z 420 stránek
Titul
I
II
Obsah
III
IV
V
VI
Předmluva
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
Čtvrtý list k mistru Rokycanovi
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
List od bratří králi Jiřímu
23
24
Psaní starých bratří v ouzkostech
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
Pánuom purgmistru a radě Vysokého Mejta
69
70
71
72
Též pánuom Mejtským
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
Ve jméno Pána našého Ježíše Krysta
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
Psaní toto jest B. Jana Klenovského
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
Traktát konfese
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
Oratio excusatoria atque satisfactiva
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
Apologia nebo konfessí vydaná leta 1503
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
Confessio fidei fratrum Waldensium
246
247
248
249
250
251
252
253
Konfese
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
Spis dosti činijcy z wijry
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
Eyn Recht christlich sende brieff
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
Addenda et corrigenda
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
Souhrný rejstřík
395
396
397
398
Rejstřík k českým reáliím
399
400
- s. 1: ...že věříme o pánu Bohu a pánu Bohu a v Pána Boha, tak jakož písma prorocská a apoštolská, i kterážkoli Bohem vdechnuta...
- s. 24: ...v tom nehledáme, než toho, kterak bychom mohli se zachovati Pánu Bohu, i vaší milosti pokorně poddáni jsouce, jakož se líbí Pánu...
- s. 24: ...těla a krve Pána Krista, pravíce, že jest v tom Pánu Bohu líbili smrtedlný hřích a kacířství. Myť se k tomu známe,...
- s. 24: ...soboma přijímali, a víme v jistotě, že se v tom Pánu Bohu líbili, když statečně a ctnostně k tomu živi byli. A...
- s. 24: ...tomu živi byli. A také věříme, že i tohoto času Pán Bůh provede to k chvále své a k spasení těm, kdož...
- s. 25: ...následují a v témž duchu chodí jako on. 25 Otevřiž Pán Bůh srdce vaše a navštěv osvícením, abyšte poznali ty věci škodlivé...
- s. 25: ...k spasení uži- tečné. A tohoť vaší milosti žádáme, i Pánu Bohu modléce se, ač koli neužitečné slouhy Pána Krista. A také...
- s. 27: ...proti vůli Boží, když ona oklamána jsouci, některé věci proti Pánu Bohu rozkazo- vala. A to jest šlo více, než za tři...
- s. 29: ...tak lid pod jménem Božím zkla- mali, řkouce: Toto dí Pán Bůh. Protož v tom se sluší dobře opatřiti, nedějeliť se tak...
- s. 30: ...měli milost, i nepřátelom dobrého žádali, a za ně se Pánu Bohu modlili, a žádnému zlého za zlé nečinili. Toho jest lid...
- s. 30: ...milostí přijali a v skutku ostříhají. Protož spravedlivým soudem dopustil Pán Bůh tyto všecky věci zlé, jako bylo za dnův Noé a...
- s. 30: ...vede k životu, a maličko těch, kdož jí nalézají. Ukratiž Pán Bůh těch dní, aby nezahynuli tvojí vyvolení, ale v dobrém setrvali,...
- s. 30: ...někteří i v jiných zemích, kající život vedoucí, jakož komu Pán Bůh dal. Pak původ tento jest k shromáždění tomuto: My někteří...
- s. 32: ...obrátili sme se k samému Pánu Bohu na modlitbách, žádajíce Pána Boha v prosbách naších, aby nám oznámil libeznou vůli svou ve...
- s. 32: ...jeho milosti i po páních, prosili, aby to učinil pro Pána Boha i pro spravedlnost, aby nám dáno bylo řádné vyslyšení, chtíce...
- s. 32: ...sme jednomyslní byli spolu tím způsobem napřed pověděným, dověřivše se Pánu Bohu nade všecko, a slovu mi- losti jeho, přispoření stalo jest...
- s. 33: ...hynuli, a nad to nade všecko věříme, že chce tak Pán Bůh míti tento čas, aby bylo oznámeno a ohlášeno mnohému lidu...
- s. 35: ...ale nepřatelom dobré věci obmýšlejíce, jim dobrého žádali, za ně Pánu Bohu se modlili, a tak blahosla- vení a důstojní byli, jakož...
- s. 38: ...jeho. Protož vězte z těchto písem apoštolských, že jest blízko Pán Bůh těm, kdož mají spaseni býti; neb v něm sme živi...
- s. 41: ...tak věříme o Pánu Bohu i Pánu Bohu i v Pána Boha, a tak všem věcem jeho, kteréž mluvil skrze svaté své,...
- s. 42: ...A tak má křesťan věřiti o Pánu Bohu a v Pána Boha, otce všemohůcího, jenž jest stvořil nebe i zemi i všecky...
- s. 42: ...něm svědčí, o Pánu Bohu i Pánu Bohu i v Pána Boha, také i o církvi sv., ješto se zpravuje duchem sv....
- s. 43: ...ještě jim dobré věci ob- myšlejíce a za ně se Pánu Bohu modlíce, neb tak Pán Ježíš učil i činil i jeho...
- s. 44: ...podle písem o vyvolených Božích i o všech věcech, jakož Pán Bůh chce věřeno míti, příkladem první církve sv., na základ apoštolský...
- s. 46: ...aby pak nejhorší byl neb kacíř etc. O by to Pán Bůh v srdce dal lidem, aby mohli pomysliti a tomu porozuměti...
- s. 47: ...ale vždy ustavičně z něho pijí všickni oborem, leč koho Pán Bůh, jako po zrnečku na vinici upabíral, aneb jako hrozníkův nalezl...
- s. 47: ...vystřežení, kterak my o tom smyslíme, a tomu rozumíme. Otevřiž Pán Bůh oči některým, aby prohlédli a poznali a od zlého odstoupili...
- s. 48: ...to jest pak dobré, aby se s postem zaň modlili Pánu Bohu, aby mu přispořil darův ducha svého. A o tom sme...
- s. 48: ...oni jemu toho nepovolují. Ale při služebnosti učinil by jim Pán Bůh k žádosti jich a k prosbě, i jak by kdo...
- s. 48: ...zůstal, a ustavil se v dobrém svědomí, věře, že mu Pán Bůh odpustil, a již úmysl má i vůli, všeho zlého se...
- s. 49: ...všemi věcmi, kteréž sou k polepšení. Také jest dobré, přitom Pánu Bohu se modliti, aby Kristus Ježíš od hříchu přirozeného očistil je...
- s. 49: ...ruce, ustavuje jej v zboru křesťanském, a také zaň se Pánu Bohu pomodlili, aby posylnil a potvrdil a setrvati dal. A tak...
- s. 50: ...Matouš, Marek, Lukáš, Jan všecko úplně, což chce věřeno míti Pán Bůh. A dále o posluhování svatostí věříme a vyznáváme, že se...
- s. 51: ...před tím i při tom i po tom modlitby čině Pánu Bohu, s věrou vždy mezi tím o tom dobrém rozmlouvajíce, co...
- s. 51: ...vždy mezi tím o tom dobrém rozmlouvajíce, co jest učinil Pán Bůh nám skrze Krista Ježíše dobrého k životu věčnému. A tak...
- s. 52: ...jako kteří národové pohanští, neb židovští, ješto dopustil na ně Pán Bůh nemoudrý smysl; a to prorok nazívá největší hřích, neb proto...
- s. 53: ...to učinili, skutkem aneb slovem vyznávali, radší trpěti to, což Pán Bůh na nás vzloží a z milosti dopustí, i zemříti v...
- s. 53: ...z milosti dopustí, i zemříti v tom míníme, doufajíce v Pána Boha, žeť nám setrvati dá, neb na 54 — též při...
- s. 54: ...v Řecké církvi a v Indické ve mnoha zemích; a Pán Bůh toho nepřikázal, aniž k tomu písma máte, Bohem vdechnutého, prorockého,...
- s. 54: ...tomu prozříti, i nad tím bdíti, a za to se Pánu Bohu modliti, aby to poznal, a královu milost vystříhl, aby nevinné...
- s. 54: ...věz mistře, žeť sou mnozí lidé nad tím vzdychali, a Pánu Bohu se modlili, i s posty bdíce prohlédali, i poznali to...
- s. 55: ...srdce nedověrné, a duch neupřimý, a pro jich hříchy dopustil Pán Bůh, že jest je dábel svedl a na to zlé obrátil,...
- s. 56: ...a kterak se k tomu míti mají, kdyžby se to Pánu Bohu líbilo, a k spa- sení prospěšné křesťanom věřícím bylo. Neníť...
- s. 56: ...i když kam jdou, kdež sou, že jest s nimi Pán Bůh jich, i Kristus Ježíš přebývá v nich a oni v...
- s. 57: ...k tomuť bychom se přiznali, ale jinak mluví, neb se Pána Boha nebojí, ani koho jiného, ani se lidí stydí. Ale přijdet...
- s. 57: ...spravedlivému, nepra- vost v pýše a v ohavě. Ale dejž Pán Bůh jim ku pokání se obratiti, a ku poznání pravdy přijíti,...
- s. 57: ...diti, a rozkázati, aby se vinen dal a kořil před Pánem Bohem i před těmi s nimiž má jednotu v Božských dařích;...
- s. 57: ...pakli tajná, tehdy má řeci: Což sem koli zhřešil proti Pánu Bohu a proti vám, jakož Pán Bůh zná, i tomuto sem...
- s. 57: ...sem koli zhřešil proti Pánu Bohu a proti vám, jakož Pán Bůh zná, i tomuto sem zjevil bratru, kterýž k tomu vyvolen...
- s. 57: ...zjevil bratru, kterýž k tomu vyvolen jest. Vinen se dávám Pánu Bohu i vám, a želím toho, a prosím, odpusíte mi a...
- s. 57: ...želím toho, a prosím, odpusíte mi a proste za mne Pána Boha, ať mi odpustí. Tehdy má kněz i lid odpustiti, a...
- s. 57: ...kněz i lid odpustiti, a zaň se neb za ní Pánu Bohu pomodliti, věříce, že jemu odpustí skrze Ježíše Krista, podle toho,...
- s. 57: ...jakož zpráva apoštolská o tom jest. Těm, kteříž se ku Pánu Bohu obracují, a v pravdě víru Pána Krista zachovávají a v...
- s. 59: ...spolu sjíti, a při tom oddávaní mají se spolu modliti Pánu Bohu i s těmi, kdož je smlouvají a vdávají, aby jim...
- s. 59: ...i s těmi, kdož je smlouvají a vdávají, aby jim Pán Bůh dal v tom stavu, řádně se chovati, bez poškvrny hříchu...
- s. 59: ...bez poškvrny hříchu smrtedlného, a budouli míti dítky, aby je Pán Bůh k spasení vyvolil, pak ty dvě osobě mají se míti...
- s. 59: ...k dobrému je vedli. Protož mají věřiti, že jim toho Pán Bůh nepočítá za hřích k smrti, ani váží, poněvádž se ostříhají...
- s. 60: ...to potřebí takových potvrzovati u víře, a napomenouti k milování Pána Boha i všech lidí, a k doufání vésti Pána Krista, a...
- s. 60: ...tělu pohodlnému, a jestli že umře, tělo pochovati slušně, chválíce Pána Boha, že dal setrvati v dobrém až do- konce, v lásce,...
- s. 60: ...a pravdy poznání přijíti mohli. A za to se i Pánu Bohu modlíme, aby jim ráčil oči vnitřní osvítiti a zje- viti...
- s. 61: ...což zjeví naplniti, i z toho se ra- dujem, i Pánu Bohu děkujem, že i tento čas to ukazuje k užitku spasení...
- s. 62: ...my sme nětco napsali mistru k žádosti jeho, kterak jest Pán Bůh mezi námi některým zjevil, že sou to prvé pověděli. A...
- s. 62: ...nesluší, nechati mluvení i psaní pro ty, kteřížby se rádi Pánu Bohu líbili, a proto se ptají, chtíce zvěděti, co jest při...
- s. 62: ...se mnozí svolili, Čechové i jiní, abychom se za to Pánu Bohu modlili, věříce, že chceli to míti, tento čas, že nám...
- s. 62: ...Ale nám známo jest, že ti lidé, kdež se chtěli Pánu Bohu líbiti, že sou i tak hledali v těch věcech, ješto...
- s. 62: ...můž tak býti i jinak. Protož chtíc se v tom Pánu Bohu dověřiti, postíce se, a modlitby čině k němu, věříce, že...
- s. 62: ...zemí, a pak sme se šli mnozí a modlili se Pánu Bohu. I stalo se jest tak, že jest vůle Boží již...
- s. 63: ...dali sme tomu prodlený čas, aby se opět za to Pánu Bohu modlili, i postíce se, hnedli máme toho roku to zřízení...
- s. 63: ...podle řádu první církve sv:, a které osoby chce míti Pán Bůh k tomu, aby ukázal skrze touž přičinu, jako i prvé....
- s. 63: ...nechali všech kněží těch časův, až by nám vždy někdy Pán Bůh oznámil podle téhož dověření, a osoby k tomu, kteréž se...
- s. 63: ...posluhování svátostmi až do dne soud- ného. A tak učinil Pán Bůh k víře a modlitbě, že přišlo na všecky tři; a...
- s. 63: ...že přišlo na všecky tři; a při tom ukázal zjevně Pán Bůh moc svou v nás. Také sme poznali čítedlně mnozí, že...
- s. 63: ...moc svou v nás. Také sme poznali čítedlně mnozí, že Pán Bůh navštívil nás, a ku potvrzení učinil veliké věci v duchu...
- s. 63: ...velikým dověřením přijali to a s radostí ducha svého, děkujíce Pánu Bohu, že nám dobré věci učinil v posledních časích, dělaje dílo...
- s. 63: ...ta oba dva přijali sme ku potvrzení těch tří, chceli Pán Bůh, aby okázal, k modlitbě a k víře, chceli míti skrze...
- s. 63: ...z milosti a z víry to učinil. I dal jemu Pán Bůh, že učinil to s dověřením, a po- tvrzuje nás v...
- s. 63: ...věci, chvále Boha z toho a řka, že to učinil Pán Bůh k užitku spasení lidu svého. A tak po- 64 tvrzení...
- s. 64: ...komuž zjeveno bylo, že tak jest, věřte úplně, že toho Pán Bůh vyvolil k tomu. Ale však spolu bratří pro lepší ujištění...
- s. 64: ...tomu. Ale však spolu bratří pro lepší ujištění dověřili se Pánu Bohu skrze prosby, chceli Pán Bůh, aby ten byl, přijdeť na...
- s. 64: ...pro lepší ujištění dověřili se Pánu Bohu skrze prosby, chceli Pán Bůh, aby ten byl, přijdeť na něho, i přišlo naň. I...
- s. 64: ...dověření přišlo naň, aby byl jeden ze tří. Neb tak Pán Bůh chtěl míti, protož zjevil to i dokonal. Neb jest také...
- s. 64: ...bez trestání. A to jest nám za veliký dan od Pána Boha, že je toho vyvolil, ješto jemu rovně nevíme, podle svědectví...
- s. 64: ...nás, i hříchy, hodni sme byli zavržení a zatracení od Pána Boha. Neb i to také vyznáváme, že sou se o nás...
- s. 64: ...Pána Ježíše v milost těla. A tak několikrát by byl Pán Bůh nedal své zvláštní moci některým i moudrosti, poznati toho a...
- s. 64: ...to na nás shledáno, a bylibychom trpěli jako zločinci. Ale Pán Bůh, jenž jest bohatý v milosrdenství svém pro přílišnou lásku svou,...
- s. 64: ...poznání pravdy, od těch se vystříháme. Pro- tož které věci Pán Bůh způsobil mezi námi, tak věříme, že jest to uložil v...
- s. 65: ...nevážnosti, ale s bázní Boží, hledíce o to mnozí ku Pánu Bohu, v jednomyslnosti spolu dověřili sme se pravdě slova Pána Ježíše...
- s. 65: ...tak již nesměli sme jináč učiniti, tak jakož nám oznámil Pán Bůh k víře a k modlitbě, a tak jest spravedliv v...
- s. 65: ...jím otevříno a zjeveno s radostí sou při- jali, děkujíce Pánu Bohu, a tak mnozí někteří od drahně let, jakož mnohým známo...
- s. 65: ...od patenácti, kterak sme mezi vámi obcovali, chtíce se líbiti Pánu Bohu, rádi statky opouštějíce a chudobu pod- stupujíce. A všech časův...
- s. 65: ...stupujíce. A všech časův sme prosili a hledali, žadajíce od Pána Boha, aby nám v těch věcech zjevil vůli svou, neb nám...
- s. 66: ...nejvíce v kněžích tohoto světa, jenžby měli se radovati a Pána Boha chváliti, milí Čechové z toho dobrého, ani se pak rmoutí...
- s. 66: ...máme, odstup to od každého křesťana věrného. Neb když jest Pán Bůh nalezl věrného Abrahama, a poslušného sebe mimo jiné, a vyvolil...
- s. 67: ...pomsty věčné těžší na se nepřivedli. A myť pak věříme Pánu Bohu, že nemůžete proti nám nic více, než pokudž dopustí. A...
- s. 68: ...rádi poslouchali, neto- liko služebnostem vaším, ale kdyby se to Pánu Bohu líbilo, šle- pěje noh vaších, klekali bychom, a líbali etc....
- s. 68: ...mistrům, jako i Rokycánovi, že bychom rádi, by to dal Pán Bůh, ku pokání vás přivedli, kněží i stav rytířský i lid...
- s. 68: ...všech věcí mělibychom sobě spomáhati, a nad sebou lítost majíce, Pánu Bohu se modliti, jedni za druhé, tahnouce jedni druhé, jako z...
- s. 68: ...o druhých mluvíce, chtíce ohyzditi jedni druhé. Ale komuž dal Pán Bůh prvé ku pokání přijíti, a spasi- tedlné věci poznati, mají...
- s. 114: ...znaje vaší milosti pravil sem, a ještě pravím, by mi Pán Bůh dáti ráčil rozum takový, pamět a výmluvnost, již bych před...
- s. 115: ...a pakli by kdo mluvil, zle jej vezmou. Než doufám Pánu Bohu, že v tom, jako i v jiném s pomocí jeho...
Název:
Češskije brat’ja v svoich konfessijach : Do načala sbliženija ich s protestantami v koncě pervoj četverti XVI stolětija. Tom pervyj, vypusk vtoroj, Priloženija : confessiones fidei Fratrum Bohemorum
Autor:
Pal‘mov, Ivan Savvič
Rok vydání:
1904
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
420
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XX+400
Obsah:
- I: Titul
- III: Obsah
- VII: Předmluva
- 1: Čtvrtý list k mistru Rokycanovi
- 23: List od bratří králi Jiřímu
- 25: Psaní starých bratří v ouzkostech
- 69: Pánuom purgmistru a radě Vysokého Mejta
- 73: Též pánuom Mejtským
- 91: Ve jméno Pána našého Ježíše Krysta
- 114: Psaní toto jest B. Jana Klenovského
- 126: Traktát konfese
- 146: Oratio excusatoria atque satisfactiva
- 157: Apologia nebo konfessí vydaná leta 1503
- 246: Confessio fidei fratrum Waldensium
- 254: Konfese
- 280: Spis dosti činijcy z wijry
- 365: Eyn Recht christlich sende brieff
- 382: Addenda et corrigenda
- 395: Souhrný rejstřík
- 399: Rejstřík k českým reáliím
upravit
Strana I
U HE ПСКIЕ БРАТЬЯ ВЪ СВОИХЪ КОНФЕССИЯХЪ ДО НАЧАЛА СБЛИЕНЯ ИХЪ СЪ ПРОТЕСТАНТАМИ ВЪ КОНЦѢ ПЕРВОЙ ЧЕТВЕРТИ ХVI СТОЛѢТИЯ. ИВАНЪ ПАЛБМОВЪ, ПРОфесСОРЪ С.�ПЕТЕРБУРРСКОЙ ДУХОВНОЙ АКАЦЕМИИ. ТОМЪ ПЕРВыИ. ВыПУСКЪ ВТОРОЙ. ПРИЛОЖЕНИЯ. CONFESSIONES FIDEI FRATRUM BOHEMORUM. ПIPAГA 1904.
U HE ПСКIЕ БРАТЬЯ ВЪ СВОИХЪ КОНФЕССИЯХЪ ДО НАЧАЛА СБЛИЕНЯ ИХЪ СЪ ПРОТЕСТАНТАМИ ВЪ КОНЦѢ ПЕРВОЙ ЧЕТВЕРТИ ХVI СТОЛѢТИЯ. ИВАНЪ ПАЛБМОВЪ, ПРОфесСОРЪ С.�ПЕТЕРБУРРСКОЙ ДУХОВНОЙ АКАЦЕМИИ. ТОМЪ ПЕРВыИ. ВыПУСКЪ ВТОРОЙ. ПРИЛОЖЕНИЯ. CONFESSIONES FIDEI FRATRUM BOHEMORUM. ПIPAГA 1904.
Strana II
ШЕЧАТАТЬ ДОЗВОЛЯЕТСЯ. 30 АВГУСТА 1904 ГОДА. РЕКТОРЪ С.�ПЕТЕРБУРГСКОЙ ДУХОВНОЙ АКАЦЕМИИ ЕПИСКОНЪ СИРГИЙ. ТИПОГРАФИЯ »ПОЛИТИКИ« ВЪ ЧЕШСКОЙ ПРАГѢ.
ШЕЧАТАТЬ ДОЗВОЛЯЕТСЯ. 30 АВГУСТА 1904 ГОДА. РЕКТОРЪ С.�ПЕТЕРБУРГСКОЙ ДУХОВНОЙ АКАЦЕМИИ ЕПИСКОНЪ СИРГИЙ. ТИПОГРАФИЯ »ПОЛИТИКИ« ВЪ ЧЕШСКОЙ ПРАГѢ.
Strana III
ТОМЪ ПЕРВБIИ. СОЦЕРЖАНIЕ ВТОРОГО ВБIПУСКА. ПредиСЛОВіе . . . стр. ..Vll—XX No 1. Čtvrtý list k mistru Rokycanovi (Konoeccia братьевъ въ четвертомъ ихъ письмѣ отъ 1468 г. Роки- . . . . . . . . . . . . цанѣ) 1—23 No 2A. Listodbratří králi Jiřímu (Письмо братьевъ Отъ 1468 г. королю Юрі) . . . . . . . . . . . 23—25 No 2B. Psaní starých bratří v ouzkostech posta- vených za krále Jiřího, kteréž učinili všem vübec etс. (Письмо�конфессія старыхъ братьевъ, въ тѣснотѣ поставленныхъ въ царствованіе короля Юрія, всѣмъ вообще и пр., отъ того же 1468 года) . . . 25—69 No 3A. Pánuom purgmistru a radě i staršiem mě- sta Vysokého Mejta i všie obci (Письмо пану бургомистру, совѣту и старшимъ, т. е. членамъ город- ской управы Высокаго Мыта и всей общинѣ, отъ 1471 г.) 69—73 No 3B. Též pánuom Mejtským (Тѣмъ же панамъ ВыCо- каго Мыта отъ того же 1471 года, письмо�конфессія) . 73—91 No 5. Ve jméno Pána našého Ježíše Krysta (Bo имя Господа нашего Іисуса Христа — конфессія отъ 1471—1472 гг.) . . . . . 91—113 Psaní toto jest B. Jana Klenovského svaté paměti, muže znamenitého, Bohu i lidem milého a věrného, kteréž učinil knížeti, krále Jiřího synu, počet vydávaje z víry své o těch věcech, o nichž prvé společné rozmlouvání měli etc. (3то письмо бр. ганна Кленовскаго святой памяти, мужа знаменитаго, Богу No 4.
ТОМЪ ПЕРВБIИ. СОЦЕРЖАНIЕ ВТОРОГО ВБIПУСКА. ПредиСЛОВіе . . . стр. ..Vll—XX No 1. Čtvrtý list k mistru Rokycanovi (Konoeccia братьевъ въ четвертомъ ихъ письмѣ отъ 1468 г. Роки- . . . . . . . . . . . . цанѣ) 1—23 No 2A. Listodbratří králi Jiřímu (Письмо братьевъ Отъ 1468 г. королю Юрі) . . . . . . . . . . . 23—25 No 2B. Psaní starých bratří v ouzkostech posta- vených za krále Jiřího, kteréž učinili všem vübec etс. (Письмо�конфессія старыхъ братьевъ, въ тѣснотѣ поставленныхъ въ царствованіе короля Юрія, всѣмъ вообще и пр., отъ того же 1468 года) . . . 25—69 No 3A. Pánuom purgmistru a radě i staršiem mě- sta Vysokého Mejta i všie obci (Письмо пану бургомистру, совѣту и старшимъ, т. е. членамъ город- ской управы Высокаго Мыта и всей общинѣ, отъ 1471 г.) 69—73 No 3B. Též pánuom Mejtským (Тѣмъ же панамъ ВыCо- каго Мыта отъ того же 1471 года, письмо�конфессія) . 73—91 No 5. Ve jméno Pána našého Ježíše Krysta (Bo имя Господа нашего Іисуса Христа — конфессія отъ 1471—1472 гг.) . . . . . 91—113 Psaní toto jest B. Jana Klenovského svaté paměti, muže znamenitého, Bohu i lidem milého a věrného, kteréž učinil knížeti, krále Jiřího synu, počet vydávaje z víry své o těch věcech, o nichž prvé společné rozmlouvání měli etc. (3то письмо бр. ганна Кленовскаго святой памяти, мужа знаменитаго, Богу No 4.
Strana IV
IV — и людямъ любезнаго и вѣрнаго, написанное имъ Сыну короля Юрія, т. е. Генриху, и содержащее въ себѣ исповѣданіе вѣрыl о тѣхъ предметахъ, о которыхъ первоначально сообща устно бесѣдовали и т. д., отъ 1471—2 гг.) . 114—126 No 6. Трактатъ�конфессiя (безъ заглавія и хроно- логической даты, но, можетъ быть, отъ времени до раздѣленія братьевъ на двѣ „стороны“, т. е. до 1494 г.) . 126—145 No 7. Oratio excusatoria atque satisfactiva (иначе: satisfactoria) fratrum Waldensium regi Wla- dislao ad Hungariam missa (Слово братьевъ- „вальденсовъ“ въ оправданіе и удовлетвореніе, ко- ролю Владиславу посланное въ Угрію, отъ 1503—4 гг.) . 146—157 No 8. Apologia nebo konfessi vydaná leta 1503 (Апологія или конфессія, изданная въ 1503 году) . . 157—246 No 9. No 10. No 11. No 12. Confessio fidei fratrum Waldensium regi Wladislao ad Hungariam missa (ИCповѣ- даніе вѣры братьевъ�„вальденсовъ“, королю Влади- . . . . славу посланное въ Угрію, отъ 1507 г.) Конфессiя безъ заглавiя, или въ позднѣйшей къ ней припискѣ озаглавливаемая: List od bratří dán na rathauz (Письмо�конфессія къ городамъ, . . . . сословіямъ и всѣмъ вообще отъ 1507 г.) . Spis dosti činijcy z wijry, kterýžto latijn- skau řečij Apologia slowe, w Normberce prwé imprymován, počijná se ssťastně (Сочиненіе, достаточно объясняющее вѣру, на латин- скомъ языкѣ именуемое апологія, въ Нюренбергѣ въ первый разъ напечатанное, счастливо начинается) . 280—364 Eyn recht christlich Seude-Brieffund Er- bittung der Bruder aus Behem ann alle Stende des Reychs, so auff dem gemeinem Landttag zu Prag versamlei gewest am Tag der Bekerung des heyligen Pauli im Jаr 1525 (Истинно христіанское посланіе�письмо и просьба братьевъ изъ Чехіи ко всѣмъ чинамъ коро- левства на общій сеймъ пражскій, собравшійся въ день обращенія св. Павла въ 1525 году) 246—254 254—280 . . . . . 365—381
IV — и людямъ любезнаго и вѣрнаго, написанное имъ Сыну короля Юрія, т. е. Генриху, и содержащее въ себѣ исповѣданіе вѣрыl о тѣхъ предметахъ, о которыхъ первоначально сообща устно бесѣдовали и т. д., отъ 1471—2 гг.) . 114—126 No 6. Трактатъ�конфессiя (безъ заглавія и хроно- логической даты, но, можетъ быть, отъ времени до раздѣленія братьевъ на двѣ „стороны“, т. е. до 1494 г.) . 126—145 No 7. Oratio excusatoria atque satisfactiva (иначе: satisfactoria) fratrum Waldensium regi Wla- dislao ad Hungariam missa (Слово братьевъ- „вальденсовъ“ въ оправданіе и удовлетвореніе, ко- ролю Владиславу посланное въ Угрію, отъ 1503—4 гг.) . 146—157 No 8. Apologia nebo konfessi vydaná leta 1503 (Апологія или конфессія, изданная въ 1503 году) . . 157—246 No 9. No 10. No 11. No 12. Confessio fidei fratrum Waldensium regi Wladislao ad Hungariam missa (ИCповѣ- даніе вѣры братьевъ�„вальденсовъ“, королю Влади- . . . . славу посланное въ Угрію, отъ 1507 г.) Конфессiя безъ заглавiя, или въ позднѣйшей къ ней припискѣ озаглавливаемая: List od bratří dán na rathauz (Письмо�конфессія къ городамъ, . . . . сословіямъ и всѣмъ вообще отъ 1507 г.) . Spis dosti činijcy z wijry, kterýžto latijn- skau řečij Apologia slowe, w Normberce prwé imprymován, počijná se ssťastně (Сочиненіе, достаточно объясняющее вѣру, на латин- скомъ языкѣ именуемое апологія, въ Нюренбергѣ въ первый разъ напечатанное, счастливо начинается) . 280—364 Eyn recht christlich Seude-Brieffund Er- bittung der Bruder aus Behem ann alle Stende des Reychs, so auff dem gemeinem Landttag zu Prag versamlei gewest am Tag der Bekerung des heyligen Pauli im Jаr 1525 (Истинно христіанское посланіе�письмо и просьба братьевъ изъ Чехіи ко всѣмъ чинамъ коро- левства на общій сеймъ пражскій, собравшійся въ день обращенія св. Павла въ 1525 году) 246—254 254—280 . . . . . 365—381
Strana V
V- — Addenda et corrigenda ad textum Confessionum fidei fra- trum Bohemorum . . . 382 394 . . Указатели: А. СВОдНый указатель нѣкоторыхъ важнѣйшихъ мѣстъ или страницъ настоящаго второго и частію перваго выпуска, гдѣ трактуется о главнѣйшихъ догматическихъ и нравствен- Ныхъ вопросахъ братской доктрины, равно и о другихъ суще- ственныхъ предметахъ изъ внутренней жизни и внѣшнихъ отношеній братьевъ — въ предметномъ порядкѣ . 395—399 Указатель историческихъ лицъ, имѣвшихъ то или другое отношеніе къ чещской исторіи вообще и брат- ской общинѣ въ частности, упоминаемыхъ въ напечатан- ныхъ здѣсь конфессіяхъ . . . Б. . . 399—400
V- — Addenda et corrigenda ad textum Confessionum fidei fra- trum Bohemorum . . . 382 394 . . Указатели: А. СВОдНый указатель нѣкоторыхъ важнѣйшихъ мѣстъ или страницъ настоящаго второго и частію перваго выпуска, гдѣ трактуется о главнѣйшихъ догматическихъ и нравствен- Ныхъ вопросахъ братской доктрины, равно и о другихъ суще- ственныхъ предметахъ изъ внутренней жизни и внѣшнихъ отношеній братьевъ — въ предметномъ порядкѣ . 395—399 Указатель историческихъ лицъ, имѣвшихъ то или другое отношеніе къ чещской исторіи вообще и брат- ской общинѣ въ частности, упоминаемыхъ въ напечатан- ныхъ здѣсь конфессіяхъ . . . Б. . . 399—400
Strana VI
Strana VII
ПРЕДИСЛОВЕ. Печатаемые въ настоящемъ Выпускѣ тексты конфессій чешскихъ братьевъ второй половины! XV и первой чет- верти ХVI в. заимствованы нами частью изъ рукописныхъ фоліантовъ „Братскаго архива“ (общія свѣдѣнія объ немъ см. Вып. 1, стр. 57 и слѣд.) въ Гернгутѣ (въ Саксоніи), частью же изъ довольно рѣдкихъ старопечатныхъ 9кзем- пляровъ различныхъ заграничныхъ библіотекъ. Только двѣ напечатанныя нами латинскія конфессіи (см. ниже, Nо 7 и 9) были болѣе доступны доселѣ ученымъ, такъ какъ сравни- тельно чаще встрѣчаются въ нѣсколькихъ старыхъ изда- ніяхъ. Но въ интересахъ цѣльности и полноты конфессій- наго матеріала для нашей цѣли, т. е. для характеристики братской доктрины второй половины! XV и первой четверти ХVI в., мы перепечатываемъ и оти двѣ, небольшія по объ- ему, латинскія конфессіи: печатаемъ ихъ по болѣе распро- страненному и болѣе доступному изданіюо Лидiя (Baltha- saris Lydii, Waldensia, id est, conservatio verae ecclesiae, demonstrata ex confessionibus cum Taboritarum ante CC fere annos, tum Bohemorum circa tempora reformationis, scriptis т. I, въ двухъ частяхъ, Roterodami 1616, и т. И, Dordraci 1617), собственно по текстамъ второй части перваго тома его изданія. Допущенныя въ 9томъ изданіи погрѣшности мьl
ПРЕДИСЛОВЕ. Печатаемые въ настоящемъ Выпускѣ тексты конфессій чешскихъ братьевъ второй половины! XV и первой чет- верти ХVI в. заимствованы нами частью изъ рукописныхъ фоліантовъ „Братскаго архива“ (общія свѣдѣнія объ немъ см. Вып. 1, стр. 57 и слѣд.) въ Гернгутѣ (въ Саксоніи), частью же изъ довольно рѣдкихъ старопечатныхъ 9кзем- пляровъ различныхъ заграничныхъ библіотекъ. Только двѣ напечатанныя нами латинскія конфессіи (см. ниже, Nо 7 и 9) были болѣе доступны доселѣ ученымъ, такъ какъ сравни- тельно чаще встрѣчаются въ нѣсколькихъ старыхъ изда- ніяхъ. Но въ интересахъ цѣльности и полноты конфессій- наго матеріала для нашей цѣли, т. е. для характеристики братской доктрины второй половины! XV и первой четверти ХVI в., мы перепечатываемъ и оти двѣ, небольшія по объ- ему, латинскія конфессіи: печатаемъ ихъ по болѣе распро- страненному и болѣе доступному изданіюо Лидiя (Baltha- saris Lydii, Waldensia, id est, conservatio verae ecclesiae, demonstrata ex confessionibus cum Taboritarum ante CC fere annos, tum Bohemorum circa tempora reformationis, scriptis т. I, въ двухъ частяхъ, Roterodami 1616, и т. И, Dordraci 1617), собственно по текстамъ второй части перваго тома его изданія. Допущенныя въ 9томъ изданіи погрѣшности мьl
Strana VIII
VIII — исправляемъ на основаніи болѣе ранняго, но болѣе исправ- наго изданія тѣхъ же конфессій въ Commentariorum Aeneae Sylvii Piccolominei Senensis, De concilio Basileae celebrato libri duo etc. (собственно въ приложеніяхъ къ зтому изданію), или же къ сомнительнымъ особенностямъ Лидіева изданія прибавляемъ подстрочные варіанты изъ тѣхъ же Commen- tariorum etc. Унея Сильвія, удерживая основной Лидіевъ текстъ, во всемъ (кромѣ ошибокъ�опечатокъ) сходный съ текстами другихъ изданій тѣхъ же конфессій. Относительно менѣе исправный, но исправленный нами (при помощи болѣе надежныхъ варіантовъ) Лидіевъ текстъ упомянутыхъ латинскихъ конфессiй принятъ въ нашемъ изданіи какъ бb за основной, главнымъ образомъ, въ виду его большей доступности и распространенности, а также въ виду сосре- доточенія въ цѣломъ Лидіевомъ трудѣ бо�льшаго количества другихъ конфессій, на которыя мыl ссылаемся въ своемъ изслѣдованіи. Теперь въ нашемъ изданіи двухъ упомяну- тыхъ латинскихъ конфессiй уже не одна только Лидіева ихъ редакція, но какъ быl новая сводная, въ которой совмѣщаются (чрезъ подстрочные варіантыl) и Лидіева ре- дакція, и другая болѣе исправная редакція изъ Commen- tariorum etc., хотя текстъ и зтой послѣдней тоже нуждается иногда въ нѣкоторыхъ пояснительныхъ замѣчаніяхъ, дѣлаемыхъ нами отчасти ниже, въ своемъ мѣстѣ, подъ CТрОKOЮ. Ито касается другихъ печатаемыхъ ниже конфессій, какъ изъ рукописныхъ источниковъ, такъ и изъ рѣдкихъ старопечатныхъ зкземпляровъ, то вообще, въ настоящемъ своемъ изданіи, мы воспроизводимъ тексты своихъ ориги- наловъ почти вездѣ съ буквальною точностью, за исклю- ченіемъ только очевидныхъ ошибокъ, которыя въ своемъ мѣстѣ отмѣчаемъ и отчасти исправляемъ кое�гдѣ подъ строкою. А другіе примѣры ошибокъ и разночтеній въ нашихъ оригиналахъ дополнительно указываемъ въ самомъ концѣ, въ своихъ addenda et corrigenda, которыя, большею частью, сдѣланы нами во время новой, недавней, спеціал-
VIII — исправляемъ на основаніи болѣе ранняго, но болѣе исправ- наго изданія тѣхъ же конфессій въ Commentariorum Aeneae Sylvii Piccolominei Senensis, De concilio Basileae celebrato libri duo etc. (собственно въ приложеніяхъ къ зтому изданію), или же къ сомнительнымъ особенностямъ Лидіева изданія прибавляемъ подстрочные варіанты изъ тѣхъ же Commen- tariorum etc. Унея Сильвія, удерживая основной Лидіевъ текстъ, во всемъ (кромѣ ошибокъ�опечатокъ) сходный съ текстами другихъ изданій тѣхъ же конфессій. Относительно менѣе исправный, но исправленный нами (при помощи болѣе надежныхъ варіантовъ) Лидіевъ текстъ упомянутыхъ латинскихъ конфессiй принятъ въ нашемъ изданіи какъ бb за основной, главнымъ образомъ, въ виду его большей доступности и распространенности, а также въ виду сосре- доточенія въ цѣломъ Лидіевомъ трудѣ бо�льшаго количества другихъ конфессій, на которыя мыl ссылаемся въ своемъ изслѣдованіи. Теперь въ нашемъ изданіи двухъ упомяну- тыхъ латинскихъ конфессiй уже не одна только Лидіева ихъ редакція, но какъ быl новая сводная, въ которой совмѣщаются (чрезъ подстрочные варіантыl) и Лидіева ре- дакція, и другая болѣе исправная редакція изъ Commen- tariorum etc., хотя текстъ и зтой послѣдней тоже нуждается иногда въ нѣкоторыхъ пояснительныхъ замѣчаніяхъ, дѣлаемыхъ нами отчасти ниже, въ своемъ мѣстѣ, подъ CТрОKOЮ. Ито касается другихъ печатаемыхъ ниже конфессій, какъ изъ рукописныхъ источниковъ, такъ и изъ рѣдкихъ старопечатныхъ зкземпляровъ, то вообще, въ настоящемъ своемъ изданіи, мы воспроизводимъ тексты своихъ ориги- наловъ почти вездѣ съ буквальною точностью, за исклю- ченіемъ только очевидныхъ ошибокъ, которыя въ своемъ мѣстѣ отмѣчаемъ и отчасти исправляемъ кое�гдѣ подъ строкою. А другіе примѣры ошибокъ и разночтеній въ нашихъ оригиналахъ дополнительно указываемъ въ самомъ концѣ, въ своихъ addenda et corrigenda, которыя, большею частью, сдѣланы нами во время новой, недавней, спеціал-
Strana IX
IX ной поѣздки въ Гернгутъ, уже послѣ напечатанія текстовъ всѣхъ конфессій настоящаго второго Выпуска. Прежде всего, что касается рукописныхъ нашихъ ори- гиналовъ, то, при невозможности имѣть подъ руками герн- гутскіе фоліанты во время печатанія настоящей книги (такъ какъ администрація архива теперь уже не высылаетъ ихъ заграницу и такъ какъ во время одного спеціальнаго путе- шествія въ Гернгутъ намъ не удалось найти на мѣстѣ всѣ необходимые для насъ матеріалыl) и при отстуствіи, пожалуй, абсолютной необходимости воспроизводить всѣ ихъ мель- чайшія внѣшнія особенности, мыl рѣшили ограничиться только вОзмОжнымъ для насъ: мы рѣшили издать рукописныя брат- скія конфессіи изъ гернгутскихъ фоліантовъ по ихъ праж- скимъ копіямъ, находящимся частью въ библіотекѣ Музея ко- ролевства Чешскаго и частью въ мѣстномъ Земскомъ архивѣ, со всѣми ихъ особенностями, тѣмъ болѣе, что, какъ ока- залось послѣ тщательной провѣрки по гернгутскимъ ори- гиналамъ печатаемыхъ нами конфессій, пражскія ихъ копіи буквалъно воспроизводятъ гернгутскіе текстыl, съ тѣмъ лишь отличіемъ, что, при тождественности содержанія, онѣ не воспроизводятъ всѣхъ внѣшнихъ особенностей стараго правописанія гернгутскихъ оригиналовъ 1). При отомъ, все- 1) Гернгутскіе фоліанты І—VI и XI не подлинники, вышедшіе изъ�подъ пера самихъ авторовъ тѣхъ или другихъ содержащихся въ нихъ трактатовъ, писемъ, замѣтокъ и пр., а только копіи съ под- линниковъ, погибшихъ во время или послѣ литомышльскаго пожара 1546 года. Послѣ зтого пожара, какъ извѣстно, возстановленіемъ текста братскихъ фоліантовъ, въ которыхъ содержатся интересующія насъ конфессіи, занимались, между прочимъ, бр. I. Черный (Nigranus) I. Благославъ и др. (см. вып. 1, стр. 58—59, прим.). Слѣдовательно, на внѣшней сторонѣ исправленныхъ и вообще бывшихъ подъ руками у Благослава братскихъ фоліантовъ должно было отразиться вліяніе тѣхъ грамматическихъ правилъ, которыя нашли себѣ мѣсто въ его „Грамматикѣ“ (Jana Blahoslawa, Grammatika česká, dokonaná l. 1571. Z rukopisu bibliothéky Theresianské we Wídni wydali Ignac Hradil a Josef Jireček, we Wídni 1857). Впрочемъ, въ вышеупомянутыхъ, описанныхъ нами, семи гернгутскихъ фоліантахъ „Братскаго архива“
IX ной поѣздки въ Гернгутъ, уже послѣ напечатанія текстовъ всѣхъ конфессій настоящаго второго Выпуска. Прежде всего, что касается рукописныхъ нашихъ ори- гиналовъ, то, при невозможности имѣть подъ руками герн- гутскіе фоліанты во время печатанія настоящей книги (такъ какъ администрація архива теперь уже не высылаетъ ихъ заграницу и такъ какъ во время одного спеціальнаго путе- шествія въ Гернгутъ намъ не удалось найти на мѣстѣ всѣ необходимые для насъ матеріалыl) и при отстуствіи, пожалуй, абсолютной необходимости воспроизводить всѣ ихъ мель- чайшія внѣшнія особенности, мыl рѣшили ограничиться только вОзмОжнымъ для насъ: мы рѣшили издать рукописныя брат- скія конфессіи изъ гернгутскихъ фоліантовъ по ихъ праж- скимъ копіямъ, находящимся частью въ библіотекѣ Музея ко- ролевства Чешскаго и частью въ мѣстномъ Земскомъ архивѣ, со всѣми ихъ особенностями, тѣмъ болѣе, что, какъ ока- залось послѣ тщательной провѣрки по гернгутскимъ ори- гиналамъ печатаемыхъ нами конфессій, пражскія ихъ копіи буквалъно воспроизводятъ гернгутскіе текстыl, съ тѣмъ лишь отличіемъ, что, при тождественности содержанія, онѣ не воспроизводятъ всѣхъ внѣшнихъ особенностей стараго правописанія гернгутскихъ оригиналовъ 1). При отомъ, все- 1) Гернгутскіе фоліанты І—VI и XI не подлинники, вышедшіе изъ�подъ пера самихъ авторовъ тѣхъ или другихъ содержащихся въ нихъ трактатовъ, писемъ, замѣтокъ и пр., а только копіи съ под- линниковъ, погибшихъ во время или послѣ литомышльскаго пожара 1546 года. Послѣ зтого пожара, какъ извѣстно, возстановленіемъ текста братскихъ фоліантовъ, въ которыхъ содержатся интересующія насъ конфессіи, занимались, между прочимъ, бр. I. Черный (Nigranus) I. Благославъ и др. (см. вып. 1, стр. 58—59, прим.). Слѣдовательно, на внѣшней сторонѣ исправленныхъ и вообще бывшихъ подъ руками у Благослава братскихъ фоліантовъ должно было отразиться вліяніе тѣхъ грамматическихъ правилъ, которыя нашли себѣ мѣсто въ его „Грамматикѣ“ (Jana Blahoslawa, Grammatika česká, dokonaná l. 1571. Z rukopisu bibliothéky Theresianské we Wídni wydali Ignac Hradil a Josef Jireček, we Wídni 1857). Впрочемъ, въ вышеупомянутыхъ, описанныхъ нами, семи гернгутскихъ фоліантахъ „Братскаго архива“
Strana X
X таки, нужно замѣтить, что копіи библіотеки Музея коро- левства Чешскаго нѣсколько ближе передаютъ внѣшнія особенности своихъ оригиналовъ, чѣмъ копіи пражскаго Земскаго архива: въ первыхъ, напр., проставляется на поляхъ пагинація оригиналовъ, оставляется кое�гдѣ еj = у, ie = f и ě, uo = û, послѣ s — y (syla, posylení) — 1 и другія нѣ- которыя особенности, которыя характеризуютъ не только правописаніе Гуса и Благославовой грамматики, но и пред- шествовавшее т. н. слагательное правописаніе (pravopis spřežkový); a во вторыхъ, т. е. въ копіяхъ Земскаго ар- хива, пагинація подлинниковъ не проставляется на по- ляхъ, но отмѣчается только первый листъ въ началѣ каждой статьи; кромѣ того, въ нихъ болѣе выдержана новѣй- шая чешская трансскрибція относительно�старыхъ (т. е. наблюдается не только смѣшеніе правописанія Гусова и братскаго, но и предшествовавшаго, т. н. слагательнаго (spřežkový pravopis), что� мы замѣчаемъ въ извѣстной мѣрѣ и въ старопечатныхъ конфессіяхъ Nо 10 и въ особенности Nо 11. А именно. Изъ т. н. слагательнаго правописанія въ разныхъ мѣстахъ гернгутскихъ фоліантовъ встрѣ- чаются удвоенія гласныхъ вмѣсто долгихъ (аа = а�, напр. dobraa = dobrá; ee = é, напp. zlee = zlé и т. д.) и удвоенія согласныхъ (ff = нын. f, напр. fforma, ffalešní, ouffati; иногда §S = нын. s, напр. въ словахъ masso, zasse и др„, хотя значитъ обычно какъ нын. ś; tt � нын. t, напр. svattost, zlatto и т. д.); употребляются иногда chz, CZ = нын. Č, напр. czlowěk = člověk, a иногда какъ с, напр. въ словѣ mocz = moc и пр. Изъ Гусова правописанія удерживаются въ разныхъ мѣстахъ нѣкоторыя главнѣйшія его особенности, въ частности употребляются діакрити- ческіе значки съ точкою на верху, напр., надъ ć, ś, ż, đ, fi, f и пр., а въ другихъ мѣстахъ 3ти діакритическіе значки замѣняются братскими и' надъ тѣми же буквами въ соотвѣтствующихъ мѣстахъ, напр. Č, Š, ž, ď, ň, t. Кромѣ того, изъ братскаго правописанія употребляются: y поcлѣ c, s, z, Haпp. cyrkew, cyzý, syla, zysk = HblH. církev, cizí, síla, zisk и др.; въ началѣ словъ у вмѣсто и, напр. vkol, vmysl = ныlн. úkol, úmysl; ie = i; j = ныlH. i (í), нaпp. znamenj = znamení; у въ началѣ словъ предъ гласными, особенно предъ а = j, напр. уаzуk и пр.; g передъ е, i и предъ согласной s = j, напр. geho, gistý, gsa, gsúc, gsauce = HblH. jeho, jistý, jsa, jsouc, jsouce и др.; ay и eу иногда = ej, Hanp. naywyšssij, neyduostoyněgšssij = nejvyšší, nejdůstojnější. И3ъ другихъ правописныхъ особенностей въ гернгутскихъ фоліантахъ можно от-
X таки, нужно замѣтить, что копіи библіотеки Музея коро- левства Чешскаго нѣсколько ближе передаютъ внѣшнія особенности своихъ оригиналовъ, чѣмъ копіи пражскаго Земскаго архива: въ первыхъ, напр., проставляется на поляхъ пагинація оригиналовъ, оставляется кое�гдѣ еj = у, ie = f и ě, uo = û, послѣ s — y (syla, posylení) — 1 и другія нѣ- которыя особенности, которыя характеризуютъ не только правописаніе Гуса и Благославовой грамматики, но и пред- шествовавшее т. н. слагательное правописаніе (pravopis spřežkový); a во вторыхъ, т. е. въ копіяхъ Земскаго ар- хива, пагинація подлинниковъ не проставляется на по- ляхъ, но отмѣчается только первый листъ въ началѣ каждой статьи; кромѣ того, въ нихъ болѣе выдержана новѣй- шая чешская трансскрибція относительно�старыхъ (т. е. наблюдается не только смѣшеніе правописанія Гусова и братскаго, но и предшествовавшаго, т. н. слагательнаго (spřežkový pravopis), что� мы замѣчаемъ въ извѣстной мѣрѣ и въ старопечатныхъ конфессіяхъ Nо 10 и въ особенности Nо 11. А именно. Изъ т. н. слагательнаго правописанія въ разныхъ мѣстахъ гернгутскихъ фоліантовъ встрѣ- чаются удвоенія гласныхъ вмѣсто долгихъ (аа = а�, напр. dobraa = dobrá; ee = é, напp. zlee = zlé и т. д.) и удвоенія согласныхъ (ff = нын. f, напр. fforma, ffalešní, ouffati; иногда §S = нын. s, напр. въ словахъ masso, zasse и др„, хотя значитъ обычно какъ нын. ś; tt � нын. t, напр. svattost, zlatto и т. д.); употребляются иногда chz, CZ = нын. Č, напр. czlowěk = člověk, a иногда какъ с, напр. въ словѣ mocz = moc и пр. Изъ Гусова правописанія удерживаются въ разныхъ мѣстахъ нѣкоторыя главнѣйшія его особенности, въ частности употребляются діакрити- ческіе значки съ точкою на верху, напр., надъ ć, ś, ż, đ, fi, f и пр., а въ другихъ мѣстахъ 3ти діакритическіе значки замѣняются братскими и' надъ тѣми же буквами въ соотвѣтствующихъ мѣстахъ, напр. Č, Š, ž, ď, ň, t. Кромѣ того, изъ братскаго правописанія употребляются: y поcлѣ c, s, z, Haпp. cyrkew, cyzý, syla, zysk = HblH. církev, cizí, síla, zisk и др.; въ началѣ словъ у вмѣсто и, напр. vkol, vmysl = ныlн. úkol, úmysl; ie = i; j = ныlH. i (í), нaпp. znamenj = znamení; у въ началѣ словъ предъ гласными, особенно предъ а = j, напр. уаzуk и пр.; g передъ е, i и предъ согласной s = j, напр. geho, gistý, gsa, gsúc, gsauce = HblH. jeho, jistý, jsa, jsouc, jsouce и др.; ay и eу иногда = ej, Hanp. naywyšssij, neyduostoyněgšssij = nejvyšší, nejdůstojnější. И3ъ другихъ правописныхъ особенностей въ гернгутскихъ фоліантахъ можно от-
Strana XI
XI — второй половиныl XV и начала XVI вѣка) текстовъ. Во- обще же и въ музейныхъ копіяхъ правописаніе ихъ достаточно поновлено и представляетъ немало внѣш- нихъ отступленій отъ оригиналовъ, не видоизмѣняя, впро- чемъ, сущности цѣлаго ихъ содержанія. Зато, съ дру- гой стороны, и въ копіяхъ Земскаго архива удерживаются Въ нѣкоторыхъ мѣстахъ иногда старыя правописныя формы оригиналовъ, напр. удвоенныя ff = f, tt = t (ср. выlше, стр. ІX—X, примѣчаніе и нѣкоторыя выдержки въ первомъ выпускѣ настоящаго сочиненія изъ ІІ—VI фоліантовъ „Братскаго архива“), причемъ допускаются, иногда по- слѣдовательно, переписчикомъ нѣкоторыя грамматическія ошибки, которыхъ, какъ убѣдились мы послѣ провѣрки, въ гернгутскихъ оригиналахъ нѣтъ, въ родѣ, напр., слѣ- дующихъ: аby jste, вмѣсто братскаго аbysste (послѣдо- вательно въ Nо 4), пе� вмѣсто nе (также въ No 4), nazívati вмѣсто nazývati (какъ послѣдовательно употре- бляется переписчикомъ въ No 8), oblyčej, pišný, smýrce вмѣсто исправнаго братскаго — obličej, pyšný, smírce; přebý- rajíce, přivynouti, nevydědlný, vytězství — вмѣCто братскагO — přebírajíce, přivinouti, nevidědlný, vítězství, a cъ дрyroй cTO- POHьl — vijděte, nejvišší, umívání и др. вмѣсто исправнаго — vyjděte, nejvyšší, umývání въ братскихъ оригиналахъ. Но, ко- нечно, въ обѣихъ копіяхъ остается немало другихъ при- мѣровъ непослѣдовательности въ правописаніи: долгота мѣтить: au = HblH. ou, и� (Hапp. auzkost = ouzkost или úzkost; swau = svou, и пр.), двойное sS или fí = ныН. Š, W = НыН. V, UО = НыН. ü� (Buoh = Bůh и др.). Встрѣчаются, хотя и не часто, нѣкоторыя сокращенія: е = em, ö = om, gt = gest, HblH. jest, P = pře, j = pra, s° = svatého, sv = svatému, Msti или Mti = Milosti, sjwet: spravedlnost, и мн. др. Различно пишется Божественное имя: Krystus, Kristus, Christus. Собственныя имена лицъ тоже неодинаково употребляются въ разныхъ мѣстахъ, напр.: Rоky- can, Rokycana, Rokycána, даже Rokecan и др. примѣры различнаго упо- требленія однихъ и тѣхъ же собственныхъ именъ можно видѣть въ раз- ныхъ мѣстахъ напечатанныхъ нами конфессій въ настоящемъ второмъ выускѣ и въ описаніи содержанія семи гернгутскихъ фоліантовъ „Брат- скаго архива“ въ первомъ выпускѣ того же перваго тома.
XI — второй половиныl XV и начала XVI вѣка) текстовъ. Во- обще же и въ музейныхъ копіяхъ правописаніе ихъ достаточно поновлено и представляетъ немало внѣш- нихъ отступленій отъ оригиналовъ, не видоизмѣняя, впро- чемъ, сущности цѣлаго ихъ содержанія. Зато, съ дру- гой стороны, и въ копіяхъ Земскаго архива удерживаются Въ нѣкоторыхъ мѣстахъ иногда старыя правописныя формы оригиналовъ, напр. удвоенныя ff = f, tt = t (ср. выlше, стр. ІX—X, примѣчаніе и нѣкоторыя выдержки въ первомъ выпускѣ настоящаго сочиненія изъ ІІ—VI фоліантовъ „Братскаго архива“), причемъ допускаются, иногда по- слѣдовательно, переписчикомъ нѣкоторыя грамматическія ошибки, которыхъ, какъ убѣдились мы послѣ провѣрки, въ гернгутскихъ оригиналахъ нѣтъ, въ родѣ, напр., слѣ- дующихъ: аby jste, вмѣсто братскаго аbysste (послѣдо- вательно въ Nо 4), пе� вмѣсто nе (также въ No 4), nazívati вмѣсто nazývati (какъ послѣдовательно употре- бляется переписчикомъ въ No 8), oblyčej, pišný, smýrce вмѣсто исправнаго братскаго — obličej, pyšný, smírce; přebý- rajíce, přivynouti, nevydědlný, vytězství — вмѣCто братскагO — přebírajíce, přivinouti, nevidědlný, vítězství, a cъ дрyroй cTO- POHьl — vijděte, nejvišší, umívání и др. вмѣсто исправнаго — vyjděte, nejvyšší, umývání въ братскихъ оригиналахъ. Но, ко- нечно, въ обѣихъ копіяхъ остается немало другихъ при- мѣровъ непослѣдовательности въ правописаніи: долгота мѣтить: au = HblH. ou, и� (Hапp. auzkost = ouzkost или úzkost; swau = svou, и пр.), двойное sS или fí = ныН. Š, W = НыН. V, UО = НыН. ü� (Buoh = Bůh и др.). Встрѣчаются, хотя и не часто, нѣкоторыя сокращенія: е = em, ö = om, gt = gest, HblH. jest, P = pře, j = pra, s° = svatého, sv = svatému, Msti или Mti = Milosti, sjwet: spravedlnost, и мн. др. Различно пишется Божественное имя: Krystus, Kristus, Christus. Собственныя имена лицъ тоже неодинаково употребляются въ разныхъ мѣстахъ, напр.: Rоky- can, Rokycana, Rokycána, даже Rokecan и др. примѣры различнаго упо- требленія однихъ и тѣхъ же собственныхъ именъ можно видѣть въ раз- ныхъ мѣстахъ напечатанныхъ нами конфессій въ настоящемъ второмъ выускѣ и въ описаніи содержанія семи гернгутскихъ фоліантовъ „Брат- скаго архива“ въ первомъ выпускѣ того же перваго тома.
Strana XII
XII и краткость слюговъ въ Однихъ и тѣхъ же словахъ смѣ- шанно обозначаются не только въ разныхъ трактатахъ (гesр. конфессіяхъ), но нерѣдко и въ одномъ и томъ же трактатѣ или конфессіи; замѣчается неодинаковое упо- требленіе однихъ и тѣхъ же собственныхъ именъ (напр., Rokecan, чaщe Rokycan или Rokycana; Koranda, а иногда Kоramba и др.), безразличное и разнообразное примѣ- неніе большихъ и малыхъ строчныхъ буквъ къ наиме- нованіямъ Божества и пр. (конечно, переписчики находи- лись подъ вліяніемъ своихъ оригиналовъ, гдѣ зта непо- слѣдовательность встрѣчается не менѣе часто). Въ своемъ изданіи, какъ сказано, мыl буквально воспроизводимъ праж- скія рукописныя копіи со всѣми ихъ существенными и мель- чайшими особенностями (включительно до употребленія большихъ или малыхъ строчныхъ буквъ въ извѣстныхъ мѣстахъ печатаемыхъ текстовъ), вообще со всѣми ихъ своеобразнОстями, можетъ быть, не необходимыми для цѣли нашего историческаго изслѣдованія, но зато тОчными почти до мелочей и во всякомъ случаѣ нисколько не мѣшающими требованіямъ нашей задачи1). Въ интересахъ церковно�историческаго своего изслѣ- дованія мыl сравнили печатаемые нами, содержащіеся въ двухъ пражскихъ копіяхъ, тексты рукописныхъ братскихъ конфессій не только другъ съ другомъ, но и съ гернгут- скими ихъ оригиналами, и въ результатѣ сравненій ока- залось слѣдующее. Какъ извѣстно, печатаемыя нами кон- фесciи No 1, No 2 В и Nо 3 А и В содержатся каждая въ двухъ фоліантахъ какъ гернгутскихъ оригиналовъ, такъ и пражскихъ ихъ копій: конфессія Nо 1, печатаемая у насъ ниже по тексту 1 тома или фоліанта „Братскаго архива (лл. 4 а—18а; см. Вып. 1, стр. 67), содержится и во И томѣ (лл. 4b—19а; см. Вып. 1, стр. 118); конфессія No 2 B, вOс- 1) Кстати: 9ти своеобразности мыl удерживали, по возможности, И въ первомъ выпускѣ, въ описаніи I—VI и XI фоліантовъ „Братскаго архива“.
XII и краткость слюговъ въ Однихъ и тѣхъ же словахъ смѣ- шанно обозначаются не только въ разныхъ трактатахъ (гesр. конфессіяхъ), но нерѣдко и въ одномъ и томъ же трактатѣ или конфессіи; замѣчается неодинаковое упо- требленіе однихъ и тѣхъ же собственныхъ именъ (напр., Rokecan, чaщe Rokycan или Rokycana; Koranda, а иногда Kоramba и др.), безразличное и разнообразное примѣ- неніе большихъ и малыхъ строчныхъ буквъ къ наиме- нованіямъ Божества и пр. (конечно, переписчики находи- лись подъ вліяніемъ своихъ оригиналовъ, гдѣ зта непо- слѣдовательность встрѣчается не менѣе часто). Въ своемъ изданіи, какъ сказано, мыl буквально воспроизводимъ праж- скія рукописныя копіи со всѣми ихъ существенными и мель- чайшими особенностями (включительно до употребленія большихъ или малыхъ строчныхъ буквъ въ извѣстныхъ мѣстахъ печатаемыхъ текстовъ), вообще со всѣми ихъ своеобразнОстями, можетъ быть, не необходимыми для цѣли нашего историческаго изслѣдованія, но зато тОчными почти до мелочей и во всякомъ случаѣ нисколько не мѣшающими требованіямъ нашей задачи1). Въ интересахъ церковно�историческаго своего изслѣ- дованія мыl сравнили печатаемые нами, содержащіеся въ двухъ пражскихъ копіяхъ, тексты рукописныхъ братскихъ конфессій не только другъ съ другомъ, но и съ гернгут- скими ихъ оригиналами, и въ результатѣ сравненій ока- залось слѣдующее. Какъ извѣстно, печатаемыя нами кон- фесciи No 1, No 2 В и Nо 3 А и В содержатся каждая въ двухъ фоліантахъ какъ гернгутскихъ оригиналовъ, такъ и пражскихъ ихъ копій: конфессія Nо 1, печатаемая у насъ ниже по тексту 1 тома или фоліанта „Братскаго архива (лл. 4 а—18а; см. Вып. 1, стр. 67), содержится и во И томѣ (лл. 4b—19а; см. Вып. 1, стр. 118); конфессія No 2 B, вOс- 1) Кстати: 9ти своеобразности мыl удерживали, по возможности, И въ первомъ выпускѣ, въ описаніи I—VI и XI фоліантовъ „Братскаго архива“.
Strana XIII
XIII — произведенная въ нашемъ изданіи по тексту IІ тома (лл. 140 а� 169а; см. Вы. 1, стр. 139, Nо б), находится по ча- стямъ въ двухъ мѣстахъ и тома (лл. 350b—373b; 379 а—408 а; см. тамъ же, стр. 103, No 29); а конфессіи No 3А и В, печатае- мыя у насъ по тексту І тома (лл. 84 а—87b и лл. 87b—101 а СМ. Вып. 1, стр. 81, Nо 8 и 9), содержатся также и во 1 томѣ (лл. 41 а— 43 а и лл. 44 а—�53а; ср. тамъ же, стр. 120, Nо 4 и 6). Нѣтъ особой надобности объяснять причиныl выбора того или другого текста какъ основного для нашего изданія: при полномъ, почти вездѣ буквальномъ, тождествѣ ихъ содер- жанія, мыl избирали для печати, большею частью, тексть перваго тома или фоліанта (въ копіяхъ библіотеки Музея королевства Чешскаго), за исключеніемъ конфессіи No 2 В, которую издаемъ по тексту II тома въ копіи пражскаго Земскаго архива, гдѣ она находится цѣлая въ Одномъ мѣстѣ, а не раздѣлена по частямъ, какъ въ I фоліантѣ. Сравнивъ тексты однѣхъ и тѣхъ же рукописныхъ конфессій, содер- жащихся въ двухъ зкземплярахъ нашихъ оригиналовъ (въ Ци И, І и I фоліантахъ „Братскаго архива“), мыl не нашли между ними существеннаго различія: нѣкоторыя замѣчен- ныя отличія касаются, бо�льшею частью, разстановки словъ, интерпункціи, способа правописанія, а иногда и простого, несущественнаго видоизмѣненія только словъ, весьма рѣдко цѣлой фразеологіи, не измѣняющей впрочемъ общаго смы- сла напечатаннаго нами того или другого текста. Считая излишнимъ перечислять всѣ несущественныя особенности рукописныхъ текстовъ конфессій, которья свѣрены съ напе- чатанными у насъ, — мыl, однако, важнѣйшія ихъ отличія от- мѣчаемъ, но, ради нѣкоторыхъ удобствъ, какъ сказано, не подъ строкою въ качествѣ варіантовъ, а въ самомъ концѣ настоящаго изданія, въ дополненіяхъ и поправкахъ (addenda et corrigenda) ко всѣмъ текстамъ напечатанныхъ нами брат- скихъ конфессій. Печатая пражскія копіи гернгутскихъ оригиналовъ, Мыl въ своемъ изданіи отмѣчаемъ почти вездѣ пагинацію ори- гиналовъ, за исключеніемъ только конфессіи Nо 2.В, для
XIII — произведенная въ нашемъ изданіи по тексту IІ тома (лл. 140 а� 169а; см. Вы. 1, стр. 139, Nо б), находится по ча- стямъ въ двухъ мѣстахъ и тома (лл. 350b—373b; 379 а—408 а; см. тамъ же, стр. 103, No 29); а конфессіи No 3А и В, печатае- мыя у насъ по тексту І тома (лл. 84 а—87b и лл. 87b—101 а СМ. Вып. 1, стр. 81, Nо 8 и 9), содержатся также и во 1 томѣ (лл. 41 а— 43 а и лл. 44 а—�53а; ср. тамъ же, стр. 120, Nо 4 и 6). Нѣтъ особой надобности объяснять причиныl выбора того или другого текста какъ основного для нашего изданія: при полномъ, почти вездѣ буквальномъ, тождествѣ ихъ содер- жанія, мыl избирали для печати, большею частью, тексть перваго тома или фоліанта (въ копіяхъ библіотеки Музея королевства Чешскаго), за исключеніемъ конфессіи No 2 В, которую издаемъ по тексту II тома въ копіи пражскаго Земскаго архива, гдѣ она находится цѣлая въ Одномъ мѣстѣ, а не раздѣлена по частямъ, какъ въ I фоліантѣ. Сравнивъ тексты однѣхъ и тѣхъ же рукописныхъ конфессій, содер- жащихся въ двухъ зкземплярахъ нашихъ оригиналовъ (въ Ци И, І и I фоліантахъ „Братскаго архива“), мыl не нашли между ними существеннаго различія: нѣкоторыя замѣчен- ныя отличія касаются, бо�льшею частью, разстановки словъ, интерпункціи, способа правописанія, а иногда и простого, несущественнаго видоизмѣненія только словъ, весьма рѣдко цѣлой фразеологіи, не измѣняющей впрочемъ общаго смы- сла напечатаннаго нами того или другого текста. Считая излишнимъ перечислять всѣ несущественныя особенности рукописныхъ текстовъ конфессій, которья свѣрены съ напе- чатанными у насъ, — мыl, однако, важнѣйшія ихъ отличія от- мѣчаемъ, но, ради нѣкоторыхъ удобствъ, какъ сказано, не подъ строкою въ качествѣ варіантовъ, а въ самомъ концѣ настоящаго изданія, въ дополненіяхъ и поправкахъ (addenda et corrigenda) ко всѣмъ текстамъ напечатанныхъ нами брат- скихъ конфессій. Печатая пражскія копіи гернгутскихъ оригиналовъ, Мыl въ своемъ изданіи отмѣчаемъ почти вездѣ пагинацію ори- гиналовъ, за исключеніемъ только конфессіи Nо 2.В, для
Strana XIV
XIV — которой мыl могли подъискать соотвѣтствующіе листыl въ гернгутскихъ оригиналахъ уже послѣ ея напечатанія, во время одной спеціальной поѣздки въ Гернгутъ. Позтому про- симъ благосклонныхъ читателей, для сравненія нашего печатнаго текста съ оригиналомъ, имѣть въ виду и �ту, такъ сказать, дополнительную къ конфессіи Nо 2 В паги- націю, которую помѣщаемъ въ своихъ addenda et corri- genda къ 3той именно конфессіи во второй половинѣ своихъ замѣчаній. Итакъ, что касается внѣшнихъ особенностей на- шего изданія, прежде всего, рукописныхъ конфессій, то онѣ вообще характеризуютъ не гернгутскіе оригиналы, а вос- производятъ почти буквально пражскія копіи. Но зато текстъ содержанія рукописныхъ конфессій какъ въ герн- гутскихъ оригиналахъ, такъ и въ пражскихъ копіяхъ ока- зался, послѣ сдѣланныхъ нами сравненій, почти совер- шенно тождественъ, и для историка тотъ и другой имѣетъ одинаковое научное значеніе и цѣну; слѣдовательно, исто- рикъ братской доктрины въ своихъ изслѣдованіяхъ и выl- водахъ по данному вопросу можетъ опереться и на текстъ нашего изданія, которое — надѣемся — вполнѣ замѣнитъ бывшіе у насъ подъ руками оригиналы. Быть вѣрными своимъ оригиналамъ мыl старались и въ перепечаткѣ старопечатныхъ братскихъ конфессій (см. конфессіи No 10, No 11 и Nо 12). Также и здѣсь мы точно воспроизводимъ бьвшіе у насъ подъ руками старо- печатные тексты (кстати — болѣе старые, чѣмъ, напр., гернгутскіе оригиналы печатаемыхъ нами рукописныхъ конфессій второй половины XVI вѣка), со всѣми ихъ, болѣе или менѣе характерными, внѣшними особенностями. Разумѣется, и конфессіюо Nо 12 на старо�нѣмецкомъ языкѣ мыl печатаемъ согласно съ оригиналомъ, со всѣми его — кромѣ исправляемыхъ подъ строкою ошибокъ — особенно- стями. Благодаря внимательности типографіи къ возможно- точному воспроизведеніюо въ печати всѣхъ текстовъ настоя- щаго изданія, ей удалось, помимо даже требованія заказчика,
XIV — которой мыl могли подъискать соотвѣтствующіе листыl въ гернгутскихъ оригиналахъ уже послѣ ея напечатанія, во время одной спеціальной поѣздки въ Гернгутъ. Позтому про- симъ благосклонныхъ читателей, для сравненія нашего печатнаго текста съ оригиналомъ, имѣть въ виду и �ту, такъ сказать, дополнительную къ конфессіи Nо 2 В паги- націю, которую помѣщаемъ въ своихъ addenda et corri- genda къ 3той именно конфессіи во второй половинѣ своихъ замѣчаній. Итакъ, что касается внѣшнихъ особенностей на- шего изданія, прежде всего, рукописныхъ конфессій, то онѣ вообще характеризуютъ не гернгутскіе оригиналы, а вос- производятъ почти буквально пражскія копіи. Но зато текстъ содержанія рукописныхъ конфессій какъ въ герн- гутскихъ оригиналахъ, такъ и въ пражскихъ копіяхъ ока- зался, послѣ сдѣланныхъ нами сравненій, почти совер- шенно тождественъ, и для историка тотъ и другой имѣетъ одинаковое научное значеніе и цѣну; слѣдовательно, исто- рикъ братской доктрины въ своихъ изслѣдованіяхъ и выl- водахъ по данному вопросу можетъ опереться и на текстъ нашего изданія, которое — надѣемся — вполнѣ замѣнитъ бывшіе у насъ подъ руками оригиналы. Быть вѣрными своимъ оригиналамъ мыl старались и въ перепечаткѣ старопечатныхъ братскихъ конфессій (см. конфессіи No 10, No 11 и Nо 12). Также и здѣсь мы точно воспроизводимъ бьвшіе у насъ подъ руками старо- печатные тексты (кстати — болѣе старые, чѣмъ, напр., гернгутскіе оригиналы печатаемыхъ нами рукописныхъ конфессій второй половины XVI вѣка), со всѣми ихъ, болѣе или менѣе характерными, внѣшними особенностями. Разумѣется, и конфессіюо Nо 12 на старо�нѣмецкомъ языкѣ мыl печатаемъ согласно съ оригиналомъ, со всѣми его — кромѣ исправляемыхъ подъ строкою ошибокъ — особенно- стями. Благодаря внимательности типографіи къ возможно- точному воспроизведеніюо въ печати всѣхъ текстовъ настоя- щаго изданія, ей удалось, помимо даже требованія заказчика,
Strana XV
XV — представить въ наборѣ старопечатные тексты такъ, какъ Они переписаны нами съ оригиналовъ, напр., съ сокращеніями въ конфессіяхъ Nо 10, 11 и 12, съ прямыми, нѣсколько Откосыми (справа на лѣво), чертами (!) вмѣсто запятыхъ (въ No 11 и 12), съ особенностями пагинаціи, которая отмѣ- чается на поляхъ нашего изданія буквами латинскаго алфа- вита А, В, С и т. д. (по 16 стр. подъ каждою буквою въ Nо 10 и по 8 стр. въ Nо 11), и пр. Другія же внѣшнія особенности конфессій изъ старопечатныхъ текстовъ (Nо 10, 11 и 12) подробнѣе указываются ниже, въ примѣчаніяхъ къ каждой изъ нихъ, на своемъ мѣстѣ. Правда, все 9то, повидимому, не требуется интересами и цѣлями нашего историческаго изслѣдованія. Тѣмъ не менѣе, и техническая близость нашего изданія къ старопечатнымъ оригиналамъ нисколько не мѣшаетъ цѣлямъ историческаго изслѣдованія, въ особенности, если принять во вниманіе сравнительную рѣдкость старопечатныхъ »кземпляровъ, съ которыхъ мы перепечатьваемъ интересующіе насъ тексты, и болѣе от- даленную (сравнительно, напр., съ рукописными гернгут- скими оригиналами) древность ихъ появленія въ печати. Вообще, и старопечатныя конфессіи разсматриваемой зпохи изданы вполнѣ согласно съ непосредственными ихъ ориги- налами: онѣ воспроизводятъ во всемъ существенно�важномъ 3ти послѣдніе и потому вполнѣ могутъ замѣнить ихъ при историческомъ изученіи интересующаго насъ вопроса о ге незисѣ и развитіи братской доктриныl въ разсматриваемый нами періодъ времени. Конечно, въ непосредственныхъ нашихъ оригиналахъ есть немало и недоумѣнныхъ мѣстъ, вслѣдствіе или неяс- наго изложенія авторскихъ мыслей въ той или другой конфессіи, или вслѣдствіе ошибокъ, можетъ быть, со сто- рОныl ихъ переписчиковъ, или же, моетъ быть, и вслѣдствіе какихъ�либо нашихъ личныхъ недосмотровъ. По крайне? мѣрѣ тамъ, гдѣ текстъ нашихъ оригиналовъ представлялъ какую�любо несообразность въ томъ или другомъ отно- шеніи, мыl старались показать подъ строкою и свои до-
XV — представить въ наборѣ старопечатные тексты такъ, какъ Они переписаны нами съ оригиналовъ, напр., съ сокращеніями въ конфессіяхъ Nо 10, 11 и 12, съ прямыми, нѣсколько Откосыми (справа на лѣво), чертами (!) вмѣсто запятыхъ (въ No 11 и 12), съ особенностями пагинаціи, которая отмѣ- чается на поляхъ нашего изданія буквами латинскаго алфа- вита А, В, С и т. д. (по 16 стр. подъ каждою буквою въ Nо 10 и по 8 стр. въ Nо 11), и пр. Другія же внѣшнія особенности конфессій изъ старопечатныхъ текстовъ (Nо 10, 11 и 12) подробнѣе указываются ниже, въ примѣчаніяхъ къ каждой изъ нихъ, на своемъ мѣстѣ. Правда, все 9то, повидимому, не требуется интересами и цѣлями нашего историческаго изслѣдованія. Тѣмъ не менѣе, и техническая близость нашего изданія къ старопечатнымъ оригиналамъ нисколько не мѣшаетъ цѣлямъ историческаго изслѣдованія, въ особенности, если принять во вниманіе сравнительную рѣдкость старопечатныхъ »кземпляровъ, съ которыхъ мы перепечатьваемъ интересующіе насъ тексты, и болѣе от- даленную (сравнительно, напр., съ рукописными гернгут- скими оригиналами) древность ихъ появленія въ печати. Вообще, и старопечатныя конфессіи разсматриваемой зпохи изданы вполнѣ согласно съ непосредственными ихъ ориги- налами: онѣ воспроизводятъ во всемъ существенно�важномъ 3ти послѣдніе и потому вполнѣ могутъ замѣнить ихъ при историческомъ изученіи интересующаго насъ вопроса о ге незисѣ и развитіи братской доктриныl въ разсматриваемый нами періодъ времени. Конечно, въ непосредственныхъ нашихъ оригиналахъ есть немало и недоумѣнныхъ мѣстъ, вслѣдствіе или неяс- наго изложенія авторскихъ мыслей въ той или другой конфессіи, или вслѣдствіе ошибокъ, можетъ быть, со сто- рОныl ихъ переписчиковъ, или же, моетъ быть, и вслѣдствіе какихъ�либо нашихъ личныхъ недосмотровъ. По крайне? мѣрѣ тамъ, гдѣ текстъ нашихъ оригиналовъ представлялъ какую�любо несообразность въ томъ или другомъ отно- шеніи, мыl старались показать подъ строкою и свои до-
Strana XVI
XVI — гадки или предположенія, или же въ самомъ текстѣ обо- значали свои недоумѣнія кратко: siс. Но при зтомъ мыl не могли давать широкій просторъ ни своимъ личнымъ догад- камъ, такъ какъ для обоснованія ихъ всего нужнѣе были бы варіанты другихъ списковъ или редакцій, которыхъ, однако, мы не имѣемъ для большинства конфессій, ни останавли- ваться на подробныхъ комментаріяхъ недоумѣнныхъ слу- чаевъ, что� можетъ имѣть мѣсто уже въ самомъ изслѣдо- ваніи, ни тѣмъ болѣе, наконецъ, не могли исправлять не- малочисленныя неточности въ цитатахъ изъ Св. Писанія, такъ какъ авторы конфессій пользовались такими изда- ніями священнаго текста, которыхъ мыl не имѣемъ подъ руками, а подставлять свои въ зтомъ отношеніи догадки, на мѣсто дѣйствительныхъ ссылокъ самихъ авторовъ, мыl считали пока рискованнымъ и къ тому же трудомъ въ нѣкоторомъ отношеніи для насъ ненужнымъ. А всѣ испра- вленія, спеціально необходимыя для нашей цѣли, будутъ дѣлаемыl въ своемъ мѣстѣ въ связи съ общимъ анализомъ братскаго ученія, обоснованнаго главнымъ образомъ на тек- стахъ Св. Писанія, при своеобразномъ иногда, правда, ихъ пониманіи и толкованіи братьями. Замѣтимъ здѣсь кстати, что многіе тексты Св. Писанія, приводимые братьями для обоснованія своихъ вѣроисповѣдныхъ положеній, совсѣмъ не соотвѣтствуютъ цѣли и, показывая начитанность ихъ въ словѣ Божіемъ, являются нерѣдко только искусственнымъ расширеніемъ, ради бо�льшей убѣдительности, неубѣди- тельной, все�таки, во многихъ отношеніяхъ богословской ихъ аргументаціи, а потому и совершенно излишними въ общей системѣ ихъ ученія. Ненужное для насъ исправленіе атого рода текстовъ мыl и считаемъ трудомъ непроизво- дительнымъ. Однако, и въ зтомъ отношеніи, т. е. въ отно- шеніи исправленія цитаціи текстовъ Св. Писанія мы указы- ваемъ возможныя и необходимыя поправки къ тѣмъ кон- фессіямъ, въ которыхъ, напр., опредѣленнѣе и точнѣе ука- Зываются цитаты изъ Св. Писанія (въ конфессіяхъ Nо 6, Nо 11 и Nо 12), причемъ для конфессіи Nо 11 удобнѣе
XVI — гадки или предположенія, или же въ самомъ текстѣ обо- значали свои недоумѣнія кратко: siс. Но при зтомъ мыl не могли давать широкій просторъ ни своимъ личнымъ догад- камъ, такъ какъ для обоснованія ихъ всего нужнѣе были бы варіанты другихъ списковъ или редакцій, которыхъ, однако, мы не имѣемъ для большинства конфессій, ни останавли- ваться на подробныхъ комментаріяхъ недоумѣнныхъ слу- чаевъ, что� можетъ имѣть мѣсто уже въ самомъ изслѣдо- ваніи, ни тѣмъ болѣе, наконецъ, не могли исправлять не- малочисленныя неточности въ цитатахъ изъ Св. Писанія, такъ какъ авторы конфессій пользовались такими изда- ніями священнаго текста, которыхъ мыl не имѣемъ подъ руками, а подставлять свои въ зтомъ отношеніи догадки, на мѣсто дѣйствительныхъ ссылокъ самихъ авторовъ, мыl считали пока рискованнымъ и къ тому же трудомъ въ нѣкоторомъ отношеніи для насъ ненужнымъ. А всѣ испра- вленія, спеціально необходимыя для нашей цѣли, будутъ дѣлаемыl въ своемъ мѣстѣ въ связи съ общимъ анализомъ братскаго ученія, обоснованнаго главнымъ образомъ на тек- стахъ Св. Писанія, при своеобразномъ иногда, правда, ихъ пониманіи и толкованіи братьями. Замѣтимъ здѣсь кстати, что многіе тексты Св. Писанія, приводимые братьями для обоснованія своихъ вѣроисповѣдныхъ положеній, совсѣмъ не соотвѣтствуютъ цѣли и, показывая начитанность ихъ въ словѣ Божіемъ, являются нерѣдко только искусственнымъ расширеніемъ, ради бо�льшей убѣдительности, неубѣди- тельной, все�таки, во многихъ отношеніяхъ богословской ихъ аргументаціи, а потому и совершенно излишними въ общей системѣ ихъ ученія. Ненужное для насъ исправленіе атого рода текстовъ мыl и считаемъ трудомъ непроизво- дительнымъ. Однако, и въ зтомъ отношеніи, т. е. въ отно- шеніи исправленія цитаціи текстовъ Св. Писанія мы указы- ваемъ возможныя и необходимыя поправки къ тѣмъ кон- фессіямъ, въ которыхъ, напр., опредѣленнѣе и точнѣе ука- Зываются цитаты изъ Св. Писанія (въ конфессіяхъ Nо 6, Nо 11 и Nо 12), причемъ для конфессіи Nо 11 удобнѣе
Strana XVII
XVII было сдѣлать возможныя поправки цитатовъ на поляхъ къ тексту, а для двухъ остальныхъ (т. е. Nо 6 и Nо 12) Мыl предпочли вынести ихъ въ addenda et corrigenda. Вообще, въ своихъ подстрочныхъ и дополнительныхъ примѣчаніяхъ къ изданнымъ конфессіямъ, мыl ограничи- ваемся указаніемъ только самыхъ существенныхъ и оче- видныхъ несообразностей или ошибокъ своихъ ориги- наловъ, такъ какъ мыl хотѣли только сдѣлать, прежде всего, болѣе доступными извѣстные или малоизвѣстные и бо�льшеЮ частью единственные тексты братскихъ конфессій разсматри- ваемой нами опохи и обнародовать, такъ сказать, необхо- димый документальный матеріалъ для возможно�правиль- ныхъ, твердыхъ и объективныхъ сужденій и выводовъ по изслѣдуемому нами вопросу. Полное же, въ подлинномъ смыслѣ слова, критическое изданіе братскихъ конфессій, какъ равно и другихъ документальныхъ источниковъ, от- носящихся къ исторіи братьевъ разсматриваемой 9похи. при отсутствіи налицо безспорно�оригинальныхъ спис- ковъ, едва ли можетъ быть достигнуто теперь, безъ пред- варительнаго и всесторонняго изученія цѣлой зпохи: Mыl, конечно, говоримъ здѣсь объ относительно�идеальномъ въ будущемъ, а не условно�исправномъ изданіи въ на- стоящее время имѣющихся налицо текстовъ, какіе теперь отчасти въ первый разъ и напечатаны нами, отчасти же собраны изъ рѣдкихъ старопечатныхъ книгъ, не только, глав- нымъ образомъ, въ настоящемъ второмъ выпускѣ, но по частямъ и въ разныхъ мѣстахъ перваго выпуска перваго тома. Къ настоящему изданію мыl присоединяемъ два ука- зателя, изъ коихъ одинъ (А) въ предметномъ порядкѣ, примѣнительно къ схемѣ 1) братскаго вѣроизложенія, даетъ 1) Мы имѣемъ въ виду здѣсь ту схему братскаго вѣроизложенія (болѣе позднюю), которую установилъ, главнымъ образомъ, бр. Лука. Правда, г. Молнаръ въ своей статьѣ „О братскихъ катихизисахъ“ (J. Molnár, O katechismech bratrských въ жуpH. „Hus“ 1893, cтp. 132—64, 181 — 4) приписываетъ, повидимому, уже бр. Григорію нѣкоторую систе- II
XVII было сдѣлать возможныя поправки цитатовъ на поляхъ къ тексту, а для двухъ остальныхъ (т. е. Nо 6 и Nо 12) Мыl предпочли вынести ихъ въ addenda et corrigenda. Вообще, въ своихъ подстрочныхъ и дополнительныхъ примѣчаніяхъ къ изданнымъ конфессіямъ, мыl ограничи- ваемся указаніемъ только самыхъ существенныхъ и оче- видныхъ несообразностей или ошибокъ своихъ ориги- наловъ, такъ какъ мыl хотѣли только сдѣлать, прежде всего, болѣе доступными извѣстные или малоизвѣстные и бо�льшеЮ частью единственные тексты братскихъ конфессій разсматри- ваемой нами опохи и обнародовать, такъ сказать, необхо- димый документальный матеріалъ для возможно�правиль- ныхъ, твердыхъ и объективныхъ сужденій и выводовъ по изслѣдуемому нами вопросу. Полное же, въ подлинномъ смыслѣ слова, критическое изданіе братскихъ конфессій, какъ равно и другихъ документальныхъ источниковъ, от- носящихся къ исторіи братьевъ разсматриваемой 9похи. при отсутствіи налицо безспорно�оригинальныхъ спис- ковъ, едва ли можетъ быть достигнуто теперь, безъ пред- варительнаго и всесторонняго изученія цѣлой зпохи: Mыl, конечно, говоримъ здѣсь объ относительно�идеальномъ въ будущемъ, а не условно�исправномъ изданіи въ на- стоящее время имѣющихся налицо текстовъ, какіе теперь отчасти въ первый разъ и напечатаны нами, отчасти же собраны изъ рѣдкихъ старопечатныхъ книгъ, не только, глав- нымъ образомъ, въ настоящемъ второмъ выпускѣ, но по частямъ и въ разныхъ мѣстахъ перваго выпуска перваго тома. Къ настоящему изданію мыl присоединяемъ два ука- зателя, изъ коихъ одинъ (А) въ предметномъ порядкѣ, примѣнительно къ схемѣ 1) братскаго вѣроизложенія, даетъ 1) Мы имѣемъ въ виду здѣсь ту схему братскаго вѣроизложенія (болѣе позднюю), которую установилъ, главнымъ образомъ, бр. Лука. Правда, г. Молнаръ въ своей статьѣ „О братскихъ катихизисахъ“ (J. Molnár, O katechismech bratrských въ жуpH. „Hus“ 1893, cтp. 132—64, 181 — 4) приписываетъ, повидимому, уже бр. Григорію нѣкоторую систе- II
Strana XVIII
XVIII — примѣрный перечень важнѣйшихъ мѣстъ, гдѣ трактуется О главнѣйшихъ догматическихъ и нравственныхъ вопро- сахъ братской доктрины, равно и о другихъ существен- ныхъ предметахъ изъ внутренней жизни и внѣшнихъ от- ношеній братьевъ разсматриваемой зпохи; а другой (Б) въ алфавитномъ порядкѣ содержитъ перечень историческихъ лицъ, имѣвшихъ отношеніе къ чешской исторіи вообще и братской общинѣ въ частности, о которыхъ говорится или упоминается на тѣхъ или другихъ страницахъ настоя- щаго изданія. Само собою разумѣется, что въ 3тотъ (т. е. второй) указатель не могутъ быть внесены многочисленные библейскіе и церковные авторитеты, которыми составители конфессій въ изобиліи пользуются и которые могли бы на- полнить цѣлый особый списокъ цитатовъ, свидѣтельствую- щій о необыкновенной начитанности братьевъ въ СВ. Писаніи и отчасти въ церковной письменности. Въ 3томъ отношеніи тексты конфессій, равно отчасти и наши дополненія и по- правки (addenda et corrigenda), напp., къ конфессіямъ Nо 6, Nо 11 и Nо 12, могутъ служить нагляднымъ доказатель- ствомъ сказаннаго. Кромѣ страницъ настоящаго второго Выпуска, мыl присоединяемъ къ первому своему указателю (А) и тѣ страницы перваго выпуска. на которыхъ встрѣ- чаются у насъ оригинальныя извлеченія и даже характер- Ныя обобщенія изъ источниковъ, иллюстрирующія цѣлое матизаціо братскаго вѣроученія съ раздѣленіемъ его на предметы „су- щественныe“ (základné věci nebo podstatné) и „cлужебныe“ (služebné věci) съ второстепенными�случайными (případné věci). Но, въ дѣйствитель- ности, у бр. Григорія, какъ равно и у другихъ братьевъ до времени бр. Луки, не было попытокъ къ строгой систематизаціи своего ученія, такъ какъ они всего болѣе иитересовались вопросами о нравственно- христіанской жизни и спасеніи, не углубляясь въ догматическія созер- цанія, но въ простотѣ сердца вѣря и слѣдуя словамъ евангелія, примѣру Самого lисуса Христа, апостоловъ и первобытной апостольской церкви. Только бр. Лука твердо установилъ схему братской доктрины и такимъ образомъ является какъ бы творцемъ братской догматической системь! и въ своихъ спеціальныхъ сочиненіяхъ, и въ конфессіяхъ и аполо- гіяхъ, имъ составленныхъ, и въ извѣстныхъ намъ его катихизисахъ и пр-
XVIII — примѣрный перечень важнѣйшихъ мѣстъ, гдѣ трактуется О главнѣйшихъ догматическихъ и нравственныхъ вопро- сахъ братской доктрины, равно и о другихъ существен- ныхъ предметахъ изъ внутренней жизни и внѣшнихъ от- ношеній братьевъ разсматриваемой зпохи; а другой (Б) въ алфавитномъ порядкѣ содержитъ перечень историческихъ лицъ, имѣвшихъ отношеніе къ чешской исторіи вообще и братской общинѣ въ частности, о которыхъ говорится или упоминается на тѣхъ или другихъ страницахъ настоя- щаго изданія. Само собою разумѣется, что въ 3тотъ (т. е. второй) указатель не могутъ быть внесены многочисленные библейскіе и церковные авторитеты, которыми составители конфессій въ изобиліи пользуются и которые могли бы на- полнить цѣлый особый списокъ цитатовъ, свидѣтельствую- щій о необыкновенной начитанности братьевъ въ СВ. Писаніи и отчасти въ церковной письменности. Въ 3томъ отношеніи тексты конфессій, равно отчасти и наши дополненія и по- правки (addenda et corrigenda), напp., къ конфессіямъ Nо 6, Nо 11 и Nо 12, могутъ служить нагляднымъ доказатель- ствомъ сказаннаго. Кромѣ страницъ настоящаго второго Выпуска, мыl присоединяемъ къ первому своему указателю (А) и тѣ страницы перваго выпуска. на которыхъ встрѣ- чаются у насъ оригинальныя извлеченія и даже характер- Ныя обобщенія изъ источниковъ, иллюстрирующія цѣлое матизаціо братскаго вѣроученія съ раздѣленіемъ его на предметы „су- щественныe“ (základné věci nebo podstatné) и „cлужебныe“ (služebné věci) съ второстепенными�случайными (případné věci). Но, въ дѣйствитель- ности, у бр. Григорія, какъ равно и у другихъ братьевъ до времени бр. Луки, не было попытокъ къ строгой систематизаціи своего ученія, такъ какъ они всего болѣе иитересовались вопросами о нравственно- христіанской жизни и спасеніи, не углубляясь въ догматическія созер- цанія, но въ простотѣ сердца вѣря и слѣдуя словамъ евангелія, примѣру Самого lисуса Христа, апостоловъ и первобытной апостольской церкви. Только бр. Лука твердо установилъ схему братской доктрины и такимъ образомъ является какъ бы творцемъ братской догматической системь! и въ своихъ спеціальныхъ сочиненіяхъ, и въ конфессіяхъ и аполо- гіяхъ, имъ составленныхъ, и въ извѣстныхъ намъ его катихизисахъ и пр-
Strana XIX
XIX содержаніе конфессій. Зтихъ извлеченій, какъ мыl видѣли, больше всего находится въ первой главѣ перваго выпуска, которья преимущественно и отмѣчены у насъ въ указа- телѣ (А) какъ быl въ пополненіе и поясненіе спеціальнаго конфессійнаго матеріала. Изъ другихъ частей перваго выl- пуска вводятся только немногія страницы, на которыхъ встрѣчается необходимый документальный матеріалъ, объ- ясняющій нѣкоторыя существенныя подробности печатае- мыхъ нами конфессій. Необходимо здѣсь сдѣлать одну оговорку. Приводя въ своемъ предметномъ указателѣ только нѣкоторья важнѣйшія мѣста конфессій, трактующія о братской доктринѣ разсматриваемаго періода времени, мыl считали излишнимъ увеличивать ихъ число другими многочисленными ссылками, такъ какъ, при отсутствіи стро- гой системыl въ изложеніи братскихъ конфессій и при частыхъ въ нихъ повтореніяхъ однѣхъ и тѣхъ же мыслей, намъ пришлось бы безъ нужды расширить свой перечень страницъ, и безъ того, кажется, слишкомъ длинный для примѣрнаго указателя. О пользѣ обоихъ указателей для читателя, желающаго скорѣе оріентироваться въ спеціаль- номъ матеріалѣ нашего изданія, нѣтъ нужды распростра- няться. Но мыl, все�таки, предупреждаемъ, что пользованіе зтими указателями не можетъ замѣнить личнаго основа- тельнаго изученія того документальнаго матеріала, который содержится въ печатаемыхъ нами конфессіяхъ, ибо въ связномъ изученіи отого матеріала постигается сущность его содержанія правильнѣе, чѣмъ по отрывочнымъ указа- ніямъ отдѣльныхъ его частей, хотя бы сродныхъ, даже тождественныхъ по содержанію, но сведенныхъ лишь внѣшнимъ Образомъ въ Однѣ рубрики изъ разныхъ истОчни- ковъ. А если принять во вниманіе, что въ предметномъ ука- зателѣ (А) приводятся у насъ далеко не всѣ, а только важ- нѣйшія мѣста для характеристики догматическаго и нрав- ственнаго ученія братьевъ, то необходимость документаль- наго ознакомленія съ цѣлымъ содержаніемъ конфессій становится очевидною и вполнѣ объясняется существомъ
XIX содержаніе конфессій. Зтихъ извлеченій, какъ мыl видѣли, больше всего находится въ первой главѣ перваго выпуска, которья преимущественно и отмѣчены у насъ въ указа- телѣ (А) какъ быl въ пополненіе и поясненіе спеціальнаго конфессійнаго матеріала. Изъ другихъ частей перваго выl- пуска вводятся только немногія страницы, на которыхъ встрѣчается необходимый документальный матеріалъ, объ- ясняющій нѣкоторыя существенныя подробности печатае- мыхъ нами конфессій. Необходимо здѣсь сдѣлать одну оговорку. Приводя въ своемъ предметномъ указателѣ только нѣкоторья важнѣйшія мѣста конфессій, трактующія о братской доктринѣ разсматриваемаго періода времени, мыl считали излишнимъ увеличивать ихъ число другими многочисленными ссылками, такъ какъ, при отсутствіи стро- гой системыl въ изложеніи братскихъ конфессій и при частыхъ въ нихъ повтореніяхъ однѣхъ и тѣхъ же мыслей, намъ пришлось бы безъ нужды расширить свой перечень страницъ, и безъ того, кажется, слишкомъ длинный для примѣрнаго указателя. О пользѣ обоихъ указателей для читателя, желающаго скорѣе оріентироваться въ спеціаль- номъ матеріалѣ нашего изданія, нѣтъ нужды распростра- няться. Но мыl, все�таки, предупреждаемъ, что пользованіе зтими указателями не можетъ замѣнить личнаго основа- тельнаго изученія того документальнаго матеріала, который содержится въ печатаемыхъ нами конфессіяхъ, ибо въ связномъ изученіи отого матеріала постигается сущность его содержанія правильнѣе, чѣмъ по отрывочнымъ указа- ніямъ отдѣльныхъ его частей, хотя бы сродныхъ, даже тождественныхъ по содержанію, но сведенныхъ лишь внѣшнимъ Образомъ въ Однѣ рубрики изъ разныхъ истОчни- ковъ. А если принять во вниманіе, что въ предметномъ ука- зателѣ (А) приводятся у насъ далеко не всѣ, а только важ- нѣйшія мѣста для характеристики догматическаго и нрав- ственнаго ученія братьевъ, то необходимость документаль- наго ознакомленія съ цѣлымъ содержаніемъ конфессій становится очевидною и вполнѣ объясняется существомъ
Strana XX
XX — дѣла и требованіями научнаго изслѣдованія. Изучивъ весь 9тотъ документальный матеріалъ конфессій въ цѣломъ, Мыl располагаемъ его въ своемъ предметномъ указателѣ какъ быl въ условныя планомѣрныя группыl, которыя съ точки зрѣнія спеціальной задачи нашего сочиненія получатъ надле- жащее освѣщеніе только въ дальнѣйшихъ частяхъ болѣе детальнаго его изслѣдованія. Издатель.
XX — дѣла и требованіями научнаго изслѣдованія. Изучивъ весь 9тотъ документальный матеріалъ конфессій въ цѣломъ, Мыl располагаемъ его въ своемъ предметномъ указателѣ какъ быl въ условныя планомѣрныя группыl, которыя съ точки зрѣнія спеціальной задачи нашего сочиненія получатъ надле- жащее освѣщеніе только въ дальнѣйшихъ частяхъ болѣе детальнаго его изслѣдованія. Издатель.
Strana 1
CONFESSIONES FIDEl FRATRUM BOHEMORUM. No 1. ČTVRTÝ LIST K MISTRU ROKYCANOVI 1). Ve jméno pána našeho Jezu Krista počet vydáváme z těch věcí, které jsú při nás tiemto psaniem mistře Jene, a nejprve z viery našie, a z naděje i z jiných věcí, kteréž příslušejí k kře- sťanskému životu. A přede všemi věcmi, že věříme o pánu Bohu a pánu Bohu a v Pána Boha, tak jakož písma prorocská a apoštolská, i kterážkoli Bohem vdechnuta oznamují a tak vyznáváme. Věřím v Boha, otce všemohúcího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista syna jeho jediného pána našeho, jenž jest počat duchem svatým, narodil se z Marie Panny, trpěl pod pontským Pilátem, ukřižován umřel i pohřeben sstoupil do pekel. Třetí den vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha otce všemohúcího odtud přijde soudit živých i mrtvých. Věřím v ducha svatého, v svatú církev obecnú, svatých obcovánie, hřiechuov odpuštění, těla z mrtvých vzkří- šenie, i život věčný Amen. A tak o všech věcech věříme, jakož buoh chce věřeno míti podle piesma a příkladu první církve svaté na základ apo- štolský a prorocský vzdělané v Kristu Ježíši a o těch věcech doleji psáno bude. Ale nejprvé o tom, proč my nemuožem se dověřiti spa- senie života věčného spolu s zborem římské říše, kteréžto hlava jest papež. To jest proto, neb nesvědčí písma apoštolská a pro- rocská a první církve příklad by měl tak býti nejvyšší biskup křesťanský, kterak on jest, jakož to skutkové jeho zjevní i dvora jeho kardináluov, biskupuov i jiných, kteřiež se jeho přidrží, ukazují. Neb jest jed vlit v tu církev, bohatstvie, rozkoš, chvála a duostojenství světa, a tak hřiechové zjevní smrtedlní místo 1) Настоящiй текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. 1, л. 4b и слѣд. Непосредственно послѣ выеприведеннаго общаго „титула“ написано, какъ бы въ видѣ спеціальнаго заглавія, отчасти красными, отчасти чер- ными чернилами, слѣдующее: Počet vydávající z víry a z naděje i z jiných věcí křesťanských zvlášť o svátostech. fol. 4b. Papež a jeho rota. Jed vlit jest v cír- kev. Počet z víry.
CONFESSIONES FIDEl FRATRUM BOHEMORUM. No 1. ČTVRTÝ LIST K MISTRU ROKYCANOVI 1). Ve jméno pána našeho Jezu Krista počet vydáváme z těch věcí, které jsú při nás tiemto psaniem mistře Jene, a nejprve z viery našie, a z naděje i z jiných věcí, kteréž příslušejí k kře- sťanskému životu. A přede všemi věcmi, že věříme o pánu Bohu a pánu Bohu a v Pána Boha, tak jakož písma prorocská a apoštolská, i kterážkoli Bohem vdechnuta oznamují a tak vyznáváme. Věřím v Boha, otce všemohúcího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista syna jeho jediného pána našeho, jenž jest počat duchem svatým, narodil se z Marie Panny, trpěl pod pontským Pilátem, ukřižován umřel i pohřeben sstoupil do pekel. Třetí den vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha otce všemohúcího odtud přijde soudit živých i mrtvých. Věřím v ducha svatého, v svatú církev obecnú, svatých obcovánie, hřiechuov odpuštění, těla z mrtvých vzkří- šenie, i život věčný Amen. A tak o všech věcech věříme, jakož buoh chce věřeno míti podle piesma a příkladu první církve svaté na základ apo- štolský a prorocský vzdělané v Kristu Ježíši a o těch věcech doleji psáno bude. Ale nejprvé o tom, proč my nemuožem se dověřiti spa- senie života věčného spolu s zborem římské říše, kteréžto hlava jest papež. To jest proto, neb nesvědčí písma apoštolská a pro- rocská a první církve příklad by měl tak býti nejvyšší biskup křesťanský, kterak on jest, jakož to skutkové jeho zjevní i dvora jeho kardináluov, biskupuov i jiných, kteřiež se jeho přidrží, ukazují. Neb jest jed vlit v tu církev, bohatstvie, rozkoš, chvála a duostojenství světa, a tak hřiechové zjevní smrtedlní místo 1) Настоящiй текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. 1, л. 4b и слѣд. Непосредственно послѣ выеприведеннаго общаго „титула“ написано, какъ бы въ видѣ спеціальнаго заглавія, отчасти красными, отчасти чер- ными чернилами, слѣдующее: Počet vydávající z víry a z naděje i z jiných věcí křesťanských zvlášť o svátostech. fol. 4b. Papež a jeho rota. Jed vlit jest v cír- kev. Počet z víry.
Strana 2
2 Pravda potlačena. Zámyslové jich. Proč toho nepřijímá- me. fol. 5 a. Císař. Farář. Jošt. trápenie. Tvárnost dobroty. mají a pravda Kristova i život jeho od nich potlačen jest, a ktožby chtěli zachovati pravdu a v přikázanie Božiem se ostříhati, za kacíře je mají a životy jich odjímají. Neb poně- vadž to, co Kristus činil a křesťanuom věrným činiti rozkázal, ktož tak činí, za kacíře je mají a praví, že smrtedlně hřešie. Ovšem pak zámysly své pravdě Kristově odporné provedú za pravdu a hřiech za spravedlnost etc. Bychom pak o tom šíře psali není potřebí, neb máme za to, že to lépe i šíře víte. Také i mnohá písma o tom již sú před námi, kteráž čtú mnozí lidé, než my co jest při nás a což dotýče nás toť oznamujem. Protož mistře nejprvé o tom, jakož slyšal i ještě mnozí jedno- myslně píšem, proč nejsme poddáni v těch některých věcech kněžím, kteříž z moci úřadu papeže pošli sú. To jest proto. Neb sluší více poslouchati boha než lidí, kteříž proti vuoli božie líbezně rozkazují a k tomu mocí pudie trápíce i životy odjímajíce. A toho příklad máme a naučenie veliký oblak svěd- kuov v starém zákoně a nad to mnohem více v novém svě- dectví první církve, až do nás, množstvie nesčíslné proto jsú trpěli i životy složili, než by poddáni byli proti vuoli božie nechtíc s světem zahynúti. Též i my proto a taková rozkazo- vánie Bohu odporná s trápením činí moc, o niež sv. Pave mluví, od niež také i trpěl a nyní toho hlava jest císař a papež. Protož neradi bychom vám toho přáli, byšte s nimi v té účast- nosti byli, jakož se to i tohoto času stalo v okolních zemiech i zde v Čechách, jako v Praze na hradě u sv. Václava, že sú umučiti dopustili člověka věrného až do smrti k vuoli faráře Nepomuckého proto, že nechtěl služebnosti kostelnie jeho užie- vati a vyznávati po jich vuoli, kterýžto dříve řečený farář mnoho zlého proti tomuto království mluvil a vzbuzoval pána svého na to veda i do Říma jezdě, jednaje zlé věci proti králi i tobě. Také zpraveni sme, že k radě Jošta biskupa vratislavského, kterýž také zle posloužil k tomuto království, trápili některé z nás těžkými mukami, tak že žádali někteří zemříti. A tak sme poznali těchto časův vyvoleným božiem těžká zamúcenie a nesnesitedlná trápenie mučením těžkým a dlouhým vězením, že by to mohlo býti, i vyvolení božie byli by svedeni. Neb kdyby bylo smrt podstoupiti v krátkém času, snáz by se toho opovážili, neb jest vždy umříti, ale toto co muož těžšieho býti než to, když člověk raději by smrt podstoupil, nežli by tomu co k ohyzdě promluvil, neb učinil, což jest před Bohem pravé a věrným spasitedlné a vždy násilím tištěn bývá k tomu a řečí lahodnou a chytrou veden a tak se piesma plní a zvlášť v zjevení S. Jana. A druhé, že časové nebezpeční, v nichžto mnozí pod tvarností dobroty přišedše a pod jménem Krista Ježíše onde i onde Krista ukazují a jiným svobodu k spasení slibují jsúce sami sluhy porušenie a k každému skutku do- brému nehodní. A tak písma oznamují, a skutkové toho kněž- stva i lidu ukazují, že již antikrist přišel ve všelikém svedení nepravosti tomuto lidu, kterýž lásky pravdy nepřijal, ale činění bludu a lži věří. Protož mistře věz, že těchto časův poznali Antikrist.
2 Pravda potlačena. Zámyslové jich. Proč toho nepřijímá- me. fol. 5 a. Císař. Farář. Jošt. trápenie. Tvárnost dobroty. mají a pravda Kristova i život jeho od nich potlačen jest, a ktožby chtěli zachovati pravdu a v přikázanie Božiem se ostříhati, za kacíře je mají a životy jich odjímají. Neb poně- vadž to, co Kristus činil a křesťanuom věrným činiti rozkázal, ktož tak činí, za kacíře je mají a praví, že smrtedlně hřešie. Ovšem pak zámysly své pravdě Kristově odporné provedú za pravdu a hřiech za spravedlnost etc. Bychom pak o tom šíře psali není potřebí, neb máme za to, že to lépe i šíře víte. Také i mnohá písma o tom již sú před námi, kteráž čtú mnozí lidé, než my co jest při nás a což dotýče nás toť oznamujem. Protož mistře nejprvé o tom, jakož slyšal i ještě mnozí jedno- myslně píšem, proč nejsme poddáni v těch některých věcech kněžím, kteříž z moci úřadu papeže pošli sú. To jest proto. Neb sluší více poslouchati boha než lidí, kteříž proti vuoli božie líbezně rozkazují a k tomu mocí pudie trápíce i životy odjímajíce. A toho příklad máme a naučenie veliký oblak svěd- kuov v starém zákoně a nad to mnohem více v novém svě- dectví první církve, až do nás, množstvie nesčíslné proto jsú trpěli i životy složili, než by poddáni byli proti vuoli božie nechtíc s světem zahynúti. Též i my proto a taková rozkazo- vánie Bohu odporná s trápením činí moc, o niež sv. Pave mluví, od niež také i trpěl a nyní toho hlava jest císař a papež. Protož neradi bychom vám toho přáli, byšte s nimi v té účast- nosti byli, jakož se to i tohoto času stalo v okolních zemiech i zde v Čechách, jako v Praze na hradě u sv. Václava, že sú umučiti dopustili člověka věrného až do smrti k vuoli faráře Nepomuckého proto, že nechtěl služebnosti kostelnie jeho užie- vati a vyznávati po jich vuoli, kterýžto dříve řečený farář mnoho zlého proti tomuto království mluvil a vzbuzoval pána svého na to veda i do Říma jezdě, jednaje zlé věci proti králi i tobě. Také zpraveni sme, že k radě Jošta biskupa vratislavského, kterýž také zle posloužil k tomuto království, trápili některé z nás těžkými mukami, tak že žádali někteří zemříti. A tak sme poznali těchto časův vyvoleným božiem těžká zamúcenie a nesnesitedlná trápenie mučením těžkým a dlouhým vězením, že by to mohlo býti, i vyvolení božie byli by svedeni. Neb kdyby bylo smrt podstoupiti v krátkém času, snáz by se toho opovážili, neb jest vždy umříti, ale toto co muož těžšieho býti než to, když člověk raději by smrt podstoupil, nežli by tomu co k ohyzdě promluvil, neb učinil, což jest před Bohem pravé a věrným spasitedlné a vždy násilím tištěn bývá k tomu a řečí lahodnou a chytrou veden a tak se piesma plní a zvlášť v zjevení S. Jana. A druhé, že časové nebezpeční, v nichžto mnozí pod tvarností dobroty přišedše a pod jménem Krista Ježíše onde i onde Krista ukazují a jiným svobodu k spasení slibují jsúce sami sluhy porušenie a k každému skutku do- brému nehodní. A tak písma oznamují, a skutkové toho kněž- stva i lidu ukazují, že již antikrist přišel ve všelikém svedení nepravosti tomuto lidu, kterýž lásky pravdy nepřijal, ale činění bludu a lži věří. Protož mistře věz, že těchto časův poznali Antikrist.
Strana 3
3 sme zjevně, že není užietka spasenie lidem skrze moc úřadu papeže i v tom ve všem duostojenství a knězstva rozmnožení, kteréž z moci úřadu jeho knězstvie požievá a moci ducha Bo- žieho nemá a moudrostí s huory sstupující se nezpravuje, pána Ježíše Krista v skutcích nenásleduje, ctnostně živi nejsú, úzkou cestou nejdou, nic nechtí pro Krista trpěti a též pomsty vedú a zlé za zlé činí, jako jiní světští a moc světskú na to vzbuzují, aby trápili ty, kdož jim poddáni býti nechtí a ve spolek jedni proti druhým postavují a k nenávisti a k vraždám popouzejí i piesma jim k tomu čtú a přivodí. Jakož nyní tomu posloužili, královy poddané zbouřili, tak že byvše jako jedna čeleď v pokoji, již sobě vespolek všecko zlé dělají, pálé, hubié, mordují. Muožeš tomu mistře porozuměti, kterak to knězstvo ten úřad přijímá a od koho potvrzení béře a kterak jeho po- žievá, a kterak v něm živo jest, a muožeš říci, že sú mužie tělesní, chválu a čest milujíce a zemské věci čenichajíce, jichžto Buoh břicho jest a chvála v pohanění, a konec zatracení, a jsúce nepřietelé kříže Kristova osobují sobě zaslúžení jeho a úřad apoštolský odpočívajíce pod služebností kostelní i s li- dem hřiechu a smrti poddaným, v kteréžto služebnosti bezpečí se i lid spaseniem a v mylné naději postavují. Jakožs i ty mistře řekl, že to jest obraz šelmy, lid hovadný, tělesný slovem božiem se nezpravuje a ducha božieho nemá, chodie do kostela, klanie se, modlí se a svátosti přijímá, klaní se šelmě, modlí se antikristu a činí sobě obraz šelmy, to jest mylnú naději k spa- sení. Protož mistře věz, že ta jest příčina, pro kterúž sme od kněží tohoto světa i od lidu, kterýž zpravují odtrhli se. Neb sme poznali zjevně, že kněží i s lidem obecně v nemilosti přebývají a v smrti, a které sú věci podstatné k spasení těch nemají. Nejsú přeneseni od smrti v život. Nepřijali daru mi- losti a nevešli v poslušenství pána Krista, ale zuostávají živi v starém člověku hřiechu poddaném, aniž tomu rozumějí. Co jest to hřiechuom umříti a spravedlnosti živu býti, aby již ne sobě živi byli, ale jemu jenž za ně umřel, aby staré stvořenie pominulo a nové z boha učiněno bylo. Neb ktož má spasen býti, musí starého člověka svléci s jeho činy a obléci se v Pána Krista, a ten jest křest v Kristu Ježíši v smrti jeho pokřtěnu býti a s ním pohřebenu skrze křest v smrt, aby jakož Kristus vstal v slávě otce svého, takéž, aby v obnovení života chodili jsúce spolu štípenie v podobenství smrti jeho, aby člověk vetchý ukřižován byl a zkaženo bylo tělo hřiecha, tak aby nebyli poddáni hřiechu, slúžíce jemu ale přemohli smrtedlné životem a poslúchali spravedlnosti k životu věčnému. Neb i ten lid ješto se zdá býti něco nábožného proměniv některé tvárnosti, od světa se odděliv postavú i rouchem posty mnohé čině, i v žíni chodě, almužny dávaje, svátosti často přijímaje a mnoho se modle, toho nezná obecně, čím by v sobě mohl přemoci smrtedlné zlé z ducha nečistého pošlé, aby se v tom zlém sami poznali, sebe zapřeli, svuoj kříž vzali a pána Krista následovali. Neb lid, kterýž má spasen býti musí ty věci znáti Spasenci. fol. 5b. Zlí kněží co činí. Co sobe osobují. Přičina oddělení. Aniž rozumějí. fol. 6 a. Papež. Slepota.
3 sme zjevně, že není užietka spasenie lidem skrze moc úřadu papeže i v tom ve všem duostojenství a knězstva rozmnožení, kteréž z moci úřadu jeho knězstvie požievá a moci ducha Bo- žieho nemá a moudrostí s huory sstupující se nezpravuje, pána Ježíše Krista v skutcích nenásleduje, ctnostně živi nejsú, úzkou cestou nejdou, nic nechtí pro Krista trpěti a též pomsty vedú a zlé za zlé činí, jako jiní světští a moc světskú na to vzbuzují, aby trápili ty, kdož jim poddáni býti nechtí a ve spolek jedni proti druhým postavují a k nenávisti a k vraždám popouzejí i piesma jim k tomu čtú a přivodí. Jakož nyní tomu posloužili, královy poddané zbouřili, tak že byvše jako jedna čeleď v pokoji, již sobě vespolek všecko zlé dělají, pálé, hubié, mordují. Muožeš tomu mistře porozuměti, kterak to knězstvo ten úřad přijímá a od koho potvrzení béře a kterak jeho po- žievá, a kterak v něm živo jest, a muožeš říci, že sú mužie tělesní, chválu a čest milujíce a zemské věci čenichajíce, jichžto Buoh břicho jest a chvála v pohanění, a konec zatracení, a jsúce nepřietelé kříže Kristova osobují sobě zaslúžení jeho a úřad apoštolský odpočívajíce pod služebností kostelní i s li- dem hřiechu a smrti poddaným, v kteréžto služebnosti bezpečí se i lid spaseniem a v mylné naději postavují. Jakožs i ty mistře řekl, že to jest obraz šelmy, lid hovadný, tělesný slovem božiem se nezpravuje a ducha božieho nemá, chodie do kostela, klanie se, modlí se a svátosti přijímá, klaní se šelmě, modlí se antikristu a činí sobě obraz šelmy, to jest mylnú naději k spa- sení. Protož mistře věz, že ta jest příčina, pro kterúž sme od kněží tohoto světa i od lidu, kterýž zpravují odtrhli se. Neb sme poznali zjevně, že kněží i s lidem obecně v nemilosti přebývají a v smrti, a které sú věci podstatné k spasení těch nemají. Nejsú přeneseni od smrti v život. Nepřijali daru mi- losti a nevešli v poslušenství pána Krista, ale zuostávají živi v starém člověku hřiechu poddaném, aniž tomu rozumějí. Co jest to hřiechuom umříti a spravedlnosti živu býti, aby již ne sobě živi byli, ale jemu jenž za ně umřel, aby staré stvořenie pominulo a nové z boha učiněno bylo. Neb ktož má spasen býti, musí starého člověka svléci s jeho činy a obléci se v Pána Krista, a ten jest křest v Kristu Ježíši v smrti jeho pokřtěnu býti a s ním pohřebenu skrze křest v smrt, aby jakož Kristus vstal v slávě otce svého, takéž, aby v obnovení života chodili jsúce spolu štípenie v podobenství smrti jeho, aby člověk vetchý ukřižován byl a zkaženo bylo tělo hřiecha, tak aby nebyli poddáni hřiechu, slúžíce jemu ale přemohli smrtedlné životem a poslúchali spravedlnosti k životu věčnému. Neb i ten lid ješto se zdá býti něco nábožného proměniv některé tvárnosti, od světa se odděliv postavú i rouchem posty mnohé čině, i v žíni chodě, almužny dávaje, svátosti často přijímaje a mnoho se modle, toho nezná obecně, čím by v sobě mohl přemoci smrtedlné zlé z ducha nečistého pošlé, aby se v tom zlém sami poznali, sebe zapřeli, svuoj kříž vzali a pána Krista následovali. Neb lid, kterýž má spasen býti musí ty věci znáti Spasenci. fol. 5b. Zlí kněží co činí. Co sobe osobují. Přičina oddělení. Aniž rozumějí. fol. 6 a. Papež. Slepota.
Strana 4
4 — Vypsání pra- vého křesťa- na z víry a spravedlno- sti její. V té ostříhají se v sprave- dlnosti Boha Otce. fol. 6b. Kdož v té spravedlno- sti Boha Ot- ce jsou: jsou služeb- níci sprave- dlnosti. Ctnost co? a míti slovo pravdy, moc Božie v srdce své vzíti a tomu vuoli poddati a dověrným srdcem v službu se podrobiti. Což slovo živé chce, aby tomu poddán byl v duchu svém, oblibuje to, což se bohu líbí, znaje vždycky hotovosť, i skutečnosť k tomu maje. A tak aby se zmocnil u víře pána Ježíše Krista, skrze niž to se v spravedlnosti ustavuje, kteráž z boha jest a u vieře v poznání božiem a v moci vzkříšenie Ježieše Krista záleží. A tak skrze vieru a pravé milovánie, aby se přidržal věčného Boha a přebýval v Kristu Synu jeho a to jest království ne- pohnuté v milosti božie, skrze niž lid sloužie Kristovi, s bázní a s poctivostí a líbí se Bohu. A to jest zákon napsaný v srd- cích, duch života, kterýž vysvobozuje od zákona hřiecha a smrti. Takových jest vítězstvie viera neb v sobě mají větčieho než jest v světě, protož přemáhají v sobě všeliké zlé, hněv nemilost a hřiechom umřevše mrtvie údy své mocí viery z slova pravdy. Protož duostojně chodie v svém povolánie ve vší pokoře a ti- chosti jsúce zdrželiví, dobrotiví, trpěliví, milostiví, litostiví, milo- srdní, skrovní, čistí, stydliví, pokojní dobrého žádostiví, povolni ke všelikému skutku dobrému zpuosobni a hotovi. Neb my tak tomu rozumíme, že ktož má vieru Božie dobrú, pravú a živú, ten má moc, aby mrtvil v sobě zlé a činil dobré neb die. Viera skrze lásku dělá, totiž co se Bohu líbí, všeliký skutek dobrý a bližním užitečný a sám vede život ctnostný. Nebo ctnost jest moc v duchu viery a lásky z slova pravdy, že člověk zdrží se od zlého, k čemuž přirození jeho náchylno jest, ač příleží jemu zlémocně v těle, však proti tomu svému přirození moc ukáže, tak že sa přirození nečistého bude čistého a jsa klopotný a popudlivý bude zdrželivý a krotký, tichý, čistý etc. A tou věrou poděleni sou křesťané, kterážto jest nej- světějšie, v níž se ostřiehají v spravedlnosti boha otce a spa- sitele Ježíše Krijsta, kterýž zrazen pro hřiechy naše a vstal pro ospravedlnění naše. Protož, ktož jsú přišli k užietku za slou- žení pána Krista odpuštění hřiechův mají skrze něho a po- znavše jeho pravě, v něm dověrným srdcem stojie v duchu milujíce jeho se přidržiec, majíce rod nový v sobě z semene slova božieho, a tak sú v spravedlnosti Boha otce a tiť nejsú slouhy hřícha, ale spravedlnosti, neb od čehož kto přemožen jest, toho i slouha jest, neb království božie jest spravedlnost, pokoj a radost v duchu svatém vzdělavše se v příbytek božie, nejsú pod zákonem, ale pod milostí, neb kdež jest duch Páně, tu jest svoboda, že odkrytú tváří slávu páně spatřují, v týž obraz proměněni bývají od světlosti v světlost, od ducha bo- žieho a ti z milosti dobře činí duchem jsouce vedeni. Neb nepřijali ducha služebnosti opět v bázni, ale ducha zvolení synuov, v němžto volají otče, otče. Protož, ktož sú přišli k té milosti a ustavili se v té spravedlnosti, majíce tu služebnost, Spravedlno- ti sou došli milosrdenství božieho. Protož všecky spravedlnosti sti tvarné. a služebnosti tvarné, kteréž se tělem konají neužitečné sou Jiná znamení spravedlno- k spasení bez této v duchu synovské. Také ta spravedlnost sti z víry t. trpělivost, ukazuje se na člověku, když odporné věci sobě a křivdy, Moc víry jaká. Užitek.
4 — Vypsání pra- vého křesťa- na z víry a spravedlno- sti její. V té ostříhají se v sprave- dlnosti Boha Otce. fol. 6b. Kdož v té spravedlno- sti Boha Ot- ce jsou: jsou služeb- níci sprave- dlnosti. Ctnost co? a míti slovo pravdy, moc Božie v srdce své vzíti a tomu vuoli poddati a dověrným srdcem v službu se podrobiti. Což slovo živé chce, aby tomu poddán byl v duchu svém, oblibuje to, což se bohu líbí, znaje vždycky hotovosť, i skutečnosť k tomu maje. A tak aby se zmocnil u víře pána Ježíše Krista, skrze niž to se v spravedlnosti ustavuje, kteráž z boha jest a u vieře v poznání božiem a v moci vzkříšenie Ježieše Krista záleží. A tak skrze vieru a pravé milovánie, aby se přidržal věčného Boha a přebýval v Kristu Synu jeho a to jest království ne- pohnuté v milosti božie, skrze niž lid sloužie Kristovi, s bázní a s poctivostí a líbí se Bohu. A to jest zákon napsaný v srd- cích, duch života, kterýž vysvobozuje od zákona hřiecha a smrti. Takových jest vítězstvie viera neb v sobě mají větčieho než jest v světě, protož přemáhají v sobě všeliké zlé, hněv nemilost a hřiechom umřevše mrtvie údy své mocí viery z slova pravdy. Protož duostojně chodie v svém povolánie ve vší pokoře a ti- chosti jsúce zdrželiví, dobrotiví, trpěliví, milostiví, litostiví, milo- srdní, skrovní, čistí, stydliví, pokojní dobrého žádostiví, povolni ke všelikému skutku dobrému zpuosobni a hotovi. Neb my tak tomu rozumíme, že ktož má vieru Božie dobrú, pravú a živú, ten má moc, aby mrtvil v sobě zlé a činil dobré neb die. Viera skrze lásku dělá, totiž co se Bohu líbí, všeliký skutek dobrý a bližním užitečný a sám vede život ctnostný. Nebo ctnost jest moc v duchu viery a lásky z slova pravdy, že člověk zdrží se od zlého, k čemuž přirození jeho náchylno jest, ač příleží jemu zlémocně v těle, však proti tomu svému přirození moc ukáže, tak že sa přirození nečistého bude čistého a jsa klopotný a popudlivý bude zdrželivý a krotký, tichý, čistý etc. A tou věrou poděleni sou křesťané, kterážto jest nej- světějšie, v níž se ostřiehají v spravedlnosti boha otce a spa- sitele Ježíše Krijsta, kterýž zrazen pro hřiechy naše a vstal pro ospravedlnění naše. Protož, ktož jsú přišli k užietku za slou- žení pána Krista odpuštění hřiechův mají skrze něho a po- znavše jeho pravě, v něm dověrným srdcem stojie v duchu milujíce jeho se přidržiec, majíce rod nový v sobě z semene slova božieho, a tak sú v spravedlnosti Boha otce a tiť nejsú slouhy hřícha, ale spravedlnosti, neb od čehož kto přemožen jest, toho i slouha jest, neb království božie jest spravedlnost, pokoj a radost v duchu svatém vzdělavše se v příbytek božie, nejsú pod zákonem, ale pod milostí, neb kdež jest duch Páně, tu jest svoboda, že odkrytú tváří slávu páně spatřují, v týž obraz proměněni bývají od světlosti v světlost, od ducha bo- žieho a ti z milosti dobře činí duchem jsouce vedeni. Neb nepřijali ducha služebnosti opět v bázni, ale ducha zvolení synuov, v němžto volají otče, otče. Protož, ktož sú přišli k té milosti a ustavili se v té spravedlnosti, majíce tu služebnost, Spravedlno- ti sou došli milosrdenství božieho. Protož všecky spravedlnosti sti tvarné. a služebnosti tvarné, kteréž se tělem konají neužitečné sou Jiná znamení spravedlno- k spasení bez této v duchu synovské. Také ta spravedlnost sti z víry t. trpělivost, ukazuje se na člověku, když odporné věci sobě a křivdy, Moc víry jaká. Užitek.
Strana 5
5 — kteréž jemu sáhají na statek, na čest i na život, pokojně strpí v milosti maje to v sobě, že tak má býti a že to jest spra- vedlivé, abychom ty viery na sebe brali, kteréž na Kristu byli. Neb tak pán Buoh náš chce, v něhož věříme a on jest otec náš, a my jsouce z něho, účastni sme jeho božského přirozenie a on jest všemohúcí a stvořil všecky věci a Kristus Ježíš pán náš, jenž jest syn jeho jednorozený duchem svatým počatý a z panny Marie narozený plný milosti a pravdy, jsa blesk slávy, a zpuosoba podstaty jeho, nesa všecky věci slovem moci své a jest v velebnosti na výsosti v slávě otce svého. Sám sebe ponížil zpuosob služebníka přijav poslušen byl otce, a ty všecky věci pro nás podstúpil haněnie, posmívánie, rouhánie, potupovánie a za svuodci a za dábelníka souzen, pro nás jsa zrazen, svázán, bičován, uplván, zašíjkován, trnovú korunú korunován, s lotry vyveden na šibenici kříže, a jsa na kříži oběšen mezi lotry umřel bolestně, tak dokázal poslušenství, skutkem dielo dokonav, kteréž mu otec dal, když miloval své, až do konce miloval je, i za nepřátely se modlil; protož sprave dlivé jest, abychom my trpěli, cožkoli dopustí a zloži na nás otec náš nebeský, neb to činí pro naše lepšie miluje nás neb poněvadž Synu svému nejmilejšímu neodpustil pro nás, protož i my máme trpěti z milosti pro své i našich bližních spasenie i nepřátely milovati a jim dobré věci obmejšleti a tiem spravedlnosti, kteráž z viery jest a poslušenství Bohu otci našemu dokázati, neb nejsú hodna utrpenie tohoto času k budoucí slávě, kteráž bude zjevena v nás. Tu sme něco pověděli o křesťanech pravých i o těch, kteříž v hřiechu a v smrti přebývají. Protož mistře muožeš porozuměti z těchto řečí, co za vieru máme a za spravedlnost a za ctnost, a kteří sou skutkové té viery a služebnost Bohu vzáctná a k spasení užitečná a čeho se při- držíme a čeho se varujem a proč se vzdalujem od služebnosti kostelní římské a účastnosti vuobec s lidem nechcem míti. Neb toho účastni býti nechcem, v čem oni základně stojie vkoře- něni jsúce a založeni v hřiechu a v smrti a tak to v sobě podstatně mají, co jest přišlo v Adama závisti z moci zlého ducha a to zjevně skutkové jich i řeči ukazují. Netřeba se domnívati ani posuzovati, neb sv. Jan dí: V tom zjevení sú synové Božie a synové ďáblovi, ktož hřešie, z ďábla jest, a ktož spravedlivý jest z Boha narozen jest a nižádný vás ne- svoď, totiž byť jinak bylo, protož nemuožem říci bílému černé a černému bílé. Jako ti, kteřiež ve tmách rukama šámajíc praví tak, že skutky dobré činíce a ctnostný život vedúce majie víru zlú, ale oni světští lakomí, pyšní, svarliví, opilí, nemilostiví, nemilosrdní nebloudie, ale mají víru dobrú, proč jest to, že tak mluví, že ten ktož ukazuje víru dobrú skrze skutky dobré a život ctnostný, že jí nemá. A kdož ukazuje nevěru skrze život hřiechu a smrti poddaný, že má víru dobrú. To jest proto, že zlost oslepila očí jich, aby vidúce neviděli a slyšíce neslyšeli a srdcem nesrozuměli, jako oni mistři a zákonníci a kněžie, kteříž pána Krista potupili za zlosyna a za svuodci fol. 7a. Dokázati. V čem stojí lid v církvi římské. Převráce- nost. Slepota.
5 — kteréž jemu sáhají na statek, na čest i na život, pokojně strpí v milosti maje to v sobě, že tak má býti a že to jest spra- vedlivé, abychom ty viery na sebe brali, kteréž na Kristu byli. Neb tak pán Buoh náš chce, v něhož věříme a on jest otec náš, a my jsouce z něho, účastni sme jeho božského přirozenie a on jest všemohúcí a stvořil všecky věci a Kristus Ježíš pán náš, jenž jest syn jeho jednorozený duchem svatým počatý a z panny Marie narozený plný milosti a pravdy, jsa blesk slávy, a zpuosoba podstaty jeho, nesa všecky věci slovem moci své a jest v velebnosti na výsosti v slávě otce svého. Sám sebe ponížil zpuosob služebníka přijav poslušen byl otce, a ty všecky věci pro nás podstúpil haněnie, posmívánie, rouhánie, potupovánie a za svuodci a za dábelníka souzen, pro nás jsa zrazen, svázán, bičován, uplván, zašíjkován, trnovú korunú korunován, s lotry vyveden na šibenici kříže, a jsa na kříži oběšen mezi lotry umřel bolestně, tak dokázal poslušenství, skutkem dielo dokonav, kteréž mu otec dal, když miloval své, až do konce miloval je, i za nepřátely se modlil; protož sprave dlivé jest, abychom my trpěli, cožkoli dopustí a zloži na nás otec náš nebeský, neb to činí pro naše lepšie miluje nás neb poněvadž Synu svému nejmilejšímu neodpustil pro nás, protož i my máme trpěti z milosti pro své i našich bližních spasenie i nepřátely milovati a jim dobré věci obmejšleti a tiem spravedlnosti, kteráž z viery jest a poslušenství Bohu otci našemu dokázati, neb nejsú hodna utrpenie tohoto času k budoucí slávě, kteráž bude zjevena v nás. Tu sme něco pověděli o křesťanech pravých i o těch, kteříž v hřiechu a v smrti přebývají. Protož mistře muožeš porozuměti z těchto řečí, co za vieru máme a za spravedlnost a za ctnost, a kteří sou skutkové té viery a služebnost Bohu vzáctná a k spasení užitečná a čeho se při- držíme a čeho se varujem a proč se vzdalujem od služebnosti kostelní římské a účastnosti vuobec s lidem nechcem míti. Neb toho účastni býti nechcem, v čem oni základně stojie vkoře- něni jsúce a založeni v hřiechu a v smrti a tak to v sobě podstatně mají, co jest přišlo v Adama závisti z moci zlého ducha a to zjevně skutkové jich i řeči ukazují. Netřeba se domnívati ani posuzovati, neb sv. Jan dí: V tom zjevení sú synové Božie a synové ďáblovi, ktož hřešie, z ďábla jest, a ktož spravedlivý jest z Boha narozen jest a nižádný vás ne- svoď, totiž byť jinak bylo, protož nemuožem říci bílému černé a černému bílé. Jako ti, kteřiež ve tmách rukama šámajíc praví tak, že skutky dobré činíce a ctnostný život vedúce majie víru zlú, ale oni světští lakomí, pyšní, svarliví, opilí, nemilostiví, nemilosrdní nebloudie, ale mají víru dobrú, proč jest to, že tak mluví, že ten ktož ukazuje víru dobrú skrze skutky dobré a život ctnostný, že jí nemá. A kdož ukazuje nevěru skrze život hřiechu a smrti poddaný, že má víru dobrú. To jest proto, že zlost oslepila očí jich, aby vidúce neviděli a slyšíce neslyšeli a srdcem nesrozuměli, jako oni mistři a zákonníci a kněžie, kteříž pána Krista potupili za zlosyna a za svuodci fol. 7a. Dokázati. V čem stojí lid v církvi římské. Převráce- nost. Slepota.
Strana 6
6 — fol. 7b. Víra jejich. Neznají víry božie pro svou víru omylnou a pote. Z čeho svou spravedlnost ustavují. Spravedi- nost svou za spravedlnost božie pro- vodí. Smysl víry své za víru boží. Moc svéta. Církve řím- ský ušlech- tilý důvod. Znamení. odsoudili. Též i nyní na skonání světa, jakož bylo na skonání starého zákona, že se jim Kristus nepřihodil k jich úmyslu a nebyl pilen zachovati toho, co oni u sebe za dobré soudili, a odporný jim byl život jeho. Tak i nyní jest, že vyvolenie božie nejsú jim příhodni a nejsú pilni zachovati ustavení pa- pežských, soudíce za lepšie ostřiehati přikazání božiech. Protož jich nenávidie neb i viery nechtí vyznávati podle úmyslu jich, o kteréžto víře jich nenie psáno v zákoně a v první církvi nic nevěděli o ni od apoštoluov až do několika set let a proto dobrú vieru měli křesťané věrni i ještě po mnohých zemích oni nic nevědí a ktož nechtí vyznávati té viery jejich podle zámyslu jich dějí, že zlú víru má skutkové a ctnosti nic ne- prospějí a tak nemajíce viery Božie pro svú vieru omylnú potupili živú vieru božie skutky dobrými a ctnostným životem dokázanú. Tak jest pánu Kristu bylo i jeho milým prvním svatým i dnes musí býti od téhož ducha v světě povyšeného a nejvíce od těch, ješto spravedlnost svú ustavují z rozumu písma podle smysla svého berúce jedno literně a druhé duo- chovně, jakž se jim které přihodí k zámyslu jich, a ku potvr- zenie toho, což chtie. A ducha Božieho nemajíce všeliká písma duchem božiem vdechnuta smyslem těla svého, múdrostí a umě- ním řemeslným vykládají a tiem spravedlnost svú za spravedl- nost božie provodí. Smysl viery své za vieru božie, službu svú za službu božie poctivosti chvály a slavnosti své za Božie a toho mocí ukrutnú dovodí. Neb to jest duovod římské církve moc meče k připuzení k víře své. Protož zákon jich jest moc jich nemilostivá. Neb by pohaníni byli od moudrosti božie, kterúž buoh dává vyvoleným svým. A tak moudrost těla a umění řemeslné nestatčilo by jim, jako oněm nejvyžšiem kněžím a zákon- níkuom proti pánu Kristu, ale moc statčí, jako i oněm statčila proti pánu Kristu i jeho milým apoštoluom a prvním svatým až do dnes. Neb o tom písma svědčí prorocská i apoštolská, tak že jakož Kristus hlava musil trpěti od moci světa, tak i všickni údové až do posledního vyvoleného Božieho skrze trpělivost musí běžeti po cestě ouzké zlého za zlé nečiníce, ani pokládajíce sobě moci v rameni přirození svého, ale nemoci Božie, o kteréž se ostřiehají skrze víru na spasenie. Také mú- drosti těla vtipuov a rozumuov a umění řemeslného nedbají, ale čistého srdce a svědomí dobrého s pilností ostřiehají a mou- drosti s huory žádají, aby ten, jenž ve tmách světlo osvítil, zasvítil v srdcích jich světlo umění jasnosti božie v tvář Krista Ježíše. Také chvály cti duostojenství a zbožie nežádají, ale umrtvenie a pohanění pána Krista na svém těle nosí a ode všech věcí zemských minulých milost srdce svého odtrhují a milostí Božie je ustavují. Neb nemajie zřenie k těm věcem, kteréž se vidie, ale k těm, kteréž se nevidí. Neb které se vidí časné sú, ale které se nevidí věčné sú. Protož to za podstatné u sebe k spasení máme mocí viery státi a múdrostí božie se zpravovati a lásku ducha svatého v srdcích míti a ktož v účast- nosti toho nebude spasen být nemuož. Protož mistře opatřte fol. 8a. Věci pod- statné nb.
6 — fol. 7b. Víra jejich. Neznají víry božie pro svou víru omylnou a pote. Z čeho svou spravedlnost ustavují. Spravedi- nost svou za spravedlnost božie pro- vodí. Smysl víry své za víru boží. Moc svéta. Církve řím- ský ušlech- tilý důvod. Znamení. odsoudili. Též i nyní na skonání světa, jakož bylo na skonání starého zákona, že se jim Kristus nepřihodil k jich úmyslu a nebyl pilen zachovati toho, co oni u sebe za dobré soudili, a odporný jim byl život jeho. Tak i nyní jest, že vyvolenie božie nejsú jim příhodni a nejsú pilni zachovati ustavení pa- pežských, soudíce za lepšie ostřiehati přikazání božiech. Protož jich nenávidie neb i viery nechtí vyznávati podle úmyslu jich, o kteréžto víře jich nenie psáno v zákoně a v první církvi nic nevěděli o ni od apoštoluov až do několika set let a proto dobrú vieru měli křesťané věrni i ještě po mnohých zemích oni nic nevědí a ktož nechtí vyznávati té viery jejich podle zámyslu jich dějí, že zlú víru má skutkové a ctnosti nic ne- prospějí a tak nemajíce viery Božie pro svú vieru omylnú potupili živú vieru božie skutky dobrými a ctnostným životem dokázanú. Tak jest pánu Kristu bylo i jeho milým prvním svatým i dnes musí býti od téhož ducha v světě povyšeného a nejvíce od těch, ješto spravedlnost svú ustavují z rozumu písma podle smysla svého berúce jedno literně a druhé duo- chovně, jakž se jim které přihodí k zámyslu jich, a ku potvr- zenie toho, což chtie. A ducha Božieho nemajíce všeliká písma duchem božiem vdechnuta smyslem těla svého, múdrostí a umě- ním řemeslným vykládají a tiem spravedlnost svú za spravedl- nost božie provodí. Smysl viery své za vieru božie, službu svú za službu božie poctivosti chvály a slavnosti své za Božie a toho mocí ukrutnú dovodí. Neb to jest duovod římské církve moc meče k připuzení k víře své. Protož zákon jich jest moc jich nemilostivá. Neb by pohaníni byli od moudrosti božie, kterúž buoh dává vyvoleným svým. A tak moudrost těla a umění řemeslné nestatčilo by jim, jako oněm nejvyžšiem kněžím a zákon- níkuom proti pánu Kristu, ale moc statčí, jako i oněm statčila proti pánu Kristu i jeho milým apoštoluom a prvním svatým až do dnes. Neb o tom písma svědčí prorocská i apoštolská, tak že jakož Kristus hlava musil trpěti od moci světa, tak i všickni údové až do posledního vyvoleného Božieho skrze trpělivost musí běžeti po cestě ouzké zlého za zlé nečiníce, ani pokládajíce sobě moci v rameni přirození svého, ale nemoci Božie, o kteréž se ostřiehají skrze víru na spasenie. Také mú- drosti těla vtipuov a rozumuov a umění řemeslného nedbají, ale čistého srdce a svědomí dobrého s pilností ostřiehají a mou- drosti s huory žádají, aby ten, jenž ve tmách světlo osvítil, zasvítil v srdcích jich světlo umění jasnosti božie v tvář Krista Ježíše. Také chvály cti duostojenství a zbožie nežádají, ale umrtvenie a pohanění pána Krista na svém těle nosí a ode všech věcí zemských minulých milost srdce svého odtrhují a milostí Božie je ustavují. Neb nemajie zřenie k těm věcem, kteréž se vidie, ale k těm, kteréž se nevidí. Neb které se vidí časné sú, ale které se nevidí věčné sú. Protož to za podstatné u sebe k spasení máme mocí viery státi a múdrostí božie se zpravovati a lásku ducha svatého v srdcích míti a ktož v účast- nosti toho nebude spasen být nemuož. Protož mistře opatřte fol. 8a. Věci pod- statné nb.
Strana 7
7 — se čím stojíte i s lidem, abyšte mocí světa nestáli a múdrostí těla, kteráž z umění řemeslného pochodí nezpravovali se. Neb bojíme se za vás, abyšte uměním v tom rozumu písma bez ducha božieho nezklamali se i lidu o své spasenie zastierajíce se za zasloužením pána Krista i prvních starých v životě starém Adamově v hřiechu počatém ustrnuvše v časných věcech mi- lostí srdce. Jakož to zjevně skutkové ukazují při kněžích i při lidu, že to za nejlepšie své dobré mají, o to pilnost a snažnost vynakládají a nepokoj i sváry vedú. Ale věrní křesťané toho, jehož nevidí milují, v něhož i věří v Krista Ježíše pána svého, v němž přebývají a on v nich, a věříce radovati se budú, veselím nevýmluvným a oslaveným. Protož mistře, ač již muožeš věděti z řečí napřed pověděných, proč sme se odlúčili a v čem sme se ustavili, však ještě krátce věz že proto. Neb se bojíme jho vésti s světem, abychom s ním nezahynuli. Neb die vyjděte z něho lide muoj, abyšte nebyli účastni hřiechuov jich a nepřijali na se ran jich. A my z milosti božie, že sme tomu hlasu srozuměli, proto sme z Babilona vyšli. Také máme napomenutí apoštola, kdež die: Vyjděte z prostředka jich, a od- dělte se od nich, die pán, a nečistého neroďte se dotýkati a já přijmu vás a budu vám za otce a vy budete mi za syny a za dcery die pán všemohúcí. Protož to majíce zaslíbení nejmilejšie, očistíme se každé poškvrny těla i ducha konajíce posvěcení v bázni božie. Protož mistře rozsuď to sám u sebe podle svě- dectví svého, kterés mluvil na kázáních, že svět pln jest po- škvrn v těle i v duchu, kterak pak my to muožem z víry uči- niti, znajíce to z jich skutkuov i z slov, abychom s nimi z jednoho chleba jedli a z jednoho kalicha pili, a abychom s nimi jedno tělo byli. O byšte právě rozsoudili, jak byšte nám za zlé neměli. Nebo naše oddělenie jest tresktánie kněží zlých i lidu skutkem. Neb od nich toho činiti nechcem ani s nimi pro jich život zlý a vieru omylnú. A také měli byšte nás v tom laskavě snésti. Neb my skrze to pohanění Kristovo na svém těle nosíme a poněvadž to na prvních křesťanech za pravé i soudíte, proč pak na nás zazlé. Však vieš dokudž sme od vás přijímali, že sme za dobré jmíni byli, a byla nám mnohá svoboda v světě, a tak pohanění kříže Kristova byli sme prázdni. Neb sme s mnohými hřiešníky Jednotu ukazovali, protož sú nás milovali, ale lépe jest nám zde na krátký čas trpěti, než bychom s světem věčně zahynuli podle řeči pána Krista, jenž die: Budete v nenávisti všem lidem pro jméno mé a vylúčí vás a ohyzdí a vyvrhú jméno vaše, jakožto zlé pro syna člověka a řkú na vás všecko zlé lhúce pro mě: Radujte se a veselte se, neb ej odplata vaše mnohá jest v nebe- sích. Pak v čem sme my se ustavili a čím, že dobře v pravdě víry Pána Krista stojíme ujistili. Tiem že písma Bohem vdech- nutá tomu svědectví vydávají a příklad prvních křesťanův věr- ných, kterak mají vyvolení býti a v čem a co na ně má při- jíti, že se v tom nalézáme. Protož naději pevnú jako kotvu duše máme a též i o světském lidu, kterak o něm piesma Milost světa. Milost Kri- sta. Příčina. fol. 8b. Kteří je prve milovali, již nenávidí a proč to?
7 — se čím stojíte i s lidem, abyšte mocí světa nestáli a múdrostí těla, kteráž z umění řemeslného pochodí nezpravovali se. Neb bojíme se za vás, abyšte uměním v tom rozumu písma bez ducha božieho nezklamali se i lidu o své spasenie zastierajíce se za zasloužením pána Krista i prvních starých v životě starém Adamově v hřiechu počatém ustrnuvše v časných věcech mi- lostí srdce. Jakož to zjevně skutkové ukazují při kněžích i při lidu, že to za nejlepšie své dobré mají, o to pilnost a snažnost vynakládají a nepokoj i sváry vedú. Ale věrní křesťané toho, jehož nevidí milují, v něhož i věří v Krista Ježíše pána svého, v němž přebývají a on v nich, a věříce radovati se budú, veselím nevýmluvným a oslaveným. Protož mistře, ač již muožeš věděti z řečí napřed pověděných, proč sme se odlúčili a v čem sme se ustavili, však ještě krátce věz že proto. Neb se bojíme jho vésti s světem, abychom s ním nezahynuli. Neb die vyjděte z něho lide muoj, abyšte nebyli účastni hřiechuov jich a nepřijali na se ran jich. A my z milosti božie, že sme tomu hlasu srozuměli, proto sme z Babilona vyšli. Také máme napomenutí apoštola, kdež die: Vyjděte z prostředka jich, a od- dělte se od nich, die pán, a nečistého neroďte se dotýkati a já přijmu vás a budu vám za otce a vy budete mi za syny a za dcery die pán všemohúcí. Protož to majíce zaslíbení nejmilejšie, očistíme se každé poškvrny těla i ducha konajíce posvěcení v bázni božie. Protož mistře rozsuď to sám u sebe podle svě- dectví svého, kterés mluvil na kázáních, že svět pln jest po- škvrn v těle i v duchu, kterak pak my to muožem z víry uči- niti, znajíce to z jich skutkuov i z slov, abychom s nimi z jednoho chleba jedli a z jednoho kalicha pili, a abychom s nimi jedno tělo byli. O byšte právě rozsoudili, jak byšte nám za zlé neměli. Nebo naše oddělenie jest tresktánie kněží zlých i lidu skutkem. Neb od nich toho činiti nechcem ani s nimi pro jich život zlý a vieru omylnú. A také měli byšte nás v tom laskavě snésti. Neb my skrze to pohanění Kristovo na svém těle nosíme a poněvadž to na prvních křesťanech za pravé i soudíte, proč pak na nás zazlé. Však vieš dokudž sme od vás přijímali, že sme za dobré jmíni byli, a byla nám mnohá svoboda v světě, a tak pohanění kříže Kristova byli sme prázdni. Neb sme s mnohými hřiešníky Jednotu ukazovali, protož sú nás milovali, ale lépe jest nám zde na krátký čas trpěti, než bychom s světem věčně zahynuli podle řeči pána Krista, jenž die: Budete v nenávisti všem lidem pro jméno mé a vylúčí vás a ohyzdí a vyvrhú jméno vaše, jakožto zlé pro syna člověka a řkú na vás všecko zlé lhúce pro mě: Radujte se a veselte se, neb ej odplata vaše mnohá jest v nebe- sích. Pak v čem sme my se ustavili a čím, že dobře v pravdě víry Pána Krista stojíme ujistili. Tiem že písma Bohem vdech- nutá tomu svědectví vydávají a příklad prvních křesťanův věr- ných, kterak mají vyvolení býti a v čem a co na ně má při- jíti, že se v tom nalézáme. Protož naději pevnú jako kotvu duše máme a též i o světském lidu, kterak o něm piesma Milost světa. Milost Kri- sta. Příčina. fol. 8b. Kteří je prve milovali, již nenávidí a proč to?
Strana 8
8 — Zjevení. fol. 9 a. Vidění. svědčí, že je také v tom vidíme, že sú v té nepravosti, což se v piesmích svatých za zlé pokládá, to se na nich nalézá, jakož i na prvních, kteříž sú srdcem blúdili a Bohu nevěřili a v hněvu božiem byli, židé i pohané. Tak i nynějšie pod jménem křesťanským vždycky se učie a nikdy k umění pravdy nepřicházejí, lásky pravdy nepřijali, protož pravdy nečiní. Byť řečí božiech ostříhali, učedlníci by Kristovi byli, pravdu by poznali a pravda by je vysvobodila z moci satanovy, aby hřiech v nich nekraloval. Neb se nemuož tajiti, kdo kde roz- kazuje a vládne, buďto k životu neb k smrti, zjeví se ovotce ducha neb skutkové těla. Po tom má poznáno býti dřevo, leč zlé, jakož die pán Ježíš. A jakos nám řekl, abychom pověděli co jest nám zje- veno. To věz mistře, že my to za největčí zjevení máme, když sme pravdu pána Ježíše poznali v duchu a v něm užitek svého spasenie, neb ktož sú jej poznali, tiť sou jej přijali a dal jim moc syny Božími býti. Neb múdrým a opatrným nezjevuje se, ale maličkým ješto sú chudí duchem a pokorní srdcem. Ješto nízkým povolují v sprostnosti Kristově a takovým zjevuje otec syna a syna otci, aby jej poznali samého a pravého boha a Ježíše Krista syna jeho a to jest život věčný. A jakož sme svrchu napsali, abychom v něho srdcem věřili a v duchu mi- lovali a všecko své doufánie v něm položili, a což se jemu líbí to činili, i toho sme vděční zjevenie, když nám pán Ježíš otevřel smysl, abychom písmu rozuměli a v pravém smyslu požievali ku potřebě svého spasenie našeho. O zjevení pak, kteráž pán Buoh prvním křesťanuom činil. Též i nynie v duchu vytrženie a viděnie, kteráž buch vyplňuje, což prvá ukazuje. V jistotě ty věci k našemu potvrzení a potěšení Buoh i v tento čas činí k užietku a řádu, zřízení lidu svému, kterak se mají míti jakož i v starém zákoně Ezechielovi o chrámu vzdělání, tak nyní o chrámu zboru svého, kterak se mají vzdělávati a kto má k tomu první býti. Pak bychom to psali co buoh dává u vidění sluhám svým mnoho by písma bylo, a také ktoby tomu uvěřil, snadby spieše někteří ďáblu to přidali, co se du- chem božiem děje, a takby upadli v hřiech proti duchu sva- tému. Neb i mezi námi mohliby někteří pochybovánie a vrtlání míti při tom, protož my při všem držali sme se zprávy apo- štolské a příkladu prvních svatých, abychom všecko činili ve Jméno pána našeho Ježíše Krista v slovu i v skutku. Protož my věříce slibuom jeho, jakož řekl: Cožkoli budete prositi otce ve jméno mé dá vám, a opět die: Kdež se zberú dva a nebo třie ve jméno mé, já sem mezi nimi a začkoli prositi budú svoléce stane se jim. A tak my v ten čas vzali sme před se toto: Chceli pán Buoh, abychom se konečně odtrhli od moci úřadu papeže a tak od jeho kněžstva a druhé, abychom řád zpuosobili mezi sebú podle zřízenie první církve a tak dále, při kterých osobách má všeliká pře rozsúzena býti a na nich přestává a žádný mimo to, což rozsúdie, aby jinak tiem ne- hýbal, než za pravé držal a s milostí poddán byl. Pak kteří Pod jménem křestan- ským.
8 — Zjevení. fol. 9 a. Vidění. svědčí, že je také v tom vidíme, že sú v té nepravosti, což se v piesmích svatých za zlé pokládá, to se na nich nalézá, jakož i na prvních, kteříž sú srdcem blúdili a Bohu nevěřili a v hněvu božiem byli, židé i pohané. Tak i nynějšie pod jménem křesťanským vždycky se učie a nikdy k umění pravdy nepřicházejí, lásky pravdy nepřijali, protož pravdy nečiní. Byť řečí božiech ostříhali, učedlníci by Kristovi byli, pravdu by poznali a pravda by je vysvobodila z moci satanovy, aby hřiech v nich nekraloval. Neb se nemuož tajiti, kdo kde roz- kazuje a vládne, buďto k životu neb k smrti, zjeví se ovotce ducha neb skutkové těla. Po tom má poznáno býti dřevo, leč zlé, jakož die pán Ježíš. A jakos nám řekl, abychom pověděli co jest nám zje- veno. To věz mistře, že my to za největčí zjevení máme, když sme pravdu pána Ježíše poznali v duchu a v něm užitek svého spasenie, neb ktož sú jej poznali, tiť sou jej přijali a dal jim moc syny Božími býti. Neb múdrým a opatrným nezjevuje se, ale maličkým ješto sú chudí duchem a pokorní srdcem. Ješto nízkým povolují v sprostnosti Kristově a takovým zjevuje otec syna a syna otci, aby jej poznali samého a pravého boha a Ježíše Krista syna jeho a to jest život věčný. A jakož sme svrchu napsali, abychom v něho srdcem věřili a v duchu mi- lovali a všecko své doufánie v něm položili, a což se jemu líbí to činili, i toho sme vděční zjevenie, když nám pán Ježíš otevřel smysl, abychom písmu rozuměli a v pravém smyslu požievali ku potřebě svého spasenie našeho. O zjevení pak, kteráž pán Buoh prvním křesťanuom činil. Též i nynie v duchu vytrženie a viděnie, kteráž buch vyplňuje, což prvá ukazuje. V jistotě ty věci k našemu potvrzení a potěšení Buoh i v tento čas činí k užietku a řádu, zřízení lidu svému, kterak se mají míti jakož i v starém zákoně Ezechielovi o chrámu vzdělání, tak nyní o chrámu zboru svého, kterak se mají vzdělávati a kto má k tomu první býti. Pak bychom to psali co buoh dává u vidění sluhám svým mnoho by písma bylo, a také ktoby tomu uvěřil, snadby spieše někteří ďáblu to přidali, co se du- chem božiem děje, a takby upadli v hřiech proti duchu sva- tému. Neb i mezi námi mohliby někteří pochybovánie a vrtlání míti při tom, protož my při všem držali sme se zprávy apo- štolské a příkladu prvních svatých, abychom všecko činili ve Jméno pána našeho Ježíše Krista v slovu i v skutku. Protož my věříce slibuom jeho, jakož řekl: Cožkoli budete prositi otce ve jméno mé dá vám, a opět die: Kdež se zberú dva a nebo třie ve jméno mé, já sem mezi nimi a začkoli prositi budú svoléce stane se jim. A tak my v ten čas vzali sme před se toto: Chceli pán Buoh, abychom se konečně odtrhli od moci úřadu papeže a tak od jeho kněžstva a druhé, abychom řád zpuosobili mezi sebú podle zřízenie první církve a tak dále, při kterých osobách má všeliká pře rozsúzena býti a na nich přestává a žádný mimo to, což rozsúdie, aby jinak tiem ne- hýbal, než za pravé držal a s milostí poddán byl. Pak kteří Pod jménem křestan- ským.
Strana 9
9 — mají posluhovati a kto má první místo držeti v moci úřadu podle toho, jakož die, Tobě dávám klíče a opět, komuž odpu- stíte, bude odpuštěno, a komuž zadržíte bude zadržáno. [V jiným [in margine.] pak exempláři takto stojí: A o to sme se mnozí svolili z Čech, z Moravy i z jiných zemí z Němcuov Valdenských.] A o to sme se mnozí svolili z Čech i z jiných zemí, abychom se za to pánu Bohu modlili. Chceli to pán Buoh tento čas míti, aby nám to ukázal podlé příkladu téhož jakož učinili apoštolé, když volili dvanáctého, a tak kázali sme se za to pánu Bohu modliti i postiti bratřiem všem po krajinách. Pak mnozí sešli sme se a modlili se za to pánu Bohu, aby nám to ukázal chceli to míti čili nic mezi námi v tento čas i přišlo tak, že chce a tak sme uvěřili tomu, že jest tak vuole božie, aby to bylo. I dali sme tomu prodlený čas, aby se za to pánu Bohu modlili i s posty hnedli to chce míti toho roku. A které osoby k tomu chce míti, aby ukázány byly skrze touž příčinu, jako i prvé a tak když sme čas k tomu měli, opět sme se sešli a mnozí z Čech, i z Moravy a modlili se za to pánu Bohu s týmž dověřením jako i prvé i vyvolili sme jich devět a z těch devíti, aby byli tří, pakli dva nebo jeden. Pakli ještě pán Buoh toho létha nechce míti, aby nebyl žádný. A byť bylo nepadlo na žádného byli bychom ten rok beze všech kněží a tak, až by vždy nám pán Buoh ukázal k modlitbě a k víře, že již to chce míti a osoby, které se jeho milosti líbí, aby byli. Ale poněvadž sme se konečně pustili kněží, kteříž pocházejí z moci úřadu papeže z víry věříc tomu, že Buoh nechce, bychom k nim zřenie měli. O posluhovánie. Protož sme vieru přiložili, že Buoh učiní nám zač prosíme i učinil pán Buoh k víře a k modlitbě, že přišlo na všecky tři, a při tom ukázal pán Buoh múdrost a moc svú v nás tak, že sme všickni poznali čitedlně, že pán Buoh navštívil nás a ku po- tvrzení učinil veliké věci a bylo se více sešlo než šedesát bra- třie a to sme s velikým dověřením přijali, a s radostí ducha svatého, děkujíce pánu Bohu, že navštívil nás v poslední časy a dělá dielo své. Dále pak o potvrzení jich v úřad kněžský spolu sme mluvili, kterakby nejslušněji bylo bez úrazu lidem, ač sme věřili beze všeho pochybovánie, že sú již posvěceni a potvrzeni od pána Krista. Jakož nám to ukázal pán Buoh. Avšak obmej- šlejíce dobré věci netoliko před bohem, ale také přede všemi lidmi, což na nás jest hledali sme toho skrze prvního, kteréhož sme měli od římských před tiem a druhého od valdenských. Ješto mají puovod od první církve, o kterémž sme naději měli, že by v milosti božie byl a nejstaršie z nich jest v letech i ta obadva, tak přijali sme ku potvrzení těch tří. Jestliže to pán Buoh chce, aby ukázal i modlili sme se pánu Bohu, chceli to potvrzenie míti skrze Waldenské, aby tomu staršiemu milost v srdce dal k tomu, aby z milosti a z viery to učinil i dal jemu to pán Buoh, že učinil s dověřením a potvrzuje nás v tom mluvil dobré věci chvále pána Boha z toho řka, že Jaké a jak vyvolili? fol. 9b.
9 — mají posluhovati a kto má první místo držeti v moci úřadu podle toho, jakož die, Tobě dávám klíče a opět, komuž odpu- stíte, bude odpuštěno, a komuž zadržíte bude zadržáno. [V jiným [in margine.] pak exempláři takto stojí: A o to sme se mnozí svolili z Čech, z Moravy i z jiných zemí z Němcuov Valdenských.] A o to sme se mnozí svolili z Čech i z jiných zemí, abychom se za to pánu Bohu modlili. Chceli to pán Buoh tento čas míti, aby nám to ukázal podlé příkladu téhož jakož učinili apoštolé, když volili dvanáctého, a tak kázali sme se za to pánu Bohu modliti i postiti bratřiem všem po krajinách. Pak mnozí sešli sme se a modlili se za to pánu Bohu, aby nám to ukázal chceli to míti čili nic mezi námi v tento čas i přišlo tak, že chce a tak sme uvěřili tomu, že jest tak vuole božie, aby to bylo. I dali sme tomu prodlený čas, aby se za to pánu Bohu modlili i s posty hnedli to chce míti toho roku. A které osoby k tomu chce míti, aby ukázány byly skrze touž příčinu, jako i prvé a tak když sme čas k tomu měli, opět sme se sešli a mnozí z Čech, i z Moravy a modlili se za to pánu Bohu s týmž dověřením jako i prvé i vyvolili sme jich devět a z těch devíti, aby byli tří, pakli dva nebo jeden. Pakli ještě pán Buoh toho létha nechce míti, aby nebyl žádný. A byť bylo nepadlo na žádného byli bychom ten rok beze všech kněží a tak, až by vždy nám pán Buoh ukázal k modlitbě a k víře, že již to chce míti a osoby, které se jeho milosti líbí, aby byli. Ale poněvadž sme se konečně pustili kněží, kteříž pocházejí z moci úřadu papeže z víry věříc tomu, že Buoh nechce, bychom k nim zřenie měli. O posluhovánie. Protož sme vieru přiložili, že Buoh učiní nám zač prosíme i učinil pán Buoh k víře a k modlitbě, že přišlo na všecky tři, a při tom ukázal pán Buoh múdrost a moc svú v nás tak, že sme všickni poznali čitedlně, že pán Buoh navštívil nás a ku po- tvrzení učinil veliké věci a bylo se více sešlo než šedesát bra- třie a to sme s velikým dověřením přijali, a s radostí ducha svatého, děkujíce pánu Bohu, že navštívil nás v poslední časy a dělá dielo své. Dále pak o potvrzení jich v úřad kněžský spolu sme mluvili, kterakby nejslušněji bylo bez úrazu lidem, ač sme věřili beze všeho pochybovánie, že sú již posvěceni a potvrzeni od pána Krista. Jakož nám to ukázal pán Buoh. Avšak obmej- šlejíce dobré věci netoliko před bohem, ale také přede všemi lidmi, což na nás jest hledali sme toho skrze prvního, kteréhož sme měli od římských před tiem a druhého od valdenských. Ješto mají puovod od první církve, o kterémž sme naději měli, že by v milosti božie byl a nejstaršie z nich jest v letech i ta obadva, tak přijali sme ku potvrzení těch tří. Jestliže to pán Buoh chce, aby ukázal i modlili sme se pánu Bohu, chceli to potvrzenie míti skrze Waldenské, aby tomu staršiemu milost v srdce dal k tomu, aby z milosti a z viery to učinil i dal jemu to pán Buoh, že učinil s dověřením a potvrzuje nás v tom mluvil dobré věci chvále pána Boha z toho řka, že Jaké a jak vyvolili? fol. 9b.
Strana 10
10 — fol. 10 a. toto učinil pan Buoh k užietku spasenie našeho. I stalo se po- tvrzenie od něho těm třem, skrze vzkládánie rukou podle řádu první církve a zprávy apoštolské s modlitbami. Jak o tom, jakož pán Ježíš ukázal z výsosti o třech a zvláště o jednom, kterýž z nich měl první místo držeti, mluvil jest ten, komuž jest ukázáno řka, že tak jest věřte tomu úplně a však bratří pro většie ujištěnie dověřili se pánu Bohu skrze modlitby. Chceli aby ten byl, přide naň a přišlo naň i stalo se po- tvrzenie všem třem s modlitbami. Také i jednomu z nich, aby první místo držal v puovodu úřadu knězství, jakož bylo v první církvi a ten vyvolen jest nejprv od mnohých za staršieho mezi bratřími a potom vyvolen jest též od mnohých, aby byl jeden z de- víti, i přišlo naň, aby byl jeden ze tří, kteréž sobě buoh vyvolil z těch devíti, potom skrze modlitby a dověřenie přišlo naň, aby byl první. Neb tak pán Buoh chtěl míti, protož zjeviv to i do- konal, neb jest také dobré svědectví měl od rodičuov i od okol- ního lidu, že od dětinstva vždy svatě obcoval a potom dále, když přišel k letuom v dobrém prospieval stoje u víře pána Krista bez vyvinutie a až do dnes zachován jest bez poškvrny hřiecha smrte- dlného v dobrém svědomí. A to jest nám za veliký dar od pána Boha, že toho vyvolil k tomu ješto jemu rovně nevíme podle svědectví a svědomie jeho. Neb nám ve všem zjeven jest od mladosti své a tak všickni třie sú dobrého svědectví i svědomie. Ješto by pak nebylo zjevení Božieho o nich, ani skrze vieru a modlitbu dověřenie k Bohu hodno jest bylo podle zprávy apoštolské k tomu jich vyvolenie. Ale však ani oni ani my z sebe a od sebe nic nejsme ani co dobrého dostatečni sme pomysliti a nalézáme se neužitečné slouhy pána Krista. Neb pro svú nestatečnost a nezpůsobilost nedostatky i hřiechy ně- kterých z nás hodni sme byli zavrženie od pána Boha. I to také vyznáváme, že sú se o nás pokúšeli lidé zlých smysluov u víře zkažení v milosti tělesné. A tak několikrát by byl pán Buoh nedal některým z své zvláštní moci a múdrosti poznati toho a tomu odpierati, byli bychom od nich přemoženi a zkla- máni, že bychom bídnější byli všech lidí, neb což na nás zlého mluví, bylo by to shledáno. Ale pán Buoh, jenž jest bohatý v milosrdenství svém pro přílišnú lásku svú, skrze pána Krista z milosti své a ne z zaslouženie našeho zachoval nás ochránil a shromáždil, jako pták ptačátka svá pod křídla a dal moc i múdrost, abychom ten lid tresktali a k pravé víře navodili. A koho sme nemohli přivésti ku pokání a k pravé víře od něho sme vystřiehali, jakož i podnes. Protož kteréž věci zpuo- sobil pán Buoh mezi námi tak věříme, že jest to i skrze pro- roky předpověděl. Budiž jemu chvála na věky věkuov Amen. Protož věz mistře, že sme té žádné věci, kteráž mezi námi jest ku posluhování víře pána Krista a k zvrostu života duchovního a obcování křesťanského nečinili klopotně v brzkém času ani drze ani všetečně, ani kterého člověka návodem ani s kterú lehkostí aneb nevážností, ale s bázní božie hledíce o to mnozí ku pánu Bohu v jednomyslnosti dověřili sme se pravdě
10 — fol. 10 a. toto učinil pan Buoh k užietku spasenie našeho. I stalo se po- tvrzenie od něho těm třem, skrze vzkládánie rukou podle řádu první církve a zprávy apoštolské s modlitbami. Jak o tom, jakož pán Ježíš ukázal z výsosti o třech a zvláště o jednom, kterýž z nich měl první místo držeti, mluvil jest ten, komuž jest ukázáno řka, že tak jest věřte tomu úplně a však bratří pro většie ujištěnie dověřili se pánu Bohu skrze modlitby. Chceli aby ten byl, přide naň a přišlo naň i stalo se po- tvrzenie všem třem s modlitbami. Také i jednomu z nich, aby první místo držal v puovodu úřadu knězství, jakož bylo v první církvi a ten vyvolen jest nejprv od mnohých za staršieho mezi bratřími a potom vyvolen jest též od mnohých, aby byl jeden z de- víti, i přišlo naň, aby byl jeden ze tří, kteréž sobě buoh vyvolil z těch devíti, potom skrze modlitby a dověřenie přišlo naň, aby byl první. Neb tak pán Buoh chtěl míti, protož zjeviv to i do- konal, neb jest také dobré svědectví měl od rodičuov i od okol- ního lidu, že od dětinstva vždy svatě obcoval a potom dále, když přišel k letuom v dobrém prospieval stoje u víře pána Krista bez vyvinutie a až do dnes zachován jest bez poškvrny hřiecha smrte- dlného v dobrém svědomí. A to jest nám za veliký dar od pána Boha, že toho vyvolil k tomu ješto jemu rovně nevíme podle svědectví a svědomie jeho. Neb nám ve všem zjeven jest od mladosti své a tak všickni třie sú dobrého svědectví i svědomie. Ješto by pak nebylo zjevení Božieho o nich, ani skrze vieru a modlitbu dověřenie k Bohu hodno jest bylo podle zprávy apoštolské k tomu jich vyvolenie. Ale však ani oni ani my z sebe a od sebe nic nejsme ani co dobrého dostatečni sme pomysliti a nalézáme se neužitečné slouhy pána Krista. Neb pro svú nestatečnost a nezpůsobilost nedostatky i hřiechy ně- kterých z nás hodni sme byli zavrženie od pána Boha. I to také vyznáváme, že sú se o nás pokúšeli lidé zlých smysluov u víře zkažení v milosti tělesné. A tak několikrát by byl pán Buoh nedal některým z své zvláštní moci a múdrosti poznati toho a tomu odpierati, byli bychom od nich přemoženi a zkla- máni, že bychom bídnější byli všech lidí, neb což na nás zlého mluví, bylo by to shledáno. Ale pán Buoh, jenž jest bohatý v milosrdenství svém pro přílišnú lásku svú, skrze pána Krista z milosti své a ne z zaslouženie našeho zachoval nás ochránil a shromáždil, jako pták ptačátka svá pod křídla a dal moc i múdrost, abychom ten lid tresktali a k pravé víře navodili. A koho sme nemohli přivésti ku pokání a k pravé víře od něho sme vystřiehali, jakož i podnes. Protož kteréž věci zpuo- sobil pán Buoh mezi námi tak věříme, že jest to i skrze pro- roky předpověděl. Budiž jemu chvála na věky věkuov Amen. Protož věz mistře, že sme té žádné věci, kteráž mezi námi jest ku posluhování víře pána Krista a k zvrostu života duchovního a obcování křesťanského nečinili klopotně v brzkém času ani drze ani všetečně, ani kterého člověka návodem ani s kterú lehkostí aneb nevážností, ale s bázní božie hledíce o to mnozí ku pánu Bohu v jednomyslnosti dověřili sme se pravdě
Strana 11
11 —— slova jeho věříce, že se tak stane, jakož se jeho milosti líbí a nám k spasení užitečné jest. Protož nesměli sme jinak učiniti než tak, jakož nám pán Buoh oznámil k víře a k modlitbě. A tak pán Buoh otec nebeský skrze pána Krista posledních časuov obrátil srdce naše k otcóm milým apoštoluom. Jakož o tom prorokováno obnoviv vieru v duchu našem. Také i po- sluhovánie svátostmi chtěl míti obnovenie podle líbezné vuole své k užietku spasenie našeho. Budiž jemu chvála na věky Amen. Kdož se pak tomu protiviti bude a za zlé pokládati, má věděti zajisté, že se protiví dielu ducha svatého. Ač nynie ne- věří a nevie, ale potom zvie, že jest z Boha, z Krista Ježíše. Jakož sú oni zvěděli, ktož sú se jemu protivili i jeho milým apoštoluom a my pak již na tom s pomocí Božie míníme své životy složiti jsúce toho svědkové mnozí bratřie, že jest to pošlo z Boha. Ale aby se nedomnieval mistře, že by to při nás bylo, že bychom tiem odsuzovali a k zatracenie potupovali vešken lid, kdež jest po všem světě, že by nemohl spasen býti, ktož není s námi v tom svolenie a zřiezenie. Toho při nás nenie, aniž toho držíme, ani mluviti máme, odstup to od každého křesťana věrného. Neb když jest pán Buoh nalezl Abrahama věrného sobě a poslušného mimo jiné, jehož vyvolil zvláštně a slib jemu učinil a dal jemu znamenie obřezánie, protoť jest Abraham nepotupil jiných, též i Mojžíš i jiní proroci. Též také i dvoje pokolenie, kteréž zuostalo při Jeruzalému nemohlo jest potupiti z desatera pokolení, vyvolených božiech rozptýlených po všem světě a tak až do Krista, kdež sú koli byli v kterých zemích židé neb pohané, kteřiež sú nalezeni byli u víře Abra- hamově poslušní boha s věrným Abrahamem byli sú v zaslí- bení jakož die: V semeni tvém požehnáni budú všickni náro- dové totiž synové viery Abrahamovy a tak vyvolenie došlo z spasenie z židův i z pohanuov až do Krista. U víře pak pána Krista jakož die, ktož uvěří a pokřtí se, spasen bude. Pak podle zprávy apoštolské skrze něž viera rozhlášena jest, ktož sú v té víře a v tom poslušenství až do dne soudného spaseni budou, kdež sú koli po všem světě pod kterýmžkoli poslušenstvím a mocí i mezi pohany nemajíce žádného poslu- hovánie svátostmi ani písma než zákon napsaný v srdcích slovo pravdy moc boží a také pod kterýmikoli posluhováními, kterýmžkoli obyčejem svátostmi posluhují v kterémkoli lidu a v kterémkoli povolání, v kterých stavích, řádiech, obchodiech neb v prácech a mohú zachovati vieru pána Krista nepoškvrněnú podle toho, jakož die Učiece je zachovávati všecky věci, které sem Vám přikázal. Jakož o tom nahoře psáno jest spaseni budú věříme o nich. Oni tak první až do Krista a tito až do dne soudného, jimž všem spolu počteno bude k spravedlnosti věřícím v něho, kterýž zrazen pro hřiechy naše a vstal pro ospravedlnění naše. Protož tak ospravedlněni jsúce všickni vy- volení Božie a smiřenie s Bohem skrze pána Krista mějmež fol. 10 b. Stálost.
11 —— slova jeho věříce, že se tak stane, jakož se jeho milosti líbí a nám k spasení užitečné jest. Protož nesměli sme jinak učiniti než tak, jakož nám pán Buoh oznámil k víře a k modlitbě. A tak pán Buoh otec nebeský skrze pána Krista posledních časuov obrátil srdce naše k otcóm milým apoštoluom. Jakož o tom prorokováno obnoviv vieru v duchu našem. Také i po- sluhovánie svátostmi chtěl míti obnovenie podle líbezné vuole své k užietku spasenie našeho. Budiž jemu chvála na věky Amen. Kdož se pak tomu protiviti bude a za zlé pokládati, má věděti zajisté, že se protiví dielu ducha svatého. Ač nynie ne- věří a nevie, ale potom zvie, že jest z Boha, z Krista Ježíše. Jakož sú oni zvěděli, ktož sú se jemu protivili i jeho milým apoštoluom a my pak již na tom s pomocí Božie míníme své životy složiti jsúce toho svědkové mnozí bratřie, že jest to pošlo z Boha. Ale aby se nedomnieval mistře, že by to při nás bylo, že bychom tiem odsuzovali a k zatracenie potupovali vešken lid, kdež jest po všem světě, že by nemohl spasen býti, ktož není s námi v tom svolenie a zřiezenie. Toho při nás nenie, aniž toho držíme, ani mluviti máme, odstup to od každého křesťana věrného. Neb když jest pán Buoh nalezl Abrahama věrného sobě a poslušného mimo jiné, jehož vyvolil zvláštně a slib jemu učinil a dal jemu znamenie obřezánie, protoť jest Abraham nepotupil jiných, též i Mojžíš i jiní proroci. Též také i dvoje pokolenie, kteréž zuostalo při Jeruzalému nemohlo jest potupiti z desatera pokolení, vyvolených božiech rozptýlených po všem světě a tak až do Krista, kdež sú koli byli v kterých zemích židé neb pohané, kteřiež sú nalezeni byli u víře Abra- hamově poslušní boha s věrným Abrahamem byli sú v zaslí- bení jakož die: V semeni tvém požehnáni budú všickni náro- dové totiž synové viery Abrahamovy a tak vyvolenie došlo z spasenie z židův i z pohanuov až do Krista. U víře pak pána Krista jakož die, ktož uvěří a pokřtí se, spasen bude. Pak podle zprávy apoštolské skrze něž viera rozhlášena jest, ktož sú v té víře a v tom poslušenství až do dne soudného spaseni budou, kdež sú koli po všem světě pod kterýmžkoli poslušenstvím a mocí i mezi pohany nemajíce žádného poslu- hovánie svátostmi ani písma než zákon napsaný v srdcích slovo pravdy moc boží a také pod kterýmikoli posluhováními, kterýmžkoli obyčejem svátostmi posluhují v kterémkoli lidu a v kterémkoli povolání, v kterých stavích, řádiech, obchodiech neb v prácech a mohú zachovati vieru pána Krista nepoškvrněnú podle toho, jakož die Učiece je zachovávati všecky věci, které sem Vám přikázal. Jakož o tom nahoře psáno jest spaseni budú věříme o nich. Oni tak první až do Krista a tito až do dne soudného, jimž všem spolu počteno bude k spravedlnosti věřícím v něho, kterýž zrazen pro hřiechy naše a vstal pro ospravedlnění naše. Protož tak ospravedlněni jsúce všickni vy- volení Božie a smiřenie s Bohem skrze pána Krista mějmež fol. 10 b. Stálost.
Strana 12
12 fol. 11 b. pokoj. Neb nezačali sme víry jiné ani žádných věcí nových, kteréž zachovány býti mají od věrných křesťanuov pro spa- senie jich. Ale v té víře pána Krista rádi bychom li se ostří- hali i ve všech věcech, kteréž se líbí milosti jeho a nám pro- spěšné k spasení sou jako i jiní křesťané vieru od počátku i nynie kdež sú koli, jichž žádáme účastni býti a v jednotě ducha s nimi přebývati. Neb die: Jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni ste v jedné naději povolání vašeho, jeden pán jedna viera, jeden křest, jeden buoh a otec všech, jenž jest všecko nade všemi, po všech i ve všech nás. Protož tou jed- notou církev svatá v lásce přebývá, jedni druhé milujíce, jakož Kristus miloval je a vespolek sobě posluhujíce skrze lásku ducha. Také ti spolu mají písmuom věřiti bohem vdechnutým a o všech věcech smysliti tak, jakož oznamuje zpráva apo- štolská. Svátostmi nemají pohrdati, když je mohú míti podle vuole božie lečby beze lsti nemohli míti neb dojíti a v kte- rémkoli lidu a od kterýchkoli zprávcuov a pastyřuov přijímá kto naučenie a svátosti béře má poslušenstvie z viery zacho- vati svornost a jednotu v svazku pokoje, poněvadž s nimi ukazuje jednotu v naučenie a přijímání svátostí má s nimi býti vnitř vpravdě jedno tělo a jeden duch. Protož ve všem v tom má se spolu s nimi ostříhati i ve všech věcech, kteréž sú k za- chování té pravdy vnitřnie i tomu zboru k vzdělánie a ku polep- šení má býti. Ty sú všecky věci ku potřebě spasenie člověka, neb neposlúchaje posluo Kristových neposlúchá pána Krista a nejsa poddán jim není poddán bohu. Neb sám die, kdož vás slyšie mě slyšie, a ktož vámi hrzí, mnou hrzí, a kto mnú hrzí, hrzí tiem, jenž mne poslal a opět die, komuž odpustíte bude odpuštěno a koho svížete bude svázán. Jakož die apoštol a ač ste co odpustili i já v osobě Kristově. Toť všem zuostává až do dne soud- ného, kteříž poselství pána Krista požievají a k tomu sám pán Ježíš dí: S vámi sem po všecky dni až do skonání světa neb tak dal moc sluhám svým a pastýřuom, aby v nich přebývaje to činil, aby i oni skrze něho a v moci jeho, to všecko, což činí, činili. Jakož opět apoštol die my z boha před Bohem, v Kristu mluvíme a tak z moci jeho a z múdrosti jeho a mi- lostí ducha vedeni jsouce, jakož die: milostí božie sem to, což sem a milost jeho ve mně prázdna nebyla, a já nic ne- smím, coby ve mně Kristus nedělal. Protož lidé mají se do- věřiti ve všech věcech úplně takovým a což dějí tak zachovati a za pravé přijíti. Neb jim zaslíbil pán Ježíš a řka: začkoli prositi budete otce ve jméno mé dá Vám. Protož každý má toho s pilností ostříhati chceli spasen býti, což zprávce věrní učie a rozkazují. Buďto když se rozkáží postiti neb v který den nedělati díla tělesného: ale v naučenie a slyšenie slova Božieho a v přijímání těla a krve pána Krista pod zpuosobem chleba a vína a v modlitbách, aby ten den strávili k chvále božie mimo jiné dni a tak ve všech věcech mají poslouchati. Neb ti zprávce sú jich vuodce a pastýři, kteříž mají cestu božie věděti a ji jíti a na pastvě zdravé ovce pásti to, což jest k chvále fol. 11 a.
12 fol. 11 b. pokoj. Neb nezačali sme víry jiné ani žádných věcí nových, kteréž zachovány býti mají od věrných křesťanuov pro spa- senie jich. Ale v té víře pána Krista rádi bychom li se ostří- hali i ve všech věcech, kteréž se líbí milosti jeho a nám pro- spěšné k spasení sou jako i jiní křesťané vieru od počátku i nynie kdež sú koli, jichž žádáme účastni býti a v jednotě ducha s nimi přebývati. Neb die: Jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni ste v jedné naději povolání vašeho, jeden pán jedna viera, jeden křest, jeden buoh a otec všech, jenž jest všecko nade všemi, po všech i ve všech nás. Protož tou jed- notou církev svatá v lásce přebývá, jedni druhé milujíce, jakož Kristus miloval je a vespolek sobě posluhujíce skrze lásku ducha. Také ti spolu mají písmuom věřiti bohem vdechnutým a o všech věcech smysliti tak, jakož oznamuje zpráva apo- štolská. Svátostmi nemají pohrdati, když je mohú míti podle vuole božie lečby beze lsti nemohli míti neb dojíti a v kte- rémkoli lidu a od kterýchkoli zprávcuov a pastyřuov přijímá kto naučenie a svátosti béře má poslušenstvie z viery zacho- vati svornost a jednotu v svazku pokoje, poněvadž s nimi ukazuje jednotu v naučenie a přijímání svátostí má s nimi býti vnitř vpravdě jedno tělo a jeden duch. Protož ve všem v tom má se spolu s nimi ostříhati i ve všech věcech, kteréž sú k za- chování té pravdy vnitřnie i tomu zboru k vzdělánie a ku polep- šení má býti. Ty sú všecky věci ku potřebě spasenie člověka, neb neposlúchaje posluo Kristových neposlúchá pána Krista a nejsa poddán jim není poddán bohu. Neb sám die, kdož vás slyšie mě slyšie, a ktož vámi hrzí, mnou hrzí, a kto mnú hrzí, hrzí tiem, jenž mne poslal a opět die, komuž odpustíte bude odpuštěno a koho svížete bude svázán. Jakož die apoštol a ač ste co odpustili i já v osobě Kristově. Toť všem zuostává až do dne soud- ného, kteříž poselství pána Krista požievají a k tomu sám pán Ježíš dí: S vámi sem po všecky dni až do skonání světa neb tak dal moc sluhám svým a pastýřuom, aby v nich přebývaje to činil, aby i oni skrze něho a v moci jeho, to všecko, což činí, činili. Jakož opět apoštol die my z boha před Bohem, v Kristu mluvíme a tak z moci jeho a z múdrosti jeho a mi- lostí ducha vedeni jsouce, jakož die: milostí božie sem to, což sem a milost jeho ve mně prázdna nebyla, a já nic ne- smím, coby ve mně Kristus nedělal. Protož lidé mají se do- věřiti ve všech věcech úplně takovým a což dějí tak zachovati a za pravé přijíti. Neb jim zaslíbil pán Ježíš a řka: začkoli prositi budete otce ve jméno mé dá Vám. Protož každý má toho s pilností ostříhati chceli spasen býti, což zprávce věrní učie a rozkazují. Buďto když se rozkáží postiti neb v který den nedělati díla tělesného: ale v naučenie a slyšenie slova Božieho a v přijímání těla a krve pána Krista pod zpuosobem chleba a vína a v modlitbách, aby ten den strávili k chvále božie mimo jiné dni a tak ve všech věcech mají poslouchati. Neb ti zprávce sú jich vuodce a pastýři, kteříž mají cestu božie věděti a ji jíti a na pastvě zdravé ovce pásti to, což jest k chvále fol. 11 a.
Strana 13
13 božie a k jich spasenie, aby první sami v tom přebývali a tak jiným rozkazovali na sobě ukazujíce a řkúce jakož na nás vidíte a od nás slyšíte, tak čiňte a budete míti život věčný a pakli kto nechce poslúchati toho, což jest k vzdělání zboru a k spasení jeho spolu ostřiehati a činiti. Tak mají s ním učiniti, jakož učí zpráva apoštolská, neb neposlušenství jest hřiech proti lásce, proto že vzbuzuje nemilost a ruší svor- nost a činí nepokoj. Protož věrní křesťané mají spolu těch věcí ostříhati, kteréž sú k vzdělání a ty věci činiti, které sú ku polepšení. Ale v poslušenství, kteréž jest nyní těchto časův mistře při vás knězích i při lidu příliš jest odporné poslušenství kře- sťanskému ještě i zřízenie pohanskému. Neb jest nám to svě- domo široce, kterak to kněžstvo jedno proti druhému pýchú se nadýmá, jedni druhé ohyžďujíc a potupujíc a každý sám se něco býti ukazuje a jiné ponižuje v závisti přebývajíce a z toho sváry, nesvornosti, zlobivosti, hořkosti mají etc. A lid, jemuž posluhují uhyzdě zjevné jich hřiechy před oči kydajíce do pekla potupují a proto jim vždy svátostmi posluhují a služebnostmi kostelními spaseniem se bezpečí. Takéž i lid mezi sebú příliš nesvorný, hadrovný, svarlivý, lživý, nepokojný jedni druhé potu- pujíce a odsuzujíce i na svých kněžiech nic dobrého neostavie, jich život spatřujíce lechký, prázdný, lhostejný, lakomý, smilný, rozkošný, jakož obecně říkají sodomský, protož kterak v slo- viech i v skutcích je shledávají, tak je potupují a ohyžďují, a proto vždy spolu od nich svátosti přijímají, z jednoho chleba jedie a z jednoho kalicha pijí. Jsúliť pak tělo Kristovo, zvědíť, když toho čas přijde. O mistře, by ty tomu mohl rozuměti, kterak jest přezlé knězstvo i lid příliš daleko od života křesťanského, by jeden byl z tisíce v pravé víře živé. Ale věz, žeť o to neradi mluvíme, neb se nám tím nesluší zaměstknávati, nébrž i na jiných to zstavujem, kdež muožem. Nadto sme pak nepsali, než teď tobě krátce, neb lépe jest nám za ně se modliti ku pánu Bohu, aby je ku pokání obrátil a ku poznání pravdy přivedl etc. Ale toto věz mistře, by nebylo žádné jiné příčiny, než ta, nám by nelze bylo zůstati při kněžích i s lidem v služebnosti kostelní s dobrým svědomím a s nadějí spasenie. Neb i ktož zuostá- vají bojíce se pohanění, statku ztracenie, vězenie etc. znajíce to zavedenie, v pokrytství přebývají a zlé svědomie mají. Neb kněží křesťanští mají býti dobrého svědomí i svědectví, jakož o nich píše sv. Pavel k Timoteovi a k Titovi, a lid, kterémuž poslu- hovati majie k tomu jej mají přivésti, aby křesťansky obco- vali, jakož o tom nahoře psáno stojí. Dán mistru Rokycanovi létha 1468 v pátek po svatém Jakubu 1). fol. 12 a. 1) Зта строка въ оригиналѣ вычеркнута. Цалѣе между напечатаннымъ выше текстомъ и нижеслѣдующимъ написано: Huic epistolae adiuncta erant, quae sequuntur idcirco vše to za jednu knihu počítá spolu. И зти послѣднія латинскія слова въ оригиналѣ ВычерКНУТыl.
13 božie a k jich spasenie, aby první sami v tom přebývali a tak jiným rozkazovali na sobě ukazujíce a řkúce jakož na nás vidíte a od nás slyšíte, tak čiňte a budete míti život věčný a pakli kto nechce poslúchati toho, což jest k vzdělání zboru a k spasení jeho spolu ostřiehati a činiti. Tak mají s ním učiniti, jakož učí zpráva apoštolská, neb neposlušenství jest hřiech proti lásce, proto že vzbuzuje nemilost a ruší svor- nost a činí nepokoj. Protož věrní křesťané mají spolu těch věcí ostříhati, kteréž sú k vzdělání a ty věci činiti, které sú ku polepšení. Ale v poslušenství, kteréž jest nyní těchto časův mistře při vás knězích i při lidu příliš jest odporné poslušenství kře- sťanskému ještě i zřízenie pohanskému. Neb jest nám to svě- domo široce, kterak to kněžstvo jedno proti druhému pýchú se nadýmá, jedni druhé ohyžďujíc a potupujíc a každý sám se něco býti ukazuje a jiné ponižuje v závisti přebývajíce a z toho sváry, nesvornosti, zlobivosti, hořkosti mají etc. A lid, jemuž posluhují uhyzdě zjevné jich hřiechy před oči kydajíce do pekla potupují a proto jim vždy svátostmi posluhují a služebnostmi kostelními spaseniem se bezpečí. Takéž i lid mezi sebú příliš nesvorný, hadrovný, svarlivý, lživý, nepokojný jedni druhé potu- pujíce a odsuzujíce i na svých kněžiech nic dobrého neostavie, jich život spatřujíce lechký, prázdný, lhostejný, lakomý, smilný, rozkošný, jakož obecně říkají sodomský, protož kterak v slo- viech i v skutcích je shledávají, tak je potupují a ohyžďují, a proto vždy spolu od nich svátosti přijímají, z jednoho chleba jedie a z jednoho kalicha pijí. Jsúliť pak tělo Kristovo, zvědíť, když toho čas přijde. O mistře, by ty tomu mohl rozuměti, kterak jest přezlé knězstvo i lid příliš daleko od života křesťanského, by jeden byl z tisíce v pravé víře živé. Ale věz, žeť o to neradi mluvíme, neb se nám tím nesluší zaměstknávati, nébrž i na jiných to zstavujem, kdež muožem. Nadto sme pak nepsali, než teď tobě krátce, neb lépe jest nám za ně se modliti ku pánu Bohu, aby je ku pokání obrátil a ku poznání pravdy přivedl etc. Ale toto věz mistře, by nebylo žádné jiné příčiny, než ta, nám by nelze bylo zůstati při kněžích i s lidem v služebnosti kostelní s dobrým svědomím a s nadějí spasenie. Neb i ktož zuostá- vají bojíce se pohanění, statku ztracenie, vězenie etc. znajíce to zavedenie, v pokrytství přebývají a zlé svědomie mají. Neb kněží křesťanští mají býti dobrého svědomí i svědectví, jakož o nich píše sv. Pavel k Timoteovi a k Titovi, a lid, kterémuž poslu- hovati majie k tomu jej mají přivésti, aby křesťansky obco- vali, jakož o tom nahoře psáno stojí. Dán mistru Rokycanovi létha 1468 v pátek po svatém Jakubu 1). fol. 12 a. 1) Зта строка въ оригиналѣ вычеркнута. Цалѣе между напечатаннымъ выше текстомъ и нижеслѣдующимъ написано: Huic epistolae adiuncta erant, quae sequuntur idcirco vše to za jednu knihu počítá spolu. И зти послѣднія латинскія слова въ оригиналѣ ВычерКНУТыl.
Strana 14
— 14 Řížení kně- žie. PSANÍ BRATŘÍ O SEDMERÉ SVÁTOSTI K MISTRU ROKYCANOVI 1). Při něm jest škoda. fol. 12b. Najprv o svátosti knězství tak vyznáváme, jakož sme i od vás slýchali, že má býti člověk dobrého svědomí i svědectví, jakož sme o tom svrchu psali a má býti od věrných vyvolen a v ten úřad žadan a když tomu s milostí povolí, má býti potvrzen od biskupa, kterýž jest od křesťanuov věrných k tomu zvolen, ku potvrzení jich s modlitbami a s posty a rukou vzkládáním to činie a má tu býti, kdež ho staršie dadie, pakli kam pošli jíti úřad konaje podle povolánie svého a má býti opatřen potřebami podle hodné příčiny a také osobami, s kým má jíti, nebo býti, aby ostřiehán byl a ten nejprv má míti služebnost slovem božiem a modlitbami a při tom svátostmi. A jestliže by upadl v hřiech anebo v blud a v tom přisluhoval, a oni by se toho nedopatřili, protoby ten lid věrný nehynul. Neb skrze vieru a modlitbu církve i těch, kteříž přijímají posluhování pán Buoh naplňuje skrze Krista Ježíše, ale nebezpečenství a umenšenie s strany kněze jest. Neb nepomáhá skrze vieru živú a modlitbu a slovo pravdy z duchu neb viera jeho mrtva jest, jehož mo- dlitby Buoh neslyší a slova pravdy, moci Božie nemá v srdci svém, protož nemuož jim poslúžiti v pravdě. Než věcmi jalo- vými a mrtvými posluhuje z hlasu z paměti z umění a z litery písma; protož pilná potřeba jest kněží spatřovati, kterak sú živí a od příčin je varovati a vystřiehati. A kdyžby jej zvěděli v hříchu nebo v bludu, již jím mají pohrdati jako zlým a vy- obcovati a tresktati nechtíli ho účastni býti v tom zlém, a kdyžby pokání učinil a zkušen byl, byloliby hodné, aby zase přijat byl, pakli by nebylo hodné, ale úřadu aby zbaven byl podle roz- souzení pravého od zprávcuov staršiech etc. Pak o svátosti křtu kterak knězie věrní mají křtiti ty, ktož věřie v pána Krista a naučení přijímají skrze zprávu apoštolskú od posluov Kristových skrze slovo boží a to podle dobrého svědomie dotazovánie viery, kterúž v srdci mají a ústy vyznávají v Boha otce i v Jezu Krista a kněz má slova mluviti, jakož zachovávali v první církvi má je pokřtiti věře tomu, že kněz svrchovaný Kristus křtí je v duchu svatém a v smrti své a očištuje je krví svú od po- škvrn hřiecha omývaje kúpelem vody v slova života a obno- vuje v duchu druhého narozenie. A tak má vodú oblíti a věřiti i kněz i ti, ktož se křtie, že tak věrou očišťuje srdce jich dá- vaje jim ducha svatého. Tak držieme o křtu první církve, ješto se křtili z židuov i z pohanuov, kteréž navedli k víře a naučili i v tento čas muož býti. A dietky věrných křesťanuov, jakož sú přijaty bývaly v první církvi, tak i nynie držíme, že má býti v naději vyvo- lenie Božieho k spasenie, mají pokřtěni býti jako prvé ve jméno 1) Въ музейной копіи съ оригинала: Rokecanovi.
— 14 Řížení kně- žie. PSANÍ BRATŘÍ O SEDMERÉ SVÁTOSTI K MISTRU ROKYCANOVI 1). Při něm jest škoda. fol. 12b. Najprv o svátosti knězství tak vyznáváme, jakož sme i od vás slýchali, že má býti člověk dobrého svědomí i svědectví, jakož sme o tom svrchu psali a má býti od věrných vyvolen a v ten úřad žadan a když tomu s milostí povolí, má býti potvrzen od biskupa, kterýž jest od křesťanuov věrných k tomu zvolen, ku potvrzení jich s modlitbami a s posty a rukou vzkládáním to činie a má tu býti, kdež ho staršie dadie, pakli kam pošli jíti úřad konaje podle povolánie svého a má býti opatřen potřebami podle hodné příčiny a také osobami, s kým má jíti, nebo býti, aby ostřiehán byl a ten nejprv má míti služebnost slovem božiem a modlitbami a při tom svátostmi. A jestliže by upadl v hřiech anebo v blud a v tom přisluhoval, a oni by se toho nedopatřili, protoby ten lid věrný nehynul. Neb skrze vieru a modlitbu církve i těch, kteříž přijímají posluhování pán Buoh naplňuje skrze Krista Ježíše, ale nebezpečenství a umenšenie s strany kněze jest. Neb nepomáhá skrze vieru živú a modlitbu a slovo pravdy z duchu neb viera jeho mrtva jest, jehož mo- dlitby Buoh neslyší a slova pravdy, moci Božie nemá v srdci svém, protož nemuož jim poslúžiti v pravdě. Než věcmi jalo- vými a mrtvými posluhuje z hlasu z paměti z umění a z litery písma; protož pilná potřeba jest kněží spatřovati, kterak sú živí a od příčin je varovati a vystřiehati. A kdyžby jej zvěděli v hříchu nebo v bludu, již jím mají pohrdati jako zlým a vy- obcovati a tresktati nechtíli ho účastni býti v tom zlém, a kdyžby pokání učinil a zkušen byl, byloliby hodné, aby zase přijat byl, pakli by nebylo hodné, ale úřadu aby zbaven byl podle roz- souzení pravého od zprávcuov staršiech etc. Pak o svátosti křtu kterak knězie věrní mají křtiti ty, ktož věřie v pána Krista a naučení přijímají skrze zprávu apoštolskú od posluov Kristových skrze slovo boží a to podle dobrého svědomie dotazovánie viery, kterúž v srdci mají a ústy vyznávají v Boha otce i v Jezu Krista a kněz má slova mluviti, jakož zachovávali v první církvi má je pokřtiti věře tomu, že kněz svrchovaný Kristus křtí je v duchu svatém a v smrti své a očištuje je krví svú od po- škvrn hřiecha omývaje kúpelem vody v slova života a obno- vuje v duchu druhého narozenie. A tak má vodú oblíti a věřiti i kněz i ti, ktož se křtie, že tak věrou očišťuje srdce jich dá- vaje jim ducha svatého. Tak držieme o křtu první církve, ješto se křtili z židuov i z pohanuov, kteréž navedli k víře a naučili i v tento čas muož býti. A dietky věrných křesťanuov, jakož sú přijaty bývaly v první církvi, tak i nynie držíme, že má býti v naději vyvo- lenie Božieho k spasenie, mají pokřtěni býti jako prvé ve jméno 1) Въ музейной копіи съ оригинала: Rokecanovi.
Strana 15
15 — otce i syna i ducha svatého, jakož sme svrchu napsali v té pravdě i s těmi potřebami, kteréž posluhují tomu, a což pole- pšuje a vzdělává a při to se mají dieti modlitby k bohu, aby očistil od poškvrny hřiecha přirozeného a vlil ducha svého svatého a ruokojmě pak mají býti za dietě tří. Jestližeby otec a mátě co obmeškali neb zemřeli, aby je ruokojmě na práci vzali a k dobrému vedli, a kdyžby dorostlo a přišlo k rozumu, aby mohlo samo za se odpovídati, tehdy je mají přivésti před pastýře svého, a to o něm svědectví vydati, kterak se jest za- chovalo v moci křtu a naučenie přijalo. Také tázáno má býti, chceli tak trvati u víře pána Krista a v naučenie zprávy kře sťanské skrze apoštoly vyhlášené, a když srozumějí, že hodné jest je přijíti, podle svědectví ruokojmí i jeho ustnieho přiznánie přijíti je mají do zboru a skrze ruku vzloženie potvrditi mo- dléce se, aby dal pán Buoh s huory moc k setrvání, i dali jemu políček na znamenie, že má pro Krista trpěti a to slulo potvrzovánie buď starých nebo mladých a nynie říkají tomu biřmovánie v římské církvi. Pakli srozuměli, že nezachovalo moci křtu v víře pána Krista a že miluje svět a nechce poha- nění trpěti pro Krista etc. nepřijali jeho, ale nechali mezi ná- rody, pak o moci křtu křesťanuov věrných svrchu více jest napsáno i také o kněžiech, protož sme krátce dotkli, neb o tom nahoře šíře jest položeno. A takoví věrní křesťané přijati mají býti k obcování těla a krve pána Ježíše Krista, jakož apoštol die: Chléb, kterýž lámeme však jest účastenství těla páně, kalich požehnánie, jemuž dobrořečíme však obcovánie krve Kristovy jest neb jeden chleb a jedno tělo mnozí sme všickni, kteřiež z jednoho chleba a z jednoho kalicha a účastnost béřeme, a opět dále die. Já za- jisté vzal jsem ode pána, což i vydal sem vám, že pán Ježíš, v kterúž noc zrazen bieše, vzal chléb, a díky čině lámal řka: vezměte a jezte, to jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude. To čiňte na mé spolu pamatovánie. Též i kalich, když večeřal řka. Tento kalich nový jest zákon v mé krvi, to čiňte, kolik- krátkoli píti budete na mé spolu pamatovánie. Neb kolikrátkoli jísti budete chleb tento, a kalich píti, smrt páně zvěstovati budete ažť i přijde. Protož ktožkoliv jísti budete chleb tento a kalich páně píti nehodně vinen bude tělem a krví páně, ale zkus sebe sám člověk a tak z toho chleba jez a z kalicha pí, neb ktož jie a pie nehodně soud sobě jie a pie, nerozsuzuje těla páně. Protož kněz i lid, kteříž mají spolu jísti a píti má každý zkusiti sám sebe. Jestli v druhém narození ne z semene porušeného, ale skrze slovo Boha živého a tak svlekli jest s sebe člověka sta- rého s jeho činy, a oblekli se v nového člověka, aby jej nosil na svém těle v pohanění a v umrtvení, v ponížení svatě živ sa, sám sebe zapřev, svuoj kříž vzem a následuje Krista Ježíše. Tiť mají moc jísti z toho oltáře, jakož sv. Pavel die: a ti hodně jedie z toho chleba a z kalicha pijí, majíce rozsúzení těla Páně v sobě jej poznávajíce a na sobě čijíce a ktož toho nemají, ti moci nemají jísti z toho oltáře. Neb sú nevyšli fol. 13 a.
15 — otce i syna i ducha svatého, jakož sme svrchu napsali v té pravdě i s těmi potřebami, kteréž posluhují tomu, a což pole- pšuje a vzdělává a při to se mají dieti modlitby k bohu, aby očistil od poškvrny hřiecha přirozeného a vlil ducha svého svatého a ruokojmě pak mají býti za dietě tří. Jestližeby otec a mátě co obmeškali neb zemřeli, aby je ruokojmě na práci vzali a k dobrému vedli, a kdyžby dorostlo a přišlo k rozumu, aby mohlo samo za se odpovídati, tehdy je mají přivésti před pastýře svého, a to o něm svědectví vydati, kterak se jest za- chovalo v moci křtu a naučenie přijalo. Také tázáno má býti, chceli tak trvati u víře pána Krista a v naučenie zprávy kře sťanské skrze apoštoly vyhlášené, a když srozumějí, že hodné jest je přijíti, podle svědectví ruokojmí i jeho ustnieho přiznánie přijíti je mají do zboru a skrze ruku vzloženie potvrditi mo- dléce se, aby dal pán Buoh s huory moc k setrvání, i dali jemu políček na znamenie, že má pro Krista trpěti a to slulo potvrzovánie buď starých nebo mladých a nynie říkají tomu biřmovánie v římské církvi. Pakli srozuměli, že nezachovalo moci křtu v víře pána Krista a že miluje svět a nechce poha- nění trpěti pro Krista etc. nepřijali jeho, ale nechali mezi ná- rody, pak o moci křtu křesťanuov věrných svrchu více jest napsáno i také o kněžiech, protož sme krátce dotkli, neb o tom nahoře šíře jest položeno. A takoví věrní křesťané přijati mají býti k obcování těla a krve pána Ježíše Krista, jakož apoštol die: Chléb, kterýž lámeme však jest účastenství těla páně, kalich požehnánie, jemuž dobrořečíme však obcovánie krve Kristovy jest neb jeden chleb a jedno tělo mnozí sme všickni, kteřiež z jednoho chleba a z jednoho kalicha a účastnost béřeme, a opět dále die. Já za- jisté vzal jsem ode pána, což i vydal sem vám, že pán Ježíš, v kterúž noc zrazen bieše, vzal chléb, a díky čině lámal řka: vezměte a jezte, to jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude. To čiňte na mé spolu pamatovánie. Též i kalich, když večeřal řka. Tento kalich nový jest zákon v mé krvi, to čiňte, kolik- krátkoli píti budete na mé spolu pamatovánie. Neb kolikrátkoli jísti budete chleb tento, a kalich píti, smrt páně zvěstovati budete ažť i přijde. Protož ktožkoliv jísti budete chleb tento a kalich páně píti nehodně vinen bude tělem a krví páně, ale zkus sebe sám člověk a tak z toho chleba jez a z kalicha pí, neb ktož jie a pie nehodně soud sobě jie a pie, nerozsuzuje těla páně. Protož kněz i lid, kteříž mají spolu jísti a píti má každý zkusiti sám sebe. Jestli v druhém narození ne z semene porušeného, ale skrze slovo Boha živého a tak svlekli jest s sebe člověka sta- rého s jeho činy, a oblekli se v nového člověka, aby jej nosil na svém těle v pohanění a v umrtvení, v ponížení svatě živ sa, sám sebe zapřev, svuoj kříž vzem a následuje Krista Ježíše. Tiť mají moc jísti z toho oltáře, jakož sv. Pavel die: a ti hodně jedie z toho chleba a z kalicha pijí, majíce rozsúzení těla Páně v sobě jej poznávajíce a na sobě čijíce a ktož toho nemají, ti moci nemají jísti z toho oltáře. Neb sú nevyšli fol. 13 a.
Strana 16
16 — fol. 13b. z stánku starého člověka, v hřiechu počatého, protož nehodně jedí a pijí jsúce vinni tělem a krví páně a tak o tom věříme a vyznáváme, jakož píší Evangelistové Matúš, Marek, Lukáš a Jan všecko úplně, jakož chce pán Kristus věřeno míti. A dále o posluhování svátosti věříme a vyznáváme, že se má dieti od kněze toho, o kterémž lid přítomný má dověřenie, že jest posel Christův a k tomu vyvolen od lidí věrných a od biskupa potvrzen, o němž mají naději, že jest v milosti božie bez hřiechu smrtedlného i bez bludu, a že jest srdce čistého a svědomie dobrého a viery neomylné. A tak všickni křesťajné, kteřiež to spolu činie mají se spolu o sobě domnívati toho dobrého a že sú v lásce jednoty ducha v svazku pokoje jedno tělo a jeden duch i s knězem. A to posluhovánie kněz má činiti podle hodné příčiny časem a místem tak, kterakby bylo k vzdělánie a ku polepšenie, a má býti při tom rozmluvami slova Božieho a spolurozjímání života Kristova a váženie za- sloužení jeho, a kterak nám jest k užietku trpenie jeho a při tom mají býti modlitby a prosby všech spolu žádajíce, aby otec nebeský podle bohatství slávy své dal jim shuory moc ku posílení skrze ducha svého, aby Kristus Ježíš přebýval u vnitř- ním člověku skrze vieru v srdcích jejich, aby byli vkořeněni a založeni v lásce, aby mohli stihnúti se všemi svatými, která by byla vysokost a hlubokost, dlúhost a širokost a v Božskú plnost, aby byli naplněni a tak mají žádati říkajíce: Otče náš, jenž si v nebesích, posvěť se jméno tvé, přiď království tvé, buď vuole tvá jako v nebi i v zemi, chleb náš nadpodstatný dej nám dnes a odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme našim vinnikuom i neuvoď nás u pokušenie, ale zbav nás od zlého Amen. A mají věřiti, že je Buoh slyší a zač prosí učiní a jakož řekl Kristus Ježíš, že se tak stane jim. Protož kněz má u víře a v tom úmysle ta slova mluviti od pána Krista vypo- věděná, maje ty zpuosoby k tomu, kteréž přiležie tomu poslu- hovánie tak jakož jest k chvále božie a ke cti pánu Jesu Kristu a jim ku potřebě užitečné. A tak před tiem, při tom i po tom modlé se pánu Bohu svěrú vždy mezi tiem o to dobře roz- jímajíce, co jim učinil pán Buoh skrze Krista Ježíše k životu věčnému. A tak věří, že přijímají pod zpuosobem chleba a vína, tělo a krev pána Krista ten živý chleb s huory sstupující, kterýž otec dává podle zaslíbenie pána Krista, kterýž řekl: mé tělo právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj, a ktož jie mé tělo a pie mú krev ve mně přebývá a já v něm. Prosíme milý mistře, aby nás v tomto psaní zle nebral, neb jest o tom těžké psaní a s bázní to činíme, vědúce při tom nebezpečenství veliké v písmiech i v sloviech, od mnoha leth v římské církvi. Neb v jednom ujímají a v druhém přidá- vají a jedni jinak smyslé a jiní jinak. Jedni umenšují pravdy a jiní zvelebují vidomé zpuosoby za Boha otce všemohúcího majíce i za Krista Ježíše i ducha svatého a opět že tu jest člověk celý, s kostmi, s vlasy i se všemi údy by pak nejhoršie kněz ta slova mluvil, neb Jidáš z pekla, že jest vždy tak. To
16 — fol. 13b. z stánku starého člověka, v hřiechu počatého, protož nehodně jedí a pijí jsúce vinni tělem a krví páně a tak o tom věříme a vyznáváme, jakož píší Evangelistové Matúš, Marek, Lukáš a Jan všecko úplně, jakož chce pán Kristus věřeno míti. A dále o posluhování svátosti věříme a vyznáváme, že se má dieti od kněze toho, o kterémž lid přítomný má dověřenie, že jest posel Christův a k tomu vyvolen od lidí věrných a od biskupa potvrzen, o němž mají naději, že jest v milosti božie bez hřiechu smrtedlného i bez bludu, a že jest srdce čistého a svědomie dobrého a viery neomylné. A tak všickni křesťajné, kteřiež to spolu činie mají se spolu o sobě domnívati toho dobrého a že sú v lásce jednoty ducha v svazku pokoje jedno tělo a jeden duch i s knězem. A to posluhovánie kněz má činiti podle hodné příčiny časem a místem tak, kterakby bylo k vzdělánie a ku polepšenie, a má býti při tom rozmluvami slova Božieho a spolurozjímání života Kristova a váženie za- sloužení jeho, a kterak nám jest k užietku trpenie jeho a při tom mají býti modlitby a prosby všech spolu žádajíce, aby otec nebeský podle bohatství slávy své dal jim shuory moc ku posílení skrze ducha svého, aby Kristus Ježíš přebýval u vnitř- ním člověku skrze vieru v srdcích jejich, aby byli vkořeněni a založeni v lásce, aby mohli stihnúti se všemi svatými, která by byla vysokost a hlubokost, dlúhost a širokost a v Božskú plnost, aby byli naplněni a tak mají žádati říkajíce: Otče náš, jenž si v nebesích, posvěť se jméno tvé, přiď království tvé, buď vuole tvá jako v nebi i v zemi, chleb náš nadpodstatný dej nám dnes a odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme našim vinnikuom i neuvoď nás u pokušenie, ale zbav nás od zlého Amen. A mají věřiti, že je Buoh slyší a zač prosí učiní a jakož řekl Kristus Ježíš, že se tak stane jim. Protož kněz má u víře a v tom úmysle ta slova mluviti od pána Krista vypo- věděná, maje ty zpuosoby k tomu, kteréž přiležie tomu poslu- hovánie tak jakož jest k chvále božie a ke cti pánu Jesu Kristu a jim ku potřebě užitečné. A tak před tiem, při tom i po tom modlé se pánu Bohu svěrú vždy mezi tiem o to dobře roz- jímajíce, co jim učinil pán Buoh skrze Krista Ježíše k životu věčnému. A tak věří, že přijímají pod zpuosobem chleba a vína, tělo a krev pána Krista ten živý chleb s huory sstupující, kterýž otec dává podle zaslíbenie pána Krista, kterýž řekl: mé tělo právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj, a ktož jie mé tělo a pie mú krev ve mně přebývá a já v něm. Prosíme milý mistře, aby nás v tomto psaní zle nebral, neb jest o tom těžké psaní a s bázní to činíme, vědúce při tom nebezpečenství veliké v písmiech i v sloviech, od mnoha leth v římské církvi. Neb v jednom ujímají a v druhém přidá- vají a jedni jinak smyslé a jiní jinak. Jedni umenšují pravdy a jiní zvelebují vidomé zpuosoby za Boha otce všemohúcího majíce i za Krista Ježíše i ducha svatého a opět že tu jest člověk celý, s kostmi, s vlasy i se všemi údy by pak nejhoršie kněz ta slova mluvil, neb Jidáš z pekla, že jest vždy tak. To
Strana 17
17 — kněžie tvoji mluví, i děkanové Prokop Chrudimský, Kříž Sku- tecký, Gabriel Prostějovský i jiní. A aby se tomu klaněli všickni i modlili, a ktož nechce, že jest kacíř a k upálení jeho potupují. A tak pro takové smýšlenie a to vypravovánie a cti přidávánie a nerozumné zvelebovánie vidomé svátosti mnoho křesťanuov věrných v římské církvi zmordováno a spáleno a pak proto, že sú ujali jednu zpuosobu té svátosti lidu obecnému, vespolek se zabíjejí a krve množství s obú stranú vylévají a to jest všecko buoh dopustil pro hřiechy kněžie i lidí. Neb poznavše boha ne jako boha ctili a Krista Ježíše obět vezdejšie potla- čili. A tak ohavnost opušťenie stojí na místě svatém, kdež nemá, jakož die Daniel prorok, kdo čte rozuměj. A věrní křesťané, kteříž sú vyučeni duchem svatým všeliké pravdě, a jiné lidi učie, aby poznali samého pravého Boha i Ježíše Krista syna jeho, ti padají v moc a v plamen u vězení i v lúpež dní. Též tito od nepravých křesťanuov, jako oni od pohanuov, nechtíc přidávati stvořenie vidomému cti a chvály, kteráž slušie na samého boha stvořitele věčného a proto nynie někteří našie bratřie sou uvězeni, i my též úmysl máme, než bychom to činili skutkem aneb slovem vyznávali radše trpěti, což pán Buoh dopusti i zemříti doufajíce pánu Bohu, že nám setrvati dá. Neb na též při trpíme a pro túž věc jako první od poha- nuov, ač pod jinú tvarností slovy Kristovými přikrytú. Neb nejvíc proto mučedlníkuov bylo v starém zákoně i v novém svědectvie. Protož mistře neradi bychom vám toho přáli, by byl v účastnosti té nevěstky opilé krví svatých, neb sme od tebe mnoho dobrého slýchali a vděčni sme toho i dnes, protož chcešli se toho uvarovati, musíš se dobře opatřiti, nebo ty hlava kněží v tomto královstvie, na tě prvotně jde. Neb na tobě nejviec záleží, a muožeš rozuměti, žeť se mnoho lidu chystá, nežby to činili neb vyznávali neb povolovali radše chtí zemříti. A také kněžstvo nepřestává haněje, zlořeče, křivé věci skládaje, bluduje, kaceřuje a lid světský to slyše v zlosti se zapaluje, v nenávist a v vraždu. Protož mistře třebať prozříti k tomu, kde se ta věc vzala, poněvadž jie nebylo v církvi první apo- štolské a ještě i papežské od Constantyna za mnoho leth a ještě až dosavad v některých zemích mezi křesťany toho není a pán Buoh toho nepřikázal, ani k tomu máte písma Bohem vdech- nutého, protož pomysl na to, odkud to přišlo a skrze které a k komu a kterak toho požievají a kterak v tom živí sú kněží i lid pravíce, že se Bohu klanějí, modlé a slúžie. Ale skut- kové jich i řeči svědectví vydávají zjevně, že sú sluhy hřícha. Také praví, že Boha přijímají, přijímajíce vidomú svátost, a jestli, že jest tak v pravdě, tehdy sú chrám Boha živého a Kristus přebývá v nich, a pakli jest jinak, nech se v tom opatřie. Neb duch múdrosti nepřebývá v těle poddaném hřiechu. Protož mistře potřebí k tomu přizříti i nad tím bdíti, a za to se pánu Bohu modliti, aby to poznal a královu milosť vy- střiehl aby krve nevinné nevyléval domnievaje se tiem Bohu sloužiti, a v tom na se i na tě a na království toto více hněvu Proč trpíme. fol. 14h. fol. 14 a. 2
17 — kněžie tvoji mluví, i děkanové Prokop Chrudimský, Kříž Sku- tecký, Gabriel Prostějovský i jiní. A aby se tomu klaněli všickni i modlili, a ktož nechce, že jest kacíř a k upálení jeho potupují. A tak pro takové smýšlenie a to vypravovánie a cti přidávánie a nerozumné zvelebovánie vidomé svátosti mnoho křesťanuov věrných v římské církvi zmordováno a spáleno a pak proto, že sú ujali jednu zpuosobu té svátosti lidu obecnému, vespolek se zabíjejí a krve množství s obú stranú vylévají a to jest všecko buoh dopustil pro hřiechy kněžie i lidí. Neb poznavše boha ne jako boha ctili a Krista Ježíše obět vezdejšie potla- čili. A tak ohavnost opušťenie stojí na místě svatém, kdež nemá, jakož die Daniel prorok, kdo čte rozuměj. A věrní křesťané, kteříž sú vyučeni duchem svatým všeliké pravdě, a jiné lidi učie, aby poznali samého pravého Boha i Ježíše Krista syna jeho, ti padají v moc a v plamen u vězení i v lúpež dní. Též tito od nepravých křesťanuov, jako oni od pohanuov, nechtíc přidávati stvořenie vidomému cti a chvály, kteráž slušie na samého boha stvořitele věčného a proto nynie někteří našie bratřie sou uvězeni, i my též úmysl máme, než bychom to činili skutkem aneb slovem vyznávali radše trpěti, což pán Buoh dopusti i zemříti doufajíce pánu Bohu, že nám setrvati dá. Neb na též při trpíme a pro túž věc jako první od poha- nuov, ač pod jinú tvarností slovy Kristovými přikrytú. Neb nejvíc proto mučedlníkuov bylo v starém zákoně i v novém svědectvie. Protož mistře neradi bychom vám toho přáli, by byl v účastnosti té nevěstky opilé krví svatých, neb sme od tebe mnoho dobrého slýchali a vděčni sme toho i dnes, protož chcešli se toho uvarovati, musíš se dobře opatřiti, nebo ty hlava kněží v tomto královstvie, na tě prvotně jde. Neb na tobě nejviec záleží, a muožeš rozuměti, žeť se mnoho lidu chystá, nežby to činili neb vyznávali neb povolovali radše chtí zemříti. A také kněžstvo nepřestává haněje, zlořeče, křivé věci skládaje, bluduje, kaceřuje a lid světský to slyše v zlosti se zapaluje, v nenávist a v vraždu. Protož mistře třebať prozříti k tomu, kde se ta věc vzala, poněvadž jie nebylo v církvi první apo- štolské a ještě i papežské od Constantyna za mnoho leth a ještě až dosavad v některých zemích mezi křesťany toho není a pán Buoh toho nepřikázal, ani k tomu máte písma Bohem vdech- nutého, protož pomysl na to, odkud to přišlo a skrze které a k komu a kterak toho požievají a kterak v tom živí sú kněží i lid pravíce, že se Bohu klanějí, modlé a slúžie. Ale skut- kové jich i řeči svědectví vydávají zjevně, že sú sluhy hřícha. Také praví, že Boha přijímají, přijímajíce vidomú svátost, a jestli, že jest tak v pravdě, tehdy sú chrám Boha živého a Kristus přebývá v nich, a pakli jest jinak, nech se v tom opatřie. Neb duch múdrosti nepřebývá v těle poddaném hřiechu. Protož mistře potřebí k tomu přizříti i nad tím bdíti, a za to se pánu Bohu modliti, aby to poznal a královu milosť vy- střiehl aby krve nevinné nevyléval domnievaje se tiem Bohu sloužiti, a v tom na se i na tě a na království toto více hněvu Proč trpíme. fol. 14h. fol. 14 a. 2
Strana 18
18 — B. (bratří) nepojali těch smyslů, ale sprostně vě- řili. fol. 15 a. Božieho nevzbuzoval. Neb věz mistře, žeť sú mnozí lidé nad tiem vzdychali, pánu Bohu se modléce, i s posty bdíce prohlé- dali i poznali to přehrozné zavedení římské církve, že to dobré od Boha skrze Krista zpuosobené a rozkázané k životu věč- nému, to pak obráceno k smrti časné i věčné. Kdež měli Kristuov život přijímati pak pro tu věc životy bližních svých na se berú, trápiece je a mordujíce. A kdež měli očistění bráti skrze vylití krve Kristovy a posílenie k trpělivosti, tu pak roz- něcují se a vzbuzují k zlosti, aby krev bližních svých vylévali a se poškvrňovali. Jakžs sám mistře pravil, že ve všecky svátosti ďábel vkročil duchem svým a všech k svému užietku požievá a tak jest, ale této k největčímu zlému, neb měla býti k nej- lepšiemu dobrému k chvále boha všemohúcího a k zvelebení syna jeho Ježíše Krista pána našeho a k zvrostu vyvoleným jeho, a tak jest bylo v prvním lidu židovském, že kteréž jim pán Buoh věci dával a rozkazoval k jich dobrému, potom v prodlení časuov pro jich srdce nedověrné a duch neupřímný a pro hříchy jich, dopustil pán Buoh, že to ďábel svedl a to ve zlé obrátil, jakož vám o tom známo jest, kterak ty věci byly etc. Také vězte, žeť s těmi lidmi nejsme aniž povolujem, kteříž mají při tom smysl zlý nerozumějíce slovuom pána Krista a v jiném je smyslu berúce protož rozkázánie jeho sobě nevážie a užietku v přisluhovánie skutečném neznajíce od věr- ných kněží, protož u vyznávání umenšují, pravíce že jest pa- mátka večeře aneb opět, že ten chleb dal požehnaný na pa- mátku svú, ukázav na své tělo a někteřie praví, že ten chleb je znamenané tělo Kristovo, kteréž sedí na pravici Boha otce. Protož ta všecka smýšlenie jinak než Kristus řekl a umenšovánie pravdy slova jeho svatého a živého nám se nelíbie. Jakž sme některé slyšali i spisy čtli. Pak kteříž sú koli takoví, my se !) jich varujem a od nich vystřieháme. A jakož pravie o jídle beránka u veliký čtvrtek, že by se k němu scházeli a jedli nějací někací lidé, myť o tom nic ne- víme, než slyšíme o tom lidi mluvíce, což od kněží na nás slyší a na nás obracují a toho z nás žádný netoliko by jedl, ale ani viděl. Ale toto jest při nás, že my věříme v sprostnosti srdce slovuom pána Ježíše, že sú pravá a život věčný a což jest vysvědčil a řekl, že jest tak v pravdě tělo jeho svaté pod zpuosobem chleba k pokrmu a krev jeho svatá pod zpuosobem vína k nápoji. Pak o modlení Kristu v svatosti, myť k vidomé věci zřenie nemáme v srdci svém, ani ustrnutí věru, ale k Bohu věčnému otci nebeskému a nedělíme modlitby od Krista Ježíše syna jeho, v něhož nevidúce věříme, jehož i přijímáme chléb živý nebeský, neb plnost božství v něm přebývá tělesně, protož se jemu klaníme i modlíme tu přítomně když přijímáme v je- dnotě ducha s otcem. 1) (A tak hle tedy pan Karolostadius nic nového nevynesl než staré hádky sšíval. Tak jakž všetečných lidí obyčej, aby dávno potu- pená kacířstva křísili.)
18 — B. (bratří) nepojali těch smyslů, ale sprostně vě- řili. fol. 15 a. Božieho nevzbuzoval. Neb věz mistře, žeť sú mnozí lidé nad tiem vzdychali, pánu Bohu se modléce, i s posty bdíce prohlé- dali i poznali to přehrozné zavedení římské církve, že to dobré od Boha skrze Krista zpuosobené a rozkázané k životu věč- nému, to pak obráceno k smrti časné i věčné. Kdež měli Kristuov život přijímati pak pro tu věc životy bližních svých na se berú, trápiece je a mordujíce. A kdež měli očistění bráti skrze vylití krve Kristovy a posílenie k trpělivosti, tu pak roz- něcují se a vzbuzují k zlosti, aby krev bližních svých vylévali a se poškvrňovali. Jakžs sám mistře pravil, že ve všecky svátosti ďábel vkročil duchem svým a všech k svému užietku požievá a tak jest, ale této k největčímu zlému, neb měla býti k nej- lepšiemu dobrému k chvále boha všemohúcího a k zvelebení syna jeho Ježíše Krista pána našeho a k zvrostu vyvoleným jeho, a tak jest bylo v prvním lidu židovském, že kteréž jim pán Buoh věci dával a rozkazoval k jich dobrému, potom v prodlení časuov pro jich srdce nedověrné a duch neupřímný a pro hříchy jich, dopustil pán Buoh, že to ďábel svedl a to ve zlé obrátil, jakož vám o tom známo jest, kterak ty věci byly etc. Také vězte, žeť s těmi lidmi nejsme aniž povolujem, kteříž mají při tom smysl zlý nerozumějíce slovuom pána Krista a v jiném je smyslu berúce protož rozkázánie jeho sobě nevážie a užietku v přisluhovánie skutečném neznajíce od věr- ných kněží, protož u vyznávání umenšují, pravíce že jest pa- mátka večeře aneb opět, že ten chleb dal požehnaný na pa- mátku svú, ukázav na své tělo a někteřie praví, že ten chleb je znamenané tělo Kristovo, kteréž sedí na pravici Boha otce. Protož ta všecka smýšlenie jinak než Kristus řekl a umenšovánie pravdy slova jeho svatého a živého nám se nelíbie. Jakž sme některé slyšali i spisy čtli. Pak kteříž sú koli takoví, my se !) jich varujem a od nich vystřieháme. A jakož pravie o jídle beránka u veliký čtvrtek, že by se k němu scházeli a jedli nějací někací lidé, myť o tom nic ne- víme, než slyšíme o tom lidi mluvíce, což od kněží na nás slyší a na nás obracují a toho z nás žádný netoliko by jedl, ale ani viděl. Ale toto jest při nás, že my věříme v sprostnosti srdce slovuom pána Ježíše, že sú pravá a život věčný a což jest vysvědčil a řekl, že jest tak v pravdě tělo jeho svaté pod zpuosobem chleba k pokrmu a krev jeho svatá pod zpuosobem vína k nápoji. Pak o modlení Kristu v svatosti, myť k vidomé věci zřenie nemáme v srdci svém, ani ustrnutí věru, ale k Bohu věčnému otci nebeskému a nedělíme modlitby od Krista Ježíše syna jeho, v něhož nevidúce věříme, jehož i přijímáme chléb živý nebeský, neb plnost božství v něm přebývá tělesně, protož se jemu klaníme i modlíme tu přítomně když přijímáme v je- dnotě ducha s otcem. 1) (A tak hle tedy pan Karolostadius nic nového nevynesl než staré hádky sšíval. Tak jakž všetečných lidí obyčej, aby dávno potu- pená kacířstva křísili.)
Strana 19
19 — Než když býváme tázáni, abychom pověděli, kterak jest Kterak jest. ta svátost tělo Kristovo, neb opět kterak jest Kristus v té svá- tosti, myť toho vypravovati a vyměřovati nesmíme pro své svědomie neb pán Kristus nepověděl, ani apoštolé, kterak jest, než tak jakož řekl věříme sprostně a k čemuž vydal požie- váme. Pak nad to nebo mimo to nesmíme věřiti ani k jinému požievati a máme k tomu na svědectví některé kněží i tě mistře, že ste nejlépe chválili v sprostnosti srdce věřiti, jakož Kristus řekl a takto si řiekal. Kto vypravuje, kterak tu jest v té svátosti velmi pyšný jest a ktož vytazuje všetečný jest. Jakoby na se chtěl vešken svět vzíti, chtě věděti tejné věci božské, sám se nevěda. I řekls ještě víšli kteraks veliký byl, když se narodil a mnoho-li tebe v roce přibylo, viešli a proč jest vrbový list podlúhovatý a úzký, a dubový list široký. Těch věcí nevíš, které sú přítomny tebe a chceš pak toto věděti, ješto jest v tejnosti božské skryto. A tus při té řeči mluvil bera řeč Davida, že připravil pán pokrm bojícím se sebe a tak jest připravenie jeho, kterak tak jakž řekl chtěl a muož. Dobřes mistře vystřiehl nás, vděčni sme toho, nebs nás vystřiehl od propasti hluboké, abychom v ni neupadli. Neb tiem vypravo- váním k jinému požievánie a jinak než pán Kristus rozkázal, nejhoršie se věci dějí, tak že zradí bratr bratra na smrt a otec syna a svárové se dějí ve spolek nenávidíce sebe. Jakož sme o tom „ šíře napsali svrchu, co se zlého děje skrze to. Neb byť bylo potřebie o tom věděti, kterak jest, byliby apoštolé toho nezmeškali a zvláště sv. Pavel. Byliby něco v první církvi ohlásili o tom i také napsali a byliby rozkázali tak a k tomu požievati, k čemuž nynie požievají, když by se toho pánu Bohu líbilo a k spasení prospěšné bylo. Není to podobné by tak byl obmeškán lid křesťanský prvotní za několik seth let i ještě po některých zemích, aby s sebú pána Krista neměli. Ale věřili sú milí apoštolé i všickni věrní křesťané, že s nimi jest, když se zberú i kdež sú i kamž jdú, že jest s nimi pán Buoh jich a Kristus Ježíš přebývá v nich a oni v něm, a že se mohú modliti v každém místě vzácně Bohu skrze pána Ježíše v duchu a v pravdě. A také sú toho skutkem dovodili, že jest s nimi a v nich, súce živi jemu a pro něho zpravujíc se slovem jeho a ostříhajíce přikázání jeho. Také ještě toto povieme, že někteří učení z římských, když sú s námi mluvili, z toho sú nás nevinili, bychom viery neměli aneb o přijímání těla a krve pána Krista zle věřili, ale z toho vinili nás, že má býti poslušenství otci svatému zachováno a s jeho zborem a tak pravíce, že to jest církev svatá, a že se duchem Božiem spravuje a má jie poslúcháno býti jako pána Krista a apo- štoluov, ale o tom jakož my držíme, tak sú k nám mluvili, že jest tak bylo v první církvi a ještě v některých zemích jest. Ale v Čechách pak kněží praví, že my víry nemáme a o těle božiem nevěříme a jinak mnoho zlého, odsuzujíc nás viery i všeho dobrého, a tak odsuzujíce nás, odsuzují pána Krista i vešken zbor apoštolský prvotnie církve i všecky křesťany až fol. 15 b.
19 — Než když býváme tázáni, abychom pověděli, kterak jest Kterak jest. ta svátost tělo Kristovo, neb opět kterak jest Kristus v té svá- tosti, myť toho vypravovati a vyměřovati nesmíme pro své svědomie neb pán Kristus nepověděl, ani apoštolé, kterak jest, než tak jakož řekl věříme sprostně a k čemuž vydal požie- váme. Pak nad to nebo mimo to nesmíme věřiti ani k jinému požievati a máme k tomu na svědectví některé kněží i tě mistře, že ste nejlépe chválili v sprostnosti srdce věřiti, jakož Kristus řekl a takto si řiekal. Kto vypravuje, kterak tu jest v té svátosti velmi pyšný jest a ktož vytazuje všetečný jest. Jakoby na se chtěl vešken svět vzíti, chtě věděti tejné věci božské, sám se nevěda. I řekls ještě víšli kteraks veliký byl, když se narodil a mnoho-li tebe v roce přibylo, viešli a proč jest vrbový list podlúhovatý a úzký, a dubový list široký. Těch věcí nevíš, které sú přítomny tebe a chceš pak toto věděti, ješto jest v tejnosti božské skryto. A tus při té řeči mluvil bera řeč Davida, že připravil pán pokrm bojícím se sebe a tak jest připravenie jeho, kterak tak jakž řekl chtěl a muož. Dobřes mistře vystřiehl nás, vděčni sme toho, nebs nás vystřiehl od propasti hluboké, abychom v ni neupadli. Neb tiem vypravo- váním k jinému požievánie a jinak než pán Kristus rozkázal, nejhoršie se věci dějí, tak že zradí bratr bratra na smrt a otec syna a svárové se dějí ve spolek nenávidíce sebe. Jakož sme o tom „ šíře napsali svrchu, co se zlého děje skrze to. Neb byť bylo potřebie o tom věděti, kterak jest, byliby apoštolé toho nezmeškali a zvláště sv. Pavel. Byliby něco v první církvi ohlásili o tom i také napsali a byliby rozkázali tak a k tomu požievati, k čemuž nynie požievají, když by se toho pánu Bohu líbilo a k spasení prospěšné bylo. Není to podobné by tak byl obmeškán lid křesťanský prvotní za několik seth let i ještě po některých zemích, aby s sebú pána Krista neměli. Ale věřili sú milí apoštolé i všickni věrní křesťané, že s nimi jest, když se zberú i kdež sú i kamž jdú, že jest s nimi pán Buoh jich a Kristus Ježíš přebývá v nich a oni v něm, a že se mohú modliti v každém místě vzácně Bohu skrze pána Ježíše v duchu a v pravdě. A také sú toho skutkem dovodili, že jest s nimi a v nich, súce živi jemu a pro něho zpravujíc se slovem jeho a ostříhajíce přikázání jeho. Také ještě toto povieme, že někteří učení z římských, když sú s námi mluvili, z toho sú nás nevinili, bychom viery neměli aneb o přijímání těla a krve pána Krista zle věřili, ale z toho vinili nás, že má býti poslušenství otci svatému zachováno a s jeho zborem a tak pravíce, že to jest církev svatá, a že se duchem Božiem spravuje a má jie poslúcháno býti jako pána Krista a apo- štoluov, ale o tom jakož my držíme, tak sú k nám mluvili, že jest tak bylo v první církvi a ještě v některých zemích jest. Ale v Čechách pak kněží praví, že my víry nemáme a o těle božiem nevěříme a jinak mnoho zlého, odsuzujíc nás viery i všeho dobrého, a tak odsuzujíce nás, odsuzují pána Krista i vešken zbor apoštolský prvotnie církve i všecky křesťany až fol. 15 b.
Strana 20
20 — fol. 16 a. do těch papežuov, i jiné potom, kteříž nedržie těch ustavení, kdež sú koliv v kterých zemích buď v Indii buď v Řecích podle jich odsuzovánie a duovoduov písma haněním, bludováním a hyžděním etc. Všickni Samaritáni svuodce bludní, kacíři a tak potupujíce k smrti odsuzují, jakož první Krista Ježíše, tak i oni nás. Atž pak tak dějí, jakž jest, že papežuov nechtí poslú- chati i nás, jakožto Urbana a jiných, ješto ty věci zamyšlo- vali pravíce, že není jistota jich ustavenie neb sú byli bohati a světští, a tak svatokupectví zamyšlovali i jiné zlé věci a pod jednú zpuosobú posluhovali a že od nás nechtí přijímati proto pravíce, že sme v to knězstvo nevešli dveřmi, totiž skrze Krista, ale skrze papeže, a také že ho zle požieváme a sme v něm živi tělesně; kéž tak dějí k tomu bychom se znali. Ale jinak mluvie neb se pána Boha nebojie ani koho jiného ani se stydí za to, ale přide soudce spravedlivý a mocný, ješto i to moudře rozsoudí mezi námi a mezi nimi a moc svú ukáže nad vinnými. Ale lépe by bylo zde se báti a leknúti té řeči, ješto die: Zastyďte se nemilostiví a dovedeni buďte do pekla. Němí buďte rtové lstiví, kteříž mluvíte proti spravedlivému ne- pravost, v pýše a v ohavě, ale dejž jim buoh ku pokání se obrátiti a ku poznání přijíti, neb snad nevědí, co mluví, ani co činie. Pak již o pokání. Kdyžby kto zhřešil z takových křesťanuov přijatých v zbor a přiveden byl zase k želenie, aneb sám se rozpomenul a obrátil má se vyznati toho, komu se sluší dověřiti, jestli tejně tejně, pakli jest zjevně tehdy zjevně, aby i ti věděli, že se kaje, kte- rýmž byl zjeven v tom hřiechu, a kdyžby ten zprávce, komuž se vyznal, znamenal při něm, že se právě ku pánu Bohu obrátil a srdečně toho žele a chce rád dobře živ býti; i pozna, že není hřích k smrti při něm, a tak podle naučenie s Jana apoštola, jakož die máme prosby, jichžto žádáme, a uzříšli bratra tvého hřešícího ne k smrti pros zaň a budeť jemu dán život, neníli hřiech k smrti, a bude jemu odpuštěno, a tak má učiniti kněz. Když ho zase přijímá v zbor křesťanský, roz- kázati, aby se pokořil před pánem Bohem i před těmi, s nimiž má jednotu v božských dařiech. Jestli zjevné tehdy zjevně, pakli tejně, tehdy má řéci: Což sem koli zhřešil proti pánu Bohu i proti vám, jakož pán Buoh zná i tomuto zprávci sem zjevil, vinen se dávám pánu Bohu i vám, a žel mi toho jest, prosím odpusťte mi, a proste za mne pána Boha ať mi odpustí. Tehdy má kněz i lid odpustiti a zaň se nebo za ni pánu Bohu modliti věříce, že mu odpustí. Podle toho jakož apoštol dí k zboru korintskému: Co ste odpustili i já v osobě Kristově odpouštím a již jej nebo ji mají míti za spolu úd církve a že jest v účastenství s svatými svatých věcí. Neb má odpuštěnie hřiechuov skrze pána Krista Ježíše a již ho neb jie nemajie potupovati, ale milovati jako bratra v Kristu Ježíši.
20 — fol. 16 a. do těch papežuov, i jiné potom, kteříž nedržie těch ustavení, kdež sú koliv v kterých zemích buď v Indii buď v Řecích podle jich odsuzovánie a duovoduov písma haněním, bludováním a hyžděním etc. Všickni Samaritáni svuodce bludní, kacíři a tak potupujíce k smrti odsuzují, jakož první Krista Ježíše, tak i oni nás. Atž pak tak dějí, jakž jest, že papežuov nechtí poslú- chati i nás, jakožto Urbana a jiných, ješto ty věci zamyšlo- vali pravíce, že není jistota jich ustavenie neb sú byli bohati a světští, a tak svatokupectví zamyšlovali i jiné zlé věci a pod jednú zpuosobú posluhovali a že od nás nechtí přijímati proto pravíce, že sme v to knězstvo nevešli dveřmi, totiž skrze Krista, ale skrze papeže, a také že ho zle požieváme a sme v něm živi tělesně; kéž tak dějí k tomu bychom se znali. Ale jinak mluvie neb se pána Boha nebojie ani koho jiného ani se stydí za to, ale přide soudce spravedlivý a mocný, ješto i to moudře rozsoudí mezi námi a mezi nimi a moc svú ukáže nad vinnými. Ale lépe by bylo zde se báti a leknúti té řeči, ješto die: Zastyďte se nemilostiví a dovedeni buďte do pekla. Němí buďte rtové lstiví, kteříž mluvíte proti spravedlivému ne- pravost, v pýše a v ohavě, ale dejž jim buoh ku pokání se obrátiti a ku poznání přijíti, neb snad nevědí, co mluví, ani co činie. Pak již o pokání. Kdyžby kto zhřešil z takových křesťanuov přijatých v zbor a přiveden byl zase k želenie, aneb sám se rozpomenul a obrátil má se vyznati toho, komu se sluší dověřiti, jestli tejně tejně, pakli jest zjevně tehdy zjevně, aby i ti věděli, že se kaje, kte- rýmž byl zjeven v tom hřiechu, a kdyžby ten zprávce, komuž se vyznal, znamenal při něm, že se právě ku pánu Bohu obrátil a srdečně toho žele a chce rád dobře živ býti; i pozna, že není hřích k smrti při něm, a tak podle naučenie s Jana apoštola, jakož die máme prosby, jichžto žádáme, a uzříšli bratra tvého hřešícího ne k smrti pros zaň a budeť jemu dán život, neníli hřiech k smrti, a bude jemu odpuštěno, a tak má učiniti kněz. Když ho zase přijímá v zbor křesťanský, roz- kázati, aby se pokořil před pánem Bohem i před těmi, s nimiž má jednotu v božských dařiech. Jestli zjevné tehdy zjevně, pakli tejně, tehdy má řéci: Což sem koli zhřešil proti pánu Bohu i proti vám, jakož pán Buoh zná i tomuto zprávci sem zjevil, vinen se dávám pánu Bohu i vám, a žel mi toho jest, prosím odpusťte mi, a proste za mne pána Boha ať mi odpustí. Tehdy má kněz i lid odpustiti a zaň se nebo za ni pánu Bohu modliti věříce, že mu odpustí. Podle toho jakož apoštol dí k zboru korintskému: Co ste odpustili i já v osobě Kristově odpouštím a již jej nebo ji mají míti za spolu úd církve a že jest v účastenství s svatými svatých věcí. Neb má odpuštěnie hřiechuov skrze pána Krista Ježíše a již ho neb jie nemajie potupovati, ale milovati jako bratra v Kristu Ježíši.
Strana 21
— 21 — O manželství. Dobrá jest věc manželství zachovati a spajsení své v tom fol. 16b. obmyšlovati. Když pacholek nebo dievka, vdovec nebo vdova, takoví křesťané, o nichž svrchu řečeno jest nenalézají se dosta- tečně a řádně zachovati v stavu zdrželivém neb panenském i svolé se k stavu manželskému, aby v něm řádně stáli a to učiniti mají s povolením rodičuov neb těch, jimž v poslušen- ství poddáni sú a pak podle úmluvy řádné a naučenie zdra- vého, zprávy apoštolské mají spolu býti a při tom oddávání mají se modliti pánu Bohu i s těmi, ktož je smlúvají, aby jim dal pán Buoh v tom stavu řádně se zachovati bez poškvrny hřiecha smrtedlného a budúli míti dietky, aby je pán Buoh k spasení vyvolil. Pak tě dvě o sobě mají se míti mocně v duchu, aby jich žádost zlá nepřemohla v tělesné milosti a li- bosti, aby duše nepoškvrnili. Také tvarnosti těla nemají sobě dávati příčiny skrze dotýkání, vzhledání, mluvenie, okrašlovánie a tak všech věcí, kteréž by jim dávaly příčinu k zápalu a zvláště v posteli spolu leháním mají se varovati, neb to jim bývá k roz- pálení mrzkého hřiechu, protož apoštol die, ne v ložiech, aby nebylo stydkosti. Protož potřebie jest jim takových věcí se vy- stříhati, aby se mohli mocně míti v těle i v duchu, aby tělem svým vládli v posvěcení a poctivosti, aby se nedali přemoci hnutím těla a trápením žádostí. Poněvadž chtí spaseni býti musí údy své mrtviti, smilstvo, nečistotu, zlú žádost a tak se zachovati od poškvrny ducha i těla chtieli zůstati v Kristu a v církvi, neb tak mají milovati mužie ženy své, jako Kristus církev a to jest veliká věc tak se zachovati a od žádostí tělesných zdržeti se, kteréžto rytěřují proti duši. Neb tak bude srdce neporušené a duch smierný a pokojný, jenž jest před obličejem božiem bohatý. Než pak na čas má jich scházení býti z společného svolenie obú osob pro výstrahu hřiecha, nezdrželivosti přes moc zlého přirozenie a ďábla zklamánie. A také majíce milost, aby dítky měli a je k dobrému vedli, a tak věřiti mají, že jim toho pán Buoh za hřiech nepočítá, ani váží, poněvadž se ostří- hají v naučenie zprávy apoštolské zachovávajíce časy nemocí i těhotnosti. A také těch se věcí nedopouštějí jsúce přemoženi žádostí zlú a milostí tělesnú k chlípnosti, kochánie v mrzko- stech, ale přebývají spolu jeden druhému k zachování srdce čistého a svědomí dobrého. By pak bylo psáti o nynějšíech manželech římské církve musilo by mnoho písma býti, ale vy k tomu dosti písma máte a sami na kazáních říkáte, že vcházejí v svobodu smilstvie. O poslední svátosti, jenž jest skutek dobrý, jakož pán Ježíš die. Byl sem nemocen a navštívili ste mne a svatý Jakub učie: Jestli kto nemocen mezi vámi, uveď kněžie zboru a mo- dlte se nad ním, mažíce jej olejem ve jméno páně a modlitba viery uzdraví nemocného a polehčí jemu pán a budeli v hřie- šiech budou jemu odpuštěnie. To máme za dobré a rádi bychom toho ostřiehali při nemocných, kdežbychom mohli, a dále při tom fol. 17 a.
— 21 — O manželství. Dobrá jest věc manželství zachovati a spajsení své v tom fol. 16b. obmyšlovati. Když pacholek nebo dievka, vdovec nebo vdova, takoví křesťané, o nichž svrchu řečeno jest nenalézají se dosta- tečně a řádně zachovati v stavu zdrželivém neb panenském i svolé se k stavu manželskému, aby v něm řádně stáli a to učiniti mají s povolením rodičuov neb těch, jimž v poslušen- ství poddáni sú a pak podle úmluvy řádné a naučenie zdra- vého, zprávy apoštolské mají spolu býti a při tom oddávání mají se modliti pánu Bohu i s těmi, ktož je smlúvají, aby jim dal pán Buoh v tom stavu řádně se zachovati bez poškvrny hřiecha smrtedlného a budúli míti dietky, aby je pán Buoh k spasení vyvolil. Pak tě dvě o sobě mají se míti mocně v duchu, aby jich žádost zlá nepřemohla v tělesné milosti a li- bosti, aby duše nepoškvrnili. Také tvarnosti těla nemají sobě dávati příčiny skrze dotýkání, vzhledání, mluvenie, okrašlovánie a tak všech věcí, kteréž by jim dávaly příčinu k zápalu a zvláště v posteli spolu leháním mají se varovati, neb to jim bývá k roz- pálení mrzkého hřiechu, protož apoštol die, ne v ložiech, aby nebylo stydkosti. Protož potřebie jest jim takových věcí se vy- stříhati, aby se mohli mocně míti v těle i v duchu, aby tělem svým vládli v posvěcení a poctivosti, aby se nedali přemoci hnutím těla a trápením žádostí. Poněvadž chtí spaseni býti musí údy své mrtviti, smilstvo, nečistotu, zlú žádost a tak se zachovati od poškvrny ducha i těla chtieli zůstati v Kristu a v církvi, neb tak mají milovati mužie ženy své, jako Kristus církev a to jest veliká věc tak se zachovati a od žádostí tělesných zdržeti se, kteréžto rytěřují proti duši. Neb tak bude srdce neporušené a duch smierný a pokojný, jenž jest před obličejem božiem bohatý. Než pak na čas má jich scházení býti z společného svolenie obú osob pro výstrahu hřiecha, nezdrželivosti přes moc zlého přirozenie a ďábla zklamánie. A také majíce milost, aby dítky měli a je k dobrému vedli, a tak věřiti mají, že jim toho pán Buoh za hřiech nepočítá, ani váží, poněvadž se ostří- hají v naučenie zprávy apoštolské zachovávajíce časy nemocí i těhotnosti. A také těch se věcí nedopouštějí jsúce přemoženi žádostí zlú a milostí tělesnú k chlípnosti, kochánie v mrzko- stech, ale přebývají spolu jeden druhému k zachování srdce čistého a svědomí dobrého. By pak bylo psáti o nynějšíech manželech římské církve musilo by mnoho písma býti, ale vy k tomu dosti písma máte a sami na kazáních říkáte, že vcházejí v svobodu smilstvie. O poslední svátosti, jenž jest skutek dobrý, jakož pán Ježíš die. Byl sem nemocen a navštívili ste mne a svatý Jakub učie: Jestli kto nemocen mezi vámi, uveď kněžie zboru a mo- dlte se nad ním, mažíce jej olejem ve jméno páně a modlitba viery uzdraví nemocného a polehčí jemu pán a budeli v hřie- šiech budou jemu odpuštěnie. To máme za dobré a rádi bychom toho ostřiehali při nemocných, kdežbychom mohli, a dále při tom fol. 17 a.
Strana 22
22 — fol. 17b. potvrzovati u víře a napomínati k milování pána Boha i všech lidí v doufání a v naději života věčného postavovati, aby ne- pochybovali ani vrtlali, než že do království nebeského puojdou. A k potřebě pohodlné těla mají skutky milosrdně činiti, jakož potřebie jest, a jestliže umře slušnú poctivostí tělo pochovati, chvá- léce pána Boha, že dal setrvati v dobrém až do konce u víře, v lásce a v naději. To vše přislušie věrným křesťanuom zacho- vati podle hodné příčiny ku prospěchu jich spasenie, s nimiž i my v té vieře svrchu psané i v těchto posluhováních k zvrostu viery našie a lásky až do smrti trvati míníme s dostatečností, kterúž nás Buoh posilňuje, skrze Ježíše Krista pána našeho, k jehožto milosti vzdýcháme žádajíce a prosíce, aby nás zpuosobil ve všem dobrém, abychom činili vuoli jeho čině to v nás, což se jeho milosti dobře líbie. Protož věříme, že nám dobře učiní i zmocní a potvrdí až do konce. Ještě i z tohoto počet vydáváme, jakož praví na nás, že nechcem poslouchati moci nejvyššie, krále i od něho posta- vených úředníkuov až do nejmenšieho, ale známo jest to mno- hému lidu a zvláště úředníkuom, hejtmanuom, purgrabiem, rychtářuom i konšeluom, že kdež sú koli v Čechách i v Mo- ravě lidé spolu jednoty křesťanské s námi, že sú poddáni mimo jiné všecky lidi pokorně, poslušně, s milostí dobromyslně, bez „ reptánie, přikázánie ostříhajíce, k každému skutku do- brému hotovi jsúce. Neb tak zpráva apoštolská učí věrné kře- sťany, protož mají se v tom s pilností ostříhati, aby dobré svědomí zachovali, tělem posluhujíce v robotách a statkem v daniech. Neb poněvadž je Buoh ustavil nad lidem v moci a v obraně ku pomstě zlým a k chvále dobrým, mají poddáni býti. Neb die, kdo se moci protiví, sám sobě zatracení dobývá. Než tento nedostatek vyznáváme na se, že se nám přihází s strany bázně, trpení na těle, bití, vězenie, a tak dál, že druhdy utečem neb se schováme a nejvíce proto bojíce se mdloby své, abychom nebyli přemoženi a připuzeni některú věc učiniti, aneb promluviti proti svému svědomí a tak proti pánu Bohu. Neb mají poddáni býti pro Buoh ve jméno pána Krista věrní křesťané v slovu i v skutku, tak jakož naučenie apoštolské ukazuje každému člověku i knězi netoliko dobrému, ale i zlému ve všech věcech pohodlných těla, jakož slušie i v poctivosti, kdež sú koli mezi súsedy v desátcích i v daniech. Neb tomu chce moc povýšená a nenie proti Bohu, protož ve všem poddánie má býti, v čem se muožem zachovati pánu Bohu v dobrém svědomí. A pak mistře, o to by nám neměla býti nesnáze, neb ty i jiní kněžie od toho ste vystřiehali, aby nebylo poddánie v tom, co jest proti pánu Bohu a to ste za zlé oznamovali přísahati aneb na vojnu jeti samému osobně sbraní, aby jiné bil. Neb poněvadž křesťan věrný má nepřátely milovati, kterak pak na ně puojde, ba jich, an se má za ně pánu Bohu modliti, aby nebyli zbiti v hřiešiech, ale ku pokání, aby přišli a také, aby se poddali, smířili aneb utekli etc. Ale tuto pak jíti, aby zabil a do pekla pomohl, apoštolská zpráva neučí
22 — fol. 17b. potvrzovati u víře a napomínati k milování pána Boha i všech lidí v doufání a v naději života věčného postavovati, aby ne- pochybovali ani vrtlali, než že do království nebeského puojdou. A k potřebě pohodlné těla mají skutky milosrdně činiti, jakož potřebie jest, a jestliže umře slušnú poctivostí tělo pochovati, chvá- léce pána Boha, že dal setrvati v dobrém až do konce u víře, v lásce a v naději. To vše přislušie věrným křesťanuom zacho- vati podle hodné příčiny ku prospěchu jich spasenie, s nimiž i my v té vieře svrchu psané i v těchto posluhováních k zvrostu viery našie a lásky až do smrti trvati míníme s dostatečností, kterúž nás Buoh posilňuje, skrze Ježíše Krista pána našeho, k jehožto milosti vzdýcháme žádajíce a prosíce, aby nás zpuosobil ve všem dobrém, abychom činili vuoli jeho čině to v nás, což se jeho milosti dobře líbie. Protož věříme, že nám dobře učiní i zmocní a potvrdí až do konce. Ještě i z tohoto počet vydáváme, jakož praví na nás, že nechcem poslouchati moci nejvyššie, krále i od něho posta- vených úředníkuov až do nejmenšieho, ale známo jest to mno- hému lidu a zvláště úředníkuom, hejtmanuom, purgrabiem, rychtářuom i konšeluom, že kdež sú koli v Čechách i v Mo- ravě lidé spolu jednoty křesťanské s námi, že sú poddáni mimo jiné všecky lidi pokorně, poslušně, s milostí dobromyslně, bez „ reptánie, přikázánie ostříhajíce, k každému skutku do- brému hotovi jsúce. Neb tak zpráva apoštolská učí věrné kře- sťany, protož mají se v tom s pilností ostříhati, aby dobré svědomí zachovali, tělem posluhujíce v robotách a statkem v daniech. Neb poněvadž je Buoh ustavil nad lidem v moci a v obraně ku pomstě zlým a k chvále dobrým, mají poddáni býti. Neb die, kdo se moci protiví, sám sobě zatracení dobývá. Než tento nedostatek vyznáváme na se, že se nám přihází s strany bázně, trpení na těle, bití, vězenie, a tak dál, že druhdy utečem neb se schováme a nejvíce proto bojíce se mdloby své, abychom nebyli přemoženi a připuzeni některú věc učiniti, aneb promluviti proti svému svědomí a tak proti pánu Bohu. Neb mají poddáni býti pro Buoh ve jméno pána Krista věrní křesťané v slovu i v skutku, tak jakož naučenie apoštolské ukazuje každému člověku i knězi netoliko dobrému, ale i zlému ve všech věcech pohodlných těla, jakož slušie i v poctivosti, kdež sú koli mezi súsedy v desátcích i v daniech. Neb tomu chce moc povýšená a nenie proti Bohu, protož ve všem poddánie má býti, v čem se muožem zachovati pánu Bohu v dobrém svědomí. A pak mistře, o to by nám neměla býti nesnáze, neb ty i jiní kněžie od toho ste vystřiehali, aby nebylo poddánie v tom, co jest proti pánu Bohu a to ste za zlé oznamovali přísahati aneb na vojnu jeti samému osobně sbraní, aby jiné bil. Neb poněvadž křesťan věrný má nepřátely milovati, kterak pak na ně puojde, ba jich, an se má za ně pánu Bohu modliti, aby nebyli zbiti v hřiešiech, ale ku pokání, aby přišli a také, aby se poddali, smířili aneb utekli etc. Ale tuto pak jíti, aby zabil a do pekla pomohl, apoštolská zpráva neučí
Strana 23
23 — tomu, ani příklad prvotní církve křesťanuov věrných jest, protož poslušenstvie zlé jest i dobré a trpí zlí i dobří a ktož chce vytrhati koukol vytrhá i pšenici. Tak mistře držíme o poslu- šenství, paklibychom v čem vyvinuli, neb čemu nerozuměli, chtěli bychom rádi zpraveni býti. Pak mohl by říci mistře, poněvadž pravíte, že ste jakož na počátku bylo v první církvi, pročež divuov a zázrakuov nečiníte, jakož apoštolé činili. K tomu odpovídáme, že se známe k též pravdě víry a lásky, naděje Krista Ježíše, ale daleký rozdiel posledních od prv- ních v dařiech zjevných etc. Jakož písma oznamují o prvních a posledních. Také nenie písma v prorocích o tom, by v po- slední časy poslové pána Krista a divy a zázraky měli činiti, ale o prvních bylo prorokováno. Takéž i o posledních v tyto časy, což jest o nich předpovědíno v piesmích Bohem vdech- nutých, tak se plní a pliniti bude. Ale z toho se radujem, že se na nás ty věci shledávají, kteréž psány sou o posledních křesťanech věrných, tak jakož sami muožte tomu rozuměti hle- diece k povolání našemu těchto leth, kteraké protivenství trpíme pro spravedlnost od světského lidu i duochovnieho, kterak proti nám zlostně povstávají a nenávidí darmo, a my bychme po- slúžili každému rádi s milostí i za ně se pánu Bohu modlíme a tak dal, protož nenie z podstaty spasenie všech časuo divy a zázraky činiti. Ale toto jest z podstaty posluov Božiech v moci božie skrze víru ostřiehati se a ctnostný život vésti bez hřiechu smrtedlného a trpělivý a ku pokání hřiešného navésti a ku poznání pravdy přivésti. Jakož apoštol die, vy ste list náš napsaný v srdcích našiech, jenž jest znám a čte se ode všech; zjevné jest, že list Kristuov ste, posluhovaný od nás ne černidlem, ale duchem Boha živého ne na dskách kamenných, ale na dskách srdcí masitých. Protož mistře nám dobrého žádostivý toho tobě žádáme i za to se pánu Bohu modlíme, aby pán Ježíš napsal v srdci tvém slovo života zlatem lásku ducha svatého, aby v týž obraz proměněn byl od světlosti v světlost od ducha páně. Aby maje dary božie, osvícenie, uměnie, jasnosti jeho byl dobrý rozdavatel rozličného daru božieho, kterýž přidává pán, aby byl tovaryš těch, kteříž těmi dary posluhovali a posluhují, kteřiež z plnosti jeho pochodie zde v milosti užitek přehojný pronášejíce k věčné radosti Amen. (Dodán jest list tento mistru Rokycanovi Anno 1468 v pátek po sv. Jakubu.) fol. 18 a. No 2. A) LIST OD BRATŘÍ KRÁLI JIRÍMU 1). Najjasnější kníže a králi dobrotivý, prosímeť pokorně vaší milosti, abyšte ráčili lítost nad námi míti pro milosrdenství 1) Настояшiй текстъ печатается по копіи съ рукописи въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ „Братскаго архива“ архивѣ королевства Чешскаго въ Гlрагѣ, т. 1., л. 38.
23 — tomu, ani příklad prvotní církve křesťanuov věrných jest, protož poslušenstvie zlé jest i dobré a trpí zlí i dobří a ktož chce vytrhati koukol vytrhá i pšenici. Tak mistře držíme o poslu- šenství, paklibychom v čem vyvinuli, neb čemu nerozuměli, chtěli bychom rádi zpraveni býti. Pak mohl by říci mistře, poněvadž pravíte, že ste jakož na počátku bylo v první církvi, pročež divuov a zázrakuov nečiníte, jakož apoštolé činili. K tomu odpovídáme, že se známe k též pravdě víry a lásky, naděje Krista Ježíše, ale daleký rozdiel posledních od prv- ních v dařiech zjevných etc. Jakož písma oznamují o prvních a posledních. Také nenie písma v prorocích o tom, by v po- slední časy poslové pána Krista a divy a zázraky měli činiti, ale o prvních bylo prorokováno. Takéž i o posledních v tyto časy, což jest o nich předpovědíno v piesmích Bohem vdech- nutých, tak se plní a pliniti bude. Ale z toho se radujem, že se na nás ty věci shledávají, kteréž psány sou o posledních křesťanech věrných, tak jakož sami muožte tomu rozuměti hle- diece k povolání našemu těchto leth, kteraké protivenství trpíme pro spravedlnost od světského lidu i duochovnieho, kterak proti nám zlostně povstávají a nenávidí darmo, a my bychme po- slúžili každému rádi s milostí i za ně se pánu Bohu modlíme a tak dal, protož nenie z podstaty spasenie všech časuo divy a zázraky činiti. Ale toto jest z podstaty posluov Božiech v moci božie skrze víru ostřiehati se a ctnostný život vésti bez hřiechu smrtedlného a trpělivý a ku pokání hřiešného navésti a ku poznání pravdy přivésti. Jakož apoštol die, vy ste list náš napsaný v srdcích našiech, jenž jest znám a čte se ode všech; zjevné jest, že list Kristuov ste, posluhovaný od nás ne černidlem, ale duchem Boha živého ne na dskách kamenných, ale na dskách srdcí masitých. Protož mistře nám dobrého žádostivý toho tobě žádáme i za to se pánu Bohu modlíme, aby pán Ježíš napsal v srdci tvém slovo života zlatem lásku ducha svatého, aby v týž obraz proměněn byl od světlosti v světlost od ducha páně. Aby maje dary božie, osvícenie, uměnie, jasnosti jeho byl dobrý rozdavatel rozličného daru božieho, kterýž přidává pán, aby byl tovaryš těch, kteříž těmi dary posluhovali a posluhují, kteřiež z plnosti jeho pochodie zde v milosti užitek přehojný pronášejíce k věčné radosti Amen. (Dodán jest list tento mistru Rokycanovi Anno 1468 v pátek po sv. Jakubu.) fol. 18 a. No 2. A) LIST OD BRATŘÍ KRÁLI JIRÍMU 1). Najjasnější kníže a králi dobrotivý, prosímeť pokorně vaší milosti, abyšte ráčili lítost nad námi míti pro milosrdenství 1) Настояшiй текстъ печатается по копіи съ рукописи въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ „Братскаго архива“ архивѣ королевства Чешскаго въ Гlрагѣ, т. 1., л. 38.
Strana 24
24 — Boží, a trpělivě snesti v našem povolání. Nebť nižádných věcí jiných v tom nehledáme, než toho, kterak bychom mohli se zachovati Pánu Bohu, i vaší milosti pokorně poddáni jsouce, jakož se líbí Pánu Kristu. Protož prosíme, račte to učiniti pro jméno jeho a popříti nám místa v panování vašem. Nebť o to pečujem, kterak bychom živi byli bez žaloby před Bohem; a ješto by vaší milosti bez hanby bylo před ním, tak jakož sluší na křesťany, Bohu i lidem pokorně poddané, u víře Pána Krista věříce všem věcem, jako i první křesťané věrní, kteříž koli od apoštolů naučení všech časův i tohoto, kdež sou koli po všem světě v též pravdě víry i skutkův. A k tomu my se přiznáváme, neb sme o tom mnoho slyšali i čtli, že se to za nejlepší chválilo, i za nejbezpečnější k spasení od některých mistrův i kněží, i lidu sprostného, ctnostného tak přebývati u víře i v skutcích, jako první křesťané, od apoštolův naučení, a tak zůstali v Kristu a v církvi, jakož svědčí písma Bohem vdechnutá. Pak jestli to pravé před Bohem, že by takový lid měl potupen býti také od křesťanův věrných, ale písma svědčí, že od nepravých křesťanův. Aneb který král křesťanský činil jest kdy přísahu na to, aby takové lidi zsužoval. A také nevíme, by který sněm křesťanský odsoudil ty lidi za zlé, pakli touž příčinou jako pod oběma způsoboma přijímaní těla a krve Pána Krista, pravíce, že jest v tom Pánu Bohu líbili smrtedlný hřích a kacířství. Myť se k tomu známe, abychom tak věřili i činili, jako ti křesťané v první církvi, ješto pod oběma způ- soboma přijímali, a víme v jistotě, že se v tom Pánu Bohu líbili, když statečně a ctnostně k tomu živi byli. A také věříme, že i tohoto času Pán Bůh provede to k chvále své a k spasení těm, kdož jeho syna milého poslouchají; a kdož se tomu protiví, Pána Boha hněvají a pomstu na se uvodí. Protož račtež věděti milostivý králi, že nižádný neobdržal proti Bohu nebeskému; neb jistá písma jsou, že v kterém koli království dílo Boží zjeveno bylo, v tom že Bůh vybíral sobě lid k spasení. A kdož se koli tomu protivili, zlé věci na se uvedli. Protož neračtež hleděti na množství, neb tak bylo i za králův Izrahelských, ješto se protivili stádci malému za dnův Eliáše a Micheáše a Jeremiáše, račtež čísti a zvíte. Neb ty věci figůra nynějším časům byly sou. A pak víte, kterak množství v Čechách zjevné rozkazání Pána Krista i skutek jeho potupili. Protož račte věděti vaše milost, žeť máme úmysl vydati písma zjevná, jistá a stálá, Bohem vdechnutá, a zvláště na ten sněm, když by mohl býti, vší říše křesťanské, že hodné jest odtrh- nouti se od poslušenství kostela Římského, a že papežův ouřad není v moci ducha Božího a jich žehnání i klatba nejsou z moci slova Pána Krista v ouřadě apoštolském, a tak že jeho důstojenství a povýšení jest ohavnost před Bohem, a nemá umění klíče k rozeznání zlého a dobrého, též i moci k roz- vázaní a k svázaní, a tak i jeho poslové, kteříž jeho šlepějí následují a v témž duchu chodí jako on.
24 — Boží, a trpělivě snesti v našem povolání. Nebť nižádných věcí jiných v tom nehledáme, než toho, kterak bychom mohli se zachovati Pánu Bohu, i vaší milosti pokorně poddáni jsouce, jakož se líbí Pánu Kristu. Protož prosíme, račte to učiniti pro jméno jeho a popříti nám místa v panování vašem. Nebť o to pečujem, kterak bychom živi byli bez žaloby před Bohem; a ješto by vaší milosti bez hanby bylo před ním, tak jakož sluší na křesťany, Bohu i lidem pokorně poddané, u víře Pána Krista věříce všem věcem, jako i první křesťané věrní, kteříž koli od apoštolů naučení všech časův i tohoto, kdež sou koli po všem světě v též pravdě víry i skutkův. A k tomu my se přiznáváme, neb sme o tom mnoho slyšali i čtli, že se to za nejlepší chválilo, i za nejbezpečnější k spasení od některých mistrův i kněží, i lidu sprostného, ctnostného tak přebývati u víře i v skutcích, jako první křesťané, od apoštolův naučení, a tak zůstali v Kristu a v církvi, jakož svědčí písma Bohem vdechnutá. Pak jestli to pravé před Bohem, že by takový lid měl potupen býti také od křesťanův věrných, ale písma svědčí, že od nepravých křesťanův. Aneb který král křesťanský činil jest kdy přísahu na to, aby takové lidi zsužoval. A také nevíme, by který sněm křesťanský odsoudil ty lidi za zlé, pakli touž příčinou jako pod oběma způsoboma přijímaní těla a krve Pána Krista, pravíce, že jest v tom Pánu Bohu líbili smrtedlný hřích a kacířství. Myť se k tomu známe, abychom tak věřili i činili, jako ti křesťané v první církvi, ješto pod oběma způ- soboma přijímali, a víme v jistotě, že se v tom Pánu Bohu líbili, když statečně a ctnostně k tomu živi byli. A také věříme, že i tohoto času Pán Bůh provede to k chvále své a k spasení těm, kdož jeho syna milého poslouchají; a kdož se tomu protiví, Pána Boha hněvají a pomstu na se uvodí. Protož račtež věděti milostivý králi, že nižádný neobdržal proti Bohu nebeskému; neb jistá písma jsou, že v kterém koli království dílo Boží zjeveno bylo, v tom že Bůh vybíral sobě lid k spasení. A kdož se koli tomu protivili, zlé věci na se uvedli. Protož neračtež hleděti na množství, neb tak bylo i za králův Izrahelských, ješto se protivili stádci malému za dnův Eliáše a Micheáše a Jeremiáše, račtež čísti a zvíte. Neb ty věci figůra nynějším časům byly sou. A pak víte, kterak množství v Čechách zjevné rozkazání Pána Krista i skutek jeho potupili. Protož račte věděti vaše milost, žeť máme úmysl vydati písma zjevná, jistá a stálá, Bohem vdechnutá, a zvláště na ten sněm, když by mohl býti, vší říše křesťanské, že hodné jest odtrh- nouti se od poslušenství kostela Římského, a že papežův ouřad není v moci ducha Božího a jich žehnání i klatba nejsou z moci slova Pána Krista v ouřadě apoštolském, a tak že jeho důstojenství a povýšení jest ohavnost před Bohem, a nemá umění klíče k rozeznání zlého a dobrého, též i moci k roz- vázaní a k svázaní, a tak i jeho poslové, kteříž jeho šlepějí následují a v témž duchu chodí jako on.
Strana 25
25 Otevřiž Pán Bůh srdce vaše a navštěv osvícením, abyšte poznali ty věci škodlivé k víře křesťanské, i také k spasení uži- tečné. A tohoť vaší milosti žádáme, i Pánu Bohu modléce se, ač koli neužitečné slouhy Pána Krista. A také račte věděti, žeť sme napsali lístek i jiným vůbec, aby vidouc co jest při nás, nevěřili těm věcem zlým, kteréž na nás praví. Protož prosíme vaší milosti, neračte nám za zlé míti; nebť bychom rádi ve všech věcech zachovali věrnost i poslušenství, jakož v tom listu vůbec psali sme, kterýž rač vaše milost přečísti. Amen. B) PSANÍ STARÝCH BRATŘÍ V OUZKOSTECH POSTA- VENÝCH ZA KRÁLE JIŘÍHO, KTERÉŽ UČINILI VŠEM VUBEC ETC. 1) My lidé ponížení v Římském císařství v ouzkostech po- stavení, zamoucení, mnohá trpíce od mnohého kněžstva i lidu v pohanění i v zlořečenství, tak že mluví proti nám všecko zlé, a nenávidíce ohyžďují, i zlým jménem přiodívají, z zborův svých vymítají, a některé do vězení vydávajíc rozličně trapí i k smrti jim povolují, jako některým tak se stalo na Rychni- burce tohoto leta. Ale my doufání máme v Pánu Ježíši Kristu, že v jeho víře přebýváme, obecné, křesťanské, žádostivě žáda- jíce, i o to pracujíce, abychom skutečně víry Boží dokazovali, ctnostně živi jsouce, dobré skutky činili, a tak následovali Pána Ježíše Krista, i prvních křesťanův věrných, kteříž v pravdě z víry živi byli, v skutcích je ukazujíce, ty věci na se berouce, kterež na Kristu byly, hanění jeho nesouce, o nichž sám dí: Poně- vadž sou se mně protivili, i vámť se protiviti budou. A opět dí: Dějí proti vám všecko zlé, pro mě lhouce, na vás, a do vězení voditi i smrti činiti vám budou, domnívajíc se, by tím Bohu posloužili. Neb tak písma svědčí apoštolská i prorocká, že od počátku víry Pána Krista Ježíše křesťané věrní až do skonání světa, kteříž mají spaseni býti, musí trpěti, zlého za zlé nenavracujíce, ani zlořečenství za zlořečenství. A tak jest bylo na Pánu Kristu, že když jemu zlořečili, nezlořečil jest, a dal se souditi nespravedlivě; a máme my následovati šlepějí jeho. A z toho známe, že jest ouzká cesta k spasení skrze trpělivost mnohých protivenství a pokušení, ale však my vždy rádi proto, což jest na nás, máme žádost, obmyšlovati dobré věci, netoliko před Bohem, ale také přede všemi lidmi. A protož i toto píšem, oznamujíce všem lidem, kdož čísti budou, neb čtouce slyšeti, aby vystřeženi byli, a v ten soud nevpadli, ješto dí Pán Bůh: Běda těm, ješto říkají do- brému zlé a zlému dobré. A opět Apoštol dí, že těm, kdož ne- povolují pravdě a věří křivdě, hněv nemilost a ouzkost proti každé duši, ješto činí zlou věc. Neb takoví shromážďují ne- 1) Настоящiй текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ архивѣ королевства Чешскаго въ Прагѣ, т. I., л. 140. и слѣд.
25 Otevřiž Pán Bůh srdce vaše a navštěv osvícením, abyšte poznali ty věci škodlivé k víře křesťanské, i také k spasení uži- tečné. A tohoť vaší milosti žádáme, i Pánu Bohu modléce se, ač koli neužitečné slouhy Pána Krista. A také račte věděti, žeť sme napsali lístek i jiným vůbec, aby vidouc co jest při nás, nevěřili těm věcem zlým, kteréž na nás praví. Protož prosíme vaší milosti, neračte nám za zlé míti; nebť bychom rádi ve všech věcech zachovali věrnost i poslušenství, jakož v tom listu vůbec psali sme, kterýž rač vaše milost přečísti. Amen. B) PSANÍ STARÝCH BRATŘÍ V OUZKOSTECH POSTA- VENÝCH ZA KRÁLE JIŘÍHO, KTERÉŽ UČINILI VŠEM VUBEC ETC. 1) My lidé ponížení v Římském císařství v ouzkostech po- stavení, zamoucení, mnohá trpíce od mnohého kněžstva i lidu v pohanění i v zlořečenství, tak že mluví proti nám všecko zlé, a nenávidíce ohyžďují, i zlým jménem přiodívají, z zborův svých vymítají, a některé do vězení vydávajíc rozličně trapí i k smrti jim povolují, jako některým tak se stalo na Rychni- burce tohoto leta. Ale my doufání máme v Pánu Ježíši Kristu, že v jeho víře přebýváme, obecné, křesťanské, žádostivě žáda- jíce, i o to pracujíce, abychom skutečně víry Boží dokazovali, ctnostně živi jsouce, dobré skutky činili, a tak následovali Pána Ježíše Krista, i prvních křesťanův věrných, kteříž v pravdě z víry živi byli, v skutcích je ukazujíce, ty věci na se berouce, kterež na Kristu byly, hanění jeho nesouce, o nichž sám dí: Poně- vadž sou se mně protivili, i vámť se protiviti budou. A opět dí: Dějí proti vám všecko zlé, pro mě lhouce, na vás, a do vězení voditi i smrti činiti vám budou, domnívajíc se, by tím Bohu posloužili. Neb tak písma svědčí apoštolská i prorocká, že od počátku víry Pána Krista Ježíše křesťané věrní až do skonání světa, kteříž mají spaseni býti, musí trpěti, zlého za zlé nenavracujíce, ani zlořečenství za zlořečenství. A tak jest bylo na Pánu Kristu, že když jemu zlořečili, nezlořečil jest, a dal se souditi nespravedlivě; a máme my následovati šlepějí jeho. A z toho známe, že jest ouzká cesta k spasení skrze trpělivost mnohých protivenství a pokušení, ale však my vždy rádi proto, což jest na nás, máme žádost, obmyšlovati dobré věci, netoliko před Bohem, ale také přede všemi lidmi. A protož i toto píšem, oznamujíce všem lidem, kdož čísti budou, neb čtouce slyšeti, aby vystřeženi byli, a v ten soud nevpadli, ješto dí Pán Bůh: Běda těm, ješto říkají do- brému zlé a zlému dobré. A opět Apoštol dí, že těm, kdož ne- povolují pravdě a věří křivdě, hněv nemilost a ouzkost proti každé duši, ješto činí zlou věc. Neb takoví shromážďují ne- 1) Настоящiй текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ архивѣ королевства Чешскаго въ Прагѣ, т. I., л. 140. и слѣд.
Strana 26
— 26 — vinnou krev k pomstě na se, jakož Pán Ježíš dí: Přijde na vás všeliká krev spravedlivá. Protož opatř pilně se všeliký člověk, kterýž jiné trapí, aneb k tomu povoluje, aby trápeni byli, žeť i on neujde pomsty Boží; neb vyvolení Boží trpí pro spravedlivost k odplatě života blahoslaveného. Ale bludní lidé a kacíři i hříšníci trápeni bývají od moci světské povýšené, a ta trápení nemají chvály, neb hodné věci trpí za své skutky. Nejsou blahoslavení, neb moc v světě povýšená k tomu jest postavena, aby nad zlými mstila, a k obraně dobrým byla; ale že oklamána bývá, nemajíc rozeznání mezi zlým a dobrým, a tak domnívajíci se, by zlé trápila, trápí i dobré, jakožto Nabochodonozor, král, jenž jest hlava jiných kralův zlatá, jakož Danyel prorok dí: Ten oklamán jsa, tři muže spravedlivé kázal vvrci do peci ohnivé k spalení proto, že jeho Bohův ctíti nechtěli. Též i králí Izrahelští zklamáni bývali kněžími svými, jakož psáno jest o Achábovi, králi Izrahelském: Kdo oklamá Achaba? I dí se o duchu ďábelském, že já jeho oklamám. Kterak okla- máš. Tak: Půjdu a budu v oustech všech proroků jeho, duchem lživým; i řečeno jest: Jdi a oklamáš. A též Manasses, král i jiní, jsouce oklamáni, nevinnou krev vylévali, za níž sou i pomsty od Boha na se brali. Neb vždycky množství faleš- ných kněží bylo jest, vzbuzujíce tu moc v světě povýšenou, postavujíce ji k tomu, aby trápila vyvolené Boží, koliko set proti Eliášovi, Micheášovi, Jeremiášovi, bylo jest falešného kněž- stva veliké množství, malé stadce potupujíce a k smrti odsuzu- jíce, moc světa na tom držíce, aby takové pudila, vězením trápila, i smrt činila a tak se stalo i Pánu Kristu, hlavě vyvo- lených jeho, že mistři a zákonníci s nejvyššími kněžimi moc proti Panu Ježíši postavujíce, aby jej o hrdlo připravili, i lid obecný k tomu navedli, aby Piláta připudili, aby jej vždy ukři- žoval, volajíce, že bouří lid a svodí, a synem Božím že se činí, a brání daně dávati císaři, propustíšli ho, nebudeš přítel císařů. Nebť jest zlý zlosyn, ukřižůj, ukřížůj jeho, nebť podle zákona má umříti; neb duch nečistý lživý a vražedlný vstupoval v srdce jich, o nichž Pán Ježíš dí: Vy z otce dábla jste, a on lhář jest a vražedlník. A tak to oklamání šlo jest ducha ne- čistého v kněžstvo falešné, kteréžto kněžstvo postavil jest proti milým apoštolom, kteréž jest Pán Ježíš poslal k tomu, aby dobré věci zvěstovali lidem, aby pokání činíce došli života věčného. A kněžstvo pak svědčilo na ně, že nepokoj činí v lidu a svodí, a tak zbudili moc světskou proti ním, aby je trápili, až pak je zmordovali; ale oni pokorně poddáni byli, trpíce, a zlého za zlé nečiníce, a to sou i budoucím napsali, aby poddáni byli, učení poslouchali, a k každému skutku dobrému hotoví byli, jakož sv. Pavel dí: Nižádnému nic dlužni nebývejte, jediné, abyste se spolu milovali. Protož plaťte všem dluhy, komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň; a kdož se moci protiví, sám sobě zatracení dobývá. A tak pod tou mocí křestané věrní
— 26 — vinnou krev k pomstě na se, jakož Pán Ježíš dí: Přijde na vás všeliká krev spravedlivá. Protož opatř pilně se všeliký člověk, kterýž jiné trapí, aneb k tomu povoluje, aby trápeni byli, žeť i on neujde pomsty Boží; neb vyvolení Boží trpí pro spravedlivost k odplatě života blahoslaveného. Ale bludní lidé a kacíři i hříšníci trápeni bývají od moci světské povýšené, a ta trápení nemají chvály, neb hodné věci trpí za své skutky. Nejsou blahoslavení, neb moc v světě povýšená k tomu jest postavena, aby nad zlými mstila, a k obraně dobrým byla; ale že oklamána bývá, nemajíc rozeznání mezi zlým a dobrým, a tak domnívajíci se, by zlé trápila, trápí i dobré, jakožto Nabochodonozor, král, jenž jest hlava jiných kralův zlatá, jakož Danyel prorok dí: Ten oklamán jsa, tři muže spravedlivé kázal vvrci do peci ohnivé k spalení proto, že jeho Bohův ctíti nechtěli. Též i králí Izrahelští zklamáni bývali kněžími svými, jakož psáno jest o Achábovi, králi Izrahelském: Kdo oklamá Achaba? I dí se o duchu ďábelském, že já jeho oklamám. Kterak okla- máš. Tak: Půjdu a budu v oustech všech proroků jeho, duchem lživým; i řečeno jest: Jdi a oklamáš. A též Manasses, král i jiní, jsouce oklamáni, nevinnou krev vylévali, za níž sou i pomsty od Boha na se brali. Neb vždycky množství faleš- ných kněží bylo jest, vzbuzujíce tu moc v světě povýšenou, postavujíce ji k tomu, aby trápila vyvolené Boží, koliko set proti Eliášovi, Micheášovi, Jeremiášovi, bylo jest falešného kněž- stva veliké množství, malé stadce potupujíce a k smrti odsuzu- jíce, moc světa na tom držíce, aby takové pudila, vězením trápila, i smrt činila a tak se stalo i Pánu Kristu, hlavě vyvo- lených jeho, že mistři a zákonníci s nejvyššími kněžimi moc proti Panu Ježíši postavujíce, aby jej o hrdlo připravili, i lid obecný k tomu navedli, aby Piláta připudili, aby jej vždy ukři- žoval, volajíce, že bouří lid a svodí, a synem Božím že se činí, a brání daně dávati císaři, propustíšli ho, nebudeš přítel císařů. Nebť jest zlý zlosyn, ukřižůj, ukřížůj jeho, nebť podle zákona má umříti; neb duch nečistý lživý a vražedlný vstupoval v srdce jich, o nichž Pán Ježíš dí: Vy z otce dábla jste, a on lhář jest a vražedlník. A tak to oklamání šlo jest ducha ne- čistého v kněžstvo falešné, kteréžto kněžstvo postavil jest proti milým apoštolom, kteréž jest Pán Ježíš poslal k tomu, aby dobré věci zvěstovali lidem, aby pokání činíce došli života věčného. A kněžstvo pak svědčilo na ně, že nepokoj činí v lidu a svodí, a tak zbudili moc světskou proti ním, aby je trápili, až pak je zmordovali; ale oni pokorně poddáni byli, trpíce, a zlého za zlé nečiníce, a to sou i budoucím napsali, aby poddáni byli, učení poslouchali, a k každému skutku dobrému hotoví byli, jakož sv. Pavel dí: Nižádnému nic dlužni nebývejte, jediné, abyste se spolu milovali. Protož plaťte všem dluhy, komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň; a kdož se moci protiví, sám sobě zatracení dobývá. A tak pod tou mocí křestané věrní
Strana 27
27 byli sou, poddáni jsouce jí, v čemž slušalo poddánu býti, od níž sou i trpěli protivenství, i zamoucení, i vězení, a tak bití i zabití, nechtíce jí poddáni býti proti vůli Boží, když ona oklamána jsouci, některé věci proti Pánu Bohu rozkazo- vala. A to jest šlo více, než za tři sta let od apoštolův až do Konstantýna císaře, při němžto znamenité oklamání stalo se jest skrze Sylvestra, biskupa, kterýžto chudý byl a světě poní- žený a krýl se před tou mocí, boje se za život; kteréhožto Sylvestra i s Petrem tovaryšem jeho, kázal císař hledati, k uzdra- vení těla málomocenství, neb měl o tom vidění, i přišlo od něho skrze ně od Boha zdraví těla, ale na duši, nebylo naděje zdraví. Neb Sylvestr proti vůli tovaryše svého, Petra Valden- ského, jsa oklamán od ducha chytrého dábelského, přijal Kon- stantýna v hlas víry Pána Krista, a v některá posluhování kře- sťanská, uvedl jeho za věrného křesťana se vší slavou světa v pýše, s rozkoší těla i s bohatstvím světa, i se všemi právy a soudy Pohanskými. A tak s tím se vším, což sluší k zpra- vování světa, jakož i dnes přijat jest bez života kajícího, a tak učinili sobě oučastny Constantýn Sylvestra, a Sylvestr Con- stantýna, v pýše pohanské povýšen jsa od něho, v slávě světa postaven, bohatstvím nadán, aby spolu panovali, na zemi mno- hému lidu, i království světa. A tak zdálo se jim, že můž dvěma panoma sloužiti, i mammoně světa i Bohu, jakož i ny- nejším zdá se, že mohou míti ducha Božího i ducha tohoto světa; a to jest proti řeči Pána Krista, i víře křesťanské, ale oni oklamáni sou, obdrževše zemské, zbaveni nebeského, v tě- lesném se ustavili, duchovního nepoznali, a tak nepřijali Pána Krista v pravdě, aby skrze něho dědici království Božího byli, ale zůstali v vládařství světa a v panování. A tak sou zkla- máni, přijemše křesťanské jméno, nejsouce v pravdě křesťané skrze účastnost Krista Ježíše, on Konstantýn zůstav v životě tělesném, světském, jako prvé se všemi právy pohanskými i ve vší slavě světa i v bohatství, v žadosti očí i rozkoší těla, a tento Sylvestr, kněz, uvaliv se v totéž. A tak jsta oba zprávci světa, Sylvestr i Constantýn s pomocníky svými i s poddanými sobě, kteříž povolili k témuž oklamání, jsouc v mylné naději života věčného postaveni, zůstavajíce v životě tělesném, v hříchu při- rozeném, nepravosti a smrti, hřícha poddaném, s mocí pohan- skou povýšenou, a s moudrostí zemskou, v duchu tohoto světa, učení řemeslného, vtipu a rozumu přirozeného, milujíce časné věci. A ten čas slyšán hlas v Římě veliký, že jest jed vlit v církev sv. Neb nepřišli k tomu, aby přijali pravdu čtení Pána Krista, jenž jest moc Boží každému věřícímu k spasení. A tak nepři- šedše k pravdě spasitedlné, postavili se v křivdě oklamaním bludu, i protiví se zdravému a pravému naučení křeslanskému, z duchu Božího pošlému, skrze proroky předpověděnému, a apo- štoly ohlášenému, Kristem Ježíšem utvrzenému skutkem i slovem. A tak protiví se všem těm všecky časy, kdož toho naučení ostříhají, přikázání Boží zachovávajíce, a tak majíce zatměný rozum, nemohou poznati a srozuměti, jakož při sobě, tak i při
27 byli sou, poddáni jsouce jí, v čemž slušalo poddánu býti, od níž sou i trpěli protivenství, i zamoucení, i vězení, a tak bití i zabití, nechtíce jí poddáni býti proti vůli Boží, když ona oklamána jsouci, některé věci proti Pánu Bohu rozkazo- vala. A to jest šlo více, než za tři sta let od apoštolův až do Konstantýna císaře, při němžto znamenité oklamání stalo se jest skrze Sylvestra, biskupa, kterýžto chudý byl a světě poní- žený a krýl se před tou mocí, boje se za život; kteréhožto Sylvestra i s Petrem tovaryšem jeho, kázal císař hledati, k uzdra- vení těla málomocenství, neb měl o tom vidění, i přišlo od něho skrze ně od Boha zdraví těla, ale na duši, nebylo naděje zdraví. Neb Sylvestr proti vůli tovaryše svého, Petra Valden- ského, jsa oklamán od ducha chytrého dábelského, přijal Kon- stantýna v hlas víry Pána Krista, a v některá posluhování kře- sťanská, uvedl jeho za věrného křesťana se vší slavou světa v pýše, s rozkoší těla i s bohatstvím světa, i se všemi právy a soudy Pohanskými. A tak s tím se vším, což sluší k zpra- vování světa, jakož i dnes přijat jest bez života kajícího, a tak učinili sobě oučastny Constantýn Sylvestra, a Sylvestr Con- stantýna, v pýše pohanské povýšen jsa od něho, v slávě světa postaven, bohatstvím nadán, aby spolu panovali, na zemi mno- hému lidu, i království světa. A tak zdálo se jim, že můž dvěma panoma sloužiti, i mammoně světa i Bohu, jakož i ny- nejším zdá se, že mohou míti ducha Božího i ducha tohoto světa; a to jest proti řeči Pána Krista, i víře křesťanské, ale oni oklamáni sou, obdrževše zemské, zbaveni nebeského, v tě- lesném se ustavili, duchovního nepoznali, a tak nepřijali Pána Krista v pravdě, aby skrze něho dědici království Božího byli, ale zůstali v vládařství světa a v panování. A tak sou zkla- máni, přijemše křesťanské jméno, nejsouce v pravdě křesťané skrze účastnost Krista Ježíše, on Konstantýn zůstav v životě tělesném, světském, jako prvé se všemi právy pohanskými i ve vší slavě světa i v bohatství, v žadosti očí i rozkoší těla, a tento Sylvestr, kněz, uvaliv se v totéž. A tak jsta oba zprávci světa, Sylvestr i Constantýn s pomocníky svými i s poddanými sobě, kteříž povolili k témuž oklamání, jsouc v mylné naději života věčného postaveni, zůstavajíce v životě tělesném, v hříchu při- rozeném, nepravosti a smrti, hřícha poddaném, s mocí pohan- skou povýšenou, a s moudrostí zemskou, v duchu tohoto světa, učení řemeslného, vtipu a rozumu přirozeného, milujíce časné věci. A ten čas slyšán hlas v Římě veliký, že jest jed vlit v církev sv. Neb nepřišli k tomu, aby přijali pravdu čtení Pána Krista, jenž jest moc Boží každému věřícímu k spasení. A tak nepři- šedše k pravdě spasitedlné, postavili se v křivdě oklamaním bludu, i protiví se zdravému a pravému naučení křeslanskému, z duchu Božího pošlému, skrze proroky předpověděnému, a apo- štoly ohlášenému, Kristem Ježíšem utvrzenému skutkem i slovem. A tak protiví se všem těm všecky časy, kdož toho naučení ostříhají, přikázání Boží zachovávajíce, a tak majíce zatměný rozum, nemohou poznati a srozuměti, jakož při sobě, tak i při
Strana 28
28 jiných, mezi pravdou a bludem. To jest proto při každém člo- věku, kdož řečí Božích neostříhá, že pravdy nezná, neb dí sám Pán Ježíš: Zůstaneteli v řeči mé, učedlníci mojí budete, pravdu poznáte, a pravda vás vysvobodí t: z moci temností Satana, aby hřích v vás nekráloval. Neb nemůž se tajiti, kdo kde rozkazuje a vládne, a komu sou poddáni a koho poslouchají, buďto k ži- votu neb k smrti, zjeví se ovotce ducha, neb skutkové těla, neb po ovotci poznáno býva dřevo, tak Pán Ježíž dí: Protož to jest jistý důvod, že kdož řečí Pána Krista neostříhá, že pravdy nezná, a skutkův v pravdě dobrých nemá, protož v temnostech přebývá, hříchu poddán jsa, neb jemu nesvítí světlo čtení sva- tého, slávy Kristovy, jenž jest věřícím cesta jistá a světlá, jakož sám Pán Ježíš dí: Já sem světlo světa, kdož mne následuje, nechodí v temnostech, ale bude míti světlo života. Protož rozsud to, kdo má rozum, kohoť následují, Pána-li Ježíše Krista a jeho milých apoštolův čili těch, ješto se Pánu Kristu protivili, knížat kněžských s jich pomocníky, jímžto řekl sv. Štěpán: Vy ste se vždycky duchu sv. protivili i otcové vaší. Ale oni toho ne- znali, neb ducha moudrosti Boží neměli, a hříchu poddáni byli, a duch moudrosti nepřebývá v těle poddaném hříchu. Tak i nyni jest, že se protiví, souce vedeni duchem temností, a zpra- vováni jeho chytrostmi, i ukazují jeho ovotce, neb on jest lhář a otec lži, jakožto i těchto časův zjevně na kázaních křivé a nepravé věci mnohé mluví, kteréžto můž mnohý lid poznati, že z zlostníka křivdu mluví, a křivé svědectví proti nám vy- dávají k ohyždění nás, ješto mnohý lid svědomi sou nás, že tak není. A z tohu známo jest, že se ani Boha bojí, ani lidi stydí za takovou nepravost, ale to vše činí proto, chtíce nas v nenávist lidu uvésti a zkysseliti, aby nás lidu v ohyzdu uvedli, aby nás nemohli slyšeti, jsouce hořké mysli proti nám z mnohých zlých pověstí. A protož i moc světskou zbuzují, aby nás trápili a rozličně zsužovali, aby vždy papežův zámysl proveden byl, kterýž utvrzen jest císařem pečetmi zlatými, aby žádný spasen nemohl býti, než kohož on pustí, otevra klíčem sv. Petra, a také místa v jich zemích aby žádný neměl, ani co činil, neb mluvil, než komuž ona odpustíta, a tak aby práva Pána Krista neměla nikdíž místa. Ale mají věděti, kdož to činí neb povolují, neb kterak koli k tomu zpomáhají skutkem neb slovem, že sou spolu účastni krve nevinné, od Pána Ježíše hlavy, až do posledního voleného Božího, kterýž má trpěti. Neb ta krev nevinná na pomstu volá zbitých, jakož v zjevení psáno jest: Dokud Pane svatý a spravedlivý nepomstíš krve naší nad těmi, kteříž bydlí na zemi etc. I řečeno jím: Počkejte málo, bratří vaších, kteříž mají zbiti býti, jako i vy. A k témuž Pán Ježíš dí, že jich brzo pomstí, a ty věci tak musí býti, aby se písma naplnila, na těch, ješto mají spaseni býti, i na těch, ješto zatraceni. Nebo sv. Pavel dí věrným křesťanom: Trpíte na příklad soudu Božího spravedlivého, abyste hodni byli jmíni v království Božím, ale kdož vás trápí, také hodná jest na ně pomsta věčná, muka zatracení. Ale pro vás se píše, kteříž žá-
28 jiných, mezi pravdou a bludem. To jest proto při každém člo- věku, kdož řečí Božích neostříhá, že pravdy nezná, neb dí sám Pán Ježíš: Zůstaneteli v řeči mé, učedlníci mojí budete, pravdu poznáte, a pravda vás vysvobodí t: z moci temností Satana, aby hřích v vás nekráloval. Neb nemůž se tajiti, kdo kde rozkazuje a vládne, a komu sou poddáni a koho poslouchají, buďto k ži- votu neb k smrti, zjeví se ovotce ducha, neb skutkové těla, neb po ovotci poznáno býva dřevo, tak Pán Ježíž dí: Protož to jest jistý důvod, že kdož řečí Pána Krista neostříhá, že pravdy nezná, a skutkův v pravdě dobrých nemá, protož v temnostech přebývá, hříchu poddán jsa, neb jemu nesvítí světlo čtení sva- tého, slávy Kristovy, jenž jest věřícím cesta jistá a světlá, jakož sám Pán Ježíš dí: Já sem světlo světa, kdož mne následuje, nechodí v temnostech, ale bude míti světlo života. Protož rozsud to, kdo má rozum, kohoť následují, Pána-li Ježíše Krista a jeho milých apoštolův čili těch, ješto se Pánu Kristu protivili, knížat kněžských s jich pomocníky, jímžto řekl sv. Štěpán: Vy ste se vždycky duchu sv. protivili i otcové vaší. Ale oni toho ne- znali, neb ducha moudrosti Boží neměli, a hříchu poddáni byli, a duch moudrosti nepřebývá v těle poddaném hříchu. Tak i nyni jest, že se protiví, souce vedeni duchem temností, a zpra- vováni jeho chytrostmi, i ukazují jeho ovotce, neb on jest lhář a otec lži, jakožto i těchto časův zjevně na kázaních křivé a nepravé věci mnohé mluví, kteréžto můž mnohý lid poznati, že z zlostníka křivdu mluví, a křivé svědectví proti nám vy- dávají k ohyždění nás, ješto mnohý lid svědomi sou nás, že tak není. A z tohu známo jest, že se ani Boha bojí, ani lidi stydí za takovou nepravost, ale to vše činí proto, chtíce nas v nenávist lidu uvésti a zkysseliti, aby nás lidu v ohyzdu uvedli, aby nás nemohli slyšeti, jsouce hořké mysli proti nám z mnohých zlých pověstí. A protož i moc světskou zbuzují, aby nás trápili a rozličně zsužovali, aby vždy papežův zámysl proveden byl, kterýž utvrzen jest císařem pečetmi zlatými, aby žádný spasen nemohl býti, než kohož on pustí, otevra klíčem sv. Petra, a také místa v jich zemích aby žádný neměl, ani co činil, neb mluvil, než komuž ona odpustíta, a tak aby práva Pána Krista neměla nikdíž místa. Ale mají věděti, kdož to činí neb povolují, neb kterak koli k tomu zpomáhají skutkem neb slovem, že sou spolu účastni krve nevinné, od Pána Ježíše hlavy, až do posledního voleného Božího, kterýž má trpěti. Neb ta krev nevinná na pomstu volá zbitých, jakož v zjevení psáno jest: Dokud Pane svatý a spravedlivý nepomstíš krve naší nad těmi, kteříž bydlí na zemi etc. I řečeno jím: Počkejte málo, bratří vaších, kteříž mají zbiti býti, jako i vy. A k témuž Pán Ježíš dí, že jich brzo pomstí, a ty věci tak musí býti, aby se písma naplnila, na těch, ješto mají spaseni býti, i na těch, ješto zatraceni. Nebo sv. Pavel dí věrným křesťanom: Trpíte na příklad soudu Božího spravedlivého, abyste hodni byli jmíni v království Božím, ale kdož vás trápí, také hodná jest na ně pomsta věčná, muka zatracení. Ale pro vás se píše, kteříž žá-
Strana 29
— 29 — date zlého ujíti a spaseni býti, a tak abyste s světem neza- hynuli, protivíce se Bohu v lidu jeho. Protož potřebí jest vám k tomu přizříti a dobře se uptati, kterakouť víru máme i skutky, a v čem se vzděláváme a čeho se varujem, aby domnívajíce se zlých věcí skrze pověsti ohyzdné o nás, které přicházejí k vám, oklamáni nebyli, zbuzujíce k nemilosti proti nám, jakož i první, kteříž Pána Krista nepoznavše i jeho poslův, nepřijali, ale za zlosyny a svůdce odsuzovali a rozličně trápili, vězíce, a město od města pudíce, potom některé zmordovali. A to vězte, že v posledních časích neumenšilo se zlého toho. Neb Pán Ježíš dí: Zlost se rozmůž a láska ustydne, a budou vás nenáviděti a zrazujíce mordovati. A to o posledních časích dí, kteříž sou již; a také dí: Vystříhaje své zvolené, že falešní proroci mnozí budou. K témuž dí sv. Petr, že jakož bylo mezi židy množství falešných prorokův, tak bude mezi křesťany množství zlých mistrův, kněží s nepravým učením, ješto malou stránku vyvolených Božích tupili a za zlé odsuzovali, a sami se posly Božími domnívali, a tak lid pod jménem Božím zkla- mali, řkouce: Toto dí Pán Bůh. Protož v tom se sluší dobře opatřiti, nedějeliť se tak nyní tohoto času zklamání mnohé pod jménem Kristovým a církve sv., neb papež s kněžstvem a lid s císařem, v právích světa a v spravedlnostech lidmi, smysly tělesnými ustavených zpravují se, čenichajíce zemské věci, opa- trnost těla mají, a moudrost odpornou zákonu Božímu, jakož císař, tak i papež, jakož lid, tak i kněží svět jsou, žádost očí, žádost těla a pýchu života, ustavujíce a konajíce. A to skut- kové jich i řeči vše zjevně ukazují, a písma o nich svědectví vydávají, že nejsou poddáni právu Pána Krista Ježíše, a usta- vení jeho nedrží, kteréž jest skrze apoštoly zřídil a ohlásil, aby řečí jeho ostříhali a v skutku je plnili, ale zachovávají se v pravích dávních císařův pohanských a v zřízeních papežských, svatokupeckých, ale práva Pána Krista nikdy nevědí, neb srdcem bloudí, oslepeni jsouc zlostí, neznají cesty Boží, a kdožby chtěli ostříhati pravdy Pána Krista, za zlé je mají, a za bludné od- suzují; neb práva svá a ustavení za práva Boží provodí, písma k tomu shromažďujíce, jsouce nadutí smyslem těla svého a umě- ním řemeslným, moudrostí zemskou, vtipu a rozumu přiroze- ného a umění navyklého učením častým; a tak v smyslu zlém a cizoložném písma požívají Bohem vdechnutého, berouce je, k čemu chtí, a vykládají, jakž chtí, a dovodí, což chtí, a což jim to nestatčí, moc ukrutnou mají k tomu, aby trápili i hrdla zbavili; tak svět ustavili v mylné naději spasení, jedno písmem, druhé mocí. A tak se plní řeč Pána Krista, jenž dí: Já sem přišel ve jméno otce mého a nepřijali ste mne, přijdeť jiný ve jméno své, toho přijmete. A to jest Antikrist, ješto jest přišel ve všelikém svedení nepravosti, jakož sv. Pavel píše, že svět lásky pravdy nepřijal, protož poslal mu Bůh činitele bludu, aby lži věřili pod jménem pravdy, a poněvadž nechtěli od poslův Pána Ježíše Krista přijíti pravdy, kteříž z milosti pra- cujíce, a svých životů opovažujíce, jako ovce k zabití, domníni
— 29 — date zlého ujíti a spaseni býti, a tak abyste s světem neza- hynuli, protivíce se Bohu v lidu jeho. Protož potřebí jest vám k tomu přizříti a dobře se uptati, kterakouť víru máme i skutky, a v čem se vzděláváme a čeho se varujem, aby domnívajíce se zlých věcí skrze pověsti ohyzdné o nás, které přicházejí k vám, oklamáni nebyli, zbuzujíce k nemilosti proti nám, jakož i první, kteříž Pána Krista nepoznavše i jeho poslův, nepřijali, ale za zlosyny a svůdce odsuzovali a rozličně trápili, vězíce, a město od města pudíce, potom některé zmordovali. A to vězte, že v posledních časích neumenšilo se zlého toho. Neb Pán Ježíš dí: Zlost se rozmůž a láska ustydne, a budou vás nenáviděti a zrazujíce mordovati. A to o posledních časích dí, kteříž sou již; a také dí: Vystříhaje své zvolené, že falešní proroci mnozí budou. K témuž dí sv. Petr, že jakož bylo mezi židy množství falešných prorokův, tak bude mezi křesťany množství zlých mistrův, kněží s nepravým učením, ješto malou stránku vyvolených Božích tupili a za zlé odsuzovali, a sami se posly Božími domnívali, a tak lid pod jménem Božím zkla- mali, řkouce: Toto dí Pán Bůh. Protož v tom se sluší dobře opatřiti, nedějeliť se tak nyní tohoto času zklamání mnohé pod jménem Kristovým a církve sv., neb papež s kněžstvem a lid s císařem, v právích světa a v spravedlnostech lidmi, smysly tělesnými ustavených zpravují se, čenichajíce zemské věci, opa- trnost těla mají, a moudrost odpornou zákonu Božímu, jakož císař, tak i papež, jakož lid, tak i kněží svět jsou, žádost očí, žádost těla a pýchu života, ustavujíce a konajíce. A to skut- kové jich i řeči vše zjevně ukazují, a písma o nich svědectví vydávají, že nejsou poddáni právu Pána Krista Ježíše, a usta- vení jeho nedrží, kteréž jest skrze apoštoly zřídil a ohlásil, aby řečí jeho ostříhali a v skutku je plnili, ale zachovávají se v pravích dávních císařův pohanských a v zřízeních papežských, svatokupeckých, ale práva Pána Krista nikdy nevědí, neb srdcem bloudí, oslepeni jsouc zlostí, neznají cesty Boží, a kdožby chtěli ostříhati pravdy Pána Krista, za zlé je mají, a za bludné od- suzují; neb práva svá a ustavení za práva Boží provodí, písma k tomu shromažďujíce, jsouce nadutí smyslem těla svého a umě- ním řemeslným, moudrostí zemskou, vtipu a rozumu přiroze- ného a umění navyklého učením častým; a tak v smyslu zlém a cizoložném písma požívají Bohem vdechnutého, berouce je, k čemu chtí, a vykládají, jakž chtí, a dovodí, což chtí, a což jim to nestatčí, moc ukrutnou mají k tomu, aby trápili i hrdla zbavili; tak svět ustavili v mylné naději spasení, jedno písmem, druhé mocí. A tak se plní řeč Pána Krista, jenž dí: Já sem přišel ve jméno otce mého a nepřijali ste mne, přijdeť jiný ve jméno své, toho přijmete. A to jest Antikrist, ješto jest přišel ve všelikém svedení nepravosti, jakož sv. Pavel píše, že svět lásky pravdy nepřijal, protož poslal mu Bůh činitele bludu, aby lži věřili pod jménem pravdy, a poněvadž nechtěli od poslův Pána Ježíše Krista přijíti pravdy, kteříž z milosti pra- cujíce, a svých životů opovažujíce, jako ovce k zabití, domníni
Strana 30
30 — jsouc, svědčili sou pravdu jeho, a pravou cestu k spasení, k lásce je vedouc, aby se vespolek milovali, jakož Pán Ježíš miloval je, a dal se samého za ně; tak aby skrze lásku ducha vespolek sobě posluhovali, aby mnozí jako jedna duše a jedno srdce byli i ke všem lidem měli milost, i nepřátelom dobrého žádali, a za ně se Pánu Bohu modlili, a žádnému zlého za zlé nečinili. Toho jest lid oborem v světě nepřijal, ani tomu místa dal, ale vyvolení Boží tiť sou to s milostí přijali a v skutku ostříhají. Protož spravedlivým soudem dopustil Pán Bůh tyto všecky věci zlé, jako bylo za dnův Noé a Lotových, jakož sami vidíte a slyšíte, kterak sou veliké nemilosti jedni k druhým, a hříchův rozmnožení jakož v lidu, tak i v kněžích, a točí se všelikým větrem učení, nepravosti lidské k oklamání bludu, vždycky se učíce, a nikdy k umění pravdy nepřicházejí, jsouc na široké cestě, u velikém množství k zatracení jdou, protivíce se malému stádci na ouzké cestě, jakož Pán Ježíš dí: Široká cesta a prostranná brána, kteráž vede k zatracení, a mnozí jí jdou, a kterak ouzká cesta a brána těsná, kteráž vede k životu, a maličko těch, kdož jí nalézají. Ukratiž Pán Bůh těch dní, aby nezahynuli tvojí vyvolení, ale v dobrém setrvali, a učiniž pro své milosrdenství a pro zasloužení svého milého syna Jezu Krista, abyste někteří pokání činili a k poznání pravdy přišli, a spaseni byli z lidu obecného, mnohého, chudého i kněž- ského, i žákovského, i rytířského, i povyšeného. Neb všem do- brého žádáme, a proto pracujem i svých životů opovažujem, i toto píšem, aby se dobrému neprotivili a radše pravdě místo dali a spaseni byli. Amen. Tuto oznamujem povolání naše ku pokání i původ shro- máždění našeho i položení, v něm sme se ustavili; neb se do- mnívají o nás lidé, že bychme nějakých rot zkažených lidí někdejších chtěli se vzdělávati v nějaké roty, jakožto těch, ješto na Ostrově byli, lidé zlí a u víře zkažení, nevážíc sobě hříchův, a některých strany Taborské, ješto měli smysly zlé, při víře chtíce bojem tělesným víru provoditi, těch ani jiných žádných, kteřížby to se od cesty pravé Pána Ježíše Krista, odchýlili, roty nepokojné proti sobě vzdělávajíce následovati nemíníme, ani povoliti takovým; než cesty pokorné, Pána Ježíše Krista, i jeho milých apoštolův, ješto zvěstovali milost a pokoj, těch násle- dovati umysl máme i vůli až do smrti. Neb těchto časův let, již minulých přidrželi sme se a poslouchali kněží, kteříž se nám kde nejlepší zdáli v Čechách i v Moravě, někteří i v jiných zemích, kající život vedoucí, jakož komu Pán Bůh dal. Pak původ tento jest k shromáždění tomuto: My někteří sme původ toho dobrého spolu s bratřími, přidrželi sme se mistra Rokycána, jeho poslouchajíce mimo jiné, všecky za ně- koliko let, i kázaní jeho píšíc. A zvláště toho roku, když mladý král Rakouský Ladislav královal, mnoho oznamoval zavedení lidu křesťanského, a kterak pře zle stojí u víře i v skutcích, a kterak svátostí zle požívají, a neřadně i služebností kostelních k mylné naději svého spasení, a že kněží zle vcházejí v kněžství,
30 — jsouc, svědčili sou pravdu jeho, a pravou cestu k spasení, k lásce je vedouc, aby se vespolek milovali, jakož Pán Ježíš miloval je, a dal se samého za ně; tak aby skrze lásku ducha vespolek sobě posluhovali, aby mnozí jako jedna duše a jedno srdce byli i ke všem lidem měli milost, i nepřátelom dobrého žádali, a za ně se Pánu Bohu modlili, a žádnému zlého za zlé nečinili. Toho jest lid oborem v světě nepřijal, ani tomu místa dal, ale vyvolení Boží tiť sou to s milostí přijali a v skutku ostříhají. Protož spravedlivým soudem dopustil Pán Bůh tyto všecky věci zlé, jako bylo za dnův Noé a Lotových, jakož sami vidíte a slyšíte, kterak sou veliké nemilosti jedni k druhým, a hříchův rozmnožení jakož v lidu, tak i v kněžích, a točí se všelikým větrem učení, nepravosti lidské k oklamání bludu, vždycky se učíce, a nikdy k umění pravdy nepřicházejí, jsouc na široké cestě, u velikém množství k zatracení jdou, protivíce se malému stádci na ouzké cestě, jakož Pán Ježíš dí: Široká cesta a prostranná brána, kteráž vede k zatracení, a mnozí jí jdou, a kterak ouzká cesta a brána těsná, kteráž vede k životu, a maličko těch, kdož jí nalézají. Ukratiž Pán Bůh těch dní, aby nezahynuli tvojí vyvolení, ale v dobrém setrvali, a učiniž pro své milosrdenství a pro zasloužení svého milého syna Jezu Krista, abyste někteří pokání činili a k poznání pravdy přišli, a spaseni byli z lidu obecného, mnohého, chudého i kněž- ského, i žákovského, i rytířského, i povyšeného. Neb všem do- brého žádáme, a proto pracujem i svých životů opovažujem, i toto píšem, aby se dobrému neprotivili a radše pravdě místo dali a spaseni byli. Amen. Tuto oznamujem povolání naše ku pokání i původ shro- máždění našeho i položení, v něm sme se ustavili; neb se do- mnívají o nás lidé, že bychme nějakých rot zkažených lidí někdejších chtěli se vzdělávati v nějaké roty, jakožto těch, ješto na Ostrově byli, lidé zlí a u víře zkažení, nevážíc sobě hříchův, a některých strany Taborské, ješto měli smysly zlé, při víře chtíce bojem tělesným víru provoditi, těch ani jiných žádných, kteřížby to se od cesty pravé Pána Ježíše Krista, odchýlili, roty nepokojné proti sobě vzdělávajíce následovati nemíníme, ani povoliti takovým; než cesty pokorné, Pána Ježíše Krista, i jeho milých apoštolův, ješto zvěstovali milost a pokoj, těch násle- dovati umysl máme i vůli až do smrti. Neb těchto časův let, již minulých přidrželi sme se a poslouchali kněží, kteříž se nám kde nejlepší zdáli v Čechách i v Moravě, někteří i v jiných zemích, kající život vedoucí, jakož komu Pán Bůh dal. Pak původ tento jest k shromáždění tomuto: My někteří sme původ toho dobrého spolu s bratřími, přidrželi sme se mistra Rokycána, jeho poslouchajíce mimo jiné, všecky za ně- koliko let, i kázaní jeho píšíc. A zvláště toho roku, když mladý král Rakouský Ladislav královal, mnoho oznamoval zavedení lidu křesťanského, a kterak pře zle stojí u víře i v skutcích, a kterak svátostí zle požívají, a neřadně i služebností kostelních k mylné naději svého spasení, a že kněží zle vcházejí v kněžství,
Strana 31
31 jsouce žáci nezřízení, hříchy poražení, a neřádně ten ouřad přijímají, a zle ho požívají, a zle v něm živi jsou, a řídko se nahodí kněz bez hříchu smrtedlného. A tak v svém kázání mluvil, že sou oni ta nevěstka, o níž psáno v zjevení, že sedí na šelmě t. na lidu hovadném, tělesném, obracujíce jej, kam chtí, a drží zlatý koflík v ruce své, plný ohavností, t. drže ouřad apoštolský v ruce své, plný tráveniny jedovaté, učení nepravého. Také i o lidu vypravoval, kterak jest hovadný a zšelmilý a zemský, a že příliš zle stojí pod jménem kře- sťanským, a tak že sou podobni křesťanom pravým, jako sv. Petr malovaný na stěně k onomu svatému v nebi, a že se jim všecky věci v podobenstvích dějí, bez pravdy, a jakožto ho- vada činí zlé věci bez studu. A tak mnohé věci mluvíval o těch zavedeních, on i jiní kněží. Neb ač sme přebývaní měli ně- kteří u Welímově, také s knězem Jakubem v Divíšově, i s kně- zem Janem Opočnem, i s knězem Martinem Lupáčem, mnoho sme mluvívali s nimi o své spasení i na kázaních poslouchali sme jich, a však mistra Rokycána nade všecky jiné, neb nám se vidělo, že nejrozumněji vypravuje o víře Pána Krista i o ži- votě křesťanském. Neb jest mluvíval na kázaních o křesťanech první církve apoštolské, a kterak sou ti křesťané svatě živi byli, a zvolovali lidi ctnostné, a moudrostí Boží obdarované, v ouřad kněžský, a kterak sou jich řádně potvrzovali, s posty a modlit- bami, a kterak sou v tom ouřadě řádně živi byli ku prospěchu spasení, a kterak lidi zřízeně vedli, aby se hříchův varovali, a v lásce přebývali, a což na ně přišlo od koho, s milostí trpěli, zlého za zlé nečiníce, a že křesťan věrný nemá žadnému přičina býti k smrti; neb křesťané v první církvi apoštolské žádných pomst takových nečinili, než, kdož neostříhal víry Pána Krista a života křesťanského, s ním jednoty neměli, ani jísti, ani píti chtěli, totiž s těmi, ješto přijali víru a dary Boží, potom odstoupili skrze blud neb hřích, takových měli prázdni býti, jakož apoštolé píší. Tak podle toho jsme zprávováni o řádu křesťanském od mistra Rokycány. A v ten čas vydával dobré svědectví o Petru Chelčickém i písma jeho přijímal, a my sme s Petrem mluvili i písma čtli, a potom i s bratřími jeho, jakož i podnes jsou někteří s námi spolu. A z těch ze všech věcí poznali sme veliká zavedení, a hříchův rozmnožení v kněžích i v lidu obecném; a z toho sme sobě stýskali, rmoutíce se, nevědouce, se koho přidržeti, a v dobrém svědomí, kterak se ustaviti, poznávajíce v jistotě, že ti kněží, jichž sme se při- drželi, kteříž se zdáli jiných nejlepší, čemuž jiné učí a za dobré oznamují, toho sami nečiní, ale odporně tomu i služebnosti kostelní vedouce, bezpečí lid spasením mylně, jinak než sami vypravovali o spasení, kterak lidé mají spaseni býti. A o to sme s mistrem Rokycánem mluvívali i s jinými kněžími mnoho, a v tom nás zpraviti nemohli, ale v zmíteži nechali, abychom v nejistotě běželi, a jako u vítr skutky činili, nemohouce se v naději živé ustaviti, a v prodlených časích několiko let, když sme zvěděli v jistotě, že to jinak nemůž býti, než tak, jakož se
31 jsouce žáci nezřízení, hříchy poražení, a neřádně ten ouřad přijímají, a zle ho požívají, a zle v něm živi jsou, a řídko se nahodí kněz bez hříchu smrtedlného. A tak v svém kázání mluvil, že sou oni ta nevěstka, o níž psáno v zjevení, že sedí na šelmě t. na lidu hovadném, tělesném, obracujíce jej, kam chtí, a drží zlatý koflík v ruce své, plný ohavností, t. drže ouřad apoštolský v ruce své, plný tráveniny jedovaté, učení nepravého. Také i o lidu vypravoval, kterak jest hovadný a zšelmilý a zemský, a že příliš zle stojí pod jménem kře- sťanským, a tak že sou podobni křesťanom pravým, jako sv. Petr malovaný na stěně k onomu svatému v nebi, a že se jim všecky věci v podobenstvích dějí, bez pravdy, a jakožto ho- vada činí zlé věci bez studu. A tak mnohé věci mluvíval o těch zavedeních, on i jiní kněží. Neb ač sme přebývaní měli ně- kteří u Welímově, také s knězem Jakubem v Divíšově, i s kně- zem Janem Opočnem, i s knězem Martinem Lupáčem, mnoho sme mluvívali s nimi o své spasení i na kázaních poslouchali sme jich, a však mistra Rokycána nade všecky jiné, neb nám se vidělo, že nejrozumněji vypravuje o víře Pána Krista i o ži- votě křesťanském. Neb jest mluvíval na kázaních o křesťanech první církve apoštolské, a kterak sou ti křesťané svatě živi byli, a zvolovali lidi ctnostné, a moudrostí Boží obdarované, v ouřad kněžský, a kterak sou jich řádně potvrzovali, s posty a modlit- bami, a kterak sou v tom ouřadě řádně živi byli ku prospěchu spasení, a kterak lidi zřízeně vedli, aby se hříchův varovali, a v lásce přebývali, a což na ně přišlo od koho, s milostí trpěli, zlého za zlé nečiníce, a že křesťan věrný nemá žadnému přičina býti k smrti; neb křesťané v první církvi apoštolské žádných pomst takových nečinili, než, kdož neostříhal víry Pána Krista a života křesťanského, s ním jednoty neměli, ani jísti, ani píti chtěli, totiž s těmi, ješto přijali víru a dary Boží, potom odstoupili skrze blud neb hřích, takových měli prázdni býti, jakož apoštolé píší. Tak podle toho jsme zprávováni o řádu křesťanském od mistra Rokycány. A v ten čas vydával dobré svědectví o Petru Chelčickém i písma jeho přijímal, a my sme s Petrem mluvili i písma čtli, a potom i s bratřími jeho, jakož i podnes jsou někteří s námi spolu. A z těch ze všech věcí poznali sme veliká zavedení, a hříchův rozmnožení v kněžích i v lidu obecném; a z toho sme sobě stýskali, rmoutíce se, nevědouce, se koho přidržeti, a v dobrém svědomí, kterak se ustaviti, poznávajíce v jistotě, že ti kněží, jichž sme se při- drželi, kteříž se zdáli jiných nejlepší, čemuž jiné učí a za dobré oznamují, toho sami nečiní, ale odporně tomu i služebnosti kostelní vedouce, bezpečí lid spasením mylně, jinak než sami vypravovali o spasení, kterak lidé mají spaseni býti. A o to sme s mistrem Rokycánem mluvívali i s jinými kněžími mnoho, a v tom nás zpraviti nemohli, ale v zmíteži nechali, abychom v nejistotě běželi, a jako u vítr skutky činili, nemohouce se v naději živé ustaviti, a v prodlených časích několiko let, když sme zvěděli v jistotě, že to jinak nemůž býti, než tak, jakož se
Strana 32
32 spolu zpříznili a zpřáhli spolu s světem, mistr i jiní kněží že spolu chtí jho táhnouti, časnými věcmi sobě přisluhujíce, a oni je spasením bezpečíce, služebnostmi mylně, bez pravdy života křesťanského; pak my vždy chtíce se rádi ustaviti v jistotě na- děje, vědouce, že jinak nemůžeme spaseni býti podle zprávy apoštolské, leč víru nepoškvrněnou míti budem a lásku ne- omylnou a naději živou, jakož sv. Pavel dí: Leč doufání a na- ději slávy až do konce pevnou zachováme, tomu rozumějíce, že při zprávě kněžské a při služebnosti jich s lidem vůbec, nemůžem v tom se ustaviti v pravdě víry, lásky i naděje. V tom sme se nevěděli, kam jinam obrátiti, nevědouce lidí tako- vých, ješto by nás uměli právě zpraviti a na sobě ukázati, i obrátili sme se k samému Pánu Bohu na modlitbách, žádajíce Pána Boha v prosbách naších, aby nám oznámil libeznou vůli svou ve všech věcech, abychom hodně chodili, jemu v ctnostech posyl- něni jsouce v moci syly jeho, a zpravováni a učeni moudrostí jeho, jakož učinil a prosby naplnil podle zaslíbení Pána Ježíše Krista. Bůh otec mnohého milosrdenství z milosti své skrze Pána Ježíše Krista učinil s námi milost svou, vzhlédl na naší chudobu a syrobu a zámutky mnohé, v trápeních a v ouzko- stech od lidu světského, a prosby uslyšel těch, kdož jeho mi- lují, jimž jest záslibil Pán Ježíš Krystus, řka: Cožkoli po- prosíte ve jménu mé otce, učiníť vám. A opět dí: Kdež dva nebo tří zberou se ve jménu mém, jáť sem mezi nimi, a zač koli svolíce se budou prositi, dám jim. Budiž z toho Bohu otci všemohůcímu skrze Pána Ježíše Krista věčná chvála Amen. Neb ne pro naše zasloužení, neb my z sebe a od sebe, ani co dobrého sme dostateční, ale z něho a skrze něho, a v něm všecky věci, budiž jméno jeho sv. pochváleno a zvelebeno na věky Amen. A tak těch let, jakož mnohým lidem známo jest, protivenství trpěli sme, vězení, trápení, mučení, někteří již i smrti. A tázáni sme, kterak věříme a činíme, a z toho ze všeho sme počet vydali v sprostnosti srdce, tak kterak jest při nás, podávajíce se k opravení, jestli že by co bylo shledáno scestného při nás, neb v skutcích neřádného, neb víře Pána Krista odporného, a není nám ukázáno nic, ani lepšího naučení dáno. Pak ještě psali sme králi, jeho milosti i po páních, prosili, aby to učinil pro Pána Boha i pro spravedlnost, aby nám dáno bylo řádné vyslyšení, chtíce vydati počet z víry naší i z těch věcí ze všech, což přisluší křesťanskému životu, pakli by nám kdo z čeho vinu dal, podávali sme se k opravení řádnému; ač králova milost přiřekl dáti slyšení ale kněží překazili. Pak již těch časův, kteříž sme jednomyslní byli spolu tím způsobem napřed pověděným, dověřivše se Pánu Bohu nade všecko, a slovu mi- losti jeho, přispoření stalo jest nás, ve jméno Pána Krista více a více, v Čechách i v Moravě i v jiných zemích v jednotu víry obecné křesťanské nejsvětější, jíž poděleni sme, v spra- vedlnosti Boha otce a spasitele Ježíše Krista. Protož nedo- mnívej se nižádný člověk o nás, bychom se loučili od kněží pro některé učení aneb ustavení lidské, případné, neníť tak při
32 spolu zpříznili a zpřáhli spolu s světem, mistr i jiní kněží že spolu chtí jho táhnouti, časnými věcmi sobě přisluhujíce, a oni je spasením bezpečíce, služebnostmi mylně, bez pravdy života křesťanského; pak my vždy chtíce se rádi ustaviti v jistotě na- děje, vědouce, že jinak nemůžeme spaseni býti podle zprávy apoštolské, leč víru nepoškvrněnou míti budem a lásku ne- omylnou a naději živou, jakož sv. Pavel dí: Leč doufání a na- ději slávy až do konce pevnou zachováme, tomu rozumějíce, že při zprávě kněžské a při služebnosti jich s lidem vůbec, nemůžem v tom se ustaviti v pravdě víry, lásky i naděje. V tom sme se nevěděli, kam jinam obrátiti, nevědouce lidí tako- vých, ješto by nás uměli právě zpraviti a na sobě ukázati, i obrátili sme se k samému Pánu Bohu na modlitbách, žádajíce Pána Boha v prosbách naších, aby nám oznámil libeznou vůli svou ve všech věcech, abychom hodně chodili, jemu v ctnostech posyl- něni jsouce v moci syly jeho, a zpravováni a učeni moudrostí jeho, jakož učinil a prosby naplnil podle zaslíbení Pána Ježíše Krista. Bůh otec mnohého milosrdenství z milosti své skrze Pána Ježíše Krista učinil s námi milost svou, vzhlédl na naší chudobu a syrobu a zámutky mnohé, v trápeních a v ouzko- stech od lidu světského, a prosby uslyšel těch, kdož jeho mi- lují, jimž jest záslibil Pán Ježíš Krystus, řka: Cožkoli po- prosíte ve jménu mé otce, učiníť vám. A opět dí: Kdež dva nebo tří zberou se ve jménu mém, jáť sem mezi nimi, a zač koli svolíce se budou prositi, dám jim. Budiž z toho Bohu otci všemohůcímu skrze Pána Ježíše Krista věčná chvála Amen. Neb ne pro naše zasloužení, neb my z sebe a od sebe, ani co dobrého sme dostateční, ale z něho a skrze něho, a v něm všecky věci, budiž jméno jeho sv. pochváleno a zvelebeno na věky Amen. A tak těch let, jakož mnohým lidem známo jest, protivenství trpěli sme, vězení, trápení, mučení, někteří již i smrti. A tázáni sme, kterak věříme a činíme, a z toho ze všeho sme počet vydali v sprostnosti srdce, tak kterak jest při nás, podávajíce se k opravení, jestli že by co bylo shledáno scestného při nás, neb v skutcích neřádného, neb víře Pána Krista odporného, a není nám ukázáno nic, ani lepšího naučení dáno. Pak ještě psali sme králi, jeho milosti i po páních, prosili, aby to učinil pro Pána Boha i pro spravedlnost, aby nám dáno bylo řádné vyslyšení, chtíce vydati počet z víry naší i z těch věcí ze všech, což přisluší křesťanskému životu, pakli by nám kdo z čeho vinu dal, podávali sme se k opravení řádnému; ač králova milost přiřekl dáti slyšení ale kněží překazili. Pak již těch časův, kteříž sme jednomyslní byli spolu tím způsobem napřed pověděným, dověřivše se Pánu Bohu nade všecko, a slovu mi- losti jeho, přispoření stalo jest nás, ve jméno Pána Krista více a více, v Čechách i v Moravě i v jiných zemích v jednotu víry obecné křesťanské nejsvětější, jíž poděleni sme, v spra- vedlnosti Boha otce a spasitele Ježíše Krista. Protož nedo- mnívej se nižádný člověk o nás, bychom se loučili od kněží pro některé učení aneb ustavení lidské, případné, neníť tak při
Strana 33
33 nás. Neb kdyžbychom mohli zachováni býti v víře Boží ne- poškvrnění a v naději živé a v skutcích křesťanských, sami bychom se odsoudili a proti svému spasení učinili, a zde bez užitka mnohá zamoucení a trápení podstupovali nadarmo, byli bychom bídnější všech lidí na světě. Protož vězte, že pro od- porné věci víře Pána Krista i skutkom křesťanským, a tak nouze spasení našého nás k tomu připudila, vědouce v jistotě, že zle stojí kněží i lid u víře i v skutcích, musili sme tak učiniti, proto abychom s nimi toho účastni nebyli a s světem neza- hynuli, a nad to nade všecko věříme, že chce tak Pán Bůh míti tento čas, aby bylo oznámeno a ohlášeno mnohému lidu v těchto zemích, že nebezpečně stojí, a v mylné naději spa- sení, nemajíce víry nepoškvrněné a skutkův křesťanských. A o to sme těchto časův i s některými mistry mluvili i s mistrem Ro- kycánem, oznamujíce jim široce oustně; a když žádal, abychom dali jemu vypsání, i vypsali sme o všech věcech, které sou při nás, z víry počet vydavajíce i z naděje, a kterak držíme a věříme o sedmeré svátosti i o poslušenství křesťanském, du- chovním i o moci povýšené v světě, že sme jí poddáni a ve všem poddaně poslušni, jakož zpráva apoštolská učí, a na věrné křesťany sluší, i také, proč sme se odloučili i odtrhli, a nejsme poddáni v některých věcech kněžím Římského kostela; a proč nemůžem věřiti v moci úřadu papeže, a v řízení Římské říše, užitku spasení svého; a také v čem sme my se ustavili, a utvr- zení pravdy přijali, že to za pravé máme, od Boha, což držíme, a nám za spasitedlné, a které jest zřízení mezi námi, a kněží kterací mají býti i služebnost, kterakou mají míti. A tak proto sme ty věci vypsali, aby známo bylo jemu, co za víru máme nepoškvrněnou, a kteraká jest naděje povolání našeho jistého očekávaní života věčného, a z kterých věcí míti máme tu jistotu, a také, která jest spravedlnost, v níž spaseni býti máme a v čem zaleží, a co jest ctnost, a v čem se dokazuje, a kteří sou skutkové, jež křesťané mají činiti z víry Pána Krista, která a kteraká jest služba Bohu vzácná a křesťanom užitečná, a čeho se přidržíme za dobré majíce, a čeho se varujem za zlé majíc, a proč se vzdalujem od služebnosti kněžské kostelní, skrze papeže zřízené, a účastnosti s kněžími i s lidem, proč se v těch věcech některých nechceme míti. A ty věci sme s nim mluvili i odpovědi jeho slyšeli i napsané dali, i potom po všem sme s nim mluvili; ale že se to psaní rozneslo v lidí i mocným v světě některým. A jest v tom psaní vypsán smysl víry z řečí apo- štolských, tak kterak sou smyslili o víře křesťanské i o spravedl- nosti, i o jiných věcech k spasení potřebných, ale že sme mistru psali v krátkých důvodích písma, neb on svědom jest, kde co stojí psáno a o čem píšem, protož jest ukracováno; a také aby skrovně bylo, aby se jemu nestýskalo dlouho čísti, ale bojíme se, aby někdo čtouce aneb slyšíce, ješto nejsou tak svědomí písem, zle sobě nebrali, jinak než jest při nás, neb sme i mistru napsali, čemu by nerozuměl neb nepostíhal, aby se otázal, aby tak smyslil o nás jakož jest při nás o těch o všech věcech, 3
33 nás. Neb kdyžbychom mohli zachováni býti v víře Boží ne- poškvrnění a v naději živé a v skutcích křesťanských, sami bychom se odsoudili a proti svému spasení učinili, a zde bez užitka mnohá zamoucení a trápení podstupovali nadarmo, byli bychom bídnější všech lidí na světě. Protož vězte, že pro od- porné věci víře Pána Krista i skutkom křesťanským, a tak nouze spasení našého nás k tomu připudila, vědouce v jistotě, že zle stojí kněží i lid u víře i v skutcích, musili sme tak učiniti, proto abychom s nimi toho účastni nebyli a s světem neza- hynuli, a nad to nade všecko věříme, že chce tak Pán Bůh míti tento čas, aby bylo oznámeno a ohlášeno mnohému lidu v těchto zemích, že nebezpečně stojí, a v mylné naději spa- sení, nemajíce víry nepoškvrněné a skutkův křesťanských. A o to sme těchto časův i s některými mistry mluvili i s mistrem Ro- kycánem, oznamujíce jim široce oustně; a když žádal, abychom dali jemu vypsání, i vypsali sme o všech věcech, které sou při nás, z víry počet vydavajíce i z naděje, a kterak držíme a věříme o sedmeré svátosti i o poslušenství křesťanském, du- chovním i o moci povýšené v světě, že sme jí poddáni a ve všem poddaně poslušni, jakož zpráva apoštolská učí, a na věrné křesťany sluší, i také, proč sme se odloučili i odtrhli, a nejsme poddáni v některých věcech kněžím Římského kostela; a proč nemůžem věřiti v moci úřadu papeže, a v řízení Římské říše, užitku spasení svého; a také v čem sme my se ustavili, a utvr- zení pravdy přijali, že to za pravé máme, od Boha, což držíme, a nám za spasitedlné, a které jest zřízení mezi námi, a kněží kterací mají býti i služebnost, kterakou mají míti. A tak proto sme ty věci vypsali, aby známo bylo jemu, co za víru máme nepoškvrněnou, a kteraká jest naděje povolání našeho jistého očekávaní života věčného, a z kterých věcí míti máme tu jistotu, a také, která jest spravedlnost, v níž spaseni býti máme a v čem zaleží, a co jest ctnost, a v čem se dokazuje, a kteří sou skutkové, jež křesťané mají činiti z víry Pána Krista, která a kteraká jest služba Bohu vzácná a křesťanom užitečná, a čeho se přidržíme za dobré majíce, a čeho se varujem za zlé majíc, a proč se vzdalujem od služebnosti kněžské kostelní, skrze papeže zřízené, a účastnosti s kněžími i s lidem, proč se v těch věcech některých nechceme míti. A ty věci sme s nim mluvili i odpovědi jeho slyšeli i napsané dali, i potom po všem sme s nim mluvili; ale že se to psaní rozneslo v lidí i mocným v světě některým. A jest v tom psaní vypsán smysl víry z řečí apo- štolských, tak kterak sou smyslili o víře křesťanské i o spravedl- nosti, i o jiných věcech k spasení potřebných, ale že sme mistru psali v krátkých důvodích písma, neb on svědom jest, kde co stojí psáno a o čem píšem, protož jest ukracováno; a také aby skrovně bylo, aby se jemu nestýskalo dlouho čísti, ale bojíme se, aby někdo čtouce aneb slyšíce, ješto nejsou tak svědomí písem, zle sobě nebrali, jinak než jest při nás, neb sme i mistru napsali, čemu by nerozuměl neb nepostíhal, aby se otázal, aby tak smyslil o nás jakož jest při nás o těch o všech věcech, 3
Strana 34
34 — které sou při nás; neb líp můž zpraven býti slovem oust, nežli psaním, nebo písmo můž vzíti tak i jinak, ale v mluvení můž se otázati, jestli tak čili jinak. A my úmysl máme, každému žádajícímu povědíti tak, jakž jest při nás, sprostně, aby mohl porozuměti. A protož i toto ještě píšem k snadšímu rozumu o těch věcech, jakož sme již napsali, které sou byly věci při nás těchto let, i o povolání našem i původu shromáždění na- šého; také o papeži, kterak o něm smyslíme, i o původu jeho, i o panování jeho na světě spolu s císařem etc. Ale ještě povíme o tom krátce, proč my nemůžem se dověřiti spasení svého v moci ouřadu jeho. To jest proto: že nemužem o něm míti víry, by byl náměstek Pána Krista, po- selství jeho požívaje, podle řeči sv. Pavla, jakož píše: My místo Krista poselství požíváme, a v nás jest složil slovo smí- ření; neb ty, kteréž Kristus posílá a slovo smíření v srdcích jich skládá, k sobě přirovnává, řka: Kdo mi slouží, mne ná- sledůj, zapra sám sebe vezmi kříž svůj na světě v chudobě, v ponížení, v trpělivosti a v pohanění, v tichosti a v pokoře. Takovým jest zaslíbil Pán Kristus, že s nimi chce býti do skonání světa, posyluje jích v moci sýly své, a ducha pravdy dávaje, a moudrostí svou zpravuje, aby měli klíč umění, aby odvírali, a zavírali, majíce rozeznání mezi zlým a dobrým, jakož jím jest řekl: Kohož svížete, budeť svázán, kohož rozvížete, budeť rozvázán; komu odpustíte na zemi, budeť odpuštěno i na nebi a komuž zadržíte, budeť zadržáno. Protož my moc věříme při těch, kteříž poslové Kristovi jsou, ješto v jeho víře přebý- vají, a jeho spravedlnost mají, jsouce tovaryší utrpení jeho, i připodobněni smrti jeho, v skutcích ho následujíce, a živi jsou pro něho, jakož sv. Pavel dí: Živ jsem již ne já, ale živ jest ve mně Kristus, neb svět mne ukřižován a já světu. K témuž dí: My jako smetí a ohryzek, dívadlo světu i andělům, tepou nás a my se za ně modlíme, a zlořečí nám, že máme naději v Bohu živém. Neb tak sám Pán Ježíš dí, když je posílal jako ovce mezi vlky, že ty věci na ně přijdou, jako ovcím od vlkův. Protož daleký rozdíl jest, jako nebe od země, a světlo od temností povolání a položení ouřadu papežova a života jeho s kardinály i s biskupy, od řádu sv. Petra s apoštoly a s pastýři první církve křesťanské, apoštolské, kteraké polo- žení a poselství, v čem jím Pán Kristus blahoslaví, a kterak jest papež blahoslavený a důstojný v světě, povýšen ve cti a v slávě, v bohatství a v rozkoši těla, i s těmi, které posílá. A kdož ho v tom nechce blahoslaviti a povoliti a poddaný býti a poslušný, klne a zlořečí, a všecko zlé praví a do pekla duši posílá, a těla k smrti odsuzuje, a tak pohanskými popravami mučí a smrti činí. Pakli mu kdo tak v tom pod- dáni nejsou, ale zbraňují se, proti těm boje posvětí, a kříž klatby vydá, aby je hubili, pálili a mordovali, mnohou krev vylévajíce, a vždy k poslušenství aby připudili. Tak ouřad svůj vede, s pomocníky svými moci ouřadu svého dokazuje zmor- dováním mnohých lidí sobě nepoddaných. Protož daleké při-
34 — které sou při nás; neb líp můž zpraven býti slovem oust, nežli psaním, nebo písmo můž vzíti tak i jinak, ale v mluvení můž se otázati, jestli tak čili jinak. A my úmysl máme, každému žádajícímu povědíti tak, jakž jest při nás, sprostně, aby mohl porozuměti. A protož i toto ještě píšem k snadšímu rozumu o těch věcech, jakož sme již napsali, které sou byly věci při nás těchto let, i o povolání našem i původu shromáždění na- šého; také o papeži, kterak o něm smyslíme, i o původu jeho, i o panování jeho na světě spolu s císařem etc. Ale ještě povíme o tom krátce, proč my nemůžem se dověřiti spasení svého v moci ouřadu jeho. To jest proto: že nemužem o něm míti víry, by byl náměstek Pána Krista, po- selství jeho požívaje, podle řeči sv. Pavla, jakož píše: My místo Krista poselství požíváme, a v nás jest složil slovo smí- ření; neb ty, kteréž Kristus posílá a slovo smíření v srdcích jich skládá, k sobě přirovnává, řka: Kdo mi slouží, mne ná- sledůj, zapra sám sebe vezmi kříž svůj na světě v chudobě, v ponížení, v trpělivosti a v pohanění, v tichosti a v pokoře. Takovým jest zaslíbil Pán Kristus, že s nimi chce býti do skonání světa, posyluje jích v moci sýly své, a ducha pravdy dávaje, a moudrostí svou zpravuje, aby měli klíč umění, aby odvírali, a zavírali, majíce rozeznání mezi zlým a dobrým, jakož jím jest řekl: Kohož svížete, budeť svázán, kohož rozvížete, budeť rozvázán; komu odpustíte na zemi, budeť odpuštěno i na nebi a komuž zadržíte, budeť zadržáno. Protož my moc věříme při těch, kteříž poslové Kristovi jsou, ješto v jeho víře přebý- vají, a jeho spravedlnost mají, jsouce tovaryší utrpení jeho, i připodobněni smrti jeho, v skutcích ho následujíce, a živi jsou pro něho, jakož sv. Pavel dí: Živ jsem již ne já, ale živ jest ve mně Kristus, neb svět mne ukřižován a já světu. K témuž dí: My jako smetí a ohryzek, dívadlo světu i andělům, tepou nás a my se za ně modlíme, a zlořečí nám, že máme naději v Bohu živém. Neb tak sám Pán Ježíš dí, když je posílal jako ovce mezi vlky, že ty věci na ně přijdou, jako ovcím od vlkův. Protož daleký rozdíl jest, jako nebe od země, a světlo od temností povolání a položení ouřadu papežova a života jeho s kardinály i s biskupy, od řádu sv. Petra s apoštoly a s pastýři první církve křesťanské, apoštolské, kteraké polo- žení a poselství, v čem jím Pán Kristus blahoslaví, a kterak jest papež blahoslavený a důstojný v světě, povýšen ve cti a v slávě, v bohatství a v rozkoši těla, i s těmi, které posílá. A kdož ho v tom nechce blahoslaviti a povoliti a poddaný býti a poslušný, klne a zlořečí, a všecko zlé praví a do pekla duši posílá, a těla k smrti odsuzuje, a tak pohanskými popravami mučí a smrti činí. Pakli mu kdo tak v tom pod- dáni nejsou, ale zbraňují se, proti těm boje posvětí, a kříž klatby vydá, aby je hubili, pálili a mordovali, mnohou krev vylévajíce, a vždy k poslušenství aby připudili. Tak ouřad svůj vede, s pomocníky svými moci ouřadu svého dokazuje zmor- dováním mnohých lidí sobě nepoddaných. Protož daleké při-
Strana 35
35 rovnání papežovo k sv. Petru, kterýž ukřižován, i jeho ná- městkové po něm mučedlníctvo trpěli, pět a třidceti jich, až do Sylvestra, papeže prvního. Tak i jiní milí apoštolé a pastýři křesťanův verných všecky časy první církve trpěli sou pro spravedlnost od těch, kteříž jim poddáni nechtěli býti, zlého za zlé nečiníce, ale nepřatelom dobré věci obmýšlejíce, jim dobrého žádali, za ně Pánu Bohu se modlili, a tak blahosla- vení a důstojní byli, jakož sv. Petr píše, že se musíte zkusiti, jako zlato v ohni, v rozličných pokušeních, aby byli nalezeni v chválu, v slávu i v čest, v zjevení Pána Krista. Protož tak držíme a věříme, o poslech Pána Krista, ješto moc ouřadu mají sv. Petra k rozvázaní i k svázaní, že ouzkou cestou jdou s malým stádcem, následujíc Pána Krista, jakož sv. Pavel dí: Skrze trpělivost běžme, patříce na Pána Krista, kterýž předloživ sobě radost, strpěl kříž. Protož daleké přirovnání papeže s posly jeho k poslom Pána Krista, neb papež širokou cestou jde, u velikém množství světa, s mocí císařskou, protož nemůžem věřiti v moci ouřadu jeho užitka spasení svého skrze posly jeho, kteříž tak poselství požívají, a Pána Krista nenásledují a milých apoštolův jeho. Ale mohlby se někdo domnívati, slyše tyto řeči, že bychom všecky lidi odsuzovali a potupovali, kdež sou koli po všem světě, kdož s námi nejsou v tomto svolení, a oznámení toho, což jest mezi námi. Tohoť při nás není, neb my víme, že sou mnozí lidé po zemích, ješto nepovolili nikdy papeži, ani v ouřadu jeho užitku spasení věřili. Neb hned zprvu nepovolili sou s Petrem Valdenským, první církve sv:, množství křesfanův. Také i v církvi Indických zemí a Řeckých, ješto mají službu rozdílnou od Římských, a papeži poddáni nejsou, ustavení jeho nedrží; kdež sou pak koli kteří i mezi pohany po všem světě, ješto došli víry Pána Krista, rodu no- vého, ne z semene porušitedlného, a skrze slovo Boha ži- vého, a skutečně živi byli a jsou v křesťanském životě, podle zprávy apoštolské, též i v Římské církvi i ve všech královstvích, všecky časy, od počátku Sylvestra, kteřížkoli z kterého řádu přišli k té pravdě a přicházejí, spaseni budou. A o tom sme mistru Rokycánovi široce napsali, neb my se všemi žádáme účastnost míti, kdež sou koli po všem světě vyvolení Boží. Ale s těmi se bojíme účastenství míti, kteřížkoli zůstávají v hříchu a v smrti, nemajíce víry v pravdě Pána Krista, ani skutkův křesťanských. A to na oko vidíme i ušima slyšíme, že základně a kořenně sou v prvorozeném hříchu Adama a Evy, z moci zlého ducha, a to zjevně skutkové jich i slova ukazují obecně, při kněžích i při lidech. Netřeba se domnívati, ani posuzovati, neb tak věříme, že jest to zlé a zatracení hodné, v čemž přebývají; neb sv. Jan dí: V tom sou zjevni synové Boží a synové ďáblovi; každý, kdož hřeší, a sám Pán Ježíš k témuž dí: Kdož činí hřích, slouha jest hřícha. Protož vězte, proč se odlučujem od kněží i od lidu, že proto, abychom s nimi svolujíce, v těch věcech nezahynuli; neb sme zjevně poznali i skrze písma, že kněží zle ouřad svůj vedou, v něm
35 rovnání papežovo k sv. Petru, kterýž ukřižován, i jeho ná- městkové po něm mučedlníctvo trpěli, pět a třidceti jich, až do Sylvestra, papeže prvního. Tak i jiní milí apoštolé a pastýři křesťanův verných všecky časy první církve trpěli sou pro spravedlnost od těch, kteříž jim poddáni nechtěli býti, zlého za zlé nečiníce, ale nepřatelom dobré věci obmýšlejíce, jim dobrého žádali, za ně Pánu Bohu se modlili, a tak blahosla- vení a důstojní byli, jakož sv. Petr píše, že se musíte zkusiti, jako zlato v ohni, v rozličných pokušeních, aby byli nalezeni v chválu, v slávu i v čest, v zjevení Pána Krista. Protož tak držíme a věříme, o poslech Pána Krista, ješto moc ouřadu mají sv. Petra k rozvázaní i k svázaní, že ouzkou cestou jdou s malým stádcem, následujíc Pána Krista, jakož sv. Pavel dí: Skrze trpělivost běžme, patříce na Pána Krista, kterýž předloživ sobě radost, strpěl kříž. Protož daleké přirovnání papeže s posly jeho k poslom Pána Krista, neb papež širokou cestou jde, u velikém množství světa, s mocí císařskou, protož nemůžem věřiti v moci ouřadu jeho užitka spasení svého skrze posly jeho, kteříž tak poselství požívají, a Pána Krista nenásledují a milých apoštolův jeho. Ale mohlby se někdo domnívati, slyše tyto řeči, že bychom všecky lidi odsuzovali a potupovali, kdež sou koli po všem světě, kdož s námi nejsou v tomto svolení, a oznámení toho, což jest mezi námi. Tohoť při nás není, neb my víme, že sou mnozí lidé po zemích, ješto nepovolili nikdy papeži, ani v ouřadu jeho užitku spasení věřili. Neb hned zprvu nepovolili sou s Petrem Valdenským, první církve sv:, množství křesfanův. Také i v církvi Indických zemí a Řeckých, ješto mají službu rozdílnou od Římských, a papeži poddáni nejsou, ustavení jeho nedrží; kdež sou pak koli kteří i mezi pohany po všem světě, ješto došli víry Pána Krista, rodu no- vého, ne z semene porušitedlného, a skrze slovo Boha ži- vého, a skutečně živi byli a jsou v křesťanském životě, podle zprávy apoštolské, též i v Římské církvi i ve všech královstvích, všecky časy, od počátku Sylvestra, kteřížkoli z kterého řádu přišli k té pravdě a přicházejí, spaseni budou. A o tom sme mistru Rokycánovi široce napsali, neb my se všemi žádáme účastnost míti, kdež sou koli po všem světě vyvolení Boží. Ale s těmi se bojíme účastenství míti, kteřížkoli zůstávají v hříchu a v smrti, nemajíce víry v pravdě Pána Krista, ani skutkův křesťanských. A to na oko vidíme i ušima slyšíme, že základně a kořenně sou v prvorozeném hříchu Adama a Evy, z moci zlého ducha, a to zjevně skutkové jich i slova ukazují obecně, při kněžích i při lidech. Netřeba se domnívati, ani posuzovati, neb tak věříme, že jest to zlé a zatracení hodné, v čemž přebývají; neb sv. Jan dí: V tom sou zjevni synové Boží a synové ďáblovi; každý, kdož hřeší, a sám Pán Ježíš k témuž dí: Kdož činí hřích, slouha jest hřícha. Protož vězte, proč se odlučujem od kněží i od lidu, že proto, abychom s nimi svolujíce, v těch věcech nezahynuli; neb sme zjevně poznali i skrze písma, že kněží zle ouřad svůj vedou, v něm
Strana 36
36 — živi jsou proti Bohu i s lidem obecně. Neb které sou věci k spasení podstatné, těch nemají, pravého pokání, od skutkův mrtvých a víry k Bohu a křtu v Kristu Ježíši, jakož sv. Pavel píše: Nejsou přeneseni od smrti v život, nepřijali daru milosti Boží, nevešli v poslušenství Pána Krista, aby jeho zasloužení účastni byli, a krví jeho očištěni, aby v duchu posvěcení při- jali, a zakusili slova Božího, dobrého, a moci věka budoucího, ale zůstávají v moci přirození svého, závistí ďábelskou ztráve- ného hřícha k smrti, aniž tomu rozumějí, co je to hříchom umříti a spravedlnosti živu býti, jakož sv. Pavel píše: Aby již ne sobě živi byli t: podle vůle své a přirození svého zkaže- ného, ale Pánu Kristu, jenž za ně umřel; neb kdož má spasen býti, musí starého člověka svléci t: zlé přirození v sobě pře- moci, a obyčeje a navyklosti škodné změniti mocí víry, slova pravdy; jakož sv. Pavel dí: A tak obléci se v Pána Ježíše Krista. A tenť jest křest k spasení užitečný, jakož o tom píše sv. Pavel: V smrti Pána Krista pokřtěnu býti; a jakož vstal jest Pán Kristus v slávě otce svého, takéž v obnovení života choditi, jsouce spolu štípeni v podobenství smrti jeho, aby byl vetchý člověk ukřižován, a zkaženo tělo hřícha, a tak aby ne- byli poddáni hříchu, poslouchajíce jeho, ale aby poslouchali spravedlnosti k životu věčnému. Neb i ten lid, ješto se velmi kněží přidrží v služebnostech kostelních, proměniv některé tvár- nosti od světa postavou a rouchem, i trpení podstupuje, které sami sobě zvolé, jakožto: Posty, žíně a jiná trápení. Ale toho proto nezná obecně, čím by v sobě měl přemoci zlé, smrte- dlné, z duchu nečistého pošlé, aby to sami v sobě poznajíce, mrtvili, tomu nepovolujíce, tomu se zlému mocně odjímali, sebe zapírali, skutkův těla nečiníce, a všeliká trpení, kteráž na ně přicházejí Božím dopuštěním, na se brali, s milostí i ten kříž nesli, zlému v sobě místa nedávajíc duchu popudlivému, hněvivému a mstivému, a pak dověrným srdcem Bohu se od- dali t: v následování Pána Krista Ježíše, a což slovo jeho chce, tomu poddáni býti skutečně, v duchu svém to milujíce, vždycky hotovost a snažnost k tomu aby bylo v každém místě, všecky časy z milosti Boží činíce, a zlého se varujíce, a tak, jakož sv. Pavel píše, aby se ustavili v spravedlnosti, kteráž jest z víry v Krista Ježíši, kteráž z Boha jest u víře v poznání jeho a moc vzkříšení, k němuž opět sv. Pavel dí: Království Boží jest spravedlnost, pokoj, radost v duchu sv.: Protož kdož sou se v té spravedlnosti ustavili, království sou nepohnuté přijali, a mají milost, skrze nížto slouží Kristovi, a libí se Bohu. A toť jest zákon napsaný v srdcích ne černidlem, ale duchem Boha živého, kterýž vysvobozuje od zákona hříchu a smrti, duch života. Takovýchť jest vytězství, víra, neb v sobě mají většího, než jest v světě, neb skrze Pána Krista nad to roz- množena jest v nich milost. O takových sv. Petr píše, že se ostříhají v moci Boží, skrze víru na spasení. K témuž sv. Jan dí, že přikázaní jeho nejsou těžká, neb všecko, což se naro- dilo z Boha, přemáhať svět, to jest, jakožto hned píše: Žádost
36 — živi jsou proti Bohu i s lidem obecně. Neb které sou věci k spasení podstatné, těch nemají, pravého pokání, od skutkův mrtvých a víry k Bohu a křtu v Kristu Ježíši, jakož sv. Pavel píše: Nejsou přeneseni od smrti v život, nepřijali daru milosti Boží, nevešli v poslušenství Pána Krista, aby jeho zasloužení účastni byli, a krví jeho očištěni, aby v duchu posvěcení při- jali, a zakusili slova Božího, dobrého, a moci věka budoucího, ale zůstávají v moci přirození svého, závistí ďábelskou ztráve- ného hřícha k smrti, aniž tomu rozumějí, co je to hříchom umříti a spravedlnosti živu býti, jakož sv. Pavel píše: Aby již ne sobě živi byli t: podle vůle své a přirození svého zkaže- ného, ale Pánu Kristu, jenž za ně umřel; neb kdož má spasen býti, musí starého člověka svléci t: zlé přirození v sobě pře- moci, a obyčeje a navyklosti škodné změniti mocí víry, slova pravdy; jakož sv. Pavel dí: A tak obléci se v Pána Ježíše Krista. A tenť jest křest k spasení užitečný, jakož o tom píše sv. Pavel: V smrti Pána Krista pokřtěnu býti; a jakož vstal jest Pán Kristus v slávě otce svého, takéž v obnovení života choditi, jsouce spolu štípeni v podobenství smrti jeho, aby byl vetchý člověk ukřižován, a zkaženo tělo hřícha, a tak aby ne- byli poddáni hříchu, poslouchajíce jeho, ale aby poslouchali spravedlnosti k životu věčnému. Neb i ten lid, ješto se velmi kněží přidrží v služebnostech kostelních, proměniv některé tvár- nosti od světa postavou a rouchem, i trpení podstupuje, které sami sobě zvolé, jakožto: Posty, žíně a jiná trápení. Ale toho proto nezná obecně, čím by v sobě měl přemoci zlé, smrte- dlné, z duchu nečistého pošlé, aby to sami v sobě poznajíce, mrtvili, tomu nepovolujíce, tomu se zlému mocně odjímali, sebe zapírali, skutkův těla nečiníce, a všeliká trpení, kteráž na ně přicházejí Božím dopuštěním, na se brali, s milostí i ten kříž nesli, zlému v sobě místa nedávajíc duchu popudlivému, hněvivému a mstivému, a pak dověrným srdcem Bohu se od- dali t: v následování Pána Krista Ježíše, a což slovo jeho chce, tomu poddáni býti skutečně, v duchu svém to milujíce, vždycky hotovost a snažnost k tomu aby bylo v každém místě, všecky časy z milosti Boží činíce, a zlého se varujíce, a tak, jakož sv. Pavel píše, aby se ustavili v spravedlnosti, kteráž jest z víry v Krista Ježíši, kteráž z Boha jest u víře v poznání jeho a moc vzkříšení, k němuž opět sv. Pavel dí: Království Boží jest spravedlnost, pokoj, radost v duchu sv.: Protož kdož sou se v té spravedlnosti ustavili, království sou nepohnuté přijali, a mají milost, skrze nížto slouží Kristovi, a libí se Bohu. A toť jest zákon napsaný v srdcích ne černidlem, ale duchem Boha živého, kterýž vysvobozuje od zákona hříchu a smrti, duch života. Takovýchť jest vytězství, víra, neb v sobě mají většího, než jest v světě, neb skrze Pána Krista nad to roz- množena jest v nich milost. O takových sv. Petr píše, že se ostříhají v moci Boží, skrze víru na spasení. K témuž sv. Jan dí, že přikázaní jeho nejsou těžká, neb všecko, což se naro- dilo z Boha, přemáhať svět, to jest, jakožto hned píše: Žádost
Strana 37
37 — očí, žádost těla a pýcha života; protož dí: Co jest, jenž pře- mahá svět? Víra vaše, neb to jest vítězství víra vaše. K témuž dí sv. Pavel: Ve všech věcech vezměte štít víry, v němž byste všecky spisy ohnivé, zlostného ducha uhasili. Tyto řeči apo- štolé píší, proto abychom my čtouci a slyšíce, v té pravdě mocní byli, jakož sv. Pavel dí: Posylňte se v Pánu, v moci syly jeho, neb není nám bojování proti lidem, ješto sou z těla a ze krve, abychom k tomu boji potřebovali pancíře a meče železného; ale potřebí nám, abychom se oblékli v pancíř víry a lásky, a přijali meč jenž jest slovo Boží, abychom skrze všelikou prosbu a modlitbu ten boj obdrželi, proti chytrým zálohám ďábelským, a knížatom temností z nebes. Neb ďábel, jako lev řeva, obcházeje hledá, koho by sežral, a žádosti tě- lesné rytěřují proti duši, a svět svými marnostmi a lahodami nápomocen tělu, ješto bojuje proti duši. A protož potřebí jest s sv. Pavlem často se modliti, klekajíce na svá kolena, aby Bůh otec podle bohatství slávy své, dal moc s hůry ku posyl- nění skrze ducha sv., aby Kristus Ježíš přebýval skrze víru v srdcích naších v vnitřním člověku, abychom byli vkořeněni a založeni v lásce a stíhli se všemi svatými, která jest dlouhost a širokost, a vyssokost a hlubokost, abychom poznali převýšené umění lásky Kristovy, a byli v Božskou plnost naplněni. Tohoť nám sluší žádati, často se modlíce jeho milosti, aby v nás pravda svrchu psaných řečí apoštolských přebývala mocně, abychom mohli činiti v pravdě dobře z Božské plnosti skrze Pána Krista, věrou jeho utvrzeni jsouce, a v spravedlnosti usta- veni, a v ctnosti posyleni, abychom skutky dobré činili a ctnostný život vedli, přemáhajíc v sobě zlé všeliké, pýchu, lakomství, libosti těla, hněv, nemilost, hořkost, zlobivost i všelikou zlou žádost; neb kteří sou Kristovi, ti sou ukřižovali těla svá, s hříchy i s žádostmi, aby mrtví byli hříchu, a živi Bohu, a tak důstojně chodili, jakož Apoštol učí, v povolání svém, ve vší pokoře a tichosti, jsouce zdrželiví, trpěliví, dobrotiví, milostiví, lítostiví, milosrdní, čistí, střídmí, skrovní, stydliví, po- kojní, dobrého žádostiví, a povolní, ke všelikému skutku do- brému hotoví, z milosti dobře činíce, jsouce duchem lásky vedeni. Neb my tak tomu rozumíme, že kdož má víru Boží pravou, živou, ten má moc, aby mrtvil v sobě zlé, a dělal z milosti skutky dobré, neb dí sv. Pavel: Víra skrze lásku dělá t: všeliký skutek dobrý, a vede život cnostný, neb cnost jest moc víry v duchu, že člověk vzdrží se od zlého, v čem přirození jeho stojí mocně, podle řečí sv. Pavla, jakož dí: Nalezám jiný zákon v oudech mých, jenž se protiví zákonu mysli mé, jenž mě jímá v zákon hřícha, kterýž jest v oudech mých. Protož dí: Mrtvěte oudy vaše; i protož to mrtvení jest v sobě zlého přemahání mocí víry slova pravdy, neb dí sv. Petr: Všicku péči přiložte k víře, posluhovati, u víře moc a v moci umění, a v umění zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, a v trpě- livosti milostivost, a v milostivosti bratrské milování, a v bratr- ském milování lásku. A tak sv. Petr to vypisuje, rozdíl klada,
37 — očí, žádost těla a pýcha života; protož dí: Co jest, jenž pře- mahá svět? Víra vaše, neb to jest vítězství víra vaše. K témuž dí sv. Pavel: Ve všech věcech vezměte štít víry, v němž byste všecky spisy ohnivé, zlostného ducha uhasili. Tyto řeči apo- štolé píší, proto abychom my čtouci a slyšíce, v té pravdě mocní byli, jakož sv. Pavel dí: Posylňte se v Pánu, v moci syly jeho, neb není nám bojování proti lidem, ješto sou z těla a ze krve, abychom k tomu boji potřebovali pancíře a meče železného; ale potřebí nám, abychom se oblékli v pancíř víry a lásky, a přijali meč jenž jest slovo Boží, abychom skrze všelikou prosbu a modlitbu ten boj obdrželi, proti chytrým zálohám ďábelským, a knížatom temností z nebes. Neb ďábel, jako lev řeva, obcházeje hledá, koho by sežral, a žádosti tě- lesné rytěřují proti duši, a svět svými marnostmi a lahodami nápomocen tělu, ješto bojuje proti duši. A protož potřebí jest s sv. Pavlem často se modliti, klekajíce na svá kolena, aby Bůh otec podle bohatství slávy své, dal moc s hůry ku posyl- nění skrze ducha sv., aby Kristus Ježíš přebýval skrze víru v srdcích naších v vnitřním člověku, abychom byli vkořeněni a založeni v lásce a stíhli se všemi svatými, která jest dlouhost a širokost, a vyssokost a hlubokost, abychom poznali převýšené umění lásky Kristovy, a byli v Božskou plnost naplněni. Tohoť nám sluší žádati, často se modlíce jeho milosti, aby v nás pravda svrchu psaných řečí apoštolských přebývala mocně, abychom mohli činiti v pravdě dobře z Božské plnosti skrze Pána Krista, věrou jeho utvrzeni jsouce, a v spravedlnosti usta- veni, a v ctnosti posyleni, abychom skutky dobré činili a ctnostný život vedli, přemáhajíc v sobě zlé všeliké, pýchu, lakomství, libosti těla, hněv, nemilost, hořkost, zlobivost i všelikou zlou žádost; neb kteří sou Kristovi, ti sou ukřižovali těla svá, s hříchy i s žádostmi, aby mrtví byli hříchu, a živi Bohu, a tak důstojně chodili, jakož Apoštol učí, v povolání svém, ve vší pokoře a tichosti, jsouce zdrželiví, trpěliví, dobrotiví, milostiví, lítostiví, milosrdní, čistí, střídmí, skrovní, stydliví, po- kojní, dobrého žádostiví, a povolní, ke všelikému skutku do- brému hotoví, z milosti dobře činíce, jsouce duchem lásky vedeni. Neb my tak tomu rozumíme, že kdož má víru Boží pravou, živou, ten má moc, aby mrtvil v sobě zlé, a dělal z milosti skutky dobré, neb dí sv. Pavel: Víra skrze lásku dělá t: všeliký skutek dobrý, a vede život cnostný, neb cnost jest moc víry v duchu, že člověk vzdrží se od zlého, v čem přirození jeho stojí mocně, podle řečí sv. Pavla, jakož dí: Nalezám jiný zákon v oudech mých, jenž se protiví zákonu mysli mé, jenž mě jímá v zákon hřícha, kterýž jest v oudech mých. Protož dí: Mrtvěte oudy vaše; i protož to mrtvení jest v sobě zlého přemahání mocí víry slova pravdy, neb dí sv. Petr: Všicku péči přiložte k víře, posluhovati, u víře moc a v moci umění, a v umění zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, a v trpě- livosti milostivost, a v milostivosti bratrské milování, a v bratr- ském milování lásku. A tak sv. Petr to vypisuje, rozdíl klada,
Strana 38
38 — kdo spaseni mají býti a kdo zatraceni, neb tu dí: Kdož těch věcí nemají, v temnostech sou a šámají t: na zatracení, ale kdož ty věci v sobě mají a v tom se ostříhají, dar milosti Boží mají k životu věčnému. Neb v té řeči dí opět, že skrze to nejdražší zaslíbení Pána Krista jsou účastni Božského při- rození. A o takovýchť se píše od sv. Pavla, že sou chrám Boha živého; neb davají v sobě místo duchu sv. a Kristus Ježíš přebývá v nich. Neb k tomu jest řeč tato Pána Ježíše Krista, jenž dí: Kdo má přikázaní má a zachovává je, tenť jest, jenž miluje mě, a kdož miluje mne, bude milován od otce mého, a já budu milovati jeho, a oznámím jemu se samého. A dí v té řeči: K němu přijdeme a příbytek u něho učiníme. K témuž dí sv. Pavel: Vzdělávejte se v příbytek Boží v duchu sv. A sv. Jan dí: V tom víme, že přebývá v nás, že z ducha svého dal jest nám; a k témuž opět dí: Toto píšem vám, abyste tovaryství měli s námi, a tovaryství naše s Bohem otcem i s Ježíšem Kristem, synem jeho. Protož vězte z těchto písem apoštolských, že jest blízko Pán Bůh těm, kdož mají spaseni býti; neb v něm sme živi a v něm se hýbem. Netřebať se rouhati, ani posmívati těm, ješto říkají, chtíť svatí býti a do- konalí, neb každý člověk má to věděti, že musí před stolicí Kristovou státi, počet vydávaje, za své skutky odplatu vzíti. Protož potřebí bázni Boží, aby s strachem a s lekáním své spasení činili, a jedni druhým napomocni k dobrému byli, a v dobrém se radovali, a této zprávy apoštolské následovali; neb sv. Petr učí, aby podkašíce bedra mysli své, střízví a do- konalí, měli naději k spasení, a přivodě řeč Boží, dí: Svatí buďte, nebť sem já svatý Pán Bůh váš. Protož tomu máme rozuměti, že z něho a skrze něho a v něm sou všecky věci, jakož dí sv. Pavel: Neb z moci jeho, moci syly posylněni sme, a skrze něho moudrosti nabýváme syna jeho, a jim učeni a zpravováni býváme v umění Božím a v něm nabýváme do- broty ducha sv., ducha lásky, jíž ustaveno bývá srdce naše v milosti jeho Božské; neb tou mocí přemáháme v sobě vše- liké zlé v žádostech i v těle, z ducha nenávistného, vsaté v srdce otce našého Adama a Evy. A v té moci činíme mocně, a v té moudrosti, a skrze ní poznáváme dobré, věčné, a umíme dobře činiti, a od zlého se ostříhati t: od chytrostí duchu temností. A v té dobrotě ducha milujem Boha a bližní, v níž zachováni býváme ode všech milostí zlých, že nemilujem světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou, a s oblíbením dobré všecko mi- lujem. A tak mají býti věrní křesťané, aby Bohu hodně cho- dili, ve všech věcech líbíce se jemu; k tomuť dí sv. Petr: Snažte se, abyste skrze dobré skutky jisté vaše povolání a vy- volení činili, a to činíce nebudete hřešiti nikdy, ale bude vám hojný dán vchod u věčné království Pána Jezu Krista, neb tam nic poškvrněného nemůž. Protož, kdož tam mají vjíti v království, musí nehřešiti z úmysla a vůle žádné věci, kteréž Bůh nechce a nelíbí, nečiniti. Ale všecko, cožkoli člověk činí, má z dobré vůle pojíti v upřímném umysle, ve jméno Pána
38 — kdo spaseni mají býti a kdo zatraceni, neb tu dí: Kdož těch věcí nemají, v temnostech sou a šámají t: na zatracení, ale kdož ty věci v sobě mají a v tom se ostříhají, dar milosti Boží mají k životu věčnému. Neb v té řeči dí opět, že skrze to nejdražší zaslíbení Pána Krista jsou účastni Božského při- rození. A o takovýchť se píše od sv. Pavla, že sou chrám Boha živého; neb davají v sobě místo duchu sv. a Kristus Ježíš přebývá v nich. Neb k tomu jest řeč tato Pána Ježíše Krista, jenž dí: Kdo má přikázaní má a zachovává je, tenť jest, jenž miluje mě, a kdož miluje mne, bude milován od otce mého, a já budu milovati jeho, a oznámím jemu se samého. A dí v té řeči: K němu přijdeme a příbytek u něho učiníme. K témuž dí sv. Pavel: Vzdělávejte se v příbytek Boží v duchu sv. A sv. Jan dí: V tom víme, že přebývá v nás, že z ducha svého dal jest nám; a k témuž opět dí: Toto píšem vám, abyste tovaryství měli s námi, a tovaryství naše s Bohem otcem i s Ježíšem Kristem, synem jeho. Protož vězte z těchto písem apoštolských, že jest blízko Pán Bůh těm, kdož mají spaseni býti; neb v něm sme živi a v něm se hýbem. Netřebať se rouhati, ani posmívati těm, ješto říkají, chtíť svatí býti a do- konalí, neb každý člověk má to věděti, že musí před stolicí Kristovou státi, počet vydávaje, za své skutky odplatu vzíti. Protož potřebí bázni Boží, aby s strachem a s lekáním své spasení činili, a jedni druhým napomocni k dobrému byli, a v dobrém se radovali, a této zprávy apoštolské následovali; neb sv. Petr učí, aby podkašíce bedra mysli své, střízví a do- konalí, měli naději k spasení, a přivodě řeč Boží, dí: Svatí buďte, nebť sem já svatý Pán Bůh váš. Protož tomu máme rozuměti, že z něho a skrze něho a v něm sou všecky věci, jakož dí sv. Pavel: Neb z moci jeho, moci syly posylněni sme, a skrze něho moudrosti nabýváme syna jeho, a jim učeni a zpravováni býváme v umění Božím a v něm nabýváme do- broty ducha sv., ducha lásky, jíž ustaveno bývá srdce naše v milosti jeho Božské; neb tou mocí přemáháme v sobě vše- liké zlé v žádostech i v těle, z ducha nenávistného, vsaté v srdce otce našého Adama a Evy. A v té moci činíme mocně, a v té moudrosti, a skrze ní poznáváme dobré, věčné, a umíme dobře činiti, a od zlého se ostříhati t: od chytrostí duchu temností. A v té dobrotě ducha milujem Boha a bližní, v níž zachováni býváme ode všech milostí zlých, že nemilujem světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou, a s oblíbením dobré všecko mi- lujem. A tak mají býti věrní křesťané, aby Bohu hodně cho- dili, ve všech věcech líbíce se jemu; k tomuť dí sv. Petr: Snažte se, abyste skrze dobré skutky jisté vaše povolání a vy- volení činili, a to činíce nebudete hřešiti nikdy, ale bude vám hojný dán vchod u věčné království Pána Jezu Krista, neb tam nic poškvrněného nemůž. Protož, kdož tam mají vjíti v království, musí nehřešiti z úmysla a vůle žádné věci, kteréž Bůh nechce a nelíbí, nečiniti. Ale všecko, cožkoli člověk činí, má z dobré vůle pojíti v upřímném umysle, ve jméno Pána
Strana 39
39 — Ježíše, v slovu i v skutku, neb ten rod nový nemá v sobě hříchu, neb jest spravedliv od hříchu skrze Pána Krista, jakož sv. Jan dí, že každý, kdož z Boha narozen spravedlivý jest, a nemůž hřešiti, neb símě jeho zachovává jej. Protož dí, že láska nezávidí, nepopouzí se, nemyslí zlého etc. Ačkoli z strany přirození našeho, zlostným duchem skaženého nemáme se z hříchův vymlouvati, ale nad tím zlým máme sobě stýskati, a v nízké pokoře přebývati, a říci s sv. Pavlem: Nešťastný já člověk, kdo mě vysvobodí z těla smrti této, milost Boží skrze Pána Ježíše, kteřížto ne podle těla živi jsou, ale podle duchu, neb Pán Ježíš umřel za hříchy naše, a vstal pro ospravedlnění naše, a tak sme spravedliví učiněni, že nám se nepočítá za hřích, ani váží, takový proti vůli a umyslu nedostatek všední, neb dí: Milujícím Boha všecky věci pomáhají k spasení. Neb skrze to vyvolení Boží nevyssoko smyslí, vědouce, že z sebe a od sebe nemohou nic dobrého, ani co pomysliti; neb kdyby všecky věci učinili, kteréž Bůh chce míti, ještě mají říci: Ne- užitečné slouhy sme učiněni, učinivše všecky věci, kteréž sme měli učiniti. Protož nečiní se hodní Boha lidé skrze skutky dobré, mnohé, ale Bůh činí je hodné sebe, jakož dí sv. Pavel: Vzácné nás učinil v milém synu svém. A opět dí: Abyste s radostí díky činili Bohu otci, že vás hodné učinil v stránku losu svatých v světlosti, a vytrhl z temností a přivedl do krá- lovství milování syna svého. Protož máme věděti, že nemůžem sami z sebe a od sebe, a skrze se nic učiniti užitečného k spa- sení, neb sám Pán Ježíš dí: Beze mne nemůžete nic učiniti. Protož z něho a skrze něho a v něm všecky věci sou, kteréž sou nového stvoření u vnítřním člověku. A takovíť mají víru v Boha otce, všemohůcího, i Jezu Krista, syna jeho, a tak dále i v ducha sv. Neb skrze víru přidrží se Boha, mocného, mou- drého, dobrotivého, a jeden duch sou s ním, jakož sv. Pavel dí: A tak kdož tu víru v srdcích mají, jakož sv. Petr dí: Tit sou přišli k spravedlnosti Boha otce, a spasitele Krista Ježíše. A k tomu dí Apoštol: Srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání bývá k spasení. Protož kdož tu víru mají, že spravedliví učiněni sou, z víry, jsouce jí poděleni v srdcích mocně, ústy vyznávají spasitedlně, o tom svědectví vydávajíce, což v srdcích mají, v pravdě říkajíce: Věřím v Boha otce vše- mohůcího; ale ti, kdož jí v pravdě nemají, křivé svědectví vy- dávají, mluvíce to, což není, jako by někdo řekl: Mám teď zlato, maje toliko bláto, křivdu by mluvil. Takéž toto: Pra- více se býti synové jeho, nemajíc z Božské moci rodu nového jeho, neprávě svědčí o sobě, jsouce toliko z rodu tělesného, z semene hříchem zkaženého; a to skutek jich ukazuje, i řeč jich oznamuje, že stojí mocí přirození svého duchem zlostným štípeného, jakož se toho ovotce ukazuje v skutcích zlých a v řečech mrzkých. Protož i moudrosti Boží nemají v roz- umu duchovním, i nemohou poznati dobrých věcí, věčných, ale smyslem svého těla rozeznávají vtipným rozumem a přiro- zeným, a moudrostí vyučenou, a obvyklou v umění písma,
39 — Ježíše, v slovu i v skutku, neb ten rod nový nemá v sobě hříchu, neb jest spravedliv od hříchu skrze Pána Krista, jakož sv. Jan dí, že každý, kdož z Boha narozen spravedlivý jest, a nemůž hřešiti, neb símě jeho zachovává jej. Protož dí, že láska nezávidí, nepopouzí se, nemyslí zlého etc. Ačkoli z strany přirození našeho, zlostným duchem skaženého nemáme se z hříchův vymlouvati, ale nad tím zlým máme sobě stýskati, a v nízké pokoře přebývati, a říci s sv. Pavlem: Nešťastný já člověk, kdo mě vysvobodí z těla smrti této, milost Boží skrze Pána Ježíše, kteřížto ne podle těla živi jsou, ale podle duchu, neb Pán Ježíš umřel za hříchy naše, a vstal pro ospravedlnění naše, a tak sme spravedliví učiněni, že nám se nepočítá za hřích, ani váží, takový proti vůli a umyslu nedostatek všední, neb dí: Milujícím Boha všecky věci pomáhají k spasení. Neb skrze to vyvolení Boží nevyssoko smyslí, vědouce, že z sebe a od sebe nemohou nic dobrého, ani co pomysliti; neb kdyby všecky věci učinili, kteréž Bůh chce míti, ještě mají říci: Ne- užitečné slouhy sme učiněni, učinivše všecky věci, kteréž sme měli učiniti. Protož nečiní se hodní Boha lidé skrze skutky dobré, mnohé, ale Bůh činí je hodné sebe, jakož dí sv. Pavel: Vzácné nás učinil v milém synu svém. A opět dí: Abyste s radostí díky činili Bohu otci, že vás hodné učinil v stránku losu svatých v světlosti, a vytrhl z temností a přivedl do krá- lovství milování syna svého. Protož máme věděti, že nemůžem sami z sebe a od sebe, a skrze se nic učiniti užitečného k spa- sení, neb sám Pán Ježíš dí: Beze mne nemůžete nic učiniti. Protož z něho a skrze něho a v něm všecky věci sou, kteréž sou nového stvoření u vnítřním člověku. A takovíť mají víru v Boha otce, všemohůcího, i Jezu Krista, syna jeho, a tak dále i v ducha sv. Neb skrze víru přidrží se Boha, mocného, mou- drého, dobrotivého, a jeden duch sou s ním, jakož sv. Pavel dí: A tak kdož tu víru v srdcích mají, jakož sv. Petr dí: Tit sou přišli k spravedlnosti Boha otce, a spasitele Krista Ježíše. A k tomu dí Apoštol: Srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání bývá k spasení. Protož kdož tu víru mají, že spravedliví učiněni sou, z víry, jsouce jí poděleni v srdcích mocně, ústy vyznávají spasitedlně, o tom svědectví vydávajíce, což v srdcích mají, v pravdě říkajíce: Věřím v Boha otce vše- mohůcího; ale ti, kdož jí v pravdě nemají, křivé svědectví vy- dávají, mluvíce to, což není, jako by někdo řekl: Mám teď zlato, maje toliko bláto, křivdu by mluvil. Takéž toto: Pra- více se býti synové jeho, nemajíc z Božské moci rodu nového jeho, neprávě svědčí o sobě, jsouce toliko z rodu tělesného, z semene hříchem zkaženého; a to skutek jich ukazuje, i řeč jich oznamuje, že stojí mocí přirození svého duchem zlostným štípeného, jakož se toho ovotce ukazuje v skutcích zlých a v řečech mrzkých. Protož i moudrosti Boží nemají v roz- umu duchovním, i nemohou poznati dobrých věcí, věčných, ale smyslem svého těla rozeznávají vtipným rozumem a přiro- zeným, a moudrostí vyučenou, a obvyklou v umění písma,
Strana 40
40 — zpravují se i jiné, jsouce přemoženi a oklamáni od ducha lži- vého a chytrého, točíce se všelikým větrem učení, a nikdy k umění pravdy nepřicházejí, neb tělesný člověk nemůž po- znati, které sou věci ducha Božího. Ale což tou moudrostí tělesnou poznávají, to za dobré mají, jakožto některé spravedl- nosti těla svrchní, a zemské věci milují, a časné, v nichž se srdcem ustavují, a když ty věci hynou, aneb některak nejsou po jich vůli, neb kdo jich pohyzdí, při nichž stojí milostí srdce svého, tehdy se ruší, i sami také, neb s nimi spojen jest duch jich, protož se v nich bouří a nepokoj činí, a o to řeč vypouští nepříkladnou, i jiným k zámutku a pohoršení etc. Toť jest všecko proto, že ducha lásky nemají, i neodtrhli mi- lostí srdce svého od časných věcí. Protož činí v nich moc k rozdráždění a k různicem přirození jich, jakož sv. Petr dí: Od čehož kde přemožen jest, toho i slouha jest. Protož ne- majíc moci v sobě, i nemohou tomu zlému v sobě odepříti, a to zlé uhasiti, aby jimi nevládlo, a skutku zlého ani slova neukazovalo, neb to, což jest, ukazuje se, dřevo zlé a ovotce zlé, dřevo dobré a ovotce dobré. Neb kdož v pravdě víru mají, rodu nového z Boha, ti ji v skutku ukazují, neb v nich moc činí v skutcích i slovích ovotce ducha. Protož tu se sluší každému z nás opatřiti a právě rozsouditi a sebe skusiti, jakož Apoštol dí: Jsmeli u víře Jezu Kristově. Neb Pán Ježíš dí: Kdož nevěří, zatracen bude, ale kdož věří spasen bude. A to jest jistá pravda, kdož tak věří, že ten spasen bude podle zprávy apoštolské, kdož má tuto víru. Protož sv. Petr dí: Aby vaše víra a naděje byla v Bohu, duše vaše čistíce, v poslušenství lásky, bratrského milování, v sprostnosti srdce, vespolek se milujíce v druhém narození, ne z semene poruše ného, ale skrze slávu Boha živého, a zůstávajícího na věky. K témuž opět, že Bůh otec podle svého velikého milosrdenství porodil nás znovu skrze vzkříšení Ježíše Krista, v dědictví ne- porušené, a nepoškvrněné a neuvadlé, zachovalé, v nebi. Protož takoví také v pravdě říkají: Otče náš, jenž jsi v nebesích, neb v pravdě sou rod nový z něho, a mají dědictví u něho v ne- besích, i utíkají se k otci svému nebeskému s prosbou. Neb ten rod nový skrze víru, mocí Boží způsobený, skrze moudrost syna Božího, v duchu lásky miluje otce, a k němu o všecky věci zření má své skrze Ježíše Krista. Protož takoví křesťané věrní, v duchu a v pravdě ctí otce, a prosby činíc uprosují, což potřebují k svému spasení; a víru, kterouž mají v srdci, tu ústy vyznávají sobě spravedlivě a Bohu otci vzácně skrze Ježíše. S nimiž i my k této víře se známe svrchu psané, i k těm všem věcem dobrým, žádajíce účastni býti všech tako- vých věrných křesťanův, kteroužto i ústy vyznáváme i počet z ní vydáváme každému žádajícímu, že věříme v Boha otce všemohůcího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista, syna jeho jediného, Pána našého etc. Tu víru my s oblíbením vy- znáváme, a k ní se s doufáním v pravdě známe, i ke všem věcem, kteréž přislušejí k životu křesťanskému, jakož písma
40 — zpravují se i jiné, jsouce přemoženi a oklamáni od ducha lži- vého a chytrého, točíce se všelikým větrem učení, a nikdy k umění pravdy nepřicházejí, neb tělesný člověk nemůž po- znati, které sou věci ducha Božího. Ale což tou moudrostí tělesnou poznávají, to za dobré mají, jakožto některé spravedl- nosti těla svrchní, a zemské věci milují, a časné, v nichž se srdcem ustavují, a když ty věci hynou, aneb některak nejsou po jich vůli, neb kdo jich pohyzdí, při nichž stojí milostí srdce svého, tehdy se ruší, i sami také, neb s nimi spojen jest duch jich, protož se v nich bouří a nepokoj činí, a o to řeč vypouští nepříkladnou, i jiným k zámutku a pohoršení etc. Toť jest všecko proto, že ducha lásky nemají, i neodtrhli mi- lostí srdce svého od časných věcí. Protož činí v nich moc k rozdráždění a k různicem přirození jich, jakož sv. Petr dí: Od čehož kde přemožen jest, toho i slouha jest. Protož ne- majíc moci v sobě, i nemohou tomu zlému v sobě odepříti, a to zlé uhasiti, aby jimi nevládlo, a skutku zlého ani slova neukazovalo, neb to, což jest, ukazuje se, dřevo zlé a ovotce zlé, dřevo dobré a ovotce dobré. Neb kdož v pravdě víru mají, rodu nového z Boha, ti ji v skutku ukazují, neb v nich moc činí v skutcích i slovích ovotce ducha. Protož tu se sluší každému z nás opatřiti a právě rozsouditi a sebe skusiti, jakož Apoštol dí: Jsmeli u víře Jezu Kristově. Neb Pán Ježíš dí: Kdož nevěří, zatracen bude, ale kdož věří spasen bude. A to jest jistá pravda, kdož tak věří, že ten spasen bude podle zprávy apoštolské, kdož má tuto víru. Protož sv. Petr dí: Aby vaše víra a naděje byla v Bohu, duše vaše čistíce, v poslušenství lásky, bratrského milování, v sprostnosti srdce, vespolek se milujíce v druhém narození, ne z semene poruše ného, ale skrze slávu Boha živého, a zůstávajícího na věky. K témuž opět, že Bůh otec podle svého velikého milosrdenství porodil nás znovu skrze vzkříšení Ježíše Krista, v dědictví ne- porušené, a nepoškvrněné a neuvadlé, zachovalé, v nebi. Protož takoví také v pravdě říkají: Otče náš, jenž jsi v nebesích, neb v pravdě sou rod nový z něho, a mají dědictví u něho v ne- besích, i utíkají se k otci svému nebeskému s prosbou. Neb ten rod nový skrze víru, mocí Boží způsobený, skrze moudrost syna Božího, v duchu lásky miluje otce, a k němu o všecky věci zření má své skrze Ježíše Krista. Protož takoví křesťané věrní, v duchu a v pravdě ctí otce, a prosby činíc uprosují, což potřebují k svému spasení; a víru, kterouž mají v srdci, tu ústy vyznávají sobě spravedlivě a Bohu otci vzácně skrze Ježíše. S nimiž i my k této víře se známe svrchu psané, i k těm všem věcem dobrým, žádajíce účastni býti všech tako- vých věrných křesťanův, kteroužto i ústy vyznáváme i počet z ní vydáváme každému žádajícímu, že věříme v Boha otce všemohůcího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista, syna jeho jediného, Pána našého etc. Tu víru my s oblíbením vy- znáváme, a k ní se s doufáním v pravdě známe, i ke všem věcem, kteréž přislušejí k životu křesťanskému, jakož písma
Strana 41
41 prorocká a apoštolská svědčí, a tak věříme o Pánu Bohu i Pánu Bohu i v Pána Boha, a tak všem věcem jeho, kteréž mluvil skrze svaté své, i ještě kdežkoli mluví a učí z ducha sv. jeho, i písmom všem, napsaným z vdechnutí ducha jeho, i vše- cka zřízení a ustanovení, kdež sou koli byla po všem světě i ještě sou, máme za dobré, kterážkoli ustavena sou a zří- zena od biskupův věrných křesťanských, ve jméno Krista Pána sebraných v duchu sv., které se věci řídí k chvále Boží v církvi Kristově, chválíme je, a co by nám přislušelo, s mi- lostí míníme zachovati. A tak za dobré máme k zachování, jakož kterého času k vzdělání a ku polepšení a k prospěchu jsou věrným křesťanom; a kdož koli z oumysla by potu- poval a neostříhal, bylby vinen podobně, jakoby přikázaní Boží zrušil, nejsa poddán tomu a neposlouchaje, co Pán Kristus skrze posly své řídí. Neb první zbor apoštolský se- braný, když ustavili některá ustavení, aby nejedli udáveného a se krví, jakož stojí psáno v skutcích apoštolských šíř. Tak napsali apoštolé spolu v sebrání s mnohými křesťany věr- nými, že se líbilo duchu sv. i nám. Proto takovým ustano- vením věrní křesťané nemají pohrdati, neb to zůstává do dne soudného, též v moci Boží, duchem pravdy zpravujíce se v moudrosti Boží, ve všech služebnostech tvárných a vido- mých mají věrní zpravce křesťanští moc přikázati křesťanom věrným, kde kteří se mají čeho varovati, místem a časem, aneb opět ostříhati, znajíce, co by ouraz dalo, aneb vzdělání a polepšení víry lásky, naděje a života ctnostného, byloby. Tak my věříme a držíme o poslušenství církve sv., a bychomť měli papeže za církev sv. s zborem jemu poddaným, chtěli bychom jeho poslouchati rádi s milostí ve všech věcech, neb dí Pán Ježíš: Kdo vás slyší, mne slyší, kdo vámi hrzí, mouť hrzí; neb má posloucháno býti pod vinou hřícha, co komu přikáží, a seč můž býti. Poněvádž jest oud spolu církve sv., z oudův těla Kristova, má se s nimi ostříhati v jednomyslnosti a v svornosti a v svazku pokoje, jakož Apoštol učí: Mnozí jedno tělo jsme v Kristu, v jedno tělo pokřtěni, jedním du- chem zapojeni; nemůž říci ruka noze, skutkův tvých nepotře- buji, a trpíli jeden oud, trpí s ním i všichni; pakli se ra- duje jeden, spolu radují se všichni s ním. A tak jest svatých obcování, spolu účastenství všeho dobrého z Boha otce skrze Ježíše Krista způsobeného v duchu sv., k užitku života věč- ného, vyvoleným jeho. Neb opět sv. Pavel k témuž dí: Jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni jste, v jedne naději povo- lání vašého; jedna víra jeden křest, jeden Pán, jeden Bůh a otec všech, jenž jest všecko ve všech i po všech i nade všemi. A tak tou jednotou církev sv. spojená v Kristu Ježíši. Protož každý oud církve sv. má spolu veřiti, a v té jednotě se ostříhati spolu s nimi, a ty věci, které sou k vzdělání a ku polepšení činiti. Neb hned, když přistupuje k Bohu, má věřiti, že jest, a hledajících sebe že jest odplatitel, tak i hned má právě smysliti o Pánu Bohu, že jeden jest, mocný,
41 prorocká a apoštolská svědčí, a tak věříme o Pánu Bohu i Pánu Bohu i v Pána Boha, a tak všem věcem jeho, kteréž mluvil skrze svaté své, i ještě kdežkoli mluví a učí z ducha sv. jeho, i písmom všem, napsaným z vdechnutí ducha jeho, i vše- cka zřízení a ustanovení, kdež sou koli byla po všem světě i ještě sou, máme za dobré, kterážkoli ustavena sou a zří- zena od biskupův věrných křesťanských, ve jméno Krista Pána sebraných v duchu sv., které se věci řídí k chvále Boží v církvi Kristově, chválíme je, a co by nám přislušelo, s mi- lostí míníme zachovati. A tak za dobré máme k zachování, jakož kterého času k vzdělání a ku polepšení a k prospěchu jsou věrným křesťanom; a kdož koli z oumysla by potu- poval a neostříhal, bylby vinen podobně, jakoby přikázaní Boží zrušil, nejsa poddán tomu a neposlouchaje, co Pán Kristus skrze posly své řídí. Neb první zbor apoštolský se- braný, když ustavili některá ustavení, aby nejedli udáveného a se krví, jakož stojí psáno v skutcích apoštolských šíř. Tak napsali apoštolé spolu v sebrání s mnohými křesťany věr- nými, že se líbilo duchu sv. i nám. Proto takovým ustano- vením věrní křesťané nemají pohrdati, neb to zůstává do dne soudného, též v moci Boží, duchem pravdy zpravujíce se v moudrosti Boží, ve všech služebnostech tvárných a vido- mých mají věrní zpravce křesťanští moc přikázati křesťanom věrným, kde kteří se mají čeho varovati, místem a časem, aneb opět ostříhati, znajíce, co by ouraz dalo, aneb vzdělání a polepšení víry lásky, naděje a života ctnostného, byloby. Tak my věříme a držíme o poslušenství církve sv., a bychomť měli papeže za církev sv. s zborem jemu poddaným, chtěli bychom jeho poslouchati rádi s milostí ve všech věcech, neb dí Pán Ježíš: Kdo vás slyší, mne slyší, kdo vámi hrzí, mouť hrzí; neb má posloucháno býti pod vinou hřícha, co komu přikáží, a seč můž býti. Poněvádž jest oud spolu církve sv., z oudův těla Kristova, má se s nimi ostříhati v jednomyslnosti a v svornosti a v svazku pokoje, jakož Apoštol učí: Mnozí jedno tělo jsme v Kristu, v jedno tělo pokřtěni, jedním du- chem zapojeni; nemůž říci ruka noze, skutkův tvých nepotře- buji, a trpíli jeden oud, trpí s ním i všichni; pakli se ra- duje jeden, spolu radují se všichni s ním. A tak jest svatých obcování, spolu účastenství všeho dobrého z Boha otce skrze Ježíše Krista způsobeného v duchu sv., k užitku života věč- ného, vyvoleným jeho. Neb opět sv. Pavel k témuž dí: Jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni jste, v jedne naději povo- lání vašého; jedna víra jeden křest, jeden Pán, jeden Bůh a otec všech, jenž jest všecko ve všech i po všech i nade všemi. A tak tou jednotou církev sv. spojená v Kristu Ježíši. Protož každý oud církve sv. má spolu veřiti, a v té jednotě se ostříhati spolu s nimi, a ty věci, které sou k vzdělání a ku polepšení činiti. Neb hned, když přistupuje k Bohu, má věřiti, že jest, a hledajících sebe že jest odplatitel, tak i hned má právě smysliti o Pánu Bohu, že jeden jest, mocný,
Strana 42
42 moudrý a dobrotivý, z něhož a skrze něhož a v něm všecky věci, a moc jeho moc věčná, všemohůcí nepřemožená, a moudrost jeho přede všemi věky, a skrze ní stvořil všecky věci vidomé a nevidomé, a všecky věci od něho sou dobré, neb v dobrotě ducha sv. ostříhá jich a zachovává. A tak má křesťan věřiti o Pánu Bohu, neb tak písma prorocká i apo- štolská svědčí, jehož má člověk poznati, jenž jest on sám nejlepší dobré, a v něm všecko své dobré má věřiti. Protož dověrné srdce má k němu míti a v duchu milovati, v něm naději maje všech dobrých věcí budoucích skrze Pána Krista. Neb v něho také věříme, neb jest moc a moudrost Boha otce, a nesa všecky věci mocí slova svého, jsa způsoba pod- staty Boha otce a nesa všecky věcí mocí slova skrze něhož jest nám vykoupení a hříchův odpuštění i život věčný; neb v nás i rod nový stvořen jest v moci slova jeho, a skrze moudrost ducha jeho způsoben, a zachovává se v dobrotě ducha sv. A tak má křesťan věřiti o Pánu Bohu a v Pána Boha, otce všemohůcího, jenž jest stvořil nebe i zemi i všecky věci, neděléce v bytu Božském syna od otce, skrze něhož sou všecky věci učiněny. Také i ducha sv. nemáme děliti od otce i syna, v němž se zachovávají všecky věci, a v němž se zpra- vují vyvolení Boží, neb dí Apoštol: Kteříž sou synové Boží, duchem se Božím zpravují, v němžto volají: Otče, otče! Protož věříme v něho, nedělíce se od otce i od syna, neb dí Pán Ježíš: Pošle vám ducha pravdy, a z méhoť vezme a zvěstuje vám, neb všecky věci, které má otec, meť sou. Protož důch otcův, duch synův jednota jest, neb Bůh jeden jest, v něhož věřímy, a milosti mámy ze všeho srdce, ze vší duše, ze vší paměti a ze vší moci, neb jest nejlepší dobré, a nám z něho a skrze něho i v něm všecko dobré. Protož máme v něho tak věřiti, a tak milovati, naději v něm majíce, a tak dále o našem Pánu Kristu Ježíši, jenž se počal duchem sv. v blaho- slavené panně Maryji, a tak o něm všecko věříme, což má od věrného křesťana věřeno býti v slovích i v skutcích v sprost- nosti srdce, jakož písma apoštolská a prorocká o něm svědčí, o Pánu Bohu i Pánu Bohu i v Pána Boha, také i o církvi sv., ješto se zpravuje duchem sv. jeho, a očištěna skrze moc vylití krve syna jeho; neb v něm má vykoupení a očištění hříchův, a jest jedna od počátku vyvolených Božích, v přirozeném zá- koně i starém i novém svědectví. A tak i nyni kdež sou koli po všem světě a budou do dne soudného, s nimiž věříme v Boha, v jednotě přebývaní těla Kristova, jenž jest hlava církve, jímž sme spojeni, a v účastnost uvedeni všeho dobrého, svatých obcování, jakož věříme spolu i hříchův odpuštění i vzkříšení blahoslavené, života obnoveného, Pánu Kristu po- dobného, v světlosti jako slunce, a tehdá dí Pán Ježíš: Poďtež požehnaní, přijměte království nebeské, kteréž vám připraveno od otce mého, od ustavení světa. Toť jest ta církev sv. choť Kristova milá, skrze posly jeho zasnoubená, pro níž jest na svět přišel, v ponížení a v chudobě bydlel, a pracoval až do
42 moudrý a dobrotivý, z něhož a skrze něhož a v něm všecky věci, a moc jeho moc věčná, všemohůcí nepřemožená, a moudrost jeho přede všemi věky, a skrze ní stvořil všecky věci vidomé a nevidomé, a všecky věci od něho sou dobré, neb v dobrotě ducha sv. ostříhá jich a zachovává. A tak má křesťan věřiti o Pánu Bohu, neb tak písma prorocká i apo- štolská svědčí, jehož má člověk poznati, jenž jest on sám nejlepší dobré, a v něm všecko své dobré má věřiti. Protož dověrné srdce má k němu míti a v duchu milovati, v něm naději maje všech dobrých věcí budoucích skrze Pána Krista. Neb v něho také věříme, neb jest moc a moudrost Boha otce, a nesa všecky věci mocí slova svého, jsa způsoba pod- staty Boha otce a nesa všecky věcí mocí slova skrze něhož jest nám vykoupení a hříchův odpuštění i život věčný; neb v nás i rod nový stvořen jest v moci slova jeho, a skrze moudrost ducha jeho způsoben, a zachovává se v dobrotě ducha sv. A tak má křesťan věřiti o Pánu Bohu a v Pána Boha, otce všemohůcího, jenž jest stvořil nebe i zemi i všecky věci, neděléce v bytu Božském syna od otce, skrze něhož sou všecky věci učiněny. Také i ducha sv. nemáme děliti od otce i syna, v němž se zachovávají všecky věci, a v němž se zpra- vují vyvolení Boží, neb dí Apoštol: Kteříž sou synové Boží, duchem se Božím zpravují, v němžto volají: Otče, otče! Protož věříme v něho, nedělíce se od otce i od syna, neb dí Pán Ježíš: Pošle vám ducha pravdy, a z méhoť vezme a zvěstuje vám, neb všecky věci, které má otec, meť sou. Protož důch otcův, duch synův jednota jest, neb Bůh jeden jest, v něhož věřímy, a milosti mámy ze všeho srdce, ze vší duše, ze vší paměti a ze vší moci, neb jest nejlepší dobré, a nám z něho a skrze něho i v něm všecko dobré. Protož máme v něho tak věřiti, a tak milovati, naději v něm majíce, a tak dále o našem Pánu Kristu Ježíši, jenž se počal duchem sv. v blaho- slavené panně Maryji, a tak o něm všecko věříme, což má od věrného křesťana věřeno býti v slovích i v skutcích v sprost- nosti srdce, jakož písma apoštolská a prorocká o něm svědčí, o Pánu Bohu i Pánu Bohu i v Pána Boha, také i o církvi sv., ješto se zpravuje duchem sv. jeho, a očištěna skrze moc vylití krve syna jeho; neb v něm má vykoupení a očištění hříchův, a jest jedna od počátku vyvolených Božích, v přirozeném zá- koně i starém i novém svědectví. A tak i nyni kdež sou koli po všem světě a budou do dne soudného, s nimiž věříme v Boha, v jednotě přebývaní těla Kristova, jenž jest hlava církve, jímž sme spojeni, a v účastnost uvedeni všeho dobrého, svatých obcování, jakož věříme spolu i hříchův odpuštění i vzkříšení blahoslavené, života obnoveného, Pánu Kristu po- dobného, v světlosti jako slunce, a tehdá dí Pán Ježíš: Poďtež požehnaní, přijměte království nebeské, kteréž vám připraveno od otce mého, od ustavení světa. Toť jest ta církev sv. choť Kristova milá, skrze posly jeho zasnoubená, pro níž jest na svět přišel, v ponížení a v chudobě bydlel, a pracoval až do
Strana 43
43 — krvavého potu, na utrpení se vydal až do ukrutné smrti, a krev vytočiti z svého těla dal, a tak spravedlivě jí dobyl, dluh za ní zaplatil, s otcem smířil, vzácnou učinil a milou sobě, očišťuje jí v slovu života, aby neměla poškvrny, ani vrásky, ani co mrzutého, ale aby byla svatá a nepoškvrněná před obličejem jeho v lásce. Neb tak Apoštol dí o té církvi, že rozlita jest láska v srdcích naších skrze ducha sv., kterýž jest dán nám; neb to přikázaní vydal své choti Pán Ježíš, aby se vespolek milovali, jakož sem já miloval vás; a potom poznají všichni, že jste mojí učedlníci, budeteli míti milování vespolek. A tak podle řeči Pána Krista máme znáti oudy jeho vyvolené k spa- sení, když se vespolek milují v duchu v druhém narození, a skutečně posluhují z milosti životem i statkem. Neb tak mi- loval nás Pán Ježíš, pro nás chudičký a ponížený na světě byl, mnohá hanění a potupování přijal na se, a tak pracoval z veliké lásky své, tělo ztryzňovati dal, až i ukrutnou smrt podstoupil, a tak dílo dokonal, kteréž mu otec dal, a své choti, církvi sv. též přikázal, tak po sobě jíti tou ouzkou cestou. Protož ho následují jeho vyvolení a poslouchají z milosti, chudobu podstupují, a jedni za druhé se vydávají, v práci se poddávají, hanění, ouzkosti podstupují, vězení i smrť; neb v tom spravedlnosti Boží dokazují, berouc ty věci na se, kteréž na Kristu byli, ve všech věcech poslouchajíce skrze ducha lásky. Neb tak opět řekl Pán Ježíš choti své: Toť vám přikazuji, abyste se vespolek milovali, a ač vás svět nenávidí, vězte, žeť jest nás prvé než vás nenaviděl, a poněvádž otce čeledního nazvali sou Belzebubem, čím více domácí jeho. Protož také tak věříme o církvi Boží, že má dokazovati té jednoty tak jeden každý oud těla Kristova duchovního, jedni druhým statkem i životem posluhujíce, neb sv. Jan dí: Dluž- níci sme za bratří naše, položiti i životy naše. A kdo má statek tohoto světa, a uzří bratra svého, nouzi trpícího a zavře střeva svá před ním, kterak jest láska Boží v něm. Protož lásky i víry každý musí tím dokazovati, neb tak Apoštol dí: Kdož nemá péče o své blížní, víry jest zapřel, a horší jest než pohan. A opět dí: Jedni druhých břemena neste, a tak naplníte zákon Kristův t: milování. Také druhé mají věrní křesťané trpěti od světa všeliká protivenství do ztracení statku i života, zlého za zlé nečiníce, ale ještě jim dobré věci ob- myšlejíce a za ně se Pánu Bohu modlíce, neb tak Pán Ježíš učil i činil i jeho milí apoštolé. Protož tak se mají míti věrní křesťané, spolu oudové Kristovi, vespolek k sobě i k nepřáte- lom; neb tak zde církev sv. na zemi rytěřuje, nedadouci se odloučiti od lásky, neb v ní přebývá v jednotě s Bohem skrze Krista Ježíše, v duchu sv. i vespolek s sebou jako jedno srdce a jedna duše, radujíc se spolu pravdě. Protož dí Apoštol: Ovotce ducha, láska, radost, pokoj; a protož se jest Pán Ježíš za ně Bohu Otci modlil, řka: Otče, posvěť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest. Dále dí: Já za ně posvěcuji sebe samého, aby i oni byli posvěceni v pravdě. Ne za ně prosím toliko, ale
43 — krvavého potu, na utrpení se vydal až do ukrutné smrti, a krev vytočiti z svého těla dal, a tak spravedlivě jí dobyl, dluh za ní zaplatil, s otcem smířil, vzácnou učinil a milou sobě, očišťuje jí v slovu života, aby neměla poškvrny, ani vrásky, ani co mrzutého, ale aby byla svatá a nepoškvrněná před obličejem jeho v lásce. Neb tak Apoštol dí o té církvi, že rozlita jest láska v srdcích naších skrze ducha sv., kterýž jest dán nám; neb to přikázaní vydal své choti Pán Ježíš, aby se vespolek milovali, jakož sem já miloval vás; a potom poznají všichni, že jste mojí učedlníci, budeteli míti milování vespolek. A tak podle řeči Pána Krista máme znáti oudy jeho vyvolené k spa- sení, když se vespolek milují v duchu v druhém narození, a skutečně posluhují z milosti životem i statkem. Neb tak mi- loval nás Pán Ježíš, pro nás chudičký a ponížený na světě byl, mnohá hanění a potupování přijal na se, a tak pracoval z veliké lásky své, tělo ztryzňovati dal, až i ukrutnou smrt podstoupil, a tak dílo dokonal, kteréž mu otec dal, a své choti, církvi sv. též přikázal, tak po sobě jíti tou ouzkou cestou. Protož ho následují jeho vyvolení a poslouchají z milosti, chudobu podstupují, a jedni za druhé se vydávají, v práci se poddávají, hanění, ouzkosti podstupují, vězení i smrť; neb v tom spravedlnosti Boží dokazují, berouc ty věci na se, kteréž na Kristu byli, ve všech věcech poslouchajíce skrze ducha lásky. Neb tak opět řekl Pán Ježíš choti své: Toť vám přikazuji, abyste se vespolek milovali, a ač vás svět nenávidí, vězte, žeť jest nás prvé než vás nenaviděl, a poněvádž otce čeledního nazvali sou Belzebubem, čím více domácí jeho. Protož také tak věříme o církvi Boží, že má dokazovati té jednoty tak jeden každý oud těla Kristova duchovního, jedni druhým statkem i životem posluhujíce, neb sv. Jan dí: Dluž- níci sme za bratří naše, položiti i životy naše. A kdo má statek tohoto světa, a uzří bratra svého, nouzi trpícího a zavře střeva svá před ním, kterak jest láska Boží v něm. Protož lásky i víry každý musí tím dokazovati, neb tak Apoštol dí: Kdož nemá péče o své blížní, víry jest zapřel, a horší jest než pohan. A opět dí: Jedni druhých břemena neste, a tak naplníte zákon Kristův t: milování. Také druhé mají věrní křesťané trpěti od světa všeliká protivenství do ztracení statku i života, zlého za zlé nečiníce, ale ještě jim dobré věci ob- myšlejíce a za ně se Pánu Bohu modlíce, neb tak Pán Ježíš učil i činil i jeho milí apoštolé. Protož tak se mají míti věrní křesťané, spolu oudové Kristovi, vespolek k sobě i k nepřáte- lom; neb tak zde církev sv. na zemi rytěřuje, nedadouci se odloučiti od lásky, neb v ní přebývá v jednotě s Bohem skrze Krista Ježíše, v duchu sv. i vespolek s sebou jako jedno srdce a jedna duše, radujíc se spolu pravdě. Protož dí Apoštol: Ovotce ducha, láska, radost, pokoj; a protož se jest Pán Ježíš za ně Bohu Otci modlil, řka: Otče, posvěť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest. Dále dí: Já za ně posvěcuji sebe samého, aby i oni byli posvěceni v pravdě. Ne za ně prosím toliko, ale
Strana 44
44 i za ty, kteříž mají uvěřiti skrze slovo jich v mě, aby všickni jedno byli, jakož ty, otče ve mně a já v tobě, aby i oni jedno byli v nás. Opět dí tudíž: Aby milování, kterýms mi- loval mě bylo v nich, a já v nich. Neb k témuž dí: Kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. Protož Apoštol dí: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy, za mucení-li čili soužení, čili protivenství, čili hlad, čili nahota, čili nebez- pečenství, čili meč etc. Jakož psáno jest, že pro tě mrtveni býváme, celý den, domněni sme, jako ovce k zabití, ale v těch ve všech věcech přemaháme pro něho, jenž nás miloval, neb jist jsem, že ani smrt, ani život, ani anděle, ani knížatstva, ani moci, ani přítomné věci, ani budoucí, ani syla, ani vyssokost, ani hlubokost, ani stvoření jiné, které bude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem. Protož tak my věříme podle písem o vyvolených Božích i o všech věcech, jakož Pán Bůh chce věřeno míti, příkladem první církve sv., na základ apoštolský a prorocký vzdělané v Kristu Ježíši. Amen. Ještě nětco krátce položíme o zprávcích a pastýřích církve sv., kterací mají býti, a kterak je mají přijímati a po čem znáti. A také napíšem krátce o svátostech kterak držíme a vě- říme, ale nejprvé o kněžích podlé řeči sv. Pavla k Timoteovi a k Titovi, ješto píše o nich: Tak o nich držme, aby při- jímáni byli a potvrzováni podle toho, tak jakož zpráva apo- štolská svědčí. Neb jiní se k té církvi nehodí, než ti, kteříž učení Pána Krista ostříhají, neb kdož rečí Pána Krista zacho- vává, ten učedlník Kristův jest, a pravdu zná, neb povedeli slepý slepého, oba v jámu upadneta. Protož takovíť se zboru Božímu nehodí, neb dí sv. Jan i věrným křesťanom: Zkuste duchův, jsouliť z Boha. Protož kteréhožkoli mají míti pastýře a učitele, má zkušen býti, máli dary Boží, aby jimi posluhoval k užitku spasení, neb jakož sv. Petr dí: Aby byli dobří roz- dávačí daru Božího, kterýž přidává Pán, aby z Boha před Bohem v Kristu mluvili, majíce řeč moudrosti a řeč umění, také osvícení umění jasnosti Boží v tvář Krista Ježíše, aby otkrytou tváří slávu Páně spatřovali, v týž obraz proměněni byli od světlosti v světlost, od ducha Božího. Tak sv. Pavel píše o kněžích křesťanských, že takou služebnost mají míti, podle níž i milosrdenství docházejí od Boha, aby se nezpra- vovali uměním řemeslným, moudrostí těla, vtipu a rozumu přirozeného a v učení přivyklého; neb tím cizoloží slovo Boží a v chytrosti chodí; neb takoví slepí sou a vůdce slepých, nepřebývajíce v sprostnosti Krystově, nemají zjevení pravdy, že učí z toho, což jím bůh zjevuje skrze ducha svého a vydá- vají se, a poroučejí každému člověku k rozsouzení a k trestání, jestli co na nich proti Bohu. Protož potom se má znáti každý posel Kristův, že z ducha pochodí zdravé naučení zevnitř srdce čistého v svědomí dobrém, jakož Apoštol dí opět: Jakož vydává nám svědectví svědomí naše, že z upřímnosti a v čistotě, ne v naučení lidské moudrostí slov, ale ducha, kterýž z Boha
44 i za ty, kteříž mají uvěřiti skrze slovo jich v mě, aby všickni jedno byli, jakož ty, otče ve mně a já v tobě, aby i oni jedno byli v nás. Opět dí tudíž: Aby milování, kterýms mi- loval mě bylo v nich, a já v nich. Neb k témuž dí: Kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. Protož Apoštol dí: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy, za mucení-li čili soužení, čili protivenství, čili hlad, čili nahota, čili nebez- pečenství, čili meč etc. Jakož psáno jest, že pro tě mrtveni býváme, celý den, domněni sme, jako ovce k zabití, ale v těch ve všech věcech přemaháme pro něho, jenž nás miloval, neb jist jsem, že ani smrt, ani život, ani anděle, ani knížatstva, ani moci, ani přítomné věci, ani budoucí, ani syla, ani vyssokost, ani hlubokost, ani stvoření jiné, které bude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem. Protož tak my věříme podle písem o vyvolených Božích i o všech věcech, jakož Pán Bůh chce věřeno míti, příkladem první církve sv., na základ apoštolský a prorocký vzdělané v Kristu Ježíši. Amen. Ještě nětco krátce položíme o zprávcích a pastýřích církve sv., kterací mají býti, a kterak je mají přijímati a po čem znáti. A také napíšem krátce o svátostech kterak držíme a vě- říme, ale nejprvé o kněžích podlé řeči sv. Pavla k Timoteovi a k Titovi, ješto píše o nich: Tak o nich držme, aby při- jímáni byli a potvrzováni podle toho, tak jakož zpráva apo- štolská svědčí. Neb jiní se k té církvi nehodí, než ti, kteříž učení Pána Krista ostříhají, neb kdož rečí Pána Krista zacho- vává, ten učedlník Kristův jest, a pravdu zná, neb povedeli slepý slepého, oba v jámu upadneta. Protož takovíť se zboru Božímu nehodí, neb dí sv. Jan i věrným křesťanom: Zkuste duchův, jsouliť z Boha. Protož kteréhožkoli mají míti pastýře a učitele, má zkušen býti, máli dary Boží, aby jimi posluhoval k užitku spasení, neb jakož sv. Petr dí: Aby byli dobří roz- dávačí daru Božího, kterýž přidává Pán, aby z Boha před Bohem v Kristu mluvili, majíce řeč moudrosti a řeč umění, také osvícení umění jasnosti Boží v tvář Krista Ježíše, aby otkrytou tváří slávu Páně spatřovali, v týž obraz proměněni byli od světlosti v světlost, od ducha Božího. Tak sv. Pavel píše o kněžích křesťanských, že takou služebnost mají míti, podle níž i milosrdenství docházejí od Boha, aby se nezpra- vovali uměním řemeslným, moudrostí těla, vtipu a rozumu přirozeného a v učení přivyklého; neb tím cizoloží slovo Boží a v chytrosti chodí; neb takoví slepí sou a vůdce slepých, nepřebývajíce v sprostnosti Krystově, nemají zjevení pravdy, že učí z toho, což jím bůh zjevuje skrze ducha svého a vydá- vají se, a poroučejí každému člověku k rozsouzení a k trestání, jestli co na nich proti Bohu. Protož potom se má znáti každý posel Kristův, že z ducha pochodí zdravé naučení zevnitř srdce čistého v svědomí dobrém, jakož Apoštol dí opět: Jakož vydává nám svědectví svědomí naše, že z upřímnosti a v čistotě, ne v naučení lidské moudrostí slov, ale ducha, kterýž z Boha
Strana 45
— 45 — jest, a z toho mluvíme. Protož po tom dvém má poznán býti každý pastyř, jehož hlas ovce Kristovy slyšeti mají, po duchu a po skutcích. Neb tak písma svědčí apoštolská, a jiného žád- ného nemají poslouchati, nemohouli o něm naděje míti a do- věření, že by z ducha Božího bylo naučení a služebnost, kte rouž činí, že duchem božím se zpravuje, a lidem z lásky posluhuje; ale že jinak jest při kněžích a při lidech to což činí, u pochybování i u vrtlání a v nejistotě; neb ovce mají znáti hlas pastýře svého, a pastýř má znáti ovce své, a poněvádž sebe neznají po skutcích a po duchu, protož což činí, v nevěře činí. Poněvádž kněz sám sebe nezná, kterak můž jiné znáti, též i lid, protož zjevně mluví a široce na kázaních hlasají to, aby lidé za víru drželi, že kněz zlý má moc, z ouřadu Kristova posluho- vati slovem i svátostmi k užitku spasení, a že hříchové jeho a blu- dové ouřadu jeho neškodí. Též dovodí, že kněz má posluhovati zlému člověku, ač ví, že jest zlý, neb Pán Ježíš Kristus po- sloužil Jidášovi. A tak toho obého dovodí dáblem, Jidášem a Kayfášem. Ti důvodové sou k oklamání lidí o duše, neb poněvádž věří, že se jím posluhuje z slova pravdy v moci ducha zlého, tehdy spasení v něm jest. Ale to jest proti víře křesťanské, než dovodí oni, neb nemají rozeznání mezi slo- vem z ducha Božího pošlým, a z ducha zlého, neb pán Ježíš dí; že těm, kdož sou v ně, všecky věci se v dobenství dějí. Protož soudí slovo, a slovo hlasité, kterýžkoli kněz dí ta slova, že jest tak již posvěceno jednostajně, nesoudíc toho, kde jest slovo v pravdě, že v srdci čistém a v svědomí do- brém; neb dí: Koho jest Bůh poslal, slovo Boží mluví. K témuž dí sv. Petr: Vám jest kázáno duchem svatým poslaným s nebes, venž to žádají anděle patřiti. Protož slova taková jsou slova života, neb Pán Ježíš dí: Kdož zachovává řeč mou, smrti neokusí na věky. A takové slovo nepocházelo z dábla, ani z Jidáše, ani z Kaifáše; nebo tu jeho není, bůh jeho neposlal, ani kterém knězi zkládá, hříchu poddaném, v srdci nečistém, jakož dí sv. Jakub, že z jedné studnice nemůž obé pocházeti. Protož vězte, že kněží i lid, kteriž těm důvodům věří, nerozumějí pravdě a hlasu Božího nevědí, ani ho kdy slyšali, podle toho jakož dí Pán Ježíš: Kdo jest z pravdy, slyšíť hlas můj. Ale o tako- vých dí, že sou hlasu jeho nikdy neslyšali; neb sou ku Pánu Kristu nikdy nepřicházeli podle toho jakož dí: Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné, kohož můj otec přitrhne ke mně. Neb psáno jest v prorocích, že budou všickni učení boží, a ten, jenž jest slyšal od otce, naučil se jest a přijde ke mně, a což přijde ke mně, toho já nevyvrhu, ale vzkřísím v den poslední. Protož podle písem potřebíť se lépe na pravdu poptati, kdož chce spasen býti, neposlouchaje ďábla, ani Jidáše, ani Kaifáše, ani zlého kněze, ale radéji Pána Krista, i milých apoštolův, i všech těch, kdož týmž duchem chodí, slovem se Božím zpravujíce, a jiným tím posluhujíce etc. Ale již sou se kněží v té víře utvrdili, a lidi ustavili, ale Pán Ježíš s pilností kázal, se zlých varovati, a hlasu jich neposlouchati, a také přikázal, abychom
— 45 — jest, a z toho mluvíme. Protož po tom dvém má poznán býti každý pastyř, jehož hlas ovce Kristovy slyšeti mají, po duchu a po skutcích. Neb tak písma svědčí apoštolská, a jiného žád- ného nemají poslouchati, nemohouli o něm naděje míti a do- věření, že by z ducha Božího bylo naučení a služebnost, kte rouž činí, že duchem božím se zpravuje, a lidem z lásky posluhuje; ale že jinak jest při kněžích a při lidech to což činí, u pochybování i u vrtlání a v nejistotě; neb ovce mají znáti hlas pastýře svého, a pastýř má znáti ovce své, a poněvádž sebe neznají po skutcích a po duchu, protož což činí, v nevěře činí. Poněvádž kněz sám sebe nezná, kterak můž jiné znáti, též i lid, protož zjevně mluví a široce na kázaních hlasají to, aby lidé za víru drželi, že kněz zlý má moc, z ouřadu Kristova posluho- vati slovem i svátostmi k užitku spasení, a že hříchové jeho a blu- dové ouřadu jeho neškodí. Též dovodí, že kněz má posluhovati zlému člověku, ač ví, že jest zlý, neb Pán Ježíš Kristus po- sloužil Jidášovi. A tak toho obého dovodí dáblem, Jidášem a Kayfášem. Ti důvodové sou k oklamání lidí o duše, neb poněvádž věří, že se jím posluhuje z slova pravdy v moci ducha zlého, tehdy spasení v něm jest. Ale to jest proti víře křesťanské, než dovodí oni, neb nemají rozeznání mezi slo- vem z ducha Božího pošlým, a z ducha zlého, neb pán Ježíš dí; že těm, kdož sou v ně, všecky věci se v dobenství dějí. Protož soudí slovo, a slovo hlasité, kterýžkoli kněz dí ta slova, že jest tak již posvěceno jednostajně, nesoudíc toho, kde jest slovo v pravdě, že v srdci čistém a v svědomí do- brém; neb dí: Koho jest Bůh poslal, slovo Boží mluví. K témuž dí sv. Petr: Vám jest kázáno duchem svatým poslaným s nebes, venž to žádají anděle patřiti. Protož slova taková jsou slova života, neb Pán Ježíš dí: Kdož zachovává řeč mou, smrti neokusí na věky. A takové slovo nepocházelo z dábla, ani z Jidáše, ani z Kaifáše; nebo tu jeho není, bůh jeho neposlal, ani kterém knězi zkládá, hříchu poddaném, v srdci nečistém, jakož dí sv. Jakub, že z jedné studnice nemůž obé pocházeti. Protož vězte, že kněží i lid, kteriž těm důvodům věří, nerozumějí pravdě a hlasu Božího nevědí, ani ho kdy slyšali, podle toho jakož dí Pán Ježíš: Kdo jest z pravdy, slyšíť hlas můj. Ale o tako- vých dí, že sou hlasu jeho nikdy neslyšali; neb sou ku Pánu Kristu nikdy nepřicházeli podle toho jakož dí: Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné, kohož můj otec přitrhne ke mně. Neb psáno jest v prorocích, že budou všickni učení boží, a ten, jenž jest slyšal od otce, naučil se jest a přijde ke mně, a což přijde ke mně, toho já nevyvrhu, ale vzkřísím v den poslední. Protož podle písem potřebíť se lépe na pravdu poptati, kdož chce spasen býti, neposlouchaje ďábla, ani Jidáše, ani Kaifáše, ani zlého kněze, ale radéji Pána Krista, i milých apoštolův, i všech těch, kdož týmž duchem chodí, slovem se Božím zpravujíce, a jiným tím posluhujíce etc. Ale již sou se kněží v té víře utvrdili, a lidi ustavili, ale Pán Ježíš s pilností kázal, se zlých varovati, a hlasu jich neposlouchati, a také přikázal, abychom
Strana 46
46 těch poslouchali, kteréž on posílá, ješto mají v pravdě slovo jeho. K témuž Apoštol dí: Následůjte těch, kteříž tak chodí, jakož máte příklad náš. Neb mnozí chodí, kteréž sem vám prve oznamoval, i ještě s pláčem oznamuji, že takoví sou nepřátele kříže Kristova, jichžto Bůh břicho jest, chvála v pohanění, konec v zatracení jest, ješto zemské věci čeníchají. Apět k té- muž dí vystříhaje: Vím zajisté, že po mém odjití přijdou vlci draví, neodpouštějíce stádu. K témuž dí sv. Jan, vystříhaje od nich věrné křesťany, že Antikrist přijde, a již mnozí sou. Protož slušíť nám k tomu prohlédati a tomu rozuměti, že sou falešní proroci za apoštolů v první církvi neprospívali lidem k spasení, ale škodili více; protož nad to Antikrist, kterýž přišel ve všelikém svedení nepravosti, neprospívá k spasení, ale škodí; protož Pán Ježíš i apoštolé vystříhali sou od nich a nejvíc v po- slední časy. Ale již sou se kněží v té víře utvrdili, i lid též usta- vili, že prospívá Antikrist k spasení, jako i Kristus, též poslové jeho, jako i Kristovi. A to jest zjevná věc v Čechách i v Mo- ravě, neb kněží na kázaní hlásají i jinde lidu mluvíce. Též i lidé jedni druhým rozprávějí, že papežové s kardinaly s bi- skupy jsou Antikrist, ješto svatokupectví zamyslili, a jiné zlé věci a bohatstvím vládnou, rozkošní sou etc. Též i kněží, že jsou Antikristovi, poslové, svatokupci, kubenáři, pravíce, že kdož krev Boží z kalichu píe, že smrtedlně hřeší, a kacíři sou. Pak těmi příčinami i jinými vespolek se vadí, potupujíce, jedni druhé za ouhlavní kacíře mluvením a zpívaním, a z toho se bouří jedni proti druhým, zlostí a nenávistí, i k vraždám se vzbuzují. Ale proto s tím se vším i s největšími hříchy o pa- peži věří i o jeho poslech, že moc mají ouřadu poselství Kristova, a že jest náměstek sv. Petra. Protož k nim jdou pro ouřad poselství toho, a tak od jeho biskupův potvrzení berou, po- sluhování svátostí, i klekají a modlí se k jich posvěcování, jako říkají tělo boží, a v témž lid ustavují, k kterémuž při- jdouc posluhují, aby klekali a modlili se tělu Božímu, kdež koli který kněz pozdvihuje, nese, neb postaví, aby pak nejhorší byl neb kacíř etc. O by to Pán Bůh v srdce dal lidem, aby mohli pomysliti a tomu porozuměti přehroznému zavedení, ďáblovu zklamání, že tak oslepil srdce, aby nemohli prohléd- nouti a poznati kde se to vzalo a odkud přišlo, poněvadž Pán Kristus i apoštolé v první církvi o tom nic nevěděli, ani písma ostavili. Než to utvrzují kněží mocí světskou, kdyžby moci světské v panování neměli, hned by důvodové jich padli. Nestatčilať by moudrosť učení pohanského, neb jest to proti víře křesťanské, a odporná věc písmu prorockému i apoštol- skému etc. Neb tak smyslíce, dovodí sobě, že místo Pána Krista Antikrist, a místo apoštolův jeho Antikristovi poslové, prospívají lidem k spasení, tak smysle, jakž rozumějí, a tak mluví, jakž vidí, neb oslepila zlozt srdce jich, jakož Pán Ježíš dí: Aby vidouce neviděli, a slyšíce neslyšeli a srdcem nesroz- uměli, co jest pravda slova Božího, v moci ducha jeho, jakož dí: Kdož slyší hlas syna Božího by mrtev byl, ožive. A opět
46 těch poslouchali, kteréž on posílá, ješto mají v pravdě slovo jeho. K témuž Apoštol dí: Následůjte těch, kteříž tak chodí, jakož máte příklad náš. Neb mnozí chodí, kteréž sem vám prve oznamoval, i ještě s pláčem oznamuji, že takoví sou nepřátele kříže Kristova, jichžto Bůh břicho jest, chvála v pohanění, konec v zatracení jest, ješto zemské věci čeníchají. Apět k té- muž dí vystříhaje: Vím zajisté, že po mém odjití přijdou vlci draví, neodpouštějíce stádu. K témuž dí sv. Jan, vystříhaje od nich věrné křesťany, že Antikrist přijde, a již mnozí sou. Protož slušíť nám k tomu prohlédati a tomu rozuměti, že sou falešní proroci za apoštolů v první církvi neprospívali lidem k spasení, ale škodili více; protož nad to Antikrist, kterýž přišel ve všelikém svedení nepravosti, neprospívá k spasení, ale škodí; protož Pán Ježíš i apoštolé vystříhali sou od nich a nejvíc v po- slední časy. Ale již sou se kněží v té víře utvrdili, i lid též usta- vili, že prospívá Antikrist k spasení, jako i Kristus, též poslové jeho, jako i Kristovi. A to jest zjevná věc v Čechách i v Mo- ravě, neb kněží na kázaní hlásají i jinde lidu mluvíce. Též i lidé jedni druhým rozprávějí, že papežové s kardinaly s bi- skupy jsou Antikrist, ješto svatokupectví zamyslili, a jiné zlé věci a bohatstvím vládnou, rozkošní sou etc. Též i kněží, že jsou Antikristovi, poslové, svatokupci, kubenáři, pravíce, že kdož krev Boží z kalichu píe, že smrtedlně hřeší, a kacíři sou. Pak těmi příčinami i jinými vespolek se vadí, potupujíce, jedni druhé za ouhlavní kacíře mluvením a zpívaním, a z toho se bouří jedni proti druhým, zlostí a nenávistí, i k vraždám se vzbuzují. Ale proto s tím se vším i s největšími hříchy o pa- peži věří i o jeho poslech, že moc mají ouřadu poselství Kristova, a že jest náměstek sv. Petra. Protož k nim jdou pro ouřad poselství toho, a tak od jeho biskupův potvrzení berou, po- sluhování svátostí, i klekají a modlí se k jich posvěcování, jako říkají tělo boží, a v témž lid ustavují, k kterémuž při- jdouc posluhují, aby klekali a modlili se tělu Božímu, kdež koli který kněz pozdvihuje, nese, neb postaví, aby pak nejhorší byl neb kacíř etc. O by to Pán Bůh v srdce dal lidem, aby mohli pomysliti a tomu porozuměti přehroznému zavedení, ďáblovu zklamání, že tak oslepil srdce, aby nemohli prohléd- nouti a poznati kde se to vzalo a odkud přišlo, poněvadž Pán Kristus i apoštolé v první církvi o tom nic nevěděli, ani písma ostavili. Než to utvrzují kněží mocí světskou, kdyžby moci světské v panování neměli, hned by důvodové jich padli. Nestatčilať by moudrosť učení pohanského, neb jest to proti víře křesťanské, a odporná věc písmu prorockému i apoštol- skému etc. Neb tak smyslíce, dovodí sobě, že místo Pána Krista Antikrist, a místo apoštolův jeho Antikristovi poslové, prospívají lidem k spasení, tak smysle, jakž rozumějí, a tak mluví, jakž vidí, neb oslepila zlozt srdce jich, jakož Pán Ježíš dí: Aby vidouce neviděli, a slyšíce neslyšeli a srdcem nesroz- uměli, co jest pravda slova Božího, v moci ducha jeho, jakož dí: Kdož slyší hlas syna Božího by mrtev byl, ožive. A opět
Strana 47
47 — dí: Slova má, duch a život jsou. Protož neznajíce mluví a soudí, též slova hlasu ducha nečistého, jenž řekl: Syn Boží jest. Ta pravda toho hlasu ducha nečistého neměla v sobě pravdy slova Božího, nelíbila se Bohu, a lidem škodlivá byla, protož Pán Kristus přikázal mlčeti. Takéž Apoštol, když z duchu nečistého slyšal slova o sobě, že sou slouhy Boha nejvyššího a cestu pravdy zvěstují, přikázal mlčeti a vyvrhl jeho; neb ta pravda nebyla v pravdě slova Božího, jakož Apoštol mluvil. Není přirovnání, jako tma k světlosti; neb slovo z ducha Pána Krista jest moc Boží, ješto v lidech děla život, jakož Apoštol dí: Ale slovo z ducha nečistého, skrze kohož se koli mluví, kterou koli formou slova bera písma nejlepší k slovům svým, duch svůj nečistý vypouští jest slovo k smrti, neb po- chodí z vražedlníka, lež v duchu, moc k otravení, protož daleký rozdíl poslův Kristových, ješto v moci ducha Božího hlasem pravdu oznamují, od poslův Antikristových, ješto z moci ducha zlého k trávenině jedovaté hlas slova mluví v formě slova Božího. Protoť vždy samo v sobě zlé jest, což pochodí z moci slova jich v duchu nečistém, jakoby podával jedu v zlatém koflíku, vždy by smrt jemu uvodil, kdo by se z něho napil. Neb jest travenina jedovatá, k smrti připravená, v čem jest koli, a když jest v zlatém koflíku, tehdy jest pod jménem pravdy lež přikrytá k oklamání. Neb kdyby zlé zjevně bylo, vystříhali by se lidé, ale toto k zlatému koflíku hledí lidé tělesní, a tak oklamán jest teměř veškeren lid pod jménem křesťanským, ač sv. Jan napsal v zjevení k výstraze, však proto tomu nevěří, ale vždy ustavičně z něho pijí všickni oborem, leč koho Pán Bůh, jako po zrnečku na vinici upabíral, aneb jako hrozníkův nalezl několiko spolu vyvolených jeho, ješto nechtí z toho koflíku píti z ruky její, ohavné traveniny. Protož se na ně bouří, a krve jich žízní, poněvádž oni nechtí z koflíku, ruky její, ohavnosti píti, ona krev jich chce vždy píti, jakož se to děje po všeliká leta, že ji pije dovodíce sobě Jidášem, Kaifášem a ďáblem svého ouřadu, že nejhorší kněz má moc Pána Krista k posluhování užitečně lidem k spasení. Také sme toto napsali pro vystřežení, kterak my o tom smyslíme, a tomu rozumíme. Otevřiž Pán Bůh oči některým, aby prohlédli a poznali a od zlého odstoupili a dobrého se přidrželi. Ale mohlby někdo říci: To vy již nevěříte o kněžích, kteříž v moci ouřadu pa- peže moc svého ouřadu zakládají; a druhé, že tu službu, v smyslech jeho a v ustaveních vedou; a třetí, že světu slouží, lidu pyšnému, lakomému, rozkošnému a jinak neřádnému, a spasením je bezpečí; a čtvrte, že vidíte v témž učastenství světa, chvály, cti, bohatství, rozkoší, a tak i v jiných vě- cech, jsouc spolu tovaryší v oučastenství hřícha. A proto ste nad nimi pochybili a od nich odstoupili, nemohouc věřiti, by oni v pravdě posluhovali slovem Božím i svátostmi, ale kterak pak věříte o kněžích křesťanských, pravých, a o tom, kdyby který z nich padl v hřích neb v blud, a lid, kterému by posluhoval, nevěděl by. Tak držíme o tom, že má býti
47 — dí: Slova má, duch a život jsou. Protož neznajíce mluví a soudí, též slova hlasu ducha nečistého, jenž řekl: Syn Boží jest. Ta pravda toho hlasu ducha nečistého neměla v sobě pravdy slova Božího, nelíbila se Bohu, a lidem škodlivá byla, protož Pán Kristus přikázal mlčeti. Takéž Apoštol, když z duchu nečistého slyšal slova o sobě, že sou slouhy Boha nejvyššího a cestu pravdy zvěstují, přikázal mlčeti a vyvrhl jeho; neb ta pravda nebyla v pravdě slova Božího, jakož Apoštol mluvil. Není přirovnání, jako tma k světlosti; neb slovo z ducha Pána Krista jest moc Boží, ješto v lidech děla život, jakož Apoštol dí: Ale slovo z ducha nečistého, skrze kohož se koli mluví, kterou koli formou slova bera písma nejlepší k slovům svým, duch svůj nečistý vypouští jest slovo k smrti, neb po- chodí z vražedlníka, lež v duchu, moc k otravení, protož daleký rozdíl poslův Kristových, ješto v moci ducha Božího hlasem pravdu oznamují, od poslův Antikristových, ješto z moci ducha zlého k trávenině jedovaté hlas slova mluví v formě slova Božího. Protoť vždy samo v sobě zlé jest, což pochodí z moci slova jich v duchu nečistém, jakoby podával jedu v zlatém koflíku, vždy by smrt jemu uvodil, kdo by se z něho napil. Neb jest travenina jedovatá, k smrti připravená, v čem jest koli, a když jest v zlatém koflíku, tehdy jest pod jménem pravdy lež přikrytá k oklamání. Neb kdyby zlé zjevně bylo, vystříhali by se lidé, ale toto k zlatému koflíku hledí lidé tělesní, a tak oklamán jest teměř veškeren lid pod jménem křesťanským, ač sv. Jan napsal v zjevení k výstraze, však proto tomu nevěří, ale vždy ustavičně z něho pijí všickni oborem, leč koho Pán Bůh, jako po zrnečku na vinici upabíral, aneb jako hrozníkův nalezl několiko spolu vyvolených jeho, ješto nechtí z toho koflíku píti z ruky její, ohavné traveniny. Protož se na ně bouří, a krve jich žízní, poněvádž oni nechtí z koflíku, ruky její, ohavnosti píti, ona krev jich chce vždy píti, jakož se to děje po všeliká leta, že ji pije dovodíce sobě Jidášem, Kaifášem a ďáblem svého ouřadu, že nejhorší kněz má moc Pána Krista k posluhování užitečně lidem k spasení. Také sme toto napsali pro vystřežení, kterak my o tom smyslíme, a tomu rozumíme. Otevřiž Pán Bůh oči některým, aby prohlédli a poznali a od zlého odstoupili a dobrého se přidrželi. Ale mohlby někdo říci: To vy již nevěříte o kněžích, kteříž v moci ouřadu pa- peže moc svého ouřadu zakládají; a druhé, že tu službu, v smyslech jeho a v ustaveních vedou; a třetí, že světu slouží, lidu pyšnému, lakomému, rozkošnému a jinak neřádnému, a spasením je bezpečí; a čtvrte, že vidíte v témž učastenství světa, chvály, cti, bohatství, rozkoší, a tak i v jiných vě- cech, jsouc spolu tovaryší v oučastenství hřícha. A proto ste nad nimi pochybili a od nich odstoupili, nemohouc věřiti, by oni v pravdě posluhovali slovem Božím i svátostmi, ale kterak pak věříte o kněžích křesťanských, pravých, a o tom, kdyby který z nich padl v hřích neb v blud, a lid, kterému by posluhoval, nevěděl by. Tak držíme o tom, že má býti
Strana 48
48 — člověk dobrého svědomí a svědectví, nemaje hříchu, ohyzdného. A takový má býti od křesťanův vyvolen věrných a v ten ouřad žádán, a když tomu s milostí povolí, má býti potvrzen rukou vzkládáním od biskupa. A to jest pak dobré, aby se s postem zaň modlili Pánu Bohu, aby mu přispořil darův ducha svého. A o tom sme svrchu psali šíře. A ten nejprv má posluhovati slovem Božím a modlitbami podle příkladu apoštolského, a potom svátostmi těm, kdož sou dali místo slovu Božímu a v něm se ostříhají; a jestli žeby takový padl v hřích neb v blud, a v tom posluhoval, a lid toho naň nevěděl, proto by ten lid nebyl účasten toho zlého, v němž jest on, poněvádž oni jemu toho nepovolují. Ale při služebnosti učinil by jim Pán Bůh k žádosti jich a k prosbě, i jak by kdo způsoben byl skrze Krista Ježíše, naplnil by v moci církve, a k víře jich; ale proto nebezpečenství a umenšení v lidu, strany kněze jest, neb nepomahá jim skrze víru živou, a modlitbu Bohu při- jemnou, a slovem pravdy ducha Božího, neb víra jeho mrtvá jest, a modlitby Bůh nepřijímá, a slova pravdy moci Boží nemá v srdci svém. Protož nemůž posluhovati tím, čehož nemá, ale věcmi jalovými a mrtvými posluhuje z hlasu paměti a z litery písma, a vidomými, tvárnými věcmi, v živlech bez pravdy. Ale kdyžby zvěděli naň blud neb hřích, již jím mají pohrdati, jako zmařenou solí a z účastenství zboru vyobcovati, a tak potlačiti, jako zmařenou sůl, ješto se k ničemémuž ne- hodí, nechtíli jeho účastni býti v tom zlém. Ale kdyžby v po- kání shledán byl a opraven byl, mají to opatřiti starší kněží, máli dary Boží k posluhování, aby jej v ten ouřad zasse při- jali ku posluhování, pakli nemá, ale aby mezi obecnými zů- stal, v životě kajícím etc. To se píše o těch kněžích, kteříž skrze dveře vcházejí do ovčince, jimž vrátný otevřel to jest skrze Krista do zboru Božího, jsouce duchem pravdy vedeni, ale o těch toho nemůž býti mluveno, ješto se o nich dí, že sou nevešli dveřmi, jimž vrátný neotevřel, ale že sou lotři a zloději, a rozptylují ovce Kristovy, a dáví. Neb ti kněží jsouce v milosti Boží bez hříchu smrtedlného i bez bludu všelikého, vedení jsouce duchem lásky, aby v dobrém úmysle k práci k prospěchu spasení blížních byli, ješto jim smysl víry Pána Krista poznati se dává, a písmům rozum otvírá, tiť skrze Pána Krista jdou v ouřad jeho, přijímajíce moc skrze víru, ducha jeho v slově pravdy. Takovíť posvěceni jsou v duchu pravdy i prospívají k užitku spasení lidem. Pak ti kněží křtiti mají ty, kdož věří v Pána Krista Ježíše, a naučení přijímají skrze zprávu apoštol- skou v slovu Božím, jakož Pán Ježíš dí: Jděte a učte je všem věcem, kteréž sem vám přikázal. A sv. Petr dí: Činí vás spa- seny křest, na těla obmytí, ale dobrého svědomí dotázaní. Opět dí: Věrou očištuje srdce jich. Protož tak jest křest v pravdě ducha Božího, když člověk všech hříchův zůstal, a ustavil se v dobrém svědomí, věře, že mu Pán Bůh odpustil, a již úmysl má i vůli, všeho zlého se varovati a v dobrém trvati, ostříhati
48 — člověk dobrého svědomí a svědectví, nemaje hříchu, ohyzdného. A takový má býti od křesťanův vyvolen věrných a v ten ouřad žádán, a když tomu s milostí povolí, má býti potvrzen rukou vzkládáním od biskupa. A to jest pak dobré, aby se s postem zaň modlili Pánu Bohu, aby mu přispořil darův ducha svého. A o tom sme svrchu psali šíře. A ten nejprv má posluhovati slovem Božím a modlitbami podle příkladu apoštolského, a potom svátostmi těm, kdož sou dali místo slovu Božímu a v něm se ostříhají; a jestli žeby takový padl v hřích neb v blud, a v tom posluhoval, a lid toho naň nevěděl, proto by ten lid nebyl účasten toho zlého, v němž jest on, poněvádž oni jemu toho nepovolují. Ale při služebnosti učinil by jim Pán Bůh k žádosti jich a k prosbě, i jak by kdo způsoben byl skrze Krista Ježíše, naplnil by v moci církve, a k víře jich; ale proto nebezpečenství a umenšení v lidu, strany kněze jest, neb nepomahá jim skrze víru živou, a modlitbu Bohu při- jemnou, a slovem pravdy ducha Božího, neb víra jeho mrtvá jest, a modlitby Bůh nepřijímá, a slova pravdy moci Boží nemá v srdci svém. Protož nemůž posluhovati tím, čehož nemá, ale věcmi jalovými a mrtvými posluhuje z hlasu paměti a z litery písma, a vidomými, tvárnými věcmi, v živlech bez pravdy. Ale kdyžby zvěděli naň blud neb hřích, již jím mají pohrdati, jako zmařenou solí a z účastenství zboru vyobcovati, a tak potlačiti, jako zmařenou sůl, ješto se k ničemémuž ne- hodí, nechtíli jeho účastni býti v tom zlém. Ale kdyžby v po- kání shledán byl a opraven byl, mají to opatřiti starší kněží, máli dary Boží k posluhování, aby jej v ten ouřad zasse při- jali ku posluhování, pakli nemá, ale aby mezi obecnými zů- stal, v životě kajícím etc. To se píše o těch kněžích, kteříž skrze dveře vcházejí do ovčince, jimž vrátný otevřel to jest skrze Krista do zboru Božího, jsouce duchem pravdy vedeni, ale o těch toho nemůž býti mluveno, ješto se o nich dí, že sou nevešli dveřmi, jimž vrátný neotevřel, ale že sou lotři a zloději, a rozptylují ovce Kristovy, a dáví. Neb ti kněží jsouce v milosti Boží bez hříchu smrtedlného i bez bludu všelikého, vedení jsouce duchem lásky, aby v dobrém úmysle k práci k prospěchu spasení blížních byli, ješto jim smysl víry Pána Krista poznati se dává, a písmům rozum otvírá, tiť skrze Pána Krista jdou v ouřad jeho, přijímajíce moc skrze víru, ducha jeho v slově pravdy. Takovíť posvěceni jsou v duchu pravdy i prospívají k užitku spasení lidem. Pak ti kněží křtiti mají ty, kdož věří v Pána Krista Ježíše, a naučení přijímají skrze zprávu apoštol- skou v slovu Božím, jakož Pán Ježíš dí: Jděte a učte je všem věcem, kteréž sem vám přikázal. A sv. Petr dí: Činí vás spa- seny křest, na těla obmytí, ale dobrého svědomí dotázaní. Opět dí: Věrou očištuje srdce jich. Protož tak jest křest v pravdě ducha Božího, když člověk všech hříchův zůstal, a ustavil se v dobrém svědomí, věře, že mu Pán Bůh odpustil, a již úmysl má i vůli, všeho zlého se varovati a v dobrém trvati, ostříhati
Strana 49
49 se v přikázaních Božích, zachovávaje řeči Pána Krista v na- učení apoštolském, vůli má a umysl, nežby toho ustoupil aneb něčemu zlému svolil, radše by všecko ztratil, čímž vládne, i život. Takovíť sou hříchom mrtvi, a spravedlivosti živi. Ten jest křest v Kristu Ježíši, protož podle dobrého svědomí do- tázaní a víry, kterouž v srdci mají a ústy vyznávají, že věří v Boha otce i v Jezu Krista syna jeho, a kněz má slova mlu- viti, jakož zachovávali apoštolé, a tak má je pokřtiti, maje víru a umysl, že kněz svrchovaný Kristus křtí je v duchu sv. a v smrti své, očištuje je krví svou od poškvrny hříchův, a obnovuje je v duchu druhého narození skrze vzkříšení své, a tak vodou umytí jsouce, věří, že v slově života koupeli dru- hého narození jsou umytí. Pak dítky věrných křesťanův jakož přijímáni jsou v první církvi, tak i nyni držíme, že má býti jim křest v naději vyvo- lení k spasení, ve jméno otce i syna i ducha sv. v té pravdě, jakož sme svrchu napsali, i s těmi se všemi věcmi, kteréž sou k polepšení. Také jest dobré, přitom Pánu Bohu se modliti, aby Kristus Ježíš od hříchu přirozeného očistil je skrze zaslou- žení své, a dal ducha svého sv., křtě je v duchu sv. Pak ru- kojmě mají býti nejméně tří, jestli žeby otec a mátě obmeškali aneb zemřeli, aby je na práci vzali, a vychovali, a k dobrému vedli, a ze zlého trestali, a kdyžby dorostlo a k rozumu přišlo, aby mohlo samo za sebe odpovídati, tehdy jej postavili před pastýře svého, a svědectví o něm aby vydali, že z milosti dobře činí, a zlého se varuje, a tak zachovává přikázaní Boží, ostří- haje se v naučení apoštolském. Také tázáno má býti, chceli v tom trvati, a toho nepro- měňovati, a neustupovati až do smrti. A když srozuměli, že hodné jest jeho potvrditi, vložil naň ruce, ustavuje jej v zboru křesťanském, a také zaň se Pánu Bohu pomodlili, aby posylnil a potvrdil a setrvati dal. A tak v líce udeření mohlo býti na znamení, že má pro Krista trpěti. Pakli poznali, že svět miluje a ty věci, kteréž na světě jsou, a hříchův se nevaruje, zprávy apoštolské neostříhá, a tak u víře Pána Krista nestojí, nechali jeho neb jí mezi světskými lidmi, a v zbor jeho nepřijímali, leč by pokání činil etc. Pak takové křesťany přijímali k obcování těla a krve Krista Ježíše, majíc o nich dověření, že sou oudové církve sv., jakož nás tím nejvíce potupují a k smrti odsuzují, mluvíce, že nevěříme o těle Božím, než toliko že památku večeře činíme, aneb opět že chléb lámeme požehnaný, na pa- mátku jeho, kterýž za nás zrazen. A opět řkou, že my držíme, že ten chléb požehnaný jest znamení těla Kristova, kteréž sedí na pravici, a žebychom my toliko znamení přijímali. A opět, že beránka jíme u veliký čtvrtek. To jsou všecko křivá mluvení a nepravá svědectví, neb nikdy sme toho nedrželi, ani psali, ani mluvili, ale my věříme a vyznáváme, jakož Pán Kristus řekl a rozkázal činiti, a apoštolé tak o tom věřili a činili, a také napsali, a první církev křesťanská toho ostříhala, jakož o tom svědčí evangelistové, a apoštol též s nimi se srovnává, a rozumí 4
49 se v přikázaních Božích, zachovávaje řeči Pána Krista v na- učení apoštolském, vůli má a umysl, nežby toho ustoupil aneb něčemu zlému svolil, radše by všecko ztratil, čímž vládne, i život. Takovíť sou hříchom mrtvi, a spravedlivosti živi. Ten jest křest v Kristu Ježíši, protož podle dobrého svědomí do- tázaní a víry, kterouž v srdci mají a ústy vyznávají, že věří v Boha otce i v Jezu Krista syna jeho, a kněz má slova mlu- viti, jakož zachovávali apoštolé, a tak má je pokřtiti, maje víru a umysl, že kněz svrchovaný Kristus křtí je v duchu sv. a v smrti své, očištuje je krví svou od poškvrny hříchův, a obnovuje je v duchu druhého narození skrze vzkříšení své, a tak vodou umytí jsouce, věří, že v slově života koupeli dru- hého narození jsou umytí. Pak dítky věrných křesťanův jakož přijímáni jsou v první církvi, tak i nyni držíme, že má býti jim křest v naději vyvo- lení k spasení, ve jméno otce i syna i ducha sv. v té pravdě, jakož sme svrchu napsali, i s těmi se všemi věcmi, kteréž sou k polepšení. Také jest dobré, přitom Pánu Bohu se modliti, aby Kristus Ježíš od hříchu přirozeného očistil je skrze zaslou- žení své, a dal ducha svého sv., křtě je v duchu sv. Pak ru- kojmě mají býti nejméně tří, jestli žeby otec a mátě obmeškali aneb zemřeli, aby je na práci vzali, a vychovali, a k dobrému vedli, a ze zlého trestali, a kdyžby dorostlo a k rozumu přišlo, aby mohlo samo za sebe odpovídati, tehdy jej postavili před pastýře svého, a svědectví o něm aby vydali, že z milosti dobře činí, a zlého se varuje, a tak zachovává přikázaní Boží, ostří- haje se v naučení apoštolském. Také tázáno má býti, chceli v tom trvati, a toho nepro- měňovati, a neustupovati až do smrti. A když srozuměli, že hodné jest jeho potvrditi, vložil naň ruce, ustavuje jej v zboru křesťanském, a také zaň se Pánu Bohu pomodlili, aby posylnil a potvrdil a setrvati dal. A tak v líce udeření mohlo býti na znamení, že má pro Krista trpěti. Pakli poznali, že svět miluje a ty věci, kteréž na světě jsou, a hříchův se nevaruje, zprávy apoštolské neostříhá, a tak u víře Pána Krista nestojí, nechali jeho neb jí mezi světskými lidmi, a v zbor jeho nepřijímali, leč by pokání činil etc. Pak takové křesťany přijímali k obcování těla a krve Krista Ježíše, majíc o nich dověření, že sou oudové církve sv., jakož nás tím nejvíce potupují a k smrti odsuzují, mluvíce, že nevěříme o těle Božím, než toliko že památku večeře činíme, aneb opět že chléb lámeme požehnaný, na pa- mátku jeho, kterýž za nás zrazen. A opět řkou, že my držíme, že ten chléb požehnaný jest znamení těla Kristova, kteréž sedí na pravici, a žebychom my toliko znamení přijímali. A opět, že beránka jíme u veliký čtvrtek. To jsou všecko křivá mluvení a nepravá svědectví, neb nikdy sme toho nedrželi, ani psali, ani mluvili, ale my věříme a vyznáváme, jakož Pán Kristus řekl a rozkázal činiti, a apoštolé tak o tom věřili a činili, a také napsali, a první církev křesťanská toho ostříhala, jakož o tom svědčí evangelistové, a apoštol též s nimi se srovnává, a rozumí 4
Strana 50
50 tomu, co jest Pán Kristus mluvil, i napsal o tom šíře, řka, že Pán Ježíš, kterou noc zrazen bíše, vzal chléb a díky činil a lámal a řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolu pamatování. Též i kalich když večeřel, řka: Tento kalich nové svědectví jest v mé krvi, to čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mé spolu pamatování. Neb kolikrátž koli jísti budete chléb tento a kalich píti, smrt Páně zvěstovati budete, až i přijde. Protož kdožkoli bude jísti chléb tento a kalich Páně píti nehodně, vinen bude tělem a krví Páně; ale zkus sám sebe člověk, a tak z toho chleba jez, a z kalicha pí, neb kdož jíe a píe, nerozsuzuje těla Páně. Opět sv: Pavel dí: Jakožto opatrným dím, vy sami suďte, což pravím. Kalich dobrořečení, jemuž dobrořečíme, však obcování krve Kristovy jest, a chléb, kterýž lámeme, však účastnost těla Páně jest, neb jeden chléb a jedno tělo, jsme v Kristu všickni, kteříž z jednoho chleba učastenství beřeme. Vizte Izrahele podle těla, však kteříž jedí oběti, učastni sou oltáře. Tak sv. Pavel řečem Pána Krista rozuměl i s jinými apoštoly jednomyslný byl. Protož tak napsal, abychom my do dne soudného tak vě- řili spostně 1) i činili. Pak mistru Rokycánovi o tom sme šíře napsali, protož podle toho dál psáti nebudem, než toliko pro lepší rozum, kdež co přidáme. Protož kněží i lid, kteříž mají spolu jísti a píti, má skusiti sebe, jestli v druhém narození, ne z semene porušitedlného, ale skrze slovo Boha živého, a tak svelekli (sic!) jest z sebe člověka starého a oblékli se jest v člověka nového Pána Ježíše Krista, aby v novotě duchu u vnitřním člověku způsoben byl v novém stvoření jeho, po- sylen jsa věrou, hříchu umřel a Bohu živ byl, a také aby život Kristův ukázal na svém těle, v pohanění a v umrtvení, ctnostně živ jsa, sám sebe zapřel, kříž svůj vzal, následoval jeho. Tit mají moc jísti z toho oltáře, jakož sv. Pavel dí: Máme oltář, z něhož nemají moci jísti, kteříž stánku tělesnému přisluhují. To jest mínil Pána Krista Ježíše, jeho zasloužení, a na kříži obětování, neb hned tu dále dí: Vyjdeme ven z stánkův, ha- nění jeho nesouce. Neb Kristus v ně za branou obětován jest; protož vyjděme ven z stánkův spravedlností židovských podle těla, a hříchův pohanských člověka starého, hříchem zkaženého. Neb ti hodně jedí a pijí, majíce rozsouzení těla Páně, v sobě jej poznávajíce, a na sobě čijíce; a kdož pak toho nemají, ti nemají moci jísti t. užitka bráti Krista Ježíše, neb sou nevyšli z stánku člověka starého, v hříchu počatého, protož nehodně jedí a pijí, a jsou vinni tělem a krví Páně. Neb nadarmo za ně trpěl a svou krev vylil; a oni se k němu neprávě přiznávají s Jidášem, jedouce ten chléb a pijíce, a tak my o tom věříme i vyznáváme, jakož píší Evangelisti Matouš, Marek, Lukáš, Jan všecko úplně, což chce věřeno míti Pán Bůh. A dále o posluhování svatostí věříme a vyznáváme, že se má díti od kněze toho, o kterémž má lid přítomné dověření, 1) Не лучше ли: sprostně?
50 tomu, co jest Pán Kristus mluvil, i napsal o tom šíře, řka, že Pán Ježíš, kterou noc zrazen bíše, vzal chléb a díky činil a lámal a řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolu pamatování. Též i kalich když večeřel, řka: Tento kalich nové svědectví jest v mé krvi, to čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mé spolu pamatování. Neb kolikrátž koli jísti budete chléb tento a kalich píti, smrt Páně zvěstovati budete, až i přijde. Protož kdožkoli bude jísti chléb tento a kalich Páně píti nehodně, vinen bude tělem a krví Páně; ale zkus sám sebe člověk, a tak z toho chleba jez, a z kalicha pí, neb kdož jíe a píe, nerozsuzuje těla Páně. Opět sv: Pavel dí: Jakožto opatrným dím, vy sami suďte, což pravím. Kalich dobrořečení, jemuž dobrořečíme, však obcování krve Kristovy jest, a chléb, kterýž lámeme, však účastnost těla Páně jest, neb jeden chléb a jedno tělo, jsme v Kristu všickni, kteříž z jednoho chleba učastenství beřeme. Vizte Izrahele podle těla, však kteříž jedí oběti, učastni sou oltáře. Tak sv. Pavel řečem Pána Krista rozuměl i s jinými apoštoly jednomyslný byl. Protož tak napsal, abychom my do dne soudného tak vě- řili spostně 1) i činili. Pak mistru Rokycánovi o tom sme šíře napsali, protož podle toho dál psáti nebudem, než toliko pro lepší rozum, kdež co přidáme. Protož kněží i lid, kteříž mají spolu jísti a píti, má skusiti sebe, jestli v druhém narození, ne z semene porušitedlného, ale skrze slovo Boha živého, a tak svelekli (sic!) jest z sebe člověka starého a oblékli se jest v člověka nového Pána Ježíše Krista, aby v novotě duchu u vnitřním člověku způsoben byl v novém stvoření jeho, po- sylen jsa věrou, hříchu umřel a Bohu živ byl, a také aby život Kristův ukázal na svém těle, v pohanění a v umrtvení, ctnostně živ jsa, sám sebe zapřel, kříž svůj vzal, následoval jeho. Tit mají moc jísti z toho oltáře, jakož sv. Pavel dí: Máme oltář, z něhož nemají moci jísti, kteříž stánku tělesnému přisluhují. To jest mínil Pána Krista Ježíše, jeho zasloužení, a na kříži obětování, neb hned tu dále dí: Vyjdeme ven z stánkův, ha- nění jeho nesouce. Neb Kristus v ně za branou obětován jest; protož vyjděme ven z stánkův spravedlností židovských podle těla, a hříchův pohanských člověka starého, hříchem zkaženého. Neb ti hodně jedí a pijí, majíce rozsouzení těla Páně, v sobě jej poznávajíce, a na sobě čijíce; a kdož pak toho nemají, ti nemají moci jísti t. užitka bráti Krista Ježíše, neb sou nevyšli z stánku člověka starého, v hříchu počatého, protož nehodně jedí a pijí, a jsou vinni tělem a krví Páně. Neb nadarmo za ně trpěl a svou krev vylil; a oni se k němu neprávě přiznávají s Jidášem, jedouce ten chléb a pijíce, a tak my o tom věříme i vyznáváme, jakož píší Evangelisti Matouš, Marek, Lukáš, Jan všecko úplně, což chce věřeno míti Pán Bůh. A dále o posluhování svatostí věříme a vyznáváme, že se má díti od kněze toho, o kterémž má lid přítomné dověření, 1) Не лучше ли: sprostně?
Strana 51
51 že jest posel Pána Krista, a k tomu vyvolen od křesťanův věrných, a od biskupa potvrzen, a mají o něm naději, že jest v milosti Boží bez hříchu smrtedlného i bez bludu, a tak že jest v srdci čistém, a v svědomí dobrém a u víře živé. A tak všickni křesťané, kteříž to mají činiti spolu, o sobě se mají domnívati toho dobrého, a tak že sou v lásce ducha a v svazku pokoje, jedno tělo, jeden duch i s knězem, a na to posluho- vání činiti zevnitř časem a místem, tak kterakby bylo k vzdě- lání a k polepšení, a má při tom býti rozmlouvání slova Božího, a rozjímání života Kristova, a vážení zasloužení jeho, kterak jest nám k užitku trpení jeho, a tak smrt jeho, krve vylití, vykoupení, a hříchův odpuštění, a k tomu jestli čas, i písmo čísti o tom. A při tom mají býti modlitby a spolu všech prosby žádostivé, jakož sv. Pavel učí, aby otec Pána Ježíše Krista, podlé bohatství slávy své dal moc s hůry ku po- sylnění skrze ducha svého, aby Kristus Ježíš skrze víru přebýval v srdcích naších, v vnitřním člověku, abychom byli vkořeněni a založeni v lásce, abychom mohli stíhnouti se všemi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost, vyssokost a hlubokost, a také, abychom poznali převýšenou lásku, umění Kristova, abychom byli v Božskou plnost naplněni. A to za dobré máme, za to spolu prosby činiti, Otče náš říkajíce jednomyslně, a mají věřiti že je Bůh slyší, a že zač prosí, učiní; a jakož jest řekl Ježíš Kristus, že se jím tak stane k víře a k modlitbě. Protož má kněz u víře slova života a v tom umysle mluviti ta slova od Pána Ježíše Krista vypověděna; a pak ty způsoby k tomu mají, kteříž příleží k tomu posluhování, tak jakž jest k chvále Boží a ke cti Pána Krista, a jim ku potřebě užitečné; a tak před tím i při tom i po tom modlitby čině Pánu Bohu, s věrou vždy mezi tím o tom dobrém rozmlouvajíce, co jest učinil Pán Bůh nám skrze Krista Ježíše dobrého k životu věčnému. A tak věříme, že přijímáme pod způsobem chleba a vína, tělo a krev Pána Krista Ježíše, ten živý chléb s hůry zstupující, kterýž otec dává podle zaslíbení Pána Krista, kterýž řekl: Mé tělo v pravdě jest pokrm, a krev má v pravdě jest nápoj, a kdož jí mé tělo a pí mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Prosímeť, milý mistře, aby nás v tomto psaní zle nebral, neb jest o tom těžké psaní, a s bázní to činíme, vědouce, že při tom nebezpečenství veliká, a mnoho zlého pošlo, skrze písma a hlas slov od mnohých let v Římské církvi, neb v jednom umenšují, a v druhém přidávají, a jedni jinak smyslí, a druzí jinak. Někteří vyprazdňují pravdu slov Pána Krista Ježíše, a druzí zvelebují vidomé způsoby, pravíce je býti vidomé způsoby Bohem všemohůcím i Krista Ježíše, syna jeho i ducha sv. A tak říkají, že jest všecka svatá trojíce, a druhé, že tu jest člověk celý s kostmi i s vlasy i se všemi oudy, by pak nejhorší kněz ta slova mluvil, nebo Jidáš z pekla, že jest vždy tak. To tvojí kněží mluví, mistře, a děkanové, Prokop Chru- dimský, Kříž Skutečský a Gabryel Prostějovský a jiní mnozí, s nimiž jsou jednomyslní, ale však ne všickni, a praví, aby
51 že jest posel Pána Krista, a k tomu vyvolen od křesťanův věrných, a od biskupa potvrzen, a mají o něm naději, že jest v milosti Boží bez hříchu smrtedlného i bez bludu, a tak že jest v srdci čistém, a v svědomí dobrém a u víře živé. A tak všickni křesťané, kteříž to mají činiti spolu, o sobě se mají domnívati toho dobrého, a tak že sou v lásce ducha a v svazku pokoje, jedno tělo, jeden duch i s knězem, a na to posluho- vání činiti zevnitř časem a místem, tak kterakby bylo k vzdě- lání a k polepšení, a má při tom býti rozmlouvání slova Božího, a rozjímání života Kristova, a vážení zasloužení jeho, kterak jest nám k užitku trpení jeho, a tak smrt jeho, krve vylití, vykoupení, a hříchův odpuštění, a k tomu jestli čas, i písmo čísti o tom. A při tom mají býti modlitby a spolu všech prosby žádostivé, jakož sv. Pavel učí, aby otec Pána Ježíše Krista, podlé bohatství slávy své dal moc s hůry ku po- sylnění skrze ducha svého, aby Kristus Ježíš skrze víru přebýval v srdcích naších, v vnitřním člověku, abychom byli vkořeněni a založeni v lásce, abychom mohli stíhnouti se všemi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost, vyssokost a hlubokost, a také, abychom poznali převýšenou lásku, umění Kristova, abychom byli v Božskou plnost naplněni. A to za dobré máme, za to spolu prosby činiti, Otče náš říkajíce jednomyslně, a mají věřiti že je Bůh slyší, a že zač prosí, učiní; a jakož jest řekl Ježíš Kristus, že se jím tak stane k víře a k modlitbě. Protož má kněz u víře slova života a v tom umysle mluviti ta slova od Pána Ježíše Krista vypověděna; a pak ty způsoby k tomu mají, kteříž příleží k tomu posluhování, tak jakž jest k chvále Boží a ke cti Pána Krista, a jim ku potřebě užitečné; a tak před tím i při tom i po tom modlitby čině Pánu Bohu, s věrou vždy mezi tím o tom dobrém rozmlouvajíce, co jest učinil Pán Bůh nám skrze Krista Ježíše dobrého k životu věčnému. A tak věříme, že přijímáme pod způsobem chleba a vína, tělo a krev Pána Krista Ježíše, ten živý chléb s hůry zstupující, kterýž otec dává podle zaslíbení Pána Krista, kterýž řekl: Mé tělo v pravdě jest pokrm, a krev má v pravdě jest nápoj, a kdož jí mé tělo a pí mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Prosímeť, milý mistře, aby nás v tomto psaní zle nebral, neb jest o tom těžké psaní, a s bázní to činíme, vědouce, že při tom nebezpečenství veliká, a mnoho zlého pošlo, skrze písma a hlas slov od mnohých let v Římské církvi, neb v jednom umenšují, a v druhém přidávají, a jedni jinak smyslí, a druzí jinak. Někteří vyprazdňují pravdu slov Pána Krista Ježíše, a druzí zvelebují vidomé způsoby, pravíce je býti vidomé způsoby Bohem všemohůcím i Krista Ježíše, syna jeho i ducha sv. A tak říkají, že jest všecka svatá trojíce, a druhé, že tu jest člověk celý s kostmi i s vlasy i se všemi oudy, by pak nejhorší kněz ta slova mluvil, nebo Jidáš z pekla, že jest vždy tak. To tvojí kněží mluví, mistře, a děkanové, Prokop Chru- dimský, Kříž Skutečský a Gabryel Prostějovský a jiní mnozí, s nimiž jsou jednomyslní, ale však ne všickni, a praví, aby
Strana 52
52 tomu klekali, a modlili se všickni lidé, a kdož nechce, bludný a kacíř a k upálení jeho odsuzují. A tak pro takové smyšlení a to vypravování a nerozumné zvelebování, vidomé svátosti mnoho věrných křesťanův od církve Římske zmordováno a spá- leno, a pak někteří z roty Táborské, poznavše ten smysl zlý, hrubý, tělesný, víře Pána Krista odporný, vyprazdnili pravdu Pána Krista v ouřadném posluhování těla a krve jeho. Neb také sami neměli smyslu víry a neznali moci pravdy slov Pána Krista Ježíše, jenž jsou duch a život. Neb také tělesní muží bíchu hříchu poddáni. Protož nezpravoval jich duch pravdy moudrostí svou, a takoví sou říkali: Pamatka večeře; a to jest zlé z onoho nejhoršího zlého vyrostlé. A z toho obého zlého, toto, že pro jednu způsobu svátosti, kterouž to ujala Římska církev obecnému lidu, mnoho sobě zlého vespolek činili, těchto let, hubíce, paléce, mordujíce a mnoho krve vylévali s obou stranou. A to všecko zlé dopustil Bůh pro hříchy kněží i lidu, neb poznavše Boha skrze hlas slov i písma, i jiné mnohé věci, kterež oznamují moc jeho i moudrost i dobrotu, ale ne jako Boha ctili, a Krista Ježíše obět vezdajší, potlačili, jakož Danyel prorok píše. A pak ohavnost, opuštění stojí na místě sv:, kdež nemá. Protož dí Pán Ježíš: Kdo čte, rozuměj. A to mluví o posledních časích, v nichž sme my nyni. Protož potřebíť jest nám, k tomu přizříti, že tak vyvýšívše vidomé způsoby za Boha sobě Boha samého pravého, otce nebeského nectí, sloužíce radše stvoření, nežli stvořiteli, Bohem sou pohrzeli, majíce kla- nění, modlení k stvoření, jako kteří národové pohanští, neb židovští, ješto dopustil na ně Pán Bůh nemoudrý smysl; a to prorok nazívá největší hřích, neb proto Bůh dopouští jiné mnohé zlé, že ve všech věcech bloudí, a v hříších se rozmno- žili příliš, a tak syna Božího potlačili, pohrzevše jeho životem pokorným, chudým a trpělivým, poniženým, a tak jeho všecko zasloužení, chvaléce jeho rty svými, a zvelebujíce jeho v hlasích a v službách k oku krásných, potupují jeho, a políčky dávají, jako oni oblékše v zlatohlav, klekali před ním, a rouhali se jemu a políčkovali jeho. Též podobně tuto činí, více zvelebují jeho v věcech vidomých k sluchu a k oku, ozdobených a krá- sných, tím větší ohavnost činí, jakož Pán Ježíš dí: Co jest před lidmi vyssokého, před Bohem ohavnost jest. Neb ústy chválíce jeho, ozdobami zevnitřními, a vnitř v srdci zlořeči jemu, křižujíce jeho skutky svými zlými, jakož sv. Pavel dí: Křižují v sobě syna Božího a v posměch jej mají. To mluví o křesťanech zlých; neb opět k témuž dí: že syna Božího potlačují, a krev svědectví poškvrněnou vedou, a duchu milosti potupu činí. Tak se děje oborem nyni, v kněžích i v lidu Římské církve, jakož sme to také viděli, i v procesí chodili na ten den, jako říkají těla Božího, kterak s velikou ctí a chválou služby vedou, a procesí činí, ctíce jeho tu drahými věcmi, zlatem, stříbrem a drahým kamením, rouchem rozličným, drahým, a věnci mnohými růžennými i s pišťci i s trubači s hudci. A tak jakž mohli nejslavněji rozličnými klénoty, od
52 tomu klekali, a modlili se všickni lidé, a kdož nechce, bludný a kacíř a k upálení jeho odsuzují. A tak pro takové smyšlení a to vypravování a nerozumné zvelebování, vidomé svátosti mnoho věrných křesťanův od církve Římske zmordováno a spá- leno, a pak někteří z roty Táborské, poznavše ten smysl zlý, hrubý, tělesný, víře Pána Krista odporný, vyprazdnili pravdu Pána Krista v ouřadném posluhování těla a krve jeho. Neb také sami neměli smyslu víry a neznali moci pravdy slov Pána Krista Ježíše, jenž jsou duch a život. Neb také tělesní muží bíchu hříchu poddáni. Protož nezpravoval jich duch pravdy moudrostí svou, a takoví sou říkali: Pamatka večeře; a to jest zlé z onoho nejhoršího zlého vyrostlé. A z toho obého zlého, toto, že pro jednu způsobu svátosti, kterouž to ujala Římska církev obecnému lidu, mnoho sobě zlého vespolek činili, těchto let, hubíce, paléce, mordujíce a mnoho krve vylévali s obou stranou. A to všecko zlé dopustil Bůh pro hříchy kněží i lidu, neb poznavše Boha skrze hlas slov i písma, i jiné mnohé věci, kterež oznamují moc jeho i moudrost i dobrotu, ale ne jako Boha ctili, a Krista Ježíše obět vezdajší, potlačili, jakož Danyel prorok píše. A pak ohavnost, opuštění stojí na místě sv:, kdež nemá. Protož dí Pán Ježíš: Kdo čte, rozuměj. A to mluví o posledních časích, v nichž sme my nyni. Protož potřebíť jest nám, k tomu přizříti, že tak vyvýšívše vidomé způsoby za Boha sobě Boha samého pravého, otce nebeského nectí, sloužíce radše stvoření, nežli stvořiteli, Bohem sou pohrzeli, majíce kla- nění, modlení k stvoření, jako kteří národové pohanští, neb židovští, ješto dopustil na ně Pán Bůh nemoudrý smysl; a to prorok nazívá největší hřích, neb proto Bůh dopouští jiné mnohé zlé, že ve všech věcech bloudí, a v hříších se rozmno- žili příliš, a tak syna Božího potlačili, pohrzevše jeho životem pokorným, chudým a trpělivým, poniženým, a tak jeho všecko zasloužení, chvaléce jeho rty svými, a zvelebujíce jeho v hlasích a v službách k oku krásných, potupují jeho, a políčky dávají, jako oni oblékše v zlatohlav, klekali před ním, a rouhali se jemu a políčkovali jeho. Též podobně tuto činí, více zvelebují jeho v věcech vidomých k sluchu a k oku, ozdobených a krá- sných, tím větší ohavnost činí, jakož Pán Ježíš dí: Co jest před lidmi vyssokého, před Bohem ohavnost jest. Neb ústy chválíce jeho, ozdobami zevnitřními, a vnitř v srdci zlořeči jemu, křižujíce jeho skutky svými zlými, jakož sv. Pavel dí: Křižují v sobě syna Božího a v posměch jej mají. To mluví o křesťanech zlých; neb opět k témuž dí: že syna Božího potlačují, a krev svědectví poškvrněnou vedou, a duchu milosti potupu činí. Tak se děje oborem nyni, v kněžích i v lidu Římské církve, jakož sme to také viděli, i v procesí chodili na ten den, jako říkají těla Božího, kterak s velikou ctí a chválou služby vedou, a procesí činí, ctíce jeho tu drahými věcmi, zlatem, stříbrem a drahým kamením, rouchem rozličným, drahým, a věnci mnohými růžennými i s pišťci i s trubači s hudci. A tak jakž mohli nejslavněji rozličnými klénoty, od
Strana 53
53 zlata a od stříbra, korouhve a svíce, a tak jakž mohl kdo statčiti k zvelebení té svátosti své, kterouž mají místo Boha i Krista Ježíše. A tak sme to vídali do oběda, kterakou sou slavnost činili, na ten den, a kterak pak od večera v krčmách množství toho lidu i v tancích s těmi pištci, s hudci, i v tom rouše v frejich a v rufianstvích v tancích vejhrách v kostkách. Týmž obyčejem na posvíceních bývalo v těch letech minulých mnoho sme toho viděli v těchto okolních zemích i v Čechách, ačkoli někteří méně v některých městech. Protož ta ohavnost příliš zvýšila se, v kněžích i v lidech pod jménem Kristovým, Anty- krist povyššuje se nad Krista Ježíše, neb se jemu pocta děje, neb skrze to zvelebeno jest kněžstvo, jakožto káží, když nové mše působí. A tak mluvil Rožmberský Jošt, biskup Vrati- slavský, řka: Raduj se matko, že máš kněze syna, máš Pána Krista vnuka, neb jest kněz důstojnější nad anděly i nad pannu Maryji podle důstojenství ouřadu. Neb blahoslavená panna Marya jednou jeho porodila, ale kněz kolikrát koli posvěcuje, tolikrát ho porozuje, skrze slovo, a pěstuje ho. Protož skrze takové věci velebí se pýcha kněžská, jakož známo jest nám, kteříž sme bývali při papeži i při jiných jemu po- dobných kardinálích, biskupích, opatech a jiných, kterak se ukazují, jako Bohové v velebnosti důstojenství svého okrášle- ného drahými věcmi, a zvláště papež, jemuž klekají místo Boha, a nohy líbají. To jest ta ohavnost, již jest Bůh dopustil, tak již dlouhé časy, aby prospívala, bloudíce v horší, a v tom zlém rostouce, stojíce, kdež nemá, na svatém místě jakož říkají: Otec nejsvětější místo Boha, a náměstek Pána Krista, ouřad drže sv. Petra, a tak dále kardynáli, církev svatá tak pod jmé- nem a pod ouřady Pána Krista a apoštolskými taková věc přezlá jest, duchu Pána Krista odporná, zvelebivše vidomé svátosti a služebnosti sami se zvýšili, a v chvále a ve cti po- stavili, a kdož s nimi v tom účastenství býti nechce, maje známost smysla víry Pána Krista, jsa učen duchem pravdy, musí od nich býti potupen a za bludného odsouzen ku pálení. Neb tudiž prorok Danyel dí: Kteříž budou vyučení, neb učiti jiné budou t. věrní křesťané, kteříž sou vyučeni duchem sv. všeliké pravdě, a jiné učiti budou, aby poznali samého pravého Boha, a Jezu Krista, syna jeho. Tak dí anděl Boží k Danielovi, že upadnou v meč a v plamen, i u vězení, i v loupež dní. Takť se plní toto proroctví tento čas, že kdož nechce povoliti, a poddán býti té ohavnosti, kteráž stojí na svatém místě, kdež nemá, musí od ní trpěti. Též tito od těchto nepravých kře- sťanův, jako oni od pohanův, nechtí přidávati stvoření vidomému cti a chvály, kteráž sluší na samého Boha otce, všemohůcího, stvořitele nebe i země, a proto nyni někteří naši bratří uvězeni jsou, a někteří již zemřeli, a my týž umysl máme, nežli bychom to učinili, skutkem aneb slovem vyznávali, radší trpěti to, což Pán Bůh na nás vzloží a z milosti dopustí, i zemříti v tom míníme, doufajíce v Pána Boha, žeť nám setrvati dá, neb na
53 zlata a od stříbra, korouhve a svíce, a tak jakž mohl kdo statčiti k zvelebení té svátosti své, kterouž mají místo Boha i Krista Ježíše. A tak sme to vídali do oběda, kterakou sou slavnost činili, na ten den, a kterak pak od večera v krčmách množství toho lidu i v tancích s těmi pištci, s hudci, i v tom rouše v frejich a v rufianstvích v tancích vejhrách v kostkách. Týmž obyčejem na posvíceních bývalo v těch letech minulých mnoho sme toho viděli v těchto okolních zemích i v Čechách, ačkoli někteří méně v některých městech. Protož ta ohavnost příliš zvýšila se, v kněžích i v lidech pod jménem Kristovým, Anty- krist povyššuje se nad Krista Ježíše, neb se jemu pocta děje, neb skrze to zvelebeno jest kněžstvo, jakožto káží, když nové mše působí. A tak mluvil Rožmberský Jošt, biskup Vrati- slavský, řka: Raduj se matko, že máš kněze syna, máš Pána Krista vnuka, neb jest kněz důstojnější nad anděly i nad pannu Maryji podle důstojenství ouřadu. Neb blahoslavená panna Marya jednou jeho porodila, ale kněz kolikrát koli posvěcuje, tolikrát ho porozuje, skrze slovo, a pěstuje ho. Protož skrze takové věci velebí se pýcha kněžská, jakož známo jest nám, kteříž sme bývali při papeži i při jiných jemu po- dobných kardinálích, biskupích, opatech a jiných, kterak se ukazují, jako Bohové v velebnosti důstojenství svého okrášle- ného drahými věcmi, a zvláště papež, jemuž klekají místo Boha, a nohy líbají. To jest ta ohavnost, již jest Bůh dopustil, tak již dlouhé časy, aby prospívala, bloudíce v horší, a v tom zlém rostouce, stojíce, kdež nemá, na svatém místě jakož říkají: Otec nejsvětější místo Boha, a náměstek Pána Krista, ouřad drže sv. Petra, a tak dále kardynáli, církev svatá tak pod jmé- nem a pod ouřady Pána Krista a apoštolskými taková věc přezlá jest, duchu Pána Krista odporná, zvelebivše vidomé svátosti a služebnosti sami se zvýšili, a v chvále a ve cti po- stavili, a kdož s nimi v tom účastenství býti nechce, maje známost smysla víry Pána Krista, jsa učen duchem pravdy, musí od nich býti potupen a za bludného odsouzen ku pálení. Neb tudiž prorok Danyel dí: Kteříž budou vyučení, neb učiti jiné budou t. věrní křesťané, kteříž sou vyučeni duchem sv. všeliké pravdě, a jiné učiti budou, aby poznali samého pravého Boha, a Jezu Krista, syna jeho. Tak dí anděl Boží k Danielovi, že upadnou v meč a v plamen, i u vězení, i v loupež dní. Takť se plní toto proroctví tento čas, že kdož nechce povoliti, a poddán býti té ohavnosti, kteráž stojí na svatém místě, kdež nemá, musí od ní trpěti. Též tito od těchto nepravých kře- sťanův, jako oni od pohanův, nechtí přidávati stvoření vidomému cti a chvály, kteráž sluší na samého Boha otce, všemohůcího, stvořitele nebe i země, a proto nyni někteří naši bratří uvězeni jsou, a někteří již zemřeli, a my týž umysl máme, nežli bychom to učinili, skutkem aneb slovem vyznávali, radší trpěti to, což Pán Bůh na nás vzloží a z milosti dopustí, i zemříti v tom míníme, doufajíce v Pána Boha, žeť nám setrvati dá, neb na
Strana 54
54 — též při trpíme, a pro touž věc, jako i onino od pohanův, ač pod jinou tvárností, slovy Kristovými přikrytou; neb nejvíc proto mučedlníkův bylo v starém i v novém zákoně, neb na tom sou mřeli světí proroci od židův, jakož i nyní věrní kře- sťané od falešných křesťanův. Protož mistře nerádiť bychom toho přáli, aby byl v účast- nosti té nevěstky, opilé krví svatých, neb sme od tebe mnoho dobrého slýchali a vděčni sme toho i dnes. Protož, chcešli se toho uvarovati, musíš se dobře opatřiti, nebs ty hlava kněží v tomto království. Na těť prvotně jde, neb na tobě nejvíc záleží, a můžeš tomu rozuměti, žeť se lidu mnoho chystá a utvrzuje, nežby to činili, neb vyznávali, neb povolovali, radše zemříti. A také kněžstvo nepřestává, haněje, zlořeče, křivé věci vzkládaje, bluduje, kaceřuje, a lid světský to slyše, v zlost se zapaluje, v nenávist a v vraždu. Protož, mistře, třebať prozříti k tomu, kde se ta věc vzala, poněvádž jí nebylo v první církvi apoštolské, více než za tři sta let a ještě až do dnes, v někte- rých zemích, toho není mezi křesťany, jakožto v Řecké církvi a v Indické ve mnoha zemích; a Pán Bůh toho nepřikázal, aniž k tomu písma máte, Bohem vdechnutého, prorockého, ani apoštol, ani učitelův první církve, zdali toho nevíte, že písma máte, zvlášť apoštolská, o věcech rovných čeledních, kterak se mají míti otcové k synům, a synové kterak se mají míti k otcom; a pacholci, kterak mají poslouchati panův a dělati ne k oku, ale z upřímého úmysla, a o tomto pak a o tak veliké věci, aby nic nemluvili, a víte, žeť sou mnoho před- povídali, budoucích posledních časův. Protož potřebíť, na to pomysliti a na to lépe se poptati, odkud to přišlo, a skrze které pošlo, a k komu, a kterak toho požívají, a kterak v tom živi jsou kněží i lid, pravíce, že se Bohu klanějí, modlí i slouží, ale skutkové jich i řeč svědectví vydává zjevně, že sou slouhy hřícha. Takéž praví, že Boha přijímají, přijímajíc vidomé způ- soby; jestli že jest tak tehdy sou chrám Boha živého, a Kristus přebývá v nich, pakliť jest jinak, nechť se v tom opatří, neb duch moudrosti nepřebývá v těle poddaném hříchu. Protož, mistře, potřebíť jest, k tomu prozříti, i nad tím bdíti, a za to se Pánu Bohu modliti, aby to poznal, a královu milost vystříhl, aby nevinné krve nevyléval, domnívaje se, že by tím Bohu sloužil, a v tom na se, i na tě, i na království toto hněvu Božího více nevzbuzoval. Než, věz mistře, žeť sou mnozí lidé nad tím vzdychali, a Pánu Bohu se modlili, i s posty bdíce prohlédali, i poznali to přehrozné zavedení v Římské církvi, že to dobré od Boha skrze Pána Krista způsobené a rozkázané činiti k životu věčnému. To pak obráceno k smrti časné i věčné, kdež měli Kristův život přijímati, pro tu věc životy na se berou blížních svých, trapíce a mordujíce, a kdež měli očištění bráti skrze vylití krve Kristovy a posylnění k trpělivosti, tu pak roz- něcují se a vzbuzují k zlosti, a aby krev blížních svých vylé- vali a se poškvrňovali, jakožs sám, mistře pověděl, že ve všecky svátosti vkročil dábel duchem svým a k svému jich
54 — též při trpíme, a pro touž věc, jako i onino od pohanův, ač pod jinou tvárností, slovy Kristovými přikrytou; neb nejvíc proto mučedlníkův bylo v starém i v novém zákoně, neb na tom sou mřeli světí proroci od židův, jakož i nyní věrní kře- sťané od falešných křesťanův. Protož mistře nerádiť bychom toho přáli, aby byl v účast- nosti té nevěstky, opilé krví svatých, neb sme od tebe mnoho dobrého slýchali a vděčni sme toho i dnes. Protož, chcešli se toho uvarovati, musíš se dobře opatřiti, nebs ty hlava kněží v tomto království. Na těť prvotně jde, neb na tobě nejvíc záleží, a můžeš tomu rozuměti, žeť se lidu mnoho chystá a utvrzuje, nežby to činili, neb vyznávali, neb povolovali, radše zemříti. A také kněžstvo nepřestává, haněje, zlořeče, křivé věci vzkládaje, bluduje, kaceřuje, a lid světský to slyše, v zlost se zapaluje, v nenávist a v vraždu. Protož, mistře, třebať prozříti k tomu, kde se ta věc vzala, poněvádž jí nebylo v první církvi apoštolské, více než za tři sta let a ještě až do dnes, v někte- rých zemích, toho není mezi křesťany, jakožto v Řecké církvi a v Indické ve mnoha zemích; a Pán Bůh toho nepřikázal, aniž k tomu písma máte, Bohem vdechnutého, prorockého, ani apoštol, ani učitelův první církve, zdali toho nevíte, že písma máte, zvlášť apoštolská, o věcech rovných čeledních, kterak se mají míti otcové k synům, a synové kterak se mají míti k otcom; a pacholci, kterak mají poslouchati panův a dělati ne k oku, ale z upřímého úmysla, a o tomto pak a o tak veliké věci, aby nic nemluvili, a víte, žeť sou mnoho před- povídali, budoucích posledních časův. Protož potřebíť, na to pomysliti a na to lépe se poptati, odkud to přišlo, a skrze které pošlo, a k komu, a kterak toho požívají, a kterak v tom živi jsou kněží i lid, pravíce, že se Bohu klanějí, modlí i slouží, ale skutkové jich i řeč svědectví vydává zjevně, že sou slouhy hřícha. Takéž praví, že Boha přijímají, přijímajíc vidomé způ- soby; jestli že jest tak tehdy sou chrám Boha živého, a Kristus přebývá v nich, pakliť jest jinak, nechť se v tom opatří, neb duch moudrosti nepřebývá v těle poddaném hříchu. Protož, mistře, potřebíť jest, k tomu prozříti, i nad tím bdíti, a za to se Pánu Bohu modliti, aby to poznal, a královu milost vystříhl, aby nevinné krve nevyléval, domnívaje se, že by tím Bohu sloužil, a v tom na se, i na tě, i na království toto hněvu Božího více nevzbuzoval. Než, věz mistře, žeť sou mnozí lidé nad tím vzdychali, a Pánu Bohu se modlili, i s posty bdíce prohlédali, i poznali to přehrozné zavedení v Římské církvi, že to dobré od Boha skrze Pána Krista způsobené a rozkázané činiti k životu věčnému. To pak obráceno k smrti časné i věčné, kdež měli Kristův život přijímati, pro tu věc životy na se berou blížních svých, trapíce a mordujíce, a kdež měli očištění bráti skrze vylití krve Kristovy a posylnění k trpělivosti, tu pak roz- něcují se a vzbuzují k zlosti, a aby krev blížních svých vylé- vali a se poškvrňovali, jakožs sám, mistře pověděl, že ve všecky svátosti vkročil dábel duchem svým a k svému jich
Strana 55
55 — užitku požívá, to sme v jistotě poznali že jest tak, a pak této k nejhoršímu zlému; neb měla býti k nejlepšímu dobrému a k chvále Boha otce, všemohůcího a k zvelebení syna jeho, Ježíše Krista, Pána našého, a k vzrostu vyvolených jeho. Ale tak jest bylo v prvním lidu židovském, že kteréž věci dal jim Bůh a rozkazoval k chvále své, aby jeho v tom velebili a ctili, a k jich dobrému aby bylo, aby jemu sloužíce, tak dobře se jim stalo od něho. Ale potom v prodlení času, pro jich srdce nedověrné, a duch neupřimý, a pro jich hříchy dopustil Pán Bůh, že jest je dábel svedl a na to zlé obrátil, jakož vám to šíře známo jest, kterak ty věci bývaly. Pak také vězte, že s těmi lidmi nejsme, ani jim povolujeme, ješto mají při tom smysl zlý, nerozumějíce slovům Pána Krista Ježíše, a v jiném ji smyslu berouce. Protož i rozkázaní jeho sobě neváží a užitka přisluhování, skutečně neznají, od věrných kněží; protož i u vy- znání umenšují, pravíce, že jest památka večeře; aneb opět, že jest ten chléb požehnaný dal na památku svou, ukázav na své tělo. A opět někteří praví, že ten chléb jest znamení těla Kri- stova, kteréž sedí na pravici Boha otce. Protož ta všecka smý- šlení, jinak než Kristus řekl, a umenšování slova jeho, živého a svatého, nám se nelíbí, jakož sme některé slyšeli, i spisy čtli. Pak kteřížkoli takoví jsou, myť se jich varujeme a od nich vystříháme; ale jakož praví o jídle beránka u veliký čtvrtek, žeby se k němu zcházeli, a jedli ně jací lidé bludní, myť o tom nic nevíme, než slyšíme lidí, o tom mluvíce, což od kněží na kázaních slyší, a na nás to obracují, a toho z nás žádný neto- likoby jedl, ale ani viděl; ale totoť jest při nás, že my věříme v sprostnosti srdce slovům Pána Krista Ježíše, že sou pravá a život věčný, a což jest řekl a vysvědčil, že jest tak v pravdě tělo jeho svaté pod způsobem chleba ku pokrmu, a krev jeho svatá pod způsobem vína k nápoji. Pak o modlení Kristu v svátosti; myť k vidomým věcem nemáme zření srdcem svým, ani ustrnutí věrou, ale k Bohu večnému, otci nebeskému, a ne- dělíme modlitby od Krista Ježíše, syna jeho, v něhož nevidouce věříme, jehož i přijímáme, chléb nebeský, živý, neb plnost Božství v něm přebývá tělesně. Protož jemu se klaníme i mo- dlíme tu přítomně, když přijímáme v jednotě ducha svatého s otcem. Než když býváme tázáni, kterak ta svátost jest tělo Kristovo; aneb opět: Kterak jest Kristus v té svátosti, myť toho vypravovati a vyměřovati nesmíme pro své svědomí; neb Pán Ježíš nepověděl, ani apoštolé, kterak jest, než tak, jakož řekl, věříme sprostně, a k čemuž dal, požíváme, pak nad to neb mimo to, nesmíme věřiti, ani požívati. Máme k tomu na svě- dectví někteří kněží i tě, mistře, že ste to nejlép chválili v sprostnosti srdce věřiti, jakož Pán Kristus řekl a apoštolé vypsali, a takto si řekl: Kdo se vytazuje, kterak jest v té svátosti, že velmi všetečný jest, a kdo vypravuje, velmi pyšný, jakoby chtěl vešken svět na se vzíti. Chceš věděti tajné věci Božské, sám sebe nestíhaje, i řekls ještě: Víšli, kteraks veliký byl, kdy jsi se narodil, a mnoho-li tebe v roce přibylo, víšli. Aneb
55 — užitku požívá, to sme v jistotě poznali že jest tak, a pak této k nejhoršímu zlému; neb měla býti k nejlepšímu dobrému a k chvále Boha otce, všemohůcího a k zvelebení syna jeho, Ježíše Krista, Pána našého, a k vzrostu vyvolených jeho. Ale tak jest bylo v prvním lidu židovském, že kteréž věci dal jim Bůh a rozkazoval k chvále své, aby jeho v tom velebili a ctili, a k jich dobrému aby bylo, aby jemu sloužíce, tak dobře se jim stalo od něho. Ale potom v prodlení času, pro jich srdce nedověrné, a duch neupřimý, a pro jich hříchy dopustil Pán Bůh, že jest je dábel svedl a na to zlé obrátil, jakož vám to šíře známo jest, kterak ty věci bývaly. Pak také vězte, že s těmi lidmi nejsme, ani jim povolujeme, ješto mají při tom smysl zlý, nerozumějíce slovům Pána Krista Ježíše, a v jiném ji smyslu berouce. Protož i rozkázaní jeho sobě neváží a užitka přisluhování, skutečně neznají, od věrných kněží; protož i u vy- znání umenšují, pravíce, že jest památka večeře; aneb opět, že jest ten chléb požehnaný dal na památku svou, ukázav na své tělo. A opět někteří praví, že ten chléb jest znamení těla Kri- stova, kteréž sedí na pravici Boha otce. Protož ta všecka smý- šlení, jinak než Kristus řekl, a umenšování slova jeho, živého a svatého, nám se nelíbí, jakož sme některé slyšeli, i spisy čtli. Pak kteřížkoli takoví jsou, myť se jich varujeme a od nich vystříháme; ale jakož praví o jídle beránka u veliký čtvrtek, žeby se k němu zcházeli, a jedli ně jací lidé bludní, myť o tom nic nevíme, než slyšíme lidí, o tom mluvíce, což od kněží na kázaních slyší, a na nás to obracují, a toho z nás žádný neto- likoby jedl, ale ani viděl; ale totoť jest při nás, že my věříme v sprostnosti srdce slovům Pána Krista Ježíše, že sou pravá a život věčný, a což jest řekl a vysvědčil, že jest tak v pravdě tělo jeho svaté pod způsobem chleba ku pokrmu, a krev jeho svatá pod způsobem vína k nápoji. Pak o modlení Kristu v svátosti; myť k vidomým věcem nemáme zření srdcem svým, ani ustrnutí věrou, ale k Bohu večnému, otci nebeskému, a ne- dělíme modlitby od Krista Ježíše, syna jeho, v něhož nevidouce věříme, jehož i přijímáme, chléb nebeský, živý, neb plnost Božství v něm přebývá tělesně. Protož jemu se klaníme i mo- dlíme tu přítomně, když přijímáme v jednotě ducha svatého s otcem. Než když býváme tázáni, kterak ta svátost jest tělo Kristovo; aneb opět: Kterak jest Kristus v té svátosti, myť toho vypravovati a vyměřovati nesmíme pro své svědomí; neb Pán Ježíš nepověděl, ani apoštolé, kterak jest, než tak, jakož řekl, věříme sprostně, a k čemuž dal, požíváme, pak nad to neb mimo to, nesmíme věřiti, ani požívati. Máme k tomu na svě- dectví někteří kněží i tě, mistře, že ste to nejlép chválili v sprostnosti srdce věřiti, jakož Pán Kristus řekl a apoštolé vypsali, a takto si řekl: Kdo se vytazuje, kterak jest v té svátosti, že velmi všetečný jest, a kdo vypravuje, velmi pyšný, jakoby chtěl vešken svět na se vzíti. Chceš věděti tajné věci Božské, sám sebe nestíhaje, i řekls ještě: Víšli, kteraks veliký byl, kdy jsi se narodil, a mnoho-li tebe v roce přibylo, víšli. Aneb
Strana 56
56 opět: Proč jest vrbový list ouzký a podluhovatý, a dubový široký? Sám o sobě nevíš, ani těm věcem rozumíš, ješto sou přítomné tebe, a chceš pak toto věděti a vypravovati, ješto jest v tajnosti Božské skryto. A tus při té řeči mluvil, bera řeč Davida, že připravil Pán pokrm bojícím se sebe, a tak jest připravení jeho, kterak, tak jakž ráčil a chtěl a můž. Dobřes, mistře vystříhal nás, vděčni sme toho, nebs nás vy- stříhal od propasti hluboké, abychom v ni neupadli. Neb tím vypravováním, a k jinému požívaním, a jinak než Kristus rozkázal, nejhorší se věci dějí, tak že zradí bratr bratra na smrt, a otec syna, a svárové se dějí vespolek, jakož sme o tom napsali šíře svrchu, co se zlého děje, skrze to. Neb byť bylo potřebí o tom věděti, kterak jest, byliť by apoštolé toho ne- zmeškali a zvláště svatý Pavel, byliby nětco o tom v první církvi věděli i budoucím napsali, a byliť by rozkázali, tak se k tomu míti a k tomu požívati, k čemuž nyni požívají, a kterak se k tomu míti mají, kdyžby se to Pánu Bohu líbilo, a k spa- sení prospěšné křesťanom věřícím bylo. Neníť to podobné, byť tak byl obmeškán lid první křesťanský za několiko set let, a ještě v některých zemích, aby Pána Ježíše s sebou neměli; ale věřiliť sou milí apoštolé, i všichni věrní křesťané, že s nimi jest, když se zberou, i když kam jdou, kdež sou, že jest s nimi Pán Bůh jich, i Kristus Ježíš přebývá v nich a oni v něm, a že se mohou modliti vzácně Bohu v každém místě skrze Ježíše Krista v duchu a v pravdě. A také toho skutkem doka- zovali, že jest s nimi, jsouce živí pro něho, zpravujíce se slo- vem jeho, ostříhajíce přikázaní jeho. Pak ještě toto pravíme, že někteří lidé z Římských, učení, když s námi mluvili, z toho sou nás nevinnili, bychom víry neměli, aneb o přijímání těla a krve Pána Krista nevěřili, ale z toho že má poslušenství zachováváno býti otci svatému i s jeho zborem, a že to jest církev svatá, a že se duchem Božím zpravuje. Protož má jí posloucháno býti, jako Pána Krista a apoštolův. Ale o tom, jakož my držíme, tak sou k nám mluvili, že jest to bylo v první církvi svaté, křesťanské, i ještě v některých zemích jest. Ale tito kněží tvojí praví, mistře, že my víry nemáme, a o těle Pána Krista nevěříme, a jinak mnoho zlého, a odsuzují nás víry i všeho dobrého. A tak odsuzujíce nás, odsuzují Pána Krista i vešken zbor apoštolský, první církve, i všecky věrné křesťany až do těch papežův, i jinde, kdež sou koli po všech zemích, do dnes v Indii, v Řecích jichžto ustavení nikdy nebyla, aniž jsou. A tak podlé jich odsuzování a důvodův cizoložně písem požívají, hanějíce, a bludujíce etc. Všichni sme pikharti, svůdce a kacíří, a tak k smrti odsuzují, jakožto první kněží Krista Ježíše, tak i oni nás, kéž tak dějí, jakž jest, že papežův nechtí poslouchati, i nás, jakožto Urbana papeže i jiných, ješto ty věci zamyšlovali, a řkouce, že není jistota jich ustavení, neb sou bohatí a světští, a tak svatokupectví zamyšlovali, i jiné věci zlé, a pod jednou způsobou posluhovali, a od nás nechtí při- jímati, proto že sme v to kněžství nevešli dveřmi t: skrze Krista
56 opět: Proč jest vrbový list ouzký a podluhovatý, a dubový široký? Sám o sobě nevíš, ani těm věcem rozumíš, ješto sou přítomné tebe, a chceš pak toto věděti a vypravovati, ješto jest v tajnosti Božské skryto. A tus při té řeči mluvil, bera řeč Davida, že připravil Pán pokrm bojícím se sebe, a tak jest připravení jeho, kterak, tak jakž ráčil a chtěl a můž. Dobřes, mistře vystříhal nás, vděčni sme toho, nebs nás vy- stříhal od propasti hluboké, abychom v ni neupadli. Neb tím vypravováním, a k jinému požívaním, a jinak než Kristus rozkázal, nejhorší se věci dějí, tak že zradí bratr bratra na smrt, a otec syna, a svárové se dějí vespolek, jakož sme o tom napsali šíře svrchu, co se zlého děje, skrze to. Neb byť bylo potřebí o tom věděti, kterak jest, byliť by apoštolé toho ne- zmeškali a zvláště svatý Pavel, byliby nětco o tom v první církvi věděli i budoucím napsali, a byliť by rozkázali, tak se k tomu míti a k tomu požívati, k čemuž nyni požívají, a kterak se k tomu míti mají, kdyžby se to Pánu Bohu líbilo, a k spa- sení prospěšné křesťanom věřícím bylo. Neníť to podobné, byť tak byl obmeškán lid první křesťanský za několiko set let, a ještě v některých zemích, aby Pána Ježíše s sebou neměli; ale věřiliť sou milí apoštolé, i všichni věrní křesťané, že s nimi jest, když se zberou, i když kam jdou, kdež sou, že jest s nimi Pán Bůh jich, i Kristus Ježíš přebývá v nich a oni v něm, a že se mohou modliti vzácně Bohu v každém místě skrze Ježíše Krista v duchu a v pravdě. A také toho skutkem doka- zovali, že jest s nimi, jsouce živí pro něho, zpravujíce se slo- vem jeho, ostříhajíce přikázaní jeho. Pak ještě toto pravíme, že někteří lidé z Římských, učení, když s námi mluvili, z toho sou nás nevinnili, bychom víry neměli, aneb o přijímání těla a krve Pána Krista nevěřili, ale z toho že má poslušenství zachováváno býti otci svatému i s jeho zborem, a že to jest církev svatá, a že se duchem Božím zpravuje. Protož má jí posloucháno býti, jako Pána Krista a apoštolův. Ale o tom, jakož my držíme, tak sou k nám mluvili, že jest to bylo v první církvi svaté, křesťanské, i ještě v některých zemích jest. Ale tito kněží tvojí praví, mistře, že my víry nemáme, a o těle Pána Krista nevěříme, a jinak mnoho zlého, a odsuzují nás víry i všeho dobrého. A tak odsuzujíce nás, odsuzují Pána Krista i vešken zbor apoštolský, první církve, i všecky věrné křesťany až do těch papežův, i jinde, kdež sou koli po všech zemích, do dnes v Indii, v Řecích jichžto ustavení nikdy nebyla, aniž jsou. A tak podlé jich odsuzování a důvodův cizoložně písem požívají, hanějíce, a bludujíce etc. Všichni sme pikharti, svůdce a kacíří, a tak k smrti odsuzují, jakožto první kněží Krista Ježíše, tak i oni nás, kéž tak dějí, jakž jest, že papežův nechtí poslouchati, i nás, jakožto Urbana papeže i jiných, ješto ty věci zamyšlovali, a řkouce, že není jistota jich ustavení, neb sou bohatí a světští, a tak svatokupectví zamyšlovali, i jiné věci zlé, a pod jednou způsobou posluhovali, a od nás nechtí při- jímati, proto že sme v to kněžství nevešli dveřmi t: skrze Krista
Strana 57
57 — Ježíše Pána, ale skrze moc ouřadu papeže; a také že ho zle požíváme, a jsme v něm živi tělesně, kéž tak dějí, a na kázání hlásají, k tomuť bychom se přiznali, ale jinak mluví, neb se Pána Boha nebojí, ani koho jiného, ani se lidí stydí. Ale přijdet soudce spravedlivý a mocný, ještoť to moudře rozsoudí mezi námi a jimi, a moc svou ukáže nad vinnými, ale bylo by lépe se zde leknouti, a káti té řeči, ješto dí prorok v duchu sv. o takových: Zastyďte se nemilostiví, a dovedeni buďte do pekla, němí buďte rtové lstiví, kteříž mluví proti spravedlivému, nepra- vost v pýše a v ohavě. Ale dejž Pán Bůh jim ku pokání se obratiti, a ku poznání pravdy přijíti, neb snad někteří nevědí, co mluví, ani co činí. Také o pokání věříme, když kdo z ta- kových křesťanův zhřeší, aneb pobloudí, má zase přijat býti, budeli pokání činiti, jakož dí sv. Jakub: Jestli že by kdo po- bloudil z cesty pravdy, a kdo jeho navedl, zýště duši jeho, pak takový má se vyznati komuž sluší, toho obého zlého; jestli tajná věc, tehdy tajně, pakli zjevná, tehdy zjevně, aby i ti vě- děli, kterýmž zjevná byla ta nepravost a kdyžby kněz poznal, že se obrátil k Bohu upřímě a srdečně, želeje toho, v čemž byl, a tak znamená že není hřích k smrti podlé naučení sv. Jana, jenž dí: Máme prosby, jichžto žádáme, zhřešíli bratr, proste za něho a budeť jemu dán život. A tak podle toho má učiniti kněz, když ho zase přijímá v zbor křesťanský, má jemu pora- diti, a rozkázati, aby se vinen dal a kořil před Pánem Bohem i před těmi s nimiž má jednotu v Božských dařích; jestli zjevná věc, tehdy zjevně pověděti slušnou řečí, jakž by naučen byl, pakli tajná, tehdy má řeci: Což sem koli zhřešil proti Pánu Bohu a proti vám, jakož Pán Bůh zná, i tomuto sem zjevil bratru, kterýž k tomu vyvolen jest. Vinen se dávám Pánu Bohu i vám, a želím toho, a prosím, odpusíte mi a proste za mne Pána Boha, ať mi odpustí. Tehdy má kněz i lid odpustiti, a zaň se neb za ní Pánu Bohu pomodliti, věříce, že jemu odpustí skrze Ježíše Krista, podle toho, jakož dí Apoštol k Ko- ryntom: Což ste odpustili, i já v osobě Kristově. Ale podle toho držíme, že vinny má opravovati, buď životem a nebo skutkem neb promluvením, jakožby jemu bylo naučení dáno. Již pak ho mají míti za spolu ouda těla Kristova v zboru Božím, a již ho nemají potupovati, ale jako bratra milovati. Také nás někteří ohyžďují a utrhají, o stavu panenském, vdovském i manželském. Protož také o tom napíšem krátce, kterak o tom držíme a věříme, že tak, jakož zpráva apoštolská o tom jest. Těm, kteříž se ku Pánu Bohu obracují, a v pravdě víru Pána Krista zachovávají a v učení apoštolském se ostří- hají, jakož sme o tom svrchu napsali, z kteréhožkoli řádu rytířského, žákovského, neb obecného lidu, stavu panenského a vdovského, dobré by bylo, aby tak zůstali, v čemž sou povo- láni, a přijati do zboru Božího, aby svatí byli tělem i duchem, čistotu milujíce, pro milost Boží, aby hodně chodili tomu, jemuž sou se oddali bez překážky stavu manželského jsouce, ale musíť svá přirození, hříchem nakažená mrtviti, trestáním těla,
57 — Ježíše Pána, ale skrze moc ouřadu papeže; a také že ho zle požíváme, a jsme v něm živi tělesně, kéž tak dějí, a na kázání hlásají, k tomuť bychom se přiznali, ale jinak mluví, neb se Pána Boha nebojí, ani koho jiného, ani se lidí stydí. Ale přijdet soudce spravedlivý a mocný, ještoť to moudře rozsoudí mezi námi a jimi, a moc svou ukáže nad vinnými, ale bylo by lépe se zde leknouti, a káti té řeči, ješto dí prorok v duchu sv. o takových: Zastyďte se nemilostiví, a dovedeni buďte do pekla, němí buďte rtové lstiví, kteříž mluví proti spravedlivému, nepra- vost v pýše a v ohavě. Ale dejž Pán Bůh jim ku pokání se obratiti, a ku poznání pravdy přijíti, neb snad někteří nevědí, co mluví, ani co činí. Také o pokání věříme, když kdo z ta- kových křesťanův zhřeší, aneb pobloudí, má zase přijat býti, budeli pokání činiti, jakož dí sv. Jakub: Jestli že by kdo po- bloudil z cesty pravdy, a kdo jeho navedl, zýště duši jeho, pak takový má se vyznati komuž sluší, toho obého zlého; jestli tajná věc, tehdy tajně, pakli zjevná, tehdy zjevně, aby i ti vě- děli, kterýmž zjevná byla ta nepravost a kdyžby kněz poznal, že se obrátil k Bohu upřímě a srdečně, želeje toho, v čemž byl, a tak znamená že není hřích k smrti podlé naučení sv. Jana, jenž dí: Máme prosby, jichžto žádáme, zhřešíli bratr, proste za něho a budeť jemu dán život. A tak podle toho má učiniti kněz, když ho zase přijímá v zbor křesťanský, má jemu pora- diti, a rozkázati, aby se vinen dal a kořil před Pánem Bohem i před těmi s nimiž má jednotu v Božských dařích; jestli zjevná věc, tehdy zjevně pověděti slušnou řečí, jakž by naučen byl, pakli tajná, tehdy má řeci: Což sem koli zhřešil proti Pánu Bohu a proti vám, jakož Pán Bůh zná, i tomuto sem zjevil bratru, kterýž k tomu vyvolen jest. Vinen se dávám Pánu Bohu i vám, a želím toho, a prosím, odpusíte mi a proste za mne Pána Boha, ať mi odpustí. Tehdy má kněz i lid odpustiti, a zaň se neb za ní Pánu Bohu pomodliti, věříce, že jemu odpustí skrze Ježíše Krista, podle toho, jakož dí Apoštol k Ko- ryntom: Což ste odpustili, i já v osobě Kristově. Ale podle toho držíme, že vinny má opravovati, buď životem a nebo skutkem neb promluvením, jakožby jemu bylo naučení dáno. Již pak ho mají míti za spolu ouda těla Kristova v zboru Božím, a již ho nemají potupovati, ale jako bratra milovati. Také nás někteří ohyžďují a utrhají, o stavu panenském, vdovském i manželském. Protož také o tom napíšem krátce, kterak o tom držíme a věříme, že tak, jakož zpráva apoštolská o tom jest. Těm, kteříž se ku Pánu Bohu obracují, a v pravdě víru Pána Krista zachovávají a v učení apoštolském se ostří- hají, jakož sme o tom svrchu napsali, z kteréhožkoli řádu rytířského, žákovského, neb obecného lidu, stavu panenského a vdovského, dobré by bylo, aby tak zůstali, v čemž sou povo- láni, a přijati do zboru Božího, aby svatí byli tělem i duchem, čistotu milujíce, pro milost Boží, aby hodně chodili tomu, jemuž sou se oddali bez překážky stavu manželského jsouce, ale musíť svá přirození, hříchem nakažená mrtviti, trestáním těla,
Strana 58
58 — v službu podrobujíce, práce některé, buď postem, žíní, metlami, nespáním, tvrdým leháním, a žádosti dobré, a skrze modlitbu, a slyšení slova Božího, a rozmlouvání nade všecky věci víru Pána Krista Ježíše, neb u víře jest vítězství nad hříchem, neb všichni šípové ohniví, zloztníka, uhašují se, vnuknutí zlá, ješto na srdce vstupují, a žádosti, ješto rytěřují proti duši. Protož apoštolé píší, že vítězství vaše víra vaše, neb věrou se přemáhá ďábel, i svět, i tělo s hříchy, i s žádostmi. A v samotném panenském stavu jest jest snadnost k sloužení Bohu, snáze se zachovají od neřádné milosti těla a od pečování světa, ale aby se choti Pánu Kristu svému líbili a v něm své potěšení měli, milujíce jeho, z srdce čistého a svědomí dobrého, v lásce pře- bývali, nemajíce poškvrny těla, ani ducha, pečliví jsouce o ty věcy, kteréž sou Páně, a s milostí všecky časy života svého až do smrti nečistot s povolením se nedopouštějíce, pakli co z násylé přijde, proti vůli a umyslu, ješto nemá kochání, a ani líbosti, tím se člověk vnitřní nepoškvrní, neb se neruší v mi- losti duchovní a v čistotě srdečné; a také tomu člověku hřích se nepočítá, ani váží podle řeči Boží, neb takoví všicku snaž- nost nakládají, aby byli svatí tělem i duchem, protož nejsou podle těla živi, ale podle ducha. Pakli se kteří neb které zdr- žeti nemohou, nechť se vdávají, jakož Apoštol učí, že lépe se vdávati než-li by se pálili t. v své mysli přemoci se dali, a žádostmi jsouce přemoženi, vnitřním člověku porušeni byli, a v hříchy padali, a jiným k ourazu a k pohoršení byli; a skrze takové jméno Boží bývá porouháno, a ohyzda se při- vodí na křesťany věrné. Protož dí: Chci, aby se mladší vdá- vali, takové, ješto v rozkoši tělo chovají, života svého nepře- máhají, a nezkrocují jazyka, a v pýchu se pozdvihují, domnívajíce se nětco býti nad jiné, v stavu panenském. Protož takových, aby mrzkost jich ponížila, a při tom bída a psota ztrápila, a zámutkové těla zkrocovali, a muží trestáním. Těmť dí Apoštol: Každý muž měj manželku svou, a ode všech jiných vzdrž se skutkem i volí. Kdož se tak pojímají, nehřeší hříchem k smrti, neb Apoštol dí: Já pak odpouštím vám etc. Pak již dlužen muž ženě, a žena muži na čas jeden druhému povoliti podle hodné příčiny. Neb on již nemá moci těla svého, ani ona, aby chtěl on neb ona vdadouc se, aneb toho se nedopouště- jíce, nikdy, pak potom vždycky nechati, z toho by mohlo pojíti nětco horšího, neb i cizoložstva. Protož potřebí, dobře se rozmysliti a rozsouditi, k čemu se má poddati, že budouli děti, aby je chovali, a na ně pracovali, a jeden o druhého péči měli a práci vedli až do smrti, zachovávajíce víru k sobě, a slib, kterýmž se zavazují před Bohem. A tak má muž milo- vati ženu svou, jako Kristus církev, a jako tělo své, péči o ni maje, o spasení její i o potřeby tělesné, v práci se poddávaje; též i ona aby s milostí poddána byla, jako Kristovi církev, v poctivosti ho maje, a stud k němu zachovávajíc, jakož Apoštol učí. Protož o stavu manželském tak držíme, že to dobrá věc jest, když pacholýk neb děvka, vdova neb vdovec. Takoví kře-
58 — v službu podrobujíce, práce některé, buď postem, žíní, metlami, nespáním, tvrdým leháním, a žádosti dobré, a skrze modlitbu, a slyšení slova Božího, a rozmlouvání nade všecky věci víru Pána Krista Ježíše, neb u víře jest vítězství nad hříchem, neb všichni šípové ohniví, zloztníka, uhašují se, vnuknutí zlá, ješto na srdce vstupují, a žádosti, ješto rytěřují proti duši. Protož apoštolé píší, že vítězství vaše víra vaše, neb věrou se přemáhá ďábel, i svět, i tělo s hříchy, i s žádostmi. A v samotném panenském stavu jest jest snadnost k sloužení Bohu, snáze se zachovají od neřádné milosti těla a od pečování světa, ale aby se choti Pánu Kristu svému líbili a v něm své potěšení měli, milujíce jeho, z srdce čistého a svědomí dobrého, v lásce pře- bývali, nemajíce poškvrny těla, ani ducha, pečliví jsouce o ty věcy, kteréž sou Páně, a s milostí všecky časy života svého až do smrti nečistot s povolením se nedopouštějíce, pakli co z násylé přijde, proti vůli a umyslu, ješto nemá kochání, a ani líbosti, tím se člověk vnitřní nepoškvrní, neb se neruší v mi- losti duchovní a v čistotě srdečné; a také tomu člověku hřích se nepočítá, ani váží podle řeči Boží, neb takoví všicku snaž- nost nakládají, aby byli svatí tělem i duchem, protož nejsou podle těla živi, ale podle ducha. Pakli se kteří neb které zdr- žeti nemohou, nechť se vdávají, jakož Apoštol učí, že lépe se vdávati než-li by se pálili t. v své mysli přemoci se dali, a žádostmi jsouce přemoženi, vnitřním člověku porušeni byli, a v hříchy padali, a jiným k ourazu a k pohoršení byli; a skrze takové jméno Boží bývá porouháno, a ohyzda se při- vodí na křesťany věrné. Protož dí: Chci, aby se mladší vdá- vali, takové, ješto v rozkoši tělo chovají, života svého nepře- máhají, a nezkrocují jazyka, a v pýchu se pozdvihují, domnívajíce se nětco býti nad jiné, v stavu panenském. Protož takových, aby mrzkost jich ponížila, a při tom bída a psota ztrápila, a zámutkové těla zkrocovali, a muží trestáním. Těmť dí Apoštol: Každý muž měj manželku svou, a ode všech jiných vzdrž se skutkem i volí. Kdož se tak pojímají, nehřeší hříchem k smrti, neb Apoštol dí: Já pak odpouštím vám etc. Pak již dlužen muž ženě, a žena muži na čas jeden druhému povoliti podle hodné příčiny. Neb on již nemá moci těla svého, ani ona, aby chtěl on neb ona vdadouc se, aneb toho se nedopouště- jíce, nikdy, pak potom vždycky nechati, z toho by mohlo pojíti nětco horšího, neb i cizoložstva. Protož potřebí, dobře se rozmysliti a rozsouditi, k čemu se má poddati, že budouli děti, aby je chovali, a na ně pracovali, a jeden o druhého péči měli a práci vedli až do smrti, zachovávajíce víru k sobě, a slib, kterýmž se zavazují před Bohem. A tak má muž milo- vati ženu svou, jako Kristus církev, a jako tělo své, péči o ni maje, o spasení její i o potřeby tělesné, v práci se poddávaje; též i ona aby s milostí poddána byla, jako Kristovi církev, v poctivosti ho maje, a stud k němu zachovávajíc, jakož Apoštol učí. Protož o stavu manželském tak držíme, že to dobrá věc jest, když pacholýk neb děvka, vdova neb vdovec. Takoví kře-
Strana 59
59 — sťané, o nichž svrchu povědíno jest, nalézají se řádně a dosta- tečně zachovalí v stavu zdrželivém neb panenském, i svolí se k stavu manželskému, aby v něm poctivě a řádně se spolu zachovávali. A to učiniti mají s poslušenstvím rodičův, neb těch, jimžto poddáni sou, s povolením, pak podle umluvy řádné a naučení zdravého, zprávy apoštolské. Tak mají se spolu sjíti, a při tom oddávaní mají se spolu modliti Pánu Bohu i s těmi, kdož je smlouvají a vdávají, aby jim Pán Bůh dal v tom stavu, řádně se chovati, bez poškvrny hříchu smrtedlného, a budouli míti dítky, aby je Pán Bůh k spasení vyvolil, pak ty dvě osobě mají se míti mocně v duchu, aby žádost zlá nepřemáhala jich v tělesné milosti a líbosti těla, aby vnitřní člověk neporušil se, a nepoškvrnil. Protož tvárnosti těla nemají sobě dávati, skrze dotýkání, a vzhlédaní jeden na druhého, ani mluvení oplzlé a okrášlování těla, kterou ozdobou k okrase, a tak všech věcí, kteréžby jim byly přičina ke zlé žádosti, a k zápalu popuzení těla, a zvlášť v posteli spolu léhaní, a sebe dotýkaní, mají se varovati a s pilností ostříhati, neb to jim bylo by přičina k mrzkému hříchu. Protož Apoštol dí: Ne v ložích, aby nebylo stydkosti. A opět: Figura pominula, aby, kdož má ženu, měj, jakoby neměl. A protož potřebí se jim takových věcí vystří- hati a varovati, aby mohli mocně se míti v těle i v duchu, aby tělem svým vládli dobře, v posvěcení a v poctivosti, aby se nedali hnutí těla přemoci a trapením žádostí. Neb tak Apoštol píše, i manželom, že poněvádž chtí spaseni býti; musí své oudy mrtviti, smilstvo, nečistotu, zlou žádost, a tak zacho- vati se od poškvrny těla i duchu, když chtí zůstati v Kristu a v církvi. Neb to jest veliká věc, tak se ostříhati a od žádostí těla vzdržeti, ješto rytěřují proti duši; neb tak bude srdce neporušené a duch smírný a pokojný, jenž jest před oblyčejem Božím bohatý. Než pak na čas má jich zcházení býti z spo- lečného svolení obou osob pro výstrahu hříchu, nezdrželivosti, přes moc zlého přirození a dábla zklamání; a také majíce milost, aby dítky měli a k dobrému je vedli. Protož mají věřiti, že jim toho Pán Bůh nepočítá za hřích k smrti, ani váží, poněvádž se ostříhají v naučení Pána Krista, skrze apo- štoly prohlášené. A tak zachovávají časy, nemoci a těhotnosti, a také se těch věcí nedopouštějí, jsouce přemoženi zlou žá- dostí a milostí tělesnou, a chlípností, kochání v mrzkostech, ale umějí spolu přebývati jeden k druhému, k zachování srdce čistého a svědomí dobrého. Tak jest mezi námi, že bychom rádi toho ostříhali, i jiných věcí, k tomu podobných, kteréž sou psány o stavu panenském, vdovském i manželském; pakliby kdo přestupoval to, nesměli bychom ho spasením bezpečiti, ale muselby umenšen býti, a trestán a podle hodné přičiny z zboru vyobcován. Také o posluhování v nemoci svátostí člověku, držíme a věříme, že jest skutek dobrý, jakož Pán Ježíš dí: Byl sem nemocen, a navštívili ste mne. A sv. Jakub učí: Jestli kdo nemocen mezi vámi, uveď kněží zboru, ať se modlí nad ním,
59 — sťané, o nichž svrchu povědíno jest, nalézají se řádně a dosta- tečně zachovalí v stavu zdrželivém neb panenském, i svolí se k stavu manželskému, aby v něm poctivě a řádně se spolu zachovávali. A to učiniti mají s poslušenstvím rodičův, neb těch, jimžto poddáni sou, s povolením, pak podle umluvy řádné a naučení zdravého, zprávy apoštolské. Tak mají se spolu sjíti, a při tom oddávaní mají se spolu modliti Pánu Bohu i s těmi, kdož je smlouvají a vdávají, aby jim Pán Bůh dal v tom stavu, řádně se chovati, bez poškvrny hříchu smrtedlného, a budouli míti dítky, aby je Pán Bůh k spasení vyvolil, pak ty dvě osobě mají se míti mocně v duchu, aby žádost zlá nepřemáhala jich v tělesné milosti a líbosti těla, aby vnitřní člověk neporušil se, a nepoškvrnil. Protož tvárnosti těla nemají sobě dávati, skrze dotýkání, a vzhlédaní jeden na druhého, ani mluvení oplzlé a okrášlování těla, kterou ozdobou k okrase, a tak všech věcí, kteréžby jim byly přičina ke zlé žádosti, a k zápalu popuzení těla, a zvlášť v posteli spolu léhaní, a sebe dotýkaní, mají se varovati a s pilností ostříhati, neb to jim bylo by přičina k mrzkému hříchu. Protož Apoštol dí: Ne v ložích, aby nebylo stydkosti. A opět: Figura pominula, aby, kdož má ženu, měj, jakoby neměl. A protož potřebí se jim takových věcí vystří- hati a varovati, aby mohli mocně se míti v těle i v duchu, aby tělem svým vládli dobře, v posvěcení a v poctivosti, aby se nedali hnutí těla přemoci a trapením žádostí. Neb tak Apoštol píše, i manželom, že poněvádž chtí spaseni býti; musí své oudy mrtviti, smilstvo, nečistotu, zlou žádost, a tak zacho- vati se od poškvrny těla i duchu, když chtí zůstati v Kristu a v církvi. Neb to jest veliká věc, tak se ostříhati a od žádostí těla vzdržeti, ješto rytěřují proti duši; neb tak bude srdce neporušené a duch smírný a pokojný, jenž jest před oblyčejem Božím bohatý. Než pak na čas má jich zcházení býti z spo- lečného svolení obou osob pro výstrahu hříchu, nezdrželivosti, přes moc zlého přirození a dábla zklamání; a také majíce milost, aby dítky měli a k dobrému je vedli. Protož mají věřiti, že jim toho Pán Bůh nepočítá za hřích k smrti, ani váží, poněvádž se ostříhají v naučení Pána Krista, skrze apo- štoly prohlášené. A tak zachovávají časy, nemoci a těhotnosti, a také se těch věcí nedopouštějí, jsouce přemoženi zlou žá- dostí a milostí tělesnou, a chlípností, kochání v mrzkostech, ale umějí spolu přebývati jeden k druhému, k zachování srdce čistého a svědomí dobrého. Tak jest mezi námi, že bychom rádi toho ostříhali, i jiných věcí, k tomu podobných, kteréž sou psány o stavu panenském, vdovském i manželském; pakliby kdo přestupoval to, nesměli bychom ho spasením bezpečiti, ale muselby umenšen býti, a trestán a podle hodné přičiny z zboru vyobcován. Také o posluhování v nemoci svátostí člověku, držíme a věříme, že jest skutek dobrý, jakož Pán Ježíš dí: Byl sem nemocen, a navštívili ste mne. A sv. Jakub učí: Jestli kdo nemocen mezi vámi, uveď kněží zboru, ať se modlí nad ním,
Strana 60
60 — mažíce jej olejem ve jménu Paně, a modlitba víry uzdraví nemocného, a polehčí jemu Pán, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni. To máme za dobré, a rádi bychom zachová- vali, kdyžbychom mohli při nemocných. A dále nad to potřebí takových potvrzovati u víře, a napomenouti k milování Pána Boha i všech lidí, a k doufání vésti Pána Krista, a v naději věčného života postaviti, aby nepochybovali ani vrtkali, ale úplně se dověřili Bohu, že je z milosti své skrze Pána Krista hodné učinil, v stránku losu svatých v světlosti, a že přijde k blahoslavenému vzkříšení, a k otci svému do království nebeského, kdež se stkvíti bude jako slunce, a radovati vesselím, nevymluvným a oslaveným. Amen. Také potřeby těla, a po- hodlí mají obmýšleti s milostí, a posloužiti, což potřebuje, dokudžby nemocen byl, neb byla, neb poněvádž zdravého nemají opustiti, nad to nemocného, cožkoli jest k jeho do- brému a tělu pohodlnému, a jestli že umře, tělo pochovati slušně, chválíce Pána Boha, že dal setrvati v dobrém až do- konce, v lásce, v víře a v naději, v ctnostném životě, v skut- cích dobrých. Amen. Také tázáni jsme od mistra, co jest nám zjeveno, abychom pověděli, řka: Poznámeli, že jest pravé, také příjmeme, tak sme napsali o tom, že my to za největší zjevení máme, když sme pravdu poznali Pána Krista. Neb kdož sou jej poznali, tiť sou jej přijali. A těm dal moc, syny Božími býti, ješto věří ve jméno jeho, a z Boha porozeni jsou, neb již ne z vůle muže ani z krve; neb tělo a krev neobdrží království nebeského. Neb jim toho žádná moudrost nemůž zjeviti tělesná, ani vtipnost, ani rozum, ani učení kterékoli pod nebem, neb jest časné, řemeslné, ale s hůry otec nebeskej, jakož Pán Ježíš řekl sv. Petru: Tělo a krev nezjevilo tobě, ale otec můj. Neb mou- drým a opatrným nezjevuje se, ale maličkým, ješto sou chudí duchem a pokorní srdcem, a nizkým věcem povolují v sprost- nosti Kristově. Takovýmť zjevuje otec syna a syn otce, aby jej poznali Boha samého, pravého, a Ježíše Krista, syna jeho. A toť jest život věčný, a o těch sme věcech svrchu napsali, ješto kdož čte nebo slyší, můž srozuměti, kdo jsou ti; neb v tom jest naše ustavení a utvrzení, a s tím se nemíníme krýti, ale každému žádajícímu povědíti i psáti, neb bychom rádi aby všichni ku pokání a pravdy poznání přijíti mohli. A za to se i Pánu Bohu modlíme, aby jim ráčil oči vnitřní osvítiti a zje- viti syna svého, milého, a v něm vůlí svou líbeznou, ve vší moudrosti a rozumu duchovním, aby hodně chodili ve všech věcech, líbíce se jemu v dobrých se skutcích plodíce, v umění Božím rostouce, v každé cnosti posylněni jsouce, podle moci jasnosti jeho etc. V té známosti pravdy umění Božího rádi bychom přebývali a v tom rostli, téhož jiným žádáme. A proto sme napsali, a to máme za dokonalé zjevení, abychom v něho srdcem věřili, a v duchu milovali, a všecko své doufání v něm položili, a co jest jemu libého, to činili; i toho sme vděčni zjevení, když nám Pán Ježíš otevřel smysl, abychom písmom
60 — mažíce jej olejem ve jménu Paně, a modlitba víry uzdraví nemocného, a polehčí jemu Pán, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni. To máme za dobré, a rádi bychom zachová- vali, kdyžbychom mohli při nemocných. A dále nad to potřebí takových potvrzovati u víře, a napomenouti k milování Pána Boha i všech lidí, a k doufání vésti Pána Krista, a v naději věčného života postaviti, aby nepochybovali ani vrtkali, ale úplně se dověřili Bohu, že je z milosti své skrze Pána Krista hodné učinil, v stránku losu svatých v světlosti, a že přijde k blahoslavenému vzkříšení, a k otci svému do království nebeského, kdež se stkvíti bude jako slunce, a radovati vesselím, nevymluvným a oslaveným. Amen. Také potřeby těla, a po- hodlí mají obmýšleti s milostí, a posloužiti, což potřebuje, dokudžby nemocen byl, neb byla, neb poněvádž zdravého nemají opustiti, nad to nemocného, cožkoli jest k jeho do- brému a tělu pohodlnému, a jestli že umře, tělo pochovati slušně, chválíce Pána Boha, že dal setrvati v dobrém až do- konce, v lásce, v víře a v naději, v ctnostném životě, v skut- cích dobrých. Amen. Také tázáni jsme od mistra, co jest nám zjeveno, abychom pověděli, řka: Poznámeli, že jest pravé, také příjmeme, tak sme napsali o tom, že my to za největší zjevení máme, když sme pravdu poznali Pána Krista. Neb kdož sou jej poznali, tiť sou jej přijali. A těm dal moc, syny Božími býti, ješto věří ve jméno jeho, a z Boha porozeni jsou, neb již ne z vůle muže ani z krve; neb tělo a krev neobdrží království nebeského. Neb jim toho žádná moudrost nemůž zjeviti tělesná, ani vtipnost, ani rozum, ani učení kterékoli pod nebem, neb jest časné, řemeslné, ale s hůry otec nebeskej, jakož Pán Ježíš řekl sv. Petru: Tělo a krev nezjevilo tobě, ale otec můj. Neb mou- drým a opatrným nezjevuje se, ale maličkým, ješto sou chudí duchem a pokorní srdcem, a nizkým věcem povolují v sprost- nosti Kristově. Takovýmť zjevuje otec syna a syn otce, aby jej poznali Boha samého, pravého, a Ježíše Krista, syna jeho. A toť jest život věčný, a o těch sme věcech svrchu napsali, ješto kdož čte nebo slyší, můž srozuměti, kdo jsou ti; neb v tom jest naše ustavení a utvrzení, a s tím se nemíníme krýti, ale každému žádajícímu povědíti i psáti, neb bychom rádi aby všichni ku pokání a pravdy poznání přijíti mohli. A za to se i Pánu Bohu modlíme, aby jim ráčil oči vnitřní osvítiti a zje- viti syna svého, milého, a v něm vůlí svou líbeznou, ve vší moudrosti a rozumu duchovním, aby hodně chodili ve všech věcech, líbíce se jemu v dobrých se skutcích plodíce, v umění Božím rostouce, v každé cnosti posylněni jsouce, podle moci jasnosti jeho etc. V té známosti pravdy umění Božího rádi bychom přebývali a v tom rostli, téhož jiným žádáme. A proto sme napsali, a to máme za dokonalé zjevení, abychom v něho srdcem věřili, a v duchu milovali, a všecko své doufání v něm položili, a co jest jemu libého, to činili; i toho sme vděčni zjevení, když nám Pán Ježíš otevřel smysl, abychom písmom
Strana 61
61 rozuměli, a v pravém smyslu požívali k potřebě spasení na- šého. Neb ten důvod jest dobrému i zlému, písma duchem Božím vdechnutá, oznamují zlé i dobré, a my z toho jistotu známe svého povolání, když se v tom nalezáme, co písma svědčí prorocká i apoštolská, o volených Božích, tak kterak mají býti a v čem, a co na ně má přijíti. A podle toho o kněžích i o lidu vůbec držíme, kterak o nich písma svědčí, že což se v písmích za zlé pokládá a zatracení hodné, když je v těch věcech vidíme a od nich slyšíme, za to je máme, což sou, jakožto židé a pohané, ješto srdcem bloudí; a Bohu nevěří, a v hněvu Božím jsou. Takéž i tito pod jménem křesťanským v témž se zlém nalézají, a strach ještě v horším, jakož písma svědčí, a skutkové jich ukazují, ač se někteří vždycky učí, proto k umění pravdy nepřicházejí, aby ji poznali a skutečně plnili. Pak o zjevení, kteréž Bůh prvním křesťanom činil, tak i nyni jest mocen zjeviti, a což zjeví naplniti, i z toho se ra- dujem, i Pánu Bohu děkujem, že i tento čas to ukazuje k užitku spasení a k zřízení lidu svého, kterak se mají míti v řádu mezi sebou, jakožto i prvním, v přirozeném zákoně i v starém mnoho toho činil, a zvláště Ezechyel prorok mnoho psal zevně o chrámu vzdělání, kterýžto chrám znamenal zbor Boží, jakož tak apoštolé vykládají a zvláště sv. Pavel píše k Timoteovi, řka: Toto píši, kterak máš v chrámě Božím obcovati, kterýžto jest zbor Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. Tak i v novém zákoně zjevení mívali sou mnohé v první církvi, a mají býti a budou až do dne soudného, vyvoleným Božím, neb tak písma svědčí. Než divové a zázrakové tiť sou přestali při vyvolených Božích podle písem, neb sou byly pro nevěrné židy i pohany, ale přeneseni sou na Antikrista, kterýž přišel ve všelikém sve- dení nepravosti, v divích i v zázracích, jakož i my potom ho známe, neb sou jeho lživí zázrakové, nejsou v pravdě, jako byli Pána Krista a apoštolův, neb o nich Pán Kristus dí, že přijdou ve jméno mé a dějí, já sem Kristus, a budou svoditi, řkouce: Tamtoť jest Kristus, ondenoť jest Kristus. Protož řekl: Neroďte jim věřiti, neb není toho v pravdě, co oni činí a mluví. Protož takovým také nezjevuje otec nebeský syna jeho (svého) 1) ale duch chytrý a lstivý, skrze tělo a krev, k oklamání a svedení, aby je ustavil v bludu a ve lži, jakožto nyni zjevné jest, že se plní písmo, že mají svědomí porušené, a skutky zlé zjevné i řeči nepoctivé, a tak jsouce slouhy hřícha, sami jiné rozhřešují a žehnají, a tak v naději spasení postavují mylně. Protož takoví nemají otevření smysla písma, ani toho zjevení, kteréž Bůh dává sluhám svým, kteréž posílá lidu svému vyvo- lenému, aby jej v jednotu zbírali, a řídili v jednotu víry nej- světější shromážďujíce, a slovem pravdy učíce, aby všichni jednomyslní u víře byli, nad sebou lítost majíce, bratrství mi- lujíce, jedni druhým milosrdní jsouce. Takovýmť Bůh zjevuje 1) sic!
61 rozuměli, a v pravém smyslu požívali k potřebě spasení na- šého. Neb ten důvod jest dobrému i zlému, písma duchem Božím vdechnutá, oznamují zlé i dobré, a my z toho jistotu známe svého povolání, když se v tom nalezáme, co písma svědčí prorocká i apoštolská, o volených Božích, tak kterak mají býti a v čem, a co na ně má přijíti. A podle toho o kněžích i o lidu vůbec držíme, kterak o nich písma svědčí, že což se v písmích za zlé pokládá a zatracení hodné, když je v těch věcech vidíme a od nich slyšíme, za to je máme, což sou, jakožto židé a pohané, ješto srdcem bloudí; a Bohu nevěří, a v hněvu Božím jsou. Takéž i tito pod jménem křesťanským v témž se zlém nalézají, a strach ještě v horším, jakož písma svědčí, a skutkové jich ukazují, ač se někteří vždycky učí, proto k umění pravdy nepřicházejí, aby ji poznali a skutečně plnili. Pak o zjevení, kteréž Bůh prvním křesťanom činil, tak i nyni jest mocen zjeviti, a což zjeví naplniti, i z toho se ra- dujem, i Pánu Bohu děkujem, že i tento čas to ukazuje k užitku spasení a k zřízení lidu svého, kterak se mají míti v řádu mezi sebou, jakožto i prvním, v přirozeném zákoně i v starém mnoho toho činil, a zvláště Ezechyel prorok mnoho psal zevně o chrámu vzdělání, kterýžto chrám znamenal zbor Boží, jakož tak apoštolé vykládají a zvláště sv. Pavel píše k Timoteovi, řka: Toto píši, kterak máš v chrámě Božím obcovati, kterýžto jest zbor Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. Tak i v novém zákoně zjevení mívali sou mnohé v první církvi, a mají býti a budou až do dne soudného, vyvoleným Božím, neb tak písma svědčí. Než divové a zázrakové tiť sou přestali při vyvolených Božích podle písem, neb sou byly pro nevěrné židy i pohany, ale přeneseni sou na Antikrista, kterýž přišel ve všelikém sve- dení nepravosti, v divích i v zázracích, jakož i my potom ho známe, neb sou jeho lživí zázrakové, nejsou v pravdě, jako byli Pána Krista a apoštolův, neb o nich Pán Kristus dí, že přijdou ve jméno mé a dějí, já sem Kristus, a budou svoditi, řkouce: Tamtoť jest Kristus, ondenoť jest Kristus. Protož řekl: Neroďte jim věřiti, neb není toho v pravdě, co oni činí a mluví. Protož takovým také nezjevuje otec nebeský syna jeho (svého) 1) ale duch chytrý a lstivý, skrze tělo a krev, k oklamání a svedení, aby je ustavil v bludu a ve lži, jakožto nyni zjevné jest, že se plní písmo, že mají svědomí porušené, a skutky zlé zjevné i řeči nepoctivé, a tak jsouce slouhy hřícha, sami jiné rozhřešují a žehnají, a tak v naději spasení postavují mylně. Protož takoví nemají otevření smysla písma, ani toho zjevení, kteréž Bůh dává sluhám svým, kteréž posílá lidu svému vyvo- lenému, aby jej v jednotu zbírali, a řídili v jednotu víry nej- světější shromážďujíce, a slovem pravdy učíce, aby všichni jednomyslní u víře byli, nad sebou lítost majíce, bratrství mi- lujíce, jedni druhým milosrdní jsouce. Takovýmť Bůh zjevuje 1) sic!
Strana 62
62 a naplňuje ku prospěchu a k vzdělání církve své svaté. Pak my sme nětco napsali mistru k žádosti jeho, kterak jest Pán Bůh mezi námi některým zjevil, že sou to prvé pověděli. A potom se naplnilo. Ale někteří kněží, to zvěděvše, v rou- hání to obrátili, řkouce, že jim duch sv. zjevil je, z holubí baňky. A tak všelikterak hledí nás lapati, aby nás lidu ohyzdili. Protož těžké jest naše psaní, aneb mluvení těm, kdož moc mají a moudrost těla, jíž všecky věci chtí rozměřiti a zpraviti; a co se s nimi nesrovnává, to potupí a ohyzdí, a mocí sáhnou, aby trapili, však proto vždy nám nesluší, nechati mluvení i psaní pro ty, kteřížby se rádi Pánu Bohu líbili, a proto se ptají, chtíce zvěděti, co jest při nás. Protož i tuto ještě položíme podle toho, jakož sme mistru psali, neb my při všech věcech drželi sme se naučení věrného, a z pravidla křesťanského, Pána Krista Ježíše, v slovu i v skutku, v pravdě ducha jeho, kte- rýmžto milí apoštolé zpravováni jsou i jiné učili, i psali, abychom všecko, což činíme, ve jméno Pána našeho Ježíše Krista činili v slovu neb v skutku. Protož my věříme slibům jeho, jakož jest řekl: Cožkoli prositi budete otce ve jméno mé, dáť vám. A opět dí: Kdež se koli zberou dva neb tří, já sem mezi nimi, a začkoli svolíce se prositi budou, staneť se jím. A tak my v ten čas vzali sme před se toto: Chceli Pán Bůh, aby již konečně odřezání bylo od moci papeže, a také i od kněžství skrze jeho ouřad pošlého. A druhé, jestli líbezná vůle jeho, abychom řád způ- sobili podle zřízení církve, a tak dále při kterých osobách má všeliká pře rozsouzena býti, a na nich přestána o každou věc, aby žádný mimo to, což rozsoudí, jinak tím nehýbal, než za pravé držal, a s milostí poddán byl, podle toho, jakož dí sv. Pavel: Zbor Boží, sloup, a utvrzení pravdy. Pak dále kteří mají posluhovati svátostmi, a kdo má první místo držeti z nich v moci ouřadu, podle toho, jakož dí: Toběť klíče dávám. A opět: Komu odpustíte, budeť odpu- štěno, a komu zadržíte, budeť zadržáno. A o toť sme se mnozí svolili, Čechové i jiní, abychom se za to Pánu Bohu modlili, věříce, že chceli to míti, tento čas, že nám to ukáže, podle pří- kladu téhož jakož učinili apoštolé, když dvanáctého vyvolili. Neb to jest bylo v lidu prvním, i potom v lidu křesťanském, neb v starém zákoně stojí napsáno z ducha sv., že los jest u vůli Boží, na koho má padnouti. A podle toho sou apoštolé činili, ačkoli toho Římský zbor nedrží a jinak to převrácí, a zápověd mají, aby podle toho nevolili, neb jde úřad jich podle moci a urození, a vyučeni moudrosti a bohatství, protož nedopou- štějí losu, neb Kristus jim nepřisluší k jich věci. Ale nám známo jest, že ti lidé, kdež se chtěli Pánu Bohu líbiti, že sou i tak hledali v těch věcech, ješto můž tak býti i jinak. Protož chtíc se v tom Pánu Bohu dověřiti, postíce se, a modlitby čině k němu, věříce, že se jinak nestane, než jakž se jeho milosti libí. A tak podle toho sme se dověřili, a modlili i postili mnozí po krajinách těchto zemí, a pak sme se šli mnozí a modlili se Pánu Bohu. I stalo se jest tak, že jest vůle Boží již abychom
62 a naplňuje ku prospěchu a k vzdělání církve své svaté. Pak my sme nětco napsali mistru k žádosti jeho, kterak jest Pán Bůh mezi námi některým zjevil, že sou to prvé pověděli. A potom se naplnilo. Ale někteří kněží, to zvěděvše, v rou- hání to obrátili, řkouce, že jim duch sv. zjevil je, z holubí baňky. A tak všelikterak hledí nás lapati, aby nás lidu ohyzdili. Protož těžké jest naše psaní, aneb mluvení těm, kdož moc mají a moudrost těla, jíž všecky věci chtí rozměřiti a zpraviti; a co se s nimi nesrovnává, to potupí a ohyzdí, a mocí sáhnou, aby trapili, však proto vždy nám nesluší, nechati mluvení i psaní pro ty, kteřížby se rádi Pánu Bohu líbili, a proto se ptají, chtíce zvěděti, co jest při nás. Protož i tuto ještě položíme podle toho, jakož sme mistru psali, neb my při všech věcech drželi sme se naučení věrného, a z pravidla křesťanského, Pána Krista Ježíše, v slovu i v skutku, v pravdě ducha jeho, kte- rýmžto milí apoštolé zpravováni jsou i jiné učili, i psali, abychom všecko, což činíme, ve jméno Pána našeho Ježíše Krista činili v slovu neb v skutku. Protož my věříme slibům jeho, jakož jest řekl: Cožkoli prositi budete otce ve jméno mé, dáť vám. A opět dí: Kdež se koli zberou dva neb tří, já sem mezi nimi, a začkoli svolíce se prositi budou, staneť se jím. A tak my v ten čas vzali sme před se toto: Chceli Pán Bůh, aby již konečně odřezání bylo od moci papeže, a také i od kněžství skrze jeho ouřad pošlého. A druhé, jestli líbezná vůle jeho, abychom řád způ- sobili podle zřízení církve, a tak dále při kterých osobách má všeliká pře rozsouzena býti, a na nich přestána o každou věc, aby žádný mimo to, což rozsoudí, jinak tím nehýbal, než za pravé držal, a s milostí poddán byl, podle toho, jakož dí sv. Pavel: Zbor Boží, sloup, a utvrzení pravdy. Pak dále kteří mají posluhovati svátostmi, a kdo má první místo držeti z nich v moci ouřadu, podle toho, jakož dí: Toběť klíče dávám. A opět: Komu odpustíte, budeť odpu- štěno, a komu zadržíte, budeť zadržáno. A o toť sme se mnozí svolili, Čechové i jiní, abychom se za to Pánu Bohu modlili, věříce, že chceli to míti, tento čas, že nám to ukáže, podle pří- kladu téhož jakož učinili apoštolé, když dvanáctého vyvolili. Neb to jest bylo v lidu prvním, i potom v lidu křesťanském, neb v starém zákoně stojí napsáno z ducha sv., že los jest u vůli Boží, na koho má padnouti. A podle toho sou apoštolé činili, ačkoli toho Římský zbor nedrží a jinak to převrácí, a zápověd mají, aby podle toho nevolili, neb jde úřad jich podle moci a urození, a vyučeni moudrosti a bohatství, protož nedopou- štějí losu, neb Kristus jim nepřisluší k jich věci. Ale nám známo jest, že ti lidé, kdež se chtěli Pánu Bohu líbiti, že sou i tak hledali v těch věcech, ješto můž tak býti i jinak. Protož chtíc se v tom Pánu Bohu dověřiti, postíce se, a modlitby čině k němu, věříce, že se jinak nestane, než jakž se jeho milosti libí. A tak podle toho sme se dověřili, a modlili i postili mnozí po krajinách těchto zemí, a pak sme se šli mnozí a modlili se Pánu Bohu. I stalo se jest tak, že jest vůle Boží již abychom
Strana 63
63 — se odtrhli od papeže i od jeho kněžstva, i dali sme tomu prodlený čas, aby se opět za to Pánu Bohu modlili, i postíce se, hnedli máme toho roku to zřízení konati, o které sme se svolili podle řádu první církve sv:, a které osoby chce míti Pán Bůh k tomu, aby ukázal skrze touž přičinu, jako i prvé. A tak když sme se spolu sešli opět s týmž dověřením, jako i prvé, těch sme věcí mezi sebou pořídili, aby byla jednota a svornost a poslušenství, i vyvolili sme jich devět; pak z těch devíti, aby byli tří, pakli dva, neb jeden, pakli ještě času není, aby nebyl nižádný, neb tak bylo způsobeno, že mohli všichni vyjíti, kdyžby Bůh ráčil, a kdyžby bylo nepřišlo na žádného, bylibychom nechali všech kněží těch časův, až by nám vždy někdy Pán Bůh oznámil podle téhož dověření, a osoby k tomu, kteréž se jeho milosti líbí. Ale poněvádž sme se pustili konečně kněží, kteříž pocházejí z moci ouřadu pa- peže, z víry věříc tomu, že Bůh nechce, abychom k nim zření měli o posluhování ouřadu jich, proto sme víru více přiložili, že to Bůh učiní nám, zač ho prosíme, neb také po- třeba nás k tomu nutila spasení našeho, vědouce z jistoty písma, že křesťanský lid, kdež se můž shromážditi, má mezi sebou míti zřízení a posluhování svátostmi až do dne soud- ného. A tak učinil Pán Bůh k víře a modlitbě, že přišlo na všecky tři; a při tom ukázal zjevně Pán Bůh moc svou v nás. Také sme poznali čítedlně mnozí, že Pán Bůh navštívil nás, a ku potvrzení učinil veliké věci v duchu našem. A bylo nás více, než šedessát bratří, a tak sme s velikým dověřením přijali to a s radostí ducha svého, děkujíce Pánu Bohu, že nám dobré věci učinil v posledních časích, dělaje dílo své v těchto krajinách země v lidu svém. Pak ještě o potvrzení jich v ouřad kněžský spolu mluvili sme, kterakby nejslušněji bylo bez ourazu lidem, ač sme vě- řili beze všeho pochybování, že jsou již posvěceni a potvrzeni od Pána Krista Ježíše, jakož nám to učinil známo Pán; a také sme sto víru měli, že by mohli potvrditi jedni druhých, podle řádu s vzkládáním rukou. Ale však vědouce to, že jest to v Římské církvi věc ouražčivá kdoby v kněžství potvrzen byl, než původem prvních, a nám sluší, obmýšleti dobré věci, ne- toliko před Bohem, ale také přede všemi lidmi, abychom což na nás jest, se všemi lidmi pokoj měli, a bez ourazu všem byli, pokudž můžem zachovávati se v pravdě. Protož znajíce v tom vůli Boží, hledali sme toho skrze prvního, kteréhož sme měli skrze úřad papežův prvé. A také od Valdenských, ješto sou v pů- vodu první církve, o kterémž sme naději měli, žeby v milosti Boží byl, a nejstarší z nich, v těchto zemích nám přitomný, i ta oba dva přijali sme ku potvrzení těch tří, chceli Pán Bůh, aby okázal, k modlitbě a k víře, chceli míti skrze Valdenské, aby tomu staršímu dal srdce k tomu, aby z milosti a z víry to učinil. I dal jemu Pán Bůh, že učinil to s dověřením, a po- tvrzuje nás v tom mluvil dobré věci, chvále Boha z toho a řka, že to učinil Pán Bůh k užitku spasení lidu svého. A tak po-
63 — se odtrhli od papeže i od jeho kněžstva, i dali sme tomu prodlený čas, aby se opět za to Pánu Bohu modlili, i postíce se, hnedli máme toho roku to zřízení konati, o které sme se svolili podle řádu první církve sv:, a které osoby chce míti Pán Bůh k tomu, aby ukázal skrze touž přičinu, jako i prvé. A tak když sme se spolu sešli opět s týmž dověřením, jako i prvé, těch sme věcí mezi sebou pořídili, aby byla jednota a svornost a poslušenství, i vyvolili sme jich devět; pak z těch devíti, aby byli tří, pakli dva, neb jeden, pakli ještě času není, aby nebyl nižádný, neb tak bylo způsobeno, že mohli všichni vyjíti, kdyžby Bůh ráčil, a kdyžby bylo nepřišlo na žádného, bylibychom nechali všech kněží těch časův, až by nám vždy někdy Pán Bůh oznámil podle téhož dověření, a osoby k tomu, kteréž se jeho milosti líbí. Ale poněvádž sme se pustili konečně kněží, kteříž pocházejí z moci ouřadu pa- peže, z víry věříc tomu, že Bůh nechce, abychom k nim zření měli o posluhování ouřadu jich, proto sme víru více přiložili, že to Bůh učiní nám, zač ho prosíme, neb také po- třeba nás k tomu nutila spasení našeho, vědouce z jistoty písma, že křesťanský lid, kdež se můž shromážditi, má mezi sebou míti zřízení a posluhování svátostmi až do dne soud- ného. A tak učinil Pán Bůh k víře a modlitbě, že přišlo na všecky tři; a při tom ukázal zjevně Pán Bůh moc svou v nás. Také sme poznali čítedlně mnozí, že Pán Bůh navštívil nás, a ku potvrzení učinil veliké věci v duchu našem. A bylo nás více, než šedessát bratří, a tak sme s velikým dověřením přijali to a s radostí ducha svého, děkujíce Pánu Bohu, že nám dobré věci učinil v posledních časích, dělaje dílo své v těchto krajinách země v lidu svém. Pak ještě o potvrzení jich v ouřad kněžský spolu mluvili sme, kterakby nejslušněji bylo bez ourazu lidem, ač sme vě- řili beze všeho pochybování, že jsou již posvěceni a potvrzeni od Pána Krista Ježíše, jakož nám to učinil známo Pán; a také sme sto víru měli, že by mohli potvrditi jedni druhých, podle řádu s vzkládáním rukou. Ale však vědouce to, že jest to v Římské církvi věc ouražčivá kdoby v kněžství potvrzen byl, než původem prvních, a nám sluší, obmýšleti dobré věci, ne- toliko před Bohem, ale také přede všemi lidmi, abychom což na nás jest, se všemi lidmi pokoj měli, a bez ourazu všem byli, pokudž můžem zachovávati se v pravdě. Protož znajíce v tom vůli Boží, hledali sme toho skrze prvního, kteréhož sme měli skrze úřad papežův prvé. A také od Valdenských, ješto sou v pů- vodu první církve, o kterémž sme naději měli, žeby v milosti Boží byl, a nejstarší z nich, v těchto zemích nám přitomný, i ta oba dva přijali sme ku potvrzení těch tří, chceli Pán Bůh, aby okázal, k modlitbě a k víře, chceli míti skrze Valdenské, aby tomu staršímu dal srdce k tomu, aby z milosti a z víry to učinil. I dal jemu Pán Bůh, že učinil to s dověřením, a po- tvrzuje nás v tom mluvil dobré věci, chvále Boha z toho a řka, že to učinil Pán Bůh k užitku spasení lidu svého. A tak po-
Strana 64
64 tvrzení stalo se jest těm třem skrze vzkládaní rukou podle řádu první církve a zprávy apoštolské, s modlitbami. Pak o tom, jakož Pán Ježíš ukázal, a zvláště o jednom, kterýž jest měl z nich první místo držeti, mluvil jest ten, komuž zjeveno bylo, že tak jest, věřte úplně, že toho Pán Bůh vyvolil k tomu. Ale však spolu bratří pro lepší ujištění dověřili se Pánu Bohu skrze prosby, chceli Pán Bůh, aby ten byl, přijdeť na něho, i přišlo naň. I stalo se jest potvrzení všem třem s modlitbami. Pak jednomu, aby první místo držal, v původu ouřadu kněž- ství, jako bylo v první církvi, tím příkladem má býti mezi věrnými křesťany, příkladem první církve. Pak ten vyvolen jest, nejprv od mnohých za staršího mezi bratřími, a potom vy- volen jest též jeden ze tří, kteréž Bůh sobě z těch devíti vy- volil, potom skrze modlitby a dověření přišlo naň, aby byl jeden ze tří. Neb tak Pán Bůh chtěl míti, protož zjevil to i dokonal. Neb jest také i svědectví měl dobré od rodičův i od okolního lidu, že od mladosti vždy ctnostně obcoval, a potom dále, když k letům přišel, v dobrém jest prospíval, stoje u víře Pána Krista Ježíše bez vyvinutí, a tak až do dnes o něm naději máme, že se zachovává bez hříchu smrtedlného, i z všedních není na něm co trestati zjevného. Neb ostříhá se v dobrém svědomí bez trestání. A to jest nám za veliký dan od Pána Boha, že je toho vyvolil, ješto jemu rovně nevíme, podle svědectví a svědomí jeho, neb jest nám ve všem zjeven od mladosti své; a tak sou vsickni tří dobrého svědectví a svě- domí, ješto by pak o nich nebylo zjevení Božího, ani skrze víru modlení za to, hledajíc od Boha ujištění hodné bylo, podle zprávy apoštolské, a příkladu první církve křesťanské, vyvolení jich k tomu. Ale však ani oni ani my z sebe sami a od sebe nic nejsme, ani co dobrého dostateční jsme pomysliti, jelikož to z sebe. Neb všecka dostatečnost naše jest z Boha skrze Ježíše Krista, ale my nalézzamy se neužitečné slouhy jeho. Neb pro svou neužitečnost a nezpůsobilost a nedostatky některých z nás, i hříchy, hodni sme byli zavržení a zatracení od Pána Boha. Neb i to také vyznáváme, že sou se o nás pokoušeli lidé smyslův zlých, u víře zkažení, i někteří přenášejíce milost Pána Ježíše v milost těla. A tak několikrát by byl Pán Bůh nedal své zvláštní moci některým i moudrosti, poznati toho a od- pírati tomu, bylibychom přemoženi brzo od nich a zklamáni, že bychom byli bídnější všech lidí, neb což na nás zlého mluví, bylo by to na nás shledáno, a bylibychom trpěli jako zločinci. Ale Pán Bůh, jenž jest bohatý v milosrdenství svém pro přílišnou lásku svou, skrze Pána Ježíše Krista milost k nám ukázal, a zachovav nás a ochránil a shromáždil, jako pták ptá- čátka pod svá křídla, a dal moc i moudrost, abychom ten lid trestali a k pravé víře navedli, a koho sme nemohli přivésti ku pokání a ku poznání pravdy, od těch se vystříháme. Pro- tož které věci Pán Bůh způsobil mezi námi, tak věříme, že jest to uložil v tajné radě Božské své, aby v těchto časích
64 tvrzení stalo se jest těm třem skrze vzkládaní rukou podle řádu první církve a zprávy apoštolské, s modlitbami. Pak o tom, jakož Pán Ježíš ukázal, a zvláště o jednom, kterýž jest měl z nich první místo držeti, mluvil jest ten, komuž zjeveno bylo, že tak jest, věřte úplně, že toho Pán Bůh vyvolil k tomu. Ale však spolu bratří pro lepší ujištění dověřili se Pánu Bohu skrze prosby, chceli Pán Bůh, aby ten byl, přijdeť na něho, i přišlo naň. I stalo se jest potvrzení všem třem s modlitbami. Pak jednomu, aby první místo držal, v původu ouřadu kněž- ství, jako bylo v první církvi, tím příkladem má býti mezi věrnými křesťany, příkladem první církve. Pak ten vyvolen jest, nejprv od mnohých za staršího mezi bratřími, a potom vy- volen jest též jeden ze tří, kteréž Bůh sobě z těch devíti vy- volil, potom skrze modlitby a dověření přišlo naň, aby byl jeden ze tří. Neb tak Pán Bůh chtěl míti, protož zjevil to i dokonal. Neb jest také i svědectví měl dobré od rodičův i od okolního lidu, že od mladosti vždy ctnostně obcoval, a potom dále, když k letům přišel, v dobrém jest prospíval, stoje u víře Pána Krista Ježíše bez vyvinutí, a tak až do dnes o něm naději máme, že se zachovává bez hříchu smrtedlného, i z všedních není na něm co trestati zjevného. Neb ostříhá se v dobrém svědomí bez trestání. A to jest nám za veliký dan od Pána Boha, že je toho vyvolil, ješto jemu rovně nevíme, podle svědectví a svědomí jeho, neb jest nám ve všem zjeven od mladosti své; a tak sou vsickni tří dobrého svědectví a svě- domí, ješto by pak o nich nebylo zjevení Božího, ani skrze víru modlení za to, hledajíc od Boha ujištění hodné bylo, podle zprávy apoštolské, a příkladu první církve křesťanské, vyvolení jich k tomu. Ale však ani oni ani my z sebe sami a od sebe nic nejsme, ani co dobrého dostateční jsme pomysliti, jelikož to z sebe. Neb všecka dostatečnost naše jest z Boha skrze Ježíše Krista, ale my nalézzamy se neužitečné slouhy jeho. Neb pro svou neužitečnost a nezpůsobilost a nedostatky některých z nás, i hříchy, hodni sme byli zavržení a zatracení od Pána Boha. Neb i to také vyznáváme, že sou se o nás pokoušeli lidé smyslův zlých, u víře zkažení, i někteří přenášejíce milost Pána Ježíše v milost těla. A tak několikrát by byl Pán Bůh nedal své zvláštní moci některým i moudrosti, poznati toho a od- pírati tomu, bylibychom přemoženi brzo od nich a zklamáni, že bychom byli bídnější všech lidí, neb což na nás zlého mluví, bylo by to na nás shledáno, a bylibychom trpěli jako zločinci. Ale Pán Bůh, jenž jest bohatý v milosrdenství svém pro přílišnou lásku svou, skrze Pána Ježíše Krista milost k nám ukázal, a zachovav nás a ochránil a shromáždil, jako pták ptá- čátka pod svá křídla, a dal moc i moudrost, abychom ten lid trestali a k pravé víře navedli, a koho sme nemohli přivésti ku pokání a ku poznání pravdy, od těch se vystříháme. Pro- tož které věci Pán Bůh způsobil mezi námi, tak věříme, že jest to uložil v tajné radě Božské své, aby v těchto časích
Strana 65
65 posledních způsobil to; neb to jest skrze prorocká a apo- štolská písma předpověděl. Budiž jemu z toho chvála na věky věkův. Amen. Protož věděti máte, že sme té žádné věci, kteráž mezi námi jest ku posluhování víry Pána Jezu Krista, a k vzrůstu života duchovního, a obcování křesťanského, nečinili klopotně v času brzkém, ani drze, ani všetečně, ani kterého člověka návodem, ani s kterou lehkostí neb s nevážnosti, ale s bázní Boží, hledíce o to mnozí ku Pánu Bohu, v jednomyslnosti spolu dověřili sme se pravdě slova Pána Ježíše Krista, v sli- bích jeho věřili sme, že se tak stane, jakož se jeho milosti líbí, a tak již nesměli sme jináč učiniti, tak jakož nám oznámil Pán Bůh k víře a k modlitbě, a tak jest spravedliv v řečech svých, jakož prorok dí: Nebť jest sám řekl Pán Ježíš: Hle- dejte, proste, tlucte, kdož hledá, nalézá, kdož prosí beře, kdož tluče, bude jemu otevříno. Neb prosilliby syn otce za chléb, zdali kamene podá jemu, prosilliby ryby, zdali hada podá jemu, prosilliby vejce, zdali štíra podá jemu. A poněvadž otcové, jsouce zlí, umějí dáti dobré věci synům svým, ovšem více otec nebeský dá dobré věci prosícím sebe. Protož vězte, že někteří, od počátku mistra Husy hledali sou všecky časy a prosili; a když to jím otevříno a zjeveno s radostí sou při- jali, děkujíce Pánu Bohu, a tak mnozí někteří od drahně let, jakož mnohým známo vám jest, i v Moravě, zvláště již pak těchto let, od patenácti, kterak sme mezi vámi obcovali, chtíce se líbiti Pánu Bohu, rádi statky opouštějíce a chudobu pod- stupujíce. A všech časův sme prosili a hledali, žadajíce od Pána Boha, aby nám v těch věcech zjevil vůli svou, neb nám bylo těžko s tím kněžstvem a s lidem dověřiti se spasení svého, v takovém zavedení a hříchů rozmnožení. Protož kdož sou těch věcí svědomi, měliby se dověřiti a s milostí povo- liti, vědouce původ náš. Pak kdož se tomu protiviti bude a za zlé pokládati, máť věděti, žeť se protiví Panu Kristu Ježíši, a dílu ducha sv.; ač nyni tomu nerozumí, ale potom zví, žeť jest to z Boha, jako sou oni zvěděli, kdož sou se Kristu Pánu protivili, i jeho milým apoštolom. Ale není div, že se oborem protiví kneží i lid, neb všecky časy to bylo v starém i v novém zákoně kdož čte písmo neb slyší, však můž věděti, od Mojžíše až do Krista, kterému sou se z pro- rokův neprotivili, jakož dí sv. Štěpán: Též mezi křesťany; jakož sám Pán Ježíš dí: Že s vámi jsem až do skonání světa, a budou se vám protiviti, zlořečiti, haněti, vymítati i mordovati, a budouť mníti, by tím Bohu sloužili. A tak bylo na počátku Pána Krista, narození jeho. Písma čtli o něm, že se má naroditi, kdy a kde, však proto se mu protivili, že se veškeren Jeruzalém zarmoutil, a hledajíce jeho zamordovati, zamordovali dítek čtyři sta, a tak všecky časy jeho kázaní a jeho obcování potupovali, mnohým obyčejem hanějíce, a řkouce, že je žráč massa a pijce vína, a přítel zjevných hříšníkův, a že jest Samarytán a svůdce a ďábla má. Tak i nyni jedné hledají ourazův a pohoršení; 5
65 posledních způsobil to; neb to jest skrze prorocká a apo- štolská písma předpověděl. Budiž jemu z toho chvála na věky věkův. Amen. Protož věděti máte, že sme té žádné věci, kteráž mezi námi jest ku posluhování víry Pána Jezu Krista, a k vzrůstu života duchovního, a obcování křesťanského, nečinili klopotně v času brzkém, ani drze, ani všetečně, ani kterého člověka návodem, ani s kterou lehkostí neb s nevážnosti, ale s bázní Boží, hledíce o to mnozí ku Pánu Bohu, v jednomyslnosti spolu dověřili sme se pravdě slova Pána Ježíše Krista, v sli- bích jeho věřili sme, že se tak stane, jakož se jeho milosti líbí, a tak již nesměli sme jináč učiniti, tak jakož nám oznámil Pán Bůh k víře a k modlitbě, a tak jest spravedliv v řečech svých, jakož prorok dí: Nebť jest sám řekl Pán Ježíš: Hle- dejte, proste, tlucte, kdož hledá, nalézá, kdož prosí beře, kdož tluče, bude jemu otevříno. Neb prosilliby syn otce za chléb, zdali kamene podá jemu, prosilliby ryby, zdali hada podá jemu, prosilliby vejce, zdali štíra podá jemu. A poněvadž otcové, jsouce zlí, umějí dáti dobré věci synům svým, ovšem více otec nebeský dá dobré věci prosícím sebe. Protož vězte, že někteří, od počátku mistra Husy hledali sou všecky časy a prosili; a když to jím otevříno a zjeveno s radostí sou při- jali, děkujíce Pánu Bohu, a tak mnozí někteří od drahně let, jakož mnohým známo vám jest, i v Moravě, zvláště již pak těchto let, od patenácti, kterak sme mezi vámi obcovali, chtíce se líbiti Pánu Bohu, rádi statky opouštějíce a chudobu pod- stupujíce. A všech časův sme prosili a hledali, žadajíce od Pána Boha, aby nám v těch věcech zjevil vůli svou, neb nám bylo těžko s tím kněžstvem a s lidem dověřiti se spasení svého, v takovém zavedení a hříchů rozmnožení. Protož kdož sou těch věcí svědomi, měliby se dověřiti a s milostí povo- liti, vědouce původ náš. Pak kdož se tomu protiviti bude a za zlé pokládati, máť věděti, žeť se protiví Panu Kristu Ježíši, a dílu ducha sv.; ač nyni tomu nerozumí, ale potom zví, žeť jest to z Boha, jako sou oni zvěděli, kdož sou se Kristu Pánu protivili, i jeho milým apoštolom. Ale není div, že se oborem protiví kneží i lid, neb všecky časy to bylo v starém i v novém zákoně kdož čte písmo neb slyší, však můž věděti, od Mojžíše až do Krista, kterému sou se z pro- rokův neprotivili, jakož dí sv. Štěpán: Též mezi křesťany; jakož sám Pán Ježíš dí: Že s vámi jsem až do skonání světa, a budou se vám protiviti, zlořečiti, haněti, vymítati i mordovati, a budouť mníti, by tím Bohu sloužili. A tak bylo na počátku Pána Krista, narození jeho. Písma čtli o něm, že se má naroditi, kdy a kde, však proto se mu protivili, že se veškeren Jeruzalém zarmoutil, a hledajíce jeho zamordovati, zamordovali dítek čtyři sta, a tak všecky časy jeho kázaní a jeho obcování potupovali, mnohým obyčejem hanějíce, a řkouce, že je žráč massa a pijce vína, a přítel zjevných hříšníkův, a že jest Samarytán a svůdce a ďábla má. Tak i nyni jedné hledají ourazův a pohoršení; 5
Strana 66
66 — tak jest i nyni v tomto lidu, a nejvíce v kněžích tohoto světa, jenžby měli se radovati a Pána Boha chváliti, milí Čechové z toho dobrého, ani se pak rmoutí a bouří, jako lid Jeruza- lemský, když k ním král jich jel na oslíku, tichý, pokorný a chudý. Psáno bylo: Raduj se, dcero Syonská, král tvůj k tobě jde, a oni pak proto rmoutili se, a zlostnou radu o něho měli nejvyšší kněží s mistry a s staršími, i lid k tomu navodili, aby jej o hrdlo připravili, jakožto vždy naplnili. Protož jakož se hlavě stalo, tak má se díti i oudom, neb sv. Pavel dí: Všichni, kdož chtí milostivě živi býti v Kristu Ježíši, musí protivenství trpěti. Ale všech těch časův vždy někteří byli, kteříž to dobré poznávali, a Pána Krista vděčni byli, a radovali se, a ti sou církev Kristova. Tak i nyni plní se písma v slibích Božích, že obrátil srdce otcův v syny, slovo, kteréž v apoštolech složil, dal je i budoucím, jakož dí, aby věřili v mě (sic) skrze slovo jich, a tak obnoviv víru v duchu vyvolených svých chtěl také i v svá- tostech míti obnovení, podle líbezné vůle své, k prospěchu spasení našeho. Budiž jemu věčná chvála. Amen. My pak již na tom s pomocí Boží míníme umříti, a životy své skládati, jsouce toho svědkové mnozí bratří, že jest to z Boha nám k spasení, ale aby se nedomníval žádný, že by to při nás bylo, že bychom tím odsuzovali a k zatracení potupo- vali vešken lid, kdež je po všem světě, že by spasen nemohl býti, kdož s námi není v tomto svolení a zřízení; neb toho nedržíme, ani mluviti máme, odstup to od každého křesťana věrného. Neb když jest Pán Bůh nalezl věrného Abrahama, a poslušného sebe mimo jiné, a vyvolil jeho sobě zvláště a slib učinil jemu, a dal jemu obřezání na znamení. Protoť jest Abraham nepotupil jiných, též i Mojžíš a jiní proroci. Takéž i dvoje pokolení, kteréž bylo zůstalo, při Jeruzalému, nemohlo jest potupiti z dessatera pokolení vyvolených Božích po jiných zemích rozptýlených. Tak až do Pána Krista, kdež sou koli v kterých zemích z židův neb pohanův kteřížkoli nalezeni sou u víře Abrahamově, poslušni jsouce Boha s věr- ným Abrahámem, byli sou v zaslíbení, jakož psáno jest: V se- mení tvém budouť požehnáni všickni národové t. synové víry Abrahamovy. A tak vyvolení došlo spasení z židův i z pohanův až do Pána Krista z mrtvích vstání, pak u víře Pána Krista, jakož dí: Kdož uvěří, ten spasen bude. Také podle zprávy apo- štolské, skrze něž víra jest ohlášena, kdož sou koli v té víře a v tom poslušenství až do dne soudného, spaseni budou, kdež sou koli po všem světě, pod kterou koli mocí povýšenou a poslu- šenstvím, i mezi pohany, nemajíce žádného posluhování svá- tostmi, ani písma, než učíc se jedni od druhých hlasem slova z pravdy ducha, zákon, přijímajíce v srdce své slovo pravdy v moci Boží. Pak pod kterýmkoli posluhováním, a kterýmkoli obyčejem svátostmi posluhují v kterémkoli lidu, v kterém po- volání, v stavích, v řádích a v obchodích, v prácech, a mohou v tom zachovati víru Pána Krista bez poškvrny, podle toho, jakož dí: Učíce je zachovávati všem věcem, kteréž sem vám
66 — tak jest i nyni v tomto lidu, a nejvíce v kněžích tohoto světa, jenžby měli se radovati a Pána Boha chváliti, milí Čechové z toho dobrého, ani se pak rmoutí a bouří, jako lid Jeruza- lemský, když k ním král jich jel na oslíku, tichý, pokorný a chudý. Psáno bylo: Raduj se, dcero Syonská, král tvůj k tobě jde, a oni pak proto rmoutili se, a zlostnou radu o něho měli nejvyšší kněží s mistry a s staršími, i lid k tomu navodili, aby jej o hrdlo připravili, jakožto vždy naplnili. Protož jakož se hlavě stalo, tak má se díti i oudom, neb sv. Pavel dí: Všichni, kdož chtí milostivě živi býti v Kristu Ježíši, musí protivenství trpěti. Ale všech těch časův vždy někteří byli, kteříž to dobré poznávali, a Pána Krista vděčni byli, a radovali se, a ti sou církev Kristova. Tak i nyni plní se písma v slibích Božích, že obrátil srdce otcův v syny, slovo, kteréž v apoštolech složil, dal je i budoucím, jakož dí, aby věřili v mě (sic) skrze slovo jich, a tak obnoviv víru v duchu vyvolených svých chtěl také i v svá- tostech míti obnovení, podle líbezné vůle své, k prospěchu spasení našeho. Budiž jemu věčná chvála. Amen. My pak již na tom s pomocí Boží míníme umříti, a životy své skládati, jsouce toho svědkové mnozí bratří, že jest to z Boha nám k spasení, ale aby se nedomníval žádný, že by to při nás bylo, že bychom tím odsuzovali a k zatracení potupo- vali vešken lid, kdež je po všem světě, že by spasen nemohl býti, kdož s námi není v tomto svolení a zřízení; neb toho nedržíme, ani mluviti máme, odstup to od každého křesťana věrného. Neb když jest Pán Bůh nalezl věrného Abrahama, a poslušného sebe mimo jiné, a vyvolil jeho sobě zvláště a slib učinil jemu, a dal jemu obřezání na znamení. Protoť jest Abraham nepotupil jiných, též i Mojžíš a jiní proroci. Takéž i dvoje pokolení, kteréž bylo zůstalo, při Jeruzalému, nemohlo jest potupiti z dessatera pokolení vyvolených Božích po jiných zemích rozptýlených. Tak až do Pána Krista, kdež sou koli v kterých zemích z židův neb pohanův kteřížkoli nalezeni sou u víře Abrahamově, poslušni jsouce Boha s věr- ným Abrahámem, byli sou v zaslíbení, jakož psáno jest: V se- mení tvém budouť požehnáni všickni národové t. synové víry Abrahamovy. A tak vyvolení došlo spasení z židův i z pohanův až do Pána Krista z mrtvích vstání, pak u víře Pána Krista, jakož dí: Kdož uvěří, ten spasen bude. Také podle zprávy apo- štolské, skrze něž víra jest ohlášena, kdož sou koli v té víře a v tom poslušenství až do dne soudného, spaseni budou, kdež sou koli po všem světě, pod kterou koli mocí povýšenou a poslu- šenstvím, i mezi pohany, nemajíce žádného posluhování svá- tostmi, ani písma, než učíc se jedni od druhých hlasem slova z pravdy ducha, zákon, přijímajíce v srdce své slovo pravdy v moci Boží. Pak pod kterýmkoli posluhováním, a kterýmkoli obyčejem svátostmi posluhují v kterémkoli lidu, v kterém po- volání, v stavích, v řádích a v obchodích, v prácech, a mohou v tom zachovati víru Pána Krista bez poškvrny, podle toho, jakož dí: Učíce je zachovávati všem věcem, kteréž sem vám
Strana 67
67 přikázal. Jakož o té víře napřed stojí psáno, věříme o nich, že spaseni budou, oni první až do Krista, a tito až do dne soud- ného, jimž všem počteno jest k spravedlnosti věřícím v něho, kterýž zrazen jest pro hříchy naše a vstal pro ospravedlnění naše. Protož tak spravedliví učiněni sme, všickni vyvolení Boží, a smířeni s Bohem skrze Krista Ježíše. Mějmež pokoj, mír za- chovávajíce, Boha víc nehněvajíce, ale poslušni jsouc, víře Pána Krista v srdcích místo dávajíc, a jí skutky dobrými dokazujíc, ctnostně živi jsouc, snášejme se v lásce, zachovávajíc jednotu ducha v svazku pokoje. Neb nezačali sme my víry jiné, ani nových věcí jiných, kteréž zachovány býti mají od křesťanův věrných pro spasení jich. Ale v té víře Pána Krista, skrze apo- štoly ohlášené, radi bychom ji v srdcích zachovali, a v ní se ostříhali bez poškvrny, i v těch ve všech věcech, kteréž se líbí milosti jeho, jako i jiní křesťané věrní, kteříž byli od počátku i nyni, kdež sou koli, jichž žádáme oučastni býti ve všem dobrém. Protož vězte, žeť není toho, ani má býti, bychom my co mezi sebou vedli tajně takového zlého, neb víře odporného, aneb tak o sobě smyslili, že bychom my jedné spaseni býti měli, kteříž se spolu svolujem a sjednáváme v služebnostech vidomých a v zřízeních tvárných, ješto mohou býti tak i jinak, a jakož by kde ku polepšení bylo a k vzdělání, tak mohou býti, neb ponechány na čas. Pakli by kdo nemohl jich míti nikdy, však proto mohl by spasen býti. O ty věci nechtěli bychom my nesnáze míti sami, nebrž my to máme za zlé, a že ten lid rota jest, jenž hledají sobě rovných v tom a jiné potu- pují a nesnáze mají s nimi, kdož se s nimi nesrovnává v ně- kterých služebnostech neb v zákoních lidských, jakož těch rot jest mnoho, o nichž dí sv. Petr: Že uvedou roty zatracení. Protož my nenavodíme na to lidí prvotně, ani kým proto pohrzíme, toliko pro ty věci, kdyžby jinak nalezeni byli v pravdě spasitedlné; a každého hříšného rádi bychom ku po- kání přivedli a ku poznání víry Pána Krista, aby v lásce pře- bývali, dobré skutky činili a ctnostný život vedli, a tak zlého se varujíce, naději živou k spasení měli. Ale k těmto věcem služebným některým nekaždého přijímáme, ač i žádá. Protož tomu porozumějte, že nadarmo nás vinníte, jediné hřích sobě obtěžujíce, jakož Pán Ježíš dí: V nenávisti sou mě měli darmo. A opět: Já jim dal řeč tvou, a svět je v nenávisti má. Protož vězte, že potřebí se vám v tom opatřiti, abyste na se více a více hněvu Božího nevzbuzovali a potom pomsty věčné těžší na se nepřivedli. A myť pak věříme Pánu Bohu, že nemůžete proti nám nic více, než pokudž dopustí. A skrze to, což do- pustí, větší bude prospěch voleným jeho; a kdo co trpí pro tu při, trpí pro spravedlnost, aby hoden jmín byl v království Božím, pro nějž trpí. A pak již které věci sou při nás, již sme vám zjevně při všem oznámili. Jestli že pak kdo co do nás ví zlého aneb víře odporného, mluv s námi a tresci nás v duchu tichosti. A nalezlliby kdo jistší cestu k spasení a bezpečnější, než my, prosíme, netaj před námi, ale mluv o to s námi
67 přikázal. Jakož o té víře napřed stojí psáno, věříme o nich, že spaseni budou, oni první až do Krista, a tito až do dne soud- ného, jimž všem počteno jest k spravedlnosti věřícím v něho, kterýž zrazen jest pro hříchy naše a vstal pro ospravedlnění naše. Protož tak spravedliví učiněni sme, všickni vyvolení Boží, a smířeni s Bohem skrze Krista Ježíše. Mějmež pokoj, mír za- chovávajíce, Boha víc nehněvajíce, ale poslušni jsouc, víře Pána Krista v srdcích místo dávajíc, a jí skutky dobrými dokazujíc, ctnostně živi jsouc, snášejme se v lásce, zachovávajíc jednotu ducha v svazku pokoje. Neb nezačali sme my víry jiné, ani nových věcí jiných, kteréž zachovány býti mají od křesťanův věrných pro spasení jich. Ale v té víře Pána Krista, skrze apo- štoly ohlášené, radi bychom ji v srdcích zachovali, a v ní se ostříhali bez poškvrny, i v těch ve všech věcech, kteréž se líbí milosti jeho, jako i jiní křesťané věrní, kteříž byli od počátku i nyni, kdež sou koli, jichž žádáme oučastni býti ve všem dobrém. Protož vězte, žeť není toho, ani má býti, bychom my co mezi sebou vedli tajně takového zlého, neb víře odporného, aneb tak o sobě smyslili, že bychom my jedné spaseni býti měli, kteříž se spolu svolujem a sjednáváme v služebnostech vidomých a v zřízeních tvárných, ješto mohou býti tak i jinak, a jakož by kde ku polepšení bylo a k vzdělání, tak mohou býti, neb ponechány na čas. Pakli by kdo nemohl jich míti nikdy, však proto mohl by spasen býti. O ty věci nechtěli bychom my nesnáze míti sami, nebrž my to máme za zlé, a že ten lid rota jest, jenž hledají sobě rovných v tom a jiné potu- pují a nesnáze mají s nimi, kdož se s nimi nesrovnává v ně- kterých služebnostech neb v zákoních lidských, jakož těch rot jest mnoho, o nichž dí sv. Petr: Že uvedou roty zatracení. Protož my nenavodíme na to lidí prvotně, ani kým proto pohrzíme, toliko pro ty věci, kdyžby jinak nalezeni byli v pravdě spasitedlné; a každého hříšného rádi bychom ku po- kání přivedli a ku poznání víry Pána Krista, aby v lásce pře- bývali, dobré skutky činili a ctnostný život vedli, a tak zlého se varujíce, naději živou k spasení měli. Ale k těmto věcem služebným některým nekaždého přijímáme, ač i žádá. Protož tomu porozumějte, že nadarmo nás vinníte, jediné hřích sobě obtěžujíce, jakož Pán Ježíš dí: V nenávisti sou mě měli darmo. A opět: Já jim dal řeč tvou, a svět je v nenávisti má. Protož vězte, že potřebí se vám v tom opatřiti, abyste na se více a více hněvu Božího nevzbuzovali a potom pomsty věčné těžší na se nepřivedli. A myť pak věříme Pánu Bohu, že nemůžete proti nám nic více, než pokudž dopustí. A skrze to, což do- pustí, větší bude prospěch voleným jeho; a kdo co trpí pro tu při, trpí pro spravedlnost, aby hoden jmín byl v království Božím, pro nějž trpí. A pak již které věci sou při nás, již sme vám zjevně při všem oznámili. Jestli že pak kdo co do nás ví zlého aneb víře odporného, mluv s námi a tresci nás v duchu tichosti. A nalezlliby kdo jistší cestu k spasení a bezpečnější, než my, prosíme, netaj před námi, ale mluv o to s námi
Strana 68
68 z lásky; neb my pro žádnou jinou příčinu neoddělili sme se, než pro nebezpečnost spasení svého s vámi v těch věcech některých. Neb písma nás nutila apoštolská i prorocká, že chcemeli spaseni býti, musíme z prostředku vašeho vyjíti, a jha s vámi nevésti. Neb jsouce spolu v účastnosti zde toho zlého, bojíme se, abychom s vámi nezahynuli, a ohněm a syrou (sic) mučeni nebyli na věky. Protož, milí kněží nebuřte se na nás, však bychom rádi vašému dobrému, a lítost máme nad tím, že jste příliš nebez- pečni spasením i s tím lidem, kterémuž posluhujete, jakož vy sami říkáte. Protož proč se na nás hněváte a lid proti nám bouříte, však vězte, že bychom my vás rádi poslouchali, neto- liko služebnostem vaším, ale kdyby se to Pánu Bohu líbilo, šle- pěje noh vaších, klekali bychom, a líbali etc. A tak ve všech věcech chtělibychom se podkloniti pro chválu Boží a pro užitek svého spasení spolu. A jakož říkáte někteří, že svodíme lid obecný, sprostný i stav rytířský, však i z vás též. Neb s námi jest několik kněží z vaších. A s vámi také rádi mluvíme, kdož můžeme, a zvláště když žádost s námi mluviti máte. A říkáme vám i vaším star- ším mistrům, jako i Rokycánovi, že bychom rádi, by to dal Pán Bůh, ku pokání vás přivedli, kněží i stav rytířský i lid obecný. Neb těch časův posledních, o nichž prorokováno, že nebezpeční sou, a by to mohlo býti, i volení Boží byli by svedeni. A opět, že lidé přivyknou velikým hříchom, a my v těch letech přišli sme na svět k takovým zavedením Anti- kristovým, a přirození máme z otcův naších, hříchy nakažené a k zlému náchylné, a také navyklosti a obyčejové někteří chopili se nás, zlí. Protož z těch všech věcí mělibychom sobě spomáhati, a nad sebou lítost majíce, Pánu Bohu se modliti, jedni za druhé, tahnouce jedni druhé, jako z smrdutého bláta z hříchův, ne rouhajíce se sobě, ani posmívajíce, ani zlého jedni o druhých mluvíce, chtíce ohyzditi jedni druhé. Ale komuž dal Pán Bůh prvé ku pokání přijíti, a spasi- tedlné věci poznati, mají z milosti jedni druhým spomáhati, z hříchův trestati, a z bludův vésti, jako z temného žaláře k světlu, k Kristu Ježíši. Neb jest on světlo na svět přišlé, aby každý, kdož ho následuje, nechodil v temnostech, ale měl světlo života, ale že každý, kdož zle činí, nenávidí světla, protož nejde k světlu, radše miluje temnosti, nežli světlo, neb skutkové jeho jsou zlí. To jest řeč Pána Krista Ježíše; a pak, jakož sv. Pavel dí: Neroďte před časem souditi, dokudž nepřijde Pán, kterýž osvítí skryté temnosti a zjeví rady srdcí, a tehdy bude chvála jednomu každému od Boha. Protož těch věcí, kteréž sou skryté, jichž člověk nemůž věděti, poznati, a sroz- uměti, aby vydal svědectví pravé o tom, bezpečněji by bylo nechati, aby se křivých svědectví uchoval, a nepravých soudův uvaroval, neb všichni musíme se ukázati před stolicí Kristovou, aby vypravil jeden každý, vlastní věci těla, buďto dobré nebo zlé. Protož potřebí nám Boží bázně, neb každý břímě své po-
68 z lásky; neb my pro žádnou jinou příčinu neoddělili sme se, než pro nebezpečnost spasení svého s vámi v těch věcech některých. Neb písma nás nutila apoštolská i prorocká, že chcemeli spaseni býti, musíme z prostředku vašeho vyjíti, a jha s vámi nevésti. Neb jsouce spolu v účastnosti zde toho zlého, bojíme se, abychom s vámi nezahynuli, a ohněm a syrou (sic) mučeni nebyli na věky. Protož, milí kněží nebuřte se na nás, však bychom rádi vašému dobrému, a lítost máme nad tím, že jste příliš nebez- pečni spasením i s tím lidem, kterémuž posluhujete, jakož vy sami říkáte. Protož proč se na nás hněváte a lid proti nám bouříte, však vězte, že bychom my vás rádi poslouchali, neto- liko služebnostem vaším, ale kdyby se to Pánu Bohu líbilo, šle- pěje noh vaších, klekali bychom, a líbali etc. A tak ve všech věcech chtělibychom se podkloniti pro chválu Boží a pro užitek svého spasení spolu. A jakož říkáte někteří, že svodíme lid obecný, sprostný i stav rytířský, však i z vás též. Neb s námi jest několik kněží z vaších. A s vámi také rádi mluvíme, kdož můžeme, a zvláště když žádost s námi mluviti máte. A říkáme vám i vaším star- ším mistrům, jako i Rokycánovi, že bychom rádi, by to dal Pán Bůh, ku pokání vás přivedli, kněží i stav rytířský i lid obecný. Neb těch časův posledních, o nichž prorokováno, že nebezpeční sou, a by to mohlo býti, i volení Boží byli by svedeni. A opět, že lidé přivyknou velikým hříchom, a my v těch letech přišli sme na svět k takovým zavedením Anti- kristovým, a přirození máme z otcův naších, hříchy nakažené a k zlému náchylné, a také navyklosti a obyčejové někteří chopili se nás, zlí. Protož z těch všech věcí mělibychom sobě spomáhati, a nad sebou lítost majíce, Pánu Bohu se modliti, jedni za druhé, tahnouce jedni druhé, jako z smrdutého bláta z hříchův, ne rouhajíce se sobě, ani posmívajíce, ani zlého jedni o druhých mluvíce, chtíce ohyzditi jedni druhé. Ale komuž dal Pán Bůh prvé ku pokání přijíti, a spasi- tedlné věci poznati, mají z milosti jedni druhým spomáhati, z hříchův trestati, a z bludův vésti, jako z temného žaláře k světlu, k Kristu Ježíši. Neb jest on světlo na svět přišlé, aby každý, kdož ho následuje, nechodil v temnostech, ale měl světlo života, ale že každý, kdož zle činí, nenávidí světla, protož nejde k světlu, radše miluje temnosti, nežli světlo, neb skutkové jeho jsou zlí. To jest řeč Pána Krista Ježíše; a pak, jakož sv. Pavel dí: Neroďte před časem souditi, dokudž nepřijde Pán, kterýž osvítí skryté temnosti a zjeví rady srdcí, a tehdy bude chvála jednomu každému od Boha. Protož těch věcí, kteréž sou skryté, jichž člověk nemůž věděti, poznati, a sroz- uměti, aby vydal svědectví pravé o tom, bezpečněji by bylo nechati, aby se křivých svědectví uchoval, a nepravých soudův uvaroval, neb všichni musíme se ukázati před stolicí Kristovou, aby vypravil jeden každý, vlastní věci těla, buďto dobré nebo zlé. Protož potřebí nám Boží bázně, neb každý břímě své po-
Strana 69
69 — nese a za své skutky přijme odplatu, kteříž zlé věci činili, i půjdou do muky věčné, ale spravedliví do života věčného; neb dí král nad králi jim: Poďte požehnaní otce mého, vlád- něte připraveným vám královstvím od ustavení světa. A oněm dí: Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, jenž jest připraven dáblu a andělům jeho. Amen. No 3. A) PÁNUOM PURGMISTRU A RADĚ I STARŠIEM MĚSTA VYSOKÉHO MEJTA I VŠIE OBCI 1). fol. 84 b. Známo činíme Vaší Msti, že ty věci, kteréž na nás jdú ve zlé pověsti i kteráž koli trápenie proto sú na nás, že bychom neradi účastni byli zlého, kteréž se příliš rozmnožilo v kně- žiech i v lidu vuobec, ale žádost máme přidržeti se dobrého, kteréž buoh zpuosobil lidu svému skrze Ježíše Krista. Protož Vaši Mst vystřieháme, abyšte se tomu neprotivili a dielu bo- žiemu nepřekáželi a hněvu božieho skrze to na se nevzbuzo- vali, neb jistě vězte, že ta všechna protivenstvie, kteráž sú přišla na nás těchto let, ta příčina sú, že se nemuožem dově- řiti užietka spasenie při zlém kněžstvu bojiece se, abychom s nimi nezahynuli, neb písma jsú: ktoš přítomen jest služeb- nosti jich, účasten jest hřiechuov jich — ale dobrými nepo- hrzíme, ale účastni jich býti žádáme. Také račte věděti, žeť sme se žádných rot nepřidrželi těch všech let ani od nich naučení přijímali, ale mocem povýšeným poddáni sme byli i kněžie jich poslúchali a zvláště těch, kteřie se nám nejlepšie viděli, jakožto v Praze i Vilémově, neb odtud jest puovod náš. Jakož známo jest mnohému lidu v Čechách, kterak sme těch let by- dleli hledajíce, kterak bychom se pánu bohu líbili a jemu v pravdě sloužili. A těch čajsuov poznali sme veliké zlé, hřie- chuov rozmnoženie a lásky ustydnutie jakož v lidu tak i v kně- žiech, neb se v pýše pozdvihli a v lakomstvie rozmnožili a po žádosti těla odešli. Neb i ti Vilémovšti, jenž byli slovútného náboženstvie, hřiechuom se poddali i také zbožie přijali, platy na sedlácích i na lesích neměvše na desátcích a na dařiech dosti; což byli potupili první příliš i s tiem na zatracenie od- súdili, to druzí přijali. A o to jest s nimi mnoho mluveno i s jinými mnohými i s mistrem Rokycánem a zvláště ta po- kojná léta mnoho se jim toho předkládalo po několik let skrze mluvenie potom i psanie, kterak zle stojie nemajíce pravdy víry pána Krista Ježíše a lásky ducha svatého. Ale hřiechové zrostli vuobec v lidu i v kněžiech a k tomu ještě nejedno- stejná učenie, oni jinak a oni jinak, sobě odporně. A z toho fol. 85 a. 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. 1, л. 84b и слѣд.
69 — nese a za své skutky přijme odplatu, kteříž zlé věci činili, i půjdou do muky věčné, ale spravedliví do života věčného; neb dí král nad králi jim: Poďte požehnaní otce mého, vlád- něte připraveným vám královstvím od ustavení světa. A oněm dí: Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, jenž jest připraven dáblu a andělům jeho. Amen. No 3. A) PÁNUOM PURGMISTRU A RADĚ I STARŠIEM MĚSTA VYSOKÉHO MEJTA I VŠIE OBCI 1). fol. 84 b. Známo činíme Vaší Msti, že ty věci, kteréž na nás jdú ve zlé pověsti i kteráž koli trápenie proto sú na nás, že bychom neradi účastni byli zlého, kteréž se příliš rozmnožilo v kně- žiech i v lidu vuobec, ale žádost máme přidržeti se dobrého, kteréž buoh zpuosobil lidu svému skrze Ježíše Krista. Protož Vaši Mst vystřieháme, abyšte se tomu neprotivili a dielu bo- žiemu nepřekáželi a hněvu božieho skrze to na se nevzbuzo- vali, neb jistě vězte, že ta všechna protivenstvie, kteráž sú přišla na nás těchto let, ta příčina sú, že se nemuožem dově- řiti užietka spasenie při zlém kněžstvu bojiece se, abychom s nimi nezahynuli, neb písma jsú: ktoš přítomen jest služeb- nosti jich, účasten jest hřiechuov jich — ale dobrými nepo- hrzíme, ale účastni jich býti žádáme. Také račte věděti, žeť sme se žádných rot nepřidrželi těch všech let ani od nich naučení přijímali, ale mocem povýšeným poddáni sme byli i kněžie jich poslúchali a zvláště těch, kteřie se nám nejlepšie viděli, jakožto v Praze i Vilémově, neb odtud jest puovod náš. Jakož známo jest mnohému lidu v Čechách, kterak sme těch let by- dleli hledajíce, kterak bychom se pánu bohu líbili a jemu v pravdě sloužili. A těch čajsuov poznali sme veliké zlé, hřie- chuov rozmnoženie a lásky ustydnutie jakož v lidu tak i v kně- žiech, neb se v pýše pozdvihli a v lakomstvie rozmnožili a po žádosti těla odešli. Neb i ti Vilémovšti, jenž byli slovútného náboženstvie, hřiechuom se poddali i také zbožie přijali, platy na sedlácích i na lesích neměvše na desátcích a na dařiech dosti; což byli potupili první příliš i s tiem na zatracenie od- súdili, to druzí přijali. A o to jest s nimi mnoho mluveno i s jinými mnohými i s mistrem Rokycánem a zvláště ta po- kojná léta mnoho se jim toho předkládalo po několik let skrze mluvenie potom i psanie, kterak zle stojie nemajíce pravdy víry pána Krista Ježíše a lásky ducha svatého. Ale hřiechové zrostli vuobec v lidu i v kněžiech a k tomu ještě nejedno- stejná učenie, oni jinak a oni jinak, sobě odporně. A z toho fol. 85 a. 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. 1, л. 84b и слѣд.
Strana 70
70 — fol. 85 b. pochodie nenávísti a svárové. A o to s nimi bylo také mlu- veno i to, že pomsty božie neujdú. Neb pod mnohými řečmi krásnými na kázáních i také zákona čítaním i svátostí častým přijímaním nepolepšovali se obecně, ale viece ve zlém prospievali, a my to zjevně vidúce, nemohli sme se usta- viti v dobrém svědomie v naději spasenie, ale musili sme se lúčiti s některými kněžími, aby zjevně poznali, že my tomu nepovolujem. A oni proto na nás mluvili zlé věci před pánem bohem křivě, jakož mnohému lidu to známo jest i některým z řádu rytieřského i učeným i kněžiem, že těch věcí do nás nenie, co sú na nás mluvili pravíce všecko zlé. A tak nás vuobec ohyzdili. A někteří tú příčinú sú vězeni, trápeni, mu- čeni i hrdla zbaveni, jakož čtyři umořili ze Skutče a dva upá- — lili, jednoho biskupa na Moravě a druhého v Čechách. I veztež, páni milostiví, že sme o těch věcech králi psali počet vydávajíce z víry i z jiných věcí, kteréž sú při nás, prosíce pro buoh a pro spravedlnost, aby nám dal řádné vyslyšenie; a jestliže by kdo co na nás zlého dovedl u víře neb v skut- cích, chtěli sme rádi s milostí opraviti a trestání poddáni býti. I to dál povědíno: jestli že to neučiníte a vždy nás přes to hubiti budete, vězte, že hněv božie na se vzbudíte a uvedete na se pomstu i na královstvie. Též také toho času s mistrem Rokycánem sme mluvili i to jemu přivodiece, aby na překážku nebyl tomu dobrému, neb žádný proti bohu nic neobdržal, ale zlé věci na se přivedl. Jakož tak písma svědčie starého i nového zákona, že v kterékoli časy a v kterémkoli království navštívil pán buoh lid svuoj a kteří se zprotivili vladaři, pomsty neušli, jakožto Achab i Manassen, Erodes i jiní; jakožto království Izdrahelské, když lidu božiemu místa nedalo, ale i ještě proroky jeho hu- bilo, potom samo z božieho dopuštění padlo v meč a u vě- zenie. A tak se musí písmo naplniti, neb i k tomu die pán Ježíš, že jich brzo pomstí. Ač věrní křesťané toho na pánu bohu nežádají, ale ještě za nepřátely modlé se, aby jim od- pustil a ku pokání přivedl a cestu pravdy oznámil, ale však proto písma musí se plniti a spravedlnost božie se konati nad nepřátely jeho. — Ale mohl by někdo řieci: Odkud to víte, že to dílo z boha jest k obnovení církve, ano se tomu pro- tiví vešken sbor římské řieše i nábožní lidé? — Odtud víme, jakož i první křesťané věrní poznali přieštie pána Krista, neb se písma plnila, kteráž o tom psána byla, a také měli o tom zjevenie božie skrze anjely. Také pak svědkové toho klida byli muži svatého obcovánie, milí apoštolé, ješto řečí božiech ostřie- hali, což sami činili, témuž jiné učili a skrze jich poslúženie z milosti božie přicházeli lidé k moci viery pána Krista i nabý- vali lásky ducha jeho svatého, a z toho jsúce posíleni hřiechy mrtvili i žádosti a světa nemilovali ani těch věcí, kteréž na světě sú. Neb ktož přebývají v Kristu Ježíši skrze víru živú a lásku neomylnú, ti z něho moc mají hřiechóm umříti a spra- vedlnosti živu býti a v dobrých skutcích se ploditi a v cno- stech choditi. Neb cnost jest moc v duchu viery a lásky, jíž
70 — fol. 85 b. pochodie nenávísti a svárové. A o to s nimi bylo také mlu- veno i to, že pomsty božie neujdú. Neb pod mnohými řečmi krásnými na kázáních i také zákona čítaním i svátostí častým přijímaním nepolepšovali se obecně, ale viece ve zlém prospievali, a my to zjevně vidúce, nemohli sme se usta- viti v dobrém svědomie v naději spasenie, ale musili sme se lúčiti s některými kněžími, aby zjevně poznali, že my tomu nepovolujem. A oni proto na nás mluvili zlé věci před pánem bohem křivě, jakož mnohému lidu to známo jest i některým z řádu rytieřského i učeným i kněžiem, že těch věcí do nás nenie, co sú na nás mluvili pravíce všecko zlé. A tak nás vuobec ohyzdili. A někteří tú příčinú sú vězeni, trápeni, mu- čeni i hrdla zbaveni, jakož čtyři umořili ze Skutče a dva upá- — lili, jednoho biskupa na Moravě a druhého v Čechách. I veztež, páni milostiví, že sme o těch věcech králi psali počet vydávajíce z víry i z jiných věcí, kteréž sú při nás, prosíce pro buoh a pro spravedlnost, aby nám dal řádné vyslyšenie; a jestliže by kdo co na nás zlého dovedl u víře neb v skut- cích, chtěli sme rádi s milostí opraviti a trestání poddáni býti. I to dál povědíno: jestli že to neučiníte a vždy nás přes to hubiti budete, vězte, že hněv božie na se vzbudíte a uvedete na se pomstu i na královstvie. Též také toho času s mistrem Rokycánem sme mluvili i to jemu přivodiece, aby na překážku nebyl tomu dobrému, neb žádný proti bohu nic neobdržal, ale zlé věci na se přivedl. Jakož tak písma svědčie starého i nového zákona, že v kterékoli časy a v kterémkoli království navštívil pán buoh lid svuoj a kteří se zprotivili vladaři, pomsty neušli, jakožto Achab i Manassen, Erodes i jiní; jakožto království Izdrahelské, když lidu božiemu místa nedalo, ale i ještě proroky jeho hu- bilo, potom samo z božieho dopuštění padlo v meč a u vě- zenie. A tak se musí písmo naplniti, neb i k tomu die pán Ježíš, že jich brzo pomstí. Ač věrní křesťané toho na pánu bohu nežádají, ale ještě za nepřátely modlé se, aby jim od- pustil a ku pokání přivedl a cestu pravdy oznámil, ale však proto písma musí se plniti a spravedlnost božie se konati nad nepřátely jeho. — Ale mohl by někdo řieci: Odkud to víte, že to dílo z boha jest k obnovení církve, ano se tomu pro- tiví vešken sbor římské řieše i nábožní lidé? — Odtud víme, jakož i první křesťané věrní poznali přieštie pána Krista, neb se písma plnila, kteráž o tom psána byla, a také měli o tom zjevenie božie skrze anjely. Také pak svědkové toho klida byli muži svatého obcovánie, milí apoštolé, ješto řečí božiech ostřie- hali, což sami činili, témuž jiné učili a skrze jich poslúženie z milosti božie přicházeli lidé k moci viery pána Krista i nabý- vali lásky ducha jeho svatého, a z toho jsúce posíleni hřiechy mrtvili i žádosti a světa nemilovali ani těch věcí, kteréž na světě sú. Neb ktož přebývají v Kristu Ježíši skrze víru živú a lásku neomylnú, ti z něho moc mají hřiechóm umříti a spra- vedlnosti živu býti a v dobrých skutcích se ploditi a v cno- stech choditi. Neb cnost jest moc v duchu viery a lásky, jíž
Strana 71
71 — se zlé umrtvuje v těle i v žádostech a dobré vzruost má, tak že dobré dřevo dobré ovoce činí k užietku života věčného. A po tom poznáni býti mají učedlníci Kristovi, neb moc mají z něho následovati jeho ve všie pokoře a tichosti, jsúce vzdrželiví, trpěliví, dobrotiví, lítostiví, milostiví, milosrdní, čistí, střiezliví, skrovní, stydliví, pokojní, neodplacujíce žádnému zlého za zlé ani zlořečenstvie za zlořečenstvie. Protož ten duovod k obnovenie církve za nejjistšie máme, když se ty věci shledávají napřed po- věděné. Ale svět byl nepoznal, ani kněžie s stolice Mojžiešovy s mnohými i nábožnými i s mistry nepoznali pána Krista, ani přijali, ale ještě potupili a k smrti odsoudili; neb hned když se narodil Erodes se zarmútil i veškeren Jeruzalem s ním, a mistři a kněžie dali radu králi, kde by ho nalezl, jenž ho zahubiti chtěl, a potom naposledy zástupu poradili, aby volali na Piláta, aby je ukřižoval řkouce že: Lid svodí a bouří a synem božiem se činí a chrám nám chce zkaziti a dani brání dáti císaři. Tak jest o něm svědčilo veliké množstvie s kněžími a s mistry, ale maličké stádce apoštoluov vydávalo svědectví pravdě Krista Ježíše, že jest on spasitel. Protož ktož k těm věcem prohlédá i tohoto času pomyslíť na to, komu má věřiti, těm-li kteřiež své cti hledie a zlé za zlé činie a ži- vota svého dobře chovají, čili těm, ač jich jest málo proti množstvie, ješto svědectví pravdě vydávají skutkem i slovem, ačť sú pak i ve zlú pověst oblečeni. Neb tak musí se písmo plniti, jenž die: Budú vás nenáviděti, vyobcují, ohyzdie a vy- vrhú jmeno vaše. Nebo i zjevné jest, kterak zlé věci se dály skrze kněžstvo nesvorné a sobě odporné. Jakož i tohoto času v jistotě sme shledali, co se zlého stalo skrze jich příčinu, ješto dotýče všech v tomto královstvie, statkóv některých i ži- votuo. Protož nemohli sme déle zůstati při úřadu jich, neb nam viera nestačila k tomu, aby mohlo pocházeti skrze jed- noho a téhož člověka moc úřadu spasitedlného i také moc ke všemu zlému, k lúpežóm, k žhářství a k vraždám, neb nepochodí z jednoho pramene sladká i hořká voda. — Protož, milostiví páni, neměli byšte nám za zlé míti, že sme se opa- třili o své spasenie obrátivše se a přistúpivše k první církvi, jejiežto údové rozprostřeni sú po všem světě. Neb také v tom nic jiného nehledáme než to, což by se pánu bohu líbilo a nám i bližním našim k spasení bylo života věčného. Jakož to pán buoh zná, ač sme koli nehodní a slouhy jeho neužitečni z sebe a od sebe nic nemohúce učiniti, ale však proto zna- jíce milost božie a jeho veliké milosrdenstvie úplně sme se dověřili, skrze pána Krista Ježíše, syna svého milého, že nám dobře učiní jakož prvním učinil, kteréž umínil spasiti. Také sme se ii k tomu měli příkladem prvnie církve křesťanuov ver- ných, nic všetečně nečiníce ani drze, ani klopotně, ale v pro- dlení několika let tážiece se a radiece s lidmi bohomyslnými, v piesmích svatých rozumnými, a tak vše s báznie božie a s váž- ností dělo se o to mnohé rozmluvenie i modlenie ku pánu bohu těch spolu jednomyslných lidí. Jakož pán buoh zná fol. 86 a. fol. 86 b.
71 — se zlé umrtvuje v těle i v žádostech a dobré vzruost má, tak že dobré dřevo dobré ovoce činí k užietku života věčného. A po tom poznáni býti mají učedlníci Kristovi, neb moc mají z něho následovati jeho ve všie pokoře a tichosti, jsúce vzdrželiví, trpěliví, dobrotiví, lítostiví, milostiví, milosrdní, čistí, střiezliví, skrovní, stydliví, pokojní, neodplacujíce žádnému zlého za zlé ani zlořečenstvie za zlořečenstvie. Protož ten duovod k obnovenie církve za nejjistšie máme, když se ty věci shledávají napřed po- věděné. Ale svět byl nepoznal, ani kněžie s stolice Mojžiešovy s mnohými i nábožnými i s mistry nepoznali pána Krista, ani přijali, ale ještě potupili a k smrti odsoudili; neb hned když se narodil Erodes se zarmútil i veškeren Jeruzalem s ním, a mistři a kněžie dali radu králi, kde by ho nalezl, jenž ho zahubiti chtěl, a potom naposledy zástupu poradili, aby volali na Piláta, aby je ukřižoval řkouce že: Lid svodí a bouří a synem božiem se činí a chrám nám chce zkaziti a dani brání dáti císaři. Tak jest o něm svědčilo veliké množstvie s kněžími a s mistry, ale maličké stádce apoštoluov vydávalo svědectví pravdě Krista Ježíše, že jest on spasitel. Protož ktož k těm věcem prohlédá i tohoto času pomyslíť na to, komu má věřiti, těm-li kteřiež své cti hledie a zlé za zlé činie a ži- vota svého dobře chovají, čili těm, ač jich jest málo proti množstvie, ješto svědectví pravdě vydávají skutkem i slovem, ačť sú pak i ve zlú pověst oblečeni. Neb tak musí se písmo plniti, jenž die: Budú vás nenáviděti, vyobcují, ohyzdie a vy- vrhú jmeno vaše. Nebo i zjevné jest, kterak zlé věci se dály skrze kněžstvo nesvorné a sobě odporné. Jakož i tohoto času v jistotě sme shledali, co se zlého stalo skrze jich příčinu, ješto dotýče všech v tomto královstvie, statkóv některých i ži- votuo. Protož nemohli sme déle zůstati při úřadu jich, neb nam viera nestačila k tomu, aby mohlo pocházeti skrze jed- noho a téhož člověka moc úřadu spasitedlného i také moc ke všemu zlému, k lúpežóm, k žhářství a k vraždám, neb nepochodí z jednoho pramene sladká i hořká voda. — Protož, milostiví páni, neměli byšte nám za zlé míti, že sme se opa- třili o své spasenie obrátivše se a přistúpivše k první církvi, jejiežto údové rozprostřeni sú po všem světě. Neb také v tom nic jiného nehledáme než to, což by se pánu bohu líbilo a nám i bližním našim k spasení bylo života věčného. Jakož to pán buoh zná, ač sme koli nehodní a slouhy jeho neužitečni z sebe a od sebe nic nemohúce učiniti, ale však proto zna- jíce milost božie a jeho veliké milosrdenstvie úplně sme se dověřili, skrze pána Krista Ježíše, syna svého milého, že nám dobře učiní jakož prvním učinil, kteréž umínil spasiti. Také sme se ii k tomu měli příkladem prvnie církve křesťanuov ver- ných, nic všetečně nečiníce ani drze, ani klopotně, ale v pro- dlení několika let tážiece se a radiece s lidmi bohomyslnými, v piesmích svatých rozumnými, a tak vše s báznie božie a s váž- ností dělo se o to mnohé rozmluvenie i modlenie ku pánu bohu těch spolu jednomyslných lidí. Jakož pán buoh zná fol. 86 a. fol. 86 b.
Strana 72
72 fol. 87 a. srdce jich upřiemé a prosté, že by se jeho milosti rádi za- chovali a protož se k první církvi obrátili opováživše se všeho, neb v tom poznali nejbezpečnějšie cestu k spasení, když se ustaví u víře pána Krista skrze naučenie apoštolské a zřiezenie jich, jakož zákon božie svědčie, kterak bylo v první církvi, nebo i doktorové světí tomu svědectvie vydávají. Také nynějšie mistři i kněžie to pravé a spasitedlné oznamují řkúce, že nej- lepšie mistrovstvie života jest následovati skutkuov první církve, a toho dovodie, kterak těch časuov v první církvi mnoho sva- tých mučedlníkuov bylo, ješto došli koruny v nebi, jakožto milí apoštolé a jiní po nich mnozí. Kteréžto na kázaních kněžie slavně vychvalují mluviece, že sú svatú vieru měli i skutky dobré, a k tomu jiné napomínají, aby jich následovali a naučenie jich zachovávali, i dni jich pamatovali, v kterýchž sú zemřeli, a nad to ještě řiekají, aby jich prosili, aby za ně orodovali před bo- hem. A poněvadž o prvních držie a svědčie, neměli by se těm protiviti, kteřiež by jich upřímně následovníci byli v te vieře i v skutcích i ve všech věcech užitečných k spasení. A my pak pokorně prosíme poddaně i poslušně, tak jakož přiležie křesťanuom poddaným bohu i lidem, pro buoh, aby nám přáli v té pravdě viery přebývati, abychom tak sprostně srdcem věřili i ústy vyznávali jako i oni první i v skutku plnili následujíce prvních. Ale řekl by někdo že: Jest to pravda což se mluví a píše o první církvi, neb tak čteme i slyšieme od kněžie obojie strany, ale vy tomu nerozumíte, ani o tom právě smysliti umíte, a také jest proměnný čas od prvních. K tomu dieme, že my k tomu sme se odvolali a králov- ské Msti i mistru v listech psali i ústně mluvili, že se k tomu poddáváme, jakož sami mistři i kněži mluvili na kázaních zjevně i v knihách psali, i ještě kteřiež se v tom lépe mají a tomu právě rozumějí obojie strany, ať nás ústně naučí neb píší, chcem je s milostí přijíti, tak jakož bylo v první církvi od apoštoluov vyučené a v řádu postavené. A také sami vy- znávají, že jest vždycky čas jeden vzáctný a dnové spasení jednomu lidu v pravdě křesťanskému, ješto u víře pána Krista přebývají a řečí jeho ostřiehají, jimž pán buoh milosrdný a mi- lostivý jest tak posledním jako prvním. Ale o těchť nemluvíme ani v čem zastáváme, ješto také slovú bratřie, ale s námi žádné jednoty nemajie ani poslušenstvie, neb jest každý sám svuoj, nejsa poddán bohu ani lidem, skrze něž úrazové jdú a pohor- šenie, neb jich obcovánie lidé vuobec shledávají zlé a mluvenie marné. A toho se všeho na nás domnievajie i kněžie na ká- zaních ohlašují to o nás. Jakož i mistru Rokycánu někteří na- vedli, aby v listech psal o nás, kteréž sú na kázaniech kněžie čtli k ohyždění nás těmi věcmi, ješto nikdy při nás nebyly aniž, doufáme pánu bohu, do našie smrti budú. Pak potom s mistrem Rokycánem o to mluvili sme i odpis na to dali, a máme za to, že jemu toho líto bylo mluvenie i psanie na nás, jakož nám povědíno od znamenitých lidí, že i králi mluvil, aby nám mi-
72 fol. 87 a. srdce jich upřiemé a prosté, že by se jeho milosti rádi za- chovali a protož se k první církvi obrátili opováživše se všeho, neb v tom poznali nejbezpečnějšie cestu k spasení, když se ustaví u víře pána Krista skrze naučenie apoštolské a zřiezenie jich, jakož zákon božie svědčie, kterak bylo v první církvi, nebo i doktorové světí tomu svědectvie vydávají. Také nynějšie mistři i kněžie to pravé a spasitedlné oznamují řkúce, že nej- lepšie mistrovstvie života jest následovati skutkuov první církve, a toho dovodie, kterak těch časuov v první církvi mnoho sva- tých mučedlníkuov bylo, ješto došli koruny v nebi, jakožto milí apoštolé a jiní po nich mnozí. Kteréžto na kázaních kněžie slavně vychvalují mluviece, že sú svatú vieru měli i skutky dobré, a k tomu jiné napomínají, aby jich následovali a naučenie jich zachovávali, i dni jich pamatovali, v kterýchž sú zemřeli, a nad to ještě řiekají, aby jich prosili, aby za ně orodovali před bo- hem. A poněvadž o prvních držie a svědčie, neměli by se těm protiviti, kteřiež by jich upřímně následovníci byli v te vieře i v skutcích i ve všech věcech užitečných k spasení. A my pak pokorně prosíme poddaně i poslušně, tak jakož přiležie křesťanuom poddaným bohu i lidem, pro buoh, aby nám přáli v té pravdě viery přebývati, abychom tak sprostně srdcem věřili i ústy vyznávali jako i oni první i v skutku plnili následujíce prvních. Ale řekl by někdo že: Jest to pravda což se mluví a píše o první církvi, neb tak čteme i slyšieme od kněžie obojie strany, ale vy tomu nerozumíte, ani o tom právě smysliti umíte, a také jest proměnný čas od prvních. K tomu dieme, že my k tomu sme se odvolali a králov- ské Msti i mistru v listech psali i ústně mluvili, že se k tomu poddáváme, jakož sami mistři i kněži mluvili na kázaních zjevně i v knihách psali, i ještě kteřiež se v tom lépe mají a tomu právě rozumějí obojie strany, ať nás ústně naučí neb píší, chcem je s milostí přijíti, tak jakož bylo v první církvi od apoštoluov vyučené a v řádu postavené. A také sami vy- znávají, že jest vždycky čas jeden vzáctný a dnové spasení jednomu lidu v pravdě křesťanskému, ješto u víře pána Krista přebývají a řečí jeho ostřiehají, jimž pán buoh milosrdný a mi- lostivý jest tak posledním jako prvním. Ale o těchť nemluvíme ani v čem zastáváme, ješto také slovú bratřie, ale s námi žádné jednoty nemajie ani poslušenstvie, neb jest každý sám svuoj, nejsa poddán bohu ani lidem, skrze něž úrazové jdú a pohor- šenie, neb jich obcovánie lidé vuobec shledávají zlé a mluvenie marné. A toho se všeho na nás domnievajie i kněžie na ká- zaních ohlašují to o nás. Jakož i mistru Rokycánu někteří na- vedli, aby v listech psal o nás, kteréž sú na kázaniech kněžie čtli k ohyždění nás těmi věcmi, ješto nikdy při nás nebyly aniž, doufáme pánu bohu, do našie smrti budú. Pak potom s mistrem Rokycánem o to mluvili sme i odpis na to dali, a máme za to, že jemu toho líto bylo mluvenie i psanie na nás, jakož nám povědíno od znamenitých lidí, že i králi mluvil, aby nám mi-
Strana 73
73 lostiv byl. Nebo mistr Rokycán i král neshledali sú nic scest- ného do nás proti víře pána Krista, ale to zvěděli, že mnoho zlého mluvili sú neprávě na nás, jakož i po dnes nepřestávají, neb se písma vždy musejí vyplniti na někom, že dějí všecko zlé, ale ktož trpí pro spravedlnost, blahoslaveni jsú. Protož, milostiví páni, neračte věřiti takovým věcem, však ráčíte-li písma čísti, kteráž sme mistru Rokycánovi psali o všech věcech, kteréž sú při nás, také i královské Msti kteráž sú vy- dána. Ač sme chtěli dávno Vaší Msti psáti, ale nehodilo se nám toho učiniti, dokudž hlavy byli král a arcibiskup volený, než k nim sme psali. Ale již i k vám hodnú příčinú píšem. Prosím, račte přijíti od nás podle sprostnosti našie, neb z upřie- mnosti píšem ii proto vystřiehajíce, abyšte se toho zlého nedo- mnievali skrze pověsti, kteréž k vám přicházejí na nás. Pakli byšte ráčili o tom šíře zpraveni býti a milost míti k vysly- šení, chtěli bychom k vašemu rčenie přijíti dva nebo tři a počet ze všech věcí vydati, ješto byšte mohli porozuměti tomu, že se při všech věcech tak máme, chtíce rádi poddáni býti pánu bohu, jakož první křesťané byli, posluchájíce pána Krista i všech posluov jeho kněžie a pastyřuov, ješto týmž duchem chodili po šlepějích jeho, také mocem povýšeným poddáni a poslušní věrnost zachovávajíce a dobré věci obmejšlejíce skutkem i slo- vem i modlitby a prosby ku pánu bohu činíce, jakož tomu učie apoštolé svatí. Učiniž vám pán buoh dobré v tomto času i na věky. Tohoť vám žádáme i na svých modlitbách. fol. 87 b. My lidé v světě ponížení, v víře pána Krista jednomyslní a k první církvi apoštolské obrácení. Dán léta páně 1471 při přenesení syna krále polského do Čech. B) TÉŽ PÁNUOM MEJTSKÝM 1). Jakož páni Vaše Mst píšete v listu, že mezi tak potřeb- nými skutky a znamenitými o nejlepšiem dobrém žádná zmínka nenie o svátosti drahé těla a krve pána Ježíše Krista, kterážto svátost všech dobrých skutkuov dokonalé stvrzenie má býti: myť se k tomu známe, že tak jest jakož diete, že ta drahá svátost, tělo a krev pána Ježíše Krista, pod zpuosobem chleba a vína ku přijímaní i jest na dokázaní jednoty s Kristem Ježí- šem i se všemi vyvolenými božiemi, jakož die svatý Pavel že: Jeden chleb a jedno tělo mnozí sme všickni, kteříž z jed- noho chleba a kalicha účastnost beřeme. A jakož v VI. rozdíle svatý Jan píše, v pravdě tak má věřeno býti, že jest všech do- 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. 1, л. 87b и слѣд. fol 88 a.
73 lostiv byl. Nebo mistr Rokycán i král neshledali sú nic scest- ného do nás proti víře pána Krista, ale to zvěděli, že mnoho zlého mluvili sú neprávě na nás, jakož i po dnes nepřestávají, neb se písma vždy musejí vyplniti na někom, že dějí všecko zlé, ale ktož trpí pro spravedlnost, blahoslaveni jsú. Protož, milostiví páni, neračte věřiti takovým věcem, však ráčíte-li písma čísti, kteráž sme mistru Rokycánovi psali o všech věcech, kteréž sú při nás, také i královské Msti kteráž sú vy- dána. Ač sme chtěli dávno Vaší Msti psáti, ale nehodilo se nám toho učiniti, dokudž hlavy byli král a arcibiskup volený, než k nim sme psali. Ale již i k vám hodnú příčinú píšem. Prosím, račte přijíti od nás podle sprostnosti našie, neb z upřie- mnosti píšem ii proto vystřiehajíce, abyšte se toho zlého nedo- mnievali skrze pověsti, kteréž k vám přicházejí na nás. Pakli byšte ráčili o tom šíře zpraveni býti a milost míti k vysly- šení, chtěli bychom k vašemu rčenie přijíti dva nebo tři a počet ze všech věcí vydati, ješto byšte mohli porozuměti tomu, že se při všech věcech tak máme, chtíce rádi poddáni býti pánu bohu, jakož první křesťané byli, posluchájíce pána Krista i všech posluov jeho kněžie a pastyřuov, ješto týmž duchem chodili po šlepějích jeho, také mocem povýšeným poddáni a poslušní věrnost zachovávajíce a dobré věci obmejšlejíce skutkem i slo- vem i modlitby a prosby ku pánu bohu činíce, jakož tomu učie apoštolé svatí. Učiniž vám pán buoh dobré v tomto času i na věky. Tohoť vám žádáme i na svých modlitbách. fol. 87 b. My lidé v světě ponížení, v víře pána Krista jednomyslní a k první církvi apoštolské obrácení. Dán léta páně 1471 při přenesení syna krále polského do Čech. B) TÉŽ PÁNUOM MEJTSKÝM 1). Jakož páni Vaše Mst píšete v listu, že mezi tak potřeb- nými skutky a znamenitými o nejlepšiem dobrém žádná zmínka nenie o svátosti drahé těla a krve pána Ježíše Krista, kterážto svátost všech dobrých skutkuov dokonalé stvrzenie má býti: myť se k tomu známe, že tak jest jakož diete, že ta drahá svátost, tělo a krev pána Ježíše Krista, pod zpuosobem chleba a vína ku přijímaní i jest na dokázaní jednoty s Kristem Ježí- šem i se všemi vyvolenými božiemi, jakož die svatý Pavel že: Jeden chleb a jedno tělo mnozí sme všickni, kteříž z jed- noho chleba a kalicha účastnost beřeme. A jakož v VI. rozdíle svatý Jan píše, v pravdě tak má věřeno býti, že jest všech do- 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. 1, л. 87b и слѣд. fol 88 a.
Strana 74
74 — Chelčičtí. fol. 88 b. brých skutkuov i ctnostného obcovánie i života bohomyslného základná pravda a potvrzenie všeho dobrého. Ale že sme o tom nic znamenitě nenapsali o napřed řečené svátosti drahé, tato jest příčina toho, že sú o tom spisové mnozí doktorští i mi- struov i jiných lidí sobě odporní, o něžto nesvornosti bývají, a my znamenavše ty věci, když sme byli v Kunvaldě s knězem Michalem — muož tomu býti více než 12 let — na tom sme se svolili, abychom o tom všech traktátuov nechali, leč by hodná příčina byla podlé svolenie jednoty, když bychom měli psáti počet vydávajíce; ale abychom s bázní božie v upřímné sprostnosti tak věřili a činili, jakož pán Ježíš Kristus mluvil a vydal a světí apoštolé skutkem tak činili i také napsali, aby tak i budúcí věřili i v skutku zachovávali až do příštie jeho. A také sme k tomu měli řeč, když sme v Praze byli před těmi časy při mistru Rokecánovi, od něho i od jiných, že jest nejlépe tak věřiti v sprostnosti, jak pán Ježíš pověděl. Neb toho času byly sú o to veliké nesnáze mezi nábožnými Vilémov- skými i bratřími Chelčickými jedni druhé bludujíce a z sebe obcujíce i před mistrem o to starajíce. A z těch příčin tak sme se ustavili, abychom o to pokoj měli a nebezpečenstvie se vystřihli. Ale když mistr Rokecán chtěl od nás, abychom jemu napsali, proč sme se odlúčili od nich, i také o sváto- stech kterak smyslíme, neb sú byly žaloby na nás — a protož nechtěl na tom vyznání zákona božieho dosti míte podlé textu: — i psali sme jemu mezi jinú řečí o každé svátosti a zvláště o přijímaní těla a krve pána Ježíše Krista šíře než o jiných. A potom podruhé v prodlení času, když jemu žaloby na nás přišly od kněžie, i na to jej navedli, aby listy psal o nás podlé jich svědectvie, kterážto před pánem bohem byla křivá. Potom mluvili sme s mistrem ústně i vypsali opět k jeho roz- kázaní a zvláště činíce odpory proti tomu listu, kterýž kněžie o nás čtli na kázaních. A tu jest řeč o napřed pověděné svá- tosti, také o křtu i o kněžiech. Potom pak opět rozmlúvali sme s ním ústně a nic sme neslyšali, by mluvil o čem scest- ném v těch listech. A tak jest nás z jiného nevinil, než že sme se odtrhli od nich. Jakož sú pak toho svědomi někteří z pánuov, kteříž ho tázali po těch listech o nás. Také někteří z měšťan v Praze. Pak kněz Havel ten jest přítomen byl. On by uměl o tom pověditi, kterak se jest měl k nám až do smrti. Také s knězem Martinem Lupačem mno sme o tom mluvívali, co jest při nás. On jest také nevinil nás, bychom zle o čem věřili, jakož známo jest některým v Chotěboři a zvláště knězi Martinovi Němci, kterýž přítomen byl. Než mluvil nám mnoho dovodě o zavedení v římské církvi a také kterak jest bylo v první církvi svaté, dovodil toho písmy; k tomu také svědčil nám řka: »že ste se o veliké věci pokusili a lidu těchto časuov nepříjemné, ačkoli sú pravé; dejž vám pán buoh prospěch«. A někteří sú ho tázali o nás před jeho smrtí, ješto sú ještě živi; tiť by pověděli, kterak jest o nás mluvil.
74 — Chelčičtí. fol. 88 b. brých skutkuov i ctnostného obcovánie i života bohomyslného základná pravda a potvrzenie všeho dobrého. Ale že sme o tom nic znamenitě nenapsali o napřed řečené svátosti drahé, tato jest příčina toho, že sú o tom spisové mnozí doktorští i mi- struov i jiných lidí sobě odporní, o něžto nesvornosti bývají, a my znamenavše ty věci, když sme byli v Kunvaldě s knězem Michalem — muož tomu býti více než 12 let — na tom sme se svolili, abychom o tom všech traktátuov nechali, leč by hodná příčina byla podlé svolenie jednoty, když bychom měli psáti počet vydávajíce; ale abychom s bázní božie v upřímné sprostnosti tak věřili a činili, jakož pán Ježíš Kristus mluvil a vydal a světí apoštolé skutkem tak činili i také napsali, aby tak i budúcí věřili i v skutku zachovávali až do příštie jeho. A také sme k tomu měli řeč, když sme v Praze byli před těmi časy při mistru Rokecánovi, od něho i od jiných, že jest nejlépe tak věřiti v sprostnosti, jak pán Ježíš pověděl. Neb toho času byly sú o to veliké nesnáze mezi nábožnými Vilémov- skými i bratřími Chelčickými jedni druhé bludujíce a z sebe obcujíce i před mistrem o to starajíce. A z těch příčin tak sme se ustavili, abychom o to pokoj měli a nebezpečenstvie se vystřihli. Ale když mistr Rokecán chtěl od nás, abychom jemu napsali, proč sme se odlúčili od nich, i také o sváto- stech kterak smyslíme, neb sú byly žaloby na nás — a protož nechtěl na tom vyznání zákona božieho dosti míte podlé textu: — i psali sme jemu mezi jinú řečí o každé svátosti a zvláště o přijímaní těla a krve pána Ježíše Krista šíře než o jiných. A potom podruhé v prodlení času, když jemu žaloby na nás přišly od kněžie, i na to jej navedli, aby listy psal o nás podlé jich svědectvie, kterážto před pánem bohem byla křivá. Potom mluvili sme s mistrem ústně i vypsali opět k jeho roz- kázaní a zvláště činíce odpory proti tomu listu, kterýž kněžie o nás čtli na kázaních. A tu jest řeč o napřed pověděné svá- tosti, také o křtu i o kněžiech. Potom pak opět rozmlúvali sme s ním ústně a nic sme neslyšali, by mluvil o čem scest- ném v těch listech. A tak jest nás z jiného nevinil, než že sme se odtrhli od nich. Jakož sú pak toho svědomi někteří z pánuov, kteříž ho tázali po těch listech o nás. Také někteří z měšťan v Praze. Pak kněz Havel ten jest přítomen byl. On by uměl o tom pověditi, kterak se jest měl k nám až do smrti. Také s knězem Martinem Lupačem mno sme o tom mluvívali, co jest při nás. On jest také nevinil nás, bychom zle o čem věřili, jakož známo jest některým v Chotěboři a zvláště knězi Martinovi Němci, kterýž přítomen byl. Než mluvil nám mnoho dovodě o zavedení v římské církvi a také kterak jest bylo v první církvi svaté, dovodil toho písmy; k tomu také svědčil nám řka: »že ste se o veliké věci pokusili a lidu těchto časuov nepříjemné, ačkoli sú pravé; dejž vám pán buoh prospěch«. A někteří sú ho tázali o nás před jeho smrtí, ješto sú ještě živi; tiť by pověděli, kterak jest o nás mluvil.
Strana 75
75 — Ti pak spisové, kteří sú psáni mistru Rokecánovi skrze nás, došli sú i krále Jiřie i pánuov některých i z měst také některých. Protož ráčíte-li, budú vám dodáni, abyšte přečtli a zvěděli, kterak sme psali o svátostech i o jiných věcech kře- sťanských spasitedlných. A tak byšte mohli šíře porozuměti, které sú věci při nás a k čemu se známe a čemu odpieráme, a kterak se máme k moci duchovnie i světské, a proč sme opustili kněžie tohoto času římského svěcenie, a také proč ne- můžem věřiti tohoto času v moci úřadu papežova užietka spa- senie, a v čem sme se ustavili, ješto za pravú cestu k spasení máme, a také které jest zřiezenie o kněžiech i služebnost uži- tečná a prospěšná. A proto sme ty věci psali, aby kdož čtú neb slyšie zvěděli, co za víru spasitedlnú máme a za lásku neomylnú, a která jest naděje věrných křesťanuov a z kterých věcí mají ji míti, a která jest spravedl nost, v níž se mají usta- viti kdož chtie do života věčného vjíti, a co jest cnost a v čem se oznamuje a dokazuje, a kteří sú skutkové křesťanuov věr- ných, jimiž v jistotě dokazují, že mají pravú víru, živú a ne- poškvrněnú, a také která jest služba bohu vzáctná a křesťanuom pravým odplatitedlná v budúcím věku, kdež sú shromážděna mnohá bohatstvie. O těch věcech psali sme mistru v těch listech, kterýchž rádi bychom ostřiehali a v nich skutečně přebývali, jakož v zá- koně popsány sú a první sbor křesťanský od apoštoluov vy- učený zachovával v víře i v skutcích, jehož bychom rádi ná- sledovali i všech, kteříž v té pravdě přebývali a přebývají k životu věčnému. Neb když bychme se té pravdy chybili zá- kladné a podstatné Krista Ježíše a v některých se jiných věcech ustavili svrchních, lidských bez pravdy života vnitřního, kterýž porozen jest ne z semene porušeného, ale skrze slovo boha živého, všech lidí biednějšie byli bychom, jsúce rota zatracení jako i jiní, kteří srdcem blúdie cesty božie nepoznávajíce. Protož nedomnievejte se, bychom se dělili od kněžie pro ně- které služebné a případné věci, v nichž nezáležie spasenie prvotně, jakožto Táborští kněžie chtěli i sepsánie o tom učinili, — — toho nenie při nás, ani také bychom sobě toliko v tvárné služebnosti zakládali spasenie, ješto se muož tělem konati, a ktož by se s námi nesrovnávali těmi pohrzeli, — toho při nás nenie. Neb jakož sme se pro ty věci neodloučili, takéž i zvláštniech, kteréž při nás sú, neustavujem se toliko, ješto jich i v první církvi ostřiehali, jenž mohú býti i nebýti, pro něž člověk nehyne v základných věcech k spasení. Ale tak mají býti mezi křesťany věrnými od kněžie jich posluhovány, kterak by uvedeny byly a vzruost braly základné věci, v nichž záležie spasenie. Neb všeliký ten lid, který se kde shromaž- ďuje a v svornost spojuje těmi věcmi lidsky služebnými bez pravdy daru božieho, který se posluhuje v Kristu Ježíši du- chem svatým,l sú rota sobě se líbíce a jiné potupujíce. Protož toho sme se vystříhali i ještě s pilností každého z nás vy- střieháme, aby se jinde nezakládali k spasení než tu, kdež fol. 89 a. fol. 89 b.
75 — Ti pak spisové, kteří sú psáni mistru Rokecánovi skrze nás, došli sú i krále Jiřie i pánuov některých i z měst také některých. Protož ráčíte-li, budú vám dodáni, abyšte přečtli a zvěděli, kterak sme psali o svátostech i o jiných věcech kře- sťanských spasitedlných. A tak byšte mohli šíře porozuměti, které sú věci při nás a k čemu se známe a čemu odpieráme, a kterak se máme k moci duchovnie i světské, a proč sme opustili kněžie tohoto času římského svěcenie, a také proč ne- můžem věřiti tohoto času v moci úřadu papežova užietka spa- senie, a v čem sme se ustavili, ješto za pravú cestu k spasení máme, a také které jest zřiezenie o kněžiech i služebnost uži- tečná a prospěšná. A proto sme ty věci psali, aby kdož čtú neb slyšie zvěděli, co za víru spasitedlnú máme a za lásku neomylnú, a která jest naděje věrných křesťanuov a z kterých věcí mají ji míti, a která jest spravedl nost, v níž se mají usta- viti kdož chtie do života věčného vjíti, a co jest cnost a v čem se oznamuje a dokazuje, a kteří sú skutkové křesťanuov věr- ných, jimiž v jistotě dokazují, že mají pravú víru, živú a ne- poškvrněnú, a také která jest služba bohu vzáctná a křesťanuom pravým odplatitedlná v budúcím věku, kdež sú shromážděna mnohá bohatstvie. O těch věcech psali sme mistru v těch listech, kterýchž rádi bychom ostřiehali a v nich skutečně přebývali, jakož v zá- koně popsány sú a první sbor křesťanský od apoštoluov vy- učený zachovával v víře i v skutcích, jehož bychom rádi ná- sledovali i všech, kteříž v té pravdě přebývali a přebývají k životu věčnému. Neb když bychme se té pravdy chybili zá- kladné a podstatné Krista Ježíše a v některých se jiných věcech ustavili svrchních, lidských bez pravdy života vnitřního, kterýž porozen jest ne z semene porušeného, ale skrze slovo boha živého, všech lidí biednějšie byli bychom, jsúce rota zatracení jako i jiní, kteří srdcem blúdie cesty božie nepoznávajíce. Protož nedomnievejte se, bychom se dělili od kněžie pro ně- které služebné a případné věci, v nichž nezáležie spasenie prvotně, jakožto Táborští kněžie chtěli i sepsánie o tom učinili, — — toho nenie při nás, ani také bychom sobě toliko v tvárné služebnosti zakládali spasenie, ješto se muož tělem konati, a ktož by se s námi nesrovnávali těmi pohrzeli, — toho při nás nenie. Neb jakož sme se pro ty věci neodloučili, takéž i zvláštniech, kteréž při nás sú, neustavujem se toliko, ješto jich i v první církvi ostřiehali, jenž mohú býti i nebýti, pro něž člověk nehyne v základných věcech k spasení. Ale tak mají býti mezi křesťany věrnými od kněžie jich posluhovány, kterak by uvedeny byly a vzruost braly základné věci, v nichž záležie spasenie. Neb všeliký ten lid, který se kde shromaž- ďuje a v svornost spojuje těmi věcmi lidsky služebnými bez pravdy daru božieho, který se posluhuje v Kristu Ježíši du- chem svatým,l sú rota sobě se líbíce a jiné potupujíce. Protož toho sme se vystříhali i ještě s pilností každého z nás vy- střieháme, aby se jinde nezakládali k spasení než tu, kdež fol. 89 a. fol. 89 b.
Strana 76
76 fol. 90 a. jest ukázáno a bohem zpuosobeno v pravé víře pána Krista a v lásce ducha jeho svatého. A z toho aby pocházeli skut- kové dobří a život ctnostný, neb na tom záležie spasenie zá- kladně a podstatně. Protož ta příčina jest prvotnie a největčie opuštění našeho kněžie s jich služebnostmi, jistě poznavše, že v svém puovodu mnohém a rozšířeném toho napřed řečeného základu spasitedlného nemají a jinde se ustavují bez pravdy života křesťanského a rozumu pravého víry pána Krista, jakož to i skutkem ukazují. Ale apoštolského úřadu jest puovod tento a moc k spa- sení, jakož die pán Ježíš svatému Petru: Ne tělo a krev zje- vilo tobě, ale otec muoj. A na té skále ustavím církev mou. — Protož na tom záležie spasenie, ktož přicházejí skrze to poznání ku pánu Kristu i poznávají jeho právě v srdci svém a v rozumu duchovním a tak ho přijímají. A o tom die svatý Jan: Ktož sú ho poznali, dal jim moc syny božiemi býti. Neb to jest život věčný, poznati boha samého pravého a Krista Je- žíše, syna jeho, a jeho se přidržeti a s ním se spojiti v jednotu ducha svatého skrze dověrnost srdce čistého a ducha laska- vého a v něm všecku naději míti všeho dobrého. Neb tak svatý Petr i s jinými apoštoly ustavil se po z mrtvých vstání pána Krista i rostli na tom základu, vešken sbor církve svaté utaven (sic) jest, což buoh otec zjevil v apoštolech a v prorocích skrze pána Krista duchem svatým. Protož die svatý Pavel kře- sťanuom věrným že: Již nejste hosté a příchozee, ale měšťané svatých a čeledinové božie, vzděláni jsúc na základ apoštolský a prorocký, na tom nejvyšším uhelném kamenu Kristu Ježíši, na němžto všeliké vzdělánie ustavené roste v chrám svatý pánu. Nebo chrám židovský byl jest podobenstvie církve svaté, kte- ráž se vzdělává od počátku světa až do skonáníi v Kristu Ježíši. Jakož die svatý Pavel že: Ježíš Kristus včera i dnes i na věky. A apoštolé i proroci jsú služebníci toho diela, kteréž učinil buoh prvotně v nich v Kristu Ježíši duchem svatým, a dal dary a náklady k stavení a k vzdělání toho chrámu, jenž jest církev svatá. A tak jim zaslíbenie učinil řka: Zuostanete-li ve mně a slova má v vás zuostanú-li, cožkoli poprosíte, stane se vám. Neb beze mne nic nemuožete učiniti, neb kdož ve mně nezuostane uvadne a odřezán bude a v oheň vržen, aby hořal. Protož potřebie jest veliké pilnosti a snaženstvie kaž- dému, kdož chce spasen býti, aby se na tom základu ustavil a toho kořene přidržal se a v něm zuostal, kdež moc a mú- drost boží jest, jakož die svatý Pavel že: V něm sú všickni pokladové múdrosti i umění skryti. Protož kdež se ktokoli jinde zakládají a kterýmikoli věcmi spojují v kterákoli uměnie a učení řemeslná, ve všem bloudie, když z toho kořene nenie uměnie a múdrost. Neb sám pán Kristus Ježíš jest podstata, kořen a základ každému k spasení ktož ho přijal a s ním se spojil skrze vieru a pravé milování, jakož napřed dotčeno. Neb die písmo: Víra skrze lásku dělá, tak že moc činí v člo- věku ke všelikému skutku dobrému i od zlého se vzdržeti moc Moc víry.
76 fol. 90 a. jest ukázáno a bohem zpuosobeno v pravé víře pána Krista a v lásce ducha jeho svatého. A z toho aby pocházeli skut- kové dobří a život ctnostný, neb na tom záležie spasenie zá- kladně a podstatně. Protož ta příčina jest prvotnie a největčie opuštění našeho kněžie s jich služebnostmi, jistě poznavše, že v svém puovodu mnohém a rozšířeném toho napřed řečeného základu spasitedlného nemají a jinde se ustavují bez pravdy života křesťanského a rozumu pravého víry pána Krista, jakož to i skutkem ukazují. Ale apoštolského úřadu jest puovod tento a moc k spa- sení, jakož die pán Ježíš svatému Petru: Ne tělo a krev zje- vilo tobě, ale otec muoj. A na té skále ustavím církev mou. — Protož na tom záležie spasenie, ktož přicházejí skrze to poznání ku pánu Kristu i poznávají jeho právě v srdci svém a v rozumu duchovním a tak ho přijímají. A o tom die svatý Jan: Ktož sú ho poznali, dal jim moc syny božiemi býti. Neb to jest život věčný, poznati boha samého pravého a Krista Je- žíše, syna jeho, a jeho se přidržeti a s ním se spojiti v jednotu ducha svatého skrze dověrnost srdce čistého a ducha laska- vého a v něm všecku naději míti všeho dobrého. Neb tak svatý Petr i s jinými apoštoly ustavil se po z mrtvých vstání pána Krista i rostli na tom základu, vešken sbor církve svaté utaven (sic) jest, což buoh otec zjevil v apoštolech a v prorocích skrze pána Krista duchem svatým. Protož die svatý Pavel kře- sťanuom věrným že: Již nejste hosté a příchozee, ale měšťané svatých a čeledinové božie, vzděláni jsúc na základ apoštolský a prorocký, na tom nejvyšším uhelném kamenu Kristu Ježíši, na němžto všeliké vzdělánie ustavené roste v chrám svatý pánu. Nebo chrám židovský byl jest podobenstvie církve svaté, kte- ráž se vzdělává od počátku světa až do skonáníi v Kristu Ježíši. Jakož die svatý Pavel že: Ježíš Kristus včera i dnes i na věky. A apoštolé i proroci jsú služebníci toho diela, kteréž učinil buoh prvotně v nich v Kristu Ježíši duchem svatým, a dal dary a náklady k stavení a k vzdělání toho chrámu, jenž jest církev svatá. A tak jim zaslíbenie učinil řka: Zuostanete-li ve mně a slova má v vás zuostanú-li, cožkoli poprosíte, stane se vám. Neb beze mne nic nemuožete učiniti, neb kdož ve mně nezuostane uvadne a odřezán bude a v oheň vržen, aby hořal. Protož potřebie jest veliké pilnosti a snaženstvie kaž- dému, kdož chce spasen býti, aby se na tom základu ustavil a toho kořene přidržal se a v něm zuostal, kdež moc a mú- drost boží jest, jakož die svatý Pavel že: V něm sú všickni pokladové múdrosti i umění skryti. Protož kdež se ktokoli jinde zakládají a kterýmikoli věcmi spojují v kterákoli uměnie a učení řemeslná, ve všem bloudie, když z toho kořene nenie uměnie a múdrost. Neb sám pán Kristus Ježíš jest podstata, kořen a základ každému k spasení ktož ho přijal a s ním se spojil skrze vieru a pravé milování, jakož napřed dotčeno. Neb die písmo: Víra skrze lásku dělá, tak že moc činí v člo- věku ke všelikému skutku dobrému i od zlého se vzdržeti moc Moc víry.
Strana 77
77 má a což by naň dopuštěno bylo strpěti, hřiechy s žádostmi mrtviti v sobě a v spravedlnosti se božie ustaviti a v ní živu býti, neb spravedlivý z viery živ jest. Jakož k témuž die svatý Petr: Kteřiež se ostřieháte v moci božie skrze víru k spasení připravenému. Neb o té vieře opět die, že sú jie podělenie v spravedlnosti božie a spasitele Ježíše Krista a že jest věc podstatná k spasení. Protož napomíná, aby všicku péči při- ložiece i posluhovali u vieře všie mocí a v moci uměnie a v uměnie zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, a v trpěli- vosti milostivost, a v milostivosti milovánie bratrstva, a v mi- lovánie bratrstva lásku. A opět svatý Pavel die: Láska trpělivá jest, dobrotivá jest. Láska nezávidí, nečinie převrácenie, nena- dýmá se, nenie žádostiva ! své cti, nehledá které věci jejie sú, nepopúzí se, nemyslí zlého, neraduje se nad nepravostí, ale spolu raduje se pravdě, všecky věci snášie, všemu věří, všeho se naděje, všech věcí pokojně očekává, láska nikdy ne- vypadá. Protož z těchto řečí apoštolských, jistých a stálých zjevno jest, že víra, v níž spravedliv učiněn jest člověk, moc božie jest a v té moci múdrost božie. A z toho člověk má známost dobrého a můž' dobré dobře činiti z lásky. A ktož toho nemá, nemuož' ani umie právě dobrého činiti. A tak jest pravé slovo pána Ježíše, jenž die: Beze mne nemůžete nic učiniti. — Protož nemá moci ani uměnie těchto věcí napřed pově- děných právě činiti ani od zlého se vzdržeti, a což by koli činil neb mluvil takový člověk, neprospěje jemu k spasení. Neb dí svatý Pavel: By andělským jazykem mluvil i proroc- stvie znal i tajemstvie veděl etc. a když nemá lásky nic ne- prospěje k spasení. By pak vešken statek pro buoh rozdal i své tělo na oheň dal tak že by hořal, nic nenie k užietku spasitedlnému když nemá toho, což jest podstatného k spasení, to jest viery v moci pána Krista a lásky v duchu jeho svatém, neb jedno bez druhého nenie. Neb ktož sú poděleni tú věrú nejsvětějšie v spravedlnosti božie a spasitele Ježíše Krista, ti mají tu lásku neomylnú v pravdě. A z toho všickni skutkové sú užitečni a prospěšni k spasenie, nebo pochodie z moci vnitřní člověka duochovního, o němž die svatý Jan že: Při- kázaní jeho nejsú těžká, neb což se narodilo z boha přemáhá svět, a to jest vítězstvie víra vaše. A tak z toho má člověk dostatečnost, posilen jsa skrze víru a duchem milosti veden sa, ostřiehati řečí božiech a přemoci světské marnosti, aby ne- miloval světa ani těch věcí, kteréž na světě jsú, i žádosti těla s hřiechy umrtviti i ducha ďábelského od sebe zahnati, odolá- vaje jemu silně u víře. Protož známo jest široce z písma apoštolského, že na tom napřed pověděném záležie spasenie, neb sú spolu spojeni v jednotu těla Kristova, jenž jest církev svatá, z něhož každý úd béře dostatečnost ke všemu i do- brému a ku přemožení všeho zlého. A ktož toho nemají a v té jednotě nepřebývají, nejsú bezpečni spasením; jehož pán buoh zachovej každého, ktož žádá spasen býti z srdce upřím- fol. 90 b. fol. 91 a.
77 má a což by naň dopuštěno bylo strpěti, hřiechy s žádostmi mrtviti v sobě a v spravedlnosti se božie ustaviti a v ní živu býti, neb spravedlivý z viery živ jest. Jakož k témuž die svatý Petr: Kteřiež se ostřieháte v moci božie skrze víru k spasení připravenému. Neb o té vieře opět die, že sú jie podělenie v spravedlnosti božie a spasitele Ježíše Krista a že jest věc podstatná k spasení. Protož napomíná, aby všicku péči při- ložiece i posluhovali u vieře všie mocí a v moci uměnie a v uměnie zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, a v trpěli- vosti milostivost, a v milostivosti milovánie bratrstva, a v mi- lovánie bratrstva lásku. A opět svatý Pavel die: Láska trpělivá jest, dobrotivá jest. Láska nezávidí, nečinie převrácenie, nena- dýmá se, nenie žádostiva ! své cti, nehledá které věci jejie sú, nepopúzí se, nemyslí zlého, neraduje se nad nepravostí, ale spolu raduje se pravdě, všecky věci snášie, všemu věří, všeho se naděje, všech věcí pokojně očekává, láska nikdy ne- vypadá. Protož z těchto řečí apoštolských, jistých a stálých zjevno jest, že víra, v níž spravedliv učiněn jest člověk, moc božie jest a v té moci múdrost božie. A z toho člověk má známost dobrého a můž' dobré dobře činiti z lásky. A ktož toho nemá, nemuož' ani umie právě dobrého činiti. A tak jest pravé slovo pána Ježíše, jenž die: Beze mne nemůžete nic učiniti. — Protož nemá moci ani uměnie těchto věcí napřed pově- děných právě činiti ani od zlého se vzdržeti, a což by koli činil neb mluvil takový člověk, neprospěje jemu k spasení. Neb dí svatý Pavel: By andělským jazykem mluvil i proroc- stvie znal i tajemstvie veděl etc. a když nemá lásky nic ne- prospěje k spasení. By pak vešken statek pro buoh rozdal i své tělo na oheň dal tak že by hořal, nic nenie k užietku spasitedlnému když nemá toho, což jest podstatného k spasení, to jest viery v moci pána Krista a lásky v duchu jeho svatém, neb jedno bez druhého nenie. Neb ktož sú poděleni tú věrú nejsvětějšie v spravedlnosti božie a spasitele Ježíše Krista, ti mají tu lásku neomylnú v pravdě. A z toho všickni skutkové sú užitečni a prospěšni k spasenie, nebo pochodie z moci vnitřní člověka duochovního, o němž die svatý Jan že: Při- kázaní jeho nejsú těžká, neb což se narodilo z boha přemáhá svět, a to jest vítězstvie víra vaše. A tak z toho má člověk dostatečnost, posilen jsa skrze víru a duchem milosti veden sa, ostřiehati řečí božiech a přemoci světské marnosti, aby ne- miloval světa ani těch věcí, kteréž na světě jsú, i žádosti těla s hřiechy umrtviti i ducha ďábelského od sebe zahnati, odolá- vaje jemu silně u víře. Protož známo jest široce z písma apoštolského, že na tom napřed pověděném záležie spasenie, neb sú spolu spojeni v jednotu těla Kristova, jenž jest církev svatá, z něhož každý úd béře dostatečnost ke všemu i do- brému a ku přemožení všeho zlého. A ktož toho nemají a v té jednotě nepřebývají, nejsú bezpečni spasením; jehož pán buoh zachovej každého, ktož žádá spasen býti z srdce upřím- fol. 90 b. fol. 91 a.
Strana 78
— 78 — ného, ale uveď v jednotu víry syna svého milého i v lásku ducha svého svatého i v naději jistého očekávanie věčného blahoslavenstvie. Tyto řeči pána Krista a apoštolské tuto se připomínají proto, abyšte na to lépe pomyslili a porozuměli, kterú jest smlúvu učinil pán Ježíš s bohem otcem o lidské spasenie. A nejsvětějšie otcové, milí apoštolé, sú svědkové toho, děvše to poselstvie a úmluvu činivše, kterak mají všickni, ktož chtie spaseni býti, toho ostřiehati, co chce pán buoh do nich míti pro jich dobré, aby syna jeho poslouchali a následovali, v něho věříce a milujíce řeči jeho zachovávali a přikázanie plnili. A tak zaslíbil život věčný, jakož die svatý Jan: Ostanete-li v tom co ste od počátku slyšeli, i vy v otci i v synu zuostanete. A toto jest zaslíbenie, kteréž jest zaslíbil vám, život věčný. — Druhé proto, abyšte věděli, čemu učíme a nač navodíme, neb obecně v mluvení i v psaní tyto řeči nadepsané přivodíme; ačkoli rozuomíme, že ste těch věcí svědomi v zákoně božiem, však sme proto krátce některých dotkli. Také ještě proto, abyšte lépe zvěděli, proč sme se odlúčili od služebností zřiezenie římského kostela a v čem bychom rádi přebývali, v té jednotě se utvrdili a zachovali, o níž sme napřed dotkli, aby to při nás bylo v pravdě víry a lásky, a tak pro spravedlnost aby- chom trpěli s Kristem Ježíšem nechtíce rušiti úmluvy jeho a pokoje s bohem otcem. Také abychom nepohrzeli posly jeho apoštoly, svědky věrnými té smlouvy, i všemi těmi, kteříž v témž duchu chodili, nasledujíce pána Ježíše Krista i prvních, jichž žádáme účastni býti, i všech, kteříž sú kde po všem světě a budú do dne soudného. Ale toliko hlasem přiznati se k víře pána Krista i ke všem věcem, kteréž přiležie k křesťanskému životu, jakož písma bohem vdechnutá oznamují a první církev svatá ostříhala, to jest snadné a lehké těm, ktož tomu naučeni sú slovy lidskými; ale pravdu toho míti a skutky dokazovati v ctnostném životě, to jest věc odporná životu tělesnému, neb musí takový každý hřiechy s žádostmi mrtviti a spravedlnosti živ sa pána Krista následovati. Neb tohoto času posledního v tom se toliko sjednávati chtie, což kteřie nápisové svědčie a ustavenie lidská a zřiezenie papežské, ješto kněžstvo i lid v tom se snadně sjednati mohú, tomu povo- lujíce a hlasem se přiznávajíce, nemajíce v tom rozeznánie, co jest pošlo a pochází z pravdy ducha svatého a co z duchu tohoto světa skrze lidi v světě povýšené a hřiechy zkažené. Jan 7. v. 17. Ale ktož v tom rozeznánie mají, aby se v pravdě ustavili Řím 12. v. 2. a skutky toho dokazovali, ti také křivdě nepovolují a hřiechuov se varují, aby svědomie dobré zachovali pro naději věčného života. Neb toho mnohé výstrahy mají skrze pána Krista i apo- štoly, a také stojí psáno v římských knihách, že když Kon- stantin císař prvního papeže obohacoval a jemu čest a chválu císařskú přidal a v duostojenství posadil a v moci postavil tohoto světa povýšené, jakož list od téhož císaře jim na to daný svědčíe, že toho času anjel velikým hlasem řekl, že jest Z pravdy ducha sva- tého. fol. 91 b. Skutek. Slova.
— 78 — ného, ale uveď v jednotu víry syna svého milého i v lásku ducha svého svatého i v naději jistého očekávanie věčného blahoslavenstvie. Tyto řeči pána Krista a apoštolské tuto se připomínají proto, abyšte na to lépe pomyslili a porozuměli, kterú jest smlúvu učinil pán Ježíš s bohem otcem o lidské spasenie. A nejsvětějšie otcové, milí apoštolé, sú svědkové toho, děvše to poselstvie a úmluvu činivše, kterak mají všickni, ktož chtie spaseni býti, toho ostřiehati, co chce pán buoh do nich míti pro jich dobré, aby syna jeho poslouchali a následovali, v něho věříce a milujíce řeči jeho zachovávali a přikázanie plnili. A tak zaslíbil život věčný, jakož die svatý Jan: Ostanete-li v tom co ste od počátku slyšeli, i vy v otci i v synu zuostanete. A toto jest zaslíbenie, kteréž jest zaslíbil vám, život věčný. — Druhé proto, abyšte věděli, čemu učíme a nač navodíme, neb obecně v mluvení i v psaní tyto řeči nadepsané přivodíme; ačkoli rozuomíme, že ste těch věcí svědomi v zákoně božiem, však sme proto krátce některých dotkli. Také ještě proto, abyšte lépe zvěděli, proč sme se odlúčili od služebností zřiezenie římského kostela a v čem bychom rádi přebývali, v té jednotě se utvrdili a zachovali, o níž sme napřed dotkli, aby to při nás bylo v pravdě víry a lásky, a tak pro spravedlnost aby- chom trpěli s Kristem Ježíšem nechtíce rušiti úmluvy jeho a pokoje s bohem otcem. Také abychom nepohrzeli posly jeho apoštoly, svědky věrnými té smlouvy, i všemi těmi, kteříž v témž duchu chodili, nasledujíce pána Ježíše Krista i prvních, jichž žádáme účastni býti, i všech, kteříž sú kde po všem světě a budú do dne soudného. Ale toliko hlasem přiznati se k víře pána Krista i ke všem věcem, kteréž přiležie k křesťanskému životu, jakož písma bohem vdechnutá oznamují a první církev svatá ostříhala, to jest snadné a lehké těm, ktož tomu naučeni sú slovy lidskými; ale pravdu toho míti a skutky dokazovati v ctnostném životě, to jest věc odporná životu tělesnému, neb musí takový každý hřiechy s žádostmi mrtviti a spravedlnosti živ sa pána Krista následovati. Neb tohoto času posledního v tom se toliko sjednávati chtie, což kteřie nápisové svědčie a ustavenie lidská a zřiezenie papežské, ješto kněžstvo i lid v tom se snadně sjednati mohú, tomu povo- lujíce a hlasem se přiznávajíce, nemajíce v tom rozeznánie, co jest pošlo a pochází z pravdy ducha svatého a co z duchu tohoto světa skrze lidi v světě povýšené a hřiechy zkažené. Jan 7. v. 17. Ale ktož v tom rozeznánie mají, aby se v pravdě ustavili Řím 12. v. 2. a skutky toho dokazovali, ti také křivdě nepovolují a hřiechuov se varují, aby svědomie dobré zachovali pro naději věčného života. Neb toho mnohé výstrahy mají skrze pána Krista i apo- štoly, a také stojí psáno v římských knihách, že když Kon- stantin císař prvního papeže obohacoval a jemu čest a chválu císařskú přidal a v duostojenství posadil a v moci postavil tohoto světa povýšené, jakož list od téhož císaře jim na to daný svědčíe, že toho času anjel velikým hlasem řekl, že jest Z pravdy ducha sva- tého. fol. 91 b. Skutek. Slova.
Strana 79
79 — již jed vlit v církev svatú. Protož kdož chce spasen býti, musí se pilně toho jedu střieci vlitého v církev, aby jím otráven nebyl a zvláště pod zpuosobem dobroty aby zklamán nebyl, neb malý kvas všecko tělo porušuje. Protož i my všecka tato léta k tomu se poddáváme každému člověku a o tom sme i psali lidem i učeným a v duostojenstvie posazeným i v moci povýšeným, jestliže by kdokolivěk při nás znamenal aneb věděl co scestného proti víře pána Krista aneb odporného skutkuom křesťanským, že hotovi sme s milostí opraviti a naučenie při- jíti. A druhé, že se odvoláváme ve všech věcech k zákonu božiemu a k první církvi od apoštoluov vyučené a v řádu postavené, jakož sú první na tom zemřeli a mučedlnickú ko- runu přijali a tak činivše a vělřivše velicí světí jsú, a k tomu se přiznáváme žádajíce jich účastni býti. Ale při této nynějšíe církvi vuobec obory (sic) světa bojíme se státi a jie účastni býti pro rozmnožení jedu v prodlení několika set let. Jakož zjevně skutkové ukazují, že již to tělo církve jako zsinalo a zpadalo se od toho jedu, neb i písma to oznamují, že v tráveninách jejich blúdili sú všickni národové. A opět: Aj kuoň bledý a jenž sedieše na něm, jmeno jemu smrt a peklo jdieše za ním. — Protož při těch věcech potřebie bázni božie a po- mněti na řeč pána Krista, jenž die: Vizte, bděte a modlete se. A opět: Modlte se každý čas, abyšte hodni jmíni byli ujíti všech zlých věcí, kteréž mají přijíti na všicku tvář země. Neb jakož ste napsali, když by k dobré krmi přičinil málo jedu, všecka by krmě zkažena byla a ktož by ji jedli ztrávili by se: tak jest a slušie se toho vystřiehati, ovšem viece když by všecka krmě neb nápoj jedovatý byl, jakož die písmo, že držie koflík zlatý v ruce své plný ohavnosti, kto by pili z toho ko- flíka zlatého, ztrávili by se. Neb tu již všecka moc tráveniny jest, jediné toliko zuostává k oku tvárnost dobroty v ukázaní drahém a pěkném, v formě řečí a v úřadech moci a duosto- jenstvie, ale viera mrtvá a skutkové zlí zjevní a v tom naděje mylná k spasení pod zpuosobem dobroty moci, kteráž z boha jest, nemajíce. A jakož také žádáte od nás počtu o sedmeré svátosti a zvláště o svátosti drahé těla a krve pána Krista Ježíše, a my k tomu s milostí se přiznáváme ústně, tak jakož srdcem vě- říme i mistru Rokecánovi v listech sme napsali i tuto krátce dotknem. A nejprv o kněžiech. Neb Kristus Ježíš, kněz veliký a biskup svrchovaný, maje věčné kněžstvie a moc úřadu i uměnie klíčuov, ten milostivý biskup posvětil církvi své jedenácte kněžie ten večer, když pracoval na modlitbě až se krvalvým potem potil a řekl k otci: Otče, posvěť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest. A já sám za ně posvěcuji sebe, aby i oni posvěceni byli v pravdě. A jakož si mě poslal na svět i já poslal sem je. A když dielo konal, kteréž mu otec dal, na kříži vise, bolestně mra, svú krev vylévaje, dokonal je k rodu kněžství nového svědectvie, aby již kněžstvie Levitského poko- lenie konec byl, ale z semene slova jeho živého, aby rod byl fol. 92 a. Tvárnost dobroty v čem? fol. 92 b.
79 — již jed vlit v církev svatú. Protož kdož chce spasen býti, musí se pilně toho jedu střieci vlitého v církev, aby jím otráven nebyl a zvláště pod zpuosobem dobroty aby zklamán nebyl, neb malý kvas všecko tělo porušuje. Protož i my všecka tato léta k tomu se poddáváme každému člověku a o tom sme i psali lidem i učeným a v duostojenstvie posazeným i v moci povýšeným, jestliže by kdokolivěk při nás znamenal aneb věděl co scestného proti víře pána Krista aneb odporného skutkuom křesťanským, že hotovi sme s milostí opraviti a naučenie při- jíti. A druhé, že se odvoláváme ve všech věcech k zákonu božiemu a k první církvi od apoštoluov vyučené a v řádu postavené, jakož sú první na tom zemřeli a mučedlnickú ko- runu přijali a tak činivše a vělřivše velicí světí jsú, a k tomu se přiznáváme žádajíce jich účastni býti. Ale při této nynějšíe církvi vuobec obory (sic) světa bojíme se státi a jie účastni býti pro rozmnožení jedu v prodlení několika set let. Jakož zjevně skutkové ukazují, že již to tělo církve jako zsinalo a zpadalo se od toho jedu, neb i písma to oznamují, že v tráveninách jejich blúdili sú všickni národové. A opět: Aj kuoň bledý a jenž sedieše na něm, jmeno jemu smrt a peklo jdieše za ním. — Protož při těch věcech potřebie bázni božie a po- mněti na řeč pána Krista, jenž die: Vizte, bděte a modlete se. A opět: Modlte se každý čas, abyšte hodni jmíni byli ujíti všech zlých věcí, kteréž mají přijíti na všicku tvář země. Neb jakož ste napsali, když by k dobré krmi přičinil málo jedu, všecka by krmě zkažena byla a ktož by ji jedli ztrávili by se: tak jest a slušie se toho vystřiehati, ovšem viece když by všecka krmě neb nápoj jedovatý byl, jakož die písmo, že držie koflík zlatý v ruce své plný ohavnosti, kto by pili z toho ko- flíka zlatého, ztrávili by se. Neb tu již všecka moc tráveniny jest, jediné toliko zuostává k oku tvárnost dobroty v ukázaní drahém a pěkném, v formě řečí a v úřadech moci a duosto- jenstvie, ale viera mrtvá a skutkové zlí zjevní a v tom naděje mylná k spasení pod zpuosobem dobroty moci, kteráž z boha jest, nemajíce. A jakož také žádáte od nás počtu o sedmeré svátosti a zvláště o svátosti drahé těla a krve pána Krista Ježíše, a my k tomu s milostí se přiznáváme ústně, tak jakož srdcem vě- říme i mistru Rokecánovi v listech sme napsali i tuto krátce dotknem. A nejprv o kněžiech. Neb Kristus Ježíš, kněz veliký a biskup svrchovaný, maje věčné kněžstvie a moc úřadu i uměnie klíčuov, ten milostivý biskup posvětil církvi své jedenácte kněžie ten večer, když pracoval na modlitbě až se krvalvým potem potil a řekl k otci: Otče, posvěť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest. A já sám za ně posvěcuji sebe, aby i oni posvěceni byli v pravdě. A jakož si mě poslal na svět i já poslal sem je. A když dielo konal, kteréž mu otec dal, na kříži vise, bolestně mra, svú krev vylévaje, dokonal je k rodu kněžství nového svědectvie, aby již kněžstvie Levitského poko- lenie konec byl, ale z semene slova jeho živého, aby rod byl fol. 92 a. Tvárnost dobroty v čem? fol. 92 b.
Strana 80
80 Vyvolování. fol. 93 a. kněžie jeho. A když z mrtvých vstal a mezi ně vstúpil řekl: Pokoj vám. A tu je utvrzoval k úřadu kněžstvie, tak jakož prvé mluvil Petrovi, když mu klíče dáti sliboval, též tuto již desíti s Petrem řekl: Jakož mě poslal otec, tak já posílám vás. A když to pověděl vdechl a řekl jim: Přijměte ducha svatého. Kterýchž odpustíte hřiechy, odpúštějí se jim a kterýchž za- držíte, zadržieni sou. Protož což byl Petrovi řekl, když od otce nebeského zjevení měl a jeho Kristem a synem božiem vyznal, to naplňuje všem, kteříž pošli z rodu semene jeho a zvoleni sú k úřadu kněžstvie jeho. Neb když na nebe vstupoval, v tom jich potěšoval a v naději postavoval řka: Neodcházejte od Jeruzalema, ale očekávejte zaslíbenie otcova, kteréž ste sly- šeli skrze ústa má; neb Jan zajisté křtil jest vodú, ale vy po- křtěni budete duchem svatým ne po mnohých těchto dnech. A když pak na letnice bylo, tu se to drahé zaslíbenie naplnilo v hojnosti ducha svatého, tak že sú s huory mocí posíleni, aby v Kristu všecko mohli a uměli rozvázati i svázati a svět z hřiechuov tresktati (sic) a samy se varovati od poškvrny hřiechu i od temností bludu. A tak sú vešli ti pastýři nejprvé v novém svědectvie do ovčince ovcí skrze dvéře, jimž vrátný otevřel. Protož všickni, kteříž sú posláni od pastýře pastýřuov Krista Ježíše, vcházejí do ovčince církve svaté až do skonání světa. A ty za pravé kněžie my s dověrnosti máme, že sú v svatosti kněžie posvěceni. A dále že mají býti vyvoleni řádně, neb hned pán Ježíš sám na sobě příklad dal, že se oddělil od lidu zlého s učedl- níky svými na huoru a tu na modlitbě bděl přes celú noc, a vyvolil jich dvanácte, mezi nimiž jeden byl syn zatracenie na znamenie toho, že se přimísí zlí k dobrým, ale před jinými skryti sú jako ten j byl skryt, až na večeři slavné teprv Janovi zjevil miláčku svému etc. A když sú spolu byli apoštolé světí, jichž počet 120 tu sú spolu dvanáctého vyvolili modléce se, jakož bez pochyby držieme, že se i postili, neb pán Ježíš řekl: Když od nich ženich odjat bude, budú se postiti. A tak když učinili losy na dva muže svatá, řekl jest Petr: Ty pane, jenž znáš srdce všech, ukaž kteréhos zvolil z těchto dvú jednoho, aby přijal místo posluhovánie tohoto a apoštolstvie, z něhož jest přestúpil Jidáš, aby odšel na miesto své. A dali jim losy, i spadl los na Matěje a počten jest s jedenácti apoštoly. Potom apoštol píše o kněžiech k Tymoteovi a k Titovi, které sú měli na kněžstvie vyvolovati a v úřad potvrzovati, takto řka, že mají býti bez ohyzdného hřiecha jako božie úředníci, nepyšní, ne- hněviví, ne vína pijce, ne bijce, ne mrzkého zisku žádostiví, ale přívětiví, dobrotiví, opatrní, střiezliví, spravedliví, svatí, vzdrželiví, přidržiece se řeči, kteráž podlé naučenie jest věr- ného, aby mocni byli napomínati v naučení zdravém a trestati etc. A též i o jáhnech pokládá, jakož i svatý Petr svědčie v kanonice, kterak mají býti pastýři na příklad stádu, nepanu- jíce v kněžstvu etc. Protož o tom také věříme i tohoto času, že mají takoví býti voleni.
80 Vyvolování. fol. 93 a. kněžie jeho. A když z mrtvých vstal a mezi ně vstúpil řekl: Pokoj vám. A tu je utvrzoval k úřadu kněžstvie, tak jakož prvé mluvil Petrovi, když mu klíče dáti sliboval, též tuto již desíti s Petrem řekl: Jakož mě poslal otec, tak já posílám vás. A když to pověděl vdechl a řekl jim: Přijměte ducha svatého. Kterýchž odpustíte hřiechy, odpúštějí se jim a kterýchž za- držíte, zadržieni sou. Protož což byl Petrovi řekl, když od otce nebeského zjevení měl a jeho Kristem a synem božiem vyznal, to naplňuje všem, kteříž pošli z rodu semene jeho a zvoleni sú k úřadu kněžstvie jeho. Neb když na nebe vstupoval, v tom jich potěšoval a v naději postavoval řka: Neodcházejte od Jeruzalema, ale očekávejte zaslíbenie otcova, kteréž ste sly- šeli skrze ústa má; neb Jan zajisté křtil jest vodú, ale vy po- křtěni budete duchem svatým ne po mnohých těchto dnech. A když pak na letnice bylo, tu se to drahé zaslíbenie naplnilo v hojnosti ducha svatého, tak že sú s huory mocí posíleni, aby v Kristu všecko mohli a uměli rozvázati i svázati a svět z hřiechuov tresktati (sic) a samy se varovati od poškvrny hřiechu i od temností bludu. A tak sú vešli ti pastýři nejprvé v novém svědectvie do ovčince ovcí skrze dvéře, jimž vrátný otevřel. Protož všickni, kteříž sú posláni od pastýře pastýřuov Krista Ježíše, vcházejí do ovčince církve svaté až do skonání světa. A ty za pravé kněžie my s dověrnosti máme, že sú v svatosti kněžie posvěceni. A dále že mají býti vyvoleni řádně, neb hned pán Ježíš sám na sobě příklad dal, že se oddělil od lidu zlého s učedl- níky svými na huoru a tu na modlitbě bděl přes celú noc, a vyvolil jich dvanácte, mezi nimiž jeden byl syn zatracenie na znamenie toho, že se přimísí zlí k dobrým, ale před jinými skryti sú jako ten j byl skryt, až na večeři slavné teprv Janovi zjevil miláčku svému etc. A když sú spolu byli apoštolé světí, jichž počet 120 tu sú spolu dvanáctého vyvolili modléce se, jakož bez pochyby držieme, že se i postili, neb pán Ježíš řekl: Když od nich ženich odjat bude, budú se postiti. A tak když učinili losy na dva muže svatá, řekl jest Petr: Ty pane, jenž znáš srdce všech, ukaž kteréhos zvolil z těchto dvú jednoho, aby přijal místo posluhovánie tohoto a apoštolstvie, z něhož jest přestúpil Jidáš, aby odšel na miesto své. A dali jim losy, i spadl los na Matěje a počten jest s jedenácti apoštoly. Potom apoštol píše o kněžiech k Tymoteovi a k Titovi, které sú měli na kněžstvie vyvolovati a v úřad potvrzovati, takto řka, že mají býti bez ohyzdného hřiecha jako božie úředníci, nepyšní, ne- hněviví, ne vína pijce, ne bijce, ne mrzkého zisku žádostiví, ale přívětiví, dobrotiví, opatrní, střiezliví, spravedliví, svatí, vzdrželiví, přidržiece se řeči, kteráž podlé naučenie jest věr- ného, aby mocni byli napomínati v naučení zdravém a trestati etc. A též i o jáhnech pokládá, jakož i svatý Petr svědčie v kanonice, kterak mají býti pastýři na příklad stádu, nepanu- jíce v kněžstvu etc. Protož o tom také věříme i tohoto času, že mají takoví býti voleni.
Strana 81
81 — Dále pak, kterak mají spravovati lid, učiti i posluhovati, píší o tom široce apoštolé a zvláště svatý Petr a svatý Pavel, jimiž se stolice římská utvrzuje a ve cti ustavuje, pravíce se býti náměstkové jich v pravdě úřadu, kteréž oni byli od pána Krista přijali. Protož nechť se v té pravdě ustavují jako oni a jich poslouchají a následují, my také s milostí jim chcem poddáni býti i jich posluom a což za dobré dějí za dobré míti a co za zlé za zlé a toho u víře i v skutcích ostřiehati. Neb dlužni sú všickni lidé, kteřiež chtí spaseni býti, tak těch, ktož sú v pravdě náměstkové apoštolští, následovati, jakož dí svatý Pavel: Následovníci moji buďte jakož i já Kristuov — a opět: Následujte těch, kteřiež tak chodie, jakož máte příklad náš. — A tak těch všech, kteříž sú k témuž rodu přišli i k potvrzení i k daruom jako první skrze pána Krista. pohrzel, zhrzíť jím samým i otcem jeho A kto by takovými nebeským, neb jest jim ten úřad mocně dal v duchu svém svatém, kterýž učie všeliké pravdě, a rozkázal jim, aby učili všem věcem, kteréž jim přikázal, a ktož uvěřili, aby je pokřtili. Protož křest má býti u vodě z moci úřadu církve svaté, v níž sú úředníci kněžie. A z toho úřadu mají tak všecky ustavovati k spasení, jakož pán Ježíš ustavil je a rozkázal jim zachovati a jiné učiti, a to prvotně o věcech podstatných a základných k spasenie, aby v pravdě přebývali viery, lásky i naděje a od hřiechu smrtedlného se zachovali; pak o věcech služebných, jakož se také v tom jmenují vidomé svátosti i jiné věci pří- padné, ješto mohú býti i nebýti časem ustaveny a také časem složeny, jakož to i sbor apoštolský učinil, když zapověděli jísti udáveného a se krví, a potom to složeno. A tak ty všecky věci, kteréž v sobě nezavírají pocty bohu ani potupy hřiechuo ani cnosti, jsú tak a mají býti jakž jest k vzdělání a k polep- šení, aby člověk živ byl k chvále božie následuje pána Krista a jemu slúže. Protož věříme, že ty všecky věci jsú v moci správcuov věrných úředníkuov božiech v církvi syna jeho, neb pán Kristus přikázal křtíti, ale k tomu nezavázal jich u formě zachování k zpuosobom viditedlným a čitedlným pod vinú hřiecha aneb bludu. Protož to jest v jich moci, jakož sú hned apoštolé formu slov změnili křtíce je ve jmeno pána Krista Ježíše, neb podstata přijetie křtu jest každému, jakož die apo- štol: Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokrtěni sme v Kristu Ježíši, v smrti jeho pokřtěni sme, neb spolu pohřebeni sme s ním skrze křest v smrt, aby, jakož vstal Kristus z mrtvých skrze slávu otcovu, tak i my abychom v obnovení života chodili. K témuž svatý Petr dávaje příklad na Noe, kterak zachován v korábě, die: Jenž i nás nynie podobným zpuosobem spa- seny činí křest, ne tělesných nečistot obmytie, ale dobrého svě- domie dotázanie k bohu skrze Ježíše Krista. Opět k té muž, že věrú očišťuje srdce jich. Opět svatý Pavel die: Když se ukázala dobrota a člověčenstvie spasitele našeho boha ne z skutkuo spravedlnosti, které sme my činili, ale podlé svého milosrdenstvie spaseny nás učinil skrze obmytie druhého naro- fol. 93 h. Křest. fol. 94 a. 6
81 — Dále pak, kterak mají spravovati lid, učiti i posluhovati, píší o tom široce apoštolé a zvláště svatý Petr a svatý Pavel, jimiž se stolice římská utvrzuje a ve cti ustavuje, pravíce se býti náměstkové jich v pravdě úřadu, kteréž oni byli od pána Krista přijali. Protož nechť se v té pravdě ustavují jako oni a jich poslouchají a následují, my také s milostí jim chcem poddáni býti i jich posluom a což za dobré dějí za dobré míti a co za zlé za zlé a toho u víře i v skutcích ostřiehati. Neb dlužni sú všickni lidé, kteřiež chtí spaseni býti, tak těch, ktož sú v pravdě náměstkové apoštolští, následovati, jakož dí svatý Pavel: Následovníci moji buďte jakož i já Kristuov — a opět: Následujte těch, kteřiež tak chodie, jakož máte příklad náš. — A tak těch všech, kteříž sú k témuž rodu přišli i k potvrzení i k daruom jako první skrze pána Krista. pohrzel, zhrzíť jím samým i otcem jeho A kto by takovými nebeským, neb jest jim ten úřad mocně dal v duchu svém svatém, kterýž učie všeliké pravdě, a rozkázal jim, aby učili všem věcem, kteréž jim přikázal, a ktož uvěřili, aby je pokřtili. Protož křest má býti u vodě z moci úřadu církve svaté, v níž sú úředníci kněžie. A z toho úřadu mají tak všecky ustavovati k spasení, jakož pán Ježíš ustavil je a rozkázal jim zachovati a jiné učiti, a to prvotně o věcech podstatných a základných k spasenie, aby v pravdě přebývali viery, lásky i naděje a od hřiechu smrtedlného se zachovali; pak o věcech služebných, jakož se také v tom jmenují vidomé svátosti i jiné věci pří- padné, ješto mohú býti i nebýti časem ustaveny a také časem složeny, jakož to i sbor apoštolský učinil, když zapověděli jísti udáveného a se krví, a potom to složeno. A tak ty všecky věci, kteréž v sobě nezavírají pocty bohu ani potupy hřiechuo ani cnosti, jsú tak a mají býti jakž jest k vzdělání a k polep- šení, aby člověk živ byl k chvále božie následuje pána Krista a jemu slúže. Protož věříme, že ty všecky věci jsú v moci správcuov věrných úředníkuov božiech v církvi syna jeho, neb pán Kristus přikázal křtíti, ale k tomu nezavázal jich u formě zachování k zpuosobom viditedlným a čitedlným pod vinú hřiecha aneb bludu. Protož to jest v jich moci, jakož sú hned apoštolé formu slov změnili křtíce je ve jmeno pána Krista Ježíše, neb podstata přijetie křtu jest každému, jakož die apo- štol: Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokrtěni sme v Kristu Ježíši, v smrti jeho pokřtěni sme, neb spolu pohřebeni sme s ním skrze křest v smrt, aby, jakož vstal Kristus z mrtvých skrze slávu otcovu, tak i my abychom v obnovení života chodili. K témuž svatý Petr dávaje příklad na Noe, kterak zachován v korábě, die: Jenž i nás nynie podobným zpuosobem spa- seny činí křest, ne tělesných nečistot obmytie, ale dobrého svě- domie dotázanie k bohu skrze Ježíše Krista. Opět k té muž, že věrú očišťuje srdce jich. Opět svatý Pavel die: Když se ukázala dobrota a člověčenstvie spasitele našeho boha ne z skutkuo spravedlnosti, které sme my činili, ale podlé svého milosrdenstvie spaseny nás učinil skrze obmytie druhého naro- fol. 93 h. Křest. fol. 94 a. 6
Strana 82
82 Podstata křtu. Pokání. Biřmování. Večeře páně. fol. 94 b. Svátost vidomá. Kristus pak sám. zenie a obnovenie ducha svatého, kteréhož vylil na nás hojně skrze Ježíše Krista spasitele našeho, abychom spravedliví jsouce učiněni milostí jeho dědici byli podlé naděje života věčného. Protož tak o této svátosti držieme a věříme, že každý má k této podstatě přijíti, ktož má spasen býti a to v moci církve svaté, kterúž má od boha skrze Krista Ježíše v duchu svatém; ale křest vidomý vodú má býti jednú časem a miestem od úředníkuov církve svaté. Potom zhřeší-li kdo, ještě má lékařstvie pokánie. Neb ne- čte se v piesmích, by se viece křtili než jednú, ale když nepři- jali na křtu ducha svatého někteří v Samaří, ješto je svatý Filip křtil, potok když přišli svatý Petr a Jan a modlili se za ně a vzkládali ruce, a oni sú přijímali ducha svatého. A tak to slulo potvrzovánie, jemuž říkají nynie biřmovánie. A když by se to v též pravdě stalo, také tiem my nepohrdáme než za pravé máme. Jakož také píše učedlník apoštolský o těch, kteříž křest přijímali, i o dietkách. A tak po křtu to dvé se nalezá v piesmích svatých: jedno potvrzovánie a druhé, shřešil-li by kdo, hřiechóm vyznání ku pokání. Pak takovým křesťanuom věrným svátost těla bozieho jest ku přijímaní od kněžie církve svaté, o nichž napřed po- vědíno, neb oni k tomu úřad mají, aby místo Krista poselstvie požievali a to posluhovánie činili zachovávajíce vieru k slovuom pána Ježíše i úmysl jeho, jakož o tom čtyři evangelistové píší i také svatý Pavel apoštol v 10 a 11 kapitole k Korintuom. A k tomu dále což sú koli mluvili a psali duchem svatým správce věrní a učitelé, všem těm věcem věříme úplně i tomu, což sú při tom řiedili a ustavovali, což se pánu bohu líbilo a křesťanuom věrným užitečné k spasení bylo. Neb biskupové a pastýři církve svaté mají ty věci obmyslovati, které sú k i vzdělání a ku polepšení všem těm, ktož spolu se s nimi dověřují spasení a poslušenstvie k nim zachovávají. A tak o té drahé svátosti všecko věříme, což chce pán buoh věřeno míti od křesťanuov. Ač čemu nerozuomíme a smyslem pochopiti nemuožem, ale věrú dosáháme, že přijímáme pod vidomú svá- tostí celého a dokonalého Krista, jemuž jest poctivost a mo- dlenie spolu s otcem v jednotě ducha svatého, k vidomým věcem zřenie nemajíce věrú ani ustrnutie srdcem, ale k bohu věčnému a živému. Neb svátost vidomá jest pro hrubost člo- věka a pro nepochopnost duochovních věcí a pro odplatu viery, ale chleb živý nebeský, Kristus Ježíš, ten jest k posílení a k vzróstu životu vnitřnímu duochovnímu kdož jeho v pravdě přijímá skrze vieru. Jakož o tom svatý Jan píše v 6. kapi- tole řka: Nebudete-li jísti těla syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Ktož jie mé tělo a pie mú krev, má život věčný a já vzkřísím jej v poslední den. Tělo mé zajisté právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj Ktož jie mé tělo a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm. A opět k témuž: Ktož bude jísti chleb tento, živ bude na věky.
82 Podstata křtu. Pokání. Biřmování. Večeře páně. fol. 94 b. Svátost vidomá. Kristus pak sám. zenie a obnovenie ducha svatého, kteréhož vylil na nás hojně skrze Ježíše Krista spasitele našeho, abychom spravedliví jsouce učiněni milostí jeho dědici byli podlé naděje života věčného. Protož tak o této svátosti držieme a věříme, že každý má k této podstatě přijíti, ktož má spasen býti a to v moci církve svaté, kterúž má od boha skrze Krista Ježíše v duchu svatém; ale křest vidomý vodú má býti jednú časem a miestem od úředníkuov církve svaté. Potom zhřeší-li kdo, ještě má lékařstvie pokánie. Neb ne- čte se v piesmích, by se viece křtili než jednú, ale když nepři- jali na křtu ducha svatého někteří v Samaří, ješto je svatý Filip křtil, potok když přišli svatý Petr a Jan a modlili se za ně a vzkládali ruce, a oni sú přijímali ducha svatého. A tak to slulo potvrzovánie, jemuž říkají nynie biřmovánie. A když by se to v též pravdě stalo, také tiem my nepohrdáme než za pravé máme. Jakož také píše učedlník apoštolský o těch, kteříž křest přijímali, i o dietkách. A tak po křtu to dvé se nalezá v piesmích svatých: jedno potvrzovánie a druhé, shřešil-li by kdo, hřiechóm vyznání ku pokání. Pak takovým křesťanuom věrným svátost těla bozieho jest ku přijímaní od kněžie církve svaté, o nichž napřed po- vědíno, neb oni k tomu úřad mají, aby místo Krista poselstvie požievali a to posluhovánie činili zachovávajíce vieru k slovuom pána Ježíše i úmysl jeho, jakož o tom čtyři evangelistové píší i také svatý Pavel apoštol v 10 a 11 kapitole k Korintuom. A k tomu dále což sú koli mluvili a psali duchem svatým správce věrní a učitelé, všem těm věcem věříme úplně i tomu, což sú při tom řiedili a ustavovali, což se pánu bohu líbilo a křesťanuom věrným užitečné k spasení bylo. Neb biskupové a pastýři církve svaté mají ty věci obmyslovati, které sú k i vzdělání a ku polepšení všem těm, ktož spolu se s nimi dověřují spasení a poslušenstvie k nim zachovávají. A tak o té drahé svátosti všecko věříme, což chce pán buoh věřeno míti od křesťanuov. Ač čemu nerozuomíme a smyslem pochopiti nemuožem, ale věrú dosáháme, že přijímáme pod vidomú svá- tostí celého a dokonalého Krista, jemuž jest poctivost a mo- dlenie spolu s otcem v jednotě ducha svatého, k vidomým věcem zřenie nemajíce věrú ani ustrnutie srdcem, ale k bohu věčnému a živému. Neb svátost vidomá jest pro hrubost člo- věka a pro nepochopnost duochovních věcí a pro odplatu viery, ale chleb živý nebeský, Kristus Ježíš, ten jest k posílení a k vzróstu životu vnitřnímu duochovnímu kdož jeho v pravdě přijímá skrze vieru. Jakož o tom svatý Jan píše v 6. kapi- tole řka: Nebudete-li jísti těla syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Ktož jie mé tělo a pie mú krev, má život věčný a já vzkřísím jej v poslední den. Tělo mé zajisté právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj Ktož jie mé tělo a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm. A opět k témuž: Ktož bude jísti chleb tento, živ bude na věky.
Strana 83
83 Ale my tohoto času nerádi bychom o tom mnoho psali, neb o to sú nesnáze na dvě straně, jedno že lidi proto bludují a za kacíře pálee, a druhé že se proto zabíjejí a krev mnohú vylévají od drahně let v Čechách, pravíce jedni, že má dáváno býti pod dvěma zpuosobama a druzí pod jednú; a o to se také hanějí i kaceřují, jakož sme toho mnoho slyšeli i písma čtli obojie strany. A proto sme všech traktátuov nechali více než od 12 let, neb sme viděli je býti škodné lidu, nesvornosti plodiece a nesnáze vzbuzujíce. Jakož to dvě straně i po dnes proti sobě nepřestávají. A třetie byla oddělena, ta slula Tábor- ská, kteráž proti obojím těmto traktáty sepsala hánlivé. Opět byli někací (sic) lidé na Ostrově těch časuov za Žižky, lidé zlých smysluov, jakož sme o nich zpraveni; i jichž se také vystřieháme, jakož i těchto Táborských i jiných neradi bychom účastni byli ve všem zlém, co se dálo od počátku všech časuov. Neb hned jakž se počalo rozdělenie v Čechách, těm věcem sú nepovolovali někteřie lidé kající, s nimiž sme my známost měli těchto let a častá rozmlúvánie o tom zlém, kteréž se dělo těch let z dopuštěnie božieho; také o tom kterak by se měli lidé zachovati v křesťanském životě v jednotě církve svaté, kdyby měli biskupy vuodce a pastýře, ješto by o nich mohla viera býti a naděje, že v pravdě sú poslové pána Krista v půovodu apoštolském, jakož o nich napřed dotčeno, při nichž by se mohli sprostní lidé spasenie dověřiti a svědomie své spraviti v víře i v skutcích skrze radu věrnú z jednoty církve, chotě pána Krista, ješto jeho následuje v témž duchu svatém jako apoštolé milí. Protož nám o jiné nenie než o to, že sme nemohli míti dověřenie tohoto času při kněžstvu obojie strany, vědúce v jistotě, že se zlé věci konají skrze ně; a také vidúce jich mnohých nekřesťanské obcovánie a nebezpečné v kněžstvie vcházenie, protož sme se jich musili pustiti nechtiec toho zlého účastni býti a jinak se opatřiti o své spasení, jakož písma ukazují jistá bohem vdechnutá apoštolská. Také byla jest k nám řeč od některých učených i také pánuov znamenitých, nemajíc nám za zlé v tom, že sme se od kněžie oddělili, ale že sme se neodvolali k prvním concilium římské církve. — K tomu jest odpověď naše, že jest to věc těžká a víře našie nesnesitedlná, bychom měli na kterém sboru aneb sněmu a na jich svolení ustavovati se opět k obnovení jednoty křesťanské, majíce jistú zprávu apoštolskú, kteréž oni všickni požievali sú od papežuov i doktoři a tak v piesmích svých zapsali, aby jim nebylo věřeno dále mimo zprávu zákona božieho, ale k tomu nám viera posloužila, k čemuž i písma okazují starého i nového zákona, abychom zase stavěli na základ apoštolský a prorocký na pánu Kristu. Neb figura toho předešla, když lid Izdrahelský opět se navrátil do země zaslí- bené a chrám stavěli, základuov se dobrali, aby na gruntu stavěli. A jakož jim řeč božie byla, aby z Babylona vyšli toho času, tak i k poslednímu času jest řeč božie, jenž die: Vyjděte z něho lide muoj, abyšte nebyli účastni hřiechuov jich a nepři- Dvě způsoby. Za Žižky. fol. 95 a. Co radili? fol. 95 b. Figura.
83 Ale my tohoto času nerádi bychom o tom mnoho psali, neb o to sú nesnáze na dvě straně, jedno že lidi proto bludují a za kacíře pálee, a druhé že se proto zabíjejí a krev mnohú vylévají od drahně let v Čechách, pravíce jedni, že má dáváno býti pod dvěma zpuosobama a druzí pod jednú; a o to se také hanějí i kaceřují, jakož sme toho mnoho slyšeli i písma čtli obojie strany. A proto sme všech traktátuov nechali více než od 12 let, neb sme viděli je býti škodné lidu, nesvornosti plodiece a nesnáze vzbuzujíce. Jakož to dvě straně i po dnes proti sobě nepřestávají. A třetie byla oddělena, ta slula Tábor- ská, kteráž proti obojím těmto traktáty sepsala hánlivé. Opět byli někací (sic) lidé na Ostrově těch časuov za Žižky, lidé zlých smysluov, jakož sme o nich zpraveni; i jichž se také vystřieháme, jakož i těchto Táborských i jiných neradi bychom účastni byli ve všem zlém, co se dálo od počátku všech časuov. Neb hned jakž se počalo rozdělenie v Čechách, těm věcem sú nepovolovali někteřie lidé kající, s nimiž sme my známost měli těchto let a častá rozmlúvánie o tom zlém, kteréž se dělo těch let z dopuštěnie božieho; také o tom kterak by se měli lidé zachovati v křesťanském životě v jednotě církve svaté, kdyby měli biskupy vuodce a pastýře, ješto by o nich mohla viera býti a naděje, že v pravdě sú poslové pána Krista v půovodu apoštolském, jakož o nich napřed dotčeno, při nichž by se mohli sprostní lidé spasenie dověřiti a svědomie své spraviti v víře i v skutcích skrze radu věrnú z jednoty církve, chotě pána Krista, ješto jeho následuje v témž duchu svatém jako apoštolé milí. Protož nám o jiné nenie než o to, že sme nemohli míti dověřenie tohoto času při kněžstvu obojie strany, vědúce v jistotě, že se zlé věci konají skrze ně; a také vidúce jich mnohých nekřesťanské obcovánie a nebezpečné v kněžstvie vcházenie, protož sme se jich musili pustiti nechtiec toho zlého účastni býti a jinak se opatřiti o své spasení, jakož písma ukazují jistá bohem vdechnutá apoštolská. Také byla jest k nám řeč od některých učených i také pánuov znamenitých, nemajíc nám za zlé v tom, že sme se od kněžie oddělili, ale že sme se neodvolali k prvním concilium římské církve. — K tomu jest odpověď naše, že jest to věc těžká a víře našie nesnesitedlná, bychom měli na kterém sboru aneb sněmu a na jich svolení ustavovati se opět k obnovení jednoty křesťanské, majíce jistú zprávu apoštolskú, kteréž oni všickni požievali sú od papežuov i doktoři a tak v piesmích svých zapsali, aby jim nebylo věřeno dále mimo zprávu zákona božieho, ale k tomu nám viera posloužila, k čemuž i písma okazují starého i nového zákona, abychom zase stavěli na základ apoštolský a prorocký na pánu Kristu. Neb figura toho předešla, když lid Izdrahelský opět se navrátil do země zaslí- bené a chrám stavěli, základuov se dobrali, aby na gruntu stavěli. A jakož jim řeč božie byla, aby z Babylona vyšli toho času, tak i k poslednímu času jest řeč božie, jenž die: Vyjděte z něho lide muoj, abyšte nebyli účastni hřiechuov jich a nepři- Dvě způsoby. Za Žižky. fol. 95 a. Co radili? fol. 95 b. Figura.
Strana 84
84 Jací jsou? fol. 96 a. Ustanovení lidská. jali na se rány jich. Opět ve čtení, kdež svědčie sám pán Ježíš o posledním času a řka: Zlost se rozmnožie a láska zstydne, a budú se vespolek nenáviděti, a povstane lid proti lidu, a války budú i také falešní proroci mnozí. Tu opět řeč jest učinil pán Ježíš k zvláštnímu lidu svému a řka: Vy se nemuťte, když ty věci budú, ale svých hlav pozdvihněte, neb se blíží vykoupenie vaše. K témuž mluví svatý Pavel k Filippenským i k Tymoteovi, také i svatý Petr, ješto ty věci zjevně vidíme na kněžstvu, kteréž oni vypisují a od nich vystřiehají, jakož i svatý Juda pieše, kterací budú v posledních časích řka: Ale vy nejmilejšie pamatujte na slova, kteráž sú vám předpovědína od apoštoluov pána Krista, kteříž pravili vám, že v posledních časích přijdú posměvači podlé žádosti svých chodiece v nemi- lostivosti. Ti sú kteříž sami se oddělují hovadní ducha nema- jíce. A tak jest řeč opět k zvláštnímu lidu vystřiehaje jej i také napomínaje die: Ale vy nejmilejšie vzdělávajíce se sami na nejsvětějšie víře vašie, v duchu svatém modléce se, sami se v milovánie božiem ostřiehejte očekávajíce milosrdenství pána našeho Ježíše Krista k životu věčnému. A k tomu jim připo- míná řeč apoštolskú, kteřiež předpovídali o posledním času, kterací mají býti, jež oznamuje, že sú nemilostiví a podlé svých žádostí chodie a hovadní a kterak oddělují se, to jest od světských, aby za duochovnie jmíni byli ducha božieho nema- jíce, aby jím se i jiné spravovali li z toho daru posluhujíce. Protož pilnost měli apoštolé, aby i budúcí vystřiehali, aby se zklamati nedali, ale po jich skutcích je znali, jakož i sám pan Ježíš mluvil k výstraze. A tak by mnohá písma mohla vedena býti, ale pro ukrácenie tato sme přivedli, ješto k svědectvie dosti jest na samém pánu Kristu i na jeho apoštolech. Však proto my za dobré máme což sú koli řiedili i sněmy utvrzo- vali biskupové a pastýři křesťanští, jsúce v té jednotě apoštolské kteréžkoli časy, spravujíc se duchem svatým, jichž žádáme účastni býti. Ale toto jest nám nejjistšie a nejnebezpečnějšíe tohoto času nebezpečného a kněžstva zkaženého, odvolati se k nejvyššímu právu o tak veliké věci k otcóm nejprvnějšíem a nejsvětějšiem, milým apoštoluom, i přestati na jich rozsúzení, ustavení i utvrzení duchem svatým poslaným s nebes, neb oni sú slíbili život věčný každému, kdož v tom setrvá. A dále po všecka ta léta žádali sme slyšenie řádného prosiec pro buoh a pro spravedlnost, nebo vždy k tomu milost máme chtíce rádi opraviti, když by co při nás ukázáno bylo scestného proti víře pána Krista a skutkóm křesťanským. A také sme o ty věci mluvenie mievali s kněžími obojie strany i s některými mistry, a nenie nám ukázáno ani co písmem provedeno, než toliko vo ustavenie některá lidská, při nichž sme my nemohli zuostati s kněžími pro ty věci, jichž se napřed dotklo. Ale těch věcí spasitedlných, jako první mnozí na nich i mučedlníci sou, jež obojie strany kněžie chválé, že sú byli velicí světí, jakož prvotně apoštolé většie i menšie i lid od nich vyučený tak věřivše a činivše pánu bohu se líbili a jeho milému synu tak
84 Jací jsou? fol. 96 a. Ustanovení lidská. jali na se rány jich. Opět ve čtení, kdež svědčie sám pán Ježíš o posledním času a řka: Zlost se rozmnožie a láska zstydne, a budú se vespolek nenáviděti, a povstane lid proti lidu, a války budú i také falešní proroci mnozí. Tu opět řeč jest učinil pán Ježíš k zvláštnímu lidu svému a řka: Vy se nemuťte, když ty věci budú, ale svých hlav pozdvihněte, neb se blíží vykoupenie vaše. K témuž mluví svatý Pavel k Filippenským i k Tymoteovi, také i svatý Petr, ješto ty věci zjevně vidíme na kněžstvu, kteréž oni vypisují a od nich vystřiehají, jakož i svatý Juda pieše, kterací budú v posledních časích řka: Ale vy nejmilejšie pamatujte na slova, kteráž sú vám předpovědína od apoštoluov pána Krista, kteříž pravili vám, že v posledních časích přijdú posměvači podlé žádosti svých chodiece v nemi- lostivosti. Ti sú kteříž sami se oddělují hovadní ducha nema- jíce. A tak jest řeč opět k zvláštnímu lidu vystřiehaje jej i také napomínaje die: Ale vy nejmilejšie vzdělávajíce se sami na nejsvětějšie víře vašie, v duchu svatém modléce se, sami se v milovánie božiem ostřiehejte očekávajíce milosrdenství pána našeho Ježíše Krista k životu věčnému. A k tomu jim připo- míná řeč apoštolskú, kteřiež předpovídali o posledním času, kterací mají býti, jež oznamuje, že sú nemilostiví a podlé svých žádostí chodie a hovadní a kterak oddělují se, to jest od světských, aby za duochovnie jmíni byli ducha božieho nema- jíce, aby jím se i jiné spravovali li z toho daru posluhujíce. Protož pilnost měli apoštolé, aby i budúcí vystřiehali, aby se zklamati nedali, ale po jich skutcích je znali, jakož i sám pan Ježíš mluvil k výstraze. A tak by mnohá písma mohla vedena býti, ale pro ukrácenie tato sme přivedli, ješto k svědectvie dosti jest na samém pánu Kristu i na jeho apoštolech. Však proto my za dobré máme což sú koli řiedili i sněmy utvrzo- vali biskupové a pastýři křesťanští, jsúce v té jednotě apoštolské kteréžkoli časy, spravujíc se duchem svatým, jichž žádáme účastni býti. Ale toto jest nám nejjistšie a nejnebezpečnějšíe tohoto času nebezpečného a kněžstva zkaženého, odvolati se k nejvyššímu právu o tak veliké věci k otcóm nejprvnějšíem a nejsvětějšiem, milým apoštoluom, i přestati na jich rozsúzení, ustavení i utvrzení duchem svatým poslaným s nebes, neb oni sú slíbili život věčný každému, kdož v tom setrvá. A dále po všecka ta léta žádali sme slyšenie řádného prosiec pro buoh a pro spravedlnost, nebo vždy k tomu milost máme chtíce rádi opraviti, když by co při nás ukázáno bylo scestného proti víře pána Krista a skutkóm křesťanským. A také sme o ty věci mluvenie mievali s kněžími obojie strany i s některými mistry, a nenie nám ukázáno ani co písmem provedeno, než toliko vo ustavenie některá lidská, při nichž sme my nemohli zuostati s kněžími pro ty věci, jichž se napřed dotklo. Ale těch věcí spasitedlných, jako první mnozí na nich i mučedlníci sou, jež obojie strany kněžie chválé, že sú byli velicí světí, jakož prvotně apoštolé většie i menšie i lid od nich vyučený tak věřivše a činivše pánu bohu se líbili a jeho milému synu tak
Strana 85
85 ke cti sloužili následujíc jeho, jichž my žádáme účastni býti v té víře, v kteréž oni spasenie došli, také bychom rádi násle- dovali i v ctnostném životě, ačkoli nestateční a neužiteční, ale však doufání máme, že spaseni budem z milosti božie skrze pána Ježíše zaslouženie i v tomto času posledním a téhož každému člověku žádáme, aby ku pokání přišel a spasen byl. Neb což na nás jest, se všemi bychom rádi pokoj měli a pod- dáni byli s milostí a zvláště povýšeným a v moci postaveným, za něž se máme pánu bohu modliti podlé naučenie apoštol- ského etc. Protož vězte jistě, žeť nenie jiná příčina našeho od kněžstva oddělení než ta, že bychom rádi spaseni byli a při nich sme se nemohli v naději postaviti pro nesvornost, kteráž jest mezi nimi, a zlost. Pakli jest kde který kněz, ješto se pánu bohu líbí, toho my nedotýčem, ale toho co jest v puovodu mnohých kněžie a mnohého lidu, ješto se spasením bezpečie bez pravdy viery pána Krista i skutkuov křesťanských. Neb o to by nám nebyla nesnáze, kdyby se kteří přimísili zlí a kryli se mezi dobrými s nevědomím jich, ano Jidáš byl mezi apoštoly. Nu, by se pak přihodilo i při zlého kněze služeb- nosti býti aneb svátosti od něho přijímati, proto by se mohlo státi k víře a k modlitbě skrze kněze nevidomého Krista Ježíše v moci církve svaté. Ale toto jest jiné, když to kněžstvo moci církve svaté nemá od Krista dané a klíčuov nepožívá k rozvá- vázaní a svázaní, jako v první církvi apoštolské bylo i také ještě v této římské za prvních papežuov a doktoruov zřízené, které moci požievali sú, jakož dekretové svědčie. Ješto muožte to široce věděti, že ani toho již neostřiehají, ale oborem po tělu odešli. Kto má koho trestati, poněvadž ti, kto sú první v úřadě a v duostojenství, také sú přední v milování světa i těch věcí, kteréž na světě jsú? Také zjevní sú v hřiešiech, jež vypisují apoštolé za skutky těla, a že takoví nebudú míti královstvie božieho. Kterak pak jiné vésti budú od milovánie zemských věcí a z hřiechuov tresktati a neustupné vylučovati? jakož pán Kristus rozkázal i q učie i dekretové svědčie, kteraké trestánie bylo i vylučovánie, dokudž požievali klíčuov v moci od boha dané, v múdrosti ducha svatého k rozeznání zlého a dobrého. Ale když od nejvyšších až do nejnižšiech toho mezi sebú nepožievají, jako bylo v první církvi, ale jedni nad druhými panují a v hřiešiech sobě pochlebují v rozkoši přebý- vajíce a zbožie shromážďujíce a pomsty vedúce jako i světští, odkud pak duovod mají, by poctiví údové církve svaté byli, ano hlediece k skutkuom a písmuom věříce nemuož o nich držáno býti, by nejnižšie údové v církvi svaté byli? A poně- vadž podlé písem i skutkuov jich známo jest v jistotě, že ten puovod kněžstva nenie v jedno tělo pokřtěn a jedním duchem zapojen, odkud pak mohú v pravdě býti kněžie takoví nejsúce křesťané praví skrze účastnost Krista Ježíše? A řeči pána Krista i apoštolské široce oznamují, jakož o tom krátce napřed do- tčeno, že takovým žádná věc není užitečná k spasenie, ani komu mohú poslúžiti k životu věčnému. Příčina oddělení. Nemají moci církvi svaté od Krista dané. fol. 97 a. V moci od boha dané, v moudrostí. fol. 96 b.
85 ke cti sloužili následujíc jeho, jichž my žádáme účastni býti v té víře, v kteréž oni spasenie došli, také bychom rádi násle- dovali i v ctnostném životě, ačkoli nestateční a neužiteční, ale však doufání máme, že spaseni budem z milosti božie skrze pána Ježíše zaslouženie i v tomto času posledním a téhož každému člověku žádáme, aby ku pokání přišel a spasen byl. Neb což na nás jest, se všemi bychom rádi pokoj měli a pod- dáni byli s milostí a zvláště povýšeným a v moci postaveným, za něž se máme pánu bohu modliti podlé naučenie apoštol- ského etc. Protož vězte jistě, žeť nenie jiná příčina našeho od kněžstva oddělení než ta, že bychom rádi spaseni byli a při nich sme se nemohli v naději postaviti pro nesvornost, kteráž jest mezi nimi, a zlost. Pakli jest kde který kněz, ješto se pánu bohu líbí, toho my nedotýčem, ale toho co jest v puovodu mnohých kněžie a mnohého lidu, ješto se spasením bezpečie bez pravdy viery pána Krista i skutkuov křesťanských. Neb o to by nám nebyla nesnáze, kdyby se kteří přimísili zlí a kryli se mezi dobrými s nevědomím jich, ano Jidáš byl mezi apoštoly. Nu, by se pak přihodilo i při zlého kněze služeb- nosti býti aneb svátosti od něho přijímati, proto by se mohlo státi k víře a k modlitbě skrze kněze nevidomého Krista Ježíše v moci církve svaté. Ale toto jest jiné, když to kněžstvo moci církve svaté nemá od Krista dané a klíčuov nepožívá k rozvá- vázaní a svázaní, jako v první církvi apoštolské bylo i také ještě v této římské za prvních papežuov a doktoruov zřízené, které moci požievali sú, jakož dekretové svědčie. Ješto muožte to široce věděti, že ani toho již neostřiehají, ale oborem po tělu odešli. Kto má koho trestati, poněvadž ti, kto sú první v úřadě a v duostojenství, také sú přední v milování světa i těch věcí, kteréž na světě jsú? Také zjevní sú v hřiešiech, jež vypisují apoštolé za skutky těla, a že takoví nebudú míti královstvie božieho. Kterak pak jiné vésti budú od milovánie zemských věcí a z hřiechuov tresktati a neustupné vylučovati? jakož pán Kristus rozkázal i q učie i dekretové svědčie, kteraké trestánie bylo i vylučovánie, dokudž požievali klíčuov v moci od boha dané, v múdrosti ducha svatého k rozeznání zlého a dobrého. Ale když od nejvyšších až do nejnižšiech toho mezi sebú nepožievají, jako bylo v první církvi, ale jedni nad druhými panují a v hřiešiech sobě pochlebují v rozkoši přebý- vajíce a zbožie shromážďujíce a pomsty vedúce jako i světští, odkud pak duovod mají, by poctiví údové církve svaté byli, ano hlediece k skutkuom a písmuom věříce nemuož o nich držáno býti, by nejnižšie údové v církvi svaté byli? A poně- vadž podlé písem i skutkuov jich známo jest v jistotě, že ten puovod kněžstva nenie v jedno tělo pokřtěn a jedním duchem zapojen, odkud pak mohú v pravdě býti kněžie takoví nejsúce křesťané praví skrze účastnost Krista Ježíše? A řeči pána Krista i apoštolské široce oznamují, jakož o tom krátce napřed do- tčeno, že takovým žádná věc není užitečná k spasenie, ani komu mohú poslúžiti k životu věčnému. Příčina oddělení. Nemají moci církvi svaté od Krista dané. fol. 97 a. V moci od boha dané, v moudrostí. fol. 96 b.
Strana 86
86 — Jistota. fol. 97b. Na tré roz- dělení. Ano i doktoři mluvie a stojie psáno v dekretiech, že kdož v těle Kristově nenie, nemá moci žádné církve svaté ani k svátostem, jakož svatý Rehoř píše 191 mluvě o svatokupectví řka: Jestliže proklati neb odděleni sou a svatí nejsú, kterak jiné posvěcovati mohú? a poněvadž v těle Kristově nejsou, kterak tělo Kristovo dávati neb přijímati mohú? K témuž Pelagius papež, jakož psáno 2491, že: nenie tělo Kristovo což oddě- lenec posvěcuje, ponevadž se pravdú spravujeme. A toho dovodie tiemto základem pána Krista: Jakož větev nemuož činiti ovoce, jediné leč ostane v kmeni, též ani vy, leč ve mně ostanete. A dál die: Neb beze mne nic nemůžete učiniti. A k témuž svatý Cyprian mučedlník 191 mezi jinú řečí takto die, vypisuje služebnosti kněžské nepravé, že: Aniž muož tu posvěcována býti obět, kdež duch svatý nenie. A k témuž Zlatoústý mluví v svém dialogu v třetích knihách v 5. kapi- tole li vypisuje o posluhovánie svátostmi die, že skrze žádného jiného než skrze svatého kněze ruce puosobí se a posluhují svátosti. A tak i jiní. — Protož dokudž v pravdě úřadnú moc měli a klíčuov požievali, takové z sebe vyobcovávali, kteréž shledali v bludu neb v hříchu škodlivém, aby služebnosti neči- nili svátostmi. A k tomu die svatý Jeronym že: Abych v pravdě řekl, ktož takového kněze život zná a jemu dopustí slúžiti, jest týchž hřiechuov i týchž muk účasten. Protož psáno 32 d. [distinctio] Porro: Že tak velmi lidu škodie, aby v pravdě pravé modloslúhy byli, s takovými kněžími. K témuž psal svatý Rehoř 31. distinctio] Verum: Uřadu svatokupcuov a smilníkuov aby nikoli nepřijímali, ale což muožte od svatých posluhování zbraňovali. — Toť jest jiné bylo než nynie, ješto řiekají, by jich na sto poškvrnil, proto úřadu nic neškodí; a to muož býti panen, vdov i manželek, a poněvadž to svobodně mluvie, že nejhoršie kněz jako nejlepšie muož úřadnú mocí poslúžiti. A což se die nejhoršie, to jest nejohavnějšími hřiechy i kacíř- stvími poškvrněný a zkažený. Neb když sobě jednoho hřiechu nevážie, také i druhého etc. Neb obecně svatokupecky jdú v to kněžstvo, ješto první papeži i doktoři vypisují to za největčie kacířství. Protož zřiece k těm věcem mnohým musili sme se opatřiti o své spasenie krom jich služebností, majíce k tomu písma starého i nového zákona i doktory prvnie, ne bychom je chtěli ohyzditi aneb o nich zlé věci mluviti neb vypisovati, neslušie to na nás, ale radše se za ně pánu bohu modliti, aby ku pokání přišli. Ale toto krátce přivodíme pro výstrahu a pro příčinu našeho oddělenie od nich. A také v tom nedotýčem těch, kteříž sú v pravé víře pána Krista a bez hřiechu smrtedl- ného, ale sami sú se příliš ohyzdili a potupili na tré se roz- dělivše v Čechách, traktáty proti sobě sepsali hánlivé. Pán buoh nás zachovej takových věcí, abychom je směli mluviti aneb rozpisovati a tak lid proti lidu vzbuzovati a v nenávist uvoditi i k vraždám povolovati. Jakož tomu rozuomíte i široce viete, že se ty věci dály i po dnes se dějí i již ode dvú stran, a to Moc. fol. 98 a.
86 — Jistota. fol. 97b. Na tré roz- dělení. Ano i doktoři mluvie a stojie psáno v dekretiech, že kdož v těle Kristově nenie, nemá moci žádné církve svaté ani k svátostem, jakož svatý Rehoř píše 191 mluvě o svatokupectví řka: Jestliže proklati neb odděleni sou a svatí nejsú, kterak jiné posvěcovati mohú? a poněvadž v těle Kristově nejsou, kterak tělo Kristovo dávati neb přijímati mohú? K témuž Pelagius papež, jakož psáno 2491, že: nenie tělo Kristovo což oddě- lenec posvěcuje, ponevadž se pravdú spravujeme. A toho dovodie tiemto základem pána Krista: Jakož větev nemuož činiti ovoce, jediné leč ostane v kmeni, též ani vy, leč ve mně ostanete. A dál die: Neb beze mne nic nemůžete učiniti. A k témuž svatý Cyprian mučedlník 191 mezi jinú řečí takto die, vypisuje služebnosti kněžské nepravé, že: Aniž muož tu posvěcována býti obět, kdež duch svatý nenie. A k témuž Zlatoústý mluví v svém dialogu v třetích knihách v 5. kapi- tole li vypisuje o posluhovánie svátostmi die, že skrze žádného jiného než skrze svatého kněze ruce puosobí se a posluhují svátosti. A tak i jiní. — Protož dokudž v pravdě úřadnú moc měli a klíčuov požievali, takové z sebe vyobcovávali, kteréž shledali v bludu neb v hříchu škodlivém, aby služebnosti neči- nili svátostmi. A k tomu die svatý Jeronym že: Abych v pravdě řekl, ktož takového kněze život zná a jemu dopustí slúžiti, jest týchž hřiechuov i týchž muk účasten. Protož psáno 32 d. [distinctio] Porro: Že tak velmi lidu škodie, aby v pravdě pravé modloslúhy byli, s takovými kněžími. K témuž psal svatý Rehoř 31. distinctio] Verum: Uřadu svatokupcuov a smilníkuov aby nikoli nepřijímali, ale což muožte od svatých posluhování zbraňovali. — Toť jest jiné bylo než nynie, ješto řiekají, by jich na sto poškvrnil, proto úřadu nic neškodí; a to muož býti panen, vdov i manželek, a poněvadž to svobodně mluvie, že nejhoršie kněz jako nejlepšie muož úřadnú mocí poslúžiti. A což se die nejhoršie, to jest nejohavnějšími hřiechy i kacíř- stvími poškvrněný a zkažený. Neb když sobě jednoho hřiechu nevážie, také i druhého etc. Neb obecně svatokupecky jdú v to kněžstvo, ješto první papeži i doktoři vypisují to za největčie kacířství. Protož zřiece k těm věcem mnohým musili sme se opatřiti o své spasenie krom jich služebností, majíce k tomu písma starého i nového zákona i doktory prvnie, ne bychom je chtěli ohyzditi aneb o nich zlé věci mluviti neb vypisovati, neslušie to na nás, ale radše se za ně pánu bohu modliti, aby ku pokání přišli. Ale toto krátce přivodíme pro výstrahu a pro příčinu našeho oddělenie od nich. A také v tom nedotýčem těch, kteříž sú v pravé víře pána Krista a bez hřiechu smrtedl- ného, ale sami sú se příliš ohyzdili a potupili na tré se roz- dělivše v Čechách, traktáty proti sobě sepsali hánlivé. Pán buoh nás zachovej takových věcí, abychom je směli mluviti aneb rozpisovati a tak lid proti lidu vzbuzovati a v nenávist uvoditi i k vraždám povolovati. Jakož tomu rozuomíte i široce viete, že se ty věci dály i po dnes se dějí i již ode dvú stran, a to Moc. fol. 98 a.
Strana 87
87 skrze ty příčiny zlobenie kněžského a písem proti sobě sbie- ranie k svému úmyslu starého i nového zákona; takéž i do- ktory jedny proti druhým postavujíce v řečech jich, i to ještě že jednoho a téhož doktora jedni vedú k svědectví své straně a jiní své. Protož potřebie múdře písem požievati, poněvadž je mohú jako vosk přilepiti podlé vuole své k čemuž chtie. Neb i my mohli bychom mnoho písma vésti i doktorského, ale vědúce kterak ho požievají, lekli sme se jeho nevědúce toho, tak-li oni rozdílně a odporně sobě píší, čili tito řeči jich jinak převracují svú při chtiece provésti. Protož zůstáváme při řečech jistých a stálých apoštolských a prorockých, ješto spolu se sjednávají; těm my věříme a také v jednotě s nimi přebý- vati žádáme, kdež sú koli po všem světě, o nichž písma svědčí, že sú v jednotě církve svaté, jakož dí apoštol: Že v jednom těle mnoho úduov máme, tak mnozí jedno tělo sme v Kristu. Protož ti sú zvláštní od těla obory světa, neb die pán Ježíš: Neprosím za svět, ale za ty, kteréžs mi dal z světa, aby byli jedno; jakožs ty otče ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli. Opět die: Já sem vás vyvolil z světa a svět vás v nenávisti má. K témuž die svatý Jan: Vizte, kterakú lásku dal nám buoh otec, abychom synové božie sluli i byli. Protož svět nás nezná, neb jeho nezná. A z toho je i v nenávisti má, jakož die: Budú vás nenáviděti, z sebe vyobcovati, ohyžďovati i jmena vymětati a před mistry voditi i před vladaře stavěti, a do žalářuov potáhnú vás i zabíjeti budú domnievajíce se tiem bohu sloužiti. A tak všecky časy bylo i podnes jest o lidu zvláštniem, o němž se plnie písma. A k témuž i doktoři někteřie mluvie, jako svatý Jan Zlatoústý na tu řeč ve čtení »Jerusaleme, jenž zabíjíš proroky« pokládaje o dvú církví i die, že pravá a věrná choť Kristova, jejížto údové rozprostřeni sú po všem světě, musí trpěti od té rozmnožené v množství světa. K kteréžto pravé církvi my se přiznáváme, o niež die poctivý Beda, že nejlepšie Ii mistrovstvie života jest následovati skutkuov první církve. A ta se ze všeho lidu vybierá a ze všech krajin země v jednotu víry nejsvětějšie, jakož die pán buoh: Učiněn sem jako ten, jenž paběrky sbírá v podzim. — Opět die: Vybralo nás bohu svému z pokolenie, z národuov i z jazykuov. A též i apoštolé píší křesťanuom věrným, že bydlé v prostřed národuov, a opět že trpí od spoluměšťan. K témuž mluvie doktoři, že nedáví ovce vlka, ale vlk ovce; netrpěl Kain od Abele, ale Abel od Kajna, ani Izmael od Izáka, ale Izák od Izmaele; též Jakob od Ezau, i mnozí až do pána Krista, kterýž trpěl od mistruov a biskupuov od moci světa; též apoštolé jeho následovníci. Protož ta věc šla v přirozeném i starém zákoně, ovšem pak v novém svědectví, ješto pán Kristus začal cestu novú na svém těle skrze trpělivost; a též všem násle- dovníkuom jeho oznámeno, že mají skrze trpělivost běžeti na úzké cestě skrze těsnú bránu. A to sú i apoštolé předkládali křesťanuom věrným skrze písma, aby patřili na pána Ježíše rozmnožitele viery a skonavatele, kterýž předloživ sobě radost Jednota. fol. 98 b.
87 skrze ty příčiny zlobenie kněžského a písem proti sobě sbie- ranie k svému úmyslu starého i nového zákona; takéž i do- ktory jedny proti druhým postavujíce v řečech jich, i to ještě že jednoho a téhož doktora jedni vedú k svědectví své straně a jiní své. Protož potřebie múdře písem požievati, poněvadž je mohú jako vosk přilepiti podlé vuole své k čemuž chtie. Neb i my mohli bychom mnoho písma vésti i doktorského, ale vědúce kterak ho požievají, lekli sme se jeho nevědúce toho, tak-li oni rozdílně a odporně sobě píší, čili tito řeči jich jinak převracují svú při chtiece provésti. Protož zůstáváme při řečech jistých a stálých apoštolských a prorockých, ješto spolu se sjednávají; těm my věříme a také v jednotě s nimi přebý- vati žádáme, kdež sú koli po všem světě, o nichž písma svědčí, že sú v jednotě církve svaté, jakož dí apoštol: Že v jednom těle mnoho úduov máme, tak mnozí jedno tělo sme v Kristu. Protož ti sú zvláštní od těla obory světa, neb die pán Ježíš: Neprosím za svět, ale za ty, kteréžs mi dal z světa, aby byli jedno; jakožs ty otče ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli. Opět die: Já sem vás vyvolil z světa a svět vás v nenávisti má. K témuž die svatý Jan: Vizte, kterakú lásku dal nám buoh otec, abychom synové božie sluli i byli. Protož svět nás nezná, neb jeho nezná. A z toho je i v nenávisti má, jakož die: Budú vás nenáviděti, z sebe vyobcovati, ohyžďovati i jmena vymětati a před mistry voditi i před vladaře stavěti, a do žalářuov potáhnú vás i zabíjeti budú domnievajíce se tiem bohu sloužiti. A tak všecky časy bylo i podnes jest o lidu zvláštniem, o němž se plnie písma. A k témuž i doktoři někteřie mluvie, jako svatý Jan Zlatoústý na tu řeč ve čtení »Jerusaleme, jenž zabíjíš proroky« pokládaje o dvú církví i die, že pravá a věrná choť Kristova, jejížto údové rozprostřeni sú po všem světě, musí trpěti od té rozmnožené v množství světa. K kteréžto pravé církvi my se přiznáváme, o niež die poctivý Beda, že nejlepšie Ii mistrovstvie života jest následovati skutkuov první církve. A ta se ze všeho lidu vybierá a ze všech krajin země v jednotu víry nejsvětějšie, jakož die pán buoh: Učiněn sem jako ten, jenž paběrky sbírá v podzim. — Opět die: Vybralo nás bohu svému z pokolenie, z národuov i z jazykuov. A též i apoštolé píší křesťanuom věrným, že bydlé v prostřed národuov, a opět že trpí od spoluměšťan. K témuž mluvie doktoři, že nedáví ovce vlka, ale vlk ovce; netrpěl Kain od Abele, ale Abel od Kajna, ani Izmael od Izáka, ale Izák od Izmaele; též Jakob od Ezau, i mnozí až do pána Krista, kterýž trpěl od mistruov a biskupuov od moci světa; též apoštolé jeho následovníci. Protož ta věc šla v přirozeném i starém zákoně, ovšem pak v novém svědectví, ješto pán Kristus začal cestu novú na svém těle skrze trpělivost; a též všem násle- dovníkuom jeho oznámeno, že mají skrze trpělivost běžeti na úzké cestě skrze těsnú bránu. A to sú i apoštolé předkládali křesťanuom věrným skrze písma, aby patřili na pána Ježíše rozmnožitele viery a skonavatele, kterýž předloživ sobě radost Jednota. fol. 98 b.
Strana 88
88 fol. 99 a. Jednota. strpěl kříž a hanby zanetbal etc. Opět k témuž, že pán Kristus trpěl i my musíme týmž myšlením oděni býti, a ještě když trpěl, nehrozil. A dále die: Budem-li spolu trpěti, budem spolu kralovati. Pak mohli by někteří říci: však i my trpíme. K tomu dieme, že to vieme, že trpie mnozí lidé jedni od druhých z božieho dopuštění v okršlku světa; jakožto i v Čechách trpěly tři strany, jedni od druhých, ale v tom zjevně přikázanie božie přestupovali řečí pána Krista neostřiehajíce; také od nich trpěli sú někací lidé na Ostrově se zlými smysly: a tak trpie mnohým obyčejem mnozí neužitečně, ale jako zločinec. Ale jediný jest lid zvláštní ze všech národuov vybraný v vieru syna božieho a přebývá v lásce ducha jeho: ten trpí pro spra- vedlnost užitečně, jakož die: Blahoslaveni sú kteřiež trpí pro spravedlnost. A k témuž o nich die apoštol na sobě příklad dávaje, že tu spravedlnost měl, kteráž jest z viery u Kristovy, jenž z boha jest spravedlnost u víře, v poznání jeho a v moci vzkříšenie jeho; a ti sú tovaryši utrpenie jeho a připodobněni k smrti jeho. A kteřiež sú koli v té spravedlnosti viery pána Krista, takové za choť pána Krista pravú máme a k těm se přiznáváme, že sú ti spoluúdové z úduo Kristových, a trpí-li jeden úd, trpie s ním všickni, neb sú v jedno tělo pokřtěni a jedním duchem zapojeni a tak na jeden základ vzděláni, z jednoho kořene moc berúce z Krista Ježíše a z jednoho pramene pijíce z ducha svatého, kteřiež sú ti koli buď z kněžie, z učených, z urozených, městských i sedlských. Jakož die ke všem takovým spolu, aby duostojně chodili povoláním, jímž povoláni sú, se všie pokorú a tichostí, s trpělivostí, snášejíce se vespolek v lásce, pečlivi jsúce zachovati jednotu ducha v svazku pokoje: jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni sú v jedné naději povolánie svého, jeden pán, jedna viera, jeden křest, jeden buoh a otec všech, jenž jest nade všecky i po všech i ve všech nás; a jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova. Protož die vstupuje na výsost: Já tu vedl vazbu, dal dary lidem, a tudiež die, že on některé zajisté dal apoštoly a některé proroky, jiné pak evangelisty a jiné pastýře a učitele k dokonání svatých v dielo služebnosti k vzdělání těla Kristova, dokudž se všickni nesběhneme v jed- notu viery a v poznání syna božieho etc. A dále die: Pravdu činíce v lásce, rosťme v něm ve všech věcech, jenž jest hlava naše Kristus, z něhož všecko tělo spojeno a svázáno po vše- likém klúbě přisluhovánie podlé dělánie v míru jednoho každého úda přispořenie těla činie ke vzdělání svému v lásce. — Tuto apoštol píše o jednotě božie, kterúž učinil z svého velikého milosrdenství. Jakož die, že jeden buoh jest, jenž jest všecko ve všem, také že Kristus Ježíš, pán náš, jeden jest, jenž s otcem jedno jest, s ním i s otcem církev svatá, kteráž se spravuje duchem svatým, jenž pochodí od otce i od syna, kteréžto církve prjvotní údové sú světí apoštolé a dále ti, ješto je tudiež jmenuje, kteřiež sú k vzdělání té církve, aby jednoho každého fol. 99b.
88 fol. 99 a. Jednota. strpěl kříž a hanby zanetbal etc. Opět k témuž, že pán Kristus trpěl i my musíme týmž myšlením oděni býti, a ještě když trpěl, nehrozil. A dále die: Budem-li spolu trpěti, budem spolu kralovati. Pak mohli by někteří říci: však i my trpíme. K tomu dieme, že to vieme, že trpie mnozí lidé jedni od druhých z božieho dopuštění v okršlku světa; jakožto i v Čechách trpěly tři strany, jedni od druhých, ale v tom zjevně přikázanie božie přestupovali řečí pána Krista neostřiehajíce; také od nich trpěli sú někací lidé na Ostrově se zlými smysly: a tak trpie mnohým obyčejem mnozí neužitečně, ale jako zločinec. Ale jediný jest lid zvláštní ze všech národuov vybraný v vieru syna božieho a přebývá v lásce ducha jeho: ten trpí pro spra- vedlnost užitečně, jakož die: Blahoslaveni sú kteřiež trpí pro spravedlnost. A k témuž o nich die apoštol na sobě příklad dávaje, že tu spravedlnost měl, kteráž jest z viery u Kristovy, jenž z boha jest spravedlnost u víře, v poznání jeho a v moci vzkříšenie jeho; a ti sú tovaryši utrpenie jeho a připodobněni k smrti jeho. A kteřiež sú koli v té spravedlnosti viery pána Krista, takové za choť pána Krista pravú máme a k těm se přiznáváme, že sú ti spoluúdové z úduo Kristových, a trpí-li jeden úd, trpie s ním všickni, neb sú v jedno tělo pokřtěni a jedním duchem zapojeni a tak na jeden základ vzděláni, z jednoho kořene moc berúce z Krista Ježíše a z jednoho pramene pijíce z ducha svatého, kteřiež sú ti koli buď z kněžie, z učených, z urozených, městských i sedlských. Jakož die ke všem takovým spolu, aby duostojně chodili povoláním, jímž povoláni sú, se všie pokorú a tichostí, s trpělivostí, snášejíce se vespolek v lásce, pečlivi jsúce zachovati jednotu ducha v svazku pokoje: jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni sú v jedné naději povolánie svého, jeden pán, jedna viera, jeden křest, jeden buoh a otec všech, jenž jest nade všecky i po všech i ve všech nás; a jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova. Protož die vstupuje na výsost: Já tu vedl vazbu, dal dary lidem, a tudiež die, že on některé zajisté dal apoštoly a některé proroky, jiné pak evangelisty a jiné pastýře a učitele k dokonání svatých v dielo služebnosti k vzdělání těla Kristova, dokudž se všickni nesběhneme v jed- notu viery a v poznání syna božieho etc. A dále die: Pravdu činíce v lásce, rosťme v něm ve všech věcech, jenž jest hlava naše Kristus, z něhož všecko tělo spojeno a svázáno po vše- likém klúbě přisluhovánie podlé dělánie v míru jednoho každého úda přispořenie těla činie ke vzdělání svému v lásce. — Tuto apoštol píše o jednotě božie, kterúž učinil z svého velikého milosrdenství. Jakož die, že jeden buoh jest, jenž jest všecko ve všem, také že Kristus Ježíš, pán náš, jeden jest, jenž s otcem jedno jest, s ním i s otcem církev svatá, kteráž se spravuje duchem svatým, jenž pochodí od otce i od syna, kteréžto církve prjvotní údové sú světí apoštolé a dále ti, ješto je tudiež jmenuje, kteřiež sú k vzdělání té církve, aby jednoho každého fol. 99b.
Strana 89
89 učili, napomínali i tresktali, aby každý člověk věřící a poslušný přicházel k té dokonalosti k míře víry, v níž má spasen býti, v plnosti Kristově skrze poznánie jeho, tak aby každý naplněn byl ovocem spravedlnosti, jenž jest základ ducha k k (sic) spo- jenie jednoty. Jakož die »po všech klúbiech«, dává příklad na těle vidomém a hmotném, aby člověk rozuměl o duochovním, kteréž jest život božie, v němž mnozí jsú jedno tělo v Kristu. Jakož také die v té řeči apoštol čině rozdíl zlých lidí od lidu božieho, že sú zlí odlúčeni od života božieho, jenž jest církev svatá, jejížto údové vyvolenie božie jsú chrám boha živého. Protož ten život duochovní vnitřní jest vzdělán v příbytek božie v duchu svatém, neb jest stvořen mocí božie v skutcích dobrých skrze víru Krista Ježíše a lásku ducha svatého, a tak jest v jednotě ducha v svazku pokoje, jakož die apoštol: »Jedno tělo a jeden duch«, a to s vyvolenými božiemi, jenž sú církev svatá, kteráž tu vieru vyznává ústy, kterúž v srdci má řiekajíc: Věřím v boha otce všemohúcího etc. A to jest víra obecná křesťanská. Ktož ji v srdci má v té pravdě, o níž napřed povědíno, ten ji užitečně vyznává, jakož die: Jedna viera a jeden křest. Neb tak má věřeno býti podlé písem apoštolských a prorockých od každého křesťana věrného, neb každý má skrze tu vieru v jednotě přebývati; neb ihned když přistupuje k bohu má věřiti, že jeden jest buoh a že hleda- jících sebe jest odplatitel. A tak to přistúpenie jest, jakož die svatý Pavel »k němužto přistupiece s pravým srdcem v plnosti viery«. Protož i hned má právě smysliti o pánu bohu, že jest mocný, múdrý a dobrotivý a moc jeho moc věčná, všemohúcí, nepřemožená a že z něho a skrze něho a v něm sú všecky věci; kterúžto mocí stvořil múdře všecko a v dobrotě své zachovává je. Protož dověrným srdcem a duchem milovným má ji se k němu míti každý člověk pro své spasenie, neb on jest sám nejlepšie dobré, s nímž se má skrze lásku ducha spojiti a tak v něm naději míti všeho dobrého budúcího skrze pána Krista Ježíše. Neb v něho také věří církev svatá, že jest moc a múdrost boha otce a nese všecky věci slovem moci své, kterýž jest blesk slávy a zpuosoba podstaty jeho, a skrze něho všecko dobré stalo se jest církvi svaté, neb v něm má vykúpenie a odpuštěnie hřiechuov a z mrtvých vzkřiešenie i život věčný. — Ten jest užitek Krista Ježíše všem těm, kteříž v jednotě přebývají, za kterúž se pán Ježíš modlil. A toť jest církev svatá ze všeho lidu světa vybraná všech časuov i tohoto nynie. S nimiž i my věříme v církvi svaté se přebývati skrze Krista Ježíše, jenž jest tu církev s sebú spojil a v účastnost uvedl ducha svého svatého. A tak věříme i svatých obcovánie i hřiechuom odpuštěnie i těla vzkřiešenie k blahoslavenství života věčného. To my spolu svědčíme o víře církve svaté i o naději, o nichž mluví svatý Petr, aby vydali počet každému žádajícímu z viery a z naděje, kteráž jest v nich. Protož k té víře s dobrú volí s oblíbením se známe i ke všem věcem, ješto sú církve svaté skrze Krista Ježíše, neb on jest choť její milý a ona jeho Život duchovní. Co věřiti o pánu bohu? fol. 100 a. Jak jsmne v církvi?
89 učili, napomínali i tresktali, aby každý člověk věřící a poslušný přicházel k té dokonalosti k míře víry, v níž má spasen býti, v plnosti Kristově skrze poznánie jeho, tak aby každý naplněn byl ovocem spravedlnosti, jenž jest základ ducha k k (sic) spo- jenie jednoty. Jakož die »po všech klúbiech«, dává příklad na těle vidomém a hmotném, aby člověk rozuměl o duochovním, kteréž jest život božie, v němž mnozí jsú jedno tělo v Kristu. Jakož také die v té řeči apoštol čině rozdíl zlých lidí od lidu božieho, že sú zlí odlúčeni od života božieho, jenž jest církev svatá, jejížto údové vyvolenie božie jsú chrám boha živého. Protož ten život duochovní vnitřní jest vzdělán v příbytek božie v duchu svatém, neb jest stvořen mocí božie v skutcích dobrých skrze víru Krista Ježíše a lásku ducha svatého, a tak jest v jednotě ducha v svazku pokoje, jakož die apoštol: »Jedno tělo a jeden duch«, a to s vyvolenými božiemi, jenž sú církev svatá, kteráž tu vieru vyznává ústy, kterúž v srdci má řiekajíc: Věřím v boha otce všemohúcího etc. A to jest víra obecná křesťanská. Ktož ji v srdci má v té pravdě, o níž napřed povědíno, ten ji užitečně vyznává, jakož die: Jedna viera a jeden křest. Neb tak má věřeno býti podlé písem apoštolských a prorockých od každého křesťana věrného, neb každý má skrze tu vieru v jednotě přebývati; neb ihned když přistupuje k bohu má věřiti, že jeden jest buoh a že hleda- jících sebe jest odplatitel. A tak to přistúpenie jest, jakož die svatý Pavel »k němužto přistupiece s pravým srdcem v plnosti viery«. Protož i hned má právě smysliti o pánu bohu, že jest mocný, múdrý a dobrotivý a moc jeho moc věčná, všemohúcí, nepřemožená a že z něho a skrze něho a v něm sú všecky věci; kterúžto mocí stvořil múdře všecko a v dobrotě své zachovává je. Protož dověrným srdcem a duchem milovným má ji se k němu míti každý člověk pro své spasenie, neb on jest sám nejlepšie dobré, s nímž se má skrze lásku ducha spojiti a tak v něm naději míti všeho dobrého budúcího skrze pána Krista Ježíše. Neb v něho také věří církev svatá, že jest moc a múdrost boha otce a nese všecky věci slovem moci své, kterýž jest blesk slávy a zpuosoba podstaty jeho, a skrze něho všecko dobré stalo se jest církvi svaté, neb v něm má vykúpenie a odpuštěnie hřiechuov a z mrtvých vzkřiešenie i život věčný. — Ten jest užitek Krista Ježíše všem těm, kteříž v jednotě přebývají, za kterúž se pán Ježíš modlil. A toť jest církev svatá ze všeho lidu světa vybraná všech časuov i tohoto nynie. S nimiž i my věříme v církvi svaté se přebývati skrze Krista Ježíše, jenž jest tu církev s sebú spojil a v účastnost uvedl ducha svého svatého. A tak věříme i svatých obcovánie i hřiechuom odpuštěnie i těla vzkřiešenie k blahoslavenství života věčného. To my spolu svědčíme o víře církve svaté i o naději, o nichž mluví svatý Petr, aby vydali počet každému žádajícímu z viery a z naděje, kteráž jest v nich. Protož k té víře s dobrú volí s oblíbením se známe i ke všem věcem, ješto sú církve svaté skrze Krista Ježíše, neb on jest choť její milý a ona jeho Život duchovní. Co věřiti o pánu bohu? fol. 100 a. Jak jsmne v církvi?
Strana 90
90 fol. 100 b. Důstojenství úřadu. K čemu do- bří dobře poslouží. Manželství. Svátost. fol. 101 a. poslušná a věrná jemu od otce jsúcí předvěděna a skrze posly jeho proroky a apoštoly zasnúbena. Jakož se napřed jmenují ti poslové pastýři a učitelé prospěšní v církvi svaté v služeb- nosti ducha svatého, jakož die: Dal dary lidem. — A to prvotně jmenuje správce církve svaté, aby těch daruov k užietku jako hřievnú těžiece požievali k rozmnožení chvály božie a k užietku spasitedlného (sic) lidem; neb pána svého násle- dují Krista Ježíše a k témuž jiné napomínají, aby tak činili, jakož na nich vidie a od nich slyšie, jakož i napřed die, aby chodili duostojně ve všie pokoře a tichosti s trpělivostí snáše- jíce se v lásce. A toť jest duostojenstvie úřadu „ kněžského, když tak chodí v rúše spravedlnosti ke cti biskupu svrchova- nému a voleným jeho ku příkladu, a z těch daruov aby po- sluhovali, kteréž od něho vzali, jakož k tomu napomíná prvotní vladař mezi apoštoly svatý Petr řka: Jako dobří vladaři roz- ličného daru božieho, ač kto mluví jako řečí božie, ač kto posluhuje jakožto z moci, kterúž přidává pán. Protož takoví z té moci úřadné církve svaté mohú prospěti a poslúžiti uži- tečně k spasení: Nejprv slovem božiem a modlitbú a svátostmi, jakožto křtem k rodu novému na dokázanie obmytie druhého narozenie a obnovenie ducha svatého; také potvrzením skrze rukú vzkládanie k přispořenie daruov božiech; také svátostí vidomú chleba a vína k obcovánie těla a krve pána Krista, chleba nebeského a živého, a tak k posílení a vzróstu života vnitřního duochovního i k setrvání k životu věčnému. Také z úřadné moci mohú hřiešnému prospěti a ku pokání obrátiti a k známosti pravdy Krista Ježíše přivesti a tak uměním klí- čuov jemu otevříti bránu do království nebeského, aby sa roz- vázán kráčel po šlepějích pána svého na úzké cestě čas vypla- nuje, a jakož prvé vydával údy své k nepravosti hřiecha, tak již zase k spravedlnosti a k posvěcení. Tomu všemu zpravie jej pastýři věrní, kterak má ukřižován býti hřiechuom a žádostem a bohu živ býti. Také naučie manžely ty, ješto přebývají v Kristu a v církvi prvé v stavu panenském neb vdovském, aby se zachovali v svém stavu od poškvrny a porušenie srdce zlú žádostí a od tělesné milosti kochánie nečistého a chlipného, ale aby přebývali v Kristu Ježíši v dověrnosti srdce a v duo- chovní milosti se všemi spolu volenými. A toť jest veliká svátost, aneb k rozumu mluviece, veliké učinění s nimi milosti božie, že jsúce v takovém nebezpečném stavu mohú zůstati v Kristu Ježíši a v církvi, kdež to jest veliká svátost. Také správce církve svaté mají naučiti a zpraviti křesťany věrné ty, o nichž napřed povědíno, aby oni také na řeč pána Krista pomněli, jenž jest řekl: Nemocen sem byl a navštívili ste mne. Protož rádi li mají přijíti k nemocnému a jeho potě- šiti, v víře potvrditi a v naději postaviti, modléce se za něho s kněžími církve, jestli že jest který nedostatek hřiecha, aby otec milosrdný odpustil skrze zaslúženie pána Krista Ježíše; pakli potřebuje zdravie pro užitek svého spasenie aneb pro- prospěch bližních, aby jeho ráčil posíliti a zdravím obdařiti;
90 fol. 100 b. Důstojenství úřadu. K čemu do- bří dobře poslouží. Manželství. Svátost. fol. 101 a. poslušná a věrná jemu od otce jsúcí předvěděna a skrze posly jeho proroky a apoštoly zasnúbena. Jakož se napřed jmenují ti poslové pastýři a učitelé prospěšní v církvi svaté v služeb- nosti ducha svatého, jakož die: Dal dary lidem. — A to prvotně jmenuje správce církve svaté, aby těch daruov k užietku jako hřievnú těžiece požievali k rozmnožení chvály božie a k užietku spasitedlného (sic) lidem; neb pána svého násle- dují Krista Ježíše a k témuž jiné napomínají, aby tak činili, jakož na nich vidie a od nich slyšie, jakož i napřed die, aby chodili duostojně ve všie pokoře a tichosti s trpělivostí snáše- jíce se v lásce. A toť jest duostojenstvie úřadu „ kněžského, když tak chodí v rúše spravedlnosti ke cti biskupu svrchova- nému a voleným jeho ku příkladu, a z těch daruov aby po- sluhovali, kteréž od něho vzali, jakož k tomu napomíná prvotní vladař mezi apoštoly svatý Petr řka: Jako dobří vladaři roz- ličného daru božieho, ač kto mluví jako řečí božie, ač kto posluhuje jakožto z moci, kterúž přidává pán. Protož takoví z té moci úřadné církve svaté mohú prospěti a poslúžiti uži- tečně k spasení: Nejprv slovem božiem a modlitbú a svátostmi, jakožto křtem k rodu novému na dokázanie obmytie druhého narozenie a obnovenie ducha svatého; také potvrzením skrze rukú vzkládanie k přispořenie daruov božiech; také svátostí vidomú chleba a vína k obcovánie těla a krve pána Krista, chleba nebeského a živého, a tak k posílení a vzróstu života vnitřního duochovního i k setrvání k životu věčnému. Také z úřadné moci mohú hřiešnému prospěti a ku pokání obrátiti a k známosti pravdy Krista Ježíše přivesti a tak uměním klí- čuov jemu otevříti bránu do království nebeského, aby sa roz- vázán kráčel po šlepějích pána svého na úzké cestě čas vypla- nuje, a jakož prvé vydával údy své k nepravosti hřiecha, tak již zase k spravedlnosti a k posvěcení. Tomu všemu zpravie jej pastýři věrní, kterak má ukřižován býti hřiechuom a žádostem a bohu živ býti. Také naučie manžely ty, ješto přebývají v Kristu a v církvi prvé v stavu panenském neb vdovském, aby se zachovali v svém stavu od poškvrny a porušenie srdce zlú žádostí a od tělesné milosti kochánie nečistého a chlipného, ale aby přebývali v Kristu Ježíši v dověrnosti srdce a v duo- chovní milosti se všemi spolu volenými. A toť jest veliká svátost, aneb k rozumu mluviece, veliké učinění s nimi milosti božie, že jsúce v takovém nebezpečném stavu mohú zůstati v Kristu Ježíši a v církvi, kdež to jest veliká svátost. Také správce církve svaté mají naučiti a zpraviti křesťany věrné ty, o nichž napřed povědíno, aby oni také na řeč pána Krista pomněli, jenž jest řekl: Nemocen sem byl a navštívili ste mne. Protož rádi li mají přijíti k nemocnému a jeho potě- šiti, v víře potvrditi a v naději postaviti, modléce se za něho s kněžími církve, jestli že jest který nedostatek hřiecha, aby otec milosrdný odpustil skrze zaslúženie pána Krista Ježíše; pakli potřebuje zdravie pro užitek svého spasenie aneb pro- prospěch bližních, aby jeho ráčil posíliti a zdravím obdařiti;
Strana 91
91 pakli jest hodná příčina i olejem pomazati ve jmeno páně, jakož o tom svatý Jakub píše v své kanonice. — Protož to za dobré také máme a užitečné k spasenie, tak jakož svědčie písma svatá, jimž máme věřiti a jich ostřiehati s milostí, a tak v lásce spolu přebývati a každému pravdu činiti a pánu bohu děkovati ze všeho toho dobrého, že nám poslal syna svého milého, abychom skrze něho v té milosti přebývali a došli věčné radosti. A toho každému žádáme i za to se pánu bohu modlíme ačkoli neužitečné slúhy božie. Mazání. No 4. VE JMÉNO PÁNA NAŠÉHO JEŽÍŠE KRYSTA 1). Počet vydáváme tímto psaním z těchto věcí, kterež sou při nás. A nejprv z víry naší a z naděje i z jiních věcí, kteréž pří- slušejí k křesťanskému životu. A přede všemi věcmi věříme podle obecného vyznání církve Římské, o pánu Bohu, pánu Bohu a v pána Boha, jakož písma prorocká a apoštolská i kteráž- koli Bohem vdechnutá oznamují. A tak jim věříme, o čemž kde píší, co máme to věřiti, co máme činiti, to činiti. A tak je přijímajíce, v jich svědectví, srdcem věříce ústy vyznáváme řikajíce: Věřím v Boha, otce všemohůcího etc. Kteroužto víru a vyznání její v zdravém rozomu máme za základné a podstatné k spasení všem křesťanom věrným. Neb se v tom zavírá a obsahuje toto tré: Víra živá láska ne- omylná a naděje, kteráž jest jako kotva duše bezpečná. Neb věřiti o Bohu otci jest věřiti, že Bůh jest, a že jest stvořil všecky věci a mocí svou je drží a zachovává, pokudž ráčí. A to jest stupeň nejnižší při víře a nejsnadnější. Neb jest to obecné věřiti, netoliko dobrým a zlým křesťanom, ale také židom i pohanom, a i ďablové tak věří. Věřiti pak Bohu jest věřiti, že pravé sou věci, kteréž jest mluvil, jenž to také i zlí činí, a tím obyčejem také lidem věříme. A jinak věřiti Bohu, jest přejíti svědectví Boží, s ňakým posvázaním sebe, a s soužením vůle své, a to bude podle těch věcí, kteréž pán Bůh přikazuje a kteréž zapovídá. Když člověk pánu Bohu právě věří, pilnost má to, vše plniti, což on přikazuje, by se pak toho člověku velmi nechtělo. A tež co zapovídá, hledí se toho nedopouštěti, ač se pak toho velmi chce. A tak věřiti Bohu, není všem tak obecné jako první t: věřiti o Bohu. Neb židé a pohané nevěří tomu, což jest Bůh v synu svém mluvil. Jakož apoštol píše: Rozličně a mnohým obyčejem, někdy mluvil k otcům v prorocích, nejposlezé mluvil nám v synu fol. 9 a. 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ „Братскаго архива“ архивѣ королевства Чешскаго въ Грагѣ, т. ІI, л. 9 и слѣд.
91 pakli jest hodná příčina i olejem pomazati ve jmeno páně, jakož o tom svatý Jakub píše v své kanonice. — Protož to za dobré také máme a užitečné k spasenie, tak jakož svědčie písma svatá, jimž máme věřiti a jich ostřiehati s milostí, a tak v lásce spolu přebývati a každému pravdu činiti a pánu bohu děkovati ze všeho toho dobrého, že nám poslal syna svého milého, abychom skrze něho v té milosti přebývali a došli věčné radosti. A toho každému žádáme i za to se pánu bohu modlíme ačkoli neužitečné slúhy božie. Mazání. No 4. VE JMÉNO PÁNA NAŠÉHO JEŽÍŠE KRYSTA 1). Počet vydáváme tímto psaním z těchto věcí, kterež sou při nás. A nejprv z víry naší a z naděje i z jiních věcí, kteréž pří- slušejí k křesťanskému životu. A přede všemi věcmi věříme podle obecného vyznání církve Římské, o pánu Bohu, pánu Bohu a v pána Boha, jakož písma prorocká a apoštolská i kteráž- koli Bohem vdechnutá oznamují. A tak jim věříme, o čemž kde píší, co máme to věřiti, co máme činiti, to činiti. A tak je přijímajíce, v jich svědectví, srdcem věříce ústy vyznáváme řikajíce: Věřím v Boha, otce všemohůcího etc. Kteroužto víru a vyznání její v zdravém rozomu máme za základné a podstatné k spasení všem křesťanom věrným. Neb se v tom zavírá a obsahuje toto tré: Víra živá láska ne- omylná a naděje, kteráž jest jako kotva duše bezpečná. Neb věřiti o Bohu otci jest věřiti, že Bůh jest, a že jest stvořil všecky věci a mocí svou je drží a zachovává, pokudž ráčí. A to jest stupeň nejnižší při víře a nejsnadnější. Neb jest to obecné věřiti, netoliko dobrým a zlým křesťanom, ale také židom i pohanom, a i ďablové tak věří. Věřiti pak Bohu jest věřiti, že pravé sou věci, kteréž jest mluvil, jenž to také i zlí činí, a tím obyčejem také lidem věříme. A jinak věřiti Bohu, jest přejíti svědectví Boží, s ňakým posvázaním sebe, a s soužením vůle své, a to bude podle těch věcí, kteréž pán Bůh přikazuje a kteréž zapovídá. Když člověk pánu Bohu právě věří, pilnost má to, vše plniti, což on přikazuje, by se pak toho člověku velmi nechtělo. A tež co zapovídá, hledí se toho nedopouštěti, ač se pak toho velmi chce. A tak věřiti Bohu, není všem tak obecné jako první t: věřiti o Bohu. Neb židé a pohané nevěří tomu, což jest Bůh v synu svém mluvil. Jakož apoštol píše: Rozličně a mnohým obyčejem, někdy mluvil k otcům v prorocích, nejposlezé mluvil nám v synu fol. 9 a. 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ „Братскаго архива“ архивѣ королевства Чешскаго въ Грагѣ, т. ІI, л. 9 и слѣд.
Strana 92
92 fol. 10 a: (skrze ně- hož ...) svém. A netoliko židé tomu nevěří, co p. Bůh a Apoštole po- třebného lidem k spasení oznamovali a vypravovali, ale i mnozí křesťané jich svědectví tak a potud přijímají a věří, pokudž jest bez hanby a bez škody, a neb což by těla nehnětlo a nedotý- kalo. — Jakož věřiti tomu, že pán Ježíš jest počat duchem sv. Narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem etc. Tomuť oborem všecko křesťanstvo věří a dobře činí. Než to- mutoť jich méně věří. Nebude-li hojnější spravedlivost vaše etc. A opět: Blahoslavení, kteříž trpí protivenství pro spravedlivost. Neb na tom není dosti, že pán Ježíš trpěl, umřel a svou krev prolil; neb dí apoštol: Budem-li spolu trpěti etc. A opět: Složíce každé břímě a obkličující nás hřích etc. A sv. Petr: Krystus trpěl, nám příklad zůstaviv etc. a poněvadž Krystus trpěl na těle etc. Ale pohříchu, viděti jest na mnohých, že tomu málo věří, neb snad nic, což apoštol dí: Dobrovolně hřešícím etc. A tak domnívajíce se, pokání činiti, kolikrát pána Krysta křížují a v posměch mají. Jakož apoštol píše: O byť toho právě a živě věřili, né takť by snadně hřešili; a kněží by jich také né tak snadně rozhřešovali. A pakliť to znajíce a vědouce činí, tímť na se větší vinu a pomstu uvodí, ti, kdož hřeší, i ti, kdož je rozhřešují, neb dí: Slouha věda vůli Pána etc. . . . Věřiti v Boha jest věříce jeho milovati a v něho milo- váním tahnouti se, a věříce jeho se přidržeti a oudom jeho se vtěliti. A ta věc vlastně příleží toliko dobrým. Aneb: Věřiti v Boha jest míti některaké živé zachutnání slibův Božích, ježto z toho se člověk chopí srdečnou milostí Boha a věcí čas- ných se pouští, maje je, jakoby neměl, požívaje toho světa jakoby nepožíval. A tak přenese se k tomu, což Bůh zasli- buje, a co jest dobrého připravil, milujícím se u věčném ži- votě. Tak sou první a dobří a svatí lidé věřili Bohu a v Boha. Jakož o nich píše sv. Pavel k Židům 11., že sou hledíce zdaleka na zaslíbení Božská, i vyznávali to, že sou na zemi hosté a poutníci. A že sou lepšího příbytku hledali to jest ne- beského. Ješto proto Bůh nestidí se, nazván býti Bohem jich. A tak přijímajíce je v jich svědectví, usty vyznávájíce srdcem věříme, v Boha, otce všemohoucího, stvořitele nebe i země. Věříme také i v Jezu Krysta, syna jeho jediného, Pána našého, skrze něhož všecky věci učinil, a bez něho nic není učiněno, což koli jest učiněno. Kterýžto pro vykoupení a vysvobození lidského pokolení jsa v způsobě Božím ne loupežem domněl se roven býti Bohu, sám se jest zmařil a ponížil a tak du- chem sv. počat. Narodil se z Marie panny, kterážto panna drahá, před porodem, při porodu, pannou zůstala, skrze zastí- nění mocí nejvyšího, u něhož není žadné slovo nepodobné. A tak způsob služebníka přijav, obcováním nalezen jako člověk. Neb pracuje pro lidské spasení, ustával, lačněl žižněl etc. A potom trpěl pod Ponským Pilátem, umřel i pohřeben jako jiný člověk a ty věci ráčil jest podstoupiti, aby cestu k životu věčnému připravil, a aby příkladem svým naučil lidi tichosti, fol. 9b: (tak a po- tud...)
92 fol. 10 a: (skrze ně- hož ...) svém. A netoliko židé tomu nevěří, co p. Bůh a Apoštole po- třebného lidem k spasení oznamovali a vypravovali, ale i mnozí křesťané jich svědectví tak a potud přijímají a věří, pokudž jest bez hanby a bez škody, a neb což by těla nehnětlo a nedotý- kalo. — Jakož věřiti tomu, že pán Ježíš jest počat duchem sv. Narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem etc. Tomuť oborem všecko křesťanstvo věří a dobře činí. Než to- mutoť jich méně věří. Nebude-li hojnější spravedlivost vaše etc. A opět: Blahoslavení, kteříž trpí protivenství pro spravedlivost. Neb na tom není dosti, že pán Ježíš trpěl, umřel a svou krev prolil; neb dí apoštol: Budem-li spolu trpěti etc. A opět: Složíce každé břímě a obkličující nás hřích etc. A sv. Petr: Krystus trpěl, nám příklad zůstaviv etc. a poněvadž Krystus trpěl na těle etc. Ale pohříchu, viděti jest na mnohých, že tomu málo věří, neb snad nic, což apoštol dí: Dobrovolně hřešícím etc. A tak domnívajíce se, pokání činiti, kolikrát pána Krysta křížují a v posměch mají. Jakož apoštol píše: O byť toho právě a živě věřili, né takť by snadně hřešili; a kněží by jich také né tak snadně rozhřešovali. A pakliť to znajíce a vědouce činí, tímť na se větší vinu a pomstu uvodí, ti, kdož hřeší, i ti, kdož je rozhřešují, neb dí: Slouha věda vůli Pána etc. . . . Věřiti v Boha jest věříce jeho milovati a v něho milo- váním tahnouti se, a věříce jeho se přidržeti a oudom jeho se vtěliti. A ta věc vlastně příleží toliko dobrým. Aneb: Věřiti v Boha jest míti některaké živé zachutnání slibův Božích, ježto z toho se člověk chopí srdečnou milostí Boha a věcí čas- ných se pouští, maje je, jakoby neměl, požívaje toho světa jakoby nepožíval. A tak přenese se k tomu, což Bůh zasli- buje, a co jest dobrého připravil, milujícím se u věčném ži- votě. Tak sou první a dobří a svatí lidé věřili Bohu a v Boha. Jakož o nich píše sv. Pavel k Židům 11., že sou hledíce zdaleka na zaslíbení Božská, i vyznávali to, že sou na zemi hosté a poutníci. A že sou lepšího příbytku hledali to jest ne- beského. Ješto proto Bůh nestidí se, nazván býti Bohem jich. A tak přijímajíce je v jich svědectví, usty vyznávájíce srdcem věříme, v Boha, otce všemohoucího, stvořitele nebe i země. Věříme také i v Jezu Krysta, syna jeho jediného, Pána našého, skrze něhož všecky věci učinil, a bez něho nic není učiněno, což koli jest učiněno. Kterýžto pro vykoupení a vysvobození lidského pokolení jsa v způsobě Božím ne loupežem domněl se roven býti Bohu, sám se jest zmařil a ponížil a tak du- chem sv. počat. Narodil se z Marie panny, kterážto panna drahá, před porodem, při porodu, pannou zůstala, skrze zastí- nění mocí nejvyšího, u něhož není žadné slovo nepodobné. A tak způsob služebníka přijav, obcováním nalezen jako člověk. Neb pracuje pro lidské spasení, ustával, lačněl žižněl etc. A potom trpěl pod Ponským Pilátem, umřel i pohřeben jako jiný člověk a ty věci ráčil jest podstoupiti, aby cestu k životu věčnému připravil, a aby příkladem svým naučil lidi tichosti, fol. 9b: (tak a po- tud...)
Strana 93
93 pokoře a trpělivosti etc. Jakož o tom Evangelistové i Apoštolé mnoho a široce píší: Sstoupil do pekel již né jako jiní lidé, ale k vysvobo- zení jiných a tak mocí svou Božskou vstal z mrtvích. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, otce všemohůcího. Odtud přijde soudit živých i mrtvých, milostivě nyní očekávaje lidí a času jím ku pokání půjčuje. Jakož o tom mluvil sv. Pavel v městě Athénském, aby všickni hledali Boha etc. Věříme také i v Ducha sv., jenž pocházeje od otce i od syna, jest jeden Bůh trůj v osobách, jeden v podstatě, kterýžto duch pravdy, jsa mistr a zprávce církve sv., i každé duše věrné, jest také i utě- šitel. Protož věříme církev sv., obecnou jež jest zbor všech vyvolených Božích, kteříž byli od počatku světa, jsou a budou do skonání, jehožto ratolesti rozprostříny jsou po všem světě, jichžto počet a jména sám Bůh ví; než kdež pak koli jest shromáždění lidí u víře pána Krysta podle přítomné a nebo nynější spravedlnosti, místem některým a časem, ti nejsou církev sv., obecná, ale slouti mohou Ecclesia particularis, to jest částka církve sv. obecné, jako byli v Římě, v Effesu, v Coryntu, neb jinde, jimž Apoštolé píšíce, nazívali (sic) je církvi. Kteréhožto těla církve sv. jest hlava poctivá Krystus Ježíš, v němž a skrze něhož jest vykoupena a očištěna v slovu života, aby neměla vrasky, ani co mrzutého, ale aby byla svatá a nepoškvrněná, před obličejem jeho v lásce; a tak milost a pokoj mezi Bohem otcem i mezi lidmi spůsobiti ráčil, takový aby dvůj lid vzdělal v jednoho nového člověka, zabíjeje nepřízeň na těle svém. Aby i ti, kteříž byli někdy ne lid Boží, již lid Boží, někdy nedošlí milosrdenství Božího, již došlí. Neb kolikož koli přijalo jej, dal jím moc, syny Božími býti etc. A tak všecky takové učinil vzácné v milém synu svém. A podle toho věříme svatých ob- cování, totiž že všickni dobří svatí a Boha bojící lidé, co jich bylo od počátku světa, jest a bude do skonání, přišli a při- chazejí k tomu skrze pána Krysta, aby byli účastni sebe, ve- spolek, ve všem dobrém, a nejvíce pána Krysta, skrze něhož sou všickni své dokonání přijali a konečně přijmou. A jakož věříme v Krystu Ježíši, Pánem a Bohem jej vy- znávajíc a že přikázaní jeho sou život věčný, tak v něm a skrze něho věříme plné a dostatečné očištění a odpuštění všem hří- chom. Neb sv. Jan dí: Krev Krysta Ježiše očišťuje nás od každého hříchu. A sv. Petr: Duše vaše čistíce v po . . etc. A sv. Pavel: Věrou očisťuje srdce jich. Věříme taky těla vzkříšení. Neb jakož pán Ježíš vstal v slávě otce svého, tak věříme, že i on obnoví těla ponížení všech, kteří zde budou choditi v ob- noveném životě. A učiní je podobné tělu jasnosti své. Jakož opět dí Apoštol, kterýž vzkřísil Ježíše Krysta z mrtvích i vás s ním vzkřísí pro přebývajícího jeho duchu v vás. Také vě- říme, že mají a míti budou dobří i zlí život věčný, každí podle toho, jakž sobě kteří zaslouží nebo proslouží. Neb skut- kové jich pujdou za nimi, a podle sktutkův (sic) bude odplaceno jednomu každému; kteroužto víru a vyznání její v zdravém fol. 10 b: v němž...)
93 pokoře a trpělivosti etc. Jakož o tom Evangelistové i Apoštolé mnoho a široce píší: Sstoupil do pekel již né jako jiní lidé, ale k vysvobo- zení jiných a tak mocí svou Božskou vstal z mrtvích. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, otce všemohůcího. Odtud přijde soudit živých i mrtvých, milostivě nyní očekávaje lidí a času jím ku pokání půjčuje. Jakož o tom mluvil sv. Pavel v městě Athénském, aby všickni hledali Boha etc. Věříme také i v Ducha sv., jenž pocházeje od otce i od syna, jest jeden Bůh trůj v osobách, jeden v podstatě, kterýžto duch pravdy, jsa mistr a zprávce církve sv., i každé duše věrné, jest také i utě- šitel. Protož věříme církev sv., obecnou jež jest zbor všech vyvolených Božích, kteříž byli od počatku světa, jsou a budou do skonání, jehožto ratolesti rozprostříny jsou po všem světě, jichžto počet a jména sám Bůh ví; než kdež pak koli jest shromáždění lidí u víře pána Krysta podle přítomné a nebo nynější spravedlnosti, místem některým a časem, ti nejsou církev sv., obecná, ale slouti mohou Ecclesia particularis, to jest částka církve sv. obecné, jako byli v Římě, v Effesu, v Coryntu, neb jinde, jimž Apoštolé píšíce, nazívali (sic) je církvi. Kteréhožto těla církve sv. jest hlava poctivá Krystus Ježíš, v němž a skrze něhož jest vykoupena a očištěna v slovu života, aby neměla vrasky, ani co mrzutého, ale aby byla svatá a nepoškvrněná, před obličejem jeho v lásce; a tak milost a pokoj mezi Bohem otcem i mezi lidmi spůsobiti ráčil, takový aby dvůj lid vzdělal v jednoho nového člověka, zabíjeje nepřízeň na těle svém. Aby i ti, kteříž byli někdy ne lid Boží, již lid Boží, někdy nedošlí milosrdenství Božího, již došlí. Neb kolikož koli přijalo jej, dal jím moc, syny Božími býti etc. A tak všecky takové učinil vzácné v milém synu svém. A podle toho věříme svatých ob- cování, totiž že všickni dobří svatí a Boha bojící lidé, co jich bylo od počátku světa, jest a bude do skonání, přišli a při- chazejí k tomu skrze pána Krysta, aby byli účastni sebe, ve- spolek, ve všem dobrém, a nejvíce pána Krysta, skrze něhož sou všickni své dokonání přijali a konečně přijmou. A jakož věříme v Krystu Ježíši, Pánem a Bohem jej vy- znávajíc a že přikázaní jeho sou život věčný, tak v něm a skrze něho věříme plné a dostatečné očištění a odpuštění všem hří- chom. Neb sv. Jan dí: Krev Krysta Ježiše očišťuje nás od každého hříchu. A sv. Petr: Duše vaše čistíce v po . . etc. A sv. Pavel: Věrou očisťuje srdce jich. Věříme taky těla vzkříšení. Neb jakož pán Ježíš vstal v slávě otce svého, tak věříme, že i on obnoví těla ponížení všech, kteří zde budou choditi v ob- noveném životě. A učiní je podobné tělu jasnosti své. Jakož opět dí Apoštol, kterýž vzkřísil Ježíše Krysta z mrtvích i vás s ním vzkřísí pro přebývajícího jeho duchu v vás. Také vě- říme, že mají a míti budou dobří i zlí život věčný, každí podle toho, jakž sobě kteří zaslouží nebo proslouží. Neb skut- kové jich pujdou za nimi, a podle sktutkův (sic) bude odplaceno jednomu každému; kteroužto víru a vyznání její v zdravém fol. 10 b: v němž...)
Strana 94
94 — fol. 11b: (i lidem... rozumu máme za základné a podstatné k spasení, všem kře- sťanom věrným, neb se v tom zavírá a osahuje toho tré: Víra živá, láska neomylná a naděje, kteraž jest jako kotva duše bez- pečná. A tak to za podstatné k spasení máme, mocí víry státi etc. Ač sme již podle obecného vyznání víry pověděli i na- psali, kterak smyslíme a rozumíme o spasení lidském. Však pro lepší srozumění, ještě krátce povíme: Lid, kterýž má spasen býti, musí tyto věci znáti a míti, slovo pravdy, neb víra z sli- šení (sic), moc Boží v srdce své vzýti, neb dí sv. Petr: Vám, kteříž se ostříháte skrze víru v moci Boží, a vůli tomu poddati a do- věrným srdcem v službu se podrobiti, což slovo živé chce, aby tomu poddán byl, v duchu svém oblibuje to, což se Bohu líbí, znaje, k tomu vždycky hotovost i skutečnost maje. Jinak: Toto za podstatné k spasení máme, kdež jest vůle opravená a ustavená milostí Boží, jíž chce pokorně všecko věřiti, co Bůh chce věřeno míti. Chce věrně všecko činiti, co Bůh chce od koho činěno míti. Neb to jest víra, kteráž skrze lásku dělá. A protož tak držíme a věříme, že žadný nemůž k větší doko- nalosti přijíti, než aby byl u vůli opraven a ustaven mocí a milostí Boží, jakož napřed dotčeno; a zvláště tak, aby měl vůli povolnou, a poddanou ve všem vůli Boží dokonale. Neb známo jest z písem sv. i z napsání mnohých doktorův, že vůle jest hlava jiných mocí duše, a hýbe jimi k skutkom jich, a bez ní nic stálého a trvalivého nemůž činěno býti; protož kdež není opravená mocí a milostí Boží jest nejškodli- vější při spasení, neb jest tak zhrdla a z sobě volněla, že ani Bohu ani lidem nechce býti poddána všecka a ve všem. Pro- tož, cožkoli jest zlého v těle neb v duchu, v slovu nebo v skutku, to pochází z srdce spurného a sobě volného, protož dobře kněží i lidé říkají, že svá vůle nejhloubě v pekle hoří. A jakož jest nejškodlivější skažení u vůli, tak zase opravení nej užitečnější, a kdož k němu přijdou, sou Bohu i lidem nejmilejší k vzrostu dobrých věcí nejsnadnější a k setrvání nejbezpeč- nější. Neb takových Bůh ostříhá jako zřítedlnice oka svého. Neb věrnému stvořiteli poroučejí duše své, a beze lsti věrně činí dobře, což umějí a seč býti mohou. A kdož k tomu v pravdě přicházeli a přicházejí, z kterýchkoli řádův a stavův od konvrše až do papeže, od sedláka až do císaře, pod kte- rým-koli posluhováním svátosti, buď v Římě nebo v Čechách, v Řecích a nebo mezi Armeny etc. O všech držíme, že spasení bývali a budou, neb Bůh nejvíc hledí k srdci a tak jest dobrý k těm, kteříž sou upří- mého srdce, že mocí svou a moudrostí ostřeže a zachová. Jakož pán Ježíš dí: že mu jich žadný z rukou jeho nevytrhne, by pak takoví z svého nevědomí a nepoznání uhodili k faleš- ným prorokům, a neb mezi vlky a stádo Antikrystovo, a po- slouchajíce jich sprostně pro Boha, nětco zlé věřili, nebo činili z nevědomí, majíce za to, že sou ti, jímž příleží ona řeč pána Krysta, kdož vás slyší, mne slyší a kdož vámi pohrdá, mnou pohrdá. Protož kdež koli sou takoví po všem světě, Boží sou, fol. 11a: (dujše)
94 — fol. 11b: (i lidem... rozumu máme za základné a podstatné k spasení, všem kře- sťanom věrným, neb se v tom zavírá a osahuje toho tré: Víra živá, láska neomylná a naděje, kteraž jest jako kotva duše bez- pečná. A tak to za podstatné k spasení máme, mocí víry státi etc. Ač sme již podle obecného vyznání víry pověděli i na- psali, kterak smyslíme a rozumíme o spasení lidském. Však pro lepší srozumění, ještě krátce povíme: Lid, kterýž má spasen býti, musí tyto věci znáti a míti, slovo pravdy, neb víra z sli- šení (sic), moc Boží v srdce své vzýti, neb dí sv. Petr: Vám, kteříž se ostříháte skrze víru v moci Boží, a vůli tomu poddati a do- věrným srdcem v službu se podrobiti, což slovo živé chce, aby tomu poddán byl, v duchu svém oblibuje to, což se Bohu líbí, znaje, k tomu vždycky hotovost i skutečnost maje. Jinak: Toto za podstatné k spasení máme, kdež jest vůle opravená a ustavená milostí Boží, jíž chce pokorně všecko věřiti, co Bůh chce věřeno míti. Chce věrně všecko činiti, co Bůh chce od koho činěno míti. Neb to jest víra, kteráž skrze lásku dělá. A protož tak držíme a věříme, že žadný nemůž k větší doko- nalosti přijíti, než aby byl u vůli opraven a ustaven mocí a milostí Boží, jakož napřed dotčeno; a zvláště tak, aby měl vůli povolnou, a poddanou ve všem vůli Boží dokonale. Neb známo jest z písem sv. i z napsání mnohých doktorův, že vůle jest hlava jiných mocí duše, a hýbe jimi k skutkom jich, a bez ní nic stálého a trvalivého nemůž činěno býti; protož kdež není opravená mocí a milostí Boží jest nejškodli- vější při spasení, neb jest tak zhrdla a z sobě volněla, že ani Bohu ani lidem nechce býti poddána všecka a ve všem. Pro- tož, cožkoli jest zlého v těle neb v duchu, v slovu nebo v skutku, to pochází z srdce spurného a sobě volného, protož dobře kněží i lidé říkají, že svá vůle nejhloubě v pekle hoří. A jakož jest nejškodlivější skažení u vůli, tak zase opravení nej užitečnější, a kdož k němu přijdou, sou Bohu i lidem nejmilejší k vzrostu dobrých věcí nejsnadnější a k setrvání nejbezpeč- nější. Neb takových Bůh ostříhá jako zřítedlnice oka svého. Neb věrnému stvořiteli poroučejí duše své, a beze lsti věrně činí dobře, což umějí a seč býti mohou. A kdož k tomu v pravdě přicházeli a přicházejí, z kterýchkoli řádův a stavův od konvrše až do papeže, od sedláka až do císaře, pod kte- rým-koli posluhováním svátosti, buď v Římě nebo v Čechách, v Řecích a nebo mezi Armeny etc. O všech držíme, že spasení bývali a budou, neb Bůh nejvíc hledí k srdci a tak jest dobrý k těm, kteříž sou upří- mého srdce, že mocí svou a moudrostí ostřeže a zachová. Jakož pán Ježíš dí: že mu jich žadný z rukou jeho nevytrhne, by pak takoví z svého nevědomí a nepoznání uhodili k faleš- ným prorokům, a neb mezi vlky a stádo Antikrystovo, a po- slouchajíce jich sprostně pro Boha, nětco zlé věřili, nebo činili z nevědomí, majíce za to, že sou ti, jímž příleží ona řeč pána Krysta, kdož vás slyší, mne slyší a kdož vámi pohrdá, mnou pohrdá. Protož kdež koli sou takoví po všem světě, Boží sou, fol. 11a: (dujše)
Strana 95
95 — a na takových bude ono písmo naplněno: Nevcházej v soud Pane, s slouhou svým, neb nebude spravedliv učiněn před opa- třením tvým žadný živý. A opět: Blahoslavení, jichžto odpu- šteny sou nepravosti a jichžto přikryty sou hříchové. Blahosla- vený můž, jemužto Pán nepočetl hříchů. Ale umějícímu dobře činiti a nečinícímu hřích jest jemu. Ale takoví, o nichž svrchu dotčeno, nebť sou nevěděli, aneb beze lsti skutkem činiti ne- mohli, ale chtěli, sou rádi; protož jím nic není k zatracení, neb sou v Krystu a v církvi sv. nejsou-li počtem. Ale jsou zasloužením nebo pravdou, a nechodí podle těla, ani slouží hříchom, následují ctnosti, překažejí žádostem etc. Protož pán Ježíš jest přičina věčného spasení, všem sobě povolujícím, jakož v hlavě kněh psáno. Aj jdu, abych činil vůli tvou Bože, a v tvé vůli posvěceni sou všickni Bohu povolní a poddaní, kteříž v Krysta věří. Neb při narození pána Krysta skrze anděly zvěstován pokoj na zemi lidem dobré vůle etc. Protož k tomu prvotně mají vedení býti všickni lidé učením, napomínáním i trestáním jakož Apoštol píše: Tresceme všelikého člověka, a učíme ve vší moudrosti, abychom vydali každého člověka dokonalého v Kristu Ježíše (sic). Neb takové napravení u vůli, a pokorné pod- dání z milosti Bohu a lidem pro Boha, jest nejpotřebnější a nejpodstatnější k spasení všech časův i věkův; a bez toho žadný nikdy spasen nebyl aniž bude. A kdož k tomu umí a můž posloužiti, užitečný jest slouha, by dál ničímž nepo- sloužil, neb již posloužil k životu. Pakli kdo k tomu poslou- žiti neumí a nemůž, jalováť jest jeho služba, byť všemi svá- tostmi sloužil i čímž koli chce jiným. Neb bez víry nelze se líbiti Bohu a bez lásky nic platno není. O svátostech pak, neb o věcech služebných i o všech věcech případných krátce tak držíme; jakž koli ouředníci církve sv. duchem Božím se zpravujíce, kdy a kterého času z jedno- myslnosti své usoudí a zřídí, neopouštějíce podstaty svátosti, neb ty věci nejsou z podstaty spasení, a sou v moci ouřed- níkův církve. A protož všech svátostí požívati, tak o nich smy- sliti, takým řádom je vésti, za dobré máme, jakž kterého času úředníci církve sv. v základných věcech spasení stojíce, a du- chem Božím se řídíce, drží a ustavují. A protož všecka pře naše jest o uředníky církve sv. a zvláště o zlé kněží. O byť nám mohli lidé rozuměti neb věřiti, že sme z bůjnosti a z vzše- tečnosti od kněží a od lidu vůbec neodstoupili. Ale že nouze našého spasení nás k tomu přivedla, neměliť by nám za zlé, ale za dobré; neb chtíce v tom i v jiném pána Boha poslou- chati, a vůli jeho sv. plniti, upadli sme v mnohá pohanění a nebezpečenství životů i statkův. Jakož písmo dí: Protě (sic) mrtveni býváme celý den, domněni sme jako ovce k zabití. Ale že nejvíc otázky jdou na nás, odkud máme kněží a kterak věříme o těle Božím etc. A také kněží obojí strany tím nejvíc usylují, zhaněti bratří a v ohyzdu dáti všemu lidu, protož ještě o tom něco napíšem, a nejprv o svátosti kněžství. fol. 12a: (kteříž v Krysta) fol. 12 b: (mrtjveni)
95 — a na takových bude ono písmo naplněno: Nevcházej v soud Pane, s slouhou svým, neb nebude spravedliv učiněn před opa- třením tvým žadný živý. A opět: Blahoslavení, jichžto odpu- šteny sou nepravosti a jichžto přikryty sou hříchové. Blahosla- vený můž, jemužto Pán nepočetl hříchů. Ale umějícímu dobře činiti a nečinícímu hřích jest jemu. Ale takoví, o nichž svrchu dotčeno, nebť sou nevěděli, aneb beze lsti skutkem činiti ne- mohli, ale chtěli, sou rádi; protož jím nic není k zatracení, neb sou v Krystu a v církvi sv. nejsou-li počtem. Ale jsou zasloužením nebo pravdou, a nechodí podle těla, ani slouží hříchom, následují ctnosti, překažejí žádostem etc. Protož pán Ježíš jest přičina věčného spasení, všem sobě povolujícím, jakož v hlavě kněh psáno. Aj jdu, abych činil vůli tvou Bože, a v tvé vůli posvěceni sou všickni Bohu povolní a poddaní, kteříž v Krysta věří. Neb při narození pána Krysta skrze anděly zvěstován pokoj na zemi lidem dobré vůle etc. Protož k tomu prvotně mají vedení býti všickni lidé učením, napomínáním i trestáním jakož Apoštol píše: Tresceme všelikého člověka, a učíme ve vší moudrosti, abychom vydali každého člověka dokonalého v Kristu Ježíše (sic). Neb takové napravení u vůli, a pokorné pod- dání z milosti Bohu a lidem pro Boha, jest nejpotřebnější a nejpodstatnější k spasení všech časův i věkův; a bez toho žadný nikdy spasen nebyl aniž bude. A kdož k tomu umí a můž posloužiti, užitečný jest slouha, by dál ničímž nepo- sloužil, neb již posloužil k životu. Pakli kdo k tomu poslou- žiti neumí a nemůž, jalováť jest jeho služba, byť všemi svá- tostmi sloužil i čímž koli chce jiným. Neb bez víry nelze se líbiti Bohu a bez lásky nic platno není. O svátostech pak, neb o věcech služebných i o všech věcech případných krátce tak držíme; jakž koli ouředníci církve sv. duchem Božím se zpravujíce, kdy a kterého času z jedno- myslnosti své usoudí a zřídí, neopouštějíce podstaty svátosti, neb ty věci nejsou z podstaty spasení, a sou v moci ouřed- níkův církve. A protož všech svátostí požívati, tak o nich smy- sliti, takým řádom je vésti, za dobré máme, jakž kterého času úředníci církve sv. v základných věcech spasení stojíce, a du- chem Božím se řídíce, drží a ustavují. A protož všecka pře naše jest o uředníky církve sv. a zvláště o zlé kněží. O byť nám mohli lidé rozuměti neb věřiti, že sme z bůjnosti a z vzše- tečnosti od kněží a od lidu vůbec neodstoupili. Ale že nouze našého spasení nás k tomu přivedla, neměliť by nám za zlé, ale za dobré; neb chtíce v tom i v jiném pána Boha poslou- chati, a vůli jeho sv. plniti, upadli sme v mnohá pohanění a nebezpečenství životů i statkův. Jakož písmo dí: Protě (sic) mrtveni býváme celý den, domněni sme jako ovce k zabití. Ale že nejvíc otázky jdou na nás, odkud máme kněží a kterak věříme o těle Božím etc. A také kněží obojí strany tím nejvíc usylují, zhaněti bratří a v ohyzdu dáti všemu lidu, protož ještě o tom něco napíšem, a nejprv o svátosti kněžství. fol. 12a: (kteříž v Krysta) fol. 12 b: (mrtjveni)
Strana 96
96 fol. 13a: (neodpouště jíce) O původu kněžství křesťanských držíme a vyznáváme, že jakož chrám Šalomůnův byl figura a podobenství církve sv., tak podobně kněží levitského pokolení byli sou figura kněží křesťanských. A jakož toho chramu požívali sou židé dobří k dobrému, do času od Boha uloženého, tak i kněžství etc. Ale když přišla pravda, toho chrámu, i těch věcí, kteréž v něm byly, Kristus Ježíš, na kříži obětoval se Bohu otci, již jest nové svědectví spůsobil, a moc jeho učinil skrze vylití krve své. Protož dokonáno jest staré, kteréž neslo figuru pravdy těla Krystova na kříži obětovaného, i jeho církve sv. skrze smrť jeho vzplozené, aby již kněžstvo bylo netělesného rodu, poko- lení levitského, ale skrze něho vzplozené rodu jeho duchovního. Aby obětovali oběti vzácné Bohu otci v církvi sv. skrze Krysta Ježíše. A tak figury posluhovali sou pravdě, aby lidé měli pří- činu skrze věci stvořené a vidomé, bráti se, k nevidomému stvořiteli svému, aby jeho poznali, a v srdci zamilovali, a víru k němu zachovali. A na to jest Krystus přišel na tento svět, aby tomu dokonale posloužil, jakož dí: Aj jdu, Bože můj, abych učinil vůli tvou; a opět dí, že se zjevil poslední čas pro vás, aby jste skrze něho věrní byli Bohu; a tak, apoštolé milí, v tom sou se verně a pokorně zachovávali, což sou od Pána a Mistra svého viděli a slyšeli, tak sami činili a jiné témuž učili, a slovem i skutkem příklad dávajíce, utvrzovali, i místa budoucím pozůstavili, aby se od toho nikam nehýbali, a žadnému svésti nedali, by pak anděl s nebe byl. Neb hned oznamovali, že po odjití jich přijdou vlcí draví, neodpouštějíce stádu. A jakož byli falešní proroci v lidu židovském, že také i mezi křesťany budou mistři lživí etc. A protož sv. Petr toho obého znamenitě dotýče a vykladaje figuru zákona starého i vypisuje původ kněží křesťanských, kdež dí: Vy jste rod vy- volený, královské kněžstvo, lid svatý, lid dobytý, aby jste moci jeho zvěstovali, kterýž z temností povolal vás v předivné světlo své etc. A kterak sou k tomu přišli, to napřed oznamuje dí, že podle předvědění Boha otce, v posvěcení ducha, v poslu- šenství, v pokropení krve Krysta Ježíše. A dále dí: Dobro- řečený Bůh a otec pána našého Ježíše Krysta, jenž podle svého milosrdenství velikého, podruhé porodil nás v naději živou etc. A takoví jsouce podruhé porozeni, ne z semene poruši- tedlného, skrze slovo Boha živého, zůstávajícího na věky, přišli k oučastnosti zasloužení pána Jezu Krysta; i jsou porodu kněží; jakož svatý Ján dí: Učinil nás království a kněží, Bohu a otci svému etc. A o tom by mohlo mnoho písma vedeno býti, ale není toho potřebí, neb již můž známo býti, co máme za původ a za podstatu kněžství. Ale jakož obecně kněží i lidé obojí strany bráníce zlého kněze říkají: Když jest řádně svěcený, že slova mají moc etc. Protož toho krátce dotknem podle písem zákona Božího, co máme za řádné svěcení, že to, jakož sám pán Ježíš dí: Otče, posveť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest, a jakože ty mne poslal na svět i já posílám je, a za ně posvěcuji samého
96 fol. 13a: (neodpouště jíce) O původu kněžství křesťanských držíme a vyznáváme, že jakož chrám Šalomůnův byl figura a podobenství církve sv., tak podobně kněží levitského pokolení byli sou figura kněží křesťanských. A jakož toho chramu požívali sou židé dobří k dobrému, do času od Boha uloženého, tak i kněžství etc. Ale když přišla pravda, toho chrámu, i těch věcí, kteréž v něm byly, Kristus Ježíš, na kříži obětoval se Bohu otci, již jest nové svědectví spůsobil, a moc jeho učinil skrze vylití krve své. Protož dokonáno jest staré, kteréž neslo figuru pravdy těla Krystova na kříži obětovaného, i jeho církve sv. skrze smrť jeho vzplozené, aby již kněžstvo bylo netělesného rodu, poko- lení levitského, ale skrze něho vzplozené rodu jeho duchovního. Aby obětovali oběti vzácné Bohu otci v církvi sv. skrze Krysta Ježíše. A tak figury posluhovali sou pravdě, aby lidé měli pří- činu skrze věci stvořené a vidomé, bráti se, k nevidomému stvořiteli svému, aby jeho poznali, a v srdci zamilovali, a víru k němu zachovali. A na to jest Krystus přišel na tento svět, aby tomu dokonale posloužil, jakož dí: Aj jdu, Bože můj, abych učinil vůli tvou; a opět dí, že se zjevil poslední čas pro vás, aby jste skrze něho věrní byli Bohu; a tak, apoštolé milí, v tom sou se verně a pokorně zachovávali, což sou od Pána a Mistra svého viděli a slyšeli, tak sami činili a jiné témuž učili, a slovem i skutkem příklad dávajíce, utvrzovali, i místa budoucím pozůstavili, aby se od toho nikam nehýbali, a žadnému svésti nedali, by pak anděl s nebe byl. Neb hned oznamovali, že po odjití jich přijdou vlcí draví, neodpouštějíce stádu. A jakož byli falešní proroci v lidu židovském, že také i mezi křesťany budou mistři lživí etc. A protož sv. Petr toho obého znamenitě dotýče a vykladaje figuru zákona starého i vypisuje původ kněží křesťanských, kdež dí: Vy jste rod vy- volený, královské kněžstvo, lid svatý, lid dobytý, aby jste moci jeho zvěstovali, kterýž z temností povolal vás v předivné světlo své etc. A kterak sou k tomu přišli, to napřed oznamuje dí, že podle předvědění Boha otce, v posvěcení ducha, v poslu- šenství, v pokropení krve Krysta Ježíše. A dále dí: Dobro- řečený Bůh a otec pána našého Ježíše Krysta, jenž podle svého milosrdenství velikého, podruhé porodil nás v naději živou etc. A takoví jsouce podruhé porozeni, ne z semene poruši- tedlného, skrze slovo Boha živého, zůstávajícího na věky, přišli k oučastnosti zasloužení pána Jezu Krysta; i jsou porodu kněží; jakož svatý Ján dí: Učinil nás království a kněží, Bohu a otci svému etc. A o tom by mohlo mnoho písma vedeno býti, ale není toho potřebí, neb již můž známo býti, co máme za původ a za podstatu kněžství. Ale jakož obecně kněží i lidé obojí strany bráníce zlého kněze říkají: Když jest řádně svěcený, že slova mají moc etc. Protož toho krátce dotknem podle písem zákona Božího, co máme za řádné svěcení, že to, jakož sám pán Ježíš dí: Otče, posveť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest, a jakože ty mne poslal na svět i já posílám je, a za ně posvěcuji samého
Strana 97
— 91 — sebe, aby i oni posvěceni byli v pravdě. A kdyžby již takový nalezen byl v počtu lidí bohabojících, ještoby v pravdě tu podstatu kněžství měl, a nebo žeby o něm od jiných ta na- děje byla, že jest došel účastnosti pána Krysta a skrze něho toho duchovního kněžství, o němž napřed dotčeno. Takový pak má býti volen k kněžství od lidí bohabojících, a zvláště od zpravcův; neb pán Ježíš toho příklad dal, když nahoru odšel a přes celou noc modlil se. A povolav učedlníkův, vy- volil z nich 12. Tež i apoštolé učinili, když spolu byli v Je- ruzalemě i s jinými, a tehdy dva muže vyvolili, aby jeden z nich místo biskupství přijal, z něhož jest Jidáš vypadl. Jakož stojí psáno v skutcích apoštolských. Ale o zlých dí: Běželi sou a já jich neposlal; protož žádný sám sobě cti nemá při- jímati, ale povolán jsa, jako Aron; neb i toho předešli sou figury starého zákona, že né všickni bývali kněžími, aby službu v chrámě vedli, i jiné věci podle zákona konali, kteříž byli z rodu Aronova a z pokolení Levi, ale toliko zdraví a ušlechtilí na všech oudech. A tak sv. Pavel jako vykládaje tu figuru, na mnohých místech píše a zvlaště k Títovi a k Timoteovi, na- učení daváje, kterací mají býti voleni k takové znamenité a du- chovní službě, takto řka: Že mají býti bez ohyzdného hříchu; jakožto Boží úředníci né pišní, nehněviví, neopilí, nebijce, né mrzkého zisku žadostiví, ale přívětiví, dobrotiví, střizliví, spravedliví, svatí, zdrželiví, přidržíce se té věci, kteráž jest podle naučení věrného etc. A opět mezi jinou řečí dí: Že mají býti dobrého svědomí i svědectví, aby mohli ouřadné moci požívati, v naučení i v trestaní etc. A nežby byli na kněžství potvrzeni, aby byli prvé sku- šeni, mají-li k tomu dary, mimo některý obecný lid, kterýž mají učiti a zpravovati i trestati, netoliko slovem ale i pří- kladem. Protož dí: Jakož kde vzal dar a milost tou přisluhu- jíce. A opět oznamuje Apoštol řád zřízený pánem Krystem, kdež dí: Vstupuje na vysost, jaté vedl vězně, dal dary lidem. A podle těch darův dal některé apoštoly, některé proroky, jiné dobrých věcí zvěstovatele, jiné pastyře a učitele k dokonání svatých v dílo posluhování, k vzdělání těla Krystova. A tak známo jest široce z písem apoštolských i z řečí samého pána Krysta, že ouřadové v církvi sv. menší i větší, mají svěčováni býti darem Božím. Neb dí, z sebe a od sebe nejsme dosta- tečni. A opět: Beze mne nemužete nic učiniti, protož ten, kdož volen bývá k ouřadu i všickni s ním spolu, o jeho svě- cení zření prvotně mají míti k Bohu otci. Aby on skrze bi- skupa svrchovaného Krysta Ježíše, syna svého, posvětiti jeho ráčil na kněžství v pravdě učině přispoření milostí a darův ducha sv., jimiž by posluhoval užitečně v tom ouřadu; jakož Apoštol dí: Učinil nás služebníky nového svědectví, né literou, ale duchem, aby posluhovali né černidlem, ale duchem Boha živého etc. Poněvadž tím spůsobem učiniti ráčil pán Ježíš sám ten svrchovaný biskup maje všelikou moc na nebi i na zemi. A však při svěcení nových kněží tu čest vzložil na svého milého fol. 13 b. fol. 14 a.
— 91 — sebe, aby i oni posvěceni byli v pravdě. A kdyžby již takový nalezen byl v počtu lidí bohabojících, ještoby v pravdě tu podstatu kněžství měl, a nebo žeby o něm od jiných ta na- děje byla, že jest došel účastnosti pána Krysta a skrze něho toho duchovního kněžství, o němž napřed dotčeno. Takový pak má býti volen k kněžství od lidí bohabojících, a zvláště od zpravcův; neb pán Ježíš toho příklad dal, když nahoru odšel a přes celou noc modlil se. A povolav učedlníkův, vy- volil z nich 12. Tež i apoštolé učinili, když spolu byli v Je- ruzalemě i s jinými, a tehdy dva muže vyvolili, aby jeden z nich místo biskupství přijal, z něhož jest Jidáš vypadl. Jakož stojí psáno v skutcích apoštolských. Ale o zlých dí: Běželi sou a já jich neposlal; protož žádný sám sobě cti nemá při- jímati, ale povolán jsa, jako Aron; neb i toho předešli sou figury starého zákona, že né všickni bývali kněžími, aby službu v chrámě vedli, i jiné věci podle zákona konali, kteříž byli z rodu Aronova a z pokolení Levi, ale toliko zdraví a ušlechtilí na všech oudech. A tak sv. Pavel jako vykládaje tu figuru, na mnohých místech píše a zvlaště k Títovi a k Timoteovi, na- učení daváje, kterací mají býti voleni k takové znamenité a du- chovní službě, takto řka: Že mají býti bez ohyzdného hříchu; jakožto Boží úředníci né pišní, nehněviví, neopilí, nebijce, né mrzkého zisku žadostiví, ale přívětiví, dobrotiví, střizliví, spravedliví, svatí, zdrželiví, přidržíce se té věci, kteráž jest podle naučení věrného etc. A opět mezi jinou řečí dí: Že mají býti dobrého svědomí i svědectví, aby mohli ouřadné moci požívati, v naučení i v trestaní etc. A nežby byli na kněžství potvrzeni, aby byli prvé sku- šeni, mají-li k tomu dary, mimo některý obecný lid, kterýž mají učiti a zpravovati i trestati, netoliko slovem ale i pří- kladem. Protož dí: Jakož kde vzal dar a milost tou přisluhu- jíce. A opět oznamuje Apoštol řád zřízený pánem Krystem, kdež dí: Vstupuje na vysost, jaté vedl vězně, dal dary lidem. A podle těch darův dal některé apoštoly, některé proroky, jiné dobrých věcí zvěstovatele, jiné pastyře a učitele k dokonání svatých v dílo posluhování, k vzdělání těla Krystova. A tak známo jest široce z písem apoštolských i z řečí samého pána Krysta, že ouřadové v církvi sv. menší i větší, mají svěčováni býti darem Božím. Neb dí, z sebe a od sebe nejsme dosta- tečni. A opět: Beze mne nemužete nic učiniti, protož ten, kdož volen bývá k ouřadu i všickni s ním spolu, o jeho svě- cení zření prvotně mají míti k Bohu otci. Aby on skrze bi- skupa svrchovaného Krysta Ježíše, syna svého, posvětiti jeho ráčil na kněžství v pravdě učině přispoření milostí a darův ducha sv., jimiž by posluhoval užitečně v tom ouřadu; jakož Apoštol dí: Učinil nás služebníky nového svědectví, né literou, ale duchem, aby posluhovali né černidlem, ale duchem Boha živého etc. Poněvadž tím spůsobem učiniti ráčil pán Ježíš sám ten svrchovaný biskup maje všelikou moc na nebi i na zemi. A však při svěcení nových kněží tu čest vzložil na svého milého fol. 13 b. fol. 14 a.
Strana 98
98 — fol. 14b. otce, učiniv k němu za ně krásnou modlitbu, aby on jich sám posvětiti ráčil; jakož o tom napsáno jest, ve čtení sv. Jana v kap. 17. Protož tak nápodobně má se díti v církvi sv. při svěcení kněží, poněvadž Krystovo činění jest naše naučení. A potom pak biskup aby také učinil podle úřadu svého po- svěcení a potvrzení zevnitřní, skrze vzkládání rukou a promlu- vení slov příhodných k tomu. Protož již můž známo býti z řečí svrchu položených, kterak o původu kněží křesťanských držíme a za řádné svěcení máme; neb všickni, kteříž mají kněží v pravdě býti, musíť toho rodu byti stvoření nového, jsouce obnoveni a posvěceni skrze pomazání ducha sv. A pakli by kdo i z takových dary Boží potratil skrze hřích nebo blud, má jemu ouřad zase odjat býti, jakož pán Ježíš dí: Pilně zna- menej, zhřešíli bratr tvůj etc. a neposlechneliť a neopraví potre- staní řádném, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník; neb sůl zmařená k ničemuž se nehodí etc. A ratolest odřezaná od kořene, nemůž sama od sebe ovoce přinašeti. A sv. Pavel: Vy- vrzte zlé z prostředka sebe, aby malý kvas všecko těsto nezkazil. A poněvadž ten a takový, kterýžby prvé byl, skrze přijetí darův Božích světlem i solí, nebude užitečný; ovšem pak ten, kteryžby nikdy v pravdě nepřichálzel skrze pána Krysta k pod- statě kněžství, o němž se často zmínka děje; nechť pak sobě dovodí, čím chtí aneb kterak chtí, nebo kýmkoli, Jidášem nebo Kajfášem, neb Mojžišovou stolicí nicť nedovedou před Bohem, neb vešken smysl písma sv. tento jest, že nemůž ni- žádný knězem v pravdě býti, leč prvé přijde k tomu kněžství rodu semene slova Božího v člověku vnitřním duchovním, jakož sv. Petr dí: Vzdělavejte se v domy duchovní, kněžství sv., aby jste obětovali duchovní oběti vzácné Bohu skrze Ježíše Krysta. Neb každý tak má býti oudem církvi sv., jsa toho rodu kněze velikého. Neb tokoví oudové jednoty církve duchem sv. se zpravují, jakož dí sv. Pavel: Kteřížkoli duchem Božím se zpravují, ti jsou synové Boží. A opět: Bůh ducha syna svého dal v srdce vaše, volajícího: otče, otče. Protož toho rodu musí býti kněží církve sv., neb jim darův nedává, protož neměli z čeho posluhovati ani obětovati; neb sv. Petr dí, že knežstvo sv. abyste obětovali oběti vzácné Bohu skrze Krysta Ježíše. A sami od sebe v rodu tělesném toho nemohou míti, aby vzacně obětovali, poněvadž sami vzácni nejsou, a vzácni jinak býti nemohou, než skrze Krysta Ježíše; a neníliť skrze něho pomazán a požehnán, byť ho pak papež mazal, se všemi kar- dinály a biskupy, protoť nic nebude. A tež i papež, byť pak ode všech duchovních i světských byl vyvolen, potvrzován i mazán, i kterakkoli žehnán, nic sobě neprospějí, kdyží by ne- přišli k tomu, což píše sv. Pavel: Dobrořečený Bůh otec pána našého Ježíše Krysta, jenž požehnal nás v každém požehnání duchovním v nebeských věcech v Krystu; a jakož vyvolil nás v něm před ustavením světa, abychom byli světí a nepoškvr- nění před obličejem jeho v lásce etc. A tak známo jest široce, jakož napřed dotčeno, že ouřadové mají svěřováni býti v církvi
98 — fol. 14b. otce, učiniv k němu za ně krásnou modlitbu, aby on jich sám posvětiti ráčil; jakož o tom napsáno jest, ve čtení sv. Jana v kap. 17. Protož tak nápodobně má se díti v církvi sv. při svěcení kněží, poněvadž Krystovo činění jest naše naučení. A potom pak biskup aby také učinil podle úřadu svého po- svěcení a potvrzení zevnitřní, skrze vzkládání rukou a promlu- vení slov příhodných k tomu. Protož již můž známo býti z řečí svrchu položených, kterak o původu kněží křesťanských držíme a za řádné svěcení máme; neb všickni, kteříž mají kněží v pravdě býti, musíť toho rodu byti stvoření nového, jsouce obnoveni a posvěceni skrze pomazání ducha sv. A pakli by kdo i z takových dary Boží potratil skrze hřích nebo blud, má jemu ouřad zase odjat býti, jakož pán Ježíš dí: Pilně zna- menej, zhřešíli bratr tvůj etc. a neposlechneliť a neopraví potre- staní řádném, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník; neb sůl zmařená k ničemuž se nehodí etc. A ratolest odřezaná od kořene, nemůž sama od sebe ovoce přinašeti. A sv. Pavel: Vy- vrzte zlé z prostředka sebe, aby malý kvas všecko těsto nezkazil. A poněvadž ten a takový, kterýžby prvé byl, skrze přijetí darův Božích světlem i solí, nebude užitečný; ovšem pak ten, kteryžby nikdy v pravdě nepřichálzel skrze pána Krysta k pod- statě kněžství, o němž se často zmínka děje; nechť pak sobě dovodí, čím chtí aneb kterak chtí, nebo kýmkoli, Jidášem nebo Kajfášem, neb Mojžišovou stolicí nicť nedovedou před Bohem, neb vešken smysl písma sv. tento jest, že nemůž ni- žádný knězem v pravdě býti, leč prvé přijde k tomu kněžství rodu semene slova Božího v člověku vnitřním duchovním, jakož sv. Petr dí: Vzdělavejte se v domy duchovní, kněžství sv., aby jste obětovali duchovní oběti vzácné Bohu skrze Ježíše Krysta. Neb každý tak má býti oudem církvi sv., jsa toho rodu kněze velikého. Neb tokoví oudové jednoty církve duchem sv. se zpravují, jakož dí sv. Pavel: Kteřížkoli duchem Božím se zpravují, ti jsou synové Boží. A opět: Bůh ducha syna svého dal v srdce vaše, volajícího: otče, otče. Protož toho rodu musí býti kněží církve sv., neb jim darův nedává, protož neměli z čeho posluhovati ani obětovati; neb sv. Petr dí, že knežstvo sv. abyste obětovali oběti vzácné Bohu skrze Krysta Ježíše. A sami od sebe v rodu tělesném toho nemohou míti, aby vzacně obětovali, poněvadž sami vzácni nejsou, a vzácni jinak býti nemohou, než skrze Krysta Ježíše; a neníliť skrze něho pomazán a požehnán, byť ho pak papež mazal, se všemi kar- dinály a biskupy, protoť nic nebude. A tež i papež, byť pak ode všech duchovních i světských byl vyvolen, potvrzován i mazán, i kterakkoli žehnán, nic sobě neprospějí, kdyží by ne- přišli k tomu, což píše sv. Pavel: Dobrořečený Bůh otec pána našého Ježíše Krysta, jenž požehnal nás v každém požehnání duchovním v nebeských věcech v Krystu; a jakož vyvolil nás v něm před ustavením světa, abychom byli světí a nepoškvr- nění před obličejem jeho v lásce etc. A tak známo jest široce, jakož napřed dotčeno, že ouřadové mají svěřováni býti v církvi
Strana 99
99 — sv. darům Božím. A z toho pak ouřadu kněží církve sv. vě- ríme, že mají křtiti tak, jakož jim pan Ježíš rozkázal etc. Patz in iram illa 1). Tímto svrchu psaním krátkým. Ale řekl by někdo. Věříteliž takové býti v Římské církvi kněží, ještoby tak v pravdě byli a tu ouřadnou moc měli skrze pravdu ducha sv. K tomu odpovíme, že věříme beze všeho pochybení, že jsou byli a jsou i podnes v Římském císařství. Ale s strany ouřadu moci zlých papežův i všech prelatův takových, ješto, což mluví, toho skutkem zapírají. Nevěříme při nich pravdy ouřadu apoštolského, neb psáno jest, že v zlovolnou duši ne- vejde duch moudrosti, aniž bude přebývati v těle poddaném hříchu. Ale z strany původu sv. Petra, vyznáváme při všech těch, až dosyc chvíle, kteříž sou zůstavali a zůstavají v pod- statných věcech víry pána Krysta, na nichž záleží život kře- sťanský. Ale strany odpírání těm a při těch, kteříž v svém pů- vodu rady jednomyslné nemají, z moudrosti ducha sv. Neb kdož sou nepřišli k životu pravému křesťanskému, také sou ne- mohli přijíti ouřadné moci, skrze pomazání ducha sv. Neb písma svědčí, že takovým neslíbil Bůh dati darův svých. Ale nezapírámeť, byť nebyli v Římské církvi, neb i tento původ, v kterémž sme, však jde tím původem, kterýž jest byl v Římě za sv. Petra, neb jest jedna víra všech oudův církve sv. A my se k tomu přiznáváme, že srdcem věříme a ústy vy- znáváme, jakož napřed o tom psáno. A to, což při nás jest, držíme, že se stalo té víry obnovení a opravení skrze moc a moudrost ducha sv., kteráž byla porušená v kněžích i v lidech skrze hříchy a smysly zlé z moudrosti tělesné. A s strany té jest naše oddělení od úřadu moci papeže, nechtíc jich učastni býti v tom zlém, v čemž sou zjevni, neb o tom psáno: Od- dělte se od nich, a nečistého se nic nedotýkejte etc. A opět dí: Vijděte z prostředka jich, aby jste nebyli účastni hříchů jich a nepřijali na se z ran jich. A tak nám pře jest o zlé kněží, ješto nemají v pravdě původu i víry pána Krysta v životě kře- sťanském. O nichž písma svědčí, že sou poškvrněni a zlořečeni i s těmi věcmi, kteréž činí, a k každému skutku dobrému ne- hodní. A o to jest naše pře, že více sluší poslouchati Boha než lidí zlých, neb oni mluví i píší, že při nejhorších jest úřadná moc tak užitečná, jako při nejlepších etc. Jakož již sami ti doktoři a mistři životův zlých kněžských nezastávají i papežova, jedno uřád, a to vždy vedou, že skrze nejhoršího jako skrze nejlepšího všecky věci pán Bůh činí, což jest po- třebí lidem k užitku spasení, ale první doktoří staří nesrov- návají se s těmito neb sou nepřidávali té moci zlým, ale písma pozůstavili, aby takové z kněžství zsazovali a trestali, a při jich služebnostech nikoli nebývali, nechtíli jich účastni býti, ale jako od hadův utíkali, jakož v jích právích ty věci psány jsou. Také někteří doctorové píší, jakž počala církev v zboží růsti, tak v cnostech hyne, a tak známo jest z písem fol. 15 b. fol. 15 a. 1) Такъ и въ оригиналѣ. Вѣроятно: Раx in iram illam.
99 — sv. darům Božím. A z toho pak ouřadu kněží církve sv. vě- ríme, že mají křtiti tak, jakož jim pan Ježíš rozkázal etc. Patz in iram illa 1). Tímto svrchu psaním krátkým. Ale řekl by někdo. Věříteliž takové býti v Římské církvi kněží, ještoby tak v pravdě byli a tu ouřadnou moc měli skrze pravdu ducha sv. K tomu odpovíme, že věříme beze všeho pochybení, že jsou byli a jsou i podnes v Římském císařství. Ale s strany ouřadu moci zlých papežův i všech prelatův takových, ješto, což mluví, toho skutkem zapírají. Nevěříme při nich pravdy ouřadu apoštolského, neb psáno jest, že v zlovolnou duši ne- vejde duch moudrosti, aniž bude přebývati v těle poddaném hříchu. Ale z strany původu sv. Petra, vyznáváme při všech těch, až dosyc chvíle, kteříž sou zůstavali a zůstavají v pod- statných věcech víry pána Krysta, na nichž záleží život kře- sťanský. Ale strany odpírání těm a při těch, kteříž v svém pů- vodu rady jednomyslné nemají, z moudrosti ducha sv. Neb kdož sou nepřišli k životu pravému křesťanskému, také sou ne- mohli přijíti ouřadné moci, skrze pomazání ducha sv. Neb písma svědčí, že takovým neslíbil Bůh dati darův svých. Ale nezapírámeť, byť nebyli v Římské církvi, neb i tento původ, v kterémž sme, však jde tím původem, kterýž jest byl v Římě za sv. Petra, neb jest jedna víra všech oudův církve sv. A my se k tomu přiznáváme, že srdcem věříme a ústy vy- znáváme, jakož napřed o tom psáno. A to, což při nás jest, držíme, že se stalo té víry obnovení a opravení skrze moc a moudrost ducha sv., kteráž byla porušená v kněžích i v lidech skrze hříchy a smysly zlé z moudrosti tělesné. A s strany té jest naše oddělení od úřadu moci papeže, nechtíc jich učastni býti v tom zlém, v čemž sou zjevni, neb o tom psáno: Od- dělte se od nich, a nečistého se nic nedotýkejte etc. A opět dí: Vijděte z prostředka jich, aby jste nebyli účastni hříchů jich a nepřijali na se z ran jich. A tak nám pře jest o zlé kněží, ješto nemají v pravdě původu i víry pána Krysta v životě kře- sťanském. O nichž písma svědčí, že sou poškvrněni a zlořečeni i s těmi věcmi, kteréž činí, a k každému skutku dobrému ne- hodní. A o to jest naše pře, že více sluší poslouchati Boha než lidí zlých, neb oni mluví i píší, že při nejhorších jest úřadná moc tak užitečná, jako při nejlepších etc. Jakož již sami ti doktoři a mistři životův zlých kněžských nezastávají i papežova, jedno uřád, a to vždy vedou, že skrze nejhoršího jako skrze nejlepšího všecky věci pán Bůh činí, což jest po- třebí lidem k užitku spasení, ale první doktoří staří nesrov- návají se s těmito neb sou nepřidávali té moci zlým, ale písma pozůstavili, aby takové z kněžství zsazovali a trestali, a při jich služebnostech nikoli nebývali, nechtíli jich účastni býti, ale jako od hadův utíkali, jakož v jích právích ty věci psány jsou. Také někteří doctorové píší, jakž počala církev v zboží růsti, tak v cnostech hyne, a tak známo jest z písem fol. 15 b. fol. 15 a. 1) Такъ и въ оригиналѣ. Вѣроятно: Раx in iram illam.
Strana 100
100 — fol. 16 a. těch běhův, že sou jim netrpěli jich zlosti zjevné. Jakož jednomu papeži oči vyloupili a druhého pro cizoložstvo za- bili, a jednoho roku čtyřikrát se měnili na té stolici. Jakož o tom oni také mají psáno, ano jeden papež mluvil, že pro častá zsazování papežův, častokrat ta stolice totiž úřadná moc bývala raňována kacířstvím svatokupeckým. A poněvadž jest kacířstvím svatokupeckým často raňována, jižť jest mohla dávno umříti. Také sobě první nevážili tak vysoce jich moci ouřadné, neb což jeden ústavil, to druhý zrušil, tak že což i kněží na- světil, museli jej potupiti, a sami kněžství nechati, protož zlíť sou to důvodové nynejších prelatův o té úřadné moci. Neb byť pak byla při některých papežích velmi pevná a mocná i užitečná k spasení již těmi přičinami mohlať se jest porušiti dávno. Jakož písma svědčí, že víra bez skutkův mrtvá jest, jak tělo bez duše. A sami tak drží, že ten ouřad při žadném býti nemůž, kdož v pravdě víry pána Krysta nemá. Protož my nemůžem věřiti při takových ouřadu v pravdě, kteříž nemají skutkův víry a jsou v tom původu nebezpečném odstoupivše od přikladu Krystova i od naučení Ducha jeho sv. Ale při těch věříme, kteříž zůstávají vždy jedni po druhých, zachovávajíce se v podstatných věcech, víry a lásky, následujíce prvních, ačkoli v malém počtu. Neb to písma oznamují, že malé stádce Krystovo jest, a cesta ouzká, po níž málo lidí jde. A také toho figura předešla, že těch málo bylo, kteříž zůstali při Jeruzalému, kdež byl chrám, kterýž byl podobenství církve sv. a Jeruzaléma toho lidu pokojného, k němuž pán Ježíš mluvil, řka: Pokoj můj dávám vám, né jako svět dává, já dávám vám, budete míti v světě nátisk, ale ve mně pokoj. Protož kteří sou kde koli zůstali po všem světě kněží v té pravdě duchu pokojného a srdce laskavého, trpíce pro spra- vedlivost od světa, tiť mají úřad užitečný a k spasení prospěšný. Neb sou kněží v domu Božím, obětujíce oběti duchovní, vzácné Bohu skrze Krysta Ježíše, jakož napřed o tom dotčeno. Ale tito, kteříž sou se oddělili od toho chrámu zboru Božího první církve sv., sou podobni oněm, kteříž sou byli odstoupili od rodu Davidova, a odešli od Jeruzaléma, a opustili chrám i slou- žili bohům cizým, podavše se králi Jeroboámovi, kterýž jest byl původ těch hříchův i všeho zlého. Tak tito odstoupili od Krysta Ježíše, ukřižovaného, jenž jest rod Davida v pravdě a opustili pokoj Boží, s světem se upokojivše a spojivše, aby s ním jedno byli, a od žádného netrpěli z lásky. Ale mocí jedni proti druhým povstávali a skrze boje přemahali, a pokojný lid trápili i hrdla zbovovali (sic), protož příliš sou daleko odešli od chrámu, jenž jest církev sv., protož ouřadné moci apoštolské, kteráž jest při jich následovnících v církvi sv. při této není, co o tom smysliti, než že jest moc prostě světská. A co se praví, býti v úřadě apoštolském, to jest toliko, k oklamání; jako koflík zlatý, v němž plno ohavnosti. A církev sv. toto má vlastní, když jest v ouzkosti, tehdy roste, když protivenství trpí, tehdy ktve, když se tupí, tehdy prospívá, zabita jsuc přemahá, fol. 16 b.
100 — fol. 16 a. těch běhův, že sou jim netrpěli jich zlosti zjevné. Jakož jednomu papeži oči vyloupili a druhého pro cizoložstvo za- bili, a jednoho roku čtyřikrát se měnili na té stolici. Jakož o tom oni také mají psáno, ano jeden papež mluvil, že pro častá zsazování papežův, častokrat ta stolice totiž úřadná moc bývala raňována kacířstvím svatokupeckým. A poněvadž jest kacířstvím svatokupeckým často raňována, jižť jest mohla dávno umříti. Také sobě první nevážili tak vysoce jich moci ouřadné, neb což jeden ústavil, to druhý zrušil, tak že což i kněží na- světil, museli jej potupiti, a sami kněžství nechati, protož zlíť sou to důvodové nynejších prelatův o té úřadné moci. Neb byť pak byla při některých papežích velmi pevná a mocná i užitečná k spasení již těmi přičinami mohlať se jest porušiti dávno. Jakož písma svědčí, že víra bez skutkův mrtvá jest, jak tělo bez duše. A sami tak drží, že ten ouřad při žadném býti nemůž, kdož v pravdě víry pána Krysta nemá. Protož my nemůžem věřiti při takových ouřadu v pravdě, kteříž nemají skutkův víry a jsou v tom původu nebezpečném odstoupivše od přikladu Krystova i od naučení Ducha jeho sv. Ale při těch věříme, kteříž zůstávají vždy jedni po druhých, zachovávajíce se v podstatných věcech, víry a lásky, následujíce prvních, ačkoli v malém počtu. Neb to písma oznamují, že malé stádce Krystovo jest, a cesta ouzká, po níž málo lidí jde. A také toho figura předešla, že těch málo bylo, kteříž zůstali při Jeruzalému, kdež byl chrám, kterýž byl podobenství církve sv. a Jeruzaléma toho lidu pokojného, k němuž pán Ježíš mluvil, řka: Pokoj můj dávám vám, né jako svět dává, já dávám vám, budete míti v světě nátisk, ale ve mně pokoj. Protož kteří sou kde koli zůstali po všem světě kněží v té pravdě duchu pokojného a srdce laskavého, trpíce pro spra- vedlivost od světa, tiť mají úřad užitečný a k spasení prospěšný. Neb sou kněží v domu Božím, obětujíce oběti duchovní, vzácné Bohu skrze Krysta Ježíše, jakož napřed o tom dotčeno. Ale tito, kteříž sou se oddělili od toho chrámu zboru Božího první církve sv., sou podobni oněm, kteříž sou byli odstoupili od rodu Davidova, a odešli od Jeruzaléma, a opustili chrám i slou- žili bohům cizým, podavše se králi Jeroboámovi, kterýž jest byl původ těch hříchův i všeho zlého. Tak tito odstoupili od Krysta Ježíše, ukřižovaného, jenž jest rod Davida v pravdě a opustili pokoj Boží, s světem se upokojivše a spojivše, aby s ním jedno byli, a od žádného netrpěli z lásky. Ale mocí jedni proti druhým povstávali a skrze boje přemahali, a pokojný lid trápili i hrdla zbovovali (sic), protož příliš sou daleko odešli od chrámu, jenž jest církev sv., protož ouřadné moci apoštolské, kteráž jest při jich následovnících v církvi sv. při této není, co o tom smysliti, než že jest moc prostě světská. A co se praví, býti v úřadě apoštolském, to jest toliko, k oklamání; jako koflík zlatý, v němž plno ohavnosti. A církev sv. toto má vlastní, když jest v ouzkosti, tehdy roste, když protivenství trpí, tehdy ktve, když se tupí, tehdy prospívá, zabita jsuc přemahá, fol. 16 b.
Strana 101
101 — trestána jsuc, srozumívá a tehdy stojí, když se vidí přemo- žena býti. Protož z těch ze všech věcí, kteréž jsme v jistotě zvěděli, těchto mnohých let při nich skrze svědectví mnohých písem, a také skutky jich zjevné, i ty takové důvody duchu Božímu odporné poznali sme jistě, že nejsou ti preláti úředníci církve sv., ale sou můži světští, jako jiná knížata světská podle dů- stojenství svého, jakož jím dal císař. A potom se více zejměli (sic) náměstkové Sylvestrovi. A jakž kteří mohli dojíti cti a chvály a zboží na světě, tak se zejměli a zboží sobě opa- novali. Protož oni nejsou vládaří mezi křesťany věrnými, u víře pána Krysta aby je zpravovali, z lásky, duchem pravdy, ale sou vládaří světa, jako jíni lidé světští, horší neb lepší, podle svého přirození nebo obyčejův. A o to jest všecka naše pře, že oni nejsou úředníci církve sv., neb nezůstali v pravdě původu víry pána Krysta, aniž mají života křesťan- ského. Ovšem pak není při nich ouřadné moci, kteráž zaleží na daru ducha sv., z něhož jest moc k svázaní a rozvázaní a umění klíčův. Ale řeklby někdo, patře k řečem těmto, že potupujem a odsuzujem na zatracení všecky, kteříž sou v poslušenství římské církve, od přijetí Constantina pod víru a Sylvestra bo- hatství. K tomu se my neznáme. Nebo jakož nepotupujem v In- dické církvi vyvolených Božích, i v Recké, též i v Římské. Neb těch věcí figury předešly. Že když Šalamůn udělal chrám jménu Božímu, potom také udělal modlám. A protož Bůh dopustil pro hříchy rozdělení lidu, tak že se veliké množství k modlám obratilo a falešné proroky mělo, až potom ten chrám zkažen a lid mezi národy rozptýlen a do Babilona veden. Ale však všech časův pán Bůh nepřestal sluh svých posílati a lid k jmenu svému vybírati; jakož toho času bylo, když se Eliášovi domnělo, žeby všickni byli zhubeni, kteříž se hledali pánu Bohu líbiti, v tom lidu Izraelském. Odpověď Božská řekla: Sedm tisícův mužů mám etc. Protož v tomto psaní nedotýče toho, což do- brého bylo a jest; ale rádi sme tomu, že sou svatí byli, neb jich žádáme, účastni býti. Ale to se oznamuje, ce se zjevného zlého stalo, písmu sv. odporného. A těchto časů vidíme ty věci skutečně. Neb zlé jest příliš rozmnoženo od nejvišších do nej- nižších, ač tomu neodpíráme, že i toho času můž pán Bůh míti své v Římské církvi. Ale v původu jich a v moci ouřadu nad tím se jest pochybilo pro skutky zlé, a také věci odporné víře pravé křesťanské, kterežto sou zjevné, že se i lid ustavují zle k spasení, bez pravdy, víry, lásky v náději mylné. A druhé, že lid vešken potupují a odsuzují k zbavení hrdla, i k zatra- cení, kterýž jím není ve všem poddán, podle ustavení jich, ježto můž býti mnoho svatých okolo Jeruzaléma, v zemích Izrael- ských i jiných, kdeč sou koli křešťané věrní, i mezi pohany, podle původu první církve, ješto nikdy nebyli v poslušenství Římského kostela. Také církev Indická, ješto sou země veliké křesťanské pod Jánem popem. Jakož dva byla přitomna v Praze, fol. 17 a.
101 — trestána jsuc, srozumívá a tehdy stojí, když se vidí přemo- žena býti. Protož z těch ze všech věcí, kteréž jsme v jistotě zvěděli, těchto mnohých let při nich skrze svědectví mnohých písem, a také skutky jich zjevné, i ty takové důvody duchu Božímu odporné poznali sme jistě, že nejsou ti preláti úředníci církve sv., ale sou můži světští, jako jiná knížata světská podle dů- stojenství svého, jakož jím dal císař. A potom se více zejměli (sic) náměstkové Sylvestrovi. A jakž kteří mohli dojíti cti a chvály a zboží na světě, tak se zejměli a zboží sobě opa- novali. Protož oni nejsou vládaří mezi křesťany věrnými, u víře pána Krysta aby je zpravovali, z lásky, duchem pravdy, ale sou vládaří světa, jako jíni lidé světští, horší neb lepší, podle svého přirození nebo obyčejův. A o to jest všecka naše pře, že oni nejsou úředníci církve sv., neb nezůstali v pravdě původu víry pána Krysta, aniž mají života křesťan- ského. Ovšem pak není při nich ouřadné moci, kteráž zaleží na daru ducha sv., z něhož jest moc k svázaní a rozvázaní a umění klíčův. Ale řeklby někdo, patře k řečem těmto, že potupujem a odsuzujem na zatracení všecky, kteříž sou v poslušenství římské církve, od přijetí Constantina pod víru a Sylvestra bo- hatství. K tomu se my neznáme. Nebo jakož nepotupujem v In- dické církvi vyvolených Božích, i v Recké, též i v Římské. Neb těch věcí figury předešly. Že když Šalamůn udělal chrám jménu Božímu, potom také udělal modlám. A protož Bůh dopustil pro hříchy rozdělení lidu, tak že se veliké množství k modlám obratilo a falešné proroky mělo, až potom ten chrám zkažen a lid mezi národy rozptýlen a do Babilona veden. Ale však všech časův pán Bůh nepřestal sluh svých posílati a lid k jmenu svému vybírati; jakož toho času bylo, když se Eliášovi domnělo, žeby všickni byli zhubeni, kteříž se hledali pánu Bohu líbiti, v tom lidu Izraelském. Odpověď Božská řekla: Sedm tisícův mužů mám etc. Protož v tomto psaní nedotýče toho, což do- brého bylo a jest; ale rádi sme tomu, že sou svatí byli, neb jich žádáme, účastni býti. Ale to se oznamuje, ce se zjevného zlého stalo, písmu sv. odporného. A těchto časů vidíme ty věci skutečně. Neb zlé jest příliš rozmnoženo od nejvišších do nej- nižších, ač tomu neodpíráme, že i toho času můž pán Bůh míti své v Římské církvi. Ale v původu jich a v moci ouřadu nad tím se jest pochybilo pro skutky zlé, a také věci odporné víře pravé křesťanské, kterežto sou zjevné, že se i lid ustavují zle k spasení, bez pravdy, víry, lásky v náději mylné. A druhé, že lid vešken potupují a odsuzují k zbavení hrdla, i k zatra- cení, kterýž jím není ve všem poddán, podle ustavení jich, ježto můž býti mnoho svatých okolo Jeruzaléma, v zemích Izrael- ských i jiných, kdeč sou koli křešťané věrní, i mezi pohany, podle původu první církve, ješto nikdy nebyli v poslušenství Římského kostela. Také církev Indická, ješto sou země veliké křesťanské pod Jánem popem. Jakož dva byla přitomna v Praze, fol. 17 a.
Strana 102
102 fol. 17b. fol. 18 a. vypravujíce, kterak se tam mají. Také Rekové s nimiž Raci, Bulgaři i jiní, kteříž odstoupili od papeže před čtyrmi sty lety napsavše jemu list na celé kůži pargamenové, tři slova: Moc tvou víme, píchu známe, a lakomství tvého nemůžem nasytiti. Také sme slyšeli řeč od těch, kteříž se praví býti v původu první církve, že hned, když přijal Sylvester ty věci napřed po- věděné, že jemu nepovolil tovaryš Petr, a že byl řekl: Nemáme toho příkladu ani naučení od Pána Krysta a od předkův naších apoštolův. A on Sylvestr, že ho k tomu nutil chvále prospěch, jakož o něm napřed dotknuto; a on vždy odpíral jemu pravě, že nemá býti taková věc mezi křesťany, a zvláště při kněžích, aby obohaceni byli a panovali. A on zase že jemu hrozil a řka: Nepovolíš-li nic, nedámť místa na zemi. A že jemu zase odpověděl: Nedáš mi li místa na zemi, ale dá mi pán Bůh v nebi. Protož těžké jest to, poněvadž ne by sněm o to udělal, jakož napřed o tom dotčeno, ale jsouce dva ještě tovaryš jeho nepovolil, ten, kteryž byl povolán s ním. Než potom neodpíráme, by někteří nepovolili z přikázaní císařova, nemohouce trpěti od moci jeho, před kterouž se krýli. A tak ty odpornosti všecky časy jdou od počátku, když se to stalo. A on také nepřestává moci požívati nad těmi, kdež jemu nepovolují v tom, a ve všem poddáni nejsou; a k tomu rozumem vtipným důvod má mužův mnohých moudrých podle těla, aby toho všeho dovedli, což chce. Ale k tomu písma nikdyž apoštolského není, aniž můž duvo- diti těch věcí, kdož ho v pravém smyslu a zdravém rozumu požívá, aby skrze bohatství zemské, a chválu světskou, a moc meče k vylévaní krve, k prospěchu bylo, přijíti kněžím kře- sťanským. Než tomuť neodpíráme, by ty věci nemohly napo- mocny býti lidem k spasení, skrze ty, komuž to přisluší, jakož dí, že né nadarmo kníže meč nese, ale ku pomstě zlým a k chvále dobrým etc. Ale tuto, jakož písma svědectví vydá- vají a skutkové zjevně ukazují, že to kněžstvo tohoto času od nejvišších do nejnižších obecné zemské věci čeníchají, opa- trnost těla majíce, kteráž smrť jest duše, a moudrost, kteráž ne- přítelkyně Bohu jest a zakonu Ducha sv. není poddána, a to skutkové jich na ně vykládají, že se tak opatrně mají, a moudře, aby tak světa požívali, a tělesný život provodili, a za duchovní jmíni byli, aby sobě obé dvé obdrželi, a v světě přidědili, prvotnost zemských věcí i nebeských, a od lidí za to jmíni byli, a v tom ješte se toho domyslili aby jím v tom nemohlo překažíno býti od císaře v světě nejviššího, hamfestu sobě do- byli na to. A potom opět podrahně let druhý císař jím toho po- tvrdil, hamfest obnovil. Neb ještě těch časův tím bezpečni nebyli, neb nebyli tak opanovali, jako tohoto času císaře kralův i Říman. Nebo ještě některé zsazovali i trestali; nebo v právích stojí psáno, kterak jeden papež žaluje, že pro častá zsazování papežův, ta stolice kacířstvím svatokupeckým často jest raňována etc. A jakož opět v kronikách se shledává, že Beneš papež, kterýž na místo Štěfána papeže vstoupil, vystrčen
102 fol. 17b. fol. 18 a. vypravujíce, kterak se tam mají. Také Rekové s nimiž Raci, Bulgaři i jiní, kteříž odstoupili od papeže před čtyrmi sty lety napsavše jemu list na celé kůži pargamenové, tři slova: Moc tvou víme, píchu známe, a lakomství tvého nemůžem nasytiti. Také sme slyšeli řeč od těch, kteříž se praví býti v původu první církve, že hned, když přijal Sylvester ty věci napřed po- věděné, že jemu nepovolil tovaryš Petr, a že byl řekl: Nemáme toho příkladu ani naučení od Pána Krysta a od předkův naších apoštolův. A on Sylvestr, že ho k tomu nutil chvále prospěch, jakož o něm napřed dotknuto; a on vždy odpíral jemu pravě, že nemá býti taková věc mezi křesťany, a zvláště při kněžích, aby obohaceni byli a panovali. A on zase že jemu hrozil a řka: Nepovolíš-li nic, nedámť místa na zemi. A že jemu zase odpověděl: Nedáš mi li místa na zemi, ale dá mi pán Bůh v nebi. Protož těžké jest to, poněvadž ne by sněm o to udělal, jakož napřed o tom dotčeno, ale jsouce dva ještě tovaryš jeho nepovolil, ten, kteryž byl povolán s ním. Než potom neodpíráme, by někteří nepovolili z přikázaní císařova, nemohouce trpěti od moci jeho, před kterouž se krýli. A tak ty odpornosti všecky časy jdou od počátku, když se to stalo. A on také nepřestává moci požívati nad těmi, kdež jemu nepovolují v tom, a ve všem poddáni nejsou; a k tomu rozumem vtipným důvod má mužův mnohých moudrých podle těla, aby toho všeho dovedli, což chce. Ale k tomu písma nikdyž apoštolského není, aniž můž duvo- diti těch věcí, kdož ho v pravém smyslu a zdravém rozumu požívá, aby skrze bohatství zemské, a chválu světskou, a moc meče k vylévaní krve, k prospěchu bylo, přijíti kněžím kře- sťanským. Než tomuť neodpíráme, by ty věci nemohly napo- mocny býti lidem k spasení, skrze ty, komuž to přisluší, jakož dí, že né nadarmo kníže meč nese, ale ku pomstě zlým a k chvále dobrým etc. Ale tuto, jakož písma svědectví vydá- vají a skutkové zjevně ukazují, že to kněžstvo tohoto času od nejvišších do nejnižších obecné zemské věci čeníchají, opa- trnost těla majíce, kteráž smrť jest duše, a moudrost, kteráž ne- přítelkyně Bohu jest a zakonu Ducha sv. není poddána, a to skutkové jich na ně vykládají, že se tak opatrně mají, a moudře, aby tak světa požívali, a tělesný život provodili, a za duchovní jmíni byli, aby sobě obé dvé obdrželi, a v světě přidědili, prvotnost zemských věcí i nebeských, a od lidí za to jmíni byli, a v tom ješte se toho domyslili aby jím v tom nemohlo překažíno býti od císaře v světě nejviššího, hamfestu sobě do- byli na to. A potom opět podrahně let druhý císař jím toho po- tvrdil, hamfest obnovil. Neb ještě těch časův tím bezpečni nebyli, neb nebyli tak opanovali, jako tohoto času císaře kralův i Říman. Nebo ještě některé zsazovali i trestali; nebo v právích stojí psáno, kterak jeden papež žaluje, že pro častá zsazování papežův, ta stolice kacířstvím svatokupeckým často jest raňována etc. A jakož opět v kronikách se shledává, že Beneš papež, kterýž na místo Štěfána papeže vstoupil, vystrčen
Strana 103
103 — jest z papežství, a pro peníze místo něho učiněn jest papežem Ján biskup Salimenský, jemuž dali jméno Sylvester. Potom tento zsazen, a opět Beneš k papežství navrácen a potom opět týž Beneš zsazen a papežství dáno Jánovi arcipryštovi, jemuž přezděli Rehoř, a ten opět od Jindřicha, císaře zsazen a za hory nesen a to se vše jednoho leta dálo. A protož k volení papeže dáno právo v listu Jindřichovi císařovi zapsané a tak mnoho se toho dálo, jakož písma těch běhův široce to oznamují. Protož sluší pilně znamenati při těch papežích, jaké jest nebezpečenství o spasení. Neb se to jistě shledává, že ta moc ouřadná šla po přizui a po osobách, a moci přemaháním jedni druhých, a neb císařskou, a neb Riman. Neb opět docházeli toho skrze peníze, a neb umění pohanské, jakožto Agnes, o níž píše Cestrensis, kteráž sloula Ján z Englie, že byla dvě leta papežem a pět měsícův po papeži, jménem Lvu; a tak i podnes jde podle toho. Protož potřebí se v tom opatřiti a i na to pohlediti a po- rozuměti o církvi první, skrze apoštoly zpravované, a kterak sou jedni druhé po sobě zůstavili a v ty ouřady vyvolovali a ustavovali, jakož o tom napřed dotčeno o svatostí kněžství, protož potřebí srozuměti pro své spasení každému, z koho po- chodí moc a skrze koho a komu, a kdo sou ti, ješto jedni druhým posluhují; jakož dí: Co jest Apollo a co jest Petr a co Pavel, slouhy toho, jemuž ste vy uvěřili. A tak tito prvotnost ducha majíce, na nichž základ mají všickni potomní vzdělavati církev sv. Neb oni prvotně sou založili na Krystu Ježíši a však sobě toho nepřidávali, ale ještě ty trestali, kdož k ním tak chtěli zření míti. A toto pak hříšnému člověku aneb tomu zboru navrch v hříších vzrostlému, jakož píší jich učení pochlebníci, někteří jemu samému to přidávajíc, že skrze něho pochodí všecka moc duchovní. A v některém místě píší, při- dávajíc kardinaly i jiné kněmu. To jest těžká věc a víře pána Krysta odporná, přičítati to a přidávati člověku hříšnému, v hříších smrtedlných rozmnoženému s jeho zborem spolu se- braných hříšnikův navrch vzrostlých v hříších, což příleží lidu sv. v ctnostech rozplozenému s Krystem Ježíšem, z jehož plnosti berou dary k užitku života věčného. A ti spolu sebraní, kteříž tak prvotně v církvi sv. jsou podle zřízení prvních k tomu vyvoleni sou užiteční spolu oudom církve sv. z toho, což mají z Boha, skrze Krysta Ježíše v duchu sv. k nabytí moci, moudrosti i milosti. A tak jakož dí: Napomínáni býváme pro vaše napomínaní, potěšeni bý- váme pro vaše potěšení, a tak jím posluhují k zrostu i k se- trvání k životu večnému. Také i těm, kdož přicházejí skrze předešlou milost Boží, a k tomu se doveřili v naučení jich, takovím posluhují k rodu novému. Jakož dí Apoštol: Já sem vás porodil. A to tak za dobré zvěstovaní jest moc Boží kaž- dému věřicímu k spasení. A tak služebnost z moci úřadné církve i sv., kterouž má z Boha, skrze Krysta Ježíše v duchu sv. jest tak užitečná a prospěšná, že by byl člověk mrtvý na duši skrze hříchy, ožive skrze ní, aneb jsa syn ďablů, bude syn Boží, fol. 18 b. fol. 19 a.
103 — jest z papežství, a pro peníze místo něho učiněn jest papežem Ján biskup Salimenský, jemuž dali jméno Sylvester. Potom tento zsazen, a opět Beneš k papežství navrácen a potom opět týž Beneš zsazen a papežství dáno Jánovi arcipryštovi, jemuž přezděli Rehoř, a ten opět od Jindřicha, císaře zsazen a za hory nesen a to se vše jednoho leta dálo. A protož k volení papeže dáno právo v listu Jindřichovi císařovi zapsané a tak mnoho se toho dálo, jakož písma těch běhův široce to oznamují. Protož sluší pilně znamenati při těch papežích, jaké jest nebezpečenství o spasení. Neb se to jistě shledává, že ta moc ouřadná šla po přizui a po osobách, a moci přemaháním jedni druhých, a neb císařskou, a neb Riman. Neb opět docházeli toho skrze peníze, a neb umění pohanské, jakožto Agnes, o níž píše Cestrensis, kteráž sloula Ján z Englie, že byla dvě leta papežem a pět měsícův po papeži, jménem Lvu; a tak i podnes jde podle toho. Protož potřebí se v tom opatřiti a i na to pohlediti a po- rozuměti o církvi první, skrze apoštoly zpravované, a kterak sou jedni druhé po sobě zůstavili a v ty ouřady vyvolovali a ustavovali, jakož o tom napřed dotčeno o svatostí kněžství, protož potřebí srozuměti pro své spasení každému, z koho po- chodí moc a skrze koho a komu, a kdo sou ti, ješto jedni druhým posluhují; jakož dí: Co jest Apollo a co jest Petr a co Pavel, slouhy toho, jemuž ste vy uvěřili. A tak tito prvotnost ducha majíce, na nichž základ mají všickni potomní vzdělavati církev sv. Neb oni prvotně sou založili na Krystu Ježíši a však sobě toho nepřidávali, ale ještě ty trestali, kdož k ním tak chtěli zření míti. A toto pak hříšnému člověku aneb tomu zboru navrch v hříších vzrostlému, jakož píší jich učení pochlebníci, někteří jemu samému to přidávajíc, že skrze něho pochodí všecka moc duchovní. A v některém místě píší, při- dávajíc kardinaly i jiné kněmu. To jest těžká věc a víře pána Krysta odporná, přičítati to a přidávati člověku hříšnému, v hříších smrtedlných rozmnoženému s jeho zborem spolu se- braných hříšnikův navrch vzrostlých v hříších, což příleží lidu sv. v ctnostech rozplozenému s Krystem Ježíšem, z jehož plnosti berou dary k užitku života věčného. A ti spolu sebraní, kteříž tak prvotně v církvi sv. jsou podle zřízení prvních k tomu vyvoleni sou užiteční spolu oudom církve sv. z toho, což mají z Boha, skrze Krysta Ježíše v duchu sv. k nabytí moci, moudrosti i milosti. A tak jakož dí: Napomínáni býváme pro vaše napomínaní, potěšeni bý- váme pro vaše potěšení, a tak jím posluhují k zrostu i k se- trvání k životu večnému. Také i těm, kdož přicházejí skrze předešlou milost Boží, a k tomu se doveřili v naučení jich, takovím posluhují k rodu novému. Jakož dí Apoštol: Já sem vás porodil. A to tak za dobré zvěstovaní jest moc Boží kaž- dému věřicímu k spasení. A tak služebnost z moci úřadné církve i sv., kterouž má z Boha, skrze Krysta Ježíše v duchu sv. jest tak užitečná a prospěšná, že by byl člověk mrtvý na duši skrze hříchy, ožive skrze ní, aneb jsa syn ďablů, bude syn Boží, fol. 18 b. fol. 19 a.
Strana 104
104 — fol. 19b. když přijde k ní a přijme ji, a k tomu dí: Kteříž sou jeho přijali, dal jím moc, syny Božími býti. Protož k tomu dí Apoštol: Učinil nás hodné služebníky etc. Opět: Dal nám služebnost smíření. Tať jest služebnost, a ti služebníci, kteříž sou jeho přijali, služebností posluhují každému, kdož jí můž prijíti k spasení. Ale žádný k tomu nemá moci, než kohož otec přitrhne k synu. A tak vyvolí a způsobí srdce k přijetí. Ale o tomto není písma k svědectví, aby Bůh otec takové hříšniky neustupné, hodné učinil, a tu jím služebnost dával, skrze Krysta Ježíše v duchu sv. Ale písma svědčí o takových, že mají to, což sou přijali skrze tvárnost, naučení lidské moudrosti, slov a písem mnohých nabrali v smysl svůj a vykrmili rozum, aby slouli osvícení, ale né světlem moudrosti Boží, ale tím, jakož dí: Noc noci ukazuje umění. A opět o nichž dí, že sou stud- nice bez vody. A tak písmo o nich oznmuje, že tež mají, jako otcové jich na stolici Mojžišově, ješto se vždycky duchu sv. protivili, a spravedlivé mordovali. Protož tiť nemohou posloužiti tím, čehož nemají, než tím, což mají, jako otcové jich. Neb také v studnici bezvodné vody nemůž bráti, ani od noci světla míti. Protož tomu jest potřebí, rozuměti, od koho kdo co má, jakož již dotčeno, že od moci císařské moc přijali k panování na světě. Tímť mohou dařiti, jakož činí, velikými zbožími bi- skupskými a mnišskými i jinými, kterýchž nabyli od moci světa. Tež také mohou se naučiti jedni od druhých moudří býti a umělí v písmích, ale skryté od nich osvícení, umění jas- nosti Boží, aby den dni vypravoval slovo, ješto to příleží v církvi sv. učitelům, ale zboru hříšnikom, noc noci ukazuje umění. Ale ještě by mohl někdo říci: Tehdy vždy odsuzujete všelcku církev od počátku Konstantína všecky časy, poněvadž tupíte, k čemu jest přišel Sylvester skrze císaře Constantína i jiní potomní. Řekli sme napřed, že neodsuzujem též Římské, jako i Recké, Indické i jiných. Než k tomuť se známe: že tomu odpíráme, což písma apoštolská tupí. A také potomní to za zlé oznamujíce píší, že jakž církev zboží přijala, tak v ctnostech hyne a jižť jest i zahynula. Také jako Ce- strensis píše o tom, že těch časův slyšán hlas veliký andělský řkoucí, že jest dnes jed vlit v církev sv. A poněvadž jest jed vlit k otravení, tehdy není div, že jest k smrti přišlo to tělo církve, aby již života Božího nemělo, než jedno život tělesný v porušení, ješto o takovích p. Bůh dí, že neostane duch můj s nimi; neb porušilo všeliké tělo cestu svou. Ale tomutoť my neodpíráme, ani potupujeme, co jest měl Sylvestr z jednoty církve první, a ti, kdož jemu povolili, i potomných, kdož sou koli k tomu přišli, co jest z Boha otce pošlo, skrze Krysta Ježíže v duchu sv. údom církve sv. A protož to zachováváme v řečech i v psaních, že mi nedotýčeme v tom všech časův prvních, aby ovšem ouřadu neměli v pravdě; ale již těchto let, kterých přítomni sme, jichžto skutky vidíme i slova sly- šíme i písma jich čtem; ale prvních jich předkův, ač písma čtem, ale činův a hlasův přítomni sme nebyli, protož tak da-
104 — fol. 19b. když přijde k ní a přijme ji, a k tomu dí: Kteříž sou jeho přijali, dal jím moc, syny Božími býti. Protož k tomu dí Apoštol: Učinil nás hodné služebníky etc. Opět: Dal nám služebnost smíření. Tať jest služebnost, a ti služebníci, kteříž sou jeho přijali, služebností posluhují každému, kdož jí můž prijíti k spasení. Ale žádný k tomu nemá moci, než kohož otec přitrhne k synu. A tak vyvolí a způsobí srdce k přijetí. Ale o tomto není písma k svědectví, aby Bůh otec takové hříšniky neustupné, hodné učinil, a tu jím služebnost dával, skrze Krysta Ježíše v duchu sv. Ale písma svědčí o takových, že mají to, což sou přijali skrze tvárnost, naučení lidské moudrosti, slov a písem mnohých nabrali v smysl svůj a vykrmili rozum, aby slouli osvícení, ale né světlem moudrosti Boží, ale tím, jakož dí: Noc noci ukazuje umění. A opět o nichž dí, že sou stud- nice bez vody. A tak písmo o nich oznmuje, že tež mají, jako otcové jich na stolici Mojžišově, ješto se vždycky duchu sv. protivili, a spravedlivé mordovali. Protož tiť nemohou posloužiti tím, čehož nemají, než tím, což mají, jako otcové jich. Neb také v studnici bezvodné vody nemůž bráti, ani od noci světla míti. Protož tomu jest potřebí, rozuměti, od koho kdo co má, jakož již dotčeno, že od moci císařské moc přijali k panování na světě. Tímť mohou dařiti, jakož činí, velikými zbožími bi- skupskými a mnišskými i jinými, kterýchž nabyli od moci světa. Tež také mohou se naučiti jedni od druhých moudří býti a umělí v písmích, ale skryté od nich osvícení, umění jas- nosti Boží, aby den dni vypravoval slovo, ješto to příleží v církvi sv. učitelům, ale zboru hříšnikom, noc noci ukazuje umění. Ale ještě by mohl někdo říci: Tehdy vždy odsuzujete všelcku církev od počátku Konstantína všecky časy, poněvadž tupíte, k čemu jest přišel Sylvester skrze císaře Constantína i jiní potomní. Řekli sme napřed, že neodsuzujem též Římské, jako i Recké, Indické i jiných. Než k tomuť se známe: že tomu odpíráme, což písma apoštolská tupí. A také potomní to za zlé oznamujíce píší, že jakž církev zboží přijala, tak v ctnostech hyne a jižť jest i zahynula. Také jako Ce- strensis píše o tom, že těch časův slyšán hlas veliký andělský řkoucí, že jest dnes jed vlit v církev sv. A poněvadž jest jed vlit k otravení, tehdy není div, že jest k smrti přišlo to tělo církve, aby již života Božího nemělo, než jedno život tělesný v porušení, ješto o takovích p. Bůh dí, že neostane duch můj s nimi; neb porušilo všeliké tělo cestu svou. Ale tomutoť my neodpíráme, ani potupujeme, co jest měl Sylvestr z jednoty církve první, a ti, kdož jemu povolili, i potomných, kdož sou koli k tomu přišli, co jest z Boha otce pošlo, skrze Krysta Ježíže v duchu sv. údom církve sv. A protož to zachováváme v řečech i v psaních, že mi nedotýčeme v tom všech časův prvních, aby ovšem ouřadu neměli v pravdě; ale již těchto let, kterých přítomni sme, jichžto skutky vidíme i slova sly- šíme i písma jich čtem; ale prvních jich předkův, ač písma čtem, ale činův a hlasův přítomni sme nebyli, protož tak da-
Strana 105
105 leko svědectví nesmíme vydati, neb jest nebezpečné lidem bo- jícím se Boha; ale o tom, jakož sv. Ján dí: Co sme viděli a slyšeli, a ruce naše obrácely. A tak my v tom se máme, co jest nám přítomno, ješto sahá na život náš nynější i budoucí, v tom bychom se rádi opatřili, abychom s světem nezahynuli poznávajíce z víry písem Bohem vdechnutých, které věci má míti církev sv. A co jest psáno o zboru hříšníkův, ty skutky vidíme i slova ušima slyšíme i písma jich čtem. Jakož jich tuto krátce dotknem, zdaby kdo porozuměl, že takové věci nejsou církve sv., co o sobě ! a jedni o druhých píší a mluví, jsouce spolu jedna církev a od jednoho majíce ouřad k po- sluhování, ješto podle toho dokazují se býti udové jedné církvi. A kdyby byla svatá, předcházeliby se v poctivosti. Jakož apoštolé o první píší, že sou byli oudové její litostiví, bratrství milovníci a mílosrdní střídní1) a pokorní, žadnému zlého za zlé neodplacujíce, ale dobrořečením dědičné vládli, a také žad- ného nehaněli, a což na ně Bůh dopustil, trpělivě s milostí trpěli. A toho jest jiné příliš onomu odporné v skutcích, v slovích i v psaních, taková hanění vymyšlená, ješto zjevné jest podle písem, že jest z ducha zlého, též mluvení, a na ká- zaních hlasaní a k mordu ponoukání, aby krev mnohou vy- lévali jedni z druhých, jakožto se to v skutku dílo těchto mnohých let již minulých. A zvláště v Čechách za naších dnův, když ta hanění přišla, kteráž prvé byla od učených Englických, potom i Českých, k kterýmž se věcem přičinil mnohý lid i moc světská. Pak ta hanění a ohyždování sepsal jest mistr Příbram v svém traktátu o církvi, když se zase obrátil k poslušenství Římského kostela. A píše zastávaje papeže s jeho zborem, a haní také ty učené Englické i České i jich pomocniky, protože píší, praví a jistí, že všecken zbor Římského kostela není církev Krystova, ale jest zbor a zběř Satanova, a že jich duchovní moc jest Antikrystova, a že sobě falešně a rouhavě připisují, by oni byli církev Krystova, ale že sou oni nevěstka, o níž sv. Ján píše v zjevení, a církev zlořečená, pravý Babilon a hnízdo a obývaní ďablův a peleše lotrova, a že jest hodna, aby všecka důstojenství a všickni ouřadové, jichž dvanácte jmenují, to jest papežství, kardinálství, patriarchy, arcibiskupy, biskupy, děkany, kanovníky, mnichy a jiní, všickni, krom jedno kněží a jahnův že mají byti zkaženi, vypleněni a vy- kořeněni, jako dvanácteři ouředníci Antikrystovi; a že ouřad a stav papežský nemá býti; a že dobré jest, aby žádný papež nebyl, neb papež jest největší kacíř a největší Antikryst a svůdce lidu křesťanského; a že ten ouřad a stav jest vrch pekelný a vrch kacířský a že papež jest vůdce a láje ďáblova, kteráž vede proti Krystu; a že v něm dábel má největší moc k zavedení církve sv.; a že všickni prelátové sou praví kacíří, a mají býti mordováni z statkův kostelních obloupeni, vyhnáni a puzeni: a že sou všickni proklatí, a že všickni varovati se fol. 20 a. fol. 20b. 1) Не лучше ли: střídmí?
105 leko svědectví nesmíme vydati, neb jest nebezpečné lidem bo- jícím se Boha; ale o tom, jakož sv. Ján dí: Co sme viděli a slyšeli, a ruce naše obrácely. A tak my v tom se máme, co jest nám přítomno, ješto sahá na život náš nynější i budoucí, v tom bychom se rádi opatřili, abychom s světem nezahynuli poznávajíce z víry písem Bohem vdechnutých, které věci má míti církev sv. A co jest psáno o zboru hříšníkův, ty skutky vidíme i slova ušima slyšíme i písma jich čtem. Jakož jich tuto krátce dotknem, zdaby kdo porozuměl, že takové věci nejsou církve sv., co o sobě ! a jedni o druhých píší a mluví, jsouce spolu jedna církev a od jednoho majíce ouřad k po- sluhování, ješto podle toho dokazují se býti udové jedné církvi. A kdyby byla svatá, předcházeliby se v poctivosti. Jakož apoštolé o první píší, že sou byli oudové její litostiví, bratrství milovníci a mílosrdní střídní1) a pokorní, žadnému zlého za zlé neodplacujíce, ale dobrořečením dědičné vládli, a také žad- ného nehaněli, a což na ně Bůh dopustil, trpělivě s milostí trpěli. A toho jest jiné příliš onomu odporné v skutcích, v slovích i v psaních, taková hanění vymyšlená, ješto zjevné jest podle písem, že jest z ducha zlého, též mluvení, a na ká- zaních hlasaní a k mordu ponoukání, aby krev mnohou vy- lévali jedni z druhých, jakožto se to v skutku dílo těchto mnohých let již minulých. A zvláště v Čechách za naších dnův, když ta hanění přišla, kteráž prvé byla od učených Englických, potom i Českých, k kterýmž se věcem přičinil mnohý lid i moc světská. Pak ta hanění a ohyždování sepsal jest mistr Příbram v svém traktátu o církvi, když se zase obrátil k poslušenství Římského kostela. A píše zastávaje papeže s jeho zborem, a haní také ty učené Englické i České i jich pomocniky, protože píší, praví a jistí, že všecken zbor Římského kostela není církev Krystova, ale jest zbor a zběř Satanova, a že jich duchovní moc jest Antikrystova, a že sobě falešně a rouhavě připisují, by oni byli církev Krystova, ale že sou oni nevěstka, o níž sv. Ján píše v zjevení, a církev zlořečená, pravý Babilon a hnízdo a obývaní ďablův a peleše lotrova, a že jest hodna, aby všecka důstojenství a všickni ouřadové, jichž dvanácte jmenují, to jest papežství, kardinálství, patriarchy, arcibiskupy, biskupy, děkany, kanovníky, mnichy a jiní, všickni, krom jedno kněží a jahnův že mají byti zkaženi, vypleněni a vy- kořeněni, jako dvanácteři ouředníci Antikrystovi; a že ouřad a stav papežský nemá býti; a že dobré jest, aby žádný papež nebyl, neb papež jest největší kacíř a největší Antikryst a svůdce lidu křesťanského; a že ten ouřad a stav jest vrch pekelný a vrch kacířský a že papež jest vůdce a láje ďáblova, kteráž vede proti Krystu; a že v něm dábel má největší moc k zavedení církve sv.; a že všickni prelátové sou praví kacíří, a mají býti mordováni z statkův kostelních obloupeni, vyhnáni a puzeni: a že sou všickni proklatí, a že všickni varovati se fol. 20 a. fol. 20b. 1) Не лучше ли: střídmí?
Strana 106
106 — fol. 21 a. jich mají, neb sou ďáblové vtělení a moc temností. A tak píše mezi jinou řečí tyto věci vymyšlené a nekřesťanské, jichžby neslu- šelo psáti ani čísti, by nebylo hodné příčiny, aby někdo se nedo- mníval, bychom my také těm věcem povolovali, ale aby každý věděl, že nežbychom tomu svolili, což se s obou stranou dílo a děje, hanění, ohožďování (sic) jedněch druhých, a k záhubě a k mordom, popuzování skrze řeče i psaní, že radše máme vůli, všeliké muky i smrť podstoupiti, neb nám to jest proti víře; jakož písma sv. apoštolská svědčí. A druhé také proto sme toho dotkli, aby někdo poznal že pro hodné příčiny sme se oddělili, vidouce a slyšíce takové věci od obojího kněžstva i lidu odporné víře křesťanské i lásce jednoty církve sv. od obojích sobě odporných. Tito proti Římské církvi jsouce jedno s ní, a zvláště o úřednících jejich majíce úřad od nich; a oni pak proti všem sobě neposlušným, také zemím mnohým napřed jmenovaným, i lidu, kdežkoli po všem světě ješto mohou býti mnozí svatí, i podnes mezi pohany, křesťané věrní, o jich jednotě a poslušenství nic nevědouce; a oni všecky zlořečí a potupují a odsuzují hrdla i duše na zatracení; jakož i tom psaní vyšlo, z jich moci nejvyšší koleje, papeže s kardinály, s biskupy skrze Hylaria, kterýž jim své psaní z kapitoly Hradské poslal k ohle- dání, i aby oni tomu svědectví vydali, jest-li pravé. V němž také pokládá hanění, kteráž sebral při odporných sobě, aby popudil papeže s jeho poslušnými proti Čechům. Jakož to stalo se, jižť vidí s obou stran, čemuť sou posloužili a coť za to berou. A takto dotýče těch hanění, mezi jinou řečí, bera řeč nějakého Luciáše papeže, kdež dí: Všecky, kteřížto o těle a krvi pána Ježíše, neb křtu, neb hříchů vyznání, manželství, neb o jiných svatostech kostelních jinak rozuměti aneb učiti se ne- bojí, nežli svatosvatá Římská a obecně církev káže a drží, kteréž ta církev neb biskupové za kacíře mají, závazkem věčné klatby zavazujem to hrozné slovo. Pak ty držíž jinak, než církev sv., jakž chceš haněj, toho písma neshladíž a církve sv. nepřevratíš, zle ovšem plníš přikázaní Boží, nectě otce svého duchovního, i matky své církve sv., ale její ustavení nazívaš vsteklost a falešné proroctví, lež, blud, učení dabelské, po- krytství, poběhlost a oklamaní, sliny rouhaní, křívé lučiště více, než pohanstvo, hřích proti duchu sv. Tak jest psal v tom tra- ktátu, jako proti jedné osobě, míně v tom všecky, kdož pod oběma spůsoboma přijímají, netolik v Českém království a marg- krabství Moravském, ale napřed jmenované všecky země; jakož sou mnohé, jedno což příleží k Jánovi Popu v Indii, také Řeky od čtyr set let i více, k tomu jiné Bosenské království, i také Ráce, Bulgaře, Rusy, Kuny (sic) i jiné mnohé všecky za kacíře odsuzují a věčnou klatbu k zatracení zavazují. Neb oni jinak drží a učí i činí, nežli Rímská církev a biskupové její. Jakož toho dotýče v témž traktátu, že všickni mají býti mordováni a na zatracení odsylání, kdož nechtí slušeti pod pa- peže. To sou hrozné věci a těžké, tak hrdla i duše odsuzovati, za kacíře potupujíce, protu věc, že oni řídili svá ustavení
106 — fol. 21 a. jich mají, neb sou ďáblové vtělení a moc temností. A tak píše mezi jinou řečí tyto věci vymyšlené a nekřesťanské, jichžby neslu- šelo psáti ani čísti, by nebylo hodné příčiny, aby někdo se nedo- mníval, bychom my také těm věcem povolovali, ale aby každý věděl, že nežbychom tomu svolili, což se s obou stranou dílo a děje, hanění, ohožďování (sic) jedněch druhých, a k záhubě a k mordom, popuzování skrze řeče i psaní, že radše máme vůli, všeliké muky i smrť podstoupiti, neb nám to jest proti víře; jakož písma sv. apoštolská svědčí. A druhé také proto sme toho dotkli, aby někdo poznal že pro hodné příčiny sme se oddělili, vidouce a slyšíce takové věci od obojího kněžstva i lidu odporné víře křesťanské i lásce jednoty církve sv. od obojích sobě odporných. Tito proti Římské církvi jsouce jedno s ní, a zvláště o úřednících jejich majíce úřad od nich; a oni pak proti všem sobě neposlušným, také zemím mnohým napřed jmenovaným, i lidu, kdežkoli po všem světě ješto mohou býti mnozí svatí, i podnes mezi pohany, křesťané věrní, o jich jednotě a poslušenství nic nevědouce; a oni všecky zlořečí a potupují a odsuzují hrdla i duše na zatracení; jakož i tom psaní vyšlo, z jich moci nejvyšší koleje, papeže s kardinály, s biskupy skrze Hylaria, kterýž jim své psaní z kapitoly Hradské poslal k ohle- dání, i aby oni tomu svědectví vydali, jest-li pravé. V němž také pokládá hanění, kteráž sebral při odporných sobě, aby popudil papeže s jeho poslušnými proti Čechům. Jakož to stalo se, jižť vidí s obou stran, čemuť sou posloužili a coť za to berou. A takto dotýče těch hanění, mezi jinou řečí, bera řeč nějakého Luciáše papeže, kdež dí: Všecky, kteřížto o těle a krvi pána Ježíše, neb křtu, neb hříchů vyznání, manželství, neb o jiných svatostech kostelních jinak rozuměti aneb učiti se ne- bojí, nežli svatosvatá Římská a obecně církev káže a drží, kteréž ta církev neb biskupové za kacíře mají, závazkem věčné klatby zavazujem to hrozné slovo. Pak ty držíž jinak, než církev sv., jakž chceš haněj, toho písma neshladíž a církve sv. nepřevratíš, zle ovšem plníš přikázaní Boží, nectě otce svého duchovního, i matky své církve sv., ale její ustavení nazívaš vsteklost a falešné proroctví, lež, blud, učení dabelské, po- krytství, poběhlost a oklamaní, sliny rouhaní, křívé lučiště více, než pohanstvo, hřích proti duchu sv. Tak jest psal v tom tra- ktátu, jako proti jedné osobě, míně v tom všecky, kdož pod oběma spůsoboma přijímají, netolik v Českém království a marg- krabství Moravském, ale napřed jmenované všecky země; jakož sou mnohé, jedno což příleží k Jánovi Popu v Indii, také Řeky od čtyr set let i více, k tomu jiné Bosenské království, i také Ráce, Bulgaře, Rusy, Kuny (sic) i jiné mnohé všecky za kacíře odsuzují a věčnou klatbu k zatracení zavazují. Neb oni jinak drží a učí i činí, nežli Rímská církev a biskupové její. Jakož toho dotýče v témž traktátu, že všickni mají býti mordováni a na zatracení odsylání, kdož nechtí slušeti pod pa- peže. To sou hrozné věci a těžké, tak hrdla i duše odsuzovati, za kacíře potupujíce, protu věc, že oni řídili svá ustavení
Strana 107
107 a proto opustili Boží přikázaní, a apoštolská zřízení a řád první fol. 21b. církve. Ale lépe nám, se držeti jistého, kteříž pána Krysta ná- sledovali a řečí Božích ostříhali a skutečně plnili, než těchto, kteříž v řečech pána Krysta nezůstávají a učení jeho zaned- bávají a proto pravdy neznají, a tou příčinou ty klatby vydá- vají, neb se ve tmách šámají, nejsouce vytrženi z moci temností v světlo, aby poznali pravdu, a takových soudův nechali, a potupovaní smělých a ukrutných z duchu pyšného; neb pán Ježíš dí: Zůstanete-li v řeči mé, učedlníci mojí budete, po- znáte pravdu, a pravda vysvobodí vás. Byť tak vysvobozeni byli a znali pravdu, nikdyť by pro svá ustavení takových věci nepsali, ani mluvili, ovšem nečinili, aby bojův a vražd posvěcovali a jich původ byli, a ještě na zatracení odsýlali. A to proto: Jakož ta řeč široce oznamuje v tom traktátu, že toho ustavení nedrží, pod jednou způsobou přijímaní, sami se- znávajíce, že jest bylo v první církvi pod oběma, ale že když se lid rozmnožil, žeby jím duch sv. zjevil, aby bylo pod jednou, i toť jest nejisté zjevení, když k tomu písma Bohem vdechnutého nebylo. Ale ovšem, kdyžby ouředníci církve sv., chotě Krystovy právě sebraní společné měli, podle toho, jakož apoštolé učinili, věřicí slibom Božím, modlitby činili, vidouce toho hodné příčiny, že by bylo k vzdělaní a polepšení lidu křesťanskému, kdyby Bůh tak chtěl míti, nadáli by se v tom prospěchu a snadnosti k sloužení Bohu, protožby za to prosby činili, aby jím to ráčil oznámiti duchem svým a v srdcích jich povolnost jednomyslnou dáti, aby nebylo k různici ale k svornosti a pokoji církvi sv. A kdyžby to bylo tak z víry učinění a svolení, tomu neodpíráme, aby nebylo užitečné při- jímaní pod jednou způsobou, jako pod oběma, těla a krve pána Ježíše Krysta; ale muselo by to jíti z toho že do- věrnost mají spolu oudové o těch, kteříž se spolu o to se- brali podle toho, jakož pán Ježíš dí: Zůstanete-li ve mně a slova má zůstanou-li v vás, což koli budete chtíti, poprosíte a staneť se vám. A tak by to z víry přijali, že Bůh tomu chce pro jich dobré. Ale když by toto zbor Boží ustavil, nikoliby za podstatnou věc toho neutvrdili, aby ono první potupili, a kdo by to ještě činili, aby proto kacíři byli a smrtedlně hřešili, nebby tomu rozuměli, že podstatná věc k spasení jest neproměnná všeho času až do skonání světa, a takby se o to nepokusyli, aby to chtěli měniti. Ale jakož dovodí, že jest služebná pravdě nevidomé, kteráž pravda krve pána Krysta Ježíše pod jednou způsobou, tak užitečně můž pita býti, tehdy měli sou také tomu rozuměli, aby toho neustavovali za věc základnou, aby přestoupě měl křesťan věrný blouditi neb hřešiti smrtedlně, poněvadž prvé nehřešili, když to činili v první církvi, ale ještě p. Boha ctili a sobě odplaty zasluhovali. A poněvadž oni ne- báli se toho, aby v kacířství padli, to proměníce, aneb smrte- dlně zhřešili, ovšem pak neměloby býti hřích toho přestou- piti, což oni jinak proměnili a ustavili; ale řekliby, tak Bůh chtěl míti i zjevil to, jestliže vám to Bůh zjevil, abyste tak fol. 22 a.
107 a proto opustili Boží přikázaní, a apoštolská zřízení a řád první fol. 21b. církve. Ale lépe nám, se držeti jistého, kteříž pána Krysta ná- sledovali a řečí Božích ostříhali a skutečně plnili, než těchto, kteříž v řečech pána Krysta nezůstávají a učení jeho zaned- bávají a proto pravdy neznají, a tou příčinou ty klatby vydá- vají, neb se ve tmách šámají, nejsouce vytrženi z moci temností v světlo, aby poznali pravdu, a takových soudův nechali, a potupovaní smělých a ukrutných z duchu pyšného; neb pán Ježíš dí: Zůstanete-li v řeči mé, učedlníci mojí budete, po- znáte pravdu, a pravda vysvobodí vás. Byť tak vysvobozeni byli a znali pravdu, nikdyť by pro svá ustavení takových věci nepsali, ani mluvili, ovšem nečinili, aby bojův a vražd posvěcovali a jich původ byli, a ještě na zatracení odsýlali. A to proto: Jakož ta řeč široce oznamuje v tom traktátu, že toho ustavení nedrží, pod jednou způsobou přijímaní, sami se- znávajíce, že jest bylo v první církvi pod oběma, ale že když se lid rozmnožil, žeby jím duch sv. zjevil, aby bylo pod jednou, i toť jest nejisté zjevení, když k tomu písma Bohem vdechnutého nebylo. Ale ovšem, kdyžby ouředníci církve sv., chotě Krystovy právě sebraní společné měli, podle toho, jakož apoštolé učinili, věřicí slibom Božím, modlitby činili, vidouce toho hodné příčiny, že by bylo k vzdělaní a polepšení lidu křesťanskému, kdyby Bůh tak chtěl míti, nadáli by se v tom prospěchu a snadnosti k sloužení Bohu, protožby za to prosby činili, aby jím to ráčil oznámiti duchem svým a v srdcích jich povolnost jednomyslnou dáti, aby nebylo k různici ale k svornosti a pokoji církvi sv. A kdyžby to bylo tak z víry učinění a svolení, tomu neodpíráme, aby nebylo užitečné při- jímaní pod jednou způsobou, jako pod oběma, těla a krve pána Ježíše Krysta; ale muselo by to jíti z toho že do- věrnost mají spolu oudové o těch, kteříž se spolu o to se- brali podle toho, jakož pán Ježíš dí: Zůstanete-li ve mně a slova má zůstanou-li v vás, což koli budete chtíti, poprosíte a staneť se vám. A tak by to z víry přijali, že Bůh tomu chce pro jich dobré. Ale když by toto zbor Boží ustavil, nikoliby za podstatnou věc toho neutvrdili, aby ono první potupili, a kdo by to ještě činili, aby proto kacíři byli a smrtedlně hřešili, nebby tomu rozuměli, že podstatná věc k spasení jest neproměnná všeho času až do skonání světa, a takby se o to nepokusyli, aby to chtěli měniti. Ale jakož dovodí, že jest služebná pravdě nevidomé, kteráž pravda krve pána Krysta Ježíše pod jednou způsobou, tak užitečně můž pita býti, tehdy měli sou také tomu rozuměli, aby toho neustavovali za věc základnou, aby přestoupě měl křesťan věrný blouditi neb hřešiti smrtedlně, poněvadž prvé nehřešili, když to činili v první církvi, ale ještě p. Boha ctili a sobě odplaty zasluhovali. A poněvadž oni ne- báli se toho, aby v kacířství padli, to proměníce, aneb smrte- dlně zhřešili, ovšem pak neměloby býti hřích toho přestou- piti, což oni jinak proměnili a ustavili; ale řekliby, tak Bůh chtěl míti i zjevil to, jestliže vám to Bůh zjevil, abyste tak fol. 22 a.
Strana 108
108 — fol. 22 b. fol. 23 a. ustavili a činili. Ale toho nezjevil, ani přikázal, abyste ty po- tupovali a odsuzovali, kdož sou tak zůstali, jako prvé bylo od apoštolův za několik set let, i Rímské církvi, a v jiných až podnes stojí a můž býti až do skonání světa; tež toho nezjevil, aby se také k tomu nemohli navrátiti v některých krajinách země; aniž toho zjevil, abyste takové lidi ctnostné, ješto v skutku ná- sledují pána Krysta i jeho apoštolův, zůstávajíce v řádu a v jed- notě i v poslušenství církve, kteráž se v čistotě duchem Božím zpravovala, ješto i sami to význáváte a v své víře držíte, že jest v pravdě svatá ta apoštolská první, abyste je tak klnouce odsuzovali, a hrdel zbavovali pro své ustavení, ješto pravíte, že papeži duch sv. zjevil. A vždy jest to nejistá věc. A nebo jest také řekl onen Sedechyaš, kněz a falešný prorok, jenž byl také star ším nad jinými mnohými kněžími zlými, že jemu duch sv. zjevil. A proto Micheaše, proroka Božího zbil i do vězení připravil. Nebezpečnéť jest to zjevení, byť pak i bylo, z číhož ducha jest? Poněvadž k tomu písma není, ani takového o to společného sebrání lidí ctnostných a Boha bojících, o nichž by mohlo věřeno býti, že je Bůh slyší. Také to zjevení, k čemu jest přišlo, aby se vespolek zabíjeli a krev mnohou vylévali s obou stranou. A k tomu obojí to předavajíce, že jím Bůh pomohl, kacíře hubiti, jakoby jeden čas oněm pomáhal a druhý těmto; a též žeby jeden čas tito kacíři byli, a druhý oni. Neb když Žižka štestí měl z Božího dopuštění pro hříchy kněžské i lidí, to sou jako za víru utvrdili, že Bůh zaň bo- joval, aby kacíře zhubil a což z jeho strany zbito, to svatí mučedlníci. Též opět veliká strana to sobě utvrzuje, že Bůh k klatbě papežově dopustí na Čechy trestaní, jakož i sám papež mluvil, že mnoho mučedlníkův pro církev sv. přijali koruny. Tak s obou stranou mluví a píší, kterežto věci sou příliš nebezpečné a nehodné k věření, aby líbezná vůle Boží byla při kterých, než jistá jest věc podle písma, že Bůh dopustí z hněvu svéhu (sic) na zlé pro hřichy jich, jakož i v jiných okolních zemích Francích, v Prusích a kdežkoli po všem světě, a vždyť nějaká přičina musí býti, skrze kterouž by se jedni proti druhým, jakož to bývalo v přirozeném i v starém zákoně. Ale věrní křesťané, o nichž zmínka jest, ješto zákon Boží plní, a v jednotě církve sv. přebývají a v poslušenství jejim, tomu zlému, co se děje s obou stranou nepovolují, ale nad tím nade vším lítost mají, a od obojích trpí, což Bůh na ně vzloží pro jich spasení. Neb stojí psáno, že Efreym proti Manassen, a Manassen proti Efreym a oba proti Júdovi to jest oudom Krystovým, jež sou církev sv. Ale nemínímť těch, ješto je Žižka zmordoval na ostrově a neb k ním podobných, ješto zlé smysly Ii mají a vraždám povolují, ale ty napřed jmenované, ješto z prostosti srdce všem věcem věří, jakož p. Bůh chce věřeno míti, a k tomu sou ctnostní a skuteční, neb ti všecky časy sou oudové církve sv. v pravdě. Ale však proto se zlými musejí počteni býti od lidu světa, jakož pán Ježíš hlava jich byl, takéžť oudové jeho. Neb koho sou z svátých
108 — fol. 22 b. fol. 23 a. ustavili a činili. Ale toho nezjevil, ani přikázal, abyste ty po- tupovali a odsuzovali, kdož sou tak zůstali, jako prvé bylo od apoštolův za několik set let, i Rímské církvi, a v jiných až podnes stojí a můž býti až do skonání světa; tež toho nezjevil, aby se také k tomu nemohli navrátiti v některých krajinách země; aniž toho zjevil, abyste takové lidi ctnostné, ješto v skutku ná- sledují pána Krysta i jeho apoštolův, zůstávajíce v řádu a v jed- notě i v poslušenství církve, kteráž se v čistotě duchem Božím zpravovala, ješto i sami to význáváte a v své víře držíte, že jest v pravdě svatá ta apoštolská první, abyste je tak klnouce odsuzovali, a hrdel zbavovali pro své ustavení, ješto pravíte, že papeži duch sv. zjevil. A vždy jest to nejistá věc. A nebo jest také řekl onen Sedechyaš, kněz a falešný prorok, jenž byl také star ším nad jinými mnohými kněžími zlými, že jemu duch sv. zjevil. A proto Micheaše, proroka Božího zbil i do vězení připravil. Nebezpečnéť jest to zjevení, byť pak i bylo, z číhož ducha jest? Poněvadž k tomu písma není, ani takového o to společného sebrání lidí ctnostných a Boha bojících, o nichž by mohlo věřeno býti, že je Bůh slyší. Také to zjevení, k čemu jest přišlo, aby se vespolek zabíjeli a krev mnohou vylévali s obou stranou. A k tomu obojí to předavajíce, že jím Bůh pomohl, kacíře hubiti, jakoby jeden čas oněm pomáhal a druhý těmto; a též žeby jeden čas tito kacíři byli, a druhý oni. Neb když Žižka štestí měl z Božího dopuštění pro hříchy kněžské i lidí, to sou jako za víru utvrdili, že Bůh zaň bo- joval, aby kacíře zhubil a což z jeho strany zbito, to svatí mučedlníci. Též opět veliká strana to sobě utvrzuje, že Bůh k klatbě papežově dopustí na Čechy trestaní, jakož i sám papež mluvil, že mnoho mučedlníkův pro církev sv. přijali koruny. Tak s obou stranou mluví a píší, kterežto věci sou příliš nebezpečné a nehodné k věření, aby líbezná vůle Boží byla při kterých, než jistá jest věc podle písma, že Bůh dopustí z hněvu svéhu (sic) na zlé pro hřichy jich, jakož i v jiných okolních zemích Francích, v Prusích a kdežkoli po všem světě, a vždyť nějaká přičina musí býti, skrze kterouž by se jedni proti druhým, jakož to bývalo v přirozeném i v starém zákoně. Ale věrní křesťané, o nichž zmínka jest, ješto zákon Boží plní, a v jednotě církve sv. přebývají a v poslušenství jejim, tomu zlému, co se děje s obou stranou nepovolují, ale nad tím nade vším lítost mají, a od obojích trpí, což Bůh na ně vzloží pro jich spasení. Neb stojí psáno, že Efreym proti Manassen, a Manassen proti Efreym a oba proti Júdovi to jest oudom Krystovým, jež sou církev sv. Ale nemínímť těch, ješto je Žižka zmordoval na ostrově a neb k ním podobných, ješto zlé smysly Ii mají a vraždám povolují, ale ty napřed jmenované, ješto z prostosti srdce všem věcem věří, jakož p. Bůh chce věřeno míti, a k tomu sou ctnostní a skuteční, neb ti všecky časy sou oudové církve sv. v pravdě. Ale však proto se zlými musejí počteni býti od lidu světa, jakož pán Ježíš hlava jich byl, takéžť oudové jeho. Neb koho sou z svátých
Strana 109
109 — kdy za dobrého umučili, však vždy též, jakož pána Ježíše po- tupíce za svůdci a za zločince; protož tak musí býti až do skonání světa, jakož písma svědčí. Ale jakož zmínka jest o to hanění a ustanování nebezpečných, přidavajíce to zjevení duchu sv. I ovšem mívali sou apoštole zjevení ducha sv., ale k tomu nikdy, jakož písma svědčí, aby nětco za zákon chtěli lidem ustanoviti z toho zjevení; ale k tomu zjevení byla, aby ten zákon, kterýž měli v srdcích skrze ducha sv., v němž jedno- myslní byli, rozmnožovali a jeho ostříhali, a kteráž sou pak k tomu ustavení činili, aneb rozkázaní, to bylo z jednoty spo- lečné, jakož napřed o tom dotčeno, že sou řekli. Tak se líbilo duchu sv. i nám sebraným. Neb k tomu jistá písma nalezli i přivedli, a k tomu jednomyslni byli; a tak se úplně dověrili, i z té víry mluvili, pravdy potvrzujíce, zákona Krystova v duchu sv., a ustavení k vzdělání tomu uložili, aby toho ostříhali, na- psavše ty věci na lístku, poslali po mužích sv. kteříž i oustně vypravili. Jedno to: Aby v Kristu ospravedlnění věřili a hříchův se varovali. A to jest všem křesťanom za zákon uloženo od Boha otce, a toho Krystus potvrdil a duch sv. tomu učí, pak ustavení, kteréž křesťanom k tomu posluhuje, aby jednomyslně se v víře pána Krysta ostříhali a hříchův uvarovali i těch, kteříž přichazejí skrze nesvornost. Jakož proto bylo to ustavení apoštolské, kdež toho potřeba a dokud, a potom pominulo všudy, když k tomu neprospívalo, k čemu ustaveno. Tež by i o tomto mělo býti, když by z rady ducha sv. pošlo, po- něvadž tu přičinu praví nebezpečnost kalicha a lidu rozmno- žení, a kdežby pak lid skrovný byl a k tomu skušený. Jako apoštolé učí tomu a kněží pilní kalicha, neměliby toho za zlé míti, ale za dobré chváliti, že oni mají moc v tom se ostříhati, co jest pošlo skrze první, ješto na jich základ všichni mají stavěti potomní, a jím že by Bůh odpustil snad pro nemoc, aneb že pustili mnoho lidu nezkušeného, jakožto i Táborští kneží učinili, ačkoli z kalicha rozdávali, že tu všicku láji lou- pežnou mordéřskou, k tomu stádem připustili, jako hovada k jeslem. A též se vidí po všech zemí těchto, v Římské církvi, že všeliké roty nešlechetné, v skutku i v slovu zlém a nectném k tomu připouštějí; a zvláště u veliký pátek po falešné zpovědi, po níž polepšení neberou, než vždy v horší prospívají, zjevně se v hříších kálejíce, jakož lid, tak kněží. Ale však tím je rota Táborská převýšila, že se ani zpovídala, a na vojnách toho mnoho činila, a v vojskách se s tím nosyla, na dříví k šturmu i k boji chodila, až to i potlačila. Jakož potom i Vylemovští, nenábožnější v Čechách, ještě se tím chlubili, a tomu učili, že má člověk přijímati v hříších smrtedlných, neb jest Boží přikázaní; zdali by chtěl pro jedno druhé opustiti, jestliže jinák zle činíš, proto tohoto dobrého neopouštěj; protož sou to byli příliš obecno učinili, zvláště za kněze Křištana a za Mikuláše, syna jeho; i blaznom i blaznicím, ani lají a plíjí vždy proto v hrdlo cpali; a také u oltáře s šavlemi velikými klekali, a oni jím podávali, tak že někteří z nás, ty věci vidouce, fol. 23 b. fol. 24 a.
109 — kdy za dobrého umučili, však vždy též, jakož pána Ježíše po- tupíce za svůdci a za zločince; protož tak musí býti až do skonání světa, jakož písma svědčí. Ale jakož zmínka jest o to hanění a ustanování nebezpečných, přidavajíce to zjevení duchu sv. I ovšem mívali sou apoštole zjevení ducha sv., ale k tomu nikdy, jakož písma svědčí, aby nětco za zákon chtěli lidem ustanoviti z toho zjevení; ale k tomu zjevení byla, aby ten zákon, kterýž měli v srdcích skrze ducha sv., v němž jedno- myslní byli, rozmnožovali a jeho ostříhali, a kteráž sou pak k tomu ustavení činili, aneb rozkázaní, to bylo z jednoty spo- lečné, jakož napřed o tom dotčeno, že sou řekli. Tak se líbilo duchu sv. i nám sebraným. Neb k tomu jistá písma nalezli i přivedli, a k tomu jednomyslni byli; a tak se úplně dověrili, i z té víry mluvili, pravdy potvrzujíce, zákona Krystova v duchu sv., a ustavení k vzdělání tomu uložili, aby toho ostříhali, na- psavše ty věci na lístku, poslali po mužích sv. kteříž i oustně vypravili. Jedno to: Aby v Kristu ospravedlnění věřili a hříchův se varovali. A to jest všem křesťanom za zákon uloženo od Boha otce, a toho Krystus potvrdil a duch sv. tomu učí, pak ustavení, kteréž křesťanom k tomu posluhuje, aby jednomyslně se v víře pána Krysta ostříhali a hříchův uvarovali i těch, kteříž přichazejí skrze nesvornost. Jakož proto bylo to ustavení apoštolské, kdež toho potřeba a dokud, a potom pominulo všudy, když k tomu neprospívalo, k čemu ustaveno. Tež by i o tomto mělo býti, když by z rady ducha sv. pošlo, po- něvadž tu přičinu praví nebezpečnost kalicha a lidu rozmno- žení, a kdežby pak lid skrovný byl a k tomu skušený. Jako apoštolé učí tomu a kněží pilní kalicha, neměliby toho za zlé míti, ale za dobré chváliti, že oni mají moc v tom se ostříhati, co jest pošlo skrze první, ješto na jich základ všichni mají stavěti potomní, a jím že by Bůh odpustil snad pro nemoc, aneb že pustili mnoho lidu nezkušeného, jakožto i Táborští kneží učinili, ačkoli z kalicha rozdávali, že tu všicku láji lou- pežnou mordéřskou, k tomu stádem připustili, jako hovada k jeslem. A též se vidí po všech zemí těchto, v Římské církvi, že všeliké roty nešlechetné, v skutku i v slovu zlém a nectném k tomu připouštějí; a zvláště u veliký pátek po falešné zpovědi, po níž polepšení neberou, než vždy v horší prospívají, zjevně se v hříších kálejíce, jakož lid, tak kněží. Ale však tím je rota Táborská převýšila, že se ani zpovídala, a na vojnách toho mnoho činila, a v vojskách se s tím nosyla, na dříví k šturmu i k boji chodila, až to i potlačila. Jakož potom i Vylemovští, nenábožnější v Čechách, ještě se tím chlubili, a tomu učili, že má člověk přijímati v hříších smrtedlných, neb jest Boží přikázaní; zdali by chtěl pro jedno druhé opustiti, jestliže jinák zle činíš, proto tohoto dobrého neopouštěj; protož sou to byli příliš obecno učinili, zvláště za kněze Křištana a za Mikuláše, syna jeho; i blaznom i blaznicím, ani lají a plíjí vždy proto v hrdlo cpali; a také u oltáře s šavlemi velikými klekali, a oni jím podávali, tak že někteří z nás, ty věci vidouce, fol. 23 b. fol. 24 a.
Strana 110
110 — fol. 24b. velmi se zarmucovali a se slzami litovali, že tak ty věci se mají neřádně a nevážně. Neb křesťan věrný a rozumný slyše ty věci a vida, muselby říci, že o tom žádné víry nemají, ani rozumnosti. Neb kdyby víra byla pravá, živá, nikdyby tak lehce sobě toho nevážili; a také, kdyby rozuměli, komu je Krystus vydal a proč, a kterak mají toho požívati a s tím se obírati, že né tak, jako tito, napřed povědění Taborští i jiní. V tomť pak nedotýčem, kdož o tom pravou víru mají, a hodně přijímají, kdežkoli. Ale proto toto píšem, že o ty věci nesnáze šli sou a jdou, a také že tomu všemu zlému nepovolujem, a protož to za zlé býti oznamujem. Ale jakož jest napřed řeč o usta- vení aneb jinak proměnění při věcech služebných a případných, to držíme, že můž to býti v církvi sv. skrze úředniky její, pa- stýře a biskupy; ale vždy tak a potud a při těch, kterýž jest k vzdělaní a k polepšení, aby v víře rostli a v lásce se roz- mahali, a tak v jednotě církve sv. přebývali a poslušenství za- chovali; a tak se v náději jisté ustavovali k spasení, hříchův se varujíce, a ctnostně živi jsouce a dobré skutky činíce, a čím se spojiti v jednotu nemohou, aby se tím také nerušili; jakož tak bylo v první církvi sv., i této již papežské, za mnoho let; že sou sobě takového zákona neukládali v věcech služebných a případných, než jakž kde viděli, k užitku a k prospěchu v které krajině, než když sou se spojili a ostříhali ve věcech základních, jedna sou církev v pánu Krystu byli, poslušenství zachovávajíce v těch věcech, kteréž sou k spasení podstatné; neb to jest moudrost a umění ouředníkův církve sv., aby ty věci obmyšlovali, kterakby se v tom zachovali, a služebných i pří- padných k tomu požívali, aby se jimi nebořili, ani roztrhávali, ale spojovali a vzdělávali a rostli, pakliby v které krajině neb království nemohli se snesti a strpěti, aleby to opatřili úřed- níci církve sv. skrze příčiny učitele a místa, aby byla jím snadnost k snesení, neb tak psáno stojí: Jedni druhých bře- mena neste a tak naplníte zákon Krystův. Ale při tom obojím kněžstvu sobě odporném všeho toho není, ale jedni druhé loví, a zlé věci zbírají i mluví i píší a lid vzbuzují, aby sebe ne- náviděli a vespolek zlé věci činili, jakož se to v skutku vidí. A přiznávajíce se obojí k jedné církvi, a skrze jednoho kněze mají, a z toho jednoho otce bratří sou, a toho písma pak ne- vědí, jenž dí: Kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, nemá života večného v sobě přebývajícího. A tito s obou stranou od starých až do mladých nenávidí sebe vespolek, i zlého žádají i o to promlouvají a někteří jich spolu oudové, v skutku to činí. A to pochodí skrze kněžské učení. Jakož tato učení popsána jsou, kteráž dotyčí mistra Rokycana s jeho jednomyslnými, jakož sobě odporné věci píší, obě straně v tech traktátích, kterýž prvé pošel skrze Rokycana, potom proti tomu skrze Hylaria, kterýž provodí a líčí, že pod jednou způsobou jest jednostajně, nerozdílně krev Boží v bytu i vpočtu, a nic méň a nic více, jako pod druhou; a že pod první způsobou pí se a jest tak užitečná a spasitedlná, jako knězi pod oběma. A mistr tomu
110 — fol. 24b. velmi se zarmucovali a se slzami litovali, že tak ty věci se mají neřádně a nevážně. Neb křesťan věrný a rozumný slyše ty věci a vida, muselby říci, že o tom žádné víry nemají, ani rozumnosti. Neb kdyby víra byla pravá, živá, nikdyby tak lehce sobě toho nevážili; a také, kdyby rozuměli, komu je Krystus vydal a proč, a kterak mají toho požívati a s tím se obírati, že né tak, jako tito, napřed povědění Taborští i jiní. V tomť pak nedotýčem, kdož o tom pravou víru mají, a hodně přijímají, kdežkoli. Ale proto toto píšem, že o ty věci nesnáze šli sou a jdou, a také že tomu všemu zlému nepovolujem, a protož to za zlé býti oznamujem. Ale jakož jest napřed řeč o usta- vení aneb jinak proměnění při věcech služebných a případných, to držíme, že můž to býti v církvi sv. skrze úředniky její, pa- stýře a biskupy; ale vždy tak a potud a při těch, kterýž jest k vzdělaní a k polepšení, aby v víře rostli a v lásce se roz- mahali, a tak v jednotě církve sv. přebývali a poslušenství za- chovali; a tak se v náději jisté ustavovali k spasení, hříchův se varujíce, a ctnostně živi jsouce a dobré skutky činíce, a čím se spojiti v jednotu nemohou, aby se tím také nerušili; jakož tak bylo v první církvi sv., i této již papežské, za mnoho let; že sou sobě takového zákona neukládali v věcech služebných a případných, než jakž kde viděli, k užitku a k prospěchu v které krajině, než když sou se spojili a ostříhali ve věcech základních, jedna sou církev v pánu Krystu byli, poslušenství zachovávajíce v těch věcech, kteréž sou k spasení podstatné; neb to jest moudrost a umění ouředníkův církve sv., aby ty věci obmyšlovali, kterakby se v tom zachovali, a služebných i pří- padných k tomu požívali, aby se jimi nebořili, ani roztrhávali, ale spojovali a vzdělávali a rostli, pakliby v které krajině neb království nemohli se snesti a strpěti, aleby to opatřili úřed- níci církve sv. skrze příčiny učitele a místa, aby byla jím snadnost k snesení, neb tak psáno stojí: Jedni druhých bře- mena neste a tak naplníte zákon Krystův. Ale při tom obojím kněžstvu sobě odporném všeho toho není, ale jedni druhé loví, a zlé věci zbírají i mluví i píší a lid vzbuzují, aby sebe ne- náviděli a vespolek zlé věci činili, jakož se to v skutku vidí. A přiznávajíce se obojí k jedné církvi, a skrze jednoho kněze mají, a z toho jednoho otce bratří sou, a toho písma pak ne- vědí, jenž dí: Kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, nemá života večného v sobě přebývajícího. A tito s obou stranou od starých až do mladých nenávidí sebe vespolek, i zlého žádají i o to promlouvají a někteří jich spolu oudové, v skutku to činí. A to pochodí skrze kněžské učení. Jakož tato učení popsána jsou, kteráž dotyčí mistra Rokycana s jeho jednomyslnými, jakož sobě odporné věci píší, obě straně v tech traktátích, kterýž prvé pošel skrze Rokycana, potom proti tomu skrze Hylaria, kterýž provodí a líčí, že pod jednou způsobou jest jednostajně, nerozdílně krev Boží v bytu i vpočtu, a nic méň a nic více, jako pod druhou; a že pod první způsobou pí se a jest tak užitečná a spasitedlná, jako knězi pod oběma. A mistr tomu
Strana 111
111 odpíra, že z moci svatosti toho není, než povoluje, že pravda jest pod jednou způsobou krvé Boží, a že příjímá celého Krysta pod jednou a též i pod druhou, ale neprijíma celé svá- tosti, ale půl. A protož z moci svátosti nepí se tu pod první způsobou, protož není tak užitečná a spasiltedlná, ja (sic) pod druhou; a o to ta všecka pře i hanění i odsuzování jedni druhých. A k tomu písma vedou zákona starého i nového i mnoho doktorův; jeden praví, že má býti posloucháno zá- kona a jim se má církev zpravovati; a druhý, že církve sv. má posloucháno býti, a jakož ona písmu rozumí, tak je pri- jímati mají a jí věřiti, a což ona ustaví, toho ostříhati. Ale máme zato, žeby i mistr Rokycan tomu povolil, kdyby tomu věřil; že jest to církev sv. pravá ustavila to přijímaní pod jednou způsobou, a také byť o nynejší držal, dal by se jí rozsouditi a podle toho svolil věřiti i poslouchati ve všech věcech. Neb tomu odepřeno nemůž býti, protože to oznamují písma prorocká i apoštolská a skutek toho i pravda byla jest v ouřednicích první církve sv., jakožto v apoštolech i v jiných, že oni majíce zákon ducha sv. v srdcích svých, psanému sou rozuměli a ty věci přivodili, kteréž k užitku byly církvi sv., a potom i k novému svědectví napsali užitečné řeči, jímž mají všecky časy úředníci církve sv. rozuměti, a v pravém smyslu a zdravém rozumu vypravovati, a tak učiti, napomínati i tre- stati. Pakliby který neb kteří jinak chtěli smysliti, mají se dáti jedni druhým napraviti, když o sobě víru mají, že sou v pravdě ouředníci církve sv. Protož máme za to, byť mistr Rokycan veřil, žeť jest papež s svou raddou v pravdě v ouřadu apo- štolském, maje moc ouřadnou, o níž napřed dotčeno, nikoliťby nemohl pro své svědomí tomu odpírati, aby v tom nepoctil otce svého duchovního i oudův poctivých kardinalův a bi- skupův, kdyžby tak o nich věřil. Ale to jest některak zakryto bylo a zatajeno, neb by v tom strpín nebyl od svého kněžstva; neb skrze papeže ou řad mají a v moci skrze něho jeho po- žívají; protož byloby to na tvrdo skočiti, jakož sám tak na kázaní říkal. Ale ty mnohé odpory a hádky strach že sou ke zlému posloužily, kterýchžto věcí nerádi bychom účastni byli. A v těch jich přech a hádkách jistě se shledalo, že při svou provodili obyčejem umění loyky (sic) učení pohanského; že věda dobře ano jinak jest vždy proto líčí to za pravdu, co jest před se vzal. Jako mistr Rokycan, že zákonu má věřeno býti, a jeho posloucháno, ale na tom nepřestal ani dopouštěl, aby mu rozuměl každý, jakž chce, a vykládal, kterak chce, ale vždy vedl k tomu, aby na těch přestávali, kdož sou podle ouřadu vy- dáni k tomu, a podle toho, kdyby věřil o papeži s kardinály, že prvotnost má v tom, tehdyby k témuž sám stál, k čemuž jiné vedl. Takéž a nad to více Hylarius tím obyčejem líčí při svou pod jednou způsobou, že vždycky bylo, přivodě písma ve zlém smylu, kdež jediné písmo se mu nahodilo, čině zmínku o jedení chleba, buďto na poušti, když pán Ježíš židom pět pe- cencův, tež na lodí, když Apoštol s pohany jedl chléb. A že fol. 25 b. fol. 25 a.
111 odpíra, že z moci svatosti toho není, než povoluje, že pravda jest pod jednou způsobou krvé Boží, a že příjímá celého Krysta pod jednou a též i pod druhou, ale neprijíma celé svá- tosti, ale půl. A protož z moci svátosti nepí se tu pod první způsobou, protož není tak užitečná a spasiltedlná, ja (sic) pod druhou; a o to ta všecka pře i hanění i odsuzování jedni druhých. A k tomu písma vedou zákona starého i nového i mnoho doktorův; jeden praví, že má býti posloucháno zá- kona a jim se má církev zpravovati; a druhý, že církve sv. má posloucháno býti, a jakož ona písmu rozumí, tak je pri- jímati mají a jí věřiti, a což ona ustaví, toho ostříhati. Ale máme zato, žeby i mistr Rokycan tomu povolil, kdyby tomu věřil; že jest to církev sv. pravá ustavila to přijímaní pod jednou způsobou, a také byť o nynejší držal, dal by se jí rozsouditi a podle toho svolil věřiti i poslouchati ve všech věcech. Neb tomu odepřeno nemůž býti, protože to oznamují písma prorocká i apoštolská a skutek toho i pravda byla jest v ouřednicích první církve sv., jakožto v apoštolech i v jiných, že oni majíce zákon ducha sv. v srdcích svých, psanému sou rozuměli a ty věci přivodili, kteréž k užitku byly církvi sv., a potom i k novému svědectví napsali užitečné řeči, jímž mají všecky časy úředníci církve sv. rozuměti, a v pravém smyslu a zdravém rozumu vypravovati, a tak učiti, napomínati i tre- stati. Pakliby který neb kteří jinak chtěli smysliti, mají se dáti jedni druhým napraviti, když o sobě víru mají, že sou v pravdě ouředníci církve sv. Protož máme za to, byť mistr Rokycan veřil, žeť jest papež s svou raddou v pravdě v ouřadu apo- štolském, maje moc ouřadnou, o níž napřed dotčeno, nikoliťby nemohl pro své svědomí tomu odpírati, aby v tom nepoctil otce svého duchovního i oudův poctivých kardinalův a bi- skupův, kdyžby tak o nich věřil. Ale to jest některak zakryto bylo a zatajeno, neb by v tom strpín nebyl od svého kněžstva; neb skrze papeže ou řad mají a v moci skrze něho jeho po- žívají; protož byloby to na tvrdo skočiti, jakož sám tak na kázaní říkal. Ale ty mnohé odpory a hádky strach že sou ke zlému posloužily, kterýchžto věcí nerádi bychom účastni byli. A v těch jich přech a hádkách jistě se shledalo, že při svou provodili obyčejem umění loyky (sic) učení pohanského; že věda dobře ano jinak jest vždy proto líčí to za pravdu, co jest před se vzal. Jako mistr Rokycan, že zákonu má věřeno býti, a jeho posloucháno, ale na tom nepřestal ani dopouštěl, aby mu rozuměl každý, jakž chce, a vykládal, kterak chce, ale vždy vedl k tomu, aby na těch přestávali, kdož sou podle ouřadu vy- dáni k tomu, a podle toho, kdyby věřil o papeži s kardinály, že prvotnost má v tom, tehdyby k témuž sám stál, k čemuž jiné vedl. Takéž a nad to více Hylarius tím obyčejem líčí při svou pod jednou způsobou, že vždycky bylo, přivodě písma ve zlém smylu, kdež jediné písmo se mu nahodilo, čině zmínku o jedení chleba, buďto na poušti, když pán Ježíš židom pět pe- cencův, tež na lodí, když Apoštol s pohany jedl chléb. A že fol. 25 b. fol. 25 a.
Strana 112
112 fol. 26 a. fol. 26 b. pán Krystus sv. Jakubovi dával pod jednou způsobou po z mrtvých vstání, řka: Bratře, jez chléb můj; a opět, že pán Ježíž řekl takto: Budete prositi, chléb náš dej nám dnes, a ne- řekl, dej nám píti. Protož jest přikázaní pána Krysta pod jednou způsobou přijímati, i také skutkem sám to činil i apoštolé. A tak ty věci přivodí, aby se ukázal v umění, jako doktor, valchuje písmo, jakž chce a přivodě k čemu chce; ješto sám jinde mluvil i s jiními, když stáli proti sobě před králem Jiřím, povoluje tomu, že bylo v první církvi i všech časův. Ale po složení papežovu, kdožby to činil, již smrtedlně hřeší a pak i sám toho mnoho činil, než knězem byl. Neb to věděl, že těch časův papeži, kardináli, biskupi i doktoří tomu místo dávali, mluvíce i píšíce, že v první církvi i to bylo; a toho písma v zákoně novém jinak neobraceli, než místo dávali, i na sněmích to vyhlásili i Čechom dopustili, a na to i sepsání učinili, a potom to oznámili rozdílnými jazyky, že jest dobré a spasitedlné, přijímati pod oběma způsobama podle té umluvy, jako svolili a napsali. Ty všecky věci vedl jest i mnohé více k tomu a přes to vždy dovodil, doličuje umyslu toho ulože- ného v své jednotě; a k tomu jemu toho potvrdili v Římě, jakož tu v tom spisu dotýče, že toho dodává papeži. Protož, kdo jím můž věřiti v takových věcech, zhanějíce jedni druhé, i provodí své pře uměním a mocí, aby se skrze to mstili, a rytířský lid mordoval a chudina trpěla. A protož toto se oznamuje v tomto psaní pro výstrahu, nebo v těchto minulých letech i tohoto času to sme zjevně poznali z skutkův i slov mnohých i z písem široce. A pak, jakož p. Bůh ráčil ozná- miti pro užitek spanení1) a pro výstrahu zatracení, že ten ouřad a moc jeho i moudrost není z Boha, ale z duchu tohoto světa skrze mudrce zemské a moc povýšenou, nebo za zákon a za dů- vod nic se jiného nenalezá, než umění a moc, jakož písma i řeči jich oznamují i skutkem toho dovodí, jakož i papež mluvil, že můžem krále zsaditi a království skaziti, i písma jich k témuž oznamují, že i císař k jich moci a soudu má státi, a meč mohou mu dáti i vzíti; a on papež nemá od žadného souzen býti, než od samého Boha, a to jest již zpět proti písmom apoštolským a prorockým, v nichž se oznamuje skrze pána Krysta i apoštoly, že jest dán meč, to jest moci zřízené, prvotně císaři aneb kralům i knížatom, jakož se čte, kterak králi Na- bochodonozorovi o tom jest napřed dotčeno; potom apoštolé píší o Nerovi, a též o potomních všech a sám pán Ježíš toho potvrdil a řka: Co jest císařova, dejte císaři; a jinde mluvě k apoštolom dí, že oni nad jinými vládnou, ale vy né tak. Protož svědčí písma moci povýšené císařské, aby oni od jiných souzeni nebyli a moci požívali, jakožto v skutku všeho času bylo; ještě i ten Constantín mocně rozkazoval přítomným i budoucím, a nad to více moci přivzal skrze Sylvestra, ješto v pohanském životě toho neměl ani jeho předci, aby také moci 1) Не лучше ли: spasení?
112 fol. 26 a. fol. 26 b. pán Krystus sv. Jakubovi dával pod jednou způsobou po z mrtvých vstání, řka: Bratře, jez chléb můj; a opět, že pán Ježíž řekl takto: Budete prositi, chléb náš dej nám dnes, a ne- řekl, dej nám píti. Protož jest přikázaní pána Krysta pod jednou způsobou přijímati, i také skutkem sám to činil i apoštolé. A tak ty věci přivodí, aby se ukázal v umění, jako doktor, valchuje písmo, jakž chce a přivodě k čemu chce; ješto sám jinde mluvil i s jiními, když stáli proti sobě před králem Jiřím, povoluje tomu, že bylo v první církvi i všech časův. Ale po složení papežovu, kdožby to činil, již smrtedlně hřeší a pak i sám toho mnoho činil, než knězem byl. Neb to věděl, že těch časův papeži, kardináli, biskupi i doktoří tomu místo dávali, mluvíce i píšíce, že v první církvi i to bylo; a toho písma v zákoně novém jinak neobraceli, než místo dávali, i na sněmích to vyhlásili i Čechom dopustili, a na to i sepsání učinili, a potom to oznámili rozdílnými jazyky, že jest dobré a spasitedlné, přijímati pod oběma způsobama podle té umluvy, jako svolili a napsali. Ty všecky věci vedl jest i mnohé více k tomu a přes to vždy dovodil, doličuje umyslu toho ulože- ného v své jednotě; a k tomu jemu toho potvrdili v Římě, jakož tu v tom spisu dotýče, že toho dodává papeži. Protož, kdo jím můž věřiti v takových věcech, zhanějíce jedni druhé, i provodí své pře uměním a mocí, aby se skrze to mstili, a rytířský lid mordoval a chudina trpěla. A protož toto se oznamuje v tomto psaní pro výstrahu, nebo v těchto minulých letech i tohoto času to sme zjevně poznali z skutkův i slov mnohých i z písem široce. A pak, jakož p. Bůh ráčil ozná- miti pro užitek spanení1) a pro výstrahu zatracení, že ten ouřad a moc jeho i moudrost není z Boha, ale z duchu tohoto světa skrze mudrce zemské a moc povýšenou, nebo za zákon a za dů- vod nic se jiného nenalezá, než umění a moc, jakož písma i řeči jich oznamují i skutkem toho dovodí, jakož i papež mluvil, že můžem krále zsaditi a království skaziti, i písma jich k témuž oznamují, že i císař k jich moci a soudu má státi, a meč mohou mu dáti i vzíti; a on papež nemá od žadného souzen býti, než od samého Boha, a to jest již zpět proti písmom apoštolským a prorockým, v nichž se oznamuje skrze pána Krysta i apoštoly, že jest dán meč, to jest moci zřízené, prvotně císaři aneb kralům i knížatom, jakož se čte, kterak králi Na- bochodonozorovi o tom jest napřed dotčeno; potom apoštolé píší o Nerovi, a též o potomních všech a sám pán Ježíš toho potvrdil a řka: Co jest císařova, dejte císaři; a jinde mluvě k apoštolom dí, že oni nad jinými vládnou, ale vy né tak. Protož svědčí písma moci povýšené císařské, aby oni od jiných souzeni nebyli a moci požívali, jakožto v skutku všeho času bylo; ještě i ten Constantín mocně rozkazoval přítomným i budoucím, a nad to více moci přivzal skrze Sylvestra, ješto v pohanském životě toho neměl ani jeho předci, aby také moci 1) Не лучше ли: spasení?
Strana 113
113 — požívali, a neposlušné na zatracení odsýlali, klatbu na ně z moci své císařské vydávajíce, kdožby se zprotivil jeho nej- vyššímu biskupu. Ale však to rozkazuje moc sobě zůstavil nej- vyšší podle téhož, jako někdy Asverus rozkázal ctíti Amona klekáním; ale však proto měl moc on svou císařskou i nad ním, jehož potom kázal oběsiti. Tak ti císaři v své moci zů- stavali i kralí, jakož o tom napřed položeno, kterak sou pa- peže trestali a zsazovali, a papež žádný císaře; neb ještě i Ří- mané tak se zmocňovali, že i papeže zsazovali proti císařově vůli, až proto i škody veliké vzali, až se potom i zapřísahli, aby toho více nečinili bez vůle jeho. A potom po mnoho letech zsadiv král jednoho papeže i ustavil jiného, od něhož posvěcen na císařství a vzala spolu zarčení, aby papež také byl při volení císaře, a bez jeho vůle aby nemohl volen býti od jiných. A tak v prodleních času let, vždy to uchodili mudrci Římští, aby se sami volili i císaře opanovali, tak jím k tomu opatrnost a moudrost posloužila, aby jich pána nejvyššího ne- trestal žadný, neb sou císaři meč z rukou vytočili, a mudrce odjali, kterých prvé požívali, a skrze moudrost jich svět zpra- vovali a skrze moc podmaňovali. Ale již papeží to sobě oso- bili, jakož sami o tom píší i mluví, že mají zemí dobývati a v poslušenství sobě podrobiti a nepoddané mordovati, a což chce císař neb králí míti, musí k němu o to hleděti, jakožto Český učinil i prosby vynaložil i císaře k přímluvě měl. Avšak vším tím papež pohrzel, ačkoli řekl: Že císařova prosba před námi vzácná jest, však proto jí neuslyšel, ale velmi se vysoce postavil a Čechům hrozil, řka: Abyste to věděli, že to můžeme učiniti, krále vašého zsaditi a království zkaziti. fol. 27 a. Potom se k tomu přičinil chtě to dokonati, Českou zemi vypáliti a lidi zmordovati, jakož tak jeho poslové na kázaní hlásyli, aby pálili, mordovali ženy i děti a žádnému neodpou- štěli; neb na to i křižovníky poslali, a odpustky jím na to dávali hříchom, a slibovali život věčný za to, aby pálili a mor- dovali, jakož se to mnoho stalo z Božího dopuštění, i krále zsadil, a posměšně jeho obraz potvořili i blátem kydali a potom upálili, i jiného ustavil, a království mocně poddal. Ale toho ještě nevidíme v skutku, ač i o uředníky sobě zdělal a za toho se psal. Ale to jest ještě v moci Boží, neb již jiný korunován, i uředníky zdělal i píše se; aby i to vě- díno bylo, že prozby jeho i klatby nejsou před Bohem vzácny, ač jemu Bůh tu moc dopustil, aby se písmo plnilo, kteréž psáno jest v zjevení, i také že budou zženilí panovati; a také skrze jich rozkázaní aby šly pomsty pro hříchy, i také jeho volení, aby zkušeni byli trpíce pro spravedlnost, království Bo- žího došli. To již sme dotkli, toho, čehož důvod jest mnohým skutečný, ješto proto mnozí statkův zbaveni a někteří trápeni i hrdla zbaveni. A k tomu aby vždy poznali, proč sme ouřadem papežovým pohrzeli, ač jest příčin toho mnoho, však toto nej- větší, oníž se jest svrchu dotklo. 8
113 — požívali, a neposlušné na zatracení odsýlali, klatbu na ně z moci své císařské vydávajíce, kdožby se zprotivil jeho nej- vyššímu biskupu. Ale však to rozkazuje moc sobě zůstavil nej- vyšší podle téhož, jako někdy Asverus rozkázal ctíti Amona klekáním; ale však proto měl moc on svou císařskou i nad ním, jehož potom kázal oběsiti. Tak ti císaři v své moci zů- stavali i kralí, jakož o tom napřed položeno, kterak sou pa- peže trestali a zsazovali, a papež žádný císaře; neb ještě i Ří- mané tak se zmocňovali, že i papeže zsazovali proti císařově vůli, až proto i škody veliké vzali, až se potom i zapřísahli, aby toho více nečinili bez vůle jeho. A potom po mnoho letech zsadiv král jednoho papeže i ustavil jiného, od něhož posvěcen na císařství a vzala spolu zarčení, aby papež také byl při volení císaře, a bez jeho vůle aby nemohl volen býti od jiných. A tak v prodleních času let, vždy to uchodili mudrci Římští, aby se sami volili i císaře opanovali, tak jím k tomu opatrnost a moudrost posloužila, aby jich pána nejvyššího ne- trestal žadný, neb sou císaři meč z rukou vytočili, a mudrce odjali, kterých prvé požívali, a skrze moudrost jich svět zpra- vovali a skrze moc podmaňovali. Ale již papeží to sobě oso- bili, jakož sami o tom píší i mluví, že mají zemí dobývati a v poslušenství sobě podrobiti a nepoddané mordovati, a což chce císař neb králí míti, musí k němu o to hleděti, jakožto Český učinil i prosby vynaložil i císaře k přímluvě měl. Avšak vším tím papež pohrzel, ačkoli řekl: Že císařova prosba před námi vzácná jest, však proto jí neuslyšel, ale velmi se vysoce postavil a Čechům hrozil, řka: Abyste to věděli, že to můžeme učiniti, krále vašého zsaditi a království zkaziti. fol. 27 a. Potom se k tomu přičinil chtě to dokonati, Českou zemi vypáliti a lidi zmordovati, jakož tak jeho poslové na kázaní hlásyli, aby pálili, mordovali ženy i děti a žádnému neodpou- štěli; neb na to i křižovníky poslali, a odpustky jím na to dávali hříchom, a slibovali život věčný za to, aby pálili a mor- dovali, jakož se to mnoho stalo z Božího dopuštění, i krále zsadil, a posměšně jeho obraz potvořili i blátem kydali a potom upálili, i jiného ustavil, a království mocně poddal. Ale toho ještě nevidíme v skutku, ač i o uředníky sobě zdělal a za toho se psal. Ale to jest ještě v moci Boží, neb již jiný korunován, i uředníky zdělal i píše se; aby i to vě- díno bylo, že prozby jeho i klatby nejsou před Bohem vzácny, ač jemu Bůh tu moc dopustil, aby se písmo plnilo, kteréž psáno jest v zjevení, i také že budou zženilí panovati; a také skrze jich rozkázaní aby šly pomsty pro hříchy, i také jeho volení, aby zkušeni byli trpíce pro spravedlnost, království Bo- žího došli. To již sme dotkli, toho, čehož důvod jest mnohým skutečný, ješto proto mnozí statkův zbaveni a někteří trápeni i hrdla zbaveni. A k tomu aby vždy poznali, proč sme ouřadem papežovým pohrzeli, ač jest příčin toho mnoho, však toto nej- větší, oníž se jest svrchu dotklo. 8
Strana 114
— 114 No 5. PSANÍ TOTO JEST B. JANA KLENOVSKÉHO SVATÉ PA- MĚTI, MUŽE ZNAMENITÉHO BOHU I LIDEM MILÉHO A VĚRNÉHO, KTERÉŽ UČINIL KNÍŽETI, KRÁLE JIŘÍHO SYNU, POČET VYDÁVAJE Z VÍRY SVÉ, O TĚCH VĚ- CECH, O NICHŽ PRVÉ SPOLEČNÉ ROZMLOUVÁNÍ MĚLI ETC. 1) fol. 171b. Toho vždy žádaje, abych u vaší milosti zůstal bez pode- zření zlého, a zvláště toho, bych jiné mluvil, a jiné srdcem držal, a došel milosti užitečné a dlouho trvající. Pro lepší pamět a sirší srozumění řečí mých, kteréž sem k vaší milosti mluvil, jako počet vydávaje z víry své, a také kterak držím a rozumím o spasení lidském, toto vaší milosti napsal sem, znaje to, že ne pro horší, ale pro lepší tázali ste se, vaše milost potřebně, slyšeti ste ráčili povolně, odpory ste drželi užitečně. Protož to znaje vaší milosti pravil sem, a ještě pravím, by mi Pán Bůh dáti ráčil rozum takový, pamět a výmluvnost, již bych před vaší milostí víru i položení srdce svého, zjevně a otevřeně vy- praviti mohl, tak abyste mi vaše milost srozuměti mohli, že bych to rád učinil, sprostně a věrně, následovati úmysl maje, i v skutku podle možnozti (sic) zachovati rady sv. Petra, kdež dí: Hotovi jsouce k dosti učinění počtu, z té kteráž v vás jest víry a naděje, ale s skrovností a s bázní, svědomí majíce dobré etc. A však i při tom hotovost maje naučení lepší přijíti, a s mi- lostí opraviti, cožbych koli poznal, a srozuměl býti proti víře Pána Krista, nebo proti skutkom křesťanským. A ještě i toto do- povím, kteříž koli lidé mohou více věřiti, než rozuměti dobře činí, když poznají ty, jimž věřiti hodné jest. Neb dí Apoštol: Ja- kož v jednom těle mnoho oudův máme, ale ne všickni oudové jednostajný skutek mají, tak mnozí jedno tělo sme v Kristu, maje obdarování rozličná podle milosti, kteráž dána jest nám etc. A což já rozuměti mohu, že bratrská pře nejvíc jest o do- brotu a o zlost, a protož zpravování jich pře jest lidem věc velmi nepřijemná. Neb povědíli, proč jest jich oddělení od kněží i od lidu vůbec, a dotknouli hříchův jich, téměř každý posluchač vezme je, že všecky potupují, a nepoložíli se s nimi v počtu mezi zlými, a povědí nětco o naději své, a tak o sobě, vezmou je, že se chlubí, s oním zákonníkem, v se oufajíce, a jinými pohržejíce. A poněvádž potupovati a chlubiti se jest samo v sobě zlé, i kterakž tehdy je můž kdo přijíti, a odsudku na ně tím samým nevydati a nerozhněvati se, leč ten, komuž dá Bůh uši k slyšení. Jakož tak Pána Krista potupili, když od něho počtu žádali, aby jim pověděl, než prvé doslyšeli, řekli: Aj 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ архивѣ королевства Чешскаго въ Прагѣ, т. ІIІ, л. 170 и слѣд. fol. 171 a.
— 114 No 5. PSANÍ TOTO JEST B. JANA KLENOVSKÉHO SVATÉ PA- MĚTI, MUŽE ZNAMENITÉHO BOHU I LIDEM MILÉHO A VĚRNÉHO, KTERÉŽ UČINIL KNÍŽETI, KRÁLE JIŘÍHO SYNU, POČET VYDÁVAJE Z VÍRY SVÉ, O TĚCH VĚ- CECH, O NICHŽ PRVÉ SPOLEČNÉ ROZMLOUVÁNÍ MĚLI ETC. 1) fol. 171b. Toho vždy žádaje, abych u vaší milosti zůstal bez pode- zření zlého, a zvláště toho, bych jiné mluvil, a jiné srdcem držal, a došel milosti užitečné a dlouho trvající. Pro lepší pamět a sirší srozumění řečí mých, kteréž sem k vaší milosti mluvil, jako počet vydávaje z víry své, a také kterak držím a rozumím o spasení lidském, toto vaší milosti napsal sem, znaje to, že ne pro horší, ale pro lepší tázali ste se, vaše milost potřebně, slyšeti ste ráčili povolně, odpory ste drželi užitečně. Protož to znaje vaší milosti pravil sem, a ještě pravím, by mi Pán Bůh dáti ráčil rozum takový, pamět a výmluvnost, již bych před vaší milostí víru i položení srdce svého, zjevně a otevřeně vy- praviti mohl, tak abyste mi vaše milost srozuměti mohli, že bych to rád učinil, sprostně a věrně, následovati úmysl maje, i v skutku podle možnozti (sic) zachovati rady sv. Petra, kdež dí: Hotovi jsouce k dosti učinění počtu, z té kteráž v vás jest víry a naděje, ale s skrovností a s bázní, svědomí majíce dobré etc. A však i při tom hotovost maje naučení lepší přijíti, a s mi- lostí opraviti, cožbych koli poznal, a srozuměl býti proti víře Pána Krista, nebo proti skutkom křesťanským. A ještě i toto do- povím, kteříž koli lidé mohou více věřiti, než rozuměti dobře činí, když poznají ty, jimž věřiti hodné jest. Neb dí Apoštol: Ja- kož v jednom těle mnoho oudův máme, ale ne všickni oudové jednostajný skutek mají, tak mnozí jedno tělo sme v Kristu, maje obdarování rozličná podle milosti, kteráž dána jest nám etc. A což já rozuměti mohu, že bratrská pře nejvíc jest o do- brotu a o zlost, a protož zpravování jich pře jest lidem věc velmi nepřijemná. Neb povědíli, proč jest jich oddělení od kněží i od lidu vůbec, a dotknouli hříchův jich, téměř každý posluchač vezme je, že všecky potupují, a nepoložíli se s nimi v počtu mezi zlými, a povědí nětco o naději své, a tak o sobě, vezmou je, že se chlubí, s oním zákonníkem, v se oufajíce, a jinými pohržejíce. A poněvádž potupovati a chlubiti se jest samo v sobě zlé, i kterakž tehdy je můž kdo přijíti, a odsudku na ně tím samým nevydati a nerozhněvati se, leč ten, komuž dá Bůh uši k slyšení. Jakož tak Pána Krista potupili, když od něho počtu žádali, aby jim pověděl, než prvé doslyšeli, řekli: Aj 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ архивѣ королевства Чешскаго въ Прагѣ, т. ІIІ, л. 170 и слѣд. fol. 171 a.
Strana 115
115 slyšeli ste rouhání, co se vám zdá. Neb to sou lidé obvykli slyšeti, když jim kdo v pokrytství mluví dutou neb marnou pokoru, jinak než jest; aby čehož zlého o sobě srdcem nedrží sám, ani posluchačí, to na se k své cti mluví, jako: Já všech nejhorší, já všech nejnehodnější, nebo nejmenší etc. a což o sobě dobrého drží, k tomu aby se ústy nepřiznal, neb by bylo hanba. A tak nejvíc to obmýšlejí slovem i skutkem, což by bylo ke cti a k vyvarování hanby. Než kdyžby takového, jenž se sám haní, kdo opravdu tím nařekl, což by bylo k jeho hanbě, ješto by za to i posluchačí přijali, tuť se zví takového pokora; aneb kdyžby od toho dobrého chtěl jej odčísti, čehož se sám ústy odsvědčuje, kterak toho mocně brániti bude. A tak jest již od lidí mnohých sprostnost vzdálena, ačť ji všickni chválí; aby téměř žádný nesměl, o sobě mluviti ústy, což drží srdcem, a pakli by kdo mluvil, zle jej vezmou. Než doufám Pánu Bohu, že v tom, jako i v jiném s pomocí jeho svatou umysl můj jest, zachovati sprostnost, abych ústy nemluvil, čehož v srdci nemám; pak slyš mne kdo, jakž komu Pán Bůh dá. A protož prosím pokorně, kdyžbych haněl zlé lidi, skutky nebo hříchy, abyste neráčili slyšeti, že všecky potupuji, kdož s bratřími nejsou; a též kdyžbych chválil dobré, že se chlubím, nebo chválím toliko ty, kteříž s bratřími sou. Ufám Pánu Bohu, žeť toho při mně není, ale že z potřeby vydává se svědectví pravdě. Neb z té přičiny píši, abyste ráčili porozuměti, co za víru mají, a kterak smyslí o spasení lidském, a které hanějí a proč, a od kterých odstoupili, že ne ode všech, a odkud se sami chlubí, že ne z skutkův svých, jako zákonník, ale z mi- losti Boží, a z víry Jezu Kristovy. Neb chvalitebných skutkův před lidmi mnozí více mají, než oni, od kterýchž sou se od- dělili. Aby je pak i měli, nebylo by se čím chlubiti, ale jakož sv. Pavel řekl: Kdo se chlubí, v Pánu se chlub. A opět: Chlubíme se v Bohu, skrze Pána našeho Ježíše Krista, skrze něhož sme smíření přijali. A poněvádž podle řeči sv. Pavla srdcem se věří k spravedlnosti, a ústy vyznání bývá k spasení, protož i já ve jméno Pána Ježíše Krista, což srdcem držím, to ústy i psaním tímto vyznávám, že přede všemi věcmi věřím podle obecného vyznání církve Rímské o Pánu Bohu, Pánu Bohu a v Pána Boha, jakož písma prorocká a apoštolská, i kteráž koli Bohem vdechnutá oznamují. A tak jim věřím, o čemž kde píší, co věřiti, to věřiti, a co činiti, to činiti. A tak přijímaje je v jich svědectví, věřím v Boha, otce všemohůcího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista, syna jeho jediného, Pána našeho, i v ducha sv., utěšitele, od otce i od syna pochá- zejícího, jenž jest jeden Bůh, trůj v osobach a jeden v pod- statě, v němž svrchované dobré všech záleží, a on jest Pán veliký, a chvály hodný příliš, jehožto velebnost, skutkové velicí a znamenití ukazují, z nichžto tito tří vidí se zvláštní, a nad jiné skutky nerozdilné trojice svaté nejznamenitější a největší býti t. skutek stvoření, vykoupení a spasení, pro nežto on Pán Bůh stvořitelem, vykupitelem a spasitelem nazván jest, z kte- fol. 172 a.
115 slyšeli ste rouhání, co se vám zdá. Neb to sou lidé obvykli slyšeti, když jim kdo v pokrytství mluví dutou neb marnou pokoru, jinak než jest; aby čehož zlého o sobě srdcem nedrží sám, ani posluchačí, to na se k své cti mluví, jako: Já všech nejhorší, já všech nejnehodnější, nebo nejmenší etc. a což o sobě dobrého drží, k tomu aby se ústy nepřiznal, neb by bylo hanba. A tak nejvíc to obmýšlejí slovem i skutkem, což by bylo ke cti a k vyvarování hanby. Než kdyžby takového, jenž se sám haní, kdo opravdu tím nařekl, což by bylo k jeho hanbě, ješto by za to i posluchačí přijali, tuť se zví takového pokora; aneb kdyžby od toho dobrého chtěl jej odčísti, čehož se sám ústy odsvědčuje, kterak toho mocně brániti bude. A tak jest již od lidí mnohých sprostnost vzdálena, ačť ji všickni chválí; aby téměř žádný nesměl, o sobě mluviti ústy, což drží srdcem, a pakli by kdo mluvil, zle jej vezmou. Než doufám Pánu Bohu, že v tom, jako i v jiném s pomocí jeho svatou umysl můj jest, zachovati sprostnost, abych ústy nemluvil, čehož v srdci nemám; pak slyš mne kdo, jakž komu Pán Bůh dá. A protož prosím pokorně, kdyžbych haněl zlé lidi, skutky nebo hříchy, abyste neráčili slyšeti, že všecky potupuji, kdož s bratřími nejsou; a též kdyžbych chválil dobré, že se chlubím, nebo chválím toliko ty, kteříž s bratřími sou. Ufám Pánu Bohu, žeť toho při mně není, ale že z potřeby vydává se svědectví pravdě. Neb z té přičiny píši, abyste ráčili porozuměti, co za víru mají, a kterak smyslí o spasení lidském, a které hanějí a proč, a od kterých odstoupili, že ne ode všech, a odkud se sami chlubí, že ne z skutkův svých, jako zákonník, ale z mi- losti Boží, a z víry Jezu Kristovy. Neb chvalitebných skutkův před lidmi mnozí více mají, než oni, od kterýchž sou se od- dělili. Aby je pak i měli, nebylo by se čím chlubiti, ale jakož sv. Pavel řekl: Kdo se chlubí, v Pánu se chlub. A opět: Chlubíme se v Bohu, skrze Pána našeho Ježíše Krista, skrze něhož sme smíření přijali. A poněvádž podle řeči sv. Pavla srdcem se věří k spravedlnosti, a ústy vyznání bývá k spasení, protož i já ve jméno Pána Ježíše Krista, což srdcem držím, to ústy i psaním tímto vyznávám, že přede všemi věcmi věřím podle obecného vyznání církve Rímské o Pánu Bohu, Pánu Bohu a v Pána Boha, jakož písma prorocká a apoštolská, i kteráž koli Bohem vdechnutá oznamují. A tak jim věřím, o čemž kde píší, co věřiti, to věřiti, a co činiti, to činiti. A tak přijímaje je v jich svědectví, věřím v Boha, otce všemohůcího, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista, syna jeho jediného, Pána našeho, i v ducha sv., utěšitele, od otce i od syna pochá- zejícího, jenž jest jeden Bůh, trůj v osobach a jeden v pod- statě, v němž svrchované dobré všech záleží, a on jest Pán veliký, a chvály hodný příliš, jehožto velebnost, skutkové velicí a znamenití ukazují, z nichžto tito tří vidí se zvláštní, a nad jiné skutky nerozdilné trojice svaté nejznamenitější a největší býti t. skutek stvoření, vykoupení a spasení, pro nežto on Pán Bůh stvořitelem, vykupitelem a spasitelem nazván jest, z kte- fol. 172 a.
Strana 116
116 fol. 172 b. rýchžto skutkův tento prostřední vidí se býti lidem nejužiteč- nější protožby také měl býti všem nejvzácnější t. skutek vy- koupení, a lidského pokolení hříchem zbořeného opravení, pro něžto Bůh otec jednorozeného syna svého na svět poslati ráčil, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. O kterémžto synu Božím, Pánu a Bohu našem, tak věřím, že uložení Boha otce poslušen jsa a spasení všech opatřiti chtě a způsobiti, ráčil se skrze ducha sv. v životě blahoslavené panny Marye, vtěliti a z ní se naroditi, beze vší poškvrny čistoty její panenské; o níž věřím, že jest panna počala, panna porodila, a po porodu čistou pannou zůstala, nemající žadné sobě podobné ani první, ani potomní, kteroužto se všemi ná- rody, blahoslavenou ji nazývajícími, i já také nazívám blaho- slavenou, a mezi ženami požehnanou, jížto učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, jejížto syn jest týž, kterýž i syn nejvyššího, o němž věřím, že jest pro naše spa- sení trpěl, umřel, do hrobu pochován, jako jiný člověk, kterýžto svým ponížením a trpením příklad učiněn, aby všickni, kdož chtí spaseni býti, jeho následovali v pokoře a v trpělivosti, jakož apoštolé to široce vypisují. Do pekel zstoupil, již ne jako jiný, ale k vysvobození jiných, vstal z mrtvých skrze slávu otce svého, aby příkladem jeho všickni, kdož s ním hříchům umí- rají zde v životě obnoveném chodili, již nejsouce sobě živi, ale jemu, kterýž za ně umřel. Vstoupil na nebesa, přijav slávu, kterouž měl u otce, prvé než svět stvořen jest. Sedí na pravici Boha otce všemohůcího, odtud maje přijíti, soudit živých i mrtvých, milostivě nyní lidí očekávaje a času ku pokání jim půjčuje, jakož o tom mluvil sv. Pavel v městě Atenském, aby všickni hledali Boha, by ho kterak dojíti mohli a nalézti, po- něvádž není daleko od jednoho každého z nás. Nebo jím sme živi, hýbáme se, a v bytu svém trváme, majíce uložené časy a cíle přebývaní svého, jímžto se zvěstuje, aby všickni všudy pokání činili, vědouce, že jest Bůh ustavil den, v němžto souditi bude v pravosti veškeren okršlek zemský, skrze muže to jest syna svého, v němž jest to učiniti uložil, vzkřísiv jej z mrtvých, a dávaje víru všem, nebo což na něm jest, on by chtěl, aby všickni spaseni byli a ku poznání pravdy přišli. Vě- řím i v ducha sv., že pocházeje od otce i od syna, a jsa utě- šitelem, jest také mistrem a zprávcí církve svaté i každé duše věrné, jakož dí Apoštol: Kdož ducha Kristova nemá, ten není jeho. O níž t. o církvi sv. věřím a vyznávám takto, že církev svatá obecná jest zbor všech vyvolených Božích, kteřížkoli byli o počátku světa, jsou a budou do skonání, jejížto oudové roz- prostříni sou po všem světě, jichžto počet a jména sám Bůh ví a zná. Než kdež pak koli jest shromáždění lidí u víře Pána Krista, podle přítomné nebo nynější spravedlnosti, místem ně- kterým a časem, ti nejsou církev svatá obecná, ale slouti mohou particularis ecclesia t. částka církve sv. obecné, jakož byli v Římě, v Koryntu, v Effezu a nebo jinde, jimž apoštolé psali, nazívajíce je církví. A v takovém shromáždění byli sou i zlí
116 fol. 172 b. rýchžto skutkův tento prostřední vidí se býti lidem nejužiteč- nější protožby také měl býti všem nejvzácnější t. skutek vy- koupení, a lidského pokolení hříchem zbořeného opravení, pro něžto Bůh otec jednorozeného syna svého na svět poslati ráčil, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. O kterémžto synu Božím, Pánu a Bohu našem, tak věřím, že uložení Boha otce poslušen jsa a spasení všech opatřiti chtě a způsobiti, ráčil se skrze ducha sv. v životě blahoslavené panny Marye, vtěliti a z ní se naroditi, beze vší poškvrny čistoty její panenské; o níž věřím, že jest panna počala, panna porodila, a po porodu čistou pannou zůstala, nemající žadné sobě podobné ani první, ani potomní, kteroužto se všemi ná- rody, blahoslavenou ji nazývajícími, i já také nazívám blaho- slavenou, a mezi ženami požehnanou, jížto učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, jejížto syn jest týž, kterýž i syn nejvyššího, o němž věřím, že jest pro naše spa- sení trpěl, umřel, do hrobu pochován, jako jiný člověk, kterýžto svým ponížením a trpením příklad učiněn, aby všickni, kdož chtí spaseni býti, jeho následovali v pokoře a v trpělivosti, jakož apoštolé to široce vypisují. Do pekel zstoupil, již ne jako jiný, ale k vysvobození jiných, vstal z mrtvých skrze slávu otce svého, aby příkladem jeho všickni, kdož s ním hříchům umí- rají zde v životě obnoveném chodili, již nejsouce sobě živi, ale jemu, kterýž za ně umřel. Vstoupil na nebesa, přijav slávu, kterouž měl u otce, prvé než svět stvořen jest. Sedí na pravici Boha otce všemohůcího, odtud maje přijíti, soudit živých i mrtvých, milostivě nyní lidí očekávaje a času ku pokání jim půjčuje, jakož o tom mluvil sv. Pavel v městě Atenském, aby všickni hledali Boha, by ho kterak dojíti mohli a nalézti, po- něvádž není daleko od jednoho každého z nás. Nebo jím sme živi, hýbáme se, a v bytu svém trváme, majíce uložené časy a cíle přebývaní svého, jímžto se zvěstuje, aby všickni všudy pokání činili, vědouce, že jest Bůh ustavil den, v němžto souditi bude v pravosti veškeren okršlek zemský, skrze muže to jest syna svého, v němž jest to učiniti uložil, vzkřísiv jej z mrtvých, a dávaje víru všem, nebo což na něm jest, on by chtěl, aby všickni spaseni byli a ku poznání pravdy přišli. Vě- řím i v ducha sv., že pocházeje od otce i od syna, a jsa utě- šitelem, jest také mistrem a zprávcí církve svaté i každé duše věrné, jakož dí Apoštol: Kdož ducha Kristova nemá, ten není jeho. O níž t. o církvi sv. věřím a vyznávám takto, že církev svatá obecná jest zbor všech vyvolených Božích, kteřížkoli byli o počátku světa, jsou a budou do skonání, jejížto oudové roz- prostříni sou po všem světě, jichžto počet a jména sám Bůh ví a zná. Než kdež pak koli jest shromáždění lidí u víře Pána Krista, podle přítomné nebo nynější spravedlnosti, místem ně- kterým a časem, ti nejsou církev svatá obecná, ale slouti mohou particularis ecclesia t. částka církve sv. obecné, jakož byli v Římě, v Koryntu, v Effezu a nebo jinde, jimž apoštolé psali, nazívajíce je církví. A v takovém shromáždění byli sou i zlí
Strana 117
117 — mezi věrnými i dobrými lidmi, a zvláště pokrytci, jichžto církev sv. prázdna není, dokudž jest zde na světě, neb jest přirovnána poli pšeničnému, v němž se nalezá i koukol, a vrši puštěné v moře, kdežto mezi dobré ryby přimísí se i zlé. Věřím také obcování svatých aneb svatých spolčení; neb ti, kteříž sou vešli v jednotu církve sv., 3 učastni sou nejprvé hlavy Pána Krista a zasloužení jeho, a potom všeho těla, v němž sou také oudové spojeni skrze milost ducha sv. s oudy jinými. A jakož věřím v Krista Ježíše, Pánem a Bohem jej vyznávaje, a že přikázaní jeho sou život věčný, tak v něm a skrze něho věřím, že mají plné a dostatečné očištění a od- puštění všech hříchův ti všickni, kteříž skrze víru jeho a po- slušenství zůstávají v církvi sv., jakož sv. Ján dí: Krev Krista Ježíše ocišťuje nás od každého hříchu; a sv. Petr dí: Věrou očišťuje srdce jich a jinde: Duše vaše čistíce v poslušenství lásky, bratrského milování etc. Věřím také těla vzkříšení, neb jakož Pán Ježíš vstal v slávě otce svého, také obnoví těla ponížení našeho, a učiní je po- dobná tělu jasnosti své. A tak věřím i život věčný, v němž se všickni radovati budou, kdož jeho důjdou, veselím nevymluvným, přijmouce konec víry, spasení duší svých. Z řečí napřed položených, můž vaše milost znáti, žeť sem se jiné víře mezi bratřími nenaučil, než kteráž jest obecná křesťanská. A tak tomu rozumím, že sou bratří nezačali víry jiné, ani věcí nových, na nichž prvotně záleží spasení života věčného. Než to, což písma svatá oznamují, a kněží obojí strany chválí, znám že pilnost zachovati mají podle možnosti své, a protož i víru obecnou, a vyznání její v zdravém rozumu podle vykladův mnohých doktorův za základné a za podstatné k spasení mají, neb se v tom zavírá a obsahuje toto tré: Víra živá, láska neomylná a naděje, kteráž jest jako kotva duši bez- pečná. Ač sem již podle obecné víry napsal, kterak smyslím a rozumím o spasení lidském, však pro lepší srozumění ještě krátce napíši, že toto za podstatné k spasení mám, kdež jest vůle opravená mocí Boží a ustavená milostí jeho, jíž člověk chce pokorně všecko věřiti, což Bůh chce věřeno míti, chce věrně všecko činiti, což Bůh chce od koho činěno míti; a to jest víra, kteráž skrze lásku dělá; a kdož k tomu umí poslou- žiti a můž, užitečný jest slouha, by dále ničímž neposloužil, neb již posloužil k životu; pakli kdo k tomu posloužiti neumí a nemůž, jalováť jest služba jeho, byť pak všemi svátostmi sloužil, i čímžkoli jiným, neb bez víry nelze se líbiti Bohu, a bez lásky nic platno není. Protož mocí víry státi, moudrostí Boží se zpravovati, lásku ducha sv. v srdci míti jest z potřeby spasení, a kdož v účastnosti toho nebude, spasen býti nemůž. A tak známo jest z písem svatých, že takové napravení u vůli o němž dotčeno jest, nejpotřebnější a nejpodstatnější k spasení, všech časův i věkův. Neb vůle jest hlava jiných mocí duše a hýbe jimi k skutkom jich, a bez ní nic dobrého ani zlého fol. 173 a. fol. 173 b.
117 — mezi věrnými i dobrými lidmi, a zvláště pokrytci, jichžto církev sv. prázdna není, dokudž jest zde na světě, neb jest přirovnána poli pšeničnému, v němž se nalezá i koukol, a vrši puštěné v moře, kdežto mezi dobré ryby přimísí se i zlé. Věřím také obcování svatých aneb svatých spolčení; neb ti, kteříž sou vešli v jednotu církve sv., 3 učastni sou nejprvé hlavy Pána Krista a zasloužení jeho, a potom všeho těla, v němž sou také oudové spojeni skrze milost ducha sv. s oudy jinými. A jakož věřím v Krista Ježíše, Pánem a Bohem jej vyznávaje, a že přikázaní jeho sou život věčný, tak v něm a skrze něho věřím, že mají plné a dostatečné očištění a od- puštění všech hříchův ti všickni, kteříž skrze víru jeho a po- slušenství zůstávají v církvi sv., jakož sv. Ján dí: Krev Krista Ježíše ocišťuje nás od každého hříchu; a sv. Petr dí: Věrou očišťuje srdce jich a jinde: Duše vaše čistíce v poslušenství lásky, bratrského milování etc. Věřím také těla vzkříšení, neb jakož Pán Ježíš vstal v slávě otce svého, také obnoví těla ponížení našeho, a učiní je po- dobná tělu jasnosti své. A tak věřím i život věčný, v němž se všickni radovati budou, kdož jeho důjdou, veselím nevymluvným, přijmouce konec víry, spasení duší svých. Z řečí napřed položených, můž vaše milost znáti, žeť sem se jiné víře mezi bratřími nenaučil, než kteráž jest obecná křesťanská. A tak tomu rozumím, že sou bratří nezačali víry jiné, ani věcí nových, na nichž prvotně záleží spasení života věčného. Než to, což písma svatá oznamují, a kněží obojí strany chválí, znám že pilnost zachovati mají podle možnosti své, a protož i víru obecnou, a vyznání její v zdravém rozumu podle vykladův mnohých doktorův za základné a za podstatné k spasení mají, neb se v tom zavírá a obsahuje toto tré: Víra živá, láska neomylná a naděje, kteráž jest jako kotva duši bez- pečná. Ač sem již podle obecné víry napsal, kterak smyslím a rozumím o spasení lidském, však pro lepší srozumění ještě krátce napíši, že toto za podstatné k spasení mám, kdež jest vůle opravená mocí Boží a ustavená milostí jeho, jíž člověk chce pokorně všecko věřiti, což Bůh chce věřeno míti, chce věrně všecko činiti, což Bůh chce od koho činěno míti; a to jest víra, kteráž skrze lásku dělá; a kdož k tomu umí poslou- žiti a můž, užitečný jest slouha, by dále ničímž neposloužil, neb již posloužil k životu; pakli kdo k tomu posloužiti neumí a nemůž, jalováť jest služba jeho, byť pak všemi svátostmi sloužil, i čímžkoli jiným, neb bez víry nelze se líbiti Bohu, a bez lásky nic platno není. Protož mocí víry státi, moudrostí Boží se zpravovati, lásku ducha sv. v srdci míti jest z potřeby spasení, a kdož v účastnosti toho nebude, spasen býti nemůž. A tak známo jest z písem svatých, že takové napravení u vůli o němž dotčeno jest, nejpotřebnější a nejpodstatnější k spasení, všech časův i věkův. Neb vůle jest hlava jiných mocí duše a hýbe jimi k skutkom jich, a bez ní nic dobrého ani zlého fol. 173 a. fol. 173 b.
Strana 118
118 — fol. 174 a. stále a trvánlivě nemůž činěno býti. Protož Pán Ježíš, kterýž jest včera, dnes i na věky, jest příčina věčného spasení všem sobě povolujícím, jakož dí Apoštol: A při narození Pána Krista anděle zvěstovali chválu Boha na vysostech, a pokoj lidem na zemi dobré vůle. A toho potvrzují písma mnohých doktorův, vypravujíce to dosti široce, že mezi všemi dary, kteří k spasení člověka přislušejí, první a zvláštní dar jest dobrá vůle, skrze niž v nás napravuje se obraz podobenství Božího; a tak o ní píší, že všecko zasloužení člověčí jest na dobré vůli, bez níž člověk ovšem spasen býti nemůž, a kdož ji má, opravdu ten také nemůž zahynouti. Cožkoli člověk činí, dobré býti nemůž, jediné leč z dobré vůle pochází, a cožkoli z dobré vůle jest, zlé býti nemůž. Bez dobré vůle, člověče, ovšem spasen býti nemůžeš, s dobrou volí nemůžeš zahynouti. Haec Rikhardus Chrisostomus: Voluntas est que aut remuneratur pro- bono, aut que demnatur pro malo, opera autem testimonia sunt voluntatis. Doktoří: Nejprv Rykhardus: Pracůjmež tehdy, abychom vůli svou, jestli že jest křivá a zslabená, napravovali. Zlatoústý: Možné jest nám, přikázaní Boží naplniti, jestli že toliko budeme chtíti; neb což v nás mocí jest, budemeli je chtíti přiložiti, Bůh pře- velikou pomoc nám přidá. Neb jestli že v nás hotová vůle bude, nic není, co by nám zabranilo ctnosti; a tak věděti máme, že vůle prospěšná jest člověku k spasení, by pak také někdy učinku skutku dobrého neměl. Jakož sv. Jeroným dí: Že vůle užitečná jest, by pak také skutku neměla, však odplaty své nestratí. Též sv. Augustýn: Vůle dobrá, kteráž moci nemá, skutku dosti činí, samé sobě dosti činí i Bohu. Nebo nemášli co dáti, dej vůli, kterouž máš, a všecko si dal, neb jest duše doplnila, kteráž, což mohla, učinila; protož kdož chce míti veliké zasloužení, mějž velikou vůli, neb jakž mnoho roste dobrá vůle, tak mnoho roste i zasloužení. Bernardus: Vůle dobrá nemůž dána býti tomu, kdož nechce, aniž můž odjata býti, jediné tomu kdož chce, protož všecko zaslou- žení člověka jest na dobré vůli. A tak Bůh nejmilostivější a nej- milosrdnější, v tom vykoupení naše položil, v němžto žádný nedostatku míti nemůž, jediné kdož chce, neb zajisté milovati jednostajně mohou bohatí i chudí, ačkoli jednostajně peněz rozdávati nemohou; než však vůle dobrá není, jestli že nedělá, což můž. Haec Bernardus Item: Jakáž vůle, jestli že v člověku jest zlá, činí duši zlou, tak i vůle dobrá činí duši dobrou, kterážto má čtyří stupně První jest vůle upřímá, druhý mocná, třetí nábožná, čtvrtý plná; na kterýchžto stupních vůle dobré duše nábožná vždycky má den ode dne prospívati.
118 — fol. 174 a. stále a trvánlivě nemůž činěno býti. Protož Pán Ježíš, kterýž jest včera, dnes i na věky, jest příčina věčného spasení všem sobě povolujícím, jakož dí Apoštol: A při narození Pána Krista anděle zvěstovali chválu Boha na vysostech, a pokoj lidem na zemi dobré vůle. A toho potvrzují písma mnohých doktorův, vypravujíce to dosti široce, že mezi všemi dary, kteří k spasení člověka přislušejí, první a zvláštní dar jest dobrá vůle, skrze niž v nás napravuje se obraz podobenství Božího; a tak o ní píší, že všecko zasloužení člověčí jest na dobré vůli, bez níž člověk ovšem spasen býti nemůž, a kdož ji má, opravdu ten také nemůž zahynouti. Cožkoli člověk činí, dobré býti nemůž, jediné leč z dobré vůle pochází, a cožkoli z dobré vůle jest, zlé býti nemůž. Bez dobré vůle, člověče, ovšem spasen býti nemůžeš, s dobrou volí nemůžeš zahynouti. Haec Rikhardus Chrisostomus: Voluntas est que aut remuneratur pro- bono, aut que demnatur pro malo, opera autem testimonia sunt voluntatis. Doktoří: Nejprv Rykhardus: Pracůjmež tehdy, abychom vůli svou, jestli že jest křivá a zslabená, napravovali. Zlatoústý: Možné jest nám, přikázaní Boží naplniti, jestli že toliko budeme chtíti; neb což v nás mocí jest, budemeli je chtíti přiložiti, Bůh pře- velikou pomoc nám přidá. Neb jestli že v nás hotová vůle bude, nic není, co by nám zabranilo ctnosti; a tak věděti máme, že vůle prospěšná jest člověku k spasení, by pak také někdy učinku skutku dobrého neměl. Jakož sv. Jeroným dí: Že vůle užitečná jest, by pak také skutku neměla, však odplaty své nestratí. Též sv. Augustýn: Vůle dobrá, kteráž moci nemá, skutku dosti činí, samé sobě dosti činí i Bohu. Nebo nemášli co dáti, dej vůli, kterouž máš, a všecko si dal, neb jest duše doplnila, kteráž, což mohla, učinila; protož kdož chce míti veliké zasloužení, mějž velikou vůli, neb jakž mnoho roste dobrá vůle, tak mnoho roste i zasloužení. Bernardus: Vůle dobrá nemůž dána býti tomu, kdož nechce, aniž můž odjata býti, jediné tomu kdož chce, protož všecko zaslou- žení člověka jest na dobré vůli. A tak Bůh nejmilostivější a nej- milosrdnější, v tom vykoupení naše položil, v němžto žádný nedostatku míti nemůž, jediné kdož chce, neb zajisté milovati jednostajně mohou bohatí i chudí, ačkoli jednostajně peněz rozdávati nemohou; než však vůle dobrá není, jestli že nedělá, což můž. Haec Bernardus Item: Jakáž vůle, jestli že v člověku jest zlá, činí duši zlou, tak i vůle dobrá činí duši dobrou, kterážto má čtyří stupně První jest vůle upřímá, druhý mocná, třetí nábožná, čtvrtý plná; na kterýchžto stupních vůle dobré duše nábožná vždycky má den ode dne prospívati.
Strana 119
119 — Jakož dí sv. Bernard: Řeč Boží dvě věci činiti má, jedno duše hříšné uzdravo- vati, a druhé dobré duše napomínati, hříšné sem řekl ne všecky, v nichžto hřích jest, ale kteříž hříchu z vůle povolují, a neod- pírají, jakž mohou, dobré pravím, netoliko dokonalé, ale také počínající, kteříž, ačkoli hřích mají, ale nepovolují, než odpírají a takové duše, ačkoli z křehkosti nebo z hlouposti často padají, skrze dobrou vůli, kterouž mají, povstávají, a tak člověk má prospívati v té vůli, neb ona jest, o níž prorok dí: Totoť jest cesta Boží, choďtež po ní. První stupeň té cesty jest vůle upřímá, kdyžto duše myslí zákonu Božímu povoluje, ačkoli pro tělo, kteréž odpírá dobrého, kteréž miluje, dokonati nemůž, ale často zlé z nemoci činí, kteréhož nenávidí. Druhý stupeň jest, kdyžto l duše netoliko zlého nečiní, kteréhož nenávidí, ale také dobré, kteréž miluje, činí sylně, ačkoli s těžkostí. Třetí stupeň, kdyžto duše rozšířeným srdcem beží po cestě přikázaní Božích, a rozkoš má v nich, jako ve mnohém zboží. Ctvrtý stupeň jest, na němž sou anděle, kteřížto velikou snažností do- konale konají to dobré, kteréž chtí. Toho stupně člověk žádati můž, ale vstoupiti naň nemůž, neb jest tělem obtížen. Protož kdo ještě nemá vůle upřímé, věziš, že ještě jemu překáží tělesné ustrnutí; kdo má upřímou a není mocná, věz, že jemu překáží zlý obyčej; kdo má vůli nábožnou, a nemá plné, věz, že jemu překáží zemské přebývaní. Protož kdo má vůli hříšnou, modl se k Bohu a říkej: Buď vůle tvá, jako v nebi i na zemi, rozuměje o sobě, že jest jako země, a ten, kdož má vůli upřímou, nebe; neb jako jest daleko nebe od země, tak jest daleko vůle upřímá od hříšné. Také ten, kdož má vůli upřímou, modl se za vůli mocnou, se rozuměje zemí, a onoho s volí mocnou nebem. A tak o jiných, aby umysl měla duše vždycky prospívati; neb jakož potupen jest ten, kdož v hříšné vůli zůstává, tak trestání hoden jest ten, kdož v ctnostech jiných nehledí prospívati. Haec Bernardus. Ale i toto při vůli má býti vědíno, že když chce dobré činiti, kteréž můž, chválena má býti, a když činiti více, než můž, má býti trestána, a když nechce činiti, což můž, má býti k tomu zbuzována. Ale slyšíc tyto řeči, nebo čtouc, mohli byste vaše milost domnívati se o mně, že o svátostech málo držím nebo nic. Protož pro odjetí takového domnění, jakož sem napřed při člancích víry napsal, tak jakož srdcem držím, též i při tomto vyznávám a pravím, že žádný křesťan věrný svá- tostmi nemá pohrdati, ale jich s vděčností požívati, z potřeby spasení svého, lečby jich kdo beze lsti dojíti nemohl, v té pravdě, v kteréž sou od Pána Krista vydány. O nichž i o všech věcech služebných i připadných krátce tak držím, jakžkoli ouředníci církve svaté, duchem Božím se řídíce a zpravujíce, kdy a kterého času z jednomyslnosti své usoudí a zřídí, ne- opouštějíce podstaty svátosti, neb ty věci „ nejsou z podstaty spasení, ale sou v moci ouředníkův církve; a protož všech svátostí požívati, tak o nich smysliti, takým řádem je vésti, za fol. 174 b. fol. 175 a.
119 — Jakož dí sv. Bernard: Řeč Boží dvě věci činiti má, jedno duše hříšné uzdravo- vati, a druhé dobré duše napomínati, hříšné sem řekl ne všecky, v nichžto hřích jest, ale kteříž hříchu z vůle povolují, a neod- pírají, jakž mohou, dobré pravím, netoliko dokonalé, ale také počínající, kteříž, ačkoli hřích mají, ale nepovolují, než odpírají a takové duše, ačkoli z křehkosti nebo z hlouposti často padají, skrze dobrou vůli, kterouž mají, povstávají, a tak člověk má prospívati v té vůli, neb ona jest, o níž prorok dí: Totoť jest cesta Boží, choďtež po ní. První stupeň té cesty jest vůle upřímá, kdyžto duše myslí zákonu Božímu povoluje, ačkoli pro tělo, kteréž odpírá dobrého, kteréž miluje, dokonati nemůž, ale často zlé z nemoci činí, kteréhož nenávidí. Druhý stupeň jest, kdyžto l duše netoliko zlého nečiní, kteréhož nenávidí, ale také dobré, kteréž miluje, činí sylně, ačkoli s těžkostí. Třetí stupeň, kdyžto duše rozšířeným srdcem beží po cestě přikázaní Božích, a rozkoš má v nich, jako ve mnohém zboží. Ctvrtý stupeň jest, na němž sou anděle, kteřížto velikou snažností do- konale konají to dobré, kteréž chtí. Toho stupně člověk žádati můž, ale vstoupiti naň nemůž, neb jest tělem obtížen. Protož kdo ještě nemá vůle upřímé, věziš, že ještě jemu překáží tělesné ustrnutí; kdo má upřímou a není mocná, věz, že jemu překáží zlý obyčej; kdo má vůli nábožnou, a nemá plné, věz, že jemu překáží zemské přebývaní. Protož kdo má vůli hříšnou, modl se k Bohu a říkej: Buď vůle tvá, jako v nebi i na zemi, rozuměje o sobě, že jest jako země, a ten, kdož má vůli upřímou, nebe; neb jako jest daleko nebe od země, tak jest daleko vůle upřímá od hříšné. Také ten, kdož má vůli upřímou, modl se za vůli mocnou, se rozuměje zemí, a onoho s volí mocnou nebem. A tak o jiných, aby umysl měla duše vždycky prospívati; neb jakož potupen jest ten, kdož v hříšné vůli zůstává, tak trestání hoden jest ten, kdož v ctnostech jiných nehledí prospívati. Haec Bernardus. Ale i toto při vůli má býti vědíno, že když chce dobré činiti, kteréž můž, chválena má býti, a když činiti více, než můž, má býti trestána, a když nechce činiti, což můž, má býti k tomu zbuzována. Ale slyšíc tyto řeči, nebo čtouc, mohli byste vaše milost domnívati se o mně, že o svátostech málo držím nebo nic. Protož pro odjetí takového domnění, jakož sem napřed při člancích víry napsal, tak jakož srdcem držím, též i při tomto vyznávám a pravím, že žádný křesťan věrný svá- tostmi nemá pohrdati, ale jich s vděčností požívati, z potřeby spasení svého, lečby jich kdo beze lsti dojíti nemohl, v té pravdě, v kteréž sou od Pána Krista vydány. O nichž i o všech věcech služebných i připadných krátce tak držím, jakžkoli ouředníci církve svaté, duchem Božím se řídíce a zpravujíce, kdy a kterého času z jednomyslnosti své usoudí a zřídí, ne- opouštějíce podstaty svátosti, neb ty věci „ nejsou z podstaty spasení, ale sou v moci ouředníkův církve; a protož všech svátostí požívati, tak o nich smysliti, takým řádem je vésti, za fol. 174 b. fol. 175 a.
Strana 120
120 — fol. 175 b. dobré mám, jakož kterého času úředníci církve sv. v základ- ných věcech, k spasení stojíce, a duchem Božím se řídíce, drží a ustavují. A protož což já rozuměti mohu, že všecha pře bratrská jest o ouředníky církve sv.; a kdyžbych jedno mohl v tom zpraven býti písmem svatým, abych mohl držeti a smy- sliti o papeži s kardynály, aneb o kněžích a mistřích Pražských, že sou oni ti, jimž Pán Ježíš stádce svého malého svěřiv, po- slouchati jich kázal, jakož dí: Kdo vás slyší, mne slyší etc. a kdo vámi pohrdá etc. Chtělbych jich ve všem bez rozsuzo- vání poslouchati, a o všelikou při na jich rozsudku přestati, při svátostech i při jiném; neb neposlouchaje jich, Pána Krista a ducha sv. v nich přebývajícího bych neposlouchal. Také za své oddělení chtělbych jimi uložené pokání podstoupiti, maje naději v pomoci Boží, že žádná hanba, ani ostrost pokání, že by mne od toho neodvedla. Než dokudž jich za to míti ne- mohu, chci jich poslouchati tak, jakž sami vyměřili, ve všem dobrém, což není proti svědomí, a chci věřiti jim rád, pokudž poznám a srozumím za dobré a užitečné býti, a nehaně žádného, ani pochlebně bratří chvále, ufám Pánu Bohu, že sou skutečně obojích kněží poslušnější, než ti, kteréž za syny poslušné praví býti, ješto jich poslouchají pohříchu téměř ve všem krom dobrého. Neb mnoholi těch mají, ješto by k jich rozkázaní a radě hříchův nechali, kterýchž se jim chce, leč kterých pro bázeň moci světské, aneb že se některým některých nechce; a není div, neb k tomu mají hojně příkladův skutečných na svých zprávcích, aby jakýž farář jest, aby takáž byla i osádka. V tom jest skutečné zákona plnění, a přikázaní Božího ostří- haní, aby chtěl všecko činiti, což Bůh chce od koho činěno míti, a činil, což ví a můž, a podle zřízení Božího, aby se tomu poddal, aby chtěl od lidí přijímati naučení výstrahy i trestání, a opravoval neb opravovati chtěl svá vyvinutí pokorně, kteráž pozná skrze i se samého, nebo skrze ty, o kterýchžby se mohl domněti nejblíž že by jemu věrně a právě podle Boha radili, a že oni sou ti, o kterýchž Pán Kristus dí: Kdo vás slyší, mneť slyší etc. Kdo to do sebe mají, ti živé víry a lásky pravé i poslušenství k Bohu i k lidem dokazují, by písem málo svědomi byli neb nic, sou jich plnitele. A protož tak držím, že tato jest vůle Boží, dobrá, dobře libá a dokonalá, a zákon ducha, zůstavený církvi sv:, aby každý poslouchal zprávcí před- ložených, světských i duchovních, ač rozdílně, neb světských ve všem dobrém, což není proti Bohu, a ješto nenese hříchu, a tak s výmínkou, duchovních ve všem bez výmínky, vystří- haje se těch, pokudž komu možné jest, o nichž dí Pán Ježíš: Pilně se varůjte od falešných prorokův. Neb o dobrých řekl: Kdo vás slyší, mne slyší etc. A tak zprávce poslouchati mají sebe vespolek, zachovávajíce jednotu ducha v svazku pokoje, obec zprávy, ženy mužův, synové rodičů, slouhy panův. A kdož v tom zachovává se pro Boha a pro jeho rozkázaní, ctitel Boží jest a služebník, a odplatu života věčného vezme. Neb u víře Kristově nejvzácnější věc to Bohu jest a člověku
120 — fol. 175 b. dobré mám, jakož kterého času úředníci církve sv. v základ- ných věcech, k spasení stojíce, a duchem Božím se řídíce, drží a ustavují. A protož což já rozuměti mohu, že všecha pře bratrská jest o ouředníky církve sv.; a kdyžbych jedno mohl v tom zpraven býti písmem svatým, abych mohl držeti a smy- sliti o papeži s kardynály, aneb o kněžích a mistřích Pražských, že sou oni ti, jimž Pán Ježíš stádce svého malého svěřiv, po- slouchati jich kázal, jakož dí: Kdo vás slyší, mne slyší etc. a kdo vámi pohrdá etc. Chtělbych jich ve všem bez rozsuzo- vání poslouchati, a o všelikou při na jich rozsudku přestati, při svátostech i při jiném; neb neposlouchaje jich, Pána Krista a ducha sv. v nich přebývajícího bych neposlouchal. Také za své oddělení chtělbych jimi uložené pokání podstoupiti, maje naději v pomoci Boží, že žádná hanba, ani ostrost pokání, že by mne od toho neodvedla. Než dokudž jich za to míti ne- mohu, chci jich poslouchati tak, jakž sami vyměřili, ve všem dobrém, což není proti svědomí, a chci věřiti jim rád, pokudž poznám a srozumím za dobré a užitečné býti, a nehaně žádného, ani pochlebně bratří chvále, ufám Pánu Bohu, že sou skutečně obojích kněží poslušnější, než ti, kteréž za syny poslušné praví býti, ješto jich poslouchají pohříchu téměř ve všem krom dobrého. Neb mnoholi těch mají, ješto by k jich rozkázaní a radě hříchův nechali, kterýchž se jim chce, leč kterých pro bázeň moci světské, aneb že se některým některých nechce; a není div, neb k tomu mají hojně příkladův skutečných na svých zprávcích, aby jakýž farář jest, aby takáž byla i osádka. V tom jest skutečné zákona plnění, a přikázaní Božího ostří- haní, aby chtěl všecko činiti, což Bůh chce od koho činěno míti, a činil, což ví a můž, a podle zřízení Božího, aby se tomu poddal, aby chtěl od lidí přijímati naučení výstrahy i trestání, a opravoval neb opravovati chtěl svá vyvinutí pokorně, kteráž pozná skrze i se samého, nebo skrze ty, o kterýchžby se mohl domněti nejblíž že by jemu věrně a právě podle Boha radili, a že oni sou ti, o kterýchž Pán Kristus dí: Kdo vás slyší, mneť slyší etc. Kdo to do sebe mají, ti živé víry a lásky pravé i poslušenství k Bohu i k lidem dokazují, by písem málo svědomi byli neb nic, sou jich plnitele. A protož tak držím, že tato jest vůle Boží, dobrá, dobře libá a dokonalá, a zákon ducha, zůstavený církvi sv:, aby každý poslouchal zprávcí před- ložených, světských i duchovních, ač rozdílně, neb světských ve všem dobrém, což není proti Bohu, a ješto nenese hříchu, a tak s výmínkou, duchovních ve všem bez výmínky, vystří- haje se těch, pokudž komu možné jest, o nichž dí Pán Ježíš: Pilně se varůjte od falešných prorokův. Neb o dobrých řekl: Kdo vás slyší, mne slyší etc. A tak zprávce poslouchati mají sebe vespolek, zachovávajíce jednotu ducha v svazku pokoje, obec zprávy, ženy mužův, synové rodičů, slouhy panův. A kdož v tom zachovává se pro Boha a pro jeho rozkázaní, ctitel Boží jest a služebník, a odplatu života věčného vezme. Neb u víře Kristově nejvzácnější věc to Bohu jest a člověku
Strana 121
121 nejužitečnější a nejbezpečnější v tom se ustaviti. Neb to jako shromážděná summa jest od člověka postižitedlná, v čemž jest, u víře každého spasení, jakžkoli jest bez čísla rozličnosti mezi všemi lidmi na světě přebývajícími; neb v tomto jest jisté všech lidí spasení, kteříž přišli k víře Pána Krista, a dobré vůle jsouce, o se vespolek péči mají, a sebe vespolek poslou- chají a poslouchati chtí, a trestání společnému se poddávají, od sebe je vespolek přijímajíc, opravují, sou zákona plnitele. A mimo to k větčí dokonalosti nemůž přijíti člověk, ani k plnění zákona, než aby viny své, kteréž pozná poslouchaje pokorně opravoval a opravovati chtěl. A protož kteříkoli lidé v kterékoli jednotě důjdou těchto věcí podstatných k spasení, budou spasení. Také někdo by žádné svátosti nedošel, a také dokudž v nich trvají kteří, ani která poblouzení, ani zlí skutkové, kteréžby z nevědomí a z hlouposti, nebo z nemoci a z křehkosti učinili, i nebudou jim k zatracení. A protož od konvrše do papeže, od sedláka do císaře, ze všech těch stavův a řádův, kteřížby přišli k pod- statným věcem spasení, mohou spaseni býti; než Pán Kristus řekl: že snáze velbloudu jest vjíti skrze jehelné uši, než boha- tému do království nebeského etc. Protož v bohatství mnohém a v důstojenství vysokém zachovati se Bohu u lidí některých jest nápodobné, ale že také Pán Kristus řekl: Co jest u lidí nepo- dobné, u Boha jest možné. Protož dáli kterým Bůh to štěstí, aby za zdravého života nebo na smrti přišli k základným vě- cem k spasení, držím o nich, že spaseni budou. Protož neníť toho při bratřích, aby svým oddělením všecky potupovali, kdožby s nimi nebyli. Toť Rímská církev a jiné jednoty o sobě drží, a tak směle svědčí, že bez jich církve žádný nemůž spasen býti, a tak každá jednota, k svému zevnitřnímu zření a obyčejom vede a svědčí, že kdož s nimi v tom nezůstává, že jest kacíř a odřezanec, a že nemůž spasen býti. Ješto to držeti a tak směle mluviti, jest věc velmi nebez- pečná, poněvádž sv. Petr dí: V pravdě sem shledal, že u Boha není přijímaní osob, ale v každém národu, kdož se bojí Boha, a činí spravedlnost, vzácný jest jemu. A sv. Pavel: Těm za- jisté, kteříž podle trpělivosti dobrého skutku jsou, chvála i čest a neporušení, hledajícím života věčného, ale těm, kteříž z sváru jsou, a kteříž nepovolují pravdě, ale věří nepravosti, hněv a unáhlení a nemilostivost, zarmoucení a úzkost na každou duši člověčí, kteráž činí zlou věc, židu nejprvé i Rekovi; ale chvála i čest a pokoj každému činícímu dobré, židu nejprvé i Rekovi; nebo není osob přijímání u Boha etc. A tak podle svědectví písem držím, že jest Bůh tak dobrý těm, kteříž sou upřímého srdce, aby uhodíli která taková duše dobrá z svého nevědomí, a nepoznání k falešnému proroku, k vlku a k Antikristu, a poslouchá sprostně pro Boha, majíci za to, že toho Bůh kázal poslouchati. Takových nezdravá a jedovatá na- učení, takové duši obratí Bůh v traňk, aby i zlé učení z sprost- nosti své, když má za to, že tomu Bůh chce, a v tom jako v jiném hotov i jest k činění vůle Boží. Takový chvály svého poslušen- fol. 176 a. fol. 176 b.
121 nejužitečnější a nejbezpečnější v tom se ustaviti. Neb to jako shromážděná summa jest od člověka postižitedlná, v čemž jest, u víře každého spasení, jakžkoli jest bez čísla rozličnosti mezi všemi lidmi na světě přebývajícími; neb v tomto jest jisté všech lidí spasení, kteříž přišli k víře Pána Krista, a dobré vůle jsouce, o se vespolek péči mají, a sebe vespolek poslou- chají a poslouchati chtí, a trestání společnému se poddávají, od sebe je vespolek přijímajíc, opravují, sou zákona plnitele. A mimo to k větčí dokonalosti nemůž přijíti člověk, ani k plnění zákona, než aby viny své, kteréž pozná poslouchaje pokorně opravoval a opravovati chtěl. A protož kteříkoli lidé v kterékoli jednotě důjdou těchto věcí podstatných k spasení, budou spasení. Také někdo by žádné svátosti nedošel, a také dokudž v nich trvají kteří, ani která poblouzení, ani zlí skutkové, kteréžby z nevědomí a z hlouposti, nebo z nemoci a z křehkosti učinili, i nebudou jim k zatracení. A protož od konvrše do papeže, od sedláka do císaře, ze všech těch stavův a řádův, kteřížby přišli k pod- statným věcem spasení, mohou spaseni býti; než Pán Kristus řekl: že snáze velbloudu jest vjíti skrze jehelné uši, než boha- tému do království nebeského etc. Protož v bohatství mnohém a v důstojenství vysokém zachovati se Bohu u lidí některých jest nápodobné, ale že také Pán Kristus řekl: Co jest u lidí nepo- dobné, u Boha jest možné. Protož dáli kterým Bůh to štěstí, aby za zdravého života nebo na smrti přišli k základným vě- cem k spasení, držím o nich, že spaseni budou. Protož neníť toho při bratřích, aby svým oddělením všecky potupovali, kdožby s nimi nebyli. Toť Rímská církev a jiné jednoty o sobě drží, a tak směle svědčí, že bez jich církve žádný nemůž spasen býti, a tak každá jednota, k svému zevnitřnímu zření a obyčejom vede a svědčí, že kdož s nimi v tom nezůstává, že jest kacíř a odřezanec, a že nemůž spasen býti. Ješto to držeti a tak směle mluviti, jest věc velmi nebez- pečná, poněvádž sv. Petr dí: V pravdě sem shledal, že u Boha není přijímaní osob, ale v každém národu, kdož se bojí Boha, a činí spravedlnost, vzácný jest jemu. A sv. Pavel: Těm za- jisté, kteříž podle trpělivosti dobrého skutku jsou, chvála i čest a neporušení, hledajícím života věčného, ale těm, kteříž z sváru jsou, a kteříž nepovolují pravdě, ale věří nepravosti, hněv a unáhlení a nemilostivost, zarmoucení a úzkost na každou duši člověčí, kteráž činí zlou věc, židu nejprvé i Rekovi; ale chvála i čest a pokoj každému činícímu dobré, židu nejprvé i Rekovi; nebo není osob přijímání u Boha etc. A tak podle svědectví písem držím, že jest Bůh tak dobrý těm, kteříž sou upřímého srdce, aby uhodíli která taková duše dobrá z svého nevědomí, a nepoznání k falešnému proroku, k vlku a k Antikristu, a poslouchá sprostně pro Boha, majíci za to, že toho Bůh kázal poslouchati. Takových nezdravá a jedovatá na- učení, takové duši obratí Bůh v traňk, aby i zlé učení z sprost- nosti své, když má za to, že tomu Bůh chce, a v tom jako v jiném hotov i jest k činění vůle Boží. Takový chvály svého poslušen- fol. 176 a. fol. 176 b.
Strana 122
122 fol. 177 a. ství neztratí před Bohem; a protož kdež jiní netoliko z zlých skutkův, ale i z každého slova prázného budou museti vydati počet, těmto nic nebude k zatracení, neb Pán Bůh nejvíc k srdci hledí. Protož, kdož najde sobě člověka věrného, po- korného, sebe milovného, poslušného, což jediné můž věděti vůle Boží, má se k tomu upřimě; by takový svým nevědomím byl v rotě kacířské, v stádě Antikristově, Boží jest. Neb Pán Kristus dí o svých ovcích, že mi jich žádný z ruky mé ne- vytrhne. A by pak člověk v jednotě církve byl přítomností těla, a chválil ty věci a mnohé i činil, kteréž církev sv. zachovává, budeli sobě volný a k napřed řečeným věcem nepřijde, cizý jest a naplní se na něm, slouha věda vůli Pána svého etc. A tak sou smyslili i vykládačí písem, srovnávajíce zmatky a roz- dělení, kteráž se mnohokrát přiházela v Římské církvi, při nej- vyšším biskupu, a nebo při jeho volení, kdyžto někdy dva vo- lena byla (sic) anebo tří, ješto každý z nich míval podle sebe veliké množství lidu, kteříž jej drželi za pravého papeže, jakož takové rozdělení, v němžto dva papeže byla, stálo jednu chvíli více než třidceti let. Ješto vykládačí písma tak o tom píší, že kdožkoli z lidí přidržal se některého z těch papežů, a svědomí jeho jej k tomu vedlo, a ukazovalo, že to jest ,pravý papež, hotov jsa pustiti se ho a k jinému se přivynouti, kdyžby jediné poznal, žeby tento nebyl pravý papež, ale onenno jiný. Žádný z těch lidí nemá jmín býti, za bludného, ani za od- dělence od církve svi, by se pak v tom rozdělení přidržel i toho, ješto by nebyl pravý papež, ale byl kacíř; poněvádž toho nečiní z nižádné zpoury, ani z hrdosti, ale z nevědomí, hotovost maje v srdci, poslouchati papeže pravého, kdyžby jej jediné poznal. Pak ačkoli což píší, zdá mi se jistě, že tak i jiní drží, však proto, jakž Římskou církev znají, a co o ní smyslí, nemohou s ní jedno býti, a svátostí od nich přijímati, neb by nemohli zachovati svědomí dobrého a věrnosti Bohu, než v pokrytství by chodili, kdyžby skrze přijímaní svátosti, zvláště těla a krve Pána Ježíše Krista ukazovali se býti jedno tělo s nimi, a tím je svědčili býti vůdce cesty spasitedlné, a srdcem by o nich toho nedrželi, nek (sic) kteříž od kterých na- učení a svátosti přijímají, jedno tělo se s nimi svědčí, a jednotu ducha zachovati mají; jakož dí Apoštol, že všickni jedno tělo jsme, kteříž z jednoho chleba a kalicha učastnost beřeme etc. A protož kdožby je k tomu připravoval, a na nich to míti chtěl, aby k nim chodili a svátosti od nich přijímali, prvé než jim k tomu poslouží, aby srdcem to mohli o nich držeti, že sou oni v pravdě církev sv., choť Kristova milá a věrná, jest jediné svědomí jich porušiti a v pokrytství je uvesti, než protoť by kněží toho nedbali, kdyžby jediné sobě ke cti je k tomu při- pravili, potom je třebas čert pobeř; jakož tak někteří říkají: Věř, jak chceš, jediné přijimaj. Přivesti pak člověka k víře, aby mohl to srdcem držeti a oblíbiti, což za blud měl, a neb což měl za zlé, aby mohl míti za dobré, jiného jest k tomu třeba, než meče, jímž kněží nejvíc k víře navodí; neb mečem a ohněm
122 fol. 177 a. ství neztratí před Bohem; a protož kdež jiní netoliko z zlých skutkův, ale i z každého slova prázného budou museti vydati počet, těmto nic nebude k zatracení, neb Pán Bůh nejvíc k srdci hledí. Protož, kdož najde sobě člověka věrného, po- korného, sebe milovného, poslušného, což jediné můž věděti vůle Boží, má se k tomu upřimě; by takový svým nevědomím byl v rotě kacířské, v stádě Antikristově, Boží jest. Neb Pán Kristus dí o svých ovcích, že mi jich žádný z ruky mé ne- vytrhne. A by pak člověk v jednotě církve byl přítomností těla, a chválil ty věci a mnohé i činil, kteréž církev sv. zachovává, budeli sobě volný a k napřed řečeným věcem nepřijde, cizý jest a naplní se na něm, slouha věda vůli Pána svého etc. A tak sou smyslili i vykládačí písem, srovnávajíce zmatky a roz- dělení, kteráž se mnohokrát přiházela v Římské církvi, při nej- vyšším biskupu, a nebo při jeho volení, kdyžto někdy dva vo- lena byla (sic) anebo tří, ješto každý z nich míval podle sebe veliké množství lidu, kteříž jej drželi za pravého papeže, jakož takové rozdělení, v němžto dva papeže byla, stálo jednu chvíli více než třidceti let. Ješto vykládačí písma tak o tom píší, že kdožkoli z lidí přidržal se některého z těch papežů, a svědomí jeho jej k tomu vedlo, a ukazovalo, že to jest ,pravý papež, hotov jsa pustiti se ho a k jinému se přivynouti, kdyžby jediné poznal, žeby tento nebyl pravý papež, ale onenno jiný. Žádný z těch lidí nemá jmín býti, za bludného, ani za od- dělence od církve svi, by se pak v tom rozdělení přidržel i toho, ješto by nebyl pravý papež, ale byl kacíř; poněvádž toho nečiní z nižádné zpoury, ani z hrdosti, ale z nevědomí, hotovost maje v srdci, poslouchati papeže pravého, kdyžby jej jediné poznal. Pak ačkoli což píší, zdá mi se jistě, že tak i jiní drží, však proto, jakž Římskou církev znají, a co o ní smyslí, nemohou s ní jedno býti, a svátostí od nich přijímati, neb by nemohli zachovati svědomí dobrého a věrnosti Bohu, než v pokrytství by chodili, kdyžby skrze přijímaní svátosti, zvláště těla a krve Pána Ježíše Krista ukazovali se býti jedno tělo s nimi, a tím je svědčili býti vůdce cesty spasitedlné, a srdcem by o nich toho nedrželi, nek (sic) kteříž od kterých na- učení a svátosti přijímají, jedno tělo se s nimi svědčí, a jednotu ducha zachovati mají; jakož dí Apoštol, že všickni jedno tělo jsme, kteříž z jednoho chleba a kalicha učastnost beřeme etc. A protož kdožby je k tomu připravoval, a na nich to míti chtěl, aby k nim chodili a svátosti od nich přijímali, prvé než jim k tomu poslouží, aby srdcem to mohli o nich držeti, že sou oni v pravdě církev sv., choť Kristova milá a věrná, jest jediné svědomí jich porušiti a v pokrytství je uvesti, než protoť by kněží toho nedbali, kdyžby jediné sobě ke cti je k tomu při- pravili, potom je třebas čert pobeř; jakož tak někteří říkají: Věř, jak chceš, jediné přijimaj. Přivesti pak člověka k víře, aby mohl to srdcem držeti a oblíbiti, což za blud měl, a neb což měl za zlé, aby mohl míti za dobré, jiného jest k tomu třeba, než meče, jímž kněží nejvíc k víře navodí; neb mečem a ohněm
Strana 123
123 — člověka mdlého k tomu mohou připraviti, aby učinil aneb mluvil, což káží, ale toho ohněm a mečem neuvedou, aby srdcem to oblíbil a za dobré přijal, což mu proti víře a roz- umu, a tak k pokrytství a ke lži přivesti mohou, ale ne k opra- vení; a přivesti člověka k tomu, aby mluvil proti svědomí, by bylo i bludné svědomí jest zlé, a toť kněží rádi udělají, a tím sou vesselí, jakoby již mnoho dobrého zjednali. Než chtělilit by kněží nevěřícím k víře posloužiti, jinakby se musili k té službě připraviti, než totoť jest nejsnáz, kdož se jim nelíbí, křiknouti na moc. Ale jakož napřed dotčeno, kteřížkoli lidé mohou víd věřiti než rozuměti, dobře činí, když poznají ty, jimž věřiti hodné jest. Než, což jest nad rozum, nebo proti rozumu nesnadné jest, věřiti bez srozumění; a zvláště při těch věcech, kteréž mají činěny býti neb nečiněny. Ano samému Bohu nejlepší lidé, když jim bylo nad rozum, nemohli věřiti někdy, tak jako chtí nyni kněží, aby jim zlým věřeno bylo, a neměl jim toho tak za zlé Bůh, jako tito mají. Neb patri- archám, Mojžíšovi, apoštolům etc. musil dovoditi a dlouhé práce s některými vesti, a ještě mu nevždy věřili, a takoví, jichž se víra nejvyš chválí a ješto mimo jiné Bohu věřili. Však proto někdy a při něčem všickni v nevěře nalezení; ovšem pak ti, kteříž na jich základ vzdělávají, jimž Apoštol píše, řka: Nemocné u víře přijímejte. A tak i podnes při pilných věcech téměř každý důvodného zpravení a ukázaní chce k sobě, a ně- kdy toho z potřeby chce, aby věděl, co za dobré nebo za zlé držeti, než od sebeť téměř každý chce pověděti sprostně pravdu, leda jaks. A tak lidé netoliko bohatí a učení, ale sprostní i chudí, královskou mysl majíce, chtí, aby jich pravdě i nejisté věřeno bylo s krátkými důvody. A přilož hned každý ke všemu víru, an se tak zachoval některý, že mnohá baba za peníz by mu sliv nesměla svěřiti, ovšem obec kostelních pokladův, řkouc, že jsou pokládačí a lotři. Protož kdožby čta nebo slyše v soud bral, kterak písma svatá od zlých kněží a falešných prorokův i mistrův lživých pilně vystříhají, a k dobrým a Boha bojícím pilně zavazují, tenť by mohl porozuměti, žeť to není z Boha, což nyni za víru utvrzují, že i nejhorší můž slovem Božím i svátostmi posloužiti, jako nejlepší; neb Pán Ježíš zjevně dí: že dřevo zlé nemůž ovotce dobrého činiti; a sůl zmařená že se k ničemémuž nehodí; a světlo budeli tmou, co do něho; a lotr a zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval etc. A sv. Jan: Žádný vás nesvoď; kdož činí hřích, z ďáblať jest etc. A též i doktoří staří nesrovnávají se s nynějšími, neb sou ne- přidávali té moci zlým, ale písma pozůstavili, aby takové tre- stali a z kněžství zsazovali, a při jich služebnostech nikoli nebývali, ale jako od hadův utíkali nechtíli jich hříchův účastni býti, jakož v jich pravích ty věci psány jsou. Svatý Jeroným: Abych v pravdě řekl, kdož takového kněze zná, a jemu dopustí sloužiti, jest týchž hříchův i týchž muk účasten. Protož psáno z Defor 20. 2. díle že tak velmi škodí, aby v pravé fol. 177b.
123 — člověka mdlého k tomu mohou připraviti, aby učinil aneb mluvil, což káží, ale toho ohněm a mečem neuvedou, aby srdcem to oblíbil a za dobré přijal, což mu proti víře a roz- umu, a tak k pokrytství a ke lži přivesti mohou, ale ne k opra- vení; a přivesti člověka k tomu, aby mluvil proti svědomí, by bylo i bludné svědomí jest zlé, a toť kněží rádi udělají, a tím sou vesselí, jakoby již mnoho dobrého zjednali. Než chtělilit by kněží nevěřícím k víře posloužiti, jinakby se musili k té službě připraviti, než totoť jest nejsnáz, kdož se jim nelíbí, křiknouti na moc. Ale jakož napřed dotčeno, kteřížkoli lidé mohou víd věřiti než rozuměti, dobře činí, když poznají ty, jimž věřiti hodné jest. Než, což jest nad rozum, nebo proti rozumu nesnadné jest, věřiti bez srozumění; a zvláště při těch věcech, kteréž mají činěny býti neb nečiněny. Ano samému Bohu nejlepší lidé, když jim bylo nad rozum, nemohli věřiti někdy, tak jako chtí nyni kněží, aby jim zlým věřeno bylo, a neměl jim toho tak za zlé Bůh, jako tito mají. Neb patri- archám, Mojžíšovi, apoštolům etc. musil dovoditi a dlouhé práce s některými vesti, a ještě mu nevždy věřili, a takoví, jichž se víra nejvyš chválí a ješto mimo jiné Bohu věřili. Však proto někdy a při něčem všickni v nevěře nalezení; ovšem pak ti, kteříž na jich základ vzdělávají, jimž Apoštol píše, řka: Nemocné u víře přijímejte. A tak i podnes při pilných věcech téměř každý důvodného zpravení a ukázaní chce k sobě, a ně- kdy toho z potřeby chce, aby věděl, co za dobré nebo za zlé držeti, než od sebeť téměř každý chce pověděti sprostně pravdu, leda jaks. A tak lidé netoliko bohatí a učení, ale sprostní i chudí, královskou mysl majíce, chtí, aby jich pravdě i nejisté věřeno bylo s krátkými důvody. A přilož hned každý ke všemu víru, an se tak zachoval některý, že mnohá baba za peníz by mu sliv nesměla svěřiti, ovšem obec kostelních pokladův, řkouc, že jsou pokládačí a lotři. Protož kdožby čta nebo slyše v soud bral, kterak písma svatá od zlých kněží a falešných prorokův i mistrův lživých pilně vystříhají, a k dobrým a Boha bojícím pilně zavazují, tenť by mohl porozuměti, žeť to není z Boha, což nyni za víru utvrzují, že i nejhorší můž slovem Božím i svátostmi posloužiti, jako nejlepší; neb Pán Ježíš zjevně dí: že dřevo zlé nemůž ovotce dobrého činiti; a sůl zmařená že se k ničemémuž nehodí; a světlo budeli tmou, co do něho; a lotr a zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval etc. A sv. Jan: Žádný vás nesvoď; kdož činí hřích, z ďáblať jest etc. A též i doktoří staří nesrovnávají se s nynějšími, neb sou ne- přidávali té moci zlým, ale písma pozůstavili, aby takové tre- stali a z kněžství zsazovali, a při jich služebnostech nikoli nebývali, ale jako od hadův utíkali nechtíli jich hříchův účastni býti, jakož v jich pravích ty věci psány jsou. Svatý Jeroným: Abych v pravdě řekl, kdož takového kněze zná, a jemu dopustí sloužiti, jest týchž hříchův i týchž muk účasten. Protož psáno z Defor 20. 2. díle že tak velmi škodí, aby v pravé fol. 177b.
Strana 124
124 — fol. 178 a. fol. 178 h. pravdě modloslouhy byli s takovými kněžími. Greg. 31. dne Verum. Uřadův, statokupcův a smilníkův aby nikoli nepři- jímali, ale což můžte od svatých posluhování zbraňovali. Item 1. 9. 1 1). Kněží, kteří ouřady prodávají neb kupují, kněží býti ne- mohou, neb psáno jest: Proklatý, kdož beře, proklatý, kdož dává. Kterak, tehdy, jestli že proklatí neb oddělení sou a svat nejsou, kterak jiné posvěcovati mohou, a poněvadž v těle Kri- stově nejsou, kterak tělo Kristovo dávati, aneb přijímati mohou A opět: Milost, jestli že se darmo nedává, není milost, a jestli že nemají milosti, což dávají? Respondet Leo papa, že dávají ducha lživého. A opět týž papež 2. 4. 9. 12), že není tělo Kristovo, což oddělenec posvěcuje, poněvádž se pravdou zpra- vujeme, a toho základem dovodíme Pána Krista, jakož větev nemůž činiti ovotce, jediné leč zůstane v kmenu, též ani vy, leč ve mně ostanete, nebo beze mne nemůžte nic učiniti. K témuž Crysostomus: De dignitate sacerdotali 3. libro vy- pisuje o posluhování svátostmi, dí: Že skrze žádného jiného, než skrze svatého kněze rutce působí se a posluhují svátostí. Idem: Učiti a nečiniti netoliko nic neprospívá, ale i škody mnoho přináší. Greg: Cíž život podezřín nebo pohrdán bývá, hodné jest, aby i kázaní jeho potupeno bylo. Item Bernardus: Nemůž ctnost spolu s hříchy růsti. Pro- tož aby ona t. ctnost množila se, těmto t. hříchom růsti nemá býti dopuštěno; odejmiž škodlivé a zbytečné, a spasitedlnéť po- vstanou etc. Prvé zajisté jest dobře živu býti, nežli dobrému učiti; a poněvádž Pán Kristus nazval apoštoly solí, aby moudře živi byli, pravě je býti světlem světa, aby temné osvěcovali, protož má prelát nebo kněz býti sůl, dobře živ jsa, světlo, dobře uče, sůl v příkladích, světlo v naučeních. Tuto sem nětco krátce dotekl o těch, kteří zůstávají v hříchu a v smrti přestoupení Adamova, nepřijavše darův mi- losti etc. I o těch, kteříž sou kněží v pravdě v Kristu a v církvi sv přeneseni jsouc z smrti do života, víru i poslušenství zacho- vávajíc Bohu i církvi sv: podle zřízení Pána Krista, jakož toho i figury předešly v starém zákoně, že v tom byl shledán prorok Boží, když věřil Bohu a poslouchal jeho a což předpovídal budoucího ve jméno Boží, že se to stalo v skutku, protož pravda jest toho v novém zákoně ve všech, kteréž Bůh posílá k oužitku spasení, že víry skutky dokazují, a slova Božího, kteréhož se pravda oznamuje skrze ctnost, jakož dí Apoštol: Přijali ste ne jako slovo lidské, ale jakož jest v pravdě slovo Boží, kteréž dělá v vás, kteříž ste uvěřili. A toho příklad apo- štolé dávali na Pánu Kristu, píšíce, že Kristus počal činiti a potom učiti. Neb ten má moc k učení a k kázání slova Božího, kdož ukazuje pravdu na sobě toho, což učí; též posluhovati svá- tostmi má moc, maje svátost života. 1) Такъ — въ копіи Земскаго архива и въ оригиналѣ. 2) Столь же невразумительныl и 3ти сокращенія въ копіи Земскаго архива, а въ Оригиналѣ: 2. 4. 91.
124 — fol. 178 a. fol. 178 h. pravdě modloslouhy byli s takovými kněžími. Greg. 31. dne Verum. Uřadův, statokupcův a smilníkův aby nikoli nepři- jímali, ale což můžte od svatých posluhování zbraňovali. Item 1. 9. 1 1). Kněží, kteří ouřady prodávají neb kupují, kněží býti ne- mohou, neb psáno jest: Proklatý, kdož beře, proklatý, kdož dává. Kterak, tehdy, jestli že proklatí neb oddělení sou a svat nejsou, kterak jiné posvěcovati mohou, a poněvadž v těle Kri- stově nejsou, kterak tělo Kristovo dávati, aneb přijímati mohou A opět: Milost, jestli že se darmo nedává, není milost, a jestli že nemají milosti, což dávají? Respondet Leo papa, že dávají ducha lživého. A opět týž papež 2. 4. 9. 12), že není tělo Kristovo, což oddělenec posvěcuje, poněvádž se pravdou zpra- vujeme, a toho základem dovodíme Pána Krista, jakož větev nemůž činiti ovotce, jediné leč zůstane v kmenu, též ani vy, leč ve mně ostanete, nebo beze mne nemůžte nic učiniti. K témuž Crysostomus: De dignitate sacerdotali 3. libro vy- pisuje o posluhování svátostmi, dí: Že skrze žádného jiného, než skrze svatého kněze rutce působí se a posluhují svátostí. Idem: Učiti a nečiniti netoliko nic neprospívá, ale i škody mnoho přináší. Greg: Cíž život podezřín nebo pohrdán bývá, hodné jest, aby i kázaní jeho potupeno bylo. Item Bernardus: Nemůž ctnost spolu s hříchy růsti. Pro- tož aby ona t. ctnost množila se, těmto t. hříchom růsti nemá býti dopuštěno; odejmiž škodlivé a zbytečné, a spasitedlnéť po- vstanou etc. Prvé zajisté jest dobře živu býti, nežli dobrému učiti; a poněvádž Pán Kristus nazval apoštoly solí, aby moudře živi byli, pravě je býti světlem světa, aby temné osvěcovali, protož má prelát nebo kněz býti sůl, dobře živ jsa, světlo, dobře uče, sůl v příkladích, světlo v naučeních. Tuto sem nětco krátce dotekl o těch, kteří zůstávají v hříchu a v smrti přestoupení Adamova, nepřijavše darův mi- losti etc. I o těch, kteříž sou kněží v pravdě v Kristu a v církvi sv přeneseni jsouc z smrti do života, víru i poslušenství zacho- vávajíc Bohu i církvi sv: podle zřízení Pána Krista, jakož toho i figury předešly v starém zákoně, že v tom byl shledán prorok Boží, když věřil Bohu a poslouchal jeho a což předpovídal budoucího ve jméno Boží, že se to stalo v skutku, protož pravda jest toho v novém zákoně ve všech, kteréž Bůh posílá k oužitku spasení, že víry skutky dokazují, a slova Božího, kteréhož se pravda oznamuje skrze ctnost, jakož dí Apoštol: Přijali ste ne jako slovo lidské, ale jakož jest v pravdě slovo Boží, kteréž dělá v vás, kteříž ste uvěřili. A toho příklad apo- štolé dávali na Pánu Kristu, píšíce, že Kristus počal činiti a potom učiti. Neb ten má moc k učení a k kázání slova Božího, kdož ukazuje pravdu na sobě toho, což učí; též posluhovati svá- tostmi má moc, maje svátost života. 1) Такъ — въ копіи Земскаго архива и въ оригиналѣ. 2) Столь же невразумительныl и 3ти сокращенія въ копіи Земскаго архива, а въ Оригиналѣ: 2. 4. 91.
Strana 125
125 — A kdožby písmom svatým věřiti nemohli, by aspoň skutkom věřili, neb ústy mluví, že nejhorší, jako nejlepší etc. A skutek pak téměř na všecky svědčí a oznamuje, že jiné srdcem drží, a jiné ústy mluví. Neb kdež zvědí dobrého a Boha bojícího kněze, tuť se k němu na radu i na zpověď, mimo jiné trou, ba i ke mši, i na kázaní raději půjdou, byť měli dobře dále jíti, pakliť tak opravdu drží, měliť by mocněji obhajovati zlých, aby lidé obecní, vidouce učené a moudré, ani řeč s skut- kem srovnávají i mohli snáze následovati téhož. Neb některého žádným obyčejem míti i sedláci nechtí a vyženouce zlého, hned za dobrého prositi budou, a vypro- síce jiného, budou pokoj míti, dokudž naň nic zlého nevědí. A tak děkuje Pánu Bohu skutek na zprávce duchovní, i světské svědčí, a na lid obecný vykládá, že což na bratřích za velmi zlé, bludné i škodlivé mají, toho sami zvláště lepší a pilnější spasení svého podle možnosti následují, a k těmuž důvody mno- hými i mocí jiné připuzují, toho pak sami sou dobrovolní přestupníci, přebýrajíce se v kněžích i v mniších, jako v planých hruškách, a ve zlých penězích, a kteří se jim zdají lepší a na- božnější, tam se oborem ke mši a na kázaní obrátí, a těm za zdravého života raději dávají i po smrti poroučejí Арос: 14. Podobné jest toto jednání v Římském způsobu a pape- žově onomu divnému tvoru, kterýž viděl sv. Jan, ješto měl sedm hlav a desset rohův, ústa lvová, nohy nedvězí, peře- stiny pardové, kterýž nikdy není nalezen v tvořích přiro- zených. Než proto takový tvor smyšlen můž býti, ač i v pravdě není, aby z takových oudův rozdílných hovad jeden život jedné potvory učiněn byl. Tak sou sobě toto divné a ještě nepo- dobnější, z rozdílných sobě věcí spojení sobě vymyslili. Neb nepo dobné jest věci nebeské spojiti s zemskými, církev sv: světem, aby týž lid byl církev sv: i svět, stolici apoštolskou s císařskou, pýchy s pokorou, ponížení s povýšením, chudobu s bohatstvím, hanbu s chválou, trpělivost s ukrutenstvím, aby to vše spolu jeden člověk mohl míti, a fík aby trnem byl. Apoštolské stolice jest sladkost fíkovou míti, ale císařské ostrostí trnovou bosti. Kterak můž kdo trpělivě snášeje lidská provinnění, nepřestávati trápiti vinných i zabijením. Pokornému a poníženému býti, a proto důstojenství a slávy císařské ne- umenšiti, chodoby v jmění následovati a císařství nerozptýleti. Nepodobné jest Bohu, Bohu právě rytěřovati, a zemských věcí v tolikém rozšíření neobmeškati; aťby to bylo smysliti sobě někdo můž, ale protoť to v pravdě býti nemůž, jako i ten sedmihlavý tvor smyšlen býti můž, ale v přirození v pravdě nalezen být nemůž. Circa sacramentum corporis Kristi. Na řádu Kristově čistém a sprostném každý křesťan dosti maje, a tak živ jsa bezpečně smrti čekati můž, nebude potře- bovati, aby věřil, jako církev vydala, že by při svátosti stály bělost, okrouhlost, tlustost, širokost, hrubost, nebo vysost bez fol. 179 a.
125 — A kdožby písmom svatým věřiti nemohli, by aspoň skutkom věřili, neb ústy mluví, že nejhorší, jako nejlepší etc. A skutek pak téměř na všecky svědčí a oznamuje, že jiné srdcem drží, a jiné ústy mluví. Neb kdež zvědí dobrého a Boha bojícího kněze, tuť se k němu na radu i na zpověď, mimo jiné trou, ba i ke mši, i na kázaní raději půjdou, byť měli dobře dále jíti, pakliť tak opravdu drží, měliť by mocněji obhajovati zlých, aby lidé obecní, vidouce učené a moudré, ani řeč s skut- kem srovnávají i mohli snáze následovati téhož. Neb některého žádným obyčejem míti i sedláci nechtí a vyženouce zlého, hned za dobrého prositi budou, a vypro- síce jiného, budou pokoj míti, dokudž naň nic zlého nevědí. A tak děkuje Pánu Bohu skutek na zprávce duchovní, i světské svědčí, a na lid obecný vykládá, že což na bratřích za velmi zlé, bludné i škodlivé mají, toho sami zvláště lepší a pilnější spasení svého podle možnosti následují, a k těmuž důvody mno- hými i mocí jiné připuzují, toho pak sami sou dobrovolní přestupníci, přebýrajíce se v kněžích i v mniších, jako v planých hruškách, a ve zlých penězích, a kteří se jim zdají lepší a na- božnější, tam se oborem ke mši a na kázaní obrátí, a těm za zdravého života raději dávají i po smrti poroučejí Арос: 14. Podobné jest toto jednání v Římském způsobu a pape- žově onomu divnému tvoru, kterýž viděl sv. Jan, ješto měl sedm hlav a desset rohův, ústa lvová, nohy nedvězí, peře- stiny pardové, kterýž nikdy není nalezen v tvořích přiro- zených. Než proto takový tvor smyšlen můž býti, ač i v pravdě není, aby z takových oudův rozdílných hovad jeden život jedné potvory učiněn byl. Tak sou sobě toto divné a ještě nepo- dobnější, z rozdílných sobě věcí spojení sobě vymyslili. Neb nepo dobné jest věci nebeské spojiti s zemskými, církev sv: světem, aby týž lid byl církev sv: i svět, stolici apoštolskou s císařskou, pýchy s pokorou, ponížení s povýšením, chudobu s bohatstvím, hanbu s chválou, trpělivost s ukrutenstvím, aby to vše spolu jeden člověk mohl míti, a fík aby trnem byl. Apoštolské stolice jest sladkost fíkovou míti, ale císařské ostrostí trnovou bosti. Kterak můž kdo trpělivě snášeje lidská provinnění, nepřestávati trápiti vinných i zabijením. Pokornému a poníženému býti, a proto důstojenství a slávy císařské ne- umenšiti, chodoby v jmění následovati a císařství nerozptýleti. Nepodobné jest Bohu, Bohu právě rytěřovati, a zemských věcí v tolikém rozšíření neobmeškati; aťby to bylo smysliti sobě někdo můž, ale protoť to v pravdě býti nemůž, jako i ten sedmihlavý tvor smyšlen býti můž, ale v přirození v pravdě nalezen být nemůž. Circa sacramentum corporis Kristi. Na řádu Kristově čistém a sprostném každý křesťan dosti maje, a tak živ jsa bezpečně smrti čekati můž, nebude potře- bovati, aby věřil, jako církev vydala, že by při svátosti stály bělost, okrouhlost, tlustost, širokost, hrubost, nebo vysost bez fol. 179 a.
Strana 126
126 fol. 179 b. své podstaty, neb tu chléb hyne, jakož tak církev svou mocí býti jistí, aniž budeš potřebovati věřiti, žeby všecek celý plný, dokonalý Kristus Bůh a člověk se všemi svými přirozené pod- staty vlastnostmi byl v té svátosti nebo pod těmi způsobami. Nebo daleko jest sebe rozdílno toto, věřiti a říci Krista, a nebo tělo jeho a krev býti v svátosti, podle vydání církve, a jiné věřiti a říci, chléb a víno býti tělo a krev Kristovu svým obyčejem podle umyslu Kristova a jeho vydání. První víra jestit nález církve a ne Kristova. Sami sou řekli o sobě vykládačí písma, že každý doktor služebník jest zákona, a pročež pak písmo táhnou po sobě, aneb po žádostech lidských. By byl Augustýn dal se písmu vesti, a sám netahl písma za vrch, nebylby ho vtahl až mezi katy a nevěstky, dávaje jim místo v církvi sv. Též by byl šel za zákonem Kristovým, jako slu- žebník li za Pánem, nebyl by pustil meče a válek v jednotu církve sv. Ačť pak praví, že válka a boj má zdvižen býti z nouze, ale ne z vůle, nic mu to neprospěje, neb i v nouzi Petrovi řečeno: Vstrč meč svůj do pošvy, nechtěl bránín býti. A sv. Pavel zapověděl se brániti: Ne sami sebe bráníce nejmilejší, neb nám ta jest ostavena divná moudrost, a nová cesta nebeská, abychom mrouce pro Krista vítězili, jakož on sám tak učinil. No 6. ТРАКТАТЪ�КОНФЕССИЯ (БЕЗЪ ЗАГЛАВIЯ)1). fol. 112 b. Pán buoh všemohúcí od počátka stvoření člověka každý čas ukazoval jest skrze mnohé příčiny dobrotu svú a milost lidem a zvláště kteréž sobě vyvolil k věčnému spasení. A jakož od počátka jest činil, příčinami slušnými obmýšleje lid svuoj, aby vždy k tomu přijíti mohl, k čemuž jest jej vyvolil, tak i nyní na skonání světa zvláště v těchto krajinách země, což nám známo jest, učiniti jest ráčil, když v mnohých nebezpečenstvích byl jest lid ten, kterýž by se rád líbil jemu. A to pro veliké rozmnožení zlého na všecky strany a zvláště v lidu, kterýž tím slavným jménem a duostojným se jmenuje, že slovou kře- sťané, od Krista jméno majíce, ne podlé toho, jakož pravda jména toho ukazuje, se ustavujíce ze všech řáduov vystou- pivše, práv a spravedlností, kteréž uložil lidu tomu, kterýž to jméno v pravdě měl, buoh a otec skrze syna svého, jehož ustavil hlavou nad ním, dav jim ducha svého za správcí, v tom času nebezpečném ráčil milost svou zvláštní ukázati a lid mnohý prostého srdce a upřímého úmysla v jednotu uvésti a nepře- stává uvoditi. A naději máme, že konati bude až do konce, postavuje je v řádích a spravedlnostech prvních křesťanuov věrných, v tom dávaje příčinu lidu svému a obmýšleje k vzróstu 1) Настоящій текстъ печатается по коніи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. XI, л. 112а и слѣд. fol. 112 a.
126 fol. 179 b. své podstaty, neb tu chléb hyne, jakož tak církev svou mocí býti jistí, aniž budeš potřebovati věřiti, žeby všecek celý plný, dokonalý Kristus Bůh a člověk se všemi svými přirozené pod- staty vlastnostmi byl v té svátosti nebo pod těmi způsobami. Nebo daleko jest sebe rozdílno toto, věřiti a říci Krista, a nebo tělo jeho a krev býti v svátosti, podle vydání církve, a jiné věřiti a říci, chléb a víno býti tělo a krev Kristovu svým obyčejem podle umyslu Kristova a jeho vydání. První víra jestit nález církve a ne Kristova. Sami sou řekli o sobě vykládačí písma, že každý doktor služebník jest zákona, a pročež pak písmo táhnou po sobě, aneb po žádostech lidských. By byl Augustýn dal se písmu vesti, a sám netahl písma za vrch, nebylby ho vtahl až mezi katy a nevěstky, dávaje jim místo v církvi sv. Též by byl šel za zákonem Kristovým, jako slu- žebník li za Pánem, nebyl by pustil meče a válek v jednotu církve sv. Ačť pak praví, že válka a boj má zdvižen býti z nouze, ale ne z vůle, nic mu to neprospěje, neb i v nouzi Petrovi řečeno: Vstrč meč svůj do pošvy, nechtěl bránín býti. A sv. Pavel zapověděl se brániti: Ne sami sebe bráníce nejmilejší, neb nám ta jest ostavena divná moudrost, a nová cesta nebeská, abychom mrouce pro Krista vítězili, jakož on sám tak učinil. No 6. ТРАКТАТЪ�КОНФЕССИЯ (БЕЗЪ ЗАГЛАВIЯ)1). fol. 112 b. Pán buoh všemohúcí od počátka stvoření člověka každý čas ukazoval jest skrze mnohé příčiny dobrotu svú a milost lidem a zvláště kteréž sobě vyvolil k věčnému spasení. A jakož od počátka jest činil, příčinami slušnými obmýšleje lid svuoj, aby vždy k tomu přijíti mohl, k čemuž jest jej vyvolil, tak i nyní na skonání světa zvláště v těchto krajinách země, což nám známo jest, učiniti jest ráčil, když v mnohých nebezpečenstvích byl jest lid ten, kterýž by se rád líbil jemu. A to pro veliké rozmnožení zlého na všecky strany a zvláště v lidu, kterýž tím slavným jménem a duostojným se jmenuje, že slovou kře- sťané, od Krista jméno majíce, ne podlé toho, jakož pravda jména toho ukazuje, se ustavujíce ze všech řáduov vystou- pivše, práv a spravedlností, kteréž uložil lidu tomu, kterýž to jméno v pravdě měl, buoh a otec skrze syna svého, jehož ustavil hlavou nad ním, dav jim ducha svého za správcí, v tom času nebezpečném ráčil milost svou zvláštní ukázati a lid mnohý prostého srdce a upřímého úmysla v jednotu uvésti a nepře- stává uvoditi. A naději máme, že konati bude až do konce, postavuje je v řádích a spravedlnostech prvních křesťanuov věrných, v tom dávaje příčinu lidu svému a obmýšleje k vzróstu 1) Настоящій текстъ печатается по коніи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ библіотекѣ Музея королевства Чешскаго, т. XI, л. 112а и слѣд. fol. 112 a.
Strana 127
127 — a k trvání v dobrém až do konce. Z toho jemu buď chvála nyní i na věky věkuov. Amen. A od toho času, jakož milý buoh to shromáždění učiniti ráčil, nepřestávají zlé pověsti a ohyžďování mnohá o nás roz- hlašovati, a prvotně ti, kteříž se zdají vuodce a správce lidu býti k spasení. My pak po všecky ty časy, jakž se ty věci začaly, brali sme to v soud přemyšlujíce, kterak bychom my se měli v tom míti; o to také ku pánu bohu útočiště skrze časté prosby a modlitby majíce i patříce ku příkladu prvních, kteříž sou žádali líbiti se pánu bohu, i ku písmóm jich, nic sme lepšího s strany naší nalézti nemohli, než pokojně to sná- šeti a těm, kteříž o nás takové věci roznášejí, dobrého žádati. A skrze to úmyslem srdce svého od dobrého se neodvracovati, ani zlému poddáni býti, vědouce z svědectví písem svatých, že jest to nepodobné, aby lidé, kteříž žádají v sprostnosti srdce líbiti se pánu tomu, ostříhajíce se v řádu, kterýž uložil pán buoh lidu svému skrze syna svého ježíše Krista, aby mohli dni života svého konati bez pohanění a úzkosti zde na zemi, po- něvadž pán Kristus tak jest předpověděl lidu svému řka — Mat. 29. — Budete v nenávisti všem národóm pro jméno mé. A opět: Jest-li že vás svět nenávidí, vězte, že jest mne prvé v nenávisti měl. A svatý Pavel I. [sic] Tim. 3: Všickni, kteříž chtí milostivě živi býti v pánu, protivenství trpěti budou, ale zlí lidé a svuodce prospívati budou v horší bloudíce a v blud uvodíce. Protož to vědouce, že nám nepříleží podlé povolání na- šeho než trpěti pro naději té odplaty, kterouž také pán náš Ježíš zaslíbil řka: Blahoslavení, kteříž protivenství trpí etc. A opět: Blahoslavení jste, když vás budou zlořečiti všichni lidé a řkou etc. —: již sme se v tom pustili k vuoli boží, doufání majíce v něm, že on z své dobroty nesmírné nás v tom ve všem opatří a zachová, abychom mohli v dobrém trvati až do konce. Ale poněvadž každému křesťanu věrnému to vlastně příleží podlé naučení pobožného obmyšlovati dobré věci netoliko před bohem, ale i přede všemi lidmi, a láska nehledá, což jejího jest, ale což bližního; protož to vždy na péči majíce litost sme měli nad těmi lidmi, zvláště kteříž sou dobré vuole a žá- dosti, chtíce se rádi líbiti pánu bohu, a zstrašivše se těch zlých pověstí, kteréž o nás všudy se rozšiřují, v jednotě světa ne- mohouce pomoci míti k své žádosti, k nám přistoupiti nesměli, bojíce se oklamání, a tak v mnohé úzkosti a roztrhání mysli bydlili sou a podnes ještě někteří sou. My pak to pilně v soud berouce, na to sme myslili, kterak bychom mohli tu překážku té jich dobré vuole a žádosti odjíti. A to sme činili tato léta mluvením, psáním, ačkoli skrovným, v němž což slyšíme, ně- kteří nás zle berou jináč než my rozumíme. Ale my přes to, ne- přestávajíce od péče, kterou sme měli od počátka o těch, zvláště kteříž se vždy v žádosti dobré při svém spasení usta- vují, umínili sme krátce vypsati, kterak my smyslíme při spa- sení lidském a to, což budem moci, nejsnadnější formou slov a obyčejnou, naději majíce, že to bude moci ku prospěchu fol. 113 a. fol. 113b.
127 — a k trvání v dobrém až do konce. Z toho jemu buď chvála nyní i na věky věkuov. Amen. A od toho času, jakož milý buoh to shromáždění učiniti ráčil, nepřestávají zlé pověsti a ohyžďování mnohá o nás roz- hlašovati, a prvotně ti, kteříž se zdají vuodce a správce lidu býti k spasení. My pak po všecky ty časy, jakž se ty věci začaly, brali sme to v soud přemyšlujíce, kterak bychom my se měli v tom míti; o to také ku pánu bohu útočiště skrze časté prosby a modlitby majíce i patříce ku příkladu prvních, kteříž sou žádali líbiti se pánu bohu, i ku písmóm jich, nic sme lepšího s strany naší nalézti nemohli, než pokojně to sná- šeti a těm, kteříž o nás takové věci roznášejí, dobrého žádati. A skrze to úmyslem srdce svého od dobrého se neodvracovati, ani zlému poddáni býti, vědouce z svědectví písem svatých, že jest to nepodobné, aby lidé, kteříž žádají v sprostnosti srdce líbiti se pánu tomu, ostříhajíce se v řádu, kterýž uložil pán buoh lidu svému skrze syna svého ježíše Krista, aby mohli dni života svého konati bez pohanění a úzkosti zde na zemi, po- něvadž pán Kristus tak jest předpověděl lidu svému řka — Mat. 29. — Budete v nenávisti všem národóm pro jméno mé. A opět: Jest-li že vás svět nenávidí, vězte, že jest mne prvé v nenávisti měl. A svatý Pavel I. [sic] Tim. 3: Všickni, kteříž chtí milostivě živi býti v pánu, protivenství trpěti budou, ale zlí lidé a svuodce prospívati budou v horší bloudíce a v blud uvodíce. Protož to vědouce, že nám nepříleží podlé povolání na- šeho než trpěti pro naději té odplaty, kterouž také pán náš Ježíš zaslíbil řka: Blahoslavení, kteříž protivenství trpí etc. A opět: Blahoslavení jste, když vás budou zlořečiti všichni lidé a řkou etc. —: již sme se v tom pustili k vuoli boží, doufání majíce v něm, že on z své dobroty nesmírné nás v tom ve všem opatří a zachová, abychom mohli v dobrém trvati až do konce. Ale poněvadž každému křesťanu věrnému to vlastně příleží podlé naučení pobožného obmyšlovati dobré věci netoliko před bohem, ale i přede všemi lidmi, a láska nehledá, což jejího jest, ale což bližního; protož to vždy na péči majíce litost sme měli nad těmi lidmi, zvláště kteříž sou dobré vuole a žá- dosti, chtíce se rádi líbiti pánu bohu, a zstrašivše se těch zlých pověstí, kteréž o nás všudy se rozšiřují, v jednotě světa ne- mohouce pomoci míti k své žádosti, k nám přistoupiti nesměli, bojíce se oklamání, a tak v mnohé úzkosti a roztrhání mysli bydlili sou a podnes ještě někteří sou. My pak to pilně v soud berouce, na to sme myslili, kterak bychom mohli tu překážku té jich dobré vuole a žádosti odjíti. A to sme činili tato léta mluvením, psáním, ačkoli skrovným, v němž což slyšíme, ně- kteří nás zle berou jináč než my rozumíme. Ale my přes to, ne- přestávajíce od péče, kterou sme měli od počátka o těch, zvláště kteříž se vždy v žádosti dobré při svém spasení usta- vují, umínili sme krátce vypsati, kterak my smyslíme při spa- sení lidském a to, což budem moci, nejsnadnější formou slov a obyčejnou, naději majíce, že to bude moci ku prospěchu fol. 113 a. fol. 113b.
Strana 128
128 fol. 114 a. přijíti těm kteříž budou sprostného [srdce?] 1). A nejprvé kterak smyslíme při podstatných věcech, a to jsou ty věci, bez nichž nikdy žádný nemohl se líbiti bohu a tak spasen býti, pak o slu- žebnostech a posluhujících věcech k vzróstu a k trvání v těch podstatných věcech, pak o případných věcech. Ale že jest to lid vzláštní, kterýž se v těch věcech podstatných právě ustavuje, jemuž pak ty služebnosti vlastně příleží, kterýž lid slove církev svatá, protož také mezi tím něco krátce dotknem o církvi svaté, kterak o ní smyslíme, a o spravedlnostech jejich a o úřed- nících a o moci jich, a o poslušenství, potom o některých vě- cech, při nichž by nás mohli někteří zle vzíti v psaní tomto aneb v mluvení. O podstatných věcech. fol. 114b. Nejprv svědčíme spasení všem vyvoleným božím v mi- losti, kteráž se stala od boha skrze syna jeho, Ježiše Krista, v duchu svatém, neb i první svědkové a poslové, ustavení k tomu skrze Krista, tak sou svědčili. Svatý Pavel k Efez. 2: Milostí spaseni učiněni sme a to ne z nás, neb dar boží není z skutkův, aby se žádný nechlubil etc. Rom 3: Spravedliví uči- něni darmo skrze milost jeho etc. Neb ta člověka vysvobozuje od účastnosti zlého, což jeden každý v svém těle má z účastnosti hříchu prvního člověka, ješto to ustavuje v smrti. Rom 7: Nešťastný já člověk! Kdo mě vysvobodí z těla smrti této? Milost boží skrze Ježíše Krista, pána našeho. Neb odjímá krá- lovství hříchu, aby nepanoval člověku, odvracuje srdce jeho od boha. Protož za nejlepší věc svědčí svatý Pavel, ustaviti se v naději spasení skrze účastnost této milosti. — Hebr. 13: Nejlepší jest věc milostí ustaviti srdce, ne pokrmy. Neb skrze kteréžkoli skutky zevnitřní chtěl by se člověk v naději spasení ustaviti nepřijda k účastnosti této milosti, oklamán by byl. O poznání pána boha. Pak k oučastnosti této milosti přichází člověk, když při- chází ku poznání boha otce, od něhož tato milost stala se jest, a Krista Ježíše, skrze něhož učiněna jest, a ducha jeho svatého, v němž se ta milost posluhuje. A to poznání, jehož člověku nedává tělo a krev, ale bůh sám, máme za podstatnou věc k spasení, neb se v něm svědčí život věčný. Joh. 17: Toť jest život věčný, aby tě poznali samého a pravého boha a kteréhož si poslal, Ježíše Krista. O víře. Z kteréhožto poznání přichází člověku víra, ješto jest to některaké skryté spojení srdce s bohem člověka. Z kteréžto víry 1) Зто слово въ музейной копіи вычеркнуто.
128 fol. 114 a. přijíti těm kteříž budou sprostného [srdce?] 1). A nejprvé kterak smyslíme při podstatných věcech, a to jsou ty věci, bez nichž nikdy žádný nemohl se líbiti bohu a tak spasen býti, pak o slu- žebnostech a posluhujících věcech k vzróstu a k trvání v těch podstatných věcech, pak o případných věcech. Ale že jest to lid vzláštní, kterýž se v těch věcech podstatných právě ustavuje, jemuž pak ty služebnosti vlastně příleží, kterýž lid slove církev svatá, protož také mezi tím něco krátce dotknem o církvi svaté, kterak o ní smyslíme, a o spravedlnostech jejich a o úřed- nících a o moci jich, a o poslušenství, potom o některých vě- cech, při nichž by nás mohli někteří zle vzíti v psaní tomto aneb v mluvení. O podstatných věcech. fol. 114b. Nejprv svědčíme spasení všem vyvoleným božím v mi- losti, kteráž se stala od boha skrze syna jeho, Ježiše Krista, v duchu svatém, neb i první svědkové a poslové, ustavení k tomu skrze Krista, tak sou svědčili. Svatý Pavel k Efez. 2: Milostí spaseni učiněni sme a to ne z nás, neb dar boží není z skutkův, aby se žádný nechlubil etc. Rom 3: Spravedliví uči- něni darmo skrze milost jeho etc. Neb ta člověka vysvobozuje od účastnosti zlého, což jeden každý v svém těle má z účastnosti hříchu prvního člověka, ješto to ustavuje v smrti. Rom 7: Nešťastný já člověk! Kdo mě vysvobodí z těla smrti této? Milost boží skrze Ježíše Krista, pána našeho. Neb odjímá krá- lovství hříchu, aby nepanoval člověku, odvracuje srdce jeho od boha. Protož za nejlepší věc svědčí svatý Pavel, ustaviti se v naději spasení skrze účastnost této milosti. — Hebr. 13: Nejlepší jest věc milostí ustaviti srdce, ne pokrmy. Neb skrze kteréžkoli skutky zevnitřní chtěl by se člověk v naději spasení ustaviti nepřijda k účastnosti této milosti, oklamán by byl. O poznání pána boha. Pak k oučastnosti této milosti přichází člověk, když při- chází ku poznání boha otce, od něhož tato milost stala se jest, a Krista Ježíše, skrze něhož učiněna jest, a ducha jeho svatého, v němž se ta milost posluhuje. A to poznání, jehož člověku nedává tělo a krev, ale bůh sám, máme za podstatnou věc k spasení, neb se v něm svědčí život věčný. Joh. 17: Toť jest život věčný, aby tě poznali samého a pravého boha a kteréhož si poslal, Ježíše Krista. O víře. Z kteréhožto poznání přichází člověku víra, ješto jest to některaké skryté spojení srdce s bohem člověka. Z kteréžto víry 1) Зто слово въ музейной копіи вычеркнуто.
Strana 129
129 — vyznáváme, že jeden jest bůh otec, všemohúcí stvořitel nebe i země, podlé toho, jakož i sv. Pavel tak věře vyznával jest — Efez. 4: Jeden bůh a otec všech. — I. Kor. 8: Neb ač mnozí sou, ješto slovou bohové, leč v nebi, leč v zemi, za- jisté ač sou mnozí bohové a mnozí páni, však nám jediny jest bůh otec, z něhož všecky věci a my v něm, a jeden pán, Ježíš Kristus, skrze něhož všecky věci a my skrze něho. Také vyznáváme, že Ježíš Kristus, syn boží, jest jediný pán náš — Efez. 4: Jeden pán. — I. Kor. 8: Jeden pán etc., kterýž sa to slovo věčné, kteréž bylo na počátku u boha, skrze něžto všecky věci učiněny sou časem uloženým od boha otce; učiněn jest tělem a přebýval v lidech. A v tom těle posluhuje spasení lidskému ponížil se jest, zachovávaje se v poslušenství otce svého až do smrti kříže. A vstav z mrtvých třetí den vstoupil na nebesa, sedí na pravici boha otce všemohúcího, odtud přijíti maje soudit živých i mrtvých, kteréhož vyzná- váme pánem a bohem naším býti — Joh. 21: Pán můj a bůh můj. — Svatý Pavel Rom. 9. mluvě o pánu Kristu na- rozeném podlé těla z otcův: On jest požehnaný bůh na věky věkův. — I. Joh. 7: Víme, že syn boží přišel jest a dal jest nám smysl, abychom poznali pravého boha a byli v synu jeho pravém. Onť jest pravý bůh a život věčný. Také svědčíme a vyznáváme podlé písem duchem svatým vdechnutých, že jeden jest duch svatý, z boha otce a syna pocházející — Efez. 4: Jeden duch, o němž pán Ježíš mluvil, slibuje jej dáti učedlníkóm. — Joh. 14: Milujete-li mne, při kázaní j mých ostříhejte a jáť budu prositi otce a jiného utě- šitele dáť Vám, aby zóstal s vámi na věky, ducha pravdy, kteréhož svět nemůž přijíti, neb nevidí jeho, ani zná jeho; ale vy poznáte jeho, nebť u vás ostane a v vás bude. A tu- díž dí: Tyto věci mluvil sem vám u vás přebývaje etc. A v XV: A když přijde utěšitel, kteréhož já pošli (sic) vám od otce, ducha pravdy etc. A v XVI: Neodejduliť já, utěšitel nepřijde k vám etc. A níže: Ještě mnoho mám praviti vám, ale nemůžete snésti nyní etc. Toto vyznání, kteréž sme učinili a činíme podlé písem těch předkův našich, o nichž jistota jest, že víru majíce z poznání božího, kteréž jim dal bůh a ne tělo a krev, tak svědčili sou, i my doufání máme v bohu, že z též víry také toto svědčíme. O kteréž víře tak smysléce vyznáváme, že jest to ta pře- svatá víra jednou daná svatým — Judas 1. — Bez níž se žádný nemůž líbiti bohu — Hebr. 11: Kteráž člověka s bo- hem spojuje, tak že v něm bůh a tak Kristus přebývá — Efez. 3: A činí jej účastna božského přirození — II. Petr. 1: Aby již nebyli synové hněvu, ani synové dáblovi etc. Joh. 1: Ale vítězství činíce z moci víry, protivíce se všelikému hříchu, — skrze nižto doufání máme, že přišli sme v oučast- nost milosti té, kteráž se stala od boha skrze Krista. Jakož sv. Pavel Rom. 7: Spravedliví jsouce učiněni z víry etc. Skrze kteroužto také víru také ti, kteříž vcházejí v oučastnost fol. 116 a. O moci a o užitku víry. fol. 115 b. fol. 115 a. 9
129 — vyznáváme, že jeden jest bůh otec, všemohúcí stvořitel nebe i země, podlé toho, jakož i sv. Pavel tak věře vyznával jest — Efez. 4: Jeden bůh a otec všech. — I. Kor. 8: Neb ač mnozí sou, ješto slovou bohové, leč v nebi, leč v zemi, za- jisté ač sou mnozí bohové a mnozí páni, však nám jediny jest bůh otec, z něhož všecky věci a my v něm, a jeden pán, Ježíš Kristus, skrze něhož všecky věci a my skrze něho. Také vyznáváme, že Ježíš Kristus, syn boží, jest jediný pán náš — Efez. 4: Jeden pán. — I. Kor. 8: Jeden pán etc., kterýž sa to slovo věčné, kteréž bylo na počátku u boha, skrze něžto všecky věci učiněny sou časem uloženým od boha otce; učiněn jest tělem a přebýval v lidech. A v tom těle posluhuje spasení lidskému ponížil se jest, zachovávaje se v poslušenství otce svého až do smrti kříže. A vstav z mrtvých třetí den vstoupil na nebesa, sedí na pravici boha otce všemohúcího, odtud přijíti maje soudit živých i mrtvých, kteréhož vyzná- váme pánem a bohem naším býti — Joh. 21: Pán můj a bůh můj. — Svatý Pavel Rom. 9. mluvě o pánu Kristu na- rozeném podlé těla z otcův: On jest požehnaný bůh na věky věkův. — I. Joh. 7: Víme, že syn boží přišel jest a dal jest nám smysl, abychom poznali pravého boha a byli v synu jeho pravém. Onť jest pravý bůh a život věčný. Také svědčíme a vyznáváme podlé písem duchem svatým vdechnutých, že jeden jest duch svatý, z boha otce a syna pocházející — Efez. 4: Jeden duch, o němž pán Ježíš mluvil, slibuje jej dáti učedlníkóm. — Joh. 14: Milujete-li mne, při kázaní j mých ostříhejte a jáť budu prositi otce a jiného utě- šitele dáť Vám, aby zóstal s vámi na věky, ducha pravdy, kteréhož svět nemůž přijíti, neb nevidí jeho, ani zná jeho; ale vy poznáte jeho, nebť u vás ostane a v vás bude. A tu- díž dí: Tyto věci mluvil sem vám u vás přebývaje etc. A v XV: A když přijde utěšitel, kteréhož já pošli (sic) vám od otce, ducha pravdy etc. A v XVI: Neodejduliť já, utěšitel nepřijde k vám etc. A níže: Ještě mnoho mám praviti vám, ale nemůžete snésti nyní etc. Toto vyznání, kteréž sme učinili a činíme podlé písem těch předkův našich, o nichž jistota jest, že víru majíce z poznání božího, kteréž jim dal bůh a ne tělo a krev, tak svědčili sou, i my doufání máme v bohu, že z též víry také toto svědčíme. O kteréž víře tak smysléce vyznáváme, že jest to ta pře- svatá víra jednou daná svatým — Judas 1. — Bez níž se žádný nemůž líbiti bohu — Hebr. 11: Kteráž člověka s bo- hem spojuje, tak že v něm bůh a tak Kristus přebývá — Efez. 3: A činí jej účastna božského přirození — II. Petr. 1: Aby již nebyli synové hněvu, ani synové dáblovi etc. Joh. 1: Ale vítězství činíce z moci víry, protivíce se všelikému hříchu, — skrze nižto doufání máme, že přišli sme v oučast- nost milosti té, kteráž se stala od boha skrze Krista. Jakož sv. Pavel Rom. 7: Spravedliví jsouce učiněni z víry etc. Skrze kteroužto také víru také ti, kteříž vcházejí v oučastnost fol. 116 a. O moci a o užitku víry. fol. 115 b. fol. 115 a. 9
Strana 130
130 — milosti boží, očištění přijímají srdcí svých. — Act. 17: Věrou očišťuje srdce jich, aby tak očištěná srdce majíce vzácni uči- něni byli bohu a líbili se jemu, živi jsouce k vůli boží, živi jsouce u víře syna božího. K Gal. 2: Ale že živ sem v těle, živ sem u víře syna božího etc. O lásce. fol. 116b. Také z poznání božího pochází láska, ješto v sobě zavírá milování pána boha a bližního, ješto člověk poznávaje boha své nejlepší dobré býti i ustaví se milostí srdce při něm, žá- daje toho nejlepšího dobrého nyní i na věky účasten býti, i má to na péči, co by jej od boha loučilo, aby se toho va- roval, a co by jej více a více milého a vzácného bohu činilo, aby se v tom zachovával. A to obé, i čeho se člověk má va- rovati i co má činiti, pán bůh oznámil jest skrze řeči své a přikázaní svá. Protož, když pak již člověk úmysl srdce svého při tom ustaví, aby se ostříhal v poslušenství pána boha, při- kázaní jeho svatých ostříhaje, jistotu má, že boha miluje. Neb — Joh. 14: Kdož má při- tak pán Kristus mluvil jest řka kázaní má a zachovává je, tenť jest jenž mě miluje. A opět: Kdož mě nemiluje, řečí mých nezachovává. A pro ujištění toho, že boha milujeme, rozkázaní jest dal lidu svému k své známosti, aby se spolu milovali a toho milování příklad na něm brali, aby žádný nebyl zklamán chtě milování k bližnímu dokazovati podlé neřádu některakého těla svého. Protož řekl: Nyníť vám přikázaní nové dávám, abyšte se vespolek milovali, jakož sem já vás miloval. A jakož pán Ježíš, miluje nás, pod- dal se jest v protivné a nelibé věci tělu, neb v pohanění, v úzkosti až do smrti, v tom nám příklad milování ukázal, aby- chom jeho v tom následovali. — Joh. 3: V tom poznáváme lásku boží k nám etc. Kdož se v tomto řádu milování z úmysla srdce ostříhá, tenť má jistotu, že boha miluje, neb svatý Jan dí — Joh. 4: Řek'li by kdo, že boha miluje a bratra svého nenávidí, lhář jest etc. A kteříž přišli sou k této víře a milování, jistotu z toho mají, že sou boha poznali, neb to jsou přikázaní vydaná lidu obnovenému a v duchu osvíce- nému, o nichž dí I. Joh. 3: Toť sou přikázaní, abychom vě- řili ve jméno syna jeho a milovali se vespolek, ješto z nich jistotu vysvědčuje sv. Jan poznání božího. I. Joh. 2: Po tom víme, že sme poznali jej, když přikázaní jeho ostříháme. Kdož by řekl, že boha zná a přikázaní jeho neostříhá, lhář jest. Neb kdož věří a miluje, tenť se boha přídrží a tak bůh v něm přebývá a on v bohu; a z toho pak příčinu má, aby se ode všech věcí, bohem zapověděných, zdržal a v těch věcech, kteréž přikázal, aby se ostříhal. fol. 117 a. O naději. A když tak již člověk k způsobu vnitřnímu přijde, tak že pozná boha skrze víru a milování, srdce své s ním spojí
130 — milosti boží, očištění přijímají srdcí svých. — Act. 17: Věrou očišťuje srdce jich, aby tak očištěná srdce majíce vzácni uči- něni byli bohu a líbili se jemu, živi jsouce k vůli boží, živi jsouce u víře syna božího. K Gal. 2: Ale že živ sem v těle, živ sem u víře syna božího etc. O lásce. fol. 116b. Také z poznání božího pochází láska, ješto v sobě zavírá milování pána boha a bližního, ješto člověk poznávaje boha své nejlepší dobré býti i ustaví se milostí srdce při něm, žá- daje toho nejlepšího dobrého nyní i na věky účasten býti, i má to na péči, co by jej od boha loučilo, aby se toho va- roval, a co by jej více a více milého a vzácného bohu činilo, aby se v tom zachovával. A to obé, i čeho se člověk má va- rovati i co má činiti, pán bůh oznámil jest skrze řeči své a přikázaní svá. Protož, když pak již člověk úmysl srdce svého při tom ustaví, aby se ostříhal v poslušenství pána boha, při- kázaní jeho svatých ostříhaje, jistotu má, že boha miluje. Neb — Joh. 14: Kdož má při- tak pán Kristus mluvil jest řka kázaní má a zachovává je, tenť jest jenž mě miluje. A opět: Kdož mě nemiluje, řečí mých nezachovává. A pro ujištění toho, že boha milujeme, rozkázaní jest dal lidu svému k své známosti, aby se spolu milovali a toho milování příklad na něm brali, aby žádný nebyl zklamán chtě milování k bližnímu dokazovati podlé neřádu některakého těla svého. Protož řekl: Nyníť vám přikázaní nové dávám, abyšte se vespolek milovali, jakož sem já vás miloval. A jakož pán Ježíš, miluje nás, pod- dal se jest v protivné a nelibé věci tělu, neb v pohanění, v úzkosti až do smrti, v tom nám příklad milování ukázal, aby- chom jeho v tom následovali. — Joh. 3: V tom poznáváme lásku boží k nám etc. Kdož se v tomto řádu milování z úmysla srdce ostříhá, tenť má jistotu, že boha miluje, neb svatý Jan dí — Joh. 4: Řek'li by kdo, že boha miluje a bratra svého nenávidí, lhář jest etc. A kteříž přišli sou k této víře a milování, jistotu z toho mají, že sou boha poznali, neb to jsou přikázaní vydaná lidu obnovenému a v duchu osvíce- nému, o nichž dí I. Joh. 3: Toť sou přikázaní, abychom vě- řili ve jméno syna jeho a milovali se vespolek, ješto z nich jistotu vysvědčuje sv. Jan poznání božího. I. Joh. 2: Po tom víme, že sme poznali jej, když přikázaní jeho ostříháme. Kdož by řekl, že boha zná a přikázaní jeho neostříhá, lhář jest. Neb kdož věří a miluje, tenť se boha přídrží a tak bůh v něm přebývá a on v bohu; a z toho pak příčinu má, aby se ode všech věcí, bohem zapověděných, zdržal a v těch věcech, kteréž přikázal, aby se ostříhal. fol. 117 a. O naději. A když tak již člověk k způsobu vnitřnímu přijde, tak že pozná boha skrze víru a milování, srdce své s ním spojí
Strana 131
131 i utvrdí úmysl srdce svého, aby jeho poslouchal, dokazuje dobrého způsobu vnitřního poctivé a příkladné obcování, z toho již jistotu má, že jest přišel k oučastnosti té milosti, kteráž se jest nám stala od boha skrze pána Krista, skrze niž věře, že jest očištěn a posvěcen v duchu a vzácný bohu otci učiněn, již má naději míti, že jemu pán bůh odplatu věčnou dá. A to jest naděje živá vyvolených božích, ješto člověka nezahanbuje; neb z toho jistota člověku pochází, že v čem se ustavuje v duchu, že to bůh v něm dělá, ješto to jest stálé, když člověk v zámutcích jsa neodchází od boha a úmysla dobrého svého, kterýž má z daru milosti boží, neproměnně v milosti srdce své hledě ustavené míti. O tom svatý Pavel Rom. 7: Spravedliví učiněni jsouce z víry pokoj mějme k bohu skrze pána našeho Ježíše Krista etc. Toť jest naděje, kteráž člověka srdce ustavuje při bohu jako kotva pevná, aby neměl pochybování, než že jemu odplatu věčnou dá, po- něvadž závdavek budoucího věčného dobrého složil v srdci — Hebr. 6: Abychom boha nejsilnější potěšení měli, jeho kteříž sme se utekli k obdržení uložené naděje etc. Toť sou věci podstatné k spasení, bez nichž se žádný nikdy líbiti bohu nemohl. O nichž svatý Pavel I. Kor. 13: Nyní zůstávají víra, láska a naděje; ale větčí z nich jest láska. — Kteříž také ne- jsou obecně všem lidem, než samým vyvoleným božím, s ni- miž bůh své milosrdenství činí, vyvodě je z jednoty světa. Protož ten lid, kterýž k bohu přichází jest zvláštní, bohu milý a vzácný, ješto slove církev svatá, o němž z víry vy- znávajíce říkáme: Věřím církev svatou obecnou. fol. 117b. O církvi svaté, co jest. Ale že znamenali sme, že rozliční rozličné smyslé o církvi svaté, oni jinak a jiní jinak, protož my také co smyslíme o církvi svaté, to teď sprostně vyznáváme, a to podlé svědectví písem apoštolských že: Církev svatá jest lid zvláštní, od boha vyvolený, kterýž sobě po všecky časy od ustavení světa pán bůh vybírá ze všech národův země, kterýmiž se koli jmény jmenují, a povolává jich v oučastnost syna svého mi- lého, skrze něhož opravuje jej od zkažení jeho, kteréž přišlo na všecko pokolení lidské skrze účastnost prvního člověka, a posvěcuje sobě jeho a vzácný činí; v kterémžto lidu bůh přebývá a Kristus Ježíš jest hlava i té církve a duch svatý, zů- stávaje v ní, řídí ji a spravuje etc. A k tomu jsou svědectví písem apoštolských, za zvláštní lid pokládajíce církev svatou, vyvolený od boha I. Petr. 2: Ale vy ste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid svatý, lid dobytý etc. — Apocalypsis 7: Potom sem viděl zástup veliký, kteréhož žádný přečísti ne- mohl etc. A níže: Toť sou, kteříž sou přišli z velikého za- moucení etc. Hebr. 2: Účastni učiněni sme Krista, ač však počátek podstaty jeho pevný až do konce zachováme. Act. 20: Pilni sebe buďte i všeho stáda etc. Efez. 7: Kristus fol. 118 a.
131 i utvrdí úmysl srdce svého, aby jeho poslouchal, dokazuje dobrého způsobu vnitřního poctivé a příkladné obcování, z toho již jistotu má, že jest přišel k oučastnosti té milosti, kteráž se jest nám stala od boha skrze pána Krista, skrze niž věře, že jest očištěn a posvěcen v duchu a vzácný bohu otci učiněn, již má naději míti, že jemu pán bůh odplatu věčnou dá. A to jest naděje živá vyvolených božích, ješto člověka nezahanbuje; neb z toho jistota člověku pochází, že v čem se ustavuje v duchu, že to bůh v něm dělá, ješto to jest stálé, když člověk v zámutcích jsa neodchází od boha a úmysla dobrého svého, kterýž má z daru milosti boží, neproměnně v milosti srdce své hledě ustavené míti. O tom svatý Pavel Rom. 7: Spravedliví učiněni jsouce z víry pokoj mějme k bohu skrze pána našeho Ježíše Krista etc. Toť jest naděje, kteráž člověka srdce ustavuje při bohu jako kotva pevná, aby neměl pochybování, než že jemu odplatu věčnou dá, po- něvadž závdavek budoucího věčného dobrého složil v srdci — Hebr. 6: Abychom boha nejsilnější potěšení měli, jeho kteříž sme se utekli k obdržení uložené naděje etc. Toť sou věci podstatné k spasení, bez nichž se žádný nikdy líbiti bohu nemohl. O nichž svatý Pavel I. Kor. 13: Nyní zůstávají víra, láska a naděje; ale větčí z nich jest láska. — Kteříž také ne- jsou obecně všem lidem, než samým vyvoleným božím, s ni- miž bůh své milosrdenství činí, vyvodě je z jednoty světa. Protož ten lid, kterýž k bohu přichází jest zvláštní, bohu milý a vzácný, ješto slove církev svatá, o němž z víry vy- znávajíce říkáme: Věřím církev svatou obecnou. fol. 117b. O církvi svaté, co jest. Ale že znamenali sme, že rozliční rozličné smyslé o církvi svaté, oni jinak a jiní jinak, protož my také co smyslíme o církvi svaté, to teď sprostně vyznáváme, a to podlé svědectví písem apoštolských že: Církev svatá jest lid zvláštní, od boha vyvolený, kterýž sobě po všecky časy od ustavení světa pán bůh vybírá ze všech národův země, kterýmiž se koli jmény jmenují, a povolává jich v oučastnost syna svého mi- lého, skrze něhož opravuje jej od zkažení jeho, kteréž přišlo na všecko pokolení lidské skrze účastnost prvního člověka, a posvěcuje sobě jeho a vzácný činí; v kterémžto lidu bůh přebývá a Kristus Ježíš jest hlava i té církve a duch svatý, zů- stávaje v ní, řídí ji a spravuje etc. A k tomu jsou svědectví písem apoštolských, za zvláštní lid pokládajíce církev svatou, vyvolený od boha I. Petr. 2: Ale vy ste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid svatý, lid dobytý etc. — Apocalypsis 7: Potom sem viděl zástup veliký, kteréhož žádný přečísti ne- mohl etc. A níže: Toť sou, kteříž sou přišli z velikého za- moucení etc. Hebr. 2: Účastni učiněni sme Krista, ač však počátek podstaty jeho pevný až do konce zachováme. Act. 20: Pilni sebe buďte i všeho stáda etc. Efez. 7: Kristus fol. 118 a.
Strana 132
132 fol. 118 b. miloval církev a dal se samého za ni etc. Efez. 1: Kterýž jest nás předzpůsobil u vyvolení synův skrze Ježíše Krista podlé uložení úmysla vůle své etc. II. Kor. 6: Neroďte jha vésti s nevěrnými. Neb která jest účastnost spravedlnosti s nevěr- nými? Také ten lid nazývá se chrám boží. Protož apoštol mluví těm, kteříž v té církvi byli — I. Kor. 6: Vy jste chrám boha živého. — A tak jednota církve svaté jest shromáždění lidu podlé rodu nového — Joh. 3: Nenarodíte-li se po druhé, ne- vejdete do království božího, totiž v církev svatou. Apocal. 1: Kterýž jest nás miloval a omyl nás od hříchův našich ve krvi své etc. — Těmi i mnohými jinými řečmi svědčili sou apoštolé, kla- douce rozdíl církve svaté od jednoty světa. Protož i pán náš Ježíš Kristus, čině modlitbu bohu otci za církev svou, kterouž vyvolil sobě z světa, odloučil jest svět od oučastnosti modlitby své řka: Joh. 16: Neprosímť za svět, ale za ty, kteréž si mi dal, neb sou byli tvoji; a všecky věci tvé mé sou a mé tvé sou. O základu církve. fol. 119 a. Základ pak té církve svaté jest pán Ježíš Kristus, syn boží. — I. Kor. 3: Základu jiného žádný nemůž položiti krom toho, kterýž položen jest, Ježíš Kristus. - Efez. 2: Protož již nejste hosté ani příchozé, ale ste měšťané svatých a domácí boží etc. — A na ten základ ustavuje se jeden každý oud církve svaté, když přichází ku poznání pána Krista, ješto toho poznání nedává tělo a krev, totiž člověk člověku, ale sám bůh z daru milosti své. Jakož o tom svatý Matouš položil v svém čtení v XVI. kap.: Když rozliční rozličně smyslili o Kristu, řekl k učedlníkóm svým: Vy, kým mě býti pravíte? Odpověděv Šimon Petr řekl: Ty jsi Kristus, syn boha živého. Odpověděv Ježíš řka [sic]: Blahoslavený si, Šimone, synu Janův! neb tělo a krev nezjevilo jest tobě, ale otec můj, kterýž jest v nebesích. A já tobě pravím, že si ty Petr; a na té skále postavím já církev mou a brány pekelné neodolají proti ní. A já tobě dám klíče etc. A na ten základ Kristů všichni vyvolení, kteříž sou byli od počátka, všichni sou se ustavovali, neb všichni věříce naději měli, že vysvobozeni a tak spaseni budou skrze ten prostředek, kterýž jest bůh uložil. Protož sv. Pavel dí — Hebr. 13: Ježíš Kristus včera i dnes, on i na věky. — A po- něvadž všecko, což z boha pochází, dostatečné jest, l protož skrze tu známost, kterouž dává bůh otec v srdce vyvolených svých, takovou moc činí v nich, že srdce jich přitrhuje k synu — Joh. 6: Aby jej poznávajíce srdcem svým v něm ustrnuli skrze víru a milování, a majíce s ním spojení v duchu skrze víru a milování i přijali účastnost božského přirození, a z moci toho božského přirození opravení berouce i zprotivili se svému vlastnímu přirození, zkaženému hříchem, odpírajíce všelikému neřádu z něho pocházejícímu, kterýž bůh zapovídá, vzdělávajíce se ve všeliké ctnosti a dobrém skutku, kterýž bůh
132 fol. 118 b. miloval církev a dal se samého za ni etc. Efez. 1: Kterýž jest nás předzpůsobil u vyvolení synův skrze Ježíše Krista podlé uložení úmysla vůle své etc. II. Kor. 6: Neroďte jha vésti s nevěrnými. Neb která jest účastnost spravedlnosti s nevěr- nými? Také ten lid nazývá se chrám boží. Protož apoštol mluví těm, kteříž v té církvi byli — I. Kor. 6: Vy jste chrám boha živého. — A tak jednota církve svaté jest shromáždění lidu podlé rodu nového — Joh. 3: Nenarodíte-li se po druhé, ne- vejdete do království božího, totiž v církev svatou. Apocal. 1: Kterýž jest nás miloval a omyl nás od hříchův našich ve krvi své etc. — Těmi i mnohými jinými řečmi svědčili sou apoštolé, kla- douce rozdíl církve svaté od jednoty světa. Protož i pán náš Ježíš Kristus, čině modlitbu bohu otci za církev svou, kterouž vyvolil sobě z světa, odloučil jest svět od oučastnosti modlitby své řka: Joh. 16: Neprosímť za svět, ale za ty, kteréž si mi dal, neb sou byli tvoji; a všecky věci tvé mé sou a mé tvé sou. O základu církve. fol. 119 a. Základ pak té církve svaté jest pán Ježíš Kristus, syn boží. — I. Kor. 3: Základu jiného žádný nemůž položiti krom toho, kterýž položen jest, Ježíš Kristus. - Efez. 2: Protož již nejste hosté ani příchozé, ale ste měšťané svatých a domácí boží etc. — A na ten základ ustavuje se jeden každý oud církve svaté, když přichází ku poznání pána Krista, ješto toho poznání nedává tělo a krev, totiž člověk člověku, ale sám bůh z daru milosti své. Jakož o tom svatý Matouš položil v svém čtení v XVI. kap.: Když rozliční rozličně smyslili o Kristu, řekl k učedlníkóm svým: Vy, kým mě býti pravíte? Odpověděv Šimon Petr řekl: Ty jsi Kristus, syn boha živého. Odpověděv Ježíš řka [sic]: Blahoslavený si, Šimone, synu Janův! neb tělo a krev nezjevilo jest tobě, ale otec můj, kterýž jest v nebesích. A já tobě pravím, že si ty Petr; a na té skále postavím já církev mou a brány pekelné neodolají proti ní. A já tobě dám klíče etc. A na ten základ Kristů všichni vyvolení, kteříž sou byli od počátka, všichni sou se ustavovali, neb všichni věříce naději měli, že vysvobozeni a tak spaseni budou skrze ten prostředek, kterýž jest bůh uložil. Protož sv. Pavel dí — Hebr. 13: Ježíš Kristus včera i dnes, on i na věky. — A po- něvadž všecko, což z boha pochází, dostatečné jest, l protož skrze tu známost, kterouž dává bůh otec v srdce vyvolených svých, takovou moc činí v nich, že srdce jich přitrhuje k synu — Joh. 6: Aby jej poznávajíce srdcem svým v něm ustrnuli skrze víru a milování, a majíce s ním spojení v duchu skrze víru a milování i přijali účastnost božského přirození, a z moci toho božského přirození opravení berouce i zprotivili se svému vlastnímu přirození, zkaženému hříchem, odpírajíce všelikému neřádu z něho pocházejícímu, kterýž bůh zapovídá, vzdělávajíce se ve všeliké ctnosti a dobrém skutku, kterýž bůh
Strana 133
133 — přikázal, tím jistoty dokazujíce, že sou přišli ku poznání pána Krista, ostříhajíce jeho přikázaní, jakož svatý Jan — I. Joh. 2: V tom víme, že sme jej poznali, jakož o tom šíře nahoře po- vědíno, kdež se dotýče o podstatných věcech. Z toho také základu jistota a důvod, že shromáždění lidí, na základu Kristu ustavených, jest podlé rodu nového, kterýž z boha jest, jakož napřed povědíno, neb sv. Jan dí: I. Joh. 3 — Každý, kdož v něm zůstává, nehřeší a každý, kdož hřeší, nevidí jeho, ani zná jeho. Synáčkové, žádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest etc. O spravedlnostech církve. A jakož církev svatá dělí se prvotně v základu ode všech lidí na světě, též se také dělí od nich v svatých spravedlnostech. Neb všickni národové, ač sou mezi sebou rozdělní v někte- rých svrchních obyčejích, však sou spolu jedno v duchu tohoto světa, kterýž je i v milování tohoto světa a těch věcí, které sou na něm, ustavuje. Jsúli pak kteří, ješto by se k Kristu základu znali, a ustavují se v milování zdejších věcí, jsou spolu s jinými jedno v duchu, základ majíce jeden spolu — svět a ty věci, kteréž na něm jsou, známost tu, kterouž mají, Krista, k němuž se znají majíce z těla a ze krve. Protož v nich ta známost moci nečiní, aby srdce jejich odvrátila od světa a od těch věcí, kteréž na něm sou, a přitrhla je ke Kristu. A jakož základ nepevný mají časné a porušitelné věci, tak i spravedlnosti mají podlé toho zřízené a k tomu konci, aby se v dobrých věcech zemských rozmáhali, jakož kdo při které věci zdejší se ustavuje. A kdož by komu křivdu při kterých těch věcech učinil, jedna každá rota má své pomsty uložené podlé svých spravedlností, ješto v tom mohou žádosti své a vůli svú provésti. Ale církev svatá má základ pevný a neporušitelný Krista Ježíše, jenž jest na věky bůh požehnaný, na němž se ustavující milostí srdce z moci jeho odvracuje se srdcem svým od milování světa; pročež i spravedlnosti její podlé toho zřízení sou od boha otce skrze syna jeho v duchu svatém k tomu konci, aby jeden každý oud církve svaté mohl, k tomu užitku, kterýž jest složil bůh otec v synu svém, přijda, zachován býti, totiž zde hříchóm odpuštění přijma, příbytku nebeského dojíti. Protož pán Kristus řídě spravedlnosti církve své nenechal jí v spravedlnostech židovských, kteréž bůh otec vydal jim skrze Mojžíše do času opravení. I řekl v svém učení — Mat. 7: — Nebude-li hojnější spravedlnost vaše nežli mistrův a zákon- níkův, nevejdete do království božího. — A v čem by ty spra- vedlnosti církve hojnější měly býti židovských, ukazuje tu hned pán Ježíš řka: Řečeno jest starým etc. — Z kterýchžto řečí pána Krista známo můž býti, že spravedlnosti, kteréž jest zřídil lidu již obnovenému v duchu, na tom záleží, netoliko se zdržo- vati od skutků zlých svrchních, kterýmiž se tělo poškvrňuje, fol. 119 b. fol. 120 a.
133 — přikázal, tím jistoty dokazujíce, že sou přišli ku poznání pána Krista, ostříhajíce jeho přikázaní, jakož svatý Jan — I. Joh. 2: V tom víme, že sme jej poznali, jakož o tom šíře nahoře po- vědíno, kdež se dotýče o podstatných věcech. Z toho také základu jistota a důvod, že shromáždění lidí, na základu Kristu ustavených, jest podlé rodu nového, kterýž z boha jest, jakož napřed povědíno, neb sv. Jan dí: I. Joh. 3 — Každý, kdož v něm zůstává, nehřeší a každý, kdož hřeší, nevidí jeho, ani zná jeho. Synáčkové, žádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest etc. O spravedlnostech církve. A jakož církev svatá dělí se prvotně v základu ode všech lidí na světě, též se také dělí od nich v svatých spravedlnostech. Neb všickni národové, ač sou mezi sebou rozdělní v někte- rých svrchních obyčejích, však sou spolu jedno v duchu tohoto světa, kterýž je i v milování tohoto světa a těch věcí, které sou na něm, ustavuje. Jsúli pak kteří, ješto by se k Kristu základu znali, a ustavují se v milování zdejších věcí, jsou spolu s jinými jedno v duchu, základ majíce jeden spolu — svět a ty věci, kteréž na něm jsou, známost tu, kterouž mají, Krista, k němuž se znají majíce z těla a ze krve. Protož v nich ta známost moci nečiní, aby srdce jejich odvrátila od světa a od těch věcí, kteréž na něm sou, a přitrhla je ke Kristu. A jakož základ nepevný mají časné a porušitelné věci, tak i spravedlnosti mají podlé toho zřízené a k tomu konci, aby se v dobrých věcech zemských rozmáhali, jakož kdo při které věci zdejší se ustavuje. A kdož by komu křivdu při kterých těch věcech učinil, jedna každá rota má své pomsty uložené podlé svých spravedlností, ješto v tom mohou žádosti své a vůli svú provésti. Ale církev svatá má základ pevný a neporušitelný Krista Ježíše, jenž jest na věky bůh požehnaný, na němž se ustavující milostí srdce z moci jeho odvracuje se srdcem svým od milování světa; pročež i spravedlnosti její podlé toho zřízení sou od boha otce skrze syna jeho v duchu svatém k tomu konci, aby jeden každý oud církve svaté mohl, k tomu užitku, kterýž jest složil bůh otec v synu svém, přijda, zachován býti, totiž zde hříchóm odpuštění přijma, příbytku nebeského dojíti. Protož pán Kristus řídě spravedlnosti církve své nenechal jí v spravedlnostech židovských, kteréž bůh otec vydal jim skrze Mojžíše do času opravení. I řekl v svém učení — Mat. 7: — Nebude-li hojnější spravedlnost vaše nežli mistrův a zákon- níkův, nevejdete do království božího. — A v čem by ty spra- vedlnosti církve hojnější měly býti židovských, ukazuje tu hned pán Ježíš řka: Řečeno jest starým etc. — Z kterýchžto řečí pána Krista známo můž býti, že spravedlnosti, kteréž jest zřídil lidu již obnovenému v duchu, na tom záleží, netoliko se zdržo- vati od skutků zlých svrchních, kterýmiž se tělo poškvrňuje, fol. 119 b. fol. 120 a.
Strana 134
134 fol. 120b. aby [ale?] 1) i od vnitřních neřádův, kterými by se duch člověčí obnovený aneb posvěcený poškvrňoval, a netoliko zlého skutku aby se varoval, ale i od příčiny zlého se vystříhal, a netoliko zlého se vystříhal, ale i v dobrém se ustavoval. A aby církev svatá v tom základu, na kterémž ji bůh otec postavil, zachovající se i vzdělávala se v příbytek boží, ostříhající se v spravedlnostech svých vlastních, a tak aby k do- konání svému přišla, zřídil jest jí rozličné úřady podlé potřeby její, jak který čas potřebuje k těm služebnostem, kteréž sou jí způsobeny k vzróstu toho, v čemž ji chce její chot milý, Kristus, ustavenou míti. A k těm úřadóm vybírá lidi, kteréž k tomu hodné činí, dávaje jim dary své zvláštní, skrze něž by užiteční mohli býti k posloužení podlé úřadův, sobě svěřených. O tom svatý Pavel k Efez. 4. dí: Vstoupiv na výsost, jatou vedl vazbu, dal jest dary lidem. A dále dí: On dal jest zajisté některé apo- štoly etc. Protož pán Ježíš, aby do skonání církev jeho příklad toho měla, při ustavování sobě úředníkův tak se jest při tom měl, že kteříž sou měli místo něho poselství díti a církev jeho spravovati, vyvoliv je, povolal jich z lidu toho, kterýž se k němu vinul, věře jemu i vybral jich 12, potom jiných 72. Kterýchžto dvanáct více mimo jiné byli jemu přítomní, kteréž učil slovem i příkladem, kterak by po něm církvi jeho užiteční býti měli. A když pro svou nedostatečnost nemohli těch věcí tak doko- nale pochopiti, zaslíbení jim učinil řka — Joh. 16: — Ještě mnoho měl bych vám mluviti etc. A zaslíbiv jim, naplnil jim padesátý den po z mrtvých vstání, když sou byli shromážděni spolu v tom místě, kdež sou večeřeli — Skut. 2: — A zasli- buje jim ducha pravdy dáti řekl že: Ten duch zůstane s vámi na věky. — Tomu věříce vyznáváme, že ten duch svatý v církvi zůstává a nebude od ní odjat na věky, služebníky k tomu hodné způsobuje, dávaje zvláštní dary, jakž jim který čas po- třeba bude, až do skonání. Jakož o tom svatý Pavel píše — II. Kor. 3 — mluvě o služebnících nového svědectví a o slu- žebnostech podstatných, kteréž berou z ducha pravdy: Učinil nás hodné slouhy nového svědectví etc. A níže v též: Bůh, který jest řekl etc. A aby se žádný nedomníval, by bůh jiné slouhy v jiném duchu posílal k spravování církve své, a protož apoštolé napo- mínali sou, aby všichní potomní takových poslouchali — svatý Pavel k Efezs. 3. dí: Následovníci moji buďte a zachovávejte etc. Protož od jiných, kteříž by v jiném duchu přicházeli, vystříhali sou, neb takové posílá světu k ukázaní své spravedlnosti — II. Tess. 2: — A kteříž sou takové přijímali, trestali sou je, jakož svatý Pavel Korintské trestal jest z toho — II. Kor. 11: Rádi trpíte nemoudré jsouce sami moudří — a též Galatské Galat 3: O nesmyslní Galatští! etc. — A by pak písem ne- bylo, tedy hodné jest tomu věřiti, že církev svatá má takové úředníky míti dary ducha svatého obdařené a osvícené, poně- 1) Такъ написано въ музейной копіи.
134 fol. 120b. aby [ale?] 1) i od vnitřních neřádův, kterými by se duch člověčí obnovený aneb posvěcený poškvrňoval, a netoliko zlého skutku aby se varoval, ale i od příčiny zlého se vystříhal, a netoliko zlého se vystříhal, ale i v dobrém se ustavoval. A aby církev svatá v tom základu, na kterémž ji bůh otec postavil, zachovající se i vzdělávala se v příbytek boží, ostříhající se v spravedlnostech svých vlastních, a tak aby k do- konání svému přišla, zřídil jest jí rozličné úřady podlé potřeby její, jak který čas potřebuje k těm služebnostem, kteréž sou jí způsobeny k vzróstu toho, v čemž ji chce její chot milý, Kristus, ustavenou míti. A k těm úřadóm vybírá lidi, kteréž k tomu hodné činí, dávaje jim dary své zvláštní, skrze něž by užiteční mohli býti k posloužení podlé úřadův, sobě svěřených. O tom svatý Pavel k Efez. 4. dí: Vstoupiv na výsost, jatou vedl vazbu, dal jest dary lidem. A dále dí: On dal jest zajisté některé apo- štoly etc. Protož pán Ježíš, aby do skonání církev jeho příklad toho měla, při ustavování sobě úředníkův tak se jest při tom měl, že kteříž sou měli místo něho poselství díti a církev jeho spravovati, vyvoliv je, povolal jich z lidu toho, kterýž se k němu vinul, věře jemu i vybral jich 12, potom jiných 72. Kterýchžto dvanáct více mimo jiné byli jemu přítomní, kteréž učil slovem i příkladem, kterak by po něm církvi jeho užiteční býti měli. A když pro svou nedostatečnost nemohli těch věcí tak doko- nale pochopiti, zaslíbení jim učinil řka — Joh. 16: — Ještě mnoho měl bych vám mluviti etc. A zaslíbiv jim, naplnil jim padesátý den po z mrtvých vstání, když sou byli shromážděni spolu v tom místě, kdež sou večeřeli — Skut. 2: — A zasli- buje jim ducha pravdy dáti řekl že: Ten duch zůstane s vámi na věky. — Tomu věříce vyznáváme, že ten duch svatý v církvi zůstává a nebude od ní odjat na věky, služebníky k tomu hodné způsobuje, dávaje zvláštní dary, jakž jim který čas po- třeba bude, až do skonání. Jakož o tom svatý Pavel píše — II. Kor. 3 — mluvě o služebnících nového svědectví a o slu- žebnostech podstatných, kteréž berou z ducha pravdy: Učinil nás hodné slouhy nového svědectví etc. A níže v též: Bůh, který jest řekl etc. A aby se žádný nedomníval, by bůh jiné slouhy v jiném duchu posílal k spravování církve své, a protož apoštolé napo- mínali sou, aby všichní potomní takových poslouchali — svatý Pavel k Efezs. 3. dí: Následovníci moji buďte a zachovávejte etc. Protož od jiných, kteříž by v jiném duchu přicházeli, vystříhali sou, neb takové posílá světu k ukázaní své spravedlnosti — II. Tess. 2: — A kteříž sou takové přijímali, trestali sou je, jakož svatý Pavel Korintské trestal jest z toho — II. Kor. 11: Rádi trpíte nemoudré jsouce sami moudří — a též Galatské Galat 3: O nesmyslní Galatští! etc. — A by pak písem ne- bylo, tedy hodné jest tomu věřiti, že církev svatá má takové úředníky míti dary ducha svatého obdařené a osvícené, poně- 1) Такъ написано въ музейной копіи.
Strana 135
135 vadž všichni údové její v to tělo křtí se, kteréhož hlava jest Kristus a bůh otec v něm přebývá a všichni duchem svatým popojení berou. Jakož svatý Pavel — I. Kor. 12: Neb v jed nom duchu v jedno tělo pokřtěni sme etc. Hodné jest, aby tak poctivé tělo tak poctivé slouhy mělo, duchem svatým zřízené, jakož má a míti bude, jakož tak věříme. fol. 121 a. O klíčích a o moci úředníkův. A takoví mají klíče království nebeského, totiž církve svaté, z nížto mají moc vyloučiti i přijíti, neb přijali sou v známost pána Krista a to ne z těla a ze krve, ale z boha a veň uvěřili. Protož v osobě sv. Petra všem, k témuž způsobu přišlým, dá- vají se klíčové — Mat. 16: Toběť dám klíče království etc. — Také, poněvadž takoví poznavše Krista a veň uvěřivše milují, hodné jest, aby jim pastva ovcí jeho místo něho svěřena byla. Příklad opět na svatém Petru, kterýž, když třikrát tázán byl od Krista, miloval-li by jej, zkušen jsa v tom, pustiv se k svědectví jeho samého, řekl: Ty, jenž všecky věci víš, ty víš, že tě mi- luji. Řekl jemu: Pas ovce, pas berany mé — Joh. ultimo. O moci. Také moc mají odpustiti hříchy a zadržeti, neb poněvadž sou oučastni učiněni Krista, když poznavše jej, veň sou uvěřili a jej zamilovali; a z toho naděje jest, že sou účastnost ducha jeho přijali — Joh. 21: Přišed Ježíš po z mrtvých vstání za- vřenými dveřmi etc. O poslušenství úředníkův. A poněvadž tak dostatečné slouhy posílá k spravování církve svaté, dávaje jim ducha pravdy, ješto je učí všeliké pravdě — Joh. 16: Aby místo syna jeho díli poselství ma- jíce slovo smíření v srdcích svých — II. Kor. 7: Složil jest v nás slovo míření etc. Takovou jistotu také majíce, že což mluví, ne sami z sebe, ale duch pravdy v nich přebývaje mluví v nich. Mat. 10: Nejste vy, jenž mluvíte, ale duch otce vašeho, jenž mluví v vás. fol. 121 b. O služebnostech církve svaté. Protož věříme, že jí má poslušenství zachováno býti místo pána Krista, nebo pán Kristus dí Lucae 10: Kdož vás — slyší, mě slyší etc. I. Tess. 4: Kdož těmi věcmi po- hrdá etc. O služebnosti slova božího. Již pak o služebnostech zevnitřních církve svaté, kteréž jí milý bůh také zřídil skrze syna svého v duchu svatém, kteráž
135 vadž všichni údové její v to tělo křtí se, kteréhož hlava jest Kristus a bůh otec v něm přebývá a všichni duchem svatým popojení berou. Jakož svatý Pavel — I. Kor. 12: Neb v jed nom duchu v jedno tělo pokřtěni sme etc. Hodné jest, aby tak poctivé tělo tak poctivé slouhy mělo, duchem svatým zřízené, jakož má a míti bude, jakož tak věříme. fol. 121 a. O klíčích a o moci úředníkův. A takoví mají klíče království nebeského, totiž církve svaté, z nížto mají moc vyloučiti i přijíti, neb přijali sou v známost pána Krista a to ne z těla a ze krve, ale z boha a veň uvěřili. Protož v osobě sv. Petra všem, k témuž způsobu přišlým, dá- vají se klíčové — Mat. 16: Toběť dám klíče království etc. — Také, poněvadž takoví poznavše Krista a veň uvěřivše milují, hodné jest, aby jim pastva ovcí jeho místo něho svěřena byla. Příklad opět na svatém Petru, kterýž, když třikrát tázán byl od Krista, miloval-li by jej, zkušen jsa v tom, pustiv se k svědectví jeho samého, řekl: Ty, jenž všecky věci víš, ty víš, že tě mi- luji. Řekl jemu: Pas ovce, pas berany mé — Joh. ultimo. O moci. Také moc mají odpustiti hříchy a zadržeti, neb poněvadž sou oučastni učiněni Krista, když poznavše jej, veň sou uvěřili a jej zamilovali; a z toho naděje jest, že sou účastnost ducha jeho přijali — Joh. 21: Přišed Ježíš po z mrtvých vstání za- vřenými dveřmi etc. O poslušenství úředníkův. A poněvadž tak dostatečné slouhy posílá k spravování církve svaté, dávaje jim ducha pravdy, ješto je učí všeliké pravdě — Joh. 16: Aby místo syna jeho díli poselství ma- jíce slovo smíření v srdcích svých — II. Kor. 7: Složil jest v nás slovo míření etc. Takovou jistotu také majíce, že což mluví, ne sami z sebe, ale duch pravdy v nich přebývaje mluví v nich. Mat. 10: Nejste vy, jenž mluvíte, ale duch otce vašeho, jenž mluví v vás. fol. 121 b. O služebnostech církve svaté. Protož věříme, že jí má poslušenství zachováno býti místo pána Krista, nebo pán Kristus dí Lucae 10: Kdož vás — slyší, mě slyší etc. I. Tess. 4: Kdož těmi věcmi po- hrdá etc. O služebnosti slova božího. Již pak o služebnostech zevnitřních církve svaté, kteréž jí milý bůh také zřídil skrze syna svého v duchu svatém, kteráž
Strana 136
136 — fol. 122 a. se svěřuje úředníkóm církve svaté podlé těch podstatných, kteréž mají darem od boha dané, z nichž první a nejužitečnější jest služebnost slova božího, při níž syn boží Kristus největčí pilnost ukázal a apoštoly k ní nejpilněji zavazoval řka — Mar. ultimo: Jděte, kažte čtení všemu stvoření. A oni přijavše to roz- kázaní ode pána, pilni sou byli toho zachovati, jakož dí sv. Marek níže: Šedše kázali sou všudy ano jim pán pomáhá a potvr- — Svatý Pavel I. Kor. 9. zuje řeči skrze následující znamení. dí: Běda mně, nebudu-li kázati. — Protož také apoštolé vážíce tu služebnost mimo jiné řekli sou v Skutcích apošt. 6: Není nám slušné opustiti slovo boží a posluhovati stolóm. — II. Timot. 4: Kaž slovo boží. A tak vešken způsob práce apo- štolské ukazuje, že sou první a největčí péči i měli při poslu- hování slovem božím. Neb skrze tu služebnost mají lidé při- vedeni býti k známosti pána boha, k pravé víře a k milování a ku poctivému obcování, také od zlého odvedení, a tak kterak by se jeden každý měl míti v svém stavu, v svém obchodu, aby v jednotě církve svaté zůstávaje měl naději spasení. O svátostech. Nejprv o kněžství. fol. 122b. Jiné sou služebnosti církve, jimiž také pohrdati nemají údové církve, neb bůh obmýšleje dobré věci lidu svému způ- sobiti jest ráčil ty služebnosti, kteréž se nazývají svátosti, jakož tak obyčej jest říkati sedmera svátost církve svaté, z nichžto první pokládají kněžství. Nebo samým těm, kteříž svátost kněž- ství přijímají v církvi svaté, posluhování všech jiných svátostí příleží podlé řádu, kteréhož požívá církev svatá. O té svátosti takto smyslíme, že k tomu má vyvolen býti člověk muž z je- dnoty církve kající, v obcování dobrém zkušený, maje dobré svědectví zvláště od těch, kteříž jemu přítomni sou, o němž by mohla naděje býti, že jest přišel k druhému rodu. Neb poně- vadž jednota lidu toho, jemuž posluhovati má, jest shromáždění lidu přišlému (sic) k rodu novému, kteréž z boha jest, ovšem pak ti, kteříž jim posluhovati užitečně mají, takového rodu mají býti. Neb v kterém způsobu lid svůj chce míti bůh, v tom způsobu posílá jim služebníky, aby jim mohli řéci: — Hebr. 7. — Následovníci naši buďte, jako i my Kristovi Neb poněvadž přeneseno jest kněžství, potřebí jest, i aby pře- nesení zákona stalo se; neb to jest zjevná věc, že služebnost těch, kteříž sou posluhovali literou, ta vyprázdněna jest a místa v církvi Kristově jím obnovené nemá. O nich jest pán Kristus řekl: Což vám rozkáží, to čiňte, ale podlé skutků jich neroďte činiti. Ale sami ti, kteříž obnovení a posvěcení přijavše skrze pána Krista, i mají zákon napsaný v srdcích ne černidlem, ale du- chem boha živého, ješto z moci toho zákona což učí, to činí, o tom sou mnoho psali apoštolé, kterací mají býti úředníci nového svědectví, zvláště svatý Pavel — I. Tim. 3. — Věrná — řeč a vší vzáctnosti hodná, žádá-li kdo biskupství etc. k Titovi 1: Pro tu příčinu ostavil sem tě v Krétě, aby to, což
136 — fol. 122 a. se svěřuje úředníkóm církve svaté podlé těch podstatných, kteréž mají darem od boha dané, z nichž první a nejužitečnější jest služebnost slova božího, při níž syn boží Kristus největčí pilnost ukázal a apoštoly k ní nejpilněji zavazoval řka — Mar. ultimo: Jděte, kažte čtení všemu stvoření. A oni přijavše to roz- kázaní ode pána, pilni sou byli toho zachovati, jakož dí sv. Marek níže: Šedše kázali sou všudy ano jim pán pomáhá a potvr- — Svatý Pavel I. Kor. 9. zuje řeči skrze následující znamení. dí: Běda mně, nebudu-li kázati. — Protož také apoštolé vážíce tu služebnost mimo jiné řekli sou v Skutcích apošt. 6: Není nám slušné opustiti slovo boží a posluhovati stolóm. — II. Timot. 4: Kaž slovo boží. A tak vešken způsob práce apo- štolské ukazuje, že sou první a největčí péči i měli při poslu- hování slovem božím. Neb skrze tu služebnost mají lidé při- vedeni býti k známosti pána boha, k pravé víře a k milování a ku poctivému obcování, také od zlého odvedení, a tak kterak by se jeden každý měl míti v svém stavu, v svém obchodu, aby v jednotě církve svaté zůstávaje měl naději spasení. O svátostech. Nejprv o kněžství. fol. 122b. Jiné sou služebnosti církve, jimiž také pohrdati nemají údové církve, neb bůh obmýšleje dobré věci lidu svému způ- sobiti jest ráčil ty služebnosti, kteréž se nazývají svátosti, jakož tak obyčej jest říkati sedmera svátost církve svaté, z nichžto první pokládají kněžství. Nebo samým těm, kteříž svátost kněž- ství přijímají v církvi svaté, posluhování všech jiných svátostí příleží podlé řádu, kteréhož požívá církev svatá. O té svátosti takto smyslíme, že k tomu má vyvolen býti člověk muž z je- dnoty církve kající, v obcování dobrém zkušený, maje dobré svědectví zvláště od těch, kteříž jemu přítomni sou, o němž by mohla naděje býti, že jest přišel k druhému rodu. Neb poně- vadž jednota lidu toho, jemuž posluhovati má, jest shromáždění lidu přišlému (sic) k rodu novému, kteréž z boha jest, ovšem pak ti, kteříž jim posluhovati užitečně mají, takového rodu mají býti. Neb v kterém způsobu lid svůj chce míti bůh, v tom způsobu posílá jim služebníky, aby jim mohli řéci: — Hebr. 7. — Následovníci naši buďte, jako i my Kristovi Neb poněvadž přeneseno jest kněžství, potřebí jest, i aby pře- nesení zákona stalo se; neb to jest zjevná věc, že služebnost těch, kteříž sou posluhovali literou, ta vyprázdněna jest a místa v církvi Kristově jím obnovené nemá. O nich jest pán Kristus řekl: Což vám rozkáží, to čiňte, ale podlé skutků jich neroďte činiti. Ale sami ti, kteříž obnovení a posvěcení přijavše skrze pána Krista, i mají zákon napsaný v srdcích ne černidlem, ale du- chem boha živého, ješto z moci toho zákona což učí, to činí, o tom sou mnoho psali apoštolé, kterací mají býti úředníci nového svědectví, zvláště svatý Pavel — I. Tim. 3. — Věrná — řeč a vší vzáctnosti hodná, žádá-li kdo biskupství etc. k Titovi 1: Pro tu příčinu ostavil sem tě v Krétě, aby to, což
Strana 137
137 — Toho pak všeho znamenitý pří- se nedostává, spravil etc. klad máme na pánu Kristu, kterak se jest měl při ustavování úředníkův, jakož o tom něco také svrchu dotčeno jest, kdež se činí zmínka o úřednících církve svaté; takoví vyvoleni jsouce od otce již pak mají potvrzeni býti od starších podle řádu, kteréhož požívá církev svatá od počátka. O křtu. Těm pak úředníkóm církve, kteříž sou v pravdě přijali kněžství v jednotě její, svěřuje se posluhování slova božího prvotně, potom jiných služebností. Protož kteréž skrze posloužení slova božího přivedou k tomu, aby věříce slovu jich pustili se světa a těch věcí, kteréž sou na něm, i oddali se bohu z úmysla a z dobré vůle úmysl majíce s Kristem, v němž uvěřili hříchóm odpuštění, v poslušenství se boha otce ostří hati, zachovávajíce se v jednotě církve svaté a v poslušenství vůdcí a správcí jejich; těm pak již, poněvadž se znamená při nich, že smrti pána Krista účastni učiněni sou, když umírají hříchóm u vůli a v úmy- sle, také i vzkříšení jeho, když již jako živí v duchu hotovi sou naplniti všelikou spravedlnost, i všelikou ctnost, posluhují křtem ve jméno otce i syna i ducha svatého aneb ve jméno pána Krista na odpuštění hříchův. Neb tak řád uložil jest pán Kristus ku posluhování té svátosti, když učedlníkóm svým řekl Mat. ultimo: — Dána mi jest moc v nebi i na zemi. Protož jdouce učte všecky národy etc. — Mar. ultimo: Jdouce po — Toho sou řádu zachovávali apoštolé při všem světě etc. posluhování svátosti křtu, jakož toho zjevný důvod z skutkův apoštolských. A toť jest křest jeden, o němž svatý Pavel k Efez. 4. dí: Jeden křest v jednotu svaté církve v účastnosti smrti pána Krista. — O němž také dí I. Kor: Všichni my v jednom duchu v jedno tělo pokřtěni sme etc. — a Rom. 6: Zdali nevíte, bratří, že kteřížkoli pokřtěni jsme etc. — Gal. 3: Kteřížkoli v Kristu Ježíši pokřtěni ste, v Krista ste se oblékli. — A svatý Petr, klada příklad na korábu Noe, v němž toliko osmero lidí zachováno jest, mluvě o křtu dí: A podobným způsobem i nyní etc. fol. 123 a. O biřmování. Třetí služebnost neb svátost církve svaté jest biřmování, ale k lepšímu rozumu, jakož i slovo latinské zní, mohlo by řečeno býti potvrzování. Neb ta svátost posluhuje se lidem pokřtěným na potvrzení toho, k čemu sou se přisvědčili po křtu, totiž aby se pána Krista přidrželi a v jednotě církve svaté zůstávajíce v poslušenství se boha zachovávali; aby v tom trvali, k tomu posluhují úředníci církve svaté skrze vzkládaní rukou s modlitbami. Příklad toho v Skutcích apoštolských VIII: Když sou uslyšeli, kteříž sou byli v Jerusalémě, že by Samaria přijala slovo boží etc. — a v XIX.: Když někteří byli v Efezu fol. 123 b.
137 — Toho pak všeho znamenitý pří- se nedostává, spravil etc. klad máme na pánu Kristu, kterak se jest měl při ustavování úředníkův, jakož o tom něco také svrchu dotčeno jest, kdež se činí zmínka o úřednících církve svaté; takoví vyvoleni jsouce od otce již pak mají potvrzeni býti od starších podle řádu, kteréhož požívá církev svatá od počátka. O křtu. Těm pak úředníkóm církve, kteříž sou v pravdě přijali kněžství v jednotě její, svěřuje se posluhování slova božího prvotně, potom jiných služebností. Protož kteréž skrze posloužení slova božího přivedou k tomu, aby věříce slovu jich pustili se světa a těch věcí, kteréž sou na něm, i oddali se bohu z úmysla a z dobré vůle úmysl majíce s Kristem, v němž uvěřili hříchóm odpuštění, v poslušenství se boha otce ostří hati, zachovávajíce se v jednotě církve svaté a v poslušenství vůdcí a správcí jejich; těm pak již, poněvadž se znamená při nich, že smrti pána Krista účastni učiněni sou, když umírají hříchóm u vůli a v úmy- sle, také i vzkříšení jeho, když již jako živí v duchu hotovi sou naplniti všelikou spravedlnost, i všelikou ctnost, posluhují křtem ve jméno otce i syna i ducha svatého aneb ve jméno pána Krista na odpuštění hříchův. Neb tak řád uložil jest pán Kristus ku posluhování té svátosti, když učedlníkóm svým řekl Mat. ultimo: — Dána mi jest moc v nebi i na zemi. Protož jdouce učte všecky národy etc. — Mar. ultimo: Jdouce po — Toho sou řádu zachovávali apoštolé při všem světě etc. posluhování svátosti křtu, jakož toho zjevný důvod z skutkův apoštolských. A toť jest křest jeden, o němž svatý Pavel k Efez. 4. dí: Jeden křest v jednotu svaté církve v účastnosti smrti pána Krista. — O němž také dí I. Kor: Všichni my v jednom duchu v jedno tělo pokřtěni sme etc. — a Rom. 6: Zdali nevíte, bratří, že kteřížkoli pokřtěni jsme etc. — Gal. 3: Kteřížkoli v Kristu Ježíši pokřtěni ste, v Krista ste se oblékli. — A svatý Petr, klada příklad na korábu Noe, v němž toliko osmero lidí zachováno jest, mluvě o křtu dí: A podobným způsobem i nyní etc. fol. 123 a. O biřmování. Třetí služebnost neb svátost církve svaté jest biřmování, ale k lepšímu rozumu, jakož i slovo latinské zní, mohlo by řečeno býti potvrzování. Neb ta svátost posluhuje se lidem pokřtěným na potvrzení toho, k čemu sou se přisvědčili po křtu, totiž aby se pána Krista přidrželi a v jednotě církve svaté zůstávajíce v poslušenství se boha zachovávali; aby v tom trvali, k tomu posluhují úředníci církve svaté skrze vzkládaní rukou s modlitbami. Příklad toho v Skutcích apoštolských VIII: Když sou uslyšeli, kteříž sou byli v Jerusalémě, že by Samaria přijala slovo boží etc. — a v XIX.: Když někteří byli v Efezu fol. 123 b.
Strana 138
138 — fol. 124 a. pokřtěni, Pavel vzkládal na ně ruce a přijímachu ducha svatého. To také za užitečné posloužení máme v jednotě církve svaté. Jestliže by pak kdo z těch věrných křesťanův shřešil hří- chem smrtedlným, odvrátě se srdcem od boha, i činil z úmysla, což bůh zapovídá, již pak úředníci církve svaté mají pilnost přiložiti, aby jemu posloužili ku pokání dobrou radou, napomí- naním, a kdyžby jemu bůh dal k želení přijíti, aby odvrátil úmysl srdce svého od zlého, má se vyznati úředníku, kterému se ta věc svěřuje, a to v sprostnosti srdce. A úředník podlé toho, jakož sou jemu dány klíče k umění a moc k rozvázaní, znamenaje jej právě obráceného k bohu, rozvazuje jej, zvěstuje odpuštění hříchův, a tak odpouští a v naději spasení ustavuje, otvíraje jemu bránu království nebeského, totiž církve, přijímaje jej zase v jednotu věrných. A již zase měl právo spolu s jinými účastnost míti v těch věcech, kteréž příleží přidržícím se pána boha, ješto byl potratil, když odvrátiv se srdcem od boha i činil hřích. I tento pak kající člověk slyše, že úředník jej rozvazuje na zemi, má věřiti, že jej bůh rozvazuje i v nebi, a když jemu odpouští, že jemu pán bůh odpouští, když se znamená, že se k tomu sprostně a upřímě má, i stane se to, — Mat. 16: Což rozvížeš na zemi, což jest řekl pán Ježíš bude rozvázáno i v nebi - a Joh. Ultimo: Komuž odpustíte hříchy, budou jim odpuštěni. O svátosti těla a krve pána Ježíše Krista. fol. 124b. O svátosti těla a krve pána Ješíše Krista, kterouž jest ustavil na pamět práce, kterouž pro ny podstoupil, kterouž také konal u velikém ponížení až do smrti na kříži, pro rozmno- žení smyslův a rozumův nedůvodných písmy svatými jest těžko o tom psáti tento čas, abychom zle nebyli vzati. Neb rozliční rozličně smysléce tato léta psali sou, jedni druhé ha- nějíce a kaceřujíce při smyslu i při zpuosobu posluhování. Neb někteří učili i psali, že po posvěcování nezůstává chléb, ale že se obracuje v tělo Kristovo, a jiní zase proti nim pra- více, že chléb zůstává; jiní, že v té chlebné svátosti a jiní, že v svátosti oltářní, rozličně vyměřujíce byt pána Krista a všichni písma vedouce každý k svému rozumu. A též i při způsobu posluhování. My pak to v soud berouce, nevěděli sme po kterých smyslu měli bychom odjíti. A znamenavše, že, po kterýchž bychom koli smyslu odešli, vždy bychom některé proti sobě postavili„ a v nejistotě se ustavili, i nemohli sme v tom slušnějšího a bezpečnějšího prostředku najíti k ustavení mysli své a k zachování dobrého svědomí, než obrátiti se ku písmóm apoštolským a přestati na nich, kteříž přítomni jsouce pánu Kristu a naučeni jsouce duchem pravdy, všichni jednostejně pod jednu formu slov psali jsou, ukazujíce v tom jistotu, že jediným duchem nadšeni souce o tom i o jiném psali sou. Svatý Pavel, ač jim přítomen nebyl, však
138 — fol. 124 a. pokřtěni, Pavel vzkládal na ně ruce a přijímachu ducha svatého. To také za užitečné posloužení máme v jednotě církve svaté. Jestliže by pak kdo z těch věrných křesťanův shřešil hří- chem smrtedlným, odvrátě se srdcem od boha, i činil z úmysla, což bůh zapovídá, již pak úředníci církve svaté mají pilnost přiložiti, aby jemu posloužili ku pokání dobrou radou, napomí- naním, a kdyžby jemu bůh dal k želení přijíti, aby odvrátil úmysl srdce svého od zlého, má se vyznati úředníku, kterému se ta věc svěřuje, a to v sprostnosti srdce. A úředník podlé toho, jakož sou jemu dány klíče k umění a moc k rozvázaní, znamenaje jej právě obráceného k bohu, rozvazuje jej, zvěstuje odpuštění hříchův, a tak odpouští a v naději spasení ustavuje, otvíraje jemu bránu království nebeského, totiž církve, přijímaje jej zase v jednotu věrných. A již zase měl právo spolu s jinými účastnost míti v těch věcech, kteréž příleží přidržícím se pána boha, ješto byl potratil, když odvrátiv se srdcem od boha i činil hřích. I tento pak kající člověk slyše, že úředník jej rozvazuje na zemi, má věřiti, že jej bůh rozvazuje i v nebi, a když jemu odpouští, že jemu pán bůh odpouští, když se znamená, že se k tomu sprostně a upřímě má, i stane se to, — Mat. 16: Což rozvížeš na zemi, což jest řekl pán Ježíš bude rozvázáno i v nebi - a Joh. Ultimo: Komuž odpustíte hříchy, budou jim odpuštěni. O svátosti těla a krve pána Ježíše Krista. fol. 124b. O svátosti těla a krve pána Ješíše Krista, kterouž jest ustavil na pamět práce, kterouž pro ny podstoupil, kterouž také konal u velikém ponížení až do smrti na kříži, pro rozmno- žení smyslův a rozumův nedůvodných písmy svatými jest těžko o tom psáti tento čas, abychom zle nebyli vzati. Neb rozliční rozličně smysléce tato léta psali sou, jedni druhé ha- nějíce a kaceřujíce při smyslu i při zpuosobu posluhování. Neb někteří učili i psali, že po posvěcování nezůstává chléb, ale že se obracuje v tělo Kristovo, a jiní zase proti nim pra- více, že chléb zůstává; jiní, že v té chlebné svátosti a jiní, že v svátosti oltářní, rozličně vyměřujíce byt pána Krista a všichni písma vedouce každý k svému rozumu. A též i při způsobu posluhování. My pak to v soud berouce, nevěděli sme po kterých smyslu měli bychom odjíti. A znamenavše, že, po kterýchž bychom koli smyslu odešli, vždy bychom některé proti sobě postavili„ a v nejistotě se ustavili, i nemohli sme v tom slušnějšího a bezpečnějšího prostředku najíti k ustavení mysli své a k zachování dobrého svědomí, než obrátiti se ku písmóm apoštolským a přestati na nich, kteříž přítomni jsouce pánu Kristu a naučeni jsouce duchem pravdy, všichni jednostejně pod jednu formu slov psali jsou, ukazujíce v tom jistotu, že jediným duchem nadšeni souce o tom i o jiném psali sou. Svatý Pavel, ač jim přítomen nebyl, však
Strana 139
139 — jednostejně spolu s nimi smysle i v formě slov s nimi se sjednávaje psal jest svědče, že to, což vzal ode pána Krista, to jim tak vydal — I. Kor. 11: Jáť sem vzal ode pána, což i vydal sem vám etc. — Protož na těch písmích apoštolských přestáváme, což jest vysvědčil k skutku, tak činíce a což k víře, tak věříce, a že rozkázal vzíti, jísti a píti, berouce jíme a píme. A že tělo své vysvědčil k víře v pokrm a krev svou v nápoj a to v sprost- nosti srdce, nepožívajíce v tom žádné chytrosti, pakli se kdo smí něco o nás domnívati nad to, než o nás slyší a vidí při nás, a sprostnost naši v soud nejistý bera v chytrost nám a v neupřímnost obracovati a nás v tom pomlouvati? Myť ne- víme, co tomu učiniti, než to bohu poručiti a to domnívaní aneb pomlouvání aneb což by jiného z toho přišlo s pomocí boží v duchu pokojném, zachovávajíce se v lásce, snésti, dou- fání to majíce v bohu, že ti, kteříž budou upřímého srdce ku pánu bohu, v bázni jeho přebývajíce, že ti nebudou smíti toho učiniti, aby nás jinak brali, než při nás vidí a od nás slyší. O manželství. fol. 125 a. O svátosti manželství tak smyslíme, jakož sou svatí apo- štolé vypsali. Svatý Pavel Efez. 5: Svátost tato veliká jest, ale já pravím v Kristu a v církvi. Tak že muž a žena svolujíce se k tomu stavu manželskému příčinou nezdrželivosti své pána Krista se přidržíce a v jednotě církve svaté vždy státi úmysl majíce a podlé rady vůdcí a správcí v tom se mají, že proto nepo- tracují té svátosti aneb posvěcení, kteréž sou přijali skrze pána Krista, když mezi sebou řádu uloženého od boha zachovávají, tak že muž miluje ženu svou, jako Kristus miloval církev, ob- mejšleje jí dobré věci, a v nedostatcích snáší a žena poddána jest muži svému jako církev Kristovi. A tak v naději spasení ustavováni mají býti spolu s jinými, kteříž se v zdrželivém stavu zachovávají, pro milost svého spasení a pro snadnost sloužení pánu bohu, když se spolu s nimi v podstatných věcech řádně ostříhají, jakož sv. Pavel dí — I. Tim. 2—: Spa- sena bude žena skrze rození synův, zůstane-li u víře a v milo- vání, v posvěcení a střízlivosti. O nemocných navštěvování. Sedmá svátost je nemocných navštěvování. To také za věc potřebnou a užitečnou máme v jednotě svaté církve. Jakož svatý Jakub k tomu napomínaje mluví, oznamuje při tom užitek, kterýž pochází od boha nemocným z toho posloužení — Jakub 2 —: Jestli kdo nemocen mezi vámi etc. Protož pro užitek ten, kterýž se svědčí od apoštola, že bůh odpouští hříchy nemocnému, kteříž by se jemu přihodili z hlouposti neb z nemoci, a pro polehčení nemoci nemají lidé nemocných fol. 125 b.
139 — jednostejně spolu s nimi smysle i v formě slov s nimi se sjednávaje psal jest svědče, že to, což vzal ode pána Krista, to jim tak vydal — I. Kor. 11: Jáť sem vzal ode pána, což i vydal sem vám etc. — Protož na těch písmích apoštolských přestáváme, což jest vysvědčil k skutku, tak činíce a což k víře, tak věříce, a že rozkázal vzíti, jísti a píti, berouce jíme a píme. A že tělo své vysvědčil k víře v pokrm a krev svou v nápoj a to v sprost- nosti srdce, nepožívajíce v tom žádné chytrosti, pakli se kdo smí něco o nás domnívati nad to, než o nás slyší a vidí při nás, a sprostnost naši v soud nejistý bera v chytrost nám a v neupřímnost obracovati a nás v tom pomlouvati? Myť ne- víme, co tomu učiniti, než to bohu poručiti a to domnívaní aneb pomlouvání aneb což by jiného z toho přišlo s pomocí boží v duchu pokojném, zachovávajíce se v lásce, snésti, dou- fání to majíce v bohu, že ti, kteříž budou upřímého srdce ku pánu bohu, v bázni jeho přebývajíce, že ti nebudou smíti toho učiniti, aby nás jinak brali, než při nás vidí a od nás slyší. O manželství. fol. 125 a. O svátosti manželství tak smyslíme, jakož sou svatí apo- štolé vypsali. Svatý Pavel Efez. 5: Svátost tato veliká jest, ale já pravím v Kristu a v církvi. Tak že muž a žena svolujíce se k tomu stavu manželskému příčinou nezdrželivosti své pána Krista se přidržíce a v jednotě církve svaté vždy státi úmysl majíce a podlé rady vůdcí a správcí v tom se mají, že proto nepo- tracují té svátosti aneb posvěcení, kteréž sou přijali skrze pána Krista, když mezi sebou řádu uloženého od boha zachovávají, tak že muž miluje ženu svou, jako Kristus miloval církev, ob- mejšleje jí dobré věci, a v nedostatcích snáší a žena poddána jest muži svému jako církev Kristovi. A tak v naději spasení ustavováni mají býti spolu s jinými, kteříž se v zdrželivém stavu zachovávají, pro milost svého spasení a pro snadnost sloužení pánu bohu, když se spolu s nimi v podstatných věcech řádně ostříhají, jakož sv. Pavel dí — I. Tim. 2—: Spa- sena bude žena skrze rození synův, zůstane-li u víře a v milo- vání, v posvěcení a střízlivosti. O nemocných navštěvování. Sedmá svátost je nemocných navštěvování. To také za věc potřebnou a užitečnou máme v jednotě svaté církve. Jakož svatý Jakub k tomu napomínaje mluví, oznamuje při tom užitek, kterýž pochází od boha nemocným z toho posloužení — Jakub 2 —: Jestli kdo nemocen mezi vámi etc. Protož pro užitek ten, kterýž se svědčí od apoštola, že bůh odpouští hříchy nemocnému, kteříž by se jemu přihodili z hlouposti neb z nemoci, a pro polehčení nemoci nemají lidé nemocných fol. 125 b.
Strana 140
140 svých opouštěti; a byly-li by které příčiny pochybování při na- ději, aby napomínáni byli k vyznání hříchův, aby mohli, v naději dobré ustaveni souce, tak konati dni života svého v potěšení duchu. Tak smyslíme o svátostech církve svaté, jakož sme tu krátce napsali, to vždy svědčíce, že užitek posluhování jich ne- posluhuje se krom jednoty církve. — Protož což rozuměti mů- žem, že sme tím velikou příčinu dali domnívaní zlého o sobě a z toho pomlouvání i ohyžďování, že nevěříme; a z toho svědčiti nesmíme, ovšem skutkem okazovati, by se posluhoval užitek posluhování svátostí v jednotě lidí bohu nepoddaných, poněvadž o nich smysliti nemůžem, pokudž sou tak, ustavujíce se v své vůli, by byli sbor boží. A to všichni i naši protiv- níci svědčí časem svým, ale skutkem jiné ukazují. A to z toho pochází, že to jméno církev svatá přenesli sou na jiný lid, ješto jemu to nepříleží, a podlé jména bez pravdy užitek po- sluhování těch svátostí jednotě toho lidu přidali sou. fol. 126 a. O případných pak věcech, kteréž sou při služebnostech církve, kterak se máme, i to také známo učiníme. A nejprvé vyznáváme, že za případné věci máme všecky formy neb tvárnosti svrchní. Jako u příkladě při posluhování svátosti těla i krve pána Krista Ježíše, jaký by chléb měl býti, jaké víno, jaké náčiní, v nichž se posluhuje, místo a čas, v čem má oblečen býti, kdož posluhuje, a tak jiné všecky věci. A tak též při jiných svátostech aneb služebnostech. Při těch se věcech tak máme, že sobě v tom zákonův neukládáme, ani těch tvárností věrou nazýváme, ani pravdou, aby, když by se ty věci někdy změnily, aby se hned víra měnila, a nebo pravda. Protož ty věci sou v moci úředníků církve, kteřížto v soudu mají, jak, kde a který čas lidem co můž při tom k dobrému posloužiti; tak ty formy těch služebností takto aneb jinak změní. A protož slovou případné. Neb jakž kdy příčina při- padne, tak se při těch věcech mají, odjímajíce toliko při tom ourazy; a což by mohlo k vzdělání a ku polepšení býti, to vždy opatrujíce, aby užitek těch služebností, pro kterýž sou zřízeny lidem, mohl jim přijíti. Důvod toho a příklad máme na apoštolech, kterak sou oni některé tvárnosti při křtu a při jiných služebnostech měnili, někdy jinou formu a někde jinou posluhujíce. Takový rozdíl máme mezi podstatnými a základnými věcmi a mezi služebnými a mezi případnými. V podstatných věcech vždy, bez přestání, v každém místě, v každý čas, ve všelikých příčinách mají se oudové církve sv. ostříhati. Neb jakož rychle člověk přijde z milosti boží ku poznání pána boha a z toho pak k pravé víře a milování přidrže se boha, v světle té známosti soud čině a mezi zlým a dobrým rozeznávaje, z moci víry má se zlého varovati a dobré z milosti činiti a z toho naději míti věčné odplaty, v tom vdy (sic) má zůstávati a od toho nikdy neodcházeti. Kteréž sou pak posluhující k tomu,
140 svých opouštěti; a byly-li by které příčiny pochybování při na- ději, aby napomínáni byli k vyznání hříchův, aby mohli, v naději dobré ustaveni souce, tak konati dni života svého v potěšení duchu. Tak smyslíme o svátostech církve svaté, jakož sme tu krátce napsali, to vždy svědčíce, že užitek posluhování jich ne- posluhuje se krom jednoty církve. — Protož což rozuměti mů- žem, že sme tím velikou příčinu dali domnívaní zlého o sobě a z toho pomlouvání i ohyžďování, že nevěříme; a z toho svědčiti nesmíme, ovšem skutkem okazovati, by se posluhoval užitek posluhování svátostí v jednotě lidí bohu nepoddaných, poněvadž o nich smysliti nemůžem, pokudž sou tak, ustavujíce se v své vůli, by byli sbor boží. A to všichni i naši protiv- níci svědčí časem svým, ale skutkem jiné ukazují. A to z toho pochází, že to jméno církev svatá přenesli sou na jiný lid, ješto jemu to nepříleží, a podlé jména bez pravdy užitek po- sluhování těch svátostí jednotě toho lidu přidali sou. fol. 126 a. O případných pak věcech, kteréž sou při služebnostech církve, kterak se máme, i to také známo učiníme. A nejprvé vyznáváme, že za případné věci máme všecky formy neb tvárnosti svrchní. Jako u příkladě při posluhování svátosti těla i krve pána Krista Ježíše, jaký by chléb měl býti, jaké víno, jaké náčiní, v nichž se posluhuje, místo a čas, v čem má oblečen býti, kdož posluhuje, a tak jiné všecky věci. A tak též při jiných svátostech aneb služebnostech. Při těch se věcech tak máme, že sobě v tom zákonův neukládáme, ani těch tvárností věrou nazýváme, ani pravdou, aby, když by se ty věci někdy změnily, aby se hned víra měnila, a nebo pravda. Protož ty věci sou v moci úředníků církve, kteřížto v soudu mají, jak, kde a který čas lidem co můž při tom k dobrému posloužiti; tak ty formy těch služebností takto aneb jinak změní. A protož slovou případné. Neb jakž kdy příčina při- padne, tak se při těch věcech mají, odjímajíce toliko při tom ourazy; a což by mohlo k vzdělání a ku polepšení býti, to vždy opatrujíce, aby užitek těch služebností, pro kterýž sou zřízeny lidem, mohl jim přijíti. Důvod toho a příklad máme na apoštolech, kterak sou oni některé tvárnosti při křtu a při jiných služebnostech měnili, někdy jinou formu a někde jinou posluhujíce. Takový rozdíl máme mezi podstatnými a základnými věcmi a mezi služebnými a mezi případnými. V podstatných věcech vždy, bez přestání, v každém místě, v každý čas, ve všelikých příčinách mají se oudové církve sv. ostříhati. Neb jakož rychle člověk přijde z milosti boží ku poznání pána boha a z toho pak k pravé víře a milování přidrže se boha, v světle té známosti soud čině a mezi zlým a dobrým rozeznávaje, z moci víry má se zlého varovati a dobré z milosti činiti a z toho naději míti věčné odplaty, v tom vdy (sic) má zůstávati a od toho nikdy neodcházeti. Kteréž sou pak posluhující k tomu,
Strana 141
141 jakož jest posluhování slova božího a svátosti, těmi se lidé mají zaneprazdňovati, jakž kdy potřebu znamenají úředníci církve, k zrůstu podstatných věcí a případných tak se mají míti, co by vzdělávalo a polepšovalo. Protož lidé, kteříž toho rozeznání nemají a proto slu- žebné neb případné za podstatné pokládají, za víru a za pravdu je soudě, u velikém nebezpečenství se při práci o spasení své se ustavují; neb když posluhování míti nemohou, kterýmž sou zvykli, stýští sobě, zamucují se a v naději hynou, a pakli se jim forma aneb tvárnost zviklá, při které služebnosti promění, poněvadž to za víru a za pravdu a tak za podstatu spasení mají, v domnění zlé jedni po druhých vpadají, v sváry, v ha- druňky o to vcházejí, jakož toho zjevný jest důvod v lidu Protož, kdož toho rozdílu tohoto království etc. Plus ibi. vv nezná, by pak jinak domyslný byl v písmích a v smyslu přirozeném i výmluvný etc., není bezpečné, aby jeho ouřad svěřen byl v jednotě církve k činění soudu. Neb soud čině podlé tváři, ustavovati se bude i jiné v spravedlnosti lidské, i bude v sobě i v jiných rušiti spravedlnost boží, jakož toho do- týče téměř ve všech listech svých sv. Pavel. fol. 126 b. Ale mohl by nás někdo v domnění vzíti z spasení tohoto, že bychom všecka jiná písma zavrhli krom apoštolských, po- něvadž ve všem tomto psání nenalézá se, bychom které písmo jiné přivedli než apoštolské z svědectví nového. Toho při nás není. Neb všechna písma bohem vdechnutá za užitečná máme a zvláště prorocká, o nichž svatý Petr — 2. Petr 1. — svědčí řka: Tomu nejprvé rozumějíce, že všeliké proroctví písma etc. A též všecka písma, kteráž sou psali lidé bohem vdechnutí od apo- štolův až do tohoto času s milostí přijímáme. Ale že jimi v svých psáních a mluveních nemnoho dovodíme, to jest proto: pro ukrácení a snadnost písem více se zatmívá než se osvě- cuje, a zvláště že nám písma nového zákona nejvíc v obyčeji sou. Také tomu úplně věříme a nepochybujem, že netoliko proroci a apoštolé, ale i všichni, kteříž sou až do tohoto času v duchu božím psali a mluvili neb cožkoli jiného řídili, že sou to všecko činili, i nynější činí, dávajíce příčiny lidem, kterak by ku pánu Kristu přivedeni jsouce při něm zůstali, ne aby od něho odvracovali, neb on všech jediný základ jest a bude od počátku až do konce. Neb svatý Pavel — I. Kor. 12. — dí: Žádný nemluví toho, což by dělilo od Krista, kdož mluví v duchu svatém; a žádný nemůž říci pán Ježíš, jediné v duchu svatém. Neb duch pravdy není duch různice, ale pokoje a svornosti, uvodě lidi ty, kteříž se Krista přidrží, v jednotu. Z toho také psání neb k tomu podobného mluvení mohlo by někomu domnění v srdce upadnouti, že bychom my všecky lidi potupovali a o žádném naděje neměli, kteříž by s námi v jednotě nebyli podlé posluhování svátostí etc. Toho jest také nikdy při nás nebylo aniž jest, nebť my svědčíme spasení
141 jakož jest posluhování slova božího a svátosti, těmi se lidé mají zaneprazdňovati, jakž kdy potřebu znamenají úředníci církve, k zrůstu podstatných věcí a případných tak se mají míti, co by vzdělávalo a polepšovalo. Protož lidé, kteříž toho rozeznání nemají a proto slu- žebné neb případné za podstatné pokládají, za víru a za pravdu je soudě, u velikém nebezpečenství se při práci o spasení své se ustavují; neb když posluhování míti nemohou, kterýmž sou zvykli, stýští sobě, zamucují se a v naději hynou, a pakli se jim forma aneb tvárnost zviklá, při které služebnosti promění, poněvadž to za víru a za pravdu a tak za podstatu spasení mají, v domnění zlé jedni po druhých vpadají, v sváry, v ha- druňky o to vcházejí, jakož toho zjevný jest důvod v lidu Protož, kdož toho rozdílu tohoto království etc. Plus ibi. vv nezná, by pak jinak domyslný byl v písmích a v smyslu přirozeném i výmluvný etc., není bezpečné, aby jeho ouřad svěřen byl v jednotě církve k činění soudu. Neb soud čině podlé tváři, ustavovati se bude i jiné v spravedlnosti lidské, i bude v sobě i v jiných rušiti spravedlnost boží, jakož toho do- týče téměř ve všech listech svých sv. Pavel. fol. 126 b. Ale mohl by nás někdo v domnění vzíti z spasení tohoto, že bychom všecka jiná písma zavrhli krom apoštolských, po- něvadž ve všem tomto psání nenalézá se, bychom které písmo jiné přivedli než apoštolské z svědectví nového. Toho při nás není. Neb všechna písma bohem vdechnutá za užitečná máme a zvláště prorocká, o nichž svatý Petr — 2. Petr 1. — svědčí řka: Tomu nejprvé rozumějíce, že všeliké proroctví písma etc. A též všecka písma, kteráž sou psali lidé bohem vdechnutí od apo- štolův až do tohoto času s milostí přijímáme. Ale že jimi v svých psáních a mluveních nemnoho dovodíme, to jest proto: pro ukrácení a snadnost písem více se zatmívá než se osvě- cuje, a zvláště že nám písma nového zákona nejvíc v obyčeji sou. Také tomu úplně věříme a nepochybujem, že netoliko proroci a apoštolé, ale i všichni, kteříž sou až do tohoto času v duchu božím psali a mluvili neb cožkoli jiného řídili, že sou to všecko činili, i nynější činí, dávajíce příčiny lidem, kterak by ku pánu Kristu přivedeni jsouce při něm zůstali, ne aby od něho odvracovali, neb on všech jediný základ jest a bude od počátku až do konce. Neb svatý Pavel — I. Kor. 12. — dí: Žádný nemluví toho, což by dělilo od Krista, kdož mluví v duchu svatém; a žádný nemůž říci pán Ježíš, jediné v duchu svatém. Neb duch pravdy není duch různice, ale pokoje a svornosti, uvodě lidi ty, kteříž se Krista přidrží, v jednotu. Z toho také psání neb k tomu podobného mluvení mohlo by někomu domnění v srdce upadnouti, že bychom my všecky lidi potupovali a o žádném naděje neměli, kteříž by s námi v jednotě nebyli podlé posluhování svátostí etc. Toho jest také nikdy při nás nebylo aniž jest, nebť my svědčíme spasení
Strana 142
142 — fol. 127 a. každému podlé písem z milosti boží, když přijda člověk ku poznání boha, uvěří, zamiluje, a podlé toho, jakož pozná vůli jeho, tak se v tom ostříhá, v tom víry a milosti k bohu doka- zuje v sprostnosti srdce, v tom trvaje, že bude spasen, mezi kterýmižkoli národy jest takový, by pak posluhování žádné svátosti nemohl dojíti. Neb jinak dar boží pocházel by z skutků a ne z milosti a to by bylo proti svědectví ducha Efez. 2: Milostí boží pravdy, kterýž svědčil skrze apoštola — spaseni učiněni ste, a to ne z nás, neb dar boží není z skut- kův. A pro tu příčinu bojíme se i toho smyslu za pravý při- jíti, ješto tak obecně říkají, že když by dítě křtu nedošlo u vodě, že by spaseno býti nemohlo; neb bychom musili tak smyslíce věřiti větší moc ve křtu vodném než v milosti boží, kterouž vyvoluje člověka k spasení, tak že by pak dítě vy- voleno bylo k spasení z milosti boží, že by jemu to vyvolení nic neprospělo, když by vodou křtěno nebylo. Protož tak smysliti, vidí se nám proti víře smysliti a proti všem řečem apoštolským, a též ješto říkají, kdož by přijímal pod jednou způsobou, by pak dobře živ byl, že zatracen bude etc. Než to vždy svědčíme, že sou lidé nebezpeční spasením, kteříž mají sobě přítomné vůdce a správce církve svaté, nepozná- vajíce jich neposlouchají. Co můž jiného v tom rozumíno býti, než že sou svět, kterýž jakož boha nezná, takéž nezná těch, kteréž bůh posílá v účastnosti ducha svatého ku pomoci spasení lidem, a protož jimi pohrdaje neposlouchá jich. Neb svatý, Jan dí — I. Joh. 4: My z boha sme. Kdož zná boha, tenť nás slyší, kdož nezná boha, tenť nás neslyší. A před tím dí o vůdcech světa: Oni z světa jsou, protož o světu mluví a svět jich poslouchá. Neb jakož se dělí jednota církve svaté od jednoty světa, tak se dělí vůdce církve od vůdcí světa. A každá jednota své zvláštní správce mající jich poslouchá. A protož svět správcí a vůdcí církve svaté poslouchati nemůž, neb jich nezná. Protož sv. Jan dí: Proto nás svět nezná, neb boha nezná. Mohlo by také někomu podlé nesrozumění přijíti obtížení mysli z toho psaní, jakož se dotýkalo napřed o církvi svaté, že jest shromáždění lidí podlé rodu nového, a že sou v něm všichni synové boží a dcery, a že sou všichni jediným duchem zapojeni, a že sou svatí, posvěcení přijímajíce skrze účastnost pána Ježíše Krista neméně a přesažité, jakož mnozí berou tak, že se o svatých tak domnívají, že by již nic zlého ani které čitedlnosti jeho neměli v tělech svých a že by nikdy žádná př.hoda trestání hodná se jim nepřihodila. A podlé toho, jakož o sva- tých nemírně smyslí, netrefí se jim člověk na světě, aby o něm mohli smysliti, aby svatý byl. A protož podlé toho někdo, znamenaje lidi jednoty této a spatřuje je podlé některých pří- hod, kteréž se jim přiházejí mimo jiných úmysl, mohl by se obtížiti a říci, že se chlubíme tím, ješto toho při nás není. A tak skrze své nesrozumění mohl by sobě v svém úmysle dobrém, ač by jej měl, poškoditi, jako hrázi sobě učině, aby
142 — fol. 127 a. každému podlé písem z milosti boží, když přijda člověk ku poznání boha, uvěří, zamiluje, a podlé toho, jakož pozná vůli jeho, tak se v tom ostříhá, v tom víry a milosti k bohu doka- zuje v sprostnosti srdce, v tom trvaje, že bude spasen, mezi kterýmižkoli národy jest takový, by pak posluhování žádné svátosti nemohl dojíti. Neb jinak dar boží pocházel by z skutků a ne z milosti a to by bylo proti svědectví ducha Efez. 2: Milostí boží pravdy, kterýž svědčil skrze apoštola — spaseni učiněni ste, a to ne z nás, neb dar boží není z skut- kův. A pro tu příčinu bojíme se i toho smyslu za pravý při- jíti, ješto tak obecně říkají, že když by dítě křtu nedošlo u vodě, že by spaseno býti nemohlo; neb bychom musili tak smyslíce věřiti větší moc ve křtu vodném než v milosti boží, kterouž vyvoluje člověka k spasení, tak že by pak dítě vy- voleno bylo k spasení z milosti boží, že by jemu to vyvolení nic neprospělo, když by vodou křtěno nebylo. Protož tak smysliti, vidí se nám proti víře smysliti a proti všem řečem apoštolským, a též ješto říkají, kdož by přijímal pod jednou způsobou, by pak dobře živ byl, že zatracen bude etc. Než to vždy svědčíme, že sou lidé nebezpeční spasením, kteříž mají sobě přítomné vůdce a správce církve svaté, nepozná- vajíce jich neposlouchají. Co můž jiného v tom rozumíno býti, než že sou svět, kterýž jakož boha nezná, takéž nezná těch, kteréž bůh posílá v účastnosti ducha svatého ku pomoci spasení lidem, a protož jimi pohrdaje neposlouchá jich. Neb svatý, Jan dí — I. Joh. 4: My z boha sme. Kdož zná boha, tenť nás slyší, kdož nezná boha, tenť nás neslyší. A před tím dí o vůdcech světa: Oni z světa jsou, protož o světu mluví a svět jich poslouchá. Neb jakož se dělí jednota církve svaté od jednoty světa, tak se dělí vůdce církve od vůdcí světa. A každá jednota své zvláštní správce mající jich poslouchá. A protož svět správcí a vůdcí církve svaté poslouchati nemůž, neb jich nezná. Protož sv. Jan dí: Proto nás svět nezná, neb boha nezná. Mohlo by také někomu podlé nesrozumění přijíti obtížení mysli z toho psaní, jakož se dotýkalo napřed o církvi svaté, že jest shromáždění lidí podlé rodu nového, a že sou v něm všichni synové boží a dcery, a že sou všichni jediným duchem zapojeni, a že sou svatí, posvěcení přijímajíce skrze účastnost pána Ježíše Krista neméně a přesažité, jakož mnozí berou tak, že se o svatých tak domnívají, že by již nic zlého ani které čitedlnosti jeho neměli v tělech svých a že by nikdy žádná př.hoda trestání hodná se jim nepřihodila. A podlé toho, jakož o sva- tých nemírně smyslí, netrefí se jim člověk na světě, aby o něm mohli smysliti, aby svatý byl. A protož podlé toho někdo, znamenaje lidi jednoty této a spatřuje je podlé některých pří- hod, kteréž se jim přiházejí mimo jiných úmysl, mohl by se obtížiti a říci, že se chlubíme tím, ješto toho při nás není. A tak skrze své nesrozumění mohl by sobě v svém úmysle dobrém, ač by jej měl, poškoditi, jako hrázi sobě učině, aby
Strana 143
143 nevšel v jednotu lidu, v kterémž by měl opravení přijíti a v dobrém trvati. Při tom my takto smyslíce vyznáváme, tomu vdy napřed fol. 127b. místo dávajíce, což sou apoštolé mluvili a psali, že všichni, kteřížkoli se pána Krista přidrží skrze pravou víru a milování, sou jedno tělo s ním, on hlava jich a oni oudové přijímajíce účastnost ducha jeho, a skrze to sou posvěceni v duchu a tak svatí. Ale však přes to, ač svatí sou, však v těle jednoho kaž- dého z nich zůstává zlé, kteréž jest přišlo ve všecky lidi skrze účastnost hříchu prvního člověka, jakož sou se k tomu svědčil první svatí po přijetí posvěcení v duchu. Jakož svatý Pavel — Rom. 5 —: Vím, že nepřebývá ve mně, totiž v těle mém, dobré. A z toho jeden každý oud církve překážku má k činění dobrého a k přemáhaní zlého; čehož nechce, toho se dopustí, a což by chtěl, toho nebude moci dokonati. Jakož k tomu se jest svědčil také svatý Pavel — Rom. 5 —: Neb vím, že zákon duchovní jest, ale já tělesný sem, prodán jsa pod hříchem etc. — II. Kor. 5: Neb i my, kteříž sme v tomto těle, vzdycháme. Též i svatý Jan — I. Joh. 1 — mluvě o těch, kteříž v světle poznání božího chodí a mají tovaryšství s ním, že krev Krista Ježíše očišťuje je od každého hřícha, však že se nemohou ovšem z viny vymluviti pro přítomné zlé, kteréž všichní v těle mají. Dí dále: Díme-li, že hříchu nemáme, sami se svodíme a pravda v nás není. Pakli se budem vyznávati hříchův našich, věrný a spravedlivý jest, aby nám odpustil hříchy naše a aby nás očistil od každé nepravosti. Díme-li, že sme nehřešili, lhářem jej činíme a slovo jeho není v nás. Poně- vadž pak tak milí přátelé boží, prvotiny ducha svatého vzavše, stýštíce sobě, znali sou se k tomu, že po přijetí ducha pravdy zůstávalo v tělech jich zlé, ješto z té příčiny ne vdy konali dobré, pokud sou chtěli, ovšem my s ponížením před bohem k tomu se známe, aniž sme toho kdy na sobě zastávali, ani na žádném člověku, neb víme, že podlé nynějšího zkažení, kterýmž zkaženo jest pokolení lidské, mimo jiné časy více se těch příhod přihází, než oněm prvním. Ale poněvadž naději máme, že nás milý bůh povolati ráčil v účastnost též mi- losti s oněmi prvními, doufání spolu s nimi máme, že nám toho nebude počítati ani vážiti, ale skrze tu milost, kteráž se nám spolu s nimi stala od boha otce skrze Ježíše Krista, z toho nás vysvobodí a odpustí, aby nám to již nebylo k za- tracení, když zůstanem v Kristu Ježíši, majíce již úmysl srdce utvrzený nechoditi podlé těla a neřádu jeho, jakož tak svědčí svatý Pavel — Rom. 8: Protož již nyní nic není k zatracení a sv. Jan z I. Joh. 5: Kdožby věděl bratra svého hře- etc. šícího hříchem ne k smrti etc. Protož z těch a z jiných řečí apoštolských důvod majíce, věříce vyznáváme, že lidé neuchy- lujíce se od Krista, ale v něm zůstávajíce skrze víru a milování, úmysl srdce svého majíce odvrácený ode všeho zlého a dobrého se přidržíce i konají práci v tom ustavičnou majíce podlé toho, jakož jim bůh dává znáti vůli svou, věříme, že cožkoli se jim fol. 128 a.
143 nevšel v jednotu lidu, v kterémž by měl opravení přijíti a v dobrém trvati. Při tom my takto smyslíce vyznáváme, tomu vdy napřed fol. 127b. místo dávajíce, což sou apoštolé mluvili a psali, že všichni, kteřížkoli se pána Krista přidrží skrze pravou víru a milování, sou jedno tělo s ním, on hlava jich a oni oudové přijímajíce účastnost ducha jeho, a skrze to sou posvěceni v duchu a tak svatí. Ale však přes to, ač svatí sou, však v těle jednoho kaž- dého z nich zůstává zlé, kteréž jest přišlo ve všecky lidi skrze účastnost hříchu prvního člověka, jakož sou se k tomu svědčil první svatí po přijetí posvěcení v duchu. Jakož svatý Pavel — Rom. 5 —: Vím, že nepřebývá ve mně, totiž v těle mém, dobré. A z toho jeden každý oud církve překážku má k činění dobrého a k přemáhaní zlého; čehož nechce, toho se dopustí, a což by chtěl, toho nebude moci dokonati. Jakož k tomu se jest svědčil také svatý Pavel — Rom. 5 —: Neb vím, že zákon duchovní jest, ale já tělesný sem, prodán jsa pod hříchem etc. — II. Kor. 5: Neb i my, kteříž sme v tomto těle, vzdycháme. Též i svatý Jan — I. Joh. 1 — mluvě o těch, kteříž v světle poznání božího chodí a mají tovaryšství s ním, že krev Krista Ježíše očišťuje je od každého hřícha, však že se nemohou ovšem z viny vymluviti pro přítomné zlé, kteréž všichní v těle mají. Dí dále: Díme-li, že hříchu nemáme, sami se svodíme a pravda v nás není. Pakli se budem vyznávati hříchův našich, věrný a spravedlivý jest, aby nám odpustil hříchy naše a aby nás očistil od každé nepravosti. Díme-li, že sme nehřešili, lhářem jej činíme a slovo jeho není v nás. Poně- vadž pak tak milí přátelé boží, prvotiny ducha svatého vzavše, stýštíce sobě, znali sou se k tomu, že po přijetí ducha pravdy zůstávalo v tělech jich zlé, ješto z té příčiny ne vdy konali dobré, pokud sou chtěli, ovšem my s ponížením před bohem k tomu se známe, aniž sme toho kdy na sobě zastávali, ani na žádném člověku, neb víme, že podlé nynějšího zkažení, kterýmž zkaženo jest pokolení lidské, mimo jiné časy více se těch příhod přihází, než oněm prvním. Ale poněvadž naději máme, že nás milý bůh povolati ráčil v účastnost též mi- losti s oněmi prvními, doufání spolu s nimi máme, že nám toho nebude počítati ani vážiti, ale skrze tu milost, kteráž se nám spolu s nimi stala od boha otce skrze Ježíše Krista, z toho nás vysvobodí a odpustí, aby nám to již nebylo k za- tracení, když zůstanem v Kristu Ježíši, majíce již úmysl srdce utvrzený nechoditi podlé těla a neřádu jeho, jakož tak svědčí svatý Pavel — Rom. 8: Protož již nyní nic není k zatracení a sv. Jan z I. Joh. 5: Kdožby věděl bratra svého hře- etc. šícího hříchem ne k smrti etc. Protož z těch a z jiných řečí apoštolských důvod majíce, věříce vyznáváme, že lidé neuchy- lujíce se od Krista, ale v něm zůstávajíce skrze víru a milování, úmysl srdce svého majíce odvrácený ode všeho zlého a dobrého se přidržíce i konají práci v tom ustavičnou majíce podlé toho, jakož jim bůh dává znáti vůli svou, věříme, že cožkoli se jim fol. 128 a.
Strana 144
144 — přihodí z hlouposti aneb z nemoci, v čem se nedokonalým ukázati (sic), že proto nepřestávají oudové církve svaté býti, ani také posvěcení potracují, kteréhož sou došli skrze pána Krista; neb bůh otec naplňuje tu všelikou nedokonalost skrze tu plnost, kterouž složil v Kristu, tak že jim neváží, ale milo- stivě odpustí k přímluvě syna svého milého, kterýž přistojí otci svému s tou obětí, kterouž jednou obětoval za dokonání všech, kterýchž sobě posvěcuje. — Rom. 8: Kdo bude žalovati proti vyvoleným božím etc. — I. Joh. 2: Zhřešil-li by kdo etc. A Efez.: A všecky věci poddal jest pod nohy jeho etc. Protož svět z toho příčinu má pohrdati církví boží jako rotou kacířskou, když slyší o církvi, co jí bůh dobrého činí, podlé duchu že ji posvěcuje a slavnou ji sobě činí. A chce to posvěcení a slávu její viděti na tělech oudův jejich po svrchku, i uzří věci lidské a neslavné, za něž se jedenkaždý oud církve stydí před bohem i pohrdá jí. A to jest jedna znamenitá pří- čina, skrze niž lidé odcházeji od jednoty církve a v kacířskou padají, když někdo, přijda v jednotu církve svaté, i béře v soud oudy církve, nejprvé obecné sobě přítomné podlé nedokona- losti jich, potom jiné dále, až potom sáhne na vůdce a správce, a na každém najda něco lidského, z nemoci a z hlouposti po- cházejícího, i pochybí o jednotě pro svrché příčiny odvrátě se dověrností srdce, ustaví se sám při sobě. fol. 128 b. Opět by někdo mohl říci: Z psání tohoto vašeho sroz- umívám, jako byšte tak smyslili, že by v jednotě vaší žádný zlý nebyl, než všecko dobří a svatí. — Toho my nepravíme, ani tímto psáním jistíme; než kteréž přijímáme v jednotu, přijímáme je v té naději, že sou kající lidé a že skrze účast- nost dobroty božské dobří učiněni sou, když se z dobré vůle bez přinucení bohu oddávají, úmysl svůj oznamujíce, že se míní v poslušenství pána boha spolu s námi ostříhati, a my jim věříme. A dokudž nic nemůžem znamenati, li by co z úmysla činili, ješto by pak bůh zapověděl, a také do- brému z úmysla poddáni sou, a pakli by v čem vyvinuli, když trestáni sou, je opravují, máme je za dobré lidi a v naději je spasení ustavujem podlé toho dobrého úmysla, kterýž nám oznamují, zůstanou-li v něm. Než byť se nepřiměšovali po- krytci, což rozuměti můžem z písem svatých. Jakož hned ve 12ti učedlnících Ježíše Krista přimísil se jeden pokrytec, i nyní můž se to přihoditi, a máme za to, že až do skonání světa, dokudž církev svatá jako vrše v moře vpuštěná v světě plavá, nebude očištěna od pokrytců, aby se k ní nepřiměšovali, jakož k tomu vzní to podobenství, kteréž mluvil Ježíš — Mat. 17. — o vrši. Neb církev svatá, což jest vlastního sa- mému bohu, v to ona jemu nesahá. Protož, když nic zjev- ného nevidí na člověku, by co činil zlého z úmysla, také z úmysla jest poddán dobrému, tak člověka přijímá, tajné věci soudu božímu poroučí, ale avšak i při tom péči má, aby i od taj- ných věcí vystříhala a na ně se vyptávala. Což pak zjevného
144 — přihodí z hlouposti aneb z nemoci, v čem se nedokonalým ukázati (sic), že proto nepřestávají oudové církve svaté býti, ani také posvěcení potracují, kteréhož sou došli skrze pána Krista; neb bůh otec naplňuje tu všelikou nedokonalost skrze tu plnost, kterouž složil v Kristu, tak že jim neváží, ale milo- stivě odpustí k přímluvě syna svého milého, kterýž přistojí otci svému s tou obětí, kterouž jednou obětoval za dokonání všech, kterýchž sobě posvěcuje. — Rom. 8: Kdo bude žalovati proti vyvoleným božím etc. — I. Joh. 2: Zhřešil-li by kdo etc. A Efez.: A všecky věci poddal jest pod nohy jeho etc. Protož svět z toho příčinu má pohrdati církví boží jako rotou kacířskou, když slyší o církvi, co jí bůh dobrého činí, podlé duchu že ji posvěcuje a slavnou ji sobě činí. A chce to posvěcení a slávu její viděti na tělech oudův jejich po svrchku, i uzří věci lidské a neslavné, za něž se jedenkaždý oud církve stydí před bohem i pohrdá jí. A to jest jedna znamenitá pří- čina, skrze niž lidé odcházeji od jednoty církve a v kacířskou padají, když někdo, přijda v jednotu církve svaté, i béře v soud oudy církve, nejprvé obecné sobě přítomné podlé nedokona- losti jich, potom jiné dále, až potom sáhne na vůdce a správce, a na každém najda něco lidského, z nemoci a z hlouposti po- cházejícího, i pochybí o jednotě pro svrché příčiny odvrátě se dověrností srdce, ustaví se sám při sobě. fol. 128 b. Opět by někdo mohl říci: Z psání tohoto vašeho sroz- umívám, jako byšte tak smyslili, že by v jednotě vaší žádný zlý nebyl, než všecko dobří a svatí. — Toho my nepravíme, ani tímto psáním jistíme; než kteréž přijímáme v jednotu, přijímáme je v té naději, že sou kající lidé a že skrze účast- nost dobroty božské dobří učiněni sou, když se z dobré vůle bez přinucení bohu oddávají, úmysl svůj oznamujíce, že se míní v poslušenství pána boha spolu s námi ostříhati, a my jim věříme. A dokudž nic nemůžem znamenati, li by co z úmysla činili, ješto by pak bůh zapověděl, a také do- brému z úmysla poddáni sou, a pakli by v čem vyvinuli, když trestáni sou, je opravují, máme je za dobré lidi a v naději je spasení ustavujem podlé toho dobrého úmysla, kterýž nám oznamují, zůstanou-li v něm. Než byť se nepřiměšovali po- krytci, což rozuměti můžem z písem svatých. Jakož hned ve 12ti učedlnících Ježíše Krista přimísil se jeden pokrytec, i nyní můž se to přihoditi, a máme za to, že až do skonání světa, dokudž církev svatá jako vrše v moře vpuštěná v světě plavá, nebude očištěna od pokrytců, aby se k ní nepřiměšovali, jakož k tomu vzní to podobenství, kteréž mluvil Ježíš — Mat. 17. — o vrši. Neb církev svatá, což jest vlastního sa- mému bohu, v to ona jemu nesahá. Protož, když nic zjev- ného nevidí na člověku, by co činil zlého z úmysla, také z úmysla jest poddán dobrému, tak člověka přijímá, tajné věci soudu božímu poroučí, ale avšak i při tom péči má, aby i od taj- ných věcí vystříhala a na ně se vyptávala. Což pak zjevného
Strana 145
145 — jest, to tresce a nepoddané, kteříž by nechtěli z úmysla opra- vovati, vylučuje podlé řádu jí uloženého skrze Krista Ježíše Mat. 18 — a to bez přijím ní osob, buď takový obecný člo- věk, neb v ouřadu. Z toho opět otázal by někdo: Poněvadž pravíte, že se můž pokrytec přimísiti k jednotě církve podlé některých svrch- ních služebností a obyčejův, a to netoliko obecný člověk, ale i kněz: kterak tehdy smyslíte o tom, když by se kněz pokrytec přimísil? etc. Takto my o tom smyslíme: Když by řádem vše v ouřad v jednotě církve, jakož o tom napřed povědíno, a chytrostí ďábelskou jsa zklamán i vpadl v blud neb v hřích smrtedlný, tak posluhoval kteroukoli služebností a oni toho do něho nevěděli, lid boha bojící k němu sebraný s žádostí dověrnou, prosby čině k bohu, nehyne v tom užitku, kteréhož žádá; neb podlé zaslíbení svého pán bůh prosby jich slyší a dá jim to, čehož žádají. Neb nepřipisuje se užitek posluho- vání v jednotě církve úřadu i dobrého kněze, ale tomu duchu pravdy, kterýž v jednotě církve svaté přebývaje rozděluje užitek při těch služebnostech, kteréž se který čas posluhují, jakž komu ráčí a pokud — I. Kor. 13. — A ty všecky věci dělá jeden a týž duch, rozděluje každému jakž chce. A tak smy- slili sou i staří doktorové. Opět mohlo by někomu těžko to býti, „ kdež se nahoře dotklo v psání o poslušenství církve, že, kdož jich poslouchá, poslouchá Krista; a z toho obtížení nesrozuměje mohl by se domnívati o nás, že bychom skrze poslušenství, kteréž svěd- číme při úřednících církve, odvodili od poslušenství pána boha, vezma tu řeč proti nám, kterouž mluvil svatý Petr proti bisku- póm židovským zlým, když sou je chtěli odvésti od poslušen- ství pána Krista, přikazujíce jim, aby nekázali ve jméno pána Ježíše Krista, a Kristus jim přikázal, aby kázali, i řekl jim Petr: Sluší více poslouchati boha než lidí. — Tou řečí svatý Petr nevyprazdňuje, ani zastavuje poslušenství, k kterémuž zavazuje úředníkům církve sám pán Ježíš těmi slovy: Kdož vás slyší, mneť slyší. Jakož jest zjevno z té řeči, patře k tomu, komu jest mluvil; že správcím světa odporné věci pánu Kristu rozka- zujícím. Ale při tom tento smysl máme, že se spolu všichni za- vazujem v poslušenství pánu bohu. A protož v tom poslušen- ství abychom zvykali a jistotu abychom měli, že boha poslou- cháme, zavazujem se v poslušenství církve svaté a zvláště úředníkóm jejím, majíce doufání o nich, že poněvadž oni samy se v poslušenství se (sic) božím ostříhají, že nás k jinému poslu- šenství nebudou zavazovati, než v čem sami boha poslouchají a z toho se v naději dobré ustavují. A tak bude jistota, že kdož jich poslouchá, že Krista poslouchá, a kdož jimi pohrdá, že bohem pohrdá. — A toť jest poslušenství víry: Varovati se toho k výstraze úředníkův církve, o čem se svědčí skrze Krista zatracení věčné, a činiti to k rozkázaní jich, v čem se svědčí — od Krista spasení věčné. fol. 129 a. 10
145 — jest, to tresce a nepoddané, kteříž by nechtěli z úmysla opra- vovati, vylučuje podlé řádu jí uloženého skrze Krista Ježíše Mat. 18 — a to bez přijím ní osob, buď takový obecný člo- věk, neb v ouřadu. Z toho opět otázal by někdo: Poněvadž pravíte, že se můž pokrytec přimísiti k jednotě církve podlé některých svrch- ních služebností a obyčejův, a to netoliko obecný člověk, ale i kněz: kterak tehdy smyslíte o tom, když by se kněz pokrytec přimísil? etc. Takto my o tom smyslíme: Když by řádem vše v ouřad v jednotě církve, jakož o tom napřed povědíno, a chytrostí ďábelskou jsa zklamán i vpadl v blud neb v hřích smrtedlný, tak posluhoval kteroukoli služebností a oni toho do něho nevěděli, lid boha bojící k němu sebraný s žádostí dověrnou, prosby čině k bohu, nehyne v tom užitku, kteréhož žádá; neb podlé zaslíbení svého pán bůh prosby jich slyší a dá jim to, čehož žádají. Neb nepřipisuje se užitek posluho- vání v jednotě církve úřadu i dobrého kněze, ale tomu duchu pravdy, kterýž v jednotě církve svaté přebývaje rozděluje užitek při těch služebnostech, kteréž se který čas posluhují, jakž komu ráčí a pokud — I. Kor. 13. — A ty všecky věci dělá jeden a týž duch, rozděluje každému jakž chce. A tak smy- slili sou i staří doktorové. Opět mohlo by někomu těžko to býti, „ kdež se nahoře dotklo v psání o poslušenství církve, že, kdož jich poslouchá, poslouchá Krista; a z toho obtížení nesrozuměje mohl by se domnívati o nás, že bychom skrze poslušenství, kteréž svěd- číme při úřednících církve, odvodili od poslušenství pána boha, vezma tu řeč proti nám, kterouž mluvil svatý Petr proti bisku- póm židovským zlým, když sou je chtěli odvésti od poslušen- ství pána Krista, přikazujíce jim, aby nekázali ve jméno pána Ježíše Krista, a Kristus jim přikázal, aby kázali, i řekl jim Petr: Sluší více poslouchati boha než lidí. — Tou řečí svatý Petr nevyprazdňuje, ani zastavuje poslušenství, k kterémuž zavazuje úředníkům církve sám pán Ježíš těmi slovy: Kdož vás slyší, mneť slyší. Jakož jest zjevno z té řeči, patře k tomu, komu jest mluvil; že správcím světa odporné věci pánu Kristu rozka- zujícím. Ale při tom tento smysl máme, že se spolu všichni za- vazujem v poslušenství pánu bohu. A protož v tom poslušen- ství abychom zvykali a jistotu abychom měli, že boha poslou- cháme, zavazujem se v poslušenství církve svaté a zvláště úředníkóm jejím, majíce doufání o nich, že poněvadž oni samy se v poslušenství se (sic) božím ostříhají, že nás k jinému poslu- šenství nebudou zavazovati, než v čem sami boha poslouchají a z toho se v naději dobré ustavují. A tak bude jistota, že kdož jich poslouchá, že Krista poslouchá, a kdož jimi pohrdá, že bohem pohrdá. — A toť jest poslušenství víry: Varovati se toho k výstraze úředníkův církve, o čem se svědčí skrze Krista zatracení věčné, a činiti to k rozkázaní jich, v čem se svědčí — od Krista spasení věčné. fol. 129 a. 10
Strana 146
— 146 — No 7. ORATIO EXCUSATORIA ATQUE SATISFACTIVA FRATRUM WALDENSIUM REGI WLADISLAO AD HUNGARIAM MISSA 1. Clarissime Rex, domine, domineque noster gratiose. pag. 2. Nos homines depressi, ac vestrae maiestati humiliter sub- iecti, contemptibili quoque nomine falso amicti, humilem nostram orationem, diuturnae quoque valetudinis cum cuiusvis boni incre- mento, privationeque mali infelici vestro imperio aequum vestrae celsitudini praemittimus affectum. Notum facimus di- gnitati vestrae, quod retroactis temporibus scriptum vestrae gratiae ad nos usque pervenit: ne dum rumore hominum, verumetiam in multis nostrum actuali impletione comprobatum. Quo scripto iuxta delationem inimicorum nostrorum inique et iniuste nos pravo iudicio sententiantium malos et impios, igna- rique vulgi seductores, daemonis astutia nocentiores esse, quam perfida gens Turcorum fuerit. Talium hostium calumniis ac- quiescentes, nos tales esse, ex ignorantia vestra manifestastis denique officialibus amplitudinis vestrae, nos ex ditionis ve- strae urbibus pellere, magistratibus abdicare, conciones nostras (in quibus pro bono utili vestro Deum oramus) intermittere, atque contra nostram conscientiam aliorsum, quam i credulitate solita tenere valemus, cogere: caeterum utriusque partis pres- byteris pro huiusmodi nefariis nos habendos esse, qui de Deo, sacramentis ecclesiae, de communione corporis et sanguinis Christi, diabolica capti nequitia male tenemus, sentimusque prave : nec non condemnamus, floccipendimus, ludibrio habe- mus. Insuper, ut homines omnem nobiscum conversationem fugiant, vestris literis publice iussistis. Hoc ipsum nos audi- entes, atque plurimi nostrum re ipsa plene experti, orationibus nostris ad Deum confugimus, pietatem eius consecrantes2), qua- tenus3) benignitate sua, meritoque ac intercessione dilectissimi filii sui vos a sanguinis humani effusione, tristique afflictione hominum illorum, qui divinae placere benignitati, voluntatem quoque eius agnitam aemulari conantur, conversare 1) velit. Si- mulque deinceps verentes ne in personam vestram, et regnum vestrum, iram atque furorem suum Deus ex alto immitat. Po- stremo etiam magno desiderio fuimus, si se facultas obtulerit, de religionis nostrae arcanis (quorum causa, diversas angustias 1) Здѣсь воспроизводится печатный текстъ зтой конфессіи пO издані Balthasaris Lydii, Waldensia (Rotherodami 1616), T. Hl, стр. 1—21, съ нѣкоторыми варіантами по изданію Commentari- orum Aeneae Sylvii Piccolominei Senensis, De concilio Basileae celebrato libri duo etc. (Basileae 1521), in fo, стp. 125—133. Цля краткости будемъ цитовать послѣднее изданіе Comment. Въ за- главіи Comment. нѣтъ слова: Waldensium. — 2) Comment.: ob- secrantes. — 3) Comment.: quatinus. — 4) Comment.: conservare.
— 146 — No 7. ORATIO EXCUSATORIA ATQUE SATISFACTIVA FRATRUM WALDENSIUM REGI WLADISLAO AD HUNGARIAM MISSA 1. Clarissime Rex, domine, domineque noster gratiose. pag. 2. Nos homines depressi, ac vestrae maiestati humiliter sub- iecti, contemptibili quoque nomine falso amicti, humilem nostram orationem, diuturnae quoque valetudinis cum cuiusvis boni incre- mento, privationeque mali infelici vestro imperio aequum vestrae celsitudini praemittimus affectum. Notum facimus di- gnitati vestrae, quod retroactis temporibus scriptum vestrae gratiae ad nos usque pervenit: ne dum rumore hominum, verumetiam in multis nostrum actuali impletione comprobatum. Quo scripto iuxta delationem inimicorum nostrorum inique et iniuste nos pravo iudicio sententiantium malos et impios, igna- rique vulgi seductores, daemonis astutia nocentiores esse, quam perfida gens Turcorum fuerit. Talium hostium calumniis ac- quiescentes, nos tales esse, ex ignorantia vestra manifestastis denique officialibus amplitudinis vestrae, nos ex ditionis ve- strae urbibus pellere, magistratibus abdicare, conciones nostras (in quibus pro bono utili vestro Deum oramus) intermittere, atque contra nostram conscientiam aliorsum, quam i credulitate solita tenere valemus, cogere: caeterum utriusque partis pres- byteris pro huiusmodi nefariis nos habendos esse, qui de Deo, sacramentis ecclesiae, de communione corporis et sanguinis Christi, diabolica capti nequitia male tenemus, sentimusque prave : nec non condemnamus, floccipendimus, ludibrio habe- mus. Insuper, ut homines omnem nobiscum conversationem fugiant, vestris literis publice iussistis. Hoc ipsum nos audi- entes, atque plurimi nostrum re ipsa plene experti, orationibus nostris ad Deum confugimus, pietatem eius consecrantes2), qua- tenus3) benignitate sua, meritoque ac intercessione dilectissimi filii sui vos a sanguinis humani effusione, tristique afflictione hominum illorum, qui divinae placere benignitati, voluntatem quoque eius agnitam aemulari conantur, conversare 1) velit. Si- mulque deinceps verentes ne in personam vestram, et regnum vestrum, iram atque furorem suum Deus ex alto immitat. Po- stremo etiam magno desiderio fuimus, si se facultas obtulerit, de religionis nostrae arcanis (quorum causa, diversas angustias 1) Здѣсь воспроизводится печатный текстъ зтой конфессіи пO издані Balthasaris Lydii, Waldensia (Rotherodami 1616), T. Hl, стр. 1—21, съ нѣкоторыми варіантами по изданію Commentari- orum Aeneae Sylvii Piccolominei Senensis, De concilio Basileae celebrato libri duo etc. (Basileae 1521), in fo, стp. 125—133. Цля краткости будемъ цитовать послѣднее изданіе Comment. Въ за- главіи Comment. нѣтъ слова: Waldensium. — 2) Comment.: ob- secrantes. — 3) Comment.: quatinus. — 4) Comment.: conservare.
Strana 147
— 147 — sustinemus) simpliciter rationem, regulamque pandere: quo suf- fulti auxilio, omnium etiam calumniatorum obiectis delationibus, mansuetum et pium semper experiamur Regem, atque clementi vestro imperio saeva quaevis in nos, turbulentaque tempestas illico conquiescat. Quapropter submisse, gratia Dei iustitiae et misericordiae eius (quam a Deo vobis dari assidue optatis) rogamus a vestra pietate patienter audiri. Nam quod scripturi sumus, ex cordis aequitate singula oritura esse haud dubitetis: quod enim corde coram Deo credimus, idipsum ore, tali pacto nunc profitemur. Hoc primum credula mente pro fide vera suscepimus, in qua etiam iam aliquandiu versati, stabili animo, intentioneque libera ob animarum nostrarum salutem immobi- liter perseverare proposuimus, omnem videlicet fidei veritatem Spiritu sancto revelatam, in scripturis deinde sacris eodem Spi- ritu sancto repositam, atque in Apostolorum symbolo summa- tim recollectam: simulque a primitiva ecclesia re ipsa custo- ditam, virtutibus, prodigiis, syncero dogmate, martyrio quoque certificatam. Postremo concilio Nicaeno, ac ab episcopo Atha- nasio, plurimisque dogmatistis in haereticos studio explanatam, ne- cessariam esse ad animarum salutem, praecipue hoc aevo, pari fide fatemur. Viva itaque fides universale est fundamentum salutis humanae, quae fides dono Spiritus sancti, meritoque gratiae Christi principaliter largitur, in ecclesia vero voce evangelica, ac veritatis verbo ministerialiter annuntiatur, sacra- mentis quoque ecclesiasticis exemplariter confirmatur. pag. 3. Symbolum apostolorum. Fides. Professio fidei Trinitatis benedictae. Eodem fidei fonte stabiliter quoad spiramus, credimus, et fatemur: Satorem atque fidei salutis datorem esse Deum omni- potentem, in deitatis substantia unum: in personis vero trinum, Patrem, Filium, Spiritumque sanctum, unum Deum perpetuo benedictum. Qua fide de Deo Patre, Deo Patri et in Deum Patrem integre credimus. De Deo Patre credimus Filium suum unicum perenniter generare, quem misericordia sua motus in redemptionem et salutem mundo dedit, cuius merito solus genitor secundum propositum electionis suae salutem operatur. Genitori Deo eadem fide credimus, quando testimonio eius integre acquiescimus, quod ab eo coelitus de gratissimo eius nato delapsum est. Hic est (inquit) filius meus dilectus: ipsum audite. Quod etiam beata et semper inviolata virgo Maria, concordi sententia protulit: Quodcunque (ait) vobis filius meus dixerit, facite. Vera etiam atque fidelia mandata eius pari fide dicimus esse a Deo, ut qui in fide adulta aetate vivens, ea reliquerit, ipsum salutem in Christo nequaquam fore adepturum. In Deum Patrem credimus, quando cunctipotentem coeli orbisque creatorem esse scientes, ipsum corde diligimus atque opere iuxta notitiam virtutemque mandata eius custodimus. pag. 4. Genitor. Trinitas.
— 147 — sustinemus) simpliciter rationem, regulamque pandere: quo suf- fulti auxilio, omnium etiam calumniatorum obiectis delationibus, mansuetum et pium semper experiamur Regem, atque clementi vestro imperio saeva quaevis in nos, turbulentaque tempestas illico conquiescat. Quapropter submisse, gratia Dei iustitiae et misericordiae eius (quam a Deo vobis dari assidue optatis) rogamus a vestra pietate patienter audiri. Nam quod scripturi sumus, ex cordis aequitate singula oritura esse haud dubitetis: quod enim corde coram Deo credimus, idipsum ore, tali pacto nunc profitemur. Hoc primum credula mente pro fide vera suscepimus, in qua etiam iam aliquandiu versati, stabili animo, intentioneque libera ob animarum nostrarum salutem immobi- liter perseverare proposuimus, omnem videlicet fidei veritatem Spiritu sancto revelatam, in scripturis deinde sacris eodem Spi- ritu sancto repositam, atque in Apostolorum symbolo summa- tim recollectam: simulque a primitiva ecclesia re ipsa custo- ditam, virtutibus, prodigiis, syncero dogmate, martyrio quoque certificatam. Postremo concilio Nicaeno, ac ab episcopo Atha- nasio, plurimisque dogmatistis in haereticos studio explanatam, ne- cessariam esse ad animarum salutem, praecipue hoc aevo, pari fide fatemur. Viva itaque fides universale est fundamentum salutis humanae, quae fides dono Spiritus sancti, meritoque gratiae Christi principaliter largitur, in ecclesia vero voce evangelica, ac veritatis verbo ministerialiter annuntiatur, sacra- mentis quoque ecclesiasticis exemplariter confirmatur. pag. 3. Symbolum apostolorum. Fides. Professio fidei Trinitatis benedictae. Eodem fidei fonte stabiliter quoad spiramus, credimus, et fatemur: Satorem atque fidei salutis datorem esse Deum omni- potentem, in deitatis substantia unum: in personis vero trinum, Patrem, Filium, Spiritumque sanctum, unum Deum perpetuo benedictum. Qua fide de Deo Patre, Deo Patri et in Deum Patrem integre credimus. De Deo Patre credimus Filium suum unicum perenniter generare, quem misericordia sua motus in redemptionem et salutem mundo dedit, cuius merito solus genitor secundum propositum electionis suae salutem operatur. Genitori Deo eadem fide credimus, quando testimonio eius integre acquiescimus, quod ab eo coelitus de gratissimo eius nato delapsum est. Hic est (inquit) filius meus dilectus: ipsum audite. Quod etiam beata et semper inviolata virgo Maria, concordi sententia protulit: Quodcunque (ait) vobis filius meus dixerit, facite. Vera etiam atque fidelia mandata eius pari fide dicimus esse a Deo, ut qui in fide adulta aetate vivens, ea reliquerit, ipsum salutem in Christo nequaquam fore adepturum. In Deum Patrem credimus, quando cunctipotentem coeli orbisque creatorem esse scientes, ipsum corde diligimus atque opere iuxta notitiam virtutemque mandata eius custodimus. pag. 4. Genitor. Trinitas.
Strana 148
148 — De Verbo incarnato syncera fides. pag. 5. Catholica fides, quam semel suscepimus a Deo, nos eadem de Christo 1) Domino, et in Christum facit credere, profiterique. De Christo sapientia aeterna credimus, verum, unicum Deum, aequalem in divinitate Patri ac Spiritui sancto, potestate, sa- pientia, et bonitate vitam aeternam esse, perpetua generatione ex patre procedere, per quem fecisse et secula haud ambi- gimus. Qui ut promissa patrum impleret, in gentium salutem ab alto personaliter descendit coelo, thalamo virginali inclusus: plenitudine temporum in terra visus est, in cruce atrociter dis- tentus, Pilato tunc in Judaea praesidente cum sanguine puris- simo animam exhalavit: ligno depositus, saxeo reconditus est sepulchro, luce tertia placido experge factus est somno. Novis- sime quadragesima die serena sublatus nube. In dextera Patris, loco videlicet eo dignissimo, nobilissimo residentem, regnare credimus, ut omne cordis nostri desiderium, quaevis, simul no- strae spei fiducia sursum in gloriam sanguine ipsius paratam, tollatur: qui in throno gratiae residens, fidelis advocatus inter- pellat pro his, qui haereditatem gloriae percepturi sunt. Eccle- siam suam pro qua seipsum obtulit ad mortis supplicium, gratia, virtute, auxilioque, dono gratuito, non deserit, quam in diebus carnis suae vehementur 2) observavit: cui omne genus viventium, coelestium, terrestrium, et infernorum ea lege est subditum, ut quemadmodum Patrem Deum, ita Filium pari gloria, aequo honore, similique maiestate colant, venerenturque: linguaque sua ipsum in gloria, sedeque maiestatis patris scilicet sui residere fateantur. Neque coelo aliquando descensurum nisi omnium gentium adversitas subdita ipsius pedibus, tandem damnatione conteratur aeterna. Christo Jesu annuimus dum- modo iussa eius, quae nos ad credendum in eum, fidendum, diligendumque pro vita gloriae adeunda obligant, vera ac fi- delia dicimus esse. In Christum autem credimus, quando Deum et salvatorem nostrum cognoscentes, omnes eius sermones plena fide amplectimur. Ipsum quoque perfecta charitate diligentes, cum fidis eius membris in fide, amore copulamur. Filius. pag. 6. De Spiritu sancto vera fides. Spiritus sanctus. Eiusdem postremo fidei virtute tenaciter credimus, quam usque exitum tenere decrevimus, de Spiritu sancto, Spiritui sancto et in Spiritum sanctum. De Spiritu sancto quod est unus verus Deus, cum Patre, Verboque unigenito: in hoc dumtaxat diversus, quod ab utroque emanat. Cuius munere fidei vivifi- cantis, renovantis et reformantis ad Christi participationem me- ritoriae gratiae iustificationis, veritatis, fortitudinis, perfectaeque salutis, unusquisque pervenit. Quo etiam ecclesia sancta in Comment. еще повторяетъ словO: Christo. Comment. правилbнѣe: vehementer.
148 — De Verbo incarnato syncera fides. pag. 5. Catholica fides, quam semel suscepimus a Deo, nos eadem de Christo 1) Domino, et in Christum facit credere, profiterique. De Christo sapientia aeterna credimus, verum, unicum Deum, aequalem in divinitate Patri ac Spiritui sancto, potestate, sa- pientia, et bonitate vitam aeternam esse, perpetua generatione ex patre procedere, per quem fecisse et secula haud ambi- gimus. Qui ut promissa patrum impleret, in gentium salutem ab alto personaliter descendit coelo, thalamo virginali inclusus: plenitudine temporum in terra visus est, in cruce atrociter dis- tentus, Pilato tunc in Judaea praesidente cum sanguine puris- simo animam exhalavit: ligno depositus, saxeo reconditus est sepulchro, luce tertia placido experge factus est somno. Novis- sime quadragesima die serena sublatus nube. In dextera Patris, loco videlicet eo dignissimo, nobilissimo residentem, regnare credimus, ut omne cordis nostri desiderium, quaevis, simul no- strae spei fiducia sursum in gloriam sanguine ipsius paratam, tollatur: qui in throno gratiae residens, fidelis advocatus inter- pellat pro his, qui haereditatem gloriae percepturi sunt. Eccle- siam suam pro qua seipsum obtulit ad mortis supplicium, gratia, virtute, auxilioque, dono gratuito, non deserit, quam in diebus carnis suae vehementur 2) observavit: cui omne genus viventium, coelestium, terrestrium, et infernorum ea lege est subditum, ut quemadmodum Patrem Deum, ita Filium pari gloria, aequo honore, similique maiestate colant, venerenturque: linguaque sua ipsum in gloria, sedeque maiestatis patris scilicet sui residere fateantur. Neque coelo aliquando descensurum nisi omnium gentium adversitas subdita ipsius pedibus, tandem damnatione conteratur aeterna. Christo Jesu annuimus dum- modo iussa eius, quae nos ad credendum in eum, fidendum, diligendumque pro vita gloriae adeunda obligant, vera ac fi- delia dicimus esse. In Christum autem credimus, quando Deum et salvatorem nostrum cognoscentes, omnes eius sermones plena fide amplectimur. Ipsum quoque perfecta charitate diligentes, cum fidis eius membris in fide, amore copulamur. Filius. pag. 6. De Spiritu sancto vera fides. Spiritus sanctus. Eiusdem postremo fidei virtute tenaciter credimus, quam usque exitum tenere decrevimus, de Spiritu sancto, Spiritui sancto et in Spiritum sanctum. De Spiritu sancto quod est unus verus Deus, cum Patre, Verboque unigenito: in hoc dumtaxat diversus, quod ab utroque emanat. Cuius munere fidei vivifi- cantis, renovantis et reformantis ad Christi participationem me- ritoriae gratiae iustificationis, veritatis, fortitudinis, perfectaeque salutis, unusquisque pervenit. Quo etiam ecclesia sancta in Comment. еще повторяетъ словO: Christo. Comment. правилbнѣe: vehementer.
Strana 149
149 — Christi fide cui portae inferni resistere non valent fundatur: quam similiter eodem Spiritu in membris fidei verae lavat, iustificat, sanctificat, ordinat, gubernat, congregat, roborat, fru- ctificat. Simulque divinae literae eodem Spiritu sunt inspiratae, atque cognitae. Eo quoque membra ecclesiae uniuntur ab eo pariter dona regiminis ecclesiae procedunt, atque alia quam plura eodem Spiritu sancto in vitam gloriae perficiuntur. Spi- ritui sancto credimus, quando divinis scripturis aut apostolis Dei, plene consentimus. In Spiritum sanctum credimus, dum clara eius notitia, et fide haud ficta ipsum diligimus, et cum membris eo afflatis omnes eius veritates revelatas in gloriam aeternam custodimus. De ecclesia sancta professio. Eadem formatae fidei plenitudine credimus, sanctam ca- tholicam ecclesiam, ratione fundamenti fidei vivae, esse nu- merum omnium electorum ab mundi exordio usque ipsius consummationem, quos Deus Pater in Christo Spiritu suo eligit, iustificat, vocat in gloriam salutis, magnificat: extra quam nulla salus hominibus est. Ratione autem ministeriorum, dispensato- rumque; ipsius sanctam ecclesiam catholicam credimus esse congregationem omnium ministrorum, ac populi obedientia subiugati, ab initio usque ad consummationem omnium tem- porum divinae voluntati obsequentium, quos solus Deus Spi- ritu sancto inspiratos mittit, dans eis verbum fidei, pacis, re- conciliationis, ut fructum in unitate ecclesiae salutis afferant, et labor eorum salutifero non fraudetur praemio: quorum nomina numerumque ille solus scit, qui ea in vitae libro exa- ravit. Prima paulo ante ecclesia neminem damnandum continet profecto, altera mixta 1) servat ad tempus praefinitum judicii ex- tremi, ecclesia malignantium eos, qui ex maligno prodierunt, ambit, quos diabolus in perditionem mundi, et in probationem electorum mittit, hoc temporum curriculo quo nos spiramus. In hanc ecclesiam omnia acerba, tristiaque, quae Christus atque apostoli eius vaticinati sunt, cumulatim devoluta sunt, videlicet ut hi, qui genore2) ecclesiastico sunt indigni, sua po- testate ei dominentur. Renovationis etiam promissa iam eidem completa esse. Neque autem nos tantum nobis arrogamus, ut catholica ecclesia dici fierique velimus, apud quos dumtaxat salus reposita fuerit, verum solicita diligentia laboramus eccle- siasticae veritatis participes effici, rectoribus demum eius in obe- dientia ordine stantes, intimo amore subiici. Malis vero ope- rariis, quos hostes sponsae viritatisque eius deprehendimus, timore aeternae damnationis, obedientia denique Christi eccle- siae quoque eius, in his quae contra legem sentiunt, loquuntur, agunt ve subesse, parereque veremur. Quapropter angustias, pag. 8. pag. 7. 1) Comment.: mixtos. — 2) Comment. правильнѣе: honore.
149 — Christi fide cui portae inferni resistere non valent fundatur: quam similiter eodem Spiritu in membris fidei verae lavat, iustificat, sanctificat, ordinat, gubernat, congregat, roborat, fru- ctificat. Simulque divinae literae eodem Spiritu sunt inspiratae, atque cognitae. Eo quoque membra ecclesiae uniuntur ab eo pariter dona regiminis ecclesiae procedunt, atque alia quam plura eodem Spiritu sancto in vitam gloriae perficiuntur. Spi- ritui sancto credimus, quando divinis scripturis aut apostolis Dei, plene consentimus. In Spiritum sanctum credimus, dum clara eius notitia, et fide haud ficta ipsum diligimus, et cum membris eo afflatis omnes eius veritates revelatas in gloriam aeternam custodimus. De ecclesia sancta professio. Eadem formatae fidei plenitudine credimus, sanctam ca- tholicam ecclesiam, ratione fundamenti fidei vivae, esse nu- merum omnium electorum ab mundi exordio usque ipsius consummationem, quos Deus Pater in Christo Spiritu suo eligit, iustificat, vocat in gloriam salutis, magnificat: extra quam nulla salus hominibus est. Ratione autem ministeriorum, dispensato- rumque; ipsius sanctam ecclesiam catholicam credimus esse congregationem omnium ministrorum, ac populi obedientia subiugati, ab initio usque ad consummationem omnium tem- porum divinae voluntati obsequentium, quos solus Deus Spi- ritu sancto inspiratos mittit, dans eis verbum fidei, pacis, re- conciliationis, ut fructum in unitate ecclesiae salutis afferant, et labor eorum salutifero non fraudetur praemio: quorum nomina numerumque ille solus scit, qui ea in vitae libro exa- ravit. Prima paulo ante ecclesia neminem damnandum continet profecto, altera mixta 1) servat ad tempus praefinitum judicii ex- tremi, ecclesia malignantium eos, qui ex maligno prodierunt, ambit, quos diabolus in perditionem mundi, et in probationem electorum mittit, hoc temporum curriculo quo nos spiramus. In hanc ecclesiam omnia acerba, tristiaque, quae Christus atque apostoli eius vaticinati sunt, cumulatim devoluta sunt, videlicet ut hi, qui genore2) ecclesiastico sunt indigni, sua po- testate ei dominentur. Renovationis etiam promissa iam eidem completa esse. Neque autem nos tantum nobis arrogamus, ut catholica ecclesia dici fierique velimus, apud quos dumtaxat salus reposita fuerit, verum solicita diligentia laboramus eccle- siasticae veritatis participes effici, rectoribus demum eius in obe- dientia ordine stantes, intimo amore subiici. Malis vero ope- rariis, quos hostes sponsae viritatisque eius deprehendimus, timore aeternae damnationis, obedientia denique Christi eccle- siae quoque eius, in his quae contra legem sentiunt, loquuntur, agunt ve subesse, parereque veremur. Quapropter angustias, pag. 8. pag. 7. 1) Comment.: mixtos. — 2) Comment. правильнѣе: honore.
Strana 150
150 ludibria, calumnias, gratia salutis animarum nostrarum patien- ter ferimus. Nisi enim timor sanctus nos detineret, horror quo- que gehennae, libertatem seculi in quo datur facultas vivere quemadmodum velis, cum vanitatibus ipsis amplecteremur. Sed viam arctam, tristem, irrisam maluimus eligere, quam ipse re- demptor Christus, ecclesia denique sponsa eius a mundo dam- nata abiectaque vestigia Christi signata sequens ambulavit, quam momentaneas seculi blanditias degustare, sectarique. De ministeriis ecclesiae. Ecclesiae ministeria. Septem sacramenta. pag. 9. Primum et potissimum ministerium ecclesiae catholicae est Evangelium Christi, quo gratia et veritas crucis tormento laboriose acquisita manifestatur, quae gratia electis vocatis dono fidei a Spiritu sancto Deoque Patre in salutem largitur. Alterum deinceps necessarium ecclesiae Christi ministerium, verbum sani dogmatis innotescimus esse, quo veritas salutifera in sensu fidei cognoscitur, ex qua notitia, homini boni desiderii vita gratiae, gloriaeque administratur. Similiter sacramenta septenario inclusa numero ecclesiae Christi utilia esse pandimus, quibus populo credulo promissa Dei impleta esse significantur: ingressus etiam in ecclesiam Dei ad servandam i unitatem in ea conversantium in gloriam per ea ministratur. Baptismus. Fides a Deo data, talia de baptismate primo sacramento cogit sentire: Quicunque matura iam aetate auditu verbi Dei fidem adeptus, qua in anima renatus, illuminatusque vim nactus fuerit, talis exteriori lavacro in argumentum interioris munditiae per fidem acquisitae baptizari tenetur in nomine Patris et Filii et Spiritus sancti in unitatem ecclesiae sanctae. Professio ista nostra etiam in pueros extenditur, qui Decreto Apostolorum (prout Dionysius scribit) baptizari debent, post ductu com- patrum in Christi lege eruditorum ad vitam fidei invitandos esse assuescendosque. Baptismus. De confirmatione. Fide ex divinis scripturis sumpta profitemur temporibus apostolorum istud observatum fuisse, quicunque in pubescen- tiae annis promissa donorum Spiritus sancti non acceperunt, huiusmodi per orationem, manusque impositionem, in fidei confirmationem suscipiebant. Eadem quoque de infantibus senti- mus, quicunque baptizatus ad veram accesserit fidem: quam imitari re ipsa in adversitatibus et contumeliis proposuerit, hac ipsa ratione, ut nova regeneratio in spiritu eius, vitaque gra- tiarum revelata videatur, talis ad episcopum, aut sacerdotem duci statuique debet, qui interrogatus de fidei veritatibus, praeceptisque divinis, simulque voluntate bona, intentione sta- Confirmatio. pag. 10.
150 ludibria, calumnias, gratia salutis animarum nostrarum patien- ter ferimus. Nisi enim timor sanctus nos detineret, horror quo- que gehennae, libertatem seculi in quo datur facultas vivere quemadmodum velis, cum vanitatibus ipsis amplecteremur. Sed viam arctam, tristem, irrisam maluimus eligere, quam ipse re- demptor Christus, ecclesia denique sponsa eius a mundo dam- nata abiectaque vestigia Christi signata sequens ambulavit, quam momentaneas seculi blanditias degustare, sectarique. De ministeriis ecclesiae. Ecclesiae ministeria. Septem sacramenta. pag. 9. Primum et potissimum ministerium ecclesiae catholicae est Evangelium Christi, quo gratia et veritas crucis tormento laboriose acquisita manifestatur, quae gratia electis vocatis dono fidei a Spiritu sancto Deoque Patre in salutem largitur. Alterum deinceps necessarium ecclesiae Christi ministerium, verbum sani dogmatis innotescimus esse, quo veritas salutifera in sensu fidei cognoscitur, ex qua notitia, homini boni desiderii vita gratiae, gloriaeque administratur. Similiter sacramenta septenario inclusa numero ecclesiae Christi utilia esse pandimus, quibus populo credulo promissa Dei impleta esse significantur: ingressus etiam in ecclesiam Dei ad servandam i unitatem in ea conversantium in gloriam per ea ministratur. Baptismus. Fides a Deo data, talia de baptismate primo sacramento cogit sentire: Quicunque matura iam aetate auditu verbi Dei fidem adeptus, qua in anima renatus, illuminatusque vim nactus fuerit, talis exteriori lavacro in argumentum interioris munditiae per fidem acquisitae baptizari tenetur in nomine Patris et Filii et Spiritus sancti in unitatem ecclesiae sanctae. Professio ista nostra etiam in pueros extenditur, qui Decreto Apostolorum (prout Dionysius scribit) baptizari debent, post ductu com- patrum in Christi lege eruditorum ad vitam fidei invitandos esse assuescendosque. Baptismus. De confirmatione. Fide ex divinis scripturis sumpta profitemur temporibus apostolorum istud observatum fuisse, quicunque in pubescen- tiae annis promissa donorum Spiritus sancti non acceperunt, huiusmodi per orationem, manusque impositionem, in fidei confirmationem suscipiebant. Eadem quoque de infantibus senti- mus, quicunque baptizatus ad veram accesserit fidem: quam imitari re ipsa in adversitatibus et contumeliis proposuerit, hac ipsa ratione, ut nova regeneratio in spiritu eius, vitaque gra- tiarum revelata videatur, talis ad episcopum, aut sacerdotem duci statuique debet, qui interrogatus de fidei veritatibus, praeceptisque divinis, simulque voluntate bona, intentione sta- Confirmatio. pag. 10.
Strana 151
151 bili, ac veritatis operibus illa omnia sic se habere fatendo te- stabitur; talis confirmandus est in spe veritatis, consecutae: denique orationibus ecclesiarum iuvandus est, quatenus ei in- crementum munerum Spiritus sancti ad stabilitatem, militiamque fidei accedat. Manus postremo impositione ad firmanda promissa Dei, veritatisque habitae in virtute nominis Patris et Verbi eius, flatus quoque almi, ecclesiae societur. De eucharistia. Fide ipsa, quam scripturarum sanctarum ministerio hau- simus, credimus, lingua quoque nostra resonamus. Ubicunque dignus sacerdos cum fido populo iuxta sensum et Christi in- tentionem, ecclesiaeque ordinationem orationem faciens huius- modi verbis, videlicet: Hoc est corpus meum: Hic est sanguis meus, testificatus fuerit: confestim praesens panis, est corpus Christi in mortem pro nobis oblatum. Vinum similiter praesens, est sanguis eius effusus in peccatorum remis- sionem. Haec fidei nostrae professio verbis Christi firmatur ab evangelistis, et a sancto Paulo conscriptis. Ad hanc profes- sionem etiam istud accedat. Hoc corpus Christi et sanguis eius iuxta Christi et ecclesiae quoque eius institutionem, sub panis vini- que speciebus utriusque 1) in commemorationem eius mortis, sanguinis etiam effusionem ipsius, quemadmodum ait: Hoc facite in meam commemorationem, sumi debet. Deinde mors Christi, verbo evangelii, atque bona utilia morte eius disposita annuncianda sunt. Similiter spes fusi san guinis, ut Apostolus testatur: Quotiescunque (ait) manducabitis panem hunc, et calicem Domini bibetis, mortem Domini annunciabitis, donec veniat. Tertio pro veri- tatis spiritalis notitia, de qua Johannes evangelista scribit: In certificationem similiter donationis, sumptionis, usus, acceptionis, veritatis, per fidem in spe, sicut ait Dominus: Accipite et comedite: Accipite et bibite. Quarto, propter simul- taneum usum: namque ex Christi et primitivae ecclesiae institu- tione atque praxi, tunc sacerdos ministrare debet, quando fidelium necessitas fuerit, qui cum eis simul accipere tenetur, ut dicit: Hoc facite in meam commemorationem. Paulus etiam: Calix cui benedicimus, nonne communicatio est sanguinis Christi? et panis quem frangimus, nonne participatio corporis Christi est? Namque unus panis et unum corpus multi sumus, qui de uno pane et de uno calice participamus. Quinto, ob fidelium ab in fidelibus et in- dignis discretionem et propter excommunicationem et correp- tionem eorum, qui labe vitiorum foedati, poenitentiam agere recusant. De eo Paulus scribit: Nolo vos (inquit) socios esse daemoniorum, non potestis calicem Domini pag. 11. ) Cоmmeni. правильнѣе: utrisque.
151 bili, ac veritatis operibus illa omnia sic se habere fatendo te- stabitur; talis confirmandus est in spe veritatis, consecutae: denique orationibus ecclesiarum iuvandus est, quatenus ei in- crementum munerum Spiritus sancti ad stabilitatem, militiamque fidei accedat. Manus postremo impositione ad firmanda promissa Dei, veritatisque habitae in virtute nominis Patris et Verbi eius, flatus quoque almi, ecclesiae societur. De eucharistia. Fide ipsa, quam scripturarum sanctarum ministerio hau- simus, credimus, lingua quoque nostra resonamus. Ubicunque dignus sacerdos cum fido populo iuxta sensum et Christi in- tentionem, ecclesiaeque ordinationem orationem faciens huius- modi verbis, videlicet: Hoc est corpus meum: Hic est sanguis meus, testificatus fuerit: confestim praesens panis, est corpus Christi in mortem pro nobis oblatum. Vinum similiter praesens, est sanguis eius effusus in peccatorum remis- sionem. Haec fidei nostrae professio verbis Christi firmatur ab evangelistis, et a sancto Paulo conscriptis. Ad hanc profes- sionem etiam istud accedat. Hoc corpus Christi et sanguis eius iuxta Christi et ecclesiae quoque eius institutionem, sub panis vini- que speciebus utriusque 1) in commemorationem eius mortis, sanguinis etiam effusionem ipsius, quemadmodum ait: Hoc facite in meam commemorationem, sumi debet. Deinde mors Christi, verbo evangelii, atque bona utilia morte eius disposita annuncianda sunt. Similiter spes fusi san guinis, ut Apostolus testatur: Quotiescunque (ait) manducabitis panem hunc, et calicem Domini bibetis, mortem Domini annunciabitis, donec veniat. Tertio pro veri- tatis spiritalis notitia, de qua Johannes evangelista scribit: In certificationem similiter donationis, sumptionis, usus, acceptionis, veritatis, per fidem in spe, sicut ait Dominus: Accipite et comedite: Accipite et bibite. Quarto, propter simul- taneum usum: namque ex Christi et primitivae ecclesiae institu- tione atque praxi, tunc sacerdos ministrare debet, quando fidelium necessitas fuerit, qui cum eis simul accipere tenetur, ut dicit: Hoc facite in meam commemorationem. Paulus etiam: Calix cui benedicimus, nonne communicatio est sanguinis Christi? et panis quem frangimus, nonne participatio corporis Christi est? Namque unus panis et unum corpus multi sumus, qui de uno pane et de uno calice participamus. Quinto, ob fidelium ab in fidelibus et in- dignis discretionem et propter excommunicationem et correp- tionem eorum, qui labe vitiorum foedati, poenitentiam agere recusant. De eo Paulus scribit: Nolo vos (inquit) socios esse daemoniorum, non potestis calicem Domini pag. 11. ) Cоmmeni. правильнѣе: utrisque.
Strana 152
152 pag. 12. Primitiva ecclesia. pag. 13. bibere et calicem daemoniorum: Non potestis participes esse mensae Domini et mensae dae- moniorum. Rursus: Auferte (inquit) malum ex vobis- met ipsis: nam si is qui frater dicitur, inter vos et est avarus, fornicator, aut idolis serviens, aut ebrius seu maledicus, aut fur, cum huiusmodi neque cibum accipite. En fides nostra, gratiosissime Rex, de corpore et sanguine Christi, erga quam quemadmodum mutare aut auferre ea ipsa quae Dominus Jesus verbis dignatus est testijficari, ad quem similiter usum tradere formidamus: neque etiam apponere quicquam audemus, quod institutor sacramenti non addidit, simulque primitiva ecclesia, quae Christum in paupertate, labore, sequens, sua simplicitate edicta legis non violavit. De isto profecto sacramento, quod Dominus ex magna gratia instituit in charitatem et amorem electorum, multa dissidia ex sensu, opinibus 1) et sanctionum additamentis emerserunt, adeo quod contra intentionem institutionis Domini, alii in alios insania capti homicidia perpetrant. Nos vero tanti causa mali evitandi, ad Christi fidem, verba, intentionem, sensum eius verbis inculcatum confugimus, ut quod credere iusserit, sim- pliciter credamus: quod denique facere mandaverit, fideliter ope- remur. Revera non modo de pane accepto, benedicto, fracto, testificato esse corpus suum nos credimus corpus eius esse: verumetiam si lapidem accipiendo, dixisset ipsum corpus suum esse, plene ita credidissemus. Gratia huius simplicis nostrae fidei, quia opinione hominum nos abduci ab ea non patimur, haereticamur: pro usu etiam actuali, ad quem nos sermo Christi, apostolorumque, et exemplum operis eiusdem sacra- menti invitat, quia ita agimus, utimur fide integra in mortis Christi memoriam, condemnamur, iudicamur, captivamur et affligimur. Christum enim redemptorem nostrum vetitu eius dis- suasi, atque praecepto eius astricti, cultu, honore sibi digno co- limus: aliud venerari quemadmodum ipsum solum in dextera residentem, cum Patre et Spiritu sancto ve hementer metuimus. Quapropter benignissime Rex, sciat serenitas vestra hoc nos non contumacia, neque contemptu ullo facere: sed timore Dei et obedientia eius. Nobis autem pro Christi fide damnatis, sublimitas vestra compati velit precamur: optamus quoque, ut Deus excelsus gratia sua, dignitatem vestram ab ira sua custo- dire, conservareque dignetur. De sacerdotii ordine. Ordo sacerdotalis. Ipsa fide nostra credimus ordinationem sacerdotum a summo Episcopo, Sacerdoteque magno in veritate prodire, ut in loco legationis Christi ministerium, evangelizatio, doctrina, iudicium, oblatio orationum, ab hominibus gratiarum actiones, laudes Deo ab eis peragantur. Similiter a Deo fiat ad homines, 1) Comment. правильнѣe: opinionibus.
152 pag. 12. Primitiva ecclesia. pag. 13. bibere et calicem daemoniorum: Non potestis participes esse mensae Domini et mensae dae- moniorum. Rursus: Auferte (inquit) malum ex vobis- met ipsis: nam si is qui frater dicitur, inter vos et est avarus, fornicator, aut idolis serviens, aut ebrius seu maledicus, aut fur, cum huiusmodi neque cibum accipite. En fides nostra, gratiosissime Rex, de corpore et sanguine Christi, erga quam quemadmodum mutare aut auferre ea ipsa quae Dominus Jesus verbis dignatus est testijficari, ad quem similiter usum tradere formidamus: neque etiam apponere quicquam audemus, quod institutor sacramenti non addidit, simulque primitiva ecclesia, quae Christum in paupertate, labore, sequens, sua simplicitate edicta legis non violavit. De isto profecto sacramento, quod Dominus ex magna gratia instituit in charitatem et amorem electorum, multa dissidia ex sensu, opinibus 1) et sanctionum additamentis emerserunt, adeo quod contra intentionem institutionis Domini, alii in alios insania capti homicidia perpetrant. Nos vero tanti causa mali evitandi, ad Christi fidem, verba, intentionem, sensum eius verbis inculcatum confugimus, ut quod credere iusserit, sim- pliciter credamus: quod denique facere mandaverit, fideliter ope- remur. Revera non modo de pane accepto, benedicto, fracto, testificato esse corpus suum nos credimus corpus eius esse: verumetiam si lapidem accipiendo, dixisset ipsum corpus suum esse, plene ita credidissemus. Gratia huius simplicis nostrae fidei, quia opinione hominum nos abduci ab ea non patimur, haereticamur: pro usu etiam actuali, ad quem nos sermo Christi, apostolorumque, et exemplum operis eiusdem sacra- menti invitat, quia ita agimus, utimur fide integra in mortis Christi memoriam, condemnamur, iudicamur, captivamur et affligimur. Christum enim redemptorem nostrum vetitu eius dis- suasi, atque praecepto eius astricti, cultu, honore sibi digno co- limus: aliud venerari quemadmodum ipsum solum in dextera residentem, cum Patre et Spiritu sancto ve hementer metuimus. Quapropter benignissime Rex, sciat serenitas vestra hoc nos non contumacia, neque contemptu ullo facere: sed timore Dei et obedientia eius. Nobis autem pro Christi fide damnatis, sublimitas vestra compati velit precamur: optamus quoque, ut Deus excelsus gratia sua, dignitatem vestram ab ira sua custo- dire, conservareque dignetur. De sacerdotii ordine. Ordo sacerdotalis. Ipsa fide nostra credimus ordinationem sacerdotum a summo Episcopo, Sacerdoteque magno in veritate prodire, ut in loco legationis Christi ministerium, evangelizatio, doctrina, iudicium, oblatio orationum, ab hominibus gratiarum actiones, laudes Deo ab eis peragantur. Similiter a Deo fiat ad homines, 1) Comment. правильнѣe: opinionibus.
Strana 153
153 ut Dei promissa in spe habitae fidei verae verificentur, et ex- communicatione ab hoc bono mali arceantur. Denique hoc etiam fide fatemur, quod ii qui alios ordinare intendunt, Christum aemulari tenentur et legationem eius recto animo absque perso- narum acceptione, avara demum cupidine vacui et simonia, con- summare tenentur. Eadem fide proponimus, quod ordinandi ma- ioribus aut minoribus ordinibus promovendi vita virtuosa in Christi fide alios fideles debent excellere. Viva enim fides sanctificat et idoneitatem omnibus muneribus tribuit: benedictionem vitamque possidet. Bona enim opera honestae conversationis, indumentum sunt sacerdotis atque ornamentum, in gloriam patris coelestis, et ad exemplum populi, virtutem que verbi. Etiam dona Spiritus sancti uberiora tenentur habere amorem, scilicet ardentiorem in Christum, salutis suae, proximorumque confidentiam, in Deum fiduciam, intentionis aequitatem, sensum fidei sanum in conscientia bona, praeparatos pedes in evangelium pacis, pru- dentiam spiritus, legis divinae scientiam, discretionem spirituum et sic de aliis. Quicunque clericus tali ordinatione evehitur in sacerdotium, talem ordinationem sacramentum esse profite- mur: quoniam quidem signum sunt veritatis sacerdotii summi Christi Jesu, eiusque ordinationis a Patre Deo. Formaque mi- nisterii tanquam capitis ecclesiae suae ad adolendum Deo incensum veritatis in Christo. Ad plenam presbyteri gradati- onem tria esse necessaria approbamus. Primum probatio vitae, fidei, donorum, fidelitatis quoque in exilioribus negotiis cre- ditis. Alterum orationes cum jeiuniis. Postremum, contributio potestatis aptis ad hoc verbis, et manuum impositio ad corro- borationem. pag. 14. De matrimonio. Fide attestamur matrimonium esse duarum personarum utriusque sexus maris et foeminae, legitimam, honestam et decentem in Christo unionem, castum thorum cum indissolu- bilitate custodientium. Et est signum magnae veritatis, copula scilicet Christi cum ecclesia et fideli anima. Matrimoni- um. De poenitentia lapsorum. Ex fide affirmamus, peccatori lapso, Deus si cor con- pag. 15. tritum et humiliatum in vitia largitus fuerit, fidem Christi veram Poenitentia. habendi 1) et si animo, intentione, opere a retroactis vitiis resi- puerit, talis in veritate constitutus, si presbyterum scientem dis- cernere malum a bono, cuius labia scientiam divinae legis custodierint, invenerit: huiusmodi sacerdoti recta intentione scelera confessione revelare debet, quo veluti iudice in loco Dei praesidente et ecclesiae, iure legis Domini, culpae eius gravitas (qua rubore perfundatur) recte dijudicetur, et correctus 1) Comment. правильнѣe: habenti.
153 ut Dei promissa in spe habitae fidei verae verificentur, et ex- communicatione ab hoc bono mali arceantur. Denique hoc etiam fide fatemur, quod ii qui alios ordinare intendunt, Christum aemulari tenentur et legationem eius recto animo absque perso- narum acceptione, avara demum cupidine vacui et simonia, con- summare tenentur. Eadem fide proponimus, quod ordinandi ma- ioribus aut minoribus ordinibus promovendi vita virtuosa in Christi fide alios fideles debent excellere. Viva enim fides sanctificat et idoneitatem omnibus muneribus tribuit: benedictionem vitamque possidet. Bona enim opera honestae conversationis, indumentum sunt sacerdotis atque ornamentum, in gloriam patris coelestis, et ad exemplum populi, virtutem que verbi. Etiam dona Spiritus sancti uberiora tenentur habere amorem, scilicet ardentiorem in Christum, salutis suae, proximorumque confidentiam, in Deum fiduciam, intentionis aequitatem, sensum fidei sanum in conscientia bona, praeparatos pedes in evangelium pacis, pru- dentiam spiritus, legis divinae scientiam, discretionem spirituum et sic de aliis. Quicunque clericus tali ordinatione evehitur in sacerdotium, talem ordinationem sacramentum esse profite- mur: quoniam quidem signum sunt veritatis sacerdotii summi Christi Jesu, eiusque ordinationis a Patre Deo. Formaque mi- nisterii tanquam capitis ecclesiae suae ad adolendum Deo incensum veritatis in Christo. Ad plenam presbyteri gradati- onem tria esse necessaria approbamus. Primum probatio vitae, fidei, donorum, fidelitatis quoque in exilioribus negotiis cre- ditis. Alterum orationes cum jeiuniis. Postremum, contributio potestatis aptis ad hoc verbis, et manuum impositio ad corro- borationem. pag. 14. De matrimonio. Fide attestamur matrimonium esse duarum personarum utriusque sexus maris et foeminae, legitimam, honestam et decentem in Christo unionem, castum thorum cum indissolu- bilitate custodientium. Et est signum magnae veritatis, copula scilicet Christi cum ecclesia et fideli anima. Matrimoni- um. De poenitentia lapsorum. Ex fide affirmamus, peccatori lapso, Deus si cor con- pag. 15. tritum et humiliatum in vitia largitus fuerit, fidem Christi veram Poenitentia. habendi 1) et si animo, intentione, opere a retroactis vitiis resi- puerit, talis in veritate constitutus, si presbyterum scientem dis- cernere malum a bono, cuius labia scientiam divinae legis custodierint, invenerit: huiusmodi sacerdoti recta intentione scelera confessione revelare debet, quo veluti iudice in loco Dei praesidente et ecclesiae, iure legis Domini, culpae eius gravitas (qua rubore perfundatur) recte dijudicetur, et correctus 1) Comment. правильнѣe: habenti.
Strana 154
154 — consilium poenitentiae ad reformationem sui habeat. Christi clavibus aut solutus, aut ligatus humiliter obsequatur. Talem cordis submissam contritionem poenitentiae sacramentum, hoc est signum veritatis gratiae largitae poenitenti. Sin autem cor depressum, contritum ac flagitia ex fide abhorrens spiritus con- tribulatusque, voluntatem Dei amplectens defuerit, simulque confessio cum relaxione 1) culpae, atque satisfactio simulata ad haec accesserit, vanum signum vacuum gratia Christi esse pronuntiamus. Unctio extrema infirmorum. Unctio extrema. pag. 16. Aegrotantium unctio duo in se tenet. Primum, causam facilioris accessus ad languentes. Hac re sacramentum non est. Alterum est res ipsa signata tali unctione, quae tribuitur a Deo in Christo: pro qua re in recta fide ut languenti fideli id con- donetur praecipue orandum est, beati Jacobi praecepto. Infir- maturquis (ait) in vobis, inducat presbyteros ecclesiae, et orent super eum, unguentes eum oleo in nomine Domini: et oratio fidei salvabit in- firmum, et alleviabit eum Dominus: et si in peccatis sit, remittentur ei. Fide aegrotantis signum unctionis certificat scelerum remissam. Communio sanctorum. Communio sanctorum. Habita fidei ecclesiae catholicae, veritatisque eius, ex qua veritate sanctitas ei datur, enuntiatione, Jamque superest eadem fidei firmitate de sanctorum communione fateri. Sanctorum communio est, quando membra ecclesiae sanctae bona gra- tuita, salutifera, administratoriaque omnibus gratia Dei sine poenitentia largita mutuo in communi utuntur, atque secundum donationis gratiam Dei seipsos exhibent ad communem aliorum utilitatem. Palam itaque est, quod tantummodo electi verae fidei, gratiae, justitiae in Christo, merito ad gloriam salutis aeternae perticipes sunt: quemadmodum et sacramentis communicant in fidei evidentiam, tametsi in seductione fuerint, damnatio tor- menti non eos apprehendet. At mali informis fidei, quanquam sacramentis, dignitatibus, administrationibus, publicisque mori- bus in veritate communicaverint, dummodo verae fidei exortes fuerint, indigne quemadmodum hypocritae, participant: qui si erroneos aemulati fuerint, eorundem ductu in seductionem et deceptionem corruunt. De remissione peccatorum. pag. 17. Remissio peccatorum. Credulitate Christi gratiae libere enuntiamus, quod qui vivaci fidei communicat, ea ipsa veritatem relaxationis vitiorum in Christo assequitur: simulque quia sacramentis ecclesiae 1) Comment.: relaxatione.
154 — consilium poenitentiae ad reformationem sui habeat. Christi clavibus aut solutus, aut ligatus humiliter obsequatur. Talem cordis submissam contritionem poenitentiae sacramentum, hoc est signum veritatis gratiae largitae poenitenti. Sin autem cor depressum, contritum ac flagitia ex fide abhorrens spiritus con- tribulatusque, voluntatem Dei amplectens defuerit, simulque confessio cum relaxione 1) culpae, atque satisfactio simulata ad haec accesserit, vanum signum vacuum gratia Christi esse pronuntiamus. Unctio extrema infirmorum. Unctio extrema. pag. 16. Aegrotantium unctio duo in se tenet. Primum, causam facilioris accessus ad languentes. Hac re sacramentum non est. Alterum est res ipsa signata tali unctione, quae tribuitur a Deo in Christo: pro qua re in recta fide ut languenti fideli id con- donetur praecipue orandum est, beati Jacobi praecepto. Infir- maturquis (ait) in vobis, inducat presbyteros ecclesiae, et orent super eum, unguentes eum oleo in nomine Domini: et oratio fidei salvabit in- firmum, et alleviabit eum Dominus: et si in peccatis sit, remittentur ei. Fide aegrotantis signum unctionis certificat scelerum remissam. Communio sanctorum. Communio sanctorum. Habita fidei ecclesiae catholicae, veritatisque eius, ex qua veritate sanctitas ei datur, enuntiatione, Jamque superest eadem fidei firmitate de sanctorum communione fateri. Sanctorum communio est, quando membra ecclesiae sanctae bona gra- tuita, salutifera, administratoriaque omnibus gratia Dei sine poenitentia largita mutuo in communi utuntur, atque secundum donationis gratiam Dei seipsos exhibent ad communem aliorum utilitatem. Palam itaque est, quod tantummodo electi verae fidei, gratiae, justitiae in Christo, merito ad gloriam salutis aeternae perticipes sunt: quemadmodum et sacramentis communicant in fidei evidentiam, tametsi in seductione fuerint, damnatio tor- menti non eos apprehendet. At mali informis fidei, quanquam sacramentis, dignitatibus, administrationibus, publicisque mori- bus in veritate communicaverint, dummodo verae fidei exortes fuerint, indigne quemadmodum hypocritae, participant: qui si erroneos aemulati fuerint, eorundem ductu in seductionem et deceptionem corruunt. De remissione peccatorum. pag. 17. Remissio peccatorum. Credulitate Christi gratiae libere enuntiamus, quod qui vivaci fidei communicat, ea ipsa veritatem relaxationis vitiorum in Christo assequitur: simulque quia sacramentis ecclesiae 1) Comment.: relaxatione.
Strana 155
155 — participat, solutionem criminum in eadem fide atque certitudine adipiscitur, qui si in finem vitae perduravit 1), vitam gratiae hic extremi quoque tempore judicii in beata resurrectione glorifi- cationem animae consequetur. Amen. Ista est, Rex clarissime, fidei nostrae professio, quam corde catholicam tenemus: quae suum stabilimentum in fidei scri- pturis habet, quas scripturas fastidiosa prolixitas, vestrae quoque mentis diversa occupatio non patitur adducere: quippe cum multis sacrarum literarum argumentis, amplis quoque rationibus causas similiter interferentes discessionis nostrae a romana ecclesia scriptum aliud ante hoc confecimus: verum pondus negotiorum vestrorum vestrae celsitudini illud mittere videndum, legendumque distraxit: quodque ipsum si dignitati vestrae mens ea habendi fuerit, praesto sumus edere. Caeterum vestra ma- iestas sciat causam dissidii, non esse species religionis, aut super- stitiosos ritus, sola impedimenta sanctissimae fidei ministeriis quoque eiusdem potissimum fuisse. Ea profecto fide catholica disgregamur, ut suffragia, sacramentaque eius a Christo ordi- nata libere exequamur. Quamobrem a vestra regia clementia humillime precamur audiri, quatenus scriptum istud tanquam a rectis, simplicibusque hominibus missum aequa accipiatis mente. In quo si minus plene honori vestro, decentiaeque vestrae tributum fuerit, veniam ignorantiae nostrae benignitas dalbit vestra. In quo etiam scripto, si nonnullas sententias celsitudini vestrae duras, acerbasque deprehenderitis mansueta mente ferenda esse optamus, quanquam vera in fide stabilitatem et immobilitatem quaerimus, tamen certior veritas agnita execra- bilem fugat pertinaciam. Stamus quoque eruditioni humanae, docerique volumus ex sacratis legis traditionibus ad sanumque sensum christianae religionis duci affectamus. Neque sane vanus ingratus quoque eius labor erga nos videbitur, neque etiam nos quispiam tam temeraria pertinacia captos esse putet, ut perspicuae veritati haud quaquam credamus. Neque etiam haereticos appellare nos iuste audebit quisquam. Non enim error in mente, sed voluntatis pertinacia haereticum efficit. Nos omni haeresi renunciantes emendationi indies vacamus. Nova quippe dogmata, recentes quoque religionis christianae adiuven- tiones 2) contra legem Dei non cudimus, ut exinde honorem, opes, dignitates, auramque popularem nanciscamur: quoniam quidem idipsum non veri cultoris hominis est, sed ipsius haeretici, qui non sanam fidem, neque verum cultum Dei sapit, sed terrena potius et caducas divitias quaerit: quas ad vocem Domini sponte sua relinquere recusat, verum ad multorum hominum sanguinis effusionem defendit. At nobis longe alia mens est, qui nedum ab cruore humano fundendo studiose abstinemus, sed etiam divino iussu vitam nostram, fluxas opes, orantes pro- persequutoribus, patienter ob vitae aeternae adeptionem abiici- amus: simul etiam in dignitatum potestatibus constitutis subiecti, pag. 18. Quis vere haereticus. 1) Comment.: perduraverit. — 2) Comment.: adinventiones.
155 — participat, solutionem criminum in eadem fide atque certitudine adipiscitur, qui si in finem vitae perduravit 1), vitam gratiae hic extremi quoque tempore judicii in beata resurrectione glorifi- cationem animae consequetur. Amen. Ista est, Rex clarissime, fidei nostrae professio, quam corde catholicam tenemus: quae suum stabilimentum in fidei scri- pturis habet, quas scripturas fastidiosa prolixitas, vestrae quoque mentis diversa occupatio non patitur adducere: quippe cum multis sacrarum literarum argumentis, amplis quoque rationibus causas similiter interferentes discessionis nostrae a romana ecclesia scriptum aliud ante hoc confecimus: verum pondus negotiorum vestrorum vestrae celsitudini illud mittere videndum, legendumque distraxit: quodque ipsum si dignitati vestrae mens ea habendi fuerit, praesto sumus edere. Caeterum vestra ma- iestas sciat causam dissidii, non esse species religionis, aut super- stitiosos ritus, sola impedimenta sanctissimae fidei ministeriis quoque eiusdem potissimum fuisse. Ea profecto fide catholica disgregamur, ut suffragia, sacramentaque eius a Christo ordi- nata libere exequamur. Quamobrem a vestra regia clementia humillime precamur audiri, quatenus scriptum istud tanquam a rectis, simplicibusque hominibus missum aequa accipiatis mente. In quo si minus plene honori vestro, decentiaeque vestrae tributum fuerit, veniam ignorantiae nostrae benignitas dalbit vestra. In quo etiam scripto, si nonnullas sententias celsitudini vestrae duras, acerbasque deprehenderitis mansueta mente ferenda esse optamus, quanquam vera in fide stabilitatem et immobilitatem quaerimus, tamen certior veritas agnita execra- bilem fugat pertinaciam. Stamus quoque eruditioni humanae, docerique volumus ex sacratis legis traditionibus ad sanumque sensum christianae religionis duci affectamus. Neque sane vanus ingratus quoque eius labor erga nos videbitur, neque etiam nos quispiam tam temeraria pertinacia captos esse putet, ut perspicuae veritati haud quaquam credamus. Neque etiam haereticos appellare nos iuste audebit quisquam. Non enim error in mente, sed voluntatis pertinacia haereticum efficit. Nos omni haeresi renunciantes emendationi indies vacamus. Nova quippe dogmata, recentes quoque religionis christianae adiuven- tiones 2) contra legem Dei non cudimus, ut exinde honorem, opes, dignitates, auramque popularem nanciscamur: quoniam quidem idipsum non veri cultoris hominis est, sed ipsius haeretici, qui non sanam fidem, neque verum cultum Dei sapit, sed terrena potius et caducas divitias quaerit: quas ad vocem Domini sponte sua relinquere recusat, verum ad multorum hominum sanguinis effusionem defendit. At nobis longe alia mens est, qui nedum ab cruore humano fundendo studiose abstinemus, sed etiam divino iussu vitam nostram, fluxas opes, orantes pro- persequutoribus, patienter ob vitae aeternae adeptionem abiici- amus: simul etiam in dignitatum potestatibus constitutis subiecti, pag. 18. Quis vere haereticus. 1) Comment.: perduraverit. — 2) Comment.: adinventiones.
Strana 156
156 pag. 20. imperata servamus, omneque opus iustum parata mente exe- quimur, neminem etiam blasphemantes, pacem, concordiam cum omnibus habere contendimus. Gratiam insuper vestram, causa Dei iustitiaeque ipsius obnixe obsecramus, ut placido favore nobis compatientes nos sub imperio vestro vitam man- suetam tranquillamque agere non dedignemini: namque Deum pro diuturna vitae vestrae sospitate et inclyta sobole vestra sub dominio vestro pie, innocenterque viventes, assidue orare non cessamus. Quod si immota mente, tenacive edicto persistentes, nos urbes principatus vestri incolere non patimini, clementiam vestram sedulo flagitamus, ut modestia vestra hostium nostro- rum immanitas moderetur, vinctis denique nostris, qui iam diu caeco servantur carcere iussu vestro exeundi libertas condonetur, oramus, atque lege fideiussoria astrictis, ut eis intervallum ad expediendum cum bonis suis illaesis facultas detur, vehementer petimus. Neque etiam dignitatem vestram pontificium ius latere existimamus, ad fidem videlicet cogendum esse ne- minem, quanto magis ad bona opera? utrumque volun- tarium Deus ab homine exigit: quodque etiam apud homines vulgo observatur, nullum servum habendum esse, nisi volun- tarium: multo magis Deus libertatis non coactum aliqua ne- cessitate, sed electione liberi arbitrii verioribus acquiescentem exposcit. Soluto itaque arbitrio, ducti quod verius, certius indies noverimus, non solum coacti, sed amore ad id bonum allecti ferimur: cuique bono tanta stabilitate haeremus, ut neque horror mortis, saeva gladii acies, duraque tormenta, atque alia plura nos distrahere valeant. Imperio quoque vestrae maiestatis illud fieri fratribus nostris, i qui sub ditione dominorum odientium nos incolunt, intime poscimus, ut libertas mutandi locum eis detur, manendique sub placidiori dominio. Idipsum si annueritis, Deus largitor omnis boni regno vestro pacem, concordiam et scelerum relaxationem vestrorum benigne infundet: quoniam arma nos tuendi nulla nobis sunt alia, quam desideria cordintima orationum nostrarum ad Deum protectorem validum super 1) missa, quatenus facilem vobis mentem, animumque humanum tribuat sua virtute, inflectatque ad nos homines ignomiose2) contumelia affectos. Idcirco a te Rege iusto, pioque defendi, protegique tanquam orphanos pressuras sustinentes, optamus: quibus in angustiis praeter pientissimum Deum nullum alium quaerimus, quam vestram amplitudinem, neque alium appellare praeter maiestatem vestram animus est noster. Aequo ergo animo sub tuo princi- patu nos vivere, Deique coeli in Christo Jesu virtute quoque Spiritus sancti religiosum piumque cultum aemulari iube, ac sine: quoniam adest dominus et cum eo ecce merces copiosa. Sin autem nos deserueris in tantis angustiis abiecerisque, hosti- bus etiam nostris affligi excruciari ve permiseris uti velint: quid aliud superesset nobis agendum, cogitandumque, quam dolenter pag. 19. 1) Comment. правильнѣе: semper. — 2) Comment. прa- вильнѣe: ignominiose.
156 pag. 20. imperata servamus, omneque opus iustum parata mente exe- quimur, neminem etiam blasphemantes, pacem, concordiam cum omnibus habere contendimus. Gratiam insuper vestram, causa Dei iustitiaeque ipsius obnixe obsecramus, ut placido favore nobis compatientes nos sub imperio vestro vitam man- suetam tranquillamque agere non dedignemini: namque Deum pro diuturna vitae vestrae sospitate et inclyta sobole vestra sub dominio vestro pie, innocenterque viventes, assidue orare non cessamus. Quod si immota mente, tenacive edicto persistentes, nos urbes principatus vestri incolere non patimini, clementiam vestram sedulo flagitamus, ut modestia vestra hostium nostro- rum immanitas moderetur, vinctis denique nostris, qui iam diu caeco servantur carcere iussu vestro exeundi libertas condonetur, oramus, atque lege fideiussoria astrictis, ut eis intervallum ad expediendum cum bonis suis illaesis facultas detur, vehementer petimus. Neque etiam dignitatem vestram pontificium ius latere existimamus, ad fidem videlicet cogendum esse ne- minem, quanto magis ad bona opera? utrumque volun- tarium Deus ab homine exigit: quodque etiam apud homines vulgo observatur, nullum servum habendum esse, nisi volun- tarium: multo magis Deus libertatis non coactum aliqua ne- cessitate, sed electione liberi arbitrii verioribus acquiescentem exposcit. Soluto itaque arbitrio, ducti quod verius, certius indies noverimus, non solum coacti, sed amore ad id bonum allecti ferimur: cuique bono tanta stabilitate haeremus, ut neque horror mortis, saeva gladii acies, duraque tormenta, atque alia plura nos distrahere valeant. Imperio quoque vestrae maiestatis illud fieri fratribus nostris, i qui sub ditione dominorum odientium nos incolunt, intime poscimus, ut libertas mutandi locum eis detur, manendique sub placidiori dominio. Idipsum si annueritis, Deus largitor omnis boni regno vestro pacem, concordiam et scelerum relaxationem vestrorum benigne infundet: quoniam arma nos tuendi nulla nobis sunt alia, quam desideria cordintima orationum nostrarum ad Deum protectorem validum super 1) missa, quatenus facilem vobis mentem, animumque humanum tribuat sua virtute, inflectatque ad nos homines ignomiose2) contumelia affectos. Idcirco a te Rege iusto, pioque defendi, protegique tanquam orphanos pressuras sustinentes, optamus: quibus in angustiis praeter pientissimum Deum nullum alium quaerimus, quam vestram amplitudinem, neque alium appellare praeter maiestatem vestram animus est noster. Aequo ergo animo sub tuo princi- patu nos vivere, Deique coeli in Christo Jesu virtute quoque Spiritus sancti religiosum piumque cultum aemulari iube, ac sine: quoniam adest dominus et cum eo ecce merces copiosa. Sin autem nos deserueris in tantis angustiis abiecerisque, hosti- bus etiam nostris affligi excruciari ve permiseris uti velint: quid aliud superesset nobis agendum, cogitandumque, quam dolenter pag. 19. 1) Comment. правильнѣе: semper. — 2) Comment. прa- вильнѣe: ignominiose.
Strana 157
157 — in nostris continuis orationibus pro defensione, tuitione, provi- sioneque sine intermissione ad Dominum vociferari, fidentes inexhaustae eius bonitati, quod iuxta fida promissa nos homines ei ipsi, veritatique eius tenaciter inhaerentes non derelinquet: sed auxilio valenti, ut salvari possimus, suffragabitur. Caeterum Deus ex alto magnificentiae vestrae istius com- pendii acceptabilem tribuat amplectentiam, sua postremo beni- gnitate cor vestrum emolliat ad tuendum populum abiectum, humilitatumque. Proque tali defensione a Deo benedictionem faustamque regni administrationem, nunc in gratia Christi, tan- dem in iustorum remuneratione vitae glorificationem perennis adipiscemini. Amen. pag. 21. No 8. APOLOGIA NEBO KONFESSÍ VYDANÁ LETA 1503 1). K mnohému tvému divení, příteli můj milý o mně, fol. 227 a. a častému o to mezi jinými rozmlouvání, zvlášť času nynějšího, mezi všemi lidmi převelmi širokého ohyžďování, a ukrutných pohrůžek činění. Proč bych mezi tak ohyzdnými a bludy zma- zanými, i tudíž ke všem smrtem potupnými lidmi své přidržení, společnost i tovaryštví (sic) míti nepřestával? Ač za dlouhý čas tvé divení nic mne k spasení odpovědí hýbati nemohlo. Však když vidím tvou mimo jiné časy, žádost a nachylenou peči poznati, co by mezi takovými věcmi, jichž v světě leč zločinec potu- pený nemoha ujíti, nesti bezděčně musí, a já že dobrovolně i svobodně moha, když bych chtěl, z toho ze všeho vyjíti, mne zdržovalo; když to trpělivé mlčení přetrhna k tvému zpravení, co mne drží v této jednotě zhyzděné, co sem nalezl, poznal i skutečně došel? Ač máš-li mi jakou víru upřímě před Bohem mluvícímu napíši. Nejprv počnu odtud: Co sem ne z sebe, ale z milosti Boží měl, totiž dobrou vůli i žádost, Bohu se ve všem líbiti, jeho vůli znáti i činiti sprostně pro spasení své; a že tím umyslem přišed k bratřím na ohledání a na skušení duchův, jsou-li z Boha v prodlení let drahných, od počátku hned našel sem, a čím dál víc a hojněji, ač s mnohými nedostatky, jež věřím že Bůh snáší, zvlášť u těch, jenž jiným za vůdce před- loženi byli i ještě jsou; vůli dobrou i žádost pokornou, všemu věřiti, co by Pán Bůh chtěl věřeno míti, vše sprostně činiti, co by chtěl činěno míti; a že věřili i věří, pokudž nejblíž uptati se mohli, co by mělo věřeno, též i činěno k spasení 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ архивѣ королевства Чешскаго въ Прагѣ, т. II, л. 227 и слѣд. Вышеуказанное заглавіе печатаемой здѣсь конфессіи взято изъ оглавленія къ цѣлому тому или фоліанту „Братскаго архива“, а къ тексту настоящей конфессіи Благославъ приписалъ: „Leta 1503 veluti quaedam apologia“.
157 — in nostris continuis orationibus pro defensione, tuitione, provi- sioneque sine intermissione ad Dominum vociferari, fidentes inexhaustae eius bonitati, quod iuxta fida promissa nos homines ei ipsi, veritatique eius tenaciter inhaerentes non derelinquet: sed auxilio valenti, ut salvari possimus, suffragabitur. Caeterum Deus ex alto magnificentiae vestrae istius com- pendii acceptabilem tribuat amplectentiam, sua postremo beni- gnitate cor vestrum emolliat ad tuendum populum abiectum, humilitatumque. Proque tali defensione a Deo benedictionem faustamque regni administrationem, nunc in gratia Christi, tan- dem in iustorum remuneratione vitae glorificationem perennis adipiscemini. Amen. pag. 21. No 8. APOLOGIA NEBO KONFESSÍ VYDANÁ LETA 1503 1). K mnohému tvému divení, příteli můj milý o mně, fol. 227 a. a častému o to mezi jinými rozmlouvání, zvlášť času nynějšího, mezi všemi lidmi převelmi širokého ohyžďování, a ukrutných pohrůžek činění. Proč bych mezi tak ohyzdnými a bludy zma- zanými, i tudíž ke všem smrtem potupnými lidmi své přidržení, společnost i tovaryštví (sic) míti nepřestával? Ač za dlouhý čas tvé divení nic mne k spasení odpovědí hýbati nemohlo. Však když vidím tvou mimo jiné časy, žádost a nachylenou peči poznati, co by mezi takovými věcmi, jichž v světě leč zločinec potu- pený nemoha ujíti, nesti bezděčně musí, a já že dobrovolně i svobodně moha, když bych chtěl, z toho ze všeho vyjíti, mne zdržovalo; když to trpělivé mlčení přetrhna k tvému zpravení, co mne drží v této jednotě zhyzděné, co sem nalezl, poznal i skutečně došel? Ač máš-li mi jakou víru upřímě před Bohem mluvícímu napíši. Nejprv počnu odtud: Co sem ne z sebe, ale z milosti Boží měl, totiž dobrou vůli i žádost, Bohu se ve všem líbiti, jeho vůli znáti i činiti sprostně pro spasení své; a že tím umyslem přišed k bratřím na ohledání a na skušení duchův, jsou-li z Boha v prodlení let drahných, od počátku hned našel sem, a čím dál víc a hojněji, ač s mnohými nedostatky, jež věřím že Bůh snáší, zvlášť u těch, jenž jiným za vůdce před- loženi byli i ještě jsou; vůli dobrou i žádost pokornou, všemu věřiti, co by Pán Bůh chtěl věřeno míti, vše sprostně činiti, co by chtěl činěno míti; a že věřili i věří, pokudž nejblíž uptati se mohli, co by mělo věřeno, též i činěno k spasení 1) Настоящій текстъ печатается по копіи съ рукописи „Братскаго архива“ въ Гернгутѣ, находящейся въ Земскомъ архивѣ королевства Чешскаго въ Прагѣ, т. II, л. 227 и слѣд. Вышеуказанное заглавіе печатаемой здѣсь конфессіи взято изъ оглавленія къ цѣлому тому или фоліанту „Братскаго архива“, а къ тексту настоящей конфессіи Благославъ приписалъ: „Leta 1503 veluti quaedam apologia“.
Strana 158
158 — fol. 227b. býti, a že nedostatky své pokorně opravovali i opravují, v pod- danosti společné trestaní bratrské přijímají, o se vespolek péči mají, místa zjevnému ani tajnému poznalému zlému nedávají, hotovost i povolnost mají, místo dáti poznalé pravdě, i skutečně opravovati. Tato věc mě narámně jala, neb sem toho v společnosti uptati se nikdíž jinde nemohl; ač porůznu osoby onde i onde věřím býti, ale aby tou společností v této pravdě byli, nenalezl sem, krom této jednoty bratrské a zvlášť upřímnost a věrnost sprostnou k Bohu i k lidem; a odtud vzal sem ku Pánu Bohu doufání, že dílo jeho jest, poněvadž chtění dal a počal dílo dobré vůle, jíž pokoj anděly zvěstován, že i dokoná, a upří- mému oku požehnání v světle učiní, a nedopustí škodlivě blou- diti, ale neb odpustí neb oznámí, jakož dí: Budeli kdo chtíti vůli toho, jenž mne i poslal, činiti, pozná z učení mého. A svě- dectví starého i nového zákona nevědomí a poblouzení nezvo- lenému a neoblíbenému svědčí; neb jest Bůh dobrý k upřím- ným srdcí 1), že prosícím se za chléb, nepodá kamene etc. ale dá dobrého ducha pravdy. Také to mne drží, že sem poznal, že ta jednota nepošla z prolevaní krve, ani s připuzováním moci světské, ale u veliké trpělivosti v pohanění, v ouzkosti, tak že i do dnes žádná bezděčnost ani mušnost nižádnému se nečiní, a jakož prvé na hanbu, na stratu i na utrpení šlo, tak i nyní, a však žádná věc jiná leč zlá vůle, hříchův neb světa milovná, můž srdce od pravdy odtrhnouti. Také toto nalezám, že v jednotě této zboží a obrokův, důstojenství světských, pro něž by k zprávám běželi, aby obo- haceni a zvelebeni byli, nenalezá se, než zasse, aby mnozí nabytých statkův pozbyli, a pro samo poslušenství, bázní Pána Boha, aby ho [neposlouchajíc starších] nehněvali, práce na se brali. Také to mě drží, že kdož upřímě přistupuje k jednotě této, že veden bývá k tomu, aby od základu spasení v duši počínal, u víře pravé, aby pokání činil, a ctnostný život vedl, aby tudy zjevil se v něm rod nový, a spravedlnost z víry Krista Ježíše, a ne od tvárností některých, samých zakoničích, jimiž se zákonníci pro chválu a věci pohodlné života tělesného dělí, a na nich se ustavují, a se i jiné mylně spasením bezpečí, a za důstojnější jiných se soudí, přikázaní Boží ruší, Krista ze cti a jeho spravedlnosti loupíc, ani aby počínali od svátostí, ale od základu víru skrze slyšení slova Božího, aby došli pravdy té, bez níž svátosti se mylně přijímají. Také to mě drží, že v jednotě té zvlášť od zprávcův lidé se nepotupují, ani se spasení v ní zavírá, by jinde kromě ní nebývali spaseni, aneb by Pán Bůh nemohl, kdyby ráčil a koho spasiti; ani se drží býti obecnou církví, bez níž není spasení, ale uplně tomu věří, že krom jednoty jich má Pán Bůh církev vyvolených svých, rozlitou v oudech, jednotách 1) Не лучше ли: srdcím?
158 — fol. 227b. býti, a že nedostatky své pokorně opravovali i opravují, v pod- danosti společné trestaní bratrské přijímají, o se vespolek péči mají, místa zjevnému ani tajnému poznalému zlému nedávají, hotovost i povolnost mají, místo dáti poznalé pravdě, i skutečně opravovati. Tato věc mě narámně jala, neb sem toho v společnosti uptati se nikdíž jinde nemohl; ač porůznu osoby onde i onde věřím býti, ale aby tou společností v této pravdě byli, nenalezl sem, krom této jednoty bratrské a zvlášť upřímnost a věrnost sprostnou k Bohu i k lidem; a odtud vzal sem ku Pánu Bohu doufání, že dílo jeho jest, poněvadž chtění dal a počal dílo dobré vůle, jíž pokoj anděly zvěstován, že i dokoná, a upří- mému oku požehnání v světle učiní, a nedopustí škodlivě blou- diti, ale neb odpustí neb oznámí, jakož dí: Budeli kdo chtíti vůli toho, jenž mne i poslal, činiti, pozná z učení mého. A svě- dectví starého i nového zákona nevědomí a poblouzení nezvo- lenému a neoblíbenému svědčí; neb jest Bůh dobrý k upřím- ným srdcí 1), že prosícím se za chléb, nepodá kamene etc. ale dá dobrého ducha pravdy. Také to mne drží, že sem poznal, že ta jednota nepošla z prolevaní krve, ani s připuzováním moci světské, ale u veliké trpělivosti v pohanění, v ouzkosti, tak že i do dnes žádná bezděčnost ani mušnost nižádnému se nečiní, a jakož prvé na hanbu, na stratu i na utrpení šlo, tak i nyní, a však žádná věc jiná leč zlá vůle, hříchův neb světa milovná, můž srdce od pravdy odtrhnouti. Také toto nalezám, že v jednotě této zboží a obrokův, důstojenství světských, pro něž by k zprávám běželi, aby obo- haceni a zvelebeni byli, nenalezá se, než zasse, aby mnozí nabytých statkův pozbyli, a pro samo poslušenství, bázní Pána Boha, aby ho [neposlouchajíc starších] nehněvali, práce na se brali. Také to mě drží, že kdož upřímě přistupuje k jednotě této, že veden bývá k tomu, aby od základu spasení v duši počínal, u víře pravé, aby pokání činil, a ctnostný život vedl, aby tudy zjevil se v něm rod nový, a spravedlnost z víry Krista Ježíše, a ne od tvárností některých, samých zakoničích, jimiž se zákonníci pro chválu a věci pohodlné života tělesného dělí, a na nich se ustavují, a se i jiné mylně spasením bezpečí, a za důstojnější jiných se soudí, přikázaní Boží ruší, Krista ze cti a jeho spravedlnosti loupíc, ani aby počínali od svátostí, ale od základu víru skrze slyšení slova Božího, aby došli pravdy té, bez níž svátosti se mylně přijímají. Také to mě drží, že v jednotě té zvlášť od zprávcův lidé se nepotupují, ani se spasení v ní zavírá, by jinde kromě ní nebývali spaseni, aneb by Pán Bůh nemohl, kdyby ráčil a koho spasiti; ani se drží býti obecnou církví, bez níž není spasení, ale uplně tomu věří, že krom jednoty jich má Pán Bůh církev vyvolených svých, rozlitou v oudech, jednotách 1) Не лучше ли: srdcím?
Strana 159
159 — rozličných pod vyznáním víry křesťanské, a že spaseny činí mnohé z milosti, v Kristu, pod služebnostmi i bez služebností, s nimiž žádají učastnosti víry a pravdy požívati společně. Také i to mě drží, že neustupnosti kacýřské, ani zlosti a nemilostivosti proti protivníkom, ani pomsty nenalezám, než povolnost mnohou rozumlnou v stálosti poznalé pravdy, i soud a přeptávání řádné, odporův a spisův protivníkův, ne jakby odepříti měli, ale co by pravdy bylo, aby se nehanělo, ale místo dali a přijímali. Také to mne drží, že nikdíž lidu bližšího v společnosti neznám, by se v něm písma svatá, zvlášť k časum těmto pro- rokovaná plnila, buď o zamouceních, ouzkostech, protivenstvích pro víru a poctu Boží a spravedlnost Ježíše Krista, jako v je- dnotě této. Také to mne drží že žádnou moudrostí světa, ani řeme- slným uměním, ani náboženstvím zákonickým, sami z svých hlav hýbaním, nepřišli k tomu, aby oddělení a shromáždění i zřízení řádu kněžského způsobili; ale z nuzné potřeby spa- sení, z poslušenství hlasu Božího, skrze kázaní kněžská a hro- žení mnohá, nebezpečenstvím při církvi Římské i při sobě omylem při spasení, i oklamáním, pravíce, že Antikrist přišel s falešnými proroky, a církev svatou změnil i zkazil, takže všeliké ve všem oklamání způsobil, aby křesťané i slouhy jméno bez pravdy obdrželi, kněží mnozí se holé, řídcí světí, dábel že ve všecky svátosti všel, a k svému užitku jich užívá, tak aby v bludu a ve lži kněží i s lidem jich požívali, a k tomu písma vedli z prorokův, z zákona nového, z jjevení (sic) 1), že Bůh velí vyjíti a odděliti se etc. a odděleným radu dávali, aby chtěli státi v pravdě, že musejí z sebe řád kněžský zříditi. Také i to mně drží, že ti, jenž začínali to byli muži bohabojící, sprostní spasení žádostiví, skuteční činitele slova Božího, kněží i obecní, nekvapní, ani drzí, vůle Boží v tom prodlený čas hledali, a žádnou jinou příčinou, než svrchu jmenovanou, k tomu nepřišli etc. Také i to mne drží, že kněžstvím prvním nepohrdli, ale z původu kněží řád kněžský vyzdvihli; neb sem došel toho, že drží to, že kterýkoli kněz upřímě a řádně došel kněžství, by pak prvé i v bludu některém sobě nevědomém neb v hříchu byl, a potom poznaje pokání by činil, a k pravdě se obrátě sloužilby jí, že takový kněz v pravdě Kristův jest, jakož se býti věří, ten jenž z jiných v té pravdě vyvolen i postaven, a utvrzen za staršího, k řízení jiných, ač potom z hodných příčin prvotnost svou vzdal jinému knězi staršímu. Také i to mne drží, že pominuvše nálezky svatokupecké, a jálová i prázdná, a svodná znamení a ustavení, nesvobodu slovu pravdy i pravému naboženství i požívaní svátostí, podle umysla Pána Krista, překážku činící, mysl roztrhující, od pravdy pocty poklony, víry, naděje, Krista na pravici sedícího, a lid lou- fol. 228 a. ) ВѣрОятHO: z zjevení.
159 — rozličných pod vyznáním víry křesťanské, a že spaseny činí mnohé z milosti, v Kristu, pod služebnostmi i bez služebností, s nimiž žádají učastnosti víry a pravdy požívati společně. Také i to mě drží, že neustupnosti kacýřské, ani zlosti a nemilostivosti proti protivníkom, ani pomsty nenalezám, než povolnost mnohou rozumlnou v stálosti poznalé pravdy, i soud a přeptávání řádné, odporův a spisův protivníkův, ne jakby odepříti měli, ale co by pravdy bylo, aby se nehanělo, ale místo dali a přijímali. Také to mne drží, že nikdíž lidu bližšího v společnosti neznám, by se v něm písma svatá, zvlášť k časum těmto pro- rokovaná plnila, buď o zamouceních, ouzkostech, protivenstvích pro víru a poctu Boží a spravedlnost Ježíše Krista, jako v je- dnotě této. Také to mne drží že žádnou moudrostí světa, ani řeme- slným uměním, ani náboženstvím zákonickým, sami z svých hlav hýbaním, nepřišli k tomu, aby oddělení a shromáždění i zřízení řádu kněžského způsobili; ale z nuzné potřeby spa- sení, z poslušenství hlasu Božího, skrze kázaní kněžská a hro- žení mnohá, nebezpečenstvím při církvi Římské i při sobě omylem při spasení, i oklamáním, pravíce, že Antikrist přišel s falešnými proroky, a církev svatou změnil i zkazil, takže všeliké ve všem oklamání způsobil, aby křesťané i slouhy jméno bez pravdy obdrželi, kněží mnozí se holé, řídcí světí, dábel že ve všecky svátosti všel, a k svému užitku jich užívá, tak aby v bludu a ve lži kněží i s lidem jich požívali, a k tomu písma vedli z prorokův, z zákona nového, z jjevení (sic) 1), že Bůh velí vyjíti a odděliti se etc. a odděleným radu dávali, aby chtěli státi v pravdě, že musejí z sebe řád kněžský zříditi. Také i to mně drží, že ti, jenž začínali to byli muži bohabojící, sprostní spasení žádostiví, skuteční činitele slova Božího, kněží i obecní, nekvapní, ani drzí, vůle Boží v tom prodlený čas hledali, a žádnou jinou příčinou, než svrchu jmenovanou, k tomu nepřišli etc. Také i to mne drží, že kněžstvím prvním nepohrdli, ale z původu kněží řád kněžský vyzdvihli; neb sem došel toho, že drží to, že kterýkoli kněz upřímě a řádně došel kněžství, by pak prvé i v bludu některém sobě nevědomém neb v hříchu byl, a potom poznaje pokání by činil, a k pravdě se obrátě sloužilby jí, že takový kněz v pravdě Kristův jest, jakož se býti věří, ten jenž z jiných v té pravdě vyvolen i postaven, a utvrzen za staršího, k řízení jiných, ač potom z hodných příčin prvotnost svou vzdal jinému knězi staršímu. Také i to mne drží, že pominuvše nálezky svatokupecké, a jálová i prázdná, a svodná znamení a ustavení, nesvobodu slovu pravdy i pravému naboženství i požívaní svátostí, podle umysla Pána Krista, překážku činící, mysl roztrhující, od pravdy pocty poklony, víry, naděje, Krista na pravici sedícího, a lid lou- fol. 228 a. ) ВѣрОятHO: z zjevení.
Strana 160
160 fol. 229 a. pící z statkův i ze cti, a pravdy Pána Ježíše I Krista, a v mylné domění lid uvozující; těch věcí pominuvše, samého mistrovství prvotní církve, a věrných vůdcí potomních, podle uptání i sku- tečného příkladu kněží některých Taborských, pokudž mohou nejblíž k vzdělání víry, lásky a naděje, a ku posloužení pravdy následují. Také i to velmi mě drží, že příkladem Pána Krista i první církve služebnosti slova Božího přede všemi služebnostmi po- žívají, jako té, k níž všecky svátosti přivázány, a bez níž ne- užitečné jsou, a lid i se k skutečnému ostříhaní slova pravdy, víry i mravů vedou, učením, napomínaním, výstrahami, kázní i trestáním. Také, že v místech svého sebrání, žadných obrazův ani podobizn, podle zapovědi Boží ku poctě a k pokloně, k vý- straze, modlářství, a k dojití překážek, roztrhání mysli, a ku pomoci srdce, věrou, nadějí k samému jedinému Bohu, stvo- řiteli, vykupiteli a spasiteli pozdvížení nečiní, aby jedinému Bohu v podstatě, poctu poklonu, modlitbu prosbu, dík činění, svatou žádost, i chválu s dobrořečením, jedním srdcem a jed- němi ústy, ve jméno samého Pána Jezu Krista činíc, naplnili přikázaní Páně: Pánu Bohu tvému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš; a to ne jinde ani jinam, než skrze víru, v nebe zření majíc, tu i rozkázaní Páně činíc, všichni aby, jakož ctí otce, říkajíce: Otče náš, jenž jsi na nebesích; tak aby ctili i tu syna poctou samému Bohu příležící, jej vy- znávajíce na pravici Boží, jej tu hledajíce i čenichajíce, jemu kolena skláněli, ve jméno jeho, jako pravému Bohu, vykupiteli a spasiteli svému, podle víry staré, křesťanské. Také i to, že k žádnému svatému, ani k světici zření nemají o to, o čež mají míti zření a outočíště skrze víru a naději, poklony pocty, služby, modlitbami, posty, obětmi, poutěmi, světěním dnův, oddávaním, slíbením etc. Pro dojití pomoci milosti, od zlého časného i věčného zachování, a dojití dobrého zdejšího, duchovního i tělesného, neb věčného, za přímluvu neb orodování k samému Bohu, skrze jediného prostředníka, Krista Ježíše, nemají k nim, aby cti a moci Božské, samému Bohu a beránku příslušné, nepřenášeli na stvoření; neb na tom dosti býti svědčí, na čemž první církev dosti měla, a nej- lépe se tehdy měla, na jediném Bohu a na jediném prostřed- níku, Kristu Ježíši, na jediném smýrci (sic) a orodovníku, na jednom přímluvci vždy živém, na jediné oběti jeho vezdejší, v níž posvěcení a dokonání sou věrní na věky, jenž přistojící jest s biskupem nejvyšším tváři Boží, ukazujíc se vždycky k oro- dování, z jejížto plnosti nebeské, všickni berou milost za milost. Také že svatých zvlášť, o nichž víra jest, v lehkosti ne- mají, ale milují i ctí poctou na ně příslušnou, zvlášť poslušen- stvím jich rozkázaní, a následováním víry a pravdy Pána Ježíše, kteréhož oni následujíc, v utrpení došli v zasloužení Krista z milosti slávy. O Panně Mariji dobře smyslí a vyznávají, že jest vyvolená, požehnaná, milosti plná, blahoslavená, čista před fol. 228 b.
160 fol. 229 a. pící z statkův i ze cti, a pravdy Pána Ježíše I Krista, a v mylné domění lid uvozující; těch věcí pominuvše, samého mistrovství prvotní církve, a věrných vůdcí potomních, podle uptání i sku- tečného příkladu kněží některých Taborských, pokudž mohou nejblíž k vzdělání víry, lásky a naděje, a ku posloužení pravdy následují. Také i to velmi mě drží, že příkladem Pána Krista i první církve služebnosti slova Božího přede všemi služebnostmi po- žívají, jako té, k níž všecky svátosti přivázány, a bez níž ne- užitečné jsou, a lid i se k skutečnému ostříhaní slova pravdy, víry i mravů vedou, učením, napomínaním, výstrahami, kázní i trestáním. Také, že v místech svého sebrání, žadných obrazův ani podobizn, podle zapovědi Boží ku poctě a k pokloně, k vý- straze, modlářství, a k dojití překážek, roztrhání mysli, a ku pomoci srdce, věrou, nadějí k samému jedinému Bohu, stvo- řiteli, vykupiteli a spasiteli pozdvížení nečiní, aby jedinému Bohu v podstatě, poctu poklonu, modlitbu prosbu, dík činění, svatou žádost, i chválu s dobrořečením, jedním srdcem a jed- němi ústy, ve jméno samého Pána Jezu Krista činíc, naplnili přikázaní Páně: Pánu Bohu tvému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš; a to ne jinde ani jinam, než skrze víru, v nebe zření majíc, tu i rozkázaní Páně činíc, všichni aby, jakož ctí otce, říkajíce: Otče náš, jenž jsi na nebesích; tak aby ctili i tu syna poctou samému Bohu příležící, jej vy- znávajíce na pravici Boží, jej tu hledajíce i čenichajíce, jemu kolena skláněli, ve jméno jeho, jako pravému Bohu, vykupiteli a spasiteli svému, podle víry staré, křesťanské. Také i to, že k žádnému svatému, ani k světici zření nemají o to, o čež mají míti zření a outočíště skrze víru a naději, poklony pocty, služby, modlitbami, posty, obětmi, poutěmi, světěním dnův, oddávaním, slíbením etc. Pro dojití pomoci milosti, od zlého časného i věčného zachování, a dojití dobrého zdejšího, duchovního i tělesného, neb věčného, za přímluvu neb orodování k samému Bohu, skrze jediného prostředníka, Krista Ježíše, nemají k nim, aby cti a moci Božské, samému Bohu a beránku příslušné, nepřenášeli na stvoření; neb na tom dosti býti svědčí, na čemž první církev dosti měla, a nej- lépe se tehdy měla, na jediném Bohu a na jediném prostřed- níku, Kristu Ježíši, na jediném smýrci (sic) a orodovníku, na jednom přímluvci vždy živém, na jediné oběti jeho vezdejší, v níž posvěcení a dokonání sou věrní na věky, jenž přistojící jest s biskupem nejvyšším tváři Boží, ukazujíc se vždycky k oro- dování, z jejížto plnosti nebeské, všickni berou milost za milost. Také že svatých zvlášť, o nichž víra jest, v lehkosti ne- mají, ale milují i ctí poctou na ně příslušnou, zvlášť poslušen- stvím jich rozkázaní, a následováním víry a pravdy Pána Ježíše, kteréhož oni následujíc, v utrpení došli v zasloužení Krista z milosti slávy. O Panně Mariji dobře smyslí a vyznávají, že jest vyvolená, požehnaná, milosti plná, blahoslavená, čista před fol. 228 b.
Strana 161
161 — porodem, při porodu, po porodu až do smrti, a že jí učinil Bůh veliké věci, v syna svého zasloužení, tak že na posledy přijal jí v odpočinutí věčné. Také i to: že o svátostech středmě podle víry písem svatých, a ne podle mnišských myšlenek, a lidských nálezkův smyšlejí. Také že té pravdy, dle níž žádný hodně nepožívá svátosti, a bez níž mylně k naději sklamávající se požívají, neskládají mylně v svátostech bytně, jako ducha sv. křtu, jímž se duše čistí, duchovního těla a krve Boží, požívaní milosti a pravdy vlité. Těch věcí má člověk prvé skrze víru v Ježíše Krista v duši dojíti, a v nich základ míti, i důvod jistý, jináč ne- hodný; neb bez víry té, jenž očišťuje, a spravedliva i spasena činí, nelze se líbiti Bohu, a bez lásky té, jenž s Kristem a s oudy jeho spojuje, nic platno není. Ale v svátostech sklá- dají pravdu svrchu jmenovanou, posvátně a mocně, k ozná- mení i ku pojištění, že jí Pán Kristus zasloužil, Bůh otec z milosti skrze ducha sv. dar víry a lásky dal, a věrný v duši že jí má a jí užívá, aby té naděje k upokojení svědomí v po- slušenství Krista požíval. Také, že kněží svátostem neslouží, ani z nich služby Boží k dívaní, k poklonám, k modlitbám v místech nákladných, ozdobných, s obtížením lidským, s roztržkou, s překážkami na mnohých místech, oltářích sloužicích, a sami proti ustavení Krista umyslu přijímajících etc. nečiní, ale svátostmi zřízeně i počestně na místě Krista a církve, lidu věrnému k pravdě svrchu jmenované slouží. Také, že svátosti některé opětují, ne z potupy kněží, ani na potupu, než pro nedostatek při ních, ten aby byl doplněn, proč byly Pánem Kristem zřízeny a ustaveny. Také i to mě drží, že lidé k svátostem se nedopouštějí, leč v pravdě v na- ději došlí, a umluvu s Bohem a s církví učiní pravdu vyznajíc a k ní se přiznajíc, a přisvědčiv slib učiní s pomocí Boží v ní přiď nač přiď státi do smrti. Také i to, že kdožby smlouvu tu zrušil, a pokání by pravého nečinil, takovému neslouží. Také, že hříšnými nepohrzejí, ale ku pokání vedou zří- zeně; nejprv k skroušenému srdci, a k duchu zarmoucenému a poníženému, potom z přičiny soudu připadlém, učinění pří- sudku, neb odsudku učinění, k oznámení vinny, neb rady dání, k bázni neb k studu, neb k výstraze, k nenavracování sloužení, k zpovědi vedou, i k činění dostatečnému, což za radu uži- tečnou padlému dáno. Také, že ustaveními mnohými neobtěžují lidí, ani v nich zakládají, aby neodvedli jich od spravedlnosti i ospravedlno- vání z víry, i ostříhání přikázaní Božích, a v svod a oklamání neuvedli, aby se na nich nenaplnilo to: Lid tento ústy přibli- žuje se, a rty svými ctí mne, ale srdce jeho daleko jest ode mne a báli sou se mne bázní lidskou a učeními. A opět: Rušíte Boží přikázaní pro ustavení vaše, a vy jste, jenž se spravedliví fol. 229 b. 11
161 — porodem, při porodu, po porodu až do smrti, a že jí učinil Bůh veliké věci, v syna svého zasloužení, tak že na posledy přijal jí v odpočinutí věčné. Také i to: že o svátostech středmě podle víry písem svatých, a ne podle mnišských myšlenek, a lidských nálezkův smyšlejí. Také že té pravdy, dle níž žádný hodně nepožívá svátosti, a bez níž mylně k naději sklamávající se požívají, neskládají mylně v svátostech bytně, jako ducha sv. křtu, jímž se duše čistí, duchovního těla a krve Boží, požívaní milosti a pravdy vlité. Těch věcí má člověk prvé skrze víru v Ježíše Krista v duši dojíti, a v nich základ míti, i důvod jistý, jináč ne- hodný; neb bez víry té, jenž očišťuje, a spravedliva i spasena činí, nelze se líbiti Bohu, a bez lásky té, jenž s Kristem a s oudy jeho spojuje, nic platno není. Ale v svátostech sklá- dají pravdu svrchu jmenovanou, posvátně a mocně, k ozná- mení i ku pojištění, že jí Pán Kristus zasloužil, Bůh otec z milosti skrze ducha sv. dar víry a lásky dal, a věrný v duši že jí má a jí užívá, aby té naděje k upokojení svědomí v po- slušenství Krista požíval. Také, že kněží svátostem neslouží, ani z nich služby Boží k dívaní, k poklonám, k modlitbám v místech nákladných, ozdobných, s obtížením lidským, s roztržkou, s překážkami na mnohých místech, oltářích sloužicích, a sami proti ustavení Krista umyslu přijímajících etc. nečiní, ale svátostmi zřízeně i počestně na místě Krista a církve, lidu věrnému k pravdě svrchu jmenované slouží. Také, že svátosti některé opětují, ne z potupy kněží, ani na potupu, než pro nedostatek při ních, ten aby byl doplněn, proč byly Pánem Kristem zřízeny a ustaveny. Také i to mě drží, že lidé k svátostem se nedopouštějí, leč v pravdě v na- ději došlí, a umluvu s Bohem a s církví učiní pravdu vyznajíc a k ní se přiznajíc, a přisvědčiv slib učiní s pomocí Boží v ní přiď nač přiď státi do smrti. Také i to, že kdožby smlouvu tu zrušil, a pokání by pravého nečinil, takovému neslouží. Také, že hříšnými nepohrzejí, ale ku pokání vedou zří- zeně; nejprv k skroušenému srdci, a k duchu zarmoucenému a poníženému, potom z přičiny soudu připadlém, učinění pří- sudku, neb odsudku učinění, k oznámení vinny, neb rady dání, k bázni neb k studu, neb k výstraze, k nenavracování sloužení, k zpovědi vedou, i k činění dostatečnému, což za radu uži- tečnou padlému dáno. Také, že ustaveními mnohými neobtěžují lidí, ani v nich zakládají, aby neodvedli jich od spravedlnosti i ospravedlno- vání z víry, i ostříhání přikázaní Božích, a v svod a oklamání neuvedli, aby se na nich nenaplnilo to: Lid tento ústy přibli- žuje se, a rty svými ctí mne, ale srdce jeho daleko jest ode mne a báli sou se mne bázní lidskou a učeními. A opět: Rušíte Boží přikázaní pro ustavení vaše, a vy jste, jenž se spravedliví fol. 229 b. 11
Strana 162
162 — fol. 230 a. činíte před lidmi, ale Bůh zná srdce vaše; a zasse ustavení Krista Ježíše, a první církví i věrných vůdcí, v jich smyslu a umyslu, pokudž uptati se mohou, že slouží, neb zachovávají v pravdě nadepsané, neopouštějí, tolik rozdíl kladou mezi zá- kladnými věcmi a služebnými, mezi Božskými a lidskými, a řád pravý ku poznání jich. Také že při ustaveních některých žádne různice činiti nechtí, ač již pak mnozí zle požívají, kdež jediné mohou umy- slem přímým bez modloslužby, a bez mylné naděje zachovávány býti a k dobrému obráceny, jako sou postové svátkové etc. Než těch se na prosto varují, jenž bez modlosloužení a marného náboženství a mylné naděje zachovány nemohou býti, by pak i trpěti měli. Také, že lidí netroštují čistěním svého svědomí, než v Kristu Ježíši, v studnici plné milosti a pravdy, a v skale tvrdé, bité umučením až k smrti, z níž přeštědrá krev s vodou k očištění hříchův, k posvěcení, k dokonání a otevření brány království vyšla, ani skrze jiný prvotní prostředek umluvy Boží, než dojíti 1) v srdce a v mysl zákonův, jenž sou víra, láska a naděje; a z toho skrze poslušenství slova pravdy, aneb pokání pravé, modlitby, skutky milosrdné, duchovní i tělesné, podle písem jistých svatých, aby lid nespolehal na jiném básnivém čištění, než toho pilen byl, jistého zde dojíti; nade všecky pak ty věci nalezl sem to, což mě velmi drží v jednotě té, vyznání víry pravé, křesťanské, obecné, v písmě sv. a v člancích víry zavřené; druhé nalezl sem smysl pravý té víry, při spasení obecném zřízené; třetí, službu i pomoc i zprávu sobě i zachování v té víře, nalezl sem k naději věčného života. A tak krátce, já na- lezl sem k potřebě mé to, proč církev se všemi služebnostmi zřízená neváže při tom mnohých nedostatkův, při zprávcích nebo poddaných, bez nichž církev Krista Ježíše nikdy čistá nebyla; a ovšem tato částka v tomto času nebezpečném, svodu a oklamání při všech věcech plném; a však já se znaje, že bez nedostatkův nejsem, než ustavičně skrze pokornou víru, v lásce, v srdci skroušeném, potřebuji s věrnými říkati: Odpust nám hříchy naše etc. Tou příčinou pro svou potřebu snáším to, čímž já mohu v pravdě v jednotě státi, i zachován býti, ani roztržek těch, jenž nebeskou jednotu chtí míti, následuje, neb i to sem od nich slýchal, by toliko to v Římské církvi najíti mohli, skrze což se k pravdě slouží, k svědomí dobrému, že žádní hříchové lidu, ani nedostatkové kněžští, neodloučiliby od poslušenství jejího. A abych to oznámil, čeho sem došel při vyznání víry, i smyslu spasení, i služeb téhož. Nejprv napíši o spasení, z čeho a skrze co se dojíti jeho věří, a svědčí v naději; a že víra jest základ toho spasení v Kristu a v církvi ne oustní toliko, ale srdečná, kterouž takto srdcem věříce, usty vyzná- vají. Věřili sme, věříme, věřiti míníme, s pomocí Boží do smrti, 1) За отимъ словомъ въ копіи Земскаго архива многоточія.
162 — fol. 230 a. činíte před lidmi, ale Bůh zná srdce vaše; a zasse ustavení Krista Ježíše, a první církví i věrných vůdcí, v jich smyslu a umyslu, pokudž uptati se mohou, že slouží, neb zachovávají v pravdě nadepsané, neopouštějí, tolik rozdíl kladou mezi zá- kladnými věcmi a služebnými, mezi Božskými a lidskými, a řád pravý ku poznání jich. Také že při ustaveních některých žádne různice činiti nechtí, ač již pak mnozí zle požívají, kdež jediné mohou umy- slem přímým bez modloslužby, a bez mylné naděje zachovávány býti a k dobrému obráceny, jako sou postové svátkové etc. Než těch se na prosto varují, jenž bez modlosloužení a marného náboženství a mylné naděje zachovány nemohou býti, by pak i trpěti měli. Také, že lidí netroštují čistěním svého svědomí, než v Kristu Ježíši, v studnici plné milosti a pravdy, a v skale tvrdé, bité umučením až k smrti, z níž přeštědrá krev s vodou k očištění hříchův, k posvěcení, k dokonání a otevření brány království vyšla, ani skrze jiný prvotní prostředek umluvy Boží, než dojíti 1) v srdce a v mysl zákonův, jenž sou víra, láska a naděje; a z toho skrze poslušenství slova pravdy, aneb pokání pravé, modlitby, skutky milosrdné, duchovní i tělesné, podle písem jistých svatých, aby lid nespolehal na jiném básnivém čištění, než toho pilen byl, jistého zde dojíti; nade všecky pak ty věci nalezl sem to, což mě velmi drží v jednotě té, vyznání víry pravé, křesťanské, obecné, v písmě sv. a v člancích víry zavřené; druhé nalezl sem smysl pravý té víry, při spasení obecném zřízené; třetí, službu i pomoc i zprávu sobě i zachování v té víře, nalezl sem k naději věčného života. A tak krátce, já na- lezl sem k potřebě mé to, proč církev se všemi služebnostmi zřízená neváže při tom mnohých nedostatkův, při zprávcích nebo poddaných, bez nichž církev Krista Ježíše nikdy čistá nebyla; a ovšem tato částka v tomto času nebezpečném, svodu a oklamání při všech věcech plném; a však já se znaje, že bez nedostatkův nejsem, než ustavičně skrze pokornou víru, v lásce, v srdci skroušeném, potřebuji s věrnými říkati: Odpust nám hříchy naše etc. Tou příčinou pro svou potřebu snáším to, čímž já mohu v pravdě v jednotě státi, i zachován býti, ani roztržek těch, jenž nebeskou jednotu chtí míti, následuje, neb i to sem od nich slýchal, by toliko to v Římské církvi najíti mohli, skrze což se k pravdě slouží, k svědomí dobrému, že žádní hříchové lidu, ani nedostatkové kněžští, neodloučiliby od poslušenství jejího. A abych to oznámil, čeho sem došel při vyznání víry, i smyslu spasení, i služeb téhož. Nejprv napíši o spasení, z čeho a skrze co se dojíti jeho věří, a svědčí v naději; a že víra jest základ toho spasení v Kristu a v církvi ne oustní toliko, ale srdečná, kterouž takto srdcem věříce, usty vyzná- vají. Věřili sme, věříme, věřiti míníme, s pomocí Boží do smrti, 1) За отимъ словомъ въ копіи Земскаго архива многоточія.
Strana 163
163 — všelikou pravdu víry, duchem sv. zjevenou, k spasení, zvlášť tohoto času potřebnou v písmích svatých v pravém rozumu téhož ducha pravdy míněnou, a v Credě apoštolské summou shromážděnou, a od první církve svaté skutečně ostříhanou, mocí, divy, zázraky stvrzenou, potom sněmem Nycenským, po- tom od Athanazya, biskupa, proti kacýřům vysvětlenou, a mno- hými spisy věrných vykládačů písem svatých učenou, z kteréžto víry obecné věřili sme, věříme, i věřiti s pomocí Boží do smrti míníme, v Boha všemohůcího, trojího v osobách, otce, syna, ducha sv., jediného v podstatě Božství, vší chvály, pocty i mi- lování hodného; a to pro tři skutky jeho, a mezi všemi nej- znamenitější, a jemu samému a žádnému jinému přislušné; první vyvedení z ničehéhož všeho stvoření, řízení, i v bytu zachování; druhý člověku zatracenému hodně spasení připravení, třetí toho spasení v účastnost dání. Z kteréžto víry věříme o Bohu otci, Bohu otci i v Boha otce. O Bohu otci věříme, že jednoro- zeného syna věčně rodí, a že stvořil mocně nebe i zemi, i všecky věci vidědlné i nevydědlné (sic), nebeské i zemské, a že padlému člověku od spravedlnosti života milosti i slávy uložil, i zaslíbil pomoci, skrze dání syna svého na vykoupení a spravedlnosti i spasení připravení; a to aby oznámil i příčinu pádu, i při ní svou milost a pravdu, budoucí, zvolil sobě Abraháma i sýmě (sic), jeho, sliby dal. Potom zákon spravedlnosti s soudy a s obětmi oznamuje, tudy budoucí v Kristu opravení, ospravedlnění i do- konání, kterýžto naplnil potom, dav syna na svět, aby pravdu milosti i spravedlnosti způsobil, jenž sám zvoluje z milosti přitrhuje i dává synu, kohož ráči spasiti. Věříme Bohu otci, když svědectví jeho věříc uplně, při svrchu položených pravdách víry, a zvláště při synu jeho a způ- sobu milosti jeho, k spasení našému, a při přikázaních jeho etc., že věrná a pravá sou svědectví jeho. Věříme v Boha otce, když jej znajíc Bohem všemohůcím, stvořitelem svým, ve všem věříce, milují i skutečně podle moci a známosti přikázaní ostříhají. Dále: O Pánu Kristu, Pánu Kristu, i v Pána Krista; z též víry věří, o Panu Kristu mou- drosti věčné, že jest pravý, jediný Bůh, rovný v Božství s otcem i s duchem sv., v moci, v moudrosti i v dobrotě, a že jest věčný život; a že se věčně rodí z otce svého, a skrze něho vše učiněno, kterýžto podle zaslíbení svého, že se nám dá, aby z rukou nepřátel vykoupil, a spasení opatřil, ráčil s nebe osobně na svět zstoupiti bez proměny místa, a zůstávaje, což byl, ráčil přijíti což nebyl, vtěliv se duchem svatým, v životě panny přirození lidské, v osobné spojení, aby byl Bůh a člověk, jediný Kristus Ježíš, pravý prostředník, svatý, nevinný, odlou- čený od hříšníkův učiněný, vyšší nebes, hodný, aby byl obětí za hříchy všeho lidu. Narodil se z Marie panny bez poškvrny, čitedlnou pokutu, strastnou na se za nás přijav, živ byl ctnostně; chudobu převyssokou a nepohodlé podstupoval; a když měl třidceti let, pokřtěn od Jana, aby jeho svědectví o sobě potvrdil a jemu oznámen byl; veden duchem sv. na poušť, aby svou fol. 230 b.
163 — všelikou pravdu víry, duchem sv. zjevenou, k spasení, zvlášť tohoto času potřebnou v písmích svatých v pravém rozumu téhož ducha pravdy míněnou, a v Credě apoštolské summou shromážděnou, a od první církve svaté skutečně ostříhanou, mocí, divy, zázraky stvrzenou, potom sněmem Nycenským, po- tom od Athanazya, biskupa, proti kacýřům vysvětlenou, a mno- hými spisy věrných vykládačů písem svatých učenou, z kteréžto víry obecné věřili sme, věříme, i věřiti s pomocí Boží do smrti míníme, v Boha všemohůcího, trojího v osobách, otce, syna, ducha sv., jediného v podstatě Božství, vší chvály, pocty i mi- lování hodného; a to pro tři skutky jeho, a mezi všemi nej- znamenitější, a jemu samému a žádnému jinému přislušné; první vyvedení z ničehéhož všeho stvoření, řízení, i v bytu zachování; druhý člověku zatracenému hodně spasení připravení, třetí toho spasení v účastnost dání. Z kteréžto víry věříme o Bohu otci, Bohu otci i v Boha otce. O Bohu otci věříme, že jednoro- zeného syna věčně rodí, a že stvořil mocně nebe i zemi, i všecky věci vidědlné i nevydědlné (sic), nebeské i zemské, a že padlému člověku od spravedlnosti života milosti i slávy uložil, i zaslíbil pomoci, skrze dání syna svého na vykoupení a spravedlnosti i spasení připravení; a to aby oznámil i příčinu pádu, i při ní svou milost a pravdu, budoucí, zvolil sobě Abraháma i sýmě (sic), jeho, sliby dal. Potom zákon spravedlnosti s soudy a s obětmi oznamuje, tudy budoucí v Kristu opravení, ospravedlnění i do- konání, kterýžto naplnil potom, dav syna na svět, aby pravdu milosti i spravedlnosti způsobil, jenž sám zvoluje z milosti přitrhuje i dává synu, kohož ráči spasiti. Věříme Bohu otci, když svědectví jeho věříc uplně, při svrchu položených pravdách víry, a zvláště při synu jeho a způ- sobu milosti jeho, k spasení našému, a při přikázaních jeho etc., že věrná a pravá sou svědectví jeho. Věříme v Boha otce, když jej znajíc Bohem všemohůcím, stvořitelem svým, ve všem věříce, milují i skutečně podle moci a známosti přikázaní ostříhají. Dále: O Pánu Kristu, Pánu Kristu, i v Pána Krista; z též víry věří, o Panu Kristu mou- drosti věčné, že jest pravý, jediný Bůh, rovný v Božství s otcem i s duchem sv., v moci, v moudrosti i v dobrotě, a že jest věčný život; a že se věčně rodí z otce svého, a skrze něho vše učiněno, kterýžto podle zaslíbení svého, že se nám dá, aby z rukou nepřátel vykoupil, a spasení opatřil, ráčil s nebe osobně na svět zstoupiti bez proměny místa, a zůstávaje, což byl, ráčil přijíti což nebyl, vtěliv se duchem svatým, v životě panny přirození lidské, v osobné spojení, aby byl Bůh a člověk, jediný Kristus Ježíš, pravý prostředník, svatý, nevinný, odlou- čený od hříšníkův učiněný, vyšší nebes, hodný, aby byl obětí za hříchy všeho lidu. Narodil se z Marie panny bez poškvrny, čitedlnou pokutu, strastnou na se za nás přijav, živ byl ctnostně; chudobu převyssokou a nepohodlé podstupoval; a když měl třidceti let, pokřtěn od Jana, aby jeho svědectví o sobě potvrdil a jemu oznámen byl; veden duchem sv. na poušť, aby svou fol. 230 b.
Strana 164
— 164 fol. 231 a. nepřemoženou stálost a naše vykoupení, a způsob k přemahání ďábla ukázal; navrativ se zvěstoval milost zaslíbenou, králov- ství Božího přítomnou, učil hojnější spravedlnost při Božích přikázaních, kterouž zrušili mistři a zákonníci, bez níž žadný spasen býti nemůž, kázal pokání a víru, divy a zázraky po- tvrzoval, povolával k víře a k následování sebe; a když měl třidceti let a tři, bral se k způsobení spasení našeho skrze umu- čení a smrti podstoupení i krve vylití, aby tudy pád Adama i strátu všeho dobrého opravil, vyplatil a nalezl, a spravedlnost i ospravedlnění zjednal, očištění odpuštění i všelikou potřeb- nou milost a pravdu k spasení dostatečnou způsobil a dokonal, a po práci v hrob vložen; třetí den vstal z mrtvých pro uká- zaní naděje naší budoucího vzkříšení, i života obnoveného na- šého i života ctného. Vstoupil na nebesa pro naději naší, i vjíti za ním, jenž začal nám cestu novou, všed sám na samo nebe, osobně sedě na pravici moci Boží, velebnosti, na vyssosti, totiž v nejdůstojnějším, nejvyšším, nejbližším místě božství, cti a slávy jeho, aby byl přistojící biskup svou obětí vezdejší, tváři Boží, vždycky živ jsa, věčně kněžství maje orodojval, přimlouval se za věrné; a všelikou milost a pravdu, zasloužilou Božskou mocí jsa v církvi přitomný působil, a aby žádost naši zbu- zoval, vzhůru i mysl tahl v nebe, a aby tu celý a pravý Kristus, všelikým jazykem a ne jinde vyznáván byl, i všelikým kolenem ctěn byl, do níž nebudou položeni nepřátele podnož noh jeho; potom zstoupí soudit živých i mrtvých. Věří Kristu, když všechny řeči čtení jeho, zvlášť přikazující za věrné a pravé a věčného života mají. Veří v Krista, když jeho znajíc svého Boha a spasitele milují, všem jeho řečem věříc, jich s pomocí jeho ostříhají, a s věrnými oudy jeho, u víře a v lásce se spo- jují. Též věří o duchu svatém, že jest jediný, pravý Bůh s otcem i s synem, toliko rozdílný pocházením, od obého, také že v něm sou všecky věci stvořeny, v bytu trvají, a skrze něj a jeho dary každý k učastnosti zasloužení Krista Ježíše, ku poznání, i k milo- vání, k moci i k celému spasení přichazí, jím církev svatá v Kristu se zplozuje, obmývá, očišťuje, spravedlivá bývá, osvě- cuje se, řídí, zpravuje, moc užitečnou přijímá, shromážďuje, jím písma svatá vdechnutá sou, jím se rozumějí, neb on jich vrátným jest, jím oudové v církvi spojení své mají, od něho darové k zprávě potřební pocházejí i jiné mnohé věci se pů- sobí, jedním a týmž duchem svatým k věčnému životu. Věří duchu sv. když písmom svatým neb poslom Božím věří. Věří v ducha sv., když milostí milování a lásky dojdouc, chodí v tom, v ostříhaní výmluvností Božských se všemi věrnými, v pospolnosti víry a pravdy. Z této pak víry pravd nevidělých, toto k spasení člověku rozumu došlému na prosto za potřebné prvotně býti oznamují. Nejprv přikazanou spravedlnost starou, v dessiti slovích poznati k životu věčnému, od věčnosti zříze- nou, podle toho: Chcešli do života, zachovej přikázaní, a kdož zrušilby jedno z nejmenších etc. a nebudeli hojnější sprave- dlnost etc.; a při té spravedlnosti poznati pád Adamův a za-
— 164 fol. 231 a. nepřemoženou stálost a naše vykoupení, a způsob k přemahání ďábla ukázal; navrativ se zvěstoval milost zaslíbenou, králov- ství Božího přítomnou, učil hojnější spravedlnost při Božích přikázaních, kterouž zrušili mistři a zákonníci, bez níž žadný spasen býti nemůž, kázal pokání a víru, divy a zázraky po- tvrzoval, povolával k víře a k následování sebe; a když měl třidceti let a tři, bral se k způsobení spasení našeho skrze umu- čení a smrti podstoupení i krve vylití, aby tudy pád Adama i strátu všeho dobrého opravil, vyplatil a nalezl, a spravedlnost i ospravedlnění zjednal, očištění odpuštění i všelikou potřeb- nou milost a pravdu k spasení dostatečnou způsobil a dokonal, a po práci v hrob vložen; třetí den vstal z mrtvých pro uká- zaní naděje naší budoucího vzkříšení, i života obnoveného na- šého i života ctného. Vstoupil na nebesa pro naději naší, i vjíti za ním, jenž začal nám cestu novou, všed sám na samo nebe, osobně sedě na pravici moci Boží, velebnosti, na vyssosti, totiž v nejdůstojnějším, nejvyšším, nejbližším místě božství, cti a slávy jeho, aby byl přistojící biskup svou obětí vezdejší, tváři Boží, vždycky živ jsa, věčně kněžství maje orodojval, přimlouval se za věrné; a všelikou milost a pravdu, zasloužilou Božskou mocí jsa v církvi přitomný působil, a aby žádost naši zbu- zoval, vzhůru i mysl tahl v nebe, a aby tu celý a pravý Kristus, všelikým jazykem a ne jinde vyznáván byl, i všelikým kolenem ctěn byl, do níž nebudou položeni nepřátele podnož noh jeho; potom zstoupí soudit živých i mrtvých. Věří Kristu, když všechny řeči čtení jeho, zvlášť přikazující za věrné a pravé a věčného života mají. Veří v Krista, když jeho znajíc svého Boha a spasitele milují, všem jeho řečem věříc, jich s pomocí jeho ostříhají, a s věrnými oudy jeho, u víře a v lásce se spo- jují. Též věří o duchu svatém, že jest jediný, pravý Bůh s otcem i s synem, toliko rozdílný pocházením, od obého, také že v něm sou všecky věci stvořeny, v bytu trvají, a skrze něj a jeho dary každý k učastnosti zasloužení Krista Ježíše, ku poznání, i k milo- vání, k moci i k celému spasení přichazí, jím církev svatá v Kristu se zplozuje, obmývá, očišťuje, spravedlivá bývá, osvě- cuje se, řídí, zpravuje, moc užitečnou přijímá, shromážďuje, jím písma svatá vdechnutá sou, jím se rozumějí, neb on jich vrátným jest, jím oudové v církvi spojení své mají, od něho darové k zprávě potřební pocházejí i jiné mnohé věci se pů- sobí, jedním a týmž duchem svatým k věčnému životu. Věří duchu sv. když písmom svatým neb poslom Božím věří. Věří v ducha sv., když milostí milování a lásky dojdouc, chodí v tom, v ostříhaní výmluvností Božských se všemi věrnými, v pospolnosti víry a pravdy. Z této pak víry pravd nevidělých, toto k spasení člověku rozumu došlému na prosto za potřebné prvotně býti oznamují. Nejprv přikazanou spravedlnost starou, v dessiti slovích poznati k životu věčnému, od věčnosti zříze- nou, podle toho: Chcešli do života, zachovej přikázaní, a kdož zrušilby jedno z nejmenších etc. a nebudeli hojnější sprave- dlnost etc.; a při té spravedlnosti poznati pád Adamův a za-
Strana 165
165 vedení, pád lidského pokolení, a z toho zlého oučastnost na všechny lidi, z níž se každý počíná i rodí, syn zatracení a hněvu Božího, z něhož žádný sebou vyjíti nemůž, ani se vysloužiti, neb odčiniti. Druhé poznati potřebí spravedlnost Kristem za- sloužilou, v jeho umučeném těle, a milost i pravdu, v jeho vylité krví připravenou, a k dání i k poživáni hotovou, a velmi vděčnu a žádostivu toho býti. Třetí znáti, že účastnosti té milosti a spravedlnosti i spasení v Kristu připraveného, žádný dojíti nemůž žádnými skutky ani pokáními, ani snažností; ani z lidí kdo můž komu dáti skrze jakékoli věci, i než z pouhé milosti Boží, a z navštivení a obdarování ducha sv. skrze dar víry, kteráž obživuje, obnovuje, spravedliva činí, očištuje, zplo- zuje, opravuje, tím, což syn Boží zasloužil, a dává spravedlnost přikázanou, v mysl, v umysl i u vůli k ostříhaní. Ctvrté znáti, že v té spravedlnosti máli státi líbezně Bohu, aby v něm známa byla i zachovávána, musí ctnostný život vesti, hříchův smrtedlných se varovati, nedostatky své opravovati, duchem živ býti a ospra- vedlňování mnohého v církvi svaté, v Kristu požívati. To z pod- staty víry křesťanské drží býti k spasení, aby to poznaje došel, a v tom setrval do smrti. fol. 231 b. O církvi svaté. Z též pak víry věří i o církvi svaté, obecné, a to slovo církev že jest slovo slovanské, vykládají tolikéž zníti jako: se- brání, svolání, neb shromáždění lidí. Dvoje pak sebrání nalé- zati se praví: Jedno Boží aneb Krista Ježíše neb ducha sv.; druhé dáblovo neb Antikristovo. A to Pán vyznamenal pod semenem dobrým a koukolem, a oboje ta církev dělí se na dvě částky, s strany podstaty a s strany služby, na obecnou a na obláštní; a aby mýlka nebyla, co jest církev svatá s strany podstaty, sluší znamenati, co nazívají (sic) za církev svatou pod- statnou, že to bez čehož žádný nikdy nebyl spasen, ani co bez toho mohl Bohu milého a sobě spasitedlného, jako milost Boží, zasloužení Krista Ježíše, i obdarování ducha sv. dary vzácná činícími, aneb jinými slovy, ale táž pravda jest z víry živé v Krista Ježíše, v duchu svatém, odpuštění hříchův, a nevažení i nepočítaní, k vinně ani ku pomstě, a nevinnosti navrácení a spravedlnosti, tak aby byl člověk ten u Boha z milosti v Kristu za nevinného a spravedlivého přijat, milován darmo, a aby se zalíbilo Bohu jemu i život věčný dáti. To první částka spravedlnosti z víry Ježíše Krista. Druhá jest zákonův Božích v srdce dání, jenž sou víra, láska a naděje, z níž ostříhaní z milosti přikázané spravedlnosti pochodí, aneb ji- nými slovy totéž. Jsou Boží přikázaní, v srdce v mysl, v péči etc. daná, aby bez bázni služebné, z víry a z milování je činiti mohl; aneb opět jináč: Jest vůle dobrá, milostí Boží opravená a mocí jeho ustavená, jíž chce všemu věřiti sprostně, což Bůh chce věřeno míti, a chce věrně činiti, co Bůh chce
165 vedení, pád lidského pokolení, a z toho zlého oučastnost na všechny lidi, z níž se každý počíná i rodí, syn zatracení a hněvu Božího, z něhož žádný sebou vyjíti nemůž, ani se vysloužiti, neb odčiniti. Druhé poznati potřebí spravedlnost Kristem za- sloužilou, v jeho umučeném těle, a milost i pravdu, v jeho vylité krví připravenou, a k dání i k poživáni hotovou, a velmi vděčnu a žádostivu toho býti. Třetí znáti, že účastnosti té milosti a spravedlnosti i spasení v Kristu připraveného, žádný dojíti nemůž žádnými skutky ani pokáními, ani snažností; ani z lidí kdo můž komu dáti skrze jakékoli věci, i než z pouhé milosti Boží, a z navštivení a obdarování ducha sv. skrze dar víry, kteráž obživuje, obnovuje, spravedliva činí, očištuje, zplo- zuje, opravuje, tím, což syn Boží zasloužil, a dává spravedlnost přikázanou, v mysl, v umysl i u vůli k ostříhaní. Ctvrté znáti, že v té spravedlnosti máli státi líbezně Bohu, aby v něm známa byla i zachovávána, musí ctnostný život vesti, hříchův smrtedlných se varovati, nedostatky své opravovati, duchem živ býti a ospra- vedlňování mnohého v církvi svaté, v Kristu požívati. To z pod- staty víry křesťanské drží býti k spasení, aby to poznaje došel, a v tom setrval do smrti. fol. 231 b. O církvi svaté. Z též pak víry věří i o církvi svaté, obecné, a to slovo církev že jest slovo slovanské, vykládají tolikéž zníti jako: se- brání, svolání, neb shromáždění lidí. Dvoje pak sebrání nalé- zati se praví: Jedno Boží aneb Krista Ježíše neb ducha sv.; druhé dáblovo neb Antikristovo. A to Pán vyznamenal pod semenem dobrým a koukolem, a oboje ta církev dělí se na dvě částky, s strany podstaty a s strany služby, na obecnou a na obláštní; a aby mýlka nebyla, co jest církev svatá s strany podstaty, sluší znamenati, co nazívají (sic) za církev svatou pod- statnou, že to bez čehož žádný nikdy nebyl spasen, ani co bez toho mohl Bohu milého a sobě spasitedlného, jako milost Boží, zasloužení Krista Ježíše, i obdarování ducha sv. dary vzácná činícími, aneb jinými slovy, ale táž pravda jest z víry živé v Krista Ježíše, v duchu svatém, odpuštění hříchův, a nevažení i nepočítaní, k vinně ani ku pomstě, a nevinnosti navrácení a spravedlnosti, tak aby byl člověk ten u Boha z milosti v Kristu za nevinného a spravedlivého přijat, milován darmo, a aby se zalíbilo Bohu jemu i život věčný dáti. To první částka spravedlnosti z víry Ježíše Krista. Druhá jest zákonův Božích v srdce dání, jenž sou víra, láska a naděje, z níž ostříhaní z milosti přikázané spravedlnosti pochodí, aneb ji- nými slovy totéž. Jsou Boží přikázaní, v srdce v mysl, v péči etc. daná, aby bez bázni služebné, z víry a z milování je činiti mohl; aneb opět jináč: Jest vůle dobrá, milostí Boží opravená a mocí jeho ustavená, jíž chce všemu věřiti sprostně, což Bůh chce věřeno míti, a chce věrně činiti, co Bůh chce
Strana 166
— 166 — fol. 232 b. činěno míti. Tať jest pravda na prosto podstatná, všech skut- kův dobrých, neb ctností i všech služebností, i vší církve svaté, a na prosto prvotně samu svatou církev, totiž čistou, oddanou i stálou činí, v Kristu Ježíši, a kdož v učastnosti toho nebude, nemůž spasen býti. Protož z strany té pravdy základné církev svatou obecnou nazívají (sic) býti všechny vyvolené, ospravedl- něné, povolané v Kristu duchem svatým z milosti k slávě věčné, kteréžto sobě Bůh vybírá ze všelikého národu, jazyku, poko- lení, věku, stavu, řádu, povahy, od počátku až do skonání světa, jichžto osoby, jména, počet, sám ten, jenž vyvoluje, zná. A tuto církev jako choť svou, zamiloval Pán Ježíš, s ní se spojiv, přijetím přirození jejího, vydal sebe samého svým ži- votem v ruce hříšných na smrt, a na prolévaní krve, aby jí posvětil, očišťuje ji koupelem vody, v slovu života, aby sobě vydal slavnou církev, nemající vráskův, hříchův smrtedlných, ani poškvrny bludův škodlivých, ani co mrzutého, ale aby byla svatá a nepoškvrněná. Audy té církve svaté nazval ovcemi svými, jichž žádný z rukou jeho nevytrhne, jenž následují jeho, a on dává jim věčný život. Ano nazval i syny Božími sv. Jan, aby pry syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno a dal jim moc, aby syny Božími byli; též i bratřím etc. A této církve jména napsána jsou v nebesích. A této církve obecné z strany podstaty, žádný čas obláštní (sic), ani místo, ani zákon, ovšem nějaká částka světa, aneb shromáždění nějaké obklíčiti nemohlo, ani můž, a pro tuto církev vše vlastně způsobeno i dáno, způ- sobuje se i dává; a tato církev obecná samou věrou spatřuje se všechna, a samou nadějí v oudech některých vidí se. A ta církev svatá dělí se na tři částky, na předešlou aneb svítězilou, přítomnou a na budoucí. Předešlá sou všichni vyvolení, před- zvědění milostí Boží, v Kristu a svého obživení i ospravedlnění skrze ducha sv. došlí; a o této částce Apoštol dí: Přistoupili ste k církvi prvotních, a k městu Boha živého, Jeruzalému. A tato částka církve svaté na čtyři částky dělí se: 1 na částku za zákona přirozeného, 2 na částku zákona psaného, 3 na částku zákona milosti, 4 a na částku zjevného a velikého Anti- krista přišlého, pod týž zákon milosti. Přítomná pak církev svatá obecná, s strany podstaty, jsou nynějšího času všichni vyvolení, po všem světě rozprostření, jichžto počet, osoby, jména i místa sám ten, jenž spravedlivy činí, zná. Kteréžto častky obecné, žádné shromáždění obláštní, pod jménem křesťanským samo z strany služebností, zdržeti a zavříti nemůže, jejížto oudové rozprostříni sou pod věrou křesťanského náboženství, víc a méně, podle toho, jakž víra křesťanská víc a méně v pravdě kde se nalezá. Budoucí pak částka církve svaté, obecné, z strany podstatné pravdy, jsou vyvolení všichni, jenž přijíti mají na svět ze všelikého národu, jazyku, a pokolení v pravdě Krista Ježíše, po jejímžto posledním oudu skonání světa a soud nastane. fol. 232 a.
— 166 — fol. 232 b. činěno míti. Tať jest pravda na prosto podstatná, všech skut- kův dobrých, neb ctností i všech služebností, i vší církve svaté, a na prosto prvotně samu svatou církev, totiž čistou, oddanou i stálou činí, v Kristu Ježíši, a kdož v učastnosti toho nebude, nemůž spasen býti. Protož z strany té pravdy základné církev svatou obecnou nazívají (sic) býti všechny vyvolené, ospravedl- něné, povolané v Kristu duchem svatým z milosti k slávě věčné, kteréžto sobě Bůh vybírá ze všelikého národu, jazyku, poko- lení, věku, stavu, řádu, povahy, od počátku až do skonání světa, jichžto osoby, jména, počet, sám ten, jenž vyvoluje, zná. A tuto církev jako choť svou, zamiloval Pán Ježíš, s ní se spojiv, přijetím přirození jejího, vydal sebe samého svým ži- votem v ruce hříšných na smrt, a na prolévaní krve, aby jí posvětil, očišťuje ji koupelem vody, v slovu života, aby sobě vydal slavnou církev, nemající vráskův, hříchův smrtedlných, ani poškvrny bludův škodlivých, ani co mrzutého, ale aby byla svatá a nepoškvrněná. Audy té církve svaté nazval ovcemi svými, jichž žádný z rukou jeho nevytrhne, jenž následují jeho, a on dává jim věčný život. Ano nazval i syny Božími sv. Jan, aby pry syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno a dal jim moc, aby syny Božími byli; též i bratřím etc. A této církve jména napsána jsou v nebesích. A této církve obecné z strany podstaty, žádný čas obláštní (sic), ani místo, ani zákon, ovšem nějaká částka světa, aneb shromáždění nějaké obklíčiti nemohlo, ani můž, a pro tuto církev vše vlastně způsobeno i dáno, způ- sobuje se i dává; a tato církev obecná samou věrou spatřuje se všechna, a samou nadějí v oudech některých vidí se. A ta církev svatá dělí se na tři částky, na předešlou aneb svítězilou, přítomnou a na budoucí. Předešlá sou všichni vyvolení, před- zvědění milostí Boží, v Kristu a svého obživení i ospravedlnění skrze ducha sv. došlí; a o této částce Apoštol dí: Přistoupili ste k církvi prvotních, a k městu Boha živého, Jeruzalému. A tato částka církve svaté na čtyři částky dělí se: 1 na částku za zákona přirozeného, 2 na částku zákona psaného, 3 na částku zákona milosti, 4 a na částku zjevného a velikého Anti- krista přišlého, pod týž zákon milosti. Přítomná pak církev svatá obecná, s strany podstaty, jsou nynějšího času všichni vyvolení, po všem světě rozprostření, jichžto počet, osoby, jména i místa sám ten, jenž spravedlivy činí, zná. Kteréžto častky obecné, žádné shromáždění obláštní, pod jménem křesťanským samo z strany služebností, zdržeti a zavříti nemůže, jejížto oudové rozprostříni sou pod věrou křesťanského náboženství, víc a méně, podle toho, jakž víra křesťanská víc a méně v pravdě kde se nalezá. Budoucí pak částka církve svaté, obecné, z strany podstatné pravdy, jsou vyvolení všichni, jenž přijíti mají na svět ze všelikého národu, jazyku, a pokolení v pravdě Krista Ježíše, po jejímžto posledním oudu skonání světa a soud nastane. fol. 232 a.
Strana 167
— 167 — Církev svatá z strany služebné pravdy. Dřív než se napíše co by byla církev, strany služebnosti, sluší oznámiti, co nazývají býti služebnostmi. Služebné věci sou tyto: Shromáždění společné zpravcův i lidu, ouředníci v řádu postavení neb slouhy, služebnosti slova, svátosti, řádové, oby- čejové etc., tovarystva v pospolnostech, a vše, což se v tom zavírá, proč církev svatá strany služebných pravd, jest počet všech sluh věrných a pravých, od Boha duchem jeho posla- ných, se všemi služebnostmi, všech časův i zákonův, k vůli Boží sloužících, od počátku světa až do konce; a této církve strany té obecnosti, jenž běží ve mnohých oudech, s první, žádný obláštní čas, ni zákon, ni místo nemůž zdržeti, a o této církvi svaté s strany obojí pravdy jest víra, neb při těch věcech svrchu jménovaných, když se nalezá pravda Kristem míněná, tehdy sou svaté, od nichž i církev svatá jest, jako: Když při služebnících jest umysl upřímý, smysl zdravý, život ctnostný, péče věrná; při služebnostech, jako: Učení zdravé při písmích svatých, při víře i při skutcích, při milování, při naději, ostří- haní přikázaní Božích. Aneb: Kdež sou písma svatá v smyslu, i v umyslu ducha sv., a víra křesťanská se všemi částkami pravd spasitedlných, řád a pravda mezi sluhami i mezi služebnostmi, posvátné věci v myslu (sic) i v umyslu Božském, tovaryšství ducha víry, kázeň i trestání, ctné a šlechetné obcování, pomoci duchovní, společné i časné, obyčejové dobří etc. Tyto věci, když v podstatě sou, činí církev svatou, a bez podstaty v oudech, ač sou samy v sobě svaté, však nečiní sami (sic) z sebe svaté, ani svatosti dávají, ale slouží dary svatosti i tomu, jenž přijímá, aby poznal, došel, ujištěn byl i požíval, i zachován byl; a že samy ty věci nedávají svatosti, a dosta- neli se k nim zlý, poškvrněný, poškvrní je, ukazuje Pán pod příkladem, skrze Aggea, proroka, řka: Optej se kněží na zákon, řka: Kdyby vzal člověk masso posvěcené, v podolek roucha svého, a doteklby se svrchkem jeho chleba i a neb vaření, neb vína, neb oleje, a neb všelikého pokrmu, zdali posvěceno bude? I odpověděli sou kněží a řekli: Nic. I řekl Aggeus: Dotkneli se poškvrněný na duši ze všech těch věcí, zdali poškvrněno bude? I toho Pán potvrzuje, řka: Psánoť jest, že dům můj, dům modlitebný bude, a vy ste jej učinili peleší lotrovskou. A na důvod toho, že zákonníka dík činění, vyvarování hříchův a činění dobrých skutkův neospravedlnilo, ovšem oběti a po- svátné věci židy vzácné a milé Bohu neučinily, ani svatých; neb dí Apoštol, že bez víry té, jenž čistí a spravedliva činí, nelze se líbiti Bohu, a bez lásky té, jenž s Bohem spojuje i s blížními, nic platno není; a ona kdež jest, i hříchy i bludy očistí i přikreje; příklad na zjevném hříšníku, na sv. Máři Magdaléně, na lotru. Protož služebné věci, by i svaté byly v sobě, poškvrněné církve neosvětí; církev pak strany služebných věcí, pravd obecná, zvlášť, když jest při oudech, jenž v pravdě fol. 233 a.
— 167 — Církev svatá z strany služebné pravdy. Dřív než se napíše co by byla církev, strany služebnosti, sluší oznámiti, co nazývají býti služebnostmi. Služebné věci sou tyto: Shromáždění společné zpravcův i lidu, ouředníci v řádu postavení neb slouhy, služebnosti slova, svátosti, řádové, oby- čejové etc., tovarystva v pospolnostech, a vše, což se v tom zavírá, proč církev svatá strany služebných pravd, jest počet všech sluh věrných a pravých, od Boha duchem jeho posla- ných, se všemi služebnostmi, všech časův i zákonův, k vůli Boží sloužících, od počátku světa až do konce; a této církve strany té obecnosti, jenž běží ve mnohých oudech, s první, žádný obláštní čas, ni zákon, ni místo nemůž zdržeti, a o této církvi svaté s strany obojí pravdy jest víra, neb při těch věcech svrchu jménovaných, když se nalezá pravda Kristem míněná, tehdy sou svaté, od nichž i církev svatá jest, jako: Když při služebnících jest umysl upřímý, smysl zdravý, život ctnostný, péče věrná; při služebnostech, jako: Učení zdravé při písmích svatých, při víře i při skutcích, při milování, při naději, ostří- haní přikázaní Božích. Aneb: Kdež sou písma svatá v smyslu, i v umyslu ducha sv., a víra křesťanská se všemi částkami pravd spasitedlných, řád a pravda mezi sluhami i mezi služebnostmi, posvátné věci v myslu (sic) i v umyslu Božském, tovaryšství ducha víry, kázeň i trestání, ctné a šlechetné obcování, pomoci duchovní, společné i časné, obyčejové dobří etc. Tyto věci, když v podstatě sou, činí církev svatou, a bez podstaty v oudech, ač sou samy v sobě svaté, však nečiní sami (sic) z sebe svaté, ani svatosti dávají, ale slouží dary svatosti i tomu, jenž přijímá, aby poznal, došel, ujištěn byl i požíval, i zachován byl; a že samy ty věci nedávají svatosti, a dosta- neli se k nim zlý, poškvrněný, poškvrní je, ukazuje Pán pod příkladem, skrze Aggea, proroka, řka: Optej se kněží na zákon, řka: Kdyby vzal člověk masso posvěcené, v podolek roucha svého, a doteklby se svrchkem jeho chleba i a neb vaření, neb vína, neb oleje, a neb všelikého pokrmu, zdali posvěceno bude? I odpověděli sou kněží a řekli: Nic. I řekl Aggeus: Dotkneli se poškvrněný na duši ze všech těch věcí, zdali poškvrněno bude? I toho Pán potvrzuje, řka: Psánoť jest, že dům můj, dům modlitebný bude, a vy ste jej učinili peleší lotrovskou. A na důvod toho, že zákonníka dík činění, vyvarování hříchův a činění dobrých skutkův neospravedlnilo, ovšem oběti a po- svátné věci židy vzácné a milé Bohu neučinily, ani svatých; neb dí Apoštol, že bez víry té, jenž čistí a spravedliva činí, nelze se líbiti Bohu, a bez lásky té, jenž s Bohem spojuje i s blížními, nic platno není; a ona kdež jest, i hříchy i bludy očistí i přikreje; příklad na zjevném hříšníku, na sv. Máři Magdaléně, na lotru. Protož služebné věci, by i svaté byly v sobě, poškvrněné církve neosvětí; církev pak strany služebných věcí, pravd obecná, zvlášť, když jest při oudech, jenž v pravdě fol. 233 a.
Strana 168
168 — fol. 233 b. podstaty sou, nazývá se od Pána vinnicí, kteráž révy své vy- pustila z kořene vinného, s strany podstaty oudův, od Adama, prvního ouda, strany pak služby i podstaty, od Abele, syna jeho. A tato církev strany služebných věcí můž býti lidem známa, více a méně časův zvláštních a míst, v svých oudech, ale nemůž býti známa ani vidína s strany své obecnosti, a nadto všechna ve všech oudech, jediné samému Bohu všemohůcímu. A tato církev dělí se jako i s strany bytné pravdy na předešlou, přítomnou a budoucí. Předešlá pak neb svítězilá dělí se podle podobenství o vinnici, na částku, jenž byla za zákona přirozeného, v ho- dinu první i třetí, a v času zaslíbení učiněného Abrahamovi, v hodinu šestou; a času zákona psaného, v hodinu devátou, za času příchodu syna Božího, v hodinu jedenáctou, času pak opravení církve, i zavedení i obnovení, vyznamenána jest skrze podobenství o semenu. Čas pak opravení a štípení církve svaté s mnohou odporností, židovskou i pohanskou, známenán jest skrze podobenství rozsevače a způsobu země. Čas opravení při odporu kacýřův a rot, znamená se skrze semeno dobré a koukol. Čas zavedení církve skrze odpor světa; pokoj, svobodu a nadání zboží kněžím, od velikých i malých ptakův, a kněžstva na trávení jedem lakomství, pýchy a ukrutností etc. znamenává se podobenstvím zrna horčičného a kvasu. A ačkoli vzdělání toho času bylo mnohého národu u víře, však z druhé strany svod, a příčina pádu, a všecka dostatečnost Antikrista, l jenž měl na jevo vyjíti, kterýž se za apoštolův urodiv, z víry mrtvé, skrze židy i pohany i skrze kacýře církvi se protiviv, nemohl obdržeti ouřadův, ní zprávy její, tak aby jí podmanil; až mu tu vše přistrojeno, pročež by se mrtví, a světa milovní i žádostí těla, tahli k ouřadom, od- kudž slouhy mocné, světské i duchovní, moudré i učené, a po- krytce dobrotami a náboženstvími kostelními i klášternými roz- šířil, doníž by všickni hříchové a svodové se vším tím, což slove svět v církvi k opanování jí, nevešli. Čas obnovení církve jest čas zrušení Antikrista, a ten čas znamenává se skrze pokladu skrytého v poli nalezení, jakož o témž v zjevení sv. Jana. Kterýžto čas, od bratří započatý, věří se býti, přítomný, v němž Pán Bůh počíná vyvoditi věrné z Babilona, k vzdělání zkažených věcí v církvi strany sluh, služebností i lidu, aby byly odkryty tajné věci, pravdy i svodu. Ale budoucí částka církve sv. obecné strany služebností jsou všechni věrní a hodní služebníci, pravdě Krista Ježíše sloužíce, podle pravdy zákona nového; a za časův těch naplní se po- dobenství o kupci hledajícím drahých perel, totiž: pravd spa- sitedlných v písmě, v církvi, v oudech; a tehdyť konec všemu přijde, a naplní se podobenství o vrši puštěné v moře, aby vytažena byla; a den Páně soudu nastane, v němž sám církev zde smíšenou, u lidí na světě, rozdělí na dvé, své věrné a milé na jednu stranu, jimž dá požehnání i život věčný, nevěrné a ne- milé na druhou stranu, jimž dá zlořečenství a zatracení.
168 — fol. 233 b. podstaty sou, nazývá se od Pána vinnicí, kteráž révy své vy- pustila z kořene vinného, s strany podstaty oudův, od Adama, prvního ouda, strany pak služby i podstaty, od Abele, syna jeho. A tato církev strany služebných věcí můž býti lidem známa, více a méně časův zvláštních a míst, v svých oudech, ale nemůž býti známa ani vidína s strany své obecnosti, a nadto všechna ve všech oudech, jediné samému Bohu všemohůcímu. A tato církev dělí se jako i s strany bytné pravdy na předešlou, přítomnou a budoucí. Předešlá pak neb svítězilá dělí se podle podobenství o vinnici, na částku, jenž byla za zákona přirozeného, v ho- dinu první i třetí, a v času zaslíbení učiněného Abrahamovi, v hodinu šestou; a času zákona psaného, v hodinu devátou, za času příchodu syna Božího, v hodinu jedenáctou, času pak opravení církve, i zavedení i obnovení, vyznamenána jest skrze podobenství o semenu. Čas pak opravení a štípení církve svaté s mnohou odporností, židovskou i pohanskou, známenán jest skrze podobenství rozsevače a způsobu země. Čas opravení při odporu kacýřův a rot, znamená se skrze semeno dobré a koukol. Čas zavedení církve skrze odpor světa; pokoj, svobodu a nadání zboží kněžím, od velikých i malých ptakův, a kněžstva na trávení jedem lakomství, pýchy a ukrutností etc. znamenává se podobenstvím zrna horčičného a kvasu. A ačkoli vzdělání toho času bylo mnohého národu u víře, však z druhé strany svod, a příčina pádu, a všecka dostatečnost Antikrista, l jenž měl na jevo vyjíti, kterýž se za apoštolův urodiv, z víry mrtvé, skrze židy i pohany i skrze kacýře církvi se protiviv, nemohl obdržeti ouřadův, ní zprávy její, tak aby jí podmanil; až mu tu vše přistrojeno, pročež by se mrtví, a světa milovní i žádostí těla, tahli k ouřadom, od- kudž slouhy mocné, světské i duchovní, moudré i učené, a po- krytce dobrotami a náboženstvími kostelními i klášternými roz- šířil, doníž by všickni hříchové a svodové se vším tím, což slove svět v církvi k opanování jí, nevešli. Čas obnovení církve jest čas zrušení Antikrista, a ten čas znamenává se skrze pokladu skrytého v poli nalezení, jakož o témž v zjevení sv. Jana. Kterýžto čas, od bratří započatý, věří se býti, přítomný, v němž Pán Bůh počíná vyvoditi věrné z Babilona, k vzdělání zkažených věcí v církvi strany sluh, služebností i lidu, aby byly odkryty tajné věci, pravdy i svodu. Ale budoucí částka církve sv. obecné strany služebností jsou všechni věrní a hodní služebníci, pravdě Krista Ježíše sloužíce, podle pravdy zákona nového; a za časův těch naplní se po- dobenství o kupci hledajícím drahých perel, totiž: pravd spa- sitedlných v písmě, v církvi, v oudech; a tehdyť konec všemu přijde, a naplní se podobenství o vrši puštěné v moře, aby vytažena byla; a den Páně soudu nastane, v němž sám církev zde smíšenou, u lidí na světě, rozdělí na dvé, své věrné a milé na jednu stranu, jimž dá požehnání i život věčný, nevěrné a ne- milé na druhou stranu, jimž dá zlořečenství a zatracení.
Strana 169
— 169 — O církvi zlostníků neb ďáblově: Po oznámení, jak smyslé o církvi svaté, oznámiti sluší, jak smyslé na odpor o církvi, o níž David dí: Nenáviděl sem církve zlostníků, a s nemilostivými nebudu seděti. Kteráž to církev jest shromáždění zatracencův, kterouž Pán oznamuje ve čtení o semeni a koukoli, nazývaje rozsývače koukole ďábla, a semeno jeho syny nepravosti, jenž je podsíl mezi pšenici, a odšel ten, jenž rozsíval. A ta církev dvojí stránku své zlosti má, podstatnou a služebnou, a oboje dvoje, obecná i obláštní. Podstatná obecná církev ďáblova jsou všichni přezvědění 1) k za- tracení, od počátku světa až do skonání, zbavení na věky mi- losti Boží i zasloužení Pána Krista, i obnovení dujcha svatého i slávy věčného života, ale v bludích nebo v hříších smrtedl- ných, mrouce bez pokání, jdou z tohoto světa; a ty Pán zna- menal skrze širokou cestu, jenž vede na zatracení. A tuto církev dělé na tré, na předešlou, přítomní a budoucí. Předešlá se dělí na tu, jenž byla v zákoně přirozeném, od prvního ouda Kaina počatá, a na tu, jenž byla času zákona vydání, a na tu, jenž za času zjevného Antikrista přišla, kdež rozličně zatraceni bývají lidé, netolik v zjevné nevěře a v zjevných hří- ších pod věrou, ale i v bludích mnoho tvarného (sic) umění, a náboženství pod tvárností víry, církve, svátostí etc. A přítomná pak církev zlostníkův, dělí se některá (sic) pod věrou Turkův, Agarenův, Tatarův a se všemi Machométova zákona následují- cími, aneb židův figur ostříhajících, na potupu Krista Ježíše přišlého, aneb saduceův ze všech rot, nejhorších mezi všemi národy rozsatých, o nichž o všech dí Pán Kristus: Kdož ne- věří, zatracen bude. A opět: Kdož nevěří, již odsouzen jest, a hněv Boží nad ním přebývá. Některá pak částka té církve obecné jest pod vyznáním víry, jenž zlosti a nepravosti, i bludy smrtedlné páší, a hladu Božímu se neozývají, ale zlovolní a ne- ustupní sou v zlosti do smrti. Tito všichni shromáždění v jedno, s prvními mohou slouti: církev obecná ďáblova přítomná, jejížto oudové netoliko v pře- vrácené a v zlostné církvi, ale i v pravé církvi stránky služeb- nosti víry nalézají se; a ovšem vzdávené tak mnozí, že již řídci jiní. Tak že, neb v spravedlnosti zákonníčí oufají, neb zlosti a nepravosti páší zjevně, a pokáním mylným se svodí a jinými obyčeji; neb jest to Pán předpověděl: Zlost se rozmůž, a usty- dne láska mnohých. A sv. Pavel toho potvrzuje, řka: Ale to věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční t: v církvi svaté, a budou lidé, sami se milujíce, lakomí, nadutí, pyšní, ru- hačí, rodičův neposlušní, nevděční, hříchom velikým přivyklí, bez žádosti dobré, bez pokoje, hánce, nezdrželiví, netiší, bez dobrotivosti, zrádce, způrní, zpupní a rozkoší milovníci, víc, než Boží, majíce zajisté tvarnost milostivosti neb pocty Boží a neb víry křesťanské, ale moci neb ctnosti její zapírajíce, a těch se varůj. fol. 234 a. 1) Не лучше ли: předzvědění?
— 169 — O církvi zlostníků neb ďáblově: Po oznámení, jak smyslé o církvi svaté, oznámiti sluší, jak smyslé na odpor o církvi, o níž David dí: Nenáviděl sem církve zlostníků, a s nemilostivými nebudu seděti. Kteráž to církev jest shromáždění zatracencův, kterouž Pán oznamuje ve čtení o semeni a koukoli, nazývaje rozsývače koukole ďábla, a semeno jeho syny nepravosti, jenž je podsíl mezi pšenici, a odšel ten, jenž rozsíval. A ta církev dvojí stránku své zlosti má, podstatnou a služebnou, a oboje dvoje, obecná i obláštní. Podstatná obecná církev ďáblova jsou všichni přezvědění 1) k za- tracení, od počátku světa až do skonání, zbavení na věky mi- losti Boží i zasloužení Pána Krista, i obnovení dujcha svatého i slávy věčného života, ale v bludích nebo v hříších smrtedl- ných, mrouce bez pokání, jdou z tohoto světa; a ty Pán zna- menal skrze širokou cestu, jenž vede na zatracení. A tuto církev dělé na tré, na předešlou, přítomní a budoucí. Předešlá se dělí na tu, jenž byla v zákoně přirozeném, od prvního ouda Kaina počatá, a na tu, jenž byla času zákona vydání, a na tu, jenž za času zjevného Antikrista přišla, kdež rozličně zatraceni bývají lidé, netolik v zjevné nevěře a v zjevných hří- ších pod věrou, ale i v bludích mnoho tvarného (sic) umění, a náboženství pod tvárností víry, církve, svátostí etc. A přítomná pak církev zlostníkův, dělí se některá (sic) pod věrou Turkův, Agarenův, Tatarův a se všemi Machométova zákona následují- cími, aneb židův figur ostříhajících, na potupu Krista Ježíše přišlého, aneb saduceův ze všech rot, nejhorších mezi všemi národy rozsatých, o nichž o všech dí Pán Kristus: Kdož ne- věří, zatracen bude. A opět: Kdož nevěří, již odsouzen jest, a hněv Boží nad ním přebývá. Některá pak částka té církve obecné jest pod vyznáním víry, jenž zlosti a nepravosti, i bludy smrtedlné páší, a hladu Božímu se neozývají, ale zlovolní a ne- ustupní sou v zlosti do smrti. Tito všichni shromáždění v jedno, s prvními mohou slouti: církev obecná ďáblova přítomná, jejížto oudové netoliko v pře- vrácené a v zlostné církvi, ale i v pravé církvi stránky služeb- nosti víry nalézají se; a ovšem vzdávené tak mnozí, že již řídci jiní. Tak že, neb v spravedlnosti zákonníčí oufají, neb zlosti a nepravosti páší zjevně, a pokáním mylným se svodí a jinými obyčeji; neb jest to Pán předpověděl: Zlost se rozmůž, a usty- dne láska mnohých. A sv. Pavel toho potvrzuje, řka: Ale to věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční t: v církvi svaté, a budou lidé, sami se milujíce, lakomí, nadutí, pyšní, ru- hačí, rodičův neposlušní, nevděční, hříchom velikým přivyklí, bez žádosti dobré, bez pokoje, hánce, nezdrželiví, netiší, bez dobrotivosti, zrádce, způrní, zpupní a rozkoší milovníci, víc, než Boží, majíce zajisté tvarnost milostivosti neb pocty Boží a neb víry křesťanské, ale moci neb ctnosti její zapírajíce, a těch se varůj. fol. 234 a. 1) Не лучше ли: předzvědění?
Strana 170
170 fol. 234 b. Kteřížto, poznavše Boží spravedlnost, nerozuměli, že kteříž ta- kové věci činí, hodni sou smrti, a netoliko ti, kteříž ty věci činí, ale také ti, kteříž činícím povolují; neb kdož takové věci činí, království Božího míti nebudou, jakož Pán svědčí: Od- stupte ode mne, všickni činitele nepravosti. A sv. Pavel po- tvrzuje: Neb pro ty věci přišel hněv Boží na syny nedověry. Budoucí částka sou všickni zatracenci všeho světa, předzvědění, až do soudného dne, k nimž připadá řeč Páně: Jakož bylo ve dnech Noé, tak bude příchod syna člověka etc. O církvi zlostných strany služebností: fol. 235 a. Církev zlostných strany služebností, bludných býti praví, všechny zprávce temností i s svou hlavou ďáblem i s jeho synem Antikristem falešní proroci, pokrytci, zákonníci, falešní apoštolé, falešní bratří zákonníci, mistři lživí, posměvačí, slouhy ďáblovy, i jeho syna Antikrista, se všemi svými bludy a jednotamy (sic) porušenými, i se všemi služebnostmi slova lží a svodův, divy a zázraky, znameními, s svátostmi, řády, ouřady, mocmi, jmény etc. i se všemi oudy poddanými, v nepravosti zatracení hodné od počátku světa až do skonání, shromažďujícími se k věčnému zatracení. A ta církev dělí se na tré, na předešlou, na přítomnou a na budoucí. Předešlá se dělí: Jedna v zákoně přirozeném, jenž částkou zahynula skrze potupu, a částkou v propadení pěti měst; 2. za zákona psaného a prorokův počala se od Jamnes a Mambres, jenž se protivili Mojžíšovi v Epyptě, a od Choré a Datána a Abirona, jenž se mu protivili na poušti, a rozmnožena byla, zvlašť za kralův Jůdských i Izrahelských v falešných prorocích; také že proti jednomu věrnému proroku za krále Achába bylo jich půl deváta sta; 3. času pak zákona milosti byla jest v fa- lešných mistřích a zákonnicích, pokrytcích, jenž lid svodili uče- ním nepravým od spravedlnosti přikázané Bohem, a svými po- krytostmi a spravedlnostmi, před lidmi krásnými, svodili se i jiné od spravedlnosti syna Božího, jím zasloužilé, 4. času pak apo- štolského byla v těch, jenž podešli z židův i pohanův, pod víru a zákonními věcmi, židé k víře je vměšujíce, z potřeby spasení, svedli od spravedlnosti víry. Proti nimž Apoštol zvlášť k Ří- manom i k Gallatom píše. Pohané pak zasse obyčeje modlářské počali uvoditi a porušovati svědomí v svém umění, proti nimž k Římanom i k Koryntom píše, a proti obojím první sněm v církvi stal se; 5. Jiná částka byla těch, jenž při víře a při služebnostech víry i při dařích, darmo daných od pravdy odvo- dili t: od změnění obyčejův zlých, i navyklostí, hříchův a nepra- vostí; a obnovení duše v novotě víry a ctnostného života etc. Než na to vedli, aby pod věrou a svátostmi v zlém životu trvali, a hříchův smrtedlných sobě nevážili, než mněli dosti býti na víře a na svátostech; a proti takovým sv. Petr, sv. Pavel, sv. Jakub, sv. Jan a sv. Judas, všickni píší. 6. Jiní byli z roty saduceův, nedržíce o vzkříšení, proti nimž Apoštol k Korintom bojuje etc.
170 fol. 234 b. Kteřížto, poznavše Boží spravedlnost, nerozuměli, že kteříž ta- kové věci činí, hodni sou smrti, a netoliko ti, kteříž ty věci činí, ale také ti, kteříž činícím povolují; neb kdož takové věci činí, království Božího míti nebudou, jakož Pán svědčí: Od- stupte ode mne, všickni činitele nepravosti. A sv. Pavel po- tvrzuje: Neb pro ty věci přišel hněv Boží na syny nedověry. Budoucí částka sou všickni zatracenci všeho světa, předzvědění, až do soudného dne, k nimž připadá řeč Páně: Jakož bylo ve dnech Noé, tak bude příchod syna člověka etc. O církvi zlostných strany služebností: fol. 235 a. Církev zlostných strany služebností, bludných býti praví, všechny zprávce temností i s svou hlavou ďáblem i s jeho synem Antikristem falešní proroci, pokrytci, zákonníci, falešní apoštolé, falešní bratří zákonníci, mistři lživí, posměvačí, slouhy ďáblovy, i jeho syna Antikrista, se všemi svými bludy a jednotamy (sic) porušenými, i se všemi služebnostmi slova lží a svodův, divy a zázraky, znameními, s svátostmi, řády, ouřady, mocmi, jmény etc. i se všemi oudy poddanými, v nepravosti zatracení hodné od počátku světa až do skonání, shromažďujícími se k věčnému zatracení. A ta církev dělí se na tré, na předešlou, na přítomnou a na budoucí. Předešlá se dělí: Jedna v zákoně přirozeném, jenž částkou zahynula skrze potupu, a částkou v propadení pěti měst; 2. za zákona psaného a prorokův počala se od Jamnes a Mambres, jenž se protivili Mojžíšovi v Epyptě, a od Choré a Datána a Abirona, jenž se mu protivili na poušti, a rozmnožena byla, zvlašť za kralův Jůdských i Izrahelských v falešných prorocích; také že proti jednomu věrnému proroku za krále Achába bylo jich půl deváta sta; 3. času pak zákona milosti byla jest v fa- lešných mistřích a zákonnicích, pokrytcích, jenž lid svodili uče- ním nepravým od spravedlnosti přikázané Bohem, a svými po- krytostmi a spravedlnostmi, před lidmi krásnými, svodili se i jiné od spravedlnosti syna Božího, jím zasloužilé, 4. času pak apo- štolského byla v těch, jenž podešli z židův i pohanův, pod víru a zákonními věcmi, židé k víře je vměšujíce, z potřeby spasení, svedli od spravedlnosti víry. Proti nimž Apoštol zvlášť k Ří- manom i k Gallatom píše. Pohané pak zasse obyčeje modlářské počali uvoditi a porušovati svědomí v svém umění, proti nimž k Římanom i k Koryntom píše, a proti obojím první sněm v církvi stal se; 5. Jiná částka byla těch, jenž při víře a při služebnostech víry i při dařích, darmo daných od pravdy odvo- dili t: od změnění obyčejův zlých, i navyklostí, hříchův a nepra- vostí; a obnovení duše v novotě víry a ctnostného života etc. Než na to vedli, aby pod věrou a svátostmi v zlém životu trvali, a hříchův smrtedlných sobě nevážili, než mněli dosti býti na víře a na svátostech; a proti takovým sv. Petr, sv. Pavel, sv. Jakub, sv. Jan a sv. Judas, všickni píší. 6. Jiní byli z roty saduceův, nedržíce o vzkříšení, proti nimž Apoštol k Korintom bojuje etc.
Strana 171
— 171 — 7. Jiná částka byla těch, jenž při víře trojice svaté, a při jednotě Božské, při Pánu Kristu, při jeho Božství, při člově- čenství rozličně bloudíc, roty dělali, odpory a protivenství, proti nimiž (sic) concilia zbírána bývala, a přemáháni bývali. 8. Jiní byli, jenž při Panně Maryji bloudili rozličně, žeby nezůstala čistá, a měla víc synů etc.; proti nimž učitele staří povstali, i proti mnohým jiným nevěrám, při Pánu Kristu, i církvi svaté, neb jejím služebnostem etc. 9. Jiná částka byla těch, jenž za času pokoje, a nadání církve zbožím, proti zapovědi Boží, když, jakož praví hlas sly- šán, že jed v ní vlit. Tu vlastně bludové, i bludní a nepraví, zvlášť potomci příčinou (sic) dostatečnou měli, církev svatou svesti a ji opanovati, i zkaziti u víře pravd. Počavše jináč smysliti o církvi svaté, o služebnících, o služebnostech, i o lidu vůbec poddaném, než učení vůbec Pána Krista a zpráva apoštolův vede, tak aby i v církvi zlí zjevní i dobří spolu místo měli, zlí služebníci za též, jako dobří jmíni byli, zlé křesťanstvo pro hříchy smrtedlné nebylo loučeno, služebnost čtení pravdy, aby na zad byla, v svátosti aby vpravili vtipně mniši všelikou mi- lost a pravdu, až Krista i ducha sv. bytně, i celé spasení, a zá- konníci s kostelními službami, aby tělo hřícha léčili, a přikrývali mylně, a pod tím zlost a nepravost, aby v církvi zrostla, tak aby mocní moudří a pokrytci dostali nejvyšších ouřadův, a sva- tokupecky vejdouc, jiným prodávali, aby žádný věrný a dobrý nemohl na ta místa přijíti; a v této částce své celý a dokonalý Antikrist, pod jménem víry Pána Krista, sluh jeho i služebností, se vším tělem hřícha a nepravoslí ve všelikém svodu, oklamání světa uvedeného, v církev, a věřícího lži přišel; a to že mělo přijíti, Pánem prorokováno, že mnozí Kristové povstanou a fa- lešní proroci, a svedou mnohé a dadí znamení, tak, by to možné bylo, i volení Boží by svedeni byli: a toho času zlost se roz- můž a láska ustydne, a budou se zrazovati etc. A sv. Petr: Byli sou falešní proroci v lidu a i i mezi vámi budou, mistři lživí, jenž uvedou roty zatracení, skrze něž cesta pravdy bude porouhaná, a v lakomství zamyšlenými slovy budou kupčiti o dušech vaších. A mnoho víc v té kapitole o tom. Též sv. Pavel dí: Duch mi zjevně praví, že v posledních časích od- stoupí od víry t. pravdy, poslouchajíce duchů bludných, v po- krytství mluvících lež. A opět: aby vás nižádný nesvedl, ni- žádným obyčejem, nebo jediné, leč prvé přijde odstoupení, a zjeven bude člověk hřícha, syn zatracení, jenž se protiví a pozdvihuje nade vše, což slove Bůh. A opět: Já vím, že po mém odjití vejdou v vás vlci draví, jenž neodpustí stádu, a z vás samých povstanou muži, převracené věci mluvíce, aby věrné po sobě odvedli. O týchž píše sv. Judas; též sv. Jan v zjevení oznamuje totéž pod způsobem šelmy, nevěstky a Ba- bilona, a přikazuje vyjíti Pán Kristus, neposlouchati, po nich nejíti, varovati se. A sv. Jan: Pakli se kdo bude klaněti šelmě a obrazu jejímu a vezme znamení na čelo a na ruce, ten píti bud (sic) víno hněvu Božího, a mučen bude ohněm a syrou (sic) fol. 235 h.
— 171 — 7. Jiná částka byla těch, jenž při víře trojice svaté, a při jednotě Božské, při Pánu Kristu, při jeho Božství, při člově- čenství rozličně bloudíc, roty dělali, odpory a protivenství, proti nimiž (sic) concilia zbírána bývala, a přemáháni bývali. 8. Jiní byli, jenž při Panně Maryji bloudili rozličně, žeby nezůstala čistá, a měla víc synů etc.; proti nimž učitele staří povstali, i proti mnohým jiným nevěrám, při Pánu Kristu, i církvi svaté, neb jejím služebnostem etc. 9. Jiná částka byla těch, jenž za času pokoje, a nadání církve zbožím, proti zapovědi Boží, když, jakož praví hlas sly- šán, že jed v ní vlit. Tu vlastně bludové, i bludní a nepraví, zvlášť potomci příčinou (sic) dostatečnou měli, církev svatou svesti a ji opanovati, i zkaziti u víře pravd. Počavše jináč smysliti o církvi svaté, o služebnících, o služebnostech, i o lidu vůbec poddaném, než učení vůbec Pána Krista a zpráva apoštolův vede, tak aby i v církvi zlí zjevní i dobří spolu místo měli, zlí služebníci za též, jako dobří jmíni byli, zlé křesťanstvo pro hříchy smrtedlné nebylo loučeno, služebnost čtení pravdy, aby na zad byla, v svátosti aby vpravili vtipně mniši všelikou mi- lost a pravdu, až Krista i ducha sv. bytně, i celé spasení, a zá- konníci s kostelními službami, aby tělo hřícha léčili, a přikrývali mylně, a pod tím zlost a nepravost, aby v církvi zrostla, tak aby mocní moudří a pokrytci dostali nejvyšších ouřadův, a sva- tokupecky vejdouc, jiným prodávali, aby žádný věrný a dobrý nemohl na ta místa přijíti; a v této částce své celý a dokonalý Antikrist, pod jménem víry Pána Krista, sluh jeho i služebností, se vším tělem hřícha a nepravoslí ve všelikém svodu, oklamání světa uvedeného, v církev, a věřícího lži přišel; a to že mělo přijíti, Pánem prorokováno, že mnozí Kristové povstanou a fa- lešní proroci, a svedou mnohé a dadí znamení, tak, by to možné bylo, i volení Boží by svedeni byli: a toho času zlost se roz- můž a láska ustydne, a budou se zrazovati etc. A sv. Petr: Byli sou falešní proroci v lidu a i i mezi vámi budou, mistři lživí, jenž uvedou roty zatracení, skrze něž cesta pravdy bude porouhaná, a v lakomství zamyšlenými slovy budou kupčiti o dušech vaších. A mnoho víc v té kapitole o tom. Též sv. Pavel dí: Duch mi zjevně praví, že v posledních časích od- stoupí od víry t. pravdy, poslouchajíce duchů bludných, v po- krytství mluvících lež. A opět: aby vás nižádný nesvedl, ni- žádným obyčejem, nebo jediné, leč prvé přijde odstoupení, a zjeven bude člověk hřícha, syn zatracení, jenž se protiví a pozdvihuje nade vše, což slove Bůh. A opět: Já vím, že po mém odjití vejdou v vás vlci draví, jenž neodpustí stádu, a z vás samých povstanou muži, převracené věci mluvíce, aby věrné po sobě odvedli. O týchž píše sv. Judas; též sv. Jan v zjevení oznamuje totéž pod způsobem šelmy, nevěstky a Ba- bilona, a přikazuje vyjíti Pán Kristus, neposlouchati, po nich nejíti, varovati se. A sv. Jan: Pakli se kdo bude klaněti šelmě a obrazu jejímu a vezme znamení na čelo a na ruce, ten píti bud (sic) víno hněvu Božího, a mučen bude ohněm a syrou (sic) fol. 235 h.
Strana 172
— 172 — před oblyčejem andělův svatých, a dým muk jejich vzejde na věky. A při té částce zavedení, povstal falešný prorok Machomet, zá- kon setkav z židovského i z křesťanského, svedl národy mnohé, jenž do dnes v bludu trvají. Přítomná pak církev zlostníkův s strany služebností, jsou nynější všichni, kdož sou koli zlí, služebníci, falešní proroci, mistři, zákonníci, pod věrou křesťanskou, i krom víry od spa- sení pravdy v Kristu a v církvi odvodíce, k omylu i k svodu, pro užitky zemské, časné a tělesné, neb pro chválu světa du- chovní neb světskou. Budoucí sou všickni, jenž mají přijíti k témuž svodu až do skonání. A ta církev zlostníkův jest poškvrněna, pro bludy a hříchy, jenž zprzňují, jakož syn Boží vyčítá ty věci, jenž zanečišťují srdce. Sv. Pavel: Kdož se očistí od těch věcí, bude osudím vzácným. Protož kdo obcuje této církvi, naplní se na něm: a s převráceným převrácený budeš. A z ran jeho přijme, a nakloněn bude k smrti. O svátostech církve svaté. fol. 236 a. Z víry také drží, že svátosti Krista Ježíše a církve svaté, když a kdež sou v smyslu a v umyslu Krista a první církve svaté, sloužicí a vedoucí k pravdě, sou potřebné, užitečné i spasitedlné, a mají jich věrní časem a potřebami z víry poží- vati; a kdož jimi pohrdá, když v pravdě sou, zřízeným spasením pohrdá, neb je proto Pán Kristus ustavil i apoštolé a potomci věrní, aby nejprv skrze příklad vidědlný, čitedlný, vyznamenal pravdu nevidědlnou, duchovní, smrtí a mukami a vylitím krve těla přirozeného, na kříži dobytou, způsobení, její dání i poží- vání, neb svátost jest, nevidělé milosti a pravdy vidělý způsob, aneb svaté věci v Kristu a v církvi znamení. Druhé, aby svým sluhám pomoc zřídil k službě čtění svatého, skrze niž pravda a milost i spravedlnost v Kristu způsobená, a církvi svaté daná v učastnost zvěstuje, aby to, což slovo oznamuje víře, svátost Kristem ustavená, aby to vyznamenala svou posvátností a skrze smysly pomoc rozumu věrou osvícenému i myslí, k upokojení naděje činila. Třetí, aby tudy pojištění naděje, učastnosti, milosti i pravdy i církve svaté šlo. Ctvrté, aby tudy věrní v jednotě, a v jednomyslnosti držáni byli, a vespolek se pojili, pokoj, svornost, milost etc. zachovávali, jakož dí Apoštol: Mnozí jedno tělo a jeden chléb jsme, všickni, kteříž z jednoho chleba a z jednoho kalicha účastnost beřeme. Páté, aby kázeň tudy na zlé šla odloučení od požívaní naděje. A tak Pán Ježíš zna- menaje, že člověk náramně nechopný jest, duchovních věcí, víry pravé, protož učinil pomoc svátostmi, aby se mohl člověk chopiti věrou a dověrností v zasloužení jeho, milosti a pravdy a ujištění od něho, dojití té milosti a pravdy požívání, neb toho Bůh otec i duch sv. k lidem požíval, zvlášť Krista Ježíše oznamuje; též i sám Pán spasitel, aby se i své dílo i užitek svůj oznámil, v učastnosti v duši věrné, i v církvi svaté slovy
— 172 — před oblyčejem andělův svatých, a dým muk jejich vzejde na věky. A při té částce zavedení, povstal falešný prorok Machomet, zá- kon setkav z židovského i z křesťanského, svedl národy mnohé, jenž do dnes v bludu trvají. Přítomná pak církev zlostníkův s strany služebností, jsou nynější všichni, kdož sou koli zlí, služebníci, falešní proroci, mistři, zákonníci, pod věrou křesťanskou, i krom víry od spa- sení pravdy v Kristu a v církvi odvodíce, k omylu i k svodu, pro užitky zemské, časné a tělesné, neb pro chválu světa du- chovní neb světskou. Budoucí sou všickni, jenž mají přijíti k témuž svodu až do skonání. A ta církev zlostníkův jest poškvrněna, pro bludy a hříchy, jenž zprzňují, jakož syn Boží vyčítá ty věci, jenž zanečišťují srdce. Sv. Pavel: Kdož se očistí od těch věcí, bude osudím vzácným. Protož kdo obcuje této církvi, naplní se na něm: a s převráceným převrácený budeš. A z ran jeho přijme, a nakloněn bude k smrti. O svátostech církve svaté. fol. 236 a. Z víry také drží, že svátosti Krista Ježíše a církve svaté, když a kdež sou v smyslu a v umyslu Krista a první církve svaté, sloužicí a vedoucí k pravdě, sou potřebné, užitečné i spasitedlné, a mají jich věrní časem a potřebami z víry poží- vati; a kdož jimi pohrdá, když v pravdě sou, zřízeným spasením pohrdá, neb je proto Pán Kristus ustavil i apoštolé a potomci věrní, aby nejprv skrze příklad vidědlný, čitedlný, vyznamenal pravdu nevidědlnou, duchovní, smrtí a mukami a vylitím krve těla přirozeného, na kříži dobytou, způsobení, její dání i poží- vání, neb svátost jest, nevidělé milosti a pravdy vidělý způsob, aneb svaté věci v Kristu a v církvi znamení. Druhé, aby svým sluhám pomoc zřídil k službě čtění svatého, skrze niž pravda a milost i spravedlnost v Kristu způsobená, a církvi svaté daná v učastnost zvěstuje, aby to, což slovo oznamuje víře, svátost Kristem ustavená, aby to vyznamenala svou posvátností a skrze smysly pomoc rozumu věrou osvícenému i myslí, k upokojení naděje činila. Třetí, aby tudy pojištění naděje, učastnosti, milosti i pravdy i církve svaté šlo. Ctvrté, aby tudy věrní v jednotě, a v jednomyslnosti držáni byli, a vespolek se pojili, pokoj, svornost, milost etc. zachovávali, jakož dí Apoštol: Mnozí jedno tělo a jeden chléb jsme, všickni, kteříž z jednoho chleba a z jednoho kalicha účastnost beřeme. Páté, aby kázeň tudy na zlé šla odloučení od požívaní naděje. A tak Pán Ježíš zna- menaje, že člověk náramně nechopný jest, duchovních věcí, víry pravé, protož učinil pomoc svátostmi, aby se mohl člověk chopiti věrou a dověrností v zasloužení jeho, milosti a pravdy a ujištění od něho, dojití té milosti a pravdy požívání, neb toho Bůh otec i duch sv. k lidem požíval, zvlášť Krista Ježíše oznamuje; též i sám Pán spasitel, aby se i své dílo i užitek svůj oznámil, v učastnosti v duši věrné, i v církvi svaté slovy
Strana 173
173 i svátostmi neb znameními, to ujistil, jakož když mluvil o pří- chodu svém a užitku svém, pod znamením mluvil, řka: Já sem cesta, dveře, pastýř, vinný kořen, a k Nikodémovi mluvě o spasení, sebou způsobeném, a o účastnosti toho spasení, příklad národu etc. vzal. A k zástupom mluvě o víře a o spravedlnosti z víry, příklad vzal z nasycení chlebův a na manně; a mluvě o též pravdě k Samarytánce, příklad vzal na studnici, na vodě a na pitím (sic) jejím. A jakož tehdy vždy v svých řečech znamení po- žíval, tak i maje z tohoto světa jíti na smrt, i v nebe vstoupiti, znamení neb svátosti sluhám svým pozůstavil pravdy v sobě složené, k kteréž, aby poznána byla, nabývána i požívána z víry, služebníci služebnostmi sloužiti mají. Neb věřeti nesnadné, leč s pomocí prvotně Boží, když Bůh dar spasitedlný dává, a neb smyslem osvěcuje z též víry; ani se nadíti snadné, leč s po- mocí jistoty Kristem i zřízené, posvátné k slibom jeho, a k tomu k obému vlastně sou svátosti; a ač starého zákona byla sou mnohá znamení, však nového zákona svátosti rozdílné od nich. Nejprv, že první neměly pravdy stálé, ale tyto mají; druhé, že první pravdu budoucí oznamovaly, ale tyto stálou a přítomnou v Kristu, v církvi, v duši věrné. Třetí, že první očekávaní pravdy oznamovaly, tyto požívaní přítomné milosti a pravdy tvrdí. fol. 236 b. O pravdě svátosti bytné: Pravda pak svátosti jestiť Kristus, jakož dí: Já sem pravda. A opět: Chléb pravý jest, jenž jest s nebe zstoupil. Item: za- sloužení milosti a pravdy jeho. Item: obnovení, opravení i da- rování ducha sv., v odpuštění hříchův, v přijetí na milost, v očištění, i v ospravedlnění, v nevinnosti navracení, v smíření, v vysvobození z moci ďábla, z hříchův, z světa marností, z po- kuty, z pomsty, z zatracení, v potvrzení u víře, i v posylnění v boji, i v zachování od zlého, v snašení i v odpuštění nedo- statkův, v přijímaní na milost padlého, v spojení osobním Pána Krista s člověčenstvím, i v spojení duchovním Krista s církví i s věrnou duší, v dokonání spasení člověka věrného; o tom dí sv. Jan: Milost a pravda skrze Krista Ježíše stala se jest. Opět: Neb láska Boží rozlita jest v srdcích vaších skrze ducha sv., kterýž dán jest nám. A opět: Viděli sme jeho jako jedno- rozeného od otce, plného milosti a pravdy. A opět: Spaseny nás učinil skrze obmytí druhého narození a obnovení ducha sv., jehož vylil na nás hojně, a netoliko ta pravda jménovaná t: Kristus Ježíš, jeho tělo a krev, se vší milostí a pravdou, jest pravda svátosti, ale i způsob jeho, kterýmž pravdy zasloužil, jest pravdou svátostí, jako zrazení je, mrskání, korunování, kři- žování, krve prolévaní i smrt etc. skrze což zasloužil té milosti a pravdy. Také pravda svátostí jest, učastnost daná věrným, té mi- losti a pravdy, přijímaní i požívaní její v naději; též všichni společní a účastníci Krista Ježíše v té milosti a pravdě, a této milosti a pravdy duchovní nevidělé svátosti sou vidomí způ- sobové. Pravda pak svrchu psaná, svátostí, záleží v Bohu mocně,
173 i svátostmi neb znameními, to ujistil, jakož když mluvil o pří- chodu svém a užitku svém, pod znamením mluvil, řka: Já sem cesta, dveře, pastýř, vinný kořen, a k Nikodémovi mluvě o spasení, sebou způsobeném, a o účastnosti toho spasení, příklad národu etc. vzal. A k zástupom mluvě o víře a o spravedlnosti z víry, příklad vzal z nasycení chlebův a na manně; a mluvě o též pravdě k Samarytánce, příklad vzal na studnici, na vodě a na pitím (sic) jejím. A jakož tehdy vždy v svých řečech znamení po- žíval, tak i maje z tohoto světa jíti na smrt, i v nebe vstoupiti, znamení neb svátosti sluhám svým pozůstavil pravdy v sobě složené, k kteréž, aby poznána byla, nabývána i požívána z víry, služebníci služebnostmi sloužiti mají. Neb věřeti nesnadné, leč s pomocí prvotně Boží, když Bůh dar spasitedlný dává, a neb smyslem osvěcuje z též víry; ani se nadíti snadné, leč s po- mocí jistoty Kristem i zřízené, posvátné k slibom jeho, a k tomu k obému vlastně sou svátosti; a ač starého zákona byla sou mnohá znamení, však nového zákona svátosti rozdílné od nich. Nejprv, že první neměly pravdy stálé, ale tyto mají; druhé, že první pravdu budoucí oznamovaly, ale tyto stálou a přítomnou v Kristu, v církvi, v duši věrné. Třetí, že první očekávaní pravdy oznamovaly, tyto požívaní přítomné milosti a pravdy tvrdí. fol. 236 b. O pravdě svátosti bytné: Pravda pak svátosti jestiť Kristus, jakož dí: Já sem pravda. A opět: Chléb pravý jest, jenž jest s nebe zstoupil. Item: za- sloužení milosti a pravdy jeho. Item: obnovení, opravení i da- rování ducha sv., v odpuštění hříchův, v přijetí na milost, v očištění, i v ospravedlnění, v nevinnosti navracení, v smíření, v vysvobození z moci ďábla, z hříchův, z světa marností, z po- kuty, z pomsty, z zatracení, v potvrzení u víře, i v posylnění v boji, i v zachování od zlého, v snašení i v odpuštění nedo- statkův, v přijímaní na milost padlého, v spojení osobním Pána Krista s člověčenstvím, i v spojení duchovním Krista s církví i s věrnou duší, v dokonání spasení člověka věrného; o tom dí sv. Jan: Milost a pravda skrze Krista Ježíše stala se jest. Opět: Neb láska Boží rozlita jest v srdcích vaších skrze ducha sv., kterýž dán jest nám. A opět: Viděli sme jeho jako jedno- rozeného od otce, plného milosti a pravdy. A opět: Spaseny nás učinil skrze obmytí druhého narození a obnovení ducha sv., jehož vylil na nás hojně, a netoliko ta pravda jménovaná t: Kristus Ježíš, jeho tělo a krev, se vší milostí a pravdou, jest pravda svátosti, ale i způsob jeho, kterýmž pravdy zasloužil, jest pravdou svátostí, jako zrazení je, mrskání, korunování, kři- žování, krve prolévaní i smrt etc. skrze což zasloužil té milosti a pravdy. Také pravda svátostí jest, učastnost daná věrným, té mi- losti a pravdy, přijímaní i požívaní její v naději; též všichni společní a účastníci Krista Ježíše v té milosti a pravdě, a této milosti a pravdy duchovní nevidělé svátosti sou vidomí způ- sobové. Pravda pak svrchu psaná, svátostí, záleží v Bohu mocně,
Strana 174
174 — v Pánu Kristu zasloužile, v člověku věrném v duchu účastně, v slovu oznámeně, v církvi služebně, v svátostech posvatně, a kdožkoli by ty tyto pravdy jediné změní a na jiná místa po- staví, nelze mu než blouditi, a písma v cizým smyslu přivoditi a se i lidi zavoditi. fol. 237 a. O rozdílu svátostí: Sedmeru svátost vyznávají býti církve svaté k službě po- třebnou. Některou všem vůbec potřebnou, jednomu každému pro se samého, i pro společnosti požívaní, jako svátost křtu, a obcování těla a krve Kristovy. Některou obláštně pro ty, jenž křtěni souc, nepřijali darův služebných ducha sv., by vše v rozumných letech, aneb z dětinství křtěni souc, a pravdu majíc, víru, aby potvrzeni byli, a ta slove biřmování a neb u víře potvrzení skrze rukou vzkládaní. Některou pro službu jiných duchovní, a ta slove řízení kněží. Některou pro službu tělesnou, k zplození dětí, a k vyznamenání spojení Krista s cír- kví, a ta slove manželství. Některou těm, jenž po přijaté známosti padají v hříchy nebo bludy smrtedlné, a dává jim Bůh místo ku pokání. Některou těm, jenž nemocni bývají a v nedostatcích sou, a ta olejem mazání, a z víry modlení slove. Také z víry vyznávají, že jakož pravdy podstatné svátosti žádný nezpůsobil jiný, než Kristus Pán, ani dává jich jiný, nežli duch sv., tak svátosti žádný neustavil, než kněz veliký a biskup svrchovaný Kristus Ježíš, a duch pravdy skrze apoštoly a věrné etc.; než což by pak potřebí bylo, aby bylo buď obmývaní, neb chléb a víno, neb jiná věc tělesná zemská, byla svátostí Kristem a duchem jeho ustavená. Tu vyznávají, že potřebí kněze hodného, znají- cího i majícího oumysl i smysl Kristův, a ducha jeho sv., zvlášť při svátosti těla a krve Páně, take lidu věrného přítomného, take modliteb za to dověrných od kněze i od lidu, také slov k tomu přislušejících, jimiž přítomnou svátost býti, Pánem Kri- stem jednou ustavenou kněz vysvědčil by. Item kázaní čtení svatého slovem Božím napomínaní potřebného etc. O svátosti první křtu: fol. 237 b. O křtu z víry drží, že všeliký člověk rozumu došlý, při- jímá víru z slyšení kázaní čtení svatého; kterážto víra vnitř v duši očišťuje, plodí i osvěcuje, i moc dává, uhašuje zápaly etc. du- chem sv., má zevnitř křtěn býti, ve jméno otce, i syna i ducha sv., v jednotu církve svaté, na důvod spasení, neb odpuštění hříchův. Ta víra má základ řeč syna Božího, jenž dí: Jdouce po všem světě, kažte čtení všemu stvoření, kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude. A sv. Pavel: My všichni v jednom duchu, v jedno tělo pokřtěni sme. A sv. Petr: Kajte se a pokřtí se jeden každý z vás, na odpuštění hříchův. A Annanyáš k sv. Pavlu: I co li meškáš, vstaň a pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně. Dále vyznávají, že dítky z ustavení apo-
174 — v Pánu Kristu zasloužile, v člověku věrném v duchu účastně, v slovu oznámeně, v církvi služebně, v svátostech posvatně, a kdožkoli by ty tyto pravdy jediné změní a na jiná místa po- staví, nelze mu než blouditi, a písma v cizým smyslu přivoditi a se i lidi zavoditi. fol. 237 a. O rozdílu svátostí: Sedmeru svátost vyznávají býti církve svaté k službě po- třebnou. Některou všem vůbec potřebnou, jednomu každému pro se samého, i pro společnosti požívaní, jako svátost křtu, a obcování těla a krve Kristovy. Některou obláštně pro ty, jenž křtěni souc, nepřijali darův služebných ducha sv., by vše v rozumných letech, aneb z dětinství křtěni souc, a pravdu majíc, víru, aby potvrzeni byli, a ta slove biřmování a neb u víře potvrzení skrze rukou vzkládaní. Některou pro službu jiných duchovní, a ta slove řízení kněží. Některou pro službu tělesnou, k zplození dětí, a k vyznamenání spojení Krista s cír- kví, a ta slove manželství. Některou těm, jenž po přijaté známosti padají v hříchy nebo bludy smrtedlné, a dává jim Bůh místo ku pokání. Některou těm, jenž nemocni bývají a v nedostatcích sou, a ta olejem mazání, a z víry modlení slove. Také z víry vyznávají, že jakož pravdy podstatné svátosti žádný nezpůsobil jiný, než Kristus Pán, ani dává jich jiný, nežli duch sv., tak svátosti žádný neustavil, než kněz veliký a biskup svrchovaný Kristus Ježíš, a duch pravdy skrze apoštoly a věrné etc.; než což by pak potřebí bylo, aby bylo buď obmývaní, neb chléb a víno, neb jiná věc tělesná zemská, byla svátostí Kristem a duchem jeho ustavená. Tu vyznávají, že potřebí kněze hodného, znají- cího i majícího oumysl i smysl Kristův, a ducha jeho sv., zvlášť při svátosti těla a krve Páně, take lidu věrného přítomného, take modliteb za to dověrných od kněze i od lidu, také slov k tomu přislušejících, jimiž přítomnou svátost býti, Pánem Kri- stem jednou ustavenou kněz vysvědčil by. Item kázaní čtení svatého slovem Božím napomínaní potřebného etc. O svátosti první křtu: fol. 237 b. O křtu z víry drží, že všeliký člověk rozumu došlý, při- jímá víru z slyšení kázaní čtení svatého; kterážto víra vnitř v duši očišťuje, plodí i osvěcuje, i moc dává, uhašuje zápaly etc. du- chem sv., má zevnitř křtěn býti, ve jméno otce, i syna i ducha sv., v jednotu církve svaté, na důvod spasení, neb odpuštění hříchův. Ta víra má základ řeč syna Božího, jenž dí: Jdouce po všem světě, kažte čtení všemu stvoření, kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude. A sv. Pavel: My všichni v jednom duchu, v jedno tělo pokřtěni sme. A sv. Petr: Kajte se a pokřtí se jeden každý z vás, na odpuštění hříchův. A Annanyáš k sv. Pavlu: I co li meškáš, vstaň a pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně. Dále vyznávají, že dítky z ustavení apo-
Strana 175
— 175 — štolského, jakož píše Dionysius, mají křtěny býti, aby křtem skrze rodiče a kmotry věrné, v péči svou je s závazkem přijí- mající vedeny byly k víře a k zvyklostem křesťanského života do let jich rozumných, do postavení a počtu vydání před kně- zem starším, ješto i my to v čistotě umysla, tohoto za pravé majíc, ostříháme. O biřmování: Z víry písma sv. držíc, vyznávají, že za času apoštolův, ti jenž v letech rozumu došlých nepřijali zaslíbení darův ducha sv., že skrze modlitbu a rukou vzkládaní přijali ducha svatého, ku potvrzení víry, jakož psáno. Když uslyšeli apoštolé, žeby Sa- marya přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana, kteříž, když přišli, modlili se za ně, aby přijali ducha sv., nebo ještě na žádného z nich nepřišel byl, ale pokřtěni byli toliko ve jméno Pána Ježíše Krista, tehdy vzkládali sou ruce na ně, a přijímali sou ducha svatého; a zasse Kornelius bez vzkládaní rukou přijal ducha sv., a pokřtěn potom, též i mnozí jiní. Též o dítkách drží, že kteréž křtěno jsuc, přijde k víře živé a násle- dovati bude chtíti jí skutečně v pohanění i v utrpení, a tudy znamení křtu duchovního, rodu nového, se zjeví, že má s kmotry postaveno býti před knězem neb biskupem, a tázáno aby bylo o víře, o pravdách jejích, i na vůli i umysl, na stálost i na skutečnost v pravdě, a vyználi a přisvědčíli se v pravdě, má potvrzeno býti, v naději došlé pravdy skrze rukou vzkládaní a modlitbu, a přispoření ducha sv. syly (sic) a moci k stálosti, k rytířství víry, ve jméno otce i syna i ducha sv., a rukojmě počet vydadouc z práce při dítěti, mají propuštěni býti etc. A to rukou vzkládaní na dítky křtěné, můž založení míti na řeči sv. Marka, že Pán Ježíš objímaje dítky a vzkládaje ruce na ně, požehnáváše jim. O svátosti těla a krve boží. Věří srdcem i ústy vyznávají, že kdežkoli podle smyslu a umysla Pána Krista i církve zřízení, kněz hodný s lidem věrným, modlitby čině, slovy těmi vysvědčí: To jest tělo mé, to jest krev má, že chléb hned přitomný jest tělo jeho za nás zrazené na smrt, a víno přítomné jest krev vylitá na odpuštění hříchův. To vyznání má utvrzení víry řeč popsanou od Evan- gelist i od sv. Pavla. Také z víry vyznávají, že to tělo a krev Pána Ježíše má přijímáno býti pod obojí způsobou, z ustavení Pána Krista, a z požívaní první církve na památku téhož Krista umučeného, jenž dí: To čiňte na mé spolu pamatování. Druhé, aby byla smrt jeho zvěstována slovem čtění svatého v užitcích odtud pošlých; též i vylití krve k přítomné naději, jakož dí Apoštol: Kolikrátkoli jísti a píti budete, smrt Páně zvěstovati budete, ažť i přijde. Třetí pro oznámení pravdy duchovní, o níž sv. Jan ve čtení a pro pojištění dání, brání neb přijí- fol. 238 a.
— 175 — štolského, jakož píše Dionysius, mají křtěny býti, aby křtem skrze rodiče a kmotry věrné, v péči svou je s závazkem přijí- mající vedeny byly k víře a k zvyklostem křesťanského života do let jich rozumných, do postavení a počtu vydání před kně- zem starším, ješto i my to v čistotě umysla, tohoto za pravé majíc, ostříháme. O biřmování: Z víry písma sv. držíc, vyznávají, že za času apoštolův, ti jenž v letech rozumu došlých nepřijali zaslíbení darův ducha sv., že skrze modlitbu a rukou vzkládaní přijali ducha svatého, ku potvrzení víry, jakož psáno. Když uslyšeli apoštolé, žeby Sa- marya přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana, kteříž, když přišli, modlili se za ně, aby přijali ducha sv., nebo ještě na žádného z nich nepřišel byl, ale pokřtěni byli toliko ve jméno Pána Ježíše Krista, tehdy vzkládali sou ruce na ně, a přijímali sou ducha svatého; a zasse Kornelius bez vzkládaní rukou přijal ducha sv., a pokřtěn potom, též i mnozí jiní. Též o dítkách drží, že kteréž křtěno jsuc, přijde k víře živé a násle- dovati bude chtíti jí skutečně v pohanění i v utrpení, a tudy znamení křtu duchovního, rodu nového, se zjeví, že má s kmotry postaveno býti před knězem neb biskupem, a tázáno aby bylo o víře, o pravdách jejích, i na vůli i umysl, na stálost i na skutečnost v pravdě, a vyználi a přisvědčíli se v pravdě, má potvrzeno býti, v naději došlé pravdy skrze rukou vzkládaní a modlitbu, a přispoření ducha sv. syly (sic) a moci k stálosti, k rytířství víry, ve jméno otce i syna i ducha sv., a rukojmě počet vydadouc z práce při dítěti, mají propuštěni býti etc. A to rukou vzkládaní na dítky křtěné, můž založení míti na řeči sv. Marka, že Pán Ježíš objímaje dítky a vzkládaje ruce na ně, požehnáváše jim. O svátosti těla a krve boží. Věří srdcem i ústy vyznávají, že kdežkoli podle smyslu a umysla Pána Krista i církve zřízení, kněz hodný s lidem věrným, modlitby čině, slovy těmi vysvědčí: To jest tělo mé, to jest krev má, že chléb hned přitomný jest tělo jeho za nás zrazené na smrt, a víno přítomné jest krev vylitá na odpuštění hříchův. To vyznání má utvrzení víry řeč popsanou od Evan- gelist i od sv. Pavla. Také z víry vyznávají, že to tělo a krev Pána Ježíše má přijímáno býti pod obojí způsobou, z ustavení Pána Krista, a z požívaní první církve na památku téhož Krista umučeného, jenž dí: To čiňte na mé spolu pamatování. Druhé, aby byla smrt jeho zvěstována slovem čtění svatého v užitcích odtud pošlých; též i vylití krve k přítomné naději, jakož dí Apoštol: Kolikrátkoli jísti a píti budete, smrt Páně zvěstovati budete, ažť i přijde. Třetí pro oznámení pravdy duchovní, o níž sv. Jan ve čtení a pro pojištění dání, brání neb přijí- fol. 238 a.
Strana 176
176 — maní ti požívání té pravdy skrze víru v naději, jakož dí: Pán Ježíš, v kterouž noc měl zrazen býti, vzal chléb etc., dal učedl- níkom, řka: Vezměte a jezte, vezměte a píte z toho všickni. Ctvrté, pro společné požívaní, kdež spolu věrní sejdou se, všickni, jenž hodni jsou, mají přijímati na důvod jednoty, víry pravé, a společnosti ducha, a pro zachování pokoje a milosti, svornosti a lásky; a o tom dí Pán: To čiňte na mé spolu pamatování. A sv. Pavel: Kalich dobrořečení, jemuž dobrořečíme, však ob- cování krve Kristovy jest, a chléb, kterýž lámeme, však společná učastnost těla Páně jest; neb jeden chléb a jedno tělo mnozí jsme, všickni, kteří z jednoho chleba a z jednoho kalicha účast- nost beřeme. Páté, pro rozdíl od nevěrných neb zjevně zlých, pro bludy nebo hříchy hodně vyobcovaných, k trestání jich a k výstráze věrných. O první stránce dí sv. Pavel: Nechci, byšte byli tovaryší ďáblův; nemůžte píti kalicha Páně a kalicha ďáblův; nemůžte stolu Páně učastni býti a stolu ďáblův. A opět o témž i o druhé částce dí: Nechtějte jha vésti s nevěrnými, neb které učastenství věrného s nevěrným, a neb které tovaryství světla s temnostmi; a neb které přirovnání Krista k Belialovi, a neb které svolení chrámu Božího s modlami. A opět: Vyvrzte zlé sami z sebe; nebo jestli že ten, jenž slove bratr mezi vámi, byl by smilník neb lakomec, neb modlář, neb zlolajce, neb opilec, neb dráč, s takovým ani pokrmu beřte: totiž posvát- ného tohoto. Řízení kněží: fol. 238 b. Z víry drží řízení pošlé v pravdě býti od kněze velikého, a biskupa svrchovaného k službě na místě jeho poselství, k zvě- stování, k učení, k obětování k učení, k obětování duchovních prvotností od lidu k Bohu a od Boha k lidu. Neb Pán dí: Jakož mě poslal otec na svět, i já posílám vás. A opět: Já sem vás poslal, abyšte užitek přinesli. A sv. Pavel: A my místo Krista poselství dějeme, jakoby Bůh etc. A Pán: Jdouce po všem světě etc. A opět: Učíce je zachovávati všem věcem, kteréž sem vám přikázal. A opět: Vy jste královské kněžstvo, abyšte obětovali oběti duchovní vzácné Bohu. A opět: Přijměte ducha sv., kterýchž odpustíte hříchy, odpuštěny etc. Z víry drží, že ti, jenž mají jiné k ouřadom říditi, mají v následování Pána Ježíše Krista na místě poselství jeho činiti, v umysle přímém, bez přijímaní osob, a bez lakomé žádosti, svatokupectví. Neb dí Pán: Příklad sem vám dal, jakož sem činil, i vy čiňte též. A opět: Darmo ste vzali, darmo dajte; neroďte vládnouti zlatem, ani stříbrem, ani se na vyssoko zpínejte. K témuž sv. Petr: Starších ješto sou mezi vámi, prosím spolu starší a svědek Kristových utrpení; paste, jenž mezi vámi jest stádo Boží opa- trujíce, ne bezděčně, ale dobrovolně, ani pro milost mrzkého zysku (sic), neb svatokupeckého; a níže: Ani jako panujíce nad lidem jeho, ale příklad učiněni stádu z umyslu. A sv. Pavel biskupu jednomu píše, dí: Příklad buď věrným v slovu, v ob-
176 — maní ti požívání té pravdy skrze víru v naději, jakož dí: Pán Ježíš, v kterouž noc měl zrazen býti, vzal chléb etc., dal učedl- níkom, řka: Vezměte a jezte, vezměte a píte z toho všickni. Ctvrté, pro společné požívaní, kdež spolu věrní sejdou se, všickni, jenž hodni jsou, mají přijímati na důvod jednoty, víry pravé, a společnosti ducha, a pro zachování pokoje a milosti, svornosti a lásky; a o tom dí Pán: To čiňte na mé spolu pamatování. A sv. Pavel: Kalich dobrořečení, jemuž dobrořečíme, však ob- cování krve Kristovy jest, a chléb, kterýž lámeme, však společná učastnost těla Páně jest; neb jeden chléb a jedno tělo mnozí jsme, všickni, kteří z jednoho chleba a z jednoho kalicha účast- nost beřeme. Páté, pro rozdíl od nevěrných neb zjevně zlých, pro bludy nebo hříchy hodně vyobcovaných, k trestání jich a k výstráze věrných. O první stránce dí sv. Pavel: Nechci, byšte byli tovaryší ďáblův; nemůžte píti kalicha Páně a kalicha ďáblův; nemůžte stolu Páně učastni býti a stolu ďáblův. A opět o témž i o druhé částce dí: Nechtějte jha vésti s nevěrnými, neb které učastenství věrného s nevěrným, a neb které tovaryství světla s temnostmi; a neb které přirovnání Krista k Belialovi, a neb které svolení chrámu Božího s modlami. A opět: Vyvrzte zlé sami z sebe; nebo jestli že ten, jenž slove bratr mezi vámi, byl by smilník neb lakomec, neb modlář, neb zlolajce, neb opilec, neb dráč, s takovým ani pokrmu beřte: totiž posvát- ného tohoto. Řízení kněží: fol. 238 b. Z víry drží řízení pošlé v pravdě býti od kněze velikého, a biskupa svrchovaného k službě na místě jeho poselství, k zvě- stování, k učení, k obětování k učení, k obětování duchovních prvotností od lidu k Bohu a od Boha k lidu. Neb Pán dí: Jakož mě poslal otec na svět, i já posílám vás. A opět: Já sem vás poslal, abyšte užitek přinesli. A sv. Pavel: A my místo Krista poselství dějeme, jakoby Bůh etc. A Pán: Jdouce po všem světě etc. A opět: Učíce je zachovávati všem věcem, kteréž sem vám přikázal. A opět: Vy jste královské kněžstvo, abyšte obětovali oběti duchovní vzácné Bohu. A opět: Přijměte ducha sv., kterýchž odpustíte hříchy, odpuštěny etc. Z víry drží, že ti, jenž mají jiné k ouřadom říditi, mají v následování Pána Ježíše Krista na místě poselství jeho činiti, v umysle přímém, bez přijímaní osob, a bez lakomé žádosti, svatokupectví. Neb dí Pán: Příklad sem vám dal, jakož sem činil, i vy čiňte též. A opět: Darmo ste vzali, darmo dajte; neroďte vládnouti zlatem, ani stříbrem, ani se na vyssoko zpínejte. K témuž sv. Petr: Starších ješto sou mezi vámi, prosím spolu starší a svědek Kristových utrpení; paste, jenž mezi vámi jest stádo Boží opa- trujíce, ne bezděčně, ale dobrovolně, ani pro milost mrzkého zysku (sic), neb svatokupeckého; a níže: Ani jako panujíce nad lidem jeho, ale příklad učiněni stádu z umyslu. A sv. Pavel biskupu jednomu píše, dí: Příklad buď věrným v slovu, v ob-
Strana 177
177 — cování, v lásce, v víře, v čistotě; a druhému biskupu píše dí: Ve všech věcech vydaj se na příklad dobrých skutkův v učení, v celosti, v slovu zdravém bez trestání. Z víry drží, že ti, jenž mají k ouřadom vyšším neb nižším řízeni býti, mají u víře syna Božího mimo jiné obecné věrné, ctnostný život vesti; neb víra živá posvěcuje srdce, z něhož za lid věrné modlitby pojíti mají a vesti lid příkladem k svatosti a od bludův bohatství a rozkoší světa, aby což slovem vzdě- lavají, skutkem nerušili. Také mají dary k ouřadom potřebné míti, jako milost ku Pánu Kristu, jehož poselství díti mají, k svému spasení i blížních, dověrnost k Bohu, i naději, upří- most umysla, smysl pravý víry v svědomí dobrém, způsob ke čtení, opatrnost ducha, rozšafnost etc. Jakož sv. Pavel naučení dává biskupu, jakéby kněží voliti měl, řka: Kdo biskupství neb kněžství žádá, dobré práce žádá, ale musíť biskup neb kněz býti bez ohyzdného hříchu neb bez trestání hodného, jedné ženy muž, střidmý, šlechetný, opatrný, stydlivý, přívětivý, uči- tedlný, neopilec, nebijce, ale střidmý, nesvárlivý, nelakomý. A níže: A musíť zajisté on dobré svědectví míti od těch, kteříž v ně1) jsou, aby v potupu neupadl a v osydla ďáblova. Tež i jáhnové stydliví, neblekotní, neopilí, ne mrzkého zysku následujíce, majíce tajemství víry v svědomí dobrém, a ti nejprv zkušeni buďte, žádného hříchu nemajíce, nebo kteří dobře budou přisluhovati, stupně dobrého dojdou, a mnohé doufání u víře, jenž jest v Krista Ježíše. Toto tobě píši, synu Tymotee, naději maje, k tobě brzo přijíti, pakli pomeškám, aby znal, kterak máš v domu Božím obcovati, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. Též i k Tytovi k druhému biskupu píše, řka: Protu příčinu ponechal sem tě v Kretě, aby ty věci, jichž se nedostává, napravil, a ustavil po městech kněží, jako já způsobil sem tobě, musíť kněz býti bez hříchu smrtedlného, jako Boží šafář, nepyšný, nehněvivý, neopilý, ne- bijce, nemrzkého zysku žádostivý. A opět: Kněží tvojí oble- čeni buďte v spravedlnost, a kterýžkoli kněz má to do sebe, jest svaté znamení kněze, svrchovaného, sloužicího vnitřně du- chovní pravdou, a sám přijímaje svrchní znamení řízení svého, skrze vzkládaní rukou, jakož to za první církve svaté samo bylo, má pravdu k ouřadu tomuto, k němuž se řídí, jakož dí sv. Pavel k Tymoteovi: Nechtěj zanedbávati milosti, totiž ouřadu kněžského, jenž tobě dána skrze vzkládaní rukou kněze; neb k řízení kněze troje věc dostatečná bývá: nejprv zkušení života víry, darův i věrnosti, v nižších prácech, v lidu věrném; druhé modlitby s posty za ně činěné, jakožto v skutcích psáno: když apoštol s Barnabášem ustavili věrným po všech zbořích kněží, modlili se s posty, poručili je Pánu; třetí, rukou toliko vzkládaní, a zprávu potom jich, jakož sv. Pavel k Timo- teovi píše: fol. 239 a. 1) Не лучше ли: vně? 12
177 — cování, v lásce, v víře, v čistotě; a druhému biskupu píše dí: Ve všech věcech vydaj se na příklad dobrých skutkův v učení, v celosti, v slovu zdravém bez trestání. Z víry drží, že ti, jenž mají k ouřadom vyšším neb nižším řízeni býti, mají u víře syna Božího mimo jiné obecné věrné, ctnostný život vesti; neb víra živá posvěcuje srdce, z něhož za lid věrné modlitby pojíti mají a vesti lid příkladem k svatosti a od bludův bohatství a rozkoší světa, aby což slovem vzdě- lavají, skutkem nerušili. Také mají dary k ouřadom potřebné míti, jako milost ku Pánu Kristu, jehož poselství díti mají, k svému spasení i blížních, dověrnost k Bohu, i naději, upří- most umysla, smysl pravý víry v svědomí dobrém, způsob ke čtení, opatrnost ducha, rozšafnost etc. Jakož sv. Pavel naučení dává biskupu, jakéby kněží voliti měl, řka: Kdo biskupství neb kněžství žádá, dobré práce žádá, ale musíť biskup neb kněz býti bez ohyzdného hříchu neb bez trestání hodného, jedné ženy muž, střidmý, šlechetný, opatrný, stydlivý, přívětivý, uči- tedlný, neopilec, nebijce, ale střidmý, nesvárlivý, nelakomý. A níže: A musíť zajisté on dobré svědectví míti od těch, kteříž v ně1) jsou, aby v potupu neupadl a v osydla ďáblova. Tež i jáhnové stydliví, neblekotní, neopilí, ne mrzkého zysku následujíce, majíce tajemství víry v svědomí dobrém, a ti nejprv zkušeni buďte, žádného hříchu nemajíce, nebo kteří dobře budou přisluhovati, stupně dobrého dojdou, a mnohé doufání u víře, jenž jest v Krista Ježíše. Toto tobě píši, synu Tymotee, naději maje, k tobě brzo přijíti, pakli pomeškám, aby znal, kterak máš v domu Božím obcovati, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. Též i k Tytovi k druhému biskupu píše, řka: Protu příčinu ponechal sem tě v Kretě, aby ty věci, jichž se nedostává, napravil, a ustavil po městech kněží, jako já způsobil sem tobě, musíť kněz býti bez hříchu smrtedlného, jako Boží šafář, nepyšný, nehněvivý, neopilý, ne- bijce, nemrzkého zysku žádostivý. A opět: Kněží tvojí oble- čeni buďte v spravedlnost, a kterýžkoli kněz má to do sebe, jest svaté znamení kněze, svrchovaného, sloužicího vnitřně du- chovní pravdou, a sám přijímaje svrchní znamení řízení svého, skrze vzkládaní rukou, jakož to za první církve svaté samo bylo, má pravdu k ouřadu tomuto, k němuž se řídí, jakož dí sv. Pavel k Tymoteovi: Nechtěj zanedbávati milosti, totiž ouřadu kněžského, jenž tobě dána skrze vzkládaní rukou kněze; neb k řízení kněze troje věc dostatečná bývá: nejprv zkušení života víry, darův i věrnosti, v nižších prácech, v lidu věrném; druhé modlitby s posty za ně činěné, jakožto v skutcích psáno: když apoštol s Barnabášem ustavili věrným po všech zbořích kněží, modlili se s posty, poručili je Pánu; třetí, rukou toliko vzkládaní, a zprávu potom jich, jakož sv. Pavel k Timo- teovi píše: fol. 239 a. 1) Не лучше ли: vně? 12
Strana 178
178 — O zlém biskupu neb knězi. fol. 239 b. O zlém biskupu neb knězi takto smyslí: Když zlý smy- slem i umyslem, a k tomu zjevný hříšník, drží, že není kněz Pána Ježíše, ani církve svaté, ale kněz Antikristu (sic); a nevěří, by svátostmi mohl sloužiti užitečně, ale což na něm jest škodlivě. Neb Pán dí: Vy jste sůl země, pakli sůl zmařena bude, k ničemémuž se nehodí, než, aby ven vyvržena byla, a potla- čena od lidí. A opět: Pilně se vystříhejte falešných prorokův, po ovotci poznáte je, zdali zbírají z trní hrozny, aneb z hloží fíky; tak každé dřevo dobré ovotce dobré činí, ale zlé dřevo zlé ovotce činí, nemůž dřevo dobré ovotce zlého činiti, ani zlé dobrého nesti. A opět: Dobrý člověk z dobrého pokladu vynaší dobré věci, a zlý člověk ze zlého pokladu zlé; neb z hojnosti srdce ústa mluví. A opět: Ovotce jich neužitečné, ani k jedení, ani k čemu jinému hodné. A opět: Z vinnice Sodomských jestit víno jich, a jed hada nejjedovatějšího, pod rty jich, po němž není zdraví. A opět: Rtové vaše mluvili sou lež, a jazyk váš nepravost mluví, není, kdo by vzýval spravedlnost, aniž jest, kdo by soudil právě, ale aufají v niveč, a mluví marnost, počali sou ousylé, a porodili nepravost, vajce hadův rozbili sou, a paučiny paukové tkali, kdož bude jísti z vajec jich, umře, a to, což schováno jest, obrátí se v králika, plátna jich nebudou v rouchu, aniž odíni budou díly svými, díla jich díla neužitečná, a skutek nepravosti v rukou jich, nohy jich ke zlému běží, a chvátají, aby prolili krev nevinnou, myšlení jich myšlení neužitečná, poplénění, potření, na cestách jich, cesty pokoje neviděli, není soudu v krocích jich, stezky jich ukři- vené sou jim, a každý, kdož tlačí po nich, neví pokoje. A opět: Aj já k prorokom, jimž se děje ve snách lež, praví Pán, ješto sou je rozprávěli, a svedli lid můj ve lži své a v divích svých, když jsem já jich byl neposlal, ani jim přikázal, kteříž nic ne- prospěli lidu tomu. A opět dí sv. Pavel, že v pokrytství mluví lež, a roty zatracení uvodí, braníce se jim, vdávati a ženiti a velejíc se zdržeti od pokrmův, skrze sladké řeči a žehnání svodí srdce, a zamyšlenými slovy kupčí o duše, zklamávajíce duše neustavičné, následujíce Kaina v vražedlném duchu a Ba- láma v lakomství, jsouc studnice bez vody, oblaci bez deště, jsouce slouhy hřícha, v porušení, jimž svobodu slibují. O témž sv. Judas dí: Tiť jsou oblakové bez vody, hvězdy bludné, re- ptáci, podle žádostí chodíce, posměvačí, hovadní, sami se oddě- lujíce, v nemilostivostech, štěpové podzimní, neplodní, dvakrát umrlí, vyvracení. Pakli jest zlý životem, neb mravně tajně, a dobrý smy- slem při víře i umyslem přimý, praví, že jest nehodný s strany pomoci, kterouž má s lidem v modlitbách k Bohu, i sám, za lid oroduje, činiti, přimlouvaje se vzácně, aniž lidu můž zbu- zovati dověrně, doufalivě, ani učení, ani napomínaní, výstrahy trestání, z pravdy bez trestání svědomí mluviti, aniž hodně po- žívati těla a krve Páně, leč bude právě kající, neb psáno, že
178 — O zlém biskupu neb knězi. fol. 239 b. O zlém biskupu neb knězi takto smyslí: Když zlý smy- slem i umyslem, a k tomu zjevný hříšník, drží, že není kněz Pána Ježíše, ani církve svaté, ale kněz Antikristu (sic); a nevěří, by svátostmi mohl sloužiti užitečně, ale což na něm jest škodlivě. Neb Pán dí: Vy jste sůl země, pakli sůl zmařena bude, k ničemémuž se nehodí, než, aby ven vyvržena byla, a potla- čena od lidí. A opět: Pilně se vystříhejte falešných prorokův, po ovotci poznáte je, zdali zbírají z trní hrozny, aneb z hloží fíky; tak každé dřevo dobré ovotce dobré činí, ale zlé dřevo zlé ovotce činí, nemůž dřevo dobré ovotce zlého činiti, ani zlé dobrého nesti. A opět: Dobrý člověk z dobrého pokladu vynaší dobré věci, a zlý člověk ze zlého pokladu zlé; neb z hojnosti srdce ústa mluví. A opět: Ovotce jich neužitečné, ani k jedení, ani k čemu jinému hodné. A opět: Z vinnice Sodomských jestit víno jich, a jed hada nejjedovatějšího, pod rty jich, po němž není zdraví. A opět: Rtové vaše mluvili sou lež, a jazyk váš nepravost mluví, není, kdo by vzýval spravedlnost, aniž jest, kdo by soudil právě, ale aufají v niveč, a mluví marnost, počali sou ousylé, a porodili nepravost, vajce hadův rozbili sou, a paučiny paukové tkali, kdož bude jísti z vajec jich, umře, a to, což schováno jest, obrátí se v králika, plátna jich nebudou v rouchu, aniž odíni budou díly svými, díla jich díla neužitečná, a skutek nepravosti v rukou jich, nohy jich ke zlému běží, a chvátají, aby prolili krev nevinnou, myšlení jich myšlení neužitečná, poplénění, potření, na cestách jich, cesty pokoje neviděli, není soudu v krocích jich, stezky jich ukři- vené sou jim, a každý, kdož tlačí po nich, neví pokoje. A opět: Aj já k prorokom, jimž se děje ve snách lež, praví Pán, ješto sou je rozprávěli, a svedli lid můj ve lži své a v divích svých, když jsem já jich byl neposlal, ani jim přikázal, kteříž nic ne- prospěli lidu tomu. A opět dí sv. Pavel, že v pokrytství mluví lež, a roty zatracení uvodí, braníce se jim, vdávati a ženiti a velejíc se zdržeti od pokrmův, skrze sladké řeči a žehnání svodí srdce, a zamyšlenými slovy kupčí o duše, zklamávajíce duše neustavičné, následujíce Kaina v vražedlném duchu a Ba- láma v lakomství, jsouc studnice bez vody, oblaci bez deště, jsouce slouhy hřícha, v porušení, jimž svobodu slibují. O témž sv. Judas dí: Tiť jsou oblakové bez vody, hvězdy bludné, re- ptáci, podle žádostí chodíce, posměvačí, hovadní, sami se oddě- lujíce, v nemilostivostech, štěpové podzimní, neplodní, dvakrát umrlí, vyvracení. Pakli jest zlý životem, neb mravně tajně, a dobrý smy- slem při víře i umyslem přimý, praví, že jest nehodný s strany pomoci, kterouž má s lidem v modlitbách k Bohu, i sám, za lid oroduje, činiti, přimlouvaje se vzácně, aniž lidu můž zbu- zovati dověrně, doufalivě, ani učení, ani napomínaní, výstrahy trestání, z pravdy bez trestání svědomí mluviti, aniž hodně po- žívati těla a krve Páně, leč bude právě kající, neb psáno, že
Strana 179
179 — Bůh hříšných neslyší; a Bůh skrze Isaiáše dí: Když ztáhnete ruce vaše, odvrátím od vás oči mé, a když rozmnožíte mod- litby, neuslyším, neb ruce vaše sou plné krve. A opět: Ne- pravosti vaše rozdělily sou mezi vámi a Bohem vaším, a hříchové vaší skryli sou tvář jeho od vás, aby neuslyšel, neb ruce vaše poškvrněné sou krví, a prstové vaší nepravostí; neb čisté sou oči Páně, na nepravosti nemohou patřiti. A David: Spatřilli sem nepravost v srdci mém, neuslyší Pán. A sv. Jan: Nebudeli nás trestati srdce naše, doufání máme k Bohu, a začežkoli po- prosíme, vezmeme od něho, neb jeho přikázaní ostříháme, a ty věci, jež libé sou před ním, činíme. A však takový tajně zlý, ač koli nemělby sloužiti, sloužíli a lid nezná zlosti jeho, a však slouží v smyslu i umyslu Krista a církve svaté, služba jeho v Kristu a v církvi jest užitečná, ač s strany jeho s nedostatkem, kterýž on sám ponese za lid. Pakli jest zjevně zlý, nemělo by jemu, vědíli o tom starší, dopuštěno býti sloužiti, a on by neměl pod hříchem velikým sloužiti, neb Pán Bůh dí: Když rozmnožíte modlitby, neusly- ším. A opět: Neobětujte mi obětí nadarmo, neb zápal ohav- nost mi jest. A níže: A svatkův vaších nebudu trpěti, nepráví jsou svátkové vaší, a hodův vaších i slavností nenaviděla duše má, a učiněni sou mi nelibí, usyloval sem, snášeje. A opět Pán Bůh dí k zlým kněžím: A nyni k vám přikázaní toto, o kněží, nebudeteli chtíti slyšeti, ani na srdce položiti, abyšte vzdali slávu jménu mému, dí Pán zastupův. Pošli mezi vás chudobu, a zlo- řečiti budu žehnání vašému, a poklnu jich, neb ste neuložili na srdci vašém, aj já zavrhu vám rámě, a vkydnu na tváři vaše lajna, slavností vaších, a půjmeť vás s sebou. A níže: Ale vy, kněží sešli ste s cesty, a pohoršili ste mnohých v zákoně, zrušili ste smoulvu 1) kněžskou dí Pán zástupův. Protož i já dal sem vás, abyšte byli potupou a ponížením mezi všemi lidmi, jakož ste neostříhali cest mých, a přijali ste tvář v zákoně etc. A opět dí skrze Davida k hříšníku zjevnému, knězi zlému: Proč ty vypravuješ spravedlnosti mé, a přijímáš zákon můj skrze ústa tvá, neb ty zajisté nenáviděl si kázně a zavrhl si řeči mé za hřbet, vidělli si zloděje, běžal si s ním, a s cizo- ložníky díl tvůj kladl si, ústa tvá rozhojnila se zlost, a jazyk tvůj skládal jest lsti, sedě proti blížnímu tvému, mluvil si, a proti synu matky tvé, kladl si ourazy nebo pohoršení, tytos věci činil, a mlčal sem, domníval si se nemilostivý, že já budu tobě podoben, trestati budu a postavím proti tváři tvé. A opět: Není krásná chvála v oustech hříšníka, nebo není od Boha po- slán; a vědíli o něm starší, nemělo by mu dopuštěno býti slou- žiti, ani má bez pokání trpín býti v křesťanské obci, ani s ním obcovati mají. Píše sv. Pavel k Koryntom, řka: O hříšníku zjevném, aby vyobcován byl; já zajisté nepřitomný tělem, ale přitomný duchem, již usoudil sem jako přítomen takového, jenž tak páchal jest, ve jménu Pána našého Ježíše Krista, shro- fol. 240 a. 1) НесомнѣннO: smlouvu.
179 — Bůh hříšných neslyší; a Bůh skrze Isaiáše dí: Když ztáhnete ruce vaše, odvrátím od vás oči mé, a když rozmnožíte mod- litby, neuslyším, neb ruce vaše sou plné krve. A opět: Ne- pravosti vaše rozdělily sou mezi vámi a Bohem vaším, a hříchové vaší skryli sou tvář jeho od vás, aby neuslyšel, neb ruce vaše poškvrněné sou krví, a prstové vaší nepravostí; neb čisté sou oči Páně, na nepravosti nemohou patřiti. A David: Spatřilli sem nepravost v srdci mém, neuslyší Pán. A sv. Jan: Nebudeli nás trestati srdce naše, doufání máme k Bohu, a začežkoli po- prosíme, vezmeme od něho, neb jeho přikázaní ostříháme, a ty věci, jež libé sou před ním, činíme. A však takový tajně zlý, ač koli nemělby sloužiti, sloužíli a lid nezná zlosti jeho, a však slouží v smyslu i umyslu Krista a církve svaté, služba jeho v Kristu a v církvi jest užitečná, ač s strany jeho s nedostatkem, kterýž on sám ponese za lid. Pakli jest zjevně zlý, nemělo by jemu, vědíli o tom starší, dopuštěno býti sloužiti, a on by neměl pod hříchem velikým sloužiti, neb Pán Bůh dí: Když rozmnožíte modlitby, neusly- ším. A opět: Neobětujte mi obětí nadarmo, neb zápal ohav- nost mi jest. A níže: A svatkův vaších nebudu trpěti, nepráví jsou svátkové vaší, a hodův vaších i slavností nenaviděla duše má, a učiněni sou mi nelibí, usyloval sem, snášeje. A opět Pán Bůh dí k zlým kněžím: A nyni k vám přikázaní toto, o kněží, nebudeteli chtíti slyšeti, ani na srdce položiti, abyšte vzdali slávu jménu mému, dí Pán zastupův. Pošli mezi vás chudobu, a zlo- řečiti budu žehnání vašému, a poklnu jich, neb ste neuložili na srdci vašém, aj já zavrhu vám rámě, a vkydnu na tváři vaše lajna, slavností vaších, a půjmeť vás s sebou. A níže: Ale vy, kněží sešli ste s cesty, a pohoršili ste mnohých v zákoně, zrušili ste smoulvu 1) kněžskou dí Pán zástupův. Protož i já dal sem vás, abyšte byli potupou a ponížením mezi všemi lidmi, jakož ste neostříhali cest mých, a přijali ste tvář v zákoně etc. A opět dí skrze Davida k hříšníku zjevnému, knězi zlému: Proč ty vypravuješ spravedlnosti mé, a přijímáš zákon můj skrze ústa tvá, neb ty zajisté nenáviděl si kázně a zavrhl si řeči mé za hřbet, vidělli si zloděje, běžal si s ním, a s cizo- ložníky díl tvůj kladl si, ústa tvá rozhojnila se zlost, a jazyk tvůj skládal jest lsti, sedě proti blížnímu tvému, mluvil si, a proti synu matky tvé, kladl si ourazy nebo pohoršení, tytos věci činil, a mlčal sem, domníval si se nemilostivý, že já budu tobě podoben, trestati budu a postavím proti tváři tvé. A opět: Není krásná chvála v oustech hříšníka, nebo není od Boha po- slán; a vědíli o něm starší, nemělo by mu dopuštěno býti slou- žiti, ani má bez pokání trpín býti v křesťanské obci, ani s ním obcovati mají. Píše sv. Pavel k Koryntom, řka: O hříšníku zjevném, aby vyobcován byl; já zajisté nepřitomný tělem, ale přitomný duchem, již usoudil sem jako přítomen takového, jenž tak páchal jest, ve jménu Pána našého Ježíše Krista, shro- fol. 240 a. 1) НесомнѣннO: smlouvu.
Strana 180
180 — fol. 240 b. máždíce se i s mým duchem, vydati takového člověka Satanovi k potrápení těla, aby duch spasen byl. A níže: Psal jsem vám v listu, nesměšovati se s smilníky, jistě ne tohoto světa smil- níky, aneb lakomci, aneb dráči, aneb s modloslužebníky, jináč musili byšte s tohoto světa vyjíti, ale nyni sem vám psal, ne- směšovati se, jestli že ten, jenž slove bratr mezi vámi, jest smil- ník neb lakomec, modloslouha, neb zlolajce, neb opilec neb dráč, s takovým ani pokrmu beřte, vyvrzte zlé sami z sebe. A tou příčinou, do níž Jidáš byl tajný hříšník, trpín byl od Pána, a když pronesen na jevo v zradě, dopustil naň Bůh, aby skrze oběšení odjat byl, a Balám, když zrádnou radu dokonal proti lidu Božímu, zahynul jest. Pakli mu staršími zastaveno, a on proto slouží, a věrným bylo by to známo, nemají u služby jeho býti, neb jest Bohu a církvi jeho nemilá, jakož svrchu dovedeno. Proto že jest Kristus neměl umysla, takových posílati, ani církev svatá, ani skrze takové spasení působiti, jakož o tom svrchu. A že nemůž hodně, netoliko sobě, ali (sic) ani jiným, sloužiti; a těch Kristus i apoštolé kázali se varovati, jakož vyčítaje hříchy a nepra- vosti těch, jenž za času Antikrista měli býti přidává řka: Těch se varůj. A opět: Nechtějte obcovati skutkom temností, ale trescete. Pakli není vyobcován, a starší snad nevědí, ač hřích jeho bylo by všem neb mnohým znám, a věrným nebylo by známo, by mu zastaveno bylo, mají prosbou i radou jemu zastaviti jeho službu, dokudž starším nebude rozsouzen, ne aby skládali jej s ouřadu, ale s prosbou i radou ponechání žádali, neb slou- žíliť jsa v jistém v zjevném hříchu, zle a nepravě slouží etcis. fol. 241 a. Pakli mu bude služba zastavena, a to známo bude věr- ným, a on by své volně sloužiti chtěl, mají jím věrní pohrdati, a podle rady Krista oko vyloupiti a ruku utíti, jako pohoršu- jící; a kdož toho neučiní, obcuje hříchu jeho proti přikázaní Páně, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. A sv. Pavel: Neroď obcovati hříchom cizým. A ovšem kdyžby v smyslu a v umyslu převrácen byl v tom, v čemž by sloužiti měl, a odporné věci proti Bohu by tvrdil, to kdož znaje, požíval by služby jeho, oučasten jest jeho, dí sv. Jan: Kdož přichází k vám, a toho učení nepřináší, neroďte přijímati jeho do domu, ani ho pozdravůjte, neb kdož jeho pozdravuje, obcuje jeho skutkom zlostným. A sv. Pavel: Šetřte těch, kteříž tak chodí, jako máte příklad náš, neb mnozí chodí, kteréž často pravil sem, a nyni pláče pravím etc. A opět: Dáváme vám věděti bratří, a přikazujem ve jménu Pána Ježíše Krista, abyšte se od- trhli od každého bratra chodícího neřádně, a ne podle usta- vení, kteréž ste přijali od nás, neb vy víte, jak byšte měli ná- sledovati nás. A níže: Pakliby kdo neposlouchal slova našého skrze list, toho znamenejte, a nesměšujte se s nim, aby byl pohanín. Neználi pak kdo, a jest jináč věrný i dobrý v Kristu, odpuštěno jemu bude a na tomto vyhledáno, jakož dí: Požá- dám krve jich z rukou tvých. Pakli kdo ví a zná o tom, a z ne-
180 — fol. 240 b. máždíce se i s mým duchem, vydati takového člověka Satanovi k potrápení těla, aby duch spasen byl. A níže: Psal jsem vám v listu, nesměšovati se s smilníky, jistě ne tohoto světa smil- níky, aneb lakomci, aneb dráči, aneb s modloslužebníky, jináč musili byšte s tohoto světa vyjíti, ale nyni sem vám psal, ne- směšovati se, jestli že ten, jenž slove bratr mezi vámi, jest smil- ník neb lakomec, modloslouha, neb zlolajce, neb opilec neb dráč, s takovým ani pokrmu beřte, vyvrzte zlé sami z sebe. A tou příčinou, do níž Jidáš byl tajný hříšník, trpín byl od Pána, a když pronesen na jevo v zradě, dopustil naň Bůh, aby skrze oběšení odjat byl, a Balám, když zrádnou radu dokonal proti lidu Božímu, zahynul jest. Pakli mu staršími zastaveno, a on proto slouží, a věrným bylo by to známo, nemají u služby jeho býti, neb jest Bohu a církvi jeho nemilá, jakož svrchu dovedeno. Proto že jest Kristus neměl umysla, takových posílati, ani církev svatá, ani skrze takové spasení působiti, jakož o tom svrchu. A že nemůž hodně, netoliko sobě, ali (sic) ani jiným, sloužiti; a těch Kristus i apoštolé kázali se varovati, jakož vyčítaje hříchy a nepra- vosti těch, jenž za času Antikrista měli býti přidává řka: Těch se varůj. A opět: Nechtějte obcovati skutkom temností, ale trescete. Pakli není vyobcován, a starší snad nevědí, ač hřích jeho bylo by všem neb mnohým znám, a věrným nebylo by známo, by mu zastaveno bylo, mají prosbou i radou jemu zastaviti jeho službu, dokudž starším nebude rozsouzen, ne aby skládali jej s ouřadu, ale s prosbou i radou ponechání žádali, neb slou- žíliť jsa v jistém v zjevném hříchu, zle a nepravě slouží etcis. fol. 241 a. Pakli mu bude služba zastavena, a to známo bude věr- ným, a on by své volně sloužiti chtěl, mají jím věrní pohrdati, a podle rady Krista oko vyloupiti a ruku utíti, jako pohoršu- jící; a kdož toho neučiní, obcuje hříchu jeho proti přikázaní Páně, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. A sv. Pavel: Neroď obcovati hříchom cizým. A ovšem kdyžby v smyslu a v umyslu převrácen byl v tom, v čemž by sloužiti měl, a odporné věci proti Bohu by tvrdil, to kdož znaje, požíval by služby jeho, oučasten jest jeho, dí sv. Jan: Kdož přichází k vám, a toho učení nepřináší, neroďte přijímati jeho do domu, ani ho pozdravůjte, neb kdož jeho pozdravuje, obcuje jeho skutkom zlostným. A sv. Pavel: Šetřte těch, kteříž tak chodí, jako máte příklad náš, neb mnozí chodí, kteréž často pravil sem, a nyni pláče pravím etc. A opět: Dáváme vám věděti bratří, a přikazujem ve jménu Pána Ježíše Krista, abyšte se od- trhli od každého bratra chodícího neřádně, a ne podle usta- vení, kteréž ste přijali od nás, neb vy víte, jak byšte měli ná- sledovati nás. A níže: Pakliby kdo neposlouchal slova našého skrze list, toho znamenejte, a nesměšujte se s nim, aby byl pohanín. Neználi pak kdo, a jest jináč věrný i dobrý v Kristu, odpuštěno jemu bude a na tomto vyhledáno, jakož dí: Požá- dám krve jich z rukou tvých. Pakli kdo ví a zná o tom, a z ne-
Strana 181
181 — hodné přičiny požívá služby jeho, naplní se na něm. Svolující s činícím bez pokání trestání neujdou. Pakli by byl kněz dobrý životem, a ten byl by smyslem i umyslem při víře i při svátostech zprzněn bludy Antikristovými; když to poznájí věrní, mají jako kvasu zákonničího varovati se, jenž jest pokrytství, i náboženství andělského, i rouna ovčího na vlku, i světla anděla na Satanu, velmi pilně varovati; neb ta- koví bližší sou k svedení, než jiní, aniž Kristus posílá pro samu mravnou dobrotu, ale pro obojí, víry i mravův, avšak prvotně víry. A budou-li v tom zlém obojím starší, jenž v původou jsou, pokorně mají jim oznámiti; a jestli že by v tom zlém neustupně všickni stáli, zrádně a neprávě proti Pánu a církvi jeho činíce, a lstivě zatracení lidské působíce, dlužni sou pod- daní jich neposlouchati v tom, ale radše trpěti, ale mohouli podle naučení čtění sv. a řádu první církve zprávcem se opatřiti neb služby takových, a zvlášť, když k tomu sou zjevní hříšníci nestydatí, první místa i ouřady zasednouce, a nemilostivě a sva- tokupecky, pyšně, smylně, rozkošně živi jsou, povinností svých neznají, ani vedou, a služby své proti smyslu i umyslu vedou, nevěrní, nelibí Bohu jsou se všemi službami, jakož písma svrchu položená ukazují, a když jich věrní nemají moci zsa- diti, poněvádž sobě obojí moc zýskali (sic), sám Pán je zsadí z sto- lice, a sníží, jakož tato písma oznamují. Dí Pán Bůh skrze Izaiáše: Rozptýlí Pán od Izrahele vocas i hlavu zkřivající a na- kazující den jeden. A opět: Nebude ten slouti, jenž nemoudrý jest, knížetem. A opět: Synové cizoložných v zahynutí budou. A opět: Pohne jimi od základu, a až do nejvyššího zkaženi budou. A opět: Soud sedne, aby odjata byla moc, a potřína byla, a zmizela až do konce. A Pán Kristus dí: Pád veliký bude toho domu. A opět: Zlé zle zatratí, a vinnici svou osadí jinými vinaři. A opět: Kdož ve mně nepřebývá, vyvržen bude ven. A sv. Petr: Jichžto soud dávno nepřestává, a zahynutí nedříme. A sv. Pavel: Více nebudou prospívati. A opět: Když dějí pokoj a bezpečnost, tehdy náhlé přijde na ně zahynutí, jako to, jenž v životě má, a neujdou. A opět: Kteréhož Pán Ježíš zabije duchem oust svých, a skazí osvícením přichodu svého. A opět: Jichžto konec zahynutí. A v i zjevení: Desset rohův, kteréžs viděl na šelmě, ti nenáviděti budou smilnice, a opuštěnou a nahou ji učiní, a masso její žráti budou a jí samu ohněm spálí. A opět: Poď a ukáži tobě zatracení ne- věstky veliké, jenž sedí nad vodami. A opět: V jeden den přijdou rány jeho, smrt, pláč a hlad, a ohněm spáleno bude, neb sylný jest Bůh, jenž je souditi bude. A bez takových lépe jest církvi býti, a Bohu se dověřiti, že jich neopustí; neb jakož hlava nemůž živých oudův opustiti těla, tak ani Kristus církve a v moudrosti dí: Ve všech věcech, Pane, zvelebil si lid svůj a poctil si, a nezhrzel si po všecken čas, a na každém místě přítomen jsa jim. A sv. Jan: Když miloval své, až do konce miloval je. A opět: S vámi sem až do skonání světa. To až potud buď, jak smyslé o zlém knězi. fol. 241 b.
181 — hodné přičiny požívá služby jeho, naplní se na něm. Svolující s činícím bez pokání trestání neujdou. Pakli by byl kněz dobrý životem, a ten byl by smyslem i umyslem při víře i při svátostech zprzněn bludy Antikristovými; když to poznájí věrní, mají jako kvasu zákonničího varovati se, jenž jest pokrytství, i náboženství andělského, i rouna ovčího na vlku, i světla anděla na Satanu, velmi pilně varovati; neb ta- koví bližší sou k svedení, než jiní, aniž Kristus posílá pro samu mravnou dobrotu, ale pro obojí, víry i mravův, avšak prvotně víry. A budou-li v tom zlém obojím starší, jenž v původou jsou, pokorně mají jim oznámiti; a jestli že by v tom zlém neustupně všickni stáli, zrádně a neprávě proti Pánu a církvi jeho činíce, a lstivě zatracení lidské působíce, dlužni sou pod- daní jich neposlouchati v tom, ale radše trpěti, ale mohouli podle naučení čtění sv. a řádu první církve zprávcem se opatřiti neb služby takových, a zvlášť, když k tomu sou zjevní hříšníci nestydatí, první místa i ouřady zasednouce, a nemilostivě a sva- tokupecky, pyšně, smylně, rozkošně živi jsou, povinností svých neznají, ani vedou, a služby své proti smyslu i umyslu vedou, nevěrní, nelibí Bohu jsou se všemi službami, jakož písma svrchu položená ukazují, a když jich věrní nemají moci zsa- diti, poněvádž sobě obojí moc zýskali (sic), sám Pán je zsadí z sto- lice, a sníží, jakož tato písma oznamují. Dí Pán Bůh skrze Izaiáše: Rozptýlí Pán od Izrahele vocas i hlavu zkřivající a na- kazující den jeden. A opět: Nebude ten slouti, jenž nemoudrý jest, knížetem. A opět: Synové cizoložných v zahynutí budou. A opět: Pohne jimi od základu, a až do nejvyššího zkaženi budou. A opět: Soud sedne, aby odjata byla moc, a potřína byla, a zmizela až do konce. A Pán Kristus dí: Pád veliký bude toho domu. A opět: Zlé zle zatratí, a vinnici svou osadí jinými vinaři. A opět: Kdož ve mně nepřebývá, vyvržen bude ven. A sv. Petr: Jichžto soud dávno nepřestává, a zahynutí nedříme. A sv. Pavel: Více nebudou prospívati. A opět: Když dějí pokoj a bezpečnost, tehdy náhlé přijde na ně zahynutí, jako to, jenž v životě má, a neujdou. A opět: Kteréhož Pán Ježíš zabije duchem oust svých, a skazí osvícením přichodu svého. A opět: Jichžto konec zahynutí. A v i zjevení: Desset rohův, kteréžs viděl na šelmě, ti nenáviděti budou smilnice, a opuštěnou a nahou ji učiní, a masso její žráti budou a jí samu ohněm spálí. A opět: Poď a ukáži tobě zatracení ne- věstky veliké, jenž sedí nad vodami. A opět: V jeden den přijdou rány jeho, smrt, pláč a hlad, a ohněm spáleno bude, neb sylný jest Bůh, jenž je souditi bude. A bez takových lépe jest církvi býti, a Bohu se dověřiti, že jich neopustí; neb jakož hlava nemůž živých oudův opustiti těla, tak ani Kristus církve a v moudrosti dí: Ve všech věcech, Pane, zvelebil si lid svůj a poctil si, a nezhrzel si po všecken čas, a na každém místě přítomen jsa jim. A sv. Jan: Když miloval své, až do konce miloval je. A opět: S vámi sem až do skonání světa. To až potud buď, jak smyslé o zlém knězi. fol. 241 b.
Strana 182
— 182 — O manželství. Z víry drží, že dvou osob, mužského a ženského pohlaví, hodně, řádně, poctivě, slušně, v Kristu a v církvi spojení, za- chovávajících lůže čisté s nerozdílností, jest zamení1) spojení Krista s církví a s věrnou duší; a o tom sv. Pavel dí: Svátost tato veliká jest, ale já pravím t: pravdu její v Kristu a v církvi. O pokání padlých. fol. 242 a. Z víry drží, kdyžby Bůh dal hříšnému padlému skroušení srdce nad hříchy, a duch zarmoucený a ponížený, a z toho zůstání volí umyslem i skutkem, hříchův dřív činěných, by pak nemohl kněze dojíti a jemu se vyznati, a vyznávalby se Pánu Bohu s Davidem, řka: Vyznávati budu proti sobě nepravost mou, hospodine. A opět: Tobě samému zhřešil sem, a zle před tebou učinil, že takový jest, a má znamení pokání a odpuštění hříchův, neb dí Pán Bůh: V kterou koli hodinu odvrátí se ne- milostivý od své cesty zlé, a činiti bude soud a spravedlnost, životem živ bude a neumře, a na věky nepravostí jeho, kteréž páchal, nerozpomenu se více, a v spravedlnosti své, kterouž činil, živ bude. A David: Obět Bohu, duch zarmoucený, a srdce skroušené a ponížené, tím, Pane Bože, nepohrzíš. A opět: V den zarmoucení odpouštíš hříchy. Pakli takový můž dojíti kněze, umějícího odděliti zlé od dobrého, jehož by rtové umění ostří- hali, aby se mohl vyptati z oust jeho na zákon Páně, aby tím umyslem se zpovídal, aby jako od soudce na místě Božím, a církve rozsouzen byl, jaká a jak veliká by vinna jeho byla, a aby se styděl; za ní (sic), a aby trestán byl, i rady nabyl ku po- kání neb k opravení, a klíči Kristovými rozvázán neb svázán byl, maje umysl celý, radu a naučení přijíti, aby jí ostříhal i vyplnil, a budeli to k prvnímu, totiž taková zpověď i dosti činění, k skroušenému srdci praví to pokání býti svátostí. Pakli nebude srdce skroušeného, ale opakování hříchův, by se kdo i zpovídal, a na čas zarmoucen byl i plakal, postil se, nespal, toulal se, i almužny dával i trápil, falešná sou znamení a mylné pokání; a ovšem, když kněz slepý, soudu Božího ani církve svaté podle přikázaní Božích, a práv neznaje, pochlébník a sva- tokupec jsa, naplní se to: slepý slepého vede, oba v jámu upad- neta. A na takového kněze přijde to: Proto že si zavrhl umění, zavrhu i já tě, aby mi kněžství nepožíval. O nemocných mazání. Z víry drží, že nemocných mazání dvojí věc v sobě nese; jednu přístup a příčinu k nemocnému, a tím svátostí není, neb toho často židé měli obyčej užívati, a Pán, když učedlníky po- sílal před svou tváří, psáno, že i nemocné mnohé mazali ole- 1) Безъ сомнѣнія: znamení.
— 182 — O manželství. Z víry drží, že dvou osob, mužského a ženského pohlaví, hodně, řádně, poctivě, slušně, v Kristu a v církvi spojení, za- chovávajících lůže čisté s nerozdílností, jest zamení1) spojení Krista s církví a s věrnou duší; a o tom sv. Pavel dí: Svátost tato veliká jest, ale já pravím t: pravdu její v Kristu a v církvi. O pokání padlých. fol. 242 a. Z víry drží, kdyžby Bůh dal hříšnému padlému skroušení srdce nad hříchy, a duch zarmoucený a ponížený, a z toho zůstání volí umyslem i skutkem, hříchův dřív činěných, by pak nemohl kněze dojíti a jemu se vyznati, a vyznávalby se Pánu Bohu s Davidem, řka: Vyznávati budu proti sobě nepravost mou, hospodine. A opět: Tobě samému zhřešil sem, a zle před tebou učinil, že takový jest, a má znamení pokání a odpuštění hříchův, neb dí Pán Bůh: V kterou koli hodinu odvrátí se ne- milostivý od své cesty zlé, a činiti bude soud a spravedlnost, životem živ bude a neumře, a na věky nepravostí jeho, kteréž páchal, nerozpomenu se více, a v spravedlnosti své, kterouž činil, živ bude. A David: Obět Bohu, duch zarmoucený, a srdce skroušené a ponížené, tím, Pane Bože, nepohrzíš. A opět: V den zarmoucení odpouštíš hříchy. Pakli takový můž dojíti kněze, umějícího odděliti zlé od dobrého, jehož by rtové umění ostří- hali, aby se mohl vyptati z oust jeho na zákon Páně, aby tím umyslem se zpovídal, aby jako od soudce na místě Božím, a církve rozsouzen byl, jaká a jak veliká by vinna jeho byla, a aby se styděl; za ní (sic), a aby trestán byl, i rady nabyl ku po- kání neb k opravení, a klíči Kristovými rozvázán neb svázán byl, maje umysl celý, radu a naučení přijíti, aby jí ostříhal i vyplnil, a budeli to k prvnímu, totiž taková zpověď i dosti činění, k skroušenému srdci praví to pokání býti svátostí. Pakli nebude srdce skroušeného, ale opakování hříchův, by se kdo i zpovídal, a na čas zarmoucen byl i plakal, postil se, nespal, toulal se, i almužny dával i trápil, falešná sou znamení a mylné pokání; a ovšem, když kněz slepý, soudu Božího ani církve svaté podle přikázaní Božích, a práv neznaje, pochlébník a sva- tokupec jsa, naplní se to: slepý slepého vede, oba v jámu upad- neta. A na takového kněze přijde to: Proto že si zavrhl umění, zavrhu i já tě, aby mi kněžství nepožíval. O nemocných mazání. Z víry drží, že nemocných mazání dvojí věc v sobě nese; jednu přístup a příčinu k nemocnému, a tím svátostí není, neb toho často židé měli obyčej užívati, a Pán, když učedlníky po- sílal před svou tváří, psáno, že i nemocné mnohé mazali ole- 1) Безъ сомнѣнія: znamení.
Strana 183
183 jem a uzdraveni byli. Druhou věc nese znamení toho od Boha v Kristu dání, zač se za nemocné prvotně modliti sluší. Neb dí sv. Jakub: Nemocenli kdo z vás, uveď kněží zboru, ať se modlí nad ním, mažíce jej olejem ve jménu Páně. A zač by se měli modliti, dí: A modlitba víry uzdraví nemocného, a po- lehčí jemu Pán, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni; a toho odpuštění znamení ku pojištění milosrdného odpuštění v Kristu, jest mazání ve jménu Páně, když se to nalézá při nemocném v nedostatcích ležícím, což na kajícího sluší. O obcování svatých. Po vyznání víry o církvy (sic) svaté i o služebnostech jejích, již sluší oznámiti z též víry i z smyslu jejího, že věří obco- vání svatých t: že oudové církve svaté majíc obecné věci církve s strany podstaty i služby všem z milosti darmo k věčnému spasení způsobené, i požívají jich obecně, a sami se vydávají, podle obdarování svého, k užitku obecnému: buď věcmi čas- nými přisluhují, buď duchovními, jakož sv. Petr dí: Jakž vzal kdo dar a milost, tou sobě přisluhujíce, jako dobří šafáří roz- ličného daru Božího. A Šalamůn: Bratr, jemž mu se zpomáhá od bratra jako město pevné, a aby obcování svatých bylo, Bůh otec všem syna dal, a syn Boží za všecky okusil smrti, všem posly se čtením poslal, jediný zákon víry pravé, jedna písma sv. svátosti etc. A všechny věci obecné všem k spasení zřídil v církvi své, jediné choti, aby žádný sam sobě živ nebyl, neb běda samému. Protož sv. Petr napomínal k jednomyslnosti víry a k lítosti, a aby lásku ustavičnou vespolek měli. Též i sv. Pavel: Pečlivi jsouc zachovati jednotu ducha v svazku pokoje, jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni jste v jedné naději povolání vašého, jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a otec všech, a jednomu každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova, k dokonání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, dokudžbychom se nezběhli všichni v jednotu víry; a za tu jednotu Pán Ježíš prosil, aby byli jedno a dokonáni v jednotu. A David: A kterak dobré, aj kterak utěšené bratřím, přebývati v jednotě pro obcování pravdě víry. Neb odtud církev svatá slove obecná, ne od množství lidu, ale od pravd obecných Pánem Kristem zřízených, jimž obcovati dlužen a zavázán každý, jenž sou zvláštně tyto: Nejprv víra, láska a naděje, a což se v nich zavírá, potom písma svatá, věrní služebníci, v řádu, v služebnosti církve svaté, obyčejové, kázně, i řádové, modlitby společné, příkladná a šlechetná obco- vání, a mnohé pomoci i ochrany k spasení; ty věci, kde se nalezají, v které jednotě, ta jednota jest částkou církve sv. obecné, neb má obecné věci, obcuje jim dověrností, podda- ností, poslušenstvím, skutečným požívaním, nemá obcování sva- tých, aneb máli některé pravdy obecné a jich nezřízeně požívá, není to zřízené obcování svatých, jako když svátostí požívají bez podstaty pravdy víry aneb bez služby čtění sv. a neb k ji- fol. 242 b.
183 jem a uzdraveni byli. Druhou věc nese znamení toho od Boha v Kristu dání, zač se za nemocné prvotně modliti sluší. Neb dí sv. Jakub: Nemocenli kdo z vás, uveď kněží zboru, ať se modlí nad ním, mažíce jej olejem ve jménu Páně. A zač by se měli modliti, dí: A modlitba víry uzdraví nemocného, a po- lehčí jemu Pán, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni; a toho odpuštění znamení ku pojištění milosrdného odpuštění v Kristu, jest mazání ve jménu Páně, když se to nalézá při nemocném v nedostatcích ležícím, což na kajícího sluší. O obcování svatých. Po vyznání víry o církvy (sic) svaté i o služebnostech jejích, již sluší oznámiti z též víry i z smyslu jejího, že věří obco- vání svatých t: že oudové církve svaté majíc obecné věci církve s strany podstaty i služby všem z milosti darmo k věčnému spasení způsobené, i požívají jich obecně, a sami se vydávají, podle obdarování svého, k užitku obecnému: buď věcmi čas- nými přisluhují, buď duchovními, jakož sv. Petr dí: Jakž vzal kdo dar a milost, tou sobě přisluhujíce, jako dobří šafáří roz- ličného daru Božího. A Šalamůn: Bratr, jemž mu se zpomáhá od bratra jako město pevné, a aby obcování svatých bylo, Bůh otec všem syna dal, a syn Boží za všecky okusil smrti, všem posly se čtením poslal, jediný zákon víry pravé, jedna písma sv. svátosti etc. A všechny věci obecné všem k spasení zřídil v církvi své, jediné choti, aby žádný sam sobě živ nebyl, neb běda samému. Protož sv. Petr napomínal k jednomyslnosti víry a k lítosti, a aby lásku ustavičnou vespolek měli. Též i sv. Pavel: Pečlivi jsouc zachovati jednotu ducha v svazku pokoje, jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni jste v jedné naději povolání vašého, jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a otec všech, a jednomu každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova, k dokonání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, dokudžbychom se nezběhli všichni v jednotu víry; a za tu jednotu Pán Ježíš prosil, aby byli jedno a dokonáni v jednotu. A David: A kterak dobré, aj kterak utěšené bratřím, přebývati v jednotě pro obcování pravdě víry. Neb odtud církev svatá slove obecná, ne od množství lidu, ale od pravd obecných Pánem Kristem zřízených, jimž obcovati dlužen a zavázán každý, jenž sou zvláštně tyto: Nejprv víra, láska a naděje, a což se v nich zavírá, potom písma svatá, věrní služebníci, v řádu, v služebnosti církve svaté, obyčejové, kázně, i řádové, modlitby společné, příkladná a šlechetná obco- vání, a mnohé pomoci i ochrany k spasení; ty věci, kde se nalezají, v které jednotě, ta jednota jest částkou církve sv. obecné, neb má obecné věci, obcuje jim dověrností, podda- ností, poslušenstvím, skutečným požívaním, nemá obcování sva- tých, aneb máli některé pravdy obecné a jich nezřízeně požívá, není to zřízené obcování svatých, jako když svátostí požívají bez podstaty pravdy víry aneb bez služby čtění sv. a neb k ji- fol. 242 b.
Strana 184
184 — fol. 243 a. nému konci, též písem moci ouřadné služebníků etc. Protož zří- zení obecné. Nejprv položeni článkové víry, jimž z podstaty církev se všemi služebnostmi, i s oudy obcovati má na prosto, jenž se zavírají u víře v Boha otce, v Krista Ježíše i v ducha sv., jako spravedlnost přikázaná, spravedlnost Kristem dobytá, sprave- dlnost z víry duchem svatým daná, kdož toho učasten ne- bude, žádný spasen nebude, a kdož toho učasten z milosti bývá a poznati to při sobě žádá i ujištění v tom i zachování, musí církvi sv. obcovati s strany služebností, sluh, jako čtení svatého, poddaností, poslušenstvím skutečným, aby požíval slu- žebností, sluh, aby tudy v obcování pravdy, se všemi věrnými byl, jakož toho žádal David, řka: Učastna mne učiň, Pane, všech bojících se tebe; a víceli člověk obcuje pravdám církve obojím, víc učasten jest. Též na odpor má rozumíno býti o obcování církve zlostných, jenž pravdě neobcují, ale bludu, ani ctnosti, ale hříchu, ani pomoci, ale překážkám a mnohému zlému. Protož apoštol vystříhá, řka: Neroďte obcovati neuži- tečným skutkom temností. A opět: Nechtějte jha vesti s ne- věrnými, neb které učastenství spravedlnosti s nepravostí, aneb které tovaryšství světla s temnostmi. A opět: Nemůžte učastni býti stolu Páně a stolu ďáblův. Také to z víry drží, že kdožkoli z obcování svatých pravd podstatných i služebných, hříchem neb bludem, zatvrzelostí, neb zpourou vyjde, neb vyobcován bude, neb vyklet, že takový z účastnosti Krista a církve sv. vyjde, a jakož žádný času po- topy nemohl živ býti, leč byl v korábu Noé, tak i nyní leč v učastnosti víry a služebností pravých bude, obcuje jim sku- tečně podle řádu jich. Jináč spasen býti nemůž podle zřízeného spasení Božího, a že ne na lidech tato pravda, ale lidé na pravdě býti mají, a potom potud lidem obcovati, pokudž v li- dech neb při lidech pravda zřízeně stojí; neb nedí Kristus Petrovi: Na tobě vzdělám církev mou, ale na skále; o níž Apoštol dí: A skála bíše Kristus, byť byla na lidech, jižť by dávno padla, a přemožna byla, neb jedni mrou, jiní v bludy vcházejí, i ještě, a nalezáni i v nejvyšších ouřadech kacýří, a nyní velmi řídko jí znáti. Protož pravda Boží v Bohu mocně, v Kristu zasloužile, v duchu sv. účastně, zůstává na věky, a zde v církvi služebně do času. Věřím hříchův odpuštění. Z víry drží: Kdož obcuje víře živé skrze služebnosti k známosti její, přijda, že důjde v Kristu skrze ducha sv. z mi- losti hříchů odpuštění, spravedlnosti i nevinnosti, a budeli se v té víře ostříhati obcuje všem pravdám víry, v církvi zvlášť skutkom dobrým v ostříhaní přikázaní Božích, důjde v setrvání v tom blahoslaveného vzkříšení i života slávy věčné Amen. A teď největší, nejdražší, nejpotřebnější věc, jenž mne předně a prvotně drží v jednotě, jenž jest pravá naděje v zá- kladu víry obecné křesťanské, pravd, na nichž zřízeně stojí,
184 — fol. 243 a. nému konci, též písem moci ouřadné služebníků etc. Protož zří- zení obecné. Nejprv položeni článkové víry, jimž z podstaty církev se všemi služebnostmi, i s oudy obcovati má na prosto, jenž se zavírají u víře v Boha otce, v Krista Ježíše i v ducha sv., jako spravedlnost přikázaná, spravedlnost Kristem dobytá, sprave- dlnost z víry duchem svatým daná, kdož toho učasten ne- bude, žádný spasen nebude, a kdož toho učasten z milosti bývá a poznati to při sobě žádá i ujištění v tom i zachování, musí církvi sv. obcovati s strany služebností, sluh, jako čtení svatého, poddaností, poslušenstvím skutečným, aby požíval slu- žebností, sluh, aby tudy v obcování pravdy, se všemi věrnými byl, jakož toho žádal David, řka: Učastna mne učiň, Pane, všech bojících se tebe; a víceli člověk obcuje pravdám církve obojím, víc učasten jest. Též na odpor má rozumíno býti o obcování církve zlostných, jenž pravdě neobcují, ale bludu, ani ctnosti, ale hříchu, ani pomoci, ale překážkám a mnohému zlému. Protož apoštol vystříhá, řka: Neroďte obcovati neuži- tečným skutkom temností. A opět: Nechtějte jha vesti s ne- věrnými, neb které učastenství spravedlnosti s nepravostí, aneb které tovaryšství světla s temnostmi. A opět: Nemůžte učastni býti stolu Páně a stolu ďáblův. Také to z víry drží, že kdožkoli z obcování svatých pravd podstatných i služebných, hříchem neb bludem, zatvrzelostí, neb zpourou vyjde, neb vyobcován bude, neb vyklet, že takový z účastnosti Krista a církve sv. vyjde, a jakož žádný času po- topy nemohl živ býti, leč byl v korábu Noé, tak i nyní leč v učastnosti víry a služebností pravých bude, obcuje jim sku- tečně podle řádu jich. Jináč spasen býti nemůž podle zřízeného spasení Božího, a že ne na lidech tato pravda, ale lidé na pravdě býti mají, a potom potud lidem obcovati, pokudž v li- dech neb při lidech pravda zřízeně stojí; neb nedí Kristus Petrovi: Na tobě vzdělám církev mou, ale na skále; o níž Apoštol dí: A skála bíše Kristus, byť byla na lidech, jižť by dávno padla, a přemožna byla, neb jedni mrou, jiní v bludy vcházejí, i ještě, a nalezáni i v nejvyšších ouřadech kacýří, a nyní velmi řídko jí znáti. Protož pravda Boží v Bohu mocně, v Kristu zasloužile, v duchu sv. účastně, zůstává na věky, a zde v církvi služebně do času. Věřím hříchův odpuštění. Z víry drží: Kdož obcuje víře živé skrze služebnosti k známosti její, přijda, že důjde v Kristu skrze ducha sv. z mi- losti hříchů odpuštění, spravedlnosti i nevinnosti, a budeli se v té víře ostříhati obcuje všem pravdám víry, v církvi zvlášť skutkom dobrým v ostříhaní přikázaní Božích, důjde v setrvání v tom blahoslaveného vzkříšení i života slávy věčné Amen. A teď největší, nejdražší, nejpotřebnější věc, jenž mne předně a prvotně drží v jednotě, jenž jest pravá naděje v zá- kladu víry obecné křesťanské, pravd, na nichž zřízeně stojí,
Strana 185
— 185 a smysl pravdy při té víře o spasení lidském, abych poznati mohl i dojíti, v čem všichni lidé bez omylu spaseni bývají, a skrze to, k čemu přicházeti mají, aby naděje nezahanibující požívali k věčné slavě, a abych dojíti mohl i toho, proč církev svatá s strany služebností v společnosti menší neb větší shro- mážďuje se a té pravdy, ačkoli sem toho velmi nehodný a ne- statečný pro mé hříchy, jimiž sem Pána Boha náramně hněval, a i nyní vděčen býti neumím milosti Boží, ani jako sluší uží- vati, z pouhé své dobroty dal upokojiti jí svědomí své. Poně- vádž dal Bůh z milosti k té jediné víře jednou dané svatým, přijíti, jíž všechna církev obcuje, a při níž služebnosti a slu- žebníci sou, a od ní že svatá jest, má jméno, i oni že hodní služebníci s služebnostmi že sem v jednotě církve sv., a miluji všechny věrné a zvláště ty, kteréž nejbližší znám, této víry, s nimiž sem se láskou bratrského milování spojil, a zřízeného poslušenství té častce v naději učastnosti vší obecné církve, všudy pod jménem křesťanským rozlité, požívám, a že s jinými jednotami nejsem zevnitřními věcmi spojen, nic jiného v tom není, než sama bázeň Boží pro mnohé věci mně známé zlé, jímž jsa, s nimi obcuje, došelbych zlého svědomí a urážky u víře, a zbaven bych byl toho, co mi Pán Bůh z milosti dal užívati k spasení mému. Ač já věřím, že pravým a voleným oudom církve sv. nic to neuškodí, by překazilo spasení pro upřímnost srdce a nevědomí, a pro zasloužení Krista Ježíše a zákon ducha jeho, však mně znajícímu bylby hřích náramně veliký. A aby i to mohl snáze poznati a lépe, které věci bratří odloučily od církve Římské i od jiných jednot, a co přinu- tilo, obláštní shromáždění učiniti, což sem mohl stihnouti z jich spisův, napíši, ješto i to nemálo mě drží v jich jednotě. fol. 243 b. O příčinách oddělení: A jakož sem svrchu napsal, co sem dobrého nalezl, čehož se v tak mnohém ohyžďování a nebezpečenství držím. Tak že ač mnozí nedostatkové jsou, nad nimiž často vídám lepší sebe a dostatečnější stonati a velmi neoblibovati s strany sluh, služebností i lidu, však pro tu pravdu a mou nuznou potřebu v požívaní pomoci přímě odraziti nemohou, znaje, že i já nedostatkův plný a hubený jsa, nemoha k dostatečnému požívaní jejímu podle poznání svého statčiti. Tak znej, že ač v Římské církvi i jinde mnoho dobrého, čehož se neopovrhlo, ale v čistotě požívá, i žádá učastnosti, se nalezá, však pro to, což nejpotřebnějšího jest, a na církvi s strany služebností se nalezá. Ale odpor zjevný i přikrytý proti pravdě spasení nelze než opustiti bylo, i to dobré; neb věz, že bratří v pilném přeptávaní, což lidem možné, náchylností převracených soud činili při Římské církvi toto tré našli: Jedno samo v sobě znamenané na prosto dobré, druhé s přimíšením zlého, třetí na prosto zlé. První na prosto dobré, jako víru obecnou dva- nácti člankův křesťanských, u vyznávání, písma svatá, Bohem fol. 244 a.
— 185 a smysl pravdy při té víře o spasení lidském, abych poznati mohl i dojíti, v čem všichni lidé bez omylu spaseni bývají, a skrze to, k čemu přicházeti mají, aby naděje nezahanibující požívali k věčné slavě, a abych dojíti mohl i toho, proč církev svatá s strany služebností v společnosti menší neb větší shro- mážďuje se a té pravdy, ačkoli sem toho velmi nehodný a ne- statečný pro mé hříchy, jimiž sem Pána Boha náramně hněval, a i nyní vděčen býti neumím milosti Boží, ani jako sluší uží- vati, z pouhé své dobroty dal upokojiti jí svědomí své. Poně- vádž dal Bůh z milosti k té jediné víře jednou dané svatým, přijíti, jíž všechna církev obcuje, a při níž služebnosti a slu- žebníci sou, a od ní že svatá jest, má jméno, i oni že hodní služebníci s služebnostmi že sem v jednotě církve sv., a miluji všechny věrné a zvláště ty, kteréž nejbližší znám, této víry, s nimiž sem se láskou bratrského milování spojil, a zřízeného poslušenství té častce v naději učastnosti vší obecné církve, všudy pod jménem křesťanským rozlité, požívám, a že s jinými jednotami nejsem zevnitřními věcmi spojen, nic jiného v tom není, než sama bázeň Boží pro mnohé věci mně známé zlé, jímž jsa, s nimi obcuje, došelbych zlého svědomí a urážky u víře, a zbaven bych byl toho, co mi Pán Bůh z milosti dal užívati k spasení mému. Ač já věřím, že pravým a voleným oudom církve sv. nic to neuškodí, by překazilo spasení pro upřímnost srdce a nevědomí, a pro zasloužení Krista Ježíše a zákon ducha jeho, však mně znajícímu bylby hřích náramně veliký. A aby i to mohl snáze poznati a lépe, které věci bratří odloučily od církve Římské i od jiných jednot, a co přinu- tilo, obláštní shromáždění učiniti, což sem mohl stihnouti z jich spisův, napíši, ješto i to nemálo mě drží v jich jednotě. fol. 243 b. O příčinách oddělení: A jakož sem svrchu napsal, co sem dobrého nalezl, čehož se v tak mnohém ohyžďování a nebezpečenství držím. Tak že ač mnozí nedostatkové jsou, nad nimiž často vídám lepší sebe a dostatečnější stonati a velmi neoblibovati s strany sluh, služebností i lidu, však pro tu pravdu a mou nuznou potřebu v požívaní pomoci přímě odraziti nemohou, znaje, že i já nedostatkův plný a hubený jsa, nemoha k dostatečnému požívaní jejímu podle poznání svého statčiti. Tak znej, že ač v Římské církvi i jinde mnoho dobrého, čehož se neopovrhlo, ale v čistotě požívá, i žádá učastnosti, se nalezá, však pro to, což nejpotřebnějšího jest, a na církvi s strany služebností se nalezá. Ale odpor zjevný i přikrytý proti pravdě spasení nelze než opustiti bylo, i to dobré; neb věz, že bratří v pilném přeptávaní, což lidem možné, náchylností převracených soud činili při Římské církvi toto tré našli: Jedno samo v sobě znamenané na prosto dobré, druhé s přimíšením zlého, třetí na prosto zlé. První na prosto dobré, jako víru obecnou dva- nácti člankův křesťanských, u vyznávání, písma svatá, Bohem fol. 244 a.
Strana 186
186 — fol. 244 b. vdechnutá, kněh biblie, vůle mnohých dobré, umyslové upřímí, svaté ctnosti dobré, i svaté žádosti, modlitby věrné, i skutky mnohé dobré, odkudž z víry drží i nadějí se mnohé volené Boží býti a pravé oudy církve svaté, ač víc s strany živé víry než služebností, pokudž Pán Bůh udělí, a to ve všelikém stavu, řádu, věku i povahy, tak jakož o církvi svaté vypsáno, času tohoto do Babilona s tímto se vším zajaté. Také mnozí spi- sové, zvlášť starých učitelův, ve mnohém přímí a věrní a praví, kázaní též mnohých a ve mnohých kusích, pokudž jim Bůh udělí a je posílá věrné, stonání mnohých nad zlým, v církvi tesklivá, zamoucená, žalostná, a mnoho jiného. A od těch věcí bratří neodstoupili, ale k těm věcem žádostivým srdcem, pro dojití i požívaní jich přistoupili. S přimíšením pak zlého smysla neb umysla neb života, neb se vším tím sou druhé věci nale- zeny v Římské církvi, jako shromáždění sluh, původ, řád, moc ouřadná, ouřadové, svátosti, vykladové písem, služby kostelní, ustavení mnohá, obyčejové etc. Při nichž se mísí svato- kupectví, modlářství mnoho tvárné, marné naboženství, mylné naděje, marní troštové při spasení, svodové od pravé víry, lásky a pravé naděje, i od církve svaté i obcování jejím prav- dám, a tak od hříchův odpuštění i od života věčného a těch věcí svrchu jmenovaných, v čistotě pravdy, umyslem upřímým, pro ně se shromáždivše, a pro přiměsky škodlivé, přimíšené, oddělivše se s pilností ostříhají, pokudž nejdal možné se uptati umysla i smysla Krista Ježíše, a apoštolského, mistrovství první církve pošlé býti. Zhola pak zlá věc jest, jako sou hříchové smrtedlní, na vůdcích v původu i v lidu vůbec, bez bázni a trestání stále zůstávající, odkudž se to zlé od sv. Pavla, tělem hřícha, člověkem starým, člověkem hřícha nazývá, spolu s prvním synem zatracení, stále sedícím, v církvi svaté jmenuje, jako na původu, nevymluvná pýcha, duchovní i světská, i na těch, jenž odtud jdou, k zprávám jiných neb k řízení. Lakomství bezedné, tak aby od najmenšího až do největšího, řídko kdo byl, by ho rozličně následoval. Svatokupectví nenasycené, první a nej- více prokleté, od prvních kacyřstvím všudy i ve všech jest rozšířené, tak aby nic neměla církev Římská by prodajné ne- bylo, a aniž co nižším vyšším, ani obecným darmo dává, jako sou ouřadové: papežství, kardynálství, arcibiskupství, bis- kupství, kněžství prebendy obecné a obroky, se všemi těmi kupčí, v tisících, ve stech etc. až do zlatého, nemůžli z hola, ale pláštěm neb listem etc. jako sou svátosti, falešní odpust- kové, mylná rozhřešování, svatí i jejich obrazové, a ostatkové po nich, města, hradové, hrobové, kosti, klášterové, nábožen- ství, zákonové, a což v nich bez počtu jest; všichni téměř s tím se vším z domu otce nebeského, modlitebného, z církve sv. učinili peleši lotrovskou, aby věrné pod jmény a mocmi ouřadnými kryjíce se mordovali, svatokupectvím a jinými ne- pravostmi, a lid poškvrňovali, a hněv Boží uvedli. Tak aby již v církvi téměř nemohl bez svatokupectví požívati, a žádný věrný, dobrý, moudrý na první místo ouřadné nemohl přijíti,
186 — fol. 244 b. vdechnutá, kněh biblie, vůle mnohých dobré, umyslové upřímí, svaté ctnosti dobré, i svaté žádosti, modlitby věrné, i skutky mnohé dobré, odkudž z víry drží i nadějí se mnohé volené Boží býti a pravé oudy církve svaté, ač víc s strany živé víry než služebností, pokudž Pán Bůh udělí, a to ve všelikém stavu, řádu, věku i povahy, tak jakož o církvi svaté vypsáno, času tohoto do Babilona s tímto se vším zajaté. Také mnozí spi- sové, zvlášť starých učitelův, ve mnohém přímí a věrní a praví, kázaní též mnohých a ve mnohých kusích, pokudž jim Bůh udělí a je posílá věrné, stonání mnohých nad zlým, v církvi tesklivá, zamoucená, žalostná, a mnoho jiného. A od těch věcí bratří neodstoupili, ale k těm věcem žádostivým srdcem, pro dojití i požívaní jich přistoupili. S přimíšením pak zlého smysla neb umysla neb života, neb se vším tím sou druhé věci nale- zeny v Římské církvi, jako shromáždění sluh, původ, řád, moc ouřadná, ouřadové, svátosti, vykladové písem, služby kostelní, ustavení mnohá, obyčejové etc. Při nichž se mísí svato- kupectví, modlářství mnoho tvárné, marné naboženství, mylné naděje, marní troštové při spasení, svodové od pravé víry, lásky a pravé naděje, i od církve svaté i obcování jejím prav- dám, a tak od hříchův odpuštění i od života věčného a těch věcí svrchu jmenovaných, v čistotě pravdy, umyslem upřímým, pro ně se shromáždivše, a pro přiměsky škodlivé, přimíšené, oddělivše se s pilností ostříhají, pokudž nejdal možné se uptati umysla i smysla Krista Ježíše, a apoštolského, mistrovství první církve pošlé býti. Zhola pak zlá věc jest, jako sou hříchové smrtedlní, na vůdcích v původu i v lidu vůbec, bez bázni a trestání stále zůstávající, odkudž se to zlé od sv. Pavla, tělem hřícha, člověkem starým, člověkem hřícha nazývá, spolu s prvním synem zatracení, stále sedícím, v církvi svaté jmenuje, jako na původu, nevymluvná pýcha, duchovní i světská, i na těch, jenž odtud jdou, k zprávám jiných neb k řízení. Lakomství bezedné, tak aby od najmenšího až do největšího, řídko kdo byl, by ho rozličně následoval. Svatokupectví nenasycené, první a nej- více prokleté, od prvních kacyřstvím všudy i ve všech jest rozšířené, tak aby nic neměla církev Římská by prodajné ne- bylo, a aniž co nižším vyšším, ani obecným darmo dává, jako sou ouřadové: papežství, kardynálství, arcibiskupství, bis- kupství, kněžství prebendy obecné a obroky, se všemi těmi kupčí, v tisících, ve stech etc. až do zlatého, nemůžli z hola, ale pláštěm neb listem etc. jako sou svátosti, falešní odpust- kové, mylná rozhřešování, svatí i jejich obrazové, a ostatkové po nich, města, hradové, hrobové, kosti, klášterové, nábožen- ství, zákonové, a což v nich bez počtu jest; všichni téměř s tím se vším z domu otce nebeského, modlitebného, z církve sv. učinili peleši lotrovskou, aby věrné pod jmény a mocmi ouřadnými kryjíce se mordovali, svatokupectvím a jinými ne- pravostmi, a lid poškvrňovali, a hněv Boží uvedli. Tak aby již v církvi téměř nemohl bez svatokupectví požívati, a žádný věrný, dobrý, moudrý na první místo ouřadné nemohl přijíti,
Strana 187
187 — leč bohatý, zlý, nemoudrý, jenž v tisíce díeti (sic) můž. Též toto zlé zjevné jest, že zboží a moc světa císařův, králův, knížat, hrabí, panův, rytířstva, panoší od kněžstva a mnichovstva neprávě proti zápovědi zákona nového i starého, netolik přijata sou, ale což horšího, zle a neprávě požívají toho, odtud nevymluvná pýcha proti pokoře chudého Krista Ježíše, odtud hodování a obžerství bohatcového proti skrovnosti a střídmosti Krista Ježíše, i učení jeho, odtud prázdnost, sytost a následování vší marnosti světa proti lačnosti, práci, ustavení Krista Ježíše, odtud nečistoty smilství nevymluvného, o němž stydko psáti, proti čistotě syna Božího, odtud zlosti vypěňování, aby neb proti sobě, neb proti králom, knížatom, zemím, netolik cizým, ale i svým, války, krve prolévání nestyděli se, ani báli uvoditi, a odtud vyšla z Babilona nepravost od starších ve všecky, aby v tráveninách jich bloudili všichni národové, ano hříchové se bez mistra učí, a tuto měvše ctnostmi býti příklad stádu, i jsou vůdce cesty Baláma z Bozor, bohatce světa tohoto, a Kaina, jenž z zlostníka jest. A v tom se svatostí kryjí moci ouřadné, i kdo v domu Božím nebude chtíti tuto ohavnost na místě svatém postavenou. Netřeba dolův zstupovati, ukázati prostřed- ních i poddaných, netoliko hříchy ale i podněty a příčiny k hřešení, tak že nesnadné již věrnému od nich nebýti sve- denu. A již od paty nožné lidu, až do vrchu ouředníkův není zdraví, ale to jest, o čemž písma za času Antikristova praví. A jakžkoli o mnohém tomto zlém již jmenovaném v krátkosti slyš, o čemž všude široce píší jich vlastní doktoří a kněží mnozí, někdy káží, pročež mnozí, trestavše je, koruny mučedl- nické i podstupovali, a oni vždy nestydatě předce v tom ne- ustupně, obdržavše ta místa, v nichž nižádný nesmí trestati, ale zlého, nepravého, jako dobrého věrného ctíti, a držeti, že hříchové ani zlosti neuškodí jeho moci úřadné. Však praví i píší bratří nehnuliby ty věci byly námi k učinění oddělení, kdyby původ s kněžími v moci ouřadné při služebnostech, řádích i obyčejích, v smyslu i umyslu v pravdě dobře stál, a nebylo těch přimíšených, svrchu jmenovaných věcí, z nichž tito hříchové, aby na zprávcích i lidu stálí byli, původ mají; a ty věci přimíšené nesnáze jdou, ani se pod samými církev- ními věcmi kryjí, ale pod tím, což samo z sebe dobré jest, jako víra obecná, přikázaní Boží, písma svatá etcis, aby pod těmi věcmi divný a chytrý podvod byl, nevymluvný, jakož tu vlastně zní Apoštol o Antikristu, že již tajnou nepravost jedná, aby ten, kdož drží víru i pravdu, držal, do níž by na jevo pod věrou oustní s mocí ouřadnou i svátostmi i s důvody učených, moudrých i nábožných z prostředku církve nevyšel zpravcův obojích, světských i duchovních s mocí obojí k udu- šení pravdy, tvárnostmi, milostivostmi, jenž sou vyznání víry, křtem jména dojíti; neb zevnitřním řízením, aby odvedl uče- dlníky od víry, pravdy, v Boha otce, i v Ježíše Krista i v ducha sv., i od pravdy církve, i od svátostí, i od obcování jejího, a tudy od spasení hříchův, i od života slávy, a přivedl ve zlé, fol. 245 a.
187 — leč bohatý, zlý, nemoudrý, jenž v tisíce díeti (sic) můž. Též toto zlé zjevné jest, že zboží a moc světa císařův, králův, knížat, hrabí, panův, rytířstva, panoší od kněžstva a mnichovstva neprávě proti zápovědi zákona nového i starého, netolik přijata sou, ale což horšího, zle a neprávě požívají toho, odtud nevymluvná pýcha proti pokoře chudého Krista Ježíše, odtud hodování a obžerství bohatcového proti skrovnosti a střídmosti Krista Ježíše, i učení jeho, odtud prázdnost, sytost a následování vší marnosti světa proti lačnosti, práci, ustavení Krista Ježíše, odtud nečistoty smilství nevymluvného, o němž stydko psáti, proti čistotě syna Božího, odtud zlosti vypěňování, aby neb proti sobě, neb proti králom, knížatom, zemím, netolik cizým, ale i svým, války, krve prolévání nestyděli se, ani báli uvoditi, a odtud vyšla z Babilona nepravost od starších ve všecky, aby v tráveninách jich bloudili všichni národové, ano hříchové se bez mistra učí, a tuto měvše ctnostmi býti příklad stádu, i jsou vůdce cesty Baláma z Bozor, bohatce světa tohoto, a Kaina, jenž z zlostníka jest. A v tom se svatostí kryjí moci ouřadné, i kdo v domu Božím nebude chtíti tuto ohavnost na místě svatém postavenou. Netřeba dolův zstupovati, ukázati prostřed- ních i poddaných, netoliko hříchy ale i podněty a příčiny k hřešení, tak že nesnadné již věrnému od nich nebýti sve- denu. A již od paty nožné lidu, až do vrchu ouředníkův není zdraví, ale to jest, o čemž písma za času Antikristova praví. A jakžkoli o mnohém tomto zlém již jmenovaném v krátkosti slyš, o čemž všude široce píší jich vlastní doktoří a kněží mnozí, někdy káží, pročež mnozí, trestavše je, koruny mučedl- nické i podstupovali, a oni vždy nestydatě předce v tom ne- ustupně, obdržavše ta místa, v nichž nižádný nesmí trestati, ale zlého, nepravého, jako dobrého věrného ctíti, a držeti, že hříchové ani zlosti neuškodí jeho moci úřadné. Však praví i píší bratří nehnuliby ty věci byly námi k učinění oddělení, kdyby původ s kněžími v moci ouřadné při služebnostech, řádích i obyčejích, v smyslu i umyslu v pravdě dobře stál, a nebylo těch přimíšených, svrchu jmenovaných věcí, z nichž tito hříchové, aby na zprávcích i lidu stálí byli, původ mají; a ty věci přimíšené nesnáze jdou, ani se pod samými církev- ními věcmi kryjí, ale pod tím, což samo z sebe dobré jest, jako víra obecná, přikázaní Boží, písma svatá etcis, aby pod těmi věcmi divný a chytrý podvod byl, nevymluvný, jakož tu vlastně zní Apoštol o Antikristu, že již tajnou nepravost jedná, aby ten, kdož drží víru i pravdu, držal, do níž by na jevo pod věrou oustní s mocí ouřadnou i svátostmi i s důvody učených, moudrých i nábožných z prostředku církve nevyšel zpravcův obojích, světských i duchovních s mocí obojí k udu- šení pravdy, tvárnostmi, milostivostmi, jenž sou vyznání víry, křtem jména dojíti; neb zevnitřním řízením, aby odvedl uče- dlníky od víry, pravdy, v Boha otce, i v Ježíše Krista i v ducha sv., i od pravdy církve, i od svátostí, i od obcování jejího, a tudy od spasení hříchův, i od života slávy, a přivedl ve zlé, fol. 245 a.
Strana 188
188 — fol. 245 b. zapovědené, zjevné i tajné, a domění svodné mylné naděje, aby mněli se požívati neb dojíti, čehož nepožívají ani dojdou, a on aby jedno mohl nepravostí provoditi, a časných věcí zle a neprávě požívati, a aby tobě ukázáno bylo, jaký podvod poznán jest při víře a přikázaních Božích, na nichž zaleží spasení, ač by měl znám býti z svrchu položeného vyznání víry, avšak pro lepší na to pohledění, což na mnohých mí- stech od bratří psáno, o svodu při víře a při spasení napíši; a potom, budeli k tomu čas, i kudy k tomu poznání bratří přišli? Potom aby ukázáno bylo, že obnovení církve náramně potřebné, kteréž se svědčilo i očekávalo od mnohých předkův, dí sv. Pavel: Duch mi zjevně mluví, že v nejposlednějších časích odstoupí někteří od víry, a to tak, že budou míti tvár- nost milostivosti, řkouc se znáti Boha, a ve jméno Krista při- jíti, prorokovati, mluviti, sloužiti, svátostí požívati; ale od pravdy víry jsouc svedeni, poslušenstvím duchův bludných, mluvících v pokrytství, té víry a jména jejího, lež, skutky zlýjmi budou zapírati; ale že ne v řeči království Boží, ale v moci a ve jmě Krista, ale v činění vůle Boží, jakož dí: Ne káždý, kdož mi dí: Pane, Pane, vejde do království etc. Vůle pak Boží jestiť spravedlnost přikázaná, spravedlnost Kristem zasloužená, spravedlnost z milosti daná, spravedlnost v duchu ostříhaná do smrti; a tato vůle Boží zavírá troje přikázaní, a článkův víry křesťanské osm, ješto, kdož jí koli rozumu došlý nepozná, nenabývá, a v ní naděje nepožívá, k věčnému životu nebude spasen. První částka vůle Boží jest spravedlnost přikázaná v prv- ním přikázaní, a zavříná v povinnosti k Bohu, v prvním článku víry, jenž jest srdečná známost jediného Pána Boha, všemohůcího, jenž jest svrchované dobré a vyborné, věčná do- brota a nestíhlá moudrost, na děňž (sic) nic lepšího není, z níž vše pošlo, a trojího v osobách, ale v bytu jediného. A aby toho Pána Boha jediného měl za pravého Boha, totiž, za nej- lepší své dobré, moudré, mocné, jemuž nikdy podobné ani rovné, ovšem na deň nebylo ani bude. A aby znal se skrze ně k obrazu a k podobenství jeho stvoření, aby stvoření stvo- řitele svého znalo, a náchylnostmi svými k němu nade všecko se chýlil, jako bázní, milostí, milováním z celého srdce, z celé duše, ze vší mysli, žádosti, věrou, nadějí, horlivostí, doufáním, péčí etcis. A jemu poctivost i poklonu samému přislušející činil, o to, což jemu samému sluší, své zření k němu maje, samému slouže pro dojití milosti i slávy, a aby své náchyl- nosti řídil k stvoření, tak jakožby poznati mohl, méně aneb více, a účastnosti jeho moci, moudrosti i dobroty i obrazu neb podobenství. To první částka přikázaní toho převelikého i víry článku prvního. Druhá částka, aby cizých bohův, modl neb ďáblův neb tvorův rozličných, v nebi, v zemi, u vodách, ani obrazův ry- tých rozličných, a podobenství jich neměl, neb na prosto za Boha neb podobného a rovného v moci, v moudrosti, v do-
188 — fol. 245 b. zapovědené, zjevné i tajné, a domění svodné mylné naděje, aby mněli se požívati neb dojíti, čehož nepožívají ani dojdou, a on aby jedno mohl nepravostí provoditi, a časných věcí zle a neprávě požívati, a aby tobě ukázáno bylo, jaký podvod poznán jest při víře a přikázaních Božích, na nichž zaleží spasení, ač by měl znám býti z svrchu položeného vyznání víry, avšak pro lepší na to pohledění, což na mnohých mí- stech od bratří psáno, o svodu při víře a při spasení napíši; a potom, budeli k tomu čas, i kudy k tomu poznání bratří přišli? Potom aby ukázáno bylo, že obnovení církve náramně potřebné, kteréž se svědčilo i očekávalo od mnohých předkův, dí sv. Pavel: Duch mi zjevně mluví, že v nejposlednějších časích odstoupí někteří od víry, a to tak, že budou míti tvár- nost milostivosti, řkouc se znáti Boha, a ve jméno Krista při- jíti, prorokovati, mluviti, sloužiti, svátostí požívati; ale od pravdy víry jsouc svedeni, poslušenstvím duchův bludných, mluvících v pokrytství, té víry a jména jejího, lež, skutky zlýjmi budou zapírati; ale že ne v řeči království Boží, ale v moci a ve jmě Krista, ale v činění vůle Boží, jakož dí: Ne káždý, kdož mi dí: Pane, Pane, vejde do království etc. Vůle pak Boží jestiť spravedlnost přikázaná, spravedlnost Kristem zasloužená, spravedlnost z milosti daná, spravedlnost v duchu ostříhaná do smrti; a tato vůle Boží zavírá troje přikázaní, a článkův víry křesťanské osm, ješto, kdož jí koli rozumu došlý nepozná, nenabývá, a v ní naděje nepožívá, k věčnému životu nebude spasen. První částka vůle Boží jest spravedlnost přikázaná v prv- ním přikázaní, a zavříná v povinnosti k Bohu, v prvním článku víry, jenž jest srdečná známost jediného Pána Boha, všemohůcího, jenž jest svrchované dobré a vyborné, věčná do- brota a nestíhlá moudrost, na děňž (sic) nic lepšího není, z níž vše pošlo, a trojího v osobách, ale v bytu jediného. A aby toho Pána Boha jediného měl za pravého Boha, totiž, za nej- lepší své dobré, moudré, mocné, jemuž nikdy podobné ani rovné, ovšem na deň nebylo ani bude. A aby znal se skrze ně k obrazu a k podobenství jeho stvoření, aby stvoření stvo- řitele svého znalo, a náchylnostmi svými k němu nade všecko se chýlil, jako bázní, milostí, milováním z celého srdce, z celé duše, ze vší mysli, žádosti, věrou, nadějí, horlivostí, doufáním, péčí etcis. A jemu poctivost i poklonu samému přislušející činil, o to, což jemu samému sluší, své zření k němu maje, samému slouže pro dojití milosti i slávy, a aby své náchyl- nosti řídil k stvoření, tak jakožby poznati mohl, méně aneb více, a účastnosti jeho moci, moudrosti i dobroty i obrazu neb podobenství. To první částka přikázaní toho převelikého i víry článku prvního. Druhá částka, aby cizých bohův, modl neb ďáblův neb tvorův rozličných, v nebi, v zemi, u vodách, ani obrazův ry- tých rozličných, a podobenství jich neměl, neb na prosto za Boha neb podobného a rovného v moci, v moudrosti, v do-
Strana 189
— 189 — brotě Bohu; aneb té věci nespojené s Božstvím za Bohu, neb moc, moudrost, dobrotu Boží, při stvoření řízení, neb při spa- sení dání, neb způsobení etc. neskládal, a jako Boha neb s nim zaroveň neb jeho poctu jemu samému vlastně příležící, neb jeho jménu, nectil, ani se klaněl, ani sloužil. A na důvod této pravdy mnohá su písma svatá starého i nového zákona, k tomu znící, jenž pro krátkost se nevedou. A tuto spravedlnost znáti každý dlužen z dluhu víry, a při ní své bídné obloupení, ranění i smrt, věčnou i časnou, a nemoc i i hloupost, rychlost ke zlému, zpozdilost k dobrému, tak že z sebe nic býti nemůž, ani pomysliti, aby jakou dostatečnost k líbeznému Bohu, a ži- vota zasloužilému činění. A Antikrist pak, jenž jest přišel ve všelikém svodu a okla- mání pro ty, jenž hynou, a jenž lásky pravdy nepřijali, ale lži věří, aby spaseni nebyli, přikázaní toto a víru změnil, a uvedl v církev mnoho tvárné (sic) bohy, a jim moc, moudrost i dobrotu Boží, aneb na prosto Božství a člověčenství Krista Ježíše připsal, poctu, poklonu k nim od lidu obrátil, i službu tak, aby dvěma panoma a bohům sloužili, i poctu činili i vyznávali i vzývali. A nejprv modly všem známe v církev uvedl, jako svět s jeho žádostmi, a očí těla a pýchy života, sám je ctí nezřízenými poctami, svrchovanou milostí, milováním, nadějí, pečlivostí s snažostmi (sic), a se vší službou, k nabytí, k držení, i k požívání nezřízenému, vnitřní i zevnitřní, nad Boha, nad království jeho i nad spasení jeho, a potud Bohu slouží i věří jemu, pokudž těch věcí dojíti i požívati můž; a pakli nemůž nižádným oby- čejem, služba jemu Boží nevoní. A pro ty věci světa, aby jich nezřizeně dosáhl i požíval, nalezl nezčíslné 1) množství bludův a svodův, a v též i lid uveden, v žádosti a v péče světa, mi- lování nezřízená, aby o zemské, tělesné a světské věci největší péči, práci, starost s přestupováním Božích přikázání měl, a pro nedostatek toho neb stratu, aby v zámutky hrozné, i od naděje v Bohu, i k rušení mnohých přikázaní Božích přišel. To široce v spisích všude psáno, i kněží téměř všudy volají, krom sebe na lid, a řídcí, na původ i na se, že to ohavností stojí na místě svatém, není přičina jiný kdo, než kněžstvo v původu zlé a lakomé; neb nic na stěpu a ovotci, co by v kořenu po- čatkem nebývá (sic), což obecné jest; protož toho modlářství, jenž příčinou jest všelikého jiného od Antikrista nalezení, nechám jako známého a svědomého. Než obrátím se k ukázaní skrytějšího modlářství t. Bohův cizých činění, a moci Božské i dobroty i moudrosti, až i osoby připisování pro dojití svrchu jmenovaných věcí, jako cti, chvály, zboží, neb pohodlé časného, a z toho jiných žádostí, jako když Antikrist zvlášť skrze mnichy a své učené, zbožniv tvory rozličné, učinil mnohotvárné věci k poctám a poklonám, jako: svaté, svě- tice, obrazy jich se všemi ostatky, hroby a místy jich, uředníky fol. 246 a. 1) Въ печатаемой копіи надъ первою буквой (n) 9того слова накисана еще буква b (bezčíslné).
— 189 — brotě Bohu; aneb té věci nespojené s Božstvím za Bohu, neb moc, moudrost, dobrotu Boží, při stvoření řízení, neb při spa- sení dání, neb způsobení etc. neskládal, a jako Boha neb s nim zaroveň neb jeho poctu jemu samému vlastně příležící, neb jeho jménu, nectil, ani se klaněl, ani sloužil. A na důvod této pravdy mnohá su písma svatá starého i nového zákona, k tomu znící, jenž pro krátkost se nevedou. A tuto spravedlnost znáti každý dlužen z dluhu víry, a při ní své bídné obloupení, ranění i smrt, věčnou i časnou, a nemoc i i hloupost, rychlost ke zlému, zpozdilost k dobrému, tak že z sebe nic býti nemůž, ani pomysliti, aby jakou dostatečnost k líbeznému Bohu, a ži- vota zasloužilému činění. A Antikrist pak, jenž jest přišel ve všelikém svodu a okla- mání pro ty, jenž hynou, a jenž lásky pravdy nepřijali, ale lži věří, aby spaseni nebyli, přikázaní toto a víru změnil, a uvedl v církev mnoho tvárné (sic) bohy, a jim moc, moudrost i dobrotu Boží, aneb na prosto Božství a člověčenství Krista Ježíše připsal, poctu, poklonu k nim od lidu obrátil, i službu tak, aby dvěma panoma a bohům sloužili, i poctu činili i vyznávali i vzývali. A nejprv modly všem známe v církev uvedl, jako svět s jeho žádostmi, a očí těla a pýchy života, sám je ctí nezřízenými poctami, svrchovanou milostí, milováním, nadějí, pečlivostí s snažostmi (sic), a se vší službou, k nabytí, k držení, i k požívání nezřízenému, vnitřní i zevnitřní, nad Boha, nad království jeho i nad spasení jeho, a potud Bohu slouží i věří jemu, pokudž těch věcí dojíti i požívati můž; a pakli nemůž nižádným oby- čejem, služba jemu Boží nevoní. A pro ty věci světa, aby jich nezřizeně dosáhl i požíval, nalezl nezčíslné 1) množství bludův a svodův, a v též i lid uveden, v žádosti a v péče světa, mi- lování nezřízená, aby o zemské, tělesné a světské věci největší péči, práci, starost s přestupováním Božích přikázání měl, a pro nedostatek toho neb stratu, aby v zámutky hrozné, i od naděje v Bohu, i k rušení mnohých přikázaní Božích přišel. To široce v spisích všude psáno, i kněží téměř všudy volají, krom sebe na lid, a řídcí, na původ i na se, že to ohavností stojí na místě svatém, není přičina jiný kdo, než kněžstvo v původu zlé a lakomé; neb nic na stěpu a ovotci, co by v kořenu po- čatkem nebývá (sic), což obecné jest; protož toho modlářství, jenž příčinou jest všelikého jiného od Antikrista nalezení, nechám jako známého a svědomého. Než obrátím se k ukázaní skrytějšího modlářství t. Bohův cizých činění, a moci Božské i dobroty i moudrosti, až i osoby připisování pro dojití svrchu jmenovaných věcí, jako cti, chvály, zboží, neb pohodlé časného, a z toho jiných žádostí, jako když Antikrist zvlášť skrze mnichy a své učené, zbožniv tvory rozličné, učinil mnohotvárné věci k poctám a poklonám, jako: svaté, svě- tice, obrazy jich se všemi ostatky, hroby a místy jich, uředníky fol. 246 a. 1) Въ печатаемой копіи надъ первою буквой (n) 9того слова накисана еще буква b (bezčíslné).
Strana 190
— 190 — fol. 246 b. nižší vyšší, svátosti a mnoho žehnání jich, s mnohými nálezky svatokupeckými a modlářskými. To vše odjav těch věcí v církvi pravé a zřízené požívaní, uvedl neřád a ohavnost postavil na místě svatém, jako odjav od svatých pravdu, jistotu jich sva- tosti i skrze víru v Krista a dobrých jich životův, obcování, což všem obecné jest svatým, k následování přitomným živým po- zůstaveno jest, i připsal pro divy neslychané, mnohé, v písmích svatých ani lidem možné, ano by i bylo, tak z nich samých žádná svatost není, a ovšem když sou na potupu a na zkázu víry křesťanské, moc, moudrost, dobrotu, a vyproštění ze zlého, duchovního, tělesného, neb světských, živých neb mrtvých, vdání neb zachování dobrého, časného, duchovního neb tělesného, neb věčného, a to: onomu v nebi, onomu v zemí, onomu v pekle, jinému v povětří, jinému u vodách, jinému v boji neb v nemoci etc. A krátce, což prvé pohané měli obyčej modlám připisovati vládařstvím, i moc nebeskou i zemskou etc., to tito hojněji i nevymluvněji při duchovních věcech i čas- ných, svatým i světicem. A zvláště Panně Marii, své největší naději, tak, aby žádného rozdílu nebylo mezi starým pohan- ským modlářstvím a nynějším, než samo jméno. Tam modla, tuto svatý, aby káždému oblášt neb všem spolu, někde dvěma neb mnohým, chrámy, oltáře neb služebníky a všicku zběř s potřebami k službě a k pokloně, a aby se jim lid oddával, obětoval, sliboval, postil, svátky světil, putoval, k jménu jich volal, poklony činil, modlil se, aby: jedno toho, což v Bohu měl hledati věrou a nadějí, pomina Boha, hledal toho týmž oby- čejem svatokrádežně i svatých věrou, nadějí, žádostmi nábožnými. A někteří hned za svého času zákony strojili nad Kristův zákon, dokonalejší, mimo běh, obecný lidský, v pokrmích, v nápojích, v spaní, a v rozličných věcech, lidem neobyčejných, zvlášť v rouše, postavy i bytu. Po nichž potomkové, nechavše Krista Ježíše a jeho zákona následování, ve jméno jich dávají se v zákony, aby jim sloužili, a radše by mnohým obyčejem zrušili Boží přikázaní, jakož ruší, než ustavení pro zachování přikázaní otcův, a tohoto modlářství, nevymluvného a širokého, mniš- ského žádný nevypíše, neb oni sou nalézačí všeho zlého a vtipní obránce, v prázdnosti a sytosti nad tím bdíce; a jim dán nej- blíže klíč od propasti, aby kobylky ty korunované s dýmem smyslův zlých, k zahubení mysli etc. A netoliko to, ale aby obrazové, malovaní, rytí činěni byli ku poctě a službě proti zápovědi Boží: Neučiníš sobě obrazu rytého, ani podobenství kterého; neučiníš sobě rytiny a podobizny všech věcí, jenž v nebi sou svrchu, ani těch, jenž na zemi sou dole, ani těch, jenž u vodách sou pod zemí, nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. A opět: Neviděli ste nižádného podobenství ve dni, v kte- rémž sem mluvil k vám, na orebě1) z prostředka ohně, abyšte snad jsouc oklamáni, učinili byšte ryté podobenství sobě, aneb obraz samce, neb samice; aby proti tak zjevné zápovědi nikdy fol. 247 a. 1) Вѣроятно: na Orebě.
— 190 — fol. 246 b. nižší vyšší, svátosti a mnoho žehnání jich, s mnohými nálezky svatokupeckými a modlářskými. To vše odjav těch věcí v církvi pravé a zřízené požívaní, uvedl neřád a ohavnost postavil na místě svatém, jako odjav od svatých pravdu, jistotu jich sva- tosti i skrze víru v Krista a dobrých jich životův, obcování, což všem obecné jest svatým, k následování přitomným živým po- zůstaveno jest, i připsal pro divy neslychané, mnohé, v písmích svatých ani lidem možné, ano by i bylo, tak z nich samých žádná svatost není, a ovšem když sou na potupu a na zkázu víry křesťanské, moc, moudrost, dobrotu, a vyproštění ze zlého, duchovního, tělesného, neb světských, živých neb mrtvých, vdání neb zachování dobrého, časného, duchovního neb tělesného, neb věčného, a to: onomu v nebi, onomu v zemí, onomu v pekle, jinému v povětří, jinému u vodách, jinému v boji neb v nemoci etc. A krátce, což prvé pohané měli obyčej modlám připisovati vládařstvím, i moc nebeskou i zemskou etc., to tito hojněji i nevymluvněji při duchovních věcech i čas- ných, svatým i světicem. A zvláště Panně Marii, své největší naději, tak, aby žádného rozdílu nebylo mezi starým pohan- ským modlářstvím a nynějším, než samo jméno. Tam modla, tuto svatý, aby káždému oblášt neb všem spolu, někde dvěma neb mnohým, chrámy, oltáře neb služebníky a všicku zběř s potřebami k službě a k pokloně, a aby se jim lid oddával, obětoval, sliboval, postil, svátky světil, putoval, k jménu jich volal, poklony činil, modlil se, aby: jedno toho, což v Bohu měl hledati věrou a nadějí, pomina Boha, hledal toho týmž oby- čejem svatokrádežně i svatých věrou, nadějí, žádostmi nábožnými. A někteří hned za svého času zákony strojili nad Kristův zákon, dokonalejší, mimo běh, obecný lidský, v pokrmích, v nápojích, v spaní, a v rozličných věcech, lidem neobyčejných, zvlášť v rouše, postavy i bytu. Po nichž potomkové, nechavše Krista Ježíše a jeho zákona následování, ve jméno jich dávají se v zákony, aby jim sloužili, a radše by mnohým obyčejem zrušili Boží přikázaní, jakož ruší, než ustavení pro zachování přikázaní otcův, a tohoto modlářství, nevymluvného a širokého, mniš- ského žádný nevypíše, neb oni sou nalézačí všeho zlého a vtipní obránce, v prázdnosti a sytosti nad tím bdíce; a jim dán nej- blíže klíč od propasti, aby kobylky ty korunované s dýmem smyslův zlých, k zahubení mysli etc. A netoliko to, ale aby obrazové, malovaní, rytí činěni byli ku poctě a službě proti zápovědi Boží: Neučiníš sobě obrazu rytého, ani podobenství kterého; neučiníš sobě rytiny a podobizny všech věcí, jenž v nebi sou svrchu, ani těch, jenž na zemi sou dole, ani těch, jenž u vodách sou pod zemí, nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. A opět: Neviděli ste nižádného podobenství ve dni, v kte- rémž sem mluvil k vám, na orebě1) z prostředka ohně, abyšte snad jsouc oklamáni, učinili byšte ryté podobenství sobě, aneb obraz samce, neb samice; aby proti tak zjevné zápovědi nikdy fol. 247 a. 1) Вѣроятно: na Orebě.
Strana 191
191 neodvalené, ani za první církve, ani potom za dlouhý čas ša- fované, než tak tuze ostříhané, všudy rozmnoženi byli, obra- zové a podobizny lidu, jenž by měl z víry v duši Pána Boha znáti, a ctíti myslí srdce svého, tak aby nebrzo místo nalezl v kostelech, v domích, aby mohl bez překážky Pánu Bohu se- branou myslí poklonu neb modlitbu v nebesích učiniti. A ne- bylo na tom dosti, mrtvé zbožniti se všemi jich věcmi i s obrazy, a od následování svatých, i od pocty Boží odvesti, ale aby se pokusili i o živé; a to aby nejprv zbožnili osobu v ouřadu nejvyšší, když té osobě často ano řídko již jiné, než svatoku- pecky a neupřímě vešlé, připsali náměstenství osobné Pána Krista na zemi, a jeho vikářství, aby on místo osoby jeho byl v pl- nosti moci jeho, aby mohl, cožby chtěl, a vůli svou za za zákon měl, kohož ráčí spasiti neb zatratiti, království neb císařství dáti neb odjíti, aby nebyl kdo, jako Bohu, ješto by řekl: Proč tak činíš? A protu zbožnilost, aby do všech ouředníkův, jako z Kri- sta moc, milost, pravda šla, a potom v lidu šeňkována byla. A tou přičinou, jako Bohu zemskému klekali, žádali spasení, jako od Krista samého na zemi. A což učiní jim za jich pe- níze, aby to tak mocné bylo, jako by jim sám Kristus z mi- losti darmo učinil. A tudý nemilostivý jako cedr povýšen v chrámě Božím, a přidal z velebnosti jazyk svůj a pravdě se po- rouhati. A lid věrný v modloslužbu náramnou uveden; a zprávu i ouřad sv. Petra v neznámost uvedena, aby již péče vezdější, ne o zbořích všech, ale o obrocích k prodajom, a ne k po- tvrzování bratří u víře, ale v lakomství a nepravosti; a né aby sýtky (sic) rozstíraly se k lovení lidu, ale peněz, ne aby k následo- vání Krista, ale k jetí a zrazení pravdy působilo se. Též pro- střední služebníky zbožnili, když jim ducha sv. v moci míti připsali, aby jim šeňkovali, až i do oleje uvodili se všemi mocmi a svátostmi, kohož pomaží světíc neb biřmujíc, a tou příčinou aby ctěni byli. Též i nižší, že moc mají a dů- stojnost nad Pannu Marii, rodíce často Krista Ježíše, a stvo- řitele svého tvoříce, a milost i pravdu i spasení lidem vlévajíce skrze svátosti, a bez nich nebudou hříchové odpuštěni, ani kdo spasen; i přidali hříšníci zvelebovati se na zemi, a jazyky svými velikomocnosti vypravovati. A lid zmámený u víře všemu věří, ctí, ani na tom dosti, ale i potřebné věci ku poctě a k pokloně proti zápovědi Pájna Ježíše působí, zvlášť svátost Pána Ježíše Krista, těla a krve, nemajíc na tom prostém vyznání Pána Je- žíše dosti, že chléb vysvědčený tělo jeho jest, zrazené, ale že jest celý Kristus, Bůh a člověk, ano tu i trojice svatá, ani na tom dosti, že mají hodně přijímati a smrt Paně pamatovati, a své vykoupení i ospravedlnění, i té pravdy z víry v naději nasycení. Ale toho nechajíc, nuž místo přijímaní hodného, a pamatování při přijímaní přikázaného, toliko k ukazování, k poctě a k pokloně pozdvihovati, s processí choditi, vystavovati, a tomu službu ustavičnou činiti. Poklony, kteréž mají činěny býti Kristu na pravici s Bohem otcem i s duchem sv. zaroveň, dělíc Krista Ježíše, činí tu, kdež zapovědíno; neb Kristus při- fol. 247 b.
191 neodvalené, ani za první církve, ani potom za dlouhý čas ša- fované, než tak tuze ostříhané, všudy rozmnoženi byli, obra- zové a podobizny lidu, jenž by měl z víry v duši Pána Boha znáti, a ctíti myslí srdce svého, tak aby nebrzo místo nalezl v kostelech, v domích, aby mohl bez překážky Pánu Bohu se- branou myslí poklonu neb modlitbu v nebesích učiniti. A ne- bylo na tom dosti, mrtvé zbožniti se všemi jich věcmi i s obrazy, a od následování svatých, i od pocty Boží odvesti, ale aby se pokusili i o živé; a to aby nejprv zbožnili osobu v ouřadu nejvyšší, když té osobě často ano řídko již jiné, než svatoku- pecky a neupřímě vešlé, připsali náměstenství osobné Pána Krista na zemi, a jeho vikářství, aby on místo osoby jeho byl v pl- nosti moci jeho, aby mohl, cožby chtěl, a vůli svou za za zákon měl, kohož ráčí spasiti neb zatratiti, království neb císařství dáti neb odjíti, aby nebyl kdo, jako Bohu, ješto by řekl: Proč tak činíš? A protu zbožnilost, aby do všech ouředníkův, jako z Kri- sta moc, milost, pravda šla, a potom v lidu šeňkována byla. A tou přičinou, jako Bohu zemskému klekali, žádali spasení, jako od Krista samého na zemi. A což učiní jim za jich pe- níze, aby to tak mocné bylo, jako by jim sám Kristus z mi- losti darmo učinil. A tudý nemilostivý jako cedr povýšen v chrámě Božím, a přidal z velebnosti jazyk svůj a pravdě se po- rouhati. A lid věrný v modloslužbu náramnou uveden; a zprávu i ouřad sv. Petra v neznámost uvedena, aby již péče vezdější, ne o zbořích všech, ale o obrocích k prodajom, a ne k po- tvrzování bratří u víře, ale v lakomství a nepravosti; a né aby sýtky (sic) rozstíraly se k lovení lidu, ale peněz, ne aby k následo- vání Krista, ale k jetí a zrazení pravdy působilo se. Též pro- střední služebníky zbožnili, když jim ducha sv. v moci míti připsali, aby jim šeňkovali, až i do oleje uvodili se všemi mocmi a svátostmi, kohož pomaží světíc neb biřmujíc, a tou příčinou aby ctěni byli. Též i nižší, že moc mají a dů- stojnost nad Pannu Marii, rodíce často Krista Ježíše, a stvo- řitele svého tvoříce, a milost i pravdu i spasení lidem vlévajíce skrze svátosti, a bez nich nebudou hříchové odpuštěni, ani kdo spasen; i přidali hříšníci zvelebovati se na zemi, a jazyky svými velikomocnosti vypravovati. A lid zmámený u víře všemu věří, ctí, ani na tom dosti, ale i potřebné věci ku poctě a k pokloně proti zápovědi Pájna Ježíše působí, zvlášť svátost Pána Ježíše Krista, těla a krve, nemajíc na tom prostém vyznání Pána Je- žíše dosti, že chléb vysvědčený tělo jeho jest, zrazené, ale že jest celý Kristus, Bůh a člověk, ano tu i trojice svatá, ani na tom dosti, že mají hodně přijímati a smrt Paně pamatovati, a své vykoupení i ospravedlnění, i té pravdy z víry v naději nasycení. Ale toho nechajíc, nuž místo přijímaní hodného, a pamatování při přijímaní přikázaného, toliko k ukazování, k poctě a k pokloně pozdvihovati, s processí choditi, vystavovati, a tomu službu ustavičnou činiti. Poklony, kteréž mají činěny býti Kristu na pravici s Bohem otcem i s duchem sv. zaroveň, dělíc Krista Ježíše, činí tu, kdež zapovědíno; neb Kristus při- fol. 247 b.
Strana 192
192 fol. 248 a. kázal, aby všichni, jakož ctí otce, tak ctili syna, ale všichni naučením a přikázaním, příkladem Krista a apoštolův, ctíme otce v nebi, říkajíce: Otče náš, jenž si na nebesích. A sv. Pavel: Klekám na kolena má k otci Pána Ježíše Krista. A že nejinde, než na pravici otce Kristus věří se osobně býti, a sem ne- zstoupí do dne soudu; ale tu vší moci, cti, slávy požívati má podle jistých písem svatých, a víry pravé křestanské, tehdy tu a nejinde hledati, čeníchati sluší, kdež Kristus na pravici Boží má každým jazykem vyznáván býti, a ctěn všelikým kolenem, jakož sám skrze Izaiáše dí: Živ sem já, že mi všeliké koleno klekati bude, a každý jazyk vyznávati se bude. Protož tu hrozně od pravdy svátosti i od jejího požívaní Antikrist v svou službu a modloslužbu, zkrze než zboží, cti, obrokův došel, odvodí. A na bratří se proto hněvá, víry a svátosti těla a krve Páně odsuzuje, že po jeho nevěře a bludném smyšlení, z poslušen- ství Pána Krista nejdou, nad to svou nepravost ukázav, aby kalich krve vykoupení našého lidu obecnému odjal, a za ka- cířství potupil, a jsa přemožen v Bazilií důvody mocnými písem svatých i příkladův první církve, i spisy mnohými dok- torův, dav za pravé pokání z bludu svého nečiniv, neustupně v tom zlém trvá, a což číti, nežby pro pýchu svou opravil, radše krve prolití, jakož činil, i nyni by mnohé dopustil, boje posvětil, klatby a kruciáty by poslal. Bratří pak víru při těle Páně, jakož slova milosti jeho znějí, majíce, nesmějí ujíti ani přidati, nad to prosté vyznání, ne z poury, ani z neustupné zlosti, ale z přikázaní jeho, jenž k časom těmto takto vystří- haje, přikázal: Pilně se vystříhejte falešných prorokův; neb při- jdou mnozí falešní proroci a svedou mnohé t. v církvi; a zlost se za jich časův Antikristova rozmůž, a láska ustydne k Bohu i k pravdě i k věrným jeho. A tehdyť dějíliť vám, tutoť jest Kristus, neb ondeno na poušti, v domích chrámo vých, nevěřte, nevycházejte, nenásledůjte. A jisté jest, že ukazují v Římě i v svátosti Krista býti, na poušti od pravdy ducha Ježíše Krista, pravíc, že náměstek Kristův Bůh zemský v chrámě v svá- tosti říkají: Tuto jest pravý, celý Kristus, Bůh a člověk, míry sedmi nožné, s kostmi, s vlasy, tentýž jako na pravici bytně, a odtud přijde soudiť živých i mrtvých, tu i trojice svatá. Ještoby bratří dřív položené víry z řečí jeho neměli o těle i o krvi jeho, a těchto výstrah a zápovědí neposlouchali, jenž nikdy nejsou odvolány, k tomu ani zápovědi staré, jenž též od Pána Krista netoliko nejsou odvolány, ale tvrzeny, nesměliby toho činiti; a také z toho smyslu Antikristova to zlé pochodí, že lid u víře roztrhán, a zmámen v poctě, tak aby dvěma pa- noma sobě odpornýma sloužil. A maje požívati služeb skrze svátosti, aby svátostem sloužil, a ustrnutí tu srdce svého měl, proti vší zřízenosti svátostí; odtud svět miluje a zemské věci, aby Boha a Krista Ježíše nákladně a draze, s loupežem mno- hým blížních svých, a s odjetím chudým skutkův milosrdných, ctíti, a služebníky služebné věci, přibytky i osudí etcis ozdo- bovati. Neb jakž sou ty věci nad míru zvelebení počali přijí-
192 fol. 248 a. kázal, aby všichni, jakož ctí otce, tak ctili syna, ale všichni naučením a přikázaním, příkladem Krista a apoštolův, ctíme otce v nebi, říkajíce: Otče náš, jenž si na nebesích. A sv. Pavel: Klekám na kolena má k otci Pána Ježíše Krista. A že nejinde, než na pravici otce Kristus věří se osobně býti, a sem ne- zstoupí do dne soudu; ale tu vší moci, cti, slávy požívati má podle jistých písem svatých, a víry pravé křestanské, tehdy tu a nejinde hledati, čeníchati sluší, kdež Kristus na pravici Boží má každým jazykem vyznáván býti, a ctěn všelikým kolenem, jakož sám skrze Izaiáše dí: Živ sem já, že mi všeliké koleno klekati bude, a každý jazyk vyznávati se bude. Protož tu hrozně od pravdy svátosti i od jejího požívaní Antikrist v svou službu a modloslužbu, zkrze než zboží, cti, obrokův došel, odvodí. A na bratří se proto hněvá, víry a svátosti těla a krve Páně odsuzuje, že po jeho nevěře a bludném smyšlení, z poslušen- ství Pána Krista nejdou, nad to svou nepravost ukázav, aby kalich krve vykoupení našého lidu obecnému odjal, a za ka- cířství potupil, a jsa přemožen v Bazilií důvody mocnými písem svatých i příkladův první církve, i spisy mnohými dok- torův, dav za pravé pokání z bludu svého nečiniv, neustupně v tom zlém trvá, a což číti, nežby pro pýchu svou opravil, radše krve prolití, jakož činil, i nyni by mnohé dopustil, boje posvětil, klatby a kruciáty by poslal. Bratří pak víru při těle Páně, jakož slova milosti jeho znějí, majíce, nesmějí ujíti ani přidati, nad to prosté vyznání, ne z poury, ani z neustupné zlosti, ale z přikázaní jeho, jenž k časom těmto takto vystří- haje, přikázal: Pilně se vystříhejte falešných prorokův; neb při- jdou mnozí falešní proroci a svedou mnohé t. v církvi; a zlost se za jich časův Antikristova rozmůž, a láska ustydne k Bohu i k pravdě i k věrným jeho. A tehdyť dějíliť vám, tutoť jest Kristus, neb ondeno na poušti, v domích chrámo vých, nevěřte, nevycházejte, nenásledůjte. A jisté jest, že ukazují v Římě i v svátosti Krista býti, na poušti od pravdy ducha Ježíše Krista, pravíc, že náměstek Kristův Bůh zemský v chrámě v svá- tosti říkají: Tuto jest pravý, celý Kristus, Bůh a člověk, míry sedmi nožné, s kostmi, s vlasy, tentýž jako na pravici bytně, a odtud přijde soudiť živých i mrtvých, tu i trojice svatá. Ještoby bratří dřív položené víry z řečí jeho neměli o těle i o krvi jeho, a těchto výstrah a zápovědí neposlouchali, jenž nikdy nejsou odvolány, k tomu ani zápovědi staré, jenž též od Pána Krista netoliko nejsou odvolány, ale tvrzeny, nesměliby toho činiti; a také z toho smyslu Antikristova to zlé pochodí, že lid u víře roztrhán, a zmámen v poctě, tak aby dvěma pa- noma sobě odpornýma sloužil. A maje požívati služeb skrze svátosti, aby svátostem sloužil, a ustrnutí tu srdce svého měl, proti vší zřízenosti svátostí; odtud svět miluje a zemské věci, aby Boha a Krista Ježíše nákladně a draze, s loupežem mno- hým blížních svých, a s odjetím chudým skutkův milosrdných, ctíti, a služebníky služebné věci, přibytky i osudí etcis ozdo- bovati. Neb jakž sou ty věci nad míru zvelebení počali přijí-
Strana 193
193 — mati, aby jim slouženo bylo, tak i hned lid od pravdy odstu- poval, k kteréžto pravdě kněží svátostmi měli v lidu věrném sloužiti, a k hříchom mnohým přišel, a v nich aby mylně tro- štován byl. A touto širokou nepravostí již téměř všecka církev prorostla, ta že i vyvolení Boží tím byli poškvrněni, jimž Bůh z milosti v Kristu odpouští, a neváží pro nevědomí jich. A jakož v té spravedlivosti Pán Bůh, jediný v bytu božství a trůj v oso- bách, má za Boha od každého jmín, ctěn i milován nade vše býti, a nemá žádné stvoření pouhlé s nim zaroveň ovšem nadeň poctou naň slušnou a poklonou i službou ctěno býti, ani obraz jiný jmín býti ku poctě, než syn Boží, jenž jest obraz Boží. Tak i jméno jeho samého otce, syna i ducha sv., jediného Boha, jediného Krista, Boha a člověka, smírci, pro- středníka, orodovníka, má v pravdě vážně s soudem, se vší poctivostí upřímě vzýváno býti k vysvobodění ze zlého časného i věčného, těla i duše, k dojití dobrého duše i těla, zde i na věky, k zachování od zlého, i v dobrém neb k dobrému ny- nějšímu i věčnému; o kterémž jménu, že samo svaté a hrozné jest, dí David: Svaté a hrozné jméno Páně. A že jediné mělo býti k vzývání v času milosti, dí: A budeť Pán nade vší zemí, v ten den bude jeden Pán a jméno jedno. A opět: Ve jméno jeho každé koleno klekati bude, a každý jazyk vyznávati bude. A to zřejmě jest na odpor, proti jmenom svatým a světic a zvlášt Panny l Marie rozmnožených v církvi, proti tomu že jediné jméno bude. Jakož opět dí: Zahladím jména modl z země, a nebudou více pamatována v svátcích a slavnostech, v službách, v zákoních svých. Neb v církvi jediná víra, jediný Pán Bůh býti má, jakož dí: A jméno místa od toho dne, Pán Bůh tu. A že samo jest outočisťné všem proti nynějším, jenž se k jiným utíkají, dí: Věže nejsylnější jméno Páně, k němu se utíká spravedlivý a povýšen bude. A opět: Obráním jej, neb jest poznal jméno mé; a Pán: Prosím, zachovej je ve jménu tvém, neb sem já jim oznámil jméno tvé, a řeč tvou dal sem jim. A že žádného jiného jména nemají vzývati, ani se rozpo- mínati k spasení, než svrchu jmenované proti nynějším dí: Toliko vzýváno buď jméno tvé nad námi. A totoť jest jméno jeho, jímž nazývati budou jej, Pán Bůh spravedlivý náš a proti zákonníkom nynějším otce žákův nazývajícím, dí Pán: Otce neroďte sobě nazývati na zemi. Neb dí Apoštol: Jiný otec, z něhož všeliké otcovství etc. Ani v jiném jménu doufati, že zlého ujde, dobrého důjde, dí: Doufati budou ve jménu Paně ostatkové Izrahele, a blahoslavený národ, jehož jest Pán Bůh jeho, a jehož Pán Bůh pomocník jeho, i naděje v něm, jenž učinil nebe i zemi. A proti nynějším borovicem na poušti, jenž ve jméno svatých a světic s opuštěním jména Božího bláznově doufají, dí: Blahoslavený, jehož jest jméno Páně na- děje jeho, a nevzhlédl jest na marnosti, a na bláznovství falešná, lidu nynějšího svedeného přišlými, netoliko pod jménem Kri- stovým, ale i církve i svatých, a srdce odvrátili od Boha, Krista Ježíše k svatým, a od pravdy svatých k básněm, kladouce v při- fol. 248 b. 13
193 — mati, aby jim slouženo bylo, tak i hned lid od pravdy odstu- poval, k kteréžto pravdě kněží svátostmi měli v lidu věrném sloužiti, a k hříchom mnohým přišel, a v nich aby mylně tro- štován byl. A touto širokou nepravostí již téměř všecka církev prorostla, ta že i vyvolení Boží tím byli poškvrněni, jimž Bůh z milosti v Kristu odpouští, a neváží pro nevědomí jich. A jakož v té spravedlivosti Pán Bůh, jediný v bytu božství a trůj v oso- bách, má za Boha od každého jmín, ctěn i milován nade vše býti, a nemá žádné stvoření pouhlé s nim zaroveň ovšem nadeň poctou naň slušnou a poklonou i službou ctěno býti, ani obraz jiný jmín býti ku poctě, než syn Boží, jenž jest obraz Boží. Tak i jméno jeho samého otce, syna i ducha sv., jediného Boha, jediného Krista, Boha a člověka, smírci, pro- středníka, orodovníka, má v pravdě vážně s soudem, se vší poctivostí upřímě vzýváno býti k vysvobodění ze zlého časného i věčného, těla i duše, k dojití dobrého duše i těla, zde i na věky, k zachování od zlého, i v dobrém neb k dobrému ny- nějšímu i věčnému; o kterémž jménu, že samo svaté a hrozné jest, dí David: Svaté a hrozné jméno Páně. A že jediné mělo býti k vzývání v času milosti, dí: A budeť Pán nade vší zemí, v ten den bude jeden Pán a jméno jedno. A opět: Ve jméno jeho každé koleno klekati bude, a každý jazyk vyznávati bude. A to zřejmě jest na odpor, proti jmenom svatým a světic a zvlášt Panny l Marie rozmnožených v církvi, proti tomu že jediné jméno bude. Jakož opět dí: Zahladím jména modl z země, a nebudou více pamatována v svátcích a slavnostech, v službách, v zákoních svých. Neb v církvi jediná víra, jediný Pán Bůh býti má, jakož dí: A jméno místa od toho dne, Pán Bůh tu. A že samo jest outočisťné všem proti nynějším, jenž se k jiným utíkají, dí: Věže nejsylnější jméno Páně, k němu se utíká spravedlivý a povýšen bude. A opět: Obráním jej, neb jest poznal jméno mé; a Pán: Prosím, zachovej je ve jménu tvém, neb sem já jim oznámil jméno tvé, a řeč tvou dal sem jim. A že žádného jiného jména nemají vzývati, ani se rozpo- mínati k spasení, než svrchu jmenované proti nynějším dí: Toliko vzýváno buď jméno tvé nad námi. A totoť jest jméno jeho, jímž nazývati budou jej, Pán Bůh spravedlivý náš a proti zákonníkom nynějším otce žákův nazývajícím, dí Pán: Otce neroďte sobě nazývati na zemi. Neb dí Apoštol: Jiný otec, z něhož všeliké otcovství etc. Ani v jiném jménu doufati, že zlého ujde, dobrého důjde, dí: Doufati budou ve jménu Paně ostatkové Izrahele, a blahoslavený národ, jehož jest Pán Bůh jeho, a jehož Pán Bůh pomocník jeho, i naděje v něm, jenž učinil nebe i zemi. A proti nynějším borovicem na poušti, jenž ve jméno svatých a světic s opuštěním jména Božího bláznově doufají, dí: Blahoslavený, jehož jest jméno Páně na- děje jeho, a nevzhlédl jest na marnosti, a na bláznovství falešná, lidu nynějšího svedeného přišlými, netoliko pod jménem Kri- stovým, ale i církve i svatých, a srdce odvrátili od Boha, Krista Ježíše k svatým, a od pravdy svatých k básněm, kladouce v při- fol. 248 b. 13
Strana 194
194 — fol. 249 a. mluvách, i v zasloužení svatých moc i dobrotu Boží, kdožby vzýval a ctil jména jich, zřejmě proti písmu sv. i pravdě víry, jenž dí: Aniž jest jiné jméno dáno pod nebem lidem, v němž by měli býti spaseni; ani v kom jiném spasení. A opět: Já Pán. Totoť jest jméno mé, slávy mé jinému nedám, t. z sva- tých neb z světic jinému, ovšem modlám, neb nerozumnému tvoru zde, ani chvály mé obrazům, rytinám jich. A opět: Přede mnou není učiněn Bůh, a po mně nebude, já sem Pán a kromě mne není spasitel; a tak ani svatý ani svatá, jáť sem zvěstoval i spasil, a není, kdoby vytrhl z rukou mých, já Pán svatý váš, tvoře Izrahele sám král, lid sem sobě stvořil, chválu mou vypravovati bude; ne mne si vzýval, Jakobe, ani ve mně pra- coval si, Izraheli. Jáť sem, jáť sem, jenž shlazuji nepravosti tvé, prose samého, a hříchův tvých nebudu zpomínati, já první, já poslední, a kromě mne není Boha; k tomu podobné, zdali jest Bůh kromě mne aneb stvořitel, jehož bych neznal, činitele modl všickni ničímž nejsou, a poslední jich věci ne- projspějí jim, a oni sou svědkové jich, že nevidí ani rozumějí, aby pohaněni byli, aj všickni učastníci jich zahanbeni budou. A opět: Bůh spravedlivý a spasena činící není kromě mne; obraťtež se ke mně a spaseni budete, všecky končiny země, nebo já Pán a nejiný, skrze se samého sem přísahl: Vyjdet z oust mých spravedlnosti slovo, a nenavrátí se, že mi se kla- něti bude všeliké koleno, a přísahati bude všeliký jazyk. A mnohá náramně sou jiná písma o temž, jenž v samé jméno Boží, jenž ústa Boží jménovala všecko dobré skládajíc k vzývaní jeho po- chazejí, a od jiných odvracují. Protož hrozné zavedení přišlo nyni přitom, netolik že jména svatých pokladají se v moci i v poctě zároveň s jménem Krista Ježíše; ale že slouhy těch jmén lid oddávají těm jménom svatých neb světic, hned při křtu k službě proti tomu: Kdož svítězí, napíši na něm jméno mé nové etc. A jménom těm místa sebrání lidského oddávají a vkladají, tam aby putovali, dávali, sloužili, slavili, aniž již najdeš brzo kostela, ve jméno Pána Boha nebeského, ku poctě jeho a k modlitbě jemu, aby udělán byl. Také v tom hrozné zavedení, že vzývajíli jméno Páně kdy, tehdy proti zápovědi Páně, k kouzlom, k čarom, k žehnáním, při duchovních věcech i tělesných, kněží i lid, všudy aby v samém hlasu složili pověry rozličné milosti, odpuštění hříchův, pomoci etc. Též při těles- ných. A toho tak naramné množství jest, že žádný jazyk vy- praviti nemůž. Neb lid i s kněžími na samých slovích a formách, nařikáních a ne na víře a doufání v Bohu uložil se, aby se tudy dáblom obětoval, a ďáblové pro tu víru všetečnou k slo- vom a drzost naděje činili, čehož žádají zlého neb dobrého, z dopuštění Božího. A takovým nedal Pán Bůh živu býti, a ti vlastně ve jméno Páně falešní proroci sou a svodí, také že ve jméno Páně činí křivé a nespravedlivé přísahy a bez soudu obyčejné, také že ve jménu svatých a světic přísahají, a tím je zbožňují, vědění i moc božskou jim připisujíce, a to vše činí proti zápovědi Páně: Pána Boha tvého báti se budeš, jemu
194 — fol. 249 a. mluvách, i v zasloužení svatých moc i dobrotu Boží, kdožby vzýval a ctil jména jich, zřejmě proti písmu sv. i pravdě víry, jenž dí: Aniž jest jiné jméno dáno pod nebem lidem, v němž by měli býti spaseni; ani v kom jiném spasení. A opět: Já Pán. Totoť jest jméno mé, slávy mé jinému nedám, t. z sva- tých neb z světic jinému, ovšem modlám, neb nerozumnému tvoru zde, ani chvály mé obrazům, rytinám jich. A opět: Přede mnou není učiněn Bůh, a po mně nebude, já sem Pán a kromě mne není spasitel; a tak ani svatý ani svatá, jáť sem zvěstoval i spasil, a není, kdoby vytrhl z rukou mých, já Pán svatý váš, tvoře Izrahele sám král, lid sem sobě stvořil, chválu mou vypravovati bude; ne mne si vzýval, Jakobe, ani ve mně pra- coval si, Izraheli. Jáť sem, jáť sem, jenž shlazuji nepravosti tvé, prose samého, a hříchův tvých nebudu zpomínati, já první, já poslední, a kromě mne není Boha; k tomu podobné, zdali jest Bůh kromě mne aneb stvořitel, jehož bych neznal, činitele modl všickni ničímž nejsou, a poslední jich věci ne- projspějí jim, a oni sou svědkové jich, že nevidí ani rozumějí, aby pohaněni byli, aj všickni učastníci jich zahanbeni budou. A opět: Bůh spravedlivý a spasena činící není kromě mne; obraťtež se ke mně a spaseni budete, všecky končiny země, nebo já Pán a nejiný, skrze se samého sem přísahl: Vyjdet z oust mých spravedlnosti slovo, a nenavrátí se, že mi se kla- něti bude všeliké koleno, a přísahati bude všeliký jazyk. A mnohá náramně sou jiná písma o temž, jenž v samé jméno Boží, jenž ústa Boží jménovala všecko dobré skládajíc k vzývaní jeho po- chazejí, a od jiných odvracují. Protož hrozné zavedení přišlo nyni přitom, netolik že jména svatých pokladají se v moci i v poctě zároveň s jménem Krista Ježíše; ale že slouhy těch jmén lid oddávají těm jménom svatých neb světic, hned při křtu k službě proti tomu: Kdož svítězí, napíši na něm jméno mé nové etc. A jménom těm místa sebrání lidského oddávají a vkladají, tam aby putovali, dávali, sloužili, slavili, aniž již najdeš brzo kostela, ve jméno Pána Boha nebeského, ku poctě jeho a k modlitbě jemu, aby udělán byl. Také v tom hrozné zavedení, že vzývajíli jméno Páně kdy, tehdy proti zápovědi Páně, k kouzlom, k čarom, k žehnáním, při duchovních věcech i tělesných, kněží i lid, všudy aby v samém hlasu složili pověry rozličné milosti, odpuštění hříchův, pomoci etc. Též při těles- ných. A toho tak naramné množství jest, že žádný jazyk vy- praviti nemůž. Neb lid i s kněžími na samých slovích a formách, nařikáních a ne na víře a doufání v Bohu uložil se, aby se tudy dáblom obětoval, a ďáblové pro tu víru všetečnou k slo- vom a drzost naděje činili, čehož žádají zlého neb dobrého, z dopuštění Božího. A takovým nedal Pán Bůh živu býti, a ti vlastně ve jméno Páně falešní proroci sou a svodí, také že ve jméno Páně činí křivé a nespravedlivé přísahy a bez soudu obyčejné, také že ve jménu svatých a světic přísahají, a tím je zbožňují, vědění i moc božskou jim připisujíce, a to vše činí proti zápovědi Páně: Pána Boha tvého báti se budeš, jemu
Strana 195
195 — samému sloužiti budeš, nevezmeš jména Pána Boha tvého na- darmo; nebť nebude míti Pán Bůh bez vinny (sic) toho, kdož by jméno jeho bral na prázdno, a jména Božího pravda s strany naší není než víra živá, jenž skrze lásku činí, pravou naději k Bohu, i doufání, poctu, zření i službu; a tu můž zjevné, mnohé zavedení známo býti pod jménem Božím u židův, pod jménem Krista u křesťanův, při vůdcích i při lidu. Po oznámení zavedení při prvním článku víry, a přiká- zaním prvním i druhém, jenž prostřední jest mezi prvním a tře- tím, tak že bez víry živé jména Božího, ani se Bůh zná, ani má, ani Kristus Ježíš oučastností nebývá k tomu. Již sluší po- oznámiti při druhém článku víry až do osmého, a při při- kázaní třetím, zavedení od spravedlnosti Kristem zasloužilé. Víra zajisté o Kristu, Kristu i v Krista proto se v těch člán- cích pokládá, aby poznána byla příčina příchodu Páně na svět, vtělení, narození, umučení, vzkříšení, že není než vykoupení a zasloužení milosti a pravdy v zasloužení smrti a vylití krve, věčné slávy v témž Kristu Ježíši; a že to Pán Bůh chce míti, a pod věčným zatracením přikázal, aby každý syna Božího poznal, plného milosti a pravdy, zasloužení v smrti a u vy- lití krve, a jej v tom slavil, a z víry naděje v něm požíval. A to přikázal třetím přikázaním, řka: Pomni, aby den sobotní světil, pomni, aby den t. Krista Ježíše ukřižovaného; o němž dí Apoštol: Noc pominula a den se přiblížil. A David: Tento den jest, jejž učinil Pán. A Pán: Doníž (sic) světlo máte, věřte v světlo, neb kdož chodí v noci, urazí se, neb světla dne v něm není, o němž dí: Já sem světlo sobotní, jejíž Pán i den jest, totiž pravé naděje smrtí a vylitím krve způsobené, o níž dí: A budeť sobota z soboty t. z figury pravda, neb sobota vykládá se odpočinutí, figura tělesné měla, ale pravda duchovní zde v Kristu způsobené, ku požívaní. Nejprv člověčenství jeho, po práci umučení jeho, v hrobě vzkříšení, odporušení, i ze vší utrpnosti, a smrtedlnosti v odpočívaní v slávě, v milosti, od ďábla, těla, světa, s strany samé duše, od hněvu i pomsty Boží, a odpočinutí, v milosti, v spravedlnosti i v očekávaní věčné slávy; při smrti ze všelikého oklamaní, vyproštění dábla, světa i těla, a uvedení duše v rádost; při vzkříšení naděje odpoči- nutí, z porušení, z zlořečenství i ze všeho zahynutí, i dojití požehnání, i obnovení, jako orlice i slávy a cti a dědictví. A toť jest: Budeť sobota z soboty t. ta pravda Kristem Je- žíšem učiněná i užívaná, pod tímto přikázaním zavřína; a tak pomni, aby den Krista Ježíše sobotu pravé naděje, pravdy za- sloužilé, jim světil t. důjda pravé naděje, pravdy zasloužilé, jim světil, totiž důjda z práce naděje pravdy zasloužilé víry v církvi z poslušenství čtění, a z služebností pravé naděje v Kristu požíval jí v dobrém svědomí, a z toho vědění, zvlášť lidmi věrnými uložením, jenž neděle slove; společně s věr- nými. Pomni na tu pravdu, jenž v Kristu zasloužená, tobě z víry daná, služebností slova oznámená, svátostmi pojištěná, aby ctil Boha jediného, otce, syna, ducha sv. v nebi, chválil, fol. 249 b.
195 — samému sloužiti budeš, nevezmeš jména Pána Boha tvého na- darmo; nebť nebude míti Pán Bůh bez vinny (sic) toho, kdož by jméno jeho bral na prázdno, a jména Božího pravda s strany naší není než víra živá, jenž skrze lásku činí, pravou naději k Bohu, i doufání, poctu, zření i službu; a tu můž zjevné, mnohé zavedení známo býti pod jménem Božím u židův, pod jménem Krista u křesťanův, při vůdcích i při lidu. Po oznámení zavedení při prvním článku víry, a přiká- zaním prvním i druhém, jenž prostřední jest mezi prvním a tře- tím, tak že bez víry živé jména Božího, ani se Bůh zná, ani má, ani Kristus Ježíš oučastností nebývá k tomu. Již sluší po- oznámiti při druhém článku víry až do osmého, a při při- kázaní třetím, zavedení od spravedlnosti Kristem zasloužilé. Víra zajisté o Kristu, Kristu i v Krista proto se v těch člán- cích pokládá, aby poznána byla příčina příchodu Páně na svět, vtělení, narození, umučení, vzkříšení, že není než vykoupení a zasloužení milosti a pravdy v zasloužení smrti a vylití krve, věčné slávy v témž Kristu Ježíši; a že to Pán Bůh chce míti, a pod věčným zatracením přikázal, aby každý syna Božího poznal, plného milosti a pravdy, zasloužení v smrti a u vy- lití krve, a jej v tom slavil, a z víry naděje v něm požíval. A to přikázal třetím přikázaním, řka: Pomni, aby den sobotní světil, pomni, aby den t. Krista Ježíše ukřižovaného; o němž dí Apoštol: Noc pominula a den se přiblížil. A David: Tento den jest, jejž učinil Pán. A Pán: Doníž (sic) světlo máte, věřte v světlo, neb kdož chodí v noci, urazí se, neb světla dne v něm není, o němž dí: Já sem světlo sobotní, jejíž Pán i den jest, totiž pravé naděje smrtí a vylitím krve způsobené, o níž dí: A budeť sobota z soboty t. z figury pravda, neb sobota vykládá se odpočinutí, figura tělesné měla, ale pravda duchovní zde v Kristu způsobené, ku požívaní. Nejprv člověčenství jeho, po práci umučení jeho, v hrobě vzkříšení, odporušení, i ze vší utrpnosti, a smrtedlnosti v odpočívaní v slávě, v milosti, od ďábla, těla, světa, s strany samé duše, od hněvu i pomsty Boží, a odpočinutí, v milosti, v spravedlnosti i v očekávaní věčné slávy; při smrti ze všelikého oklamaní, vyproštění dábla, světa i těla, a uvedení duše v rádost; při vzkříšení naděje odpoči- nutí, z porušení, z zlořečenství i ze všeho zahynutí, i dojití požehnání, i obnovení, jako orlice i slávy a cti a dědictví. A toť jest: Budeť sobota z soboty t. ta pravda Kristem Je- žíšem učiněná i užívaná, pod tímto přikázaním zavřína; a tak pomni, aby den Krista Ježíše sobotu pravé naděje, pravdy za- sloužilé, jim světil t. důjda pravé naděje, pravdy zasloužilé, jim světil, totiž důjda z práce naděje pravdy zasloužilé víry v církvi z poslušenství čtění, a z služebností pravé naděje v Kristu požíval jí v dobrém svědomí, a z toho vědění, zvlášť lidmi věrnými uložením, jenž neděle slove; společně s věr- nými. Pomni na tu pravdu, jenž v Kristu zasloužená, tobě z víry daná, služebností slova oznámená, svátostmi pojištěná, aby ctil Boha jediného, otce, syna, ducha sv. v nebi, chválil, fol. 249 b.
Strana 196
196 — fol. 250 a. děkoval srdcem, ústy i skutky, modlil se, slovo pravdy slyšal, obnovoval se v tom i posyloval, a což ostatku času odpočíval, od ďábla, od těla, od světa vůle své, aby nečinil v den soboty jí, ani rozumu, ani myslí, péče žádosti nezřízené, ale aby pra- coval ctnostně do skonání svého. Antikrist pak tuto milost a pravdu Kristem zasloužilou naděje pravé odjav lstivě od Pána Ježíše lid se vším zřením. Tu pravdu připsav svatým, světicem, sluhám, svátostem, slo- vům žehnáním, až i pekelnému ohni, obracuje zřetel lidu a vede jej k hledání naděje, k odpočinutí, i dojití v nich. Tak že již Kristus plný milosti a pravdy, jest u lidu jako mrtvý od srdce, aby toliko rty a ústy vyznávali se znáti Boha a Krista Ježíše, ale v srdci i v skutku jiné měli, i hledali u Panny Marie, u svatých, u služebníkův, u služebností, čehož v Kristu hledati mají, pannu Marii proti víře nazývajíce, největší nádějí, králov- nou, milosrdenství životem k ní volali, vzdychali, plačtivých přímluvcí nazívajíce (sic), aby oči své milosrdné na ně obratila, a Ježíše po smrti aby jim ukázala, milostivá a velebná panna Maria, jakož všudy v zpívaní, čítaní v spisích, v kázaních o ní to oznamují, píší. Též jiné svaté neb svátost oltářní zvelebují i jiné svátosti, v nich zasloužilou milost a pravdu rodu no- vého, i darování ducha sv., i všelikou učastnost Krista a církve svaté, bytně skládajíce, až i samého Pána spasitele, i ducha sv. v moci ouřadné, moc Boží a Krista Ježíše, jeho vlastní beze všeho rozdílu, v ouřadech, ne služba, ale pravda, v že- hnání a v posvěcování, milost očištění, hodnost, pravda i život věčný, zbavení muk v očistci. Protož plní se, což Bůh řekl skrze Jeremiáše: Dvoje zlé učinil lid můj, jedno že mě opu- stil, studnici vody živé, druhé, že vykopali sobě cisterny staré, jenž nemohou zdržeti vody. O prvním dí: V ten den soboty z soboty budeť studnice odkrytá v domu Davidovu, a přebý- vajícím v Jerusalémě k obmytí hříšníka a nečisté ženy. A opět: Viděli sme jeho jako jednorozeného, plného milosti a pravdy, a z plnosti jeho vzali sme milost za milost. A opět: V němžto sou všichni pokladové mudrosti a umění Božího skryti, neb v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně, v němžto máme vykoupení a odpuštění hříchův, neb v něm všecky věci stvo- řeny sou, v nebi i v zemi, vidělé i nevidědlné, a všecky věci v něm stojí, nebo v něm se zalíbilo vší plnosti božství pře- bývati, a skrze něho smířiti všecky věci v něm, a v mír uvesti skrze krev kříže jeho, i ty, jenž v nebi, i ty, jenž na zemi. A nyni smířil nás, v těle massa jeho, skrze smrt, aby vydal vás svaté a nepoškvrněné a bez trestání před ním. A jej dal hlavou nade vší církví, jenž jest tělo jeho a plnost jeho, jenž všecky věci ve všech naplňuje, a skrze něho přístup máme v jednom duchu k otci, neb on pokoj náš, on náděje slávy, on smírce a prostředník Boží a lidský, jeden člověk Kristus Ježíš, neb on raněn pro nepravosti naše, setřín pro hříchy naše, kázeň pokoje našého na něm, z synalostí jeho uzdraveni sme, a vůle Páně v rukou jeho, zpravována bude, a v umění svém fol. 250 b.
196 — fol. 250 a. děkoval srdcem, ústy i skutky, modlil se, slovo pravdy slyšal, obnovoval se v tom i posyloval, a což ostatku času odpočíval, od ďábla, od těla, od světa vůle své, aby nečinil v den soboty jí, ani rozumu, ani myslí, péče žádosti nezřízené, ale aby pra- coval ctnostně do skonání svého. Antikrist pak tuto milost a pravdu Kristem zasloužilou naděje pravé odjav lstivě od Pána Ježíše lid se vším zřením. Tu pravdu připsav svatým, světicem, sluhám, svátostem, slo- vům žehnáním, až i pekelnému ohni, obracuje zřetel lidu a vede jej k hledání naděje, k odpočinutí, i dojití v nich. Tak že již Kristus plný milosti a pravdy, jest u lidu jako mrtvý od srdce, aby toliko rty a ústy vyznávali se znáti Boha a Krista Ježíše, ale v srdci i v skutku jiné měli, i hledali u Panny Marie, u svatých, u služebníkův, u služebností, čehož v Kristu hledati mají, pannu Marii proti víře nazývajíce, největší nádějí, králov- nou, milosrdenství životem k ní volali, vzdychali, plačtivých přímluvcí nazívajíce (sic), aby oči své milosrdné na ně obratila, a Ježíše po smrti aby jim ukázala, milostivá a velebná panna Maria, jakož všudy v zpívaní, čítaní v spisích, v kázaních o ní to oznamují, píší. Též jiné svaté neb svátost oltářní zvelebují i jiné svátosti, v nich zasloužilou milost a pravdu rodu no- vého, i darování ducha sv., i všelikou učastnost Krista a církve svaté, bytně skládajíce, až i samého Pána spasitele, i ducha sv. v moci ouřadné, moc Boží a Krista Ježíše, jeho vlastní beze všeho rozdílu, v ouřadech, ne služba, ale pravda, v že- hnání a v posvěcování, milost očištění, hodnost, pravda i život věčný, zbavení muk v očistci. Protož plní se, což Bůh řekl skrze Jeremiáše: Dvoje zlé učinil lid můj, jedno že mě opu- stil, studnici vody živé, druhé, že vykopali sobě cisterny staré, jenž nemohou zdržeti vody. O prvním dí: V ten den soboty z soboty budeť studnice odkrytá v domu Davidovu, a přebý- vajícím v Jerusalémě k obmytí hříšníka a nečisté ženy. A opět: Viděli sme jeho jako jednorozeného, plného milosti a pravdy, a z plnosti jeho vzali sme milost za milost. A opět: V němžto sou všichni pokladové mudrosti a umění Božího skryti, neb v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně, v němžto máme vykoupení a odpuštění hříchův, neb v něm všecky věci stvo- řeny sou, v nebi i v zemi, vidělé i nevidědlné, a všecky věci v něm stojí, nebo v něm se zalíbilo vší plnosti božství pře- bývati, a skrze něho smířiti všecky věci v něm, a v mír uvesti skrze krev kříže jeho, i ty, jenž v nebi, i ty, jenž na zemi. A nyni smířil nás, v těle massa jeho, skrze smrt, aby vydal vás svaté a nepoškvrněné a bez trestání před ním. A jej dal hlavou nade vší církví, jenž jest tělo jeho a plnost jeho, jenž všecky věci ve všech naplňuje, a skrze něho přístup máme v jednom duchu k otci, neb on pokoj náš, on náděje slávy, on smírce a prostředník Boží a lidský, jeden člověk Kristus Ježíš, neb on raněn pro nepravosti naše, setřín pro hříchy naše, kázeň pokoje našého na něm, z synalostí jeho uzdraveni sme, a vůle Páně v rukou jeho, zpravována bude, a v umění svém fol. 250 b.
Strana 197
197 — on spravedlivý ospravedliví mnohé. A opět: Jenž nás zami- loval, a obmyl nás ve krvi své od hříchův naších. A opět: Krev Krista Ježíše očišťuje nás od každého hříchu; a že on sám má klíč smrti i pekla, on sám klíč Davidův otevře, a není, kdoby zavřel, a Apollo, ani Petr, ani jiný, nic není, než tento; neb onino slouží, štěpují a zalévají, ale on zrůst dává, a on jest moc Boží, moudrost Boží, jenž všecko všudy přítomen jsa, naplňuje a smiluje se, nad kýmž ráčí. Druhé stránce t. že sou sobě prokopali čisterny staré. Čisterny staré sou skutkové a účinkové z samého starého člo- věka pošlí, jako: zakládati spravedlnost, vzácnosti, líbeznosti, mi- losti Boží, i vchod do života, ospravedlňování, očištění etc. Neb v zákoně a v zákonních starých židovských věcech, jenž nemohou nic k dokonání přivesti, ani ospravedlnění, ani odpuštění hříchův učiniti, jakož Apoštol k Galattom i k židom i jinde oznamuje, aneb z starých obyčejův zákonníkův, mnichův, jenž v přídav- cích nad zákon a zvláštní obyčejích posvátnosti, v nespání, v nejedení, v nemluvení, v toulání a v rozličných činech, plnost milosti Krista Ježíše skládali, proti nimž Kristus dí: Což vys- sokého před lidmi, ohavnost jest před Bohem; a Apoštol: Žádný vás nesvoď, chtě v pokoře a v náboženství andělském a neb služebností a obětí, a neb svátosti, svátkové etc. Proti nimž dí: Vizte, aby vás nižádný nesvedl skrze chytrost, mar- nou faleš, podle ustavení lidí a živlův posvátných, tělesných, a ne podle Krista; tak totiž aby vás odvedl od studnice, plné milosti a pravdy, a přivedl vás k studnicem starým, jenž vody té milosti zdržeti nemohou, ano ani svátosti nové nemohou, leč posvátně, aniž dávají, ale dané pojišťují, též ani svatí, ani světice sami z sebe nic nemají ani mohou, a což mají, to k své potřebě spasitedlné z strany podstaty; protož dí: Z plnosti jeho my všickni vzali sme milost etc. Po oznámení zavedení při spravedlnosti, Kristem zaslou- žilé, a v něm samém v plnosti zasloužilé, i mocně trvající, a v žádném jiném, ani moci k dání, neb k šafování. I již sluší oznámiti zavedení v při spravedlnosti v oučastnosti dané, k do- jití slávy věčné, a ta pravda zavírá se v článku osmém bytně t. že lid hříchův odpuštění, druhého narození, spravedlnosti i ospravedlnění, i naděje k slávě, věře to vše v Kristu, nemůž dojíti jinudy v duši své, než skrze ducha sv. srdce obnovení, obživení, obdarování, ve třech mocech duše, v rozumu, v pa- měti a u vůli. V rozumu skrze víru poznáním spasitedlným Pána Boha a spasitele svého a spravedlnosti jeho; u vůli mi- lováním Pána Boha i blížních spasitedlným spojením lásky, v hotovosti k činění Bohu všeho libého a v varování všeho nelibého; v paměti zákonem Božím, a jeho vůle i pravou na- dějí, aby tím duchem víry a lásky byl živ, zachovávaje v hoto- vosti i v skutečnosti Boží přikázaní, a opravuje nedostatky až do smrti. A že to svědectví Bůh dávno zaslíbil učiniti, připo- míná sv. Pavel. Totoť jest svědectví, kteréž způsobuje domu Izrahelskému, po těch dnech, dí Pán: Davaje zákony nové fol. 251 a.
197 — on spravedlivý ospravedliví mnohé. A opět: Jenž nás zami- loval, a obmyl nás ve krvi své od hříchův naších. A opět: Krev Krista Ježíše očišťuje nás od každého hříchu; a že on sám má klíč smrti i pekla, on sám klíč Davidův otevře, a není, kdoby zavřel, a Apollo, ani Petr, ani jiný, nic není, než tento; neb onino slouží, štěpují a zalévají, ale on zrůst dává, a on jest moc Boží, moudrost Boží, jenž všecko všudy přítomen jsa, naplňuje a smiluje se, nad kýmž ráčí. Druhé stránce t. že sou sobě prokopali čisterny staré. Čisterny staré sou skutkové a účinkové z samého starého člo- věka pošlí, jako: zakládati spravedlnost, vzácnosti, líbeznosti, mi- losti Boží, i vchod do života, ospravedlňování, očištění etc. Neb v zákoně a v zákonních starých židovských věcech, jenž nemohou nic k dokonání přivesti, ani ospravedlnění, ani odpuštění hříchův učiniti, jakož Apoštol k Galattom i k židom i jinde oznamuje, aneb z starých obyčejův zákonníkův, mnichův, jenž v přídav- cích nad zákon a zvláštní obyčejích posvátnosti, v nespání, v nejedení, v nemluvení, v toulání a v rozličných činech, plnost milosti Krista Ježíše skládali, proti nimž Kristus dí: Což vys- sokého před lidmi, ohavnost jest před Bohem; a Apoštol: Žádný vás nesvoď, chtě v pokoře a v náboženství andělském a neb služebností a obětí, a neb svátosti, svátkové etc. Proti nimž dí: Vizte, aby vás nižádný nesvedl skrze chytrost, mar- nou faleš, podle ustavení lidí a živlův posvátných, tělesných, a ne podle Krista; tak totiž aby vás odvedl od studnice, plné milosti a pravdy, a přivedl vás k studnicem starým, jenž vody té milosti zdržeti nemohou, ano ani svátosti nové nemohou, leč posvátně, aniž dávají, ale dané pojišťují, též ani svatí, ani světice sami z sebe nic nemají ani mohou, a což mají, to k své potřebě spasitedlné z strany podstaty; protož dí: Z plnosti jeho my všickni vzali sme milost etc. Po oznámení zavedení při spravedlnosti, Kristem zaslou- žilé, a v něm samém v plnosti zasloužilé, i mocně trvající, a v žádném jiném, ani moci k dání, neb k šafování. I již sluší oznámiti zavedení v při spravedlnosti v oučastnosti dané, k do- jití slávy věčné, a ta pravda zavírá se v článku osmém bytně t. že lid hříchův odpuštění, druhého narození, spravedlnosti i ospravedlnění, i naděje k slávě, věře to vše v Kristu, nemůž dojíti jinudy v duši své, než skrze ducha sv. srdce obnovení, obživení, obdarování, ve třech mocech duše, v rozumu, v pa- měti a u vůli. V rozumu skrze víru poznáním spasitedlným Pána Boha a spasitele svého a spravedlnosti jeho; u vůli mi- lováním Pána Boha i blížních spasitedlným spojením lásky, v hotovosti k činění Bohu všeho libého a v varování všeho nelibého; v paměti zákonem Božím, a jeho vůle i pravou na- dějí, aby tím duchem víry a lásky byl živ, zachovávaje v hoto- vosti i v skutečnosti Boží přikázaní, a opravuje nedostatky až do smrti. A že to svědectví Bůh dávno zaslíbil učiniti, připo- míná sv. Pavel. Totoť jest svědectví, kteréž způsobuje domu Izrahelskému, po těch dnech, dí Pán: Davaje zákony nové fol. 251 a.
Strana 198
198 fol. 251 h. v mysl jich, a v srdcích jich napisuje je, a budou mi v lid, a já jim budu v Boha; a že to nepůjde z učení, ani z svá- tostí, dí: Nebudeť učiti jeden každý blížního svého, každý bratra svého; poznej Pána, nebo všichni znáti mě budou, od nejmenšího až do největšího, nebo milostiv budu hříchům je- jich, a nepravostí jich nebudu vzpomínati více. A opět dí: A dám jim srdce nové, a ducha nového udělím v střevo jich; a odejmu srdce kamenité z těla jich, a dám jim massyté, aby v přikázaních mých chodili, a soudův mých ostříhali, i činili je, aby mi byli v lid, a já jim budu v Boha. Nového pak svědectví svědkové píší, že Bůh otec svědčil v synu svém: Tentoť jest syn můj milý, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho poslouchejte. A ten nejprv svědčil, řka: Tak Bůh miloval svět, že syna svého dal, aby každý, kdož vidí syna, a věří v něho, měl život věčný. A opět: Tatoť jest vůle otce mého, jenž poslal mě, aby každý, kdož vidí syna, a věří v něho, měl život věčný. Tatoť jest vůle otce mého. A opět: Zajisté pravím vám, kdož věří v mě, na soud nepřijde, ale půjde z smrti do života, a žádný ke mně nepřijde, leč ho otec nebeský přitrhne, a kdož slyšal od otce a naučil se, přijdeť ke mně. A opět: Zůstaneteli vy v řeči mé, jistě učedlníci mojí budete, poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Já sem vinný kořen a vy ratolesti, každou ratolest, jenž nenese ovotce ve mně etc. A opět: Tomu všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchův všichni, jenž věří v něho. A opět: Vidouce, že nebývá spravedliv člo- věk učiněn z skutkův zákona, jediné z víry Ježíše Krista, i my v Krista věříme, abychom spravedliví byli z víry, ne z skutkův zákona. Protož z skutkův zákona nebývá spravedliv žádný člověk; a jestliže tak budeme chtíti spravedlivi býti v Kristu nalezeni sme i my hříšníci, nebo skrze zákon poznání hříchův. A opět: Nyni bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, svěd- čená zákonem i proroky, ale spravedlnost Boží skrze víru Je- žíše Krista na všecky i nade všecky, kteříž věří v něho; nebo není rozdílu, všichni zajisté shřešili sou, a potřebují slávy Boží, spravedliví učiněni souce darmo milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž jest ne v svátostech, ale v Kristu Ježíši, jehož Bůh po- ložil slitování skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní jeho spra- vedlnosti, v tomto času, aby on byl spravedlivý, a čině spra- vedliva toho, jenž z víry Krista Ježíše jest. A opět: Skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme jako i oni. A opět: Milostí zajisté spaseni učiněni ste skrze víru a ne z skutkův, dar zajisté Boží jest. A opět: Spravedlivi učiněni souc z víry, pokoj mějme, neb Abraham z víry spravedliv, a ti, jenž šlepějí víry následují, požehnaní i blažení budou, neb srdcem se věří k spravedlnosti, a bez víry nelze se líbiti Bohu; protož přistupmež k němu s celým srdcem, v plnosti víry etc. A tak o nezčíslném svědectví, jenž všickni jednostajně svědčí, že učastnost milosti, pravdy a spravedlnosti, a což z toho pochází v zasloužení Krista žádný nedůjde, leč skrze víru vlitou duchem sv. podle vyvolení Božího, a potom povoláním k zná-
198 fol. 251 h. v mysl jich, a v srdcích jich napisuje je, a budou mi v lid, a já jim budu v Boha; a že to nepůjde z učení, ani z svá- tostí, dí: Nebudeť učiti jeden každý blížního svého, každý bratra svého; poznej Pána, nebo všichni znáti mě budou, od nejmenšího až do největšího, nebo milostiv budu hříchům je- jich, a nepravostí jich nebudu vzpomínati více. A opět dí: A dám jim srdce nové, a ducha nového udělím v střevo jich; a odejmu srdce kamenité z těla jich, a dám jim massyté, aby v přikázaních mých chodili, a soudův mých ostříhali, i činili je, aby mi byli v lid, a já jim budu v Boha. Nového pak svědectví svědkové píší, že Bůh otec svědčil v synu svém: Tentoť jest syn můj milý, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho poslouchejte. A ten nejprv svědčil, řka: Tak Bůh miloval svět, že syna svého dal, aby každý, kdož vidí syna, a věří v něho, měl život věčný. A opět: Tatoť jest vůle otce mého, jenž poslal mě, aby každý, kdož vidí syna, a věří v něho, měl život věčný. Tatoť jest vůle otce mého. A opět: Zajisté pravím vám, kdož věří v mě, na soud nepřijde, ale půjde z smrti do života, a žádný ke mně nepřijde, leč ho otec nebeský přitrhne, a kdož slyšal od otce a naučil se, přijdeť ke mně. A opět: Zůstaneteli vy v řeči mé, jistě učedlníci mojí budete, poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Já sem vinný kořen a vy ratolesti, každou ratolest, jenž nenese ovotce ve mně etc. A opět: Tomu všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchův všichni, jenž věří v něho. A opět: Vidouce, že nebývá spravedliv člo- věk učiněn z skutkův zákona, jediné z víry Ježíše Krista, i my v Krista věříme, abychom spravedliví byli z víry, ne z skutkův zákona. Protož z skutkův zákona nebývá spravedliv žádný člověk; a jestliže tak budeme chtíti spravedlivi býti v Kristu nalezeni sme i my hříšníci, nebo skrze zákon poznání hříchův. A opět: Nyni bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, svěd- čená zákonem i proroky, ale spravedlnost Boží skrze víru Je- žíše Krista na všecky i nade všecky, kteříž věří v něho; nebo není rozdílu, všichni zajisté shřešili sou, a potřebují slávy Boží, spravedliví učiněni souce darmo milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž jest ne v svátostech, ale v Kristu Ježíši, jehož Bůh po- ložil slitování skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní jeho spra- vedlnosti, v tomto času, aby on byl spravedlivý, a čině spra- vedliva toho, jenž z víry Krista Ježíše jest. A opět: Skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme jako i oni. A opět: Milostí zajisté spaseni učiněni ste skrze víru a ne z skutkův, dar zajisté Boží jest. A opět: Spravedlivi učiněni souc z víry, pokoj mějme, neb Abraham z víry spravedliv, a ti, jenž šlepějí víry následují, požehnaní i blažení budou, neb srdcem se věří k spravedlnosti, a bez víry nelze se líbiti Bohu; protož přistupmež k němu s celým srdcem, v plnosti víry etc. A tak o nezčíslném svědectví, jenž všickni jednostajně svědčí, že učastnost milosti, pravdy a spravedlnosti, a což z toho pochází v zasloužení Krista žádný nedůjde, leč skrze víru vlitou duchem sv. podle vyvolení Božího, a potom povoláním k zná-
Strana 199
199 — mosti bude živ. A z toho znám buď podvod všem, že účast- nost tuto Antikrist připsav svátostem o dojití její, požívaní svá- tostí bytně všelikému svědče věřicímu, a ne v Kristu, aby z víry jej znaje a miluje, došel pravdy, ale věřícímu Antikrist, že moc má Krista s milostmi ducha sv. vpraviti v svátosti; a věřicímu, že kdož se pokřtí, neb jiné svátosti požívati bude, že svátost i pravdu přijímá. A tak spravedlnost Boží a pravdu přenesl v smilství, když vodě neb obmývaní, neb oleje mazání, neb svátosti těla a krve Boží přijímaní etc. připsal duchovní rození, ducha sv. obnovení neb darování, neb duchovní přijímaní, jenž prvé v duchu skrze víru musí býti v člověku, než svátosti po- žívá jináč nehodný; a svátost vyznamenati v něm, a mocně jistícím v požívání jeho zevnitřním vnitřní tuto pravdu, ano jí není k soudu požívá se; jakož mnozí požívali křtu i jiných jenž pravdy nenabyli, tudy proto, že jí prvé z víry živé neměli, jako Šimon čarodějník; neb jakož okamžení víry srdce, tak okamžení spravedlnost z víry, ale že ne i hned známa člověku, protož mu třeba svátostí Kristových. A tak tuto známo, že bídně sou lidé svedeni od Krista Ježíše, i od pravdy jeho i od účastnosti jeho; a ta nepravost tak velmi se rozšířila, že žádný zčísti ani přezříti nemůž, v kostelních službách, v klášterních řeholách, a v náboženství, v ustavení, v obyčejích, v lidských spravedl- nostech. A jest marné náboženství zřejmě proti článku: Věřím v ducha sv. A k té nepravosti vše téměř, co živo se pne, aby svou spravedlnost, před lidmi vidědlnou, vzácnou, slavnou službu Boží vedli, a aniž již kdo chce z víry upokojiti svědomí své v Kristu podle svědectví, svrchu položeného, než upokojují tu, kdež není pokoje. Protož ustavičně hříchy páší dobrovolně, služebníci mnozí i obecní, tím jistý na se důvod pronášejí, že sou víry živé, a z ní ospravedlnění nedošli, a velmi řídko jich Pána Krista plného milosti a pravdy přijíti chce, volajícího, aby darmo přijímali, jenž dí: Poďte ke mně všickni, jenž pra- cujete a obtíženi jste, a jáť vás nakrmím. A skrze Izaiáše dí: Všichní žízniví poďte k vodám mým, a kteříž nemáte stříbra, pospíchejte, kupůjte a jezte, poďte, kupůjte bez stříbra i beze vší odměny, víno a mléko t. milost a pravdu; proč vážíte stříbro a ne v chlebích ousylé vaše, a ne v sytosti; slyšte sly- šíce mne, a jezte dobré, a kochati se bude v tučnosti duše vaše. Tohoto téměř řídko kdo dbá, jakož dí: Spravedlivý t. Kri- stus umírá na kříži bolestně; a není kdoby se rozpomenul, v srdci svém, t. věrou srdečnou, ale na pořád oufají v ničemž, nebo v dětinství na křest že ho došli se vším tím, což v něm sami složili, jako: Rod nový, ducha sv. dary etc., tak že drží, že ho došli tehdy, jehož potom živé znamení žádné nebude, aniž se starají v mladosti, aby měli v moci víry v rodu tom státi, a rytířství proti světu, tělu, ďáblu vesti, a té syly (sic) od Boha v Kristu duchem pravdy dojíti, než toliko aby od biskupa ole- jem mazáni křížmem na čele býti, aniž se starají v Kristu, v naději, milosti a spravedlnosti státi, a upokojovati svědomí v práci s opravováním nedostatkův, aby Krista měli v sobě, fol. 252 a.
199 — mosti bude živ. A z toho znám buď podvod všem, že účast- nost tuto Antikrist připsav svátostem o dojití její, požívaní svá- tostí bytně všelikému svědče věřicímu, a ne v Kristu, aby z víry jej znaje a miluje, došel pravdy, ale věřícímu Antikrist, že moc má Krista s milostmi ducha sv. vpraviti v svátosti; a věřicímu, že kdož se pokřtí, neb jiné svátosti požívati bude, že svátost i pravdu přijímá. A tak spravedlnost Boží a pravdu přenesl v smilství, když vodě neb obmývaní, neb oleje mazání, neb svátosti těla a krve Boží přijímaní etc. připsal duchovní rození, ducha sv. obnovení neb darování, neb duchovní přijímaní, jenž prvé v duchu skrze víru musí býti v člověku, než svátosti po- žívá jináč nehodný; a svátost vyznamenati v něm, a mocně jistícím v požívání jeho zevnitřním vnitřní tuto pravdu, ano jí není k soudu požívá se; jakož mnozí požívali křtu i jiných jenž pravdy nenabyli, tudy proto, že jí prvé z víry živé neměli, jako Šimon čarodějník; neb jakož okamžení víry srdce, tak okamžení spravedlnost z víry, ale že ne i hned známa člověku, protož mu třeba svátostí Kristových. A tak tuto známo, že bídně sou lidé svedeni od Krista Ježíše, i od pravdy jeho i od účastnosti jeho; a ta nepravost tak velmi se rozšířila, že žádný zčísti ani přezříti nemůž, v kostelních službách, v klášterních řeholách, a v náboženství, v ustavení, v obyčejích, v lidských spravedl- nostech. A jest marné náboženství zřejmě proti článku: Věřím v ducha sv. A k té nepravosti vše téměř, co živo se pne, aby svou spravedlnost, před lidmi vidědlnou, vzácnou, slavnou službu Boží vedli, a aniž již kdo chce z víry upokojiti svědomí své v Kristu podle svědectví, svrchu položeného, než upokojují tu, kdež není pokoje. Protož ustavičně hříchy páší dobrovolně, služebníci mnozí i obecní, tím jistý na se důvod pronášejí, že sou víry živé, a z ní ospravedlnění nedošli, a velmi řídko jich Pána Krista plného milosti a pravdy přijíti chce, volajícího, aby darmo přijímali, jenž dí: Poďte ke mně všickni, jenž pra- cujete a obtíženi jste, a jáť vás nakrmím. A skrze Izaiáše dí: Všichní žízniví poďte k vodám mým, a kteříž nemáte stříbra, pospíchejte, kupůjte a jezte, poďte, kupůjte bez stříbra i beze vší odměny, víno a mléko t. milost a pravdu; proč vážíte stříbro a ne v chlebích ousylé vaše, a ne v sytosti; slyšte sly- šíce mne, a jezte dobré, a kochati se bude v tučnosti duše vaše. Tohoto téměř řídko kdo dbá, jakož dí: Spravedlivý t. Kri- stus umírá na kříži bolestně; a není kdoby se rozpomenul, v srdci svém, t. věrou srdečnou, ale na pořád oufají v ničemž, nebo v dětinství na křest že ho došli se vším tím, což v něm sami složili, jako: Rod nový, ducha sv. dary etc., tak že drží, že ho došli tehdy, jehož potom živé znamení žádné nebude, aniž se starají v mladosti, aby měli v moci víry v rodu tom státi, a rytířství proti světu, tělu, ďáblu vesti, a té syly (sic) od Boha v Kristu duchem pravdy dojíti, než toliko aby od biskupa ole- jem mazáni křížmem na čele býti, aniž se starají v Kristu, v naději, milosti a spravedlnosti státi, a upokojovati svědomí v práci s opravováním nedostatkův, aby Krista měli v sobě, fol. 252 a.
Strana 200
200 — fol. 252 b. a oni v Kristu byli; než aby Krista v svátosti přijali na spasení, a krev Boží přirozenou pili na odpuštění hříchův, a neb pohle- děním samým a dívaním, u mše pobytím, říkaním, vodou pokropením, líbaním neb haléř chodci dáním, svíce neb jiné věci koupením; aniž kdo maje manželský stav proměniti, pod- niknouti myslí, aby svatým znamením byl, u víře živé Krista, aby upřímností umysla důjda z hodné příčiny poctivě a řádně se měl a ženil, než aby jediné kněze došel, že mu svátost dá. Též žák málo myslí, jaká osoba a co míti má, a k čemu řízena býti má, máli kněžství přijímati, než že biskup střižením, žehnáním, mazáním etc. dá svátost. Též padlý řídko myslí, aby skroušeného srdce došel, a ducha poníženého a zarmouceného, a měl znamení odtud té pravdy etc. než aby zpovídal se jednou neb dvakrát v rok obyčejem, aby přistoupal k tělu Božímu, a páteřův při- vzal, tožť svátost bude. Též nemocný málo na to patří i s kně- žími, že nebudeli víry živé a srdce kajícího, že olej hříchův neopustí, ale Kristů k modlitbě a k víře, a když ani to pokoje někomu učiniti nemůž svědomí, jenž neumí říkati zlému dobré, a snad smrt nastává, než aby vždy nezoufal, podadí lotra lotru, aneb hříšníci kající, a nebudeli na tom dosti, i ale aby dal nětco na záduší, a u věčné památce bude napsán, aby jej z pekla vysloužili a vyšeptali. A tak nezčíslný je počet šelmy a obraza jejího, jak pod věrou od víry, pod nadějí od naděje, Kristem od Krista a všemi věcmi odvedeni bývají. Svod při církvi svaté. Při článku víry devátém: Věřím církev svatou obecnou a svatých obcování, a při čtvrtém přikázaní spravedlnosti po- vinné: Cti otce svého i matku svou; a tak při spravedlnosti, skrze níž se služba i pomoc ku poznání spravedlnosti z víry i k dojití v naději, i ku požívaní, i k setrvání v ní, se činí, svod náramný jest. A v tomto místě beře se církev s strany služebností za shromáždění sluh, pro služebnostmi sloužení, a za shromáždění lidí k tomu sebrání sluh, jako k matce ku porození, a k zprávcům, jako k otcům a k pěstounům, k vy- krmení a k vychování, u víře, v lásce a v naději, v skutcích dobrých neb v pravém pokání, v svědomí dobrém. A po tom ovotci mají poznáni býti církev i slouhy, ale že Římská pod věrou clrkve svaté odvodí od ní, když uvedli v církev zbor svatokupeckých a mnohých zlých, smyslem i životem, neupří- mého umysla, a neřádných kněží, papežův, kardynalův, arcibi- skupův a jiných, na nichž se již místo pravdy blud a svod zavírá i otvírá, i všeliká nepravost k následování jich, jenž jakož svatokupecky pro zboží nebo čest, na to se trou, tak v to tudy vejdouc, nic než svatokupecky dávají. A opustivše Boží zákon, svými zámysly a právy se řídí, opustivše pravdu Krista i apoštolův, jakož Apoštol dí: Následovníci mojí buďte, jako i já Kristův. I jsou na odpor živi, učiněni souc osydlo a po-
200 — fol. 252 b. a oni v Kristu byli; než aby Krista v svátosti přijali na spasení, a krev Boží přirozenou pili na odpuštění hříchův, a neb pohle- děním samým a dívaním, u mše pobytím, říkaním, vodou pokropením, líbaním neb haléř chodci dáním, svíce neb jiné věci koupením; aniž kdo maje manželský stav proměniti, pod- niknouti myslí, aby svatým znamením byl, u víře živé Krista, aby upřímností umysla důjda z hodné příčiny poctivě a řádně se měl a ženil, než aby jediné kněze došel, že mu svátost dá. Též žák málo myslí, jaká osoba a co míti má, a k čemu řízena býti má, máli kněžství přijímati, než že biskup střižením, žehnáním, mazáním etc. dá svátost. Též padlý řídko myslí, aby skroušeného srdce došel, a ducha poníženého a zarmouceného, a měl znamení odtud té pravdy etc. než aby zpovídal se jednou neb dvakrát v rok obyčejem, aby přistoupal k tělu Božímu, a páteřův při- vzal, tožť svátost bude. Též nemocný málo na to patří i s kně- žími, že nebudeli víry živé a srdce kajícího, že olej hříchův neopustí, ale Kristů k modlitbě a k víře, a když ani to pokoje někomu učiniti nemůž svědomí, jenž neumí říkati zlému dobré, a snad smrt nastává, než aby vždy nezoufal, podadí lotra lotru, aneb hříšníci kající, a nebudeli na tom dosti, i ale aby dal nětco na záduší, a u věčné památce bude napsán, aby jej z pekla vysloužili a vyšeptali. A tak nezčíslný je počet šelmy a obraza jejího, jak pod věrou od víry, pod nadějí od naděje, Kristem od Krista a všemi věcmi odvedeni bývají. Svod při církvi svaté. Při článku víry devátém: Věřím církev svatou obecnou a svatých obcování, a při čtvrtém přikázaní spravedlnosti po- vinné: Cti otce svého i matku svou; a tak při spravedlnosti, skrze níž se služba i pomoc ku poznání spravedlnosti z víry i k dojití v naději, i ku požívaní, i k setrvání v ní, se činí, svod náramný jest. A v tomto místě beře se církev s strany služebností za shromáždění sluh, pro služebnostmi sloužení, a za shromáždění lidí k tomu sebrání sluh, jako k matce ku porození, a k zprávcům, jako k otcům a k pěstounům, k vy- krmení a k vychování, u víře, v lásce a v naději, v skutcích dobrých neb v pravém pokání, v svědomí dobrém. A po tom ovotci mají poznáni býti církev i slouhy, ale že Římská pod věrou clrkve svaté odvodí od ní, když uvedli v církev zbor svatokupeckých a mnohých zlých, smyslem i životem, neupří- mého umysla, a neřádných kněží, papežův, kardynalův, arcibi- skupův a jiných, na nichž se již místo pravdy blud a svod zavírá i otvírá, i všeliká nepravost k následování jich, jenž jakož svatokupecky pro zboží nebo čest, na to se trou, tak v to tudy vejdouc, nic než svatokupecky dávají. A opustivše Boží zákon, svými zámysly a právy se řídí, opustivše pravdu Krista i apoštolův, jakož Apoštol dí: Následovníci mojí buďte, jako i já Kristův. I jsou na odpor živi, učiněni souc osydlo a po-
Strana 201
201 horšení křesťanom, jsouce na odpor živi životem i smyslem, v těch věcech, na něž se bída a zatracení svědčí, jenž by měli z přikázaní Božího a z učení apoštolského takoví ven hnáni a vyobcováni býti, jakož dí: Horšíli tě ruka tvá, utni jí a vrz od sebe. A sv. Pavel: Vyvrzte zlé sami z sebe. A mnohá sou concilia stará k témuž; než že sou přišli v nejvyšší ouřady a moc obojí o oboje mocné zamyšleně osobili sobě, nade vším pravíc, že souce zlí, jsou jako dobří, v ouřadu rovnosti, užiteč- nosti; čehož by písma nebylo, rozum zdravý nepůjčí, a že mohou zákon skládati, formovati, ujíti a tudy zjevnou nepra- vost pod pokrytou falší vedou. A není, kdo by mohl vyšší mocí je zsaditi a vyobcovati, a tou přičinou i nižší zprávce v nepravostech a v bludích všichni svobodu mají, tak aby ospravedlňovali poddané své, pášíce to, na čež by hrozně mysliti bylo jim i nemožné doplniti. A s strany té není svátosti církve, a falešné i pocti s loupežem Krista a církve svaté poží- vají, a aniž slušné věrnému, znajícímu tu matku pronevěřilou Kristu choti, ctíti a na jejím lůně býti, ale opustiti i utéci z přikázaní Paně. Též při těch, jenž se zdadí příkladem Krista chudého opovrženi, pod způsobem nabožného a ctného života, jejž s pokrytostí, s loupežem a s oklamáním vedou, jako pod chudobou sytosti, hojnosti, prázdnosti a rozličné lakomství, s pochlebenstvím a s mylnými trošty, pod krotkostí pošmurnou, zlobivostí, náhlostí, svarův, pod rouchem potvorným, nevy- mluvné pýchy držíce se za dokonalejší, jedni mimo jiné, a nade všecken lid a nad zákon Boží obecný se zpínajíce, své vyvyš- šujíce, s přestupováním zákona Božího; pod nařikánimi rozlič- nými žalostnými a mluvení mnohé svatokupectví a zžíraní statkův vdovských, syrotkův a chudých lidí působí; pod čisto- tami mnozý nečistoty hanebné páší; pod pokoje způsobem, a provázku s uzlíky opasaním nepokoje, nesvornosti mezi se- bou i mezi lidmi působí; pod způsobem trpělivosti, nedůtkli- vosti, odpornosti, hanění, rouhání a pomsty, leč nemohou, plodí. A ti nejblíž sou, o nichž Apoštol řekl: Žádný vás ne- svoď chtě v pokoře a náboženství andělském. A z těch nej- hlavnější sou falešní apoštolé a proroci pokrytí, pocházející, a služebníci Antikrista, proměňujíce se v slouhy Kristovy, a svodí všecky přebývající na zemi pokrytstvím svým, a za- sloužení Krista Ježíše, s svými dokonalostmi smyšlenými, i zá- kon ducha sv. obecný křesťanský potupují, z kořen vyvracují. A z těch nejvíc pochází učených falešného jména, mistrův lži- vých, a zákonníkův, v se oufajících, uvozujících roty zatracení rozličné v pokrytství mluvící i činící vtipně lež, bráníce se vdávati neb ženiti, ale nesmilniti neb hanebnosti páchati, velejíce se zdržovati od pokrmův, aby někteří massa nejedli, než s ob- tížením lidským, rybami a jinými náklady v hojnosti se sytili. A z těch zlí smyslové, při vykladích písem nálezové, důvtipové škodliví při svátostech. A z těch nejškodlivější vymluvačí, a lí- čitele zlých, a zlého dávajíce ducha, obrazu šelmy t. ustano- vením mylné naděje. Protož i ti nejsou z církve svaté, ani jim fol. 253 a
201 horšení křesťanom, jsouce na odpor živi životem i smyslem, v těch věcech, na něž se bída a zatracení svědčí, jenž by měli z přikázaní Božího a z učení apoštolského takoví ven hnáni a vyobcováni býti, jakož dí: Horšíli tě ruka tvá, utni jí a vrz od sebe. A sv. Pavel: Vyvrzte zlé sami z sebe. A mnohá sou concilia stará k témuž; než že sou přišli v nejvyšší ouřady a moc obojí o oboje mocné zamyšleně osobili sobě, nade vším pravíc, že souce zlí, jsou jako dobří, v ouřadu rovnosti, užiteč- nosti; čehož by písma nebylo, rozum zdravý nepůjčí, a že mohou zákon skládati, formovati, ujíti a tudy zjevnou nepra- vost pod pokrytou falší vedou. A není, kdo by mohl vyšší mocí je zsaditi a vyobcovati, a tou přičinou i nižší zprávce v nepravostech a v bludích všichni svobodu mají, tak aby ospravedlňovali poddané své, pášíce to, na čež by hrozně mysliti bylo jim i nemožné doplniti. A s strany té není svátosti církve, a falešné i pocti s loupežem Krista a církve svaté poží- vají, a aniž slušné věrnému, znajícímu tu matku pronevěřilou Kristu choti, ctíti a na jejím lůně býti, ale opustiti i utéci z přikázaní Paně. Též při těch, jenž se zdadí příkladem Krista chudého opovrženi, pod způsobem nabožného a ctného života, jejž s pokrytostí, s loupežem a s oklamáním vedou, jako pod chudobou sytosti, hojnosti, prázdnosti a rozličné lakomství, s pochlebenstvím a s mylnými trošty, pod krotkostí pošmurnou, zlobivostí, náhlostí, svarův, pod rouchem potvorným, nevy- mluvné pýchy držíce se za dokonalejší, jedni mimo jiné, a nade všecken lid a nad zákon Boží obecný se zpínajíce, své vyvyš- šujíce, s přestupováním zákona Božího; pod nařikánimi rozlič- nými žalostnými a mluvení mnohé svatokupectví a zžíraní statkův vdovských, syrotkův a chudých lidí působí; pod čisto- tami mnozý nečistoty hanebné páší; pod pokoje způsobem, a provázku s uzlíky opasaním nepokoje, nesvornosti mezi se- bou i mezi lidmi působí; pod způsobem trpělivosti, nedůtkli- vosti, odpornosti, hanění, rouhání a pomsty, leč nemohou, plodí. A ti nejblíž sou, o nichž Apoštol řekl: Žádný vás ne- svoď chtě v pokoře a náboženství andělském. A z těch nej- hlavnější sou falešní apoštolé a proroci pokrytí, pocházející, a služebníci Antikrista, proměňujíce se v slouhy Kristovy, a svodí všecky přebývající na zemi pokrytstvím svým, a za- sloužení Krista Ježíše, s svými dokonalostmi smyšlenými, i zá- kon ducha sv. obecný křesťanský potupují, z kořen vyvracují. A z těch nejvíc pochází učených falešného jména, mistrův lži- vých, a zákonníkův, v se oufajících, uvozujících roty zatracení rozličné v pokrytství mluvící i činící vtipně lež, bráníce se vdávati neb ženiti, ale nesmilniti neb hanebnosti páchati, velejíce se zdržovati od pokrmův, aby někteří massa nejedli, než s ob- tížením lidským, rybami a jinými náklady v hojnosti se sytili. A z těch zlí smyslové, při vykladích písem nálezové, důvtipové škodliví při svátostech. A z těch nejškodlivější vymluvačí, a lí- čitele zlých, a zlého dávajíce ducha, obrazu šelmy t. ustano- vením mylné naděje. Protož i ti nejsou z církve svaté, ani jim fol. 253 a
Strana 202
202 fol. 253 b. sluší pravá svatost církve, ale sou ludaří, mající tvárnost milo- stivosti a rauno ovčí a vnitř sou vlci hltaví, a pod sladkými řečmi zamyšlenými svodí lidi, kupčíc o duše jich žehnáními. Protož jim nesluší poctivost matky, aby činěna byla, a ovšem aby obcováno jim od věrných bylo, ale aby se jich vystříhali, jako falešných bratří. Též pod řádem svrchním a pod poslušenstvím lstivé spisy prvních věrných opeřené, nejškodlivější neřád působí, kteřížto nepředkládají podstatných věcí před služebné, ve všech věcech ale služebné před podstatné, a se i poslušenství své před Boží kladouce, služby i služebnosti své před pravdu, ano často na odpor a na zkázu její; a kdož nesměl k nim zření míti pro ten neřád a jich neposlouchal, proti Bohu rozkazujících, ani požívati směl na odpor pravdě sloužicích, tu řád svůj po- minouce, utekou se k řádu světa, jimž sou se spletli; a že řádu Božímu nejsou poddáni, důvod: Neb spravedlnosti Boží nejsou poddáni, Bohu nebeskému, jeho cti, jeho přikázaní, jeho spravedlnosti, jeho zákona nepředkládají, aby z víry tomu pod- dáni byli, a skutečně poslouchali vyšších, a zásluhu Krista Je- žíše, i jeho osobu na pravici, i jeho učení, i jeho pravdu a ducha sv. dílo, v obnovení i darování, předkládali, a lid aby prvotně k té pravdy nabývaní slovem navodili, a pravdu tu v lidu spatřovali, potom teprův svátostmi sloužili ku pojištění, a nedopouštěli podle vědomí ní sloužiti, ní přijímati bez té pravdy, jakož Kristus dí: Tyto ste věci měli činiti a oněchno neopouštěti. A v tom již znám jest široký podvod a neřád mezi kněžstvem i mezi klášterními, tak že prvotněji slouží, hle- dají, zření mají, pečují, lid vedou, řídí k těm věcem, jenž nižší sou, s opuštěním vyšších; ano, což horšího, smíšením haneb- ným, svatokrádežným, kdežto se víra, láska, naděje, žádost, péče odjímá od Boha, a v něm od podstaty, a přivodí se na smíšení hanebné v stvoření; a ten jest neřád nejškodlivější a grunt všeho zlého. A toho sou původ kněží, řádem a punto- váním svém, aby moc samému Bohu příležící, jednomu nej- vyššímu člověku připsali a náměstenství Krista, a skrze něho věřili, že Bůh jako skrze Krista vše vlévá do jiných sluh; a lid u víře zmámený, lži věře, obrátil své zření k lidem, k jich ru- kama, a tu odpočívá nadějí. Protož je a jich díla ctí věrou, ovšem náchylnostmi, a opouští studnici vod. Protož hříchův málo váží proti Bohu v přestupování Božích přikázání, než přestoupení obyčejův náboženství kostelního a ustavení lidského, tím se Boha bojí, milují, ctí, a srdce jich od Pána odstupuje, aby se naplnilo povědění prorocké: Lid tento rty mě ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne. Nadarmo mě ctí, učíce učení a ustavení lidská. A opět: Den ode dne mě hledají t. kostel- ními řády, a věděti cesty mé chtí, jako lid ten, jenžby soudu Boha svého neopouštěl, a přiblížiti se ke mně chtí, i prosí mne za soudy spravedlnosti. A pravíce se Boha znáti a skutky svými zapírají, majíce tvárnost náboženství, ale pravdy její za- pírajíce.
202 fol. 253 b. sluší pravá svatost církve, ale sou ludaří, mající tvárnost milo- stivosti a rauno ovčí a vnitř sou vlci hltaví, a pod sladkými řečmi zamyšlenými svodí lidi, kupčíc o duše jich žehnáními. Protož jim nesluší poctivost matky, aby činěna byla, a ovšem aby obcováno jim od věrných bylo, ale aby se jich vystříhali, jako falešných bratří. Též pod řádem svrchním a pod poslušenstvím lstivé spisy prvních věrných opeřené, nejškodlivější neřád působí, kteřížto nepředkládají podstatných věcí před služebné, ve všech věcech ale služebné před podstatné, a se i poslušenství své před Boží kladouce, služby i služebnosti své před pravdu, ano často na odpor a na zkázu její; a kdož nesměl k nim zření míti pro ten neřád a jich neposlouchal, proti Bohu rozkazujících, ani požívati směl na odpor pravdě sloužicích, tu řád svůj po- minouce, utekou se k řádu světa, jimž sou se spletli; a že řádu Božímu nejsou poddáni, důvod: Neb spravedlnosti Boží nejsou poddáni, Bohu nebeskému, jeho cti, jeho přikázaní, jeho spravedlnosti, jeho zákona nepředkládají, aby z víry tomu pod- dáni byli, a skutečně poslouchali vyšších, a zásluhu Krista Je- žíše, i jeho osobu na pravici, i jeho učení, i jeho pravdu a ducha sv. dílo, v obnovení i darování, předkládali, a lid aby prvotně k té pravdy nabývaní slovem navodili, a pravdu tu v lidu spatřovali, potom teprův svátostmi sloužili ku pojištění, a nedopouštěli podle vědomí ní sloužiti, ní přijímati bez té pravdy, jakož Kristus dí: Tyto ste věci měli činiti a oněchno neopouštěti. A v tom již znám jest široký podvod a neřád mezi kněžstvem i mezi klášterními, tak že prvotněji slouží, hle- dají, zření mají, pečují, lid vedou, řídí k těm věcem, jenž nižší sou, s opuštěním vyšších; ano, což horšího, smíšením haneb- ným, svatokrádežným, kdežto se víra, láska, naděje, žádost, péče odjímá od Boha, a v něm od podstaty, a přivodí se na smíšení hanebné v stvoření; a ten jest neřád nejškodlivější a grunt všeho zlého. A toho sou původ kněží, řádem a punto- váním svém, aby moc samému Bohu příležící, jednomu nej- vyššímu člověku připsali a náměstenství Krista, a skrze něho věřili, že Bůh jako skrze Krista vše vlévá do jiných sluh; a lid u víře zmámený, lži věře, obrátil své zření k lidem, k jich ru- kama, a tu odpočívá nadějí. Protož je a jich díla ctí věrou, ovšem náchylnostmi, a opouští studnici vod. Protož hříchův málo váží proti Bohu v přestupování Božích přikázání, než přestoupení obyčejův náboženství kostelního a ustavení lidského, tím se Boha bojí, milují, ctí, a srdce jich od Pána odstupuje, aby se naplnilo povědění prorocké: Lid tento rty mě ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne. Nadarmo mě ctí, učíce učení a ustavení lidská. A opět: Den ode dne mě hledají t. kostel- ními řády, a věděti cesty mé chtí, jako lid ten, jenžby soudu Boha svého neopouštěl, a přiblížiti se ke mně chtí, i prosí mne za soudy spravedlnosti. A pravíce se Boha znáti a skutky svými zapírají, majíce tvárnost náboženství, ale pravdy její za- pírajíce.
Strana 203
203 — Též pod jednomyslností víry církve vedou pokrytě zkázu a roztrhání víry a jednotu světa, skrze niž se puntují oudové Antikristovi proti pravdě, jakož ve Vehemetovi Job dí: Náro- kové žil jeho jsou zpleteni, a lupinu lupinou kryje, a syla jeho největší v bedrách jeho; neb dvoje moc i zpletena jest v jednotu smíšeného lidu, i smýšených (sic) věcí, Babilona. Protož pod tou jednotou ruší se svornost víry a jednota církve svaté, a svor- nost Antikristova a jeho jednota se rozmahá. Též pod péčí a prací svou odvedeni sou od péče a práce pravdy, aby jí vedli s mno- hou škodou, časnou i věčnou, podle oné řeči: Tkali sou plátno paukové, jímž se žádný neoděje, a ovotce jich k niče- mémuž neužitečné. fol. 254a. Při víře obcování svatých. Též pod věrou obcování svatých odvodí od obcování svatých, a přivodí služebnostmi svými v nečistoty a v ohav- nosti duchovní, nevěry, bludův a hříchův, neb sou opustili službu slova čtení svatého, a chytili se služeb svátostem, ješto by jimi lidu věrnému sloužiti měli, jakož dí: Tak se o nás domnívej člověk, jako o služebnících Kristových. I mnoho mu- sejí potřebovati těch, jenž by svátostem sloužili s mnohými náklady jako: sluh, kostelův, oltářův i všech věcí obtěžujících, proti břemenu Krista lehkému, neb náboženství marné a spra- vedlnost lidská k oku, z myslu tělesného pošla. Veliké ná- ramně náklady nad moc lidskou míti musí, jako figura zákona starého při pravém figurném náboženství ukazuje, jaké obtížení, jediného zákona, jediného chrámu se vším příslušenstvím bylo, jakož sv. Petr dí: že ani my, ani otcové naší mohli sou nesti. Co pak tuto díme, ježto z štípení Krista Ježíše ty věci nejsou, kdež v jednom království snad by počet byl nalezen zákonův dessater, kostelův pak a klášterův ovšem, oltářův bezpotřeb- ných počet kdo počte, jakož dí: Rozmnožil Effraim oltáře k hřešení. Nadto počet sluh, na ně nákladů, s náramným obtí- žením panův, i s ochuzením zboží jich i jejich dědicův a se škodou vší země s strany obrany s obtížením měšťákův i se- dlákův, s žíráním statkův jich, i kdo počte? Ješto to vše je obor Antikristův, proti víře obcování svatých, a proti sprave- dlivému a pravému náboženství víry, všem obecnému Krista Ježíše a církve svaté. Ale Pán Ježíš nechtěje svého lidu obtí- žiti, ale obtížené, věci figurné, tělesné složiti. U velmi snad- ných věcech, a v malém a krátkém zaměstnání, náboženství skrze služebnosti věrným založil, a slouhy nad to zřídil, aby lid v něm skrze víru živou, v naději ustavovali služebnostmi těmito. Protož jim dal obecné věci všem vůbec v službu, totiž jediný zákon čtení svatého, jednu víru, jednu moc ouřadnou k službě, ač v službě rozdíl, však k jedinému konjci, totiž aby slovem i svátostmi sloužili k pravdě, a v ní ustavovali v naději. fol. 254 b.
203 — Též pod jednomyslností víry církve vedou pokrytě zkázu a roztrhání víry a jednotu světa, skrze niž se puntují oudové Antikristovi proti pravdě, jakož ve Vehemetovi Job dí: Náro- kové žil jeho jsou zpleteni, a lupinu lupinou kryje, a syla jeho největší v bedrách jeho; neb dvoje moc i zpletena jest v jednotu smíšeného lidu, i smýšených (sic) věcí, Babilona. Protož pod tou jednotou ruší se svornost víry a jednota církve svaté, a svor- nost Antikristova a jeho jednota se rozmahá. Též pod péčí a prací svou odvedeni sou od péče a práce pravdy, aby jí vedli s mno- hou škodou, časnou i věčnou, podle oné řeči: Tkali sou plátno paukové, jímž se žádný neoděje, a ovotce jich k niče- mémuž neužitečné. fol. 254a. Při víře obcování svatých. Též pod věrou obcování svatých odvodí od obcování svatých, a přivodí služebnostmi svými v nečistoty a v ohav- nosti duchovní, nevěry, bludův a hříchův, neb sou opustili službu slova čtení svatého, a chytili se služeb svátostem, ješto by jimi lidu věrnému sloužiti měli, jakož dí: Tak se o nás domnívej člověk, jako o služebnících Kristových. I mnoho mu- sejí potřebovati těch, jenž by svátostem sloužili s mnohými náklady jako: sluh, kostelův, oltářův i všech věcí obtěžujících, proti břemenu Krista lehkému, neb náboženství marné a spra- vedlnost lidská k oku, z myslu tělesného pošla. Veliké ná- ramně náklady nad moc lidskou míti musí, jako figura zákona starého při pravém figurném náboženství ukazuje, jaké obtížení, jediného zákona, jediného chrámu se vším příslušenstvím bylo, jakož sv. Petr dí: že ani my, ani otcové naší mohli sou nesti. Co pak tuto díme, ježto z štípení Krista Ježíše ty věci nejsou, kdež v jednom království snad by počet byl nalezen zákonův dessater, kostelův pak a klášterův ovšem, oltářův bezpotřeb- ných počet kdo počte, jakož dí: Rozmnožil Effraim oltáře k hřešení. Nadto počet sluh, na ně nákladů, s náramným obtí- žením panův, i s ochuzením zboží jich i jejich dědicův a se škodou vší země s strany obrany s obtížením měšťákův i se- dlákův, s žíráním statkův jich, i kdo počte? Ješto to vše je obor Antikristův, proti víře obcování svatých, a proti sprave- dlivému a pravému náboženství víry, všem obecnému Krista Ježíše a církve svaté. Ale Pán Ježíš nechtěje svého lidu obtí- žiti, ale obtížené, věci figurné, tělesné složiti. U velmi snad- ných věcech, a v malém a krátkém zaměstnání, náboženství skrze služebnosti věrným založil, a slouhy nad to zřídil, aby lid v něm skrze víru živou, v naději ustavovali služebnostmi těmito. Protož jim dal obecné věci všem vůbec v službu, totiž jediný zákon čtení svatého, jednu víru, jednu moc ouřadnou k službě, ač v službě rozdíl, však k jedinému konjci, totiž aby slovem i svátostmi sloužili k pravdě, a v ní ustavovali v naději. fol. 254 b.
Strana 204
204 — fol. 255 a. Tito pak opustivše to, i jali se samé moci sobě připiso- vati, že oni Boha a člověka Krista Ježíše z chleba tvoří, a z chleba ne chleb činí, aby podstata přirozená odešla chleba a připad- kové divem stáli, a v nich aby Bůh a člověk celý, pravý, bytný, sedmi nožné míry bytem přirozeným byl, a ducha sv. se všemi milostmi v oleji, rod nový v obmývaní vodném, a tak v rozličných svěceninách, všecky milosti pomoci, svatosti, do- konalosti, i té pravdy smyšlené dávaní, skrze mytí, mazání, rukou vzkládaní, kříže, žehnání, rozdávaní, a rozličná působení, tělesná zevnitřní, zbožnilá a nadýchaná, jimž bláznivý lid věří ustavením srdečným, a za podstatu má. A tudy služby pravdy poopustili a služebné věci za podstatné přijali a domnění křivé a falešné lid činí, mnohé o duše i o statky připravujíce, svobodu hříchom činíce, skrze snadnost dojíti milosti i Krista Ježíše v rukou kněží; a tudy zbavujíce mnohé od hledání rodu nového i požívaní duchovní ve vší milosti a pravdě Krista Je- žíše, i požívaní pravdy církve i služebností i dobrého tovary- stva, a pod věrou pokrytě v omyl falešně vedouce, pod svá- tostmi v oklamání, pod písmy zlý smysl proti umyslu ducha pravdy, a místo písem někdy k důvodu svodu, básně divy neb zázraky, aneb lživá smyšlení, aneb ke lži je přivodíce, aneb spisy doktorův potvrzujíce, tak že sou zákon čtení svatého, i přikázaní Božská, pod svými mnohými zákony a ustave- ními starších, modlářskými, svatokupeckými, marného nábo- ženství, mylné naděje proměnili, aby lid Božích přikázaní ne- vážil, ani o ně pilnosti měl, aniž se při nich soudil, zle činiti a svědomí zlé míti, ani se bál Boha, ani styděl lidí, ani se strachoval z přestoupení jich odloučení od církve, ale zase lid- ské zpět. Příklad na mniších v řeholách, jak ustavičně pro otcův svých a své zámysly ruší přikázaní Boží, a zvolil by mnich v při- čině radše zrušiti přikázaní Boží a smrtedlně zhřešiti, nežli pře- stoupiti ustanovení a právo řeholy. Příklad na lidu světském i s kněžími, na službách kostelních neb obyčejích a řádích ročních, při svátcích, postech, jaké pro ty věci nemilosti, jedni proti druhým vedou, soudy, boje, pře, potupování, pomsty, a krve prolévání, jakož bylo za Taborův pro ornátův složení, a obyčejův některých kostelních a církevních, pod nimiž se zlosynové, i svá zlosynství kryjí; a od lidu slepého jináč ne- znají se v kněžství, než po pleši, neb v nepravostech mnozí rovní lidu sou, aby se naplnilo písmo: Jakýž lid, takýž kněz. Ani služebníkův znají po ctnostech, než po císařském plášti, a po bohatcovém skvostném rouše, aby bída na ně přišla pro- roka řkoucího: Navštivím na všecky, jenž se odívají v roucho poutničí, jenž není kněžské. O němž dí: Kněží tvojí oblečeni buďte v spravedlnost; neb figura roucha Aronova pominula, ale pravda duchovní přišla; o níž dí: Oblečte se v Pána Je- žíše Krista. A opět: Oblecte se v nového člověka. A opět: Oblecte se v odění Boží t. v ctnosti. A aniž kněžské služby bez obyčejův a ustavení znají, než obyčeje mají za pravdu, a ustavení za službu pravdy. Též lid pod věrou obcování
204 — fol. 255 a. Tito pak opustivše to, i jali se samé moci sobě připiso- vati, že oni Boha a člověka Krista Ježíše z chleba tvoří, a z chleba ne chleb činí, aby podstata přirozená odešla chleba a připad- kové divem stáli, a v nich aby Bůh a člověk celý, pravý, bytný, sedmi nožné míry bytem přirozeným byl, a ducha sv. se všemi milostmi v oleji, rod nový v obmývaní vodném, a tak v rozličných svěceninách, všecky milosti pomoci, svatosti, do- konalosti, i té pravdy smyšlené dávaní, skrze mytí, mazání, rukou vzkládaní, kříže, žehnání, rozdávaní, a rozličná působení, tělesná zevnitřní, zbožnilá a nadýchaná, jimž bláznivý lid věří ustavením srdečným, a za podstatu má. A tudy služby pravdy poopustili a služebné věci za podstatné přijali a domnění křivé a falešné lid činí, mnohé o duše i o statky připravujíce, svobodu hříchom činíce, skrze snadnost dojíti milosti i Krista Ježíše v rukou kněží; a tudy zbavujíce mnohé od hledání rodu nového i požívaní duchovní ve vší milosti a pravdě Krista Je- žíše, i požívaní pravdy církve i služebností i dobrého tovary- stva, a pod věrou pokrytě v omyl falešně vedouce, pod svá- tostmi v oklamání, pod písmy zlý smysl proti umyslu ducha pravdy, a místo písem někdy k důvodu svodu, básně divy neb zázraky, aneb lživá smyšlení, aneb ke lži je přivodíce, aneb spisy doktorův potvrzujíce, tak že sou zákon čtení svatého, i přikázaní Božská, pod svými mnohými zákony a ustave- ními starších, modlářskými, svatokupeckými, marného nábo- ženství, mylné naděje proměnili, aby lid Božích přikázaní ne- vážil, ani o ně pilnosti měl, aniž se při nich soudil, zle činiti a svědomí zlé míti, ani se bál Boha, ani styděl lidí, ani se strachoval z přestoupení jich odloučení od církve, ale zase lid- ské zpět. Příklad na mniších v řeholách, jak ustavičně pro otcův svých a své zámysly ruší přikázaní Boží, a zvolil by mnich v při- čině radše zrušiti přikázaní Boží a smrtedlně zhřešiti, nežli pře- stoupiti ustanovení a právo řeholy. Příklad na lidu světském i s kněžími, na službách kostelních neb obyčejích a řádích ročních, při svátcích, postech, jaké pro ty věci nemilosti, jedni proti druhým vedou, soudy, boje, pře, potupování, pomsty, a krve prolévání, jakož bylo za Taborův pro ornátův složení, a obyčejův některých kostelních a církevních, pod nimiž se zlosynové, i svá zlosynství kryjí; a od lidu slepého jináč ne- znají se v kněžství, než po pleši, neb v nepravostech mnozí rovní lidu sou, aby se naplnilo písmo: Jakýž lid, takýž kněz. Ani služebníkův znají po ctnostech, než po císařském plášti, a po bohatcovém skvostném rouše, aby bída na ně přišla pro- roka řkoucího: Navštivím na všecky, jenž se odívají v roucho poutničí, jenž není kněžské. O němž dí: Kněží tvojí oblečeni buďte v spravedlnost; neb figura roucha Aronova pominula, ale pravda duchovní přišla; o níž dí: Oblečte se v Pána Je- žíše Krista. A opět: Oblecte se v nového člověka. A opět: Oblecte se v odění Boží t. v ctnosti. A aniž kněžské služby bez obyčejův a ustavení znají, než obyčeje mají za pravdu, a ustavení za službu pravdy. Též lid pod věrou obcování
Strana 205
— 205 — svatých pravd, podstatných i služebných, obcuje svodům, myl- nostem mylné naděje mrtvosti duše k dobrému a v životě ke zlému. A to pod tou věrou obojetnou oklamán a sveden skrze slovo lži, a svátosti bludu smyšleného v domnění křivém. Protož odtud pravdy nedochází, odpuštění hříchův. Neb hříchom slouží, a jim živi, aniž docházejí vysvobození světa, neb jim jest důvod, neb má na sobě i při sobě žádosti očí, hovadnost těla a pýchu života; nedochází vyproštění z ďábla, neb moci jeho zvěstuje, a vůli jeho činí, a že obojímu sloužiti chce, Bohu i dáblu, pravdě i svodu. A jest tělo Antikristovo, jenž pod způsobem víry vede nepravost proti Kristu v rozmnožení a v stálosti její, pokrytě, nad kterýmžto hovadem opeřeném nevěstka zprávcův poběhlá od pravdy církve, a choti svého, i od obcování jejího, oblečená duchovně i tělesně v zlatohlav a v šarlat, panující nad císařem, králi královstvími, knížaty, hraběmi, Pány, rytířstvem, zemany, měšťáky i sedláky, mající oděv ouřadův, řádův, písem, zákonův, přistrojený, okras nabožných učených pokrytcův, spi- sův, zakonův, ustavení, řízení, starodávnosti původu, mučedl- níkův, divův a zázrakův, i mnoho volených, ctnostných, mající všecky ouřady v moci své smíšené, s ohavnostmi, bludy, mo- dloslužby, marná náboženství, mylné naděje k zplození svo- body hříchův, pod zlatem víry, lásky a moci ouřadné, šeňko- vati a tráviti, všecky pod věrou bludem, krom vyvolených Božích, jichž Pán Bůh srdce odjímá od jich trávenin, ale sám je zplozuje, k sobě obracuje, krmí, zachovává, pozdvíhá, od- pouští, milost dává, a kudyž ráčí, službu činí, a přivodí k spa- sení, z každého řádu, stavu, duchovního i světského, pohlaví, věku, povah, národů, jazyků, pokolení, kteréž má v Babiloně tomto západním, duchovním, jenž se vykládá smíšení. A Pán Bůh hlas svůj k mnohým posílá, aby vyšli, volí, umyslem i skutkem ode zlého i od příčin t. služby, tovaryství jeho; neb Pán zaslíbil přidati ruku svou, a vládnouti ostatkem lidu svého, a dáti zemi Izrahelskou, a odjíti z ní všecka pohoršení i ohav- nosti, a obnoviti novinu, a dáti lidu v srdce zákony vůle své, aby znali, což se mu líbí, a chodili v pravdě jeho; protož velí navrátiti se k pravdě jeho, zbořené Antikristem, chrájmu sva- tého a města Jerusaléma, církve svaté, aby vzdělávali se v nej- větší víře, podstatné i služebné pravdy. Důvod toho zavedení že jest, a že to jest již jménované zavedení v Římské církvi, důvod pokládají po ovotci, jenž jest: mnohé duše v neznámosti pravdy, ale v bludích modlářských, v hříších a v nepravostech skutečných, jichž mnozí nepřestá- vají do smrti, svedeni jsouc, mylnou nadějí, a že sou to blu- dové, vedoucí na zatracení, důvod kladou z víry písma svatého, že kdož ty věci činí, království Božího míti nebudou, a ti vy- hnáni budou z Jerusaléma obnoveného pro vyvratky trávení, modlářství a falše a lživé naděje, jakož dí: Ven psy (sic) jedovatí, trávenci, modláří; a ovšem pokání takoví, pro rány, pro ty věci na ně přišlé, činiti nebudou, ale vždy víc rouhati se budou, činíce ty bludy, i jim obcujíce, jakož zjevně nekajícího srdce fol. 255 b.
— 205 — svatých pravd, podstatných i služebných, obcuje svodům, myl- nostem mylné naděje mrtvosti duše k dobrému a v životě ke zlému. A to pod tou věrou obojetnou oklamán a sveden skrze slovo lži, a svátosti bludu smyšleného v domnění křivém. Protož odtud pravdy nedochází, odpuštění hříchův. Neb hříchom slouží, a jim živi, aniž docházejí vysvobození světa, neb jim jest důvod, neb má na sobě i při sobě žádosti očí, hovadnost těla a pýchu života; nedochází vyproštění z ďábla, neb moci jeho zvěstuje, a vůli jeho činí, a že obojímu sloužiti chce, Bohu i dáblu, pravdě i svodu. A jest tělo Antikristovo, jenž pod způsobem víry vede nepravost proti Kristu v rozmnožení a v stálosti její, pokrytě, nad kterýmžto hovadem opeřeném nevěstka zprávcův poběhlá od pravdy církve, a choti svého, i od obcování jejího, oblečená duchovně i tělesně v zlatohlav a v šarlat, panující nad císařem, králi královstvími, knížaty, hraběmi, Pány, rytířstvem, zemany, měšťáky i sedláky, mající oděv ouřadův, řádův, písem, zákonův, přistrojený, okras nabožných učených pokrytcův, spi- sův, zakonův, ustavení, řízení, starodávnosti původu, mučedl- níkův, divův a zázrakův, i mnoho volených, ctnostných, mající všecky ouřady v moci své smíšené, s ohavnostmi, bludy, mo- dloslužby, marná náboženství, mylné naděje k zplození svo- body hříchův, pod zlatem víry, lásky a moci ouřadné, šeňko- vati a tráviti, všecky pod věrou bludem, krom vyvolených Božích, jichž Pán Bůh srdce odjímá od jich trávenin, ale sám je zplozuje, k sobě obracuje, krmí, zachovává, pozdvíhá, od- pouští, milost dává, a kudyž ráčí, službu činí, a přivodí k spa- sení, z každého řádu, stavu, duchovního i světského, pohlaví, věku, povah, národů, jazyků, pokolení, kteréž má v Babiloně tomto západním, duchovním, jenž se vykládá smíšení. A Pán Bůh hlas svůj k mnohým posílá, aby vyšli, volí, umyslem i skutkem ode zlého i od příčin t. služby, tovaryství jeho; neb Pán zaslíbil přidati ruku svou, a vládnouti ostatkem lidu svého, a dáti zemi Izrahelskou, a odjíti z ní všecka pohoršení i ohav- nosti, a obnoviti novinu, a dáti lidu v srdce zákony vůle své, aby znali, což se mu líbí, a chodili v pravdě jeho; protož velí navrátiti se k pravdě jeho, zbořené Antikristem, chrájmu sva- tého a města Jerusaléma, církve svaté, aby vzdělávali se v nej- větší víře, podstatné i služebné pravdy. Důvod toho zavedení že jest, a že to jest již jménované zavedení v Římské církvi, důvod pokládají po ovotci, jenž jest: mnohé duše v neznámosti pravdy, ale v bludích modlářských, v hříších a v nepravostech skutečných, jichž mnozí nepřestá- vají do smrti, svedeni jsouc, mylnou nadějí, a že sou to blu- dové, vedoucí na zatracení, důvod kladou z víry písma svatého, že kdož ty věci činí, království Božího míti nebudou, a ti vy- hnáni budou z Jerusaléma obnoveného pro vyvratky trávení, modlářství a falše a lživé naděje, jakož dí: Ven psy (sic) jedovatí, trávenci, modláří; a ovšem pokání takoví, pro rány, pro ty věci na ně přišlé, činiti nebudou, ale vždy víc rouhati se budou, činíce ty bludy, i jim obcujíce, jakož zjevně nekajícího srdce fol. 255 b.
Strana 206
206 — Římská církev se býti seznává, že trestati se v zjevném zlém nedá, ale ty jenž oznamují nepravosti svatokupecké, a pýchy, smilstvo, obžerství, haní, bluduje kaceřuje, pálí morduje, a v tom zlém neustupně stojí. A co se pak bludův proti slu- žebnostem víry tkne, ty za pravdu má, učiti se ani chce, ani dá, ani hledá, ani toho na se dopustiti chce, by mohla po- blouditi, a na pláč měla přijíti, než za svatou matku praví se býti, jenž blouditi nemůž a má státi na věky. Protož není možné, by mohla pokání činiti a k obnovení přijíti; protož Bůh na ni zkázu rychlou přivede, a pozdvihne své choti, a vyprostí z rukou jejich. Důvod jednoty bratrské že z Boha. fol. 256 a. A poněvádž nadepsané počtu víry a pravdy její vydání bratrské i podle přikázaní Božích, dokonce že pravda vůle Boží jest k spasení, a kdož té pravdy důjde, v ní setrvá, tomu písma svědectví vydávají, že bude spasen a zasse to což o zavedení od pravdy víry obecné, křesťanské povědíno, jisté jest, že jest svod oklamání, lež vedoucí na zatracení, a jest proti pravdě a vůli Boží, a Bůh v písmích svatých slibuje tomu hněv a uná- hlení, pomstu časnou i věčnou. Tehdy z toho nelze než to pojíti, že ta jednota bratrská, odlučující se od svůdcův Anti- kristových, a pravdy bytné i služebné následující, a proto se shromažďující, aby tou pravdou služebnou v upřímnosti bytně pravdy k známosti i k pojištění, k tovaryství (sic) i k spolčení do- brého sloužila. Ta jednota taková nemůž býti, než z Boha a z vůle jeho libé k spasení; důvod že z Boha, neb pravda jest nejvyšší, a kdož z pravdyi jest, z Boha jest; důvod že z vůle Boží, dobře libé k spasení, neb Bůh chce, aby všickni byli spaseni a ku poznání pravdy přišli; a ta jednota k tomu prvotně vede, tedy z Boha jest. O původu bratrského shromáždění: Ale že odloučení má býti od nepravosti, při níž nelze se bez obcování jí zachovati, důvod jistý z přikázaní Božího, řkou- cího Apoštola: Vyjděte z prostředka jich a oddělte se od nich, dí Pán, a nečistého se nedotýkejte, a jáť přijmu Vás, a buduť vám za otce. A opět: Neroďte obcovati skutkom temností. A opět Nechtějte jha vesti s nevěrnými, neb které učastenství spravedl- nosti s nepravostí, aneb které tovaryství světla s temnostmi? A že to smíšení jest v Římské církvi, důvod zjevný skrze po- ložené řeči. Tak že panství, nevěra, faleš, temnost ďábelská, modlářství, duchovní i tělesné, smilství, též krádež, loupež, křivé svědectví, cizýho svatokupecky i neprávě i žádání, i sobě při- pisování, s modloslužbou s nepravostmi jinými i s nepravými obdržela a přemohla pšenici, až již žádný nemůž pleniti, leč komuž Bůh dá vyjíti a odmísiti se, a odstoupiti jako od cizý ženy, již Kristus zahání, a opustiti otce nepravého a matku
206 — Římská církev se býti seznává, že trestati se v zjevném zlém nedá, ale ty jenž oznamují nepravosti svatokupecké, a pýchy, smilstvo, obžerství, haní, bluduje kaceřuje, pálí morduje, a v tom zlém neustupně stojí. A co se pak bludův proti slu- žebnostem víry tkne, ty za pravdu má, učiti se ani chce, ani dá, ani hledá, ani toho na se dopustiti chce, by mohla po- blouditi, a na pláč měla přijíti, než za svatou matku praví se býti, jenž blouditi nemůž a má státi na věky. Protož není možné, by mohla pokání činiti a k obnovení přijíti; protož Bůh na ni zkázu rychlou přivede, a pozdvihne své choti, a vyprostí z rukou jejich. Důvod jednoty bratrské že z Boha. fol. 256 a. A poněvádž nadepsané počtu víry a pravdy její vydání bratrské i podle přikázaní Božích, dokonce že pravda vůle Boží jest k spasení, a kdož té pravdy důjde, v ní setrvá, tomu písma svědectví vydávají, že bude spasen a zasse to což o zavedení od pravdy víry obecné, křesťanské povědíno, jisté jest, že jest svod oklamání, lež vedoucí na zatracení, a jest proti pravdě a vůli Boží, a Bůh v písmích svatých slibuje tomu hněv a uná- hlení, pomstu časnou i věčnou. Tehdy z toho nelze než to pojíti, že ta jednota bratrská, odlučující se od svůdcův Anti- kristových, a pravdy bytné i služebné následující, a proto se shromažďující, aby tou pravdou služebnou v upřímnosti bytně pravdy k známosti i k pojištění, k tovaryství (sic) i k spolčení do- brého sloužila. Ta jednota taková nemůž býti, než z Boha a z vůle jeho libé k spasení; důvod že z Boha, neb pravda jest nejvyšší, a kdož z pravdyi jest, z Boha jest; důvod že z vůle Boží, dobře libé k spasení, neb Bůh chce, aby všickni byli spaseni a ku poznání pravdy přišli; a ta jednota k tomu prvotně vede, tedy z Boha jest. O původu bratrského shromáždění: Ale že odloučení má býti od nepravosti, při níž nelze se bez obcování jí zachovati, důvod jistý z přikázaní Božího, řkou- cího Apoštola: Vyjděte z prostředka jich a oddělte se od nich, dí Pán, a nečistého se nedotýkejte, a jáť přijmu Vás, a buduť vám za otce. A opět: Neroďte obcovati skutkom temností. A opět Nechtějte jha vesti s nevěrnými, neb které učastenství spravedl- nosti s nepravostí, aneb které tovaryství světla s temnostmi? A že to smíšení jest v Římské církvi, důvod zjevný skrze po- ložené řeči. Tak že panství, nevěra, faleš, temnost ďábelská, modlářství, duchovní i tělesné, smilství, též krádež, loupež, křivé svědectví, cizýho svatokupecky i neprávě i žádání, i sobě při- pisování, s modloslužbou s nepravostmi jinými i s nepravými obdržela a přemohla pšenici, až již žádný nemůž pleniti, leč komuž Bůh dá vyjíti a odmísiti se, a odstoupiti jako od cizý ženy, již Kristus zahání, a opustiti otce nepravého a matku
Strana 207
207 — cizoložnou, a přidržeti se chotě svého. A však Pán Bůh milo- stivě jest činil, prvé mnohé posílal k ní, moudré, učené, sprostné i nábožné, nabýzeje (sic), aby se navratila a činila pokání, oznamuje skrze ně jí hříchy a ohavnosti. A ona nechtěla jest, ale hubila í tupila posly, jako z Čech mistra Jana Husy a Jeronyma, a po nich množství kněží i obecného lidu v Čechách u hory1) do šachet metala. A tehdy Pán Bůh započal světlo své pravdy o zavedení oznamovati, chtě pravdy víry od bludův obnoviti v sluhách svých, aby nejprv slouhy zplozoval, z nichž by tělo spojil, ale že tomu náramná překážka dála se, skrze moc obojí a zvláště duchovní jednotu, chtě místo lidu svému způsobiti. Vzbudil nejprv lid obecný s hejtmanem jich proti moci vyšší císařově, i jiným duchovním i světským, a jí káral a trestal, až je i ponížil, a místo lidu svému způsobil, aby dílo jeho šlo. A za toho času kněží někteří opouštěli svrchní obyčeje a řády kostelní, svatokupecké, modlářské a mylné naděje a ká- zali proti církvi Římské svatokupecké, modlářské, mylné naděje při svátostech, při ustaveních, v přimluvách svatých v očistci; a když ti byli hubeni a zsužováni, tehdy za krále mladého po- vstal mistr Rokycán volený arcibiskup Pražský s svými kně- žími mistra Jana Husa tvrdě za svatého, a Římiskou církev za Antikrista, od níž zabit byl pro svědectví pravé; proti ní káže, zvláště za toho krále, maje na péči sám se, by i on smrti ne- došel, na Danyele, na pláč Jeremiášův, a na kanoniky, na čtení, oznamuje zavedení církve do Babilona, kdež všecky věci pro- měněny a smíšeny, i jména mnohým jiná dána, svátostem neb ouředníkom, a pod nimi dábel všel k svodu, a požívá jich k své vůli, a jed šeňkuje k otravě, tak že v bludu, ve lži, v svodu svátosti přijímají, a že nejsou toto praví křesťané a nemají pravdy, ale způsob, jako malovaný sv. Petr, jenž živý není, a mluvě na ta slova sv. Petra: Neroďte se vzdalovati v náhlém pokušení etc. dí: Stav nynější církve podoben jest městu vypalenému, v kterémžto městě kamení se na hromadu zsulo, v němžto zajisté znamení některá zůstavají, ale všecko stavení na základy jest padlo, a obořilo se, na kterémžto městě les již vyrostl, v kterémž zvěř pase se a příbytky své má, tak že by velmi těžké bylo, základu se dokopati a jej nalézti, pro hro- madu kamení na ten základ shromážděného, a pro zarostlá dříví, a pro ukrutnou a drápavou zvěř tu zplozenou etc. Tak v pádu učiněn od dokonalosti první církve. Kristus, jenž jest její základ, jako nějakou hromadou přisut jest, kdežto již mnohé věci zrostly sou, lidmi založené a ustavené, kteréžto lidé za základ víry přijali sou, jako sou některá nová ustavení, v nichžto cestu království Božího ukazují, a lidé hovadní a tělesní tu se pasou, tak že již velmi těžko nalézti jest grumfešt aneb základ, když jest zasut, tak že základu nedůjdouce jiné totiž, což na základu leží, štípení a nové vyrostliny za víru sou domníny; a na- lezlili by se někteří a řekli, není to, což svrchu jest, základ, fol. 256 b. 1) Безъ сомнѣнія: u Hory Kutné, na Kaňku.
207 — cizoložnou, a přidržeti se chotě svého. A však Pán Bůh milo- stivě jest činil, prvé mnohé posílal k ní, moudré, učené, sprostné i nábožné, nabýzeje (sic), aby se navratila a činila pokání, oznamuje skrze ně jí hříchy a ohavnosti. A ona nechtěla jest, ale hubila í tupila posly, jako z Čech mistra Jana Husy a Jeronyma, a po nich množství kněží i obecného lidu v Čechách u hory1) do šachet metala. A tehdy Pán Bůh započal světlo své pravdy o zavedení oznamovati, chtě pravdy víry od bludův obnoviti v sluhách svých, aby nejprv slouhy zplozoval, z nichž by tělo spojil, ale že tomu náramná překážka dála se, skrze moc obojí a zvláště duchovní jednotu, chtě místo lidu svému způsobiti. Vzbudil nejprv lid obecný s hejtmanem jich proti moci vyšší císařově, i jiným duchovním i světským, a jí káral a trestal, až je i ponížil, a místo lidu svému způsobil, aby dílo jeho šlo. A za toho času kněží někteří opouštěli svrchní obyčeje a řády kostelní, svatokupecké, modlářské a mylné naděje a ká- zali proti církvi Římské svatokupecké, modlářské, mylné naděje při svátostech, při ustaveních, v přimluvách svatých v očistci; a když ti byli hubeni a zsužováni, tehdy za krále mladého po- vstal mistr Rokycán volený arcibiskup Pražský s svými kně- žími mistra Jana Husa tvrdě za svatého, a Římiskou církev za Antikrista, od níž zabit byl pro svědectví pravé; proti ní káže, zvláště za toho krále, maje na péči sám se, by i on smrti ne- došel, na Danyele, na pláč Jeremiášův, a na kanoniky, na čtení, oznamuje zavedení církve do Babilona, kdež všecky věci pro- měněny a smíšeny, i jména mnohým jiná dána, svátostem neb ouředníkom, a pod nimi dábel všel k svodu, a požívá jich k své vůli, a jed šeňkuje k otravě, tak že v bludu, ve lži, v svodu svátosti přijímají, a že nejsou toto praví křesťané a nemají pravdy, ale způsob, jako malovaný sv. Petr, jenž živý není, a mluvě na ta slova sv. Petra: Neroďte se vzdalovati v náhlém pokušení etc. dí: Stav nynější církve podoben jest městu vypalenému, v kterémžto městě kamení se na hromadu zsulo, v němžto zajisté znamení některá zůstavají, ale všecko stavení na základy jest padlo, a obořilo se, na kterémžto městě les již vyrostl, v kterémž zvěř pase se a příbytky své má, tak že by velmi těžké bylo, základu se dokopati a jej nalézti, pro hro- madu kamení na ten základ shromážděného, a pro zarostlá dříví, a pro ukrutnou a drápavou zvěř tu zplozenou etc. Tak v pádu učiněn od dokonalosti první církve. Kristus, jenž jest její základ, jako nějakou hromadou přisut jest, kdežto již mnohé věci zrostly sou, lidmi založené a ustavené, kteréžto lidé za základ víry přijali sou, jako sou některá nová ustavení, v nichžto cestu království Božího ukazují, a lidé hovadní a tělesní tu se pasou, tak že již velmi těžko nalézti jest grumfešt aneb základ, když jest zasut, tak že základu nedůjdouce jiné totiž, což na základu leží, štípení a nové vyrostliny za víru sou domníny; a na- lezlili by se někteří a řekli, není to, což svrchu jest, základ, fol. 256 b. 1) Безъ сомнѣнія: u Hory Kutné, na Kaňku.
Strana 208
— 208 — fol. 257 a. ale doleji jest zasut, ještoby snad kopali někteří, aby základ víry našli, na kterémž by dílo stálé a trvánlivé bylo, stavěli by, jako Nemiáš a Zorobabel s proroky, po sedmdessáti letech zkažení města a chrámu, z vězení navracujíc se, opět chrám a město stavěli sou. Ach nyni mnohem tíže jest, kdežto du- chovního jiného základu žádný položiti nemůž, mimo ten, jenž položen jest, Kristus Ježíš. Ale falešní proroci dadí mnohá znamení a zázraky řkouce: Nebo tuto, neb ondeno jest Kristus. Ale spasitel vystříhá, řka: Neroďte vycházeti, neroďte věřiti, následovati etc. A přitom podobenství podobně k mistru Matějovi prorokoval o bu- doucím obnovení, neb mistr Matěj v tractátu o ohavnosti nazí- vaje církev Římskou Antikristem píše o obnovení, dí: Z těch věcí dále znamenej, že církev Boží nikoli nemůž k svému prvnímu obnovení, důstojenství navrácena býti, leč všecky věci bylyby i nové; jakož známo o chrámu Šalomůnovu totiž: Jakož kněžstvo, tak lid; a nebo: Lečby prvé všickni ti, kteříž nyní pilní lakomství, obrátili by se a obnovili, tak lid, jako kněž- stvo. Ale však já nyni více věřím, že prvé bude, že lid nový povstane podle nového člověka způsobený, kterýž podle Boha stvořen jest, z něhožto nové kněžstvo vyjde a přijato bude; kteřížto všichni nenáviděti budou lakomství a chvály tohoto světa, k nebeskému obcování chvátajíce. Ale mám za to, že tyto věci přijdou ponenáhlu, a v časích od Boha uložených. Ale toto činí i učiní Bůh pro svou dobrotu a pro milosrden- ství i bohatství, dlouho čekání a trpělivost, dávaje místo po- kání, aby utíkali od tváři prchlivosti jeho, až by též trpěli, a to poznenáhlu; a lid tělesný a kněžstvo zhynou, a jako od mola straveni budou. Ale milostivý Pán Ježíš to dělá, totiž obnovení církve své, již v naších činiti od padessáti let počali sou se, nebo víc pospíchali k tomu, činí své soudy zjevné nad tím křesťanstvem v světě. Neb od let těch počali sou se velicí a častí morové, bo- jové a války, po vší církvi, a hrozná rozdělení, skrze kteréžto věci, bez čísla tisicův křesťanův zhubeno; a z toho také hladové mnozí a jiné rány, a z toho rozdělení. A zvláště to veliké zlé, totiž ohavnost opuštění, postavená na místě svatém, od Danyele prorokovaná. Z kterýchžto věcí stalo se rozdělení v církvi a od- stoupení od milování a věrnosti a poslušenství Krista Ježíše a od jeho apoštolův, aby tak kněžstvo lakomé i lid zůstavali ve zlých věcech, lakomí, pyšní, spíše zdviženi byli z pro- středka, aby dáno bylo město svatým skrze ducha Pána Ježíše obnoveném, aby ti dnové nejhorší aspoň tak ukráceni byli a časové nebezpeční a přeohyzdní, a svatých zarmoucení aby dalo konec, jakož psáno jest: Že by nebyli ukráceni etc. Ač Antikrist ten, kterýž přišel sám od sebe ve jménu svém, přišed příliš se rozmohl a jako oblak rozmnožil a rozšířil, a sylně obsedl všecky ouřady církve svaté, a beze všeho odporu a bázně vše zpravuje, kterýž učiněn jest, aby se žádného nebál, a tak ohavnost po všem a všudy. Neb téměř všudy po širokosti církve jest postavena. Protož odšel Ježíš ukřižovaný, odšel duch
— 208 — fol. 257 a. ale doleji jest zasut, ještoby snad kopali někteří, aby základ víry našli, na kterémž by dílo stálé a trvánlivé bylo, stavěli by, jako Nemiáš a Zorobabel s proroky, po sedmdessáti letech zkažení města a chrámu, z vězení navracujíc se, opět chrám a město stavěli sou. Ach nyni mnohem tíže jest, kdežto du- chovního jiného základu žádný položiti nemůž, mimo ten, jenž položen jest, Kristus Ježíš. Ale falešní proroci dadí mnohá znamení a zázraky řkouce: Nebo tuto, neb ondeno jest Kristus. Ale spasitel vystříhá, řka: Neroďte vycházeti, neroďte věřiti, následovati etc. A přitom podobenství podobně k mistru Matějovi prorokoval o bu- doucím obnovení, neb mistr Matěj v tractátu o ohavnosti nazí- vaje církev Římskou Antikristem píše o obnovení, dí: Z těch věcí dále znamenej, že církev Boží nikoli nemůž k svému prvnímu obnovení, důstojenství navrácena býti, leč všecky věci bylyby i nové; jakož známo o chrámu Šalomůnovu totiž: Jakož kněžstvo, tak lid; a nebo: Lečby prvé všickni ti, kteříž nyní pilní lakomství, obrátili by se a obnovili, tak lid, jako kněž- stvo. Ale však já nyni více věřím, že prvé bude, že lid nový povstane podle nového člověka způsobený, kterýž podle Boha stvořen jest, z něhožto nové kněžstvo vyjde a přijato bude; kteřížto všichni nenáviděti budou lakomství a chvály tohoto světa, k nebeskému obcování chvátajíce. Ale mám za to, že tyto věci přijdou ponenáhlu, a v časích od Boha uložených. Ale toto činí i učiní Bůh pro svou dobrotu a pro milosrden- ství i bohatství, dlouho čekání a trpělivost, dávaje místo po- kání, aby utíkali od tváři prchlivosti jeho, až by též trpěli, a to poznenáhlu; a lid tělesný a kněžstvo zhynou, a jako od mola straveni budou. Ale milostivý Pán Ježíš to dělá, totiž obnovení církve své, již v naších činiti od padessáti let počali sou se, nebo víc pospíchali k tomu, činí své soudy zjevné nad tím křesťanstvem v světě. Neb od let těch počali sou se velicí a častí morové, bo- jové a války, po vší církvi, a hrozná rozdělení, skrze kteréžto věci, bez čísla tisicův křesťanův zhubeno; a z toho také hladové mnozí a jiné rány, a z toho rozdělení. A zvláště to veliké zlé, totiž ohavnost opuštění, postavená na místě svatém, od Danyele prorokovaná. Z kterýchžto věcí stalo se rozdělení v církvi a od- stoupení od milování a věrnosti a poslušenství Krista Ježíše a od jeho apoštolův, aby tak kněžstvo lakomé i lid zůstavali ve zlých věcech, lakomí, pyšní, spíše zdviženi byli z pro- středka, aby dáno bylo město svatým skrze ducha Pána Ježíše obnoveném, aby ti dnové nejhorší aspoň tak ukráceni byli a časové nebezpeční a přeohyzdní, a svatých zarmoucení aby dalo konec, jakož psáno jest: Že by nebyli ukráceni etc. Ač Antikrist ten, kterýž přišel sám od sebe ve jménu svém, přišed příliš se rozmohl a jako oblak rozmnožil a rozšířil, a sylně obsedl všecky ouřady církve svaté, a beze všeho odporu a bázně vše zpravuje, kterýž učiněn jest, aby se žádného nebál, a tak ohavnost po všem a všudy. Neb téměř všudy po širokosti církve jest postavena. Protož odšel Ježíš ukřižovaný, odšel duch
Strana 209
209 — Ježíšův, a tak zůstává samo město plné lidu, a pani národův učiněna pod službou a opuštěna, a abych bez přísloví vypo- věděl, téměř všecky stolice neb ouřady učitedlné církve svaté, naplněny sou a zaneprázdněny oudy mrtvými, totiž těmi, ješto sami od sebe přišli, ale nehorlivou milostí ukřižovaného Ježíše, ale což svého jest, hledajíce, a ne což Ježíše ukřižo- vaného. A na mnohých místech o témž Antikristu přišlém. Jakož i mistr Milič totéž před nim oznamoval, v Římě i jinde, že jest přišel. Tak i mistr Rokycán, při podobenství položeném svrchu, díl prorokoval, pravě: Že my vše ještě po vrchu cho- díme, než nahodí se lid, jenž se gruntův dobeře, o němž Danyel dí: Ale lid, jenž zná Boha svého, obdrží i učení, a učení v lidu, učiti budou mnohé a padnou v meči, v plameni a u vězení a v loupež dnů; a ten lid pravdu míti bude, a s mnohým uti- skem a nesnadnostmi, a s trápením i s mnohým pochybováním, tak že když ta pravda přijde, zdáti se bude mnohým, jako Kri- stus v noci, na moři učedlníkom, obludou. A zvěř lítá po- vstane proti nim, jenž se mezi zbořeninami a porostlinami zalehla, jako konec (sic) 1) z lesa, podrývaje vinnici, a lítá zvěř neb šelma, jenž zpásla ji, a vlci, falešní proroci, zrodili sou se. Protož Bůh rubače v Čechách toho dříví porostlého, a lovce zvěři vzbudil, Žižku s vojskem. Před nimž za krále Václava jeden pravil, že dvůj lid povstane, jeden s mečem, a druhý bez meče; o prvním pravil, že zahyne, o druhém, že obdrží. A toho času krále mladého, když tak mistr Rokycán ná- ramně o zavedení kázal s kněžími, a Petr Chelčický psal o tom zavedení, vzbudil jest Pán Bůh srdce lidu obecného, i kněží některých k uslyšení, tak že někteří mimo jiné upřimného umyslu k spasení, s bázní náramnou, ulekli sou se o své spa- sení, znamenajíc při sobě i při jiných, a zvlášť při kněžích, že to, což mistr chválil, jako následování mistrovství první církve, svaté, toho nebylo, a což haněl, a za nebezpečné pravil, jako běh Římské církve, a svod křesťanství, to se nalézalo, a jináč niče- héhož se téměř obyčejem první církve nepožívalo. A osoby ty nadepsané, bázní Boží hnuti souc, z upřím- nosti srdce, bojíc se zatracení svého, poněvadž jim Bůh ozná- mil zavedení, v tom státi, i hledali kněží bohabojících s povo- lením mistrovým, když s nim mluvíc poznali, že se nemá k tomu, aby což chválí, toho následoval, a což zhaněl, od toho aby odstoupil; i přidrželi se někteří Vilímovských, a mezi tím dodán jim spis Chelčického Petra o obrazu šelmy, ten mistru prvé nežli čtli, poslali, a on jim zchválil, a oni čtouc teprův hojněji mnohá zavedení poznali, až i o mistru pochy- bili. A mezi tím za krále Jiřího vznikly nesnáze mezi doktory Pražskými a mistrem Rykycánem o compactáta, o přijímaní kalicha, tak že jedni proti druhým kázali i psali; Římští pra- více, že sou odřezanci Čechové a kacíří, a žádné moci nemají, fol. 257b. fol. 258 a. 1) ВѣрОятно: kanec. 14
209 — Ježíšův, a tak zůstává samo město plné lidu, a pani národův učiněna pod službou a opuštěna, a abych bez přísloví vypo- věděl, téměř všecky stolice neb ouřady učitedlné církve svaté, naplněny sou a zaneprázdněny oudy mrtvými, totiž těmi, ješto sami od sebe přišli, ale nehorlivou milostí ukřižovaného Ježíše, ale což svého jest, hledajíce, a ne což Ježíše ukřižo- vaného. A na mnohých místech o témž Antikristu přišlém. Jakož i mistr Milič totéž před nim oznamoval, v Římě i jinde, že jest přišel. Tak i mistr Rokycán, při podobenství položeném svrchu, díl prorokoval, pravě: Že my vše ještě po vrchu cho- díme, než nahodí se lid, jenž se gruntův dobeře, o němž Danyel dí: Ale lid, jenž zná Boha svého, obdrží i učení, a učení v lidu, učiti budou mnohé a padnou v meči, v plameni a u vězení a v loupež dnů; a ten lid pravdu míti bude, a s mnohým uti- skem a nesnadnostmi, a s trápením i s mnohým pochybováním, tak že když ta pravda přijde, zdáti se bude mnohým, jako Kri- stus v noci, na moři učedlníkom, obludou. A zvěř lítá po- vstane proti nim, jenž se mezi zbořeninami a porostlinami zalehla, jako konec (sic) 1) z lesa, podrývaje vinnici, a lítá zvěř neb šelma, jenž zpásla ji, a vlci, falešní proroci, zrodili sou se. Protož Bůh rubače v Čechách toho dříví porostlého, a lovce zvěři vzbudil, Žižku s vojskem. Před nimž za krále Václava jeden pravil, že dvůj lid povstane, jeden s mečem, a druhý bez meče; o prvním pravil, že zahyne, o druhém, že obdrží. A toho času krále mladého, když tak mistr Rokycán ná- ramně o zavedení kázal s kněžími, a Petr Chelčický psal o tom zavedení, vzbudil jest Pán Bůh srdce lidu obecného, i kněží některých k uslyšení, tak že někteří mimo jiné upřimného umyslu k spasení, s bázní náramnou, ulekli sou se o své spa- sení, znamenajíc při sobě i při jiných, a zvlášť při kněžích, že to, což mistr chválil, jako následování mistrovství první církve, svaté, toho nebylo, a což haněl, a za nebezpečné pravil, jako běh Římské církve, a svod křesťanství, to se nalézalo, a jináč niče- héhož se téměř obyčejem první církve nepožívalo. A osoby ty nadepsané, bázní Boží hnuti souc, z upřím- nosti srdce, bojíc se zatracení svého, poněvadž jim Bůh ozná- mil zavedení, v tom státi, i hledali kněží bohabojících s povo- lením mistrovým, když s nim mluvíc poznali, že se nemá k tomu, aby což chválí, toho následoval, a což zhaněl, od toho aby odstoupil; i přidrželi se někteří Vilímovských, a mezi tím dodán jim spis Chelčického Petra o obrazu šelmy, ten mistru prvé nežli čtli, poslali, a on jim zchválil, a oni čtouc teprův hojněji mnohá zavedení poznali, až i o mistru pochy- bili. A mezi tím za krále Jiřího vznikly nesnáze mezi doktory Pražskými a mistrem Rykycánem o compactáta, o přijímaní kalicha, tak že jedni proti druhým kázali i psali; Římští pra- více, že sou odřezanci Čechové a kacíří, a žádné moci nemají, fol. 257b. fol. 258 a. 1) ВѣрОятно: kanec. 14
Strana 210
210 - fol. 258 b. poněvadž v poslušenství nejsou, a že nemohou spaseni býti bez církve svaté poslušenství. A na to Hilarius tractát učinil, jenž i canonysován od Římské církve, v němž toho dovodí, že jest Římská církev svatá, a že přijímaní lejkům pod jednou, jest z ustavení Kristova, a nikdy pod oběma. Zasse pak mistr s kněžími i mistři tractát učinili proti němu, nazívajíce církev Rímskou Antikristem, šelmou, Babilonem, nevěstkou, církví zla- tou, šarlatnou etc., ouředníky její falešné proroky, svůdce, učení její rouhavými ústy, vsteklostí, falešným proroctvím, lží, bludem, učením ďábelským, pokrytstvím, oklamáním, slinami rouhání, křivým lučištěm, poběhlstvím, víc než pohanstvím, hříchem proti duchu svatému. A opět: Papeže kažíce šelmou a syna zatracení, jeho církev zběř Satanovu, láji ďáblovu, církev zlost- níkův; a toho písmem potvrzovali, zpívajíce: Církev svatá etc. a věrní křesťané etc. A kněz Martin Lupač píše k Zacheovi, připomíná při- hodu za krále Václava stalou, již Zbyněk arcibiskup kázal spá- liti knihy Vigleffovy; tehdy povstali mnozí, a sebrali, kdež mohli bulle papežovy, a na potupu Římské církve, aby ji ukázali ne- věstkou býti, zjednali káry a žáka, ozdobili v krásné roucho nevěstčí a posadili na káry, rozestřevše všudy vůkol bulle s listy papežskými, a vezli se přes město mimo králův dvůr na rynk; a tu spálili bulle ty. I dí: A aj jaká horlivost a smě- lost, věrnost, všicku obec neb všecken zbor Římský potupiti, zjevně jako nevěstku, všecky vínem smilství svého, a všechen svět opojující, nyni pak obdrževše mnohým obyčejem nad tou nevěstkou vytězství (sic), krále našého již kralujícího, konšelův, kněží, panův urozených našich prvotnost držících. I ko1) z kazatelův smí ji již nazívati zběří Satanovou a nevěstkou, nad mnohými vo- dami sedící, a všecky zblazňující, aneb Antikristem a šelmou, dessýti rohy ozdobenou, všecky zákony její, sytí (sic)2) Veheme- tovou, ano plátna pauková, kdo smí kázati? Haec ille. Opět tejž v jiném spisu dovodí, pod figurou vásty, že církev Římská není svatá, ale zahnaná podle raddy moudrých Krista i apoštolův, neb raddou Boží pohrdala, a přikázaní chotě opustila, a že všichni v hněv králi ubíhají, kdož ji za královnu míti chtíc, ctiliby, kdo chce cti sobě šíř. A v spisu o pěti stolicech dí: Ale že jakož všemu světu svědomo zjevně, že od pravdy zákona Páně pobloudila, nad světlo zjevné jest, nebýti jí církví svatou, obecnou, apoštolskou. Dotud pak kázali i psali proti sobě, až i vojnu a krve prolití způsobili. A každá strana své tarasujíce, zákonem Božím a nadějí spasení, ješto to s mnohými prvními náramně hnulo bratřími, aby poznali, že Pán Bůh přikazuje vyjíti, a tak mno- hého zlého všudy u víře, v služebnostech i v skutcích rozli- tého, nebýti učastnu. A toho času přivynuli se byli k Žamber- skému faráři, knězi Michalovi, jenž byl též vůle dobré, pozná- vaje mnohé zavedení, i skutečně od nich odstoupiti umysl maje, 1) Кажется — сокращеніе слова: kdo. — 2) Должно быть: sítí.
210 - fol. 258 b. poněvadž v poslušenství nejsou, a že nemohou spaseni býti bez církve svaté poslušenství. A na to Hilarius tractát učinil, jenž i canonysován od Římské církve, v němž toho dovodí, že jest Římská církev svatá, a že přijímaní lejkům pod jednou, jest z ustavení Kristova, a nikdy pod oběma. Zasse pak mistr s kněžími i mistři tractát učinili proti němu, nazívajíce církev Rímskou Antikristem, šelmou, Babilonem, nevěstkou, církví zla- tou, šarlatnou etc., ouředníky její falešné proroky, svůdce, učení její rouhavými ústy, vsteklostí, falešným proroctvím, lží, bludem, učením ďábelským, pokrytstvím, oklamáním, slinami rouhání, křivým lučištěm, poběhlstvím, víc než pohanstvím, hříchem proti duchu svatému. A opět: Papeže kažíce šelmou a syna zatracení, jeho církev zběř Satanovu, láji ďáblovu, církev zlost- níkův; a toho písmem potvrzovali, zpívajíce: Církev svatá etc. a věrní křesťané etc. A kněz Martin Lupač píše k Zacheovi, připomíná při- hodu za krále Václava stalou, již Zbyněk arcibiskup kázal spá- liti knihy Vigleffovy; tehdy povstali mnozí, a sebrali, kdež mohli bulle papežovy, a na potupu Římské církve, aby ji ukázali ne- věstkou býti, zjednali káry a žáka, ozdobili v krásné roucho nevěstčí a posadili na káry, rozestřevše všudy vůkol bulle s listy papežskými, a vezli se přes město mimo králův dvůr na rynk; a tu spálili bulle ty. I dí: A aj jaká horlivost a smě- lost, věrnost, všicku obec neb všecken zbor Římský potupiti, zjevně jako nevěstku, všecky vínem smilství svého, a všechen svět opojující, nyni pak obdrževše mnohým obyčejem nad tou nevěstkou vytězství (sic), krále našého již kralujícího, konšelův, kněží, panův urozených našich prvotnost držících. I ko1) z kazatelův smí ji již nazívati zběří Satanovou a nevěstkou, nad mnohými vo- dami sedící, a všecky zblazňující, aneb Antikristem a šelmou, dessýti rohy ozdobenou, všecky zákony její, sytí (sic)2) Veheme- tovou, ano plátna pauková, kdo smí kázati? Haec ille. Opět tejž v jiném spisu dovodí, pod figurou vásty, že církev Římská není svatá, ale zahnaná podle raddy moudrých Krista i apoštolův, neb raddou Boží pohrdala, a přikázaní chotě opustila, a že všichni v hněv králi ubíhají, kdož ji za královnu míti chtíc, ctiliby, kdo chce cti sobě šíř. A v spisu o pěti stolicech dí: Ale že jakož všemu světu svědomo zjevně, že od pravdy zákona Páně pobloudila, nad světlo zjevné jest, nebýti jí církví svatou, obecnou, apoštolskou. Dotud pak kázali i psali proti sobě, až i vojnu a krve prolití způsobili. A každá strana své tarasujíce, zákonem Božím a nadějí spasení, ješto to s mnohými prvními náramně hnulo bratřími, aby poznali, že Pán Bůh přikazuje vyjíti, a tak mno- hého zlého všudy u víře, v služebnostech i v skutcích rozli- tého, nebýti učastnu. A toho času přivynuli se byli k Žamber- skému faráři, knězi Michalovi, jenž byl též vůle dobré, pozná- vaje mnohé zavedení, i skutečně od nich odstoupiti umysl maje, 1) Кажется — сокращеніе слова: kdo. — 2) Должно быть: sítí.
Strana 211
211 — kterýžto v přítomnosti jich, poopustil byl některých svrchních případných zvyklostí, lidmi ustavených, příkladem první církve kněží některých Taborských, při sloužení mše, jenž víc pře- kážku činily, a k mnohému zlému nápomocny byly. I obžalo- váni sou před mistrem, a z toho mistr vzbudil krále Jiřího, že je zjímati kázal a vsediti na litice. Potom i v Praze zjímáni, až některé i zmučili, nedopouštějíce i scházení míti. A mezi tím bratří psali i oustně mluvili s mistrem, aby odstoupil od toho zlého, sebou zhaněného, a pokání činil a přistoupil k zchvale- nému dobrému, následoval mistrovství první církve, že ho chtí rádi poslouchati ve vší poddanosti. On pověděl, že mu ne- možné, že lid toho nesnese, a žeby na potupení přišel, jakož i dvěma mluvil v kaple, řka: Vím, že právi ste, než bych já k tomu přistoupiti měl, musel bych s vámi potupen býti. I stálo to za některé leto vše, než sou zřízení kněží učinili. A mezi tím seznavše mnohé nedostatky přítomně svého sebrání, i kněží přítomných potřebný řád. A že na budoucí čas ne- mohliby státi, ani přítomně v společnosti dobře se míti, a radu majíce i ponuknutí od kněze Martina Lupače, biskupa voleného, že neučinili sami mezi sebou řádu, a nebudouli míti z sebe kněží, že nestanou, ač bez řádu starších mezi sebou nebyli tehdy, neb v poslušenství se i s kněžími ostříhali. A aniž o to sprvu počátku shromáždění myslili, by jaký řád kněží měli sobě obláštní působiti, než aby toliko poslouchajíc přítomných spa- seni byli; ale když od kněží, od nichž k známosti té přišli, co by Bůh chtěl času toho, a čeho by neráčil, a skutečně, upřímně pro spasení své, činitele slova jich byli, zhaněni potom za bludné byli a za kacýře, i potupeni a trápeni, tak aby všudy, jako i na kázaních volali, vystříhali od nich, jako falešných. A někde ani jim kříti, ani pohřbu dáti chtěli, ale což mohli náramně lidí přidržíce se ssužovali, a což jim prvé zhaněli, to potom neb zhola chváliti počali, neb své řeči jináč vykládati, když je viděli skutečné činitele slova. Zvlášť mistr Rokycán opravoval své řeči na kázaních, když za krále Jiřího ve cti a chvále byl, i opravoval to, což mluvil za mladého krále, jsa v očekávaní od něho smrti. A bratří čím dál, hojněji poznávali jich svědectví obojích pravé býti, netak z řečí jich, ale z mno- hých doktorův, i z písem starých i z mistrův Anglických, mi- strův předkův těchto, jako mistra Miliče, mistra Matěje Paříž- ského, mistra Jakoubka o Antikristu, mistra Jana Husy, Petra Chelčického, kněží Taborských, písem svatých, a nade všecko z skutkův, v nichž se myliti nesnadné, po nichž, řekl Kristus, po- znáte je. Protož tou příčinou víc pochybili o mistru i o jiných, že nejsou věrní vůdce a upřímní k pravdě, poněvádž zhyzdivše tu Římskou církev, i původ a řád, i svátosti, majíce sami dobře činiti a odstoupiti. i počali zasse zpět pochvalovati, a svým po- slušným slova svého počali překážku během ne křesťanským, neslušným na křesťany činiti. A k Rímanom jim již nebylo lze, aby od nich opatro- váni byli, neb by musili o nich dověrnost míti, že sou církev fol. 259 a.
211 — kterýžto v přítomnosti jich, poopustil byl některých svrchních případných zvyklostí, lidmi ustavených, příkladem první církve kněží některých Taborských, při sloužení mše, jenž víc pře- kážku činily, a k mnohému zlému nápomocny byly. I obžalo- váni sou před mistrem, a z toho mistr vzbudil krále Jiřího, že je zjímati kázal a vsediti na litice. Potom i v Praze zjímáni, až některé i zmučili, nedopouštějíce i scházení míti. A mezi tím bratří psali i oustně mluvili s mistrem, aby odstoupil od toho zlého, sebou zhaněného, a pokání činil a přistoupil k zchvale- nému dobrému, následoval mistrovství první církve, že ho chtí rádi poslouchati ve vší poddanosti. On pověděl, že mu ne- možné, že lid toho nesnese, a žeby na potupení přišel, jakož i dvěma mluvil v kaple, řka: Vím, že právi ste, než bych já k tomu přistoupiti měl, musel bych s vámi potupen býti. I stálo to za některé leto vše, než sou zřízení kněží učinili. A mezi tím seznavše mnohé nedostatky přítomně svého sebrání, i kněží přítomných potřebný řád. A že na budoucí čas ne- mohliby státi, ani přítomně v společnosti dobře se míti, a radu majíce i ponuknutí od kněze Martina Lupače, biskupa voleného, že neučinili sami mezi sebou řádu, a nebudouli míti z sebe kněží, že nestanou, ač bez řádu starších mezi sebou nebyli tehdy, neb v poslušenství se i s kněžími ostříhali. A aniž o to sprvu počátku shromáždění myslili, by jaký řád kněží měli sobě obláštní působiti, než aby toliko poslouchajíc přítomných spa- seni byli; ale když od kněží, od nichž k známosti té přišli, co by Bůh chtěl času toho, a čeho by neráčil, a skutečně, upřímně pro spasení své, činitele slova jich byli, zhaněni potom za bludné byli a za kacýře, i potupeni a trápeni, tak aby všudy, jako i na kázaních volali, vystříhali od nich, jako falešných. A někde ani jim kříti, ani pohřbu dáti chtěli, ale což mohli náramně lidí přidržíce se ssužovali, a což jim prvé zhaněli, to potom neb zhola chváliti počali, neb své řeči jináč vykládati, když je viděli skutečné činitele slova. Zvlášť mistr Rokycán opravoval své řeči na kázaních, když za krále Jiřího ve cti a chvále byl, i opravoval to, což mluvil za mladého krále, jsa v očekávaní od něho smrti. A bratří čím dál, hojněji poznávali jich svědectví obojích pravé býti, netak z řečí jich, ale z mno- hých doktorův, i z písem starých i z mistrův Anglických, mi- strův předkův těchto, jako mistra Miliče, mistra Matěje Paříž- ského, mistra Jakoubka o Antikristu, mistra Jana Husy, Petra Chelčického, kněží Taborských, písem svatých, a nade všecko z skutkův, v nichž se myliti nesnadné, po nichž, řekl Kristus, po- znáte je. Protož tou příčinou víc pochybili o mistru i o jiných, že nejsou věrní vůdce a upřímní k pravdě, poněvádž zhyzdivše tu Římskou církev, i původ a řád, i svátosti, majíce sami dobře činiti a odstoupiti. i počali zasse zpět pochvalovati, a svým po- slušným slova svého počali překážku během ne křesťanským, neslušným na křesťany činiti. A k Rímanom jim již nebylo lze, aby od nich opatro- váni byli, neb by musili o nich dověrnost míti, že sou církev fol. 259 a.
Strana 212
212 fol. 259 b. svatá a praví vůdce k spasení; a podle upřímnosti své, poznavše je ty býti, jakož ukázali kněží, i oni skutečně poznali a došli toho, i nemohli sou k nim pro svědomí, by Boha nerozhněvali, přistupujíc k nepřátelom kříže Kristova; a když žádní z narčení se nevyvedli, ani jedni druhým pokání činili, ani jedni druhé do dnes očistili, ale i podnes zpívají i imprymují o sobě, oni že sou kacýří a odřezanci, jenž z kalicha přijímají a jenž v po- slušenství nejsou, jakož nedávno jeden mnich Exquisitor haereti- corum proti nám spis imprimuje, z povolení papeže o nich píše. Mistři zasse, což o Římské církvi drželi i drží, to v tractátu o přijímání pod obojí způsobou proti Římanom imprimovali. A tak každému můž známa býti nuzná potřeba myšlení toho času o řád kněží, aby mohli v svém oddělení z poslu- šenství hlasu Božího, upřímě učiněném, v svém shromáždění státi a stříci se zhyzděných věcí, a pravd zchválených, jimž se místa nedává, ostříhati, jako smysla i umysla Pálna Krista, i apoštolského řádu i mistrovství a pravdy víry, i církve svaté; neb ani přítomně bez řádu a původu kněžského, ovšem na budoucí čas tomu byli nic neučinili. A měvše k tomu radu nadepsaného kněze, a doufání i ponuknutí Boží že bylo, a však kvapnosti a všetečnosti se velmi stříhli, ale ku Pánu Bohu na modlitbách, s uptávaním rad, příkladův, písem svatých, v shro- máždění lidí s knězími činili, opatrujíce dobré před Bohem i všemi lidmi; a vidouc soužení naramé, i s Řeky mluvíce, poznali, že není, poč k nim přistoupiti, a že již nikdíž pravdě zchválené, písmy provedené, čisté, bez bludův, a lidských svato- kupeckých výmyslkův, místa nedávají, ani kde služebnosti po- žívati mohou bez ourážky svědomí, ne pro svou svatost a jich nehodnost, ale že se nedějí podle smysla a úmysla Pána Ježíše, a první církve mistrovství, o to sebrání učinili, ne aby kněžství nové, nikdy nebývalé vyzdvihovali, ale aby k tomu kněžství Pánem Kristem ustavenému jednou (jehož kořen v lidu kře- sťanském věrném, jakož dí: Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo) osoby k kněžství vyvolovali z téhož věrného lidu, aby řád kněžský v původu způsobili, spolu s kněžími přítom- nými, očištěnými, pokudž možné, od bludův Antikristových, modlitby činíce, chtělliby Pán Bůh tomu, aby tomu pože- hnání dal; a že prvé zřízené starší měli, i vyvolili volenci, k tomu zvolení osob devět aby postaveni byli z jednomysl- nosti; ale že sou v tom vůle Boží hledali, líbiloliby se to Pánu Bohu, a chtělliby tomu toho času, aby ukázal, které z těch devíti tři neb dva neb jednoho, pakli neráčí, tehdy žád- ného, aby to oznámil. Protož se zato tu shromáždění i jinde Pánu Bohu modlili s postem u veliké dověrnosti; a znajíce, že písmo dí: Los u vůli Boží jest, aby on jím hýbal, a zvlášt při původu, jak by ráčil. Protož hledali i tudy příkladem apo- štolským poznání vůle Boží. Losy 1) pak pustili skrze toho, 1) Начиная отъ отого слова нижеприводимый отрывокъ до Словъ: dopuštěno zasse etc. напечатанъ съ нѣкоторьми пропус- ками, проф. Голлемъ въ Quellen und Untersuchungen, 1, стр. 108.
212 fol. 259 b. svatá a praví vůdce k spasení; a podle upřímnosti své, poznavše je ty býti, jakož ukázali kněží, i oni skutečně poznali a došli toho, i nemohli sou k nim pro svědomí, by Boha nerozhněvali, přistupujíc k nepřátelom kříže Kristova; a když žádní z narčení se nevyvedli, ani jedni druhým pokání činili, ani jedni druhé do dnes očistili, ale i podnes zpívají i imprymují o sobě, oni že sou kacýří a odřezanci, jenž z kalicha přijímají a jenž v po- slušenství nejsou, jakož nedávno jeden mnich Exquisitor haereti- corum proti nám spis imprimuje, z povolení papeže o nich píše. Mistři zasse, což o Římské církvi drželi i drží, to v tractátu o přijímání pod obojí způsobou proti Římanom imprimovali. A tak každému můž známa býti nuzná potřeba myšlení toho času o řád kněží, aby mohli v svém oddělení z poslu- šenství hlasu Božího, upřímě učiněném, v svém shromáždění státi a stříci se zhyzděných věcí, a pravd zchválených, jimž se místa nedává, ostříhati, jako smysla i umysla Pálna Krista, i apoštolského řádu i mistrovství a pravdy víry, i církve svaté; neb ani přítomně bez řádu a původu kněžského, ovšem na budoucí čas tomu byli nic neučinili. A měvše k tomu radu nadepsaného kněze, a doufání i ponuknutí Boží že bylo, a však kvapnosti a všetečnosti se velmi stříhli, ale ku Pánu Bohu na modlitbách, s uptávaním rad, příkladův, písem svatých, v shro- máždění lidí s knězími činili, opatrujíce dobré před Bohem i všemi lidmi; a vidouc soužení naramé, i s Řeky mluvíce, poznali, že není, poč k nim přistoupiti, a že již nikdíž pravdě zchválené, písmy provedené, čisté, bez bludův, a lidských svato- kupeckých výmyslkův, místa nedávají, ani kde služebnosti po- žívati mohou bez ourážky svědomí, ne pro svou svatost a jich nehodnost, ale že se nedějí podle smysla a úmysla Pána Ježíše, a první církve mistrovství, o to sebrání učinili, ne aby kněžství nové, nikdy nebývalé vyzdvihovali, ale aby k tomu kněžství Pánem Kristem ustavenému jednou (jehož kořen v lidu kře- sťanském věrném, jakož dí: Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo) osoby k kněžství vyvolovali z téhož věrného lidu, aby řád kněžský v původu způsobili, spolu s kněžími přítom- nými, očištěnými, pokudž možné, od bludův Antikristových, modlitby činíce, chtělliby Pán Bůh tomu, aby tomu pože- hnání dal; a že prvé zřízené starší měli, i vyvolili volenci, k tomu zvolení osob devět aby postaveni byli z jednomysl- nosti; ale že sou v tom vůle Boží hledali, líbiloliby se to Pánu Bohu, a chtělliby tomu toho času, aby ukázal, které z těch devíti tři neb dva neb jednoho, pakli neráčí, tehdy žád- ného, aby to oznámil. Protož se zato tu shromáždění i jinde Pánu Bohu modlili s postem u veliké dověrnosti; a znajíce, že písmo dí: Los u vůli Boží jest, aby on jím hýbal, a zvlášt při původu, jak by ráčil. Protož hledali i tudy příkladem apo- štolským poznání vůle Boží. Losy 1) pak pustili skrze toho, 1) Начиная отъ отого слова нижеприводимый отрывокъ до Словъ: dopuštěno zasse etc. напечатанъ съ нѣкоторьми пропус- ками, проф. Голлемъ въ Quellen und Untersuchungen, 1, стр. 108.
Strana 213
213 — jenž povolán jsa rozdával neznaje co na koho má přijíti, a k větší dověrnosti, Pán Bůh byl jednomu bratru u vidění oznámil osoby, kteréž k tomu měly býti. A když los padl na tři, vydal tomu svědectví, potom aby pak ti tři vyvolení řízeni byli k kněžství, o jich řízení a potvrzení se radili; a že sou z naučení písma svědectví nového slyšeli, že za první církve kněz a biskup jednostajné moci, a že ta dva stupně v cirkvi dostatečná byla, kněžský a jahenský; než potom pro mnohé roztržky a zprávy, a pro uvedení a zachování jednoty, kněží někteří za starší voleni byli, jenž podle ustavení Kristova nic neměli více nad kněží prosté, i než podle ustavení lidského měli více, totiž řízení a zprávu, a ještě když nuzná potřeba najde věrné, kteráž zákony netolik lidské, ale některé i Božské láme, tehdy beze všeho pochybování můž kněz prostý kněžství maje to, což má, v nouzi jinému dáti. Příklad při sobotě, již v chrámě rušili, oběti strojíc, Machabejští bojujíc, voly, osly vytahujíc, na- pajejíc; učedlníci klasy vymínali, i cizý i jedli v sobotu; David chleby posvátné jedl, i slouhy jeho s nim etc. Ale nuzná potřeba přítomná bratří vedla k tomu, důvod z řečí svrchu položených, o to nemohli nikan (sic) k žádnémn původu, ani k Rímskému, ani k Reckému, zření míti pro svědomí, poněvádž dověrnosti o nich míti nemohli, by, do níž v té nepravosti sou, byli Kristovi a z Krista Ježíše a z církve svaté, ale že sou ti, jakož Čechové býti praví, však k nim o kněží zření měli, díl s strany jich, že oni by žádného umyslu neměli nám kněží dáti; neb by musili ti kněží přísahu učiniti, věrnost ostříhati Římské církvi, a proti nám býti, a našeho všeho se zbaviti i pravdy odřeknouti; a k Ce- ským nebylo poč, poněvádž nebyli dokonáni. A aniž oni proti sobě umysl měliby dáti, ani bratří by mohli s dobrým svě- domím žádati, a že Pán Bůh z milosti své dal některým kně- žím Římského svěcení týž umysl i známost pravdy, i následo- vání, k nimž se bratří přivinuli. Protož z té nuzné potřeby, pro niž tří ti voleni, aby ustaveni za kněží, z jednomyslnosti z jiných kněží, zvolen jest kněž Michal, farář Zamberský, za staršího a za biskupa, a že by nerádi byli řádem lidským po- hrdli, by jediné sprostně a upřímě možné bylo ho kde v pravdě dojíti, a že k Římským biskupom darmo bylo o potvrzení bi- skupa jíti z přičin na hoře psaných, a že zaslechli, že ač u Val- denských někteří nedostatkové sou, kteréž i potom lépe poznali, však žeby nejbližší způsob měli první církve, a žeby původ svůj měli od apoštolův, a v tom se ostříhali. Protož svrchu jmenovaný kněz volený za biskupa, poslán na potvrzení k bi- skupu neb knězi staršímu Valdenskému, a sprostně vypravil jemu umysl i žádost bratrskou, kterýž slyše to, chválil Boha z toho, co Pán Bůh učinil s vděčností. A k žádosti bratrské i s milostí a s oblíbením tomu povoliv, skrze modlitby a ru- kou vzkládaní, s požehnáním podle řádův jich posloužil, a že u nich : jakož někteří z naších jich řízení kněžskému pří- tomni jsouc, viděli, že vše se spolu dává, i kněžství i biskup- ství, toliko v požívaní, když nouze přítomná není, aby žádný fol. 260 a.
213 — jenž povolán jsa rozdával neznaje co na koho má přijíti, a k větší dověrnosti, Pán Bůh byl jednomu bratru u vidění oznámil osoby, kteréž k tomu měly býti. A když los padl na tři, vydal tomu svědectví, potom aby pak ti tři vyvolení řízeni byli k kněžství, o jich řízení a potvrzení se radili; a že sou z naučení písma svědectví nového slyšeli, že za první církve kněz a biskup jednostajné moci, a že ta dva stupně v cirkvi dostatečná byla, kněžský a jahenský; než potom pro mnohé roztržky a zprávy, a pro uvedení a zachování jednoty, kněží někteří za starší voleni byli, jenž podle ustavení Kristova nic neměli více nad kněží prosté, i než podle ustavení lidského měli více, totiž řízení a zprávu, a ještě když nuzná potřeba najde věrné, kteráž zákony netolik lidské, ale některé i Božské láme, tehdy beze všeho pochybování můž kněz prostý kněžství maje to, což má, v nouzi jinému dáti. Příklad při sobotě, již v chrámě rušili, oběti strojíc, Machabejští bojujíc, voly, osly vytahujíc, na- pajejíc; učedlníci klasy vymínali, i cizý i jedli v sobotu; David chleby posvátné jedl, i slouhy jeho s nim etc. Ale nuzná potřeba přítomná bratří vedla k tomu, důvod z řečí svrchu položených, o to nemohli nikan (sic) k žádnémn původu, ani k Rímskému, ani k Reckému, zření míti pro svědomí, poněvádž dověrnosti o nich míti nemohli, by, do níž v té nepravosti sou, byli Kristovi a z Krista Ježíše a z církve svaté, ale že sou ti, jakož Čechové býti praví, však k nim o kněží zření měli, díl s strany jich, že oni by žádného umyslu neměli nám kněží dáti; neb by musili ti kněží přísahu učiniti, věrnost ostříhati Římské církvi, a proti nám býti, a našeho všeho se zbaviti i pravdy odřeknouti; a k Ce- ským nebylo poč, poněvádž nebyli dokonáni. A aniž oni proti sobě umysl měliby dáti, ani bratří by mohli s dobrým svě- domím žádati, a že Pán Bůh z milosti své dal některým kně- žím Římského svěcení týž umysl i známost pravdy, i následo- vání, k nimž se bratří přivinuli. Protož z té nuzné potřeby, pro niž tří ti voleni, aby ustaveni za kněží, z jednomyslnosti z jiných kněží, zvolen jest kněž Michal, farář Zamberský, za staršího a za biskupa, a že by nerádi byli řádem lidským po- hrdli, by jediné sprostně a upřímě možné bylo ho kde v pravdě dojíti, a že k Římským biskupom darmo bylo o potvrzení bi- skupa jíti z přičin na hoře psaných, a že zaslechli, že ač u Val- denských někteří nedostatkové sou, kteréž i potom lépe poznali, však žeby nejbližší způsob měli první církve, a žeby původ svůj měli od apoštolův, a v tom se ostříhali. Protož svrchu jmenovaný kněz volený za biskupa, poslán na potvrzení k bi- skupu neb knězi staršímu Valdenskému, a sprostně vypravil jemu umysl i žádost bratrskou, kterýž slyše to, chválil Boha z toho, co Pán Bůh učinil s vděčností. A k žádosti bratrské i s milostí a s oblíbením tomu povoliv, skrze modlitby a ru- kou vzkládaní, s požehnáním podle řádův jich posloužil, a že u nich : jakož někteří z naších jich řízení kněžskému pří- tomni jsouc, viděli, že vše se spolu dává, i kněžství i biskup- ství, toliko v požívaní, když nouze přítomná není, aby žádný fol. 260 a.
Strana 214
214 — fol. 261 a. leč na prvním místě, neb podle poručení, nepožíval. Protož tento kněz u nich i kněz i biskup byl. Pak jakož mistři vedou, že by se přesvěcovali někdy od Rímských, stůj to: Vždy kně- žími byli; a že my kněžství nezamítáme žádného, leč pro bludy, pročež očištěný když jest a pokání činící, držíme, že knězem jest etc. A kněz napřed psaný vrátiv se s volí všeho zboru i s svou i s dřív řečeného biskupa volí, potvrdil těch tří netolik na kněžství, ale i na biskupství. Mezi nimiž tehdy z vůle všech dřív psaný kněz Michal, prvotnost biskupství držal; než pak v prodleném času, z příčin některých své prvotnosti práci s povolením všech svalil na jednoho z nich, aby práci ouřadu jeho vedl; a v prodlení času opět z některých příčin hodných nadepsanému knězi zastavena služba ouřadu kněžského, a potom skrze staršího, jím potvrzeného dopuštěna zasse. A tak toho řízení původu kněžského umysl, příčina i konec povědín, že není než nuzná potřeba, aby naplněna byla k spasení lidu věrného, jenž jest ujití nebezpečenství zatracení, a dojití služby a pomoci, dobrého tovarystva, v řádu jednomyslnosti k bezpečnějšímu pravdy následování k životu věčnému, a že to proto tím řádem šlo, neb jináč užitečně, stále a v pravdě jíti nemohlo, poněvádž mistři od nepravostí zjevných odstoupiti nechtěli a pravdě po- voliti, ale jí se protiví i těm, jenž jí následují; a ovšem nemají toho učiniti vůle, aby moci ouřadné měli, proti sobě dávati, aby i chtěli v jakém smyslu i umyslu dávají, nehodilo by se znajícím pravdu bráti. A mistr Rokycán k pravdě od bludu přistoupiti nechtěl, a svého biskupství nepožíval, ani řádem Kristovým, ani lidským. Protož z nouze spasení, v níž všecky věci obecné, a rozvázané, svázané zákony, netoliko lidskými, ale i Božskými bývají, ano často neslušné, slušné, nepříležící, příležící, učiněny pravé bez hříchu jsou etc. K tomu shromáždění a oddělení i k řízení původu kněží, bratří přišli sou, a že z nouze důvod položen, že té pravdě nikdíž místa nedávají; a ač knězí přítomni byli mezi nimi s nimiž své oddělení byli učinili, však i ti bez původu a řádu na čas budoucí zvlášť užitečně státi by nemohli, a aniž by lid po nich jiných míti mohl, ani by v řádu, v trestání mohli se ostříhati, zlé a nekázané zsazovali etc. A tak naramná nouze se všech stran byla, kteréžto nelze bylo naplniti jináč; a že jakož svrchu příklad ukázán v nouzi možné, obláštní věci po- žívali vůbec, důvod na Davidovi a na jeho služebnících, jenž utíkaje před Saulem, nejsa z kněžského pokolení, všed do stánu, jedl chleby posvátné, jichž neslušalo, než samým kněžím jísti, a ač nebyl z kněžského pokolení, však byl obřezaný z rodu Abrahamova. Tak i bratří, nouzí tištěni, utíkajíc Antikrista sstí- hajícího i zabíti pravdu chtícího, aby nekralovala, ale jeho ne- pravost Antikristova, ač ne všickni byli z pokolení kněžského řízeni, a ovšem z biskupského, podle lidského řízení nižádný. Však byli z původu kněžského, základného v naději, jenž jest víra živá, jenž i základ církve svaté jest, z níž prvotní fol. 260 b.
214 — fol. 261 a. leč na prvním místě, neb podle poručení, nepožíval. Protož tento kněz u nich i kněz i biskup byl. Pak jakož mistři vedou, že by se přesvěcovali někdy od Rímských, stůj to: Vždy kně- žími byli; a že my kněžství nezamítáme žádného, leč pro bludy, pročež očištěný když jest a pokání činící, držíme, že knězem jest etc. A kněz napřed psaný vrátiv se s volí všeho zboru i s svou i s dřív řečeného biskupa volí, potvrdil těch tří netolik na kněžství, ale i na biskupství. Mezi nimiž tehdy z vůle všech dřív psaný kněz Michal, prvotnost biskupství držal; než pak v prodleném času, z příčin některých své prvotnosti práci s povolením všech svalil na jednoho z nich, aby práci ouřadu jeho vedl; a v prodlení času opět z některých příčin hodných nadepsanému knězi zastavena služba ouřadu kněžského, a potom skrze staršího, jím potvrzeného dopuštěna zasse. A tak toho řízení původu kněžského umysl, příčina i konec povědín, že není než nuzná potřeba, aby naplněna byla k spasení lidu věrného, jenž jest ujití nebezpečenství zatracení, a dojití služby a pomoci, dobrého tovarystva, v řádu jednomyslnosti k bezpečnějšímu pravdy následování k životu věčnému, a že to proto tím řádem šlo, neb jináč užitečně, stále a v pravdě jíti nemohlo, poněvádž mistři od nepravostí zjevných odstoupiti nechtěli a pravdě po- voliti, ale jí se protiví i těm, jenž jí následují; a ovšem nemají toho učiniti vůle, aby moci ouřadné měli, proti sobě dávati, aby i chtěli v jakém smyslu i umyslu dávají, nehodilo by se znajícím pravdu bráti. A mistr Rokycán k pravdě od bludu přistoupiti nechtěl, a svého biskupství nepožíval, ani řádem Kristovým, ani lidským. Protož z nouze spasení, v níž všecky věci obecné, a rozvázané, svázané zákony, netoliko lidskými, ale i Božskými bývají, ano často neslušné, slušné, nepříležící, příležící, učiněny pravé bez hříchu jsou etc. K tomu shromáždění a oddělení i k řízení původu kněží, bratří přišli sou, a že z nouze důvod položen, že té pravdě nikdíž místa nedávají; a ač knězí přítomni byli mezi nimi s nimiž své oddělení byli učinili, však i ti bez původu a řádu na čas budoucí zvlášť užitečně státi by nemohli, a aniž by lid po nich jiných míti mohl, ani by v řádu, v trestání mohli se ostříhati, zlé a nekázané zsazovali etc. A tak naramná nouze se všech stran byla, kteréžto nelze bylo naplniti jináč; a že jakož svrchu příklad ukázán v nouzi možné, obláštní věci po- žívali vůbec, důvod na Davidovi a na jeho služebnících, jenž utíkaje před Saulem, nejsa z kněžského pokolení, všed do stánu, jedl chleby posvátné, jichž neslušalo, než samým kněžím jísti, a ač nebyl z kněžského pokolení, však byl obřezaný z rodu Abrahamova. Tak i bratří, nouzí tištěni, utíkajíc Antikrista sstí- hajícího i zabíti pravdu chtícího, aby nekralovala, ale jeho ne- pravost Antikristova, ač ne všickni byli z pokolení kněžského řízeni, a ovšem z biskupského, podle lidského řízení nižádný. Však byli z původu kněžského, základného v naději, jenž jest víra živá, jenž i základ církve svaté jest, z níž prvotní fol. 260 b.
Strana 215
215 a největší posvěcení jest, skrze obět Krista Ježíše, a všickni v rodu víry živé posvěcení přijímají, jakož sám Pán dí: Já za ně obě- tuji se, aby oni posvěceni byli v pravdě. A sv. Petr dí: Zvo- leným příchozým, podle předzvědění Boha otce, v posvěcení ducha ku poslušenství a skropení krve Ježíše Krista, jakož sv. Jan svědčí: Jenž nás zamiloval a obmyl nás ve krvi své, a uči- nil nás království a kněží Bohu našému. A níže oznamuje sv. Petr, skrze co toho došli, řka: Jenž nás podruhé po- rodil v naději živou, kteří se skrze víru ostříhate k spasení. A níže: Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid svatý, lid dobytý. A že těch i požehnal, dí Apoštol: Požehnaný Bůh a otec Pána našeho Ježíše Krista, jenž nás požehnal každým požehnáním duchovním v Kristu. A že ti mají moc obětovati oběti duchovní, dí sv. Petr: I vy jako ka- mení živé, vzdělávejte se v domy duchovní, v kněžstvo svaté, abyšte obětovali oběti duchovní, vzácné Bohu skrze Ježíše Krista. A tak pravé jest, že původ i moc kněžství základně u víře jest, jako i církev. Ale prvotnosti v lidu kněžství duchovního k obětování i k jiným skutkom, kdoby měli míti i požívati k Bohu s lidem, neb od Boha a Krista Ježíše k lidu; ti a ta- koví z těch věrných, podle naučení sv. Pavla, vyvolování, řízení, i ustavováni by měli býti, a ten se řád počal z řízení, z vo- lení i z ustavování Pána Krista, jenž i dary ducha sv. k tomu dává, jenž dvanácte starších a prvních knížat země zvolil, a jim moc dal, vyvolovati, říditi i ustavovati a poroučeti jiným podle přítomné pravdy a darův z milosti k službě, svrchu jmenované, ale že ten řád v původu Římské církve převrácen bludem a fal- šem, tak že již řídko kněz můž nalezen býti, právě zřízený, v pravém smyslu, a více se jich ještě najde, v ctnostném životu, aby Bohu s lidem samému, a ne stvoření obětoval, a k mylné naději lidu posloužil a nesvatokupčil, a učil pravdě, cestě Boží, nepatře na osoby, pravdu mluvil i činil, a v původu toho nikdíž nebylo, ani ještě číti. A že Valdenští kněží zdáli se mimo jiné v svém původu pravdu míti, ucházejíc těch věcí zlých, a majíc k témuž, čehož následujem dobrou vůli. Protož sami z nouze přistupujíce k tomu zřízení s kněžími, to což doma Bohem i lidmi měli napřed, podle způsobu první církve požili, vyvolivše staršího kněze i osoby li v naději pravdy víry a smysla zdravého i umysla upřímého. Kterémužto staršímu moc společnosti dána, kterouž Kristus oudom svým dává, a k tomu, čehož neměli podle řádu lidského svrchního, bez čehož by i to nebylo, pro nemožnost v nouzi té státi by mohli v pravdě, což doma měli, a však opa- trujíce dobré, přede všemi lidmi a ničímž nepohrdajíce, čehož by dobře požíti mohli, požili k tomu kněze a biskupa Val- denského, jenž oblibuje i povoluje potvrdil na biskupství. A ti všichni v naději biskupa svrchovaného a kněze velikého, nad domem Božím jednomyslně potvrzení skrze biskupa učinili kněze často jmenovaného. A odtud jest pojištění, a mnohá naděje i doufání, že z Boha, jedno pro pravdu, k níž přístup a pro ni i řád, druhé že i řád, pokudž možné lidmi šel, pokudž podle fol. 261 b.
215 a největší posvěcení jest, skrze obět Krista Ježíše, a všickni v rodu víry živé posvěcení přijímají, jakož sám Pán dí: Já za ně obě- tuji se, aby oni posvěceni byli v pravdě. A sv. Petr dí: Zvo- leným příchozým, podle předzvědění Boha otce, v posvěcení ducha ku poslušenství a skropení krve Ježíše Krista, jakož sv. Jan svědčí: Jenž nás zamiloval a obmyl nás ve krvi své, a uči- nil nás království a kněží Bohu našému. A níže oznamuje sv. Petr, skrze co toho došli, řka: Jenž nás podruhé po- rodil v naději živou, kteří se skrze víru ostříhate k spasení. A níže: Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid svatý, lid dobytý. A že těch i požehnal, dí Apoštol: Požehnaný Bůh a otec Pána našeho Ježíše Krista, jenž nás požehnal každým požehnáním duchovním v Kristu. A že ti mají moc obětovati oběti duchovní, dí sv. Petr: I vy jako ka- mení živé, vzdělávejte se v domy duchovní, v kněžstvo svaté, abyšte obětovali oběti duchovní, vzácné Bohu skrze Ježíše Krista. A tak pravé jest, že původ i moc kněžství základně u víře jest, jako i církev. Ale prvotnosti v lidu kněžství duchovního k obětování i k jiným skutkom, kdoby měli míti i požívati k Bohu s lidem, neb od Boha a Krista Ježíše k lidu; ti a ta- koví z těch věrných, podle naučení sv. Pavla, vyvolování, řízení, i ustavováni by měli býti, a ten se řád počal z řízení, z vo- lení i z ustavování Pána Krista, jenž i dary ducha sv. k tomu dává, jenž dvanácte starších a prvních knížat země zvolil, a jim moc dal, vyvolovati, říditi i ustavovati a poroučeti jiným podle přítomné pravdy a darův z milosti k službě, svrchu jmenované, ale že ten řád v původu Římské církve převrácen bludem a fal- šem, tak že již řídko kněz můž nalezen býti, právě zřízený, v pravém smyslu, a více se jich ještě najde, v ctnostném životu, aby Bohu s lidem samému, a ne stvoření obětoval, a k mylné naději lidu posloužil a nesvatokupčil, a učil pravdě, cestě Boží, nepatře na osoby, pravdu mluvil i činil, a v původu toho nikdíž nebylo, ani ještě číti. A že Valdenští kněží zdáli se mimo jiné v svém původu pravdu míti, ucházejíc těch věcí zlých, a majíc k témuž, čehož následujem dobrou vůli. Protož sami z nouze přistupujíce k tomu zřízení s kněžími, to což doma Bohem i lidmi měli napřed, podle způsobu první církve požili, vyvolivše staršího kněze i osoby li v naději pravdy víry a smysla zdravého i umysla upřímého. Kterémužto staršímu moc společnosti dána, kterouž Kristus oudom svým dává, a k tomu, čehož neměli podle řádu lidského svrchního, bez čehož by i to nebylo, pro nemožnost v nouzi té státi by mohli v pravdě, což doma měli, a však opa- trujíce dobré, přede všemi lidmi a ničímž nepohrdajíce, čehož by dobře požíti mohli, požili k tomu kněze a biskupa Val- denského, jenž oblibuje i povoluje potvrdil na biskupství. A ti všichni v naději biskupa svrchovaného a kněze velikého, nad domem Božím jednomyslně potvrzení skrze biskupa učinili kněze často jmenovaného. A odtud jest pojištění, a mnohá naděje i doufání, že z Boha, jedno pro pravdu, k níž přístup a pro ni i řád, druhé že i řád, pokudž možné lidmi šel, pokudž podle fol. 261 b.
Strana 216
216 — fol. 262 a. uptání pravdy v takové nouzi nejblíž mohlo býti, odkudž naděje vůle Boží, neb ten mohl i tomu chtěl, a že mohl, dí při původu změnění; zdali mi nesluší učiniti, co chci? jakož první apo- štoly povolati z obecného lidu, jenž nikdy nebyli v ouřadu kněžském, ale prázdní, a učiniti je netoliko kněží, ale i knížata kněžská, a otce, aby zsadil mocné z stolice a povýšil poníže- ných; neb jeho lid jest jeho i moc, a on jí dává, komuž ráčí, a to ne vždy skrze řád. Jakož tak o té moci, jenž v světských věcech činiti chtěl i činil; když některé chtěl sám zvoliti i říditi, prorokom kázal, jenž z rodu a z původu kralův nebyli osob- ního, a někde ani z pokolení, neb národu, neb i jazyku toho. A některé zsazoval, a jiné zvoloval beze všeho řádu lidského dřevního, ano často proti vůli toho, jakož se toho mnoho stává i nyni, a vůli té Boží nižádný odepříti nemůž. Taky při du- chovní moci učinil, při změnění pravdy, postaviv apoštoly, na- ději máme, že i nyni pří obnovení pravdy v bludu od Řím- ských zadržané, Pán Bůh se přičinil a chtěl tomu, a s mnohé strany i podle svrchního kněžského řádu to činil; ješto tomu že chtěl, svědectví vydává napřed pravda před se vzatá, pro niž řád a moc; o níž dí Apoštol: Nic nemůžeme proti pravdě, ale pomocníci sme pravdy. Druhé upřímost srdce, jímž Pán Bůh hýbe, jakož dí: Zvolil sem sobě muže podle srdce mého, jenž učiní všechny vůle mé, neb žádný jiný nebyl umysl, než pro spasení své a bližních milování, poněvádž jinak nelze bylo, ani ještě dobrého svědomí zachovati, a hrozného zlého ujíti, obcuje Rímské církve služebnostem, by ho nemusel býti učasten, a dobrého nelze bylo dojíti, ani v něm zrůst, trvání, požívaní míti, leč skrze obcování v čistotě a v pravdě služeb- nostem, a že nebyl umysl cti a zboží nabýti, ale cti a vůle Boží hledání; i důvod o prvním: že mnohým statkové pobráni, poněvádž protivenství se dálo náramné. A že toto povstání bratrské nebylo s ukrutností moci světa, ani by krev lidskou prolévali a k začaté věci přinucovali násylím, ale v mnohé trpělivosti, v ouzkosti, statky i životy nasazujíc, spolu se svolo- vali, ne k nadání nějakému, aneb aby čáka byla obohacení. Protož z svobodné vůle, pro samo spasení v trpělivosti shro- máždění stalo se upřímým umyslem. A že ani pro čest, též zjevné jest, neb v náramné potupě a v pohanění toto povstání stalo se, a přistupující k jednotě cti na světě s milostí pro pravdu zbavováni byli, a pro chválu Boží hanbou pohrdali, a že to pro chválu Boží činili, neb pro pravdu Boží činili, v níž chvála Boží zaleží, jako pro poctu a službu, a naději v Kristu Ježíši, a pro zvelebení pravdy a spasení dojití a věr- nosti zachování; a v tom jest pravé následování Krista a zna- mení vůle jeho, jakož dí: Kdož sám od sebe mluví, chvály vlastní hledá, ale kdož hledá chvály, jenž ho poslal, ten pravý jest, a že ve jméno své nepřišli, neb ani se za nětco uvazovat, ani čeho časného hledat, než vůle Boží při spasení, a Pána Ježíše Krista zvelebení, a k tomu dí: Soud můj spravedlivý jest, neb nehledám vůle mé, ale toho, jenž mě jest poslal,
216 — fol. 262 a. uptání pravdy v takové nouzi nejblíž mohlo býti, odkudž naděje vůle Boží, neb ten mohl i tomu chtěl, a že mohl, dí při původu změnění; zdali mi nesluší učiniti, co chci? jakož první apo- štoly povolati z obecného lidu, jenž nikdy nebyli v ouřadu kněžském, ale prázdní, a učiniti je netoliko kněží, ale i knížata kněžská, a otce, aby zsadil mocné z stolice a povýšil poníže- ných; neb jeho lid jest jeho i moc, a on jí dává, komuž ráčí, a to ne vždy skrze řád. Jakož tak o té moci, jenž v světských věcech činiti chtěl i činil; když některé chtěl sám zvoliti i říditi, prorokom kázal, jenž z rodu a z původu kralův nebyli osob- ního, a někde ani z pokolení, neb národu, neb i jazyku toho. A některé zsazoval, a jiné zvoloval beze všeho řádu lidského dřevního, ano často proti vůli toho, jakož se toho mnoho stává i nyni, a vůli té Boží nižádný odepříti nemůž. Taky při du- chovní moci učinil, při změnění pravdy, postaviv apoštoly, na- ději máme, že i nyni pří obnovení pravdy v bludu od Řím- ských zadržané, Pán Bůh se přičinil a chtěl tomu, a s mnohé strany i podle svrchního kněžského řádu to činil; ješto tomu že chtěl, svědectví vydává napřed pravda před se vzatá, pro niž řád a moc; o níž dí Apoštol: Nic nemůžeme proti pravdě, ale pomocníci sme pravdy. Druhé upřímost srdce, jímž Pán Bůh hýbe, jakož dí: Zvolil sem sobě muže podle srdce mého, jenž učiní všechny vůle mé, neb žádný jiný nebyl umysl, než pro spasení své a bližních milování, poněvádž jinak nelze bylo, ani ještě dobrého svědomí zachovati, a hrozného zlého ujíti, obcuje Rímské církve služebnostem, by ho nemusel býti učasten, a dobrého nelze bylo dojíti, ani v něm zrůst, trvání, požívaní míti, leč skrze obcování v čistotě a v pravdě služeb- nostem, a že nebyl umysl cti a zboží nabýti, ale cti a vůle Boží hledání; i důvod o prvním: že mnohým statkové pobráni, poněvádž protivenství se dálo náramné. A že toto povstání bratrské nebylo s ukrutností moci světa, ani by krev lidskou prolévali a k začaté věci přinucovali násylím, ale v mnohé trpělivosti, v ouzkosti, statky i životy nasazujíc, spolu se svolo- vali, ne k nadání nějakému, aneb aby čáka byla obohacení. Protož z svobodné vůle, pro samo spasení v trpělivosti shro- máždění stalo se upřímým umyslem. A že ani pro čest, též zjevné jest, neb v náramné potupě a v pohanění toto povstání stalo se, a přistupující k jednotě cti na světě s milostí pro pravdu zbavováni byli, a pro chválu Boží hanbou pohrdali, a že to pro chválu Boží činili, neb pro pravdu Boží činili, v níž chvála Boží zaleží, jako pro poctu a službu, a naději v Kristu Ježíši, a pro zvelebení pravdy a spasení dojití a věr- nosti zachování; a v tom jest pravé následování Krista a zna- mení vůle jeho, jakož dí: Kdož sám od sebe mluví, chvály vlastní hledá, ale kdož hledá chvály, jenž ho poslal, ten pravý jest, a že ve jméno své nepřišli, neb ani se za nětco uvazovat, ani čeho časného hledat, než vůle Boží při spasení, a Pána Ježíše Krista zvelebení, a k tomu dí: Soud můj spravedlivý jest, neb nehledám vůle mé, ale toho, jenž mě jest poslal,
Strana 217
217 — otcovy, a kdež se to dvé sejde, jedno že upřímým umyslem, druhé že na prosto pro chválu Boží a pro vůli jeho, v níž spasení zaleží, shromáždění to z Boha jest, a vede ku poznání pravdy a nedá blouditi. Neb jistý slib syna Božího jest: Budeli kdo chtíti vůli toho činiti, jenž mě poslal, poznáť z učení mého, jestliť z Boha, čiliť bych já sám od sebe mluvil. A jisté jest, kdož přistupuje upřímým umyslem k dojití vůle Boží, že pozná z učení Pána Krista, že se ty věci nyni plní, kteréž předpově- díny, buď o pravdě, buď o způsobu jejím a následovnících, a že učení není lidských věcí, ale víry obecné křesťanské, opu- štěné a přikázaní Božích opuštěných od lidí, a tudy důvod, že ne své vůle, ani své chvály, ani cti, ani užitkův, ale Boží hledají; a odtud mnohé doufání díla Božího, neb tomu písma svatá svědectví vydávají. Také důvod jest, po pravdě smysla víry a rozumu pravdy, ač v mnohé chudobě a nedošlosti, však vždy doufání jest, že jest Bůh oznámiti ráčil, na čem spasení jeho záleželoby, a kterýby rozdíl byl mezi věcmi spasitedlnými, a které prvotněji mají poznávány i hledány býti etc. A jaké hrozné zavedení od toho, a jak v omyle se spasením bezpečí nyni lid s kněžími, a tudy jest náramný důvod díla a vůle jeho, poněvádž kázal, aby světlo svítilo a on osvítil; ne pro za- sloužení neb hledání naše, ale z milosti jasnosti své ku po- znání samého sebe a jehož poslal Ježíše Krista, a v tom spasení svého; a tu vůle jeho býti se svědčí i život věčný. Neb byť toho neobliboval shromáždění, dopustilťby tmu Egiptskou a mrakotu zemskou, abychom k modlářství, k falešnému ná- boženství, k mylným náboženstvím, jako množství nynější přišli, a k mnohým hanebným hříchům, a v níž bychom tapajíce, v slepotě zatracení došli; ale že z milosti své oznámil vůli svou, naděje se, doufaliva činí, dobré líbeznosti vůle jeho. Také po péči, ač s mnohými nedostatky, však což na lidech jest, zvlášť předkové, a vyzdvihovatele jednoty; péči prvotně o duše své a o spasení vlastní, a hned o spasení blížních, po zlatu a po stříbru a pohodlí neodcházejíce, jakož mnozí i dnes svěd- kové jsou. A i to není z posledních znamení, poněvádž Pán přikázal tu péči zřízenou míti, a nezřízenou zapověděl, a Apo- štol dí: Pečlivostí nelení. A že sou nepečovali o statky, důvod: neb je mnozí vynaložili k práci blížních, ani zachovali životův zdraví, ale potratili a mnozí ukrátili sobě dnův, horlivostí, spravedlností. Též důvod po práci při spasení, že jí k hledání, lakomé žádosti aneb k jiné nezřízenosti nevynakládali, ale ně- kteří obojí práci pracujíc, Bohu se v tom líbiti usylovali. Pro- tož Bůh rozum osvěcoval i užitek dával, jakož dí: Pracůj, jako dobrý rytíř Kristův; a dáť Bůh ve všem rozum; neb dobrých prácí dobrý jest užitek, jakož Pán dí: Já sem vás poslal, aby- šte šli a užitek přinesli, a užitek váš aby zůstal. A ten užitek jest lid věřící, znájící, milující, práci vedoucí v příkázaních Božích, pro naději života věčného, a tu veliký důvod od díla Božího a vůle jeho, i původu i řádu z Boha. Také tomu svě- dectví vydávají služebnosti a jich řád v službě i v požívaní, fol. 262 b.
217 — otcovy, a kdež se to dvé sejde, jedno že upřímým umyslem, druhé že na prosto pro chválu Boží a pro vůli jeho, v níž spasení zaleží, shromáždění to z Boha jest, a vede ku poznání pravdy a nedá blouditi. Neb jistý slib syna Božího jest: Budeli kdo chtíti vůli toho činiti, jenž mě poslal, poznáť z učení mého, jestliť z Boha, čiliť bych já sám od sebe mluvil. A jisté jest, kdož přistupuje upřímým umyslem k dojití vůle Boží, že pozná z učení Pána Krista, že se ty věci nyni plní, kteréž předpově- díny, buď o pravdě, buď o způsobu jejím a následovnících, a že učení není lidských věcí, ale víry obecné křesťanské, opu- štěné a přikázaní Božích opuštěných od lidí, a tudy důvod, že ne své vůle, ani své chvály, ani cti, ani užitkův, ale Boží hledají; a odtud mnohé doufání díla Božího, neb tomu písma svatá svědectví vydávají. Také důvod jest, po pravdě smysla víry a rozumu pravdy, ač v mnohé chudobě a nedošlosti, však vždy doufání jest, že jest Bůh oznámiti ráčil, na čem spasení jeho záleželoby, a kterýby rozdíl byl mezi věcmi spasitedlnými, a které prvotněji mají poznávány i hledány býti etc. A jaké hrozné zavedení od toho, a jak v omyle se spasením bezpečí nyni lid s kněžími, a tudy jest náramný důvod díla a vůle jeho, poněvádž kázal, aby světlo svítilo a on osvítil; ne pro za- sloužení neb hledání naše, ale z milosti jasnosti své ku po- znání samého sebe a jehož poslal Ježíše Krista, a v tom spasení svého; a tu vůle jeho býti se svědčí i život věčný. Neb byť toho neobliboval shromáždění, dopustilťby tmu Egiptskou a mrakotu zemskou, abychom k modlářství, k falešnému ná- boženství, k mylným náboženstvím, jako množství nynější přišli, a k mnohým hanebným hříchům, a v níž bychom tapajíce, v slepotě zatracení došli; ale že z milosti své oznámil vůli svou, naděje se, doufaliva činí, dobré líbeznosti vůle jeho. Také po péči, ač s mnohými nedostatky, však což na lidech jest, zvlášť předkové, a vyzdvihovatele jednoty; péči prvotně o duše své a o spasení vlastní, a hned o spasení blížních, po zlatu a po stříbru a pohodlí neodcházejíce, jakož mnozí i dnes svěd- kové jsou. A i to není z posledních znamení, poněvádž Pán přikázal tu péči zřízenou míti, a nezřízenou zapověděl, a Apo- štol dí: Pečlivostí nelení. A že sou nepečovali o statky, důvod: neb je mnozí vynaložili k práci blížních, ani zachovali životův zdraví, ale potratili a mnozí ukrátili sobě dnův, horlivostí, spravedlností. Též důvod po práci při spasení, že jí k hledání, lakomé žádosti aneb k jiné nezřízenosti nevynakládali, ale ně- kteří obojí práci pracujíc, Bohu se v tom líbiti usylovali. Pro- tož Bůh rozum osvěcoval i užitek dával, jakož dí: Pracůj, jako dobrý rytíř Kristův; a dáť Bůh ve všem rozum; neb dobrých prácí dobrý jest užitek, jakož Pán dí: Já sem vás poslal, aby- šte šli a užitek přinesli, a užitek váš aby zůstal. A ten užitek jest lid věřící, znájící, milující, práci vedoucí v příkázaních Božích, pro naději života věčného, a tu veliký důvod od díla Božího a vůle jeho, i původu i řádu z Boha. Také tomu svě- dectví vydávají služebnosti a jich řád v službě i v požívaní, fol. 262 b.
Strana 218
218 — fol. 263 a. služebnosti v smyslu i v umyslu Páně pokudž možné, a toho důvod řád jest, v sloužení i v požívaní. A prvotně služebnost jest slova čtení svatého a zákona jeho, jímž se lidé osvěcují u víře, v lásce a v naději, v pravdách i jich došlosti i stálosti, a aby v té naději ujištěni byli, služebností se požívá, o nichž svrchu, pokudž nejdál možné, a že dává známost Pán Bůh, abychom jimi nebyli zavedeni v modloslužby neb v mylné naděje, ale k pravdě víry lásky a naděje. Odtud důvod původu z Boha. Neb se skrze svátosti oznamují podstatné věci k spa- sení, i pojišťují, a lid v jednotě pravdy se ostříhá. Důvod, že původ ten z Boha i z řádu i z jednomyslnosti, poněvádž konec tomu svědectví vydává, že pro spasení, aniž jiného než spa sení se působí. Poněvádž k tomu jedni druhým z milosti poddáni sou, ne sami běží, ani se řídí a ustavují, ale mnozí s zapřením vůle své, z poslušenství starších přinuceni, přijímati ouřady a práce, se škodami i s nezdravím života podstupovali; a tudy důvod, že sou v počtu těch, o nichž dí Apoštol: Žádný sobě cti nepřijímá, leč bude povolán, jako Aaron, a že nejsou z počtu těch, o nichž dí Bůh skrze proroka: Běžali sou, a já jich ne- poslal, mluvili sou, když sem nemluvil jim. Protož sou nic neprospěli lidu mému, ano uškodili, že sou svedli a odvrátili lid můj t. od pravdy. O jednotě, že jest ducha, a o jednomyslnosti, že jest víry, v svazku pokoje, důvod; že není z těla, z světa, ze krve pro- lévaním a ukrutností zplozená, ani se řádem, právy a mocí světa řídí, ale na svobodě vůle každý oud jest, chceli z milosti, přidrž se a poslouchej. A pakli se mu nezdá beze vší bázni ztráty statku neb života časného, učině řádně oznámení, můž odstoupiti; aby se plnilo, což Kristus dí: Ač kdo chce po mně přijíti. A opět: Budeli kdo chtíti plníti vůli toho, jenž mě poslal. A David: Dobrovolně obětovati budu tobě, Pane. A sv. Petr: Ne jako panujíce nad lidem volení Božího; neb odění rytířství našeho nejsou tělesná; aniž také v jednotě zlí a nekající trpí se. A tomu svědectví písma mnohá vydávají. A že jednomyslnost jest v tom, aby se u víře nepoškvrněné bez bludův, a v lásce ducha, bez smrtedlných hříchův zacho- vávali, pro naději věčného života. A o tom sv. Petr dí: U víře pak všichni jednomyslní t: aby jedno to myslili, a toho násle- dovali. Též při lítosti důvod: že péči mají jedni o druhé, zvlášť o chudé. Též při milování bratrství, že sobě chtí i pomáhají z milosti bez svatokupectví a obtěžování; a že neodplacují zlého za zlé, válek a mordův a krve prolévaní nestrojí. A nade všecko vítězí pravda. Nejprv že odstoupení z hodných a spravedlivých příčin jest pro ty věci, z nichž na prosto zatracení jest, jako sou skut- kové modlářští i příčiny jich, a skutkové falešného náboženství i mylné naděje a služebníci těch věcí, jako sou nepravosti a pohoršení světa, zlé tovarystvo k podnětom jich i se všemi podněty a příčinami, a že se těm věcem bez kázni místa nedává
218 — fol. 263 a. služebnosti v smyslu i v umyslu Páně pokudž možné, a toho důvod řád jest, v sloužení i v požívaní. A prvotně služebnost jest slova čtení svatého a zákona jeho, jímž se lidé osvěcují u víře, v lásce a v naději, v pravdách i jich došlosti i stálosti, a aby v té naději ujištěni byli, služebností se požívá, o nichž svrchu, pokudž nejdál možné, a že dává známost Pán Bůh, abychom jimi nebyli zavedeni v modloslužby neb v mylné naděje, ale k pravdě víry lásky a naděje. Odtud důvod původu z Boha. Neb se skrze svátosti oznamují podstatné věci k spa- sení, i pojišťují, a lid v jednotě pravdy se ostříhá. Důvod, že původ ten z Boha i z řádu i z jednomyslnosti, poněvádž konec tomu svědectví vydává, že pro spasení, aniž jiného než spa sení se působí. Poněvádž k tomu jedni druhým z milosti poddáni sou, ne sami běží, ani se řídí a ustavují, ale mnozí s zapřením vůle své, z poslušenství starších přinuceni, přijímati ouřady a práce, se škodami i s nezdravím života podstupovali; a tudy důvod, že sou v počtu těch, o nichž dí Apoštol: Žádný sobě cti nepřijímá, leč bude povolán, jako Aaron, a že nejsou z počtu těch, o nichž dí Bůh skrze proroka: Běžali sou, a já jich ne- poslal, mluvili sou, když sem nemluvil jim. Protož sou nic neprospěli lidu mému, ano uškodili, že sou svedli a odvrátili lid můj t. od pravdy. O jednotě, že jest ducha, a o jednomyslnosti, že jest víry, v svazku pokoje, důvod; že není z těla, z světa, ze krve pro- lévaním a ukrutností zplozená, ani se řádem, právy a mocí světa řídí, ale na svobodě vůle každý oud jest, chceli z milosti, přidrž se a poslouchej. A pakli se mu nezdá beze vší bázni ztráty statku neb života časného, učině řádně oznámení, můž odstoupiti; aby se plnilo, což Kristus dí: Ač kdo chce po mně přijíti. A opět: Budeli kdo chtíti plníti vůli toho, jenž mě poslal. A David: Dobrovolně obětovati budu tobě, Pane. A sv. Petr: Ne jako panujíce nad lidem volení Božího; neb odění rytířství našeho nejsou tělesná; aniž také v jednotě zlí a nekající trpí se. A tomu svědectví písma mnohá vydávají. A že jednomyslnost jest v tom, aby se u víře nepoškvrněné bez bludův, a v lásce ducha, bez smrtedlných hříchův zacho- vávali, pro naději věčného života. A o tom sv. Petr dí: U víře pak všichni jednomyslní t: aby jedno to myslili, a toho násle- dovali. Též při lítosti důvod: že péči mají jedni o druhé, zvlášť o chudé. Též při milování bratrství, že sobě chtí i pomáhají z milosti bez svatokupectví a obtěžování; a že neodplacují zlého za zlé, válek a mordův a krve prolévaní nestrojí. A nade všecko vítězí pravda. Nejprv že odstoupení z hodných a spravedlivých příčin jest pro ty věci, z nichž na prosto zatracení jest, jako sou skut- kové modlářští i příčiny jich, a skutkové falešného náboženství i mylné naděje a služebníci těch věcí, jako sou nepravosti a pohoršení světa, zlé tovarystvo k podnětom jich i se všemi podněty a příčinami, a že se těm věcem bez kázni místa nedává
Strana 219
219 v jednotě. Také že odstoupení jest pro přistoupení k pravdě bytné i služebné; a ty věci ač v chodobě, však se nalézají, a práce i péče při nich, a že té pravdě vydávají svědectví písma svatá, přikázaní Božská, víra dvanácti člankův, první církve příklad, původ v pravdě její i skutkové její, concilia stará, i učení i mnohých doktorův svatých, že což sou zchválili a za dobré soudili, za církve svaté víru a pravdu, že to se ač v cho- době s mnohými nedostatky původem tímto a řádem vede a slouží, a jistě poněvádž to vůle Boží jest, odstoupiti od zlého, Bohem zapověděného, svrchu oznameného, a činiti dobré, Bohem přikázané, prvními zchválené i ostříhané. Jistě i toť jest a bude, skrze což k tomu se slouží t: původ, řád. Neb poněvádž dal větší jako pravdu i známost, dalť i menší, řád a původ, aby z jeho vůle byl, a ač nedostatkové i hlouposti mnohé přiházely sou se, i ještě; však věří, že to milosti jeho nepřekazí, aby proto nemohl a nechtěl dělati díla svého; než že pro zásluhu syna svého a pro upřímost umysla a dobrou vůli, kterouž dal k víře, odpustí, neb se vůle jeho v tom činí, čest se jeho hledá, spasení se v jeho pravdě slouží, nepotupují se lidé v pravdě věrní, ale bludové a hříchové, ani se čest a zboží dobývá, ani panování tohoto světa, ani jaká neupřím- nost se činí, neb již v tolika letech jistě byla by seznána, neb nic není tajného, co by nebylo zjeveno, ani se neustupnost činí, ale ustavičné, pokorné poddání, a nízké osoby smyšlení, a bá- zeň myšlení, a opatrnosti a chtivé ohledání pravdy jistoty v písmích svatých, v spisích lidských, v skutečném činění, v společném rozjímaní, odporův nepřátel, v vážném souzení i důvodův jich, ne aby přemohli, ale měliliby co pravdy, a jim se nedostalo, aby opravili, a nade všecko k Bohu žádo- stivé a dověrné modlitby, aby v nevědomí odpustě, milostivě oznamil, kudyž ráčí, a v pravdě upevnil; a v tom víra i na- děje v slibích jeho, že to učiní, totiž nedopustí, škodlivě blou- diti, ale odpustí nevědomí a vyvede, neb vůle jest upřímná, všemu věřiti i vše činiti, což by chtěl míti. A že by Římská církev pokání činila, a bludův nechajíc, pravdy ostříhala, chtěli bychom s milostí jí poddáni býti v dobrém, kde náš Pán Bůh chce míti poddání. A z těch věcí naděje jest, že toto jest dílo z Boha k spasení. fol. 263 b. O obnovení služebností. Aj jižť oznámil sem, pokudž sem znal při původu jed- noty, úřadu kněžského, odkud má dověrnost, že z Boha jest; kteráž věc mne velmi drží při jednotě, naději maje, že jest to obnovení ne celé a obecné církve, kterouž se oni býti ani drží, ani věří, ale částky velmi malé v krajích těchto nevší zavřené, a však v naději pravdy obecné vší církvi příležící. Vetchost zajisté nazívám (sic) člověka starého, jenž se porušuje podle žádosti bludu, a člověka hřícha, a tělo hříchů se všemi podněty, fol. 264 a.
219 v jednotě. Také že odstoupení jest pro přistoupení k pravdě bytné i služebné; a ty věci ač v chodobě, však se nalézají, a práce i péče při nich, a že té pravdě vydávají svědectví písma svatá, přikázaní Božská, víra dvanácti člankův, první církve příklad, původ v pravdě její i skutkové její, concilia stará, i učení i mnohých doktorův svatých, že což sou zchválili a za dobré soudili, za církve svaté víru a pravdu, že to se ač v cho- době s mnohými nedostatky původem tímto a řádem vede a slouží, a jistě poněvádž to vůle Boží jest, odstoupiti od zlého, Bohem zapověděného, svrchu oznameného, a činiti dobré, Bohem přikázané, prvními zchválené i ostříhané. Jistě i toť jest a bude, skrze což k tomu se slouží t: původ, řád. Neb poněvádž dal větší jako pravdu i známost, dalť i menší, řád a původ, aby z jeho vůle byl, a ač nedostatkové i hlouposti mnohé přiházely sou se, i ještě; však věří, že to milosti jeho nepřekazí, aby proto nemohl a nechtěl dělati díla svého; než že pro zásluhu syna svého a pro upřímost umysla a dobrou vůli, kterouž dal k víře, odpustí, neb se vůle jeho v tom činí, čest se jeho hledá, spasení se v jeho pravdě slouží, nepotupují se lidé v pravdě věrní, ale bludové a hříchové, ani se čest a zboží dobývá, ani panování tohoto světa, ani jaká neupřím- nost se činí, neb již v tolika letech jistě byla by seznána, neb nic není tajného, co by nebylo zjeveno, ani se neustupnost činí, ale ustavičné, pokorné poddání, a nízké osoby smyšlení, a bá- zeň myšlení, a opatrnosti a chtivé ohledání pravdy jistoty v písmích svatých, v spisích lidských, v skutečném činění, v společném rozjímaní, odporův nepřátel, v vážném souzení i důvodův jich, ne aby přemohli, ale měliliby co pravdy, a jim se nedostalo, aby opravili, a nade všecko k Bohu žádo- stivé a dověrné modlitby, aby v nevědomí odpustě, milostivě oznamil, kudyž ráčí, a v pravdě upevnil; a v tom víra i na- děje v slibích jeho, že to učiní, totiž nedopustí, škodlivě blou- diti, ale odpustí nevědomí a vyvede, neb vůle jest upřímná, všemu věřiti i vše činiti, což by chtěl míti. A že by Římská církev pokání činila, a bludův nechajíc, pravdy ostříhala, chtěli bychom s milostí jí poddáni býti v dobrém, kde náš Pán Bůh chce míti poddání. A z těch věcí naděje jest, že toto jest dílo z Boha k spasení. fol. 263 b. O obnovení služebností. Aj jižť oznámil sem, pokudž sem znal při původu jed- noty, úřadu kněžského, odkud má dověrnost, že z Boha jest; kteráž věc mne velmi drží při jednotě, naději maje, že jest to obnovení ne celé a obecné církve, kterouž se oni býti ani drží, ani věří, ale částky velmi malé v krajích těchto nevší zavřené, a však v naději pravdy obecné vší církvi příležící. Vetchost zajisté nazívám (sic) člověka starého, jenž se porušuje podle žádosti bludu, a člověka hřícha, a tělo hříchů se všemi podněty, fol. 264 a.
Strana 220
220 — příčinami i služebnostmi. A nedím, že by z novu ty věci dě- lány byly, ale staré opraveny a v řád uvedeny. Ještě z potřeby sluší oznámiti, že z potřeby přislušelo, poněvádž slouhy obnoveny v smyslu, v umyslu, v novotě ducha, pravdy i v řádu, že z potřeby bylo přijíti k obnovení služeb- ností, jimiž odvedeni bývají lidé od pravdy, aby mohla celá dověrnost býti Božího díla; a to, aby nejprv jich pravda svrchu položená ukázána byla, potom bludové a svodové při nich. Pro kteroužto věc nejvlastněji oddělení jest od kněžstva. O obnovení slova služebnosti. fol. 264 b. Pán Bůh dí: Obnovte sobě novinu, a neroďte sýti (sic) mezi trní; neb z trní nezbírají hroznův, ani z bodláčí fíkův. Protož nejprv sluší ukázati pravdu slova novou, potom bludy zasta- ralé. Pravda nová jest víry, slova čtení svatého, skrze nového člověka, Pána Ježíše způsobená, a skrze obnovení ducha sv. daná, v novotě ducha ostříhali, a v naději k životu věčnému; a ta jest spravedlnost stará, přikázaní Božích, Kristem vykou- pená, očištěná, duchem sv. daná skrze víru duši, v níž věrný dlužen se ostříhati do smrti, aby ta pravda se všech těch strá- nek oznámená byla, slovo tří zákonův způsobeno, nejprv po- vinná spravedlnost, dlužná od člověka k stvořiteli, tu zákon při- rozený učí. Touž spravedlnost zrušenou člověkem, k nížto i milost Boží, světlo dostatečné, i moc, sylu (sic) umění etc. potratili, a na zahynutí přišli, učí zákon psaný. A při tom milostivá zaslíbení, vykoupení a připravení při ní spasení, učí zákonní věci a oběti, spravedlnost vykoupenou, očištěnou se vší milostí a pravdou k věčnému životu, i k dání skrze víru, z milosti hotovou, se vším naučením, požívaním jí do smrti, k věčné slávě; učí zá- kon milosti, jenž má přirozenou v ráji, i psanou po pádu v známosti, a k tomu hojněji zasloužilou, i požívání její. Při kteréžto pravdě má rozdíl se činiti mezi věcmi Božími na sa- mého Boha přislušícími a mezi lidskými, mezi podstatnými, služebnými a připadnými, a mezi podstatnými strany Boha, jako sou milost Boží, zásluha Kristova, obnovení, opravení i darování ducha sv., při té spravedlnosti z milosti pouhé strany člověka v vědomí jeho poznání srdečné; neb víra, láska a i naděje, v též spravedlnosti ostříhané zachovávaní přikázaní, a nerušení zapovědí z vůle svobody při nedostatcích kání, srdce zarmouceného a skroušeného očišťování v Kristu, i ospra- vedlňování skrze víru a pokání, služebné pak věci. Jedny s strany Boha z podstaty, jako Bůh otec milostí svou, Pán Kristus zá- sluhou svou, duch sv. dary svými, s strany člověka služebníci věrní, smyslem i umyslem oznamující i jistící, tu pravdu a řád její, slovo pravdy čtění oznamuje, slovo pak bludu ten řád převracuje, že neb lidské pokládá za Boží, neb sporu 1) zároveň 1) Вѣроятно: spolu.
220 — příčinami i služebnostmi. A nedím, že by z novu ty věci dě- lány byly, ale staré opraveny a v řád uvedeny. Ještě z potřeby sluší oznámiti, že z potřeby přislušelo, poněvádž slouhy obnoveny v smyslu, v umyslu, v novotě ducha, pravdy i v řádu, že z potřeby bylo přijíti k obnovení služeb- ností, jimiž odvedeni bývají lidé od pravdy, aby mohla celá dověrnost býti Božího díla; a to, aby nejprv jich pravda svrchu položená ukázána byla, potom bludové a svodové při nich. Pro kteroužto věc nejvlastněji oddělení jest od kněžstva. O obnovení slova služebnosti. fol. 264 b. Pán Bůh dí: Obnovte sobě novinu, a neroďte sýti (sic) mezi trní; neb z trní nezbírají hroznův, ani z bodláčí fíkův. Protož nejprv sluší ukázati pravdu slova novou, potom bludy zasta- ralé. Pravda nová jest víry, slova čtení svatého, skrze nového člověka, Pána Ježíše způsobená, a skrze obnovení ducha sv. daná, v novotě ducha ostříhali, a v naději k životu věčnému; a ta jest spravedlnost stará, přikázaní Božích, Kristem vykou- pená, očištěná, duchem sv. daná skrze víru duši, v níž věrný dlužen se ostříhati do smrti, aby ta pravda se všech těch strá- nek oznámená byla, slovo tří zákonův způsobeno, nejprv po- vinná spravedlnost, dlužná od člověka k stvořiteli, tu zákon při- rozený učí. Touž spravedlnost zrušenou člověkem, k nížto i milost Boží, světlo dostatečné, i moc, sylu (sic) umění etc. potratili, a na zahynutí přišli, učí zákon psaný. A při tom milostivá zaslíbení, vykoupení a připravení při ní spasení, učí zákonní věci a oběti, spravedlnost vykoupenou, očištěnou se vší milostí a pravdou k věčnému životu, i k dání skrze víru, z milosti hotovou, se vším naučením, požívaním jí do smrti, k věčné slávě; učí zá- kon milosti, jenž má přirozenou v ráji, i psanou po pádu v známosti, a k tomu hojněji zasloužilou, i požívání její. Při kteréžto pravdě má rozdíl se činiti mezi věcmi Božími na sa- mého Boha přislušícími a mezi lidskými, mezi podstatnými, služebnými a připadnými, a mezi podstatnými strany Boha, jako sou milost Boží, zásluha Kristova, obnovení, opravení i darování ducha sv., při té spravedlnosti z milosti pouhé strany člověka v vědomí jeho poznání srdečné; neb víra, láska a i naděje, v též spravedlnosti ostříhané zachovávaní přikázaní, a nerušení zapovědí z vůle svobody při nedostatcích kání, srdce zarmouceného a skroušeného očišťování v Kristu, i ospra- vedlňování skrze víru a pokání, služebné pak věci. Jedny s strany Boha z podstaty, jako Bůh otec milostí svou, Pán Kristus zá- sluhou svou, duch sv. dary svými, s strany člověka služebníci věrní, smyslem i umyslem oznamující i jistící, tu pravdu a řád její, slovo pravdy čtění oznamuje, slovo pak bludu ten řád převracuje, že neb lidské pokládá za Boží, neb sporu 1) zároveň 1) Вѣроятно: spolu.
Strana 221
221 mísí. Lidské pokládá za Boží, kdož učí tomu, aby lidé v svých činech neb skutcích, jakýchžkoli spravedliví se činili, neb v sa- mých, pouhlých služebnostech obyčejných v zvyklostech, tak aby službu měli za pravdu podstaty, obyčeje za víru, ustavení lidská za přikázaní, ostříhaní skutkův zákona spravedlnosti za spravedlnost hodnou milosti i slávy, aneb za spravedlnost z víry, křest za rod nový, biřmování za potvrzení ducha sv., svátost těla a krve syna Božího za Krista bytně, osobně, přirozeně, tu při tom; střížení nebo mazání, žehnání, rukou vzkládaní, jiné pořádky za svěcení, s stulou svázání za pravdu manželské svá- tosti, šepty a zakonní spravedlnosti za pokání; mazání olejem za odpuštění hříchův, a tak o nezčíslných věcech zevnitřních i vnitřních, jako svaté za Bohy, světice za bohyně, obrazy jich za svaté, za světice etc., papeže za Krista neb Boha zemského, ustavení jeho, neb mnichův za zákon Boží; a ty věci stavějí před Boží, k nim zření majíce, víru, péči i naději, snažnosti víc, než k Božským věcem. Spolu pak zároveň mísí podstatu s službou, věci Božské s lidskými, tak aby ústy Božími nebyli, dělíce zlé od dobrého, mezi Božími a svými věcmi, a tudy cti a moci Boží loupežně požívajíce, téměř při všech věcech a písmy svatými, v nezřízeném jich požívaní, tvrdí ty věci na kázaních, v spisích, tak že tráví těmi, když to, což v samém Bohu mají oznámiti, že jest a v prostředku Kristu Ježíši, i ukazují, že v nich neb v sva- tých, neb v svátostech, neb v očistci etc. A majíc ukazovali skrze co ostříhaní zákona spravedlnosti neb skutky ospravedl- ňující u víře, posty, almužny, zákony, ustavení etc. Tyto a mnohé jiné věci, kteří podobně z potřeby svého obnovení sou měli vzýti, a ještě mají, neb smyslové zlí běží při písmích neb se jich převráceně a nezřízeně požívá. Též ve vykladích, v kázaních a v učeních, jimž se tvrdí, a od pravdy odstupují a bloudí. A tou jednou příčinou bratří do kostelův nechodí, ale zbory zvláštní k učení mají. Druhá příčina pocta a poklona aby činěna byla Bohu jedinému, a nebyla činěna stvoření aneb domnění svodnému, jako činí v kostelích. Třetí, aby modlitby společné k samému Bohu činěny byly, a ne stvo- ření pouhlému. Ctvrté, aby svátostí řádné požívaní bylo, nebo kdyžby služebností v pravdě nemělo požíváno býti, nic by nám původ a řád prospěti nemohl; ale že zvlástě služebnost pravdy mizerně opuštěná, a bludové a falšové a svodové a lži pravdami slov přikrýváni bývají, a lid hloupý tráví jimi, protož k vyva- rování toho a k požívaní pravdy obnovení učiněno při služeb- nosti jeho. Důvod pak slova pravdy jest, že se spravedlnost přikázaná i milost oznamuje, z níž se jediný Bůh ctí, v jedi- ném prostředníku a smírci, zasloužilé své spravedlnosti věří i vyznává, skrze víru živou, a pokání se právě hledá, v naději se došla, skrze ostříhaní v duchu zákona spravedlnosti, k životu věčnému očekává, tak jakž jest možné lidem z mnohého zave- dení vychazejícím. fol. 265 a.
221 mísí. Lidské pokládá za Boží, kdož učí tomu, aby lidé v svých činech neb skutcích, jakýchžkoli spravedliví se činili, neb v sa- mých, pouhlých služebnostech obyčejných v zvyklostech, tak aby službu měli za pravdu podstaty, obyčeje za víru, ustavení lidská za přikázaní, ostříhaní skutkův zákona spravedlnosti za spravedlnost hodnou milosti i slávy, aneb za spravedlnost z víry, křest za rod nový, biřmování za potvrzení ducha sv., svátost těla a krve syna Božího za Krista bytně, osobně, přirozeně, tu při tom; střížení nebo mazání, žehnání, rukou vzkládaní, jiné pořádky za svěcení, s stulou svázání za pravdu manželské svá- tosti, šepty a zakonní spravedlnosti za pokání; mazání olejem za odpuštění hříchův, a tak o nezčíslných věcech zevnitřních i vnitřních, jako svaté za Bohy, světice za bohyně, obrazy jich za svaté, za světice etc., papeže za Krista neb Boha zemského, ustavení jeho, neb mnichův za zákon Boží; a ty věci stavějí před Boží, k nim zření majíce, víru, péči i naději, snažnosti víc, než k Božským věcem. Spolu pak zároveň mísí podstatu s službou, věci Božské s lidskými, tak aby ústy Božími nebyli, dělíce zlé od dobrého, mezi Božími a svými věcmi, a tudy cti a moci Boží loupežně požívajíce, téměř při všech věcech a písmy svatými, v nezřízeném jich požívaní, tvrdí ty věci na kázaních, v spisích, tak že tráví těmi, když to, což v samém Bohu mají oznámiti, že jest a v prostředku Kristu Ježíši, i ukazují, že v nich neb v sva- tých, neb v svátostech, neb v očistci etc. A majíc ukazovali skrze co ostříhaní zákona spravedlnosti neb skutky ospravedl- ňující u víře, posty, almužny, zákony, ustavení etc. Tyto a mnohé jiné věci, kteří podobně z potřeby svého obnovení sou měli vzýti, a ještě mají, neb smyslové zlí běží při písmích neb se jich převráceně a nezřízeně požívá. Též ve vykladích, v kázaních a v učeních, jimž se tvrdí, a od pravdy odstupují a bloudí. A tou jednou příčinou bratří do kostelův nechodí, ale zbory zvláštní k učení mají. Druhá příčina pocta a poklona aby činěna byla Bohu jedinému, a nebyla činěna stvoření aneb domnění svodnému, jako činí v kostelích. Třetí, aby modlitby společné k samému Bohu činěny byly, a ne stvo- ření pouhlému. Ctvrté, aby svátostí řádné požívaní bylo, nebo kdyžby služebností v pravdě nemělo požíváno býti, nic by nám původ a řád prospěti nemohl; ale že zvlástě služebnost pravdy mizerně opuštěná, a bludové a falšové a svodové a lži pravdami slov přikrýváni bývají, a lid hloupý tráví jimi, protož k vyva- rování toho a k požívaní pravdy obnovení učiněno při služeb- nosti jeho. Důvod pak slova pravdy jest, že se spravedlnost přikázaná i milost oznamuje, z níž se jediný Bůh ctí, v jedi- ném prostředníku a smírci, zasloužilé své spravedlnosti věří i vyznává, skrze víru živou, a pokání se právě hledá, v naději se došla, skrze ostříhaní v duchu zákona spravedlnosti, k životu věčnému očekává, tak jakž jest možné lidem z mnohého zave- dení vychazejícím. fol. 265 a.
Strana 222
— 222 — Obnovení při svátostech. fol. 265 b. Také bylo potřebí obnoviti pravdy posluhování svátostmi, ne proto samo, že by kněží v původu Římské církve zlí mravně byli, a svátostmi dobrými nehodně sloužili, ale že oni jsouc zlí smyslem, proti pravdě vnitřní a životně víry, i umyslem Krista, a církve svaté nezpravení, ale podle soudu našeho nepraví, proměnili sou svátosti dobré, netolik ve zlé požívaní, ale zhola v zlé, tak že by jich Pán Kristus jako kterých židovských obětí odčísti mohl; jakož dí o obětech: Nepřikázal sem jim, a když ste přišli před oblyčej (sic) můj, kdo jich žádal z rukou vaších, k ničemuž mi množství obětí vaších, pln sem zápalné obět skopcův tučných věcí, a krve telcův a bravův a kozlův nechtě sem; neobětůjte mi nadarmo, zazžená obět ohavnost mi jest; hodu obnovení měsíce a soboty, i jiných hodův, nebudu trpěti, nepraví sou sňatkové vaší, a hodův i slavností vaších nenavi- děla jest duše má, učiněni sou mi nelibí, usyloval sem, strpí- vaje, a když zvedete ruce vaše, odvrátím oči od vás, a když množiti budete modlitby vaše, neuslyším, neb ruce vaše plné sou krve. Haec ille. A sv. Pavel: Ty věci psány sou pro nás k trestání našému, neb všichni byli pokřtěni, týž pokrm jedli, týž nápoj pili, a však ne ve mnohých z nich líbilo se Bohu. Takť jest nyní, když pravda víry, lásky i naděje, v níž se a ne v jiné líbí Bohu, potupena, a lež vynikla v pokrytství; tehdy služby svátostem na vrch vzešly, při nichž sňatkové, svátkové, hodové působí se, aby tudy jim, a což v nich domněle složeno tomu se ucta, služba, poklona dála, ano skrze ně požívaní pravdy i ujištění působilo se, a lid i bláznivý věře svedení, domnění falešnému v svých nepravostech a u vetchostech zůstávaje, k tomu se mylnou nadějí schází, aby ospravedlnění i sprave- dlnosti došel, dívaním, říkaním a mnohých nálezkův konáním, Bohu na odpor proti zapovědi jeho, tak aby tou věcí drážděn byl Bůh; než v hříších tělesných, a lid kněžími poškvrňován byl, k Bohu osydly (sic) připravenými, skrze služby svátostem. A tak netolik se líbí Pánu Bohu, a že se již můž jako z prznilých odčísti, a že věrní mohou jimi jako nákvasou otravy pohrdati. Příklad na hadu měděnném, kterýž byv uži- tečný, a mnozí skrze to znamení k víře od Boha byli zdrávi. A když potomci modlu z něho učinili, Ezechyáš, král, zkazil jej, a velmi dobře učinil, a že sou nelibí sňatkové k nim i hodové, v nichž se dějí a nejvíc působí, a že když kněží k nim i lid a skrze ně modlitby množí, neuslyší, ani na vzta- hování rukou popatří, neb o svátostech nepřikázal prvotně, ale o víře pravé, a aby kázali čtení pravdy, a lid prvotně vedli ku pokání a k ctnostnému životu, potom k svátostem; a kdež toho není, v ošklivosti má, a nerád vidí, jako ohavnost velmi mrzu- tou, neb sou změnili při nich smysl i umyl 1) jeho a proti jehu 1) Цолжно быть: úmysl.
— 222 — Obnovení při svátostech. fol. 265 b. Také bylo potřebí obnoviti pravdy posluhování svátostmi, ne proto samo, že by kněží v původu Římské církve zlí mravně byli, a svátostmi dobrými nehodně sloužili, ale že oni jsouc zlí smyslem, proti pravdě vnitřní a životně víry, i umyslem Krista, a církve svaté nezpravení, ale podle soudu našeho nepraví, proměnili sou svátosti dobré, netolik ve zlé požívaní, ale zhola v zlé, tak že by jich Pán Kristus jako kterých židovských obětí odčísti mohl; jakož dí o obětech: Nepřikázal sem jim, a když ste přišli před oblyčej (sic) můj, kdo jich žádal z rukou vaších, k ničemuž mi množství obětí vaších, pln sem zápalné obět skopcův tučných věcí, a krve telcův a bravův a kozlův nechtě sem; neobětůjte mi nadarmo, zazžená obět ohavnost mi jest; hodu obnovení měsíce a soboty, i jiných hodův, nebudu trpěti, nepraví sou sňatkové vaší, a hodův i slavností vaších nenavi- děla jest duše má, učiněni sou mi nelibí, usyloval sem, strpí- vaje, a když zvedete ruce vaše, odvrátím oči od vás, a když množiti budete modlitby vaše, neuslyším, neb ruce vaše plné sou krve. Haec ille. A sv. Pavel: Ty věci psány sou pro nás k trestání našému, neb všichni byli pokřtěni, týž pokrm jedli, týž nápoj pili, a však ne ve mnohých z nich líbilo se Bohu. Takť jest nyní, když pravda víry, lásky i naděje, v níž se a ne v jiné líbí Bohu, potupena, a lež vynikla v pokrytství; tehdy služby svátostem na vrch vzešly, při nichž sňatkové, svátkové, hodové působí se, aby tudy jim, a což v nich domněle složeno tomu se ucta, služba, poklona dála, ano skrze ně požívaní pravdy i ujištění působilo se, a lid i bláznivý věře svedení, domnění falešnému v svých nepravostech a u vetchostech zůstávaje, k tomu se mylnou nadějí schází, aby ospravedlnění i sprave- dlnosti došel, dívaním, říkaním a mnohých nálezkův konáním, Bohu na odpor proti zapovědi jeho, tak aby tou věcí drážděn byl Bůh; než v hříších tělesných, a lid kněžími poškvrňován byl, k Bohu osydly (sic) připravenými, skrze služby svátostem. A tak netolik se líbí Pánu Bohu, a že se již můž jako z prznilých odčísti, a že věrní mohou jimi jako nákvasou otravy pohrdati. Příklad na hadu měděnném, kterýž byv uži- tečný, a mnozí skrze to znamení k víře od Boha byli zdrávi. A když potomci modlu z něho učinili, Ezechyáš, král, zkazil jej, a velmi dobře učinil, a že sou nelibí sňatkové k nim i hodové, v nichž se dějí a nejvíc působí, a že když kněží k nim i lid a skrze ně modlitby množí, neuslyší, ani na vzta- hování rukou popatří, neb o svátostech nepřikázal prvotně, ale o víře pravé, a aby kázali čtení pravdy, a lid prvotně vedli ku pokání a k ctnostnému životu, potom k svátostem; a kdež toho není, v ošklivosti má, a nerád vidí, jako ohavnost velmi mrzu- tou, neb sou změnili při nich smysl i umyl 1) jeho a proti jehu 1) Цолжно быть: úmysl.
Strana 223
223 — umyslu i s jeho loupežem, i ducha jeho, i lidských duší, i skatkův 1) činí, neb jeho zasloužilou pravdu v smrti a u vilití (sic) krve složenou, s moci jeho skládají, připisováním křivým v svá- tostech. Též ducha sv. darování připisují svých svátostí službám, a tudy mnohý lid pravdy zbavují, v domnění svatokrádežně uvozují, že přijímaní svátostí, pravdy bytné, jenž s str ny Boha v moci jeho jest, nabývají, kdež konečný svod jest, a jakož opustili službu slova pravdy, tak i službu svátostí. A bratří zasse jakož přijali službu slova v smyslu pravém, tak i svátosti pro službu pravdě, aby pro konečné poznání a pojištění, ne- tolik způsobené Kristem Ježíšem pravdy, ale i davání jejího i požívaní přítomného zde v milosti, a budoucího v slávě, k víře, k lásce a k naději svědčili, a lid tudy přijímali, podměšovali, hodný v naději od nehodného, a jej v dobrém tovaryství od porušení zachovávali, a pro tu příčinu tak kostelních věcí ne- požívají. O svátosti křtu: A z těch svátostí první jest křest, jímž se má oznámiti a svědčiti rod nový, neb život milosti v Kristu skrze ducha sv., obživující duši k Bohu a spravedlnosti jeho a umrtvující k zlému a k nepravosti. Kterýžto život v pravdě Kristem jeho smrtí, v jeho vylití krve způsoben jest, i neb dí: Já sem přišel, aby život měli, a hojněji měli. A opět: Já sem život, a pokládám duši mou za ovce mé. A ten život davá se skrze víru samé duši, jakož dí: Nenarodíli se kdo z vody, jenž tekla se krví z boku jeho, a z ducha sv. položeného na kříži za člověka; aneb z obživení a obnovení ducha sv., o níž dí sv. Pavel: A že sem živ, živ sem u víře syna Božího, a touž věrou k očištění hříchův a bludův přivodí; jakož dí sv. Petr: Věrou očištuje srdce jich a přivodí k světlu známosti i ctností, i k mi- lování i k naději odpuštění hříchův. A tu pravdu oznamuje i pojišťuje zevnitřní služebností, a to slove druhé narození, ob- mytí i obnovení ducha sv., a aby se to nejprvé oznámilo člo- věku, v kom jest složeno, a v kom a skrze co se dává, a skrze co se pronáší, dané duši? K tomu slovo víry sloužiti má, k osvícení rozumu i víry i vůle, co věřiti a co činiti má, a na čem mysl svou ustaviti; a svátost křtu, jenž jest zevnitřní umí- vaní a špíny smývaní, ve jméno trojice sv., a to vyznamenává obmytí duchovní od Boha otce v Kristu, v jeho zasloužení, v duchu sv. způsobené, a z též milosti Boha otce v Kristu Ježíši duchem sv. dané, touž milostí v Kristu duchem sv. pří- tomně pojištěnou, skrze což v jednotu oudův v pravdě víry druhého narození rytěřujících přijímán bývá. A že Římané změnili tento smysl i umysl, tak že tu pravdu bytnou, milost i zásluhu i obnovení připsali ne víře prvotně, ale obmývání posvátnému. Tak totiž kteréžby se koli dítě obmylo, aby držáno bylo z víry, že jistě rodu nového došlo, a kteréž by nebylo 1) Такъ въ копіи Земскаго архива. Не лучше ли: statkův? fol. 266 a.
223 — umyslu i s jeho loupežem, i ducha jeho, i lidských duší, i skatkův 1) činí, neb jeho zasloužilou pravdu v smrti a u vilití (sic) krve složenou, s moci jeho skládají, připisováním křivým v svá- tostech. Též ducha sv. darování připisují svých svátostí službám, a tudy mnohý lid pravdy zbavují, v domnění svatokrádežně uvozují, že přijímaní svátostí, pravdy bytné, jenž s str ny Boha v moci jeho jest, nabývají, kdež konečný svod jest, a jakož opustili službu slova pravdy, tak i službu svátostí. A bratří zasse jakož přijali službu slova v smyslu pravém, tak i svátosti pro službu pravdě, aby pro konečné poznání a pojištění, ne- tolik způsobené Kristem Ježíšem pravdy, ale i davání jejího i požívaní přítomného zde v milosti, a budoucího v slávě, k víře, k lásce a k naději svědčili, a lid tudy přijímali, podměšovali, hodný v naději od nehodného, a jej v dobrém tovaryství od porušení zachovávali, a pro tu příčinu tak kostelních věcí ne- požívají. O svátosti křtu: A z těch svátostí první jest křest, jímž se má oznámiti a svědčiti rod nový, neb život milosti v Kristu skrze ducha sv., obživující duši k Bohu a spravedlnosti jeho a umrtvující k zlému a k nepravosti. Kterýžto život v pravdě Kristem jeho smrtí, v jeho vylití krve způsoben jest, i neb dí: Já sem přišel, aby život měli, a hojněji měli. A opět: Já sem život, a pokládám duši mou za ovce mé. A ten život davá se skrze víru samé duši, jakož dí: Nenarodíli se kdo z vody, jenž tekla se krví z boku jeho, a z ducha sv. položeného na kříži za člověka; aneb z obživení a obnovení ducha sv., o níž dí sv. Pavel: A že sem živ, živ sem u víře syna Božího, a touž věrou k očištění hříchův a bludův přivodí; jakož dí sv. Petr: Věrou očištuje srdce jich a přivodí k světlu známosti i ctností, i k mi- lování i k naději odpuštění hříchův. A tu pravdu oznamuje i pojišťuje zevnitřní služebností, a to slove druhé narození, ob- mytí i obnovení ducha sv., a aby se to nejprvé oznámilo člo- věku, v kom jest složeno, a v kom a skrze co se dává, a skrze co se pronáší, dané duši? K tomu slovo víry sloužiti má, k osvícení rozumu i víry i vůle, co věřiti a co činiti má, a na čem mysl svou ustaviti; a svátost křtu, jenž jest zevnitřní umí- vaní a špíny smývaní, ve jméno trojice sv., a to vyznamenává obmytí duchovní od Boha otce v Kristu, v jeho zasloužení, v duchu sv. způsobené, a z též milosti Boha otce v Kristu Ježíši duchem sv. dané, touž milostí v Kristu duchem sv. pří- tomně pojištěnou, skrze což v jednotu oudův v pravdě víry druhého narození rytěřujících přijímán bývá. A že Římané změnili tento smysl i umysl, tak že tu pravdu bytnou, milost i zásluhu i obnovení připsali ne víře prvotně, ale obmývání posvátnému. Tak totiž kteréžby se koli dítě obmylo, aby držáno bylo z víry, že jistě rodu nového došlo, a kteréž by nebylo 1) Такъ въ копіи Земскаго архива. Не лучше ли: statkův? fol. 266 a.
Strana 224
224 — fol. 266 b. obmyto, žeby zahynulo; ješto jest to proti Božímu umyslu, potupně smysliti; a od pravdy víry živé, druhého narození a života duchovního, z níž moc míti má, přemáhati zlé a či- niti dobré, odvesti a v domnění falešné přivoditi, aby křtěno bylo u víře mrtvé, často cizý, a to bludné, a v slibu beze všeho umysla plněti v znameních zevnitřních bez pravdy, ano v dověře svodné křtěno bývá. Ješto nic jiného nepůsobí se, než obyčej k uvedení v jednotu během světským, pod zamyslem křtu, a že tím umyslem nepřikázal Kristus křtíti důvod: Neb on kázal nejprvé rozumným lidem čtění kázati řka: Jdouce po všem světě kažte čtení všemu stvoření, a pozorovati, kdo uvěří, tu kdež uvěřiti bylo, pro tu víru, čest, statek i život nasaditi, a takového aby křtili, a ten aby za mrtvého tělu, světu, ďáblu, a za živého Bohu křtěn byl, smlouvu čině s Kristem a s církví, skrze služebníky u vyznání srdečné víry, a přiznání k ní a k je- jím skutkom slib čině, že se oddává Bohu, v Kristu za živého, chtě jemu živ býti do i smrti, a oudy vydávati spravedlnosti, a ty kázal křtíti: a potom učiti, čím by měli růsti, jako mlá- ďátka k skutkom ctnosti a zachováni býti. A tak známo, že podle tohoto umysla křest nedával tohoto klamu, kterýž v něm skládala Římská církev; ale křest byl prostředek, skrze nějž přijímáni byli k naději jistoty učastnosti Krista i církve, neb Šimon čarodějník byl křtěn, a však když prvé pravdy neměl, křest mu jí nedal, ale v žluči hořkosti zůstal. Protož na zkázu bludu toho a na uvedení oznámení pravdy, křest se má po bludných při základu i službě opětovati. Též i při dítkách sprvu od apoštolův nebyl tím umyslem křest činěn, aby jím hned rod nový byl vléván. Důvod: Neb tomu sv. Pavel odpírá, pravě, že podle vyvolení Božího jde, druhé narození a spasení, dává příklad na dvou v životě, že jednoho vyvolil a druhého zavrhl. Důvod jiný, kdež dí: že otcové naši všichni v oblaku a v Mojžíšovi pokřtěni jako i my. Tejž pokrm a nápoj jedli a pili, a že samo to nedávalo pravdy. Protož dí: Ne ve mnohých z nich slíbilo se Bohu, ale pro- stříni sou na poušti, a to stalo se u figuře a napsáno pro nás. Důvod jiný z Kristovy řeči: Že žádný nemůž ke mně přijíti, leč ho otec můj nebeský přitrhne, a synu dá i vyučí, ale k svátosti křtu všichni oborem běží, a tak k pravdě ne křest, ale otec přitrhuje, ne voda, ale víra, ne obmývání těla, ale živé věření a zasloužení Krista Ježíše obmývá, a obnovení Ducha sv. očišťuje ne tělo, ale duši; a že žádný toho rodu a života duše nedůjde, leč duchem sv. Důvod: Neb bez víry ne cizí ale bez své, ne tělem a krví, ale duchem sv. dané, nelze se líbiti Bohu, a kdož věří, a ne za kohož věří, má život věčný, neb dí Apoštol: Dar Boží z milosti Boží; a ta očišťuje ne zevnitřně sama, ale vnitřně srdce, o níž dí: Srdcem se věří k spravedlnosti. A prorok: Spravedlivý můj z víry živ. A tu víru mohou míti podle vyvolení i děti, nemluvňata v životě; a že nebyl tím umyslem dítkám křest činěn od apoštolův, ne- tolik aby tím vléván byl rod nový, pravda bytná, jenž jest
224 — fol. 266 b. obmyto, žeby zahynulo; ješto jest to proti Božímu umyslu, potupně smysliti; a od pravdy víry živé, druhého narození a života duchovního, z níž moc míti má, přemáhati zlé a či- niti dobré, odvesti a v domnění falešné přivoditi, aby křtěno bylo u víře mrtvé, často cizý, a to bludné, a v slibu beze všeho umysla plněti v znameních zevnitřních bez pravdy, ano v dověře svodné křtěno bývá. Ješto nic jiného nepůsobí se, než obyčej k uvedení v jednotu během světským, pod zamyslem křtu, a že tím umyslem nepřikázal Kristus křtíti důvod: Neb on kázal nejprvé rozumným lidem čtění kázati řka: Jdouce po všem světě kažte čtení všemu stvoření, a pozorovati, kdo uvěří, tu kdež uvěřiti bylo, pro tu víru, čest, statek i život nasaditi, a takového aby křtili, a ten aby za mrtvého tělu, světu, ďáblu, a za živého Bohu křtěn byl, smlouvu čině s Kristem a s církví, skrze služebníky u vyznání srdečné víry, a přiznání k ní a k je- jím skutkom slib čině, že se oddává Bohu, v Kristu za živého, chtě jemu živ býti do i smrti, a oudy vydávati spravedlnosti, a ty kázal křtíti: a potom učiti, čím by měli růsti, jako mlá- ďátka k skutkom ctnosti a zachováni býti. A tak známo, že podle tohoto umysla křest nedával tohoto klamu, kterýž v něm skládala Římská církev; ale křest byl prostředek, skrze nějž přijímáni byli k naději jistoty učastnosti Krista i církve, neb Šimon čarodějník byl křtěn, a však když prvé pravdy neměl, křest mu jí nedal, ale v žluči hořkosti zůstal. Protož na zkázu bludu toho a na uvedení oznámení pravdy, křest se má po bludných při základu i službě opětovati. Též i při dítkách sprvu od apoštolův nebyl tím umyslem křest činěn, aby jím hned rod nový byl vléván. Důvod: Neb tomu sv. Pavel odpírá, pravě, že podle vyvolení Božího jde, druhé narození a spasení, dává příklad na dvou v životě, že jednoho vyvolil a druhého zavrhl. Důvod jiný, kdež dí: že otcové naši všichni v oblaku a v Mojžíšovi pokřtěni jako i my. Tejž pokrm a nápoj jedli a pili, a že samo to nedávalo pravdy. Protož dí: Ne ve mnohých z nich slíbilo se Bohu, ale pro- stříni sou na poušti, a to stalo se u figuře a napsáno pro nás. Důvod jiný z Kristovy řeči: Že žádný nemůž ke mně přijíti, leč ho otec můj nebeský přitrhne, a synu dá i vyučí, ale k svátosti křtu všichni oborem běží, a tak k pravdě ne křest, ale otec přitrhuje, ne voda, ale víra, ne obmývání těla, ale živé věření a zasloužení Krista Ježíše obmývá, a obnovení Ducha sv. očišťuje ne tělo, ale duši; a že žádný toho rodu a života duše nedůjde, leč duchem sv. Důvod: Neb bez víry ne cizí ale bez své, ne tělem a krví, ale duchem sv. dané, nelze se líbiti Bohu, a kdož věří, a ne za kohož věří, má život věčný, neb dí Apoštol: Dar Boží z milosti Boží; a ta očišťuje ne zevnitřně sama, ale vnitřně srdce, o níž dí: Srdcem se věří k spravedlnosti. A prorok: Spravedlivý můj z víry živ. A tu víru mohou míti podle vyvolení i děti, nemluvňata v životě; a že nebyl tím umyslem dítkám křest činěn od apoštolův, ne- tolik aby tím vléván byl rod nový, pravda bytná, jenž jest
Strana 225
225 — z podstaty spasení, ale ani také služba, v pojištění přítomné pravdy, od Boha dané, neb tehdy žádného důvodu neukazuje se budoucí pravdy, víry živé; ale tím umyslem křtili, aby dítě n víře i v slibu kmotrův přijato bylo v jednotu, aby vedeno, učeno bylo od nich víře a přikázaním Božím a dobrým zvy- klostem k spasení, a odvozeno bylo od víry falše, modlářství, od světa, od tělesných žádostí, od dábla i od pýchy jeho, a když by došlo a následovalo by z umysla víry, a život by víry, jenž jest druhé narození, pronesen byl; a v té pravdě chtělo by státi, aby v něm skrze rukou vzkládaní rod nový byl potvrzen. A protu přičinu Dionisius píše: Kdož žádal svému dítěti křtu, aby přijato bylo za ouda církve k budoucí naději, jenž v něm v pravdě zjeviti se měla, aby mu takový žádající křtu zjednal pěstouna neb kmotra, v zákoně Božím vyučeného, a ten aby to dítě na svou práci přijímaje, že je v svaté zvyklosti vyučovati bude, slíbil za dítě odříkaní a při- říkaní; ne jako nemoudří praví, posmívajíce se, že by se za nerozumné odříkali, ale že oni se proto odříkají, slibujíce, že dítě to, budeli živo, odvoditi budou dlužni učením, trestáním a kázní od toho zlého, a přiříkaním slibují přivoditi ke všemu dobrému církve svaté, a v této jich víře, a v tomto slibu dává kněz svatá naučení, znamení, totiž křtě je, a připojuje k sva- tým oudom církve svaté; aby tak dítě chováno bylo, z mládí zvyklo, svatě živo býti, a světla víry došlo, místo svíčky soli moudrosti ozdobenou řeč mělo, místo soly (sic), ducha dobroty kázní nabývalo, místo choukání pokory a studu nabývalo, mí- sto blátem mazání, milostivosti se učilo, a milosrdenství místo olejem mazání, Krista v svém srdci i na svém těle ukřižova- ného u vyznání pravdy jeho v pohanění, nestydělo se nositi, místo křížkův na prsech, na pletcích, na čele šermování, ne- vinnosti ostříhalo, a zvláště v čistotě, místo roušky bílé, víře se učilo a rytířství jejímu, místo křižmem mazání, v počet věrných aby v pravdě vedeno bylo, místo uvedení do kostela, metlou a kázní, zlý duch a místo jeho vyháníno bylo, místo vínkem obvázaní hlavy, neb písmo dí: že bláznovství přivá- záno jest k srdci dítěte, a metla kázně zažene je; neb ta zna- mení jediné v bludu činěna bývají a ne v pravdě, neb pravda jich bývá od samého Boha dána, ne všem, ale kterýmž ráčí. A skrze službu otce, matky, kmotrův a potom sluh církve, ze- vnitř oznamuje se člověku; a to dítě na péči vzaté dlužni bý- vají postaviti ve dvanácti letech, pro přičinu svrchu pověděnou, a že se pravda křtu nečiní jako svod a oklamání. Protož z dluhu pravdy služebnost ta v umysle Ježíše Krista miněném, má činěna býti, kdež by prvé nebyla činěna; a že se tím dvoje pravda pojišťuje, jedna Krista Ježíše, jeho druhého narození, kteréž skrze ducha sv. dává, druhá církve svaté v jedno spojení. A ač Antikrist v svém shromáždění, má mnoho oudův zajatých církve svaté, však ti z těla jeho nejsou, a prvotně z samých věcí podstatných spaseni budou, a jim tráveniny jeho nebudou škoditi, však ti, jenž ho poznávají, mají z učastnosti fol. 267 a. 15
225 — z podstaty spasení, ale ani také služba, v pojištění přítomné pravdy, od Boha dané, neb tehdy žádného důvodu neukazuje se budoucí pravdy, víry živé; ale tím umyslem křtili, aby dítě n víře i v slibu kmotrův přijato bylo v jednotu, aby vedeno, učeno bylo od nich víře a přikázaním Božím a dobrým zvy- klostem k spasení, a odvozeno bylo od víry falše, modlářství, od světa, od tělesných žádostí, od dábla i od pýchy jeho, a když by došlo a následovalo by z umysla víry, a život by víry, jenž jest druhé narození, pronesen byl; a v té pravdě chtělo by státi, aby v něm skrze rukou vzkládaní rod nový byl potvrzen. A protu přičinu Dionisius píše: Kdož žádal svému dítěti křtu, aby přijato bylo za ouda církve k budoucí naději, jenž v něm v pravdě zjeviti se měla, aby mu takový žádající křtu zjednal pěstouna neb kmotra, v zákoně Božím vyučeného, a ten aby to dítě na svou práci přijímaje, že je v svaté zvyklosti vyučovati bude, slíbil za dítě odříkaní a při- říkaní; ne jako nemoudří praví, posmívajíce se, že by se za nerozumné odříkali, ale že oni se proto odříkají, slibujíce, že dítě to, budeli živo, odvoditi budou dlužni učením, trestáním a kázní od toho zlého, a přiříkaním slibují přivoditi ke všemu dobrému církve svaté, a v této jich víře, a v tomto slibu dává kněz svatá naučení, znamení, totiž křtě je, a připojuje k sva- tým oudom církve svaté; aby tak dítě chováno bylo, z mládí zvyklo, svatě živo býti, a světla víry došlo, místo svíčky soli moudrosti ozdobenou řeč mělo, místo soly (sic), ducha dobroty kázní nabývalo, místo choukání pokory a studu nabývalo, mí- sto blátem mazání, milostivosti se učilo, a milosrdenství místo olejem mazání, Krista v svém srdci i na svém těle ukřižova- ného u vyznání pravdy jeho v pohanění, nestydělo se nositi, místo křížkův na prsech, na pletcích, na čele šermování, ne- vinnosti ostříhalo, a zvláště v čistotě, místo roušky bílé, víře se učilo a rytířství jejímu, místo křižmem mazání, v počet věrných aby v pravdě vedeno bylo, místo uvedení do kostela, metlou a kázní, zlý duch a místo jeho vyháníno bylo, místo vínkem obvázaní hlavy, neb písmo dí: že bláznovství přivá- záno jest k srdci dítěte, a metla kázně zažene je; neb ta zna- mení jediné v bludu činěna bývají a ne v pravdě, neb pravda jich bývá od samého Boha dána, ne všem, ale kterýmž ráčí. A skrze službu otce, matky, kmotrův a potom sluh církve, ze- vnitř oznamuje se člověku; a to dítě na péči vzaté dlužni bý- vají postaviti ve dvanácti letech, pro přičinu svrchu pověděnou, a že se pravda křtu nečiní jako svod a oklamání. Protož z dluhu pravdy služebnost ta v umysle Ježíše Krista miněném, má činěna býti, kdež by prvé nebyla činěna; a že se tím dvoje pravda pojišťuje, jedna Krista Ježíše, jeho druhého narození, kteréž skrze ducha sv. dává, druhá církve svaté v jedno spojení. A ač Antikrist v svém shromáždění, má mnoho oudův zajatých církve svaté, však ti z těla jeho nejsou, a prvotně z samých věcí podstatných spaseni budou, a jim tráveniny jeho nebudou škoditi, však ti, jenž ho poznávají, mají z učastnosti fol. 267 a. 15
Strana 226
226 — fol. 267b. služebného shromáždění vyjíti a poznajíc shromáždění v pravdě církve služebné mají v ně, i skrze podniknutí křtu, v jedno tělo pokřtěni býti; ani se tu báti sluší komu, by tím potupoval, neb odsuzoval volených Božích, neb služebnými věcmi nemůž býti potupení těch, jenž v té jednotě volených Božích nezná; neb neslužebné věci samy, ale bytné spasení činí je, když v pravdě a v čistotě služebných dojíti nemůž, neb sou služebné s vy- mínkou potřebné, když sou v čistotě pravdy církve, a kdož jich chce a můž rád dojíti, a o jiných, jenž v bludu a v svodu jsou, a mají zahynouti, není se co báti. Neb tento křest bratr- ský jest k trestání, k soudu blížních, a k důvodu proti nim, že se klamají o své spasení, a bloudí v počátku spasení prv- ního. Potom skrze jiné svody zadržují se v bludu, a mnozí v hříších, až by i na zatracení s falešnými proroky přišli; a z toho známo, že opětování křtu není proti vůli Boží, po- něvádž k oznámení bludův a svodův Antikrista první se pří- činou činí. Druhé pro pravdu Pána Krista a první církve se činí, aby známa byla čistota její. Třetí pro pojištění naděje její u vnitřním člověku. Ctvrté pro uvedení v jednotu a pro shromáždění věrných, i zachování v jednotě, aby tudy rostli i přišli skrze jiné prostředky k životu věčnému. A o tomto křtu jediném v pravdě, a ne o jiném mluví písma svatá: že jakož jedna víra v smyslu zdravém a v pravdě životné, z níž rod nový pronáší se; tak jediný Pán Kristus, jenž ji t: pravdu způsobil; tak jediné umývaní v té pravdě a církvi, a ne v svodu Antikrista; tak tudy jediný Bůh, z jehož milosti v Kristu živ, a za syna neb dceru přijat, k poctě i k službě, s nimž na věky královati má; a ti pokřtění v tom umysle k tomu konci v smrti Krista Ježíše sou pokřtěni, pohřbeni sou s nim skrze křest na smrt t. umřeli hříchům a světu, aby v novotě života duše chodili, mrtvíce oudy, i žádosti křížujíce. A ten způsob křtu oznamuje jisté odpuštění hříchův, jakož dí: I co meškáš? Vstaň a obmýj hříchy své, vzívaje (sic) jmeno Páně. Ten způso- bem podobným spaseny činí, jako koráb Noé, že Bůh jej spasil z vod, netělesné špíny obmytí, ale dotázaní dobrého svě- domí. A kdož se tak křtí, spasen bude od hříchův, a všickni ti budou oudové praví církve svaté; a kdož té služebnosti v pravdě důjda, v umysle Krista Ježíše a církve svaté, a neměl by pravdy dané, ale přijalby znamení a svědectví pravé, jsa mrtev, takový nemá opětovati služby křtu, ne pro službu pra- vou, v naději té pravdy a v tom jménu činěné, a takový má pokáním pravdy nabývati, dáli mu Bůh. Ani se sluší stracho- vati opětovati křtu falešného pro jméno trojice svalté, vzívané o falešných prorokův, jenž ve jménu jeho přicházejí a svodí mnohé, řkouce: Toto dí Pán Bůh, a berou na prázdno jméno jeho a poškvrňují je bludy svými, neb dí Pán: Mnozí přijdou ve jménu mém, a svedou mnohé; a protož ne každý, kdož mi dí: Pane, Pane etc. A že ti nečiní vůli otce nebeského, poněvádž syna Božího neposlouchají, a v jiném umysle, s náramnou po- tupou trojice sv., se škodou duši činíce křest, zbavují jich zná- fol. 268 a.
226 — fol. 267b. služebného shromáždění vyjíti a poznajíc shromáždění v pravdě církve služebné mají v ně, i skrze podniknutí křtu, v jedno tělo pokřtěni býti; ani se tu báti sluší komu, by tím potupoval, neb odsuzoval volených Božích, neb služebnými věcmi nemůž býti potupení těch, jenž v té jednotě volených Božích nezná; neb neslužebné věci samy, ale bytné spasení činí je, když v pravdě a v čistotě služebných dojíti nemůž, neb sou služebné s vy- mínkou potřebné, když sou v čistotě pravdy církve, a kdož jich chce a můž rád dojíti, a o jiných, jenž v bludu a v svodu jsou, a mají zahynouti, není se co báti. Neb tento křest bratr- ský jest k trestání, k soudu blížních, a k důvodu proti nim, že se klamají o své spasení, a bloudí v počátku spasení prv- ního. Potom skrze jiné svody zadržují se v bludu, a mnozí v hříších, až by i na zatracení s falešnými proroky přišli; a z toho známo, že opětování křtu není proti vůli Boží, po- něvádž k oznámení bludův a svodův Antikrista první se pří- činou činí. Druhé pro pravdu Pána Krista a první církve se činí, aby známa byla čistota její. Třetí pro pojištění naděje její u vnitřním člověku. Ctvrté pro uvedení v jednotu a pro shromáždění věrných, i zachování v jednotě, aby tudy rostli i přišli skrze jiné prostředky k životu věčnému. A o tomto křtu jediném v pravdě, a ne o jiném mluví písma svatá: že jakož jedna víra v smyslu zdravém a v pravdě životné, z níž rod nový pronáší se; tak jediný Pán Kristus, jenž ji t: pravdu způsobil; tak jediné umývaní v té pravdě a církvi, a ne v svodu Antikrista; tak tudy jediný Bůh, z jehož milosti v Kristu živ, a za syna neb dceru přijat, k poctě i k službě, s nimž na věky královati má; a ti pokřtění v tom umysle k tomu konci v smrti Krista Ježíše sou pokřtěni, pohřbeni sou s nim skrze křest na smrt t. umřeli hříchům a světu, aby v novotě života duše chodili, mrtvíce oudy, i žádosti křížujíce. A ten způsob křtu oznamuje jisté odpuštění hříchův, jakož dí: I co meškáš? Vstaň a obmýj hříchy své, vzívaje (sic) jmeno Páně. Ten způso- bem podobným spaseny činí, jako koráb Noé, že Bůh jej spasil z vod, netělesné špíny obmytí, ale dotázaní dobrého svě- domí. A kdož se tak křtí, spasen bude od hříchův, a všickni ti budou oudové praví církve svaté; a kdož té služebnosti v pravdě důjda, v umysle Krista Ježíše a církve svaté, a neměl by pravdy dané, ale přijalby znamení a svědectví pravé, jsa mrtev, takový nemá opětovati služby křtu, ne pro službu pra- vou, v naději té pravdy a v tom jménu činěné, a takový má pokáním pravdy nabývati, dáli mu Bůh. Ani se sluší stracho- vati opětovati křtu falešného pro jméno trojice svalté, vzívané o falešných prorokův, jenž ve jménu jeho přicházejí a svodí mnohé, řkouce: Toto dí Pán Bůh, a berou na prázdno jméno jeho a poškvrňují je bludy svými, neb dí Pán: Mnozí přijdou ve jménu mém, a svedou mnohé; a protož ne každý, kdož mi dí: Pane, Pane etc. A že ti nečiní vůli otce nebeského, poněvádž syna Božího neposlouchají, a v jiném umysle, s náramnou po- tupou trojice sv., se škodou duši činíce křest, zbavují jich zná- fol. 268 a.
Strana 227
227 — mosti rodu nového, života duchovního, připisujíce to vodnému křtu a kouzedlnickým znamením. A že ne v hlasu a v formě slov jest pravda jména trojice sv., ale pravda jména vzívati se má v smyslu zdravém, a v umyslu přímém k potřebě přítomné jím míněné; neb tím umyslem jméno trojice sv. vzívati se má, aby ukázáno bylo, že ta pravda, jejíž jest znamení obmytí ze- vnitřní, vidomé, čitedlné, jest z milosti Boha otce, z zásluhy Krista učiněná, a z též milosti a zásluhy, skrze ducha sv. u víře živé daná, a že takový tudy přijímá se v učastnost církve svaté; a tak když ten smysl i umysl jest a naděje pravdy a jméno se v tom umysle vzívá, křest se v pravdě děje, jináč nic. To buď až potud o obnovení služebnosti první při zave- dení jejím. Při biřmování. Druhá služebnost slovanským jazykem biřmování, jenž se vykládá u víře potvrzení. Ta služebnost v jakém omylu a svodu se činí? Sluší znamenati, že z tež studnice beře svodu, jako křest, když pravda od Krista i od ducha sv. od- jímá se a přináší se na tvor bezdušný živlův, neb skutkův jich, jakož vodnému křtu slepě připisuje se druhé narození, víra živá, světlo víry, nevinnost, odpuštění hříchu Adama, přijetí do církve svaté k obcování svatých, bez důvodných znamení té pravdy v duši toho, jenž se křtí, tak kněží mazaním oleje klatého, a žehnaného křižmují na čelech, pravíce, že tu po- tvrzují duchem sv., a aby to hloupě nebylo, olej slavně světí, a z svěcení připisují jemu ducha sv. působení, jakož téměř vše nápodobně kouzedlníkom působí, aby lid domněním falešným bloudě za víru to přijal. A když jej biskup křižujíc maže ve jméno trojice sv. jakož při křtu, při mrtvosti víry zklamání, tak i tuto při potvrzení. A nad to nade vše, že tomu jeden ze sta nerozumí, proč by to mělo činěno býti, a v jakém umysle a pro kterou příčinu, k kterému konci pravdy, a že za apoštolův biřmování nešlo, olejem mazání, ani sou oni oleje světili, a za to podymní vybírali, ani potvrzení z peněz mazali na čele, a kmotry jednali, ale rukou vzkládaní s modlitbou činili, majíc příklad a naučení i rozkázaní. Pán zajisté Ježíš, jenž znal srdce lidská, volená od otce, vzkládal na takové ruce, jenž budoucně k jeho víře přijíti měli, protož řekl: Nechte dítek, ať ke mně jdou, neb ve všech, ale takových, kteréž on znal, jest království ne- beské. Potom apoštolé po seslání ducha sv. darů daných, toho času zaslíbených, vzkládali ruce s modlitbou jako v Samaři, k nimž poslán Petr a Jan, a kteří pak přijali, na ty nevzklá- dali, jako Kornelius s svou čeledí, prvé než křtěn, přijal dary ducha sv. Protož nepotřeboval služebnosti církve svaté, rukou vzkládaní. A sv. Pavlu prvé než křtěn, Ananyáš, aby prozřel, vložil naň ruce, a potom pokřtěn. A tak známo můž býti, ja- kým umyslem bylo rukou vzkládaní, ale že ti darové ducha sv. neměli daváni býti, než do utvrzení víry, neb byli pro fol. 258 b.
227 — mosti rodu nového, života duchovního, připisujíce to vodnému křtu a kouzedlnickým znamením. A že ne v hlasu a v formě slov jest pravda jména trojice sv., ale pravda jména vzívati se má v smyslu zdravém, a v umyslu přímém k potřebě přítomné jím míněné; neb tím umyslem jméno trojice sv. vzívati se má, aby ukázáno bylo, že ta pravda, jejíž jest znamení obmytí ze- vnitřní, vidomé, čitedlné, jest z milosti Boha otce, z zásluhy Krista učiněná, a z též milosti a zásluhy, skrze ducha sv. u víře živé daná, a že takový tudy přijímá se v učastnost církve svaté; a tak když ten smysl i umysl jest a naděje pravdy a jméno se v tom umysle vzívá, křest se v pravdě děje, jináč nic. To buď až potud o obnovení služebnosti první při zave- dení jejím. Při biřmování. Druhá služebnost slovanským jazykem biřmování, jenž se vykládá u víře potvrzení. Ta služebnost v jakém omylu a svodu se činí? Sluší znamenati, že z tež studnice beře svodu, jako křest, když pravda od Krista i od ducha sv. od- jímá se a přináší se na tvor bezdušný živlův, neb skutkův jich, jakož vodnému křtu slepě připisuje se druhé narození, víra živá, světlo víry, nevinnost, odpuštění hříchu Adama, přijetí do církve svaté k obcování svatých, bez důvodných znamení té pravdy v duši toho, jenž se křtí, tak kněží mazaním oleje klatého, a žehnaného křižmují na čelech, pravíce, že tu po- tvrzují duchem sv., a aby to hloupě nebylo, olej slavně světí, a z svěcení připisují jemu ducha sv. působení, jakož téměř vše nápodobně kouzedlníkom působí, aby lid domněním falešným bloudě za víru to přijal. A když jej biskup křižujíc maže ve jméno trojice sv. jakož při křtu, při mrtvosti víry zklamání, tak i tuto při potvrzení. A nad to nade vše, že tomu jeden ze sta nerozumí, proč by to mělo činěno býti, a v jakém umysle a pro kterou příčinu, k kterému konci pravdy, a že za apoštolův biřmování nešlo, olejem mazání, ani sou oni oleje světili, a za to podymní vybírali, ani potvrzení z peněz mazali na čele, a kmotry jednali, ale rukou vzkládaní s modlitbou činili, majíc příklad a naučení i rozkázaní. Pán zajisté Ježíš, jenž znal srdce lidská, volená od otce, vzkládal na takové ruce, jenž budoucně k jeho víře přijíti měli, protož řekl: Nechte dítek, ať ke mně jdou, neb ve všech, ale takových, kteréž on znal, jest království ne- beské. Potom apoštolé po seslání ducha sv. darů daných, toho času zaslíbených, vzkládali ruce s modlitbou jako v Samaři, k nimž poslán Petr a Jan, a kteří pak přijali, na ty nevzklá- dali, jako Kornelius s svou čeledí, prvé než křtěn, přijal dary ducha sv. Protož nepotřeboval služebnosti církve svaté, rukou vzkládaní. A sv. Pavlu prvé než křtěn, Ananyáš, aby prozřel, vložil naň ruce, a potom pokřtěn. A tak známo můž býti, ja- kým umyslem bylo rukou vzkládaní, ale že ti darové ducha sv. neměli daváni býti, než do utvrzení víry, neb byli pro fol. 258 b.
Strana 228
228 — fol. 269 a. službu a pomoc víry, a bez nich spaseni bývali i ještě, a mnozí je mohli míti i z zatracencův, ale darův ducha téhož k spasení potřebných, vzácna činících nemohli. Protož ani darmo daní darové, jako rozličnost jazykův, proroctví moci, divův a za- zrakův činění, nemocných uzdravování, ti sou konec vzali a z dopuštění Božího Antikristovi, lživí, daní k utvrzení jeho lži a svodu, jakož dí: Jehožto příchod bude v moci, v divích, a zázracích lživých. Ale falešní proroci dadí znamení a zázraky veliké, jako jeden mnich nedávno vypsal o těch mniškách, že jedna nejí než tělo Boží, a dvě umučeného Krista Ježíše, nevím za koho, každý pátek trpí jizvy, oškerujíce se, jimiž ač souli v pravdě ty věci, nic jiného, než bludův potvrzují. A protož umysl apoštolský při vzkládaní rukou pominul, a žádný jeho požívati nemůž, poněvádž již Bůh těch darův nedává, neb nejsou ku potřebě, poněvádž víra stvrzena, než Antikristovi jest třeba; ale že jich v moci míti nemohou, pro- tož zpravil ducha sv. v oleji, a že jim potvrzuje místo modlitby žádné neříkaje, a místo rukou vzkládaní maže, a peníze bera, proti duchu sv. hřeše; neb i Šimon čarodějník vida, že po rukou vzkládaní přijímali ducha sv., protož přinesl peněz mnoho, aby mu dali touž moc, aby za peníze dával ducha sv., jako i nynější biskupové musejíť, chtíli biřmovati a na kněž- ství říditi, množství peněz zlatých míti a dáti. Též zasse peníze a podymní berouce, a však sv. Petr praví, že nemá částky v řeči té, než aby pokání činil, zdali by mu Bůh tu nepravost od- pustil. A tito domnívají se vzýti, čehož Šimon pro svatokupe- ctví nevzal, bez pokání, tím mylným domněním vždy i kupčí, strach, že podle ousudkův prvních ducha lži a svodu, v hoř- kosti žluči z vinnice Sodomských. A malomocenství jezý (sic), a zrádu Jidáše o spasení dávají mnozí i berou. Než jakž jest položen smysl pravý o křtu, buď rozumných neb nerozum- ných t: dítek, podle toho můž ano má se potvrzení díti v umysle pravdy potřebné t: víry a pravdy křtu, a slibův Božích jistotu, i církve, i smlouvy člověka držebnost k stateč- nému rytěřování u víře s modlitbami, a s mnohou dobrou žádostí, v znamení užitku vzkládaní, a zvláště pak při biřmo- vání ditěte křtěného u víře a v slibu kmotrův, mají ti s dítětem ve dvanácti letech postaveni býti, před biskupem neb knězem starším. A kněz má se optati na péči rodičův a kmotrův, a po- tom na život ditěte, přijaloli to za pravé spasitedlné, k čemuž rodiči a kmotry vedeno, na jeho také dověrnost a poslušenství, víry vyznání, přikázaní Božích, umění i modlitby, na jeho ob- cování, na jeho nevinnost. Potom pak dítě samo má ptáno býti, chceli z své svobodné vůle toho dobrého, což v jednotě církve Pán Bůh má, dobrovolně následovati, a zlého všeho, od něhož odvezeno, nenásledovati až do smrti, světa se pu- stiti, a jemu i tělu svému i vůli své umříti, žádosti křižovati a práci vesti, z umysla Boží vůli činiti, chceli dověrnosti, po- slušenství ostříhati v církvi do smrti, a pro pravdu ouzkosti, pohanění podstupovati i smrt, dopustíli Pán Bůh. Povolíli
228 — fol. 269 a. službu a pomoc víry, a bez nich spaseni bývali i ještě, a mnozí je mohli míti i z zatracencův, ale darův ducha téhož k spasení potřebných, vzácna činících nemohli. Protož ani darmo daní darové, jako rozličnost jazykův, proroctví moci, divův a za- zrakův činění, nemocných uzdravování, ti sou konec vzali a z dopuštění Božího Antikristovi, lživí, daní k utvrzení jeho lži a svodu, jakož dí: Jehožto příchod bude v moci, v divích, a zázracích lživých. Ale falešní proroci dadí znamení a zázraky veliké, jako jeden mnich nedávno vypsal o těch mniškách, že jedna nejí než tělo Boží, a dvě umučeného Krista Ježíše, nevím za koho, každý pátek trpí jizvy, oškerujíce se, jimiž ač souli v pravdě ty věci, nic jiného, než bludův potvrzují. A protož umysl apoštolský při vzkládaní rukou pominul, a žádný jeho požívati nemůž, poněvádž již Bůh těch darův nedává, neb nejsou ku potřebě, poněvádž víra stvrzena, než Antikristovi jest třeba; ale že jich v moci míti nemohou, pro- tož zpravil ducha sv. v oleji, a že jim potvrzuje místo modlitby žádné neříkaje, a místo rukou vzkládaní maže, a peníze bera, proti duchu sv. hřeše; neb i Šimon čarodějník vida, že po rukou vzkládaní přijímali ducha sv., protož přinesl peněz mnoho, aby mu dali touž moc, aby za peníze dával ducha sv., jako i nynější biskupové musejíť, chtíli biřmovati a na kněž- ství říditi, množství peněz zlatých míti a dáti. Též zasse peníze a podymní berouce, a však sv. Petr praví, že nemá částky v řeči té, než aby pokání činil, zdali by mu Bůh tu nepravost od- pustil. A tito domnívají se vzýti, čehož Šimon pro svatokupe- ctví nevzal, bez pokání, tím mylným domněním vždy i kupčí, strach, že podle ousudkův prvních ducha lži a svodu, v hoř- kosti žluči z vinnice Sodomských. A malomocenství jezý (sic), a zrádu Jidáše o spasení dávají mnozí i berou. Než jakž jest položen smysl pravý o křtu, buď rozumných neb nerozum- ných t: dítek, podle toho můž ano má se potvrzení díti v umysle pravdy potřebné t: víry a pravdy křtu, a slibův Božích jistotu, i církve, i smlouvy člověka držebnost k stateč- nému rytěřování u víře s modlitbami, a s mnohou dobrou žádostí, v znamení užitku vzkládaní, a zvláště pak při biřmo- vání ditěte křtěného u víře a v slibu kmotrův, mají ti s dítětem ve dvanácti letech postaveni býti, před biskupem neb knězem starším. A kněz má se optati na péči rodičův a kmotrův, a po- tom na život ditěte, přijaloli to za pravé spasitedlné, k čemuž rodiči a kmotry vedeno, na jeho také dověrnost a poslušenství, víry vyznání, přikázaní Božích, umění i modlitby, na jeho ob- cování, na jeho nevinnost. Potom pak dítě samo má ptáno býti, chceli z své svobodné vůle toho dobrého, což v jednotě církve Pán Bůh má, dobrovolně následovati, a zlého všeho, od něhož odvezeno, nenásledovati až do smrti, světa se pu- stiti, a jemu i tělu svému i vůli své umříti, žádosti křižovati a práci vesti, z umysla Boží vůli činiti, chceli dověrnosti, po- slušenství ostříhati v církvi do smrti, a pro pravdu ouzkosti, pohanění podstupovati i smrt, dopustíli Pán Bůh. Povolíli
Strana 229
229 — tomu, jestli mladé, dobré z péče pěstounův do několika let nepropouštěti, ale napomenouti, aby ono zase požádalo péče a služby další jich, že chce poddáno býti; a prvé než se po- tvrzení křtu pravdy stane, víry a rodu nového i křtu i slibu Božího i učastnosti církve, mají se za ně modlitby činiti, aby Bůh otec v Kristu Ježíši duchem svým ráčil je v té pravdě potvrditi, stálé učiniti, přispořuje darův ducha sv., víry, lásky, naděje i všeliké ctnosti. Pakli dítě nechtěloby k tomu dobrému státi, má mu přede všemi svědčeno býti nebezpečenství a má v svět puštěno býti, a otec matě (sic) s kmotry, nesešloli jimi, počet vydadouc, propuštěni mají býti z svého závazku, aby ne- pravost nepravého na jeho hlavu šla. Protož oznámě jemu, nač jemu křest byl učiněn, že v naději té, že rodičové s kmotry v jednotě té službou svou povedou tě k dobrému, a ty budešli povolovati, poslouchati, i milost maje následovati, v naději té budeš, že tě Pán Bůh vyvolil, a k učastnosti syna svého, a k ob- novení ducha sv. i k učastnosti církve své přivedl. Ale když ty chceš své vůle následovati, teď pěstouny tvé z závazku propouštím, a jim i svědčím, že těch hříchův neponesou za tě, než tvojí hří- chové na tvou hlavu budou: a setrvášli v tvé zlé vůli bez pokání, že na zatracení půjdeš. Jestliže se neodhliví a předce zlým býti chce, pustiti jej; pakli se obrátí, raditi mu, aby pokání činil a svědomí otevřel, radu i naučení přijal, a v prodleném času zkušené, budeli v tom státi, má přijato i potvrzeno býti řádem na hoře psaným. Aj umysl potvrzování neb biřmování vypsán, podle něhož na písmích svatých můž se založiti biřmování; neb David dí žádostivě: Potvrdíš toho, Bože, cos učinil v nás. Sv. Pavel: Málo potrpíce, onť dokoná, potvrdí i upevní. fol. 269b. O svátosti těla a krve Pána Krista. Při této svátosti umysl Kristův byl jest, vyznamenati pokrm a nápoj těla a krve své. Nejprv jeho způsobení skrze zrazení na muky smrti a krve vylití. Potom laskavé dání k učastnosti věrných. Potom požívaní. Též vyznamenati chtěl způsob církve, jenž tělo jeho jest, dání učastnosti i požívaní. Druhé chtěl jest jistotu toho vidědlnou v poselství způsobiti mocí svou nevidědlnou, hodným k naději, nehodným k soudu a k vinnění, protože duchovně Krista nepřijímají. Protož tím umyslem a k tomu konci vzal chléb, dobrořečil, lámal a dal učedlníkom, řka jim: Vezměte a jezte toť, totiž chléb, jejž be- řete a jíte, jest tělo mé, jenž bude za vás zrazeno, též i kalich jest krev má, jenž bude za vás vylita na odpuštění hříchův; kolikrátž koli jísti a píti budete, na mé spolu pamatování a při- pomínaní to čiňte, a zvěstování i jeho soudu, jeho učastenství i církve jeho, k rozdílu od stolu i od kalicha ďáblova, aby tudy živí v Kristu a rytěřující v naději, posylňovali se v naději na cestě putování skrze víru, v Kristu jsouc a naděje jeho poží- vajíc šli k radosti.
229 — tomu, jestli mladé, dobré z péče pěstounův do několika let nepropouštěti, ale napomenouti, aby ono zase požádalo péče a služby další jich, že chce poddáno býti; a prvé než se po- tvrzení křtu pravdy stane, víry a rodu nového i křtu i slibu Božího i učastnosti církve, mají se za ně modlitby činiti, aby Bůh otec v Kristu Ježíši duchem svým ráčil je v té pravdě potvrditi, stálé učiniti, přispořuje darův ducha sv., víry, lásky, naděje i všeliké ctnosti. Pakli dítě nechtěloby k tomu dobrému státi, má mu přede všemi svědčeno býti nebezpečenství a má v svět puštěno býti, a otec matě (sic) s kmotry, nesešloli jimi, počet vydadouc, propuštěni mají býti z svého závazku, aby ne- pravost nepravého na jeho hlavu šla. Protož oznámě jemu, nač jemu křest byl učiněn, že v naději té, že rodičové s kmotry v jednotě té službou svou povedou tě k dobrému, a ty budešli povolovati, poslouchati, i milost maje následovati, v naději té budeš, že tě Pán Bůh vyvolil, a k učastnosti syna svého, a k ob- novení ducha sv. i k učastnosti církve své přivedl. Ale když ty chceš své vůle následovati, teď pěstouny tvé z závazku propouštím, a jim i svědčím, že těch hříchův neponesou za tě, než tvojí hří- chové na tvou hlavu budou: a setrvášli v tvé zlé vůli bez pokání, že na zatracení půjdeš. Jestliže se neodhliví a předce zlým býti chce, pustiti jej; pakli se obrátí, raditi mu, aby pokání činil a svědomí otevřel, radu i naučení přijal, a v prodleném času zkušené, budeli v tom státi, má přijato i potvrzeno býti řádem na hoře psaným. Aj umysl potvrzování neb biřmování vypsán, podle něhož na písmích svatých můž se založiti biřmování; neb David dí žádostivě: Potvrdíš toho, Bože, cos učinil v nás. Sv. Pavel: Málo potrpíce, onť dokoná, potvrdí i upevní. fol. 269b. O svátosti těla a krve Pána Krista. Při této svátosti umysl Kristův byl jest, vyznamenati pokrm a nápoj těla a krve své. Nejprv jeho způsobení skrze zrazení na muky smrti a krve vylití. Potom laskavé dání k učastnosti věrných. Potom požívaní. Též vyznamenati chtěl způsob církve, jenž tělo jeho jest, dání učastnosti i požívaní. Druhé chtěl jest jistotu toho vidědlnou v poselství způsobiti mocí svou nevidědlnou, hodným k naději, nehodným k soudu a k vinnění, protože duchovně Krista nepřijímají. Protož tím umyslem a k tomu konci vzal chléb, dobrořečil, lámal a dal učedlníkom, řka jim: Vezměte a jezte toť, totiž chléb, jejž be- řete a jíte, jest tělo mé, jenž bude za vás zrazeno, též i kalich jest krev má, jenž bude za vás vylita na odpuštění hříchův; kolikrátž koli jísti a píti budete, na mé spolu pamatování a při- pomínaní to čiňte, a zvěstování i jeho soudu, jeho učastenství i církve jeho, k rozdílu od stolu i od kalicha ďáblova, aby tudy živí v Kristu a rytěřující v naději, posylňovali se v naději na cestě putování skrze víru, v Kristu jsouc a naděje jeho poží- vajíc šli k radosti.
Strana 230
230 fol. 270 a. Tento umysl převelmi bludně mimo všecky svátosti lidu jest v neznámosti, protože pravdu bytnou přirozeného těla a krve i celého osobně Krista připsali svátosti tu celého, ži- vého s kostmi, vlasy i všecku trojici svatou, tu studnici mi- losti a pravdy; též přijímaní duchovní a dávaní připsali po- svátnému, a netolik posvátně a duchovně, ale přirozeně, a celého Krista, jedno toliko duchovně pod případky; a že tu moc Kristus kněžím dal, a slovům činiti, a k tomu písma v cizým smyslu vedou, jako i o křtu, nerozdělujíc písem, o duchovním křtu, o duchovní vodě neb posvátné a obecné. Tak i tuto žádného rozdílu nečiní, mezi chlebem a chlebem, obecným, posvátným, duchovním, též o přijímaní jako o křtění svodně káží. A o tom nyní šířiti není třeba; neb toho smyslu blud- ného oznámení, i důvodné přemahání písmy i spisy lidskými i smyslem obecné víry, příklady i rozumem pravým, v tractátu o přijímaní dvojím, těla Páně jest. Protož z mnohé potřeby obnovení té svátosti v smyslu a v umyslu díti se má, pro po- třebu Kristem míněnou, učastnosti těla jeho a krve v jisté naději duchovního i přirozeného, duchovně skrze pojištění po- svátného požívaní. O svátosti kněžství. Kristus zajisté jest kněz podstatný, věčné kněžství maje, jakož David dí: Ty jsi kněz na věky. A sv. Pavel: Protože zůstává na věky. Protož věčné kněžství má, neb jednou se samého nepoškvrněného obětoval, a jedním obětováním do- konal na věky posvěcení, protož i na věky spasiti můž, a obě- tuje se vždycky tváři Boží, všed skrze tělo své ve krvi v nebe, přimlouvaje se a oroduje, maje v sobě pravdu všech svátosti k spasení. Kněží pak všichni jsou věrní z oučastnosti jeho, skrze víru posvěcení, k obětování darův a obětí duchovních, v oběti jeho obětované, a že lid věrný jsou kněží jeho. Důvod: dí sv. Petr: Vzdělávejte se v domy duchovní, v kněžstvo svaté. A sv. Jan: A učinil nás kněží. A o obětování dí: Abyšte obě- tovali oběti duchovní, vzácné Bohu skrze Ježíše Krista. A málo víš o posvěcení, i o moci dí: že sou posvěceni v duchu, v skropení krve Kristovy; a to kněžství jest Pána Krista první, neb prvotně, neb prvního kněžstva učastnost jest v něm. A toho kněžství základ jest víra, z níž se v Kristu Ježíši plodí, ale že Kristus hlava a biskup svrchovaný a kněz veliký nad domem Božím svého kněžství pravdy čině, i dávaje učastnost, a je k obětování způsobuje, chtě, aby v té pravdě znám byl, a i oni aby jednomyslně a vědomě oběti obětovali. Protož oudy ně- které přijímá z nich, skrze něž tuto pravdu oznamuje, činěnou v oběti své, jako i život, kněžství, moc i sylu, posvěcení i dokonání v tom jim jistotu čině, a aby oni vzbuzováni byli k obětování pocty, poklony, dík činění, modlitby, duše i těla svá etc.
230 fol. 270 a. Tento umysl převelmi bludně mimo všecky svátosti lidu jest v neznámosti, protože pravdu bytnou přirozeného těla a krve i celého osobně Krista připsali svátosti tu celého, ži- vého s kostmi, vlasy i všecku trojici svatou, tu studnici mi- losti a pravdy; též přijímaní duchovní a dávaní připsali po- svátnému, a netolik posvátně a duchovně, ale přirozeně, a celého Krista, jedno toliko duchovně pod případky; a že tu moc Kristus kněžím dal, a slovům činiti, a k tomu písma v cizým smyslu vedou, jako i o křtu, nerozdělujíc písem, o duchovním křtu, o duchovní vodě neb posvátné a obecné. Tak i tuto žádného rozdílu nečiní, mezi chlebem a chlebem, obecným, posvátným, duchovním, též o přijímaní jako o křtění svodně káží. A o tom nyní šířiti není třeba; neb toho smyslu blud- ného oznámení, i důvodné přemahání písmy i spisy lidskými i smyslem obecné víry, příklady i rozumem pravým, v tractátu o přijímaní dvojím, těla Páně jest. Protož z mnohé potřeby obnovení té svátosti v smyslu a v umyslu díti se má, pro po- třebu Kristem míněnou, učastnosti těla jeho a krve v jisté naději duchovního i přirozeného, duchovně skrze pojištění po- svátného požívaní. O svátosti kněžství. Kristus zajisté jest kněz podstatný, věčné kněžství maje, jakož David dí: Ty jsi kněz na věky. A sv. Pavel: Protože zůstává na věky. Protož věčné kněžství má, neb jednou se samého nepoškvrněného obětoval, a jedním obětováním do- konal na věky posvěcení, protož i na věky spasiti můž, a obě- tuje se vždycky tváři Boží, všed skrze tělo své ve krvi v nebe, přimlouvaje se a oroduje, maje v sobě pravdu všech svátosti k spasení. Kněží pak všichni jsou věrní z oučastnosti jeho, skrze víru posvěcení, k obětování darův a obětí duchovních, v oběti jeho obětované, a že lid věrný jsou kněží jeho. Důvod: dí sv. Petr: Vzdělávejte se v domy duchovní, v kněžstvo svaté. A sv. Jan: A učinil nás kněží. A o obětování dí: Abyšte obě- tovali oběti duchovní, vzácné Bohu skrze Ježíše Krista. A málo víš o posvěcení, i o moci dí: že sou posvěceni v duchu, v skropení krve Kristovy; a to kněžství jest Pána Krista první, neb prvotně, neb prvního kněžstva učastnost jest v něm. A toho kněžství základ jest víra, z níž se v Kristu Ježíši plodí, ale že Kristus hlava a biskup svrchovaný a kněz veliký nad domem Božím svého kněžství pravdy čině, i dávaje učastnost, a je k obětování způsobuje, chtě, aby v té pravdě znám byl, a i oni aby jednomyslně a vědomě oběti obětovali. Protož oudy ně- které přijímá z nich, skrze něž tuto pravdu oznamuje, činěnou v oběti své, jako i život, kněžství, moc i sylu, posvěcení i dokonání v tom jim jistotu čině, a aby oni vzbuzováni byli k obětování pocty, poklony, dík činění, modlitby, duše i těla svá etc.
Strana 231
231 Způsobuje k zbuzení prvotnosti kněžství, aby kněží z nich vzati byli, v služebnostech prostředníci mezi Kristem a lidem a mezi lidem a Kristem, aby Kristus učastnost svou danou jim ozna- moval i jistil, na místě poselství svého, a lid skrze ně v Kristu Bohu své oběti obětoval, a od Boha jeho vůle a líbeznosti se doptati mohl, jakož dí Apoštol: Každý kněz z lidí vzatý i za lidi bývá ustaven v těch věcech, kteréž sou k Bohu, aby obětoval oběti a dary za hříchy, jakož David dí: Obětůjte obět spra- vedlnosti a doufejte v Pánu, a že se mají doptati z oust kněze pravdy i její jistoty dí: Usta kněze ostříhají umění, a vyptá- vati se budou z oust jeho na zákon. A z toho bude se moci poznati svátost i pravda. Svátost kněží jsou s strany osob i s strany služby Krista a církve pravdy, a Kristovy učastnosti v údy působení a lidu věrného k Bohu oběti skrze Krista; a zasse od Boha vůle a požehnání oznamování. A poněvádž tak, tehdy mají míti živou víru, a život ctnostný, s strany lidu, v němž prvotnost obětí s nimi působiti mají, aby nebyli v tom, ještoby od obětování hnáni byli, a oblyčej (sic) Boží dráždili, jakož Apoštol dí: Nám dobrovolně hřešícím již nezůstává obětí za hříchy, než nějaké horlení ohně, jenž má sehltiti protivníky Boží. A opět: Obět nemilostivých nelíbí se Bohu. A opět: Kněz v kterékoli poškvrně bylby, nepřistupůj k oltáři Páně, nebo jestli žeť ztíhne ruce, odvrátí Pán tvář, pakliť množiti bude modlitbu, neuslyším, neb Bůh hříšných neslyší, neb pro- středník má se Bohu líbiti, aby mohl hněv ukojiti, než hří ník dráždí Pána. Též z strany pravdy Krista, máli jeho posel, slouha a svědek býti, z hlavy tajemství Krista Ježíše, aby Kri- stus skrze něj oznamoval pravdu svou. Též i umění míti musí, aby skrze ně učil; jinak mu dí: Proto že si ty zavrhl umění, zavrhu já tebe, aby mi kněžství nepožíval. A máli býti svědek; musí míti hodnost svědectví z víry a z následování Krista, ja- kož sv. Petr dí: Známa učinil jej všemu lidu, ale nám svěd- kom hodným, jimž řečeno: I vy svědectví vydávati budete o mně. A majíli to míti, musejí znáti, v kom Kristus jest a není, počem to znáti má, aby slovem i svátostmi svědčili; item v kom plnost milosti a pravdy jest a v kom není k roz- dávaní, a skrze co dána bývá? a též komu má požehnání žádati neb zvěstovati neb svědčiti? a komu zlořečenství, aby sám v něm nebyl, a aby nebylo řečeno: zlořečiti budu že- hnání vašemu, aneb aby skrze sladkost řeči a žehnání ne- svodil srdcí. A těch osob řízení v naději jestiť v pravdě svátost; neb jest svaté znamení Krista Ježíše hlavy, obcující oudom skrze ducha svatého, oznamující i pojišťující pravdu; a též znamení svaté a hodné, prvotnost držeti v lidu, v obětech k Bohu podle obecných neb obláštních potřeb. A z toho světle můž poznáno býti hrozné zavedení při Římské církvi, při sluhách vyšších i nižších, při jich učení i při jich slu- žebnostech, podle oznámení svrchu položeného, neb se neřídí hodní i k té služnbnosti než ti, aby mohli svatokupčiti, jsouc neb slepí a zlí, neb slepí a bludní smyslem i umyslem, ne- fol. 270b. fol. 271 a.
231 Způsobuje k zbuzení prvotnosti kněžství, aby kněží z nich vzati byli, v služebnostech prostředníci mezi Kristem a lidem a mezi lidem a Kristem, aby Kristus učastnost svou danou jim ozna- moval i jistil, na místě poselství svého, a lid skrze ně v Kristu Bohu své oběti obětoval, a od Boha jeho vůle a líbeznosti se doptati mohl, jakož dí Apoštol: Každý kněz z lidí vzatý i za lidi bývá ustaven v těch věcech, kteréž sou k Bohu, aby obětoval oběti a dary za hříchy, jakož David dí: Obětůjte obět spra- vedlnosti a doufejte v Pánu, a že se mají doptati z oust kněze pravdy i její jistoty dí: Usta kněze ostříhají umění, a vyptá- vati se budou z oust jeho na zákon. A z toho bude se moci poznati svátost i pravda. Svátost kněží jsou s strany osob i s strany služby Krista a církve pravdy, a Kristovy učastnosti v údy působení a lidu věrného k Bohu oběti skrze Krista; a zasse od Boha vůle a požehnání oznamování. A poněvádž tak, tehdy mají míti živou víru, a život ctnostný, s strany lidu, v němž prvotnost obětí s nimi působiti mají, aby nebyli v tom, ještoby od obětování hnáni byli, a oblyčej (sic) Boží dráždili, jakož Apoštol dí: Nám dobrovolně hřešícím již nezůstává obětí za hříchy, než nějaké horlení ohně, jenž má sehltiti protivníky Boží. A opět: Obět nemilostivých nelíbí se Bohu. A opět: Kněz v kterékoli poškvrně bylby, nepřistupůj k oltáři Páně, nebo jestli žeť ztíhne ruce, odvrátí Pán tvář, pakliť množiti bude modlitbu, neuslyším, neb Bůh hříšných neslyší, neb pro- středník má se Bohu líbiti, aby mohl hněv ukojiti, než hří ník dráždí Pána. Též z strany pravdy Krista, máli jeho posel, slouha a svědek býti, z hlavy tajemství Krista Ježíše, aby Kri- stus skrze něj oznamoval pravdu svou. Též i umění míti musí, aby skrze ně učil; jinak mu dí: Proto že si ty zavrhl umění, zavrhu já tebe, aby mi kněžství nepožíval. A máli býti svědek; musí míti hodnost svědectví z víry a z následování Krista, ja- kož sv. Petr dí: Známa učinil jej všemu lidu, ale nám svěd- kom hodným, jimž řečeno: I vy svědectví vydávati budete o mně. A majíli to míti, musejí znáti, v kom Kristus jest a není, počem to znáti má, aby slovem i svátostmi svědčili; item v kom plnost milosti a pravdy jest a v kom není k roz- dávaní, a skrze co dána bývá? a též komu má požehnání žádati neb zvěstovati neb svědčiti? a komu zlořečenství, aby sám v něm nebyl, a aby nebylo řečeno: zlořečiti budu že- hnání vašemu, aneb aby skrze sladkost řeči a žehnání ne- svodil srdcí. A těch osob řízení v naději jestiť v pravdě svátost; neb jest svaté znamení Krista Ježíše hlavy, obcující oudom skrze ducha svatého, oznamující i pojišťující pravdu; a též znamení svaté a hodné, prvotnost držeti v lidu, v obětech k Bohu podle obecných neb obláštních potřeb. A z toho světle můž poznáno býti hrozné zavedení při Římské církvi, při sluhách vyšších i nižších, při jich učení i při jich slu- žebnostech, podle oznámení svrchu položeného, neb se neřídí hodní i k té služnbnosti než ti, aby mohli svatokupčiti, jsouc neb slepí a zlí, neb slepí a bludní smyslem i umyslem, ne- fol. 270b. fol. 271 a.
Strana 232
232 — znajíc pravdy Boží, než zámysly lidské, ani Krista, než Anti- krista, ani jeho zákona neb čtení svatého, než Antikristova smyšlení, ani slovem, ani svátostmi znajíc sloužiti, než toliko svátostem, ani skrze k Kristu vesti, ale k nim, i jsou při víře nehodní, skrze něž Kristus nemůž působiti poselství služby ani svědectví, poněvádž se protiví jemu, ani lid skrze jich bludy můž poctu činiti i službu, neb oni to jinam připisují, sobě neb svatým. A z toho známo, že nemožné, by to kněžství v tom zlém nalezené v smyslu i v umyslu mohlo pravé znamení býti, aby měla pravda Krista skrze ně působena býti, leč by očištěna byla a obnovena; a že to jde od kořene původu ne- zřízeného v pravdě, z něhož ovotce, jako z kořene to kněžstvo mnohé zlé a slepé pochází, protož dí Apoštol: Kdož se očistí od těch věcí, bude osudím vzácným, posvěceným Pánu. A pro tu příčinu řád kněží v původu v pravdě obnoven jest v jed- notě, maje to zaslíbení: Očišťte se, kdož nesete osudí Páně. A opět: Odstup od nepravosti každý, kdož vzívá jméno Páně. A tímto se nepotupují kněží v Římském původu, při nichž by se víra živá i smysl i umysl Páně nacházel, i život ctný, by pak s nedostatky bylo; neb jakož se volení Boží nalézají a jsou mnozí, tak z nich mohou býti i kněží. Neb o těch se píše, jenž na prosto bludní sou smyslem i životem, v skut- cích zlých, a zvlášť ti bohatí a pyšní, svatokupci rozkošní, na kteráž místa ne brzy kněz dobrý vejde, neb byť všel v jich nepravosti, přestal by dobrý býti, a ti původ jiných jsou, jenž by nejbližší Krista měli býti, i jsou nejouhlavnější jeho nepřátele, a posměvačí jeho života chudého, pokorného, čistého, trpělivého, poslušného až do smrti, i nemůž skrze ně jiných zpravovati Kristus, ani duch moudrosti, neb dí písmo: že duch Boží nepřebývá v těle poddaném hříchu, a že odnáší se od myšlení, kteráž sou bez kázně; a že duch sv. utíká pokrytce, než zprávu činí skrze takové Bůh světa a kníže temností, a pro- vodí blud a faleš, mocně, moudře a nábožně, jakož sv. Jan tu svátost nevěstky opilé krví viděl, na šelmě s koflíkem zlatým, napájeti z vína smilství svého národy. O stavu manželském a svátosti jeho. fol. 271 b. Dvoje věc při stavu tom jest, jedna manželství, druhá svátost; k manželství dvoje věc potřebná, o níž Apoštol dí: Jedno poctivé pojímání, druhé lože nepoškvrněné. K pocti- vému pojímání jest po třebí nejprv hodnosti osobné, vůle svo- bodné, slibu srdečného, svazku podle řádu kněžského v té jednotě, v kteréž kdo jest, a oznámení i osvědčení svadby pro svědectví věrných a poctivých svědkův, snětí jich řádného. To kdež se koli nalezá, manželství pravé se působí, a kdež co z toho, a ovšem vše to ruší se není manželství, ani právě se působí, ale smilství neb cizoložství. Druhá částka manželství
232 — znajíc pravdy Boží, než zámysly lidské, ani Krista, než Anti- krista, ani jeho zákona neb čtení svatého, než Antikristova smyšlení, ani slovem, ani svátostmi znajíc sloužiti, než toliko svátostem, ani skrze k Kristu vesti, ale k nim, i jsou při víře nehodní, skrze něž Kristus nemůž působiti poselství služby ani svědectví, poněvádž se protiví jemu, ani lid skrze jich bludy můž poctu činiti i službu, neb oni to jinam připisují, sobě neb svatým. A z toho známo, že nemožné, by to kněžství v tom zlém nalezené v smyslu i v umyslu mohlo pravé znamení býti, aby měla pravda Krista skrze ně působena býti, leč by očištěna byla a obnovena; a že to jde od kořene původu ne- zřízeného v pravdě, z něhož ovotce, jako z kořene to kněžstvo mnohé zlé a slepé pochází, protož dí Apoštol: Kdož se očistí od těch věcí, bude osudím vzácným, posvěceným Pánu. A pro tu příčinu řád kněží v původu v pravdě obnoven jest v jed- notě, maje to zaslíbení: Očišťte se, kdož nesete osudí Páně. A opět: Odstup od nepravosti každý, kdož vzívá jméno Páně. A tímto se nepotupují kněží v Římském původu, při nichž by se víra živá i smysl i umysl Páně nacházel, i život ctný, by pak s nedostatky bylo; neb jakož se volení Boží nalézají a jsou mnozí, tak z nich mohou býti i kněží. Neb o těch se píše, jenž na prosto bludní sou smyslem i životem, v skut- cích zlých, a zvlášť ti bohatí a pyšní, svatokupci rozkošní, na kteráž místa ne brzy kněz dobrý vejde, neb byť všel v jich nepravosti, přestal by dobrý býti, a ti původ jiných jsou, jenž by nejbližší Krista měli býti, i jsou nejouhlavnější jeho nepřátele, a posměvačí jeho života chudého, pokorného, čistého, trpělivého, poslušného až do smrti, i nemůž skrze ně jiných zpravovati Kristus, ani duch moudrosti, neb dí písmo: že duch Boží nepřebývá v těle poddaném hříchu, a že odnáší se od myšlení, kteráž sou bez kázně; a že duch sv. utíká pokrytce, než zprávu činí skrze takové Bůh světa a kníže temností, a pro- vodí blud a faleš, mocně, moudře a nábožně, jakož sv. Jan tu svátost nevěstky opilé krví viděl, na šelmě s koflíkem zlatým, napájeti z vína smilství svého národy. O stavu manželském a svátosti jeho. fol. 271 b. Dvoje věc při stavu tom jest, jedna manželství, druhá svátost; k manželství dvoje věc potřebná, o níž Apoštol dí: Jedno poctivé pojímání, druhé lože nepoškvrněné. K pocti- vému pojímání jest po třebí nejprv hodnosti osobné, vůle svo- bodné, slibu srdečného, svazku podle řádu kněžského v té jednotě, v kteréž kdo jest, a oznámení i osvědčení svadby pro svědectví věrných a poctivých svědkův, snětí jich řádného. To kdež se koli nalezá, manželství pravé se působí, a kdež co z toho, a ovšem vše to ruší se není manželství, ani právě se působí, ale smilství neb cizoložství. Druhá částka manželství
Strana 233
233 v skutečném přebývání lože nepoškvrněného, k tomu potřebná jest, příkladem Tobiáše, předcházející modlitba, druhé víra a milování, třetí řádu v naučení, v požívaní, i v zdrželivosti časův zapověděných, nemoci ženy, těhotnosti, šesti nedělství, náboženství, postův, modliteb, hodův a svátkův křesťanských, i uchazení všech neslušnoství, neřádův, oplzlostí a smilností a stydkostí, pro něž se manželství Bohu nelíbí. A při tom při všem, jak naramná sou vyvíjení, a hlouposti škodlivé, pochá- zejí z neumělé zprávy kněžské, jenž na nic na jiného, než na vzátky a na štůlou svázaní dbají, než velmi řídko manželům zprávu činí, a ovšem potom nenapomínají k pravdě té, osobně ani vůbec; a ta příčina znamenitá jest, v jednotě bratrské ob- novení pravdy této, aby lid z hlouposti škodlivé vyvozen byl a očišťoval se od každé poškvrny těla i duše, konaje posvěcení v bázni Boží. Druhá stránka stavu tohoto jestiť svátost, totiž znamení svaté věci, o níž Apoštol dí: Svátost tato veliká jest, totiž znamení veliké pravdy, ale já pravím, totiž pravdu toho zna- mení v Kristu a v církvi býti. A tak svatost mají býti dvě osobě hodné, v manželství řádné i poctivé, nerozdílnost zachová- vající, jenžby byli (sic) v pravdě víry, v nichž by se duchu sv. líbilo, aby svým svazkem a spojením skutečným a plodu vy- vedením, vyznamenávaly Krista spojeného s člověčenstvím, skrze něž sposil se 1) s církví, porozuje ji a koupelem vody v slovu pravdy očištuje, aby vydal sobě slavnou církev, nemající vrá- sky, ani co mrzutého. Tak majíli manžele svátosti této pravdy býti, musejí oba v Kristu a v církvi býti, v pravdě skrze lásku, bez smrtedlných hříchův, aby pravdu měli učastnosti spojení s Kristem a s církví i ji vyznamenávali; a z toho známo, že toho mezi manžely po řídku, jedno aby každý sám v té pravdě byl, druhé jednomyslnou stranu druhou též pravdy, i téhož umysla pojímali, proto, aby svátosti byli, majíc pravdu v duši, a šlechetným pojímaním Krista a církve vyznamenávali, a aby nebyli sobě na překážku, v dluhu řádného sebe požívaní: a aby plod jednomyslně k dobrému vedli, aby k pravdě Kri- sta a církve přijíti mohl, a aby v času pokušení byli k potě- šení sobě, a aby milování a víra v nich byla; a že při tom mnohé a hrozné zavedení, mnohem větší než při manželství. Protož potřebí jest i této pravdy obnovení, aby lid z hlouposti vyvozen byl; neb víra mrtvá, s mnohé strany falešná, za živou a za pravou se káže, a zběř Antikristova za církev svatou, a Antikrist za Krista, a mnozí bez pravdy obojí se pojímají, při nichž ni manželství, ni svátosti bývá, neb svátost toliko v Kristu a v církvi jest. fol. 272 a. O svátosti pokání: Svátost pokání jest zevnitřní znamení vnitřní milosti a pravdy padlého člověka. A to jest dvoje: jedno zevnitřní, *) Такъ въ копіи. Цолжно быть вѣроятно: spojil se.
233 v skutečném přebývání lože nepoškvrněného, k tomu potřebná jest, příkladem Tobiáše, předcházející modlitba, druhé víra a milování, třetí řádu v naučení, v požívaní, i v zdrželivosti časův zapověděných, nemoci ženy, těhotnosti, šesti nedělství, náboženství, postův, modliteb, hodův a svátkův křesťanských, i uchazení všech neslušnoství, neřádův, oplzlostí a smilností a stydkostí, pro něž se manželství Bohu nelíbí. A při tom při všem, jak naramná sou vyvíjení, a hlouposti škodlivé, pochá- zejí z neumělé zprávy kněžské, jenž na nic na jiného, než na vzátky a na štůlou svázaní dbají, než velmi řídko manželům zprávu činí, a ovšem potom nenapomínají k pravdě té, osobně ani vůbec; a ta příčina znamenitá jest, v jednotě bratrské ob- novení pravdy této, aby lid z hlouposti škodlivé vyvozen byl a očišťoval se od každé poškvrny těla i duše, konaje posvěcení v bázni Boží. Druhá stránka stavu tohoto jestiť svátost, totiž znamení svaté věci, o níž Apoštol dí: Svátost tato veliká jest, totiž znamení veliké pravdy, ale já pravím, totiž pravdu toho zna- mení v Kristu a v církvi býti. A tak svatost mají býti dvě osobě hodné, v manželství řádné i poctivé, nerozdílnost zachová- vající, jenžby byli (sic) v pravdě víry, v nichž by se duchu sv. líbilo, aby svým svazkem a spojením skutečným a plodu vy- vedením, vyznamenávaly Krista spojeného s člověčenstvím, skrze něž sposil se 1) s církví, porozuje ji a koupelem vody v slovu pravdy očištuje, aby vydal sobě slavnou církev, nemající vrá- sky, ani co mrzutého. Tak majíli manžele svátosti této pravdy býti, musejí oba v Kristu a v církvi býti, v pravdě skrze lásku, bez smrtedlných hříchův, aby pravdu měli učastnosti spojení s Kristem a s církví i ji vyznamenávali; a z toho známo, že toho mezi manžely po řídku, jedno aby každý sám v té pravdě byl, druhé jednomyslnou stranu druhou též pravdy, i téhož umysla pojímali, proto, aby svátosti byli, majíc pravdu v duši, a šlechetným pojímaním Krista a církve vyznamenávali, a aby nebyli sobě na překážku, v dluhu řádného sebe požívaní: a aby plod jednomyslně k dobrému vedli, aby k pravdě Kri- sta a církve přijíti mohl, a aby v času pokušení byli k potě- šení sobě, a aby milování a víra v nich byla; a že při tom mnohé a hrozné zavedení, mnohem větší než při manželství. Protož potřebí jest i této pravdy obnovení, aby lid z hlouposti vyvozen byl; neb víra mrtvá, s mnohé strany falešná, za živou a za pravou se káže, a zběř Antikristova za církev svatou, a Antikrist za Krista, a mnozí bez pravdy obojí se pojímají, při nichž ni manželství, ni svátosti bývá, neb svátost toliko v Kristu a v církvi jest. fol. 272 a. O svátosti pokání: Svátost pokání jest zevnitřní znamení vnitřní milosti a pravdy padlého člověka. A to jest dvoje: jedno zevnitřní, *) Такъ въ копіи. Цолжно быть вѣроятно: spojil se.
Strana 234
234 — fol. 272 b. druhé vnitřní; zevnitřní, jenž jest pykání zevnitřní, žalování a toužení na se, Bohu napřed, i rádci tajnému pro radu před Bohem, pro stud, pro poznání vinny, pláč, kvílení, zámutek, zůstání skutku, varování příčin zlého, půst, trapení, almužna, vydávaní oudův, sloužiti spravedlnosti, vykupování času. Ty a těm věcem podobné sou znamení ducha smutného, poníže- ného a žalostného, v pykání, a srdce skroušeného t: vůli roz- umnou, neoblibující toho zlého učiněného v rozhněvání Boha; a to stále, z čehož pochází umysl odvrácený od zlého, a obrá- cený k dobrému, vůle hotová, vše podniknouti, a z toho stálé zůstání a nenavracování. A tyto věci kdež sou, znamení na- vracení milosti a ducha sv., prvotnosti a hříchův odpuštění, poněvádž jest stálé pokání s zůstaním hříchův dobrovolně, k němuž bázní lidí, ani bázní smrti, neb obyčejem času nábož- ného, neb zámutkem těla nepřišel, ale v svobodě Bůh mu dal, když moha hřešiti a přidávati hříchy k hříchom, bez škody časné i hanby světa i ztráty života, a jsa mocen i dostatečen přestupovati, i nepřestoupilby, tu nejjistší pokání jest. Než na smrti aneb když již sami hříchové zůstávají člověka, aneb bázní lidských pokut, tu velmi řídko a nebezpečno, neb se vůle svo- bodné nedostává, na níž nejvíc záleží. A z toho snadně může známo býti zavedení od tohoto pokání, kněžskými trošty a slu- žebnostmi, že nejprv svátostmi kojí lid a v hříších bezpečí, že požívaním jich zbudou hříchův, druhé zpověďmi ušními, roč- ními, neb na smrti, a dosti činěním zákonničím, aby vložením rukou a v šeptu samém a říkáním a postěním závisselo po- kání, a s tím k tělu Božímu, aby což tuto není svědčeno, tam to bylo dokonáno, a lid aby neznal s kněžími, na čem po- kání zaleží, a které znamení a která pravda; než vezmou po- kryté znamení zpovědi od kněží říkaní, neb nejedení neb nespaní, neb toulání, neb mší kupování, i položí na svodu naději svou, a kněz mní, že jej Bůh rovného sobě učinil, aby komuž ráčí, hříchy odpustil, a komuž neráčí, že mu nelib, aby nechal; to aby mohlo v pravdě poznáno býti i požíváno v jednotě bratr- ské, působí podle vypsání nahoře psaného. O nemocných navštěvování. V této služebnosti poslední potřeba, i její zpomožení služba se pokládá, a toho, jenž by skrze víru Bohu a spra- vedlnosti jeho ožil, i v ní se zmohl v rytířství, a v ní často sylil se v naději v Kristu. Takový bylliby nemocen, aby kněží žádal zboru, pro modlitbu víry a své potěšení v naději; o kteréž služebnosti sv. Jakub dí: Nemocenli kdo z vás, uved kněží zboru, a modlte se nad nim, mažíce jej olejem ve jméno Páně, a modlitba víry uzdraví nemocného, a polehčí jemu Pán, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni, neb nemoci často bývají z přičiny hříchův. Protož sluší při nemocných, aby kněží bděli a hodni byli, aby je Pán Bůh slyšel, a prvé než by se modlili, mají soud činiti, jaká osoba, jací hříchové, neb
234 — fol. 272 b. druhé vnitřní; zevnitřní, jenž jest pykání zevnitřní, žalování a toužení na se, Bohu napřed, i rádci tajnému pro radu před Bohem, pro stud, pro poznání vinny, pláč, kvílení, zámutek, zůstání skutku, varování příčin zlého, půst, trapení, almužna, vydávaní oudův, sloužiti spravedlnosti, vykupování času. Ty a těm věcem podobné sou znamení ducha smutného, poníže- ného a žalostného, v pykání, a srdce skroušeného t: vůli roz- umnou, neoblibující toho zlého učiněného v rozhněvání Boha; a to stále, z čehož pochází umysl odvrácený od zlého, a obrá- cený k dobrému, vůle hotová, vše podniknouti, a z toho stálé zůstání a nenavracování. A tyto věci kdež sou, znamení na- vracení milosti a ducha sv., prvotnosti a hříchův odpuštění, poněvádž jest stálé pokání s zůstaním hříchův dobrovolně, k němuž bázní lidí, ani bázní smrti, neb obyčejem času nábož- ného, neb zámutkem těla nepřišel, ale v svobodě Bůh mu dal, když moha hřešiti a přidávati hříchy k hříchom, bez škody časné i hanby světa i ztráty života, a jsa mocen i dostatečen přestupovati, i nepřestoupilby, tu nejjistší pokání jest. Než na smrti aneb když již sami hříchové zůstávají člověka, aneb bázní lidských pokut, tu velmi řídko a nebezpečno, neb se vůle svo- bodné nedostává, na níž nejvíc záleží. A z toho snadně může známo býti zavedení od tohoto pokání, kněžskými trošty a slu- žebnostmi, že nejprv svátostmi kojí lid a v hříších bezpečí, že požívaním jich zbudou hříchův, druhé zpověďmi ušními, roč- ními, neb na smrti, a dosti činěním zákonničím, aby vložením rukou a v šeptu samém a říkáním a postěním závisselo po- kání, a s tím k tělu Božímu, aby což tuto není svědčeno, tam to bylo dokonáno, a lid aby neznal s kněžími, na čem po- kání zaleží, a které znamení a která pravda; než vezmou po- kryté znamení zpovědi od kněží říkaní, neb nejedení neb nespaní, neb toulání, neb mší kupování, i položí na svodu naději svou, a kněz mní, že jej Bůh rovného sobě učinil, aby komuž ráčí, hříchy odpustil, a komuž neráčí, že mu nelib, aby nechal; to aby mohlo v pravdě poznáno býti i požíváno v jednotě bratr- ské, působí podle vypsání nahoře psaného. O nemocných navštěvování. V této služebnosti poslední potřeba, i její zpomožení služba se pokládá, a toho, jenž by skrze víru Bohu a spra- vedlnosti jeho ožil, i v ní se zmohl v rytířství, a v ní často sylil se v naději v Kristu. Takový bylliby nemocen, aby kněží žádal zboru, pro modlitbu víry a své potěšení v naději; o kteréž služebnosti sv. Jakub dí: Nemocenli kdo z vás, uved kněží zboru, a modlte se nad nim, mažíce jej olejem ve jméno Páně, a modlitba víry uzdraví nemocného, a polehčí jemu Pán, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni, neb nemoci často bývají z přičiny hříchův. Protož sluší při nemocných, aby kněží bděli a hodni byli, aby je Pán Bůh slyšel, a prvé než by se modlili, mají soud činiti, jaká osoba, jací hříchové, neb
Strana 235
235 sou někteří, za něž se modliti nesluší, jako sv. Jan praví: a že tehdy darové jako nemocí uzdravování bývali dáváni, jako skrze rukou vzkládaní neb mazání, což již pominulo. Protož již modlitba a víra, ta nemocným nejprospěšnější jest, neb jí odpuštění hříchův i zdraví podle vůle Páně připisuje sv: Jakub; než pak v jakém smyslu můž státi i mazání oleje, svrchu o té svátosti se píše. Tato pak služebnost, komu a jakým umyslem se působí, pro ukrácení netřeba vypisovati. Neb známo jest, že od porodu až do hrobu Antikrist jedem smyslu zlého tráví, aby jakož při narození pod křtem zbaveni byli známosti rodu nového i spravedlnosti z víry, moci i ovotce jejího. Tak na konci pod mylným shlazením olejem hříchův, a troštem očistce brali se bezpečně: strach do pekla. A kdo spíš odtud chce vyjíti, daj kněžím, a kdo dá, ten spíš vyšeptán, vysloužen bude, a vyzpíván, a chudým se všudy zle voře, zde od panův pekla dosti mají, a co ani nedoderou, to kněží doloupí, a po- tom že nemají co po smrti kněžím dáti, musejí v pekle zů- stati. Ještě první nalezačí toho bludu střídměji, ač i oni bludně smyslili, že ti do očistce půjdou, jenž jim Bůh dal zde milost ku pokání, a oni kávše se dosti neučinili, a ti do pekla ne- mohou, neb se počali káti, a do nebe také, neb dosti neučinili; a nynější pak pod poslušenstvím papeže, neb přijímaní z ka- licha, všecky téměř do očistce posílají, zvláště kdež čijí, že toho mohou čím požíti, a žádného rozdílu nemají ani soudu, za koho se modliti, jako za živého, tak za mrtvého, a jakož při zdravých nic nevědí, souli na cestě spasení čili zatracení, tak ani při mrtvých. A však lakomou žádostí domnění mají, býti všechny v očistci, a ty hned zhola bludem Balamovým z Bozor bloudí, po lakomství v zvyklosti srdce lakomého; než první temperovněji jej vedli, snad tehdy ještě nebyla otevřína studnice propasti, a nevyšly kobylky plechaté, z kolejského učení, a z klášterského, zákonničího náboženství, aby důvody svými písma falšujíc, blud v pravdu, a pravdu v lež oblékli. Ještě tehdy Antikrist byl hloupý, a naze bojoval, protož pře- mahán byl, a že to není pravé, že komuž Pán Bůh dá místo ku pokání, a on činí, a s strany své nedokonaje, že by ne- mohl do nebe, nybrž jest proti víře, neb jest psáno u víře písma, že málo potrpíc, on dokoná. A opět: Všecka dosta- tečnost naše z Boha jest, skrze Ježíše Krista, Pána našého; a že oheň pekelní nečistí, ale mučí a pálí a mstí, neb z víry písem smrt, a vylití krve Krista Ježíše v zasloužilé milosti a pravdě skrze ducha sv. s strany Boha čistí, jakož Apoštol dí: kteřížkoli obmyti sme, v smrti jeho obmyti sme. A opět: Krev Krista Ježíše očišťuje nás od všelikého hříchu. A opět: Jenž nás zamiloval a obmyl nás ve krvi své. A sv. Pavel: vzácné nás učinil v milém synu svém, v němžto máme vy- koupení a očistění hříchův. A opět: Spaseny nás učinil skrze koupel druhého narození a obnovení ducha sv., strany pak učastnosti toho, v smlouvě Boží víra, láska a naděje. O víře dí: Věrou očišťuje srdce jich. A sv. Pavel: Přistupmež k němu fol. 273 a.
235 sou někteří, za něž se modliti nesluší, jako sv. Jan praví: a že tehdy darové jako nemocí uzdravování bývali dáváni, jako skrze rukou vzkládaní neb mazání, což již pominulo. Protož již modlitba a víra, ta nemocným nejprospěšnější jest, neb jí odpuštění hříchův i zdraví podle vůle Páně připisuje sv: Jakub; než pak v jakém smyslu můž státi i mazání oleje, svrchu o té svátosti se píše. Tato pak služebnost, komu a jakým umyslem se působí, pro ukrácení netřeba vypisovati. Neb známo jest, že od porodu až do hrobu Antikrist jedem smyslu zlého tráví, aby jakož při narození pod křtem zbaveni byli známosti rodu nového i spravedlnosti z víry, moci i ovotce jejího. Tak na konci pod mylným shlazením olejem hříchův, a troštem očistce brali se bezpečně: strach do pekla. A kdo spíš odtud chce vyjíti, daj kněžím, a kdo dá, ten spíš vyšeptán, vysloužen bude, a vyzpíván, a chudým se všudy zle voře, zde od panův pekla dosti mají, a co ani nedoderou, to kněží doloupí, a po- tom že nemají co po smrti kněžím dáti, musejí v pekle zů- stati. Ještě první nalezačí toho bludu střídměji, ač i oni bludně smyslili, že ti do očistce půjdou, jenž jim Bůh dal zde milost ku pokání, a oni kávše se dosti neučinili, a ti do pekla ne- mohou, neb se počali káti, a do nebe také, neb dosti neučinili; a nynější pak pod poslušenstvím papeže, neb přijímaní z ka- licha, všecky téměř do očistce posílají, zvláště kdež čijí, že toho mohou čím požíti, a žádného rozdílu nemají ani soudu, za koho se modliti, jako za živého, tak za mrtvého, a jakož při zdravých nic nevědí, souli na cestě spasení čili zatracení, tak ani při mrtvých. A však lakomou žádostí domnění mají, býti všechny v očistci, a ty hned zhola bludem Balamovým z Bozor bloudí, po lakomství v zvyklosti srdce lakomého; než první temperovněji jej vedli, snad tehdy ještě nebyla otevřína studnice propasti, a nevyšly kobylky plechaté, z kolejského učení, a z klášterského, zákonničího náboženství, aby důvody svými písma falšujíc, blud v pravdu, a pravdu v lež oblékli. Ještě tehdy Antikrist byl hloupý, a naze bojoval, protož pře- mahán byl, a že to není pravé, že komuž Pán Bůh dá místo ku pokání, a on činí, a s strany své nedokonaje, že by ne- mohl do nebe, nybrž jest proti víře, neb jest psáno u víře písma, že málo potrpíc, on dokoná. A opět: Všecka dosta- tečnost naše z Boha jest, skrze Ježíše Krista, Pána našého; a že oheň pekelní nečistí, ale mučí a pálí a mstí, neb z víry písem smrt, a vylití krve Krista Ježíše v zasloužilé milosti a pravdě skrze ducha sv. s strany Boha čistí, jakož Apoštol dí: kteřížkoli obmyti sme, v smrti jeho obmyti sme. A opět: Krev Krista Ježíše očišťuje nás od všelikého hříchu. A opět: Jenž nás zamiloval a obmyl nás ve krvi své. A sv. Pavel: vzácné nás učinil v milém synu svém, v němžto máme vy- koupení a očistění hříchův. A opět: Spaseny nás učinil skrze koupel druhého narození a obnovení ducha sv., strany pak učastnosti toho, v smlouvě Boží víra, láska a naděje. O víře dí: Věrou očišťuje srdce jich. A sv. Pavel: Přistupmež k němu fol. 273 a.
Strana 236
236 — fol. 273 b. s pravým srdcem, v plnosti víry, skropená majíce srdce od svědomí zlého. A o lásce dí: že přikrývá množství hříchův. A opět: Odpouštějí se jí hříchové mnozí, neb jest mnoho milovala. A uzdravenému od málomocenství dí: Jdi, víra tvá tě uzdravila. V této pak víře a milování s strany služebností, očisťuje slovo pravdy oznámené a poslušenství skutečné, svá- tostí pojištění, modlitby, almužny, skutkové milosrdní, v též víře a lásce, v slibích Božích způsobené, též pokání, zá- mutkové, utrpení mnohá; o slovu dí: Již vy čistí jste pro řeč mou. O poslušenství dí: Duše vaše čistíce v poslušenství etc. O svátosti křtu dí: Vstaň, obmej hříchy tvé. A tak o jiných svátostech, jenž samy z sebe nečistí, ale sou, kdež jimi se právě slouží, náramná příčina i mocné ujištění, očištění, zvlášť svátost těla a krve Kristovy a pokání. O modlitbě důvod na zjevném hříšníku. O almužně dí Pán: Aspoň, což zbývá vám, dávejte almužnu, a všecky věci vám čisté budou. O skutcích milosrdných dí: Neroďte souditi, a nebudete souzeni, dávejte, a bude vám dáno, odpouštějte, a bude vám odpuštěno. O po- kání: Důvod na sv. Mařímagdaléně (sic), jíž řekl: Víra tvá tě spasenu učinila, jdiž u pokoji. Důvod o ženě v cizoložství po- padené, kterouž zpovídav dí: Ženo, neroď více hřešiti. A onomu, jehož u rybníka uzdravil: Zdráv jsi učiněn, nechtěj více hře- šiti, ať se nětco horšího nepřihodí. A lotra neposlal do očistce na smrtedlné posteli, ale dí: Jistě budeš se mnou v ráji. A o zámutcích a protivenstvích pro svou víru dí: Já sem vinný kořen, a otec můj vinař, každou ratolest, kteráž nenese ovotce ve mně, odejme ji, a kteráž nese ovotce, počistí ji, aby víc ovotce nesla, to o očistci pravém. A že jiného není, důvod z jich samých oust, jenž píší, že očistec v písmě svatém nikdíž se býti neukazuje, než toliko zjevením snův a viděním, ješto tomu věří, kdo ráčí, poněvádž není založeno na písmě; neb Kristus dvě cestě praví, dva životy, dvoje věci, zlé a dobré. A Apoštol píše o základu víry Krista Ježíše, že rozliční rozličné věci, učení vzdělávali, ješto zůstati v církvi neměly, ovšem k životu věčnému, jako zákonní věci a jiné a ty věci pokušením měly býti rušeny, a byli sou sic dobří, a věrní stavitele věcí těch, že v pokušeních, ač s nedostatkem díla svého, pro to sami spaseni budou, ale skrze zámutky; neb pec zkušuje díla hrnčířova, ale lidi spravedlivé zámutkové, aniž Kristus míní odpuštění na onom světě, by mrtvým mělo býti, kdež dí: Nebude odpuštěno, ani na onom světě, ani na tomto. Než míní, jakož dí: Což svížete na nebi, (sic!) 1) bude svázáno i v nebi, aby ten hřích nebyl odpuštěn, ani v nebi, ani v zemi, jenž jest proti duchu sv., z něhož jedno ovotce jest, nekání do smrti; ani duše ty v očistci byly, jenž zasse se nenavracovali v těla, neb v lůně Abrahama byly, jenž Kristem zrušeno, jako duše Lazara a jiných spravedlivých, před umučením aneb v nebi podle víry křesťanské. A aby bylo rozumíno tomu slovu dosti činění, ne to by mohl někdo dosti fol. 274 a. ) Должно быть: na zemi.
236 — fol. 273 b. s pravým srdcem, v plnosti víry, skropená majíce srdce od svědomí zlého. A o lásce dí: že přikrývá množství hříchův. A opět: Odpouštějí se jí hříchové mnozí, neb jest mnoho milovala. A uzdravenému od málomocenství dí: Jdi, víra tvá tě uzdravila. V této pak víře a milování s strany služebností, očisťuje slovo pravdy oznámené a poslušenství skutečné, svá- tostí pojištění, modlitby, almužny, skutkové milosrdní, v též víře a lásce, v slibích Božích způsobené, též pokání, zá- mutkové, utrpení mnohá; o slovu dí: Již vy čistí jste pro řeč mou. O poslušenství dí: Duše vaše čistíce v poslušenství etc. O svátosti křtu dí: Vstaň, obmej hříchy tvé. A tak o jiných svátostech, jenž samy z sebe nečistí, ale sou, kdež jimi se právě slouží, náramná příčina i mocné ujištění, očištění, zvlášť svátost těla a krve Kristovy a pokání. O modlitbě důvod na zjevném hříšníku. O almužně dí Pán: Aspoň, což zbývá vám, dávejte almužnu, a všecky věci vám čisté budou. O skutcích milosrdných dí: Neroďte souditi, a nebudete souzeni, dávejte, a bude vám dáno, odpouštějte, a bude vám odpuštěno. O po- kání: Důvod na sv. Mařímagdaléně (sic), jíž řekl: Víra tvá tě spasenu učinila, jdiž u pokoji. Důvod o ženě v cizoložství po- padené, kterouž zpovídav dí: Ženo, neroď více hřešiti. A onomu, jehož u rybníka uzdravil: Zdráv jsi učiněn, nechtěj více hře- šiti, ať se nětco horšího nepřihodí. A lotra neposlal do očistce na smrtedlné posteli, ale dí: Jistě budeš se mnou v ráji. A o zámutcích a protivenstvích pro svou víru dí: Já sem vinný kořen, a otec můj vinař, každou ratolest, kteráž nenese ovotce ve mně, odejme ji, a kteráž nese ovotce, počistí ji, aby víc ovotce nesla, to o očistci pravém. A že jiného není, důvod z jich samých oust, jenž píší, že očistec v písmě svatém nikdíž se býti neukazuje, než toliko zjevením snův a viděním, ješto tomu věří, kdo ráčí, poněvádž není založeno na písmě; neb Kristus dvě cestě praví, dva životy, dvoje věci, zlé a dobré. A Apoštol píše o základu víry Krista Ježíše, že rozliční rozličné věci, učení vzdělávali, ješto zůstati v církvi neměly, ovšem k životu věčnému, jako zákonní věci a jiné a ty věci pokušením měly býti rušeny, a byli sou sic dobří, a věrní stavitele věcí těch, že v pokušeních, ač s nedostatkem díla svého, pro to sami spaseni budou, ale skrze zámutky; neb pec zkušuje díla hrnčířova, ale lidi spravedlivé zámutkové, aniž Kristus míní odpuštění na onom světě, by mrtvým mělo býti, kdež dí: Nebude odpuštěno, ani na onom světě, ani na tomto. Než míní, jakož dí: Což svížete na nebi, (sic!) 1) bude svázáno i v nebi, aby ten hřích nebyl odpuštěn, ani v nebi, ani v zemi, jenž jest proti duchu sv., z něhož jedno ovotce jest, nekání do smrti; ani duše ty v očistci byly, jenž zasse se nenavracovali v těla, neb v lůně Abrahama byly, jenž Kristem zrušeno, jako duše Lazara a jiných spravedlivých, před umučením aneb v nebi podle víry křesťanské. A aby bylo rozumíno tomu slovu dosti činění, ne to by mohl někdo dosti fol. 274 a. ) Должно быть: na zemi.
Strana 237
237 — učiniti za nejmenší hřích, ale dosti činění, když kněz svato- kupec z šeptu, z nejedení a z toulání a z kupování mší a dá- vaní neb zaslíbení svého dosti neučiní, a smrt ho zachvátí, aby zato dával tím víc mrtvý, což málo dal živý, neb to za částku třetí pokání pokládají. A že to faleš, by proto nemohl do nebe, poněvádž větší mohl i chtěl odpustiti v Kristu, duchu zarmoucenému, srdci skroušenému, poníženému, k sobě obracenému, podle slibův z milosti ovšem menší můž. A po- něvádž vůli dobrou přidal při větším, ovšem při menším; důvod toho při tom, jenž padl, řekl: Shověj mi, a všecko na- vrátím tobě. I dí: že mu odpustil dluh, a jej propustil, totiž z pokuty a pomsty, důvod na zjevném hříšníku. Důvod na lotru, že ho neposlal do očistce, ale do ráje do smrti. A jináč: z naších skutkův spasení půjde, jenž proti víře jest; neb sku- tkové víry, neb pokání, neb lásky a naděje, a pro zachování v nich. Však z samé milosti v zasloužení Krista skrze víru živou, a pravé, srdečné skroušení jde spasení, a kdež víra živá a srdce skroušené zajde, by skutkové nebyli doplněni, netoliko lidské rady, ale i božští pro nemožnost toho, což na člověku, již zákon víry v Kristu z milosti Boží vysvobodí, od zákona těla a smrti. Protož k převeliké zkáze a hanbě víry křesťanské, Pána Krista a jeho zasloužení, mluví, by víc mohl oheň pe- kelný, než krev jeho, víra vůle dobrá, i modlitba skroušeného srdce i den zámutku, v němž odpouští hříchy. Protož dí o modlitbě při smrti nemocného, věrného, že modlitba víry uzdraví nemocného, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni. A dosti ne- učinění, také jest hřích, protož i ten odpuštěn. A že jest proti rozumu, by sama duše měla trpěti, a tělo nic, poněvádž spolu má oslaveno býti, a ti, kteréž soudný den zastihne, ti žádným obyče- jem nemohliby o očistce, aniž za starého zákona bylo o něm číti, než o lůnu Abrahama, by z očistce kdo tam šel; a když to lůno zkaženo, nic písma jiného, než peklo k zahynutí věčnému neozna- mují všem věrným z víry býti. A poněvádž to jistý blud na zka- žení víry jest, tehdy vše což se na to staví, jako mše, klášte- rové, kaply, kaplanové, Recujanové, Corálové, Conductové Vigilji, a nezčíslná, z jed prázdná, sytá, frejovná, žákovská, vše to v bludu a v svodu musí býti. A z toho jistě známo jest, pro tak mnohá a rozličná zavedení při víře i při služebnostech pravdy zatmění při spasení z strany služby i podstaty, že po- třebí, aby přišlo obnovení ne nových věcí, nikdy nebylých učinění, neb by to víc stvoření slouti mělo, ale bylých a zvet- šelých, neb zprznilých posvěcení, očištění, a zbořených složení, jakož figura chrámu a města i lidu ukazuje; a v zjevení pod zkázou Antikrista vypisuje se církve obnovení, aby bylo od Boha obnovené, sstupující na zemi okrášlené. Tyto mnohé a široce položené pravdy mne drží v společnosti jednoty této, nyní v vrch zhyžděné, a mezi jinými věcmi povolnost poznalé pravdě, by jediné Pán Bůh oznámil, coby se jemu nelíbilo, že hotovi toho nechati, a coby se líbilo, následovati. A také prosíme znamenej, křesťanskýli to běh jest, jehož nyní násle- dují proti nám, chtíce nás navesti: že mistři pražští, spikše se fol. 274 b.
237 — učiniti za nejmenší hřích, ale dosti činění, když kněz svato- kupec z šeptu, z nejedení a z toulání a z kupování mší a dá- vaní neb zaslíbení svého dosti neučiní, a smrt ho zachvátí, aby zato dával tím víc mrtvý, což málo dal živý, neb to za částku třetí pokání pokládají. A že to faleš, by proto nemohl do nebe, poněvádž větší mohl i chtěl odpustiti v Kristu, duchu zarmoucenému, srdci skroušenému, poníženému, k sobě obracenému, podle slibův z milosti ovšem menší můž. A po- něvádž vůli dobrou přidal při větším, ovšem při menším; důvod toho při tom, jenž padl, řekl: Shověj mi, a všecko na- vrátím tobě. I dí: že mu odpustil dluh, a jej propustil, totiž z pokuty a pomsty, důvod na zjevném hříšníku. Důvod na lotru, že ho neposlal do očistce, ale do ráje do smrti. A jináč: z naších skutkův spasení půjde, jenž proti víře jest; neb sku- tkové víry, neb pokání, neb lásky a naděje, a pro zachování v nich. Však z samé milosti v zasloužení Krista skrze víru živou, a pravé, srdečné skroušení jde spasení, a kdež víra živá a srdce skroušené zajde, by skutkové nebyli doplněni, netoliko lidské rady, ale i božští pro nemožnost toho, což na člověku, již zákon víry v Kristu z milosti Boží vysvobodí, od zákona těla a smrti. Protož k převeliké zkáze a hanbě víry křesťanské, Pána Krista a jeho zasloužení, mluví, by víc mohl oheň pe- kelný, než krev jeho, víra vůle dobrá, i modlitba skroušeného srdce i den zámutku, v němž odpouští hříchy. Protož dí o modlitbě při smrti nemocného, věrného, že modlitba víry uzdraví nemocného, a budeli v hříších, budou jemu odpuštěni. A dosti ne- učinění, také jest hřích, protož i ten odpuštěn. A že jest proti rozumu, by sama duše měla trpěti, a tělo nic, poněvádž spolu má oslaveno býti, a ti, kteréž soudný den zastihne, ti žádným obyče- jem nemohliby o očistce, aniž za starého zákona bylo o něm číti, než o lůnu Abrahama, by z očistce kdo tam šel; a když to lůno zkaženo, nic písma jiného, než peklo k zahynutí věčnému neozna- mují všem věrným z víry býti. A poněvádž to jistý blud na zka- žení víry jest, tehdy vše což se na to staví, jako mše, klášte- rové, kaply, kaplanové, Recujanové, Corálové, Conductové Vigilji, a nezčíslná, z jed prázdná, sytá, frejovná, žákovská, vše to v bludu a v svodu musí býti. A z toho jistě známo jest, pro tak mnohá a rozličná zavedení při víře i při služebnostech pravdy zatmění při spasení z strany služby i podstaty, že po- třebí, aby přišlo obnovení ne nových věcí, nikdy nebylých učinění, neb by to víc stvoření slouti mělo, ale bylých a zvet- šelých, neb zprznilých posvěcení, očištění, a zbořených složení, jakož figura chrámu a města i lidu ukazuje; a v zjevení pod zkázou Antikrista vypisuje se církve obnovení, aby bylo od Boha obnovené, sstupující na zemi okrášlené. Tyto mnohé a široce položené pravdy mne drží v společnosti jednoty této, nyní v vrch zhyžděné, a mezi jinými věcmi povolnost poznalé pravdě, by jediné Pán Bůh oznámil, coby se jemu nelíbilo, že hotovi toho nechati, a coby se líbilo, následovati. A také prosíme znamenej, křesťanskýli to běh jest, jehož nyní násle- dují proti nám, chtíce nás navesti: že mistři pražští, spikše se fol. 274 b.
Strana 238
238 — fol. 275 a. s Římskými, královu milost napravili, aby nás s povolením jeho neb k Římským neb k sobě ohyzdami, trápením, neb ouzkostmi připudili. A bratří k Římským bázní rozhněvání Božího nesmějí, poněvádž to svrchu svědčené o něm do dnes za pravé mají. A k mistrom také nesmějí, poněvádž při nich ne mnoho více, než krom kalicha vše téměř zhyzděné nalézají. A chtěliliť sou bratří k tomu připraviti, měliť sou jim ne- chajíc Antikrista důvodův, totiž přinucení světské moci, jenž v té věci z Boha není, ani Boží zřízení k tomu, ale hledíc sami na se, co sobě rozumně od Římských chtí, to též nám činiti, aby nám nejprv svědomí učinili dobré, provedouce nejprv církev Římskou za církev svatou a choť Kristovu milou, jíž poslouchati pod zbavením života věčného bez vy- mínky sluší. Druhé, že nejsou oni pravé důvodové, co před- kove i s nimi psali. Třetí, že mistr Jan Hus svaté pamět i jiní od ní zhubení, nejsou svatí, ale jakož ona drží, kacíři, odřezanci i zatracenci. Ctvrté, že všickni od počátku oddělení od ní z Čechův i z Moravanův i všech, jenž přijímají krev Boží z kalicha Páně, předešlí i přítomní, sou zatracenci, odře- zanci a kacýří, neb v poslušenství jejím nebyli. Páté, že žádné moci kněží jich podle klatby Římských neměvše, sloužili sou, soudem jich, svatokrádežně, mylně a bludně, tak že řídcí z Římských, o svátostech jich co drželi, a kdyžby nám to pro- vedli písmy svatými, příklady první církve, aby potom se sami ku příkladu dali, že jí ve všem poslouchají, a pravé pokání z bludův předešlých činí, a žádného rozdílu není při nich, ani odporu, než ve všem jako poddaní synové v pospolnosti jed- notu zachovávají. Pakli předce drží, jako předkové jich, a jakož oni sami zpívají i píší i káží, že Antikrist jest ten, jenž při- jíti měl ve všelikém oklamání, v duchu bludu, aby v blud od pravdy svedl v lež, a ten jest, jenž s Kristem nezbírá, ale rozptyluje, a protivník Kristův lstivý jest, zatracení věčné pode všemi věcmi církevními působě, on i slepý jest, jakož o něm zpívají: Ó prokletá slepoto; nechť sami nejprv opustí vše při něm, předky zhaněné, a od něho docela odstoupí, a vymetou starý kvas, a řád při kněžstvu i při služebnostech apoštolsky způsobí, držíce čtyři artikule v Bazylií provedené. A když to učiní, budou nám moci posloužiti, abychom k nim, jako k pravým vůdcím Kristovým jednotu pravou Kristovu, majícím podle naučení a mistrovství první církve přistoupiti mohli, jináč, poněvádž proti písmu i rozumu vše jest, tak že s do- brým svědomím k tomu přistoupiti nemůže žádný Boha bo- jící a moudrý člověk, nemělby nás k tomu nutiti, neb dí Apoštol: Což není z víry, hřích jest. A poněvádž my v obo- jích z příčin svrchu položených, z bázni Boží, abychom zkla- máni nebyli o své spasení, nesmíme držeti. A že z nouze spasení sami sme se opatřiti musili, ješto my hnuti sme poslušenstvím svrchu psaným, kázaní kněžského oddělení uči- nili sme s kněžími potom podle rady nahoře psané, pokání prvé za dlouhý čas učinivše, řád kněžský v původu učinili
238 — fol. 275 a. s Římskými, královu milost napravili, aby nás s povolením jeho neb k Římským neb k sobě ohyzdami, trápením, neb ouzkostmi připudili. A bratří k Římským bázní rozhněvání Božího nesmějí, poněvádž to svrchu svědčené o něm do dnes za pravé mají. A k mistrom také nesmějí, poněvádž při nich ne mnoho více, než krom kalicha vše téměř zhyzděné nalézají. A chtěliliť sou bratří k tomu připraviti, měliť sou jim ne- chajíc Antikrista důvodův, totiž přinucení světské moci, jenž v té věci z Boha není, ani Boží zřízení k tomu, ale hledíc sami na se, co sobě rozumně od Římských chtí, to též nám činiti, aby nám nejprv svědomí učinili dobré, provedouce nejprv církev Římskou za církev svatou a choť Kristovu milou, jíž poslouchati pod zbavením života věčného bez vy- mínky sluší. Druhé, že nejsou oni pravé důvodové, co před- kove i s nimi psali. Třetí, že mistr Jan Hus svaté pamět i jiní od ní zhubení, nejsou svatí, ale jakož ona drží, kacíři, odřezanci i zatracenci. Ctvrté, že všickni od počátku oddělení od ní z Čechův i z Moravanův i všech, jenž přijímají krev Boží z kalicha Páně, předešlí i přítomní, sou zatracenci, odře- zanci a kacýří, neb v poslušenství jejím nebyli. Páté, že žádné moci kněží jich podle klatby Římských neměvše, sloužili sou, soudem jich, svatokrádežně, mylně a bludně, tak že řídcí z Římských, o svátostech jich co drželi, a kdyžby nám to pro- vedli písmy svatými, příklady první církve, aby potom se sami ku příkladu dali, že jí ve všem poslouchají, a pravé pokání z bludův předešlých činí, a žádného rozdílu není při nich, ani odporu, než ve všem jako poddaní synové v pospolnosti jed- notu zachovávají. Pakli předce drží, jako předkové jich, a jakož oni sami zpívají i píší i káží, že Antikrist jest ten, jenž při- jíti měl ve všelikém oklamání, v duchu bludu, aby v blud od pravdy svedl v lež, a ten jest, jenž s Kristem nezbírá, ale rozptyluje, a protivník Kristův lstivý jest, zatracení věčné pode všemi věcmi církevními působě, on i slepý jest, jakož o něm zpívají: Ó prokletá slepoto; nechť sami nejprv opustí vše při něm, předky zhaněné, a od něho docela odstoupí, a vymetou starý kvas, a řád při kněžstvu i při služebnostech apoštolsky způsobí, držíce čtyři artikule v Bazylií provedené. A když to učiní, budou nám moci posloužiti, abychom k nim, jako k pravým vůdcím Kristovým jednotu pravou Kristovu, majícím podle naučení a mistrovství první církve přistoupiti mohli, jináč, poněvádž proti písmu i rozumu vše jest, tak že s do- brým svědomím k tomu přistoupiti nemůže žádný Boha bo- jící a moudrý člověk, nemělby nás k tomu nutiti, neb dí Apoštol: Což není z víry, hřích jest. A poněvádž my v obo- jích z příčin svrchu položených, z bázni Boží, abychom zkla- máni nebyli o své spasení, nesmíme držeti. A že z nouze spasení sami sme se opatřiti musili, ješto my hnuti sme poslušenstvím svrchu psaným, kázaní kněžského oddělení uči- nili sme s kněžími potom podle rady nahoře psané, pokání prvé za dlouhý čas učinivše, řád kněžský v původu učinili
Strana 239
239 — sme, vyvolivše kněze jednoho za staršího, ješto toto kdož koli při nás poznává, měl by nad námi lítost míti, a ne tak vše- tečně potupovati; neb nač sme přišli, kněžími sme přišli, bloudímeli, čehož my o sobě nedržíme, ani známe do sebe, žádnou jinou příčinou nebloudíme, než z upřímého poslu- šenství zpravcův a hlasu Božího, předkův těchto, mistrův a kněží. Chtíliť pak sami k Římské církvi přesto a nás k tomu přivesti, nechť první smysly odvolají a za kacířství potupují a pokání činí, že sou svatou matku a choť Kristovu milou, bez níž není spasení, ani hříchův odpuštění, tak zha- něli, a mnohé tudy k zatracení přivedli, a ať páni i měšťané zasse kláštery dělají, zboží navratí, a což až do nynějšího času škodovali, ať jim to napraví, a ať činí pokání z toho, jak z mnohých kacýřův a odřezancův nadělali, a jim tudy příčina k zatracení byli, neb sme my nezapomenuli, co sou svědčili jich předkové o Římské církvi, a to udělajíce, ať nám tractáty proti ní udělané zpraví, abychom i my porozuměli, že jest křivě narčená, a písma, kteráž sou na ní a proti ní, přivodili, ať nám ukaží na kterých jiných pravdu mají, jako že přijdou mnozí a svedou i mnohé a pro množství svodův mnohých a chytrých a mocných, by možné bylo, i vyvolení Boží byli by svedeni, a že v tráveních jejich bloudili sou všichni náro- dové, a s ní králové zemští smilnili sou, s ní se spojili, ji za- milovali, za choť Kristovu přijali; item ohavnosti stojící na místě svatém, o Babilonu, o Antikristu, o člověku hřícha etc. O tom by snad podle básnivých Římských rozprávek mohli jiné než předkové jich, jako: mistr Matěj Pařížský, mistr Ja- koubek, jim pověděti, kteřížto Římané chtíce se za tím schovati, i obrátili sluch lidský na člověka jednoho, kterýž z pokolení dán, má se v Babiloně naroditi, a půl čtvrta leta podmanovati; a nejprv země východní opanovati, potom do země zaslíbené přijíti, až i do Jeruzaléma na horu Olivetskou, a když tu před zástupy přitomnými bude vypravovati, že má na nebe vstoupiti, že ho tu Bůh zabije. Pro takového nebylo by třeba v oustech prorokův, když o Kristu a o církvi proro- kovali, spolu předpovídati, ani Pánu Kristu, tudiž věc přišlou, a apoštoly za jich časův začatou, a v zjevení všecka jeho jed- nání, tajná a lstivá, v církvi za dlouhý čas podle podobenství pannen oznámených, ve čtení svatého Matouše oznamovati, a že od něho všudy věrným ouzkosti, trápení, pod růžky beránkovými a pod zpravcemi církve a pod svátostmi koflíka nastávati bude. Neb takový Antikrist, básní Římskou, svrchu vypsaný, máloť by nám zde uškodil, poněvádž podle jich smyslu kře- sťané jiní nejsou, než což pod papežovým poslušenstvím, a jiní pod jménem křesťanským vše kacýře, a z nich málo jich mezi nimi; a ty země východní v bludích Mahometových jsou a pro- tož přemohliby (sic) ty země a opanoval, a tak brzo by z světa zšel, máloť bychom křesťané praví zvěděli, než nám to velmi divno do vtipných a moudrých lidí, že bludem židovským, jakož oni zavedení při Kristu smyslem tělesným smyslíc, aby fol. 275 h.
239 — sme, vyvolivše kněze jednoho za staršího, ješto toto kdož koli při nás poznává, měl by nad námi lítost míti, a ne tak vše- tečně potupovati; neb nač sme přišli, kněžími sme přišli, bloudímeli, čehož my o sobě nedržíme, ani známe do sebe, žádnou jinou příčinou nebloudíme, než z upřímého poslu- šenství zpravcův a hlasu Božího, předkův těchto, mistrův a kněží. Chtíliť pak sami k Římské církvi přesto a nás k tomu přivesti, nechť první smysly odvolají a za kacířství potupují a pokání činí, že sou svatou matku a choť Kristovu milou, bez níž není spasení, ani hříchův odpuštění, tak zha- něli, a mnohé tudy k zatracení přivedli, a ať páni i měšťané zasse kláštery dělají, zboží navratí, a což až do nynějšího času škodovali, ať jim to napraví, a ať činí pokání z toho, jak z mnohých kacýřův a odřezancův nadělali, a jim tudy příčina k zatracení byli, neb sme my nezapomenuli, co sou svědčili jich předkové o Římské církvi, a to udělajíce, ať nám tractáty proti ní udělané zpraví, abychom i my porozuměli, že jest křivě narčená, a písma, kteráž sou na ní a proti ní, přivodili, ať nám ukaží na kterých jiných pravdu mají, jako že přijdou mnozí a svedou i mnohé a pro množství svodův mnohých a chytrých a mocných, by možné bylo, i vyvolení Boží byli by svedeni, a že v tráveních jejich bloudili sou všichni náro- dové, a s ní králové zemští smilnili sou, s ní se spojili, ji za- milovali, za choť Kristovu přijali; item ohavnosti stojící na místě svatém, o Babilonu, o Antikristu, o člověku hřícha etc. O tom by snad podle básnivých Římských rozprávek mohli jiné než předkové jich, jako: mistr Matěj Pařížský, mistr Ja- koubek, jim pověděti, kteřížto Římané chtíce se za tím schovati, i obrátili sluch lidský na člověka jednoho, kterýž z pokolení dán, má se v Babiloně naroditi, a půl čtvrta leta podmanovati; a nejprv země východní opanovati, potom do země zaslíbené přijíti, až i do Jeruzaléma na horu Olivetskou, a když tu před zástupy přitomnými bude vypravovati, že má na nebe vstoupiti, že ho tu Bůh zabije. Pro takového nebylo by třeba v oustech prorokův, když o Kristu a o církvi proro- kovali, spolu předpovídati, ani Pánu Kristu, tudiž věc přišlou, a apoštoly za jich časův začatou, a v zjevení všecka jeho jed- nání, tajná a lstivá, v církvi za dlouhý čas podle podobenství pannen oznámených, ve čtení svatého Matouše oznamovati, a že od něho všudy věrným ouzkosti, trápení, pod růžky beránkovými a pod zpravcemi církve a pod svátostmi koflíka nastávati bude. Neb takový Antikrist, básní Římskou, svrchu vypsaný, máloť by nám zde uškodil, poněvádž podle jich smyslu kře- sťané jiní nejsou, než což pod papežovým poslušenstvím, a jiní pod jménem křesťanským vše kacýře, a z nich málo jich mezi nimi; a ty země východní v bludích Mahometových jsou a pro- tož přemohliby (sic) ty země a opanoval, a tak brzo by z světa zšel, máloť bychom křesťané praví zvěděli, než nám to velmi divno do vtipných a moudrých lidí, že bludem židovským, jakož oni zavedení při Kristu smyslem tělesným smyslíc, aby fol. 275 h.
Strana 240
240 — fol. 276 a. ho nepoznali přišlého, že tak tito při Antikristu bloudí. Než což sme my z víry písma slyšeli, zákona Božího, a co o něm smyslíme podle naučení starých Čechův a věrných učitelův, povíme: Že Antikrist za apoštolův počal se tajně, z semene falešných křesťanův, v matce mrtvé víře, a v služebnostech bez pravdy krmen byl, a všed do církve svaté počtem, vyše v odpor proti apoštolom, zákonními a pohanskými věcmi, aby zrušil spravedlnost Krista Ježíše, z víry živé pochazející a svou zákonní, neb Krista Ježíše mrtvou, se všemi hříchy, nepra- vostmi a bludy místo první pokrytě aby uvedl, jakož dí sv. Jan: Že již Antikristové mnozí sou, z násť sou vyšli etc. A nemoha tudy církve přemoci a prvotnosti ouřadu dojíti, ani věrných svesi, jal se potom skrze kacýře, mnohem zmu- žileji církve svaté, často i s mocí světa protiviti a ji náramně s zýskáním mnohých úředníkův szužovati, až skrze nadání Constantýnovo dostal moci světské, zboží, cti a slávy, tu mocné, moudré, i učené zřídiv, svět se všemi nepravostmi, skrze služebnosti církve svaté, bez pravdy víry živé, a změnění životův uvedl v křesťanství. A z těch pomalu vsázel na ouřá- dův prvotnost, dav jim ducha bludu, lži a pokrytství, jakož Apoštol předpověděl, až by opanoval všicku církev pokryt- stvím a lží, aby uvedl celé tělo hřícha v církev Kristovu se všemi podněty a zápaly jich, a způsobil to skrze moudré a učené, vtipně vymlouvaje se, aby líčena a menšena byla, a jak by tělo hřícha, jehož svědomí žádné bez přestání nesti nemůž, nabožnými svátostmi v kostelech a zákonníky a již zákonními věcmi, v klašteřích učastnosti jich proti zápovědi Ježíše Krista, mnohého mluvení a jiného pokrytství a neb tro- štův přímluv svatých, muk očistcových etc. Aby těmi obyčej hříchové a nepravosti předce činění v církvi lékařství měli, a svědomí při nich pokojena byla, tak aby dábelským jedná- ním byla odjata obět vezdajší, Kristus Ježíš, Pán ukřižovaný, v svém připraveném skrze se spasení, i jeho téměř všecka učastnost i smlouva Boží, skrze niž zaslíbil v Kristu spaseny učiniti, a samo jméno a svrchní věci té oběti, jimiž se ohav- nost kryje, na místě svatém aby zůstalo, tak aby lid rty svými vyznával, přiznával se i ctil Boha a prostředníka Krista Ježíše i jiné pravdy víry, ale srdce jeho aby daleko bylo od toho, a jinde ustaveno, v Antikristu a jeho učincích, a při tom aby svět milovali, žádosti tělesné, smrtedlné aby konali, podle všeho toho, jakož o dnech těchto písma svatá svědčí. A tak krátce tu všeliké zlé církví předpověděné. Tu všeliký svod lstivý pod církevními věcmi, zvlášť pod jménem křesťanským, pod jménem ouřadův, pod mocí ouřadův, pod svátostmi, ustaveními, obyčeji. Tu všeliká ukrutnost proti věrným, do níž ho Bůh podle zaslíbení nezkazí slovem čtení pravdy, jenž z oust jeho, v smyslu i v umyslu jeho pošlo, osvícení učiní, poznáním pravd, za příchodu milosti poznáním k pravdě způsobených, tak aby věrní poznali, že sou jim při svém spa- sení, v Kristu u víře jeho, i v služebnostech náramně zklamáni,
240 — fol. 276 a. ho nepoznali přišlého, že tak tito při Antikristu bloudí. Než což sme my z víry písma slyšeli, zákona Božího, a co o něm smyslíme podle naučení starých Čechův a věrných učitelův, povíme: Že Antikrist za apoštolův počal se tajně, z semene falešných křesťanův, v matce mrtvé víře, a v služebnostech bez pravdy krmen byl, a všed do církve svaté počtem, vyše v odpor proti apoštolom, zákonními a pohanskými věcmi, aby zrušil spravedlnost Krista Ježíše, z víry živé pochazející a svou zákonní, neb Krista Ježíše mrtvou, se všemi hříchy, nepra- vostmi a bludy místo první pokrytě aby uvedl, jakož dí sv. Jan: Že již Antikristové mnozí sou, z násť sou vyšli etc. A nemoha tudy církve přemoci a prvotnosti ouřadu dojíti, ani věrných svesi, jal se potom skrze kacýře, mnohem zmu- žileji církve svaté, často i s mocí světa protiviti a ji náramně s zýskáním mnohých úředníkův szužovati, až skrze nadání Constantýnovo dostal moci světské, zboží, cti a slávy, tu mocné, moudré, i učené zřídiv, svět se všemi nepravostmi, skrze služebnosti církve svaté, bez pravdy víry živé, a změnění životův uvedl v křesťanství. A z těch pomalu vsázel na ouřá- dův prvotnost, dav jim ducha bludu, lži a pokrytství, jakož Apoštol předpověděl, až by opanoval všicku církev pokryt- stvím a lží, aby uvedl celé tělo hřícha v církev Kristovu se všemi podněty a zápaly jich, a způsobil to skrze moudré a učené, vtipně vymlouvaje se, aby líčena a menšena byla, a jak by tělo hřícha, jehož svědomí žádné bez přestání nesti nemůž, nabožnými svátostmi v kostelech a zákonníky a již zákonními věcmi, v klašteřích učastnosti jich proti zápovědi Ježíše Krista, mnohého mluvení a jiného pokrytství a neb tro- štův přímluv svatých, muk očistcových etc. Aby těmi obyčej hříchové a nepravosti předce činění v církvi lékařství měli, a svědomí při nich pokojena byla, tak aby dábelským jedná- ním byla odjata obět vezdajší, Kristus Ježíš, Pán ukřižovaný, v svém připraveném skrze se spasení, i jeho téměř všecka učastnost i smlouva Boží, skrze niž zaslíbil v Kristu spaseny učiniti, a samo jméno a svrchní věci té oběti, jimiž se ohav- nost kryje, na místě svatém aby zůstalo, tak aby lid rty svými vyznával, přiznával se i ctil Boha a prostředníka Krista Ježíše i jiné pravdy víry, ale srdce jeho aby daleko bylo od toho, a jinde ustaveno, v Antikristu a jeho učincích, a při tom aby svět milovali, žádosti tělesné, smrtedlné aby konali, podle všeho toho, jakož o dnech těchto písma svatá svědčí. A tak krátce tu všeliké zlé církví předpověděné. Tu všeliký svod lstivý pod církevními věcmi, zvlášť pod jménem křesťanským, pod jménem ouřadův, pod mocí ouřadův, pod svátostmi, ustaveními, obyčeji. Tu všeliká ukrutnost proti věrným, do níž ho Bůh podle zaslíbení nezkazí slovem čtení pravdy, jenž z oust jeho, v smyslu i v umyslu jeho pošlo, osvícení učiní, poznáním pravd, za příchodu milosti poznáním k pravdě způsobených, tak aby věrní poznali, že sou jim při svém spa- sení, v Kristu u víře jeho, i v služebnostech náramně zklamáni,
Strana 241
241 — až by i králové i mocní poznali, též že sou na dušech i na zboží, davše mu, svedení od téhož spasení. A my všem k výstraze svědčíme, že jest ten nešlechetník zjevně přišel, a vše téměř změnil při zákonu Božím, a na nás se proto zlostí, že my še- redství jeho svodu svým oddělením i víry i pravd i služeb- ností podle písem svatých a církve prvotní, v umyslu Krista požívajíc, a jeho nepravosti rušíc, oznamujeme. A kdož nemůž nám jako od jeho sluh křivě a neprávě zhyžděným věřiti, čti písma nového zákona, spisy prvních Čechův, a neprospějelit to, aspoň po skutcích znej, jako Pán Kristus radí: a přirovnej učení i skutky i způsob první církve, s strany sluh, služeb- ností i obecného lidu, a viz, proč tak mnoho všudy majíc sluh bez počtu nábožných, kněží a mnichův a množství slu- žebností svátostmi, a kázaní mnohá vtipná, a múdra písma i spisy rozšířené, ješto nikdy toho nebylo tak náramné množ- ství; a však nikdy víc zlostí a nepravostí nebylo v církvi lstí a nevěr, falšův i vší nešlechetnosti, ani se mezi pohany na- lezá, a krátce toho, což sv. Pavel oznamuje, člověka hřícha a syna zatracení, jenž přijíti měl. To kdož uzří, nemůž jiného říci, než že jistý svod, Kristem a apoštoly prorokovaný, skrze přítomného Antikrista přišel, tak aby světu, jenž nepřijal pravdy lásky, ale věří lži, byl mu slouha lstivý poslán k svodu Anti- krist, aby věře lži škodné, činil to, v čemž zatracení ozná- meno, neb dí Apoštol: Kdož ty věci činí, království Božího míti nebudou; aby nebyli ukráceni dnové ti svodu nynějšího, nebylby spasen žádný člověk, ale pro vyvolené budou ukrá- ceni dnové ti. Pakli ještě mistři s kněžími, při zákonu Božím stojícími, což sou v Rímské církvi psali, kázali, zpívali a ji naříkali ka- cířstvím Antikristovým, Antikristem i falšem i svodem, za pravé to mají, neměliťby básně Římské církve o Antikristu požívati, a nad to s Antikristem se měřiti, poněvádž nečíti, by po tak mnohých dovodích Římané co opravili, ani se chystali a chy- stají, ale právně i neprávně, zjevně i tajně, podle práva svého, že kacířům slib ani přísaha církve nemá držána býti, majíce přijímající z kalicha krev Boží za kacíře a odřezance a za zatracence, zkázu i hanbu jednali, i ještě nepřestávají jednati, nemohouli upřímě pro mnohé věci, jenž jim na cestě, ale okolici z přičiny jiné lstivé jednání, na něž by se všickni s obojí strany zbouřili, a zkáze její povstanouc, aby neopatrně tudy zkaženi byli, neb Římská církev smlouvu učiní, do níž v nouzi jest, a neb oklamati kacíře sebou narčené chce, a neb nětco časného dojíti; neb když své lepší uzří, práva svého požíve svrchu psaného, jako očitý důvod při císaři Zygmun- dovi, by ho byl Bůh neporazil pekelným ohněm, bylby se shledal. Též při odsouzení mistra Jana Husy. Též při com- pactátích etc. že uvrhouce v ni, co se jim zdá, odvolají své smlouvy, sliby i přísahy. Také každý nyni na to popatř, proč ny- nější někteří Římští počínají za pravé tvrditi, že zůstavení Pána Krista jest, přijímati lidu obecnému krev Boží z kalicha. Ješto fol. 276 b. 16
241 — až by i králové i mocní poznali, též že sou na dušech i na zboží, davše mu, svedení od téhož spasení. A my všem k výstraze svědčíme, že jest ten nešlechetník zjevně přišel, a vše téměř změnil při zákonu Božím, a na nás se proto zlostí, že my še- redství jeho svodu svým oddělením i víry i pravd i služeb- ností podle písem svatých a církve prvotní, v umyslu Krista požívajíc, a jeho nepravosti rušíc, oznamujeme. A kdož nemůž nám jako od jeho sluh křivě a neprávě zhyžděným věřiti, čti písma nového zákona, spisy prvních Čechův, a neprospějelit to, aspoň po skutcích znej, jako Pán Kristus radí: a přirovnej učení i skutky i způsob první církve, s strany sluh, služeb- ností i obecného lidu, a viz, proč tak mnoho všudy majíc sluh bez počtu nábožných, kněží a mnichův a množství slu- žebností svátostmi, a kázaní mnohá vtipná, a múdra písma i spisy rozšířené, ješto nikdy toho nebylo tak náramné množ- ství; a však nikdy víc zlostí a nepravostí nebylo v církvi lstí a nevěr, falšův i vší nešlechetnosti, ani se mezi pohany na- lezá, a krátce toho, což sv. Pavel oznamuje, člověka hřícha a syna zatracení, jenž přijíti měl. To kdož uzří, nemůž jiného říci, než že jistý svod, Kristem a apoštoly prorokovaný, skrze přítomného Antikrista přišel, tak aby světu, jenž nepřijal pravdy lásky, ale věří lži, byl mu slouha lstivý poslán k svodu Anti- krist, aby věře lži škodné, činil to, v čemž zatracení ozná- meno, neb dí Apoštol: Kdož ty věci činí, království Božího míti nebudou; aby nebyli ukráceni dnové ti svodu nynějšího, nebylby spasen žádný člověk, ale pro vyvolené budou ukrá- ceni dnové ti. Pakli ještě mistři s kněžími, při zákonu Božím stojícími, což sou v Rímské církvi psali, kázali, zpívali a ji naříkali ka- cířstvím Antikristovým, Antikristem i falšem i svodem, za pravé to mají, neměliťby básně Římské církve o Antikristu požívati, a nad to s Antikristem se měřiti, poněvádž nečíti, by po tak mnohých dovodích Římané co opravili, ani se chystali a chy- stají, ale právně i neprávně, zjevně i tajně, podle práva svého, že kacířům slib ani přísaha církve nemá držána býti, majíce přijímající z kalicha krev Boží za kacíře a odřezance a za zatracence, zkázu i hanbu jednali, i ještě nepřestávají jednati, nemohouli upřímě pro mnohé věci, jenž jim na cestě, ale okolici z přičiny jiné lstivé jednání, na něž by se všickni s obojí strany zbouřili, a zkáze její povstanouc, aby neopatrně tudy zkaženi byli, neb Římská církev smlouvu učiní, do níž v nouzi jest, a neb oklamati kacíře sebou narčené chce, a neb nětco časného dojíti; neb když své lepší uzří, práva svého požíve svrchu psaného, jako očitý důvod při císaři Zygmun- dovi, by ho byl Bůh neporazil pekelným ohněm, bylby se shledal. Též při odsouzení mistra Jana Husy. Též při com- pactátích etc. že uvrhouce v ni, co se jim zdá, odvolají své smlouvy, sliby i přísahy. Také každý nyni na to popatř, proč ny- nější někteří Římští počínají za pravé tvrditi, že zůstavení Pána Krista jest, přijímati lidu obecnému krev Boží z kalicha. Ješto fol. 276 b. 16
Strana 242
242 — fol. 277 a. toho první i nynější někteří zapírali a zapírají. Důvod: Neb Hilarius tractát učinil, tvrdě a svědče, že netoliko kdy nebylo ustanoveno, ale ani obecnému lidu rozdáváno pod obojí. A ten tractát přijat byl v Bazilií. Též odpor vedli a přemo- ženi sou písmy svatými i doktorův spisy, tak že za pravé půjčili, a potom lstivě, když své lepší viděli, zvrhli, a nyni pak přijíti chtí Čechy i jim toho dopustiti, podniknouli po- slušenství. Protož i na to vám sluší s pilností pohleděti, proč to mluví, čehož i ještě mnozí zapírají; protoli že by teprův tu pravdu poznali, kteréž davše místo v Bazylii zkaceřovali, z čehož až do dnes pokání nečinili, a nechť sou tázáni, kdy sou pravdu a kteří mluvili, prvé i nyni, poněvádž v tom odporu vždy sou mezi sebou. Líra doktor píše na 6. kap. sv. Jana, vyznává, že bylo a jiní proti němu na odpor, že nic, ať je rozsoudíc, některé za bludné a za kacíře odsoudí. Ale že nikdy není až podnes slýcháno, by Římska církev na se neb na své poblouzení do- pustila, a aby se kála neb opravovala. Protož ze dvého musí jedno býti, neb že prvé bloudila neb nyni, aneb že nyni taj- ným jednáním svého práva požívati chce, aby se na ní jistě naplnilo to, což o Antikristu a o jeho oudech, po čem po- znáni býti mají, svatým Pavlem oznámeno, že nastanou v po- krytství, mluvíce lež, a budou pyšní, nadutí, zpurní, zrádce, nevěrní, nestydatí, smlouvy nezdrželiví, bez pokoje, bez žádosti dobré, hříchom velikým přivyklí, a těch se varůj. Také i to vezmi v soud každý, že nemůž z toho dvého než jedno přijíti, než neb aby Římska církev, což o ní píší její vlastní zlého, od církve svaté vzdaleného, o Antikristu nejvlastněji příleží- cího, jako sv. Bernard, Gerson, kancléř Pařížský a děkan Mo- hautský, v pláči svém a cestě do země svaté, František Pe- trarcha, v epištolách bez titule, a mnozí jiní, zvlášť Řečští doktoří, mlčíme, co jí za vinnu dala Řecká vychodní církev, jenž po Jejruzalémské, Antiocenské první byla, z níž tato umě- ním, moudrostí i jinými věcmi, jako dcera z matky vznikla, Ale k tomu se obrátíme, nechajíce cizozemcův, co Čechové i učení a nábožní předkové kázali a psali o ní, jako mistr Matěj Pařížský, mistr Milič, mistr Jakoubek, mistr Jan Hus na čemž i život mučedlnictvem dokonal, a mnozí jiní, a mnozí za pamětí naších, mistr Rokycán, co o ní s kněžími svými na kázaních mluvil, že jest Antikrist, a o jejích sluhách, že se mnozí holí, a řídcí světí; a o svátostech, že v ně dábel svým duchem vkročil, a k svému užitku jich požívá; a o nalezcích svatokupeckých při svátostech, ouřadech, přímluvách svatých, očistci, a při mnohých jiných, o nichžby bylo dlouho psáti, než kdo chce, čti, co za krále mladého kázal na Danyele pro- roka, na pláč Jeremiášův, na čtení nedělní a co sám udělal na kanonyky, tu co píše, mnohem hojněji najde. Též při obecném lidu svědčil, že nejsou praví křesťané, že v bludu a ve lži se křtí, tělo a krev Boží přijímají, a pokání tohoto lidu že jest most do horoucího pekla, a co také i nynější připsali,
242 — fol. 277 a. toho první i nynější někteří zapírali a zapírají. Důvod: Neb Hilarius tractát učinil, tvrdě a svědče, že netoliko kdy nebylo ustanoveno, ale ani obecnému lidu rozdáváno pod obojí. A ten tractát přijat byl v Bazilií. Též odpor vedli a přemo- ženi sou písmy svatými i doktorův spisy, tak že za pravé půjčili, a potom lstivě, když své lepší viděli, zvrhli, a nyni pak přijíti chtí Čechy i jim toho dopustiti, podniknouli po- slušenství. Protož i na to vám sluší s pilností pohleděti, proč to mluví, čehož i ještě mnozí zapírají; protoli že by teprův tu pravdu poznali, kteréž davše místo v Bazylii zkaceřovali, z čehož až do dnes pokání nečinili, a nechť sou tázáni, kdy sou pravdu a kteří mluvili, prvé i nyni, poněvádž v tom odporu vždy sou mezi sebou. Líra doktor píše na 6. kap. sv. Jana, vyznává, že bylo a jiní proti němu na odpor, že nic, ať je rozsoudíc, některé za bludné a za kacíře odsoudí. Ale že nikdy není až podnes slýcháno, by Římska církev na se neb na své poblouzení do- pustila, a aby se kála neb opravovala. Protož ze dvého musí jedno býti, neb že prvé bloudila neb nyni, aneb že nyni taj- ným jednáním svého práva požívati chce, aby se na ní jistě naplnilo to, což o Antikristu a o jeho oudech, po čem po- znáni býti mají, svatým Pavlem oznámeno, že nastanou v po- krytství, mluvíce lež, a budou pyšní, nadutí, zpurní, zrádce, nevěrní, nestydatí, smlouvy nezdrželiví, bez pokoje, bez žádosti dobré, hříchom velikým přivyklí, a těch se varůj. Také i to vezmi v soud každý, že nemůž z toho dvého než jedno přijíti, než neb aby Římska církev, což o ní píší její vlastní zlého, od církve svaté vzdaleného, o Antikristu nejvlastněji příleží- cího, jako sv. Bernard, Gerson, kancléř Pařížský a děkan Mo- hautský, v pláči svém a cestě do země svaté, František Pe- trarcha, v epištolách bez titule, a mnozí jiní, zvlášť Řečští doktoří, mlčíme, co jí za vinnu dala Řecká vychodní církev, jenž po Jejruzalémské, Antiocenské první byla, z níž tato umě- ním, moudrostí i jinými věcmi, jako dcera z matky vznikla, Ale k tomu se obrátíme, nechajíce cizozemcův, co Čechové i učení a nábožní předkové kázali a psali o ní, jako mistr Matěj Pařížský, mistr Milič, mistr Jakoubek, mistr Jan Hus na čemž i život mučedlnictvem dokonal, a mnozí jiní, a mnozí za pamětí naších, mistr Rokycán, co o ní s kněžími svými na kázaních mluvil, že jest Antikrist, a o jejích sluhách, že se mnozí holí, a řídcí světí; a o svátostech, že v ně dábel svým duchem vkročil, a k svému užitku jich požívá; a o nalezcích svatokupeckých při svátostech, ouřadech, přímluvách svatých, očistci, a při mnohých jiných, o nichžby bylo dlouho psáti, než kdo chce, čti, co za krále mladého kázal na Danyele pro- roka, na pláč Jeremiášův, na čtení nedělní a co sám udělal na kanonyky, tu co píše, mnohem hojněji najde. Též při obecném lidu svědčil, že nejsou praví křesťané, že v bludu a ve lži se křtí, tělo a krev Boží přijímají, a pokání tohoto lidu že jest most do horoucího pekla, a co také i nynější připsali,
Strana 243
243 — mistři i kněží kázali i káží, a svým oddělením na ní svědčí. A my dřív položené věci za pravé přijavše, z poslušenství nahoře dotčeného, od ní se oddělivše, skutečně na ní se všemi svrchu položenými svědky, svědčíme totéž. A toho žádáme, aby neb se vyvedla a řečí neb skutkem, že není ta a taková, co o ní svědčeno, ale že jest svatá v pravdě, víry a v ctnost- ném obcování, i v pravdě slova čtení svatého i při svá- tostech, že smysl Krista Ježíše majíc, k miněnému synem Božím konci slouží, zvláště při svátosti těla a krve Páně, pod jednou způsobou sloužíc, že rozkázaní chotě svého činí; též jazykem latinským lidu obecnému nerozumným sloužící, že nečiní proti Apoštolu řkoucímu, že v zboru chci radše pět slov smyslem mým mluviti, abych jiné naučil, nežli desset tisíc ja- zykem t: cizým. Též že můž i má to rozkázaní Pána Krista, panství, zboží, moc, čest světa tohoto přijímati, a odtud pyšný, sylý (sic), nečistý život vesti. Též že má všemi ouřady kupčiti, svá- tostmi, i se všemi svými věcmi tarmarčiti, a lid sprostný o duše i o statky připravovati. Též že můž i má vše zlé zjevně na vůdcích i na lidu vůbec se vším, což slove svět, státi, bez kázni, klateb, vyobcování. Aneb poznajíc se, možnéli, že bloudí, a bludy svými zapájí národy, a krom volených mnohým předešlým i přítom- ným jest příčina k zatracení, a ovšem pohanom k rouhání jména křešťanského i neustupnosti jich v bludu, a věrným vo- leným Božím ku překážce a k obmeškání činila právě pokání, abychom i my měli se se všemi věrnými kam navrátiti, na druhou stranu mistři s kněžími, chtíliť se mířiti s církví Řím- skou, aby z čehož narčeni od ní kacířského etc., ať se vyve- dou jí; aneb poznajíc pokání činí a všecky své předky, mistra Jana Husy a jich spisy za to mají, zač ona je měla, a nám at provedou ji za svatou matku Kristu milou, v níž a ne jinde spasení. A pakli nemohou ani smějí toho učiniti, ale ať pravdě předky jich tvrzené, místo dadouce i k ní přistoupíce, a celé a pravé oddělení učiníce, opatří se původem a řízením kněží, abychom i my měli se kam obrátiti; neb nám proti Římanom není toliko o kalich Páně pře, ale o mnohé jiné svrchu jme- nované věci, ano o celé spasení v Kristu a v církvi, neb se sluší rozpomenouti na to: Proč mistr Hus Jan s svým tova- ryšem upálen v Constancii. Protoli že kalicha hájil? poně- vádž ještě nebylo rozdáváno z něho, čili proto, že o Římské církvi píše i drží i káže, vyznav v tom sněmu na tom skonal; a druhý mistr mučedlnictvem tehož potvrdil, proč množství veliké po něm mučedlníkův trpělo, však nejvíc pro vyznání o ní, a až do dnes že Husové sou, jméno Čechové všudy vůkol po zemích obdrželi. Také viz, o toliť Římané stojí, aby je k spasení přivedli, čili více, aby svého panství a zboží, arcibiskupství, biskupství a prebend bohatých, a mnišských platův dostanouc, svou vůli plnili, jako jinde, svatokupčíc a lid s víry svodíc. Pakli obojím nezdá se opraviti, ani možné jest, než že v svém předsevzetí každá strana míní státi, jiného fol. 278 a.
243 — mistři i kněží kázali i káží, a svým oddělením na ní svědčí. A my dřív položené věci za pravé přijavše, z poslušenství nahoře dotčeného, od ní se oddělivše, skutečně na ní se všemi svrchu položenými svědky, svědčíme totéž. A toho žádáme, aby neb se vyvedla a řečí neb skutkem, že není ta a taková, co o ní svědčeno, ale že jest svatá v pravdě, víry a v ctnost- ném obcování, i v pravdě slova čtení svatého i při svá- tostech, že smysl Krista Ježíše majíc, k miněnému synem Božím konci slouží, zvláště při svátosti těla a krve Páně, pod jednou způsobou sloužíc, že rozkázaní chotě svého činí; též jazykem latinským lidu obecnému nerozumným sloužící, že nečiní proti Apoštolu řkoucímu, že v zboru chci radše pět slov smyslem mým mluviti, abych jiné naučil, nežli desset tisíc ja- zykem t: cizým. Též že můž i má to rozkázaní Pána Krista, panství, zboží, moc, čest světa tohoto přijímati, a odtud pyšný, sylý (sic), nečistý život vesti. Též že má všemi ouřady kupčiti, svá- tostmi, i se všemi svými věcmi tarmarčiti, a lid sprostný o duše i o statky připravovati. Též že můž i má vše zlé zjevně na vůdcích i na lidu vůbec se vším, což slove svět, státi, bez kázni, klateb, vyobcování. Aneb poznajíc se, možnéli, že bloudí, a bludy svými zapájí národy, a krom volených mnohým předešlým i přítom- ným jest příčina k zatracení, a ovšem pohanom k rouhání jména křešťanského i neustupnosti jich v bludu, a věrným vo- leným Božím ku překážce a k obmeškání činila právě pokání, abychom i my měli se se všemi věrnými kam navrátiti, na druhou stranu mistři s kněžími, chtíliť se mířiti s církví Řím- skou, aby z čehož narčeni od ní kacířského etc., ať se vyve- dou jí; aneb poznajíc pokání činí a všecky své předky, mistra Jana Husy a jich spisy za to mají, zač ona je měla, a nám at provedou ji za svatou matku Kristu milou, v níž a ne jinde spasení. A pakli nemohou ani smějí toho učiniti, ale ať pravdě předky jich tvrzené, místo dadouce i k ní přistoupíce, a celé a pravé oddělení učiníce, opatří se původem a řízením kněží, abychom i my měli se kam obrátiti; neb nám proti Římanom není toliko o kalich Páně pře, ale o mnohé jiné svrchu jme- nované věci, ano o celé spasení v Kristu a v církvi, neb se sluší rozpomenouti na to: Proč mistr Hus Jan s svým tova- ryšem upálen v Constancii. Protoli že kalicha hájil? poně- vádž ještě nebylo rozdáváno z něho, čili proto, že o Římské církvi píše i drží i káže, vyznav v tom sněmu na tom skonal; a druhý mistr mučedlnictvem tehož potvrdil, proč množství veliké po něm mučedlníkův trpělo, však nejvíc pro vyznání o ní, a až do dnes že Husové sou, jméno Čechové všudy vůkol po zemích obdrželi. Také viz, o toliť Římané stojí, aby je k spasení přivedli, čili více, aby svého panství a zboží, arcibiskupství, biskupství a prebend bohatých, a mnišských platův dostanouc, svou vůli plnili, jako jinde, svatokupčíc a lid s víry svodíc. Pakli obojím nezdá se opraviti, ani možné jest, než že v svém předsevzetí každá strana míní státi, jiného fol. 278 a.
Strana 244
244 — fol. 278 b. nežádáme, než aby se k nám trpělivě měli, jako k těm, jenž sami od sebe svého oddělení nezapočali sme, ale tak, jakž se svrchu často oznamovalo. A vždyť sme měli i ještě máme sprostnou povolnost; můžli kdo nám posloužiti naučením pra- vým ku poznání toho, v čem bychom bloudili při víře neb mravích, že s milostí i s vděčností chceme přijíti i opraviti, jakož sme to i skutečně činili, a podle toho doufáme Pánu Bohu našému a pravému Bohu Kristu Ježíši, jehož při, při spa- sení a církve jeho svaté proti Antikristu vedeme, že kacíři ne- jsme, totiž neustupní, ač vždy sme s pomocí jeho stálí v tom, což držíme, za pravé majíce, však co na nás jest, o sobě nízce smyslíce, že bychom se někde při něčem svesti mohli, jakož písma o každém člověku vznějí. A že také své pře zlo- bivě, mstivě i bojovně s prolévaním krve neprovodíme, a o nic péče jiného nám není, než abychom v upřímém srdci, vůli Boží znajíc, činili, v samého i pravého a jediného Boha, a jehož poslal Ježíše Krista, věříc, jej ctili, z víry spravedlnosti a milosti dojdouc, v tom setrvali, v přikázaních Božích pro naději věč- ného života. Ale že nás tím kněží nejvíc ohyžďují před lidmi, že o velebné svátosti těla a krve Boží nevěříme, kdež nám v tom, jako v jiném před Bohem křivdu činí, neb my se k tomu známe, že tak věříme, jakož svrchu dotčeno, než že při některých obyčejích, i při smyslu při té svátosti, předky vašími nadepsanými jsouce naučeni rozdílni sme, neb my při slovích Pána Krista i jeho vysvědčení, a sv. Pavla zůstáváme, a po Římské církve výmyslcích, a nejvíc po mnišských smy- slech, nezákladných, ano odporných víře pravé křesťanské, i pís- mom svatým i zapovědem Páně jíti nesmíme, a aniž ti smy- slové, ani obyčejové, jichž zachovávaní při svátostech námi nalezeni sou, ale předkové někteří svrchu psaní svědčili, že sou z řeči písma svatého, zákona nového, z příkladu Krista a apoštolův i první církve, kteříž první církve mistrovství vždy nám od nich za nejlepší k následování razeno bylo, kteréž kněží před námi skutečně v některých městech drželi i ostří- hali, zejména na Taboře, v Klatovech, na Písku, v Vodňanech, v Žatci etc. Kdež takovým způsobem při té svátosti se měli, kterýž zachováváme, a ne bychom pak takoví byli, jakož nás křivě býti hlásají, a oni by v pravdě vůdcí křesťanští byli, ještě by neslušalo jim, kdyby zákona Božího nového následo- vali, k nám se tak míti zlostně a ukrutně; neb kde z svědectví zákona Božího mají toho naučení, neb příklad jaký z první církve, aby ty, kteří z bázni Boží jich přijíti nesmějí, za vůdce spasení svého haněli, nekřesťansky vyobcovávali, statky brali, vězeli i usmrcovali; neb to církvi svaté i věrným předpově- díno, že mají od zlých a nevěrných podstupovati, jakož dí: Dějíť proti vám všecko zlé lhouce pro mě. A jistě že lhouce, neb křivé mnohé svědectví píší i mluví, že o Bohu ani o svá- tostech nevěříme. A opět: Ven z obcí honiti budou vás, jakož i činí, a když vás zabijí, budou tím domnívati se Bohu slou- žiti, jakož o to nyní sněmují i se zapisují, a to učiní vám,
244 — fol. 278 b. nežádáme, než aby se k nám trpělivě měli, jako k těm, jenž sami od sebe svého oddělení nezapočali sme, ale tak, jakž se svrchu často oznamovalo. A vždyť sme měli i ještě máme sprostnou povolnost; můžli kdo nám posloužiti naučením pra- vým ku poznání toho, v čem bychom bloudili při víře neb mravích, že s milostí i s vděčností chceme přijíti i opraviti, jakož sme to i skutečně činili, a podle toho doufáme Pánu Bohu našému a pravému Bohu Kristu Ježíši, jehož při, při spa- sení a církve jeho svaté proti Antikristu vedeme, že kacíři ne- jsme, totiž neustupní, ač vždy sme s pomocí jeho stálí v tom, což držíme, za pravé majíce, však co na nás jest, o sobě nízce smyslíce, že bychom se někde při něčem svesti mohli, jakož písma o každém člověku vznějí. A že také své pře zlo- bivě, mstivě i bojovně s prolévaním krve neprovodíme, a o nic péče jiného nám není, než abychom v upřímém srdci, vůli Boží znajíc, činili, v samého i pravého a jediného Boha, a jehož poslal Ježíše Krista, věříc, jej ctili, z víry spravedlnosti a milosti dojdouc, v tom setrvali, v přikázaních Božích pro naději věč- ného života. Ale že nás tím kněží nejvíc ohyžďují před lidmi, že o velebné svátosti těla a krve Boží nevěříme, kdež nám v tom, jako v jiném před Bohem křivdu činí, neb my se k tomu známe, že tak věříme, jakož svrchu dotčeno, než že při některých obyčejích, i při smyslu při té svátosti, předky vašími nadepsanými jsouce naučeni rozdílni sme, neb my při slovích Pána Krista i jeho vysvědčení, a sv. Pavla zůstáváme, a po Římské církve výmyslcích, a nejvíc po mnišských smy- slech, nezákladných, ano odporných víře pravé křesťanské, i pís- mom svatým i zapovědem Páně jíti nesmíme, a aniž ti smy- slové, ani obyčejové, jichž zachovávaní při svátostech námi nalezeni sou, ale předkové někteří svrchu psaní svědčili, že sou z řeči písma svatého, zákona nového, z příkladu Krista a apoštolův i první církve, kteříž první církve mistrovství vždy nám od nich za nejlepší k následování razeno bylo, kteréž kněží před námi skutečně v některých městech drželi i ostří- hali, zejména na Taboře, v Klatovech, na Písku, v Vodňanech, v Žatci etc. Kdež takovým způsobem při té svátosti se měli, kterýž zachováváme, a ne bychom pak takoví byli, jakož nás křivě býti hlásají, a oni by v pravdě vůdcí křesťanští byli, ještě by neslušalo jim, kdyby zákona Božího nového následo- vali, k nám se tak míti zlostně a ukrutně; neb kde z svědectví zákona Božího mají toho naučení, neb příklad jaký z první církve, aby ty, kteří z bázni Boží jich přijíti nesmějí, za vůdce spasení svého haněli, nekřesťansky vyobcovávali, statky brali, vězeli i usmrcovali; neb to církvi svaté i věrným předpově- díno, že mají od zlých a nevěrných podstupovati, jakož dí: Dějíť proti vám všecko zlé lhouce pro mě. A jistě že lhouce, neb křivé mnohé svědectví píší i mluví, že o Bohu ani o svá- tostech nevěříme. A opět: Ven z obcí honiti budou vás, jakož i činí, a když vás zabijí, budou tím domnívati se Bohu slou- žiti, jakož o to nyní sněmují i se zapisují, a to učiní vám,
Strana 245
245 neb sou nepoznali otce ani mne, byť znali pravdu přikázanou Bohem otcem, způsobenou Kristem Ježíšem, a danou duchem svatým, dary jeho při spasení lidském, skrze služebnosti církve svaté, oznámenou a ujištěnou, kterouž my sami před sebou máme a jí hájíme, pro ni i trpíjme, nečiniliťby nám toho, ale milovaliťby, ale že neznají, musí se to naplniti na nás: v ne- návisti budete pro jméno mé všem lidem. A sv. Pavel: Všickni, kdož chtí milostivě v Kristu Ježíši živi býti, protivenství budou trpěti. Ale zasse zlí lidé a svůdce prospěch míti budou, v horší bloudíce a jiné v blud uvodíce. A opět: Svět se bude rado- vati, ale vy plakati. A opět: Nátisk na světě míti budete. A opět: Pomněte na mou řeč, kterouž sem mluvil vám, neníť větší služebník Pána svého; poněvádž mi se protivili, i vámť se budou protiviti; a že ouzká cesta a těsná brána, jenž vede k životu, a řídcí ji nálezají, neb skrze mnohé zámutky a ouz- kosti musíme vjíti do království nebeského, a budemli spolu trpěti, spolu budem královati. A kázali sme vám, že máte trpěti zarmoucení, žádný nepochybůj se v tom zarmoucení, a na druhou stranu, měliby se báti i důvod míti, že poně- vádž tak činí, proti věrným a nezavinnilým, tiem což na ně cpají, že sou blízcí těch, o kterýchž písma na druhou stranu praví, jenž s množstvím jsouc, ve cti a chvále, a v srdci ukrutném jsou, na té cestě, jenž jest široká, a jenž na cestu Kainovu odešli; lásky pravdy nepřijali, v bídě Kristem oznámené jsou, jenž se radují zlému, a pádu bližních posmívají i veselí. A ta- koví sou z zlostníka a synové těch, jenž se Pánu i prorokom jeho protivili, k nimž řekl: Hledáte mne zabiti, člověka, jenž sem pravdu, kterouž sem od Boha slyšel, pravil vám. A že sou takoví z otce dábla, jenž lhář a vražedlník jest, a z matky té nevěstky, opilé krví svatých a mučedlníkův Ježíšových, a mě- šťané toho města Babilona, v němž všeliká krev spravedlivá nalezena. A podle toho každý rozeznaj, kdo bližší pravdy jest, tenli, kdož trápí, čili ten, jenž věrnému stvořiteli v dobrých činech, v trpělivosti, modle se za nepřátely, duši svou po- roučí; a na které církvi písma svatá se plní, a která, neb nikdy církvi svaté není dáno ani přikázáno trápiti, boje se pro víru vesti, odění tělesná míti, zprávcom k vylévání krve pobízeti, ale trpěti, a ku příkladu se míti, neb dí: Vám dáno jest netolik v Krista věřiti, ale i pro něho trpěti. A opět: Kri- stus trpěl, a vám ostavil příklad, abyšte následovali šlepějí jeho. A zasse psáno: Kdo do vězení povede, do vězení půjde, a kdo mečem zabíjeti bude, od meče sejde. Ale apoštol dí věrným: Není nám boj i proti tělu a krvi. A opět: Odění rytířství na- šeho nejsou tělesná. A opět: Pobloudí-li kdo z vás, nedí, zbuř naň světskou moc, ale vy jenž duchovní jste, takového naučte v duchu tichosti. Ano by byl někdo aneb mnozí nalezen v pravdě, že kacířem jest a naň jistě dovedeno, a v neustup- nosti své trval by, podle zákona Božího práva, neslušelo by se k němu míti tak, jako Rímská církev se má, neb Pán Kri- stus dí: Zhřešíli bratr tvůj, tresci jej; uposlechneli, zýskals fol. 279 b. fol. 279 a.
245 neb sou nepoznali otce ani mne, byť znali pravdu přikázanou Bohem otcem, způsobenou Kristem Ježíšem, a danou duchem svatým, dary jeho při spasení lidském, skrze služebnosti církve svaté, oznámenou a ujištěnou, kterouž my sami před sebou máme a jí hájíme, pro ni i trpíjme, nečiniliťby nám toho, ale milovaliťby, ale že neznají, musí se to naplniti na nás: v ne- návisti budete pro jméno mé všem lidem. A sv. Pavel: Všickni, kdož chtí milostivě v Kristu Ježíši živi býti, protivenství budou trpěti. Ale zasse zlí lidé a svůdce prospěch míti budou, v horší bloudíce a jiné v blud uvodíce. A opět: Svět se bude rado- vati, ale vy plakati. A opět: Nátisk na světě míti budete. A opět: Pomněte na mou řeč, kterouž sem mluvil vám, neníť větší služebník Pána svého; poněvádž mi se protivili, i vámť se budou protiviti; a že ouzká cesta a těsná brána, jenž vede k životu, a řídcí ji nálezají, neb skrze mnohé zámutky a ouz- kosti musíme vjíti do království nebeského, a budemli spolu trpěti, spolu budem královati. A kázali sme vám, že máte trpěti zarmoucení, žádný nepochybůj se v tom zarmoucení, a na druhou stranu, měliby se báti i důvod míti, že poně- vádž tak činí, proti věrným a nezavinnilým, tiem což na ně cpají, že sou blízcí těch, o kterýchž písma na druhou stranu praví, jenž s množstvím jsouc, ve cti a chvále, a v srdci ukrutném jsou, na té cestě, jenž jest široká, a jenž na cestu Kainovu odešli; lásky pravdy nepřijali, v bídě Kristem oznámené jsou, jenž se radují zlému, a pádu bližních posmívají i veselí. A ta- koví sou z zlostníka a synové těch, jenž se Pánu i prorokom jeho protivili, k nimž řekl: Hledáte mne zabiti, člověka, jenž sem pravdu, kterouž sem od Boha slyšel, pravil vám. A že sou takoví z otce dábla, jenž lhář a vražedlník jest, a z matky té nevěstky, opilé krví svatých a mučedlníkův Ježíšových, a mě- šťané toho města Babilona, v němž všeliká krev spravedlivá nalezena. A podle toho každý rozeznaj, kdo bližší pravdy jest, tenli, kdož trápí, čili ten, jenž věrnému stvořiteli v dobrých činech, v trpělivosti, modle se za nepřátely, duši svou po- roučí; a na které církvi písma svatá se plní, a která, neb nikdy církvi svaté není dáno ani přikázáno trápiti, boje se pro víru vesti, odění tělesná míti, zprávcom k vylévání krve pobízeti, ale trpěti, a ku příkladu se míti, neb dí: Vám dáno jest netolik v Krista věřiti, ale i pro něho trpěti. A opět: Kri- stus trpěl, a vám ostavil příklad, abyšte následovali šlepějí jeho. A zasse psáno: Kdo do vězení povede, do vězení půjde, a kdo mečem zabíjeti bude, od meče sejde. Ale apoštol dí věrným: Není nám boj i proti tělu a krvi. A opět: Odění rytířství na- šeho nejsou tělesná. A opět: Pobloudí-li kdo z vás, nedí, zbuř naň světskou moc, ale vy jenž duchovní jste, takového naučte v duchu tichosti. Ano by byl někdo aneb mnozí nalezen v pravdě, že kacířem jest a naň jistě dovedeno, a v neustup- nosti své trval by, podle zákona Božího práva, neslušelo by se k němu míti tak, jako Rímská církev se má, neb Pán Kri- stus dí: Zhřešíli bratr tvůj, tresci jej; uposlechneli, zýskals fol. 279 b. fol. 279 a.
Strana 246
246 — fol. 280 a. bratra svého; pakli nic, přivolej dva a nebo tři; pakli i těch neuposlechne, pověz zboru, pakli ani zboru neuposlechne, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. A sv. Pavel biskupa učí, co dál má činiti, řka: Clověka kacíře po jednom neb druhém trestání varůj se. A Pán Ježíš svým moci světské ku připuzování ku pomoci ouřadův duchovních nedal, jakož zle Římané vykladají o lodičce a o dvou mečích. Důvod toho: neb nikdy apoštolé, ani jiní potomní věrní až do zjev- ného Antikrista, v církev svatou mocně přišlého, a protivícího se, zjevně i tajně vší pravdě Ježíše Krista a církve svaté, i pra- vým oudom jejím jí nepožívali. Ješto znaje to Pán Kristus Ježíš, což sám předpověděl, to ukázal sv. Janu v zjevení pod způ- sobem šelmy druhé s růžky beránkovými, jenž ty dvě moci znamenají, obránce proti věrným k svodu i k trapení, podle toho, jakž nevěstka veliká, krví svatých opilá s koflíkem ohavností, trávěci přikazovala by. Protož zavíraje psaní toto, prosím příteli můj milý, dlouhost nad spravedlivé, kterouž sem, nemíniv zprvu, potře- bami mnohými k dosti učinění tobě veden jsa učinil, snesa, čti s soudem bez škodlivých náchylností a rozjímej bez pa- tření osoby podle pravdy, a budeli co nalezeno od tebe od- porného pravdě, snesa trpělivě, bratrsky, oznam v lásce. Neb v upřímnosti to, což přítomně znám a vím, a čeho sem sku- tečně došel, píši. Pakli psání mému věřiti nemůžeš, poď a viz, neb místo mé dobře znáš, kdež se v této svobodě, kteráž až dosud trvá, nic tajně nepůsobí; neb sám můžeš tomu roz- uměti, bych se v tom neupřímě měl, co a čeho bych na světě dojíti mohl, že ani cti, ani zboží, ani co jiného, neb tuto jed- notu, v níž sem, všudy v ošklivosti mají. A jestli že bych toho nedůjda, čehož vždy falešní proroci čeníchali, a pro ty věci roty činili v neupřímnosti, měl zatracen býti, bídnější bych byl všech zatracení hodných. Ale oufám svému milému soudci živých i mrtvých, kterýž mi dal srdce upřímnost, i poznání spasení svého, že mi dá se všemi věrnými setrvání v té pravdě i život věčný, jehožto tobě i všem věrným, jako sobě žádám od Boha otce, skrze Krista Ježíše, v duchu svatém. Amen. Anno Domini 1503. Datum in die crucis. No 9. pag. 21. CONFESSIO FIDEI FRATRUM WALDENSIUM REGI WLA- DISLAO AD HUNGARIAM MISSA 1). Humilem nostram subiectionem cum supplici obsecra- tione maiestati vestrae celsitudinis, nos fratres in Christi nomine congregati praemittentes, hoc scripto nostro notum facimus, 1) Здѣсь воспроизводится печатный текстъ 9той конфессіи по изданію Balth. Lydii, Waldensia, II, стр. 21—34, съ варіан-
246 — fol. 280 a. bratra svého; pakli nic, přivolej dva a nebo tři; pakli i těch neuposlechne, pověz zboru, pakli ani zboru neuposlechne, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. A sv. Pavel biskupa učí, co dál má činiti, řka: Clověka kacíře po jednom neb druhém trestání varůj se. A Pán Ježíš svým moci světské ku připuzování ku pomoci ouřadův duchovních nedal, jakož zle Římané vykladají o lodičce a o dvou mečích. Důvod toho: neb nikdy apoštolé, ani jiní potomní věrní až do zjev- ného Antikrista, v církev svatou mocně přišlého, a protivícího se, zjevně i tajně vší pravdě Ježíše Krista a církve svaté, i pra- vým oudom jejím jí nepožívali. Ješto znaje to Pán Kristus Ježíš, což sám předpověděl, to ukázal sv. Janu v zjevení pod způ- sobem šelmy druhé s růžky beránkovými, jenž ty dvě moci znamenají, obránce proti věrným k svodu i k trapení, podle toho, jakž nevěstka veliká, krví svatých opilá s koflíkem ohavností, trávěci přikazovala by. Protož zavíraje psaní toto, prosím příteli můj milý, dlouhost nad spravedlivé, kterouž sem, nemíniv zprvu, potře- bami mnohými k dosti učinění tobě veden jsa učinil, snesa, čti s soudem bez škodlivých náchylností a rozjímej bez pa- tření osoby podle pravdy, a budeli co nalezeno od tebe od- porného pravdě, snesa trpělivě, bratrsky, oznam v lásce. Neb v upřímnosti to, což přítomně znám a vím, a čeho sem sku- tečně došel, píši. Pakli psání mému věřiti nemůžeš, poď a viz, neb místo mé dobře znáš, kdež se v této svobodě, kteráž až dosud trvá, nic tajně nepůsobí; neb sám můžeš tomu roz- uměti, bych se v tom neupřímě měl, co a čeho bych na světě dojíti mohl, že ani cti, ani zboží, ani co jiného, neb tuto jed- notu, v níž sem, všudy v ošklivosti mají. A jestli že bych toho nedůjda, čehož vždy falešní proroci čeníchali, a pro ty věci roty činili v neupřímnosti, měl zatracen býti, bídnější bych byl všech zatracení hodných. Ale oufám svému milému soudci živých i mrtvých, kterýž mi dal srdce upřímnost, i poznání spasení svého, že mi dá se všemi věrnými setrvání v té pravdě i život věčný, jehožto tobě i všem věrným, jako sobě žádám od Boha otce, skrze Krista Ježíše, v duchu svatém. Amen. Anno Domini 1503. Datum in die crucis. No 9. pag. 21. CONFESSIO FIDEI FRATRUM WALDENSIUM REGI WLA- DISLAO AD HUNGARIAM MISSA 1). Humilem nostram subiectionem cum supplici obsecra- tione maiestati vestrae celsitudinis, nos fratres in Christi nomine congregati praemittentes, hoc scripto nostro notum facimus, 1) Здѣсь воспроизводится печатный текстъ 9той конфессіи по изданію Balth. Lydii, Waldensia, II, стр. 21—34, съ варіан-
Strana 247
247 — quemadmodum enim serenitas vestra literas nomine suo iam- pridem ad Bohemiae hoc regnum in hos 1) fidos vestros sparsim misit, quibus atrocius fortasse quam liceat, nostris quibus man- cipamur dominis, praecepit nos in urbe Pragensi, die videlicet celebritatis divi Johannis apostoli, coram utriusque status recto- ribus spiritualium scilicet et secularium constitui. His denique ipsis studiose iussistis, ut illic nomine amplitudinis vestrae nos ab opinionibus nostris, quibus tenaciter haerere con suevimus, desciscere cogant et alterutram partem inter se dissidentem, qua moderandi essemus pro nostro arbitrio asciscere, atque demum talibus praelatis, in quorum coetum iam sponte nostra con- cesserimus, plene instructi ac eruditi, nos credere eo pacto, ut instituerit iuxta ritum orthodoxae fidei, sanctorumque doctorum sanctiones mandastis. Quodque si idipsum facere nobis minus videatur, tunc nos veluti condemnatos latrones, ac pertinaces haereticos regno pellere, atque alia plura praefatis vestris scriptis nobis inferre mala, saevitiae eorum frena laxantes palam indul- sistis, quae amoris studio illa praetergredimur. Nos vero solo hominum rumore, quibus literas vestrae maiestatis, non modo legere, sed neque etiam videre datum est: passim volante atto- niti, illico mentis nostrae cogitatio percita est, vestrae nimirum mansuetudini et humanitati, qua vos semper ut huius regni sceptra tenere coepistis, praestare cognovimus, qui iustitiae, paci, tranquillitatique assidue incubuistis, a2) modo tanta in nos atrocitate saevire, minime convenire censuimus : quoniam quidem vestram celsitudinem longo3) iam experimento didicimus, magis clementi iustitia, quam severa aquitate vestros subditos frenare consuevisse. At vero quia vestram mansuetudinem nunc a lege humanitatis, clementiaeque descivisse perspicimus, idcirco vehe- menter amplitudini vestrae compatimur, quandoquidem rem gubernationi vestrae adversam maluistis amplecti; nos denique hoc ipsum a vestra maiestate pensandum esse velimus, aequum ne illud, an iniquum fuerit, vestra discultiat serenitas rogamus: Nos tanquam sicarios et haereticos a vobis condemnatos, de natali solo praeter ius terrae abigendos esse. Atque ut tales nos infames esse, omne genus mortalium credat, fateaturque, literis vestris publice promulgari admissum est, quibus nec ulla un- quam patens audientia rite praestita est. Quin etiam (quod longe absurdius videtur esse) neque satisfactioni sive rationi nostrae fidei, quam iampridem vestrae maiestati regiae aperte exhibuimus, recte ne an impie crediderimus, senserimus quoque catholice, haud quaquam responsum est, sed silentio sup- pressum: qui quidem emendare, nedum prave credita, sed etiam pag. 22. pag. 23. тами по изданію „Commentariorum“ etc. (ср. выше примѣчаніе къ конфессіи No 7, стр. 146), стр. 133—138. Въ 3томъ послѣднемъ изданіи заглавіе конфессіи короче и правильнѣе: Confessio Fratrum regi Wladislao ad Ungariam missa, т. е. опять безъ имени Waldensium. 1) Comment. правильнѣе: nos. — 2) Comment. правильнѣе: Ас (послѣ точки). — 3) Comment.: longe.
247 — quemadmodum enim serenitas vestra literas nomine suo iam- pridem ad Bohemiae hoc regnum in hos 1) fidos vestros sparsim misit, quibus atrocius fortasse quam liceat, nostris quibus man- cipamur dominis, praecepit nos in urbe Pragensi, die videlicet celebritatis divi Johannis apostoli, coram utriusque status recto- ribus spiritualium scilicet et secularium constitui. His denique ipsis studiose iussistis, ut illic nomine amplitudinis vestrae nos ab opinionibus nostris, quibus tenaciter haerere con suevimus, desciscere cogant et alterutram partem inter se dissidentem, qua moderandi essemus pro nostro arbitrio asciscere, atque demum talibus praelatis, in quorum coetum iam sponte nostra con- cesserimus, plene instructi ac eruditi, nos credere eo pacto, ut instituerit iuxta ritum orthodoxae fidei, sanctorumque doctorum sanctiones mandastis. Quodque si idipsum facere nobis minus videatur, tunc nos veluti condemnatos latrones, ac pertinaces haereticos regno pellere, atque alia plura praefatis vestris scriptis nobis inferre mala, saevitiae eorum frena laxantes palam indul- sistis, quae amoris studio illa praetergredimur. Nos vero solo hominum rumore, quibus literas vestrae maiestatis, non modo legere, sed neque etiam videre datum est: passim volante atto- niti, illico mentis nostrae cogitatio percita est, vestrae nimirum mansuetudini et humanitati, qua vos semper ut huius regni sceptra tenere coepistis, praestare cognovimus, qui iustitiae, paci, tranquillitatique assidue incubuistis, a2) modo tanta in nos atrocitate saevire, minime convenire censuimus : quoniam quidem vestram celsitudinem longo3) iam experimento didicimus, magis clementi iustitia, quam severa aquitate vestros subditos frenare consuevisse. At vero quia vestram mansuetudinem nunc a lege humanitatis, clementiaeque descivisse perspicimus, idcirco vehe- menter amplitudini vestrae compatimur, quandoquidem rem gubernationi vestrae adversam maluistis amplecti; nos denique hoc ipsum a vestra maiestate pensandum esse velimus, aequum ne illud, an iniquum fuerit, vestra discultiat serenitas rogamus: Nos tanquam sicarios et haereticos a vobis condemnatos, de natali solo praeter ius terrae abigendos esse. Atque ut tales nos infames esse, omne genus mortalium credat, fateaturque, literis vestris publice promulgari admissum est, quibus nec ulla un- quam patens audientia rite praestita est. Quin etiam (quod longe absurdius videtur esse) neque satisfactioni sive rationi nostrae fidei, quam iampridem vestrae maiestati regiae aperte exhibuimus, recte ne an impie crediderimus, senserimus quoque catholice, haud quaquam responsum est, sed silentio sup- pressum: qui quidem emendare, nedum prave credita, sed etiam pag. 22. pag. 23. тами по изданію „Commentariorum“ etc. (ср. выше примѣчаніе къ конфессіи No 7, стр. 146), стр. 133—138. Въ 3томъ послѣднемъ изданіи заглавіе конфессіи короче и правильнѣе: Confessio Fratrum regi Wladislao ad Ungariam missa, т. е. опять безъ имени Waldensium. 1) Comment. правильнѣе: nos. — 2) Comment. правильнѣе: Ас (послѣ точки). — 3) Comment.: longe.
Strana 248
248 — pag. 24. Cur defece- rint a sede Romana. pag. 25. impie sensa semper proni ac voluntarii fuimus. At iam modo diram condemnationis sententiam, quae nuper iam in nos illata est, iure ferendam 1) esse quisque arbitrabitur, an non potius singula huiuscemodi praeter legem humanitatis esse nobiscum acta fatebitur? Qua nempe radice universa ista in nos mala et adversa pullulent, et unde exoriantur, optime callemus: excu- bant enim studiose hac in re nostri calumniatores, qui quidem vetusto in nos odio saevientes exterminare et perire magis quam emendare malunt. Illi revera sunt criminatores permo- lesti, qui suis nefandis flagitiis perditi, clementem animum vestrae serenitatis ac mitem perturbant: quibus ne aures beni- gnitatis vestrae pateant, magnopere oramus. Namque omni iustitia et probitate vacui, singula quaevishuius regni iniuriosis machinamentis, ac tumultuosis seditionibus, ad usque horrendas caedes complere moliuntur. Talibus sane efficacius scribendum I esset, ut a tantis coeptis negotiis desciscerent. Caeterum illud magnificentiam vestram, cur a romana cohorte iampridem de- scivimus, minus latere volumus. Execranda profecto spiritu- alium praelatorum malignitas, authore diabolo, cuius potissimum opus est serere inter fratres discordias et dissidia, nos a ro- manae ecclesiae coetu desciscere compulit. Hi quidem caeca malevolentia et insolenti potestatis tenebrarum fastu, mutuo debacchantes, pacis atque ecclesiastici amoris iura ruperunt: simulque omni humanitate destituti, non modo se infami sermone, sed etiam mordacibus scriptis et contumeliosis palam lacesse- bant: namque alteri alteros impudenter quadam antithei mali- gnitate perciti, potestate clavium ecclesiasticarum, salutifera veri- tate, religioso cultu, gratuita pietate, orthodoxa fide, charisma- tum munere, omni denique bono opere cessaverunt. In con- cionatoriis praeterea phanorum suorum cathedris, magna homi- num multitudine assistente, tum authoritate divinarum vocum, tum rationibus validissimis, tumque argumentorum exemplis firmissimis, demum paternorum canonum astructionibus et mi- nacibus censuris, se schismaticos, haereticos, sacrilegos, pseudo- prophetas, lupos rapaces, belluamque, ac meretricem Apocaly- pticam, profane notantes et concionantes, argute approbare moliebantur. Atque tanta insolentia debacchati universum regnum illa tempestate turbaverunt, eo usque ut armis certare mutuo eiusdem regni incolas, clade deinde cruenta tam solum quam undas tingere, dissidiaque oriri necessarium fuit. j Sicque vete- rum seculorum placida et aurea mutata est felicitas. Quapropter nostri antecessores pacis ac concordiae maximopere cupidi, haec mala in isto regno versari lugubri mente contuentes et quae tunc ab ecclesiasticis viris orta sunt, tristi gemitu his malis anxii lamentabantur. Deum tandem propititium 2), ut huius regni statum in melius commutaret assidua precatione solicitabant. Denique ut ipsi qui tantorum malorum videbantur esse, Christi 1) Comment.: ferendum. — 2) Comment. правильнѣе: pro- pitium.
248 — pag. 24. Cur defece- rint a sede Romana. pag. 25. impie sensa semper proni ac voluntarii fuimus. At iam modo diram condemnationis sententiam, quae nuper iam in nos illata est, iure ferendam 1) esse quisque arbitrabitur, an non potius singula huiuscemodi praeter legem humanitatis esse nobiscum acta fatebitur? Qua nempe radice universa ista in nos mala et adversa pullulent, et unde exoriantur, optime callemus: excu- bant enim studiose hac in re nostri calumniatores, qui quidem vetusto in nos odio saevientes exterminare et perire magis quam emendare malunt. Illi revera sunt criminatores permo- lesti, qui suis nefandis flagitiis perditi, clementem animum vestrae serenitatis ac mitem perturbant: quibus ne aures beni- gnitatis vestrae pateant, magnopere oramus. Namque omni iustitia et probitate vacui, singula quaevishuius regni iniuriosis machinamentis, ac tumultuosis seditionibus, ad usque horrendas caedes complere moliuntur. Talibus sane efficacius scribendum I esset, ut a tantis coeptis negotiis desciscerent. Caeterum illud magnificentiam vestram, cur a romana cohorte iampridem de- scivimus, minus latere volumus. Execranda profecto spiritu- alium praelatorum malignitas, authore diabolo, cuius potissimum opus est serere inter fratres discordias et dissidia, nos a ro- manae ecclesiae coetu desciscere compulit. Hi quidem caeca malevolentia et insolenti potestatis tenebrarum fastu, mutuo debacchantes, pacis atque ecclesiastici amoris iura ruperunt: simulque omni humanitate destituti, non modo se infami sermone, sed etiam mordacibus scriptis et contumeliosis palam lacesse- bant: namque alteri alteros impudenter quadam antithei mali- gnitate perciti, potestate clavium ecclesiasticarum, salutifera veri- tate, religioso cultu, gratuita pietate, orthodoxa fide, charisma- tum munere, omni denique bono opere cessaverunt. In con- cionatoriis praeterea phanorum suorum cathedris, magna homi- num multitudine assistente, tum authoritate divinarum vocum, tum rationibus validissimis, tumque argumentorum exemplis firmissimis, demum paternorum canonum astructionibus et mi- nacibus censuris, se schismaticos, haereticos, sacrilegos, pseudo- prophetas, lupos rapaces, belluamque, ac meretricem Apocaly- pticam, profane notantes et concionantes, argute approbare moliebantur. Atque tanta insolentia debacchati universum regnum illa tempestate turbaverunt, eo usque ut armis certare mutuo eiusdem regni incolas, clade deinde cruenta tam solum quam undas tingere, dissidiaque oriri necessarium fuit. j Sicque vete- rum seculorum placida et aurea mutata est felicitas. Quapropter nostri antecessores pacis ac concordiae maximopere cupidi, haec mala in isto regno versari lugubri mente contuentes et quae tunc ab ecclesiasticis viris orta sunt, tristi gemitu his malis anxii lamentabantur. Deum tandem propititium 2), ut huius regni statum in melius commutaret assidua precatione solicitabant. Denique ut ipsi qui tantorum malorum videbantur esse, Christi 1) Comment.: ferendum. — 2) Comment. правильнѣе: pro- pitium.
Strana 249
249 — ecclesiae duces, pastoresque existunt, quibus etiam verbum re- conciliationis annuntiandum a Christo vero pastore commissum esset, ut speciosis pedibus pacem ecclesiae evangelizarent, quam insolenter sustulerunt, de his ipsis vehementer diffiteri coepe- runt: ac ab huiusmodi praelatis, et sale infatuato, qui quidem neque talia probrosa convitia, quibus sunt obscoene notati, diluerunt, neque etiam publica satisfactione sese coram vulgi multitudine patule purgaverunt, jure desciverunt. Et nisi insuper fastidiosa prolixitas impediat, singula obscoena praelatorum convitia, hostilesque calumnias et nefandas criminationes, quas alteri in alteros ignominiose evomebant, literis compendiose demandata vestrae moderationi videnda, legendaque afferremus: atque si vobis ardor ea habendi fuerit, praebere ipsa vestrae moderationi, proni sumus. Hi sunt profecto similiter, qui suis flagitiis contaminati ac perditi, nos non solum condemnare, sed etiam iniuste calumniari haeresique notare coram vestra maiestate improbe moliuntur. Talibus eorum nugis ne fidem adhibueritis, obnixe gratia Dei aequi censoris ac iustitiae admodum obsecramus. Testamur siquidem coram Deo vivo, qui orbem terrae iudicaturus est in aequitate, nihil nos unquam haereticum ac blasphemum, neque in Deum, nec in orthodoxam fidem, neque in eucharistiam corporis et sanguinis Christi, neque demum in beatam virginem, nec prorsus in sanctos Dei quicquam astruere, blaterareque reperti sumus. Quod si pertinax opinio a vobis hac professione nostra divelli et explodi nequit, et si gratia nostrae congregationis idipsum facere displiceret: at vero causa iustitiae, quam omnis innocens cupide invocat, hoc efficite, ut vobis quisquam nos huiusmodi loqui, facereque uspiam benigne ostendat, approbetque quod impium et irreli- giosum de Christi eucharistia, illibata virgine, et sanctis beatis a nobis quicquam fassum esset. Siquidem harum criminationum quibus crebro culpamur, nihil conscii sumus. Quod nempe de Deo, Deo scilicet ipso, et in Deum Patrem, Filium, Spiritumque sanctum simplicis usus 1), et in personis trinum rite crediderimus, Apologia nostra, quam iam pridem magnificentiae vestrae mi- simus, plane ostendit: charitativa deinde mandatorum Dei im- pletio, certo et ineffabili argumento est, nos orthodoxam fidem tenere sequique: cuius omnia haec dura et adversa pacienter toleramus. Pari etiam credulilate de ecclesia catholica et de sacra- mentis eius, praecipue de sacramento corporis 2) et sanguinis Christi integre credimus: quando enim presbyter rite ordinatus, verba testimonii Christi expresserit, continuo ! panis est corpus Christi, verum, naturale, ex castissima virgine sumptum, quod erat traditurus: quemadmodum vivus panis testatur: Hoc est (inquit) corpus meum, quod pro vobis tradetur. Simi- pag. 26. De eucha- ristia. pag. 27. 1) Comment.: usiae. Зто слово, по всей вѣроятности, есть трансскрибція греческаго очоіа (сущность). Въ такомъ слу- чаѣ смыслъ цѣлаго выраженія становится понятнѣе, чѣмъ въ Лидіевой редакціи. — 2) Въ Comment. прибавлено: scilicet.
249 — ecclesiae duces, pastoresque existunt, quibus etiam verbum re- conciliationis annuntiandum a Christo vero pastore commissum esset, ut speciosis pedibus pacem ecclesiae evangelizarent, quam insolenter sustulerunt, de his ipsis vehementer diffiteri coepe- runt: ac ab huiusmodi praelatis, et sale infatuato, qui quidem neque talia probrosa convitia, quibus sunt obscoene notati, diluerunt, neque etiam publica satisfactione sese coram vulgi multitudine patule purgaverunt, jure desciverunt. Et nisi insuper fastidiosa prolixitas impediat, singula obscoena praelatorum convitia, hostilesque calumnias et nefandas criminationes, quas alteri in alteros ignominiose evomebant, literis compendiose demandata vestrae moderationi videnda, legendaque afferremus: atque si vobis ardor ea habendi fuerit, praebere ipsa vestrae moderationi, proni sumus. Hi sunt profecto similiter, qui suis flagitiis contaminati ac perditi, nos non solum condemnare, sed etiam iniuste calumniari haeresique notare coram vestra maiestate improbe moliuntur. Talibus eorum nugis ne fidem adhibueritis, obnixe gratia Dei aequi censoris ac iustitiae admodum obsecramus. Testamur siquidem coram Deo vivo, qui orbem terrae iudicaturus est in aequitate, nihil nos unquam haereticum ac blasphemum, neque in Deum, nec in orthodoxam fidem, neque in eucharistiam corporis et sanguinis Christi, neque demum in beatam virginem, nec prorsus in sanctos Dei quicquam astruere, blaterareque reperti sumus. Quod si pertinax opinio a vobis hac professione nostra divelli et explodi nequit, et si gratia nostrae congregationis idipsum facere displiceret: at vero causa iustitiae, quam omnis innocens cupide invocat, hoc efficite, ut vobis quisquam nos huiusmodi loqui, facereque uspiam benigne ostendat, approbetque quod impium et irreli- giosum de Christi eucharistia, illibata virgine, et sanctis beatis a nobis quicquam fassum esset. Siquidem harum criminationum quibus crebro culpamur, nihil conscii sumus. Quod nempe de Deo, Deo scilicet ipso, et in Deum Patrem, Filium, Spiritumque sanctum simplicis usus 1), et in personis trinum rite crediderimus, Apologia nostra, quam iam pridem magnificentiae vestrae mi- simus, plane ostendit: charitativa deinde mandatorum Dei im- pletio, certo et ineffabili argumento est, nos orthodoxam fidem tenere sequique: cuius omnia haec dura et adversa pacienter toleramus. Pari etiam credulilate de ecclesia catholica et de sacra- mentis eius, praecipue de sacramento corporis 2) et sanguinis Christi integre credimus: quando enim presbyter rite ordinatus, verba testimonii Christi expresserit, continuo ! panis est corpus Christi, verum, naturale, ex castissima virgine sumptum, quod erat traditurus: quemadmodum vivus panis testatur: Hoc est (inquit) corpus meum, quod pro vobis tradetur. Simi- pag. 26. De eucha- ristia. pag. 27. 1) Comment.: usiae. Зто слово, по всей вѣроятности, есть трансскрибція греческаго очоіа (сущность). Въ такомъ слу- чаѣ смыслъ цѣлаго выраженія становится понятнѣе, чѣмъ въ Лидіевой редакціи. — 2) Въ Comment. прибавлено: scilicet.
Strana 250
250 Sub utraque specie com- munican- dum. pag. 28. Usus eucha- ristiae in pri- mitiva ecele- sia. liter vinum, sanguis est naturalis corporis eius, qui fundendus erat in remissionem peccatorum pro multis: et non solum cre- dimus, fatemurque panem esse corpus naturale, et vinum san- guinem naturalem sacramentaliter: verum etiam panem pariten esse corpus spirituale, et vinum sanguinem spiritualem asseve- ramus. Simulque ad id credendum, suffragatur nobis Pauli apo- stoli sententia: Panis (inquit) quem frangimus, nonne participatio est corporis Christi? et calix cui benedicimus, nonne communicatio est sanguinis Christi? quoniam unus panis et unum corpus multi sumus, qui de uno pane et de uno calice participamus. Simulque sacramentum illud ex Christi institu- tione et iussu eius, exemplo denique ceclesiae primitivae sub ge- mina rerum specie distribui, ac percipi debere fatemur, et hoc ex fide et necessitate ordinatae salutis per Filium Dei, quoniam in substantia utriusque veritatis dignitas salutifera consistit, quae sacramento ad conscientiam et spem figuranda est. Porro, quoniam plerique hominum hanc fidei nostrae professionem nequaquam suscipere pro vera dignantur, intima cordis nostri temere dis- cutientes, nos ea (aiunt) ore fateri, quae nunquam in corde nostro versata sunt. Qui quidem dobis 1) coram Deo patulam iniuriam inferunt, cui manifesta ac patens est cordis nostri directio et simplicitas, quoniam lingua nostra haud aliud promere audet, nisi quod cor nostrum sugges serit. Alii deinceps, quia a sacerdotibus romanae ordinationis sacramenta non per- cipimus, nos ea ratione infidos esse censent. Ignorant hi 2) pro- fecto nos habere suos presbyteros, a quibus rite instituti sacra- mento potimur. Alios ob id revera respuimus, quoniam quidem sacramentis ad aliud, quam Christi intentio fuit, ministrant : quemadmodum opera eorum ministerii, quae contra fidem sunt, palam arguunt. Ea similiter ratione nobis non creditur, quia illud quod nobis ab authore Christo iussum est observare, hoc nos erga illud sacramentum dumtaxat facimus et quod minus est impe- ratum, in eo nos morem gerimus. Siquidem a redemtore ho- minum mandatum est tradere3), accipere, manducare, eoque ipso memoriam beneficiorum ipsius facere: colere autem sacramen- talem subsistentiam corporis Christi et sanguinis nullum est iussum credentibus traditum. Namque discipulis Christus dis- cumbentibus dedit utendum, cui obtemperantes comederunt et biberunt sine cultu eiusdem sacramenti. Porro apostoli et successores eorum per longum temporis intervallum per domos fidelium incedentes, panem frangentes cum laetitia suscipiebant. Hi sane nullam tali sacramento venerationem exhibuerunt, quodque sic facientes nequaquam errauerunt, neque haeretici dicebantur. Quin potius personalem Christi subsistentiam in dextra summi Patris venerati sunt. Quapropter veris cultoribus maiestatis divinae mandatum est utroque testamento, vetusto 1) Comment. правильнѣе: nobis. — 2) Comment.: ii. — 3) Comment. правилbнѣe: credere.
250 Sub utraque specie com- munican- dum. pag. 28. Usus eucha- ristiae in pri- mitiva ecele- sia. liter vinum, sanguis est naturalis corporis eius, qui fundendus erat in remissionem peccatorum pro multis: et non solum cre- dimus, fatemurque panem esse corpus naturale, et vinum san- guinem naturalem sacramentaliter: verum etiam panem pariten esse corpus spirituale, et vinum sanguinem spiritualem asseve- ramus. Simulque ad id credendum, suffragatur nobis Pauli apo- stoli sententia: Panis (inquit) quem frangimus, nonne participatio est corporis Christi? et calix cui benedicimus, nonne communicatio est sanguinis Christi? quoniam unus panis et unum corpus multi sumus, qui de uno pane et de uno calice participamus. Simulque sacramentum illud ex Christi institu- tione et iussu eius, exemplo denique ceclesiae primitivae sub ge- mina rerum specie distribui, ac percipi debere fatemur, et hoc ex fide et necessitate ordinatae salutis per Filium Dei, quoniam in substantia utriusque veritatis dignitas salutifera consistit, quae sacramento ad conscientiam et spem figuranda est. Porro, quoniam plerique hominum hanc fidei nostrae professionem nequaquam suscipere pro vera dignantur, intima cordis nostri temere dis- cutientes, nos ea (aiunt) ore fateri, quae nunquam in corde nostro versata sunt. Qui quidem dobis 1) coram Deo patulam iniuriam inferunt, cui manifesta ac patens est cordis nostri directio et simplicitas, quoniam lingua nostra haud aliud promere audet, nisi quod cor nostrum sugges serit. Alii deinceps, quia a sacerdotibus romanae ordinationis sacramenta non per- cipimus, nos ea ratione infidos esse censent. Ignorant hi 2) pro- fecto nos habere suos presbyteros, a quibus rite instituti sacra- mento potimur. Alios ob id revera respuimus, quoniam quidem sacramentis ad aliud, quam Christi intentio fuit, ministrant : quemadmodum opera eorum ministerii, quae contra fidem sunt, palam arguunt. Ea similiter ratione nobis non creditur, quia illud quod nobis ab authore Christo iussum est observare, hoc nos erga illud sacramentum dumtaxat facimus et quod minus est impe- ratum, in eo nos morem gerimus. Siquidem a redemtore ho- minum mandatum est tradere3), accipere, manducare, eoque ipso memoriam beneficiorum ipsius facere: colere autem sacramen- talem subsistentiam corporis Christi et sanguinis nullum est iussum credentibus traditum. Namque discipulis Christus dis- cumbentibus dedit utendum, cui obtemperantes comederunt et biberunt sine cultu eiusdem sacramenti. Porro apostoli et successores eorum per longum temporis intervallum per domos fidelium incedentes, panem frangentes cum laetitia suscipiebant. Hi sane nullam tali sacramento venerationem exhibuerunt, quodque sic facientes nequaquam errauerunt, neque haeretici dicebantur. Quin potius personalem Christi subsistentiam in dextra summi Patris venerati sunt. Quapropter veris cultoribus maiestatis divinae mandatum est utroque testamento, vetusto 1) Comment. правильнѣе: nobis. — 2) Comment.: ii. — 3) Comment. правилbнѣe: credere.
Strana 251
251 videlicet et recenti, Christum verum Deum et hominem non in sacramentali existentia sed in naturali subsistentia et personali in dextera genitoris sui colere, adorareque: Vetus nimirum testi- monium est, cuius triumphator satanae tentantis eum meminit. Scriptum est (inquit) Dominum Deum tuum adorabis et illi soli servies. Novum vero, vas electionis explanat. Propter quod, inquit, et Deus exaltavit illum, et dedit illi nomen, quod est super omne nomen, ut in nomine Jesu omne genu flectatur, coelestium, terrestrium et infernorum, et omnis lingua confi- teatur, quoniam Dominus Jesus est in dextera Dei Patris. Hoc quoque ipsum incarnata veritas corroborat, ut inquit homines sicut honorant Patrem, ita et Filium honorent: quippe Patrem nemo hic in creatura, sed in coelis veneratur, ut oratio aedita 1) a Christo testatur: Pater (inquit) noster, qui es in coelis. Quem etiam doctor gentium in hoc aemu- latur: Flecto (ait) genua mea ad Patrem Domini nostri Jesu Christi. Pari idcirco honore et cultu cum Patre atque Filium quisque veneraturus est, quodque faciendum esse tali admonemur ratione: quamquam enim Christus in terris observans, quovis honore dignus, homines, ut eum hic colerent, minime cogebat : sed suam clarificationem apud Patrem suum in coelo optavit, quam ante mundi constitutionem habuisse enunciavit: ut illic a veris cultoribus post suam ascensionem fateatur residere, atque illic etiam adoretur. Verum si qui aliter se in eo ipso habere contenderint, eos utroque testamento ita facturos prohibet. Vetus namque prohibitio est: Non fa- cies (ait Deus) tibi sculptile, neque imaginem ullam earum rerum, quae sunt in coelo, neque in terris, neque in aquis: non adorabis ea, neque coles. Novum autem vetitum a Christo legislatore praefatum est: Venient (inquit) multi et dicent: Hic est Christus, aut illic: ne credatis, neque exeatis, nec sequi- mini: quoniam personaliter in naturali sua substantia nun- quam est descensurus, nisi ad judicium. Quam sententiam ca- tholica fides his approbat verbis : Ascendit ad coelum, sedet ad dexteram Dei Patris, inde venturus est iudicare vivos et mortuos. Universis itaque Rex huma- nissime constat, quod nos haud secus credimus et facimus, atque praeceptum Christi nos credendum, et ita faciendum admonet et ecclesiae primitivae exempla comprobant. Simili preterea pacto, huius regni gratiosissime mode- rator, de pudicissima virgine Maria credimus et adusque vitae extremum stabiliter credituri sumus, quod plena gratia ex in- spiratione Spiritus sancti electa est ad id, ut sit Verbi incarnati immaculata genitrix. Namque in eius castissimo alvo Filius altissimi verus Deus humanam naturam sine vitii labe, opere pneumatis almi in unam suam personam univit; in cuius quo- pag. 30. De virgine Maria. pag. 20. 1) Comment.: edita.
251 videlicet et recenti, Christum verum Deum et hominem non in sacramentali existentia sed in naturali subsistentia et personali in dextera genitoris sui colere, adorareque: Vetus nimirum testi- monium est, cuius triumphator satanae tentantis eum meminit. Scriptum est (inquit) Dominum Deum tuum adorabis et illi soli servies. Novum vero, vas electionis explanat. Propter quod, inquit, et Deus exaltavit illum, et dedit illi nomen, quod est super omne nomen, ut in nomine Jesu omne genu flectatur, coelestium, terrestrium et infernorum, et omnis lingua confi- teatur, quoniam Dominus Jesus est in dextera Dei Patris. Hoc quoque ipsum incarnata veritas corroborat, ut inquit homines sicut honorant Patrem, ita et Filium honorent: quippe Patrem nemo hic in creatura, sed in coelis veneratur, ut oratio aedita 1) a Christo testatur: Pater (inquit) noster, qui es in coelis. Quem etiam doctor gentium in hoc aemu- latur: Flecto (ait) genua mea ad Patrem Domini nostri Jesu Christi. Pari idcirco honore et cultu cum Patre atque Filium quisque veneraturus est, quodque faciendum esse tali admonemur ratione: quamquam enim Christus in terris observans, quovis honore dignus, homines, ut eum hic colerent, minime cogebat : sed suam clarificationem apud Patrem suum in coelo optavit, quam ante mundi constitutionem habuisse enunciavit: ut illic a veris cultoribus post suam ascensionem fateatur residere, atque illic etiam adoretur. Verum si qui aliter se in eo ipso habere contenderint, eos utroque testamento ita facturos prohibet. Vetus namque prohibitio est: Non fa- cies (ait Deus) tibi sculptile, neque imaginem ullam earum rerum, quae sunt in coelo, neque in terris, neque in aquis: non adorabis ea, neque coles. Novum autem vetitum a Christo legislatore praefatum est: Venient (inquit) multi et dicent: Hic est Christus, aut illic: ne credatis, neque exeatis, nec sequi- mini: quoniam personaliter in naturali sua substantia nun- quam est descensurus, nisi ad judicium. Quam sententiam ca- tholica fides his approbat verbis : Ascendit ad coelum, sedet ad dexteram Dei Patris, inde venturus est iudicare vivos et mortuos. Universis itaque Rex huma- nissime constat, quod nos haud secus credimus et facimus, atque praeceptum Christi nos credendum, et ita faciendum admonet et ecclesiae primitivae exempla comprobant. Simili preterea pacto, huius regni gratiosissime mode- rator, de pudicissima virgine Maria credimus et adusque vitae extremum stabiliter credituri sumus, quod plena gratia ex in- spiratione Spiritus sancti electa est ad id, ut sit Verbi incarnati immaculata genitrix. Namque in eius castissimo alvo Filius altissimi verus Deus humanam naturam sine vitii labe, opere pneumatis almi in unam suam personam univit; in cuius quo- pag. 30. De virgine Maria. pag. 20. 1) Comment.: edita.
Strana 252
252 pag. 31. pag. 32. De sanctis. que pudica aula ventris verus Deus et homo personaliter habi- tavit, ex qua et in lucem huius mundi prodiit, quem alendo reli- qua educationis opera erga eum peregit: quae quidem electissima virgo uti ante Filii Dei incarnationem, ita eo tempore et post, usque ad mortem nunquam virum cognovit, sed perpetua vir- ginitate integra, casta, tam animo, quam corpore permansit. Hoc revera ordo nostrae salutis exigebat: nam quemadmo- dum seductio perditionis in paradiso per virginem perpetrata est, sic et salutis reparatio in virginitate consummaretur. Et ut denique ! protoplastus in horto delitiarum constitutus, in inno- centia et puritate a solo Deo figuratus est: ita et Filium Dei decuit synceram naturam segregatam a vitio, et lege peccati assumere. Atque iure hac ratione virgo gratiarum refertissima et in sui natura sanctificata dicitur, adeo ut ex eius honestis- sima natura supremum verbum humanitatem mystico spiramine indueret, simulque in ea veluti praestantissimo in thalamo supra omnes mortales requiescendo habitaret: Haec sane sunt illa magna, de quibus ad anum Elisabeth profata est: Fecit (ait) mihi magna, qui potens est, et sanctum nomen eius. Demum, quemadmodum homo per inobedientiam in mortis poenam et diversas calamitates prolapsus est, hoc sacrum spi- ramen in semine virginalis pudoris dignatus est relinquere, hoc autem ipsum Filius Dei ex incontaminata virgine assumere voluit, quo nostram perficeret redemptionem. Quamobrem non solum ex fide sacrarum literarum de matris Christi integritate credere cogimur, sed etiam ex sensu verae fidei idipsum tenere obliga- mur, quod impossibile erat penitus, ut ipsa gloriosissima puer- pera usque ad 1) mortem sua integritate aliquando ob humanae redemptionis arcanum destitui queat. Illud quoque etiam de illi- bata virgine Maria nos jubet credere, quod divinae literae cre- dendum esse hortantur, et quod ante hac filii ecclesiae vere credebant, aequa credulitate etiam nos modo credimus et pro- fitemur, verum quicquid homines vani in contrarium fidei superstitiose credunt adversus fidei et mandatorum excelsi veri- tatem, illud de ea vel sanctis Dei, aut de aliis pietatis operibus credere nequaquam audemus. Quinimmo tunc vivae fidei satis- facere videmur, dummodo taliter de ea credentes, sentientesque beatam cum omni fida natione fatemur, observamus quoque, et eidem obedimus, praesertim in eo ipso ubi nos monet nato suo obtemperare: quodcunque (inquit) dixerit vobis, facite. De sanctis deinceps Dei quid senserimus, nostram (o ma- gnifice Rex) iam modo accipe mentem. Illum siquidem sanctum pronunciamus esse, qui gratiam Dei in Christi merito et effu- sione innocentis sanguinis eius, ac dona charismatum pneu- matis almi gratuitae videlicet fidei, charitatis non fictae et spei verae adeptus est, atque in his ipsis virtuose vivendo usque ad mortem perseveraverit. Deinde quicunque peculiaria divinarum scripturarum testimonia habuerunt, hos potissimum sanctos esse 1) Въ Comment. нѣтъ: ad.
252 pag. 31. pag. 32. De sanctis. que pudica aula ventris verus Deus et homo personaliter habi- tavit, ex qua et in lucem huius mundi prodiit, quem alendo reli- qua educationis opera erga eum peregit: quae quidem electissima virgo uti ante Filii Dei incarnationem, ita eo tempore et post, usque ad mortem nunquam virum cognovit, sed perpetua vir- ginitate integra, casta, tam animo, quam corpore permansit. Hoc revera ordo nostrae salutis exigebat: nam quemadmo- dum seductio perditionis in paradiso per virginem perpetrata est, sic et salutis reparatio in virginitate consummaretur. Et ut denique ! protoplastus in horto delitiarum constitutus, in inno- centia et puritate a solo Deo figuratus est: ita et Filium Dei decuit synceram naturam segregatam a vitio, et lege peccati assumere. Atque iure hac ratione virgo gratiarum refertissima et in sui natura sanctificata dicitur, adeo ut ex eius honestis- sima natura supremum verbum humanitatem mystico spiramine indueret, simulque in ea veluti praestantissimo in thalamo supra omnes mortales requiescendo habitaret: Haec sane sunt illa magna, de quibus ad anum Elisabeth profata est: Fecit (ait) mihi magna, qui potens est, et sanctum nomen eius. Demum, quemadmodum homo per inobedientiam in mortis poenam et diversas calamitates prolapsus est, hoc sacrum spi- ramen in semine virginalis pudoris dignatus est relinquere, hoc autem ipsum Filius Dei ex incontaminata virgine assumere voluit, quo nostram perficeret redemptionem. Quamobrem non solum ex fide sacrarum literarum de matris Christi integritate credere cogimur, sed etiam ex sensu verae fidei idipsum tenere obliga- mur, quod impossibile erat penitus, ut ipsa gloriosissima puer- pera usque ad 1) mortem sua integritate aliquando ob humanae redemptionis arcanum destitui queat. Illud quoque etiam de illi- bata virgine Maria nos jubet credere, quod divinae literae cre- dendum esse hortantur, et quod ante hac filii ecclesiae vere credebant, aequa credulitate etiam nos modo credimus et pro- fitemur, verum quicquid homines vani in contrarium fidei superstitiose credunt adversus fidei et mandatorum excelsi veri- tatem, illud de ea vel sanctis Dei, aut de aliis pietatis operibus credere nequaquam audemus. Quinimmo tunc vivae fidei satis- facere videmur, dummodo taliter de ea credentes, sentientesque beatam cum omni fida natione fatemur, observamus quoque, et eidem obedimus, praesertim in eo ipso ubi nos monet nato suo obtemperare: quodcunque (inquit) dixerit vobis, facite. De sanctis deinceps Dei quid senserimus, nostram (o ma- gnifice Rex) iam modo accipe mentem. Illum siquidem sanctum pronunciamus esse, qui gratiam Dei in Christi merito et effu- sione innocentis sanguinis eius, ac dona charismatum pneu- matis almi gratuitae videlicet fidei, charitatis non fictae et spei verae adeptus est, atque in his ipsis virtuose vivendo usque ad mortem perseveraverit. Deinde quicunque peculiaria divinarum scripturarum testimonia habuerunt, hos potissimum sanctos esse 1) Въ Comment. нѣтъ: ad.
Strana 253
253 — ex fide profitemur. De aliis autem spes magis, vel opinio est. Idcirco taliter de sanctis credentes, ut scripturarum divinarum est veritas, in qua fundati beatos Dei decenti cultu honoramus, diligi- mus, obsequimur et aemulamur. Hac itaque nostra (Rex iustis- sime) professione perspectum est, nos haereticos non esse, ex quo nullum dogma sacrae scripturae contrarium pertinaciter tenuerimus; neque denique malorum repertores, aut authores unquam fuimus, cum omne nostrum studium, et vigilans quivis conatus noster sit credere ac operari quicquid catholica fides docuerit, et exempla philotheorum suaserint. Qua de re vestram claritatem magnopere precamur, ne calumniatoribus nostris eo usque in nos saevire patiamini, ut atroci sua potestate nos ad ea ipsa, de quibus recte sentire nequimus quod sint divina, sed magis veritati dissona esse censemus, crudeliter cogant. Namque salutis author Christus Dominus ad suam salutiferam salutem, ut ea credatur neminem hominum liberi arbitrii coëgit, sed ut eis acceptior, gratior certiorque videatur esse, miraculis ac stupendis prodigiis, similiter benigna et mansueta sermoci- natione eos ad eam credendam alliciebat. Huius ergo aevi ho- mines ad ea, quae caro et sanguis excogitavit, minus pellere deberent, nisi enim quippiam voluntarium fuerit, stabile ac firmum esse nequit. Neque praeterea tales homines sumus, ut pertinaciter obstinati cedere salutiferae veritati recusemus, sed semper faciles ad omnem Dei voluntatem, quae se nobis dun- taxat perspecte obtulerit inventi sumus. Nempe huius rei maie- stas vestra evidens argumentum de nobis istud potest habere. Ex quo enim in hac praesenti angustia agnitam Christi veri- tatem exercere satagimus, ut et vitam istam fluxam discrimini meticulosae mortis ad 1) huiusmodi veritatem salutiferam adipi- scendam sponte offerre non vereamur: multo nempe magis uberiori perspecta Christi voluntate, in libertate degentes, prom- ptiores ad implendum eam inveniremus2). Igitur nostrum talem animum in iis omnibus scientes humiliter gratiam vestram fla- gitavimus3), quatenus nobis tanquam fidelibus compati velitis et in diras hostium nostrorum manus tradere nos ne festinetis. Quoniam quidem ipsi iuxta humanitatis iura in Christi evan- gelio explanata, et a priscis viris ecclesiasticis rite observata, reformationem nobis haud quaquam facient, verum plus sua crudeli vi, quae ad salutem minus attinet, ad sinistra nostrae conscientiae compellere machinabuntur. Porro si animi vestri decretum vestris literis aeditum 1) temperare nolueritis, iam in tali re nihil aliud restat nobis, nisi ad pium nostrum liberatorem et defensorem summum confugere, atque in patientiae virtute animas nostras Christi suasu possidere. Deus autem benignus et placabilis ingerat vestri cordis mutationem, atque nobis indi- gnis servis suis det gratiam in oculis vestris invenire, ut cle- mentiores nobis inveniamini. Ne de caetero in sese, ac in pag. 33. pag. 34. 1) Comment.: ob. — 2) Comment.: inveniremur. — 3) Com- ment.: flagitamus. — 1) Comment.: editum.
253 — ex fide profitemur. De aliis autem spes magis, vel opinio est. Idcirco taliter de sanctis credentes, ut scripturarum divinarum est veritas, in qua fundati beatos Dei decenti cultu honoramus, diligi- mus, obsequimur et aemulamur. Hac itaque nostra (Rex iustis- sime) professione perspectum est, nos haereticos non esse, ex quo nullum dogma sacrae scripturae contrarium pertinaciter tenuerimus; neque denique malorum repertores, aut authores unquam fuimus, cum omne nostrum studium, et vigilans quivis conatus noster sit credere ac operari quicquid catholica fides docuerit, et exempla philotheorum suaserint. Qua de re vestram claritatem magnopere precamur, ne calumniatoribus nostris eo usque in nos saevire patiamini, ut atroci sua potestate nos ad ea ipsa, de quibus recte sentire nequimus quod sint divina, sed magis veritati dissona esse censemus, crudeliter cogant. Namque salutis author Christus Dominus ad suam salutiferam salutem, ut ea credatur neminem hominum liberi arbitrii coëgit, sed ut eis acceptior, gratior certiorque videatur esse, miraculis ac stupendis prodigiis, similiter benigna et mansueta sermoci- natione eos ad eam credendam alliciebat. Huius ergo aevi ho- mines ad ea, quae caro et sanguis excogitavit, minus pellere deberent, nisi enim quippiam voluntarium fuerit, stabile ac firmum esse nequit. Neque praeterea tales homines sumus, ut pertinaciter obstinati cedere salutiferae veritati recusemus, sed semper faciles ad omnem Dei voluntatem, quae se nobis dun- taxat perspecte obtulerit inventi sumus. Nempe huius rei maie- stas vestra evidens argumentum de nobis istud potest habere. Ex quo enim in hac praesenti angustia agnitam Christi veri- tatem exercere satagimus, ut et vitam istam fluxam discrimini meticulosae mortis ad 1) huiusmodi veritatem salutiferam adipi- scendam sponte offerre non vereamur: multo nempe magis uberiori perspecta Christi voluntate, in libertate degentes, prom- ptiores ad implendum eam inveniremus2). Igitur nostrum talem animum in iis omnibus scientes humiliter gratiam vestram fla- gitavimus3), quatenus nobis tanquam fidelibus compati velitis et in diras hostium nostrorum manus tradere nos ne festinetis. Quoniam quidem ipsi iuxta humanitatis iura in Christi evan- gelio explanata, et a priscis viris ecclesiasticis rite observata, reformationem nobis haud quaquam facient, verum plus sua crudeli vi, quae ad salutem minus attinet, ad sinistra nostrae conscientiae compellere machinabuntur. Porro si animi vestri decretum vestris literis aeditum 1) temperare nolueritis, iam in tali re nihil aliud restat nobis, nisi ad pium nostrum liberatorem et defensorem summum confugere, atque in patientiae virtute animas nostras Christi suasu possidere. Deus autem benignus et placabilis ingerat vestri cordis mutationem, atque nobis indi- gnis servis suis det gratiam in oculis vestris invenire, ut cle- mentiores nobis inveniamini. Ne de caetero in sese, ac in pag. 33. pag. 34. 1) Comment.: ob. — 2) Comment.: inveniremur. — 3) Com- ment.: flagitamus. — 1) Comment.: editum.
Strana 254
254 — regnum istud iram excelsi Dei provocetis, ob id quidem ipsum voluntati divinae, quam vult Deus hac nostra tempestate fieri, adversamini. No 10. КОНФЕССИЯ (БЕЗЪ ЗАГЛАВIЯ) 1). А (стр. 2). Vrozenym panuom. statečnym rytieřom .slowutnym wla- dykam . mudrym a opatrnym niefſtianom y wſſem wuobecz y gednomu każdemu bohatemu y chudemu . we wſſelikem řadu y ſtawu poſtawenemu: ktož čiſti nebo čtaucij ſlyſſeti budau . tiemto pſanim znamo činime: My lidee . w toto kralowſtwi Czeſkem neprawe ohyżďenij a w zlu powest. vffame Bohu . bez zasluženie oblečeni: proti kterymž opet krale geho miloſti liftowee gednanim nepřatel naſſych k potupe naſſie w tomto kralowſtwi: po kragiech rozeſlani gſau: jakoż wſſem. mame za to . znamo geſt: w nichžto blud- nymi nazwani gſme . kacieři a lotry: a rozlewačy bluduo proti panu Bouhu- proti ſwatee wieře křeſtianſke: O fele božiem a krwi božie žebycho nicz nedrželi: a žebychom ruhawa ſlowa proti Panne Marygi y ſwatym ſkladali: Dale pſano ſtogi . ze kral geho miloſt přiſrie pkazuge nas panuom nasſym . w Praze. na den swateho Jana po wanociech ftaweti 1) Здѣсь воспроизводится текстъ 3той конфессіи по ста- ропечатному зкземпляру библіотеки Музея королевства Чеш- Скаго, sign. 25. F. б, на заглавномъ листѣ коего рукою бывшаго библіотекаря В. Ганки († 1861) написано — unica. А между тѣмъ намъ извѣстенъ еще другой старопечатный ея укземпляръ въ Земскомъ архивѣ въ Брнѣ (въ Моравіи), sign. C. IV. 16. Нa музейномъ окземплярѣ конфессія 3та рукою Ганки надписыва- ется въ оглавленіи: List od bratří dán na rathauz (сp. ниже послѣсловіе къ 9той конфессіи). — Настоящее наше изданіе воспроизводитъ всѣ, болѣе или менѣе характерныя, старо- печатныя особенности музейнаго укземпляра, которыя сводятся къ слѣдующимъ сокращеніямъ, своеобразно разставленнымъ знакамъ препинанія, употребленію большихъ и строчныхъ буквъ и пр. Употребляются слѣдующія сокращенія: а = am, е em, O = om, y = ým; be = bě, de v dě, nie = mě, nie = ně, pe pě, te tě, we = wě; p = pra, p = pře, p = při; gt = gest, T. e. jest; между о, е и малымъ о вверху опускается иногда h, какъ, напр.; geo — geho, jeho; mnoo = mnoho; bytneo = bytného u r. „. Iругiя особенности: употребляется двойное аа = á, сe = é, сz = с, č иčz = č, ie и ij = i, g = j, у = i и j (предъ гласными и послѣ гласныхъ: а и 0), au = ou, ou = ú�, uo = и�, иногда чо = о въ началѣ; гZ = ř, I вмѣсто я, которое остается только въ предлогѣ s и мѣстоименіяхъ nás и vás, да еще въ нѣсколькихъ словахъ, напр. zаsſe и др.; у вмѣ- сто и въ началѣ словъ, начинающихся съ 3того послѣдняго звука; обычно w = у, двойное ſ вмѣсто нынѣшняго š, а тамъ, гдѣ стоитъ въ нашемъ изданіи 3то послѣднее начертаніе, въ ориги- налѣ s съ двумя на верху точками; ž = ž, а больш0е Z — безъ точки на верху; иногда ff = f, tt = t и пр. Предлоги весьма часто сливаются съ зависимыми отъ нихъ падежами склюняе- мыхъ именъ, но мыl ихъ раздѣляемъ, какъ равно и наоборотъ. т. е. сливаемъ части словъ, раздѣленныя въ печати по ошибкѣ. А (стр. 1).
254 — regnum istud iram excelsi Dei provocetis, ob id quidem ipsum voluntati divinae, quam vult Deus hac nostra tempestate fieri, adversamini. No 10. КОНФЕССИЯ (БЕЗЪ ЗАГЛАВIЯ) 1). А (стр. 2). Vrozenym panuom. statečnym rytieřom .slowutnym wla- dykam . mudrym a opatrnym niefſtianom y wſſem wuobecz y gednomu każdemu bohatemu y chudemu . we wſſelikem řadu y ſtawu poſtawenemu: ktož čiſti nebo čtaucij ſlyſſeti budau . tiemto pſanim znamo činime: My lidee . w toto kralowſtwi Czeſkem neprawe ohyżďenij a w zlu powest. vffame Bohu . bez zasluženie oblečeni: proti kterymž opet krale geho miloſti liftowee gednanim nepřatel naſſych k potupe naſſie w tomto kralowſtwi: po kragiech rozeſlani gſau: jakoż wſſem. mame za to . znamo geſt: w nichžto blud- nymi nazwani gſme . kacieři a lotry: a rozlewačy bluduo proti panu Bouhu- proti ſwatee wieře křeſtianſke: O fele božiem a krwi božie žebycho nicz nedrželi: a žebychom ruhawa ſlowa proti Panne Marygi y ſwatym ſkladali: Dale pſano ſtogi . ze kral geho miloſt přiſrie pkazuge nas panuom nasſym . w Praze. na den swateho Jana po wanociech ftaweti 1) Здѣсь воспроизводится текстъ 3той конфессіи по ста- ропечатному зкземпляру библіотеки Музея королевства Чеш- Скаго, sign. 25. F. б, на заглавномъ листѣ коего рукою бывшаго библіотекаря В. Ганки († 1861) написано — unica. А между тѣмъ намъ извѣстенъ еще другой старопечатный ея укземпляръ въ Земскомъ архивѣ въ Брнѣ (въ Моравіи), sign. C. IV. 16. Нa музейномъ окземплярѣ конфессія 3та рукою Ганки надписыва- ется въ оглавленіи: List od bratří dán na rathauz (сp. ниже послѣсловіе къ 9той конфессіи). — Настоящее наше изданіе воспроизводитъ всѣ, болѣе или менѣе характерныя, старо- печатныя особенности музейнаго укземпляра, которыя сводятся къ слѣдующимъ сокращеніямъ, своеобразно разставленнымъ знакамъ препинанія, употребленію большихъ и строчныхъ буквъ и пр. Употребляются слѣдующія сокращенія: а = am, е em, O = om, y = ým; be = bě, de v dě, nie = mě, nie = ně, pe pě, te tě, we = wě; p = pra, p = pře, p = při; gt = gest, T. e. jest; между о, е и малымъ о вверху опускается иногда h, какъ, напр.; geo — geho, jeho; mnoo = mnoho; bytneo = bytného u r. „. Iругiя особенности: употребляется двойное аа = á, сe = é, сz = с, č иčz = č, ie и ij = i, g = j, у = i и j (предъ гласными и послѣ гласныхъ: а и 0), au = ou, ou = ú�, uo = и�, иногда чо = о въ началѣ; гZ = ř, I вмѣсто я, которое остается только въ предлогѣ s и мѣстоименіяхъ nás и vás, да еще въ нѣсколькихъ словахъ, напр. zаsſe и др.; у вмѣ- сто и въ началѣ словъ, начинающихся съ 3того послѣдняго звука; обычно w = у, двойное ſ вмѣсто нынѣшняго š, а тамъ, гдѣ стоитъ въ нашемъ изданіи 3то послѣднее начертаніе, въ ориги- налѣ s съ двумя на верху точками; ž = ž, а больш0е Z — безъ точки на верху; иногда ff = f, tt = t и пр. Предлоги весьма часто сливаются съ зависимыми отъ нихъ падежами склюняе- мыхъ именъ, но мыl ихъ раздѣляемъ, какъ равно и наоборотъ. т. е. сливаемъ части словъ, раздѣленныя въ печати по ошибкѣ. А (стр. 1).
Strana 255
255 k napraweni: A nechtelilibychom najweni byti: aby nas z kralowſtwie yako lotry kacierzſke vyhnali etc.: A ač prwe y wżdy vſtawične od knezſtwa obogij ſtrany ohyżdowanie krziwa a neprawaa wżdy ſſla a gdau: a my chtiecz ſe radi w pokogi zachowati bauřek a neſnazij nečiniti žadnemu: trpe- liwe ſmy ſnaſſeli y ſnaſſieme . w mlčeni ſwem ſpaſenie naſſe puo- ſobiece . wſſak přičynau pſanie tohoto . baznij božij probuzeni gíme. aby nam y toho mlčenie Buoh nepočetl ſnad za hřiech: Widauce ze mnozij neglucz nas ſwedomi: to coż ſe o nas piſſe . kaže . hlaſa . přigimagij za to . wěřie , držie to o nas . a z toho w nenawiſti magij nas darmo: tau přičy- nau přinuceni gíme mlčenie naſſe přetrhnuti . a počet z fech wecij . z nichż nas winie wydati a to. w čemž ſe nam kratko dege. pooznamiti: zdaby pan Buoh komu dal to poznati . a od takoweho harienie nekřeſtianſkeho přeſtati: aby hnewu bożieho y pomíty na ſe nezbuzowal: A nayprw počet wyda- wame z toho . kdeż nas bludnymi a kacieřy nazywagij: że bludnij v wedomi naſſem a v wuoli y w umyſle negſme. ani byti mienijme do ſmrti nadto kacieřy: neb mame tu wuoli . y ten přiemy vmysl chtiecz wffemu weřiti y činiti werne a ſproftne . což pan Buoh chce miti weřeno y čyneno k ſpa- ſenij naſſemu a což oznamil w piſmiech ſwatych duchem ſwym nadſlenych: y w uobecne wieře apoſſtolſkee křestianſke: А (стр. 3). А (стр. 4). Что же касается интерпункціи, то въ 9томъ отношеніи мыl опять сохраняемъ особенности старопечатнаго оригинала, гдѣ обычно точка ставится вмѣсто запятой, а иногда и безъ 3того послѣд- няго значенія, т. е. безъ причины отдѣляется одно слово отъ другого точкою; вмѣсто же точки ставится въ оригиналѣ двое- точіе, а иногда двоеточіе ставится тамъ, гдѣ должна бы стоять запятая. Вообие изобиліе точекъ и двоеточій въ оригиналѣ и обиліе большихъ буквъ, даже въ срединѣ предложеній и въ именахъ нарицательныхъ и пр., немало пестрятъ текстъ. Мыl не уничтожаемъ всѣхъ подобнаго рода своеобразностей старопе- чатнаго оригинала, но только упрощаемъ нѣсколько однообраз- ную вышеупомянутуюо пестроту, а именно: оставляемъ точку тамъ, гдѣ ставится у насъ обычно запятая; двоеточіе — вмѣсто точки съ больш0ю послѣ него слѣдующего буквою, двоеточіе какъ двоеточіе или какъ точку съ запятоюо — Съ малоюо строч- ною послѣ нея буквою, а произвольно и непослѣдовательно напечатанныя большія буквы въ нѣкоторыхъ срединныхъ нари- цательныхъ именахъ замѣняемъ малыми буквами; тамъ же, гдѣ большая буква обозначаетъ какой�либо знакъ препинанія (точку или двоеточіе), мыl ставимъ таковый знакъ, оставляя большую букву въ началѣ какой�либо новой мысли и текста Св. Писанія, или же замѣняя ее малою въ срединѣ періода. Но зато напе- чатанныя строчными буквами начала нѣкоторыхъ собственныхъ именъ и наименованій Божества мы замѣняемъ большими буквами, которыя, хотя впрочемъ непослѣдовательно, встрѣчаются и въ на- шемъ старопечатномъ оригиналѣ: для однообразія мы печатаемъ всѣ собственныя имена и наименованія Божества большшими бук- вами въ началѣ. Все остальное, существенное и характерное, перепечатьвается такъ, какъ значится въ нашемъ старопечатномъ оригиналѣ: допущенныя же нѣкоторыя несушественныя внѣшнія измѣненія сдѣланыl въ интересахъ болѣе яснаго чтенія и пони- манія текста печатаемой конфессіи.
255 k napraweni: A nechtelilibychom najweni byti: aby nas z kralowſtwie yako lotry kacierzſke vyhnali etc.: A ač prwe y wżdy vſtawične od knezſtwa obogij ſtrany ohyżdowanie krziwa a neprawaa wżdy ſſla a gdau: a my chtiecz ſe radi w pokogi zachowati bauřek a neſnazij nečiniti žadnemu: trpe- liwe ſmy ſnaſſeli y ſnaſſieme . w mlčeni ſwem ſpaſenie naſſe puo- ſobiece . wſſak přičynau pſanie tohoto . baznij božij probuzeni gíme. aby nam y toho mlčenie Buoh nepočetl ſnad za hřiech: Widauce ze mnozij neglucz nas ſwedomi: to coż ſe o nas piſſe . kaže . hlaſa . přigimagij za to . wěřie , držie to o nas . a z toho w nenawiſti magij nas darmo: tau přičy- nau přinuceni gíme mlčenie naſſe přetrhnuti . a počet z fech wecij . z nichż nas winie wydati a to. w čemž ſe nam kratko dege. pooznamiti: zdaby pan Buoh komu dal to poznati . a od takoweho harienie nekřeſtianſkeho přeſtati: aby hnewu bożieho y pomíty na ſe nezbuzowal: A nayprw počet wyda- wame z toho . kdeż nas bludnymi a kacieřy nazywagij: że bludnij v wedomi naſſem a v wuoli y w umyſle negſme. ani byti mienijme do ſmrti nadto kacieřy: neb mame tu wuoli . y ten přiemy vmysl chtiecz wffemu weřiti y činiti werne a ſproftne . což pan Buoh chce miti weřeno y čyneno k ſpa- ſenij naſſemu a což oznamil w piſmiech ſwatych duchem ſwym nadſlenych: y w uobecne wieře apoſſtolſkee křestianſke: А (стр. 3). А (стр. 4). Что же касается интерпункціи, то въ 9томъ отношеніи мыl опять сохраняемъ особенности старопечатнаго оригинала, гдѣ обычно точка ставится вмѣсто запятой, а иногда и безъ 3того послѣд- няго значенія, т. е. безъ причины отдѣляется одно слово отъ другого точкою; вмѣсто же точки ставится въ оригиналѣ двое- точіе, а иногда двоеточіе ставится тамъ, гдѣ должна бы стоять запятая. Вообие изобиліе точекъ и двоеточій въ оригиналѣ и обиліе большихъ буквъ, даже въ срединѣ предложеній и въ именахъ нарицательныхъ и пр., немало пестрятъ текстъ. Мыl не уничтожаемъ всѣхъ подобнаго рода своеобразностей старопе- чатнаго оригинала, но только упрощаемъ нѣсколько однообраз- ную вышеупомянутуюо пестроту, а именно: оставляемъ точку тамъ, гдѣ ставится у насъ обычно запятая; двоеточіе — вмѣсто точки съ больш0ю послѣ него слѣдующего буквою, двоеточіе какъ двоеточіе или какъ точку съ запятоюо — Съ малоюо строч- ною послѣ нея буквою, а произвольно и непослѣдовательно напечатанныя большія буквы въ нѣкоторыхъ срединныхъ нари- цательныхъ именахъ замѣняемъ малыми буквами; тамъ же, гдѣ большая буква обозначаетъ какой�либо знакъ препинанія (точку или двоеточіе), мыl ставимъ таковый знакъ, оставляя большую букву въ началѣ какой�либо новой мысли и текста Св. Писанія, или же замѣняя ее малою въ срединѣ періода. Но зато напе- чатанныя строчными буквами начала нѣкоторыхъ собственныхъ именъ и наименованій Божества мы замѣняемъ большими буквами, которыя, хотя впрочемъ непослѣдовательно, встрѣчаются и въ на- шемъ старопечатномъ оригиналѣ: для однообразія мы печатаемъ всѣ собственныя имена и наименованія Божества большшими бук- вами въ началѣ. Все остальное, существенное и характерное, перепечатьвается такъ, какъ значится въ нашемъ старопечатномъ оригиналѣ: допущенныя же нѣкоторыя несушественныя внѣшнія измѣненія сдѣланыl въ интересахъ болѣе яснаго чтенія и пони- манія текста печатаемой конфессіи.
Strana 256
256 А (стр. 5). А (стр. 6). А (стр. 7). А (стр. 8). A weřime ſrdcë y vſty wyznawame y ſkutkem . podle znamoſti a mocy ſwe: tak yakoż gſme krali geho miloſti počet z wiery wydali o wſech članciech wiery y o každem oblaſſtie: A w ne- doftatciech ſe ſwych nezaſtawame . ale k hlupoſti . k newedomi. y k hubenoſti ſwee ſe zname.a coż poznati Pan Buoh dawa. pokorne oprawugem: Od ſebe weſpolek y od každeho werneho hotowoſt mame přigimati nauče nie . napominanie . wyſtrahy . y treſtanie: A za odpuſſtienie newedomie . gehož neoblibugem. Panu Bohu ſe modlime . zadagice aby nam dal we wſſem poznati wuoli ſwu libau. a nam ſpaſytedlnau etc: A z toho y z mnoheho gineho nadegi mame: že bludnij ſmrtedlne a owſſem k ſmrti negſme: Take že negſme ani kacieřy neb v wedomi naſſem nicz nedržime ani weřime ani činime proti piſmom ſwatym ani proti obecnemu wyznanij wiery . aniž gſme nalezačy nowych wecij zlych proti wieře obecne křeftianſke.ani nalezenych obrance nevſtupnij. dle cti ſtatku neb rozkoſſe žiwota neb ze zloſti: Jakoż wſſem znamo že toho nehledame. aniž gſme myſli twrdee a wuole neustupne byli ! ani gſme we zlem . ſobe znamem: Neb což nam kdy dal Pan Buoh . a ſkrze ktere koli poznati . z wywi- nutie ſweho, to ſme oprawowali. y oprawugem a mame vmyſl cożkoli pozname . oprawowati: A we wſſem w to w ſe nedovf- fame . ani w mudroſti ani w mocy ani w dobrofe ſwe: než w ſamych ſlibiech božich a w ſmluwe noweho ſwedectwie nadege vžiwati. z miloſti božie. w zaſluženi Pana Kryſta. w do- brofe Ducha ſwateho pracugeme: A z toho dovffame , že ka- ciery . totiž we zlem ſobe wedomem . negſme nevſtupnij. jakož nas za ty ohlaſſugij. Počet take wydawame z uoblaſſtnoſti naſſie: ze oblaſst- noſt naſſe nenie z toho. jakož nekterij ſe donewagicz .a wſſe- tečne ſaudiecz. twrdie: I z pychu y z zalibenie ſebe neb z wſſe- tečnoſti . neb z drzoſti: ale z nuze potřeby ſpaſenie duſſij: Neb my giſti gſme o předciech naſſych: začinatelech teto oblaſstnoſti nafſie: ze p nich toho zleho . podle gich doſtatečneho ſkuteč- neho ſeznanie nebylo než prawaa ſproſtna vprziemoſt k Bohu y k lidem dle ſpaſenie byla: A nayprw a prwotne. ſpaſenie wlaſtnieho ſweho: A k te oblaſſtnoſti . že ſau nepřiſili prwotne žadneho čloweka nawodem aneb ponuknutim neb radau: ale puowod a přičyna byli ſau toho prwotnie a naywetčie Pan- Buoh wſſemohucy . miloſtij pdchazegicy a hybagicy: A wuole ge° . yakož nadegi mame dobře liba aby ſe to ſtalo mnohemu lidu k ſpaſenij: A toho duowod geft dielo ptomne . w lidu wer- nem a vpřiemem w gednofe naſſie jakož Pan die: Po owocy fftiep bywa poznan: Druha přičyna . zewnitrznie. byli knežij a miſtry čeſke ſtrany. pdkowee fechto: a zwlafst mistr Rokycaan. kteryż za krale mladeho oznamowal zawedenie rzimſke cierkwe při wieře - při ſwatoſtech y při ſpaſenij: a naramny omyl: a chwale prwni cierkew y gegij rzaad y prawdu etc: Jakož gſme toho dotkli w prwniem liſtu - pſanem wſſem wuobecz: tu ktož ſſyrze to znati chce čti ſobe: A z toho poſlauženo před- kuom naſſym k pochybenij o rzimske cierkwi. by byla ſwata.
256 А (стр. 5). А (стр. 6). А (стр. 7). А (стр. 8). A weřime ſrdcë y vſty wyznawame y ſkutkem . podle znamoſti a mocy ſwe: tak yakoż gſme krali geho miloſti počet z wiery wydali o wſech članciech wiery y o každem oblaſſtie: A w ne- doftatciech ſe ſwych nezaſtawame . ale k hlupoſti . k newedomi. y k hubenoſti ſwee ſe zname.a coż poznati Pan Buoh dawa. pokorne oprawugem: Od ſebe weſpolek y od každeho werneho hotowoſt mame přigimati nauče nie . napominanie . wyſtrahy . y treſtanie: A za odpuſſtienie newedomie . gehož neoblibugem. Panu Bohu ſe modlime . zadagice aby nam dal we wſſem poznati wuoli ſwu libau. a nam ſpaſytedlnau etc: A z toho y z mnoheho gineho nadegi mame: že bludnij ſmrtedlne a owſſem k ſmrti negſme: Take že negſme ani kacieřy neb v wedomi naſſem nicz nedržime ani weřime ani činime proti piſmom ſwatym ani proti obecnemu wyznanij wiery . aniž gſme nalezačy nowych wecij zlych proti wieře obecne křeftianſke.ani nalezenych obrance nevſtupnij. dle cti ſtatku neb rozkoſſe žiwota neb ze zloſti: Jakoż wſſem znamo že toho nehledame. aniž gſme myſli twrdee a wuole neustupne byli ! ani gſme we zlem . ſobe znamem: Neb což nam kdy dal Pan Buoh . a ſkrze ktere koli poznati . z wywi- nutie ſweho, to ſme oprawowali. y oprawugem a mame vmyſl cożkoli pozname . oprawowati: A we wſſem w to w ſe nedovf- fame . ani w mudroſti ani w mocy ani w dobrofe ſwe: než w ſamych ſlibiech božich a w ſmluwe noweho ſwedectwie nadege vžiwati. z miloſti božie. w zaſluženi Pana Kryſta. w do- brofe Ducha ſwateho pracugeme: A z toho dovffame , že ka- ciery . totiž we zlem ſobe wedomem . negſme nevſtupnij. jakož nas za ty ohlaſſugij. Počet take wydawame z uoblaſſtnoſti naſſie: ze oblaſst- noſt naſſe nenie z toho. jakož nekterij ſe donewagicz .a wſſe- tečne ſaudiecz. twrdie: I z pychu y z zalibenie ſebe neb z wſſe- tečnoſti . neb z drzoſti: ale z nuze potřeby ſpaſenie duſſij: Neb my giſti gſme o předciech naſſych: začinatelech teto oblaſstnoſti nafſie: ze p nich toho zleho . podle gich doſtatečneho ſkuteč- neho ſeznanie nebylo než prawaa ſproſtna vprziemoſt k Bohu y k lidem dle ſpaſenie byla: A nayprw a prwotne. ſpaſenie wlaſtnieho ſweho: A k te oblaſſtnoſti . že ſau nepřiſili prwotne žadneho čloweka nawodem aneb ponuknutim neb radau: ale puowod a přičyna byli ſau toho prwotnie a naywetčie Pan- Buoh wſſemohucy . miloſtij pdchazegicy a hybagicy: A wuole ge° . yakož nadegi mame dobře liba aby ſe to ſtalo mnohemu lidu k ſpaſenij: A toho duowod geft dielo ptomne . w lidu wer- nem a vpřiemem w gednofe naſſie jakož Pan die: Po owocy fftiep bywa poznan: Druha přičyna . zewnitrznie. byli knežij a miſtry čeſke ſtrany. pdkowee fechto: a zwlafst mistr Rokycaan. kteryż za krale mladeho oznamowal zawedenie rzimſke cierkwe při wieře - při ſwatoſtech y při ſpaſenij: a naramny omyl: a chwale prwni cierkew y gegij rzaad y prawdu etc: Jakož gſme toho dotkli w prwniem liſtu - pſanem wſſem wuobecz: tu ktož ſſyrze to znati chce čti ſobe: A z toho poſlauženo před- kuom naſſym k pochybenij o rzimske cierkwi. by byla ſwata.
Strana 257
257 — i aby w prawde ſtala . a k prawde ſpaſenie ſlaužila . zname- nagice proti prawde wiery netoliko zgewne hřiechy a nepra- woſti bez kazni - při lidu wuobecz y na knieżich we mnohem tad lid obecny . ale y ſkutky proti wieře dawno zapowedene. a yak cierkewnych wecij pożiwagij na zkazu potítatnych a k zaſtřenij neprawoftij a k mylne nadeji: V poznali ſau z tychž rzečij y při druhe ſtrane pod obogij zpuosobau . že mnoho . coż se zhanelo. ano ſe před ſe wedlo: a což ſe zchwalilo . ano ſe nečinilo: A zwlaſſt yak toho čaſu k ſobe nemiloſt a zloft wrażedlnu nieli: hanegicz ſe . bludugicz . kaceřugicz . krew z ſebe wylewali: Y mluwili s miftrem o to : on prawil że lid ne- pgme . a muſylby wíſe yako w opak obratiti: a byloby na twrdo ſkočiti: A temto předſe ſwedomie zlee zuoſtawalo. při- tom . coż ſe zhanelo . že ſe činilo a což ſe z chwalilo . toho le nečynilo: A z toho w zamutciech byli: Protož neweduce co ſobe včyniti. přidrželi ſu ſe tech krežij . kteřižby naybliž prawdy wiery . y ſlužebnoſtij. y rzadu cierkwe prwnie oſtriehali: A pro tu přičynu y hned na ne wezenie. protiwenſtwie ſſla od tech . ktož gim k tomu poſlužili . až k tomu přinuceni z nauze: kdyż toho . coż zchwalili . nedali pożiwati . a což zhaneli k tomu nutili a ginak ſlužiti nedopaufſtieli. aby muſyli ſe ſami opa- třiti . a s knežimi přitomnymi . kniežie zwoliti a k prwotnoſti w řaadu zřediti. a ſkrze knežie ſtarffie. podle navčenie zakona bożieho a cierkwe prwnie potwrditi. jakoż to wîſe w to liftu ſwrchu gmenowanem . y ginde . sfyrze pſano: A tak zawřieti ſluffie: ze li oblafitnieho tohoto shromaždenie přičyna geſt nuzna potřeba ſpaſenie. kteraž w tom zaleži: abychom mohli odpornych wecij wieře y flužebnoftij gegich vgiti . a prawdy wiery y ſlużebnoſtij w prawde dogiti y pożiwati . a ſwedomie tudy dobreho pokoyneho y nadege prawe vżiwati: A že to p nas geſt. ſwedek očita giftota ſkutečna: ze nicz gineho před ſebu nemame . než to . gluce wdečni. ze Pan Buoh z miloſti oznamiti račil nam ſpaſenie zřiezenee ſwe . a dal wygiti z toho . což ſe zhanelo. a přigiti k tomu . což ſe zchwalilo: Budiž miloſti geo chwala na weky: A tech wecij ſwedkowee glau y piſma ſwata na dwee: Gedna . což chwalee y oznamugij y při- kazugij . že o to geſt peeče nam j w tom ſe nalezati: a k tomu ſe přiſtupilo: Druha . což hanegij . že ſe od toho odſtupilo: a peče geſt toho ſe wyſtřiehati: Swedkowe ſau take toho . pře- deſſlij ſwatij w prwni cierkwi: ze neżby mnoheho nyneyſſieho zleho naſledowali a dobreho ſe puſtili . radíſe mučedlnictwa trpeli: Swedek wiera obecna krzeſtianíka . přikazanie y zapo- wedi ſtare y nowe: Pak ſmielit kto přes to haneti toto dielo. bludowati . kaceřowati: myt to Panu Bohu poručime: A takowy nepoznalit zde ale poznat potom . žet ſe wuoli bożie protiwi. kteruž Pan Buoh chce mieti nynie . totiž . aby oznamowano bylo ſkutečne nynie ze toto knezſtwo s lidé wuobecz omylne ſe ſpaſenim bezpečie . čelecz na odpor projti wieře prawee y ſkutkuom wiery y zřiezenemu ſpaſeni: A aby ſkutkě ozna- meno bylo zřiezene Bohem ſpaſenie: a aby přičyna dana byla: 17 А (стр. 10). А (стр. 11). А (стр. 12). А (стр. 9). А (стр. 13).
257 — i aby w prawde ſtala . a k prawde ſpaſenie ſlaužila . zname- nagice proti prawde wiery netoliko zgewne hřiechy a nepra- woſti bez kazni - při lidu wuobecz y na knieżich we mnohem tad lid obecny . ale y ſkutky proti wieře dawno zapowedene. a yak cierkewnych wecij pożiwagij na zkazu potítatnych a k zaſtřenij neprawoftij a k mylne nadeji: V poznali ſau z tychž rzečij y při druhe ſtrane pod obogij zpuosobau . že mnoho . coż se zhanelo. ano ſe před ſe wedlo: a což ſe zchwalilo . ano ſe nečinilo: A zwlaſſt yak toho čaſu k ſobe nemiloſt a zloft wrażedlnu nieli: hanegicz ſe . bludugicz . kaceřugicz . krew z ſebe wylewali: Y mluwili s miftrem o to : on prawil że lid ne- pgme . a muſylby wíſe yako w opak obratiti: a byloby na twrdo ſkočiti: A temto předſe ſwedomie zlee zuoſtawalo. při- tom . coż ſe zhanelo . že ſe činilo a což ſe z chwalilo . toho le nečynilo: A z toho w zamutciech byli: Protož neweduce co ſobe včyniti. přidrželi ſu ſe tech krežij . kteřižby naybliž prawdy wiery . y ſlužebnoſtij. y rzadu cierkwe prwnie oſtriehali: A pro tu přičynu y hned na ne wezenie. protiwenſtwie ſſla od tech . ktož gim k tomu poſlužili . až k tomu přinuceni z nauze: kdyż toho . coż zchwalili . nedali pożiwati . a což zhaneli k tomu nutili a ginak ſlužiti nedopaufſtieli. aby muſyli ſe ſami opa- třiti . a s knežimi přitomnymi . kniežie zwoliti a k prwotnoſti w řaadu zřediti. a ſkrze knežie ſtarffie. podle navčenie zakona bożieho a cierkwe prwnie potwrditi. jakoż to wîſe w to liftu ſwrchu gmenowanem . y ginde . sfyrze pſano: A tak zawřieti ſluffie: ze li oblafitnieho tohoto shromaždenie přičyna geſt nuzna potřeba ſpaſenie. kteraž w tom zaleži: abychom mohli odpornych wecij wieře y flužebnoftij gegich vgiti . a prawdy wiery y ſlużebnoſtij w prawde dogiti y pożiwati . a ſwedomie tudy dobreho pokoyneho y nadege prawe vżiwati: A že to p nas geſt. ſwedek očita giftota ſkutečna: ze nicz gineho před ſebu nemame . než to . gluce wdečni. ze Pan Buoh z miloſti oznamiti račil nam ſpaſenie zřiezenee ſwe . a dal wygiti z toho . což ſe zhanelo. a přigiti k tomu . což ſe zchwalilo: Budiž miloſti geo chwala na weky: A tech wecij ſwedkowee glau y piſma ſwata na dwee: Gedna . což chwalee y oznamugij y při- kazugij . že o to geſt peeče nam j w tom ſe nalezati: a k tomu ſe přiſtupilo: Druha . což hanegij . že ſe od toho odſtupilo: a peče geſt toho ſe wyſtřiehati: Swedkowe ſau take toho . pře- deſſlij ſwatij w prwni cierkwi: ze neżby mnoheho nyneyſſieho zleho naſledowali a dobreho ſe puſtili . radíſe mučedlnictwa trpeli: Swedek wiera obecna krzeſtianíka . přikazanie y zapo- wedi ſtare y nowe: Pak ſmielit kto přes to haneti toto dielo. bludowati . kaceřowati: myt to Panu Bohu poručime: A takowy nepoznalit zde ale poznat potom . žet ſe wuoli bożie protiwi. kteruž Pan Buoh chce mieti nynie . totiž . aby oznamowano bylo ſkutečne nynie ze toto knezſtwo s lidé wuobecz omylne ſe ſpaſenim bezpečie . čelecz na odpor projti wieře prawee y ſkutkuom wiery y zřiezenemu ſpaſeni: A aby ſkutkě ozna- meno bylo zřiezene Bohem ſpaſenie: a aby přičyna dana byla: 17 А (стр. 10). А (стр. 11). А (стр. 12). А (стр. 9). А (стр. 13).
Strana 258
258 — А (стр. 14). А (стр. 15). А (стр. 16). В (стр. 17). aby ſe každy opatřil o ſwe ſpaſenie: to až potud buď o przi- čyne oblaſítnieho ſhromaždenie tohoto z počtu wydanie: Dale wſſem oznamugem y počet z toho dawame: ze negſme takowi. yakoż ſe o nas piſſe . bludnij a bludow rozſewačy: Neb yakoż oznameno . ze oblaſſtnoſt shromažďenie bratrſtwie na- ſſeho geſt vpřiemym vmyslě . z nuzne potřeby ſpaſenie na- fſeho . abycho vgiti mohli odpornych wecij wieře y ſkutkuom wiery y zřiezenemu ſpaſenij nam znamych . przi nichż gſme ſwedomie dobreho mieti nemohli aniž muožem . pro kterež wecy ſwed čij ſe hnew boži. pomíta a zatracenie . a abychom mohli dogiti prawych wecij wiery y ſkutkuow wiery y zřie- zeneho w prawde ſpaſenie: A tak z toho wedomo, že k blu- duö a k novym wecem ſmy nepřiſtupili ani gich ſobe wymy- ſlili: ale k ſtarym prwnim wecem wiery . zřiezeneho ſpaſenie kterež Buoh připwil před twařij wíleho lidu . na nichž a w nichż ſpaſenie zalożil . a bez nichż a kronie nichż niżad- neho ſpaſena nečini zde w miloſti ani w ſlawe . na nichž cierkew ſwata obecna zaklada ſe . wzdelawa y roſte w chram bożi k wečnemu žiwotu: A tyt ſau dwoge, gedny beze wſfie wymienky potřebnee k ſpaſeni: kterež ſam Buoh w mocy ma: a komuż račij podle zwolenie ſweho da ge: A żadny gich żiwy člowek w mocy nema: z nichž pauhle żiwot wečny dan bywa: Ay tot fau nayprw miloſt Boha Otce . o nichž die k Moyżie- ſſowi a ſwaty Pawel připomina řka: Smilugi ſe nad kymż ſe ſmilugi: a miloſrdenſtwie ſwee dam nad kymž ſe ſlitugi: Pro- tož nenie na to . ktož chce . ani na tom . ktož bežij: ale na tom . kteryz ſe ſmilowawa: A opet: Miloſtij zagiſte ſpaſeni gſte: a ſam o ſobe die: Miloſtij božij gſem to což ſem: Druhe geſtit zaſluženie Syna bożieho tee miloſti a ſpra- wedlnoſti ſkrze smrt fela a wylitie krwe geho: A o tom die: Zadny nepřigde k Otcy gedine ſkrze mne: A opet: Beze mne nemožete nicz včiniti: Neb: Ja ſem dweře. ſkrze mne ač kto přigde. ſpaſen bude a paſtwu nalezne: Wſſycſkni ktoż wſtupugij ginudy . zlodegie ſau a lotřy: Třetie wecz geſt Ducha ſwateho darowe aneb zakonowe w myſl danij a na ſrdcy napſanij . ſkrze nież duſſy obžiwuge . znienuge . obnowuge. oprawuge . mocz k weřenij k milowanij k nadegi y k oſtriehani wuole ſwe dawa: A o to Pan die: Zadny nepřichazie ke mne lečby Otecz muoy . kteryž poſlal nie. přitrhl geho: Jakož geſt pſano w prorociech: A budau wſſyckni včenij bożij . wſſeliky ktoż ſe naučil od Otce tent přichazie ke mne: A opet: Což ſe naro- dilo z Ducha . duch gest. a duch kde chce dyſſe. a hlas geho ſlyſſyš a newieš odkudby přiſſel aneb kamby ſſel: Tak gest wſſeliky ktoż ſe z Ducha narodil: A k żene famarſke die: Zeno. by znala dar božij a kto geſt . genz tobe die: Day mi piti . tyby žadala od neho a dalby tobe wody žiwe . pryfſticie ſe k wečnemu životu: O niež die: Ačz kto žieznij, poď a na- pij ſe.a z břicha geho potekau wody žiwee: Tytot ſau wecy naproſto potrzebnee k ſpaſeni a k nim ſamym prziſtupiti ma každy. ktož ma ſpaſen byti: O nichž apoſſtol die: Přiſtupili ſte
258 — А (стр. 14). А (стр. 15). А (стр. 16). В (стр. 17). aby ſe každy opatřil o ſwe ſpaſenie: to až potud buď o przi- čyne oblaſítnieho ſhromaždenie tohoto z počtu wydanie: Dale wſſem oznamugem y počet z toho dawame: ze negſme takowi. yakoż ſe o nas piſſe . bludnij a bludow rozſewačy: Neb yakoż oznameno . ze oblaſſtnoſt shromažďenie bratrſtwie na- ſſeho geſt vpřiemym vmyslě . z nuzne potřeby ſpaſenie na- fſeho . abycho vgiti mohli odpornych wecij wieře y ſkutkuom wiery y zřiezenemu ſpaſenij nam znamych . przi nichż gſme ſwedomie dobreho mieti nemohli aniž muožem . pro kterež wecy ſwed čij ſe hnew boži. pomíta a zatracenie . a abychom mohli dogiti prawych wecij wiery y ſkutkuow wiery y zřie- zeneho w prawde ſpaſenie: A tak z toho wedomo, že k blu- duö a k novym wecem ſmy nepřiſtupili ani gich ſobe wymy- ſlili: ale k ſtarym prwnim wecem wiery . zřiezeneho ſpaſenie kterež Buoh připwil před twařij wíleho lidu . na nichž a w nichż ſpaſenie zalożil . a bez nichż a kronie nichż niżad- neho ſpaſena nečini zde w miloſti ani w ſlawe . na nichž cierkew ſwata obecna zaklada ſe . wzdelawa y roſte w chram bożi k wečnemu žiwotu: A tyt ſau dwoge, gedny beze wſfie wymienky potřebnee k ſpaſeni: kterež ſam Buoh w mocy ma: a komuż račij podle zwolenie ſweho da ge: A żadny gich żiwy člowek w mocy nema: z nichž pauhle żiwot wečny dan bywa: Ay tot fau nayprw miloſt Boha Otce . o nichž die k Moyżie- ſſowi a ſwaty Pawel připomina řka: Smilugi ſe nad kymż ſe ſmilugi: a miloſrdenſtwie ſwee dam nad kymž ſe ſlitugi: Pro- tož nenie na to . ktož chce . ani na tom . ktož bežij: ale na tom . kteryz ſe ſmilowawa: A opet: Miloſtij zagiſte ſpaſeni gſte: a ſam o ſobe die: Miloſtij božij gſem to což ſem: Druhe geſtit zaſluženie Syna bożieho tee miloſti a ſpra- wedlnoſti ſkrze smrt fela a wylitie krwe geho: A o tom die: Zadny nepřigde k Otcy gedine ſkrze mne: A opet: Beze mne nemožete nicz včiniti: Neb: Ja ſem dweře. ſkrze mne ač kto přigde. ſpaſen bude a paſtwu nalezne: Wſſycſkni ktoż wſtupugij ginudy . zlodegie ſau a lotřy: Třetie wecz geſt Ducha ſwateho darowe aneb zakonowe w myſl danij a na ſrdcy napſanij . ſkrze nież duſſy obžiwuge . znienuge . obnowuge. oprawuge . mocz k weřenij k milowanij k nadegi y k oſtriehani wuole ſwe dawa: A o to Pan die: Zadny nepřichazie ke mne lečby Otecz muoy . kteryž poſlal nie. přitrhl geho: Jakož geſt pſano w prorociech: A budau wſſyckni včenij bożij . wſſeliky ktoż ſe naučil od Otce tent přichazie ke mne: A opet: Což ſe naro- dilo z Ducha . duch gest. a duch kde chce dyſſe. a hlas geho ſlyſſyš a newieš odkudby přiſſel aneb kamby ſſel: Tak gest wſſeliky ktoż ſe z Ducha narodil: A k żene famarſke die: Zeno. by znala dar božij a kto geſt . genz tobe die: Day mi piti . tyby žadala od neho a dalby tobe wody žiwe . pryfſticie ſe k wečnemu životu: O niež die: Ačz kto žieznij, poď a na- pij ſe.a z břicha geho potekau wody žiwee: Tytot ſau wecy naproſto potrzebnee k ſpaſeni a k nim ſamym prziſtupiti ma každy. ktož ma ſpaſen byti: O nichž apoſſtol die: Přiſtupili ſte
Strana 259
259 — k horze Syon a k mieſtu nowemu Geruzalemu nebeſkemu a k nawſſtiewowanij mnoo tiſycuow andeluow a k cierkwi prwotnich. kteřiž napſani ſau w nebeſiech .a k ſaudcy wiſech . a k duchu ſpwedliwych dokonalych . a noweho ſwedectwie proſtředniku Geżiffowi a k ſkropenij krwe. lepe mluwicie . nežli Abelowa: To až potud o tom: Ty pak wecy giż gmenowane gſau|i k tomu zpuoſo- B (CTр. 18). beny abychom gich w včaſtnoſti doſſli zde w duſſy . a ge po- znali y včaſtnoſt gich. a přiwedeni byli k požiwani gich w ſwe- domi dobrem .a w nadegi k wečnemu žiwotu: A ktoż żada k tomu přigiti: opet Buoh dwoge wecy přijwil. ſkrze než za- ſlibil ge w včaſtnoſt dati: Gedny prwotne přednie. ſkrze než wlewa. dawa ge w duſſy a gimž wlaſtne a prwotne miloſt. newinnoſt ſwedčij: jako geſt wiera. kteraž gest dar boži w mocy ſwe. a laſka w prawde ſwe a nadege: Tyto trzy ctnoſti zuo- stawagicie k ſpaſeni: O nich apofſtol die: Nynie pak zuoſta- wagij tyto trzy wecy: wiera . laſka a nadege: a naywetčiet geſt z nich laſka: Prwni zaklad geſtit wiera . jakož apofstol die: Wiera gest zaklad nadegnych wecij, duowod newidedl- nych . a kdyż ſe darem dawa , tehdy wſſe obżiwuge a ſpaſy- tedlnee čini: O niež apoſſtol die: Spaſeni včyneni gſte ſkrze wieru. ne z was dar zagiſte bozi geſt. ne z ſkutkuow. aby ſe žadny nechlubil: Ona geſt, kteraž ſprawedliwa čini: jakož die: Srdcem ſe wery k ſprawedlnoſti: A opet: Sprawedliwi včy- nenij z wiery, pokoy niegme: Ona žiwot wečny dawa: jakož die: Ktož weřij w nie . mat žiwot wečny etc: A z toho duo- wod giſty: ze miloſt a prawda Kriſta Geżiſſe ſkrze wieru dawa ſe y ſwedčij prwotne: A ktoż gie dochazie, ma mocz hrziechuow zuoſtati. pokanie prawe čyniti: A ktož nedochazie gij by pak o nečem z zakojna božieho weřil prawe, ten zuo- ſtawa w hřiechu: a tudy na ſe dowodi. ze prawe a ziwe wiery nema . neb wiera bez ſkutkuow mrtwa: Też laſka geſt dar božij. ſkrze neyż Pan Buoh čloweka v wuoli oprawuge y s ſebu spoguge . hřiechy odpaufftie . přikrywa etc.: A ona ſpolu s we- rau dielo ma a geſt žiwot wnitrznij wiery: O nież apoſſtol prawi. ze bez nie nicz nenie. nicz mu platno nenie etc: Teež nadege geſt dar bożi . ſkrze neyż člowek vſtawuge myſl ſwu w ſlibiech bozich w giſtem očekawanij. w naplnenij .w prawde. w douffani: Jakož die Dawid : A ty. Pane. zwlaſſtie w nadegi vſtawil ſy nie: A ſam Pan die dnau zlamanemu: Douffay fynu . od- paufftiegit se tobe hriechowee twogi : A tak gilste geft: ze tyto wecy ſau zakladne wſſie cierkwe ſwate y każde duſſe . ſkrze nież miloſt a jwda zaſluženie Pana Kriſta Duchem ſwatym dawa ſe w včaſtnoſt w duſſy . jakoż dowedeno: A k nim geſt přiſtup naš prwotnij . a založenie naſſe . y pilnoſt y peče. dogiti gich.a ſkrze ne wnitřnie prawdy duchownie druheho naro- zenie , y mocy wiery w ſtaloſti potwrzenie y pożiwanie ſkrze wieru Kryſta Geziffe , geho fela . a geho krwe duchowne. y prawdy pokanie . y prawdy kniezſtwie. y manželftwie, y nemocnych ole- gem mazanie: Neb bez prawdy teto podſtatne . wiery . lafky В (стр. 19). В (стр. 20). В (стр. 21).
259 — k horze Syon a k mieſtu nowemu Geruzalemu nebeſkemu a k nawſſtiewowanij mnoo tiſycuow andeluow a k cierkwi prwotnich. kteřiž napſani ſau w nebeſiech .a k ſaudcy wiſech . a k duchu ſpwedliwych dokonalych . a noweho ſwedectwie proſtředniku Geżiffowi a k ſkropenij krwe. lepe mluwicie . nežli Abelowa: To až potud o tom: Ty pak wecy giż gmenowane gſau|i k tomu zpuoſo- B (CTр. 18). beny abychom gich w včaſtnoſti doſſli zde w duſſy . a ge po- znali y včaſtnoſt gich. a přiwedeni byli k požiwani gich w ſwe- domi dobrem .a w nadegi k wečnemu žiwotu: A ktoż żada k tomu přigiti: opet Buoh dwoge wecy přijwil. ſkrze než za- ſlibil ge w včaſtnoſt dati: Gedny prwotne přednie. ſkrze než wlewa. dawa ge w duſſy a gimž wlaſtne a prwotne miloſt. newinnoſt ſwedčij: jako geſt wiera. kteraž gest dar boži w mocy ſwe. a laſka w prawde ſwe a nadege: Tyto trzy ctnoſti zuo- stawagicie k ſpaſeni: O nich apofſtol die: Nynie pak zuoſta- wagij tyto trzy wecy: wiera . laſka a nadege: a naywetčiet geſt z nich laſka: Prwni zaklad geſtit wiera . jakož apofstol die: Wiera gest zaklad nadegnych wecij, duowod newidedl- nych . a kdyż ſe darem dawa , tehdy wſſe obżiwuge a ſpaſy- tedlnee čini: O niež apoſſtol die: Spaſeni včyneni gſte ſkrze wieru. ne z was dar zagiſte bozi geſt. ne z ſkutkuow. aby ſe žadny nechlubil: Ona geſt, kteraž ſprawedliwa čini: jakož die: Srdcem ſe wery k ſprawedlnoſti: A opet: Sprawedliwi včy- nenij z wiery, pokoy niegme: Ona žiwot wečny dawa: jakož die: Ktož weřij w nie . mat žiwot wečny etc: A z toho duo- wod giſty: ze miloſt a prawda Kriſta Geżiſſe ſkrze wieru dawa ſe y ſwedčij prwotne: A ktoż gie dochazie, ma mocz hrziechuow zuoſtati. pokanie prawe čyniti: A ktož nedochazie gij by pak o nečem z zakojna božieho weřil prawe, ten zuo- ſtawa w hřiechu: a tudy na ſe dowodi. ze prawe a ziwe wiery nema . neb wiera bez ſkutkuow mrtwa: Też laſka geſt dar božij. ſkrze neyż Pan Buoh čloweka v wuoli oprawuge y s ſebu spoguge . hřiechy odpaufftie . přikrywa etc.: A ona ſpolu s we- rau dielo ma a geſt žiwot wnitrznij wiery: O nież apoſſtol prawi. ze bez nie nicz nenie. nicz mu platno nenie etc: Teež nadege geſt dar bożi . ſkrze neyż člowek vſtawuge myſl ſwu w ſlibiech bozich w giſtem očekawanij. w naplnenij .w prawde. w douffani: Jakož die Dawid : A ty. Pane. zwlaſſtie w nadegi vſtawil ſy nie: A ſam Pan die dnau zlamanemu: Douffay fynu . od- paufftiegit se tobe hriechowee twogi : A tak gilste geft: ze tyto wecy ſau zakladne wſſie cierkwe ſwate y każde duſſe . ſkrze nież miloſt a jwda zaſluženie Pana Kriſta Duchem ſwatym dawa ſe w včaſtnoſt w duſſy . jakoż dowedeno: A k nim geſt přiſtup naš prwotnij . a založenie naſſe . y pilnoſt y peče. dogiti gich.a ſkrze ne wnitřnie prawdy duchownie druheho naro- zenie , y mocy wiery w ſtaloſti potwrzenie y pożiwanie ſkrze wieru Kryſta Geziffe , geho fela . a geho krwe duchowne. y prawdy pokanie . y prawdy kniezſtwie. y manželftwie, y nemocnych ole- gem mazanie: Neb bez prawdy teto podſtatne . wiery . lafky В (стр. 19). В (стр. 20). В (стр. 21).
Strana 260
260 — В (стр. 23). В (стр. 24). В (стр. 25). a naďege. a prawdy včaſtnoſti zaſluženie Pana Kryfta . člowek mrtwy w duchu zuoſtawa. w hřiefſiech trwa . nema w prawde Boha i w ſobie pbywagicie° w miloſti: nema Kryſta Gežiſſe w ſobe . w zaſlużeni geho: nepożiwa fela geo a krwe du- chowne w duſſy . y geſt nehodny. a požiwaali ſwatoſtij . ne- hodne pożiwa: A o tom naramne ſſyroky duowod piſem ſwa- tych geſt : Trzetie wecy gſau . k nimž ſme přiſtupili . kterež ſlowau ſlužebne: jako shromažďenie . menſſie nebo wetčie . cierkwe ſlu- żebnicy a ſlużebnoſti wiery: Pro ten konecz , abychom ſkrze nie dogiti mohli poznanie pwd wiery . Iaſky a nadege: y do- gitie z miloſti bożie w Kryſtu . ſkrze Ducha ſwateho: a dogiti mohli gich pożiwanie . ſkrze ſwedectwie gich . a w tom ſtaloſti y ſetrwanie: Neb ſlužebnoſti wiery . laſky a nadege , dwoge ſau: gedny flowa a druhe ſwaltoſtij: Slowo pak bożie geft čtenie ſwate zakona wiery, jakož apofſtol die: A tot geft flowo wiery . kterež kažeme: A to ſlowo geſt k ſpaſeni potřebne. jakož die: Nestydim ſe čtenim . mocz zagifte bożie gest . každemu weřiciemu k ſpaſeni: A to ſlowo prwotne. přede wſſemi ſwa- toſtmi . ma kazano y přigato y zachowawano byti: Die apoſſtol: Bieda mne nebuduli kazati: A nepoſlal mne Kryftus krztit ale kazat: A to čtenie k ſpaſenij. o nemž die: Znamo wam činim čtenie. kterež ſem kazal wam . kterež ſte přigali.w nemž y ſtogite . ſkrze neż y ſpaſeni budete: A žadny nemuoż wiery mieti wedome ani z nie ſprawedliw y ſpaſen byti: lečz vſlyſſy čtenie ſwatee: Die apoſſtol: Kterak vwerie w ne ho . gehož ſau neſlyſſeli: Neb wiera z ſlyſſenie: a ſlyſſenie skrze ſlowo bożie: A tak čloweku. magiciemu dar zakladny . wiery . laſky a nadege. skrze neyż mocz ma k weřenij y k milowanij y k čynenij y k douffanij: po- třebie ma poznati čemu weřyti . co milowati a co činiti y čeho nečiniti a čeho ſe nadieti fluffie: A toho duowod na Korne- liowi . kdeż die k Petrowi: Ay my wſſyckni hotowi gſme před tebu ſlyſſeti wſſe, což pkazano tobe ode Pana: Slowo pak wiery čtenie ſwateho zawiera w sobe znamoſt ſprawedlnoſti a w nem ſe zweſtuge: Jakoż die apoſſtol: Spwedlnoſt zagifte bożie w nem ſe zgewuge totiž we čteni .a to čtwerym oby- čegem: Nayprw ſprawedlnoſt přikazana w zakone přiroze nem y w planem: A w nowem hognieyffie oznamena nad miſtry a zakonniky . o nież die: Chceſſli do żiwota . zachoway przy- kazanie: A nebudeli hoynegſſie waſſij ſprawedlnoſti. než miſ- truow a zakonikow . newegdete do kralowſtwie nebeſkeho: a ta sprawedlnost gest w desieti přikazanich a w defieti zapowedech. Prwnie přikazuge Pana Boha gedine° ſkrze wieru znati w bozſtwij a trogieho w uoſobach . Otce . ſtwořitele mocneho wſſech wecij y čloweka ku obrazu a ku podobenſtwij bożiemu. Syna . bożieho wykupitele. Ducha ſwateho . ſpaſytele. a gey mieti w miloſti a milowati nade wíſe . z celeho ſrdce . a z cele duſſe . z celee myſli, mocy y ſyly gego ctiti y poklonu gemu ſamemu wlaſtnij činiti frdcem . vſty y ſkutkem: Druhe přikazanie: Bati ſe Pana Boha . a gemu ſamemu ſlužiti В (стр. 22). В (стр. 26).
260 — В (стр. 23). В (стр. 24). В (стр. 25). a naďege. a prawdy včaſtnoſti zaſluženie Pana Kryfta . člowek mrtwy w duchu zuoſtawa. w hřiefſiech trwa . nema w prawde Boha i w ſobie pbywagicie° w miloſti: nema Kryſta Gežiſſe w ſobe . w zaſlużeni geho: nepożiwa fela geo a krwe du- chowne w duſſy . y geſt nehodny. a požiwaali ſwatoſtij . ne- hodne pożiwa: A o tom naramne ſſyroky duowod piſem ſwa- tych geſt : Trzetie wecy gſau . k nimž ſme přiſtupili . kterež ſlowau ſlužebne: jako shromažďenie . menſſie nebo wetčie . cierkwe ſlu- żebnicy a ſlużebnoſti wiery: Pro ten konecz , abychom ſkrze nie dogiti mohli poznanie pwd wiery . Iaſky a nadege: y do- gitie z miloſti bożie w Kryſtu . ſkrze Ducha ſwateho: a dogiti mohli gich pożiwanie . ſkrze ſwedectwie gich . a w tom ſtaloſti y ſetrwanie: Neb ſlužebnoſti wiery . laſky a nadege , dwoge ſau: gedny flowa a druhe ſwaltoſtij: Slowo pak bożie geft čtenie ſwate zakona wiery, jakož apofſtol die: A tot geft flowo wiery . kterež kažeme: A to ſlowo geſt k ſpaſeni potřebne. jakož die: Nestydim ſe čtenim . mocz zagifte bożie gest . každemu weřiciemu k ſpaſeni: A to ſlowo prwotne. přede wſſemi ſwa- toſtmi . ma kazano y přigato y zachowawano byti: Die apoſſtol: Bieda mne nebuduli kazati: A nepoſlal mne Kryftus krztit ale kazat: A to čtenie k ſpaſenij. o nemž die: Znamo wam činim čtenie. kterež ſem kazal wam . kterež ſte přigali.w nemž y ſtogite . ſkrze neż y ſpaſeni budete: A žadny nemuoż wiery mieti wedome ani z nie ſprawedliw y ſpaſen byti: lečz vſlyſſy čtenie ſwatee: Die apoſſtol: Kterak vwerie w ne ho . gehož ſau neſlyſſeli: Neb wiera z ſlyſſenie: a ſlyſſenie skrze ſlowo bożie: A tak čloweku. magiciemu dar zakladny . wiery . laſky a nadege. skrze neyż mocz ma k weřenij y k milowanij y k čynenij y k douffanij: po- třebie ma poznati čemu weřyti . co milowati a co činiti y čeho nečiniti a čeho ſe nadieti fluffie: A toho duowod na Korne- liowi . kdeż die k Petrowi: Ay my wſſyckni hotowi gſme před tebu ſlyſſeti wſſe, což pkazano tobe ode Pana: Slowo pak wiery čtenie ſwateho zawiera w sobe znamoſt ſprawedlnoſti a w nem ſe zweſtuge: Jakoż die apoſſtol: Spwedlnoſt zagifte bożie w nem ſe zgewuge totiž we čteni .a to čtwerym oby- čegem: Nayprw ſprawedlnoſt přikazana w zakone přiroze nem y w planem: A w nowem hognieyffie oznamena nad miſtry a zakonniky . o nież die: Chceſſli do żiwota . zachoway przy- kazanie: A nebudeli hoynegſſie waſſij ſprawedlnoſti. než miſ- truow a zakonikow . newegdete do kralowſtwie nebeſkeho: a ta sprawedlnost gest w desieti přikazanich a w defieti zapowedech. Prwnie přikazuge Pana Boha gedine° ſkrze wieru znati w bozſtwij a trogieho w uoſobach . Otce . ſtwořitele mocneho wſſech wecij y čloweka ku obrazu a ku podobenſtwij bożiemu. Syna . bożieho wykupitele. Ducha ſwateho . ſpaſytele. a gey mieti w miloſti a milowati nade wíſe . z celeho ſrdce . a z cele duſſe . z celee myſli, mocy y ſyly gego ctiti y poklonu gemu ſamemu wlaſtnij činiti frdcem . vſty y ſkutkem: Druhe přikazanie: Bati ſe Pana Boha . a gemu ſamemu ſlužiti В (стр. 22). В (стр. 26).
Strana 261
261 — ſlužbau wlaſtni . gmeno geho w poctiwoſti gmieti. poſwecowati . w nem ſamem vffati . nadegi mieti . ku pomocy y ku obrane y k ſpaſenij wzywati . y k giftofe pře ſamo wzywati: Trzetie: Dobrodienie bożie w panieti mieti . zwlaſſt w Kryſtu zpuo- sobene . z wiery w nem ſwedomie dobreho y nadege požiwati ctnoſtne żiwu byti . s wernymi ſpolu we dni ſwatečznim Boha ctiti . poklony . modlitby činiti . ſlowo bożie ſlyfſeti. a k tomu ſe vpzdnowati etc: Cztwrte: Milowati bližnieho yako ſe ſameo w Bohu pro Boha .a chtieti wſſe čyniti . k čemuž z přikazanie zawazan: rodiče feleſne y duchownie y po|wy- ſſene ſwe ctiti ſrdcem . vſty y ſkutkem: Pate: Ziwotu bližniemu. duchowniemu y feleſnemu . w potřebe dobrze činiti: Sſefte: W ſtawu ſwobodně neb w manżelſkē w pwde přiſlufſne ſtati zřiezene a poctiwe y ſflechetnie: Sedme: Spwedliwe ſtatku do- bywati . a bliżniemu ſwemu vdelowati: Oſme: Prawdu mluwiti y ſwedčiti: Dewate y deſate: Zadati y přieti wíſeho bližniemu . yako ſam ſobe . a ſkutečne dopomahati w nauzy: A zasſe ta ſprawedlnoſt geſt w deſieti zapowedech: Prwni: Nemieti bohuow ginych . ani činiti gich . ani obrazuo rytych . dutych . malowanych : ani wecij nebeſkych . ani zemſkych . ani v wodach: neklaneti ſe. nectiti . ne ſlužiti: Druhee: Nebrati gmena Pana i Boha ſweho na prazdno: buď při krztu, buď při ſwee przy - přiſahage, dufsuge. giftie: bud kauzly čary powery puoſobe: bud gmeno cyzym tu čeſt čyne wzywanie neb vffanie a ſpaſenie przipiſowanie: Trzetie: Aby nepřeſtupowal dne ſoboty . totiž ſkrze neweru a hřiechy . aby nebyl zbawen ſwedomie dobreho a nadege. hřiechy paſſe a gim ſlauže .w den ſwatečnij diela dablowa pu- ſobe . a powinnoſti ſwe s wernymi nečyne: Cztwrte: Aby rodi- čom nezlořečil . ani bil .ani zloſtne ſe niel etc . Pate: Nezabil: Sſefte: Neſmilnil: Sedme: Nekradl: Oſme: Nemluwil křiweho ſwedectwie: Dewate: Nežadal domu ani ženy bližnieho: Deſate: Neżadal zadne wecy bližnieho: A ktož vſlyſſe tuto ſpra wedl- noſt. ma poznawati p nie rayſke zawedenie. zbawenie miloſti y newinnoſti y mocy k nie a doſſloſti winy y zakona hřiecha: a že gie zbawen . a na zatracenie bez nie każdy muſy: A při tom ma znati . yakž k rozumu přiſſel a hřiechy a neprawoſti ſku- tečne při nie: a ſwu chodobu y nauzy . že nema nicz . ſkrze coż by ten dluh zaplatil . a ſprawedliwa ſe včynil: Potom w temż čtenij zwestuge ſe sprawedlnost. Panem Kristě zaſlužena. ta a negina dřiew řečena.tak že Syn boži . wida nač pokolenie lidſke přiſſlo . litoſt mage nad nim .s nebe oſobne prawy Buoh račil sſtupiti a Duchem ſwatym w čiſtee Panne ſe wfeliti. a zpuosob ſluhy bez hřiechu w pokufe ſtraſtne wzieti . naro- diti ſe . trpeti . vmučen byti ! y krew wylewati . y vmřieti: aby tudy miloſti y ſprawedlnoſti w newinnoſti zaſlužil. y wchodu do žiwota wečneho: A tudy připrawil felo ſwe prawe pokrmem a krew pwe napogem: neb toho lačniela duſſe pokrmu ſpra- wedlnoſti .a žieznila napoge miloſti . aby newinnym felem a krwij zpuoſoben byl: A tot gest ta ſprawedlnoſt a milost Kryftem připrawena kteruž čtenie w fele vmučenem a v wylite В (стр. 27). В (стр. 28). В (стр. 29). В (стр. 30).
261 — ſlužbau wlaſtni . gmeno geho w poctiwoſti gmieti. poſwecowati . w nem ſamem vffati . nadegi mieti . ku pomocy y ku obrane y k ſpaſenij wzywati . y k giftofe pře ſamo wzywati: Trzetie: Dobrodienie bożie w panieti mieti . zwlaſſt w Kryſtu zpuo- sobene . z wiery w nem ſwedomie dobreho y nadege požiwati ctnoſtne żiwu byti . s wernymi ſpolu we dni ſwatečznim Boha ctiti . poklony . modlitby činiti . ſlowo bożie ſlyfſeti. a k tomu ſe vpzdnowati etc: Cztwrte: Milowati bližnieho yako ſe ſameo w Bohu pro Boha .a chtieti wſſe čyniti . k čemuž z přikazanie zawazan: rodiče feleſne y duchownie y po|wy- ſſene ſwe ctiti ſrdcem . vſty y ſkutkem: Pate: Ziwotu bližniemu. duchowniemu y feleſnemu . w potřebe dobrze činiti: Sſefte: W ſtawu ſwobodně neb w manżelſkē w pwde přiſlufſne ſtati zřiezene a poctiwe y ſflechetnie: Sedme: Spwedliwe ſtatku do- bywati . a bliżniemu ſwemu vdelowati: Oſme: Prawdu mluwiti y ſwedčiti: Dewate y deſate: Zadati y přieti wíſeho bližniemu . yako ſam ſobe . a ſkutečne dopomahati w nauzy: A zasſe ta ſprawedlnoſt geſt w deſieti zapowedech: Prwni: Nemieti bohuow ginych . ani činiti gich . ani obrazuo rytych . dutych . malowanych : ani wecij nebeſkych . ani zemſkych . ani v wodach: neklaneti ſe. nectiti . ne ſlužiti: Druhee: Nebrati gmena Pana i Boha ſweho na prazdno: buď při krztu, buď při ſwee przy - přiſahage, dufsuge. giftie: bud kauzly čary powery puoſobe: bud gmeno cyzym tu čeſt čyne wzywanie neb vffanie a ſpaſenie przipiſowanie: Trzetie: Aby nepřeſtupowal dne ſoboty . totiž ſkrze neweru a hřiechy . aby nebyl zbawen ſwedomie dobreho a nadege. hřiechy paſſe a gim ſlauže .w den ſwatečnij diela dablowa pu- ſobe . a powinnoſti ſwe s wernymi nečyne: Cztwrte: Aby rodi- čom nezlořečil . ani bil .ani zloſtne ſe niel etc . Pate: Nezabil: Sſefte: Neſmilnil: Sedme: Nekradl: Oſme: Nemluwil křiweho ſwedectwie: Dewate: Nežadal domu ani ženy bližnieho: Deſate: Neżadal zadne wecy bližnieho: A ktož vſlyſſe tuto ſpra wedl- noſt. ma poznawati p nie rayſke zawedenie. zbawenie miloſti y newinnoſti y mocy k nie a doſſloſti winy y zakona hřiecha: a že gie zbawen . a na zatracenie bez nie każdy muſy: A při tom ma znati . yakž k rozumu přiſſel a hřiechy a neprawoſti ſku- tečne při nie: a ſwu chodobu y nauzy . že nema nicz . ſkrze coż by ten dluh zaplatil . a ſprawedliwa ſe včynil: Potom w temż čtenij zwestuge ſe sprawedlnost. Panem Kristě zaſlužena. ta a negina dřiew řečena.tak že Syn boži . wida nač pokolenie lidſke přiſſlo . litoſt mage nad nim .s nebe oſobne prawy Buoh račil sſtupiti a Duchem ſwatym w čiſtee Panne ſe wfeliti. a zpuosob ſluhy bez hřiechu w pokufe ſtraſtne wzieti . naro- diti ſe . trpeti . vmučen byti ! y krew wylewati . y vmřieti: aby tudy miloſti y ſprawedlnoſti w newinnoſti zaſlužil. y wchodu do žiwota wečneho: A tudy připrawil felo ſwe prawe pokrmem a krew pwe napogem: neb toho lačniela duſſe pokrmu ſpra- wedlnoſti .a žieznila napoge miloſti . aby newinnym felem a krwij zpuoſoben byl: A tot gest ta ſprawedlnoſt a milost Kryftem připrawena kteruž čtenie w fele vmučenem a v wylite В (стр. 27). В (стр. 28). В (стр. 29). В (стр. 30).
Strana 262
262 В (стр. 32). C (стр. 33). C (стр. 34). krwi oznamuge: A člowek vplne jakoż ma werziti że ſprawe- dlnoft přikazana potřebna k ſpaſeni: a že s ni byti nemuož. by gi mohl w newinnoſti mieti od ſebe ani činiti . tak weřiti. że w Kryſtu zaſlużena w newinnoſti y w miloſti k wečnemu žiwotu: Potom čtenie oznamuge nadegi ſprajwedlnoſti ſkrze wzkřieſſenie Kryſta Geżifſe . potom y wgitie do nebe . ſkrze wſtupenie. potom oznamuge danie včaſtnoſti ſkrze přitomnost tee obeti . twařy božie k orodowani ak přimluwe: a aby mod- litby odſud we gmeno geho čynene vſlyfſany byly: a wſſelike danie wyborne: a wſſeliky dar dokonaly aby sltupowal od Otce ſwetloſti. ſkrze neyż by člowek doſfel včaſtnoſti ſprawedlnoſti z wiery: A tu ſprawedlnoft z wiery čtenie nazywa když člo- wek prawe pokanie čini . a wery čtenij a miluge ſpwedlnoſt a nenawitli neprawoſti: že mu gi Pan Buoh z miloſti dawa w ſrdce: Neb die apoſſtol: Ktož přeſtal hřiechuow . ſprawedliw gest od hřiechuow: A opet die: Srdcem ſe weřij k ſprawedl- noſtii a ktožkoli k tomu přiſſel . ten doffel wnitrz včaſtnoſti ſprawedlnoſti z wiery kteraž geft odgetie hřiechuo a nepra- woſtij . a odpuſſtienie w duſſy a danie w ſrdce v wuoli y w umyſl milowanie y čynenie ſprawedlnoſti . a nenawidenie neprawoſti . tak že z vmyſla nechce hřeſſyti. z vmyſla vloženie ma . ſprawedlnoſt k Bohu y k lidě činiti: A tomu Buoh dawa z miloſti z zaſlużenie Pana Kriſta . ſkrze dar wiery Ducha ſwateho . kteraž ſkrze laſku dela. tak že ſlyſfe dřiew rzečenu ſprawedlnoſt přika- zanu . a poznage ſwe hřiechy přy nie . čini prawe pokanie želege . lituge . neliboſt y ſuženie ma . zuoſtawa. odwoluge etc. A zasſe čini ſprawedlnoſt wedomu: A ſlyfſe čtenie a w niem zwe- ſtowanie ſprawedlno ſti Kriſtem zaſlužene . weřij . wdečen žadoſtiw dogiti: A ſlyſſe we čteni: Ze ktož vweřij . čini pokanie.a s pra- wym ſrdcem přiſtupi ku Panu Kryſtu . w plnoſti wiery , a wyzna vſty a přizna ſe k prawde geho y k lidu geho . a Bohu ſe poſwetij— za mrtweho ſwetu dablu etc.a za pohřebeneho . a zasſe za žiwe" z mrtwych etc . a z poſluſſenſtwie w pokoře křeſt přigme k ſwe- dectwi wiery ku požiwani nadege: takowy dochazij netolik ſprawedlnoſti z wiery . ale y požiwanie gegieho . mocy a prawa A Otec ſprawedlnoſti z wiery . die apoſſtol: Spwedliwi darmo miloſtij geho . ſkrze wykaupenie. kterež geſt w Kryſtu Geżifſy kterehoż poſtawil Buoh ſlitowanim ſkrze wieru . we krwi geho k vkazanij ſprawedlnoſti i ſwe . pro odpuſſtienie przedeſſlych hřiechuow . w ſhowenie bożiem . k vkazani ſprawedlnoſti geho w tomto čaſu: aby on byl ſprawedliwy . a ſprawedliwa čyne toho . kteryż z wiery geſt. Gežiſſe Kryſta: A opet ſwaty Pawel: Spwedliwi včyneni z wiery. pokoy niegme k Bohu . ſkrze Gežiſſe Kriſta . ſkrze nehoż mame pſtup . ſkrze wieru w miloſt tuto : A Pan Kryftus: Ktož vweřij a pokrztij ſe. ſpaſen bude: Potom čtenie včij . ſprawedlnoſti z wiery doſílee ſkutečne oftrzehati . jakož Pan die: Včiece ge zachowawati wſſem wecem . kterež ſem wam przikazal: A ſwaty Pawel: Vkazala ſe miloſt Boha ſpaſytele naſleho wíſem lidem . včecy nas . abychom odrzeknuce ſe wilie nemiloftiwoſti a ſwetſkych i žadoſtij . ſtřiezliwe. ſpra- B (стр. 31). C (стр. 35).
262 В (стр. 32). C (стр. 33). C (стр. 34). krwi oznamuge: A člowek vplne jakoż ma werziti że ſprawe- dlnoft přikazana potřebna k ſpaſeni: a že s ni byti nemuož. by gi mohl w newinnoſti mieti od ſebe ani činiti . tak weřiti. że w Kryſtu zaſlużena w newinnoſti y w miloſti k wečnemu žiwotu: Potom čtenie oznamuge nadegi ſprajwedlnoſti ſkrze wzkřieſſenie Kryſta Geżifſe . potom y wgitie do nebe . ſkrze wſtupenie. potom oznamuge danie včaſtnoſti ſkrze přitomnost tee obeti . twařy božie k orodowani ak přimluwe: a aby mod- litby odſud we gmeno geho čynene vſlyfſany byly: a wſſelike danie wyborne: a wſſeliky dar dokonaly aby sltupowal od Otce ſwetloſti. ſkrze neyż by člowek doſfel včaſtnoſti ſprawedlnoſti z wiery: A tu ſprawedlnoft z wiery čtenie nazywa když člo- wek prawe pokanie čini . a wery čtenij a miluge ſpwedlnoſt a nenawitli neprawoſti: že mu gi Pan Buoh z miloſti dawa w ſrdce: Neb die apoſſtol: Ktož přeſtal hřiechuow . ſprawedliw gest od hřiechuow: A opet die: Srdcem ſe weřij k ſprawedl- noſtii a ktožkoli k tomu přiſſel . ten doffel wnitrz včaſtnoſti ſprawedlnoſti z wiery kteraž geft odgetie hřiechuo a nepra- woſtij . a odpuſſtienie w duſſy a danie w ſrdce v wuoli y w umyſl milowanie y čynenie ſprawedlnoſti . a nenawidenie neprawoſti . tak že z vmyſla nechce hřeſſyti. z vmyſla vloženie ma . ſprawedlnoſt k Bohu y k lidě činiti: A tomu Buoh dawa z miloſti z zaſlużenie Pana Kriſta . ſkrze dar wiery Ducha ſwateho . kteraž ſkrze laſku dela. tak že ſlyſfe dřiew rzečenu ſprawedlnoſt přika- zanu . a poznage ſwe hřiechy přy nie . čini prawe pokanie želege . lituge . neliboſt y ſuženie ma . zuoſtawa. odwoluge etc. A zasſe čini ſprawedlnoſt wedomu: A ſlyfſe čtenie a w niem zwe- ſtowanie ſprawedlno ſti Kriſtem zaſlužene . weřij . wdečen žadoſtiw dogiti: A ſlyſſe we čteni: Ze ktož vweřij . čini pokanie.a s pra- wym ſrdcem přiſtupi ku Panu Kryſtu . w plnoſti wiery , a wyzna vſty a přizna ſe k prawde geho y k lidu geho . a Bohu ſe poſwetij— za mrtweho ſwetu dablu etc.a za pohřebeneho . a zasſe za žiwe" z mrtwych etc . a z poſluſſenſtwie w pokoře křeſt přigme k ſwe- dectwi wiery ku požiwani nadege: takowy dochazij netolik ſprawedlnoſti z wiery . ale y požiwanie gegieho . mocy a prawa A Otec ſprawedlnoſti z wiery . die apoſſtol: Spwedliwi darmo miloſtij geho . ſkrze wykaupenie. kterež geſt w Kryſtu Geżifſy kterehoż poſtawil Buoh ſlitowanim ſkrze wieru . we krwi geho k vkazanij ſprawedlnoſti i ſwe . pro odpuſſtienie przedeſſlych hřiechuow . w ſhowenie bożiem . k vkazani ſprawedlnoſti geho w tomto čaſu: aby on byl ſprawedliwy . a ſprawedliwa čyne toho . kteryż z wiery geſt. Gežiſſe Kryſta: A opet ſwaty Pawel: Spwedliwi včyneni z wiery. pokoy niegme k Bohu . ſkrze Gežiſſe Kriſta . ſkrze nehoż mame pſtup . ſkrze wieru w miloſt tuto : A Pan Kryftus: Ktož vweřij a pokrztij ſe. ſpaſen bude: Potom čtenie včij . ſprawedlnoſti z wiery doſílee ſkutečne oftrzehati . jakož Pan die: Včiece ge zachowawati wſſem wecem . kterež ſem wam przikazal: A ſwaty Pawel: Vkazala ſe miloſt Boha ſpaſytele naſleho wíſem lidem . včecy nas . abychom odrzeknuce ſe wilie nemiloftiwoſti a ſwetſkych i žadoſtij . ſtřiezliwe. ſpra- B (стр. 31). C (стр. 35).
Strana 263
263 — wedliwe a miloſtiwe żiwi byli na tomto ſwefe . očekawagice blažene nadege: A mnohe rzečy ſau k temuž: A protož Pan- flowo toto čtenie ſwateo pde wſſemi wecmi weli zweſtowati rzka: Gdauce po wſſem ſwete. kažte čtenie wſſemu ſtwořenij A ſwaty Petr: Nam Pan přikazal kazati a ſwedčiti lidu: Swa- toſti pak ſau mocna nowa ſwedectwie . tee ſprawedlnoſti a miloſti w Kryſtu připwene. dane včaſtnoſti . k pożiwanij weřyciemu milugiciemu . kagiciemu ſe y nadegiciemu ſe: A tak ſwatoſti ſau- ſwedectwie wiery . laſky a nadege. jako krzeft geſt ſwedectwie z wiery , druheho narozenie w Kryftu zpuoſobeneho . a weři- ciemu daneho : Birzmowanie geft ſwedectwie po twrzenie v wieře k rytierſtwi gegiemu. w druhem narozeni: Swatoſt fela a krwe Pane geſt ſwedectwie pokrmu a napoge . fela a krwe zpuoſo- benie . danie . přigimanie y pożiwanie z wiery žiwe w duchu: A tak o ginych: A zawřieti fluffie . že ſwatoſti k tomu zřie- zeny gſau . aby ſkrze ne poſelſtwie Pana Kryſta puoſobeno bylo a člowek weřicij aby ſkrze ne vžiwati mohl miloſti a pwdy w Kriſtu a w cierkwi . a ſkutky wiery činil z poſluſſenſtwie a w cierkew ſwatu vweden byl w nie stal w uobcowanij ge- giem . a kazeri aby ſe ſkrze ne . nad zlymi zgewnymi nekagi- cymi. daala etc. Ay tytot wecy ſau . k kterymż ſme pſtupili abychom ſkrze ne ſpaſeni byli . a tudy abychom vkazali. že negſme ti a takowi. jakož o nas ſe piſſe: že bychom byli rozlewačy bluduo . proti Panu Bohu. a proti wieře geo ſwate. ale že bati ſe magi toho ti . kteřij nas tiem odiewagi: A my tento pořadek wecij wiery a ſpaſenie gegieho proto přiwedli— abychom zadagiciemu každemu ſpaſenie čaſu tohoto . w tomto zawedenij vkazali . že opufſtieny ſu od ſluh wecy podſtatne. zakladne . w lidu: a ſkrze nie neſlaużie wnitrzniemu opweni aby byli w duſſy . w prawde druheho narozenie . a nieli obno- wenie Ducha ſwateho . a ſtali mocij wiery . činiece ſkutky wiery a tudy aby včaſtni byli fela a krwe Kriſta Gežiſſe: Ale ſlužeb- nicy . magicz byti wiery żiwe k wnitrzniemu oprawenij y k ze- wnitrzniemu ctnoſtnemu obcowanij. y gſau ſlužebnicy . nedieme čtenie. ale ſwatoſtij . w nichž miloſt a pwdu bytne wzkladagice . a wieru tu y nadegi . kteraž by ku Panu Bohu niela obracena byti . w żadoſti pokorne aby přewedli k ſwatoſtem: aby to giž piwy křeſtian wierny nynie byl . ktożby weřil o mocy zleho kneze . że při ſwatoſtech ma mocz yako dobry: A w ſwato- stech , weře miloſt a prawdu bytne ſloženau . aby přigimal poctu a poklonu činil: k tomu nynie lid bywa weden: A yakyż ſtrom wiery w lidu zalożen . takeeż owoce plodie : Ano pwime by člowek nayprawegie ſmyſlil o Panu Bohu y o ſwatoſtech y o wíech wecech: neduogdelit wiery tee ſkrze niž by vmřel hřiechuo a neprawostem a žiw byl Bohu . a mocy doſſe! k přemahani zleho a k čyneni dobreho . takowy mrtwy ne- hodny geft . nepokrzfeny w duſſy . nepotwrzeny Duchem ſwatym . nepożiwa fela a krwe Pane w duchu: Geſtli knez . nehodny geſt: Geſtli manžel. nehodny s ſtrany ſwatoſti: Geſtli kagicij omylny geſt etc. Owſſem ta wiera lidmi ſmyſſlena . a w lid С (стр. 36). C (стр. 37). С (стр. 38). C (стр. 39).
263 — wedliwe a miloſtiwe żiwi byli na tomto ſwefe . očekawagice blažene nadege: A mnohe rzečy ſau k temuž: A protož Pan- flowo toto čtenie ſwateo pde wſſemi wecmi weli zweſtowati rzka: Gdauce po wſſem ſwete. kažte čtenie wſſemu ſtwořenij A ſwaty Petr: Nam Pan přikazal kazati a ſwedčiti lidu: Swa- toſti pak ſau mocna nowa ſwedectwie . tee ſprawedlnoſti a miloſti w Kryſtu připwene. dane včaſtnoſti . k pożiwanij weřyciemu milugiciemu . kagiciemu ſe y nadegiciemu ſe: A tak ſwatoſti ſau- ſwedectwie wiery . laſky a nadege. jako krzeft geſt ſwedectwie z wiery , druheho narozenie w Kryftu zpuoſobeneho . a weři- ciemu daneho : Birzmowanie geft ſwedectwie po twrzenie v wieře k rytierſtwi gegiemu. w druhem narozeni: Swatoſt fela a krwe Pane geſt ſwedectwie pokrmu a napoge . fela a krwe zpuoſo- benie . danie . přigimanie y pożiwanie z wiery žiwe w duchu: A tak o ginych: A zawřieti fluffie . že ſwatoſti k tomu zřie- zeny gſau . aby ſkrze ne poſelſtwie Pana Kryſta puoſobeno bylo a člowek weřicij aby ſkrze ne vžiwati mohl miloſti a pwdy w Kriſtu a w cierkwi . a ſkutky wiery činil z poſluſſenſtwie a w cierkew ſwatu vweden byl w nie stal w uobcowanij ge- giem . a kazeri aby ſe ſkrze ne . nad zlymi zgewnymi nekagi- cymi. daala etc. Ay tytot wecy ſau . k kterymż ſme pſtupili abychom ſkrze ne ſpaſeni byli . a tudy abychom vkazali. že negſme ti a takowi. jakož o nas ſe piſſe: že bychom byli rozlewačy bluduo . proti Panu Bohu. a proti wieře geo ſwate. ale že bati ſe magi toho ti . kteřij nas tiem odiewagi: A my tento pořadek wecij wiery a ſpaſenie gegieho proto přiwedli— abychom zadagiciemu každemu ſpaſenie čaſu tohoto . w tomto zawedenij vkazali . že opufſtieny ſu od ſluh wecy podſtatne. zakladne . w lidu: a ſkrze nie neſlaużie wnitrzniemu opweni aby byli w duſſy . w prawde druheho narozenie . a nieli obno- wenie Ducha ſwateho . a ſtali mocij wiery . činiece ſkutky wiery a tudy aby včaſtni byli fela a krwe Kriſta Gežiſſe: Ale ſlužeb- nicy . magicz byti wiery żiwe k wnitrzniemu oprawenij y k ze- wnitrzniemu ctnoſtnemu obcowanij. y gſau ſlužebnicy . nedieme čtenie. ale ſwatoſtij . w nichž miloſt a pwdu bytne wzkladagice . a wieru tu y nadegi . kteraž by ku Panu Bohu niela obracena byti . w żadoſti pokorne aby přewedli k ſwatoſtem: aby to giž piwy křeſtian wierny nynie byl . ktożby weřil o mocy zleho kneze . że při ſwatoſtech ma mocz yako dobry: A w ſwato- stech , weře miloſt a prawdu bytne ſloženau . aby přigimal poctu a poklonu činil: k tomu nynie lid bywa weden: A yakyż ſtrom wiery w lidu zalożen . takeeż owoce plodie : Ano pwime by člowek nayprawegie ſmyſlil o Panu Bohu y o ſwatoſtech y o wíech wecech: neduogdelit wiery tee ſkrze niž by vmřel hřiechuo a neprawostem a žiw byl Bohu . a mocy doſſe! k přemahani zleho a k čyneni dobreho . takowy mrtwy ne- hodny geft . nepokrzfeny w duſſy . nepotwrzeny Duchem ſwatym . nepożiwa fela a krwe Pane w duchu: Geſtli knez . nehodny geſt: Geſtli manžel. nehodny s ſtrany ſwatoſti: Geſtli kagicij omylny geſt etc. Owſſem ta wiera lidmi ſmyſſlena . a w lid С (стр. 36). C (стр. 37). С (стр. 38). C (стр. 39).
Strana 264
264 — С (стр. 40). С (стр. 41). С (стр. 42). С (стр 43). ſweta vwedena . o ſwatoſtech bez podítaty a prawdy w duffy. ſmyſliti że magi: wlitu mocz miloſt a pwdu a ſkrze nie weři- ciemu o nich tak . že dawa Buoh tu miloſt a prawdu . geſſto to proti giſtym piſmom gest: nevwede prawdy spasenie: Protož my toto piſſeme k wyſtraze wěrnym . aby ſe o nas nedomnie- wali . bycho od knežij proto toliko neſnieli ſwatoſtij požiwati. že glau zlij i mrawne. Nicz . neb mnohe zname ctnoſtne: Ale proto . že gimi neſlaužie wieře čtenie ſwateho. tak. aby nayprw w lid vwodili znamoſt čtenie a w nem ſpwedlnoſt.o niež ſwrchu dotčeno: A dalliby Pan Buoh komu dar wiery. w po- wolnoſti że by přigimal ſlowo wiery y naſledowal . a znati by bylo że Buoh nawfftiewil miloſtij ſwu a prawdau: a dal byt miloſti a prawdy te ſwe w duſſy: a duowod by byl pozuo- ſtanie hřiechuow . a čynenie ſkutkow wiery że geft w nem rod nowy . w duchu z wiery y mocz wiery: a takowy żadal by ſwatoſtij pro požiwanie poſelſtwie Syna božieho . w ſwede- ctwi nowem w vmluwe wiery: takowemu nielo by ſwatoſtmi ſlużeno tepruw byti k vwedeni po żiwani te prawdy . kteruż ſwatoſti wieře ſwedčie w duchu: A tak nynie ſwatoſtmi ſe ſlaużi k odwedenij od wiery wnitrznieho oprawenie . a tudy od včaſtnoſti Pana Gežiſſe a ſlaužij ſe k mylne nadegi: Take ſe čtenie ſwate w prawde malo kaže a w nem sprawedlnost ta ſwrchu oznamena: Protoż lid s kneżimi. w hlaupoſti ſſkod- liwe ſtogij . że pwd wiery nezna . ani ſkrze co gich dogiti a požiwati y w nich ſtati: Protož w mrtwoſti a w hřiffiech mnozij zuoſtawagi. Pana Boha w prawde neznagij . ani wuole geho . ani geho ſameho ctie . než odporne ſkutky. ſprawedlnoſtij přikazane. proti wierze činie: teež proti ſprawedlnoſti Panem Kryſtem zaſlužene . geho w tom zaſluženij neznagice . nelačnegi gie ani miloſti zieznegij ani naſycenie w tom w nem hledagij než ginde rozlične: Aby ſe to Jeremiaſſowo naplnilo powe- denie: Dwe wecy zle včinil lid muog: mne opuſtili ſtudnicy wod żiwych a wykopali ſu ſobe čyſterny roztrhanee . kterež nemohau zdržeti wody: Teeż proti ſprawedlnoſti z wiery . že gie w Kryſtu nevſylugij dogiti . ani gie znagij . ani o nie co wedie. neż mnozij hledagij ſprawedliwi byti z ſkutkuow mraw- nych přikazanie , nedochazegicz oſprawedlnenie z wiery: mnozij z ſkutkuow poſwatnych a oſtřiehanie vſtawenie a obyčeguo lidſkych . aneb z ſwych ſprawedlnoſtij . a odtud prawe a zřiezene nadege nepożiwagij ſkrze Kryſta z wiery k Bohu w ſwědomi dobrem . ani zna gij . nez wſſyckni na newedomi zoſtawagij: A pożiwagice ſwatoſtij . nepożiwagij pwdy gich w duchu ſkrze wieru wedonie: A tut stogij swod naramny od ſpaſenie zřie- zeneho w Kriſtu a w cierkwi . kterehoż neſnadne kto muoż poznati: Teeż ſwedeni bywagij od ſprawedlnoſti z wiery čy- liene . tak že gie neznagij pročz činiti ani mnozij wedij o nie a to proto . kdyż nadege neużiwagij w Kriſtu doſſlee ſpra- wedlnoſti . y newedie by gie proto oſtřiehati nieli . aby tudy w nie ſtali . giſte powolanie ſwe čyniece . a nadege z milosti bożie . giż dofflee z wiery . a potom ſkrze dobre ſkutky po-
264 — С (стр. 40). С (стр. 41). С (стр. 42). С (стр 43). ſweta vwedena . o ſwatoſtech bez podítaty a prawdy w duffy. ſmyſliti że magi: wlitu mocz miloſt a pwdu a ſkrze nie weři- ciemu o nich tak . že dawa Buoh tu miloſt a prawdu . geſſto to proti giſtym piſmom gest: nevwede prawdy spasenie: Protož my toto piſſeme k wyſtraze wěrnym . aby ſe o nas nedomnie- wali . bycho od knežij proto toliko neſnieli ſwatoſtij požiwati. že glau zlij i mrawne. Nicz . neb mnohe zname ctnoſtne: Ale proto . že gimi neſlaužie wieře čtenie ſwateho. tak. aby nayprw w lid vwodili znamoſt čtenie a w nem ſpwedlnoſt.o niež ſwrchu dotčeno: A dalliby Pan Buoh komu dar wiery. w po- wolnoſti że by přigimal ſlowo wiery y naſledowal . a znati by bylo że Buoh nawfftiewil miloſtij ſwu a prawdau: a dal byt miloſti a prawdy te ſwe w duſſy: a duowod by byl pozuo- ſtanie hřiechuow . a čynenie ſkutkow wiery że geft w nem rod nowy . w duchu z wiery y mocz wiery: a takowy żadal by ſwatoſtij pro požiwanie poſelſtwie Syna božieho . w ſwede- ctwi nowem w vmluwe wiery: takowemu nielo by ſwatoſtmi ſlużeno tepruw byti k vwedeni po żiwani te prawdy . kteruż ſwatoſti wieře ſwedčie w duchu: A tak nynie ſwatoſtmi ſe ſlaużi k odwedenij od wiery wnitrznieho oprawenie . a tudy od včaſtnoſti Pana Gežiſſe a ſlaužij ſe k mylne nadegi: Take ſe čtenie ſwate w prawde malo kaže a w nem sprawedlnost ta ſwrchu oznamena: Protoż lid s kneżimi. w hlaupoſti ſſkod- liwe ſtogij . że pwd wiery nezna . ani ſkrze co gich dogiti a požiwati y w nich ſtati: Protož w mrtwoſti a w hřiffiech mnozij zuoſtawagi. Pana Boha w prawde neznagij . ani wuole geho . ani geho ſameho ctie . než odporne ſkutky. ſprawedlnoſtij přikazane. proti wierze činie: teež proti ſprawedlnoſti Panem Kryſtem zaſlužene . geho w tom zaſluženij neznagice . nelačnegi gie ani miloſti zieznegij ani naſycenie w tom w nem hledagij než ginde rozlične: Aby ſe to Jeremiaſſowo naplnilo powe- denie: Dwe wecy zle včinil lid muog: mne opuſtili ſtudnicy wod żiwych a wykopali ſu ſobe čyſterny roztrhanee . kterež nemohau zdržeti wody: Teeż proti ſprawedlnoſti z wiery . že gie w Kryſtu nevſylugij dogiti . ani gie znagij . ani o nie co wedie. neż mnozij hledagij ſprawedliwi byti z ſkutkuow mraw- nych přikazanie , nedochazegicz oſprawedlnenie z wiery: mnozij z ſkutkuow poſwatnych a oſtřiehanie vſtawenie a obyčeguo lidſkych . aneb z ſwych ſprawedlnoſtij . a odtud prawe a zřiezene nadege nepożiwagij ſkrze Kryſta z wiery k Bohu w ſwědomi dobrem . ani zna gij . nez wſſyckni na newedomi zoſtawagij: A pożiwagice ſwatoſtij . nepożiwagij pwdy gich w duchu ſkrze wieru wedonie: A tut stogij swod naramny od ſpaſenie zřie- zeneho w Kriſtu a w cierkwi . kterehoż neſnadne kto muoż poznati: Teeż ſwedeni bywagij od ſprawedlnoſti z wiery čy- liene . tak že gie neznagij pročz činiti ani mnozij wedij o nie a to proto . kdyż nadege neużiwagij w Kriſtu doſſlee ſpra- wedlnoſti . y newedie by gie proto oſtřiehati nieli . aby tudy w nie ſtali . giſte powolanie ſwe čyniece . a nadege z milosti bożie . giż dofflee z wiery . a potom ſkrze dobre ſkutky po-
Strana 265
265 — żiwagice . jakoż piſma giſta apoſſtolſka ſwedčie: Protoż lid hřeſſij . a ſwet y marnoſti miluge y naſleduge . a okla- C (cтp. 44). manie pożiwa . jakoż z mladi w tom domnenij ſe vſtawuge . že krztem k včaſtnoſti rodu noweho přichazie . a tudy k včaſtnoſti Kriftowe a cierkwe: tak po to . když bude chtieti . k tomu přigde ſkrze przigimanie ſwatoſti fela a krwe bożie: aneb na ſmrtedlnee poſteli . když giż hřeſſyti nelze . ſwa- toſtij požiwati bude: aneb ſe na onom ſwete očyſtij: y zoſtawa lid zbaweny w duſſy żiwota wiery a prawdy laſky y nadege. a tudy cyzy od včaſtnoſti Kryſta Geziſſe tee miloſti a ſprawe- dlnoſti giž gmenowane: A toho přičyna negſau gini . než to kniezſtwo . kterežto ſamo nepoznalo tee prawdy. a mnozij nikdy nezakuſyli ani co o tö wedie , než k tomu beżie . aby mocy vřadnee tee doſíli nad ſwatoſtmi ze wnitrznimi, při nichž ni ſmyſla ni vmyſla praweho znagij a gimi k podſtate wiery ne- ſlaużie. aby ſkrze ne ſlaužili tee ſpwedlnoſti giż gmenowane k ſpaſeni: A p totot naſſie prwotne oblaſstnoſti geft požiwanie. abychom tohoto tak welikeho zawedenie od ſpaſenie mohli vgiti . a prawdy teto podſtatne. ſkrze prawee a prawe puoſo- bene proftředky požiwati mohli: A protot nas knezie blu- dugij a kaceřugij y w nenawist lidu dawagij , že o nich neſmieme ſmyſliti. by prawe ceſtu wečneho žiwota wedli. tak yakož zakon božij ſwedčij a giz vkazano: Neb neſwedčie tak piſma ſwata . ani wiera obecna křeſtianſka. aby z požiwanie ſwatoſtij famych miel kto ſpaſen byti . a aby pwda podſtat na w ſwatoſtech bytne byla . a lid toliko weře o tom . a poži- wage . niel ſpaſen byti: Neż piſma ſwata . y wiera obecna předklada prwe obcowanie članko podſtatnym: yako wierze w Boha Otce . kdež založena přikazanaa ſprawedlnoſt: potom w wieře w Geżiſſe Kryſta . kdeż zalożena ſprawedlnoſt zaſlu- żenaa . we wſſi miloſti a prawde: poto wierze w Ducha ſwa- teho . kdež založena ſpwedlnoſt z wiery danaa: a obcuge te podſtate . a mage včaſtnoſt w duchu a w prawde . aby tepruw obcowal ſwatoſtem na ſwedectwi tee wiery . że ſkrze ni a w nie doſfel ſprawedlnoſti z wiery . hřiechuom od- pufstienie: A na duowod toho Pan kazal čtenie to kazati a ktožby s pwym ſrdce weřil . ſwedčiti křtemi w te wieře ſpaſenie: a to vkazal tu wieru . kdyż rzekl: We gmeno Otce y Syna y Ducha ſwateho . totiž . krztiece ge v wieře w Boha Otce y w Syna geho y w Ducha ſwateho: a ne w ſame gmenu w nemż ſau mnozij přiſſli . a giż mnohe od prawdy ſwedli: A tak o ginych . by dlauhoſt nepřekažela , očite vkazalo by ſe. że piſma ſwata zpet proti nyneyſim oznamugij: A odkud to přifílo . než z bożie° dopufftienie. že wuodce a zprawce prawd podſtatnych . naproſto k dogitij ſpaſenie potrzebnych . neznagij rozdilnych byti od ſlužebnych . než ſlužebnym wecem ge při- piſugij . a za ne ge magij: Protož piſma o podítate připiſugij ſlužebnym wecem . a za tiem wſſe tahnau. y pocty y poklony: jako nekladau rozdielu mejzy krztem duchownim . Duchu ſwa- temu a daru wiery přiſluffnym . a krztem poſwatnym . ani mezy C (стр. 45). C (стр. 46). C (стр. 47). С (стр. 48).
265 — żiwagice . jakoż piſma giſta apoſſtolſka ſwedčie: Protoż lid hřeſſij . a ſwet y marnoſti miluge y naſleduge . a okla- C (cтp. 44). manie pożiwa . jakoż z mladi w tom domnenij ſe vſtawuge . že krztem k včaſtnoſti rodu noweho přichazie . a tudy k včaſtnoſti Kriftowe a cierkwe: tak po to . když bude chtieti . k tomu přigde ſkrze przigimanie ſwatoſti fela a krwe bożie: aneb na ſmrtedlnee poſteli . když giż hřeſſyti nelze . ſwa- toſtij požiwati bude: aneb ſe na onom ſwete očyſtij: y zoſtawa lid zbaweny w duſſy żiwota wiery a prawdy laſky y nadege. a tudy cyzy od včaſtnoſti Kryſta Geziſſe tee miloſti a ſprawe- dlnoſti giž gmenowane: A toho přičyna negſau gini . než to kniezſtwo . kterežto ſamo nepoznalo tee prawdy. a mnozij nikdy nezakuſyli ani co o tö wedie , než k tomu beżie . aby mocy vřadnee tee doſíli nad ſwatoſtmi ze wnitrznimi, při nichž ni ſmyſla ni vmyſla praweho znagij a gimi k podſtate wiery ne- ſlaużie. aby ſkrze ne ſlaužili tee ſpwedlnoſti giż gmenowane k ſpaſeni: A p totot naſſie prwotne oblaſstnoſti geft požiwanie. abychom tohoto tak welikeho zawedenie od ſpaſenie mohli vgiti . a prawdy teto podſtatne. ſkrze prawee a prawe puoſo- bene proftředky požiwati mohli: A protot nas knezie blu- dugij a kaceřugij y w nenawist lidu dawagij , že o nich neſmieme ſmyſliti. by prawe ceſtu wečneho žiwota wedli. tak yakož zakon božij ſwedčij a giz vkazano: Neb neſwedčie tak piſma ſwata . ani wiera obecna křeſtianſka. aby z požiwanie ſwatoſtij famych miel kto ſpaſen byti . a aby pwda podſtat na w ſwatoſtech bytne byla . a lid toliko weře o tom . a poži- wage . niel ſpaſen byti: Neż piſma ſwata . y wiera obecna předklada prwe obcowanie članko podſtatnym: yako wierze w Boha Otce . kdež založena přikazanaa ſprawedlnoſt: potom w wieře w Geżiſſe Kryſta . kdeż zalożena ſprawedlnoſt zaſlu- żenaa . we wſſi miloſti a prawde: poto wierze w Ducha ſwa- teho . kdež založena ſpwedlnoſt z wiery danaa: a obcuge te podſtate . a mage včaſtnoſt w duchu a w prawde . aby tepruw obcowal ſwatoſtem na ſwedectwi tee wiery . że ſkrze ni a w nie doſfel ſprawedlnoſti z wiery . hřiechuom od- pufstienie: A na duowod toho Pan kazal čtenie to kazati a ktožby s pwym ſrdce weřil . ſwedčiti křtemi w te wieře ſpaſenie: a to vkazal tu wieru . kdyż rzekl: We gmeno Otce y Syna y Ducha ſwateho . totiž . krztiece ge v wieře w Boha Otce y w Syna geho y w Ducha ſwateho: a ne w ſame gmenu w nemż ſau mnozij přiſſli . a giż mnohe od prawdy ſwedli: A tak o ginych . by dlauhoſt nepřekažela , očite vkazalo by ſe. że piſma ſwata zpet proti nyneyſim oznamugij: A odkud to přifílo . než z bożie° dopufftienie. že wuodce a zprawce prawd podſtatnych . naproſto k dogitij ſpaſenie potrzebnych . neznagij rozdilnych byti od ſlužebnych . než ſlužebnym wecem ge při- piſugij . a za ne ge magij: Protož piſma o podítate připiſugij ſlužebnym wecem . a za tiem wſſe tahnau. y pocty y poklony: jako nekladau rozdielu mejzy krztem duchownim . Duchu ſwa- temu a daru wiery přiſluffnym . a krztem poſwatnym . ani mezy C (стр. 45). C (стр. 46). C (стр. 47). С (стр. 48).
Strana 266
266 — D (стр. 49). D (стр. 50). D (стр. 51). D (стр. 52). birzmowanim Ducha ſwateho w duſſy a mezy birzmowanim poſwatnym . ani mezy chlebě nebeſkym żiwym duchownim. podſtatnym . a chlebě poſwatnym: Teež mezy pokrmem a po- krmě: ani mezy pożiwanim duchownim podítatnym fela a krwe bożie . a mezy poſwatnym: ani mezy kniezſtwim podſtatnym a duchownim w duſſy . a mezy poſwatnym etc: Neż to wſſe ſnieſſugij a w ſwatoſtech podſtatu ſkladagi: A odtud lid w duſſy netba prwee dogiti podſtaty druheho narozenie .a mocy wiery a včaſtnoſti fela a krwe Pane . než až by ſwatoſtij doſſel . ne- znage že proto ſwatoſtij do giti ma aby ſkrze ne poſwatne tee pwdy . w Kryſtu w učaſtnoſt sobe dane. ſwedectwie nel y mocy a pwa z poſelſtwie Syna bożieho pożiwal včaſtnoſti. w ſwedomi dobrem a w nadegi prawe: A kdyż my počet tento w rozdiele tom činime , tehdy přičitagij nam neweru: že neweřime o ſwatoſtech . ani nedržime . geflto nam před Bohem křiwdu činie: Neb my weřime o ſwatoſtech . co ma byti we- řeno . jakož a pokudž piſma ſwata o nich weřiti kažij: Než k tomut ſe zname: že při nich smyſílenij lidíkemu neweřime ſkrze nież zawedenie od prawdy ſpaſytedlne přifilo a přiwedeni fau k ſkutkuom odpornym wieře a zapowedem y přikazanim bożim: A ponewadż aż k tomu ſe pſſlo. abyi ſe počet wydawal o podſtafe y ſlużbe wiery . přiſtupiti y k tomu zwlaſſtie ſluſſie z čehož nas bludugice winie, ze bycho o fele božiem a o krwi bożie nicz nedrżeli: Budiž wſſem znama křiwda. kteraż ſe nam dege: A ne nam . ale wieře jowe apofstolſke obecne křestianske y zakonu bożiemu . a prwnie cierkwi ſwate odſudek a potupa: Neb my ſrdce weřili ſme, weřime. y werziti mienime do ſmrti: tak yakož ſme počet wydali krali geho miloſti: ze po wyſwed- čeni ſlowy Kryſtowymi . ſkrze kiieze rzadneho . chleb geft felo Pana Geziſſe . kterež nielo zrazeno byti . a wino krew geho kteraž niela wylita byti na odpufitienie hřiechuow: To wiera naſſe. na ſlowiech fechto založena: Tot geft felo me . kterež bu de za was zrazeno: Tot geſt krew ma . kteraž bude za was wylita na odpufſtienie hrziechuow: Než ſmyſl pak wiery naš tento geſt: ze chleb geſt felo Pana Gezifſe prawee přirozene Duchem ſwatym w Panne počate . narozene . kterež nielo zra- zeno byti w ruce hřiefnych a k zpuosobeni pokrmu ſprawedl- nosti . k wečnemu žiwotu a to w bytu poſwatnem neb po- fwatnie: A wino geft krwij prawu přirozenu . fela přirozeneho. s bozſtwim ſpogeneho . ktereż nelo zrazeno byti na prolewanie krwe. aby napog miloſti k wykupeni a k odpuſſtieni y k očifſtienij hřiechuow byl zpuoſoben . teež pofwatne .aneb bytem poſwatnym: Take z wiery držime piſma ſwate°: že chleb ten a kalich Pane geſt felem I duchownim a krwij duchownij.gefsto gt gednota a ſpolečnoſt vduo w Kryſtu Geżifſy weřicych: Jakož apofítol die: Chleb . kteryż lameme . wſſak obcowanie fela Kryſtowa gt: A ka- lich . gemuż dobrořečime . wſſak včaſtnoſt krwe Kriſtowy gt: Mnozij zagiſte geden chleb a gedno felo gſme. kteřiž z gednoho chleba a z gednoho kalicha včaſtnoſt prigimame: Take z wiery
266 — D (стр. 49). D (стр. 50). D (стр. 51). D (стр. 52). birzmowanim Ducha ſwateho w duſſy a mezy birzmowanim poſwatnym . ani mezy chlebě nebeſkym żiwym duchownim. podſtatnym . a chlebě poſwatnym: Teež mezy pokrmem a po- krmě: ani mezy pożiwanim duchownim podítatnym fela a krwe bożie . a mezy poſwatnym: ani mezy kniezſtwim podſtatnym a duchownim w duſſy . a mezy poſwatnym etc: Neż to wſſe ſnieſſugij a w ſwatoſtech podſtatu ſkladagi: A odtud lid w duſſy netba prwee dogiti podſtaty druheho narozenie .a mocy wiery a včaſtnoſti fela a krwe Pane . než až by ſwatoſtij doſſel . ne- znage že proto ſwatoſtij do giti ma aby ſkrze ne poſwatne tee pwdy . w Kryſtu w učaſtnoſt sobe dane. ſwedectwie nel y mocy a pwa z poſelſtwie Syna bożieho pożiwal včaſtnoſti. w ſwedomi dobrem a w nadegi prawe: A kdyż my počet tento w rozdiele tom činime , tehdy přičitagij nam neweru: že neweřime o ſwatoſtech . ani nedržime . geflto nam před Bohem křiwdu činie: Neb my weřime o ſwatoſtech . co ma byti we- řeno . jakož a pokudž piſma ſwata o nich weřiti kažij: Než k tomut ſe zname: že při nich smyſílenij lidíkemu neweřime ſkrze nież zawedenie od prawdy ſpaſytedlne přifilo a přiwedeni fau k ſkutkuom odpornym wieře a zapowedem y přikazanim bożim: A ponewadż aż k tomu ſe pſſlo. abyi ſe počet wydawal o podſtafe y ſlużbe wiery . přiſtupiti y k tomu zwlaſſtie ſluſſie z čehož nas bludugice winie, ze bycho o fele božiem a o krwi bożie nicz nedrżeli: Budiž wſſem znama křiwda. kteraż ſe nam dege: A ne nam . ale wieře jowe apofstolſke obecne křestianske y zakonu bożiemu . a prwnie cierkwi ſwate odſudek a potupa: Neb my ſrdce weřili ſme, weřime. y werziti mienime do ſmrti: tak yakož ſme počet wydali krali geho miloſti: ze po wyſwed- čeni ſlowy Kryſtowymi . ſkrze kiieze rzadneho . chleb geft felo Pana Geziſſe . kterež nielo zrazeno byti . a wino krew geho kteraž niela wylita byti na odpufitienie hřiechuow: To wiera naſſe. na ſlowiech fechto založena: Tot geft felo me . kterež bu de za was zrazeno: Tot geſt krew ma . kteraž bude za was wylita na odpufſtienie hrziechuow: Než ſmyſl pak wiery naš tento geſt: ze chleb geſt felo Pana Gezifſe prawee přirozene Duchem ſwatym w Panne počate . narozene . kterež nielo zra- zeno byti w ruce hřiefnych a k zpuosobeni pokrmu ſprawedl- nosti . k wečnemu žiwotu a to w bytu poſwatnem neb po- fwatnie: A wino geft krwij prawu přirozenu . fela přirozeneho. s bozſtwim ſpogeneho . ktereż nelo zrazeno byti na prolewanie krwe. aby napog miloſti k wykupeni a k odpuſſtieni y k očifſtienij hřiechuow byl zpuoſoben . teež pofwatne .aneb bytem poſwatnym: Take z wiery držime piſma ſwate°: že chleb ten a kalich Pane geſt felem I duchownim a krwij duchownij.gefsto gt gednota a ſpolečnoſt vduo w Kryſtu Geżifſy weřicych: Jakož apofítol die: Chleb . kteryż lameme . wſſak obcowanie fela Kryſtowa gt: A ka- lich . gemuż dobrořečime . wſſak včaſtnoſt krwe Kriſtowy gt: Mnozij zagiſte geden chleb a gedno felo gſme. kteřiž z gednoho chleba a z gednoho kalicha včaſtnoſt prigimame: Take z wiery
Strana 267
267 držime, że felo a krew Pana Geżiſſe, jakoż ſe ma duchowne ſkrze wieru w duſſy přigieti y pożiwati w druhem narozenie. v wnitrz- niem žiwotu duchowniem w uoſtřiehanij ſmluwy ſwedectwi krztu druheho narozenie: tak ma ſe pod obogij zpuoſobau chleba a wina toteż felo a tataż krew přigimati pożiwati poſwatne. čalem a i miſtem podle potřeby: Take z wiery držime, že každy člowek z dluhu ſpaſenie. pod zbawenim žiwota weč- neho „ dlužen prwe dogiti duchownieho přigimanie a požiwanie fela a krwe bożie duchowne. nežli poſwatne: A ktoż neduogde duchowne prwe.a poſwatne gie a pie k ſaudu gie a pie . ne- rozłuzuge fela Pare. winen bude felem a krwij Pane: A tee wiery mame zaklad rzečy bożie neb nayprw Pan Kryſtus mlu- wil o duchowniem pgimani y pożiwani . w ſſeſte kapitole ſva- teho Jana zawazuge pod zbawenim wečneho žiwota . a poto tepruw na poſlednij wečeřy o poſwatnem: Take z wiery držime. že prwotrieyſſij y potřebneyflij geſt byt k ſpaſenij w duſſy Kriſtuow .a fela geho y krwe. neżli w ſwatoſti: Jakož apoſſtol o tom bytu duchowniem mluwe die: Aby Kryftus Geżiś ſkrze wieru pbywal w ſrdcych waſſych a wy w niem wkorzeneni a založeni byli w laſce: A Pan Kriftus k temuž o duchowniem bytu. ne z ſwatoſti . ale z wiery die: Ktoż gie me felo a pie mau krew . we mne przebywa a ya w nem. a žiw bude pro nie.a ma žiwot wečny: A ſwaty Pawel . opet o bytu duchowniem . die: Kryftus w was geft a wy ſte felo Kriſtowo z masſa a z koſtij geho: A vdowee waſſy gſou vdowee Kryſtowi: A pan Kryſtus k temuż die: Kdeż dwa nebo trzie ſberau ſe we gmeno mee, ja ſem mezy nimi . totiž bytem duchownim . ſkrze wieru . o niemż die: S wamit ſem aż do ſko- nanie ſweta. gefto tato werna ſwedectwie nemohu prawe w umyſle Ducha ſwateho pdana byti prwotiie bytu poſwat- nemu . ale duchowniemu: Neb byt poſwatny fela a krwe Pana Krifta proto vſtawen aby při poſwecowanij paniet byla zra- zenie na ſmrt fela Syna Bożieho . a na prolewanie krwe. w mno- hem dobrořečenij a wdek čynenij k zpuolobenij pokrmu a na- poge fela prozeneho . z Panny vzateho: y krwe prawe přirozene. w ſprawedlnoſti y w miloſti k wečnemu żiwotu: teeż fela duchownieho y krwe duchownie cierkwe z mnohych vduow . podle rozličneho obdarowanie . k pokrmu ſlužebnemu . duchow- niemu . y k napogi podle pilem nahoře dotčenych . aby tu prawdu lid pamatowal s kriezě přitomne . s mnohau wdeč- noſtij a s chwalami: A rozſaude ſe w hodnoſti . a čyne což mu ſluſſie za ſwa prowinenie. mage wieru . laſku y nadegi . do- wernoſt . miloſt . pokog ſe wſſemy vdy ſobe wedomymi . ma modlitby činiti . žadage miloſti y ſprawedlnoſti w nedostatciech k naplneni: aby Kryftus přebywal w včaſtnoſti felem a krwij ſwau w duchu . krme y napagege, y daruge y posyluge: A poto nabožne. poſwatnie pgimati felo a krew božij na pamatku do- ſílee včaſtnoſti. ſkrze wieru . přitonem požiwani. ſkrze ſwedectwie mocnee přitomne . aby tudy mohl pokoge w ſwedomi y na- dege vžiwati: že gt w Kryftu . a Kriſtus w niem: a že ſe mu D (стр. 53). D (стр. 54). D (стр. 55). D (стр. 50).
267 držime, że felo a krew Pana Geżiſſe, jakoż ſe ma duchowne ſkrze wieru w duſſy přigieti y pożiwati w druhem narozenie. v wnitrz- niem žiwotu duchowniem w uoſtřiehanij ſmluwy ſwedectwi krztu druheho narozenie: tak ma ſe pod obogij zpuoſobau chleba a wina toteż felo a tataż krew přigimati pożiwati poſwatne. čalem a i miſtem podle potřeby: Take z wiery držime, že každy člowek z dluhu ſpaſenie. pod zbawenim žiwota weč- neho „ dlužen prwe dogiti duchownieho přigimanie a požiwanie fela a krwe bożie duchowne. nežli poſwatne: A ktoż neduogde duchowne prwe.a poſwatne gie a pie k ſaudu gie a pie . ne- rozłuzuge fela Pare. winen bude felem a krwij Pane: A tee wiery mame zaklad rzečy bożie neb nayprw Pan Kryſtus mlu- wil o duchowniem pgimani y pożiwani . w ſſeſte kapitole ſva- teho Jana zawazuge pod zbawenim wečneho žiwota . a poto tepruw na poſlednij wečeřy o poſwatnem: Take z wiery držime. že prwotrieyſſij y potřebneyflij geſt byt k ſpaſenij w duſſy Kriſtuow .a fela geho y krwe. neżli w ſwatoſti: Jakož apoſſtol o tom bytu duchowniem mluwe die: Aby Kryftus Geżiś ſkrze wieru pbywal w ſrdcych waſſych a wy w niem wkorzeneni a založeni byli w laſce: A Pan Kriftus k temuž o duchowniem bytu. ne z ſwatoſti . ale z wiery die: Ktoż gie me felo a pie mau krew . we mne przebywa a ya w nem. a žiw bude pro nie.a ma žiwot wečny: A ſwaty Pawel . opet o bytu duchowniem . die: Kryftus w was geft a wy ſte felo Kriſtowo z masſa a z koſtij geho: A vdowee waſſy gſou vdowee Kryſtowi: A pan Kryſtus k temuż die: Kdeż dwa nebo trzie ſberau ſe we gmeno mee, ja ſem mezy nimi . totiž bytem duchownim . ſkrze wieru . o niemż die: S wamit ſem aż do ſko- nanie ſweta. gefto tato werna ſwedectwie nemohu prawe w umyſle Ducha ſwateho pdana byti prwotiie bytu poſwat- nemu . ale duchowniemu: Neb byt poſwatny fela a krwe Pana Krifta proto vſtawen aby při poſwecowanij paniet byla zra- zenie na ſmrt fela Syna Bożieho . a na prolewanie krwe. w mno- hem dobrořečenij a wdek čynenij k zpuolobenij pokrmu a na- poge fela prozeneho . z Panny vzateho: y krwe prawe přirozene. w ſprawedlnoſti y w miloſti k wečnemu żiwotu: teeż fela duchownieho y krwe duchownie cierkwe z mnohych vduow . podle rozličneho obdarowanie . k pokrmu ſlužebnemu . duchow- niemu . y k napogi podle pilem nahoře dotčenych . aby tu prawdu lid pamatowal s kriezě přitomne . s mnohau wdeč- noſtij a s chwalami: A rozſaude ſe w hodnoſti . a čyne což mu ſluſſie za ſwa prowinenie. mage wieru . laſku y nadegi . do- wernoſt . miloſt . pokog ſe wſſemy vdy ſobe wedomymi . ma modlitby činiti . žadage miloſti y ſprawedlnoſti w nedostatciech k naplneni: aby Kryftus přebywal w včaſtnoſti felem a krwij ſwau w duchu . krme y napagege, y daruge y posyluge: A poto nabožne. poſwatnie pgimati felo a krew božij na pamatku do- ſílee včaſtnoſti. ſkrze wieru . přitonem požiwani. ſkrze ſwedectwie mocnee přitomne . aby tudy mohl pokoge w ſwedomi y na- dege vžiwati: že gt w Kryftu . a Kriſtus w niem: a že ſe mu D (стр. 53). D (стр. 54). D (стр. 55). D (стр. 50).
Strana 268
268 — D (cтp. 57). dal y dawa ſe pożiwati felem a krwij ſwu: a że w prawde poſwatne pożiwage . pożiwa w duſfy y duchowne: Tak my smy- flime o potřebe poſwatneho přigimanie: A byt dluhoft nepka- žela . wypſali bycho y gine mnohe potřeby při nie y vžitky neb mame gi za welmi potřebnau.a radi s miloſtij gie poži- wame: Neb kiieżie při nie mnohe ſkutky vřadu ſweho za lid k Bohu y k lidé . a od Boha k lidu magi konati. a lid w ſwe- domi y w nadegi w Kriſtu ſe obnowowati a powinoſt a oſpwe- dlnowanie činiti: Než pak. že nas proto wiery odſuzugij . že poklony nečinime tu felu a krwi bożie: y z too počet wyda- wame . že proto nečinime . neb gi činime temuž felu a krwi w bytu oſobniem a bytnem na pwicy Otce , kdež nenie du- chowne ani poſwatne. ale bytne. přirozene a oſobne: a mame- k tomu přikazanie bożie - ſtare y nowe: Staree . kterež proti dablu Pan připomenul rzka: Panu Bohu twemu klaneti ſe budeš a gemu ſamemu ſlužiti budeš: A on geſt prawy Buoh. a Pan naš gednobytny w bozltwi s Otcem y s Duchë ſwatym . rozdielny ſamu oſobau. w nież ſpogenie dwogieho přirozenie ſtalo ſe bozíkeho a lidſkeho: A my z wiery piſem weřime. že hoden gest beranek Kryſtus pro to drahe spogenie cti božſke. w přirozeni lidſkem: Protoż ſe gemu klanime yako prawemu Bohu a čloweku . na prawicy Otcowe, pro pkazanie nowe. o nemž vſty ſwymi die: Aby wſſyckni . yakoż ctie otce . ctili y Syna: A ctiti Otce prawil prawe . w duchu a w praw de . na wſſelikem mieſtie panowanie geho: A gemu ſe modliti . rzie- kagicz: Otče naš . genż gſy w nebeſiech: Jakož potwrzuge toho . ſwaty Pawel die: Klekam na kolena ma . ku Otcy Pana naſſeho Geżiſſe Kryſta: A opet: Powſtaliliſte s Kryſtem: ktere wecy glau ſwrchu . hledayte .a ne ktere na zemi: kteree wecy fau nahoře. čenichayte . kdežto Kryſtus Gežiš na pwici božie gest ſede: Neb očiſſtienie hřiechuow včiniw . ſedij na ſwicy welebnoſti na wyſoſti a zuoſtawa na weky . kniez . wečnee knezſtwie mage: Protoż y na weky ſpaſyti muož priſtupuge ſkrze ſe ſameho k Bohu. wżdy żiw gła k orodowanij za nas . aby wſſelike proſby zde we gmenu geho čynene . flyffany y přigimany byly . a wſfe- likee 1 danie naylepffie . a každy dar dokonaly ſkrze ney shuory sltupowal od Otce ſwetloſtij: A že tu ma a ne ginde Kryftus čten poctau bozíkau byti die ſwaty Pawel: Protož ho Buoh powyffyl a dal mu gmeno nad každe gmeno . aby we gmeno Geżiſſowo każde koleno klekalo: nebeſke. zemſke y pekelne: a każdy yazyk wyznawal . že Pan Geżiš oſobne. bytne1. s felem a ſe krwij prawu přirozenau geft w flawe Boha Otce: A na duowod toho v ffigurze . ſynowee Izrahelfſtij klaneli ſe Jozeffowi. w ſlawe Egipta. w kralowſtwi geho: A mnohe ffigury gine. jako archy podnože noh božich etc . byly k po- klone v ffiguře prawdy teto: A pwdu wyklada ſwaty Pawel: Stanek ſſyrſlij a dokonaleyſſy . nebe . kdež i archa ſwedectwie wneſena y widiena: Jakož swaty Sitiepan die: Widim Geziffe na prawicy božie ſtogicieho: A dokudž zde oſobne . bytne Pan- telem a krwij ſwu byl . ač nenutil k pocte a k poklone ſwe D (стр. 58). D (стр. 59). D (стр. 60). D (стр.61).
268 — D (cтp. 57). dal y dawa ſe pożiwati felem a krwij ſwu: a że w prawde poſwatne pożiwage . pożiwa w duſfy y duchowne: Tak my smy- flime o potřebe poſwatneho přigimanie: A byt dluhoft nepka- žela . wypſali bycho y gine mnohe potřeby při nie y vžitky neb mame gi za welmi potřebnau.a radi s miloſtij gie poži- wame: Neb kiieżie při nie mnohe ſkutky vřadu ſweho za lid k Bohu y k lidé . a od Boha k lidu magi konati. a lid w ſwe- domi y w nadegi w Kriſtu ſe obnowowati a powinoſt a oſpwe- dlnowanie činiti: Než pak. že nas proto wiery odſuzugij . že poklony nečinime tu felu a krwi bożie: y z too počet wyda- wame . že proto nečinime . neb gi činime temuž felu a krwi w bytu oſobniem a bytnem na pwicy Otce , kdež nenie du- chowne ani poſwatne. ale bytne. přirozene a oſobne: a mame- k tomu přikazanie bożie - ſtare y nowe: Staree . kterež proti dablu Pan připomenul rzka: Panu Bohu twemu klaneti ſe budeš a gemu ſamemu ſlužiti budeš: A on geſt prawy Buoh. a Pan naš gednobytny w bozltwi s Otcem y s Duchë ſwatym . rozdielny ſamu oſobau. w nież ſpogenie dwogieho přirozenie ſtalo ſe bozíkeho a lidſkeho: A my z wiery piſem weřime. že hoden gest beranek Kryſtus pro to drahe spogenie cti božſke. w přirozeni lidſkem: Protoż ſe gemu klanime yako prawemu Bohu a čloweku . na prawicy Otcowe, pro pkazanie nowe. o nemž vſty ſwymi die: Aby wſſyckni . yakoż ctie otce . ctili y Syna: A ctiti Otce prawil prawe . w duchu a w praw de . na wſſelikem mieſtie panowanie geho: A gemu ſe modliti . rzie- kagicz: Otče naš . genż gſy w nebeſiech: Jakož potwrzuge toho . ſwaty Pawel die: Klekam na kolena ma . ku Otcy Pana naſſeho Geżiſſe Kryſta: A opet: Powſtaliliſte s Kryſtem: ktere wecy glau ſwrchu . hledayte .a ne ktere na zemi: kteree wecy fau nahoře. čenichayte . kdežto Kryſtus Gežiš na pwici božie gest ſede: Neb očiſſtienie hřiechuow včiniw . ſedij na ſwicy welebnoſti na wyſoſti a zuoſtawa na weky . kniez . wečnee knezſtwie mage: Protoż y na weky ſpaſyti muož priſtupuge ſkrze ſe ſameho k Bohu. wżdy żiw gła k orodowanij za nas . aby wſſelike proſby zde we gmenu geho čynene . flyffany y přigimany byly . a wſfe- likee 1 danie naylepffie . a každy dar dokonaly ſkrze ney shuory sltupowal od Otce ſwetloſtij: A že tu ma a ne ginde Kryftus čten poctau bozíkau byti die ſwaty Pawel: Protož ho Buoh powyffyl a dal mu gmeno nad každe gmeno . aby we gmeno Geżiſſowo każde koleno klekalo: nebeſke. zemſke y pekelne: a każdy yazyk wyznawal . že Pan Geżiš oſobne. bytne1. s felem a ſe krwij prawu přirozenau geft w flawe Boha Otce: A na duowod toho v ffigurze . ſynowee Izrahelfſtij klaneli ſe Jozeffowi. w ſlawe Egipta. w kralowſtwi geho: A mnohe ffigury gine. jako archy podnože noh božich etc . byly k po- klone v ffiguře prawdy teto: A pwdu wyklada ſwaty Pawel: Stanek ſſyrſlij a dokonaleyſſy . nebe . kdež i archa ſwedectwie wneſena y widiena: Jakož swaty Sitiepan die: Widim Geziffe na prawicy božie ſtogicieho: A dokudž zde oſobne . bytne Pan- telem a krwij ſwu byl . ač nenutil k pocte a k poklone ſwe D (стр. 58). D (стр. 59). D (стр. 60). D (стр.61).
Strana 269
269 — proto že chfel s Otcem w nebi w uoſlawe . kteruż niel . prwe než ſwet byl . čten byti: A wſſak ktož mu poklonu činil . praawe a hodne činil . jako kralowee a ginij: A bycho y my tehdy byli ctili bychom . y klaneli bycho ſe božimu tomu felu a krwi- pro to ſpogenie drahe oſobne . a pro byt oſoby při- tomny bytny: A nynie to čynime podle přikazanie w nebi: A netoliko mame přikazanie. ale mame zapowedi tuhe: Gedny ſtare a druhe nowe: Stare . kdež die: Nevčiniš ſobe obrazu ryteho .ani po dobenſtwie ktereho .ani ſech wecij . kterež w nebi gſau ani tech wecij . kterež w zemi: Nebudeš ſe gim klaneti ani ctiti: Nowe zapowedi. kdež Pan die: Prigdau mnozij we gmeno mee.a ſwedau mnohee.a čas ſe blizij: A tehdy. degilit wam: tutot geft Kriftus . ondeno . na puſsti. w prozrzetedlnoſtech. neb w prochodifftiech. newychazegte . newerzte. nenafledugte : Nad to nade wiſecko znay to do nas każdy člowek . że ža- dame y ſkutkem pcugeme . celu pocztu Synu bożiemu . pra- wemu Bohu a čloweku . podle bytu geho wſſelikeho . nam w piſnie oznameneho činiti: W bytu geho oſobnim . w nebi. poctu poklonu bozíku . s Otcem y s Duchem ſwatym ctiti: W bytu geho duchowniem . w miloſti a w pra wde včaſtnoſti. w weřiciem čloweku . a w wernych ctiti milowanim a gemu ſluženim: Neb die: Co gſte memu naymenſſiemu včinili miie ſte včinili: W bytu geho mocnem w cierkwi . mezy vdy gegimi. nam znamymi. ctiti dowernoſtij. poddanoſtij . poſluſſenſtwim: bratrſtwie milowanim .a břemen cyzych ſnaffenim - pokogem . ſwornoſtij . milowanim etc. Neb die: S wami gſem do ſko- nanie ſweta: A kdeż dwa anebo trzie ſberau ſe we gmeno me . jať gſem mezi nimi: W bytu geho flowa wierau . přigi- manim a ſkutečnym čynenim: Neb die: Kto was ſlyfſy . mne ſlyſſy: W bytu geho poſwatnem . hodnym přigimanim a obetij. miloſti geho duchownich . obetowanim žiwemu na weky . na prawicy bożie. a wdečnym pamatowanim: Neb die: To čynte na me ſpolu pamatowanie: To my počet wydawame z toho . tak w upriemnoſti. yakož p nas geſt . magicz k tomu zakon bożij . wieru obecnau křeſtianſku . ſkutky prwnie cierkwe. Pak ſmielit přes to kto haneti a bludowati . znay . že ne nas . ani proti nam toliko to činiti bude.ale proti Panu Kryftu. y geho prwnie cierkwi ſwate . y zakonu bożiemu: O byt Pan Buoh otewrzel na to očy mnohym .kteriż horle o byt Kriſtow w ſwatoſti . aby čten byl . kterak tudy mizerne odſtupugij od bytuow ginych . tak že Pana Kryfta w nebi nectie . ani čeni- chagi . ani hledagi. ani w vdech geho ctie. ale vdy geho. w nichż on geſt bytem . potřebniey ſſym k ſpaſeni . neż w ſwa- E (cтp. 65). toſti . w nenawiſti magij zlořečie . klnau . derau . laupie. mor- dugij pro nalezky a vſtawenie lidíka . wieře odporna: Otewřiž Pan Buoh z miloſti očy . aby ſe mohlo na to zlee rozífiřene popa- třiti a od neho odſtupiti . a k pwde wiery y k ſlužebnoſtem gegim pwe přiſtupiti: Dale počet wydawame . kdeż nas winie. ze o Panne Marigi a o ſwatych ruhawe wecy ſkladame: myt ſe k tomu nezname: Neb my o Panne Marigi y o ſwatych to D (стр. 64). D (стр. 62). D (стр. 63).
269 — proto že chfel s Otcem w nebi w uoſlawe . kteruż niel . prwe než ſwet byl . čten byti: A wſſak ktož mu poklonu činil . praawe a hodne činil . jako kralowee a ginij: A bycho y my tehdy byli ctili bychom . y klaneli bycho ſe božimu tomu felu a krwi- pro to ſpogenie drahe oſobne . a pro byt oſoby při- tomny bytny: A nynie to čynime podle přikazanie w nebi: A netoliko mame přikazanie. ale mame zapowedi tuhe: Gedny ſtare a druhe nowe: Stare . kdež die: Nevčiniš ſobe obrazu ryteho .ani po dobenſtwie ktereho .ani ſech wecij . kterež w nebi gſau ani tech wecij . kterež w zemi: Nebudeš ſe gim klaneti ani ctiti: Nowe zapowedi. kdež Pan die: Prigdau mnozij we gmeno mee.a ſwedau mnohee.a čas ſe blizij: A tehdy. degilit wam: tutot geft Kriftus . ondeno . na puſsti. w prozrzetedlnoſtech. neb w prochodifftiech. newychazegte . newerzte. nenafledugte : Nad to nade wiſecko znay to do nas każdy člowek . że ža- dame y ſkutkem pcugeme . celu pocztu Synu bożiemu . pra- wemu Bohu a čloweku . podle bytu geho wſſelikeho . nam w piſnie oznameneho činiti: W bytu geho oſobnim . w nebi. poctu poklonu bozíku . s Otcem y s Duchem ſwatym ctiti: W bytu geho duchowniem . w miloſti a w pra wde včaſtnoſti. w weřiciem čloweku . a w wernych ctiti milowanim a gemu ſluženim: Neb die: Co gſte memu naymenſſiemu včinili miie ſte včinili: W bytu geho mocnem w cierkwi . mezy vdy gegimi. nam znamymi. ctiti dowernoſtij. poddanoſtij . poſluſſenſtwim: bratrſtwie milowanim .a břemen cyzych ſnaffenim - pokogem . ſwornoſtij . milowanim etc. Neb die: S wami gſem do ſko- nanie ſweta: A kdeż dwa anebo trzie ſberau ſe we gmeno me . jať gſem mezi nimi: W bytu geho flowa wierau . přigi- manim a ſkutečnym čynenim: Neb die: Kto was ſlyfſy . mne ſlyſſy: W bytu geho poſwatnem . hodnym přigimanim a obetij. miloſti geho duchownich . obetowanim žiwemu na weky . na prawicy bożie. a wdečnym pamatowanim: Neb die: To čynte na me ſpolu pamatowanie: To my počet wydawame z toho . tak w upriemnoſti. yakož p nas geſt . magicz k tomu zakon bożij . wieru obecnau křeſtianſku . ſkutky prwnie cierkwe. Pak ſmielit přes to kto haneti a bludowati . znay . že ne nas . ani proti nam toliko to činiti bude.ale proti Panu Kryftu. y geho prwnie cierkwi ſwate . y zakonu bożiemu: O byt Pan Buoh otewrzel na to očy mnohym .kteriż horle o byt Kriſtow w ſwatoſti . aby čten byl . kterak tudy mizerne odſtupugij od bytuow ginych . tak že Pana Kryfta w nebi nectie . ani čeni- chagi . ani hledagi. ani w vdech geho ctie. ale vdy geho. w nichż on geſt bytem . potřebniey ſſym k ſpaſeni . neż w ſwa- E (cтp. 65). toſti . w nenawiſti magij zlořečie . klnau . derau . laupie. mor- dugij pro nalezky a vſtawenie lidíka . wieře odporna: Otewřiž Pan Buoh z miloſti očy . aby ſe mohlo na to zlee rozífiřene popa- třiti a od neho odſtupiti . a k pwde wiery y k ſlužebnoſtem gegim pwe přiſtupiti: Dale počet wydawame . kdeż nas winie. ze o Panne Marigi a o ſwatych ruhawe wecy ſkladame: myt ſe k tomu nezname: Neb my o Panne Marigi y o ſwatych to D (стр. 64). D (стр. 62). D (стр. 63).
Strana 270
270 — E (стр. 67). Е (стр. 68). Е (стр. 69). wſſe weřime y drżime . coż wiera obecna křeſtianſka piſem ſwatych zakona božieho weřiti. držeti včij y přikazuge: Nayprw o blahoflawene Panne wieřili gfme . wždy weřime . y weřiti chceme. že geſt wywolena božie . naplnena miloſti. do ſſla včaſt- noſti Syna ſweho zaſluženie , geho fela . geho krwe. ſkrze obda- rowanie Ducha ſwateho dary podítatnymi: wiery . laſky a na- dege. a tudy ſprawedliwaa . newinna . wzacna y mila včynena ſprawedlnoſtij z wiery . a pracowita z wiery . oftriehagicz wſfe- likee ſprawedlnoſti powinne až do ſmrti . pro nadegi weč- neho žiwota . a tudy blahoſlawena y dedička žiwota ſlawy včynena geſt: Dale o nie wyznawame: oblaſſtnoſt. kteruž gie včinil ten .genz mocny geft .a swate gmeno geho. že gi wy- wolil a zwlaſſtni miloſtij naplnil . požehnal . poſwetil netoliko w duſſy . ale y w fele, tak aby w nie Syn bożie . w gegiē żi- wofe oſobrie přebywati račil . prawy Buoh a přirozenie lidſke w gednu oſobu z ge gieho żiwota přigal a ſpogil . z nież y na- rodil ſe prawy Buoh a člowek z prawee ſwe matky gedinke . kteruż welmi milowal y miluge na weky: Dale . o čiſtofe gegie wyznawame z wiery . že čiſta byla před porodem . při porodu y po porodu a až do ſwe ſmrti: A netoliko z wiery to drżime . ale y z ſmyſlu prawe wiery ſpaſenie lidſkeho . neb tak ſluſſelo na rzad naſſeho ſpaſenie aby yakoż naſſe zawedenie y zahynutie ſtalo ſe w ſtawu ne- winnoſti. w čiſtofe panenſke, tak y wykaupenie naſſe aby dalo ſe w ſtawu čiſtoty panenſkee . aby Syn božij tudy přirozenie ſwate . čiſte . odlaučene od hřiechu přigal . awfſak w pokufe straſtne . k wyplate hřiecha: A ponewadž to přirozenie . čiſtee a newine. přigal z Panny . tehdy giſte geſt . že čiſta Panna byti muſyla netoliko čiſtotau panenſku. ale y přirozenie ſweho: A tudy giſte: že nepodobnee bylo . aby netoliko niela ale mohla kdy čiſtoty te zbawena byti do ſmrti: A protož my . to o nie drżice z wiery - gi blażenu nazywame . ſe wſſemi narody wernymi pro tyto welike wecy . ktereż gi včinil ten . genż mocny gest a swate gmeno geho: Milugeme. nalledugeme poſluchame. a žadame ſpolu s ni dogiti prawdy ſpaſenie w gegiem Synu milem . kterehoż kazala. cożkoli die, poſluchati a gi w poctiwoſti mame, tak yakoż na ni a na gegi ſwat- foft ſluffie: Dale o ſwatych weřiecz . držiecz . takto z toho ſmy- flíme: ze ſwaty żadny nebyl ani bude z gineho prwotie . než z miloſti bożie. w zaſlużenij Pana Kryſta: A żadny k tomu nepřigde ani přiſſel . než ſkrze Ducha ſwateho dary podſtatne prwotnie bez wymienky wiery . laſky a nadege: w uobżiwenij w uobnoweni . w uopweni w duſſy y w mocech gegich: A ſkrze dary ſlużebnee . cierkwe ſwatee . s wymienkau . ſkrze neż by do- ſſel znamoſti prawd . wiery . laſky a nadege. a aby znal. co a čemu .a weč y pročz wieřiti .milowati nade wíſe a yako ſe nadieti ſe, douffati etc .a ſwedectwim bożim k pożiwani ſwat- toſti w duchu přiweden byti . w umluwe wiery . při krztu . po- ſwecuge ſe Panu . a vdy ſwe ſprawedlnoſti z wiery . aby gi činil a plnil až do ſmrti: Е (стр. 65).
270 — E (стр. 67). Е (стр. 68). Е (стр. 69). wſſe weřime y drżime . coż wiera obecna křeſtianſka piſem ſwatych zakona božieho weřiti. držeti včij y přikazuge: Nayprw o blahoflawene Panne wieřili gfme . wždy weřime . y weřiti chceme. že geſt wywolena božie . naplnena miloſti. do ſſla včaſt- noſti Syna ſweho zaſluženie , geho fela . geho krwe. ſkrze obda- rowanie Ducha ſwateho dary podítatnymi: wiery . laſky a na- dege. a tudy ſprawedliwaa . newinna . wzacna y mila včynena ſprawedlnoſtij z wiery . a pracowita z wiery . oftriehagicz wſfe- likee ſprawedlnoſti powinne až do ſmrti . pro nadegi weč- neho žiwota . a tudy blahoſlawena y dedička žiwota ſlawy včynena geſt: Dale o nie wyznawame: oblaſſtnoſt. kteruž gie včinil ten .genz mocny geft .a swate gmeno geho. že gi wy- wolil a zwlaſſtni miloſtij naplnil . požehnal . poſwetil netoliko w duſſy . ale y w fele, tak aby w nie Syn bożie . w gegiē żi- wofe oſobrie přebywati račil . prawy Buoh a přirozenie lidſke w gednu oſobu z ge gieho żiwota přigal a ſpogil . z nież y na- rodil ſe prawy Buoh a člowek z prawee ſwe matky gedinke . kteruż welmi milowal y miluge na weky: Dale . o čiſtofe gegie wyznawame z wiery . že čiſta byla před porodem . při porodu y po porodu a až do ſwe ſmrti: A netoliko z wiery to drżime . ale y z ſmyſlu prawe wiery ſpaſenie lidſkeho . neb tak ſluſſelo na rzad naſſeho ſpaſenie aby yakoż naſſe zawedenie y zahynutie ſtalo ſe w ſtawu ne- winnoſti. w čiſtofe panenſke, tak y wykaupenie naſſe aby dalo ſe w ſtawu čiſtoty panenſkee . aby Syn božij tudy přirozenie ſwate . čiſte . odlaučene od hřiechu přigal . awfſak w pokufe straſtne . k wyplate hřiecha: A ponewadž to přirozenie . čiſtee a newine. přigal z Panny . tehdy giſte geſt . že čiſta Panna byti muſyla netoliko čiſtotau panenſku. ale y přirozenie ſweho: A tudy giſte: že nepodobnee bylo . aby netoliko niela ale mohla kdy čiſtoty te zbawena byti do ſmrti: A protož my . to o nie drżice z wiery - gi blażenu nazywame . ſe wſſemi narody wernymi pro tyto welike wecy . ktereż gi včinil ten . genż mocny gest a swate gmeno geho: Milugeme. nalledugeme poſluchame. a žadame ſpolu s ni dogiti prawdy ſpaſenie w gegiem Synu milem . kterehoż kazala. cożkoli die, poſluchati a gi w poctiwoſti mame, tak yakoż na ni a na gegi ſwat- foft ſluffie: Dale o ſwatych weřiecz . držiecz . takto z toho ſmy- flíme: ze ſwaty żadny nebyl ani bude z gineho prwotie . než z miloſti bożie. w zaſlużenij Pana Kryſta: A żadny k tomu nepřigde ani přiſſel . než ſkrze Ducha ſwateho dary podſtatne prwotnie bez wymienky wiery . laſky a nadege: w uobżiwenij w uobnoweni . w uopweni w duſſy y w mocech gegich: A ſkrze dary ſlużebnee . cierkwe ſwatee . s wymienkau . ſkrze neż by do- ſſel znamoſti prawd . wiery . laſky a nadege. a aby znal. co a čemu .a weč y pročz wieřiti .milowati nade wíſe a yako ſe nadieti ſe, douffati etc .a ſwedectwim bożim k pożiwani ſwat- toſti w duchu přiweden byti . w umluwe wiery . při krztu . po- ſwecuge ſe Panu . a vdy ſwe ſprawedlnoſti z wiery . aby gi činil a plnil až do ſmrti: Е (стр. 65).
Strana 271
271 Ktoż k tomu koli přifſel w Kryſtu Geżiſſi a w cierkwi ſwate. aby geho hřijchowe odpuſſtieni byli. a ſprawedlnoſt mu E (cтp. 70). z wiery żiwe dana: a potom żiw gſa . ſprawedlnoſt ſobe ozna- menu z wiery a z milowanie. w plnenij přikazanij bożich činil. w nadegi žiwota wečneho . a w tom trpel protiwenſtwie a wyznal wieru před protiwniky . awſſak pro ni nenie zabit než trapen . ffacowan wezenim . bitim a ginym trapenim a ha- nienim: takowy . kdyż ſetrwal v wieře křeſtianſke do ſmrti . wy- znawačz flowe: Pakli trpel to y gine a k tomu y ſmrt , tehdy ſwedek ſlowe. neb mučedlnik . neb ſmrtij a krwij ſwu ſwede- ctwie wydal ſlowu wiery . że prawda: A na to piſma ſwata ſwattoft ſwatych zakladagij . a ne na famych diwiech a zazra- ciech . neb diwowee a zazrajkowe pokladagij ſe mezy ſlużeb- nymi dary wiery . kterež miewali y zatracency: A na ſkonanij . oznamugij ſe . že ge nieli mieti vdowee antykryſtowi a Iwee bludy a lży twrditi gimi: O tom Pan die: Ze pgdau mnozij ffaleſſnij prorocy we gmeno me a dadie znamenie a zazraky welikee tak by to możnee bylo . y wywolenij bożi byli by ſwedeni: A ſwaty Pawel k temuž die o antykryſtu: Gehoż přichod geſt. podle delanie fatanaſſe . w diwiech a w zazraciech lżywych: Proto , że ſwet pwdy laſky nepřigal aby ſpaſen byl . poſle mu Buoh činenie bludu . aby weřiece lży nebyli ſpa- ſeni: A že y za čaſu wernych diwowee ſwateho nečinili ani vkazowali każdeho . ſwaty Pawel prawij: Bych yazyky lid- ſkymi mluwil y andelſkymi . bych niel wſſycku wieru , tak że bych hory pkladal . a laſky nebuduli miti . nicz negſem . nicz mi platno nenie: A Pan Kryſtus toho w den ſaudny potwrdij rzka: Mnozij mi degij w uonen den: Pane. wssak gsme we gmeno twe prorokowali . diably vymietali .a w twem gmenu ſme diwy čynili: Tehdy wyznamt gim że was neznam: Od- stupteż ode mne wſſyckni. kteřiž činite nepwoſt: A netoliko ſwater diwowe nečinie . ale ani vtrpnosti rozlične . a pokory a potupy ſweta .a poſtawy raucha . poſtowe čiſtoty . modlitby a zakoničie ſpwedlnoſti: neb ktožkoli neduogde ſprawedlnoſti Kryſta Geziſſe z wiery te . kteraž ſkrze laſku dela . a činiti gie z tee wiery nebude: nebude spasen: A owſſem činielit gi kto na wyhlazenie ſprawedlnoſti tee a k odwedenij ſebe y lidu od nie: ten w počtu tom bude zakonikuo . nariž Pan ofmeru biedu wydal: A protož ſwaty Pawel die: Bych rozdal wſfecek ſtatek muog . totiž . a dal ſe w klaffter . abych wydal felo me netolik w poniżenie . w potupu rucha y po- stawy a w poſluſfenstwie klafsternie, ale tak abych hořal, ne- buduli mieti laſky . totiž z wiery ziwe, genż gest sprawedl- noſt . nic mi platno nenie: A z toho opet giftee . že na tom ſwattoſt nezaležij . ani z toho . kto ſwaty z ſameho bude. ale pofſkwrneny pokritſtwim etc: ano bliže aby znamo bylo . že ani na famych ſkutciech mrawnych přikazanij . ani na ſkut- ciech famych wiery k podſtate přiležicych . a nad to na ſa- E (cтp. 74) mych ſlużebnych: Neb gich zadny ſpaſytedlnie nemuoż pożi- wati bez prawdy ſwatoſtij . ale muož . kdyż ge z wiery čini. E (стр. 71. Е (стр. 72) Е (стр. 73)
271 Ktoż k tomu koli přifſel w Kryſtu Geżiſſi a w cierkwi ſwate. aby geho hřijchowe odpuſſtieni byli. a ſprawedlnoſt mu E (cтp. 70). z wiery żiwe dana: a potom żiw gſa . ſprawedlnoſt ſobe ozna- menu z wiery a z milowanie. w plnenij přikazanij bożich činil. w nadegi žiwota wečneho . a w tom trpel protiwenſtwie a wyznal wieru před protiwniky . awſſak pro ni nenie zabit než trapen . ffacowan wezenim . bitim a ginym trapenim a ha- nienim: takowy . kdyż ſetrwal v wieře křeſtianſke do ſmrti . wy- znawačz flowe: Pakli trpel to y gine a k tomu y ſmrt , tehdy ſwedek ſlowe. neb mučedlnik . neb ſmrtij a krwij ſwu ſwede- ctwie wydal ſlowu wiery . że prawda: A na to piſma ſwata ſwattoft ſwatych zakladagij . a ne na famych diwiech a zazra- ciech . neb diwowee a zazrajkowe pokladagij ſe mezy ſlużeb- nymi dary wiery . kterež miewali y zatracency: A na ſkonanij . oznamugij ſe . že ge nieli mieti vdowee antykryſtowi a Iwee bludy a lży twrditi gimi: O tom Pan die: Ze pgdau mnozij ffaleſſnij prorocy we gmeno me a dadie znamenie a zazraky welikee tak by to możnee bylo . y wywolenij bożi byli by ſwedeni: A ſwaty Pawel k temuž die o antykryſtu: Gehoż přichod geſt. podle delanie fatanaſſe . w diwiech a w zazraciech lżywych: Proto , że ſwet pwdy laſky nepřigal aby ſpaſen byl . poſle mu Buoh činenie bludu . aby weřiece lży nebyli ſpa- ſeni: A že y za čaſu wernych diwowee ſwateho nečinili ani vkazowali każdeho . ſwaty Pawel prawij: Bych yazyky lid- ſkymi mluwil y andelſkymi . bych niel wſſycku wieru , tak że bych hory pkladal . a laſky nebuduli miti . nicz negſem . nicz mi platno nenie: A Pan Kryſtus toho w den ſaudny potwrdij rzka: Mnozij mi degij w uonen den: Pane. wssak gsme we gmeno twe prorokowali . diably vymietali .a w twem gmenu ſme diwy čynili: Tehdy wyznamt gim że was neznam: Od- stupteż ode mne wſſyckni. kteřiž činite nepwoſt: A netoliko ſwater diwowe nečinie . ale ani vtrpnosti rozlične . a pokory a potupy ſweta .a poſtawy raucha . poſtowe čiſtoty . modlitby a zakoničie ſpwedlnoſti: neb ktožkoli neduogde ſprawedlnoſti Kryſta Geziſſe z wiery te . kteraž ſkrze laſku dela . a činiti gie z tee wiery nebude: nebude spasen: A owſſem činielit gi kto na wyhlazenie ſprawedlnoſti tee a k odwedenij ſebe y lidu od nie: ten w počtu tom bude zakonikuo . nariž Pan ofmeru biedu wydal: A protož ſwaty Pawel die: Bych rozdal wſfecek ſtatek muog . totiž . a dal ſe w klaffter . abych wydal felo me netolik w poniżenie . w potupu rucha y po- stawy a w poſluſfenstwie klafsternie, ale tak abych hořal, ne- buduli mieti laſky . totiž z wiery ziwe, genż gest sprawedl- noſt . nic mi platno nenie: A z toho opet giftee . že na tom ſwattoſt nezaležij . ani z toho . kto ſwaty z ſameho bude. ale pofſkwrneny pokritſtwim etc: ano bliže aby znamo bylo . že ani na famych ſkutciech mrawnych přikazanij . ani na ſkut- ciech famych wiery k podſtate přiležicych . a nad to na ſa- E (cтp. 74) mych ſlużebnych: Neb gich zadny ſpaſytedlnie nemuoż pożi- wati bez prawdy ſwatoſtij . ale muož . kdyż ge z wiery čini. E (стр. 71. Е (стр. 72) Е (стр. 73)
Strana 272
272 — Е (стр. 75). Е (стр. 75). Е (стр. 77). Е (стр. 78). duowod a giftotu ſwattoſti mieti a gegieho ſwedectwie pożi- wati: Duowod o fkutciech mrawnych: Die ſwaty Pawel: Vkazala ſe dobrota a člowečeſtwie ſpaſytele naſſeho Boha ne z ſkutkuow ſprawedlnoſti. ktereż ſme my činili. ale z ſweho welikeho milofrdenstwie ſpaſeny nas včinil: A Pan Kriftus: Beze mne nemuožete nicz včyniti: A ſwaty Pawel: Miloſtij gſte ſpaſeni včineni ſkrze wieru . ne z was dar zagiſte božij geſt . ne z ſkutkuow .aby ſe żadny nechlubil: Neb z ſkutkuow zakona nebude ſprawedliw včyien żadny żiwy . ale z wiery Ge żiſſe Kriſta: A z toho tepruw aby ſkutkowee ſſli ſpaſytedlne. pro giftotu powolanie a wywolenie y pro naďegi wečneho żiwota . kteraż bywa z miloſti a z dobrych ſkutkuow: A że ſwatoſti ſamy z ſebe ſwateho nečinie . duowod: neb bez wiery tee . kteraz ſkrze laſku dela . nelze ſe libiti Bohu .a bez laſky nic platno nenie: A ſwaty Pawel die: Nechcy . byfíte bratřie newedeli. że otcowee naſſy wſſyckni pod oblakē byli ſau . wſſy- ckni moře přeſſli , a wſſyckni w Moyżiefſowi pokrzťeni w uoblace a w mořy . a wſſyckni tyż pokrm duchowni gedli. a tyż napog pili duchowni: Pili ſau pak z duchownie ſkaly .a ſkala biſſe Kriſtus . ale ne we mnohych z nich libilo ſe Bohu . ale pro- ſtřieni ſau na puſſti: A tyto weci v q ffiguře pſany pro nas . abychom nebyli žadoſtiwij zlych wecij etc: A to Pan Buoh y při obetech y při chramu vkazal . že bez wiery a poſluffen- ſtwie přikazanie nepřigimal . ale odriekal ſe gich y w uohaw- noſti niel . jakož ſe w prorociech oznamuge: A chram ſe wſſemi obetmi . y s ſkutky zakonničimi nevčinil zakonnika ſprawed- liwa etc. Wydawſle počet z pwdy ſwattoſti ſwatych . dale prawime: že o ſwatych wieru a nadegi mame: Wieru o fech. kterziż přiſſli k pwde ſwattoſti a w nie ſetrwali . a o nich ſwedčij zakon božij: A o kterychž koli mlčij piſmo ſwate awſſak w te prawde nalezeni . nadegi mame: Dale wyzna- wame: že ſwate w poctiwoſti mame. tee . kteraž na ne ſluffie. jako millowanie . naſledowanie. Boha z nich y w nich chwalenie. žadanie od Boha tehož s nimi dobreho dogitie . a gich rad po- ſluſſenſtwie: A yakoż prawie. żebychom ruhawa ſlowa proti Pannie Marygi ſkladali: af to każdy zna . ktoż geſt koli zpwowal kralowu miloſt o tom . zet neprawe zprawowal . jakoż při gi- nych wecech. tak y o tom: Lečz to nam za ruhanie přičitano bude , což prwnij z wiery činili fu . aby na to giž přiſilo . ktož ſkutky wiery a z wiery činilby: ten bludny kacierz a ru- hačz: A ktožby proti wieře obecne křeſtianſke ſmyſlil . držal y činil: to werny křeſtian: A ten aby trapil ty . kteřiž prawe weřie: Prwnij zagiſte za ſtareho y za noweho ſwedectwie fa- meho Boha ctili. poklonu gemu famemu wlaſtnij činili. žad- neho obraza Bohu k poklone ani podobizny nečinili žadneho obraza . ſamce nebo famice k poklone nemeli. w ſameho Boha gedine° weřili. ſameho Boha wzywali k obrane a k ſpaſenij ſamemu ſe modlili. w ſamem nadegi vffanie nieli. w ſamem gmenu bożiem proſby y přiſahy čynili . ſamemu Bohu ſwatky. pamatky - poſty . bdenie činili . ſamemu Bohu ke cti chram
272 — Е (стр. 75). Е (стр. 75). Е (стр. 77). Е (стр. 78). duowod a giftotu ſwattoſti mieti a gegieho ſwedectwie pożi- wati: Duowod o fkutciech mrawnych: Die ſwaty Pawel: Vkazala ſe dobrota a člowečeſtwie ſpaſytele naſſeho Boha ne z ſkutkuow ſprawedlnoſti. ktereż ſme my činili. ale z ſweho welikeho milofrdenstwie ſpaſeny nas včinil: A Pan Kriftus: Beze mne nemuožete nicz včyniti: A ſwaty Pawel: Miloſtij gſte ſpaſeni včineni ſkrze wieru . ne z was dar zagiſte božij geſt . ne z ſkutkuow .aby ſe żadny nechlubil: Neb z ſkutkuow zakona nebude ſprawedliw včyien żadny żiwy . ale z wiery Ge żiſſe Kriſta: A z toho tepruw aby ſkutkowee ſſli ſpaſytedlne. pro giftotu powolanie a wywolenie y pro naďegi wečneho żiwota . kteraż bywa z miloſti a z dobrych ſkutkuow: A że ſwatoſti ſamy z ſebe ſwateho nečinie . duowod: neb bez wiery tee . kteraz ſkrze laſku dela . nelze ſe libiti Bohu .a bez laſky nic platno nenie: A ſwaty Pawel die: Nechcy . byfíte bratřie newedeli. że otcowee naſſy wſſyckni pod oblakē byli ſau . wſſy- ckni moře přeſſli , a wſſyckni w Moyżiefſowi pokrzťeni w uoblace a w mořy . a wſſyckni tyż pokrm duchowni gedli. a tyż napog pili duchowni: Pili ſau pak z duchownie ſkaly .a ſkala biſſe Kriſtus . ale ne we mnohych z nich libilo ſe Bohu . ale pro- ſtřieni ſau na puſſti: A tyto weci v q ffiguře pſany pro nas . abychom nebyli žadoſtiwij zlych wecij etc: A to Pan Buoh y při obetech y při chramu vkazal . že bez wiery a poſluffen- ſtwie přikazanie nepřigimal . ale odriekal ſe gich y w uohaw- noſti niel . jakož ſe w prorociech oznamuge: A chram ſe wſſemi obetmi . y s ſkutky zakonničimi nevčinil zakonnika ſprawed- liwa etc. Wydawſle počet z pwdy ſwattoſti ſwatych . dale prawime: že o ſwatych wieru a nadegi mame: Wieru o fech. kterziż přiſſli k pwde ſwattoſti a w nie ſetrwali . a o nich ſwedčij zakon božij: A o kterychž koli mlčij piſmo ſwate awſſak w te prawde nalezeni . nadegi mame: Dale wyzna- wame: že ſwate w poctiwoſti mame. tee . kteraž na ne ſluffie. jako millowanie . naſledowanie. Boha z nich y w nich chwalenie. žadanie od Boha tehož s nimi dobreho dogitie . a gich rad po- ſluſſenſtwie: A yakoż prawie. żebychom ruhawa ſlowa proti Pannie Marygi ſkladali: af to każdy zna . ktoż geſt koli zpwowal kralowu miloſt o tom . zet neprawe zprawowal . jakoż při gi- nych wecech. tak y o tom: Lečz to nam za ruhanie přičitano bude , což prwnij z wiery činili fu . aby na to giž přiſilo . ktož ſkutky wiery a z wiery činilby: ten bludny kacierz a ru- hačz: A ktožby proti wieře obecne křeſtianſke ſmyſlil . držal y činil: to werny křeſtian: A ten aby trapil ty . kteřiž prawe weřie: Prwnij zagiſte za ſtareho y za noweho ſwedectwie fa- meho Boha ctili. poklonu gemu famemu wlaſtnij činili. žad- neho obraza Bohu k poklone ani podobizny nečinili žadneho obraza . ſamce nebo famice k poklone nemeli. w ſameho Boha gedine° weřili. ſameho Boha wzywali k obrane a k ſpaſenij ſamemu ſe modlili. w ſamem nadegi vffanie nieli. w ſamem gmenu bożiem proſby y přiſahy čynili . ſamemu Bohu ſwatky. pamatky - poſty . bdenie činili . ſamemu Bohu ke cti chram
Strana 273
273 — gmenu geho . k obetem gemu famemu a k modlitbam čynili. jakož die: Duo muog duom modlitby nazwan bude . ſamemu Bohu ſe oddawali w ſlužbu a poſwecowali. a ſame° Boha pro- ſyli pro Abrahama . Jzaka a Jakoba etc. a w nowem ſwedectwi pro Syna mileho Kryſta Gežiſſe. we gmeno geho : Neb die apo- ſſtol: Cożkoli čynite w ſlowu nebo w ſkutku . wiſe čynte we gmeno Pana Geżiſſe Kryſta. Prwnie cierkew ſwata . po wſtaupenij Geżiſſe Kryſta na nebe . geho tam toliko s Otcem y s Duchem ſwatym wyzna- wala .ctila: w ſamě geho gmenu ſpaſenie . modliteb ſlyſſenie weřila: na geho přitomne obeti . twařy božie přiſtogicie . doſti miela: ſwe obeti duchownie ſkrze ni obetowala Bohu: na geho ſameho orodowanij a pmluwach přeſtawala . a přiemluw y modliteb żiwych zde pożiwala: w żadneho ſwateho newe- řila: neb weřiti w nekoho geſt nade wſſe milowati. poddanu. poſluſſnu byti . a ſ nim y s audy geho w neho weřicymi ſe ſpogiti: A tot Bohu přiſluſſie . w neho duſſij ſe tak tahnauti: A ktożby to čynil ſtwořenij . giž by vbehl w naramnu nepra- woft proti Stwořiteli. Wykupiteli a Spaſyteli: Neb weřiti w ne- koho . to Bohu ſamemu přiležicie . geft: ani obrazuow ſwatym čynila . ani chramuow .ani oltařuow rozmnožowala . ani ſlužeb. ani mſſij gim ſtrogila .ani poſtuow ani ſwatkuow .ani co. ge- fítoby Bohu ſamemu přieleželo . čynila: Pak ſmielit kto to zaru- hanie počiſti. a kacerzowati a bludowati . ſniegž o ſobe smyſliti zet geft ten . kteryž ſe rauha proti ftanku božiemu y proti tomu . kteryž w nem geſt . a že geft w počtu ffelmy . plne gmen ruhanie: Neb my toto z wiery piſem ſwatych proweſti muożem . że prwnie cierkew tak ſe niela . a to . coż ſe nynie ſwajtym a ſweticiem dege, že to magicz za nekřeſtianſke . toho vtiekala . awſſak nebludila . ale prawau wieru nela a naylepe v wieře a w pwde ſtala . jakož podnes obogi to chwalee że wyborne miſtrowſtwie żiwota geſt . naſledowati ſkutkuow prwnie cierkwe ſwate: A podlee toho ſudiż każdy . że zprawili kralowu miloſt . że bycho ruhawa ſlowa ſkladali: Y pročeż gich nekladau . wedieli yaka? Neż yakoż o fele bożiem a o krwi bożie neprawe zpwovali. že nic nedržime. tak y o tomto: A my proto toto piſſeme. abycho mlčenim ſwym winni femi nebyli. kterziž . to flyffiece . weřiece . drželi by o nas . a tudy nas w ne- nawiſt brali by: Jakoż toto nemudre knezſtwo naywecz hřiefſno femi hřiechy bude . kteřiž beze wſſeho ſaudu. takli gt čili nicz. na kazanij hlaſagij . bludugice . kaceřugice.a nas we zlu poweſt odiewagice . a zloft proti nam zbuzugice . a zwlafſtie ti . kteřiž z powinoſti nieli by naſly ochrance byti: Neb předkowe gich to. coż my za dobree a ſpaſytedlnee mame . mnozij meli a geſſtie mnozij y z nich do dnes ne wſſeho . což při nas geſt. za zlee magij: a k nam z nich to přiílo: Dokudž tito niekteřij potomcy w křiwa lučiſſtie ſe neobratili. Pan Buoh nepočitay gim . zwlafſt vpřiemeho vmyſla . za hřiech: Z toho take giž znamo bud: že netoliko podle wuole a vmyſla negſme kacieřy . ale ani podle fechto wecij . z nichž nas bludugij a kaceřugij . neb gich gſme E (стр. 80). F (стр. 81). F (стр. 82). Е (стр. 79). 18
273 — gmenu geho . k obetem gemu famemu a k modlitbam čynili. jakož die: Duo muog duom modlitby nazwan bude . ſamemu Bohu ſe oddawali w ſlužbu a poſwecowali. a ſame° Boha pro- ſyli pro Abrahama . Jzaka a Jakoba etc. a w nowem ſwedectwi pro Syna mileho Kryſta Gežiſſe. we gmeno geho : Neb die apo- ſſtol: Cożkoli čynite w ſlowu nebo w ſkutku . wiſe čynte we gmeno Pana Geżiſſe Kryſta. Prwnie cierkew ſwata . po wſtaupenij Geżiſſe Kryſta na nebe . geho tam toliko s Otcem y s Duchem ſwatym wyzna- wala .ctila: w ſamě geho gmenu ſpaſenie . modliteb ſlyſſenie weřila: na geho přitomne obeti . twařy božie přiſtogicie . doſti miela: ſwe obeti duchownie ſkrze ni obetowala Bohu: na geho ſameho orodowanij a pmluwach přeſtawala . a přiemluw y modliteb żiwych zde pożiwala: w żadneho ſwateho newe- řila: neb weřiti w nekoho geſt nade wſſe milowati. poddanu. poſluſſnu byti . a ſ nim y s audy geho w neho weřicymi ſe ſpogiti: A tot Bohu přiſluſſie . w neho duſſij ſe tak tahnauti: A ktożby to čynil ſtwořenij . giž by vbehl w naramnu nepra- woft proti Stwořiteli. Wykupiteli a Spaſyteli: Neb weřiti w ne- koho . to Bohu ſamemu přiležicie . geft: ani obrazuow ſwatym čynila . ani chramuow .ani oltařuow rozmnožowala . ani ſlužeb. ani mſſij gim ſtrogila .ani poſtuow ani ſwatkuow .ani co. ge- fítoby Bohu ſamemu přieleželo . čynila: Pak ſmielit kto to zaru- hanie počiſti. a kacerzowati a bludowati . ſniegž o ſobe smyſliti zet geft ten . kteryž ſe rauha proti ftanku božiemu y proti tomu . kteryž w nem geſt . a že geft w počtu ffelmy . plne gmen ruhanie: Neb my toto z wiery piſem ſwatych proweſti muożem . że prwnie cierkew tak ſe niela . a to . coż ſe nynie ſwajtym a ſweticiem dege, že to magicz za nekřeſtianſke . toho vtiekala . awſſak nebludila . ale prawau wieru nela a naylepe v wieře a w pwde ſtala . jakož podnes obogi to chwalee że wyborne miſtrowſtwie żiwota geſt . naſledowati ſkutkuow prwnie cierkwe ſwate: A podlee toho ſudiż każdy . że zprawili kralowu miloſt . że bycho ruhawa ſlowa ſkladali: Y pročeż gich nekladau . wedieli yaka? Neż yakoż o fele bożiem a o krwi bożie neprawe zpwovali. že nic nedržime. tak y o tomto: A my proto toto piſſeme. abycho mlčenim ſwym winni femi nebyli. kterziž . to flyffiece . weřiece . drželi by o nas . a tudy nas w ne- nawiſt brali by: Jakoż toto nemudre knezſtwo naywecz hřiefſno femi hřiechy bude . kteřiž beze wſſeho ſaudu. takli gt čili nicz. na kazanij hlaſagij . bludugice . kaceřugice.a nas we zlu poweſt odiewagice . a zloft proti nam zbuzugice . a zwlafſtie ti . kteřiž z powinoſti nieli by naſly ochrance byti: Neb předkowe gich to. coż my za dobree a ſpaſytedlnee mame . mnozij meli a geſſtie mnozij y z nich do dnes ne wſſeho . což při nas geſt. za zlee magij: a k nam z nich to přiílo: Dokudž tito niekteřij potomcy w křiwa lučiſſtie ſe neobratili. Pan Buoh nepočitay gim . zwlafſt vpřiemeho vmyſla . za hřiech: Z toho take giž znamo bud: že netoliko podle wuole a vmyſla negſme kacieřy . ale ani podle fechto wecij . z nichž nas bludugij a kaceřugij . neb gich gſme E (стр. 80). F (стр. 81). F (стр. 82). Е (стр. 79). 18
Strana 274
274 — F (cтp. 83). newymyſlili . ale z prwnich | wernych křeſtianuo a z zakona bożieho ge mame: Neb nebyli ti kacierzy w pſanem zakone. kteřiž přikazanij božich zachowawali . a zapowedij nepřeſtu- powali . gedineho Boha nieli y ctili obraza mu nečynili . a wſſecky obrazy a podobizny k poklone přiſtrogene za modly nieli . a radíſe mřeli. než by ſe gim klaneli: gedine gmeno Pana Boha ſweho nieli. w nem vffali. y ſliby y pſahy činili. ſameho wzywali etc. Nebyli y za noweeho ſwedectwie kacieřy . kteřiż w Boha Otce y w Geżiſſe Kryſta y w Ducha ſwateho. w ſameho toliko w gedine° Boha weřili . Kryſta ſmiercy Wy- kupitele . Spaſytele. Proſtřednika. Orodownika . Hlawau cierkwe ſwate obecne ſameho wyznawali . a na pwicy Otce bytne a oſobne wyznawagicz . ctili s Otcem y s Duchem ſwatym : we gmenu geho ſameho weřili . k ſpaſenij ge wyznawali ſamo y w nem vffali . modlitby ſkrze ne činili: tielo a krew geho pod obogij zpuoſobu poſwatnie . bez poklon ctij: a vſtawenich nyneyſſych poſwecowali y přigimali: a nicz nezuoſtawowali ani wyſtawo- wali . ani po vliciech . rynciech y po poliech chodili: swatee za ſwate meli. netolik mrtwee ale y żiwee: od žiwych modliteb y proſeb żadali: gim a w nich Kryſtu ſlaużili . w poctiwoſti neli. milowali. poſluchali etc. mrtvych naſledowali . ale k nim newolali . ani we gmenu gich vffali . ani ſe gim poſtili . ani ſwatkuow k pocte gich čynili . ani putowali. ani gim chralmuow wzdelawali . oltařuow . obrazuow . knieżij a obetij: z wiery z laſky nadege prawdy Kryſta w ſobe bytu duchownie° . rodu noweho . y mocy Ducha ſwateho . y včaſtnoſti fela a krwe geho dochazeli: ſlowē w to oſwecowani ſwedectwim ſwatoſtij k po- žiwanij wedomemu přiſſli w umluwe ge°: A z toho ſprawedl- noſt z wiery činili. ſweta nemilowali . žadoſtij fela nečinili. trpeli a netrapili ginych . ani činili protiwenſtwie ginym a krwe newylewali. ale od sweta to podſtupowali. pro wieru a poctu božij prawau.a neſtrogili ſe s tiem ſe wilim do očiſtce pekel- nieho ohne. ale do kralowſtwie nebeſkeho: Tak ſe niewsfe wſſak za werne křeſtiany drżani głau: Y pročeż my pak pro też Il wecy bludowani a kaceřowani bywame? Proč ſe nam to k rauhanij přičita . což tehdy z wiery držano? A kdož by tehdy proti tomu činil neuſtupne a mocij ſe protiwil . bylby za kacieře odſauzen: Neb ktožby toho čaſu . po wſtaupení Pane. Kryſta wyznawal na zemi bytne° . oſobne° . bylby za antykryſta od wernych . a za ffaleſſne° proroka naproſto odſuzen: Ktožby obraz včinil . a gemu poctu a poklonu činil neb podobiznu. a včil teež čyniti . za tehož by ſauzen byl: Kteryż by knez hřeſſyl zgewne. wſſak by treſtan neb složen byl s krezstwie: A kteryż by kniez pletl ſe w ſwetſka zbożi . a owſſem zle a nejwe pożiwal. wſſak by wylučen byl: Ktożby w koftele penieze na oltařy bral . při ſlužbe neb od ſwatoſtij . wiſſak by s Slymonem čarodegnikem odſauzen byl čaſtky a loſu s wer- nymi: A tak o nečiſlnych wecech: Y znagż każdy člowek. że čas tento geſt . o nemž ſwaty Pawel prorokowal: Ze w po- ſlednich čaliech odſtupie niekteřij od wiery, poſluchajice du- F (стр. 84). F (стр. 85). F (стр. 86). F (стр. 87).
274 — F (cтp. 83). newymyſlili . ale z prwnich | wernych křeſtianuo a z zakona bożieho ge mame: Neb nebyli ti kacierzy w pſanem zakone. kteřiž přikazanij božich zachowawali . a zapowedij nepřeſtu- powali . gedineho Boha nieli y ctili obraza mu nečynili . a wſſecky obrazy a podobizny k poklone přiſtrogene za modly nieli . a radíſe mřeli. než by ſe gim klaneli: gedine gmeno Pana Boha ſweho nieli. w nem vffali. y ſliby y pſahy činili. ſameho wzywali etc. Nebyli y za noweeho ſwedectwie kacieřy . kteřiż w Boha Otce y w Geżiſſe Kryſta y w Ducha ſwateho. w ſameho toliko w gedine° Boha weřili . Kryſta ſmiercy Wy- kupitele . Spaſytele. Proſtřednika. Orodownika . Hlawau cierkwe ſwate obecne ſameho wyznawali . a na pwicy Otce bytne a oſobne wyznawagicz . ctili s Otcem y s Duchem ſwatym : we gmenu geho ſameho weřili . k ſpaſenij ge wyznawali ſamo y w nem vffali . modlitby ſkrze ne činili: tielo a krew geho pod obogij zpuoſobu poſwatnie . bez poklon ctij: a vſtawenich nyneyſſych poſwecowali y přigimali: a nicz nezuoſtawowali ani wyſtawo- wali . ani po vliciech . rynciech y po poliech chodili: swatee za ſwate meli. netolik mrtwee ale y żiwee: od žiwych modliteb y proſeb żadali: gim a w nich Kryſtu ſlaużili . w poctiwoſti neli. milowali. poſluchali etc. mrtvych naſledowali . ale k nim newolali . ani we gmenu gich vffali . ani ſe gim poſtili . ani ſwatkuow k pocte gich čynili . ani putowali. ani gim chralmuow wzdelawali . oltařuow . obrazuow . knieżij a obetij: z wiery z laſky nadege prawdy Kryſta w ſobe bytu duchownie° . rodu noweho . y mocy Ducha ſwateho . y včaſtnoſti fela a krwe geho dochazeli: ſlowē w to oſwecowani ſwedectwim ſwatoſtij k po- žiwanij wedomemu přiſſli w umluwe ge°: A z toho ſprawedl- noſt z wiery činili. ſweta nemilowali . žadoſtij fela nečinili. trpeli a netrapili ginych . ani činili protiwenſtwie ginym a krwe newylewali. ale od sweta to podſtupowali. pro wieru a poctu božij prawau.a neſtrogili ſe s tiem ſe wilim do očiſtce pekel- nieho ohne. ale do kralowſtwie nebeſkeho: Tak ſe niewsfe wſſak za werne křeſtiany drżani głau: Y pročeż my pak pro też Il wecy bludowani a kaceřowani bywame? Proč ſe nam to k rauhanij přičita . což tehdy z wiery držano? A kdož by tehdy proti tomu činil neuſtupne a mocij ſe protiwil . bylby za kacieře odſauzen: Neb ktožby toho čaſu . po wſtaupení Pane. Kryſta wyznawal na zemi bytne° . oſobne° . bylby za antykryſta od wernych . a za ffaleſſne° proroka naproſto odſuzen: Ktožby obraz včinil . a gemu poctu a poklonu činil neb podobiznu. a včil teež čyniti . za tehož by ſauzen byl: Kteryż by knez hřeſſyl zgewne. wſſak by treſtan neb složen byl s krezstwie: A kteryż by kniez pletl ſe w ſwetſka zbożi . a owſſem zle a nejwe pożiwal. wſſak by wylučen byl: Ktożby w koftele penieze na oltařy bral . při ſlužbe neb od ſwatoſtij . wiſſak by s Slymonem čarodegnikem odſauzen byl čaſtky a loſu s wer- nymi: A tak o nečiſlnych wecech: Y znagż każdy člowek. że čas tento geſt . o nemž ſwaty Pawel prorokowal: Ze w po- ſlednich čaliech odſtupie niekteřij od wiery, poſluchajice du- F (стр. 84). F (стр. 85). F (стр. 86). F (стр. 87).
Strana 275
275 — chuow bludnych . w pokrytſtwi mluwicych leż: A że zdraweho naučenie . wiery nepřigmau . ale shromazdie ſobe miſtry lekcicie vſſyma a ſluch od prawdy odwratie .a k baſnem gey obratie. a ſkrze ſladkee rzečy a žehnanie ſwoditi budou ſrdce newinna: A że ſe giż to plni . duowod: neb coż za wieru w prwnie cierkwi držano . včeno . kazano y zapſano . to ſe giż za blud a za kacierzſtwo držij . včij . kaže . wyznawa . a co za blud držano etc: to giż za wie ru etc. Také wſſem znamo činime: bychom položiecz to a byli ti . yakož bohda negſme . ti a ta- kowij . což ſe o nas rozpiſuge a hlaſa . podle ſprawedlnoſti nemielo by to giti na nas . což gde . totiž . abychom bez wy- ſlyſſenie s protiwniky naſſymi . a ſprawedliwe° rozſauzenie meli na to přigiti a hnani byti. ponewadž ta ſprawedlnost mezy židy y pohany ſe zachowawala . y pročež ſe nam dieti nemuoż: A waż każdy napwowanie yake chtie činiti . že ne- tolik ne podle Boha gt . ale ani podle lidij . neb toho Pan Buoh lidem nikdy nečiniwal . totiż . aby poweducz . coż ſe gim zda. a zwlaſſt ti . kteriž odpuorce nenawiſtnij naſſy gſau . aby na to přeſtano bylo . pakliby kto pro Boha a ſwe ſwedomie nemohl powoliti . aby hnan byl yako lotr a kacierz: Y kde ſte to naprawenie wzali? Wiſak ho nemate z zakona proze- neho . neb die: Co chcete. aby wam lidee činili. čynte y wy gim .a což ſobe nechceš nečyn ginemu: Proſyme. pomyſl každa ſtrana . chfelaliby na tom přeſtati . což by druha ſtrana gie naſſla: a pakliby nechtela přeſtati . aby ſe gie to ſtalo: V pročež nam to chcete činiti? Teež nemate too najwowanie z zakona pſaneho: Pomyſlte na to . co lid Izrahelfky při Zu- zanne a ſtarciech včinil. tak že bez ſaudu powolili k potupenij aż Danyel wolal po nich řka: Tak . blazniwi ſynowee Izrahelfſti. neſaudiwſſe . aniż co ſprawedliweho poznawſſe . odſaudili ſte dcerku Izrahelſku: Nawrattež ſe k ſaudu . nebo ffalefſne ſwe- dectwie mluwili ſau proti nie: Teeż z zakona miloſti rzad prawy winy ſe poklada: Shřeſfili bratr twuog pd tebu . treſkey gey mezy tebu a gim ſamym: vpoſlechneli. zyſkals bratra tweho: Pakli neupoſlechne . powolay dwu nebo třij , aby w uſtech dwu . nebo třij ſtalo wſſelike ſlowo . totiż k ſwedectwij: A ne- vpoſlechneli . powez zboru: Paklit nevpoſlechne zboru . nekaže hnati z zemie . ani katu w ruce dati . ale buď tobe yako pe- kelnik a zgewny hřiefſnik giny . krome cierkwe vduow . mezy nimiž wernij byli: Teež apofftol včij řka: Bratřie . bylliby zaſtiżen člowek w kterem nedoſtatku . wy . kteřiž gíte duchowni. takoweo naučte w duchu tichoſti . znamenage ſam ſebe . aby y ty nebyl i pokauffien: A opet: Ktož vpoſlechnuti nechfel. včili ſe ſ nim neſmieſſowati . totiz w duchownich ſlužebnoſtech . ale ne w ſwetſkych žiwnostech aby proto w uobcy nebywal a owſſem aby zabit byl: Nebt ſe to o ſſelnie. ktoż by ſe gie neklanel . ſwedčij . jakož y apoſſtol k Galatö piſſe rzka: Ginak byſſte muſyli z ſweta wygiti. ale aby ſ nim pokrmu a napoge nebrali. totiz poſwatneo etc. nepozdrawowali . ale dali fata- nowi: A to wernij činili hřieffnikom zlym nekagicym toliko: F (стр. 88). F (стр. 89). F (стр. 90). F (стр. 91).
275 — chuow bludnych . w pokrytſtwi mluwicych leż: A że zdraweho naučenie . wiery nepřigmau . ale shromazdie ſobe miſtry lekcicie vſſyma a ſluch od prawdy odwratie .a k baſnem gey obratie. a ſkrze ſladkee rzečy a žehnanie ſwoditi budou ſrdce newinna: A że ſe giż to plni . duowod: neb coż za wieru w prwnie cierkwi držano . včeno . kazano y zapſano . to ſe giż za blud a za kacierzſtwo držij . včij . kaže . wyznawa . a co za blud držano etc: to giż za wie ru etc. Také wſſem znamo činime: bychom položiecz to a byli ti . yakož bohda negſme . ti a ta- kowij . což ſe o nas rozpiſuge a hlaſa . podle ſprawedlnoſti nemielo by to giti na nas . což gde . totiž . abychom bez wy- ſlyſſenie s protiwniky naſſymi . a ſprawedliwe° rozſauzenie meli na to přigiti a hnani byti. ponewadž ta ſprawedlnost mezy židy y pohany ſe zachowawala . y pročež ſe nam dieti nemuoż: A waż każdy napwowanie yake chtie činiti . že ne- tolik ne podle Boha gt . ale ani podle lidij . neb toho Pan Buoh lidem nikdy nečiniwal . totiż . aby poweducz . coż ſe gim zda. a zwlaſſt ti . kteriž odpuorce nenawiſtnij naſſy gſau . aby na to přeſtano bylo . pakliby kto pro Boha a ſwe ſwedomie nemohl powoliti . aby hnan byl yako lotr a kacierz: Y kde ſte to naprawenie wzali? Wiſak ho nemate z zakona proze- neho . neb die: Co chcete. aby wam lidee činili. čynte y wy gim .a což ſobe nechceš nečyn ginemu: Proſyme. pomyſl každa ſtrana . chfelaliby na tom přeſtati . což by druha ſtrana gie naſſla: a pakliby nechtela přeſtati . aby ſe gie to ſtalo: V pročež nam to chcete činiti? Teež nemate too najwowanie z zakona pſaneho: Pomyſlte na to . co lid Izrahelfky při Zu- zanne a ſtarciech včinil. tak že bez ſaudu powolili k potupenij aż Danyel wolal po nich řka: Tak . blazniwi ſynowee Izrahelfſti. neſaudiwſſe . aniż co ſprawedliweho poznawſſe . odſaudili ſte dcerku Izrahelſku: Nawrattež ſe k ſaudu . nebo ffalefſne ſwe- dectwie mluwili ſau proti nie: Teeż z zakona miloſti rzad prawy winy ſe poklada: Shřeſfili bratr twuog pd tebu . treſkey gey mezy tebu a gim ſamym: vpoſlechneli. zyſkals bratra tweho: Pakli neupoſlechne . powolay dwu nebo třij , aby w uſtech dwu . nebo třij ſtalo wſſelike ſlowo . totiż k ſwedectwij: A ne- vpoſlechneli . powez zboru: Paklit nevpoſlechne zboru . nekaže hnati z zemie . ani katu w ruce dati . ale buď tobe yako pe- kelnik a zgewny hřiefſnik giny . krome cierkwe vduow . mezy nimiž wernij byli: Teež apofftol včij řka: Bratřie . bylliby zaſtiżen člowek w kterem nedoſtatku . wy . kteřiž gíte duchowni. takoweo naučte w duchu tichoſti . znamenage ſam ſebe . aby y ty nebyl i pokauffien: A opet: Ktož vpoſlechnuti nechfel. včili ſe ſ nim neſmieſſowati . totiz w duchownich ſlužebnoſtech . ale ne w ſwetſkych žiwnostech aby proto w uobcy nebywal a owſſem aby zabit byl: Nebt ſe to o ſſelnie. ktoż by ſe gie neklanel . ſwedčij . jakož y apoſſtol k Galatö piſſe rzka: Ginak byſſte muſyli z ſweta wygiti. ale aby ſ nim pokrmu a napoge nebrali. totiz poſwatneo etc. nepozdrawowali . ale dali fata- nowi: A to wernij činili hřieffnikom zlym nekagicym toliko: F (стр. 88). F (стр. 89). F (стр. 90). F (стр. 91).
Strana 276
276 F (стр. 93). F (стр. 94). F (стр. 95). Nyneyſlij pak at na to naprawenie pohledie: Nayprw. ktere a w čem napwowati chtie . a yacy glu ſami . w žiwotu y v wieře. a takli napwiti chtie. podle řadu Pana Kriſta a apoſſtolſkeo Nayprw . dowedauc giffe bludu ne bo hřiechu . aby z laſky najwenie činili . a nemohliliby . aby to činili. což Kriſtus kazal a apoſſtolee činili: po gedno a druhé treſtanij aby ſe warowali gich: Pakli tak yakoż ſe piſſe w liſtu . chtie mocij a panſky s vtiſkem činiti: at wedie ſe w počtu byti tech . kteřiž ſfelmau a neweſtkau a Babiloně y Egiptem duchownim ſlowau. a že Pan Buoh toho naſyle nikdy lidem nečinil . ani bez- dečne k ſobe nutil lidij . neb ſpaſenie w Kryſtu a w cierkwi. w dobrowolenſtwi. s ſtrany Boha y s ſtrany lidij ſtogij: Pan Kriftus žadnemu mocy nečinil. pripuzuge mocij ſweta . ale rzekl: Ačz kto chce přigiti: ani p ſobe mocij držal . ale rzekl: Takeli y wy chcete odgiti: Apoſſtolee teež mocy ſweta nenieli. nepožiwali při nucugicie. neb apoſſtol die: Ne yako panugice nad werau waſfij: A ſwaty Petr: Ne yako panugice w żakowſtwu nebo w kniezſtwu: A ſwaty Pawel: Rytierzſtwie odenie naſſeho negſu feleſna etc. A to ſtaalo za mnoho ſet let . kdež rozeſlani bywſſe apofſtolee y přinucugice přigiti: awſſak žadne mocy ſweta nevžiwali. ani naſylee komu činili ale Buoh pomoc wieře činil řečmi ſwymi přiklady a diwy ſwymi k wieře . jako Abrahamowi a Moyżieffowi a tak o ginych: A to ſtalo dotud . dokudž prawda ſtala . kteraž toho potřebuge. aby w ſwobode pro řiedkoſt ſpaſencuow ſtala . a pro pomoc wuole ſwobody k ſpaſeni: Bludowe pak antykriſtowi że obrany pwee z zakona božieho nemagij . ani ! duowodu z wiery a z přikladuow prwnich.a že gich mnozij magij na- ſledowati ſwetſkym shromażďowanim kragin . nieſt etc. a k nim bezdečne nechtiwi magi nuceni byti: A žadny zgewny werny nema mieſta mieti mezy nimi: tit mocy ſweta potrzebugij. aby ſwet w ſwem rzadu . ſe wſſim coż geſt na nem . ſtal w nich w mylne nadegi: A ten rozdiel každy opatrz w piſmiech ſwatych a zwlafft w zgewenij ſwateho Jana . při fſelne s bera- nimi rohy: Neb tu prawi . že od te mocy trpeliwoft ſwatych geft a fech . kteřiž oftřiehagij wiery Gežiffe Krifta: O . byť ny- neyſlij wuodce byli ſpaſenie lidſkeho. wſſak by ſe ohne cyzieho mocy ſweta wſſiem obyčegem warowali . ale mocy wiery a Pana Krijſta vžiwali.a proti lidem . chticym ſe Bohu libiti nezbuzowali gie wrażedlne . a znali . čieho by duchu nieli byti: Nechť ten kus prowedau z zakona božieho a za wuoli božij . by tomu Pan Buoh chfel .a to ſpasytedlne bylo . aby nieli mocij ſweta puditi k ſpaſeni: Ponewadż Buoh toho nečinil nečynij . nechtel ani geſſtie . ani čynil kdy tak ſpaſenie . než mocz dal k řiezenij lidij w čaſnych wecech a žido v ffiguře mocy ſwee. kteruż ſam mítiti chce a mocy duchownie nad hřiechy: A kteřiž koli ginač proti tomu činie . aby znali . že mocy bożie zle a nezřiezene požiwagij k ſwemu zatracenij Nepoznagilit zde. ale poto na onom ſwete: A o to doſtateč- liegie ginde ſme napſali: A tak znamo: že podle rzadu kře- F (стр. 92).
276 F (стр. 93). F (стр. 94). F (стр. 95). Nyneyſlij pak at na to naprawenie pohledie: Nayprw. ktere a w čem napwowati chtie . a yacy glu ſami . w žiwotu y v wieře. a takli napwiti chtie. podle řadu Pana Kriſta a apoſſtolſkeo Nayprw . dowedauc giffe bludu ne bo hřiechu . aby z laſky najwenie činili . a nemohliliby . aby to činili. což Kriſtus kazal a apoſſtolee činili: po gedno a druhé treſtanij aby ſe warowali gich: Pakli tak yakoż ſe piſſe w liſtu . chtie mocij a panſky s vtiſkem činiti: at wedie ſe w počtu byti tech . kteřiž ſfelmau a neweſtkau a Babiloně y Egiptem duchownim ſlowau. a že Pan Buoh toho naſyle nikdy lidem nečinil . ani bez- dečne k ſobe nutil lidij . neb ſpaſenie w Kryſtu a w cierkwi. w dobrowolenſtwi. s ſtrany Boha y s ſtrany lidij ſtogij: Pan Kriftus žadnemu mocy nečinil. pripuzuge mocij ſweta . ale rzekl: Ačz kto chce přigiti: ani p ſobe mocij držal . ale rzekl: Takeli y wy chcete odgiti: Apoſſtolee teež mocy ſweta nenieli. nepožiwali při nucugicie. neb apoſſtol die: Ne yako panugice nad werau waſfij: A ſwaty Petr: Ne yako panugice w żakowſtwu nebo w kniezſtwu: A ſwaty Pawel: Rytierzſtwie odenie naſſeho negſu feleſna etc. A to ſtaalo za mnoho ſet let . kdež rozeſlani bywſſe apofſtolee y přinucugice přigiti: awſſak žadne mocy ſweta nevžiwali. ani naſylee komu činili ale Buoh pomoc wieře činil řečmi ſwymi přiklady a diwy ſwymi k wieře . jako Abrahamowi a Moyżieffowi a tak o ginych: A to ſtalo dotud . dokudž prawda ſtala . kteraž toho potřebuge. aby w ſwobode pro řiedkoſt ſpaſencuow ſtala . a pro pomoc wuole ſwobody k ſpaſeni: Bludowe pak antykriſtowi że obrany pwee z zakona božieho nemagij . ani ! duowodu z wiery a z přikladuow prwnich.a že gich mnozij magij na- ſledowati ſwetſkym shromażďowanim kragin . nieſt etc. a k nim bezdečne nechtiwi magi nuceni byti: A žadny zgewny werny nema mieſta mieti mezy nimi: tit mocy ſweta potrzebugij. aby ſwet w ſwem rzadu . ſe wſſim coż geſt na nem . ſtal w nich w mylne nadegi: A ten rozdiel každy opatrz w piſmiech ſwatych a zwlafft w zgewenij ſwateho Jana . při fſelne s bera- nimi rohy: Neb tu prawi . že od te mocy trpeliwoft ſwatych geft a fech . kteřiž oftřiehagij wiery Gežiffe Krifta: O . byť ny- neyſlij wuodce byli ſpaſenie lidſkeho. wſſak by ſe ohne cyzieho mocy ſweta wſſiem obyčegem warowali . ale mocy wiery a Pana Krijſta vžiwali.a proti lidem . chticym ſe Bohu libiti nezbuzowali gie wrażedlne . a znali . čieho by duchu nieli byti: Nechť ten kus prowedau z zakona božieho a za wuoli božij . by tomu Pan Buoh chfel .a to ſpasytedlne bylo . aby nieli mocij ſweta puditi k ſpaſeni: Ponewadż Buoh toho nečinil nečynij . nechtel ani geſſtie . ani čynil kdy tak ſpaſenie . než mocz dal k řiezenij lidij w čaſnych wecech a žido v ffiguře mocy ſwee. kteruż ſam mítiti chce a mocy duchownie nad hřiechy: A kteřiž koli ginač proti tomu činie . aby znali . že mocy bożie zle a nezřiezene požiwagij k ſwemu zatracenij Nepoznagilit zde. ale poto na onom ſwete: A o to doſtateč- liegie ginde ſme napſali: A tak znamo: že podle rzadu kře- F (стр. 92).
Strana 277
277 — ſtianſkeo ii a piſem ſwatych takowe naprawenie. yakeż chtie (F cтp. 96). čyniti. byti nemuož . jakož dowedeno: A že podle doktorſkych ſpiſuow owſſem nemuož byti naprawenie naſſe. duowod: neb ponewadż oni . yakoż o ſobe piſſij . gſu ſluhy zakona božie°. piſem ſwatych . a že nema gim weřeno byti. yako piſmu ſwa- temu. ale potud . pokudž ſe praawe na piſnie ſwatem zaklada- gicz . z tehoż piſma dowedli by. w čemžto my gimi nepo- hrdame. A giż z piſma ſwate° vkazano . że najwenie to byti ne- muoż . owſſem ani doktoruow: Take że doktory żadny ſe nezprawi . neb ſu ſobe odporni: Duowod o ſtarych řecſkych y latiníkych . yako o zlem knezy . item při krztu po kacieřiech a p ginych ſwatostech .a we mnohych ginych kuſiech: Duo- wod o nowych ſſkolnich . neb nowij we mnohem ſau odpornij prwnim . nadto prwnie cierkwe miſtrowſtwij a ſkutkuom gegim: A oni nyneyffie cierkew w mnohě gegiem pobluzenij při wieře y při ſkutciech y při žiwotu wymluwagi . premugi a zaſtawagij etc. a tenieř ſwymi hadkami mnohe weci wiery w domnenie pochybna ſau vwedli . a ſkrze gich ſpiſy ruoznice y ſpolu bogowanie neſrownawatedlne činij ſe: A tak zgewnee . že gimi žadne naprawenie byti nemuož: Take to znamo buď že nenie ſprawedliwe . bychom y bludnij byli a nad to když negſme. abycho hnani z zenie byli: Nayprw proto: ponewadż w po- ſpolnoſti a w gednote ſtrany žadne negſme y nenie potřebie. strajny tee z toho . w čemž negſme. abychom hnani byli: Druhe proto nenie ſprawedliwe. ponewadž proti zriezenij ſweta . zene teto a kralowſtwie nicz nečynime: krali geho mi- loſti y panuo naſſim poddani gſme . rčenie činime .k každemu dobremu ſkutku hotowi gſme: ſſkuodce nejwij . lotři. zlo- degij . a zradce lidiſti negſme: rzemeſly a obchody křeſtian- ſkymi žiwime ſe: ſprawedlnoſt od ſebe činime: lichwami. ani bezpwnymi wecmi lidij neobfežugem: pokoy . fwornost. mezy lidmi hledame mieti: ſami ſwe křiwdy nemſtime. neb trpime . neb zřiezene oprawy hledame: k lidem ke wſſem miloſt a pokog mieti vſylugeme: kněžim .ač gich neužiwame. w čem gim na mieítech tech ſedime. plati me: Y pročež tehdy bychom nieli hnani byti? pomyll každy: Take k naſſemu na- boženſtwi . neb bratrſtwi . mocij nenutime . ani mienime . geho mocij nebranime: Swoboda plna . ktož chce přiſtupiti . přiſtup. kto chce a kdy odſtupiti odſtup: Y proč by ſe nam to ſtati melo? A wezte . byſíte dali plnau ſwobodu nam . a k tomu byť y chwalili nas knezie: mnohot gich s nami nebude. neb komu ſe chce na potupu ſweta giti a na vzkau ceſtu wkro- čiti. od ſweta marnoſtij a od žadoſtij fela odſtupiti . pwee pokanie činiti . ctnoſtny žiwot weſti. wżdy vmrtweni Geżiſſowo noſyti . a byti w domnenij kazde chwile yako owce k zabitij: a tu pod poſluffenſtwim byti . kdež ſkutečne toho dokazowati mulſy . ktoż chce zakonem bożim zpwowan byti: A zasſe . G (cтp. 100). k ſtranie rimſke netřeba nutiti . neb ſami lidee k tomu poſluſſenſtwij. ſweta milownijcy . gdau: neb gim nenie třeba ſe zapřieti G (стр. 97). G (стр. 99). G (стр. 98).
277 — ſtianſkeo ii a piſem ſwatych takowe naprawenie. yakeż chtie (F cтp. 96). čyniti. byti nemuož . jakož dowedeno: A že podle doktorſkych ſpiſuow owſſem nemuož byti naprawenie naſſe. duowod: neb ponewadż oni . yakoż o ſobe piſſij . gſu ſluhy zakona božie°. piſem ſwatych . a že nema gim weřeno byti. yako piſmu ſwa- temu. ale potud . pokudž ſe praawe na piſnie ſwatem zaklada- gicz . z tehoż piſma dowedli by. w čemžto my gimi nepo- hrdame. A giż z piſma ſwate° vkazano . że najwenie to byti ne- muoż . owſſem ani doktoruow: Take że doktory żadny ſe nezprawi . neb ſu ſobe odporni: Duowod o ſtarych řecſkych y latiníkych . yako o zlem knezy . item při krztu po kacieřiech a p ginych ſwatostech .a we mnohych ginych kuſiech: Duo- wod o nowych ſſkolnich . neb nowij we mnohem ſau odpornij prwnim . nadto prwnie cierkwe miſtrowſtwij a ſkutkuom gegim: A oni nyneyffie cierkew w mnohě gegiem pobluzenij při wieře y při ſkutciech y při žiwotu wymluwagi . premugi a zaſtawagij etc. a tenieř ſwymi hadkami mnohe weci wiery w domnenie pochybna ſau vwedli . a ſkrze gich ſpiſy ruoznice y ſpolu bogowanie neſrownawatedlne činij ſe: A tak zgewnee . že gimi žadne naprawenie byti nemuož: Take to znamo buď že nenie ſprawedliwe . bychom y bludnij byli a nad to když negſme. abycho hnani z zenie byli: Nayprw proto: ponewadż w po- ſpolnoſti a w gednote ſtrany žadne negſme y nenie potřebie. strajny tee z toho . w čemž negſme. abychom hnani byli: Druhe proto nenie ſprawedliwe. ponewadž proti zriezenij ſweta . zene teto a kralowſtwie nicz nečynime: krali geho mi- loſti y panuo naſſim poddani gſme . rčenie činime .k každemu dobremu ſkutku hotowi gſme: ſſkuodce nejwij . lotři. zlo- degij . a zradce lidiſti negſme: rzemeſly a obchody křeſtian- ſkymi žiwime ſe: ſprawedlnoſt od ſebe činime: lichwami. ani bezpwnymi wecmi lidij neobfežugem: pokoy . fwornost. mezy lidmi hledame mieti: ſami ſwe křiwdy nemſtime. neb trpime . neb zřiezene oprawy hledame: k lidem ke wſſem miloſt a pokog mieti vſylugeme: kněžim .ač gich neužiwame. w čem gim na mieítech tech ſedime. plati me: Y pročež tehdy bychom nieli hnani byti? pomyll každy: Take k naſſemu na- boženſtwi . neb bratrſtwi . mocij nenutime . ani mienime . geho mocij nebranime: Swoboda plna . ktož chce přiſtupiti . přiſtup. kto chce a kdy odſtupiti odſtup: Y proč by ſe nam to ſtati melo? A wezte . byſíte dali plnau ſwobodu nam . a k tomu byť y chwalili nas knezie: mnohot gich s nami nebude. neb komu ſe chce na potupu ſweta giti a na vzkau ceſtu wkro- čiti. od ſweta marnoſtij a od žadoſtij fela odſtupiti . pwee pokanie činiti . ctnoſtny žiwot weſti. wżdy vmrtweni Geżiſſowo noſyti . a byti w domnenij kazde chwile yako owce k zabitij: a tu pod poſluffenſtwim byti . kdež ſkutečne toho dokazowati mulſy . ktoż chce zakonem bożim zpwowan byti: A zasſe . G (cтp. 100). k ſtranie rimſke netřeba nutiti . neb ſami lidee k tomu poſluſſenſtwij. ſweta milownijcy . gdau: neb gim nenie třeba ſe zapřieti G (стр. 97). G (стр. 99). G (стр. 98).
Strana 278
278 G (стр. 101). G (стр. 102). G (стр. 103). G (стр. 104). a ſwe' křiže brati. a k neſwobodě. k ztrate ſtatku. neb cti . neb żiwota pſtupiti. ale na odpor k duoſtogenſtwi ke cti . k bez- pečnoſti etc.: geſſto zakona božieo piſma na odpor o poſluſſen- ſtwi. ſpaſytedlne mluwie: A nikdy Buoh w nowem ſwedectwi lidem toho nezaſlibowal . ani bezpečiewal zde w tom . ale utrpenie . pohanenie potupu poſlufſnym zakona božieo ſlibo- wal: A protoż: ktoż ma rozum . pohlediż na to . a rozeznayż mezy nami . a poznay. ſprawedliweli ſe nam dege . aby na nas takowy odſudek proti Bohu y zřiezenij geho s ſtrany ſpaſenie. y ſtrany ſweta zřiezenie zpuoſobil ſe: A necht gefftie powime: y proč ſe na ty neptagij . kteřiž glau vpřiemo proti wieře křestianſke: aby doptagice se gich. wen z zenie hnali ge: jako ſu ſaduceowe . kteriž ſau nayneſſlechetneyflij lidee. zkazce naproſto wſſie wiery obecne křeſtianſke . horffy nežli kacieřy horſfy nežli Turcy . horfſy nežli Židee . kteřiž mnohe zprznili ſu a zprznugij .a z wiery wywodie. než w to poſtawugij aby wſſe s femi činili . mezi nimiż gſau . awſſak nicz z wiery neſmyſlie .ani o Bohu ani o wecech wečnych . než aby toliko toho ſe warowali . ſkrze co by niela na ne pomſta přigiti . jako hanba . ſtatku vgma . žiwota ztrata: a zasſe. we wſſe ſe dawali . ſkrze li co by gedine cti . ſtatku a žiwota lhoſtayneho a roz- kofſneho doſili: A po owocy poznate ge: żet oni wſſeliku nepwoſt paſſy . gedine kdež pomíty nečigij . a podtagi poru- ſſugij wieru lidſku: Proti takowym nepwym lidem . w duchow- niem y w ſwetſkě zřiezenij . żadny tenieř knez newola . newy- ſtřieha . nevčij gich znati: rzimſka cierkew wyhledačuow kacierz- ſtwa proti nim nepoſiela . neb tenerz . což ſlyſſime. nayhlawneyffij we Wlaſfiech bywagij a aniž by mohli ginač . pro ſwedomie ! pachati takowych nepwoſtij: Neż my . že wieru w upriemoſt k Bohu mieti vſylugeme.a pro ni. abychom w nie nalezeni byli we wſſelika nebezpečenſtwie ſe dawame: A y knežie . vſtawične wolagij . pwiece I na nas wſſe zlee: a to že gſme horſſi nežli Židee ani Turcy . a nežli dablowe, geſíto nad to nicz nemuož horſſieho byti : Proti nam wyhledawače w wuobcech ſtrogie a po čem prwnie křeſtiany znali. po to nas za bludne znagij kdyż gedno kto pokanie počne činiti a dobře žiw byti gedine kdyż k rukama kniezſkyma poopuſti choditi . tofft kacierz Ano . w rzimſke cierkwi čyn wſſe y přigimag . gedine geſtl že nelageš . nepřiſahaš . marnie nemluwiš a hřiechuo ginych nečiniš . po tot fe poznagij že gſy bludny: Druhe: Pročz lichew- nicy a ti . geſſto ženy rzadneho pogimanie zahanegij a gine nezřiezenee magij .a ti . kteřiž ſe dcerau y s mateřij obywagij . a gini draačy nemiloſtiwij: pročz ſe ſnaſſegi kne žie ruffianowee. a trpie . geſſto w cierkwi prwnie mieſta nemieli . a prawa lidmi ſložena proti nim glau y klatby ſtare . a geſſto by gich do cechu žadneho . kdyby byli . nepřivali ani trpěli: A knezftwo o tom mlčij: žadny kniez pro takowce nechwata prečz: Pročz ſe to dege: než zasſe proti nam . aby ſe s hřiefſniky tako- wymi ſpikli a w gedno vwedli . kudy by nas gedno zahladiti mohli:
278 G (стр. 101). G (стр. 102). G (стр. 103). G (стр. 104). a ſwe' křiže brati. a k neſwobodě. k ztrate ſtatku. neb cti . neb żiwota pſtupiti. ale na odpor k duoſtogenſtwi ke cti . k bez- pečnoſti etc.: geſſto zakona božieo piſma na odpor o poſluſſen- ſtwi. ſpaſytedlne mluwie: A nikdy Buoh w nowem ſwedectwi lidem toho nezaſlibowal . ani bezpečiewal zde w tom . ale utrpenie . pohanenie potupu poſlufſnym zakona božieo ſlibo- wal: A protoż: ktoż ma rozum . pohlediż na to . a rozeznayż mezy nami . a poznay. ſprawedliweli ſe nam dege . aby na nas takowy odſudek proti Bohu y zřiezenij geho s ſtrany ſpaſenie. y ſtrany ſweta zřiezenie zpuoſobil ſe: A necht gefftie powime: y proč ſe na ty neptagij . kteřiž glau vpřiemo proti wieře křestianſke: aby doptagice se gich. wen z zenie hnali ge: jako ſu ſaduceowe . kteriž ſau nayneſſlechetneyflij lidee. zkazce naproſto wſſie wiery obecne křeſtianſke . horffy nežli kacieřy horſfy nežli Turcy . horfſy nežli Židee . kteřiž mnohe zprznili ſu a zprznugij .a z wiery wywodie. než w to poſtawugij aby wſſe s femi činili . mezi nimiż gſau . awſſak nicz z wiery neſmyſlie .ani o Bohu ani o wecech wečnych . než aby toliko toho ſe warowali . ſkrze co by niela na ne pomſta přigiti . jako hanba . ſtatku vgma . žiwota ztrata: a zasſe. we wſſe ſe dawali . ſkrze li co by gedine cti . ſtatku a žiwota lhoſtayneho a roz- kofſneho doſili: A po owocy poznate ge: żet oni wſſeliku nepwoſt paſſy . gedine kdež pomíty nečigij . a podtagi poru- ſſugij wieru lidſku: Proti takowym nepwym lidem . w duchow- niem y w ſwetſkě zřiezenij . żadny tenieř knez newola . newy- ſtřieha . nevčij gich znati: rzimſka cierkew wyhledačuow kacierz- ſtwa proti nim nepoſiela . neb tenerz . což ſlyſſime. nayhlawneyffij we Wlaſfiech bywagij a aniž by mohli ginač . pro ſwedomie ! pachati takowych nepwoſtij: Neż my . že wieru w upriemoſt k Bohu mieti vſylugeme.a pro ni. abychom w nie nalezeni byli we wſſelika nebezpečenſtwie ſe dawame: A y knežie . vſtawične wolagij . pwiece I na nas wſſe zlee: a to že gſme horſſi nežli Židee ani Turcy . a nežli dablowe, geſíto nad to nicz nemuož horſſieho byti : Proti nam wyhledawače w wuobcech ſtrogie a po čem prwnie křeſtiany znali. po to nas za bludne znagij kdyż gedno kto pokanie počne činiti a dobře žiw byti gedine kdyż k rukama kniezſkyma poopuſti choditi . tofft kacierz Ano . w rzimſke cierkwi čyn wſſe y přigimag . gedine geſtl že nelageš . nepřiſahaš . marnie nemluwiš a hřiechuo ginych nečiniš . po tot fe poznagij že gſy bludny: Druhe: Pročz lichew- nicy a ti . geſſto ženy rzadneho pogimanie zahanegij a gine nezřiezenee magij .a ti . kteřiž ſe dcerau y s mateřij obywagij . a gini draačy nemiloſtiwij: pročz ſe ſnaſſegi kne žie ruffianowee. a trpie . geſſto w cierkwi prwnie mieſta nemieli . a prawa lidmi ſložena proti nim glau y klatby ſtare . a geſſto by gich do cechu žadneho . kdyby byli . nepřivali ani trpěli: A knezftwo o tom mlčij: žadny kniez pro takowce nechwata prečz: Pročz ſe to dege: než zasſe proti nam . aby ſe s hřiefſniky tako- wymi ſpikli a w gedno vwedli . kudy by nas gedno zahladiti mohli:
Strana 279
279 — O każdy znag z toho byť při nas jwdy nebylo . žet by dabel žadnym obyčegem proti nam tech temnoſtij zprawcuow nepoſtawowal. neb on fiene domu ſweeho pilnie oſtřieha. a proti domu odpornemu vtok a rzwanie čynij: A potom znay každy . yake k tomu ſtrogij . a ſkrze co to puoſobij: że ſkrze odporne i bożiemu zakonu a daleke od pwdy geho: A gefftie y toho každy powaž . titoli magi byti k naſſemu napwenij: gedni. geſſto o prawde ſpaſenie malo wiecz wedie neż nicz . neb s tiem ani ſe obieragi. ani ſe ani ginych zpwugij jako pani ſwetſſti: druzy . kterziż ſlowau du- chownij obau ſtran . ſobe odpornych . kteriz nedawno z ſebe krew plewali . gedni druhe za bludne a za kacieře nieli. na ſe to prowodiwſſe piſmy zakona bożieho y ſpiſy doktorſkymi . a ſobe gefftie z toho doſti nevčyniwfſe ani pokanim . gedni druhym opwiwſſe . ani zřiezene w ſmluwu wſſedſſe: ti nas a takowi piſmy zakona bożiho a ſpiſy doktorow ſwatych . cierkwij rzimſkau vſtawenych a zřizenych . magij nas nanapwowati: A že to gt wecz nemożna . ſlyſs każdy a vſſyma pozorug: Wſſak yakoż gſme dotkli ſwrchu . pdkowe ſechto . pod obogij zpuoſobau . cierkew rzimſku nam za antykriſta oznamili. zwlafſtie papeże a biſkupy s kardynaly za falefſne proroky: A tak y podnes zpiewagij: A při nie mnohe ſwody a oklamani p ſwatoſtech . p uſtaweni y při učenij - prowodiece na ne obogim zakoně . y ſpiſy doktorſkymi . a zwlaſſtie o pgimanij fela a krwe Pana Kriſta pod obogij zpuoſobau . jakož ſme dotkli to° w pdeſſlem liſtu wuobecz: Protoż my. to pyawſſe a poznawſſe , nemuożem k nie přiſtupiti . leč gi zasle w tom. w čemž narzkli předkowe . očiſtite. a doſti včinite. a pokanie včinite a poddanoſt a poſluſſenſtwie we wſſem zacho|wawati budete . jakož nekterij. dle cti a obrokuow. G (cтр. 107). y to mohau před ſebu mieti: Aneb ona at ſe pozna w to narzku a w to . což wlaſtnij ſynowe gegij nekterij piſſij o nie. jako Bernart doktor . Linconiësis . Ffrantiffek Petrarcha . Lauren- cyus Walla. Mohutíky dekan .a tak o ginych .a pokanie činiti bude hodnee . a my . když to vzřime , abycho mohli dobrym ſwedomim poddati ſe k najwenij: A zasſe o was cierkew řimſka kazala . rozpiſowala . klatbami giſtila . že ſte kacierzy . odřezancy mocy nemate. ſpaſeni nebudete: Ano y krztili niekterij po was. pohřebu nechtie dati nekde . a predle za kacieře ſwedčie a kriežie vyhanegij: Protoż . yake waſſe ſpolu ſpogenie k naprawenij leč yako Effrayma s Majnaneſfem . abyſſte ſpolu proti Judowi G(Cтр. 108). byli: Neb my tomu rozumieme że ſmy welmi zalehli . tak że pro nas nekteřij . chticy ſpogenie včiniti s rzimſkau cierkwij . y nemohau ſprawedliwe . leč chtie newerne nad ſpaſenim pod- dannych včyniti a nade wſſym ſe zapomenuti: A my do dneſſnieho dne čekame , aby ſe to ſprawedliwe ſtalo . ponewadž ſmy z zhanenie toho přičynu wzali oblaſſtnoſti naſſie . jakoż ſwrchu položeno. aby to nayprw na mieſtie zasſe poſtaweno bylo a napraweno: A kdyż bude podle zakona bożieho wſſe očifſtieno. z čehož narzkowe ſtali ſe .a napraweno w prawde zřiezeneho ſpaſenie: my hotowoft mame tu wíle předložiti. G (стр. 105). G (стр. 106).
279 — O każdy znag z toho byť při nas jwdy nebylo . žet by dabel žadnym obyčegem proti nam tech temnoſtij zprawcuow nepoſtawowal. neb on fiene domu ſweeho pilnie oſtřieha. a proti domu odpornemu vtok a rzwanie čynij: A potom znay každy . yake k tomu ſtrogij . a ſkrze co to puoſobij: że ſkrze odporne i bożiemu zakonu a daleke od pwdy geho: A gefftie y toho každy powaž . titoli magi byti k naſſemu napwenij: gedni. geſſto o prawde ſpaſenie malo wiecz wedie neż nicz . neb s tiem ani ſe obieragi. ani ſe ani ginych zpwugij jako pani ſwetſſti: druzy . kterziż ſlowau du- chownij obau ſtran . ſobe odpornych . kteriz nedawno z ſebe krew plewali . gedni druhe za bludne a za kacieře nieli. na ſe to prowodiwſſe piſmy zakona bożieho y ſpiſy doktorſkymi . a ſobe gefftie z toho doſti nevčyniwfſe ani pokanim . gedni druhym opwiwſſe . ani zřiezene w ſmluwu wſſedſſe: ti nas a takowi piſmy zakona bożiho a ſpiſy doktorow ſwatych . cierkwij rzimſkau vſtawenych a zřizenych . magij nas nanapwowati: A že to gt wecz nemożna . ſlyſs każdy a vſſyma pozorug: Wſſak yakoż gſme dotkli ſwrchu . pdkowe ſechto . pod obogij zpuoſobau . cierkew rzimſku nam za antykriſta oznamili. zwlafſtie papeże a biſkupy s kardynaly za falefſne proroky: A tak y podnes zpiewagij: A při nie mnohe ſwody a oklamani p ſwatoſtech . p uſtaweni y při učenij - prowodiece na ne obogim zakoně . y ſpiſy doktorſkymi . a zwlaſſtie o pgimanij fela a krwe Pana Kriſta pod obogij zpuoſobau . jakož ſme dotkli to° w pdeſſlem liſtu wuobecz: Protoż my. to pyawſſe a poznawſſe , nemuożem k nie přiſtupiti . leč gi zasle w tom. w čemž narzkli předkowe . očiſtite. a doſti včinite. a pokanie včinite a poddanoſt a poſluſſenſtwie we wſſem zacho|wawati budete . jakož nekterij. dle cti a obrokuow. G (cтр. 107). y to mohau před ſebu mieti: Aneb ona at ſe pozna w to narzku a w to . což wlaſtnij ſynowe gegij nekterij piſſij o nie. jako Bernart doktor . Linconiësis . Ffrantiffek Petrarcha . Lauren- cyus Walla. Mohutíky dekan .a tak o ginych .a pokanie činiti bude hodnee . a my . když to vzřime , abycho mohli dobrym ſwedomim poddati ſe k najwenij: A zasſe o was cierkew řimſka kazala . rozpiſowala . klatbami giſtila . že ſte kacierzy . odřezancy mocy nemate. ſpaſeni nebudete: Ano y krztili niekterij po was. pohřebu nechtie dati nekde . a predle za kacieře ſwedčie a kriežie vyhanegij: Protoż . yake waſſe ſpolu ſpogenie k naprawenij leč yako Effrayma s Majnaneſfem . abyſſte ſpolu proti Judowi G(Cтр. 108). byli: Neb my tomu rozumieme że ſmy welmi zalehli . tak że pro nas nekteřij . chticy ſpogenie včiniti s rzimſkau cierkwij . y nemohau ſprawedliwe . leč chtie newerne nad ſpaſenim pod- dannych včyniti a nade wſſym ſe zapomenuti: A my do dneſſnieho dne čekame , aby ſe to ſprawedliwe ſtalo . ponewadž ſmy z zhanenie toho přičynu wzali oblaſſtnoſti naſſie . jakoż ſwrchu položeno. aby to nayprw na mieſtie zasſe poſtaweno bylo a napraweno: A kdyż bude podle zakona bożieho wſſe očifſtieno. z čehož narzkowe ſtali ſe .a napraweno w prawde zřiezeneho ſpaſenie: my hotowoft mame tu wíle předložiti. G (стр. 105). G (стр. 106).
Strana 280
280 — G (cтp. 109). coż by nam takee při obogich bylo odporne ſwedomi: A kdyż ſe nam doſti ſtane . wiezte . že chceme naprawenie podle zakona bożieho a doktoruow ſwatych . na nem ſe prawe zakladagicich . podſtupiti: Pakli toho . giž rzečeneho . nebude a my budem nuceni k čemu . ſprawedliwe budeme wſſem oznamowati . že ſe nam křiwda a nafyle bezprawne činij . a z toho tužiti wſſelikemu ſtawu muſyme: Protoż za to żadame . y proſyme wiſech ſtawuow . abyſíte ſe račili k tomu přičiniti . by nam ſe ta ſprawedlnoſt stala . a konečiie . aby ſe nam před tiem vtiſk tento nedaal . wiedauce . že Pan Buoh fudce naywyšíly geſt. a gemu peče o wſſecky geſt . a mítitel gest wſſelikee křiwdy. a abyſſte hnewu geho a pomſty vgiti mohli . a na ſe y i na kralowſtwie toto nepřiwodili: Zpuſobiż Pan Buoh z miloſti ſwe ſrdce waſſe v dobrofe k nam . ſluham ſwym nehodnym . a dayż wam poznati wuoli ſwu libu . y gi činiti k wečnemu żiwotu Amen: Lift tento od bratřij geſt dan na rathauz w Starem nieftie prazíkem panu podkomořiemu y wíſem panuom a auřednikuo. duchownim y ſwetſkym . od krale geho miloſti vſtawenym k naprawenij tychž bratrzij etc . na den ſwateho Jana milačka Božie° . leta od narozeni Pane tiſycie pietiſte ſedmeho. G (стр. 110). No 11. SPIS DOSTI ČINIJCY Z WIJRY| KTERÝŽTO LATIJNSKAU REČIJ APOLOGIA SLOWE| W NORMBERCE PRWÉ IM- PRYMOWÁN] POČIJNÁ SE SSTASTNĚ 1). Předmluwa na Apologj cžeſkau. А (стр. 3). Okolo létha Páně tilýcýho pětiltého ] a zwlátě třetijho a cžwrtého wzbuzowána ſau proti Gednotě bratrſké rozličná poku- ſſenij zámutkowé y protiwenſtwiji až y náwodem a čaſteym na- 1) Здѣсь печатается текстъ конфессіи по старопечатному »кземпляру, хранящемуся въ городской библіотекѣ города Врати- славля (Бреславля) въ прусской Силезіи, подъ sign. 4. K. 249.1—2. Настоящее изданіе воспроизводитъ, какъ и предъидущая кон- фecciя Nо 10, всѣ, болѣе или менѣе характерныя, старопечат- Ныя особенности вратиславскаго (бреславскаго) 3кземпляра, которыя сводятся, главнымъ образомъ, къ слѣдующимъ. Прежде всего, здѣсь повторяются въ значительной степени тѣ сокра- щенія, которыя мыl встрѣчаемъ въ конфессіи No 10: а — аm, e = em, ö = om, y = ým, j = pra, p = pro, p = pře, p = při; gt = gest, т. е. jest; передъ О внѣ строки въ концѣ словъ, вверху, опу- скается иногда h, какъ, напр., ge° = geho, jeho, wſſeo = všeho; а изъ новыхъ сокращеній встрѣчаются, напр.: а, е, о, у, ко- торыя, кромѣ вышеупомянутыхъ въ Nо 10 значеній am, em, om, ym, употребляются иногда и какъ: an, en, on, yn; кромѣ того, въ дательномъ падежѣ окончаніе и ставится внѣ строки вверху какъ у, съ опущеніемъ предъидущей согласной, напр.: Bov = Bohu, ſwatev и ſv = svatému. Изъ другихъ правописныхъ
280 — G (cтp. 109). coż by nam takee při obogich bylo odporne ſwedomi: A kdyż ſe nam doſti ſtane . wiezte . že chceme naprawenie podle zakona bożieho a doktoruow ſwatych . na nem ſe prawe zakladagicich . podſtupiti: Pakli toho . giž rzečeneho . nebude a my budem nuceni k čemu . ſprawedliwe budeme wſſem oznamowati . že ſe nam křiwda a nafyle bezprawne činij . a z toho tužiti wſſelikemu ſtawu muſyme: Protoż za to żadame . y proſyme wiſech ſtawuow . abyſíte ſe račili k tomu přičiniti . by nam ſe ta ſprawedlnoſt stala . a konečiie . aby ſe nam před tiem vtiſk tento nedaal . wiedauce . že Pan Buoh fudce naywyšíly geſt. a gemu peče o wſſecky geſt . a mítitel gest wſſelikee křiwdy. a abyſſte hnewu geho a pomſty vgiti mohli . a na ſe y i na kralowſtwie toto nepřiwodili: Zpuſobiż Pan Buoh z miloſti ſwe ſrdce waſſe v dobrofe k nam . ſluham ſwym nehodnym . a dayż wam poznati wuoli ſwu libu . y gi činiti k wečnemu żiwotu Amen: Lift tento od bratřij geſt dan na rathauz w Starem nieftie prazíkem panu podkomořiemu y wíſem panuom a auřednikuo. duchownim y ſwetſkym . od krale geho miloſti vſtawenym k naprawenij tychž bratrzij etc . na den ſwateho Jana milačka Božie° . leta od narozeni Pane tiſycie pietiſte ſedmeho. G (стр. 110). No 11. SPIS DOSTI ČINIJCY Z WIJRY| KTERÝŽTO LATIJNSKAU REČIJ APOLOGIA SLOWE| W NORMBERCE PRWÉ IM- PRYMOWÁN] POČIJNÁ SE SSTASTNĚ 1). Předmluwa na Apologj cžeſkau. А (стр. 3). Okolo létha Páně tilýcýho pětiltého ] a zwlátě třetijho a cžwrtého wzbuzowána ſau proti Gednotě bratrſké rozličná poku- ſſenij zámutkowé y protiwenſtwiji až y náwodem a čaſteym na- 1) Здѣсь печатается текстъ конфессіи по старопечатному »кземпляру, хранящемуся въ городской библіотекѣ города Врати- славля (Бреславля) въ прусской Силезіи, подъ sign. 4. K. 249.1—2. Настоящее изданіе воспроизводитъ, какъ и предъидущая кон- фecciя Nо 10, всѣ, болѣе или менѣе характерныя, старопечат- Ныя особенности вратиславскаго (бреславскаго) 3кземпляра, которыя сводятся, главнымъ образомъ, къ слѣдующимъ. Прежде всего, здѣсь повторяются въ значительной степени тѣ сокра- щенія, которыя мыl встрѣчаемъ въ конфессіи No 10: а — аm, e = em, ö = om, y = ým, j = pra, p = pro, p = pře, p = při; gt = gest, т. е. jest; передъ О внѣ строки въ концѣ словъ, вверху, опу- скается иногда h, какъ, напр., ge° = geho, jeho, wſſeo = všeho; а изъ новыхъ сокращеній встрѣчаются, напр.: а, е, о, у, ко- торыя, кромѣ вышеупомянутыхъ въ Nо 10 значеній am, em, om, ym, употребляются иногда и какъ: an, en, on, yn; кромѣ того, въ дательномъ падежѣ окончаніе и ставится внѣ строки вверху какъ у, съ опущеніемъ предъидущей согласной, напр.: Bov = Bohu, ſwatev и ſv = svatému. Изъ другихъ правописныхъ
Strana 281
281 — bádanijm některeych duchownijch y také ſwětſkých král ſlawné páměti Wladiflaw pnucen byl pſáti z Vher do Cžech dotýkage bratřij w mnohých wěcech že by wěřili ſmyſlili y drželi rauhawě proti wijře a mnohy kufom křestianíkým. A z té přij- činy pſáni ſau geho miloſti od bratřij dwa liſtowé. W prwnjm geſt počet wydán z famé wijry obecné křeſtiaſké] k doſti či- něnij nářku což ſe tkne wijry. Potom když přes to přeſe wſleckno opět liftowee od krále geho miloſti po kragijch Cželké země rozeſláni byli w nichž ſau bludowáni a kaceřowáni a z toho weypowědi rozličné ffly: y vloženo bylo . aby poſtaweni byli w Praze k náprawě před pány miftry a kněžijmi na den ſwatého Jána miláčka Páně od panuow ſwých! pod nimiž bydleli etc. To zwěďewſſe opět pſali králi geho miloſti na ty wěci w liſtech hanliwee. A netoliko počet z wijry] krátce y o přijčinách od- delenij ale k doſti činěnij wſſelikým odporom ſpis ffirfſij včinili i položiwíſe y ſmyſl wijry zřijzeného ſpaſenij] doteyčijce obláítně o wíech i cžlancých wijry y o prawdách wijry: zwlátě o těch při nichž nařijkáni proti těm kteřijž too čaſu mluvili že giné za wijru wyznáwagij a jiné ſmyſlij y w ſrdcy držij . A geho králowſké miloſti y to pſánjm oznámili že to ſepſali] hotowi bywfle! požádalliby geho miloſt ! poſlati. A když neráčil žádati nechali toho tak. Než potom někteřij z nich z přijčin tehdayílijch hnuti fauce zpuſobili to aby ten liſt ffirffij w yazyk latinſký (yako y prwnij) přeložen byl pro ty kteřijž yazyku cželkému nerozuměli. A w pdleném čaſu týž А (стр. 4). особенностей остаются почти всѣ тѣ же, что и въ конфессіи No 10: ie = �; ij и j тъ концѣ словъ = i; g передъ е и i = ] 3 у = i иj (предъ гласными и послѣ гласныхъ а и 0); au = ou, eу = �, и� = оu, чo = и�, а въ началѣ словъ = о; i вмѣсто s, которое остается только въ предлогѣ я и въ нѣсколькихъ другихъ сло- вахъ; у вмѣсто и въ началѣ словъ, начинающихся съ 9того по- слѣдняго звука; � = у, двойное ſ вмѣсто нынѣшняго š, а тамъ, гдѣ стоитъ въ нашемъ изданіи 3то послѣднее начертаніе, въ оригиналѣ стоитъ я съ двумя на верху точками; кромѣ того, вновь встрѣчается с, которое пишется иногда сž (а въ No 10 встрѣчалось čz), и zi = иногда ž (напр., ziadny = žádný, zie = že). Вообще настоящій вратиславскій старопечатный оригиналъ кон- фессiи ближе и точнѣе воспроизводитъ братское правописаніе, чѣмъ старопечатный оригиналъ конфессіи Nо 10, гдѣ, какъ легко замѣтить, смѣшаны особенности не только братскаго и Гусова правописанія, но и предшествовавшаго имъ правописанія, Т. н. слагательнаго (spřežkový pravopis). Что же касается интерпункціи, то мыl опять и здѣсь оставляемъ особенности нашего старопечат- наго оригинала: знакъ ставится вмѣсто запятой; довольно частыя двоеточія и точки почти всегда на своемъ мѣстѣ. Въ способѣ печатанія собственныхъ именъ и наименованій Божества замѣчается непослѣдовательность: встрѣчаются то большія, то строчныя буквы въ началѣ. Но мы здѣсь печатаемъ всѣ собственныя имена и наименованія Божества большими буквами въ началѣ; точно также и начало приводимаго текста Св. Писанія, хотя бы и не послѣ точки, а послѣ двоеточія, печатаемъ также съ большой буквы. Знаки вопроса на поляхъ при цитатахъ изъ Св. Писанія принадле- жатъ намъ, а заключенные въ скобки стихи подъисканыl нами. Все остальное представляетъ точную копію оригинала.
281 — bádanijm některeych duchownijch y také ſwětſkých král ſlawné páměti Wladiflaw pnucen byl pſáti z Vher do Cžech dotýkage bratřij w mnohých wěcech že by wěřili ſmyſlili y drželi rauhawě proti wijře a mnohy kufom křestianíkým. A z té přij- činy pſáni ſau geho miloſti od bratřij dwa liſtowé. W prwnjm geſt počet wydán z famé wijry obecné křeſtiaſké] k doſti či- něnij nářku což ſe tkne wijry. Potom když přes to přeſe wſleckno opět liftowee od krále geho miloſti po kragijch Cželké země rozeſláni byli w nichž ſau bludowáni a kaceřowáni a z toho weypowědi rozličné ffly: y vloženo bylo . aby poſtaweni byli w Praze k náprawě před pány miftry a kněžijmi na den ſwatého Jána miláčka Páně od panuow ſwých! pod nimiž bydleli etc. To zwěďewſſe opět pſali králi geho miloſti na ty wěci w liſtech hanliwee. A netoliko počet z wijry] krátce y o přijčinách od- delenij ale k doſti činěnij wſſelikým odporom ſpis ffirfſij včinili i položiwíſe y ſmyſl wijry zřijzeného ſpaſenij] doteyčijce obláítně o wíech i cžlancých wijry y o prawdách wijry: zwlátě o těch při nichž nařijkáni proti těm kteřijž too čaſu mluvili že giné za wijru wyznáwagij a jiné ſmyſlij y w ſrdcy držij . A geho králowſké miloſti y to pſánjm oznámili že to ſepſali] hotowi bywfle! požádalliby geho miloſt ! poſlati. A když neráčil žádati nechali toho tak. Než potom někteřij z nich z přijčin tehdayílijch hnuti fauce zpuſobili to aby ten liſt ffirffij w yazyk latinſký (yako y prwnij) přeložen byl pro ty kteřijž yazyku cželkému nerozuměli. A w pdleném čaſu týž А (стр. 4). особенностей остаются почти всѣ тѣ же, что и въ конфессіи No 10: ie = �; ij и j тъ концѣ словъ = i; g передъ е и i = ] 3 у = i иj (предъ гласными и послѣ гласныхъ а и 0); au = ou, eу = �, и� = оu, чo = и�, а въ началѣ словъ = о; i вмѣсто s, которое остается только въ предлогѣ я и въ нѣсколькихъ другихъ сло- вахъ; у вмѣсто и въ началѣ словъ, начинающихся съ 9того по- слѣдняго звука; � = у, двойное ſ вмѣсто нынѣшняго š, а тамъ, гдѣ стоитъ въ нашемъ изданіи 3то послѣднее начертаніе, въ оригиналѣ стоитъ я съ двумя на верху точками; кромѣ того, вновь встрѣчается с, которое пишется иногда сž (а въ No 10 встрѣчалось čz), и zi = иногда ž (напр., ziadny = žádný, zie = že). Вообще настоящій вратиславскій старопечатный оригиналъ кон- фессiи ближе и точнѣе воспроизводитъ братское правописаніе, чѣмъ старопечатный оригиналъ конфессіи Nо 10, гдѣ, какъ легко замѣтить, смѣшаны особенности не только братскаго и Гусова правописанія, но и предшествовавшаго имъ правописанія, Т. н. слагательнаго (spřežkový pravopis). Что же касается интерпункціи, то мыl опять и здѣсь оставляемъ особенности нашего старопечат- наго оригинала: знакъ ставится вмѣсто запятой; довольно частыя двоеточія и точки почти всегда на своемъ мѣстѣ. Въ способѣ печатанія собственныхъ именъ и наименованій Божества замѣчается непослѣдовательность: встрѣчаются то большія, то строчныя буквы въ началѣ. Но мы здѣсь печатаемъ всѣ собственныя имена и наименованія Божества большими буквами въ началѣ; точно также и начало приводимаго текста Св. Писанія, хотя бы и не послѣ точки, а послѣ двоеточія, печатаемъ также съ большой буквы. Знаки вопроса на поляхъ при цитатахъ изъ Св. Писанія принадле- жатъ намъ, а заключенные въ скобки стихи подъисканыl нами. Все остальное представляетъ точную копію оригинала.
Strana 282
282 ſpis latinſký opět zas wyložen w cžefſtinu. A w tom čaſe činili někteřij odpory odpifowánijm proti latinſkému. A že ten latiníký welmi vkracowaně na ňekterých mijítech byl z cžeſkého wyložen a někde y neplně a tudy v mnoheych byl neſrozumitedlney a z toho y wykladač w cžeſſtinu zaſe wykládage wykládal tak že w mnohé vgmě ta wěc byla a doptawíle ſe někteři too že by prvé ten lift w cželſtině byl od bratřij včiněn než latinſký žádoft welikú měli ho dogiti tak i yakž gt včiněn čelky. Protož z těch přijčin y k imprymowánj gt dán] genž ſtogij ſlowo od ſlowa takto. А (стр.5). We gméno božij Amen. Poněwadž ſwatý Petr napomijná wěrné aby wſſelikému žadagjcýmu počtu z naďege s ſtřijdmoſtj! w ſwědomij dobrém hotowi byli wydati: y my lidee w ſwětě ponijženij a waſſij králowſké miloſti pokorně poddanij w toto králowſtwj y ginde wuokol nepráwě ohyzďenij z potřeby pilné | w liſtu k waſſij miloſti planém dotčené ! plánijm tijmto z naďege naflij! y z těch wěcý z nijchž nadege miloſti y fláwy pocházý nabýwá ſe twrdij! y zachowána býwá i počet ffirflj a ſwětlegſfij wy- dáwáme . A neyprwé z gruntu a základu nadege| totiž z wijry prawé křeſtianſké | o nijž apoſſtol dij: Wijra gt základ naďeg- ných wěcý důwod newidedlných. Potom z prawd wijry ne- widedlných. Poto z prawd ſlužebných též wijry widedlných a hmotných. A že na frdečně wěřenij i a na vítnijm wyznánij a na ſkutečném činěnijj a na konečném w tom ſetrwánij ſtogij ſpalenj protož y my ſrdcem wěřijme] a víty wyznáwáme wěřiti y wyznáwati vmyl máme s pomocý božij do ſmrti wſſelikau prawdu wijry Duchem ſwaty zgewenú k ſpaſenj zwlástě tohoto čaſu potřebnú w pijímijch ſwatých podlé rozumu téhož Ducha prawdy mjněnú a w creďe apoſſtolſké ſummau ſhromážďenú a od prwnj cýrkwe ſwaté ſkutečně oſtřijhanú i mocýi diwy včenijm mocným ztwrzenú I potom ſněmem Nyčělkým ] potom od Athanazya biſkupa proti kacýřom wyſwětlenú a mnohými ſpiſy wěrných wykladačůw pijſem ſwatých včenú. Z kteréžto wijry obecné wěřili ſme wěřjme y wěřiti mijnijme s pomocý božij do ſmrti w Boha wiſemohúcýho trogijho w oſobách Otce Syna] y Ducha ſwatého gediného w podſtatě božſtwij wſlij chwály pocty y milowánij nade wíſe hodného. A to pro tři ſkutky | mezy wſſemi neyznameni- těgílij! gemu famému a nižádnému ginému možné. Prwnij: Wywedenij z ničehéhož wſſe° ſtwořenij ! nebeſkého zemſkého | y pekelnijho zprawowánij y w bytu zachowánij. Rom. 11 (36?) Podlé toho jakož apolítol dij: Z něhož a ſkrze něhož a w němž Skut. (Act.) ſau wífecky wěcy. A opět: W nemžto žiwi gſme hýbáme ſe 17 (28). y w bytu trwáme. Tenť geft geho ſkutek prwnij I gemu ſamému přijflufný. Druhey ſkutek geho: Cžlowěku od ſpaſenij padlému ſpa- Iza. 37 (?). ſenij způſobenj yakož Izayaš dij: Bůh přigde a ſpalý nás. А (стр. 6). Hebr. 11. Rom. 10 (9—10). 2 Pet. 1. 1 Pet. 1. 1 Pet. 3 (15).
282 ſpis latinſký opět zas wyložen w cžefſtinu. A w tom čaſe činili někteřij odpory odpifowánijm proti latinſkému. A že ten latiníký welmi vkracowaně na ňekterých mijítech byl z cžeſkého wyložen a někde y neplně a tudy v mnoheych byl neſrozumitedlney a z toho y wykladač w cžeſſtinu zaſe wykládage wykládal tak že w mnohé vgmě ta wěc byla a doptawíle ſe někteři too že by prvé ten lift w cželſtině byl od bratřij včiněn než latinſký žádoft welikú měli ho dogiti tak i yakž gt včiněn čelky. Protož z těch přijčin y k imprymowánj gt dán] genž ſtogij ſlowo od ſlowa takto. А (стр.5). We gméno božij Amen. Poněwadž ſwatý Petr napomijná wěrné aby wſſelikému žadagjcýmu počtu z naďege s ſtřijdmoſtj! w ſwědomij dobrém hotowi byli wydati: y my lidee w ſwětě ponijženij a waſſij králowſké miloſti pokorně poddanij w toto králowſtwj y ginde wuokol nepráwě ohyzďenij z potřeby pilné | w liſtu k waſſij miloſti planém dotčené ! plánijm tijmto z naďege naflij! y z těch wěcý z nijchž nadege miloſti y fláwy pocházý nabýwá ſe twrdij! y zachowána býwá i počet ffirflj a ſwětlegſfij wy- dáwáme . A neyprwé z gruntu a základu nadege| totiž z wijry prawé křeſtianſké | o nijž apoſſtol dij: Wijra gt základ naďeg- ných wěcý důwod newidedlných. Potom z prawd wijry ne- widedlných. Poto z prawd ſlužebných též wijry widedlných a hmotných. A že na frdečně wěřenij i a na vítnijm wyznánij a na ſkutečném činěnijj a na konečném w tom ſetrwánij ſtogij ſpalenj protož y my ſrdcem wěřijme] a víty wyznáwáme wěřiti y wyznáwati vmyl máme s pomocý božij do ſmrti wſſelikau prawdu wijry Duchem ſwaty zgewenú k ſpaſenj zwlástě tohoto čaſu potřebnú w pijímijch ſwatých podlé rozumu téhož Ducha prawdy mjněnú a w creďe apoſſtolſké ſummau ſhromážďenú a od prwnj cýrkwe ſwaté ſkutečně oſtřijhanú i mocýi diwy včenijm mocným ztwrzenú I potom ſněmem Nyčělkým ] potom od Athanazya biſkupa proti kacýřom wyſwětlenú a mnohými ſpiſy wěrných wykladačůw pijſem ſwatých včenú. Z kteréžto wijry obecné wěřili ſme wěřjme y wěřiti mijnijme s pomocý božij do ſmrti w Boha wiſemohúcýho trogijho w oſobách Otce Syna] y Ducha ſwatého gediného w podſtatě božſtwij wſlij chwály pocty y milowánij nade wíſe hodného. A to pro tři ſkutky | mezy wſſemi neyznameni- těgílij! gemu famému a nižádnému ginému možné. Prwnij: Wywedenij z ničehéhož wſſe° ſtwořenij ! nebeſkého zemſkého | y pekelnijho zprawowánij y w bytu zachowánij. Rom. 11 (36?) Podlé toho jakož apolítol dij: Z něhož a ſkrze něhož a w němž Skut. (Act.) ſau wífecky wěcy. A opět: W nemžto žiwi gſme hýbáme ſe 17 (28). y w bytu trwáme. Tenť geft geho ſkutek prwnij I gemu ſamému přijflufný. Druhey ſkutek geho: Cžlowěku od ſpaſenij padlému ſpa- Iza. 37 (?). ſenij způſobenj yakož Izayaš dij: Bůh přigde a ſpalý nás. А (стр. 6). Hebr. 11. Rom. 10 (9—10). 2 Pet. 1. 1 Pet. 1. 1 Pet. 3 (15).
Strana 283
283 — A opět: Ont ſpaſý lid ſwuog od gegijch hřijchuow. A Symeon: Mat. 2 (6). Nebť ſau wiďely oči mé ſpaſenij twé| kteréž ſy připrawil před Luc. 2 (31). twářij wíleho lidu Izrahelſkého. Třetij ſkutek toho ſpaſenij zpuolobeného i podlé miloſti darowánij] yakož dij: Genž podlé ſwého welikého miloſrdenſtwij ſpaſeny nás včinil. A opět: Miloſtij gíte ſpaſeni včiněni. Kterýmžto ſkutkuom moc ] maudroft I dobrota i třem oſobám w gednotě božítwij přijflufná i práwě přidáwá ſe. Otcy gednorozeného Syna wěčně rodijcýmu: moc z nijž wíſecky wěcy ſtwořené w bytu býti počaly. Slowu pak wěčně z Otce wychodijcýmu a počatév bez čaſu wěčně: maudrost ſkrze niž wíle rozdeleno y zřijzeno gest. Ale Duchu ſwatému od obogijho pocházegijcýmu: dobrota i w nijžto wſſe včiněné rozďelené zřijzené w bytu ſe chowá. Též při puoſobenij ſpaſenij: Otcy poſlánij Syna na ſwět. Synu maudrosti neſtwořené: přigetij přirozenij lidſkéo w oſobné ſpogenij kterýžto pro náse ſpasenj sſtaupiw s nebe wtělil ſe Duchem ſwatým kterémužto Duchu ſwatému při tom puosobenij ſpasenj za dijlo přičijtá ſe puoſobenij w žiwotě Panny člowěčenstwj Páně a bezmijrné daruow geho w ně wlitij. O kteréžto Panňe Marygi wěřili ſme wěřijme y wěřiti chceme: že gest čiſtá před porodem! � porodu y po porodu plná milofti wywolená božij i blahoſlawená kterúžto y my mezy wſfemi ženami blahoslawenú nazýwáme dedičkú býti držijme žiwota wěčného. Z nijžto narodil ſe Syn Božij bez pofſkwrny i ſwatý i newinný I odlúčený od hřijffnijkuow wyšífij nebes včiněný. Dále wěřijme že když počijnal býti yako we třidcýti letech] pokřtěn od Jana| a potwrzen Duchem ſwaty a weden na pauſíť pokauſfijn a přemohl ďábla . Nawrátiw ſe pak z paufítě včil hoyňegffij ſprawedlnoſti bez njž žádný nepřigde do žiwota wěčne° I genž fau přikázanj božíká . Zwětowal přijchod ſwuog I a miloſt y prawdu ſebau i zpuoſobenú. Kázal pokánij a wijru. Diwy a zázraky činil ku potwrzenij wijry a k vkázanij duchownij mocy ſwé y způſobu wnitř- nijho oprawenij při wěřijcých. A když w prácy té tři a třidceti leth wyplnil] trpěl pod wládařſtwjm Pontſkého Piláta w Geru- zalémě . Vkřižován wně za branau . Vmřel na křijži boletně krew s wodau z boku wyléwage i pro wykaupenij a ſpaſenij Hebr.13 (12). nálíe . Pohřben od Nykodéma a Jozeffa w hrobě nowě Sſtaupil do pekel] aby nawfſtjwil y wywedl dauffanliwé Třetij den wítal z mrtwých I pro oſprawedlněnij náſle . Wſtaupil Zach. 9 (?). na nebela pro naďegi náſli odloženú w nebi i ſwau oſobnau bytnoſtj přirozenj lidſkého kterauž nesſtaupij doluo leč k ſaudu yakož pſáno: Tento Gežijfs I kterýž wzat geft od wás do nebe takť přigde yakož ſte wideli ho gdaucýho w nebe. A opět: Ržekl Pán Pánu mév: Seď na prawicech mých I dokudž ne- podložijm neptel twých podnože noh twých . Sedij na prawici mocy božiji genž geſt nayrozkofſněgſlij| nayduoſtoyněgſlij a neywyšílij mijſto zpráwy a ſláwy a cti božſké| nade wſſijm Luc. 3 (?) (4, 1). Mat. 4 (1). Mat. 5. Tit. 3 (5). Eff. 2 (8). А (стр. 7). Skut. (Act.) 1 (11). А (стр. 8). Hebr. 7. Psal. 109. Mat. 23 (?). Mar. 12 (?).
283 — A opět: Ont ſpaſý lid ſwuog od gegijch hřijchuow. A Symeon: Mat. 2 (6). Nebť ſau wiďely oči mé ſpaſenij twé| kteréž ſy připrawil před Luc. 2 (31). twářij wíleho lidu Izrahelſkého. Třetij ſkutek toho ſpaſenij zpuolobeného i podlé miloſti darowánij] yakož dij: Genž podlé ſwého welikého miloſrdenſtwij ſpaſeny nás včinil. A opět: Miloſtij gíte ſpaſeni včiněni. Kterýmžto ſkutkuom moc ] maudroft I dobrota i třem oſobám w gednotě božítwij přijflufná i práwě přidáwá ſe. Otcy gednorozeného Syna wěčně rodijcýmu: moc z nijž wíſecky wěcy ſtwořené w bytu býti počaly. Slowu pak wěčně z Otce wychodijcýmu a počatév bez čaſu wěčně: maudrost ſkrze niž wíle rozdeleno y zřijzeno gest. Ale Duchu ſwatému od obogijho pocházegijcýmu: dobrota i w nijžto wſſe včiněné rozďelené zřijzené w bytu ſe chowá. Též při puoſobenij ſpaſenij: Otcy poſlánij Syna na ſwět. Synu maudrosti neſtwořené: přigetij přirozenij lidſkéo w oſobné ſpogenij kterýžto pro náse ſpasenj sſtaupiw s nebe wtělil ſe Duchem ſwatým kterémužto Duchu ſwatému při tom puosobenij ſpasenj za dijlo přičijtá ſe puoſobenij w žiwotě Panny člowěčenstwj Páně a bezmijrné daruow geho w ně wlitij. O kteréžto Panňe Marygi wěřili ſme wěřijme y wěřiti chceme: že gest čiſtá před porodem! � porodu y po porodu plná milofti wywolená božij i blahoſlawená kterúžto y my mezy wſfemi ženami blahoslawenú nazýwáme dedičkú býti držijme žiwota wěčného. Z nijžto narodil ſe Syn Božij bez pofſkwrny i ſwatý i newinný I odlúčený od hřijffnijkuow wyšífij nebes včiněný. Dále wěřijme že když počijnal býti yako we třidcýti letech] pokřtěn od Jana| a potwrzen Duchem ſwaty a weden na pauſíť pokauſfijn a přemohl ďábla . Nawrátiw ſe pak z paufítě včil hoyňegffij ſprawedlnoſti bez njž žádný nepřigde do žiwota wěčne° I genž fau přikázanj božíká . Zwětowal přijchod ſwuog I a miloſt y prawdu ſebau i zpuoſobenú. Kázal pokánij a wijru. Diwy a zázraky činil ku potwrzenij wijry a k vkázanij duchownij mocy ſwé y způſobu wnitř- nijho oprawenij při wěřijcých. A když w prácy té tři a třidceti leth wyplnil] trpěl pod wládařſtwjm Pontſkého Piláta w Geru- zalémě . Vkřižován wně za branau . Vmřel na křijži boletně krew s wodau z boku wyléwage i pro wykaupenij a ſpaſenij Hebr.13 (12). nálíe . Pohřben od Nykodéma a Jozeffa w hrobě nowě Sſtaupil do pekel] aby nawfſtjwil y wywedl dauffanliwé Třetij den wítal z mrtwých I pro oſprawedlněnij náſle . Wſtaupil Zach. 9 (?). na nebela pro naďegi náſli odloženú w nebi i ſwau oſobnau bytnoſtj přirozenj lidſkého kterauž nesſtaupij doluo leč k ſaudu yakož pſáno: Tento Gežijfs I kterýž wzat geft od wás do nebe takť přigde yakož ſte wideli ho gdaucýho w nebe. A opět: Ržekl Pán Pánu mév: Seď na prawicech mých I dokudž ne- podložijm neptel twých podnože noh twých . Sedij na prawici mocy božiji genž geſt nayrozkofſněgſlij| nayduoſtoyněgſlij a neywyšílij mijſto zpráwy a ſláwy a cti božſké| nade wſſijm Luc. 3 (?) (4, 1). Mat. 4 (1). Mat. 5. Tit. 3 (5). Eff. 2 (8). А (стр. 7). Skut. (Act.) 1 (11). А (стр. 8). Hebr. 7. Psal. 109. Mat. 23 (?). Mar. 12 (?).
Strana 284
284 — Hebr. 2(9). w nebi ſtwořenijm. Vakož dij apoſſtol: Wideli ſme Gežijffe ibidem 7. pro vtrpenj ſmrti ſlawau a ctij korunowaného . A to proto ſedij na prawicy aby přijftogicý byl biſkup twáři božij oro- duge a ſkrze ſe pſtupuge k Bohu] y přimlauwage ſe za wěrné . Také aby žádoft naſſi wzbuzowal wzhuoru y myſl w nebe abychom gemu [ Bohu a cžlowěku pravému I gednoſtegnú poctu ſlužbu y poklonu] s Bohem Otcem y s Duchem ſwatým zaroweň činili a skrze něg přijítup měli k BohuI y wíle činili wſſeho doſſli. Odtud pri gde tauž oſobau (gijž zde byw wstaupil a ſem nikdy nesſtaupij až k faudu) faudit žiwých y mrtwých v wijře zde neodfauzených yakož y ſwatý Pawel dij: Ne- chtěgte před čaſem fauditi dokudž Pán neoznámij ſkrytých wěcý temnoftj. Též při třetijm ſkutku totiž dánij toho ſpaſenij Otcy přitrhugicýmu (yako mocnému) přidáwá ſe miloſt a wy- wolenj. Neb dij: Ziádný ke mně nepřigde i leč ho Otec nebeſký přitrhne . A ſwatý Pawel: Nenij na tom ] genž chce ani na tom] kdož běžij! ale na tom I genž dij: Smilugi ſe | nad kýmž ſe ſmilugi ; a miloſrdenſtwj včinijm ] komuž miloſtiw budu. Synu božjmu přigimagjcýmu : milowánj kterýž chtěl y zpuoſobil zaſlauženijm ſwým wíſecku doſtatečnoſt k ſpaſenij Joh. 15 (5). Yakož ſám dij: Beze mne nemuožete nic včiniti . A opět: Joh. 6 (37). Wífeckno, což mi dal Otec] ke mně přigde a toho ! genž ke Joh. 1 (16). mně ogde newywrhu wen. A opět: Z plnoſti geho wzali ſme wſſickni miloſt za miloſt. Duchu ſwate přiwlaſtňuge ſe láſka i kterýž miloſtij božíkau w zaſlúženij phogném Kryſta Gežijſſe znowu porozuge obnowuge | ſpoguge wykrmuge daruge zprawuge i zacho- wáwá w prawde ſprawedliwoſtiI y k žiwotu wěčnému přiwodij podlé pijſem ſwatých mnohých . A to wſſe puoſobij rownau I maudroftij y dobrotau (ač rozdijlně z ſtrany oſob) geden mocý a týž wždy neproměnney i neobláhley a wěčný Buoh I gemuž cžet a chwála na wěky wěkuow Amen. Z wyznánij tohoto wijry této ſwětle muož známo býti B (стp. 10). že wěřijme o Bohu Otcy Bohu Otcy y w Boha Otce. O Bohu Otcy wěřijme zě Syna ſwého gediného wěčně rodij i yakož Psal. 2(7). dij: Syn muog ſy ty yá dnes zplodil ſem tebe a že podlé Hebr. 2 (1,5). ſwého milofrdenſtwij dal Syna na ſwět] yakož dij: Tak Buoh Joh. 3 (16). milowal ſwět že Syna ſwého gediného dal etc. A že podlé wywolenij ſwého ſám mocně w zaſlauženj geho ſpaſeny činj yakož dij: Aby podlé wywolenij vloženij božij zuoſtalo . A opět: Kteréž wywolil ] těch y powolal. A ginde: Wywolil nás w nië pd vſtawenjm ſwěta. Joh. 6 (44). Rom. 9 (15). 1 Joh. 2(?). Col. 3 Filip. 2 (?). Joh. 5 (?). В (стр.9). Act. 3 (?). Joh. 3(?). 1 Cor. 4 (5). Rom. 9. (8, 29—30). Eff. 1 (4). Proč wěřijme o Bohu Otcy? Proto wěřijme o Bohu Otcy abychom ſkrze wijru znali ho býti Stwořilelem wíech wěcý a zwláíť lidſkého ſtwořenij k obrazu a k podobenſtwij božijmu! w podítatě Ducha gedné a we třech mocech duſſe: totiž w rozumu i w paměti a v wuoli. Rozumem aby gey znal y geho dijla| w mocy
284 — Hebr. 2(9). w nebi ſtwořenijm. Vakož dij apoſſtol: Wideli ſme Gežijffe ibidem 7. pro vtrpenj ſmrti ſlawau a ctij korunowaného . A to proto ſedij na prawicy aby přijftogicý byl biſkup twáři božij oro- duge a ſkrze ſe pſtupuge k Bohu] y přimlauwage ſe za wěrné . Také aby žádoft naſſi wzbuzowal wzhuoru y myſl w nebe abychom gemu [ Bohu a cžlowěku pravému I gednoſtegnú poctu ſlužbu y poklonu] s Bohem Otcem y s Duchem ſwatým zaroweň činili a skrze něg přijítup měli k BohuI y wíle činili wſſeho doſſli. Odtud pri gde tauž oſobau (gijž zde byw wstaupil a ſem nikdy nesſtaupij až k faudu) faudit žiwých y mrtwých v wijře zde neodfauzených yakož y ſwatý Pawel dij: Ne- chtěgte před čaſem fauditi dokudž Pán neoznámij ſkrytých wěcý temnoftj. Též při třetijm ſkutku totiž dánij toho ſpaſenij Otcy přitrhugicýmu (yako mocnému) přidáwá ſe miloſt a wy- wolenj. Neb dij: Ziádný ke mně nepřigde i leč ho Otec nebeſký přitrhne . A ſwatý Pawel: Nenij na tom ] genž chce ani na tom] kdož běžij! ale na tom I genž dij: Smilugi ſe | nad kýmž ſe ſmilugi ; a miloſrdenſtwj včinijm ] komuž miloſtiw budu. Synu božjmu přigimagjcýmu : milowánj kterýž chtěl y zpuoſobil zaſlauženijm ſwým wíſecku doſtatečnoſt k ſpaſenij Joh. 15 (5). Yakož ſám dij: Beze mne nemuožete nic včiniti . A opět: Joh. 6 (37). Wífeckno, což mi dal Otec] ke mně přigde a toho ! genž ke Joh. 1 (16). mně ogde newywrhu wen. A opět: Z plnoſti geho wzali ſme wſſickni miloſt za miloſt. Duchu ſwate přiwlaſtňuge ſe láſka i kterýž miloſtij božíkau w zaſlúženij phogném Kryſta Gežijſſe znowu porozuge obnowuge | ſpoguge wykrmuge daruge zprawuge i zacho- wáwá w prawde ſprawedliwoſtiI y k žiwotu wěčnému přiwodij podlé pijſem ſwatých mnohých . A to wſſe puoſobij rownau I maudroftij y dobrotau (ač rozdijlně z ſtrany oſob) geden mocý a týž wždy neproměnney i neobláhley a wěčný Buoh I gemuž cžet a chwála na wěky wěkuow Amen. Z wyznánij tohoto wijry této ſwětle muož známo býti B (стp. 10). že wěřijme o Bohu Otcy Bohu Otcy y w Boha Otce. O Bohu Otcy wěřijme zě Syna ſwého gediného wěčně rodij i yakož Psal. 2(7). dij: Syn muog ſy ty yá dnes zplodil ſem tebe a že podlé Hebr. 2 (1,5). ſwého milofrdenſtwij dal Syna na ſwět] yakož dij: Tak Buoh Joh. 3 (16). milowal ſwět že Syna ſwého gediného dal etc. A že podlé wywolenij ſwého ſám mocně w zaſlauženj geho ſpaſeny činj yakož dij: Aby podlé wywolenij vloženij božij zuoſtalo . A opět: Kteréž wywolil ] těch y powolal. A ginde: Wywolil nás w nië pd vſtawenjm ſwěta. Joh. 6 (44). Rom. 9 (15). 1 Joh. 2(?). Col. 3 Filip. 2 (?). Joh. 5 (?). В (стр.9). Act. 3 (?). Joh. 3(?). 1 Cor. 4 (5). Rom. 9. (8, 29—30). Eff. 1 (4). Proč wěřijme o Bohu Otcy? Proto wěřijme o Bohu Otcy abychom ſkrze wijru znali ho býti Stwořilelem wíech wěcý a zwláíť lidſkého ſtwořenij k obrazu a k podobenſtwij božijmu! w podítatě Ducha gedné a we třech mocech duſſe: totiž w rozumu i w paměti a v wuoli. Rozumem aby gey znal y geho dijla| w mocy
Strana 285
285 — w maudrofti y w dobrotě y ſe ſamého k neſmrtedlnoſti vči- něného I a k dedictwij ſláwy. Znal ſprawedlnoſt powinnú k Stwořitelu ſwému. V wůli aby gey ſwobodně milovalI geho ſe přidržal ! s nijm ſpogen byl! ſamého nade wſſe ſe bál ctil wěřil vffal žádal etc. W paměti pomněl na zákon ſwědectwij geho y na ſwú povinnost tak aby ſwé přirozené náchylnoſti (w ſwětle známoſti y w mocy dané) k němu nade wíſe obracel a k žádné wěcy s nijm zaroweň (owfſem nadeň) neobracel a ke wffemu ſtwořenj zřijzeně tak yakž která wěc méně neb wjce z včaſtnoſti geho měla by. Poſtawiw gey w ſwobode wuole: ne aby moha hřeſſil ale moha nehřeſil a tudy zkuſſen gſa neſmrtedlnoſti žiwota| ſláwy doſſel. A aby ho zkuſyl w wěrnoſti geho zápowěď poſtawil| aby z dřewa wěďenij dobrého a zlého negedl ani ſe ho doteykal] a w kte- rúby koli hodinu gedl že ſmrtij vmře. Ale on pokauſſijn gſa dal ſe ſwéſti dáblu: ſlyſſe hlas geho y přigijmage y powo- luge a ſkutečně zapowěďené wěcy okauffege. A tudy zruſfil ſprawedlnoſt | w poddanoſti Pánu Bohu a w poſluffenſtwij y ſwé prawé a ſtálé přidrženj ſe ho: též wijru láſku a na- degi ] bázeň dauffánij žádoſt | horlivoſt ] kochánij etc. To wſſe od Boha odgal Boha ſwého tudy potupil! a od něho ſe tudy odwrátil a k protiwnijku ſe obrátil a naň to přeneſl což ſame' Bohu a na ſame° Boha přijſluffij: totiž poſluſfenſtwij wijru ] láſku y naďegi. A na wěc widomau a na vžitek ne- přijtelem flijbený i kochánij žádoft y lijbost proti Stwořiteli ſwému přeneſl. A tak zruſfil netoliko ſprawedlnoſt powinnú ale y řád powinné ſprawedlnoſti. Neb wěc ſtwořenú pdloži Stwořiteli ſwému s powolenijm rozmylným etc. Protož doſſel pokuty Bohem předpowěďené: totiž ſmrti časné y wěčné y zákona ſmrti. Smrt wěčná geſt zbawenij miloſti božij y ſláwy. Zákon ſmrti geft předčenij žádoftj těla před rozumnau wuolij y před pamětij: odkudž netoliko vmřel w miloſti božj ale y w pro- zených mocech ſmrtedlně raněn flepotau y nemocý a pdán pod hřijchI gſa z newinnoſti z ſprawedlnoſti] z mocy oblau- pen] zbawen dedictwij žiwota | ſláwy! y wíſeho práwa a ſpra- wedlnoſti: mizerný bijdný ! nedužiwý ſlepý ſmrtedlný zuo- ſtal nic nemalge ani mage odkud doložiti na ſe aby ſpra- wedliwé za ſebe včinil. Cžaſná ſmrt geſt rozdelenij duſſe a fela pro pokutu ſtraftnú a boleſtij y bijd naplněnú přiſſlú ſprawedliwě na lidſké pokolenij. В (стр. 11). В (стр. 12). Wěřijme Bohu Otcy. Když vplně ſwědectwij geho (zákona ſprawedlnoſti při- kázané) wěřijme. Vakož dij Dawid: Swědectwj Páně wěrné. Psal. 16. 92. Luc. 3. A opět: Swědectwj twá včiněna fau wěrná přiliš. A zwlátť I Pet 1. kteráž ſwědčij o Synu geho[řka: Tentoť gt Syn muog milý w ňemž mi ſe dobře zalijbilo i poſlaucheytež ho. Mat. 17.
285 — w maudrofti y w dobrotě y ſe ſamého k neſmrtedlnoſti vči- něného I a k dedictwij ſláwy. Znal ſprawedlnoſt powinnú k Stwořitelu ſwému. V wůli aby gey ſwobodně milovalI geho ſe přidržal ! s nijm ſpogen byl! ſamého nade wſſe ſe bál ctil wěřil vffal žádal etc. W paměti pomněl na zákon ſwědectwij geho y na ſwú povinnost tak aby ſwé přirozené náchylnoſti (w ſwětle známoſti y w mocy dané) k němu nade wíſe obracel a k žádné wěcy s nijm zaroweň (owfſem nadeň) neobracel a ke wffemu ſtwořenj zřijzeně tak yakž která wěc méně neb wjce z včaſtnoſti geho měla by. Poſtawiw gey w ſwobode wuole: ne aby moha hřeſſil ale moha nehřeſil a tudy zkuſſen gſa neſmrtedlnoſti žiwota| ſláwy doſſel. A aby ho zkuſyl w wěrnoſti geho zápowěď poſtawil| aby z dřewa wěďenij dobrého a zlého negedl ani ſe ho doteykal] a w kte- rúby koli hodinu gedl že ſmrtij vmře. Ale on pokauſſijn gſa dal ſe ſwéſti dáblu: ſlyſſe hlas geho y přigijmage y powo- luge a ſkutečně zapowěďené wěcy okauffege. A tudy zruſfil ſprawedlnoſt | w poddanoſti Pánu Bohu a w poſluffenſtwij y ſwé prawé a ſtálé přidrženj ſe ho: též wijru láſku a na- degi ] bázeň dauffánij žádoſt | horlivoſt ] kochánij etc. To wſſe od Boha odgal Boha ſwého tudy potupil! a od něho ſe tudy odwrátil a k protiwnijku ſe obrátil a naň to přeneſl což ſame' Bohu a na ſame° Boha přijſluffij: totiž poſluſfenſtwij wijru ] láſku y naďegi. A na wěc widomau a na vžitek ne- přijtelem flijbený i kochánij žádoft y lijbost proti Stwořiteli ſwému přeneſl. A tak zruſfil netoliko ſprawedlnoſt powinnú ale y řád powinné ſprawedlnoſti. Neb wěc ſtwořenú pdloži Stwořiteli ſwému s powolenijm rozmylným etc. Protož doſſel pokuty Bohem předpowěďené: totiž ſmrti časné y wěčné y zákona ſmrti. Smrt wěčná geſt zbawenij miloſti božij y ſláwy. Zákon ſmrti geft předčenij žádoftj těla před rozumnau wuolij y před pamětij: odkudž netoliko vmřel w miloſti božj ale y w pro- zených mocech ſmrtedlně raněn flepotau y nemocý a pdán pod hřijchI gſa z newinnoſti z ſprawedlnoſti] z mocy oblau- pen] zbawen dedictwij žiwota | ſláwy! y wíſeho práwa a ſpra- wedlnoſti: mizerný bijdný ! nedužiwý ſlepý ſmrtedlný zuo- ſtal nic nemalge ani mage odkud doložiti na ſe aby ſpra- wedliwé za ſebe včinil. Cžaſná ſmrt geſt rozdelenij duſſe a fela pro pokutu ſtraftnú a boleſtij y bijd naplněnú přiſſlú ſprawedliwě na lidſké pokolenij. В (стр. 11). В (стр. 12). Wěřijme Bohu Otcy. Když vplně ſwědectwij geho (zákona ſprawedlnoſti při- kázané) wěřijme. Vakož dij Dawid: Swědectwj Páně wěrné. Psal. 16. 92. Luc. 3. A opět: Swědectwj twá včiněna fau wěrná přiliš. A zwlátť I Pet 1. kteráž ſwědčij o Synu geho[řka: Tentoť gt Syn muog milý w ňemž mi ſe dobře zalijbilo i poſlaucheytež ho. Mat. 17.
Strana 286
286 Proč wěřijme Bohu Otcy? В (стр. 13). В (стр. 14). Proto wěřijme Bohu Otcy: abychom gey z wijry znali v wýmluwnoſtech geho prawého miloſti plného Boha Otce. Tak že když vzřel ſtwořenij ſwé] pokolenij lidſké že na to zlé předzwěſtowané přifílo ſkrze zruſfenj ſprawedlnoſti po- winné a že ſkrze pokuſfenij k tov přifflo] a potom želelo: a gla bohatý w miloſrdenſtwij ſwě vložil ſmilowati ſe a cžlo- wěka od pádu při ſprawedlnoſti wyſwoboditi a k nij gemu zaſe dopomocy ſkrze ſwého gednorozeného Syna a komuž ſe mu bude lijbiti tomu včaſtnoſt geho dáti. A prwé než ſwého Syna poſlal w zákoně přirozeném na mnohých v figúře to vkázal zwlafſť na Abelowi a Noé etc. Poto zwolil ſobě člowěka Abrahama a dal mu vmluwu ſwú| totiž wijru| a ſwědectwij wijy ſprawedlnoſti y zname- nij obřezánij. A zaſlijbil mu že z geho ſemene wywede ſýmě w němž požehnány budau wílecky čeledi země. Z něhož wywolil Yzáka z Yzáka Jákoba z Jákoba dwanácte patry- archů z patryarch Júdu. A těm y na těch mnohým obyčegem vkazowal zaſlijbenij ſwá. A aby gim vkázal způſob nauze cžlo- wěka y budaucý mocné wyprofítěnij ſkrze Kryfta i poddal ge w Egiptě za čtyři ſta let w ſlužbu| a poto zproftil a wywedl odtud w vdatném rameni ſwém. A aby doſtatečnau přijčinu přijchodu Syna ſwého y po- třebu oznámil padeſátého dne po wywedenij z Egipta zákon ſprawedlnoſti přirozené napſal. Neb cžlowěk ſkrze zákon hřijcha přijlifs oſlnul tak že ani Boha ani sprawedlnoſti geho znal a ſrdce kamenné měl a w hněwu byl w hrůze a w pomítě. Protož ge zewnitř pſal na kameni w ſtrachu a w hrůze při- daw k tomu moc čaſnú ppuzugicýi pnucugicý y mítijcý aby protož aby žá- znal] že Buoh ſwého ſprawedliwého nepomine doftiwěgi wykupitele žádal očekáwal y přigal a tau přijčinau y figúry gey oznamugicý wydal a faudné wěcy k obogijm totiž k mrawným i figúrným přikázanijm přidal: ne k oſpra- wedlňowánij| ale k winěnij a k treſtánij. Prwnijm přikázanijm ppomenul aby cžlowěk powinnau ſprawedlnost znal zě má Pána Boha ſwého Stwořitele znáti gediného w bytu geho w miloſti mijti geho ſe přidržeti s nim ſpogen býti gey z celého ſrdce z celé duſſe ze wſſi myſli ze wílij mocy ze wílij ſýly milowati v ctijti. Před nim žádného w nebi w zemi ani w pekle nejmijti] ni anděla ni člowěka ni yakého tworu! ani obraza ani podobizny za Boha nemijti ani mocy maudroſti a dobroty božj připiſowati ani ctijti ani ſe klaněti. Druhým připomijnal zě gt powinen každý geho ſameho ſe bati ſamému ſlaužiti we gméno geho vffati wzpoléhati přiſahati | ſlibowati i vmluwy twrditi ! proſyti ] modliti ſe a wſſe činiti a gména geho na prázdno a na darmo na kteréž koli wěcy nebrati i křiwě lehce obyčegně nepráwěI ne-
286 Proč wěřijme Bohu Otcy? В (стр. 13). В (стр. 14). Proto wěřijme Bohu Otcy: abychom gey z wijry znali v wýmluwnoſtech geho prawého miloſti plného Boha Otce. Tak že když vzřel ſtwořenij ſwé] pokolenij lidſké že na to zlé předzwěſtowané přifílo ſkrze zruſfenj ſprawedlnoſti po- winné a že ſkrze pokuſfenij k tov přifflo] a potom želelo: a gla bohatý w miloſrdenſtwij ſwě vložil ſmilowati ſe a cžlo- wěka od pádu při ſprawedlnoſti wyſwoboditi a k nij gemu zaſe dopomocy ſkrze ſwého gednorozeného Syna a komuž ſe mu bude lijbiti tomu včaſtnoſt geho dáti. A prwé než ſwého Syna poſlal w zákoně přirozeném na mnohých v figúře to vkázal zwlafſť na Abelowi a Noé etc. Poto zwolil ſobě člowěka Abrahama a dal mu vmluwu ſwú| totiž wijru| a ſwědectwij wijy ſprawedlnoſti y zname- nij obřezánij. A zaſlijbil mu že z geho ſemene wywede ſýmě w němž požehnány budau wílecky čeledi země. Z něhož wywolil Yzáka z Yzáka Jákoba z Jákoba dwanácte patry- archů z patryarch Júdu. A těm y na těch mnohým obyčegem vkazowal zaſlijbenij ſwá. A aby gim vkázal způſob nauze cžlo- wěka y budaucý mocné wyprofítěnij ſkrze Kryfta i poddal ge w Egiptě za čtyři ſta let w ſlužbu| a poto zproftil a wywedl odtud w vdatném rameni ſwém. A aby doſtatečnau přijčinu přijchodu Syna ſwého y po- třebu oznámil padeſátého dne po wywedenij z Egipta zákon ſprawedlnoſti přirozené napſal. Neb cžlowěk ſkrze zákon hřijcha přijlifs oſlnul tak že ani Boha ani sprawedlnoſti geho znal a ſrdce kamenné měl a w hněwu byl w hrůze a w pomítě. Protož ge zewnitř pſal na kameni w ſtrachu a w hrůze při- daw k tomu moc čaſnú ppuzugicýi pnucugicý y mítijcý aby protož aby žá- znal] že Buoh ſwého ſprawedliwého nepomine doftiwěgi wykupitele žádal očekáwal y přigal a tau přijčinau y figúry gey oznamugicý wydal a faudné wěcy k obogijm totiž k mrawným i figúrným přikázanijm přidal: ne k oſpra- wedlňowánij| ale k winěnij a k treſtánij. Prwnijm přikázanijm ppomenul aby cžlowěk powinnau ſprawedlnost znal zě má Pána Boha ſwého Stwořitele znáti gediného w bytu geho w miloſti mijti geho ſe přidržeti s nim ſpogen býti gey z celého ſrdce z celé duſſe ze wſſi myſli ze wílij mocy ze wílij ſýly milowati v ctijti. Před nim žádného w nebi w zemi ani w pekle nejmijti] ni anděla ni člowěka ni yakého tworu! ani obraza ani podobizny za Boha nemijti ani mocy maudroſti a dobroty božj připiſowati ani ctijti ani ſe klaněti. Druhým připomijnal zě gt powinen každý geho ſameho ſe bati ſamému ſlaužiti we gméno geho vffati wzpoléhati přiſahati | ſlibowati i vmluwy twrditi ! proſyti ] modliti ſe a wſſe činiti a gména geho na prázdno a na darmo na kteréž koli wěcy nebrati i křiwě lehce obyčegně nepráwěI ne-
Strana 287
287 — ſprawedliwě. Ne přiſahati ne kauzliti] ani čarowati| ani té cti gména ge° kterým gménom ſwatých neb ſwětic připiſowati. Třetijm připomijnal přijtomnú wěc y budúcý. Přijtomnú figúru ku památce předeſílého dobrodinij při ſtwořenj ſwěta y při wyſwobozenij z Egipta] a z toho poctu a poklonu gemu ſamému i budaucý prawdu kterúž w Synu ſwém způſobiti měl a miloft kterúž wěřicy včiniti chtěl. A ſwé mocné přikázanj aby každý z wijry doffel w Kryſtu naděge odpočinutij zde w miloſti a potom w ſláwě. A aby v wijře přeſtal každý zle činiti a včil ſe dobře činiti etc. A z toho aby wěrnij ſpolečně w té wijře čaſem a mijítem Boha ctili! poklonu činili modlili ſe obětowali etc. Připomenul y druhé weliké pkázanij 1 t. bližnijho milowati yako ſebe ſamého. Nayprwé dijtky aby rodiče w poctiwoſti w ſrdcy w ſlowu y w ſkutku měly. Ziádnému na žiwotu neſſkodili ze zloſti . Ziadoſti ſmilné neprowodili nezřijzeňe neſluffňe y ne- poctiwě . Ziádnému neſſkodili na ſtatku . Ziádnému neſſkodili lžij na dobré powěrti alni na které wěcy. Nic cyzý neža- dali náwětijm aneb znamenijmi etc. A což ſobě rozumně měli by chtijti aby též giným činili. W tom powinnau ſprawedliwoſt napſal na kamenu aby vkázal že fama přikázaná ſprawedlnoſt bez zaſlauženj Pána Gežijífe a bez oprawenij Ducha ſwateo nemůž obměkčiti ſrdce nižádného aniž wýplaty včiniti ani vkogiti a pměniti přijíné polty božij. A tak že fau dána lidu twrdého frdce. K to gim ſliby čaſné a moc tělenú dal aby wěčné fliby a duchownj y poſtu vkázal. A tak vſſe! což w Kryſtu a w cýrkwi wěrným dijti ſe mělo i aby v figúře na tom lidu Pdvkázáno bylo. В (стр. 15). Wěřijme w Boha Otce. Když gey znagije Bohem Otcem wiſemohúcým a milo- ftiwým yakož pro ſkutek ſtwořenij nás tak pro přigetij za ſyny a dcery p Kryſta w Kryſtu Gežijſfi| a ge we wſſem [pítně wěřijc z toho weň dauffáme zpoléháme yako Otce frdečňe milugeme y ſkutečně podlé známoſti a mocy přiká- I Joh. 2. zanij oſtřijháme. Neb dij: Prawijli kdo znáti ſe Boha a pká- zanij neoſtrijhá lhář gt. A wijra bez ſkutků mrtwá geſt. A kdož Jacob. 2 (17). hřeſlij: nezná newidij ani má Boha. 1 Joh. 1. Proč fluffij wěřiti w Boha Otce? Neb z powinnoſti ſluffij cžlowěku ſtwořenému a na mi- loft přigatému ſwého Stwořitele y Otce znáti| a ſebe ſtwo- řenij powinlné k poddanoſti y k poſluffenſtwij y k poctě etc. Sluffij gemu we wſſem nad rozum bez rozłuzowánij wě- řiti wſſem weymluwnoſtem geho. Sluſſij ho nade wſſe milo- wati přikázanij geho plniti ctijti gemu ſlaužiti a wíſecku wůli geho činiti i z dluhu powinnoſti přiſtwořené i y ſynowſké. В (стр. 16).
287 — ſprawedliwě. Ne přiſahati ne kauzliti] ani čarowati| ani té cti gména ge° kterým gménom ſwatých neb ſwětic připiſowati. Třetijm připomijnal přijtomnú wěc y budúcý. Přijtomnú figúru ku památce předeſílého dobrodinij při ſtwořenj ſwěta y při wyſwobozenij z Egipta] a z toho poctu a poklonu gemu ſamému i budaucý prawdu kterúž w Synu ſwém způſobiti měl a miloft kterúž wěřicy včiniti chtěl. A ſwé mocné přikázanj aby každý z wijry doffel w Kryſtu naděge odpočinutij zde w miloſti a potom w ſláwě. A aby v wijře přeſtal každý zle činiti a včil ſe dobře činiti etc. A z toho aby wěrnij ſpolečně w té wijře čaſem a mijítem Boha ctili! poklonu činili modlili ſe obětowali etc. Připomenul y druhé weliké pkázanij 1 t. bližnijho milowati yako ſebe ſamého. Nayprwé dijtky aby rodiče w poctiwoſti w ſrdcy w ſlowu y w ſkutku měly. Ziádnému na žiwotu neſſkodili ze zloſti . Ziadoſti ſmilné neprowodili nezřijzeňe neſluffňe y ne- poctiwě . Ziádnému neſſkodili na ſtatku . Ziádnému neſſkodili lžij na dobré powěrti alni na které wěcy. Nic cyzý neža- dali náwětijm aneb znamenijmi etc. A což ſobě rozumně měli by chtijti aby též giným činili. W tom powinnau ſprawedliwoſt napſal na kamenu aby vkázal že fama přikázaná ſprawedlnoſt bez zaſlauženj Pána Gežijífe a bez oprawenij Ducha ſwateo nemůž obměkčiti ſrdce nižádného aniž wýplaty včiniti ani vkogiti a pměniti přijíné polty božij. A tak že fau dána lidu twrdého frdce. K to gim ſliby čaſné a moc tělenú dal aby wěčné fliby a duchownj y poſtu vkázal. A tak vſſe! což w Kryſtu a w cýrkwi wěrným dijti ſe mělo i aby v figúře na tom lidu Pdvkázáno bylo. В (стр. 15). Wěřijme w Boha Otce. Když gey znagije Bohem Otcem wiſemohúcým a milo- ftiwým yakož pro ſkutek ſtwořenij nás tak pro přigetij za ſyny a dcery p Kryſta w Kryſtu Gežijſfi| a ge we wſſem [pítně wěřijc z toho weň dauffáme zpoléháme yako Otce frdečňe milugeme y ſkutečně podlé známoſti a mocy přiká- I Joh. 2. zanij oſtřijháme. Neb dij: Prawijli kdo znáti ſe Boha a pká- zanij neoſtrijhá lhář gt. A wijra bez ſkutků mrtwá geſt. A kdož Jacob. 2 (17). hřeſlij: nezná newidij ani má Boha. 1 Joh. 1. Proč fluffij wěřiti w Boha Otce? Neb z powinnoſti ſluffij cžlowěku ſtwořenému a na mi- loft přigatému ſwého Stwořitele y Otce znáti| a ſebe ſtwo- řenij powinlné k poddanoſti y k poſluffenſtwij y k poctě etc. Sluffij gemu we wſſem nad rozum bez rozłuzowánij wě- řiti wſſem weymluwnoſtem geho. Sluſſij ho nade wſſe milo- wati přikázanij geho plniti ctijti gemu ſlaužiti a wíſecku wůli geho činiti i z dluhu powinnoſti přiſtwořené i y ſynowſké. В (стр. 16).
Strana 288
288 — Vyznánij wijry o Pánu Kryltu. Z též wijry obecné i křeſtianſké wěřili ſme wěřijme y wěřiti s pomocý božj do konce mijnjme o ſpůlobcy ſpa- ſenij naſlehoi o Pánu Kryftu 1 Pánu Kryftu y w Pána Kryſta. O Pánu Kryftu wěřijme: že gt gediný prawý Buoh rowný w božítwij s Otcem y s Duchem ſwatým : w mocy 1 Joh. 5 (20). w maudrofti w dobrotě y w poctě yakož dij: Onť geft Rom. 9 (?). prawý Bůh a wěčný žiwot. A ſwatý Pawel: Ne laupežem do- Filip. 2 (6). mněl ſe býti rowný Bohu. A opět: Aby wſlickni yakož ctij Joh. 5 (23). Otce tak ctili Syna. A že ſe wěčně z Otce rodiji a že ſkrze Hebr. 1 (2). ňeg wíle včiněno etc. Proč fluffij wěřiti o Pánu Kryftu? С (стр. 18). Aby známo bylo zě yakož ſkrze ňeho lidſké pokolenij včiněno geft: tak když padlo při powinné ſprawedlnoſti (genž z maudrofti wěčné w ſwětle známoſti v wuoli y w mocy dána byla) a w pádu ſwém nemohlo ſobě rady ku powſtánij dáti zě giž fluffelo na maudroft wěčnú téhož Syna božijho to opatřiti a oprawenij včiniti pádu lidſkého a wyſwoboditi z mocy dábla i z hřijchůw z hněwu božijho z pomíty y po- kuty ſprawedliwé včiniti zaň ſprawedlnoſt y newinoſt mi- loſt a pwdu doſtatečnú způsobiti a králowſtwij božij odewřijti. Neb tak ſluſſelo na řád oprawy včiněnj a ſprawedlnoſti na- wrácenj. Yakož prwnij rodič w prozenij gſa dwogijm včiněn člowěk geden| a w mocy w miloſti w ſprawedlnoſti w ne- winnoſti w ſwobode wuole byw w rági poſtawen| dobro- volně zhřelil a wíleho zlého ſwědčeného doffel: tak aby z wijry o Pánu Kryſtu známo bylo že přijíluffelo mu přigijti přirozenij lidſké gednánijm Ducha ſwatého beze wíſij po- fíkwrny lidſké těla y ducha ! w ponijženj w trpěliwoſti a w či- tedlnoſti ſtraſtij dobrowolňe. A tak fluſſelo aby ſe Duchem ſwatým wtělil w žiwotě Panny I genž by ani hřijchu ani zá- kona hřijcha přigal ale ſwaté člowěčenſtwij s famau pokutau hřijcha. Aby měl ſkrze co a w čem y čijm hognú wýplatu cžlowěka způſobiti. Y narodil ſe : aby na zemi widijn byl mezy lidmi ob- cowal a ſwědectwij prawďe ſkutečné aby wydal a aby vkázal w nás ſwé z wijry duchownij zplozenij. Ctnoſtney žiwot wedl: aby čiſtý Beránek k oběti hod- ney za lid byl. A aby za nás náli ſprawedlnoſt powinnú do- konále činil a gi na ſobě ku přijkladu nám vkázal: před pádem danú y zákonem přikázanú a po pádu pro zbawenij miloſti a pro dogitij zákona ſmrti nemožnú. A aby nás w tom což možného wzbudil k náſledowánij. Aby také včenij ſwého ſpaſytedlného y mrawného po- twrdil diwy činil neb po to měl pozna býti. Aby tudy moc ſwú duchownij wěřijcým oznámil a pomoc k wijře včinil: С (стр. 17).
288 — Vyznánij wijry o Pánu Kryltu. Z též wijry obecné i křeſtianſké wěřili ſme wěřijme y wěřiti s pomocý božj do konce mijnjme o ſpůlobcy ſpa- ſenij naſlehoi o Pánu Kryftu 1 Pánu Kryftu y w Pána Kryſta. O Pánu Kryftu wěřijme: že gt gediný prawý Buoh rowný w božítwij s Otcem y s Duchem ſwatým : w mocy 1 Joh. 5 (20). w maudrofti w dobrotě y w poctě yakož dij: Onť geft Rom. 9 (?). prawý Bůh a wěčný žiwot. A ſwatý Pawel: Ne laupežem do- Filip. 2 (6). mněl ſe býti rowný Bohu. A opět: Aby wſlickni yakož ctij Joh. 5 (23). Otce tak ctili Syna. A že ſe wěčně z Otce rodiji a že ſkrze Hebr. 1 (2). ňeg wíle včiněno etc. Proč fluffij wěřiti o Pánu Kryftu? С (стр. 18). Aby známo bylo zě yakož ſkrze ňeho lidſké pokolenij včiněno geft: tak když padlo při powinné ſprawedlnoſti (genž z maudrofti wěčné w ſwětle známoſti v wuoli y w mocy dána byla) a w pádu ſwém nemohlo ſobě rady ku powſtánij dáti zě giž fluffelo na maudroft wěčnú téhož Syna božijho to opatřiti a oprawenij včiniti pádu lidſkého a wyſwoboditi z mocy dábla i z hřijchůw z hněwu božijho z pomíty y po- kuty ſprawedliwé včiniti zaň ſprawedlnoſt y newinoſt mi- loſt a pwdu doſtatečnú způsobiti a králowſtwij božij odewřijti. Neb tak ſluſſelo na řád oprawy včiněnj a ſprawedlnoſti na- wrácenj. Yakož prwnij rodič w prozenij gſa dwogijm včiněn člowěk geden| a w mocy w miloſti w ſprawedlnoſti w ne- winnoſti w ſwobode wuole byw w rági poſtawen| dobro- volně zhřelil a wíleho zlého ſwědčeného doffel: tak aby z wijry o Pánu Kryſtu známo bylo že přijíluffelo mu přigijti přirozenij lidſké gednánijm Ducha ſwatého beze wíſij po- fíkwrny lidſké těla y ducha ! w ponijženj w trpěliwoſti a w či- tedlnoſti ſtraſtij dobrowolňe. A tak fluſſelo aby ſe Duchem ſwatým wtělil w žiwotě Panny I genž by ani hřijchu ani zá- kona hřijcha přigal ale ſwaté člowěčenſtwij s famau pokutau hřijcha. Aby měl ſkrze co a w čem y čijm hognú wýplatu cžlowěka způſobiti. Y narodil ſe : aby na zemi widijn byl mezy lidmi ob- cowal a ſwědectwij prawďe ſkutečné aby wydal a aby vkázal w nás ſwé z wijry duchownij zplozenij. Ctnoſtney žiwot wedl: aby čiſtý Beránek k oběti hod- ney za lid byl. A aby za nás náli ſprawedlnoſt powinnú do- konále činil a gi na ſobě ku přijkladu nám vkázal: před pádem danú y zákonem přikázanú a po pádu pro zbawenij miloſti a pro dogitij zákona ſmrti nemožnú. A aby nás w tom což možného wzbudil k náſledowánij. Aby také včenij ſwého ſpaſytedlného y mrawného po- twrdil diwy činil neb po to měl pozna býti. Aby tudy moc ſwú duchownij wěřijcým oznámil a pomoc k wijře včinil: С (стр. 17).
Strana 289
289 — y způsob a fformu zewnitřnij k vkázanij a dogitij pwdy wni- třnij: (neb vzdrawowánij neduhůw na vdech těla znamenij neſlo mnohem wyšílijho léčenij na duſſi) a k vkázanij že bez wijry nižádného neſpaſýi a že můž y chce wěřijcýho ſpaſyti. Trpěl pak pro hřijíné a neprawolti činijcý proti po- winné ſprawedlnoſti abychom zprofftěni byli. Jat byl y zra- zen abychom přigati byli. Swázán abycho ſwobodnij byli. Weden; abychom k tronu miloſti přiſíli. Bit abychom léčeni byli. Mrſkán abychom k newinnoſti pſſli. A tudy aby na miloftiwý a ljtoftiwý bilkup byl a přijklad k trpěliwoſti dal. O vkřižowánij na křijži. Potom vmučiti ſe dal a na dřewě křijže fuchého přibiti pro přeſtaupenij ſprawedlnoſti a zruſſenij gij při dřewu wě- ďenij zléo a dobrého pro pokutu a nalezenij ſprawedlnoſti aby dwě dřewě fložené znamenaly dwoge neywětílij přiká- zanij ſprawedlnoſti. Gedné dlauhé i wyſoké hluboké genž z celého ſrdce z celé duſſe z celé myſli etc. k Bohu wſfe- mohúcýmu nade wíle čiňena býti měla. Protož k wýplatě gegij a nalezenij newinnoſti! Pán ſpafytel celý na to dřewo položen byl tak aby nohy ſrdce y hlawa na ňem pněla. Nohy: že w mijítě ſwobody k zápowědi ſſly. Srdce: že ſe od Boha od- wrátilo a obrátilo ſe k zápowědi. Wůle y ſmyflowé k témuž: a že tudy mnozý potomnij hřijchowé ſkutečnij dáli ſe a ſíli. Druhé dřewo kratífij ſpogené vproſtřed s prwnijm znamená druhé weliké přikázinj ſprawedlnoſti božſké k bližnijm kdež ramena s rukama wilý. Neb prwnij cžlowěk moc byl od Boha přigal aby dobře činil bližnijm tak yako by ſám ſobě chtijti měl: a zle nečinil yakoby ſám ſobě chtijti neměl a tudy milowánij božijho ſkutečně dokazowal. A že prwnij člowěk w rági ſobě y wíſemu lidſkému pokolenj přezle byl včinil ztahuge ruce k zápowědem a neodtrhuge od nich protož ramena a ruce k druhému dřewu welmi přijkře přibity fau: a tudy wykupowal hřichy náſe tak aby dwoge wěc diwně ſpogena byla w obět i gedna žiwá a druhá mrtwá. Žiwá: Chléb žiwý nebeſký a Beránek newinný . Suchá: křijž dře- wěnný i fuchotu miloſti a yalowoft ſprawedlnoſti znamená- wagicý genžby byl na wěky owoce bez Kryſta newydal Protož hřebijky žiwot k křijži připogen neb zákon ſprawedl- noſti z miloſti a z obdarowánj Ducha ſwatého byl dán w ne- winnoſti. Protož tuto hroznými mukami k weyplatě ztráty a k nawrácenij té pwdy přibit býti muſyl w krocých y w či- nech. Kladiwa železná glau i přijíné pokuty při přikázanijch a zápowědech zrufených z ſwědectwj božíkého flowa kteráž tuto ſkálu rozrážela a dwěma dřewy bila. Prowazowé táhnúcý ruce y nohy fauť ſwazkowé y ortelowé božíſtij! pro zruſſenij geho zákonůw gimiž tažen člowěk měl býti na zatracenij C (стр. 19). С (стр. 20). 19
289 — y způsob a fformu zewnitřnij k vkázanij a dogitij pwdy wni- třnij: (neb vzdrawowánij neduhůw na vdech těla znamenij neſlo mnohem wyšílijho léčenij na duſſi) a k vkázanij že bez wijry nižádného neſpaſýi a že můž y chce wěřijcýho ſpaſyti. Trpěl pak pro hřijíné a neprawolti činijcý proti po- winné ſprawedlnoſti abychom zprofftěni byli. Jat byl y zra- zen abychom přigati byli. Swázán abycho ſwobodnij byli. Weden; abychom k tronu miloſti přiſíli. Bit abychom léčeni byli. Mrſkán abychom k newinnoſti pſſli. A tudy aby na miloftiwý a ljtoftiwý bilkup byl a přijklad k trpěliwoſti dal. O vkřižowánij na křijži. Potom vmučiti ſe dal a na dřewě křijže fuchého přibiti pro přeſtaupenij ſprawedlnoſti a zruſſenij gij při dřewu wě- ďenij zléo a dobrého pro pokutu a nalezenij ſprawedlnoſti aby dwě dřewě fložené znamenaly dwoge neywětílij přiká- zanij ſprawedlnoſti. Gedné dlauhé i wyſoké hluboké genž z celého ſrdce z celé duſſe z celé myſli etc. k Bohu wſfe- mohúcýmu nade wíle čiňena býti měla. Protož k wýplatě gegij a nalezenij newinnoſti! Pán ſpafytel celý na to dřewo položen byl tak aby nohy ſrdce y hlawa na ňem pněla. Nohy: že w mijítě ſwobody k zápowědi ſſly. Srdce: že ſe od Boha od- wrátilo a obrátilo ſe k zápowědi. Wůle y ſmyflowé k témuž: a že tudy mnozý potomnij hřijchowé ſkutečnij dáli ſe a ſíli. Druhé dřewo kratífij ſpogené vproſtřed s prwnijm znamená druhé weliké přikázinj ſprawedlnoſti božſké k bližnijm kdež ramena s rukama wilý. Neb prwnij cžlowěk moc byl od Boha přigal aby dobře činil bližnijm tak yako by ſám ſobě chtijti měl: a zle nečinil yakoby ſám ſobě chtijti neměl a tudy milowánij božijho ſkutečně dokazowal. A že prwnij člowěk w rági ſobě y wíſemu lidſkému pokolenj přezle byl včinil ztahuge ruce k zápowědem a neodtrhuge od nich protož ramena a ruce k druhému dřewu welmi přijkře přibity fau: a tudy wykupowal hřichy náſe tak aby dwoge wěc diwně ſpogena byla w obět i gedna žiwá a druhá mrtwá. Žiwá: Chléb žiwý nebeſký a Beránek newinný . Suchá: křijž dře- wěnný i fuchotu miloſti a yalowoft ſprawedlnoſti znamená- wagicý genžby byl na wěky owoce bez Kryſta newydal Protož hřebijky žiwot k křijži připogen neb zákon ſprawedl- noſti z miloſti a z obdarowánj Ducha ſwatého byl dán w ne- winnoſti. Protož tuto hroznými mukami k weyplatě ztráty a k nawrácenij té pwdy přibit býti muſyl w krocých y w či- nech. Kladiwa železná glau i přijíné pokuty při přikázanijch a zápowědech zrufených z ſwědectwj božíkého flowa kteráž tuto ſkálu rozrážela a dwěma dřewy bila. Prowazowé táhnúcý ruce y nohy fauť ſwazkowé y ortelowé božíſtij! pro zruſſenij geho zákonůw gimiž tažen člowěk měl býti na zatracenij C (стр. 19). С (стр. 20). 19
Strana 290
290 C (стр. 21). y ſwázán| a že diábelſkými ſwazky a pautami tak vffaſowán gt aby ſwobodný k dobrému činěnij býti nemohl. Země ko- paná geſt wuole ſrdce naſſeho! z nijž yako z tuku neprawoſt mijſto ſprawedlnoſti ſſla. Wyzdwiżen Pán s křijžem i w zemi wſazen| aby ſwau obětij wzácnau a libau ſpolu nás obětowali doſti čině w ne- winnoſti za winy náſſe| etc. Swau ſmrtij weyplatu ſmrti činil a žiwot nawrátil. Mu- kami muky wěčné platil. Pláčem vtěífil. Boletmi vléčil. Zſy- naloſtij vzdrawil. Rozlaučenijm duſfe od těla ſpogil. Krwe wylitijm wy- kaupil wyſwobodil očiſtil nowé ſwědectwij ſrdcy nowému wěrnému vpewnil. Bránu králowftwj nebeſkého odewřel. Spra- wedlnoft newinnú wzácnú poſwěcenú| dokonalú k žiwotu ſláwy ] we wſlij miloſti a pwde zřijdil. Sſtaupil po ſmrti do pekel aby we krwi ſwědectwij ſwého přigal panſtwij nad cýfařem ſmrti : a laupeže v odenj geho wzebral aby ſwatij wijce w geho mocy nebyli. Třetij den wítal z mrtwých : aby po prácy s ſtrany cžlo- wěčenſtwij odplaty doffel widel y naſycen byl etc. a nám prawdu naďege vkázal y nowého duſſe wzkřijífenij přijklad dal a abychom ſkrze něho k oſprawedlněnij přiſíli. Wſtaupil na nebeſa oſobně: aby nám ceſtu I nowú za- čal a žádoſt náſli y myll za ſebú wzbudil | a aby jwú nadegi v wgitij w ſwatynu vkázal. Sedij na prawicy welebnoſti božij na wýfoſtech: totiž w neywyšflijm| w neydůſtoyněgffijm w neybližílijm mijítě cti a ſláwy y pocty božíké aby po prácy odpočjwali a ſlawau y ctij korunowán byl i aby mu wſſeliké koleno klekalo a každý yazyk aby gey wyznáwal. A aby wěrneym mijíto při- prawil a byl přiftogicý bilkup ſwau obětij twáři božij wždy gła žiw k orodowánj y k pmluwě w ſwé miloſtiwé oběti a w ſlitowánij. A aby Buoh Otec ſkrze něy wěrným wíſe dá- wal| w cýrkwi wſſe w záſluze geho půſobil ducha ſwého ſe wſſemi dary a miloſtmi duſſem dáwal. A wěrnij aby ſwé zřenij tam wíſe obraceli pomocy y miloſti odtud ſe nadáli. A aby ho očekáwali s nebe že přigde k ſaudu a ſpaſenij těl dokonage y požehnánj dada přiwede do králowſtwij božijho. Wěřijme Pánu Kryſtu. Když wſſechny řeči geho i zwláffť přikazugjcý wěřiti w něho] a ſkládati w nem nadegi ſprawedlnoſti y miloſti y ſláwyi we wſlij plnoſti doſtatečnéi a z wijry docházeti vffati gey ctijti rownau poctau s Otcem nerozdijlně milo- wánij geho ſpolečné mijti etc. za wěrné a prawé a wěčného žiwota máme.
290 C (стр. 21). y ſwázán| a že diábelſkými ſwazky a pautami tak vffaſowán gt aby ſwobodný k dobrému činěnij býti nemohl. Země ko- paná geſt wuole ſrdce naſſeho! z nijž yako z tuku neprawoſt mijſto ſprawedlnoſti ſſla. Wyzdwiżen Pán s křijžem i w zemi wſazen| aby ſwau obětij wzácnau a libau ſpolu nás obětowali doſti čině w ne- winnoſti za winy náſſe| etc. Swau ſmrtij weyplatu ſmrti činil a žiwot nawrátil. Mu- kami muky wěčné platil. Pláčem vtěífil. Boletmi vléčil. Zſy- naloſtij vzdrawil. Rozlaučenijm duſfe od těla ſpogil. Krwe wylitijm wy- kaupil wyſwobodil očiſtil nowé ſwědectwij ſrdcy nowému wěrnému vpewnil. Bránu králowftwj nebeſkého odewřel. Spra- wedlnoft newinnú wzácnú poſwěcenú| dokonalú k žiwotu ſláwy ] we wſlij miloſti a pwde zřijdil. Sſtaupil po ſmrti do pekel aby we krwi ſwědectwij ſwého přigal panſtwij nad cýfařem ſmrti : a laupeže v odenj geho wzebral aby ſwatij wijce w geho mocy nebyli. Třetij den wítal z mrtwých : aby po prácy s ſtrany cžlo- wěčenſtwij odplaty doffel widel y naſycen byl etc. a nám prawdu naďege vkázal y nowého duſſe wzkřijífenij přijklad dal a abychom ſkrze něho k oſprawedlněnij přiſíli. Wſtaupil na nebeſa oſobně: aby nám ceſtu I nowú za- čal a žádoſt náſli y myll za ſebú wzbudil | a aby jwú nadegi v wgitij w ſwatynu vkázal. Sedij na prawicy welebnoſti božij na wýfoſtech: totiž w neywyšflijm| w neydůſtoyněgffijm w neybližílijm mijítě cti a ſláwy y pocty božíké aby po prácy odpočjwali a ſlawau y ctij korunowán byl i aby mu wſſeliké koleno klekalo a každý yazyk aby gey wyznáwal. A aby wěrneym mijíto při- prawil a byl přiftogicý bilkup ſwau obětij twáři božij wždy gła žiw k orodowánj y k pmluwě w ſwé miloſtiwé oběti a w ſlitowánij. A aby Buoh Otec ſkrze něy wěrným wíſe dá- wal| w cýrkwi wſſe w záſluze geho půſobil ducha ſwého ſe wſſemi dary a miloſtmi duſſem dáwal. A wěrnij aby ſwé zřenij tam wíſe obraceli pomocy y miloſti odtud ſe nadáli. A aby ho očekáwali s nebe že přigde k ſaudu a ſpaſenij těl dokonage y požehnánj dada přiwede do králowſtwij božijho. Wěřijme Pánu Kryſtu. Když wſſechny řeči geho i zwláffť přikazugjcý wěřiti w něho] a ſkládati w nem nadegi ſprawedlnoſti y miloſti y ſláwyi we wſlij plnoſti doſtatečnéi a z wijry docházeti vffati gey ctijti rownau poctau s Otcem nerozdijlně milo- wánij geho ſpolečné mijti etc. za wěrné a prawé a wěčného žiwota máme.
Strana 291
— 291 — Proč fluffij nám o Pánu Kryftu wěřiti? Pro poznánij zwětowánij včenij přikázanij rad wý- C (Cтp. 22). y treſtánij y pro poznánij ſlibuow dra- ſtrah napomínánij heych nowého ſwědectwij. Co zwěſtowal? Zwěftowal: miloſti a prawdy zaſlijbené naplněnij . Sebe famého zwětowal y zwěſtowati přikázal miloft a prawdu vmučenijm a wylitijm krwe zpuoſobenú. Zwětowal ſliby a vmluwy miloſtiwé nowého ſwědectwij králowſtwij božij y žiwot fláwy wěčný. Co včil? Vežil hogňegſfij ſprawedlnoſti: proto aby oznámil přij- činu přijchodu ſwého že nebyla giná než pád náls při po- winné ſprawedlnoſti] při nijž měl wykaupenij a ſpaſenij náſſe způlobiti. A protož ſprawedliwé bylo gi oznámiti w gegij do- konaloſti. Také pro nedokonalé wyprawenij gij lidu prwnijmu kterýž pro hruboſt ſwú chopiti gij nemohl. Ale lidu nowému aby prawdy dokonále wléwány byly. Také pro zlý ſmyſl wuodcý a zpráwcý w lid vwedený gimž ſami ſe y lid odwodili od powinné ſprawedlnoſti. A aby lid od poznage wyſokú ſpra- wedlnost poznal Pána Gežijífe w potřebě že bez ňeho ne- muože nic včiniti y wdečňegſlij ho byl. Také aby znage po- winnau ſprawedlnoft| y w frdce z miloſti danú mage z té wijry což na ňem geft činil gi a w nemožném žaloftiwě y žádoftiwě k geho oběti ſe vtijkal w ſwědectwij nowém a w možném poſwěcenj y wzácnoſti žádal. Doplnil pak Pán ſprawedlnost powinnú a hoyněgffij včinil. Neyprw vmučenijm ſwým ] odgijmage neprawoſti a ne- winnoſt a prawdu zpuofobuge dokonále. Doplnil z ſtrany člo- wěka Duchem ſwy| dáwage zákony ſprawedlnoſti w ſrdce a duch fám hotowý a pracowitý z wijry přigijmage] a což ſe nedoſtáwá zaſlauženijm ſwým zaſtáwage. Doplnil také když prawdu wijry] láſky a nadege y pijſem ſwatých odewřel. Doplnil také oznamowánijm hoyněgffij naſlij ſprawedlnoſti než byla miſtruow a zákonijkuow. Neb včili a nečinili. Menſlij činili a wětílij ſprawedlnoſti opauſſtěli. Nebo zewnitř k oku činili a ne wnitř: a což činili činili pro chwálu a žádoſt la- komú. Práce mnohé ſíkodliwé wedli a vžitečné opúſítěli. Prwnij přikázanij doplňuge známoſtij oſoby Otce oſoby ſwé | oſoby Ducha ſwatého a gednoty božſké rownoſti cti pocty] chwály a oznamowánijm Boha gediného: netoliko ku poznánij hodného w mocy při ſtwořenij w maudrofti p řij- zenij a w dobrotě při zachowánij w bytu a člowěka k obrazu a ku podobenſtwij ſwému včiněnj ale w mocy w maudroſti C (стр. 23).
— 291 — Proč fluffij nám o Pánu Kryftu wěřiti? Pro poznánij zwětowánij včenij přikázanij rad wý- C (Cтp. 22). y treſtánij y pro poznánij ſlibuow dra- ſtrah napomínánij heych nowého ſwědectwij. Co zwěſtowal? Zwěftowal: miloſti a prawdy zaſlijbené naplněnij . Sebe famého zwětowal y zwěſtowati přikázal miloft a prawdu vmučenijm a wylitijm krwe zpuoſobenú. Zwětowal ſliby a vmluwy miloſtiwé nowého ſwědectwij králowſtwij božij y žiwot fláwy wěčný. Co včil? Vežil hogňegſfij ſprawedlnoſti: proto aby oznámil přij- činu přijchodu ſwého že nebyla giná než pád náls při po- winné ſprawedlnoſti] při nijž měl wykaupenij a ſpaſenij náſſe způlobiti. A protož ſprawedliwé bylo gi oznámiti w gegij do- konaloſti. Také pro nedokonalé wyprawenij gij lidu prwnijmu kterýž pro hruboſt ſwú chopiti gij nemohl. Ale lidu nowému aby prawdy dokonále wléwány byly. Také pro zlý ſmyſl wuodcý a zpráwcý w lid vwedený gimž ſami ſe y lid odwodili od powinné ſprawedlnoſti. A aby lid od poznage wyſokú ſpra- wedlnost poznal Pána Gežijífe w potřebě že bez ňeho ne- muože nic včiniti y wdečňegſlij ho byl. Také aby znage po- winnau ſprawedlnoft| y w frdce z miloſti danú mage z té wijry což na ňem geft činil gi a w nemožném žaloftiwě y žádoftiwě k geho oběti ſe vtijkal w ſwědectwij nowém a w možném poſwěcenj y wzácnoſti žádal. Doplnil pak Pán ſprawedlnost powinnú a hoyněgffij včinil. Neyprw vmučenijm ſwým ] odgijmage neprawoſti a ne- winnoſt a prawdu zpuofobuge dokonále. Doplnil z ſtrany člo- wěka Duchem ſwy| dáwage zákony ſprawedlnoſti w ſrdce a duch fám hotowý a pracowitý z wijry přigijmage] a což ſe nedoſtáwá zaſlauženijm ſwým zaſtáwage. Doplnil také když prawdu wijry] láſky a nadege y pijſem ſwatých odewřel. Doplnil také oznamowánijm hoyněgffij naſlij ſprawedlnoſti než byla miſtruow a zákonijkuow. Neb včili a nečinili. Menſlij činili a wětílij ſprawedlnoſti opauſſtěli. Nebo zewnitř k oku činili a ne wnitř: a což činili činili pro chwálu a žádoſt la- komú. Práce mnohé ſíkodliwé wedli a vžitečné opúſítěli. Prwnij přikázanij doplňuge známoſtij oſoby Otce oſoby ſwé | oſoby Ducha ſwatého a gednoty božſké rownoſti cti pocty] chwály a oznamowánijm Boha gediného: netoliko ku poznánij hodného w mocy při ſtwořenij w maudrofti p řij- zenij a w dobrotě při zachowánij w bytu a člowěka k obrazu a ku podobenſtwij ſwému včiněnj ale w mocy w maudroſti C (стр. 23).
Strana 292
292 a w dobrotě v wykaupenij w oſprawedlněnijIy w ſpaſenij A tudy oznámil hoyněgffij wěcy wijry láſky y naďege: pocty duchownij geho y ſlužby y poklony a mnohé miloſti milowá- nij božíkého tak že chce Bohem a Otcem miloſtiwy býti i za lyny zwoliti hřijchy odpuſtiti milowati darowati a žiwot wěčney w ſláwě dáti aby ho mohl každý z celého ſrdce hoyňegi milowati ] mage zákony geho dané w miloſt ſrdce. Tijm také doplnil když prawý řád ſprawedlnoſti w milowánij oznámil co čemu má pdloženo býti co proč činěno býti má neb nečiňeno. Kdež mnohá obtijženij ňal těleſná a břijmě wijry lehké a gho ſladké wložiti ráčil. A tak podlé zaſlauženij geho a po- dlé známoſti wnitřnij prawdy a podlé oprawenij duſſe a při- getij od Boha ducha člowěčijho: gt plněgſſij a ſnadſfij y leh- čegffij toto přikázanj ač ffirffij y hoyněgffij k plňenj. A tuto geſt základ wſſech giných přikázanij. Doplňuge druhé: když bázeň ſynowſkú oznamuge y w ſrdce dáwá aby ſe ho ne pro pomítu ani pro hruozu ani lidſkým wěcmi báli: ale z miloſti aby ho nerozhněwali j etc. Též když prawdu gména božijho na křijži zpuoſobil aby dána byla abychom ſynowé geho z wijry gména geho byli| y ďedicowé Též když ſliby nadege prawé| we gméno Otce y we gménu Joh. 6. 17 (?). 1 Cor. 12 (?). ſwém oznamuge. Také když nevpřijmnoſt neprawoſt [ leſt I po- Psal. 2(2). krytſtwj oznamuge a odgijmá a prawoft prawdu a ſpra- wedlnoft oznamuge y dáwá aby řeč byla y ſkutek w vpřij mnoſti. Též doplňuge! když odgijmá wſſeliká gména tworůw y zbožňowánij gich kauzly i powěry cžáry: a včij prostě bez přjſah mluwiti a druh druhému aby proſtě wěřil rčenij pra- wému a ſprawedliwému doſti činil etc. Doplňuge přikázanij třetij když figúru odgijmá a prawdu činij y dáwá. Prawda pak ſoboty geſtiť Pán Kryftus vkřižo- wzkřijíený na prawicy ſedijcý w ſláwě. Prawda do- waný plňená geft w něm a ſkrze ňeho z wijry prawá nadege w nijž neſluſfij delati žádného dijla dáblowa ani těla ani ſwěta z známoſti z wuole z vmyſla. Ale aby rozum odpo- čijwal od bludůw| wuole od ſwé zlofti a neprawoſti i pamět od márnoſti ziádoft od nezřijzenoſti a howadnoſti. Tělo a Iy ſmyſl od zlého pti Bohu vdowé od ſkutkůw mrtwých a bližnijmu. Ale aby z wijry prácy wedl w ctnoſtném žiwotě k důwodu y k pokrmu a pogifítěnij pwé naďege ſpolečně aby s wěrnými Pána Kryfta Hlawil chwálil ctil a budaucýho od- počinutj w nadegi čekal. Doplnil druhé přikázanij weliké: když zaſlauženjm ſwy dobyl a Duchem ſwým dal wůli dobrú k bližnijmu aby mu chtěl pro Boha a w Bohu wíſe powinné činiti! y miloſt a mi- lofrdenstwj y láſku vkazowati. A ne (sic) nechtěl i čehož by Pán Bůh nedopauítěl ni žádati ni myliti ni mluwiti ni činiti. Také doplnil když vkázal zákon prozený (o ňemž y planý y prorocy ſwědčili) řka: Co chcete aby wa činili lidé čiňtež y wy gim též. Také když oznámil řád mezy bližnijmi že on ſám neybližněgffij gelt po ňem cýrkew ſwatá yhned a potom C (стр. 24). D (стр. 25).
292 a w dobrotě v wykaupenij w oſprawedlněnijIy w ſpaſenij A tudy oznámil hoyněgffij wěcy wijry láſky y naďege: pocty duchownij geho y ſlužby y poklony a mnohé miloſti milowá- nij božíkého tak že chce Bohem a Otcem miloſtiwy býti i za lyny zwoliti hřijchy odpuſtiti milowati darowati a žiwot wěčney w ſláwě dáti aby ho mohl každý z celého ſrdce hoyňegi milowati ] mage zákony geho dané w miloſt ſrdce. Tijm také doplnil když prawý řád ſprawedlnoſti w milowánij oznámil co čemu má pdloženo býti co proč činěno býti má neb nečiňeno. Kdež mnohá obtijženij ňal těleſná a břijmě wijry lehké a gho ſladké wložiti ráčil. A tak podlé zaſlauženij geho a po- dlé známoſti wnitřnij prawdy a podlé oprawenij duſſe a při- getij od Boha ducha člowěčijho: gt plněgſſij a ſnadſfij y leh- čegffij toto přikázanj ač ffirffij y hoyněgffij k plňenj. A tuto geſt základ wſſech giných přikázanij. Doplňuge druhé: když bázeň ſynowſkú oznamuge y w ſrdce dáwá aby ſe ho ne pro pomítu ani pro hruozu ani lidſkým wěcmi báli: ale z miloſti aby ho nerozhněwali j etc. Též když prawdu gména božijho na křijži zpuoſobil aby dána byla abychom ſynowé geho z wijry gména geho byli| y ďedicowé Též když ſliby nadege prawé| we gméno Otce y we gménu Joh. 6. 17 (?). 1 Cor. 12 (?). ſwém oznamuge. Také když nevpřijmnoſt neprawoſt [ leſt I po- Psal. 2(2). krytſtwj oznamuge a odgijmá a prawoft prawdu a ſpra- wedlnoft oznamuge y dáwá aby řeč byla y ſkutek w vpřij mnoſti. Též doplňuge! když odgijmá wſſeliká gména tworůw y zbožňowánij gich kauzly i powěry cžáry: a včij prostě bez přjſah mluwiti a druh druhému aby proſtě wěřil rčenij pra- wému a ſprawedliwému doſti činil etc. Doplňuge přikázanij třetij když figúru odgijmá a prawdu činij y dáwá. Prawda pak ſoboty geſtiť Pán Kryftus vkřižo- wzkřijíený na prawicy ſedijcý w ſláwě. Prawda do- waný plňená geft w něm a ſkrze ňeho z wijry prawá nadege w nijž neſluſfij delati žádného dijla dáblowa ani těla ani ſwěta z známoſti z wuole z vmyſla. Ale aby rozum odpo- čijwal od bludůw| wuole od ſwé zlofti a neprawoſti i pamět od márnoſti ziádoft od nezřijzenoſti a howadnoſti. Tělo a Iy ſmyſl od zlého pti Bohu vdowé od ſkutkůw mrtwých a bližnijmu. Ale aby z wijry prácy wedl w ctnoſtném žiwotě k důwodu y k pokrmu a pogifítěnij pwé naďege ſpolečně aby s wěrnými Pána Kryfta Hlawil chwálil ctil a budaucýho od- počinutj w nadegi čekal. Doplnil druhé přikázanij weliké: když zaſlauženjm ſwy dobyl a Duchem ſwým dal wůli dobrú k bližnijmu aby mu chtěl pro Boha a w Bohu wíſe powinné činiti! y miloſt a mi- lofrdenstwj y láſku vkazowati. A ne (sic) nechtěl i čehož by Pán Bůh nedopauítěl ni žádati ni myliti ni mluwiti ni činiti. Také doplnil když vkázal zákon prozený (o ňemž y planý y prorocy ſwědčili) řka: Co chcete aby wa činili lidé čiňtež y wy gim též. Také když oznámil řád mezy bližnijmi že on ſám neybližněgffij gelt po ňem cýrkew ſwatá yhned a potom C (стр. 24). D (стр. 25).
Strana 293
293 — nijže a nijže až k nepřátelom[ kdež vkázal že přirozenijm bližnij ſau | a nemagij z ſtrany té nenáwidjni býti ani gim ſluſſij zlo- řečiti ani ſe protiwiti ani zle činiti| ale milowati yako twor božij bez milowánj neprawoſti při nich: a dobře činiti bez ruſſenij ſprawedlnoſti a řádu gegijho. Doplňuge cžtwrté přikázanij když včij miloſti a odměnné lásce k rodičom. Také když treftal miſtry a zákonijky i pro zruſſenij přikázanij tohoto dle lakomé žadoſti, pod zámyſlem pocty božij w obětech. Doplňuge páté , když zloft gdaucý ku pomítě wiſem D (cтp. 26). zapowijdá a odgijmá pomítu při zwláftnjch nelijboſtech w ſwých přech a z toho rauhánj a potupowánij kteréžto wěcy fau přijčina wraždy feleſné y duchownij. A podlé té zlofti za- powjdá záwiſti nenáwiſti nemiloſti vtrhánij tayná ſauzenij zrady lſti pomlauwánij etc. Neb ty wěcy činijce zákonijcy ne- mněli by činiti proti tomu přikázanij: Nezabigeſs. Také do- plňuge když včij miloſtiwoſti dobrotě lijtoſti. Bránij fau- diti i potupowati . Welij odpauſſtěti dáti i pozdrawiti wſſem dobře činiti zlého za zlé nečiniti. Také když odgijmá pomítu nad ſſkůdcemi od lidu obecného a tudy řád mocy ſwěta prawý oznamuge bez zloſti a neprawoſti ſtřijdmoſt y miloft w treſtánij a w kázni. Také když odgijmá ſaud ſwárliwý a faudce včij ne podlé twáři fauditi ani podlé náchylnoſtij nezřijzených ale ſprawedlijwě a miloſtijwě znagijce že tauž měrau budau fauzeni etc. Sſefté doplňuge když ſrdce očifftuge a nowé činij ſwým zaſlúženijm. Také když zaſtawuge přijčiny žádoſti nečiſté: yako oku oplzle a neſtydatě hleďeti a oznamuge že ſmilſtwij ne- toliko geft w ſkutkui ale y w powolenij a kochánij ſrdečném. Též když zaſtawuge audy wydáwati k nečiſtotě ale odtijnati chozenij y činěnij. Také když odgijmá Moyžijfowo dopuſítěnij kdež pro twrdoft zlofti gegich bylo gim dopufítěno nežby zabijgeli manželky aby gim radſſe dáwali lijſtek zapuzenj napijílije přijčinu propufftěnij! a nawrácenij wěna a ſwobodu k wdánij. Sedmé doplňuge když lidu ſwého ſrdce od zemſkých wěcý odtrhuge a wěčnee gim ſlibuge a wyſtřjhá od lakomé žádoſti w péči| w ſhromážděnij y w požijwánj a odwodij od wſſeliké newěry i od ffalſſe od oklamánij! prawě že z ſrdce hogného zloſti pochodij! a když včij vděliti ſwéo a wěrňe ſe mijti w cyzým. když odgijmá nevpřijmnoft ſrdečnú Oſmé doplňuge ly vmyl křiwý dwogitý a včij ſproft- lež leſt y pokrytstwj noſti vmyſla i wuole žádoſti y ſkutku s opatrnoſtij ducha. Také když odgijmá zlá myſílenij domnijwánij y marnú chwálu a řečij prázdných owſſem fíkodliwých welij ſe pijlně ſtřijcy aby potupen nebyl. A w potřebě prawdu welij mluwiti podlé ſlufſnoſti. Nehorſſiti ſe ale treſtati zlé. Dewáté y deſáté doplňuge když odgijmá wſſeliká po- horffenj od ſwých. Totiž aby ſe ſami nehorffili z přijčin ſobě D (стр. 27).
293 — nijže a nijže až k nepřátelom[ kdež vkázal že přirozenijm bližnij ſau | a nemagij z ſtrany té nenáwidjni býti ani gim ſluſſij zlo- řečiti ani ſe protiwiti ani zle činiti| ale milowati yako twor božij bez milowánj neprawoſti při nich: a dobře činiti bez ruſſenij ſprawedlnoſti a řádu gegijho. Doplňuge cžtwrté přikázanij když včij miloſti a odměnné lásce k rodičom. Také když treftal miſtry a zákonijky i pro zruſſenij přikázanij tohoto dle lakomé žadoſti, pod zámyſlem pocty božij w obětech. Doplňuge páté , když zloft gdaucý ku pomítě wiſem D (cтp. 26). zapowijdá a odgijmá pomítu při zwláftnjch nelijboſtech w ſwých přech a z toho rauhánj a potupowánij kteréžto wěcy fau přijčina wraždy feleſné y duchownij. A podlé té zlofti za- powjdá záwiſti nenáwiſti nemiloſti vtrhánij tayná ſauzenij zrady lſti pomlauwánij etc. Neb ty wěcy činijce zákonijcy ne- mněli by činiti proti tomu přikázanij: Nezabigeſs. Také do- plňuge když včij miloſtiwoſti dobrotě lijtoſti. Bránij fau- diti i potupowati . Welij odpauſſtěti dáti i pozdrawiti wſſem dobře činiti zlého za zlé nečiniti. Také když odgijmá pomítu nad ſſkůdcemi od lidu obecného a tudy řád mocy ſwěta prawý oznamuge bez zloſti a neprawoſti ſtřijdmoſt y miloft w treſtánij a w kázni. Také když odgijmá ſaud ſwárliwý a faudce včij ne podlé twáři fauditi ani podlé náchylnoſtij nezřijzených ale ſprawedlijwě a miloſtijwě znagijce že tauž měrau budau fauzeni etc. Sſefté doplňuge když ſrdce očifftuge a nowé činij ſwým zaſlúženijm. Také když zaſtawuge přijčiny žádoſti nečiſté: yako oku oplzle a neſtydatě hleďeti a oznamuge že ſmilſtwij ne- toliko geft w ſkutkui ale y w powolenij a kochánij ſrdečném. Též když zaſtawuge audy wydáwati k nečiſtotě ale odtijnati chozenij y činěnij. Také když odgijmá Moyžijfowo dopuſítěnij kdež pro twrdoft zlofti gegich bylo gim dopufítěno nežby zabijgeli manželky aby gim radſſe dáwali lijſtek zapuzenj napijílije přijčinu propufftěnij! a nawrácenij wěna a ſwobodu k wdánij. Sedmé doplňuge když lidu ſwého ſrdce od zemſkých wěcý odtrhuge a wěčnee gim ſlibuge a wyſtřjhá od lakomé žádoſti w péči| w ſhromážděnij y w požijwánj a odwodij od wſſeliké newěry i od ffalſſe od oklamánij! prawě že z ſrdce hogného zloſti pochodij! a když včij vděliti ſwéo a wěrňe ſe mijti w cyzým. když odgijmá nevpřijmnoft ſrdečnú Oſmé doplňuge ly vmyl křiwý dwogitý a včij ſproft- lež leſt y pokrytstwj noſti vmyſla i wuole žádoſti y ſkutku s opatrnoſtij ducha. Také když odgijmá zlá myſílenij domnijwánij y marnú chwálu a řečij prázdných owſſem fíkodliwých welij ſe pijlně ſtřijcy aby potupen nebyl. A w potřebě prawdu welij mluwiti podlé ſlufſnoſti. Nehorſſiti ſe ale treſtati zlé. Dewáté y deſáté doplňuge když odgijmá wſſeliká po- horffenj od ſwých. Totiž aby ſe ſami nehorffili z přijčin ſobě D (стр. 27).
Strana 294
— 294 — D (стр. 28). D (стр. 29). od giných daných] ale nebo odpauſſtěli (a někde gich vtijkali) aneb treſtali co a na koho ſluſſiji ani ſami komu býwali přijčina k pohorffenij přijčinau danau pti božijm zápowědem řečij nebo ſkutkem neb twárnoſtj zlau. Gináče že budau ſwět a bijda ſwěta pgde na ně. A tak doplňuge když zlau žádoft odgijmá I a dobrau zplozuge. Doplňowánijm pak ſwým pán Gežijš mnohé gefſtě wěcy odgijmá y pdáwá. Odgijmá ſliby čaſné a zaſlibuge wěčné a p nich y ſrdce lidſká naprawuge. Bázeň ſmrti a připuzo- wánij mocy ſwětſké k wijře odgijmá: připuzowánij pak Otce nebeſkého a bázeň ſynowſkú přidáwá. Figúrné oběti ſe wſſemi poſwátnoſtmi a oſprawedlňowánijmi gimi] y s poctami a ná- boženſtwjm z nich odgijmá: y s mijíty s přijbytky s ofu- dijmi s oſobami s rauchem i y gegich žiwnoſtmi y s záko- nem ſtarým z ſtran těch odgijmá aby po umučenij geho mrtwé byly a po oznámenij wijry aby pod zatracenijm žádný gich k duchoweſtwj nepožijwal| chtě ſe w nich ſprawedliw činiti neb poctu Bohu neb ſlužbu činiti. Přidáwá pak prawdu nowú zákon nowý kněžftwo nowé| duchownij y poſwátné z téhož zákona duchowně pofílé y pocházegijcý. Swátofti w ſmyſlu y w vmyſlu nowé| y poctu a poklonu w duchu a w pwde nowú w břemenu lehkém ne obtěžugijcým| ani překážku činijcým ale ſnadnoft y ſwobodu činijcým. Též oſp- wedlňowánij nowá dáwá y přijčiny toho. Odgijmá včenij a zprawowánij ſamo toliko těleſné ze- wnitřnij a lidſké: a včenij božíké a pomazánij geho k ze- wnitřnijmu včenij y ſlužbám pdáwá. Odgijmá ſlauhy těleſné tělenými wěcmi toliko ſlaužijcý: a pdáwá flužebnijky du- chownij k přijtomné prawde flowem neb těleſnými žiwly ſwá- toſtij ſlaužijcý. Odgijmá gegich řád a puowod těleſný a přidáwá ſlauhy wijry a wěcy duchownijch] w žiwotu y w ſmyſlu w prawde ſlaužijcý ržád duchownij w ſpogenij ducha magijcý w pokoře. Též při lidu těleném má rozumijno býti že gey odgijmá y ſwět ſwětſký a ſwé cýrkwe nečinij z ſwěta oborného | ani w ni vwodij ho ſe wſſemi ge° mocnoſtmi a mocý s zbožijm a práwy etc. Proč pak giž ſtará přikázanj ſlowau nowá. Nayprw pro- nowého člowěka Pána Gezu KryſtaI gimž wykaupena y obno- wena ſau. Druhé I pro nowau ſmlauwu w nijž w ſrdce nowá dána býwagij. Třetij že ſpaſytedlně nemohau oſtřijhána býti než z ſrdce obnoweného Duchem ſwatým. Mezy pak doplňo- wánijm přikázanij p kteréžto doplňowánij Páně ſlowau geho dwě naywětſſij ſau w nichž wſſeckna giná základ magj. Prwnij wěřiti w Kryfta Gežijíſe . Druhé: milowati cýrkew ſwatú y každú čáſtku gedij (sic) 1) y auda gegijho. Doplňuge také přikázanij ſprawedlnoſti když podítatné raddy y dobrowolné oznamuge a za oboge blahoſlawenſtwij vkazuge. Podſtatné pak rady ſau| kteréž wſſem priſluſſegij 1) Цолжно быть: gegij.
— 294 — D (стр. 28). D (стр. 29). od giných daných] ale nebo odpauſſtěli (a někde gich vtijkali) aneb treſtali co a na koho ſluſſiji ani ſami komu býwali přijčina k pohorffenij přijčinau danau pti božijm zápowědem řečij nebo ſkutkem neb twárnoſtj zlau. Gináče že budau ſwět a bijda ſwěta pgde na ně. A tak doplňuge když zlau žádoft odgijmá I a dobrau zplozuge. Doplňowánijm pak ſwým pán Gežijš mnohé gefſtě wěcy odgijmá y pdáwá. Odgijmá ſliby čaſné a zaſlibuge wěčné a p nich y ſrdce lidſká naprawuge. Bázeň ſmrti a připuzo- wánij mocy ſwětſké k wijře odgijmá: připuzowánij pak Otce nebeſkého a bázeň ſynowſkú přidáwá. Figúrné oběti ſe wſſemi poſwátnoſtmi a oſprawedlňowánijmi gimi] y s poctami a ná- boženſtwjm z nich odgijmá: y s mijíty s přijbytky s ofu- dijmi s oſobami s rauchem i y gegich žiwnoſtmi y s záko- nem ſtarým z ſtran těch odgijmá aby po umučenij geho mrtwé byly a po oznámenij wijry aby pod zatracenijm žádný gich k duchoweſtwj nepožijwal| chtě ſe w nich ſprawedliw činiti neb poctu Bohu neb ſlužbu činiti. Přidáwá pak prawdu nowú zákon nowý kněžftwo nowé| duchownij y poſwátné z téhož zákona duchowně pofílé y pocházegijcý. Swátofti w ſmyſlu y w vmyſlu nowé| y poctu a poklonu w duchu a w pwde nowú w břemenu lehkém ne obtěžugijcým| ani překážku činijcým ale ſnadnoft y ſwobodu činijcým. Též oſp- wedlňowánij nowá dáwá y přijčiny toho. Odgijmá včenij a zprawowánij ſamo toliko těleſné ze- wnitřnij a lidſké: a včenij božíké a pomazánij geho k ze- wnitřnijmu včenij y ſlužbám pdáwá. Odgijmá ſlauhy těleſné tělenými wěcmi toliko ſlaužijcý: a pdáwá flužebnijky du- chownij k přijtomné prawde flowem neb těleſnými žiwly ſwá- toſtij ſlaužijcý. Odgijmá gegich řád a puowod těleſný a přidáwá ſlauhy wijry a wěcy duchownijch] w žiwotu y w ſmyſlu w prawde ſlaužijcý ržád duchownij w ſpogenij ducha magijcý w pokoře. Též při lidu těleném má rozumijno býti že gey odgijmá y ſwět ſwětſký a ſwé cýrkwe nečinij z ſwěta oborného | ani w ni vwodij ho ſe wſſemi ge° mocnoſtmi a mocý s zbožijm a práwy etc. Proč pak giž ſtará přikázanj ſlowau nowá. Nayprw pro- nowého člowěka Pána Gezu KryſtaI gimž wykaupena y obno- wena ſau. Druhé I pro nowau ſmlauwu w nijž w ſrdce nowá dána býwagij. Třetij že ſpaſytedlně nemohau oſtřijhána býti než z ſrdce obnoweného Duchem ſwatým. Mezy pak doplňo- wánijm přikázanij p kteréžto doplňowánij Páně ſlowau geho dwě naywětſſij ſau w nichž wſſeckna giná základ magj. Prwnij wěřiti w Kryfta Gežijíſe . Druhé: milowati cýrkew ſwatú y každú čáſtku gedij (sic) 1) y auda gegijho. Doplňuge také přikázanij ſprawedlnoſti když podítatné raddy y dobrowolné oznamuge a za oboge blahoſlawenſtwij vkazuge. Podſtatné pak rady ſau| kteréž wſſem priſluſſegij 1) Цолжно быть: gegij.
Strana 295
295 — k ſpaſenij tyto j bez nichž nelze w přikázanijch božijch pcy wéſti. Prwnij: opuſtiti wíſe zapowědené a překážku wijře a ži- wotu gegijmu činijcý. Neb dij: Kdo neopuſtij pro mne wſſech wěcý. A nežby wůli božij měl rufiti pro wěcy čaſné (kdy by gináče nelze bylo gich dobeywati ani vžijwati než s přeſtupo- wánijm přikázěnij (sic) božijch) aby vmyſlem y ſkutkem radeg ge opaufftěl. Druhé: odřeknauti ſe wíſech wěcý zapowěďených a pro wijru y p ſprawedlnoſt z wijry| y pro zachowánij ge- gij odřeknauti ſe y čaſných w žádoſti w dobýwánij y w po- žjwánij. Neb dij: Kdo ſe neodřekne wíech wěcý etc. Třetij: wůle ſwé vſtaupiti w libých wěcech y nelibých a žádoſtij tělefných nekonati ! a pracné I neſnadné y nebezpečné wěcy ži- wotu na ſe bráti. A k tomu dij: Ač kdo chce po mne pgijti Mat. 16 (24). zapřiž ſám ſebe. Cžtwrté : hanbau pohrdati a za prawdu ſe D (cтp. 30). neſtydeti. Yakož dij: Kdo ſe mnau bude ſtyďeti a meymi řečmi etc. Páté: w nenáwiſt wzýti to | cožby mu bránilo Mat. 10 (33). k prawde přigijti! neb gij oſtrijhati bez nijž by ſpaſen nebyl. A k tov dij: Kdož gde ke mně a newezme w nenáwiſt wſſech wěcý etc. A ku porozuměnij potřebě rad ſwých přijklad dáwá na ſtawenij wěže| genž gt žiwot z wijry w ſprawedlnoſti k nadegi : A o bogi z též wijry i proti ſwětu tělu a dáblu: a chtijcý ſe w to dáti aby z včenij geho pokogně rozwážil nač mu muož y má přigijti a odkud důkladuo doſtati má. Rady pak na dobré a na ſwobodné wůli| doniž gich kdo nepřigme! fau tyto: Chudoba teleſná ] dobrovolně zwolená] ſe wſlijm ſwým práwem vtrpným. Cžiſtota panická panenſká wdowſká, wnitř y zewnitři w duchu y w těle. Vtijkánj dů- ſtogenſtwij i y auřadůw ſwěta ] y mocy gegij vžijwánj] od ſebe k giným y od giných k ſobě a k ſwy wěcem. Pokora ze- wnitřnij w řeči w rauſſe y w ſlužbě neb w poddanoſti rowny neb nižfijm ] podrobenij w flužbu giných dobrowolné. Střijdmé požijwánij famých potřeb žiwota a ne ſtawu. Sná- ſſenij dobrowolné nedoſtatkůw při tom: yako w gijdle w pitij w léhanij w ſtáwanij w dijle! w péči w řeči. Netoliko prázdných flow ſe warowati a ſſkodliwých a křiwých pſah ale y wíſech naproſto a mluwiti toliko w potřebě muſſené neb nuzné. Břemena cyzý z miloſti néſti i miloſrdenſtwj krom poſlednij nauze činiti. Odpuſtiti moha ſe ſprawedliwě pomſtiti. Mage při ſprawedliwú | nechtěti ſe ſauditi. Proſyti winného ] gla ne|winen aneb gſa méně winen proſyti prwnij odčiniti dáti puogčiti z miloſti. Trpěti wíſe zlým za zlé ani wijce ani méně neodplaceti ale hotowoſt mijti y wijce trpěti. Milo- wati ptiwnijky dobře z miloſti činiti y mluwiti. A má roz- umijno býti: pokudžby tyto wěcy na zkázu neb na překážku wěcý podítatných nefíly neb by gináče hřijchowé byli. A má těch rad dobrowolných každý (zwláfť z fluh duchownijch) žádoftiw býti y o ňe ſtáti mohloliby to býti bez překážky ſprawedlnoſti k Bohu nebo k lidem. A má vmyſl mijti] gich ſe doptati proč gſau. Zě nayprw pro ſnadnoſt ſlauženij Kryſtu a bezpečnost w prácy a ſkutcých náboženſtwij křeſtianſkého. Luc. 14 (27). Luc. 14 (33). D (стр. 31).
295 — k ſpaſenij tyto j bez nichž nelze w přikázanijch božijch pcy wéſti. Prwnij: opuſtiti wíſe zapowědené a překážku wijře a ži- wotu gegijmu činijcý. Neb dij: Kdo neopuſtij pro mne wſſech wěcý. A nežby wůli božij měl rufiti pro wěcy čaſné (kdy by gináče nelze bylo gich dobeywati ani vžijwati než s přeſtupo- wánijm přikázěnij (sic) božijch) aby vmyſlem y ſkutkem radeg ge opaufftěl. Druhé: odřeknauti ſe wíſech wěcý zapowěďených a pro wijru y p ſprawedlnoſt z wijry| y pro zachowánij ge- gij odřeknauti ſe y čaſných w žádoſti w dobýwánij y w po- žjwánij. Neb dij: Kdo ſe neodřekne wíech wěcý etc. Třetij: wůle ſwé vſtaupiti w libých wěcech y nelibých a žádoſtij tělefných nekonati ! a pracné I neſnadné y nebezpečné wěcy ži- wotu na ſe bráti. A k tomu dij: Ač kdo chce po mne pgijti Mat. 16 (24). zapřiž ſám ſebe. Cžtwrté : hanbau pohrdati a za prawdu ſe D (cтp. 30). neſtydeti. Yakož dij: Kdo ſe mnau bude ſtyďeti a meymi řečmi etc. Páté: w nenáwiſt wzýti to | cožby mu bránilo Mat. 10 (33). k prawde přigijti! neb gij oſtrijhati bez nijž by ſpaſen nebyl. A k tov dij: Kdož gde ke mně a newezme w nenáwiſt wſſech wěcý etc. A ku porozuměnij potřebě rad ſwých přijklad dáwá na ſtawenij wěže| genž gt žiwot z wijry w ſprawedlnoſti k nadegi : A o bogi z též wijry i proti ſwětu tělu a dáblu: a chtijcý ſe w to dáti aby z včenij geho pokogně rozwážil nač mu muož y má přigijti a odkud důkladuo doſtati má. Rady pak na dobré a na ſwobodné wůli| doniž gich kdo nepřigme! fau tyto: Chudoba teleſná ] dobrovolně zwolená] ſe wſlijm ſwým práwem vtrpným. Cžiſtota panická panenſká wdowſká, wnitř y zewnitři w duchu y w těle. Vtijkánj dů- ſtogenſtwij i y auřadůw ſwěta ] y mocy gegij vžijwánj] od ſebe k giným y od giných k ſobě a k ſwy wěcem. Pokora ze- wnitřnij w řeči w rauſſe y w ſlužbě neb w poddanoſti rowny neb nižfijm ] podrobenij w flužbu giných dobrowolné. Střijdmé požijwánij famých potřeb žiwota a ne ſtawu. Sná- ſſenij dobrowolné nedoſtatkůw při tom: yako w gijdle w pitij w léhanij w ſtáwanij w dijle! w péči w řeči. Netoliko prázdných flow ſe warowati a ſſkodliwých a křiwých pſah ale y wíſech naproſto a mluwiti toliko w potřebě muſſené neb nuzné. Břemena cyzý z miloſti néſti i miloſrdenſtwj krom poſlednij nauze činiti. Odpuſtiti moha ſe ſprawedliwě pomſtiti. Mage při ſprawedliwú | nechtěti ſe ſauditi. Proſyti winného ] gla ne|winen aneb gſa méně winen proſyti prwnij odčiniti dáti puogčiti z miloſti. Trpěti wíſe zlým za zlé ani wijce ani méně neodplaceti ale hotowoſt mijti y wijce trpěti. Milo- wati ptiwnijky dobře z miloſti činiti y mluwiti. A má roz- umijno býti: pokudžby tyto wěcy na zkázu neb na překážku wěcý podítatných nefíly neb by gináče hřijchowé byli. A má těch rad dobrowolných každý (zwláfť z fluh duchownijch) žádoftiw býti y o ňe ſtáti mohloliby to býti bez překážky ſprawedlnoſti k Bohu nebo k lidem. A má vmyſl mijti] gich ſe doptati proč gſau. Zě nayprw pro ſnadnoſt ſlauženij Kryſtu a bezpečnost w prácy a ſkutcých náboženſtwij křeſtianſkého. Luc. 14 (27). Luc. 14 (33). D (стр. 31).
Strana 296
296 — D (стр. 32). E (стр. 33). Druhé ! p bližílij náſledowánij Pána Kryfta w prawde geho. Třetij i pro vwarowánij mnohých nedoſtatkůw a nebezpečenſtwij. Cžtwrtéi pro naplněnij přikázanij božijch w dokonaloſti láſky genž gt druh druhéo břemena néſti a tak naplniti záko Kryftů. A tijm obyčegem Pán Gežijš v wijře ſwé ſliby činil: prwotňe ſluhám ſwým blaže ge oſmerým blahoſlawenſtwijm Ne pro ty způloby přirozené neb dané neb nabyté ale p službu cžtenij wijry k němuž neb tudy přiſflli neb w něm trwal neb geho ſlauhy byli. A podlé toho y ty dary neb ctnoſti blažij totiž chudobu tichoft i pláč lačnoſt ] milofrdenſtwij čiſtotu pokoy] trpěliwoſt: prawě že gegich gt králowſtwij nebeſké wládařſtwj země ſytoſt miloſt vtěſſenij ſynowſtwj widěni Boha | dedictwij králowſtwij božijho. Slibuge také že kdož weň vwěřij že na ſaud nepřigde nebude wywržen wen w poslednij den wzkřjsſen bude a ži- wot wěčný mijti bude. A kdož flyffij a oſtřijhá řeči geho vče dlnijk geho bude i pozná prawdu a prawda gey wyſwobodij nevmře na wěky i a že ten matka geho bratr y ſestra gt. A k němu Otec Syn y Duch ſwatý přigde a přijbytek v něho včinijI gemu ſe zgewj a žiwotem wěčným wládnauti bude a že wyzná gey pd Otcem y anděly| w protiwenſtwij s nim bude ducha prawdy k oprawenij k zprawenij| k naučenj k připominánij dá y ku potělenij ſeſſle prozby vílyflij y na- plnij. A což kdo proň opuſtij neb ztratij ſtokrát wijce wezme a žiwot wěčný mijti bude j bez wuole Otce nic ſe mu neſtane opatřij gey y čaſnými potřebami odpuſtij y ſneſe a žiwot wěčney dá y k němu dopomuož. Pohrůžky také w řečech Pána Gežijífe mnohé gſau zwláfíť proti zákonijkom že w hřijfijch ſweych zemrau. Moy- žijís na ňe žalowati bude. A že od nich odgato bude králow- stwj božij. Opuſítěn bude duom gegich prázdný. A že oſmera bijda na ně přigde. Item: pohrůžky proti newěřijcym. Proti mítiwým neodpuſtijli z ſrdce. Proti lakomým. Proti zlým a lénjm ſluhám. Proti znagijcým prawdu a nečinijcým. Proti newďečným přijchodu geho. Proti nevpřijmným. Proti nemilo- ſtiwým a nepowolným. Wyftřijhá pak Pán neyprw od ſrdce nekagijcýho. Od ne- wěry a twrdoſti ſrdce. Od nevpřijmnoſti. Od dwogitoſti. Od zbytečnoſti y ſſkodliwé péče. Od lakoftwij. Od pochybowánij Od marné chwály při poltu při modlitbě a almužně př gijdle a pitij i při dobýwánij. Wyſtřijhá od obžerſtwij od opilſtwj] od péče od ffiroké ceſty] od ffalefſných prorokuow a Kryſtuow| a od chytroſtij a ſwoduow. Napomijná pak k wijře k milowánj k pokánij k dauf- fánij k chudobě ducha k náſledowánij ſebe i k bedliwoſti k modlitbě k almužňe k vtijkánij od marnoſtij ſwěta i k hle- dánij nebeſkých wěcý i k činěnij ſprawedlnoſti. Treftce z newěry, z twrdoſti ſrdce z mſtiwého duchu z odporu ſobě z pychu z nepoſlauženj z lakomſwij z po- wýffenij neřádného y ze zloſtii y z ſwatokupectwij.
296 — D (стр. 32). E (стр. 33). Druhé ! p bližílij náſledowánij Pána Kryfta w prawde geho. Třetij i pro vwarowánij mnohých nedoſtatkůw a nebezpečenſtwij. Cžtwrtéi pro naplněnij přikázanij božijch w dokonaloſti láſky genž gt druh druhéo břemena néſti a tak naplniti záko Kryftů. A tijm obyčegem Pán Gežijš v wijře ſwé ſliby činil: prwotňe ſluhám ſwým blaže ge oſmerým blahoſlawenſtwijm Ne pro ty způloby přirozené neb dané neb nabyté ale p službu cžtenij wijry k němuž neb tudy přiſflli neb w něm trwal neb geho ſlauhy byli. A podlé toho y ty dary neb ctnoſti blažij totiž chudobu tichoft i pláč lačnoſt ] milofrdenſtwij čiſtotu pokoy] trpěliwoſt: prawě že gegich gt králowſtwij nebeſké wládařſtwj země ſytoſt miloſt vtěſſenij ſynowſtwj widěni Boha | dedictwij králowſtwij božijho. Slibuge také že kdož weň vwěřij že na ſaud nepřigde nebude wywržen wen w poslednij den wzkřjsſen bude a ži- wot wěčný mijti bude. A kdož flyffij a oſtřijhá řeči geho vče dlnijk geho bude i pozná prawdu a prawda gey wyſwobodij nevmře na wěky i a že ten matka geho bratr y ſestra gt. A k němu Otec Syn y Duch ſwatý přigde a přijbytek v něho včinijI gemu ſe zgewj a žiwotem wěčným wládnauti bude a že wyzná gey pd Otcem y anděly| w protiwenſtwij s nim bude ducha prawdy k oprawenij k zprawenij| k naučenj k připominánij dá y ku potělenij ſeſſle prozby vílyflij y na- plnij. A což kdo proň opuſtij neb ztratij ſtokrát wijce wezme a žiwot wěčný mijti bude j bez wuole Otce nic ſe mu neſtane opatřij gey y čaſnými potřebami odpuſtij y ſneſe a žiwot wěčney dá y k němu dopomuož. Pohrůžky také w řečech Pána Gežijífe mnohé gſau zwláfíť proti zákonijkom že w hřijfijch ſweych zemrau. Moy- žijís na ňe žalowati bude. A že od nich odgato bude králow- stwj božij. Opuſítěn bude duom gegich prázdný. A že oſmera bijda na ně přigde. Item: pohrůžky proti newěřijcym. Proti mítiwým neodpuſtijli z ſrdce. Proti lakomým. Proti zlým a lénjm ſluhám. Proti znagijcým prawdu a nečinijcým. Proti newďečným přijchodu geho. Proti nevpřijmným. Proti nemilo- ſtiwým a nepowolným. Wyftřijhá pak Pán neyprw od ſrdce nekagijcýho. Od ne- wěry a twrdoſti ſrdce. Od nevpřijmnoſti. Od dwogitoſti. Od zbytečnoſti y ſſkodliwé péče. Od lakoftwij. Od pochybowánij Od marné chwály při poltu při modlitbě a almužně př gijdle a pitij i při dobýwánij. Wyſtřijhá od obžerſtwij od opilſtwj] od péče od ffiroké ceſty] od ffalefſných prorokuow a Kryſtuow| a od chytroſtij a ſwoduow. Napomijná pak k wijře k milowánj k pokánij k dauf- fánij k chudobě ducha k náſledowánij ſebe i k bedliwoſti k modlitbě k almužňe k vtijkánij od marnoſtij ſwěta i k hle- dánij nebeſkých wěcý i k činěnij ſprawedlnoſti. Treftce z newěry, z twrdoſti ſrdce z mſtiwého duchu z odporu ſobě z pychu z nepoſlauženj z lakomſwij z po- wýffenij neřádného y ze zloſtii y z ſwatokupectwij.
Strana 297
297 — Přijklad na sobě dáwá: w pokoře w tichofti w ſpra- wedlnoſti w trpěliwoſti i w poſluſſenſtwj w poddanosti w chu- době i w způlobu ſlužebnjka! w ſlužbě w ctnoſtném obcowánij. Potwrzowal giných v wijře w láſce a w naďegi w trpě- liwofti: ſliby řečmi y ſkutky. Wěřijme w Kryſta. Když gey znagijce ſwého Boha Spaſytele Wykupitele a Pána a wíſem ge° řečem vplně wěřijce weň dauffáme w něm ſamém ſe ſpaſenij dowěřugeme z plnoſti geho miloſt za milost wědercem wijry wážijme a z toho gey žijwě milu- geme a wůli geho poznalú pokudž nám možné wěrně či- nijme a s wěrneymi audy geho v wijře geo láſkau ſe ſpogu- Mat 7 (21). gem a gednotijme. Neb dij: Ne každý , kdož mi dij: Pane Pane wegde do králowſtwj nebeſkého etc. A opět: V co mi řijkáte Luc. 6 (46). Pane Pane a nečinijte co yá pkazugi wám. A ſwajtý Jan: E (cтp. 34). Wifeliký I kterýž odcházý a nezůſtáwá w naučenj Kryſta Gežijíſe 1 Joh. 2 (23?). nemá Boha a kdož zůſtáwá! tenť Otce y Syna má. Proč wěřijme w Kryſta Gežijíſe? Proto: neb ginak žádný rozumu doſílý ſpaſen nebude leč ho wěrau pozná a gemu vplně we wíſem vwěřiji w něm ſe ſpaſenij dowěřij a miluge ho geho řeči zřijzeňe a ſkutečně zachowáwati bude a s wěrnými ſe ſpogij. Wyznánij wijry o Duchu ſwatém. Z též wijry obecné křeſtianſké wěřili ſme wěřijme y wěřiti s pomocý Páně do ſmrti mijnijme: o Duchu ſwa- tém Duchu ſwatému! y w Ducha ſwatého. O Duchu ſwatém: zě geft gediney prawý Bůh] s Otcem y s Synem rowné a též bytnoſti. Vakož dij: Buoh Duch geſt. Joh. 4 (24). A že geft rozdijlný toliko pocházenijm oſobným od obého. Joh. 15 (26). Vakož dj: Kterýž pocházý od Otce. A opět: Kterého yá poſíli wám. Proč my wěřijme o Duchu ſwatém ? Neb bez něho žádný w Kryftu ſpaſen býti nemůž ani E(cтp. 35). co ſpaſytedlného ſpaſytedlně myſliti žádati j mluwiti ni činiti můž: ale ſkrze něg famého toliko Kryftem zaſlaužilá milost a prawda y ſprawedlnoſt newinná y celé ſpaſenij darem Joh. 15 (?). wijry dáno býwá. Vákož dij: Z méhoť wezme a zwěſtowati 16 (14). bude wám a onť mne oſlawij. A že gijm ſamým cýrkew ſwatá na wijře a w ſprawedlnoſti Kryſta Gežijíſe ſe zakládái proti Mat. 16 (18). nijž brány pekelné neodolagij. Kterúžto cýrkew zde w duchu
297 — Přijklad na sobě dáwá: w pokoře w tichofti w ſpra- wedlnoſti w trpěliwoſti i w poſluſſenſtwj w poddanosti w chu- době i w způlobu ſlužebnjka! w ſlužbě w ctnoſtném obcowánij. Potwrzowal giných v wijře w láſce a w naďegi w trpě- liwofti: ſliby řečmi y ſkutky. Wěřijme w Kryſta. Když gey znagijce ſwého Boha Spaſytele Wykupitele a Pána a wíſem ge° řečem vplně wěřijce weň dauffáme w něm ſamém ſe ſpaſenij dowěřugeme z plnoſti geho miloſt za milost wědercem wijry wážijme a z toho gey žijwě milu- geme a wůli geho poznalú pokudž nám možné wěrně či- nijme a s wěrneymi audy geho v wijře geo láſkau ſe ſpogu- Mat 7 (21). gem a gednotijme. Neb dij: Ne každý , kdož mi dij: Pane Pane wegde do králowſtwj nebeſkého etc. A opět: V co mi řijkáte Luc. 6 (46). Pane Pane a nečinijte co yá pkazugi wám. A ſwajtý Jan: E (cтp. 34). Wifeliký I kterýž odcházý a nezůſtáwá w naučenj Kryſta Gežijíſe 1 Joh. 2 (23?). nemá Boha a kdož zůſtáwá! tenť Otce y Syna má. Proč wěřijme w Kryſta Gežijíſe? Proto: neb ginak žádný rozumu doſílý ſpaſen nebude leč ho wěrau pozná a gemu vplně we wíſem vwěřiji w něm ſe ſpaſenij dowěřij a miluge ho geho řeči zřijzeňe a ſkutečně zachowáwati bude a s wěrnými ſe ſpogij. Wyznánij wijry o Duchu ſwatém. Z též wijry obecné křeſtianſké wěřili ſme wěřijme y wěřiti s pomocý Páně do ſmrti mijnijme: o Duchu ſwa- tém Duchu ſwatému! y w Ducha ſwatého. O Duchu ſwatém: zě geft gediney prawý Bůh] s Otcem y s Synem rowné a též bytnoſti. Vakož dij: Buoh Duch geſt. Joh. 4 (24). A že geft rozdijlný toliko pocházenijm oſobným od obého. Joh. 15 (26). Vakož dj: Kterýž pocházý od Otce. A opět: Kterého yá poſíli wám. Proč my wěřijme o Duchu ſwatém ? Neb bez něho žádný w Kryftu ſpaſen býti nemůž ani E(cтp. 35). co ſpaſytedlného ſpaſytedlně myſliti žádati j mluwiti ni činiti můž: ale ſkrze něg famého toliko Kryftem zaſlaužilá milost a prawda y ſprawedlnoſt newinná y celé ſpaſenij darem Joh. 15 (?). wijry dáno býwá. Vákož dij: Z méhoť wezme a zwěſtowati 16 (14). bude wám a onť mne oſlawij. A že gijm ſamým cýrkew ſwatá na wijře a w ſprawedlnoſti Kryſta Gežijíſe ſe zakládái proti Mat. 16 (18). nijž brány pekelné neodolagij. Kterúžto cýrkew zde w duchu
Strana 298
298 w vdech zwolených ſkrze wjru obmýwá| ſprawedliwú činj ofwěcuge ržidij zprawuge ſhromažďuge moc dáwá! y vži- tek ſpaſytedlný přiwodij a půlobij. A že gim pijíma ſwatá nad- chnuta ſau| gim ſe rozuměgij nebo wnuknutijm geho pſána ſau. Gim vdowé w cýrkwi ſe ſpogugij. Od něho darowee cýrkwi ſwaté pochodij y giné mnohé wěcy půſobij ſe ge- diným a týmž Duchem ſwatým! na wěky požehnaným k ži- wotu ſláwy. Wěřijme Duchu ſwatému Když piſmuom ſwatým neb poſluom božijm wěřijme. Joh. 70(?) Yakož dij: Ptayte ſe na pijſma. A opět: Kdo wás ſlyſlij mne (5, 39). Luc. 10 (16). ſlyſlij. Proto pak wěřijme: neb znáti prawdy ani gij ſlyfſeti ani požijwati bez ſlužby pijſem ſwatých a bez ſluh božijch 2 Tim. 3 (16). nemuožeme. Neb dij apofſtol: že wſſeliké pijímo Bohem wdech- E (cтp. 36). nuté vžitečné gt j k naučenij k treſtánij k nawedenij] a že 2 Pet. 1 (21). Duchem božijm nadſſeni gſúce mluwili ſwatij božij lidé. Rom. 10 (17). A wijra z ſlyſſenij| a ſlyſſenj ſkrze ſlowo božij. Wěřijme w Ducha Iwatého. Když o ňem y gemu vplně wěřijc wěřijme také weň. To geſt: yakož w miloſti Otce nebeſkého a w zaſlúžiloſti Kryſta Pána] tak w geho pomazánij a nowém rozenij] ſpaſen naſſeho ſe dowěřugeme gim w miloſti Otcowě a zaſlúžiloſti Kryſtowě vgiſſťowáni beywáme s nijm ſe drahau láſkau po- gijme s wěrnými těla duchownijho gim ſe w též láſce ged- notijme a w ſprawedlnoſti z wijry w ſrdcy ponijženém ſe wíſemi wěrnými ſe ſkutečně oſtřijháme a ſrdce zlého nedo- wěry twrdéhoi y nekagijcýho a proti poznalé prawde zpurně a nevítupně hřeflijcýho vtijkáme. Neb kdož odpijrá zgewně pwde ze zloſti ſrdcem | vſty| nebo ſkutkem a w nenáwiſti mage bratřij ſtogij w tom do ſmrti: hřeſlij hřijchem proti Duchu ſv I genž nebude na wěky odpufítěn. Proč wěřijme w Ducha ſwatého? E (стр. 37). Neb ktož má ſpaſen býti: tě muſý daru wjry žiwé do- gijti a tjm darem neyprw o něm wěřiti že bez něho nebude Kryſta včaſten. Potom gel wěřiti cožkoli w pijímijch ſwatých oznamuge y w cýrkwi ſkrze poſly wěrné. A nebudeli wěřití y činiti nebude ſpaſen. A z toho wěřiti tjm darem y weň a gey milowati ſkutečně k wýmluwnoſtem geho ſe mijti s wěr- nými gednotu w wijře y w prawde ſwaté láſky držeti. O obecném ſpalenij při této wijře, y při ſmyllu gegijm. W této wijře obecné křeſtianſké wijragij ſe wěcy podſtatné k ſpaſenj. Pána Boha. Druhé z ſtrany cžlowěka. iw oſmi cžlancých za- Gedny z ſtrany ſamého
298 w vdech zwolených ſkrze wjru obmýwá| ſprawedliwú činj ofwěcuge ržidij zprawuge ſhromažďuge moc dáwá! y vži- tek ſpaſytedlný přiwodij a půlobij. A že gim pijíma ſwatá nad- chnuta ſau| gim ſe rozuměgij nebo wnuknutijm geho pſána ſau. Gim vdowé w cýrkwi ſe ſpogugij. Od něho darowee cýrkwi ſwaté pochodij y giné mnohé wěcy půſobij ſe ge- diným a týmž Duchem ſwatým! na wěky požehnaným k ži- wotu ſláwy. Wěřijme Duchu ſwatému Když piſmuom ſwatým neb poſluom božijm wěřijme. Joh. 70(?) Yakož dij: Ptayte ſe na pijſma. A opět: Kdo wás ſlyſlij mne (5, 39). Luc. 10 (16). ſlyſlij. Proto pak wěřijme: neb znáti prawdy ani gij ſlyfſeti ani požijwati bez ſlužby pijſem ſwatých a bez ſluh božijch 2 Tim. 3 (16). nemuožeme. Neb dij apofſtol: že wſſeliké pijímo Bohem wdech- E (cтp. 36). nuté vžitečné gt j k naučenij k treſtánij k nawedenij] a že 2 Pet. 1 (21). Duchem božijm nadſſeni gſúce mluwili ſwatij božij lidé. Rom. 10 (17). A wijra z ſlyſſenij| a ſlyſſenj ſkrze ſlowo božij. Wěřijme w Ducha Iwatého. Když o ňem y gemu vplně wěřijc wěřijme také weň. To geſt: yakož w miloſti Otce nebeſkého a w zaſlúžiloſti Kryſta Pána] tak w geho pomazánij a nowém rozenij] ſpaſen naſſeho ſe dowěřugeme gim w miloſti Otcowě a zaſlúžiloſti Kryſtowě vgiſſťowáni beywáme s nijm ſe drahau láſkau po- gijme s wěrnými těla duchownijho gim ſe w též láſce ged- notijme a w ſprawedlnoſti z wijry w ſrdcy ponijženém ſe wíſemi wěrnými ſe ſkutečně oſtřijháme a ſrdce zlého nedo- wěry twrdéhoi y nekagijcýho a proti poznalé prawde zpurně a nevítupně hřeflijcýho vtijkáme. Neb kdož odpijrá zgewně pwde ze zloſti ſrdcem | vſty| nebo ſkutkem a w nenáwiſti mage bratřij ſtogij w tom do ſmrti: hřeſlij hřijchem proti Duchu ſv I genž nebude na wěky odpufítěn. Proč wěřijme w Ducha ſwatého? E (стр. 37). Neb ktož má ſpaſen býti: tě muſý daru wjry žiwé do- gijti a tjm darem neyprw o něm wěřiti že bez něho nebude Kryſta včaſten. Potom gel wěřiti cožkoli w pijímijch ſwatých oznamuge y w cýrkwi ſkrze poſly wěrné. A nebudeli wěřití y činiti nebude ſpaſen. A z toho wěřiti tjm darem y weň a gey milowati ſkutečně k wýmluwnoſtem geho ſe mijti s wěr- nými gednotu w wijře y w prawde ſwaté láſky držeti. O obecném ſpalenij při této wijře, y při ſmyllu gegijm. W této wijře obecné křeſtianſké wijragij ſe wěcy podſtatné k ſpaſenj. Pána Boha. Druhé z ſtrany cžlowěka. iw oſmi cžlancých za- Gedny z ſtrany ſamého
Strana 299
299 — Z ſtrany Pána Boha ſamého miloſt Boha Otce i podlé wywolenij dobře libého geho. Zaſlauženij Pána Gežijíſe newinné ſprawedlnofti doſtatečné k žiwotu ſláwy. Obdarowánij Ducha Iwatého wěrau [ láſkau nadegj mocý y wſſelikau w Kryſtu Gežijſſi pwdau. To pauhle naproſto k ſpaſenij přijležij a bez tohoto nižádný ni w žiwotě ni wyfflý z žiwota nikdy od ale počátku ſwěta nedoſſel ſpaſenj! ani dogde do ſkonánj w hněwu a w ſmrti zuoſtana] nehodný a nemilý Bohu gt [ nic libě mile a wzácňe nečiňe: wſſe mu ji prokleté gt a k za- tracenij ſe wiſijm půgde. A kdož té prawdy dogde w okam- ženij z Boha geſt z Boha ſe narodil Kryfta včaſten včiněn Kryſta má z Ducha ſe narodil Boha zná! přeneſen z ſmrti do žiwota ſprawedlnost y wěčný život má. Z ſtrany pak cžlowěka doſſlého z miloſti daru wijry žiwé genž wůli rozum y pámět myl y vmyll obžiwila opra- wila i obnowila: přijfluffij tauž wěrau poznati Pána Boha ſtwo- řitele ſwého a ſe ſtwořenij geho nehodné a poběhlé a zatra- cenij hodné i pro pád cžlowěka prwnijho. Poznati také ſluffij tauž wěrau powinnú ſprawedſnoſt zawřenú w defateru přikázanij. A p nij ſwé zahynutij a owoce ſmrti [ hřijchy a neprawoſti z opaufſtěnij y z dopaufítěnij při též ſprawedlnoſti gdaucý. Poznati že z ſebe a od ſebe nic nemuož ] ani má čijmby ſe wyſwobodil a ſprawedliwé včinil Bohu. Protož aby měl nad tím lijtoft žaloft ſrdce ſkrúflené i duch ponijžený hledagijcý miloſti božij aby gi Pán Buoh ráčil včiniti a wuoli hotowú y naprawenú dáti k tomu co by ráčil mijti. A w tom v tijm by ſprawedliw byl včiněn ne- držeti. Z též wijry má z podſtaty ſpaſenij poznati Syna božij Pána Gežijíſe Kryſta pro ſebe na ſwět daného přiſílého narozeného I vmučeneo p wykaupenj a ſpaſenij lidſké aby ge připrawil při ſprawedlnoſti powinnéi z hřijchuo| z nepra- woftj z hněwu božjho] z pomíty a pokuty wěčného zatra- cenj ] a pro zaſlauženj ſprawedlnoſti newinné | w miloſti w poſwěcenj a w dokonánj. A wěře w něm tu ſprawedlnoſt newinnú | we wſlj doſta tečnoſti k ſpaſenj ſloženú y připrawenú býti má gij frdečně z ſamé a pauhé miloſti božij žádati aby w nj nalezen byl | nemage ſwé ſprawedlnoſti. A wſſecky wěcy má za ohryzek a za layna mijti v přirownánij gegijm. A welmi přijlifs wdečen býti že gi připrawil a zpuoſobil a radoſtnu y weſelu z toho býti| gey chwaliti y z toho ſe těſliti a ná- božňe proſyti za včaſtenſtwij té ſprawedlnoſti newinné Syna božijho vkřižowaného. Z též wijry má poznati Ducha ſwatého zě to božſké vloženij geſt y vmluwa a ſlib geho komužkoli dá dar wijry žiwé w ſrdce a ſkrze něg dobrú wuoli včinij a zplodij w něm a zgewij mu ſkrze tu wijru Syna ſwého] a on vwěrij weň totiž pozná ho přigme za ſpaſytele ſwého důwěrně zamiluge gey a vplňe wíſem geho řečem vwěřiji y což na ňem geſt činiti bude: že toho práwě a duowodně činij včaſtna zaſlauženij E (стр. 38). E (стр. 39).
299 — Z ſtrany Pána Boha ſamého miloſt Boha Otce i podlé wywolenij dobře libého geho. Zaſlauženij Pána Gežijíſe newinné ſprawedlnofti doſtatečné k žiwotu ſláwy. Obdarowánij Ducha Iwatého wěrau [ láſkau nadegj mocý y wſſelikau w Kryſtu Gežijſſi pwdau. To pauhle naproſto k ſpaſenij přijležij a bez tohoto nižádný ni w žiwotě ni wyfflý z žiwota nikdy od ale počátku ſwěta nedoſſel ſpaſenj! ani dogde do ſkonánj w hněwu a w ſmrti zuoſtana] nehodný a nemilý Bohu gt [ nic libě mile a wzácňe nečiňe: wſſe mu ji prokleté gt a k za- tracenij ſe wiſijm půgde. A kdož té prawdy dogde w okam- ženij z Boha geſt z Boha ſe narodil Kryfta včaſten včiněn Kryſta má z Ducha ſe narodil Boha zná! přeneſen z ſmrti do žiwota ſprawedlnost y wěčný život má. Z ſtrany pak cžlowěka doſſlého z miloſti daru wijry žiwé genž wůli rozum y pámět myl y vmyll obžiwila opra- wila i obnowila: přijfluffij tauž wěrau poznati Pána Boha ſtwo- řitele ſwého a ſe ſtwořenij geho nehodné a poběhlé a zatra- cenij hodné i pro pád cžlowěka prwnijho. Poznati také ſluffij tauž wěrau powinnú ſprawedſnoſt zawřenú w defateru přikázanij. A p nij ſwé zahynutij a owoce ſmrti [ hřijchy a neprawoſti z opaufſtěnij y z dopaufítěnij při též ſprawedlnoſti gdaucý. Poznati že z ſebe a od ſebe nic nemuož ] ani má čijmby ſe wyſwobodil a ſprawedliwé včinil Bohu. Protož aby měl nad tím lijtoft žaloft ſrdce ſkrúflené i duch ponijžený hledagijcý miloſti božij aby gi Pán Buoh ráčil včiniti a wuoli hotowú y naprawenú dáti k tomu co by ráčil mijti. A w tom v tijm by ſprawedliw byl včiněn ne- držeti. Z též wijry má z podſtaty ſpaſenij poznati Syna božij Pána Gežijíſe Kryſta pro ſebe na ſwět daného přiſílého narozeného I vmučeneo p wykaupenj a ſpaſenij lidſké aby ge připrawil při ſprawedlnoſti powinnéi z hřijchuo| z nepra- woftj z hněwu božjho] z pomíty a pokuty wěčného zatra- cenj ] a pro zaſlauženj ſprawedlnoſti newinné | w miloſti w poſwěcenj a w dokonánj. A wěře w něm tu ſprawedlnoſt newinnú | we wſlj doſta tečnoſti k ſpaſenj ſloženú y připrawenú býti má gij frdečně z ſamé a pauhé miloſti božij žádati aby w nj nalezen byl | nemage ſwé ſprawedlnoſti. A wſſecky wěcy má za ohryzek a za layna mijti v přirownánij gegijm. A welmi přijlifs wdečen býti že gi připrawil a zpuoſobil a radoſtnu y weſelu z toho býti| gey chwaliti y z toho ſe těſliti a ná- božňe proſyti za včaſtenſtwij té ſprawedlnoſti newinné Syna božijho vkřižowaného. Z též wijry má poznati Ducha ſwatého zě to božſké vloženij geſt y vmluwa a ſlib geho komužkoli dá dar wijry žiwé w ſrdce a ſkrze něg dobrú wuoli včinij a zplodij w něm a zgewij mu ſkrze tu wijru Syna ſwého] a on vwěrij weň totiž pozná ho přigme za ſpaſytele ſwého důwěrně zamiluge gey a vplňe wíſem geho řečem vwěřiji y což na ňem geſt činiti bude: že toho práwě a duowodně činij včaſtna zaſlauženij E (стр. 38). E (стр. 39).
Strana 300
300 — E (стр. 40). Psal. 118. geho] a dáwá mu nevinnau ſprawedlnoft z wijry (kterážto ſprawedlnoſt z wijry wypleywá z miloſti Boha Otce| ſkrze zallúženj ſmrti a wylitij krwe Pána Kryſta w Duchu ſwatém pofwěcugijcým). Dáwá mu y odpufítěnij hřijchuow přede- fflých] a newážij y nepočijtá mu gich w ſhowijwánij ſwém božſkém a newinnoſt mu nawracuge ! y ſprawedlnoſt aby gi frdcem milowal wléwá tak aby ten cžlowěk byl v Boha za newinného a za ſprawedliwého pyat darmo z miloſti] y mi- lowán] a aby ſe Bohu lijbilo dáti mu y žiwot wěčný. To geft prwnij čáſtka ſprawedlnoſti z wijry. Druhá čáſtka ſprawedlnoſti geſt zákonůw božijch w ſrdce dánij genž ſau wijra láſka a nadege i z nichž pochodij moc k oſtřijhánij přikázanj božijch. Ne bezdek ale z milosti a dobrowolně i podlé toho: W přikázanijch twých chtiw ſem byl welmi. Aneb gineymi flowy totéž: Gſau ti zákonowé božíká pkázanij w miloſt ſrdce w vmyſ!| w myſl| w péči etc. daná aby bez bázni ſlužebné j z wijry a z miloſti ſrdečné činiti ge mohl. A nebo: Gest wuole darem wijry z miloſti božij oprawená a mocý ge° vſtawená i gijž wolij pokorně wěřiti wílemu což Bůh chce aby wěřeno (zwláft k ſpaſenij) bylo a chce ſproftně činiti i což Buoh chce činěno mijti. A zwláiť což pod zbawenijm miloſti a ſpaſenj pkazuge. A z té wůle poznáwá y miluge Syna božijho] y ſkutečně včenij geho ſobě wědomé zachowáwá hřijchůw zůſtáwá ſwěta ſe paufftij s wěrnými geho ſe pogij] a powinnoſt k Bohu y k bližnijm nawracuge. Takowý každý má duowod nadege] a že doſfel z wijry ſprawedlnoſti. Až potud počet wydán geſt z prawd wijry podſtatneych ] s wyſwětlenijm gich. W nichž gruntowně ſpaſenj obecné křeſtianſké ſe zakládá a vſtawuge. O prawdách llužebných též wijry obecné křeſtianské. Giž pak dále ſluffij wyznati z též ſtudnice wijry o praw- dách ſlužebných. A ty ſau: Gednota neb ſhromážďenj zpráwcůw w řádu a w gednomyſlnoſti čiſté prawdy ſtogijcých. Služebnijcy wěrnij. Služebnoſti flowa a ſwátoſtij. Ržádowé | obyčegowé towaryšſtwa| ſpolečnoſti a což ſe w tom zawijrá. A tyto ſau- wěcy s wymijnkau potřebné k ſpaſenij. Nayprw: když ſau při prawde podítatné wijry z nijž gde ſprawedlnoſt a wěčný žiwot| když gi oznamugj a k nij wedau| a gij ſlaužij pogi- ſſfugij ſwědčij a zachowáwagij w nij. Druhé: když gich cžlowěk beze líti muož dogijti tehdy držijme že každý cžlowěk má gich z wijry požijwati| aby ſkrze ně oſwijcenij od Boha w poznánij ſpaſytedlném wůle ge° dobré dobře libé y dokonalé doſſel] a w nj w ſwědomij dobrë y w nadegi vgifsten byl roftl rozmáhal ſe w gednotu wffel y zachowán byl před F (Стр, 41).
300 — E (стр. 40). Psal. 118. geho] a dáwá mu nevinnau ſprawedlnoft z wijry (kterážto ſprawedlnoſt z wijry wypleywá z miloſti Boha Otce| ſkrze zallúženj ſmrti a wylitij krwe Pána Kryſta w Duchu ſwatém pofwěcugijcým). Dáwá mu y odpufítěnij hřijchuow přede- fflých] a newážij y nepočijtá mu gich w ſhowijwánij ſwém božſkém a newinnoſt mu nawracuge ! y ſprawedlnoſt aby gi frdcem milowal wléwá tak aby ten cžlowěk byl v Boha za newinného a za ſprawedliwého pyat darmo z miloſti] y mi- lowán] a aby ſe Bohu lijbilo dáti mu y žiwot wěčný. To geft prwnij čáſtka ſprawedlnoſti z wijry. Druhá čáſtka ſprawedlnoſti geſt zákonůw božijch w ſrdce dánij genž ſau wijra láſka a nadege i z nichž pochodij moc k oſtřijhánij přikázanj božijch. Ne bezdek ale z milosti a dobrowolně i podlé toho: W přikázanijch twých chtiw ſem byl welmi. Aneb gineymi flowy totéž: Gſau ti zákonowé božíká pkázanij w miloſt ſrdce w vmyſ!| w myſl| w péči etc. daná aby bez bázni ſlužebné j z wijry a z miloſti ſrdečné činiti ge mohl. A nebo: Gest wuole darem wijry z miloſti božij oprawená a mocý ge° vſtawená i gijž wolij pokorně wěřiti wílemu což Bůh chce aby wěřeno (zwláft k ſpaſenij) bylo a chce ſproftně činiti i což Buoh chce činěno mijti. A zwláiť což pod zbawenijm miloſti a ſpaſenj pkazuge. A z té wůle poznáwá y miluge Syna božijho] y ſkutečně včenij geho ſobě wědomé zachowáwá hřijchůw zůſtáwá ſwěta ſe paufftij s wěrnými geho ſe pogij] a powinnoſt k Bohu y k bližnijm nawracuge. Takowý každý má duowod nadege] a že doſfel z wijry ſprawedlnoſti. Až potud počet wydán geſt z prawd wijry podſtatneych ] s wyſwětlenijm gich. W nichž gruntowně ſpaſenj obecné křeſtianſké ſe zakládá a vſtawuge. O prawdách llužebných též wijry obecné křeſtianské. Giž pak dále ſluffij wyznati z též ſtudnice wijry o praw- dách ſlužebných. A ty ſau: Gednota neb ſhromážďenj zpráwcůw w řádu a w gednomyſlnoſti čiſté prawdy ſtogijcých. Služebnijcy wěrnij. Služebnoſti flowa a ſwátoſtij. Ržádowé | obyčegowé towaryšſtwa| ſpolečnoſti a což ſe w tom zawijrá. A tyto ſau- wěcy s wymijnkau potřebné k ſpaſenij. Nayprw: když ſau při prawde podítatné wijry z nijž gde ſprawedlnoſt a wěčný žiwot| když gi oznamugj a k nij wedau| a gij ſlaužij pogi- ſſfugij ſwědčij a zachowáwagij w nij. Druhé: když gich cžlowěk beze líti muož dogijti tehdy držijme že každý cžlowěk má gich z wijry požijwati| aby ſkrze ně oſwijcenij od Boha w poznánij ſpaſytedlném wůle ge° dobré dobře libé y dokonalé doſſel] a w nj w ſwědomij dobrë y w nadegi vgifsten byl roftl rozmáhal ſe w gednotu wffel y zachowán byl před F (Стр, 41).
Strana 301
301 mnohy nebezpečenſtwjm a ſwatéo ſetrwánj doſſel. Nebo tijm obyčegem a pořádkem yakž prawda zřijzeného ſpaſenj gde Bůh kteréž ráčij i vložil ſpaſena činiti a k známoſti té prawdy ge tudy wéfti] zane chaw a pozuoſtawiw ſobě při tom plné mocy! aby w nauzy mohl člowěka bez nich (kdež ráčij a yakž ráčij) ſpaſena činiti. Zwláť kdyžby ty ſlužebné wěcy w prawde nebyly ! ani k prawde wedly: ale což gt horſfijo od nij od- wodily a cžlowěk ten w prawdě podſtatné žiwotné wijry etc. byl by. A o tom ſſijře y ſwětlegi bude dolegj. F (стр. 42). Wyznánij wijry o cýrkwi ſwaté. Cýrkew ſe wykládá a beře za ſebránij ſwolánij i neb ſhromážděnij. Dwoge pak geft cýrkew. Gedna božij a druhá dáblowa. A to Pán wyznamenal podobenſtwijm o ſemeni dobrém a o kaukoli: mijně ſýmě dobré ſyny wěrné cýrkwe ſwaté ſpolu ſhromážďené w dobré wůli i a kaukol mijně ſyny ďáblowyi podláté na ſwětě. A oboge ta cýrkew delij ſe na dwě čáftce z strany podítaty y z ſtrany ſlužby na obecnau a na obláfitnj. A ta oboge pod wyznánijm wijry obecné kře- ſtiaſké| yako v wrſſi ſe ſhromažďuge. Cýrkew ſwatá obecná z ſtrany podſtaty to gt prawdy podſtatné (o nijž ſwrichu v wydánj počtu) genž gt wijra žiwá darem Ducha ſwatého daná| z nijž z miloſti Boha Otce w Kryftu w geho zaſlauženij| ſprawedlnoft y žiwot ſláwy pocházý. Z ſtrany té prawdy| cýrkew ſwatá obecná geft zbor wſſech božijch wywolených | darem wijry z miloſti w Kryſtu oſprawedlněneych i poſwěcenýchi y ſpaſených i ktereež Bůh z pauhé miloſti ze wíech národů a yazyků ſtawů wěků řádů i powah od počátku až do ſkonánij ſwěta Duchem ſwy w Kryſtu ſhromažďuge k žiwotu wěčnému: gichžto počet gména y ofoby fám ten i genž ge wywoluge zná. A této cýrkwe obecné z ſtrany podítaty žádný čas obláfftnij ani mijíto ani zákon owfſem ňegaká čáſtka ſwěta] aneb ſhromážďenij ňegaké ] neb ňekterá gedna gednota obklijčiti zawřijti a gj ſama býti a vhrnkem w ſobě zdržowati nikoli nemohla a nemůž. A tuto cýrkew yako chot ſwú zamilowal Pä Kryſtus | ſpogiw ſe s nij přigetijm prozenij gegijho a wydal ſe ſamého za ni ſwým žiwotem w ruce hřijífných na ſmrt a na proléwánj krwe| aby gi poſwětil očifſtuge gi kaupelem wody w ſlowu žiwota i aby ſobě wydal ſlawnú cýrkew nemagicý wrálky hřijchůw ſmrtedlných ani pofſkwrny bludůw ſſkodliwých aneb něco mrzutého ale aby byla ſwatá a nepolíkwrněná. Audy této cýrkwe nazwal owcemi ſwými genž ſlyffij hlas geho a náſledugj ho a On dáwá gim wěčný žiwot i gichž žádný z rukau geho newytrhne. Ano nazwal ge ſyny božijmi bratřijmi a prawilj že gegich gména naplána fú w nebelých. A p tuto cýrkew wlaſtně wſſe způſobeno y dáwá ſe. A tato cýrkew obecná ſamau F (crp. 44). F (стр. 43). Eff. 5 (25). Mat. 13.
301 mnohy nebezpečenſtwjm a ſwatéo ſetrwánj doſſel. Nebo tijm obyčegem a pořádkem yakž prawda zřijzeného ſpaſenj gde Bůh kteréž ráčij i vložil ſpaſena činiti a k známoſti té prawdy ge tudy wéfti] zane chaw a pozuoſtawiw ſobě při tom plné mocy! aby w nauzy mohl člowěka bez nich (kdež ráčij a yakž ráčij) ſpaſena činiti. Zwláť kdyžby ty ſlužebné wěcy w prawde nebyly ! ani k prawde wedly: ale což gt horſfijo od nij od- wodily a cžlowěk ten w prawdě podſtatné žiwotné wijry etc. byl by. A o tom ſſijře y ſwětlegi bude dolegj. F (стр. 42). Wyznánij wijry o cýrkwi ſwaté. Cýrkew ſe wykládá a beře za ſebránij ſwolánij i neb ſhromážděnij. Dwoge pak geft cýrkew. Gedna božij a druhá dáblowa. A to Pán wyznamenal podobenſtwijm o ſemeni dobrém a o kaukoli: mijně ſýmě dobré ſyny wěrné cýrkwe ſwaté ſpolu ſhromážďené w dobré wůli i a kaukol mijně ſyny ďáblowyi podláté na ſwětě. A oboge ta cýrkew delij ſe na dwě čáftce z strany podítaty y z ſtrany ſlužby na obecnau a na obláfitnj. A ta oboge pod wyznánijm wijry obecné kře- ſtiaſké| yako v wrſſi ſe ſhromažďuge. Cýrkew ſwatá obecná z ſtrany podſtaty to gt prawdy podſtatné (o nijž ſwrichu v wydánj počtu) genž gt wijra žiwá darem Ducha ſwatého daná| z nijž z miloſti Boha Otce w Kryftu w geho zaſlauženij| ſprawedlnoft y žiwot ſláwy pocházý. Z ſtrany té prawdy| cýrkew ſwatá obecná geft zbor wſſech božijch wywolených | darem wijry z miloſti w Kryſtu oſprawedlněneych i poſwěcenýchi y ſpaſených i ktereež Bůh z pauhé miloſti ze wíech národů a yazyků ſtawů wěků řádů i powah od počátku až do ſkonánij ſwěta Duchem ſwy w Kryſtu ſhromažďuge k žiwotu wěčnému: gichžto počet gména y ofoby fám ten i genž ge wywoluge zná. A této cýrkwe obecné z ſtrany podítaty žádný čas obláfftnij ani mijíto ani zákon owfſem ňegaká čáſtka ſwěta] aneb ſhromážďenij ňegaké ] neb ňekterá gedna gednota obklijčiti zawřijti a gj ſama býti a vhrnkem w ſobě zdržowati nikoli nemohla a nemůž. A tuto cýrkew yako chot ſwú zamilowal Pä Kryſtus | ſpogiw ſe s nij přigetijm prozenij gegijho a wydal ſe ſamého za ni ſwým žiwotem w ruce hřijífných na ſmrt a na proléwánj krwe| aby gi poſwětil očifſtuge gi kaupelem wody w ſlowu žiwota i aby ſobě wydal ſlawnú cýrkew nemagicý wrálky hřijchůw ſmrtedlných ani pofſkwrny bludůw ſſkodliwých aneb něco mrzutého ale aby byla ſwatá a nepolíkwrněná. Audy této cýrkwe nazwal owcemi ſwými genž ſlyffij hlas geho a náſledugj ho a On dáwá gim wěčný žiwot i gichž žádný z rukau geho newytrhne. Ano nazwal ge ſyny božijmi bratřijmi a prawilj že gegich gména naplána fú w nebelých. A p tuto cýrkew wlaſtně wſſe způſobeno y dáwá ſe. A tato cýrkew obecná ſamau F (crp. 44). F (стр. 43). Eff. 5 (25). Mat. 13.
Strana 302
302 — Hebr. 12 (23). wijrau ſpatřuge ſe wſſechna ! a famau naďegij w vdech ně- kterých widij ſe. A tato cýrkew ſwatá obecná delij ſe na tři čáftky: na předeſílú neb ſwijtězylú na přitomnú a budaucý. Předeſſlá: gſau wſlickni wywolenij miloſtij božij w Kryſtu a ſwého ob- žiwenij a oſprawedlněnij ſkrze Ducha ſwatého doſílj. A o této částce apofítol dij: Přiſtaupili ſte k cýrkwi prwnijch. A tato cýrkew na tré ſe dělj: na čátku zákona přirozeného na čáſtku zákona pſaného a na čáſtku zákona miloſti. Přítomná pak cýrkew ſwatá obecná: ſau wſſickni wywo- lenij božj rozproſtřenij po wíſem ſwětě pod gménem kře- stianſkým i pod ſlužebnoſtmi neb krom ſlužebnoſtij na wýchod neb na západ na poledne neb na půlnocy gegichžto oloby a gména y počet ſám Buoh ! genž ge z miloſti ſpaſeny činij zná. A této čátky obecné přijtoné žádné ſhromážďenij obláſtnij pod gmenem křeſtianíky ſamo z ftrany ſlužebnostj zdržeti a zawřjti nemůž. Gegijžto vdowé rozpítřeni ſau pod wijrau křeſtianſkéo náboženſtwj wijc a méně ! podlé to° | iakž wjra křeſtiälká wijc neb méně w prawdě kde ſe nalézá. Budaucý pak čáſtka cýrkwe ſwaté z ſtrany podſtatné pwdy: ſau wſſichni wywolenj! genž gefftě přigijti a zroditi ſe magj na ſwět ze wſſelikého národu | yazyku a pokolenj! w jwde Kryſta Gežijſſe po gegjmžto poſlednjm audu ſkonánij ſwěta a ſaud naſtane. Proč fluffij wěřiti cýrkew ſwatau obecnau z ſtrany podítaty? Mat. 16 (18). Proto neb w gegij prawde bytné každý býti má | kdož má ſpaſen býti a ſkrze to ſpolečnoſt audůw a těla Kryftowa má mijti. Nebo cýrkew ta ſwatá ne na oſobách a na duoſto- genſtwij neb vřadech neb ſtarožitoſti záležij: ale na prawé wijře a na ſprawedlnoſti Syna božij°. Yakož Pán k wyznánj ſwatého Petra dij: A na té ſkále totiž wyznalé ſwatým Petrem wzdelám cýrkew mau. Také proto: že žádney nemuož w Boha Otce ani w Kryſta Gežijffe wěřiti bez včaſtnoſti ſpolečné wijry] té kteráž základ cýrkwe ſwaté geſt. Také aby známo bylo že cýrkew ržijmíká nenij obecná by Bůh kromě nij neměl auduo a ſpaſencuo. Ani ona ſwými ſlužebnoſtmi gt zá- kladem gegijm: ale wijra w Kryſta Gežijffe žiwá| onaf gest matka ! přigijmagijcy w ſe wſſeckny ſpaſence. F (стр. 45). Cýrkew Iwatá z ſtrany prawdy flužebné. Z ſtrany pak ſlužebnoſtij wěřijme cýrkew ſwatú býti zbor wíſech ſlužebnijkůw wěrných a prawých ; od Boha Duchem geho poſlaných ſe wiſemi ſlužebnoſtmi. A to wiſech čaſuow a zá- konůw od počátku ſwěta až do ſkonánij podlé wůle boži a w prawde gména geho k vžitku ſpaſytedlnému wěrných a k treſtanij zlých ſlaužijcých ] gichžto počet i gména ſám ten který ge poſýlá zná. A této cýrkwe z ſtrany obecnoſti té
302 — Hebr. 12 (23). wijrau ſpatřuge ſe wſſechna ! a famau naďegij w vdech ně- kterých widij ſe. A tato cýrkew ſwatá obecná delij ſe na tři čáftky: na předeſílú neb ſwijtězylú na přitomnú a budaucý. Předeſſlá: gſau wſlickni wywolenij miloſtij božij w Kryſtu a ſwého ob- žiwenij a oſprawedlněnij ſkrze Ducha ſwatého doſílj. A o této částce apofítol dij: Přiſtaupili ſte k cýrkwi prwnijch. A tato cýrkew na tré ſe dělj: na čátku zákona přirozeného na čáſtku zákona pſaného a na čáſtku zákona miloſti. Přítomná pak cýrkew ſwatá obecná: ſau wſſickni wywo- lenij božj rozproſtřenij po wíſem ſwětě pod gménem kře- stianſkým i pod ſlužebnoſtmi neb krom ſlužebnoſtij na wýchod neb na západ na poledne neb na půlnocy gegichžto oloby a gména y počet ſám Buoh ! genž ge z miloſti ſpaſeny činij zná. A této čátky obecné přijtoné žádné ſhromážďenij obláſtnij pod gmenem křeſtianíky ſamo z ftrany ſlužebnostj zdržeti a zawřjti nemůž. Gegijžto vdowé rozpítřeni ſau pod wijrau křeſtianſkéo náboženſtwj wijc a méně ! podlé to° | iakž wjra křeſtiälká wijc neb méně w prawdě kde ſe nalézá. Budaucý pak čáſtka cýrkwe ſwaté z ſtrany podſtatné pwdy: ſau wſſichni wywolenj! genž gefftě přigijti a zroditi ſe magj na ſwět ze wſſelikého národu | yazyku a pokolenj! w jwde Kryſta Gežijſſe po gegjmžto poſlednjm audu ſkonánij ſwěta a ſaud naſtane. Proč fluffij wěřiti cýrkew ſwatau obecnau z ſtrany podítaty? Mat. 16 (18). Proto neb w gegij prawde bytné každý býti má | kdož má ſpaſen býti a ſkrze to ſpolečnoſt audůw a těla Kryftowa má mijti. Nebo cýrkew ta ſwatá ne na oſobách a na duoſto- genſtwij neb vřadech neb ſtarožitoſti záležij: ale na prawé wijře a na ſprawedlnoſti Syna božij°. Yakož Pán k wyznánj ſwatého Petra dij: A na té ſkále totiž wyznalé ſwatým Petrem wzdelám cýrkew mau. Také proto: že žádney nemuož w Boha Otce ani w Kryſta Gežijffe wěřiti bez včaſtnoſti ſpolečné wijry] té kteráž základ cýrkwe ſwaté geſt. Také aby známo bylo že cýrkew ržijmíká nenij obecná by Bůh kromě nij neměl auduo a ſpaſencuo. Ani ona ſwými ſlužebnoſtmi gt zá- kladem gegijm: ale wijra w Kryſta Gežijffe žiwá| onaf gest matka ! přigijmagijcy w ſe wſſeckny ſpaſence. F (стр. 45). Cýrkew Iwatá z ſtrany prawdy flužebné. Z ſtrany pak ſlužebnoſtij wěřijme cýrkew ſwatú býti zbor wíſech ſlužebnijkůw wěrných a prawých ; od Boha Duchem geho poſlaných ſe wiſemi ſlužebnoſtmi. A to wiſech čaſuow a zá- konůw od počátku ſwěta až do ſkonánij podlé wůle boži a w prawde gména geho k vžitku ſpaſytedlnému wěrných a k treſtanij zlých ſlaužijcých ] gichžto počet i gména ſám ten který ge poſýlá zná. A této cýrkwe z ſtrany obecnoſti té
Strana 303
303 kteráž běžij we mnohých audech s prwnij žádný obláfítný čas ni záko ni mijſto které i nemůž ! wſlij zawřijti a zdržeti . F (cтp. 46). A o této cýrkwi z ſtrany obogj prawdy wznij wijra křeſtianſká. Neb p wěcech flužebných ſwrchu gmenowaných když se na- lézá prawda Kryftem mijněná tehdy glau ſwaté | od nichž gt y cýrkew ſwatá. Vako když při ſlužebnijcých geft vmyl vpřijmý moc zřijzeně k prawdě daná v přigatá ſmyll zdrawý žiwot ctný i péče a práce wěrná. Při ſlužebnoſtech též včenj zdrawé při pijímijch ſwatých i při wijře i láſce y při nadegi ] při ſkutcých při přikázanijch božijch. Aneb kdež fau pijíma ſwatá w ſmyſlu a w vmylu Ducha ſwatého a wijra křeſtianſká ſe wſſemi prawdami ſpaſytedlnými! y pořádek a požijwanij gich . Kdež gt řád a prawda mezy ſluhami a mezy ſlužeb- noſtmi . Poſwátnee wěcy w ſmyſlu y vmyſlu božíkém . Towaryš- ſtwij ducha wijry . Poſluſfenſtwj . Kázeň y treſtánij . Ctné ſilechetné obcowánj . Pomocy duchownj ſpolečné y čaſné Obyčegowé dobřij etc. Tyto wěcy když při podítatě ſau činij také cýrkew ſwatú ale bez podſtaty w vdech ač ſau famy w ſobě ſwaté wſſak nečinij ſamy z ſebe ſwaté cýrkwe ani ſwattoſti dáwagij: ale ſau toliko ſlužby a náſtroyowé Boha dárce ſwattoſti y toho i genž poſwěcowán býwá: aby totiž gi poznal doſſel| včaſten byl y požijwal y zachowánj w nj pomoc měl. A že ty wěcy ſlužebné ſamy w ſobě obláfit znamenanee nedáwagij ſwattoſti a doffaneli ſe k nim zlý a poſſkwrněný pofſkwrnj ge: ukazuge to Pán pod přijkladem ſkrze Aggea prorokařka: Optay le kněžij kdyžby wzal člowěk maſſo po- ſwěcené w podolek raucha ſwého a dotkl by ſe ſwrchkem geho chleba aneb wařenij wijna neb olege aneb wſſelikého pokrmu zdali poſwěceno bude? Y odpowěděli a řekli kněžij: Nic . V řekl Aggeus: Dotkneli ſe poſſkwrněney na duſli ze wíſech těch wěcýi zdali polkwrňeno bude? Y odpowěděli kněžij a řekli: Polſkwrňeno bude. A toho Pán potwrzuge že zlij lidé wěcý poſwátných pofſkwrňugj a nebýwagij gimi poſwěceni i když dij: Pſáno geft že dům můg dům modlitby nazwán bude a wy ſte gey včinili peleffj lotrowíkú. Opět důwod toho na faryzeowi neb ho dijk činěnj wy (sic!) 1) wywarowánj hřijchůw i a činěnj dobrých ſkutků neoſprawedlnilo. Owſſem oběti a poſwátné wěcy židů wzácných Bohu milých a ſwatých nevčinily neb dij apofſtol že bez wijry té i genž čiſtij a ſprawedliwa činij nelze ſe ljbiti Bohu. A bez láſky té kteráž s Bohem pogj y s bližnijmi nic platno nenij: a ona kdež gest y hřijchy y bludy pkryge a očiſtij . Přijklad na zgewném hřijffnijku na ſwaté Marygi Magdaléně na lotru . Protož ſlužebné wěcy by y ſwaté byly nepoſwětij audůw . Cžehož přijklad a duowod na Slimonowi čaroďegnjkowi a na nečillných kterijž bez pwdy wijry láſky a naďege ſwátoſti požijwagj . Přjklad na zboru židowſkém i gimž oběti ani žádné Mat. 21 (13). Luc. 18 (11). Hebr. 11 (6). Act. (Skut.) 15. 1 Cor. 13. F (стр. 47). Agg. 2 (12—14). 1) Говидимому, здѣсь Wу излишне.
303 kteráž běžij we mnohých audech s prwnij žádný obláfítný čas ni záko ni mijſto které i nemůž ! wſlij zawřijti a zdržeti . F (cтp. 46). A o této cýrkwi z ſtrany obogj prawdy wznij wijra křeſtianſká. Neb p wěcech flužebných ſwrchu gmenowaných když se na- lézá prawda Kryftem mijněná tehdy glau ſwaté | od nichž gt y cýrkew ſwatá. Vako když při ſlužebnijcých geft vmyl vpřijmý moc zřijzeně k prawdě daná v přigatá ſmyll zdrawý žiwot ctný i péče a práce wěrná. Při ſlužebnoſtech též včenj zdrawé při pijímijch ſwatých i při wijře i láſce y při nadegi ] při ſkutcých při přikázanijch božijch. Aneb kdež fau pijíma ſwatá w ſmyſlu a w vmylu Ducha ſwatého a wijra křeſtianſká ſe wſſemi prawdami ſpaſytedlnými! y pořádek a požijwanij gich . Kdež gt řád a prawda mezy ſluhami a mezy ſlužeb- noſtmi . Poſwátnee wěcy w ſmyſlu y vmyſlu božíkém . Towaryš- ſtwij ducha wijry . Poſluſfenſtwj . Kázeň y treſtánij . Ctné ſilechetné obcowánj . Pomocy duchownj ſpolečné y čaſné Obyčegowé dobřij etc. Tyto wěcy když při podítatě ſau činij také cýrkew ſwatú ale bez podſtaty w vdech ač ſau famy w ſobě ſwaté wſſak nečinij ſamy z ſebe ſwaté cýrkwe ani ſwattoſti dáwagij: ale ſau toliko ſlužby a náſtroyowé Boha dárce ſwattoſti y toho i genž poſwěcowán býwá: aby totiž gi poznal doſſel| včaſten byl y požijwal y zachowánj w nj pomoc měl. A že ty wěcy ſlužebné ſamy w ſobě obláfit znamenanee nedáwagij ſwattoſti a doffaneli ſe k nim zlý a poſſkwrněný pofſkwrnj ge: ukazuge to Pán pod přijkladem ſkrze Aggea prorokařka: Optay le kněžij kdyžby wzal člowěk maſſo po- ſwěcené w podolek raucha ſwého a dotkl by ſe ſwrchkem geho chleba aneb wařenij wijna neb olege aneb wſſelikého pokrmu zdali poſwěceno bude? Y odpowěděli a řekli kněžij: Nic . V řekl Aggeus: Dotkneli ſe poſſkwrněney na duſli ze wíſech těch wěcýi zdali polkwrňeno bude? Y odpowěděli kněžij a řekli: Polſkwrňeno bude. A toho Pán potwrzuge že zlij lidé wěcý poſwátných pofſkwrňugj a nebýwagij gimi poſwěceni i když dij: Pſáno geft že dům můg dům modlitby nazwán bude a wy ſte gey včinili peleffj lotrowíkú. Opět důwod toho na faryzeowi neb ho dijk činěnj wy (sic!) 1) wywarowánj hřijchůw i a činěnj dobrých ſkutků neoſprawedlnilo. Owſſem oběti a poſwátné wěcy židů wzácných Bohu milých a ſwatých nevčinily neb dij apofſtol že bez wijry té i genž čiſtij a ſprawedliwa činij nelze ſe ljbiti Bohu. A bez láſky té kteráž s Bohem pogj y s bližnijmi nic platno nenij: a ona kdež gest y hřijchy y bludy pkryge a očiſtij . Přijklad na zgewném hřijffnijku na ſwaté Marygi Magdaléně na lotru . Protož ſlužebné wěcy by y ſwaté byly nepoſwětij audůw . Cžehož přijklad a duowod na Slimonowi čaroďegnjkowi a na nečillných kterijž bez pwdy wijry láſky a naďege ſwátoſti požijwagj . Přjklad na zboru židowſkém i gimž oběti ani žádné Mat. 21 (13). Luc. 18 (11). Hebr. 11 (6). Act. (Skut.) 15. 1 Cor. 13. F (стр. 47). Agg. 2 (12—14). 1) Говидимому, здѣсь Wу излишне.
Strana 304
— 304 — Mat. 2 ? (21, 33). F (стр. 48). G (стр. 49). giné wěcy k poſwěcenij neproſpěly. Přijklad na nyněgífij cýrkwi ržijmſké kteréž čaſté ſlužby nepoſwěcugij ! ale čim dále w horffij zacházý. Cýrkew pak z ſtrany ſlužebných prawd ſlužebná obecná (zwlátť když geft při audech kteřijž w prawde podítaty fau) nazýwá ſe od Pána winijcý kteráž réwy ſwé wypuſtila z kořene wijniného z ſtrany podítaty auduow od prwnjho audu Adama z ſtrany pak podſtaty y ſlužbyi od Aabele ſyna geho. A tato cýrkew z ſtrany ſlužebneych wěcý může w ſweych audech wijce a méňe lidem známa býti i podlé toho yakž gi Buoh některých čaluow obláítně wzdeláwá ano y z mijít na mijíta patrně přenáſij. Ale nemůž býti známa ani widjna cele z ſtrany ſwé obecnoſti a nadto wſſeckna we wíſech audech gediné famév Bohu wſſemohúcý . A tato cýrkew delj ſe (jako y z ſtrany bytné prawdy) na předeſílú na přijtomnú a na budaucý. Předeſílá nebo ſwij- tězylá ! ďelij ſe podlé podobenſtwij o winnicy! na čáſtku kteráž byla za zákona přirozeného hodiny yako prwnij a třetij: potom y fleſté ! p času zaſlijbenij včiněného Abrahamowi. A na čátku čaſu zákona pſaného od hodiny dewáte až do gedenácté A na čáſtku za čaſu pchodu Syna božijho w hodinu gedenáctú. Cžaſu pak zawedenij y obnowenij a oprawenj wyzna- menána gt cýrkew ſwatá podobenſtwijm ſemene na poli wſá- tého. Ale čas oprawenij toho cýrkwe ſwaté] s mnohau odpor- noſtij židůw y pohanůw znamenán gt ſkrze podobenſtw rozlewače a způlobem negednoſteyné země. Cžas oprawenij gegijho za dnůw kacýřſtwa a rot odporných znamenáwá ſe ſkrze ſemeno dobré a kaukol. Cžas zawedenij cýrkwe| ſkrze- pokoy ſwěta] ſwobodu a nadánij zbožij kněžijm od welikých y malých ptákuow] a kněžítwa na tráwenij kwaſem a gedem lakomftwj pýchy etc ! y lidu ſwěta tijm i což flowe od ſ° Jana ſwět: znamenáwá ſe podobenſtwjm zrna horčičné a kwaſu. Cžas obnowenij cýrkwe| geft čas zkázy antykryſta. A ten čas znamenáwá ſe ſkrze nalezenij pokladu ſkrytého w poli A my ſe nadegem že giž ten čas píſel w nemžto cýrkew ſwatú obecnú a rytěřugijcý z ſtrany ſlužebné prawdy I prawijme býti I počet wíech wěrných Pána Gežijífe flužebnijkůw i praw- dau wijry ſpaſytedlné podlé rozličného obdarowánij ſlaužij- cých (w půwodu neb bez puowodu) genž býwagij poſýláni ſkrze Ducha Gežijſſe Kryſta| w ſmyſlu y w vmyſlu pwém wijry čiſté křeſtianſké (z nijž nadege ſprawedlnoſti y ſpaſenij pochodij) s ſlowem y s ſwátoftmi k ofwijcenij lidu wěrného y k ſwědectwij a oſwědčenij prawdy ! y k vgifſtenij naděge gichžto počet ] gména i oſobyi mijíta i ſám ten kterýž ge po- ſýlá wij a zná. A o této cýrkwi nynij z ſtrany obogij prawdy geſt tato wijra náſſe. Držijme o nij že geſt ſwatá: totiž čiſtá ! Bohu od- daná a vtwrzená prwotně z ſtrany podítaty. A podlé toho když ſlužebné wěcy fau při té podítatě i a dokudž k nj flaužij
— 304 — Mat. 2 ? (21, 33). F (стр. 48). G (стр. 49). giné wěcy k poſwěcenij neproſpěly. Přijklad na nyněgífij cýrkwi ržijmſké kteréž čaſté ſlužby nepoſwěcugij ! ale čim dále w horffij zacházý. Cýrkew pak z ſtrany ſlužebných prawd ſlužebná obecná (zwlátť když geft při audech kteřijž w prawde podítaty fau) nazýwá ſe od Pána winijcý kteráž réwy ſwé wypuſtila z kořene wijniného z ſtrany podítaty auduow od prwnjho audu Adama z ſtrany pak podſtaty y ſlužbyi od Aabele ſyna geho. A tato cýrkew z ſtrany ſlužebneych wěcý může w ſweych audech wijce a méňe lidem známa býti i podlé toho yakž gi Buoh některých čaluow obláítně wzdeláwá ano y z mijít na mijíta patrně přenáſij. Ale nemůž býti známa ani widjna cele z ſtrany ſwé obecnoſti a nadto wſſeckna we wíſech audech gediné famév Bohu wſſemohúcý . A tato cýrkew delj ſe (jako y z ſtrany bytné prawdy) na předeſílú na přijtomnú a na budaucý. Předeſílá nebo ſwij- tězylá ! ďelij ſe podlé podobenſtwij o winnicy! na čáſtku kteráž byla za zákona přirozeného hodiny yako prwnij a třetij: potom y fleſté ! p času zaſlijbenij včiněného Abrahamowi. A na čátku čaſu zákona pſaného od hodiny dewáte až do gedenácté A na čáſtku za čaſu pchodu Syna božijho w hodinu gedenáctú. Cžaſu pak zawedenij y obnowenij a oprawenj wyzna- menána gt cýrkew ſwatá podobenſtwijm ſemene na poli wſá- tého. Ale čas oprawenij toho cýrkwe ſwaté] s mnohau odpor- noſtij židůw y pohanůw znamenán gt ſkrze podobenſtw rozlewače a způlobem negednoſteyné země. Cžas oprawenij gegijho za dnůw kacýřſtwa a rot odporných znamenáwá ſe ſkrze ſemeno dobré a kaukol. Cžas zawedenij cýrkwe| ſkrze- pokoy ſwěta] ſwobodu a nadánij zbožij kněžijm od welikých y malých ptákuow] a kněžítwa na tráwenij kwaſem a gedem lakomftwj pýchy etc ! y lidu ſwěta tijm i což flowe od ſ° Jana ſwět: znamenáwá ſe podobenſtwjm zrna horčičné a kwaſu. Cžas obnowenij cýrkwe| geft čas zkázy antykryſta. A ten čas znamenáwá ſe ſkrze nalezenij pokladu ſkrytého w poli A my ſe nadegem že giž ten čas píſel w nemžto cýrkew ſwatú obecnú a rytěřugijcý z ſtrany ſlužebné prawdy I prawijme býti I počet wíech wěrných Pána Gežijífe flužebnijkůw i praw- dau wijry ſpaſytedlné podlé rozličného obdarowánij ſlaužij- cých (w půwodu neb bez puowodu) genž býwagij poſýláni ſkrze Ducha Gežijſſe Kryſta| w ſmyſlu y w vmyſlu pwém wijry čiſté křeſtianſké (z nijž nadege ſprawedlnoſti y ſpaſenij pochodij) s ſlowem y s ſwátoftmi k ofwijcenij lidu wěrného y k ſwědectwij a oſwědčenij prawdy ! y k vgifſtenij naděge gichžto počet ] gména i oſobyi mijíta i ſám ten kterýž ge po- ſýlá wij a zná. A o této cýrkwi nynij z ſtrany obogij prawdy geſt tato wijra náſſe. Držijme o nij že geſt ſwatá: totiž čiſtá ! Bohu od- daná a vtwrzená prwotně z ſtrany podítaty. A podlé toho když ſlužebné wěcy fau při té podítatě i a dokudž k nj flaužij
Strana 305
305 a ſau čiſté činij gi také ſwatú. Gegijžto hlawa obecná geſtiť Kryftus Gežijſs biſkup kňez a paſtýř. A včitel y zpráwce gegij geltif Duch prawdy. Obět gegj wezdegífij na oltáři křijže obětowaná geft týž Kryftus přijftogijcý a obětugijcý ſe twáři božij ſkrze negž wíſe cýrkwi dáno y od nij při- gato býwá. Z ſtrany podítaty ſpaſenij cýrkwe této žádný zatracenec w nj nenij neb založenij na Kryftu má z ſtrany té proti nijž brány pekelné neodolagij a newytrhne gich žádný z ru- kau ge° ani z rulkau Otce nebeſkého. Ale z ſtrany ſlužeb- noſti mnozý ſmijſſeni ſau] a ſmyſlij s těmi| kteřijž ſau z zloft- nijka kteréž nepřijtel dábel rozſýwá w duchu lži a ſwodu k zahynutij ſwěta w pokrytſtwij | s twárnoſtj miloſtiwoſti a k zkuſfenj wolených božijch. A čaſúw těchto z ſtrany ſlu- žebné cýrkwe ſwaté giž mnohá proroctwij ſau naplněna plnij ſe y plniti budau což o nij y o čaſých na ſkonánij ſwěta prorokowáno od Pána Gežijífe y od apofftoluow. A zwláſtě o mnoheych zámutcých ſwodijch a vkrutnostech antykryfto- wých. Slibowé také| že by měla obnowenij y oprawu pgijti. A my wěřijc tak o cýrkwi ſwaté obecné i a nedržije o ſwém ſhromážďenij bychom my ſami byli obecnij cýrkwij ſwatú ani by v nás toliko prawda gegij bytná y ſlužebná byla ani by v nás toliko ſlužebnijcy cýrkwe ſwaté y ſlužeb- noſti w mocy y w vžitku ſpaſytedlném etc byly ani by v nás toliko dobřij bez přimijíenij anebo ſwatij a wywolenij napo- řád byli ani by v nás toliko ſpaſenij bylo: žiadáme s pil- noſtj a pracugeme] w včaſtnoſti gegij s ſtrany obogij prawdy býti. A té prawde y wuodcým gegijm s miloſtij poddáni býti w řádu y w poſluffenſtwij ſtáti žádáme. A těm kteréž pozná- wáme odpuorce chotě gegijho y prawde gegij býti z ſamé bázni zatracenij naſſeho | a z poſluſſenſtwij Pána Kryſta y geho cýrkwe: neſmijme w to což odporně wedau I proti wijře obecné křeſtianſké mluwij y činij poſluffni a poddáni býti. A giítěť toho pro nic giného než pro náſſe ſpaſenij nečinijme. A proto y w potupě a w ohyzdě glauc vzkoſti a protiwen- ſtwj ſnáſlijme od těch kteřijž ſe cýrkwij ſwatú a ſluhami Pána Kryſta nazýwagij (kterážto cýrkew ſwatá wždy trpěla] a giných netrápila) znagijce| že vzká ceſta cýrkwe ſwaté geſt do nebe po nijž w trpěliwoſti Pán ffel a wſſem gdúcým za ſebú totéž oznámil až do ſkonánij. A ač mnohým giným cýrkew ſwatá ďelij ſe od ďáblowy I wffak tijmto nepoſledně yakož pijíma ſwědčij: že ona p wijru netrápila ani trápij! ale trpěla a trpij ani bijgela a mordowala ale ſama w vdech mordowána byla a býwá. Budaucý pak čáſtka cýrkwe ſwaté obecné z ſtrany ſlu- žebnoſtij ſau wífickni budaucý hodnij a wěrnij ſlužebnijcy prawdy nowého ſwědectwji kteréž Pán až do ſkonánij ſwěta po- ſýlati bude. A za čaſu těch naplnij ſe podobenſtwij o kupcy ] hleda- gijcým drahých perel ſkrze oſwijcenij cžtenij. A tehdy konec G (стр. 50). G (стр. 51). Mat. 13. 20
305 a ſau čiſté činij gi také ſwatú. Gegijžto hlawa obecná geſtiť Kryftus Gežijſs biſkup kňez a paſtýř. A včitel y zpráwce gegij geltif Duch prawdy. Obět gegj wezdegífij na oltáři křijže obětowaná geft týž Kryftus přijftogijcý a obětugijcý ſe twáři božij ſkrze negž wíſe cýrkwi dáno y od nij při- gato býwá. Z ſtrany podítaty ſpaſenij cýrkwe této žádný zatracenec w nj nenij neb založenij na Kryftu má z ſtrany té proti nijž brány pekelné neodolagij a newytrhne gich žádný z ru- kau ge° ani z rulkau Otce nebeſkého. Ale z ſtrany ſlužeb- noſti mnozý ſmijſſeni ſau] a ſmyſlij s těmi| kteřijž ſau z zloft- nijka kteréž nepřijtel dábel rozſýwá w duchu lži a ſwodu k zahynutij ſwěta w pokrytſtwij | s twárnoſtj miloſtiwoſti a k zkuſfenj wolených božijch. A čaſúw těchto z ſtrany ſlu- žebné cýrkwe ſwaté giž mnohá proroctwij ſau naplněna plnij ſe y plniti budau což o nij y o čaſých na ſkonánij ſwěta prorokowáno od Pána Gežijífe y od apofftoluow. A zwláſtě o mnoheych zámutcých ſwodijch a vkrutnostech antykryfto- wých. Slibowé také| že by měla obnowenij y oprawu pgijti. A my wěřijc tak o cýrkwi ſwaté obecné i a nedržije o ſwém ſhromážďenij bychom my ſami byli obecnij cýrkwij ſwatú ani by v nás toliko prawda gegij bytná y ſlužebná byla ani by v nás toliko ſlužebnijcy cýrkwe ſwaté y ſlužeb- noſti w mocy y w vžitku ſpaſytedlném etc byly ani by v nás toliko dobřij bez přimijíenij anebo ſwatij a wywolenij napo- řád byli ani by v nás toliko ſpaſenij bylo: žiadáme s pil- noſtj a pracugeme] w včaſtnoſti gegij s ſtrany obogij prawdy býti. A té prawde y wuodcým gegijm s miloſtij poddáni býti w řádu y w poſluffenſtwij ſtáti žádáme. A těm kteréž pozná- wáme odpuorce chotě gegijho y prawde gegij býti z ſamé bázni zatracenij naſſeho | a z poſluſſenſtwij Pána Kryſta y geho cýrkwe: neſmijme w to což odporně wedau I proti wijře obecné křeſtianſké mluwij y činij poſluffni a poddáni býti. A giítěť toho pro nic giného než pro náſſe ſpaſenij nečinijme. A proto y w potupě a w ohyzdě glauc vzkoſti a protiwen- ſtwj ſnáſlijme od těch kteřijž ſe cýrkwij ſwatú a ſluhami Pána Kryſta nazýwagij (kterážto cýrkew ſwatá wždy trpěla] a giných netrápila) znagijce| že vzká ceſta cýrkwe ſwaté geſt do nebe po nijž w trpěliwoſti Pán ffel a wſſem gdúcým za ſebú totéž oznámil až do ſkonánij. A ač mnohým giným cýrkew ſwatá ďelij ſe od ďáblowy I wffak tijmto nepoſledně yakož pijíma ſwědčij: že ona p wijru netrápila ani trápij! ale trpěla a trpij ani bijgela a mordowala ale ſama w vdech mordowána byla a býwá. Budaucý pak čáſtka cýrkwe ſwaté obecné z ſtrany ſlu- žebnoſtij ſau wífickni budaucý hodnij a wěrnij ſlužebnijcy prawdy nowého ſwědectwji kteréž Pán až do ſkonánij ſwěta po- ſýlati bude. A za čaſu těch naplnij ſe podobenſtwij o kupcy ] hleda- gijcým drahých perel ſkrze oſwijcenij cžtenij. A tehdy konec G (стр. 50). G (стр. 51). Mat. 13. 20
Strana 306
306 wſſemu přigde| a naplnij ſe podobenſtwij o wrſli wytažené z moře a faud Páně naſtane. Proč wěřijme cýrkew fwatau z ſtrany ſlužebnoſtiji býti y trwati? G (стр. 52). Proto: že Kryftus gegij hlawa a Pán mocný geſt a w nij bydlij y přebýwá [ nikdy gij neopaufftěge a mocně ſkrze audy ſlužebné ſpaſenij wěrných puoſobij a mnohé ſliby a zarčenij ſwá y Otce ſwého tu plnij. Duch ſwatý gij dary dáwá a z Kry- sta béře a tu zwěſtuge ku poznánij prawdy a ku pogiſſtěni přiwodij oſtřijhá i paſe y zachowáwá. A že gj záko božj dán y ſmyl při něm odewřijn! y w nij mijíto k plněnij geo ohláfſeno. A flibowé mnozý gednotě cýrkwe ſwaté glau včiněni. O obecném ſpalenij w cýrkwi ſwaté. Luc. 14. G (стр. 53). Kdož má ſpaſen býti| dogda miloſti a daru wijry w za- ſlauženij Kryſta Gežijfſe: ten ku poznánij wuole božiji y ku- pogifſtěnij naďege ſprawedlnoſti dofílé w Kryftu má z dluhu wijry poznati y cýrkew ſwatau| w ſtránce ſobě ku poznánij možné w nijžby bylo wyznánij wijry obecné křeſtianſké| we wíech prawdách k ſpaſenij potřebných . W nijžby byli ſlu- žebnijcy wijry té kteráž ſkrze láſku dělá w puowodu y w řádu magjce y znagjce ſmyſl wjry p ſpaſenj lidſké y vmyſl jwý Pána Gežjíſe p ſlužebnoſtech wijry y naděge. W njžby bylo ſwaté obcowánj pwdám wjry podlé řádu pwé° gich. W nijžby bylo ſwaté towaryſtwo. W nijžby zgewnj hřijchowé mijſta bez kázně a pokánij neměli. W nijžby pokánj pwé bylo a ſku- tečné ſpolečné milowánij ] s ginými pwdami cýrkwe ſwaté. A poznage tu čáſtku cýrkwe má dowěrnoſtij vpřijmě w nj wgijti| a mijſto naynižilij w poddanoſti w poſluſſenſtwij w pokánij w přigimánij naučenij flowa prawdy přijkladem Marye Magdalény v noh Páně ležijcý přigijti dokudž mu nebude řečeno: Přijteli wítup weyſle aby ſeděl v týchž noh Páně požijwage dobrého ſwědomij a nadege I chowage ſe k cýrkwi poctijwě a pijlnost y péči mage zachowati gednotu dujcha w ſwazku pokoge! aby tudy od Pána Gežijíſe z domu ge° i gfa w něm naplněn byl dobrými wěcmi. Neb kdožť w gegij prawdě gt w Kryftu gt a Kryftus w něm: z audů geho a z masſa y z koſtij geho geſt. To až potud o cýrkwi ſwatéI y o ſpaſenij při nij za počet. O cýrkwi na odpor diáblowě. Psal. 25 (5), 63 (3), 100 (3). Po oznámenj yak ſmyſlijme o cýrkwi ſwaté y o ſpaſenij w nj: oznámiti ſluſfij yak ſmyſlijme na odpor o cýrkwi té o nijž dij Dawid: Nenáwiděl gſem cýrkwe zloſtnijkuow. A opět: Cžinijcých přeſtupowánij nenáwiděl ſem a odchylugij- cýho ſe ode mne zloſtného nepoznáwal gſem utrhagijcýmu
306 wſſemu přigde| a naplnij ſe podobenſtwij o wrſli wytažené z moře a faud Páně naſtane. Proč wěřijme cýrkew fwatau z ſtrany ſlužebnoſtiji býti y trwati? G (стр. 52). Proto: že Kryftus gegij hlawa a Pán mocný geſt a w nij bydlij y přebýwá [ nikdy gij neopaufftěge a mocně ſkrze audy ſlužebné ſpaſenij wěrných puoſobij a mnohé ſliby a zarčenij ſwá y Otce ſwého tu plnij. Duch ſwatý gij dary dáwá a z Kry- sta béře a tu zwěſtuge ku poznánij prawdy a ku pogiſſtěni přiwodij oſtřijhá i paſe y zachowáwá. A že gj záko božj dán y ſmyl při něm odewřijn! y w nij mijíto k plněnij geo ohláfſeno. A flibowé mnozý gednotě cýrkwe ſwaté glau včiněni. O obecném ſpalenij w cýrkwi ſwaté. Luc. 14. G (стр. 53). Kdož má ſpaſen býti| dogda miloſti a daru wijry w za- ſlauženij Kryſta Gežijfſe: ten ku poznánij wuole božiji y ku- pogifſtěnij naďege ſprawedlnoſti dofílé w Kryftu má z dluhu wijry poznati y cýrkew ſwatau| w ſtránce ſobě ku poznánij možné w nijžby bylo wyznánij wijry obecné křeſtianſké| we wíech prawdách k ſpaſenij potřebných . W nijžby byli ſlu- žebnijcy wijry té kteráž ſkrze láſku dělá w puowodu y w řádu magjce y znagjce ſmyſl wjry p ſpaſenj lidſké y vmyſl jwý Pána Gežjíſe p ſlužebnoſtech wijry y naděge. W njžby bylo ſwaté obcowánj pwdám wjry podlé řádu pwé° gich. W nijžby bylo ſwaté towaryſtwo. W nijžby zgewnj hřijchowé mijſta bez kázně a pokánij neměli. W nijžby pokánj pwé bylo a ſku- tečné ſpolečné milowánij ] s ginými pwdami cýrkwe ſwaté. A poznage tu čáſtku cýrkwe má dowěrnoſtij vpřijmě w nj wgijti| a mijſto naynižilij w poddanoſti w poſluſſenſtwij w pokánij w přigimánij naučenij flowa prawdy přijkladem Marye Magdalény v noh Páně ležijcý přigijti dokudž mu nebude řečeno: Přijteli wítup weyſle aby ſeděl v týchž noh Páně požijwage dobrého ſwědomij a nadege I chowage ſe k cýrkwi poctijwě a pijlnost y péči mage zachowati gednotu dujcha w ſwazku pokoge! aby tudy od Pána Gežijíſe z domu ge° i gfa w něm naplněn byl dobrými wěcmi. Neb kdožť w gegij prawdě gt w Kryftu gt a Kryftus w něm: z audů geho a z masſa y z koſtij geho geſt. To až potud o cýrkwi ſwatéI y o ſpaſenij při nij za počet. O cýrkwi na odpor diáblowě. Psal. 25 (5), 63 (3), 100 (3). Po oznámenj yak ſmyſlijme o cýrkwi ſwaté y o ſpaſenij w nj: oznámiti ſluſfij yak ſmyſlijme na odpor o cýrkwi té o nijž dij Dawid: Nenáwiděl gſem cýrkwe zloſtnijkuow. A opět: Cžinijcých přeſtupowánij nenáwiděl ſem a odchylugij- cýho ſe ode mne zloſtného nepoznáwal gſem utrhagijcýmu
Strana 307
307 — tayňe bližnijmu ſwému] tomu ſem ſe protiwil. S pyſſným okem a s neſytým ſrdcem s tijm ſem negijdal. Oči mé k wěrným země aby ſeďeli ſe mnau] kráčegijcý po ceſtě nepoſſkwrňené tenť mi přiſluhowal. Nebudeť přebýwati vproſtřed domu mého kdož činij pýchu. Kterýž mluwij neprawé wěcy nebylť wzácen d oblijčegem očij mých. W ſwitánij hubijwal ſem wſleckny hřijfnijíky země abych wyplénil z měſta Páně wſleckny! kteřijž páffij neprawoft. A opět: Nebudeť přebýwati v tebe zloftný aniž zůstanau neprawolti pd očima twýma kterážto cýrkew zloftnijkuow geft shromážďenij wíech zatracencuow i kterúž Pán oznamowal podobenſtwjm o ſemeni kaukole | nazýwage rozſewače kaukole diábla a ſemeno geho ſyny neprawoſti genž podſáw ge mezy pſſenicy y odſſel. A ta cýrkew dwogi ſtránku ſwé zloſti má| podſtatnú a ſlužebnú. A oboge dwoge oblálſtnij a obecná. Cýrkew obecná diáblowa z ſtrany podſtaty gſú wſſickni předzwěďenj k zatracenj I od počátku ſwěta až do konce zbawenij na wěky miloſti božij a zaſlauženij Pána Kryſta y oprawenij Ducha ſwatéhoi y ſláwy wěčné žiwota ale w bludijch nebo w hřijílijch ſmrtedlných mraucý a bez po- kánij gdaucý z tohoto ſwěta. A tyť Pán znamenal ſkrze ſlirokú ceftu kteráž wede na zatracenij. A tato cýrkew delij se na tré: na předeſſlú na přijtomnú y na budaucý. Předeſſlá ſe dělij na tu] kteráž byla w zákoňe přirozeném od prwnijho auda Kayna počata] a na tu] kteráž byla za zákona planého [ a na tu] která byla za zákona miloſti z wětílij ſtránky y pominulého wffak gefítě přijtomného y trwagijcýho do poſlednijho dne. Přijtomná pak cýrkew zloftnijkůw obecná má ſwé roz- dijly: tak že ňekterá čáſtka gegij geft pod newěrau Turkůw Agarénůw Tartarůw I ſe wſſemi Machométhowa zákona ná- fledugjcými aneb pod newěrau Židůw figůr oſtřijhagijcých na potupu Kryſta Gežijíſe přiſſlého] plného miloſti a prawdy G (cтp. 55). a ſaduceůw| ze wſſech roth nayhorſſjch ] mezy wſſemi národy rozfátých ] o nichž o wíech dij Pán: Kdož nevwěřij zatracen Mar. 16 (16). bude. A opět: Kdož nevwěřij odfauzen gt ] a hněw božij nad Joh.3 (?). nijm zuoſtáwá. Některá pak čáſtka té cýrkwe diáblowy obecné geſt pod wyznánijm wijry křeſtianſké ] kteřijž zloſti a neprawoſti ſmrtedlné pálfij a wnitř mrtwij gſúc k hlaſu božijmu ſe ne- ozýwagij ſ ale z obyčege v wijře a zewnitř pod poſwátnými wěcmi gſúc| zlowolnij a nevſtupnij w hřijſlijch a w zloſti ſau- do ſmrti ] a tjm zapijragij žiwé wijry Pána Gežijſſe. Tito wſſichni ze wíſech gednot y s prwnjmi newěrnými ſhromážděnij w gedno ſlowau cýrkew diáblowa přijtomná ] gegijžto vdowé yakž řečeno i netoliko pod newěrau ſe nalézagij I ale y pod wijrau I tak mnozý i že welmi giž řijdcý ginij ſe nacházegj zwláíť k ſkonánij ſwěta] tak že glúce bez oprawenij w hřijffijch a w neprawoſtech zgewných I y vffagij někteřij w ſprawedlnoſti zákoničij a pokánijm mylným ſe ſwodij a ginými obyčegi twárnými lidmi zamyſílenými i a bludnými. Někteřij w ſamu G (стр. 54). Mat. 13. Psal. 5.
307 — tayňe bližnijmu ſwému] tomu ſem ſe protiwil. S pyſſným okem a s neſytým ſrdcem s tijm ſem negijdal. Oči mé k wěrným země aby ſeďeli ſe mnau] kráčegijcý po ceſtě nepoſſkwrňené tenť mi přiſluhowal. Nebudeť přebýwati vproſtřed domu mého kdož činij pýchu. Kterýž mluwij neprawé wěcy nebylť wzácen d oblijčegem očij mých. W ſwitánij hubijwal ſem wſleckny hřijfnijíky země abych wyplénil z měſta Páně wſleckny! kteřijž páffij neprawoft. A opět: Nebudeť přebýwati v tebe zloftný aniž zůstanau neprawolti pd očima twýma kterážto cýrkew zloftnijkuow geft shromážďenij wíech zatracencuow i kterúž Pán oznamowal podobenſtwjm o ſemeni kaukole | nazýwage rozſewače kaukole diábla a ſemeno geho ſyny neprawoſti genž podſáw ge mezy pſſenicy y odſſel. A ta cýrkew dwogi ſtránku ſwé zloſti má| podſtatnú a ſlužebnú. A oboge dwoge oblálſtnij a obecná. Cýrkew obecná diáblowa z ſtrany podſtaty gſú wſſickni předzwěďenj k zatracenj I od počátku ſwěta až do konce zbawenij na wěky miloſti božij a zaſlauženij Pána Kryſta y oprawenij Ducha ſwatéhoi y ſláwy wěčné žiwota ale w bludijch nebo w hřijílijch ſmrtedlných mraucý a bez po- kánij gdaucý z tohoto ſwěta. A tyť Pán znamenal ſkrze ſlirokú ceftu kteráž wede na zatracenij. A tato cýrkew delij se na tré: na předeſſlú na přijtomnú y na budaucý. Předeſſlá ſe dělij na tu] kteráž byla w zákoňe přirozeném od prwnijho auda Kayna počata] a na tu] kteráž byla za zákona planého [ a na tu] která byla za zákona miloſti z wětílij ſtránky y pominulého wffak gefítě přijtomného y trwagijcýho do poſlednijho dne. Přijtomná pak cýrkew zloftnijkůw obecná má ſwé roz- dijly: tak že ňekterá čáſtka gegij geft pod newěrau Turkůw Agarénůw Tartarůw I ſe wſſemi Machométhowa zákona ná- fledugjcými aneb pod newěrau Židůw figůr oſtřijhagijcých na potupu Kryſta Gežijíſe přiſſlého] plného miloſti a prawdy G (cтp. 55). a ſaduceůw| ze wſſech roth nayhorſſjch ] mezy wſſemi národy rozfátých ] o nichž o wíech dij Pán: Kdož nevwěřij zatracen Mar. 16 (16). bude. A opět: Kdož nevwěřij odfauzen gt ] a hněw božij nad Joh.3 (?). nijm zuoſtáwá. Některá pak čáſtka té cýrkwe diáblowy obecné geſt pod wyznánijm wijry křeſtianſké ] kteřijž zloſti a neprawoſti ſmrtedlné pálfij a wnitř mrtwij gſúc k hlaſu božijmu ſe ne- ozýwagij ſ ale z obyčege v wijře a zewnitř pod poſwátnými wěcmi gſúc| zlowolnij a nevſtupnij w hřijſlijch a w zloſti ſau- do ſmrti ] a tjm zapijragij žiwé wijry Pána Gežijſſe. Tito wſſichni ze wíſech gednot y s prwnjmi newěrnými ſhromážděnij w gedno ſlowau cýrkew diáblowa přijtomná ] gegijžto vdowé yakž řečeno i netoliko pod newěrau ſe nalézagij I ale y pod wijrau I tak mnozý i že welmi giž řijdcý ginij ſe nacházegj zwláíť k ſkonánij ſwěta] tak že glúce bez oprawenij w hřijffijch a w neprawoſtech zgewných I y vffagij někteřij w ſprawedlnoſti zákoničij a pokánijm mylným ſe ſwodij a ginými obyčegi twárnými lidmi zamyſílenými i a bludnými. Někteřij w ſamu G (стр. 54). Mat. 13. Psal. 5.
Strana 308
308 známoſt zawedenij vffagij I a zámyſlě wijry ſe ſwodijce] na vzkú ceſtu žiwota Kryftowa nikdy nenaſtupugij ale ſwětem fau a zuoſtáwagij. A to wíſe Pán předpowijdati ráčil řka: Zloſt ſe rozmuož vítydne láſka w mnohých. A ſwatý Pawe toho potwrzuge řka: Ale to wěz i že w poſlednijch dnech w cýrkwi) a budau lidé naſtanau čaſowé nebezpečnij (totiž ſami ſe milugijce | lakomij] nadutij! pyſſnij ruhači rodičůw nepoſluffnij newďečnij hřijchom welikým přiwyklij bez žádoſti dobré, bez pokoge | háncé | nezdrželiwij ] netiſſij ] bez dobrotiwoſti zrádcé | zpurnij zpupnij a rozkoffij milownijcy wijc než Boha magijce zagiſté twarnoft miloſtiwoſti ale prawdy gegij zapijragijce. A těch ſe waruog . Kteřijžto poznawíſe boži ſprawedlnoſt nefrozuměli že kteřijž takowé wěcy činij] hodn Gal. 5 (?). gfau ſmrti a netoliko kteřijž činij ale y ti kteřijž činijcým powolugj I gednoſtýnú muku trpěti budau w ohni wěčném Mat. 25 (41). a králowſtwij božijho mijti nebudau. Vakož Pán ſwědčij: Od- Luc. 13 (27). ſtupte ode mne wſlichni kteřijž činijte nepwoſt . A sw. Pawel toho potwrzuge řka: Neb p ty wěcy přicházý hněw božij na ſyny nedowěry. Budaucý pak čáftka cýrkwe této obecné ďáblowy gfau wſlickni předzwěděnij wíleho ſwěta zatracency ! kteřijž ſe geſítě zroditi a náramně přede dnem faudným rozmnožiti i a do ſkonánij ſwěta trwati magij k nijmž připadá řeč Páně: Vako bylo we dnech Noé takť bude přijchod Syna člowěka. Mat. 14 (?) (24, 12). 2 Thim. 3 (1—2). G (стр. 56). Rom. 1 (?). Eff. 5 (6). Mat. 24 (37). O cýrkwi diáblowě z ſtrany ſlužebnoſtij. Cýrkew zloftnijkuow z ſtrany ſlužebnoſtij prawijme býti wſſechny zpráwce a ſlužebnijky temnoſtij I y s ſwau hlawau diáblem y s geho ſynem antykryſtem i ſe wſſemi bludy a gednotami poruſenými i y ſe wſſemi audy gim poddanými w neprawoſti hodné zatracenij I od počátku ſwěta až do ſko- nánij . A ta cýrkew dělij ſe na tré . Na předeſílúI na pří- tomnú a na budúcý. Předeſílá pak gedna čáftka gegij byla w zákoně při- Gen. 7 (2). rozeném kteráž dijl zahynula ſkrze potopu [ a dijl w propadeni Gen. 19 (?). pěti mělt. Za zákona planého a prorokuow i počala ſe od Jamnes Exod. 7 (?). a Mambres w Egiptě a od Choré Dathana a Abirona kteřijž 2 Thim. 3 (8). ſe Moyžijffowi ptiwili na pauſſti. A rozmnožena byla zwláfſle Num. 16. za králuow Júdſkých a Izrahelſkých w ffaleffných procých tak 3Reg. 18 (?). že proti gednomu prawému proroku za krále Achaba bylo 2 Par. 18 (?). gich půl dewáta ſta etc. Cžaſu pak zákona miloſti byla w ffaleffných miſtřijch a zákonijcých pokrytcých kteřijž lid ſwodili včenijm neprawým od ſprawedlnoſti přikázané Bohem a ſwými pokrytými ſpra- wedlnoſtmi před lidmi králnými | ſwodili ſe y giné od ſprawedlnoſti Syna božijho I gim zaſlaužené y včené. Cžaſu pak apofſtolſkého byla w těch genž z Židůw y z pohanůw pod wijru podeſſli. Zidé zagiſté zákonnijmi wěcmi (wměſugijce H (стр. 57).
308 známoſt zawedenij vffagij I a zámyſlě wijry ſe ſwodijce] na vzkú ceſtu žiwota Kryftowa nikdy nenaſtupugij ale ſwětem fau a zuoſtáwagij. A to wíſe Pán předpowijdati ráčil řka: Zloſt ſe rozmuož vítydne láſka w mnohých. A ſwatý Pawe toho potwrzuge řka: Ale to wěz i že w poſlednijch dnech w cýrkwi) a budau lidé naſtanau čaſowé nebezpečnij (totiž ſami ſe milugijce | lakomij] nadutij! pyſſnij ruhači rodičůw nepoſluffnij newďečnij hřijchom welikým přiwyklij bez žádoſti dobré, bez pokoge | háncé | nezdrželiwij ] netiſſij ] bez dobrotiwoſti zrádcé | zpurnij zpupnij a rozkoffij milownijcy wijc než Boha magijce zagiſté twarnoft miloſtiwoſti ale prawdy gegij zapijragijce. A těch ſe waruog . Kteřijžto poznawíſe boži ſprawedlnoſt nefrozuměli že kteřijž takowé wěcy činij] hodn Gal. 5 (?). gfau ſmrti a netoliko kteřijž činij ale y ti kteřijž činijcým powolugj I gednoſtýnú muku trpěti budau w ohni wěčném Mat. 25 (41). a králowſtwij božijho mijti nebudau. Vakož Pán ſwědčij: Od- Luc. 13 (27). ſtupte ode mne wſlichni kteřijž činijte nepwoſt . A sw. Pawel toho potwrzuge řka: Neb p ty wěcy přicházý hněw božij na ſyny nedowěry. Budaucý pak čáftka cýrkwe této obecné ďáblowy gfau wſlickni předzwěděnij wíleho ſwěta zatracency ! kteřijž ſe geſítě zroditi a náramně přede dnem faudným rozmnožiti i a do ſkonánij ſwěta trwati magij k nijmž připadá řeč Páně: Vako bylo we dnech Noé takť bude přijchod Syna člowěka. Mat. 14 (?) (24, 12). 2 Thim. 3 (1—2). G (стр. 56). Rom. 1 (?). Eff. 5 (6). Mat. 24 (37). O cýrkwi diáblowě z ſtrany ſlužebnoſtij. Cýrkew zloftnijkuow z ſtrany ſlužebnoſtij prawijme býti wſſechny zpráwce a ſlužebnijky temnoſtij I y s ſwau hlawau diáblem y s geho ſynem antykryſtem i ſe wſſemi bludy a gednotami poruſenými i y ſe wſſemi audy gim poddanými w neprawoſti hodné zatracenij I od počátku ſwěta až do ſko- nánij . A ta cýrkew dělij ſe na tré . Na předeſílúI na pří- tomnú a na budúcý. Předeſílá pak gedna čáftka gegij byla w zákoně při- Gen. 7 (2). rozeném kteráž dijl zahynula ſkrze potopu [ a dijl w propadeni Gen. 19 (?). pěti mělt. Za zákona planého a prorokuow i počala ſe od Jamnes Exod. 7 (?). a Mambres w Egiptě a od Choré Dathana a Abirona kteřijž 2 Thim. 3 (8). ſe Moyžijffowi ptiwili na pauſſti. A rozmnožena byla zwláfſle Num. 16. za králuow Júdſkých a Izrahelſkých w ffaleffných procých tak 3Reg. 18 (?). že proti gednomu prawému proroku za krále Achaba bylo 2 Par. 18 (?). gich půl dewáta ſta etc. Cžaſu pak zákona miloſti byla w ffaleffných miſtřijch a zákonijcých pokrytcých kteřijž lid ſwodili včenijm neprawým od ſprawedlnoſti přikázané Bohem a ſwými pokrytými ſpra- wedlnoſtmi před lidmi králnými | ſwodili ſe y giné od ſprawedlnoſti Syna božijho I gim zaſlaužené y včené. Cžaſu pak apofſtolſkého byla w těch genž z Židůw y z pohanůw pod wijru podeſſli. Zidé zagiſté zákonnijmi wěcmi (wměſugijce H (стр. 57).
Strana 309
309 ge k wijře z potřeby ſpaſenj) ſwodili od wijry y ſprawedlnoſti z nij pocházegijcý proti nimž apofítol zwlá�ť k Ržijmanom a k Gallatö pijíſe. Pohané pak zaſe obyčege pohanſké počali vwozowati a poruſfowati ſwědomj wěrných w ſwém vměnij. Proti nijmž obogijm prwnj ſněm w cýrkwi ſtal ſe w Geru- zalémě. Giná čáſtka byla těch kteřijž při wijře a při ſlužeb- noſtech wijry y při dařijch darmo daných od prawdy odwodili totiž od změňenj obyčegůw zlého žiwota a nawykloſti hřijchůw a nepwoſtj a od obnowenij duſſe w nowotě wijry a ctnostného žiwota etc. než na to wedli a ptom lid vſtawo- wali| y ſpaſenjm bezpečili] aby pod wěrau a ſwátoſtmi we zle- žiwotu trwagijce yako y pohané ] a hřijchůw ſmrtedlných ſobě newážijce mněli že doſti geſt na wyznánij wijry | a k nij ſe- zewnitřnijm přiznánij a na přigijmánij ſwátoſtj. A pti takowým ſwatý Petr] ſwatý Pawel ſ. Jakub ] f. Jan ſ. Júdas wſlickni pijíſij . Ginij byli z rothy ſaduceůw i nedržijce o wzkriſſenj proti nimž apofítol k Koryto boguge. Giná čáſtka byla těch kteřijž při wijře Trogice ſwaté a při gednotě božíké i při Pánu Kryftu ] při geho božítwij při geho člowěčenſtwij rozličně blaudijce rothy dělali a protiwenſtwj mnohá cýrkwi. Ti ſlauli kacýři proti nijmž concilia zbijrána býwala I a pmáháni býwali . Ginij byli kteřijž při Panně Marygi blaudili rozličně držijce že by nezůstala čiſtá i a že by wijce ſynuo mělaI etc. proti ňímž včitelé ſtařij powítali y proti giným mnohy newěrám p Pánu Kryftu p cýrkwi neb ſlužebnoſtech gegich. Giná čáftka byla těch i kteřijž za čaſu pokoge požádali naywyšfijo kněžſtwj od mocy ſwěta nade wſlij cýrkwj obecnau ſluh a obětowané zbožij a panſtwj Pgawíle včiněni ſau- podobni cýfařom králom] wýwodám a knijžatom hrabatom pánom fílechticom y zemanuom podlé rozdijlných vřaduo ſwých| kdyžto (yakž jwj) y hlas ſlyfſán gt: Dnes (prý) ged wlit geft w cýrkew ſwatú. A kdyžto lid obecnij ſwěta oborem w cýrkew wſſel ſkrze křeſt] ſe wſlij mocý a práwy ſwěta pohanſkými aby ſe gim cýrkew wijce trápiti nedala! ale zpět giné trápila y bogoſwala ] etc. tu wlaſtně bludowé i bludnij a neprawij (zwláfíť potomcy kteřijž se zroditi měli a vřadůw dogijti) pčinu doſtatečnú měli aby cýrkew ſwatú ſwodili a gi- opanowali y kazyli w prawdě wijry i počawſſe gináč ſmyſliti o cýrkwi ſwaté o ſlužebnijcých y o ſlužebnoſtech y o lidu nežli včenij Pána Kryſta ſwědčij] a než poddaném wůbec I zpráwa apofſtolůw ] ſtarých otcůw a rádcý wěrných vkazuge tak aby giž w cýrkwi zlij zgewnij ſpolu s dobrými mijſto měli zlij služebnijcy za též yako y dobřij gmjni byli. Zlé křeſtiäftwo p hřijchy ſmrtedlné aby nebylo wylučowáno. Kněžij zbožij magije aby panowali. Cýrkew ſwatá I aby boge wedla i a trápila yako ginij pohané někdy gi i tak ona ty kteřijžby gij prawdu pwili. Služebnoſt flowa cžtenj aby nazad byla i prawda wijry láſky a naďege aby w zapomenutj byla. Ctnoft aby ſe w hřijch obrátila a hřijch w ctnoſt. Aby hanba (15). H (стр. 58). Н (стр. 59). Act. 13 (?)
309 ge k wijře z potřeby ſpaſenj) ſwodili od wijry y ſprawedlnoſti z nij pocházegijcý proti nimž apofítol zwlá�ť k Ržijmanom a k Gallatö pijíſe. Pohané pak zaſe obyčege pohanſké počali vwozowati a poruſfowati ſwědomj wěrných w ſwém vměnij. Proti nijmž obogijm prwnj ſněm w cýrkwi ſtal ſe w Geru- zalémě. Giná čáſtka byla těch kteřijž při wijře a při ſlužeb- noſtech wijry y při dařijch darmo daných od prawdy odwodili totiž od změňenj obyčegůw zlého žiwota a nawykloſti hřijchůw a nepwoſtj a od obnowenij duſſe w nowotě wijry a ctnostného žiwota etc. než na to wedli a ptom lid vſtawo- wali| y ſpaſenjm bezpečili] aby pod wěrau a ſwátoſtmi we zle- žiwotu trwagijce yako y pohané ] a hřijchůw ſmrtedlných ſobě newážijce mněli že doſti geſt na wyznánij wijry | a k nij ſe- zewnitřnijm přiznánij a na přigijmánij ſwátoſtj. A pti takowým ſwatý Petr] ſwatý Pawel ſ. Jakub ] f. Jan ſ. Júdas wſlickni pijíſij . Ginij byli z rothy ſaduceůw i nedržijce o wzkriſſenj proti nimž apofítol k Koryto boguge. Giná čáſtka byla těch kteřijž při wijře Trogice ſwaté a při gednotě božíké i při Pánu Kryftu ] při geho božítwij při geho člowěčenſtwij rozličně blaudijce rothy dělali a protiwenſtwj mnohá cýrkwi. Ti ſlauli kacýři proti nijmž concilia zbijrána býwala I a pmáháni býwali . Ginij byli kteřijž při Panně Marygi blaudili rozličně držijce že by nezůstala čiſtá i a že by wijce ſynuo mělaI etc. proti ňímž včitelé ſtařij powítali y proti giným mnohy newěrám p Pánu Kryftu p cýrkwi neb ſlužebnoſtech gegich. Giná čáftka byla těch i kteřijž za čaſu pokoge požádali naywyšfijo kněžſtwj od mocy ſwěta nade wſlij cýrkwj obecnau ſluh a obětowané zbožij a panſtwj Pgawíle včiněni ſau- podobni cýfařom králom] wýwodám a knijžatom hrabatom pánom fílechticom y zemanuom podlé rozdijlných vřaduo ſwých| kdyžto (yakž jwj) y hlas ſlyfſán gt: Dnes (prý) ged wlit geft w cýrkew ſwatú. A kdyžto lid obecnij ſwěta oborem w cýrkew wſſel ſkrze křeſt] ſe wſlij mocý a práwy ſwěta pohanſkými aby ſe gim cýrkew wijce trápiti nedala! ale zpět giné trápila y bogoſwala ] etc. tu wlaſtně bludowé i bludnij a neprawij (zwláfíť potomcy kteřijž se zroditi měli a vřadůw dogijti) pčinu doſtatečnú měli aby cýrkew ſwatú ſwodili a gi- opanowali y kazyli w prawdě wijry i počawſſe gináč ſmyſliti o cýrkwi ſwaté o ſlužebnijcých y o ſlužebnoſtech y o lidu nežli včenij Pána Kryſta ſwědčij] a než poddaném wůbec I zpráwa apofſtolůw ] ſtarých otcůw a rádcý wěrných vkazuge tak aby giž w cýrkwi zlij zgewnij ſpolu s dobrými mijſto měli zlij služebnijcy za též yako y dobřij gmjni byli. Zlé křeſtiäftwo p hřijchy ſmrtedlné aby nebylo wylučowáno. Kněžij zbožij magije aby panowali. Cýrkew ſwatá I aby boge wedla i a trápila yako ginij pohané někdy gi i tak ona ty kteřijžby gij prawdu pwili. Služebnoſt flowa cžtenj aby nazad byla i prawda wijry láſky a naďege aby w zapomenutj byla. Ctnoft aby ſe w hřijch obrátila a hřijch w ctnoſt. Aby hanba (15). H (стр. 58). Н (стр. 59). Act. 13 (?)
Strana 310
310 — byla dobře činiti i a chwála zle činiti. A z toho ſwoboda w hřijffijch a podnětowé hřijchuow na wrch zroſtli. A aby to tělo hřijcha yhned léčeno bylo powítali mnili w kláfíteřjch aby ſwými důmyſly wtipně w ſwátoſti wprawili wſſeliku miloſt a prawdu až Pána Kryſta y Ducha f°. bytně oſobně až y celé ſpaſenij. A zákonijcy s koſtelnijmi ſlužbami aby to tělo hřjcha léčili a přikrýwali mylně i a pod tijm čijm dále aby wdy wijce zloft a neprawoſt tayná y zgewná w cýrkwi na wrch roſtla i w ſtawu duchownijm y ſwětſkém ano aby duchown přewýflili w zloſti a w nepwoſti ſwětſké | tak aby mocnij maudřij a pokrytcy doſtali naywyšílijch vřaduow w| cýrkwi a ſwatokupecky w ně wegdúc prodáwali zasſe giným aby žádný chudý yakkoli wěrný a dobrý i nemohl na ta mijíta přigijti. A w této čáſtce i celá a dokonalá odpornoſt Kriſtu a cýrkwi| pod gménem Pána Kryſta i wijry i cýrkwe ſwaté ſluh i ſlužebnoſtij ! ſe wſſijm tělem hřijcha a nepwoſtj i we wſſelikém ſwodu a oklamánj ſwěta vwedena ſúcy weſſla w cýrkew ſwatú. A že to mělo býti Páně y apofítoly to prokowáno i y w zgewenij vkázáno byloi až ſe y naplnilo. A při té částce zawedenij i powítal ffaleffný prorok Machomét zákon fetkaw z židowſkého z pohanſkého y z křeſtianského včenij: y ſwedl národy mnohé i kteřijž dodnes w to trwagij. Přijtomná pak cýrkew zloftnijkůw z ſtrany ſlužebnoſt gſú nyněgffij wſſichni (kdež ſau koli) zlij ſlužebnijcy: vmyſlem ſmyſlem| y žiwotem | od ſpaſánij prawdy w Kryſtu a w cýrkwi zřijzeného odwodijce k omylu a ſwodu přiwodjcei pro vžitky zemſké čaſné a těleſné neb p chwálu ſwěta i duchownij neb ſwětíkú. Budaucý ſau wſlichni w duchowenſtwij zlij wuodcowé kteřijž magij přigijti k témuž ſwodu až do ſkonánij ſwěta. A ta cýrkew geſt pofſkwrněná pro ty bludy a hřijchy Mat. 15. genž zprzňugj yakož Syn božij ty wěcy wyčijtá i kteréž za- Mar. 7. nečifftugij frdce. A fw. Pawel: Kdož ſe očiſtij od těch wěcý 2 Thim. 1(21). bude ofudijm wzácným Pánu. A že zde w cýrkwi ſwaté putugijcý i mnozý přimijíſeni býwagij z cýrkwe zloſtnijkuow , netoliko z obecnijch i ale y i gichž nikdy cýrikew prázdna a od nijch čiſta býti z ſluh nemůž i protož] yak ſluffij o takowých zlých vdech a ſluhách přimijíených i dokudž neopanugij cýrkwe i ſmyſliti a yak kdyžby gi opanowali i a ſe w neywyšílij mocy zegmělii a wěrné vtijſkali I počet wydáwagijce napijſſem. H (стр. 61). Н (стр. 60). Počet o zlém bilkupu aneb knězy. Pržede wíſemi wěcmi má za základ položen býti rozdjl mezy kněžítwjm bytným z ſtrany Kryfta a včastnijků ge° a mezy kněžítwjm ſlužebným : a co k kterému tomu kněžítwij přijfluffij z podítaty. K kněžítwij Pána Kryfta podítatnému přjíluffij božítwij s člowěčenstwijm: tělo duſſe a krew mu-
310 — byla dobře činiti i a chwála zle činiti. A z toho ſwoboda w hřijffijch a podnětowé hřijchuow na wrch zroſtli. A aby to tělo hřijcha yhned léčeno bylo powítali mnili w kláfíteřjch aby ſwými důmyſly wtipně w ſwátoſti wprawili wſſeliku miloſt a prawdu až Pána Kryſta y Ducha f°. bytně oſobně až y celé ſpaſenij. A zákonijcy s koſtelnijmi ſlužbami aby to tělo hřjcha léčili a přikrýwali mylně i a pod tijm čijm dále aby wdy wijce zloft a neprawoſt tayná y zgewná w cýrkwi na wrch roſtla i w ſtawu duchownijm y ſwětſkém ano aby duchown přewýflili w zloſti a w nepwoſti ſwětſké | tak aby mocnij maudřij a pokrytcy doſtali naywyšílijch vřaduow w| cýrkwi a ſwatokupecky w ně wegdúc prodáwali zasſe giným aby žádný chudý yakkoli wěrný a dobrý i nemohl na ta mijíta přigijti. A w této čáſtce i celá a dokonalá odpornoſt Kriſtu a cýrkwi| pod gménem Pána Kryſta i wijry i cýrkwe ſwaté ſluh i ſlužebnoſtij ! ſe wſſijm tělem hřijcha a nepwoſtj i we wſſelikém ſwodu a oklamánj ſwěta vwedena ſúcy weſſla w cýrkew ſwatú. A že to mělo býti Páně y apofítoly to prokowáno i y w zgewenij vkázáno byloi až ſe y naplnilo. A při té částce zawedenij i powítal ffaleffný prorok Machomét zákon fetkaw z židowſkého z pohanſkého y z křeſtianského včenij: y ſwedl národy mnohé i kteřijž dodnes w to trwagij. Přijtomná pak cýrkew zloftnijkůw z ſtrany ſlužebnoſt gſú nyněgffij wſſichni (kdež ſau koli) zlij ſlužebnijcy: vmyſlem ſmyſlem| y žiwotem | od ſpaſánij prawdy w Kryſtu a w cýrkwi zřijzeného odwodijce k omylu a ſwodu přiwodjcei pro vžitky zemſké čaſné a těleſné neb p chwálu ſwěta i duchownij neb ſwětíkú. Budaucý ſau wſlichni w duchowenſtwij zlij wuodcowé kteřijž magij přigijti k témuž ſwodu až do ſkonánij ſwěta. A ta cýrkew geſt pofſkwrněná pro ty bludy a hřijchy Mat. 15. genž zprzňugj yakož Syn božij ty wěcy wyčijtá i kteréž za- Mar. 7. nečifftugij frdce. A fw. Pawel: Kdož ſe očiſtij od těch wěcý 2 Thim. 1(21). bude ofudijm wzácným Pánu. A že zde w cýrkwi ſwaté putugijcý i mnozý přimijíſeni býwagij z cýrkwe zloſtnijkuow , netoliko z obecnijch i ale y i gichž nikdy cýrikew prázdna a od nijch čiſta býti z ſluh nemůž i protož] yak ſluffij o takowých zlých vdech a ſluhách přimijíených i dokudž neopanugij cýrkwe i ſmyſliti a yak kdyžby gi opanowali i a ſe w neywyšílij mocy zegmělii a wěrné vtijſkali I počet wydáwagijce napijſſem. H (стр. 61). Н (стр. 60). Počet o zlém bilkupu aneb knězy. Pržede wíſemi wěcmi má za základ položen býti rozdjl mezy kněžítwjm bytným z ſtrany Kryfta a včastnijků ge° a mezy kněžítwjm ſlužebným : a co k kterému tomu kněžítwij přijfluffij z podítaty. K kněžítwij Pána Kryfta podítatnému přjíluffij božítwij s člowěčenstwijm: tělo duſſe a krew mu-
Strana 311
311 čenij a obětowánj na křijži prawice božij a vkazowánij oběti (gednau zde obětowané) twáři božij ſlitowánij] ſpomáhanij y orodowánij a wěčnost kněžtwij kteréž ſpaſyti na wěky muož. K kněžtwij křeſtianſkému duchownijmu náležij wijra žiwá kteráž ſkrze láſku delá etc. oběti duchownij Bohu. Kněžſtwij pak ſlužebnému přiſluſſij ſmyſl wijry p ſpaſenij w Kryſtu způlobeném vměnij zákona milosti i ſkrze co k včaſtnoſti ſpaſenij w Kryſtu ſpůlobenému ſe pcházý rozeznánij duchůw wijry žiwé a mrtwé ! podlé opatrnoſti ducha známoſt I po če včastnoſt Kryfta w člowěku známa býwá vmyll Pána Gežijíe při ſlužebnoſtech k ſwědectwij prawdy y při wchodu w kněž- ſtwij řádné wolenij mocy dánj a vſtawenij ſlowo prawdy a ſwátoſtí. W kněžítwij Pána Gežijífe záležegj způſobené miloſti a prawdy k ſpaſenj wěčnému. W kněžítwij wěrných včaſtnosti toho dánij . W kněžtwij ſlužebném] ſlužba ku po- znánj a k vgiſſtěnij w požijwánij obogijho. Druhé: Má znamenána býti za základ dobrota a zloft dwoge. Prwnij! wijry žiwé a ſprawedlnoſti z nj poſſlé z miloſti darmo dané| a ſprawedlnoſti z též wijry oſtrijhané ] aneb bez nj totiž bez wijry žiwé z wijry mrtwé oſtřjhané ſprawedlnoſti zewnitřně toliko a mrawně. Druhá dobrota gt ſlužebná: yako ſmyfl zdrawý vmyl přjmý! vměnij zákona Páně etc. w ſlowu y w ſwátoſtech. Též zloſt prwnij geft naprofto newěry a hřjchuow ſmrtedlných] aneb mrtwoft wijry a činěnij ſwrchně některých wěcý twárných neb mrawných k omylu neb k ſwodu i neb k bludu. Druhá zloſt geſt ſmyſla a vmyſla i při wijře! p láſce a při naďegi při cýrkwi a při ſlužebnoſtech . A ta zloft gt dwoge: totiž zgewná neb tayná i wědomá neb newědomá. K odpowědi pak z toho ze wíleho předloženého o zlém knězy prawijme: Když geft zlý žiwotem awffak tagný hřijffnijk ſmrtedlný hřijch čiňe a nekagijcý geſt awſſak ſmyſlem y vmyslem přijmý a dobrý i pravijme že geft nehodný z ſtrany pomocyi kterúž činiti má při ſlužebnosti kněžíké neb to za- staweno ſtarým y nowým ſwědectwijm i neb z vřadu kněze hodnost y pwda w těchto ſkutcých auřadu má ſſetřena býti. Totižtoi w včenj zákona miloſti w ſaudu z zákona miloſti w obětowánj obětij a darů duchownijch w ſlužbách po- ſwátných. A budeli kněz hřijchem ſmrtedlným nehodný a ne- kagjcý! p ſkutcých těch Bohu ſe nelijbj a ííkodu a vmenſſenj mnohé pwodij . Důwod nayprw při prwnijm ſkutku vřadu totiž to p včenj . Dij Pán Bůh ſkrze Dawida k hřijfínjku: Proč ty wyprawugeſs ſprawedlnoſti mé i a béřeſs ſwědectwj má w víta twá. A nijže: Domňel ſy ſe hřjíný že podoben budu tobě: treſtati budu tě a poſtawijm pti twáři twé. A ſw. Rom. 2 (21). Pawel : Ty| kterýž giného včijſs| ſám ſe nevčijſs . A Pán Gežijſs dij: Kdož zruſlij gedno z přikázanij naymenílijch a tak včiti Mat. 5 (19). bude lidi naymenſſijm bude nazwán w králowſtwij nebeſkém . Protož apoſſtol napomijná aby měli tagemſtwj wijry w ſwědomj 1 Thim. 3 (9). dobrém a ſlowo zdrawé bez treſtánj. O nehodnoſti při ſaudu Psal. 49 (16). H (стр. 63). Н (стр. 62).
311 čenij a obětowánj na křijži prawice božij a vkazowánij oběti (gednau zde obětowané) twáři božij ſlitowánij] ſpomáhanij y orodowánij a wěčnost kněžtwij kteréž ſpaſyti na wěky muož. K kněžtwij křeſtianſkému duchownijmu náležij wijra žiwá kteráž ſkrze láſku delá etc. oběti duchownij Bohu. Kněžſtwij pak ſlužebnému přiſluſſij ſmyſl wijry p ſpaſenij w Kryſtu způlobeném vměnij zákona milosti i ſkrze co k včaſtnoſti ſpaſenij w Kryſtu ſpůlobenému ſe pcházý rozeznánij duchůw wijry žiwé a mrtwé ! podlé opatrnoſti ducha známoſt I po če včastnoſt Kryfta w člowěku známa býwá vmyll Pána Gežijíe při ſlužebnoſtech k ſwědectwij prawdy y při wchodu w kněž- ſtwij řádné wolenij mocy dánj a vſtawenij ſlowo prawdy a ſwátoſtí. W kněžítwij Pána Gežijífe záležegj způſobené miloſti a prawdy k ſpaſenj wěčnému. W kněžítwij wěrných včaſtnosti toho dánij . W kněžtwij ſlužebném] ſlužba ku po- znánj a k vgiſſtěnij w požijwánij obogijho. Druhé: Má znamenána býti za základ dobrota a zloft dwoge. Prwnij! wijry žiwé a ſprawedlnoſti z nj poſſlé z miloſti darmo dané| a ſprawedlnoſti z též wijry oſtrijhané ] aneb bez nj totiž bez wijry žiwé z wijry mrtwé oſtřjhané ſprawedlnoſti zewnitřně toliko a mrawně. Druhá dobrota gt ſlužebná: yako ſmyfl zdrawý vmyl přjmý! vměnij zákona Páně etc. w ſlowu y w ſwátoſtech. Též zloſt prwnij geft naprofto newěry a hřjchuow ſmrtedlných] aneb mrtwoft wijry a činěnij ſwrchně některých wěcý twárných neb mrawných k omylu neb k ſwodu i neb k bludu. Druhá zloſt geſt ſmyſla a vmyſla i při wijře! p láſce a při naďegi při cýrkwi a při ſlužebnoſtech . A ta zloft gt dwoge: totiž zgewná neb tayná i wědomá neb newědomá. K odpowědi pak z toho ze wíleho předloženého o zlém knězy prawijme: Když geft zlý žiwotem awffak tagný hřijffnijk ſmrtedlný hřijch čiňe a nekagijcý geſt awſſak ſmyſlem y vmyslem přijmý a dobrý i pravijme že geft nehodný z ſtrany pomocyi kterúž činiti má při ſlužebnosti kněžíké neb to za- staweno ſtarým y nowým ſwědectwijm i neb z vřadu kněze hodnost y pwda w těchto ſkutcých auřadu má ſſetřena býti. Totižtoi w včenj zákona miloſti w ſaudu z zákona miloſti w obětowánj obětij a darů duchownijch w ſlužbách po- ſwátných. A budeli kněz hřijchem ſmrtedlným nehodný a ne- kagjcý! p ſkutcých těch Bohu ſe nelijbj a ííkodu a vmenſſenj mnohé pwodij . Důwod nayprw při prwnijm ſkutku vřadu totiž to p včenj . Dij Pán Bůh ſkrze Dawida k hřijfínjku: Proč ty wyprawugeſs ſprawedlnoſti mé i a béřeſs ſwědectwj má w víta twá. A nijže: Domňel ſy ſe hřjíný že podoben budu tobě: treſtati budu tě a poſtawijm pti twáři twé. A ſw. Rom. 2 (21). Pawel : Ty| kterýž giného včijſs| ſám ſe nevčijſs . A Pán Gežijſs dij: Kdož zruſlij gedno z přikázanij naymenílijch a tak včiti Mat. 5 (19). bude lidi naymenſſijm bude nazwán w králowſtwij nebeſkém . Protož apoſſtol napomijná aby měli tagemſtwj wijry w ſwědomj 1 Thim. 3 (9). dobrém a ſlowo zdrawé bez treſtánj. O nehodnoſti při ſaudu Psal. 49 (16). H (стр. 63). Н (стр. 62).
Strana 312
Rom. 2 (3). Luc. 2 (1). 1za. 1 (7). Pro. 21 (27). Psal. 100 (6). 1 Pet. 2 (5). H (cTp..64). Abac. 1 (13). Psal. 65 (18). Joh. 9 (?). Iza. 1 (?). 1 Thim. 2 (8). Ecči. 15. Luc. 6 (46). Psal. 118. Mal. 2 (2). Eff. 1 (3). 1 Cor. 11 (28). Hebr. 11 (6). 1 Joh. 1. I (cTp. 65). Rom. 8 (9). Sap. 1. 1 Cor. 12. 2 Cor. 3 (6). — 312 — dij Iwaty Pawel: Bez wymluwy gly wífeliky | kterýž: faudijís | a w cem giného faudjis | [Am fe potupugels | nebo totéž činijís | coż laudijis . Wijme | Ze faud bozj gelt podlé prawdy proti těm | ktejZ takowé wécy &inj . A ty le pak domnjwáls | ó élo- wěče | kterýž faudjis ty | ktoZ takowé wécy Cinij | a éinijls ge lim | Ze ty vtece8 laudu bozijho. O nehodnolti pak pfi obéto- wánij obétij duchownijch a darüw | dij Pa [krze MoyZijile: Kněz | kteryZ má polfkwrnu | neobétüg chleba Pánu . A Ikrze Izayalle: Nechtégte obétowati obétj nadarmo . Neb dj: Obéti nemiloïtiwÿch ohawné fau ' kteréz obétugij z hrijchuow. A proti tomu dij Dawid: Chodijcy po celté nepolfkwrnéné | ten mi piluhowati bude. A [waty Petr : Aby [Ite obétowali obéti duchownij wzácné Bohu. Z obétij pak duchownijch tyto fau: modlitba | chwála dobrofeécenij etc. O nehodnofti kněze při modlitbě | dij: Cziltć [au oci Páné | nepwolti wideti nemohau. A Dawid: Spatřilli lem nepwoft w [rdcy mém | nevilylfij; Neb Büh hrijffnych ne- flyffij. A opét: Neprawolti wálle rozdelily mezy mni a wámi. a Bohem walfijm | a hřijchowé wálfi Ikryli twár geho od wás ; aby nevilyifel. Když pak ztijhňete ruce wálle | odwrátjm twár mau od wás | neb ruce wálle plné [au krwe. A pti tomu dij apofítol: Pozdwihugijce tilteych rukau | bez hnéwuo a po- chybowánij. O obéti chwály dij: Nenij wzácná chwála w vltech hfijfnija. A Pán dij: Y co mi fijkáte: Pane | Pane | a neči- nijte | kterć wécy pkazugi wám. O nehodnolti pri Zehnánj dij: Zlofeceny | kteryż le vchyluge od pfikazanij twych. A opét: Zlořečiti budu žehnánij wallemu. Proti tomu dij apolitol: Po- żehnan$ Buoh | Otec Pana nalleho Gezu Krylta | kteryż nas po- Zehnal kazdy pozehnánjm duchownijm. O nehodnolti knéze hrijffného | nekagijcyho p polluho- wánij | Ze by polluhowati neměl. Nebo poněwadž ten | kterýž piigijmati má | má byti zkullen bylliby hoden | yakož dj apo- Iftol: Zkus [ám lebe clowék. Nad to knéz má zkulyti le | aby k faudu a k winénij neflauZil a nepgijmal | a pomíty na fe y na lid z nehodnolti té nevwozowal. Má zagilté kněz Bohu [e lijbiti | ale bez wijry żiwć | kteráz Ikrze láfku délá | nelze [e lij- biti Boy. Má Boha znáti | Pana Krylta mijti | ale kdoż hiellij | nejzna | newidij | ani ma. Mó ducha wjry mijti | neb kdož ducha Kryltowa nemá | nenij geho | a duch geho neprebÿwâ w těle poddaném hfijchu | a vtijká pokrytce | a odnólij [e od mylilenj nekazanych | a bez ného žádný Ipalytediné Pân Geżijis nemiż fijcy. Protoż apolltol dij: Hodné nás včinil Ilużebnijky | ne literau | ale duchem. Awllak takowy zly | flau- Zijli a lid neznó zlolti geho ; awlTak Ilaużij w Tmyllu a w vmyllu | p Ilużebnoltech Krylta Geżijlle a cyrkwe geho [waté: [luzba geho w Kryltu a w cyrkwi lidu geho wěrnému vžitečná bude z [amé milolti boZij | a ne z ńeho a Ilużby geho. A w tom | w cemż gelt nedoltatek z Itrany geho | nebude wérnym po- Gijtón | ale on ponele ten nedoltatek za lid.
Rom. 2 (3). Luc. 2 (1). 1za. 1 (7). Pro. 21 (27). Psal. 100 (6). 1 Pet. 2 (5). H (cTp..64). Abac. 1 (13). Psal. 65 (18). Joh. 9 (?). Iza. 1 (?). 1 Thim. 2 (8). Ecči. 15. Luc. 6 (46). Psal. 118. Mal. 2 (2). Eff. 1 (3). 1 Cor. 11 (28). Hebr. 11 (6). 1 Joh. 1. I (cTp. 65). Rom. 8 (9). Sap. 1. 1 Cor. 12. 2 Cor. 3 (6). — 312 — dij Iwaty Pawel: Bez wymluwy gly wífeliky | kterýž: faudijís | a w cem giného faudjis | [Am fe potupugels | nebo totéž činijís | coż laudijis . Wijme | Ze faud bozj gelt podlé prawdy proti těm | ktejZ takowé wécy &inj . A ty le pak domnjwáls | ó élo- wěče | kterýž faudjis ty | ktoZ takowé wécy Cinij | a éinijls ge lim | Ze ty vtece8 laudu bozijho. O nehodnolti pak pfi obéto- wánij obétij duchownijch a darüw | dij Pa [krze MoyZijile: Kněz | kteryZ má polfkwrnu | neobétüg chleba Pánu . A Ikrze Izayalle: Nechtégte obétowati obétj nadarmo . Neb dj: Obéti nemiloïtiwÿch ohawné fau ' kteréz obétugij z hrijchuow. A proti tomu dij Dawid: Chodijcy po celté nepolfkwrnéné | ten mi piluhowati bude. A [waty Petr : Aby [Ite obétowali obéti duchownij wzácné Bohu. Z obétij pak duchownijch tyto fau: modlitba | chwála dobrofeécenij etc. O nehodnofti kněze při modlitbě | dij: Cziltć [au oci Páné | nepwolti wideti nemohau. A Dawid: Spatřilli lem nepwoft w [rdcy mém | nevilylfij; Neb Büh hrijffnych ne- flyffij. A opét: Neprawolti wálle rozdelily mezy mni a wámi. a Bohem walfijm | a hřijchowé wálfi Ikryli twár geho od wás ; aby nevilyifel. Když pak ztijhňete ruce wálle | odwrátjm twár mau od wás | neb ruce wálle plné [au krwe. A pti tomu dij apofítol: Pozdwihugijce tilteych rukau | bez hnéwuo a po- chybowánij. O obéti chwály dij: Nenij wzácná chwála w vltech hfijfnija. A Pán dij: Y co mi fijkáte: Pane | Pane | a neči- nijte | kterć wécy pkazugi wám. O nehodnolti pri Zehnánj dij: Zlofeceny | kteryż le vchyluge od pfikazanij twych. A opét: Zlořečiti budu žehnánij wallemu. Proti tomu dij apolitol: Po- żehnan$ Buoh | Otec Pana nalleho Gezu Krylta | kteryż nas po- Zehnal kazdy pozehnánjm duchownijm. O nehodnolti knéze hrijffného | nekagijcyho p polluho- wánij | Ze by polluhowati neměl. Nebo poněwadž ten | kterýž piigijmati má | má byti zkullen bylliby hoden | yakož dj apo- Iftol: Zkus [ám lebe clowék. Nad to knéz má zkulyti le | aby k faudu a k winénij neflauZil a nepgijmal | a pomíty na fe y na lid z nehodnolti té nevwozowal. Má zagilté kněz Bohu [e lijbiti | ale bez wijry żiwć | kteráz Ikrze láfku délá | nelze [e lij- biti Boy. Má Boha znáti | Pana Krylta mijti | ale kdoż hiellij | nejzna | newidij | ani ma. Mó ducha wjry mijti | neb kdož ducha Kryltowa nemá | nenij geho | a duch geho neprebÿwâ w těle poddaném hfijchu | a vtijká pokrytce | a odnólij [e od mylilenj nekazanych | a bez ného žádný Ipalytediné Pân Geżijis nemiż fijcy. Protoż apolltol dij: Hodné nás včinil Ilużebnijky | ne literau | ale duchem. Awllak takowy zly | flau- Zijli a lid neznó zlolti geho ; awlTak Ilaużij w Tmyllu a w vmyllu | p Ilużebnoltech Krylta Geżijlle a cyrkwe geho [waté: [luzba geho w Kryltu a w cyrkwi lidu geho wěrnému vžitečná bude z [amé milolti boZij | a ne z ńeho a Ilużby geho. A w tom | w cemż gelt nedoltatek z Itrany geho | nebude wérnym po- Gijtón | ale on ponele ten nedoltatek za lid.
Strana 313
313 — Pakli zgewňe bylby zlý] nemělo by mu (wědijli o tom ſtarffij) dopufftěno býti a on by neměl pod hřijchem welikým flaužiti yakož pijíma ſwrchu přiwedená ſwědčij. A zwědijli ſtarflij magj gemu vřad zaſtawiti a wyobcowati dokudž hod- ného owoce pokánij činiti nebude. Pijíſe ſwatý Pawel k Koryntö o hřijffnijka zgewného] aby wyobcowán byl řka: Já zagiſté nepřjtomný tělem ale přj- tomný duchem giž ſem vfaudil yako přijtomný abyfíte tako- wého kterýž tak ſpáchal we gmeno Pána Gežijíſe ſhromáž- dijce ſe y s my duchem ] wydali ſatanowi etc. A nijže: Pſal ſem wám abyfíte ſe neſměowali s ſmilnijky I giftě ne tohoto ſwěta ſmilnijky: gináč muſyli bylíte z tohoto ſwěta wygijti| ale nynj pſal ſem wám neſmělowati ſe geſtli ten kterýž mezy wámi I gt ſmilnijk| neb lakomecſ modloſluha| neb ſlowe bratr zlolayce neb opilec neb dráč: s takowým ani pokrmu ne- beřte wywržte zlé ſami z ſebe. A tau pčinau dokudž Gidáls byl tayný hřijffnijk trpijn byl od Pána a když pronefſen byl na gewo w zrade dopuſtil naň aby ſkrze oběſſenij odgat byl. A Balám když zrádnú radu zgewně dokonal proti lidu božijv zahynul gt. A kněžij ſtolice Moyžijfowy dokudž zgew- nau zloſtij Pána z winnice newywrhli a zákon litery čtli kázal gich (což pwili z zákona litery) w tom poſlauchati: ale což krom toho mluwili y činili zgewňe y pokrytě nepoſlauchati ale warowati ſe. Když pak ze zlosti Pána a dedice wywrhli hned apoſſtolé y lid od nich ſe odtrhli a gich nepoſlúchali až ge Pán y zatratil a winicy gegich dal giným ] yakož my téhož na ržimſkú cýrkew I podlé zgewenij ſwaté° Jana čekáme a že přigde obáwáme ſe neb panownijka ſwého opuſtila y po- tupila a protiwj ſe mu wffijm tělem žiwotem ſmyſlem y vmy- ſlem. A nadeň wywyffuge ſe y chlubij a wěrné morduge a trápij. Pakli mu zaſtaweno ſtarſſijmi a on přes to ſlaužij neb a wěrneym byloby to známo] nemagij v geho ſlužby býti pto gt Bohu a cýrkwi ſwaté nemilá! yakož ſwrchu dowedeno že Kryftus neměl vmylla takowých poſýlati ani cýrkew f. ani ſkrze takowé ſpaſenij puoſobiti: a že nemuož z ſtrany ſwé hodně ſlaužiti netoliko ſobě ale ani giným. Neb kdo gt ſobě zlý komu dobrý? A lékaři vzdraw ſám ſebe. A že těch Kryftus Pán y apoſſtolé kázali ſe warowati ] yakož apoſſtol ] wyčijtage hřijchy a neprawofti těchi kteřijž za čaſu an tykryfta měli býti zgewnij zlij a neſtydatij přidáwá řka: Těch ſe warůg. A opět: Nechtěgte obcowati ſkutkom temnoſtj] ale treſtcete. Pakli nenj wyobcowán a ſtarffij ſnad o to newědij ač geho hřjch bylby wíſem neb mnohým z obce znám wſſak wěrny nebylo by známo to by mu ftarffijmi bylo zaſtaweno: magij proſbau y radau zaſtawiti mu ſlužbu dokudž ſtarffijmi nebude rozlúzen ne aby ſkládali ho s vřadu] ale píbau y ra- dau ponechati žádali neb ſlaužijliť gla w giftém a zgewném hřijchu zle a nepwě ſlaužij. Pakli mu bude zaſtawena ſlužba a to známo bude wěrným a on by ſwéwolně ſlaužiti chtěl I (стр. 66). Luc. 4 (23). I (стр. 67). 2 Thim. 3. Eff. 5 (7).
313 — Pakli zgewňe bylby zlý] nemělo by mu (wědijli o tom ſtarffij) dopufftěno býti a on by neměl pod hřijchem welikým flaužiti yakož pijíma ſwrchu přiwedená ſwědčij. A zwědijli ſtarflij magj gemu vřad zaſtawiti a wyobcowati dokudž hod- ného owoce pokánij činiti nebude. Pijíſe ſwatý Pawel k Koryntö o hřijffnijka zgewného] aby wyobcowán byl řka: Já zagiſté nepřjtomný tělem ale přj- tomný duchem giž ſem vfaudil yako přijtomný abyfíte tako- wého kterýž tak ſpáchal we gmeno Pána Gežijíſe ſhromáž- dijce ſe y s my duchem ] wydali ſatanowi etc. A nijže: Pſal ſem wám abyfíte ſe neſměowali s ſmilnijky I giftě ne tohoto ſwěta ſmilnijky: gináč muſyli bylíte z tohoto ſwěta wygijti| ale nynj pſal ſem wám neſmělowati ſe geſtli ten kterýž mezy wámi I gt ſmilnijk| neb lakomecſ modloſluha| neb ſlowe bratr zlolayce neb opilec neb dráč: s takowým ani pokrmu ne- beřte wywržte zlé ſami z ſebe. A tau pčinau dokudž Gidáls byl tayný hřijffnijk trpijn byl od Pána a když pronefſen byl na gewo w zrade dopuſtil naň aby ſkrze oběſſenij odgat byl. A Balám když zrádnú radu zgewně dokonal proti lidu božijv zahynul gt. A kněžij ſtolice Moyžijfowy dokudž zgew- nau zloſtij Pána z winnice newywrhli a zákon litery čtli kázal gich (což pwili z zákona litery) w tom poſlauchati: ale což krom toho mluwili y činili zgewňe y pokrytě nepoſlauchati ale warowati ſe. Když pak ze zlosti Pána a dedice wywrhli hned apoſſtolé y lid od nich ſe odtrhli a gich nepoſlúchali až ge Pán y zatratil a winicy gegich dal giným ] yakož my téhož na ržimſkú cýrkew I podlé zgewenij ſwaté° Jana čekáme a že přigde obáwáme ſe neb panownijka ſwého opuſtila y po- tupila a protiwj ſe mu wffijm tělem žiwotem ſmyſlem y vmy- ſlem. A nadeň wywyffuge ſe y chlubij a wěrné morduge a trápij. Pakli mu zaſtaweno ſtarſſijmi a on přes to ſlaužij neb a wěrneym byloby to známo] nemagij v geho ſlužby býti pto gt Bohu a cýrkwi ſwaté nemilá! yakož ſwrchu dowedeno že Kryftus neměl vmylla takowých poſýlati ani cýrkew f. ani ſkrze takowé ſpaſenij puoſobiti: a že nemuož z ſtrany ſwé hodně ſlaužiti netoliko ſobě ale ani giným. Neb kdo gt ſobě zlý komu dobrý? A lékaři vzdraw ſám ſebe. A že těch Kryftus Pán y apoſſtolé kázali ſe warowati ] yakož apoſſtol ] wyčijtage hřijchy a neprawofti těchi kteřijž za čaſu an tykryfta měli býti zgewnij zlij a neſtydatij přidáwá řka: Těch ſe warůg. A opět: Nechtěgte obcowati ſkutkom temnoſtj] ale treſtcete. Pakli nenj wyobcowán a ſtarffij ſnad o to newědij ač geho hřjch bylby wíſem neb mnohým z obce znám wſſak wěrny nebylo by známo to by mu ftarffijmi bylo zaſtaweno: magij proſbau y radau zaſtawiti mu ſlužbu dokudž ſtarffijmi nebude rozlúzen ne aby ſkládali ho s vřadu] ale píbau y ra- dau ponechati žádali neb ſlaužijliť gla w giftém a zgewném hřijchu zle a nepwě ſlaužij. Pakli mu bude zaſtawena ſlužba a to známo bude wěrným a on by ſwéwolně ſlaužiti chtěl I (стр. 66). Luc. 4 (23). I (стр. 67). 2 Thim. 3. Eff. 5 (7).
Strana 314
314 — magj gim wěrnij pohrdati dokudž pokánij nebude činiti a zaſe pgat nebude. A podlé rady Gežijſſe Kryſta ] magij oko wylau- piti a ruku vtijti yako pohorffugijcý. A kdož toho nevčinij Mat. 18. obcuge ge° hřjchoml pti přikázanij Páňe: Buď tobě yako pe- 1 Thim. 5 (22). kelnijk a zgewný hřijffnijk. A f. Pawel: Nechtěg obcowati cyzým hřijchom. Pakliby byl zlý ſmylem y vmyſlem w to w čemž a čijmžby flaužiti měl a odporné by wěcy Bohu y ſpaſenj twrdil a k tomu bylby y zgewný hřijífnijk: držijme y pra- wijme] že nenij poſel Kryſtů ani w pwdě aud cýrkwe ſwaté a newěřijme by ſwátoftmi mohl vžitečňe ſlúžiti ale což na nem geſt z ſtrany geho| ſſkodliwě. Nebť Pán dij: Wy gfte ſůl země budeli fůl zmařena čijm bude ſoleno? k ničemuž ſe wijce nehodij než aby wywržena byla wen] a potlačena od Joh. 15 (2). lidij. Wy gíte ſwětlo ſwěta] etc. A opět: Každú ratoleſt] kteráž 1 (cтp. 68). nenele we mně owoce wyřežeť gi Otec můg a vſchne a zbe- Mat. 12 (35). rau gi] a na oheň vwrhau] a ſhořij. A opět: Zlý člowěk ze zlého pokladu ſrdce wynáſlij zlé nebo z hognoſti ſrdce vſta mluwj: kterak wy můžte dobře mluwiti gfúce zlij? totiž ſmy- ſlem y vmyſlem w ſkutcých zlých neb nemůž dřewo zlé dobrého owoce néfti. A opět: Owoce gegich owoce nevži- tečné ani k gedenij ani k čemu ginév hodné. A Moyžijís Z winnice Sodomſkých geftiť wijno gegich a z předměſti Gomorſkých hrozen gegijch hrozen žluči a hrozen nayhoř čegſlij žluč drakůw geſtit wijno gegich| a ged hada neyge dowategſlijho ! po nemž nenij zdrawij. A Izaiaš: Počali vſylé a porodij neprawost wayce hadů rozlúpali a paučiny pau- kowé tkali: kdo bude gijíti z wagec gegich| vmře| a to což wychowáno geſt| obrátij ſe w králijka. Plátna gegich nebudau w rúcha] ani odijni budau dijly ſwými. Dijla gegich dijla ne- vžitečná a ſkutek neprawoſti w rukau gegich. Nohy gegich k zlému běžij a chwátagiji aby prolili krew newinnú. A opět Ay yák proroko dij Pán gimž ſe dege we ſnách lež kteréž yakož rozpráwěli a ſwedli lid múg we lži ſwé. Podlé toho dj apoſítol: Obrátij ſluch ſwůg od prawdy a obrátj k báſňem wymyſſleným lidmi ſwatokupeckými a ſhromáždij ſobě miſtry lekcýcý vífima ſwětu aby ſkrze ſladké řeči a žehnánij neb po- ſwěcowánij ſwodili ſrdce newinná. Y dij dále: Geſſto ſem yá gich byl nepoſlal ani gim přikázali kteřijž nic nepſpěli lidu mému. A opět ſkrze Ezechyele dij: Běda prorokuom nemú- drým kteřijž náſledugij ducha lžiwého a nic newidij. Yako liſſky na pauſſti byli prorocy twogi Izrahéli. Newſtúpili ſte na odpor aniž ſte ſe poſtawili na odpor zdij za dům Izra- helſký abyfíte ſtáli w bogi w den Páně. Widijť wěcy marné a prorokugijť lež] řkauce dij Pán: Když ſem nepoſlal gich a trwali potwrzowati řeřij (sic) 1) ſwých. Zdali ſte newiděli wi denij daremného a proroctwij lžiwého zdali ſte nemluwili? A pwijte| dij Pán když yá nemluwil ſem wa. Protož dij Pán Mat. 5 (13). Deut. 32. Iza. 56 (?). Jer. 23, 27. 1 Thim. 4 (7). Psal. 118. Eze. 13. I (стр. 69). Sap. 4. Mat. 5. 1) Го всей вѣроятности типографская опечатка вмѣсто: řečij
314 — magj gim wěrnij pohrdati dokudž pokánij nebude činiti a zaſe pgat nebude. A podlé rady Gežijſſe Kryſta ] magij oko wylau- piti a ruku vtijti yako pohorffugijcý. A kdož toho nevčinij Mat. 18. obcuge ge° hřjchoml pti přikázanij Páňe: Buď tobě yako pe- 1 Thim. 5 (22). kelnijk a zgewný hřijffnijk. A f. Pawel: Nechtěg obcowati cyzým hřijchom. Pakliby byl zlý ſmylem y vmyſlem w to w čemž a čijmžby flaužiti měl a odporné by wěcy Bohu y ſpaſenj twrdil a k tomu bylby y zgewný hřijífnijk: držijme y pra- wijme] že nenij poſel Kryſtů ani w pwdě aud cýrkwe ſwaté a newěřijme by ſwátoftmi mohl vžitečňe ſlúžiti ale což na nem geſt z ſtrany geho| ſſkodliwě. Nebť Pán dij: Wy gfte ſůl země budeli fůl zmařena čijm bude ſoleno? k ničemuž ſe wijce nehodij než aby wywržena byla wen] a potlačena od Joh. 15 (2). lidij. Wy gíte ſwětlo ſwěta] etc. A opět: Každú ratoleſt] kteráž 1 (cтp. 68). nenele we mně owoce wyřežeť gi Otec můg a vſchne a zbe- Mat. 12 (35). rau gi] a na oheň vwrhau] a ſhořij. A opět: Zlý člowěk ze zlého pokladu ſrdce wynáſlij zlé nebo z hognoſti ſrdce vſta mluwj: kterak wy můžte dobře mluwiti gfúce zlij? totiž ſmy- ſlem y vmyſlem w ſkutcých zlých neb nemůž dřewo zlé dobrého owoce néfti. A opět: Owoce gegich owoce nevži- tečné ani k gedenij ani k čemu ginév hodné. A Moyžijís Z winnice Sodomſkých geftiť wijno gegich a z předměſti Gomorſkých hrozen gegijch hrozen žluči a hrozen nayhoř čegſlij žluč drakůw geſtit wijno gegich| a ged hada neyge dowategſlijho ! po nemž nenij zdrawij. A Izaiaš: Počali vſylé a porodij neprawost wayce hadů rozlúpali a paučiny pau- kowé tkali: kdo bude gijíti z wagec gegich| vmře| a to což wychowáno geſt| obrátij ſe w králijka. Plátna gegich nebudau w rúcha] ani odijni budau dijly ſwými. Dijla gegich dijla ne- vžitečná a ſkutek neprawoſti w rukau gegich. Nohy gegich k zlému běžij a chwátagiji aby prolili krew newinnú. A opět Ay yák proroko dij Pán gimž ſe dege we ſnách lež kteréž yakož rozpráwěli a ſwedli lid múg we lži ſwé. Podlé toho dj apoſítol: Obrátij ſluch ſwůg od prawdy a obrátj k báſňem wymyſſleným lidmi ſwatokupeckými a ſhromáždij ſobě miſtry lekcýcý vífima ſwětu aby ſkrze ſladké řeči a žehnánij neb po- ſwěcowánij ſwodili ſrdce newinná. Y dij dále: Geſſto ſem yá gich byl nepoſlal ani gim přikázali kteřijž nic nepſpěli lidu mému. A opět ſkrze Ezechyele dij: Běda prorokuom nemú- drým kteřijž náſledugij ducha lžiwého a nic newidij. Yako liſſky na pauſſti byli prorocy twogi Izrahéli. Newſtúpili ſte na odpor aniž ſte ſe poſtawili na odpor zdij za dům Izra- helſký abyfíte ſtáli w bogi w den Páně. Widijť wěcy marné a prorokugijť lež] řkauce dij Pán: Když ſem nepoſlal gich a trwali potwrzowati řeřij (sic) 1) ſwých. Zdali ſte newiděli wi denij daremného a proroctwij lžiwého zdali ſte nemluwili? A pwijte| dij Pán když yá nemluwil ſem wa. Protož dij Pán Mat. 5 (13). Deut. 32. Iza. 56 (?). Jer. 23, 27. 1 Thim. 4 (7). Psal. 118. Eze. 13. I (стр. 69). Sap. 4. Mat. 5. 1) Го всей вѣроятности типографская опечатка вмѣсто: řečij
Strana 315
315 — Bůh: Proto že mluwili gíte marnoſti a prorokowali lež a proto yá pti wám dij Pán budu. A budeť ruka má na pro- roky i kteřijž widij marnoſti a prokugij lež w radě lidu mého nebudau ! a w pijímě domu Izrahelſkéo nebudau napſáni aniž do země Izrahelſké wegdau. A nijže: Zklamáwagij lid můg řijkagijce ! pokoy ] a nenj pokoge a mažij ſtěnu bez ſmijſſeni plew i ptož padne: a doplnijm rozhněwánij mé nad nimi y nad ſtěnau a powijm wám nenij ſtěny] ani těch j kteřij gi mažij A opět: Běda těm kteřijž ffigij poliftářijky pod wſſeliký loket činij podufſky pod hlawu wſſelikého wěka] k zgijmánj duſſij. A když zgijmali duſſe lidu mého obžiwowali duſſe gegich a poruffowali mě k lidu mému pro hrít gečmene a vkruch chleba aby zbili duſſe! kteréž nevmijragij a obžiwowali duſſe kteréž negfú žiwy lhauce lidu mému wěřijcýmu gegich lžem: Přečti až do koce. A o těch I. Petr mluwj: Byli w lidu ffaleſſnj prorocy! yakož y mezy wámi budau miſtři lžiwij i kteřijž vwedau roty zatracenij ] a toho i kterýž ge kaupil Boha ] gehož ſe znáti y ctiti rty prawij ſkutky zapijragij i vwodijce na ſe rychlé zatracenij zklamáwagijce duſſe nevſtawičné náſledugijce Kayna w wra- žedlném duchu a Bálama w lajkoſtwij gfúce ſtudnice bez wody| oblakowé bez défſtě. A gſúc mnozý ſluhami poruſſenj a hřijchy přemoženi wſſak ſwobodu neb ſpaſenij giným ſli- bugij. O témž I. Júdas: Zě ſau hwězdy bludné reptácy ža- lobnij podlé žádoftij chodijcý poſměwači i howadnij ſami ſe oddelugjce w nemiloſtiwoſtech fſtěpowé podzymnij dwa- krát vmrlij z kořen wywrácenij. A o těch dij apofítol zě prawde odpiragij lidé na myſli poruſſenij zawrženij při wijře a wijce nebudau proſpjwati| nebo nemaudroſt gegich známa bude wſſem. A takowé cýrkwi ſwé Pán s pilnoſtij (y apo- ſſtolé) treſtati káže yakož dij: Zhřeffijli bratr twůg treftcy Mat. 18 (15). gey vpoſlechneli etc. A opět: Bratřiji budeli zachwácen Gal. 6 (1). člowěk w yakém nedoſtatku ] wy kteřijž duchownij gſte| tako- 2 Tes. 3 (15). wého naučte w duchu tichoſti. A ginde: Nechtěgte yako ne- přijtele ſe domnijwati| ale treſtcete yako bratra. Pakli takowj Mat. 18. nevſtupnij ſau dlužni ſau ge wyobcowati ! jakož Pán dij: Kdož nevpoſlechne zboru buď tobě yako pekelnijk a publikán. A I. Pawel: Wydal ſem ge ſathanowi] aby ſe včili nerauhati. A opět: Treftcy ge twrde. A opět: Sau mnozý nepoſluffnij marnomluwnij a ſwůdcé: a neywijce ti i kteřijž z obřezánij ſau| kteréž ſluſſij treſtati. Pakli takowij | głúc treſtáni y wyobcowáni nepřeſtanau ſwého a přicházegijce ſwodij i rmautj wěrný lid: včij Pán cýrkew ſwú a wěrné s pijlnoſtij ſe gich warowati řka: Pilňe ſe wyſtřijhayte ffaleffných proroků kteřijž pcházegij k wám w owčijm rúſſe etc. A opět: Přigdau mnozý we gménu mém a ſwedau mnohé: newěřte nenáſledůg te. A I. Jan: Kdož při- cházý k wám a tohoto včenij nepřinálij nepgijmegte ho do dov [ ani ho pozdrawůgte. A f. Pawel: Sletřte těch kteřijž tak chodij i yakož máte přijklad náls] nebť mnozý chodij kteréž Tit. 1 (10-11) I (стр. 70). Mat. 7 (15). Mat. 24 (5). Joh. 1 (10). I (стр. 71). Filip. 4(?) (3, 17-18). 2 Pet. 2 (1). 1 Thim. 1. Tit. 1 (10). Tit. 1. 2 Thim. 3.
315 — Bůh: Proto že mluwili gíte marnoſti a prorokowali lež a proto yá pti wám dij Pán budu. A budeť ruka má na pro- roky i kteřijž widij marnoſti a prokugij lež w radě lidu mého nebudau ! a w pijímě domu Izrahelſkéo nebudau napſáni aniž do země Izrahelſké wegdau. A nijže: Zklamáwagij lid můg řijkagijce ! pokoy ] a nenj pokoge a mažij ſtěnu bez ſmijſſeni plew i ptož padne: a doplnijm rozhněwánij mé nad nimi y nad ſtěnau a powijm wám nenij ſtěny] ani těch j kteřij gi mažij A opět: Běda těm kteřijž ffigij poliftářijky pod wſſeliký loket činij podufſky pod hlawu wſſelikého wěka] k zgijmánj duſſij. A když zgijmali duſſe lidu mého obžiwowali duſſe gegich a poruffowali mě k lidu mému pro hrít gečmene a vkruch chleba aby zbili duſſe! kteréž nevmijragij a obžiwowali duſſe kteréž negfú žiwy lhauce lidu mému wěřijcýmu gegich lžem: Přečti až do koce. A o těch I. Petr mluwj: Byli w lidu ffaleſſnj prorocy! yakož y mezy wámi budau miſtři lžiwij i kteřijž vwedau roty zatracenij ] a toho i kterýž ge kaupil Boha ] gehož ſe znáti y ctiti rty prawij ſkutky zapijragij i vwodijce na ſe rychlé zatracenij zklamáwagijce duſſe nevſtawičné náſledugijce Kayna w wra- žedlném duchu a Bálama w lajkoſtwij gfúce ſtudnice bez wody| oblakowé bez défſtě. A gſúc mnozý ſluhami poruſſenj a hřijchy přemoženi wſſak ſwobodu neb ſpaſenij giným ſli- bugij. O témž I. Júdas: Zě ſau hwězdy bludné reptácy ža- lobnij podlé žádoftij chodijcý poſměwači i howadnij ſami ſe oddelugjce w nemiloſtiwoſtech fſtěpowé podzymnij dwa- krát vmrlij z kořen wywrácenij. A o těch dij apofítol zě prawde odpiragij lidé na myſli poruſſenij zawrženij při wijře a wijce nebudau proſpjwati| nebo nemaudroſt gegich známa bude wſſem. A takowé cýrkwi ſwé Pán s pilnoſtij (y apo- ſſtolé) treſtati káže yakož dij: Zhřeffijli bratr twůg treftcy Mat. 18 (15). gey vpoſlechneli etc. A opět: Bratřiji budeli zachwácen Gal. 6 (1). člowěk w yakém nedoſtatku ] wy kteřijž duchownij gſte| tako- 2 Tes. 3 (15). wého naučte w duchu tichoſti. A ginde: Nechtěgte yako ne- přijtele ſe domnijwati| ale treſtcete yako bratra. Pakli takowj Mat. 18. nevſtupnij ſau dlužni ſau ge wyobcowati ! jakož Pán dij: Kdož nevpoſlechne zboru buď tobě yako pekelnijk a publikán. A I. Pawel: Wydal ſem ge ſathanowi] aby ſe včili nerauhati. A opět: Treftcy ge twrde. A opět: Sau mnozý nepoſluffnij marnomluwnij a ſwůdcé: a neywijce ti i kteřijž z obřezánij ſau| kteréž ſluſſij treſtati. Pakli takowij | głúc treſtáni y wyobcowáni nepřeſtanau ſwého a přicházegijce ſwodij i rmautj wěrný lid: včij Pán cýrkew ſwú a wěrné s pijlnoſtij ſe gich warowati řka: Pilňe ſe wyſtřijhayte ffaleffných proroků kteřijž pcházegij k wám w owčijm rúſſe etc. A opět: Přigdau mnozý we gménu mém a ſwedau mnohé: newěřte nenáſledůg te. A I. Jan: Kdož při- cházý k wám a tohoto včenij nepřinálij nepgijmegte ho do dov [ ani ho pozdrawůgte. A f. Pawel: Sletřte těch kteřijž tak chodij i yakož máte přijklad náls] nebť mnozý chodij kteréž Tit. 1 (10-11) I (стр. 70). Mat. 7 (15). Mat. 24 (5). Joh. 1 (10). I (стр. 71). Filip. 4(?) (3, 17-18). 2 Pet. 2 (1). 1 Thim. 1. Tit. 1 (10). Tit. 1. 2 Thim. 3.
Strana 316
316 — Eze. 33 (?). Rom. 1 (?). I (стр. 72). Jer. 7. ſem čaſto wam pwil a y nynij s pláčem prawijm nepřátelé křijže Kryftowa. A opět: Dáwáme wám znáti bratřj a pkazu- geme we gméno Pána naſſe° Gežijíſe Kryſta] abyſſte ſe odtrhli od wiſelikého bratra chodijcýho neřádně a ne podlé vſtawenij kteréž íte přigali od nás. A nijže: Pakli by kdo nevpoſlúchal ſlowa naſſeo ſkrze liſt takowého znamenayte| a neſměſſúgte ſe s njm aby byl zahanben. Neználi pak kdo takowých a při- gjmá ge a geft gináč wěrný w Kryftu odpuſítěno bude gemu a na tomto wyhledáwáno yakož dij: Požádám krwe gegich z rukú twých. Pakli kdo wij a zná o tom a z nehodné přijčiny přigijmá ge w ſlužbě! y obcuge s nimi I naplnij ſe na ňě to: ſwolugijcý s činijcým gednoſtegnú muku trpěti bude. Pakliby kněz dobrý mrawný y poctiwý žiwotem a ten bylby ſmyſlem p wijře nehodný a při ſpaſenij lidſkém bludný a vmyſlem při ſwátoſtech nepřijmý řádu prawd k ſpaſenij ani k ſlužbě neznage: když to poznagij wěrnij magj yako kwaſu zákoničijho na zákonijku] a náboženſtwij ſwětla na andelu rauna owčijho na wlku | s pilnoſtij ſe ſtřijcy neb takowij fau bližílij k ſwedenij než ginij neb Pán Kryftus nepoſýlá p ſamu mrawnú dobrotu ale pro obogij. A prwotně p do- brotu wijry neb nezbijragij z trnij hroznuo ani z bodláčij ffijkuo. A budeli w tom obém zlém (totiž w ſmyſlu p wijře y žiwotu při mrawijch) půwod ſluh cýrkwe a ſtarſfij a to giftě ſhledáno bude: tehdy ti kteřijž w prawdě zůſtáwagij aneb to ſeznáwagj že o gegich duſſe běžij] magij pokorňe to gim oznámiti a nemagij gich (leč w giſtém dobrém i dokudž s nimi gfau) poſlúchati yakož pklad dán na miſtřijch a záko- nijcých kdež rozkázal Kryftus I podlé zákona rčenij poſlú- chati a podlé zlých činůw gegijch nečiniti. A takowým magij to oznámiti yakož prorocy y mnozý ginij oznamowali. Nebť dij Pán k gednomu: Stůg w branách domu Páně | a zwětůg lidu mému hřijchy gegich] a domu Júdſkému ohawnoſti gegich etc. A geftli žeby w tom zlém nevſtupně ſtáli magij treſtáni býti y od těch kteréž Bůh poſýlá z obecného lidu neboli y z gegich řádu. Důwod na prorocých důwod na ſwatém Janu na Páv Kryftu na apofítoléch i na ſwatém Sítěpánu. A pakli ſe ſtreſtati nedadij! ale moc magijce mordowati budau pofly wěrné a y lid budau nutiti k wěcem zapowěděny! pod yakým koli zpuofobem by pak pod ſlužebnými wěcmi neb přijpadnými od Kryfta rozkázanými bylo (yako Židé někdy pod obřijzkau obětmi a otcowſkými vſtawenijmi I chrámem y rodem ſwým ſwodili od božijch přikázanij i a od té pwdy gefto gij ty wěcy měly by ſlaužiti etc.) a gináč by nedopuſtili ani wěřiti ani Boha ctijti ani pwdy náſledowati ani nadege požijwati ani ſlužby ani pomocy k tomu docházeti: dlužni ſau ti i gimžto doſtatečňe známo i nepoſlúchati gich w tom by měli přijkladem mnohých předeſílých ! od nijch y 1 trpěti. A nemohauli pro zlé ſwědomij a p přinucowánij k zlým ſkutkom I y pro ſceſtná včenij y pro odporné ſlužebnoſti 2 Tes. 3 (6). K (стр. 73).
316 — Eze. 33 (?). Rom. 1 (?). I (стр. 72). Jer. 7. ſem čaſto wam pwil a y nynij s pláčem prawijm nepřátelé křijže Kryftowa. A opět: Dáwáme wám znáti bratřj a pkazu- geme we gméno Pána naſſe° Gežijíſe Kryſta] abyſſte ſe odtrhli od wiſelikého bratra chodijcýho neřádně a ne podlé vſtawenij kteréž íte přigali od nás. A nijže: Pakli by kdo nevpoſlúchal ſlowa naſſeo ſkrze liſt takowého znamenayte| a neſměſſúgte ſe s njm aby byl zahanben. Neználi pak kdo takowých a při- gjmá ge a geft gináč wěrný w Kryftu odpuſítěno bude gemu a na tomto wyhledáwáno yakož dij: Požádám krwe gegich z rukú twých. Pakli kdo wij a zná o tom a z nehodné přijčiny přigijmá ge w ſlužbě! y obcuge s nimi I naplnij ſe na ňě to: ſwolugijcý s činijcým gednoſtegnú muku trpěti bude. Pakliby kněz dobrý mrawný y poctiwý žiwotem a ten bylby ſmyſlem p wijře nehodný a při ſpaſenij lidſkém bludný a vmyſlem při ſwátoſtech nepřijmý řádu prawd k ſpaſenij ani k ſlužbě neznage: když to poznagij wěrnij magj yako kwaſu zákoničijho na zákonijku] a náboženſtwij ſwětla na andelu rauna owčijho na wlku | s pilnoſtij ſe ſtřijcy neb takowij fau bližílij k ſwedenij než ginij neb Pán Kryftus nepoſýlá p ſamu mrawnú dobrotu ale pro obogij. A prwotně p do- brotu wijry neb nezbijragij z trnij hroznuo ani z bodláčij ffijkuo. A budeli w tom obém zlém (totiž w ſmyſlu p wijře y žiwotu při mrawijch) půwod ſluh cýrkwe a ſtarſfij a to giftě ſhledáno bude: tehdy ti kteřijž w prawdě zůſtáwagij aneb to ſeznáwagj že o gegich duſſe běžij] magij pokorňe to gim oznámiti a nemagij gich (leč w giſtém dobrém i dokudž s nimi gfau) poſlúchati yakož pklad dán na miſtřijch a záko- nijcých kdež rozkázal Kryftus I podlé zákona rčenij poſlú- chati a podlé zlých činůw gegijch nečiniti. A takowým magij to oznámiti yakož prorocy y mnozý ginij oznamowali. Nebť dij Pán k gednomu: Stůg w branách domu Páně | a zwětůg lidu mému hřijchy gegich] a domu Júdſkému ohawnoſti gegich etc. A geftli žeby w tom zlém nevſtupně ſtáli magij treſtáni býti y od těch kteréž Bůh poſýlá z obecného lidu neboli y z gegich řádu. Důwod na prorocých důwod na ſwatém Janu na Páv Kryftu na apofítoléch i na ſwatém Sítěpánu. A pakli ſe ſtreſtati nedadij! ale moc magijce mordowati budau pofly wěrné a y lid budau nutiti k wěcem zapowěděny! pod yakým koli zpuofobem by pak pod ſlužebnými wěcmi neb přijpadnými od Kryfta rozkázanými bylo (yako Židé někdy pod obřijzkau obětmi a otcowſkými vſtawenijmi I chrámem y rodem ſwým ſwodili od božijch přikázanij i a od té pwdy gefto gij ty wěcy měly by ſlaužiti etc.) a gináč by nedopuſtili ani wěřiti ani Boha ctijti ani pwdy náſledowati ani nadege požijwati ani ſlužby ani pomocy k tomu docházeti: dlužni ſau ti i gimžto doſtatečňe známo i nepoſlúchati gich w tom by měli přijkladem mnohých předeſílých ! od nijch y 1 trpěti. A nemohauli pro zlé ſwědomij a p přinucowánij k zlým ſkutkom I y pro ſceſtná včenij y pro odporné ſlužebnoſti 2 Tes. 3 (6). K (стр. 73).
Strana 317
317 vmylu Páně mezy nimi zůſtati: magij ſe odděliti a ſrdcem y ſkutkem wygijti. Srdcem od zlého wnitřnijho. Skutkem od přijčin k tomu zlému wedúcých. Neb pán Buoh ſkrze Izayaſſe dij: Odegdete] odegďetei wygďěte odtud i poſſkwrně- ného ſe nedotýkeyte. Wygďete z pſtředku geho i očiſťte ſe kte- řijž neſete oſudij Páně. Nebo ne w hluku wygdete ani w vtijkánij poſpijíijte. Nebo předegde wás Pán a ſhromáždij wás Bůh Izrahelfký. K témuž I. Pawel: Wygďete z pítředku gich| a odďelte ſe od nich dij Pa a nečiſtého ſe nedotýkayte a yáť přigmu wás. A málo wýfſe: Nechtěgte gha wélti s ne- wěrnými. A w Zgewenj I. Jan: Wygdete z něo lide můg Apoc. 18 (4). a nebýwegte včaſtni hřijchů ge° abyſſte z ran geho nepgali. A I. Pawel: Oddělte ſe od wíſelikého bratra kterýž neřádně 2 Tes. 3 (6). chodij] a ne podlé vſtawenj I yakowéž wzali ſte od nás. A opět: Rom. 7 (2-3). Dokudž muž ženy žiw geft přiwázána geſt žena k zákonu muže ale když mrtew geſt giž ſwobodná geſt| a můž ſe wdáti] toliko w Páv! a nebude giž cyzoložnice budeli s giným mužem. Tak y puowod každý w gednotě kteréžkoli pod gménem křeſtiäſkým budeli žiw v wijře Syna božijho žiwotem y ſmy- ſlem i péčij ſlužbau y pracý oprawowánijm pokorny nedo- statkůw i nemá ſe laučiti žádná duſfe od ňeho. A kteráž ſe koli laučij a bude s ginau gednotau a zwláíť ne z hodných přij- čin owſſem z nevpřijmnoſti vmyſla ſlauti bude y bude cyzo- ložnice. Na týž rozum Pán přikázal nepro půstěti ženy i krom přijčiny cyzoložftwa. A když by zcyzoložila a bez pokánij trwala yako Gezábel: kdož gi w tom pozná| dlužen z wijry dluhu dowěrnosti a poſluffenſtwij neplatiti gj. Neb cyzý lože duchowněi geft cyzý ſmyſl při wijře obecnij a při pijímijch ſwatých i y vmyl cyzý odporný ſpaſenij a cyzý žiwot od ná- fledowánij Kryfta a apofftolůw. Protož Sfalomún dij: Aby wy- profítěn byl od ženy cyzý a ftrannij kteráž řeči ſwé lahodj a opaufftij muže mladoſti ſwé a ſmlauwy Boha ſwého zapo- menula. Dům gegij nakloněn gt k ſmrti a k peklu ſtezky gegj. Wſſickni| kterij k nj wcházegij nenawracugij ſe ani do- ſahugij ſtezek žiwota. Daleko včiň od nij ceſtu twú a nepři- pogůg ſe ke dweřom domu gegij°. A opět: Powinen gest každý otce a matku (když odpornij ſau ſpaſenj) ano manžel manželku opuſtiti i yakož Pa dij: Nepřiſſel ſem pokoge puſtitiI ale meč nebo přiſſel ſem odděliti člowěka proti otcy geho a dceru pti mateři gegij a newěſtu proti ſwegruſſi gegij a neptelé člowěka domácý geho etc. A ſwatý Pawel: Cžlowěka kacýře Tit. 3 (10). po gednom a druhém treſtánij waruog ſe. A opět: Od každé 1 Tes. 5 (15) twárnoſti zlé warůgte ſe. A opět: Odſtup od zlého a čiň dobře. Psal. 23 (?) A opět: Nechtěg činiti zlých wěcý ať tebe nepopadnau i odſtup Ecči 7 (?). od neprawoftii a přeſtanauť zlé wěcy od tebe. Nebo takowij zlij y ſmyſlem y žiwotem zwlá�fť když k tomu ſau zgewnij hřijffnijcy neſtydatij a powinnoſtij ſwých neznagij ani wedaů I a nemiloſtiwě ſwatokupecky y ſmilně y pyfíně rozkofíně a zauffale žiwi ſau a ſlužby ſwé proti ſmyſlu i y vnyſlu prawému odporně ſpaſenj zřijzené wedau K (cтp. 75). 2 Cor. 6 (17). K (стр. 74). Pro. 2 (?). Mat. 10 (34—35). Iza. 52.
317 vmylu Páně mezy nimi zůſtati: magij ſe odděliti a ſrdcem y ſkutkem wygijti. Srdcem od zlého wnitřnijho. Skutkem od přijčin k tomu zlému wedúcých. Neb pán Buoh ſkrze Izayaſſe dij: Odegdete] odegďetei wygďěte odtud i poſſkwrně- ného ſe nedotýkeyte. Wygďete z pſtředku geho i očiſťte ſe kte- řijž neſete oſudij Páně. Nebo ne w hluku wygdete ani w vtijkánij poſpijíijte. Nebo předegde wás Pán a ſhromáždij wás Bůh Izrahelfký. K témuž I. Pawel: Wygďete z pítředku gich| a odďelte ſe od nich dij Pa a nečiſtého ſe nedotýkayte a yáť přigmu wás. A málo wýfſe: Nechtěgte gha wélti s ne- wěrnými. A w Zgewenj I. Jan: Wygdete z něo lide můg Apoc. 18 (4). a nebýwegte včaſtni hřijchů ge° abyſſte z ran geho nepgali. A I. Pawel: Oddělte ſe od wíſelikého bratra kterýž neřádně 2 Tes. 3 (6). chodij] a ne podlé vſtawenj I yakowéž wzali ſte od nás. A opět: Rom. 7 (2-3). Dokudž muž ženy žiw geft přiwázána geſt žena k zákonu muže ale když mrtew geſt giž ſwobodná geſt| a můž ſe wdáti] toliko w Páv! a nebude giž cyzoložnice budeli s giným mužem. Tak y puowod každý w gednotě kteréžkoli pod gménem křeſtiäſkým budeli žiw v wijře Syna božijho žiwotem y ſmy- ſlem i péčij ſlužbau y pracý oprawowánijm pokorny nedo- statkůw i nemá ſe laučiti žádná duſfe od ňeho. A kteráž ſe koli laučij a bude s ginau gednotau a zwláíť ne z hodných přij- čin owſſem z nevpřijmnoſti vmyſla ſlauti bude y bude cyzo- ložnice. Na týž rozum Pán přikázal nepro půstěti ženy i krom přijčiny cyzoložftwa. A když by zcyzoložila a bez pokánij trwala yako Gezábel: kdož gi w tom pozná| dlužen z wijry dluhu dowěrnosti a poſluffenſtwij neplatiti gj. Neb cyzý lože duchowněi geft cyzý ſmyſl při wijře obecnij a při pijímijch ſwatých i y vmyl cyzý odporný ſpaſenij a cyzý žiwot od ná- fledowánij Kryfta a apofftolůw. Protož Sfalomún dij: Aby wy- profítěn byl od ženy cyzý a ftrannij kteráž řeči ſwé lahodj a opaufftij muže mladoſti ſwé a ſmlauwy Boha ſwého zapo- menula. Dům gegij nakloněn gt k ſmrti a k peklu ſtezky gegj. Wſſickni| kterij k nj wcházegij nenawracugij ſe ani do- ſahugij ſtezek žiwota. Daleko včiň od nij ceſtu twú a nepři- pogůg ſe ke dweřom domu gegij°. A opět: Powinen gest každý otce a matku (když odpornij ſau ſpaſenj) ano manžel manželku opuſtiti i yakož Pa dij: Nepřiſſel ſem pokoge puſtitiI ale meč nebo přiſſel ſem odděliti člowěka proti otcy geho a dceru pti mateři gegij a newěſtu proti ſwegruſſi gegij a neptelé člowěka domácý geho etc. A ſwatý Pawel: Cžlowěka kacýře Tit. 3 (10). po gednom a druhém treſtánij waruog ſe. A opět: Od každé 1 Tes. 5 (15) twárnoſti zlé warůgte ſe. A opět: Odſtup od zlého a čiň dobře. Psal. 23 (?) A opět: Nechtěg činiti zlých wěcý ať tebe nepopadnau i odſtup Ecči 7 (?). od neprawoftii a přeſtanauť zlé wěcy od tebe. Nebo takowij zlij y ſmyſlem y žiwotem zwlá�fť když k tomu ſau zgewnij hřijffnijcy neſtydatij a powinnoſtij ſwých neznagij ani wedaů I a nemiloſtiwě ſwatokupecky y ſmilně y pyfíně rozkofíně a zauffale žiwi ſau a ſlužby ſwé proti ſmyſlu i y vnyſlu prawému odporně ſpaſenj zřijzené wedau K (cтp. 75). 2 Cor. 6 (17). K (стр. 74). Pro. 2 (?). Mat. 10 (34—35). Iza. 52.
Strana 318
318 — etc: gſau newěrnij nelibij Bohu y ſe wſſemi ſlužbami. A tijm včiněni ſau newětkau y Babilonem z něhož Pán wywoláwá a bránij gich poſlúchati wěřiti náſledowati a wěrnij magij z dluhu wijry vpoſlechnauti. To potud o cýrkwi ſwaté y o diáblowě y o zlém knězyl y o ſmylu při ſpaſenij w tom. Počet z wijry o obcowánij ſwatých. K (стр. 76). Joh. 3 (16 и 19). Hebr. 2. K (стр. 77). Po wyznánj wijry o cýrkwi ſwaté| y o prawdě gegij obogji podtatné y ſlužebné z nijž ſwattoſt gegij pocházý a po wyznánij o cýrkwi diáblowě y zloſti gegij dwogij z nijž prokletij a zatracenij pocházý! gižť fluffij z též ſtudnice wijry vyznati : zě wěřijme obcowánij ſwatých. Obcowánij nazýwáme ſpolečné požijwánij w obcy obecných wěcý i podlé práw a řádů y obyčegůw k tomu wy- fazených. Též y my wěřijme že vdowé cýrkwe ſwaté magijce obecné wěcy cýrkwe ſwaté I podſtatné y I ſlužebné I wſſem z miloſti božij darmo způſobené y požijwagj gich obecně. A ſami ſe wydáwagj podlé obdarowánj ſwého k vžitku obecnév buď wěcmi duchownijmi neb čaſnými I pokudžby duchownijm napomáhaly a ku překážce nebyly buď přijtomně neb po- tomně] ginák wěcy časné kwaſem fau etc. A aby měli wěrnij čemu obcowati neyprw Bůh Otec poſlal Syna ſwého milér na ſwět I yako ſwětlo a žiwot wſſem. A Pán Kryſtus| aby ſe k obcowánij wěrným způlobil stúpiw dolůw obcowal při- rozenj naffemu. A aby měli wěrnij čemu w něm k potřebě ſpasenij ſwého obcowati| za wſſecky z miloſti ſmrti okuſyw zaſlaužil wěčného wykaupenij oſprawedlněnij y ſprawedlnoſti we wſlij miloſti a prawdě w plnoſti a w doſtatečnoſti k žiwotu ſláwy. A aby wolenij božij měli ſkrze co by té prawdě Kryſta Gežijíſe a zaſlúženij geho obcugijc gij vžijwali Ducha ſwého dal ſkrze něhož ſrdečnú wijru wſſem k ſpaſenij gedinau láſkau a naděgij obžiwenau dáwá ] moc ſwětlo y wíſechnu ſprawedlnoft poſwěcenj y dokonánij w Kryftu duſfi wléwá. A aby ku poznánij y ku požjwanij toho wywolenij wědomě pgijti mohli a w tom ſpolečnoſt mijti ſkrze téhož Ducha audů některých powolaw i dal gim dary zwláſſtnij w mocy poſelſtwij ſwého k zwěſtowánij k včenij k zpwě| k ſaudu k pogiſſťowánij k treſtánij k zřijzenj giných k témuž a k vſtawenij pomocy prawděi y obecného dobrého towa- ryšſtwij aby byl gediný Bůh gediný Pán gediný Duch prawdy gediná wijra] gediná ſprawedlnoſt a prawda z wijry ! gedinij poflowé a ſlauhy wijry| gediné cžtenij gediný zákon wjry a láſkyi gediné ſlužebnoſti w ſmyſlu zdrawém wijryl gediny y gediné ſwátoſti w vmyſle Kryſta Gežijíſe a Ducha křeſt geden Duch wijry gediná láſka etc. gediná pijſma geho ſwatá gediná wijra obecná gediná cýrkew obecná z ſtrany podítaty y ſlužbyi w prawdě ſwrchu gmenowané ſwatá| aby
318 — etc: gſau newěrnij nelibij Bohu y ſe wſſemi ſlužbami. A tijm včiněni ſau newětkau y Babilonem z něhož Pán wywoláwá a bránij gich poſlúchati wěřiti náſledowati a wěrnij magij z dluhu wijry vpoſlechnauti. To potud o cýrkwi ſwaté y o diáblowě y o zlém knězyl y o ſmylu při ſpaſenij w tom. Počet z wijry o obcowánij ſwatých. K (стр. 76). Joh. 3 (16 и 19). Hebr. 2. K (стр. 77). Po wyznánj wijry o cýrkwi ſwaté| y o prawdě gegij obogji podtatné y ſlužebné z nijž ſwattoſt gegij pocházý a po wyznánij o cýrkwi diáblowě y zloſti gegij dwogij z nijž prokletij a zatracenij pocházý! gižť fluffij z též ſtudnice wijry vyznati : zě wěřijme obcowánij ſwatých. Obcowánij nazýwáme ſpolečné požijwánij w obcy obecných wěcý i podlé práw a řádů y obyčegůw k tomu wy- fazených. Též y my wěřijme že vdowé cýrkwe ſwaté magijce obecné wěcy cýrkwe ſwaté I podſtatné y I ſlužebné I wſſem z miloſti božij darmo způſobené y požijwagj gich obecně. A ſami ſe wydáwagj podlé obdarowánj ſwého k vžitku obecnév buď wěcmi duchownijmi neb čaſnými I pokudžby duchownijm napomáhaly a ku překážce nebyly buď přijtomně neb po- tomně] ginák wěcy časné kwaſem fau etc. A aby měli wěrnij čemu obcowati neyprw Bůh Otec poſlal Syna ſwého milér na ſwět I yako ſwětlo a žiwot wſſem. A Pán Kryſtus| aby ſe k obcowánij wěrným způlobil stúpiw dolůw obcowal při- rozenj naffemu. A aby měli wěrnij čemu w něm k potřebě ſpasenij ſwého obcowati| za wſſecky z miloſti ſmrti okuſyw zaſlaužil wěčného wykaupenij oſprawedlněnij y ſprawedlnoſti we wſlij miloſti a prawdě w plnoſti a w doſtatečnoſti k žiwotu ſláwy. A aby wolenij božij měli ſkrze co by té prawdě Kryſta Gežijíſe a zaſlúženij geho obcugijc gij vžijwali Ducha ſwého dal ſkrze něhož ſrdečnú wijru wſſem k ſpaſenij gedinau láſkau a naděgij obžiwenau dáwá ] moc ſwětlo y wíſechnu ſprawedlnoft poſwěcenj y dokonánij w Kryftu duſfi wléwá. A aby ku poznánij y ku požjwanij toho wywolenij wědomě pgijti mohli a w tom ſpolečnoſt mijti ſkrze téhož Ducha audů některých powolaw i dal gim dary zwláſſtnij w mocy poſelſtwij ſwého k zwěſtowánij k včenij k zpwě| k ſaudu k pogiſſťowánij k treſtánij k zřijzenj giných k témuž a k vſtawenij pomocy prawděi y obecného dobrého towa- ryšſtwij aby byl gediný Bůh gediný Pán gediný Duch prawdy gediná wijra] gediná ſprawedlnoſt a prawda z wijry ! gedinij poflowé a ſlauhy wijry| gediné cžtenij gediný zákon wjry a láſkyi gediné ſlužebnoſti w ſmyſlu zdrawém wijryl gediny y gediné ſwátoſti w vmyſle Kryſta Gežijíſe a Ducha křeſt geden Duch wijry gediná láſka etc. gediná pijſma geho ſwatá gediná wijra obecná gediná cýrkew obecná z ſtrany podítaty y ſlužbyi w prawdě ſwrchu gmenowané ſwatá| aby
Strana 319
319 tudy ſkrze obcowánij ſlužebným prawdám bylo znamenij y po- gifftěnij obcowánij podítatě w Kryſtu Gežijífi. Protož wílecky wěcy obecné doſtatečně wíſem zpuolobil k ſpaſenj aby žádný ſám ſobě nebyl žiw: neb w Kryſtu žádney ſám ſe nerodij! ani 1 Cor. 12 (25). w cýrkwi | ani p ſe ſamého ale pro giné yakož apofſtol Rom. 12 (5). dáwá přijklad na těle že vdowé gſú weſpolek pečliwij o ſe. Eff. 4 (4). A ſwatý Petr: Yakž kdo wzal dar a miloſt] tau ſobě weſpolek 1 Pet. 4 (10). přiſluhugijce i yako dobřij wládaři rozličného daru božijo. Hebr. 13 (1). 1 Pet. 4 (8). A opět: Láſku ſpolečnau vſtawičnú weſpolek magijce. A opět: Pro. 18 (?). Bratrftwij milownijcy. A Sfalomaun: Bratr i gemuž ſe ſpomáhá od bratra i yako mělto ſylné. Aby žádný nechtěl nalezač giných Filip. 3. wěcý býti nežli ſau Pánem Kryftem způlobeny zřijzeny y dány wěrným: a aby nečinil ani roztržky od těch obecných wěcý ani Act. 20. od náſledowánij gich ani ſobě cti a nezřijzenoſti yaké w po- Num. 16. žijwánij oſobowal nebo mítitel gt Pán toho! ale chceť Bůh Hebr.5 (?). (a chtijti má wěrný fluha) gednotě v wijře] a w pwdě pokogi. 1 Cor. 6. Yakož za to proſyl Pán Kryftus aby wſfickni gedno byli Eff. 4. a dokonáni byli w gednotu | a z nij newycházeli pod zbawenijm Joh. 17 (21). žiwota wěčného .Yakož k tomu y ſluhy y ſlužebnoſti řidij aby wěrnij přiſſli w gednotu wijry | a gj požijwali we wiſij plno ſti K (cтp. 78). zaſlúženij Kryftowa dokonále. Protož y apofftol ſwatý Petr 1 Petr. 3 (8). napomijnal aby gednomylnij byli v wijře a bratrſtwij neb gednotu milowali. Též ſ. Pawel aby pečlijwi byli zachowati Eff. 4(3). gednotu ducha w ſwazku pokoge ſkrze řád w láſce! o němž dij: Wífeckny wěcy děgte ſe mezy wámi poctiwě a podlé řádu . 1Cor.14(40). A I. Jan o láſce a o milowánij Pánem přikázaném ffiroce Joh. 4. mluwil. A Dawid: EyI kterak dobré a kterak vtěíené [ bratřijm Psal. 132 (1). přebýwati w gedno. Neb odtud cýrkew ſwatá obecná ſlowe: ne od množtwij lidij včených maudrých ani od ſtarodawnoſti půwodu aneb ſhromážděnij neb zwykloſti ani od ſamé mocy neb nic nemuožem proti prawdě ani od ſwornoſti řádem a mocý ſwěta] neb y Turcy a ginij to magij ale od prawd obecných Pánem Kryftem způlobených . Prwotně z ſtrany podítaty potom z ſtrany ſlužby pro podſtatu| gijž naproſto beze wſſech wymijnek ſluſſij obcowati I pod zatracenijm . A ſau tyto wěcy podítatné: ſprawedlnost přikázaná Pánem Kryſtem zaſlúžená z miloſti z wijry darmo daná z též wijry ſkrze ctnoſti ſkutečně dokonce oſtřijhaná I pro naděgi wěčného žiwota. To naprofto z podítaty má vžijwáno býti neb to gt toliko obecné cýrkwi ſwaté ] genž y odtud wlaſtnij ſwattoſt má. Potom flowe obecná od prawd ſlužebných obecných gimž s wymijnkau a s mnohau opatrnoſtij ſluſfij obcowati yako ſau ſhromážděnij ſlauhy! ſlužebnoſti ržádowé obyče- gowé vſtawenj nálezkowé. Kdež a když ty wěcy wedau ku poznánij nabýwánij a ku požijwanij nahoře položených prawd: tehdy dlužen gim každý obcowati a p obcowánij gim do ſhromážděnij gijti řád w poddanosti a w poſluſſen- ſtwij podniknúti| ſwornoſt y gednotu w ſwazku pokoge držeti milowati a zákon králowſký tu wlaſtně plniti w té dowěr- noſti že w těle Kryfta gt a geho požjwá. A ſám vžitečný K (стр. 79).
319 tudy ſkrze obcowánij ſlužebným prawdám bylo znamenij y po- gifftěnij obcowánij podítatě w Kryſtu Gežijífi. Protož wílecky wěcy obecné doſtatečně wíſem zpuolobil k ſpaſenj aby žádný ſám ſobě nebyl žiw: neb w Kryſtu žádney ſám ſe nerodij! ani 1 Cor. 12 (25). w cýrkwi | ani p ſe ſamého ale pro giné yakož apofſtol Rom. 12 (5). dáwá přijklad na těle že vdowé gſú weſpolek pečliwij o ſe. Eff. 4 (4). A ſwatý Petr: Yakž kdo wzal dar a miloſt] tau ſobě weſpolek 1 Pet. 4 (10). přiſluhugijce i yako dobřij wládaři rozličného daru božijo. Hebr. 13 (1). 1 Pet. 4 (8). A opět: Láſku ſpolečnau vſtawičnú weſpolek magijce. A opět: Pro. 18 (?). Bratrftwij milownijcy. A Sfalomaun: Bratr i gemuž ſe ſpomáhá od bratra i yako mělto ſylné. Aby žádný nechtěl nalezač giných Filip. 3. wěcý býti nežli ſau Pánem Kryftem způlobeny zřijzeny y dány wěrným: a aby nečinil ani roztržky od těch obecných wěcý ani Act. 20. od náſledowánij gich ani ſobě cti a nezřijzenoſti yaké w po- Num. 16. žijwánij oſobowal nebo mítitel gt Pán toho! ale chceť Bůh Hebr.5 (?). (a chtijti má wěrný fluha) gednotě v wijře] a w pwdě pokogi. 1 Cor. 6. Yakož za to proſyl Pán Kryftus aby wſfickni gedno byli Eff. 4. a dokonáni byli w gednotu | a z nij newycházeli pod zbawenijm Joh. 17 (21). žiwota wěčného .Yakož k tomu y ſluhy y ſlužebnoſti řidij aby wěrnij přiſſli w gednotu wijry | a gj požijwali we wiſij plno ſti K (cтp. 78). zaſlúženij Kryftowa dokonále. Protož y apofftol ſwatý Petr 1 Petr. 3 (8). napomijnal aby gednomylnij byli v wijře a bratrſtwij neb gednotu milowali. Též ſ. Pawel aby pečlijwi byli zachowati Eff. 4(3). gednotu ducha w ſwazku pokoge ſkrze řád w láſce! o němž dij: Wífeckny wěcy děgte ſe mezy wámi poctiwě a podlé řádu . 1Cor.14(40). A I. Jan o láſce a o milowánij Pánem přikázaném ffiroce Joh. 4. mluwil. A Dawid: EyI kterak dobré a kterak vtěíené [ bratřijm Psal. 132 (1). přebýwati w gedno. Neb odtud cýrkew ſwatá obecná ſlowe: ne od množtwij lidij včených maudrých ani od ſtarodawnoſti půwodu aneb ſhromážděnij neb zwykloſti ani od ſamé mocy neb nic nemuožem proti prawdě ani od ſwornoſti řádem a mocý ſwěta] neb y Turcy a ginij to magij ale od prawd obecných Pánem Kryftem způlobených . Prwotně z ſtrany podítaty potom z ſtrany ſlužby pro podſtatu| gijž naproſto beze wſſech wymijnek ſluſſij obcowati I pod zatracenijm . A ſau tyto wěcy podítatné: ſprawedlnost přikázaná Pánem Kryſtem zaſlúžená z miloſti z wijry darmo daná z též wijry ſkrze ctnoſti ſkutečně dokonce oſtřijhaná I pro naděgi wěčného žiwota. To naprofto z podítaty má vžijwáno býti neb to gt toliko obecné cýrkwi ſwaté ] genž y odtud wlaſtnij ſwattoſt má. Potom flowe obecná od prawd ſlužebných obecných gimž s wymijnkau a s mnohau opatrnoſtij ſluſfij obcowati yako ſau ſhromážděnij ſlauhy! ſlužebnoſti ržádowé obyče- gowé vſtawenj nálezkowé. Kdež a když ty wěcy wedau ku poznánij nabýwánij a ku požijwanij nahoře položených prawd: tehdy dlužen gim každý obcowati a p obcowánij gim do ſhromážděnij gijti řád w poddanosti a w poſluſſen- ſtwij podniknúti| ſwornoſt y gednotu w ſwazku pokoge držeti milowati a zákon králowſký tu wlaſtně plniti w té dowěr- noſti že w těle Kryfta gt a geho požjwá. A ſám vžitečný K (стр. 79).
Strana 320
320 w ſtawenij aby hleděl býti gla neſen od giných y držán] aby též y giných břemena podlé daru lobě daného nefl y zdržo- wal] a hleděl s pilnoſtij obcowati wífem ſobě potřebným wěcě w cýrkwi řádně wěda že tudy y podítatě obcowati bude buď nabýwage gij w poznánij y w prawdě wnitřnij bud vžijwage neb ſe w nij oſtrijhage. Pakli kdo dogda té gednoty anebo z mladoſti křtem ſkrze wěrné pěftauny obětowán přigat do nij y wykrmen w nij byl by wfſak by neobcowal těm wěcem cýrkwe ſwaté byť y dowěrnoſt | miloſt y poſluſſenſtwij zdál ſe mijti ] a ginam ſe nezdál by wykračowati: nemá ten obcowánij ſwatých] z ſtrany ſlužebných prawd cýrkwe ſwaté aniž požijwá zřijzeného ſpa- ſenj zwlářſť moha a nedbage aneb pro zemſké wěcy zane- cháwage | a nemá pwé wijry w ſmyſlu zdrawém | o obcowánij ſwatých. A méněli kdo nebo wijce w cýrkwi gla i v wijře obcuge těm prawdám] a pkážek z ſamého zákona hřijcha nemá: y vžitkuo obecné prawdy w poznánij wijc a méně docházý a w vgiſſtěnj naděge| y w požjwánj y w zachowánj ſe w nj. Proč wěřiti y obcowati fluffij cýrkwe ſwaté? Neyprwé pro toto: neb z strany ſwé cžlowěk nemuož ginudy podlé zřijzenij Božij° ku poznánij prawdy wijry lálky a naděge přigijti leč bude obcowati ſluhám w ſlowu pwdy wijryI genž rozum dáwá maličkým. Druhé: že nemůž ſwědomj a naděge ſwé vgifſtěnij mijti od Kryſta| leč poſelſtwij geho w flowu a w ſwátoſtech přigme. Třetij: nemuože w prawdě zroftu mijti leč čaſtým vče- nijm napominánjm wýftrahami treſtánijm a oſprawedlňo- wánijm ſtáti bude. Cžtwrté: zě zákona láſky bratrſké nemuož než w tom obcowánij zachowati a ſpolečné pocty ſe wſſemi obětmi a duchownjmi powinnoſtmi nemuož než w domu Páně činiti. Páté: zě w tom ſtáti a trwati bez obcowánj cýrkewnijm wěcem nemuože. A tak nemuože bez toho zřijzeně ſpalen býti. K (стр. 80). O ſpaſenij obecném při cýrkwi ſwaté. L (стp. 81). Kdož má ſpaſen býti muſý k obcowánj wijry Bohem přitržen býti a daru ſpolečného wíſem woleným ſkrze Ducha ſo w duch ſwůg nabyti aby ſkrze něg doffel ſpolečné včaſt- noſti ] newinné ſprawedlnoſti w Synu božijm] w geho zaſlau- ženij ſložené a doſfel wuole dobré obžiwené k Bohu a k geho wůli| a s nim ſpogené žádoftiwé ger ſe lijbiti ſlaužiti wůli geo vpřjmě we wſſem činiti p ſpaſenij ſwé. A aby tu božij wůli poznati mohl má w ſpolečnoſt ſwatých ſluh i w půwodu a řádu dowěrnoſtij a poſluffenſtwjm wgijti] a w ſpolečnoſt k požijwánij ſwatých ſlužebnoſtij tak aby zřijzeně wijry doffel a láſky a včenijm ofwijcen byl w poznánij wůle božij dobré y dobře libé y dokonalé a ſwátoftmi w naděgi vgiſſtěn.
320 w ſtawenij aby hleděl býti gla neſen od giných y držán] aby též y giných břemena podlé daru lobě daného nefl y zdržo- wal] a hleděl s pilnoſtij obcowati wífem ſobě potřebným wěcě w cýrkwi řádně wěda že tudy y podítatě obcowati bude buď nabýwage gij w poznánij y w prawdě wnitřnij bud vžijwage neb ſe w nij oſtrijhage. Pakli kdo dogda té gednoty anebo z mladoſti křtem ſkrze wěrné pěftauny obětowán přigat do nij y wykrmen w nij byl by wfſak by neobcowal těm wěcem cýrkwe ſwaté byť y dowěrnoſt | miloſt y poſluſſenſtwij zdál ſe mijti ] a ginam ſe nezdál by wykračowati: nemá ten obcowánij ſwatých] z ſtrany ſlužebných prawd cýrkwe ſwaté aniž požijwá zřijzeného ſpa- ſenj zwlářſť moha a nedbage aneb pro zemſké wěcy zane- cháwage | a nemá pwé wijry w ſmyſlu zdrawém | o obcowánij ſwatých. A méněli kdo nebo wijce w cýrkwi gla i v wijře obcuge těm prawdám] a pkážek z ſamého zákona hřijcha nemá: y vžitkuo obecné prawdy w poznánij wijc a méně docházý a w vgiſſtěnj naděge| y w požjwánj y w zachowánj ſe w nj. Proč wěřiti y obcowati fluffij cýrkwe ſwaté? Neyprwé pro toto: neb z strany ſwé cžlowěk nemuož ginudy podlé zřijzenij Božij° ku poznánij prawdy wijry lálky a naděge přigijti leč bude obcowati ſluhám w ſlowu pwdy wijryI genž rozum dáwá maličkým. Druhé: že nemůž ſwědomj a naděge ſwé vgifſtěnij mijti od Kryſta| leč poſelſtwij geho w flowu a w ſwátoſtech přigme. Třetij: nemuože w prawdě zroftu mijti leč čaſtým vče- nijm napominánjm wýftrahami treſtánijm a oſprawedlňo- wánijm ſtáti bude. Cžtwrté: zě zákona láſky bratrſké nemuož než w tom obcowánij zachowati a ſpolečné pocty ſe wſſemi obětmi a duchownjmi powinnoſtmi nemuož než w domu Páně činiti. Páté: zě w tom ſtáti a trwati bez obcowánj cýrkewnijm wěcem nemuože. A tak nemuože bez toho zřijzeně ſpalen býti. K (стр. 80). O ſpaſenij obecném při cýrkwi ſwaté. L (стp. 81). Kdož má ſpaſen býti muſý k obcowánj wijry Bohem přitržen býti a daru ſpolečného wíſem woleným ſkrze Ducha ſo w duch ſwůg nabyti aby ſkrze něg doffel ſpolečné včaſt- noſti ] newinné ſprawedlnoſti w Synu božijm] w geho zaſlau- ženij ſložené a doſfel wuole dobré obžiwené k Bohu a k geho wůli| a s nim ſpogené žádoftiwé ger ſe lijbiti ſlaužiti wůli geo vpřjmě we wſſem činiti p ſpaſenij ſwé. A aby tu božij wůli poznati mohl má w ſpolečnoſt ſwatých ſluh i w půwodu a řádu dowěrnoſtij a poſluffenſtwjm wgijti] a w ſpolečnoſt k požijwánij ſwatých ſlužebnoſtij tak aby zřijzeně wijry doffel a láſky a včenijm ofwijcen byl w poznánij wůle božij dobré y dobře libé y dokonalé a ſwátoftmi w naděgi vgiſſtěn.
Strana 321
321 Má také w ſpolečnoſt ſwatých audůw wiech wgijti] aby láſkau s nimi ſpogen byl| aby na ſe proneſl w prawdě žiwot wijry a přeneſenij z ſmrti do žiwota když miluge bratřiji a aby w domu Páně chodil gednomylně a aby naplněn byl od téhož domu dobrými wěcmi aby tudy w včaſtnoſti prawdy ſe wſſemi wěrnými byl i yakož toho žádal Dawid řka: Včaſtna mě včiň. Pane wíſech bogijcých ſe tebe. Také z wijry držijme že kdož koli z obcowánij těchto ſwatých prawd podítatných y ſlužebných hřijchem nebo blu- dem wygde a w tom fetrwá w zatwrzelofti neb w zpauře bez pokánij anebo wyobcowán a wyklat řádně pro ſwú nevltupnoſt w giſtém zlém pti prawdě a nakažowánj giných bude: takowý z včaſtnoſti Kriſta a cýrkwe wygde] a zatracen bude. A byť pak kdo w cýrkwi w ſmyflu dobrém w dowěr- noſti a y w poddanoſti zdál ſe zůſtáwati y ſlužebnoſtij požij- wati i geſtli že by nedoſſel včaſtnoſti wijry žiwé a ſprawedlnoſti z nij etc. aneb by hřijchem ſmrtedlny wyfſel] a w nekagijcým frdcy trwal: giſtě i byť ho žádný newyobcowal giž takowý wyobcowán geft od Pána Gežijffe z včaſtnoſti prawdy gim zaſlúžilé y od Ducha ſwatého a nehodně obcuge wěcem služebným a cyzý geft etc. Pakli kdo obcuge pwdě bytné a služebné dogijti nemůž beze! líti: toho Pán Gežijís newy- wrže ačť mnohý nedoſtatek trpij. Pakli kdo obcuge prawdě podítatné a pozná nemylně při ſlužebnijcých a ſlužbách gegich nedoſtatek fíkodný proti té prawdě y nechá raděgi vžijwánij těch ſlužeb než by pti wijře a ſwědomj včinil a oni gináč ho trpěti nechtije wyobcowali by gey neb wyklnuli: takowéhoť yako onoho ſlepého Pán k ſobě přiwine. Též na odpor má rozumijno býti o obcowánij zloftných genž prawdě neobcugij ale bludu ani ctnoſti ale hřijchu ani pomocy ale překážka a mnohému zlému protož apofítol na- pomijná řka: Nechtěgte obcowati nevžitečným ſkutkuom temnoſtij. A opět: Nechtěgte gha wélti s newěrnými nebo Eff.7 (5,11). které geſt včaſtenſtwj ſprawedlnoſti s neprawoſtij aneb které 2 Cor. 6 (14). towaryšſtwij ſwětla s temnoſtmi] etc. Psal. 118. L (стр. 82). Psal. 64. Počtu wydánij z prawd Hlužebných cýrkwe ſwaté: genž gfú flowo cžtenij ſwatého] a ſwátoſti s ſwými řády obyčegi a přjpadnoſtmi gimž každý když w prawdě gſú a může ſe gijch dogijti dle zřijzeného ſpaſenij obcowati powinen gt. O flowu božjm: nayprwňegſli ſlužebnoſti cýrkwe ſwaté. 1 (стр. 83). Z wijry wyznáwáme: zie prwnij a naywětílij a naypo- třebněgffij ſlužebnoſt (p niž wſlecky ſwátoſti hodné ſau! a bez- nijž nenij žádná vžitečná k ſpaſenij) geſtit ſlowo cžtenij ſ° . A že 21
321 Má také w ſpolečnoſt ſwatých audůw wiech wgijti] aby láſkau s nimi ſpogen byl| aby na ſe proneſl w prawdě žiwot wijry a přeneſenij z ſmrti do žiwota když miluge bratřiji a aby w domu Páně chodil gednomylně a aby naplněn byl od téhož domu dobrými wěcmi aby tudy w včaſtnoſti prawdy ſe wſſemi wěrnými byl i yakož toho žádal Dawid řka: Včaſtna mě včiň. Pane wíſech bogijcých ſe tebe. Také z wijry držijme že kdož koli z obcowánij těchto ſwatých prawd podítatných y ſlužebných hřijchem nebo blu- dem wygde a w tom fetrwá w zatwrzelofti neb w zpauře bez pokánij anebo wyobcowán a wyklat řádně pro ſwú nevltupnoſt w giſtém zlém pti prawdě a nakažowánj giných bude: takowý z včaſtnoſti Kriſta a cýrkwe wygde] a zatracen bude. A byť pak kdo w cýrkwi w ſmyflu dobrém w dowěr- noſti a y w poddanoſti zdál ſe zůſtáwati y ſlužebnoſtij požij- wati i geſtli že by nedoſſel včaſtnoſti wijry žiwé a ſprawedlnoſti z nij etc. aneb by hřijchem ſmrtedlny wyfſel] a w nekagijcým frdcy trwal: giſtě i byť ho žádný newyobcowal giž takowý wyobcowán geft od Pána Gežijffe z včaſtnoſti prawdy gim zaſlúžilé y od Ducha ſwatého a nehodně obcuge wěcem služebným a cyzý geft etc. Pakli kdo obcuge pwdě bytné a služebné dogijti nemůž beze! líti: toho Pán Gežijís newy- wrže ačť mnohý nedoſtatek trpij. Pakli kdo obcuge prawdě podítatné a pozná nemylně při ſlužebnijcých a ſlužbách gegich nedoſtatek fíkodný proti té prawdě y nechá raděgi vžijwánij těch ſlužeb než by pti wijře a ſwědomj včinil a oni gináč ho trpěti nechtije wyobcowali by gey neb wyklnuli: takowéhoť yako onoho ſlepého Pán k ſobě přiwine. Též na odpor má rozumijno býti o obcowánij zloftných genž prawdě neobcugij ale bludu ani ctnoſti ale hřijchu ani pomocy ale překážka a mnohému zlému protož apofítol na- pomijná řka: Nechtěgte obcowati nevžitečným ſkutkuom temnoſtij. A opět: Nechtěgte gha wélti s newěrnými nebo Eff.7 (5,11). které geſt včaſtenſtwj ſprawedlnoſti s neprawoſtij aneb které 2 Cor. 6 (14). towaryšſtwij ſwětla s temnoſtmi] etc. Psal. 118. L (стр. 82). Psal. 64. Počtu wydánij z prawd Hlužebných cýrkwe ſwaté: genž gfú flowo cžtenij ſwatého] a ſwátoſti s ſwými řády obyčegi a přjpadnoſtmi gimž každý když w prawdě gſú a může ſe gijch dogijti dle zřijzeného ſpaſenij obcowati powinen gt. O flowu božjm: nayprwňegſli ſlužebnoſti cýrkwe ſwaté. 1 (стр. 83). Z wijry wyznáwáme: zie prwnij a naywětílij a naypo- třebněgffij ſlužebnoſt (p niž wſlecky ſwátoſti hodné ſau! a bez- nijž nenij žádná vžitečná k ſpaſenij) geſtit ſlowo cžtenij ſ° . A že 21
Strana 322
322 — Mar. 16(15). prwnj důwod: neb gi nayprw Kryftus přikázal řka: Gdauce po wíſem ſwětě kažte cžtenij wſſemu ſtwořenij. A pro tu prwotně ſlauhy apofſtoly totiž ſwrchowané poſly i poſlal Rom. 1(1). yakož apolítol dj: Pawel ſlauha Gežjífe Kryſta I powolaný 1Cor. 1 (1). apofítol oddělený ke cžtenij božijmu. A opět: Nepoſlal mne 1 Cor. 9 (16). Kryftus křtijti] ale kázati cžtenij. A opět: Běda mně nebuduli kázati cžtenij. A že o žádné ſwátoſti tak pilně nepřikázal yako o cžtenij dij I. Petr: Nám pkázal Pa kázati a hláſati lidu. Bez základu zagifté wijry nic ſtálého I nic lijbezného nenj ani přijítupu k Bohu geſt ani k ſprawedlnoſti ani k oſprawedl- něnij ani co k žiwotu ſláwy proſpěného geft. A k té wijře prwnj ſlužebnoſt geſtit cžtenij ſwaté yakož apofſtol dovodij Kterak vwěrij bez kazatele| a kterak etc. | neb wijra z ſlyſſenj a ſlyfſenj ſkrze ſlowo božij. A že ono geſt prwnij ſlužebnoſt 1 Cor. 15 (1-2).k ſpaſenij ] dij I. Pawel: Známo wám činijm cžtenij etc. A nijže: Skrze něž y ſpaſeni beywáte. A opět: Cžtenij geft moc božij k ſpaſenj každému wěřijcýmu I geffto to o žádné ſwátoſti w lobě znamenané nenij powědijno . Neb což o křtu powědijno gt ] pro wijru cžtenij geſt powědijno s wymjnkau ale tuto naprofto: kdož i prý l nevwěřij cžtenij zatracen bude. A tak giſté že cžtenij ſwaté geſt počátečnij ſlužebnoſt naypo- třebněgffiji bez nehož žádná ſwátoft býti nemůž neb ſwátoft geft newidělé miloſti a prawdy w Kryſtu a w cýrkwi a w wěrné duſli znamenij a mocné ſwědectwij ale tu miloſt a pwdu kdo pozná leč mu gi cžtenij oznámj. A kdo vwěřiji leč ſlyfleti bude zwětowané to i čemu wěřiti má. Geft také cžtenij ſwaté ſlužebnoſt naypotřebněgſfij bez nijž žádnau ſwátoftij w prawdě a vžitečně ſlaužiti ſe nemůže neb ſwátoſti ſau pro pomoc hruboſti a nepochopnoſti lidſké flužebnij přijkladowé aby člowěk ſkrze widělé znamenij yako rukau weden byl ku poznánij a k giſtotě newěďelé mi- loſti a prawdyi y k požijwánj gegijmu! kteréžto miloſti a prawdy w ſwátoſtech žádná giná ſlužebnoft neoznamuge než cžtenij ſwaté| genž pto ſlowé w pijſmijch mocý božij ſlowem wijry a ſprawedlnoſti | ſlowem ſpaſenij etc. Také cžtenij ſwaté geſt y konec ſwátoftij| neb ſwátoſti gſú pro prawdu ſtalú w Kryftu a přitomnú w včaſtnoſti v wěrných duſech a tuť cžtenij oznamuge. Dwoge zagifté wěc geft potřebná člowěku p prawdě ſpaſenj. Gedna a prwnij poznati a dogijti gij. Druhá včaſtnu býti . A že prwé má každý poznati než dogijti a vžijwati: a toho žádná giná ſlu- žebnoft neoznamuge než cžtenij protož prwotnij a naywětíli ſlužebnoſt geſt cžtenij ſwaté. A to cžtenij ſwaté geft wijra obecná křefťaníká i we dwanácti člancých ſložená nebo Kryftus Gežijfs wtělený I narozený a vkřižowaný p wykúpenij a ſpa- ſenij člowěka p ſprawedlnoſti powinné a p způſobenij miloſti a prawdy newinnoſti p nij a dánij darem z miloſti w ſrdce we wilij doſtatečnoſti k žiwotu ſláwy. Swátoſti pak glau pro- cžtenij neb pro tu prawdu| kterúž ono zwěſtuge aby gi wy- znamenaly y ſwědčily. A tak známo: yakož ſwátoſti nemohú Rom. 10 (17). Mar. 16 (16). L (стр. 84). Act. 10 (42). L (стр. 85).
322 — Mar. 16(15). prwnj důwod: neb gi nayprw Kryftus přikázal řka: Gdauce po wíſem ſwětě kažte cžtenij wſſemu ſtwořenij. A pro tu prwotně ſlauhy apofſtoly totiž ſwrchowané poſly i poſlal Rom. 1(1). yakož apolítol dj: Pawel ſlauha Gežjífe Kryſta I powolaný 1Cor. 1 (1). apofítol oddělený ke cžtenij božijmu. A opět: Nepoſlal mne 1 Cor. 9 (16). Kryftus křtijti] ale kázati cžtenij. A opět: Běda mně nebuduli kázati cžtenij. A že o žádné ſwátoſti tak pilně nepřikázal yako o cžtenij dij I. Petr: Nám pkázal Pa kázati a hláſati lidu. Bez základu zagifté wijry nic ſtálého I nic lijbezného nenj ani přijítupu k Bohu geſt ani k ſprawedlnoſti ani k oſprawedl- něnij ani co k žiwotu ſláwy proſpěného geft. A k té wijře prwnj ſlužebnoſt geſtit cžtenij ſwaté yakož apofſtol dovodij Kterak vwěrij bez kazatele| a kterak etc. | neb wijra z ſlyſſenj a ſlyfſenj ſkrze ſlowo božij. A že ono geſt prwnij ſlužebnoſt 1 Cor. 15 (1-2).k ſpaſenij ] dij I. Pawel: Známo wám činijm cžtenij etc. A nijže: Skrze něž y ſpaſeni beywáte. A opět: Cžtenij geft moc božij k ſpaſenj každému wěřijcýmu I geffto to o žádné ſwátoſti w lobě znamenané nenij powědijno . Neb což o křtu powědijno gt ] pro wijru cžtenij geſt powědijno s wymjnkau ale tuto naprofto: kdož i prý l nevwěřij cžtenij zatracen bude. A tak giſté že cžtenij ſwaté geſt počátečnij ſlužebnoſt naypo- třebněgffiji bez nehož žádná ſwátoft býti nemůž neb ſwátoft geft newidělé miloſti a prawdy w Kryſtu a w cýrkwi a w wěrné duſli znamenij a mocné ſwědectwij ale tu miloſt a pwdu kdo pozná leč mu gi cžtenij oznámj. A kdo vwěřiji leč ſlyfleti bude zwětowané to i čemu wěřiti má. Geft také cžtenij ſwaté ſlužebnoſt naypotřebněgſfij bez nijž žádnau ſwátoftij w prawdě a vžitečně ſlaužiti ſe nemůže neb ſwátoſti ſau pro pomoc hruboſti a nepochopnoſti lidſké flužebnij přijkladowé aby člowěk ſkrze widělé znamenij yako rukau weden byl ku poznánij a k giſtotě newěďelé mi- loſti a prawdyi y k požijwánj gegijmu! kteréžto miloſti a prawdy w ſwátoſtech žádná giná ſlužebnoft neoznamuge než cžtenij ſwaté| genž pto ſlowé w pijſmijch mocý božij ſlowem wijry a ſprawedlnoſti | ſlowem ſpaſenij etc. Také cžtenij ſwaté geſt y konec ſwátoftij| neb ſwátoſti gſú pro prawdu ſtalú w Kryftu a přitomnú w včaſtnoſti v wěrných duſech a tuť cžtenij oznamuge. Dwoge zagifté wěc geft potřebná člowěku p prawdě ſpaſenj. Gedna a prwnij poznati a dogijti gij. Druhá včaſtnu býti . A že prwé má každý poznati než dogijti a vžijwati: a toho žádná giná ſlu- žebnoft neoznamuge než cžtenij protož prwotnij a naywětíli ſlužebnoſt geſt cžtenij ſwaté. A to cžtenij ſwaté geft wijra obecná křefťaníká i we dwanácti člancých ſložená nebo Kryftus Gežijfs wtělený I narozený a vkřižowaný p wykúpenij a ſpa- ſenij člowěka p ſprawedlnoſti powinné a p způſobenij miloſti a prawdy newinnoſti p nij a dánij darem z miloſti w ſrdce we wilij doſtatečnoſti k žiwotu ſláwy. Swátoſti pak glau pro- cžtenij neb pro tu prawdu| kterúž ono zwěſtuge aby gi wy- znamenaly y ſwědčily. A tak známo: yakož ſwátoſti nemohú Rom. 10 (17). Mar. 16 (16). L (стр. 84). Act. 10 (42). L (стр. 85).
Strana 323
323 — w pwdě bez cžtenij ſ° býti tak zaſe cžtenij (leč s znamenity nedoſtatkem) nemůž bez ſwátoftj býti neb budeli kdo znáti y wěřiti] awffak nebudeli mijti zřijzenj Kryſta Gežijíe mocného k vgifítěnij včaſtnofti ptomné prawdy giſtě w pochybnoſti w negiſtotě! y w wſletečnoſti p ſwědomij a naděgi muſý býti nalezen. Proč fluffij obcowati cžtenij ſwatému? Neyprwé: pro dogitij wijry a z nij známoſti wlaſtnijho zawedenij a ſwého hodného zatracenij. Druhé: aby ſlužbau téhož o cžtenij poznal potřebu přijchodu Pána Gežijífe Kryfta že bez něho nelze žádnému ſpaſenu býti. Třetij: pro wděčnost a mnohú žádoft včaſtnoſti geho. Cžtwrté: zě gináč o něm wěřiti nelze než ſkrze cžtenij ſwaté neb wěřiti o Pánu Gežijffowi| gt wěřiti cžtenij ſv. A to gt z wijry poznati ſpaſenj ſwé w Kryſtu připwené| p powiné ſprawedlnoſti býti. O ſpalenij při obcowánij cžtenij. Z wijry každý rozumu chopný má cžtenj ſv pde wſſemi L (Cтp. 86). wěcmi obcowati i aby doſſel z neho wijry] a poznal ſpaſenij ſwé w Kryftu vkřižowaném způſobené a aby gey za základ položil a odtud doffel počátku naděge k ſpaſenj zè poňe- wadž ho Bůh Otec dal na ſwět pro člowěka a neodpuſtil mu] ale rukama nemiloſtiwých vmučiti ho dopustil žeť chce aby člowěk ſpaſen byl i a poňewadž milost božij okuſyla ſmrti a wíſe připrawila k miloſti a k ſláwě žeť chce včaſt- noſt té prawdy dáti. Obcowati pak cžtenij gt nayprw ſlyfſeti zwěſtowánij a wyprawowánij o Pánu Kryſtu| o geho wtělenij narozenij etc. a o pčinách toho wíleho a tomu vplňe wěřiti že gt tak cele a ne gináč a náramňe té miloſti drahé (Synem božijm beze wílech zálluh člowěka připrawené) wdečnu býti a w to ſe wſſemi wěrnými z wijry těſſiti ſe y chwáliti Pána z milofrdëſtwj ge°. O čáſtce flowa prawdy, anebo cžtenij ſwatého! genž ſlowe včenij. Z wijry také wyznáwáme: zie po obcowánj ſlowu a cžtenij zwětowánij giž z potřeby přiſluffij obcowati flowu včenij téhož cžtenij neb Pán o ňem pkázal řka: Včijce ge zacho- Mat. 28 (19) wáwati wífem wěcem i kteréž ſem wám přikázal. A ſwatý Pawel: Eff. 4(11). 2 Thim. 4(2) Některé dal včitele. A opět: Buď pilen včenij. A opět: Včijce Col. 1(?). wſſelikéo člo wěka. Neb na tom nenij doſti poznati ſkrze L (стр. 87). zwětowané cžtenij prawdu wijry ſpaſenij zaſlaužilú býti od Spaſytele: ale muſýf gj dogijti a poznati y vžijwati a tomu
323 — w pwdě bez cžtenij ſ° býti tak zaſe cžtenij (leč s znamenity nedoſtatkem) nemůž bez ſwátoftj býti neb budeli kdo znáti y wěřiti] awffak nebudeli mijti zřijzenj Kryſta Gežijíe mocného k vgifítěnij včaſtnofti ptomné prawdy giſtě w pochybnoſti w negiſtotě! y w wſletečnoſti p ſwědomij a naděgi muſý býti nalezen. Proč fluffij obcowati cžtenij ſwatému? Neyprwé: pro dogitij wijry a z nij známoſti wlaſtnijho zawedenij a ſwého hodného zatracenij. Druhé: aby ſlužbau téhož o cžtenij poznal potřebu přijchodu Pána Gežijífe Kryfta že bez něho nelze žádnému ſpaſenu býti. Třetij: pro wděčnost a mnohú žádoft včaſtnoſti geho. Cžtwrté: zě gináč o něm wěřiti nelze než ſkrze cžtenij ſwaté neb wěřiti o Pánu Gežijffowi| gt wěřiti cžtenij ſv. A to gt z wijry poznati ſpaſenj ſwé w Kryſtu připwené| p powiné ſprawedlnoſti býti. O ſpalenij při obcowánij cžtenij. Z wijry každý rozumu chopný má cžtenj ſv pde wſſemi L (Cтp. 86). wěcmi obcowati i aby doſſel z neho wijry] a poznal ſpaſenij ſwé w Kryftu vkřižowaném způſobené a aby gey za základ položil a odtud doffel počátku naděge k ſpaſenj zè poňe- wadž ho Bůh Otec dal na ſwět pro člowěka a neodpuſtil mu] ale rukama nemiloſtiwých vmučiti ho dopustil žeť chce aby člowěk ſpaſen byl i a poňewadž milost božij okuſyla ſmrti a wíſe připrawila k miloſti a k ſláwě žeť chce včaſt- noſt té prawdy dáti. Obcowati pak cžtenij gt nayprw ſlyfſeti zwěſtowánij a wyprawowánij o Pánu Kryſtu| o geho wtělenij narozenij etc. a o pčinách toho wíleho a tomu vplňe wěřiti že gt tak cele a ne gináč a náramňe té miloſti drahé (Synem božijm beze wílech zálluh člowěka připrawené) wdečnu býti a w to ſe wſſemi wěrnými z wijry těſſiti ſe y chwáliti Pána z milofrdëſtwj ge°. O čáſtce flowa prawdy, anebo cžtenij ſwatého! genž ſlowe včenij. Z wijry také wyznáwáme: zie po obcowánj ſlowu a cžtenij zwětowánij giž z potřeby přiſluffij obcowati flowu včenij téhož cžtenij neb Pán o ňem pkázal řka: Včijce ge zacho- Mat. 28 (19) wáwati wífem wěcem i kteréž ſem wám přikázal. A ſwatý Pawel: Eff. 4(11). 2 Thim. 4(2) Některé dal včitele. A opět: Buď pilen včenij. A opět: Včijce Col. 1(?). wſſelikéo člo wěka. Neb na tom nenij doſti poznati ſkrze L (стр. 87). zwětowané cžtenij prawdu wijry ſpaſenij zaſlaužilú býti od Spaſytele: ale muſýf gj dogijti a poznati y vžijwati a tomu
Strana 324
324 — L (стр. 88). včen býti ſkrze co gij dogijti má a ſkrze co má w tom ſtáti . Padneli| ſkrze co powſtati k nadegi a w nj trwati. Protož přede wſſemi ſwátoſtmi třeba ſlužebnoſti ſlowa včenij. A k tomu dij I. Pawel: Kňez aby měl flovo zdrawé bez treſtánij . Slowo- zagifté wijry a prawdy ſtaré gt ſprawedlnoft wěčňe přikázaná wſſemu lidſkému ſtwořenij I pro dogitij ſláwy božij| a w ſwětle přirozeného zákona oſwijcená etc. I při nijž člowěk padl od miloſti y fláwy etc. Tatáž potom na dckách pſaná oznamu- gijcý toliko winu a pokutu etc. Slowo prawdy nowé geft totiž ſprawedlnost Kryftem Gežijífem wykaupená očifſtěná oſprawedlňená dokonaná Duchē ſwaty w ſrdce obnowené darem wijry daná] přede wſſemi ſkutky a činy zewnitřnijmi a k ſamé známoſti wijry ſkrze cžtenij zwěſtowaná flowem wijry včená ku poznánij y požijwánij a ſwátoftmi w tom požijwánij vgiſſtěná. A toť geſt ſumma wíſeho. Při kteréžto prawde flowa wijry včenij má rozdijl činěn býti mezy wěcmi božijmi na ſamého Boha přiſluffegijcými a mezy lidíkými: mezy podítatnými a ſlužebnými a přijpad- nými . Božij naprofto ſau: yako miloſt geho] záſluha Kryſta Gežijífe obnowenj Ducha f°. Z ſtrany pak člověka (ač od Pána Boha prwotňe ſpaſytedlňe pochodijI wſſak ſe od člowěka ſkrze dar božj a ſlužbu nabýwá) yako oſwijcenij! poznánij wěřenij 1 milowánij i pracowánij etc. Tež rozdijl mezy flu- žebnými a připadnými. Opět mezy famými ſlužebnými totiž flowa a ſwátoftij gegijchž řád má poznán býti že flowo wijry cžtenij zwěſtowané I prwotnoſt mijti má přede wſſemi ſwátoſtmi. Potom ſlowo prawdy včenij dogijti ſkrze wjru včaſtnoſti té miloſti a prawdy a důwody gegij při ſobě mijti k vmluwě božij y cýrkwe ſwaté wyvčen ſa o nij i při- ſtúpiti a co k nij třeba to práwě poznati aby potom ſwá- toſtmi hodňe ſlauženo bylo y gich ſe požijwalo. A potom ſlowem včiti čijm w té včaſtnoſti ſtáti má. Přijpadné pak wěcy fau p ſlužebnoſtech neb při ſhro- mážděnij yako: vſtawenij ržádowé obyčegowé čaſuow mijít] potřeb zewnitřnijch p ſluhách a nádobáchi při ſlauženij a požijwánij etc. A tu při nijch žádný zákon cýrkwe ſwaté ſtálý a nepohnutý nemuož býti. Než poručeno od Pána wěr- ným a opatrným ſluhám aby w čas dáwali mjru píſenice. Toliko gediné to wyhražuge aby přijpadných wěcý neměli za ſlužebné z zákoné potřeby nepměnitedlné ani ſlužebných za podítatné . A tak krátce obcowati fluffij flowu včenj nayprwé pro poznánij ſkrze co včaſtnoſti člowěk má dogijti cžtenij ſwatého . Druhé ſkrze co w nij vgifſtěn býti. Třetij ſkrze co w to do ſmrti ſtáti. Tit. 2 (?) (1). М (стр. 89). O obcowánij ſpalytedlném giž řečené čáſtce cžtenij ſwatého: totiž včenij. Z dluhu ſpalenij každý člowěk kterýž chce Pánu Kryftu wěřiti i má wěřiti na mijſtě geho poſlom! poſelſtwij geho de-
324 — L (стр. 88). včen býti ſkrze co gij dogijti má a ſkrze co má w tom ſtáti . Padneli| ſkrze co powſtati k nadegi a w nj trwati. Protož přede wſſemi ſwátoſtmi třeba ſlužebnoſti ſlowa včenij. A k tomu dij I. Pawel: Kňez aby měl flovo zdrawé bez treſtánij . Slowo- zagifté wijry a prawdy ſtaré gt ſprawedlnoft wěčňe přikázaná wſſemu lidſkému ſtwořenij I pro dogitij ſláwy božij| a w ſwětle přirozeného zákona oſwijcená etc. I při nijž člowěk padl od miloſti y fláwy etc. Tatáž potom na dckách pſaná oznamu- gijcý toliko winu a pokutu etc. Slowo prawdy nowé geft totiž ſprawedlnost Kryftem Gežijífem wykaupená očifſtěná oſprawedlňená dokonaná Duchē ſwaty w ſrdce obnowené darem wijry daná] přede wſſemi ſkutky a činy zewnitřnijmi a k ſamé známoſti wijry ſkrze cžtenij zwěſtowaná flowem wijry včená ku poznánij y požijwánij a ſwátoftmi w tom požijwánij vgiſſtěná. A toť geſt ſumma wíſeho. Při kteréžto prawde flowa wijry včenij má rozdijl činěn býti mezy wěcmi božijmi na ſamého Boha přiſluffegijcými a mezy lidíkými: mezy podítatnými a ſlužebnými a přijpad- nými . Božij naprofto ſau: yako miloſt geho] záſluha Kryſta Gežijífe obnowenj Ducha f°. Z ſtrany pak člověka (ač od Pána Boha prwotňe ſpaſytedlňe pochodijI wſſak ſe od člowěka ſkrze dar božj a ſlužbu nabýwá) yako oſwijcenij! poznánij wěřenij 1 milowánij i pracowánij etc. Tež rozdijl mezy flu- žebnými a připadnými. Opět mezy famými ſlužebnými totiž flowa a ſwátoftij gegijchž řád má poznán býti že flowo wijry cžtenij zwěſtowané I prwotnoſt mijti má přede wſſemi ſwátoſtmi. Potom ſlowo prawdy včenij dogijti ſkrze wjru včaſtnoſti té miloſti a prawdy a důwody gegij při ſobě mijti k vmluwě božij y cýrkwe ſwaté wyvčen ſa o nij i při- ſtúpiti a co k nij třeba to práwě poznati aby potom ſwá- toſtmi hodňe ſlauženo bylo y gich ſe požijwalo. A potom ſlowem včiti čijm w té včaſtnoſti ſtáti má. Přijpadné pak wěcy fau p ſlužebnoſtech neb při ſhro- mážděnij yako: vſtawenij ržádowé obyčegowé čaſuow mijít] potřeb zewnitřnijch p ſluhách a nádobáchi při ſlauženij a požijwánij etc. A tu při nijch žádný zákon cýrkwe ſwaté ſtálý a nepohnutý nemuož býti. Než poručeno od Pána wěr- ným a opatrným ſluhám aby w čas dáwali mjru píſenice. Toliko gediné to wyhražuge aby přijpadných wěcý neměli za ſlužebné z zákoné potřeby nepměnitedlné ani ſlužebných za podítatné . A tak krátce obcowati fluffij flowu včenj nayprwé pro poznánij ſkrze co včaſtnoſti člowěk má dogijti cžtenij ſwatého . Druhé ſkrze co w nij vgifſtěn býti. Třetij ſkrze co w to do ſmrti ſtáti. Tit. 2 (?) (1). М (стр. 89). O obcowánij ſpalytedlném giž řečené čáſtce cžtenij ſwatého: totiž včenij. Z dluhu ſpalenij každý člowěk kterýž chce Pánu Kryftu wěřiti i má wěřiti na mijſtě geho poſlom! poſelſtwij geho de-
Strana 325
325 — gijcým ſkrze něž oznamuge netolik co p člowěka y člowěku k ſpaſenij způſobil; ale yakým pořádkem a ſkrze yakú vmluwu dáti mu ſlibuge včaſtnoſt miloſti a pwdy ſpaſytedlné: že ſkrze dar wijry Ducha ſwatého. A on přigmeli geho zwěſtowánij a powolijli geho včenij cožkoli rozkazuge buď wěřiti nebo činiti a wěře frdcem o něm y gemu a miluge gey y wy- znáwal by y pznáwalby ſe ſkutečně k wdě geho] a w nij by ſe oddal miloſti geo aby žiw byl w ſprawedlnoſti geho ſwěta by ſe puſtil wůle ſwé y těla žádoſtij by ſe odřekl etc: takowey mage tu wijru a ta znamenj má včaſtnoſt Pána Gežijfſe. Protož giž má požijwati té ſtránky cžtenij ſwatéo genž ſlowe včenij: aby ſe na ſlibijch božijch založil] a na ſwědectwijch vſtanowil. Nayprwé kdež hledagijcým včaſtnoſti Pána Gežijífe zaflijbil Bůh] že každý kdož by vwěřil w něho na ſaud nepgde! ale půgde z ſmrti do žiwota] a že hřijchowé geho odpulſtěni budau ſprawedlnoſti newinné y lijbeznoſti žiwota miloſti [ ſynowſtwij a záwdawku dedictwij dogde z Kryfta Gežijífe a že w ňem ſpolečnoſti wíech dobrých wěcý požij- wati bude audem geo y cýrkwe ſwaté bude! aby tomu wěřil naproſto že wěrná prawda geſt] a ſtane ſe tak| a ne ginak. Potom z téhož včenij prawdy ſlowa aby vptal ſe po čem má býti známa žiwá wijra a prawda ſmlauwy nowé w ſrdce daná] a tak včaſtnoſt Pána Gezu Kryſta| zie nayprw po dobré wůli k Bohu ſproſtňe aumyſlem přijmým a žádo- ſtiwy ſpaſenj naprawené že chce y vložil oprawdu we wſſem ſe geho miloſti pokorně lijbiti. Wůle pak dobrá po tom po- znána býwá že z wijry wſſemu (což Bůh mluwij k wijře neb k ſkutkom) ponijžeňe a vpřijmně powoluge. A to že prawé geft] poznáno býwá po přigimánij naučenij hlaſu božijho a ſkutečném oſtřijhánij ſmlauwy nowého ſwědectwij aby zná- mého a wědomého zlého ſkutečně zůſtáwal s mnohým poku- ſſenijm a pracý a wědoméo dobrého s hanbau| ſe ſſkodau s vtrpenijm a s zapřenijm wůle ſwé i ſkutečně náfledowal y činil z wijry a poſluſſenſtwiji z ſwobodné wůle ſwé| pro- Pána Gežijífe a pro geho aučaſtnoſt aby w něm nalezen byl . To při wijře a známoſti Pána Gežijíſe (pokudž nayblijže můžv znáno býti) I geft důwod naplněnij ſmlauwy a ſlibu geho . Smlauwa geho geft že dáti řekl zákony w frdce a včiniti aby chtěl y ſkutečně mohl w přikázanjch geho choditi] a fau- důw oſtrijhati . A ſaud neb vſudek božij k oſprawedlněnij geſtiť tento: aby každey wěřil w Syna božij° daného na ſwět a wěře weň aby nezahynul ale měl žiwot wěčný. Podlé toho naučenij má prawdu včaſtnoſti Kryſta poznati w ſobě neb geho včaſtnoſt nenij než žiwot milo- (sic) 1) a prawda ſprawedl- noſti oprawenij obnowenij] moc k činěnij dobrého ] poſwě- I cenij wypfſtěnij dokonánij. A kdož w duchu ſwém wěřij M (стр. 90). Rom. 6. Joh. 3 (17). 2 Petr. 1. 1) Въ печатномъ 3кземплярѣ 3то неоконченное слово въ концѣ строки могло бы быть дополнено такъ: milosti или milo- frdenstwij.
325 — gijcým ſkrze něž oznamuge netolik co p člowěka y člowěku k ſpaſenij způſobil; ale yakým pořádkem a ſkrze yakú vmluwu dáti mu ſlibuge včaſtnoſt miloſti a pwdy ſpaſytedlné: že ſkrze dar wijry Ducha ſwatého. A on přigmeli geho zwěſtowánij a powolijli geho včenij cožkoli rozkazuge buď wěřiti nebo činiti a wěře frdcem o něm y gemu a miluge gey y wy- znáwal by y pznáwalby ſe ſkutečně k wdě geho] a w nij by ſe oddal miloſti geo aby žiw byl w ſprawedlnoſti geho ſwěta by ſe puſtil wůle ſwé y těla žádoſtij by ſe odřekl etc: takowey mage tu wijru a ta znamenj má včaſtnoſt Pána Gežijfſe. Protož giž má požijwati té ſtránky cžtenij ſwatéo genž ſlowe včenij: aby ſe na ſlibijch božijch založil] a na ſwědectwijch vſtanowil. Nayprwé kdež hledagijcým včaſtnoſti Pána Gežijífe zaflijbil Bůh] že každý kdož by vwěřil w něho na ſaud nepgde! ale půgde z ſmrti do žiwota] a že hřijchowé geho odpulſtěni budau ſprawedlnoſti newinné y lijbeznoſti žiwota miloſti [ ſynowſtwij a záwdawku dedictwij dogde z Kryfta Gežijífe a že w ňem ſpolečnoſti wíech dobrých wěcý požij- wati bude audem geo y cýrkwe ſwaté bude! aby tomu wěřil naproſto že wěrná prawda geſt] a ſtane ſe tak| a ne ginak. Potom z téhož včenij prawdy ſlowa aby vptal ſe po čem má býti známa žiwá wijra a prawda ſmlauwy nowé w ſrdce daná] a tak včaſtnoſt Pána Gezu Kryſta| zie nayprw po dobré wůli k Bohu ſproſtňe aumyſlem přijmým a žádo- ſtiwy ſpaſenj naprawené že chce y vložil oprawdu we wſſem ſe geho miloſti pokorně lijbiti. Wůle pak dobrá po tom po- znána býwá že z wijry wſſemu (což Bůh mluwij k wijře neb k ſkutkom) ponijžeňe a vpřijmně powoluge. A to že prawé geft] poznáno býwá po přigimánij naučenij hlaſu božijho a ſkutečném oſtřijhánij ſmlauwy nowého ſwědectwij aby zná- mého a wědomého zlého ſkutečně zůſtáwal s mnohým poku- ſſenijm a pracý a wědoméo dobrého s hanbau| ſe ſſkodau s vtrpenijm a s zapřenijm wůle ſwé i ſkutečně náfledowal y činil z wijry a poſluſſenſtwiji z ſwobodné wůle ſwé| pro- Pána Gežijífe a pro geho aučaſtnoſt aby w něm nalezen byl . To při wijře a známoſti Pána Gežijíſe (pokudž nayblijže můžv znáno býti) I geft důwod naplněnij ſmlauwy a ſlibu geho . Smlauwa geho geft že dáti řekl zákony w frdce a včiniti aby chtěl y ſkutečně mohl w přikázanjch geho choditi] a fau- důw oſtrijhati . A ſaud neb vſudek božij k oſprawedlněnij geſtiť tento: aby každey wěřil w Syna božij° daného na ſwět a wěře weň aby nezahynul ale měl žiwot wěčný. Podlé toho naučenij má prawdu včaſtnoſti Kryſta poznati w ſobě neb geho včaſtnoſt nenij než žiwot milo- (sic) 1) a prawda ſprawedl- noſti oprawenij obnowenij] moc k činěnij dobrého ] poſwě- I cenij wypfſtěnij dokonánij. A kdož w duchu ſwém wěřij M (стр. 90). Rom. 6. Joh. 3 (17). 2 Petr. 1. 1) Въ печатномъ 3кземплярѣ 3то неоконченное слово въ концѣ строки могло бы быть дополнено такъ: milosti или milo- frdenstwij.
Strana 326
326 — М (стр. 91). Psal. 44 (8). w Syna božijho tenť hřijchůw zůftal y ſprawedliw geft od hřijchůw Synem božijm z wijry. Kdož z vmyla ſpravedlnost božij činij i ſprawedliwý gt . Kdož pti žádoltem rytěřuge moc wijry má . Kdož žá doſti čiſté a wůle dobré doffel miloſti y pomocy y poſwěcenj doffel etc. A že to geſt včast- noſt Páně dij: Milowal ſy ſprawedlnoſt a nenáwidel ſy ne- prawofti I protož pomazal tebe Bože Bůh twůg olegem we- ſelé ] nad ſpolu včaſtnijky twé| nebo to geſt včaſtnoſt geho podlé čehož ſwědectwj miloſti ſprawedlnoſti k ſláwě geſt. A podlé ſwědectwj wijry k tomu přicházý a wijra žiwá po ſkutcých býwá ſeznána a zale mrtwá po zlých činech w hřij- ſſijch a nepwoſtech] že w nijch wolij y vmyſlem geſt. A owſſem když při tom ani ſwětla wijry nenij. Poto obcowati má včeniji proto aby wěďel čijm má dar daný včastnosti Pána Kryſta w ſobě chowati: že pracny a hodny chozenijm w powolánij ſwém po přigaté miloſti oſtřijhage ſe w ſmlauwě a w poſwěceniji v wijře roſta a w láſce ſe rozmáhage a čině ſprawedlnoſt přikázanú z vmyſla vſtawičně k Bohu y k cýrkwi y ke wíſem a nedoſtatky po- korně opwuge] požijwage oſprawedlňowánij čaſtého w Kryftu a w cýrkwi. A tu ſſiroké geſt včenij ! podlé wěkůw | ſtawůw powahi yak kdo má w domu Páně obcowati aby nepotratil včaſtnoſti Páně a cýrkwe ſwaté. Pro kterúžto wěc dlužen wždy ſlowo božij ſlyfleti a rady zpráwcůw požjwati modliti ſe. To až potud o obcowánij ſlowu prawdy. Počet z wijry o ſwátoltech cýrkwe ſwaté y o obcowánij gijm. М (стр. 93). Z wijry také držijme: zie ſwátoſti Kryſta Gežijíſe a cýr- kwe ſwaté ſau ſlužebnoſti vžitečné potřebné a ſpaſytedlné když a kdež fau w ſmyſlu a w vmyſflu Pána Gežijíſe a řádu cýrkwe ſwaté ſlaužijcy a wedaucy k prawdě. A magij gich wěrnj časem a potřebami z wjry požijwati a nepohrdati. A kdož gimi pohrdá když w pwde ſau a moha gich beze líti dogijti ten zřijzeným ſpaſenijm pohrdá neb ge proto Pán Gežijš vſtawil y apolítolé y potomcy wěrnij aby ney- prwé ſkrze přjklad widedlný čitedlný a hmotný wyznamenal prawdu newidedlnu a duchownij ſmrtij mukami wylitijm krwe těla na křijži přibitého dobytú ſpůlobenij té prawdy y ſe ſamého y ſwú cýrkew] y dánij té prawdy w včaſtnoſt] a přij- toné a budúcý požijwánij. Neb ſwátoft newidělé milosti a prawdy geft widělý způlob aneb ſwaté wěcy znamenij . Druhé: aby Pán Gežijís ſwými ſwátoſtmi poſelſtwj ſwé mocné k vgifſtěnij ſwědomij y nadege duſli wěrné ſkrze ſlauhy ſwé] přijtomně činil a wedl yako prawéo dánij ſe ſamého! w zaſlúženij ſwém w žiwotu miloſti y w pwdě ſprawedlnoſti duſli wěřijcý a přj- tomné prawé požijwánij té prawdy a aby ſwým ſluhám pomoc pwú y potřebnú včinil ke čtenij ſwatému ſkrze něž miloſt a prawda w Kryftu ſtalá a wěrné z miloſti daná w cýrkwi M (стр. 92).
326 — М (стр. 91). Psal. 44 (8). w Syna božijho tenť hřijchůw zůftal y ſprawedliw geft od hřijchůw Synem božijm z wijry. Kdož z vmyla ſpravedlnost božij činij i ſprawedliwý gt . Kdož pti žádoltem rytěřuge moc wijry má . Kdož žá doſti čiſté a wůle dobré doffel miloſti y pomocy y poſwěcenj doffel etc. A že to geſt včast- noſt Páně dij: Milowal ſy ſprawedlnoſt a nenáwidel ſy ne- prawofti I protož pomazal tebe Bože Bůh twůg olegem we- ſelé ] nad ſpolu včaſtnijky twé| nebo to geſt včaſtnoſt geho podlé čehož ſwědectwj miloſti ſprawedlnoſti k ſláwě geſt. A podlé ſwědectwj wijry k tomu přicházý a wijra žiwá po ſkutcých býwá ſeznána a zale mrtwá po zlých činech w hřij- ſſijch a nepwoſtech] že w nijch wolij y vmyſlem geſt. A owſſem když při tom ani ſwětla wijry nenij. Poto obcowati má včeniji proto aby wěďel čijm má dar daný včastnosti Pána Kryſta w ſobě chowati: že pracny a hodny chozenijm w powolánij ſwém po přigaté miloſti oſtřijhage ſe w ſmlauwě a w poſwěceniji v wijře roſta a w láſce ſe rozmáhage a čině ſprawedlnoſt přikázanú z vmyſla vſtawičně k Bohu y k cýrkwi y ke wíſem a nedoſtatky po- korně opwuge] požijwage oſprawedlňowánij čaſtého w Kryftu a w cýrkwi. A tu ſſiroké geſt včenij ! podlé wěkůw | ſtawůw powahi yak kdo má w domu Páně obcowati aby nepotratil včaſtnoſti Páně a cýrkwe ſwaté. Pro kterúžto wěc dlužen wždy ſlowo božij ſlyfleti a rady zpráwcůw požjwati modliti ſe. To až potud o obcowánij ſlowu prawdy. Počet z wijry o ſwátoltech cýrkwe ſwaté y o obcowánij gijm. М (стр. 93). Z wijry také držijme: zie ſwátoſti Kryſta Gežijíſe a cýr- kwe ſwaté ſau ſlužebnoſti vžitečné potřebné a ſpaſytedlné když a kdež fau w ſmyſlu a w vmyſflu Pána Gežijíſe a řádu cýrkwe ſwaté ſlaužijcy a wedaucy k prawdě. A magij gich wěrnj časem a potřebami z wjry požijwati a nepohrdati. A kdož gimi pohrdá když w pwde ſau a moha gich beze líti dogijti ten zřijzeným ſpaſenijm pohrdá neb ge proto Pán Gežijš vſtawil y apolítolé y potomcy wěrnij aby ney- prwé ſkrze přjklad widedlný čitedlný a hmotný wyznamenal prawdu newidedlnu a duchownij ſmrtij mukami wylitijm krwe těla na křijži přibitého dobytú ſpůlobenij té prawdy y ſe ſamého y ſwú cýrkew] y dánij té prawdy w včaſtnoſt] a přij- toné a budúcý požijwánij. Neb ſwátoft newidělé milosti a prawdy geft widělý způlob aneb ſwaté wěcy znamenij . Druhé: aby Pán Gežijís ſwými ſwátoſtmi poſelſtwj ſwé mocné k vgifſtěnij ſwědomij y nadege duſli wěrné ſkrze ſlauhy ſwé] přijtomně činil a wedl yako prawéo dánij ſe ſamého! w zaſlúženij ſwém w žiwotu miloſti y w pwdě ſprawedlnoſti duſli wěřijcý a přj- tomné prawé požijwánij té prawdy a aby ſwým ſluhám pomoc pwú y potřebnú včinil ke čtenij ſwatému ſkrze něž miloſt a prawda w Kryftu ſtalá a wěrné z miloſti daná w cýrkwi M (стр. 92).
Strana 327
327 — mocně w ſlužbě poſelftwj ſwěřená zwěſtuge ſe aby to též ſwátoftmi mocně ſwědčil| y pwě w poſelſtwij vgiſtil a což ſlowo oznamowalo| aby ſwátoſti netoliko wyznamenaly ale mocně a práwě ſwědčily a také aby ſkrze ně ſkutek poſlu- ffenſtwij z wijry zřijdil tak aby wěřijcý rozkázanij Páně na- plně dowedl y tudy ſwéo poſluſſenſtwij z wijry . Třetij: aby tudy wyznamenal tělo ſwé duchownj ſebau způlobené a wy- kúpené totiž cýrkew ſwatú že z mnohých audů ge° z koſtij a z masla geho wzdělaná] aby Bo milá a wzácná byla a aby mnozý geho audowee v wijře prawé w gednotu ſili a ſhro- máždili ſe y drželi w láſce: a aby tudy Pán ſwátoſtmi vwodil w cýrkew | y w nij vgiſſťowal y zachowal y w ſpolečnoſti držel vdy. Cžtwrté: proto Pán ſwátoſti vſtanowil aby gimi dal přij- činu k oſprawedlňowánij y k očiffťowánj a nabýwánij vgifſtěnij naděge v wijře žiwé prawé. Páté: aby při nich pocty a po- klony a oběti duchownij až chwály dijk činěnij y ſwaté žá- doſti ku Pánu Bohu ſſly| a aby wěrnij w miloſti a w pokogi roſtli | a žiwoty ſwé w láſce zprawowali] y bedliwěgílij w ctno- stech byli. Sleſté: aby tudy rozdijl byl mezy wěrnými a ne- wěrnými mezy zgewnými zlými audy ſwěta a mezy audy cýrkwe prawými [ a mezy těleſným žádoſtem ſlaužijcými a těmi genž proti nim bogugiji a aby káznj a treſtánijm wěrnij po- moc měli hřijchuo ſe waro wati] ſwědomij zprawowati zlého M (cтp. 94) pozbýwati a dobrého ſe vptáwati. Protož z dluhu wijry má každý tijm vmyſlem ſwátoftij pro ſwé ſpaſenij požijwati w gednotě cýrkwe ſwaté. A ktož gich nepožijwá] moha a z nehodné pčiny ge opauſſtij drze a wíletečně naděge požijwá a kdož gich bez předeſílé bytné prawdy wijry ! láſky y naďege požjwá nehodňe gich požijwá neb Pa Gežijís znage že člowěk náramně nechopný geft du- chownijch wěcý wijry prawé] y včinil mu pomoc ſwátoſtmi aby ſe člowěk mohl ſnáze a ſmyſlněgij chopiti wěrau a dowěr- noſtij miloſti a prawdy gim zaſlaužilé a vgiſſtěnij od něho dogijti včaſtnoſti té miloſti a pwdy ſprawedlnoſti z wijry a cýrkwe ſwaté w též prawdě k žiwotu ſláwy| a to ne giné než té kterúž ſkrze podítatný proftředek wijry gednau dal ſwatým k oſprawedlněnij y k ſpaſenij y k lijbeznoſti ſobě y k přijmosti duſe y k očiſſtěnij ſrdce ] neb takowých hmot- ných a ſmylných pomocý Buoh Otec y Duch ſwatý požjwal zwláíť Kryſta Gežijífe oznamuge. Též y ſám Pán a Spafytel aby y ſe y ſwé dijlo y ſwůg vžitek oznámil w včaſtnoſti w duſſi wěrné | y w cýrkwi ſwaté | ſlowy y ſwátoſtmi vgiſſtěné ráčil k tov podobenstwij vžijwati yako: když mluwil o přij- chodu ſwém o wtělenij vmučenij y o ſpaſenij přijklad wzal na ſwatbě cžlowěka krále. A ſám též o ſobě dij: Yá glem celta dwéře paſtýř wijnný kořen etc. A I. Pawel: že geſt beránek| ſkála. A k Nykodémowi ] mluwě o ſpaſenij ſebú připraweném] a z miloſti daném ſkrze wijru a ſwědectwij M (стр. 95) wijry: přijklad wzal na rodu a na obmýwánij . A k záſtupom o témž mluwě i totiž o způſobenij pokrmu newiné ſprawedl- Joh. 6. Mat. 22.
327 — mocně w ſlužbě poſelftwj ſwěřená zwěſtuge ſe aby to též ſwátoftmi mocně ſwědčil| y pwě w poſelſtwij vgiſtil a což ſlowo oznamowalo| aby ſwátoſti netoliko wyznamenaly ale mocně a práwě ſwědčily a také aby ſkrze ně ſkutek poſlu- ffenſtwij z wijry zřijdil tak aby wěřijcý rozkázanij Páně na- plně dowedl y tudy ſwéo poſluſſenſtwij z wijry . Třetij: aby tudy wyznamenal tělo ſwé duchownj ſebau způlobené a wy- kúpené totiž cýrkew ſwatú že z mnohých audů ge° z koſtij a z masla geho wzdělaná] aby Bo milá a wzácná byla a aby mnozý geho audowee v wijře prawé w gednotu ſili a ſhro- máždili ſe y drželi w láſce: a aby tudy Pán ſwátoſtmi vwodil w cýrkew | y w nij vgiſſťowal y zachowal y w ſpolečnoſti držel vdy. Cžtwrté: proto Pán ſwátoſti vſtanowil aby gimi dal přij- činu k oſprawedlňowánij y k očiffťowánj a nabýwánij vgifſtěnij naděge v wijře žiwé prawé. Páté: aby při nich pocty a po- klony a oběti duchownij až chwály dijk činěnij y ſwaté žá- doſti ku Pánu Bohu ſſly| a aby wěrnij w miloſti a w pokogi roſtli | a žiwoty ſwé w láſce zprawowali] y bedliwěgílij w ctno- stech byli. Sleſté: aby tudy rozdijl byl mezy wěrnými a ne- wěrnými mezy zgewnými zlými audy ſwěta a mezy audy cýrkwe prawými [ a mezy těleſným žádoſtem ſlaužijcými a těmi genž proti nim bogugiji a aby káznj a treſtánijm wěrnij po- moc měli hřijchuo ſe waro wati] ſwědomij zprawowati zlého M (cтp. 94) pozbýwati a dobrého ſe vptáwati. Protož z dluhu wijry má každý tijm vmyſlem ſwátoftij pro ſwé ſpaſenij požijwati w gednotě cýrkwe ſwaté. A ktož gich nepožijwá] moha a z nehodné pčiny ge opauſſtij drze a wíletečně naděge požijwá a kdož gich bez předeſílé bytné prawdy wijry ! láſky y naďege požjwá nehodňe gich požijwá neb Pa Gežijís znage že člowěk náramně nechopný geft du- chownijch wěcý wijry prawé] y včinil mu pomoc ſwátoſtmi aby ſe člowěk mohl ſnáze a ſmyſlněgij chopiti wěrau a dowěr- noſtij miloſti a prawdy gim zaſlaužilé a vgiſſtěnij od něho dogijti včaſtnoſti té miloſti a pwdy ſprawedlnoſti z wijry a cýrkwe ſwaté w též prawdě k žiwotu ſláwy| a to ne giné než té kterúž ſkrze podítatný proftředek wijry gednau dal ſwatým k oſprawedlněnij y k ſpaſenij y k lijbeznoſti ſobě y k přijmosti duſe y k očiſſtěnij ſrdce ] neb takowých hmot- ných a ſmylných pomocý Buoh Otec y Duch ſwatý požjwal zwláíť Kryſta Gežijífe oznamuge. Též y ſám Pán a Spafytel aby y ſe y ſwé dijlo y ſwůg vžitek oznámil w včaſtnoſti w duſſi wěrné | y w cýrkwi ſwaté | ſlowy y ſwátoſtmi vgiſſtěné ráčil k tov podobenstwij vžijwati yako: když mluwil o přij- chodu ſwém o wtělenij vmučenij y o ſpaſenij přijklad wzal na ſwatbě cžlowěka krále. A ſám též o ſobě dij: Yá glem celta dwéře paſtýř wijnný kořen etc. A I. Pawel: že geſt beránek| ſkála. A k Nykodémowi ] mluwě o ſpaſenij ſebú připraweném] a z miloſti daném ſkrze wijru a ſwědectwij M (стр. 95) wijry: přijklad wzal na rodu a na obmýwánij . A k záſtupom o témž mluwě i totiž o způſobenij pokrmu newiné ſprawedl- Joh. 6. Mat. 22.
Strana 328
328 — Joh. 1 (17). М (стр. 96). Rom. 13 (12). noſti a o nápogi potřebné miloſti a z wijry žiwé darem dané ſytoſti w naďegi] přijklad wzal na gijdle p krmenj ſwém záſtupůw a na manně. A mluwě o též prawdě k Samarytánce přjklad wzal na ſtudnicy na wodě] na pitij gegijm. A yakož w řečech tak y w ſkutcých diwných mocy ſwé požjwal týchž znamenj neb nemocné k wijře gich zdráwy čině oči gegijch blátem mazal wywodil ge z záſtupu| prſty w vſſi depal očj k nebi pozdwihowal a giná mnohá znamenij člo- wěku chopná a pomocná k nadegi činil. Tak y mage z tohoto ſwěta gijti na ſmrt] y w nebe wſtaupiti znamenij neb ſwátoſtj ſám vžijwal a gimi půwodu ſluh apoſſtolom přiſluhowal pozůſtawiw ſwým ſluhám miloſti a prawdy w ſobě a w wěrných duſfech ſložené k nijžto aby poznána nabýwána y požijwána z wijry byla flužebnijcy flu- žebnoftmi ſlaužiti magij neb wěřiti neſnadné leč s pomocý prwotně božij, když Bůh dar ſpalytedlný základňe dáwá aneb ſmyll ofwěcuge tauž wěrau ani ſe nadijti ſnadné leč s po- mocý giftoty poſwátné Kryftem zřijzené a přidané k flibom geho. A k tomuť obému wlaſtně gſau ſwátoſti. A ač za Starého Zákona byla mnohá znamemenij (sic)1) poſwátná ] wſſak Nového Zákona ſwátoſti rozdijlné ſau od nich. Nayprw: že ſtaré neměly prawdy ftalé ale tyto magij i neb prawda ſkrze Kryſta Gežijífe ſtala ſe . Druhé: znamenij ſtará prawdu budúcý wyznáwaly ale tyto ſtalau a přjtomnau yakož apoſítol dij: Noc pominula a den le přiblijžil . Třetij: zie ſtará očekáwanij budúcý prawdy oznamowala ] tyto ozna- mugij y giſtj dánij y požijwánij přijtomné pwdy . Duowod Mar. 16 (16). o křtu 1 neb dij: Ktož vwěřij a pokřtij ſe ſpaſen bude. Mat. 26 A opět: Toť geft tělo mé kteréž za wás zrazeno bude. A opět: (26—28). Genž ſe za wás wyléwá na odpufſtěnij hřijchuow] etc. O prawdě ſwátoſtij. Prawda ſwátoſtij na dwé ſe delij . Gedna ſtránka gegij ſlowe ſlužebná . Druhá bytná neb podſtatná. Prwnij gt wlaſtně z vstawenj Kryſta a cýrkwe ſwaté] p ſwátoſtech práwě a řádně půlobených I yako moc giftota a ſwědectwij. Měg kto prawdu včastnoſti prawdy bytné neb neměg I ony wždy když ſe podlé vmyſla Kryftowa degij w řádu cýrkwe a w ſmyſlu wjry a prawdy] wždy moc ] giſtotu a ſwědectwj vkazugij . Nebudeli hodný požijwagijcý gich] tehdy k faudu a k odfauzenij i pakli hodný i tehdy k ſwědectwij a k vgiſſtěnij naděge. A tak Kryftus tu moc a prawdu dal wlaſtňe ſwátoſtem ano cýrkwi a ſluhám aby flowem y ſwá- toſtmi ſwědčili y vgifſťowali i yakož dij: Dal gim moc nad Mar. 13 (?). Joh. 20 (21). wíſelikým dijlem ſwým. A opět: Yakož mne poſlal Otec etc. 2 Cor. 5 (20). A ſwatý Pawel: My mijſto Kryſta poſelftwij degeme] etc. Neb on dijlo ſwé podlé wywolenij z miloſti a ſpwedlnoſti w duſſi 1) Цолжно быть: znamenij.
328 — Joh. 1 (17). М (стр. 96). Rom. 13 (12). noſti a o nápogi potřebné miloſti a z wijry žiwé darem dané ſytoſti w naďegi] přijklad wzal na gijdle p krmenj ſwém záſtupůw a na manně. A mluwě o též prawdě k Samarytánce přjklad wzal na ſtudnicy na wodě] na pitij gegijm. A yakož w řečech tak y w ſkutcých diwných mocy ſwé požjwal týchž znamenj neb nemocné k wijře gich zdráwy čině oči gegijch blátem mazal wywodil ge z záſtupu| prſty w vſſi depal očj k nebi pozdwihowal a giná mnohá znamenij člo- wěku chopná a pomocná k nadegi činil. Tak y mage z tohoto ſwěta gijti na ſmrt] y w nebe wſtaupiti znamenij neb ſwátoſtj ſám vžijwal a gimi půwodu ſluh apoſſtolom přiſluhowal pozůſtawiw ſwým ſluhám miloſti a prawdy w ſobě a w wěrných duſfech ſložené k nijžto aby poznána nabýwána y požijwána z wijry byla flužebnijcy flu- žebnoftmi ſlaužiti magij neb wěřiti neſnadné leč s pomocý prwotně božij, když Bůh dar ſpalytedlný základňe dáwá aneb ſmyll ofwěcuge tauž wěrau ani ſe nadijti ſnadné leč s po- mocý giftoty poſwátné Kryftem zřijzené a přidané k flibom geho. A k tomuť obému wlaſtně gſau ſwátoſti. A ač za Starého Zákona byla mnohá znamemenij (sic)1) poſwátná ] wſſak Nového Zákona ſwátoſti rozdijlné ſau od nich. Nayprw: že ſtaré neměly prawdy ftalé ale tyto magij i neb prawda ſkrze Kryſta Gežijífe ſtala ſe . Druhé: znamenij ſtará prawdu budúcý wyznáwaly ale tyto ſtalau a přjtomnau yakož apoſítol dij: Noc pominula a den le přiblijžil . Třetij: zie ſtará očekáwanij budúcý prawdy oznamowala ] tyto ozna- mugij y giſtj dánij y požijwánij přijtomné pwdy . Duowod Mar. 16 (16). o křtu 1 neb dij: Ktož vwěřij a pokřtij ſe ſpaſen bude. Mat. 26 A opět: Toť geft tělo mé kteréž za wás zrazeno bude. A opět: (26—28). Genž ſe za wás wyléwá na odpufſtěnij hřijchuow] etc. O prawdě ſwátoſtij. Prawda ſwátoſtij na dwé ſe delij . Gedna ſtránka gegij ſlowe ſlužebná . Druhá bytná neb podſtatná. Prwnij gt wlaſtně z vstawenj Kryſta a cýrkwe ſwaté] p ſwátoſtech práwě a řádně půlobených I yako moc giftota a ſwědectwij. Měg kto prawdu včastnoſti prawdy bytné neb neměg I ony wždy když ſe podlé vmyſla Kryftowa degij w řádu cýrkwe a w ſmyſlu wjry a prawdy] wždy moc ] giſtotu a ſwědectwj vkazugij . Nebudeli hodný požijwagijcý gich] tehdy k faudu a k odfauzenij i pakli hodný i tehdy k ſwědectwij a k vgiſſtěnij naděge. A tak Kryftus tu moc a prawdu dal wlaſtňe ſwátoſtem ano cýrkwi a ſluhám aby flowem y ſwá- toſtmi ſwědčili y vgifſťowali i yakož dij: Dal gim moc nad Mar. 13 (?). Joh. 20 (21). wíſelikým dijlem ſwým. A opět: Yakož mne poſlal Otec etc. 2 Cor. 5 (20). A ſwatý Pawel: My mijſto Kryſta poſelftwij degeme] etc. Neb on dijlo ſwé podlé wywolenij z miloſti a ſpwedlnoſti w duſſi 1) Цолжно быть: znamenij.
Strana 329
329 — wěrného dělá a ſkrze ſwé ſlauhy a ſlowa ſwá oznamuge ku poznánj wěřijcýmu toho dijla k milowánij y k naďegi ſlaužij a ſwátoſtmi mocně ſwědčij a vgiſſtuge ſwé ſliby. A tak tu moc a prawdu dal wlaſtně ſwátoſtem ano cýrkwi a ſluhám aby ſlowem y ſwátoſtmi ſwědčili wěrným miloſt a prawdu ſtalú y danú y přjtomné požijwánij gij neb on ſám podlé wywolenij z miloſti ſkrze dary wijry prawdu bytnau dáwá a ſkrze ſwé ſlužby ſlowem to oznámuge k wijře k láſce a k naděgi a ſwátoſtmi ge w tom vgiſſtuge mocně w ſlibijch ſwých. Bytná pak neb podſtatná prawda ſwátoſtj geſtiť nayprw Kryftus Gežijš yakož dij: Já ſem prawda . A opět: Chléb Joh. 14 (6). prawý geſt! kterýž s nebe sſtaupil j totiž prawda chleba. Item: Joh. 6 (41). Zaſlauženij miloſti a prawdy z vmučenj geho o němž dij: Prawda z země wyffla geſt . Item: Obnowenij a oprawenij Psal. 84 (12). a obdarowánij Ducha ſ°] o nemž dij: Kdo žijznij ! poď a napij ſe. A tato prawda w tomto ſe dáwá: nayprw w odpufſtěnj Baptismus. hřijchůw i w přigetij na miloſt w očilſtěnij a w oſprawedl- ňenij w newinnoſti nawrácenij w ſmijřenj w wyſwobozenij z mocy dábla z hřijchůw z marnoſtij ſwětai z zákona hřijcha y z pokuty | z pomſty | y z zatracenj . W potwrzenj w prawde wijry i y w poſylňenij přijtomné prawdy. W ſnáſſenij nedo- ſtatkuow y w newáženij . W přigijmánij na miloſt padlého. W ſpogenij oſobnijm Pána Kryſta s cžlowěčenſtwijm . W ſpogenij duchownijm Kryſta s cýrkwij w prawde kňežſtwij Kryſta pod- statného i ſlaužijcýho w plnoſti miloſti a prawdy gim zaſlau- žilé] obětugjcýho ſe wždy twáři božij a naplňugijcýho wſlij doſtatečnoſtij cýrkew ſwú. W dokonánij ſpaſenij cžlowěka wěrného. A o tom dij ſwatý Jan: Miloft a prawda ſkrze Gežijífe Kryſta ſtala ſe. A opět: Widěli ſme ho yako plného miloſti a pwdy. A opět: We mně miloſt wſſelikého žiwota a prawdy i we mně wſſeliká naděge žiwota a mocy. Poďte ke mně wflickni kteřijž žádáte mnei a od roduo mých na- plněni buďte. A opět: Láſka božij rozlita geft w ſrdcých nalich ſkrze Ducha ſwatého| kterýž dán geſt nám. A netoliko prawda ſwátoftij gt Kryftus Gežjš wtělený i vmučený etc. a zallauženij geho rodu nowého i mocy wěka budúcýho včaſt- noſtij duchownij i w požijwánij těla geho vmučeného! w ne- winné ſmrti i a krwe geho wylité ! w miloſti kněžitwj geho duchownijhoi y cýrkwe ſwaté včaſtnoſti w podítatě y w ſlužbě včaſtnoſti ſwazku geho prawého s cýrkwij i miloſt prawdy pokánij i odpuítěnij nedoſtatkuow y dokonánij k žiwotu ſláwy ale geft prawda také bytná ſwátoſtij způſob gehoi kterýmžto prawdy miloſti a ſprawedlnoſti zaſlaužil etc.: yako geho naro- zenij i zrazenij i getij I mrſkánij i korunowánij křižowánj krwe proléwánj y ſmrti podſtaupenj etc. Confirmatio. Eucharistia. Poenitentia. Matrimo- nium. Ordo. N (стр. 98). Extrema unctio. Joh. 1 (17). Ecl. 24. N (стр. 97). Také prawda bytná gt Duch ſwatý ] a dar wijry ; a z toho včastnoſt Pána Kryfta a cýrkwe.
329 — wěrného dělá a ſkrze ſwé ſlauhy a ſlowa ſwá oznamuge ku poznánj wěřijcýmu toho dijla k milowánij y k naďegi ſlaužij a ſwátoſtmi mocně ſwědčij a vgiſſtuge ſwé ſliby. A tak tu moc a prawdu dal wlaſtně ſwátoſtem ano cýrkwi a ſluhám aby ſlowem y ſwátoſtmi ſwědčili wěrným miloſt a prawdu ſtalú y danú y přjtomné požijwánij gij neb on ſám podlé wywolenij z miloſti ſkrze dary wijry prawdu bytnau dáwá a ſkrze ſwé ſlužby ſlowem to oznámuge k wijře k láſce a k naděgi a ſwátoſtmi ge w tom vgiſſtuge mocně w ſlibijch ſwých. Bytná pak neb podſtatná prawda ſwátoſtj geſtiť nayprw Kryftus Gežijš yakož dij: Já ſem prawda . A opět: Chléb Joh. 14 (6). prawý geſt! kterýž s nebe sſtaupil j totiž prawda chleba. Item: Joh. 6 (41). Zaſlauženij miloſti a prawdy z vmučenj geho o němž dij: Prawda z země wyffla geſt . Item: Obnowenij a oprawenij Psal. 84 (12). a obdarowánij Ducha ſ°] o nemž dij: Kdo žijznij ! poď a napij ſe. A tato prawda w tomto ſe dáwá: nayprw w odpufſtěnj Baptismus. hřijchůw i w přigetij na miloſt w očilſtěnij a w oſprawedl- ňenij w newinnoſti nawrácenij w ſmijřenj w wyſwobozenij z mocy dábla z hřijchůw z marnoſtij ſwětai z zákona hřijcha y z pokuty | z pomſty | y z zatracenj . W potwrzenj w prawde wijry i y w poſylňenij přijtomné prawdy. W ſnáſſenij nedo- ſtatkuow y w newáženij . W přigijmánij na miloſt padlého. W ſpogenij oſobnijm Pána Kryſta s cžlowěčenſtwijm . W ſpogenij duchownijm Kryſta s cýrkwij w prawde kňežſtwij Kryſta pod- statného i ſlaužijcýho w plnoſti miloſti a prawdy gim zaſlau- žilé] obětugjcýho ſe wždy twáři božij a naplňugijcýho wſlij doſtatečnoſtij cýrkew ſwú. W dokonánij ſpaſenij cžlowěka wěrného. A o tom dij ſwatý Jan: Miloft a prawda ſkrze Gežijífe Kryſta ſtala ſe. A opět: Widěli ſme ho yako plného miloſti a pwdy. A opět: We mně miloſt wſſelikého žiwota a prawdy i we mně wſſeliká naděge žiwota a mocy. Poďte ke mně wflickni kteřijž žádáte mnei a od roduo mých na- plněni buďte. A opět: Láſka božij rozlita geft w ſrdcých nalich ſkrze Ducha ſwatého| kterýž dán geſt nám. A netoliko prawda ſwátoftij gt Kryftus Gežjš wtělený i vmučený etc. a zallauženij geho rodu nowého i mocy wěka budúcýho včaſt- noſtij duchownij i w požijwánij těla geho vmučeného! w ne- winné ſmrti i a krwe geho wylité ! w miloſti kněžitwj geho duchownijhoi y cýrkwe ſwaté včaſtnoſti w podítatě y w ſlužbě včaſtnoſti ſwazku geho prawého s cýrkwij i miloſt prawdy pokánij i odpuítěnij nedoſtatkuow y dokonánij k žiwotu ſláwy ale geft prawda také bytná ſwátoſtij způſob gehoi kterýmžto prawdy miloſti a ſprawedlnoſti zaſlaužil etc.: yako geho naro- zenij i zrazenij i getij I mrſkánij i korunowánij křižowánj krwe proléwánj y ſmrti podſtaupenj etc. Confirmatio. Eucharistia. Poenitentia. Matrimo- nium. Ordo. N (стр. 98). Extrema unctio. Joh. 1 (17). Ecl. 24. N (стр. 97). Také prawda bytná gt Duch ſwatý ] a dar wijry ; a z toho včastnoſt Pána Kryfta a cýrkwe.
Strana 330
330 — N (стр. 99). Také cýrkew ſwatá i y způsob y pwda gegij. A této prawdy ſwátoſti bytně nemagij ale poſwátně a wěrný každý má gi w podſtatě wijry w včaſtnoſti mijti prwé než ſwátoſtij požijwati bude ginak nehodný gt. A ſwátoſti nenagdauli p něm té prawdy faud a winěnij mu ſwědčij neb ſwátoſti wyznamenagijc a ſwědčijc prawjdu w Kryſtu i práwě gi wy- znamenagij y ſwědčij a tak y magij poſwátňe I neb w nem plnoſt gegij geſt w nem ſama zaſlaužile ſtogij. Ale zname- nagijc gi w cýrkwi, genž ſwatau neniji a w duſfi gež pwdy gegij nemá i a tak y ſwědčijc: neſwědčij žiwotai ale ſmrti winu a ſaud ſwědčij etc. I protož ſwátoſti toliko w Kryſtu a w cýrkwi | ſwaté duſſi | doſſlé wijry žiwé| delagijcý prawdu w nij ſau vžitečné a ſpaſytedlné. Prawda pak ſwátoſtj záležij w Bohu mocně i w Kryſtu zaſlaužile] v wijře žiwé včaſtně w cýrkwi ſlužebně| w ſlowu oznámeně w ſwátoſtech poſwátně mocně a práwě. A kdož koli prawdy bytůw těchto změnij! a na giná mijſta pſtawij nelze mu nežli blauditi a pijíma w cyzým ſmyſlu pwoditi a ſe y lidi zawoditi p ſpaſenj. O počtu a rozdijlu ſwátoſtj. N (стр. 100). Sedmeru ſwátoſt wyznáwáme býti cýrkwi I. k ſlužbě potřebnú. Některú wífem wůbec potřebnú gednov každé p ſe famého y pro ſpolečnoſti požijwánij yako: ſwátoſt křtu těla a krwe Páně . Některú oblafítnij pro ty i kteřijž pokřtěni gfúc nepřigali darůw Ducha ſwatého i přiſſedíſe k rozumneym letom aneb k rytijřſtwij wijry negſú potvrzeni aneb z detinstwij křtěni glúc a prawdu magijc wijry aby potwrzeni byli a ta ſlowe biřmowánj | aneb v wijře potwrzenij| ſkrze rukau wzklá- danij. Některú pro ſluh vſtawenij i p ſlužbu giným duchownij a ta flowe řijzenj kňežij. Některú pro službu tělefnú k zplo- zenij dětij a k wyznamenánj ſpogenij Kryſta s cýrkwij a ta flowe manželftwj. Některú těm i kteřijž po přigaté miloſti padagij w hřijchy ſmrtedlné nebo w bludy ] a dáwá gijm Bůh mijíto ku- pokánij a ta flowe pokánij . Některú těm kteřijž nemocni býwagij a w nedoſtatcých gſau ] a ta ſlowe olegem mazánij a z wijry modlenij. Také z wijry wyznáwáme: zě yakož prawdy podítatné žádný nezpůlobil giný než ſám Pán Gežijfs ani dáwá gij giný než Duch ſwatý ] ani ginde než w duch člowěčij ani ſkrze co giného než ſkrze wijru ani kto giný požijwá než duſſe i ani ſkrze co giného podítatně než ſkrze wijru žiwú v wnitřnij prawde: tak ſwátoſtij žádný nevſtawil i než Kněz weliký a Biſkup ſwrchowaný Gežijfs| a Duch prawdy! ſkrze apoſítoly a wěrné. Než co by pak potřebij bylo aby buď obmýwánj i aneb chléb a wijno i aneb giná wěc těleſná a zemíká i bylo ſwátoſtij Kryftem a Duchem geho vſtawenau a přjgemnau: tu wy-
330 — N (стр. 99). Také cýrkew ſwatá i y způsob y pwda gegij. A této prawdy ſwátoſti bytně nemagij ale poſwátně a wěrný každý má gi w podſtatě wijry w včaſtnoſti mijti prwé než ſwátoſtij požijwati bude ginak nehodný gt. A ſwátoſti nenagdauli p něm té prawdy faud a winěnij mu ſwědčij neb ſwátoſti wyznamenagijc a ſwědčijc prawjdu w Kryſtu i práwě gi wy- znamenagij y ſwědčij a tak y magij poſwátňe I neb w nem plnoſt gegij geſt w nem ſama zaſlaužile ſtogij. Ale zname- nagijc gi w cýrkwi, genž ſwatau neniji a w duſfi gež pwdy gegij nemá i a tak y ſwědčijc: neſwědčij žiwotai ale ſmrti winu a ſaud ſwědčij etc. I protož ſwátoſti toliko w Kryſtu a w cýrkwi | ſwaté duſſi | doſſlé wijry žiwé| delagijcý prawdu w nij ſau vžitečné a ſpaſytedlné. Prawda pak ſwátoſtj záležij w Bohu mocně i w Kryſtu zaſlaužile] v wijře žiwé včaſtně w cýrkwi ſlužebně| w ſlowu oznámeně w ſwátoſtech poſwátně mocně a práwě. A kdož koli prawdy bytůw těchto změnij! a na giná mijſta pſtawij nelze mu nežli blauditi a pijíma w cyzým ſmyſlu pwoditi a ſe y lidi zawoditi p ſpaſenj. O počtu a rozdijlu ſwátoſtj. N (стр. 100). Sedmeru ſwátoſt wyznáwáme býti cýrkwi I. k ſlužbě potřebnú. Některú wífem wůbec potřebnú gednov každé p ſe famého y pro ſpolečnoſti požijwánij yako: ſwátoſt křtu těla a krwe Páně . Některú oblafítnij pro ty i kteřijž pokřtěni gfúc nepřigali darůw Ducha ſwatého i přiſſedíſe k rozumneym letom aneb k rytijřſtwij wijry negſú potvrzeni aneb z detinstwij křtěni glúc a prawdu magijc wijry aby potwrzeni byli a ta ſlowe biřmowánj | aneb v wijře potwrzenij| ſkrze rukau wzklá- danij. Některú pro ſluh vſtawenij i p ſlužbu giným duchownij a ta flowe řijzenj kňežij. Některú pro službu tělefnú k zplo- zenij dětij a k wyznamenánj ſpogenij Kryſta s cýrkwij a ta flowe manželftwj. Některú těm i kteřijž po přigaté miloſti padagij w hřijchy ſmrtedlné nebo w bludy ] a dáwá gijm Bůh mijíto ku- pokánij a ta flowe pokánij . Některú těm kteřijž nemocni býwagij a w nedoſtatcých gſau ] a ta ſlowe olegem mazánij a z wijry modlenij. Také z wijry wyznáwáme: zě yakož prawdy podítatné žádný nezpůlobil giný než ſám Pán Gežijfs ani dáwá gij giný než Duch ſwatý ] ani ginde než w duch člowěčij ani ſkrze co giného než ſkrze wijru ani kto giný požijwá než duſſe i ani ſkrze co giného podítatně než ſkrze wijru žiwú v wnitřnij prawde: tak ſwátoſtij žádný nevſtawil i než Kněz weliký a Biſkup ſwrchowaný Gežijfs| a Duch prawdy! ſkrze apoſítoly a wěrné. Než co by pak potřebij bylo aby buď obmýwánj i aneb chléb a wijno i aneb giná wěc těleſná a zemíká i bylo ſwátoſtij Kryftem a Duchem geho vſtawenau a přjgemnau: tu wy-
Strana 331
331 znáwáme i že potřebij kněze hodného zřijzeného i ſmyll y vmysl Kryftů znagijcýho zwlálíť při ſwátoſti těla a krwe Páně také lidu wěrné zkuſſeného i té flužbě přijtomného také modliteb za to dowěrných] od kněze y od lidu také flow k tomu přijſluffegijcých i gimižby kněz wyſwědčil že giž geft tu přijtomná ſwátoft gednau Kryftem vſtawená] ne yalowá i ale ſwědectwj miloſti a prawdy vtš (sic) ! přjtomně ma- gijcý. Item: potřebij kázanij cžtenij ſo i ſlowem božijm napomij- nánij y hodného požijwánij a ne ſamého dijwanij. Počtu wydánij o ſwátolti křtu. O ſwátoſti křtu z wijry držijme: zie wſſeliký cžlowěk N (cтp. 101). rozumu doſílý i přigma wijru z ſlyfſenij kázanij cžtenj ſo kteráž wnitř duſſi oſwěcuge ! znowu rodij! y očifſtuge! y moc dáwái y zápaly vhaſfuge etc. Duchem ſwatými w zaſlauženij ſmrti a wylitij krwe Kryſta Gežijífe má zewnitř křtěn býti we gméno Otce i y Syna i y Ducha ſ° w gednotě cýrkwe ſwaté. Na duowod a na ſwědectwij mocné ſpaſenj i neb od- puſſtěnij hřijchůw. Ta wijra má základ z řeči Kryftowy i genž dij: Gdauce po wíſem ſwětě kažte cžtenij wffemu ſtwořenij: kdož vwěřij a pokřtij ſe ſpaſen bude. A že w gednotu cýrkwe ſwaté dj I. Pawel: My wſlickni w gedno tělo pokřtěni ſme. A že na 1 Cor. 12 (13). důwod odpufítěnij hřijchůw dij I. Petr: Kagte ſe a pokřti Act. 2 (38). ſe geden každý z wás na odpuſítěnij hřijchůw. A Ananyafs k ſv Pawlu: Y co meſſkáſs wſtaň a pokřti ſe a obmeg Act. 22 (16). hřijchy twé wzýwage gméno Páně. A z toho známo i že člowěk rozumu vžijwagjcý i ne- dofflý křtu w prawdě poſwátné i má p tyto přijčiny nijže stogijcý křtěn býti ač wſſak pgdeli k wijře a z nij ku po- znánij Syna božijho a w něm ſwého ſpaſenij a ku poznánij cýrkwe ſwaté | ſkrze gegijžby ſlužbu k oſwijcenj wijry přiſſel. Nayprw: pro poſluſſenſtwij wijry . Druhé: pro ſwědectwij Pána Kryſta aby ho w ſlibu doſſel gimž ſwědčij ſprawedl- I y přiznánij ſwé noſt z wijry . Třetij: pro wyznánij wijry k pwdám gegjm a pro přiſwědčenij ſe podlé vmluwy bož k pwé Bohu y cýrkwi ſwaté poddanoſti. Cžtwrté: pro vwedenij ſwé w gednotu cýrkwe. A když a kdež ſe řádně křeſt ſtane vmyflem Pána Kryfta k mijněnému od něho koncy proč gey vſtawil] byť pak y křtěný nedoffel prawdy neb gi pádem potratil aneb kněz nehodný žiwotem byl: pod hřijchem nemá ho žádný opětowati. A kdož opětuge i hřeflij wijce a méňe! yakož přijčina neb oloba byla by l neb vmyſl Pána Kryſta byl wſſecky ſlužebnoſti ſwé vſta- witi k ſlužbě wijry žiwé genž w něho geſt a naděge z nij pocházegjcý k témuž y ſlužebnijky yakož apofítol dj: že dal ňekteré apofítoly ňekteré proroky giné ewangelifty I giné pak paſtýře a včitele j k dokonánij ſwatých k dijlu ſlužebnoſti k wzďelánj těla Kryſtowa dokudž bychom ſe nezběhli wſfickni N (стр. 102). Mar. 15 (?) (16, 16). Eff. 4 (11).
331 znáwáme i že potřebij kněze hodného zřijzeného i ſmyll y vmysl Kryftů znagijcýho zwlálíť při ſwátoſti těla a krwe Páně také lidu wěrné zkuſſeného i té flužbě přijtomného také modliteb za to dowěrných] od kněze y od lidu také flow k tomu přijſluffegijcých i gimižby kněz wyſwědčil že giž geft tu přijtomná ſwátoft gednau Kryftem vſtawená] ne yalowá i ale ſwědectwj miloſti a prawdy vtš (sic) ! přjtomně ma- gijcý. Item: potřebij kázanij cžtenij ſo i ſlowem božijm napomij- nánij y hodného požijwánij a ne ſamého dijwanij. Počtu wydánij o ſwátolti křtu. O ſwátoſti křtu z wijry držijme: zie wſſeliký cžlowěk N (cтp. 101). rozumu doſílý i přigma wijru z ſlyfſenij kázanij cžtenj ſo kteráž wnitř duſſi oſwěcuge ! znowu rodij! y očifſtuge! y moc dáwái y zápaly vhaſfuge etc. Duchem ſwatými w zaſlauženij ſmrti a wylitij krwe Kryſta Gežijífe má zewnitř křtěn býti we gméno Otce i y Syna i y Ducha ſ° w gednotě cýrkwe ſwaté. Na duowod a na ſwědectwij mocné ſpaſenj i neb od- puſſtěnij hřijchůw. Ta wijra má základ z řeči Kryftowy i genž dij: Gdauce po wíſem ſwětě kažte cžtenij wffemu ſtwořenij: kdož vwěřij a pokřtij ſe ſpaſen bude. A že w gednotu cýrkwe ſwaté dj I. Pawel: My wſlickni w gedno tělo pokřtěni ſme. A že na 1 Cor. 12 (13). důwod odpufítěnij hřijchůw dij I. Petr: Kagte ſe a pokřti Act. 2 (38). ſe geden každý z wás na odpuſítěnij hřijchůw. A Ananyafs k ſv Pawlu: Y co meſſkáſs wſtaň a pokřti ſe a obmeg Act. 22 (16). hřijchy twé wzýwage gméno Páně. A z toho známo i že člowěk rozumu vžijwagjcý i ne- dofflý křtu w prawdě poſwátné i má p tyto přijčiny nijže stogijcý křtěn býti ač wſſak pgdeli k wijře a z nij ku po- znánij Syna božijho a w něm ſwého ſpaſenij a ku poznánij cýrkwe ſwaté | ſkrze gegijžby ſlužbu k oſwijcenj wijry přiſſel. Nayprw: pro poſluſſenſtwij wijry . Druhé: pro ſwědectwij Pána Kryſta aby ho w ſlibu doſſel gimž ſwědčij ſprawedl- I y přiznánij ſwé noſt z wijry . Třetij: pro wyznánij wijry k pwdám gegjm a pro přiſwědčenij ſe podlé vmluwy bož k pwé Bohu y cýrkwi ſwaté poddanoſti. Cžtwrté: pro vwedenij ſwé w gednotu cýrkwe. A když a kdež ſe řádně křeſt ſtane vmyflem Pána Kryfta k mijněnému od něho koncy proč gey vſtawil] byť pak y křtěný nedoffel prawdy neb gi pádem potratil aneb kněz nehodný žiwotem byl: pod hřijchem nemá ho žádný opětowati. A kdož opětuge i hřeflij wijce a méňe! yakož přijčina neb oloba byla by l neb vmyſl Pána Kryſta byl wſſecky ſlužebnoſti ſwé vſta- witi k ſlužbě wijry žiwé genž w něho geſt a naděge z nij pocházegjcý k témuž y ſlužebnijky yakož apofítol dj: že dal ňekteré apofítoly ňekteré proroky giné ewangelifty I giné pak paſtýře a včitele j k dokonánij ſwatých k dijlu ſlužebnoſti k wzďelánj těla Kryſtowa dokudž bychom ſe nezběhli wſfickni N (стр. 102). Mar. 15 (?) (16, 16). Eff. 4 (11).
Strana 332
332 — 2Cor. 1 (24). w gednotu wijry] a poznánij Syna božijho etc. A opět: Ne abychom panowali nad wěrau waſfij! ale pomocnijcy ſme radoſti waſlij I neb wěrau ſtogijte. A proto to včiniti ráčil neb v wijře té I genž w něho gt | wífecko ſpaſenij gruntně za- ložil i yakož ſwrchu vkázáno] a wíſech gineych wěcý p nic giného nezpůlobil než pro ſlužbu wijry a pwd gegijch aby známy a vgifſtěny byly i w Kryftu zaſlaužilé i z wijry dané y přijtomně požijwané a aby w té pwde wěrnij ſpolu ſtáti mohli y do ſpolečnoſti pro ty prawdy wcházeti ! aby wijře y pwdám gegijm obcowali. Pro tu pčinu pomocy poſwátné y ſwá mnohá rozkázanij zřijdil mezy nijmiž křeſt prwnij geſt kterýmžto křtem vmyl Pána Kryfta byl i oznámiti a mocně ſwědčiti y vgiftiti ſwých flibuow naplněnij kteréž včinil wijře žiwé Duchem ſwatým (podlé ſmlauwy wěčné) dané a z té wijry y wěřicýv cžtenj ſv. a z té známoſti wěřijcýmu o něm že ten a ne giný ſpaſyl ho wěřijcýmu y gel že wěrney w ſlibijch geft wěřijcýmu y včenij geho i že potřebné y ſpafy- tedlné geft ] wěřijcýmu z toho ſrdcem milowny dauffanij plným y w ňeho a ſpogeným miloſtij s wěrnými geho (s zůſtánijm wíſech předeſſlých neprawoftij a s přigetijm včenij pwdy geho] a náſledowánijm ſkutečny gij) a z toho wyznánij! při- znánij y přiſwědčenij k té wijře žiwé kteráž ſkrze láſku delá činijcýmu. K tomu ſrdečnému wěřenij y vſtnijmu wyznánij při komž by ſe nalo vmyl měl y wůli Kryftus Pán (a tak ſe wſkutku děge) křtem poſwátným mocné ſwědectwij y vgi- fítěnj činiti zě w tom člowěku geft hned přijtomná pwda daná duffi wěrné I totižto rod nowý z wijry žiwot miloſti a ſprawedlnoſti (z miloſti Boha Otce w zaſlauženij ſwém ſkrze Ducha f%) ſpaſenij neb odpufſtěnij wílech hřijchůw pře- defílých. A na důwod očilftěnij ſprawedlnoſti dánij milo- wánj zwolenij za ſyna neb za dceru k ďedictwj wěčného žiwota a na vwedenij w tělo Kryſta Gežijfſe duchownij w přigetij za prawého vda. To wíſe a což w tom záležij křeſt wijře žiwé a wěřijcý z nij w Kryfta ſwědčij totižto žiwot ten w zaſlúženij Kryfta Pána způlobený a z miloſti darmo ſkrze dar wijry daný| kterýžto žiwot w prawde geho ſmrtij N (стр. 104). a wylitijm krwe zpuoſoben geft neb li na to přiſſel] yakož dij: Já ſem přiſſel aby žiwot měli a hoyňegij měli. A opět: Joh. 10 (10). Joh. 14 (?) Já gfem žiwot a pokládám život můg za owce mé. A opět: (10, 11). Joh. 6 (51). Chleb kterýž yá dám wám tělo mé gt za žiwot ſwěta. A ten žiwot geft w Bohu mocňe w Kryftu zaſlaužile Psal. 35 (10). yakož dij Dawid: V tebe geſt ſtudnice žiwota. A opět: Já ſem Joh. 3. 5 (?) žiwot. A f. Jan: On geft wěčný žiwot. A ten žiwot newléwá (1 Joh. 5, 20). ſe než ſkrze ſamu wijru ſamé duſſi beze wſſech pſtředků ginak by z ſkutků a z činů zewnitřnijch ſſlo ſpaſenij což za bludné od apoſſtolů oſwědčeno geſt † a gináč králowſtwij božij přifllo by s střeženijm a každému chtěgijcýmu y běžijcýmu dáwáno by z dluhu bylo což geft odporné prawde pijſem ſwatých. A že z pauhé miloſti z daru wijry žiwot dáwán] ano studnice žiwota w člowěka wlita býwái dij o tom Sfalomún: N (стр. 103). Rom. 10. Proue. 13 (15).
332 — 2Cor. 1 (24). w gednotu wijry] a poznánij Syna božijho etc. A opět: Ne abychom panowali nad wěrau waſfij! ale pomocnijcy ſme radoſti waſlij I neb wěrau ſtogijte. A proto to včiniti ráčil neb v wijře té I genž w něho gt | wífecko ſpaſenij gruntně za- ložil i yakož ſwrchu vkázáno] a wíſech gineych wěcý p nic giného nezpůlobil než pro ſlužbu wijry a pwd gegijch aby známy a vgifſtěny byly i w Kryftu zaſlaužilé i z wijry dané y přijtomně požijwané a aby w té pwde wěrnij ſpolu ſtáti mohli y do ſpolečnoſti pro ty prawdy wcházeti ! aby wijře y pwdám gegijm obcowali. Pro tu pčinu pomocy poſwátné y ſwá mnohá rozkázanij zřijdil mezy nijmiž křeſt prwnij geſt kterýmžto křtem vmyl Pána Kryfta byl i oznámiti a mocně ſwědčiti y vgiftiti ſwých flibuow naplněnij kteréž včinil wijře žiwé Duchem ſwatým (podlé ſmlauwy wěčné) dané a z té wijry y wěřicýv cžtenj ſv. a z té známoſti wěřijcýmu o něm že ten a ne giný ſpaſyl ho wěřijcýmu y gel že wěrney w ſlibijch geft wěřijcýmu y včenij geho i že potřebné y ſpafy- tedlné geft ] wěřijcýmu z toho ſrdcem milowny dauffanij plným y w ňeho a ſpogeným miloſtij s wěrnými geho (s zůſtánijm wíſech předeſſlých neprawoftij a s přigetijm včenij pwdy geho] a náſledowánijm ſkutečny gij) a z toho wyznánij! při- znánij y přiſwědčenij k té wijře žiwé kteráž ſkrze láſku delá činijcýmu. K tomu ſrdečnému wěřenij y vſtnijmu wyznánij při komž by ſe nalo vmyl měl y wůli Kryftus Pán (a tak ſe wſkutku děge) křtem poſwátným mocné ſwědectwij y vgi- fítěnj činiti zě w tom člowěku geft hned přijtomná pwda daná duffi wěrné I totižto rod nowý z wijry žiwot miloſti a ſprawedlnoſti (z miloſti Boha Otce w zaſlauženij ſwém ſkrze Ducha f%) ſpaſenij neb odpufſtěnij wílech hřijchůw pře- defílých. A na důwod očilftěnij ſprawedlnoſti dánij milo- wánj zwolenij za ſyna neb za dceru k ďedictwj wěčného žiwota a na vwedenij w tělo Kryſta Gežijfſe duchownij w přigetij za prawého vda. To wíſe a což w tom záležij křeſt wijře žiwé a wěřijcý z nij w Kryfta ſwědčij totižto žiwot ten w zaſlúženij Kryfta Pána způlobený a z miloſti darmo ſkrze dar wijry daný| kterýžto žiwot w prawde geho ſmrtij N (стр. 104). a wylitijm krwe zpuoſoben geft neb li na to přiſſel] yakož dij: Já ſem přiſſel aby žiwot měli a hoyňegij měli. A opět: Joh. 10 (10). Joh. 14 (?) Já gfem žiwot a pokládám život můg za owce mé. A opět: (10, 11). Joh. 6 (51). Chleb kterýž yá dám wám tělo mé gt za žiwot ſwěta. A ten žiwot geft w Bohu mocňe w Kryftu zaſlaužile Psal. 35 (10). yakož dij Dawid: V tebe geſt ſtudnice žiwota. A opět: Já ſem Joh. 3. 5 (?) žiwot. A f. Jan: On geft wěčný žiwot. A ten žiwot newléwá (1 Joh. 5, 20). ſe než ſkrze ſamu wijru ſamé duſſi beze wſſech pſtředků ginak by z ſkutků a z činů zewnitřnijch ſſlo ſpaſenij což za bludné od apoſſtolů oſwědčeno geſt † a gináč králowſtwij božij přifllo by s střeženijm a každému chtěgijcýmu y běžijcýmu dáwáno by z dluhu bylo což geft odporné prawde pijſem ſwatých. A že z pauhé miloſti z daru wijry žiwot dáwán] ano studnice žiwota w člowěka wlita býwái dij o tom Sfalomún: N (стр. 103). Rom. 10. Proue. 13 (15).
Strana 333
333 Zákon maudrého geſtiť ſtudnice žiwota. A I. Pawel zákon miloſti Rom. 3. nazýwá wěrau. A Pán o ſobě a o wijře žiwé k žeňe Samarytánce dij: Zieno by znala dar božj totiž wijry a kdo geſt ! genž lobě dij: Day mi pijti ty ſnad proſyla by (z té wijry ſtudnice) a dal by tobě wody žiwé: kdož ſe gij napige nežijznijť na wěky. A k témuž dij opět: Žijznijli kdo ! pod a napij ſe. A ſkrze co oznamuge y dij: Kdož wěřij w mě yakož dij pijímo: Ržeky po- plynú z břicha geho wody žiwé. Břicho tuto žiwot duſfe wnitřny nazýwá ſe: že kdož má wijru žiwú bude mijti dané toto drahé zaſlijbenij totižto z wijry žiwot aby odtud ſílo ſpaſytedlné wyznániji pznánij čiňenij ſprawedlnoſti k Bohu y k lidem etc. ažby tudy k žiwotu fláwy přiweden byl. A to opět zgew nau řečij oznámil ] vgiſtiw ſlibem ſwy řka: Amen amen prawjm wám ktož wěřij w mě máť žiwot wěčný. A ſwatý Pawel ſwědectwij wydáwá že ho ne ginde doſſel ani ſkrze co giného než ſkrze wjru řka: Ale že yá žiw ſem v wijře Syna božijho ſem žiw. A tak woda křtu poſwátného zname- nati y ſwědčiti má wodu žiwota w ſtudnicy odewřené w domu Dawida poſtawenú plnú milofti a prawdy y k očifſtěnij hřijíf- nijka od pofíkwrn a hřijchů y k napágenij žijzniwé duſe ná- pogem miloſti . A ta ſtudnice tehdy odewřijna když ſkála Kryftus bita od Židů y od pohanů a wydala Iítědré a ſpaſy- tedlné wody: aby kam ſe koli obrátij potok ten wſſe ožilo a rybáři cžtenij ſwatého aby tu prácy wedli oznamowánijm cžtenij ſwatého a včenij zdrawého. A tať ſtudnice wykopaná geſt ſmrt a wylitij krwe s wodau Syna božijo Pána Gežjíſe plnéo miloſti a pwdy. Wěderce pak náſle! kteréž w ſe přigjti můž y wodu mi- losti y mannu ſprawedlnoſti těla a krwe Páně i podlé potřeby doftatečné geftiť wijra yakož apofítol dij: Magijce rozličná obdarowánij etc. A že obmeywánij ſamo wodné s řijkanijm gména Trogice ſwaté w fformě flow nečinij ſamo hřijchůw odpufſtěnj a rodu nowého| a tak ſpaſenij: ale ſwědectwij no- wého toliko potwrzuge totižto že což Bůh přiſlijbil wijře a wěřijcýv (ne mrtwě ani z obyčege ani z včenij ſamého lidſkého ale žiwě) wſſecko to giſtotně naplnij z miloſti ſwé otcowſké | pro newinnú ſmrt a trpké proléwánij krwe Syna ſwéo a z daru wijry žiwé Ducha ſwatéhoi a že ten člowěk doffel očifítěnij neb iſpaſenij od ſwých hřijchůw. A že z miloſti O (cтp. 106). ſamé dij: Miloſtij ſte ſpaſeni včiňeni. A že newinnau ſmrtij a wy- Eff. 2 (8). litijm krwe] dij: Genž nás zamilowal| a obmyl nás w krwi ſwé. Apoc. 1 (5). A ſwatý Jan: Krew Kryfta Gežijffe očifffuge nás od každého 1 Joh. 1(7). hřijchu. A f. Pawel: Cžijm wijce krew Kryſtowa očiſtij ſwědomij Hebr. 9 (14). nálle od ſkutkůw mrtwých k ſlauženij Bohu žiwému. A o geho ſmrti pſáno dij Pán: Křtem ſe mám křtijti a yak mi vzko Luc. 12(50). dokud ſe nedokoná. A ſwatý Pawel: Kteřijž gſme koli po- Rom. 6 (4). křtěni w ſmrti geho pokřtěni gíme. A že ſkrze wijru bytně duſfi obmýwá ſprawedliwa y ſpaſena činij dij ſwatý Petr: Act. 15 (9). Wěrau očifffuge ſrdce. A opět: Tomu wydáwagij ſwědectwij Act. 10 (43). wſlickni prorocy že odpufſtěnij hřijchůw wezmau wſfickni Joh. 6. O (стр. 105). Col. 2 (?). Joh. 7 (37—8). Joh. 6. Eze. 47. Joh. 4 (10).
333 Zákon maudrého geſtiť ſtudnice žiwota. A I. Pawel zákon miloſti Rom. 3. nazýwá wěrau. A Pán o ſobě a o wijře žiwé k žeňe Samarytánce dij: Zieno by znala dar božj totiž wijry a kdo geſt ! genž lobě dij: Day mi pijti ty ſnad proſyla by (z té wijry ſtudnice) a dal by tobě wody žiwé: kdož ſe gij napige nežijznijť na wěky. A k témuž dij opět: Žijznijli kdo ! pod a napij ſe. A ſkrze co oznamuge y dij: Kdož wěřij w mě yakož dij pijímo: Ržeky po- plynú z břicha geho wody žiwé. Břicho tuto žiwot duſfe wnitřny nazýwá ſe: že kdož má wijru žiwú bude mijti dané toto drahé zaſlijbenij totižto z wijry žiwot aby odtud ſílo ſpaſytedlné wyznániji pznánij čiňenij ſprawedlnoſti k Bohu y k lidem etc. ažby tudy k žiwotu fláwy přiweden byl. A to opět zgew nau řečij oznámil ] vgiſtiw ſlibem ſwy řka: Amen amen prawjm wám ktož wěřij w mě máť žiwot wěčný. A ſwatý Pawel ſwědectwij wydáwá že ho ne ginde doſſel ani ſkrze co giného než ſkrze wjru řka: Ale že yá žiw ſem v wijře Syna božijho ſem žiw. A tak woda křtu poſwátného zname- nati y ſwědčiti má wodu žiwota w ſtudnicy odewřené w domu Dawida poſtawenú plnú milofti a prawdy y k očifſtěnij hřijíf- nijka od pofíkwrn a hřijchů y k napágenij žijzniwé duſe ná- pogem miloſti . A ta ſtudnice tehdy odewřijna když ſkála Kryftus bita od Židů y od pohanů a wydala Iítědré a ſpaſy- tedlné wody: aby kam ſe koli obrátij potok ten wſſe ožilo a rybáři cžtenij ſwatého aby tu prácy wedli oznamowánijm cžtenij ſwatého a včenij zdrawého. A tať ſtudnice wykopaná geſt ſmrt a wylitij krwe s wodau Syna božijo Pána Gežjíſe plnéo miloſti a pwdy. Wěderce pak náſle! kteréž w ſe přigjti můž y wodu mi- losti y mannu ſprawedlnoſti těla a krwe Páně i podlé potřeby doftatečné geftiť wijra yakož apofítol dij: Magijce rozličná obdarowánij etc. A že obmeywánij ſamo wodné s řijkanijm gména Trogice ſwaté w fformě flow nečinij ſamo hřijchůw odpufſtěnj a rodu nowého| a tak ſpaſenij: ale ſwědectwij no- wého toliko potwrzuge totižto že což Bůh přiſlijbil wijře a wěřijcýv (ne mrtwě ani z obyčege ani z včenij ſamého lidſkého ale žiwě) wſſecko to giſtotně naplnij z miloſti ſwé otcowſké | pro newinnú ſmrt a trpké proléwánij krwe Syna ſwéo a z daru wijry žiwé Ducha ſwatéhoi a že ten člowěk doffel očifítěnij neb iſpaſenij od ſwých hřijchůw. A že z miloſti O (cтp. 106). ſamé dij: Miloſtij ſte ſpaſeni včiňeni. A že newinnau ſmrtij a wy- Eff. 2 (8). litijm krwe] dij: Genž nás zamilowal| a obmyl nás w krwi ſwé. Apoc. 1 (5). A ſwatý Jan: Krew Kryfta Gežijffe očifffuge nás od každého 1 Joh. 1(7). hřijchu. A f. Pawel: Cžijm wijce krew Kryſtowa očiſtij ſwědomij Hebr. 9 (14). nálle od ſkutkůw mrtwých k ſlauženij Bohu žiwému. A o geho ſmrti pſáno dij Pán: Křtem ſe mám křtijti a yak mi vzko Luc. 12(50). dokud ſe nedokoná. A ſwatý Pawel: Kteřijž gſme koli po- Rom. 6 (4). křtěni w ſmrti geho pokřtěni gíme. A že ſkrze wijru bytně duſfi obmýwá ſprawedliwa y ſpaſena činij dij ſwatý Petr: Act. 15 (9). Wěrau očifffuge ſrdce. A opět: Tomu wydáwagij ſwědectwij Act. 10 (43). wſlickni prorocy že odpufſtěnij hřijchůw wezmau wſfickni Joh. 6. O (стр. 105). Col. 2 (?). Joh. 7 (37—8). Joh. 6. Eze. 47. Joh. 4 (10).
Strana 334
334 — Mar. 16 (15). Mat. 16 (16). O (стр. 107). O (стр. 108). Joh. 3 (?) (5, 24). Joh. 6 (47). genž wěřij we gméno geho. A ſwatý Pawel: W tohoto každý kdož wěřij ſprawedliw býwá ano y ſpaſen yakož dij že ſkrze miloſt Pána Gežijíſe ſpaſeni budeme. A opět: Přigmauce konec wijry naffiji ſpaſenij duffij naſlich. Protož Pa z té přij- činy wijru křtu předložil a ſlužebnoſt prwnij wijry i totiž cžtenij ſo kázanij řka: Gdauce po wíſem ſwětě! kažte wſſemu ſtwořeniji kdož vwěřij (a wijry ſkutek proneſen bude ſkrze pgetij křtu zwláť tehdyi když w potupě a w pohaňenj byla cýrkew) ſpaſen bude. A znage to Pán] že přigdau mnozý we gménu geho a budou křtěni bez wijry žiwé y bez flužby prawé wijry opuftiw ſwědectwij wijry i genž křtem čiňeno býwái o wijře ſamé (na nijž ſpaſenij záležij) dij: Kdož ne- vwěřij zatracen bude. A to Pán chtěl vkázati w kázanij k Sama- rytánce o wode a o pitij mijně ſe ſamého a wijru w ſe. Tak y k Nykodémowi totéž a ne giné oznamowal | wzaw přijčinu na rodu těla gimž ſe Židee chlubili že z otce Abra- hama poſíli a též že zákonem litery ſe chlubili a w mnohých očiffťowánijch ſe oſprawedlňowali: y chtěl mu potřebu ſpaſy- tedlnú w ſobě oznámiti a včaſtnoſt ſwú že žádný do nebe nemohl než až on ſám (gla s Otcem wěčný Bůh a rode ſe z ňeho) poſlán byl a sítúpil aby yako had powýſlen byl k způlobenij lékařtwiji kterúžto miloſt Otec nebelký prohlá- ſyti dal a k nij w ſmlauwě wěčné wijry wolá : aby ten každý komužby on z oblijbenij ſwého dal wijry dar] a on z toho vwěřil by w Syna božijho znowu narozen byl ſkrze wijru a měl moc Synem božijm býti i očifſtěnij hřijchůw tjm proftředkem přigijmage a že zákona miloſti y ſprawedlnoſti y oſprawedlňowánij docházý. A o téť prawde mluwij a ſwědčij že gináč nevzřij ani wegde w králowſtwij božij ] leč z wijry Duchem ſwatým w zaſlauženij ſmrti a wylitj krwe s wodau z boku Pána Gežijífe wyſſlaui a ſkrze ſwědectwij křtu a po- twrzenij w ſmlauwě wijry| znowu porozen bude neb bez wijry Kryſta od Boha dané i což ſe narodij z těla i těloť bude ale což z wijry Ducha ſo ſe narodiji Duch žiwý y ſprawe- dliwý y ſpasytedlný geſt. A tak giž znám vmyſl Syna božijo prwotňe byl křtem žiwot z wijry miloft i ſprawedlnoft y ſpa- ſenij ſwědčiti a pogiſſtowati nadege doſſlé té prawdy ſe wſſemi wěrnými a vwoditi w gednotu wjry do cýrkwe Kryſtowy k té a w té wijře ſhromážděné. Protož dal zwlátſtnij moc křtu w vmyſlu gelho činěnému aby netoliko znamenal podobnoſti hmotu a činu zewnitřnijho prawdu ale aby moc měl mocným ſwědectwijm w gménu geho vgifſťowati ſlib božij tento: Za- gifté pwijm wám kdož wěřij we mne i má žiwot wěčný na faud nepřicházý ale gde z ſmrti do žiwota. A p to ſwě- dectwij křeft i yako ſlužbu ppogil k podítatě wijry wnitř Bo- hem dané a zewnitř cžtenijm zplozené i tak aby čaſto (neb p krátkoſt ] neb pro ſamo ſwědectwj) to | což z famé wijry po- chodij w Kryſtu| ppiſowalo ſe křtu | yako kdež k ſv Pawlu powědijno: Y co meſſkáls wſtaň a omýg hřijchy twé: tolikéž wznij yakoby řekl: Poňewadž gly wolen od Boha Otce w Kryſtu Act. 13. Act. 15 (11).
334 — Mar. 16 (15). Mat. 16 (16). O (стр. 107). O (стр. 108). Joh. 3 (?) (5, 24). Joh. 6 (47). genž wěřij we gméno geho. A ſwatý Pawel: W tohoto každý kdož wěřij ſprawedliw býwá ano y ſpaſen yakož dij že ſkrze miloſt Pána Gežijíſe ſpaſeni budeme. A opět: Přigmauce konec wijry naffiji ſpaſenij duffij naſlich. Protož Pa z té přij- činy wijru křtu předložil a ſlužebnoſt prwnij wijry i totiž cžtenij ſo kázanij řka: Gdauce po wíſem ſwětě! kažte wſſemu ſtwořeniji kdož vwěřij (a wijry ſkutek proneſen bude ſkrze pgetij křtu zwláť tehdyi když w potupě a w pohaňenj byla cýrkew) ſpaſen bude. A znage to Pán] že přigdau mnozý we gménu geho a budou křtěni bez wijry žiwé y bez flužby prawé wijry opuftiw ſwědectwij wijry i genž křtem čiňeno býwái o wijře ſamé (na nijž ſpaſenij záležij) dij: Kdož ne- vwěřij zatracen bude. A to Pán chtěl vkázati w kázanij k Sama- rytánce o wode a o pitij mijně ſe ſamého a wijru w ſe. Tak y k Nykodémowi totéž a ne giné oznamowal | wzaw přijčinu na rodu těla gimž ſe Židee chlubili že z otce Abra- hama poſíli a též že zákonem litery ſe chlubili a w mnohých očiffťowánijch ſe oſprawedlňowali: y chtěl mu potřebu ſpaſy- tedlnú w ſobě oznámiti a včaſtnoſt ſwú že žádný do nebe nemohl než až on ſám (gla s Otcem wěčný Bůh a rode ſe z ňeho) poſlán byl a sítúpil aby yako had powýſlen byl k způlobenij lékařtwiji kterúžto miloſt Otec nebelký prohlá- ſyti dal a k nij w ſmlauwě wěčné wijry wolá : aby ten každý komužby on z oblijbenij ſwého dal wijry dar] a on z toho vwěřil by w Syna božijho znowu narozen byl ſkrze wijru a měl moc Synem božijm býti i očifſtěnij hřijchůw tjm proftředkem přigijmage a že zákona miloſti y ſprawedlnoſti y oſprawedlňowánij docházý. A o téť prawde mluwij a ſwědčij že gináč nevzřij ani wegde w králowſtwij božij ] leč z wijry Duchem ſwatým w zaſlauženij ſmrti a wylitj krwe s wodau z boku Pána Gežijífe wyſſlaui a ſkrze ſwědectwij křtu a po- twrzenij w ſmlauwě wijry| znowu porozen bude neb bez wijry Kryſta od Boha dané i což ſe narodij z těla i těloť bude ale což z wijry Ducha ſo ſe narodiji Duch žiwý y ſprawe- dliwý y ſpasytedlný geſt. A tak giž znám vmyſl Syna božijo prwotňe byl křtem žiwot z wijry miloft i ſprawedlnoft y ſpa- ſenij ſwědčiti a pogiſſtowati nadege doſſlé té prawdy ſe wſſemi wěrnými a vwoditi w gednotu wjry do cýrkwe Kryſtowy k té a w té wijře ſhromážděné. Protož dal zwlátſtnij moc křtu w vmyſlu gelho činěnému aby netoliko znamenal podobnoſti hmotu a činu zewnitřnijho prawdu ale aby moc měl mocným ſwědectwijm w gménu geho vgifſťowati ſlib božij tento: Za- gifté pwijm wám kdož wěřij we mne i má žiwot wěčný na faud nepřicházý ale gde z ſmrti do žiwota. A p to ſwě- dectwij křeft i yako ſlužbu ppogil k podítatě wijry wnitř Bo- hem dané a zewnitř cžtenijm zplozené i tak aby čaſto (neb p krátkoſt ] neb pro ſamo ſwědectwj) to | což z famé wijry po- chodij w Kryſtu| ppiſowalo ſe křtu | yako kdež k ſv Pawlu powědijno: Y co meſſkáls wſtaň a omýg hřijchy twé: tolikéž wznij yakoby řekl: Poňewadž gly wolen od Boha Otce w Kryſtu Act. 13. Act. 15 (11).
Strana 335
335 — za ſud wzácný a doſſel ſy daru wijry i powolán ſy k známoſti gegij wtrženijm do třetijho nebe a frdcem wěře víty wyzná- wáſs| y w tom gménu wijry ſe modlijſs : y což pak meſſkáš wſtaniž a pokřti ſe a obmýg hřijchy twé totiž ſwědectwij naďege přigmi že tě Buoh Otec w Kryftu Gežijífi ſkrze tu wijru giſtě očiffťuge aby doptal ſe tudy ſwědomj dobrého a gistého i w Kryftu w ſmrti a v wylitij krwe geho. A když ſei a kdež ſe koli tento vmyl křtu Pánem wydaný měnij a owffem giný odporný ſe pokládá tuť křeſt Pána Gežijífe nebýwá a nenijli w cýrkwi ſwaté w pwdě gegij] tu ſe nezřij- zeně a zle požijwá. Tuť ſe pak vmyll Páně měnij kdyžto prawda křtu duchownijho připiſuge ſe wodnému křtu bytňe a ne Kryſtu Gežijífi a wijře žiwé Ducha ſwatého. Druhé když kdo ſwědčij že ſe wijra wléwá y nabýwá křtem zewnitřnijm a ne ſkrze dar miloſti ſkrze Ducha ſo daný a zewnitř ſkrze pořádnú flužbu cýrkwe ſwaté zgewený i neb ten kterýž ſe má křtijti má včaſtnoſti prawdy Kryſta Gežijſſe dogjti. Máli do- gijti mulý wěřiti. Máli wěřiti i mulýť poſla Kryftowa s cžte- njm přigjti a ſlowa wijry a prawdy ſlyſſeti I wſſemu powo- lowati| což ſlowo žiwé pdkládá a w hotowoſti přigijmati a w tom důwod a znamenj wjry žiwé w duchui y zewnitř ſkrze owoce wijry mijti mrtwoft k hřijchom a k ſwětu k tělu a k ďáblu a žiwot k ſprawedlnoſti k Bohu y k lidem] aby w nowotě žiwota chodil | a w té pwdě vmluwu božij ſlyſſe přigjmage oddal ſe za mrtwého wífemu zlému a za žiwého Kryftu a cýrkwi w ſprawedlnoſti do ſmrti přiřknutij čině aby žádné práwa nad ſebú ani nad vdy ſwými wjce neměl ale Kryftů a cýrkwe geo byl gijm žiw byl a pokudž zná wůli geho i by měl libé potřebné wěcy těla opuſtiti a nelibé na ſe až y bezžiwotij dopustiti etc. aby předce vzkau ceſtau ſprawedlnoſti z wijry náſledugei ffel] a ſwětu yako mrtwý ſmrděl hřijcho vmřel žádofti křižowal. A takowý magijcý ta- kowá znamenij žiwota wijry rodu nowého ſwětla známoſti pwdy mocy wijry| gijž wyſfel ze zlé? a přemáhá ge pſſel k dobrému a náſleduge ho i podle včenij ſlowa wijry: má křtem w nadegi vgilítěn býti. A tak kněz podlé řádu Pána Kryſta má nayprw cžtenij kázati cžlowěka wěrného od ne- wěrného rozeznati rozdijl znáti mrtwého od žiwého wijry y žiwota zkuffowati wůle a vmyſla mrtwoſti neb žiwoſti a ſlowem wijry má včiti kázanijm cžtenij w kom gt ſložena pwda křtu a kdo gi dáwá a ſkrze co a w yaké vmlu wě a žádáli prawdy té včaſtnoſti mijti vgifſtěnij mulý vmluwu božij w ſlibu geho ſlyſſeti y pgijti a ſwau vmluwau a ſli- bem s božij vmluwú a cýrkwe ſwaté ſe ſpogiti etc. a po- wolijli I aby byl křtěn na ztwrzenij a na ſwědectwij prawdy y flibu a naučen aby byl yakby měl w té nadegi ſtáti. To máme za řád cýrkve ſwaté i při křtu rozumu vžijwa- gijcých. O (стр. 109). O (стр. 110).
335 — za ſud wzácný a doſſel ſy daru wijry i powolán ſy k známoſti gegij wtrženijm do třetijho nebe a frdcem wěře víty wyzná- wáſs| y w tom gménu wijry ſe modlijſs : y což pak meſſkáš wſtaniž a pokřti ſe a obmýg hřijchy twé totiž ſwědectwij naďege přigmi že tě Buoh Otec w Kryftu Gežijífi ſkrze tu wijru giſtě očiffťuge aby doptal ſe tudy ſwědomj dobrého a gistého i w Kryftu w ſmrti a v wylitij krwe geho. A když ſei a kdež ſe koli tento vmyl křtu Pánem wydaný měnij a owffem giný odporný ſe pokládá tuť křeſt Pána Gežijífe nebýwá a nenijli w cýrkwi ſwaté w pwdě gegij] tu ſe nezřij- zeně a zle požijwá. Tuť ſe pak vmyll Páně měnij kdyžto prawda křtu duchownijho připiſuge ſe wodnému křtu bytňe a ne Kryſtu Gežijífi a wijře žiwé Ducha ſwatého. Druhé když kdo ſwědčij že ſe wijra wléwá y nabýwá křtem zewnitřnijm a ne ſkrze dar miloſti ſkrze Ducha ſo daný a zewnitř ſkrze pořádnú flužbu cýrkwe ſwaté zgewený i neb ten kterýž ſe má křtijti má včaſtnoſti prawdy Kryſta Gežijſſe dogjti. Máli do- gijti mulý wěřiti. Máli wěřiti i mulýť poſla Kryftowa s cžte- njm přigjti a ſlowa wijry a prawdy ſlyſſeti I wſſemu powo- lowati| což ſlowo žiwé pdkládá a w hotowoſti přigijmati a w tom důwod a znamenj wjry žiwé w duchui y zewnitř ſkrze owoce wijry mijti mrtwoft k hřijchom a k ſwětu k tělu a k ďáblu a žiwot k ſprawedlnoſti k Bohu y k lidem] aby w nowotě žiwota chodil | a w té pwdě vmluwu božij ſlyſſe přigjmage oddal ſe za mrtwého wífemu zlému a za žiwého Kryftu a cýrkwi w ſprawedlnoſti do ſmrti přiřknutij čině aby žádné práwa nad ſebú ani nad vdy ſwými wjce neměl ale Kryftů a cýrkwe geo byl gijm žiw byl a pokudž zná wůli geho i by měl libé potřebné wěcy těla opuſtiti a nelibé na ſe až y bezžiwotij dopustiti etc. aby předce vzkau ceſtau ſprawedlnoſti z wijry náſledugei ffel] a ſwětu yako mrtwý ſmrděl hřijcho vmřel žádofti křižowal. A takowý magijcý ta- kowá znamenij žiwota wijry rodu nowého ſwětla známoſti pwdy mocy wijry| gijž wyſfel ze zlé? a přemáhá ge pſſel k dobrému a náſleduge ho i podle včenij ſlowa wijry: má křtem w nadegi vgilítěn býti. A tak kněz podlé řádu Pána Kryſta má nayprw cžtenij kázati cžlowěka wěrného od ne- wěrného rozeznati rozdijl znáti mrtwého od žiwého wijry y žiwota zkuffowati wůle a vmyſla mrtwoſti neb žiwoſti a ſlowem wijry má včiti kázanijm cžtenij w kom gt ſložena pwda křtu a kdo gi dáwá a ſkrze co a w yaké vmlu wě a žádáli prawdy té včaſtnoſti mijti vgifſtěnij mulý vmluwu božij w ſlibu geho ſlyſſeti y pgijti a ſwau vmluwau a ſli- bem s božij vmluwú a cýrkwe ſwaté ſe ſpogiti etc. a po- wolijli I aby byl křtěn na ztwrzenij a na ſwědectwij prawdy y flibu a naučen aby byl yakby měl w té nadegi ſtáti. To máme za řád cýrkve ſwaté i při křtu rozumu vžijwa- gijcých. O (стр. 109). O (стр. 110).
Strana 336
336 O křtu dijtek] takto ſmyllijme: O (стр. 111). О (стр. 112). Zie dijtky z vmylla Pána Kryſta a vſtawenij apofítol- ſkého (yakož Dyonyfius pijífe) magij křtěny býti w gednotu cýrkwe aby křtem ſkrze wěrné kmotry w zákoně Páňe wy- včené wedeny byly k wijře a křeſtianſkého žiwota zwykloſti. Při tomto křtu dětiníkém známo býti má že bezpeč- ňegílij křest y s wětijm vgifítěnijm byl když řád Kryftů při lidech rozumu užijwagijcých zachowáwán byl a wijce audůw prawé wijry k počtu přikládáno bylo a méňe audůw ſwěta mrtwé wjry podcházelo. Awffak vmyſlem wěrny a přijmým můž křeft při dijtkách podlé vmyflu a řádu Páňe působen býti ač s wětílij neſnadnostij y s nebezpečnoſtijy s men- ſſijm ugifſtěnjm jwdy] tak aby mijſto včitele wjry] a kazatele cžtenj ſo kmotrowé I totiž pěſtaunowé dijtěte (gſúc ſami w na — degi doſflé wijry y žiwota gegijo a znagijce wůli božij ſpaſy- tedlnú) zwoleni y zřijzeni y i poſtaweni byli kteřijžby chtěli dijtě to na ſwú péči wzýti a ſwú duſli za ňe položiti ſlib činijce péče a práce ſwé že ono dokudž pod gegich zpráwú bude nebude ſwěta milowati žádoftij těla náſledowati etc. ale wijry a prawdy žiwota křeſtianſkého a že dogde ſwětla z včenij gegijho a w gednotu cýrkwe vwedeno bude] a oby- čeguo dobrých náſledowati bude. Ti rukogmě ptáni glúc na wijru a na známost přikázanij božijch na obcowánij a na péči o ſwé wlaſtnij duſſe etc. budeli to při nich| má gim vmyll křtu oznámen býti zie poňewadž z milofti podlé wy- wolenij božijho darem wijry gde ſpaſenij a při tomto dijtěti blijzkých znamenij žiwota wijry nemůž ſe ſpatřiti yako při těch kteřijž w letech rozumu glau protož že oni kmotrowé magij býti neybližílij znamenj berauce na le prácy kazatelův y včitelůw y prácy oſoby dijtěte s záwazkem. A má k nijm takto pmluweno býti: Známo tehdy wám buď že to dijtě w té naďegi práce waſlij ſkutečné přigato bude křtem za auda prawé wijry do cijrkwe ſwaté že Pán Bůh budeli ráčiti] ob- žiwij dijtě toto w Kryſtu] y obdařij prawdami ſpaſytedlneymi protož znayte že rukogmě máte býti za to. A tu gim ozná- miti při čem práce gegich a pěſtowánij býti má: zie nayprw aby wijru a přikázanij vwodili w ňe aby ge vměli y ctnoltně zwykali znáti přiznáwati ſe y činiti ge. Druhé: aby ſlowem y káznj odwozowáno bylo w řeči y w ſkutku od přeſtupo- wánij přikázanij božijch. Třetj: aby zwykalo obyčegom a řá- dom cýrkwe ſwaté. Cžtwrté: aby k mrawom y k poctiwoſtem lidſkým wedeno bylo. A w tom ffiroká a mnohá práce záležij. Potom oznámeno býti má přiřijkánij y odřijkánij ! podlé této pwdy. Potom magij w rukogemſtwij s ſlibem za dijtě při- gati býti. Potom dowěrné modlitby magij za dijtě čiňeny býti aby ge ráčil Bůh Otec přigjti w milém Synu ſwém a rod nowý w duffi wliti] dada dar wijry žiwé odpaufſtěge miloftiwě hřijch Adamů aby také ráčil ge za prawého auda sobě oblij- biti a pgijti w gednotu cýrkwe i a rukogmijm aby dal to
336 O křtu dijtek] takto ſmyllijme: O (стр. 111). О (стр. 112). Zie dijtky z vmylla Pána Kryſta a vſtawenij apofítol- ſkého (yakož Dyonyfius pijífe) magij křtěny býti w gednotu cýrkwe aby křtem ſkrze wěrné kmotry w zákoně Páňe wy- včené wedeny byly k wijře a křeſtianſkého žiwota zwykloſti. Při tomto křtu dětiníkém známo býti má že bezpeč- ňegílij křest y s wětijm vgifítěnijm byl když řád Kryftů při lidech rozumu užijwagijcých zachowáwán byl a wijce audůw prawé wijry k počtu přikládáno bylo a méňe audůw ſwěta mrtwé wjry podcházelo. Awffak vmyſlem wěrny a přijmým můž křeft při dijtkách podlé vmyflu a řádu Páňe působen býti ač s wětílij neſnadnostij y s nebezpečnoſtijy s men- ſſijm ugifſtěnjm jwdy] tak aby mijſto včitele wjry] a kazatele cžtenj ſo kmotrowé I totiž pěſtaunowé dijtěte (gſúc ſami w na — degi doſflé wijry y žiwota gegijo a znagijce wůli božij ſpaſy- tedlnú) zwoleni y zřijzeni y i poſtaweni byli kteřijžby chtěli dijtě to na ſwú péči wzýti a ſwú duſli za ňe položiti ſlib činijce péče a práce ſwé že ono dokudž pod gegich zpráwú bude nebude ſwěta milowati žádoftij těla náſledowati etc. ale wijry a prawdy žiwota křeſtianſkého a že dogde ſwětla z včenij gegijho a w gednotu cýrkwe vwedeno bude] a oby- čeguo dobrých náſledowati bude. Ti rukogmě ptáni glúc na wijru a na známost přikázanij božijch na obcowánij a na péči o ſwé wlaſtnij duſſe etc. budeli to při nich| má gim vmyll křtu oznámen býti zie poňewadž z milofti podlé wy- wolenij božijho darem wijry gde ſpaſenij a při tomto dijtěti blijzkých znamenij žiwota wijry nemůž ſe ſpatřiti yako při těch kteřijž w letech rozumu glau protož že oni kmotrowé magij býti neybližílij znamenj berauce na le prácy kazatelův y včitelůw y prácy oſoby dijtěte s záwazkem. A má k nijm takto pmluweno býti: Známo tehdy wám buď že to dijtě w té naďegi práce waſlij ſkutečné přigato bude křtem za auda prawé wijry do cijrkwe ſwaté že Pán Bůh budeli ráčiti] ob- žiwij dijtě toto w Kryſtu] y obdařij prawdami ſpaſytedlneymi protož znayte že rukogmě máte býti za to. A tu gim ozná- miti při čem práce gegich a pěſtowánij býti má: zie nayprw aby wijru a přikázanij vwodili w ňe aby ge vměli y ctnoltně zwykali znáti přiznáwati ſe y činiti ge. Druhé: aby ſlowem y káznj odwozowáno bylo w řeči y w ſkutku od přeſtupo- wánij přikázanij božijch. Třetj: aby zwykalo obyčegom a řá- dom cýrkwe ſwaté. Cžtwrté: aby k mrawom y k poctiwoſtem lidſkým wedeno bylo. A w tom ffiroká a mnohá práce záležij. Potom oznámeno býti má přiřijkánij y odřijkánij ! podlé této pwdy. Potom magij w rukogemſtwij s ſlibem za dijtě při- gati býti. Potom dowěrné modlitby magij za dijtě čiňeny býti aby ge ráčil Bůh Otec přigjti w milém Synu ſwém a rod nowý w duffi wliti] dada dar wijry žiwé odpaufſtěge miloftiwě hřijch Adamů aby také ráčil ge za prawého auda sobě oblij- biti a pgijti w gednotu cýrkwe i a rukogmijm aby dal to
Strana 337
337 — frdcei aby wěrnú pcy wedli a dijtě tudy aby k známoſti a k oſwjcenj pwdy pſſlo a poto gj w mocy wijry požijwati mohlo vduſfuge zápaly žádoſtij ſmrtedlných. Poto má křtěno býti we gméno Otec y Syna I y Ducha f° w gednotu cýrkwe f. A potom magij ku prácy napomenuti býti aby ne tak znamenij zewnitřnijho ſletřili yako pwdy ani na znamenijch na křtu p dijtěti čiňených zpoléhali a owíſem té dowěry ne- byli by ſkrze ňe co w děti mělo wléwáno býti i nebť ſau těch znamenj vſtawitelé ne tjm vmyſlem ] yakž nynij gdau ] byli gich způſobili (ač potomcy na to pííli) ale ku pomocy budúc kmo- trom y dijtěti. Kmotrom k čemuž ſe zawázali a podlé čeho magij Swijčka. prácy p dijtěti wéſti] yako: aby ſwětlu wijry ſkutečnému včili Suol. mijíto ſwijce w ruce dánij I maudroftij w řeči y w ſkutku aby ozdobeno bylo i mijſto ſoli w vſta cpánij i ducha do- Chúkánij. broty aby káznij nabýwalo i mijíto chaukánij pokory a ſtudu Bláto. aby nabýwal ] mijſto blátem mazánij i miloſtiwoſti ſe včilo a mi- Oleg. lofrdenſtwij mijſto mazá nij olegem [ Kryſta Gežijſſe w ſwém P (cтp. 113). frdcy y na ſwém těle vkřižowánij v wyznánij prawdy geho Křjžky. y wijry] aby neſtydelo ſe noſyti mijíto křijžků na prſech y na Růfíka. plecech delánij i newinnoſti oſtřjhaloi a zwláítě w čiſtotě mijíto rauffky bijlé i wijře ſe včilo a rytijřſtwij gegijmu Biřmowánij. mijíto křižmem mazánj w počet wěrných aby w prawde wedeno bylo i mijſto vwozenij do koſtela i metlau kázňe zley duch y mijíto geho aby wyháňeno bylo. Z ſtrany pak dij- těte] dáli mu milý Bůh wijru ta hefla znamenij gfau: že ono prawdy těch znamenij y dogdeI y náſledowati bude. Potom zawázáni magj býti kmotrowé k čaſtým modlitbám za dijtě to. Potom zawázáni býti magij k poſtawenj dijtěte budeli žiwo we dwanácti letech] a k počtu wydánj za dijtě a ſwě- dectwj gemu dánij etc. o čemž nijže při biřmowánj. A z toho ſwětle známo gest že když ſe tento vmyſl wěrný Krystů při křtu dijtek neďege ani řád ſlužebnoſti ani ſlužba k wijře ſpaſytedlné než ſám obyčey a zwykloſt w řjkánj a w činech koná ſe a tomu prawdy bytné ppiſowánij: zě ſe- tu křest w prawdě ſwé potřebné k ſpaſenij nedege ale zawe- denij od prawdy geho ſlužebné y bytné. A tudy audowé ſwěta mrtwé wijry a omylné nadege vwozowáni w cýrkew y při- gijmáni bywagij za včaſtnijky Kryſta Gežijíſe a cýrkwe ſ. Protož křeft pro nic giného neměl by opětowán býti než pro to což mu ſe z neypotřebňegjch wěcý nedoſtalo! aby to doplňeno bylo odkudž pwdu ſwú y gméno má prawé totiž od vmyla Páňe a řádu prawých flužebnoftj k němu aby k ſwědectwij Páně na mijítě poſelftwij geho požijwán byl k vgiſſtěnij wijry a prawdy nadege | a aby ſkrze neg wgitij w gednotu cýrkwe (w vmluwě ſwrchu položené) dálo ſe aby potom z wijry práce byla žiwu býti w naďegi a ku po- mocy y k ſwědectwj nadege giných ſlužebnoſtij požijwalo ſe a aby oznámeno bylo omeylenij a zawedenj hrozné hned P počátku ſpaſenij y prawdy požijwánj i yak lid odweden býwá P (стр. 114). 22
337 — frdcei aby wěrnú pcy wedli a dijtě tudy aby k známoſti a k oſwjcenj pwdy pſſlo a poto gj w mocy wijry požijwati mohlo vduſfuge zápaly žádoſtij ſmrtedlných. Poto má křtěno býti we gméno Otec y Syna I y Ducha f° w gednotu cýrkwe f. A potom magij ku prácy napomenuti býti aby ne tak znamenij zewnitřnijho ſletřili yako pwdy ani na znamenijch na křtu p dijtěti čiňených zpoléhali a owíſem té dowěry ne- byli by ſkrze ňe co w děti mělo wléwáno býti i nebť ſau těch znamenj vſtawitelé ne tjm vmyſlem ] yakž nynij gdau ] byli gich způſobili (ač potomcy na to pííli) ale ku pomocy budúc kmo- trom y dijtěti. Kmotrom k čemuž ſe zawázali a podlé čeho magij Swijčka. prácy p dijtěti wéſti] yako: aby ſwětlu wijry ſkutečnému včili Suol. mijíto ſwijce w ruce dánij I maudroftij w řeči y w ſkutku aby ozdobeno bylo i mijſto ſoli w vſta cpánij i ducha do- Chúkánij. broty aby káznij nabýwalo i mijíto chaukánij pokory a ſtudu Bláto. aby nabýwal ] mijſto blátem mazánij i miloſtiwoſti ſe včilo a mi- Oleg. lofrdenſtwij mijſto mazá nij olegem [ Kryſta Gežijſſe w ſwém P (cтp. 113). frdcy y na ſwém těle vkřižowánij v wyznánij prawdy geho Křjžky. y wijry] aby neſtydelo ſe noſyti mijíto křijžků na prſech y na Růfíka. plecech delánij i newinnoſti oſtřjhaloi a zwláítě w čiſtotě mijíto rauffky bijlé i wijře ſe včilo a rytijřſtwij gegijmu Biřmowánij. mijíto křižmem mazánj w počet wěrných aby w prawde wedeno bylo i mijſto vwozenij do koſtela i metlau kázňe zley duch y mijíto geho aby wyháňeno bylo. Z ſtrany pak dij- těte] dáli mu milý Bůh wijru ta hefla znamenij gfau: že ono prawdy těch znamenij y dogdeI y náſledowati bude. Potom zawázáni magj býti kmotrowé k čaſtým modlitbám za dijtě to. Potom zawázáni býti magij k poſtawenj dijtěte budeli žiwo we dwanácti letech] a k počtu wydánj za dijtě a ſwě- dectwj gemu dánij etc. o čemž nijže při biřmowánj. A z toho ſwětle známo gest že když ſe tento vmyſl wěrný Krystů při křtu dijtek neďege ani řád ſlužebnoſti ani ſlužba k wijře ſpaſytedlné než ſám obyčey a zwykloſt w řjkánj a w činech koná ſe a tomu prawdy bytné ppiſowánij: zě ſe- tu křest w prawdě ſwé potřebné k ſpaſenij nedege ale zawe- denij od prawdy geho ſlužebné y bytné. A tudy audowé ſwěta mrtwé wijry a omylné nadege vwozowáni w cýrkew y při- gijmáni bywagij za včaſtnijky Kryſta Gežijíſe a cýrkwe ſ. Protož křeft pro nic giného neměl by opětowán býti než pro to což mu ſe z neypotřebňegjch wěcý nedoſtalo! aby to doplňeno bylo odkudž pwdu ſwú y gméno má prawé totiž od vmyla Páňe a řádu prawých flužebnoftj k němu aby k ſwědectwij Páně na mijítě poſelftwij geho požijwán byl k vgiſſtěnij wijry a prawdy nadege | a aby ſkrze neg wgitij w gednotu cýrkwe (w vmluwě ſwrchu položené) dálo ſe aby potom z wijry práce byla žiwu býti w naďegi a ku po- mocy y k ſwědectwj nadege giných ſlužebnoſtij požijwalo ſe a aby oznámeno bylo omeylenij a zawedenj hrozné hned P počátku ſpaſenij y prawdy požijwánj i yak lid odweden býwá P (стр. 114). 22
Strana 338
338 P (стр. 115). 1 Pet. (?) (3, 20—1) Act. 22 (16). Hebr. 10 (22). P (стр. 116). od wijry a prawdy] z nijž rod nowý pocházý I y od ſlužby gegj a aby přijčina mnohému lidu byla dána ptáti ſe gruntňe na ſwé ſpaſenj w kom gt| že w Kryſtu Gežijífi ! ſkrze co ho člowěk dogijti má že ſkrze wijru žiwú. A k ſwědectwj wijry (budauli důwodowé gegj) má znamenij požijwati křtu na dů- wod doſflé miloſti od Boha Otce] w zaſlauženj Kryſta Gežijíſe ſkrze dar wijry Ducha ſ°. A o tomto křtu gediném w ſmyſlu a w vmyſlu Pána Kryſta w cýrkwi I. přiſluhowaném a přigatém pijíma ſwatá wzňegj že geft wlaſtňe křeft Pána Kryſta a cýrkwe ſwaté a žádný giný. Důwod: neb kdežkoli w cýrkwi gediná ſe wijra včij z nijž ſprawedlnoſt y oſprawedlňenj z miloſti gde| gediný Pán Kryftus ſe káže w zaſlúženj té miloſti a prawdy plný we wſſij doſtatečnoſti miluge hledá y ctj ſe gediný Bůh ſám mocňe z mi- loſti dáwagijcý tu prawdu hlásý ſe y ctij etc. gediný Duch ſwatý dárce a wlewatel té wijry oznamuge ſe kdež kteřij pro tu ge- dinau wijru a pro požijwánij zřijzeného ſpaſenij w ſhromážďenj gdau a gednotu ducha wijry w ſwazku řádu a ji ſlužebnoſti pokoge zachowáwagij] a křtem podlé vmylla Páňe k ſlužeb- noſti wijry a nadege ſe ſlaužij ] tu ſe ta řeč ſo Pawla plnij Gedno tělo 1 geden Pán ] gedna wijra ] geden křeft geden Bůh etc. A pokřtěnij w tom vmylu a řádu (z ſtrany ſlužebnoſti) w ſwě- dectwj ſmrti Pána Gežijífe Kryſta glau pokřtěni a pohřbeni gfau s njm ſkrze křeſt na ſmrt neb ſe křtij za mrtwé ſwětu tělu a za žiwé Bohu a ſprawedlnoſti z wijry dofflé | k čiňenij gj w nowotě žiwota. A ten způlob křtu oznamuge a vkazuge giſtý způſob ſpalenij w Kryftu a v wijře w ňeho genž w prawdě koráb geft k zachowánij od ſwěta zahynutij o němž ſ. Petr zmijnku činij. A ten křeft giftě potwrzuge doſfloſti hřijchuow odpuſſtěnij yakož dij Ananyafs k Pawlowi: Y co meſſkáſs ] wſtaň a obmýg hřijchy twé wzýwage gméno Páně. Neb wědomé geſt, že mocně odpúítěti hřijchy lidem ſluhám ſwy nedal mocy Pă než ſlužebně toliko oznámiti odpufítěné i podlé důwodu pijſem ſwatých . Owffem ani ſwátoftem nedal mocňe dáwati I ale ſlužebňe ſwědčiti . A protož f. Pawel oznamowal to řka: Při- ſtupmež k ňemu s prawým ſrdcem w plnoſti wijry ſkropijo (totiž wěrau) ſrdce od ſwědomij zlého] a tělo obmygijc wodau čiſtau (pro wyznánj wijry| a přiznánij ſwé k nj ſprawedlnoſtj) držmež wyznánij nadege naſlij nevchylné. A kdož ſe tak křtij ſpaſen bude od hřjchůw| a bude prawey aud cýrkwe ſwaté. A kdož té ſlužebnoſti w pwde dogda w vmyſle Kryſta a cýrkwe ſwaté wiſak by neměl prawjdy základné wnitřnij dané ale přigal by gen znamenj a ſwědectwij gegij prawé: takowý nemá opětowati křtu. Ne pro formu ſamu gména Trogice ſwaté tu wzýwaného| ani pro wyznánj auſtnij wijry o bytu božſtwij gednom] a o Trogicy ſwaté: ale pro ſlužbu w vmyfíle přijmém (w naďegi té prawdy) w tom gménu půſo- benú a konalú. A takowý má prawdy pokánijm nabeywati neb giž ne z ſamého wyznánij wijry Trogice ſ. gde ſpaſenij
338 P (стр. 115). 1 Pet. (?) (3, 20—1) Act. 22 (16). Hebr. 10 (22). P (стр. 116). od wijry a prawdy] z nijž rod nowý pocházý I y od ſlužby gegj a aby přijčina mnohému lidu byla dána ptáti ſe gruntňe na ſwé ſpaſenj w kom gt| že w Kryſtu Gežijífi ! ſkrze co ho člowěk dogijti má že ſkrze wijru žiwú. A k ſwědectwj wijry (budauli důwodowé gegj) má znamenij požijwati křtu na dů- wod doſflé miloſti od Boha Otce] w zaſlauženj Kryſta Gežijíſe ſkrze dar wijry Ducha ſ°. A o tomto křtu gediném w ſmyſlu a w vmyſlu Pána Kryſta w cýrkwi I. přiſluhowaném a přigatém pijíma ſwatá wzňegj že geft wlaſtňe křeft Pána Kryſta a cýrkwe ſwaté a žádný giný. Důwod: neb kdežkoli w cýrkwi gediná ſe wijra včij z nijž ſprawedlnoſt y oſprawedlňenj z miloſti gde| gediný Pán Kryftus ſe káže w zaſlúženj té miloſti a prawdy plný we wſſij doſtatečnoſti miluge hledá y ctj ſe gediný Bůh ſám mocňe z mi- loſti dáwagijcý tu prawdu hlásý ſe y ctij etc. gediný Duch ſwatý dárce a wlewatel té wijry oznamuge ſe kdež kteřij pro tu ge- dinau wijru a pro požijwánij zřijzeného ſpaſenij w ſhromážďenj gdau a gednotu ducha wijry w ſwazku řádu a ji ſlužebnoſti pokoge zachowáwagij] a křtem podlé vmylla Páňe k ſlužeb- noſti wijry a nadege ſe ſlaužij ] tu ſe ta řeč ſo Pawla plnij Gedno tělo 1 geden Pán ] gedna wijra ] geden křeft geden Bůh etc. A pokřtěnij w tom vmylu a řádu (z ſtrany ſlužebnoſti) w ſwě- dectwj ſmrti Pána Gežijífe Kryſta glau pokřtěni a pohřbeni gfau s njm ſkrze křeſt na ſmrt neb ſe křtij za mrtwé ſwětu tělu a za žiwé Bohu a ſprawedlnoſti z wijry dofflé | k čiňenij gj w nowotě žiwota. A ten způlob křtu oznamuge a vkazuge giſtý způſob ſpalenij w Kryftu a v wijře w ňeho genž w prawdě koráb geft k zachowánij od ſwěta zahynutij o němž ſ. Petr zmijnku činij. A ten křeft giftě potwrzuge doſfloſti hřijchuow odpuſſtěnij yakož dij Ananyafs k Pawlowi: Y co meſſkáſs ] wſtaň a obmýg hřijchy twé wzýwage gméno Páně. Neb wědomé geſt, že mocně odpúítěti hřijchy lidem ſluhám ſwy nedal mocy Pă než ſlužebně toliko oznámiti odpufítěné i podlé důwodu pijſem ſwatých . Owffem ani ſwátoftem nedal mocňe dáwati I ale ſlužebňe ſwědčiti . A protož f. Pawel oznamowal to řka: Při- ſtupmež k ňemu s prawým ſrdcem w plnoſti wijry ſkropijo (totiž wěrau) ſrdce od ſwědomij zlého] a tělo obmygijc wodau čiſtau (pro wyznánj wijry| a přiznánij ſwé k nj ſprawedlnoſtj) držmež wyznánij nadege naſlij nevchylné. A kdož ſe tak křtij ſpaſen bude od hřjchůw| a bude prawey aud cýrkwe ſwaté. A kdož té ſlužebnoſti w pwde dogda w vmyſle Kryſta a cýrkwe ſwaté wiſak by neměl prawjdy základné wnitřnij dané ale přigal by gen znamenj a ſwědectwij gegij prawé: takowý nemá opětowati křtu. Ne pro formu ſamu gména Trogice ſwaté tu wzýwaného| ani pro wyznánj auſtnij wijry o bytu božſtwij gednom] a o Trogicy ſwaté: ale pro ſlužbu w vmyfíle přijmém (w naďegi té prawdy) w tom gménu půſo- benú a konalú. A takowý má prawdy pokánijm nabeywati neb giž ne z ſamého wyznánij wijry Trogice ſ. gde ſpaſenij
Strana 339
339 — ale z wijry žiwé a z poznánij těmi oſobami ſpaſenij způlobe- ného a z miloſti w včaſtnoſt daného a z wyznánij té pwdy y s ginými potřebnými gde ſpaſenij. Aniž také forma gména Luc. 21 (8). ſama činij křtu ] neb Pán dij: Přijdau mnozý we gménu mém a ſwedau mnohé a pod tím gménem zloft ſe rozmůž. A káže ſe pilně ſtřijcy rauna owčijho na wlku] totiž gména ſwého Mat. 7 (21). wegde do krá- 1 Joh. 4 (?). řka: Neb ne každý, kdo mi řijká: Pane Pane lowftwij nebeſkého : totiž i ne každý ! kdož křtij aneb kdož křtěn býwá we gménu Páňe wegde do králowſtij božijho! ale kdož činij wůli Otce méo. A wůle Otce geft aby každý| kdož widij Syna a wěřij tomu kterýž ho poſlal ] měl žiwot wěčný . A ten kterýž Syna ſwého poſlal dij: Tentoť gt Syn můg milý! w ňemž mi ſe zalijbilo (totiž ſpaſenij způlobiti) poſlauchegtež ho. Kterýž flibuge a dj: Zagifté zagiſté prawijm wám! kdož wěřij we mne má žiwot wěčný! a kdož wyzná mne z té wijry a přizná ſe y při- ſtaupij w plnoſti té wijry a pokřtij ſe ſpaſen bude. A tak ne w hlaſu a w formě gména Trogice ſwaté gt prawda ale gt w prawdě wijry w Bohu mocňe w Kryftu zaſlúžile v wijře Duchem ſwatým duſli wěrné dalné včaſtně w flowu oznámeně w cýrkwi flužebně] w ſwátoſti poſwátňe ] neb tijm vmyſlem gméno Trogice ſwaté má wzýwáno býti i aby bylo vkázáno a flowě y ſwá- toſtij vgifítěno a ſwědčeno že ta prawda ] gegijžto křeſt zna- menijm gt ] w miloſti Boha Otce] a w plnoſti ſtudnice Kryſta Gežijífe gest doſtatečňe ſloženai a z též miloſti a z záſluhy Kryſtowy ſkrze Ducha ſwatého v wijře žiwé dána i a že takowý tudy přigijmá ſe w včaſtnoſt cýrkwe ſwaté. A tak když ten ſmysl y vmyſl geſt k tomu koncy| a gméno ſe k tomu wzýwá tehdy křeſt z ſtrany ſlužebnoſti w pwde ſe dege. Důwod: neb apoſítolé formy neoſtřijhali než w prawdě s pilnoſtj zacho- wáwali etc. A tak krátce: Křeít ſe nemá opětowati leč by ſe nedoſtáwalo při křtu naypotřebňegfij wěcy totiž vmyla Pána Gežijífe a ſlužby zřijzené. A bylliby vmyll cyzý a ſlužba zawozugijcý od ſpaſenij] a nebyl by čiňen w gednotu cýrkwe: ten nedoſtatek z dluhu wijry má naplňen býti. A z toho můž také krátce a ſwětle ſeznáno býti proč dijtky křtem toliko vwozowány magj býti do cýrkwe ſwaté: protol že rod nowý z ſtrany prawdy základné nenij na lidech ani na ſlužbě lidſké ! ale geft na wywolenij božijm na za- slauženj Kryſta I na miloſti božij na daru božijm komuž Duchem ſwým ráčij dáti a komuž dá toho k Synu přitrhuge k známoſti y k dobré wůli k wijře a k láſce etc. A že w dijtkách nemůž to ſeznáno býti: protož aby poznáno býti mohlo křtem ſe vwodij w gednotu cýrkwe ſwaté k včenij etc. Nebo budeli mu dcházegjcý miloſt dána a w té milloſti dar wijry] tehdyt w něm miloſt k prawde ] powolnoſt y ſkutečnoſt k náſledowánij gij zplodj ] ano y vtijkánj ſwěta a marnoſtij geho] etc. A takowý potom potwrzen býti má. Wěz cžtenáři milý] že artykul tento o křtu nemluwňátek gest od bratřij ginde wyfwětlen y podoplněn i cžehož ſe v nijch doptati budeſs mocy. P (стр. 118) Mat. 17 (?). P (стр. 117)
339 — ale z wijry žiwé a z poznánij těmi oſobami ſpaſenij způlobe- ného a z miloſti w včaſtnoſt daného a z wyznánij té pwdy y s ginými potřebnými gde ſpaſenij. Aniž také forma gména Luc. 21 (8). ſama činij křtu ] neb Pán dij: Přijdau mnozý we gménu mém a ſwedau mnohé a pod tím gménem zloft ſe rozmůž. A káže ſe pilně ſtřijcy rauna owčijho na wlku] totiž gména ſwého Mat. 7 (21). wegde do krá- 1 Joh. 4 (?). řka: Neb ne každý, kdo mi řijká: Pane Pane lowftwij nebeſkého : totiž i ne každý ! kdož křtij aneb kdož křtěn býwá we gménu Páňe wegde do králowſtij božijho! ale kdož činij wůli Otce méo. A wůle Otce geft aby každý| kdož widij Syna a wěřij tomu kterýž ho poſlal ] měl žiwot wěčný . A ten kterýž Syna ſwého poſlal dij: Tentoť gt Syn můg milý! w ňemž mi ſe zalijbilo (totiž ſpaſenij způlobiti) poſlauchegtež ho. Kterýž flibuge a dj: Zagifté zagiſté prawijm wám! kdož wěřij we mne má žiwot wěčný! a kdož wyzná mne z té wijry a přizná ſe y při- ſtaupij w plnoſti té wijry a pokřtij ſe ſpaſen bude. A tak ne w hlaſu a w formě gména Trogice ſwaté gt prawda ale gt w prawdě wijry w Bohu mocňe w Kryftu zaſlúžile v wijře Duchem ſwatým duſli wěrné dalné včaſtně w flowu oznámeně w cýrkwi flužebně] w ſwátoſti poſwátňe ] neb tijm vmyſlem gméno Trogice ſwaté má wzýwáno býti i aby bylo vkázáno a flowě y ſwá- toſtij vgifítěno a ſwědčeno že ta prawda ] gegijžto křeſt zna- menijm gt ] w miloſti Boha Otce] a w plnoſti ſtudnice Kryſta Gežijífe gest doſtatečňe ſloženai a z též miloſti a z záſluhy Kryſtowy ſkrze Ducha ſwatého v wijře žiwé dána i a že takowý tudy přigijmá ſe w včaſtnoſt cýrkwe ſwaté. A tak když ten ſmysl y vmyſl geſt k tomu koncy| a gméno ſe k tomu wzýwá tehdy křeſt z ſtrany ſlužebnoſti w pwde ſe dege. Důwod: neb apoſítolé formy neoſtřijhali než w prawdě s pilnoſtj zacho- wáwali etc. A tak krátce: Křeít ſe nemá opětowati leč by ſe nedoſtáwalo při křtu naypotřebňegfij wěcy totiž vmyla Pána Gežijífe a ſlužby zřijzené. A bylliby vmyll cyzý a ſlužba zawozugijcý od ſpaſenij] a nebyl by čiňen w gednotu cýrkwe: ten nedoſtatek z dluhu wijry má naplňen býti. A z toho můž také krátce a ſwětle ſeznáno býti proč dijtky křtem toliko vwozowány magj býti do cýrkwe ſwaté: protol že rod nowý z ſtrany prawdy základné nenij na lidech ani na ſlužbě lidſké ! ale geft na wywolenij božijm na za- slauženj Kryſta I na miloſti božij na daru božijm komuž Duchem ſwým ráčij dáti a komuž dá toho k Synu přitrhuge k známoſti y k dobré wůli k wijře a k láſce etc. A že w dijtkách nemůž to ſeznáno býti: protož aby poznáno býti mohlo křtem ſe vwodij w gednotu cýrkwe ſwaté k včenij etc. Nebo budeli mu dcházegjcý miloſt dána a w té milloſti dar wijry] tehdyt w něm miloſt k prawde ] powolnoſt y ſkutečnoſt k náſledowánij gij zplodj ] ano y vtijkánj ſwěta a marnoſtij geho] etc. A takowý potom potwrzen býti má. Wěz cžtenáři milý] že artykul tento o křtu nemluwňátek gest od bratřij ginde wyfwětlen y podoplněn i cžehož ſe v nijch doptati budeſs mocy. P (стр. 118) Mat. 17 (?). P (стр. 117)
Strana 340
340 O druhé ſwátoſti: biřmowánij. P (стр. 120). Z wijry pjſma ſwatého držije wyznáwáme: z� za čaſu apofítolůw ti kteřijž w letech rozumu dofílých nepgali zaſlij- benj darů Ducha ſ° ] zie ſkrze modlitbu a rukú wzkládani přigijmali Ducha ſ° k potwrzenj wijry I yakož geſt pſáno Když vſlyſſeli apoſſtolee že by Samarya přigala ſlowo božij poſlali k nim Petra a Jana I kteřijž když píſli modlili se za ně aby přigali Ducha 9 neb gefítě na žádného z nich ne- přiſſel byl ale pokřtěni toliko byli we gmenu Pána Gežijíſe Kryſta . Tehdy wzkládali na ňe ruce a pgijmali Ducha ſwa- tého. A opět ſwatý Pawel w Korynthu pokřtil některých po křtu Janowu a wzkládanijm na ně ruce přigijmali Ducha f°. Act. 10 (44). Někteřij y před křtem i yako Kornelius s ſwy domě. Proč ſe magij biřmowati ti kteřijž w letech rozumu vžijwagjcých ſau pokřtěni? Nayprw: pro potwrzenij pwdy Psal. 67 (29). křtem ſwědčené a gifſtěné w nebi yakož dij: Potwrdiž toho P (стр. 119). Bože] cožs včinil w nás.A Pán Kryftus: Což rozwijžete na Mat. 18 (18). zemi rozwázáno bude w nebi. Druhé že Pán Bůh ſwědectwjm ſwy nepohne] ale zaſlijbenj ſtalé že netoliko počne ale y do- Filip. 1 (6). koná plniti bude yakož dij: Kterýž počal w wás dijlo ſwé Psal. 144 (13). dobré onť dokoná a vpewnij. A opět: Wěrný gt Pán w fli- 1 Pet. 5 (10). bijch ſwých . A opět: Málo počnauc on dokoná potwrdi y vpewnij ſkrze Kryſta Gežijíſe. Z ſtrany pak oſoby| genž potwrzenij pgijmá| dwoge ſe pwda tijm vpewňuge. Gedna: wěrnost Bohu a Kryſtu Gežijífi w ſmlauwě kterúž s Bohě od mnohými ſwědky včinil že oddáwá ſe w nij k rytiřſtwj Druhá: s cýrkwj že chce w řádu a w poſluſſenſtwj ſtáti a w gednomyſlnoſti ſe oſtřjhati! přiď nač přiď do ſmrti] s po- mocý božij . Třetij: p modlitby wěrné za přiſpořenij Ducha ſwatéo k ſtáloſti a k rytijřſtwij wijry y za potwrzenij dijla božijho k ſpaſenij. Též o dijtkách držijme zě kteréž koli křtěno gla přigde k wijře žiwé a k známoſti gegij a náſledowati bude gij chtijti ſkutečňe w pohaňenij a w vtrpenij a tudy znamenj křtu duchownjho rodu nowého zgewij ſe: že má poſtaweno býti Od knězem neb biſkupem. A kněz má ſe optati na péči a na ſlužbu rodičuow aby z obého počet wydali I y na žiwot dijtěte přigaloli to za jwé y za ſpaſytedlné k čemuž rodiči a kmotry wedeno bylo na geho také dowěrnoſt a poſluſſenſtwj na wyznánij wijry na vměnij přikázanij božijch na modlitbu Páně y na způlob modlitby] na geho obcowánij y na geho newinnoſt. Potom pak dijtě má ſamo ptáno býti i ználi to i což kmotrowé s rodiči při křtu za ně přiřkli a od čeho ſe odřekli a proč: zě aby péčij připowěděnau od nijch křtem vwedeno bylo w gednotu[ k náſledowánij pwdy ſpaſytedlné a k ſwaté zwykloſti ctnoſtné i a že ſe a duſſe ſwé za duſſi geho Bohu a cýrkwi w ſlibu zawázali že pod gich zpráwau ſa bude péčij gijch pwedeno k náſledowánij pwdy a ſwěta diábla těla nebude nálledowati. Potom má dijtě ptáno býti chceli z ſwé Act. 11 (15). Act. 8 (14).
340 O druhé ſwátoſti: biřmowánij. P (стр. 120). Z wijry pjſma ſwatého držije wyznáwáme: z� za čaſu apofítolůw ti kteřijž w letech rozumu dofílých nepgali zaſlij- benj darů Ducha ſ° ] zie ſkrze modlitbu a rukú wzkládani přigijmali Ducha ſ° k potwrzenj wijry I yakož geſt pſáno Když vſlyſſeli apoſſtolee že by Samarya přigala ſlowo božij poſlali k nim Petra a Jana I kteřijž když píſli modlili se za ně aby přigali Ducha 9 neb gefítě na žádného z nich ne- přiſſel byl ale pokřtěni toliko byli we gmenu Pána Gežijíſe Kryſta . Tehdy wzkládali na ňe ruce a pgijmali Ducha ſwa- tého. A opět ſwatý Pawel w Korynthu pokřtil některých po křtu Janowu a wzkládanijm na ně ruce přigijmali Ducha f°. Act. 10 (44). Někteřij y před křtem i yako Kornelius s ſwy domě. Proč ſe magij biřmowati ti kteřijž w letech rozumu vžijwagjcých ſau pokřtěni? Nayprw: pro potwrzenij pwdy Psal. 67 (29). křtem ſwědčené a gifſtěné w nebi yakož dij: Potwrdiž toho P (стр. 119). Bože] cožs včinil w nás.A Pán Kryftus: Což rozwijžete na Mat. 18 (18). zemi rozwázáno bude w nebi. Druhé že Pán Bůh ſwědectwjm ſwy nepohne] ale zaſlijbenj ſtalé že netoliko počne ale y do- Filip. 1 (6). koná plniti bude yakož dij: Kterýž počal w wás dijlo ſwé Psal. 144 (13). dobré onť dokoná a vpewnij. A opět: Wěrný gt Pán w fli- 1 Pet. 5 (10). bijch ſwých . A opět: Málo počnauc on dokoná potwrdi y vpewnij ſkrze Kryſta Gežijíſe. Z ſtrany pak oſoby| genž potwrzenij pgijmá| dwoge ſe pwda tijm vpewňuge. Gedna: wěrnost Bohu a Kryſtu Gežijífi w ſmlauwě kterúž s Bohě od mnohými ſwědky včinil že oddáwá ſe w nij k rytiřſtwj Druhá: s cýrkwj že chce w řádu a w poſluſſenſtwj ſtáti a w gednomyſlnoſti ſe oſtřjhati! přiď nač přiď do ſmrti] s po- mocý božij . Třetij: p modlitby wěrné za přiſpořenij Ducha ſwatéo k ſtáloſti a k rytijřſtwij wijry y za potwrzenij dijla božijho k ſpaſenij. Též o dijtkách držijme zě kteréž koli křtěno gla přigde k wijře žiwé a k známoſti gegij a náſledowati bude gij chtijti ſkutečňe w pohaňenij a w vtrpenij a tudy znamenj křtu duchownjho rodu nowého zgewij ſe: že má poſtaweno býti Od knězem neb biſkupem. A kněz má ſe optati na péči a na ſlužbu rodičuow aby z obého počet wydali I y na žiwot dijtěte přigaloli to za jwé y za ſpaſytedlné k čemuž rodiči a kmotry wedeno bylo na geho také dowěrnoſt a poſluſſenſtwj na wyznánij wijry na vměnij přikázanij božijch na modlitbu Páně y na způlob modlitby] na geho obcowánij y na geho newinnoſt. Potom pak dijtě má ſamo ptáno býti i ználi to i což kmotrowé s rodiči při křtu za ně přiřkli a od čeho ſe odřekli a proč: zě aby péčij připowěděnau od nijch křtem vwedeno bylo w gednotu[ k náſledowánij pwdy ſpaſytedlné a k ſwaté zwykloſti ctnoſtné i a že ſe a duſſe ſwé za duſſi geho Bohu a cýrkwi w ſlibu zawázali že pod gich zpráwau ſa bude péčij gijch pwedeno k náſledowánij pwdy a ſwěta diábla těla nebude nálledowati. Potom má dijtě ptáno býti chceli z ſwé Act. 11 (15). Act. 8 (14).
Strana 341
341 ſwobodné wuole toho dobrého ] což w gednotě Pán Buoh má a k čemuž mělo pěſtauny wedeno býti dobrowolňe náſledo- wati ] a zlého wíleho] od něhož odwozowáno ] nenálledowati až do ſmrti] ſwěta ſe puſtiti] a gemu y wůli ſwé vmřijti a žádoſti křižowati prácy wéſti z vmyſla božij wůli činiti a chceli w poſluſſenſtwij ſtáti až do ſmrti a pro prawdu vzkoſti I po- haněnij y ſmrt dopuſtijli Pán Bůh] podtúpiti . Powolijli tomu a geſtli mlado] dobré z péče pěſtaunůw do několika let ne- napomenúti aby ono požádalo péče y flužby propúfítěti ale dalffij gegich že chce poddáno býti. A prwé než ſe potwrzenj prawdy křtu ſtane rodu no- wého a flibu božijho y včaſtnoſti cýrkwe magij za ňe mo- dlitby čiňeny býti aby Bůh Otec w Kryftu Synu ſwém ráčil ge w té prawdě potwrditi ſtálé y mocné včiniti přiſpořuge darů Ducha ſwého ] wijry ] láſky y naďege] y wſſeliké ctnoſti a poſylniti k rytijřftwij wijry. Pakliby dijtě nechtělo k tomu dobrév ſtáti] a neſeſſloli pěſtauny má mu přede wſſemi geho nebezpečenstwj oznámeno býti. A ſtaneli w tom zlém vmyſle má w ſwět puſítěno býti . A pěſtaunowél počet wydadouce neſeffloli gimi magj propuſſtěni i z ſwého záwazku býti aby neprawoſt neprawého ſſla na geho hlavu. Pakli ſeſſlo pěſtauny magj treſtáni byti že ſwému záwazku nečinili doſti a že winni ſau duſfij tau. A nebudauli pokánij prawého činiti že Bůh wyhledáwati bude krwe dijtěte z rukú gegich. A takowij nemagij bez oprawy potom w rukogemſtwij přigijmáni býti. Dijtěti pak oznámiti fluffij nač gemu křest dán byl zie k tomu koncy: powedauli tě pěſtaunowé twogi péčij a ſlužbau přiřklau k prawdě wijry a ty gſa pod gegijch péčij budeſs gij náſledowati powolowati y poſlúchati etc.] nadege o tobě bude že tě Pán Bůh wywolil k včaſtnoſti ſwého Syna y k obno- wenij Ducha ſwatého] y přiwedl tě k včaſtnoſti cýrkwe ſwaté. Ale když ty chcefs ſwé wůle a too čehož ſe za tě odřekli ná- ſledowati ] teď pěſtaunowé twogi z powinnoſti ſe propúfſtěgj a gim ſe ſwědčij že twých hřijchů neponelau za tě než hřij- chowé twogi půgdau na twú hlawu. A ſetrwálſli w té zlé wůli bez pokánij že na zatracenj půgdeſs . Geſtli žeť ſe neodhliwi a zlým předſe býti chce i puſtiti ho. Pakli ſe obrátij raditi mu aby pokánij činilo a ſwědomij odewřelo raddu y naučeni přigalo a w prodleném čaſu zkuſfené budeli w tom ſtáti má přigato ku potwrzenj býti ſkrze kněze řádem nadepſaným A to rukau wzkládanij na dijtky křtěné muož ſwé založenij mijti na řeči ſwatéo Marka z Pán Gežijfs | obgijmage dijtky! Mar. 10 (16). a wzkládage ruce na ňe i požehnáwal gich. Q (стр. 121). O ſwátoſti těla a krwe Páně. Wieřijme ſrdcem] y vſty wyznáwáme | zie kdežkoli podlé Q (cтp. 122). ſmylu a vmyſlu Kryſta Gežijíſe a prwnij cýrkwe ſwaté řádu kněz hodný s lidem wěrným v hodným w nadegi k přigij- manj] modlitby čině y dobrořeče flowy těmito wyfwědčil by:
341 ſwobodné wuole toho dobrého ] což w gednotě Pán Buoh má a k čemuž mělo pěſtauny wedeno býti dobrowolňe náſledo- wati ] a zlého wíleho] od něhož odwozowáno ] nenálledowati až do ſmrti] ſwěta ſe puſtiti] a gemu y wůli ſwé vmřijti a žádoſti křižowati prácy wéſti z vmyſla božij wůli činiti a chceli w poſluſſenſtwij ſtáti až do ſmrti a pro prawdu vzkoſti I po- haněnij y ſmrt dopuſtijli Pán Bůh] podtúpiti . Powolijli tomu a geſtli mlado] dobré z péče pěſtaunůw do několika let ne- napomenúti aby ono požádalo péče y flužby propúfítěti ale dalffij gegich že chce poddáno býti. A prwé než ſe potwrzenj prawdy křtu ſtane rodu no- wého a flibu božijho y včaſtnoſti cýrkwe magij za ňe mo- dlitby čiňeny býti aby Bůh Otec w Kryftu Synu ſwém ráčil ge w té prawdě potwrditi ſtálé y mocné včiniti přiſpořuge darů Ducha ſwého ] wijry ] láſky y naďege] y wſſeliké ctnoſti a poſylniti k rytijřftwij wijry. Pakliby dijtě nechtělo k tomu dobrév ſtáti] a neſeſſloli pěſtauny má mu přede wſſemi geho nebezpečenstwj oznámeno býti. A ſtaneli w tom zlém vmyſle má w ſwět puſítěno býti . A pěſtaunowél počet wydadouce neſeffloli gimi magj propuſſtěni i z ſwého záwazku býti aby neprawoſt neprawého ſſla na geho hlavu. Pakli ſeſſlo pěſtauny magj treſtáni byti že ſwému záwazku nečinili doſti a že winni ſau duſfij tau. A nebudauli pokánij prawého činiti že Bůh wyhledáwati bude krwe dijtěte z rukú gegich. A takowij nemagij bez oprawy potom w rukogemſtwij přigijmáni býti. Dijtěti pak oznámiti fluffij nač gemu křest dán byl zie k tomu koncy: powedauli tě pěſtaunowé twogi péčij a ſlužbau přiřklau k prawdě wijry a ty gſa pod gegijch péčij budeſs gij náſledowati powolowati y poſlúchati etc.] nadege o tobě bude že tě Pán Bůh wywolil k včaſtnoſti ſwého Syna y k obno- wenij Ducha ſwatého] y přiwedl tě k včaſtnoſti cýrkwe ſwaté. Ale když ty chcefs ſwé wůle a too čehož ſe za tě odřekli ná- ſledowati ] teď pěſtaunowé twogi z powinnoſti ſe propúfſtěgj a gim ſe ſwědčij že twých hřijchů neponelau za tě než hřij- chowé twogi půgdau na twú hlawu. A ſetrwálſli w té zlé wůli bez pokánij že na zatracenj půgdeſs . Geſtli žeť ſe neodhliwi a zlým předſe býti chce i puſtiti ho. Pakli ſe obrátij raditi mu aby pokánij činilo a ſwědomij odewřelo raddu y naučeni přigalo a w prodleném čaſu zkuſfené budeli w tom ſtáti má přigato ku potwrzenj býti ſkrze kněze řádem nadepſaným A to rukau wzkládanij na dijtky křtěné muož ſwé založenij mijti na řeči ſwatéo Marka z Pán Gežijfs | obgijmage dijtky! Mar. 10 (16). a wzkládage ruce na ňe i požehnáwal gich. Q (стр. 121). O ſwátoſti těla a krwe Páně. Wieřijme ſrdcem] y vſty wyznáwáme | zie kdežkoli podlé Q (cтp. 122). ſmylu a vmyſlu Kryſta Gežijíſe a prwnij cýrkwe ſwaté řádu kněz hodný s lidem wěrným v hodným w nadegi k přigij- manj] modlitby čině y dobrořeče flowy těmito wyfwědčil by:
Strana 342
342 Toť geft tělo mé toť geft krew má: zie hned chléb přijtomný Mat. 26, geſt tělo geho za nás zrazené na ſmrt| a wijno přjtomné! gt (26—8). Mar.14(22.4). krew geho wylitá na odpuſítěnij hřijchůw. To wyznánij nálle Luc. 22, (19—20). má vtwrzenij wijry řeč Pána Gežijffe od ewangelift y od 1 Cor. 10 (i6). ſwatého Pawla k Korythom popſanú. 11 (23—9). Také wyznáwáme z wijry: že to tělo a krew Pána Ge- žijífe má přigijmáno býti podlé vſtawenij Páně a cýrkwe ſwaté prwnij požijwati obyčege pod obogij způſobau chleba a wijna na památku téhož geho těla vmučeného a krwe wylité yakož dij: To čiňte na mé ſpolupamatowánj . Druhé: aby byla ſmrt geho zwětowána flowem cžtenij ſwatéo w vžit- cých odtud poſílých. Též y wylitij krwe k ptomné naďegi yakož apofſtol dij: Kolikrátkoli gijíti budete chléb tento a ka- lich Páně pijti ſmrt Páně zwětowati budete ažť y přigde Třetij: pro oznámenij pwdy duchownj kteréž z wijry ſama duſſe požjwá] o nijž ſwatý Jan pijſſe a pro pogifſtěnij dánij toho pokrmu od Boha Otce ſkrze Kryſta Gežijíſe] genž ſe při- gijmá wěrau darem Ducha ſ° da nau y pro požijwanij giſtoty k ži- wotu miloſti ſprawedlnoſti y k ſláwě wěčné| yakož dj: Wzem chléb dobrořečil a lámal a dal gim řka: Wezměte a gezte toť geft tělo mé. Též y kalich etc. Cžtwrté: pro ſpolečné požijwánij kdežto z vſtawenij Kryfta a prwnij cýrkwe přij- kladu toliko tehdy kňez poſluhowati má když z ſpaſytedlné potřeby wěrnij hodnij ſpolu s njm glúce ſhromážděnj a mo- dlitby y dobrořečenij činijce zkuffugijc ſwé hodnoſti w du- chownijm přigimánij ſpolu s njm by přigijmali yakož dij: Na každý pak den bijchu apolítolé trwagjce w chrámě a lá- mali chodijce podlé domů chléb. A ſwatý Pawel: Když ſe scházýte w gednoi giž wám neſluſlij wečeře Páňe přigijmati neb geden každý wečeři ſwú napřed pgijmá k gedenij. A nijže A protož když ſe ſcházýte k gedenij! weſpolek ſe čekagte Neb dij Pán: To čiňte přigijmagijce na mé ſpolu pamatowánij A nedij: To čiň ſám kněže pgijmage. A ſwatý Pawel: Kalich gemuž dobrořečijme| wſſak obcowánj krwe Kryſtowy geſt a chléb kterýž lámeme wíſak ſpolečná včaſtnoſt těla Páně geft. Totiž: poſwátně ſwědčij že ſme včaſtnijcy ſpolu těla na ſmrt zrazeného y krwe wylité y duchownijho cýrkwe ſwaté wſlichni kteřijž z gednoho chleba a z gednoho kalicha včaſt- noſt ſpolu přigijmáme . Páté: pro rozdijl od newěrných a ne- hodných | pro wyobcowánij y treſtánij gich| a k weyſtraze 1 Cor. 10 (21). giných . A o tom dij apoſſtol: Nechcy] abyfſte byli towaryflij ďáblůw nemůžte včaſtni býti ſtolu Páně a ſtolu dáblowa o (crp. 124). nemůžte pijti kalicha Páně a kalicha diábluow. A opět: 2 Cor. 6 (14). Nechtěgte wélti gha s newěrnými: nebo které geſt včaſtenſtwij ſprawedlnoſti s neprawoftij? Aneb které towaryšftwij ſwětla s temnoſtmi? Aneb které prownánij Kryſta k Belialowi? Aneb která čáftka wěrného s newěrným? Aneb které ſwolenij chrámu božijho s modlami? A opět: Wywrzte zlé ſami z ſebe] neb geſtliže ten ! genž mezy wámi flowe bratr ] bylby ſmilnijk neb lakomec i aneb modlář I aneb zlolayce i aneb opilec] aneb Q (стр. 123). Mat. 26. 1 Cor. 10 (16). Act. 2 (46). 1 Cor. 11. 1 Cor. 11. Mat. 26. Mar. 14. Joh. 6, (53—6). 1 Cor. 5 (9—10).
342 Toť geft tělo mé toť geft krew má: zie hned chléb přijtomný Mat. 26, geſt tělo geho za nás zrazené na ſmrt| a wijno přjtomné! gt (26—8). Mar.14(22.4). krew geho wylitá na odpuſítěnij hřijchůw. To wyznánij nálle Luc. 22, (19—20). má vtwrzenij wijry řeč Pána Gežijffe od ewangelift y od 1 Cor. 10 (i6). ſwatého Pawla k Korythom popſanú. 11 (23—9). Také wyznáwáme z wijry: že to tělo a krew Pána Ge- žijífe má přigijmáno býti podlé vſtawenij Páně a cýrkwe ſwaté prwnij požijwati obyčege pod obogij způſobau chleba a wijna na památku téhož geho těla vmučeného a krwe wylité yakož dij: To čiňte na mé ſpolupamatowánj . Druhé: aby byla ſmrt geho zwětowána flowem cžtenij ſwatéo w vžit- cých odtud poſílých. Též y wylitij krwe k ptomné naďegi yakož apofſtol dij: Kolikrátkoli gijíti budete chléb tento a ka- lich Páně pijti ſmrt Páně zwětowati budete ažť y přigde Třetij: pro oznámenij pwdy duchownj kteréž z wijry ſama duſſe požjwá] o nijž ſwatý Jan pijſſe a pro pogifſtěnij dánij toho pokrmu od Boha Otce ſkrze Kryſta Gežijíſe] genž ſe při- gijmá wěrau darem Ducha ſ° da nau y pro požijwanij giſtoty k ži- wotu miloſti ſprawedlnoſti y k ſláwě wěčné| yakož dj: Wzem chléb dobrořečil a lámal a dal gim řka: Wezměte a gezte toť geft tělo mé. Též y kalich etc. Cžtwrté: pro ſpolečné požijwánij kdežto z vſtawenij Kryfta a prwnij cýrkwe přij- kladu toliko tehdy kňez poſluhowati má když z ſpaſytedlné potřeby wěrnij hodnij ſpolu s njm glúce ſhromážděnj a mo- dlitby y dobrořečenij činijce zkuffugijc ſwé hodnoſti w du- chownijm přigimánij ſpolu s njm by přigijmali yakož dij: Na každý pak den bijchu apolítolé trwagjce w chrámě a lá- mali chodijce podlé domů chléb. A ſwatý Pawel: Když ſe scházýte w gednoi giž wám neſluſlij wečeře Páňe přigijmati neb geden každý wečeři ſwú napřed pgijmá k gedenij. A nijže A protož když ſe ſcházýte k gedenij! weſpolek ſe čekagte Neb dij Pán: To čiňte přigijmagijce na mé ſpolu pamatowánij A nedij: To čiň ſám kněže pgijmage. A ſwatý Pawel: Kalich gemuž dobrořečijme| wſſak obcowánj krwe Kryſtowy geſt a chléb kterýž lámeme wíſak ſpolečná včaſtnoſt těla Páně geft. Totiž: poſwátně ſwědčij že ſme včaſtnijcy ſpolu těla na ſmrt zrazeného y krwe wylité y duchownijho cýrkwe ſwaté wſlichni kteřijž z gednoho chleba a z gednoho kalicha včaſt- noſt ſpolu přigijmáme . Páté: pro rozdijl od newěrných a ne- hodných | pro wyobcowánij y treſtánij gich| a k weyſtraze 1 Cor. 10 (21). giných . A o tom dij apoſſtol: Nechcy] abyfſte byli towaryflij ďáblůw nemůžte včaſtni býti ſtolu Páně a ſtolu dáblowa o (crp. 124). nemůžte pijti kalicha Páně a kalicha diábluow. A opět: 2 Cor. 6 (14). Nechtěgte wélti gha s newěrnými: nebo které geſt včaſtenſtwij ſprawedlnoſti s neprawoftij? Aneb které towaryšftwij ſwětla s temnoſtmi? Aneb které prownánij Kryſta k Belialowi? Aneb která čáftka wěrného s newěrným? Aneb které ſwolenij chrámu božijho s modlami? A opět: Wywrzte zlé ſami z ſebe] neb geſtliže ten ! genž mezy wámi flowe bratr ] bylby ſmilnijk neb lakomec i aneb modlář I aneb zlolayce i aneb opilec] aneb Q (стр. 123). Mat. 26. 1 Cor. 10 (16). Act. 2 (46). 1 Cor. 11. 1 Cor. 11. Mat. 26. Mar. 14. Joh. 6, (53—6). 1 Cor. 5 (9—10).
Strana 343
343 — dráč: s takowým ani pokrmů beřte: A opět: Neſmělfúgte ſe 2 Tes. 3 (2). s njm totiž w pgijmánj af ſe zahanbij ať y ginij bázeň 1 Thim.5(?). magij. A z toho vmyſl Páně vſtáwenj y wydánij této ſwátoſti znám geft y vmyll proč a k čemu má wěrný kněz gj ſlaužiti. Též vmyl proč a k čemu gi má wěrný a hodný pgijmati: zie nayprw z poſlufſenſtwij Pána Gežijíſe řkúcýho: Wezměte a gezte wezměte a pijte. Druhé p památku Pána Gežijíſe zrazeného a p zwětowánj ſmrti geho I yakož dij: To čiňte na mé ſpolu pamatowánij . Třetij p poſwátné ] mocné a prawé ſwědectwji gedenij těla a krwe Páně pitij ku pogiſlěnij du- chownijho přijtomného požijwánj téhož těla a krwe Páně. Cžtwrté! pro ſwědectwij k pogifftěnij včaſtnoſti cýrkwe ſwaté. Páté pro vžitek w tom Pánem Gežijífem mijněný a flijbený wěrné duſfi v wijře w láfce a w naděgi w požijwánij du- chownijm] w Kryſtu a w cýrkwi ſwaté . Sſeſté| pro poctu poklonu] dijk činěnij chwály modlitby celé Trogicy ſwaté w ſpolečnoſti cýrkwe ſwaté. A kdož má hodně přigijti ano y ſlaužiti pojtřebij geſt Q (cтp. 125). mu rady apoſítola požijwati aby rozſuzowal tělo Páně. Gináč nerozfuzugeli nehodný y winný geft. Rozłuzowati] geſt roz- dijl činiti mezy chlebem a chlebem též kalichem a kalichem . Potom mezy bytem a bytem těla Páně mezy dánijm a dánijm a požijwánijm] mezy poctau a poctau etc.] neb trůg gest chléb: gest obecný geft duchownij gelt poſwátný. Chléb obecný nenij tělem Páně] dokudž obecný zuoſtáwá o němž apoſſtol: Zdali domů k gedenij a ku pitij nemáte etc. A Pa fytiw gijm (diwny rozmnoženijm ge°) záſtupy přijklad na něm wzal y přijčinu mluwiti o duchownijm . Protož ten kterýž má přigjmati rozdijl má činiti chleba obecného y geho požij- wánij od duchownijho a poſwátného . A kdož rozdijlu nečinij a nepřežijwá w nečiſtotu bludůw vpadá těch i kteřijž chléb poſwátný magj za též yako giný obecný chléb a žádné wáž- nofti k němu nemagij ani prawdy nepožijwagj . Dále má rozdijl činiti chleba duchownijho od poſwátného y požijwánij duchownijo chleba od poſwátného. A kdož rozdijlu nečinij v winu padá y w nehodnoft a faudu činiti nemůž vmyſlem Pána Gežijífe] vſtawugijcýho ſwátoft odijn nebude k koncy gijm mijněnému pgijmati nemůž a vpadne w mnohá ſſko- dliwá poblauzenj při naďegi k ſpalenj a w ſmyſly cyzý od ſmyſlu Páňe bera ſlužebnú wěc za podítatnú a podítaty z wijry nenabeywage nehodney beywá včiněn a w naďegi meylij ſe. Chléb zagiſté duchownj geſtiť Kryftus Gežijš s nebe sſtupugijcý chléb nebelký žiwý i pra wý duchownij v přiro- wnánij k manňe. Ten chléb včiněn gt pokrmem žiwota duffe zde] a w den wzkřijífenij y těla když dal tělo ſwé w ruce hřijffných a fmrt hroznú podítúpil yakož dj: ChlébI kterýž yá dám wám tělo mé geft za žiwot ſwěta. A toho pokrmu a nápoge každý i kdož má ſpaſen býti i požijwati má z wijry Q (стр. 126).
343 — dráč: s takowým ani pokrmů beřte: A opět: Neſmělfúgte ſe 2 Tes. 3 (2). s njm totiž w pgijmánj af ſe zahanbij ať y ginij bázeň 1 Thim.5(?). magij. A z toho vmyſl Páně vſtáwenj y wydánij této ſwátoſti znám geft y vmyll proč a k čemu má wěrný kněz gj ſlaužiti. Též vmyl proč a k čemu gi má wěrný a hodný pgijmati: zie nayprw z poſlufſenſtwij Pána Gežijíſe řkúcýho: Wezměte a gezte wezměte a pijte. Druhé p památku Pána Gežijíſe zrazeného a p zwětowánj ſmrti geho I yakož dij: To čiňte na mé ſpolu pamatowánij . Třetij p poſwátné ] mocné a prawé ſwědectwji gedenij těla a krwe Páně pitij ku pogiſlěnij du- chownijho přijtomného požijwánj téhož těla a krwe Páně. Cžtwrté! pro ſwědectwij k pogifftěnij včaſtnoſti cýrkwe ſwaté. Páté pro vžitek w tom Pánem Gežijífem mijněný a flijbený wěrné duſfi v wijře w láfce a w naděgi w požijwánij du- chownijm] w Kryſtu a w cýrkwi ſwaté . Sſeſté| pro poctu poklonu] dijk činěnij chwály modlitby celé Trogicy ſwaté w ſpolečnoſti cýrkwe ſwaté. A kdož má hodně přigijti ano y ſlaužiti pojtřebij geſt Q (cтp. 125). mu rady apoſítola požijwati aby rozſuzowal tělo Páně. Gináč nerozfuzugeli nehodný y winný geft. Rozłuzowati] geſt roz- dijl činiti mezy chlebem a chlebem též kalichem a kalichem . Potom mezy bytem a bytem těla Páně mezy dánijm a dánijm a požijwánijm] mezy poctau a poctau etc.] neb trůg gest chléb: gest obecný geft duchownij gelt poſwátný. Chléb obecný nenij tělem Páně] dokudž obecný zuoſtáwá o němž apoſſtol: Zdali domů k gedenij a ku pitij nemáte etc. A Pa fytiw gijm (diwny rozmnoženijm ge°) záſtupy přijklad na něm wzal y přijčinu mluwiti o duchownijm . Protož ten kterýž má přigjmati rozdijl má činiti chleba obecného y geho požij- wánij od duchownijho a poſwátného . A kdož rozdijlu nečinij a nepřežijwá w nečiſtotu bludůw vpadá těch i kteřijž chléb poſwátný magj za též yako giný obecný chléb a žádné wáž- nofti k němu nemagij ani prawdy nepožijwagj . Dále má rozdijl činiti chleba duchownijho od poſwátného y požijwánij duchownijo chleba od poſwátného. A kdož rozdijlu nečinij v winu padá y w nehodnoft a faudu činiti nemůž vmyſlem Pána Gežijífe] vſtawugijcýho ſwátoft odijn nebude k koncy gijm mijněnému pgijmati nemůž a vpadne w mnohá ſſko- dliwá poblauzenj při naďegi k ſpalenj a w ſmyſly cyzý od ſmyſlu Páňe bera ſlužebnú wěc za podítatnú a podítaty z wijry nenabeywage nehodney beywá včiněn a w naďegi meylij ſe. Chléb zagiſté duchownj geſtiť Kryftus Gežijš s nebe sſtupugijcý chléb nebelký žiwý i pra wý duchownij v přiro- wnánij k manňe. Ten chléb včiněn gt pokrmem žiwota duffe zde] a w den wzkřijífenij y těla když dal tělo ſwé w ruce hřijffných a fmrt hroznú podítúpil yakož dj: ChlébI kterýž yá dám wám tělo mé geft za žiwot ſwěta. A toho pokrmu a nápoge každý i kdož má ſpaſen býti i požijwati má z wijry Q (стр. 126).
Strana 344
344 Eff. 2 (8). Joh. 4 (10). (стр. 127). nayprwé duchowně a potom poſwátňe neb bez něho žiw by nebyl ani pwdy měl yakož dij: Kdož gij mne y one žiw bude pro mne. V potřebij tehdy z dluhu wijry znáti co geft duchowně požijwati: a to býwá dwogijm obyčegem. Prwnijmi w newě- domij člowěka když od ſamého Boha z miloſti kdo Duchem geho gla nawfftijwen ] docházý včaſtnoſti miloſti ſprawedlnoſti w zaſlauženij Kryſta| y w obdarowánj wijry i láſky y naďege A o tom dij apoſſtol: Miloſtj ſte ſpaſeni včiněni ſkrze wijru a Pán dij: Zieno by znala dar božij etc. A bez toho ani dijtě w žiwotě ani wyfflé z žiwota ani člowěk w cýrkwi netolik ſpaſen nebude ale ničehéhož ſpaſytedlně hodný nenij neb bez té wijry nic ſe Bohu nelijbij bez té láſky nic platno nenij. A zaſe kdož toho dogde duchownijho požijwánij z daru wijry| žiwot miloſti božij má y prawdu ſprawedlnoſti má hodnoſt ke wſſemu ſpaſenij ſwému w Kryſtu y w cýrkwi y podlé daru powolánij (budeli ſlauha) k vžitku cýrkwe . Dru- hým obyčegem duchowně wědomě požijwá ſe tělo a krew Páně totiž když kdo ſkrze wijru poznáwá Pána Gežijífe w oſobě geho w geho wtělenij i narozenj i vmučenij etc. w geho hoyném zaſlúženij] y w ſpaſytedljném mluwenij y wděčen gfa z wijry hledij na to dobré w něm ge chutná a miluge ho | a wůli geho we wíſem rozkázanj pracuge činiti a z wijry ſlibů geho (podlé vmluwy a ſwědectwij křtu) naďege docházege ! požijwá ſpaſenij w něm doſſlého] w geho vmučenij y přijmluw y orodowánij y wílj potřeby geho přijſtogijcýho w nebi. Chléb také duchownij ano tělo Páně duchownij nazýwá ſe čaſto od ſwatého Pawla cýrkew ſwatá. Ten chléb geden má býti prwotně duchowně a potom poſwátně a rozdijl ten ge- denij činěn býti má . A ktož ho nečinij před přigijmánijm těla a krwe Páně faud gij a pij nerozluzuge gedenij těla Páně cýrkwe ſwaté duchownijo od poſwátného ani požijwánij geho. Duchowně požijwati cýrkwe ſwaté| geſt z miloſti božj dogijti daru wijry a tudy včiněnu býti vdem cýrkwe ſwaté obecné kteráž na nij wzdelána geft a to býwá dáno od Boha bez wědomij y zaſlauženij člowěčijho yako v požijwanj těla při- rozenéo duchowňe neb to ſpolu běžij a yakž brzo kdo včasten Kryfta tak y cýrkwe ſwaté. Druhým pak obyčegem býwá wědomě když člowěk poznage gednotu cýrkwe a do- wěrnoſt k nij mage a w ſmlauwě cýrkwe poddanoſt a poſlu- ſfenſtwj podnikna y docházý ſpolečnoſti w gednotě] a včiňen býwá domácý a ne cyzý aud cýrkwe y za takowého ſwátoſtmi ſtwrzen beywá a w té pwdě když ſtogij: takowý požijwá těla Páňe duchownijho cýrkwe ſwaté ſkrze obcowánij kteréž ſkutečně má k prawdám gegijm. Též chléb poſwátný rozdijlný gt ode wíſech giných. Nayprw] že nemá gedený býti bez včaſtnoſti chleba obogijho ſwrchu gmenowaného a kdožby gedl (ač poſwátně gij tělo a krew Páňe) a prwé negedl by téhož těla a krwe nepil du- Q (стр. 128).
344 Eff. 2 (8). Joh. 4 (10). (стр. 127). nayprwé duchowně a potom poſwátňe neb bez něho žiw by nebyl ani pwdy měl yakož dij: Kdož gij mne y one žiw bude pro mne. V potřebij tehdy z dluhu wijry znáti co geft duchowně požijwati: a to býwá dwogijm obyčegem. Prwnijmi w newě- domij člowěka když od ſamého Boha z miloſti kdo Duchem geho gla nawfftijwen ] docházý včaſtnoſti miloſti ſprawedlnoſti w zaſlauženij Kryſta| y w obdarowánj wijry i láſky y naďege A o tom dij apoſſtol: Miloſtj ſte ſpaſeni včiněni ſkrze wijru a Pán dij: Zieno by znala dar božij etc. A bez toho ani dijtě w žiwotě ani wyfflé z žiwota ani člowěk w cýrkwi netolik ſpaſen nebude ale ničehéhož ſpaſytedlně hodný nenij neb bez té wijry nic ſe Bohu nelijbij bez té láſky nic platno nenij. A zaſe kdož toho dogde duchownijho požijwánij z daru wijry| žiwot miloſti božij má y prawdu ſprawedlnoſti má hodnoſt ke wſſemu ſpaſenij ſwému w Kryſtu y w cýrkwi y podlé daru powolánij (budeli ſlauha) k vžitku cýrkwe . Dru- hým obyčegem duchowně wědomě požijwá ſe tělo a krew Páně totiž když kdo ſkrze wijru poznáwá Pána Gežijífe w oſobě geho w geho wtělenij i narozenj i vmučenij etc. w geho hoyném zaſlúženij] y w ſpaſytedljném mluwenij y wděčen gfa z wijry hledij na to dobré w něm ge chutná a miluge ho | a wůli geho we wíſem rozkázanj pracuge činiti a z wijry ſlibů geho (podlé vmluwy a ſwědectwij křtu) naďege docházege ! požijwá ſpaſenij w něm doſſlého] w geho vmučenij y přijmluw y orodowánij y wílj potřeby geho přijſtogijcýho w nebi. Chléb také duchownij ano tělo Páně duchownij nazýwá ſe čaſto od ſwatého Pawla cýrkew ſwatá. Ten chléb geden má býti prwotně duchowně a potom poſwátně a rozdijl ten ge- denij činěn býti má . A ktož ho nečinij před přigijmánijm těla a krwe Páně faud gij a pij nerozluzuge gedenij těla Páně cýrkwe ſwaté duchownijo od poſwátného ani požijwánij geho. Duchowně požijwati cýrkwe ſwaté| geſt z miloſti božj dogijti daru wijry a tudy včiněnu býti vdem cýrkwe ſwaté obecné kteráž na nij wzdelána geft a to býwá dáno od Boha bez wědomij y zaſlauženij člowěčijho yako v požijwanj těla při- rozenéo duchowňe neb to ſpolu běžij a yakž brzo kdo včasten Kryfta tak y cýrkwe ſwaté. Druhým pak obyčegem býwá wědomě když člowěk poznage gednotu cýrkwe a do- wěrnoſt k nij mage a w ſmlauwě cýrkwe poddanoſt a poſlu- ſfenſtwj podnikna y docházý ſpolečnoſti w gednotě] a včiňen býwá domácý a ne cyzý aud cýrkwe y za takowého ſwátoſtmi ſtwrzen beywá a w té pwdě když ſtogij: takowý požijwá těla Páňe duchownijho cýrkwe ſwaté ſkrze obcowánij kteréž ſkutečně má k prawdám gegijm. Též chléb poſwátný rozdijlný gt ode wíſech giných. Nayprw] že nemá gedený býti bez včaſtnoſti chleba obogijho ſwrchu gmenowaného a kdožby gedl (ač poſwátně gij tělo a krew Páňe) a prwé negedl by téhož těla a krwe nepil du- Q (стр. 128).
Strana 345
345 — chowňe ſkrze wijru| w ſmlauwě nowého ſwědectwij w Kryſtu a w cýrkwi: ten by nehodňe gedl pto žeby prawdy včaſt- noſti těla přirozeného vmučeného ] na prawicy ſedijcýho ] mocňe w cýrkwi přebýwagijcýho nepožijwal. Druhé že má gedený býti na pamět chleba podítatného i s nebe sltupugicýho způlo- bugicýho pokrm a nápoy y dánij včaſtnoſti geho z miloſti. Třetij že má gedený býti k zwětowánij k ſwědectwij y k dánij giſtoty prawého duchownijho požijwánij obogijho chleba ſwrchu položeného. A podlé toho ſwátoſt ta má zwláſſnij moc a prawdu mimo giné ſwátoſti w tom ] že žádná ſwátoft k tak čaſtému požjwánij nenij dána I yako tato dána geft proto aby wěrnij i kteřijž doſíli žiwota miloſti a prawdy ſpra- wedlnoſti čaſtého poto mocného prawého ſwědectwij požij- wati mohli přijtomné naďege bytu y požijwánij duchownijho Kryſta a cýrkwe ſwaté ſkrze oſprawedlňowánij rozličná w cýrkwi potřebná i tak že vſtawičné zpráwy w cýrkwi po- třebj aby zloft mijíta bez kázni neměla . A poněwadž rozdijl znamenitý gt chleba poſwátného od duchownijho w bytu y w požijwanj potřebij přigimagijcýmu y slaužijcýmu znáti co by bylo poſwátné požijwánij: y má znáti že dwoge geft nápodobné k duchownjmu. Gedno čite- dlné widědlné hmotné: když chléb a wijno Páně (genž tělo a krew geho gelt w způſobách widomeych a hmotneych poſwátňe) přigijmá ſe. A tu každý i kdož přigijmá zlý y dobrý přigijmá w prawde tělo a krew Páňe poſwátně a netoliko zlý a dobrý ale rozumný nebo nerozumný hlaupý nebo maudrý nic wijc geden mimo druhého by pak wětílij neb menílij čáftka byla . Druhé poſwátnij a k tomu y duchownij když duche z wijry ſkrze ſpatřowánij widomých wlaſtnoſtij chleba k po- krmu a způlobu wijna k nápogi a yak to krmenij ſyceni a napágenij chlebu a wijnu přijtomné geſt a požijwá ſe k mnohému vžitku odtud žiwotu pocházegijcýmu y připo- dobnijwá to k Kryftui k geho tělu a krwi ] k zrazenj geho na mučenij k wylitij krwe] k ſmrti y k miloſtiwému dánij darem wijry včaſtnofti toho y k přijtomnému z wijry požijwánij w ſpolečnoſti cýrkwe ſwaté toho wíleho včaſtnoſtii y k vžitku duſfi odtud pocházegicýmu pro naďegi fláwy a zde k roz- množenij wijry [ láſky a žádofti dobré] y k pofylňenij naďege a swědomij dobrého. V na to wěrau patře a přijkladny požij- wánijm těleſného pokrmu a nápoge k tomu duchownijmu pochop bera y přijtomný mage pro vžitky předložené po- žjwá také pilněgij y bedliwěgj y poſwátně: takowý poſwátňe y duchowňe požijwá. A tijm obyčegem ač řijdcý požiwagi poſwátňe a duchowňe] wſſak y nehodnij mohau někteřij po- žijwati když včaſtnoſti duchownijho prwnijho požijwánij ne- magij a rozlauzenij ſwědomij při něm nečinij . Pak oni wězte nebo newězte] vinni budau že kdy ſměli těla a krwe Páně s těmiI genž ho w duchu i včaſtni gſau I požijwati| neb ſwá- toſtij a přigijmanijm gegijm giſtota ſe prawá puoſobij požij- R (стр. 129). R (стр. 130)
345 — chowňe ſkrze wijru| w ſmlauwě nowého ſwědectwij w Kryſtu a w cýrkwi: ten by nehodňe gedl pto žeby prawdy včaſt- noſti těla přirozeného vmučeného ] na prawicy ſedijcýho ] mocňe w cýrkwi přebýwagijcýho nepožijwal. Druhé že má gedený býti na pamět chleba podítatného i s nebe sltupugicýho způlo- bugicýho pokrm a nápoy y dánij včaſtnoſti geho z miloſti. Třetij že má gedený býti k zwětowánij k ſwědectwij y k dánij giſtoty prawého duchownijho požijwánij obogijho chleba ſwrchu položeného. A podlé toho ſwátoſt ta má zwláſſnij moc a prawdu mimo giné ſwátoſti w tom ] že žádná ſwátoft k tak čaſtému požjwánij nenij dána I yako tato dána geft proto aby wěrnij i kteřijž doſíli žiwota miloſti a prawdy ſpra- wedlnoſti čaſtého poto mocného prawého ſwědectwij požij- wati mohli přijtomné naďege bytu y požijwánij duchownijho Kryſta a cýrkwe ſwaté ſkrze oſprawedlňowánij rozličná w cýrkwi potřebná i tak že vſtawičné zpráwy w cýrkwi po- třebj aby zloft mijíta bez kázni neměla . A poněwadž rozdijl znamenitý gt chleba poſwátného od duchownijho w bytu y w požijwanj potřebij přigimagijcýmu y slaužijcýmu znáti co by bylo poſwátné požijwánij: y má znáti že dwoge geft nápodobné k duchownjmu. Gedno čite- dlné widědlné hmotné: když chléb a wijno Páně (genž tělo a krew geho gelt w způſobách widomeych a hmotneych poſwátňe) přigijmá ſe. A tu každý i kdož přigijmá zlý y dobrý přigijmá w prawde tělo a krew Páňe poſwátně a netoliko zlý a dobrý ale rozumný nebo nerozumný hlaupý nebo maudrý nic wijc geden mimo druhého by pak wětílij neb menílij čáftka byla . Druhé poſwátnij a k tomu y duchownij když duche z wijry ſkrze ſpatřowánij widomých wlaſtnoſtij chleba k po- krmu a způlobu wijna k nápogi a yak to krmenij ſyceni a napágenij chlebu a wijnu přijtomné geſt a požijwá ſe k mnohému vžitku odtud žiwotu pocházegijcýmu y připo- dobnijwá to k Kryftui k geho tělu a krwi ] k zrazenj geho na mučenij k wylitij krwe] k ſmrti y k miloſtiwému dánij darem wijry včaſtnofti toho y k přijtomnému z wijry požijwánij w ſpolečnoſti cýrkwe ſwaté toho wíleho včaſtnoſtii y k vžitku duſfi odtud pocházegicýmu pro naďegi fláwy a zde k roz- množenij wijry [ láſky a žádofti dobré] y k pofylňenij naďege a swědomij dobrého. V na to wěrau patře a přijkladny požij- wánijm těleſného pokrmu a nápoge k tomu duchownijmu pochop bera y přijtomný mage pro vžitky předložené po- žjwá také pilněgij y bedliwěgj y poſwátně: takowý poſwátňe y duchowňe požijwá. A tijm obyčegem ač řijdcý požiwagi poſwátňe a duchowňe] wſſak y nehodnij mohau někteřij po- žijwati když včaſtnoſti duchownijho prwnijho požijwánij ne- magij a rozlauzenij ſwědomij při něm nečinij . Pak oni wězte nebo newězte] vinni budau že kdy ſměli těla a krwe Páně s těmiI genž ho w duchu i včaſtni gſau I požijwati| neb ſwá- toſtij a přigijmanijm gegijm giſtota ſe prawá puoſobij požij- R (стр. 129). R (стр. 130)
Strana 346
346 — Mat. 26 (11). Joh. 14(?) (16, 7). R (стр. 131). Joh. 17 (11). Mat. 25. Luc. 17 (?) (19 гл.) Luc. 12 (35). Joh. 20 (17). Act. 1. wanj přijtomného Kryſta a cýrkwe ſwaté| ſkrze wijru a láſku w naďegi: a nemage té prawdy I gt winný a nehodný pokry- tec] winen fa tělem a krwij Páňe wſlijm obyčegem bud z ſtrany včaſtnoſti požijwánij duchownijho neb ho nemá buď z ſtrany včaſtnoſti poſwátného neb nehodňe požijwá mocného a prawého ſwědectwj duchownijho prawého přijtom- ného těla a krwe Páňe požijwanij poněwadž mu nenij přij- tomné. Z toho známo geſt že to přirozenij gediné člowěčij od Syna božijho s božſtwijm w gednu oſobu ſpogené má byt rozličný fwůg po tom bytu I gimž zde na ſwětě byl a w němž prawdu ſpafytedlnú k wěčnému žiwotu doſtatečně wilj cýrkwi y každé duſli zpuofobil a potom na nebe wſtaupil s ſwým cžlowěckým i prawým celým přirozenijm. A tu w nebi prwnij geho byt geft olobnýi prawý bytný přirozený I gimž ne- sſtaupij dolůw s nebe až y den poſlednij faudu naſtane. Druhý byt geho geft w cýrkwi i mocný i duchownij i a flužebný w duſſi naproſto duchownij I w ſwátoſti chleba a wijna Páňe poſwátný a duchownij. O prwnijm bytu I gimž na prawicy Otce oſobňe přiro- zeňe a bytně geft tato pijíma ſwatá ſwědčij . Nayprw ſám to předpowijdal že přirozeným bytem zde ne wždy bude ale wſtúpij do nebe yakož dij: Chudé wždy máte s ſebau ale mne ne wždy mijti budete. A opět: Vžitečné gt abych vá odífel neodegduliť yá I vtělitel nepřigdei palkli odegdu poſíli ho k wám. A porúčege ſwé včedlnijky zde Otcy] dij: A giž negſem na ſwětě ale tito w ſwětě fau a yá gdu k tobě. Otče ſwatýI zachoway ge we gménu twém. A nijže: Když ſem byl s nimi zachowal ſem ge we gmér twém| a nynij ſe k tobě beru. A k témuž powěďel podobenſtwij mnohá. Nayprwe kdež dij: Cžlowěk geden ſſlechtic odſſel do daleké wlaſti aby přigal ſobě králowſtwij a nawrátil ſe . Y zawolaw deſeth ſluh ſwých dal gim deſet hřiwen] řka gim: Těžte dokudž ne- přigdu. A opět: Buďte bedra wáſſe Ppáſána a lucerny w rukú waſſich a wy podobnij lidem očekáwagicým Pána ſwého kdyžby ſe s ſwatby wrátil. A opět o defýti panách kteréž wyffly wſtřijc zienichowi a newěſtě. A nijže: Když prodléwal zienich] zdřijmaly ſe pany wilechny ty a zeſnuly. O půl nocy pak pokřik ſtal ſe etc. A že wſtúpil oſobným prozeným bytem na prawicy toho ſau giſtá ſwědectwij.. Neyprw z řečij ewangelift kdež Pán dij: Wſtupugi k Otcy mému a k Otcy waſſemu etc. A opět: Když gim odmluwil wzat gt do nebe a ſedij na prawicy božij. A opět: Když to powěďel ani na to hledij pozdwižen geſt| a oblak přigal ho od očij gegijch. A Dawid: Ržekl Pán Pánu mému: Seď na prawicech mých etc. A ſwatý Petr: Kagte ſe a obraťte ſe ať ſau ſhlazeni hřijcho- wé wálli aby když přigdau čaſowé rozwlaženij od twáři božj a poſíle toho kterýž geſt kázán wám] Kryſta Gežijfſe kteréhož muſegij zagiſté nebeſa přigijti až do čaſu nawrácenij Psal. 109. Act. 1 (?) (2 гл.).
346 — Mat. 26 (11). Joh. 14(?) (16, 7). R (стр. 131). Joh. 17 (11). Mat. 25. Luc. 17 (?) (19 гл.) Luc. 12 (35). Joh. 20 (17). Act. 1. wanj přijtomného Kryſta a cýrkwe ſwaté| ſkrze wijru a láſku w naďegi: a nemage té prawdy I gt winný a nehodný pokry- tec] winen fa tělem a krwij Páňe wſlijm obyčegem bud z ſtrany včaſtnoſti požijwánij duchownijho neb ho nemá buď z ſtrany včaſtnoſti poſwátného neb nehodňe požijwá mocného a prawého ſwědectwj duchownijho prawého přijtom- ného těla a krwe Páňe požijwanij poněwadž mu nenij přij- tomné. Z toho známo geſt že to přirozenij gediné člowěčij od Syna božijho s božſtwijm w gednu oſobu ſpogené má byt rozličný fwůg po tom bytu I gimž zde na ſwětě byl a w němž prawdu ſpafytedlnú k wěčnému žiwotu doſtatečně wilj cýrkwi y každé duſli zpuofobil a potom na nebe wſtaupil s ſwým cžlowěckým i prawým celým přirozenijm. A tu w nebi prwnij geho byt geft olobnýi prawý bytný přirozený I gimž ne- sſtaupij dolůw s nebe až y den poſlednij faudu naſtane. Druhý byt geho geft w cýrkwi i mocný i duchownij i a flužebný w duſſi naproſto duchownij I w ſwátoſti chleba a wijna Páňe poſwátný a duchownij. O prwnijm bytu I gimž na prawicy Otce oſobňe přiro- zeňe a bytně geft tato pijíma ſwatá ſwědčij . Nayprw ſám to předpowijdal že přirozeným bytem zde ne wždy bude ale wſtúpij do nebe yakož dij: Chudé wždy máte s ſebau ale mne ne wždy mijti budete. A opět: Vžitečné gt abych vá odífel neodegduliť yá I vtělitel nepřigdei palkli odegdu poſíli ho k wám. A porúčege ſwé včedlnijky zde Otcy] dij: A giž negſem na ſwětě ale tito w ſwětě fau a yá gdu k tobě. Otče ſwatýI zachoway ge we gménu twém. A nijže: Když ſem byl s nimi zachowal ſem ge we gmér twém| a nynij ſe k tobě beru. A k témuž powěďel podobenſtwij mnohá. Nayprwe kdež dij: Cžlowěk geden ſſlechtic odſſel do daleké wlaſti aby přigal ſobě králowſtwij a nawrátil ſe . Y zawolaw deſeth ſluh ſwých dal gim deſet hřiwen] řka gim: Těžte dokudž ne- přigdu. A opět: Buďte bedra wáſſe Ppáſána a lucerny w rukú waſſich a wy podobnij lidem očekáwagicým Pána ſwého kdyžby ſe s ſwatby wrátil. A opět o defýti panách kteréž wyffly wſtřijc zienichowi a newěſtě. A nijže: Když prodléwal zienich] zdřijmaly ſe pany wilechny ty a zeſnuly. O půl nocy pak pokřik ſtal ſe etc. A že wſtúpil oſobným prozeným bytem na prawicy toho ſau giſtá ſwědectwij.. Neyprw z řečij ewangelift kdež Pán dij: Wſtupugi k Otcy mému a k Otcy waſſemu etc. A opět: Když gim odmluwil wzat gt do nebe a ſedij na prawicy božij. A opět: Když to powěďel ani na to hledij pozdwižen geſt| a oblak přigal ho od očij gegijch. A Dawid: Ržekl Pán Pánu mému: Seď na prawicech mých etc. A ſwatý Petr: Kagte ſe a obraťte ſe ať ſau ſhlazeni hřijcho- wé wálli aby když přigdau čaſowé rozwlaženij od twáři božj a poſíle toho kterýž geſt kázán wám] Kryſta Gežijfſe kteréhož muſegij zagiſté nebeſa přigijti až do čaſu nawrácenij Psal. 109. Act. 1 (?) (2 гл.).
Strana 347
347 — wíech wěcýi kteréž mluwil Bůh ſkrze víta ſwatých ſwých od wěkůw prorokůw . A f. Pawel opět: Ne w ſwatyně rukau vdělané wſſel| ale w ſamo nebe| aby ſe vkazowal nynij oblij- čegi božijmu za nás . A opět: Očilítěnij hřijchůw včiniw ſedij na prawicy welebnoſti na wýfoſtech. A wijra křeſtianſká] na těch pijſmijch založená twrdij že wſtaupil na nebeſa ſedij na prawicy božij etc. Tijm pak přirozenijm bytným a olobným nemuož než na gednom mijítě býti. Důwod: Neb gſa zde to činil yakož ſám dij: Lazar přjtel náš vmřel a radugi ſe pro wás že ſem tam nebyl abyfte wěřili . A Marta dij: Pane by byl zde bratr můg byl by nevmřel. Též p těle Páňe oſlaweném že když bylo w Galilegi nebylo w hrobě aneb na rozličných mjſtech gednoho času a gedné chwijle] neb dij: Wstalť geft nenij ho tuto] etc. A ſám o ſwém přijchodu z prawice mluwě prawj že bude na zwláſtnijm mijítě řka: Kdežť koli bude tělo tuť ſe fletij orlice. O druhém bytu mocném| duchownijm a ſlužebném dij Mat. 28. ſám: S wámi gfem až do ſkonánj ſwěta . A w zgewenj ſwatý Jan widel ho vproſtřed ſwijenůw| a zpuoſob geho wypſal: Apoc. 1 (13). geho mocy, yaſnoſti čiſtoty i pwdy přijmoſti ſaudu| ſlow etc. A ſ. Pawel znamenage wěrné ] že z masſa a z koſtij geho Eff. 5 (?) (гл. 4). ſau a že on w nijch delá y mezy nijmi nazwal Kryſta na mnoheych mijítech hlawau cýrkwe ] ſmyſlem čichem žiwotem hýbánij dáwagijcým a činijcým w nij mocy a prawdy těla ſwého vmučeného w vžitcých I yakož dij: A gey dal hlawu Eff. 1 (22). nade wífij cýrkwj! genž tělo geho gt a plnoft geho kterýž wſſechno we wiech naplňuge neb gemu podlé cžlowěčenſtwj R (cтp. 133). dána cýrkew k wykúpenij a k zpráwě zde do dne ſaudu dokudž nezdá ſwé zpráwy Bo? Otcy. Protož wždy mocý bož- ſkau s zaſlauženijm člowěčenſtwij ſwého mocňe dobrotijwě w cýrkwi geft wíſe v wywolených řijďe! dáwage čiňe y zpra- wuge bez přijtönoſti ſwé těleſné oſoby. A o tom dij: Kdež dwa anebo třij ſegdau ſe we gménu mémi yáť gſem vpſtřed nich. W vdech pak wěrných cýrkwe geſtiť s ſwy přirozenijm člowěckým duchowně w včaſtnoſti zaſlúženij ſwého ſkrze Ducha ſwatého] dáwage gim dar wijry| ſkrze negž dáwá gim drahé zaſlijbenij wijry žiwot miloſti ſprawedlnoſti [lijbeznoſti poſwěcenij a fynowſtwij bratrftwij dědictwj . A flowem po- ſlůw ſwých cžtenj ſwého oznamuge gim ſebe ſamého! y Otce ſwého a ſwé ſpaſenij ſebau pprawené y z miloſti dané a tudy w nich ſkrze tu danau a přigatau wijru a ſwětlo z nij Obýwá a oni wěrau známoti powolnoſti ſkrze láſku w něm zakladagij ſe a tudy geho tělo w prawde duchownij ſkrze wijru žiwú duſfij ſwau gedij w zaſlúžilé ſprawedlnoſti| krew geho duchowňe w zaſlúžilé miloſti pigij w ſwědomij y w na- ďegi] a tudy gfau geho přijbytek. A pro toto wěrných duchownij požijwánij byt geho w přigatém člowěčenſtwij nayprw zde byl w němž vmučen gfa dobyl toho w čem by měl býti požijwán od duffij wěrných w ſwém přirozeném těle a krwi Mat. 28. Mar. 16 (?), (Mat. 24, 28). Mat. 18 (20). Joh. 11. R (стр. 132). Hebr. 9 (11). Hebr. 1 (3).
347 — wíech wěcýi kteréž mluwil Bůh ſkrze víta ſwatých ſwých od wěkůw prorokůw . A f. Pawel opět: Ne w ſwatyně rukau vdělané wſſel| ale w ſamo nebe| aby ſe vkazowal nynij oblij- čegi božijmu za nás . A opět: Očilítěnij hřijchůw včiniw ſedij na prawicy welebnoſti na wýfoſtech. A wijra křeſtianſká] na těch pijſmijch založená twrdij že wſtaupil na nebeſa ſedij na prawicy božij etc. Tijm pak přirozenijm bytným a olobným nemuož než na gednom mijítě býti. Důwod: Neb gſa zde to činil yakož ſám dij: Lazar přjtel náš vmřel a radugi ſe pro wás že ſem tam nebyl abyfte wěřili . A Marta dij: Pane by byl zde bratr můg byl by nevmřel. Též p těle Páňe oſlaweném že když bylo w Galilegi nebylo w hrobě aneb na rozličných mjſtech gednoho času a gedné chwijle] neb dij: Wstalť geft nenij ho tuto] etc. A ſám o ſwém přijchodu z prawice mluwě prawj že bude na zwláſtnijm mijítě řka: Kdežť koli bude tělo tuť ſe fletij orlice. O druhém bytu mocném| duchownijm a ſlužebném dij Mat. 28. ſám: S wámi gfem až do ſkonánj ſwěta . A w zgewenj ſwatý Jan widel ho vproſtřed ſwijenůw| a zpuoſob geho wypſal: Apoc. 1 (13). geho mocy, yaſnoſti čiſtoty i pwdy přijmoſti ſaudu| ſlow etc. A ſ. Pawel znamenage wěrné ] že z masſa a z koſtij geho Eff. 5 (?) (гл. 4). ſau a že on w nijch delá y mezy nijmi nazwal Kryſta na mnoheych mijítech hlawau cýrkwe ] ſmyſlem čichem žiwotem hýbánij dáwagijcým a činijcým w nij mocy a prawdy těla ſwého vmučeného w vžitcých I yakož dij: A gey dal hlawu Eff. 1 (22). nade wífij cýrkwj! genž tělo geho gt a plnoft geho kterýž wſſechno we wiech naplňuge neb gemu podlé cžlowěčenſtwj R (cтp. 133). dána cýrkew k wykúpenij a k zpráwě zde do dne ſaudu dokudž nezdá ſwé zpráwy Bo? Otcy. Protož wždy mocý bož- ſkau s zaſlauženijm člowěčenſtwij ſwého mocňe dobrotijwě w cýrkwi geft wíſe v wywolených řijďe! dáwage čiňe y zpra- wuge bez přijtönoſti ſwé těleſné oſoby. A o tom dij: Kdež dwa anebo třij ſegdau ſe we gménu mémi yáť gſem vpſtřed nich. W vdech pak wěrných cýrkwe geſtiť s ſwy přirozenijm člowěckým duchowně w včaſtnoſti zaſlúženij ſwého ſkrze Ducha ſwatého] dáwage gim dar wijry| ſkrze negž dáwá gim drahé zaſlijbenij wijry žiwot miloſti ſprawedlnoſti [lijbeznoſti poſwěcenij a fynowſtwij bratrftwij dědictwj . A flowem po- ſlůw ſwých cžtenj ſwého oznamuge gim ſebe ſamého! y Otce ſwého a ſwé ſpaſenij ſebau pprawené y z miloſti dané a tudy w nich ſkrze tu danau a přigatau wijru a ſwětlo z nij Obýwá a oni wěrau známoti powolnoſti ſkrze láſku w něm zakladagij ſe a tudy geho tělo w prawde duchownij ſkrze wijru žiwú duſfij ſwau gedij w zaſlúžilé ſprawedlnoſti| krew geho duchowňe w zaſlúžilé miloſti pigij w ſwědomij y w na- ďegi] a tudy gfau geho přijbytek. A pro toto wěrných duchownij požijwánij byt geho w přigatém člowěčenſtwij nayprw zde byl w němž vmučen gfa dobyl toho w čem by měl býti požijwán od duffij wěrných w ſwém přirozeném těle a krwi Mat. 28. Mar. 16 (?), (Mat. 24, 28). Mat. 18 (20). Joh. 11. R (стр. 132). Hebr. 9 (11). Hebr. 1 (3).
Strana 348
348 — Joh. 15. R (стр. 135). Luc. 10 (16). vmučeném wzkřijífeném y na prawicy ſedijcým . A aby to člowěku oznámeno bylo y k tomu flauženo způlobil by ſwůg w cýrkwi ſwaté | neb wſſechny ſlužebnijky řijdij hlawa tato pro ſlužebnoſti a wíſecky ſlužebnoſti pro ſlužbu wěrným a wſſecky ſlužby pro wijru žiwú aby tudy ſeznán a vžijwán byl ſkrze ňe Kryftus w nadegi. A o tomto bytu wlaſtně du- chownijm a naypotřebňegfíjm pijíma mnohá glau. Nayprwé ffeſtá kapitola ſwatého Jana ržeč o wijnném kořenu ržeč o přijchodu geho kdež dij: Ač kdo mne miluge řečij mých oſtřijhati bude a Otec můg milowati bude gey a k němu přigdeme obytek v něho včinijme. A opět w Zgewenij: Já ſtogijm tluka v dweřij vſlyflijli kto hlas můg a otewře mi dwéře wegdu k ňemu wečeřeti budu s nim a on ſe mnú W ſwatoſti pak těla ſwého a krwe geſtiť poſwátňe du- chowňe a práwě aby ſwůg byt duchownij[ ſebau způlobený y Duchem ſwatým přijtomňe daný y přijtomný duſli giſtě a mocně oznámil ſwědčil y vgiſtil we wſſeliké doſtatečnoſt k ſpaſenij a aby nám požijwánij přijtomné vgiftil gimž z wijry požijwáme ho w naďegi. A w komž on nenij i a kdož geho těla prwé negij a nepij krwe duchowně žádné hodnoſti nemá na prázdno tělo a krew Páně poſwátně přigijmá winen býwá tělem a krwij Páně. A k tomuto bytu pijíma zněgijcý přiwedena ſau ſwrchu. A z toho známo že netoliko geft rozličný byt gediného prawého prozenij člowěckého Pána Gežijífe ale podlé toho y požijwánij rozličné podlé bytuow těch a k ſpaſenij potřebné neb na prawicy požijwá ſe wěrau a naďegij w proſtřednictwi a w přjſtogenſtwij w orodowánij w přijmluwách] w kogen twáři božj w oběti ſwéi w přjſtupu ſkrze tu obět k Otcy aby dánij neylepílij a neydokonalegffij od Otce s hůry sſýláno bylo wſfij cýrkwi y audom] a ſkrze něho aby powinnoſt wíſeliké činěny byly a naděgi aby měli wěrnij že za nim do ſláwy přigdau| a zde wíſe° zlého zbaweni budau| w cýrkwi pak požijwá ſe w rozličných miloftech a w obdarowánijch k ſlužbě y k pomocy wijry a nadege wěrným audom daných yako w ſluhách ] pijſmijch] cžtenij ſwatém w nichž geſt mod ſwědectwj ge° . Protož řekl: Kdo wás ſlyſlij mne ſlyffij a kdož přigijmá kohož poſýlám etc. A mnohá fau pijíma o tom W duſſi pak požijwá ſe duchowně ſkrze wijru] w zaſlaužilé miloſti a prawde etc w ſwědomij y w nadegi w ſwátoftech pak poſwátně etc. A w tom we wſſem pożijwánij| gimž ſe w nebi| w duſſi w cýrkwi w ſwátoſti požijwá nepožijwá ſe bytně tak aby přirozený byt bytně požijwal ſe ale duchowňe mocně i po- ſwátně a jwě yakož ſlowa miloſti geho oznamugij: A ſlowa (prý) I kteráž ſem mluwil wám i duch a žiwot ſú. A toho wſſeho ſmyſl tento geſt: že Pán Gežijís pto přiſſel aby člo- wěku w nauzy (w nijž ſobě rady ani pomocy nemohl dáti) ſpomohl. A naywětílij nauze byla že zruffiw ſprawedlnoſt powinnuI doſſel zbawenij miloſti[ newinnoſti ſprawedlnoſti R (стр. 134). Joh. 6 (63).
348 — Joh. 15. R (стр. 135). Luc. 10 (16). vmučeném wzkřijífeném y na prawicy ſedijcým . A aby to člowěku oznámeno bylo y k tomu flauženo způlobil by ſwůg w cýrkwi ſwaté | neb wſſechny ſlužebnijky řijdij hlawa tato pro ſlužebnoſti a wíſecky ſlužebnoſti pro ſlužbu wěrným a wſſecky ſlužby pro wijru žiwú aby tudy ſeznán a vžijwán byl ſkrze ňe Kryftus w nadegi. A o tomto bytu wlaſtně du- chownijm a naypotřebňegfíjm pijíma mnohá glau. Nayprwé ffeſtá kapitola ſwatého Jana ržeč o wijnném kořenu ržeč o přijchodu geho kdež dij: Ač kdo mne miluge řečij mých oſtřijhati bude a Otec můg milowati bude gey a k němu přigdeme obytek v něho včinijme. A opět w Zgewenij: Já ſtogijm tluka v dweřij vſlyflijli kto hlas můg a otewře mi dwéře wegdu k ňemu wečeřeti budu s nim a on ſe mnú W ſwatoſti pak těla ſwého a krwe geſtiť poſwátňe du- chowňe a práwě aby ſwůg byt duchownij[ ſebau způlobený y Duchem ſwatým přijtomňe daný y přijtomný duſli giſtě a mocně oznámil ſwědčil y vgiſtil we wſſeliké doſtatečnoſt k ſpaſenij a aby nám požijwánij přijtomné vgiftil gimž z wijry požijwáme ho w naďegi. A w komž on nenij i a kdož geho těla prwé negij a nepij krwe duchowně žádné hodnoſti nemá na prázdno tělo a krew Páně poſwátně přigijmá winen býwá tělem a krwij Páně. A k tomuto bytu pijíma zněgijcý přiwedena ſau ſwrchu. A z toho známo že netoliko geft rozličný byt gediného prawého prozenij člowěckého Pána Gežijífe ale podlé toho y požijwánij rozličné podlé bytuow těch a k ſpaſenij potřebné neb na prawicy požijwá ſe wěrau a naďegij w proſtřednictwi a w přjſtogenſtwij w orodowánij w přijmluwách] w kogen twáři božj w oběti ſwéi w přjſtupu ſkrze tu obět k Otcy aby dánij neylepílij a neydokonalegffij od Otce s hůry sſýláno bylo wſfij cýrkwi y audom] a ſkrze něho aby powinnoſt wíſeliké činěny byly a naděgi aby měli wěrnij že za nim do ſláwy přigdau| a zde wíſe° zlého zbaweni budau| w cýrkwi pak požijwá ſe w rozličných miloftech a w obdarowánijch k ſlužbě y k pomocy wijry a nadege wěrným audom daných yako w ſluhách ] pijſmijch] cžtenij ſwatém w nichž geſt mod ſwědectwj ge° . Protož řekl: Kdo wás ſlyſlij mne ſlyffij a kdož přigijmá kohož poſýlám etc. A mnohá fau pijíma o tom W duſſi pak požijwá ſe duchowně ſkrze wijru] w zaſlaužilé miloſti a prawde etc w ſwědomij y w nadegi w ſwátoftech pak poſwátně etc. A w tom we wſſem pożijwánij| gimž ſe w nebi| w duſſi w cýrkwi w ſwátoſti požijwá nepožijwá ſe bytně tak aby přirozený byt bytně požijwal ſe ale duchowňe mocně i po- ſwátně a jwě yakož ſlowa miloſti geho oznamugij: A ſlowa (prý) I kteráž ſem mluwil wám i duch a žiwot ſú. A toho wſſeho ſmyſl tento geſt: že Pán Gežijís pto přiſſel aby člo- wěku w nauzy (w nijž ſobě rady ani pomocy nemohl dáti) ſpomohl. A naywětílij nauze byla že zruffiw ſprawedlnoſt powinnuI doſſel zbawenij miloſti[ newinnoſti ſprawedlnoſti R (стр. 134). Joh. 6 (63).
Strana 349
349 — y fláwy wěčné etc. a nic giného nepotřebowal] než wykau- penij ze zlého na ſe vwedeného a nawrácenij zasſe dobrého miloſti ſprawedlnoſti y ſláwy. A Pán proto přirozenij lidſké wzal aby tu prawdu vmučenjm způſobil] a potom ſkrze wijru včastnoft gegij dáwal I neb člowěk nepotřebuge přiro zeného bytu požijwánij neb gey má ale potřebuge při něm duchow- nijho bez čehož duſſe zde wzácná milá býti nemuož ani tělo ani duſſe z pokuty wygijti a w ſwobodu k ſláwě nemůž přigijti. Toho lačnoſt ] toho žijzniwoft wiſech býwá. A ač gt miloſt božij za nás okuſyla ſmrti a býkowé y ptactwo zbito a wſſecko ppraweno | ano y pozwánij ſtalo ſe drahé: wſſak k tomu požjwánij žádný nepcházý leč podlé vloženij božijo ſkrze wijru žiwú] darem danú aniž wědomě a ſpaſytedlně po- žijwati můž než z též wijry poznánijm ſpaſytedlným ] a yakož o tom ſwrchu čaſto že zaſlijbenj božij gt ] komuž wijru žiwú w ſrdce dá že mu včaſtnoſt zaſlúžilé miloſti a prawdy dá nebo žádný Kryfta a geho těla přirozeného w bytu přiroze- ném bytně a těleně požijwati nemuož neb to y figúrau ozná- meno. Dij Pán: Nic z něho fyrowého nebudete požijwati ale celého I pečenéo ohňem. Totiž i nebudete požijwati Pána Ge- žijífe w přijchodu přirozenij přigatého 1 leč k vmučenij při- staupij ani gefítě trápeného rozličně od lidu leč na křijž vmučenjm dokonaného. A protož Pán dij: A chléb kterýž yá dám wám totiž w ruce k vkřižowánij tělo mé gest y při- dáwá: za žiwot ſwěta. A tak giž řkai přirozené požijwati každý mulý bez požijwánij prozenij bytu ale požijwánijm zaſlúžilé miloſti a prawdy. A to nemůž ginudy pogijti než ſkrze- wijru darem danú | ſkrze Ducha ſ° aby nayprw měl včaſtnoſt w ſobě geho wěrau a požijwal w duſfi ſkutečně a z toho když pozná Syna božjho žiwě a ſpaſytedlně w duchu že žiw býti Bohu a ſpravedlnoſti geho počijná a mrtew tělu ſvětu dáblu a vmluwu wijry činiji ſwědectwij a znamenij přigijmá giftého odpuſſtěnj hřijchůw když mu dal Bůh z wijry opuſtiti hřijchyi a když myſlij vmyſlem u wolij odſtupuge od nep- woſti y zloſti poznalé i miloſti božj znamenj má| milowánij Pána Boha y bližnijch 1 láſky znamenij má ſpogenj ſrdečné s Bohem a s wůlj geho y s wěrnými etc. A to gest nowé ſwědectwij| ſmrtij a wylitijm krwe potwrzené geſſto ſe gináč nedocházý ani požijwá než wěrau w Kryfta wtěleného naro- zeného y vmučeného z mrtwých wſtalého| na nebe wſtau- pilého i na prawicy ſedijcýho i magijcýho přigijti faudit žiwých y mrtwých. A tohoť požijwánij duſe potřebuge z wijry aby ho we wíſech bytijch ſwrchu powěďených požjwala neb celé a dokonalé požijwánij w nijch ſloženo a nemůž požijwánj gednoho bytu býti bez giného leč s znamenitým nedoſtatkem yako i kdož ho požijwati chce w nebi w geho pmluwě w orodowánij etc. a nemá ho w ſobě a nepožijwá w včaſt- noſti zde vkřižowaného ſkrze wijru w ſmlauwě nowého ſwě- dectwij] nic ſpaſytedlňe nemůž činiti. A též požijwage poſwátňe neb w cýrkwi ſlužebňeI wíle bez též včaſtnoſti a zasle požij- S (стр. 137). R (стр. 136).
349 — y fláwy wěčné etc. a nic giného nepotřebowal] než wykau- penij ze zlého na ſe vwedeného a nawrácenij zasſe dobrého miloſti ſprawedlnoſti y ſláwy. A Pán proto přirozenij lidſké wzal aby tu prawdu vmučenjm způſobil] a potom ſkrze wijru včastnoft gegij dáwal I neb člowěk nepotřebuge přiro zeného bytu požijwánij neb gey má ale potřebuge při něm duchow- nijho bez čehož duſſe zde wzácná milá býti nemuož ani tělo ani duſſe z pokuty wygijti a w ſwobodu k ſláwě nemůž přigijti. Toho lačnoſt ] toho žijzniwoft wiſech býwá. A ač gt miloſt božij za nás okuſyla ſmrti a býkowé y ptactwo zbito a wſſecko ppraweno | ano y pozwánij ſtalo ſe drahé: wſſak k tomu požjwánij žádný nepcházý leč podlé vloženij božijo ſkrze wijru žiwú] darem danú aniž wědomě a ſpaſytedlně po- žijwati můž než z též wijry poznánijm ſpaſytedlným ] a yakož o tom ſwrchu čaſto že zaſlijbenj božij gt ] komuž wijru žiwú w ſrdce dá že mu včaſtnoſt zaſlúžilé miloſti a prawdy dá nebo žádný Kryfta a geho těla přirozeného w bytu přiroze- ném bytně a těleně požijwati nemuož neb to y figúrau ozná- meno. Dij Pán: Nic z něho fyrowého nebudete požijwati ale celého I pečenéo ohňem. Totiž i nebudete požijwati Pána Ge- žijífe w přijchodu přirozenij přigatého 1 leč k vmučenij při- staupij ani gefítě trápeného rozličně od lidu leč na křijž vmučenjm dokonaného. A protož Pán dij: A chléb kterýž yá dám wám totiž w ruce k vkřižowánij tělo mé gest y při- dáwá: za žiwot ſwěta. A tak giž řkai přirozené požijwati každý mulý bez požijwánij prozenij bytu ale požijwánijm zaſlúžilé miloſti a prawdy. A to nemůž ginudy pogijti než ſkrze- wijru darem danú | ſkrze Ducha ſ° aby nayprw měl včaſtnoſt w ſobě geho wěrau a požijwal w duſfi ſkutečně a z toho když pozná Syna božjho žiwě a ſpaſytedlně w duchu že žiw býti Bohu a ſpravedlnoſti geho počijná a mrtew tělu ſvětu dáblu a vmluwu wijry činiji ſwědectwij a znamenij přigijmá giftého odpuſſtěnj hřijchůw když mu dal Bůh z wijry opuſtiti hřijchyi a když myſlij vmyſlem u wolij odſtupuge od nep- woſti y zloſti poznalé i miloſti božj znamenj má| milowánij Pána Boha y bližnijch 1 láſky znamenij má ſpogenj ſrdečné s Bohem a s wůlj geho y s wěrnými etc. A to gest nowé ſwědectwij| ſmrtij a wylitijm krwe potwrzené geſſto ſe gináč nedocházý ani požijwá než wěrau w Kryfta wtěleného naro- zeného y vmučeného z mrtwých wſtalého| na nebe wſtau- pilého i na prawicy ſedijcýho i magijcýho přigijti faudit žiwých y mrtwých. A tohoť požijwánij duſe potřebuge z wijry aby ho we wíſech bytijch ſwrchu powěďených požjwala neb celé a dokonalé požijwánij w nijch ſloženo a nemůž požijwánj gednoho bytu býti bez giného leč s znamenitým nedoſtatkem yako i kdož ho požijwati chce w nebi w geho pmluwě w orodowánij etc. a nemá ho w ſobě a nepožijwá w včaſt- noſti zde vkřižowaného ſkrze wijru w ſmlauwě nowého ſwě- dectwij] nic ſpaſytedlňe nemůž činiti. A též požijwage poſwátňe neb w cýrkwi ſlužebňeI wíle bez též včaſtnoſti a zasle požij- S (стр. 137). R (стр. 136).
Strana 350
350 — S (стр. 138). Joh. 6 (63). Mat. 18 (20). Mat. 25 (?) (28 гЛ.). Rom. 15 (18). S (стр. 139). wage geho w duchu zde někdy putugijcýho a zaſluhugicýho miloſti a prawdy| nebudeli ho požijwati w nebi y w cýrkwi: s mnohau ſíkodau y s nebezpečenſtwijm bude. Také této wijře a požijwánij z wijry Pána Gežijífe netřeba zde na žádném mijítě přijtomného bytu ge° přirozeňe a oſobňe ale na pra- wicy zůſtáwagjcýho| k potřebnému tam požijwánj] a zde třeba držebnoſti wjry o ňem giž píſlém a třeba prawdy ſkrze neho vmučeného giž ſtalé i a wďečnoſti y žádoſti pokorné včaſtnoſti geho| a hotowoſti k wěřenij y k čiňenij wſfij wuole božij a wzpolehnutij na ſlibijch geho. A kdežť to gt w duchu] giž tu geſt byt geho a včaſtnost y požijwánj geho w prawde potřebné. A poňewadž tato prawda duchownijho požijwánij wěrná a giſtá geft že při ňem bytu přirozeného přirozeňe nepožijwá ſe ani těleſně ani widele ani ſkrytě ale duchowňe z ſtrany Kryfta y z ſtrany duſſe yakož dij: Slowa která gſem wám mluwil (totiž o požijwánij těla mého a krwe mé) duch a žiwot fau | totiž duchowňe z strany těla a krwe Páňe: k žiwotu duffi naflich magij ſlyſfána býti aneb duchem z wijry k žiwotu duſſe wypuſſtěné a wylité krwe wnitřnijmu w vžitcých geo má požijwánij býti. Owſſem to prawé bude o požijwánij geho w cýrkwi ſwaté| kdež řekl: Kde ſe dwa neb třij ſegdau etc. yáł gſem mezy nimi| a: S wámi gſem do ſkonánij ſwěta: zie tu netřeba oſoby geho ale prawdy a mocy geho! w nijž cýrkew mijíto něho poſelſtwij w ſlužbě požijwati má : ano Kryſtus w nich gſa ] mocně mluwij y činj| rijdij y zpwuge neb dij apoſítol: Nic neſmijm mluwiti z těch wěcý i gichžby ſkrze mne nečinil Kryftus. A ginde: Zdali vgifítěnij hledáte toho genž we mňe mluwij Kryftus. A mnohá giná pijíma k témuž w nichž ſe moc a prawda přijtomná Kryſta Gežijíſe ozna- muge ] bez oſoby geho přijtomnoſti. A cýrkew ſwatá ] magijcý moc geho danau ſobě (yakož gij dal I když ſe od nij bral ] moc nade wlijm dijlem dal y prawdu neb řekl: Řeč twau dal ſem gijm a oni přigali] a poznali práwě] neb gijm ſmyfl odewřel] a požijwá gj w ſlowu] o ňemž řekl: Kdo wás ſlyſſij mne flyffiji a opět: Ač kto miluje mne řeč mú zachowáwati bude a k němu přigdeme etc.) y nepotřebuge bytu ge° oſob- nijho kteryž odífel w přirozenij lidſkém potřebňe w nebe ale ſlaužij ſlowem k wijře a z wijry ku poznánij geho zde bylého a ſpaenij způſobugijcýho a ku poznánij giž na pra- wicy ſedijcýhol a Ducha ſwatého podlé zaſlijbenij poſýlagij cýho aby ſkrze ňeho včaſtnoſt ſwú w prawde dáwal | ku poznánij a pkázanij w duſſi bytu geho duchownijho ſkrze wijru. A poněwadž geft to prawé že w těch najwyšíijch du- chownijch bytech bytu přirozeného a oſobného Pána Gežijífe potřeba nenij ale famé wijry flužby i mocy a prawdy owſſem to bude prawé p ſwátoſti a při poſwátném požijwánij že nepožijwá ſe ani dáwá tělo a krew Páně podlé bytu přiro- zeného těleſně netoliko widedlňe ale ani newidedlňe ale dáwá ſe y požijwá poſwátně duchowně mocňe a práwě
350 — S (стр. 138). Joh. 6 (63). Mat. 18 (20). Mat. 25 (?) (28 гЛ.). Rom. 15 (18). S (стр. 139). wage geho w duchu zde někdy putugijcýho a zaſluhugicýho miloſti a prawdy| nebudeli ho požijwati w nebi y w cýrkwi: s mnohau ſíkodau y s nebezpečenſtwijm bude. Také této wijře a požijwánij z wijry Pána Gežijífe netřeba zde na žádném mijítě přijtomného bytu ge° přirozeňe a oſobňe ale na pra- wicy zůſtáwagjcýho| k potřebnému tam požijwánj] a zde třeba držebnoſti wjry o ňem giž píſlém a třeba prawdy ſkrze neho vmučeného giž ſtalé i a wďečnoſti y žádoſti pokorné včaſtnoſti geho| a hotowoſti k wěřenij y k čiňenij wſfij wuole božij a wzpolehnutij na ſlibijch geho. A kdežť to gt w duchu] giž tu geſt byt geho a včaſtnost y požijwánj geho w prawde potřebné. A poňewadž tato prawda duchownijho požijwánij wěrná a giſtá geft že při ňem bytu přirozeného přirozeňe nepožijwá ſe ani těleſně ani widele ani ſkrytě ale duchowňe z ſtrany Kryfta y z ſtrany duſſe yakož dij: Slowa která gſem wám mluwil (totiž o požijwánij těla mého a krwe mé) duch a žiwot fau | totiž duchowňe z strany těla a krwe Páňe: k žiwotu duffi naflich magij ſlyſfána býti aneb duchem z wijry k žiwotu duſſe wypuſſtěné a wylité krwe wnitřnijmu w vžitcých geo má požijwánij býti. Owſſem to prawé bude o požijwánij geho w cýrkwi ſwaté| kdež řekl: Kde ſe dwa neb třij ſegdau etc. yáł gſem mezy nimi| a: S wámi gſem do ſkonánij ſwěta: zie tu netřeba oſoby geho ale prawdy a mocy geho! w nijž cýrkew mijíto něho poſelſtwij w ſlužbě požijwati má : ano Kryſtus w nich gſa ] mocně mluwij y činj| rijdij y zpwuge neb dij apoſítol: Nic neſmijm mluwiti z těch wěcý i gichžby ſkrze mne nečinil Kryftus. A ginde: Zdali vgifítěnij hledáte toho genž we mňe mluwij Kryftus. A mnohá giná pijíma k témuž w nichž ſe moc a prawda přijtomná Kryſta Gežijíſe ozna- muge ] bez oſoby geho přijtomnoſti. A cýrkew ſwatá ] magijcý moc geho danau ſobě (yakož gij dal I když ſe od nij bral ] moc nade wlijm dijlem dal y prawdu neb řekl: Řeč twau dal ſem gijm a oni přigali] a poznali práwě] neb gijm ſmyfl odewřel] a požijwá gj w ſlowu] o ňemž řekl: Kdo wás ſlyſſij mne flyffiji a opět: Ač kto miluje mne řeč mú zachowáwati bude a k němu přigdeme etc.) y nepotřebuge bytu ge° oſob- nijho kteryž odífel w přirozenij lidſkém potřebňe w nebe ale ſlaužij ſlowem k wijře a z wijry ku poznánij geho zde bylého a ſpaenij způſobugijcýho a ku poznánij giž na pra- wicy ſedijcýhol a Ducha ſwatého podlé zaſlijbenij poſýlagij cýho aby ſkrze ňeho včaſtnoſt ſwú w prawde dáwal | ku poznánij a pkázanij w duſſi bytu geho duchownijho ſkrze wijru. A poněwadž geft to prawé že w těch najwyšíijch du- chownijch bytech bytu přirozeného a oſobného Pána Gežijífe potřeba nenij ale famé wijry flužby i mocy a prawdy owſſem to bude prawé p ſwátoſti a při poſwátném požijwánij že nepožijwá ſe ani dáwá tělo a krew Páně podlé bytu přiro- zeného těleſně netoliko widedlňe ale ani newidedlňe ale dáwá ſe y požijwá poſwátně duchowně mocňe a práwě
Strana 351
351 k ſlužbě mocné a k vgifítěnij prawdy těla a krwe Páňe a zpuoſobenij za pokrm a nápog! ſkrze vmučenij y dánij k požijwánij! w zaſlaužilé miloſti a ſprawedlnoſti] k lijbeznoſti božíké etc. [ y přijtomného požijwánij duchownijho w plnoſti doſtatečné miloſti a pwdy. Protož Syn božij přjtomnoft oſoby ſwé vžitečňe a ná- ramňe potřebňe odfawád odgal i aby wijru Ducha ſwatéo zů- ſtáwagjcýho na wěky s námi w prawde dáwal| neb blaho- ſlawenij kteřj newideli a vwěřili. A ſwatý Petr: W ňehož newidewſſe wěřijte a wěřijce radovati ſe budete. A Pán] gſa gefítě zde ač welmi dobře oblibowal] kdož netoliko o ňem tu přjtomném tehdy wěřil že muož mu včiniti a ſpomocy w geho potřebě ale wijc obliboval y wíſe činil kdo o mocy geho neptomného tak yako přijtomného držal i yako Centuryo a žena Kananeyſká. Owſſem mu ſe welmi lijbijI kdož ho pſſlého y ode- fflého na prawicy wěřijce tu dowěru magj že podlé ſlibů geho ſe gijm wſfe dege yakoby on přijtomný byl ] gehožto nepřijtomného magij ſkrze wijru w frdcých buď zde wtěle- ného narozeného vmučeného na křijži wſlecky geho činy geho řečiI geho práce y vſtáwanij zámutky boleſti a w nijch hognoſt wſſij miloſti a prawdy. Tu ſe s nim z wijry pèſtugij milugij ! požijwagij z wijry w naděgi| buď giž w nebi kralu- gicýho gehož miloftiwú obět před twářij božij znamenagij yakého vžitku mocy a pwdy geſt a co ſe z nj půſobij zde na zemi| a tak ſkrze ni magj pſtup k božſtwij a wſſickni po- winoſt ſwú wzácňe činj k Bov| a od Boha wſſeo docházegj y naďege žiwota blaženého. Též ſkrze wijru ſpatřugij geho moc geho prawdu w cýrkwi ano y odpornoſti proti ňemu. Spatřugij z wijry y w ſwátofti přijkladnoſt mocnú geho těla a krwe ku pokrmu a k nápogi způlob dánij y požijwánij přj tomné ſe wſſemi ſpolečnijky toho. Wſſudy we wíſech těch bytijch wjra doſtatečnoft duſfi wěrné a přijmé gijmagjcý rozum činj bez přitomnosti a wijry bytu přirozeného. A že čaſuo nyňegíljch mnohá neſnázka běžij netolik o byt oſobnij Kryfta bytný a přirozený w ſwátofti těla geho ale y o poctu a poklonu té ſwátoſti i komuž Pán Bůh ſmyſl s (cтp. 141). odewře při wijře obecné křeftianſké (o nijž hoyňe ſvrchu) tomuť netřeba giných důwodůw že bytu přirozeného bytného zde nenij potřebij a owſſem by mu měla zde pocta poklona čiňena býti na zemi. Awffak aby ſe doſti včinilo otázce čaſté proč ſe neklanjme tělu božijmu w ſwátofti tyto přijčiny gſau. Nayprwé I abychom nevčinili pti vmyſlu Pána Gežijíſe] neb geho vmyl nebyl wydati k poctě a k pokloňe] ani k ſlužbě tu a k poctě ſwé oſoby přijtomnoſti ani k obětowánij ge- gijmu (genž gedinau gſúc obětowána twáři božij přiſtogj a obětuge ſe w ſtanu ffirffijm wěčňe) ale vmyl byl kňežijm službu a pomoc ſlužebnau způſobiti] aby tau ſlužebnoſtij ſlau- žili k známoſti geho nám k ſpaſenj připraweného y k dánj w té prawde geho včaſtnoſti y k požijwánij přijtomnému y k ſpolečnoſti a gednotě cýrkwe a aby tudy přijčinu dal Joh. 20 (29). 1 Joh. 2(?) (1 Pet. 1, 8). S (стр. 140).
351 k ſlužbě mocné a k vgifítěnij prawdy těla a krwe Páňe a zpuoſobenij za pokrm a nápog! ſkrze vmučenij y dánij k požijwánij! w zaſlaužilé miloſti a ſprawedlnoſti] k lijbeznoſti božíké etc. [ y přijtomného požijwánij duchownijho w plnoſti doſtatečné miloſti a pwdy. Protož Syn božij přjtomnoft oſoby ſwé vžitečňe a ná- ramňe potřebňe odfawád odgal i aby wijru Ducha ſwatéo zů- ſtáwagjcýho na wěky s námi w prawde dáwal| neb blaho- ſlawenij kteřj newideli a vwěřili. A ſwatý Petr: W ňehož newidewſſe wěřijte a wěřijce radovati ſe budete. A Pán] gſa gefítě zde ač welmi dobře oblibowal] kdož netoliko o ňem tu přjtomném tehdy wěřil že muož mu včiniti a ſpomocy w geho potřebě ale wijc obliboval y wíſe činil kdo o mocy geho neptomného tak yako přijtomného držal i yako Centuryo a žena Kananeyſká. Owſſem mu ſe welmi lijbijI kdož ho pſſlého y ode- fflého na prawicy wěřijce tu dowěru magj že podlé ſlibů geho ſe gijm wſfe dege yakoby on přijtomný byl ] gehožto nepřijtomného magij ſkrze wijru w frdcých buď zde wtěle- ného narozeného vmučeného na křijži wſlecky geho činy geho řečiI geho práce y vſtáwanij zámutky boleſti a w nijch hognoſt wſſij miloſti a prawdy. Tu ſe s nim z wijry pèſtugij milugij ! požijwagij z wijry w naděgi| buď giž w nebi kralu- gicýho gehož miloftiwú obět před twářij božij znamenagij yakého vžitku mocy a pwdy geſt a co ſe z nj půſobij zde na zemi| a tak ſkrze ni magj pſtup k božſtwij a wſſickni po- winoſt ſwú wzácňe činj k Bov| a od Boha wſſeo docházegj y naďege žiwota blaženého. Též ſkrze wijru ſpatřugij geho moc geho prawdu w cýrkwi ano y odpornoſti proti ňemu. Spatřugij z wijry y w ſwátofti přijkladnoſt mocnú geho těla a krwe ku pokrmu a k nápogi způlob dánij y požijwánij přj tomné ſe wſſemi ſpolečnijky toho. Wſſudy we wíſech těch bytijch wjra doſtatečnoft duſfi wěrné a přijmé gijmagjcý rozum činj bez přitomnosti a wijry bytu přirozeného. A že čaſuo nyňegíljch mnohá neſnázka běžij netolik o byt oſobnij Kryfta bytný a přirozený w ſwátofti těla geho ale y o poctu a poklonu té ſwátoſti i komuž Pán Bůh ſmyſl s (cтp. 141). odewře při wijře obecné křeftianſké (o nijž hoyňe ſvrchu) tomuť netřeba giných důwodůw že bytu přirozeného bytného zde nenij potřebij a owſſem by mu měla zde pocta poklona čiňena býti na zemi. Awffak aby ſe doſti včinilo otázce čaſté proč ſe neklanjme tělu božijmu w ſwátofti tyto přijčiny gſau. Nayprwé I abychom nevčinili pti vmyſlu Pána Gežijíſe] neb geho vmyl nebyl wydati k poctě a k pokloňe] ani k ſlužbě tu a k poctě ſwé oſoby přijtomnoſti ani k obětowánij ge- gijmu (genž gedinau gſúc obětowána twáři božij přiſtogj a obětuge ſe w ſtanu ffirffijm wěčňe) ale vmyl byl kňežijm službu a pomoc ſlužebnau způſobiti] aby tau ſlužebnoſtij ſlau- žili k známoſti geho nám k ſpaſenj připraweného y k dánj w té prawde geho včaſtnoſti y k požijwánij přijtomnému y k ſpolečnoſti a gednotě cýrkwe a aby tudy přijčinu dal Joh. 20 (29). 1 Joh. 2(?) (1 Pet. 1, 8). S (стр. 140).
Strana 352
352 — S (стр. 142). k zkuſſenj ſwědomj při požijwanij naďege z wijry miloſti a ſprawedlnoſti neb k odlúčenj nehodných. Dal y přjčinu k mno- hému oſprawedlňowánij w Kryſtu a w cýrkwi| a ku pogiſſtěnij odpuſſtěnij a newáženj nedoſtatkuow a že nebude woleným nic k zatracenij aby pokoge ſkrze Kryſta k Bohu požijwali. Druhé: zie ſám Pán po wyſwědčenj chleba za tělo ſvé hned gijſti kázal a nic giného p tom nečinil ano yakož ewange- liſtowé prawij: Wzem chleb lámal ! dáwal jim] a tu ſlowy ſwými wyſwědčil řka: Wezměte gezte etc. toť gt tělo mé etc. kdež žádného prodléwánj nečinil mezy tjm] a že při tak znamenité wěcy ani přjtomným apofítojlom ani ſkrze ně potomkuom nic neoznámil ani rozkázal než abychom to činili na geho památku. A apoſítol dij: Abychom ſmrt Páňe zwěſto- wali. A apofítolé chodijce po domijch a chléb lámagijce podlé přijkladu Páňe nic giného nečinili než s radoſtij pokrm při- gijmali. Třetij: zie geft to hrozňe zapowěděl k čaſom těmto znage že weliké množítwj přigde we gménu geho prawijcých a vkazugicých: tutoť geft celý prawý Kryftus neb ondeno w Ržjmě aby newycházeli newěřili nenálledowali i newy- cházeli z wijry obecné pijſem ſwatých ] ani z wjry ] magijc byt geho w ſobě duchownj a w nebi oſobný w cýrkwi mocný newěřili těm I genž proti tomu pod pijímy a pod gmény odpor wedau [ nenáſledowali gegich včinkuow a což za Kryſta mijti budau] nebť ſem nesſtaupij oſobňe dolů leč k ſaudu. Cžtwrté zie geft giſtě přikázáno Kryſta hledati ] čenichati y ctiti na pra- wicy Otce | w bytu přirozeném a oſobném po geho wſtúpenij neb apofftol dij: Powſtalili ſte s Kryſtem které wěcy nahoře Col. 3 (1-2). ſau i hledayte kdežto Kryftus na prawicy Otce gt ſeďe| které 2 Cor.5 (16). wěcy ſwrchu] čenichegte] a ne které dole] nebo dij: Ač ſme Filip. 1 (23). znali Kryſta podlé tělai giž neznáme. Protož dij: Ziádám roz- delen býti a býti s Kryftem. A o poctě toliko olobě bytu Hebr. 1 (6). geho prozeného přikázáno: Klaňegte ſe mu (prý) wſlickni an- Apoc. 5 (12). dělé geho. Neb hoden Beránek ! genž zabit ] přigijti čeſt ] moc Filip. 2 (9). božítwij etc. A ſwatý Pawel: Protož ho Buoh powýflil a dal mu gméno ! genž geſt nad každé gméno| aby we gméno geho S (cтp. 143). každé koleno klekalo nebeſké zemſké y pekelné a každý yazyk wyznáwal že Pán Gežijfs geft w fláwě Boha Otce. Iza. 45 (23). A ſám ſkrze proroka dij: Ziw gſem yá že mi ſe bude klaňeti wſſeliké koleno a každey yazyk wyznáwati. A v figúře dij Psal. 98 (5). Joh. 5 (23). Klaňegte ſe podnožij noh ge°. A ſám zde oſobňe byw! dj Aby wffickni yakož ctj Otce] ctili y Syna] a že wſlickni z při- kázanj mnohých a welmi twrdých] magij ctiti božíkau ctij yakož Boha Otce tak y Syna záwazkem týchž přikázanij ! neb dij: Wěřijteli w BohaI y we mne wěřte. Filipe zdaliž newěřijís že yá w Otcy a Otec we mňe geſt a kdož wěřij we mne newěřij we mne ale w toho i gež mne poſlal a kdož widij mne ] widijť y Otce mého ] a kdož nectij Syna ] nectij ani Otce a že naučenijm Pána Gežijífe y přijklady wíſech prwnjch ſwatých y přikázanijmi božjmi máme vgifítěné že ſe Buoh Otec w nebi ctij. Neb Pán dij: Přicházý hodina kdyžto pwij Joh. 14 (9—10). Joh. 4 (23).
352 — S (стр. 142). k zkuſſenj ſwědomj při požijwanij naďege z wijry miloſti a ſprawedlnoſti neb k odlúčenj nehodných. Dal y přjčinu k mno- hému oſprawedlňowánij w Kryſtu a w cýrkwi| a ku pogiſſtěnij odpuſſtěnij a newáženj nedoſtatkuow a že nebude woleným nic k zatracenij aby pokoge ſkrze Kryſta k Bohu požijwali. Druhé: zie ſám Pán po wyſwědčenj chleba za tělo ſvé hned gijſti kázal a nic giného p tom nečinil ano yakož ewange- liſtowé prawij: Wzem chleb lámal ! dáwal jim] a tu ſlowy ſwými wyſwědčil řka: Wezměte gezte etc. toť gt tělo mé etc. kdež žádného prodléwánj nečinil mezy tjm] a že při tak znamenité wěcy ani přjtomným apofítojlom ani ſkrze ně potomkuom nic neoznámil ani rozkázal než abychom to činili na geho památku. A apoſítol dij: Abychom ſmrt Páňe zwěſto- wali. A apofítolé chodijce po domijch a chléb lámagijce podlé přijkladu Páňe nic giného nečinili než s radoſtij pokrm při- gijmali. Třetij: zie geft to hrozňe zapowěděl k čaſom těmto znage že weliké množítwj přigde we gménu geho prawijcých a vkazugicých: tutoť geft celý prawý Kryftus neb ondeno w Ržjmě aby newycházeli newěřili nenálledowali i newy- cházeli z wijry obecné pijſem ſwatých ] ani z wjry ] magijc byt geho w ſobě duchownj a w nebi oſobný w cýrkwi mocný newěřili těm I genž proti tomu pod pijímy a pod gmény odpor wedau [ nenáſledowali gegich včinkuow a což za Kryſta mijti budau] nebť ſem nesſtaupij oſobňe dolů leč k ſaudu. Cžtwrté zie geft giſtě přikázáno Kryſta hledati ] čenichati y ctiti na pra- wicy Otce | w bytu přirozeném a oſobném po geho wſtúpenij neb apofftol dij: Powſtalili ſte s Kryſtem které wěcy nahoře Col. 3 (1-2). ſau i hledayte kdežto Kryftus na prawicy Otce gt ſeďe| které 2 Cor.5 (16). wěcy ſwrchu] čenichegte] a ne které dole] nebo dij: Ač ſme Filip. 1 (23). znali Kryſta podlé tělai giž neznáme. Protož dij: Ziádám roz- delen býti a býti s Kryftem. A o poctě toliko olobě bytu Hebr. 1 (6). geho prozeného přikázáno: Klaňegte ſe mu (prý) wſlickni an- Apoc. 5 (12). dělé geho. Neb hoden Beránek ! genž zabit ] přigijti čeſt ] moc Filip. 2 (9). božítwij etc. A ſwatý Pawel: Protož ho Buoh powýflil a dal mu gméno ! genž geſt nad každé gméno| aby we gméno geho S (cтp. 143). každé koleno klekalo nebeſké zemſké y pekelné a každý yazyk wyznáwal že Pán Gežijfs geft w fláwě Boha Otce. Iza. 45 (23). A ſám ſkrze proroka dij: Ziw gſem yá že mi ſe bude klaňeti wſſeliké koleno a každey yazyk wyznáwati. A v figúře dij Psal. 98 (5). Joh. 5 (23). Klaňegte ſe podnožij noh ge°. A ſám zde oſobňe byw! dj Aby wffickni yakož ctj Otce] ctili y Syna] a že wſlickni z při- kázanj mnohých a welmi twrdých] magij ctiti božíkau ctij yakož Boha Otce tak y Syna záwazkem týchž přikázanij ! neb dij: Wěřijteli w BohaI y we mne wěřte. Filipe zdaliž newěřijís že yá w Otcy a Otec we mňe geſt a kdož wěřij we mne newěřij we mne ale w toho i gež mne poſlal a kdož widij mne ] widijť y Otce mého ] a kdož nectij Syna ] nectij ani Otce a že naučenijm Pána Gežijífe y přijklady wíſech prwnjch ſwatých y přikázanijmi božjmi máme vgifítěné že ſe Buoh Otec w nebi ctij. Neb Pán dij: Přicházý hodina kdyžto pwij Joh. 14 (9—10). Joh. 4 (23).
Strana 353
353 — ctitelé ctijti budau Otce w duchu a w prawde modléc ſe a přijkladem Kryfta zhůru w nebe očij pozdwihugijc! a řij- kagijc: Otče náſs] genž gſy w nebelých etc.| neb Otec tako- wých hledá kteřijžby ho ctili w duchu a w prawde tijm přijkladem o němž apofítol dij: Klekám na kolena má k Otcy Pána Gežjífe Kryſta. A poněwadž tak ſe Otec ctij wěrau a poklonau i máť powinňe oſoba druhá w božſtwj gediném tauž poctau tu nerozdijlňe ctěna býti gináče hrozný blud byl by proti wijře y přikázanijm božíkým. A ač přirozenij cžlowěcké i gelikož w ſobě ſamo zname- nané nemá poctau božíkau ctěno býti než wſſak ono s bož- ſtwjm ſpogené i má pro ſpolgenij a prigetij w gednu oſobu s (cтp. 144). nerozdijlně ctěno s božítwijm zaroweň býti i neb gediná oſoba gt. A pro tu dwogj přijčinu Pán zde nenutil ani rozkazowal klaňeti ſe ſobě] dokudž wijry prawé nevwedl flužbau ſwau že on Bůh gt a dokudž w ſmrtedlnoſti byl a nezaſlaužil při- rozenij ſwému cžlowěckému pro vtrpenij ſmrti aby ſlawau a ctij korunowán byl a dokudž na prawicy (tu kdež ode wíſech má ctěn býti) newſtaupil | awſſak kdož ho zde poznal Boha prawého býti] a z wijry poctu činil dobře činil] yako Tomáls a onen slepý vzdrawený y ginij. A tak giſté že přikázanj zákona pſaného y miloſti gt poklonu činiti Kryftu Gežjíli na prawicy Otce rownú s Otcem y s Duchem ſwa- tým. Páté: zie pocta a poklona celá y počeſtnoft záležij w by- tijch ſwrchu položených Pána Gežijſſe| totiž w nebi w duſſi w cýrkwi| w ſlowu| w ſwátoſti. Yak w nebi giż ſwrchu oznámeno. Vak pak v wěrné duſli kdež bližílijm bytem geft než w cýrkwi| ani w flowu ani w ſwátoſti | neb cýrkew y ſwátofti p každou duſli wěrnú k ſlužbě způlobeny ſau a ne duſſe pro ňe a proč co geſt! w wětſlij wážnoſti ſe má. Ano Kryftus Gežijfs chtě wykaupenij včiniti ſwé wlaſtnj tělo k ſlužbě na wykúpenj duffij dal a méňe ge wážil než duſſe. Protož ti pocty prawé ani řádu gegjho neznagij, kdož wijce ſwátoſtj než wěrné duſſe wážij a magije ſwátoſtmi lidu ſlau- žiti! y obracegj lid s ſebú k ſlužbě ſwátoftem. A cožby nuzným měli činiti a dáti činij a dáwagij čaſto s laupežem a s vtiſkem chudých na přijprawy a ozdo by ſwátoſtij a ſluh gichi na T (cтp. 145).. domy a ofudij a rozličné potřeby gich] a tudy obtijžili y ne- ſwobodný včinili slaužili a zneſnadnili zákon dokonalé ſwo- bodyi gho ſladké a břijmě lehké ducha též duchownj nábo- ženstwj w malém krátkém y w ſnadném zaměſtknánj těleſném zřjzené. Protož magij ſe báti že gim bude řečeno od Pána: Co ſte mému neymenífijmu včinili mňe ſte včinili a dokudž ſte nevčinili mňe ſte nevčinili. Ano Pa nechtijwal aniž gefítě chce ſwátoftij ſtarých y nowých w poctě přigijmati i když ſe audom geho vtiſk činij l neb dij: Obětugeſfli dar twůg k oltáři a tu ſe rozpomeneš že bratr twůg má nětco proti tobě: necheg tu daru twého a gdi prwé ſmiř ſe s bratrem twým] etc. A ginde apofſtol dij] že bez láſky bratrſké nic 1 Cor. 13 (2). platno nenij. A k ſaudu ſe k ſwátoſtem takowij ſcházegij 1 Cor.11 (29). Mat. 25 (45). Eff. 3 (14) Mat. 5 (23). 23
353 — ctitelé ctijti budau Otce w duchu a w prawde modléc ſe a přijkladem Kryfta zhůru w nebe očij pozdwihugijc! a řij- kagijc: Otče náſs] genž gſy w nebelých etc.| neb Otec tako- wých hledá kteřijžby ho ctili w duchu a w prawde tijm přijkladem o němž apofítol dij: Klekám na kolena má k Otcy Pána Gežjífe Kryſta. A poněwadž tak ſe Otec ctij wěrau a poklonau i máť powinňe oſoba druhá w božſtwj gediném tauž poctau tu nerozdijlňe ctěna býti gináče hrozný blud byl by proti wijře y přikázanijm božíkým. A ač přirozenij cžlowěcké i gelikož w ſobě ſamo zname- nané nemá poctau božíkau ctěno býti než wſſak ono s bož- ſtwjm ſpogené i má pro ſpolgenij a prigetij w gednu oſobu s (cтp. 144). nerozdijlně ctěno s božítwijm zaroweň býti i neb gediná oſoba gt. A pro tu dwogj přijčinu Pán zde nenutil ani rozkazowal klaňeti ſe ſobě] dokudž wijry prawé nevwedl flužbau ſwau že on Bůh gt a dokudž w ſmrtedlnoſti byl a nezaſlaužil při- rozenij ſwému cžlowěckému pro vtrpenij ſmrti aby ſlawau a ctij korunowán byl a dokudž na prawicy (tu kdež ode wíſech má ctěn býti) newſtaupil | awſſak kdož ho zde poznal Boha prawého býti] a z wijry poctu činil dobře činil] yako Tomáls a onen slepý vzdrawený y ginij. A tak giſté že přikázanj zákona pſaného y miloſti gt poklonu činiti Kryftu Gežjíli na prawicy Otce rownú s Otcem y s Duchem ſwa- tým. Páté: zie pocta a poklona celá y počeſtnoft záležij w by- tijch ſwrchu položených Pána Gežijſſe| totiž w nebi w duſſi w cýrkwi| w ſlowu| w ſwátoſti. Yak w nebi giż ſwrchu oznámeno. Vak pak v wěrné duſli kdež bližílijm bytem geft než w cýrkwi| ani w flowu ani w ſwátoſti | neb cýrkew y ſwátofti p každou duſli wěrnú k ſlužbě způlobeny ſau a ne duſſe pro ňe a proč co geſt! w wětſlij wážnoſti ſe má. Ano Kryftus Gežijfs chtě wykaupenij včiniti ſwé wlaſtnj tělo k ſlužbě na wykúpenj duffij dal a méňe ge wážil než duſſe. Protož ti pocty prawé ani řádu gegjho neznagij, kdož wijce ſwátoſtj než wěrné duſſe wážij a magije ſwátoſtmi lidu ſlau- žiti! y obracegj lid s ſebú k ſlužbě ſwátoftem. A cožby nuzným měli činiti a dáti činij a dáwagij čaſto s laupežem a s vtiſkem chudých na přijprawy a ozdo by ſwátoſtij a ſluh gichi na T (cтp. 145).. domy a ofudij a rozličné potřeby gich] a tudy obtijžili y ne- ſwobodný včinili slaužili a zneſnadnili zákon dokonalé ſwo- bodyi gho ſladké a břijmě lehké ducha též duchownj nábo- ženstwj w malém krátkém y w ſnadném zaměſtknánj těleſném zřjzené. Protož magij ſe báti že gim bude řečeno od Pána: Co ſte mému neymenífijmu včinili mňe ſte včinili a dokudž ſte nevčinili mňe ſte nevčinili. Ano Pa nechtijwal aniž gefítě chce ſwátoftij ſtarých y nowých w poctě přigijmati i když ſe audom geho vtiſk činij l neb dij: Obětugeſfli dar twůg k oltáři a tu ſe rozpomeneš že bratr twůg má nětco proti tobě: necheg tu daru twého a gdi prwé ſmiř ſe s bratrem twým] etc. A ginde apofſtol dij] že bez láſky bratrſké nic 1 Cor. 13 (2). platno nenij. A k ſaudu ſe k ſwátoſtem takowij ſcházegij 1 Cor.11 (29). Mat. 25 (45). Eff. 3 (14) Mat. 5 (23). 23
Strana 354
354 y nehodňe k ſaudu že přigijmagij. A yakož geft řeč Kryftowa: Toť gt tělo mé takť geft řeč geho to i což apoſſtol geho po- 1Cor. 12(27). wěděl: Wy gíte tělo Kryftowo] a audowé z audů ge° z masſa 2 Cor. 13 (5). a z koſtij geho. Ano wijce řekl čehož nikdy o ſwátoſti ne- Rom. 8 (10). řekl: Kryftus w wás gt| a geſtliť Kryftus w wás | tělo zagiſté Psal. 104 (15). vmřelo pro hřijch etc. A ſkrze proroka: Nedotýkayte ſe Kryſtů 1 Joh. 5 (?). mých. A ſwatý Jan: Pomazánij máte totiž Kryfta máte od Goh. 2, 20) ſwatého. Protož má Kryftus y tělo geho w duchownijm a pra- wém bytu ctěn býti prawým milowánjm yakož dj: Po to poznagij i že mogi včedlnijcy gíte] budeteli mé milowánij mijti Mat. 10. mezy ſebau. A tak ge welmi Kryſtus ctj že hrozňe mítjti chce nad těmi] kdožby pohorflil gednoho z maličkých i genž w něho wěřij. A kdež ſe z těch wěrných w naďegi audů geho cýrkew ſluh w půwodu p ſlužbu ſhromažďuge] ma dwogij ctij ctěna býti i yakož má to zaſlijbenij od Pána. Gedno potřebau žiwota aby pokrm a nápoy magijce kteřijž pro prácy nemohau wy- děláwati měli na tom doſti. Druhé aby ge wěrnij milowali a w poctiwoſti měli a dowěrnoſt y poſluſſenſtwj zachowali. A kdež ſe to děge Kryſtus ſe ctij nebť to wſſe wěrnij pro- ňeho činij. A w té cýrkwi chwála y čeſt y pocta ſe půſobij awffak wždy s tau wymijnkau když w pwdě audůw zůſtáwá. Ginak dij Bůh: Nelibijť fau mi záltupowé wáſli. A opět: Neſhromáždijmť ſebránij gegich ze krwij aniž pamětliw budu na gména gich ſkrze víta má I a ptož nenáwidel ſem cýrkwe zloftnijkůw. A o prawých audech a o wſſem ſhromážděni Mat. 18 (20). gegich dij čehož o ſwátoftech nedij: Kdež dwa nebo třij Mat. 28. ſegdau ſe we gménu mémi yá ſem mezy nimi. A opět: S wámi Psal. 130 (?). gſem do ſkonánj ſwěta. A Dawid: Přijliš poctiwij ſau mi Joh. 15 (14). včiněni přátelé twogi Pane o nichž dij: Wy přátelé mogi gste etc. W bytu pak poſwátném těla Páně přirozeného i ano y Kryftus nemá gináče ctěn býti než ſwrchowanou poctau p té ſwátoſti yako pwdau včaſtnoſti Pána Gežjíſe těla a krwe geho a podlé toho hodným pgijmánijm a čiňenijm wděčné a milé památky geho zde někdegffijo bytu geho zámutkůw a vmučenj geho při tom geho hoyné láſky a zpuoſobenij pokrmu a nápoge ! y dánij z miloffti včaſtnoſti a k ſlužbě té prawde ſpuo- ſobenij a ſhromážděnijI y cýrkwe ſwaté I y wílech wěcý pomoc- ných! y ſwaté audůw ſpogenij] a přijtomné požjwánij w naďegi y vgifítěnj mocné. A z toho aby Bohu Otcy z milofti a Pánu Kryſtu na prawicy Otce z zaſlauženij] a Duchu ſwatému z přijtomného nawſſtijwenij y z obdarowánj w cýrkwi aby fſla chwála a dobrořečenijI poklona y náboženſtwij etc.J yakož dij Dawid: Gijftiť budau chudij a naſyceni budau chwálitit budau Pána, kteřijž hledagj ho. Žiwá budau ſrdce gegich na wěky wěkůw rozpomenau ſe a obrátij ſe ku Pánu I neb pa- Psal. 110 (4). mátku včinil diwných ſkutkůw ſwých milofrdný a lijtoſtiwý Pán] pokrm dal bogijcým ſe ſebe. A nijže: Klaňeti ſe budau Psal. 21 (28). pd oblijčegem geho wíſecky čeledi geho I yakož ginde dij: Před Psal. 137 (1). oblijčegem andelůw (totiž w nebi) zpijwatif budu neb tu oblijčeg T (стр. 146). T (стр. 147). Joh. 13 (35). Psal. 21 (27). Iza. 1 (?). Psal. 15 (4), 25 (5).
354 y nehodňe k ſaudu že přigijmagij. A yakož geft řeč Kryftowa: Toť gt tělo mé takť geft řeč geho to i což apoſſtol geho po- 1Cor. 12(27). wěděl: Wy gíte tělo Kryftowo] a audowé z audů ge° z masſa 2 Cor. 13 (5). a z koſtij geho. Ano wijce řekl čehož nikdy o ſwátoſti ne- Rom. 8 (10). řekl: Kryftus w wás gt| a geſtliť Kryftus w wás | tělo zagiſté Psal. 104 (15). vmřelo pro hřijch etc. A ſkrze proroka: Nedotýkayte ſe Kryſtů 1 Joh. 5 (?). mých. A ſwatý Jan: Pomazánij máte totiž Kryfta máte od Goh. 2, 20) ſwatého. Protož má Kryftus y tělo geho w duchownijm a pra- wém bytu ctěn býti prawým milowánjm yakož dj: Po to poznagij i že mogi včedlnijcy gíte] budeteli mé milowánij mijti Mat. 10. mezy ſebau. A tak ge welmi Kryſtus ctj že hrozňe mítjti chce nad těmi] kdožby pohorflil gednoho z maličkých i genž w něho wěřij. A kdež ſe z těch wěrných w naďegi audů geho cýrkew ſluh w půwodu p ſlužbu ſhromažďuge] ma dwogij ctij ctěna býti i yakož má to zaſlijbenij od Pána. Gedno potřebau žiwota aby pokrm a nápoy magijce kteřijž pro prácy nemohau wy- děláwati měli na tom doſti. Druhé aby ge wěrnij milowali a w poctiwoſti měli a dowěrnoſt y poſluſſenſtwj zachowali. A kdež ſe to děge Kryſtus ſe ctij nebť to wſſe wěrnij pro- ňeho činij. A w té cýrkwi chwála y čeſt y pocta ſe půſobij awffak wždy s tau wymijnkau když w pwdě audůw zůſtáwá. Ginak dij Bůh: Nelibijť fau mi záltupowé wáſli. A opět: Neſhromáždijmť ſebránij gegich ze krwij aniž pamětliw budu na gména gich ſkrze víta má I a ptož nenáwidel ſem cýrkwe zloftnijkůw. A o prawých audech a o wſſem ſhromážděni Mat. 18 (20). gegich dij čehož o ſwátoftech nedij: Kdež dwa nebo třij Mat. 28. ſegdau ſe we gménu mémi yá ſem mezy nimi. A opět: S wámi Psal. 130 (?). gſem do ſkonánj ſwěta. A Dawid: Přijliš poctiwij ſau mi Joh. 15 (14). včiněni přátelé twogi Pane o nichž dij: Wy přátelé mogi gste etc. W bytu pak poſwátném těla Páně přirozeného i ano y Kryftus nemá gináče ctěn býti než ſwrchowanou poctau p té ſwátoſti yako pwdau včaſtnoſti Pána Gežjíſe těla a krwe geho a podlé toho hodným pgijmánijm a čiňenijm wděčné a milé památky geho zde někdegffijo bytu geho zámutkůw a vmučenj geho při tom geho hoyné láſky a zpuoſobenij pokrmu a nápoge ! y dánij z miloffti včaſtnoſti a k ſlužbě té prawde ſpuo- ſobenij a ſhromážděnijI y cýrkwe ſwaté I y wílech wěcý pomoc- ných! y ſwaté audůw ſpogenij] a přijtomné požjwánij w naďegi y vgifítěnj mocné. A z toho aby Bohu Otcy z milofti a Pánu Kryſtu na prawicy Otce z zaſlauženij] a Duchu ſwatému z přijtomného nawſſtijwenij y z obdarowánj w cýrkwi aby fſla chwála a dobrořečenijI poklona y náboženſtwij etc.J yakož dij Dawid: Gijftiť budau chudij a naſyceni budau chwálitit budau Pána, kteřijž hledagj ho. Žiwá budau ſrdce gegich na wěky wěkůw rozpomenau ſe a obrátij ſe ku Pánu I neb pa- Psal. 110 (4). mátku včinil diwných ſkutkůw ſwých milofrdný a lijtoſtiwý Pán] pokrm dal bogijcým ſe ſebe. A nijže: Klaňeti ſe budau Psal. 21 (28). pd oblijčegem geho wíſecky čeledi geho I yakož ginde dij: Před Psal. 137 (1). oblijčegem andelůw (totiž w nebi) zpijwatif budu neb tu oblijčeg T (стр. 146). T (стр. 147). Joh. 13 (35). Psal. 21 (27). Iza. 1 (?). Psal. 15 (4), 25 (5).
Strana 355
355 Páňe. A též: Klaněti ſe budu chrámu ſwatému twému totiž tělu přirozenév o němž řekl: Zrufíte chrám této a po třech dnech wzbudijm gey| gimž na prawicy wſſel a tuť wyznáwán y ctěn býti má. A že dij prwé: Gijíti budau a potom klaňeti ſe| a Pán wyſwědčiw tělo ſwé| kázal gijſti a nekázal wyſta- wowati a vkazowati ani s tjm ſe noſyti záſtupy z předu y z zadu ſtrogiti a cýrkew prwnj též činila y potomnj za dlauhý čas. Protož nebyla žádná přijčina poctám a poklonám tu a nowým wýmylkom a nowé wjřeI ale toliko na pa- mátku geho to činiti přijkladem geho chwály] dijky a mod- litby při tom Bo a Kryftu w nebi činiti. To až potud o ſwá- toſti těla a krwe Páňe a o wdě požijwánj gegijo podlé vmylla Pána Gežijíſe y cýrkwe prwnij ſwaté. Psal. 5 (8). Joh. 12 (?). (2, 19). Počet z wijry o ſwátoſti ržijzenij kněžij. Z wijry držijme : že ržijzenij knežij w prawde ſwé poſſlo T (cтp. 148). a půwod má od Kryfta Gežijíſe] Kňeze welikého a Biſkupa ſwrchowané?I aby zřijzeni gfúce byli ſlužebnijcy mijíto něho poſelſtwij geho k lidu a zwěſtowali ſlowo cžtenij ſwatého včili prawďe] a drželi prwotnost mezy lidem y s lidem wěr- ným y za lid w obětowánij obětij duchownjch Bohu: yako modliteb i dijk činěnij chwál dobrořečenij etc. ] a od Boha k lidu ſwědectwij a požehnánij aby dijli též y ſaud podlé Joh. 20 (21). zpráwy vměnij zákona Páně wedli neb Pán dj: Yakož mě poſlal Otec y yá poſýla wás na ſwět. A opět: Yá ſem wás Joh. 15 (16). poſlal abyſſte ſſli a vžitek pneſli. A ſwatý Pawel: My mijſto 2 Cor. 5 (20). Kryſta poſelftwij požijwáme. A opět Pán dij: Gdauce| kažte Mar. 16 (15). cžtenij. A ſwatý Petr: Nám přikázal Pán kázati. A ſwatý Pa- Act. 10 (42). wel: Běda mňe nebuduli kázati neb nepoſſal mne Kryftus 1 Cor.1 (17). křtiti ale kázati. A opět Pa dij: Včijce ge zachowáwati wifem Mat. 26 (?). (23 гл.) wěcem kteréž ſem wám přikázal. A ſwatý Pawel: Přidrž ſe té Tit. 1 (?) (2, 1). řeči kteráž geft podlé wěrného naučenij aby mocney byl na- pomijnati w včenij zdrawém etc. A o kněžſtwij duchownjm y o obětech dij ſwatý Petr: Wy gfte králowſké kněžſtwo! abyfte obětowali oběti duchownij wzácné Bohu etc. a o ſaudu dij: Sedete na dwanácti ſtolicech faudijce dwanáctero poko- lenij Izrahelſké. A opět: Oniť wáſli faudcé budau i gimžto y gegich potomkom dal Pán moc ſlužebňe oznamowati a ſwědčiti odpuſítěnij neb zadrženij hřijchůw řka: Komužkoli Joh. 20 (23). odpuſtijte hřijchy budau gim odpuſſtěni totiž od Boha. Z wijry také držijme: zie ti | kteřijž magij giné k vřadom řijditi magij na mijítě Pána Gežijíſe Kryſta ] náſledugijce ho to poſelftwj k nijm dijti a to podlé přijkladu řádu a mi- ſtrowſtwij prwnij cýrkwe fwaté a podlé zpráwy zákona Páňe w vmyſle přijmém i bez přigijmánij oſob a bez lakomé žádoſti a ſwatokupectwij. Neb Pán dij: Přijklad ſem wám dal yakož ſem yá wám činil y wy čiňte též. A ſwatý Pawel bi- ſkupu gednomu pijíſe řka: Přjklad buď wěrným w ſlowu w obcowánij i w láſce i w wijře w čiſtotě i w trpěliwoſti. 1 Pet. 2 (9). Mat. 16 (?). (19, 28). Luc. 11. (стр. 149). 1 Thim. 4 (12).
355 Páňe. A též: Klaněti ſe budu chrámu ſwatému twému totiž tělu přirozenév o němž řekl: Zrufíte chrám této a po třech dnech wzbudijm gey| gimž na prawicy wſſel a tuť wyznáwán y ctěn býti má. A že dij prwé: Gijíti budau a potom klaňeti ſe| a Pán wyſwědčiw tělo ſwé| kázal gijſti a nekázal wyſta- wowati a vkazowati ani s tjm ſe noſyti záſtupy z předu y z zadu ſtrogiti a cýrkew prwnj též činila y potomnj za dlauhý čas. Protož nebyla žádná přijčina poctám a poklonám tu a nowým wýmylkom a nowé wjřeI ale toliko na pa- mátku geho to činiti přijkladem geho chwály] dijky a mod- litby při tom Bo a Kryftu w nebi činiti. To až potud o ſwá- toſti těla a krwe Páňe a o wdě požijwánj gegijo podlé vmylla Pána Gežijíſe y cýrkwe prwnij ſwaté. Psal. 5 (8). Joh. 12 (?). (2, 19). Počet z wijry o ſwátoſti ržijzenij kněžij. Z wijry držijme : že ržijzenij knežij w prawde ſwé poſſlo T (cтp. 148). a půwod má od Kryfta Gežijíſe] Kňeze welikého a Biſkupa ſwrchowané?I aby zřijzeni gfúce byli ſlužebnijcy mijíto něho poſelſtwij geho k lidu a zwěſtowali ſlowo cžtenij ſwatého včili prawďe] a drželi prwotnost mezy lidem y s lidem wěr- ným y za lid w obětowánij obětij duchownjch Bohu: yako modliteb i dijk činěnij chwál dobrořečenij etc. ] a od Boha k lidu ſwědectwij a požehnánij aby dijli též y ſaud podlé Joh. 20 (21). zpráwy vměnij zákona Páně wedli neb Pán dj: Yakož mě poſlal Otec y yá poſýla wás na ſwět. A opět: Yá ſem wás Joh. 15 (16). poſlal abyſſte ſſli a vžitek pneſli. A ſwatý Pawel: My mijſto 2 Cor. 5 (20). Kryſta poſelftwij požijwáme. A opět Pán dij: Gdauce| kažte Mar. 16 (15). cžtenij. A ſwatý Petr: Nám přikázal Pán kázati. A ſwatý Pa- Act. 10 (42). wel: Běda mňe nebuduli kázati neb nepoſſal mne Kryftus 1 Cor.1 (17). křtiti ale kázati. A opět Pa dij: Včijce ge zachowáwati wifem Mat. 26 (?). (23 гл.) wěcem kteréž ſem wám přikázal. A ſwatý Pawel: Přidrž ſe té Tit. 1 (?) (2, 1). řeči kteráž geft podlé wěrného naučenij aby mocney byl na- pomijnati w včenij zdrawém etc. A o kněžſtwij duchownjm y o obětech dij ſwatý Petr: Wy gfte králowſké kněžſtwo! abyfte obětowali oběti duchownij wzácné Bohu etc. a o ſaudu dij: Sedete na dwanácti ſtolicech faudijce dwanáctero poko- lenij Izrahelſké. A opět: Oniť wáſli faudcé budau i gimžto y gegich potomkom dal Pán moc ſlužebňe oznamowati a ſwědčiti odpuſítěnij neb zadrženij hřijchůw řka: Komužkoli Joh. 20 (23). odpuſtijte hřijchy budau gim odpuſſtěni totiž od Boha. Z wijry také držijme: zie ti | kteřijž magij giné k vřadom řijditi magij na mijítě Pána Gežijíſe Kryſta ] náſledugijce ho to poſelftwj k nijm dijti a to podlé přijkladu řádu a mi- ſtrowſtwij prwnij cýrkwe fwaté a podlé zpráwy zákona Páňe w vmyſle přijmém i bez přigijmánij oſob a bez lakomé žádoſti a ſwatokupectwij. Neb Pán dij: Přijklad ſem wám dal yakož ſem yá wám činil y wy čiňte též. A ſwatý Pawel bi- ſkupu gednomu pijíſe řka: Přjklad buď wěrným w ſlowu w obcowánij i w láſce i w wijře w čiſtotě i w trpěliwoſti. 1 Pet. 2 (9). Mat. 16 (?). (19, 28). Luc. 11. (стр. 149). 1 Thim. 4 (12).
Strana 356
356 — Psal. 139. Mat. 5. Psal. 57. 1 Thim. 3 (1 и слѣд.). Tit. 2 (7). A opět: Wyday ſám ſe we wíech wěcech na přijklad dobrých Mat. 10 (9). ſkutkůw. A Pán Gežijš: Nechtěgte wládnauti zlatem ani ſtřij- Mar. 6. brem] ani ſe wyſoko zpijnayte a waruogte ſe od wiſelikého 1 Pet. 5 (2). lakomftwij. K témuž ſwatý Petr: Starffijch (prý) kteřijž mezy wámi ſau proſým ſpolu ſtarffij a ſwědek Kryſtowých vtrpenij paſte! genž mezy wámi geſt ſtádo božij opatrugijce ge ne- bezděčňe ani pro miloſt mrzkého zyſku ale pklad včiňeni glauc ſtádu z vmylla. Z wijry také držijme že ti I genž magij k vřadom niž- ffijm nebo wyšílijm řijzeni býti magij v wijře Syna božijho Act. 15. mimo giné obecné ctnoſtný žiwot weſti] neb wjra žiwá poſwě- 1 Pet. 1 (5). cuge y hodnoft dáwá ke wíſemu vřadu a má ſama požehnáni Joan. 17 (2). y žiwot na wěky z nijžto s lidem y za lid wěrné modlitby T (cтp. 150). ſwaté žádoſti proſby chwály, dijk činěnij: dobrořečenij přij- mluwy| y moc božijho ſlowa z ſtrany ſluh| y wſſeliká wzác noſt a ljbeznoſt pogjti má. A ſkutkowé dobřj fau raucho kňeži králné k chwále Otce nebeſkého y ku přjkladu lidſkému y k mocy flowa kázaného yakož ſwatý Pawel naučeni dáwá[ yakéby Thymoteus na kňežtwij woliti měl řka: Kdož biſkupſtwj žádá] dobré pce žádá ale muſýt zagiſté biſkup bez ohyzdnéo hřijchu neb treſtánij hodného býti i gedné ženy muž ſtřijdmý fílechetnýi opatrný stydliwý přijwětivý včitedlný neopilec ne bigce: ale ſtřijdmý ne ſwárlivý ne lakomý etc A nijže: Muſýť zagisté y dobré ſwědectwij mijti y od těch genž wňe glau aby w potupu nevpadl a w oſýdlo diáblowo Též y jáhnowé: ſtydliwiji neblekotnij ne mrzkého zyſku ná- Joh. 21. Mat. 6. ſledugijce. A ti nayprw zkuſſeni buďte a tak pſluhůgte žád- 1 Thim. 3. ného hřijchu nemagijce. Též y k Týtowi pijíſe: Také magi dary Ducha ſwatého mimo giné mijtii yako miloſt wětſſij Eff. 6. Mal. 2.(1). a milowánij ku Páv Kryftu k ſwému y k bližnijch ſpaſenij 2 Cor. 3. dowěrnoſt k Bohu a nadegi vpřijmoſt vmyſla ſmyſl wijry Luc. 14. zdrawý ſwědomij dobré i způſob ke cžtenj opatrnoſt ducha Mat. 10. vměnij zákona božijho] rozeznánij duchůw etc. 1 Cor. 2. Také wyznáwáme že k ržijzenij kňežij troge wěc geſt potřebná. Nayprw zkuffenij žiwota wijry a darů wěrnofti w nižífijch ſwěřených prácech w lidu wěrném] yakož dij: Ti nayprw zkuſſeni buďte a tak přiſluhůgte. A Pán ku přijkladu včedlnijků tři létha zkuffowal w prácech i gimž řekl: Wy gfte kteřijž ſte zuoſtali ſe mnau w mém pokuſſenij etc. Druhé potřebij modliteb s poſty yakož w Skutcých pſáno i když apoſítol s Barnabálſem vſtawowal po měſtech po wíſech zbo- řijch kněžij že modléce ſe s poſty I poraučeli ge Pánu. Třetij potřebij mocy vřadné dánij flowy přijhodnými a rukau wzklá- danijm potwrzenij i yakož dij ſwatý Pawel k Tymotheowi: Ne- chtěg zanedbáwati miloſti! kteráž tobě dána geſt ſkrze wzkládanij rukú kňeze. A kterýžkoli ziák tak ſe řádňe na kňežtwij vmyſlem Pá- nem Gežijíſem mijněným řijdij wyznáwáme to řijzenij býti Hebr. 3 (1). ſwátoſtij| totiž znamenijm prawdy. Neyprw| Kryfta Gežijfſe Hebr. 7 (25). Biſkupa a Kňeze ſwrchowaného zuoſtáwagijcýho na wěky 1 Thim. 3 (10). Luc. 20 (?). (Joh. 16). T (стр. 151). 1 Thim. 4 (14). Act. 14.
356 — Psal. 139. Mat. 5. Psal. 57. 1 Thim. 3 (1 и слѣд.). Tit. 2 (7). A opět: Wyday ſám ſe we wíech wěcech na přijklad dobrých Mat. 10 (9). ſkutkůw. A Pán Gežijš: Nechtěgte wládnauti zlatem ani ſtřij- Mar. 6. brem] ani ſe wyſoko zpijnayte a waruogte ſe od wiſelikého 1 Pet. 5 (2). lakomftwij. K témuž ſwatý Petr: Starffijch (prý) kteřijž mezy wámi ſau proſým ſpolu ſtarffij a ſwědek Kryſtowých vtrpenij paſte! genž mezy wámi geſt ſtádo božij opatrugijce ge ne- bezděčňe ani pro miloſt mrzkého zyſku ale pklad včiňeni glauc ſtádu z vmylla. Z wijry také držijme že ti I genž magij k vřadom niž- ffijm nebo wyšílijm řijzeni býti magij v wijře Syna božijho Act. 15. mimo giné obecné ctnoſtný žiwot weſti] neb wjra žiwá poſwě- 1 Pet. 1 (5). cuge y hodnoft dáwá ke wíſemu vřadu a má ſama požehnáni Joan. 17 (2). y žiwot na wěky z nijžto s lidem y za lid wěrné modlitby T (cтp. 150). ſwaté žádoſti proſby chwály, dijk činěnij: dobrořečenij přij- mluwy| y moc božijho ſlowa z ſtrany ſluh| y wſſeliká wzác noſt a ljbeznoſt pogjti má. A ſkutkowé dobřj fau raucho kňeži králné k chwále Otce nebeſkého y ku přjkladu lidſkému y k mocy flowa kázaného yakož ſwatý Pawel naučeni dáwá[ yakéby Thymoteus na kňežtwij woliti měl řka: Kdož biſkupſtwj žádá] dobré pce žádá ale muſýt zagiſté biſkup bez ohyzdnéo hřijchu neb treſtánij hodného býti i gedné ženy muž ſtřijdmý fílechetnýi opatrný stydliwý přijwětivý včitedlný neopilec ne bigce: ale ſtřijdmý ne ſwárlivý ne lakomý etc A nijže: Muſýť zagisté y dobré ſwědectwij mijti y od těch genž wňe glau aby w potupu nevpadl a w oſýdlo diáblowo Též y jáhnowé: ſtydliwiji neblekotnij ne mrzkého zyſku ná- Joh. 21. Mat. 6. ſledugijce. A ti nayprw zkuſſeni buďte a tak pſluhůgte žád- 1 Thim. 3. ného hřijchu nemagijce. Též y k Týtowi pijíſe: Také magi dary Ducha ſwatého mimo giné mijtii yako miloſt wětſſij Eff. 6. Mal. 2.(1). a milowánij ku Páv Kryftu k ſwému y k bližnijch ſpaſenij 2 Cor. 3. dowěrnoſt k Bohu a nadegi vpřijmoſt vmyſla ſmyſl wijry Luc. 14. zdrawý ſwědomij dobré i způſob ke cžtenj opatrnoſt ducha Mat. 10. vměnij zákona božijho] rozeznánij duchůw etc. 1 Cor. 2. Také wyznáwáme že k ržijzenij kňežij troge wěc geſt potřebná. Nayprw zkuffenij žiwota wijry a darů wěrnofti w nižífijch ſwěřených prácech w lidu wěrném] yakož dij: Ti nayprw zkuſſeni buďte a tak přiſluhůgte. A Pán ku přijkladu včedlnijků tři létha zkuffowal w prácech i gimž řekl: Wy gfte kteřijž ſte zuoſtali ſe mnau w mém pokuſſenij etc. Druhé potřebij modliteb s poſty yakož w Skutcých pſáno i když apoſítol s Barnabálſem vſtawowal po měſtech po wíſech zbo- řijch kněžij že modléce ſe s poſty I poraučeli ge Pánu. Třetij potřebij mocy vřadné dánij flowy přijhodnými a rukau wzklá- danijm potwrzenij i yakož dij ſwatý Pawel k Tymotheowi: Ne- chtěg zanedbáwati miloſti! kteráž tobě dána geſt ſkrze wzkládanij rukú kňeze. A kterýžkoli ziák tak ſe řádňe na kňežtwij vmyſlem Pá- nem Gežijíſem mijněným řijdij wyznáwáme to řijzenij býti Hebr. 3 (1). ſwátoſtij| totiž znamenijm prawdy. Neyprw| Kryfta Gežijfſe Hebr. 7 (25). Biſkupa a Kňeze ſwrchowaného zuoſtáwagijcýho na wěky 1 Thim. 3 (10). Luc. 20 (?). (Joh. 16). T (стр. 151). 1 Thim. 4 (14). Act. 14.
Strana 357
— 357 — gehož Büh Otec pomazal olegem weslelé Ducha lwaté? | gehoz Aaron fe wifijm rauchem [wym wyznamenal | že bez mijry w ćlowecenitwij Iwóm dary Ducha Iwatóho naplńen byl | kterýž we dnech téla [wého profby a modlitby činil! k tomu | genż ho mohl fpafena véiniti od Imrti ! a s welikym křikem a fe Ilzami obétuge Ге ; vílylfán pro fwü poctiwolt | a [konaw (totiž obět gedinau | gednau obétowanau) a ocilfténij hfijchüw we krwi iwé véiniw | wifel do lifirifijho Itanu w famo nebe ! wééné knézitwij mage , moha na wéky Ipalyti ; aby piiltupowal Ikrze le famého k Bohu ! a vkazowal fe wzdy twári bozij : oroduge y piimlüwage fe za nás. A tauto obétij nesítoupij doli leć k faudu | neb řekl Pán Otec Pánu mému (totiž Kryftu vkrizo- wanému | z mrtwych witalómu | na nebela witupugjcy"): Sed na prawicech mych etc. ; neb giż odtud doluow wilelikć dśnij naylepilij a - każdy dar dokonały situpuge ; a Zädnému kuézy nenij dano | by tu obót na zemi obětowal | ale toliko obóto- waniu aby prfipomjnal | neb Kryltus gedinau vmiel ' gedinau obétowán za dar v wuoni TIladkolti | protoż kńeżijm Ilaużijcśm y pfigijmagijeym dij: To tiñte na mé Ipolu pamatowanij. A protoż tóto prawdy Krylta Geźijlle a w Kryltu Сей! rzijzenij kńeżij mó byti znamenjm neb Twótoltij. Druhć ! ma byti Iwatć znamenij lidu kfeltianike? : o ńemż dij: Véinil nâs kralowltwij a kneżij Bohu nallemu. A Iwaty Petr: Wy fte rod wywoleny ! krälowrké kñezitwo. A Jzaias dij: Wy pak knézij Páně flauti budete. A Г. Petr: Wzdeláwayte le w chrámy du- chownij | w kińeźltwo Iwatć. O Iwecenij gich dij | zie fau po- Iwéceni w Ikropenij krwe Gezjile Kryfta. O pomazśnij dij I. Ja: Pomazanij mate od Iwatóho. A Dawid: Pomazal tebe | Boże Buoh twüg olegem weslelé | nad Ipolu vealtnjky twe. O poźże- hnánj dij I. Pawel: Požehnaný Bůh a Otec | gež požehnal nás každy požehnánijm duchownjm. Knijhy také dal gim ' yakož dij: Dáwage zákony mé w Irdce gegich a na Irdcy gegich | pijíle ge. O rauchu dij: Oblecte fe | yako wywolenij božij Гмай)] a milij | w Itfewa milofrdenitwij. A opót: Oblecte [e w nowć? ćloweka | w Pána CGezu Krylta. O mocy gim dane dij: Dal gim moc | aby Iynowć bożij byli wllickni | kteńijź wórij we gmóno geho. A tak magij prawo obetowati w chrámu bożijm | Bohu famému polwéceném . genź oni gli | yakoż dij: Wy glte chrám Ducha Iwatćho | a yako prwotiny Bohu ; wyzname- nanij Ikrze chrśm figńry a prwotiny aurod | o nichž apofitol dij: My pak měli bychom dijky činiti Bohu wždycky za wás' bratřij milij | že wywolil wás Büh prwotiny k fpafenij | w po- fwecenij ducha w prawde wijry | w nijzto powolal wés fkrze cztenij nálle | k dogitij fláwy Pána naffeho Gezu КгуПа. Vrad pak wffech wěrných geltit obětowati j o ňemž dij I. Petr: Abyffte obětowali oběti duchownij wzácné Bohu. Oltář nayprw z země býti má | yakož dij: Oltář z země včinijte mi. O zemí dij: Dám wám zemi Izrahellkü. A opět: Dám wám.[rdce nowé | dám wám (frdce gedno | odegmu kamenité | dám mas- [yté | etc. A ta země dobrá a wýborná | geftiť. wůle dobrá : Iza. 61. Psal. 101 (?). Luc. 4 (18). Hebr. 1, 5. Hebr. 10. Hebr. 1. Hebr. 7. Hebr. 8. Psal. 100. Т (стр. 152). Rom. 6 (10). Etf. 5 (2). Mat. 26. Apoc. 1 (6). 1 Petr. 2 (9). Iza. 61 (6). 1 Cor. 1. 1 Petr. 2 (5). ] Joh. 5(?) (2, ?1). Psal. 101 (?) (44, 8). Hebr. 1. Etf. 1 (3). Hebr. 8 (10), 10 (16). Jer. 31. 2 Cor. 3. Col. 3 (12). Rom. 13 (14). ЕН. 4 (24). Gal. 3. Joh. 1 (12). 1 Cor. 3 (16). V (cTp. 153). 2 Tes. 2 (13). 1 Pet.2 (5). Exod. 30. Eze. 11 (19). er, 31 Fze. 36 (26) Luc. 8.
— 357 — gehož Büh Otec pomazal olegem weslelé Ducha lwaté? | gehoz Aaron fe wifijm rauchem [wym wyznamenal | že bez mijry w ćlowecenitwij Iwóm dary Ducha Iwatóho naplńen byl | kterýž we dnech téla [wého profby a modlitby činil! k tomu | genż ho mohl fpafena véiniti od Imrti ! a s welikym křikem a fe Ilzami obétuge Ге ; vílylfán pro fwü poctiwolt | a [konaw (totiž obět gedinau | gednau obétowanau) a ocilfténij hfijchüw we krwi iwé véiniw | wifel do lifirifijho Itanu w famo nebe ! wééné knézitwij mage , moha na wéky Ipalyti ; aby piiltupowal Ikrze le famého k Bohu ! a vkazowal fe wzdy twári bozij : oroduge y piimlüwage fe za nás. A tauto obétij nesítoupij doli leć k faudu | neb řekl Pán Otec Pánu mému (totiž Kryftu vkrizo- wanému | z mrtwych witalómu | na nebela witupugjcy"): Sed na prawicech mych etc. ; neb giż odtud doluow wilelikć dśnij naylepilij a - każdy dar dokonały situpuge ; a Zädnému kuézy nenij dano | by tu obót na zemi obětowal | ale toliko obóto- waniu aby prfipomjnal | neb Kryltus gedinau vmiel ' gedinau obétowán za dar v wuoni TIladkolti | protoż kńeżijm Ilaużijcśm y pfigijmagijeym dij: To tiñte na mé Ipolu pamatowanij. A protoż tóto prawdy Krylta Geźijlle a w Kryltu Сей! rzijzenij kńeżij mó byti znamenjm neb Twótoltij. Druhć ! ma byti Iwatć znamenij lidu kfeltianike? : o ńemż dij: Véinil nâs kralowltwij a kneżij Bohu nallemu. A Iwaty Petr: Wy fte rod wywoleny ! krälowrké kñezitwo. A Jzaias dij: Wy pak knézij Páně flauti budete. A Г. Petr: Wzdeláwayte le w chrámy du- chownij | w kińeźltwo Iwatć. O Iwecenij gich dij | zie fau po- Iwéceni w Ikropenij krwe Gezjile Kryfta. O pomazśnij dij I. Ja: Pomazanij mate od Iwatóho. A Dawid: Pomazal tebe | Boże Buoh twüg olegem weslelé | nad Ipolu vealtnjky twe. O poźże- hnánj dij I. Pawel: Požehnaný Bůh a Otec | gež požehnal nás každy požehnánijm duchownjm. Knijhy také dal gim ' yakož dij: Dáwage zákony mé w Irdce gegich a na Irdcy gegich | pijíle ge. O rauchu dij: Oblecte fe | yako wywolenij božij Гмай)] a milij | w Itfewa milofrdenitwij. A opót: Oblecte [e w nowć? ćloweka | w Pána CGezu Krylta. O mocy gim dane dij: Dal gim moc | aby Iynowć bożij byli wllickni | kteńijź wórij we gmóno geho. A tak magij prawo obetowati w chrámu bożijm | Bohu famému polwéceném . genź oni gli | yakoż dij: Wy glte chrám Ducha Iwatćho | a yako prwotiny Bohu ; wyzname- nanij Ikrze chrśm figńry a prwotiny aurod | o nichž apofitol dij: My pak měli bychom dijky činiti Bohu wždycky za wás' bratřij milij | že wywolil wás Büh prwotiny k fpafenij | w po- fwecenij ducha w prawde wijry | w nijzto powolal wés fkrze cztenij nálle | k dogitij fláwy Pána naffeho Gezu КгуПа. Vrad pak wffech wěrných geltit obětowati j o ňemž dij I. Petr: Abyffte obětowali oběti duchownij wzácné Bohu. Oltář nayprw z země býti má | yakož dij: Oltář z země včinijte mi. O zemí dij: Dám wám zemi Izrahellkü. A opět: Dám wám.[rdce nowé | dám wám (frdce gedno | odegmu kamenité | dám mas- [yté | etc. A ta země dobrá a wýborná | geftiť. wůle dobrá : Iza. 61. Psal. 101 (?). Luc. 4 (18). Hebr. 1, 5. Hebr. 10. Hebr. 1. Hebr. 7. Hebr. 8. Psal. 100. Т (стр. 152). Rom. 6 (10). Etf. 5 (2). Mat. 26. Apoc. 1 (6). 1 Petr. 2 (9). Iza. 61 (6). 1 Cor. 1. 1 Petr. 2 (5). ] Joh. 5(?) (2, ?1). Psal. 101 (?) (44, 8). Hebr. 1. Etf. 1 (3). Hebr. 8 (10), 10 (16). Jer. 31. 2 Cor. 3. Col. 3 (12). Rom. 13 (14). ЕН. 4 (24). Gal. 3. Joh. 1 (12). 1 Cor. 3 (16). V (cTp. 153). 2 Tes. 2 (13). 1 Pet.2 (5). Exod. 30. Eze. 11 (19). er, 31 Fze. 36 (26) Luc. 8.
Strana 358
358 — V (стр. 154). Hebr. 1(?). (5, 1). V (стр. 155). Bohu we wſſem poddaná ] hotowá ſemeno ſlowa přigijti y vžitek w trpěliwoſti přináſleti. Ten oltář má býti zlatem wijry žiwé zkuſſené od Boha dané obložen na ňemž ſwijenowé známoſti prawé° Boha a gehož poſlal Gežijíſe Kryſta a chle- bowé ſprawedlnoſti z wijry] vſtawičňe býti magij. Oheň láſky z dréw dobrodinij Kryftowých hořeti na ňem wždycky zwlátíť k obětem zápalným k wijtězným neb za hřijch y k pokog- ným za hřijch yako duch zarmúcený ſrdce ſkrúſſené a po- nijžené též oběti těla ſwého y audůw k ſprawedlnoſti s za- přenijm] s křižowánijm y s vmrtwenijm etc ! pokoyné pak I yako duſſi] myſl] vmyſl wůli žádoft w tom modlitby] chwály dijk čiňnij etc. A o těch obětech mnohá pijíma glú práwa y faudowé Páňe. A tak gt druhá ſtránka wdy z ſtrany lidu gijž ſwátoft kněžſtwij wyznamenáwá. Ale že Kryſtus hlawa a biſkup gediný | ſwého biſkupſtwj prawdu zde vmučenjm způſobiw a giž w nebi s tau obětij gſa činij zde užitek ſpaſenij w vdech ſwých dáwage gim včaſtnoſt kňežſtwij ſwého a ge k obětowánij způſobuge y chtěge aby w tom znám w ſwé pwde byl a wěrnij geho protož ňekteré aby gednomyflňe y wědomě oběti obětowali: audy z nijch přigijmá k kňežtwij poſwátnému a ſwého pod- statného kněžtwiji obětij y vžitkůw prawdu ſkrze ňe yako poſly ſwé oznamuge] zwěftuge včij ſkrze coby žiwota kněž- ſkéo w ňem totiž wijry raucha ſprawedlnoſti mocy I poſwě- cenij i pomazánij i požehnánij zákona oltáře obětij wzácných docházýno býti mohlo a yak by ſe ſami prwotňe Bohu měli obětowati vmrtwené hřijchom a žiwé ſprawedlnoſti w Kryſtu kdežto ſkrze též poſelſtwj gegich w náměſtenſtwij ge° vgifstuge prawdu | ſlibůw k wijře | k milowánij naplňenij! genž geſt po- žehnánij miloſt a pokog oſprawedlňenij! poſwěcenij přijgem- noſt obdarowánij. To zwěſtuge y twrdij lidu ſwév aby lid mohl vpokogenij a naděgi w poznalé prawde ſkrzu wjru mijti a zaſe lid aby obláítňe y ſpolečňe ſwé oběti mohl w Kryftu y wůle božíké ſe doptáwati y vgifſťowati božíkými obětowati vmluwami ] potřebuge proſtřednijka mezy Bohem a ſebau genžby z ſtrany Boha měl známot moc y vměnij rozffaff- noſti etc. a z ſtrany lidu aby měl hodnoft z wijry y hod- noſt žiwota ctnéo vpřijmnoſt a milowánij cýrkwe| wywolenij a poſtawenij ku pcy I yakož dij apofítol: Každý biſkup z lidu wzatý za lid beywá vſtawen w těch wěcech i kteréž fau k Bohu aby obětowal oběti a dary etc.] mage ljtoft nad po- třebau bližnijch] wydáwage ſe aby gij ſlaužil. Tijm vmyſlem za prwnijho mezy bratřijmi w Kryftu rownoſt magijcými chtě wzat býti aby prácy wedl ne panowal I ne aby obětowal Kryſta těleſně než geho známoſt s vžitky při ſpaſenij w za- ſlauženij geho wyprawowal a včil ſkrze co gij dogijti magij a yak ſe gim w nj obětuge ] potom hodným aby ſlowem y ſwátoftij I gey obětowaného daného přijtomného w duſfi pogiffťowal a zasle s lidem wěrným oběti ſwaté o nichž ſwrchu aby obětowal i buď při znowu k Bohu přiſtupugijcých
358 — V (стр. 154). Hebr. 1(?). (5, 1). V (стр. 155). Bohu we wſſem poddaná ] hotowá ſemeno ſlowa přigijti y vžitek w trpěliwoſti přináſleti. Ten oltář má býti zlatem wijry žiwé zkuſſené od Boha dané obložen na ňemž ſwijenowé známoſti prawé° Boha a gehož poſlal Gežijíſe Kryſta a chle- bowé ſprawedlnoſti z wijry] vſtawičňe býti magij. Oheň láſky z dréw dobrodinij Kryftowých hořeti na ňem wždycky zwlátíť k obětem zápalným k wijtězným neb za hřijch y k pokog- ným za hřijch yako duch zarmúcený ſrdce ſkrúſſené a po- nijžené též oběti těla ſwého y audůw k ſprawedlnoſti s za- přenijm] s křižowánijm y s vmrtwenijm etc ! pokoyné pak I yako duſſi] myſl] vmyſl wůli žádoft w tom modlitby] chwály dijk čiňnij etc. A o těch obětech mnohá pijíma glú práwa y faudowé Páňe. A tak gt druhá ſtránka wdy z ſtrany lidu gijž ſwátoft kněžſtwij wyznamenáwá. Ale že Kryſtus hlawa a biſkup gediný | ſwého biſkupſtwj prawdu zde vmučenjm způſobiw a giž w nebi s tau obětij gſa činij zde užitek ſpaſenij w vdech ſwých dáwage gim včaſtnoſt kňežſtwij ſwého a ge k obětowánij způſobuge y chtěge aby w tom znám w ſwé pwde byl a wěrnij geho protož ňekteré aby gednomyflňe y wědomě oběti obětowali: audy z nijch přigijmá k kňežtwij poſwátnému a ſwého pod- statného kněžtwiji obětij y vžitkůw prawdu ſkrze ňe yako poſly ſwé oznamuge] zwěftuge včij ſkrze coby žiwota kněž- ſkéo w ňem totiž wijry raucha ſprawedlnoſti mocy I poſwě- cenij i pomazánij i požehnánij zákona oltáře obětij wzácných docházýno býti mohlo a yak by ſe ſami prwotňe Bohu měli obětowati vmrtwené hřijchom a žiwé ſprawedlnoſti w Kryſtu kdežto ſkrze též poſelſtwj gegich w náměſtenſtwij ge° vgifstuge prawdu | ſlibůw k wijře | k milowánij naplňenij! genž geſt po- žehnánij miloſt a pokog oſprawedlňenij! poſwěcenij přijgem- noſt obdarowánij. To zwěſtuge y twrdij lidu ſwév aby lid mohl vpokogenij a naděgi w poznalé prawde ſkrzu wjru mijti a zaſe lid aby obláítňe y ſpolečňe ſwé oběti mohl w Kryftu y wůle božíké ſe doptáwati y vgifſťowati božíkými obětowati vmluwami ] potřebuge proſtřednijka mezy Bohem a ſebau genžby z ſtrany Boha měl známot moc y vměnij rozffaff- noſti etc. a z ſtrany lidu aby měl hodnoft z wijry y hod- noſt žiwota ctnéo vpřijmnoſt a milowánij cýrkwe| wywolenij a poſtawenij ku pcy I yakož dij apofítol: Každý biſkup z lidu wzatý za lid beywá vſtawen w těch wěcech i kteréž fau k Bohu aby obětowal oběti a dary etc.] mage ljtoft nad po- třebau bližnijch] wydáwage ſe aby gij ſlaužil. Tijm vmyſlem za prwnijho mezy bratřijmi w Kryftu rownoſt magijcými chtě wzat býti aby prácy wedl ne panowal I ne aby obětowal Kryſta těleſně než geho známoſt s vžitky při ſpaſenij w za- ſlauženij geho wyprawowal a včil ſkrze co gij dogijti magij a yak ſe gim w nj obětuge ] potom hodným aby ſlowem y ſwátoftij I gey obětowaného daného přijtomného w duſfi pogiffťowal a zasle s lidem wěrným oběti ſwaté o nichž ſwrchu aby obětowal i buď při znowu k Bohu přiſtupugijcých
Strana 359
359 neb w pokogi dobrého ſwědomij ſtogijcých bogugijcých nebo padlých . A tuť třeba foli rozffaffnoſti a ſwětla známoſti a vměnj zákona . Gináč naplnij ſe to: Proto že ſy ty zawrhl vměnij mé zawrhu y yá tě aby mi kňežítwij nepožijwal. To až potud o ſwátoſti y o prawde kněžſtwij. O ſwátoſti manželſtwj. Dwoge wěc p ſtawu manželſkém býti má gedna man- želſtwij] druhá ſwátoſt. K manželſtwij geft dwoge wěc (podlé řeči ſo Pawla) potřebná. Nayprwé: poctiwé pogijmánij ! druhé: lože nepofíkwrňené. K poctiwému pogijmánij potřebij geft neyprwé hodnoſti oſobné wůle ſwobodné ſlibu frdečného vmyſla přijmého k tomu koncy: proč manželſtwij nayprw vſtaweno w rági a potom dolpulítěno po pádu etc.] ſwazku aneb oddánij podlé řádu kňežíkého w té gednotě w kteréž geft kdo a oznámenij y oſwědčenij ſwatbau pro ſwědectwij wěrných a poctiwých ſwědkuow ſnětij gich řádného poctiwého y ſluſſného . To kdež ſe koli nalézá ] manželſtwij prawé ſe půſobij. A kdež co z toho (owſſem podſtata manželſtwj) ſe ruſſij I nenij manželftwij prawé ale fmilftwij nebo cyzoložſtwij. Druhá čáſtka manžel- ftwij w ſkutečném ſpolu přebýwánij a lůže nepolíkwrněného drženij záležij . K tov potřebná geft (přijkladem Tobiaſſe) předcházegijcý modlitba. Druhé wijra a milowánij. Třetij řádu naučenij w požijwánj y w zdrželiwoſti čaſúw zapowě- děných nemocy těhotnofti (zwláfíť blijzkých k porodu) ſfefti- neďelſtwij etc.] náboženſtwij poftůw zborůw modliteb! y ſwát- kůw křeſtianíkých y vcházenij wíech neſluffnoſtij neřádůw oplzloſtij i ſmilnoſtij a ſtydkoſtij I pro než ſe manželé Bo" nelijbij. Druhá ſtránka ſtawu tohoto geſtiť ſwátoft | totiž znamenj ſwaté wěcy| o nijž apoſſtol dij: Swátoſt tato weliká geft] ale yá prawdu pwijm w Kryſtu a w cýrkwi býti. A tak ſwátoſtj magij býti dwě oſobě hodné w manželftwij řádňe y poctiwě nerozdjlnoſt zachowawagjcý| genžby byly w pwdě wijry w nijchžby ſe Duchu ſwatému lijbilo aby ſwým poctiwým ſwazkem a luožem řádným a nepoflkwrněným a plodu wy- wedenijm wyznamenaly Kryfta ſpogeného s člowěčenstwjm ſkrze než ſpogil ſe s cýrkwj! w vmučenij zplozuge gi| a kau- pelem wody w ſlojwu prawdy očiſſtuge aby gi wydal ſobě v (cтp. 157). ſlawnú cýrkew ] nemagicý wráſky ani co mrzutého. V (стр. 156). O ſwátolti pokánij padlých. Z wijry držijme: kdyžby Bůh dal hřjínému padlému frdce ſkraufſené a ponijžené nad hřjchy a duch zarmúcený a z toho zůſtánij wolij vmyſlem y ſkutkem hřijchů dřijw čiňe- ných by pak nemohl kňeze dogijti a gemu ſe wyznatii ale wyznal by ſe s Dawidem Páv Bohu řka: Wyznáwati budu pti Psal. 31 (5).
359 neb w pokogi dobrého ſwědomij ſtogijcých bogugijcých nebo padlých . A tuť třeba foli rozffaffnoſti a ſwětla známoſti a vměnj zákona . Gináč naplnij ſe to: Proto že ſy ty zawrhl vměnij mé zawrhu y yá tě aby mi kňežítwij nepožijwal. To až potud o ſwátoſti y o prawde kněžſtwij. O ſwátoſti manželſtwj. Dwoge wěc p ſtawu manželſkém býti má gedna man- želſtwij] druhá ſwátoſt. K manželſtwij geft dwoge wěc (podlé řeči ſo Pawla) potřebná. Nayprwé: poctiwé pogijmánij ! druhé: lože nepofíkwrňené. K poctiwému pogijmánij potřebij geft neyprwé hodnoſti oſobné wůle ſwobodné ſlibu frdečného vmyſla přijmého k tomu koncy: proč manželſtwij nayprw vſtaweno w rági a potom dolpulítěno po pádu etc.] ſwazku aneb oddánij podlé řádu kňežíkého w té gednotě w kteréž geft kdo a oznámenij y oſwědčenij ſwatbau pro ſwědectwij wěrných a poctiwých ſwědkuow ſnětij gich řádného poctiwého y ſluſſného . To kdež ſe koli nalézá ] manželſtwij prawé ſe půſobij. A kdež co z toho (owſſem podſtata manželſtwj) ſe ruſſij I nenij manželftwij prawé ale fmilftwij nebo cyzoložſtwij. Druhá čáſtka manžel- ftwij w ſkutečném ſpolu přebýwánij a lůže nepolíkwrněného drženij záležij . K tov potřebná geft (přijkladem Tobiaſſe) předcházegijcý modlitba. Druhé wijra a milowánij. Třetij řádu naučenij w požijwánj y w zdrželiwoſti čaſúw zapowě- děných nemocy těhotnofti (zwláfíť blijzkých k porodu) ſfefti- neďelſtwij etc.] náboženſtwij poftůw zborůw modliteb! y ſwát- kůw křeſtianíkých y vcházenij wíech neſluffnoſtij neřádůw oplzloſtij i ſmilnoſtij a ſtydkoſtij I pro než ſe manželé Bo" nelijbij. Druhá ſtránka ſtawu tohoto geſtiť ſwátoft | totiž znamenj ſwaté wěcy| o nijž apoſſtol dij: Swátoſt tato weliká geft] ale yá prawdu pwijm w Kryſtu a w cýrkwi býti. A tak ſwátoſtj magij býti dwě oſobě hodné w manželftwij řádňe y poctiwě nerozdjlnoſt zachowawagjcý| genžby byly w pwdě wijry w nijchžby ſe Duchu ſwatému lijbilo aby ſwým poctiwým ſwazkem a luožem řádným a nepoflkwrněným a plodu wy- wedenijm wyznamenaly Kryfta ſpogeného s člowěčenstwjm ſkrze než ſpogil ſe s cýrkwj! w vmučenij zplozuge gi| a kau- pelem wody w ſlojwu prawdy očiſſtuge aby gi wydal ſobě v (cтp. 157). ſlawnú cýrkew ] nemagicý wráſky ani co mrzutého. V (стр. 156). O ſwátolti pokánij padlých. Z wijry držijme: kdyžby Bůh dal hřjínému padlému frdce ſkraufſené a ponijžené nad hřjchy a duch zarmúcený a z toho zůſtánij wolij vmyſlem y ſkutkem hřijchů dřijw čiňe- ných by pak nemohl kňeze dogijti a gemu ſe wyznatii ale wyznal by ſe s Dawidem Páv Bohu řka: Wyznáwati budu pti Psal. 31 (5).
Strana 360
360 — Eze. 18 (21) (стр. 158). Psal. 50 (6). ſobě neprawoft mau Pánu] a opět: Tobě ſem famému zhřeſfil a zle před tebau ſem včinil: zie takowý kagijcý geft a má znamenij neybližílij pokánij a odpuftěnij hřijchůw neb dij Pán Bůh: W kterú koli hodinu obrátil by ſe nemiloftiwý od cefty ſwé zlé| a činil by faud a ſprawedliwoft ] žiwotem žiw bude a nevmře a na wílecky nejwoſti kteréž páchal nezpo- menu wijce | a ſprawedlnoſtj I kterúž činil ] žiw bude . A Dawid: Obět Bohu duch zarmúcený a frdcem ſkrúffeným a ponij- ženým ! Bože ] nepohrzýls a ty ſy odpuſtil nemiloſtiwoft hřijchu mého . A opět: W den zarmúcenij odpuftijís hřijchy . Pakli takowý můž dogijti kněze vměgijcý° z zákona Páňe odďeliti zlé od dobrého l gehožby rtowé oſtřijhali vměnij zákona Páně aby ſe možné bylo z vſt geho wyptati na zákon] aby ſe tijm vmyſlem zpowijdal y kňez ſlyſfal aby yako od ſaudce na mijítě faudu Páňe a cýrkwe rozlauzen byl z práw zákona Páňe yaká a yak weliká a proti komu a yakým způlobem wina geho byla by i a aby ſe ſtydel za ni a aby treſtán byl a raddy nabyl ku pokánij nebo k oprawenij a klijči Kryſto- wými neb ſwázán neb rozwázán byl mage vmyſl celý raddu a naučenj přigijti aby gij oſtřijhal y wyplnil: y budeli to p ňem totiž takowá zpowěd neb doſti činěnij prawijme to takowé pokánij býti ſwátoſtij. Pakliť nebude ſrdce ſkrauſſeného ] ale lijboſt a opakowánij powolné zgewné neb wýkladné hřijchůw] byť ſe pak y kdo zpowijdal a na čas y zamúcen byl i plakal! poſtil ſe| neſpal taulal ſe y almužny dáwal y trápil: ffaleſſná glau znamenij. Owffem když kněz geft ſlepý ſaudu božj° ani cýrkwe ſwaté newij I pochlebnijk gla a ſwatokupec naplnij ſe to: ſlepý ſlepého weda oba w jámu padáta. A na takowého kňeze přigde to o čemž ſwrchu: Proto žes ty zawrhl vměnij mé zawrhuť y yá tebe aby mi kněžítwij nepožijwal . A opět: Yatey lid muog weden geft neb neměl vměnij. Luc. 6 (39). Oze. 4 (9). Iza. 5 (?). Psal. 36 (?) (50, 19). O ſwátoſti mazánij nemocných. V (стр. 159). Jac. 5 (14). Z wijry držijme: zie nemocných mazánij dwogij wěc w ſobě neſe . Gednu obyčeg dawnij židowſký a podlé ňeho y přjčinu k přijítupu k nemocným . A tijm ſwátoftj nenj neb toho čaſto židé měli obyčeg požijwati. A Pán když včedl- nijky ſwé poſýlal před ſwau twářj pſánoi že y nemocné mnohé mazali olegem a vzdrawowáni byli. Druhú wěc neſe znamenij že to Bůh w Kryftu dáwá zač ſe při nemoc- ných prwotňe ſluſfij modliti neb dij ſwatý Jakub: Nemocenli kdo z wás, vweď kněze zboru] ať ſe modlé nad nijm a mo- dlitba wijry vzdrawj nemocného a polehčij gemu Pán ] a budeli w hřijífijch budau mu odpuſſtěni. A ku pogifítěnij toho od- puſſtěnij a milofrdenſtwij božijho naplňenij wěřijcýmu w Kryfta znamenj geft olegem mazánij we gménu Páňe! když ſe to nalézá při nemocném w nedoſtatcých ležijcým což na ty o nichž apoſſtol pijíſe přijležij: Nic (prý) nebude k zatracenij RoH1. 8-(1).
360 — Eze. 18 (21) (стр. 158). Psal. 50 (6). ſobě neprawoft mau Pánu] a opět: Tobě ſem famému zhřeſfil a zle před tebau ſem včinil: zie takowý kagijcý geft a má znamenij neybližílij pokánij a odpuftěnij hřijchůw neb dij Pán Bůh: W kterú koli hodinu obrátil by ſe nemiloftiwý od cefty ſwé zlé| a činil by faud a ſprawedliwoft ] žiwotem žiw bude a nevmře a na wílecky nejwoſti kteréž páchal nezpo- menu wijce | a ſprawedlnoſtj I kterúž činil ] žiw bude . A Dawid: Obět Bohu duch zarmúcený a frdcem ſkrúffeným a ponij- ženým ! Bože ] nepohrzýls a ty ſy odpuſtil nemiloſtiwoft hřijchu mého . A opět: W den zarmúcenij odpuftijís hřijchy . Pakli takowý můž dogijti kněze vměgijcý° z zákona Páňe odďeliti zlé od dobrého l gehožby rtowé oſtřijhali vměnij zákona Páně aby ſe možné bylo z vſt geho wyptati na zákon] aby ſe tijm vmyſlem zpowijdal y kňez ſlyſfal aby yako od ſaudce na mijítě faudu Páňe a cýrkwe rozlauzen byl z práw zákona Páňe yaká a yak weliká a proti komu a yakým způlobem wina geho byla by i a aby ſe ſtydel za ni a aby treſtán byl a raddy nabyl ku pokánij nebo k oprawenij a klijči Kryſto- wými neb ſwázán neb rozwázán byl mage vmyſl celý raddu a naučenj přigijti aby gij oſtřijhal y wyplnil: y budeli to p ňem totiž takowá zpowěd neb doſti činěnij prawijme to takowé pokánij býti ſwátoſtij. Pakliť nebude ſrdce ſkrauſſeného ] ale lijboſt a opakowánij powolné zgewné neb wýkladné hřijchůw] byť ſe pak y kdo zpowijdal a na čas y zamúcen byl i plakal! poſtil ſe| neſpal taulal ſe y almužny dáwal y trápil: ffaleſſná glau znamenij. Owffem když kněz geft ſlepý ſaudu božj° ani cýrkwe ſwaté newij I pochlebnijk gla a ſwatokupec naplnij ſe to: ſlepý ſlepého weda oba w jámu padáta. A na takowého kňeze přigde to o čemž ſwrchu: Proto žes ty zawrhl vměnij mé zawrhuť y yá tebe aby mi kněžítwij nepožijwal . A opět: Yatey lid muog weden geft neb neměl vměnij. Luc. 6 (39). Oze. 4 (9). Iza. 5 (?). Psal. 36 (?) (50, 19). O ſwátoſti mazánij nemocných. V (стр. 159). Jac. 5 (14). Z wijry držijme: zie nemocných mazánij dwogij wěc w ſobě neſe . Gednu obyčeg dawnij židowſký a podlé ňeho y přjčinu k přijítupu k nemocným . A tijm ſwátoftj nenj neb toho čaſto židé měli obyčeg požijwati. A Pán když včedl- nijky ſwé poſýlal před ſwau twářj pſánoi že y nemocné mnohé mazali olegem a vzdrawowáni byli. Druhú wěc neſe znamenij že to Bůh w Kryftu dáwá zač ſe při nemoc- ných prwotňe ſluſfij modliti neb dij ſwatý Jakub: Nemocenli kdo z wás, vweď kněze zboru] ať ſe modlé nad nijm a mo- dlitba wijry vzdrawj nemocného a polehčij gemu Pán ] a budeli w hřijífijch budau mu odpuſſtěni. A ku pogifítěnij toho od- puſſtěnij a milofrdenſtwij božijho naplňenij wěřijcýmu w Kryfta znamenj geft olegem mazánij we gménu Páňe! když ſe to nalézá při nemocném w nedoſtatcých ležijcým což na ty o nichž apoſſtol pijíſe přijležij: Nic (prý) nebude k zatracenij RoH1. 8-(1).
Strana 361
361 těm ] genž gſau w Kryftu Gežijíli, kteřijž ne podlé těla chodij etc. A když kňežij to činij s faudem magj činiti wědauce za koho a za yaké hřijchy magj ſe modliti neb ſau někteřij Bohu tak nelibij| že za ne nechce přigijti modliteb † aby wſtal a poſtawil ſe za ňe Noe! Job| Danyel ] nic neobdržij etc. Z toho ze wíleho známo býti má že k obcowánij ſwa- tých dwoge wěcy pležij . Gedny podſtatné a druhé ſlužebné. Služebné dwoge: gedny ſlowa druhé ſwátoſtij. A kdož chce ſpaſen býti i muſý z dluhu wijry obcowati podſtatným] wſſak gich znáti ani w nádegi požjwati nemůž leč bude obcowati ſlužebnoftem o nijchž y o přijčinách gegich doſti obſlijrně položeno. Ale že mnohá vſtawenij ržádowé obyčegowé p cýrkew- nijch wěcech běžij] a při nich mezy křeſtiany mnozý rozdijlowé fau [ haňenij y potupowánj i a zwelebowánij gedněch nad druhé etc. i protož yak my ſe y při těch wěcech máme vhrnkem v (cтp. 160). oznámijme . 1 Joh.5 (?). Jer. 7(?). Počtu wydánij] z vſtawenij wěcý přijpadneych yakožto z řáduowi nálezkuow obyčeguov při náboženſtwij křeſtianſkém. Známo buď: zie vſtawenij těch genž ſau nápomocna k wijře] k láſce y k nadegi a k ſprawedlnoſti z wijry| k po- znánj y k vžijwánj gj a k oſtřijhánij z nij přikázanij božijch y těch také I genž Inadnoft dáwagij a nápomocna ſau k ſlužbě flowa božijho y ſwátoſtj] aby podlé vmyla Kryſtem mijňeného (k tomu koncy proč ſwátoſti ſau) ſnáz ſe ſlaužiti y ſlužby požij- wati mohlo i y těch I genž napomáhagij ku poctě i ku pokloňe k modlitbám prawým ku Pánu Bohu I y těch] genž ſluffnoft mrawů i poctiwoft] kázeň a dobrú twárnoſt neſau y dobrau Ipolečnoſt w gednotě zachowáwagij etc. oſtřijháme y oftřij- hati ſebe y giné včijme i neb při nás toho nenij bychom z potupy proto | že lidſká vſtawenij ſau ] potupowali ge a pro- ně ſe delijc] na potupu gich na odpor činili I než což činijme totiž že ſe w ňekterých obyčegjch a řádech a vſtawenijch (by y ſtarých) gednoſworně s ginými nenalézáme I nic giného w tom nenij i než ſamo ſwědomij náſle a bázeň božj aby- chom ho nerozhněwali neb bychom nerádi rozdijlůw] ani neſwornoſtij ani pohorfſenij a lidu mnohého zloſti proti nám zbuzenij přijčinau byli. Protož] kteráž koli vſtawenij pozná- wáme že neglau proti prawde i těch oſtřijháme ano by y s mnohé ſtrany proti prawdě byla wíſak když gediné muo- žem vmyslem dobrým k prawde gich požjwati yako p ſwát- cých ſwatých| aneb p poſtech k nijm etc.] k wywarowánij vrazůw a pohorffenij pilnoſt magijce abychom] což na nás geſt| ſe wſſemi lidmi pokoge náſledowali. Neb y to poznáwáme j že při každém bludu ňetco prawdy geſti při němž neb změňenij vmyla i neb změňenij dobrého vžij- wánij] neb změňenij řádu při zachowáwanij prawd neb změ- X (стр. 161).
361 těm ] genž gſau w Kryftu Gežijíli, kteřijž ne podlé těla chodij etc. A když kňežij to činij s faudem magj činiti wědauce za koho a za yaké hřijchy magj ſe modliti neb ſau někteřij Bohu tak nelibij| že za ne nechce přigijti modliteb † aby wſtal a poſtawil ſe za ňe Noe! Job| Danyel ] nic neobdržij etc. Z toho ze wíleho známo býti má že k obcowánij ſwa- tých dwoge wěcy pležij . Gedny podſtatné a druhé ſlužebné. Služebné dwoge: gedny ſlowa druhé ſwátoſtij. A kdož chce ſpaſen býti i muſý z dluhu wijry obcowati podſtatným] wſſak gich znáti ani w nádegi požjwati nemůž leč bude obcowati ſlužebnoftem o nijchž y o přijčinách gegich doſti obſlijrně položeno. Ale že mnohá vſtawenij ržádowé obyčegowé p cýrkew- nijch wěcech běžij] a při nich mezy křeſtiany mnozý rozdijlowé fau [ haňenij y potupowánj i a zwelebowánij gedněch nad druhé etc. i protož yak my ſe y při těch wěcech máme vhrnkem v (cтp. 160). oznámijme . 1 Joh.5 (?). Jer. 7(?). Počtu wydánij] z vſtawenij wěcý přijpadneych yakožto z řáduowi nálezkuow obyčeguov při náboženſtwij křeſtianſkém. Známo buď: zie vſtawenij těch genž ſau nápomocna k wijře] k láſce y k nadegi a k ſprawedlnoſti z wijry| k po- znánj y k vžijwánj gj a k oſtřijhánij z nij přikázanij božijch y těch také I genž Inadnoft dáwagij a nápomocna ſau k ſlužbě flowa božijho y ſwátoſtj] aby podlé vmyla Kryſtem mijňeného (k tomu koncy proč ſwátoſti ſau) ſnáz ſe ſlaužiti y ſlužby požij- wati mohlo i y těch I genž napomáhagij ku poctě i ku pokloňe k modlitbám prawým ku Pánu Bohu I y těch] genž ſluffnoft mrawů i poctiwoft] kázeň a dobrú twárnoſt neſau y dobrau Ipolečnoſt w gednotě zachowáwagij etc. oſtřijháme y oftřij- hati ſebe y giné včijme i neb při nás toho nenij bychom z potupy proto | že lidſká vſtawenij ſau ] potupowali ge a pro- ně ſe delijc] na potupu gich na odpor činili I než což činijme totiž že ſe w ňekterých obyčegjch a řádech a vſtawenijch (by y ſtarých) gednoſworně s ginými nenalézáme I nic giného w tom nenij i než ſamo ſwědomij náſle a bázeň božj aby- chom ho nerozhněwali neb bychom nerádi rozdijlůw] ani neſwornoſtij ani pohorfſenij a lidu mnohého zloſti proti nám zbuzenij přijčinau byli. Protož] kteráž koli vſtawenij pozná- wáme že neglau proti prawde i těch oſtřijháme ano by y s mnohé ſtrany proti prawdě byla wíſak když gediné muo- žem vmyslem dobrým k prawde gich požjwati yako p ſwát- cých ſwatých| aneb p poſtech k nijm etc.] k wywarowánij vrazůw a pohorffenij pilnoſt magijce abychom] což na nás geſt| ſe wſſemi lidmi pokoge náſledowali. Neb y to poznáwáme j že při každém bludu ňetco prawdy geſti při němž neb změňenij vmyla i neb změňenij dobrého vžij- wánij] neb změňenij řádu při zachowáwanij prawd neb změ- X (стр. 161).
Strana 362
362 — X (стр. 162). ňenij ſmylla neb rozumu býwá ] neb mocy a dokonánij ſe nedo- ſtáwá . Protož ſe tomu včijme| abychom prawde mijſto dáwali a od nebezpečenſtwj a nedoſtatku ] wohlédagije ſe na giná nebez- pečenstwj a nedoſtatky I genžby tudy přigijti mohli wyſtřijháme. Též ňekterú prawdu před ſebau magijce na péči máme abychom giných prawd božijch nepotupowali a w to ſe čaſto známe v welikých vzkostech a proměnitedlnoſtech pro opatrowánij dobrých wěcý ne tolik před Bohem ale y přede wíſemi lidmi až mnozý k nevſtawičnoſti a k wrtkofti a k čaſtému měňenij y k neſtálofti nám to přičijtagij I a ginij powahy glauce horſſij k oſſemetnoſti a k pokrytſtwij wſſetečne ppiſugij a mnozý ſe bogij I bychom zaſe pomálu neweſſli w zawedenij. To y giné Pánu Bohu muſýme poručiti. A na druhú ſtranu známo činijme: zie proto mnohých vſtawenj obyčegůw řádůw nálezkůw nezachowáwáme že ſau na zkázu aneb na překážku wijry a z nij ſprawedlnoſti y z nij oſprawedlňenij w Kryftu a oſtřijhánij z nij přikázanij božijch yako pocty; poklony ſlužby I prawé k Bohu naďege etc.] a když glau přijčina modlářftwij ] mylné naďege ] marného náboženftwij a přikrytij hřijchůw smrtedlných k ſlálé činěnij gich I a kňežítwij zlému a ſlepému ſau přijčina k gegich ne- hodnoſti a zloſti y ſwodu od prawdy | a k lakomſtwij a k ſwato- kupectwji a k laupeži a k obtijženij lidu z ſtrany nákladůw na raucha na ſtawenij na ozdoby na okraſy etc. a k roz- množenij daremné a pzdné zgedi ſmilné nezčiſlné genž y to což na chudee nuzné potřebné mělo dáwáno býti na ňe a na zbytky koftelůw dáwagijc] nakládagij . Také že překážku mnohú čini flowu prawdy] modlitbám ſpolečným ] ſlužbě prawé poſwátné podlé přjkladu a vmyla Páňe ſkrze ňež ſe dáwagij w potupu a tau pilnoſtij ano wětilij než přikázanj přikázanij božij božij oſtřijhána býwagj s ruſſenijm gich. Skrze ne miloſt a prawda w ſlužebnijcých y w ſlužebnoſtech domňele ſe ſkládá a drze wěřij i mylňe požijwá draze wážij] modloſlužebňe ctij. Ty a giné ne gedny přjčiny nedopauftěgij nám mnohých za- chowáwati| z bázni a z poſluſſenſtwij božijho. Wěřijm hřijchuow odpuſítěnij. Act. 10 (43). Z toho pak obcowánij ſwatých wěřijme hřjchůw odpu- ſſtěnij i miloſti ſprawedlnoſti poſwěcenj etc. dogitij . Napřed a prwotňe z podítaty wijry w zaſlauženij Kryſta newědomě beze wíſech ſkutkůw a pítředkůw gich a potom z ſlužebných wěcý zřijzeňe a wědomě. O podítatných dij f. Petr a zwlált o wijře: Tomu (prý) ſwědectwij wydáwagj wſlickni prorocy| že odpuſſtěnij hřijchuow wezmau wſfickni| genž wěřij we gméno geho. O ſprawedlnoſti dij I. Pawel: W tohoto každý! kdož Act. 13 (39). wěřij ſprawedliw býwá. Ano že z něho gde celé ſpaſenij dij: Wěřijme že ſkrze miloſt Pána Gežijſſe ſpaſeni budeme. Z obcowánj pak řádného ſlužebných wěcýi z nijchž gde zwětowánij i oznámenij oſwijceniji y vgiſſtěnij odpufftěnij X (стр. 163).
362 — X (стр. 162). ňenij ſmylla neb rozumu býwá ] neb mocy a dokonánij ſe nedo- ſtáwá . Protož ſe tomu včijme| abychom prawde mijſto dáwali a od nebezpečenſtwj a nedoſtatku ] wohlédagije ſe na giná nebez- pečenstwj a nedoſtatky I genžby tudy přigijti mohli wyſtřijháme. Též ňekterú prawdu před ſebau magijce na péči máme abychom giných prawd božijch nepotupowali a w to ſe čaſto známe v welikých vzkostech a proměnitedlnoſtech pro opatrowánij dobrých wěcý ne tolik před Bohem ale y přede wíſemi lidmi až mnozý k nevſtawičnoſti a k wrtkofti a k čaſtému měňenij y k neſtálofti nám to přičijtagij I a ginij powahy glauce horſſij k oſſemetnoſti a k pokrytſtwij wſſetečne ppiſugij a mnozý ſe bogij I bychom zaſe pomálu neweſſli w zawedenij. To y giné Pánu Bohu muſýme poručiti. A na druhú ſtranu známo činijme: zie proto mnohých vſtawenj obyčegůw řádůw nálezkůw nezachowáwáme že ſau na zkázu aneb na překážku wijry a z nij ſprawedlnoſti y z nij oſprawedlňenij w Kryftu a oſtřijhánij z nij přikázanij božijch yako pocty; poklony ſlužby I prawé k Bohu naďege etc.] a když glau přijčina modlářftwij ] mylné naďege ] marného náboženftwij a přikrytij hřijchůw smrtedlných k ſlálé činěnij gich I a kňežítwij zlému a ſlepému ſau přijčina k gegich ne- hodnoſti a zloſti y ſwodu od prawdy | a k lakomſtwij a k ſwato- kupectwji a k laupeži a k obtijženij lidu z ſtrany nákladůw na raucha na ſtawenij na ozdoby na okraſy etc. a k roz- množenij daremné a pzdné zgedi ſmilné nezčiſlné genž y to což na chudee nuzné potřebné mělo dáwáno býti na ňe a na zbytky koftelůw dáwagijc] nakládagij . Také že překážku mnohú čini flowu prawdy] modlitbám ſpolečným ] ſlužbě prawé poſwátné podlé přjkladu a vmyla Páňe ſkrze ňež ſe dáwagij w potupu a tau pilnoſtij ano wětilij než přikázanj přikázanij božij božij oſtřijhána býwagj s ruſſenijm gich. Skrze ne miloſt a prawda w ſlužebnijcých y w ſlužebnoſtech domňele ſe ſkládá a drze wěřij i mylňe požijwá draze wážij] modloſlužebňe ctij. Ty a giné ne gedny přjčiny nedopauftěgij nám mnohých za- chowáwati| z bázni a z poſluſſenſtwij božijho. Wěřijm hřijchuow odpuſítěnij. Act. 10 (43). Z toho pak obcowánij ſwatých wěřijme hřjchůw odpu- ſſtěnij i miloſti ſprawedlnoſti poſwěcenj etc. dogitij . Napřed a prwotňe z podítaty wijry w zaſlauženij Kryſta newědomě beze wíſech ſkutkůw a pítředkůw gich a potom z ſlužebných wěcý zřijzeňe a wědomě. O podítatných dij f. Petr a zwlált o wijře: Tomu (prý) ſwědectwij wydáwagj wſlickni prorocy| že odpuſſtěnij hřijchuow wezmau wſfickni| genž wěřij we gméno geho. O ſprawedlnoſti dij I. Pawel: W tohoto každý! kdož Act. 13 (39). wěřij ſprawedliw býwá. Ano že z něho gde celé ſpaſenij dij: Wěřijme že ſkrze miloſt Pána Gežijſſe ſpaſeni budeme. Z obcowánj pak řádného ſlužebných wěcýi z nijchž gde zwětowánij i oznámenij oſwijceniji y vgiſſtěnij odpufftěnij X (стр. 163).
Strana 363
363 — hřijchuow nayprwé cžtenijm wijry ] o ňemž dij: Známo wám 1 Cor. 15 (1). činijm cžtenij etc.] a nijže: Skrze něž y ſpaſeni budete I potom Eff. 5 (26). ſlowem včenij zdrawého I yakož dij: Očiſſtuge gi kaupelem wody Joh. 5 (?). w flowu žiwota. A Pán: Giž wy čiſtij gíte pro řeč mau ] po- (15, 3). tom ſwátoftmi I na pogiftěnj toho ſwědectwij: Pokřtj ſe (prý) Act. 2 (38). geden každý z wás na odpuítěnij hřijchůw. Též y z pokánij a z ſkutkuow milofrdných neb vtrpných když z wijry žiwé gdau neb k nij člowěka způlobugij ! gde odpufſtěnij hřijchůw způlobňe.A tak z ſamé wijry žiwé I genž ſkrze láſku dělá i gde odpuſítěnij hřijchůw bytňe. Z láſky pak a z ſkutkůw gegich důwodňe . Z poznánij pak| z poſluſſenſtwj ſlowa prawdy y z vgiſítěnij ſlužebnoſtmi ſlužebně . Z ſkutků pak milofrdných a vtrpných a kagjcých i způsobně neb ſám Buoh w Kryftu má moc od puſtiti ſlauhy ſlaužiti k známoſti a k pogiſſtěnj x (cтp. 164). podlé vmluwy ge°. Skutkowé pak vtrpnj ti způſob k hledánij miloſti a k dogitij y k drženij dáwagij . A o tom gſau mnohá pijíma. Wěřijm těla z mrtwých wzkřijílenij. Wieřijme zie ti genž z obcowánj ſwatých docházegj daru wijry a z nij ſprawedlnoſti w Kryftu a odpuſítěnj hřj- chůw a w té pwde ſetrwagij do ſmrti: že po ſmrti přigdau w radoſt Pána Gežijffe . Yakož dij I. Pawel: Ziáda rozďelen býti s tělem a býti s Kryftem. A Pán: Opět přigdu a wezmu wás k ſobě ſamému etc. A ti w den faudu přigmau (pro- přebýwagijcýho w ſobě Ducha ſwatého) těla oſlawená podobná k tělu yaſnoſti Páňei ač w obdarowánij rozličném rozdijlná yako hwězdy etc. A zale ti genž zde z obcowánij ſwatých nedogdau wijry žiwé ani ſprawedlnoſti z nij z miloſti ale w ſmrti a w hřijchu ſegdau| půgdau po ſmrti w peklo a w den wzkřijífenij dogdau těl zlořečenſtwj a bijdnoſti plných ač to rozdijlňe wije a méňe yakž gich záſluha vkazuge. A o tom ſſiroká pijſma ſau. Filip. 1 (23). Joh. 9 (?). (14, 3). Wěřijm žiwot wěčný. Dwůg geft žiwot wěčný: geden podlé bytu přirozenij člowěka I druhý podlé miloſti a žiwota ſláwy! aneb hňewu a bijdy wěčné. A o tom obogijm geft wijra nálſe neb wě- řijme nayprw že žiwot wěčný (gehož očekáwáme bez konce) zlým y dobrým obecný geft a to podlé přirozenij zde z ſtrany duſſe neſmrtedlnoſt a wěčnoſt] w den pak wzkřijſſenij y těla wěčnost bez köce kdež wijc žádného čaſu nebude ale wěčnoſt ſama bez konce. Z ſtrany pak bytu miloſti wěřijme dwůg žiwot wěčný býti . Geden zde počátkem na ceſtě ſpaſenij| genž záležij w daru wijry] a z nj poznánj ſamého a prawého Boha a gehož poſlal Gežjíſe Kryſta i a z toho poznánij čiňenij ſprawedlnoſti Bohem přikázanéI yakož dij: Chceſfli do žiwota I zachoway přikázanij .Mat. 19. (17). X (стр. 165).
363 — hřijchuow nayprwé cžtenijm wijry ] o ňemž dij: Známo wám 1 Cor. 15 (1). činijm cžtenij etc.] a nijže: Skrze něž y ſpaſeni budete I potom Eff. 5 (26). ſlowem včenij zdrawého I yakož dij: Očiſſtuge gi kaupelem wody Joh. 5 (?). w flowu žiwota. A Pán: Giž wy čiſtij gíte pro řeč mau ] po- (15, 3). tom ſwátoftmi I na pogiftěnj toho ſwědectwij: Pokřtj ſe (prý) Act. 2 (38). geden každý z wás na odpuítěnij hřijchůw. Též y z pokánij a z ſkutkuow milofrdných neb vtrpných když z wijry žiwé gdau neb k nij člowěka způlobugij ! gde odpufſtěnij hřijchůw způlobňe.A tak z ſamé wijry žiwé I genž ſkrze láſku dělá i gde odpuſítěnij hřijchůw bytňe. Z láſky pak a z ſkutkůw gegich důwodňe . Z poznánij pak| z poſluſſenſtwj ſlowa prawdy y z vgiſítěnij ſlužebnoſtmi ſlužebně . Z ſkutků pak milofrdných a vtrpných a kagjcých i způsobně neb ſám Buoh w Kryftu má moc od puſtiti ſlauhy ſlaužiti k známoſti a k pogiſſtěnj x (cтp. 164). podlé vmluwy ge°. Skutkowé pak vtrpnj ti způſob k hledánij miloſti a k dogitij y k drženij dáwagij . A o tom gſau mnohá pijíma. Wěřijm těla z mrtwých wzkřijílenij. Wieřijme zie ti genž z obcowánj ſwatých docházegj daru wijry a z nij ſprawedlnoſti w Kryftu a odpuſítěnj hřj- chůw a w té pwde ſetrwagij do ſmrti: že po ſmrti přigdau w radoſt Pána Gežijffe . Yakož dij I. Pawel: Ziáda rozďelen býti s tělem a býti s Kryftem. A Pán: Opět přigdu a wezmu wás k ſobě ſamému etc. A ti w den faudu přigmau (pro- přebýwagijcýho w ſobě Ducha ſwatého) těla oſlawená podobná k tělu yaſnoſti Páňei ač w obdarowánij rozličném rozdijlná yako hwězdy etc. A zale ti genž zde z obcowánij ſwatých nedogdau wijry žiwé ani ſprawedlnoſti z nij z miloſti ale w ſmrti a w hřijchu ſegdau| půgdau po ſmrti w peklo a w den wzkřijífenij dogdau těl zlořečenſtwj a bijdnoſti plných ač to rozdijlňe wije a méňe yakž gich záſluha vkazuge. A o tom ſſiroká pijſma ſau. Filip. 1 (23). Joh. 9 (?). (14, 3). Wěřijm žiwot wěčný. Dwůg geft žiwot wěčný: geden podlé bytu přirozenij člowěka I druhý podlé miloſti a žiwota ſláwy! aneb hňewu a bijdy wěčné. A o tom obogijm geft wijra nálſe neb wě- řijme nayprw že žiwot wěčný (gehož očekáwáme bez konce) zlým y dobrým obecný geft a to podlé přirozenij zde z ſtrany duſſe neſmrtedlnoſt a wěčnoſt] w den pak wzkřijſſenij y těla wěčnost bez köce kdež wijc žádného čaſu nebude ale wěčnoſt ſama bez konce. Z ſtrany pak bytu miloſti wěřijme dwůg žiwot wěčný býti . Geden zde počátkem na ceſtě ſpaſenij| genž záležij w daru wijry] a z nj poznánj ſamého a prawého Boha a gehož poſlal Gežjíſe Kryſta i a z toho poznánij čiňenij ſprawedlnoſti Bohem přikázanéI yakož dij: Chceſfli do žiwota I zachoway přikázanij .Mat. 19. (17). X (стр. 165).
Strana 364
364 — A z ſetrwánij w té prawde přicházý a prigde duſſi po ſmrti žiwot na wěky w fláwě a tělu při wzkřijífenij. A podlé toho giftá geft Páňe řeč že dwě ceſtě glau . Gedna auzká do nebe druhá ffiroká do pekla . Dwoge wěcy dobré a zlé. Dwůg konec ſpalenj a zlořečenstwj . A kdož má ſpaſen býti zde w Kryſtu ſpaſen dokonále býwá . Nebo ſpaſenij z ſkutkuow negde ale ſkutkowé důwod činij naďege a zachowánij toho ſpaſenij| ale gde z pauhé miloſti darem wijry w Kryftu I genž počijná y koná a zde ſpaſence způsobuge tak aby po ſmrti doffel radoſti a ne žaloſti . Protož čiň co čiň neb nečiň: komuž koli žiwá wijra dána býwá a z nij žiw y ſprawedliw gſa | ſetrwáli w tom | ten ſpaſen bude a wſfichni nedoſtatkowé 1 Joh. 1 (7). odpufítěni gemu budau tak yakož dij: Krew Kryfta Gežijíe Hebr. 9 (14). očifftuge nás od wſſeliké hřijchu. A opět: Cžijm wijc krew X (стp. 166). Kryftowa očiſtij nás od ſkutkůw mrtwých . A opět: Nic nebu de Rom. 8 (1). k zatracenij těm] genž fau w Kryftu Gežijíli etc. Bůh zagifté na ſwého woleného nedopuftij aby měl w ſſkodliwém ſmrtedl- ném nedoſtatku z ſwěta ſgijti bez pokánij a budeli mijti ne- doſtatky ty ſnijmá a odpauſſtij. Než zawržený | ſe wſſemi činy dobrými bude zawržen. Proč? Neb ge bez wijry žiwé ſpaſena činijcý činij: a bez nij nelze ſe lijbiti Bohu. A tomuto ſmyſlu žádné pijímo nenij odporné ani o ſenu a ſtrniſſti] neb to zde w cýrkwi p zpráwcých ſe plnij a ne kdeſy w pekle. Neb mimo tento dwogj wěčný žiwot žádnéo třetijho žiwota neb bytu duſſem w pekle nenij ani ceſty k čiſſtěnij gich] yakž mnohých mylná nadege w tom gt. A Pán zgewně dij že hřijch proti Duchu ſwatému neodpaufſtij ſe ani na onom ſwětě. A to i což zpráwcom řečeno geft: Komuž zde odpuſtiji odpu- ſítěno bude y na onom ſwětě nemá o peklu rozumijno býti ale o zdegſſijm a zde odpuſſtěnij gehož potwrzuge w nebi Bůh etc. Z toho ze wíſeho ſluffij zawřijti: zie w tomto ſpiſu nayprw položen geft počet z wijry obecné křeſtianſké podlé cžlánkuow dwanácti. Druhé položen ſmyſl ſwětlý též wijry obecné y prawd gegijch bytných y ſlužebných . Třetij položen ſmyll při ſpaſenij lidſkém | k ſwětlému rozeznánij wijry naſlij y ſmylla prawdy při násſgednáwámeli ſe s pijímy ſwatými yakož náſſe nadege geſt. Awffakž geſtli žeby Buoh komu dal yalňegij nežli nám prawdu poznati oznámenij laſkawého žá- dáme a přigijti y oblijbiti wždycky hotowoſt máme. Dayž Pán Buoh tomuto ſepſánij požehnánij ſwé ſwaté tak aby ti] kdož ge čijíti budau ſlužbau geho k hoyňěgffijmu ofwijcenij při prawdách ſpasytedlných přiſſli. A ti ] genž nezna- gijce při nás k prawdě miloſti y při nij vpřijmnoſti a pro to ſe nám y protiwij: aby poznagijce čiſtú prawdu gi ſpolu s námi zamilowali y ſkutečně náſledowali nayméňe aſpoň ſe neprotiwili a tudy w faud nemiloſtiwoſti nevpadali a ſobě hněwu a pomſty ke dni zuořenij Páňe neſhromažďowali. Amen. Mikuláls Klaudyán. X (стр. 167).
364 — A z ſetrwánij w té prawde přicházý a prigde duſſi po ſmrti žiwot na wěky w fláwě a tělu při wzkřijífenij. A podlé toho giftá geft Páňe řeč že dwě ceſtě glau . Gedna auzká do nebe druhá ffiroká do pekla . Dwoge wěcy dobré a zlé. Dwůg konec ſpalenj a zlořečenstwj . A kdož má ſpaſen býti zde w Kryſtu ſpaſen dokonále býwá . Nebo ſpaſenij z ſkutkuow negde ale ſkutkowé důwod činij naďege a zachowánij toho ſpaſenij| ale gde z pauhé miloſti darem wijry w Kryftu I genž počijná y koná a zde ſpaſence způsobuge tak aby po ſmrti doffel radoſti a ne žaloſti . Protož čiň co čiň neb nečiň: komuž koli žiwá wijra dána býwá a z nij žiw y ſprawedliw gſa | ſetrwáli w tom | ten ſpaſen bude a wſfichni nedoſtatkowé 1 Joh. 1 (7). odpufítěni gemu budau tak yakož dij: Krew Kryfta Gežijíe Hebr. 9 (14). očifftuge nás od wſſeliké hřijchu. A opět: Cžijm wijc krew X (стp. 166). Kryftowa očiſtij nás od ſkutkůw mrtwých . A opět: Nic nebu de Rom. 8 (1). k zatracenij těm] genž fau w Kryftu Gežijíli etc. Bůh zagifté na ſwého woleného nedopuftij aby měl w ſſkodliwém ſmrtedl- ném nedoſtatku z ſwěta ſgijti bez pokánij a budeli mijti ne- doſtatky ty ſnijmá a odpauſſtij. Než zawržený | ſe wſſemi činy dobrými bude zawržen. Proč? Neb ge bez wijry žiwé ſpaſena činijcý činij: a bez nij nelze ſe lijbiti Bohu. A tomuto ſmyſlu žádné pijímo nenij odporné ani o ſenu a ſtrniſſti] neb to zde w cýrkwi p zpráwcých ſe plnij a ne kdeſy w pekle. Neb mimo tento dwogj wěčný žiwot žádnéo třetijho žiwota neb bytu duſſem w pekle nenij ani ceſty k čiſſtěnij gich] yakž mnohých mylná nadege w tom gt. A Pán zgewně dij že hřijch proti Duchu ſwatému neodpaufſtij ſe ani na onom ſwětě. A to i což zpráwcom řečeno geft: Komuž zde odpuſtiji odpu- ſítěno bude y na onom ſwětě nemá o peklu rozumijno býti ale o zdegſſijm a zde odpuſſtěnij gehož potwrzuge w nebi Bůh etc. Z toho ze wíſeho ſluffij zawřijti: zie w tomto ſpiſu nayprw položen geft počet z wijry obecné křeſtianſké podlé cžlánkuow dwanácti. Druhé položen ſmyſl ſwětlý též wijry obecné y prawd gegijch bytných y ſlužebných . Třetij položen ſmyll při ſpaſenij lidſkém | k ſwětlému rozeznánij wijry naſlij y ſmylla prawdy při násſgednáwámeli ſe s pijímy ſwatými yakož náſſe nadege geſt. Awffakž geſtli žeby Buoh komu dal yalňegij nežli nám prawdu poznati oznámenij laſkawého žá- dáme a přigijti y oblijbiti wždycky hotowoſt máme. Dayž Pán Buoh tomuto ſepſánij požehnánij ſwé ſwaté tak aby ti] kdož ge čijíti budau ſlužbau geho k hoyňěgffijmu ofwijcenij při prawdách ſpasytedlných přiſſli. A ti ] genž nezna- gijce při nás k prawdě miloſti y při nij vpřijmnoſti a pro to ſe nám y protiwij: aby poznagijce čiſtú prawdu gi ſpolu s námi zamilowali y ſkutečně náſledowali nayméňe aſpoň ſe neprotiwili a tudy w faud nemiloſtiwoſti nevpadali a ſobě hněwu a pomſty ke dni zuořenij Páňe neſhromažďowali. Amen. Mikuláls Klaudyán. X (стр. 167).
Strana 365
365 No 12. EYN RECHT CHRISTLICH SENDE BRIEFF VND ERBIT- TUNG DER BRUDER AUS BEHEM ANN ALLE STENDE DES REYCHS SO AUFF DEM GEMEYNEM LANDTTAG ZU PRAG VERSAMLET GEWEST AM TAG DER BEKE- RUNG DES HEYLIGEN PAULI IM IAR 1525 1). VERDOLMETZT VON BEHEMISCHEM YNS DEUTZSCHE Durch JOHANNEM ZEYSINCK. Denn wolgebornen herrn Herrn | den wolgebornen ernue- C (cтp. 2) sten Rittern| denn wolgebornen herrn Edeleuten denn nam- hafftigen vorsichtigen herrn von Prag ! vnd allen anderen herrn Boten der Stete] so itzt am landttag auff der Pregischen burck versamlet. Wir so eyn sonderliche eynickeyt odder gemeyn haben noch vnterricht der heyligen schrifft| vnd von des wegë| viel hön| spöt| vertumung vnd verfolgung angst vnd not] mit gedult ertragen| entbiten E. G. vnser gebet mit gunst alles heyles ] vornemlich yn Gotlicher warheyt vnd Gnad ] vnd neben dem auch yn allem zeytlichem gut | langer gesuntheyt vnd frides etc. Wir thun E. G. kundt wie gros angst| gedrenge vnd zwanck vns geschicht on vnsere verschuldigung| vnd ordent- liche redliche beschuldigung. Also das wir von den Priestern beydes] dz ist Behmischen vnd Romischen teyls als yrsame 1) Конфессія зта печатается по старопечатному тексту 9кземпляра библіотеки Музея королевства Ченскаго, sign. 46. C. 54, in 4“. Повидимому, музейный 9кземпляръ, содержащій въ себѣ Одну только 3ту конфессіо, представляетъ отрьвокъ какого�то сборника, такъ какъ въ сохранившейся части отого неизвѣстнаго сборника (въ которомъ, можетъ быть, находилась печатаемая нами конфессія) пагинація начинается съ литеры С. Въ настоящемъ изданіи текстъ музейнаго 3кземпляра воспроизводится съ букваль- ною точностьо, за исключеніемъ только нѣкоторыхъ незначи- тельныхъ отступленій въ интерпункціи, т. е., оставляя почти вездѣ интерпункцію подлинника со всѣми ея особенностями (чертами и точками), мыl кое�гдѣ для ясности дѣлаемъ небольшія измѣненія и размѣщаемъ знаки препинанія подлинника сообразно съ логи- ческимъ удареніемъ цѣлаго содержанія текста. Кромѣ того, удерживая способъ употребленія въ подлинникѣ малыхъ началь- ныхъ буквъ въ именахъ существительныхъ, мыl, однако, печатаемъ съ буквъ большихъ наименованія Божества, которыя въ оригиналѣ встрѣчаются неодинаково�послѣдовательно (то съ малыми, то съ большими буквами въ началѣ). Знаки вопроса при ссылкахъ на Св. Писаніе принадлежатъ намъ. — Въ виду нѣкоторыхъ неясно- стей въ старо�нѣмецкомъ текстѣ конфессіи, мыl изложили ранѣе послѣдовательный ходъ мыслей въ ней (См. Вы. 1, стр. 290 и слѣд.) настолько подробно, насколько 3то необходимо для пониманія Основной ея идеи и существенныхъ подробностей ея содержанія.
365 No 12. EYN RECHT CHRISTLICH SENDE BRIEFF VND ERBIT- TUNG DER BRUDER AUS BEHEM ANN ALLE STENDE DES REYCHS SO AUFF DEM GEMEYNEM LANDTTAG ZU PRAG VERSAMLET GEWEST AM TAG DER BEKE- RUNG DES HEYLIGEN PAULI IM IAR 1525 1). VERDOLMETZT VON BEHEMISCHEM YNS DEUTZSCHE Durch JOHANNEM ZEYSINCK. Denn wolgebornen herrn Herrn | den wolgebornen ernue- C (cтp. 2) sten Rittern| denn wolgebornen herrn Edeleuten denn nam- hafftigen vorsichtigen herrn von Prag ! vnd allen anderen herrn Boten der Stete] so itzt am landttag auff der Pregischen burck versamlet. Wir so eyn sonderliche eynickeyt odder gemeyn haben noch vnterricht der heyligen schrifft| vnd von des wegë| viel hön| spöt| vertumung vnd verfolgung angst vnd not] mit gedult ertragen| entbiten E. G. vnser gebet mit gunst alles heyles ] vornemlich yn Gotlicher warheyt vnd Gnad ] vnd neben dem auch yn allem zeytlichem gut | langer gesuntheyt vnd frides etc. Wir thun E. G. kundt wie gros angst| gedrenge vnd zwanck vns geschicht on vnsere verschuldigung| vnd ordent- liche redliche beschuldigung. Also das wir von den Priestern beydes] dz ist Behmischen vnd Romischen teyls als yrsame 1) Конфессія зта печатается по старопечатному тексту 9кземпляра библіотеки Музея королевства Ченскаго, sign. 46. C. 54, in 4“. Повидимому, музейный 9кземпляръ, содержащій въ себѣ Одну только 3ту конфессіо, представляетъ отрьвокъ какого�то сборника, такъ какъ въ сохранившейся части отого неизвѣстнаго сборника (въ которомъ, можетъ быть, находилась печатаемая нами конфессія) пагинація начинается съ литеры С. Въ настоящемъ изданіи текстъ музейнаго 3кземпляра воспроизводится съ букваль- ною точностьо, за исключеніемъ только нѣкоторыхъ незначи- тельныхъ отступленій въ интерпункціи, т. е., оставляя почти вездѣ интерпункцію подлинника со всѣми ея особенностями (чертами и точками), мыl кое�гдѣ для ясности дѣлаемъ небольшія измѣненія и размѣщаемъ знаки препинанія подлинника сообразно съ логи- ческимъ удареніемъ цѣлаго содержанія текста. Кромѣ того, удерживая способъ употребленія въ подлинникѣ малыхъ началь- ныхъ буквъ въ именахъ существительныхъ, мыl, однако, печатаемъ съ буквъ большихъ наименованія Божества, которыя въ оригиналѣ встрѣчаются неодинаково�послѣдовательно (то съ малыми, то съ большими буквами въ началѣ). Знаки вопроса при ссылкахъ на Св. Писаніе принадлежатъ намъ. — Въ виду нѣкоторыхъ неясно- стей въ старо�нѣмецкомъ текстѣ конфессіи, мыl изложили ранѣе послѣдовательный ходъ мыслей въ ней (См. Вы. 1, стр. 290 и слѣд.) настолько подробно, насколько 3то необходимо для пониманія Основной ея идеи и существенныхъ подробностей ея содержанія.
Strana 366
366 — C (crp. 3). versprochen ] ver ketzert vnd vertumbt seyn i on alle recht- schaffene auffrichtige bewerung aus rechter gewisser heyliger schrifft| also auch vo gemeynem volck dauor gehaltë werden vnd nicht alleyn vo ynen| sondern auch von viel vorigen vnd itzt kegenwertigen personen aus E. G. stand vnd regiment von viel vmbligenden Königen bis auch diser Kron. Vnd das ist yn vorgangener zeyt viel iar noch eyn ander gestanden bis auch auff dise kegenwertige zeyt | in wilcher auff dem landtag newlich zu Prage gehalten eyn vrteyl vnd verschrey- bung wider vns erregt ist| die etwan yn sanct Jacobs Conci- lium zu Prag widder vns erticht welches dises vrteyl vnd ver- schreyben dunckt vns eygentlich sey vngerecht wider vns] vnd das der weltlichen oberkeyt zu handelen nicht zyme| inn wel- die do cher vns verboten seyn vnsere christliche samlung geschehen| nicht anders| denn noch vnterricht der heyligen schrifft. Als nemlich wir sollen ynn dem namen vnsers Herren Jesu Christi nicht zusammen komen ] Got alleyn nicht thun seyn zymliche | pflichtige ehre vnd anbetung! das heylig Euange- lium alleyn widder 1) predigen noch horen| keyn gebet thun durch Christum Jesum alleyn vnd yn seynem namen zu Gott dem hymlischen Vater | der sacrament noch ordenung der hey- ligen schrifft vnd der ersten heyligen kirchen weder brauchen noch genissen. Vnd des allen seyn vns aus bewerter heyligen schrifft keyn rechtschaffene vrsachen angetzeygt worden] noch weniger ordentlich beweyst sondern seyn vber das alles ann stat der vnterricht vnd besserer ler aus der heyligen schrifft Pickarten 1 yrsame | vund Ketzer gescholden waren , ist auch aus grausamer welts gewalt] gedreng angst vnd verfolgung widder vns erweket. Vnd wir bitten wolts euch nicht verdrissen lassen das wir gesagt | dise verschreybung sey vngerecht. Ya I wir sagen noch datzu | sie sey vnbilich vnd wider das gesetz Gottis | die E. G. nicht zu geburt. Wolt doch betrachten yhn eym beyspyl ob das auch ge- recht vnd billich sey ] eyn menschen vnuerhort ] auch vnerkant was und warumb er was gethan hat [ alleyn aus hörsagen vnd seyner feynd anklag] vertumen 1 vnd sonderlich den menschen der auss bosem willen] aus verstockung] harthelsickeyt| vnd aus vnordentlicher begirde nichts mit wissen gethan hat] der auch willen het ] so er was bessers erkant] on alle vnterwey- sung| nach lieber mit rechtschaffener gotlicher vnterweysung antzunehmen] vnd seyn erkante schult]| auffrichtig vnd willig alleyn vmb seyner selickeyt willen besseren | eyn solchen men- schen ] on alle ordentliche verhörung vnd genugthuung] alleyn aus hörsagen vnd gerucht falscher schmenamen] verurteylen vnd verthumen] vnd eyn vrteyl! vnd so lesterliche verschrey- bung widder yhn vnd seyne nachkomling lassen aus gehen wolt doch selb vrteylen ] obs auch recht sey | nicht alleyn fur C (стр. 4). 1) Zдѣсь widder: wieder.
366 — C (crp. 3). versprochen ] ver ketzert vnd vertumbt seyn i on alle recht- schaffene auffrichtige bewerung aus rechter gewisser heyliger schrifft| also auch vo gemeynem volck dauor gehaltë werden vnd nicht alleyn vo ynen| sondern auch von viel vorigen vnd itzt kegenwertigen personen aus E. G. stand vnd regiment von viel vmbligenden Königen bis auch diser Kron. Vnd das ist yn vorgangener zeyt viel iar noch eyn ander gestanden bis auch auff dise kegenwertige zeyt | in wilcher auff dem landtag newlich zu Prage gehalten eyn vrteyl vnd verschrey- bung wider vns erregt ist| die etwan yn sanct Jacobs Conci- lium zu Prag widder vns erticht welches dises vrteyl vnd ver- schreyben dunckt vns eygentlich sey vngerecht wider vns] vnd das der weltlichen oberkeyt zu handelen nicht zyme| inn wel- die do cher vns verboten seyn vnsere christliche samlung geschehen| nicht anders| denn noch vnterricht der heyligen schrifft. Als nemlich wir sollen ynn dem namen vnsers Herren Jesu Christi nicht zusammen komen ] Got alleyn nicht thun seyn zymliche | pflichtige ehre vnd anbetung! das heylig Euange- lium alleyn widder 1) predigen noch horen| keyn gebet thun durch Christum Jesum alleyn vnd yn seynem namen zu Gott dem hymlischen Vater | der sacrament noch ordenung der hey- ligen schrifft vnd der ersten heyligen kirchen weder brauchen noch genissen. Vnd des allen seyn vns aus bewerter heyligen schrifft keyn rechtschaffene vrsachen angetzeygt worden] noch weniger ordentlich beweyst sondern seyn vber das alles ann stat der vnterricht vnd besserer ler aus der heyligen schrifft Pickarten 1 yrsame | vund Ketzer gescholden waren , ist auch aus grausamer welts gewalt] gedreng angst vnd verfolgung widder vns erweket. Vnd wir bitten wolts euch nicht verdrissen lassen das wir gesagt | dise verschreybung sey vngerecht. Ya I wir sagen noch datzu | sie sey vnbilich vnd wider das gesetz Gottis | die E. G. nicht zu geburt. Wolt doch betrachten yhn eym beyspyl ob das auch ge- recht vnd billich sey ] eyn menschen vnuerhort ] auch vnerkant was und warumb er was gethan hat [ alleyn aus hörsagen vnd seyner feynd anklag] vertumen 1 vnd sonderlich den menschen der auss bosem willen] aus verstockung] harthelsickeyt| vnd aus vnordentlicher begirde nichts mit wissen gethan hat] der auch willen het ] so er was bessers erkant] on alle vnterwey- sung| nach lieber mit rechtschaffener gotlicher vnterweysung antzunehmen] vnd seyn erkante schult]| auffrichtig vnd willig alleyn vmb seyner selickeyt willen besseren | eyn solchen men- schen ] on alle ordentliche verhörung vnd genugthuung] alleyn aus hörsagen vnd gerucht falscher schmenamen] verurteylen vnd verthumen] vnd eyn vrteyl! vnd so lesterliche verschrey- bung widder yhn vnd seyne nachkomling lassen aus gehen wolt doch selb vrteylen ] obs auch recht sey | nicht alleyn fur C (стр. 4). 1) Zдѣсь widder: wieder.
Strana 367
367 — Gott | sondern auch fur allen menschen| eym solchem men- schen so vnrecht zu thun. Ja es ist eygentlich vngerecht vnd vntzimlich| widder alles gottliche gesetze| ia wider alle welt- liche recht. Denn das naturlich gesetz lert ] was du wilt ] das dyr ge- schehe] thu deym nechsten auch vnd was du wilt | das dyr nicht gesche ] thue deym nechsten auch nicht. Das geschrieben gesetz sagt: Richt gerecht deynem nechsten] vnd Josue| als er den richern 1) gebeut recht zu richten ] sagt er 2 Paral. 19: Richt nicht menschlich sonder des Herren gericht vnd alles | das yhr richten werdet] wert vber euch kommen| vnd das gesetz der gnade sagt Joan. 7 : Richtet nit noch 2) ansehen sonder richtet eyn recht gericht. Luc. 6: Den mit waser gericht yhr richten werdet] wert yhr gericht werden | mit waser mass yhr messet wirt euch wider gemessen werden] vnd vo dem seyn gnugsame schrifften zur rechten vnd lincken seyten] vnd nicht alleyn die schrifft ] sonder auch ewer recht | dauon euch zu sagen! vergebens were. Disem beyspil nach ist vns eben widderfaten 3) wider alles gesetz. Vnd widderfert vns noch bis heute] denen menschen| die wir den rechten christlichen glawben vnd seyner gerechtickeit nach alleyn vmb der hoffnung willen ] die wir zu Gott haben] alles auffrichtig thun] das an vns ist ] die erkanten gebrechen demu- tiglich besseren willig vnd bereit sein kegen allem dem] was Gott glawbt ] gethan geliebt erfult ! gehofft ] vnd bewart haben wil dem bunde des glawbens nach] keynem wifslich aus wil- len ] vnd fursatz vnrecht thun| handelen widder niemant nichts aus bofsheyt noch weniger ymant zuuertumung| sondern vns bemuhen ] yn allen dingen noch 4) vnterricht gewisser heiliger schrifft verhalten vnd erfunden werden. Es sey so viel belangt die vrsachen vnser sonderlichen eynickeyt| oder vnseren wadel vnd gemeinschafft | den wir habē yn allë heyligë heylsamē dingen so võ Christo vnd den seynen verordnet seyn] auch so viel belangt das regiment der welt yn zymlichem christlichem gehorsam on allen auszug vnd widderrede] auch dem wesen vnter anderen nach| der narung haben vnd gemeynschafft mit ander leuten so viel ymmer muglich| christlich verhalten] vnd nicht alleyn das] sondern so sich auch vnter vns ] von ymand | was erhöbe vntzimlichs vnd vnrechts| wider den glawben vnd seyne ge- rechtickeyt] do heym odder daussen widder die lere Christi vnd der Aposteln] das leyden wir ann keynem der dem Euan- gelio nur wil vntertenig vnd gehorsam seyn1 ungestrafft vnd gebessert. Vnd gleych als wir vnseren glauben vnd warheyt [ mit ordentlicher zugehorender hulff yn vnser eynickeyt mit keyner weitlichen gewalt mit keynem zwanck noch blütuergiessen auffgericht haben | denn das lest das gesetzt der gnaden denn C (стр. 5). C (стр. 6). 1) Richern здѣсь вмѣсто: Richtern. — 2) и 4) Здѣсь noch, какъ ниже въ другихъ мѣстахъ, употребляется вмѣсто: nach. — 3) По всей вѣроятности, здѣсь долно быть: widderfaren = wider- fahren.
367 — Gott | sondern auch fur allen menschen| eym solchem men- schen so vnrecht zu thun. Ja es ist eygentlich vngerecht vnd vntzimlich| widder alles gottliche gesetze| ia wider alle welt- liche recht. Denn das naturlich gesetz lert ] was du wilt ] das dyr ge- schehe] thu deym nechsten auch vnd was du wilt | das dyr nicht gesche ] thue deym nechsten auch nicht. Das geschrieben gesetz sagt: Richt gerecht deynem nechsten] vnd Josue| als er den richern 1) gebeut recht zu richten ] sagt er 2 Paral. 19: Richt nicht menschlich sonder des Herren gericht vnd alles | das yhr richten werdet] wert vber euch kommen| vnd das gesetz der gnade sagt Joan. 7 : Richtet nit noch 2) ansehen sonder richtet eyn recht gericht. Luc. 6: Den mit waser gericht yhr richten werdet] wert yhr gericht werden | mit waser mass yhr messet wirt euch wider gemessen werden] vnd vo dem seyn gnugsame schrifften zur rechten vnd lincken seyten] vnd nicht alleyn die schrifft ] sonder auch ewer recht | dauon euch zu sagen! vergebens were. Disem beyspil nach ist vns eben widderfaten 3) wider alles gesetz. Vnd widderfert vns noch bis heute] denen menschen| die wir den rechten christlichen glawben vnd seyner gerechtickeit nach alleyn vmb der hoffnung willen ] die wir zu Gott haben] alles auffrichtig thun] das an vns ist ] die erkanten gebrechen demu- tiglich besseren willig vnd bereit sein kegen allem dem] was Gott glawbt ] gethan geliebt erfult ! gehofft ] vnd bewart haben wil dem bunde des glawbens nach] keynem wifslich aus wil- len ] vnd fursatz vnrecht thun| handelen widder niemant nichts aus bofsheyt noch weniger ymant zuuertumung| sondern vns bemuhen ] yn allen dingen noch 4) vnterricht gewisser heiliger schrifft verhalten vnd erfunden werden. Es sey so viel belangt die vrsachen vnser sonderlichen eynickeyt| oder vnseren wadel vnd gemeinschafft | den wir habē yn allë heyligë heylsamē dingen so võ Christo vnd den seynen verordnet seyn] auch so viel belangt das regiment der welt yn zymlichem christlichem gehorsam on allen auszug vnd widderrede] auch dem wesen vnter anderen nach| der narung haben vnd gemeynschafft mit ander leuten so viel ymmer muglich| christlich verhalten] vnd nicht alleyn das] sondern so sich auch vnter vns ] von ymand | was erhöbe vntzimlichs vnd vnrechts| wider den glawben vnd seyne ge- rechtickeyt] do heym odder daussen widder die lere Christi vnd der Aposteln] das leyden wir ann keynem der dem Euan- gelio nur wil vntertenig vnd gehorsam seyn1 ungestrafft vnd gebessert. Vnd gleych als wir vnseren glauben vnd warheyt [ mit ordentlicher zugehorender hulff yn vnser eynickeyt mit keyner weitlichen gewalt mit keynem zwanck noch blütuergiessen auffgericht haben | denn das lest das gesetzt der gnaden denn C (стр. 5). C (стр. 6). 1) Richern здѣсь вмѣсто: Richtern. — 2) и 4) Здѣсь noch, какъ ниже въ другихъ мѣстахъ, употребляется вмѣсто: nach. — 3) По всей вѣроятности, здѣсь долно быть: widderfaren = wider- fahren.
Strana 368
368 — C (стр. 7). C (стр. 8). Christen beym glawben nicht zu1 also verteydigen vnd be- weyssen 1) wir noch heut zu tagen vnsern glawbë vnd alle geyst- liche ding nicht mit weltlicher gewalt| denne zu dem gibt das gesetz Christi widder leyblichen harnisch odder wapen noch weltlichen krieg zu sonder gebeut mann sol den glawben mit gedult| yn krafft Gotis verteydigen| vnd wir leyden diser vnterricht nach| so viel denn glawben belangt| alle dingk yn gedult zu eyner bewerung antzegung | vnd versicherung eynes gewissen christlichen rechten glawbens| in wilchem wir fleyss ankeren wie wir mochten gegen allen lieb vnd gunst haben| bos mit bosem nicht vergelten] dem bojsem vntzim- lich vnd vnordentlich nicht widerstehen] die feynd dem gebot Christi nach lieben etc. Vnd gleych als sich vnsere vorfarn stet zu ordentlicher freyer verhorung der heyligen schrifft nach beruffen haben wolt rechenschaft geben vom glawben aller warheyt vnd hoffnung bis auch yhrer eynickeyt i vnd warumb sie denn itzigen geystlichë regenten| vmb yhrer selickeyt willen nicht mögen noch durffen vntertenig seyn vnd neben dem doch altzeyt vnd yn allen dingen bereyt aus der heyligē schrifft eyne bessere lere antzunehmen ] sich vmb keiner schand noch leydens willen schemen noch schewen] die erkanten gebrechen besseren vnd ab zu stellen ] also habë auch wir das altzeyt be- gert vnd begerens noch| bereyt vnd willig zu allem demzu stehen alleyn vmb vnser selickeyt willen| vnd mit dem wollen wir vns aufsgefurt haben aus aller beruchtigung vnd zuschrey- bung allerley yrthum vnd ketzerey | das wir mit vnserem wissen beym glawben nichts yrsams haben| noch weniger ketzerichen harthelsickeyt. Habë auch gantz nichts] das do diente yrthum vnd kezereyen erfinden odder verteydigen den wir seyn yhe mit willen vnd wissen nicht yrsam auch nicht yn angetzeyg- tem bereyttem willen vnbewegliche ketzer| nicht böser ding erfinder bis auch blutuergiessens] dise ketzerey zuuerteydigē noch weniger zu erlangen weltliche lust [ lob] ehre und reych- tumb| den die heylige schrifft zeygt an] das von derer ding willen ketzereyen vnd kertzer 2) kommen vnd seyn solten] bis das auch der hewbt ertz| aller rechtifte groste ketzer der widderchrist aus denen vrsachen yn der kirchen erstehen vnd erwachsen solt vnd damit thuen wir genug aller beruchtigung und falscher vertumung so vns daraus entsprungen ist. Darumb bitten wir| wolts doch betrachten ob denn vnd solchen leuten mit diser verschreybung vnd vrteyl gerechtickeyt odder vnrecht geschehen sey. Wir lassen vns eygentlich duncken] das eyn itz- licher| der nur nicht aus neyt vnd böfsheyt (die yhm aus glawben falscher beruchtigung gegen vns kommen ist nicht verblendet ist) leychtlich verstehen| vnd das fur eyne gnuht- thuung vnnd entschuldigung der obgenanten beruchtigung an- nehmen das vns trefflich gewalt vnd vnrecht] rechtloser zwanck 1) 3дѣсь beweyssen = beweisen. — 2) Здѣсь, очевидно, kertzer BMѣCTO Ketzer.
368 — C (стр. 7). C (стр. 8). Christen beym glawben nicht zu1 also verteydigen vnd be- weyssen 1) wir noch heut zu tagen vnsern glawbë vnd alle geyst- liche ding nicht mit weltlicher gewalt| denne zu dem gibt das gesetz Christi widder leyblichen harnisch odder wapen noch weltlichen krieg zu sonder gebeut mann sol den glawben mit gedult| yn krafft Gotis verteydigen| vnd wir leyden diser vnterricht nach| so viel denn glawben belangt| alle dingk yn gedult zu eyner bewerung antzegung | vnd versicherung eynes gewissen christlichen rechten glawbens| in wilchem wir fleyss ankeren wie wir mochten gegen allen lieb vnd gunst haben| bos mit bosem nicht vergelten] dem bojsem vntzim- lich vnd vnordentlich nicht widerstehen] die feynd dem gebot Christi nach lieben etc. Vnd gleych als sich vnsere vorfarn stet zu ordentlicher freyer verhorung der heyligen schrifft nach beruffen haben wolt rechenschaft geben vom glawben aller warheyt vnd hoffnung bis auch yhrer eynickeyt i vnd warumb sie denn itzigen geystlichë regenten| vmb yhrer selickeyt willen nicht mögen noch durffen vntertenig seyn vnd neben dem doch altzeyt vnd yn allen dingen bereyt aus der heyligē schrifft eyne bessere lere antzunehmen ] sich vmb keiner schand noch leydens willen schemen noch schewen] die erkanten gebrechen besseren vnd ab zu stellen ] also habë auch wir das altzeyt be- gert vnd begerens noch| bereyt vnd willig zu allem demzu stehen alleyn vmb vnser selickeyt willen| vnd mit dem wollen wir vns aufsgefurt haben aus aller beruchtigung vnd zuschrey- bung allerley yrthum vnd ketzerey | das wir mit vnserem wissen beym glawben nichts yrsams haben| noch weniger ketzerichen harthelsickeyt. Habë auch gantz nichts] das do diente yrthum vnd kezereyen erfinden odder verteydigen den wir seyn yhe mit willen vnd wissen nicht yrsam auch nicht yn angetzeyg- tem bereyttem willen vnbewegliche ketzer| nicht böser ding erfinder bis auch blutuergiessens] dise ketzerey zuuerteydigē noch weniger zu erlangen weltliche lust [ lob] ehre und reych- tumb| den die heylige schrifft zeygt an] das von derer ding willen ketzereyen vnd kertzer 2) kommen vnd seyn solten] bis das auch der hewbt ertz| aller rechtifte groste ketzer der widderchrist aus denen vrsachen yn der kirchen erstehen vnd erwachsen solt vnd damit thuen wir genug aller beruchtigung und falscher vertumung so vns daraus entsprungen ist. Darumb bitten wir| wolts doch betrachten ob denn vnd solchen leuten mit diser verschreybung vnd vrteyl gerechtickeyt odder vnrecht geschehen sey. Wir lassen vns eygentlich duncken] das eyn itz- licher| der nur nicht aus neyt vnd böfsheyt (die yhm aus glawben falscher beruchtigung gegen vns kommen ist nicht verblendet ist) leychtlich verstehen| vnd das fur eyne gnuht- thuung vnnd entschuldigung der obgenanten beruchtigung an- nehmen das vns trefflich gewalt vnd vnrecht] rechtloser zwanck 1) 3дѣсь beweyssen = beweisen. — 2) Здѣсь, очевидно, kertzer BMѣCTO Ketzer.
Strana 369
369 — vnd verfolgung geschicht| vmb der rechten gewissen warheyt willen | des glawbens vnd seyner gerechtickeyt willë von wel- cher wegen wir fur dem volck verworffen] eyn vnflat vnd auskericht der welt| ia teglich als schlachtschaff worden seyn etc.] also das itzund nicht alleyn vber vns alles lesterlich ver- tumliche vbel zu wegen bracht vnd gehandelt wird] sonder auch auf eyn itzliche sele | die itzund die gerectickeyt vnd war- heyt des glaubens lieb hat Got vnd den menschen zimliche trew helt vnd bewart i also dz sie durch falche 1) anklage vnter den Pirckartisschem (sic) namen vnd titel yntreffliche angst vnd not kommen das auch die leut] die Got vnd dem menschen trew seyn yn disem Konigreych des leybs| guttes vnd der ehre vnsicher weren vnd die gotlosen yhren mutwillen mit yhn büsseten etc.| doch nicht weyter vnd mehr] denn yhn von oben herab geben ist. Auch mag aus der vnterricht eyn yder erkennen| das dise beruchtigung| vrteylt vnd verschrey|bung so widder vns geschehen (bey yhr vielen aus vnwissenheyt vnuerstant derer ding so bey vns seyn) nicht gerecht noch billich sey noch der heyligen schrifft. Vnd es mocht eygentlich datzu eyn itzlich glaubig mensch dise wort Danielis zu yhnen wol sagen wie wol vnterschied- lich zu den vnwissenden den zu den falschen wifslich vnge- rechten richtern zu den er sagt] Daniel 13: Ich byn reyn von disem blût etc. Seyt yhr denn so nerrisch ] yhr kinder Israel das yhr vngevrteylt vnd vnerkant| was recht ist] vertumbt die tochter Israel yn todt. Kert widder vmb zu gericht] den sie haben falsch zeugnis widder si geredet. Von solchë sagt auch Isaias 1 : Deyne fursten seyn vngetrew] der dib gesellen alle lieben sie gaben vnd gehen vergeltung nach. Sie richten keynen weysen | vnd der witwen sach kan nicht fur sie komen. Vö deswegen sagt Gott] der starcke Herr der herscharn Israel: Ich wil mich ergetzen vber meynenn feynden| ich wil mich rechen| ann meynen widdersachern. Vber der itzt benunten gewalt aber vnd vngerechtickeyt wis wir wider die itzige beyder gewalt verkuplung| zu keym andern zu flihē| sie fur keinen andern zu ladë zu gerechtem vrteyl der beruchtigung| an der er vnsers glawbës an der gerechtickeyt der warheyt denn alleyn fur den hochsten richter Gott vnd das lemlin] fur das gemeyne gericht der lebendigen vund todten ] itzund aber fur den richter seyn gesetz das heylig Euangelium zu erkentnis vnd vrteyl | vnd auich fur die so yn disem Gesetz vnd warheyt des heyligen Euangelij yn seynem liecht yn der nachfolgung Christi one befleckung vnd mackel der itzigen yrthum des widder Christs] seyner böss- heyt vnd vngerechtickeyt wandeln| vnd wollen von solchen gericht werden noch wifslicher warheyt des glawbens] vnd mit vnsern widersachern fur yhn zu obgenantem gericht vnd vrteyl gern stehen. Trosten vns des rechten richters| der do D (стр. 9). D (стр. 10). 1) falche здѣсь, очевидно, вмѣсто falsche. 24
369 — vnd verfolgung geschicht| vmb der rechten gewissen warheyt willen | des glawbens vnd seyner gerechtickeyt willë von wel- cher wegen wir fur dem volck verworffen] eyn vnflat vnd auskericht der welt| ia teglich als schlachtschaff worden seyn etc.] also das itzund nicht alleyn vber vns alles lesterlich ver- tumliche vbel zu wegen bracht vnd gehandelt wird] sonder auch auf eyn itzliche sele | die itzund die gerectickeyt vnd war- heyt des glaubens lieb hat Got vnd den menschen zimliche trew helt vnd bewart i also dz sie durch falche 1) anklage vnter den Pirckartisschem (sic) namen vnd titel yntreffliche angst vnd not kommen das auch die leut] die Got vnd dem menschen trew seyn yn disem Konigreych des leybs| guttes vnd der ehre vnsicher weren vnd die gotlosen yhren mutwillen mit yhn büsseten etc.| doch nicht weyter vnd mehr] denn yhn von oben herab geben ist. Auch mag aus der vnterricht eyn yder erkennen| das dise beruchtigung| vrteylt vnd verschrey|bung so widder vns geschehen (bey yhr vielen aus vnwissenheyt vnuerstant derer ding so bey vns seyn) nicht gerecht noch billich sey noch der heyligen schrifft. Vnd es mocht eygentlich datzu eyn itzlich glaubig mensch dise wort Danielis zu yhnen wol sagen wie wol vnterschied- lich zu den vnwissenden den zu den falschen wifslich vnge- rechten richtern zu den er sagt] Daniel 13: Ich byn reyn von disem blût etc. Seyt yhr denn so nerrisch ] yhr kinder Israel das yhr vngevrteylt vnd vnerkant| was recht ist] vertumbt die tochter Israel yn todt. Kert widder vmb zu gericht] den sie haben falsch zeugnis widder si geredet. Von solchë sagt auch Isaias 1 : Deyne fursten seyn vngetrew] der dib gesellen alle lieben sie gaben vnd gehen vergeltung nach. Sie richten keynen weysen | vnd der witwen sach kan nicht fur sie komen. Vö deswegen sagt Gott] der starcke Herr der herscharn Israel: Ich wil mich ergetzen vber meynenn feynden| ich wil mich rechen| ann meynen widdersachern. Vber der itzt benunten gewalt aber vnd vngerechtickeyt wis wir wider die itzige beyder gewalt verkuplung| zu keym andern zu flihē| sie fur keinen andern zu ladë zu gerechtem vrteyl der beruchtigung| an der er vnsers glawbës an der gerechtickeyt der warheyt denn alleyn fur den hochsten richter Gott vnd das lemlin] fur das gemeyne gericht der lebendigen vund todten ] itzund aber fur den richter seyn gesetz das heylig Euangelium zu erkentnis vnd vrteyl | vnd auich fur die so yn disem Gesetz vnd warheyt des heyligen Euangelij yn seynem liecht yn der nachfolgung Christi one befleckung vnd mackel der itzigen yrthum des widder Christs] seyner böss- heyt vnd vngerechtickeyt wandeln| vnd wollen von solchen gericht werden noch wifslicher warheyt des glawbens] vnd mit vnsern widersachern fur yhn zu obgenantem gericht vnd vrteyl gern stehen. Trosten vns des rechten richters| der do D (стр. 9). D (стр. 10). 1) falche здѣсь, очевидно, вмѣсто falsche. 24
Strana 370
370 — D (стр. 11). walrhaftig ist] vnd den weg Gotis recht lert] noch niemant fragt acht nicht das ansehen der menschen] denn er hat den grossen vnd kleynen gemacht vnd hat fur alle gleyche sorg. Es sols vns auch niemant fur vbel haben | das wir yn diser vnser angst vnd not flihen zu dem gerechten richter vnd mitler Christo Jesu] zu seynem gesetz] vnd denen die darynnen nit strauchelen| denn des hab wir viel beyspil ym alten vnd newen Testament ] den Christus ] der do ist eyn Konig vber alle Konig eyn herre vber alle herren | sagt durch Dauid Psalm 2: Warumb toben die heyden] vnd die leut reden so vergeblich| die Ko- nige ym lande lenen sich auff vnd die radtherrn ratschlagen mit eynander widder denn Herrn vnd seynen gesalbten last vnd zureysen yhre band vnd von vns werffen yhre seyl aber der ym hymel wonet| wird yhr lachen vnd der Herre wird yhr spötten. Da wird er mit yhnen reden yn seynem zorn vnd mit seynem grimm wird er sie schrecken| vnd ym buch der weyfsheyt sagt her datzu also Sapien. 6 : Der halben hört yhr Konige vnd nempt war lernet yhr richter yn allen landen. Hort zu | die yhr grosse menige vnter euch habt] vnd last euch gut duncken| das yhr viel volcks habt | denn es ist euch vom Herrn gewalt geben] vnd krafft von dem Allerhochsten| der wird sich auff ewre werck befragen vnd noch eweren gedancken forschen| denn als yhr diener seynes reychs gewesen] habt yhr nicht recht gericht] auch nicht gehalten das gesetze der gerechtickeyt [ nicht gewandelt noch dem willen Gottis. Er wird euch erschrecklich vnd balde erscheynen ; denn gantz eyn hart gericht wird denen] die andern vorsten] denn eynem geringen wird barmhertzickeyt verlihen] die gewaltigen aber werden ge- waldicklich peyn leyden denn Gott wird keynes person fur zihen| der aller eyn Herr ist| noch wird yrgentz eynes grosse furchten. Denn er hat den kleynen vnd grossen gemacht vnd sorgt fur alle zugleych| denn mechtigen aber seyn auch mech- tige peyn bereyt| derhalben rede ich zu euch | yhr regenten auff das yhr weyfs werd vnd nicht ausfallet. Vnd von den gerechten aus dem glawben des gesetzes der gnaden sagt Christus: Derhalben werden sie ewre richter seyn (hie vnd yn yener welt). Als den ym buch der weyfshey€ meyter1) stehet Sapien. 6: Als den ne werden die gerechten stehen yn grosser bestendickeyt wider die so sie geengstet haben | vnd die yhnen yhr arbeyt | blût vnd schweyfs hyn weg genommen vnd enttzogen haben etc. Vnd von dem gericht vr- teyl vnd richter ] dem gesetze des Euangelii! sagt Christus Jo- han. 3: Das ist das gericht | das eyn liecht yn die welt kommen ist vnd die leut haben die finsternis mehr geliebt den das liecht denn yhre werck waren böss. Wer arges thut der hasset das liecht ] vnd kompt nicht ans liecht] auff das seyne werck nicht hestrafft 2) werden] wer aber die warheyt thut ] der kompt ans 1) Здѣсь meyter, по всей вѣроятности, вмѣсто: weyter. 2) Полно быТb: bestraft.
370 — D (стр. 11). walrhaftig ist] vnd den weg Gotis recht lert] noch niemant fragt acht nicht das ansehen der menschen] denn er hat den grossen vnd kleynen gemacht vnd hat fur alle gleyche sorg. Es sols vns auch niemant fur vbel haben | das wir yn diser vnser angst vnd not flihen zu dem gerechten richter vnd mitler Christo Jesu] zu seynem gesetz] vnd denen die darynnen nit strauchelen| denn des hab wir viel beyspil ym alten vnd newen Testament ] den Christus ] der do ist eyn Konig vber alle Konig eyn herre vber alle herren | sagt durch Dauid Psalm 2: Warumb toben die heyden] vnd die leut reden so vergeblich| die Ko- nige ym lande lenen sich auff vnd die radtherrn ratschlagen mit eynander widder denn Herrn vnd seynen gesalbten last vnd zureysen yhre band vnd von vns werffen yhre seyl aber der ym hymel wonet| wird yhr lachen vnd der Herre wird yhr spötten. Da wird er mit yhnen reden yn seynem zorn vnd mit seynem grimm wird er sie schrecken| vnd ym buch der weyfsheyt sagt her datzu also Sapien. 6 : Der halben hört yhr Konige vnd nempt war lernet yhr richter yn allen landen. Hort zu | die yhr grosse menige vnter euch habt] vnd last euch gut duncken| das yhr viel volcks habt | denn es ist euch vom Herrn gewalt geben] vnd krafft von dem Allerhochsten| der wird sich auff ewre werck befragen vnd noch eweren gedancken forschen| denn als yhr diener seynes reychs gewesen] habt yhr nicht recht gericht] auch nicht gehalten das gesetze der gerechtickeyt [ nicht gewandelt noch dem willen Gottis. Er wird euch erschrecklich vnd balde erscheynen ; denn gantz eyn hart gericht wird denen] die andern vorsten] denn eynem geringen wird barmhertzickeyt verlihen] die gewaltigen aber werden ge- waldicklich peyn leyden denn Gott wird keynes person fur zihen| der aller eyn Herr ist| noch wird yrgentz eynes grosse furchten. Denn er hat den kleynen vnd grossen gemacht vnd sorgt fur alle zugleych| denn mechtigen aber seyn auch mech- tige peyn bereyt| derhalben rede ich zu euch | yhr regenten auff das yhr weyfs werd vnd nicht ausfallet. Vnd von den gerechten aus dem glawben des gesetzes der gnaden sagt Christus: Derhalben werden sie ewre richter seyn (hie vnd yn yener welt). Als den ym buch der weyfshey€ meyter1) stehet Sapien. 6: Als den ne werden die gerechten stehen yn grosser bestendickeyt wider die so sie geengstet haben | vnd die yhnen yhr arbeyt | blût vnd schweyfs hyn weg genommen vnd enttzogen haben etc. Vnd von dem gericht vr- teyl vnd richter ] dem gesetze des Euangelii! sagt Christus Jo- han. 3: Das ist das gericht | das eyn liecht yn die welt kommen ist vnd die leut haben die finsternis mehr geliebt den das liecht denn yhre werck waren böss. Wer arges thut der hasset das liecht ] vnd kompt nicht ans liecht] auff das seyne werck nicht hestrafft 2) werden] wer aber die warheyt thut ] der kompt ans 1) Здѣсь meyter, по всей вѣроятности, вмѣсто: weyter. 2) Полно быТb: bestraft.
Strana 371
371 — liecht| das seyne werck offenbar werden denn sie sind yn Gott gethan. Vnd aus dem ist klar| das gleych wie viel plagen kom- D (cтр. 12). men seyn ] wie die schrifft antzeygt] vmb gewalt vnd vngerech- tickeyt der richteri denn sie mit den leuten wider yhr ordenung vnd beruff geubt haben | also kommen sie noch heut zu tag vber dis Konigreych vmb des willen. Darumb wolt wir E. G. nicht gern gunnen| das yhr der selben plagen villeycht (als wir vns denn besorgen) nicht alleyn teylhafftig weret] sondern die selben auch wol verdiente| yn dem das yhr euch wider setzt dem willen Gottis| denn Got der Her itzt haben wil vnd vbt yn dem das er offinbart die warheyt des gesetz des hey- ligen Euanhelij zu eymfal vnd zustörung des von dem Gott durch denn mund aller Propheten furgesagt [ sonderlich yn den offinbarung Joannis vnter dem spyl der bubyn] die do trun- cken ist vo blût der gerechten vo der bestigen vnd Babilon. Denn das wist eygentlich| das sintemal mann der welt- lichen gewalt braucht widder den willen vnd meynung Gottis anders denn sie Gott verordenet vnd geben hat zu verderbnis vnd vnterdruckung des glawbens vnd gerechtickeyt widder die nachfolger Christi] vnd widderumb zu eym schutz] beuesti- gung 1) | vnnd regiment der yrthumb| auch zu eym deckel der bössheyt vnd vngerechtickeyt | die do ist vnter der geystlickeyt vnd widder Gotlich ordenung yn der welt das gleych wie er vormals dise gewalt genommen hat von den zehen ge- schlechten der kinder Israel | vnd darnach auch vo Juda vnd das yn eyner figur gethan also auch villeychte aus den vrsaschen hie auch nit thet den Papisten wie er denn Krie- chen gethan hat ] der prophezey Balam nach | vnd zuletzt wer- den sie auch vmkommen vnd das hat der Herre angetzeygt durch die hûr vnd die bestigen so mit eynander verfugt seyn. Derhalben schreyben wir zu E. G.] die weyl eygentlich die weltlich vnd geystlich gewalt yhre grentz vbergangen hat zu verterbnis des glawbens vnd gerechtickeyt vnnd widderumb zu schutz der geystlichen] offt auch weltlichen vngerechtickeyt vnd buberey I das yhr yn ewren lanttagen vnd handlangen 2) mit den geystlichen vnd yhrer gewalt[ die sie widder die warheyt vnd yhr lieb hab er vornehmen nichts zu thun hettet] son- dern handelt das] das euch zu geburt vnd befolen ist| das ist was disem Konigreych nutz vnd gut were yn zeytlichem regiment vnd gut wolt ihr anders wol ym frid stehen. Denn yhr mögt noch wol wissen das yn vergangen iaren Gott dise gewalt der welt aus genugsamen vrsachen yn Behem vnd Mehrern zuteylt hat bey geystlichen vnd weltlichen dingen vnd das als danne do Magister Johannes Huss vnd Jeronimus verbrannt ist vnd darnach eyn treffliche verfolgung entsprungen| vber die prediger vund volck| gleych wie sichs D (стр. 13). 1) Здѣсь beuestigung=befestigung. — 2) Цолжно быть: Hand- lungen.
371 — liecht| das seyne werck offenbar werden denn sie sind yn Gott gethan. Vnd aus dem ist klar| das gleych wie viel plagen kom- D (cтр. 12). men seyn ] wie die schrifft antzeygt] vmb gewalt vnd vngerech- tickeyt der richteri denn sie mit den leuten wider yhr ordenung vnd beruff geubt haben | also kommen sie noch heut zu tag vber dis Konigreych vmb des willen. Darumb wolt wir E. G. nicht gern gunnen| das yhr der selben plagen villeycht (als wir vns denn besorgen) nicht alleyn teylhafftig weret] sondern die selben auch wol verdiente| yn dem das yhr euch wider setzt dem willen Gottis| denn Got der Her itzt haben wil vnd vbt yn dem das er offinbart die warheyt des gesetz des hey- ligen Euanhelij zu eymfal vnd zustörung des von dem Gott durch denn mund aller Propheten furgesagt [ sonderlich yn den offinbarung Joannis vnter dem spyl der bubyn] die do trun- cken ist vo blût der gerechten vo der bestigen vnd Babilon. Denn das wist eygentlich| das sintemal mann der welt- lichen gewalt braucht widder den willen vnd meynung Gottis anders denn sie Gott verordenet vnd geben hat zu verderbnis vnd vnterdruckung des glawbens vnd gerechtickeyt widder die nachfolger Christi] vnd widderumb zu eym schutz] beuesti- gung 1) | vnnd regiment der yrthumb| auch zu eym deckel der bössheyt vnd vngerechtickeyt | die do ist vnter der geystlickeyt vnd widder Gotlich ordenung yn der welt das gleych wie er vormals dise gewalt genommen hat von den zehen ge- schlechten der kinder Israel | vnd darnach auch vo Juda vnd das yn eyner figur gethan also auch villeychte aus den vrsaschen hie auch nit thet den Papisten wie er denn Krie- chen gethan hat ] der prophezey Balam nach | vnd zuletzt wer- den sie auch vmkommen vnd das hat der Herre angetzeygt durch die hûr vnd die bestigen so mit eynander verfugt seyn. Derhalben schreyben wir zu E. G.] die weyl eygentlich die weltlich vnd geystlich gewalt yhre grentz vbergangen hat zu verterbnis des glawbens vnd gerechtickeyt vnnd widderumb zu schutz der geystlichen] offt auch weltlichen vngerechtickeyt vnd buberey I das yhr yn ewren lanttagen vnd handlangen 2) mit den geystlichen vnd yhrer gewalt[ die sie widder die warheyt vnd yhr lieb hab er vornehmen nichts zu thun hettet] son- dern handelt das] das euch zu geburt vnd befolen ist| das ist was disem Konigreych nutz vnd gut were yn zeytlichem regiment vnd gut wolt ihr anders wol ym frid stehen. Denn yhr mögt noch wol wissen das yn vergangen iaren Gott dise gewalt der welt aus genugsamen vrsachen yn Behem vnd Mehrern zuteylt hat bey geystlichen vnd weltlichen dingen vnd das als danne do Magister Johannes Huss vnd Jeronimus verbrannt ist vnd darnach eyn treffliche verfolgung entsprungen| vber die prediger vund volck| gleych wie sichs D (стр. 13). 1) Здѣсь beuestigung=befestigung. — 2) Цолжно быть: Hand- lungen.
Strana 372
372 — D (стр. 15). auch itzund anhebt [ also das vielmer terer wurden durch beyde weltliche vnd geistliche gewalt so zusammen gekuppelt ist. Do hat Gott erwackt eynen kemmerer der Konigin des Koniges Wentzeslai| der sich yn weltlicher gewalt vber vnd widder die weltliche vnd geistliche gewalt erhebt hat. Vnd Gott ist bey yhm gestanden] hat yhim beyde geystliche vnd weltliche Gewalt vnterworffen| vnd hat yhre herschafft zustört. Auff das Got nachmals seynen willen volbracht, vnd er wackte eyn volck one schwerd| das den glawben eroberte vnd sigete zur selickeyt. Wie dann von dem beyden eyn namhafftig mann| als er fur Konig Wentzeslao gestanden vorgesagt hat. Erstlich dauon| wie eyn weltlich gewalt widder beyde gewalt erstehen solt i vnd von vielen dingen die aus dem vber geystlich vnd weltlich kommen solten. Da sagt Konig Wentzeslaus: Wir wolten aber denn nicht leyden. Do antwort ym der obgenante vnd sagte: Konigi du solt das wissen ) das du fur yhm auch nit ein sperling vo eym pfal treybě möchst. Des habt yhr eyn bewerung ann Keyser Sigmund] der durch dise gewalt aus Behmen ist getrieben worden. Darnach saget er von erstehung eynes volcks] one schwerd] von yhrem furnehmen vnd sigk etc. Vnd des Koniges hofleut eyner] der da beygestanden vnd zugehört| hat das erste erlebt vnd do er vom andern gehört] nemlich das sich vnsere bruder zum glawben vnd zugehörenden diensten versamlet vnd vereyniget hetten hatt er fur glawbwirdigen leuten gesagt ] das alles was diser Prophet gesagt het erfullet were wircklichen etc. Vnd also haben die Romer der weltlichë gewalt odder oberkeyt eyn lange zeyt yn Behmen nicht brauchen mögen. Auch nicht der geystlichenI wie starck sie auch vö allen orten widder sie getzogen] vnd die geystlichen datzu krutziger vnd andere ge- sant bis sie sich auch vnterstandë dem Keyser Sigmundt zu gut eyn hynderlistig verbintnis mit yhnen zu thun| durch die compactata auff das so sie yhr mechtig worden thetten wie sie denn von Engelant gethan haben durch verbintnis. Vnd aus der vrsach ] auff das der Keyser das Konigreych zu Behmen erlangen mocht] hatt er gethan vnd gered| was eyn itzlicher hat wollen haben i vnredlich hat eyde gelubt vund verschreybung gethan denn herrn vnd steten auff die stifft vnnd geystlichen gutter vnd do er nun des reychs mechtig worden| seyn die Herren vnd andere kommen! yhn ans eynen eyd zu erynnern| nemlich das er yhnen gelobt het zuuer- schaffen| das der erwelte Ertz-Bischoff vnd Bischoff bestettigt wurden. Do hat er yhnen geantwort: Sagt mir wenn eine iungfraw yhr zweyen gelobt het ! wes were sie aus denn bey- den? Do haben sie yhm geantwort vnd gesagt: Des ersten. Do hatt Keyser Sigmund zu yhn gesagt: Euch Behmen hab ich zur letz gelobt | yenen aber| das ist denn geystlichë odder Pa- pisten ] hab ich von ersten geschworen] darumb byn yenen vor- pflicht zu halten. D (стр. 14).
372 — D (стр. 15). auch itzund anhebt [ also das vielmer terer wurden durch beyde weltliche vnd geistliche gewalt so zusammen gekuppelt ist. Do hat Gott erwackt eynen kemmerer der Konigin des Koniges Wentzeslai| der sich yn weltlicher gewalt vber vnd widder die weltliche vnd geistliche gewalt erhebt hat. Vnd Gott ist bey yhm gestanden] hat yhim beyde geystliche vnd weltliche Gewalt vnterworffen| vnd hat yhre herschafft zustört. Auff das Got nachmals seynen willen volbracht, vnd er wackte eyn volck one schwerd| das den glawben eroberte vnd sigete zur selickeyt. Wie dann von dem beyden eyn namhafftig mann| als er fur Konig Wentzeslao gestanden vorgesagt hat. Erstlich dauon| wie eyn weltlich gewalt widder beyde gewalt erstehen solt i vnd von vielen dingen die aus dem vber geystlich vnd weltlich kommen solten. Da sagt Konig Wentzeslaus: Wir wolten aber denn nicht leyden. Do antwort ym der obgenante vnd sagte: Konigi du solt das wissen ) das du fur yhm auch nit ein sperling vo eym pfal treybě möchst. Des habt yhr eyn bewerung ann Keyser Sigmund] der durch dise gewalt aus Behmen ist getrieben worden. Darnach saget er von erstehung eynes volcks] one schwerd] von yhrem furnehmen vnd sigk etc. Vnd des Koniges hofleut eyner] der da beygestanden vnd zugehört| hat das erste erlebt vnd do er vom andern gehört] nemlich das sich vnsere bruder zum glawben vnd zugehörenden diensten versamlet vnd vereyniget hetten hatt er fur glawbwirdigen leuten gesagt ] das alles was diser Prophet gesagt het erfullet were wircklichen etc. Vnd also haben die Romer der weltlichë gewalt odder oberkeyt eyn lange zeyt yn Behmen nicht brauchen mögen. Auch nicht der geystlichenI wie starck sie auch vö allen orten widder sie getzogen] vnd die geystlichen datzu krutziger vnd andere ge- sant bis sie sich auch vnterstandë dem Keyser Sigmundt zu gut eyn hynderlistig verbintnis mit yhnen zu thun| durch die compactata auff das so sie yhr mechtig worden thetten wie sie denn von Engelant gethan haben durch verbintnis. Vnd aus der vrsach ] auff das der Keyser das Konigreych zu Behmen erlangen mocht] hatt er gethan vnd gered| was eyn itzlicher hat wollen haben i vnredlich hat eyde gelubt vund verschreybung gethan denn herrn vnd steten auff die stifft vnnd geystlichen gutter vnd do er nun des reychs mechtig worden| seyn die Herren vnd andere kommen! yhn ans eynen eyd zu erynnern| nemlich das er yhnen gelobt het zuuer- schaffen| das der erwelte Ertz-Bischoff vnd Bischoff bestettigt wurden. Do hat er yhnen geantwort: Sagt mir wenn eine iungfraw yhr zweyen gelobt het ! wes were sie aus denn bey- den? Do haben sie yhm geantwort vnd gesagt: Des ersten. Do hatt Keyser Sigmund zu yhn gesagt: Euch Behmen hab ich zur letz gelobt | yenen aber| das ist denn geystlichë odder Pa- pisten ] hab ich von ersten geschworen] darumb byn yenen vor- pflicht zu halten. D (стр. 14).
Strana 373
373 — Vnd hat balde verfolgung vnd widderwertickeyt ange- fangegen| also das er eyn Herrn mit namen Rohatz auff eynem schlofs genant Syon gewunnen vnd hengen hat lassen vnd er hette noch wol alle verschreybung | so er auff die schtifft ge- than | zustört vnd zu nichten gemacht vnd also wol beyde geyst- lich vnd weltliche gewalt widder 1) yn eynickeyt bracht. Gott hatz yhm aber verhyndert das wilde fewer vber yhn ver- henget| dadurch er auch gestorben ist| den er hat widder den willē Gottis thun wollë. Do seyn seyne verschreybung noch 2) yhm bliben | bis auff denn heutigen tag ] auff das Gott dadurch die klugen yn yhrer list ergriffe. Des haben sich auch die Papisten vnter den iungen Ko- nige Lasla 3) vnterstanden ; welchen Gott bald abgesatzt vnd hat erwekt den Konig Jorgen | eyn herrn von Kunstadt] auff das er seynem vater seyn trew zalte] vnd hat yn herlich gemacht vber alle andere Behmische Konige. Do er aber nit rechtschaffen seynem beruff nach wandelte nach dem willen Gottis] hat er wider yhn erweckt ein herren mit namē Zdenek Konopitzki vnder welchem vnd dem Konige do etliche sachen ausbrachen dauon itzt zu schreyben nicht von notten ist. Vnd da sie sich yn dem selben nicht konden eynen] hat Gott vber yhn erwackt Konig Mattiä zwischen wilches alles ist komen der glawb des kelchs des Herren wider die Romer vnd aus dem allem seyn mancherley plagen vber dis Konigreych komen | morderey vnd blûtuergissung vnd sintemal er sich denn Pfaffen odder geystlichen zu gut vnd willen der warheyt gewidert] die glewbigen Priester vnd bruder trefflich gemordet vnnd verfolgt| hat yn Got genydert vnd aus dem weg gethan. Auch noch 1) seynem tode do zu Beneschoff eyn lant tag was 5) vnd die Konigin Johanna | da kegëwertig ! hat wolt diesen lant tag zur ehre Gottis| widder denn glauben anfahen] vnd sonderlich wider die Pickarten sie sie 6) zuuertilgen 7) do haben sie aus Gotlichem verhencknis nichts ausgericht! vnd seyn yn vneynickeyt von eynander geritten. Vnd wer mochts doch ertzelen ] wie offt sie vnter loblichs gedechtnis Konig Wladislao sich vnterstanden haben ] eyn eyni- ckeyt des glawbens zu machen vnd die geystliche oberkeyt mit yhrem hewbt widder eynzubringen vnd doch nichts aufs- gericht| denn Gott ist seyns volcks schutzherre gewest| die weyl er aber seynen eyden gnug thet| blûtuergiessen nicht liebte I so viel an yhm gelegen ] sich gnedig hilt gegen seynem volck] wie auch seyn vater hat yn Gott wunderlich erhaben vnd gesatzt auff den stuel seynes feyndes. Auch mögen ewre gnaden wol gedechtig seyn| das so offt yhr yn ewren lant tagen vnnd Concilijs gehandelt habt D (стр. 16). E (стр. 17). 1) Здѣсь тоже widder =: wieder. — 2) 3дѣсь noch тоже Bмѣсто: nach. — 3) Lasla = Ladislaus. — 1) И здѣсь noch = nach. — 5) По всей вѣроятности, вмѣсто wаs должно быть: wаr. — 3) Въ ори- гиналѣ лишнее повтореніе того же слова. — 7) 3дѣсь: zuuertilgen zu vertilgen.
373 — Vnd hat balde verfolgung vnd widderwertickeyt ange- fangegen| also das er eyn Herrn mit namen Rohatz auff eynem schlofs genant Syon gewunnen vnd hengen hat lassen vnd er hette noch wol alle verschreybung | so er auff die schtifft ge- than | zustört vnd zu nichten gemacht vnd also wol beyde geyst- lich vnd weltliche gewalt widder 1) yn eynickeyt bracht. Gott hatz yhm aber verhyndert das wilde fewer vber yhn ver- henget| dadurch er auch gestorben ist| den er hat widder den willē Gottis thun wollë. Do seyn seyne verschreybung noch 2) yhm bliben | bis auff denn heutigen tag ] auff das Gott dadurch die klugen yn yhrer list ergriffe. Des haben sich auch die Papisten vnter den iungen Ko- nige Lasla 3) vnterstanden ; welchen Gott bald abgesatzt vnd hat erwekt den Konig Jorgen | eyn herrn von Kunstadt] auff das er seynem vater seyn trew zalte] vnd hat yn herlich gemacht vber alle andere Behmische Konige. Do er aber nit rechtschaffen seynem beruff nach wandelte nach dem willen Gottis] hat er wider yhn erweckt ein herren mit namē Zdenek Konopitzki vnder welchem vnd dem Konige do etliche sachen ausbrachen dauon itzt zu schreyben nicht von notten ist. Vnd da sie sich yn dem selben nicht konden eynen] hat Gott vber yhn erwackt Konig Mattiä zwischen wilches alles ist komen der glawb des kelchs des Herren wider die Romer vnd aus dem allem seyn mancherley plagen vber dis Konigreych komen | morderey vnd blûtuergissung vnd sintemal er sich denn Pfaffen odder geystlichen zu gut vnd willen der warheyt gewidert] die glewbigen Priester vnd bruder trefflich gemordet vnnd verfolgt| hat yn Got genydert vnd aus dem weg gethan. Auch noch 1) seynem tode do zu Beneschoff eyn lant tag was 5) vnd die Konigin Johanna | da kegëwertig ! hat wolt diesen lant tag zur ehre Gottis| widder denn glauben anfahen] vnd sonderlich wider die Pickarten sie sie 6) zuuertilgen 7) do haben sie aus Gotlichem verhencknis nichts ausgericht! vnd seyn yn vneynickeyt von eynander geritten. Vnd wer mochts doch ertzelen ] wie offt sie vnter loblichs gedechtnis Konig Wladislao sich vnterstanden haben ] eyn eyni- ckeyt des glawbens zu machen vnd die geystliche oberkeyt mit yhrem hewbt widder eynzubringen vnd doch nichts aufs- gericht| denn Gott ist seyns volcks schutzherre gewest| die weyl er aber seynen eyden gnug thet| blûtuergiessen nicht liebte I so viel an yhm gelegen ] sich gnedig hilt gegen seynem volck] wie auch seyn vater hat yn Gott wunderlich erhaben vnd gesatzt auff den stuel seynes feyndes. Auch mögen ewre gnaden wol gedechtig seyn| das so offt yhr yn ewren lant tagen vnnd Concilijs gehandelt habt D (стр. 16). E (стр. 17). 1) Здѣсь тоже widder =: wieder. — 2) 3дѣсь noch тоже Bмѣсто: nach. — 3) Lasla = Ladislaus. — 1) И здѣсь noch = nach. — 5) По всей вѣроятности, вмѣсто wаs должно быть: wаr. — 3) Въ ори- гиналѣ лишнее повтореніе того же слова. — 7) 3дѣсь: zuuertilgen zu vertilgen.
Strana 374
374 — Е (стр. 18). Е (стр. 19). sonderlich wider die Pickarten] das yhr nichts guts aufsgericht habt ] sondern seyt stetz yn vnmut ] vneynickeyt vnd emporung von eynander geschieden etc. Ja es seyn beydes glawbens stende yn Behmen] nie eyntrechtiger gewest] den wan sie denn glawben zu friden gelassen yn yhren yrdischen dingen sich regirt haben. Ist auch nicht not noch billich ] das die herren so yn welt- licher oberkeyt gesatzt yns glawbens geschefft sich legen solten denn Konigliche gnad hat sich mit eynem eyde verbunden eyn itzlichen Romischen vnd Behmischen teyl verteydigen vnd lassen] wie er den gefunden hat] yhn yhr recht | freyheyt vnd zugehor bewaren. So viel aber vns belangt] die wir mit weltlicher gewalt nicht stehen| noch durch sie erhalten werden wie wol wir vnd unter yhr seyn ] hat Got selb fur vns gesorgt vnd noch wenn er gewolt| hat er eynen vns zu erlosen erweckt| vnd auch widerumb versuchung ober vns verhengt vnd darnach widdervmb erledigt wie wir den des eyn beyspyl haben an dem Israhelischen volck ] so lang das keyne weltlich Konige gehabt| auch eyn beyspyl yn der ersten kirchen. Derhalben bitten wir E. G. wolt doch das bewegen| ob es euch zime der menschen selickeyt vnd glauben regiren vnd was Gott teylen wil| zusammen fugen ob euch auch Gott datzu beruffen hat. Er hat euch eygentlich datzu nicht beruffen sondern yrdische weltliche ding zu regiren. Die aber so datzu solten beruffen seyn, das ist die geystlichen| wissen sie es anders| so sie regenten vnd besserer des glawbens seyn wollen] sollen sie noch der heyligen schrifft also geschickt seyn. Erstlich sollen sie rechtschaffene christen seyn [ ynwendig ym geyst vnd gruntlichen warheyt] vnd aufswendigë rechtem wandel] yn warem christlichem Gotftis dienst vnd ampten ] vnd yn der selben warheyt erwelt seyn one Simoney vnd vngerechti- ckeyt [ frey vnd nicht verwirret yn der welt vnd yhrer wollust als der danne sagt Joh. 7(?): Sie seyn nicht aus der welt] wie auch ich nit von der welt byn| vnd so yhr vö der welt wert wurde die welt das so yhr ist lieb haben. Vnd Paulus sagt 2 Thim. 2: Niemant schtreytet Gott vnd flicht sich yn welt- lich geschefft. Vber das sollen sie an sich ] bey sich vnd yhren nicht haben] das von dem Johannes sagt 1 Joh. 2: Alles] was yn der welt ist nemlich die lust des fleysches] lust der augen vnd hochmut der gutter| ist nicht vom Vater| vnd so ymant die welt lieb hat| yn dem ist nicht die liebe des Vaters. Zum andern sollen sie yn yhrem geystlichem stant wirdig seyn| den yhren zu eym guten ebenbild vnd vnstrefflich| als Paulus sagt 2 Chorin. 3: Er hat vns tuchtig gemacht| diener zu seyn des newen Testaments. Vnd Petrus 1 Petri 5: Werdet furbild der hert. Vnd Paulus: Ertzeyge dich in allen dingen zu eym ebenbild guter werck.
374 — Е (стр. 18). Е (стр. 19). sonderlich wider die Pickarten] das yhr nichts guts aufsgericht habt ] sondern seyt stetz yn vnmut ] vneynickeyt vnd emporung von eynander geschieden etc. Ja es seyn beydes glawbens stende yn Behmen] nie eyntrechtiger gewest] den wan sie denn glawben zu friden gelassen yn yhren yrdischen dingen sich regirt haben. Ist auch nicht not noch billich ] das die herren so yn welt- licher oberkeyt gesatzt yns glawbens geschefft sich legen solten denn Konigliche gnad hat sich mit eynem eyde verbunden eyn itzlichen Romischen vnd Behmischen teyl verteydigen vnd lassen] wie er den gefunden hat] yhn yhr recht | freyheyt vnd zugehor bewaren. So viel aber vns belangt] die wir mit weltlicher gewalt nicht stehen| noch durch sie erhalten werden wie wol wir vnd unter yhr seyn ] hat Got selb fur vns gesorgt vnd noch wenn er gewolt| hat er eynen vns zu erlosen erweckt| vnd auch widerumb versuchung ober vns verhengt vnd darnach widdervmb erledigt wie wir den des eyn beyspyl haben an dem Israhelischen volck ] so lang das keyne weltlich Konige gehabt| auch eyn beyspyl yn der ersten kirchen. Derhalben bitten wir E. G. wolt doch das bewegen| ob es euch zime der menschen selickeyt vnd glauben regiren vnd was Gott teylen wil| zusammen fugen ob euch auch Gott datzu beruffen hat. Er hat euch eygentlich datzu nicht beruffen sondern yrdische weltliche ding zu regiren. Die aber so datzu solten beruffen seyn, das ist die geystlichen| wissen sie es anders| so sie regenten vnd besserer des glawbens seyn wollen] sollen sie noch der heyligen schrifft also geschickt seyn. Erstlich sollen sie rechtschaffene christen seyn [ ynwendig ym geyst vnd gruntlichen warheyt] vnd aufswendigë rechtem wandel] yn warem christlichem Gotftis dienst vnd ampten ] vnd yn der selben warheyt erwelt seyn one Simoney vnd vngerechti- ckeyt [ frey vnd nicht verwirret yn der welt vnd yhrer wollust als der danne sagt Joh. 7(?): Sie seyn nicht aus der welt] wie auch ich nit von der welt byn| vnd so yhr vö der welt wert wurde die welt das so yhr ist lieb haben. Vnd Paulus sagt 2 Thim. 2: Niemant schtreytet Gott vnd flicht sich yn welt- lich geschefft. Vber das sollen sie an sich ] bey sich vnd yhren nicht haben] das von dem Johannes sagt 1 Joh. 2: Alles] was yn der welt ist nemlich die lust des fleysches] lust der augen vnd hochmut der gutter| ist nicht vom Vater| vnd so ymant die welt lieb hat| yn dem ist nicht die liebe des Vaters. Zum andern sollen sie yn yhrem geystlichem stant wirdig seyn| den yhren zu eym guten ebenbild vnd vnstrefflich| als Paulus sagt 2 Chorin. 3: Er hat vns tuchtig gemacht| diener zu seyn des newen Testaments. Vnd Petrus 1 Petri 5: Werdet furbild der hert. Vnd Paulus: Ertzeyge dich in allen dingen zu eym ebenbild guter werck.
Strana 375
375 Zum dritten ] das sie mit weltlicher gewalt nicht verkuppelt seyn sollen noch herschen ] dann 1) Christus hat es yhnen ver- boten sprechend Luc. 22: Die weltlichen Konige herschen] vnd die gewaldigen2) heyst man gnedig Herren. Ihr aber nicht also etc. vnd Petrus: Nicht als die yhr herschet vber das erbe. Zum 4 sollen sie yn keyner heubtsund odder laster sonderlich offentlichem seyn dann Paulus sagt 1 Thim. 3: Als dann lass man sie dienen wann sie vnstrefflich seyn ] vnd Christus I Johan. 8 : Der sund thut ist (nicht meyn sondern) der sund diener. Vnd Petrus 2 Pet. 2: Von wem yemant vber- wunden ist| des diener ist er auch. Zum funfften sollen sie sich vnd yhre vnderthane regiren noch3) vnterricht der heyligen schrifft| als der Her sagt Mat. 5: Ihr seyt das saltz der erden] yhr seyt das liecht der welt vnd aber: Lert sie alle ding halten die ich euch geboten hab. Vnd Paulus lert denn Bischoff Thimotheum sprechend ] 1 Thimo. 4 : So du das thust ] machs tu dich selbst vnd die dyr zuhoren ] selig, Zum sechsten| sollen si krafft des glawbens haben] vnd also mechtig seyn zu ermanen vnd straffen denn zu denen die andere straffen sollen ] selbs böfs seyn ] sagte Christus Joh. 8: Wer one sund ist] der werff denn ersten steyn ann sie] vnd Paulus lert auch: Eyn Priester sol mechtig seyn zu ermanen durch heylsame lere vnd straffen die widdersacher. Titum. 1. Zum siebenden. Sollen sie dise geschicklickeyt vnd tugent haben von denen Christus sagt ynn denn acht selickeyten Matth. 5. Vnd von der bessern gerechtickeyt] dann do ist der schrifft weysen vnd gleyfsner vund wie Paulus zum Tito vnd Thimotheo schreybt. So sie das vnd des gleychen haben weren 4) wollen wir E (cтp. 21). gern vom glawben vnd von der selickeyt daraus mit yhnen zu thun haben| sonst nicht| denn wu sie yn dem itzigen wesen bleyben| das der heyligen schrifft entkegen ist vnd wir ge- tzwungen weren fur yhn zu stehen ] werden wir von yhnen nicht halten mögen (so fern sie also wie sie itzung seyn yn der verfurunge bleybě) dz sie rechte trewe diener Christi seyn solten | vnd wir werden mussen gnugsame vrsachen entzeygen warumb wir an yhrem vrteyl vns nicht mugen genugen lassen odder dabey bleyben| so viel den glawben belanget den sie haben denn glawben nicht yn seyner rechtschaffnen krafft| noch lere vnd beyspyl der heyligen schrifft] derhalben haben solche widder recht noch macht vom glawbë zu handeln vnd richten ] sintemal sie den glawbem 5) mit leben syn ] vnd wercken entkegen seyn. Vnde sintemal das gewifs vnd recht ist] das widder Ko- niglichen Gnaden noch E. G. tzimpt vom glawben vnd se- lickeyt der menschen handeln ] sondern den geystlichen] die yn E (стр. 20). 1) Какъ и ниже, здѣсь dann употребляется вмѣсто: denn. 2) Здѣсь gewaldigen, по всей вѣроятности, вмѣсто: gewaltigen. 3) Опять noch вмѣсто nach. — 1) BѣрOятHO: haben werden. ) Можетъ быть: dem Glauben. —
375 Zum dritten ] das sie mit weltlicher gewalt nicht verkuppelt seyn sollen noch herschen ] dann 1) Christus hat es yhnen ver- boten sprechend Luc. 22: Die weltlichen Konige herschen] vnd die gewaldigen2) heyst man gnedig Herren. Ihr aber nicht also etc. vnd Petrus: Nicht als die yhr herschet vber das erbe. Zum 4 sollen sie yn keyner heubtsund odder laster sonderlich offentlichem seyn dann Paulus sagt 1 Thim. 3: Als dann lass man sie dienen wann sie vnstrefflich seyn ] vnd Christus I Johan. 8 : Der sund thut ist (nicht meyn sondern) der sund diener. Vnd Petrus 2 Pet. 2: Von wem yemant vber- wunden ist| des diener ist er auch. Zum funfften sollen sie sich vnd yhre vnderthane regiren noch3) vnterricht der heyligen schrifft| als der Her sagt Mat. 5: Ihr seyt das saltz der erden] yhr seyt das liecht der welt vnd aber: Lert sie alle ding halten die ich euch geboten hab. Vnd Paulus lert denn Bischoff Thimotheum sprechend ] 1 Thimo. 4 : So du das thust ] machs tu dich selbst vnd die dyr zuhoren ] selig, Zum sechsten| sollen si krafft des glawbens haben] vnd also mechtig seyn zu ermanen vnd straffen denn zu denen die andere straffen sollen ] selbs böfs seyn ] sagte Christus Joh. 8: Wer one sund ist] der werff denn ersten steyn ann sie] vnd Paulus lert auch: Eyn Priester sol mechtig seyn zu ermanen durch heylsame lere vnd straffen die widdersacher. Titum. 1. Zum siebenden. Sollen sie dise geschicklickeyt vnd tugent haben von denen Christus sagt ynn denn acht selickeyten Matth. 5. Vnd von der bessern gerechtickeyt] dann do ist der schrifft weysen vnd gleyfsner vund wie Paulus zum Tito vnd Thimotheo schreybt. So sie das vnd des gleychen haben weren 4) wollen wir E (cтp. 21). gern vom glawben vnd von der selickeyt daraus mit yhnen zu thun haben| sonst nicht| denn wu sie yn dem itzigen wesen bleyben| das der heyligen schrifft entkegen ist vnd wir ge- tzwungen weren fur yhn zu stehen ] werden wir von yhnen nicht halten mögen (so fern sie also wie sie itzung seyn yn der verfurunge bleybě) dz sie rechte trewe diener Christi seyn solten | vnd wir werden mussen gnugsame vrsachen entzeygen warumb wir an yhrem vrteyl vns nicht mugen genugen lassen odder dabey bleyben| so viel den glawben belanget den sie haben denn glawben nicht yn seyner rechtschaffnen krafft| noch lere vnd beyspyl der heyligen schrifft] derhalben haben solche widder recht noch macht vom glawbë zu handeln vnd richten ] sintemal sie den glawbem 5) mit leben syn ] vnd wercken entkegen seyn. Vnde sintemal das gewifs vnd recht ist] das widder Ko- niglichen Gnaden noch E. G. tzimpt vom glawben vnd se- lickeyt der menschen handeln ] sondern den geystlichen] die yn E (стр. 20). 1) Какъ и ниже, здѣсь dann употребляется вмѣсто: denn. 2) Здѣсь gewaldigen, по всей вѣроятности, вмѣсто: gewaltigen. 3) Опять noch вмѣсто nach. — 1) BѣрOятHO: haben werden. ) Можетъ быть: dem Glauben. —
Strana 376
376 — Е (стр. 22). Е (стр. 23). der warheyt dises glawbens vnstrefflich seyn] vnd das geyst- licher ] nicht weltlicher gewalt nach] wie viel weniger wert es denen zymen so mit weltlicher gewalt verfugt seyn. Wir bitten E. G. wollen sich dareyn nymmer ergeben vo glawbë zu tag leysten vnd des selbë regenten zu seyn| sondern wolt die| den solchs befolen ist ] zu ob erzeletë geschicklickeyten vnd tugenden halten| vnd eyne macht vnd oberckeyt von der andern taylen vnd nicht also yn der geystlickeyt beyde zusamen knupffen. Denn das sollen E. G. wissen das dise beyde gewalt odder oberkeyt vom anfang des glawbens widder durch Christum noch die Aposteln| gar eyn lange zeyt nicht ist zusamen gefugt | bis die volkommenheit der heyden eyngangen ist. Vnd so lang die geystlich oberkeyt on die weltliche ge- standen ist| hat der widerchrist nicht herfurgekont] noch yn dem tempel Gottis sitzen| denn er wurd zustört als yn den Juden | heyden| vnd kertzern 1). Da aber nach tausent iaren die verfugung beyder gewalt kommen do der Satanas auffgebunden ist vnd die Priester- schafft herschafft vnd weltlich gewalt erlangt| do ist kommen der Abfal vom glawben vnd warheyt| vnd des widderchrists menschen der sund vnd kindes der vertumnis heymlich vnd offentlich widderwertickeyt widder den glawben] die ist erstan- den , yn weltlicher weyfsheyt mit beyder gewalt ] mit mancherley falschem Gottis dienst | vnd als dann ist die lieb yn der kirchen erkält| die bossheyt vberhant genommen blût vergiessen vnd ander vnausprechlich vbel yn der Christenheit erstanden. Darumb Genedigen herren wist| das der widderchrist yn seyner vngerechtickeyt die Christo vnd seynem gesetz widden ist | mit anderer weyfs nicht kann zustört werden] denn vor- nemlich durch predigt des heyligen Euangelii| vnd also durch erleuchtung der zukunfft des Sons Gottis. Vnd darynnen sol die babilonisch hur vnd trach gefangen vnd erkant werden yn yhrem yrthumb| der des vertumnis wol wert ist. Zum anderen mit entnehmung vnd entwendung derer ding die Christus denn geystlichen nicht geben] ia verboten hat als nemlich die herschafften vnd weltlich gewalt mit der herschung| so sie vben vber de glawben vnd hert Gottis. Vnd das hat der Herr wolt antzeygen durch den fall der grossen stat Babilon. Aus disem allem las wir vns duncken mugen E. G. wol vernehmen das so die itzigen geystlichen recht vnd warheyt hetten] so wurden sie die selbe noch2) ler vnd beyspyl des Herren Christi| der Aposteln vnd ersten kirchen wircklichen beweysen] bey yhrer eygnen vnd menschen selickeyt| ynner- lich vnd euserlich. Zum andern so sie recht vnd warheyt hetten besorgten sie sich nicht | das sie yhre widdersacher vber- wünden. 1) Опять и здѣсь kertzern вмѣсто: Ketzern. — 2) noch вмѣсто: nach.
376 — Е (стр. 22). Е (стр. 23). der warheyt dises glawbens vnstrefflich seyn] vnd das geyst- licher ] nicht weltlicher gewalt nach] wie viel weniger wert es denen zymen so mit weltlicher gewalt verfugt seyn. Wir bitten E. G. wollen sich dareyn nymmer ergeben vo glawbë zu tag leysten vnd des selbë regenten zu seyn| sondern wolt die| den solchs befolen ist ] zu ob erzeletë geschicklickeyten vnd tugenden halten| vnd eyne macht vnd oberckeyt von der andern taylen vnd nicht also yn der geystlickeyt beyde zusamen knupffen. Denn das sollen E. G. wissen das dise beyde gewalt odder oberkeyt vom anfang des glawbens widder durch Christum noch die Aposteln| gar eyn lange zeyt nicht ist zusamen gefugt | bis die volkommenheit der heyden eyngangen ist. Vnd so lang die geystlich oberkeyt on die weltliche ge- standen ist| hat der widerchrist nicht herfurgekont] noch yn dem tempel Gottis sitzen| denn er wurd zustört als yn den Juden | heyden| vnd kertzern 1). Da aber nach tausent iaren die verfugung beyder gewalt kommen do der Satanas auffgebunden ist vnd die Priester- schafft herschafft vnd weltlich gewalt erlangt| do ist kommen der Abfal vom glawben vnd warheyt| vnd des widderchrists menschen der sund vnd kindes der vertumnis heymlich vnd offentlich widderwertickeyt widder den glawben] die ist erstan- den , yn weltlicher weyfsheyt mit beyder gewalt ] mit mancherley falschem Gottis dienst | vnd als dann ist die lieb yn der kirchen erkält| die bossheyt vberhant genommen blût vergiessen vnd ander vnausprechlich vbel yn der Christenheit erstanden. Darumb Genedigen herren wist| das der widderchrist yn seyner vngerechtickeyt die Christo vnd seynem gesetz widden ist | mit anderer weyfs nicht kann zustört werden] denn vor- nemlich durch predigt des heyligen Euangelii| vnd also durch erleuchtung der zukunfft des Sons Gottis. Vnd darynnen sol die babilonisch hur vnd trach gefangen vnd erkant werden yn yhrem yrthumb| der des vertumnis wol wert ist. Zum anderen mit entnehmung vnd entwendung derer ding die Christus denn geystlichen nicht geben] ia verboten hat als nemlich die herschafften vnd weltlich gewalt mit der herschung| so sie vben vber de glawben vnd hert Gottis. Vnd das hat der Herr wolt antzeygen durch den fall der grossen stat Babilon. Aus disem allem las wir vns duncken mugen E. G. wol vernehmen das so die itzigen geystlichen recht vnd warheyt hetten] so wurden sie die selbe noch2) ler vnd beyspyl des Herren Christi| der Aposteln vnd ersten kirchen wircklichen beweysen] bey yhrer eygnen vnd menschen selickeyt| ynner- lich vnd euserlich. Zum andern so sie recht vnd warheyt hetten besorgten sie sich nicht | das sie yhre widdersacher vber- wünden. 1) Опять и здѣсь kertzern вмѣсто: Ketzern. — 2) noch вмѣсто: nach.
Strana 377
377 — Zum dritten brauchten sie nicht weltlicher gewalt sich zu schutzen | vnd zu verbitten widder sich zu predigen| sondern dieI weyl sie eygene warheyt vnd geystliche gewalt nicht haben die yhnen nicht zu stören sondern zu bessern geben were wollen sie die warheyt des glawbens des heyligen Euangelij die ynen entkegen ist| yn denn rechten predigern vund nach- folgern vertempffen i mit grawsamer tirannischer gewalt| haben sich auch vmb das Bohmische Konigreych mancherley versucht bis heut das sie auch mit grausamer macht durch gewaldige das volck an eyn ander hengende yhre herlickeyt vnd pre- benden erlangten. Darumb : lieben herren so yhr erkent disen listigen handel wisset auch| das yhr mit weltlicher gewalt den glawben vnd E (cтp. 24). selickeyt nicht regeren solt] wolt yhr anders dem widderchrist nicht dienen. Vnd sonderlich solten sich E. G. vorsehen mit weltlicher gewalt vrteyl vnd verschreybung zu thun | vnd yn die lant taffeln vnd recht zuuorschreyben vnd also emporung vnd vnfrid stat geben wie denn nun aus dem viel vbels ge- schehen ist] vnd noch nicht auff hort | also das wer nur wil aus bofsheyt vnd neyt eynen eyn Pickarten schelt vnd yn krafft diser gotlosen verschreibung wider yn handelt was en möcht yhn vmb ehre gut vnd leben bracht odder seyn sach hynaus furte i vnd da durch zufurchten were erstehung viel vbels. Sonder bitten euch wolt daszuwegen bringen! das sich die ] so do geystlich genant werden i vnser vnterstehen | mit yhrem glawben vnd kunst yn all yhren dingen| one welt- liche gewalt ] noch 1) dem gesetz Gottis vnd heyliger schrifft so wol dir dauon gern fur eym itzlichem mit yhnen zu schicken habẽ ] sey auch fur wem es wolle yhnen alles sey vnsers odder yhres| ein seltiglich antzeygen yn zimlicher reychlicher gnugthuung wollen auch sie yn yhrer vnterricht fridsamliche horen| vnd yn dem vns finden lassen| als getrewen glawbigen Christen zugeburt. Wir bitten auch E. G.] wollen sich hie mit keynen ver- furen lassen der do sagen dorfft| oder nicht beweysen wir weren langst verurteylt| vnd das durch die Waldenser] wie vns den etlich auch aus der vrsach Waldenser nennen. Ihr solt wissen | das es nymmer mehr keyner beweysen odder warmachen kan| dass| wir yhe zu den Waldensern zu yhrer eynickeyt odder dingen weren zugetreten odder mit yhnen yhe gemeyn- schaft gemacht hetten vnd seyn nicht alleyn zu yhn nicht sondern nie zu keyner kleynen oder grossen secten getretten denn wir haben bey keyner funden den glawben yn volkom- menheyt der gruntlichen vnd dienstbaren warheyt der veror- denten selickeyt noch 2) vnterricht der heyligen schrift (on sched- liche gebrechen ] die denen ] so sie wissen| dem gewissen nach vntreglich seyn) welcher glawb| die menschen yn der liebe verfugen vnd zu allen menschen gunst gutten willen vnd F (стр. 25). 1) и 2) опять noch вмѣсто: nach.
377 — Zum dritten brauchten sie nicht weltlicher gewalt sich zu schutzen | vnd zu verbitten widder sich zu predigen| sondern dieI weyl sie eygene warheyt vnd geystliche gewalt nicht haben die yhnen nicht zu stören sondern zu bessern geben were wollen sie die warheyt des glawbens des heyligen Euangelij die ynen entkegen ist| yn denn rechten predigern vund nach- folgern vertempffen i mit grawsamer tirannischer gewalt| haben sich auch vmb das Bohmische Konigreych mancherley versucht bis heut das sie auch mit grausamer macht durch gewaldige das volck an eyn ander hengende yhre herlickeyt vnd pre- benden erlangten. Darumb : lieben herren so yhr erkent disen listigen handel wisset auch| das yhr mit weltlicher gewalt den glawben vnd E (cтp. 24). selickeyt nicht regeren solt] wolt yhr anders dem widderchrist nicht dienen. Vnd sonderlich solten sich E. G. vorsehen mit weltlicher gewalt vrteyl vnd verschreybung zu thun | vnd yn die lant taffeln vnd recht zuuorschreyben vnd also emporung vnd vnfrid stat geben wie denn nun aus dem viel vbels ge- schehen ist] vnd noch nicht auff hort | also das wer nur wil aus bofsheyt vnd neyt eynen eyn Pickarten schelt vnd yn krafft diser gotlosen verschreibung wider yn handelt was en möcht yhn vmb ehre gut vnd leben bracht odder seyn sach hynaus furte i vnd da durch zufurchten were erstehung viel vbels. Sonder bitten euch wolt daszuwegen bringen! das sich die ] so do geystlich genant werden i vnser vnterstehen | mit yhrem glawben vnd kunst yn all yhren dingen| one welt- liche gewalt ] noch 1) dem gesetz Gottis vnd heyliger schrifft so wol dir dauon gern fur eym itzlichem mit yhnen zu schicken habẽ ] sey auch fur wem es wolle yhnen alles sey vnsers odder yhres| ein seltiglich antzeygen yn zimlicher reychlicher gnugthuung wollen auch sie yn yhrer vnterricht fridsamliche horen| vnd yn dem vns finden lassen| als getrewen glawbigen Christen zugeburt. Wir bitten auch E. G.] wollen sich hie mit keynen ver- furen lassen der do sagen dorfft| oder nicht beweysen wir weren langst verurteylt| vnd das durch die Waldenser] wie vns den etlich auch aus der vrsach Waldenser nennen. Ihr solt wissen | das es nymmer mehr keyner beweysen odder warmachen kan| dass| wir yhe zu den Waldensern zu yhrer eynickeyt odder dingen weren zugetreten odder mit yhnen yhe gemeyn- schaft gemacht hetten vnd seyn nicht alleyn zu yhn nicht sondern nie zu keyner kleynen oder grossen secten getretten denn wir haben bey keyner funden den glawben yn volkom- menheyt der gruntlichen vnd dienstbaren warheyt der veror- denten selickeyt noch 2) vnterricht der heyligen schrift (on sched- liche gebrechen ] die denen ] so sie wissen| dem gewissen nach vntreglich seyn) welcher glawb| die menschen yn der liebe verfugen vnd zu allen menschen gunst gutten willen vnd F (стр. 25). 1) и 2) опять noch вмѣсто: nach.
Strana 378
378 — F (стр. 26). F (стр. 27). heylsame begird schaffen mocht | sondern seyn zugetretten zu dem rechten schaffstall | dem gesetz des glawbens | zu des selben selben (sic) schaffstals eynigem mehrer enthalter und hirten j auff welchem | welicherley baw yn eynander gefugt wird den wechst zu eynem heyligem tempel yn dem Herrn] on welchen es nicht müglich ist Gott zu behagen widder welchen viel secten yn mancherley stucken yrren] von denen itzt zu sagen mit1) von notten ist vnd also belangt vnser sach , denn ganzen gemeynen christlichen glawben des heyligen Euangelij vnd der gantzen heyligen schrifft vnd yn dem die ordentliche selickeyt aus welchem wir auch bereyt seyn antzuzeygen warumb wir nicht dorffen gemeynschafft haben mit den itzigen vielen (kleynen vnd grossen) secten warumb wir auch bey disem glawben vnsere eynickeyt yn sonderheyt haben on ver- tummung anderer menschen] sonderlich die villeycht eyns gutten willens seyn. Vnd dise vnsere sach des gemeynen christlichen glaw- bens1 li ist nicht alleyne von der Romischen kirchë nie recht vertumbt| sonder nie geurteylt] noch weniger verhort worden. Wie kan den das war seyn das wir solten vertumbt seyn. Vnd ist gewifs| das mit disem wan verfurt seyn die dise verschreybung wider vns gethan yn die landtaffeln gesatzt haben| vns fur verurteylte ketzer gehalten die weyl doch das alles vnrecht ist. Aus der vrsach sintemal wir eyn frey audientz nie haben erruffen mögen. Auch wol gewust| das die Romische Bubin2) den glawben nicht richt noch dem gesetz Gottis| der heyligen schrifft] weyst auch vnd bericht keynen mit der selben als sie wol verpflicht wer | christlich vnd bruderlich| sonder gebeut nur herrisch vnd dringt mit gewalt zu yhren fundlin vnd eyn setzen| die dem gesetz Gottis entkegen seyn] des habt yhr eyne bewerung ann Magistro Johanne Huſs vnd Jeronimo von Prag| denn sie nie keyn bessere ler aus bewerter heyliger schrifft geben] grawsamlich verbrant haben. Des eyn bewerung bey den Behmen unter beyderley ge- stalt| das die Romer diser warheyt stetz verleugnet haben bis sie zu Basel vberwunden ] hynderlistige verbintnis mit yhn gemacht | doch das so sie fur warheyt nachgelassen fur yrthum gehalten| vnd yn dem stehen sie noch vnbeweglich als ertz ketzer bis auff den heutigen tag. Derhalbë sintemal sie solchen bewerungen eyner vnwanckelbarn warheyt nicht haben stat geben| sondern yhren yrtumb halstarrig mit gewalt vnd blut vergissen gegen starcken vnd gewadigen 3) verteydigt haben was wollen sie vns schwachen vnd werlosen thun die wit yhn yhre yrthum vnd verfurerey antzeygen. Vnd also sintemal wir wider fur viel iaren noch itzund eyn ordentlich audientz haben erruffen mögen vnd vns ge- 1) Здѣсь, по всей вѣроятности, mit вмѣсто: nit = nicht. — 2) Вѣроятно: Bübin. — 3) Опять gewaldigen BMѣCтO: gewaltigen.
378 — F (стр. 26). F (стр. 27). heylsame begird schaffen mocht | sondern seyn zugetretten zu dem rechten schaffstall | dem gesetz des glawbens | zu des selben selben (sic) schaffstals eynigem mehrer enthalter und hirten j auff welchem | welicherley baw yn eynander gefugt wird den wechst zu eynem heyligem tempel yn dem Herrn] on welchen es nicht müglich ist Gott zu behagen widder welchen viel secten yn mancherley stucken yrren] von denen itzt zu sagen mit1) von notten ist vnd also belangt vnser sach , denn ganzen gemeynen christlichen glawben des heyligen Euangelij vnd der gantzen heyligen schrifft vnd yn dem die ordentliche selickeyt aus welchem wir auch bereyt seyn antzuzeygen warumb wir nicht dorffen gemeynschafft haben mit den itzigen vielen (kleynen vnd grossen) secten warumb wir auch bey disem glawben vnsere eynickeyt yn sonderheyt haben on ver- tummung anderer menschen] sonderlich die villeycht eyns gutten willens seyn. Vnd dise vnsere sach des gemeynen christlichen glaw- bens1 li ist nicht alleyne von der Romischen kirchë nie recht vertumbt| sonder nie geurteylt] noch weniger verhort worden. Wie kan den das war seyn das wir solten vertumbt seyn. Vnd ist gewifs| das mit disem wan verfurt seyn die dise verschreybung wider vns gethan yn die landtaffeln gesatzt haben| vns fur verurteylte ketzer gehalten die weyl doch das alles vnrecht ist. Aus der vrsach sintemal wir eyn frey audientz nie haben erruffen mögen. Auch wol gewust| das die Romische Bubin2) den glawben nicht richt noch dem gesetz Gottis| der heyligen schrifft] weyst auch vnd bericht keynen mit der selben als sie wol verpflicht wer | christlich vnd bruderlich| sonder gebeut nur herrisch vnd dringt mit gewalt zu yhren fundlin vnd eyn setzen| die dem gesetz Gottis entkegen seyn] des habt yhr eyne bewerung ann Magistro Johanne Huſs vnd Jeronimo von Prag| denn sie nie keyn bessere ler aus bewerter heyliger schrifft geben] grawsamlich verbrant haben. Des eyn bewerung bey den Behmen unter beyderley ge- stalt| das die Romer diser warheyt stetz verleugnet haben bis sie zu Basel vberwunden ] hynderlistige verbintnis mit yhn gemacht | doch das so sie fur warheyt nachgelassen fur yrthum gehalten| vnd yn dem stehen sie noch vnbeweglich als ertz ketzer bis auff den heutigen tag. Derhalbë sintemal sie solchen bewerungen eyner vnwanckelbarn warheyt nicht haben stat geben| sondern yhren yrtumb halstarrig mit gewalt vnd blut vergissen gegen starcken vnd gewadigen 3) verteydigt haben was wollen sie vns schwachen vnd werlosen thun die wit yhn yhre yrthum vnd verfurerey antzeygen. Vnd also sintemal wir wider fur viel iaren noch itzund eyn ordentlich audientz haben erruffen mögen vnd vns ge- 1) Здѣсь, по всей вѣроятности, mit вмѣсто: nit = nicht. — 2) Вѣроятно: Bübin. — 3) Опять gewaldigen BMѣCтO: gewaltigen.
Strana 379
379 — gammert| dere so aller lugen widder vns glawben vnd da- durch auff vnd wider vns sich yn bösheit stellen ihr viel auch so nit wissen was bey vns ist] vnterricht begeren. Darumb haben wir vö dem gantzem christlichem glawben vnd von der verordenten selickeyt aus der heyligen schrifft eyn vnterricht lassen aufsgehen| daraus eyn iglicher| der es lesen vnd recht vrteyten wil | erkennen mag! das dem selbë schreyben vnd also vns bis auff heut nie von keynem eyn ordentliche vnd rechte schult geben ist aus der schrifft | noch datzu beweyst ] dz win warynnë yrreten ] noch weniger ist vns von ymand eyn besserer gewisserer rechtschaffener glawbe getzeygt| sondern eyn ty- rannisch vngerecht vrteyl ober vns gefelt. Das sie aber sagen. Sie konnen feyn reden] sie habe aber viel anders ym hertzen. Eym ydem solchem möge wir wol mit gotlichen worten antwortë: Glaubt doch den wercken. Ertzeygen wir den glauben nit wircklich nicht alleyn ynnerlich sondern auch eusserlich yn allen diensten ampten vnd or- denungen des glawbens des Euangelij wird nicht eyn gewisser rechtschaffener glawb wirklichen erkant bey den getreuen vnserer eynickeyt. So yhr dem schreyben nit glawben wolt kompt vnd erfart es] vnd so yhr die werck des | glawbens vnd Euangelij sehet| nicht des widerchrists werck| glawbt den wercken] wie den des 1) wol bewost seyn! die von den Pfaffen viel vbels widder vns gehort | das haben wollen erfaren i vnd so sie dakegen bey vns viel guttes vnd eyn gewisse warheyt funden seyn sie bey vns blyben ud bleyben noch. Auch bitten wir E. G.] die yhr vns vnter euch habt wolt noch ewer freyheyt streben odder stehen ] das yhr yn ewer herschafft nutzliche [ fridsame getrewe yn allen dingen gehorsame vnd vntertenige leut haben| regieren vnd verteydigen mocht vnangesehen die itzige geystlickeyt yn mancherley weyfs ver- bunden| die vnter E. G. herschafft | unter den gemeynen odder zechen eyn eynickeyt des glawbens haben wollen. O so es yn der warheyt geschahe vnd yhr ernst wer was möcht bessers seyn sondern das| was sie fur eynen glawben erticht haben. Sie mögen mit yhrem glawben vnter sich selbs vnd gegen andern alles vbel thun, vnd vmb yhres glawbens willen auff- ruhr] zwitracht vnd vnfrid machen gegen denen| die eyn rechten glawben haben. Es ist wol eyn anders yn der federn sondern E. G. wolt warnemen des rechten glawbens dises volcks | bey welchem aus disem glawben auch die werck des glawbens erscheynen| als trew vntertenickeyt gehorsam] ge- rechtickeyt es sey konicklichen odder ewren gnaden auch aller gemeyn. Auch warnehmen wie nutz sie seyn] die alle gerechtickeyt lieb haben] vngerechtickeyt feynd seyn [ frid vnd eyntrechtickeyt lieben allen zu frummen sich i fleyssen] nie- mant schaden| alle pflichtige gerechtickeyt ordentlichen thun. Vnd wolt euch vnter dem scheyn des glawbens dar eyn nicht F (стр. 28). F (стр. 29). *) Цолжно быlтb: wie denen das.
379 — gammert| dere so aller lugen widder vns glawben vnd da- durch auff vnd wider vns sich yn bösheit stellen ihr viel auch so nit wissen was bey vns ist] vnterricht begeren. Darumb haben wir vö dem gantzem christlichem glawben vnd von der verordenten selickeyt aus der heyligen schrifft eyn vnterricht lassen aufsgehen| daraus eyn iglicher| der es lesen vnd recht vrteyten wil | erkennen mag! das dem selbë schreyben vnd also vns bis auff heut nie von keynem eyn ordentliche vnd rechte schult geben ist aus der schrifft | noch datzu beweyst ] dz win warynnë yrreten ] noch weniger ist vns von ymand eyn besserer gewisserer rechtschaffener glawbe getzeygt| sondern eyn ty- rannisch vngerecht vrteyl ober vns gefelt. Das sie aber sagen. Sie konnen feyn reden] sie habe aber viel anders ym hertzen. Eym ydem solchem möge wir wol mit gotlichen worten antwortë: Glaubt doch den wercken. Ertzeygen wir den glauben nit wircklich nicht alleyn ynnerlich sondern auch eusserlich yn allen diensten ampten vnd or- denungen des glawbens des Euangelij wird nicht eyn gewisser rechtschaffener glawb wirklichen erkant bey den getreuen vnserer eynickeyt. So yhr dem schreyben nit glawben wolt kompt vnd erfart es] vnd so yhr die werck des | glawbens vnd Euangelij sehet| nicht des widerchrists werck| glawbt den wercken] wie den des 1) wol bewost seyn! die von den Pfaffen viel vbels widder vns gehort | das haben wollen erfaren i vnd so sie dakegen bey vns viel guttes vnd eyn gewisse warheyt funden seyn sie bey vns blyben ud bleyben noch. Auch bitten wir E. G.] die yhr vns vnter euch habt wolt noch ewer freyheyt streben odder stehen ] das yhr yn ewer herschafft nutzliche [ fridsame getrewe yn allen dingen gehorsame vnd vntertenige leut haben| regieren vnd verteydigen mocht vnangesehen die itzige geystlickeyt yn mancherley weyfs ver- bunden| die vnter E. G. herschafft | unter den gemeynen odder zechen eyn eynickeyt des glawbens haben wollen. O so es yn der warheyt geschahe vnd yhr ernst wer was möcht bessers seyn sondern das| was sie fur eynen glawben erticht haben. Sie mögen mit yhrem glawben vnter sich selbs vnd gegen andern alles vbel thun, vnd vmb yhres glawbens willen auff- ruhr] zwitracht vnd vnfrid machen gegen denen| die eyn rechten glawben haben. Es ist wol eyn anders yn der federn sondern E. G. wolt warnemen des rechten glawbens dises volcks | bey welchem aus disem glawben auch die werck des glawbens erscheynen| als trew vntertenickeyt gehorsam] ge- rechtickeyt es sey konicklichen odder ewren gnaden auch aller gemeyn. Auch warnehmen wie nutz sie seyn] die alle gerechtickeyt lieb haben] vngerechtickeyt feynd seyn [ frid vnd eyntrechtickeyt lieben allen zu frummen sich i fleyssen] nie- mant schaden| alle pflichtige gerechtickeyt ordentlichen thun. Vnd wolt euch vnter dem scheyn des glawbens dar eyn nicht F (стр. 28). F (стр. 29). *) Цолжно быlтb: wie denen das.
Strana 380
380 — F (стр. 30). ergebë| das yhr aus ewer freyheyt gedrungen wurdet | den doch vaterlant vnd freyheyt ist wol zu stehen. Den E. G. wolt wissen , das dise geystlichë nichts anders suchen noch handeln denn yhr erhebung vnd ewer ver- druckung mit zeytlichem nutz! denn so sie noch eym rechtem glawben stunden | so wurden sie yn dem selben auch furnemlich yhrer selbs selickeyt darnach auch anderer suchen wurden an yhnen selbs anheben vnd sich darynnen nicht finden lassen dauon die schrifft erschrecklichen sagt| vnd yhn an viel orten den glawben | selickeyt vnd ampts gewalt abspricht etc. wen sie auch der schrift glawben wolten. So yhr nun dise vrsach merckt| so wist auch| das yhr so viel denn glawben vnd selickeyt belangt| keynem widdersacher nichts verpflicht seyt zu handeln| noch weniger von ewer freyheyt zu weychen. So sie aber yhe vom glawben handeln wollen] so bringt es datzu ] das beydes teyl Romer vnd Behmen seynen gan- tzen glawben beweysë aus der heyligë schrifft! das er recht sey erstlich an sich selbs darnach auch ym dienst odder ampten] ob er auch rechtschaffen sey yn den dienern| yn dem gemeynen volck| auch yn der gerechtickeyt vnd fruchten so aus dem glawben kommen. So sie das thun| wollen wir nicht die letzten seyn vnd vnseren glawben auch beweysen nicht mit altem herkommen nicht mit grosser menige gewaldiger kluger| weyser vnd geystlicher| sondern mit der warheyt der heyligen schrifft vnd aller furgender nachfolger Christi vnd so wir vnseren glawben nicht rechtschaffen beweysen solt yhr noch vns furt ann mehr nicht stehen noch euch vmb vns bemuhen. So wir den aber| wie wir Got vertrawen haben war mit zu beweysen| so bitten wir wolt die itzt genante angst vnd verfolgung vber vns nicht verhengen| sondern wolt euch vnser annehmen vnd vns zu recht helffen etc. Vnd noch dem allen bitten wir E. G. wolt dis vnser lang schreyben yn gedult annehmen. Erstlich yn dem | das win euch angetzeygt waryn als wir vns duncken lassen schlechts zu kurtz geschicht. Zum andern yn dem ] das wir euch vermant nicht zu weychen von ewer pflicht vnd freyheyt. Zum dritten das wir da neben schreyben und beweysen wie vns so grofs gewalt vnd vnrecht geschicht mit diser verschreybung so widder vns yn die land taffeln gesatzt ] vnd daraus eyn vnchrist- liche verfolgung widder vns auffgericht ist dabey hab win gebeten| vnd bitten noch vmb Gottis vnd der gerechtickeyt willen wolt doch euch vnd vns zu gute datzu thun , dz doch dise verschreybung| die vnsers dunckens vnrecht vnd gotlos ist zustört werde ordentlich vnd zymlich aufsgelescht sintemal wie beweyst nichts yrsams noch ketzerisch mit heyliger schrifft auff vns bracht ist sondern alles alleyn aus falscher anklag vnd beruchtigung kommen! welchem allem wir yn disem schrey- ben genug gethan ! vnd seyn das noch bas bereyt zu thun I wu es vö noten. F (стр. 31).
380 — F (стр. 30). ergebë| das yhr aus ewer freyheyt gedrungen wurdet | den doch vaterlant vnd freyheyt ist wol zu stehen. Den E. G. wolt wissen , das dise geystlichë nichts anders suchen noch handeln denn yhr erhebung vnd ewer ver- druckung mit zeytlichem nutz! denn so sie noch eym rechtem glawben stunden | so wurden sie yn dem selben auch furnemlich yhrer selbs selickeyt darnach auch anderer suchen wurden an yhnen selbs anheben vnd sich darynnen nicht finden lassen dauon die schrifft erschrecklichen sagt| vnd yhn an viel orten den glawben | selickeyt vnd ampts gewalt abspricht etc. wen sie auch der schrift glawben wolten. So yhr nun dise vrsach merckt| so wist auch| das yhr so viel denn glawben vnd selickeyt belangt| keynem widdersacher nichts verpflicht seyt zu handeln| noch weniger von ewer freyheyt zu weychen. So sie aber yhe vom glawben handeln wollen] so bringt es datzu ] das beydes teyl Romer vnd Behmen seynen gan- tzen glawben beweysë aus der heyligë schrifft! das er recht sey erstlich an sich selbs darnach auch ym dienst odder ampten] ob er auch rechtschaffen sey yn den dienern| yn dem gemeynen volck| auch yn der gerechtickeyt vnd fruchten so aus dem glawben kommen. So sie das thun| wollen wir nicht die letzten seyn vnd vnseren glawben auch beweysen nicht mit altem herkommen nicht mit grosser menige gewaldiger kluger| weyser vnd geystlicher| sondern mit der warheyt der heyligen schrifft vnd aller furgender nachfolger Christi vnd so wir vnseren glawben nicht rechtschaffen beweysen solt yhr noch vns furt ann mehr nicht stehen noch euch vmb vns bemuhen. So wir den aber| wie wir Got vertrawen haben war mit zu beweysen| so bitten wir wolt die itzt genante angst vnd verfolgung vber vns nicht verhengen| sondern wolt euch vnser annehmen vnd vns zu recht helffen etc. Vnd noch dem allen bitten wir E. G. wolt dis vnser lang schreyben yn gedult annehmen. Erstlich yn dem | das win euch angetzeygt waryn als wir vns duncken lassen schlechts zu kurtz geschicht. Zum andern yn dem ] das wir euch vermant nicht zu weychen von ewer pflicht vnd freyheyt. Zum dritten das wir da neben schreyben und beweysen wie vns so grofs gewalt vnd vnrecht geschicht mit diser verschreybung so widder vns yn die land taffeln gesatzt ] vnd daraus eyn vnchrist- liche verfolgung widder vns auffgericht ist dabey hab win gebeten| vnd bitten noch vmb Gottis vnd der gerechtickeyt willen wolt doch euch vnd vns zu gute datzu thun , dz doch dise verschreybung| die vnsers dunckens vnrecht vnd gotlos ist zustört werde ordentlich vnd zymlich aufsgelescht sintemal wie beweyst nichts yrsams noch ketzerisch mit heyliger schrifft auff vns bracht ist sondern alles alleyn aus falscher anklag vnd beruchtigung kommen! welchem allem wir yn disem schrey- ben genug gethan ! vnd seyn das noch bas bereyt zu thun I wu es vö noten. F (стр. 31).
Strana 381
381 — Derhalben | gneuedigen herren! wolt euch vnser (als ewer getrewen vnuerschulten , vnd die bereyt seyn aus dem glawben zu allem | das nicht widder Got ist) annehmen. Bitten auch| so was yn disem vnserem schreyben eweren Erbarkeyten zu nahe| oder wenig geschehen wer| wolt das selb vnser eynfeltickeyt zu schreyben vnd gutiglich dulden. Der almechtig Gott; vnd Vater aller barmherzickeyt geb euch durch seynen Son yn dem heyligen Geyst] disen fleyfs vnd vbung zu der zeyt yn ewer hertz| dz yhres mocht| vor- mittels seyner hulff| eyntrechtiglich| vnd bestendiglich furen zu ehre vnd lob seyner gotlichen gnaden vnd zu allem guttem ewrem beruff nach Amen. Die Eltisten bruder aus der gemeyn vnd bruderschafft des Christlichen glawbens.
381 — Derhalben | gneuedigen herren! wolt euch vnser (als ewer getrewen vnuerschulten , vnd die bereyt seyn aus dem glawben zu allem | das nicht widder Got ist) annehmen. Bitten auch| so was yn disem vnserem schreyben eweren Erbarkeyten zu nahe| oder wenig geschehen wer| wolt das selb vnser eynfeltickeyt zu schreyben vnd gutiglich dulden. Der almechtig Gott; vnd Vater aller barmherzickeyt geb euch durch seynen Son yn dem heyligen Geyst] disen fleyfs vnd vbung zu der zeyt yn ewer hertz| dz yhres mocht| vor- mittels seyner hulff| eyntrechtiglich| vnd bestendiglich furen zu ehre vnd lob seyner gotlichen gnaden vnd zu allem guttem ewrem beruff nach Amen. Die Eltisten bruder aus der gemeyn vnd bruderschafft des Christlichen glawbens.
Strana 382
ADDENDA ET CORRIGENDA ad textum CONFESSIONUM FIDEI FRATRUM BOHEMORUM. Въ нижеслѣдующихъ addenda et corrigenda мыl указываемъ, прежде всего, нѣкоторыя текстуальныя особенности въ двухъ, точно провѣренныхъ нами по гернгутскимъ оригиналамъ, пражскихъ копіяхъ тѣхъ конфессій, которыя напечатаны у насъ подъ No 1, No 2 В и Nо 3 А и В. Такъ, для конфессіи Nо 1, напечатанной у насъ по тексту тома „Братскаго архива“, мы приводимъ ниже особенности ея изъ ІІ тома, а для конфессіи Nо 2 В, напечатанной у насъ по тексту IІI тома, ука- зываемъ особенности ея изъ 1 тома; наконецъ, и для конфессій Nо 3 Аи В, напечатанныхъ у насъ по текстамъ I тома, отмѣчаемъ нѣкоторыя ихъ отличія по И тому. Кромѣ того, здѣсь же мы исправляемъ по герн- гутскимъ оригиналамъ и нѣкоторыя, болѣе или менѣе важныя, непра- вильности, внесенныя нами изъ пражскихъ копій въ нашъ печатный текстъ и въ своемъ мѣстѣ частію отмѣченныя у насъ кратко: sic. Цѣ- лаемъ 9ти необходимыя исправленія не только въ текстахъ выеупомя- нутыхъ конфессій, но и въ другихъ, печатаемыхъ нами частью по праж- скимъ копіямъ съ гернгутскихъ оригиналовъ, частью по старопечат- нымъ 9кземплярамъ. Само собою разумѣется, что отмѣчаемыя нами особенности и даже неправильности — не внѣшняго формальнаго свой- ства, такъ какъ мыl не задаемся цѣлію исправлять внѣшнія граммати- ческія отклоненія нашихъ оригиналовъ отъ современной грамматической нормыl, но касаются содержанія самаго текста и болѣе соотвѣтствую- щаго его пониманія. Позтому ниже мы не будемъ вездѣ отмѣчать варіанты, въ родѣ, напр., слѣдующихъ: Rokecan (иногда) BM. Rokycan, Velimov BM. Vilímov, Babilon BM. Babylon, Egipet BM. Egypet и т. п., или: skažený BM. zkažený; skusiti BM. zkusiti; venž, veňž BM. v nějž; hořal BM. hořel; modlte se BM. modlete se; zprávce BM. správce, zbor BM. sbor; a neb BM. aneb, a však BM. avšak; nikdiž BM. nikdyž; kto BM. kdo; nyni чacro
ADDENDA ET CORRIGENDA ad textum CONFESSIONUM FIDEI FRATRUM BOHEMORUM. Въ нижеслѣдующихъ addenda et corrigenda мыl указываемъ, прежде всего, нѣкоторыя текстуальныя особенности въ двухъ, точно провѣренныхъ нами по гернгутскимъ оригиналамъ, пражскихъ копіяхъ тѣхъ конфессій, которыя напечатаны у насъ подъ No 1, No 2 В и Nо 3 А и В. Такъ, для конфессіи Nо 1, напечатанной у насъ по тексту тома „Братскаго архива“, мы приводимъ ниже особенности ея изъ ІІ тома, а для конфессіи Nо 2 В, напечатанной у насъ по тексту IІI тома, ука- зываемъ особенности ея изъ 1 тома; наконецъ, и для конфессій Nо 3 Аи В, напечатанныхъ у насъ по текстамъ I тома, отмѣчаемъ нѣкоторыя ихъ отличія по И тому. Кромѣ того, здѣсь же мы исправляемъ по герн- гутскимъ оригиналамъ и нѣкоторыя, болѣе или менѣе важныя, непра- вильности, внесенныя нами изъ пражскихъ копій въ нашъ печатный текстъ и въ своемъ мѣстѣ частію отмѣченныя у насъ кратко: sic. Цѣ- лаемъ 9ти необходимыя исправленія не только въ текстахъ выеупомя- нутыхъ конфессій, но и въ другихъ, печатаемыхъ нами частью по праж- скимъ копіямъ съ гернгутскихъ оригиналовъ, частью по старопечат- нымъ 9кземплярамъ. Само собою разумѣется, что отмѣчаемыя нами особенности и даже неправильности — не внѣшняго формальнаго свой- ства, такъ какъ мыl не задаемся цѣлію исправлять внѣшнія граммати- ческія отклоненія нашихъ оригиналовъ отъ современной грамматической нормыl, но касаются содержанія самаго текста и болѣе соотвѣтствую- щаго его пониманія. Позтому ниже мы не будемъ вездѣ отмѣчать варіанты, въ родѣ, напр., слѣдующихъ: Rokecan (иногда) BM. Rokycan, Velimov BM. Vilímov, Babilon BM. Babylon, Egipet BM. Egypet и т. п., или: skažený BM. zkažený; skusiti BM. zkusiti; venž, veňž BM. v nějž; hořal BM. hořel; modlte se BM. modlete se; zprávce BM. správce, zbor BM. sbor; a neb BM. aneb, a však BM. avšak; nikdiž BM. nikdyž; kto BM. kdo; nyni чacro
Strana 383
383 BM. nyní; ovotce BM. ovoce; posílení BM. posilnění; vzáctný BM. vzácný, и др. Не будемъ также перечислять и словарныя особенности на- шихъ оригиналовъ, изъ современнаго чешскаго языка исчезнувшія выраженія или формы словъ, какъ напр.: blekotný = žvavý, povídavý, klevetný; bosti = bodati; čáka — čekání, nadějné očekávání; černidlo = inkoust; doniž pokud, dokud; dosic chvíle = do této chvíle; dřevo = strom (въ цитатахъ изъ Св. Писанія); dska = deska; hrzeti = pohrdati; choukání = ohřívání dechem, dýcháním; kto, ktož = kdo, kdož; konvrš = obrácený na víru (od lat. conversus); lajna = lejna, výkaly; ludař = mamič, svodník, šejdíř; mířiti = smiřovati; mutiti se se rmoutiti se, zkalovati si mysl; nedošlost — nedozralost, nedospělost, nedokonalost; nechopný = nechápavý, nevnímavý; neroditi si nechtíti; netbati — nedbati; nětco = něco; ničehéhož v ničehož; ničemémuž = ničemuž; obláštní = zvláštní; obor, oborem a sbor, sborem, zástupem, hromadou, tlupou; odčísti se = odříci se; odhliviti se — obměkčiti se (srdcem); ouffati = doufati; osádka = osada, farní obec; osahovati, osahnouti — obsáhnouti, pojmouti; ostaviti = zanechati; oškerovati se = ušklíbati se, ošklebovati se; ourazčivý, úrazčivý = úrazný, škodný; ousilé = úsilí; pauk = pavouk; peřestiny pardové (cтp. 125) = spáry, drápy pardalí; poč (po co) = proč; podymné = desátky, poplatky, daně ze statku (dle komínů); porouhati = pohaněti, potupiti, zlehčiti; po- svázání = omezení vůle; potěhnouti = potáhnouti, potahovati; pouhlý = pouhý; pro ny pro nás; předzvědění — předurčení, předzřízení, praedesti- nace; přispoření sa rozmnožení; repták, reptavec = nespokojenec, stýskavý člověk; rozdíl (v knize, spisu) ve oddíl, hlava, část; rubač, rubec = drvoštěp; řéci říci; statčiti = stačiti; stydko = stydno; stříci, střežiti, ostříhati, stříhli = střežili, vystříhali; střízvý = střízlivý; svázati, svazovati, svíži, svížete = sváží, svážete; světí m svatí; šámati — ve tmách tápati, hmatati; tarasovati v zadělávati, zandavati, zatarasiti; tarmarčiti = kupčiti veteš- nicky; tejnost, tejný — tajnost, tajný; teprův = teprve; trávenina = otrava, jed; treskati = trestati; upabírati = sesbírati, paběrky sebrati; vajce = vejce; valchovati (písmo) = libovolně vykládati a ze spisů liché závěry vy- vozovati; vdy = vždy; vrš, vrž = proutěný koš na lovení ryb; vrtlání = vrtkání, kolísání, nestálost, pochybování; vymětati = vymítati, vylučovati; vymínati = vymnouti, vymačkati, vymačkávati; vystřéci = vystříhati, vy- varovati; vystřeženi (pass.) — vystříháni; vzatek s= užitek, zisk, úplatek; vzatky, vzátky se poplatky za výkony kněžské; zámutek = zármutek; zápal = oběť, zápalná žertva; zapojiti —= opojiti, napojiti, navlažiti; zápověď = při- kázání, rozkaz, poručení; zlostiti se = zlobiti se; zvrost = vzrůst, vzrost. Наконецъ, не будемъ исправлять и немалочисленныя, граммати- ческія ошибки, которыя отчасти внесены въ копіи Земскаго архива изъ оригиналовъ, но отчасти допущены, часто послѣдовательно, ихъ переписчикомъ, въ родѣ, напр., слѣдующихъ: аby jste вм. исправнаго
383 BM. nyní; ovotce BM. ovoce; posílení BM. posilnění; vzáctný BM. vzácný, и др. Не будемъ также перечислять и словарныя особенности на- шихъ оригиналовъ, изъ современнаго чешскаго языка исчезнувшія выраженія или формы словъ, какъ напр.: blekotný = žvavý, povídavý, klevetný; bosti = bodati; čáka — čekání, nadějné očekávání; černidlo = inkoust; doniž pokud, dokud; dosic chvíle = do této chvíle; dřevo = strom (въ цитатахъ изъ Св. Писанія); dska = deska; hrzeti = pohrdati; choukání = ohřívání dechem, dýcháním; kto, ktož = kdo, kdož; konvrš = obrácený na víru (od lat. conversus); lajna = lejna, výkaly; ludař = mamič, svodník, šejdíř; mířiti = smiřovati; mutiti se se rmoutiti se, zkalovati si mysl; nedošlost — nedozralost, nedospělost, nedokonalost; nechopný = nechápavý, nevnímavý; neroditi si nechtíti; netbati — nedbati; nětco = něco; ničehéhož v ničehož; ničemémuž = ničemuž; obláštní = zvláštní; obor, oborem a sbor, sborem, zástupem, hromadou, tlupou; odčísti se = odříci se; odhliviti se — obměkčiti se (srdcem); ouffati = doufati; osádka = osada, farní obec; osahovati, osahnouti — obsáhnouti, pojmouti; ostaviti = zanechati; oškerovati se = ušklíbati se, ošklebovati se; ourazčivý, úrazčivý = úrazný, škodný; ousilé = úsilí; pauk = pavouk; peřestiny pardové (cтp. 125) = spáry, drápy pardalí; poč (po co) = proč; podymné = desátky, poplatky, daně ze statku (dle komínů); porouhati = pohaněti, potupiti, zlehčiti; po- svázání = omezení vůle; potěhnouti = potáhnouti, potahovati; pouhlý = pouhý; pro ny pro nás; předzvědění — předurčení, předzřízení, praedesti- nace; přispoření sa rozmnožení; repták, reptavec = nespokojenec, stýskavý člověk; rozdíl (v knize, spisu) ve oddíl, hlava, část; rubač, rubec = drvoštěp; řéci říci; statčiti = stačiti; stydko = stydno; stříci, střežiti, ostříhati, stříhli = střežili, vystříhali; střízvý = střízlivý; svázati, svazovati, svíži, svížete = sváží, svážete; světí m svatí; šámati — ve tmách tápati, hmatati; tarasovati v zadělávati, zandavati, zatarasiti; tarmarčiti = kupčiti veteš- nicky; tejnost, tejný — tajnost, tajný; teprův = teprve; trávenina = otrava, jed; treskati = trestati; upabírati = sesbírati, paběrky sebrati; vajce = vejce; valchovati (písmo) = libovolně vykládati a ze spisů liché závěry vy- vozovati; vdy = vždy; vrš, vrž = proutěný koš na lovení ryb; vrtlání = vrtkání, kolísání, nestálost, pochybování; vymětati = vymítati, vylučovati; vymínati = vymnouti, vymačkati, vymačkávati; vystřéci = vystříhati, vy- varovati; vystřeženi (pass.) — vystříháni; vzatek s= užitek, zisk, úplatek; vzatky, vzátky se poplatky za výkony kněžské; zámutek = zármutek; zápal = oběť, zápalná žertva; zapojiti —= opojiti, napojiti, navlažiti; zápověď = při- kázání, rozkaz, poručení; zlostiti se = zlobiti se; zvrost = vzrůst, vzrost. Наконецъ, не будемъ исправлять и немалочисленныя, граммати- ческія ошибки, которыя отчасти внесены въ копіи Земскаго архива изъ оригиналовъ, но отчасти допущены, часто послѣдовательно, ихъ переписчикомъ, въ родѣ, напр., слѣдующихъ: аby jste вм. исправнаго
Strana 384
384 — ópатсKarо: abysste = abyšte; našého, vašého BM. našeho, vašeho; Ján BM. Jan; můž BM. muž; ješto BM. ježto; zlozt BM. zlost; zloztník BM. zlostník; pacholýk вM. pacholík; prozba вM. prosba и рядъ другихъ кромѣ уже приведенныхъ нами въ предисловіи. Всѣ указанныя и другія подобныя особенности, даже и ощибки съ точки зрѣнія современной грамматики, почти всѣ привнесены въ наши копіи изъ гернгутскихъ оригиналовъ, съ чѣмъ, конечно, и пришлось примириться издател, не желавшему уничтожать въ своихъ копіяхъ и послѣдніе слѣды нѣкоторой ихъ вѣр- ности оригиналамъ. Ниже мы отмѣчаемъ, слѣдовательно, только то, что касается, главнымъ образомъ, болѣе или менѣе существенныхъ особен- ностей текста для правильнаго его пониманія и комментированія1). Къ No 1. Стр. 2, 1 Cв. potlačen = II potlačena; 6 CB. provedú = Il provodí; 8 cB. že to lépe = II že lépe; 3, 9 cB. postavují = II povstavují; 4 CH. obecně = I нѣтъ. 4, 7 св. záleží = IІ нѣтъ; 9—11 св. отъ слова: králov- ství ... включительно до словъ: А to jest . . . = И нѣтъ; 25 сH. zlе- mocně = II лучше: zlé mocně; 18 сн. послѣ словъ: skrze něho нѣтъ дальнѣйшихъ словъ, которыя находятся во І томѣ, но на поляхъ и другой рукою: ti poznávají moc vzkříšení jeho i společnost utrpení jeho, připodobňujíce se k smrti jeho. 5, 3 CB. viery = 1 и II правильнѣе: viecy; 19 CB. zloži = I и II vzloží. 6, 12 св. má = лучше: mаjí, хотя въ І и I какъ въ копіи; 15 сH. пemoci = 1 и И правильнѣе: v moci. 7, 15 св. jho = I и II jha; 22 cB. to = I u Il ta; 23 CB. očistíme se každé poškvrny = Lиll očistíme se od každé poškvrny; 16 cH. za zlé = II zle. 8, 6 cB. lásky pravdy nepřijali = И нѣтъ; 20 св. Syna a Syna otci = 1 и ІІ правильнѣе: Syna a Syn Otce; 7 CH. svoléce = II svolíce se; 2 cH. přestává = 1 u Il pře- stanа. 9, 3—5 св. того, что заключено здѣсь въ скобки, нѣтъ въ т. І; 21 СВ. А byť = Il Aby; 23 св. a tak = I нѣтъ; 25 св. послѣ словъ: Аle ро- něvadž вставлено въ т. II: již chce tomu, my etc., какъ въ т. 1. 10, 2 св. 1) Страницы нашего изданія мы Отмѣчаемъ здѣсь жирнымъ шриф- томъ, а слѣдующею послѣ запятой цифрого обозначаемъ строку сверху или снизу (св. и сн.). Знакомъ равенства (=) обозначаемъ или соотвѣт- ствующее мѣсто въ гернгутскихъ оригиналахъ, или наиболѣе вѣроят- ныя — по нашему предположенію — догадки относительно тѣхъ или другихъ недоумѣнныхъ случаевъ. Цифры же римскія (І, И и IІІ) означаютъ томы или фоліанты „Братскаго архива“ въ гернгутскихъ оригиналахъ, а сокращеніе ориг. ставится вмѣсто извѣстнаго тома или фоліанта оригинала въ тѣхъ случаяхъ, когда для той или другой печатаемой нами конфессіи по пражскимъ копіямъ мы имѣемъ одинъ оригинальный текстъ только въ единственномъ гернгутскомъ фоліантѣ.
384 — ópатсKarо: abysste = abyšte; našého, vašého BM. našeho, vašeho; Ján BM. Jan; můž BM. muž; ješto BM. ježto; zlozt BM. zlost; zloztník BM. zlostník; pacholýk вM. pacholík; prozba вM. prosba и рядъ другихъ кромѣ уже приведенныхъ нами въ предисловіи. Всѣ указанныя и другія подобныя особенности, даже и ощибки съ точки зрѣнія современной грамматики, почти всѣ привнесены въ наши копіи изъ гернгутскихъ оригиналовъ, съ чѣмъ, конечно, и пришлось примириться издател, не желавшему уничтожать въ своихъ копіяхъ и послѣдніе слѣды нѣкоторой ихъ вѣр- ности оригиналамъ. Ниже мы отмѣчаемъ, слѣдовательно, только то, что касается, главнымъ образомъ, болѣе или менѣе существенныхъ особен- ностей текста для правильнаго его пониманія и комментированія1). Къ No 1. Стр. 2, 1 Cв. potlačen = II potlačena; 6 CB. provedú = Il provodí; 8 cB. že to lépe = II že lépe; 3, 9 cB. postavují = II povstavují; 4 CH. obecně = I нѣтъ. 4, 7 св. záleží = IІ нѣтъ; 9—11 св. отъ слова: králov- ství ... включительно до словъ: А to jest . . . = И нѣтъ; 25 сH. zlе- mocně = II лучше: zlé mocně; 18 сн. послѣ словъ: skrze něho нѣтъ дальнѣйшихъ словъ, которыя находятся во І томѣ, но на поляхъ и другой рукою: ti poznávají moc vzkříšení jeho i společnost utrpení jeho, připodobňujíce se k smrti jeho. 5, 3 CB. viery = 1 и II правильнѣе: viecy; 19 CB. zloži = I и II vzloží. 6, 12 св. má = лучше: mаjí, хотя въ І и I какъ въ копіи; 15 сH. пemoci = 1 и И правильнѣе: v moci. 7, 15 св. jho = I и II jha; 22 cB. to = I u Il ta; 23 CB. očistíme se každé poškvrny = Lиll očistíme se od každé poškvrny; 16 cH. za zlé = II zle. 8, 6 cB. lásky pravdy nepřijali = И нѣтъ; 20 св. Syna a Syna otci = 1 и ІІ правильнѣе: Syna a Syn Otce; 7 CH. svoléce = II svolíce se; 2 cH. přestává = 1 u Il pře- stanа. 9, 3—5 св. того, что заключено здѣсь въ скобки, нѣтъ въ т. І; 21 СВ. А byť = Il Aby; 23 св. a tak = I нѣтъ; 25 св. послѣ словъ: Аle ро- něvadž вставлено въ т. II: již chce tomu, my etc., какъ въ т. 1. 10, 2 св. 1) Страницы нашего изданія мы Отмѣчаемъ здѣсь жирнымъ шриф- томъ, а слѣдующею послѣ запятой цифрого обозначаемъ строку сверху или снизу (св. и сн.). Знакомъ равенства (=) обозначаемъ или соотвѣт- ствующее мѣсто въ гернгутскихъ оригиналахъ, или наиболѣе вѣроят- ныя — по нашему предположенію — догадки относительно тѣхъ или другихъ недоумѣнныхъ случаевъ. Цифры же римскія (І, И и IІІ) означаютъ томы или фоліанты „Братскаго архива“ въ гернгутскихъ оригиналахъ, а сокращеніе ориг. ставится вмѣсто извѣстнаго тома или фоліанта оригинала въ тѣхъ случаяхъ, когда для той или другой печатаемой нами конфессіи по пражскимъ копіямъ мы имѣемъ одинъ оригинальный текстъ только въ единственномъ гернгутскомъ фоліантѣ.
Strana 385
385 od něho = II нѣтъ; 3 св. Jak = I и I лучше: Раk; 8 сн. послѣ словъ: že jest tо въ копіи пропушены слова оригиналовъ (т. І и II): uložil v své tejné božské radě, aby tak v těchto časích naplnil; neb jest to etc., kaкъ напеча- гано дальше. 12, 5 св. křesťané vierú = I и II лучшe: křesťané vierní; 20 cB. jednotu v naučenie = I jednotu a naučenie. 13, 11 cB. Ale v poslušenství = [и I: Ale o poslušenství. Что напечатано въ примѣчаніи къ 3той стра- ницѣ, того нѣтъ во І томѣ. 14, 9 сH. v slova života = I лучшe: v slovu života. 15. Послѣ 23 строки нѣтъ заглавія къ дальнѣйшему вѣроизло- жені, какъ 3то значится въ т. II: O třetí svátosti. 16, 14 cB. podle hodné příčiny = II Hѣтъ; 16 CH. dobře = I u II dobré. 17, 15 cB. moc : = II лyчшe: meč; 23 CH. nebo = I и ll nebs. 18, 12 cв. ale této = Il toto; 27—8 cB. a ně- kteřie praví, že ten chléb je znamenané tělo Kristovo = II нѣтъ. ЧTO помѣщено здѣсь въ примѣчаніи, — нѣтъ во И томѣ. 19, 8 св. вм. nej- lépе = И неправильно: někteří; 21 CH. seth let = въ другомъ томѣ: set leth; 20 CH. po některých zemích = I u II: v některých zemích. 20, 7 CB. Atž pak = I u II Kéž pak; 4 CH. spolu úd = spoluúd. 21, 12 cB. o sobě = И лучше вмѣстѣ: оsobě. 22. Послѣ 15 строки сверху нѣтъ заглавія къ слѣдующему тексту, которое находится во И томѣ: O poslušenství moci povyšené; 13 CH. těla = II правильнѣе: tělu; 6 CH. sbraní = I и II пучше: s braní; 4 CH. ba jich = II лучшe: bit jich. — Кромѣ того, во И томѣ нѣтъ тѣхъ мелкихъ оглавленій, которыя на поляхъ написаньl другою позднѣйшею рукою въ 1 томѣ и которыя по копіи атого фоліанта воспроизведены и у насъ. Къ No. 2 А. Стр. 24, 17 сH. со словъ: v tom že Bůh vybíral sobě etc. начинается fol. 38 b. КЪ No 2 В. Стр. 25, 11 CH. a dal = 1 и III: ale dal. 27, 7 CB. a světě ponížený = I и III лучше: a v světě ponížený; 25 св. послѣ словъ: Pána Krista въ оригиналѣ написаны еще слова: v pravdě, aby skrze něho, хотя они за- темняютъ смыслъ. 28, 24 СH. А z tohu = I и IІI правильнѣе: А z toho. 30, 22 cH. v něm = I правильнѣе: v čem. 31, 15 cв. u Velímově = I u Vilí- mově; 18 cH. o řádu = I o uřadu. 32, 23 cB. ve jménu mé = III ve jméno mé. 33, 13 СH. А ty věci = 1 и ШI правильнѣе: O ty věci. 34, 1 сВ. lip = І и III lер. 35, 5 сн. послѣ словъ: kdož hřeší правильно дополнено въ І томѣ: z ďábla jest. 36, 18 cB. takéž = I tak; 12 ch. k němuž = 1 k témuž. 37, 4 CB. spisy ohnivé = I и III šípy ohnivé. 39, 10 св. послѣ словъ: Pána Ježíše вставлено въ томѣ: Protož nic není k zatracení těm, kdož sou v Kristu Ježíši, kteřížto etc.; 16 CH. вM. že правильнѣе въ І томѣ: ti. 40, 15 св. Od čehož kde = 1 и III правильнѣe: Od čehož kdo; 21 cH. ale skrze slávu Boha = 1 ale skrze slovo. 41, 21 CH. mouť = I и III правиль- 25
385 od něho = II нѣтъ; 3 св. Jak = I и I лучше: Раk; 8 сн. послѣ словъ: že jest tо въ копіи пропушены слова оригиналовъ (т. І и II): uložil v své tejné božské radě, aby tak v těchto časích naplnil; neb jest to etc., kaкъ напеча- гано дальше. 12, 5 св. křesťané vierú = I и II лучшe: křesťané vierní; 20 cB. jednotu v naučenie = I jednotu a naučenie. 13, 11 cB. Ale v poslušenství = [и I: Ale o poslušenství. Что напечатано въ примѣчаніи къ 3той стра- ницѣ, того нѣтъ во І томѣ. 14, 9 сH. v slova života = I лучшe: v slovu života. 15. Послѣ 23 строки нѣтъ заглавія къ дальнѣйшему вѣроизло- жені, какъ 3то значится въ т. II: O třetí svátosti. 16, 14 cB. podle hodné příčiny = II Hѣтъ; 16 CH. dobře = I u II dobré. 17, 15 cB. moc : = II лyчшe: meč; 23 CH. nebo = I и ll nebs. 18, 12 cв. ale této = Il toto; 27—8 cB. a ně- kteřie praví, že ten chléb je znamenané tělo Kristovo = II нѣтъ. ЧTO помѣщено здѣсь въ примѣчаніи, — нѣтъ во И томѣ. 19, 8 св. вм. nej- lépе = И неправильно: někteří; 21 CH. seth let = въ другомъ томѣ: set leth; 20 CH. po některých zemích = I u II: v některých zemích. 20, 7 CB. Atž pak = I u II Kéž pak; 4 CH. spolu úd = spoluúd. 21, 12 cB. o sobě = И лучше вмѣстѣ: оsobě. 22. Послѣ 15 строки сверху нѣтъ заглавія къ слѣдующему тексту, которое находится во И томѣ: O poslušenství moci povyšené; 13 CH. těla = II правильнѣе: tělu; 6 CH. sbraní = I и II пучше: s braní; 4 CH. ba jich = II лучшe: bit jich. — Кромѣ того, во И томѣ нѣтъ тѣхъ мелкихъ оглавленій, которыя на поляхъ написаньl другою позднѣйшею рукою въ 1 томѣ и которыя по копіи атого фоліанта воспроизведены и у насъ. Къ No. 2 А. Стр. 24, 17 сH. со словъ: v tom že Bůh vybíral sobě etc. начинается fol. 38 b. КЪ No 2 В. Стр. 25, 11 CH. a dal = 1 и III: ale dal. 27, 7 CB. a světě ponížený = I и III лучше: a v světě ponížený; 25 св. послѣ словъ: Pána Krista въ оригиналѣ написаны еще слова: v pravdě, aby skrze něho, хотя они за- темняютъ смыслъ. 28, 24 СH. А z tohu = I и IІI правильнѣе: А z toho. 30, 22 cH. v něm = I правильнѣе: v čem. 31, 15 cв. u Velímově = I u Vilí- mově; 18 cH. o řádu = I o uřadu. 32, 23 cB. ve jménu mé = III ve jméno mé. 33, 13 СH. А ty věci = 1 и ШI правильнѣе: O ty věci. 34, 1 сВ. lip = І и III lер. 35, 5 сн. послѣ словъ: kdož hřeší правильно дополнено въ І томѣ: z ďábla jest. 36, 18 cB. takéž = I tak; 12 ch. k němuž = 1 k témuž. 37, 4 CB. spisy ohnivé = I и III šípy ohnivé. 39, 10 св. послѣ словъ: Pána Ježíše вставлено въ томѣ: Protož nic není k zatracení těm, kdož sou v Kristu Ježíši, kteřížto etc.; 16 CH. вM. že правильнѣе въ І томѣ: ti. 40, 15 св. Od čehož kde = 1 и III правильнѣe: Od čehož kdo; 21 cH. ale skrze slávu Boha = 1 ale skrze slovo. 41, 21 CH. mouť = I и III правиль- 25
Strana 386
386 —— нѣе: mnout. 42, 13 св. послѣ словъ: mocí slovа вставлено въ І томѣ: svého, jsa blesk slávy Otce svého, skrze něhož etc.; 13 CH. očištění hříchův = I odpuštění hříchův. 43, 9 св. послѣ словъ: aby se vespolek milovali вставлено въ I томѣ: řka: Přikázání nové dávám vám, abyšte se vespolek milovali etc. 44, 6 cв. za mucení-li = 1 и III zamucení-li; 7—8 сн. послѣ словъ: nemají zjevení pravdy вставлено въ I томѣ: ale apoštol dí o sobě i o jiných učitelích. 45, 23 CB. v dobenství = 1 и III правильнѣe: v podo- benství; 22 cH. venž = v nějž. 46, 6 cB. Apět k témuž = I и III правиль- Hѣe: Opět k témuž; 21—22 cH. pro ouřad poselství toho =: 1 pro ouřad moci poselství toho. 48, 5 cH. na těla = 1 правильнѣе: ne těla. 50, 11 сВ. послѣ словъ: nerozsuzuje těla Páně въ 1 томѣ прибавлено: nehodně soud sobě jí a pije; 20 CB. BM. spostně = I u III sprostně, какъ напечатано у насъ въ примѣчаніи; 24 CH. svelekli = I svlek-li. 51, 18 CH. s hůry zstu- pující = 1 s hůry nebe zstupující. 52, 7 CB. v ouřadném = I правиль- нѣe: v neúřadném etc. 53, 16 cH. ku pálení = 1 k upálení. 54, 4 cB. mřeli = 1 umřeli etc.; 21 cB. apoštol = I лyчшe: apoštolského. 56, 24 CH. pravíme = 1 povieme. 57, 7 cB. a káti té řeči = I báti té řeči; 12 cB. co словъ: Také o pokání věříme лучше начать слѣдующую строку; 16 св. obého = I нѣтъ. 58, 9 св. одно jest лишнее здѣсь; 14 св. a s milostí = = I и III лучшe: s pilností; 17 CB. libosti z= I libosti tělesné; 20 u 21 св. въ 1 нѣтъ словъ: protož nejsou ... podle ducha; 3 сн. послѣ словъ: a stud k němu zachovávajíc вставлено въ I томѣ: v kázni a v bázni k němu se zachovávajíc etc. 61, 19 cB. zevně = III zjevně. 62, 18 cB. věříme = 1 u III věříce; 7 CH. kdež = 1 u III kdož. 63, 25 CH. šedessát — I 65 (LXV). 65, 25 cB. patenácti = 1 u III patnácti. 66, 11 CB. Ale všech etc. = I Ale k tomu všech etc. 67, 11 cB. nových věcí jiných = I nových věcí žádných. 68, 19 cB. kdož = I kdež. — Далѣе, указывая здѣсь дополнительно къ Nо 2 В пагинацію герн- гутскаго оригинала изъ III тома или фоліанта „Братскаго архива“, мы сперва отмѣчаемъ страницы и строки на каждой страницѣ сверху или снизу въ нашемъ изданіи съ выпискою тѣхъ словъ, съ которыхъ начинается тотъ или другой листъ оригинала, а потомъ проставляемъ и соотвѣтствующіе листы оригинала. На fоl. 140 а гернгутскаго ориги- нала написано только заглавіе конфессіи, а съ fоl. 141а начинается текстъ ея, который у насъ см. на стр. 25. Дальнѣйшимъ страни- цамъ нашего изданія соотвѣтствуютъ слѣдующіе листыl оригинала: стр. 26, 3 строка сверху trápeni byli нач. fol. 141b; стр. 26, 8 снизу ale oni pokorně poddáni byli nau. fol. 142a; cтp. 27, 18 CH. slájvě nad. fol. 142b; стр. 28, 21 св. proti ví нач. fol. 143а; стр. 29, 8 cв. vězíce нaч. fol. 143b; стр. 29, 5 cH. svedení nepravosti нaч. fol. 144a; стр. 30, 19 CH. lidé i zlí нaч. fol. 144b; стр. 31, 19 cB. o životě Haч. fol. 145a; стр. 32, 9 CB. služebnosti jich Hau. fol. 145b; cтp. 33, 1 CB. zachováni býtti
386 —— нѣе: mnout. 42, 13 св. послѣ словъ: mocí slovа вставлено въ І томѣ: svého, jsa blesk slávy Otce svého, skrze něhož etc.; 13 CH. očištění hříchův = I odpuštění hříchův. 43, 9 св. послѣ словъ: aby se vespolek milovali вставлено въ I томѣ: řka: Přikázání nové dávám vám, abyšte se vespolek milovali etc. 44, 6 cв. za mucení-li = 1 и III zamucení-li; 7—8 сн. послѣ словъ: nemají zjevení pravdy вставлено въ I томѣ: ale apoštol dí o sobě i o jiných učitelích. 45, 23 CB. v dobenství = 1 и III правильнѣe: v podo- benství; 22 cH. venž = v nějž. 46, 6 cB. Apět k témuž = I и III правиль- Hѣe: Opět k témuž; 21—22 cH. pro ouřad poselství toho =: 1 pro ouřad moci poselství toho. 48, 5 cH. na těla = 1 правильнѣе: ne těla. 50, 11 сВ. послѣ словъ: nerozsuzuje těla Páně въ 1 томѣ прибавлено: nehodně soud sobě jí a pije; 20 CB. BM. spostně = I u III sprostně, какъ напечатано у насъ въ примѣчаніи; 24 CH. svelekli = I svlek-li. 51, 18 CH. s hůry zstu- pující = 1 s hůry nebe zstupující. 52, 7 CB. v ouřadném = I правиль- нѣe: v neúřadném etc. 53, 16 cH. ku pálení = 1 k upálení. 54, 4 cB. mřeli = 1 umřeli etc.; 21 cB. apoštol = I лyчшe: apoštolského. 56, 24 CH. pravíme = 1 povieme. 57, 7 cB. a káti té řeči = I báti té řeči; 12 cB. co словъ: Také o pokání věříme лучше начать слѣдующую строку; 16 св. obého = I нѣтъ. 58, 9 св. одно jest лишнее здѣсь; 14 св. a s milostí = = I и III лучшe: s pilností; 17 CB. libosti z= I libosti tělesné; 20 u 21 св. въ 1 нѣтъ словъ: protož nejsou ... podle ducha; 3 сн. послѣ словъ: a stud k němu zachovávajíc вставлено въ I томѣ: v kázni a v bázni k němu se zachovávajíc etc. 61, 19 cB. zevně = III zjevně. 62, 18 cB. věříme = 1 u III věříce; 7 CH. kdež = 1 u III kdož. 63, 25 CH. šedessát — I 65 (LXV). 65, 25 cB. patenácti = 1 u III patnácti. 66, 11 CB. Ale všech etc. = I Ale k tomu všech etc. 67, 11 cB. nových věcí jiných = I nových věcí žádných. 68, 19 cB. kdož = I kdež. — Далѣе, указывая здѣсь дополнительно къ Nо 2 В пагинацію герн- гутскаго оригинала изъ III тома или фоліанта „Братскаго архива“, мы сперва отмѣчаемъ страницы и строки на каждой страницѣ сверху или снизу въ нашемъ изданіи съ выпискою тѣхъ словъ, съ которыхъ начинается тотъ или другой листъ оригинала, а потомъ проставляемъ и соотвѣтствующіе листы оригинала. На fоl. 140 а гернгутскаго ориги- нала написано только заглавіе конфессіи, а съ fоl. 141а начинается текстъ ея, который у насъ см. на стр. 25. Дальнѣйшимъ страни- цамъ нашего изданія соотвѣтствуютъ слѣдующіе листыl оригинала: стр. 26, 3 строка сверху trápeni byli нач. fol. 141b; стр. 26, 8 снизу ale oni pokorně poddáni byli nau. fol. 142a; cтp. 27, 18 CH. slájvě nad. fol. 142b; стр. 28, 21 св. proti ví нач. fol. 143а; стр. 29, 8 cв. vězíce нaч. fol. 143b; стр. 29, 5 cH. svedení nepravosti нaч. fol. 144a; стр. 30, 19 CH. lidé i zlí нaч. fol. 144b; стр. 31, 19 cB. o životě Haч. fol. 145a; стр. 32, 9 CB. služebnosti jich Hau. fol. 145b; cтp. 33, 1 CB. zachováni býtti
Strana 387
387 нач. fоl. 146а; стр. 33, 10 CH. v světě нач. fol. 146b; стр. 34, 20 CH. dí нач, fol. 147a; стр. 35, 19 св. nenásledují нaч. fol. 147b; стр. 36, 8 св. ale zůstávají nau. fol. 148a; стр. 36, 5 CH. svějtě нaч. fol. 148b; стр. 37, 14 cH. rozumíme na. fol. 149 a; cтp. 38, 22 CH. všecky ] věci нa. fol. 149b; стр. 39, 22 CB. s ] radostí díky činili nad. fol. 150 a; cтp. 40, 12 cB. lájsky нач. fol. 150b; стр. 41, 3 св. z du cha sv. нaч. fol. 151a; стр. 41, 7 CH. všecko nav. fol. 151b; cтp. 42, 16 CH. písma apoštol ská nad. fol. 152 a; стp. 43, 24 CH. dojmácí нav. fol. 152b; стр. 44, 19 cв. Ještě něco нau. 153a; стр. 45, 9 св. pa stýře нач. 153b; стр. 45, 5 CH. i všech нau. fol. 154 a; стр. 46, 17 сH. nese нaч. fol. 154b; стр. 47, 22 св. pod 1 jménem pravdy нач. fol. 155а; стр. 48, 9 св. neb v blud нaч. fol. 155b; стр. 48, 2 CH. věře, že ] mu Pán Bůh nav. fol. 156a; cтp. 49, 12 CH. církve ] sv. Haq. fol. 156b; стр. 50, 26 св. v člověka нaч. fol. 157a; стр. 51, 16 сB. Je žíš нaч. fol. 157b; стр. 52, 4 св. křesťanův Haч. fol. 158 a; стр. 52, 13 CH. Neb ústy nav. fol. 158b; стр. 53, 25 CH. a v tom zlém nau. fol. 159a; стp. 54, 15 CB. mistře нач. fol. 159b; стр. 55, 4 св. Раnа нач. fol. 160 а; стр. 55, 10 сH. ani apo- štolé Haч. fol. 160b; стр. 56, 23 CH. mluvili нaч. fol. 161 a; стр. 57, 13 св. přijjat нaч. fol. 161 b; стр. 57, 2 CH. bez] překážky Haч. fol. 162a; стр. 58, 17 CH. skutikem нaч. fol. 162b; cтр. 59, 19 CB. Apoštol нaч. fol. 163a; стр. 60, 4 св. nemocných нaч. fol. 163b; стр. 60, 12 CH. A ] za to нaч. fol. 164 a; стр. 61, 25 св. mivali sou | mnohé нaч. fol. 164b; стр. 62, въ концѣ 14 сВ. послѣ слова Рá�nа нач. fol. 165а; стр. 63, 3 св. hnedli нач. fol. 165b; стр. 63, 9 CH. ješto sou v I původu naч. fol. 166a; стр. 64, 21 CH. nic nejsme нач. fol. 166b; стр. 65, 19 св. věci нач. 167а; стр. 66, 8 св. о hrdlo нaч. fol. 167b; стр. 66, 6 CH. srd,ce нaч. fol. 168a; стр. 67, 18 CH. Pána Krista nач. fol. 168b; стр. 68, 20 Cв. mluviti нaч. fol. 169 a. Къ No 3 А. Стр. 69, 20 CH. všech = I нѣтъ; 12 CH. BM. rozmnožili = II roz- mohli; 11 CH. těla = I нѣтъ; 9 CH. BM. desátcích = II sedlácích; 6—7 CH. послѣ слова mluveno въ т. И непосредственно написано: a zvláště s Rokycanem BM. i s jinými mnohými i s mistrem Rokycanem etc. 70, 2 cB. pod mnohými řečmi — ll pod množstvím řečmi; 4 CB. častým = I нѣтъ; 20—21 cB. jestli že to = I u II toho; neučiníte ... budete = II neučiní... bude; 20 CH. BM. naplniti = I plniti; 18 cH. ještě = I менѣе подходящее: jistě. 71, 2 CB. užietku = II požitku; 6 cB. žádnému = II нѣтъ; 23 св. pravdě = И нѣтъ. 72, 6 св. světí —— I svatí (такъ и во многихъ другихъ мѣстахъ); 7 св. kněžie to pravé etc. = I kněžie to za pravé etc.; 8 CB. послѣ словъ: první církve прибавлено во И томѣ: svaté; 13—14 св. a naučenie jich zachovávali во I томѣ нѣтъ; 17 CH. sаmi = I нѣтъ; 7 CH. mistru = I и И правильнѣе: mistra. 73, 3 св. po dnes = II podnes; 21 CB. BM. jeho = Il Pána Krista; 25 CB. dobré = II dobře.
387 нач. fоl. 146а; стр. 33, 10 CH. v světě нач. fol. 146b; стр. 34, 20 CH. dí нач, fol. 147a; стр. 35, 19 св. nenásledují нaч. fol. 147b; стр. 36, 8 св. ale zůstávají nau. fol. 148a; стр. 36, 5 CH. svějtě нaч. fol. 148b; стр. 37, 14 cH. rozumíme na. fol. 149 a; cтp. 38, 22 CH. všecky ] věci нa. fol. 149b; стр. 39, 22 CB. s ] radostí díky činili nad. fol. 150 a; cтp. 40, 12 cB. lájsky нач. fol. 150b; стр. 41, 3 св. z du cha sv. нaч. fol. 151a; стр. 41, 7 CH. všecko nav. fol. 151b; cтp. 42, 16 CH. písma apoštol ská nad. fol. 152 a; стp. 43, 24 CH. dojmácí нav. fol. 152b; стр. 44, 19 cв. Ještě něco нau. 153a; стр. 45, 9 св. pa stýře нач. 153b; стр. 45, 5 CH. i všech нau. fol. 154 a; стр. 46, 17 сH. nese нaч. fol. 154b; стр. 47, 22 св. pod 1 jménem pravdy нач. fol. 155а; стр. 48, 9 св. neb v blud нaч. fol. 155b; стр. 48, 2 CH. věře, že ] mu Pán Bůh nav. fol. 156a; cтp. 49, 12 CH. církve ] sv. Haq. fol. 156b; стр. 50, 26 св. v člověka нaч. fol. 157a; стр. 51, 16 сB. Je žíš нaч. fol. 157b; стр. 52, 4 св. křesťanův Haч. fol. 158 a; стр. 52, 13 CH. Neb ústy nav. fol. 158b; стр. 53, 25 CH. a v tom zlém nau. fol. 159a; стp. 54, 15 CB. mistře нач. fol. 159b; стр. 55, 4 св. Раnа нач. fol. 160 а; стр. 55, 10 сH. ani apo- štolé Haч. fol. 160b; стр. 56, 23 CH. mluvili нaч. fol. 161 a; стр. 57, 13 св. přijjat нaч. fol. 161 b; стр. 57, 2 CH. bez] překážky Haч. fol. 162a; стр. 58, 17 CH. skutikem нaч. fol. 162b; cтр. 59, 19 CB. Apoštol нaч. fol. 163a; стр. 60, 4 св. nemocných нaч. fol. 163b; стр. 60, 12 CH. A ] za to нaч. fol. 164 a; стр. 61, 25 св. mivali sou | mnohé нaч. fol. 164b; стр. 62, въ концѣ 14 сВ. послѣ слова Рá�nа нач. fol. 165а; стр. 63, 3 св. hnedli нач. fol. 165b; стр. 63, 9 CH. ješto sou v I původu naч. fol. 166a; стр. 64, 21 CH. nic nejsme нач. fol. 166b; стр. 65, 19 св. věci нач. 167а; стр. 66, 8 св. о hrdlo нaч. fol. 167b; стр. 66, 6 CH. srd,ce нaч. fol. 168a; стр. 67, 18 CH. Pána Krista nач. fol. 168b; стр. 68, 20 Cв. mluviti нaч. fol. 169 a. Къ No 3 А. Стр. 69, 20 CH. všech = I нѣтъ; 12 CH. BM. rozmnožili = II roz- mohli; 11 CH. těla = I нѣтъ; 9 CH. BM. desátcích = II sedlácích; 6—7 CH. послѣ слова mluveno въ т. И непосредственно написано: a zvláště s Rokycanem BM. i s jinými mnohými i s mistrem Rokycanem etc. 70, 2 cB. pod mnohými řečmi — ll pod množstvím řečmi; 4 CB. častým = I нѣтъ; 20—21 cB. jestli že to = I u II toho; neučiníte ... budete = II neučiní... bude; 20 CH. BM. naplniti = I plniti; 18 cH. ještě = I менѣе подходящее: jistě. 71, 2 CB. užietku = II požitku; 6 cB. žádnému = II нѣтъ; 23 св. pravdě = И нѣтъ. 72, 6 св. světí —— I svatí (такъ и во многихъ другихъ мѣстахъ); 7 св. kněžie to pravé etc. = I kněžie to za pravé etc.; 8 CB. послѣ словъ: první církve прибавлено во И томѣ: svaté; 13—14 св. a naučenie jich zachovávali во I томѣ нѣтъ; 17 CH. sаmi = I нѣтъ; 7 CH. mistru = I и И правильнѣе: mistra. 73, 3 св. po dnes = II podnes; 21 CB. BM. jeho = Il Pána Krista; 25 CB. dobré = II dobře.
Strana 388
388 — КЪ No 3 В. Стр. 73, 4 сн. И въ другихъ мѣстахъ вм. имени апостола Павла пишется просто: Apoštol. 74, 12 cв. světí apoštolé = 1l svatí apoštolé; 19 cB. starajíce = II stávajíce; 24 cB. nechtěl ... míte = 11: nechtěli . . . míti; 11 CH. mno sme o tom etc. = II mnoho sme o tom etc. 75, 10 cB. k spa- sení máme etc. прибавлено во II тOMѣ: k spasení života věčného; 16 cB. kdož chtie etc. Bъ т. I менѣе исправно: kdož mají etc.; 20 CB. pravým = II věrným; 22 cB. kterýchž rádi = II съ прибавKOЮ: věcí; 24 cB. popsány = II psáni. 76, 4 CB. Protož = II Neb; 6 cB. řečeného = II pověděného; 16 cB. poznali = II přijali; 17 cB. poznati = II poznání; 18 cв. a jeho = II нѣтъ; 22 св. послѣ словъ: rostli na tom základu = ІІ съ прибавкою дальнѣй- шихъ словъ: Kristu Ježíši, jenž jest moc a moudrost Boží, a proti tomu moci pekelné nesvítězí ani chytrosti jich. A na tom základu etc.; 28 CB. svatý pánu = I лyчшe: svatý v Pánu; 43 cB. Protož kdež - Il Protož kdož; 2 CH. Neb die písmo = II нѣтъ die písmo. 77, 7 CB. všicku = II všecku; 8 CB. všie mocí = II тольKO: mocí: 21—2 св. CлOвЪ: z lásky . . . dobrého činiti во IІ томѣ нѣтъ; 28 св. tajemstvie veděl = II tajemstvie Božie věděl; 30 cB. tak že by = II tak aby; 10 CH. světské marnosti = ll světské žádosti i marnosti. 78, 14 cB. Druhé ... = II Také druhé ...; 16 CB. nadepsané = II napřed pověděné; 17 cB. svědomi = ll povědomi; 18 cB. Také ještě = l1 безъ ještě; 31 |Cв. církev svatá = II нѣтъ послѣдняго слова; 16 сH. násle- dovati = II následuje. 79, 4 cB. tělo = H лyume: těsto; 12 cB. první na tom zemřeli = Il první mnozí na tom etc.; 13 cB. světí jsú = II svatí; 27 CB. slušie se toho = II slušie se s pilností toho; 3 cH. k rodu = k úřadu. 80, 14 св. словъ: ne po mnohých . . . dnech нѣтъ во ІІ томѣ; 21 св. Protož všickni = II A tak všickni; 25 CB. Pán Ježíš = I нѣтъ; 32 Cв. tu sú spolu = II tuť su spolu; 36 cB. srdce všech = II srdce všech lidí; 9 CH. bez ohyzdného hřiecha = II bez smrtedlného hřiecha; 5 CH. словъ: aby ... trestati во II томѣ нѣтъ; 2 CH. Protož etc. = II A tak etc. 81, 4 cB. kte- réž = II kterýž; 10 cB. náměstkové apoštolští = II náměstkové Kristovi apoštolští; 27 cB. jakož to i sbor = ll jakož i sbor; 10 CH. aby, = II A jakož; 4 CH. svatý Pavel = II apoštol. 82, 5 cB. podstatě = Il podstatné; a to v moci církve = II a v moci církve; 12 Cв. potok = 1 и II правильнѣе: potom; 13 CB. přijímali = II přijali; 15—16 cв. než za pravé = II ale za dobré; 34 cB. od křesťanuov = II съ прибавKOю: věrných; 7 CH. послѣ слова řkа во I томѣ вставлено: Věrně, věrně, pravím vám; 4 cH. za- jisté = I нѣтъ. 83, 2 св. neb o to = Il лyчme: neb o tom; 12 cB. ně- kací = 1l nějací; 15 cB. co se dálo = Il co se dílo; 28 cB. při kněžstvu = II při kněžích; 29 cB. vidúce = II věduce; 11 CH. kteréž = II jíž; 7 CH. zase sta- věli = Il se stavěli; 3—4 CH. CлOвъ: základuov ... stavěti во I томѣ нѣтъ. 84, 12 CB. pravili = ll pravichu; 13—14 cв. v nemilostivosti = II v nemi- losti; 20 cB. kteřiež předpovídali =. II kterouž předpověděli; 22 cB. chodie =
388 — КЪ No 3 В. Стр. 73, 4 сн. И въ другихъ мѣстахъ вм. имени апостола Павла пишется просто: Apoštol. 74, 12 cв. světí apoštolé = 1l svatí apoštolé; 19 cB. starajíce = II stávajíce; 24 cB. nechtěl ... míte = 11: nechtěli . . . míti; 11 CH. mno sme o tom etc. = II mnoho sme o tom etc. 75, 10 cB. k spa- sení máme etc. прибавлено во II тOMѣ: k spasení života věčného; 16 cB. kdož chtie etc. Bъ т. I менѣе исправно: kdož mají etc.; 20 CB. pravým = II věrným; 22 cB. kterýchž rádi = II съ прибавKOЮ: věcí; 24 cB. popsány = II psáni. 76, 4 CB. Protož = II Neb; 6 cB. řečeného = II pověděného; 16 cB. poznali = II přijali; 17 cB. poznati = II poznání; 18 cв. a jeho = II нѣтъ; 22 св. послѣ словъ: rostli na tom základu = ІІ съ прибавкою дальнѣй- шихъ словъ: Kristu Ježíši, jenž jest moc a moudrost Boží, a proti tomu moci pekelné nesvítězí ani chytrosti jich. A na tom základu etc.; 28 CB. svatý pánu = I лyчшe: svatý v Pánu; 43 cB. Protož kdež - Il Protož kdož; 2 CH. Neb die písmo = II нѣтъ die písmo. 77, 7 CB. všicku = II všecku; 8 CB. všie mocí = II тольKO: mocí: 21—2 св. CлOвЪ: z lásky . . . dobrého činiti во IІ томѣ нѣтъ; 28 св. tajemstvie veděl = II tajemstvie Božie věděl; 30 cB. tak že by = II tak aby; 10 CH. světské marnosti = ll světské žádosti i marnosti. 78, 14 cB. Druhé ... = II Také druhé ...; 16 CB. nadepsané = II napřed pověděné; 17 cB. svědomi = ll povědomi; 18 cB. Také ještě = l1 безъ ještě; 31 |Cв. církev svatá = II нѣтъ послѣдняго слова; 16 сH. násle- dovati = II následuje. 79, 4 cB. tělo = H лyume: těsto; 12 cB. první na tom zemřeli = Il první mnozí na tom etc.; 13 cB. světí jsú = II svatí; 27 CB. slušie se toho = II slušie se s pilností toho; 3 cH. k rodu = k úřadu. 80, 14 св. словъ: ne po mnohých . . . dnech нѣтъ во ІІ томѣ; 21 св. Protož všickni = II A tak všickni; 25 CB. Pán Ježíš = I нѣтъ; 32 Cв. tu sú spolu = II tuť su spolu; 36 cB. srdce všech = II srdce všech lidí; 9 CH. bez ohyzdného hřiecha = II bez smrtedlného hřiecha; 5 CH. словъ: aby ... trestati во II томѣ нѣтъ; 2 CH. Protož etc. = II A tak etc. 81, 4 cB. kte- réž = II kterýž; 10 cB. náměstkové apoštolští = II náměstkové Kristovi apoštolští; 27 cB. jakož to i sbor = ll jakož i sbor; 10 CH. aby, = II A jakož; 4 CH. svatý Pavel = II apoštol. 82, 5 cB. podstatě = Il podstatné; a to v moci církve = II a v moci církve; 12 Cв. potok = 1 и II правильнѣе: potom; 13 CB. přijímali = II přijali; 15—16 cв. než za pravé = II ale za dobré; 34 cB. od křesťanuov = II съ прибавKOю: věrných; 7 CH. послѣ слова řkа во I томѣ вставлено: Věrně, věrně, pravím vám; 4 cH. za- jisté = I нѣтъ. 83, 2 св. neb o to = Il лyчme: neb o tom; 12 cB. ně- kací = 1l nějací; 15 cB. co se dálo = Il co se dílo; 28 cB. při kněžstvu = II při kněžích; 29 cB. vidúce = II věduce; 11 CH. kteréž = II jíž; 7 CH. zase sta- věli = Il se stavěli; 3—4 CH. CлOвъ: základuov ... stavěti во I томѣ нѣтъ. 84, 12 CB. pravili = ll pravichu; 13—14 cв. v nemilostivosti = II v nemi- losti; 20 cB. kteřiež předpovídali =. II kterouž předpověděli; 22 cB. chodie =
Strana 389
389 — II chodíce и нѣтъ здѣсь дальнѣйшаго kterak; 18 сH. nejjistšie a nej- nebezpečnějšie = ll nejjistšie a nejbezpečnějšie (правильнѣe); 7 CH. prove- deno, než toliko vo = II dovedeno, než toliko; 85, 19 cH. Kterak pak jiné = И нѣтъ раk; 17 сH. i učie = II правильнѣе: i apoštolé učie; 12 CH. pochle- bují = ll povolují. 86, 7 св. psáno 2491, какъ и во І томѣ, но въ копіи II 2991; 10 cB. v kmeni = ll v kořeni; 12 CB. svatý Cypryan mučedlník = И нѣтъ послѣдняго слова; mezi jinú řečí = II mezi jinými řečmi; 15 CB. v 5 kapitole =: 11 lib. 3 v 7 kapitole in suo dialogo; 23 CB. BM. jest týchž hřie- chuov = ll bývá téhož hříchu; 26 cs. Rehoř 31 = ll Rehoř 26; 16 CH. kněžstvo . . . největčie = lI kněžství . . . největšie; 6 cH. передъ příliš во ІІ т. вставлено: velmi (лишнее). 87, 1 св. sbieranie = II sebranie; 5 св. передъ své� опушено k; 24 св. vymětati = II vymítati; 25 cB. po- táhnú = ll potěhnú; 19 CH. K kteréžto . . . přiznáváme = Il k níž my se známe; 16 cH. v jednotu = II v jednotě; 14 CH. Vybralo = Iи II правильнѣе: Vybrals; 9 CH. od Ezau нѣтъ во IІ томѣ. 88, 2 cв. oděni = II odíni; 10 CB. někací = lI nějací; 11 CB. zločinec = I zločince u II zločinci; 14 CB. kteřiež = Il jenž; 17 cB. spravedlnost нѣтъ BO II TOMѣ; 21 cB. sú ti — Il sme; 18 CH. z nás = I нѣтъ; 10 CH. naše = 1 нѣтъ; 8 CH. Tuto = l Tutoť; 5 Cн. въ И томѣ нѣтъ словъ: Kristus Ježíš; далѣе вмѣсто слова s Otcem въ ори- гиналѣ: Bohem; 4 сн. послѣ словъ: jedno jest вставлено во ІІ томѣ: a také skrze něho jedno jest etc. 89. 4 cB. ovocem = II ovotce; oднO k передъ sроjenie излишне здѣсь; 19 св. вмѣсто: jakož die = I jakož napřed die; 26 CH. svatý Pavel = Il Apoštol; 25 CH. Protož = II A tak; 22 CH. všecko — II všecky věci; 17 CH. že jest = ll jenž jest; 4 cH. o nichž = II o níž; 3—2 s dobrú volí, s oblíbením = II dobrú volí. 90, 3 CB. ti poslové, pastýři = II poslové a tak pastýři; 7 CB. spasitedlného = II вѣp- нѣe: spasitedlnému; 17 cв. pán = II Buoh; 18 cв. prospěti a . . . нѣтъ BO II тOмѣ; 19 cв. k spasení = II k spasení prospěšně; 21—2 ch. vypla- nuje = II vyplacuje; 20 CH. zase = Il za se; тамъ же послѣ словъ: Тomu všemu zpravie въ I томѣ прибавлено: a naučí; 18 CH. živ býti == H živ; manžely = II manželky; 16 CH. BM. v svém stavu = II snímání; 15 CH. milosti II žádosti; 11 CH. jsúce нѣтъ во ІІ томѣ; 9—8 CH. ВM. Také ... svaté во I томѣ: A v tom je; но словъ: křesťany věrné ty нѣтъ; 8 CH. BM. aby = II ješto; 7 CH. pomněli := II pomní; 6 cH. mají přijíti = II při- jdou . . . potěší ... potvrdí ... postaví etc.; 4 CH. s kněžími církve = II нѣтъ. 4 CH. BM. jestli že jest který = II jestli který nedostatek; 3 CH. BM. Krista Ježíše = II нѣтъ: Ježíše. 91, 1 CB. ve jmeno = II ve jmenu. Къ No 4. Стр. 91, 21 сн. rоzоmu = ориг. правильнѣе: rozumu; 4 CH. t: означаетъ: to jest. 94, 12 CH. svátosti = opur. svátostmi; 95, 21 CB. Ježíše = opur. Ježíši. 98, 20 tokoví = opur. takoví. 99, 18 cH. Vijděte =
389 — II chodíce и нѣтъ здѣсь дальнѣйшаго kterak; 18 сH. nejjistšie a nej- nebezpečnějšie = ll nejjistšie a nejbezpečnějšie (правильнѣe); 7 CH. prove- deno, než toliko vo = II dovedeno, než toliko; 85, 19 cH. Kterak pak jiné = И нѣтъ раk; 17 сH. i učie = II правильнѣе: i apoštolé učie; 12 CH. pochle- bují = ll povolují. 86, 7 св. psáno 2491, какъ и во І томѣ, но въ копіи II 2991; 10 cB. v kmeni = ll v kořeni; 12 CB. svatý Cypryan mučedlník = И нѣтъ послѣдняго слова; mezi jinú řečí = II mezi jinými řečmi; 15 CB. v 5 kapitole =: 11 lib. 3 v 7 kapitole in suo dialogo; 23 CB. BM. jest týchž hřie- chuov = ll bývá téhož hříchu; 26 cs. Rehoř 31 = ll Rehoř 26; 16 CH. kněžstvo . . . největčie = lI kněžství . . . největšie; 6 cH. передъ příliš во ІІ т. вставлено: velmi (лишнее). 87, 1 св. sbieranie = II sebranie; 5 св. передъ své� опушено k; 24 св. vymětati = II vymítati; 25 cB. po- táhnú = ll potěhnú; 19 CH. K kteréžto . . . přiznáváme = Il k níž my se známe; 16 cH. v jednotu = II v jednotě; 14 CH. Vybralo = Iи II правильнѣе: Vybrals; 9 CH. od Ezau нѣтъ во IІ томѣ. 88, 2 cв. oděni = II odíni; 10 CB. někací = lI nějací; 11 CB. zločinec = I zločince u II zločinci; 14 CB. kteřiež = Il jenž; 17 cB. spravedlnost нѣтъ BO II TOMѣ; 21 cB. sú ti — Il sme; 18 CH. z nás = I нѣтъ; 10 CH. naše = 1 нѣтъ; 8 CH. Tuto = l Tutoť; 5 Cн. въ И томѣ нѣтъ словъ: Kristus Ježíš; далѣе вмѣсто слова s Otcem въ ори- гиналѣ: Bohem; 4 сн. послѣ словъ: jedno jest вставлено во ІІ томѣ: a také skrze něho jedno jest etc. 89. 4 cB. ovocem = II ovotce; oднO k передъ sроjenie излишне здѣсь; 19 св. вмѣсто: jakož die = I jakož napřed die; 26 CH. svatý Pavel = Il Apoštol; 25 CH. Protož = II A tak; 22 CH. všecko — II všecky věci; 17 CH. že jest = ll jenž jest; 4 cH. o nichž = II o níž; 3—2 s dobrú volí, s oblíbením = II dobrú volí. 90, 3 CB. ti poslové, pastýři = II poslové a tak pastýři; 7 CB. spasitedlného = II вѣp- нѣe: spasitedlnému; 17 cв. pán = II Buoh; 18 cв. prospěti a . . . нѣтъ BO II тOмѣ; 19 cв. k spasení = II k spasení prospěšně; 21—2 ch. vypla- nuje = II vyplacuje; 20 CH. zase = Il za se; тамъ же послѣ словъ: Тomu všemu zpravie въ I томѣ прибавлено: a naučí; 18 CH. živ býti == H živ; manžely = II manželky; 16 CH. BM. v svém stavu = II snímání; 15 CH. milosti II žádosti; 11 CH. jsúce нѣтъ во ІІ томѣ; 9—8 CH. ВM. Také ... svaté во I томѣ: A v tom je; но словъ: křesťany věrné ty нѣтъ; 8 CH. BM. aby = II ješto; 7 CH. pomněli := II pomní; 6 cH. mají přijíti = II při- jdou . . . potěší ... potvrdí ... postaví etc.; 4 CH. s kněžími církve = II нѣтъ. 4 CH. BM. jestli že jest který = II jestli který nedostatek; 3 CH. BM. Krista Ježíše = II нѣтъ: Ježíše. 91, 1 CB. ve jmeno = II ve jmenu. Къ No 4. Стр. 91, 21 сн. rоzоmu = ориг. правильнѣе: rozumu; 4 CH. t: означаетъ: to jest. 94, 12 CH. svátosti = opur. svátostmi; 95, 21 CB. Ježíše = opur. Ježíši. 98, 20 tokoví = opur. takoví. 99, 18 cH. Vijděte =
Strana 390
390 ориг. vyjděte. 100, 1 CH. ktve = opиг. kvete. 101, 15 сH. ce se = ориг. co se. 102, 4 св. píchu = pychu; 14 CB. Nedáš mi li = opur. Nedáš-li mi; 21 CB. kdež = opur. kdož. 103, 9 cH. zrostu — opur. vzrostu; 105, 15 CB. BM. střídní = ориг. střídmi, какъ въ примѣчаніи; 18 св. ВM. Ale toho = opиr. A toho; 6 cB. ohožďování = ohyžďování. 107, 8 cH. rozuměli : opur. roz- uměti. 108, 23 cB. a zdravém =. opur. a v zdravém; 18 CH. svéhu = opиr. svého. 109, 2 cB. za svůdci = opur. za svůdce; 8 CH. nenábožnější = nej- nábožnější. 111, 5 cв. ja = opиr. jako; 13 CH. loyky какъ и въ ори- гиналѣ, хотя разумѣется здѣсь: logiky; 3 Cн. вм. smуlu долкно быть: smyslu. 112, 21 CH. spanení = ориг. spasení, какъ въ примѣчаніи. 113, 8 св. а papež = ориг. ale papež; 13 св. vzala = лучie: vzata. Къ No 5. Стр. 114, 14 СВ. BM. možnozti ориг. исправнѣе: možnosti; 5 CH. BM. pohržejíce = opur. pohrzejíce. 116, 8 cH. o počátku světa = правильнѣе: od počátku. 118, 16 cв. que demnatur = quae damnatur; 23 CB. Neb ориг. Nebo. 119, 21 СВ. ВM. Vězíš = ориг. исправнѣе: věziž. 121, 9 сВ. ВM. větčí = ориг. правильнѣе: větší. 122, 15 CH. ВM. nek = ориг. neb. 123, 11 сВ. víč = víc. 125, 19 CH. BM. světem = opur. s světem; 11 CH. chodoby ориг. chudoby. Къ No 6. 127, 20 св. Мat. 29 = правильнѣе мe. 24, 9; 22 св. sv. Pavel 1. Тim. 3: правильнѣе 2 Тим. 3, 12—13. 128, 1 св. заключенное въ скобки слово srdce, въ копіи Земскаго архива вычеркнутое, не находится въ гернгутскомъ оригиналѣ; 17 св. Еfеz. 2 — Ефeс. 2, 8—9; 19 св. Rоm. 3 РиM. 3, 24; 22 CВ. Rom. 7 = PиM. 7, 24; 27 CB. Hebr. 13 = Eвр. 13, 9; 6 CH. Joh. 17 = loan. 17, 3. 129, 3 CB. Efez. 4 = Eqec. 4, 5; 1 Kor. 8 1 Kop. 8, 5—6; 17 CB. Joh. 21 = loan. 20, 28; 18 CB. Rom. 9 = PиM. 9, 5; 20 CB. I. Joh. 7 = 1 loan. 5, 20; 25 CB. Efez. 4 = Eqec. 4, 4; 26 CB. Joh. 14 — loan. 14, 23; 32 CB. A v XV. ... pošli = A v XV (26 CT.) . . . pošlu; 33 СВ. A v XVI = A v XVI. (7 CT.); 10 CH. Judas 1 = lуд. 1, 3; 9 CH. Hebr. 11 = Eвp. 11, 6? 7 CH. Efez. 3 = Eqec. 3, 19; HI. Petr. 1 = 2 Петр. 1, 4; 5 CH. Joh. 1 = неизвѣстно, на какой текстъ хотѣлъ указать авторъ; 2 СH. Коm. 7 = вѣрнѣе Рим. 3, 22—24. 130, 1 СВ. Асt. 17 — ЦѣЯн. 17 гл. нѣтъ приводимаго текста; 4 св. k Gаl. 2 — Гал. 2, 20; 18 св. Joh. 14 = loaн. 14, 21; 29 св. Joh. 3 = 1 loan. 3, 16; 16 CH. Joh. 4 = 1 loan. 4, 20; 12 CH. I. Joh. 3 = 1 loan. 3, 16; 10 CH. I. Joh. 2 = 1 loaн. 2, 3. 131, 13 СВ. Rom. 7 = M. 6. PиM. 3, 22—24; 18 CB. Hebr. 6 = M. 6. Eвр. 6, 10—11; 21 CB. 1 Kor. 13 = 1 Kop. 13, 13; 7 CH. I. Petr. 2 = 1 Пleтp. 2, 9; 6 CH. Apocalypsis 7 = AnOK. 7, 9; 3 CH. Hebr. 2 = Eвp. 3, 14; 1 CH. Act. 20 = Дѣян. 20, 28; Efez. 7 = Eqec. 5, 25. 132, 1 CB. Efez. 1 = Eqec. 1, 5; 3 СВ. II. Kor. 6 = 2 Kop. 6, 14; 7 CB. I. Kor. 6 = 1 Kop. 6, 19; 9 CB. Joh. 3 =
390 ориг. vyjděte. 100, 1 CH. ktve = opиг. kvete. 101, 15 сH. ce se = ориг. co se. 102, 4 св. píchu = pychu; 14 CB. Nedáš mi li = opur. Nedáš-li mi; 21 CB. kdež = opur. kdož. 103, 9 cH. zrostu — opur. vzrostu; 105, 15 CB. BM. střídní = ориг. střídmi, какъ въ примѣчаніи; 18 св. ВM. Ale toho = opиr. A toho; 6 cB. ohožďování = ohyžďování. 107, 8 cH. rozuměli : opur. roz- uměti. 108, 23 cB. a zdravém =. opur. a v zdravém; 18 CH. svéhu = opиr. svého. 109, 2 cB. za svůdci = opur. za svůdce; 8 CH. nenábožnější = nej- nábožnější. 111, 5 cв. ja = opиr. jako; 13 CH. loyky какъ и въ ори- гиналѣ, хотя разумѣется здѣсь: logiky; 3 Cн. вм. smуlu долкно быть: smyslu. 112, 21 CH. spanení = ориг. spasení, какъ въ примѣчаніи. 113, 8 св. а papež = ориг. ale papež; 13 св. vzala = лучie: vzata. Къ No 5. Стр. 114, 14 СВ. BM. možnozti ориг. исправнѣе: možnosti; 5 CH. BM. pohržejíce = opur. pohrzejíce. 116, 8 cH. o počátku světa = правильнѣе: od počátku. 118, 16 cв. que demnatur = quae damnatur; 23 CB. Neb ориг. Nebo. 119, 21 СВ. ВM. Vězíš = ориг. исправнѣе: věziž. 121, 9 сВ. ВM. větčí = ориг. правильнѣе: větší. 122, 15 CH. ВM. nek = ориг. neb. 123, 11 сВ. víč = víc. 125, 19 CH. BM. světem = opur. s světem; 11 CH. chodoby ориг. chudoby. Къ No 6. 127, 20 св. Мat. 29 = правильнѣе мe. 24, 9; 22 св. sv. Pavel 1. Тim. 3: правильнѣе 2 Тим. 3, 12—13. 128, 1 св. заключенное въ скобки слово srdce, въ копіи Земскаго архива вычеркнутое, не находится въ гернгутскомъ оригиналѣ; 17 св. Еfеz. 2 — Ефeс. 2, 8—9; 19 св. Rоm. 3 РиM. 3, 24; 22 CВ. Rom. 7 = PиM. 7, 24; 27 CB. Hebr. 13 = Eвр. 13, 9; 6 CH. Joh. 17 = loan. 17, 3. 129, 3 CB. Efez. 4 = Eqec. 4, 5; 1 Kor. 8 1 Kop. 8, 5—6; 17 CB. Joh. 21 = loan. 20, 28; 18 CB. Rom. 9 = PиM. 9, 5; 20 CB. I. Joh. 7 = 1 loan. 5, 20; 25 CB. Efez. 4 = Eqec. 4, 4; 26 CB. Joh. 14 — loan. 14, 23; 32 CB. A v XV. ... pošli = A v XV (26 CT.) . . . pošlu; 33 СВ. A v XVI = A v XVI. (7 CT.); 10 CH. Judas 1 = lуд. 1, 3; 9 CH. Hebr. 11 = Eвp. 11, 6? 7 CH. Efez. 3 = Eqec. 3, 19; HI. Petr. 1 = 2 Петр. 1, 4; 5 CH. Joh. 1 = неизвѣстно, на какой текстъ хотѣлъ указать авторъ; 2 СH. Коm. 7 = вѣрнѣе Рим. 3, 22—24. 130, 1 СВ. Асt. 17 — ЦѣЯн. 17 гл. нѣтъ приводимаго текста; 4 св. k Gаl. 2 — Гал. 2, 20; 18 св. Joh. 14 = loaн. 14, 21; 29 св. Joh. 3 = 1 loan. 3, 16; 16 CH. Joh. 4 = 1 loan. 4, 20; 12 CH. I. Joh. 3 = 1 loan. 3, 16; 10 CH. I. Joh. 2 = 1 loaн. 2, 3. 131, 13 СВ. Rom. 7 = M. 6. PиM. 3, 22—24; 18 CB. Hebr. 6 = M. 6. Eвр. 6, 10—11; 21 CB. 1 Kor. 13 = 1 Kop. 13, 13; 7 CH. I. Petr. 2 = 1 Пleтp. 2, 9; 6 CH. Apocalypsis 7 = AnOK. 7, 9; 3 CH. Hebr. 2 = Eвp. 3, 14; 1 CH. Act. 20 = Дѣян. 20, 28; Efez. 7 = Eqec. 5, 25. 132, 1 CB. Efez. 1 = Eqec. 1, 5; 3 СВ. II. Kor. 6 = 2 Kop. 6, 14; 7 CB. I. Kor. 6 = 1 Kop. 6, 19; 9 CB. Joh. 3 =
Strana 391
391 loan. 3, 5; 10 Cв. Apocal. 1 = AпOK. 1, 5; 16 св. Joh. 16 = loan. 17, 9—10; 21 CB. I. Kor. 3 = 1 Kop. 3, 11; 22 CB. Efez. 2 = Eqec. 2, 19; 11 CH. Hebr. 13 = Евр. 13, 8; 8 сH. Joh. 6 — не разумѣетъ�ли здѣсь авторъ конфессіи 1 lоан. 2, 1—3, на каковое мѣсто ссылается нѣсколько ниже? 133, 2 св. 1. Joh. 2 = 1 loan. 2, 3; 7 CB. I. Joh. 3 = 1 loan. 3, 6; 8 CH. Mat. 7 = Ме. 5, 20. 134, 1 св. заключенное въ скобки слово аlе не находится въ гернгутскомъ оригиналѣ; 14 св. Еfеz. 4 = Ефес. 4, 10 и слѣд.; 24 СВ. Joh. 16 — loaн. 16, 12; 27 св. Skut. 2 = Цѣян. 2, 33; 16 CH. II. Kor. 3 — 2 Кор. 3, 6; 9 сн. Еfеz. 3 — нѣтъ соотвѣтствующаго текста; 7—6 СH. 1I. Тess. 2 = нѣтъ соотвѣтствующаго текста; 5 сн. ІІ. Ког. 11 = 2 Kор. 11, 19; 3 CH. Gal. 3 = Гaл. 3, 1. 135, 3 CB. I. Kor. 12 = 1 Kop. 12, 13; 12 CB. Mat. 16 Mo. 16, 19; 23 CB. Joh. 21 =.. loan. 20, 26; 14 CH. Joh. 16 = нѣтъ соотвѣтствующаго текста; 13 сн. 1. Ког. 7 = 2 Кор. 7, 15; 10 CH. Mat. 10 Mo. 10, 20; 6 CH. Lucae 10 = Jyx. 10, 16; 5 CH. I. Tess. 4 — нѣтъ соотвѣтствующаго текста. 136, 8 св. 1. Ког. 9 = 1 Кор. 9, 16; 10 св. Skut. 6 = Цѣян. 6, 2; 12 св. II. Timot. 4 = 2 ТиM. 4, 2; 17 CH. ВM. lidu přišlému, какъ написано и въ гернгутскомъ оригиналѣ, лучше: lidu přišlého. 13 CH. Hebr. 7 = Eвp. 7, 12; 3 CH. I. Tim. 3 = 1 ТиM. 3, 1; 1 CH. Tit. 1 = Тит. 1, 5. 137, 19 CH. Efez. 4 = Eфec. 4, 5; 18 CH. 1. Kor. = 1 Kop. 12, 13; 17 CH. Rom. 6 = РиM. 6, 3; 16 CH. Gаl. 3 = Гал. 3, 27; Skut. ар. VIII = Цѣян. 8, 14; 1 сн. ХIX = Цѣян. 19, 6. 138, 21 cB. Mat. 16:. Mo. 16, 19. 139, 3 CB. I. Kor. 11 = 1 Kop. 11, 23; 20 CB. Efez. 5 = Eqec. 5, 32; 12 CH. I. Tim. 2 = 1 ТиM. 2, 15; 4 CH. Jakub 2 lak. 5, 14. 140, 2 cH. vdy = лyчшe vždy. 141, 24 CH. 2, Petr. 1 =z 2 Гeтp. 1, 20—21; 11 CH. I. Kor. 12 = 1 Kop. 12, 3. 142, 8 CB. Efez. 2 = Eqec. 2, 8; 25 CH. I. Joh. 4 = 1 loaн. 4, 6. 143, 12 и 16 св. Rom. 7 —- PMM. 7, 14; 18 CB. H. Kor. 7 = 2 Kop. 5, 2; 19 cB. I. Joh. 1 = 1 loaн. 1, 7; 8 CH. Rom. 8 = PиM. 8, 1; 7 CH. I. Joh. 7 = 1 loaн. 5, 16. 144, 2 cв ukázat; —= ukázali; 8 CB. Rom. 8 = PMM. 8, 33; 9 CB. I. Joh. 2 = 1 loan. 2, 1; 10 CB. Efez. = Eqec. 1, 22; 6 cH. Mat. 17 = 13, 47. 145, 3 CB. должно быть: přijímáni. 145., 20 св. I. Kor. 13 = 1 Kop. 12, 6; 8 CH. v poslušenství se: здѣсь излишне sе. Къ No 7. Стр. 146. Въ заглавіи конфессіи слово satisfactiva замѣняется: у Jидія черезъ satisfactitva, y Цецшвитца (Die Katechismen der Waldenser und böhm. Brüder etc., cтp. 91) чpeзъ satisfactoria, a y Këxepa (Die drey letzte und vornehmste Glaubenbekentnisse d. böhm. Brüder etc., cтp. 15) остается satisfactiva. 146, 7 сн. прим., вм. т. И должно быть: ч. И перваго тома. Остальныя особенности печатнаго текста и варіанть къ нему, съ возможными исправленіями, указаны на соотвѣтствующихъ страницахъ нашего изданія въ примѣчаніяхъ (стр. 146—157).
391 loan. 3, 5; 10 Cв. Apocal. 1 = AпOK. 1, 5; 16 св. Joh. 16 = loan. 17, 9—10; 21 CB. I. Kor. 3 = 1 Kop. 3, 11; 22 CB. Efez. 2 = Eqec. 2, 19; 11 CH. Hebr. 13 = Евр. 13, 8; 8 сH. Joh. 6 — не разумѣетъ�ли здѣсь авторъ конфессіи 1 lоан. 2, 1—3, на каковое мѣсто ссылается нѣсколько ниже? 133, 2 св. 1. Joh. 2 = 1 loan. 2, 3; 7 CB. I. Joh. 3 = 1 loan. 3, 6; 8 CH. Mat. 7 = Ме. 5, 20. 134, 1 св. заключенное въ скобки слово аlе не находится въ гернгутскомъ оригиналѣ; 14 св. Еfеz. 4 = Ефес. 4, 10 и слѣд.; 24 СВ. Joh. 16 — loaн. 16, 12; 27 св. Skut. 2 = Цѣян. 2, 33; 16 CH. II. Kor. 3 — 2 Кор. 3, 6; 9 сн. Еfеz. 3 — нѣтъ соотвѣтствующаго текста; 7—6 СH. 1I. Тess. 2 = нѣтъ соотвѣтствующаго текста; 5 сн. ІІ. Ког. 11 = 2 Kор. 11, 19; 3 CH. Gal. 3 = Гaл. 3, 1. 135, 3 CB. I. Kor. 12 = 1 Kop. 12, 13; 12 CB. Mat. 16 Mo. 16, 19; 23 CB. Joh. 21 =.. loan. 20, 26; 14 CH. Joh. 16 = нѣтъ соотвѣтствующаго текста; 13 сн. 1. Ког. 7 = 2 Кор. 7, 15; 10 CH. Mat. 10 Mo. 10, 20; 6 CH. Lucae 10 = Jyx. 10, 16; 5 CH. I. Tess. 4 — нѣтъ соотвѣтствующаго текста. 136, 8 св. 1. Ког. 9 = 1 Кор. 9, 16; 10 св. Skut. 6 = Цѣян. 6, 2; 12 св. II. Timot. 4 = 2 ТиM. 4, 2; 17 CH. ВM. lidu přišlému, какъ написано и въ гернгутскомъ оригиналѣ, лучше: lidu přišlého. 13 CH. Hebr. 7 = Eвp. 7, 12; 3 CH. I. Tim. 3 = 1 ТиM. 3, 1; 1 CH. Tit. 1 = Тит. 1, 5. 137, 19 CH. Efez. 4 = Eфec. 4, 5; 18 CH. 1. Kor. = 1 Kop. 12, 13; 17 CH. Rom. 6 = РиM. 6, 3; 16 CH. Gаl. 3 = Гал. 3, 27; Skut. ар. VIII = Цѣян. 8, 14; 1 сн. ХIX = Цѣян. 19, 6. 138, 21 cB. Mat. 16:. Mo. 16, 19. 139, 3 CB. I. Kor. 11 = 1 Kop. 11, 23; 20 CB. Efez. 5 = Eqec. 5, 32; 12 CH. I. Tim. 2 = 1 ТиM. 2, 15; 4 CH. Jakub 2 lak. 5, 14. 140, 2 cH. vdy = лyчшe vždy. 141, 24 CH. 2, Petr. 1 =z 2 Гeтp. 1, 20—21; 11 CH. I. Kor. 12 = 1 Kop. 12, 3. 142, 8 CB. Efez. 2 = Eqec. 2, 8; 25 CH. I. Joh. 4 = 1 loaн. 4, 6. 143, 12 и 16 св. Rom. 7 —- PMM. 7, 14; 18 CB. H. Kor. 7 = 2 Kop. 5, 2; 19 cB. I. Joh. 1 = 1 loaн. 1, 7; 8 CH. Rom. 8 = PиM. 8, 1; 7 CH. I. Joh. 7 = 1 loaн. 5, 16. 144, 2 cв ukázat; —= ukázali; 8 CB. Rom. 8 = PMM. 8, 33; 9 CB. I. Joh. 2 = 1 loan. 2, 1; 10 CB. Efez. = Eqec. 1, 22; 6 cH. Mat. 17 = 13, 47. 145, 3 CB. должно быть: přijímáni. 145., 20 св. I. Kor. 13 = 1 Kop. 12, 6; 8 CH. v poslušenství se: здѣсь излишне sе. Къ No 7. Стр. 146. Въ заглавіи конфессіи слово satisfactiva замѣняется: у Jидія черезъ satisfactitva, y Цецшвитца (Die Katechismen der Waldenser und böhm. Brüder etc., cтp. 91) чpeзъ satisfactoria, a y Këxepa (Die drey letzte und vornehmste Glaubenbekentnisse d. böhm. Brüder etc., cтp. 15) остается satisfactiva. 146, 7 сн. прим., вм. т. И должно быть: ч. И перваго тома. Остальныя особенности печатнаго текста и варіанть къ нему, съ возможными исправленіями, указаны на соотвѣтствующихъ страницахъ нашего изданія въ примѣчаніяхъ (стр. 146—157).
Strana 392
392 — Къ No 8. Стр. 157, 6 строка сверху: tovaryštví = opиr. tovaryšství. 158, 17—18 cB. BM. Bůh jest dobrý k upřímným srdcí = opur. k upřímným (разумѣется тутъ: lidem, людямъ) srdce, a нe srdcím, какъ напечатано въ примѣчаніи; 4 сH. kdyby = ориг. kdeby. 159, 22 cH. z jjevení = ориг. zjevení. 160, 11 CH. вM. smýrci = ориг. smírci. 162, 2 CВ. ВM. první církvi = opur. první církve; 19 св. послѣ слова dojíti, гдѣ въ копіи Земскаго архива королевства Чешскаго многоточія, въ оригиналѣ на ихъ мѣстѣ слово: dal. 165, 5 CH. v srdce v mysl = v srdce, v mysl. 166, 10 u 28 obláštní = obzvláštní. 167, 22 cB. v myslu = opur. v smyslu; 4 CH. přikreje = opur. přikryje. 168, 9 CH. BM. všechni = opur. všichni. 169, 9 Cв. BM. přezvědění = opиr. předzvědění, какъ напечатано въ примѣчаніи; 15 св. вм. přítomní opиr. přítomnou; 12 CH. BM. vzdá- vené = opиr. v zavedené. 170, 15 cв. jednotamy : jednotami; 24 CB. Ерyptě = должно быть: Еgyptě. 171, 4 св. nimiž = oриг. nimž; 12 Cв. pří- činou = opиr. přičinu; 16 CH. вм. poruhaná = ориг. исправнѣе: poru- hána; 1 CH. syrou = нужно разумѣть: sírou. 173, 8 св. ВM. pitím = ориг. правильнѣе: pití; 12 св. věřeti = věřiti. 177, 20 CВ. BM. v ně jsou = oриr. vně jsou, какъ и въ примѣчаніи. 179, 19 CH. вм. smoulvu = ориг. исправнѣе: smlouvu. 180, 18 Cв. ali = ориг. ale. 181, 10 Cв. v původou = opиr. v pů- vodu. 182, 3 св. zamení = ориг. znamení, какъ въ примѣчаніи; 10 св. a vyznával by : opur. ale vyznával by. 183, 19 CB. BM. jenž mu se = ориг. jenž muse. 184, 3 CH. A teď = opur. A i teď. 186, 17 cH. následoval opur. nenásledoval; 3 CH. uvedli =. opиr. uvodili. 187, 19 CB. BM. chtíti = ориг. ctíti. 188, 1 Cв. domění = opиr. domnění; 20 CH. na děňž = можетъ быть: nad nějž; 16 cH. na deň = M. 6. nad něj. 189, 1 CB. za Bohu ориг. za Boha; 23 CB. snažostmi sa snažnostmi. Что въ примѣчаніи, то и въ оригиналѣ. 190, 3 сн. na orebě = na Orebě, какъ и въ примѣчаніи. 191, 1 CB. BM. neodvalené = opur. neodvolané; 13 cB. za za zákon = za zákon. 192, 25 CB. BM. z poury = opиr. z zpoury. 193, 15 cB. vysvobodění= oриг. vysvobození. 201, 15 cB. A s strany = opur. A tak s strany; 16 CB. pocti = ориг. pocty; 19 сH. i mezi lidmi = ориг. только: i lidmi; 2 сH. BM. ustanovením = opиr. ustavením. 202, 17 CH. svém = ориг. исправнѣе: svým. 204, 5 CH. BM. oblečte — opur. oblecte. 206, 26 cB. neb pravda = ориг. neb Bůh pravda. 209, 15 св. BM. pravdu míti bude, a etc. въ ориг. на послѣднемъ мѣстѣ стоитъ ale; 20 св. вм. konec = ориг. kanec, какъ въ примѣчаніи; 25 св. послѣ словъ: že zahyne въ ориг. еще аle. 211, 6 св. na litice = ориг. исправнѣе: na Litice. 213, 20 св. nikan = ориг. nikam; 13 cH. na hoře = opur. nahoře. 216, 4 cH. uvazovat = opиr. uvo- zovat. 217, 24 CВ. BM. tu = opur. ta. 219, 2 и 7 cB. chodobě - opur. chu- době; 18 cH. v nevědomí odpustě = opиг. правильнѣe: nevědomí odpustě. 220, 1 сH. sporu = ориг. spolu, какъ въ примѣчаніи. 222, 7 СВ. ВM. že by
392 — Къ No 8. Стр. 157, 6 строка сверху: tovaryštví = opиr. tovaryšství. 158, 17—18 cB. BM. Bůh jest dobrý k upřímným srdcí = opur. k upřímným (разумѣется тутъ: lidem, людямъ) srdce, a нe srdcím, какъ напечатано въ примѣчаніи; 4 сH. kdyby = ориг. kdeby. 159, 22 cH. z jjevení = ориг. zjevení. 160, 11 CH. вM. smýrci = ориг. smírci. 162, 2 CВ. ВM. první církvi = opur. první církve; 19 св. послѣ слова dojíti, гдѣ въ копіи Земскаго архива королевства Чешскаго многоточія, въ оригиналѣ на ихъ мѣстѣ слово: dal. 165, 5 CH. v srdce v mysl = v srdce, v mysl. 166, 10 u 28 obláštní = obzvláštní. 167, 22 cB. v myslu = opur. v smyslu; 4 CH. přikreje = opur. přikryje. 168, 9 CH. BM. všechni = opur. všichni. 169, 9 Cв. BM. přezvědění = opиr. předzvědění, какъ напечатано въ примѣчаніи; 15 св. вм. přítomní opиr. přítomnou; 12 CH. BM. vzdá- vené = opиr. v zavedené. 170, 15 cв. jednotamy : jednotami; 24 CB. Ерyptě = должно быть: Еgyptě. 171, 4 св. nimiž = oриг. nimž; 12 Cв. pří- činou = opиr. přičinu; 16 CH. вм. poruhaná = ориг. исправнѣе: poru- hána; 1 CH. syrou = нужно разумѣть: sírou. 173, 8 св. ВM. pitím = ориг. правильнѣе: pití; 12 св. věřeti = věřiti. 177, 20 CВ. BM. v ně jsou = oриr. vně jsou, какъ и въ примѣчаніи. 179, 19 CH. вм. smoulvu = ориг. исправнѣе: smlouvu. 180, 18 Cв. ali = ориг. ale. 181, 10 Cв. v původou = opиr. v pů- vodu. 182, 3 св. zamení = ориг. znamení, какъ въ примѣчаніи; 10 св. a vyznával by : opur. ale vyznával by. 183, 19 CB. BM. jenž mu se = ориг. jenž muse. 184, 3 CH. A teď = opur. A i teď. 186, 17 cH. následoval opur. nenásledoval; 3 CH. uvedli =. opиr. uvodili. 187, 19 CB. BM. chtíti = ориг. ctíti. 188, 1 Cв. domění = opиr. domnění; 20 CH. na děňž = можетъ быть: nad nějž; 16 cH. na deň = M. 6. nad něj. 189, 1 CB. za Bohu ориг. za Boha; 23 CB. snažostmi sa snažnostmi. Что въ примѣчаніи, то и въ оригиналѣ. 190, 3 сн. na orebě = na Orebě, какъ и въ примѣчаніи. 191, 1 CB. BM. neodvalené = opur. neodvolané; 13 cB. za za zákon = za zákon. 192, 25 CB. BM. z poury = opиr. z zpoury. 193, 15 cB. vysvobodění= oриг. vysvobození. 201, 15 cB. A s strany = opur. A tak s strany; 16 CB. pocti = ориг. pocty; 19 сH. i mezi lidmi = ориг. только: i lidmi; 2 сH. BM. ustanovením = opиr. ustavením. 202, 17 CH. svém = ориг. исправнѣе: svým. 204, 5 CH. BM. oblečte — opur. oblecte. 206, 26 cB. neb pravda = ориг. neb Bůh pravda. 209, 15 св. BM. pravdu míti bude, a etc. въ ориг. на послѣднемъ мѣстѣ стоитъ ale; 20 св. вм. konec = ориг. kanec, какъ въ примѣчаніи; 25 св. послѣ словъ: že zahyne въ ориг. еще аle. 211, 6 св. na litice = ориг. исправнѣе: na Litice. 213, 20 св. nikan = ориг. nikam; 13 cH. na hoře = opur. nahoře. 216, 4 cH. uvazovat = opиr. uvo- zovat. 217, 24 CВ. BM. tu = opur. ta. 219, 2 и 7 cB. chodobě - opur. chu- době; 18 cH. v nevědomí odpustě = opиг. правильнѣe: nevědomí odpustě. 220, 1 сH. sporu = ориг. spolu, какъ въ примѣчаніи. 222, 7 СВ. ВM. že by
Strana 393
393 — jich = opur. že by se jich; 1 CH. jehu = opur. jeho. 223, 2 CB. BM. skatkův въ ориг. какъ въ нашемъ примѣчаніи. 225, 25 св. soly = ориг. soli. 229, 10 CB. otec matě = opur. otec, mátě; 27 CB. BM. Potvrdíš toho = ориг. Potvrdiž toho. 231, 8 св. Послѣ словъ: David dí въ копіи пропу- щены слѣдующія слова: Oběti Bohu, duch zarmoucených etc. Též oběť chvály a vítězství v Kristu, užitek rtův. Též opět: Oběť spravedlnosti v oudech u víře, jakož David dí etc., какъ напечатано. 233, 23 СВ. BM. sposil se въ оригиналѣ какъ въ примѣчаніи, въ которомъ слово „вѣроятно“ из- лишне. 235, 23 св. послѣ слова: do očistce пропущеныl въ оригиналѣ слова: „půjdou, jenž jim Bůh dal zde milost ku pokání.“ Зти слова въ оригиналѣ заключены въ ковычки и подчеркнуты, хотя они нѣсколько затемняютъ ясный смыслъ текста. 236, 8 сн. па nebi и въ оригиналѣ, не смотря на примѣчаніе; 4 сH. duše . . . nenavracovali = ориг. пра- вильно: nenavracovaly. 238, 7 CH. ВM. v obojích = opur. o obojích. 239, 4 CH. přemohlby = Jyчшe: přemohly by. 241, 22 CH. v římské církvi psali = ориr. o římské církvi psali; 11 cH. a zkáze = ориг. правильно: a k zkáze. 242, 3 CB. BM. ustanoveno = opur. ustaveno. Къ No 9. Стр. 246, прим., 1 сн.: И, стр. 21—34, т. е. ч. И перваго тома, стр. 21—34. Къ No 10. Стр. 269. Слова съ новой строки: Pak smielit přes to etc. слѣдо- вало бы присоединить къ предшествующему абзатцу, а со словъ (3 СH.) Dale počet wydawame... слѣдовало бы начинать новую строку. 270. Точно также было бы лучше присоединить къ предъидущему абзатцу слова: Dale o čistote etc. Но зато лучше начать новую строку (13 сH.) со словъ: Dale o swatych etc. и непосредственно присоединить сюда слѣ- дующій абзатцъ, начинающійся на стр. 271, 1 св. А на стр. 272 (24 сн.) слѣдовало бы начать новую строку со словъ: Wydawife počet etc. Но всѣ зти формальныя перемѣныl, возможныя съ точки зрѣнія логическаго хода мыслей въ конфессіи, не сдѣланы въ томъ изданіи, которое мы воспроизводимъ. Къ No 11. Во множествѣ приводимыхъ здѣсь цитатовъ изъ Св. Писанія мы точнѣе проставили на поляхъ стихи цитуемыхъ главъ въ скобкахъ, а тамъ, гдѣ приводимый текстъ Св. Писанія не совпадаетъ съ цитуемымъ мѣстомъ, мы ставили знакъ вопроса, относя 3ту неисправность къ ошиб- камъ самого автора конфессіи, или типографа, или же, наконецъ, къ не- извѣстному намъ издані священнаго текста, бывшаго подъ руками у автора конфессіи. А таковыхъ несовпаденій цитуемыхъ въ конфессіи
393 — jich = opur. že by se jich; 1 CH. jehu = opur. jeho. 223, 2 CB. BM. skatkův въ ориг. какъ въ нашемъ примѣчаніи. 225, 25 св. soly = ориг. soli. 229, 10 CB. otec matě = opur. otec, mátě; 27 CB. BM. Potvrdíš toho = ориг. Potvrdiž toho. 231, 8 св. Послѣ словъ: David dí въ копіи пропу- щены слѣдующія слова: Oběti Bohu, duch zarmoucených etc. Též oběť chvály a vítězství v Kristu, užitek rtův. Též opět: Oběť spravedlnosti v oudech u víře, jakož David dí etc., какъ напечатано. 233, 23 СВ. BM. sposil se въ оригиналѣ какъ въ примѣчаніи, въ которомъ слово „вѣроятно“ из- лишне. 235, 23 св. послѣ слова: do očistce пропущеныl въ оригиналѣ слова: „půjdou, jenž jim Bůh dal zde milost ku pokání.“ Зти слова въ оригиналѣ заключены въ ковычки и подчеркнуты, хотя они нѣсколько затемняютъ ясный смыслъ текста. 236, 8 сн. па nebi и въ оригиналѣ, не смотря на примѣчаніе; 4 сH. duše . . . nenavracovali = ориг. пра- вильно: nenavracovaly. 238, 7 CH. ВM. v obojích = opur. o obojích. 239, 4 CH. přemohlby = Jyчшe: přemohly by. 241, 22 CH. v římské církvi psali = ориr. o římské církvi psali; 11 cH. a zkáze = ориг. правильно: a k zkáze. 242, 3 CB. BM. ustanoveno = opur. ustaveno. Къ No 9. Стр. 246, прим., 1 сн.: И, стр. 21—34, т. е. ч. И перваго тома, стр. 21—34. Къ No 10. Стр. 269. Слова съ новой строки: Pak smielit přes to etc. слѣдо- вало бы присоединить къ предшествующему абзатцу, а со словъ (3 СH.) Dale počet wydawame... слѣдовало бы начинать новую строку. 270. Точно также было бы лучше присоединить къ предъидущему абзатцу слова: Dale o čistote etc. Но зато лучше начать новую строку (13 сH.) со словъ: Dale o swatych etc. и непосредственно присоединить сюда слѣ- дующій абзатцъ, начинающійся на стр. 271, 1 св. А на стр. 272 (24 сн.) слѣдовало бы начать новую строку со словъ: Wydawife počet etc. Но всѣ зти формальныя перемѣныl, возможныя съ точки зрѣнія логическаго хода мыслей въ конфессіи, не сдѣланы въ томъ изданіи, которое мы воспроизводимъ. Къ No 11. Во множествѣ приводимыхъ здѣсь цитатовъ изъ Св. Писанія мы точнѣе проставили на поляхъ стихи цитуемыхъ главъ въ скобкахъ, а тамъ, гдѣ приводимый текстъ Св. Писанія не совпадаетъ съ цитуемымъ мѣстомъ, мы ставили знакъ вопроса, относя 3ту неисправность къ ошиб- камъ самого автора конфессіи, или типографа, или же, наконецъ, къ не- извѣстному намъ издані священнаго текста, бывшаго подъ руками у автора конфессіи. А таковыхъ несовпаденій цитуемыхъ въ конфессіи
Strana 394
394 Nо 11 текстовъ съ указываемыми мѣстами изъ Св. Гисаніи немало, въ особенности изъ ветхозавѣтныхъ книгъ. Впрочемъ, бываетъ иногда такъ, что при цитатахъ изъ Св. Писанія приводятся не буквальныя слова Св. Писанія, а только обобщенія одного или нѣсколькихъ стиховъ священнаго текста: въ такомъ случаѣ мыl не указываемъ на опредѣлен- ные стихи той или другой главы и не ставимъ также знака вопроса при Ссылкѣ на ту или другую священную книгу. Къ No 12. Приводимыя здѣсь ссылки автора апологіи на извѣстные тексть Св. Писанія тоже не отличаются желательною точностью. Въ тѣхъ случаяхъ, когда нѣтъ соотвѣтствующаго той или другой ссылкѣ тек- ста, мы ставили знакъ вопроса въ скобкахъ; для другихъ же цитатовъ изъ Св. Писанія мыl подъискали соотвѣтствующіе тексты и точнѣе указали ихъ (по крайней мѣрѣ часть) въ первомъ выпускѣ настоящаго I тома на стр. 290—8. Здѣсь же, въ порядкѣ страницъ нашего изданія, мы послѣдовательно приведемъ всѣ ссылки автора апологіи на Св. Писаніе, съ возможными исправленіями и болѣе точными указаніями соотвѣтствующихъ стиховъ цитуемаго священнаго текста. Стр. 367, 9 св. 2. Paral. 19 = 2 Парал. 19, 6; 12 св. Joan. 7 — Гоан. 7, 24; 13 CB. Luc. 6 = JyK. 6, 38. 369, 23 CB. Daniel 13 = Цan. 13, 46; 28 св. Isaias 1 = Иc. 1, 23 и слѣд. 370, 9 св. Psalm 2 = IIc. 2, 4; 17 св. Sapien. 6 = Прем Сол. 6, 1 и слѣд.; 5 CH. Johan. 3 = Ioан. 3, 19. 374, 15 CH. Joh. 7 = Joaн. 17, 16; 12 сH. 2 Thim. 2 = 2 ТиM. 2, 4; 10 CH. 1 Joh. 2 = 1 loan. 2, 16; 4 CH. 2 Chorin. 3 = 2 Kop. 3, 6; 3 CH. 1. Petri 5 = 1 Петр. 5, 3. 375, 3 CB. Luc. 22 = JyK. 22, 25; 7 CB. 1 Thim. 3 = 1 ТиM. 3, 10; 9 CB. Johan. 8 = loan. 8, 34; 10 CB. Petrus 2 Pet. 2 = 2 Петр. 2, 19; 13 CB. Mat. 5 = Me. 5, 13; 16 CB. 1 Thimo. 4 — 1 TиM. 4, 16; 20 св. Joh. 8 = loaн. 8, 7; 23 CB. Titum 1 = Тит. 1, 9; 26 CB. Matth. 5 = Mo. 5, 5—11.
394 Nо 11 текстовъ съ указываемыми мѣстами изъ Св. Гисаніи немало, въ особенности изъ ветхозавѣтныхъ книгъ. Впрочемъ, бываетъ иногда такъ, что при цитатахъ изъ Св. Писанія приводятся не буквальныя слова Св. Писанія, а только обобщенія одного или нѣсколькихъ стиховъ священнаго текста: въ такомъ случаѣ мыl не указываемъ на опредѣлен- ные стихи той или другой главы и не ставимъ также знака вопроса при Ссылкѣ на ту или другую священную книгу. Къ No 12. Приводимыя здѣсь ссылки автора апологіи на извѣстные тексть Св. Писанія тоже не отличаются желательною точностью. Въ тѣхъ случаяхъ, когда нѣтъ соотвѣтствующаго той или другой ссылкѣ тек- ста, мы ставили знакъ вопроса въ скобкахъ; для другихъ же цитатовъ изъ Св. Писанія мыl подъискали соотвѣтствующіе тексты и точнѣе указали ихъ (по крайней мѣрѣ часть) въ первомъ выпускѣ настоящаго I тома на стр. 290—8. Здѣсь же, въ порядкѣ страницъ нашего изданія, мы послѣдовательно приведемъ всѣ ссылки автора апологіи на Св. Писаніе, съ возможными исправленіями и болѣе точными указаніями соотвѣтствующихъ стиховъ цитуемаго священнаго текста. Стр. 367, 9 св. 2. Paral. 19 = 2 Парал. 19, 6; 12 св. Joan. 7 — Гоан. 7, 24; 13 CB. Luc. 6 = JyK. 6, 38. 369, 23 CB. Daniel 13 = Цan. 13, 46; 28 св. Isaias 1 = Иc. 1, 23 и слѣд. 370, 9 св. Psalm 2 = IIc. 2, 4; 17 св. Sapien. 6 = Прем Сол. 6, 1 и слѣд.; 5 CH. Johan. 3 = Ioан. 3, 19. 374, 15 CH. Joh. 7 = Joaн. 17, 16; 12 сH. 2 Thim. 2 = 2 ТиM. 2, 4; 10 CH. 1 Joh. 2 = 1 loan. 2, 16; 4 CH. 2 Chorin. 3 = 2 Kop. 3, 6; 3 CH. 1. Petri 5 = 1 Петр. 5, 3. 375, 3 CB. Luc. 22 = JyK. 22, 25; 7 CB. 1 Thim. 3 = 1 ТиM. 3, 10; 9 CB. Johan. 8 = loan. 8, 34; 10 CB. Petrus 2 Pet. 2 = 2 Петр. 2, 19; 13 CB. Mat. 5 = Me. 5, 13; 16 CB. 1 Thimo. 4 — 1 TиM. 4, 16; 20 св. Joh. 8 = loaн. 8, 7; 23 CB. Titum 1 = Тит. 1, 9; 26 CB. Matth. 5 = Mo. 5, 5—11.
Strana 395
A. СВОЦНБИ УКАЗАТЕЛЬ нѣкоторыхъ важнѣйшихъ мѣстъ или страницъ настоящаго второго и частію перваго выуска, гдѣ трактуется о главнѣйшихъ догматиче- скихъ и нравственныхъ вопросахъ братской доктрины, равно и о дру- гихъ существенныхъ предметахъ изъ внутренней жизни и внѣшнихъ отношеній братьевъ, въ предметномъ порядкѣ. Исповѣданіе вѣрыl братьевъ объ источникахъ Богопознанія во- обие и содержимой ими хри- стіанской вѣры въ частности, напр., 1, 8, 12, 17, 24, 41, 44, 49, 61, 64, 65, 71, 78, 83, 84, 86, 91, 115, 141, 147, 162, 163, 219, 238, 255, 257, 266, 269, 277, 280, 282, 321 —3, 366, 367, 368, 369, 370, 376, 377, 379; ср. 1 вып. стр. 72, 79, 86, 120, 121, 124 и др. О вѣрѣ, надеждѣ и любви, какъ существенныхъ (základných nebo podstatných věcech) предметахъ, необходимыхъ для спасенія, напр., 94, 100, 117, 128 —131, 161, 162, 259, 300 и мн. др. въ раз- ныхъ мѣстахъ конфессій; ср. 1 Вып. 189, 203 и др. Изложеніе вѣрыl, содержащейся въ первыхъ восьми членахъ сим- вола вѣры11): 115, 147, 163, 249, 260, 282 и MH. др. въ разныхъ мѣстахъ кон- фесciй; ср. 1 вып. 106, 107, 110 идр. О Первомъ Лицѣ Св. Троицы о Богѣ Отцѣ, напр., 1, 5, 40—1, 42, 91, 115, 128—9, 147, 163, 249, 260, 265, 282, 284—7 и мн. др.Въ разныхъ мѣстахъ конфессій. О Второмъ Лицѣ Св. Троицы о Сынѣ Божіемъ lисусѣ Христѣ, напр., 1, 4, 5, 42, 92—3, 115—116, 129, 147, 148, 163—4, 249, 261, 265, 282, 283—4, 288—297 и мн. др. въ разныхъ мѣстахъ конфессій; ср. І вып. 106, 173 и др.; въ част- ности о Боговоплощеніи и о Богоматери — Пречистой Цѣвѣ Маріи, напр., 1, 5, 42, 92, 116, 147, 160-1,163,171, 190,191, 196, 249, 251, 269 и 270, 272, 282 и др. — О neр- вородномъ грѣхѣ Адамовомъ, напр., 5, 7, 35, 38, 124, 143, 164—5, 223, 227, 285, 286, 291, 336 и мн. др. О Третьемъ Лицѣ Св. Троицы — о Богѣ Духѣ Святомъ, напр., Исповѣданіе вѣрыl братьевъ О Св. Троицѣ вообще, напр., 1, 40, 41, 1) Мыl пользуемся здѣсь схемою членовъ символа вѣры никео- цареградскаго, хотя сами братья изъясняютъ и смыслъ текста Т. н. апостольскаго символа вѣры.
A. СВОЦНБИ УКАЗАТЕЛЬ нѣкоторыхъ важнѣйшихъ мѣстъ или страницъ настоящаго второго и частію перваго выуска, гдѣ трактуется о главнѣйшихъ догматиче- скихъ и нравственныхъ вопросахъ братской доктрины, равно и о дру- гихъ существенныхъ предметахъ изъ внутренней жизни и внѣшнихъ отношеній братьевъ, въ предметномъ порядкѣ. Исповѣданіе вѣрыl братьевъ объ источникахъ Богопознанія во- обие и содержимой ими хри- стіанской вѣры въ частности, напр., 1, 8, 12, 17, 24, 41, 44, 49, 61, 64, 65, 71, 78, 83, 84, 86, 91, 115, 141, 147, 162, 163, 219, 238, 255, 257, 266, 269, 277, 280, 282, 321 —3, 366, 367, 368, 369, 370, 376, 377, 379; ср. 1 вып. стр. 72, 79, 86, 120, 121, 124 и др. О вѣрѣ, надеждѣ и любви, какъ существенныхъ (základných nebo podstatných věcech) предметахъ, необходимыхъ для спасенія, напр., 94, 100, 117, 128 —131, 161, 162, 259, 300 и мн. др. въ раз- ныхъ мѣстахъ конфессій; ср. 1 Вып. 189, 203 и др. Изложеніе вѣрыl, содержащейся въ первыхъ восьми членахъ сим- вола вѣры11): 115, 147, 163, 249, 260, 282 и MH. др. въ разныхъ мѣстахъ кон- фесciй; ср. 1 вып. 106, 107, 110 идр. О Первомъ Лицѣ Св. Троицы о Богѣ Отцѣ, напр., 1, 5, 40—1, 42, 91, 115, 128—9, 147, 163, 249, 260, 265, 282, 284—7 и мн. др.Въ разныхъ мѣстахъ конфессій. О Второмъ Лицѣ Св. Троицы о Сынѣ Божіемъ lисусѣ Христѣ, напр., 1, 4, 5, 42, 92—3, 115—116, 129, 147, 148, 163—4, 249, 261, 265, 282, 283—4, 288—297 и мн. др. въ разныхъ мѣстахъ конфессій; ср. І вып. 106, 173 и др.; въ част- ности о Боговоплощеніи и о Богоматери — Пречистой Цѣвѣ Маріи, напр., 1, 5, 42, 92, 116, 147, 160-1,163,171, 190,191, 196, 249, 251, 269 и 270, 272, 282 и др. — О neр- вородномъ грѣхѣ Адамовомъ, напр., 5, 7, 35, 38, 124, 143, 164—5, 223, 227, 285, 286, 291, 336 и мн. др. О Третьемъ Лицѣ Св. Троицы — о Богѣ Духѣ Святомъ, напр., Исповѣданіе вѣрыl братьевъ О Св. Троицѣ вообще, напр., 1, 40, 41, 1) Мыl пользуемся здѣсь схемою членовъ символа вѣры никео- цареградскаго, хотя сами братья изъясняютъ и смыслъ текста Т. н. апостольскаго символа вѣры.
Strana 396
— 396 — 1, 42, 88, 93, 115, 116, 120, 148--9, 163--4, 249, 260, 265, 284, 207—8 и мн. др.; ср. 1 вып. 1С6, 107, 110, 223 и др. О вЪрЪ живой (о вЪрЪ и добрыхъ дЪлахъ любви христ1анской) и спасении, напр., 1, 4, 18, 19, 23, 36—7, 38, 39, 40, 43, 44, 61, 70, 76, 91, 94, 95, 117, 124—5, 128—9, 129—230, 147, 163, 165, 198, 235--6, 237, 259, 263, 271, 272, 311, 326, 362—3 и мн. др.; ср. 1 вып. 77, 107, 182, 184, 189, 203; частнЪе о спасении, напр., 3—4, 12, 39, 66--7, 75, 16-7, 81, 85, 94, 117, 121, 128, 142, 158, 162—3, 165, 184, 198, 258, 298—300, 306, 364 и мн. др.; ср. 1 вып. 107, 169, 260—1 и др.; о значении слышания слова Бож!я въ дЪлЪ спасения, напр. 260—-1, 262, 264, 265, 321, 323, 324, 326 и др.; о волЪ въ д’ЪлЪ спасения, напр., 94, 117—119, 153; ср. 1 вып. 192 - 3; о подра- жен!'и Самому исусу Христу въ терпЪни и пр., напр., 5, 23, 34, 35, 36, 43, 44, 50, 81, 87, 92, 116, 127, 232, 366 и мн. др.; o non- ражан!и апостоламъ и святымЪ первобытной церкви, напр., 81, 273 —4 и мн. др.; ср. 1 вып. 65, 80, 82, 83, 85, 90, 94, 110. — О мертвой ВЪрЪ и злыхъЪ дЪлахъ, напр., 3, 5, 6, 8, 79, 100, 264—5, 311, 326 и мн. др. въ разныхъ мЪстахъ всЪхъ конфессий. ИсповЪдане вЪры и ученте брать- евъ о служебныхъ предметахъ (o služebných věcech), cnocnbue- ствующихъ CNnaceHiKo 4ejiOBbka, 1 O npenaTCTBISXb Kb 10CTHXEeHiHO спасения, т. е. изложение вЪры, содержащейся въ девятомь и десятомъ членахъ символа вЪры: ИсповЪдан!е вБры и учене о цер- кви, ея единствЪ, святости, с0- борности и пр., напр., 1, 12; 41, 42-3, 71, 72, 76, 77, 87, 88 9, 93, 116—117, 131—2—4, 144, 149—50, 165 —8, 183 - 4, 200, 301 - 306, 306 — 21 и др.; ср. 1 вып. 79, 80, 82— 3, 84, 88, 106, 136, 170, 188 —9, 206; о святыхъ въ церкви, напр., 1, 93, 117, 142 —3, 144—5, 154, 160, 183 - 4, 190, 194, 203, 252 —4, 269, 270 - 2, 273 - 4, 361; ср. 1 вып. 181 и др.; но братская община все- таки не составляетъ вселенской церкви, напр., 305, 368, 378; ср. 1 вып. 142 и др. ; возможно спастись и внЪ братской общины, напр., 11, 35, 65, 67, 121, 141—-2, 158 —9; ср. 1 вып. 69, 80, 107, 142, 184 и др. Отзывы о греческой церкви. напр., 20, 35, 54, 56, 101, 102, 104, 106, 212, 213, 242; ср. | вып. 76, 79, 106, 132, 142, 151, 171, 206, 225. Отзывы о римской церкви: рим- ская церковь не есть вселенская, напр. 302 и мн. др.; о папствЪ и его служителяхъ, напр., 1, 2, 3, 34, 35, 41, 46, 47, 53, 62, 99, 160, 102, 103, 105, 112, 113, 159, 191 -- 2, 202, 371 и мн. др.; ср. 1 вып. 94, 209 и др. ОбъантихристЪ и его служителяхъ, напр., 2, 29, 46, 53, 61, 94, 105, 159, 165, 168, 169, 170, 171, 178, 180, 181, 187, 189, 192, 199, 201, 203, 208, 214, 225, 226, 228, 232, 233, 235, 238, 239—41, 242, 244, 276, 304, 371; ср. 1 вып. 76, 87, 120 и др.
— 396 — 1, 42, 88, 93, 115, 116, 120, 148--9, 163--4, 249, 260, 265, 284, 207—8 и мн. др.; ср. 1 вып. 1С6, 107, 110, 223 и др. О вЪрЪ живой (о вЪрЪ и добрыхъ дЪлахъ любви христ1анской) и спасении, напр., 1, 4, 18, 19, 23, 36—7, 38, 39, 40, 43, 44, 61, 70, 76, 91, 94, 95, 117, 124—5, 128—9, 129—230, 147, 163, 165, 198, 235--6, 237, 259, 263, 271, 272, 311, 326, 362—3 и мн. др.; ср. 1 вып. 77, 107, 182, 184, 189, 203; частнЪе о спасении, напр., 3—4, 12, 39, 66--7, 75, 16-7, 81, 85, 94, 117, 121, 128, 142, 158, 162—3, 165, 184, 198, 258, 298—300, 306, 364 и мн. др.; ср. 1 вып. 107, 169, 260—1 и др.; о значении слышания слова Бож!я въ дЪлЪ спасения, напр. 260—-1, 262, 264, 265, 321, 323, 324, 326 и др.; о волЪ въ д’ЪлЪ спасения, напр., 94, 117—119, 153; ср. 1 вып. 192 - 3; о подра- жен!'и Самому исусу Христу въ терпЪни и пр., напр., 5, 23, 34, 35, 36, 43, 44, 50, 81, 87, 92, 116, 127, 232, 366 и мн. др.; o non- ражан!и апостоламъ и святымЪ первобытной церкви, напр., 81, 273 —4 и мн. др.; ср. 1 вып. 65, 80, 82, 83, 85, 90, 94, 110. — О мертвой ВЪрЪ и злыхъЪ дЪлахъ, напр., 3, 5, 6, 8, 79, 100, 264—5, 311, 326 и мн. др. въ разныхъ мЪстахъ всЪхъ конфессий. ИсповЪдане вЪры и ученте брать- евъ о служебныхъ предметахъ (o služebných věcech), cnocnbue- ствующихъ CNnaceHiKo 4ejiOBbka, 1 O npenaTCTBISXb Kb 10CTHXEeHiHO спасения, т. е. изложение вЪры, содержащейся въ девятомь и десятомъ членахъ символа вЪры: ИсповЪдан!е вБры и учене о цер- кви, ея единствЪ, святости, с0- борности и пр., напр., 1, 12; 41, 42-3, 71, 72, 76, 77, 87, 88 9, 93, 116—117, 131—2—4, 144, 149—50, 165 —8, 183 - 4, 200, 301 - 306, 306 — 21 и др.; ср. 1 вып. 79, 80, 82— 3, 84, 88, 106, 136, 170, 188 —9, 206; о святыхъ въ церкви, напр., 1, 93, 117, 142 —3, 144—5, 154, 160, 183 - 4, 190, 194, 203, 252 —4, 269, 270 - 2, 273 - 4, 361; ср. 1 вып. 181 и др.; но братская община все- таки не составляетъ вселенской церкви, напр., 305, 368, 378; ср. 1 вып. 142 и др. ; возможно спастись и внЪ братской общины, напр., 11, 35, 65, 67, 121, 141—-2, 158 —9; ср. 1 вып. 69, 80, 107, 142, 184 и др. Отзывы о греческой церкви. напр., 20, 35, 54, 56, 101, 102, 104, 106, 212, 213, 242; ср. | вып. 76, 79, 106, 132, 142, 151, 171, 206, 225. Отзывы о римской церкви: рим- ская церковь не есть вселенская, напр. 302 и мн. др.; о папствЪ и его служителяхъ, напр., 1, 2, 3, 34, 35, 41, 46, 47, 53, 62, 99, 160, 102, 103, 105, 112, 113, 159, 191 -- 2, 202, 371 и мн. др.; ср. 1 вып. 94, 209 и др. ОбъантихристЪ и его служителяхъ, напр., 2, 29, 46, 53, 61, 94, 105, 159, 165, 168, 169, 170, 171, 178, 180, 181, 187, 189, 192, 199, 201, 203, 208, 214, 225, 226, 228, 232, 233, 235, 238, 239—41, 242, 244, 276, 304, 371; ср. 1 вып. 76, 87, 120 и др.
Strana 397
— 397 — Ucnostaanie B5pbl u yueHie ÓpaTb- евъ о таинствахъ вообще, напр., 12, 14, 44, 62, 63, 66, 74, 79, 90, 95, 119, 136, 160, 161, 172-4, 218, 222 -3, 236; 250, 263, 264, 265, 266, 271, 326 —9, 330, 331, 366 и др.; ср. | вып. 83, 93, 100, 113, 207 и др. Въ частности — О крещении, напр., 14, 48, 49, 81—2, 90, 137, 142, 150, 174—5, 223-1, 263, 265, 329, 330, 331—5, 336—9 и др.; ср. 1 вып. 74—5, 95, 112, 122, 171—2, 210—11. О муропомазани, Hanp., 15, 82, 137-8, 150—1, 175, 227—9, 259, 263, 266, 329, 330, 340 —1 ; cp. 1 Bnin. 122. О причащени, напр., 12, 13, 15, 16, 18, 19, 49, 50, 55, 73—-4, 79, 82, 90, 125—6, 138—9, 151—2, 161, 175 - 6, 102, 229 —30, 244, 249 —51, 259, 263, 265, 266-9, 3290, 330, 341 - 55; cp. | Bain. 73 —4, 93, 99, 100, 102, 112, 113 —14, 115, 116, 122, 125, 128—9, 136 - 7, 174, 175, 176—180, 212—14; частнЪе о при- чащени подъ обоими видами, Hanp., 12, 13, 16, 18, 24, 50, 51, 55, 73, 83, 107, 108, 111, 151—2, 175, 250, 267, 342; о злоупотре- бленяхъ въ римской церкви при этомъ таинствЪ, напр., 16—17, 20, 46, 51, 52, 55, 83, 107, 109, 111—112, 191, 230, 241—2, 243, 355 и MH. др. въ разныхъ мЪстахъ конфессий. O nokaaniu, nanp., 12, 20, 57, 82, 90, 138, 153 -4, 161, 182, 233 —4, 259, 329, 330, 359—60, 362 --3; o uncTu- nuutb, Hanp., 235, 236, 237, 274, 364 и др. въ разныхъ мЪстахъ конфессй отрывочно. священствЪ и служителяхъ церкви, 12—13, 14, 16, 44, 45—47, 48, 51, 62, 79—80, 82, 85—6, 90, 95, 96, 97—9, 103—4, 110, 120, 123—5, 134, 135 —7, 145, 150, 152—3, 159, 176 —181, 220—1, 230—2, 259, 265, 310—18, 329, 330, 355—9, 374—5, ср. 1 вып. 69, 76—7, 80—1, 83, 93, 112, 114, 122, 130, 136—7, 207—8, 226—7; объ ucnopuen- ности и злоупотребленяхъ рим- ской т1ерарх!и, напр., 2, 3, 16, 24, 23, 29, 46, 52, 53, 54, 70, 85—6, 90, 100, 101, 105, 112, 113, 159, 161, 186—8, 190—2, 200, 200—6, 207, 215, 221, 222, 223, 226—7, 228, 230, 231—2, 234, 238, 243, 257, 263—4, 269, 275, 277, 278, 279, 304, 313 и мн. др.; Cp. 1 Bbin. 71, 72, 76, 84—5, 86, 87, 91, 119, 133—4, 137—8, 142, 144 —7, 173, 225—6; Рокицана и вообще утраквисты объ испорченности римской цер- KBH, Hanp., 18, 54 —5, 110—11, 207, 209, 210, 242, 256, ср. 1 вып. 63, 68, 75, 87, 223 - 4 и др.; объ испорчен- ности и утраквистскаго духовен- ства, напр., 13, 17, 32, 238 — 9, 257, 279 ; ср. 1 вып. 88, 131, 133; братья готовы повиноваться iepapxin, въ нравственномъ отношении чи- стой, напр., 120, 162, 279; ср. 1 вып. 72, 71-8 и др., но обладаю- щей 3HaHiewb истинной вЪры, Hanp., 264, 271, 316 и др. — Объ учреждении братьями собствен- HoK iepapxin, Hanp., 8-11, 62, 63.—4, 65, 210—11, 212—14, 215, 239, 257; ср. 1 вып. 64, 68—0, 122, 139, 144, 159, 172, 217. О бракЪ, напр., 21, 57 — 9, 90, 139, 153, 182, 232 - 3, 250, 329, 330, 359 и др.
— 397 — Ucnostaanie B5pbl u yueHie ÓpaTb- евъ о таинствахъ вообще, напр., 12, 14, 44, 62, 63, 66, 74, 79, 90, 95, 119, 136, 160, 161, 172-4, 218, 222 -3, 236; 250, 263, 264, 265, 266, 271, 326 —9, 330, 331, 366 и др.; ср. | вып. 83, 93, 100, 113, 207 и др. Въ частности — О крещении, напр., 14, 48, 49, 81—2, 90, 137, 142, 150, 174—5, 223-1, 263, 265, 329, 330, 331—5, 336—9 и др.; ср. 1 вып. 74—5, 95, 112, 122, 171—2, 210—11. О муропомазани, Hanp., 15, 82, 137-8, 150—1, 175, 227—9, 259, 263, 266, 329, 330, 340 —1 ; cp. 1 Bnin. 122. О причащени, напр., 12, 13, 15, 16, 18, 19, 49, 50, 55, 73—-4, 79, 82, 90, 125—6, 138—9, 151—2, 161, 175 - 6, 102, 229 —30, 244, 249 —51, 259, 263, 265, 266-9, 3290, 330, 341 - 55; cp. | Bain. 73 —4, 93, 99, 100, 102, 112, 113 —14, 115, 116, 122, 125, 128—9, 136 - 7, 174, 175, 176—180, 212—14; частнЪе о при- чащени подъ обоими видами, Hanp., 12, 13, 16, 18, 24, 50, 51, 55, 73, 83, 107, 108, 111, 151—2, 175, 250, 267, 342; о злоупотре- бленяхъ въ римской церкви при этомъ таинствЪ, напр., 16—17, 20, 46, 51, 52, 55, 83, 107, 109, 111—112, 191, 230, 241—2, 243, 355 и MH. др. въ разныхъ мЪстахъ конфессий. O nokaaniu, nanp., 12, 20, 57, 82, 90, 138, 153 -4, 161, 182, 233 —4, 259, 329, 330, 359—60, 362 --3; o uncTu- nuutb, Hanp., 235, 236, 237, 274, 364 и др. въ разныхъ мЪстахъ конфессй отрывочно. священствЪ и служителяхъ церкви, 12—13, 14, 16, 44, 45—47, 48, 51, 62, 79—80, 82, 85—6, 90, 95, 96, 97—9, 103—4, 110, 120, 123—5, 134, 135 —7, 145, 150, 152—3, 159, 176 —181, 220—1, 230—2, 259, 265, 310—18, 329, 330, 355—9, 374—5, ср. 1 вып. 69, 76—7, 80—1, 83, 93, 112, 114, 122, 130, 136—7, 207—8, 226—7; объ ucnopuen- ности и злоупотребленяхъ рим- ской т1ерарх!и, напр., 2, 3, 16, 24, 23, 29, 46, 52, 53, 54, 70, 85—6, 90, 100, 101, 105, 112, 113, 159, 161, 186—8, 190—2, 200, 200—6, 207, 215, 221, 222, 223, 226—7, 228, 230, 231—2, 234, 238, 243, 257, 263—4, 269, 275, 277, 278, 279, 304, 313 и мн. др.; Cp. 1 Bbin. 71, 72, 76, 84—5, 86, 87, 91, 119, 133—4, 137—8, 142, 144 —7, 173, 225—6; Рокицана и вообще утраквисты объ испорченности римской цер- KBH, Hanp., 18, 54 —5, 110—11, 207, 209, 210, 242, 256, ср. 1 вып. 63, 68, 75, 87, 223 - 4 и др.; объ испорчен- ности и утраквистскаго духовен- ства, напр., 13, 17, 32, 238 — 9, 257, 279 ; ср. 1 вып. 88, 131, 133; братья готовы повиноваться iepapxin, въ нравственномъ отношении чи- стой, напр., 120, 162, 279; ср. 1 вып. 72, 71-8 и др., но обладаю- щей 3HaHiewb истинной вЪры, Hanp., 264, 271, 316 и др. — Объ учреждении братьями собствен- HoK iepapxin, Hanp., 8-11, 62, 63.—4, 65, 210—11, 212—14, 215, 239, 257; ср. 1 вып. 64, 68—0, 122, 139, 144, 159, 172, 217. О бракЪ, напр., 21, 57 — 9, 90, 139, 153, 182, 232 - 3, 250, 329, 330, 359 и др.
Strana 398
398 — О елеосвященіи или „послѣднемъ помазаніи“, напр., 21—2, 59—60, 90, 139, 154, 182—3, 234—9, 329, 330, 360 —1. Исповѣданіе вѣрыl, содержащейся въ 11—12 членахъ символа вѣрьl: о воскресеніи мертвыхъ, напр., 93, 117, 184, 363 и Мн. др.; ср. 1 вы. 79, — и жизни будущаго вѣка, напр., 93, 117, 184, 363—4 и мн. др. въ разныхъ мѣстахъ ОтрьВОЧНО. Итакъ, братья неоднократно увѣ- ряютъ, что они не измыслили новой вѣры, напр., 117, 153, 212, 256, 258, 263, 273—4; сp. 1 Bыl. 72, 95; не принадлежатъ къ ере- тикамъ, напр., 368, 378, ср. 1 ВыП. 142; но отдѣлились отъ римской церкви по причинамъ основатель- нымъ, напр., 2, 7, 13, 32 —3, 35—6, 65, 68, 69, 70, 71, 76, 78, 79, 83, 84 5, 86, 95, 99, 106, 113, 122, 158, 159, 185, 188, 206, 238, 243, 256, 257—8, 264, 265, 278, 279 и Мн. др.; ср. 1 вь. 69, 72, 75—6, 80, 81, 89, 94, 102, 135, 137—9, 144, 170—1. О другихъ внутреннихъ и внѣш- нихъ отношеніяхъ братьевъ дан- ной зпохи въ ихъ конфессіяхъ: Мiръ и церковь раздѣльныl, напр., 125, 135, 142, 246 и др.; ср. 1 ВыП. 97 — 8 и мн. др. Объ отношеніи братьевъ къ свѣт- ской власти, напр., 22, 24, 26—7, 72, 73, 112, 120, 367—8, 374 и др.; ср. 1 вып. 70, 81, 82—3, 119, 135, 136—7, 154, 155, 157, 163—4, 190; къ общественнымъ занятіямъ, службѣ и пр., напр., 277, 295 и др.; ср. 1 вып. 154, 163—4, 165; къ войнѣ, присягѣ и пр., напр., 22—3, 126, 261, 278, 293; cp. 1 вып. 153, 154, 156, 157, 158, 159, 163, 165. О гоненіяхъ противъ братьевъ и ихъ терпѣніи, напр., 2, 17, 23, 24, 25, 28, 29, 30, 32, 53—4, 56, 70, 95, 127, 146—7, 159, 211, 238, 245, 247, 254—5, 277, 278, 365—6, 368—9, 371; ср. 1 выn. 64, 67, 73, 78, 80, 82, 86, 87, 97—8, 119, 144, 151, 169, 181, 194—5, 196—7, 202 и др. О второстепенныхъ, т. н. случай- Ныхъ служебныхъ (případných vě- cech) предметахъ — по ученію братьевъ: О внѣшнихъ формахъ и обрядахъ, напр., 140, 160, 162, 265, 269, 361 —2; ср. 1 выш. 160, 170 —1 181. О праздникахъ, напр., 12, 160; ср. 1 Выш. 181, 221. О постахъ, напр., 12, 18, 48, 62, 63, 80, 153, 160, 177, 212, 233, 361; ср. 1 выN. 187, 188, 190, 191, 216. Историческія отношенія братьевъ Къ разнымъ дѣятелямъ чешскаго вѣроисповѣдного движенія: Объ отношеніи братьевъ къ м. 1. Tycy, Hanp., 65, 207, 211, 238, 241, 242, 243, 371, 378; ср. 1 вbn. 76, 98, 109—110, 111, 119, 135, 142, 153, 171, 174—5, 209, 215 и др.; — къ Іерониму Пражскому, напр., 207, 371, 378; ср. 1 вы. 142, 171 и др.; — къ предтечамъ ихъ — Миличу Кромѣржижскому 209, 211, 242; ср. 1 вы. 109 и др.; Къ Матвѣю Яновскому или Па-
398 — О елеосвященіи или „послѣднемъ помазаніи“, напр., 21—2, 59—60, 90, 139, 154, 182—3, 234—9, 329, 330, 360 —1. Исповѣданіе вѣрыl, содержащейся въ 11—12 членахъ символа вѣрьl: о воскресеніи мертвыхъ, напр., 93, 117, 184, 363 и Мн. др.; ср. 1 вы. 79, — и жизни будущаго вѣка, напр., 93, 117, 184, 363—4 и мн. др. въ разныхъ мѣстахъ ОтрьВОЧНО. Итакъ, братья неоднократно увѣ- ряютъ, что они не измыслили новой вѣры, напр., 117, 153, 212, 256, 258, 263, 273—4; сp. 1 Bыl. 72, 95; не принадлежатъ къ ере- тикамъ, напр., 368, 378, ср. 1 ВыП. 142; но отдѣлились отъ римской церкви по причинамъ основатель- нымъ, напр., 2, 7, 13, 32 —3, 35—6, 65, 68, 69, 70, 71, 76, 78, 79, 83, 84 5, 86, 95, 99, 106, 113, 122, 158, 159, 185, 188, 206, 238, 243, 256, 257—8, 264, 265, 278, 279 и Мн. др.; ср. 1 вь. 69, 72, 75—6, 80, 81, 89, 94, 102, 135, 137—9, 144, 170—1. О другихъ внутреннихъ и внѣш- нихъ отношеніяхъ братьевъ дан- ной зпохи въ ихъ конфессіяхъ: Мiръ и церковь раздѣльныl, напр., 125, 135, 142, 246 и др.; ср. 1 ВыП. 97 — 8 и мн. др. Объ отношеніи братьевъ къ свѣт- ской власти, напр., 22, 24, 26—7, 72, 73, 112, 120, 367—8, 374 и др.; ср. 1 вып. 70, 81, 82—3, 119, 135, 136—7, 154, 155, 157, 163—4, 190; къ общественнымъ занятіямъ, службѣ и пр., напр., 277, 295 и др.; ср. 1 вып. 154, 163—4, 165; къ войнѣ, присягѣ и пр., напр., 22—3, 126, 261, 278, 293; cp. 1 вып. 153, 154, 156, 157, 158, 159, 163, 165. О гоненіяхъ противъ братьевъ и ихъ терпѣніи, напр., 2, 17, 23, 24, 25, 28, 29, 30, 32, 53—4, 56, 70, 95, 127, 146—7, 159, 211, 238, 245, 247, 254—5, 277, 278, 365—6, 368—9, 371; ср. 1 выn. 64, 67, 73, 78, 80, 82, 86, 87, 97—8, 119, 144, 151, 169, 181, 194—5, 196—7, 202 и др. О второстепенныхъ, т. н. случай- Ныхъ служебныхъ (případných vě- cech) предметахъ — по ученію братьевъ: О внѣшнихъ формахъ и обрядахъ, напр., 140, 160, 162, 265, 269, 361 —2; ср. 1 выш. 160, 170 —1 181. О праздникахъ, напр., 12, 160; ср. 1 Выш. 181, 221. О постахъ, напр., 12, 18, 48, 62, 63, 80, 153, 160, 177, 212, 233, 361; ср. 1 выN. 187, 188, 190, 191, 216. Историческія отношенія братьевъ Къ разнымъ дѣятелямъ чешскаго вѣроисповѣдного движенія: Объ отношеніи братьевъ къ м. 1. Tycy, Hanp., 65, 207, 211, 238, 241, 242, 243, 371, 378; ср. 1 вbn. 76, 98, 109—110, 111, 119, 135, 142, 153, 171, 174—5, 209, 215 и др.; — къ Іерониму Пражскому, напр., 207, 371, 378; ср. 1 вы. 142, 171 и др.; — къ предтечамъ ихъ — Миличу Кромѣржижскому 209, 211, 242; ср. 1 вы. 109 и др.; Къ Матвѣю Яновскому или Па-
Strana 399
— 399 -— рижскому 208, 211, 239, 242; ср. 1 выл. 119, 142, 153, 156; — къ послЪдователю Гуса $lkyOky Стржибрскому 239, 242. Объ отношени между первыми братьями и маг. |. Рокицаной, напр., 7, 17, 19, 22, 30, 31, 33, 35, 50, 51, 54, 55— 6, 60, 62, 68, 69, 70, 72, 13, 74, 209, 211, 256, 257; cp. { вып. 63, 64, 65, 66, 67, 68. 81, 85—9, 112, 118 —119, 121, 124, 125, 138, 144. Объ отношении братьевъ къ табо- ритамъЪ, напр., 52, 83, 109, 110, 160, 204, 211; ср. 1 вып. 85, 103, 143; — къ TI. ЖижкЪ 83, 108, 209, 372. Объ отношении первыхъ братьевъ къ вилемовцамЪ, къ священнику [акову въ ДивишовЪ, свящ. l|. Опочну и свящ. Мартину Лу- пачу, 31; cp. 1 вып. 63, 81; въ частности - — къ вилемовцамъ 69, 109, ср. 1 вып. 144, къ Мартину Лупачу 74, 210, 211; ср. 1 вып. 64; Kb благочестивымъ священни- камъ на ТаборЪ, въ Клатов®, въ [luckb, ЖатцЪ, 244. Объ отношени первыхъ братьевъ къ Петру Хельчицкому, напр., 31, 209, 211; ср. 1 вып. 63, 64, 76, 137, 225. Объ отношении первыхъ братьевъ къ вальденсамъЪ, напр., 9, 63, 213, 215, 366, 371 ; ср. 1 вып. 46, 79, 98, 136, 159, 217, 224; къ пикардамъ 366, 369, 374, 377; ср. 1 вып. 90, 111, 115, 117, 185, 196 —7. Общая характеристика происхо- жденя и внутренняго состояния братской общины въ разсматри- ваемый перюдъ времени, сдЪ- ланная, по всей вБроятности, бр. Лукою въ конфесси или апо- логи 1503 г. (№ 8), стр. 158— 162; ср. 1 вып. 148 — 150. Bb Воднянахъ, въ УКАЗАТЕЛЬ историческихъ лицъ, имЪвшихЪ то или другое отношение къ чешской истори вообще и братской общинЪ въ частности, упоминаемыхъ въ конфессяхъЪ. Constantýn (Konstantýn) Veliký 17, 27, 101, 105, 112; nadání 240. Exquisitor haereticorum, mnich 212. Hus Jan 65, 207, 211, 238, 241, 242, 243, 371, 378. Hylarius (litoměřický) 106, 110, 111— 112, 210. Chelčický Petr 31, 200, 211. Constantýnovo Chelčičtí bratří 74. Jakub, kněz v Divišově 31. Jakoubek (ze Stříbra) 211, 242. Jeroným Pražský (Jeronimus) 207, 371, 378. Jiří, král Český 23, 25, 211; Jorgen 373. Johanna, Kónigin 373. Jošt, biskup vratislavský 2, 53.
— 399 -— рижскому 208, 211, 239, 242; ср. 1 выл. 119, 142, 153, 156; — къ послЪдователю Гуса $lkyOky Стржибрскому 239, 242. Объ отношени между первыми братьями и маг. |. Рокицаной, напр., 7, 17, 19, 22, 30, 31, 33, 35, 50, 51, 54, 55— 6, 60, 62, 68, 69, 70, 72, 13, 74, 209, 211, 256, 257; cp. { вып. 63, 64, 65, 66, 67, 68. 81, 85—9, 112, 118 —119, 121, 124, 125, 138, 144. Объ отношении братьевъ къ табо- ритамъЪ, напр., 52, 83, 109, 110, 160, 204, 211; ср. 1 вып. 85, 103, 143; — къ TI. ЖижкЪ 83, 108, 209, 372. Объ отношении первыхъ братьевъ къ вилемовцамЪ, къ священнику [акову въ ДивишовЪ, свящ. l|. Опочну и свящ. Мартину Лу- пачу, 31; cp. 1 вып. 63, 81; въ частности - — къ вилемовцамъ 69, 109, ср. 1 вып. 144, къ Мартину Лупачу 74, 210, 211; ср. 1 вып. 64; Kb благочестивымъ священни- камъ на ТаборЪ, въ Клатов®, въ [luckb, ЖатцЪ, 244. Объ отношени первыхъ братьевъ къ Петру Хельчицкому, напр., 31, 209, 211; ср. 1 вып. 63, 64, 76, 137, 225. Объ отношении первыхъ братьевъ къ вальденсамъЪ, напр., 9, 63, 213, 215, 366, 371 ; ср. 1 вып. 46, 79, 98, 136, 159, 217, 224; къ пикардамъ 366, 369, 374, 377; ср. 1 вып. 90, 111, 115, 117, 185, 196 —7. Общая характеристика происхо- жденя и внутренняго состояния братской общины въ разсматри- ваемый перюдъ времени, сдЪ- ланная, по всей вБроятности, бр. Лукою въ конфесси или апо- логи 1503 г. (№ 8), стр. 158— 162; ср. 1 вып. 148 — 150. Bb Воднянахъ, въ УКАЗАТЕЛЬ историческихъ лицъ, имЪвшихЪ то или другое отношение къ чешской истори вообще и братской общинЪ въ частности, упоминаемыхъ въ конфессяхъЪ. Constantýn (Konstantýn) Veliký 17, 27, 101, 105, 112; nadání 240. Exquisitor haereticorum, mnich 212. Hus Jan 65, 207, 211, 238, 241, 242, 243, 371, 378. Hylarius (litoměřický) 106, 110, 111— 112, 210. Chelčický Petr 31, 200, 211. Constantýnovo Chelčičtí bratří 74. Jakub, kněz v Divišově 31. Jakoubek (ze Stříbra) 211, 242. Jeroným Pražský (Jeronimus) 207, 371, 378. Jiří, král Český 23, 25, 211; Jorgen 373. Johanna, Kónigin 373. Jošt, biskup vratislavský 2, 53.
Strana 400
— 400 — Kříž Skutecký 17, 51. Karolostadins 18. Ladislav, král Rakouský 30; Lasla = Ladislaus 373. Lupáč Martin 31, 74, 210, 211. Mattias, Kónig 373. Matéj (z Janova) 208, 211, 239, 242. Michal, kněz v Kunvaldě (farář Žam- berský) 74, 210, 213, 214. Milič (Kroměřížský) 209, 211, 242. Němec Martin, kněz 74. Nepomucký, farář 2. Opočno Jan 31. Pavel, kněz 74. Pickarten 366, 369, 373, 374, 377. Příbram Jan, mistr 105. Prokop Chrudimský 17, 51. Prostějovský Gabriel 17, 51. Rohatz 373. Rokycán (Rokecan) 1, 13, 14, 23, 30, 31, 35, 50, 68, 60, 72, 73, 74, 75, 79, 110, 111, 207, 200, 211, 242, 256. Sigmund, Kayser 372. Sylvestr, papež 27, 35, 101, 102, 103, 104. Táborská strana 30, 83, 204; tábor- ští kněžie 75, 110, 211. Urban, papež 56. Václav sv. 2. Valdenský Petr 27, 35. Valdenští 9, 63, 213, 215, 366, 377; Waldenses 146, 246 ; Waldenser 377. Vigleff 210. Welímov, Wilimov, Vilémov 31, 69; Vilémovsti 69, 74, 100. Wentzeslaus 1V., Konig 372, Wladislaus, rex Hungariae vel Unga- riae 146, 246, 281, 373. Zbynék, arcibiskup 210. Zdenek Konopitzki 373. Žižka J. 83, 108, 209.
— 400 — Kříž Skutecký 17, 51. Karolostadins 18. Ladislav, král Rakouský 30; Lasla = Ladislaus 373. Lupáč Martin 31, 74, 210, 211. Mattias, Kónig 373. Matéj (z Janova) 208, 211, 239, 242. Michal, kněz v Kunvaldě (farář Žam- berský) 74, 210, 213, 214. Milič (Kroměřížský) 209, 211, 242. Němec Martin, kněz 74. Nepomucký, farář 2. Opočno Jan 31. Pavel, kněz 74. Pickarten 366, 369, 373, 374, 377. Příbram Jan, mistr 105. Prokop Chrudimský 17, 51. Prostějovský Gabriel 17, 51. Rohatz 373. Rokycán (Rokecan) 1, 13, 14, 23, 30, 31, 35, 50, 68, 60, 72, 73, 74, 75, 79, 110, 111, 207, 200, 211, 242, 256. Sigmund, Kayser 372. Sylvestr, papež 27, 35, 101, 102, 103, 104. Táborská strana 30, 83, 204; tábor- ští kněžie 75, 110, 211. Urban, papež 56. Václav sv. 2. Valdenský Petr 27, 35. Valdenští 9, 63, 213, 215, 366, 377; Waldenses 146, 246 ; Waldenser 377. Vigleff 210. Welímov, Wilimov, Vilémov 31, 69; Vilémovsti 69, 74, 100. Wentzeslaus 1V., Konig 372, Wladislaus, rex Hungariae vel Unga- riae 146, 246, 281, 373. Zbynék, arcibiskup 210. Zdenek Konopitzki 373. Žižka J. 83, 108, 209.
- I: Array
- III: Array
- VII: Array
- 1: Array
- 23: Array
- 25: Array
- 69: Array
- 73: Array
- 91: Array
- 114: Array
- 126: Array
- 146: Array
- 157: Array
- 246: Array
- 254: Array
- 280: Array
- 365: Array
- 382: Array
- 395: Array
- 399: Array