Strana Ia
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA SVAZEK III. 1445—1448 VYDALA BLAŽENA RYNEŠOVÁ V PRAZE 1937 NAKLADEM MINISTERSTVA SKOLSTVI A NARODNI OSVETY TISKEM STATNI TISKARNY VPRAŽE

Strana Ib
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA 1418—1462 VYDÁVÁ ČESKOSLOVENSKÝ STÁTNÍ ÚSTAV HISTORICKÝ SVAZEK III. V PRAŽE 1937 NAKLADEM MINISTERSTVA ŠKOLSTVI A NARODNÍ OSVĚTY

Strana I
PŘEDMLUVA. Prameny, jež vydávám v tomto svazku Listáře a listináře Oldřicha z Rožmberka z let 1445—1448, připínají se i obsahem přímo na korespondenci otištěnou ve II. sv. téže edice.1) V činnosti Oldřicha z Rožmberka koncem r. 1444 a poč. r. 1445 není hranice, neboť, jakmile po smrti Ptáčka z Pirkštejna nastoupil v čelo jeho strany v poslední třetině r. 1444 Jiří z Poděbrad, začalo se s novým důrazem jednati o krále a úpravu zemské správy, kteréžto jednání pokračovalo hned na počátku r. 1445. Tyto veřejné věci a v dalších letech i církevní otázka, která se dokonce stává osou české politiky, určují vlastní cenu Listáře. Z korespondence Oldřicha z Rožmberka vyplývá, že v jeho rukou bylo konečné rozhodnutí o otázkách tehdejší politiky v Čechách; byl vůdcem českých katolíků, přední osobností v řadě staré české šlechty, těše se vážnosti i za hranicemi země a maje rozsáhlé styky se zahranič- ními přáteli a především důvěrnější vztahy k samému římskému králi Fridrichovi, poručníku dědice české koruny, Ladislava Pohrobka. Ačkoliv Oldřich nebyl vždy veřejně hlavou jednání, přece je řídil, někdy i potají; avšak koncem r. 1448 dozrála situace k tomu, aby konečně odhalil své karty a přiznal se veřejně k vlastnímu dosud skrývanému soupeřství s vůdcem strany poděbradské, Jiřím z Poděbrad. Tím jest určena i časově zadní mez pramenů, podaných v tomto svazku. V r. 1445 stál Oldřich na vrcholu moci a činnosti v širokém rozsahu; tak lze předem vysvětliti, že korespondence a jiné prameny s ní souvisící ze 4 let vyplnily celý svazek edice. Po obsahové stránce lze je roztříditi na několik skupin, stejných s těmi, jež bylo možno poznati již v prvních dvou svazcích Listáře. Jsou to zase tři hlavní body: 1. otázka královská a z ní vyplývající otázka zatímní správy zem- ské, 2. otázka církevní, jíž jest v Čechách tehdy rozuměti nejen jak se rozhodnouti mezi koncilem a římským papežem, nýbrž, a to hlavně, úpravu církevních poměrů ustanovením utrakvistického arcibiskupa, vlastně potvrzením Jana Rokycany, 3. vztah mezi Oldřichem a Táborem, v němž jsme poznali již dříve hybnou páku Oldřichovy činnosti; tentokráte přistupuje i Oldřichova účast na jednání o mír Táborských s Rakousy. Okolo těchto tří sloupů se otáčejí politické styky Oldřichovy, doma i za hranicemi Čech; jim ustupují věci rázu hospodářského a soukromého. V Oldři- chově korespondenci se shledáme s ohlasy významnějších událostí domácích, ba 1) Srov. v předmluvě k II. sv. Listáře str. XVII.

Strana II
II i zahraničních, pokud mají vztah nejen k Čechám samým, nýbrž i k mimočeské politice krále Fridricha; ne-li nic jiného, prozrazují kusé zprávy z ciziny alespoň Oldřichův zájem a jeho styky, přispívajíce tak k poznání jeho osobnosti. Ovšem listy vydané v Listáři nejsou jediné přímé prameny tehdejších dějin českých; zvláštní skupinou by byla především sněmovní usnesení, vydaná v Archivu českém — avšak k přípravě sněmů, k poznání veřejné nálady před nimi i po nich, je v Listáři mnoho látky, ba dokonce jednání důležitého sněmu listopadového r. 1446 známe podrobně jenom z Oldřichovy zprávy (viz níže). Není však mým úmyslem psáti o všech veřejných dějích v Čechách v těch letech, nýbrž načrtnouti jenom souvislost udá- lostí, kterých se dotýká Oldřichova korespondence, upozorniti na význam pramenů otištěných v tomto svazku, co lze z nich vytěžiti jak pro české dějiny, tak pro poznání Oldřichovy osobnosti. Na počátku r. 1445 se připravoval obecný sněm v Praze, ustanovený na den 18. února 1445,1) na němž se mělo podle usnesení společného sněmu českobrod- ského v listopadu 1445 ustanoviti poselstvo ke králi Fridrichovi o vydání krále Ladislava a — na přání poděbradské strany — rozhodnouti třebas o zatímní úpravě zemské správy.2) Pro poznání veřejné nálady před sněmem a jednání sněmu není jiných pramenů kromě těch, které jsou zde vydány: je to glejt rožmberské strany pro stranu poděbradskou z 23. února,3) vyvolaný vzájemnou nedůvěrou stran, o níž svědčí i list purkmistra Nového města pražského Pavla Dětřichovic z 5. února4) o nástrahách, chystaných královskému poslu Prokopovi z Rabštejna na jeho cestě z Prahy do Rakous.5) O vlastním jednání sněmu lze si učiniti obraz jenom z listu poděbradské strany ze sjezdu v Kutné Hoře, zaslaném o více než rok později — 30. dubna 1446 — landfridu plzeňskému 6) a ve stejném znění i Oldřichovi z Rožm- berka.7) Že jednání vyznělo na prázdno a úsilí poděbradské strany bylo znovu od- byto míněním rožmberské strany, že mladý král Ladislav musí — do neurčité lhůty — zůstati v Rakousích, bylo nepochybně Oldřichovou prací. Proto byl jemu psán výše dotčený list poděbradské strany a šla o něm pověst, že chce uvésti do země římského krále Fridricha8) — to zajisté neprávem, neboť již dříve jsme po- znali, že Oldřichovu sobectví hovělo spíše bezvládí v Čechách než jakákoli úprava zemské správy.9) V sobecké zaslepenosti přehlížel stále nebezpečí hrozící z rostoucí odhodlanosti druhé strany, jak se znovu projevila koncem června 1445 na sjezdu v Kutné Hoře, který byl „reakcí proti únorovému sněmu“,10) ač byl dobře zpraven 1) Viz Urbánek, České dějiny III. 2, str. 35. 2) Srv. o tom v předmluvě k II. sv. Listáře 4) Č. 5. 5) Srv. Urbánek na uv. m., str. 35—36. 6) Viz 3) Viz níže č. 7. str. VIII. 1) Č. 125. 8) Viz list Alše ze Šternberka z 10. dubna 1445 a Archiv český I. 292 č. 19. Oldřichovu odpověď z 18. dubna, č. 15 a 17. Tuto domněnku lze pozorovati již dříve; srv. připomínku Prokopa z Rabštejna v listu z 31. srpna 1445 (č. 48), vztahující se na vídeňský sněm v říjnu 1443. 9) Srv. též Urbánek na uv. m., str. 37—39. O vlastním Oldřichově jednání s králem v otázce církevní 10) Viz Urbánek, str. 54. a Táborských viz níže.

Strana III
III o tomto jednání. Vždyť poslal svému stoupenci Janovi z Rýznberka nejen zápis tohoto sjezdu,1) nýbrž i opisy listů, vyměněných mezi stranou a Pražany.2) Neodhodlal se však vyvoditi důsledky z výhrůžného tónu sjezdového zápisu, ba naopak pokračoval v odkládací politice, nedbaje ani důtklivých napomínání svých prozíravějších stoupenců a přátel. Zvláště list Jana z Rýznberka,3) jenž se dovolával vřelými a důraznými slovy dobrého jména a pověsti Oldřichových předků, snaže se Oldřicha, „sloup království tohoto a úd nejmocnější“, přiměti k obeslání společného sjezdu obou stran, je výmluvným dokladem toho, jak na Oldřichovi záviselo veškeré rozhodnutí a jak se i členové jeho strany klonili k smírnému vyřešení královské otázky. Jako obvykle Oldřich neodmítal sjezd přímo,4) leč odkládal jeho ustanovení co nejdále. Vyjednavačům o sjezd se své strany, Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka a Janovi Smiřickému, odpověděl na jejich list z 18. října5) teprve 3. listopadu novými námitkami proti ustanovenému místu sjezdu, napomínaje při tom neupřímně Jana Smiřického, aby se přičinil o sjezd bez meškání, avšak sám jeho datum kladl od příští neděle ve čtyřech nedělích. Tento Oldřichův list,6) dosud netištěný, vy- plňuje mezeru mezi výše uvedeným listem obou pánů a odpovědí Jana ze Smiřic z 11. listopadu, 7) již dříve vydanými v Archivu českém. V r. 1445 nedošlo již ke společnému sjezdu. Nedošlo však ani ke sjezdu s králem ve Vídni, ač bylo usta- noveno (snad na sněmu únorovém?) poselstvo složené z členů obou stran s datem sjezdu 29. září;8) v jiných pramenech jest datum 16. října.9) Oldřich byl i tehdy s králem v písemném styku, nikoli však jenom pro českou otázku královskou, nýbrž i jakožto prostředník mezi králem Fridrichem a Táborskými (viz níže). Co vyjednával v královské otázce, bohužel nevíme; jediný v té věci zachovaný list Oldřichův králi z 29. prosince 10) odkazuje na ústní zprávu Prokopa z Rabštejna. Zato se z něho dovídáme o chystaném sněmu v Praze, k němuž měl král na Oldři- chovu radu vyslati Prokopa z Rabštejna a jiné posly v bezpečném průvodu Oldři- chově. Je to sice jediný doklad sněmu, takže nevíme ani, konal-li se opravdu 11) — ale i tak je Oldřichův list aspoň doplňkem k obrazu jeho politiky: mařil záměrně snahy o společný sjezd stran v Čechách a zároveň neopomíjel příležitosti zavděčiti se králi Fridrichovi, třebaže vskutku ani tyto jeho služby neměly význam pro vý- voj královské otázky v Čechách. Snad ani tento zájem nevedl Oldřicha na jaře r. 1446 do Rakous za králem 12) tak jako spíše jednání s papežskými legáty, dlejí- 2) Srv. list Jana z Rýznberka z 20. července 1445, č. 32. 1) Viz níže str. 26 pozn. 1. 4) Srv. jeho odpověď z 2. srpna, č. 36, na list Mikuláše Trčky z Lípy 3) Viz předcház. pozn. 5) Č. 72. 6) Č. 75. 7) Č. 78. z 30. července, č. 35; též další list Trčkův z 5. srpna, č. 37. 8) Viz č. 61; tohoto pramene neužil Urbánek (srv. na uv. m., str. 70 pozn. 1). 9) Srv. listy Eneáše Silvia, uvedené Urbánkem tamže, dále Oldřichův list králi Fridrichovi z 15. září, č. 51, a králův list 11) Urbánek na uv. m., str. 71 má za to, že se snad 10) Č. 87. Oldřichovi z 25. září, č. 57. konal koncem února 1446, avšak beze strany poděbradské; srv. však Oldřichovu korespondenci 12) 4. dubna psal už z Vídně, č. 117. z 2. pol. února, vyřizovanou z Krumlova (č. 102—109).

Strana IV
IV cími v tu dobu na královském dvoře za příčinou uznání papeže Eugena v Čechách (viz níže) — a zdá se, že i jeho vlastní věc; tak alespoň psal Oldřich Janovi z Hradce,1) že „má jiezda pro mú potřebu tak náhlá byla“; a list rakouského vévody Zikmunda ze 7. dubna2) o dlužních úpisech Oldřichových ukazuje, jaká to asi byla věc, pro kterou Oldřich tehdy jel do Rakous. 18. dubna nejspíše3) Oldřich nastoupil zpáteční cestu, obdržev glejt krále Fridricha, daný 16. dubna.4) Jak marné a liknavé bylo Oldřichovo jednání s králem o otázce českého krále, je patrno z dalšího postupu poděbradské strany, z důrazného listu, jejž zaslala Oldřichovi ze svého sjezdu v Kutné Hoře dne 30. dubna 1446,5) i z rázného pozvání ke společ- nému sjezdu v Pelhřimově na 8. června 1446, ustanovenému na sjezdu téže strany v Pelhřimově 10. května.6) Že i Oldřichovi bylo zasláno pozvání, víme z jeho listu Janovi z Hradce z 23. května;7) způsobilo mu patrně rozpaky a tak omlouval zdržení odpovědi čekáním na svého posla z Prahy,8) leč přece se brzo rozhodl, že pojede na sjezd, ba vyzýval k tomu i své stranníky a přátele.9) Výsledek sjezdo- vého jednání, zápis z 12. června 1446 10) s Oldřichovým jménem v čele, svědčí, jak byl Oldřich nucen ustupovati tlaku stanoviska poděbradské strany; rozhodnutí žádati znovu krále Fridricha za vydání krále Ladislava do lhůty jednoho roku, zvoliti za- tímní správce země a ustanoviti poselstvo k papeži pro potvrzení Rokycanovo, byla v rozporu s odkládací politikou Oldřichovou. Proto se Oldřich tak omlouval králi Fridrichovi, zdůrazňuje svůj těžký úkol a zveličuje nenávist Čechů vůči němu; čím mohl ještě posloužiti králi, byl odklad obecného sněmu až do sv. Martina — a to se mu podařilo. Doplňkem obrazu sjezdového jednání, i když s jednostranného stanoviska, je instrukce, s níž vyslal Oldřich posla ke královskému dvoru brzo po sjezdu.11) Z ní také poznáváme, že vskutku obava před rostoucí mocí poděbradské strany přivedla Oldřicha do Pelhřimova, a že se nedlouho před tím pokusil poraditi se s králem znovu osobně marným zájezdem do Vídně. Avšak stručný návod „item žádati pójčky, pověděti škodu“ prozrazuje nám také neutuchající sobecký zájem Oldřichův. Za své služby žádal v zápětí zase náhradu. Nepříjemné zprávy o sněmu pelhřimovském podal Oldřich ke královskému dvoru prostřednictvím přítele Kašpara Šlika, jenž jsa zavázán Oldřichovi dovedl i jemu upravovati cestu k Fridrichově přízni.12) Jak se Oldřich snažil zahladiti nepříjemný dojem sněmovního jednání intrikami proti držení Křivoklátu Alšem ze Šternberka, s nímž měl jinak dobré styky písemné (viz str. XIV), vysvítá z Oldřichova dopisu, zaslaného Šlikovi po 6. červenci.13) Obecný sněm byl pro nepřítomnost Menharta z Hradce14) odložen až na 2. polovinu listopadu 1446; uznávaje vážnost situace, Oldřich se k němu připravoval 3) Viz list Alšovi ze Šternberka ze 17. dubna, č. 122. 1) Č. 117. 4) Č. 121. 2) Č. 118. 5) Č. 125; srv. výše. 6) Viz Urbánek, str. 78. 7) Č. 137, jež jest odpovědí na list z 21. května, 10) Srv. č. 152. č. 136. 3) Viz v č. 137. 9) Viz č. 144, 150, 151, 152; srv. i Urbánek, str. 80. 14) Viz č. 227. 11) Č. 158. 12) Viz č. 162, 163. O poměru obou viz níže str. XV. 13) Č. 163.

Strana V
V již déle, vybízeje i přátele k účasti.1) Nejdůležitější a nejobsažnější zprávou o sněmu je nedatovaný list Oldřichův papežskému legátu Janu Karvajalovi;2) vydávám jej v plném znění nejen pro jeho význam, nýbrž i proto, že dosavadní tisk je těžko přístupný a také nedosti spolehlivý.3) Podle toho, že sněmovní jednání mělo dvojí cíl, jednak rozhodnutí královské otázky a s tím i úpravu zemské správy, jednak pojednati o poselství k papeži o potvrzení Rokycanovo, shledáváme se i v Oldři- chově listu s těmito dvěma věcmi. O církevní otázce pojednám ještě níže, zatím upozorňuji na lstné jednání Oldřichovo v první věci. Jestliže se mu nepodařilo již zabrániti neodbytnému volání poděbradské strany o vydání krále Ladislava, ke kterémužto cíli bylo zvoleno poselstvo ke králi Fridrichovi, dosáhl alespoň vlivem, který se ovšem uplatňoval hlavně v skrytu, oddálení úpravy zemské správy — a na tom mu osobně nejvíce záleželo, neboť nikoli nezletilý král Ladislav, nýbrž řádně ustanovený zemský správce, zvláště šlo-li již zřejmě o jeho soupeře Jiřího z Po- děbrad, byl by nebezpečně ohrozil jeho veřejný vliv a sobecké snahy. Neprohlédl však, že právě tím oddalováním úpravy zemského řádu podněcuje netrpělivost po- děbradské strany, takže pomalu dozrávalo její rozhodnutí k ráznému činu, který měl Oldřicha překvapiti. S listem pro legáta Karvajala zaslal Oldřich zároveň zprávy i králi po svém kaplanovi Václavovi z Krumlova a nepochybně dovedl zdůrazniti své zásluhy, neboť se mu dostalo od krále vřelého uznání listem z 16. ledna 1447.4) Zároveň král prosil Oldřicha o radu, buď ústním vzkazem, nebo tajným listem, jak od- pověděti českým poslům; a tak to byl nepochybně zase Oldřichův vliv, že král odbyl české posly Jindřicha ze Stráže a Přibíka z Klenového novým odkladem sjezdu s Čechy na den 29. září 5) (viz níže). Veřejné věci zaměstnávaly tehdy Oldřicha i jinak. Nemáme-li o tom přímých dokladů v Oldřichově korespondenci, lze se toho domysliti ze zmínek. Z listu uherských stavů, doporučujícího Oldřichovi posla Slámu z Nezdřeva, z 11. února 14476) a z Oldřichovy stížnosti na nějakou akci poděbradské strany proti králi Fridrichovi a Ladislavovi7 lze poznati, nejen že nezůstal tajným pokus uherských stavů získati vůdce české politiky pro burgundskou kandidaturu,8) nýbrž i Oldřichovo stanovisko v této věci. Zdržoval-li Oldřich přijetí oprávněného dědice trůnu v Čechách, sotva s jeho vědo- mím vzešla z jeho strany (části landfridu plzeňského) nabídka české koruny Albrechtu Braniborskému, o kteréžto věci psal Oldřichovi Kašpar Šlik 9. dubna 1447,9) oznamuje mu obsah odpovědi Albrechtovy i odezvu u krále Fridricha. Třebaže obě tyto věci neměly pro českou otázku praktického významu, přece snad nějakým vlivem působily na smířlivost nálady obou stran, jež se projevila ochotou sněmu, 1) Srv. v listech: Oldřichově Václavovi z Michalovic, č. 209, Hynka Krušiny ze Svamberka 2) O něm i o jiných pramenech sněmu Oldřichovi, č. 227, Oldřichově Janovi z Hradce, č. 224. 3) Viz č. 236. 5) Viz Urbánek, str. 114. 1) Č. 244. srv. Urbánek, str. 98 pozn. 3. 6) Č. 256; srv. i výtah z listu krále Fridricha Oldřichovi ze 17. dubna, č. 291. 7) Viz úryvek kon- 8) Viz Urbánek, str. 119 a d. 2) Č. 283. ceptu listu pro Kašpara Šlika z konce dubna, č. 307.

Strana VI
VI konaného v 1. polovině května v Praze,1) vyslati poselstvo na sjezd ve Vídni v září t. r.; o Oldřichově účasti na tomto sněmu, jenž byl původně stanoven už na 17. dubna,2) svědčí nejen list králův,3) nýbrž i Oldřichův pro Václava z Michalovic z 26. března4) a nedatovaný koncept listu pro Kašpara Šlika z konce dubna 1447.5) S dosavadním způsobem Oldřichovy politiky se shodovalo, že se sice chystal na sjezd ve Vídni,6) potají však pracoval k tomu, aby se sjezd vůbec nekonal7) — v dorozumění s králem Fridrichem, jenž pak dne 10. září svěřoval Oldřichově ochraně své posly, vyslané do Jindřichova Hradce vstříc českým stavům.8) V Jind- řichově Hradci stavové zvěděli dne 24. září9) vzkaz krále Fridricha, že Ladislava nevydá do jeho zletilosti, a tedy poznali, že by bylo marné konati nákladné posel- ství do Vídně. O tomto výsledku podal zprávu Oldřich Jindřichovi ze Sobětic dne 5. října t. r.10) Čtyři páni přece vyslaní do Vídně nepřinesli odpověď, která by znamenala změnu Fridrichova stanoviska. Odpověď poslům zaslal král i Oldřichovi z Rožmberka listem z 9. října,11) ujišťuje o své dobré vůli ke království českému. Měl-li král důvody, pro které mu záleželo na zmaru sjezdu,12) přišly zajisté jen vhod negativní politice Oldřichově. Jak řečeno už výše, přehlížel nebezpečí rostoucí odhodlanosti poděbradské strany, nedbaje nového jejího sjezdu v Kutné Hoře dne 11. listopadu 1447,13) jenž však neušel králově pozornosti; dne 12. prosince žádal Oldřicha za zprávy o sjezdu 14) a již se dotazoval po obecném sněmu, aby mohl k němu vyslati posly, opakuje dotaz 28. ledna 1448 a znovu 24. února;15) jak mu záleželo na sjezdu s poděbradskou stranou, je patrno z jeho listu Oldřichovi z 9. února 1448.16) Nešlo mu podle všeho tak o jiné věci, pro které se měl sněm sejíti17) — bylo to hlavně poslání Jana Karvajala v církevní otázce.18) Sněm, jenž měl býti už po vánocích r. 1448,19) se sešel až koncem února; Přibík z Klenového radil sněm ještě odložiti,20) Oldřich se však toho již neodvážil, jak zřejmo z jeho odpo- vědi Přibíkovi, a naopak se snad ve zlé předtuše chystal na sněm proto, „aby dobří lidé viděli, že práci a nákladóv nelituji“.21) Výstrahou mohla býti Oldřichovi pádná odpověď sněmu králi Fridrichovi, vyhrožující již opatřením jiného krále;22) snad se Oldřichovi podařilo zabrániti jen rozeslání veřejného osvědčení proti králi Frid- 2) Viz list krále Fridricha Oldřichovi z 11. března, č. 266. 1) Viz Urbánek, str. 133 a d. 6) Viz č. 339, 372, 373. Ještě 7. září psal 4) Č. 275. 5) Č. 307. 3) Viz předch. pozn. Jiřímu z Poděbrad, že nechce zmeškati jízdy do Vídně pro obecné dobré; viz č. 372, str. 262. 7) Srv. stížnost Pavla Dětřichovic z 11. července, č. 338, i Oldřichovu zmínku o schůzce jeho stra- 8) Viz č. 378 níků v listu Janovi z Hradce z 12. července, č. 339; srv. i Urbánek, str. 137 a d. 9) V neděli po sv. Matouši, viz AČ. II. 231; doplň a č. 388, žádost poslů o glejt českých stavů. 10) Č. 393. 12) Srv. Urbánek, str. 139. 11) Č. 397. Urbánkovu pozn. 2 na uv. m., str. 142. 14) Viz č. 417. 16) Č. 441. 15) Č. 434, 451. 13) Viz tamže 149. 17) Viz Oldřichův list ze 17. ledna 1448, č. 430; srv. též list Šlikův z 29. ledna o Oldřichově poselství ve Vídni, č. 435. 20) Viz č. 442. 18) Viz list Fridrichův z 28. ledna, č. 434. 19) Viz Urbánek. str. 231. 21) Viz 22) Viz AČ. II, 227 a d. č. 447.

Strana VII
VII richovi do ciziny.1) Tehdy již Oldřichovi svítalo, k čemu směřuje poděbradská strana, když se mu dostalo dokonce od Jindřicha ze Sobětic 10. března výstrahy, že na něho svaluje Jiřík z Poděbrad odpovědnost z nedobrého stavu veřejných věcí;2) v tu dobu Oldřich psal i králi Fridrichovi o nebezpečných válečných přípravách poděbradské strany proti nim oběma.3) A přece ještě nutno Oldřichovi přičísti do značné míry odpovědnost za nový sněm květnový t. r., jenž přinesl poslední rozčarování poděbradské straně v církevní otázce (viz níže) a podráždil ji zejména proti Old- řichovi, když se postavil veřejně na ochranu papežského legáta Jana Karvajala. Marně Oldřich předstíral přátelství k Jiříkovi a dobré úmysly vůči jeho straně, vyslav k jejímu sjezdu v Kutné Hoře dne 24. června posly s přátelskými vzkazy a vybídnutím k jízdě do Vídně koncem srpna nebo v září;4) právě na tomto sjezdu učinila poděbradská strana tajně důležitá rozhodnutí o tažení proti Praze s Jiříkem jakožto správcem země v čele.5) Obavy, které měl Oldřich v pří- čině válečných příprav poděbradské strany,6) vzbuzené výstrahami přátel,7) roz- ptýlil zase Aleš ze Šternberka8) tak, že se Oldřich v kritické době odhodlal na cestu do Vídně ke sjezdu s králem, ustanovenému na den 6. září 1448, vyzvav už před tím 2. srpna i Zdeňka ze Šternberka k účasti9) a vyjednav s králem Fridri- chem glejt.10) Dva listy Jana z Rabštejna z 1. září o postupu poděbradské strany11) a list Hynka Krušiny ze Švamberka z 3. září,12) oznamující již odpověď poděbrad- ské strany Pražanům, a tedy začátek boje proti Praze, byly zaslány za Oldřichem do Vídně. Zprávu o dobytí Prahy13) dostal Oldřich 6. září uprostřed jednání s krá- lem a papežským legátem.14) Naposledy a v nejnebezpečnější chvíli Oldřich projevil bezpříkladnou neupřímnost. Přednesl spolu s Janem Švihovským z Rýznberka posel- ství českých stavů podle požadavků poděbradské strany, 15) předkládaje však zároveň králi svůj předem připravený návrh na odpověď; zachovalo se dvojí znění tohoto návrhu, 16) jedno stručnější, druhé obsažnější — toto bylo asi přizpůsobeno již situaci vzniklé dobytím Prahy, o němž se tu děje zmínka v posledním odstavci, týkajícím se církevní otázky (viz níže). Avšak i v králově odpovědi, dané 11. září,17) jsou již ozvuky dobytí Prahy; vlídností se král snaží předejíti nepříjemnému dojmu z nového odkladu sjezdu s Čechy o celý rok, na září 1449, což bylo nepochybně Oldřichovým vlivem. Snad i „tuhý“ list, zaslaný králem Jiřímu, o němž víme z listu 1) Srv. Urbánek, str. 233 pozn. 2. 2) Viz č. 455. 3) List se nedochoval, srv. však Fri- 4) Viz instrukci pro posly Oldřichovy, č. 471. 5) Viz drichovu odpověď z 30. března, č. 459. 6) Psal poč. srpna Alšovi ze Šternberka; list se nedochoval, srv. v odpo- Urbánek, str. 262 a d. 7) Srv. důležitý, dosud neotištěný list nejmenovaného pána Janovi vědi Alšově z 9. srpna, č. 485. 11) Č. 490, 8) Č. 485. 10) Viz č. 486. 9) Č. 483. z Rýznberka z 30. července, č. 481. 13) Viz Urbánek, str 285 a d. 12) Č. 492, po prvé otištěný. 14) Viz Oldřichovu od- 491. 16) Viz č. 494; 15) Viz č. 493. pověď z 11. září na výše uv. list Hynka Krušiny, č. 496. 17) Viz reg. Palacký v AČ. I, 241 oba návrhy sloučil, proto je zde vydáván znovu a odděleně. č. 497.

Strana VIII
VIII Prokopa z Rabštejna Oldřichovi,1) byl psán na radu Oldřicha, jenž nelenil zpravo- vati i cizinu o nebezpečenství hrozícím z Čech nejen králům Fridrichovi a Ladisla- vovi, nýbrž i všem sousedním zemím; v tom smyslu je psán jeho list Jindřichovi Bavorskému z 4. října2) (v konceptu je škrtnuta i zpráva o úmyslu Viléma Saského ujmouti se české koruny). Oldřichovi tehdy již nemohl býti tajným vlastní cíl vá- lečných příprav, skrývaný zatím pod záminkou zajetí nejvyššího purkrabí Menharta z Hradce poděbradskou stranou a úsilí druhé strany o jeho osvobození, leč na volání po obecném sjezdu3) odpovídal zase odkladem, svolávaje napřed straníky ke sjezdu v Českých Budějovicích4) dne 5. listopadu.5) Ani listy hradeckých pánů, čelných příslušníků rožmberské strany, plné úzkosti, žalob a proseb o pomoc,6) ani naléhání krále Fridricha, jenž vyslal k Oldřichovi koncem prosince Prokopa z Rabštejna s instrukcí, líčící nebezpečné poměry a zdůrazňující nutnost sjezdu s poděbradskou stranou ve Znojmě,7) nepohnuly zatím Oldřicha, aby konečně zanechal liknavosti a váhavosti. Tak koncem r. 1448 a počátkem r. 1449 Oldřich stál ještě jakoby mimo spor — ovšem jen vlastním přičiněním — neboť jinak se týkala Jiříkova akce nejvíce právě jeho; proto byl nucen posléze přiznati barvu a přihlásiti se veřejně k vůd- covství strany, jež se ustavením strakonické jednoty dne 6. února 1449 postavila na odpor plánům poděbradské strany.8) Prameny k tomuto novému a poslednímu období veřejné politiky Oldřichovy budou otištěny ve IV. svazku Listáře. Jestliže v otázce krále a zemské správy v Čechách byly jak cíl, tak i metoda Oldřichova vysloveně negativní, měl patrně určitější záměr v církevní věci, chtěl oslabiti český utrakvismus akcí proti potvrzení zvoleného arcibiskupa pražského, ba snad i podněcováním římské církve proti samému kalichu, podstatě českého utrakvismu. Ovšem i v tomto směru byl způsob Oldřichova jednání stejný jako v otázce královské: zdánlivou netečností nebo i souhlasem s protivnou stranou zastíral opačný postup, vycházející často z pohnutek nejsobečtějších. Sobecký zájem odvedl ho od basilejského koncilu k papeži římskému, a tu byl počátek jeho kroků proti českému utrakvismu. Po nezdaru vyjednávání s koncilem o finanční pomoc proti Táboru zaujal počátkem r. 1444 stanovisko neutrální.9) Když se však o rok později objevila otázka, kam vyslati podle usnesení v Českém Brodě z 25. listo- padu 1444 poselstvo o potvrzení Jana Rokycany na arcibiskupský stolec,10) a podě- bradská strana se rozhodla pro římského papeže, a když se zároveň s listem k pa- peži objevil v Římě i horšovský arcijáhen Lukáš Hládek, vyslaný pravděpodobně pražskou kapitulou s posláním zmařiti potvrzení utrakvistického arcibiskupa, lze se domnívati, že již tehdy pracovala v dohodě s kapitulou i rožmberská strana. Uka- zují k tomu na jaře 1445 Oldřichovy styky s králem prostřednictvím Prokopa z Rab- 1) Č. 503. 3) Viz list Alše ze Šternberka z 22. října a Oldřichovu odpověď 2) Č. 507. 6) Č. 523, 524, 534, 535, 1) Viz č. 511—514. 5) Viz č. 512. z 28. října, č. 510 a 514. 8) Viz Urbánek, 7) Viz č. 538, instrukce zde prvně otištěna; srv. Urbánek, str. 342 pozn. 5. 537. 10) Srv. Urbánek, str. 52 a d. 2) Viz v předmluvě k II. sv. Listáře, str. IX. str. 349 a d.

Strana IX
IX štejna1) i Oldřichův pobyt ve Vídni v březnu t. r. 13. dubna psal Kašpar Šlik Old- řichovi mimo jiné, že ho o „kostelních věcech“ zpraví Prokop z Rabštejna.2) V květnu 1445 byl Lukáš Hládek vskutku papežovým poslem k rožmberské straně3) a na sjezdu v Plzni v 1. polovině července projevila se již rozhodná akce katolíků zma- řiti potvrzení Rokycanovo. V čele ovšem stál Oldřich z Rožmberka;4) tehdy byl již skutečně rozhodnut pro uznání papeže Eugena. Právě však jednání o deklaraci pro papeže Eugena s širokým pozadím v německé říši se protáhlo až do poloviny r. 1446. Po celou tu dobu měl Oldřich o vývoji věci zprávy od Kašpara Šlika i Pro- kopa z Rabštejna,5) udržuje styky s papežskými legáty Tomášem Parentucellim6) a Janem Karvajalem, jenž navštívil Oldřicha na Krumlově.7) Počátkem července 1446 za návštěvy Prokopa z Rabštejna na Krumlově8) byl již přes odpor podě- bradské strany9) zhotoven přiznávací list k poslušenství papeže Eugena 10) s da- tem 10. srpna 1446.11) Do rukou Jana Karvajala, dlejícího na královském dvoře ve Vídni, list došel 12. listopadu t. r.,12) odtud i s přiznávacími listy z Čech šel do Říma po královských poslech Eneášovi Silviovi a Prokopovi z Rabštejna.13) Oldři- chova akce o uznání Eugena byla jen předehrou k jeho podvratné akci proti po- tvrzení Rokycanovu; tu se zase uplatnila jeho licoměrnost na obecném sněmu listopadovém, z něhož na Oldřichův návrh byl poslán k papeži list stavů obojí strany o potvrzení Rokycanovo z 14. prosince 1446,14) avšak zároveň radil Oldřich papežskému legátu Janu Karvajalovi, jak zmařiti tuto žádost. Dokladem Oldřichova postupu na listopadovém sněmu, jenž byl svolán hlavně pro tuto církevní otázku, je jeho vlastní list Janu Karvajalovi z prosince 1446.15) Je z něho patrna i sou- vislost Oldřichova jednání s Janem Karvajalem, neboť Oldřich tu vlastně odpovídá na Karvajalovu žádost o radu16) v příčině poselství z Říma do Čech. Oldřichovo ujišťování hned s počátku listu, že pracoval v Čechách o uznání papeže Eugena „corpore meo et rebus in hiis non parcendo",17) prozrazuji tendenci listu, jak je nám známa už ze starších projevů Oldřichových. Nejen odpověď Karvajalova z 16. února 1447,18) nýbrž i zpráva Prokopa z Rabštejna z 19. února t. r.,19) uvádějící přímo vřelá slova papežského uznání,20) svědčí, že se Karvajal vskutku snažil Oldřichovi u kurie prospěti. Spoléhaje se na to, vyslal Oldřich tehdy také své zá- stupce, kněze Jana a Martina, do Říma, aby mu snad přinesli nějaké důkazy papež- 2) Viz č. 16. 3) Viz list papežův, č. 25; srv. 1) Urbánek, str. 39; srv. i zde č. 5 a 16. 4) Viz list papeži, č. 30. 5) Srv. zachované listy č. 64, 126, 127. 6) Srv. list též č. 29. 7) Srv. listy Šlikův a Rabštejnův, č. 33 a 48; Urbánek, Oldřichův z poč. května 1446, č. 128. 8) Srv. Urbánek, str. 89 a d.; avšak nedatovaná instrukce král. kanceláře pro Prokopa str. 66. z R. patří k červenci r. 1445 (srv. zde na str. 40—41), nikoli do této doby, jak mínil Urbánek na 10) Srv. v koresp. č. 162, 163, 165, 173. 9) Srv. č. 171, 176, 178. 11) Viz str. 90 pozn. 1. 12) Srv. dosud neotištěný list Karvajalův z 13. listopadu, č. 229. 13) Srv. list Kašpara č. 181. 16) Viz zde str. 172. 15) Č. 236; srv. o něm výše. 14) Č. 232. Šlika z 26. listopadu, č. 231. 17) Viz str. 169. 20) Viz str. 186. 18) Č. 258. 19) Č. 259.

Strana X
X ské vděčnosti.1) Dotčený list Rabštejnův Oldřichovi je zároveň jediný pramen, jenž líčí podrobně jednání královského poselstva s papežem,2) za něhož byly odevzdány i přiznávací listy z Čech.3) Rabštejn neopomenul zdůrazniti i své zá- sluhy o zvýšení dobrého jména Oldřichova u kurie; jeho snaha zavděčiti se Oldři- chovi souvisela snad s plánem dosaditi na arcibiskupství pražské jeho sama.4) Stejná tendence je i v dalším listu Rabštejnově z 25. března5) po volbě nového papeže Mikuláše V. Rabštejn posílá Oldřichovi veřejnou bulu papežskou do krá- lovství českého, již sám „ke cti země české zjednal“,6) zároveň s tajným listem papežským pro Oldřicha s poděkováním za deklaraci.7) V příčině potvrzení Roky- canova zvěděl od něho Oldřich, „že z toho pro žádnú věc nic nebude“, dříve než došlo do Říma české poselstvo; 8) papežovou odpovědí mělo býti jen nové vy- slání Jana Karvajala do Čech, jak psal Rabštejn Oldřichovi brzo nato 2. května,9) ujišťuje Oldřicha znovu přízní papežovou. Ohlasy výsledků českého poselství u pa- peže, jež bylo předneseno na sjezdu stavů v Jindřichově Hradci 21. září 1447 (srv. výše), jsou v listě Václava z Michalovic Oldřichovi z 2. října,10) v Oldřichových listech Jindřichovi ze Sobětic z 5. října a Václavovi z Michalovic ze 7. října 11) i Jana z Hradce Oldřichovi z 13. listopadu.12) Po únorovém sněmu r. 1448 (v. výše byl ustanoven k vůli legátu Janu Karvajalovi nový sněm, původně k 1. dubnu,13) odložený však až na 2. polovinu dubna.14) Oldřich z Rožmberka se chystal jeti ke sněmu 15) zajisté proto, aby se zavděčil svému příznivci Janu Karvajalovi a pa- pežské kurii. V polovině dubna jel dokonce naproti Janu Karvajalovi do Vídně 16) a zdržel ho několik dní u sebe na Krumlově; církevní milosti, které ve dnech 20. až 24. dubna udělil legát synům Oldřichovým i kostelům rožmberským, jsou dokla- dem jeho přízně k Oldřichovi.17) Do Prahy přijel Karvajal v průvodu Oldřicha i jeho synů 1. května 1448.18) Oldřichova přítomnost byla mu zárukou bez- pečnosti po dobu sněmovního jednání i při odjezdu z Prahy,19) takže se Oldřich později musel ještě omlouvati Alšovi ze Šternberka 20) pro pomluvy, které mu v zemi vznikly pro přivedení Karvajala. Bylo to účinkem nezdařilé legace, jež jen utvrdila poděbradskou stranu v poznání nedobré vůle papežské kurie k čes- kému utrakvismu a dodala jí odvahy k rozhodnějšímu postupu.21) K tomu cíli byl svolán sjezd do Kutné Hory na 24. června 1448, kam i Oldřich vyslal posly, před- 2) Zpráva Eneáše Silvia králi Fridrichovi (Font. rer. Austr. 67, 1) Srv. Urbánek, str. 165. 237) o uznání papeže v německé říši vůbec se dotýká české oboedience jenom příležitostně. 5) Č. 274. 6) Str. 197. 3) Srv. níže str. 187. 4) Srv. Urbánek, str. 166. 7) Viz tamže. 10) Č. 391. 9) Č. 311. 11) Č. 393, 396. 8) Srv. Urbánek 160, 172 a d. 12) Č. 409. 13) Viz list krále Fridricha Oldřichovi z 24. února, č. 451. 14) Viz Urbánek, str. 236 a d. 15) Srv. 16) Viz jeho list Budějovským z 21. dubna, č. 466, psaný zase již jeho list ze 7. dubna, č. 464. 17) Viz Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau II, str, 79—80; srv. Urbánek, z Krumlova. 18) Viz Urbánek, str. 236 a d. 19) Viz Urbánek, str. 254 podle deníku Karvajalova. str. 236. 21) Viz Urbánek, str. 258. 20) Srv. list Alšův z 9. srpna 1448, č. 485.

Strana XI
XI stíraje dobrou snahu o nový sjezd s králem Fridrichem a legátem Janem Karva- jalem.1) Avšak co vyslechli čeští poslové v květnu v Římě a pak na sněmu i ostatní členové poděbradské strany z legátových úst, stačilo již ke zmaru jejich nadějí, takže ani nepřekvapila Karvajalova odpověď na vídeňském sjezdu počátkem září, odbývající české požadavky zase odkladem, legátovou cestou k papeži,2) učiněná na Oldřichův popud pod dojmem zprávy o dobytí Prahy (v. výše). Církevní milosti, které udělil Jan Karvajal Oldřichovi hned nato 15. září,3) byly rychlým projevem vděčnosti za Oldřichovy služby papežské kurii. Tak Oldřichovými intri- kami i církevní otázka vedle otázky královské v Čechách byla koncem r. 1448 stále ještě otevřena, ba spíše byl učiněn krok zpět, kdyžtě již na jaře v Římě a pak na sněmu v Praze dal papežský legát Jan Karvajal Čechům pocítiti nechuť kurie ke kalichu vůbec. Z předcházejícího vylíčení je zajisté patrno, že nejdůležitější dvě otázky veřej- ného života v Čechách zaměstnávaly Oldřicha tak, že neměl času se obírati soupeř- stvím se sousedním Táborem tolik jako v dřívějších letech. Na jeho vztahu k Táboru, jenž byl dosud osou jeho působení soukromého i veřejného, zrcadlí se právě zá- vážnost jeho poměru k Jiřímu z Poděbrad, v němž mu v letech 1445—1448 vyrůstal soupeř daleko vážnější, než byl dříve Tábor. Poznáme v budoucnu, že Jiříkova pře- vaha postavila konečně oba dávné nepřátele, Oldřicha a Tábor, do jedné řady proti němu. V připomenutých letech se tento obrat připravoval. Historie Oldřichova vztahu k Táboru souvisí v letech 1445—1447 s jeho pro- střednictvím v jednání o mír mezi nimi a Rakousy; vzešlo snad účinkem úmluvy o mír mezi Oldřichem a Táborem i spojenými městy Vodňany a Pískem, sjednané v červnu r. 1444,4) po níž se poměry na českém jihu uklidnily — aspoň na čas — do té míry, že bylo lze vyjednávati i o příměři s Rakousy. V této věci odkazuji na svůj článek „O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Rakousy“ v Časopise Národního musea 1933 (CVII) str. 55 a d., jejž jsem přede- slala právě vydání tohoto III. svazku Listáře a jenž byl sepsán ponejvíce podle Oldřichovy korespondence s Táborem, s králem Fridrichem a některými přáteli rakous- kými, jakož i podle několika důležitých pramenů, týkajících se přímo tohoto jednání, zde po prvé otištěných.5) Oldřichovo jednání se započalo již v prvních měsících r. 1445, vyvrcholilo téhož roku návrhy na příměří, protáhlo se však až do druhé poloviny r. 1447 za stále ochabujícího zájmu Oldřichova, takže nakonec bylo uzavřeno bez Oldřichovy účasti mírem z 16. srpna 1447.6) V mém článku jest mnoho zmínek o vlastním vztahu Oldřichově k Táboru od r. 1445 do poloviny r. 1447, jak bylo potřebí rámce pro postup Oldřichova jednání; zde chci soustavněji upozorniti na ko- *) Viz Listář II, č. 402 2) Viz č. 498. 3) Č. 499, 500. 1) Viz č. 471; srv. výše. 5) Č. 28, 55, 56, 57, 80; sem patří i zpráva Jana z Kozího, č. 249, otištěná již dříve v AČ. I. a 405. 6) Srv. list krále Fridricha Oldřichovi z 27. října 1447, č. 403. Podle toho jest opraviti, co bylo napsáno o příměří mezi Táborskými a Rakousy v předmluvě k II. sv. Listáře na str. XIII.

Strana XII
XII respondenci, z větší části po prvé otištěnou, zobrazující tehdejší poměry mezi oběma stranami. Po celý rok 1445 byly jejich styky celkem dobré, jak svědčí dva listy z po- lovice ledna,1) psané klidným a smířlivým tónem, i dva listy ze srpna t. r.,2) ukazující zároveň, že bylo opravdu potřebí dobré vůle k udržení přátelských vztahů, když nikdy nechybělo záminek k nějakým sporům. I přes takovou překážku shody, kterou mohl býti už od počátku r. 1445 stále otevřený zápas Oldřichův s Janem Smilem z Křemže,3) přenesli se zatím Táborští, omezivše se na žádost, aby jim Oldřich vrátil pečeti, přivěšené k úmluvám o propuštění Smila, jejž Oldřich držel stále ve vězení.4) Teprve po dvou letech se obnovila tato stará pře v plné síle za poměrů změněných již k horšímu (viz níže). Ještě v první polovině r. 1446 udržela se smířlivá nálada mezi stranami5) přes neutuchající nesnáze pro poddané lidi,6) leč v 2. polovině roku přibývalo stížností s obou stran, v korespondenci se pro- jevovala více a více netrpělivost, výčitky jednání proti úmluvám,7) ba i kroky o zásah třetí osoby; ze zmínky v listu Alše ze Šternberka8) víme, že na jeho radu se Oldřich obrátil na Jiřího z Poděbrad, jemuž pak podali Táborští vysvětlující list 15. srpna 1446,9) jenž nám vítaně poskytuje pohled na jednání, když se ne- zachovaly jiné prameny. I další Oldřichova korespondence s Táborskými, třebaže se vyhýbá zdání vysloveného nepřátelství, prozrazuje přece oboustrannou podráždě- nost.10) Ještě v první čtvrtině roku 1447 udržovalo se napětí v mezích, také pro obnovu jednání o mír Táborských s Rakousy, takže v únoru a znovu počátkem března došlo i ke sjezdům v Budějovicích,11) leč marným. Nic se nevyjednalo, na- opak vztah stran se zhoršoval, jak vysvítá z další korespondence12) a zvláště z výhrůžného listu Táborských ze 17. dubna 1447, vyslovujícího žádost o propuštění Jana Smila z Křemže. Věc Smilova byla Táborským zajisté záminkou k nepřátel- ským krokům proti Oldřichovi.13) I Oldřichova korespondence s jeho přáteli z druhé poloviny dubna a první poloviny května14) doplňuje obraz napjaté situace. Ani úmluvami na květnovém sněmu 15) nezastavilo se nepřátelství 16), jemuž nového podnětu dodal provokativní čin Oldřichův, popravení Smila z Křemže asi počátkem července 1447.17) Dosud spíše jen teoretické projevy Táborských začaly nabývati povážlivějšího rázu válečných příprav, jak viděti z výstražných i pomoc nabízejících 1) Č. 3,4. 2) Č. 42, 43. 3) Srv. předmluvu k II. sv. Listáře str. XIII.—XIV. 4) List Táborských 5) Srv. zvl. ochotnou odpověď Oldřichovu z 3. ledna 1446, a spoj. měst z 9. dubna 1445. č. 14. 6) Srv. č. 102—105, 130, č. 92, na stížnost Táborských v příčině jeho kněze Zikmunda, č. 91. 8) Č. 171. 9) Č. 190. 7) Viz č. 166, 167, 168, 170, 187, 188. 131, 132, 134, 135, 141, 142, 147. 11) Viz č. 260, 263, 267, 290 a můj článek v Čas. Nár. musea 10) Č. 198, 199, 211, 212, 215, 217, 218. 12) Č. 272, 281, 282. 13) Viz č. 290; v opatrné odpovědi (č. 297) od- 1933 (CVII), str. 68—69. kázal Oldřich Táborské na jednání o tom sporu na příštím sněmu v Praze v květnu t. r. 14) Č. 296, 16) Srv. č. 329, 331, 15) Ze se staly, je patrno z listů č. 323, 324. 298—303, 305, 307, 310. dále č. 333—335, podávající zprávy o sjezdu vodňanské jednoty v Písku v červnu t. r. můj článek, str. 72 pozn. 84. 17) Viz

Strana XIII
XIII listů přátel Oldřichových z července t. r.1) Snad však Oldřich nepřikládal přílišné důležitosti nebezpečí se strany Táborských; je ku podivu, že jeho stížnost na Táborské Jiříkovi z Poděbrad ze 7. září2) byla celkem pro věc malichernou. Proto také nejspíše nedbal o sjezd s Táborskými, po němž tito volali 8. září,3) neboť není zpráv, že by se byl uskutečnil. O nějaký rok se mezi Táborskými a Oldřichem jednalo i později a dokonce za účasti Jiřího z Poděbrad, jak vysvítá z listu Táborských jemu psaného 19. října 1447;4) tehdy šlo hlavně o dědictví sirotků Jana Smila z Křemže, jichž se Táborští ujímali proti Oldřichovi. Ani se dále nedovídáme nic o roku stanoveném ke dni 25. listopadu v Jindřichově Hradci 5). Jestliže ani za jednání o sjezd Táborští neustávali v přípravách proti Oldřichovi,6) tím spíše tak činili po nezdaru všech pokusů o sjezd na jaře 1448, kdy zprávy o jejich postupu podával Oldřichovi Jindřich ze Sobětic.7) Také spory mezi pod- danými lidmi obou stran přispívaly k napětí; 8) leč bližšího se už více nedovídáme, neboť se zajisté mnoho listů ztratilo, jak lze vyčísti ze zmínek v dochovaných listech. Zdá se však, že vskutku nepřátelský zájem obou stran ochaboval vlivem veřejných běhů, když byl Oldřich zaměstnán plně politikou v otázce královské a církevní a Táborských nezůstaly tajny přípravy poděbradské strany k válečnému vystoupení. Když pak za nové situace po dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad Táborští zatím zůstá- vali stranou,9) ustaly i jejich nepřátelské projevy proti vůdci rožmberské strany; alespoň nemáme od poloviny července zpráv ani korespondence mezi nimi a Oldři- chem. Tak se bez vlastního přičinění obou stran jejich vztahy uklidnily pod tlakem událostí veřejných. V Oldřichově korespondenci s Táborskými i s jeho přáteli často se objevuje jméno Václava Zmrzlíka ze Svojšína. Byl spojencem Táborských a proto záští mezi ním a Oldřichem mělo silnou odezvu i ve vztazích mezi Oldřichem a Táborskými. Hned počátek toho záští lze sledovati právě v korespondenci Oldřicha s Táborskými v květnu r. 1446,10) ohlasy jsou i v listech vyměněných mezi Oldřichem a jeho přáteli v téže i v pozdější době,11) zvláště v červnu a 2. polovině roku 1447,12) kdy Zmrzlíkovo spojenectví s Táborskými zvláště ohrožovalo rožmberské panství. Již od poloviny roku 1447 jednalo se o stání mezi Oldřichem a Zmrzlíkem.13) Te- prve 1. března 1448 byly sepsány listy o příměří;14) k ukončení sporu, jež se 1) Srv. list Pavla Dětřichovic, č. 338, korespondenci Oldřichovu s Oldřichem Eizingerem, 2) Č. 372. 3) Č. 375; srv. č. 343, 344, 346, a s Václavem z Michalovic, č. 345, 348, 350. 5) Viz č. 408. 4) Č. 400. i glejt pro Oldřicha z 11. září, č. 379, též listy č. 381 — 383. 6) Srv. list purkrabí Litvína z Nemyšle z 1. října 1447, č. 389. 8) Srv. 7) Viz č. 449, 465, 468. 10) Viz č. 132 a d. 11) Srv. č. 209 9) Viz Urbánek, str. 307. listy Táborských č. 470, 475. 13) Srv. první list Oldřichův Hynkovi Krušinovi ze Švamberka 12) Č. 334 a d. z 30. září 1446. z 25. července 1447, č. 347, pak list Václava z Michalovic z 6. srpna, č. 355, i další korespondenci, zvl. list Oldřichův Jiřímu z Poděbrad ze 7. září, č. 372, kde jsou přesnější data o postupu jednání. 14) Č. 453, srv. i č. 456.

Strana XIV
XIV mělo státi na květnovém sněmu 1448,1) však nedošlo, nejspíše zase vlivem udá- lostí veřejných. Oldřichovo nepřátelství se Zmrzlíkem, zatím zastavené, vybilo se plně až v dalších letech, kdy Zmrzlík stál na straně Jiříkově.2) Jak jsem se zmínila již několikráte, jsou v tomto svazku Listáře vydány další listy týkající se staršího již případu Jana Smila z Křemže,3) jenž byl právě v těchto letech jedním z podnětů nepřátelství mezi Oldřichem a Táborskými.4) Většina z nich nebyla dosud otištěna; tři zahrnul Wagner v plném znění do svého článku „Jan Smil z Křemže“ v Časopise Českého musea 1888, přesto je vydávám znovu 5) pro důležitost, i když první z nich není adresován přímo Oldřichovi. K Oldřichovu listu pro Jindřicha ze Sobětic, vydanému Palackým v Archivu českém, 6) je doplňkem dosud nevydaná odpověď Jindřichova.7) Pokud bylo potřebí, dotkla jsem se věci i ve svém článku v Časopise Národního musea, výše uvedeném.8) Poněvadž pak Wagnerův článek je spíše jen reprodukcí některých pramenů, zaslu- hoval by si případ nového zpracování i v souvislosti s Oldřichovými falsy; této věci zajisté přispěje vydání jak Oldřichových fals,9) tak i nových, dosud neotiš- těných pramenů, týkajících se ať přímo nebo nepřímo případu Smilova. K poznání Oldřichovy činnosti v otázce královské a církevní i jeho vztahu k Táborským pomohla kromě několika neosobních pramenů jeho korespondence s králem Fridrichem, Táborskými a řadou přátel, i příležitostné listy zpravodajů domácích i zahraničních. O věcech týkajících se domácí politiky veřejné byl hlav- ním zpravodajem Oldřichovým jeho starý přítel Aleš ze Šternberka.10) Třebaže se z let 1445—1448 zachovalo jen devět listů,11) lze z nich nejen vyčerpati mnoho politických zpráv, nýbrž i učiniti si představu o osobním vztahu dopisovatelů. Ač byl Aleš utrakvista, přece pod vlivem „starých tradic náboženských, rodinných, sta- vovských“ 12) tihl k straně panské, katolické, čímž byla dána jeho prostřednická úloha mezi Oldřichem a Jiřím z Poděbrad, výraznými představiteli obou stran v Če- chách, a určen vztah k Oldřichovi. Jejich poměr byl vskutku přátelský. I když Aleš důrazně napomínal Oldřicha, aby pamatoval „obecného dobrého“13) jsou jeho slova podbarvena náklonností k Oldřichovi. V nejvážnějších chvílích, kdy se Old- řichovi převážně jeho vinou sesouvala půda pod nohama, odmítá Aleš pomluvy šířené o něm pro uvedení legáta Jana Karvajala do Čech,14) a vyzývaje Oldřicha k účasti na sněmu a prostřednictví mezi Jiřím a Oldřichem z Hradce,15) pokouší se urovnati po dobrém spory, které již hrozily propuknouti ve válku. 2) Srv. Urbánek, str. 433 a d. 1) Srv. list Oldřichův č. 464 (srv. opravy na konci edice!). 5) Č. 1,2, 374. 4) Viz č. 1,2, 14, 290, 297, 341, 374, 386, 393, 398, 400. 3) Viz pozn. 3 na str. XII. 9) Viz 8) Srv. zvl. datum popravení Smilova, v. výše pozn. 17 na str. XII. 6) Zde č. 393. 7 Č. 398. 10) Srv., co řečeno o jejich korespondenci z předcház. let v předmluvě k II. sv. Listáře, I. sv. Listáře. str. I.—II. 11) Byly již také vydány Palackým v Arch. českém, avšak z důvodů již známých jsem neváhala znovu je otisknouti; u jednoho z nich (č. 17) bylo nyní možno podle originálu doplniti datum 12) Srv. Urbánek III. dne, jehož Palacký neznal, otiskuje list z pozdějšího rukopisu Březanova. 15) Č. 510. 13) Č. 15, 171. 14) Č. 485; srv. i výše. 1, str. 202—203.

Strana XV
XV Důležitým zpravodajem Oldřichovým byl Prokop z Rabštejna. Jsa členem kanceláře krále Fridricha, prostředkoval Oldřichovy styky s králem, pokud nebyly přímé, ať písemní nebo osobní. V jeho listech1) jsou ohlasy událostí domácích i zahraničních, v otázce královské a zvláště církevní, avšak i mimočeských podniků krále Fridricha. Stýkal se s Oldřichem i osobně jako posel krále Fridricha (o tom viz zmínky výše), maje k němu přátelský vztah,2) třebaže z důvodů ne vždy ne- zištných.3) O zahraničních událostech se Oldřichovi dostávalo zpráv od jeho přítele, říš- ského kancléře Kašpara Šlika. Obsažné listy Šlikovy4) přinášejí zprávy z německé říše, z Uher a Italie, od královského dvora i papežské kurie, promítajíce na tomto širším pozadí i události z Čech. Šlikova zmínka o dřívějších vzkazích a listech Oldřichových hned v prvním listu z 13. dubna 1445,5) jakož i v jiných listech Šlikových, svědčí o hojnějších stycích obou; bohužel z Oldřichových listů Šlikovi se zachoval 6) toliko jediný,7) s množstvím zpráv z Čech, ukazující, kterého rázu asi byly ztracené listy Oldřichovy i jak důvěrně přátelský byl vztah obou osob. Jejich duševním pojítkem byl stejný rys povahy, prospěchářství,8) které se v Šlikově korespondenci projevuje neustálým zájmem o vlastní věc, spor s Vilémem z Ilburka o Loketsko, určující zároveň Šlikův vztah k českým událostem.9) Nejen ze Šliko- vých listů, nýbrž i z jiné korespondence Oldřichovy,10) Prokopa z Rabštejna11) a j., dovídáme se leccos o tomto sporu, jenž byl dokonce uváděn z důvodů váleč- ného tažení poděbradské strany;12) všechen případ je znám skoro jen z korespon- dence otištěné v tomto svazku Listáře.13) Dosti pravidelné styky měl Oldřich i v těchto letech s bavorským vévodou Jindřichem, nejen pro prostřednictví v Jindřichově sporu s Rackem z Rýznberka; psávali si o říšských věcech, Oldřich podával zprávy z Čech a od královskéko dvora. Dokladem jejich přátelského poměru byl i pobyt Oldřichova syna Jana na Jindři- chově dvoře, o čemž je také často zmínka v listech obou. Kromě 11 listů z jejich korespondence, zde po prvé otištěných,14) zachovala se i obsažná instrukce Oldři- chova posla k Jindřichovi,15) výrazný doklad živých styků rožmberských s bavor- ským dvorem. Rovněž s pasovským biskupem Leonardem z Laymingu si Oldřich 1) Viz č. 48, 126, 259, 274, 311, 325, 412, 452, 484, 503; listy byly vydány Palackým v Arch. 2) Srv. zvl. počátek listu č. 484, jakož čes. II., kromě posledního, zvláště obsažného a důležitého. 3) Viz výše str. X. o jeho kandidatuře na arcibiskupství i relace o slyšení u papeže — srv. výše. 4) Č. 16, 33, 64, 127, 162, 231, 283, 284, 428, 435, 469, pražské; srv. i Urbánek, str. 166—167. 477, 480, 508; list č. 480 adresován Oldřichovi a není tedy veřejným psaním k českým pánům, jak 5) Č. 16. 6) Kromě jej označil Palacký v Arch. čes. II. a po něm i Urbánek III. 2, str. 277. 8) Srv. Urbánek III. 1, str. 197 a d.; též Hufnagel 7 Č. 163. neúplného konceptu č. 307. v čl. Caspar Schlick atd. v Mit. d. Inst. f. österr. Geschichtsforschung, Ergänzungsband VIII, str. 385, 10) S Alšem 9) Srv. Urbánek na uv. m., str. 199. vytkl sklon obou k praktické stránce věcí. 12) Srv. č. 485. 11) Č. 429. 13) Viz poznámky na příslušných ze Šternberka, č. 122, 485. 14) Č. 11, 41, 95, 97, 99, 119, 413, 415, 421, 425, 507. 15) Č. 13. místech.

Strana XVI
XVI více dopisoval, nejen pro vzájemné služby prostřednické ve sporech s pohranič- ními sousedy,1) nýbrž i pro biskupův zájem na obecných věcech říšských i na událostech v Čechách.2) V přehledu politické činnosti Oldřichovy upozornila jsem, jak bylo potřebí, na písemné styky Oldřichovy i s jinými představiteli zahraniční politiky, zejména s králem Fridrichem a Janem Karvajalem. Jsou zde však otištěny — většinou po prvé — listy z Oldřichovy korespondence i s mnoha jinými zahraničními přáteli a zpravodaji, kteréž nejen ukazují na rozsáhlost a mnohostrannost Oldřichových styků v politických věcech, nýbrž i dovolují nahlédnouti do oblasti jeho osobních zájmů a vztahů.3) Rozsáhlejší korespondenci, z níž se také více dochovalo, měl Oldřich s domá- cími přáteli. Zvláště často si dopisoval s osobami, které měly též politický vliv nebo i osobní zájem na veřejném jednání, anebo byly pro osobní vztah k Oldři- chovi jemu nápomocny proti Táborským. Byli to zvláště Mikuláš Trčka z Lípy, Václav z Michalovic, Hynek Krušina ze Švamberka, Jindřich ze Sobětic, Jan ze Smiřic, Jan a později i Oldřich z Hradce a j. O jejich korespondenci s Oldřichem, zde namnoze po prvé vydané anebo některými novými listy doplňující listy otištěné již v Archivu českém, zmínila jsem se častokráte již dříve. Zvláštního upozornění si zasluhuje několik listů, týkajících se Oldřichova vztahu k Jiřímu z Poděbrad. Ze zbytků této korespondence,4) k níž třeba počítati i dva listy Táborských, týkající se přímo Oldřicha,5) je zřejmé, že si Jiří s Oldřichem dopisovali více, jednak o případu Heralta z Kunštátu 6) v zájmu Jiřího, jednak v příčině hradu Veliše7) v zájmu Oldřichově. V letech 1446 a 1447 měl býti Jiřík prostředníkem v Oldřichově sporu s Táborskými a jejich spojencem Václavem Zmrzlíkem.8) Tón listů, jež si oba spolu vyměnili, byl na podiv přátelský; avšak jediný zachovaný list Oldřichův ze 7. září 1447,9) jeho volání po sjezdu s Jiříkem a přátelská výstraha „měj se opatrně v svých jiezdách“ budí již podezření, že šlo jen o zakrytí napiatého stavu, který již dozrával k odhalení. Tím nápadnější jsou přátelská slova Oldřichova v in- strukci jeho poslům do Kutné Hory v červnu 1448,10) v době, kdy již nemohlo býti tajno, kam spěje soupeřství obou. Oldřichova neupřímnost k Jiřímu ovšem nepřekva- puje, neboť tato vlastnost byla podstatou Oldřichovy politiky od dávných let; Jiří pak znaje jeho způsoby, byl nucen připravovati rovněž potají rozhodné vystoupení. K výše dotčenému případu Heralta z Kunštátu, příbuzného Jiříka z Poděbrad 2) Srv. listy č. 529, 536, jež jsou 1) Viz č. 20, 21, 27, 45 a několik dalších, pak 74, 89, 420. 3) Zde jest snad na místě upozorniti, že list odpověďmi na nedochované listy Oldřichovy. z 2. června 1447, citovaný Urbánkem III. 2, str. 136 pozn. 2 jakožto list Oldřicha Celského Oldřichovi z Rožmberka, jest správně list Fridricha Celského Oldřichovi Celskému; proto jsem ho ovšem do 4) Viz č. 83, 372. 8) Viz společný list Jiřího a Procka 5) Č. 190, 400. Listáře nepojala. 8) Viz č. 190, 7) Viz č. 83, zvl. pozn. 2 na str. 63. z Kunštátu, č. 79, též list Jiříkův č. 83. 10) Č. 471; srv. i výše. 9) Č. 372; srv. i výše. 372, 400.

Strana XVII
XVII a správce jeho moravských statků,1) jenž byl Brněnskými popraven proti glejtu, vztahují se zde otištěné dva listy.2) Odkazuji na knihu Neumannovu „Nové pra- meny k dějinám husitství na Moravě“ (Olomouc 1930) — dostala se mně do rukou teprve dodatečně — v níž jest otištěno kromě listu z 15. listopadu 14453) i několik nových pramenů,4) pro poznání této nejasné věci velmi důležitých. Neumannův výklad 5) je však příliš jednoduchý; věc byla složitější, jak upozornil Urbánek.6) Zde však jde o Oldřichovou účast: podle dvou zachovaných listů nelze souditi více, než že Jiřímu z Poděbrad šlo jen o to, aby Oldřich, jsa jeho soupeřem, byl pravdivě zpraven o jeho sporu s Brněnskými; o nedochovaném listu Brněnských, poslaném Oldřichovi, snad odpovědí na jeho dotaz, nevíme nic bližšího, než co psal Oldři- chovi Jiří.7) Snad psal Oldřich Brněnským jen proto, aby se zavděčil Jiřímu, ne- staraje se však dále o jejich spor. Časté styky, a celkem přátelské, nehledíc k drobnějším sporům mezi pod- danými lidmi, měl Oldřich s městem Českými Budějovicemi, uplatňuje někdy i vliv na urovnání sporu mezi Budějovskými a rozličnými osobami. Ke korespondenci s Budějovskými, roztroušené po tomto svazku a většinou po prvé vydané, bylo by přičísti i řadu ztracených listů, o kterých víme jenom ze zmínek. Obraz Oldřichovy činnosti doplňuje řada listů, nejen jednotlivých kusů, nýbrž i skupin, které vyply- nuly jak z jeho vlivného postavení na veřejnosti, mezi přáteli a lidmi poddanými, tak i z jeho působení po stránce hospodářské. Porůznu v listech shledáme doklady, že ani v těchto letech, naplněných politickými zájmy, neutuchala Oldřichova péče o hospodářské věci jeho panství, ani záliby zcela osobního rázu (zvláště lovecké). Dodatek k nějakému listu Jana ze Smiřic o hradu Veliši8) naznačuje křivé cesty, po kterých Oldřich často šel ve snaze rozmnožiti rodovou državu, pomáhaje si i listin- nými falsy. Pravděpodobně i do let 1445—1448 spadají některá jeho falsa, otištěná v I. sv. Listáře. Je však ku podivu, jak málo — ještě méně než v předcházejících letech — se zachovalo listin o hospodářských podnicích Oldřichových. I z několika kusů jest však viděti, že jeho touhou byl stále co největší rozsah panství,9) při čemž peněžní rovnováhu udržoval prodejem předmětů pro rodovou prestiž nedůležitých.10) Toto poznání se shoduje s jeho falsatorskou činností i s jeho metodami politic- kými.11) Kromě rozličných zmínek v korespondenci také Oldřichovo potvrzení řez- nických cechů v Třeboni a v Krumlově 12) ukazují na péči o pořádek ve věcech poddaných. Třebaže možno předpokládati, že se z Oldřichovy korespondence mnoho ztra- 1) Viz Urbánek III. 2, str. 23. 2) Č. 79, 83; srv. opravy na konci t. svazku. 3) Zde č. 79. 4) Neu- 7) Zde mann, č. 39, 70, 74, 76, 77, 78. 5) Na uv. m. str. 33 a d. 6) Na uv. m., str. 23 a d. 8) Č. 90; srv. i v listu Jiřího z Poděbrad, č. 83. 9) Viz č. 71 a 482 o hradech Vild- č. 83. štejnu a Louzku, srv. též výše o Veliši. 10) Srv. prodeje mlýnů a pustého dvora, č. 252, 293, 543. 11) Srv. už v předmluvách k I. a II. svazku Listáře. 12) Č. 22, 250.

Strana XVIII
XVIII tilo, přece se neubráníme dojmu, že ve čtyřicátých letech byl zaměstnán téměř docela politikou veřejnou. Uvidíme i v příští době, že jeho korespondence byla roz- sáhlá, dokud neustoupil z politického kolbiště do soukromí. Co se týká způsobu edice, neuchýlila jsem se v podstatě od zásad, jež jsem si určila již v I. svazku edice.1) Pokud jsem zlepšila úpravu textů, obzvláště českých, vděčím to laskavému upozornění pana profesora dra Václava Vojtíška, archiváře hlav. města Prahy, který se ujal po smrti pana profesora dra Václava Novotného revise tisku mé edice. Děkuji mu srdečně za obětavou péči a ochotu, s níž mou práci podporoval. V Praze v prosinci 1936. Blažena Rynešová. 1) Viz tamže předmluva str. XIII a d.

Strana 1
1. V Táboře, 4. ledna 1445. Přibík a Jiřík, bratři z Křemže, Václavovi z Michalovic a na Strakonicích: žalují na Oldřicha z Rožmberka, že nezdržev úmluvy zajal jejich otce a ponechal si jejich listy; ať jej obešle, aby vrátil jim ty listy a svědkům pečeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241x, or. pap. Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888, str. 189. Službu naši smutnú i velmi žalobnú napřed. Pánu Bohu i TMti, urozený pane, vzkazujem i Tvým dobrým lidem, kterak pán a otec náš i paní matka našě? i my tudiež všichni smlúvu pánu z Roznberka jsme zdrželi i v celosti dokonali bez od- pory, co sme měli dokonati, a pán a otec náš svú vlastní rukú listy hlavnie, jakožto majestáty od ciesaře Carla dobré paměti i ciesaře Zikmunda etc., dal jest panu z Roznberga v jeho ruku pod tú křesťanskú úmluvú, a tu hned měl propuštěn býti miestně a konečně. A toho jest pán z Roznberka nezdržal, zavázánie své cti a své viery křesťanské i jiných úředníkuov a služebníkuov svých, kteříž sú dobrovolně týmž slibem zavázali svú čest a svú vieru. Vzav listy všechny v svú moc i v svú vlastní ruku, i kázal pána našeho do věže vsaditi a pravie naň, by on majestáty falšoval; tomu muož každý srozuměti, by pán a tak otec náš dědictvie dal za fa- lešné majestáty aneb je sám mohl falšovati proti svému dědictví. I učinil jest to proti své cti a vieře i svých služebníkuov a smlúvy křesťanské nezdržal. I prosímeť TMti, my chudí a siří, v této mieře rač TMť jej obeslati, ať nám listy, jakožto ma- jestáty svrchupsané, zasě v celosti navrátí a vám vaše pečeti, kteréž jste na svě- domie za smlúvu svrchupsanú přivěsili. Neb jest již to vskutku okázal, když jest I) Jan Smil z Křemže. 2) Anna z Rožmitála. 3) Srv. listy z 25. července a 19. pros. 1444, otištěné v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka II, str. 359 a d. č. 413, 414 a str. 394 č. 457. 4) Srv. zprávu Oldřichovu z 20. pros. 1444, otištěnou tamže str. 395 a d. č. 458.

Strana 2
2 smlúvy křesťanské nezdržal, jakožto jest v této zemi dobře svědomo pánuom, ry- tieřuom, zemanuom a městuom. I věřímeť TMti, že jej ráčí TM' bez prodlenie obeslati pro naši sirobu, poňavadž jest smlúvy nezdržal. Datum Thabor feria II. post Circumcisionem Domini. Č. 1—2: 4.—10. ledna 1445. Přibík a Jiřík, bratřie z Křemže. Na rubu: Urozenému pánu, panu Václavovi z Michalovic seděním v Strakonicích dd. Pečeť odpadla. 2. V Krumlově, 10. ledna 1445. Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích: aby nevěřil psaní synů Smilových, neboť jejich otce zajal po druhé proto, že nalezl mezi jeho listy jeden list falešný pod majestátem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241y, koncept. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888, str. 190. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi list Smil- lóv synóv poslal, tomuž sme srozuměli. Věděti dávám, že mi a služebníkóm mém na tom krátko činí, což píší. Jáť sem oce jich před mnoho dobrými lidmi propustil a všeckno učinil, což sem učiniti měl, než když mi on listy své prodal a v mú moc dal, tu sem mezi těmi listmi jeden list falešný nalezil pod maje- státem;2 tu sem jej ihned pro ten faleš zasě jal a vsadil jakožto popravce a mám jeho a list falešný ještě a miením bohdá s tiem právě učiniti. A ten trh, kterýž sem Smillem“ učinil,3 ten chci rád dětem i ženě jeho zdržeti. A proto, milý přieteli, prosím tebe, aby takového psaní na mě nevěřil, neb jinak není, než jakožť píši, ješto bohdá potom tě toho lépe spravím, když se shledáme. Datum Crumlow dominico post Epiphaniam, annorum LV. Old. Na rubu: Strakanicz. a) tak or. 1) Viz výše č. 1. 2) Viz pozn. 4 na str. 1. 3) Oldřich slibil Smilovi náhradou za jeho zá- pisy tisíc kop; tato úmluva se nezachovala, víme o ní jen z listu Tůmy z Chotěmic z 8. září 1447 (otištěn níže).

Strana 3
Č. 3—4: 18. ledna 1445. 3 3. V Táboře ſpřed 18. lednem 1445]. Jan z Bernartic řeč. Malohradecký Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby roz- kázal dáti Němečka na rukojmí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 731, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! A TMti velmi děkuji, jakož sem byl prve psal TMti o Němečka,2 žes jej kázal na rukojmie dáti. I ještě TM“ prosím jako pána na mě laskavého, že jej kážeš na rukojmie dáti pro mú službu. A toho TMti chci zaslúžiti, což bude s mú ctí. Neboť sem jezdil k purgrabí, jsa prošen od jeho přátel, a purgrabie jest jeho na rukojmie nechtěl dáti a pravie, že přikázánie odve“ Mti nemá; i věřímť TMti jako pánu na mě laskavému, že jej kážeš na rukojmie dáti pro mú službu. A toho milostivé odpovědi žádám od TMt“ listem svým po tomto poslu. Datum Thabor. Jan z Bernartic řečený Malohradecký. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu na mě laskavému, buď tento list dán. Pečeť odpadla. 4. V Krumlově, 18. ledna 1445. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Bernartic řeč. Malohradecký: Němeček se přiznal dobrovolně k vině, a tím jest nařčen. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 731, koncept. Jene milý! Jakož nám píšeš o Němečka, prosě nás, abychme jej kázali na rukojmí dáti etc.,3 prveť sme jej tobě i jiným dobrým lidem k libosti na rukojmi dali do dalšieho uptání; a když sme se uptali a sám se dobrovolně přiznal, že vinen jest, tiemž jest narčen. I nehodí se nám, bychme takovým lidem takové věci lechce položili vedle popravy našie. Než což by bylo podobné, toť bychme Datum Crumlow f. II. ante tobě rádi k libosti učinili, jakož sme často činili. Conversionem Pauli, annorum XLV. a) tak or. 1) Srv. odpověď Oldřichovu z 18. ledna, níže č. 4. 2) Dotčený list se nedochoval. O Ně- mečkovi z Dražic srv. též korespondenci Táborských s Oldřichem z Rožmberka z 16. a 17. února 1446, níže otištěnou. 3) Viz č. 3. 1*

Strana 4
4 Č. 5—7: 5.—23. února 1445. 5. 5. února 11445]. Pavel Dětřichovic, purkmistr Nového města pražského, Oldřichovi z Rožm- berka: ať se přičiní, aby Prokop z Rabštejna mohl na své cestě projeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 732, or. pap. AČ. III, 29 č. 42. Urozený pane, pane mně přieznivý, služba má ustavičná TMti. Rač TMt věděti, že mám výstrahu od znamenitých lidí, že když pojede pan Procop Rabšteyn, že mu má cesta osazena býti, aby nemohl projeti; a tak jest rozmlúváno, aby ho ne- jímali, než na miestě zabili. To VMť vědúci, rač se k tomu přičiniti, jestliže by jel, aby mohl projeti. Rád slyším, že VMť jest ve zdraví; toho pán buoh rač prodlíti. Datum fer. VI. die sancte Agathe. Pavel, purgmistr Nového města pražského. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, pánu mně přieznivému. Pečeť odpadla. 6. [V Krumlově], 9. února 1445. Oldřich z Rožmberka dává purkmistrovi a radě města Hradiště Tábora anebo — (1. 1445° v úterý těm, kteréž oni vyšlou, glejt na Krumlov“ na dobu tři neděl.? den sv. Apolonii panny). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 734, or. pap. (opravený; nejspíše nebyl odeslán), přit. malá krytá pečeť. Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. Stadt Krummau in Böhmen II, 64 č. 224 (reg.). 7. 23. února 1445. Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce a jiní páni, shromáždění na sněmu v Praze, spolu s Pražany dávají straně poděbradské glejt na sněm. — (v úterý u vigilji sv. Matěje ap.). a) v orig. „sem na Crumlov“ nadepsáno nad původním „do Jindřichova Hradce“. b) v orig. „čtvrtého“, pod tím opraveno „pátého“. I) Nejspiše z Prahy do Rakous; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 39. 2) Táborští měli vyslati na Krumlov za účelem jednání s Oldřichem o svém poměru k Rakousům; viz o tom Rynešová, „O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednáni o mír mezi Táborskými a Rakousy“ v Čas. Nár. Musea CVIII (1933), str. 59.

Strana 5
Č. 7—9: 23. února—7. března 1445. 5 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 735, koncept a dva souč. opisy. AČ. III, 530 č. 455 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 35 a d. 8. V Krumlově, 1. března 1445. Oldřich z Rožmberka podává ke kostelu v Bošilci, uprázdněnému resignací dosavadního správce M. Jana ze Žlutic, svého kaplana Zikmunda z Kaplice.“ Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 3 Ka 24, or. pap. s krytou peč., přit. pod textem. — Tamže jest orig. potvrzení této presentace administratory arcib. pražského z 8. března t. r. Znění listu jest podobné jako listu Oldřichova z 14. března 1426, viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 83 č. 124. 9. V Praze, 7. března 1445. Oldřich z Rožmberka slibuje, že zachová úmluvu, kterou mezi ním a Jarošem z Drahonic učinili Přibík z Borovnice a Petr z Dobevé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 736, koncept (dvojí: 1. pův. neúplný, 2. jeho přepis doplněný). Srv. Teplý, O Jarošovi z Drahonic, Sborník histor. kroužku 1909, str. 221. My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúce uslyší: Tak jakož sme měli s slovutným panoší Jarošem z Drahonic záští,“ o kteréž jsme křesťansky smluveni skrze slovutné panošě Přibíka z Borov- nice a Petra z Dobeve, kterúžto úmluvu a výpověď jich my svrchupsaný Oldřich z Rosenberka i svými dědici i budúcími slibujeme se všemi našěmi služebníky, po- mocníky i podanými ctně, věrně a křesťansky zdržeti a svrchupsanému Jarošovi i jeho budúcím ani jeho služebníkóm i pomocníkóm toho záštie věčně ničímž zlým nespomínati, a také ty všecky listy příměřný i posielací, kteréžkoli mezi námi s obú stranú poslány a dány sú, ty všickny umořujeme a tiemto listem mrtvy činíme a quitujem tak, abychme sě těmi listmi věčně nehanili ani haniti mohli. Toho na potvrzení kázali sme své vlastní pečeti k tomuto listu s naším dobrým vědomím přivěsiti a na svědomí prosili sme slovutných panoší Víthu ze Rzavého, tu chvíli purgrabie na Chúsníce, Jana Vláška z Miloňovic a Pešíka z Bělé, v tu chvíli haut- Jenž jest dán mana na Třeboni, že sú své pečeti také k tomuto listu přivěsí. a psán v Praze v neděli Letare, léta od narození syna božieho tisícého čtyrstého čtyřicátého pátého. 1) Jan ze Žlutic byl správcem fary bošilecké již od dubna 1426, rovněž na podání Oldři- chovo; viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 83 č. 124. 2) Zikmund z Kaplice byl již od r. 1439 kaplanem rovněž v Bošilci; viz podání Oldřichovo z 9. února 1439 v Listáři II, 23 č. 31. 3) Záští se začalo v dubnu 1444; viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II, 233 č. 254. V témže svazku jest otištěno dále několik listů, vztahujících se k tomuto záští.

Strana 6
6 Č. 10—11: 27.—28. března 1445. 10. V Novém Městě (Vídeň.), 27. března 1445. Král římský Fridrich Reinprechtovi z Wallsee, hejtmanu hornorakouskému: aby dal Oldřicha z Rožmberka, který se vrací od něho z Vídně, vyprovoditi úze- mím rakouským až na jeho panství. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 737, or. pap. Fridrich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen ziten merer des richs, herzog zu Osterrich etc. Lieber getreur von Walse! Als sich iez der edel, unser besunder lieber, Ulrich von Rosemberg aus unserm kuniglichem hofe heimwerts an sein geworsam fuget, wolten wir ungeern, daz im noch den seinen an solhem irm geverte ichts wider- wertigs oder umbillichs durch die unsern zu steen solt. Also empfelhen wir dir ernstlich und wellen, daz du den obgenannten von Rosemberg, wenn er zu dir kumbt, verrer mitsambt den seinen durch unsere land und gebiete bis an sein ge- worsam geleiten lassest, als dir dann das unser dienere Hanns Prukgner, Hanns Maroltinger und Hanns von Taubenheim wol zu erkennen geben werden. Daran tûst Geben zur Newnstat am Osterabent, du unser gevallen und ernste meinung. unsers richs im sechsten jar. Ad mandatum domini regis. Na rubu: Unserm lieben getreun Reinprechten von Walssee, unserm haubtmann ob der Enns. Pečeť odpadla. 11. V Burghausenu, 28. března 1445. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: přijal rád jeho syna; o svém sporu s městem Pasovem; posílá k němu jednoho ze svých rádců a omlouvá, že Oldřichovi poslové se u něho tak zdrželi; děkuje za med. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3, or. pap. Hainrich, von Gotes genaden pfalzgraf bei Rein und herzoge in Bairen etc. 1) O pobytu Oldřicha z Rožmberka u krále ve Vídni srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 39—40 a Rynešová v ČNM CVIII (1933), str. 59 a d.; list krále Fridricha uvedl Hufnagel v čl. Caspar Schlick als Kanzler Friedrichs III, MIOG, Ergzb. VIII, str. 3852, též Urbánek na uv. m. 401, avšak s chybným datem 23. března.

Strana 7
Č. 11—12: 28.—31. března 1445. Unsern gunstleichen grus zuvor, edler besunder lieber! Als du uns iezo deinen sun Johannsen von Rosenberg wider geschickt hast, das kumbt uns zu sundern gueten gevallen von dir und wellen im auch guete gesellschaft mitsambt hubschen frauen laisten als ainem, dem uns wol verlust, kurzweil und freude zu helfen. Dann, als dich villeicht wol angelangt ist, das wir iezo mit der stat zu Passaw etwas in zwitracht sein, und ob sich das anders machen oder in unwillen geben wurde, so wellest dorinne tun, als wir dir wol getrauen. Auch als du uns iezo geschriben hast, unserer rate ainen zu dir zu schicken, den schicken wir hiemit zu dir mit deinen dienern, den wellest ir lang aussein nicht anders dann in gut auf- nemen, wann wir sy aufgehalten haben und als bald nicht haben wellen reiten lassen, als sy gerne getan hieten. Sunder danken wir dir des honigs zumal vast, das ist uns zu gut gevallen von dir komen, und wellen das mit schonen frauen frolich von deinen wegen verzern und dein mitsambt in in gut dabei gedenken. Geben zu Burgkhausen an suntag nach sand Rueprechts tag, anno etc. XLVto. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulrichen, herren zu Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 12. V Krumlově, 31. března 1445. Oldřich z Rožmberka králi Fridrichovi: posílá k němu svého služebníka Hanuše Baumgartnera. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 738, koncept. Allerdurchleuchter furst, gnediger lieber herr, mein willige dinste sein euren gnaden alle zeit voran willig und berait. Gnediger lieber herre! Ich schik zum euren kunglichen gnaden den erben vesten Hansen Pawmgartner, meinen diener, weiser diz briefs, etwas meiner sach aigentlichen underricht furbas an euer kungliche gnad zu bringen. Auf das bit ich eur kungliche gnad mit besunderm guten vleisse, was er auf dizmale an euer kungliche gnade von meinen wegen bringen und werben wirdet, genzlichen enruchet zu glauben alz mir selbs; und euer gnade en- ruche dorinne zu tun, alz eur gnade der kristenheit und euern gnaden selbs schuldig seit. Wann was ich euern gnaden in allen sachen west zu dienen, des Geben zu Crumnaw am mittichen wer ich alle zeit willig und tet das gerne. nach dem heiligen Ostertag, annorum XLV. Ulrich von Rosenbergk. Na rubu: Kunig.

Strana 8
8 Č. 13: poč. dubna 1445. 13. [Poč. dubna 1445./ Instrukce Oldřicha z Rožmberka pro Vikéře z Chmelného, posla k vévodovi bavorskému Jindřichovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 983, koncept. Vermerkt, was Wikers an meinen gnedigen herrn, herzog Heinrich etc. wer- ben sol. Item von ersten: Als sein gnad mir von der von Passaw wegen emboten hat," ist, das seinen gnaden gefelleich ist, so wil ich in gerne darumb schreiben nach gelegenheit der sachen; und was mir von in zu antwort wirdet, wil ich seinen gnaden auch verrer wissen lassen. Und ob sich dyselbig sach in berichtigung oder krieg geb, pin ich seinen gnaden alle zeit willig in solhen oder andern sachen nach seiner gnaden gevallen. Item als mir sein gnad emboten hat, wie mein gnediger herr, der Romisch kunig etc. fast abgeeilt hab von der Behem, Merhern und Ungern wegen, nu sind dy osterreichischen herrn mit den Mehreren zu Znoym auf einem tag gewesen." Da sind etlich sach beslossen und etlich sach aufgeschoben auf meins gnedigen herrn, des Romischen kunig etc. gnaden zukunft, darumb sein gnad hat eilen mussen. Item von hofmer wegen iezo im lande zu Beheim kan ich euren gnaden nichz aigentlich geschriben, sunder wenn der tag iezo zu Wienn vergeet," was ich als dann aigentlichs erfar, wil ich euren gnaden an verziehen wissen lassen. Item der hofmer alz mir sein gnad emboten hat von der Armeniaken auch des kunig von Engellant wegen4 etc., dank ich seinen gnaden mit allen vleisse; und ob sein gnad noch ichz anders erfur, sein gnad wel mir das auch zu wissen tun. Das wil ich umb sein gnad alle zeit williklichen und gerne verdienen. Item seinem gnaden zu sagen, wie Purgkart Puchperger vermaint mich und mein arme leut zu beschedigen wider recht5 und sein gnad zu bitten, dem genanten Puchperger recht von mir zu bieten und zu schreiben, das ich im vor seinen gnaden oder seinen reten furkomens und rechtens sein wil oder vor meinen herrn von Passaw oder vor andern piderbleuten, daselbst mir und den meinen desgleichen von im widerumb ergee. Item seinem gnaden zu danken, das sein gnad sich gen mir und meinem sun so knedikleichen erzeiget, das ich abgotwillen mit allen meinen kinden umb sein gnad willikleichen und gerne verdienen wil, und sein gnad zu bitten, das er mir 1) Srv. v listu Jindřicha Bavorského z 28. března, výše č. 11. 2) O sjezdu ve Znojmě ve dnech 7.—20. března 1445 viz Chmel, Geschichte K. Friedrichs II. II, str. 330—331. 3) Sněm ve Vídni ustanovený ke dni 27. dubna; viz v listu Kašpara Šlika z 13. dubna, niže č. 16. 4) O Ar- magnacích viz Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 46 a d., Chmel na uv. m. 339 a d. 5) Srv. list biskupa pasovského Leonarda z 28. dubna, níže č. 20.

Strana 9
Č. 13—14: 9. dubna 1445. 9 mein sun her heim erlaub, das er nur vier oder sechs wochen alhie bei mir gesein mug, das ich in zu gerichten muge mit kleidern und andern sachen, das er seinen gnaden desterpas gedienen muge; und alsdann wil ich in an verziehen wider zu seinen gnaden schicken. Item seinen gnaden zu danken, das sein gnad meinem sun dy hundert pfund gelihen hat, dy wil ich seinen gnaden an verziehen mitsampt meinem sun wider- schicken und bezalen. Item als ich seinen gnaden am nachsten geschriben hab, seiner gnaden diener einen zu mir zu schicken, von allerlei leuf wegen, alz sein gnad wol weiss, seinem gnaden zu sagen, das des noch nicht zeit ist; denn wenn der tag iezo zu Wienn verget, alsdann wil ich seinem gnaden schreiben, nach dem, als sich dy sach ge- ben wirt. Item und was ich seinem gnaden in allen sachen west zu dienen, des pin ich alle zeit willig und tet das gerne als meim gnedigen lieben herrn. 14. 9. dubna [1445]. Táborští, Písečtí a Vodňanští Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž drží Jana Smila z Křemže dále ve svém vězení, žádají, aby jim vrátil jejich pečeti, které přivěsili k úmluvám o jeho propuštění. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241aa, or. pap. Služba naše napřed TMti, urozený pane! Jakož TMti tajno nenie, kterak před sím TMti psali jsme, poňavadž pan Jan Smil z Cřemže, jehož u vězení svém držíš,“ vedle úmluv těch a listu, u kteréhož pečeti naše vedle jiných jsú, propuštěn býti nemuož, aby pečeti od TMti nám navráceny byly, na to TM“ každému městu z nás zvláště odepsal jsi, že by sě jemu dálo jako falešníku a že by majestát ciesařově Mti slavné paměti falšoval;4 o kterémžto majestátu my od dobrých lidí, kteříž v Praze na sněmu byli jsú, zpraveni jsme, že Jan Thaušek, písař staroměstský, kterýž té chvíle byl jest písařem CMti, toho odepřel, že list ten s majestátem CMti falešný nenie, ale rukú jeho psaný. Protožť vždy TMti věříme, poňavadž pro- puštěnie pana Smila nadepsaného býti nemuož, aby pečeti naše nám vrátiti ráčil, neb my viece pro zproštěnie jeho než pro trh,“ o němž TMť nám psal jsi, pečeti 1) Dotčený list Táborských se nezachoval. 2) Viz zprávu Oldřichovu o výslechu a uvěznění Smilově ze dne 20. pros. 1444, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II, 395 č. 458. 3) Listy z 25. července 1444, viz tamže č. 413 a 414. 4) Tyto listy Oldřichovy se nezachovaly; srv. však podobný list jeho Václavovi z Michalovic z 10. ledna 1445, výše č. 2. 5) Jan Toušek z Pacova, od r. 1446 kancléř staroměstský; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 43. 6) Srv. pozn. 3 na str. 2. 2

Strana 10
10 Č. 14—15: 9.—10. dubna 1445. naše k úmluvám těm přivěsili jsme. A toho nám rač dáti odpověď po tomto poslu. Datum feria sexta post festum beati Ambrosii. Purgmistři a raddy měst Hradiště Thábor, Piesku a Vodňan. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, nám přieznivému, bd. Přitištěny tři kryté pečeti, jedna odpadla. 15. 10. dubna 11445]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: jde o něm pověst, že chce uvésti do země české krále Fridricha, a proto ho varuje, aby tak nečinil; aby se přičinil o opravu příhody, která se stala jemu a jeho synu v Praze za glejtem strany Oldřichovy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 739a, or. pap. AČ. II, 19 č. 23. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Vědětiť dávám, žeť o tobě obecně pověst jde, že ty chceš jeti po krále římského a jeho sem do země uvésti. Milý přieteli, ač jestli to tak, mohl by sě dobře na to rozpomínati, že když král římský, kněz Albrecht Rakúský, byl sem uveden do země ne z jedné vuole, že ste jemu ani v zemi jeho uvedením nic dobrého nezjednali, než rozdělenie v zemi byli ste uvedli, a jistá čáka zkázy země této pro to byla. Pak jestliže krále řím- ského opět uvedeš, v jistotě rač věděti, že opět tiem nic dobrého nezjednáte, než tolikéž, nébrž strach, huoře nežli prvě. A o tom, pane, nepochybuj. A pakli poň pojedeš a jeho nepřivedeš, tak jakož praví, ostavíš po sobě slovo neužitečné a takovúto památku, žes rád chtěl země roztrženie zjednati, o to osobně pracuje, ale žes toho dovésti nemohl. Protož, milý přieteli, máš-li penieze a práci naložiti, nalož je někde na obecné dobré: neb slušněji by tobě bylo to jednati, což by z jedné vuole bylo a ku pokoji slúžilo. A píšiť tobě toto, pane, to ví milý Buoh, z viery, neb sě bojím, žeť by to tobě nikoli ku poctivému nepřišlo, ještoť bych já tobě toho nerad přál, jako přieteli zvláště milému; toho mi úplně rač věřiti. Také jakož, pane, tebe tajno nenie, kteraká sě jest mně i synu mému příhoda stala v Praze za vaším glejtem,? pro niež sem žádal tudiež od vás opravenie, ale to mi sě nemohlo státi, protož, milý přieteli, poněvadžs také jeden opravce a při tom slibu také tvá pečet jest, věřímť, že sě v tom skutečně okážeš, ať by mně i synu mému ještě bez dlenie 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 37 a d. 2) Glejt strany Oldřichovy straně poděbradské z 23. února 1445, viz č. 7.

Strana 11
Č. 15—16: 10.—13. dubna 1445. 11 opraveno bylo, jestliže bychom sě potom sjiežděti měli, abychom sobě věřiti mohli a našim sjezdóm aby potom toto neopravenie na přěkaz nebylo. Datum sab- bato post Conductum Pasche. Aleš z Šternberga. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 16. V Linci, 13. dubna [1445]. Kašpar Šlik z Holiče, říšský kancléř, Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že nyní nemůže k němu přijeti; aby se staral o udržení příměří s Tábory až do roku ve Vídni; děkuje mu, že se stará o jeho dobré; o veřejných věcech zpraví ho Prokop z Rabštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 407 č. 1. Urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú s pilností TM“i vzkazuji. A jakož mi TMť již několikrát psala a vzkázala, abych osobně na rozmluvení k tobě přijel, rač, pane, věděti, že bych to byl rád učinil, neb bych mnoho s TM“ jměl rozmluviti, ale nyní to býti nemohlo, neb sem pěš, ani koní ani čeledi při sobě mám. A také mi kněžna má psala, že sě mému Holiči zle vede, ano Pangraci hubie, a nutí, žá- daje, abych doluov chvátal, chci-li své sbožie zachovati. A také králeva Mť mne nyní velice potřebuje s pečetí řískú. Protož TM' nerač toho za zlé jmieti, neb úplně úfám, že v krátké chvíli spolu budem. Pak o ty věci naše české již jest pan Rab- štein2 poselstvie své dál před panem Schawmberkem" a panem Walseem4 a jinú raddú; pak pro to i pro jiné věci uložili sobě rok do Viedně od dneška za dvě ne- děle, a tu povážiec ty věci, chtí TMti o všechny věci otpověď dáti, i o Tábory.“ Račiž zatiem sě starati, aby příměřie stálo až dotud; úfám, že ty věci k konci pójdú. Pak já TMt velice děkuji, že sě o mé dobré staráš, jako mi pan Rabštein něco pověděl (mám za to, že jest TMti něco mé vuole napsal); chci to i TMti i tvým synóm zaslúžiti, když budu kolivěk moci. Pak o Armeňáky a kostelní věci a jiné běhy zpravil sem pana Rabšteina, aby TMti psal; protoť třeba není, bych to nyní zde vypsal. Paumgartner pilen velmi byl svého poselstvie,“ ale nemohl jest na cestě 1) Pankrác ze sv. Mikuláše; viz o něm Palacký, Děj. IV. 1, 449, srv. též Fessler, Gesch. von Ungarn II, 477 a Urbánek, Čes. děj. III. 2, 73 v pozn. 2) Prokop z Rabštejna. 3) Oldřich ze Šaumburka. 4) Reinprecht z Wallsee. 5) 27. dubna. 6) Srv. Rynešová v Čas. Nár. musea CVIII (1933), str. 60. 7) Armagnakové, žoldnéři hraběte z Armagnacu; viz o nich Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 46, srv. i níže v č. 17. 8) Viz výše č. 12. 2*

Strana 12
12 Č. 16—17: 13.—18. dubna 1445. spieš vyjednán býti. Také jsme radili, aby s tiem nechvátal, až sem k radám. I bylo Dán v Linci fer. IIIa tak mnohem lépe. A co nás dále potká, dám TMti věděti. post Misericordiam Domini etc. Cašpar z Holiče, cancléř říský etc. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu na mě laskavému. Pečeť odpadla. 17. V Krumlově, 18. dubna 1445. Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka: vděčí mu za výstrahu, avšak ty věci naň byly vzneseny neprávě; o svou opravu aby obeslal i jiné opravce; no- viny z říše. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 739b, koncept. AČ. II, 20 č. 24 (bez data, z rukopisu Březanova). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi nynie píšeš, vystřiehaje mne, tohoť jsem velmi vděčen od tebe jakožto od přietele svého zvláště milého. Než věz, ktotěkoli takové věci na tě vznesel, že je neprávě na tě vznesel. Než jestliže bych do Rakús neb k královi Mti o svú potřebu vyjel, jakož sem i jindy činil, protoť bohdá nemiením jinak učiniti, než jakož na dobrého člo- věka sluší. Dále, jakož dotýčeš o opravu etc., milý přieteli, obešliž jiný, kteříž také opravce sú; a což já se také k tomu mám přičiniti, toť také rád učiním. Noviny: král římský byl v Salcpurce a již zasě sjel dolóv do Viedni. Tu jest sněm valný položen ot tohoto úterého v témdni.? A Armeňáci vyjeli s Šváb a s těch měst, ale všudy sú v těch měst“ i zámciech [šacunk]“ udělali; krom Mumplgart, zámek a město, kteréž jest Virtemberského; tenť ještě drží. Pak ještě nemohu věděti, také-li odtud Datum Crumlow dominica post Tiburci, annorum XLV. pojedú, či nic. Old. a) tak or. nečitelné slovo. b) doplněno podle podobného znění níže v č. 18; koncept má na tomto místě 1) List Aleše ze Šternberka z 10. dubna 1445, viz č. 15. 2) 27. dubna. 3) Viz Chmel, Gesch. Kaiser Friedrichs IV, B. II, 349. 4) Mömpelgard (něm.), nyni Montbeliard, město ve Francii. 5) Hrabě Oldřich z Virtemberka.

Strana 13
Č. 18—19: 20.—24. dubna 1445. 13 18. V Krumlově, 20. dubna 1445. Oldřich z Rožmberka Jakoubkovi z Vřesovic: posílá mu list Ludvíka, falc- krabí rýnského; noviny z říše. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova geneal. pp. z Vřesovic. AČ. XIV, 13 č. 1502. Služba má tobě, pane Jakúbku milý! Teďť posílám list kněze Ludvíkův, které- muž dobře srozumíš. A bychť dále v tom tobě k libosti co měl jednati, toť bych také rád učinil. Noviny:2 Král římský byl v Salzpurce a již zase dolúv jede; a rok valný mají jmíti v Vídni od dneška v témdni. Armeňáci vyjeli zase z těch všech zámkův a měst, ale ve všech městech šacunk udělali a pobrali, což bylo. Než jediné ještě jmají Mumplgart, město a hrad Wirtnberskýho. A prosím tebe, víš-li jaké no- Datum Crumlow feria 3a post Tiburcii, anno- viny v vašim kraji, daj mi věděti. rum XLV. Oldřich. 19. 24. dubna 1445. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: vysvětlují, proč zajali Lorence Fogla; Scholler z Angeliku se ho zastává neprávem, a proto se s ním chtějí srovnati před Oldřichem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 743a, or. pap. Srv. listy ze 6. a 7. srpna t. r., níže č. 39 a 40. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VMt psal, kterak VMti Scholler z Angelika psal, túže VMti na nás, tomuť sme srozuměli a vděčni od vás etc. A jakož Scholler píše, žeť jsme jeho člověka Lorence Fegala jali a v na- šem klejtu, maje klejt náš, pane, tohoť nenie, byť od nás jměl, a tohoť Scholler i ni Fogel neokáže. A nikdá slýcháno, komuž sme klejt svój dali, bychom jinak učinili. Než nadepsaný Fogel jest člověk náš i u nás rodiči a nikdá od nás nevyhoštěn od žádného, než sdlužil se u nás dobrým lidem na najvyší, takže o duom přišel i o jiné statek,“ jakož shleka? VMť o to dobře spraveni jste, a jiné běhy proti nám učinil etc. A proto se pokrýval, kdež věděl. A v tom přišel k nám beze všeho klejtu. A rychtář náš, svěděv o něm, přišel k němu do domu i chtěl s ním mluviti; a on a) tak orig. b) tak or., čti „zlehka“. 1) Dotčený list se nedochoval. Šlo o spor Jakoubkův s Ludvíkem; srv. níže list Jakoubkův z 6. srpna, č. 38. 2) Srv. tytéž noviny v listu Oldřichově Alšovi ze Šternberka, výše č. 17.

Strana 14
14 Č. 19—20. 24.—28. dubna 1445. utiekal před ním. A když po něm běže popadl jej, tuť se rychtářovi bránil a s pří- nosu“ zaklál jeho i šerchu,“ tak že Buoh rychtáře zachoval, že nenie od něho kolmu“ zabit etc. A tak Scholler chce Lorencovi s takých dluhóv i jiných příčin dobře pil- ných pomoci a proto svú vuoli s námi jmieti, odpoviedaje nám. A také když nám nynie snad dvakrát psal, psali sme jemu zase úmysl náš, jakož toto VMt píšem. A k tomu podali sme jemu toho, aby před VMť s námi byl a že po VMti chcem jemu právi býti, i dohdnes toho neběháme. A takéť sme VMt švagra poddali, pana Reinprechta etc., a jmámeť za to, žeť sme jemu nic scestného nepodali; i věřímeť VMti, že jemu nad to odepsati budete. A jakož na VMt žádá a prosí, aby od VMti a vašich, když se nad námi neboli našemi chtěl by mstíti, nedali překážeti, věřímeť VMti, že jemu VM v tom nepovolí, neb sme VMti viec slúžili a móžem slúžiti, než ten Němec. Datum sabbato proximo post festum sancti Georii, anno etc. XLV°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 20. V Pasově, 28. dubna 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: Purkart Puchperger jest ochoten dostaviti se k roku v příčině svého nepřátelství s Oldřichem. Č. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5BPa 2b, or. pap. Pangerl, Urkundenbuch d. ehemal. Cistercienserstiftes Goldenkron in B. (FRA. 2, XXXVII), 455 č. CXCVIIIa. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund! Als ir Jörgen Espan, ewern diener, mit ainem credenzbrief zu uns gesandt habt, der darauf geworben hate, wie an ew gelangt sei, daz Burckhart Puechperger ew und die ewern vermain anzegrei- fen und zu beschedigen,? nun sei ewrer fruntschaft willig im umb sein spruch und vordrung, so er zu ew vermaint ze haben, rechtens ze sein vor unserm gnedigen herren herzog Hainrichen etc. und seinen reten oder aber vor unser und unsern reten und uns darauf gebeten den benanten Burckharten daran ze weisen, daz er sich an solhen rechtboten benügen lasz und ew und die ewern darüber nicht an- a) tak orig. 2) O sporu Oldřichově s Purkartem Puchpergrem viz 1) Dotčený list se nedochoval. korespondenci mezi Oldřichem a biskupem pasovským, níže otištěnou, zvláště pak rozhodčí výrok z 30. září, níže č. 62.

Strana 15
Č. 20—21: 28. dubna—7. května 1445. 15 greif noch beschedig, als dann der egemelt Espan das mit mer worten an uns geworben hate, das haben wir alles wol vernommen und lassen ewrer freuntschaft wissen, daz wir von stundan nach demselben Puechperger gesandt und im geschri- ben haben zu uns ze komen, der dann also auf gestern zu uns komen ist. Da haben wir solhe werbung und ewrer erbieten durch die edeln unser besunder lieben und getrewen Wilhalm Aichperger zum Moss, Jörgen Aichperger zu Seldenaw, Hannsen Frawnberger ze Prunn, Erasem Ahaymer zu Wildenaw, Greiff Mautter zu Kaczen- perg, Peter Schonstetter zu Warmpach, Seitz Puechperger zum Wildenstain, Degen- harten Watzmanstorffer zu Leoprechting, an in bringen lassen, die haben sovil mit im geredt und in daran geweiset, wie daz er umb sein spruch und vordrung, so er zu ew vermainet ze haben, vor uns und unsern edeln gesworn reten recht gern nemen und sich rechtlich da entschaiden welle lassen an verrer auszug und wai- grung. Hiet ir dann zu im icht ze sprechen, daz die sach antreff, darumb wolt er euch an derselben stat auch gern rechtens sein vor den benanten unsern edeln gesworn raten an verrer waigrung und auszug, doch daz solher rechttag hie zwi- schen und sand Michels tag€ schirst kunftig von uns geseczt und ietwederm tail vier wochen vorhin verkundet wurde. Das schreiben wir ew also zue, ob ir solhs aufnemen woldet, daz uns dann das widerumb von ew zugeschriben und darauf anlas und ander notdürftig brief gevertigt würden, damit solhs ain fürgang ge- Geben ze Passaw an mitichen vor sand Philipps und sand Jacobs tag, wün. anno domini etc. quadragesimo quinto. Leonart, von Gots gnaden bischove zu Passawe. Na rubu: Dem wolgeborn unserm lieben freund, Ulrichen von Rosembergkh. Pečeť odpadla. 21. V Pasově, 7. května 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž Purkart Puch- berger nesouhlasí s Oldřichovým listem o rozhodčím výroku, dá sepsati nový list, jakmile se vrátí s roku v Braunau. Č. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5BPa 2b, or. pap. Pangerl, UB. v. Goldenkron, 456 č. CXCVIIIb. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund! Als uns ewr freuntschaft iez geschriben und ein anlasbrief von der sachen wegen zwischen ewr und des 1) 29. září.

Strana 16
16 Č. 21—23: 7.—14. května 1445. Püchperger zugesendt hat,| lassen wir ewr freuntschaft wissen, daz wir den verlesen und desselben ain copi verrer dem Püchperger zugeschickt haben, der aber uns darauf geantwurt hat, wie der anlos nicht inhalt solch abred, als dann vor unser und unsern reten beschehen sei, sunder er sprech ewr freuntschaft von gült wegen zue, die ir lange zeit eingenomen habt von dem kloster genant die Gulden Krôn zu Beheim, und von derselben gült und zûsprüch wegen hab er sich gewilligt recht vor unser zu nemen und im sei umb andrer sach nicht wissentlich. Wann aber auf heut wir uns erheben von trefflicher sachen wegen zwischen unser herren von Beyrn, auch unsers herren von Salczbürg auf ainem und unser bürger hie zu Passaw auf dem andern tailn, zu ainem tag, der zu Pranaw gelaistet wirdet, so aber wir von solhen tagen gemüssigt und wider anhaim werden, alsdann wellen wir unser ret uberseczen und anlas nach inhaltung der abred machen lassen und ewrer freunt- schaft zu senden, desgeleichen dem Püchperger, damit die sach verrer zu austrag köme. Und in we wir ewr freuntschaft zu willen werden mügen, sei wir ewr freunt- schaft ganz willig. Geben ze. Passaw an freitag nach dem heiligen Auffart tag, anno Domini etc. quadragesimo quinto. Leonart, von Gots gnaden bischove ze Passawe. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freund, Ulrichen von Rosembergk. Přitištěna krytá pečeť. 22. V Krumlově, 8. května 1445. Oldřich z Rožmberka potvrzuje ustanovení řeznického cechu města Třeboně. — (den sv. Stanislava). Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 5AZ No. 1a, opis z r. 1604. Vydal Th. Antl, Příspěvek k vývoji cechovnictví v jižnich Čechách, Pam. archaeol. XVII, 585. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 64 č. 226 (reg.). 23. Ve Žluticích, 14. května 11445]. Jakoubek z Vřesovic, hejtman kraje litoměřického, [Oldřichovi z Rožmberka]: o „stadickém králi“; Vilém z Ilburka hubí Loketsko. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova genealogie pp. z Vřesovic. AČ. XIV, 13 č. 1503. 1) Dotčený list není zachován; srv. list biskupův z 28. dubna, výše č. 20.

Strana 17
Č. 23—24: 14.—15. května 1445. 17 Službu svú vzkazuji VM“, urozený pane, příteli můj dobrý! Jakož mi píšete, žádaje o tom králi noviny věděti etc.: Jakub, člověk můj úroční od Teplice, přišed do Stadic i seděl ve kři pod léskou, a to trvalo od sv. Jiří, takže přílišně lidé, valní lidé, k němu šli, druhdy jich ke dvěma tisícoma před ním bývalo; i z jiných zemí k němu již listy slali. Protož račte věděti, žeť jest již tak zjednáno, žeť na Raudnici v žaláři sedí.? Také račte věděti, žeť jest pan Aleš Pernštejnský“ pustil k sobě na hrad pana Ilburka,“ odkavadžť jest již na Lokečtě na vsech velikú škodu učinil a druhé spálil.“ Jinýchť novin v kraji našem takových nevím. A rádť slyším, Datum Žlutic festinanter fer. 6. ante festum Spiritus sancti, že se dobře máte. annorum etc. Jakub z Vřesovic, kraje litoměřickýho hejtman. 24. 15. května 1445. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: aby rozkázal propustiti z rukojemství Pávičku z Českého Ohrazení. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 747, or. pap. Urozený pane, nám přieznivý, službu naši VMti napřed vzkazujem. A věděti VM“ dáváme, že některaký člověk z Mazelova před rokem přijel byl k člověku našeho kaplanstvie, řečenému Pávička, do Českého Ohrazené, a načítaje se jemu přietelem a vyčítaje jemu přátely a že jmenovaný Pávička přišel ku poznání těch přátel. A tak jel ku prosbě jeho, toho člověka z Mazelova, s ním na trh do Svinóv. A tu v Svinech jímali se koně pod tiem Mazelovským lidé z Prného. A tak tento člověk, přátely jeho snaje, přimlúval se zaň, že by byl člověk známý i dobrých přátel etc. A v tom ten jistý člověk z Mazelova boje se i ustúpil od koně a v tom také pod chvílí člověk našeho kaplanstvie vrátí se domuov. A potom třetí den rychtář svinský vzal toho člověka doma a na jiném sbožie a vězěl jej. Potom z nesnází jej na rukojmie pod základem vydal. A tak ten člověk vždy na ruko- jemstvie byl již rok a nic naň nehodného uptáno nenie. A rychtář jeho s toho rukojemstvie propustiti bez VMti nechcě. I prosímeť VMť, aby VMť ráčil milostivě s tiem člověkem naložiti a jej kázati s toho rukojemstvie propustiti. A také, bychom na něm srozuměli neřádnému, nechtěl“ bychom VMti psáti. A tak ráčili věděti, že a) tak or. 1) Dotčený list Oldřichův se nedochoval. 2) 23. dubna. 3) O příběhu „Stadického krále“ viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 48 a d. 4) Aleš ze Šumburku na Pernštejně. 5) Vilém z Ilburka. 6) O nepřátelství mezi Vilémem z Ilburka a Kašparem Šlikem, držitelem Loketska, viz Hufnagel, Caspar Schlik etc., MIOG Ergzb. VIII, 384 a d., též Urbánek na uv. m. 157 a d.

Strana 18
18 Č. 24—26: 15.—23. května 1445. ten jistec před dávnú chvílí z Vilémem z Dúdleb i s jeho lidmi z Perného smluven jest. Datum sabbato in vigilia Penthecostes, anno etc. XLV°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 25. V Římě, 15. května 1445. Papež Eugen Oldřichovi z Rožmberka, Menhartovi z Hradce, Hynkovi Kru- šinovi ze Švamberka, Hanušovi z Kolovrat, Janovi z Risenberka a ze Skály, Haškovi z Valdštejna, 2 Burjanovi z Gutštejna, Zbyňkovi Zajicovi z Hasenburka,“ Zdeňkovi Kolvínovi z Ronšperka,“ Zdeňkovi ze Šternberka, Mikuláši Trčkovi z Lipy,3 Jakoubkovi z Vřesovic,h Janu Smiřickému,: Rackovi z Risenberka, Jindřichovi z Metelskal a celé Praze:m4 aby ponechali jemu starost o opatření no- vého arcibiskupa pražského; o ostatních věcech je zpraví bratr Lukáš, po němž mu mají poslati též svou odpověď6 — (quinto Idus Maii.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 746, souč. opis (poslaný Oldřichovi Hynkem Krušinou ze Švamberka; srv. níže č. 29), dosti chybný. Obsah listu uvedli Palacký, Děj. IV. 1, 114 a Urbánek, Čes. děj. III. 2, 57. 26. 23. května 1445. Osvald Mertein se zavazuje, že nepodnikne nic proti Oldřichovi z Rožmberka, který jej propustil dobrovolně z vězení. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 748, or. perg. Ich Aswolt Mertein, der Pekchen etwenn gesessen zu sand Peter auf dem Romberg, saligen, sun, bechenn offenlich mit dem brief vor allen, den die in sehent, horent oder lesent, daz ich von verschultter sach wegen zu vanknus chomen pin in gewalt des edlen wolgeboren herren herrn Ulreichs von Rosenbergk, meins ge- a) V rukop. psáno Johanni dicto Krk. b) V ruk. snad omylem opisovačovým stojí Holiczkani. e) Kolvin ruk. f) Zdenkoni ruk. g) Terskani ruk. c) Buryano ruk. d) Zageczani ruk. h) Jacobkoni ruk. i) Smirzickoni ruk. k) Raczkoni ruk. U Gindrzichoni ruk. m) univer- sitati Pragensi ruk. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 571. 2) Viz Urbánek tamže. 3) Tyto dva posléze jmeno- vané Urbánek na uv. m. vynechal. 4) Viz Urbánek tamže. 5) Lukáš, arcijáhen horšovský; viz o něm Urbánek na uv. m. 532. 6) Odpověď ze sjezdu v Plzni 13. července, viz níže č. 30.

Strana 19
Č. 26—27: 23.—30. května 1445. 19 nadigen lieben herrn, darumb mich sein genad wol het strafen mugen an meinem leib, wie sein genad gewolt hiet, darinn ich seiner genaden guetichait und anderer frummer laut pet genossen hab, daz mich sein genad lauter ledig gelassen hat, alzo daz ich mit guten treun gelobt hab und gelob auch daz in kraft dez briefs, wider den obgenanten meinen genedigen herren von Rosenbergk, wider sein herschaft noch all sein diener undertan und arm laut und sunder wider die, dy mich zu solcher vanknus pracht habent und dy, die in den sachen verdacht und gewant sein, ez sei mit worden oder mit werchen, wie sich daz gemacht hat, nimmer mer tun wil noch tuen sol weder haimleich noch offenleich, weder mit recht noch an recht, geistleich noch werltleich noch sust in chainerlai weis an als geverde. Wer auch, daz ich furbas mit jemant zu schiken oder zu handeln gebung, der dem vorgenanten meinem genedigen herrn zu versprechen stund oder angehoret, oder sust mit ander ymant inner oder ausser lancz da engegen ich veintschaft hiet, ez wer dem oder den, so schol und wil ich mich all zeit an recht gnugen lassen in den gerichten und her- scheften, da sy dann ingesessen sein und da sy můgleichen und von rechtens wegen recht halten schullen. Wer auch, daz ich mit rarchait ubersagt wurd oder uberweist, daz ich der vorgeschriben sach nicht ganzleichen hielt, so schol ich mit dem ge- genburtigen brief ein ubersagter man sein und schol auch in chainer freiung weder in steten aufgeslossen in merkten, in dorferen, auf wasser noch auf lant noch an chainer stat chains gelaitz noch freiung nicht geniessen; dann wo ich uberweist wurd, als oben berurt ist, so schol man darumb uber mich richten, alz zu einem schedlichen mann. Und dez alles, als oben verschriben stet, han ich vorgenanter Aswolt einen gelorten starken aid mit aufgerakten vingern zu Got und den heiling gesworen, allez daz getreuleichen, war, vest und stet zu halden, daz von mir an dem gegenburtigen brief geschriben ist. Dez zu urchund der warhait gib ich obge- nanter Aswold den offen brief besigelt und wol westalt mit der edelen und weisen Wennczla des Panhalem und Vernharten dez Hueber paider anhangunden insigelen, dew ich vleis darumb gepeten han, daz sy dew der oben verschriben sach zu zeugnus an den brief gehangen haben in paiden und iren erben an schaden. Der geben ist nach Christi gepurd vierzehenhundert und darnach in den funfundvirzigisten jaren am suntag nach Phingsten. Na perg. proužcích přivěšeny dvě pečeti. 27. V Pasově, 30. května 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: posílá jemu i Purkartovi Puchbergrovi opis listu o rozhodčím výroku, sepsaného podle smlouvy; jakmile mu oba zašlou týž list s pečetí, určí jim rok. R.

Strana 20
20 Č. 27—28: 30. května— 18. června 1445. Č. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5BPa 2b, or. pap. Pangerl, UB. v. Goldenkron, 457 č. CXCVIIIc. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund ! Als wir ewrer freuntschaft vor geschriben haben, wie daz wir unser rete ubersetzen wolden ain anlos nach in- halt der abred zwischen ew und Burckharten des Puechperger beschehen ze machen und ew den zu senden," das haben wir also getan und senden ew desselben anlos ain abschrift; desgeleichen wellen wir dem benanten Puechperger auch ain abschrift zu senden. Und so dann die anlos von ew beden tailen versigelt zu unsern handen kömen, alsdann wellen wir den sachen nach inhalt der abred gedenken verrer nach- zegeen und ew teg darumb beschaiden. Und warinn wir ewr freuntschaft zu willen werden mügen, des sein wir ganz willig. Geben ze Passaue an suntag nach Gotzleichnams tag, anno Domini etc. quadragesimo quinto. [Leonart] von Gotes gnaden [bischove] zu Passawe. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freund, Ulreichen von Rosembergkh. Přitištěna krytá pečeť. 28. V Krumlově, 18. června 1445. Oldřich z Rožmberka, Reinprecht z Polheimu, správce hejtmanství horno- rakouského, Jiří Folkenstorfer, hejtman na Vitorazi, a Jiří Radpacher, hejtman ve Světlé, činí úmluvu o podmínkách míru mezi Táborskými, Píseckými a Vodňan- skými s jedné strany a králem římským Fridrichem, králem Ladislavem a celou zemí rakouskou s druhé strany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 749 koncept, též něm. překlad, psaný Oldřichem, a jeho přepis. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. 1027. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krum- mau II, 64 č. 227 (reg.). — Srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, str. 402—403; Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Rakousy, Čas. Nár. Musea CVIII (1933), str. 60 a d. My Oldřich z Rosenbergka, Reinprecht z Polheimu, poručník heuptmanství nad Ensí, Gorg Folkenstorfer, v ty časy heuptman na Vitorazi, a Gorg Radpacher, v ty časy heuptman v Světlé, vyznáváme obecně tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúce slyšěti budú: Tak jakož náš najjasniší knieže a pán, pan Fridrich, 1) Viz list ze 7. května, výše č. 21.

Strana 21
Č. 28. 18. června 1445. 21 římský král, vždy rozmnožitel říše a knieže rakúské a štyrské etc., pán náš milostivý, nám svrchupsaným psal jest, dávaje nám plnú moc, abychme s Tábor- skými a s jich pomocníky mohli taidinkovati a úmluvu učiniti o stálé křesťanské příměří s JMt králem Ladislavem, s jeho strýcem, a se všemi jich erbóm a budú- cím,“ s pány našěmi milostivémi, s zemí rakúskú a se všemi v ní přebývajícími, a my svrchupsaní Reinprecht z Polhaymu, Gorg Falkenstorfer a Gorg Radpacher na takové našeho svrchupsaného pána milostivého, krále římského, psaní a roz- kázání přijeli sme k svrchupsanému panu Oldřichovi z Rosenbergka v jeho zámek na Crumlov a tu sme my svrchupsaní všichni čtyři z jednostajné vóli ty běhy před se vzeli a mír stálý a křesťanský umluvili s Tháborskými, Pieseckými a Vodňan- skými a s jich všemi přebyvateli a chudými lidmi, jakož dole psáno stojí: Item naj- prve mají Tháborščí, Pieseččí a Vodňanščí se všemi jich přebyvateli, pomocníky, služebníky i chudémi lidmi křesťanský a nepřerušitedlný a stálý mír mieti a držeti věrně a křesťansky bez přerušení všelikakého, bez vší zlé lsti, s svrchupsanými našěmi pány milostivými, s králem římským, s králem Ladislavem, s jeho strýcem, a se všemi jich erbóm a budúcím,“ se vší zemí rakúské“ a se všemi přebyvateli zemi rakúské a se všemi jich zbožím,“ kdež by to měli, buďto v Rakúsiech, v Če- chách neb v Moravě, beze lsti do krále českého korunovaného budúcieho, a že v bu- dúciech časiech v zemi rakúskú ani na jich zboží sahati nemají ani jim kterú škodu činiti, jakož pak hlavní listové, v kterých oni se královi M“ zapisují a králova Mt, pán náš milostivý, jim se zase zapisovati má, šíře svědčí. Také jest umluveno, že všeckny holdy mají minúti a těch viece nebrati, kteréž sú měli a brali v zemi ra- kúské a jinde na jich zboží, tak jakož svrchu dočeno jest. A za to mají jim páni naši milostiví svrchupsaní dáti a vypraviti dva tisíce zlatých uherských dobrých na zlatě i na váze na časy dole psané: najprve polovici těch peněz mezi datum tohoto listu až do hronic“ Matky boží v tom času najprv příščieho,“ aneb konečně na ten den Matky boží na hromnice, a druhú polovici těch peněz svrchupsaných mezi hromnicemi najprv příštiemi v tom času až do svatého Jacuba ihned potom najprv příštieho, neb konečně na ten den svatého Jacuba, dáti a zaplatiti penězi hotovými na Crumlově u pana Rosenberského; a ty penieze mají páni naši milostiví zaplatiti a dáti dobrými uherskými zlatými, jakož svrchu psáno jest. A na ty penieze má jim svrchupsaný král římský, pán náš milostivý, dva listy udělati z dobrými rukoj- miemi a pod ležením, jakožto obyčej a právo jest, a Tháborščí mají menovati z rakúských pánuov neb zeman devět osob; z těch král římský muož vybrati ru- kojmí šest k oběma listoma, tak aby těch šest oba listy zapečetiti mohli, tak aby na každého“ listu šest pečetí bylo. A ti listové s obú stranú mají zděláni a položeni býti u svrchupsaného pana z Rosenbergka na Crumlově, a to do svatého Jacuba“ neb konečně na ten den; a každé straně mají její listy, kteréž jí svědčí, vydány a) tak konc. 1) 2. února 1446. 2) 25. července 1446. 3) 25. července 1445.

Strana 22
22 Č. 28: 18. června 1445. býti, když po ně pošlí. A zvláště umluveno jest, že všichni vězňové s obú stranú prosti a prázdni mají býti a sú túto naší výpovědí, mocí listu tohoto, kteříž sú Táborských, Pieseckých a Vodňanských a také kteříž sú svrchupsaných pánuov našich milostivých, země rakúské a jich přebyvatelóv. A také všeckny holdy a šacunky, kteréž by koli nebyly brány a zaplaceny až do dnešnieho dne datum tohoto listu, to všeckno minulo a shlazeno jest; a zvláště jakož Táborščí kladú ně- kaké pře k Lomským o šackung“ ohněm a k Hazlským o Pavla Zeringera, vypo- viedáme, aby to také konečně minulo a věčně ničímž zlým spomenuto nebylo. A také umluveno jest, jestliže by kto z svrchupsaných tří měst, z jich přebyvateluov neb z jich chudých lidí k komu které viny měl by v rakúské zemie o dluh, kterýž by se byl stal kupectvím aneb sic řádný dluh byl jakýmž koli obyčejem, móž každý o takový dluh státi a toho hleděti právem na těch městech a v těch práviech, v kterémž právě každý takový dlužník sedí bydlem. Pakli by byl svobodný, kdež- bykoli postiežen neb nalezen byl, tu jim mají práva propustiti a práva dosti udati, tak jakož každé město anebo rychtářství právo své vysazeno má; a též zasě, jestliže by kto z rakúské země co činiti měl o takové dluhy, jakož svrchu dočeno jest, k svrchupsaným Táborským, Pieseckým a Vodňanským neb k jich, také práva dosti udati a spravedlivé učiniti mají, jakož svrchu dočeno jest, beze lsti. Také vy- poviedáme, jestliže by který vězeň rukojmie zastavil aneb listy dal buďto na po- stavení neb na šacunk, ti rukojmí mají propuščeni býti a listy vráceny beze lsti. A také vypoviedáme: ti všichni, kteříž sú koli v této válce zašli s obú stranú, ješto se Táborských, Pieseckých a Vodňanských a pánuov našich milostivých a rakúské země dotýčě, ti všichni s obú stranú mají konečný mír mieti a jim konečně od- puščeno jest, že jim to věčně ničímž zlým spomenuto nemá býti právě, věrně a křesťansky. A také my svrchupsaní vypoviedáme jednostajně, že všeckny svrchu- psané věci od obú svrchudočených stran věrně a křesťansky zdiržány“ byly a mají býti pod pokutú čtyr tisíc kop gr., jakož hlavní listové, v kterýchž se obě straně proti sobě zapsaly sú, šíře svědčíta. A toho na svědomí kázali sme my svrchupsaní Oldřich z Rosenbergka, Gorg Falkenstorfer, Gorg Radpacher své pečeti k této naší výpovědi přitisknúti. A já svrchupsaný Polhaméř, nemaje své pečeti, prosil sem slovutného panoši Jana Rúsa z Čemin, v tu chvíli purgrabie na Crumlově, že je svú pečeť za mě k této našie výpovědi přitiskl, nám všem svrchupsaným i našim bu- dúcím bez škody. A to se stalo na Crumlově v pátek po sv. Vitu, léta od narození Syna božieho tisícého čtrstého čtyřicátého pátého. a) tak konc. 1) Tato úmluva jest vlastně pouze návrh, podle něhož měly býti sepsány hlavní přiměrné listy; srv. Rynešová v Čas. Nár. musea CVIII (1933) str. 60 a d. 25. července 1445 podala jednota vodňanská návrh na hlavní list se své strany tohoto znění: My purgmistr a radda i všecka obec města Hradiště Tábor a my purgmistr, radda i všecka obec města Pieska a my purgmistr, radda i všecka obec města Vodňan vyznáváme tiemto listem etc.,

Strana 23
Č. 29: 15. května—13. července 1445. 23 29. [mezi 15. květnem — 13. červencem 1445]. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožm- berka: posílá mu opis listu papežova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 849, or. pap., poškozený. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 59. že sme vstúpili v pravý, ustavičný a křesťanský mír a mocí listu tohoto vstupujem do krále budú- cieho českého koronovaného s najjasnějším kniežetem a pánem, panem Fridrichem, římským králem, po vše časy rozmnožitelem říšě, i kniežetem v Rakúsiech, v Štyrště etc., králem Laslavem, strýcem jeho, i se všěmi jich dědici i budúciemi pány milostivými, se všie zemí rakúskú i se všěmi jich spolupřebývajíciemi té zemi, takže my všichni, naši dědici i budúcie i jiní všichni naši potom Jich Mti, zemi rakúské i všem jich spolupřebývajíciem i všemu jich zbožie buďto v zemi neb z země, v Rakúsiech, Čechách i v Moravě žádné škody viece činiti nemáme ani chcme, buďto jiezdami do zemi rakúské ani kterakkolivěk jinak nižádnú měrů, jakž by koli živý člověk vymysliti mohl, věrně i beze všie zlé lsti. A bylo-li by, že by nám, našim anebo spolupřebývajícím našim v našich městech anebo našim chudým lidem na zemi přebývajíciem z země rakúské co sě stalo, že by jim vzato neb sjímáni aneb kterákoli škoda sě stala, to my máme obžalovati Jich Mti anebo úředníkóm jich; a po té naší prvnie žalobě má nám to neb našim opraveno býti ve čtvrti léta najprv potom příští podle rozeznánie urozených pánóv a b c d e etc. A jestliže by nám v tom svrchupsaném času, jakož předepsáno jest, opraveno nebylo, proto my na tu zemi rakúskú válkami, braniem neb zajímáním sahati nemáme, ale svrchupsaných pánóv milostivých, lidí jich i země rakúské budeme moci právem stavovati se vším jich zbožiem, kdež je koli najdem a zastihnem, buďto v Rakúsiech, v Čechách neb Moravě, na vodách i na zemi, a ty jisté s jich statkem v té zápovědi a stavovánie držeti tak dlúho, až by nám takové škody naše svrchu jmenované i se všemi škodami, kteréž bychme proto vzali, opraveny a navráceny byly, beze všie zlé lsti, podle svrchupsaných čtyř opravcí rozeznánie. A v tom nemá nám Jich Mt ani kto v zemi rakúské, české i v moravské žádných zmatkóv ani škod činiti, jakž by kolivěk vymyšleny mohly býti, nižádnú měrú, beze vší zlé lsti. A to nám na tomto našem zapsánie nemá škodno býti, což bychme právem v tom jednali, ač by sě to přihodilo. A když bychme vždy v tom svrchupsanému času nemohli se doupomenúti s tiem stavováním, aby nám opraveno bylo i škody navráceny byly, tehda když svrchupsaným pánuom dáme rok napřed věděti, potom muožem ty věci před se bráti, jakž se nám zdáti bude, a to nám na tomto našěmu zápisu nemá k škodě býti. Avšak jestliže by nám ta oprava ještě v tom roce jíti mohla vedle opravciech, to také přijieti máme tak, jakož svrchu psáno stojí; a když bychme ten rok musili dáti napřed věděti, jehožto Bože nedaj, by k tomu přišlo, tehda máme listem naším dáti věděti královi Mti římskému aneb králi Ladislavovi aneb jich anwal- dóm do Viedni, a když to učiníme, tehda to také nám na našěmu zapsání k škodě býti nemá. A bylo-li by, že by se zemie rakúské nebo jich spolupřebývajícíem té země, jakož svrchu dotčeno jest, od nás neb od našich která škoda sě stala beze lsti, to máme a chcme jim také opraviti i na- vrátiti týmž obyčejem i v témž času, jakož svrchu psáno jest, podle rozesnánie svrchupsaných čtyř opravcí. Pakli by sě to nestalo, tehdy mají a moci budú svrchu jmenovaní Rakušěné anebo jich spolu- bydlící té země Rakús našě lidi také pro to pravení stavovati se vším statkem jich i zbožiem v zemi rakúské, české i moravské, týmž vším obyčejem zavázaným a kusy, jakož nahoře dotčeno jest, tak dlúho a tak často, až by jim také opraveno bylo i všecky škody zaplaceny byly vedle rozesnánie a rozkázánie napřed jmenovaných čtyř opravcí, jakož nahoře psáno jest. A bylo-li by, že by kto jiní z české zemi napřed jmenovaným pánóm milostivým země rakúské neb jich přebyvatelóm kterú

Strana 24
24 Č. 29—30: 15. května—13. červenee 1445. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A teď posielám přiepis toho listu, jakož nám papež píše, o němž mi psal. Mějž jej v této mieře při sobě a ne- Datum in [....] ukazuj jeho, aniž o něm komuž prav. Hynek Crušina z Švamberga, haitman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, testi mému milému dd. Přit. krytá pečeť. 30. V Plzni, 13. července 1445. Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Jan z Risenberka a ze Skály, Hynek Krušina ze Švamberka, Václav z Michalovic, vel- mistr řádu johanitského pro Čechy, Moravu, Slezsko, Rakousy, Korutany a Kraňsko, Zbyněk z Hasenburka, Hanuš z Kolovrat, Burjan z Gutštejna, Jan ze škodu učinili, kterak by se to koli stalo, k tomu ani v tom nemáme žádnému takovému u nás stavuov dopúštěti, obraňovati, chovati, raditi ani pomocni býti, kterakž by koli to vymyšleno mohlo býti, ni- žádným obyčejem, věrně a beze všie zlé lsti. A jestliže by svrchu jmenovaní páni milostiví nebo kto jiný z rakúské zemi anebo jich spolupřebývajície na takové jich zhúbcě do české země sahali a jich hleděli, buďto sami skrze sě anebo skrze služebníky své, kteréž by v Rakúsiech aneb v Čechách sobě k služebníkóm dobyli, v tom jim nemáme překážeti nižádnú měrú věrně, beze všie zlé lsti, ale jich nepřátel hleděti dopustili, jakž se jim najlépe zdáti bude a uměti a moci budú, avšak nám i našim bez škod. A zvláště jestliže by všecka země česká proti Rakušanóm povstali a s nimi váleti chtěli, jehož Bože ostřez, a my ode všech pánuov a zeman, ode všech jiných měst královstvie českého obecně také ku pomoci byli zavoláni jakožto města poslušná krále českého, což bychme my v tom proti jich Mti, proti zemi rakúské i jich spolupřebývajíciem tu pomohli aneb učinili, to nám na tomto našěm zapsánie nemá škodno býti. Též také toto zapsánie, jakož sě svrchu jmenování milostiví páni král římský, král Ladislav, všecky jich erby i budúcie proti nám sě zapisují, na všech jich práviech v řádiech říských a země rakúské, kterážkoli od staradávna i nynie mají, jim ke škodě býti nemá. A také abychme měli obchodmi a kupectvím svémi svobodu v zemi rakúské po všech městech a městečkách, všemi obyčeji a právy, jakož každé město a městečko od starodávna vysazeno jest bez překážky; též zasě všichni přebyvatelé zemi rakúské mají svobodu mieti svémi obchody a kupec- tvími svémi v našich městech na Táboře, na Piesku a na Vodňanech, jakož ta města také od staro- dávna vysazena sú také beze vší překážky. A my svrchupsaní etc. slibujeme atd.; základ 4000 grošů. A toho na potvrzení kázali sme našě vlastní měscké pečeti k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán den sv. Jacuba etc. 1445. (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 749 koncept, též něm. překlad, psaný Oldřichem z Rožm- berka, a jeho souč. přepis. Dva souč. opisy českého znění uloženy tamže, Hist. 752; v jednom z těchto opisů položena jsou jména opravců: Oldřicha z Rožmberka a Jana ze Stráže). — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. 1045, Sedláček, Děj. m. Písku I, 49 a Rynešová na uv. m. str. 61. 1) List papeže Eugena z 15. května 1445, viz výše č. 25. 2) Oldřichův list neni zachován.

Strana 25
Č. 30—32: 13.—20. července 1445. 25 Smiřic, Zdeněk Kolvín z Ronšperka, Jindřich z Metelska“ a celá obec pražská pa- peži Eugenovi: sjeli se do Plzně, aby pojednali o jeho listu;2 děkují, že nedbal proseb z Čech za jmenování Jana Rokycany arcibiskupem; o jejich smýšlení jej zpraví Lukáš, arcijáhen horšovský; prosí, aby jim poslal po Lukášovi zprávu o osobě, která má býti dosazena na arcibiskupství. — (die XIII. Jul.).“ Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 751 a b, dva souč. opisy nestejného znění; tamže (c) jest i text řeči Lukášovy, obsahující žaloby proti Rokycanovi. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 59—60; Palacký, Děj. IV. 1, 114 uvedl i obsah žalob proti Rokycanovi. V Krumlově, 20. července 1445. Oldřich z Rožmberka své sestře Kateřině z Wallsee: děkuje za dopis; o dceři Schirmerově. 31. Praha, archiv Národního musea: odd. H (Rosenberk), or. pap. Edle frawe und liebe swester, mein fruntlichen dinst zuvor. Als ir mir iezo geschriben und eur wolmugen mitsampt euren kinderen verkundt habt, hor ich von herzen gerne. Desgleichen lass ich euch auch wissen, das ich mitsampt mein kin- den auch von den gnaden Gotes in gutem gesunt sein. Und als ir mir schr€eibt von des Schirmers tochter wegen, dy hat mein munnd also von euren wegen gar willikleichen aufgenomen und verste nicht anders, denn das sy sy von euren wegen Geben zu Crumnaw am eritag vor sand Marie Magdalene tag, anno- gerne hat. rum XLV. Ulrich von Rosenbergk. Na rubu: Der edlen frawen, frawen Kathreien von Walsee etc., meiner lieben swester. Pečeť odpadla. 32. Na Rábí, 20. července 11445]. Jan z Rýzmberka [Oldřichovi z Rožmberka]: děkuje za výpisy, týkající se sněmu v Kutné Hoře; napomíná ho, aby svolal spěšně sněm; lituje škod, způsobe- ných mu povodní. a) Jména podle textu a, v němž jsou škrtnuta původní jména, jak uvedena ve znění b, a pře- psána dole jinou rukou v jiném pořadí; Václav z Michalovic není jmenován v textu b ani nebyl mezi škrtnutými jmény v textu a. b) v textu b je připojena prosba, aby papež udělil Lukášovi nějaký titul. c) v textu b s. Margarethe. d) tak or., čti „mume“. 1) list z 15. května, viz č. 25.

Strana 26
26 Č. 32—33: 20.—22. července 1445. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova geneal. Švihovských z Rýznberka l. 2. AČ. XIV, 14 č. 1504. — Sedláček, Hrady IX, 23. — Schmidt-Picha, UB. Krummau II, 64 č. 228 (část. výt.). Služba má napřed, urozený pane a příteli milý! Vděčen jsem toho, kdežs mi výpisy poslal ustanovení nynějšího sněmu u Hory, a také což jsou pánům Pra- žanům psali, a odpověď jich na to.2 Takéť jsem něco toho i jiného prvé zvěděl a tomu sem srozuměl, jakož, pane, sám světle rozuměti můžeš, že z toho nic dobrého, než vše zlé, nebude-li to zvláště skrze tě opatřeno záhy, půjde. Než, milý pane, pamatuj na to, žes sloup království tohoto a úd nejmocnější, a kterak páni tvoji předci netoliko proti takovému velikému zjevnému zlému, ale proti menšímu, nýbrž i proti králi země této, když co proti řádu vésti chtěl, snažně se zasazovali, nelitujíce statkův, hrdel svých i přátel, a to s pomocí boží a dobrých lidí vždy utlačovali. Pro Hospodina, vidíš toho velikú potřebu, nedej tomu dobrému jménu a pověsti svých předkův i své pohasnouti, ale hni se k tomu jako syn království věrný, aby takému zlému překáženo bylo, ať by se neskonalo. A zdá mi se, aby pány z Hradce oba,“ pana Zdeňka z Konopiště, pány Pražany i jiné, jenž rozumíš a víš jich pří- chylnost k sobě a k dobrému jednání této koruny, spěšně obeslal, pokládaje sněm etc. A v jistotě, žeť mi s pravou věrou žel škod vašich, které se staly skrze po- vodeň na rybnících, na vsech a na městě, jakož slyším etc.“ Datum in Rabi feria 3. proxima ante sancte Marie Magdalene, anno etc. ut supra. Jan z Rizmberka. 33. V poli před Kyskem, 22. července [1445]. Kašpar Šlik z Holiče, kancléř říšský, Oldřichovi z Rožmberka: zprávy z Uher; má dobré noviny od papeže; o Táborských; o svém sporu s Ilburkem a o Pla- venském. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 408 č. 2. Službu svú vzkazuji se vší snažností, urozený pane přieznivý! Ačť pan Procop" svým i mým jménem mnohé věci pověděl, však musím TMt psáti, co nás po- TM“ tom potkalo, když jsme z Nového Města vyjeli. Po několika dnech obehnali sme 1) Sněm strany poděbradské v Kutné Hoře; zápis sněmu z 24. června viz v AČ. I, 291; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 54 a d. 2) Ty listy nejsou zachovány. 3) Jan a Menhart z Hradce. 4) Zdeněk ze Šternberka a na Konopišti. 5) Srv. Urbánek na uv. m. 63. 6) Srv. tamže 72. 7) Prokop z Rabštejna.

Strana 27
Č. 33: 22. července 1445. 27 Güns, a tu ležíme a úfáme, že velmi krátce je mieti budem. A v tom páni uherští poslali k JM“, aby nechal těch polí, že všecko po jeho vuoli má jíti; i uložili sobě rok od příští neděle do téhodne2 do Ödemburka, tu i král i Uhři býti mají,“ a úfám, že i o krále Laslava i o všecky věci dobře bude. Jistě, pane, tak běhóm rozumiem, chce-li JMt, uherská země všecka po jeho vuoli bude. Pak od papeže a ot Benátčen velmi dobré noviny máme. Dlúhoť by bylo psáti, než Carvial“ každý den zasě u nás bude; kterak pak všechny věci pójdú, to TMti vše napíši, a dlúhé listy. Věru, pane, nemóžeť sě nynie psáti, ano velmi horko a víno silné a práce veliká; jako pak Pawmgartner TMť dobře zpravie. Jistě, pane, krásné vojsko máme a rytířstvo dobré. Jakož pak KMť píše TMti o Táborské, račiž TMť v tom svú snažnost ukázati; neb jistě ty věci nyní nemohú miesto mieti, než když sě vrátíme, tehdy k konci pójde.“ Milý pane, poněvadž lidé všudy sě ku pokoji chýlí, račtež v Čechách též učiniti; o tom sem pak dosti široce s panem Procopem mluvil. Pak o mé věci. Najprve děkuji TMti z lázky, kterúž ke mně máš, a že si sě staral se panem Plavanským' o ně- kaké stání s Ilburkem.“ Račiž to dále činiti, neb to jistě jest té coruně dobré; jáť od toho málo užitku mám, to všichni vědí, a škoda má jest malá, ale králevstvie veliká. Pak Pawmgartner mně pověděl, jakož prvé někaká řeč byla mezi Plavan- ským a mně o to sbožie a že TMť již s Joštem mluvila, a najděješ sě, že by to již mohlo lepší miesto jmieti: z toho TMti děkuji, že sě staráš o mé věci. Shledá to TMť, že to i TM“ i tvým synóm to zaslúžiem. Než poručil sem panu Rabšteinovi, aby o někaké věci s TMť rozmluvil; pak rač mi šíře naučení dáti, kteraká věc jest o Plavenského. Jistě, pane, věz, že on, dokudž jest živ, s Saským' nikdy dobře nebude, a zvláště nyní opět v nově mladý Plavanský1 u veliké nemilosti jest, že sě bojím, že jemu Plavno vezme. Velmi sem chvátal s tiemto písmem, račiž to za dobré přijieti, neb já toho sám čísti neumiem. Dán na poli před Günsem, ten den sv. Marie Magdalene". Gaspar z Holiče, cancléř říský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. a) tak orig. 1) Viz Chmel, Gesch. Kaiser Friedrichs IV. sv. 2, 315; Fessler-Klein, Gesch. Ungarns II, 500. 2) 1. srpna. 3) K tomuto roku nedošlo, jednalo se až ve Vídni poč. října t. r.; viz Fessler-Klein na uv. m. 500—501. 4) Nejspíše v příčině církevního sporu, viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 66 a d., literatura tamže 672, srv. zvl. Bachmann, Die deutschen Könige und die kurfürstliche Neu- tralität, AOG 75, str. 174. 5) Jan Karvajal, legát papeže Eugena u krále Fridricha. 6) Srv. Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Rakousy, Čas. Nár. musea CVIII (1933), str. 62. 7) Jindřich z Plavna. 8) V příčině sporu Šlikova s Vilémem z Ilburka o Loketsko; viz výše pozn.6 na str. 17. 9) Fridrich Saský. 10) Jindřich ml. z Plavna. 4*

Strana 28
28 Č. 34: 25. července 1445. 34. 25. července 1445. Oldřich z Rožmberka potvrzuje výpověď, kterou učinili jeho úředníci ve sporu mezi Neplachovskými a Mazelovskými o lesy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA5AP č. 1, or. perg. ve dvou exempl. (A, B). Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau in B. II, 64 č. 229 (reg.). My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúce slyšeti budú: Tak jakož naši chudí lidé z Neplachova v třebonském úřadě s jedné a Mazalovští, jich súsedé, kteréž nynie Beneš Babova drží, strany druhé přišli před nás na Crumlov,“ žalujíce na se o ty lúky v širokém doleb mezi královými lesmi a mazelovskými polmi, tu jsme úředníkóm našim poručili, slovut- nému panoši Janovi Rúsovi z Čemin, v tu chvíli purkrabí na Crumlově, a opatr- nému Johannesovi Ryttschawerovi, ty časy písaři našemu najvyšiemu, aby oni ty lidi přeslyšeli a pokusili, zda-li by je s obú stranú dobrú vólí smluviti mohli, pakli by je smluviti nemohli, aby na nás to vznesli, abychme sami spravedlivé mezi nimi učinili. A oni je smluvili s obú jich stranú dobrú vólí a mezi nimi vypověděli tak, jakož vdole psáno stojí: Najprve že Neplachovští mají ty svrchupsané lúky sieci a skliditi na každý rok do svatého Jacuba. A ten den na svatého Jacuba mohú Mazelovští svój dobytek v ty lúky na pastvu hnáti a pásti až do svatého Jiří; na tom jim Neplachovští nemají překážeti. A potom od svatého Jiří až do svatého Jacuba Mazelovští také Neplachovským nemají překážeti na těch lukách. A také Neplachovští mají právo a svobodu také pásti od svatého Jacuba až do svatého Jiří, když chtie. A také kteráž by koli strana výpovědi této věčně nezdržela, ta je propadla pánu svému padesáte kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského.’ Toho všeho na potvrzenie kázali sme naši vlastní pečeť k tomuto listu přivěsiti a takéť sme“ kázali svrchupsaným našim úředníkóm, že jsú také své vlastní pečeti na svědomí k tomuto listu a k naší pečeti přivěsili. Jenž jest ten list dán a psán den svatého Jacuba, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čty- řidcátého pátého. Na perg. proužcích tři pečeti: 1) chybi u obou orig., 2) u A chybí, u B zachována jen zpolovice: na štítě korbel s loukoti nahoru, nad helmou totéž znameni a nad ním kyta, z nápisu zbývá: s johannisíi/ 3) v peč. poli nějaké znameni, sigillum - hanus - ritzawri a) Crumplov B. c) Crumplově B. d) Ritschawerovi B. e) Jiřie B. b) doli B. f) praského B. g) jsme B. h) svědomie B. 1) 25. července. 2) 23. dubna.

Strana 29
Č. 35—36: 30. července—2. srpna 1445. 29 35. Na Lipnici, 30. července [1445]. Mikuláš z Lipy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: byl u něho Jiřík Po- děbradský; obě strany měly by se někde sjeti; lituje jeho škody na rybnících. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 753, or. pap. AČ. III, 29 č. 43. Služba má VMti, urozený pane milý! Novin takových, ješto by sě psáti hodily, v té mieře neviem, než rač VMt věděti, že pan Jiřík Poděbradský u mne byl a dnes ode mne jede;i a o ty běhy nynějšie, kteříž sě v té zemi dějí, zmienku učinili sme, předkládajíc, kterak by ta země v svornost mohla uvedena býti. I zdá mi sě, že by podobné bylo pro takové svornosti v jednotu uvedenie, aby VMt v několice osobách obojie strany sjezd sobě něterde uložila. A já bych sě k tomu mezi VMti chtěl přičiniti, což bych najdál mohl. A nebude-li toho, muož tomu VMť rozuměti, že nynějšie upokojenie té země jako na niti visí a toliko o počátek jest; a počne-li sě, kto to stavie a toho bránie? A strach skrzě tu nesvornost, prodlí-li sě, by mnohých v té zemi zkaženie nebylo. A slyším, že by VMt na Soběslavi a na ryb- nících škodu vzala.2 Tohoť mi velmi líto jest; i takéť sem na rybnících drahnú Datum Lipnicz fer. VI. post festum s. Marthe hospite. škodu vzal. Miculáš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému, dd. Pečeť odpadla. 36. V Krumlově, 2. srpna 1445. Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lípy a na Lipnici: aby mu oznámil, které osoby by se mu k tomu sjezdu obojí strany líbily, kde a kdy by ten sjezd měl býti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 753, koncept. AČ. III, 30 č. 44. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! A jakož mi pan Jiřík v svém listu píše,“ že ty mi máš těch běhóv spraviti, a v svém listu dotýčeš, že ste spolu rozmlúvali, 1) Jiří z Poděbrad jednal o sjezd své strany se stranou rožmberskou; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 65. 2) Srv. o téže věci v listu Jana z Rýzmberka z 20. července, výše č. 32. 3) List Jiříkův se nedochoval.

Strana 30
30 Č. 36—37: 2.—5. srpna 1445. překládajíc, kterak by ta země v svornost uvedena mohla býti etc., abychme se několik osob sjeli etc. a že upokojení této země jako na niti visí etc., milý pane Mikuláši, pohřiechu, však je to tak! Já, Buoh to vie, což bych já se uměl k tomu přičiniti pro obecné dobré a upokojení této země, toť bych rád učinil. I prosím tebe, daj mi věděti, kteříž by se tobě osobě k tomu sjezdu líbili, a zda-li a kde a kdy by ten sjezd měl býti.2 Neb prvé se mnú také mluveno jest, abych se se panem Jiříkem a se panem Alšem na Zviekově sjel. A tohoť žádám odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumlow fer. II. post Vincula Petri, annorum XLV. 37. Na Lipnici, 5. srpna 1445. Mikuláš z Lipy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: podle společného ustanovení Jiříka z Poděbrad a Jana ze Smiřic v Nymburce měl Jan ze Smiřic zpraviti Oldřicha o zamýšleném sjezdu obou stran. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 753, or. pap. AČ. III, 30 č. 45. Služba má napřěd VMti, urozený pane milý! Jakož mi VMt píše, kterak by pan Jiřík v svém listu VMti psal, že bych já těch běhuov VMť zpraviti měl etc., o tom VMt rač věděti, jakož sem i psal VM“,4 kterak jakožto dnes týden, když u mne byl pan Jiřík o ty běhy nynějšie, kteříž sě v té zemi dějí, předkládajíc, kterak by v svornost mohla uvedena býti, zmienku spolu učinili jsme; a mezi těmi řečmi zpravil mě jest, kterak by sě se panem Janem Smiřickým v Nymburcě sjiežděl a s ním o uvedenie té svornosti a toho sjezdu obojie strany v několiku osobách, užitečnost obecniemu dobrému předkládajíc, o němž sem i v svém listu VMťi dotekl, že jsú šíře namluvivše na tom sě spolu ustanovili a tak zuostali, že pan Jan Smiřický měl VMť obeslati a o tom jich společním ustanovenie i o těch osobách, kteréž by k tomu sjezdu býti měly a kde, měl VMť zpraviti. Pak toho neviem, již-li VMt ode pana Jana Smiřického o to obesláni a toho zpraveni jste. Datum Lipnicz fer. V. in die Marie nivis, annorum Domini etc. quadragesimo quinto. Miculáš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému, dd. Pečeť odpadla. 1 Viz list z 30. července, výše č. 35. 2) Viz pozn. 1 tamže. 3) Viz č. 36. 4) Viz č. 35.)

Strana 31
Č. 38—39: 6. srpna 1445. 31 Ve Žluticích, 6. srpna 1445. Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: smluvil si již s falekrabětem Lud- víkem rok v Chebu na den sv. Vavřince (10. srpna). 38. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova genealogie pp. z Vřesovic. AČ. III, 31 č. 46. — AČ. XIV, 14 č. 1505. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakož mi píšete o falckrafově Mti a o ty Němce, s kterýmiž činiti mám o to, že jsou mi mé zjímavše šacovali etc., nebuď vás tajno, že jest již tak namluveno mezi námi, že s JM a s těmi Němci v aubný nyní příští na den sv. Vavřince2 v Chbě mám rokovati. A k tomu jsem již pana Matesa Šlika i jiných dobrých lidí připrosil, aby tu také vedle mne byl. A bude-liť mne moci rovné potkati, chciť rád přijíti; a máte to bohdá vy i jiní dobří lidé shledati, žeť mnou nic sjíti nemá. A na čemžť tu koli přestane, toť vás tajno nebude. Datum Žlutic feria 6. ante Laurenti, annorum Domini XLV. Jacobus de Vřesovic. Generoso domino, domino Ulrico de Rozzenberg residenti in Crumlow, amico sibi specialissime favoroso. 39. 6. srpna 1445. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: posílají mu opis listu Schollarova a prosí, aby jim položil rok. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 755, or. pap. Srv. list Budějovských z 24. dubna 1445, výše č. 19. Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. A jakož sme k VMti písaře Sigmunda poslali pro Caspara Schollara, prosiece VMt, jakož pána přieznivého, nám v tom dále raditi a s ním ráčili před VM“ slyšeti o pře mezi námi etc., a na to sme Schollara obeslali, i píše nám zasě, že před VM“ chce býti etc., jakož to VMť v přie- pisu listu jeho srozujmiete,“ i prosíme VMt, že VMť ráčí jemu s námi rok položiti Datum feria VI. k slyšenie před vás a vedle žádosti nadepsaného Schollara. post Marie Nivis, anno etc. XLV°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Pečeť odpadla. 1) List Oldřichův se nedochoval. Oldřich jednal mezi Ludvíkem a Jakoubkem již dříve; srv. list z 20. dubna, výše č. 18. 2) 10. srpna. 3) Dotčené listy se nezachovaly.

Strana 32
32 Č. 40—41: 7.—16. srpna 1445. 40. 7. srpna 1445. [Oldřich z Rožmberka Budějovským]: nemůže Schollara glejtovati před vší zemí, jak on žádá, nýbrž jen před sebou a svými lidmi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 743 b, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete a přiepis listu Ssallerova ste poslali, tomuť sme srozuměli. Ačkoli mnoho činiti máme, však pro vašě dobré chcem se rádi té práci vážiti. Než jakož on píše, abychme jej klejtovali, jakož obyčej jest, myť s ním nemáme co činiti, než všeckno dobré; abychme jej také klejtovati mohli přede vší zemí, těch mocni nejsme. A také nezdáť se nám, bychme jej měli obeslati; než obe- sletež jej vy, že jej klejtovati přede vší zemí nemóžem. Než přesto chceliť vždy náš klejt mieti před námi i našěmi, a ktož by pro nás chtěli učiniti aneb nechati, toť jemu rádi dáme. A budeli chtieti bez klejtu sem“ přijieti neb na náš klejt, Datum sabbato ante Laurenti, anno to nám dajte věděti a myť vám rok položíme. etc. XLV°. 41. V Landshutě, 16. srpna 1445. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: o sněmu v Norimberce; aby k němu poslal bez meškání svého syna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3, or. pap. Hainrich, von Gots gnaden phalenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Beyren. Unsern gunstlichen grus zuvor, edler besunder lieber! Wir lassen dich wissen, das wir dasmals von dem tag zu Newnburg an ende abgeschaiden sein und steen doch noch der sachen in teidingen. Dann, wie sich die furan begeben werden, wellen wir dich ab aigenlichen und furderlich wissen lassen; und darumb so wellest es noch also umb geraisig und ander laut zu bestellen lassen dizmals ansteen so- lang, bis wir darumb unser werbunde potschaft zu dir tun werden. Wir vernemen in deinem schreiben uns iezo getan deinen vleiss und guten willen in den sachen, des dir zumal vast danken und auch genedichlich, wo sich das geburt, gein dir er- kennen wellen. Dann von deins suns, unsers diener, wegen, den wellest uns schicken und nit lenger vorhalten, wann uns sicher zumal vast nach im belanget. Und ob sich die obgeschriben sach icht zu anderem fugen und schicken wurden, sein wir an zweifel, das du die wol dannocht an den benanten unseren diener, deinen sun, a V konc. následuje chybně znovu chtieti. 1) List Budějovských ze 6. srpna t. r., viz č. 39.

Strana 33
Č. 41—43: 16.—19. srpna 1445. 33 waist auszerichten. Datum Landshuet an montag nach unser lieben Frauen tage Assumpcionis, anno d. etc. XLVto. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulrichen, herren zu Rosenberg. Pečeť odpadla. 42. 17. srpna 11445]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať přikáže svým úředníkům, aby vydali Neužilovi a jeho manželce peníze, stavené v Jistebnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 758 A, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Poněvadž VMť ráčila mi- lostivé povolenie k prosbě našich spolusúsedóv, k VMti na Crumplov vyslaných, okázati a peniezy, úředníky vašimi v Jistebnici stavené, Neužilovi a jeho manželce propustiti, velicě VMti z toho děkujeme, snažně VMti prosiece, aby úředníkóm vašim ráčili psáti po tomto poslu, ať ty peniezi, VM“ propuštění, jsú Neužilovi a jeho manželce vydáni. A tohoť VMti doufáme, že to ráčíte učiniti. Datum f. III. post festum Assumpcionis beatissime Marie Virginis. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečeť. 43. V Krumlově, 19. srpna 1445. Oldřich z Rožmberka [Táborským]: aby mu podali bližší zprávu o penězích, stavených v Jistebnici, neboť se na to již nepamatuje. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 758 A, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o penieze, stavené v Jistebnici, že bychme vašim vyslaným řekli propustiti, v tom se nepamatujeme. Než Jan Pražák, tenť jest nás prosil za odúmrt v Milevščě; což nynie podnes vzato, to sme kázali propustiti. Než dajte nám věděti, kto náz“ za to prosil, neb mnoholi těch peněz a proč usta- a) tak konc. 1) Viz 17. srpna t. r., č. 42.

Strana 34
34 Č. 43—45: 19.—27. srpna 1445. veny, abychme uměli na to dáti odpověď, neb mnoho máme činiti, že takových věcí nemóžem všech v paměti mieti. Datum Crumlow f. V. post Assumpcionem glo- riose Virginis Marie, annorum XLV. Old. 44. V Krumlově, 25. srpna 1445. Oldřich z Rožmberka [Jindřichovi z Plavna?]: posílá mu list Weidy z Hawen- steinu; byl by rád, kdyby se ta věc urovnala; o roku krále římského s uher- skými pány. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist 759, koncept. Edler wolgeborner herr und lieber sweher, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich schik euch brief, so mir und meinen sunen der von Weida zum Hawenstein ge- schriben hat. Nu sieh ich je nicht gerne solher zwitracht zwischen euer zu baider seiten, auf das deucht mich gut sein, das solh sach zwischen eur hingelegt mochten werden. Hofmere weiss ich euch nicht zu schreiben, denn das mein gnediger herr der Romisch konig ein tag gelaist hat mit den ungrischen herrn.? Ich kan aber noch nicht gewissen, wie sein gnad dann abgeschiden ist. Doch ist gut hofnung gewest, das sich das ganz land zu Ungern mit seinem genade gutlichen veraint solt haben. Auch bit ich euch, ir wellet mir schreiben, wie ir euch gehabt mit allen den euern, wann ich von dem gnaden Gotes mit allen meinen kinden gesunt und in gutem stand pin. Geben zu Crumnaw am mittichen nach Bartholomei, anno- rum XLV. Na rubu: Dem von Plawn. 45. 27. srpna 1445. Sušičtí Oldřichovi z Rožmberka: lidé, na něž mu žaluje biskup pasovský, nejsou jejich a také jim nechtějí pomáhati. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 760, or. pap. Služba naše napřed VMti, urozený pane! Jakož VMt píše, kterak kněz biskup pasovský žaluje vám na ty, kteříž sě v vašem listu jmenují, žež“ nic rovného od něho přijieti nechtie, VMt žádá, abychme takových u nás nechovali etc., račiž a) tak orig. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Viz Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 500. zde dotčené nejsou zachovány. 3) Listy

Strana 35
Č. 45—47: 27.—31. srpna 1445. 35 VMť věděti, žeť ti jistí naši nejsú a myť jim také nechcme těch věcí pomáhati. A což sě knězi biskupovi od takových děje, toho nám líto, neb my nemáme s ním činiti nežli všě dobré. Datum feria sexta ante s. Augustini, anno etc. XLV°. Purgermistr a conšělé města sušického. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu nám přieznivému d. Pečeť odpadla. 46. 28. srpna 1445. Horažďovští Oldřichovi z Rožmberka: neznají těch zhoubců biskupa pasov- ského a nepustili by jich do svého města. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 761, or. pap. Služba naše napřed TMti, urozený pane milý! Jakož nám TM píše o zhúbcéch biskupa pasovského, abychom takovým na městě našem žádného odpočinutie jmieti nedali, TMť rač věděti, že my žádného z těch neznáme ani co o nich slyšíme; a bychom známost jměli jich, těch ani jiných zhúbcí my na město své nepustíme. Datum sabbato ipso die beati Augustini episcopi, annorum etc. XLVto. Purgmistr a conšelé města Horaždějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rossenberga, nám přieznivému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 47. V Krumlově, 31. srpna 1445. Oldřich z Rožmberka [Leonardovi, biskupu pasovskému]: pro jeho věc se Zikmundem Malovcem obeslal Petra Zmrzlíka i města a posílá mu opisy jejich odpovědí; jedná o tom také s Václavem z Michalovic na Strakonicích; aby zatím nekácel toho lesa; aby mu sdělil, zda Racek z Rýznberka jest jeho odpovědným nepřítelem. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 762, koncept. 1) Oldřichův list není zachován. 5*

Strana 36
36 Č. 47—48: 31. srpna 1445. Hochwirdiger in Gote, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein euren gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herre! Als eur gnad nachst Baltazarn, eurer gnaden diener, bei mir gehabt habt von Sigmunden Malowczen und ander sach wegen, nu hab ich den Peter Zmrzliken und dy stet beschickt, dy mir dann wider geantwort haben, als eur gnade in disen ingeslossen versigilten brief wol vernemen werdet. Ich hab auch ein meiner erberen diener bei dem von Strakanicz gehabt, der hat mir zu emboten, er well mit dem Sigmund Malowczen ernstlichen reden, das er gleich und recht von euren gnaden nemen sulle. Wer aber, das er sein nicht tun wolt, so meint er in nicht lenger zu halden, sunder im urlaub zu geben. Wi und was mir der von Michelsperk wider zu wissen tut, wil ich euren gnaden an verziehen zu schreiben. Auf das deucht mich gut sein, das eur gnad dy strass des waldes noch nicht liss zu slahen. Und was ich euren gnaden in allen Geben sachen west zu dienen, des pin ich alle zeit willig und tet das gerne. zu Crumnaw am eritag nach sand Bartlmes tag, annorum XLV. Na zvláštním listku: Auch als ich euren gnaden emboten hab bei Waltazarn, eurem diener, eur gnade enruch wich wissen lassen, ob herr Raczko von Risenbergk eur gnaden abgesagter feint sei oder nicht, pit ich eur gnade, ir wellet mich noch solhs wissen lassen, wann wer er nicht eur gnaden abgesagter feint, so wolt ich im auch schreiben von der fusknecht wegen, als ich den andern getan hab. Und wer er denn eur gnaden abgesagter feint, so wolt ich aber versuchen, ob solh sach in gut hingelegt mocht werden. 48. V Praze, 31. srpna 1445. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: slyšel rád, že mluvil s legátem Karvajalem; páni si přejí, aby začal jednati s králem; Petr ze Šternberka a Fridrich z Kolovrat ho podezřívají, že chce uvésti krále do země. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 763, or. pap. AČ. II, 431 č. 3. Urozený pane milý! Slyšel sem, že Karvyal u TM“ byl;2 toť sem velmi rád slyšel, neb viem, že TMť s ním o velmi potřebné věci rozmluvil. A mnoho jest pánóv i dobrých lidí, že by rádi, by legát sem poslán byl. A druzí zde se mnú mluvili, ješto by velmi rádi, by TMť mluvil k někakému sjezdu s královú Mt. A zvláště pan Jacub,3 nynie zde byv, mnoho se mnú mluvil, že by rádi, by VMť něco počel jednati, a že by chtěli při VMti zóstati. Ale Holického syn a Kolovrat mladý, 1) Srv. list Sušických z 27. srpna a Horažďovských z 28. srpna, výše č. 45 a 46. Z korespon- dence Oldřichovy s Petrem Zmrzlíkem a s Václavem z Michalovic o této věci se nezachovalo nic. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 66. 3) Nejspíše Jakub z Vřesovic.

Strana 37
Č. 48—49: 31. srpna—3. září 1445. 37 zde byvše, mnoho připomínali rok viedenský a TMti vinu dávali, žes jich pomkl pryč z Viedně a vdys chytře mluvil, ale k tomu, aby vdy římského krále sem uvedl; i o tom lízání mútví i o bradě zpomínali.? A rozumiem tomu, že úplně zlé domněnie do vás oni mají. Protož, milý pane, sjedeš-li se s nimi, considerate bene, quia tota ipsorum est intencio, quod numquam finis fiat. Také jsú mluvili s pur- germistrem Pavlem,“ když u Pešíka4 jedli nynie, jako v Praze byli.5 A prosím TMti Datum rač mi noviny psáti některé o králově M“, jáť bych rád skoro zase jel. Prage feria tercia ante Egidii, anno etc. XLVto. Vester Pro[copius]. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosfenberka], pánu mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 49. V Pasově, 3. září 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za poslané listy i za poslání k Václavovi z Michalovic; lesní cesty tedy zatím nevykácí; Racek z Rýznberka není jeho odpovědným nepřítelem, avšak přechovává jeho nepřátele; prosí, aby tedy Rackovi v té věci napsal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 764, or. pap. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freunde! Als ir uns iezo ge- schribn und dabei etlich brief zugesantt habt,‘ das haben wir wol vernomen und danken eu solher eur mue zumal hoch und vast und wellen das umb eu gern ver- dienen. Wir senden eu auch hiemit die besigelten brief, die ir uns zugesantt habt. Dann als ir zu dem von Strakonicz habt gesandt von des von Malawicz wegen, das gevelt uns zumal wol; und wissen nicht anders, dann daz wir ainen sundern guten freund an dem benannten von Strakonicz haben. Wir wellen auch eu zu gevallen den steig unz auf eur nagsts schreiben noch unverslagen lassen. Als uns eur freuntschaft auch verrer schreibt, ob der von Risenberg unser abgesagter veind sei, lassen wir eu wissen, daz er nicht unser abgesagter veind ist und wissen auch dhainerlai sach nach spruch, die er zu uns hab, darumb er sich gen uns in veintschaft begeben solt. Aber wir sein nu warlich underricht, daz sich unser veind bei im aufhalden und in fur iren herren nennen; darauf bitten wir eur freuntschaft mit sunderm vleiss und guten willen, ir wellet im darumb schreiben und bitten, daz er unser veind, die uns wider got, er und recht bekriegen, nicht halde, wann 1) Vříjnu 1433; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 631 a d. 2) Viz Urbánek, tamže 6351. 3) Pavel Dětřichovic, purkmistr Nového města pražského. 4) Pešík z Kunvaldu. 5) Viz Urbánek na uv. m. III. 2, 61. 6) Viz č. 47.

Strana 38
38 Č. 49—51: 3.—15. září 1445. wir doch solhs umb in nicht verdient haben, auch ungern verdienen wolten. Das wellen wir umb eur freuntschaft und den benanten von Risenberg gern verdienen. Geben ze Passaw an freitag nach sand Gilgen tag, anno etc. XLVto. Leonart, von gots gnaden bischove ze Passawe. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freunde, Ulrichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 50. V Pasově, 12. září 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: na jeho radu nechal zatím kácení cesty k Vimperku; byl však varován, že nepřátelé chtějí táhnouti na jeho panství, a proto se táže, co má dělati. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 765, or. pap. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund! Als wir eu vormalen von der von Malawitz wegen geschriben haben, darauf ir uns geantwurt und gebeten habt, das verschlahen der strass gen Winderberg ze under wegen lassen bis auf euer schreiben,| das wir auch als euch ze gevallen getan haben, nun sein wir war- leich gewarnet worden, wie daz si in unser herschaft zum Wolfstain vermain ze ziehen und die ganz aufzeheben, alspald der man bei der nacht lenger schein werde; also bitten wir euer freuntschaft mit sunderm gutem willen und fleis, uns fuderleich ze wissen lassen, wes wir uns nu halden sullen, domit wir und die unsern schadens also nicht wartund sein. Daran beweiset ir uns sunder guet freunt- schaft; und wellen auch solichs umb eu gern beschulden. Geben ze Passaw an suntag vor des heiligen Creutz tag Exaltacionem, anno Domini etc. XLVto. Leonart, von Gots genaden bischove ze Passaw. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freund, Ulrichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 51. V Krumlově, 15. září 1445. Oldřich z Rožmberka králi Fridrichovi: prosí, aby mu vzkázal po jeho slu- 1) Srv. listy z 31. srpna a 3. září, výše č. 47 a 49.

Strana 39
Č. 51: 15. září 1445. 39 žebníku Hanuši Baumgartnerovi, zda ta věc může býti urovnána, a zvláště prosí o vyřízení věci Jana z Hradce a Jana Bechyně z Lažan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 766, koncept. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. 1066. Allerdurchleuchtiger konig, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein euren furstlichen gnaden alle zeit willig. Gnediger lieber herr! Als ich auf eur gnaden schreiben Hansen Paumgartner, meinen diener, zum euren gnaden geschickt hab dy sach zu vertigen, bit ich eur kongliche gnade, denselbigen Paumgartner enruchet zu vertigen, ab dy sach noch zu gut bracht mocht werde; geschicht aber des nicht, so ist zu besorgen, das nichzs guts doraus werdet, als euren kunglichen gnaden der Paumgartner das weiter erzelen wirt. Und sunder bit ich eur gnade zu gedenken an herrn Janen von Newenhaus und den Bechinko," das dy auf sand Gallen tag schirst entricht werde, damit dy sach nicht zu merklichem krieg kam." Und was ich euren kunglichen gnaden in allen sachen west zu dienen, das tet ich gerne. Ge- ben zu Crumnaw am mitich noch Exaltacionem sancte Crucis, annorum etc. XLV. Na rubu: konig. Ulr. 1) Týká se to jednání Oldřichova jakožto prostředníka mezi králem Fridrichem a Tábor- skými; srv. výše č. 28. 2) Jan Bechyně z Lažan. 3) 16. řijna. 4) Král byl oběma pánům dlužen za žold (srv. i níže v odpovědi králově z 25. září), a zvláště s Janem z Hradce měl co činiti pro škody, které utrpěli lidé téhož pána od rakouských poddaných a za něž požadovali náhrady. Poučuje nás o tom instrukce, vydaná královskou kanceláři pro Prokopa z Rabštejna, vyslaného k Oldřichovi z Rožmberka asi v červenci 1445 (srv. v listu Kašpara Šlika z 22. čer- vence t. r., výše č. 33), tohoto znění: Memoriale dem von Rabenstein. Zum ersten sol er haben ein credenz an den von Rosenberg und darauf im sagen, wie her Jan vom Newenhaus etlich schuld nu furnympt gen unserm herren dem kunig und dem land zu Osterreich von jarsoldes auch von scheden wegen, die der Kyenberger den seinen sol getan haben, und darumb, daz im solich sach und ausrichtung, als ervordert ist, verzogen worden; doch alleweg etwas mit seinem willen hat er nu zulezt die seinen zu unserm gnedigisten herren gesantt und urlaub genomen von seinen gnaden und seinem dinst. Darauf dann sein kuniglich gnad hern Procopen von Rabenstain zu im gesannt und in hat bitten lassen ein aufslag zu geben der bezalung solichs soldes bis auf sand Bartolmes tag [24. srpna] schirst kunftig, des dann her Jan nach lenger pete sich begeben hat, doch mit solicher underscheide, daz im auf denselben sand Bartholmes tag sein und der seinen scheden auch bezalt wurden. Wann nu sein kuniglich gnad meint, nachdem und der Kyenberger seiner gnaden unge- horsamer gewest und noch ist und alle angriff getan hat on seiner gnaden willen, und seinen gna- den auch allzeit leide gewesen ist und ouch den Kyenberger darumb meint zu straffen mitsampt seiner landschaft, so sei sein gnad solicher scheden nit pflichtig zu keren, und hat darumb her Jan kein entlich antwort getan, noch sich dorein begeben mogen, also begert sein gnad an den von Rosen- berg, daz er herrn Jan durch sein botschaft daran mit fleiss weise, daz er solich vordrung gutlich lasse ansteen bis auf sand Gallen tag [16. řijna] nechst kumftig, und alsdann zu seinen gnaden kome personlich oder sein volmechtig botschaft sende, so wil sein kunglich gnad im solichen seinen ver- gangen sold schaffen auszurichten, und was im sein gnad umb ander sein vordrung rechtlich oder

Strana 40
40 Č. 52: 20. září 1445. 52. V Krumlově, 20. září 1445. Oldřich z Rožmberka [Leonardovi, biskupu pasovskému]: v jeho věci se Zik- mundem Malovcem mu posílá dva listy Václava z Michalovic; s kácením cesty aby ještě počkal 8—10 dní, než mu o tom napíše. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 768, koncept. Hochwirdiger in Gote, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein euren gna- den alle zeit voran willig. Gnediger lieber herre! Als mir eur gnad iezo geschriben habt von des Malowczen wegen etc.," schik ich euren gnaden zwen brief, dy mir der von Strakonicz schreibt,? dy eur gnade wol vernemen wirdet. Und alzpald mir ander andwort nach seinem schreiben komet, wil ich euren gnaden auch an verziehen wissen lassen. Und eur gnade mag sich nu wol nach solhem schreiben gerichten, den walt zu verslahen oder also zu lassen, den mein gut dunken were, das eur gnade den walt noch nicht verslahen liss, sunder das euer gnaden leut ir sach in achtung hetten, wan ich hoff je dy sach noch zu erfaren in wenig, acht oder zehen tagen, und eur gnade alzdann wissen lassen, wie es eingestalt mit dem Malowczen haben wurd. Und was ich euren gnaden in allen sachen west zu dienen, des wer Geben zu Crumnaw am montag nach Exalta- ich alle zeit willig und tet das gerne. cionem sancte Crucis, annorum XLV. Ulr. pillich tun sol, dawider wil sein gnad mit sein; und das der von Rosenberg auf solich mainung das peste tue, nachdem und seiner kuniglichen gnaden erpietung gleich und glimpflich ist, wann solt die sach zu unrat komen, das wer fur peide lant nit gut. Item herr Procop sol auch haben ein credenz an herrn Jan, ob es notdurft sein wurde nach des von Rosenberg rat, mit im auch zu reden. Item herr Procop sol auch den reten zu Wienn dise werbung erzelen und ob sy icht deucht darinne zu endern, das sol herr Procop nach irem rat tun und werben. Item ein credenz an die stat Budweis uf herrn Procopen Rabenstein, der sol werben auf die meinung, als er vor den reten gehort hat, und sy underweisen, daz sy von der sach wegen in guter einung bleiben. — Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 793, pův. cedule. — Urbánek, Čes. děj. III. 2, 901 položil instrukci do června 1446, dovolávaje se její souvislosti s listem Prokopa z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka z května 1446 — viz níže č. 126, avšak myslím, že neprávem, neboť v tom listu se podává zpráva o jed- nání Jana z Hradce s králem, k němuž došlo v dubnu 1446 za pobytu Jana z Hradce u krále — viz níže listy z 2. a 4. dubna 1446, č. 116 a 117, zvl. pak nedat. list Rabštejnův položený na poč. května 1446, viz níže č. 126. Naproti tomu se jeví v uvedené instrukci začátky toho jednání; Oldřich měl zakročiti u Jana z Hradce o vyslání poslů ke králi na den 16. října — srv. i níže listy z 15. a 25. října 1445, č. 70 a 73. S posláním Prokopovým k Oldřichovi v červenci 1445 shoduje se poznámka Urbánkova na uv. m. str. 663, že Rabštejn byl r. 1445 několikrát v Čechách — srv. i list Kašpara Slika z 22. července t. r., jak uvedeno již výše. Také poslání Rabštejnovo k Budějovským mohlo býti v létě 1445 — srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 708. Hufnagel v článku „Caspar Schlick als Kanzler Friedrichs III“ v MIOG, Ergzb. VIII, str. 386 položil tuto instrukci rovněž k červenci 1445. 1) Viz č. 50. 2) Dotčené listy nejsou dochovány.

Strana 41
Č. 53—54: 21.—22. září 1445. 41 53. V Krumlově, 21. září 1445. Oldřich z Rožmberka Budějovským: určuje jim rok s Petrem Zmrzlíkem na den sv. Marka (7. října). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 n, koncept. Súsedé milí! Věděti vám dávám, že mi“ Petr Zmrzlík obeslal, abychme mezi vámi konec učinil.“ I pokládámeť vám rok den svatého Markusa, to jest ten čtvrtek po svatému Franciscu najprve příští, abyste někoho od sebe sem vyslali na ten Datum Crumlow f. III. in die čas. A téhož sme Petrovi Zmrzlíkovi tak psali." Mathei, annorum XLV. Old. Budějovickým. 54. V Pasově, 22. září 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu, že se namáhá v jeho věci s Malovcem; aby mu poslal list Václava z Michalovic, jakmile jej dostane; s kácením cesty tedy počká ještě 8—10 dní. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 765, or. pap., poškozený. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner, lieber freund! Wir danken eur freunt- schaft mit sunderm vleis solicher mue, so ir mit dem von Malawitz und andern unsern sachen [ ....] wegen habt" und wellen das umb eu und die euern gern verdinen und beschulden. Und bitten euer freuntschaft, wenn eu geschrift von dem von Strakonitz kome, ir wellet uns die zuschreiben und wissen lassen. Dann von des walds wegen, als ir schreibt, den unverschlagen ze lassen auf acht oder zehen tag und diweil desterpas bei barnung sein, wellen wir auch gedenken, daz wir den also unverschlagen beleiben lassen. Geben ze Passaw an sand Mauritzen tag, anno Domini etc. quadragesimo quinto. Leonart, von Gotes genaden bischove ze Passaw. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freund Ulrichen von Rosenberg. Pečeť odpadla. a) tak konc. 1) List Petra Zmrzlíka se nedochoval. 4) Viz dopis Oldřichův z 20. září, č. 52. 2) 7. října 1445. 3) List Oldřichův se nedochoval. 6

Strana 42
42 Č. 55: 22. září 1445. 55. 22. září 1445. Oldřich z Rožmberka a někteří páni rakouští, rukojmi za krále Fridricha a krále Ladislava, zavazují se Táborským, že jim zaplatí dluh 1.000 zl. uher. na den sv. Jakuba nejblíže příští (25. července 1446). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 769 b, souč. opis. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. 1070. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krum- mau in B. II, 65 č. 230 (reg). Srv. úmluvu z 18. června 1445, výše č. 26; Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 63. Wir nachgeschriben Ulrich von Rosenbergk, Kristof von Lichtenstein von Ni- colspurg, Rudiger von Starhenberk, Jan von Kreig, hauptman ze Drosendorf, Erhart von Czelking, Jorg von Wolkensdorf, pfleger ze Weytraw, als recht selbsgescholen und purgen fur den allerdurchleuchtigisten fursten und herrn, herrn Fridrichen, Romischen konig, ze allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich etc., und den durchleuchtigen fursten kunig Lasslawen, seiner gnaden vettern, baid unser gnedig herrn, und desselben konig Lasslawes erben, bekennen etc., das wir schuldig worden sein recht und redlich geltschuld und gelten sullen tausent guter ungrisser guldein, gerecht in gold und an der wag, oder siben schilling pfennig der schwar- zen wienner muns fur ieden gulden ze raitten, den erberen weisen dem burgmaister, richter, rat und den burgeren gemaincleich in der stat zu dem Tabor zu Beheim ge- sessen und wanhaften und irn nachkomen und dyselben tausent guldein oder so vil phennig, als oben gemelt ist, dafur sullen und geloben wir in bei unseren guten trewen an alles gever auf sand Jacobs tag im snit" schierist kunftigen unverzogenleich zu Crumnaw, das des obgenannten von Rosemberk ist, auszerichten, zu bezalen und ze geben; und ab wir den iezgemelten von Tabor die egemelten sum gulden oder als vil phenyng, als vorgemelt ist, auf denselben tag und zeit nicht ausrichteten und geben und genzleich zalten, so sullen und wellen wir inner einer moneid nachst darnach, so wir von in ermant werden, atd., leženi v Třeboni nebo v Budějovicích. Wer aber, daz in laistung verzogen wurd, aber ob in gelaist wurd und sy der laistung verdruss und demnach der obgenanten summ gulden oder so vil phenyng, als vor beruret ist, nicht ausgericht und bezalt wurden, was sy dann furbasser des ver- ziehen schaden nemen, wie der schad genant wer, den ir ainer gesprechen mocht bei seinem trewen an gever, den sullen wir in zusampt der hauptsum genzleich ab- legen und widerkeren an all widerred und verziehen. Wer auch den brief mit irem guten willen inhat und uns damit ermant, dem sullen wir alles des, so oben ge- schriben stet, phlichtig sein zu geleicher weis, als den obgenanten von Tabor. Und des ze urkund und pesser sicherhait haben wir obgeschriben selbgescholden und porgen mit unsern guten wissen und willikleich unser aignen insigl an den brief 1) 25. července 1446.

Strana 43
Č. 55—57: 22.—25. září 1445. 43 gehengt. Der geben ist an sand Maurizen tag nach Cristi gepurt vierzehenhundert jare und dar in dem funfundvierzigisten jare. 56. Ve Vídni, 22. září 1445. Král římský Fridrich slibuje Oldřichovi z Rožmberka, že jej a jeho dědice od- škodní za záruku 2.000 zl., kterou dal za něho a krále Ladislava Táborským. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 769 a, souč. opis. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. 1071. — Srv. Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 63. Wir Fridreich, von Gots gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich, zu Steir, zu Karenden und zu Krain, grave zu Tirol etc., bekennen fur uns, unseren lieben vetteren kunig Laslawen, des vormund wir sein und den wir innhaben, und fur sein erben: als der edl unser besunder liber Ulreich von Rosenberg mitsambt etlichen anderen gen den vom Thabor durch befridung wegen unsers land Osterreich nach unserm pet und begern fur zwai tausent guldein unger und ducaten porg worden ist, also haben wir im versprochen wissentlich mit dem briefe, daz wir in und sein erben von solicher porgschaft an allen irn schaden gnediclich nemen und halten, ob si aber solicher porgschaft schaden nemen, daz wir in denselben schaden von den nuczen und renten des benanten fursten- tumbs Osterreich widerkern und ablegen wellen an geverde. Mit urkund des briefs. Geben zu Wienn nach Kristi gepurde im vierzehenhundertisten und fumfund- vierzigisten jar an sand Mauricien tag, unsers reichs im sechsten jare. 57. Ve Vídni, 25. září 1445. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: dal zhotoviti listy ve věci Táborských; Jan z Hradce a Jan Bechyně z Lažan mají poslati svého zástupce do Vídně na den sv. Havla (16. října). — (samstag vor Michaelis). Znění listu není zachováno, známe jen regest z pozůstalosti Fr. Palackého (v archivu Ná- rodního musea): „Er hat die geschuldbriefe und gegenbriefe wegen der Taborer und der andern fertigen lassen2 und ist auch willig, was er dem Jan von Neuhaus und dem Bechinko von ihres jahrgelds wegen schuldig ist, auszurichten; diese sollten nur ihren anwalt deswegen nach Wien auf den s. Galli tag schicken.“3 1) Srv. úmluvu z 18. června 1445, výše č. 26, též předcház. list. 2) Viz Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 62. 3) Viz list Oldřichův z 15. září, výše č. 51. 6*

Strana 44
44 Č. 58—60: 26. září 1445. 58. [před 26. září 1445]. [Biskup pasovský Leonard Oldřichovi z Rožmberka]: o roku mezi ním a Pur- kartem Puchpergerem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 15, or.; douška k nějakému dopisu (srv. listy bisku- povy z 3., 12. a 22. září, výše otištěné). Dann von des tags wegen zwischen eurer freuntschaft und Burckharten Puch- perger auf sand Wenzeslaus tag" schirst kunftig benennet,2 lass uns eur freuntschaft auch wissen, was eur gevallen darinn sei, wann uns der benant Puchperger umb gelait im und den seinen darzu ze geben geschriben und auch das nu von uns genommen hat. 59. V Krumlově, 26. září 1445. [Oldřich z Rožmberka Leonardovi, biskupu pasovskému]: posílá k určenému roku své posly a doporučuje mu je. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 770, koncept. Hochwirdiger in Gote, gnediger lieber herr, mein willig dinst sein euren gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir eur gnade ein rechttag benent hat' nach inhalt des anlass‘ auf den schirsten sand Wenczlabs tag‘ etc., also schick ich dy edlen Jan Rusen, mein purgrafen zu Crumnaw, rat und lieben getreuen, und Wolfarten Mulbanger, meinen diener, weisere diz briefs, mit andern, dy ich zu den- selben rechtagen geboten hab‘, und bit eur gnade mit besundern guten vleisse, dyselbigen in meinen sachen von mein wegen gunstlichen bevolhen zu haben, ratsam und hilflich zu sein, wozu ich glimpf und recht hab. Das wil ich umb eur gnade Geben zu Grumnaw am suntag vor alle zeit willikleichen und gerne verdienen. sand Wenczlabs tag, annorum XLV. Na rubu: Passaw. 60. V Krumlově, 26. září 1445. Oldřich z Rožmberka dává plnou moc svým zástupcům na roku před biskupem pasovským, na němž se má jednati o jeho sporu s Purkartem Puchpergerem. 1) 28. září. 2) Srv. list Oldřichův z 26. září, jímž doporučuje své posly k určenému roku (níže č. 59). 3) Rok v přičině Oldřichova sporu s Purkartem Puchpergerem; srv. listy z 28. dubna, 4) Srv. č. 21 a 27. 5) 28. září. 6) Srv. plnou moc Oldřichovu 7. a 30. května, výše č. 20, 21, 27. z téhož dne, níže č. 60.

Strana 45
Č. 60—61. 26.—28. září 1445. 45 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 15, koncept (má formu orig., avšak je bez pečeti). Schmidt-Picha, UB. d. St. Krumman in B. II, 65 č. 231 (reg.). Wir Ulrich von Rosemberk bekennen offenlich mit dem brief vor allen, dy in sehen, horen ader lesen. Als mir mit dem edlen Purckarthen Puchperger zu Newn Puchperg durch den hochwirdigen in Gote und herren, hern Leonart, bischove ze Passaw, meinen gnedigen lieben herrn, ein rechtag fur sein gnade und seiner gnaden edel rete beschaiden ist, nach inhalt der anlass, als wir uns zu baider seit gen- einander veranlast haben, in denselbigen rechten ich zu meinem rechten waren und vollkomenden elichen procuratoren und anwalten gemacht und geschickt hab, mach und secz in kraft diz briefs dy edlen Jan Rusen, dy zeit purgraf ze Crumpnaw, rat, Wolfharten Mulwanger, meinen diener, und liebe getrauen, und gib in auch solhen gewalt und procuracionem daselbst recht von meinen wegen vor meinem gnedigen herrn von Passaw und seinen edlen reten zu geben und zu nemen nach inhalt des anlass zu gewin und zu verlust und zu allen rechten gegen den obgemelten Pur- karthen Puchperger, auch ein ader mer procuratores zu in zu nemen ader an ir stat zu seczen in aller mass, als ich selbs personlich da were, und was sy ader dy procuratores, dy sy zu in nemen ader an ir stat seczen werden, von meinen wegen in rechten tun ader lassen, glob und versprich ich in kraft diz briefs dem allen nach- zugeen, zu volfuren und zu halden getreulichen und ungeverlichen und dawider nicht zu tun in keinerlei weise. Mit urkund diz briefs, der mit meinem furgedruckten insigil versigilt und geben ist zu Crumpnaw am suntag vor sand Michels tag, nach Crists geburt vierzenhenhundert und in dem funfundvierzigisten jare. 61. [před 28. září 1445]. Oldřich z Rožmberka jmenován v čele poselstva českého ke králi do Vídně na den sv. Michala (29. září). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 771, souč. cedule. Die nachgeschriben hern, landleut und van steten des kunigreichs ze Behem sind gesant worden zu unserm herrn dem kunig gen Wienn zu sant Michelstag, des im fumfen jar ist.2 Von erst der von Rosemberg her Meinhart vom Newnhaus her Alsch von Sternberg der von Plawen 1) Srv. list Oldřichův biskupovi z téhož dne, výše č. 59. 2) 29. září 1445; o chystaném sjezdu ve Vidni není jiných zpráv kromě této a kromě zmínek v listech Eneáše Sylvia, které uvedl Urbá- nek v Čes. děj. III. 2, 70 pozn. 1 (podle nich měl býti sjezd o sv. Havle, t. j. 16. října). K sjezdu nedošlo; viz Urbánek tamže, str. 70.

Strana 46
46 Č. 61—62: 28.—30. září 1445. her Jan von Swyhaw her Zbinko von Hazemburg her Hessk von Waldstain der von Michelsperg von Strakonicz her Hanreich von Placz Hanns Heinrich J von Kolowrat her Jan von Swanberg her Alsch von Seberg her Jan Zagimatsch Diepolt von Risemburg Burian vom Gutenstain die Prager und vil ander leut von hern, rittern, knechten und steten des kunigreichs zu Behem. Darnach ist gesant worden gen Kornneunburg her Hanreich von Placz, der Przibik von Klenaw. Na rubu jinou rukou: Cedula pánuov českých, ješto byli k královi Mti posláni annorum XLV afnte] sanctum Wen[ceslaum].1 62. V Pasově, 30. září 1445. Biskup pasovský Leonard se svou radou podává zprávu o slyšení zástupců Oldřicha z Rožmberka2 a Purkarta Puchpergra z Nového Puchberku v příčině jejich sporu o plat na klášteře zlatokorunském: Puchperger si činil nárok na částku platu, který byl zapsán jeho otci Jindřichovi králem Václavem, avšak byl placen jenom dvacet let, neboť potom se zmocnil kláštera Oldřich z Rožmberka4 a zbavil Puchpergra platu; Oldřich se však dovolával císařských zápisů Zikmundových, jimiž se mu dostalo kláštera v plné držení. Biskup rozhodl, že se Purkartovi do- stane práva, prokáže-li před ním do 18 týdnů a 9 dnů, že se jeho otci dostalo opravdu toho platu a že ho byl zbaven Oldřichem z Rožmberka. — (an phinztag nach s. Michels tag). Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 BPa 2b, or. pap. něm. Pangerl, Urkundenbuch des ehemal. Cisterc. Stiftes Goldenkron in B. (FRA 2, XXXVII), 458 č. CXCIX. 1) Před 28. září. 2) Oldřichovým zástupcem se jmenuje v listu biskupově Vivianc Fraun- berger, avšak podle Oldřichova listu z 26. září (viz č. 59, 60) měli býti jeho zástupci Jan Rus z Čemin, purkrabi krumlovský, a Volfhart Mulvanger. 3) Zápis z 27. července 1408, viz Pangerl, UB. v. Goldenkron, str. 358 č. CLIVa. 4) 2. září 1429 zapsal král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka berni a úroky z kláštera zlatokorunského; viz Listář a listinář I, 107 č. 158. 5) Kromě listu uvede- ného v pozn. 3 neměl však Oldřich jiného zápisu na klášter zlatokorunský; zápis, jehož se tehdy dovolával, bylo tedy pravděpodobně již falsum s datem 19. října 1437 — zápis na doživotni držení kláštera (spolu se Zvíkovem a klášterem milevským); viz Listář I, str. 271 č. 378.

Strana 47
Č. 62—64: 30. září — 8. října 1445. 47 Rok byl ustanoven na 28. září, viz výše č. 58 a 59; ke konečnému rozsudku tehdy nedošlo, jak patrno z listu Purkartova bratra Lazara Puchpergera z 1. června 1452 (viz UB. Goldenkron, str. 478 č. 207; tamže č. 207a i odpověď Oldřichova z 6. června 1452), který se rovněž dožadoval vyřešení sporu. 63. Ve Vídni, 7. října 1445. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby se za něho zaručil Tá- borským. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 772, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. 1076. — Srv. Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 62. Fridreich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich und zu Steir etc. Edler und besunder lieber von Rosemberg! Wir begern an dich und pitten mit sunderm fleiz, daz du dich der pargschaft fur uns auf unsern versorgbrief, den wir dir hiemit senden, gen den Taboreren, mit andern," die sich des zu tun auch verwilligt haben, annemest, wann wir dich und dein erben darinn nach inhalt des- selben versorgbrief an schaden halten wellen, das auch in gutem gen dir erkennen. Geben zu Wienn an phinztag nach sand Franciscen tag, anno Domini etc. XL quinto, unsers reichs im sechsten jare. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 64. Ve Vídni, 8. října 11445]. Kašpar Šlik z Holiče, kancléř říšský, Oldřichovi z Rožmberka: o jednání mezi králem římským a pány uherskými; o koncilu basilejském a j. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 773, or. pap. AČ. II, 409 č. 3. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane, pane na mě laskavý! Psal sem ne- dávno všecky zdejší běhy, dřéve než sem do Uher jel. Již pak vrátil sem sě a 1) Viz list z 22. září, výše č. 55. zaručiti se za krále, viz výše v č. 55. 2) Jména ostatních pánů, kteří spolu s Oldřichem svolili 3) Viz list z 22. července t. r.

Strana 48
48 Č. 64. 8. října 1445. přivedl sem tyto pány: najprvé Vajda Miklóscha, biskupa vesprimského, Lasla Bána, Czech Petrova syna, pány z Hornšteina, Franka z Dumbay, despotovo poselstvie; a dřéve zde byl ostřěhomský a někteří páni z Ložonce. Pak zde sú také graf Jorg z Pozinka, Bartolme a Sigmund Charvátský, Rozgoňové, pan Jiskra a mnohá města; pak Cilský dnes přijede a Orság Mihal měl by v neděli býti. Pak mnoho taidinkovavše, všecko na tom ležie, že krále Laslava jednostajně přijímají a žádají, aby s corunú svatú do Bělohradu veden a znova pro obec, ješto dřéve nepřivolila, korunován byl. Tu mu chtie vrátiti a sstúpiti všech hradóv a požitkóv, jeho ko- moře příslušejících, a spósobiti řád a regiment; a pak krále Laslava i s tú corunú vrátiti JMti králi římskému, aby jej choval v Prešpurce neb u Viedně neb na Špil- berce, kdežkolivěk ráčí. Pak naše strana něco otpierá, ne pro královo dobré, než že sě bojí vrácení sbožie. Neb na tom konečně zóstáno jest, aby každému, buďto králi, kosteluom neb jiným všem, vráceno bylo; a ač by král polský neb králevá komu co zapsala v té dvojici, to všecko otvolávají, a po korunování chtie teprov znova dáti pod pečetí krále Laslava, má-li komu co dáno býti, a s radů veliků. Pak král sě jedno stará o jistotu, aby jemu král a coruna vráceni byli, neb oni jistoty jiné nemají, než přísahu, listy a pečeti, a na těch sě králi málo zdá, consi- deratis preteritis gestis. Na tom již všecko ležie; sic bychme měli celý konec. Budeť ješče konec v několika dnech; pak TM“ napíši. Pro Buoh, poněvadž Uhři již svému králevstvie pomáhají k jednotě a smilují sě na ně, měvše jedno pět let válku, proč sě Čechové na svú sirú zemi slitovati nechtie, měvše již válku snad již XXX let? Iam tempus esset nos de sompno surgere, ne sic manducaremus panem doloris et tristicie. A již méně o tom slyšíme, než kdy dřéve. Item conci- lium baselské převedlo sě do Štraspurka, neb Baselščí jich nemohli déle držeti, neb spíže neměli pro válku, kterúž kněz Albrecht, králóv bratr, s nimi vede? Již moc toho concilium lehká bude. A zdá mi sě, že sě král bude declarovati pro do- mino Eugenio s větší stranú zemí německých.“ Paumgartner TM“ dobře povie ty věci o Tábořiech a jiné běhy dvorské. S tiem sě TM“ porúčiem, prose, aby mi TMť také ráčila pomocna a radna býti v mých věcech, ješto s Ilburkem činiti Dán v Viedni mám, který kraj loketcký velmi zahubil, bez viny, to Buoh vie. ten pátek po sv. Francisku. Gaspar z Holiče, cancléř říský. Na rubu: Urozenému a mocnému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, pánu na mě laskavému. Přitištěna krytá pečeť. a) tak or. 1) O tom viz Chmel, Gesch. K. Friedrichs IV. sv. 2 str. 316 a d., Fessler-Klein, Gesch. Ungarns 2) Viz Chmel na uv. m. II, 500—501, Hufnagel, Caspar Schlick etc., MIOGF. Ergzb. VIII, 370. 4) Srv. o téže věci v listu Šlikově z 22. července. 365 a d. 3) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 68—69.

Strana 49
Č. 65—66: 9. října 1445. 49 65. 9. října 1445. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka; ještě se jedná; podá mu zprávu, jakmile budou věci skončeny. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 774, or. pap. List byl psán z Vídně a týkal se jednání pánů uherských s králem Fridrichem; srv. list Kašpara Šlika z 8. října, výše otištěný, a literaturu uvedenou v pozn. 1 na str. 48. Edler lieber sweher, unser freuntlich dinst wisset vor. Wir hietn eu iez gern hofmar verkundet, so ist zu end noch nichts beslossen. Dann daz der von Cili und ander herren vil hie sein, aber wir wellen uns in kurz anhaim fuegen. Und wie die sachen hie beslossen werden, wellen wir eu aigentlich wissen lassen. an sambstag vor Kolmanni, anno etc. XLV. Datum Johanns grave ze Schawnberg. Na rubu: Dem edeln, unserm lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosenberg. Pečeť odpadla. 66. 9. října 1445. Umluva o smíru mezi Petrem Zmrzlíkem s jedné a Budějovskými s druhé strany, učiněná Oldřichem z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 775, koncept. AČ. III, 533 č. 472 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 65 č. 232 (reg.). Srv. list Oldřichův z 21. září 1445, výše č. 53. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého v so- botu před svatým Calixtem stala se úmluva a konečná smlúva urozeným pánem, panem Oldřichem z Rosenbergka mezi panem Petrem Zmrzlíkem s jedné a měšťany budějovickými s strany druhé, tak aby ty všecky pře a záštie, kteréž jsú mezi nimi byly vzešly a trvaly, již minuly a o to smieřeni, tak aby sobě toho s obú stranú ničímž zlým věčně nezpomínali. A měštěné budějovičští mají svrchupsanému panu Petrovi postav sukna levského dáti konečně do vánoc najprv příštích a ten jemu mají na Helfnburce položiti. A za té úmluvy zdržánie jsú rukojmie za svrchu- psaného Petra Zmrzlíka Vaněk Piesek z Radenína a Otík z Kladrubec a za měštěny budějovické rukojmie jsú Jan Promar a Mertl Ledrer, měštěné z Crumlova, a to pod základem pře té ztracenie a sta kop propadenie ku panu z Rosenbergka a plnění základu toho po nezdržení ve čtyřech neděléch listovým právem etc. Na rubu: Výpověď mezi Zmrzlíkem a Budějovickými.

Strana 50
50 Č. 67—68: 11. října 1445. 67. V Krumlově, 11. října 1445. [Oldřich z Rožmberka] Janovi Bechyni z Lažan: bude-li položen rok s Tá- borskými, vzkáže mu, aby mohl k němu poslati ve své věci; aby dal jeho člověku své svědomí v příčině krádeže koní. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 777, koncept. Bechynko milý! Již se nám posel od královy M“ zasě vrátil. A KMť dala svú radu k tomu, aby ještě rokováno bylo se pány Táborskými. A psali sme jim, když by se jim zdálo ten rok položiti.? Pak když ten rok položen bude, dámeť věděti, aby také k tomu roku byl aneb své poslal, a tu aby o tvé věci také jed- náno bylo, jakož to jest té raddě poručeno.“ A za to máme, že by to vždy ve třech neděléch konec mělo vzieti beze lsti. I zdálo by se nám, aby v té mieře nic neza- čínal; jestliže by tě na tom roce nic rovného potkati nemohlo, potom by tebe ne- minulo, aby svého upomínal. A toho nám dej odpověď po tomto poslu. Datum Crumlow f. II. ante Galli, annorum XLV. A také prosímeť tebe, milý Bechyňko, daj tomuto našěmu člověku svědomí své pod svú pečetí, což jest tobě svědomo o Gorgschreinera, ješto tomu člověku koně pobral. Tohoť věříme, že to učiníš; v tom nám zvláštnie libost ukážeš. Na rubu: Bechinko. 68. V Telči, 11. října 1445. Zbyněk Kamaret ml. z Žirovnice prodává Oldřichovi z Rožmberka věnnou zástavu 10 kop grošů platu. Nové Hrady, zám. archiv Buquoyský: 72 I, N. 2048, or. perg. J. M. Klimesch, Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin im 14. u. 15. Jahrh. (Abhandl. d. kgl. böhm. Gesellschaft d. Wiss. VII. Folge 3. B.), 85 č. 151. Já Zbinek z Žirovnice Kamareth mladý vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jakož list mám od slovutné paní Anny, mateře mé milé, kterýž svědčí na věnnú zástavu na deset kop grošuov platu, kterýž plat sto kopami grošuov dobrými střiebrnými, jakož hlavní list světleji svědčí, muož vyplacen býti, ten list i to věnné právo prodal sem a dal sem i mocí tohoto listu prodávám a dávám s svú dobrú vuolí za těch sto kop grošuov, 1) Byl to Jan Baumgartner; srv. Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 62. 2) List Oldřichův Táborským se nedochoval; srv. Rynešová na uv. m. str. 63. 3) Srv. č. 51 a 57. 4) Snad je to zástava platu, kterou učinil Markvart z Pořešina Zbyňkovi z Žirovnice a jeho synu Kamaretovi 1. května 1418; viz Klimesch, Urk. u. Reg. zur. Gesch. d. Gutes Poreschin 73 č. 136.

Strana 51
Č. 68—69: 11.—12. října 1445. 51 tak jakož list hlavnie svědčí, urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho budúcím se všiem plným právem, kteréž jest mateři mé i mně příslušalo jmieti, aby tociž též právo příslušalo svrchupsanému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho budúcím, kteréžto penieze svrchupsané vzal sem od svrchupsaného pana Oldřicha z Rozmberka úplně a docela zlatými uherskými a penězi hotovými. A tak já již k tomu listu i k té svrchupsané věnné zástavě žádného práva nemám ani moji budúcí. A toho mého dánie listu na svrchupsanů věnnú zástavu nadepsanému panu Oldřichovi i jeho budúcím pro lepšie jistotu a potvrzenie svú sem vlastnie pečet přivěsil k tomuto listu a připrosil sem urozeného pána, pana Jana z Hradce a slovutné panoše Václava z Vydřie, Jindřicha z Hojevic, Václava z Ščítného, že jsú také své pečeti vedle mne k tomuto listu přivěsili, jim i jich erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán v Telči léta od božieho narozenie tisíc čtyři sta čtyři- dcátého pátého, ten pondělí před sv. Havlem. Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) z čer. v., štít s vykrojenou levou čtvrtí horní, nad helmou lovecká trubka, s - zbyniek zyrovnicz 2) z červ. v., štit s růží, s . jo- hannis - de . nouadomo 3) z červ. v., štít s býčími rohy, vaclaw z wydrzie 4) z čer. v., na št. i nad helmou lilie, henrici de hoiovic 5) z čer. v., na št. i nad helmou dvě husí hrdla, waczlaw s stytneho. 69. V Krumlově, 12. října 1445. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: posílá mu list Vláškův; již dva po- slové se mu nevrátili od krále; žádá za noviny. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 776, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož si mi ondy psal o Vláškovi, teď posielám list, kterýž mi píše. I nezdáť mi se, byť tak vinen byl, vedle tohoto psaní, jakož na tě vzneseno jest; než jestliže by co dóvodného naň ukázáno bylo, chtěl bych se k tomu přičiniti, aby to opraveno bylo. Takéť ještě vždy mój posel tam leží u královy Mt; a již sem druhého posla tam poslal, ještěť mi se žádný zasě nevrátil.? A také, milý pane, prosím tebe, daj mi věděti, kterak sobě pan Jiřík Poděbradský činí z Brňanskými, aneb vieš-li sice jaké noviny, Datum Crumlow f. III. ante Galli, annorum XLV. to mi také daj věděti.“ Old. Na rubu: Panu Janovi Hradeckému. 1) Zmíněné listy se nedochovaly. 2) Srv. však předcház. list, v němž psal Oldřich Janovi Bechyni z Lažan, že se mu již posel od krále vrátil. 3) Slo o spor Jiříkův s Brněnskými pro násilí, které učinili Brněnští nad jeho strýcem Heraltem z Kunštátu; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 23 a d., srv. též níže otištěné listy Jiříkovy Oldřichovi z Rožmberka z 15. list. a 14. pros. 1445, č. 79 a 83. 7*

Strana 52
52 Č. 70—71: 15.—16. října 1445. 70. V Telči, 15. října 1445. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o Vláškovi; poslal již také své posly ke králi; moravští páni mají míti sjezd v Krumlově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 778, or. pap. AČ. IV, 6 č. 8. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli zvlášče milý! Jakož mi píšeš o Vláškovi, ihned sem ten list, kterýž TMt píše, paní Katheřině poslal. A rač věděti, žeť sem já také již posly své k crálově Mti poslal vedle těch úmluv; a věřímť, že sě k tomu přičiníš tak, aby mi již o to konec byl učiněn bez dalšieho odkládánie pakli by mi sě konec nestal, ale vždyť věřím, že mi v tom raden a pomocen budeš. O panu Jiříkovi sem nic neslyšel. A novin jiných neviem, než že páni moravščí sjezd v Crumlově jmieti mají na svatý Havel. A porozumiem-li tu kterým věcěm, dámť TM“ věděti. Datum in Telcz fer. VIa ante Galli, anno etc. XLVto. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému zvlášče milému, d. Pečeť odpadla. 71. 16. října 1445. Jan z Kocova kvituje Oldřichovi z Rožmberka příjem 100 kop gr. za své právo na hrad Vildštejn. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 427 č. 4, or. pap. Já Jan z Kacova vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož urozený pán, pan Oldřich z Rozmberka hrad svój vlastní Vilštýn vyplatil jest ot Svojše, tu za mé za všecko právo, kteréž sem já podle svých zápisóv k tomu hradu měl, nadepsaný pán, pan Oldřich dal mi jest sto kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, kteréžto penieze vzal sem na Helfm- 1) Viz list Oldřichův z 12. října, výše č. 69. 2) Viz listy: Oldřichův z 15. září a kr. Frid- richa z 25. září, výše č. 51. a 57. 3) V příčině sporu Jiříka Poděbradského s Brněnskými; srv. pozn. 3 na str. 51. 4) 16. října; na sjezdu se mělo jednati o klid v zemi; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 72—73, a list Jana z Hradce z 25. října, níže č. 73. 5) Srv. úmluvu Oldřichovu se Svojší ze Zahrádky z 25. listop. 1435, otištěnou v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka sv. I. str. 193 č. 284. 6) Srv. úmluvu Oldřichovu se Zbyňkem z Kocova r. 1440, Listář sv. II. str. 54 a d., č. 74 a 75.

Strana 53
Č. 71—72: 16.—18. října 1445. 53 burce od urozeného panoše Mikuláše z Cestic, purkrabie na Helfmburce, a přijal sem je ot něho penězi hotovými bez zmatku, slibuje pode ctí a pod věrú svú dobrú křesťanskú, beze všie zlé lsti, nadepsaného pána, pana Oldřicha z Rozmberka, jeho dědicóv i budúcích z těch svrchupsaných sta kop grošóv nikdy věčně nena- pomínati,/ale od sebe, ot svých bratří, dědicóv i budúcích z těch peněz nahoře psaných svrchupsaného pána, pana Oldřicha, jeho dědice i budúcie mocně propúštiem a quituji tiemto listem. Na potvrzenie toho pečeť svú vlastní dobrovolně přitiskl sem k tomuto listu. A pro lepšie svědomie prosil sem urozených pana Karla z Ryzmberka, Dluhomila z Dražovic a Viléma mlazšieho z Třebomyslic, že“ k svě- domí těchto věcí svrchupsaných podle mne své vlastnie pečeti přitiskli jsú k tomuto listu. Jenž jest dán a psán den svatého Havla, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého. Pod textem přitištěny čtyři pečeti: 1) štít poloviční, v levé polovici pruh; velmi poškozena; 2) jen zlomek; 3) na štítě i nad helmou dvě střely křížem, nápis nečitelný; 4) odpadla. 72. V Roudnici, 18. října 1445. Zbyněk Zajíc z Hazmburka a Jan ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka: podá- vají zprávu o svém jednání ve Slaném s Jiříkem z Poděbrad a Alšem ze Štern- berka o sjezd obou stran. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 779, or. pap. AČ. III, 31 č. 47. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 70. Služba naše napřed, urozený pane! Rač věděti, že o tom sjezdu, jakož, pane, vieš dobře, pro obecné dobré mámy pilnost, ale že to dlilo sě jest páně Bočkovú nepříjezdú z Moravy. A když teď pan Boček přijel jest, sjiežděli sme sě s ním a se panem Alšem Holickým v Slaném; a tu mluvili sme s nimi, jakž sě nám zdálo najlépe, předkládajíce jim, kterak a co jest v tom užitečného a dobrého. A kterak smy řeči s nimi dobře široké měli, my k nim a oni k nám, o tom by bylo psáti dlúho. Než k tomuť takto mluvie, že by chtěli býti rádi k tomu sjezdu, nemá-li býti nadarmo; zvláště to v tom mienie praviece, mohau-li ty věci opravovány býti, o kteréž ste na sněmiech veliké třenie v řečech mievali, ješto sě proto bez konce rozjiežděli, mají-li býti opravovány, že k tomu sjezdu svolují a chtie býti, ale jinak nic. A my také smy jim řekli, mohau-li opravovány také býti ty věci, kterýchž sě oni držie z své strany: k tomu pravie, což by se zdálo neslušného, že to také mají a chtie opravovati. A s tiem řekli sú nám, pane, tě obeslati. Ale jakož nám TMť psal jest, puojde-li to před sě, abychom k tomu mluvili, aby to bylo na Zviekově: ačkoli sme i o tom velikú pilnost měli k tvé žádosti, avšak smy na to zvésti nemohli, by svolili na Zviekově býti. Ale takť pravie, jestližeť k tomu sjezdu puojde, a když a) v orig. následuje omylem jsú.

Strana 54
Č. 72—74: 18.—26. října 1445. 54 zvědie o opravování, jakož svrchu zmienka, že sě jim zdá, aby to bylo v Vlašimi, vykládajíce, že, pane, i tobě bude tu příjezdno. Jestlipakžeť to před sě puojde, i toho sobě tu býti pro dobré nerač vážiti, nemohlo-liť by jinak býti. A zdáť sě jim tak, aby s jich strany bylo k tomu šest a s našie také druhých šest. Což jest v tom všem úmyslu, pane, tvého, a kterakť sě o tom zdá, to nám rač dáti věděti, aťbychom jim dále také věděti dali, tak jakož smy s nimi zuostali. Nebť oni žá- dají napřed věděti, jestližeť k tomu sjezdu puojde. A rač svú odpovědí k nám o to nemeškati. Datum Rudnicz fer. II. post Galli, annorum Domini etc. XLV. Zbyněk z Hazenburga, Jan ze Smiřic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga seděním na Crumlově. Přit. dvě kryté pečeti, jedna odpadla. 73. V Telči, 25. října 1445. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sjezdu pánů moravských v Krum- lově; jeho poslové se z Vídně ještě nevrátili. Třeboń, Schwarzenb. archiv: Hist. 780, or. pap. AČ. IV, 6 č. 9 (chybné datum 22. října). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A rač věděti, že na tom sjezdu v Crumlově páni moravščí nic jiného nezjednali, než že pana Per- šteinského se panem Jiříkem Vranovským smířili! a crálovu Mť ze spolka obeslali, aby jim ty škody, kteréž jsú sě jim od země rakúské staly, opraveny byly;2 a ne- budú-li opraveny, jiného neviem, než že na tu zemi chtí sáhnúti. Také, milý přieteli, ješčeť jsú poslové moji v Viedni, a já žádné odpovědi nemám. Protož vždyť věřím, Datum in Telcz fer. nebudu-liť konce mieti, že mi raden a pomocen budeš. IIa ante Simonis et Jude. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, přieteli mému zvlášče milému, d. Přitištěna krytá pečeť. 74. V Pasově, 26. října 1445. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: o svém smíru se Zik- mundem Malovcem prostřednictvím Oldřichovým; aby věřil jeho poslu Baltazarovi. 1) Srv. výše č. 70 pozn. 4. 2) O poměru Moravy k Rakousům v té době viz Chmel, Ge- schichte Kaiser Friedrichs IV, sv. 2 str. 330 a d. 3) Viz list Jana z Hradce z 15. října, výše č. 70.

Strana 55
Č. 74—75: 26. října — 3. listop. 1445. 55 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 781, or. pap. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund! Als ir uns iez geschriben von unser burger wegen und ainen brief von dem von Strakonicz inbeslossen zu- gesandt habt etc., haben wir wol vernomen und danken euer freuntschaft solcher williger erbietung mit sunderm vleiss. Wir haben uns auch des von Strakonicz brief lassen zu deutsch bringen, daraus wir verstanden haben, daz der von Malowicz ainen und wir desgleichs auch ainen gen Strakonicz senden solten, darinn sich der von Strakonicz gern muen wolt etc. Nu sehen wir gern, daz die sach zu eu kem; so weren wir willig ainen mit vollem gewalt zu eu schiken, als oben berurt ist; und ob uns die zwen also nicht geainen mochten, daz uns dann eur freuntschaft entschiede. Darauf bitten wir eur freuntschaft, ir wellet das pest darinn tun. Wir senden eu auch iez Walthezarn, unsern diener, als des eur freuntschaft begert hat. Dem wellet gelauben, was er dizmals von unsern wegen an eu werben werde. Das wellen wir umb eur freuntschaft gern verschulden. Geben ze Passau an eritag vor Symons et Jude, anno etc. XLV°. Leonart, von Gotes gnaden bischove ze Passaw. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freund, Ulreichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 75. V Krumlově, 3. listop. 1445. [Oldřich z Rožmberka Janovi ze Smiřic]: souhlasí se sjezdem, avšak poněvadž nemůže jeti do Vlašimě, aby přijeli k němu do Soběslavě; aby se s tím sjezdem nemeškalo. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 782, koncept. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 70. Služba má tobě, pane Jene milý! A jakož mě i se panem Zajiecem psali ste o tom sjezdu, a že by mezi jinú řečí mluvili o opravování etc.: když se bohdá sje- dem, proč by se neopravilo, což by s obú straně opraveno mělo býti? Buoh to vie, žeď bych jinému nechtěl, než což by obecného i našě všech dobrého bylo. A proto bych rád v takovém počtu s vámi se pány jakožto s přáteli našěmi dobrémi po prázdni abychme rozmluvili, což by bylo této země i našě dobré a užitečné, abychme pak dále na obecnému sněmu svorněji v neviec dobré uhoditi mohli. Pak jakož dotýčete se, by se pánuom nezdálo na Zviekově sjeti se, než v Vlašimě,“ Buoh a) Násl. škrtnuto: mněť se již nezdá dobré země tu na Zviekově ani na Vlašimě pro nebez- pečnost, než v Soběslavi tu budem bohdá bezpečni a také lebší potřebu tu najdem. 1) Dotčené listy nejsou zachovány; v příčině biskupova nepřátelství se Zikmundem Malovcem viz korespondenci Oldřichovu s biskupem v srpnu a září t. r.

Strana 56
Č. 75—77: 3.—9. listop. 1445. 56 to vie, že toho učiniti nemohu, bychť na Vlašimě mohl býti pro svú nemoc a jiné věci, ještoť se psáti nehodí, než v Soběslavi, tuť chci rád býti beze lsti, ačkoli z těžkostí; a vy byste se, ač by se vám zdálo, v Vlašimě sjeli a odtud ke mně do Soběslavi přijeli. Protož, milý pane Jene, již to věda, přičiň se k tomu, měli“ by ten sjezd býti, aby již byl nemeškaje, a zvláště od této neděle v čtyřich neděliech. Pakli by mohl prve býti, toť bych opět rád viděl, neb také svémi přáteli něco před sebú mám, ježtoť bych slechka potom ocavad nemohl. Pak což v tom zvieš, věřímť, Datum že mi to nemeškaje dáš věděti. A o též sem panu Zajiecovi také psal.2 Crumlow f. IIII. post Omnium sanctorum, annorum XLV. Na okraji jinou rukou: Smiřickému. 76. Ve Vídni, 8. listop. 1445. Král římský Fridrich poroučí svým mýtným a úředníkům v Rakousích, aby nechali ze země volně vyvézti víno pro Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 22 e, or. pap. Wir Fridreich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich, zu Steir, zu Kernden und zu Krain, grave zu Tirol etc., embieten unsern getrewen, .. allen unsern mautteren und amptleuten unsers fursten- tums Osterreich unser gnad und alles gut. Als man dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg zwelif dreiling weins zu seiner behausungen furen und dabei man eu disen unsern brief zaigen wirt, emphelhen wir eu ernstlich, daz ir im die an allen unsern mautsteten mautfrei des auflags, so wir auf die wein, die aus unserm furstentumb Osterreich gefurt werden, gemacht haben, frei und an all ander irrung und hindernus furfurn lasset, wann wir im des dizmals von gnaden vergunnet haben. Daran tût in unsern willen. Geben zu Wienn an montag vor sand Mertten tag, anno etc. XLquinto, unsers reichs im sechsten jare. Commissio domini regis d. Ulrico comite de Schfaumburg] referente. Na rubu přit. krytá pečet. 77. 9. listopadu 1445. Oldřich z Rožmberka dává purkmistrům a radám měst Hradiště Tábora, Písku a Vodňan a Janovi z Lažan sed. na Bechyni nebo jejich poslům v počtu a) tak konc. 1) List z 18. října viz výše č. 72. 2) Ten list se nedochoval.

Strana 57
Č. 77—78: 9.—11. listop. 1445. 57 od 1 do 60 osob glejt na 2 neděle před stranou svou, před králem římským Fridri- chem a jeho stranou i přede vší zemí rakouskou, aby mohli jeti k němu na Krum- lov. — (v ten úterý před sv. Martinem). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 783, or. pap., pod textem přit. malá krytá pečeť. Srv. Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Ra- kousy, ČNM CVIII (1933), str. 63. 78. V Roudnici, 11. listop. [1445]. Jan ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka: o chystaném sjezdu obou stran; ve věci Kašpara Šlika se rád přičiní; o dobývání hradů Sloupu a Jestřebí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 782, or. pap. AČ. III, 32 č. 48. Služba má napřed, urozený pane! Jakož mi TMť píše o tom sjezdu i o opra- vování etc., tomuť sem srozuměl; a mněť sě to také dobře a za podobné zdá, což má slušně opravováno býti, aby bylo opravováno. TM' také píše, žádaje pro svú nemoc i pro jiné příčiny etc., aby to bylo v Soběslavi; o to i o jiné, což mi TM“ píše, chci hned obeslati pana Bočka, také i panu Alšovi Holickému bude věděti dáno. Cožť nám dadie na to za odpověď, toť pak TMti dám věděti nemeškaje. Ale cožť já v tom srozumievám, nenieť nám všem to k mysli; a protož nezdá mi sě, by ten sjezd došel před sě. Také mi TM píše o pana Cašpara, a žeť sem na to ondy odpovědi nedal:2 račiž věděti, což na mě o to přijde, že pro TM“ a pro pana Cašpara chci sě v tom svú pilností mieti vedle jeho spravedlnosti a k tomu sě rád přičiniti. Novin odsud jiných neviem v tej mieře, než že teď nynie s těmi dobrými lidmi z země Šesti měst zuostali sme, že zde v kraji dvú hradú dobývati měli sme, Pancieřova4 Slúpu a Jestřebie; a já věděv, že Jestřebie“ mnohem lepšie jest, i tadynkoval sem s tiem, čiež bylo Jestřebie, a tak že mi toho Jestřebie sstú- pil a já je mám, dav za to diel peněz. A Slúpu s těmi dobrými lidmi spolu dobý- vámy, toho nemieniece obleviti, leč to dokonce přivedem k miestu. Rád bych sly- šal vždycky, aby sě TMť dobře měl a zdráv byl; ale měť nynie kámen těžce trápí ode tří neděl. Datum Rudnicz fer. V. ipso die s. Martini. Jan z Smiřic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga na Crumlově seděním. Pečet odpadla. 1) List z 3. listop. viz výše č. 75. 2) Tento list Oldřichův, psaný asi v tutéž dobu, se ne- dochoval. 3) V přičině sporu Kašpara Šlika s Vilémem z Ilburka o Loketsko; viz Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 387, též Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1573. 4) Mikeš Pancíř ze Smojma na Sloupě. 5) Hrad Jestřebi patřil Čeňku Berkovi z Dubé. 6) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 723. 8

Strana 58
58 Č. 79: 15. listop. 1445. 79. V Poděbradech, 15. listop. 1445. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad a Procek z Kunštátu a z Boskovic Oldřichovi z Rožmberka: žalují na Brněnské, že připravili o hrdlo jejich strýce Herolta z Kun- štátu, ačkoliv měl jejich glejt a nad to ještě příznivý list, jichž opisy mu posílají; poněvadž oni žaluji na Brněnské dobrým lidem, rozepisují o nich Brněnští hanlivě, že zradili jednotu, kterou učinili s moravskou zemí; proto posílají Oldřichovi zápis té jednoty, varujíce ho, aby Brněnským nevěřil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 784 a, or. pap. O případu Heralta z Kunštátu a z Boskovic viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 23 a d. Službu naši napřed vzkazujíc, urozený pane, přieteli náš milý, žalujemť i na vědomie dáváme, ač i prve o tom tebe tajno nenie, kterak purgmistr a radda města Brna strýce našeho pana Heralta dobré paměti listem svým tvrdým, pečetí města toho utvrzeným, pod ztracením cti a viery křesťanské k sobě jej glejtovavše a ubezpečivše a k tomu jiným listem otevřeným přieznivé vuole a prosby k sobě příjezdy jeho žádajíc a v něm také vždy tvrdiec bezpečnost jeho příjezdu k nim i odjezdu zasě na svá obydlé, a k tomu také jemu oznamujíc, kterak jsú sě dobře v tom ujistili hautpmanem, že bezpečně k nim přijeti i zasě odjieti móž, jakožť teď těch jich glejtovních listóv přiepis posieláme2, aby tomu všemu lépe srozuměti mohl, přes to oni svého slibu, zápisóv i pečeti městcké, viery a cti všeho zapo- menuvšě, nešlechetně, nevěrně a zrádně netoliko nad hrdlem strýce našeho, ale i nad sebú samými a nad pečetí města svého k věčné hanebné paměti, k ztracení cti a viery křesťanské učiniti jsú sě nestyděli, vyvolivše radějše tiem najohavněj- ším v světě jménem zrádcě slúti, nežli by slibu svému dosti byli učinili, jakož již vóbec mnohým dobrým lidem o tom svědomo, a také od nás těm, kteříž jich v tom neznají, jim oznamuje se. Pro něžto Brněnščí listy své rozpisují a ty nás od dobrých přátel docházejí, v nich toho dotýčíc, že bychom je nevinně haněli a na ně žalo- vali. A tomu každý rozoměti móž, že ten zrádný jich skutek zjevně toho na ně dovodí, nebo v svém městě za svými glejty o hrdlo strýce našeho jsú připravili a již proti mrtvému tělu i viny rozpisují, ježto odepřieti již nemóž, ale nás tudy k některakým súdóm přivésti mieníc, tau jednotú, v kteréžto já nadepsaný Jiřík s moravskú zemí jsem a v niežto i on pan Heralt, strýc náš dobré paměti, také byl jest. Avšak v zdraví jeho podle té jednoty k súdu jsú sě neodvolali ani jeho dopustili, než proti řádu a právu o hrdlo jej připravivše i chtěli by s mrtvým tělem sě súditi, tiem nešlechetnost skutku svého zřetedlně zrádného proti listóm svým přikrýti chtiec, a to proti nám ku pomoci sobě berúc, ježto tiem svú zradu zjevně na se oznamují, jakož z jich listóv glejtovních lépe tomu všemu srozomieš. Ale 1) Zemský hejtman moravský Jan Tovačovský z Cimburka. 2) Opisy obou listů ze 14. srpna 1444 v Schwarzenb. archivu v Třeboni, Hist. 784.

Strana 59
Č. 79—80. 15.—22. listop. 1445. 59 i tomu aby mohl srozoměti, žeť i tú jednotú zavázáni nejsme k tomu, k čemužť oni svým rozpisováním vedú, protoť tej jednoty i mého k ní zavázánie přiepisy teď posieláme, z nichžto shledáš o nich to, cožť sú učinili, žeť hodni nejsú ti zrádcě, byť měli sobě k tomu přivésti, aby ubezpečiece dobré lidi pečetí svú a zápisy glejtovními a pod tiem, zapomenúce své pečeti a zápisóv i své cti a viery v tom, stínali, kohož by se jim zdálo, a takový skutek nešlechetný a zrádný učiniece, před sobú ještě tu cestu oni mieti jměli a z toho i jiní potomní zrádcě aby potom, když by tací chtěli, o to k súdu sě podali, nezdá nám sě slušné ani hodné, bychom my nebo jiní dobří lidé k tomu jim povolni býti jměli, nebť i ta jednota proti tomu svědčí a tej jsme my vždy dosti bohdá činili a činiti mieníme, tak jakž jsme k ní zavázáni. O tom pak, jakož Brněnščí v svém rozpisovánie oznamují, kterak duo- stojný v Bozě otec, kněz Pavel biskup etc. s jinými pány jich jsú podali etc., kněz biskup a páni i jiní vóbec dobří lidé v té zemi v tom Brněnské dobře znají, kterak, zapomanuvšě své cti a viery křesťanské i zápisóv svých i pečeti města toho, učinili jsú nevěrně a zrádně nad hrdlem strýce našeho i sami nad sebú, nad svú ctí a věrú i pečetí města toho, ježto již nejsú hodni, by dobří lidé jim o které poctivé právo stáli, než toliko o to právo, aby jim je kat učinil pro jich zradu, tohoť jsú hodni. Ale kněz biskup a páni, což s námi mluvili o ně, jich čest v tom sě ne- urážie, že jsú to pro ty zrádcě učinili, a také na jich žádost, jakž slušné jest, časem svým bude odpověď dána. A protož to neduovodné Brněnských rozpisovánie my sobě tak od nich vážíme, jakož od takových zrádných lidí sluší. A jestliže by i tebe, pane, od nich o tom které jich rozpisovánie došlo, věřímeť jako přieteli našemu milému, tyto věci již věda a jim rozoměje, že jim věřiti nebudeš. A k tomu tě, pane, vystřieháme, aby sě takových v jich slibiech a zvláště pečetí jich utvrzených varoval, ač chceš v tom, což by s nimi oč činiti měl, před nimi bezpečen a jist býti skutkem i hrdlem svým. Neb, přieteli milý, sám tomu rozoměti móžeš, že ta- kových bezvěrných, nešlechetných a zrádných lidí všěmi obyčeji varovati sě sluší. Datum Poděbrad f. II. post Briccii, annorum etc. XLVto. Jiřík z Cunštátu a s Poděbrad a Procek z Cunštátu a z Bozkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli našemu milému. Dvě pečeti odpadly. 80. V Krumlově, 22. listop. 1445. Oldřich z Rožmberka, Erhart z Celkingu, Baltazar Schallenberger a Jiří 1) Dotčené listy se nedochovaly. 8*

Strana 60
60 Č. 80: 22. listop. 1445. Marschalich z Reichenau [králi Fridrichovi]: podávají zprávu o svém jednání s Táborskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 785, koncept. Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau II, 65 č. 233 (reg.). — Viz Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 63 a d. Podle přání Táborských, jak patrno z tohoto listu, mělo se jednati na základě článků, které sami předložili, tohoto znění: [1] Am ersten hab wir herren Bechinko zu uns in dy berednus aufgenomen und anderen, die daran wellen eintreten, wellen wir stat lassen. Und wer da wolt zu uns eintreten in dy berednus, das er sein bekentnusbrief darzu mach; und dy Deutczen desgleichen auch tun můgen. [2] Item ist, das jemandes mit macht von im selbs, an willen des ganzen landes zu Behem, in das land viel und antreff den Romischen konig und das land Ostereich, und dy herren, ritter, knechte und stet des lands zu Behem unser seiten unser zu hilfe begerten, was wir in da hilf teten, es wer im lande oder aus dem lande, das sol uns wider dise unsere verschrseibung] und berednus keinen schaden bringen. [3] Item ver auch sach, das etlich unser diener, sy sein gesessen auf dem Thabor oder nicht, wohin in dienst riten oder giengen und derselbig, dobei sy in dem dienst weren, krieg in das land zu Osterreich furet, das sol uns an diser berednus kein schaden bringen. [4] Item was wir dem kunig und dem land zu Osterreich nach ausweisung der berednus tun solden, das dasselbig in unsern briefen begriffen wurd; und desgleichen, was wir des kunigs gnade und dem land zu Osterreich tun solden, das dasselbig in seiner gnaden brief steen sold. [5] Item was dy von Piesk und Budnaw schuld haben, das in daz abgetragen wurde. [6] Item sind, das dy vorig berednus der Deutczen halben abgangen ist, das dy summ der bezalung hoher gesazt werde, wann wir bei der vorigen berednus der summ nicht zu beleiben ver- mainen. [7] Item welich aus dem land zu Osterreich welicherlai sachen komen sein und ir hab noch dort haben, das in durch die berednus sulch ir hab ledig gelassen werden. (Třeboň. archiv: Hist. 727, asi souč. překlad z češtiny; Sedláček, Děj. m. Písku I, 48 položil články před návrh Táborských z 25. července 1445, viz v pozn. k č. 28). Zástupci strany rakouské odpověděli na články Táborských takto: [1] Auf den ersten artikl unser antwurt sind, das dy von Thabor in der vorigen berednus den Bechinko von in gesazt haben; nu dunkt uns nicht pilleichen, das sy den nu zu in und ander mer, der namen sy nicht sezen, in dise beslissung der berednus nemen solten; den hat der Bechinko oder anders jemant icht zu sprechen zu unserm gnedigen herrn, dem Romischen konig, dem land zu Osterreich oder iren inwonern, darumb wil in unser gnediger herr, der Romisch konig gleiche pilliche recht schaffen und widergen lassen an pilleichen steten, als sein gnade dem des vor nie wider gewest ist. [2, 3] Auf den andern und dritten artiklen ist unser antwort, das dy vor in der berednus nicht gemelt noch gesezt sein; nu dunkt uns, das des noch nicht notturft zu sezen sei, wann es wider dy ersten berednus were. [4 Auf den vierden artikl ist unser antwort, das das uns pilleichen dunkt, das bei solher berednus bleib, als vor begriffen ist; das dunkt uns baiden parthyen das gleichst. 15] Auf den funften artikl ist unser antwort: als dy beslissung geschehen ist mit den von Thabor, Piesk und Budnaw, das dy alle drei stet mit iren inwonern frid haben und das gelt, so man

Strana 61
Č. 80: 22. listop. 1445. 61 in geben solt, in allen gleich miteinander zu gesprechen sei; und wisse auch verrer nach inhalt der ersten berednus darauf nicht zu antworten. [6] Auf den sechsten artikel ist unser antwort, das dy erste berednus durch unsern gnedigen herrn, den Romischen konig nicht abgeslagen, sunder der nachgegangen und ir habt den brief nicht gelegt; nu sei wir alhie die sach noch zu volenden in massen, als erst begriffen und beredt ist worden, damit je an unsern gnedigen herrn den konig nichtz abgangen ist, sunder an euch. [7] Item auf den sibenden artikl ist unser antwurt, das wir aus den noch allen obgemelten artikeln nicht anders vermainen zu gewer, denn als im anfang der berednus beslossen ist worden. Item sy haben auch angriff getan mer denn ains und armen leut beschedigt und sunder iezo in der pfleg zu der Freienstat sind, merer alhie iezo zu tegen komen sein dy ersten beslissung zu volenden und vermainen, das sy solhen zugriff unpillichen getan haben in solher berednus, sunder sy sullen solhs widerkeren und abtragen nach gleichen pillichen dingen. (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 507, koncept). Allerdurchleuchtigister furst, gnediger lieber herr, unsere willige dinste sein euren kunglichen gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als eur kunig- liche gnad mir Ulrichen von Rosenbergk geschrieben bei Hansen Pawmgartner, meinem diener, zu emboten und dem edlen herrn, herr Erharten von Czelking und dem weisen vesten Waltazaren Schallenberger und Gorgen Marschalhen von Reyhe- naw brief lautende mir zugeschickt habt, auf solh eur gnaden schreiben und be- velhnus sein dy abgemelten eur gnaden bot und diener her zu mir komen gen Crumnaw und haben alle drei eintrechtiglich dy sach fur uns genomen und mit den Thabrern geredt auf dy vorigen berednus der nachzukomen; der sy aber nicht na- komen wolten, darumb das in dyselbige taidigung nicht gevertigt wer worden in massen und auf zeit, so es beredt were. Den wolt man ander taiding mit in eingen, als dy hirinnen verslossen artikl ausweisen, so wolten sy gerne mit ir reden lassen; darauf nam wir eintrechtikleich dy artikl und teten unser antwort darauf, alz eur gnad auch in diser ingeslossen abschrift wol vernemen werdet,? und sezten dabei, das uns nicht fuglich were und wolten auch aus dem alten taiden nicht geen. Darauf sy antworten, so wer auch verrer in dy slich nicht zu reden. Gnediger herr, damit sei wir von dannen geschiden an alles ende. Darnach wiss sich eur gnade zu richten. Sunder wirt eur kunigliche gnade Hans Pawmgartner, weiser diz briefs, der abgemelten sach, auch von des Bechinko wegen," aller sach aigentlich under- richten; dem wellet auf dizmal genzlichen glauben als uns selbs. Geben zu Crumnaw am montag nach sand Elspeten tag, annorum XLV. Ulrich von Rosenberg Erhart von Zelking Baltazar Schalberger Gorg Marschalh. Dem kunig Fridrich. 2) Články Táborských a odpověď strany ra- 1) Dotčené listy královy se nezachovaly. kouské otištěny výše. 3) Srv. výše č. 51, 57 a 67.

Strana 62
62 81. Č. 81—82: 6. pros. 1445. [V první polov. pros. 1445]. [Oldřich z Rožmberka hraběti Janovi ze Šaumburka]: o svém marném vy- jednávání mezi Táborskými a králem Fridrichem; aby k němu přijel na Krumlov. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 876, koncept. Edler, wolgeborner herr und lieber sweher, mein fruntlichen dinst zuvor. Als iezo meins gnedigen herrn, des Romischen konigs ret und diener alhie mit den Thabrern getaidingt und an alles end abgeschiden sind, wann dy von Thabor etwas mer fur sich genomen haben, den in der vorgenanten berednus begriffen ist gewest, darauf in von dem obgemelten geantwort ward2 — davon vil zu schreiben were, sunder muntlichen wol erzelen wil, wenn wir zusamenkomen. Und als ir mir nachst geschriben habt, wie ir euch zu mir an gelegne stet fugen wolt, nu pin ich wol in- gedenk, das ir mir muntlichen zugesagt und geschriben habt her zu mir gen Crum- naw zu komen. Auf das bit ich euch mit gutem vleisse, daran zu sein, das ir nu nicht lang verziehen wellet, sunder euch her zu mir gen Crumnaw fugen von der sach, als ir wol wist, und ander sach wegen, damit solh sach alhie zu Krumnaw zu ende komen, wan mir nu nicht lenger darinnen fuglichen noch glimpflichen zu steen ist. Auch von solher zukunft wegen hab ich meinem swager dem von Walsee auch geschriben. Na rubu: Schawmbergk. 82. 6. prosince 1445. Vitorazští Oldřichovi z Rožmberka: propouští mu na jeho žádost s jistým závazkem vězně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 787, or. pap. Edler, wolgeparner gnadiger herr, unser willig, undertenig und gehorsam dinst euren gnaden bevor. Eur schreiben haben wir vernomen4 und darauf solich eur schreiben dy euren aus dem verpot ledig geschafft in solicher beschaidenhait, hab der unsers gnadigistem herrn, des Romischen kunig etc. hindersess Hincz den euren icht zu sprechen, das er das suech mit recht. Und pitten eur gnad, so das ze schul- den kom, ir lasset in darinne bevollen sein. Geben und beslossen under unser burgermeister petschaft am sand Niclas tag, anno D. etc. XLV° etc. Burgermistr, richter und rat zu Weitra. 1) List zařaděn podle zmínky Oldřichovy o jednání s Tábory v listop. t. r.; byl psán před listem hraběte Jana z 28. pros. t. r. (níže č. 86). 2) Srv. výše otištěný list Oldřichův králi Frid- richovi z 22. listop. t. r. 3) Dotčený list se nedochoval. 4) List Oldřichův se nedochoval.

Strana 63
Č. 82—83: 6.—14. pros. 1445. 63 Na rubu: Dem wolgeparen, edlen herren, herrn Ulreichen von Rasenberg, unserem gnadigen lieben herrn etc. Pečeť odpadla. 83. V Poděbradech, 14. prosince 1445. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad Oldřichovi z Rožmberka: aby mu oznámil, jaké obecné věci miní, na které by mu on měl odpověděti; o hradu Veliši; děkuje za přepis listu Brněnských a věří mu, že jejich zrádnému rozpisování nevěří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 788, or. pap. AČ. V, 268 č. 2. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Jakož žádáš odpovědi na ty věci, o něž, jakož píšeš, že by se mnú mluvil, i nemohu rozoměti ani pamatovati, oč bychva spolu takově mluvila, což se obecných věcí dotýče, ješto bych na to odpovědi nedal, a maje dáti. Protož, pane, daj mi to rozomně věděti, které to věci mieníš, neboť bych já nechtěl příčina býti nepamětí svú k obmeškání obecného dobrého. Také jakož mi píšeš o Veliš etc., i ovšem bylať jest se mnú o to řeč a toť sem po Talafausovi tobě vzkázal. Ale věz, pane, žeť mój úmysl nenie aniž byl, bychť své jisté a svobodné na zmatek chtěl dáti, a zvláště byť tiem tvá neb dětí tvých a přátel mých přirozených spravedlnost měla odstrčena býti.2 A přiepisu Brněnských psaní tobě jako přieteli svému velmi děkuji, žes mi jej poslal,“ a vždyť věřím, že takovým zrádným lidem v jich psaní, kteréžť křivě a neduovodně tobě i jiným dobrým lidem činí, toho věřiti nebudeš; nebo tomu, kterak jsú nevěrně a zrádně nad hrdlem strýce našeho učinili, dobře rozoměti móžeš z přiepisóv těch gleitovních listóv, kteréžť sem před sím poslal, a také i z přiepisu jednoty, žeť jim zavázáni nejsme k tomu, k čemužť oni svým rozpisováním vedú, abych se s nimi súdil, jakž by sě jim zdálo. A když by oni chtěli, nenieť to div, žeť by oni rádi tiem svým rozpisováním přikryli tu svú zjevnú zradu; ale na toť jim bohdá ne- Datum Poděbrad f. III. post Lucie, annorum etc. XLV°. přijde. Jiřík z Cunštátu odjinud s Poděbrad. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Pečet odpadla. 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Oldřich chtěl nejspíše vyměniti s Jiříkem hrad Veliš, jehož se tehdy domáhal křivě na Haškovi z Valdštejna; srv. dodatek k listu Jana Smiřického, otištěný zde (níže č. 90), a též výklad V. Schmidta v MVGDB XXXIII, 191—2. 3) List Brněnských se nedochoval. 4) Srv. v listu Jiřika z Poděbrad z 15. list., výše č. 79.

Strana 64
64 84. Č. 84—86: 22.—28. pros. 1445. Na Helfenburce [22. pros. 1445]. Mikuláš z Cestic, purkrabí na Helfenburce, Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu listy, týkající se sporu Přibíka z Klenového s Klatovskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 792, or. pap. Urozený pane, pane mój milostivý! A teďť VMti odpisy posielám od Klenov- ského a od Ryzynberského, ale Klatovští sú mi žádné odpovědi nedali, nebť sú mi teprv dnes listy dány. A také rač věděti, žeť Klenovský také zacházie z Klatov- skými a neměliť sú žádného příměřie spolu. Ale tohoto listu, jakož VMť nynie po- slala Klenovskému a Kosnpierovi, ještě žádné odpovědi nemám; než kdyžť budu Dán na Helfenburce tu středu po sv. Tonye. mieti, nezmeškám VMti poslati.2 Mikuláš z Cestic, purkrabie na Helfenburce.“ Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 85. Na Helfenburce ſpo 22. pros. 1445). Mikuláš z Cestic, purkrabí na Helfenburce, Oldřichovi z Rožmberka: „A jižť “5 mi druhé psal Klenovský, jakož VMt v jeho listu srozumiete. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 792, or. pap., přit. pečeť velmi poškozena. 86. V Šaumburku, 28. pros. 1445. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu vzkaz po jeho služebníku Hanušovi Spanovi; omlouvá se, proč nemůže k němu nyní přijeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 17, or. pap. Edler, lieber sweher, unser freuntlich dinst wisset vor. Als ir uns bei Hannsen Span, eurem diener, etwas euer mainung zu enpoten habt, haben wir vernomen. 1) Srv. příměří mezi Přibíkem z Klenového a Klatovskými z 20. dubna 1445, reg. v AČ III, 531 č. 459; o sporu mezi nimi ani o účasti Oldřichově není vice známo. 2) Žádný z listů zde dotčených se nezachoval. 3) Byl purkrabím na Helfenburce v l. 1445—1447; viz Sedláček, Hrady VII, 94. 4) Srv. v listu Mikulášově z 22. pros., výše otištěném. 5) Dotčený list se ne- dochoval.

Strana 65
Č. 86—87: 28.—29. pros. 1445. 65 Also haben wir demselben eurem diener darauf unser mainung an eu ze werben widerumb bevolhen. Auch lassen wir euer freuntschaft in gueter gehaim wissen, das wir uns, ee und ir euer potschaft zu uns getan habt, ains merklichen tags mit dem von Salzburg€ ze suechen vervangen haben, dem wir je nachkomen muessen; so hat uns darnach unser gnadigister herr, der Romisch kunig etc. geschriben und uns zu seinen gnaden kurzlich ze komen ervordert von grosser und merklicher sachen wegen, so das land Osterrich antreffen, dadurch wir zu eu auf solhen tag, so ir gern sahet, nicht komen mugen." Und bitten eu mit sunderm, uns das in kainem argen zu vermerken, wann wir sicher gar gern bei eu waren von merklicher sachen wegen, so wir mit eu ze reden hieten. Dann so wir widerumb von Salzburg komen, so wellen wir eu wissen lassen, was wir in den sachen tun mugen. Geben zu Schawnberg an Aller kindlein tag, anno etc. XLV." Johanns, grave ze Schawnberg. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosenberg etc. Přitištěna krytá pečeť. 87. V Krumlově, 29. prosince 1445. Oldřich z Rožmberka králi Fridrichovi: Prokop z Rabštejna mu podá zprávy; aby k němu vyslal poselství pro příští sněm v Praze; v příčině Budějovských a bratra Prokopova doporučuje mu ústní zprávu Prokopovu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 789, koncept. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1103. — Schmidt-Picha, UB. Krummau II, 65 č. 234 (reg.). Allerdurchleuchter konig, gnedigister lieber herre, mein willige dinste sein euren gnaden alle zeit willig. Gnediger lieber herr! Ich bit eur koniglicher gnade mir in ungute nicht zu vermerken, das mein schreiben alslang euren gnaden nicht zu- kommend ist, das aber an mein willen geschehen und der pot auf dem wege mit tod abgangen ist und mir diselbigen brief, dy ich euren gnaden geschriben hat, erst wider brocht sein worden. Gnediger liber herr! Was ich euren gnaden vor zuge- schrieben het von des tags wegen und um leuf, so iezo vorhanden sein, wirt eur gnaden herr Prokop Rabstain muntlich erzelen. Auf das bit ich eur kunigliche gnade, eur gnade welle mir ein gnedige antwort tun, darnach ich mich auf dem tag iezo 1) Arcibiskup salcburský Fridrich z Emmerbergu. 2) Srv. pozvání Oldřichovo ke schůzce na Krumlově v nedatov. listu, výše č. 81.

Strana 66
Č. 87—89: 29. pros. 1445. 66 zu Prag€ gerichten mug und euren gnaden gedienen, als euer gnaden williger diener. Und mich deucht gut sein, das eur gnade herrn Prokoppen Rabenstain und etwen mer aus Osterich zu stundan widerumb schiket zu dem tag gen Prag und das dy alhie bei mir weren nach vor faznacht,2 das ich dy mit mir zu dem tag gen Prag und wider dann sicher bringen mocht, und das dyselbigen auf dem tag zu Prag redten von der adierenci zu uwer gnaden und wy eur gnad noch unser botschaft harrt und wy eur gnade gerne sech, das baide land in frid miteinander uberein- komen mochte; und was auf demselbigen tag gehandelt wurde, das diselbigen solhs horeten und vernemen und wider an eur gnade bringen mochten. Auch, gnedi- ger lieber herr, als eur gnade dy von Budweis gebeten hat von herrn Prokoppen Rabstains bruder" wegen, pit ich eur gnade, eur gnad wellet euch in in denselbigen sachen gunstlichen bevolhen haben, als eur gnad der benant Prokop muntlichen underrichten wirt. Das sol herr Prokop mit andern seinen frunden und ich wil solhs selbs auch umb eur gnade williklich und gerne verdienen." Geben zu Crumnaw am mitichen noch dem heiligen Cristag, annorum XLV°. Ulr. 88. [1445]. Oldřich z Rožmberka byl rozhodčím sporu mezi pány z Lobkovic na straně jedné a Oldřichem a Hanušem ze Šternberka na straně druhé. Rajhrad, klášterní archiv: sign. H h 36, rukopis Březanův z r. 1614, str. 8. Toho roku [1445] v velikém nesrozumění anobrž nepřátelství páni z Lobkovic se pány Oldři- chem a Hanušem Šternbergéři byvše, takže sobě vespolek válečným během škodili, těžek nad tím byv pan Oldřich z Rožmberka, tehdejší vladař domu rožmberskýho, nechtěv dále na jejich z obojí strany záhubu dívati se, vložil se v to a strany náležitě, ač s velikou nesnadností, porovnal, k smíru a ku pokoji přivedl. 89. [1445]. [Biskup pasovský Leonard Oldřichovi z Rožmberka]: děkuje za lososa. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, orig. douška k nějakému listu (srv. listy bisku- povy z dubna, května a září 1445, výše otištěné). 1) Sněm v Praze se konal snad v únoru 1446; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 71. 2) 9. února. 3) Kněz Jindřich z Rabštejna. 4) Zmínka se týká sporu o faru budějovskou; o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 700 a d.

Strana 67
Č. 89—91: r. 1445 — 3. ledna 1446. 67 Wir danken auch ewrer freuntschaft zumal hoch und vast eures guten lachs, den ir uns gesandt, und damit ain gut gevallnus getan habt; und hoffen denselben also mit freuden und guetem mut ze verzern und ewrer freuntschaft dabei in gut nit zu vergessen. 90. [Asi r. 1445]. [Jan ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka]: aby mu oznámil své minění o hradu Veliši. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 988, orig. douška k nějakému dopisu. Také rač věděti, že pan Hašek psal mi a potom i sjiežděl sě se mnú, žaluje mi, kterak TM' psal panu Bočkovi a lantfrídu kraje hradeckého, žaluje naň o Veliš, žeť jej mocí i bez práva drží; a dále se mnú mluvil řka: „Nenadál bych sě do pana z Rozmberga, by mi sě to od něho mělo dieti, jsa se mnú v dobré vuoli a mne samého neobsielav, i žaluje na mě jiným, ježto jinému z toho nerozumiem, než že na pána mám péči mieti. A přěs to hotov sem býti o to přede pány a to okázati, že k Veliši mám řádné právo“ etc. I chtělť jest o to TM“ psáti i hradeckému lantfrídu, ale já sem s ním mluvil, aby toho nechal, a že já sám chci TM' s tiem obeslati. I protož, kterakť sě o tom zdá TMti, rač mi to dáti věděti, aťbych já věděl, kterak o to mluvie. A také jakož sem mluvil s TM“ na Strakonicích, což sě téhož běhu dotýče, račiž věděti, žeť sem s ním o to k ničemu konečnému nenamluvil. 91. [Před 3. lednem 1446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby netrpěl na svém zámku v Sobě- slavi kněze Zikmunda, který kaceřuje jejich lidi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 802a, or. pap. AČ. I, 385 č. 38. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Ku paměti VMt přivo- díme: Když s vámi o knězě Zigmunda, faráře miličínského, sme mluvili, prosiece, 1) Hašek z Valdštejna obdržel hrad Veliš s jiným zbožím r. 1438 od Machny z Veselí, sestry Čeňka z Vartenberka (viz Sedláček, Hrady V, 257). Oldřich z Rožmberka usiloval o získání Veliše, uplatňuje nejspíše dědické nároky své zemřelé manž. Kateřiny z Vartenberka; tehdy asi vzniklo jeho falsum hlásící se k roku 1426 — viz Listář a listinář I, 262 č. 371. Snad chtěl Veliš vyměniti za jiné zboží s Jiříkem z Poděbrad (jemuž se později r. 1452 dostalo Veliše od Haška z Valdštejna — viz Sedláček na uv. m.); srv. list Jiříkův ze 14. pros. 1445, výše č. 83. 2) Srv. odpověď Oldři- chovu, níže otištěnou. O

Strana 68
Č. 91—93: 3.—7. ledna 1446. 68 aby jemu přikázali našich kněží a pravd Kristových nekacěřovati, a VMť řekla před našimi, že by vás ten kněz nechtěl poslúchati, a jestliže by jeho co od nás potkalo že by VMť nechtěli jej zastati. Kterýžto boje sě nás, nesměl v Miličíně ostati, než pobyv na Chúsnícě, i bral se do Soběslavě; a tu nemaje péčě na sě, nepřestává kacěřovati o přijímání těla božieho a krve božie lidí věrných. Protož dle míru křesťanského VMt prosíme, aby na svém zámce toho knězě neráčili trpěti; a tohoť VM“ doufáme, že to učiniti ráčíte. Pakliť chce na naše kněžie kacieřstvie vésti a dovede, račtež někoho svého na Bechyni neb na Želeč s ním vyslati, žeť naši kněžie mají se jemu z kacieřstvie vyvésti. A toho odpovědi vašie žádáme. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 92. V Krumlově, 3. ledna 1446. Oldřich z Rožmberka [Táborským): obešle kněze Zikmunda. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 802b, koncept. AČ. I, 386 č. 39. Súsedé milí! Jakož nám píšete o kněze Sigmunda, myť o tom nic nevieme, než chcemť jej o to obeslati; a jestliže by co vedl, ježto by vésti neměl, nemieníme Datum Crumlow fer. II. post Circumcisionem Domini, anno- jemu toho trpěti. rum XLVI. Ulr. 93. V Krumlově, 7. ledna 1446. [Oldřich z Rožmberka nejmenovanému]: zajatý člověk jest poddaný jeho, nikoliv z Budějovic; aby nařídili svému služebníku, ať nechá na pokoji jeho chudé lidi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 803, koncept. Edler herr und lieber frund, mein freuntlichen dinst zuvor. Als ir mir iezo aber schreibt von des Selchkaywers wegen,? wy das er sprech, das derselbig ge- fangen, so er gefangen ist worden, wer der von Budweis gewest, daran red er on 1) Viz č. 91. 2) Dotčený list se nedochoval.

Strana 69
Č. 93—95: 7.—14. ledna 1446. 69 recht; er ist der von Budweis nie, sunder meiner vorfarn und mein erbman gewest und noch ist, denn dy von Budweis haben in und andre etliche zeit ingehabt in pfants weis; dy ich aber nu gelost hab, das dy von Budweis nichcz mer uber sy zu bieten haben. Auf das bit ich euch noch mit besunderm guten vleisse als mei- nen guten frund und nachparen, ir wellet euren diener daran weisen, das er mir mein armen leut, auch ander, dy fur sy gesprochen haben, unbekomrt lass. Das wil ich fruntlichen und gerne umb euch verdienen. Kond ich aber eur anweisung darinne nicht genissen, so must ich solhs an meinen gnedigen herrn, den Romischen konig, bringen. Das ich denn nicht gerne tet und getraue euch ie wol, ir wellet sein Geben zu Crum- darzu nicht komen lassen. Und darauf eur beschribene antwort." naw am freitag nach der heiligen Dreier konig tag, annorum XLVI." 94. [Okolo 7. ledna 1446]. [Oldřich z Rožmberka] Jankovi ſz Chotěmic?]: o jeho roku s nějakým člově- kem Oldřichovým před Benešem ſz Oseku?]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 803, přeškrtnutý koncept (vlastně opravený čistopis). Služba má tobě, pane Janku milý! Jakož píšeš, že by chtěl o to přede panem Benešem býti, abych jeho prosil, aby se v to uvázal etc., i píšiť panu Benešovi“ a prosě jeho, aby se v to mezi vámi uvázal, ohledal a rozdělil, a také aby mi šest neděl napřed dal před tiem rokem věděti, aťbych já toho člověka k tomu roku mohl mieti. Neb by tomu krátký čas položen byl, snad bych já jeho k tomu dni jmenovitému jmieti nemohl, nebť jest člověk pracovitý a dělný a tiem obchodem se živí, dělaje vozem, což se jemu nahodí. A ty také pros za též pana Beneše s své strany, poněvadž vždy jeho nám k mé libosti a jakožto člověka mého v pokoji nechati nemíníš. 95. 14. ledna 1446. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: aby mu oznámil, má-li u sebe nechati po dobu své nemoci jeho syna Jana, či má mu dovoliti, aby na tu dobu jel domů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3, or. pap. a) Tak konc., chybí sloveso. 1) Koncept listu jest psán na témže kusu papíru jako koncept listu ze 7. ledna 1446 (viz čís. 93). 2) Dotčené listy se nedochovaly.

Strana 70
70 Č. 95—97: 14.—22. ledna 1446. Hainrich, von Gotes genaden herzoge in Bairen etc. Unsern gunstlichen grus bevor, edler, uns sunder lieber! Wann wir dizmals etwelang mit der plodikait der podegra umbgeben gewesen und noch laider sein, daz wir dez ende nit erkennen mugen, und so du uns nu deinen sun Johannsen in unsern hof zu besunderm gevallen zugefuget hast, solhes walgetrauen, so du dann darinne zu uns gehabt und noch hast, uns zu grossem gevallen ist. So wir uns aber von solher plodikait wegen innenhalten und innenligen mussen, daz wir deinen sun nach anderen unsern guten willen und gevallen nit erzaigen mugen, dez wir im doch sunderlich willig waren, so versteen wir selbs wol, das im in unserm hof in solher unser plodikait nit fuglich war ze ligen, wiewol er doch in unsern sachen kain verdriessen hat; doch dann so wolten wir darinn deinen willen gerne wissen und vernemen, wie wir es in der zeit unser plodikait mit deinem sun halten solten, ob wir den also bei uns ligen lassen oder dem ein zeit zu dir ze reiten erlauben solten, biz unser sachen pesser wurden, des wir dann zu got hoffen, wann er doch albeg sein zu reiten zu uns und in unsern hof haben sol und mag als zu seinem genedigen herrn, daz er umb uns wol verdient hat und des wir dann dir und auch im von dein und auch sein selbs wegen willig sein und daz gerne sehen wellen. Darumb so wellest uns deinen willen darinn verschriben wider wissen las- sen, ob wir in in unserm hofe ligen lassen oder im zu dir ein zeit, biz unser sa- chen pesser wirdet, als wir zu Got hoffen, erlauben sullen. Und lass uns darumb . Geben an freitag vor Antony dein verschriben antwurt in gehaim wider wissen. confessoris, anno Domini etc. quadragesimo sexto. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder liebem Ulrichen, herrn zu Rosenberg. Pečeť odpadla. 96. V Krumlově, 21. ledna 1446. Oldřich z Rožmberka [Budějovským]: prosí, aby kázali popraviti podle práva nad člověkem, který ukradl jeho člověku dva voly, a aby kázali ty voly vrátiti „bez dalších nákladuov.“ — (fer. VI. in die s. Agnetis). Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 6 Ca 18a, koncept. AČ. XXI, 300 č. 45. 97. V Krumlově, 22. ledna 1446. Oldřich z Rožmberka ſvévodovi bavorskému Jindřichovi]: lituje jeho nemoci; přeje si, aby syn Jan byl zatím doma, a prosí, aby ho dal doprovoditi až do Eferdingu.

Strana 71
Č. 97—99: 22.—29. ledna 1446. 71 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3, koncept. Schmidt-Picha, UB Krummau II, 69 č. 244 (reg.). Durchleuchter, hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein euren furstlichen gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir eur gnade iezo geschrieben habt von plodikeit wegen eurs leibs,| ist mir getreulichen lait. Der almechtig Got fur eur gnaden sache zum pesten. Und als eur gnade furbas berurt von Hansen, meins suns, wegen etc., solhs und alles guten, so eur gnade mir und meinem sone erzaiget, bin ich ganz danknemet von euren gnaden und hoff abgotwillen solhs mitsampt meinen kindern umb eur gnade und dy euren alle zeit willig und gerne verdienen; und wil also denn gerne anheim bei mir halden und haben nach euern gnaden schreiben und gevallen. Auf das bit ich eur furstliche gnade mit besunderm guten vleisse, eur gnade enruch mir den euren gnaden ambt- leut schaffen zu gleiten bis gen Efferding, furpas hab ich bestellet, das der geleitet wurdet, das er mit der hilf Gotes dester sicher anheim komen mag. Und was ich eurem furstlichen gnaden mitsampt meinen kindern in allen sachen west zu dienen, des weren wir willig und teten das gerne. Geben zu Crumnaw am sampztag nach Angnetis, annorum XLVI°. Ulr. 98. V Krumlově, 23. ledna 1446. Oldřich z Rožmberka rychtáři budějovskému: poněvadž u nich byl vsazen ten člověk, který ukradl jeho člověku dva voly, a bude nad ním popraveno, prosí, aby se přičinil o vrácení těch volů. — (dom. post Vincenti).2 Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 6 Ca 18a, koncept. AČ. XXI, 300 č. 45 (s datem 22. ledna). 99. V Krumlově, 29. ledna 1446. [Oldřich z Rožmberka] vévodovi bavorskému Jindřichovi: neví zatím nic jiného, než že král římský bude nyní o sv. Dorotě (6. února) konati ve Vídni sněm. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 805, koncept. Durchleuchter, hochgeborner furst, gnediger lieber her, mein willig dinste sein euren gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Ich dank euren furstlichen gnaden der hofmer, so mir eur gnade iezo verkundet hat. Und als eur gnade auch begert, ob ich icht hofmer west, das furpas euren gnaden auch lassen zu verkunden, 1) Viz č. 95. 2) O téže věci viz č. 96.

Strana 72
72 Č. 99—101: 29. ledna—10. února 1446. nu weis ich dizmals nicht anders, denn das mein gnediger herr, der Romisch konig, iezo Dorotheel zu Wien ein merklichen tag zu Wien halden wirdet; was da beslos- sen wirdet, kan ich noch nicht versteen. Auch im lande zu Behem weren wol wege vor handen; wolt mein gnediger herr, der Romisch konig, dorzu tun, es mocht allen umbsessen landen gros nuz daraus komen. Und was ich euren gnaden in allen Geben sachen west zu dienen, des wer ich alle zeit willig und tet das gerne. zu Crumnaw am sampztag nach Vincenti, annorum XLVI." Na rubu: Herzog Henrich. 100. 30. ledna 1446. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: o člověku, uvězněném pro voly. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 6 Ca 18a, or. pap. AČ. XXI, 300 č. 46. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujem. A jakož nám VM psal o tom člověku, kterýž sě do vězenie dostal pro voly etc., abychom jej k katu nepřijali, ale pokúšeli etc.,2 pane, nebudeť k tomu dopuštěn k katovstvie, ale pokúšen, jakož k tomu sluší, a nad ním popraviti;“ a což by takého na mučenie pověděl, ješto by vaše panstvie etc. dotklo, VMti nebude tajno. — Datum dominica ante Purificacionis Virginis gloriosissime, anno etc. XLVI. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichu z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 101. [Před 10. únorem 1446]. Oldřich z Rožmberka dal Táborským glejt, aby se s ním mohli sjeti. Znění listu se nezachovalo; víme o něm toliko z listu Táborských choustnickému purkrabí Vítovi ze Rzavého ze dne 10. února, uloženého ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, Hist. 806, or. pap. s přit. krytou pečetí, tohoto znění: Službu naši, slovutný přieteli a súsede milý, vzkazujeme. Jakož list glejtovný ode pána po- slal, věz, žeť se nám nehodí na ten glejt svých vyslati, poněvadž před Němci, s nimiž my nynie a) Tak or. 1) 6. února. výše č. 96 a 97. 2) Dotčený list se nedochoval, srv. však listy Oldřichovy z 21. a 22. ledna,

Strana 73
Č. 101—103: 10.—16. února 1446. 73 mnoho činiti jmáme, nesvědčí. A byť pak toho glejtu pán nám neposielal, myť bychom k jeho obe- slání chtěli své vyslati, úfajíce JMti, že by jinak neučinil než věrně a právě, neb s JMtí nejmáme nic činiti než všecko dobré. Protož, nechtějíce toho sjezdu s JMtí pominúti, žádáme, aby o ten glejt Datum f. Vta ipso popracoval, jakož nahoře píšem. A tohoť věříme, že tiem dlíti nebudeš. Seolastice. Srv. Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Ra- kousy, ČNM CVIII (1933), str. 66. 102. V Táboře, 16. února 11446]. Petr Řešetko z Ustí Oldřichovi z Rožmberka: aby jim (Táborským) propustil Němečka z Dražic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 731, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož sme prve TM“ psali o Němečka z Dražic, ještě TMti prosím jako pána na mě laskavého, že jej nám ráčíš dáti i s tú vinú, kterak sě kolivěk stala. Věříme TM“ jakož pánu na mě laskavému, že to TM' ráčí učiniti pro mú prosbu i pro jiných dobrých lidí, kteříž TM“ píší. Datum Tabor 4a feria Věřímeť TMti, že nám ráčíš na to dáti milostivú odpověď. post Valentini. Petr Rešětko z Ústie. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému, buď dán. Pečeť odpadla. 103. V Táboře, [16. února 1446]. Jan z Bernartic Oldřichovi z Rožmberka: aby propustil Němečka z Dražic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 731, or. pap. Srv. list Petra Řešetky z Ústí, výše č. 102. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož sem VMt prve psal o Němečka, ještě VM“ prosím jako pána na mě laskavého, že jej nám ráčíš dáti i s tú vinú, kterak se jest kolivěk stalo. I věřímť VM“ jako pánu na mě laska- vému, že to VMť ráčí učiniti pro mú službu. A já toho VMti chci rád zaslúžiti, což bude s mú ctí; a toho VMti věříme, že nás v tom neoslyšíš a že nám jej ráčíš dáti i s tú vinú, kterak se jest kolivěk stalo, neboť jest člověk starý. A toho žádám milostivé odpovědi od TMti. Datum Tábor. Jan z Bernartic. 1) Srv. odpověď Oldřichovu ze 17. února 1446, níže č. 105. 2) Dotčený list se nedochoval; pře o Němečka trvala již delší dobu; srv. list Jana z Bernartic a odpověď Oldřichovu z 18. ledna 1445, výše č. 3 a 4. 3) Dotčený list se nedochoval. 10

Strana 74
74 Č. 103—106. 16.—26. února 1446. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu na mě laskavému, buď tento list dán. Pečeť odpadla. 104. V Táboře, [16. února 1446]. Petr Růže z Ústí sed. na Táboře Oldřichovi z Rožmberka: aby propustil Němečka z Dražic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 731, or. pap., pečeť odpadla. List jest stejného znění jako list Jana z Bernartic, viz č. 103. 105. V Krumlově, 17. února 1446. Oldřich z Rožmberka Janovi z Bernartic: ve věci Němečka nemůže mu vy- hověti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 731, koncept. Stejný list poslal Oldřich i Petrovi Růži a Petrovi Řešetkovi z Ústí odpovědí na jejich listy; viz č. 102 a 104. Jene milý! Jakož nám opět píšeš o Němečka, člověka našěho, to vieš dobře, že sme pro tě rádi učinili, když si nás zač prosil, což jest bylo možného; než to- hoť učiniti nemóžem pro ty příčiny, jakož sme i prve psali. I věřímeť, že nám v tom Datum Crumlow f. Vta post Valentini, annorum etc. XLVI. za zlé nebudeš mieti.“ Old. Jan s Bernartic. Petr Rose. Petr Rešetko. 106. V Jindř. Hradci, 26. února 1446. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby zjednal Zdeňkovi ze Šternberka vazače k jeho honbě se synem Alšovým. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 807a, or. pap. AČ. IV. 7 č. 10. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 1901. a) V konc. násl. škrtnuto: a viece nás o to starati nebudeš. 1) Viz č. 103.

Strana 75
Č. 106—109: 26.—28. února 1446. 75 Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli zvlášče milý! Jakož TMti snad tajno, kterak pan Zdeněk, švagr muoj, a někteří jeho služebníci se páně Alšovým synem' a také s některými jeho služebníky honici mají, protož prosím tebe, milý přieteli, aby jemu vazače dobrého zjednal anebo švagra svého, pana Reinprechta, o to obeslal, aby on některého dobrého vazače zjednal. I věřímť jako přieteli, že sě tiem spěšnějie k tomu přičiníš, nebť ta honba má v Berúně o středopostie' býti. Datum in Nova domo sabbato post Mathie apostoli, anno etc. XLVI°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému zvlášče milému. Pečeť odpadla. 107. V Praze v klášteře sv. Karla, 26. února 1446. Jan, opat kláštera sv. Karla v Praze, Oldřichovi z Rožmberka: na jeho žádost pracoval u kapituly pražské, aby bylo potvrzeno uvedení kněží třeboňských do fary krumlovské a aby ta fara byla povýšena na proboštství, leč obdržel jen tu odpověď, že oni sami napíši Oldřichovi; Velík mu poví o tom více. — (sabbato ante quinquagesimam). Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 3 KB 1, or. pap. AČ. XIV, 16 č. 1507. — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau II, 71 č. 247 (reg.). — Viz H. Gross, Sborník histor. kroužku 1902 (III), 188; srv. též níže č. 108. 108. [Okolo 26. února 1446]. Mistr Dr. Václav z Prachatic Oldřichovi z Rožmberka: na jeho žádost praco- val s mistrem Šindelem u kapituly pražské o vyzdvižení proboštství v Krumlově, leč bylo jim odpověděno, že kapitula sama pošle Oldřichovi odpověď; více mu o těch věcech poví posel Velík. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 P 15a, or. pap. H. Gross, Sborník histor. kroužku 1902 (III), 188. — AČ. XXI, 301 č. 47. — Schmidt-Picha, UB. Krummau II, 71 č. 248. — Srv. výše č. 107. 109. V Krumlově, 28. února 1446. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: o vazačovi pro Zdeňka ze Šternberka; aby k němu poslal svého purkrabí Ctibora pro nějaký vzkaz. 1) Zdeněk ze Šternberka. 2) Petr ze Šternberka. 3) 27. března. 10*

Strana 76
76 Č. 109—110. 28. února—8. března 1446. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 807b, koncept. AČ. IV, 7 č. 11. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o vazače panu Zdenkovi, tomuť sem srozuměl. Byl mi pan Zděnek před sím také obeslal i psal, jestliže by jemu vazače potřebí bylo, abych jemu jej zjednal; a v tom času pan Schawnbergský i pan Reinprecht jeli do Viedně a ještě tam sú, a poněvadž těch doma není, neviem, kde jinde vazače dobýti v této mieře. Také, milý přieteli, dávámť věděti, že mi něco pilného zašlo, ježtoť se o tom psáti nehodí. I chtěl sem někoho [ze]“ své rady k tobě poslati, i nemohuť v této mieře bez nich býti. I prosím tebe, aby ihned Ctibora, purgrabie svého, sem ke mně poslal; a jáť jediné pomlu- vím s ním a po něm ty věci vzkáži, ihned jej zasě vypravím. I věřímť, že to učiníš. Datum Crumlow fer. II. post Mathie, annorum etc. XLVI°. 110. V Toušni, 8. března 11446]. Jan ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka: marně se přičiňoval, aby ta honba Zdeňka ze Šternberka s Petrem ze Šternberka byla odložena: nyní nemůže přijeti na schůzku na Zvíkově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 808, or. pap. AČ. III, 34 č. 51. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 1901. Služba má napřed TMti, urozený pane! Jakož mi TMť píšeš o té honbě páně Zdeňkově se panem Petrem? a že TMť o nie nerad slyší, a abych sě přičinil, aby byla odložena s provoda,“ pane, netoliko o odložení, ale což by na mně bylo, rádť bych tomu, aby toho nebylo. Neb rač věděti, že nynie teď nedávno byl sem u pana Zbyňka“ v Libochovicích, kdežto také pan Petr Holický i jiných drahně byli sú, a tu já se panem Zbyňkem mluvili smy ku panu Petrovi, chtiece rádi na to zvésti, aby ta jich honba byla do Prahy odložena, a to proto, že bychom pak byli va dva se panem Zbyňkem a s jinými jich dobrými přáteli tu v Prazě přičinili se s pil- ností, aby oni, jsúc uvedeni v dobrú vuoli, i nechali té honby a raději sě s námi svým služebníkóm podívali, ač by sě i to zdálo. A o to sme i pana Hanuše z Co- lovrat obsielali, tak jakož sú sě svolili na jeho dvuor do Berúna, aby jim to od- ložil do Prahy, vypisujíce jemu dobře široce, kterak to tu v Praze jemu i jim sluš- nějie i poctivějie bude. Odepsal nám pan Hanuš, že to nemuož býti. I již já, pane, neviem té cesty, kterúž bych sě mohl platně k tomu přičiniti, aby sě to rozjíti a) Chybí v konc. 1) List z 26. února, viz č. 106. 2) Dotčený list se nedochoval. Srv. listy z 26. a 28. února, č. 106 a 109. 3) 24. dubna. 4) Zbyněk Zajíc z Hazmburka.

Strana 77
Č. 110—112: 8.—17. března 1446. 77 mohlo anebo dále odloženo bylo; neb sem již měl o tom velikú pilnost a nemohl sem v tom prospěti etc. Také mi TMt píšeš, kterak pan Plavenský, také i pan Aleš mají býti na Zviekově v neděli Reminiscere,2 abych tu k TM“ také přijel etc. Pane, netoliko k Tvé prosbě, ale i k rozkázaní byl bych rád i tu i jinde, byť bylo mnohem dále, by mi byl TMť dal o tom věděti zázějie; ale žeť mám nynie některé pilné věci před sebú, zvláště jakož teď pan Jindřich z Michalovic oženil sě a pojal paní Ptáčkovú, i chciť teď jemu postúpiti jeho sbožie, jakožto Boleslavě a Túšeně,“ a tam jej vypraviti na Bielkuov,“ aby svú věc opatřil, i věřím TM“, že mi za zlé nebudete mieti, žeť tam beze lsti k tomu býti nemohu. A pro Hospodina, milý pane, když sě tu shledáte, rač sě v tom tak mieti, zda by někaký počátek v řeči mohl býti k dobrému obecnému. Datum Tussen fer. III. ante Gregorii. Jan z Smiřic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka na Crumplově seděním. Pečeť odpadla. 111. Na Zvíkově, 16. března 1446. Oldřich z Rožmberka činí novou výpověď ve sporu mezi Jindřichem st. z Plavna, purkrabím míšeňským, Vilémem a Alšem z Šumburku na straně jedné a Mikulášem z Lobkovic na straně druhé o prodej Prunéřova a půl Přísečnice, učiněný Alšem ze Šumburka Mikulášovi z Lobkovic, a o nějaké platy. — (fer. IV. post Reminiscere). AČ. III, 534 č. 478 (reg.). 112. Na Zvíkově, 17. března 1446. Oldřich z Rožmberka kapitule pražské: přimlouvá se, aby syna páně Alšova z Šumburka a z Perštejna udělali svým proboštem, „neb by skrze takového uroze- ného člověka váš kostel tiem lépe mohl se zase opraviti.“ (fer. quinta post Remi- niscere). AČ. XIV, 16 č. 1508 (z orig. v archivu kapituly pražské, sign. G. II. 10). a) Tak or. 4) Jan 1) Jindřich st. z Plavna. 2) 13. března; srv. níže č. 111. 3) Anna z Hradce. ze Smiřic spravoval některá zboží Jindřicha z Michalovic; viz Sedláček, Hrady X, 34. 5) Hrad Bílkov u Dačic na Mor.

Strana 78
78 Č. 113—115: 25.—31. března 1446. 113. V Nepomuku, 25. března 1446. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje plzeňského, Oldřichovi z Rožm- berka: posílá k němu se vzkazem svého služebníka Panošku, ukazatele listu, prose, aby mu ve všem uvěřil. — (fer VI. die Annuncciacionis gl. virg. Marie). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 809, or. pap.; pečeť, přit. pod textem, velmi poškozená. 114. V Krumlově, 27. března 1446. Oldřich z Rožmberka Petrovi Rokli, porybnému (magistro piscinarum) na Nových Hradech: „Daj mnichóm do kláštera crumplovského jeden dčber ryb.“ (do- minica Letare). Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 85, 26 a, or. pap., pečeť odpadla. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 71 č. 249 (reg.). 115. Ve Znojmě, 31. března 1446. Učastníci sjezdu ve Znojmě Oldřichovi z Rožmberka: ať se přičiní, aby Václav Zmrzlík přestal škoditi měštanům jihlavským. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 812, or. pap. AČ. III, 34 č. 52. Pozdravení naše a my službu svú vzkazujeme, urozený pane, příteli milý! Obsílali sme TMť i jiné pány na sněm do Prahy i na jiné sňatky, kteréž jmievali po krajích v zemi českej, i některé pány a hauptmany krajuov, žádajíc a prosíc, aby ta záhuba stavena byla, kterúž Václav Zmrzlík sem do země činí měšťanóm jihlavským. A ten i do dnešního dne jim nepřestal škoditi; a což se jemu podává na dobré lidi v zemi naší aneb tam do Čech, nechce toho přijíti, než tak svú vuoli má. I prosímeť, rač se k tomu přičiniti, což je na Tvej Mti, aťby od tej záhuby Václav Zmrzlík přestal. A zdá-li se jemu, že by k Jihlavským oč mluviti jměl, mají oni na TM“ přestati neb na panu Alšovi Holickém neb na panu Jiříkovi Podě- bradském, buďto pak na bližších súsedech, na panu Mikolášovi Trčkovi neb na panu Janovi Čabelickém. Pakli by toho učiniti nechtěl a je mimo to hubil a na ně sahal, bojíme se, by něco horšího z toho nepošlo. Nebo takového bezpráví trpěti by ne- mohli, a nám vedle tej jednoty, v kterejž s námi jsú, opustiti jich nebylo by sluš-

Strana 79
Č. 115—116: 31. března—2. dubna 1446. 79 né. Na to tvé odpovědi žádáme. Datum Znoyme fer. quinta ante Judica domi- nicam, anno etc. XLVIto. Pavel, boží milostí biskup olomúcký. Jan z Cimburka etc., hauptman, Pertholt z Lipé, najvyšší maršálek crálovství českého, Jan z Lomnice a z Meziřičí, Jan starší z Lichtenburka a z Bietova, Jiřík z Cravař a z Strážnice, Beneš z Boskovic, podkomoří, Henník z Valdštaina a z Židlochovic, Štěpán z Vartnova, jiní páni a zemané nynie na sjezdu v Znojmě. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, přieteli našemu milému. Devět přit. pečetí odpadlo. 116. V Telči, 2. dubna [1446]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o své jízdě ke králi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 813a, or. pap. AČ. IV, 8 č. 12. O příčině jednání Jana z Hradce s králem Fridrichem viz list Oldřicha z Rožmberka králi z 15. září 1445 (výše č. 51), zvláště poznámku 4 na str. 39. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli zvlášče milý! Jakož TMt Stibor, purgrabie muoj v Hradci, byl zpravil, kterak sem po glejt k crálově M“ poslal, ja- kož mi dán jest, ale pro příčiny, kterýchž TMť dobře svědom, nemohl sem tomu co učiniti, abych byl mohl ihned k JM“ přijeti, ale již přijev, rád bych k JM“ sě vypravil o své věci. I zpravili mě služebníci moji, kteréž sem do Znojma k sněmu byl poslal, že by někteří páni z Rakús před pány moravskými na mě osvědčovali, mieniec mi hanbu i škodu učiniti. Protož, milý přieteli, věřímť, že mi v tom po- radíš, kterak bych já k JM“ bezpečně mohl přijeti. Neb TMť věděl úmysl muoj, že sem sě chystal k JM“; a kdyžs sám tam chtěl jeti, nedals mi věděti, abych sě s tebú vypravil. Odpovědi spěšné prosím. Datum in Telcz sabbato ante Judica. Jan z Hradce. 1) O sněmu ve Znojmě, svolaném k jednáni mezi Moravou a Rakousy, viz Chmel, Gesch. K. Friedrichs IV, sv. 2, str. 332—333.

Strana 80
80 Č. 116—118: 2.—6. dubna 1446. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli zvlášče milému. Pečeť odpadla. 117. Ve Vídni, 4. dubna 1446. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: odpověď na jeho list o jízdě ke králi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 814b, koncept. AČ. IV, 8 č. 13. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi píšeš, že klejt od“ KMti máš etc. a že si nemohl přijieti pro věci, kteréž viem, a že si v tom osvěčen od některých pánóv rakúských na tom sněmu v Znojmě etc., milý přieteli, mluvil sem o to se panem Gašparem i s jinými tvémi dobrými přáteli, i zdá se nám, že ještě na ten klejt dobře sem přijieti muožeš po hodech;? než není v této mieře se jim nezdá, protože králova Mť chce do Nového Města a tu miení přes ty hody býti a bohu slúžiti. Dále jakož dotýčeš, že sem já sem jel a tebe k tomu neobeslal etc., muožeš dobře rozuměti, když má jiezda pro mú potřebu tak náhlá byla, že by nebylo platno, bych tě byl obeslal, neb pro tu věc, kterúž ste Datum Wienne fer. Ia post před sebú měli, byl by k této mé jiezdě nestačil. Judica, annorum etc. XLVI. 118. Ve Vídni, 6. dubna 1446. Vévoda rakouský Zikmund vyznává, že postoupil Fridrichovi, králi římskému, dlužní listy Oldřicha z Rožmberka, odevzdané kdysi jeho otci vévodovi Fridrichovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 313 c, opis 15. stol. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1143. Wir Sigmund, von Gots gnaden herzog zu Osterreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, graf zu Tirol etc., bekennen, als der edl, unser besunder lieber Ulrich von Rosennberg weylend dem hochgebornen fursten und herrn, herzog Fridrichen, herzogen zu Osterreich und zu Steir etc., unserem lieben herrn und vattern, und sein erben ain sum guldein schuldig worden ist und gelten hat sullen nach laut a) V konc. o. 1) Viz list z 2. dubna, výše č. 116. 2) To jest po Velikonocích; neděle velikonoční připadla toho roku na 17. dubna.

Strana 81
Č. 118—119: 6.—7. dubna 1446. 81 etlicher geltbrieve, so darumb vorhanden sind, das wir diselben geltbrieve dem allerdurleuchtigisten fursten und herrn, herren Fridrichen, Romischen kunig, zu allen zeiten merer des reichs, auch herzogen zu Osterreich etc., unserem gnedigen lie- ben herrn und vettern, und alle gerechtikait, so wir davon haben oder gehaben mochten, genzlich ubergegeben haben und geben auch wissentlich mit dem brieve in solher, das sein kunigliche gnad dieselben sum guldein von dem benanten von Rosennberg und sein erben ervordern und mit recht oder an recht, wie im das am pesten fugen wurdet, zu bringen und alles das damit handeln und tun sol und mag, das wir selbs tun mochten nach inhalt der oberurten geltbrieve ungeverli- Mit urkund diz brief besigelten mit unserem anhangunden insigil. chen. Geben zu Wienn an mitichen nach dem suntag, als man singt Judica, in der vasten, nach Christi geburde im CCCC° XLVI jar. 119. 7. dubna 1446. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž odjede z domova, dovolil jeho synovi, aby jel zatím domů; potom ho zase rád k sobě přijme. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3, or. pap. Hainrich, von Gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor, edler, uns sunder lieber! Wann wir dizmals willen haben in daz Wildpade unsers leibs notturft auszewarten zu ziehen, daz wir unsers hofgesinds den mereren tail anhaim hinder uns lassen werden, haben wir dieweile dem edeln Johannsen, deinem sun, zu dir erlaubet und vergunnet ze reiten. Und wann dir daz fuglich wurde, so wellest uns denselben deinen sun wider zu schiken, wann im unser hof albeg offen sein sol mit ab und zu reiten von deinen und auch von seinen wegen, nachdem und ir baid daz umb uns wol verdienet habt, dez wir auch furan ganz getrauen zu ew haben und in gut nit vergessen wellen. Datum an pfinztag vor dem Palm tag, anno etc. XLVIto. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder liebem Ulrichen, herrn zu Rosenberg. Pečeť odpadla. 1) Srv. úpis Oldřicha z Rožmberka na 6.000 zl. z 5. září 1431 v Inšpruku, otištěný v Listáři a listináři sv. I, str. 132 č. 191. 11

Strana 82
82 Č. 120—121: 16. dubna 1446. 120. 16. dubna [1446]. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o roku Roubíka s Budějov- skými; aby uprázdnil na středu Rúsa. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 814, or. pap. Služba má napřed VMti, urozený pane! Jakož mi VMť píše, aťbych ten rok- odložil Růbíkovi a Budějovským2 do pátka3 etc., rač věděti, žeť to chci učiniti a obě straně obeslati. Takéť VMti prosím, abyste ráčila Rúsa k středě4 uprázniti, neb na ten den mají ubrmani moji před ním státi s Týnským, služebníkem vaším. A tak jsme sě srokovali. Datum sabbato in vigilia Pasche. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, pánu Oldřichovi z Rosenbergka, pánu mně přieznivému, b. d. Pečeť odpadla. 121. V Novém Městě (Vídeň.), 16. dubna 1446. Glejt krále Fridricha pro Oldřicha z Rožmberka od dvora královského domů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 815, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1156. Wir Fridrich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des richs, herzog zu Osterrich, zu Steir, zu Kernden und zu Krain, grafe zu Tirol etc., embieten unsern lieben getreuen, allen unsern haubtleuten, graven, freien, herren, rittern und knechten, phlegern, burgermaistern, richtern, reten, burgern, gemeinden und undertan unsers furstentumbs Osterrich, den der brief furkumbt oder verkundt wirdet, unser gnad und alles gut. Als sich yez der edel, uns besunder lieb Ulrich von Rosemberg aus unserm kuniglichem hofe heim an sein geworsam fuget,’ haben wir im unsere getreu, Hannsen Prukgner, Hannsen Maroltinger und Hannsen von Taubenheim, unser dienere, in geleitsweise zugeordnet und in mit allen seinen dienern in unser geleit genomen wissentlich mit disem brief. Also emphelhen wir 1) List Oldřichův se nezachoval. 2) Spor Budějovských s Oldřichem Roubíkem z Habří trval již od jara r. 1444; viz Listář a listinář sv. II, č. 374, 379, 380, 386, 388 a další. 3) 22. dubna, myslel-li se tu nejbližší pátek. 4) 20. dubna. 5) O pobytu Oldřicha z Rožmberka v Rakousích (od konce března t. r.) viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 73 a d.; 18. dubna byl Oldřich na zpáteční cestě ve Vídni, viz níže č. 122.

Strana 83
Č. 121—122: 16.—17. dubna 1446. 83 eu allen und jedem besunder ernstlich und wellen, wenn der obgenant von Rosem- berg mit unsern und seinen dienern zu eu kumbt, daz ir in guten willen beweiset, gutlichen handelt und on all hindernus durch die gebiet unsers obgenanten fursten- tumbs Osterrich ziehen lasset, sy auch gelaitet und zu gelaiten schaffet, ob des not geschicht, und darumb angelangt werdet und des nit lasset; das ist unser ernste Geben zur Newnstat an dem heiligen Osterabend, anno Domini etc. meinung. quadragesimo sexto, unsers richs im sechsten jar. Ad mandatum domini regis. Pečeť, přitištěná na rubu, odpadla. 122. Ve Vídni, 17. dubna 1446. Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka: aby poslal k němu na Krumlov posla pro zprávy; aby se také sám přičinil o příměří mezi bratřími Šliky a Vilémem z Ilburka; mluvil s posly papežovými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, koncept. AČ. II, 21 č. 26. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 71. č. 250 (reg.). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož jsme ondy spolu na Zviekově byli, mluvil jsem o ty věci s královú M“ i s jinými s pilností; a KMť i jiní dobří lidé se velmi pěkně v tom mají. A nadějiť se bohdá, že ty věci všeckny dobře pójdú, ještoť se tak široce v tom psáti nehodí.? Než pošliž ke mně Skurovského neb někoho jiného, ješto jemu velmi dobře věříš, ten mě bohdá od dneška neb konečně od zajtří v témdni na Crumlově nalezne, neb odsavad zajtra ráno vyjedu; po tom já tě všech těch běhóv široce a rozumně spravím, ješto se po nich dobře budeš moci richtovati. Takéť věděti dávám, že v té mieře, jakž jsem zde, přišlo královy M“i poselstvie od pana Mathesa, páně Kašparova kancléře bratra, že by pan Ilburk opět Lokeckým překážeti chtěl. Tu jest králova Mť se mnú mluvil a pilně prosil, abych se přičinil, což bych mohl s jinými dobrými přáteli, aby ty věci v dobré obráceny byly. I prosím tebe, milý přieteli, poněvadž se pan Kašpar, kancléř, a pan Mathes, bratr jeho, k rovnému podávají, aby se také k tomu přičinil, jakož já i pan Kašpar tobě toho úplně věříme, aby ty věci v příměřie neb v jiné dobré uvedeny byly, neb by skrze takové uložení sváróv ještě nám i této zemi mnoho dobrého přijíti mohlo. A k tomuť pan Kašpar dobře móž slúžiti, 1) Sjezd na Zvíkově měl býti od 13. března, viz zmínku v listu Jana ze Smiřic z 8. března 1446 (výše č. 110); 16. března byl Oldřich ještě na Zvíkově, viz č. 111. 2) Šlo asi o sjezd stavů českých s rakouskými; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 741. 3) O pobytu Oldřichově u krále od konce března t. r. viz Urbánek na uv. m. 73 a d. 4) O sporu Kašpara Šlika s Vilémem z Il- burka o Loketsko viz Urbánek, tamže 157 a d. 142

Strana 84
84 a rád to učiní, jakož tě pak dobře spravím. Datum Wienne in die Pasche, anno- rum etc. XLVI. to Č. 122—124. 17.—29. dubna 1446. Oldřich z Rozenberka. Urozenému pánu, panu Alšovi z Šternberka, přieteli mému dobrému, d. A také, milý přieteli, nalezel sem poselství otce svatého v Viedně, s těmi sem také o ty všecky běhy rozmluvil, ježtoť také vzkáži po služebníku tvém, kterého ke mně pošleš. 123. V Krumlově, 28. dubna [1446]. Oldřich z Rožmberka [Budějovským): aby jeho lidem ze Soběslavě dopřáli práva ve svém městě a nepodávali jich ku právu plzeňskému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 816, koncept. AČ. III, 35 č. 53. Súsedé milí! Jakož jsú naši lidé z Soběslavi zbožie Plzenských pro dluhy a škody, kteréž jsú pro ně vzali, v městě vašem stavili a ku právu vašemu uručili etc., i zpravují nás lidé naši, že byste jim práva vašeho dopřieti a dopustiti nechtěli, ale jich k právu plzenskému podati chtěli. I věřímeť vám, že toho neučiníte, než že jim práva vašeho popřejete a dopomóžete. Nebť jsme my s Plzenskými v Plzni sami a to ústně mluvili i častokrát je obsielali, aby lidem našim spravedlnosti dopomohli; a tohoť jsme na nich mieti nemohli. A tohoť žádáme odpovědi vašie Datum Crumlow fer. V. ante Lanceam Domini. po tomto poslu. Old. 124. 29. dubna 1446. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: poskytli by jeho lidem ze Soběslavě práva ve svém městě k roku o stavení zboží Plzeňských, avšak Plzeňští chtějí sami tu při rozsouditi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 816, or. pap., poškozený. Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujem. A jakož nám VMť píše o vaše lidi z Soběslavi, kteří sú zbožie Plzeňských stavili, žeť jsú ti lidé na VM vznesli, že bychom jim práva našeho dopřieti a dopustiti nechtěli, ale je ku právu plzeň- 1) Legáti papeže Eugena Jan Karvajal a Tomáš Parentucelli, biskup boloňský; viz Bach- mann, Die deutschen Könige und die kurfürstliche Neutralität, AOG 75, str. 166 a d. 2) Slo o uznání papeže Eugena v Čechách; srv. Urbánek, na uv. m. str. 75.

Strana 85
Č. 124: 29. dubna 1446. 85 skému podati chtěli, pane, jakož jsú na VMť vznesli, že bychom jim práva našeho dopustiti nechtěli, tohoť jsú VMť nedobře spravili; ne bychom jim práva našeho nepřáli aneboli nechtěli dopustiti, nebyli by k stavovánie dopuštěni. Protož my, pane, o to stavenie k roku určenému jim, s vobú stranú položenému, právo vedle našeho městkého práva a vedle svědomie o to stavenie práſva . . .] povieme. A VMť jsama vie, žeť my tu při mezi Soběslavskými a] rychtářem plzenským nebu- dem moci súditi, nebť jsú nám prvě Plzenš]čí psali nejednú i nynie, žeť jsú ho- tovi k rychtáři jich práva a spravedlnosti dopomoci a učiniti, a tohoť žeť jsú lidé vašě nepřijali aniž dostali. A takého jich rovného podánie VMť také v listu a přie- Datum f. VI. ante Philippi et Jacobi pisu VM“ včera poslaného srozuměli jste.2 apostolorum, anno etc. XLVI°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 1) List Oldřichův z 28. dubna viz výše, č. 123. 2) Z korespondence Budějovských s Plzeň- skými v této věci zachoval se ve Schwarzenb. arch. v Třeboni (Hist. 816) přepis listu Plzeňských z 20. dubna 1446 tohoto znění: Služba naše vám, opatrní přietelé a súsedé milí! Píšete nám, že jest obyčej, kterak móž host hosti nebo jeho statek v každém městě stavěti, a že na to vyrukují, staví-li k tomu právě, právě poživ. Přietelé, pravdať jest, když by komu nechtěli kde práva dopomoci; ale psaliť sme vám, že my prvě i nynie hotovi sme práva Soběslavským dosti udati k našemu rychtáři. Nebude-li se pak které straně nález náš hoditi, budeť vaše právo jmieti, jakož [od] staradávna mezi našemi i vašemi předky obyčej býval. Protož nezdáť sě nám, by Thóšek, súsed náš, v takovém stavení měl sě před vámi o svuoj statek súditi s Soběslavskými, jakož jemu rok pokládáte, poněvadž hotovi sme byli prvě Soběslavským a i podhdnes chcme práva a súdu k rychtáři našemu dosti udati, jedno, ať k roku stojie. A vám vuoli i moc toho dáváme, kterémužkoli času je před nás sročíte, ještoť by oni s přáteli a z řečníky mohli před námi býti, chcem jim hned súd osaditi; a strana druhá má také státi. Pro- símeť vás jakož přátely i súsedyl, že k tomu povedete, atby kde se pře počela, tu miesto vzela bez útiskuov, a že nepočnete toho nad námi a našemi mimořádně bohdá podánie a spravedlivé, byste komu k žádosti chtěli v svém městě nad našimi takové nesnáze dopustiti, ale že statek jemu jeho propustiti kážete. Pakli se vám nezdálo to učiniti, podávámeť vám raddy pánóv Starého města, u nichž obojí výše právo béřem. Tuť nás naučie a rozdělé, právě-li či neprávě náš súsed jest staven přes naše toto podánie. Nepřijeli byste od nás toho, cošť sme prvě vám psali, věřtež, žeť bychom to mosili dobrým lidem osvědčiti. Jehož úfáme vám bez těch neznází a nákladuov, že sě pěkně dle dobrého súsedctvie i v též přiezni okázánie přičiníte. A nad to nade vše připraví-li nás skrze to k nákladóm kterým nebo súseda našeho, vězte, žeť jich opustiti nemieníme. Toho nám dajte odpověď Datum f. IIII. post Pasca, anno etc. XLVI°. — Magister civium listem vaším po tomto poslu. consulesque civitatis Nove Pilzne. — Na rubu: Prudentibus magistro civium et consulibus in Bud- weis, amicis nostris dilectis.

Strana 86
86 Č. 125: 30. dubna 1446. 125. V Praze. 30. dubna 1446. Stavové strany poděbradské, shromáždění v Kutné Hoře, Oldřichovi z Rožm- berka: vytýkají, že dosavadní jednání bylo marné vinou jeho strany, a připomínají, že nedopustí, aby byly smlouvy i dále rušeny a aby došlo ke konečné nejednotě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 817, or. pap. Stejný list poslali tiž stavové landfridu plzeňskému; je otištěn v AČ. I, 292 č. 19; srv. Ur- bánek, Čes. děj. III. 2, 76. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Ku pamětiť přivodíme, kterak o Všech svatých již rok minul, když z Prahy sněmem hnuvše do Brodu Čes- kého na sněm byli přijeli a my též z Nimburkal tudiež v Brodě s vámi sjeli jsme se;2 tu vámi i námi zespolka jest zuostáno, umluveno i sepsáno, kterým během a obyčejem tato země česká mohla by v jednotě a v svornosti, v práviech i v řádiech býti zachována, a zvláště, aby ty smlúvy, compactáta, kteréž jsú s concilium a s ciesařovú Mťí učiněna a zjednána, i mierný list, jimiž jest tato země upokojena a v řád uvedena, bylo držáno a zachováno, a což sě jest proti tomu stalo, aby bylo napraveno, jakož hned potom v Praze na velikém sněmu od nás jest žádáno na všěch pániech i jiných dobrých lidech, aby podlé toho svolenie a sepsánie v Brodě učiněného bylo to obecné dobré k chvále božie tak jednáno a vskutku konáno, a zvláště o krále tudiež v Brodě bylo zuostáno, aby nám byl v času jmenovitém do země vydán a my abychom jej tak přijali spolu s vámi z jedné vuole podlé práv a řáduov země české, jakož sú předkové naši od staradávna z jiných zemí krále při- jímali, i také jej opatřiti chtiece, svých statkuov v tom nelitujíce, tak aby s námi mohl býti a zuostati a aby měl nač kralovati a obecné dobré země našie a coruny české jednati, také o arcibiskupa voleného, bez něhož řád duchovní dobře státi ne- muož, aby bylo k skutku přivedeno, a o jeho potvrzenie a svěcenie podlé úmluv s ciesařovú M“ učiněných a podlé svolenie všie země v mírném listu zapsaného bylo jest hned tudiež umluveno a svoleno i sepsáno, tu sě jest v Praze podlé toho brodského svolenie a sepsánie nezdálo vám toho tak jednati a konati, ale řekli ste, že to jináč nemuož jíti, než podlé toho namluvenie, kteréž jste v Viedni s královú Mtí králem římským učinili, tak aby král, k kterémuž jsme s již psanými výmluvami svoliti chtěli, v Rakúsiech zuostal; neb jste k času žádnému jmenovitému a jistému svoliti nechtěli, v kterémž by nám měl do země vydán býti, ježto jest široce o tom vám vypraveno a pověděno, co by z toho této zemi pojíti mohlo zlého, když by král, kteréhož bychom všichni zde v Čechách jmieti měli, tam v Rakúsiech zuostal. I žádali jsme, jakož toho i ještě vždy žádámy, abyste ráčili toho a takového zlého 1) V říjnu 1444 byly sněmy strany rožmberské v Praze, strany poděbradské v Nymburku; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 27 a d. 2) O společném sněmu v Čes. Brodě viz tamže 33 a d. 3) Sněm v Praze v únoru 1445; viz Urbánek na uv. m. 35 a d.

Strana 87
Č. 125—126: 30. dubna—poč. května 1446. 87 na tuto zemi nedopúštěti a neuvoditi a ty úmysly opustiti, ale s námi a my s vámi zespolka, což by bylo k chvále božie a obecného dobrého i poctivého coruny české, jednati, poněvadž králova Mť, král římský, poručenstvím svým na přěkazu tomu nenie aniž býti chce, jakož jest o tom po p. Haškovi žádost i vuoli svú sěm do země vzkázal. Neb jestliže by to jíti nemohlo, to jest compactáta a list mírný i ty smlúvy v Brodě učiněné i svolené a sepsané nebylo nám držáno, a což sě jest proti tomu stalo, nebylo napraveno, rozumiemy, že by nás to k konečné nejednotě a k takovému zlému aneb k horšiemu, jakož sě jest dřieve v této zemi dálo, mohlo přivésti. Protož my, což na nás bude, s boží pomocí nemienili bychom sě toho dopustiti, ale o to státi, aby compactata, smlúvy, mírný list bylo držáno a zacho- váno, a obecné dobré, řád země této byl jednán, pána a krále majíce, tak aby sě každému bohatému i chudému vedle práva a řádu země spravedlnost dála. Neb vi- dímy, že sě nám mnoho proti svrchupsaným smlúvám stalo a děje sě, a zvláště od Pražan a těch kanovníkuov, ježto sě capitolú nazývají. A již jsme je o to obsielali, aby bylo napraveno; a oni netoliko by to opravili, ale viece to rušie, proti com- pactátóm, smlúvám a mírnému listu činiti nepřestávajíce, ješto by cele i tobě, pane, mělo toho líto býti. Dán u Hory Cutny na sněmu v sobotu před svatým Jacu- bem a Philipem, annorum etc. XLVI°. Jiřík z Cunštátu, Aleš z Šternberga, Jiřík z Dubé a z Vysmburka, Petr ze Zvieřetic, Jan z Rušinova, hajtman kraje čáslavského, Jan z Sútic, hajtman kraje cuřimského, Bohušě z Postupic, hajtman kraje chru- dimského, Miculáš z Lípy a na Lipnici a jiní páni, rytieři, zemané a města na sněmu u Hory Cutny spolu sebraní, i ti, kteříž jsme spolu v jednotě. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli milému. 8 přit. pečetí odpadlo. 126. [V Novém Městě Vídeň., poč. května 1446]. [Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka]: o poselství do Říma; o jednání králově s Uhry; o neshodě Jana z Hradce s králem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 819, or. pap., zachovaný neúplně. AČ II, 431 č. 4. 1) Srv. pozn. 7 na str. 88.

Strana 88
88 Č. 126: poč. května 1446. Urozený pane milý! Posel váš čeká odpovědi, neb král praví, že dáti odpovědi nemóž, jeliž v Viedni. Pak legáti, tiť pojedú zase do Říma, neb poslové od korfer- stóv také mají jeti do Říma.“ A mním, že pan Kašpar také od krále tam pojede,“ budú-li chtieti dáti se navésti poslové od korferstóv; pakli budú chtieti tak zóstati, jako počeli, tehdy nemním, by pan Kašpar jel, než mám za to, že bude roztržení. Pak ktož tam pojedú do Říma, neproměnie-li úmyslu, snad přijedú, jako Němci řékají, „mit stinkten hosen“. Kterak bude dokonáno, toť TM“ napíši. Než toto rač věděti, že legáti skoro zase pojedú, ačkoli Karvyal velmi se roznemohl v Novém Městě, má duplicem tercianam, a jel zase ihned do Viedně; podhojí-li se, tehdy také pojede; pakli nemocen bude, musí bezděky zóstati.“ Ale Bononiensis“ pojede vdy, neb mi řekl, že pro nic déle nemóž zóstati. Pak zajtra bohdá odsud pojede král do Viedně“ neb rok položil raddám do Viedně, kterak má v uherské věci činiti; jenž velmi pěkně vzkazují i píší, velmi se podávajíce, ačkoli mnoho škod stalo se královým poddaným. A nynie byli u krále poslové biskup vacovský“ a Palóczy Ladslav, ode všie země vyslaní, žádajíce sjezdu s královů M“ v Rábu, a že tu má všecka země k JMti přijeti. Král svoliti nechtěl, než najprv aby s pole strhli, a že pak chce mieti s nimi sněm v Prešpurce; a mají dáti odpověď do Letnic 1 králi. A přéliš pokorně se podávají; a že které se škody staly v Štyrsku, že se proti vóli všie země staly, a že to má opraveno býti, jakž JMť káže. Psal sem široce bratru svému12 ten uherský rok a psal sem jemu, aby TM“i to bez meškánie poslal. I proto sem tak široce nepsal, a také že sem chvátal do lázně do Teplice, ano mnoho pěkných napřed šlo; viem, by TM zde byl, že by se také nezmeškal. Pak o panu Janovi Hradeckém etc., zle se jest rozšel s králem,13 neb odpuštěnie vzel. A žádal, aby jemu král ty škody nahradil, kteréž mu se staly od Kymbergera, Rorera, Kenstra a jiných. Král pravil, že se jemu zdá, že nenie povi- nen jemu toho platiti, neb jsú byli neposlušni, a proto je kázal z toho, vyhnal, zvěšil, hrady zbořil; pakli vdy se zdá panu Janovi, že neučinil dosti, ale chce mu právo osaditi radú svú. Také že o ty o jeho škody byli jeho služebníci v Znojmě na tom 1) Jan Koňata z Olešnice, poslaný Oldřichem z Rožmberka ke králi Fridrichovi; viz instrukci 2) Srv. pozn. 1 z konce června t. r. otištěnou níže č. 158, srv. též Urbánek, Čes. děj. III. 2, 792. na str. 84. 3) Viz Bachmann, A0G 75, str. 167 a d. 4) Členy poselstva králova do Říma jmenuje Bachmann na uv. m. str. 174; Kašpar Šlik mezi nimi nebyl; srv. Hufnagel, MIOG, Ergzb. VIII, 324—325. 5) Srv. též Chmel, Gesch. K. Friedrichs IV, sv. II., str. 390. 6) To jest boloňský biskup Tomáš Parentucelli. 7) 28. dubna byl král ještě ve Videň. Novém Městě, 10. května už ve Vídni (viz Lichnowsky, Gesch. des Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1003, 1006); z toho plyne, že Rabštejnův list byl psán počátkem května; srv. též Urbánek na uv. m. 772. 8) Snad k 26. květnu, srv. Lichnowsky na uv. m. Reg. č. 1163. 9) Vácz v Uhrách, biskup Petr Agmandi. 10) 5. června. 11) O událostech v Uhrách v té době viz Fessler-Klein, Geschichte v. Ungarn II, 504 a d., avšak nejsou tam podrobnosti, uvedené v tomto listu. 12) Jan z Rabštejna. 13) Srv. list Oldřichův králi Fridrichovi z 15. září 1445 (č. 51), zvláště pozn. 4.

Strana 89
Č. 126—127: poč. května 1446. 89 rocel a tu vyrčeno, že všecky ty škody, kteréž pan Jan vzal na tom zboží, což v Moravě má, že to má minúti, poněvaž král ty jisté neposlušné kázal; a že to vypověděli ti čtyřie od obú zemí vydaní. Pan Jan pravil, že on o tom nic nevie, aniž poručil svým služebníkóm, by ten nález přijeli. A tak řekl, že chce se doma lépe na to zeptati, a požehnav krále, i jel pryč. A rozomiem na něm, že miení váleti. A dnes mi král pravil, že pan Jan Hradecký a Bietovský2 chtie váleti, a velmi horlivě mluvil, pravě, že po krále Albrechtově smrti dal do Čech a do Moravy viece nežli na sto tisíc zlatých a že vidí, že nic platno nenie, ale že musíme se též rovně „ghaien" jako prve. Byl sem jemu dal dobrú cestu o panu Janovi; Schaumburský, ten ji byl přijel, i von Kymsee biskup, ale Celkinger, ten ji zbořil, pravě: učiní-li to král, tehdy ze všech tajdinkóv v Znojmě6 vystúpí. I nemohl sem jich smluviti, že pan Jan s zlú myslí odjel. Protož to rač věděti, žeť tak jest. A nepřiměnuj mne, nebť jest pan Jan — — 127. [Poč. května 1446]." [Kancléř Kašpar Šlik Oldřichovi z Rožmberka]: o svém sporu s Vilémem z Ilburka o Loketsko; o poselství do Říma; zprávy z Uher. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, orig. přípis k nějakému dopisu, nyní ztracenému. AČ. II, 410 č. 11. Také, milý pane, jakož TM' píše o panu Alšovi Holickém,“ tomu přiepisu sem dobře srozuměl. A jakož on dotýká, že sě pana Ilburka otci° od Loketských mnoho zlého stalo a že on jemu chce pomoci a mnoho dobrých lidí, a zavierá, mohlo-li by v to slušně uhozeno býti, že by k tomu chtěl pomoci etc., však TMť vie, že v Řezně ciesař slavné paměti s českými pány mnohými — a TMť při tom byla — ty nesnáze všechny smluvil jest, a na to jsú listy úmluvné. A já ty zápisy mám, kteréž jest Ilburk na Loket měl, také sem jemu některé penieze ot ciesaře na tu smlúvu vydal a o ostatek má list dlužný ot ciesaře,/ tak že pan Aleš neměl by příčinu Ilburkovi na nás pomoci, neb sem jemu viece slúžil než Ilburk. A také bratr a) Pokračování listu bylo na jiném kusu papíru, který se ztratil. 1) Srv. list téhož Oldřichovi z 2. dubna 1446, výše č. 116. 2) Jan z Lichtenburku na Bítově. 3) Jan hrabě ze Šaumburku. 4) Chiemsee v Německu; biskup Sylvestr Pflieger. 5) Erhart z Celkingu. 6) O úmluvách znojemských mezi Moravou a Rakousy viz Chmel, Gesch. K. Fried- richs IV, sv. II. str. 330—333. 7) Srv. s listem Prokopa z Rabštejna z počátku května, výše č. 126; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 791. 8) Dotčený list se nezachoval. 9) Půta z Ilburka. 10) Viz zápis cís. Zikmunda z 27. září 1434 Reg. imp. XI č. 10848; srv. též list krále Fridricha sněmu pražskému z 9. října 1444, AČ. I, 285 č. 16. 11) Srv. list krále Zikmunda z 26. října 1926, Reg. imp. XI, č. 6796. 12) Dotčený list se nedochoval. 12

Strana 90
90 Č. 127: poč. května 1446. mój a syn jeho mají dvě sestře; mnělť sem, že by nám měl pomoci. Ale rozumiem, žeť jest vše proto, že sem krále Albrechta stranu i s vámi vedl a nic jiného. A jakož dotýká, mohlo-li by v to slušně uhozeno býti etc., pane milý, jáť jemu peněz ne- dám Ilburkovi, než práv jemu chci býti před TM“ a před jinými dobrými lidmi ne- strannými, ač já s ním nic činiti nemám, neb otec jeho pryč byl dobře tři léta před tiem, jako mně ciesař hrad zapsal.? A za to mám, že i Loketští to učiní. Pro- tož, milý pane, poněvadž ani pro TM' ani pro spravedlivost nic činiti nechtie, než ten kraj bez viny hubie coruně české k veliké škodě, již sě musíme s cizozemci objíti. A bratr mój vzav na pomoc saského, neb i Ilburk jeho služebník jest, již k tomu zvedeno jest, že na svatú Trojici“ před Saským rokovati mají. Bude-li konec, chvála Bohu, pakli nebude, však sami nebudem, byť pak i pan Aleš pomohl proti nám; a také jest sbožie coruně a ne mé. Ale hanba i škoda, že cizozemci mají mezi poddanými coruně české súditi a tajdinkovati. Protož, milý pane, rač sě v to ješče vsaditi a jim psáti, aby v tom pracovali, buďto příměřím neb smlúvú, neb před TM“ rád chci státi a dáti sě ohledati; a věřím TM“, že to učiníš. Pak o kurfurstóv poselstvie6 etc., chtieť všichni k starému papeži, jestliže jim papež učiní několiko kusuov, kteréž nyní psáti sě nehodí, ale kusy jsú dosti těžké; však proto králova Mť s nimi do Říma posielá, neb jedú ku papeži několiko z nich a král jim chce pomoci, což bude moci. A úfámť, že ješče k dobrému pójde, ale práce k tomu musí býti. Protož rač praviti synóm, ať sě ješče do Říma nechystají, zvlášče před sva- tým Havlem;“ až sě poselstvie vrátí z Říma, potom TM“ všechny věci napíši. O Jiskrovi: tenť jest již s pole strhl, neb Uhři valem na něho chtie a již dosti mocně polem ležie. Též rakúská země v středu po letnicéch? má v Pruku na Lajtavě býti vojensky, jiezdní i pěší. A Štyrsko, Coritansko etc. a Cilský i na ten den mají u Furstenfelda býti, i Salcburský i jiní jedú Uhři, v tom každý den chtiece, aby všechna pole strhla a aby rok v Rábu byl; i neviem, což ješče bude. Než bude-liť rok, tehdy v Prešpurce bude.10 Také rač věděti, že jeden z legátóv pojede do Říma a jeden u krále ostane." Pangrác,12 ten jest běden, ale toto pole uherské jej zasě sílí. Vypáliliť jsú nyní Kapléřovi Kötsee a jiné vsi a mně jsú zahubili XVII vsí, vše v příměří křesťanském. Neumiemť TMti psáti, co ještě z toho bude. Děkuji TMti dobrých těch suzených vstruhóv; též i kněžna, manželka má, děkuje. 1) Perchta z Kravař byla manž. Petra ze Šternberka a její sestra neznámého jména byla první manž. Matěje Šlika. 2) Viz zápis uvedený v pozn. 10 na str. 89. 3) Vévoda saský Friedrich. 4) 12. června. 5) O sporu Viléma z Ilburka s Kašparem Šlikem o Loketsko viz Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 384 a d., Urbánek, Čes. děj. III. 2, 157 a d.; srv. též listy otištěné výše, č. 21, 31, 62, 75. 6) Viz Bachmann, A0G 75, 167 a d., srv. též list Prokopa z Rabštejna rovněž z poč. května, výše č. 126. 7) Srv. Hufnagel na uv. m. 324—325. 8) 16. října. 9) 8. června. 10) Viz pozn. 11 na str. 88; srv. Hufnagel na uv.m. 373—4. 11) Srv. v listu Rabštejnově, výše č. 126. 12) Viz poznámku 1 u č. 15. 13) Srv. Hufnagel na uv. m. str. 374.

Strana 91
Č. 128—129: 3. května 1446. 91 128. (poč. května 1446]. [Oldřich z Rožmberka] biskupovi boloňskému ſTomáši Parentucellimu, legátu papežskému]: o sjezdu v Kutné Hoře; pojede-li do Říma dříve než mu dojde jeho poselství, ať mu napřed oznámí, aby se mohli spolu sjeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 725, koncept. Episcopus Bononiensis. Jakožť jsem s vámi o věci pilné našeho královstvie, velmi potřebné, v Viedni mluvil,2 i dávámť vám věděti, žeť nynie strana odporná rok měla u Hory,3 kteréžto jednánie a svolenie na tom roce vám jsem nezjevil, a to proto, nebť nynie své ústnie poselstvie v Praze i jinde mám; a což tu jistého zviem, toť vám dám nemeškaje věděti. Protož abyste nemnieli, bychť v tom kterú váhavost měl, nebť bych vám nerad jiného psal než to, což bych jistého zvěděl. A také zpraven jsem od někte- rých z Rakús, že by poslové od conferštóv k králově milosti přijeli v poselstvie jednati těch věcí, kteréž se řieše dotýče, a de neutralitate papeže, a že byste vy dále s nimi měli jeti těch věcí jednati a konati. Protože jestliže by vašě jízda na Linc byla, prve než by druhé mé poselstvie vás došlo, prosím vás, to mi dajte věděti napřed předtiem, abych se s vámi v jednom mém klášteře“ čtyři míle od Dunaje“ sjeti a tu s vámi ústně o ty o všecky věci, o kteréž sem s vámi mluvil, i o jiné rozmluvil. 129. V Krumlově, 3. května 1446. [Oldřich z Rožmberka] Budějovským: o Roubíkovi by s nimi raději pojednal ústně; aby k němu někoho poslali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 818, koncept. Súsedé milí! Jakož ste nám nynie králóv list poslali,“ tomuť sme srozuměli. Takétě Rúbík ondy u nás zde byl, tůže na vás. Tuť sme jemu řekli, aby toho po- nechal, že tocišto vy své u nás budete mieti. S tiem chcem ratči ústně o ty věci mluviti. Neb když Puklice ondy s jinými vašěmi nás potkali, jedúce z Lince, tu sme a) Lince nadepsáno v konc. 1) Datum listu vyplývá z jeho obsahu; srv. další poznámky, též Urbánek, Ces. děj. III. 2, 772. 2) Srv. připisek k listu Oldřichovu ze 17. dubna a poznámky k němu příslušející, výše č. 122. 3) Viz Urbánek na uv. m. 76, srv. též výše č. 125. 4) Srv. listy Prokopa z Rabštejna a Kašpara Šlika z počátku května t. r., výše č. 126, 127. 5) Nejspíše v klášteře vyšebrodském; srv. též Urbánek na uv. m. 77. 6) Tento list se nezachoval. 7) Srv. výše č. 120, zvl. pozn. 2. 10.

Strana 92
92 Č. 129—131: 3.—7. května 1446. s nimi pomluvili, majíce za to, že by se měli u nás staviti jedúce zasě; i nevieme, již-li sú domuov přijeli či nic. Než zdálo-li by se vám, pošlete někoho sem k nám, abychme o ty i o jiné věci mohli s nimi rozmluviti. Neb viete dobře, což bychme vám mohli k libosti učiniti, toť bychme rádi učinili, jakož sme i vždy činili. Datum Crumlow f. IIII. in die Invencionis sancte Crucis, annorum XLVI°. Budějovickým. 130. V Krumlově, 4. května 1446. Oldřich z Rožmberka [Táborským): aby svého služebníka Kováře ze Studá- nek drželi k tomu, aby neškodil jeho lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 249 10, koncept. AČ. XIV, 17 č. 1510. Súsedé milí! Jakož vám Jan Rús, purgrabie náš, psal v té mieře, jakož sme doma nebyli, o dědičné lidi našě z rosenberského úřadu, na kteréž služebník váš Kovář z Kaltenprunu sahá pro dluhy, v kteréchž dluziech jemu našě lidi se neznají, než toliko jeden ve 12ti groších], jakož ten list svrchupsaného úředníka našěho šíře svědčí, protož žádámeť i prozímeť vás dle konečné smlúvy a dobré vuole, v kteréž spolu jsme, abyste služebníka vašěho k tomu držěli, aby on bez práva s našěmi dědičnémi lidmi nic neměl činiti; a jestliže by jemu lidé naši co vinovati byli, chcem jemu práva dosti udati vedle řádu a obyčeje zemi české. A také bude-li služebník váš toho žádati, chcemť jemu rádi bezpečenství“ dáti přijíti i odjíti beze lsti, jehož by toho potřebí nebylo, vedle toho běhu, jakož spolu jsme; věřímeť, že to Datum Crumlow feria učiníte. A tohoť žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. IIII. post Pfilippi et Jacobi, annorum etc. XLVI°. Old. 131. [Asi 7. května 1446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby svým lidem poradil, aby jejich služeb- níku Kovářovi ze Studánek splatili dluh. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 249. 10, or. pap. AČ. XIV, 25 č. 1523. List jest odpovědí na list Oldřichův ze 4. května 1446 (viz č. 130.) Službu naši napřed VMti, urozený pane milý, vzkazujeme. Píše VMť mezi jinú řečí, že lidé vaši dědiční s úřadu rozmberského neznají se Kovářovi v nižádném a) V konc. bezpečentí.

Strana 93
Č. 131—132: 7.—13. května 1446. 93 dluhu, kromě jeden ve dvandcti“ groších, i žádáte, abychom Kovářě, služebníka svého, k tomu držali, aby on bez práva s vašimi lidmi nic nejměl činiti etc. Jmáme za to, byť jemu nebyli vinni, žeť by se styděl napomínati; a poněvadž jemu jeho dluhu zapierají, onť chce k nim o to vždy hleděti a dobývati svý dlúho nebo krátko. I zdálo by se nám, aby VMť lidem svým radili, aby radějše jeho odbyli s škodkú nežli s velikú škodú, ačkoli těm lidem, dokudž jest Kovář u nás, nejmá překážěti. Pak kdyžť by odšel, myť bychom jemu nemohli hájiti, by svého nedobýval. A o bez- pečenství jemu dáti přijíti a odjíti, jakož dotýčete, tak Kovář praví, žeť se jemu nezdá, ačkoli bezpečenstvie by jměl, o to viece choditi, pravě, že v Soběslavi a na Chúsníce tři léta vězen bez viny byl, a nynie, ješto o ten dluh do krajě chodil, málo nezabit od vašich lidí. Datum sabbato. Purgmistr a radda města Hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi s Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 132. V Táboře, 13. května 11446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať rozkáže Vikéřovi z Chmelného, aby pro- pustil Václavu Zmrzlíkovi ze Svojšína jeho služebníka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. Služba našě TMti, urozený pane! Vznesl na nás pan Václav Zmrzlík, kterak služebník tvój Vikéř z Chmelného jal jest služebníka jeho, a pravie, že naň žádné péče neměl, keréžto jest on poslal na své nepřátely. I žádámeť, aby TM“ obeslal služebníka svého, aťby jemu jeho propustil; a jestliže by co učinil, toť má opra- veno býti. Pakli by jeho nechtěl propustiti, ale rač rozkázati, ať jej na rukojmí dadie do dalšieho ohledánie. Neb bychom neradi viděli, aby pro takové věci nestalo sě větčie záštie mezi vámi. Odpověď rač námb toho dáti listem svým. Datum Thabor f. VI. ante Zophie virginis. Purgermistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. a) Tak orig. b) nem v orig. 1) Viz Oldřichův list ze 4. května, výše č. 130.

Strana 94
94 Č. 133—135: 15.—18. května 1446. 133. V Krumlově, 15. května 1446. Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lobkovic a na Hluboké: aby se přičinil o rok ve sporných věcech s Hynkem Krušinou ze Švamberka a se Starhembergerem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 822 a, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Dávámť věděti, že mi obeslal pan Kru- šina z Švambergka, tesť mój milý, o Petra z Dobeve, panoše svého, a také pan Starhembergéř o ty věci, co mají činiti z bratrem tvém, jakož jemu i také o též píši, žádajíce obojí, abych se přičinil, aby ty věci k konci šly. I prosím tebe, aby se také přičinil, aby ty věci v dobré uvedeny byly; a na který čas by se to státi a srokováno mohlo býti, to mi daj věděti, abych tyto s tiem také uměl obeslati. Datum Crumblow dominico in die Zophie, annorum XLVI°. Old. Na rubu: Mikulášovi a Popelovi z Hluboké. 134. V Krumlově, 16. května 1446. Oldřich z Rožmberka [Táborským]: obešle ihned Vikéře z Chmelného k vůli zajatému člověku Václava Zmrzlíka ze Svojšína. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete, že by Vikéř, služebník náš, jal služebníka pana Václava z Svejšína, prosíce, aby ten vězeň propuštěn aneb na rukojmie dán byl etc.,2 i nevieme, kterak se ty věci mají, než že jsme slyšeli, že by Vikéř, slu- žebník náš, někakého jízdného jal s jistinú, an lúpí na svobodné silnici. I chcemť inhed Vikéře, služebníka našeho, obeslati s tiem; a což nám na to odpovědi dá, dá- Datum Crumlow f. II. post Zophie, annorum etc. meť vám nemeškajíce věděti. XLVIto. Oldřich z Rosenbergka. 135. V Krumlově, 18. května 1446. Oldřich z Rožmberka [Táborským: Vikéř z Chmelného zajal služebníka Václava Zmrzlíka ze Svojšína proto, že loupil na svobodné silnici; táže se jich, zda stojí ještě o toho vězně či nic. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) List z 13. května, viz výše č. 132.

Strana 95
Č. 135—136: 18.—21. května 1446. 95 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. Súsedé milí! Jakož ste nám ondy psali o vězně, kteréhož Vikéř, služebník náš, jal etc.,I obeslali sme ihned Vikéře.? Ten k nám sem osobně přijel a spraviv nás, kterak se a co stalo: Že když je doma byl a Hynek Tluksa tu také v té chvíli byl, přiběhli lidé Vikéřovi a služebník páně Leskovcóv Václavóv, praviece, že sú oblúpeni na svobodné silnici. Tu Tluksa řekl: „Milý Vikéři, hoňme je, neb pánu mému teď kterýz den také lidé oblúpeni sú.“ A když sú honili a toho vězně jali s jistinú, tu ten vě- zeň ihned řekl býti služebníkem páně Václavovým Zmrzlíkovým. Řekl Vikéř i Hy- nek: „Proč pak lúpíte našě i našich pánóv lidi na svobodné silnici? A my ani páni naši na pana Václava žádné péči nemáme.“ Odpověděl vězeň: „Vyjeli sme bez jeho vědomí na naši škodu k Jihlavě a na tom sme zuostali, jedúce z domu, s čímž sme se koli potkali, abychme to vzeli“. I nezdáť mi se, byť o ně stál. A pan Jan Hradecký nás také obeslal“ a prosil, poněvadž jeho služebník při tom byl, abychme jemu kázali učiniti jeho právo, jakož na takového lúpežníka sluší. I nám by se zdálo, že byste po takových lidech státi neměli, neb netoliko nám, i vašěm lidem také škodí. Protož, milí súsedé, dajtež nám věděti, chcete-li o toho vězně dále státi či nic, abychme se potom uměli richtovati. Datum Crumlow f. IIII. ante Urbani, anno XLVI°. Old. 136. V Telči, 21. května [1446]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu opis listu Menharta z Hradce a Jiříka z Poděbrad; o zajatém člověku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 821 b, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli zvlášče milý! A teď TMti přiepis listu, kterýžť mi pan Menhart a pan Jiřík píšie, posielám, v němž dále porozumieš. Protož, milý přieteli, prosím tebe, rač mi v tom svuoj úmysl zjeviti, kterakť sě zdá. Datum in Telcz sabbato ante Urbani. Jan z Hradce. Na zvláštním lístku: Také, milý přieteli, jakožť sem prve psal o toho, kterýžť jest jat od našich služebníkuov, Vykéře a Hynka Tluxi, ještěť prosím, když bude k vy- 1) Viz list z 13. května, výše č. 132. 2) Srv. list Oldřichův z 16. května, č. 134. 3) Dotčený list se nezachoval; srv. jiný list Jana z Hradce z 21. května, níže č. 136. 4) List z 14. května 1446 (Třeboň, Schwarzenb. archiv, Hist. 821 a, souč. opis) otištěn v AČ. IV, 8 č. 14; bylo to pozvání na sjezd v Pelhřimově k 8. červnu; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 78. 5) Dotčený list Jana z Hradce se neza- choval; o té věci srv. list Táborských z 13. května a Oldřichovy listy z 16. a 18. května, výše č. 132, 134, 135.

Strana 96
96 Č. 136—138: 21.—23. května 1446. slyšenie, aby ráčil Stibora, purkrabí mého, obeslati, nebť sem srozuměl, žeť se také craje našeho dotýče. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 137. V Krumlově, 23. května 1445. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: o své odpovědi na list Menharta z Hradce a Jiříka z Poděbrad; o zajatém člověku by s ním rád promluvil na sjezdu v Hradci neb jinde. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 821 c, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi píšeš a přiepis listu si mi poslal páně Meinhartóv a páně Jiříkóv, o též sú mi také před siem obeslali. I byl sem prve, než mi jich list přišel, Kokota, služebníka svého, do Prahy ku panu Meinhartovi i k jiným poslal, takže sem jim na jich psaní jiné od- povědi neuměl dáti, než když se služebník mój z Prahy zasě vrátí, že jim chci na to odpověď dáti; neb jestližeť bych jim jinú odpověď byl dal, byl bych tě s tiem ihned obeslal. A když se mój služebník z Prahy zasě vrátí, což jim na to jich psaní odpověď dám, dám také nemeškaje věděti. Dále jakož píšeš o toho vězně, psali sú mi Táboři i pan Zmrzlík něco přístně;2 i mluvil sem z Vykéřem, služebníkem svým, aby tomu vězni v té mieře nic neučinil, než jej tak pochoval, až bych s tebú ústně o ty věci rozmluvil. Neb jestliže bychme se sjieti měli vedle svrchupsaných pánóv, chtěl bych o to státi, aby ten sjezd tu byl v Hradci. Pakli by to býti ne- mohlo, ale proto shledali bychme se na cestě, ježto bychme spolu o tom rozmlu- vili. Datum Crumplow f. II. ante Urbani, anno XLVIto. Na rubu téhož listu: Anno etc. XLVI° Reminiscere [13. března): Symon Kovář tenetur 81/2 kop 3 gr. Súdek 1 kopu 8 gr. Polák. 138. Na Hasenštejně, 23. května [1446]. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: přijede co nejdříve do kraje k ukončení věcí s Hynkem Krušinou ze Švamberka a Starhembergerem; aby mu poslal tu výpověď a přepis, o které již prve žádal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 822 b, or. pap. 1) Viz č. 136. 2) List Táborských z 13. května, viz č. 132; list Václava Zmrzlíka ze Svoj- šína se nezachoval.

Strana 97
Č. 138—139: 23.—24. května 1446. 97 Služba má napřed TMti, urozený pane mně přieznivý! Rádť bych slyšal, by sě dobře měl. A jakož mi TM' píšel, kterak jest vás pan Crušina z Švamberga obeslal o Petra z Dobeve, panoši svého, a též i pan Stermbergéř o ty věci, kteréž jsú mezi bratrem mým a jimi, a TM' také na mně žádá, abych sě k tomu přičinil, aby ty věci mezi nimi v dobré uvedeny byly, a dále abych TMti dal věděti, na který by čas to srov- náno“ mohlo býti, a protož, pane, chciť bohdá do kraje přijieti, což budu moci najspieš, a k tomu sě rád přičiniti. A TMť bohdá má shledati, žeť sě mně i bratru mému od Do- bevského krátko děje a žeť mu nic vinni nejsme. Takéť sem TMti prve psal i úřední- kóm svým pilně poručil, aby TM' napomínali o té výpovědi a o tom přiepisu; i ješče TMť prosím, aby ráčil na to pomnieti a nám to poslati, nebť čas táhne, že by mi to měli konati. Datum Hassenstein f. II. ante Urbani. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, mně přieznivému. Dvě přit. pečeti odpadly. 139. 24. května 1446. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: trvají na tom, aby Menhart z Hradce ukončil spor mezi nimi a Roubíkem; posílají mu přepis listu Plzeňských, prosice o radu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 823, or. pap. Urozený pane nám přieznivý, službu naši TM“ napřed vzkazujeme. A jakožť sme naše u VMti jměli, po těchť sme srozuměli o Rúbíkovi, abychom VMti na to odpověď dali. Takto sme sě s staršími našemi poradili, a zdáť sě nám, že sě již nám nehodí ta- kově s pana Meinharta strhnúti, poněvadž sme s vobú stranú naň sě svolili. Protož myť chcem svú pilnost v tom učiniti, aby mezi námi, cošť móže najspieš, konec učinil. A Růbík ať o též k JM“ pracuje. Pakli by prv k miestu nepřivedl a v té jmieře sjezd neboli sněm do Prahy byl, chcem tu opět i z vaší pomocí a přímluvú o to státi pevně a pilně, že VM shledá, že námi nebude scházeti etc. Protož, milý pane, [rač nám Datum f. III. die Rogacio- také dáti věděti, chce-li Růbík také na takémž přestati. num, anno etc. XLVI°. Takéť VMti posieláme přiepis listu Plzenských, o to nám račte také raditi. Purgermistr a radda města Budějovic. a) Stovnáno orig. b) Chybi v orig. 1) List z 15. května, viz č. 133. 2) Dotčený list se nedochoval. 3) Srv. list Oldřichův z 3. května, výše č. 129. 4) Dotčený list se nedochoval; k jednání Budějovských s Plzeňskými v příčině Soběslavských viz listy z 28. a 29. dubna t. r., výše č. 123 a 124; srv. též odpověď Oldři- chovu a další listy, níže č. 140 a d. 13

Strana 98
98 Č. 139—141: 24.—26. května 1446. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozembergka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 140. [Po 24. květnu 1446]. [Oldřich z Rožmberka Budějovským]: obešle Roubíka; aby učinili spravedlivé jeho chudým lidem, neboť Plzeňští, ač slibovali, nikdy tak neučinili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 816, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o Rúbíkovi, chcemť jej obeslati, a cožť nám na toto naše psaní odpověď dá, dámeť vám věděti. Dále jakož žádáte rady na plzenský list, jinéť rady vám dáti neumieme, než že našim chudým lidem v tom běhu spraved- livé učiníte, jakož město vaše za právo má. A také viete“ dobře, že v zemi české ta- ková práva sú, když kto obžaluje a tomu, ktož žaluje, spravedlivé se státi nemuož, že ten stavovati muož o své dluhy. Naši lidé častokrát žalovali, my o to psali pánóm Pilsenským; odepsali nám, že jim chtie práva dosti dáti. Sami sme s nimi ústně mlu- vili, prosiece jich v jich městě, aby našim chudým lidem spravedlivé učinili. Slíbili to ústně i psali, že to chtie učiniti; a kdyžkoli naši chudí lidé tam přišli, nikdá sú toho k miestu nedopustili jíti. A to již stojí déle než XII let. Byť byli chtěli našim chudým lidem v tom času spravedlivé učiniti, mohliť sú to dobřeb učiniti. To vědúce, věřímet vám jakožto súsedóm dobrým, že našim chudým lidem spravedlivé učiníte, jakož země česká a město vaše za právo má. 141. 26. května [1446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby s tím vězněm nebylo ukvapeno, jako se nyní ukvapili jeho úředníci v Soběslavi nad člověkem Řešetkovým; o Framber- géřovi a Zigovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 824 a, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Píšete mezi jinú řečí na konci listu vašeho, žádajíce věděti, chceme-li o toho vězně státi či nic, aby se uměli potom richtovati. Vie TMť, že on pána jmá, ještoť oň stojí, a myť sme k jeho žádosti psali oň, chtějíce radějše viděti pokojenie, nežli by jmělo co horšieho vyniknúti skrze náhlé a—b) Tato část listu otištěna v AČ. III, 35 v pozn. u č. 53. 1) Viz list z 24. května, výše č. 139. 2) Viz list Oldřichův z 18. května, výše č. 135.

Strana 99
Č. 141—142: 26.—28. května 1446. 99 ukvapenie, jakož i nynie téhož žádáme, aby s tiem vězněm nebylo ukvapeno, jakož sú úředníci vaši v Soběslavi nynie, jsúce zpraveni Řešetkem, nad člověkem jeho kvap- ně učinili proti úmluvám křesťanským. Protož aby ráčili to v paměti jmieti, že dávnie záštie v úmluvách křesťanských pominula lidem, ježto s nimi v prátci byli úředníci vaši, zpomínajíc, je smrtie i jinak nesnáze činie. Také že Frambergéř s Zigú jsú v službě našie, jmají-li na vás a na vaše péči jmieti, račte nám dáti to věděti listem vaším, ať Datum f. Vta post Ascensionis Domini. bychom jich tiem mlčením nezmýlili. Purgmistr a radda města Hradiště Thabor. Na rubu: Urozenému panu z Rozmberga a s Crumplova, pánu přieznivému. Přit. krytá pečet. 142. V Krumlově, 28. května 1446. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: přikázal, aby s tím vězněm nebylo kva- peno; obeslal své úředníky ze Soběslavě o vysvětlení té věci; o Frambergéřovi a Zigovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 824 b, koncept. Súsedé milí! Jakož nám nynie píšete a ještě žádáte, aby tiem vězněm kvapeno nebylo, ač nás koli pan Jan Hradecký s pilností obeslal o toho vězně, avšak sme přikázali služebníkům našim, aby jím nebylo ukvapeno, aby dobří lidé zvěděli, jaký je to člověk. Dále jakož píšete, že nynie v Soběslavě ukvapeno našimi úředniky a že by staré záští spomínali proti úmluvám křesťanským, o tom my takově nevieme, než obeslali sme úředníky naše, aby nám dali věděti, kterak se ty věci mají, abychme vám dále na to uměli odpověď dáti, nebť bohdá vám křesťanské úmluvy, kteréž spolu máme, právě a věrně chcem zachovati a zdržeti; a téhož vám zasě věříme. Viec pí- šete, že Frambergéř a Ziga zasě u vás v službě sú, a mají-li na nás péče mieti, či nic, oni ani jiní služebníci vaši nemají na nás žádné péče mieti, jediné ať na silniciech nám našim chudým lidem nepřekážejí. Datum Crumlow sabbato post Urbani,“ an- norum XLVI. a) Nadepsáno: Ascensionem Domini. 1) List Táborských z 26. května, viz výše č. 141. 2) Srv. list z 21. května, výše č. 136. 13*

Strana 100
100 Č. 143—144: 28. května 1446. 143. V Krumlově, 28. května 1446. Oldřich z Rožmberka Budějovským: aby se dostavili na sjezd v Pelhřimově k ukončení svého sporu s Roubíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 826, koncept. Súsedé milí! Jakož sme vám ondy psali o Rúbíka, že jej chcem obeslati, toť sme učinili a list váš sme jemu ukázali. On praví, že se dobrovolně umluvil na pana Meinharta, avšak tak, aby to konec v roce vzalo, a že tomu již viece než dvě létě stojí. Avšak jakžkoli, mluvili sme s ním tak daleko, že nynie na tomto sjezdu v Pelhřimově“ má býti a pana Meinharta prositi, aby mezi vámi konec učinil. A měť by se zdálo, abyste tu také byli, zdali byste sobě ty věci k miestu mohli přivésti. A což bychme se také k tomu uměli přičiniti pro vaše dobré, aby ty věci v dobré uvedeny mohly býti, toť bychme také rádi učinili. A tohoť žádáme odpovědi vaší po tomto poslu. Datum Crumblow sabbato post Urbani, annorum XLVI." Old. 144. V Krumlově, 28. května 1446. [Oldřich z Rožmberka Janovi ze Smiřic4]: přičiní se rád o tu věc; bude na sněmu v Pelhřimově, aby i oni tam vyslali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 825, koncept. Službu svú vzkazuji, opatrný pane a přieteli milý! A jakož mi píšete a po Ko- kotovi ste mi vzkázali, tomuť sem srozuměl i chciť se rád k tomu přičiniti, což budu moci. Dále jakož píšete, abych na tomto sněmu také byl v Pelhřimově,“ tuť bohdá budu; i zdálo by mi se velmi užitečné, nébrž i prosím vás, abyste také k tomu sněmu vyslali a zvláště ty, kteříž v Brodě na sněmu byli, neb mně se zdá, že toho veliké potřeby bude. A tuť bohdá všeckny věci potřebné s vašimi vyslanými, ještoť se naději, bohdá že dobře bude. Datum Crumlow sabbato post Urbani, annorum XLVI." 1) Viz nedatovaný list Oldřichův, výše č. 140. 2) Nejspíše list z 24. května; viz č. 139. 3) O sjezdu strany rožmberské i poděbradské, svolaném k 8. červnu, viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 78 a d. 4) Srv. odpověď na tento list, psanou Janem ze Smiřic 3. června, níže č. 150. 5) Kokota byl vyslán Oldřichem do Prahy k Menhartovi z Hradce a jiným pánům — srv. list Oldřichův Janovi z Hradce z 23. května t. r., výše č. 137; list pánů, o němž se tu Oldřich zmiňuje, se nedochoval. 6) Viz pozn. 3. 7) Sněm obou stran v Českém Brodě v listop. 1444; viz Ur- bánek na uv. m. 33 a d.

Strana 101
Č. 145—146: 29. května—1. června 1446. 101 145. 29. května 1446. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: pošlou také své rady na sjezd v Pelhři- mově v příčině roku s Roubíkem; obeslali Soběslavské na příští úterý. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 827, or. pap. Urozený pane, nám přieznivý, službu naši VMti napřed vzkazujeme. A jakož nám VMť píše o Rúbíkovi, tomuť sme srozuměli. A VMť dále s ním mluvil, že nynie na sněmě v Pelhřimově má býti a pana Meinharta prositi etc. A my, pane, také své rady pošlem a také dáme prositi, aby mezi námi k miestu přivedl. I prvě námi ne- scházelo aniž vinu o tom jmáme, že pan Meinhart k miestu nepřivedl. A tak pro- símeť VMť nám dáti věděti, když k tomu sjezdu měli bychom své vyslati. A jakož nám v důšce VMť píše, že VMť žádá odpovědi o Soběslavské, dávámeť VMti věděti, že ten z Pilzni, komuž statek jeho jest staven, jest přišel k nám. A Soběslavské také sme obeslali, aby k úterému příštímu byli, a tu jim vedle našeho městského Datum dominica proxima post Ascen- práva chcem o to stavenie právo řéci.“ sionem Domini, anno etc. XLVI." Purgmistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 146. V Krumlově, 1. června 1446. Oldřich z Rožmberka Budějovským: svoluje k úmluvě ve věci lidí Soběslav- ských; ať obešlou Plzeňské, aby jim osadili právo od příštího pátku do pěti neděl. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 816, koncept. Súsedé milí! Jakož úředník a purkrabie náš nynie u vás byl s našemi chudými lidmi z Soběslavi,“ ačkoli jest to našim chudým lidem velmi těžko o to dále přes takové stavení pracovati, avšak poněvadž purkrabie náš s vámi takovú úmluvu 1) List z 28. května, viz č. 143. 2) Douška, psaná nejspíše na jiném papíře než koncept, uvedený v předcház. poznámce, se nedochovala. 3) 31. května. 4) Srv. výše listy z 28. a 29. dubna, 24. května a nedatovanou odpověď Oldřichovu, čísla 123, 124, 139, 140. 5) Byla to nej- spíše schůzka 31. května, o níž psali Budějovští Oldřichovi 29. května; viz výše č. 145 a odkazy v pozn. 4.

Strana 102
102 Č. 146—147: 1. června 1446. učinil, aby ten statek neb penieze v zápovědi tu u vás zuostaly až do dokonání té pře, a pro lepší svolujem také k takové úmluvě, jediné abyste Plzenské obeslali, aby našim právo osadili od tohoto pátku najprv příštieho v pěti neděléch? a tu jim spravedlivé a konec učinili vedle úmluvy purkrabí našeho a to poselstvím vaším zjednali, chtie-li Plzenští to učiniti, aby naši chudí lidé v tom obmeškáni nebyli; neb jestliže by naši chudí lidé kterak obmeškáni byli ne svévolně, nechtěli bychom, byť naši lidé v tom hynuli. Nebť mieníme své chudé lidi k tomu času vy- praviti i úředníka našeho některého k tomu. A tohoť žádáme odpovědi vašie. Datum Crumplow f. IIII. post Urbani, annorum etc. XLVI.to Oldřich z Rosenberka. Na rubu: Budějovickým. 147. V Krumlově, 1. června 1446. Oldřich z Rožmberka [Táborským]: co mu odpověděli jeho úředníci ze Sobě- slavě v příčině člověka Řešetkova; na sjezdu v Pelhřimově s nimi o všem pro- mluví. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 824 b, koncept. Súsedé milí! Jakož ste nám ondy psali, že sú úředníci naši v Soběslavi člo- věkem jedním ukvapili a staré záštie spomenuli etc.3, obeslali sme úředníky našě.“ Tiť nás takto spravují: Že tomu člověku žádné staré záštie spomínáno nenie, než že sú právo naň žádali o nové věci, kteréž sú pak v jeho pravení shledány, což jest činil, a proto jest jemu právo jeho učiněno; a nikdá na nás shledáno nenie, bychťme kdy staré, odpuščené, umluvené neb smieřené věci spomínali, než po právu, kteréž máme, chtěli bychme rádi dosti učiniti; a což v tom činíme, Buoh vie, že to pro spravedlnost, obecné dobré a upokojení těchto krajóv činíme. A dále jakož ste psali, jsúce spraveni Řešetkem, že nad člověkem jeho ukvapili úředníci naši etc., i píší nám úředníci, že ten člověk seděl jest za Jeruzalemskú, měščku páně Janově z Hradce, a Cztibor, purgrabie jeho, o toho člověka stál a psal, jakožto o člověka měščky pána svého. Nebť bohdá vám křesťanské úmluvy, kteréž spolu máme, právě a věrně chcem zachovati a držeti; a téhož vám zasě věříme. A také máme za to, že na tom sjezdu v Pelhřimově“ budete; tu bohdá také mieníme býti a o ty věci s vašiem vyslaným šíře rozmluviti. Datum Crumlow f. IIII. post Ascensionem Domini, annorum XLVI.to O. a) V konc. učinili. b) Na místě škrtnuté adresy: Opatrným purgmistru a radě města Budějovic, súsedóm našim milým, bd. 1) 3. června. 2) Tedy 8. července. č. 142. 5) Viz pozn. 3 na str. 100. 3) List z 26. května, viz výše č. 141. 4) Srv. též

Strana 103
Č. 148: 1. června 1446. 103 148. Ve Strakonicích, 1. června 1446. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: aby mu poradil, co má učiniti ve sporu Koktana z Kestřan s Mikulášem Sudoměřským; posílá mu přepis listu papeže Eugena, který mu byl dodán teprve včera, a prosí o radu, co má nyní činiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 828, or. pap. AČ. III, 37 č. 55, otištěna jenom první část listu, nikoli přípis o listu papeže Eugena; tento přípis uvedl Urbánek v Čes. děj. III. 1, 666 (k poč. r. 1446). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Prosímť, rač k věcem dole psaným raditi, neboť bez rady vašie nemiením nic učiniti, než k VMti se utiekám jakožto k najvyššiemu purkrabí od staradávna pražskému a k popravci této země české najvyššiemu a k přieteli mému milému. Stalo se jest takové záštie mezi panošemi mými, mezi Koktanem z Kestřan s strany jedné a mezi Sudoměřským Mikulášem s strany druhé, že Mikuláš Sudomiřský, dojev na rybník Koktanóv, i vzal jemu dělníka, kterýž na jeho diele dělal, pro zlodějstvie, a toho doma u sebe vsa- dil a vězil; a ten člověk jest mój, neb tu v městečku za mnú má otce, ale nenie osedlý. Tu Sudomiřský, vsadiv jej u sebe, i poslal po dobré lidi, po Přibíka Ryšlavého z Čejetic a po Přible, a jej kázal vyvésti před ně, aby znal, jestli vinen. Tu ten jistý pacholek znal před nimi, že jiná dva pacholky, kteráž sú s ním dělala u Koktana na rybníce, že sta ta chodila, a že sú vzeli saukni, kožich, pláštěk mužský otřelý a sukni mužskú otřelú, a že tento s nimi chodil; ale že jest jich čekal u mostu a tam nedochodil. Tu když sú se srokovali před mě i s přáteli, ten přiveden jest svázán, kterýž jest byl vsazen; a tato dva, na něž jest on pravil, že by vinni byli, také sta přišla dobrovolně, a jsúc pacholečky oba běhla. Tu sem já, přivolav dobré lidi k tomu, i kázal přivésti toho svázaného i řekl sem jemu: „Což vieš, pověz pravdu a nekřivdi.“ Tu jest též znal na ta dva, žě sta vinna, jakož jest svrchu psáno. I řekl sem jemu: „Pověz pravdu, tiem nevyjdeš; jsú-liť vinni, ať sú, pakliť vinni nejsú, nebeř jich na svú duši; vidíš, hynt“ oba stojíta.“ Tu jest řekl přede všemi dobrými lidmi: „Milý pane, pro milý Buoh odpusť mi, čožť sem pravil. Ale nejsúť oni vinni, ani já; než připravenť sem k tomu skrze bitie, žeť mě jest Sudomiřský dal palicí a jednak mi jest oko vyrazil (a to jest bylo na něm dobře znáti), a k tomuť mě jest vsadil, ubiv mě, a okoval mě a přikázal mi, abych jinak nepravil, než že sú vinni.“ Tu sem já i tú dvú kázal k tomu zavolati a řekl jsem jim: „Tedť na vás praví, že ste vinni tim růchem, že ste je pobrali.“ Oba sta odpověděla: „Milý pane, teďť sva přišla, a toť Buoh vie, žeť ničímž vina nejsva, aniž o tom co vieme, a své pravdy chcme dostati. A ty pravíš-li na nás, zle pravíš; a chceš-li na svú duši a) Tak or.

Strana 104
104 Č. 148: 1. června 1446. nás vzieti, móžeš dobře, myť jsme hotovi na smrt jíti, nebť buohdá vinni nejsme“. A když jest Sudomiřský práva na ně žádal, zdálo mi se, i řekl sem jemu, aby podlé běhu a práva bylo na ně dovedeno. A on řekl, že chci na ně hodným svědomím do- vésti; a já sem je vsaditi kázal. Protož, milý pane, což jest rady tvé k tomu, rač mi psáti, aťbych uměl v to uhoditi podlé spravedlnosti. Datum in Strakonic, fer. IIII. in die s. Nicodemi martyris, annorum etc. XLVI. Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích. Na zvl. listu: Také, milý pane, teďt TM“ posielám přiepis listu, na druhé straně psaný, kterýž mi list píše najsvětější v pánu Kristu otec, Eugenius papež. A list jest zapečetěný byl a při něm pečeť olověná, a tepruv mi jest včera dodán; v němž dotýče capituly, kterak a s kterými a který čas na ně měl sem býti pod pokutami některými, kteréž sú byly uloženy, o nichž sem já nevěděl, aniž ještě viem, aniž sú mi kdy prve od Jeho Svatosti kteří listové přišli, až tepruv toto první a ještě někde zadržený, v němž, pane, porozumieš, kdy datum svědčí, a tepruv mi včera z Prahy dodán. A bychť já byl, pane, před tiem časem co o tom věděl, neb který list mě došel od Jeho velebné Svatosti, nikoli by to, pane, tebe tajno nebylo a s vaší radú byl bych všecko učinil, ač jestliže bych byl beze lsti sám býti nemohl, ale poslal bych podle rady vašie, aby věděno i viděno bylo, že já buohdá z poslušenstvie a z cierkve svaté křesťanské nevystupoval sem, aniž buohdá vystúpiti do té smrti miením. A jest mi toho žel, že sem tak tiem obmeškán; a na to se ptáti chci s pilností, kudy a skrze koho to mi jest přišlo. I prosímť, rač mi k tomu raditi, kterak a kterým během mám s tiem vuokol jíti, a zvláště abych nebyl ve zlém domnění od JSti, neboť bez rady vaší nemiením nic učiniti. Datum etc. 1) List papeže Eugena z 13. srpna 1445 (souč. opis uložen tamže) tohoto znění: Eugenius episcopus, servus servorum Dei, dilecto filio, priori Bohemie ordinis hospitalis s. Johannis Jerosolimi- tani, salutem et apostolicam benediccionem. Cum generale capitulum ordinis hospitalis s. Johannis Jerosolimitani ex certis racionabilibus causis ad id animum nostrum moventibus in Italia in civitate Senarum celebrandum ac de mense februarii proxime futurum in festo Purificacionis beate Marie Virginis inchoandum auctoritate apostolica induxerimus, prout in nostris inde confectis litteris, quas ad te deferendas curavimus, plenius continetur, ac sub certis expressis penis mandaverimus omni- bus et singulis illis, qui huiusmodi capitulis interesse debent et consueverunt, ut ad illud debeant accedere, nos tibi sub dictis penis tenore presencium mandamus, ut ad prefatum capitulum in tem- pore statuto simul cum duobus preceptoribus, procuratoribus et receptore tui prioratus accedere non postponas neque ullo modo accedas cum eis Rodum pro capitulo celebrando. Alias declarabimus te et illos non parentes nostris mandatis in penas contentas in dictis litteris incidisse. Datum Rome apud sanctum Petrum, anno incarnacionis dominice millesimo quadringentesimo quadragesimo quinto, Idus augusti, pontificatus nostri anno quintodecimo. A. de Strata. (Srv. Urbánek, Ces. děj. III. 1, 666 v pozn.).

Strana 105
Č. 148—150: 1—3. června 1446. 105 Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 149. V Krumlově, 3. června 1446. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: v příčině listu papežova aby k němu poslal svého posla, kterého by on pak vypravil do Vídně k legátům papežským; o Koktanovi a Sudoměřském. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 828 d, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš a přěpis bully Eugena papeže posíláš,“ i tomuť sem srozuměl, i nemohuť v této mieře nic raditi, nebť k tomu sjezdu do Pelhřimova2 pojedu. A když se bohdá zasě vrátím, porozuměje těm běhóm, poradímť, což mi se najlepšieho zdáti bude. A na to by mi se zdálo, aby někoho svého sem ke mně svú pečetí vypravil svým úmyslem, aby zde in octava Corporis Christi“ byl, a já přijeda zasě, abych jeho ocavad vypravil do Vídně k legátóm, což bych najpodobněji mohl. Nebť by tobě lépe bylo a užitečněji ty věci jednati s těmi legáty, kteříž v Vídně sú, než by do Říma poslati měl. A zdálo by mi se velmi dobré, aby svého kněze převora vypravil k tomu času, a tu, jestliže by mi se zdálo co tvého úmysla popraviti pro lepší, toť bych učinil a s tiem tě zasě obeslal, aby ty věci vždy s tvým vědomím jednány byly. Dále jakož5 žádáš rady o Kocktana a Sudomerským, muožeš dobře věděti, když kto koho jme bez jistiny, nemaje popravy své, a také ten jistý jatý prve psancem nenie od Datum Crumlow fer. VI. ante popravce, kterýž popravu má, co dále k tomu sluší. Pentecosten, annorum XLVI°. 150. V Praze, 3. června [1446). Jan ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka: přijede k vůli němu na sjezd v Pel- hřímově, ač tak neměl v úmyslu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1023, or. pap. Služba má napřed, urozený pane! Jakož mi TMť píše, kterak TMt svolil býti k sjezdu do Pelhřimova, jsa k tomu obeslán,“ račiž věděti, že já se panem Zbiňkem 1) Viz list z 1. června, č. 148. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 80 a d. 3) 23. června. 4) Viz pozn. 1 na str. 84; srv. Urbánek na uv. m. 751. 5) Tuto část listu až do konce otiskl Palacký v AČ. III, 38 č. 56, neznaje první části listu. 6) List Oldřichův z 28. května v. výše č. 144. 14

Strana 106
106 z Haznburka také smy byli k tomu obesláni a prošeni, ale neměli smy toho úmyslu tam býti; a konečně smy nemienili. Ale poněvadž mi píše TM“, žádaje, abych byl, a že TMť bude, račiž věděti, že to k žádosti tvé, pane, chci rád učiniti a tam býti také, poněvadž tak ráčíš mieti. Ale jinakť bych byl nebyl. A pana Rabštýna takéť budu s sebú mieti; a tu také rozmluvímy i o jiné věci, ještoť nebude všecko ná- božné. Datum Prage f. VI. ante Penthecosten. Č. 150—152: 3.—12. června 1446. Jan z Smiřic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, seděním na Crumplově. Pečeť odpadla. 151. 4. června [1446]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: nemůže obeslati Alše z Žeberka na sněm v Pelhřimově; sám tam bude. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 829, or. pap. AČ. II, 21 č. 27. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi píšeš,“ abych pana Alše z Žeberka s sebú přivedl do Pelhřimova,2 toť bych rád učinil, ale jestiť na Ryzmberce, ješto toho jest krátký čas jeho obeslati, a také by nadarmo bylo, neb viem, že oni o té chvíle také mají sněm v Plzni, na němž sú sobě slí- bili pode ctí a pod věrú býti. A protoť sem, milý přieteli, tvému poslu nedal k němu nadarmo dojíti. Než jáť, dá-li Buoh, sám budu, leč by mě nemoc ukrutná zašla. Datum in vigilia Penthecostes. Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Pečeť odpadla. 152. [V Pelhřimově, 8.—12. června 1446]. Oldřich z Rožmberka byl na sněmu obou stran v Pelhřimově; v zápise sněmu z 12. června 1446 jmenován na prvním místě. Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 80 a d.; zápis sněmu v AČ. I, 294 č. 20; srv. listy z 28. května, 3., 4. a 20. června a instrukci Oldřichovu pro posla ke králi z konce června 1446 (č. 144, 149, 150, 151, 158). 1) Dotčený Oldřichův list se nezachoval. 2) Viz pozn. 3 na str. 100.

Strana 107
Č. 153: 17. června 1446. 107 153. V Prachaticích, 17. června [1446]. Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka: o krádeži koní, způsobené jeho lidem; ať rozkáže, co činiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 832, or. pap. AČ. III, 36 č. 54. Služba má napřed VMti, urozený pane milý! A VMti věděti dávám, žeť sú v středu nynie minulú vzeli bez jednoho XL koní na šummici Volarským i jiným. A když sú mi dali věděti, tehdy sme kázali honiti k Vinterbergu. I táhli sú tudy mimo Vinterberg; a jeden stavil se na Vinterberce i mluvil jest s Hanušem, aby se nebúřil, že sú páně Rackovi z Rysmberga. A naši přes to vždy ještě honili až puol druhé mile za Vinterberg. A když sú tovařišě honili až do jedné vsi páně Michalcovy, tehdy někaká dva vystúpita s napatými samostřiely na naše, a to mohlo býti jako o puolnoci. A tu ta dva jmú, jmajíc za to, že by byli těch, kteříž sú koně brali na šummici; i vrátie sě s nimi zase. Pak o jednohoť stojie úředníci Clenovského, i sám se zná k Clenovskému, a druhý ku panu Michalci. A hospodářě, k kterémuž sú byli utekli, toho sú také jeli, ten jest na rukojmie dán na cestě; a tak pravie, že by na vašie škodě nebyli. Protož, kterak VMť rozkáže. A také VMti věděti dá- vám, žeť sem na Ryzmberg včera poslal i na Casperg, i do Sušice, i Šatavovi pod Vylštein, byli-li by přivedeni na Vylštein, nebo kdežkoli na ty zámky, dávaje jim věděti, že sú koni na šummici pobráni na vašě a vašim lidem, aby nebyli utráceni až do vašeho dalšieho obeslánie. A také VMť rač rozkázati, jmám-li vy- sielati proti šummařóm čili nic. Nebť Calkánek často bývá na Záblatí a opravuje silnici; a takť slyším, žeť jest u Vodňanských. A teďť VM“ posielám jména těch, kteříž sú na té šumnici brali, jakož sú mě zpravili; i nadějiť se, žeť někteří spěšně zde budú v kraji. Račtež VMt přikázati rychtáři z Netolic, byl-li by který z těch, ať by byl staven. Datum Prachaticz die Veneris post festum Corporis Christi. Václav Hruoza z Chelčic. A račte VM' věděti, žeť sú nás jistotně zpravili: člověk jeden z Sušice přišel, ano posel chce k VMti běžeti, a zpravuje, že sú mimo Sušici vedli, a puol míle za Sušicí v někaké vsi v Hrádku s nimi odpočívali. A tu lidé jistotně zpravují, že sú páně Rackovi. Račte VMť nemeškati poselstvím, a zdá-liť se VM“, Kokota k němu poslati. Mikuláš Vlasatý, mlynář Racek z Mirotic, Vrabec, Pichlík, Klimberkóv pacholek, Šimek, Pintéř z Čabuz, Janek Malý. A bylo jich XX, kteříž sú ty koně brali. 1) 15. června. 2) Václav z Michalovic a na Strakonicích. 3) Přibík z Klenového. 14*

Strana 108
108 Č. 153—155: 17.—20. června 1446. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 154. V Krumlově, 20. června 1446. Oldřich z Rožmberka [Plzeňským]: nemůže pro jejich lidi nic jiného učiniti, než že jim dopřeje práva. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3, koncept. AČ. XIV, 17 č. 1511. — Srv. o té věci korespondenci mezi Oldřichem a Budějovskými od 28. dubna 1446, viz revokace u č. 145 (pozn. 4 na str. 101) a dále č. 146. Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé milí! A jakož mi píšete o vašich lidech etc., tomuť sem srozuměl i listy jich přeslyšěl. I nerozumiemť vedle toho běhu, bychť já se kterak mohl jinak k tomu přičiniti. Než poněvadž ku právu obojie strany uručili sú, ať se ty věci již tak právem konají. A cožkoli vaši právem po- stiehnú, tohoť jim rád popřeji. A jestliže by se jim náles conšelský neslíbil, mohúť se na vyšší právo dobře odvolati, jakož obyčej a právo jest. A protož, milí přietelé, sami tomu muožete dobře rozuměti, že tomu jinak učiniti nemohu, než aby to právem konáno bylo; neb což bych vám k libosti učiniti mohl, toť bych rád Datum Crumlow f. II. post Corporis Christi, annorum XLVI." učinil. Ol. 155. V Krumlově, 20. června 1446. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi Celskému: děkuje za koně a sedlo; o sjezdu v Pelhřimově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 832 A, koncept. Hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein euren gnaden alle zeit voran willig. Als mir eur gnad nachst ein zeltenpferd und satt geschickt habt, bin ich ganz danknemen von euren gnaden und hoff auch solhs abgotwillen willikleichen zu verdienen. Ich vernam auch, wie eur gnade vil zu schiken hat und euch villeicht etwas schadens ergangen ist, das mir getreulichen laid ist. Auch lass ich eur gnade wissen, wie ich nachst den mitwochen nach Pfingsten? mit andern etlichen behmischen herrn ein tag besucht hab zu dem Pilgrems," daselbst wir ganz ainik worden sind; und hof abgotwillen, das aus solher ainigung vil guts komen 1) Dotčený list se nedochoval. 2) 8. června. 3) Viz č. 152.

Strana 109
Č. 155—156: 20.—27. června 1446. 109 mocht, als eur furstlich gnad Dobess eur gnaden muntlichen underrichten wirt. Und was ich eurn gnaden in allen sachen west zu dienen, des wer ich willig und tet das gerne. Geben zu Crumbnaw am montag noch des heiligen Gots Leichnams tag, annorum XLVI°. Ulr. Dem van Czili. 156. V Praze, 27. června 1446. Jan Šindel, děkan, a kapitula kostela vyšehradského Oldřichovi z Rožmberka: žaluji na Albrechta Růta z Dírné, že jim nechce platiti úrok, a prosí, aby ho v té věci obeslal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ruth v. Dirná, or. pap. Srv. list Oldřicha z Rožmberka o téže věci z 25. listop. 1446, níže č. 230. Motlitbu naši věrnú, ustavičnú po vše časy za VMt vzkazujem VM“, urozený pane, pane milostivý! Dávámeť VM věděti, kterak od několikonátete let za času pana Mikuláše z Krchleb dobré paměti, když purgrabím vaším byl na vašěm zám- ku, na Chústniece, Albrecht Ruoth z Diernieho, služebník váš, z Mikulcem, bratrem svým, vydával jest deset kop platu ročnieho knězi Oldřichovi dobré paměti, spolu- bratru našemu capitoly vyšehradské, pak týž kněz Oldřich dále poručil ten plat na smrtedlné posteli knězi Martinovi, také spolubratru našemu vyšehradskému, a ten plat“ svrchupsaný Albrecht i s Mikulcem vydávali jsú knězi Martinovi, též kanov- níku našemu, bez odpornosti a kladli jej u Petra Maksanta, úředníka vašeho na Chústníce, k ruce kněze Martina svrchupsaného. A týž kněz Martin umřěl nynie vnově a ten plat otkázal dále, jakožto s práva učiniti měl, capitole kostela vyše- hradského. Tu Albrecht Ruot i s jinými kterým obyčejem a během když upomenut byl skrze úředníka vašeho, Petra Maksanta, aby nyněší svatojirský úrok dal, otpo- viedal jest, že dáti nechce, než umieta v to řka, že chci vedcka“ zvěděti prve o tom platu, ano mnozí lidé dobře vědie, že ten plat jest costelu našemu vyše- hradskému tak, jakož VMti s svrchu píšem. I poněvadž ten plat našim kněžím a spolubratří[m] kostela našeho vyšehradského tato léta jest bez otpornosti vydáván a na vašem zámku u Maksanta, úředníka vašeho, kladen, snašně a pilně napředď pána Boha, pro jeho milú matku i pro svatého Petra a Pavla, prosíme VM“, aby při tomto poslu Albrechta Ruotha listem vaším ráčili obeslati, ať nám úrok vydává obyčejem prvniem a klade jej tu, kdež jest jej prve kladl, neb sme tomu srozoměli, že to nám jim“ zchází a že by jiní dávali a dáti chtěli, by on nám v tom zmatku nečinil. a) Psáno dvakrát v orig. b) Tak or. c) Tak or. (psáno wedczska). d) Tak or., psáno ma před. e) Tak or.

Strana 110
110 Č. 156—158: 27.— konc. června 1446. I úfámeť úplně VM“, že to VMť ráčí pro nedostatek toho kostela učiniti. Na to Scriptum Prage f. II. ante milostivé a dobrotivé otpovědi listem VM“ žádám. Petri et Pauli, patronorum ecclesie suprascripte, 1446to. Johannes Sindel, decanus, totumque capitulum ecclesie sancti Petri Wyssegradensis. Na rubu: Magnifico et nobili domino, domino Ulrico de Rosemberk, domino sibi graciosissimo. 157. V Krumlově, 29. června 1446. [Oldřich z Rožmberka] Budějovským: aby dali jeho lidem k roku v Plzni list pro Plzeňské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 816, koncept. Súsedé milí! Jakož ondy před vámi skrze úředníka a purgrabie našěho Rúsa a vás zuostáno jest, aby naši v Novém Plzně k roku stáli od tohoto pátku najprv příštieho v témdni a tu aby se ty věci konaly, i prosímeť vás, abyste našim chu- dým list váš dali, aby páni Pilsenští jim spravedlnost učinili tak, jakož před vámi zuostáno jest. Datum Crumlow f. IIII. die beatorum Petri et Pauli apostolorum, annorum etc. XLVIto. Na rubu: Budějovice. 158. [Koncem června 1446]. Instrukce pro posla, vyslaného Oldřichem z Rožmberka ke dvoru krále Fridricha. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 833, orig. Item najprve JMť službu mám vzkázati, aby jemu za zlé neměl, že JM' tak dlúho neobeslal. Item když JMť jel do Viedně, poslal k JMti Koňatu“ s některémi běhy; tu jemu zbraňoval někto, že je s JMť to poselství nemluvil. A když Koňata zasě přijel, tu pán jel sám do Viedně, maje za to, že by JMť tu nalezil etc.; a když se toho nestalo, nezdálo se po JMti jieti, aby lidé podezřieni nebyli. 1) 8. července; o té věci srv. list Oldřichův Budějovským z 1. června, výše č. 146, a Plzeň- ským z 20. června, č. 154. 2) Král jel do Vídně z Nového Města asi poč. května, neboť 10. května byl již ve Vídni; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 743. 3) Jan Koňata z Olešnice. 4) Viz Urbá- nek, tamže 79; viz též v listu Prokopa z Rabštejna z poč. května, výše č. 126. 5) O této druhé cestě Oldřichově do Vídně není jiných zpráv.

Strana 111
Č. 158: koncem června 1446. 111 Tu pán mluvil s králem o potřebné věci, a prose JMti, aby se ráčil přičiniti, neb se v Čechách velmi búří. Král odpověděl: „Chciť na to pomysliti, neb Schawn- berského při sobě nemám; jest v Moravě při těch tajdinciech“.2 Tu král jel do No- vého Města a pán do Teplici, a když pan Schawnberský přijel, dal mu po panu Kašparovi odpověď, že chce na to pomysliti, zdali by se páni rakúščí se pány čes- kémi někde sjeli. Item když pán zasě domóv přijel,“ vida, že tam v Čechách zle jest a velmi se búří, obeslal JMť, aby se ráčil k tomu sjezdu přičiniti; na to žádné odpovědi neučinili. Item a pán vida, že se velmi búří, udělal sjezd v Pelhřimově“ a ne v Praze. A tu jest sjednáno tak, jako karta svědčí.“ A při tom sjezdu mluvil pán o potřebné věci královy M“; tu druzí páni odpierali a řkúce: „Co máme s ním jednati? Listóv nedrží Trčkovi, Uhróm roky pokládal, nezdržel“. A tak sú JMť v nenávist vzali, jako že toho sirotka dobrého nedbá, takže chtie jiného pána mieti. Buď úmluva čtena. Item pán k tomuto roku pojede a k tomu potáhne, aby sjezd byl a k králi vysláno, aby bylo mluveno na ty kusy v Pelhřimově umluvené; proto sněmem pro- táhl do s. Martina,“ ani chtěli prve, aby JMť se v tom ráčil opatřiti. Item žádati pójčky, pověděti škodu. Item kterak sobě král léně činí, ačkoli přietelé moji pilnost velikú svú mají, že toho nemeškali. Item když s toho roku zasě přijedú, což zviem, dám JM“ věděti; pakli by vždy král zanetval, solt denn mein herr von Rosenbergk selbs zu seinen gnaden reiten gen Purgkhausen oder verrer, das wis er tun und sein gnad aller sach zu under- richten, dy mir nicht bewolhen seint. Item o kněze Ludvíka, aby prve zavázal, aby proti země nebyl a blízko jeho nepořadil, neb někto od něho tam v Čechách o lidi jedná. Také kněz Ludvid“ žaloval na pána panu Kašparovi, že je proti nim byl; pán odpovídá, že je blízko od Čech a také že JM jemu mnoho dobrého učinil, a proto JM“ sem rád slúžil. Item když král Albrecht volen byl, druzí páni do Polsky jeli, pan Reinprecht, pan Kašpar, Hohenberg, ti přinesli vidimus, druzí páni nechtiece tomu věřiti, a když u Viedni byli, ohledali listy i nenalezli všech listóv; pán to opravil, že všech listóv tu není, než v Windischengracz. A tiem se pán podržel.10 a) Tak or. 1) To bylo za pobytu Oldřichova u krále ve Vídni a v Novém Městě v 1. polov. dubna (viz výše č. 117, 121, 122). Srv. Urbánek na uv. m. 73—75. 2) To jest na sněmu ve Znojmě; viz Chmel, Gesch. K. Friedrichs II, sv. 2 str. 332—333. 3) 18. dubna vyjel Oldřich z Vídně; viz jeho list ze 17. dubna, č. 122. 4) Bylo to nejspíše totéž poselství Koňatovo, o němž byla již řeč na počátku této instrukce. 5) Od 8. června; viz Urbánek na uv. m. 80 a d. 6) Viz zápis sjezdu pel- hřimovského z 12. června 1446, AČ. I, 294 (Třeboň. archiv, Hist. 830). 7) To jest na sněm v Praze. 8) 10. listopadu; srv. Urbánek na uv. m. 84 a 87. 9) Viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 284. 10) Viz tamže 5832.

Strana 112
112 Č. 158—160: konc. června — 5. července 1446. Item také nekto pravil, že nekterý páni s Uhry tadinkují, aby sobě pomohli proti králi. O Tábořiech, kterak je pán byl zjednal.2 159. 2. července 11446]. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Oldřichovi z Rožmberka: aby k němu vypravil Pešíka nebo Rúsa. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 834 a, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Vyprav ke mně Pešíka nebo Rúsa, jednoho z těch. Mámť s ním pilné věci rozmluviti, ještoť mi se toho nehodí psáti. Datum sabbato in die Visitacionis gloriosissime Virginis Marie. Menhart z Hradce, najvyší purkrabie pražský. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozenberga, bratru mému milému, dd. Přitištěna pečeť. 160. V Krumlově, 5. července 1446. Oldřich z Rožmberka Menhartovi z Hradce: nemůže k němu poslati ani Pešíka ani Rúsa, avšak pošle k němu pro vzkaz Vaňka Píska. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 834 b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! A jakož mi nynie píšeš, ať bych Pešíka neb Růsa k tobě poslal etc.:3 Pešík jest v Poplici a Rúsa musím k ulo- ženému roku poslati do Němec, než pan Procop Rabštein, tenť k tobě přijede, a s nímť pošlu Vaňka Pieska, kterémuš muožeš úplně věřiti jakož mě samému a po něm mně vzkázati, což se tobě zdáti bude; a tiť k tobě přijedú nemeškajíc. Da- tum Crumlow f. III. post Procopi, annorum XLVI°. Ol. 1) Viz tamže III. 2,861. 2) Viz Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 66—67. 3) List z 2. července viz výše č. 159. 4) Snad k jednání o mír mezi Táborskými a Rakousy; srv. Ryne- šová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 67.

Strana 113
Č. 161—162: 6. července 1446. 113 161. 6. července 1446. Purkmistr a konšelé Nového města pražského Táborským: že píší Oldřichovi z Rožmberka a Janovi z Rábí, aby na sebe vzali rozsouzení jejich pře o výtoň; aby i oni týmž pánům tak dopsali. Třeboň, Schvarzenb. archiv: Hist. 836, souč. opis. Listy adresované Oldřichovi v téže věci se nedochovaly. O při Táborských s Pražany o vý- toň pod Vyšehradem viz Tomek, Dějepis Prahy VI2, 115, 134, 137. — Jakož jste nám odepsali, abychom vám dali věděti, mieníme-li na těch pániech, kteréž sú vaši jmenovali, aneb na kterém z nich přestati o ten výton etc., zdáť se nám, žeť jsme vám dosti rozumně psali, žeť my těch pánuov neběháme, že k jednomu z nich svolujeme, ale aby druhý pán k němu byl přidán, neb ta práce dvěma snáze bude vedena. I jestiť úmysl náš, žeť mieníme na panu z Rozmberga a panu Janovi z Rábie; a teď píšem panu z Rozmberga i panu Janovi, prosiece, aby Jich Mt ráčila tu práci na sě vzieti, abyste srozuměli, žeť námi nescházie. Protož vy také píšte Jich Mti, za též prosiece, aby také vámi nesešlo. Datum f. IIII. post festum sancti Procopii, anno Domini etc. XLVI°. 162. Ve Vidni, 6. července [1446]. Kancléř Kašpar Slik z Holiče Oldřichovi z Rožmberka: o úmluvách pelhři- movských; o své věci; o Janu Bechyni z Lažan; zprávy z Uher. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 835 a, or. pap. AČ. II, 412 č. 5. Srv. Hufnagel, Caspar Schlick als Kanzler Friedrichs III, MIOG Ergzb. VIII, 388—389. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane milý! Jakož mi TM nyní poslala přepis těch tajdinkóv, ten sem přečetl a králově M“ také o tom pověděl; a tak rozumiem, že JMť toto slovo, jakož píšeš, „že by ješče z toho mohlo něco dobrého vyjíti“, sobě viece vážie, nežli formu toho přepisu. Neb sě JM“ a některým zle líbí o Rokycanovi; druhé sobě vážie někteří, že jest to nepodobné, jestliže by inhed král nevydal krále Ladislava, že proto bez pána býti nechcete; třetí, že sami chcete zpravovati zemi, a budeliť třeba, chcete se k JMti utéci etc., tak aby JMť vámi byla povinuovata, ale vy zasě ničehož nic; a toť jest proti tomu listu a úmluvám, ješto ste učinili, zde když ste byli; štvrté sě také vážie najvýše, že jste v tom všickni zapsáni, ježto toho dřéve nebylo; a majíť někteří za to, že s tiem per indirectum et tacite jest quasi odstúpeno od této strany; páté, že divno jest některým, že druhá strana, ač jest mnohem menší než vaše, a že byste také měli sebú Slesie a všichny země okolní, vždycky vás po své vuoli táhne, kamž chce. Všakž kterakžkolivěk, 1) Zápis sjezdu pelhřimovského; viz instrukci pro posla Oldřichova ke dvoru královskému, výše č. 158, zvl. pozn. 6 na str. 111; srv. též Urbánek, Čes. děj. III. 2, 82 a d. 15

Strana 114
114 majíť zde vždy ješče naději, že něco dobrého máte nazad, a též já také úfám. Ale kněz Carvial, tenť jest in toto desperatus, a včera ke mně řekl: „Isti tractatus michi nichil placent, quia dicitur, quod pro confirmacione Rokyczani debet mitti ad papam vel ad alium locum, ubi celerior illius rei posset reperiri finis etc. Per hoc intelli- gitur, quod volunt Basileam ad illos scismaticos; et iam ego intelligo, quod Proco- pius Rabenstein in legacione sua modicum proficiet; quia papa non ita cito con- firmaret talem hominem, nisi ipsum probasset firmum in fide.“ Tak já rozumiem, žeť jest zúfal in toto. Milý pane, toto všecko já TMti píši sub magna confidencia et secreto; račiž to při sobě mieti a list tento strhati, aby mně k škodě nebyl. Pak o královu Mť coť sem dřéve psal, tomuť ješče jinak nerozumiem. Pak o mú věc prosím, když sě TM“ zdáti bude, abych něco o tom věděl a sě po tom richtovati mohl; chci to rád zaslúžiti. Pak o Bechyňkovi nerozumiem, bychť nyní co koneč- ného zvěděti mohl, neb celý den s těmi vojskami sě strojíme všudy a s těmi po- selstvími uherskými. A také rady zde není, než jich velmi málo. Než poslánoť jest po Pasovského, po pana z Walsee a všichnu radu; ti mají ješče v témdni zde býti. Jestliže by sě TM“ zdálo, aby k nim také psal o ty věci, aby v tom pomohli, neb já v tom chci rád pomoci a pracovati. Pak jakož TM“ píše, že by páni inhed z Pel- hřimova k některým osobám sem poslali etc., jistě pane, jáť o tom nic neviem, než jednú u jednoho Němpce z rady viděl sem přepis té smlúvy německy přelo- žený, a velmi zle, že sem tomu nemohl srozuměti; sic o tom nic neviem.“ O uher- ských věcech rač věděti, že sě Jiskra s nimi smluvil; dali jsú jemu čtyry hrady dědičně a ostatek má držeti až do králových let. Však s tiem má také poslušen býti zprávci; tenť jest Hunyad Jánuš, ote vší země k tomu do roka volený.“ Graf Jörg" sě také smluvil. S Cilským nyní tajdinkují a ku králi sem posielají, chtiece krále Ladislava a korunu; slyším, že v tom mají prostředky dobré. A Jiskra bude zde skoro; et ille est precursor, qui preparare debet vias domini. Udělali sú již hofmistra, maršálka a všichny úředníky králi Ladislavovi, 1 ale mněť to vonno není etc. Neviem, co nyní psáti TM“ viece; než což dále zviem, TM“ rád napíši. A rač k tomu pomocen býti, aby sě pan Procop cum bono responso ku králi skoro mohl vrátiti. Neb jestliže JMť v tom neoslyšíte, parva spes erit de futuris. Jáť neroz- umiem, byť zde mnoho tbáno bylo o zpravování země, než proto, quod est extra Scriptum tractatus priores. Pro Buoh, račiž ty věci při sobě mieti, propter me. Wienne fer. IIII“ post Procopii, per vestrum Casparum cancellarium etc. Č. 162: 6. července 1446. 1) Srv. Urbánek, tamže 85 a d. 2) Dotčený list se nedochoval. 3) Viz list Kašpara Šlika z poč. května t. r., výše č. 127. 4) Srv. výše č. 49 a 55. 5) Viz Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 507; Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 374. 6) Srv. Urbánek na uv. m. 86. 7) Viz Hufnagel tamže. 8) Jan Hunyady zvolen za gubernátora uherské země 5. června 1446; viz Fessler-Klein na uv. m. 506. 9) Hrabě Jiří ze Šaumburka; srv. Hufnagel na uv. m. 372 a d. 10) Viz Fessler-Klein, na uv. m. 507. 11) Viz Urbánek na uv. m. str. 87.

Strana 115
Č. 162—163: 6. července 1446. 115 Na rubu: Urozenému a mocnému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu na mě laskavému. Pečeť odpadla. 163. [Po 6. červenci 1446]. Oldřich z Rožmberka Kašparu Šlikovi: pošle k němu se zprávami sobě- slavského faráře Jana; o přiznávacím listu k papeži Eugenovi; o jeho věci jedná pilně; prosí o další zprávy z Uher; o sporu Ondřeje Keřského s Bedřichem ze Strážnice; aby mu poslal přepisy zápisů Alše ze Šternberka na Hrádek (Křivoklát). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 835 b, koncept. AČ. II, 413 č. 6. List jest odpověď na list Kašpara Šlika z 6. července, viz č. 162. Služba má tobě, pane Cašpaře milý! Jakož mi píšeš o té našie smlúvě i o ji- ných věcech, velmiť jsem toho vděčen, i toho, že je tak vážíš. Protož pošli k tobě i Carvialovi kněze Jana, faráře svého z Soběslavě, kterýž vás těch věcí všech šíře zpraví, proč se jest to tak stalo. Neb jakož se v tu chvíli dálo, byť se ta úmluva nebyla stala, bojím se, že by se tak bylo drželo, že by popravovánie nebylo třeba. Neb bude-liť JMť i papež ráčiti, ještě jsú v tom také cesty“ zuostaveny, ježto to buohdá dobře puojde; nebť jest v té mieře jinak jíti nemohlo, jakožť vás toho kněz Jan zpraví. A takť mi se zdá, kdyžť to Carvial uslyší, žeť bude lepšie mysli a žet sobě nezúfá. A dále, jakož pan Procop jsem od královy M“ v poselstvie de neutra- litate přijel:2 jižť jsme zde list udělali, k kterémužť jsem já pečet svú přivěsil a pan Michalec, a pan Rabštein jede do Hradce i dále k jiným pánóm; a jáť jsem jemu listy své dal ku pánuóm, jakožto ku panu Janovi Hradeckému, ku panu Zdeň- kovi Conopištckému i k jiným pánóm, i také k Praženóm; a tak se naději, že to buohdá všecko puojde, že to dokonáno bude. A ještě se buohdá o to pokusiti chci tiem obyčejem, kterýmž já viem, že někteří s oné strany také to učinie. A také sem Jindřicha Šatavu, hauptmana svého z Prachatic, poslal do Plzenska ku pánóm i ke všemu jich lantfrídu, aby list v ta slova, jakož jim přěpis vydán jest, udělali i s preláty. Neb všichni jednoho listu udělati nemóžem, poněvadž na sněmu nenie a pohromadě nejsme. A také jakož pan Procop praví, že již k tomu čas krátký jest, neb to na najdalší v pěti neděléch dokonáno má býti, i musí to po krajích, ty listy, jednáno býti. A přičinilť jsem se k tomu, posly i jiným, čímžť jsem mohl, ještoť jinému nerozumiem, než že to vždy buohdá dobře puojde. Dále, jakož mi a) ceste v konc. 1) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 891 klade list mezi 6.— 13. července. 2) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 89 a d. 3) To jest s kapitulou pražskou; viz Urbánek, tamže 901. 15*

Strana 116
116 Č. 163: po 6. červenci 1446. píšeš o svých věcech, věz milý pane Cašpaře, žeť to s pilností jednám; než jehoť zde nynie v kraji nenie, a také mi se nezdá, bych mnoho po něm slal a jej ob- sielal, nebť by on byl tiem nesnadší. A také slyším, že on s bratrem tvým jest v tajdinku a o ty věci jedná, a také chce velikému nádavku, tak jakožť jsem tě prve toho zpravoval; a v tenť bych tebe bez tvé vuole nerad podal. Protož daj mi věděti, chceš-li mu nádavek dáti, anebo kterak veliký. A přes to jáť vždy sprvu bez nádavku povedu, bude-liť to moci jíti; pakliť by to nemohlo býti, nač bych na najrovnějšie mohl zvésti, toť učiniem. Protož aťbych já v tom tvú vóli věděl a podlé té učinil, neb bych rád poslúžil v tom i v čemžť bych mohl, jako svému dobrému přieteli. A jakož mi píšeš o králově Mti, že se tak ke mně má, tohoť jsem od JM“ velmi vděčen i také od tebe. O Bechyňkovi jakož dotýčeš, tohoť mi jest velmi žel, že se to tak dlúho dlí pro některé věci, jakožť tě pak jich kněz Jan svrchupsaný zpraví toho. A o Uhřích, jakož píšeš, z těchť novin velmi děkuji; a prosím tebe, daj mi věděti, móžeš-li, kterak JMť dále s nimi stojí, a přijedú-li po- slové z Uher, kterak JMť v tom se mieti k nim bude. I také o Polsku i knězi Al- brechtovi, bratru královy M“, skuoro-li přijede, neb slyším, že by již s Švejcery smluven byl.? O tom všem prosím daj mi věděti po tomto poslu. A jakož píšeš, aťbych tento list trhal, aťby k škodě nebyl, věziž, milý pane Cašpaře, žeť s tvými listy jdu tak vókol, žeť buohdá k tvé žádné hanbě ani k škodě nebudú. A také posel tento, ačťkoli sprostný jest a mluviti mnoho neumie, však v schovánie listóv jest opatren. Noviny dávámť věděti: že kněz Bedřich s Kerským“ svadili se a v tom sobě veliké škody s obú stranú činili, páléce sobě i jinak všelikterak, a tak že kněz Bedřich vzal sobě ku pomoci Hertvíka“ i jiné z toho kraje a lantfrídu, kterýmiž vládnú, chtě obehnati Kerského na Pabianicích, a tak na obehnánie učinil jim Ker- ský škodu na lidech, že zbitých a zraněných na třech voziech na Colín vezli. A Kerský také naději v některých té strany má, že jeho neopustí, ale že jemu po- mocni budú. A kněz Bedřich před obležením poslal na Tábor, aby jemu chmelíka, pušek i jiných děl pójčili; a jedni jemu pójčiti chtěli a druzí nedali, aniž pójčili, tak že veliká róznice mezi nimi samými na Táboře byla. A tak druzí z rady i z úřadóv ssazeni. I móžeš rozuměti, že dum satanas satanam eicit, quomodo stabit regnum eius? Žeť by dobře bylo, abychom jedno sami chtěli a tak dlúho nespali.“ A prosím, posla aby mi vypravil, což móžeš najspieš. A také, milý pane Cašpaře, prosím tebe, pošli mi přepisy všech zápisóv, kte- réž pan Aleš na Hrádek má. Nebť já některé cesty k tomu viem, ješto by skrze to králově M“i také králi Ladislavovi něco dobrého z toho přijíti mohlo. 1) Vilém z Ilburka; viz list Kašpara Šlika z poč. května t. r., výše č. 127. 2) Srv. Chmel, Gesch. K. Friedrichs II, 2 str. 365 a d. 3) Kněz Bedřich ze Strážnice. 4) Ondřej Keřský 6) Viz Urbánek na uv. m. 88—89. 5) Jan Hertvík z Rušinova. z Řimovic a na Paběnicích. 7) Viz tamže 881.

Strana 117
Č. 164—165: 13. července 1446. 117 164. V Strakonicích, 13. července [1446). Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: ať přikáže Smilovi z Žihobec, aby nehubil lidí Přibíka z Borovnice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 837, or. pap. O téže věci srv. korespondenci Oldřichovu se Smilem z Žihobec a Přibíkem z Borovnice ze srpna t. r., níže otištěnou. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Dávámť TMti věděti, žeť se mnú panošě náš Přibík z Borovnice mluvil, že by jeho lidi tu v Sedlci panošě váš Smyl Žihobec s pole honil, i veliké nátisky lidem činí, jakožtě sám Přibík s TM“ mluvil. I prosímť VM“, račte Smilovi pilně a přísně přikázati, nebť sě bojím, byť sě mezi nimi mord nestal, jestliže TM' toho spěšně neopatří. Datum in A toho mi račte dáti odpověď. Strakonic feria quarta in die sancte Margarethe. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosemberg, amico sincere dilecto. Pečeť odpadla. 165. [Asi v polovici července 1446]. [Oldřich z Rožmberka Janovi ze Smiřic]: aby přivěsil pečeť k přiznávacímu listu k poslušenství papeže Eugena; aby mu vzkázal o své věci s Haškem z Vald- štejna; o jiných věcech zpraví ho Prokop z Rabštejna anebo jeho bratr [Jan z Rabštejna]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 902, koncept. Srv. list Oldřichův Kašparu Šlikovi, výše č. 163, a Urbánek, Čes. děj. III. 2, 89 a d. Služba má tobě, pane Jene milý! Vědětiť dávám, že jest u mne byl pan Pro- cop Rabštein od královy Mti, kterýž noviny dobré přinesl, tak že již buohdá jed- nota a miesto o papeže se stane. A JM se již nepřáteli svými mnohými umluvil a kněz Albrecht s Švejcery také umluven jest;2 a tak sě naději, že buohdá s boží pomocí všechny věci dobře pójdú. A přiepis JMť nám poslal, abychme vedle toho list udělali, oznamujíce a vyznávajíce, žeť jest jediný otec svatý a že v jeho po- slušenstvie stojíme a státi chcme; k němžto již já pečeť svú i jiní páni přivěsili, 1) Odpověděl-li Oldřich či nic, nelze zjistiti. 2) Srv. v listu Oldřichově Kašparu Šlikovi, č. 163.

Strana 118
118 Č. 165—166: 16. července 1446. jakož pak na listu shledáš. A ty také v tom listu stojíš, i prosím tebe, aby také pečet svú k němu přivěsil a toho neodpieral, nebť jest to vše této coruně dobrému i k tvému také poctivému. Nebť bych rozuměl, byť to bylo k tvému zlému, nechtělť bych o to státi, nebť také i páni jiní své pečeti k tomu přivěsie. A o těch věcí, kteréž jsú mezi tebú a panem Haškem, daj mi věděti po tomto poslu. Nebť slyším, že také s jinými o ty věci jednal, aťbych se uměl potom zpravovati.? A jiných věcí tě pan Rabštejn zpraví. Pakli by sám nepřijel do Prahy, ale bratra svého,“ Datum. kterýž tě dále všech věcí zpraví. Na rubu: Smiřickému. 166. V Krumlově, 16. července 1446. Oldřich z Rožmberka Táborským: o zajatém člověku z Černějovic; vykládá, že nesešlo vždy jeho vinou z rozmluvy s nimi a oni se na něho neprávem proti úmluvám osvědčovali: aby jeho člověka propustili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 840 a, koncept. Súsedé milí! Obeslal nás úředník náš, purgrabie chúsnický, a poslal nám listy i přěpisy, kterak jest vám psal a vy jemu zasě o toho člověka z Černejovic, a) Tak konc., doplň „pošle“. 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 89, též níže č. 181. 2) Srv. výše č. 90. 3) Jsou to čtyři listy (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 838, souč. přepisy), první list Vity ze Rzavého, purkrabí choustnického, Táborským, z 13. července: Službu svú vzkazuji vám, slovutní súsedé a přietelé milí! Zpraven jsem, že by Bláhu, syna Mlčňova z Čerňovic, člověka páně a z úřadu mého, vsadili do věze- nie. I protož věřím vám dle míru křesťanského, že člověka páně propustíte, neb ste mi naň nic nežalovali, by co kterému z vašich povinen byl. A jestliže jemu kto z vašich z čeho vinu dá, chcit naň dosti spravedlnosti učiniti. I věřím vám, že jej propustíte. A toho mi dajte odpověď po tomto poslu. Datum Chúsnik f. IIII. ipso die s. Margarethe virginis. Druhý list jest odpověď Tá- borských ze 14. července: Službu naši, slovutný súsede a přieteli milý, vzkazujeme. Jakož píšeš nám, jsa zpraven, že bychom Bláhu, syna Mlčnova, člověka páně a úřadu tvého, do vězenie vsadili, jehožto abychom dle míru křesťanského propustili, žádáš etc., dotýkaje, že jsme na něho tobě nic nežalovali etc., ovšem že tobě nenie naň žalováno, ale pánu o tom dobře jest svědomo, kterak naši vyslaní s JMtí ote dvú létú o to mluvili, žádajíce, aby to bylo opraveno; a pán pořek se přiblížiti k nám, zvláště do Soběslavě přijeda k miestu to přivésti, podnes toho jest neučinil. A poněvadž toho člověka v své moci máme, nemienímeť jeho tak propustiti, ano vy, když kterého z našie strany dosáhnete, a jakožto nedávno stalo se jest, ač jsme vám o to psali, proto jste s ním naložili, jakž se vám zdálo. A úmluvy svědčie, jestliže by strana koho s kterým zaviněním jala, aby s takovým ne- kvapíce stranu obeslali; a toho se nám neděje od vás. Datum f. Vta post Margarethe. Třetí list jest opět od Víty ze Rzavého Táborským, psaný též 14. července: Službu svú vzkazuji vám, slovutní přietelé a súsedé milí! A vždyť žádám, aby Bláhu, člověka páně, propustili dle míru křesťanského. Pakli by toho neučinili, tehdyť bych to musil na páně Mt znésti, že jeho lidi za pravým křesťanským

Strana 119
Č. 166—167: 16.—17. července 1446. 119 kterého v svém vězení máte. V těch vašich listech dotýkáte, že vaši vyslaní s námi mluvili sú o ty věci a my že sme toho nekonali, jakož pak ti vaši listé šíře svědčí. Mohli vaši vyslaní dobře rozuměti, že sme o ty věci v Pelhřimově rozmluviti ne- mohli pro obecné dobré. Tuť sme jim odpověděli: „Bohdá zasě jedúc přiblížíme se tu někde k vám a o ty věci šíře rozmluvíme.“ V té mieře zašlo pana Jana Hradec- kého, přietele našěho dobrého, že sme s ním do Hradce jieti musili jakožto pro přietele, jakož sme vám prve a to šíře psali. Také psali sme vám, abyste do Třeboně k nám vyslali. Tu ste nám odepsali, že té práznosti mieti nemuožete. A potom z Krumlova sme opět psali, žádajíce, abyste své k nám vyslali k rozmluvení o ty běhy; na to ste nám žádné odpovědi nedali. A v tom osvěčovali ste se na nás na Piesku před jednotú vašie i jinými dobrémi lidmi. I zdá se nám, že ste toho vedle úmluv a smluv učiniti neměli; neb jestliže by se vám zdálo, že bychme vám v čem zcesten byli, chcem se rádi dáti s vámi ohledati panu Mikulášovi Trčkovi aneb jiným dobrým lidem vedle úmluv. I věřímeť vám, že na tom přestanete a našeho člověka propustíte, nebť my bohdá úmluvy a smlúvy, mezi námi učiněné, chcem věrně a právě držeti; téhož vám zasě věříme. A tohoť žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow sabbato post Margarethe, annorum XLVI°. Na rubu: Táborským o člověka zmučeného. Annorum etc. XXXXVII° berna regalis: Crumlow, Helfenburg 66 sex. Velešín 85 sex. Třeboň, Chúsník 41 sex. Zviekov 191 sex. 41 gr. 5 hallen. 167. 17. července 11446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o člověku z Cernějovic; neučinili nic proti úmluvám, za to však jim se stalo od jeho úředníků více proti úmluvám. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 840b, or. pap. List jest odpověď na list Oldřichův z 16. července, viz č. 166. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Poněvadž VMť toho k miestu jest nepřivedl a viete, že naši spolusúsedé dávno v Budějovicích o toho člověka mierem jímáte svévolně, nemajíc k nim ižádné za viny. Dále jakož píšete, že by páně Mti naň túžili, když jste na rociech bývali etc., jáť se v tom nepamatuji, by vy kdy o to páně Mti na Bláhu túžili, nebť jsem já obecně na těch rociech se páně Mtí býval a o tom nic v paměti nemám. Také jakož píšete, že bychom nedávno vašemu učinili etc., i neviemť, bychom co vašemu učinili takově, kto by se Datum k vám znal, bychme vás k tomu neobeslali. A tohoť žádám odpovědi vašie po tomto poslu. Chúsnik f. Vta post s. Margarethe virginis. Odpověď Táborských z téhož dne: Službu naši, slo- vutný přieteli a súsede milý, vzkazujeme. Všakť jsme rozumně psali, že Bláhy, o něhož píšeš, nám tak snadně nemieníme propustiti. Pak vidí-liť se pána obeslati, myť na to málo dbáme, ano pána tajno nenie, že naši vyslaní na sjezdech o to pilně mluvili, a pán, řek to k miestu přivésti, podnes toho jest neučinil. Datum f. V. post Margarethe virginis, anno etc. XLVIto.

Strana 120
120 Č. 167—168: 17. července 1446. z Črnovic s vámi mluvili a VM' řekli ste se přičiniti, aby se súsedu našemu od něho spravedlivé stalo, pak, kdy se to do sě chvíle dlilo, súsed náš že jest práva žádal, nalez jej v našem městě, právo musili sme propustiti. A jakož VMť dotýčete, že sme sě na Piesku před jednotú naší na vás se osvědčovali, nejmajíce toho vedle úmluv učiniti etc., nerozumieme, bychom to proti úmluvám učinili. Ale nám mnoho viece proti úmluvám stalo se jest: najprv úředníci vaši dva služebníky našě v vězení umořili, potom nedávno v Soběslavi člověka, súseda našeho, bez viny oběsili, a to pro dávnie záštie, ježto v úmluvách dávno pominulo, že jeden sedlák žádal naň práva, to sú jemu učinili; a poněvadž súsed náš pro záštie neminulé práva žádal, myť jemu práva hájiti nemóžem. A proto úmluvy a smlúvy mezi námi učiněné chcem ctně, věrně a křesťansky držeti. Datum dominico ante Magdalene. Purgmistr a rada města Hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 168. V Krumlově, 17. července 1446. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby napsali svým úředníkům o vrácení koní jeho lidem z Litoradic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 842, koncept. Súsedé milí! Vznesli na nás naši chudí lidé z Litoradic, že jim byli tři koně z pluha vzati v tento minulý úterý, a těch koní jeden nalezli zasě na cestě k Do- mašínu. Tu sú se naši chudí lidé i s jinými, kterémž také ten den z hlubockého zbožie koně pobráni, zeptali, že ti jezci tu koně prodali nekakému Danieli, masaři na Domašíně, a ten Daniel dále ty koně do Prahy vedl rozprodávat; a v tom ti jezci nechali jednoho koně jiezdnieho v hospodě u Jana a naši chudí lidé i jiné stavili ten kuoň právem. I prosímeť vás dle mieru a smlúvě,“ mezi námi učiněné, abyste našim chudým lidem vašě listy dali k úředníkóm vašim, aby se jim o ty koně Datum Crumlow dominico post Margarethe, annorum XLVI°. spravedlivé stalo. Old. a) Tak konc. 1) 12. července.

Strana 121
Č. 169—170: 17.—20. července 1446. 121 169. Na Hluboké, 17. července 1446. Jan z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: zařídí se ve své věci se Starhem- bergerem podle zdání Oldřichova; o Krajířovi a o Petrovi z Dobevě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 841, or. pap., poškozený. Služba má napřed TM“i, urozený pane! Jakož mi TMť píše, že nenie potřebie mezi panem Starmbergéřem a mnú jistiti na příměřie listiny, jakož s oběma bratry činiti mám [etc.], však TMť vie, kterak mi se jest při tom od nich stalo i mým, i ne- rad bych se téhož dopustil. A přes to, když se TM“ vždy zdá, abych toho nechal v dobré mieře [ohledlati, k Vaší žádosti chciť to učiniti do toho času; a věřím TM“, že to ráčíš tak opatřiti, aťbych já ani moji k hanbě ani k škodě nepřišli.? A o Krajie- řovi jakož mi TMť píše etc., chciť to učiniti do svatého Vavřince, jediné rač to opa- třiti, aby mi to k škodě nebylo. A o Petrovi z Dobeve rač věděti, žeť jest svévolně příměřie mieti nechtěl, nebť jest mi byl Petr Lužnický list poslal, slibuje mi za ně, a onť jest ho přijieti nechtěl. I prosím TM“, móž-li to býti, rač ho tak ponechati. Datum in Hluboka dominica post Divisionem apostolorum sanctorum, anno etc. XLVIto. Jan z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka b. d. Pečeť odpadla. 170. 20. července 11446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: přikázali, aby jeho lidem bylo vráceno aneb zaplaceno, v čem jim jejich jízdní uškodili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 800, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Ačkolivěk ti jiezdní před třmi nedělemi vyslúživše s našeho zámku jeli pryč, však neradi to vidúce, že sú lidem, s našeho zámku sjevše, uškodili, cožť sú lidé vaši na našem sboží doptati se mohli, přikázaliť sme, aby jim bylo vráceno aneb vedle jich vóle zaplaceno. Datum f. IIII. ante Magdalene. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi s Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Srv. o této věci list Oldřichův Mikulášovi z Lobkovic z 15. května a odpověď Mikulášovu z 23. května, výše č. 133 a 138. 3) 10. srpna. 16

Strana 122
122 Č. 171: 21. července 1446. 171. 21. července 11446]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: o panu Abršpachovi, o Tábor- ských a Rakušanech; o vydání krále Ladislava Uhrům; aby se počkalo s vydáním přiznávacího listu k poslušenství papeže až do sněmu; o svém sporu s Jencem z Petrspurka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 844a, or. poškozený. AČ. II, 22 č. 28. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi píšeš o pana Abršpacha,2 i mělť bych sě nynie v brzké chvíli shledati s panem Jiříkem Poděbradským, s nímžto o to pilně rozmluvím, nebť jest panu Jiříkovi blízký přietel. A k žádosti tvé, pane, věrně rád sě k tomu, což uměti budu, přičiním jako pro přietele milého; i také o to, což se tebe, pane, a úředníkóv aneb lidí tvých a Tá- borských dotýče.“ Než zdá mi sě, milý přieteli, aby také o to obeslal pana Jiříka, věda to, že on jest jako za nejstaršieho od nás volen, i Táborští sú též k němu svolili. Jakož mi také, pane, píšeš, že súsedé ti tvoji vždy do Rakús berú a lidem velikú škodu činie, muožeš, pane, věděti, byť sě s námi Rakušené srovnali, měliť by od nás pomoc, ale ne nepřiezeň; jehož sě toto bez našie vuole děje. A věz milý přieteli, jakož mi píšeš za noviny, že král Ladslav má Uhróm vydán býti do Prešpurka, žeť mi sě to velmi zle líbí, neb vieš, pane, že my bez pána v zemi býti nikoli nemuožem, a jemu bychme rádi podlé našich smluv v Pelhřimově učiněných." I považ toho, milý pane, bude-li také svolenie a vydánie s dobrým toho dietěte. Dále jakož mi, pane, píšeš o Rabštejnovu poselství od krále římského o těch listech, abychom je též jako i vy zdělali a vydali, i neposlals“ mi, pane, přípisů takových listóv, snad z zapomenutie někakého; než Rabštejn mi jest poslal jakýs přípis o takový běh, žádaje ode mne takovému listu. I věřiž mi toho úplně, milý přieteli, což bych měl učiniti k dobrému užitku i ku poctivému koruny i královstvie našeho, žeť bych byl k tomu chtiv i hotov, ale neodporen, učiniti. Ale jistě, milý přieteli, tento běh zdá sě mně nám k veliké hanbě i potupě, listy na sě dělati ta- kové, jako bychom z poslušenstvie toho otce svatého vyli vystúpili; a já neviem, bychom my kdy co proti němu učinili, a nynie podlé přípisu Rabštajnova, mně poslaného, sami bychom na sě vyznali, že to učiniti musíme. A takové musenie nerozomím, by nám bez hanby a bez veliké potupy bylo; i také pro jiné příčiny, a) neposlass chybně v or. b) Tak or., čti byli. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Snad Jan z Adršpachu, srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 831. 3) Srv. listy vyměněné mezi Oldřichem a Táborskými v červenci a srpnu t. r. 4) Srv. list Táborských Jiříkovi z Poděbrad z 15. srpna t. r., otištěný níže č. 190. 5) Srv. Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 67. 6) Srv. Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 507 a Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII str. 374. 7) Zápis sjezdu pelhřimovského z 12. června 1446 v AČ. I,294. 8) Šlo o přiznávací list k poslušenství papeže Eugena; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 89 a d., též Oldřichův list Kašparu Šlikovi, výše č. 163.

Strana 123
Č. 171: 21. července 1446. 123 jimž by mohl právě srozoměti, kdyžbych měl a mohl lo to s tebú osobně, přieteli milý, mluviti. Protož, milý pane, dobré by mně sě zdálo, aby vydáním takových listóv zvláštních mohlo býti protieženo a změněno i ponecháno až do sněmu. Neb nepochybuji, což sespolka a z jedné vuole učiníme, žle tiem] viece svého i obec- ného dobrého a poctivého zjednáme i najdeme, povážiece toh[o . . . .] bylo učiniti neb nechati, nežli [. . . .] to během [. . . .J. Také, milý pane a příieteli, velmiť dě- kuji z toho, co mi píšeš o Jencovi s Petrspurka. I [vědjěti dávám, milý přieteli, žeť [mi sě] jest i synu mému a služebníkóm našim od něho převeliká křivda stala v pravém zapsaném klřesťanském příměří, za jeho ctí a věrů: že jav jakéhos lotra, kteréhož sú u něho stavili pro zlodějstovo, a jsa se mnú ve zlé“ vuoli, i navedl jej na to sliby svými i připravil k tomu mučením, aby takové lživé věci na mě a na syna mého i na naše služebníky pravil. I obeslal komu miesta, a kohož mu sě jest zdálo, ješto jest měl z práva pana Zajiece a Jakúbka obeslati anebo jim jej vydati jakožto oprávcem našim; a tudy by byla pravda i křivda shledána. A tak po mu- čení toho lotra sepsal, což mu sě zdálo, i zavolal k tomu města některá i četl jim to a toho lotra otázal, zná-li sě k tomu; a on jsa naveden a za to maje, že jemu to zdrží, což sú jemu Jenec a úředníci slíbili, i seznal sě k tomu ke všemu před městy, co sú s listu napsavše četli. A v tom, když jej vedli na popravu a dobří a múdří lidé jej pamatovali, jimžto sě to vidělo nepodobné ku pravdě, i počal odvolávati. A tu ihned úředníci okřikli mistra, aby nemeškal a pospiešil, nedadúce do konce odvolati, aniž již mohl pro bolest. Než někteří služebníci moji toho sú sě již uptali na některých z měst, ješto sú při tom stáli, že jest ten lotr řekl: „Pro Bóh, pomněte sě a vy nekumštujete; však ste mi slíbili hrdlu a bezživotie nečiniti, jedno oči vylúpiti, a protoť sem já mluvil, co a jakž ste mi kázali a mě navedli.“ Protož, milý přieteli, pravil-liť jest to Jenec jinakť před tebú (nechci řéci, jako by na to slušelo), smyšlenýť jest sobě k hanbě klam pravil, jakož sě pak, dá-li Buoh časem svým tobě i všie země nautají; toto, milý přieteli, věda, žeť již toho nepraví, ale za toť sem já přijieti nechtěl. A prosímť, slyšal-li by o tom které, pane, řeči, že by komu psal anebo mluvil Jenec, daj mi to věděti; viemť, že toho zjevně psáti ani mluviti nesmie, než kradmo. A nepochybujiť já, milý pane a přieteli, že ty toho na mě ani na syna mého neuvěříš, ale odmlúvati ráčíš, jakož bych já, přieteli milý, též učinil, ktož by tobě a synóm tvým křivě a bez viny na čest sáhl. Neb to milý Buoh vie, žeť já ani syn mój ani služebníci naši o takovém neslušném běhu skut- Datum fer. Vta ante Magdalene. kem ani radú [nic] nevieme. Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mně zvláště milému. Pečeť odpadla. a) Ve zlé omylem dvakrát v orig. b) V orig. vylúpi. 16*

Strana 124
124 Č. 172—173: 22.—23. července 1446. 172. 22. července 1446. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: nemají viny vůči Krušinovi ze Švam- berka v příčině vydání listu Janovi Bechyni z Lažan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845a, or. pap. Urozený pane milý, službu naši napřed vzkazujem. Jakož nám VM píše, že sě VM“ pan Krušina osvěčuje na nás a snad pro vydání listu Bechyňkovi etc., milý pane, těch věcí všech, kterak jest a komu ten list položen i s kšaftem paní Elzky, toť jest prve před VM“ spraveno; a také list, kterú jměrú a kterak skrze dobré lidi jest výpovědí kázán vydán býti, to VMť vie, i také že my v tom žádné viny ne- máme ani nám co dáno jest schovati. Pakli by sě panu Krušinu zdálo, že bychom jemu co přesto jměli vinni býti, chcem před TM“ rádi s ním k uhledání býti. Datum feria sexta in die Marie Magdalene, anno etc. XLVI°. Purgmistr a radda města Budějovic. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino nobis favoroso, detur. Přit. krytá pečeť. 173. V Krumlově, 23. července 1446. [Oldřich z Rožmberka Janovi ze Smiřic]: o přivěšení pečeti k přiznávacímu listu k poslušenství papeže Eugena; aby mu napsal o věci s Haškem z Valdštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 846, koncept. Srv. list Oldřichův témuž, psaný asi v polov. července, otištěný výše č. 165. Služba má tobě, pane Jene milý! Jakož tě pan Prokop Rabštajn i pana Zajiece obeslal o to přivěšení pečeti vaší k tomu listu vedle královy M“ žádání a po- selství pana Procopa Rabštajnova,2 na to si jemu zasě odepsal, aby mě jezště o to obeslal, neb se bojíž, že sem se panem Procopem ty věci nevážili; jestliže bychme to učinili bez vědomí onich pánóv, že by to mohla přikážka“ býti té jednoty, jakož se stala v Pelhřimově. Milý pane Jene, toho se neliknuji, neb sem pana Alše s tiem obeslal i pana Trčku s tiem poselstvím, s kterýmž pan Prokop přijel. I protož mně se nezdá, byste se nač měli vstrkati, neb bychť nerozuměl, by to našě všech poctivé a) Tak konc. b) V konc. psáno vstrkaky. 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Srv. v listu Alše ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka, zvl. pozn. 7. 3) List z 16. července 1446 z Třeboň. archivu (Hist. 839, orig.) otištěn v AČ II, 432 č. 5.

Strana 125
Č. 173—174: 23. července 1446. 125 a dobré této koroně bylo, byl bych sám pečeti své k tomu listu nepřivěsil, tobě ani jiným o to nepsal; a též také panu Zajiecovi píši. I zdá mi se velmi dobré, ač by i jiní druzí pečeti své přivěsiti nechtěli, že ty i pan Zajiec pečeti své přivěsíte, jakož ste se k tomu svolili. Neb tak sem konečně spraven, jestliže bychme my tuto pečeti své k tomu běhu nepřivěsili, že proto král s jinými křesťanskými králi ten běh předse povede, a my bychme mohli podezříni v tom býti a skrze to k velikým ne- snázím přijíti. Datum Crumlow sabbato post Marie Magdalene, annorum XLVI°. A také prosím tebe, daj mi věděti, kterak se vede se panem Haškem o ten běh, jakož vieš; a také kterak se máš, neb bych rád věděl, by se dobře měl.3 174. Ve Vídni, 23. července 1446. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za dopis; zprávy o bojích ve Štyrsku; o jednání Jiskrově s králem; jakmile bude jednání skončeno, oznámí mu; aby pečoval o lepší postup věcí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 848, or. pap. Edler lieber freund, unser freuntlich dinst vor. Als ir uns iez geschriben und etlich leufe verkundt habt, haben wir vernomen und danken euer freuntschaft sol- her euer freuntliche verkundigung zemal vast. Dann hofmar verkunden wir eu, das unser oheim von Cili mitsambt den landleuten in Steir an den gemercken gegen den veinten ligen und ist versehenleich, es werd zu taidingen komen." So ist auch der Jsgraa by unserm hern dem kunig gewesen und hat sich wider dann erhebt auf mainung, das sich die sachen zu taidingen und in guet keren." Und ist also mir ain planus“ gemeinander, dadurch wir eu die sachen, wie sich die halden werden, noch nicht lauter verschreiben mugen; aber so sy zu tagen komen, wie es dann dabei beslossen und furhand genomen wirt, wellen wir eur freutschaft verkunden. Dann als ir uns ain zetel der taiding geschickt habt, haben wir verlesen. Bedeucht uns guet, das ir darob waret, das dieselben sachen ains besser furhand genomen wur- den, wann uns die nicht alle gevallen. Und hoffen, ir werd das tun. Geben ze Wien an sambstag vor Jacobi, anno etc. XLVI°. Johanns, grave zu Schawnberg, obrister marschalk in Steir etc. a) Tak orig. 1) Oldřichův list Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka se nedochoval. 2) Srv. č. 90 a 165. 3) O tomto listu Oldřichově se Urbánek na přísl. místě (Čes. děj. III. 2, 90 a d.) nezmínil. 4) Oldři- chův list se nedochoval. 5) Srv. Chmel, Gesch. K. Friedrichs II, sv. 2, str. 334 a d. 6) Srv. v listu Kašpara Šlika Oldřichovi z 6. července t. r. (č. 162); Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 374—5.

Strana 126
126 Č. 174—175: 23.—26. července 1446. Na rubu: Dem edeln, unserm lieben freund, herrn Ulrichen von Rosemberg. Přit. krytá pečeť. 175. V Krumlově, 26. července 1446. Oldřich z Rožmberka Sedlčanským: o sporu Marty z Nalžovic s Přechem ze Sedlčan; aby vyslechli svědky a poslali mu popis výslechu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, koncept. AČ. XIV, 18 č. 1512. Věrní milí! Když nynie před nás přistúpili pana Marta z Nelžejovic a Přech, spolubydlce váš, tu pana Marta žalovala na Přecha, že jí chtěl násilé učiniti; a máti té panně“ žalovala na Přecha, že jí výboj v jejím domu učinil s jinými jeho pomocní- ky, z dospělú braní ji zbil, hlavu její obnažil, chtě její ceru panu Martu mocí z domu vzieti. Přech odepřel a pravie, že jemu pravé manželství slíbila, a proto šel po ni a chtě ji vzieti jaku“ svú manželku. Tu pana odepřěla, že toho není, a což by koli Přech mluvil, že by neprávě mluvil a jí k hanbě svědcké a sobě ku pomoci. Přech táhl se na svědomí, že je pana Marta poň poslala a že také lidé při tom byli, když sú sobě slíbili. Tu pana Marta a matka její i jiní přietelé volali na práva, žádajiece a prosiece, abychme se k tomu přičinili jakožto spravedlivý popravce; tohoť sme jinak nemohli učiniti, než Přecha k svém rukama“ vzieti. Avšak chtiece obojím stra- nám dosti učiniti vedle spravedlnosti, poněvadž Přech se táhne na svědomí, žádámeť na vás s pilností i přikazujeme, kdykoli purgrabí náš s tiemto listem k vám při- jede, abyste všichni v hromadě byli a tyto dole psané svědky před se zavolali, je tázali každého zvláště, což praviti budú, chtie-li to spraviti; a což na takové vašě otázání praviti budú, to kažte s pilností popsati, zapečiec měsckú pečetí, dajte pur- grabí našěmu, a onť nám dále pošle. Toto sú ti svědci: Přech praví, že panna Marta poslala po něho Valchéře a syna jeho Janka; Přech poslal Vainka Máslo a Thomka Černého po pannu Martu, a že jě chtěla za Vainka na kóň vsiesti. Přech praví viece, že Jarúšek, Václavóv syn, a Valchéř při tom stáli, když a kterak sú sobě slíbili; a pana toho všeho odpírá. Datum Crumlow To vědúce, v tom jinak nečiňte pod zachování naší milosti. feria III. post festum Jacobi, annorum etc. LXVI°. a) Tak or. b) učiní chybně v or.

Strana 127
Č. 176: 27. července 1446. 127 176. V Krumlově, 27. července 1446. [Oldřich z Rožmberka] Alšovi ze Šternberka: o svém sporu s panem Abršpa- chem; o Němcích; posílá mu přepis přiznávacího listu k poslušenství papeže Eugena a radí mu, aby již svou pečeť také přivěsil; o jeho sporu s panem Jencem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 844b, koncept. AČ. II, 24 č. 29. List jest odpověď na list Alšův z 21. července, viz č. 171. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi nynie píšeš široce v svém listu, tomuť jsem srozuměl. A najprve na mé psanie odpisu- ješ o panu Abršpachovi, že o to chceš se panem Jiříkem s pilností mluviti etc. Milý přieteli! Já tobě toho úplně věřím jakožto přieteli, neb to Buoh vie, žeť bych já jemu ani žádnému nerad v ničemž scesten chtěl býti, než každému bych chtěl od sebe rovné učiniti, jakož jste pak ode mne v Pelhřimově ústně slyšeli? a potom tobě o to šíře psal sem. A panu Jiříkovi Širokému, purkrabí jeho, jsem také psal, neb pana Jiříka doma nebylo; a poněvadž již doma jest, chciť jej o to ihned a také o páně Rabšteinovo poselství“ obeslati. Neb sám tomu móžeš rozuměti, měl-li bych v súdu státi vedle řádu zemského a tuto se s ním umlúvati, že by nebylo to po- dobné; než nechť mě s súdu propustí, chciť jemu rád rovné od sebe učiniti po dobrých lidech; aneb v súdu stój do řádu a mocí na mě nesahaj. Dále jakož dotý- češ o Němcích, když by se s námi srovnali etc., milý přieteli, jáť jinému neroz- umiem, než že ti, kterýmž se škoda děje, že by rádi obecnému dobrému, a proto by mi se vždy zdálo, aby v této mieře ty věci staveny byly; mám za to úplně, že by nám v těch ve všech našich smluvených věcech tiem lépe šlo. Dále jakož píšeš o ten běh, kterýž se dotýče otce svatého, a že jsem ondy přiepisu listu toho ne- poslal etc., milý přieteli, prosím tebe, neměj mi v tom za zlé, nebť jsem měl o Pla- venského i o jiné pilné věci mnoho činiti tehdáž, že tudy zapomenut jest. A také mám za to, že jsi o tom běhu Plavenského dávno věděl; i jest mi divno, že jsi mi o něm nic nevzkázal ani psal. A teďť ten přiepis posielám, jakož jsem já s jinými pány takový list udělal a pečeti přivěsili. Pak, milý přieteli, jakož kladeš, že by v tom přiepisu, kterýž tě pan Rabštein poslal, srozuměl, že by to bylo k našie hanbě a ku potupě, milý přieteli, jáť tomu rozuměti nemohu, by to jaká naše hanba neb potupa byla, než toliko všeckno naše dobré a poctivé. A poněvadž sem sám pečet svú při- věsil s jinými pány, mohuť tobě také též raditi, aby učinil, jakožto přieteli, a jakožť jsem pak prve šíře o tom psal. Neb ta věc protažena nemóž býti, jakož ty, pane, píšeš, poněvadž všichni křesťané otce svatého vyznávati budú za pravého papeže 1) Viz č. 171. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 83. 3) Srv. list Oldřichův Kašparu Šlikovi, psaný po 6. červenci, č. 163; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 89 a d. 4) To jest o Rakušanech; srv. Rynešová, O účasti atd., ČNM CVIII (1933), str. 67.

Strana 128
128 Č. 176—177: 27. července — 3. srpna 1446. nepochybeného na den sv. Jiljí najprv příštího; a když se již z toho roku rozjedú, mám za to, že by nebylo potom přiznání naše velmi užitečné, jakož sám tomu také rozuměti muožeš, jakož bych tě toho šíře spravil, když bychom spolu mohli roz- mluviti. Dále jakož píšeš o svú věc se panem Jencem, milý přieteli, byť mi pan Jenec byl psal, bylť bych ihned toho listu přiepis poslal. Než vzkázal mi po mém jednom služebníku, kterýž o své věci tu v kraji byl, a to, což mi vzkázal, toť jsem tobě psal jakožto přieteli, ještoť bych nerad nic zlého o tobě ani synu tvém slyšel. A rád jsem tomu, že jsi mi ty věci tak široce vypsal, abych se v tom uměl mieti, jakožto ku přieteli, jestliže bych co dále slyšel, neb mi co psáno bylo. A rád bych, by ta pře na jednom listu byla položena, abych ji mohl ukázati, kdež by toho po- třebie bylo, ješto s těmito kusy, kteréž v listu stojie, nehodí se všem tak ukázati. Datum Crumlow fer. IIII. post Jacobi, A tohoť žádám odpovědi po tomto poslu. annorum XLVI°. Old. Na rubu: Panu Alšovi. 177. 3. srpna [1446]. Smil z Žihobec Oldřichovi z Rožmberka: Přibík z Borovnice žaluje na něho neprávem, sám jemu škodě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 18 č. 1513a. Služba má napřed VM“, urozený pane, pane milý! A jakož mi VMť píše i Při- bíkova listu přěpis posielá,2 kterak na mě TM“ žaluje, že bych mu“ člověku dobytek zajal a tři dni jej držal, rač věděti, žeť tak nenie. A tohoť sě táhnu na Kalenici, žeť jest nazejtřie přijev, an mne doma nenie, ten dobytek sám pustil až do mne. A když sem domóv přijel, pověděli sú mi, že jest lidem svým zapověděl, aby u mne žádný z peněz nedělal. A já vida, že mu sě chce se mnú svévuole, obeslal sem Kalenici, aby mi dobytek zasě postavil. A když mi postaven, hned sem jej ten den zasě na rukojmě dal. A jakožť dále píše a žaluje VM“, že bych mu lidem všudy po cestách i po silniciech svobodných bránil honiti, rač věděti, žeť toho nenie, cožť píše. A tohoť sě táhnu na jeho vlastnie lidi. Protož, poněvadž jest tak svévolně lidem svým zapověděl, aby u mne z mých peněz nedělali, a jáť sem také, pane, a) Tak or. 1) 1. září 1446 na říšském sněmu ve Frankfurtě; srv. Bachmann, Die deutschen Könige und die kurfürstliche Neutralität, A0G 75, 170 a d. 2) Dotčené listy, ani Oldřichův ani Přibíka z Borovnice, se nedochovaly; první zachovaný list, vztahující se k této věci, jest list Václava z Michalovic z 13. července t. r., viz č. 164.

Strana 129
Č. 177—178: 3.—5. srpna 1446. 129 zapověděl jim, aťby mého prázdni byli. A mnohoť sem škod trpěl od jeho lidí, ještoť toho jim již dále trpěti nemohu, i chtěl bych na svém pokoj mieti. A tohoť věřím TM“, že mě TMť ostaví při spravedlnosti, aťbych na svém pokoj měl. Dán v středu před svatým Dominicem. Smil z Žihobec. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka,“ pánu na mě laskavému. Pečeť odpadla. 178. 5. srpna [1446]. Páni na sjezdu v Praze Oldřichovi z Rožmberka: napomínají ho důtklivě, aby nekvapil s vydáním přiznávacího listu k poslušenství papeže Eugena a po- nechal věc do budoucího sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 850, or. pap. AČ. III, 38 č. 57. List byl psán se sjezdu strany poděbradské v Praze; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 92—3. Službu naši vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Některé z nás obeslal jsi a druhých jest nás došlo, kterak žádáš, abychom k žádosti krále římského listy svými a pečetmi našimi visutými vyznali sě státi a zuostati v poslušenství otce svatého Eugenia papeže. Jakož pak, pane, rozpisuješ, že Procop Rabštain v takovém poselství do země přijel jest, slyšíme, pane, žes ty již takový list od sebe udělal a pečeť svů k tomu přivěsil; i zdá sě nám a radímeť, pane, tobě jako přieteli, aby neráčil kvapiti takového listu vydávati, ale toho ponechati do sněmu najprvé bu- dúcieho, o němž, pane, vieš, kdy a kde má býti.? Neboť sě to dotýče, jakož sám, pane, věděti muožeš, všie země, a protoť by slušalo takových běhuov společně, ale ne zvláštně a roztrženě jednati. A takéť jest to neslýchané a neobyčejné. A bude-li sě to stranně a roztrženě jednati, považ toho, milý pane, že to viece k hanbě i ke zlému nežli ke cti a k dobrému této zemi jest i potom přijíti muož. A bylo-li by potom kdy v zemi jaké roztrženie, jakož sě pro takový běh lekáme, již by to, pane, v paměti své mieti mohl, že to námi nešlo jest a nejde. I prosímeť, rač sě v tom rozmysliti, aťby skrze to takové roztrženie v zemi nevešlo. Toto, milý pane, věda, když bychom toho zespolka povážili, což bychom v tom zemského dobrého i svého a) V orig. Rozmerka. 1) Srv. výše č. 163, 165, 171, 173 a 176. 2) To jest listopadový sněm v Praze; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 98 a d. 17

Strana 130
130 poctivého zvěděli, i myť bychom od toho nechtěli býti. die gloriosissime virginis Marie Nivis. Č. 178—179: 5.—6. srpna 1446. Datum fer. sexta ipso Aleš z Šternberga, Jiřík z Cunštátu, Hannuš z Colovrat, Petr z Šternberga, Jindřich z Dubé, Aleš z Žeberka, Vilém z Ilburka, Přibík z Clenového, Bohuše a Sdeněk, bratřie z Postupic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli našemu milému. Deset pečetí vzadu přitišť. odpadlo. 179. [Okolo 5. srpna 1446]. [Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka]: strana poděbradská prý chce učiniti smlouvu s králem římským; dojde-li k nějakým smlouvám, aby pamatoval, o čem s ním mluvil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 847, orig. přípisek k nějakému listu, nyní ztracenému. Také, pane testi, zpraven jsem, že by v smlúvy jměli vstúpiti strana odporná s královú milostí s římským,“ a zvláště že by sě již o to sjiežděli nynie v Praze i jinde tajně.“ A před časem nedávným pravil mi pan Burian, že by pan Holický5 brzo oné strany zapomenul, by od něho Hrádek Křivoklát byl vyplacen penězi ho- tovými, a jeho synu že by vratislavské hauptmanstvie dal.“ I milý pane testi, jestli- žeť by šlo k kterým smlúvám, jměj to v paměti, jakožs mluvil s mým strýcem“ i se mnú, že by sě nám o řád přičiniti chtěl. A věřímť, že toho pilen budeš pro mú službu, jakož bych já pro tě též učinil etc. 180. V Krumlově, 6. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby se přičinili o vrácení koní Janu Straynovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 851, koncept. a) Tak or. 1) Datum podle zmínky o sjezdu na poč. srpna; viz dále pozn. 3. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 861. 3) Srpnový sjezd v Praze; viz výše č. 178, Urbánek na uv. m. 881. 4) Burjan 7) Snad Jan z Gutštejna. 5) Aleš Holický ze Šternberka. 6) Srv. Urbánek na uv. m. 881. ze Švamberka; viz Urbánek, tamže.

Strana 131
Č. 180—182: 6.—10. srpna 1446. 131 Súsedé milí! Vznesil na nás služebník náš pan Jan Straney, že sú jemu vaši pobrali na jeho zboží, kteréž vám holdováno jest, šestmezcietka koní, a těch koní zasě vráceno osmnádcte a osm nic. Prosímeť vás, abyste se přičinili, aby jemu a jeho chudým lidem ostatek těch koní také vráceno bylo. A tohoť žádáme odpo- vědi vašie po tomto poslu. Datum Crumblow sabato post Ad vincula Petri, an- norum XLVI°. Na rubu: Tábor. 181. 10. srpna 1446. Přiznávací list pánů českých k poslušenství papeže Eugena; Oldřich z Rožm- berka jmenován na prvním místě. Sitzungsberichte d. kaiserl. Akad. d. Wiss., Phil.-hist. Kl. 1850, 668 (lat. text z rukopisu mni- chovského č. 4016). — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau II, 72 č. 255 (reg.). — Srv. Urbánek, Ces. děj. III. 2, 94—5; k jednání o listu srv. korespondenci výše otištěnou, dále list papež. legáta Jana Karvajala z 13. listop. (č. 229) a list Oldřichův témuž z pros. 1446 (č. 236). 182. 10. srpna 1446. Přibík z Borovnice Oldřichovi z Rožmberka: ospravedlňuje se proti nářku Smila z Žihobec; jest ochoten přestati na dobrých lidech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 19 č. 1513b. Služba má VM“, urozený pane, pane milý! A jakož VM“ Smil píše, že je nezdržal tři dny toho dobytku, račte věděti, žeť jest jej tři dny držal a nechtěl propustiti, jeliž by mu kopu dal; a tohoť chci dovésti. A také píše VM“, žeť sem já lidem zapověďal, aby u něho nedělali. Račte, VM, věděti, žeť jest on počátek toho, neb netáhl jest od VM“ přijeti, ažť jest zajal ten dobytek. A já vida, že on chce svú vóli mieti, také sem to učinil i kázal sem lidem, aby jemu pohodlé nečinili. A také píše, že jest nebránil po svobodných cestách honiti. Račte tomu nevěřiti: bránilť jest a toť chci okázati. A jakožť píše, aby ho VMť ostavil při spravedlnosti, račte VMť věděti, žeť sem já hotov na spravedlnosti dosti mieti; i podával sem sě na Kalenici i na jiné dobré lidi, i podnes hotov sem na dobrých lidech přěstati. Pakli by přěs to chtěl svú vóli mieti a sám sobě nalezovati, věřímť VM“, že toho VM nedopustí, nebť sem já vždy hotov vašě kázanie učiniti. Datum in die Laurencii, anno etc. XLVI°. Přibík z Borovnice. 1) Viz list Smila z Žihobec z 3. srpna, výše č. 177. 17*

Strana 132
132 Č. 182—184: 10.—12. srpna 1446. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu mému milostivému, b. d. Pečeť odpadla. 183. 12. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Smilovi z Žihobec: aby nepřekážel lidem Přibíka z Borovnice; na sněmu se přičiní o urovnání sporu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, koncept. AČ. XIV, 19 č. 1513 c. Old. Smile milý! Jakož si nám nynie psal, tomu sme srozuměli. I píšem Při- bíkovi, aby on svým lidem nebránil tobě z peněz dělati, než ty všeckny věci v dobré mieře nechal státi až do toho sněmu, tak jakož ste oba před námi to učiniti řekli. I zdálo by se nám, aby ty také jeho lidem nepřekážěl, aby oni v té mieře zvuoli měli, jakožto i prve s tvú dobrú vuolí měli. A když bohdá o tom sněmu bude, přičiníme se bohdá, aby ty věci mezi vámi v dobré uvedeny byly. A na to píšem Kalencovi“ a poslali sme jemu přěpisy, kterak ste nám psali a my vám zasě, a prosiece jeho, aby mezi vás vjel a ty věci mezi vámi v pokoj uložil. I vě- Datum feria římeť tobě, aby“ tebú rovné nesejde, jakož i Přibíkovi též píšem. VI. post Laurenti, annorum XLVI°. 184. V Krumlově, 12. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Přibíkovi z Borovnice: aby nebránil lidem Smila z Ži- hobec; přičiní se na sněmu o urovnání jejich sporu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, koncept. AČ. XIV, 20 č. 1513 d. Ol. Přibíku milý! Jakož si nám psal a list Smilóv“ si poslal, i píšem Smilo- vi," aby on tvým lidem nepřekážěl, než ty všeckny věci v dobré mieře nechal státi až do toho sněmu, tak jakož ste oba před námi to učiniti řekli. I zdálo by se nám, aby ty také tvým lidem jemu nebránil z peněz dělati. A kdy bohdá o tom sněmu bude, přičiníme se bohdá, aby ty věci mezi vámi v dobré uvedeny byly. A a) Tak konc. místo že. 1) List z 3. srpna, viz výše č. 177. 2) List též z 12. srpna, viz níže č. 184. 3) Sněm v Praze v listop. 1446 (viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 98 a d.). 4) Dotčený list se nedochoval. 5) List z 10. srpna, viz č. 182. 6) Smilův list, psaný Přibíkovi z Borovnice, se nedochoval. 8) Viz pozn. 3. 7) Též 12. srpna, viz výše č. 183.

Strana 133
Č. 184—186: 12. srpna 1446. 133 na to píšem Kalencovi a poslali sme jemu přiepisy, kterak ste nám psali a my vám zasě, a prosiece jeho, aby mezi vás vjěl a ty věci mezi vámi v pokoj uložil. I věřímeť tobě, že tebú rovné nesyde,“ jakož i Smilovi též píšem. Crumblow feria VI. post Laurenti, annorum XLVI°. Datum 185. V Krumlově, 12. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Lobkovic na Hluboké]: ustanovuje mu rok se Starhembergerem a s Petrem z Dobevé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 854, koncept. Služba má tobě, súsede milý! Tak jakož ondy Rús, purgrabie mój, u tebe byl o pana Starhembergéře i o Petra z Dobeve etc., věděti dávám, že mi pan Starhem- bergéř obeslal a prosil, tak jakož přáteli mezi vámi v Netolicích umluveno jest, abych tobě i jemu tak rok položil. I pokládámeť tobě rok se panem Starhembergéřem a s Petrem z Dobeve od této neděle najprv příščí ve třech neděléch, toť jest v tu neděli před Matky boží semené neb Nativitatis také najprv příští,“ aby přede mnú na Crumlově stál, neb sme pánuom Starhembergéřóm na ten čas ten rok oznámili a položili, aby sami osobně stáli neb svú plnú moci poslali; a Petrovi z Dobeve sem ten rok také oznámil a položil, aby osobně k tomu roku na svrchupsaný čas Datum Crumlow f. VI. post Laurenti, annorum XLVI°. stál.“ Old. Na rubu: Hluboká. 186. [Рo 12. srpnu 1446]. Smil z Žihobec Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje, co umluvil Kalenice mezi nimi o sklizení obilí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 20 č. 1513 e. List jest odpověď na Oldřichův list z 12. srpna, viz č. 183. Služba má VM“, urozený pane, pane milý! A jakož mi VMť píše,“ abych VMti toho k libosti ponechal až do času toho VM“ nám uloženého, rač VMt věděti, že a) Tak konc. b) Skrtnutý připisek: A také, ač mi koli ještě neprosil vedle přátelské úmluvy v Netolicích, avšak pro lepší a spěšniší konec sem ten rok položil mezi tebú a Petrem z Dobeve. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Srv. list Jana z Lobkovic ze 17. července, výše č. 169. 3) Tedy 4. září. 4) Viz č. 183.

Strana 134
134 Č. 186—188: 12.—15. srpna 1446. prve nežli od VM“ list mi přišel, přijel ke mně Kalenice, súsed mój, a umluvil mezi námil tak, že sěm svolil, aby lidé to obilé s pole vyručili a sklidili; a bude-li mi VM“ přisúzeno, aby mi zase postaveno bylo. A tohoť vždy VM“ věřím, že mě při výpovědi ostaviti ráčíte. Smil z Žihobec. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 187. V Krumlově, 13. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby se přičinili u Fraunbergera o vrácení koně jeho panoši Harachéřovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 855 a, koncept. Súsedé milí! Vznesil na nás N. Harachéř, panoše náš, že jemu včera kuoň vzat a vězením na váš zámek v Fraunbergéře moc zavázán. I prosímeť vás dle úmluvy mezi námi učiněné, abyste se přičinili, aby panoši našěmu kuoň jeho vrá- cen byl a z takového vězení propuščen byl. A toho žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow sabbato post Laurenti, annorum XLVI°. Tábor. O Harachéřóv kuoň. Old. 188. 15. srpna 1446. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: Fraunberger neví nic o ukradení koně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 855 b, or. pap. List jest odpověď na Oldřichův list ze 13. srpna, viz č. 187. Službu naši napřěd, urozený pane milý, vzkazujeme. O kóň vzatý panoši va- šemu, tudiež samého panoše v Framburgéřovu moc zavázání, s Framburgéřem s pil- ností sme mluvili; i také Framburgéř praví, že o tom nic nevie, by kto z vašich nynie byl zavázán v jeho moc anebo kóň vzat kterému vašemu. A bychomť my o kterém koni nynie vzatém věděli, chtěli bychom se přičiniti, aby byl navrácen vašemu panoši, a což by se stalo, i o propuštění. Datum f. II. ipso Assump- cionis s. Marie virginis gloriose, anno etc. XLVI°. Purgermistr a radda města Hory Tábor. a) Nadepsáno: Oldr. 1) To jest mezi ním a Přibíkem z Borovnice; srv. však list Přibíkův z 21. srpna, níže č. 193.

Strana 135
Č. 188—190: 15. srpna 1446. 135 Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 189. 15. srpna [1446]. Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka: prosí o glejt, aby mohl k němu přijíti se svou při s Martou z Nalžovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, or. pap. AČ. XIV, 21 č. 1514. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má a poddánie s poslušenstvím VM“. Jakož VMť slyšala při, kterúž mám s Martú z Nezlovic, i chtěl sem rád jako VMU poddaný a poslušný člověk s ní v manželství přebývati, jakož sva sobě slí- bila; ale v tom od mnohých maje veliků překážku a roztrženie a boje se unáhlenie, musil sem v té mieřě ustúpiti. Ale že VMť mám za pána svého milostivého, a vietce jest M’V“ než by mé, ač bych pak vinen byl, proviněnie mohlo býti, protož se k VM“ utiekaje prosím snažně a s pokorú velikú, rač mi VM glejt a bezpečen- stvie listem vaším dáti před VMť svobodně přijíti i odjíti, aťbych ještě svú při mohl jasnějie i svú v tom nevinu VM“ zpraviti. Neb bych jinak v tom nerad chtěl učiniti, než jako pána svého milostivého VMť zachovati a poslušen i poddán býti v časech budúcích; to by do mne, dá-li Buoh, skutečně shledala VMť. A toho panské vašie laskavé odpovědi prosím i žádám, což najpokornějie mohu, po tomto poslu. Scriptum feria II. die Assumpcionis sancte Marie virginis gloriose. Vašeho Panstvie člověk poddaný, Přech z Sedlčan. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberga, pánu mému velice milostivému. Pečeť odpadla. 190. 15. srpna 1446. Táborští Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad: odpovídajíce na jeho list v pří- čině stížnosti Oldřicha z Rožmberka, žalují sami na Oldřicha a jeho úředníky a oznamují, že jsou ochotni přestati na oprávci Petrovi z Chlumce. a) Tak or. 1) Srv. Oldřichův list Sedlčanským z 26. července, výše č. 175.

Strana 136
136 Č. 190: 15. srpna 1446. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 856, souč. opis. AČ. I, 386 č. 40. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Pan z Rozmbergka pro jednoho člověka osvědčuje se na nás, že jemu jeho nepropustíme, dotýkaje, že by se jemu to v míru stalo etc. Vieť pan z Rozmberka, když sme s ním mír v Bu- dějovicích konali, tuť jsme s ním takovú úmluvu učinili: jestliže by která strana straně služebníky buďto s jistinú zjímali a strana k nim se znala a o ně stála, tehdy ta strana měla stranu obeslati, aby slyšala, která by vina byla dána těm služebníkóm.“ Tohoť jest pan z Rozmberka, tudiež jeho úředníci, nám vedle té úmluvy neučinili, neb v tom míru jeho úředníci zjímavše nám služebníky, co jsme o ně stáli a psali, a oni na to se neobrátivše, je v vězení zmořili, jednoho pak utopili a jednoho v Soběslavi odpravili. A též při témž míru toho Bláhu, o něhož nám TMť a pán vám píše,“ pozóstavivše, s pilností se pánem oň i o jiné věci, ježto se nám v míru staly, mluvili jsme snad třikrát a najposléze v Pelhřimově. A pán mnoho slibovav a v Pelhřimově byv na nynějšiem sněmu, řekl přiblížiti se k nám a ty všecky věci opraviti; tohoť jest podnes neučinil. A v té mieře ten Bláha, když přišel k nám, nemohúce jemu toho déle trpěti, co se jest stalo od něho nám a sú- sedóm našim, kázali jsme vsaditi do vězenie. Pak jakož TMť dotýče, abychom na některé osoby utknúce, ješto by ty věci mezi námi a pánem zrovnali, i dali TM“ vě- děti etc., poněvadž konajíce se pánem mír a úmluvy, pana Petra z Chlumpce obojí za oprávcí sobě jsme zvolili,“ protož rač TMť věděti, že jsme hotovi ještě na něm přestati o toho Bláhu i o jiné věci, kteréž jsú se nám od úředníkóv páně v tom míru Datum f. II. ipso Assumpcionis s. Marie virginis, anno etc. XLVIto.9 staly. Purgmistr a radda města Hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Jiříkovi z Cunštátu a s Poděbrad, pánu a přieteli příznivému. 1) Oldřich z Rožmberka obrátil se na Jiříka z Poděbrad se žalobou na Táborské, učiniv tak na radu Alše ze Šternberka (viz list z 21. července 1446, výše č. 171); ani list Oldřichův ani list Jiříkův, psaný Táborským, se nedochovaly. 2) Snad se miní rok v Budějovicích, konaný v 2. pol. června 1444; viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II, č. 402, 405. 3) Vlastní úmluva na roku v Budějovicích se nezachovala, známe však její obsah z přiznávacího listu Tá- borských z 25. června 1444, viz Listář II č. 405. 4) Srv. korespondenci mezi Oldřichem a Táborskými z 26, 28. května, 1. června a 17. července 1446, výše otištěnou. 5) Bláha, syn Mlčňův z Černějovic; viz Oldřichův list ze 16. července 1446 a odpověď Táborských ze 17. července t. r., č. 166, 167. 6) Viz pozn. 1. 7) Na sněmu v 1. pol. června 1446 (viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 80 a d.). 8) Petr z Chlumce byl ustanoven oprávcem mezi Táborskými a Oldřichem již v příměří z 13. čer- vence 1430 (viz Listář I, č. 176) a od příměři z 5. března 1439 (viz Listář II, č. 36) vystupoval často jakožto rozhodčí mezi oběma stranami (doklady v Listáři II). 9) Opis tento zaslal Oldři- chovi asi Jiřík z Poděbrad; jiné listy o tom jednání se nezachovaly.

Strana 137
Č. 191—192: 19. srpna 1446. 137 191. V Krumlově, 19. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Smilovi z Žihobec: o sklizení obilí; přičiní se na roku o urovnání těch věcí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, koncept. AČ. XIV, 20 č. 1513 f. Smile milý! Jakož si nám ondy psal, kterak Kalenice mezi vámi umluvil, aby lidé to obilé od tebe vyručili, i nezdá nám se samým, byť to obilé vyručeno mělo býti; pak jakžtěkoli, ještě tebe prosíme i chcěmť mieti, aby dopustil těm lidem to obilé z pole skliditi, aťby to obilé zmrháno nebylo; neb jestliže by tiem obilím k které škodě přišel, chcemť tobě nahraditi. A také tebe od výpovědi tisknúti ne- mieníme. Protož aby to bez námluvy vždy učinil pod zachováním“ našie milosti. A toho nám ihned odpověď svú daj po tomto poslu. A když bohdá na ten rok přijedeš, tak jakož sme vám jej položili, chcem se přičiniti, aby ty věci bohdá v dobré uve- deny byly. Datum Crumblow feria VI. post Assumpcionis Marie, annorum XLVI°. 192. 19. srpna 1446. Opec ze Seidlitz Oldřichovi z Rožmberka: pro žádané džbánky jel na Litvu sám s vévodou Flotkem Těšínským a posílá mu jich 10 kusů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 26, or. pap. Wolgeborner, edler lieber herre, mein willingen dinst euern gnaden alzeit bereit. Und daz euern gnaden, euern son und alle den euern alzeit wol ginge, das dirfure ich gerne, als ein diner und der euer. Denne als mich euer gnade gebeten habet, do ich am nesten bei euch was, ab ich zu wege môchte brengen von kaufleuten der kroauglein, das habe ich nicht vergassen und hatte nymands ken Litten dornach zu senden, sunder ich bin selber ken Litten mit herzoge Flotken von Teschin gereten und euern gnaden willen und begerunge dirsulet und sende bei euern gnaden diner Mathiaschen X der kroauglein. Und in alle dem, domete ich wuste, kunde und ver- stunde euern gnaden behaglich zu gefallen sein, dorinne wer ich euch und alle den euern willik und bereit. Und bitte euer gnaden, ir wellet mich lossen euern gena- den befolen sein. Geschriben zu Stobschicz fer. sexta post Asumpcionis Marie Virginis, a. D. XLVI°. Opecz von Seidlicz, ritter. a) zachováni konc. 1) List Smilův viz výše č. 186. 18

Strana 138
138 Č. 192—194: 19.—21. srpna 1446. Na rubu: Dem wolgeborn und edelen herrn, herrn Ulreichen von Rosenbergk etc., meinem gunstigen herren. 193. 21. srpna [1446]. Přibík z Borovnice Oldřichovi z Rožmberka: Kalenice ho neumlouval se Smi- lem z Žihobec; prosí, aby nedal jeho lidem škoditi na obilí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 21 č. 1513 g. Srv. korespondenci mezi Oldřichem a Smilem z Žihobec, otištěnou výše. Služba má VMti, urozený pane milý! A teď VMt posélám list, jakož Smil píše VM“.! A pravie, že by mě Kalenice s ním umlúval: račte věděti, žeť jest mne Kale- nice s ním neumlúval, aniž toho smie seznati, bych já k tomu svolil, aby lidé své vyrukovali. Než móžete VMť rozuměti, žeť činí tóčky, aby se dlilo, aby chudým lidem ostatek obilé spadlo. I prosímť VM“, aby to ráčili opatřiti, aťby mi se taká škoda nedála mým lidem. Pakli by toho VMť neráčila učiniti, ale račte mi toho přieti, kohož bych mohl požíti, zdať by mi mých lidí chudých u pokoji nechal. A vždy doufaje, že to proti VM“ nebude. A toho mi račte odpověď dáti po tomto poslu. Datum dominico ante Bartholomei. Přibík z Borovnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému, b. d. Pečeť odpadla. 194. V Krumlově, 21. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Přechovi ze Sedlčan: dá mu glejt, avšak dříve to musí oznámiti druhé straně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, koncept. AČ. XIV, 21 č. 1515. Old. Přechu milý! Jakož nám píšeš, kterak si musil postúpiti pro některé pře- kážení, a také boje se náhlosti etc., a žádaje klejtu našěho, aby svú při jasněji před 1) Oldřich snad poslal Přibíkovi list Smilův, otištěný výše č. 186.

Strana 139
Č. 194—196: 21.—27. srpna 1446. 139 námi mohl líčiti etc., jakož pak list tvuoj šíře svědčí, milý Přechu, myť sme jinak v tom neučinili než tak, jakož obyčej jest a země za právo má, a protož sme ihned obeslali svědky tvé, chtiece tomu běhu právě srozuměti a mezi vámi spravedlivé učiniti. I muožeš sám rozuměti, že je tobě nebylo potřebí ustupovati, neb když si ustúpil a z naší kázni utekl, muožeš dobře věděti, že je statek tvój nám za odběžné připadl. Avšak poněvadž tak pokorně píšeš, žádaje klejtu, tenť chcem rádi dáti, než musíme prve onu stranu obeslati a jim na vědomí dáti, že tobě klejt chcem dáti, abychme tobě náš klejt tiem bezpečněji mohli zdržěti. Pak den svatého Jiljí? pošli sem k nám po klejt, a v té mieře nám se poselství zasě vrátí, i dámeť klejt Datum Crumlow dominico ante Bartholomei, annorum etc. XLVI." náš. 195. V Jindř. Hradci, 25. srpna 1446. Albrecht z Vydří Oldřichovi z Rožmberka: křivdí mu, kdo o něm říká, že Oldřicha pomlouval; aby mu oznámil, kdo to jest. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 15, or. pap. AČ. XIV, 22 č. 1516. Urozený pane, službu svú vzkazuji VM“. A zpravenť sem od Ctibora, kterak VMť praví, že by já VM pomlúval. Račte věděti, žeť sem já VM“ nepomlúval; pakli by kto mluvil na mě, tenť by mi na tom krátko učinil, nebť by mne zrazoval k VMt a jemu nerač VM věřiti. I věřímť já VM“i, že mi to zjevie, ktož jest ten, nebť sě Datum in Hradec feria z toho chci poctivě vyvésti, žeť sem VM“ nepomlúval. quinta post beati Bartholomei apostoli, anno etc. XLVI°. Albrecht z Vydřie. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka. Pečeť odpadla. 196. V Krumlově, 27. srpna 1446. Oldřich z Rožmberka Albrechtovi z Vydří: ačkoli pomlouval a lál jemu i jeho rukojmím, přijal by ještě od něho dostiučinění. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 15, koncept. AČ. XIV, 22 č. 1517. 1) Viz list z 15. srpna, č. 189. 2) 1. září. 18*

Strana 140
140 Č. 196—197: 27.—30. srpna 1446. Albrechte! Jakož nám píšeš, že si nás nepomlúval, vieš dobře, kterak se ty věci dály, že si nám lál i našim rukojmím i pomlúval, a o to se s tebú Matěj Višně neboščík byl svadil. I muožeš dobře rozuměti, že si nám ani našim rukojmím toho učiniti neměl, neb vieš, že list, pro kterýž si nám a našim rukojmím lál a pomlú- val, tobě nesvědčí, aniž jeho z dobrú vuolí máš, a což si nám a našim rukojmím v tom učinil, učinils nám svévolně a neřádně; pak jestliže by nás o to mohlo rovné potkati, chtěli bychom to ještě přijieti. Datum Crumlow sabbato post Bartholomei, annorum XLVI°. Ol. 197. 30. srpna [1446]. Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka: vypravil posla pro slíbený glejt; posílá mu list faráře knínského o té při. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, or. pap. AČ. XIV, 22—23 č. 1518 a 1519. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu i všecko plné poddánie“ a poslu- šenstvie VM“ vzkazuji. Děkuje převelice a pokorně, že mi VMť milostivý glejt ráči dáti, vzkázavši, abych po ten glejt na sv. Jiljie k VM“ poslal etc.,2 to rád velmi uči- nil sem a tohoto posla sem vypravil, prose a žádaje, aby VM“ ráčil mi jej poslati milostivě. Neb bohdá chci se před VM“ zpraviti, kterakť se jest ta pře měla a ještě“ má; ješto VMť bohdá to shledá, žeť mnú to nescházé, nebť o to vší pilností stojím i státi miením, kterak bych mohl VMť věrně slúžiti a poddán býti jako pánu milosti- vému. Scriptum feria III. die sanctorum Felicis et Adaucti. VMti sluha poddaný Přech z Sedlčan. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberga seděním na Crumlově, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. Na zvláštním listě: Také, pane milostivý, VMť muože rozuměti z listu kněze Václava, faráře z Knína," kterakť se ta pře má, žeť sem nic neučinil, než“ s její dobrú volí. A vždy prosím pokorně, račte se ke mně, pro milý Buoh, k svému člověku, dobrotivě okázati. I také svědomie jiné z Sedlčan, kteréž VMť přeslyšala jest, vždy, prosím, rač mieti v paměti. a) poddane or. b) ješte or. c) nezz or. 1) Viz výše č. 195. 2) List z 21. srpna, č. 194. XIV, 22 č. 1518. 3) Viz list z 29. srpna t. r., otištěný v AČ.

Strana 141
Č. 198—199: 4.—6. září 1446. 141 198. 4. září [1446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby jim propustil jejich vězně, neboť jim chtějí osaditi soud. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 857a, or. pap. Službu naši, urozený pane milý, vzkazujeme. Kdyby lidé spolusúseda našeho byli s jistinú staveni a zjímáni, jistéť jest, žeť bychom nechtěli o ně státi. Ale po- něvadž uručivše k roku, rychtářem z Jistebnice složenému, stáli a v tom sú do vě- zenie jistebnického a odtud do jiného vězenie podáni, ano žádný póvod po nich nepřišel, nezdá sě nám, by tak jmělo jim těžce váženo býti. Pak jestliže sě jest co lidem vašim v válce od nich dálo, jmáme za to, že by to jmělo v těchto úmluvách křesťanských mezi námi pominúti. Protož ještěť prosíme, rač rozkázati úředníkóm svým, ať lidi súseda našeho propustie neb na rukojmie dadie. A my chceme osadit súd; a jestliže sú co komu z vašich lidí neb Jiříkových učinili, ješto by učiniti nej- měli v těchto úmluvách, jmáť opraveno býti, ježto toho TMť pochválí. I úfáme TM“ Datum dominico post Egidii. že to ráčíš učiniti. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Pečeť odpadla. 199. V Krumlově, 6. září 1446. Oldřich z Rožmberka Táborským: vydá jim ty vězně, aby s nimi spravedlivě naložili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 857b, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o těch vězniech, tomu sme zrozuměli, a prosiece nás, abychme je propustili aneb na rukojmí dali, a dále dotýčete, že chcete súd osa- diti, a jestliže by komu co učinili, máť opraveno býti: ač bychme toho učiniti neměli vedle toho běhu, však na to vašě psaní a také proto, abyste vždy viděli, že bychme s vámi rádi súsedcky nakládali, chcem je u vašie moc dáti, věříce vám, že s nimi vedle vašeho psaní spravedlivě naložíte, jakož vedle obyčeje a řádu na ten běh zá- 1) Viz list Táborských ze 4. září, výše č. 198.

Strana 142
142 Č. 199—200: 6. září 1446. leží. A takéť sme úředníkóm našim psali, aby je vám vydali, když po ně po- Datum Crumlow f. III. post Egidii, annorum XLVI°. šlete. Old. 200. V Kníně, 6. září [1446]. Václav ze Slaného, farář v Kníně, Oldřichovi z Rožmberka: o Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nalžovic; aby dopomohl Přechovi k spravedlnosti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, or. pap. AČ. XIV, 23 č. 1520. Srv. výše č. 175, 189, 194 a 197. Službuť svú vzkazuji duchovní i modlitbu věrnú, urozený pane milý! A zprávuť TMť dávám o Přechovi, člověka“ tvého“ z Sedlčan, a o panně Martě z Nelžovic: Tu když jsem byl prosbú povolán do hospody cného hospodáře, k Vaňkovi Litochlebovi v městě v Novém Kníně, tu když sem přišel mezi ně a děvět osob mužských i žen- ských tu s námi byli, řekl sem jim: „Co mne potřebujete?“ A tak prosili sta mne obě straně, Přech dřievě řečený a panna Marta dřievě řečená, abych je oddal. Tu sem jich na jich vieru tázal: „Máta-li slib spolu?“ Tu sú mi sě oba přiznala k slibu. Dál sem jich tázal: „Skládali sú sě spolu na loži?“ Tu sta sě oba přiznala, že je tak, že sta spolu dvě noci spala, a přiznali sta sě oba, že sú s votpuštěním TM“ skutečně spolu byla. A tak sem já jim řekl, že „nemohu já vás oddati, leč rozhřešěnie z Prahy dobudete sobě.“ Tu sú mne obě straně prosili, abych jim lístek napsal k vofficálovi, aby jim poslal rozhřešenie list. I přinesli mi list rozhřešení, abych je oddal a pokánie jim dal. A v té mieře mátě přišedši jejie, i pojala svú dceru svévolně pryč. A toto sě nedo- konalo, než jednú sě provolánie v kostele stalo. Protož žádný, milý pane, rač sě TMť k tomu přičiniti a Přechovi tvému poddanému spravedlnosti dopomoci. A to, což sem psal, žeť to beru na svú přísahu kněžskú, žeť sem psal pravdu.2 Datum feria III. ante Nativitatem beate Virginis Marie in Knyn. a) Tak or. 2) List z 28. srpna 1446 tohoto znění: Administratores in 1) Dotčený list se nedochoval. spiritualibus archiepiscopatus Pragensis sede vacante. Committimus vobis, domino plebano ecclesie in Knyn, aut vestris vice gerentibus per presentes, quatenus Przechonem de Sedlczan et Martham de Znelessowicz, coniuges vestre plebis, a reatu sive excessu clamdestini contractus auctoritate nostra, qua vos in hac parte fungi volumus, absolvatis, iniuncta ipsis pro modo culpe pecunia, salu- taribus demum bannis premissis, si nullus contradictor apparuerit aliudque canonicum impedimen- tum non obstiterit, ipsos in favore ecclesie legittime copuletis. Datum Prage anno D. M°CCCCXLVI" die XXVIII mensis Augusti. — (Třeboň. archiv, II. 39. 1, or. pap.) 2) O této při jsou v Schwarzenb. arch. v Třeboni (též II. 39. 1, orig.) ještě dva listy administrátorů arcib. pražského, adresované knínskému faráři; prvním listem ze 14. září jsou citovány k soudu Marta z Nalžovic a její matka, druhým listem z 23. září jsou exkommunikovány, protože se k soudu nedostavily. Více pramenů o tom není, ani z listu Přechova ze 14. září se nic nedovídáme.

Strana 143
Č. 200—202: 6.—14. září 1446. 143 Wenceslaus de Slana, plebanus in Knyn, servitor et cappelanus vester fidelis. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu mému milému, seděním na Krumlově, d. d. 201. V Krumlově, 14. září 1446. [Oldřich z Rožmberka Janu Popelovi z Lobkovic]: aby přijal ten zápis vězňů a poslal svůj list. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 860, koncept. Služba má tobě, súsede milý! A jakož tě nynie Rús, purgrabie mój, list poslal, v kterémž se tobě a bratru tvému věrně zapisujel, i spravil mi Rús, že toho listu přijieti nechceš, a že by tak nebyl psán, jakož notula svědčí. Přehleděli sme ten list, prve nežli sem tobě kázal jej poslati; jáť nerozumiem, byť ten list v čem horší byl, než notula svědčí, než jest lepší vedle jich obyčeji.“ A bychť byl tomu poroz- uměl, by ta“ list dobrý nebyl, nebyl bych jej kázal tobě poslati. Protož, milý súsede, prosím tebe, poněvadž si ty vězně mně k libosti propustil, aby již nesnází sobě v tom nečinil a ten list již tak přijal a onen sem poslal. V tom mi zvláštní libost ukážeš. Datum Crumblow f. IIII. in die Exaltacionis sancte Crucis, annorum XLVI°. Na rubu: Popel. 202. V Krumlově, 14. září 1446. Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lobkovic: ať se přičini, aby jeho bratr Popel přijal ten list vězňů; aby nezapomněl té jeho věci; aby mu dal věděti o své věci s Vodňanskými; o Bechyňkovi a pánu z Plavna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 859 a, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Píšiť bratru tvému, panu Popelovi, prosě jeho, aby ten list, v kterémž se vězně zapisují, přijal a onen sem poslal, jakož v tomto přěpisu lépe srozumieš.? I prosím tebe, jakožť věřím, aby se přičinil, aby sobě v tom již nesnází nečinil a ten list již tak přijal. Dále tebe prosím, aby mne nezapomenul, očť sem prosil, když by do onoho kraje poslal. Viece tebe prosím, a) Tak konc. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Viz č. 201.

Strana 144
144 Č. 202—203: 14. září 1446. daj mi věděti, kterak se tvé věci z Vodňanskémi mají. A takéť sem byl poslal Jana Rúsa k Bechyňkovi, aby svejch věcí ponechal státi v dobré vuoli jediné do svatého Martina; tak sem srozuměl, že by jemu ty věci k dobrému přijieti měly, a on to učiniti nemiení. I velmiť bych rád viděl, zda by se sám k tomu mohl přičiniti, aby on těch věcí do svrchupsaného času v dobré mieře nechal státi. Také mi pan z Plavna píše, jakož toho psaní přěpis posielám.? Prosím tebe, daj mi věděti, kterak Datum Crumblow se ty věci mají, abych Plavenskému na to uměl odpověď dáti." f. IIII. in die Exaltacionis sancte Crucis, annorum XLVI°. Nicolao de Lobkowicz. 203. 14. září [1446]. Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si, že mu ublížili jeho úředníci, ačkoliv měl glejt; aby mu dovolil aspoň prodati domek. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, or. pap. AČ. XIV, 24 č. 1521. Urozený pane, pane muoj velice milostivý! Službu svú vzkazuji s pokorným poddáním. VM“ vělice děkuje, že mi VMě byl svuoj glejt dáti ráčil, i oznamuji a túžím s žalostí VM“, že když jsem za tiem glejtem přišel do Sedlčan, chtě sobě svědomie dobýti, kteréhož mi potřebie k mé spravedlnosti, abych se mohl před VM“ jako, dá-li Buoh, nevinný vyvésti, tu sem mluvil s některými z měšťan, oznamuje jim, že mám glejt od VM“; a pan purkrabie na to se neobrátiv, i kázal mě jieti měšťanuom. A tu sú mne v domu mém, kterýž mám za VM“, s pilností hledali, všecky věci přemetavše. I věřímť, milý pane, že VMt toho líto bude, žeť mě úředníci svévolně tisknú i přes váš glejt od VM“ mně daný. I prosímť pokorně, račte se v tom laskavě a dobrotivě okázati jako pán milostivý, abych aspoň mohl ten domek prodati a VMti osaditi, poněvadž tu bezpečen nemohu býti. Neb Buoh to vie, žeť sem nevinen, a VM“i chci vždy rád slúžiti jako pánu velice milostivému. Scriptum Tohoť žádám i prosím milostivé odpovědi listem po tomto poslu. feria IIII. in festo Exaltacionis sancte Crucis. Vašemu Panství poddaný Přech z Sedlčan. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi“ z Rozenberga, pánu mému milo- stivému. Pečeť odpadla. a) Oldřichova or. 1) 11. listop. 2) Dotčený list se nedochoval. 3) Srv. výpověď Oldřichovu ve sporu mezi Mikulášem z Lobkovic a Jindřichem st. z Plavna a jinými pány, učiněnou 16. března 1446, výše č. 111. 4) Srv. č. 197.

Strana 145
Č. 204—205: po 14.—22. září 1446. 145 204. [Po 14. září 1446]. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: promluvil s bratrem, aby přijal ten list; o své věci s Vodňanskými; Bechyňku k sobě obeslal; o pánu z Plavna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 859b, or. pap. Služba má napřed, urozený pane, mně přieznivý! A jakož mi TMť píše, žádaje, aby bratr mój ten list přijal, i račiž věděti, žeť sem o to jsním“ s pilností mluvil a to zjednal, žeť to pro TMť učiní.? Také těch věcí chci pilen býti, co jest TMť se mnú mluvil. A o Vodňanských rač věděti, žeť jsnimi“ žádného koncě nemám. A byloť by o to TM“ mnoho psáti, kterak jsú sě Táborští a kněz Bedřich, řekšě mi i psavše mi, že mi chtie o to spravedlivý konec učiniti, i měli jsě v tom velmi stranně, takže jsem s Vodňanskými na zlé o to. A radilť sem se o to s některými pány; radí mi, abych toho do sněmu ponechal. Dáleť sem Bechynku obeslal a mám za to, žeť na každý den u mne bude; a tu chci jsním“ o to pilně mluviti, což mi jest TM“ poručil. Také jakož mi TMť přěpis poslal páně s Plavna, i rač věděti, když jsme nynie spolu v Prazě byli, tu pan s Plavna žádal jest těch i jiných věcí, o kteréž TM“ píše, na měštěnech mých; a ti jsú o to všecko panu s Plavna nynie na svatého Jiljí měli konečnú odpověď dáti. A toho neviem, co sú panu s Plavna odpověď dali. Než bych já co nakonec zavazoval, jakož vám pan s Plavna píše, o tomť já nic neviem. Než k čemužť by měštěné moji svolili a to bez jich škody býti mohlo, k tomuť by také má vóle byla." Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, mně přieznivému, buď dán. Přit. pečeť z čer. vosku, nezřetelná. 205. Ve Výmaru, 22. září 1446. Vévoda saský Vilém Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na svého bratra Fridricha Saského, že mu chce učiniti bezpráví proti smlouvě, a prosí ho o pomoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 861, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1931. Wilhelm, von Gotes gnaden herzog zu Sachsen, landgrave in Doringen und marggrave zu Miessen. a) Tak or. b) učiniti v orig. 1) Viz č. 202. 2) 1. září. 3) Srv. pozn. 4 u č. 202. 19

Strana 146
146 Č. 205: 22. září 1446. Unsern gunstlichin grus und guten willen zuvor, edeler, besundern lieber! Es mag, als ganz versehinlich ist, bie uch und anders gar wyt erschollen und ruchtig sein, das sich zwuschen unserm bruder, herzog Friderichen von Sachsen, und uns sider des, als wir beide durch unser herren frunde und sweger, den erzbischof zu Magdeburg, marggraven Friderich von Brandemburg und lantgraven Ludewigen von Hessen uf dem tage zu Halle entscheiden sind worden, ander irrtum begebin had, wiewol ganz ane alle nod, und als wir meinen, ane unser schuld. Wann es ist durch die izunt genanten fursten zwuschen uns beiden ein spruch gegangen, doran uns wol gnugen solte, den zu halden und gehalden zu nemen, nu kompt undtreffliche war- nunge, unser bruder schicke sich alles dinges darnach, uns mit macht zu ubirzihen zu notigen und sich an uns zu versuchen ubir gliche, redeliche und bruderliche ge- bote, die wir im vor oft zu eren, zu recht und zur fruntschaft uf funf fursten, unser beider herren frunde, sweger und oheimen, nemlichen den erenwirdigsten in Got vater, hern Friderichen, erzbischof zu Magdeburg, und die hochgebornen fursten, hern Friderichen, hern Johannsen und hern Albrechten gebruder, marggraven zu Brandem- burg etc., herrn Ludewig, lantgraven zu Hessen, durch der drie obgerurd vor der spruch zwuschen uns beiden gescheen ist und uf unser beider rete und landschaft getan, und uns darubir lezst abir gein im erboten habin nach lute der hier inges- lossen zeddiln, als ir wol vernemen werdet, der er noch keins ufgenomen had und meind sich also, als uns furkompt, zu uns zu notigen widder recht sere un- billich und nicht bruderlich, nachdem wir ein junger furste sind und unser lande reigirunge kurzlich angefangen habin. Wann ir nu unser gein unserm bruder zu eren und recht uf obgerurt unser gebot noch ganz mechtig sin sullet, davon bitten wir uch mit ganzem flisse, ir wullit unsern bruder undirwiesen, das er uns als sinen bruder wider recht nicht notige nach ubirzihe, sundern sich an ere und recht zu gebin und zu nemen, wie sich das geburen werde, uf unser gebot im getan, darzu ir unser ganz mechtig seit, gein uns gnugen lasse, als er billich tu. Adir ab er das usslahen wolte, in meinunge, sich als gar ane nod und wider recht zu uns zu notigen und wurde uch umb hulfe und biestand wider uns ersuchen, so bitten wir uch als vor und gleuben uch wol, das ir im keine hulfe nach biestand nicht wider uns tud nach die uwern tun lasset, und ab sich ymand der uwern in sin hulfe adir biestand gegebin hette, das ir die wider davon nemet und in kein wise dabie lasset, sundern uns nach uwerm vermogen hulf und biestand tut; ab unser bruder von sinem furnemen nicht lassen wil und wir uch ander botschaft tun wer- den, so wollen wir Got den allmechtigen, die gerechtickeit, uch und ander unser herren, frunde und biestenderer zu hulfe nemen und hoffen uns ab gottwil sollicher unrechter gewald und notigunge wol ufzuhalden. Und willit uch hierinne gein uns so redelich und gutwilliglich erzeigen und finden lassen, als wir uch des und alles 1) Dotčené listy se nezachovaly.

Strana 147
Č. 205—206: 22.—23. září 1446. 147 guten getruwen angesehen, wie ir unserm lieben herren und swager, kunig Lasslau- wen, und siner swester, unser lieben gemaheln, gewand seit, auch das wider die cronen zu Beheimen nie nichts getan und keinerlei, das zu derselbin cronen gehore, innehabin, das wullen wir umb die genanten cronen zu Beheimen und uch mit un- serm liebe gute, landen und luten, wo es sich ymmer geburen mag, williglich und Gebin zu Wymar uf donrstag gern verdinen, beschulden und nicht vergessen. Mauricii, anno Domini etc. XL sexto. Na rubu: Dem edeln herrn Ulrichen, herren zu Rosemberg, dem eldern, unserm besundern lieben. Přitištěna krytá pečeť. 206. Ve Strakonicích, 23. září [1446]. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: aby mu poradil ve věci Protivy z Pamětic; aby mu oznámil, kdy pojede do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 862, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teďť posielám listy páně Zdenkovy z Rožmitála i Mikulášovy z Lobkovic Popelovy, kterakť mi píší, žalujíc mi na panoši mého Protivu z Pamětic, pro kteréžto žaloby jej sem vsadil a jsem jím dobře jist. I prosímť, milý pane, neboť bez rady vašie nemiením nic takového učiniti, než utiekámť se jakožto k popravci najvyšiemu a k přieteli mému milému, porozuměje těm listóm, rač mi poraditi, kterak bych s tiem měl učiniti, a to mi rač psáti v listu vašem. Také jakožť Popel v svém listu posledniem píše, abych někoho z svých poslal k vyslyšení, což na Protivu bude vyznáváno, tuť sem byl obeslal Hynka z Dievčic, panoši svého, aby k tomu tam jel, ale on pro své pilné potřeby nemohl jest na ten den býti, než kázal byl Mikuláš Popel toho vězně jmé- nem Rukavičku vytáhnúti před služebníka mého Janáčka; a tak mě Janáček zpravil, že jeho vyznánie, toho Rukavičkovo, tu jiné nebylo, než že jim Protiva rozkázal, kdež by mohli co vzieti na Hlubocského zboží, aby vzeli, a že to mohú dobře utratiti. A tyto listy, prosím, račte mi zase poslati, páně Zdenkovy a Hlubockého. Takéť, prosím, račte mi dáti věděti úmysl svój, ihned-li o světiem Martině2 ráčíte do Prahy, čili prodlíte, nebť bych já rád pomeškal, jeliž by se sjeli. Datum in Stra- konicz f. sexta post sancti Mauricii cum sociis suis. Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) 11. listop., totiž na sněm pražský; srv. však níže č. 227. 19*

Strana 148
148 Č. 206—208: 23.—28. září 1446. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 207. 25. září 1446. Mikuláš Popel z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: aby se přičinil o dobrý konec mezi ním a Bechyňkou. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 863, or. pap. Služba má napřed TMti, urozený pane, mně přieznivý! A rač věděti, žeť jsem s panem Bechyní pilně mluvil, jakož mi TM' poručila. Mezi jinú řečí tak mi jest pověděl, žeť jest TM“ v tom najviec uposlúchal i s svú škodú toho jest z dávné chvíle očekával; nemohlo mu sě jest podle listu jeho nic rovného státi až do siež chvíle. I nemohlť jsem jeho na nic konečného zvésti, než prosil jest TM“ velmi, i mne také, jestliže by TMť nerozuměla konci žádnému, aby o to neráčili státi; pakli byste rozuměli konečnému konci, žeť by toho ještě chtěl pro TMť do sv. Martina? ponechati v dobré vuoli státi. A protož TM“ prosím, aby sě ráčil k tomu přičiniti, aťby to mezi nimi k dobrému konci šlo, nebť tomu rozumiem, žeť to Datum dominico ante sancti mezi nimi v horší přijde, jestližeť by konce nebylo. Wenceslai, anno etc. XLVIto. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenbergka, mně přieznivému, b. d. Pečeť odpadla. 208. V Krumlově, 28. září 1446. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Hradce: právě musí odjeti; aby mu dal vě- děti o sporu Zdeňka ze Šternberka s Břekovcem; o Janovi z Kozího. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 858, koncept. AČ. IV, 9 č. 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi vzkázal po Stiborovi, purgrabí tvém, že sme se měli shledati, a tohoť sem očekával až do sí chvíle, i dávámť na vědomí, že nyní musím odjeti; a když bohdá zasě přijedu, 1) Srv. Oldřichův list ze 14. září, výše č. 202. 2) 11. listop.

Strana 149
Č. 208—209: 28.—30. září 1446. 149 dámť nemeškaje věděti. Takéť slyším, že by pan Zdeněk zacházěl s Brekovcem, i nemohuť konečně rozuměti těm běhóm, neb jedni tak praví a druzí jinak. I prosím tebe, daj mi věděti, kterak se ty věci mají, nebť mi velmi žel jest pana Zdeňka, jestli tak, jakož druzí lidé praví, nébrž“ bych jemu rád všeho dobrého přál jakožto přieteli svému milému. Také, milý pane, píše mi Bechyňka, že Jan z Kozieho jest tvój přikázaný a že si jemu o něho psal; i prosím tebe, daj mi věděti, jestli to tak či není. A zvlášť daj mi věděti, kterak se máš, neb bych rád viděl, by se dobře měl se všemi svými. Prosím tebe, nedrž mi posla dlúho, aby mi ještě doma zastiehl. Datum Crumblov in die Wenceslai, annorum XLVI." Na rubu: Pan Jan z Hradce. 209. V Krumlově, 30. září 1446. Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích: o jízdě do Prahy; zvěřiny právě nemá; biskupa pasovského již obeslal; o Václavu Zmrzlíkovi; v oné věci neumí poraditi jinak, než aby učinil spravedlivé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych dal věděti, ihned-li o světím Martině do Prahy pojedu čili povstahnu,“ na toť ižádné odpovědi dáti neumiem, neb očekávám některé věci; když mi ty přidú, dámť po svém poslu věděti úmysl svój. Než mněť by se zdálo, aby se k tomu i stravú připravil, abychme tam potrvati mohli, jakožto sám tomu dobře rozuměti muožeš, že toho bude potřeby veliké. Dále jakož píšeš o zvěřinu,? milý přieteli, chtěl bych tobě k libosti to rád učiniti, ale věřiž úplně, žeť jí nemám, neb od svatého Jacuba" neb dále nepostiehli než dva jeleny, ti sú snědeni. A jakož píšeš o kněze pasov- ského, ihned sem JMť s tiem obeslal, a což mi na to odpověď dá, dámť nemeškaje věděti. A velmiť rád slyším, že si toho pilen, nebť jinému nerozomiem, než že máš dobrého přietele na JM“. Viece, jakož píšeš o pana Václava Zmrzlíka etc., milý pane, podávalť sem je prve k slyšení dobrých lidí, tebú, panem Alšem z Šternbergka, panem Jiříkem z Poděbrad, panem Janem Čabelickým; toho mi nemohlo potkati. A přes to osvěčoval se na mě, nebť bych jemu ani žádnému nerad v ničemž chtěl zcesten býti. A takéť sem toho velmi vděčen, že se o mne dobře staráš, jakož bych i tobě učinil, jakožto přieteli mému milému. Dále, jakož mi píšeš a listy si mi poslal, kteréž teď zasě posielám, žádaje rady mé v tom, milý pane, jáť jiného a) nébr v konc. b) Násl. škrtnuto: A tohoť žádám odpověď. c) Tak or. 1) Srv. list z 23. září, č. 206. 2) O této věci ani o dalších není zmínky v uvedeném listu z 23. září; byl tedy ještě jiný list Václava z Michalovic, který se nedochoval. 3) 25. července. 4) Srv. v listu z 23. září, č. 206.

Strana 150
150 Č. 209—210: 30. září — 5. října 1446. raditi neumiem, než aby v tom spravedlivé učinil, jakož bych já učinil a předkové naši činili sú, leč by co záhuby tvé v tom věděl vedle běhóv těchto časóv, tehda se sám v tom opatři vedle tvé potřebnosti; než jestliže by vedle těch žalob“ spravedlnosti neučinil, bojím se, že ti lidé toho tak nenechají, byť dále nežalovali; neb téžť radím, jakož bych sám učinil. Datum Crumblow f. VI. post Michaelis, annorum XLVI°. Na rubu: Panu Michalcovi. 210. V Jindř. Hradci, 5. října 1446. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sporu Zdeňka ze Šternberka s Bře- kovcem; posílá mu přepis svého listu Bechyňkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Sternberg, or. pap. AČ. IV, 9 č. 16. List jest odpověď na list Oldřichův z 28. září, viz č. 208. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A vědětiť dávám, žeť jest Dětřich páně Zdeňkóv ke mně přijel a tenť mne těch věcí o panu Zdeňkovi jistotně spravil. I račiž věděti, že tak nenie, jakož jsú lidé spravovali. Dále mne spravil jest tak, jakož se jest dálo i děje. Najprve, že jest pan Zdeněk listy nalezl i přejel, ješto měl otráven býti od Břekovce i od nie také, s jejie vólí, tak že jsú měli ženu zjednati i zjednána byla, ješto měl vždy otráven býti, tak jsú k tomu jednali; a také že jest nevězil ženy své, aniž vězí, než chodíť svobodně jakožto i prve, a také žeť s ní neléhá, ani s ní ležeti chce, a také že jest poslal po otce jejieho i po mateř jejie a před nimi s ní mluviti chce. A synať mi svého jest poslal a druhého mi mají přinésti, tak že jest dietky od nie pobral. A Břekovec byl jest u pana Jiříka na Poděbradě“ a mluvil, chtě z toho vyjíti; i musil slíbiti panu Jiříkovi pode ctí a pod vierú, aby přede pány stál, a jestli pak že nestane, tehdy mu pan Jiřík řekl, že chce panu Zdeňkovi raden a pomocen býti, kdež by sě kolivěk pana Zdeňka krýti chtěl. A poňavadž jest tak, Ctibora sem zasě ihned nevypravil, leč mi vzkážeš po tomto poslu, anebo leč by co potřebie bylo. A také Datum in Novadomo fer. IIII. post teď posielám přěpis, kterak Bechyňkovi píši.“ beati Francisci confessoris, annorum etc. XLVI°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, přieteli mému zvláště milému. Přit. krytá pečeť. a) žaloby konc. b) Tak or. 1) Tento list se nedochoval.

Strana 151
Č. 211—212: 7.—9. října 1446. 151 211. 7. října 11446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: žalují na jeho lidi, že zjímali jejich lidi, a žádají, aby jim to bylo opraveno; ptají se, má-li býti plněno jejich lidem ze statku Přechova. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 865 a, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Túžímeť VM“, kterak ti, ješto nám svévolně odpověděli, sjevše s města vašeho a jmajíce ženy na zámku vašem, tudiež i dědiny, i zjímali nám lidi našě mezi ploty města vašeho, ano se tomu vaši dívají. Protož žádáme, aby nám to bylo opraveno a viece aby lidem našim z města vašeho toho se nedálo; pakli by jmělo vždy tak jíti a také se co lidem vašim přihodilo, aby to ráčili v paměti jmieti, co sě jest lidem našim u města vašeho stalo. Dále žádáme věděti, jmá-li našim súsedóm z statku Přěchova plněno býti čili nejmá, ať vieme, co súsedóm našim k tomu poraditi, poněvadž úředníci vaši netbali od Přecha našim súsedóm pravdy učiniti. Datum f. VIta Marcii. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečeť. 212. V Krumlově, 9. října 1446. Oldřich z Rožmberka [Táborským]; obešle své úředníky v příčině zjímání je- jich lidí; přičiní se, aby Přech plnil jejich lidem; rád by byl dobrému mezi nimi a Němci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 865 b, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete, že by někteří vám svévolně odpověděli a že by na našěm městě měli ženy a dědinu a že by vaši nepřietelé vašě zjímali v plotech u našeho města etc.,2 tohoť by nám bylo žel, by se vám co stalo od našich, ještoť by se nemělo dieti; a také myť nevieme, kterak se ty věci mají, než chcemť ihned své úředníky obeslati a zvěděti, kterak se ty věci mají, a dále na toto vašě psaní odpověď dáti. Dále, jakož píšete o Přecha a o súsedy vašě etc., ještěť jest u nás 1) Srv. list Oldřichův z 21. srpna a list Přecha ze Sedlčan ze 14. září, výše č. 194 a 203. 2) List ze 7. října, výše č. 211.

Strana 152
152 Č. 212—213: 9. října 1446. Přech nebyl, než vždyť má býti. Pak když příde, chcemť s ním mluviti, aby vašěm súsedóm plnil. Pakli by k nám nepřišel, ale chcem se k tomu přičiniti, aby vašim súsedóm plněno bylo tak, jakož sme vám i prve psali. A velmiť sme neradi toho záštie mezi vámi a Němci, neb což bychme se uměli k tomu přičiniti, aby to v dobré mezi vámi uvedeno bylo, toť bychme rádi učinili. Datum Crumblow dominica post Francisci, annorum XLVI°. Old. 213. V Kralovicích, 9. října [1446]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: o sporu mezi Burjánem z Gut- štejna a Hynkem Krušinou ze Švamberka; aby k nim vyslal někoho za příčinou urovnání věci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 866 a, or. pap. AČ. IV, 386 č. 1. Urozený pane, služba má TM“. Na vědomie dávaje, že jest některá nesnáz vznikla mezi panem Burjánem, mezi panem Crušinú, mezi panem z Plavna a mezi panem Jacubem, a o tu nesnáz jeli sme s sněmu z Plzně, pobrav radu lanfrídu našeho s sebú, k nim do Teplé ke všem třem, a tu sme s nimi s pilností mluvili ode všeho lanfrídu i ode pana Burjána, aby té nesnázi nechali a na někom přestali, podávajíce pana Burjána napřed, pane, na TMť, aneboli aby sobě vybrali čtyři pány v zemi této, kteréžkolivěk chtie, že na ně ihned mocně pan Burján chtěl zaručiti, a oni nechtěli. I nerozumiem, pane, nic jiného, než že z toho veliká záhuba pójde této zemi škodná, neb se obojí na pole chystají, pan Burián s svými přáteli a oni též, jedno čekají, aby sv. Havla2 minulo, neb lanfríd tu chvíli vynde. I milý pane, rač to pro Buoh učiniti a rač někoho k nim vyslati, zda by ta záhuba mohla minúti; neb viem, žeť TM“ pan Burján bude poslúchati a pan Crušina též. A toho TMť bude mieti zádušie i čest, jestliže to k dobrému konci pójde. A nadějiť se, jestli, pane, že ráčíš někoho pilného k tomu poslati, žeť to k konci pójde, neb TMť, pane, obě straně poslúchati budú. Neb, milý pane, jestližeť ta válka před se pójde, tehdyť se bojím, žeť sněm pražský nedójde, neb se tak mnoho lidí dobrých i měst v to vmiesie, ještoť potom těžce kto to bude moci staviti. A pro spěch Datum Cralowicz dominica ante TMu tak široce toho nemohl sem vypsati. Calixti. Hanuš z Colovrat. 1) Srv. Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Ra- kousy, Čas. Nár. Mus. CVIII (1933), str. 67. 2) 16. října.

Strana 153
Č. 213—214: 9. října 1446. 153 Na zvl. lístku: Také, pane, rač věděti, žeť sem proto byl sněm položil do Plzně a pana Crušinu i pana Burjána obeslal, aby tu také byli, že tu chcme mezi nimi o to miesto učiniti. Tu jest pan Burján přijel a řekl mocně na nás dosti mieti podlé zápisu, a pan Crušina nepřijel. A já pojev s sebú pana Jana z Rábie, pana Viléma z Švihova, pana Jana z Bezdružic, pana Bohuslava z Plané, purgrabí z Ta- chova a s Přimdy, Jana z Podmokl, Jana Pracka z Svinné, Múchka z Bukova, měšťany z Plzně i z Tachova, i jeli sme po něm do Teplé a tu sme s ním mluvili i prosili jeho, aby těch búří nechali a měli na nás i na radě dost podlé zápisu, že chcme mezi nimi miesto a konec učiniti; toho nechtěl učiniti, aniž ještě rozu- mieme, by chtěl učiniti, leč, pane, TMť k tomu se snažně přičiní, aby taková záhuba minula, netoliko kraje toho plzenského, ale strach, žeť této všie země dotkne. A milý pane, prosímeť, nerač tiem meškati, ale rač k tomu poslati některé lidi vážné, dokudž sv. Havla nemine; nebť jest toho veliká a pilná potřeba. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Pečeť odpadla. 214. V Krumlově, ſpo 9. říjnují 1446. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: poslal již do plzeňského kraje v příčině záští mezi Hynkem Krušinou ze Švamberka a Burjánem z Gutštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 866b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o tom záštie mezi panem Crušinú a panem Burjánem,2 ač mi koli to pozdě dal věděti, avšak pro obecné dobré a upokojení země ihned sem svého úředníka Mikuláška Přieška, purgrabie helfenburského, a panošě svého Přibíka Ryšavého obeslal, aby do plzenského kraje k těm pánóm jeli vedle tvého psaní; a což bych já se uměl najdále přičiniti k těm věcem pro ty dobré přátely, aby ty věci v dobré uvedeny byly, toť bych rád učinil. A také, milý pane, tebe prosím, aby se své strany také přičinil, zdali by ty věci v dobré uvedeny byly. Datum Crumblow f. V.“ ante Francisci, annorum XLVI°. Ulr. Na rubu: Colovrat. a) Tak orig., škrtnuto post; avšak ani jedno ani druhé není možné (srv. pozn. 1). 1) List jest odpověď na list z 9. října; Oldřichovo datum v konceptu není správné (bylo by to 28. září). 2) Viz č. 213. 20

Strana 154
154 Č. 215—216: 13.—14. října 1446. 215. [Asi 13. října 1446]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: dají ty lidi na rukojmi, avšak žádají, aby dal jejich služebníky propustiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 801, or. pap. Urozený pane! Ačkoli nepřietelé naši toho sbožie v držení jsú, však aby nejměl domněnie, bychom úmysl jměli úmluvám pohoršiti, ty lidi, a což sě budem moci doptati jim pobraného, chcem na rukojmie do dalšieho uptánie dáti, úfajíce TM“ ještě, že Pešíkovi! rozkážete, ať nám služebníky našě dle těch úmluv pro- pustí, nebť sú v jistotě vašim lidem té chozě za haléř neuškodili. A to na dléch jmáte shledati z listu Kamýtských, tudiež od svých lidí, žeť jinak, než jakož píšem, nenie. Pak jestliže se toho nestane, nelzě jest, než ty, kteříž sú služebníky našě zjímali, musie vypraviti. Jehožť úfáme, že o to nesnází dalších nedáte nám jmieti. Datum f. Vta ante Galli. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi s Rozmberga. Pečeť odpadla. 216. 14. října 1446. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: nebyla-li ani jemu dána odpověď od Hynka Krušiny ze Švamberka, aby jim poradil, co činiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845b, or. pap. Urozený pane, nám přieznivý, službu naši napřed vzkazujem. A jakožť jsme s listem VM“ i z naším listem pana Crušinu z Švamberga obeslali, dávámeť VM“ věděti, žeť nás ten posel spravil, že pana Krušiny“ tu na Nepomuku nebyl, než listy přijavše Kosenpier, i přečtli jsú, a tak on i s Tázovcem jeli po pánu do Pilzny a tu pána také zmeškali, ale že řekl k poslu Kosenpier, že VM“ shleka“ i nám odpověď bude dána. Protož, milý pane, jestli dána odpověď TM“, rač nám dáti věděti. Pakli by dáno nebylo, prosímeť TMt, rač nám v tom radu dáti. Datum f. VI. ante Galli, anno etc. XLVI°. Purgermistr a radda města Budějovic. a) Tak orig. 1) Pešík z Bělé, hejtman třeboňský. 2) List se nedochoval. 3) Dotčené listy se nedocho- valy. O sporu Budějovských s Hynkem Krušinou srv. listy z r. 1447, níže otištěné.

Strana 155
Č. 216—217: 14.—18. října 1446. 155 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 217. V Krumlově, 18. října 1446. Oldřich z Rožmberka Táborským: co se týká Habarta, nemá jim co opravo- vati; o ženách svých služebníků; o člověku Vaňka Lomnického; ať nedopustí, aby jejich lékař David stavoval jeho lidi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 868, koncept. Súsedé milí! Jakož ste nám ondy psali o Habarta i o jiné, kteréž“ by vám svévolně odpověděli etc., jakož váš list šíře svědčí, a my nevědúce, kterak se ty věci mají, i obeslali sme úředníky své. Ti nám píší, listy vašě i přěpisy, kterak sú vám psali, poslali, že ty věci tak nesú, jakož na vás vzneseno. Protož nezdáť se nám, bychme my neb naši úředníci co měli opravovati; a také Habart praví, že by svévolně vám neodpověděl, než že ste jej k tomu přinuzili,“ dávajíce jemu z ně- kakého člověka vinu, a že ste svým služebníkóm přikázali, kdež by jej koli pod- skočili, aby jej zabili. Dále jakož píšete, že tu ženy mají i dědiny etc., srozuměli ste dobře na psaní úředníciech“ našich,“ kterak ty ženy tu sú vám bez škody, ačkoli vaši služebníci, kteréž se službami obierají, a ženy tu mezi vámi majiece, jinam v službu jedú; avšak zdáliť se vám, že by ty ženy vám tu v Soběslavi ke škodě byly, i těm tu býti nedáme, jestliže vy též učiniti chcete, jestliže by se kdy při- hodilo. Dále jakož píšete úředníku našemu o člověka Vaňkova Lomnického, kterýž nám vinu propadl X kop, a myť sme vám jediné II kopy položili, a tu vinu pro- padl proto, když je přišel dobrovolně o svú potřebu před naše konšely na zahá- jený súd, tak jako panství našě za právo má, tu je konšely a rychtáře haněl, že by jeho neprávě súdili, a proto ta vina jest naň položena, i móžete dobře roz- uměti, právě-li naň položena či nic; avšak jakžtěkoli, chcemť toho ponechati v dobré mieře až do shledání spolu. Dále píší nám úředníci naši, že David, lékař váš, chce našě lidi stavovati pro ležení našěho chudého člověka, kterýž návodem vašěho sú- seda bez viny umučen jest do smrti. Prosímeť vás, abyste takového stavování ne- dopustili, neb nám se nezdá vedle toho běhu a práv zemských, byť naši lidé jemu za to co dáti měli. A jestliže bychme vám v čem scestni byli, chceme se s vámi rádi dáti ohledati, tak jakož mír mezi námi svědčí; a toho vám zasě věříme. A tohoť a) Tak konc. b) Tak konc., čti „nejsú“. 1) Zminěné listy se nedochovaly. 20*

Strana 156
156 Č. 217—218: 18.—24. října 1446. žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow f. III. die s. Luce ewangeliste, annorum etc. XLVIto. Oldr. Na rubu: Táborským o Habarta. — Peněžní záznamy nějakého úředníka rožmberského. 218. 21. října 1446. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: Habart jim křivdí; o ženách svých služeb- níků; rozkáží Davidovi, aby nestavoval jeho lidí až do ohledání pře. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 868b, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Píše nám VMt, jsúce od Habarta zpraveni, že by nám svévolně neodpoviedal, než že bychom my jej k tomu přinutili a svým služebníkóm přikázali, když by jej podskočili, aby jej zabili, toť Habart v svú hlavu křivdu praví, nebť jest pomyšlenie naše nebylo, bychom chtěli nad ním učiniti neprávě, jakož pak o tom Habartovi časem svým bude s VM“ mluveno. A o ženách jakož dotýčete, že služebníci naši, mezi námi ženy jmajíc, služby jinde hledie, toť jest pravda, ale jinde slúžíc vašim lidem neškodie; a byť na škodu byli vám a lidem vašim, slúžiece u jiných pánóv, myť bychom jich žen mezi sebú netrpěli, poněvadž s vámi smířeni jsme křesťansky. Pak o člověka Vaňka Lompnického, že chcete v dobré mieře ponechati do shledánie, myť také Davidovi rozkážem, aby pro nezaplacenie od leženie lidí vašich nestavoval až do ohledánie té pře. Datum f. Vlta ipso Undecim milia virginum, anno etc. XLVI°. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečet. 219. 24. října 1446. [Oldřich z Rožmberka] Jiřímu Grossauerovi: aby přijel k ustanovenému roku a poslal glejt pro Jana Bechyni z Lažan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, koncept. Unsern gunstlichen grus bevor, lieber Grossawer! Wir lassen dich wissen, wie unser amptleuten vom Czobislaw an uns pracht haben von etlicher sach wegen, 1) Viz list Oldřichův z 18. října, č. 217.

Strana 157
Č. 219—220: 24.—25. října 1446. 157 die iez zwischen dein und den meinen und den Pieskeren etc. Pitten wir dich, das zu uns chommest auf die hernach geschriben zeit, wann wir uns mit dir un- derreden wellen von der und ander sache wegen. Auch von des Bechynko wegen, als wir mit dir geredet haben hie zu Krumpnaw von der sach wegen, die zwischen euerer payde ist, nu lassen wir dich wissen, das wir dem Bechynko ein gemessen tag gelegt haben auf den nachst kunftigen montag? hie zu sein. So pit ich dich, das du auf denselben tag auch fur sich kombst, wann wir hoffen, das wir die sach zu guten ende pringen willen, das eu und euerm herren und paiden landen nuz wirde. Auch pitten wir, das ir dem Bechynko ein sichers geleit gebt auf XX pferd von dem freitag nachst kunftig" uber acht tag ungeverlich, wann wir im dafur auch nu versprochen haben; und trawen eu des wol, das ir das tun werdet. Auch schikt uns des Bechynko gelaitsbrief pei dem gegenburtigen poten, wann er des Datum f. II. ante Simonis et Jude, begert. Und begeren darauf den antwort." anno etc. XLVIto. Na rubu: Jorigen Grossawer. 220. V Cáhlově, 25. října 1446. Jiří Grossauer Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Soběslavské, že jej a jeho lidi přepadli, spojivše se s nepřáteli píseckými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, or. pap. poškozený. Srv. list Oldřichův z 24. října (č. 219), s nímž se tento list minul. Edler herr, mein willig dinst wiss Eur Gnad zufor. Ich tue Eurn Gnaden zu wissen, das wir, ich und mein geselln, auf die feint geraist haben. Nun hab wir uns 1) O této věci srv. více v listu Jiřího Grossauera z 25. října (níže č. 220), který se minul s listem Oldřichovým. 2) 31. října. 3) 28. října. 4) O téže věci psal 25. října Jiřímu Gros- sauerovi nějaký úředník Oldřichův, nejspíše purkrabí krumlovský, Jan Růs z Čemin: Mein dinst wist zuvar, mein frund ! Als euch mein her iezo schreibt und des begert, das ir auf Crumbnaw zu Seinen Gnaden komet, so bitt ich euch mit ganzem vleiss, ir welt auf diselb zeit zu Seinen Gnaden komen, wenn ich haff, das dy sach, dy zwischen eurem herrn und dem Bechinken, zu gutem ende gebrocht wirdet und auch baiden landen zu grosen frume komen mocht, als euch des mein herre muntlichen bas unterwerfen wirdet. Auch bitt ich euch mit ganzem vleisse, ir welt dem Bechinken ein glaitsbrif bei disem gegenwurtigen boten schicken, das er auf den tag, als euch mein herre schrei- bet und den gelegt hat, dester sicher komen mocht, wenn er desselben auch begert hat. Darauf be- ger ich eur beschribene antwort bei disem boten. Geben unter des Niklas Tluczba, zu der zeit schrei- ber zu Crumbnaw, peczaft, wenn ich des meinen zu der zeit van meines herrn gnaden merklicher sach ausgeschikt habe, und des zu besser urkund gib ich euch zu einem zaichen, als ir mir drei armprustslussl geschikt habt und ich euch die bezalen walt, ir dafur nichts nemen waldet. Amb eritag nach XIM junkfrauen tag, annorum etc. XLVIto. Na rubu: Grassawer. (Třeboň. archiv, Hist. 869, koncept).

Strana 158
158 Č. 220—221: 25.—26. října 1446. pegegent mit den vam Pieskch und mit den eurn vam Czobisla. Nun hab wir woll gebest, das die feint pei in gebesen sind. Nun hab wir an die eurn pegert und pe- ten, das sy mit irm leib und guet unpekumert fur sich ziehen und die feint mit irm leib und guet in der statt still halten. Darumb habent sich die eurn peraten mitsambt den feinten und habent uns geantvurt, see wellen des nicht tuen und habent sich mit irer wer mitsambt den feinten in den wegen zuegericht. Da wolt wir in sew getant haben; da cham zu uns der Saffran und der Schillchimd Mikess und fier purger vam Zobissla und paten uns und pegerten, se hieten geschikt zu dem haubtman vam Zobissla, das der chemb, und was in der riet oder schueff, das wolten see tuen. Darauf haben wir gebart mer denn zvo stund; da cham der Medie- necz anstatt des haubtman, den hab wir auch gepeten, das er darob wer, das uns de vam Czobissla gegen unsern feinten nicht irrung teten und fur sich zugen. Da ist er zu in geriten und was er mit in gertt hat, das wiss wir nicht. Da haben sich stant und feint miteinander gehebt und habent uns die feint mit irm leib und guet derfan fuern welln und haben gezogen. Da haben wir in sew gerant und haben nicht wissen, wer feint oder frant gebesen sei. Und habent uns auch dafan gefuert mit . ] Chuerfner und der Jacob Holey und uns Jan Tuechmacher, Notaliczer und [ . der Jennko Saczer und der Horczische und ander, die dapei gebesn sein. See habent auch unser feint gelt und chlainat und ander guet auf ir wegen gelegt und mit in fan dann pracht und uns solichs guet emphroutt. Das alles chlagen wir Eurn her- leichen Gnaden. Auch, genediger herr, lass ich Eur Gnad wissen, das der eurn etleich wunt sind und filleicht gestorben. Nun verstet Eur herrleiche Gnad woll das, das an mein und meiner geseln schuld ist, wenn sich die eurn von den feinten nie habent, sundern wolln noch unserm pegern und haben auch die eurn von den feinten nicht derchant, wann wir den eurn mit willen chain schaden haben wellen zue ziehen und Geben in der Freinstatt auch noch heut wider Eur Gnad ungern tuen wolten. am eritag var Symonis et Jude, anno etc. XLVImo. Jorig Grassawer. Na rubu: Dem edln und wolgeparnen herrn, her Ulreichen von Rasenbergkch, meinem genedigen, lieben herrn, dd. Pečeť odpadla. 221. V Krumlově, 26. října 1446. Oldřich z Rožmberka Jiřímu Grossauerovi: prosí znovu, aby přijel na Krum- lov k roku o těch věcech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, koncept.

Strana 159
Č. 221—223: 26. října — 6. listop. 1446. 159 Unseren gunstlichen grus zuvar, lieber Grossawer! Als du uns iezo geschriben hast,| hab wir vernomen. Und haben dir auch nechten van der sach wegen geschri- ben und dabei begert haben,? so bitten wir nach mit ganzem vleiss, du weldest zu uns auf Crumbnaw komen auf dyselb zeit, als wir euch var geschriben und begert haben. So wel wir muntlich aus den sachen mit dir reden, ab wir dasselb zu einem Datum Crumlow f. IIII. ante Simonis et Jude, guten ende bringen mochten. annorum etc. XLVIto. 222. V Cáhlově, 26. října 1446. Hejtmané cáhlovští Oldřichovi z Rožmberka: přijedou na Krumlov k roku; posílají glejt pro Jana Bechyni z Lažan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, or. pap.. Edler, wolgeborner und gnediger, lieber herr, Euern Gnaden unser willig dinst wisset zevor. Als Euer Gnad mir Jorgen Grassawer iez verschrieben hat auf den negst kunftigen montag bei eu ze Crumbnaw ze sein," des bin ich Euern Gnaden also willig. Dann als Euer Gnad auch schreibt, dem von Peching unser verschribens gelait ze geben, bedunket uns, das des nicht notdurft wer, nachdew und wir auf in nicht sorgnus haben; wie darumb Euern Gnaden zu gevallen, so senden wir im das hiemit bei dem gegenburtigen unserm poten. Geben zu der Freinstat an miti- chen vor Simonis et Jude apostolorum, anno Domini etc. XLVIto. Jorg Grossawer und Jorg Marschalich ze Reichnaw, haubtleut zu der Freinstat. Na rubu: Dem edln, wolgeborn herrn, hern Ulreichen von Rosemberg, unserm gnedigen, lieben herrn, dd. Dvě pečeti odpadly. 223. V Telči, 6. listop. [1446]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: zatím ho nemůže ujistiti, že by ho nalezl tak brzo v Hradci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 858, or. pap. 1) List z 25. října, č. 220. 2) List z 24. října, č. 219. 3) Viz list z 24. října, č. 219.

Strana 160
160 Č. 223—225: 6.—10. listop. 1446. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Jakožť sem prve psal, že sě mám s některými pány sjeti, rač věděti, žeť sem o to k těm pánuom poslal, i ješče mi sě odtud posel nevrátil; protož TM“ ujistiti nemohu, mohl-li by mne tak spěšně v Hradci najíti. Než bude-liť mi od nich brzké poselstvie, takéť TM“ úmysl svuoj bez meškánie věděti dám. Datum in Telcz dominica post Omnium sanctorum. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli milému, d. Přitištěna krytá pečeť. 224. V Krumlově, 8. listop. 1446. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: bude ve čtvrtek večer v Hradci; at si zařídí, aby tam také mohl přijeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 858, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, žes ty pány, o nichžs mi prve psal, obeslal a žeť se jest od nich ještě posel zase nevrátil, a také mě toho ujistiti nemóžeš, moh-li bych tě v Hradci tak brzo nadjíti čili nic,2 i dávámť věděti, že, dá-li Buoh, ve čtvrtek3 večer v Hradci budu. Protož tebe prosím, jakožto přietele svého milého, aby to opatřil, jakž najlépe móžeš, aby vždy ke mně do Hradce přijel, ač jestliže by pro své potřeby se mnú do Prahy“ jeti nemohl, ale proto abychom spolu o pilné potřeby s obú stran rozmluvili. I věřímť, že to učiníš. A tohoť žádám odpovědi po tomto poslu. Datum Crumlow f. III. ante Martini, annorum etc. XLVIto. 225. V Telči, 10. listop. [1446]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že nemůže býti ve čtvrtek v Hradci. Sedláček, Hrady IV, 21 č. I(datum 14472), z orig. ve Schwarzenb. arch. v Třeboni, nyní ztraceného. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, že máš býti v Hradci v tento čtvrtek, tomuť jsem rád. A tak mi píšeš,“ abych já také tu byl; i věziž, žeť se mám sjeti se panem Jankem Jemnickým na ten den. I věřímť, a) Sedláček (v. shora) má „piš“. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Viz list z 6. listop., č. 223. 3) 10. listopadu. 4) Totiž na sněm; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 98 a d. 5) 10. listop.; viz list Oldřichův z 8. listop., č. 224.

Strana 161
Č. 225—227: 10.—12. listop. 1446. 161 že mi v tom za zlé jmieti nebudeš, nebť bych to nerad jinak proměnil, než což Datum Telcz in vigilia jsem řekl. Prosím tebe, budiež tu dobrým hospodářem. s. Martini. Jan z Hradce. Uroz. pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému milému. 226. V Grimmě, 11. listop. 1446. Vévoda saský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu své posly. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 870, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1931. Friderich, von Gots gnaden herzog zu Sachssen, landgrave in Doringen und margraf zu Missen. Unsern grus zuvor, edeler, liber besunder! Wir schicken zu uch die gestrengen, erbarvesten unsere rete und liben getruwen, ern Hildebrande vom Einsedil, ritter, und Otten Spigel, den wir bevolhen und sie etlicher unser meinunge underricht haben, die werbinde an uch zu brengen, als begern wir von uch mit ganzem flisse, bittende, was dieselben die unsern uf diszmal von unsern wegen an uch werben und brengen werden, das ir in des volkumlich als uns selbs glouben und uch dorinne gein uns halden und bewissen wollet, als wir uns des genzlich zu uch Gebin zu vorsehen. Das wollen wir umb uch in gute gerne verschulden. Grymme des fritags Martini, anno Domini etc. XLVIto. Na rubu: Dem edeln ern Ulrichen, herren zu Rossenberg, unserm besundern lieben. Přitištěna krytá pečeť. 227. Na Švamberku, 12. listop. 1446. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: sněm v Praze byl odložen; ať se přičiní, aby se na sněmu jednalo podle kompaktát napřed o arci- biskupa, pak o kněží. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 871, or. pap. AČ. III, 373 č. 10. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! Tak jakožs mě několikrát ob- sielal k tomuto budúciemu sněmu do Prahy, i ještě čekám tvého dalšieho obeslánie, 21

Strana 162
162 Č. 227—228: 12.—13. listop. 1446. než zpraven jsem, že by tiem sněmem bylo hnuto a odložen byl, protože pana Menharta v zemi nenie. Protož, pane testi milý, když by přijel k tomu sněmu, pro Buoh veď k tomu, což by bylo napřed k chvále boží, obecného dobrého a upoko- jenie a v jednotu uvedenie královstvie tohoto. Neboť mi sě zdá, že napřed stojí v compactátu o arcibiskupa, když by sě srovnal s cierkví svatú a v řád vstúpil, aby byl posvěcen, a potom, aby kněžie k témuž byli přivedeni. I vzal sem ten popis před se, kterýž jste v Pelhřimově popsali, i vážil sem to; neb napřed stojí u vašem popisu, aby kněžé byli v jednotu uvedeni, a potom o arcibiskupa. A podlé mého rozumu zdá mi sě, že by bylo najslušněje najprve o arcibiskupa podlé com- pactát, neb sě tak pamatuji, že tak compáctat rozkazuje, a potom aby kněžie byli v řád a v jednotu cierkve svaté uvedeni. Neb jestliže by prve o kněží bylo jed- náno, jakož stojí v tom vašem popisu, sám, pane testi, rozumieš, že by skrzě to mohlo mnoho zlého přijíti; neb jsú mnozí kněžie nesvěcení, jakož o to sami na sě potýčí. Bylo-li by to v jednotu podlé jich vuole uvedeno, aby kněžé kázali svo- bodně tu, kdež jsú prve kázali, nejsúce uvedeni v řád cierkve svaté, tak by své- volnost jměli a kázali by též k búřkám a k mordóm jako i prve; a skrzě to mohlo by tak zlé jako i prve přijíti a potom bez pochybenie strach země této zkaženie. Protož, pane testi milý, považ tohoto kusu, s kýmť sě zdá; a bylo-li by Datum slušné, že by o to s pány mluvil, aby v to nazřeli, což by slušného bylo. Sswanberg sabbato in die Quinque fratrum, anno etc. XLVI°. Hynek Krušina z Švamberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, testi mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 228. [Ve Vídni, 13. listop. 1446]. Legát papežský Jan Karvajal Oldřichovi z Rožmberka: aby napsal, co má učiniti papež pro uklidnění království a čeho si přeje v otázce arcibiskupství pražského. Palacký, Děj. IV. 1, 139147, úryvek z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboňi, dnes ztraceného: Dignetur scribere, quid pro pace componenda in regno ipso ss. dominus noster facere debet, ordinem etiam quem exoptat teneri Vra Dom. in facto ecclesiae Pragensis. Ego vero menti teneo omnia et singula, quae a magnifica Dom. Vra audivi 1) Sněm, stanovený původně k 10. listop. (sv. Martina), konal se až v 2. pol. listop.; viz Urbá- nek, Čes. děj. III. 2, 84 a 98 a d. 2) Viz zápis pelhřimovského sněmu z 12. června 1446 v AČ. I, 294.

Strana 163
Č. 228—230: 13.—25. listop. 1446. 163 et per litteras intellexi. Et certa sit et secura Dom. Vra, quod nihil fiet contra vo- luntatem Vræ Dom., sed ordo per vos datus servabitur etc. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1091. 229. Ve Vídni, 13. listop. 11446]. Papežský legát Jan Karvajal Oldřichovi z Rožmberka: včera došel přiznávací list jeho i jiných pánů k poslušenství papeže Eugena; ať se přičiní, aby i ostatní páni přivěsili k listu své pečeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 873, or. pap. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 952 (výtah). Magnifice et illustris domine, reccommendationes et prompta servitia. Pridie ad exhortationem serenissimi domini Romanorum regis Vestra illustris Dominatio et alii quidam barones regni incliti Bohemie per vestras sigillatas litteras mentem vestram, quam ad sanctam sedem apostolicam et ad sanctissimum dominum no- strum habetis, declarastis, quod re vera vestrum et aliorum, qui sua sigilla appo- suerunt, gloriosum nomen facit, nedum apud regem predictum, sed et apud alios principes et reges et denique apud totam catholicam ecclesiam. Et quia nonnulli barones et viri nobiles et alii non apposuerunt sua sigilla, dignetur Vestra magni- fica Dominatio illos inducere ad concurrendum in obedientia sanctissimi domini nostri, veri Romani pontificis, quem tota catholica ecclesia veneratur et pro capite tenet, quod si efficere VD. poterit, rem Deo acceptam et toti ecclesie gratam faciet. Si vero corda aliquorum ita fuerint, quod absit, indurata, ut vestras non recipiant suasiones, labores vestros et eorum, qui hoc procurabunt, acceptabit Deus et sanctissimus dominus noster, laudatam commendatamque habet et habebit VD. personam, quam Deus conservare dignetur. Ex Wienna die XIIIa No- vembris. Vestre Dominationis servitor Jo. de Carvaial. Na rubu: Magnifico et illustri domino, domino de Rosemberg, Sue Dominationi graciose. Vzadu uprostřed přit. krytá prst. pečeť. 230. 25. listop. 1446. Oldřich z Rožmberka vyznává, jak byla rozsouzena pře o roční úrok mezi kapitulou vyšehradskou a Albrechtem Růtem z Dírné, a nařizuje svému purkrabí 1) List z 10. srpna 1446, viz č. 181. 21*

Strana 164
164 na Choustníce, aby držel Albrechta Růta, jeho ženu Annu i jejich potomky k placení toho úroku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ruoth v. Dirná, koncept. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem, že mister Jan Šindel, doctor, děkan a capitola costela sv. Petra vyšehrackého oznamovali jsú nám, kterak slo- vutný panošě Albrecht Ruoth a jeho brater Mikuláš z Dierného platili jsú jim, dě- kanovi a capitole svrchupsané, od dávných časuov XII kop úroku ročnieho, než potom otporni jsú byli téhož platu platiti, než aby děkan a capitola svrchupsaná dskami ukázali, že ten plat dvanáctie kop mají platiti. A ta pře přišla jest před ne- božcě pana Mikulášě Krchlebcě, úředníka našeho, s obú stranů mocně; a týž pan Mikuláš, ohledav túž při pilně, vypověďal jest mezi svrchupsanáma stranama, aby svrchupsaný Albrecht Ruotha a Mikuláš, brater jeho, dávali děkanovi a capitole svrchupsané desět kop úroka ročnieho až do desk ohledánie. A tak podlé toho vyrčenie tíž bratřie platili sú děkanovi a capitole svrchupsané týž úrok až doso- věd. Pak nynie opět Albrecht Ruoth svrchupsaný po smrti bratra svého zpěčil sě jest platiti těch deseti kop úroku dřieve řečeného, než až by jemu děkan a capitola svrchupsaná dskami své právo ukázali. A poněvadž ke dskám přístupu tento čas nenie, týž děkan a capitola svrchupsaná s jedné a týž Albrecht Ruoth s strany druhé přišli sú toho na nás mocně; a my slyševšě strany a pro pilněších“ věcí ne- prázni poručili smy tu při slovutným zemanuom, panu Janovi Rabštenovi a Rúsovi z Čemin, purkrabí našemu na Krumlově, aby oni pilně ohledaíc“ tu při i učinili obě- ma stranama pravdu. Tehdy tudíž tíž slovutní zemané, opatřivšě tůž při pilně, vy- pověděli jsú našiem ménem mezi stranami, aby podle dřevnieho nebožcě pane Mikulášova Krchlebcěva nálesu bylo placeno těch deset kop úroka ročnieho mistru Šindelovi, děkanovi a kněžím kapitoly costela sv. Petra vyšehrackého, tudiež bydle- jícím, a zvláščě ko“ opravení kostela téhož a jich budúcím a u desk zemských kla- deno k děkanově rucě až do desk ohledánie bez pohoršenie práva obú stranú." Č. 230. 25. listop. 1446. a) Tak konc. 1) Srv. list děkana a kapituly vyšehradské z 27. června 1446, výše č. 156. 2) V Třeboň. archivu na témž místě uložen nedatovaný koncept rozhodčího listu tohoto znění: Jan z Rabštejna a Jan Rús z Čemin, purkrabie na Crumlově, vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsúce ubrmané mezi mistrem Janem Šindelem, doctorem, a capitolú vyšehradskú s jedné a slovutným panoší Albrechtem Rothem z Dyerného s strany druhé o ten plat, jakož mistr Jan Šindel s svú capitolú Albrechtovi Rothovi vinu sú dávali, takto jsme vypověděli a vypoviedáme: najprve aby Albrecht Ruoth s paní Annú, nevěstú svú, z těch úrokóv, kteréž jsú zadrželi, dali bez meškánie mistru Šindelovi a capitole pět kop gr. Item dále vypoviedáme, aby Albrecht Ruoth s paní Annú platili a vydávali nadepsané capitole deset kop gr. do roka rozdielně, na sv. Jiřie najprv příš- tieho pět kop a na sv. Havla tolikéž, a to až do ohledánie desk, a ty penieze tak, jakož se svrchu píše, nadepsaný Albrech[t] a paní Anna nadepsané capitole mají klásti na každý sv. Jiří a na každý sv. Havel v Praze v Starém městě u desk beze všeho prodlenie i bez obsielánie. Tomu na svědomie my úmluvce svrchupsaní pečeti své k tomuto listu sme přivěsili a k prosbě naší urozený pán, pan Oldřich z Rosenberca pečet svú také k tomuto listu jest přivěsil. Jenž jest psán etc.

Strana 165
Č. 230—231. 25.—26. listop. 1446. 165 Tudiež před týmiž zemany Albrecht Ruoth přisnal sě jest s své strany a svých budúcích a slíbil platiti pět kop, polovici úroku svrchupsaného, rozdielně, na sv. Jiřiel prve příštího puol třetie kopy a na sv. Havla2 ihned potom puol třetí kopy, a tak vdy až do desk ohledánie. A my pro lepší obústranú jistotu přikazujem úředníku našemu N., purkrabí na Chúsnícě, aby téhož Albrechta Ruotha i paní Annu, ženu nebožcě bratra jeho, jenž jest dlužna druhých pět cop platiti téhož úroku týmž obyčejem, jakož svrchu psáno jest, i jich budúcie k témuž placení držal a připravil. A ku potvursení“ těch svrchupsaných věcí kásali smy naši pečet přivěsiti k tomuto listu; a k témuž na svědomie sdálo nám sě, aby svrchupsaní slovutní zemané, pan Jan Rabštejn a Rús z Čemin, té pře naší mocí vypoveditelé, také k témuž tomuto Jenž jest psán a. D. 1446 die sancte Katherine virgi- listu své pečeti přivěsili. nis et martiris gloriose. 231. Ve Vídni, 26. listop. [1446]. Kancléř Kašpar Šlik Oldřichovi z Rožmberka: o jednání na říšském sněmu ve Frankfurtě pro papeže Eugena; zprávy z Uher; o svém sporu s Vilémem z Il- burka a nepřízni Alše Holického ze Šternberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 874, or. pap. AČ. II, 415 č. 7. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane na mě laskavý! Když sem do Lince ondy přijel, ihned sem TM“ psal, kterak sě nám tam zvedlo. Dal sem hospodáři svému list, ten mi slíbil ihned ten list poslati do Krumlova; neviem, dodán-li jest čili není TM““ Ale kterakžkolivěk, dobře sě nám v Frankfurtě vedlo. A bychme nebyli přijeli ot králově Milosti tak mocně, jakožto markrabie von Baden“ a Bran- burský" a několiko biskupóv“ a já, bylať by ta declaracio všeckna šla pro concilio et Felice, neb jsú sě kurfurstové toho byli zapsali; a když by sě to bylo stalo, tehdy by bylo šlo i proti králi i proti mnohým kniežatóm. Ale homo cogitat, Deus disponit. Myť jsme tak mnoho uměli, že sme ten svazek a řetěz roztrhli, Deo sint laudes, takže ta declaracio nešla, nébrž všecky německé země, i Burgunský,1o všichni jsú sě sjednali s králem pro d. Eugenio," avšak cum certis condicionibus, aby Jeho Svatost ty také učinil; jsúť dosti lehké.2 A dnes jsú odjeli do Říma mistr Eneas a pan Prokop Rabštein, kteréhož sem k tomu zjednal, neb sem sám a) Tak konc. 1) 23. dubna. 2) 16. října. 3) Dotčený list se nedochoval. 4) O říšském sněmu ve Frankfurtě viz Bachmann, A0G 75, 181 a d., též Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 327. 5) O poselství 7) Markr. braniborský Albrecht. krále Fridricha viz tamže. 6) Markrabě bádenský Jakub. 8) Petr z Augsburku a Silvestr z Chiemsee. 9) Srv. Hufnagel na uv. m. 328. 10) Vévoda bur- gundský Filip. 11) Srv. Hufnagel na uv. m. 391. 12) Srv. tamže 3295.

Strana 166
166 Č. 231: 26. listop. 1446. jieti nemohl pro tyto běhy zdejší. A dominica Letare2 má býti rok v Nurnberce,“ a poslové z Říma tu mají býti a všichna kniežata. A úfám Pánu Bohu, tu bude slavná declaracio pro domino Eugenio, i ot těch, kteří jsú sě zprotivili. Také všechna Slesie jest pro Eugenio, měliť jsú také poselstvie v Frankfurtě. Dominus Bononiensis a kněz Caruial byli zde u krále a jeli do Říma před našimi posly; zdá mi sě, že některý z nich v Nurnberce bude na Letare. Velmiť sě jim nelíbí, o vašem arcibiskupovi“ když sú slyšali, a že ste v tom zajedno, mluviliť sú něco o tom s panem Menhartem." TM', mne nemenuje, móže ot sebe sám jej otázati, mluvil-li jest co o to s legáty a o vaše české běhy; mámť za to, žeť vše povědí. Et de isto satis. Pak o tyto uherské věci.“ Jistě, pane, Uhři nečiní, jakož jsú králi psali, neb jest s nimi stál v tajdinciech dosti dlúho a pro jich prosbu rozpustil lid svój, a již v tom dobrotivém tajdinkování vpadli sú v zemi a ležie podlé Nového Města a pálí náramně; také poslali několiko tisícóv do Štyrska také pálit. Rakúskú zemi ješče nepálili ani škodili, nébrž psali, chtie-liť s pojkojem“ seděti, žeť jim nic nechtie překážeti; ale Rakušené jim psali, něco dotknúce, jako by krále opúščeti nemohli. Z tohoť sě Uhři hněvají, a bojím sě, že když sě zdvihnú, aby neškodili. Cilský a já byli sme u nich v vojšče. Oni pěkně mluvie, že by JM“ rádi slúžili, žádajíc, aby jim krále dal a corunu a zámky pomezné a Lasla Bána propustil; pakli by JMť toho činiti neráčil, aby neřekli, že utiščena k tomu jest, tehdy chtí zasě domóv táhnúti, a když doma budú, aby jim JM' vrátil asa tři hrady, jakožto Ráb, Güns a Pernštein; a o ostatné hrady, drahně jich jest, i o krále a corunu aby král udělal rok až k Letnicóm, že chtie rádi přijieti a o všechny kusy sě zjednati. I nezdá sě králi a zemanóm hlavné zámky napřed vrátiti a potom o nejistú věc tajdinkovati a nové války čekati. Ale chtie-li konečně o všechny kusy konati, to sě JM“ líbí. Jedeť mezi tiem Cilský a já. KMť sě velmi zbierá a realiter vydává. A mámť za to, že tyto běhy nebudú tráti, neb skrze bitvu neb tajdinku brzký konec bude. Když sem Uhróm řekl, že Čechové také chtie králi Laslavovi, tehda otpověděli: „Nechť jej nám král dá, pomóžem jemu proti nim i všem jiným“.° Milý pane, tyto věci věda, umějž [ty tajdinky o vlašeho arci- biskupa, také o mladého krále, tak vésti, jakož toho [potřebie jest), quod non fiat, error peior priore a také divisio inter regna et provincias; [prudenti] loquor, ergo tacebo." Ad presens nihil plus possum scribere, ale cožť sě udá, [toť hned napíši. Chtěliť sme do Prahy poselstvie učiniti a potom sme nechtěli propter causas. Prosím TMti, milý pane, aby pomocen byl, aby mi Ilburk s pokojem nechal a) Tak or. 1) Viz Tamže 330. 2) 19. března. 3) Srv. Bachmann na uv. m. 188. 4) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 962. 5) Srv. Bachmanna na uv. m. 188—9. 6) Viz Urbánek na uv. m. 95—6. 7) Menhart z Hradce. 8) Viz Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 508 a d. 9) 5. června; říšský 10) Srv. Hufnagel sněm v Pešti se však konal až 12. března; viz Fessler-Klein na uv. m. 510. na uv. m. 391. 11) Srv. Urbánek na uv. m. 96.

Strana 167
Č. 231—233: 26. listop. — 18. pros. 1446. 167 a ten kraj koruně české tak bez viny nehubil; prosil sem také o též pana Menharta. Ex Vienna sabbato post Katherine. Rač mi také psáti, kterak sě tam vede. Tvój C. etc. [Na rubu:) Pověděl mi pan Rabštein, že Holický jemu řekl, aby jemu ote mne služby nepověděl, že mój přietel není a že mi chce škoditi, kdež móže;“ a že sěm jemu škodu učinil a jemu nemilostivého na ciesaři udělal, že i syn jeho skrze to jat jest. To Buoh vie, žeť sem jeho nepřiezni nevěděl; ale poněvadž ji viem, všecko mi jest jedno, mohuť mu tolik škoditi, jako on mně. Buoh to vie, že sem vědomě proti němu nikdy neučinil žádnú věcí. Byť on byl nechal ciesařovú“ a Poláky a nebyl sě svévolně protivil ciesaři a králi Albrechtovi, i bylo by jemu dobře; neb co sem já vinen, že Saský“ jeho syna jal, an to hleděl, chtě JM' po- raziti? Nébrž já sem jeho synu pomohl o roky rozličné, kterých by sic nebyl měl nikdy. Video, quod ipse vult retribuere mala pro bonis. A již píše bratru mému, chci-li mu dosti učiniti za všecky jeho škody, že to chce po dobrých lidech přijíti. On mní, bych mu penieze dal jako seti tvému; nihil erit. Toť TM“ proto píši, ač by co ot něho slyšal neb o té věci, aby TMť mú nevinnost také věděl. Buoh vie, že bych mu raději slúžil; ale poněvadž sě jemu toho nechce, a mně méně. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka etc., pánu přieznivému. Pečeť odpadla. 232. V Praze, 14. pros. 1446. Oldřich z Rožmberka jmenován na prvním místě v listu stavů českých se sněmu listopadového papeži Eugenovi. AČ II, 217 č. 4 (český překlad). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 106 a d. 233. 18. prosince [1446]." Jan z Kostelce [Oldřichovi z Rožmberka]: o vinách, které mu dávají úředníci Oldřichovi; v příčině základu za Budějovské zůstal již na Oldřichovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký I, 695, opis 18. století. 1) Srv. list Kašpara Šlika z poč. května, č. 127, též v odpovědi Oldřichově na jiný list Šlikův z 6. července, č. 163. 2) Aleš Holický ze Šternberka. 3) Viz Urbánek na uv. m. 157. 4) Petr ze Šternberka byl zajat v bitvě u Želenic r. 1438; viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 373. 5) Císařovna Barbora. 6) Vévoda saský Fridrich. 7) Viz č. 234.

Strana 168
168 Č. 233—235: 18.—28. pros. 1446. Služba má napřed TMti, urozený pane! Rač TMť věděti, že pan otčim můj píše mi i cedulku mi jest toho poslal, kterak auředníci TMti mně vinu dávají: najprve, že Podolák, služebník můj, lidí svých z Záhoří k tomu připraviti nechce, aby de- sátky platili kostelu milčínskému; druhé, že rychtář můj z Bystřice stavil Janu, člověku TM“ z Milčína; třetí, že člověk Hřívův z Milčína utekl do Záhoří za Po- dolka, služebníka mého, etc. Také pan Jan, otčim můj, píše mi, že by Rúsa a Mi- kuláše Přeška TM' k němu poslal o ten základ za Budějovské, aby on toho mocen byl a v to se uvázal; všakť sem já o to na TM“ zůstal a s TM“ strhnúti se ne- Datum dominica ante festum s. Thome. míním etc. Jan z Kostelce. 234. [Po 18. pros.J 1446. Oldřich z Rožmberka Janovi z Kostelce: odpověď na list z 18. prosince. Znění listu se nedochovalo; víme o něm jen z poznámky rukop. Schwarzenb. archivu v Tře- boni, Světecký I, 695: Odpověď pana Oldřicha na to psaní! jest datirována léta 1446. 235. V Krumlově, 28. pros. 1446. Oldřich z Rožmberka Budějovským: napomíná je, aby nepřekáželi farářovi, kterého k jejich kostelu dosadil král. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 31. 1, koncept. AČ. XIV, 25 č. 1522. Súsedé milí! Přijel k nám kněz biskup, farář váš,? a vznesil na nás, žeť jest pohnán od strany odporné přes takové podání, jakož jemu král římský ten kostel dal a uveden jest vedle řádu, a že by někaké nátisky a nechuti trpěl. I zdálo by se nám, abyste již těm věcem dobře dali jíti: najprve abyste skrze to zachovali královu Mť a také to dobrodění, kteréž vám král Albrecht neboščík, otec krále La- dislavóv, učinil, a také aby mezi vámi někaké nechuti, nesnázě neb zbúření nepo- vstaly, ješto by vám i vší zemi v budúcích časích ke slému přijíti mohlo. A to vám proto píši, neb to Buoh vie, žeť bych vám ani městu vašemu co zlého přál.“ Datum Crumlow f. III. in die Innocentium, annorum XLVI°. Budějovským. Ol. 1) Viz č. 233. 2) Matěj Kučka, biskup litomyšlský; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 699 a d. o sporu o faru budějovskou. 3) Srv. Urbánek, tamže 714.

Strana 169
Č. 236: prosinec 1446. 169 236. [V prosinci 1446]. [Oldřich z Rožmberka legátu papežskému Janu Karvajalovi]: podává zprávu o jednání listopadového sněmu v Praze; radí, aby poslové čeští k papeži byli vlídně přijati a slyšeni, aby však bylo do Čech vysláno papežem poselstvo k poznání stavu a potřeb království dříve, než bude Rokycana potvrzen na arcibiskupství pražské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 875, souč. opis, též čes. překlad. Monatschrift der Gesellschaft des vaterländ. Museums in Böhmen, Jahrg. II (1828), Febr., Beil. str. 45 a n. — O významu listu a jeho tendenci viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 109—110. Reverende pater et domine! Prout Paternitas Vestra michi pridem innotuit ves- tris scriptis, quia propter causas multas ac arduas in factis vestris habitas secundum promissum vestrum ad me non pervenit, P. Ve non in malum reputo; nam ea, ad que missi eratis, executi fideliter estis, constanter laborantes. Et ille, qui est laborancium fortitudo, pro labore vestro mercedem condignam hic et in futuro seculo refundet. Verum quidem, si hec fieri potuissent, P. Ve aspectui libenti animo et gaudenti mente affuissem, nam per P. Ve colloquium in dieta nuper transacta? multum gra- tum et utile regimen per hec habuissem, eo tamen non obstante, quantum Deus omnipotens ex sua gracia donaverat michi et sufficiencia materie se extendebat, tan- tum institi, ut declaracio pro sanctissimo domino nostro, domino Eugenio, Dei digna providencia papa quarto, fieret' obedienciaque Sanctitati Ipsius prestaretur et pa- cificacio ac concordia fieret in regno nostro Bohemie, corpori meo et rebus in hiis non parcendo. Insuper, prout P. Va innotescit de unione sanctissimi domini nostri prefati cum concilio, que facta est in Franckfordia, cuius quidem unionis rescriptum habeo, pro quo animo gaudenti et hilari Deo omnipotenti grates reddidi, qui non nostris meritis, sed ex sua magna clemencia tam misericorditer dignatus est nos intueri, nam auxilio eiusdem hec toti fidei orthodoxe ad bonum pervenire possent. Demum V. P. movit" gratum se exhibendo litteris transmissis pro declaracione sanctissimi domini nostri; hec promto et multum grato animo omni cum diligencia peregi. Plures namque subordinassem, sed prepeditus quibusdam impedimentis, que propalare scriptis non est consonum, non valui. Qualiter autem factum sit, hec omnia favente clemencia divina in melius inmutari possunt et reformari. Nam in dfietja Pragensi nuper tenta tractatum est super articulis, qui fuerunt propositi in dieta Pelhr[zimowensi],5 cuius concordie ibidem facte copia P. Ve per me missa est una cum solucionibus, prout P. V“ [intelliglet, quo et per quem modum ad finem per- duci bonum debeant. Tenta itaque nobis Prage dieta, pars adversa multis pulcris a) Tak ruk. 1) Tento list se nedochoval; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 981. 2) Sněm v Praze v 2. pol. list.; viz tamže 98 a d. 3) Srv. výše č. 232. 4) Srv. č. 231, literatura uvedena tamže v pozn. 2. 5) Zápis sjezdu v Pelhřimově v AČ. I, 294; viz Urbánek na uv. m. 80 a d. 22

Strana 170
170 Č. 236: prosinec 1446. et ornatis sermonibus coram populum astantem allocuta est, ut sub colore illo vi- deatur ab omnibus profectum communis boni et pacificacionem regni subordinare; et primum incepto ab articulo, ut ad serenissimum principem et dominum nostrum, Romanorum regem, ambasiatores mittantur, prout in Pelhrzimowensi concordia con- dictum erat. Super quo datum est eis responsum, ut ambasiata prefato domino Ro- manorum regi a regno Bohemie universaliter efficiatur, quatenus Maiestas Ipsius nobis terminum et locum certum denunciet ac demonstret nobiscum de tradicione regis Ladislai nobis in regem et pacificacione ordinacioneque regni nostri prescripti tam in spiritualibus quam secularibus tractaturus. Nam si talia ardua negocia per ambasiatas ordinare vellemus, forsitan a Maiestate Ipsius daretur nobis tale respon- sum, per quod multos labores difficultatesque graves subiremus. Insuper est edic- tum, ut omnes pociores notabilioresque viri regni Bohemie ceterique, qui pro pro- fectu communi et bono fatigas subire vellent, ad terminum illum et locum a domino rege prefato demonstratos iter arripiant et hiis omnibus via libera ut pateat. Electi namque sunt duo viri notabiles, unus ex baronibus et alter ex clientibus, qui in ambasiata ad Maiestatem regiam pro denotando termino sunt equitaturi. Et hec omnia ut uno anno elapso finaliter peragantur. Sin autem regia Maiestas non cu- raverit seu renuerit hec ad finem perducere, extunc nos propter diversas discordias et terre nostre desolaciones ampliores sine rege et domino diucius permanere non intendimus, quemadmodum ambasiatores nostri Maiestati regie lacius elucidabunt. Demum electi sunt ambasiatores ad sanctissimum dominum nostrum, dominum Eu- genium papam, unus ex magistris, alter ex clientibus militaribus et duo ex civita- tum communitatibus,2 ut equitent ad Sanctitatem Ipsius postulentque, supplicantes nomine tocius regni pretacti, quatenus Sanctitas Ipsius dignaretur magistrum Johan- nem de Rokyczan confirmare in archiepiscopum Pragensem secundum compactata. Et multi partis nostre, cum quibus et ego, scripsimus cum ipsis cum appensione sigillorum nostrorum," ulterius tractantes, ut ordo disponeretur in regno, ad quod eis assensimus, sed ut discuciatur, qualiter et per quem modum hunc disponere vellent, et exinde volentes intenciones eorum perpendere. Edixeruntque, ut capita- neus supra totum regnum constitueretur et huic obediencia exequeretur per omnia et in omnibus tamquam coronato regi, eidemque ut addantur quidam ex baronibus et communitatibus, quorum consilio causas et facta regni peragat et disponat, et ut obedienciam capitaneo polliceatur totum regnum prefatum veluti regi potenti et coronato. Tributum eciam seu census de tota terra Bohemie tollatur pro exbriga- cione proscripcionum regalium, bona insuper regalia exbrigentur cum summa tribu- torum seu censuum, in quantum se extenderit, ad manus serenissimi principis regis Ladislai, sin autem nobis traditus non fuerit, tunc ad manus regis electi, qui per nos unanimiter fuerit electus et pro rege ac domino susceptus. Et hec prefata ut per 1) Jindřich ze Stráže a Přibík z Klenového; srv. tamže str. 100. 2) Jména poslů viz tamže str. 100—101. 3) Srv. č. 232.

Strana 171
Č. 236: prosinec 1446. 171 eundem capitaneum electum disponantur et ordinentur. Est denique per nos eisdem propositum, ut [prjedicta super civitatum communitates deferrent, utrum ea sub- intrare et facere vellent, id est ifurja et soluciones, quas ab antiquo regibus Bo- hemie persolvere solebant, tribuere vellen[t et] eidem capitaneo electo subesse ita, ut prefertur. Facta est autem dissensio magna inter civitates [partis] utriusque, ti- mentes et nolentes assentire, dicentes quoque, quia vellent ita permanere et hiis li[belrtatibus fungi, quibus istis temporibus erroneis functi sunt, et hoc usque ad regem futurum confirmatum et coronatum. Pertimescebant namque civitates partis nostre, ne aliquis de secta adversariorum eligeretur in capitaneum et sic domina- cioni eorum subderentur, et per hoc de fide vera et katholica libertatibusque ac iure educerentur. Eadem eciam et civitates partis adverse timuerunt, ne per capi- taneum partis nostre a fide eorum erronea et perversa ac libertatibus, quibus minus iuste potiuntur, retrahentur; noluerunt etenim nec parti eorum subdi, sed ita liberi existere, nemini tributa solventes. Transactis itaque dissensionibus multis intellexi- mus, quod ad hoc tendebant, ut aliquis partis eorum eligeretur in capitaneum, ea de re, ut a fide eorum erronea prefata non removerentur, ad eundem namque ca- pitaneum ut adderentur pro consiliariis quatuor ex baronibus, quatuor de clientibus militaribus et quatuor ex civitatum communitatibus, et hii ut eligerentur de partibus ambabus. Cumque dissensiones multe sermonum facte sunt, de quibus multum nar- randum esset nec validum, responsum datum est ei per partem nostram: „Domini et amici dilecti! Ex quo dissensio talis inter civitates est, quia in articulis ipsis traditis et propositis uniri non possunt nec volunt et multi iam in sua reversi sunt, plures eciam nec interfuerunt, qui merito et de iure interesse debeant talibus ordi- nacionibus, et ex quo ambasiate fieri debent, primum ad sanctissimum dominum nostrum, dominum Eugenium, et serenissimum regem Romanorum, sinamus illa in bona intencione et vera caritate usque ad reversionem prefatorum, quilibet in di- strictibus eorum pacificantes et inordinaciones quaslibet sedantes et compactata te- nentes.“ Videntes itaque, quia rebus congruis nos subicimus et omne condignum optamus, consensum nobis pariter et assensum ad ea prebuerunt, extunc facto tenore, in quem modum littera sanctissimo domino nostro prefato scribi debeatur. Non visum fuit parti nostre quosdam articulos in ea contentos admittere, sed in hunc modum per me edita et ab ambabus partibus approbata et suscepta est, cuius rescriptum P. Ve dirigo. Et in hoc dieta illa conclusa est. Ad omnia autem prefata una et ad appensionem sigillorum multi boni christiani, qui nulla heretica pravitate sunt deturpati, non assensissent, sed nescientes aliam viam adinvenire, per quam oratores sanctissimi domini nostri, domini Eugenii, in terram nostram ingressum habeant, hiis assentire coacti sumus. Nam eciam declaracio pro sanctissimo domino nostro prefato per hoc perficietur unanimis ab omnibus regnicolis, veluti P. Va in littera vestra optavit. Habebitis namque declaracionem horum, qui prius declarave- runt, eorum, qui semper in obediencia permanserunt ac perseveraverunt, et eorum, 22*

Strana 172
172 Č. 236. prosinec 1446. qui permanere intendunt, et finaliter tocius regni. Deinceps P. Vam percipio memo- rem esse sermonum meorum, quos conspectui vestro loqutus“ sum, quod libenter audio. Describitis namque ornatis et honorificis verbis, quod mihi a P. Va multum videtur, in factis hiis consilium meum optantes. Consilium autem meum est: ut hii, qui in ambasiata a regno nostro directi fuerint, pulcro modo et pie suscipiantur, pie et benigne audiantur, demum interrogentur, utrum nomine tocius regni hanc pera- gunt legacionem et utrum omnes hii, a quibus sunt missi, sub obediencia sunt sancte matris ecclesie et sedis apostolice. Quicquid autem relatum per eos fuerit, sit, quod dixerint, quia nondum adhuc omnes stant, sed ad standum cogentur, om- nes sermones eorum memorie commendentur et diligenter notentur propter futurum contingens. De appensione autem sigilli capituli! si qua menci[o faclta fuerit, qua re appensum non sit, de illo necessitas non erit cum eis ibi tractandi. Nam per- e xopta]tum est sigillum a capitulo, sed illis resistentibus et dicentibus, quia capitu- lum non sit adinvficem] congregatum nec eciam sigillum habeant, post multas con- troversias et difficultates per nos [silne appensione sigilli eorum est sedatum. In- super oportunum videretur, quatenus Sanctitas Ipsius dignaretur ambasiatam facere ad regnum predictum secundum tenorem bulle, quam Sanctitas domini nostri prefati hu[e] transmisit, que palam omnibus est ostensa et enodata, in qua sanctissimus dominus noster scribit confirmacionem archiepiscopi et alia negocia regno neces- saria cum Deo et honore perficere, cum a Sanctitate Ipsius a nobis unanimi ex vo- luntate fuerint postulata. Extunc sanctissimus dominus noster dignetur super hiis benigne premeditari et oratores mittere, qui facta hec cum Deo et honore rite ac racionabiliter valeant ad effectum et finem optatum perducere. Unus autem ex ora- toribus illis, utile foret, ut sit episcopus, ea de causa, ut opinentur, quod iam ad confirmacionem et consecracionem archiepiscopi sit missus; et cum eo viri ydonei et valentes, qui, dum necessitas incumberet, ad Sanctitatem domini nostri in amba- siata remitterentur aut inter Maiestatem regiam et regnicolas nostros ambasiatas facerent, si oportunum fieret. Episcopus autem a Sanctitate domini nostri legatus ad tempus in regno nostro permaneat ibique videbit, audiet, considerabit et intel- liget, que hic aguntur et qualiter ad sedem apostolicam et ritum ecclesie se ha- beant, et que regno sunt nostro necessaria; et hiis ita conspectis et consideratis via facilis cum Dei auxilio adinvenietur, qua ad omne bonum poterit perveniri. Item bonum et utile videtur, quatenus sanctissimi domini nostri legati copias litte- rarum, quas Sanctitas Eiusdem a principio harum gwerrarum in regnum prefatum transmisit et e converso Sanctitati Ipsius per regnum est missum, secum habeant, item librum, quo inquisitores hereticorum utuntur et cum eis magister in eadem facultate peritus, item tractatum, quem magister Johannes de Ragusio in concilio a) Tak ruk. 1) Srv. Urbánek na uv. m. str. 107 a d.

Strana 173
Č. 236—237: prosinec 1446. 173 contra predictum magistrum Johannem de Rokyczan edidit, cum secum personaliter disputavit. Dignetur deinceps P. Va scire, quia pars adversa illud finaliter tenet, ex quo sigilla nostra appensa sunt littere, que mitti" debet sanctissimo domino nostro, quia confirmacio hec adimplebitur. Nam a viris fidedignis expertus sum, qui a qui- busdam partis eorum audiverunt referre, quod impensis parcere nollent a litteris et iura pertinencia large distribuendo; et dicentes, quod in cancellaria Sanctitatis Ipsius omnia propter dona et peccuniam facient. Sed ego non dubito, quin Sanctitas Eius- dem nec propter favorem nec munera aliud, quam quod iustum et sanctum sit, adim- plebit unacum discretis et bonis hominibus, qui in consiliis et cancellaria Sancti- tatis Eiusdem sunt. Reverende pater! Hiis omnibus ita ponderatis provideatur a Sanctitate domini nostri, ne prefata confirmacio admittatur, donec ambasiata ad regnum supra notatum expediatur. Spero namque, quifa] P. Va hac in ambasiata erit et per P. Vam ceterosque oratores regno nostro prefato et aliis circumsedentibus terris multa bona perficientur. Sin autem cum ambasiata sanctissimi domini nostri dilatum fuerit, timendum, ne per eorum blandos et dolosos sermones, quos seminant in terras alienas, videlicet Ungariam et Poloniam, favorem et amiciciam ipsis acqui- rentes (et iam in predictis terris in locis quibusdam sectam eorum tenent oculte) et contra regem Romanorum se animantes et fortificantes. Et si in talibus perseve- raverint et augmentati fue[rin't, timendum est, quia omnibus Christi fidelibus et sancte matri ecclesie ex hiis multa mala contingfere possilnt et talis error in ecclesia oriri, ut aliquando a Cristi incarnacio[ne]. Hec autem, que aguntur in terra nostra, et ea, que ab Hungaria domino nostro Romanorum regi fiunt, ostensores presencium vos lacius informabunt. 237. [1446]. Oldřích z Rožmberka Janovi z Rýzmberka: odpověď na žádost o listy Viléma z Rýzmberka a probošta chotěšovského. Listy se nezachovaly, jest o nich jen poznámka v Březanově genealogii Švihovských z Rýzm- berka, uložené ve Schwarzenb. archivu v Třeboni: Léta Páně 1446, když pan Jan z Rysmberka jinak z Skály a na Rábí ku panu vladařovi o nějaké listy si dopisoval bratra jeho Viléma, na tento spůsob pán ode- psal: Vilém, bratr tvůj, ten [list] s majestátem zase vzal a kněze probošta chotě- šovskýho list k věrné ruce bratra tvýho u mne leží. Pakli by bratr tvůj umřel, tehdy abych ten list dal panu Děpoltovi neboli panu Vírkovi. a) mittit chybně ruk. b) Chybí v ruk. 1) Srv. list Viléma z Rýzmberka ze 7. května 1440, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II, 60 č. 83.

Strana 174
174 Č. 238—240: 2.—4. ledna 1447. 238. 2. ledna 1447. Oldřich z Rožmberka učinil s hliňáky Barochem a Mníškem z Hořepníku smlouvu o opravě zámku krumlovského („aby pánu v Krumlově nazad plášť ob- lepili spodem i horem pódy“ atd.). — (ten pondělí po Novém létě). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 908 f (na rubu), neúplný koncept. Fr. Mareš, Materialie k dějinám umění, uměleckého průmyslu a podobným, Pam. archaeol. XVI, 146. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 73 č. 262 (reg.). 239. V Jindr. Hradci, 4. ledna 1447. Litvín z Nemyšle, purkrabí hradecký, Oldřichovi z Rožmberka: o roku mezi Svojšem ze Zahrádky a Přechem a Maternou z Dobrohoště. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 879, or. pap. Urozený pane, pane mój milostivý! Věděti VM“ dávám, žeť mě jest Svojše, švagr mój, obeslal, prose mne, abych VM' také obeslal, jakož mu VM' z Prahy psal," když by VMť doma byl, aby VMť napomenuli, což jest mezi ním a mezi Přechem a Maternú z Dobrohoště, že by jim VMť ráčil den položiti jmenovitý, a tři neděle napřed aby věděl Svojše; a k tomu dni, když mu kolivěk VMť položí, Svojše chce býti před VM“. A listu glejtovnieho od VM“ žádá. A posěl Svojšóv odpovědi od TM“ u mne čeká. Datum in Hradecz f. IIII. ante Epifaniam Domini, anno etc. XLVII°. Litvín z Nemyšle, purgrabie v Hradci. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 240. V Krumlově, 4. ledna 1447. Oldřich z Rožmberka Přechovi ze Sedlčan: vrací mu jeho statek. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, koncept. AČ. XIV, 25 č. 1524. 1) Oldřichův list se nedochoval.

Strana 175
Č. 240—242: 4.—14. ledna 1447. 175 Přechu milý! Tak jakož si s námi v Praze' mluvil a prosil, abychme tobě milost dali a statek tvój zasě vrátili,? ač si se koli proti nám a našěm někerých běhóv dopustil, ježto by to učiniti byl neměl, avšak nejedno bývá lepší milost nežli hodná pomsta, a proto myť tobě milost dáváme a tvój statek navracujeme mocí listu tohoto, avšak takově, aby každému dosti od sebe učinil, komuž by co vinovat byl, a zvláště Táborským. A takéť sme obeslali Lippolta, purgrabie našěho, dávajíce jemu na vědomí, že sme tobě milost dali, prosě jeho, aby on tobě také milost svými přáteli dal;4 to věda, aby se uměl v té mieře opatřiti, dokut“ tě Lippolt Datum Crumblow feria IIII. ante Epi- svým listem neobešle a tobě milost dá. phaniam, annorum etc. XLVII°. 241. V Krumlově, 4. ledna 1447. Oldřich z Rožmberka svému purkrabi Lipoltovi ze Rzavého: poněvadž vrátil Přechovi ze Sedlčan jeho statek, prosí, aby i on a jeho přátelé dali Přechovi milost a aby mu dal list na bezpečí. — (fer. 4. ante Epiphaniam Domini). Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39. 1, koncept. AČ XIV, 26 č. 1525. 242. Na Hluboké, 14. ledna [1447]. Jan z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby mu dal písemné svědomí o dluhu pánů ze Šternberka jeho otci a jemu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Lobkovic, or. pap. AČ. XIV, 26 č. 1526. Služba má napřed VM“, urozený pane! A jakož mi VMt vzkázal po Lukšovi, že by VMť ráčila seznati ústně vedle smlúvy, jakož jest VMť učinila mezi panem Alšem a paní Perchtú a panem Zdenkem o dluh otce našeho i náš, však VMť tomu muož dobře rozuměti, že by mě mohl tu rok zajíti o ten dluh, ješto by VM' nemohla býti. I prosím VM“, račte mi dáti svědomie listem pod vaší pečetí vedle té smlúvy Datum Hluboka sabbato ante Anthonii. a po tomto poslu poslati. Jan z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, d. d. Pečeť odpadla. a) Tak konc. 1) Na sněmu v 2. pol. listop. 1446. 2) Srv. list Oldřichův z 21. srpna a Přechův ze 14. září 1446, výše č. 194 a 203. 3) Srv. list Táborských Oldřichovi z Rožmberka ze 7. října a odpověď Oldřichovu z 9. října, výše č. 211 a 212. 4) Viz č. 241. 5) Srv. č. 240.

Strana 176
176 Č. 243—244: 15.—16. ledna 1447. 243. V Krumlově, 15. ledna 1447. [Oldřich z Rožmberka úředníkům desk zemských]: žádá za poučení o deskách zemských, soudu zemském a krajích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 880, koncept. Palacký, Otázky páně Oldřichovy z Rosenberka, ČČM 1835, str. 432—433. — AČ. III, 39 č. 58. Služba naše vám, slovutní nám milí! Prosímeť vás se vší pilnosti, abyste nám o těch věcech dole psaných dali věděti, kterak se ty věci mají, abychme se, vědúce ty běhy, dále uměli k obecnému a této země dobrému přičiniti. Item najprve, dávno-li to jest, že sú tyto dsky udělány? Item kolik kmetóv má býti a z kterého pokolení kmeti vzati mají býti? Ti-li sami mají súditi v laviciech a nálezy vynésti, čili všichni páni mají súditi, kteříž by tu koli k súdu přijeli, čili jediné těch dvanádce“ kmetóv? Item o suchých dnech mají-li páni určené časy a dni na súdě seděti, čili tak dlúho mají seděti, až by všeckny súdy přešly a již žáidný“ se neměl oč súditi? Item kolik krajóv jest v český zemie a kterak každému kraji říkají? Věřímeť vám, že nám to široce a pěkně vypíšete; v tom nám zvláštní libost ukážete. A nemějte v tom žádného jiného úmysla, bychme to pro jiné které věci na vás žádali, jediné proto, abychme se tiem lépe k obecnému dobrému uměli přičiniti. A pošlete to nám po Kokotovi, služebníku našěmu,“ ukazateli listu tohoto. Datum Crumblow dominico ante Anthoni, annorum XLVII. Na rubu: Úředníci praščí. 244. Ve Vídni, 16. ledna 1447. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za vzkaz; kancléře Kašpara ne- může mu nyní poslati; posly z Čech přijme laskavě, avšak dříve, než pošle Čechům odpověď, přál by si rady Oldřichovy. Monatschrift d. Gesellsch. d. vaterländ. Museums in Böhmen II (1828), Febr., Beil. 51. — Chmel, Reg. Friderici III. č. 2227. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1131. Edler, besunder lieber! Solich underwisung, die du uns durch deinen capplan Wenczlawen? iezund zuempoten hast, die haben wir vernomen und sind von dir a) Tak konc. 1) V. Schmidt, Die Fälschung von Kaiser- und Königsurkunden durch Ulrich von Rosenberg, MVGDB XXXII, str. 327 uvedl tyto dotazy Oldřichovy v souvislost s jeho falsátorskou činností, mám však za to, že bez důvodu; srv. pravděpodobnější výklad Palackého v ČČM 1835, str. 433—434. 2) Václav z Krumlova; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1131.

Strana 177
Č. 244—246: 16. ledna 1447. 177 zu sunderm dank, wann du uns darinn ein gute wolgevallen getan hast. Wann wir aber des edlen, unsers lieben getruwen Gaspars, herrn zur Weiskirchen, unsers canzlers, des du begerest, izund auf den tegen, die wir zu laisten haben, nit em- peren mögen, begern wir von dir uns solichs nit zu vermerken. Und so der Behem sendboten herab zu uns komen, wir wollen sy gnediclich und gutlich handeln, als pillich ist. Und pitten dich uns durch jemands, dem du getrawest, on verziehen zu empieten oder heimlich zu zuschreiben, was dich dunket gut sein von der stat und zeit wegen fürzunemen nach dem pesten, ob villicht dieselben sendboten nit wolten ein genügen haben, das wir durch unser eigen poten den Behem antwurten wolten, daz wir dann deinen rat vor westen, darnach und auch nachdem, und uns dann mit den Hungern begegnen wirt, möchten wir uns desterpass mit unser antwurt halten. Und so wir von disen tegen müssig werden, wollen wir gern iemand unser geheimen zu dir senden, in masse, als dich dann gut dunket. Und wollest uns hinfür auch nit on underwisung lassen, als wir dir sunderlich getrawen. Das wollen wir gen dir gnediclich erkennen. Geben zu Wienn am montag vor s. Anthonien tag, anno etc. XLVIIto, unsers richs im sibenden jare. Ad mandatum domini regis. Dem edlen, unsern besunder lieben Ulrichen von Rosemberg. 245. V Krumlově, 16. ledna 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic: na jeho list v příčiné dluhu Petra ze Šternberka jeho otci! odpovídá, že se nepamatuje jinak než tak, „jakož se i paní Perchta pamatuje a toho svědomí svój list poslala.“ — (fer. II. ante Anthonii). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Lobkovic, koncept. AČ. XIV, 26 č. 1527. 246. V Krumlově, 16. ledna 1447. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Lobkovic]: ustanovuje rok mezi ním a Petrem z Dobevě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 882, koncept. Služba má tobě, súsede milý! O tu při mezi tebú a Petrem z Dobeve poklá- dámeť rok, aby v tuto neděli najprv příščí sem přijel anebo z svú plnú mocí 1) Viz Urbánek, tamže 113. 2) Viz č. 242. 3) 22. ledna. 23

Strana 178
178 poslal, aby tu mú výpověď, kterúž mezi vámi učiním, zdržeti pode stem kopama a pod stracení té při uručil. A též sme Petrovi z Dobeve také rok položili. Datum Crumblow f. II. ante Anthonii, annorum XLVII°. Č. 246—248: 16.—25. ledna 1447. Old. 247. V Praze, 18. ledna 1447. Ondřej, farář budějovský, Oldřichovi z Rožmberka: vypravil se již na cestu do Říma; o zdvižení klateb. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 882A, or. pap. Urozený pane! Rač TM' věděti, žeť jsěm velmi vděčen napomenutí a rady mně napsané od VM“, a žeť té požívaje, již sěm sě vypravil na cěstu do Říma, neboť sú mi také i jiní přietelé k tomu radili. A dále, jakož TMť píše o zdvižení kleteb, račiž TM' věděti, žeť to nenie na mé moci, leč bych to v Římě opravil. Ale cožť budu moci, nemienímť ...“ jich ostřiti. A Buoh to vie, žeť sem velmi nerad je Datum Prage f. 4. zdvihl, ale žeť sěm jinak nemohl svého práva dovésti etc. post Anthonii, anno Domini M° CCC XLVIImo etc. Andreas, plebanus in Budieyowicz, cappellanus Vestre Gratie perpetuus. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. Pečet odpadla. 248. 25. ledna 1447. Václav z Michalovic a na Strakonicích Jindřichovi z Rožmberka: kromě jiných věcí ho prosí, aby promluvil se svým otcem Oldřichem o jejich klání a aby mu vyřídil, že neměl dosud pro něho koroptve, avšak přičiní se o ně. — (f. IV. in Con- versione s. Pauli). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 16, or. pap. s přit. krytou pečetí. AČ. XIV, 27 č. 1528. a) Zde stoji v orig. nesrozumitelné „nyaye“. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 712 a 7143. 3) Šlo 1) Oldřichův list se nedochoval. o vyřízení sporu mezi Ondřejem a Matějem Kučkou, biskupem litomyšlským, o faru budějovskou; vylíčení sporu viz u Urbánka na uv. m. 699 a d. Srv. též výše č. 235. 4) Totiž klatby proti biskupu Matějovi. 5) Srv. Urbánek, tamže 714.

Strana 179
Č. 249: 27. ledna 1447. 179 249. 27. ledna 1447. Zpráva o jednání Jana z Kozího, posla Oldřicha z Rožmberka, a Jiříka z Drá- chova s Táborskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 883, or. cedule. AČ. I, 387 č. 41. Paměť mluvenie Jana Kozského, jakož byl v poselství na Táboře od páně Mti.! Item Jan z Kozieho takto purgrabí2 a Makssanta“ zpravoval, aby to dále na páně Mť vzneseno bylo. Item najprve, když přijel Kozský na Tábor, i mluvil s Řešetkú ode páně Mti o Rakúské. Tu když Řešetko to mluvenie vyslyšel, i vznesl to na staršie, a starší, tázavše se o to, i dali Kozskému, jakžto včera, to jest ve čtvrtek, odpověď vdole psanú. Nejprve že Táboři toho vděčni jsú, že páně M vkládá se v to, chtě je v poklid uvésti. I mluvili dále, že v Rakúséch ani v jiné zemi Táboři rokovati ne- mienie aniž chtie, než kdež páně Mť na svém zámku jim rok položí, tu chtie býti pod glejty jistými s sobú stranú. A mluvili dále Táboři, aby páně M o to rok spěšný ráčil položiti. Item dále Kozský pravil, že jest tomu dobře srozuměl, že se chtie zbierati silně, a vtrhnúc do Rakús, že chtie se mstíti a páliti, a což by najviec mohli, že chtie spáliti panu Rainprechtovi, švagru páně, i jiným. Item Kozský dále pravil, že, mohlo-li by býti, aby jedniem zjezdem byl rok složen o Rakúské, o Piesecké, o Táborské, o Pražské, o výtoň“ i o ty věci, což se páně M“ o Piesecké a Táborské dotýče, že by Táboři rádi to viděli. Item dále Kozský pravil, jestliže by páně Mť byl mocen toho od Němcóv a tiem jest byl, že by Němci hned v stání chtěli býti a Táborským nepřekážeti, že když budú Táborští od páně Mt obesláni, že také chtie v stání státi po obeslání páně, jediné, aby tiem dleno nebylo. Item Kozský dále mluvil, kterak jest na Řešetkovi porozuměl, že by Němcóm přišlo na tu úmluvu, kteráž prve měla dokonána býti, ješto se nedokonalo. Item dále pravil, že na pana Menharta horlé Táborští i jiní, kterak vložil se jest v to mezi Němci a jimi i nedokonal toho, než že kudys jezdí po svadbách, a že sú oni skrze to k veliké škodě viec než o tisíc kop přišli.“ Mluvenie Jiříka z Dráchova. Item tak Jiřík pravil, že Táboři žádají s pilností sjezdu o tu věc, což se Tá- borských a Pieseckých dotýče; a to aby spěšně bylo. 1) Viz Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednáni o mír mezi Táborskými a Ra- kousy, ČNM CVII (1933), str. 68. 2) Nejspíše purkrabi choustnického Vikéře z Chmelného. 3) Mak- sant, písař choustnického úřadu. 4) Srv. Rynešová na uv. m. pozn. 60. 5) Srv. list Pražanů novoměstských Táborským z 6. července 1446, otištěný výše č. 161. 6) Viz Rynešová, na uv. m. str. 68. 23*

Strana 180
180 Č. 249—251: 27.—30. ledna 1447. Item dále pravil Jiřík, že Táboři velmi jsú vděčni toho, že páně Mť kázal toho jich sedláka, ješto v Soběslavi seděl, propustiti; a tak mluvili, jestliže co vinen bude, že chtie sami nad ním pomstíti. Item o les Dobroničkóv etc., tak Táboři řekli, že toho vstání chtie ponechati do sjezdu s páně M“. Scriptum feria sexta post Conversionem s. Pauli, annorum etc. XLVII°. 250. V Krumlově, 28. ledna 1447. Oldřich z Rožmberka potvrzuje a rozšiřuje na prosbu mistrů řemesla řeznic- kého v Ces. Krumlově ustanovení a vysazení téhož řemesla, vyhrazuje sobě i svým potomkům možnost učiniti změny v zápisu. — (Toho na pevnost kázali jsme — — dán — — tu sobotu před hromni- pečeť naši velikú k tomuto listu přivěsiti, cemi atd.). Čes. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 5 AZ č. 2 a/1, or. perg.; pečeť, jež visela na hedv. nit. červenobílých, ztracena. H. Gross, Z bývalých cechů v Českém Krumlově, Památky archaeolog. a místop. XIX, 196— 198. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 74 č. 264 (podrobný výtah). 251. 30. ledna 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: aby napsal Krušinovi ze Švamberka, aby nehubil jejich chudých lidí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845c, or. pap. Urozený pane, VMt službu naši napřed vzkazujeme. A jakož s VM“ naši od nás vyslaných“ mluvili jsú o pana Crušinu z Švambergka, a dále mluvili a prosili od nás TM', aby ráčil psáti panu Crušinovi, i ještě VMť prosíme, abyste to ráčili učiniti a dále jemu psáti, aby tak svévolně a přes naše rovné a spravedlivé podánie na VMt etc. s námi nezachásel a nás a lidi naše hubil, neb také nynie v sobotu dva z města sjímáni jsú, jedúce z lesa, a koně čtyři vzati etc. Protož, milý pane, jestliže by“ vždy pan Krušina i svými služebníky přes naše rovné a spravedlivé podánie a svévolně s námi chce“ zacházeti, VMt napřed bude svědomo i jiným dobrým lidem oznámíme, že svévolně s námi zachází, a také již mosili na to po- a) Tak or. 1) O sporu Budějovských s Hynkem Krušinou ze Švamberka byla nejspíše hojnější korespon- dence již v r. 1446, zachoval se však toliko list Budějovských Oldřichovi ze 14. října 1446; víz výše č. 216. 2) 28. ledna.

Strana 181
Č. 251—253: 30. ledna — 9. února 1447. 181 mysleti, abychom z božie pomocí a dobrých lidí jemu v tom odepřeli. f. II. ante Purificacionem Virginis Marie gloriosissime, anno etc. XLVII°. Datum Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Pečeť odpadla. 252. V Krumlově, 6. února 1447. Oldřich z Rožmberka prodává mistru Tomanovi (Thaman), mlynáři z Kalten- brunnu, a jeho dědicům svůj mlýn v Krumlově u nového rybníka na cestě k Domo- radicům (Dumraditz) spolu se zahradou, která patřila dříve špitálu, s jistými pod- minkami. — (am mantag nach unser Frawen tag Lichtmess). Čes. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 7 MY č. 2a, or. perg. s větší pečetí Oldřichovou, přivěš. na perg. proužcích (srv. v předmluvě k I. sv. Listáře a listináře, str. XVI.). A. Mörath, Die deutsche Zunftordnung der Krummauer Müller atd., MVGDB XXXIX, str. 89— 90. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 75 č. 265 (podrobný výtah). 253. 9. února 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: jsou ochotni přestati na něm ve svém sporu s Hynkem Krušinou ze Švamberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845 d, or. pap., poškozený. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzka zujeme]. Jakož nám VMť psal a přě- pis listu páně Crušinóv poslal, v kterémžto píše, že VM“ i jiným pánóm v Strakoni- cích oznamoval, o tom nám nenie svědomo. A také že žádal pan Krušina několikrát na nás i obsielal nás, abychom panoši jeho spravedlivé učinili etc., pane, VM“ je svědomo, žeť sme panu Krušinovi i panoši jeho vždy k rovnému a k spravedlivému našeho obyvatele Jakuba z Piesku podali i jsamy sě,“ chtiece toho na VM“ etc. přestati, i dohdnes hotovi před VM“ býti. A jakožť páně Krušinóv list neboli přěpis svědčí: „A přesto móžliť ještě panoši mému spravedlivé státi, máť to panoše mój“ — tak lístek ukrojen, že nemóžem srozujměti, chce-li panoše jeho na VM“ přestati. I prosímeť VMt, že ráčíte v tom snažnost vaši učiniti, neb VMt rozumie, a) Tak or. 1) Dotčené listy se nedochovaly.

Strana 182
182 Č. 253—255: 9.—11. února 1447. že námi rovné a spravedlivé neschází a vždy k rovnému podali i ještě podáváme etc. Datum f. V. in die sancte Apolonie virginis, anno etc. XLVII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 254. V Krumlově, 10. února 1447. [Oldřich z Rožmberka Budějovským): nemůže se v tu věc uvázati bez svolení druhé strany, kdyby však svolili na někoho jiného, rád by Krušinu obeslal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845e, koncept. Súsedé milí! Jakož nám opět píšete, že byste toho na nás chtěli přestati etc., i móžete dobře rozuměti, žeť se nám nehodí samy se v to uvázati bez druhé strany vědomí. Než zdá-liť se vám, že byste se chtěli dáti ohledati někomu dobrému, na kohož byste se s obú stranú svolili, tehdáť bychme chtěli pana Crušinu obeslati, aby dobrotivé stání bylo uděláno, a v tom stání abyste se o přátely a o miesto k rokování svolili. A cožť jest úmysla vašeho, v tom to nám dajte věděti. Datum Crumblow f. VI. post Appolonie, annorum XLVII°. A také jakož dotýčete, že lístek ukrojen etc., viece nemá býti než to slovo „přijieti“ k té uřezané kartě; a toť jest omeškáno skrze písaře našeho, ježštoť mnoho činiti má. 255. Ve Vídni, 11. února 1447. Opetz ze Seidlitz Oldřichovi z Rožmberka: zprávy o poselství na Litvu, z Italie a z Uher; má za potřebné, aby země slezské byly pozvány k roku s krá- lem římským. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 886, or. pap. Wolgeborner, edeler, liber herre, mein willingen dinst Euern Gnaden alzeit bereit. Als denne Euer Gnad wol weis von der botschaf ken Litten, habe ich zum 1) Viz č. 253. 2) Poselství z Uher k velkoknížeti litevskému Michalovi s nabídkou koruny. viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 118—119.

Strana 183
Č. 255: 11. února 1447. 183 irsten an den camermeister€ bracht, darnach nach undirweissunge des cameisters an den von Cili, an den von Schanberg und an herr Caspar Slik, den hat dy sache wol gefallen und mir geraten, das ich dy sache sulde brengen an meinen allir- gnedigisten herrn den kunig. Das habe ich getan und meinem herrn was dy sache wol zu danke. Und weis nicht anders, das dy botschaf einen vergank haben wirt etc. Denne von des von Melan? wegen hat der von Montefarar" den Venedigern verraten, das dy Venediger dem van Melan als bei VM zu rosse und zu fusse dir- neder geleget hat und eine stat angerennen und sind izunt aus dem felde oder of sand Jorgen tag‘ meinen sich wider in das feld. Und der pobist Eugenius und der kunig von Aragun" und ander herrn legen dem von Melan pei. Auch hat der von Melan izunt boten pei meinem gnedigsten herrn, dem Romischen kunig etc., und begern hulfe von meines herrn Gnaden; und der von Melan dirbeut sich meinen herrn den kunig fur seinen erben afzunemen und wil das izunt tuen, also das im meines herrn Gnaden helfen welde wider dy Venediger, und begert das mein herre, so wil der von Melan meinen herrn von stundan in seine hirschaft sezen. Denne von der Ungern wegen hat sich meines herrn Gnad zu allen gleichen derpoten mit in vorzukomen und von Seinen Gnaden auszugeben VI und sy, dy Ungern, auch als fil. Was sy zu meinem herrn zu sprechen hetten und er, mein herre, wider zu in als von seines vettern wegen kunig Laslaw, und wes sich dy XII nicht geeinen mochten, des sulde unser heilinger vater, der pobist Eugenius, ein ubirman sein. Das haben dy Ungern verslagen oder izunt begeren sy frede als durch den alden von Cili und auch durch ander herrn. Und sein faste zornig fil prelaten und dy mechtigsten herrn von Ungern an den Hunyanus, das er ge- brant hat. Auch haben dy herrn willen den Hutyanus von der haubtmanschaft ab- zusezen, ader ander reden, er wil sich nicht lossen absezen und tracht noch dem kunigrech. Auch haben dy Ungern begert an dem kunig von Aragun, das er ir kunig sein welde, und er hat in geantwort, er hette landes genuk und welde mit sulchen ungetrauen leuten unbekummert sein. Dergleich hat in der grosse furste aus Litten auch geantwort." Und dy Turken sammeln sich stark und wellen of dy Ungern und Pangraz. Und Urschak Mihall sal heute oder morgen zu meinem herrn dem kunig komen. Auch hat mein herre der konig den Harstain gewunnen und bewirt sich faste widir dy Ungern und meinet sich an in rechen. Und der herrn von Behmen boten sind wol von Seinen Gnaden gefertiget,8 als Eur Gnad von in vol horen wirt. Das ubringe wirt Euer Gnaden von euerm pfarrer° wol dirfaren. Auch, als ich mit Eurn Gnad geredt habe, das Eur Gnad und ander herrn den landen botschaft tuen welde in die Slesiee, das dy auch zu dem tage kwemen, den man 1) Jan Ungnad. 2) Vévoda milánský Filip Maria Visconti. 3) Markrabě monteferratský. 4) 23. dubna. 5) Alfons V, král aragonský a sicilský. 6) Srv. Urbánek na uv. m. 1191. 7) Srv. tamže 1182. 8) Viz tamže 113—114. 9) Václav z Krumlova.

Strana 184
184 Č. 255—256: 11. února 1447. mit unserm herrn dem kunig halden wirt, wenn mich deuchte, is sei notdorf. Domete befele ich mich Euern Gnaden. Geschriben zu Wynn am sonabenden post Appolonie, anno D. XLVII." Opez von Seidlicz, ritter. Na rubu: Dem wolgeborn und edelen herrn, herrn Ulrichen von Rosenberg, meinem gunstigen herrn. Pečeť odpadla. 256. V Budapešti, 11. února 1447. Stavové uherští Oldřichovi z Rožmberka: doporučují mu svého posla Zik- munda Slámu z Nezdřeva. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 887, or. pap., poškozený. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 128 a d. Prelati, barones, nobiles et proceres regni Hungarie universi magnifico do- mino Ulrico de Rosenberg, fratri et amico nostro bonorando, salutem et mutui favoris incrementum. Ut de contrahendo vobiscum vinculo amicabilis federis ac firmanda caritativa amicicia, dudum tempore felicis recordacionis condam serenissimi principis et domini nostri ac vestri, domini Sigismundi, imperatoris et regis, inter nos contracta, provisioneque succursionis ad reppellendam rabiem immanissimorum paganorum, nominis Christi crudelissimorum inimicorum, utiles et necessarii [pre]beri possint tractatus, pro eo strennuum Sigis[mundlum Zlama de Nezrew, familiarem magnifici domini Joſhalnnis de Hunyad, gubernatoris regni nostfri, presencium] scilicet ostensorem, de nostra intencione superinde sufficienter informatum, ad vestram ffratermitatem] et afmiciciam] duximus transmittendum, rogantes eandem, quatenus dictis et relatibus ipsius Zlama vobis verbo nostro in hac parte referendis plenam credulitatis fidem velitis hac vice per omnia adhibere, exhibentes vos be- nivolum votis nostris, ut proinde et nos ad vobis grata prompti, sicuti optamus, semper esse valeamus. Datum Bude undecima die mensis februarii, anno Domini etc. quadragesimo septimo. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 1) Sjezd ve Vídni 29. září 1447, srv. Urbánek, tamže 134, 136 a d.

Strana 185
Č. 257—259: 11.—19. února 1447. 185 257. 11. února 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: nejraději by v té věci přestali na něm, nehodí-li se mu to však, dají to na jeho radu ohledati někomu jinému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845f, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VMť píše, že bez strany druhé vědomě nehodí jsamému uvázati sě, my bychom najradše, pane, na VM“ přestali. Pakli sě vždy VMt nebude zdáti učiniti, ale po VM“ raddě dáme sě rádi někomu dobrému ohledati, a v tom, jakož VMť píše, pana Crušinu obeslati, aby dobrotivé stání bylo uděláno. Za toť my VMť prosíme, že to ráčíte Datum sabbato post Scolastice, učiniti, a v tom sě o přátely etc. bohdá svolíme. anno etc. XLVII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Přit. krytá pečeť. 258. 16. února 1447. Jan Karvajal, legát papežský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za jeho list? a slibuje, že se vše stane podle jeho přání. Palacký, Děj. IV. 1, 140148, výtah z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného. („In negocio, quo avisat Vestra Dom., fiat iuxta vestrum desiderium et ille ordo tenebitur etc.“). — Srv. též Urbánek, Čes. děj. III. 2, 110. 259. V Římě, 19. února 1447. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: podává zprávu o přijetí poslů královských a německých papežem Eugenem a o výsledku poselství, o nemoci pa- pežově a přípravách k volbě nového papeže atd. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 888, or. pap. AČ. II, 433 č. 6. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 160 a d. 1) Viz č. 254. 2) Viz č. 236. 24

Strana 186
186 Č. 259: 19. února 1447. Urozený pane milý! Přijeli sme sem do Říma všichni poslové spolu v sobotu post Epifaniam. Tu proti nám před Řím vyjelo mnoho prelátóv, biskupóv i jiných na několik set koní a provodili nás s trubači až do hospody našie, kdež mně a mistru Eneášovi dána, a potom jiní poslové od korfurstóv a jiných kniežat jeli do svých hospod. A potom dáno nám slyšenie v středu.? A tu papež sám byl a“ collegium cardinalium, a velmi ochotně“ se k nám měl, i preláti. Potom do našé hospody slal, nás vítaje; a potom i poctu nám poslal, víno, kapúny, confecty, obrok, sviece, že nám to až do sie chvíle trvalo. Potom ihned se velmi roznemohl a ležel trudně. Potom snad po dvú nedělí dal nám audienciam privatam; a byli sme před ním, an na loži leží, a tu sme s ním mluvili. Také sem TMť před ním recom- mendoval, co sem najlép mohl, že TMť vdy JSt byl syn poslušný a římského kostela a žes nikdy od poslušenstvie a od jednoty neodstúpil, a že tvú pilností královstvie české in eius obediencia zóstalo, a že nynie toto léto, bych TM“ byl neměl, že by ta deklaracie z Čech“ nebyla se stala; a kterak sem já veliké nebezpečenstvie pro to měl, a v těch všech že žádný mne nehájil a nesvobodil, jedno TMť. Tu cardinalis sancti Angeli,, ješto při tom byl, mnoho dobrého o TM“ pravil a heroltoval před ním. Jeho Svatost řekl: „Multa bona audivi de illo domino et benedictus sit; tempore suo cogitabo, quod ipse non frustra pro nobis et pro hac Sancta Sede laboraverit; et, d. Procopi, multum debetis sibi ex parte nostri ante omnia regraciari.“ Milý pane, Buoh vie, coť sem mohl, i tu i před cardinály vdyť o tobě heroltuji, a co mohu najlepšieho, pravím. A by mi co byl zvláštnieho poručil, rád bych také učinil; ale poněvažs mi nic nepsal, nevěděl sem lepšieho učiniti, nežli vos recommendare Sanctitati Sue et devocionem et reverenciam ad Ipsius Sanctitatem vestram referre. Ale bojím se pohřéchu, žeť nám na všaký den umře. Umře-liť, tehdy musíme my zde zóstati při volení nového, jakož cardináli s námi o tom mluvie. A já snad musím miesto césařovo zde zdržeti et observare conclavim, a když by měl koru- nován býti, kóň pod ním vésti, jakož TMť vie. Neb mluvili s námi cardinálové někteří, abychom pro nic neodjiežděli a abychom conclave drželi, ješto to úřad césařóv jest. Rekli sme: „Milí páni, nos non possumus aliquid defendere conclave." Dixerunt: „Nos bene scimus; sed si aliquam violenciam vellent nobis in elleccione pontificis Romani inferre, tunc vos essetis testes illius violencie; quod tamen non speramus, quia Romani sunt ita nobiscum concordes, quod non speramus, quod aliquis sit ita potens, quod inferat nobis violenciam.“ Také král napulský aneb aragonský“ leží dobře VII neděl jedno čtyři míle od Říma, slove Tudertum,“ má snad V neb VI tisíce, a chtěl rád korunován býti na sicilské královstvie. Papež nechtěl, protože král Reynat má lepšie právo k tomu, ješto tento vyhnal ho odtud; a) Tak or., snad chybně místo v. b) ochtně or. 1) 7. ledna. 2) 11. ledna. 3) Viz výše č. 232. 6) Ital. Todi, již. od Perugie. 7) Sicil. král René z Anjou. 5) Alfons V. 4) Jan Karvajal. 8) Srv. Pastor, Gesch. d. Päpste I, 266.

Strana 187
Č. 259: 19. února 1447. 187 a ten čeká smrti papežovy a rozumiem, že by rád po své vóli měl papeže. Ale neučiní tomu nic; neb Římené velmi naň nevražejí a pravie cardinálóm, aby péče neměli; by měl na XX tisíc, truc mu, by na ně směl pohleděti. A tak tomu roz- omiem, že nemóž býti tak zlé, by k něčemu se nehodilo. By toho krále tu nebylo, strach, by cardináli nebyli rozděleni in elleccione, quia magna parcialitas inter eos; ale tohoto se bojiece, bohdá spieše svorni budú.! Buď pak ktož buď nový papež, mám velikú známost s kardinály a od mnohých přézeň velikú; také seznámím se s novým a TM' také recommendabo. Váš de Krapanica2 velikú k papežství na- ději má, velmi dobrý člověk a múdrý; a mnoho sme o vás spolu mluvili. Bychť byl chtěl neřku prositi, ale jedno svoliti, byliť by mne ihned učinili arcibiskupem; sed ego nolui bonis respectibus, to ještě rač věděti; potom cum DVra conferam. Nebyloť jest dosti na jednom mluvení, ale byloť jest toho mnoho. Má TMť velikého přétele na cardinálu Bononiensi“ a na cardinálu s. Angeli. Jáť nemním, byť se to brzo přihodilo ani otci vašemu, aby spolu dva cardinály měl u sebe u oběda, jako loni TMt. Pak kterak sme deklaracii učinili, toho mi nenie třeba psáti; Martin a kněz Jan zpravie, neb jsú viděli. Prvé sme učinili deklaracii a obediencii samému papeži, an na loži leží, a cardináli stáli okolo a my klečeli všichni okolo lože. Potom vyšli sme ad consistorium publicum s kardinály a s preláty, ano lidí na VI tisíc. Tu čteny listy všecky, králóv, váš, panský i jiní. A takto sme řekli: „Re- verendissimi patres! Serenissimus et invictissimus dominus cesar augustus, d. Fredericus, facit, restituit et prestat omnem obedienciam, reverenciam et honorem sanctissimo in Christo patri et domino nostro, d. Eugenio, pape IVto, et huic Sancte Romane et apostolice Sedi, concurrente secum inclito regno Boemie ac ceteris principibus electoribus et aliis principibus ecclesiasticis et secularibus, recognos- cendo prefatum d. Eugenium verum, unicum et indubitatum summum pontificem et successorem beati Petri apostoli, prout hoc idem prefatus dominus Romanorum imperator et rex sua patenti litera profitetur.“ A tu dali sme ten list s majestátem, jakož kněz Jan přepis jeho má. A když ten přečten jedniem arcibiskupem, tehdy ihned váš list týž arcibiskup četl, a potom capitolní a jiní ukázáni, universitatis a z Plzenska a jiní; ale že se k večeru chýlilo a poslóv mnoho bylo, doctoróv a prelátóv od korferstóv a arcibiskupóv, proto nečteni jiní listové, aby tito poslové, naši tovaryšé, mohli svá poslušenstvie od svých pánóv učiniti, a tak se dálo až do večera. A když se dokonalo, tehdy ihned u s. Petra počeli zvoniti u veliké zvony a po všem Římu celú noc zvonili, ohně pálili, po všech ulicéch trúbili, z pušek bili, jakož toho zde obyčej mají. A všichni kardinálové volali, děkovali, najviec nám Čechóm. Nazajtřé celý den světili, potom processio veliká byla ad s. Johannem Lateranensem, a tu všichni kardinálové a prelátové byli a my poslové 1) Viz tamže 293—294. 4) Thomas Parentucelli. 2) Kard. Domenico Capranica. 3) Srv. Pastor na uv. m. 295. 24*

Strana 188
188 také. Tu byla mše krásná de sancto Spiritu a jeden kardinál mši slúžil; a potom kázánie krásné a všem děkováno tu, najprv králi a potom jiným, jakož vše kněz Jan a Martin viděli; a nám poslóm také tu na kázánie děkovali. Také Trirskému a Colinskému2 králova Mť uprosil milost restitucionis, tak aby najprve obediencii učinili,“ jakož toho bullu také máme. Protož, milý pane, neželej své pečeti přivě- šenie, neb z toho čest velikú jsi měl, když tvé jméno tu ohlášeno a pečet, ješto cti vrch jest, ačkoli druzí pňové a tetřevi u nás pravili, že by veliká nečest a hanba zemi byla. A coť sem já měl o to tam utrhánie, posměchóv a nebezpečnosti, ale měl sem zde za to dosti dieky, cti a chvály, bohu milému a s. Petru děkuje. Neb Buoh to vie, pro žádnú jinú věc, než pro Buoh a spravedlnost a svého pána kázáním vedl sem to, což sem najlép uměl, ne pro arcibiskupstvie, jakož sú na mě smluvili; co pak potom bude, má to Buoh v své moci. Také rač věděti, že mnozí se mnú velicí o to mluvili, proč za toho člověka prosíte et facitis talem simulacionem, petitis et velletis non exaudiri; mala est illa simulacio, que inducit periculum ani- marum. Jáť sem vymluvil, jakž sem uměl, et dixi: „Katholici non faciunt alia occa- sione et signanter d. de Rosis, nisi quia sciunt, et non dubitant, quod hec Sancta Sedes ita religiosa et prudens est, que scit dare petentibus ea, que proficua et fidei katholicae edificativa sunt.“ Potom mi něco řekli, quod non licet ad presens scribere, a to maximum. Mnoho zde divných věcí vidím a vdy TM“ to vinšuji, ale pro dalekost nelze donésti. Uprosil sem bratru svému knězi“ probostvie litoměřické: prosím TM“, rač jemu raden býti a pomocen, a k tomu dispensacii, že móž všeli- kaké obroky držeti světské. A to probostvie, ačkoli de jure patronatus regio jest, ale že fatalia transiverunt, že nepodal žádný královým jménem, spadlo ad Sedem Datum Rome apostolicam.“ Jiných novin všech kněz Jan a Martin TM' zpraví. dominica Esto michi, anno etc. XLVII. Č. 259: 19. února 1447. Proсop. Také rač věděti, že včera sme velmi rychlého posla odsud poslali k králově Mťi, ješto ve dvú nedělí vdy má u krále býti, dávajíce jemu ty dobré noviny věděti, že sme již declaracii učinili a že jest již de illa maledicta neutralitate vyšel. Neb tam ihned, když jemu to dáno bude věděti, tehdy má též tu, kdež svým dvorem bude, učiniti a mši de sancto Spiritu kázati zpievati a preláty, což najviec móž, svolati; a po mši má deklaracii takúž učiniti a těm Basilejským glejt odvolati. A my odsud máme do Nüremberga jeti na ten rok, kterýž položen k středopostí,“ a pověděti, že sme declaracii učinili a že králova M všem též přikazuje, du- chovním i světským, aby v šesti měsiecích též učinili. Pakli kto přes šest měsiecóv 1) Arcibiskup trevírský Jakub ze Sirku. 2) Arcibiskup kolínský Dětřich z Moersu. 3) Viz Hansen, Westfalen und Rheinland im 15. Jahrh. (Publ. aus den k. Preussischen Staatsarchiven B. 34), 71, 100, 176 a d., 252 a d. 4) Jindřich z Rabštejna. 5) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1671. 6) 19. března; viz Hufnagel, Caspar Schlick etc., MIOG, Ergzb. VIII, 331—332.

Strana 189
Č. 259—260: 19.—25. února 1447. 189 neučiní deklaracie, co jeho potká, že král žádného v tom nechce zastávati, nébrž proti těm býti, jakož z práva executor et advocatus ecclesie jest. Neb všem těm plná milost jest dána, ktož sú byli s Basilejskými, ktož učinie poslušenstvie v šesti měsiecích otci svatému Eugeniovi anebo jeho náměstku a římské Svaté Stolici. Jestiť pak toto malý a krátký list, ale potomť napíši delší. A co zjednáme v Nürem- berce, když dolóv bohdá pojedu po Dunaji, tehdyť TM“ z Lince něco napíši aneb z Pasova. [P. S.] Isti se hic declaraverunt et alii promiserunt idem in Nüremberga facere: It. Dominus rex Romanorum. It. Barones Bohemie. It. Archiepiscopus Maguntinensis. It. Fridericus, marchio Brandeburgensis. It. Johannes, Albertus et Fridericus marchiones. It. Wilhelmus, dux Saxoniae, marchio Misniae. It. Langravius Hassie. It. Dux Sleswicensis. It. Archiepiscopus Maigdeburgensis. It. Archiepiscopus Salczburgensis. It. Archiepiscopus Bremensis. It. Episcopus Wratislauiensis. It. Eorundem archiepiscoporum suffraganei." Neb na biskupy, ješto slušejí pod tyto arcibiskupy, nenie tak zřetedlnost, neb ti musejí tam svú obediencii, kam jich metropolitáni jsú. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mému přéznivému. Přitištěna krytá pečeť. 260. V Krumlově, 25. února 1447. Oldřich z Rožmberka Táborským: o jejich vězních, které jim zajal Reinprecht z Wallsee. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 889, koncept. Srv. Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka atd., ČNM CVII (1933), 68. Súsedé milí! Jakož ste nás ondy v Budějovicích prosili, abychme o vězně vašě pana Reinprechta, švagra našěho, obeslali etc., toť sme s pilností učinili. I píše nám švagr náš,2 že se jemu v té mieře toho nehodí učiniti, poněvadž se jeho služebníci 1) Srv. Pastor, Gesch. d. Päpste I, 280. 2) Dotčený list se nedochoval.

Strana 190
190 Č. 260—262: 25.—28. února 1447. nynie v Budějovicích bez konce rozjeli, a také bojie se podezření od královy Mti a od jiných dobrých lidí, kteříž od jednoty vašie hubeni sú; a by to bylo v jiné mieře, že by se v takovém běhu neb v jiném chtěl rád ukázati jakožto přieteli svému dobrému. To vědúce, abyste se svémi věznie“ uměli richtovati, abyste k ško- Datum Crumblow sabbato ante Invocavit, annorum XLVII°. dám nepřišli. Ol. 261. V Krumlově, 28. února 1447. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Hradce]: prosí o jelena a laň, a aby mu napsal, kam si má pro ně poslati Kalkuše, svého služebníka; bude-li chtíti mladá zvířátka o letnicích, rád mu je opatří; aby mu napsal, jak se má. — (fer. III. post Invocavit). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, koncept. AČ. XIV, 27 č. 1529. 262. 28. února 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: aby jim oznámil, jsou-li u něho služebníci Krušinovi za příčinou rozsouzení pře a mají-li také sami své posly poslati. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845 g, or. pap. Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujem. A jakož nám VMt zevila u nás, že páně Krušinova? služebníci u VMt budú tento týden, a dále VM' panu Krušinovi psal, aby těm služebníkóm svú při poručil etc., i prosímeť VMt nám dáti věděti, kterú na to odpověď jmáte, a jsú-li ti služebníci u VM“; a také když bychom naše od nás k VMti o to jměli poslati, to nám ráčili dáti věděti po tomto Datum f. III. post dominicam Invoca," anno etc. XLVII°. poslu. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Pečeť odpadla. a) Tak konc. b) Tak or. 1) Dotčené listy se nedochovaly; srv. o té věci poslední list z 11. února, výše č. 257.

Strana 191
Č. 263—265: 10. března 1447. 191 263. 10. března 1447. Jan Pražák, rychtář táborský, Oldřichovi z Rožmberka: aby zakázal knězi Petrovi ze Soběslavě bráti odúmrt na lidech v Radimovičkách. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I. B5AP, 1a, or. pap. AČ. XIV, 28 č. 1530. Urozený pane, službu svú vzkazuji VMti. A jakož sem s VM“ mluvil v Budě- jovicích nynie na sněmu a lístek té žaloby dal napsaný po panu Rúsovi, burgrabí vašem, o tu odúmrt, kterúž kněz Petr z Sobislavě miení bráti (a nemaje k tomu žádného práva) v Radimovičkách, za kterúž súsedé naši jsú rukojmie, ješto jest ta dědina řádně osazena, vzdána i přijata a penězi jinam zaručeni, i věřím VM“, že Vítovi burgrabí nebo Maksantovi rozkážete, ať knězi přikáží, ať těch lidí u pokoji nechá, neboť k nim žádného práva nemá. VMti žádám dobrotivé odpovědi listem vaším při tom poslu. Scriptum feria VI. ante dominicam Oculi mei semper ad Dominum, anno XLVII°. Jan Pražák, rych tář] táborský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu mně přieznivému, buď dán. Přit. pečeť poškozena. 264. V Telči, 10. března [1447]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: ať přikáže svým služebníkům, Vitovi a Maksantovi, aby se srovnali s jeho služebníkem Janem ze Štítného, který chce přestati na nějakém oprávci, a aby mu vrátili jeho list; žádá za odpověď. — (fer. VI. ante Oculi). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, or. pap., pečeť odpadla. AČ. XIV, 28 č. 1531. 265. V Strakonicích, 10. března 1447. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: vyptá se rád na toho člověka a podá Oldřichovi zprávu. 1) Sjezd Oldřichův s Táborskými v Čes. Budějovicích poč. března; viz Rynešová, O účasti atd., ČNM CVII (1933), str. 68—69.

Strana 192
192 Č. 265—266: 10.—11. března 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 892, or. pap. thioiroo amiu armeſuvz anihohng anrhntv' ar ne& A bořích etc., račíž vědětí, žeť se chcí s pílností a s opatrností na to ptátí na tom člověku, o kterémž mi píšeš, i jinde, nic jinak, než jako by má vlastnie věc byla. A což bych koli prozvěďal aneb se uptal, buďto na tom člověku neb jinde, dnem i nocí dalť bych TMt věděti. A TMť mi též zase. A s pravú věrú rád slyším, že se TMť dobře má i se všemi syny vašimi i s svými se všemi. A jáť se také dě- Datum in Strakonicz f. kujíc Pánu Bohu lépe mám, ale ještě o holi chodím. VIta ante dominicam Oculi mei, annorum etc. XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému, dán buď. Přit. krytá pečeť. 266. Ve Vídni, 11. března 1447. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: ke sněmu v Praze se papežský legát dostaví včas; aby mu podal zprávu o jednání na sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 893, or. pap. Fridrich, von Gots gnaden Romischer kunig, zu allen ziten merer des reichs, herzog zu Osterreich, zu Steyr etc. Edler, besunder lieber! Als du uns geschriben hast,? wie du dich iezunt zu dem tag gen Prage gefugt hast und des nicht habest versaumen mugen, nemlich durch eins andern tags willen als acht tag nach Ostern" zu halten von zukunft wegen des legaten" etc., also gefellt uns das wol und wir hoffen, der legat soll in der zeit von hinne wol mussig werden, nachdem und die Ungern iezund treffenlich allhie bei uns sein und die teiding nu angefangen haben," dorinn der legat dann fleissig ist. Wie nu dem allem, so begern wir von dir mit fleiss, was sich uf dem ietzgenannten tag zu Prag begeben wirt, daz du uns das on verziehen wissen las- sest, uns dornach ouch wissen zu richten. Doran tust du uns sunder dank und 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Oldřichův list se nedochoval. 3) 17. dubna; sněm v Praze se sešel až po 8. květnu; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 133—134. 4) Jan Karvajal. 5) Viz Fessler-Klein, Gesch. von Ungarn II, 510.

Strana 193
Č. 266—267: 11.—12. března 1447. 193 wolgefallen. Geben zu Wienn an sambstag vor dem sontag Oculi in der vasten, unsers reichs im achten jare. Ad mandatum domini regis. Na rubu: Dem edeln, uns besunder lieben Ulrichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 267. 12. března 1447. Táboršti, Písečtí a Vodňanští Oldřichovi z Rožmberka: jsou ochotni učiniti příměří se zemí rakouskou, bude-li jim do tří neděl položen v Budějovicích rok ke konečné smlouvě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 894, or. pap. AČ. I, 388 č. 42. — Srv. Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka atd., ČNM CVII (1933), 68 a d. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Poslové naši, do Budějovic k sjezdu vyslaní, vrátivše se zpravili nás, kterak VMt žádali na nich, abychom s Němci v přímiřie do některého času vstúpili, že by VMt v tom přímiří chtěli se přičiniti, aby mezi námi a Němci konečné smlúvy se staly etc. Ačkolivěk v této válce veliká škoda nám od nich stala se jest ohněm a topením služebníkóv na- šich, jakož VMt toho všeho tajno nenie, a kterak oni tu válku pálením a topením začali sú, ale ne my, leč musíme my konati, avšak, aby nám svávole TM“ ne- byla připsána, k žádosti vašie a jiných dobrých lidí, ješto při VMt také byli, jestliže nám třem městóm rok v Budějovicích VMt s Němci složíte k konečné smlúvě, chcem se vší zemí rakúskú za tři neděle pořád zběhlé od dánie listu tohoto stánie jmieti. Pakli by TMť toho roku nám s Němci v městě již jmenova- ném v těch třech neděléch složiti neráčili, tehdy bychom v tom stání ty tři neděle nechtěli s Němci jmieti. Protož což jest v tom úmysla vašeho, račte nám toho Datum dominico Oculi mei, anno etc. odpověď psanů po tomto poslu dáti. quadragesimo septimo. Purgmistři a konšelé měst Hradiště Tábor, Piesku a Vodňan. Na rubu: Urozenému pánu Oldřichovi z Roznberga, pánu přieznivému. Přitištěny tři kryté pečeti. 25

Strana 194
194 Č. 268—269: 12.—14. března 1447. 268. V Telči, 12. března 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby si poslal pro laň do Telče; poslal mu spis o sjezdu v Olomouci; aby mu dal věděti o poselství králově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 894 A, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! Jakož mi píšeš o jelen a o lani, nepamatujiť se než o jednom, i snědliť jsú mi vlci jelen, než po laně pošli do Telče, když chceš, tuť rád pošli. A takéť sem před tiem TMti poslal ten spis, na čemž jsú se páni v Olomúci ustanovili moravščí? A také prosím, víš-li, Datum in Telcz dominico jakéť jest poselství od králově Mti, daj mi to věděti. in die sancti Gregorii pape, anno etc. XLVII°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Přitištěná pečeť z červ. vosku poškozena. 269. V Strakonicích, 14. března 1447. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: aby vyslechl jeho panoše v je- jich při; po těch věcech pátrá opatrně a pílně; byl vystřežen, že se nějaká rota chystá mu uškoditi, proto ať přikáže svým uředníkům, aby se připravili jemu na pomoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 896, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, žeť sem panoší svých Přieška a Viléma z Chanovic s jich vólí před TMť podal, i prosímť, rač to učiniti pro mú službu, rač je slyšeti a rač se přičiniti, zdať by mezi sebú mohli miesto a konec učiniti. Pakli by se TM“ nezdálo, ale mohli-li by se přátelsky před TM“ smluviti, zda by je na to TM' zvedl, rač se přičiniti; a to rač při sobě mieti, jim na mě nepravě. A toť jest mezi nimi o drženie zbožie, zejména Třiedky. Také rač věděti o ty věci, jakož TMť dobře vie, žeť sem s pilností všady osadil i s opa- trností, i k onomu člověku, jakož dobře vieš.? A když bych koli aneb kterakkoli co přezvěděl, nezmeškámť pro nic dnem i nocí dáti věděti. A znova nenie sem měl jednoho], kteréhož sem i zakllel], jemuž sem dávno mnoho věřil i věřím; slíbil mi to s opatrností se na to ptáti; a což by přezvěděl o těch věcech, věděti dáti, neb ten bývá tu, ješto muož mnoho věděti. A TMť také, přezvěděl-li by co, ne- 1) Viz č. 261. 2) Dotčený spis se nedochoval, o sjezdu v Olomouci není ani více známo. 2) Srv. list jeho z 10. března, výše č. 265.

Strana 195
Č. 269—271: 14.—20. března 1447. 195 meškaj mi dáti věděti. A úředníkóm bližším k nám rač přikázati, ať pilni sú zám- kóv. A jestližeť by se co přihodilo, jehož, pane, rač stráž býti, aťby mi dali věděti; nezmeškalť bych s svými. Také rač věděti, žeť sem vystřežen v jistotě, že rota některá, kteráž jest měla jeti k mladému Míšeňskému, kteréž, jakož sem zpraven, jest na puol druhého sta koní, miení mně a mým na cestách bráti i škodu učiniti, aťbych honil, a tak aby mi mé porazili, a že by mienili mé všecky zbíti a zvěsiti. Ale buohdá já i svými se toho vystřehu i proti. A takové rač kázati úředníkóm okolo mne bližším, ať se opatrně mají. A jestližeť by se vždy přihodilo a chtěli vždy nade mnú a nad mými svévolnost bez viny okázati, rač přikázati úředníkóm okolo mne bližším, aťby s lidmi shuoru byli podle mne a mých a pomohli mi. A tiem přikázáním nerač meškati jim psáti, neboť ta rota očekávají jediné lepších cest; takť sem zpraven. I s pilností se na to ptáti chci, kde jich najviec leží. I rač na to Datum raditi, za toť prosím. A těch všech věcí odpovědi prosím listem vaším. in Strakonicz f. III. post dominicam Oculi, anno D. millesimo IIII XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. 270. V Krumlově, 14. března 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: odpovídá na list z 10. března,i že zatím o té věci neví, avšak obeslal své úředníky Vitu a Maksanta, aby učinili spra- vedlivé jeho člověku; oznámí mu jejich odpověď. — (f. III. post Oculi). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10. koncept. AČ. XIV, 28 č. 1532. 271. Na Hluboké, 20. března 1447. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: odpovídaje na Oldřichův vzkaz po Koňatovi, aby k němu přijel, oznamuje svůj příjezd na příští středu2 večer; posílá mu 30 kaprů a několik štik z bavorovského rybníka a slibuje mu jich i více podle libosti. — (ten pondělí po středupostie). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Lobkovic, or. pap. s pečeti na rubu přitišt. AČ. XIV, 29 č. 1533. 1) Viz č. 264. 2) 22. března. 25*

Strana 196
196 272. Č. 272—273: 21.—23. března 1447. 21. března 11447]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o lajicích listech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 898 a, or. pap. AČ. I, 389 č. 43. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Jestliže po druhé který posel váš služebný od nepřátel našich listy lajície k nám nositi bude, věříme VM“ kážeme-li jemu ty listy takové sežrati, aneb jinak udá-li se jeho v tom poselství neuctíti, že VMt neráčí nám v tom za zlé jmieti. Datum fer. III. post Letare. Purgermistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému pánu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 273. V Strakonicích, 23. března [1447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: až se Zachař z Říčan a na Štěkni vrátí, dá mu věděti; aby přijel ihned na Helfenburk; posílá list, žádaje o jeho vrácení. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 811, or. pap. Srv. listy z 10. a 14. března, výše č. 265 a 269. Službuť svú vzkazuji VM“, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti o ty věci, jakož sem s vámi v Budějovicích mluvil etc., žeť Zachař z Říčan seděním na Štěkni zajtra buohdá k tomu člověku jede. A kdyžto sě zasě vrátí a na čemžť zóstane, toť já dám TM“ věděti bez meškánie. I rač tiem nemeškati a na Helfenburk přijeti, že bychom vás tu svedli a pomocí boží že bychom jej odtrhli. A teď posielám list v tomto zavřený, potom zrozumiete, a račte mi jej zasě poslati. Datum in Strakoniz f. quinta ante dominicam Judica. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosemberg, amico sincere dilecto, dd. Přitištěna krytá pečeť. 1) Dotčený list se nedochoval.

Strana 197
Č. 274: 25. března 1447. 197 274. V Římě, 25. března 1447. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o listech papeže a kardinálů o volbě nového papeže, poslaných do Čech; aby dal průvod knězi [Lukáši Hlád- kovi], který nese z Říma listy do Prahy a do Plzeňska; o cizích poselstvích u papeže; o svých stycích s kardinálem Karvajalem a papežem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 899, or. pap. AČ. II, 438 č. 8. Urozený pane milý! Tvój i náš papež velmi milý, s nímž jsi mnoho loni pře- mlúvěl a ješto na TMť velmi laskav, ješto jemu nenie třeba tebe poručiti, než aby TMť jemu jiné porúčel, píšeť list všemu království o svém volení, i collegium car- dinalium druhý, jakož po všem křesťanství všem králóm a kniežatóm i prelátóm píše, jakož toho obyčej jest. Ale byť mne nebylo zde, jistě nebylť by psán; jáť sem to ke cti zemi české zjednal; i do Prahy mistróm i capitule, i do Plzenska. Protož TM' bullu otevra a přečta ji, pošliž ji do Prahy neb komuť se zdáti bude, panu Menhartovi aneb panu Jiříkovi.? Oniť mnoho o mně zlého mluvie a myslé: a já, kdyžkoli mohu co ke cti zjednati zemi české, to vdy rád činím. Pak TM“ papež píše unum breve sub anulo piscatoris, jako sobě tajnějšiemu, a děkujeť de decla- racione, kterús pomocen byl pro domino Eugenio loni, ješto sem u TM“ byl. Pak de facto Rokyczfane] etc. rač věděti, žeť z toho pro žádnú věc nic nebude. Buoh nám dal tohoto papeže. Sed vobis non habent pro bono, quod petitis et non vultis exaudiri; dicunt non esse bonam simulacionem, que vergit in periculum animarum; nebť jsú z Plzenska sem poslali tohoto kněze4 s listy, s mnohými pečetmi, pan Krušina a preláti, et etiam articulos contra eum, jako mi loni TM' ukazoval. Tento kněz děkan TM všech věcí zpraví, nebť jest při korunování byl a já sem ho mnohých věcí zpravil, nebť jest člověk dobrý; i rač jeho kázati pěšiemu poslu do Hradce neb do Soběslavě provoditi, nebť listy má capitule, universitati i do Plzenska.“ Velmi mnoho ambassiatoróv zde z rozličných zemí a ze všech vlaských obcí: Florentini, Senenses, Benátčené, krále franského, delfína, krále Renata, krále cypr- ského. A král aragonský poslal velmi poctivé poselstvie, i k korunování i dnes, hrabě a pány. A učinili obediencii in consistorio publico, a lidí na několiko tisíc; a papež seděl na stolici sub infula a potom tak krásně a dlúho mluvil, že všichni se divili? Legáta budem mieti ad Germaniam a mním, že kardinalis s. Angeli;" ale 1) Listy nově zvoleného papeže Mikuláše V. i kardinálů z 21. března 1447 vyd. Mareš, Prokopa písaře Nov. města praž. Praxis cancellariae (Histor. archiv Čes. Akad. č. 32), str. 96—98; souč. opisy listů též ve Schwarzenb. arch. v Třeboni, Hist. 897. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 169 a d. 3) Dotčený list se nedochoval. 4) Lukáš Hládek, arcijáhen horšovský; viz Urbánek, na uv. m. 167. 5) Články proti Rokycanovi; viz Urbánek tamže. 6) Srv. Urbánek, na uv. m. 1701. 7) Viz Pa- stor, Gesch. der Papste I, 312 a d. 8) Jan Karvajal.

Strana 198
198 Č. 274—275: 25.—26. března 1447. jižť jezdí s velikým haufem, ne jako na Krumlově byl; ale proto často spolu téměř na všaký večer kolací mieváme a na TMť vdy zpomenem, a když co jieme, tehdy on réká: „Tamen dominus de Rosis dicit, quando magnos pisces comedit: Ex quo Deus dedit nobis ista bona, quare non comederemus etc.", jako ste spolu mluvievali. Již my na všaký den s mistrem Eneášem odsud pojedem. TM“ se porúčiem. Cele, pane, mním, že božím darem tento papež nám dán, a tak veliký hluk zde u tohoto dvora, ješto div. Bývámť u něho často, a najviec u večer, ješto již jiní otejdú, tehdy tepruv nás k sobě zvolá, a tu conferimus diversa. Až se shledáme spolu, Datum Rome in die Anunciacionis s. Marie, anno též budem sobě rozprávěti. etc. XLVII. Procop. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mému milému, d. 275. V Krumlově, 26. března 1447. Oldřich z Rožmberka [Václavovi z Michalovic]: aby mu dal věděti, co od- poví ten člověk; vrací mu list; na Helfenburk by mohl přijeti až po hodech (po 9. dubnu); o sjezdu pánů uherských s moravskými a českými; aby přijel na sněm do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 900, koncept. AČ. III, 39 č. 59. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš? a list si poslal, tomuť sem srozuměl, a rád slyším, že si k tomu člověku poslal; a cožť na to odpověď dá, prosím tebe, daj mi to věděti; a teť ten list zase po- sielám. A jakož dotýčeš, abych nemeškaje na Helfenburk přijel: v této mieře a v tom v svatém času není podobné, bychť se ocavad měl hnúti, než jestližeť bych beze lsti“ po hodech? tam přijieti mohl, toť bych rád učinil. Také věděti dávám, kterak Uhři obeslali pány moravské a české o sjezd, jakož v těchto přě- pisech srozumieš.? Pak na tom sněmu, kterýž nynie v Praze bude, o to i o jiné věci šíře bude rozmluveno. A také mi páni obeslali, abych tě a jiné přátely a dobré lidi k témuž sněmu obeslal. I zdálo by mi se, aby také k tomu sněmu přijel; neb ten sněm dlúho trvati nebude, a mám za to, týden najdél. A tuť bychme o všeckny věci ústně rozmluvili. Datum Crumblow dominico Judica, annorum XLVII." a) lstli v konc. 1) Viz č. 273. 2) Po 9. dubnu. 3) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 128 a d.; dotčené pře- pisy se však nedochovaly. 4) Viz Urbánek na uv. m. 133 a d.

Strana 199
Č. 276—277: 27.—30. března 1447. 199 276. 27. března 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: Václav z Michalovic se nechce uvázati v jejich při s Krušinou; Táborští spolu s lidmi Krušinovými uškodili jeho lidem a spálili mu jednu vesnici; prosí o radu, co v tom mají činiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845 h, or. pap. Urozený pane, nám přieznivý, službu naši TMt napřed vzkazujem. A dávámeť VMť věděti, že Petr z Dlúhé vsi uvedl nás z panem Crušinú, žeť sme mezi sebú pří- měřie učinili až do Květné neděli příští! a to sobě zapsali pode ctí a pod věrú věrně a křesťansky sdržeti, a v tom abychom s vobú stranú pana Michalce etc. prosili, aby sě, coš jest mezi námi, JM“ i jeho služebníku ráčil uvázati, jakož sme to i učinili a v neděli Letare2 od sebe k panu Michalci poslali, a Tázovec také tu byl; a pan Michalec sě v to mocně nechce vložiti aniž na sě toho tak vzieti, než řekl, že s pilností chce i s dobrými lidmi v tom pracovati, aby nás smluvil dobrovolně, a na to že chtěl další příměří učiniti a rok nám položiti. Toho sě Tázovci nezdálo přijieti, než to na svého pána vznésti a toho odpověď dáti, takže nevíeme, což bude za odpověď dáno etc. Než v tom nynie v pátek Janek Forman, služebník Tázovcuov, s jinými služebníky páně Krušinovo vzeli lidem našim koně z pluhuov a k tomu oheň vypustili a spálili nám jednu vesnici, že toliko jeden dvuor suostal. A toť sě nám stalo v takým zapsaném příměřie, nemajíce na pana Crušinu i jeho služebníky ižádnú péči. I prosímeť VMt, že nám ráčíte v tom další radu dáti, kterak sě v tom jmáme mieti.“ Datum f. II. post Iudica, anno etc. XLVII.o Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 277. V Strakonicích, 30. března 1447. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: aby toho sjezdu neodkládal déle než po hodech (po 9. dubnu); aby se tajně ptal po ztraceném listu toho člověka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 900 b, or. pap. 1) 2. dubna. 2) 19. března. 3) 24. března. Krušinou ze Švamberka viz korespondenci výše otištěnou. 4) O sporu Budějovských s Hynkem

Strana 200
200 Č. 277—278: 30. března 1447. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož mi píšeš v svém listu, kterak tyto svaté dni o tom sjezdu, jakož dobře vieš, nemóž nic býti, i ovšem ty svaté dni móžem bez toho dobře pobýti, ale buohdá s hodóv prosímť i věřím, že toho TMť od sebe neodvrže, nebť mi se zdá to dobře nám užitečné. Nebo ten člověk, jakož TMť dobře vie, jest na poli odtržen od nich; a kohož muožem odtrhnúti, velmiť mi se zdá dobře. Nebo nestal-li by se ten sjezd, takť za to mám, žeť by mi to bylo k horšiemu připsáno, a zvlášť od toho člověka, žeť by řekl: „An mne jediné pokúšie jako zlého koně,“ i také od toho člověka, ktož o to jezdil a pracoval, mezi námi i pro jiné horšie z toho k nesnázem vznítie. Protož, milý pane, to vida, věřím, že se TMť k tomu uprázdní. A mně rač psáti tak, jakž se TM“ zdáti bude, aťbych jej mohl okázati tomu člověku o tom sjezdu. Takéť prosím, milý pane, rač se kázati ptáti tajně na ten list ztracený toho člověka, a byl-li by optán, rač Datum mi jej poslati; za toť prosím. A toho mi rač odpověď dáti o tom sjezdu. in Strakonicz f. Vta ante dominicam Palmarum, annorum etc. XLVII°. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. 278. Na Hluboké, 30. března [1447]. Jan z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: aby obeslal lidi z Cáhlova o pro- puštění lidí Děpoltových a vrácení koní. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 901, or. pap. Služba má napřed TMti, urozený pane! A rač TMt věděti, žeť jsú mě spravili páně Děpoltovi lidé Smilovic, že by jim Viderle a Habart s jinými z Cáhlova v středu vzali bez tří třidceti koní a pět člověkóv jali. Prosím TMti, milý pane, rač sě TMť k tomu přičiniti a je obeslati, aťby ti chudí lidé propuštěni byli a jim Datum in Hluboka f. quarta post koni navráceni byli, což jim jest pobráno. dominicam Iudica etc. Jan z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, buď dán. Pečeť odpadla. 1) Viz č. 275.

Strana 201
Č. 279—280: I. dubna 1447. 201 279. V Budějovicích, Ina jaře 1447]. Ondřej Sova Oldřichovi z Rožmberka: neví o žádných listech, slyšel jen od poutníků z Říma, že pan Rabštejn byl již potvrzen k arcibiskupství. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 797, or. pap. Urozený pane milý, služba má napřed VMti. A jakož mi VMť píše o listech a o panu Rabštainovi etc.,2 protož rač VM věděti, žeť o žádných listech nic neviem, než toliko že sú dvují pútníci k nám přišli jdúce z Říma, ti sú tak pravili, jistiece to, že by konečně pan Rabštain stvrzen byl k arcibiskupství; než zvěděl-li bych jistěšie novinu, chtěl bych bez meškánie VMti dáti věděti aneboli listy, kteréž by VMti svěčily, chtěl bych bez meškánie poslati. Datum Budweiss f. secunda. Ondřej Sova. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberga, pánu mně přieznivému. Přit. pečeť z čer. v. (štítek s lilií? Bez nápisuj. 280. V Cáhlově, 1. dubna 1447. Hejtmané cáhlovští Oldřichovi z Rožmberka: lidé, zajatí Cáhlovskými, jsou Táborských; aby tedy zakročil u Jana z Lobkovic na Hluboké a Jana Bechyně z Lažan, aby se neujímali lidí jejich nepřátel. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, or. pap. Srv. list Jana z Lobkovic z 30. března, výše č. 278. Wolgeparner, genediger herr, unser willig dinst sind Eurn Gnaden wefar. Als uns Eur Gnad schreibt von wegen des von Franburg und des Wechinko, wie die unsern in scholten haben genomen und etleich leit gefangen, und pegert die mit ir hab wider zu schaffen, nun lassen wir Eur Gnad wissen, das die unsern dem von Franburg noch dem Wechynko chain schaden getan haben, sunder se haben genomen auf aim darf, das ist unserer veint der Thebrer; es pekennen auch die- selben leit, die dy unsern gefangen haben, die Thebrer sein ir herrn und sein in gehorsam mit zins und andern vadrung als irn herrn. Es ist auch das darf des Smyelebicz und Schernika und das Chlain Presnicz gehuldigt gebesen gen Drosen- dorf und gen Lantstayn; dapei Eur Gnad woll versteen mag, das der von Franburg 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1662. 2) Oldřichův list se nedochoval. 3) srv. Urbánek, na uv. m. 166 a d. 2) Oldřichův list se nezachoval. 26

Strana 202
202 Č. 280—281: 1.—2. dubna 1447. noch der Wechynko chain recht zu in nicht haben. Und pitten Eur Gnad, ir wolt sew darob weisn, das se sich umb unser veint guet nicht annemen, wenn es wer Geben in der Freynstatt am sambstag var dem uns gar sber mit in zu leiden.? Pallntag, anno etc. XLVIImo. Jorig Grossawer. Jorig Marschalich. Na rubu: Dem edln und wolgeparnen hern, her Ulreichen van Rasenbergkch, unserm genedigen hern. Pečeti odpadly. 281. V Krumlově, 2. dubna 1447. [Oldřích z Rožmberka Táborským]: o lajících listech; Viléma Zunberka, na nějž žalují, ihned obešle. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 898 b, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o poslích, myť o tom nic nevieme, než úřed- níci naši spravili nás, že posel váš některú chvíli nedávno přišel do Krumlova, listy lací na pranéři přibil bez překážky vašich, ano na to hledí. Myť sme tomu velmi radni, aby žádný posel náš takových listóv k vám nenosil, jediné svým také nedopúščejte takových lacích listóv do našich měst nésti. A toť chcem našim poslóm kázati přikázati a též vašim také přikažte. A jakož žalujete na Viléma Zunberka, služebníka našěho,“ chcemť jej ihned s tiem obeslati; jestliže by vám v čem vinovat byl, chcem jej rádi k rovnému držěti, aby vás někto dobrý s ním Datum ohledal. A cožť nám na to odpověď dá, dámeť po našem poslu vám věděti. Crumblow dominica Palmarum, annorum XLVIImo. 1) Srv. list, který psali téhož dne tiž hejtmané Janovi Růsovi, purkrabí krumlovskému (orig. uložen tamže): Unser dinst wist wefar, edler, lieber frant! Als ir uns schreibt von des Wechinko und des Jan von Lokabicz wegen, wie de meim hern von Rasenbergkch schreibn von her Diephalcz wegen, das die unsern demselbigen her Diepholten salten genomen haben, und pitt uns, das wir die leit und ir guet ledig zuschaffen, nun lassen wir euch wissen, das wir hern Diepholten ungern in nichte wolten schaden lassen, aber die unsern haben genomen auf dem darf Smyellabicz und etleich darinn gefangen und dieselbn leit pekenen, se sein der Thebrerer und sein in gehorsam mit zins und anderer fadrung als irn herrn, se sind auch varmalln gehuldigt gebesen gen Drosendarf und auf den Lantstayn, dapei ir woll versten mugt, das sy sew sich umb se unpilleich annemen. Und piten euch, ir welt sew darab weisen, das se sich umb unser veint guet nicht annemen, wenn ir woll verstet, das es uns gar hert wer von in zu leiden. Geben in der Freynstatt am sambstag var dem Pallntag, anno etc. XLVII. 3) Dotčený list Táborských se nezachoval. 2) Srv. č. 272.

Strana 203
Č. 282—283: 4.—9. dubna 1447. 203 282. 4. dubna 1447. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o lajících listech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 898 c, or. pap. Srv. listy Táborských z 21. března a Oldřichův z 2. dubna, č. 272 a 281. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Kdyby kto z nepřátel vašich chtěl lacie listy bíti na VMt a poslati je po našem poslu do zámkóv vašich, my v paměti úmluvy křesťanské nechtěli bychom, by poslové naši takové listy jměli na VMť nositi na zámky vašě. Myť proti tomu nemluvíme, že Grossowar chtě se odláti, aby nám třidceti kop základu neplnil, kdyby listy své takové po svém poslu vydával buďto u nás nebo jinde, jakož my naň po svém poslu vydá- váme, pak jestli i to k necti VM“, myť takových listóv do vašich zámkóv nedo- Datum f. III. post dominicam Ramis palmarum, pustíme nositi svým poslóm. anno etc. XLVII°. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečeť. 283. V Linci, 9. dubna 11447]. Kancléř Kašpar Šlik z Holíče Oldřichovi z Rožmberka: sněm norimberský byl překažen smrtí papežovou; o jednání s novým papežem; zprávy z Uher a Italie; o poselství některých pánů českých k Albrechtovi Braniborskému, aby se uvázal v království české; napomíná, aby se zůstalo při králi Ladislavovi; pospíchá nyní ke králi Fridrichovi. AČ. II, 417 č. 8 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). Urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú vzkazuji TMti. A dávám vě- děti, že markrabě Albrecht Branburský a kněz biskup kyemský a já byli jsme nyní na sněmě nürnberském, majíce za to, že naši poslové tu také budú z Říma. Ale poněvadž papež Eugenius umřel,2 jakož již cele pravie, nemohli jsme dále nic jednati. Než teď posielám TM“ přepis, kterak před papežovú smrtí Pánu Bohu děkujíc všichny věci k dobrému konci přišly. A mají naši na to bully potřebné a jedno 1) Silvestr z Chiemsee. 2) 23. února 1447; viz Pastor, Gesch. d. Päpste I, 280. 3) Srv. Hufnagel, Caspar Schlick etc., MIOG, Ergzb. VIII, 332. 26*

Strana 204
204 čekají nového papeže. Neb sú kardinálové inhed chtěli voliti; nébrž všudy sme po cestě slyšali, že jsú volili Bononiensem, kterýž tuto zimu s Karvialem u krále v Viedni byli, preláta znamenitého a doktora velikého. Také s kardinály úmluva jest, že novovolený papež nemá korunován býti, leč prvé všecko to potvrdí, což nám starý dal; tak že Pánu Bohu úfám, že všecko dobře bude. Pak v tom přepisu TMť srozumí, kto jsú ti, kteří sě již s král. M“ deklarovali. A přes to již sme také k sobě táhli i krále denmarského; také král franský poslal nyní do Říma arcibi- skupa remenského a biskupa aquenského s někakú konečnú smlúvú mezi Eugeniem a Felicem,2 takže Felix měl sstúpiti a kardinálem a věčným legátem v Avioně býti. A když sú poslové byli na cestě, přišlo jim poselstvie, že již papež umřel; i vrátili sě zasě ku králi svému, ale podobné jest, že král franský s novým pa- pežem ty tajdinky zasě počne. Jestiť pravda, že nový papež naše posly z Čech,“ kteří sú nedávno zde byli, přijme; ale ta věc by sě mohla déle dlíti než prvé, a to neškodí. Někteří kardinálové jsú již tak těch věcí naučeni, že úfám Pánu Bohu, žeť nedadí přieliš. Již TMt má všichny kostelní věci. A když přijedú mistr Eneáš a pan Rabštein s těmi legáty (neb jeden má mezi Uhry a králem pracovati), tehdy opět TMt všichny věci napíši. Také slyším, že starý Cilský“ nyní také tajdinkuje mezi nimi; Pane Bože, rač dáti, aby pokoj byl, abychme mohli do Vlach a do Říma. Neb Melanský" chce krále dědice svého udělati, ač někteří pravie, že i delfin o to snažně stojí. Toť brzo shledáme. Dále TM“ u veliké taji věděti dávám, že ně- kteří páni z Čech, ale málo jich, psali markrabí Albrechtovi, chce-li se v české královstvie uvázati, že mu toho i s svými pomocníky chtí povolni a pomocni býti, dávajíce mnoho troštuov. Ale markrabie jim otepsal, jim děkuje z dobré vuole, ale že on toho ani s Bohem, ani se ctí učiniti móže, aby mu toho za zlé neměli; také že on proti pánu ujci svému, králi Laslavovi, ani proti domu rakúskému, ani králi římskému býti nechce; a také že by mu to těžké břiemě bylo, a mnoho krásných a hodných příčin, ježto sě to psáti nehodí. Ale já viem, kto jsú ti a kterak píší a kteraká jest odpověď. To TM“ proto píši, že, ačkoli slibujete a spolu sě zapisujete, však vždy někteří jiné cesty hledají. A král římský, zvěda to, jakož pak jemu takové věci tajny nebývají, i obává sě, aby tu lest nebyla. Viem, pane, že v Němcích žádný proti králi římskému to nepřijme; mám za to, že i v Polště tak zavázáno jest. Proto, milý pane, vezmúce před sě cesty počestné, konajtež ty, neřkúce: Nedá-li nám král římský krále Ladislava, chcme jiného voliti. Však tu příčina nenie, aby dietě svého práva zbaveno bylo bez jeho viny. Také vieš, že i Uhři jemu chtí. Však toho TM“ nepíši causa disputationis, neb viem tvój úmysl, ale Č. 283: 9. dubna 1447. 1) Biskup boloňský kard. Tomáš Parentucelli ze Sarzany, papež Mikuláš V, zvolený 6. března; viz Pastor, na uv. m. 295 a d. 2) Protipapež Felix V. 3) Srv. Chmel, Gesch. Kaiser Friedrichs IV, sv. II. str. 422 a d. 4) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 100, 160. 5) Fridrich Celský. 6) O jed- 7) Velkovévoda nání Uhrů s králem v té době viz Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 510 a d. milánský Filip Maria Visconti. 8) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 131.

Strana 205
Č. 283—284: 9. dubna 1447. 205 proto, aby TM“ i jiné mohla vésti k tvé vuoli, chtěl sem to psáti; a ne darmo, neb sú někteří vaši poslové zde některým pravili, jestliže jim král Ladslav nebude dán a ten arcibiskup potvrzen, že má huoře býti než kdy dřéve a že chtí mira- bilia udělati. Milý pane, Buoh to vie, že bych se s tebú rád byl sjel, ale musím chvátaje ku králi, pro ty věci kostelní a vlaské. Neb markrabě2 tam ostal, kněz kyemský“ nemocen do Salcburka jede a já sám musím relací činiti. A co sě TMti Dán v Linci ipso die zdáti bude, to mi rač také psáti; též zasě miením učiniti. Resurreccionis dominice. Kašpar, kancléř etc. Slyším, že kněz biskup, farář buděvický, také přijel z Říma, ten snad TM“ také něco o těch bězích povie. Magnifico et potenti domino, d. Ulrico de Rosenberg etc., domino mihi favoroso. 284. V Linci, 9. dubna [1447]. Kancléř Kašpar Šlik z Holiče Oldřichovi z Rožmberka: o volbě nového papeže a agitaci protipapeže Felixe V.; o jednání Uhrů s králem Fridrichem. AČ. II, 418 č. 9 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). Urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú vzkazuji. Když sem první list již byl napsal, tehdy mi přišla jistá novina o novém papeži, že jest volen; a kterak sě to stalo, teď posielám přepisy p. Rabšteina a mistra Eneáše, kterak mně z Říma píší.“ Čechové sě mohú radovati: neb když Eugenius byl volen, tehda p. Jan Švihovský byl custos conclavis; a nyní byl p. Rabštein custos, na miestě římského krále. A ta sě Čechóm čest děje, ježto jiným velikým poslóm jiných králóv, kteří při tom byli, sě nestala. A také TM' i p. Menhard mají tiem veseli býti, že tak dobrú známenost“ s papežem máte a že ste jej měli u svém“ stolu. Prosím TM“, račiž ty noviny také p. Menhartovi a Pražanóm psáti, sed non omnia, pro ty věci Rokyc[anovy] etc., tomu TM“ již dobře rozumie. Slyšal sem, že Felix všudy píše a prosí, aby tomu novému papeži nebyli poslušni, a že chce rád ku právu státi: ale mámť za to, že neprospěje nic. Uhři byli u krále v Greci, podávajíce sě, že v sobotu po Velikéb10 chtí osm najvětších z sebe pánóv do Prešpurka poslati, a) Tak AC. b) Doplň „noci“. 1) Srv. tamže 114. 2) Albrecht Braniborský. 3) Biskup Silvestr z Chiemsee. 4) Lito- myšlský biskup Matěj Kučka. 5) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 714—715. 6) Viz č. 283. 7) Viz pozn. 1 na str. 204. 8) List Prokopa z Rabštejna ze 7. března 1447 v AČ. II, 437 č. 7, list Eneáše Silvia není mně znám. 9) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 171. 10) 15. dubna.

Strana 206
206 Č. 284—286: 9.—12. dubna 1447. aby JMť také osm poslal, a sám aby JMť byla v Haimburce, a tu aby bylo mluveno o věčný mier. Král jim dal odpověď, že sám tu býti nemóže pro jiné také pilné věci, ale aby ti jistí páni uherští přijeli do Limbachu neb Güssinku; tehdy by JM. chtěla své k nim poslati do Rakespurku neb do Fürstenfeldu, a sám chce býti v Greci. A s tiem sú Uhři zasě pryč jeli, a mají toho odpověď dáti; bohdaj dobře Dán v Linci ipso die dominice Resurreccionis et felicis Paschatis. bylo. Kašpar, kancléř etc. Magnifico et potenti domino, d. Ulrico de Rosemberg, domino mihi favoroso. 285. V Krumlově, 10. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka hejtmanům cáhlovským: aby vydali zajaté lidi i s ma- jetkem na rukojmí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, koncept. Srv. listy z 30. března a 1. dubna, výše č. 278 a 280. Unsern dinst, lieber Grassawer und Marschalh! Wir schiken euch hiemit ab- schrift, wie uns herr Diepolt, der Bechinko und der von Franburgk schreiben.? Nu bit wir euch mit gutem vleisse, das ir dy hab mitsampt den gefangen auf purgen aufgebet auf widerstellen in den sachen sich verrer zu derfaren; wer dann, das dy hab zurissen were, so wellet doch dy leut auf purgen aufgeben. Wer dann, das sy warlichen furbringen mochten, als sy schreiben, so mugt ir selbs wol versteen, was verrer in den sachen zu handeln were. Wer aber, das sy solhs nicht furbringen machen, als sy schreiben, so manet dy purgen, dy euch als dann leut und gut widerstellten, damit ir den gefaren nacht“ nach eurem gefallen. Und bit Geben zu Crumbnaw am mantag nach dem darauf eur beschribene antwort. heiligen Ostertag, annorum XLVII°. Na rubu: Grassawer. 286. V Cáhlově, 12. dubna 1447. Hejtmané cáhlovští Oldřichovi z Rožmberka: aby vyslal někoho ze svých služebníků k výslechu těch zajatých lidí; Janovi Bechyni z Lažan chtějí v té věci sami odpovídati. a) Omylem dvakrát v konc. 1) Viz pozn. 6 na str. 204. 2) Dotčený list se nedochoval.

Strana 207
Č. 286—287: 12.—15. dubna 1447. 207 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 869, or. pap. Genediger, edler herr, unser willig dinst sind Eurn Gnaden wefar. Als uns Eur Gnad schreibt von der leit Smiellabicz, das wir de scholten auf paring aufgeben," das well wir Eurn Gnaden also zu gefaln tuen, doch also, das Eur Gnad eurer dienner ain scholl her schiken, das er selben die leit hor, das se wechennen, das se den Tebrern zinsheftig sein. Als dann der Wechinko Eurn Genaden schreibt von unsern wegen,2 pitt wir Eur Gnad, dass das wider euch nicht sei; das well wir im selbs verantwurten. Geben in der Freinstatt am mitichen in den Aster- feiertagen, anno etc. XLVIImo. Jorig Grassawer, Jorig Marschalich. Na rubu: Dem edlen, wolgeparnen herren, her Ullreichen von Rasenbergkch, unsern genedigen, lieben herren. Pečeti odpadly. 287. V Krumlově, 15. dubna 1447. [Oldřich z Rožmberka] Děpoltovi ſz Rýznberka]: aby obeslal Mikuláše i Jana Popela z Lobkovic na sněm do Prahy a přikázal Mikulášovi, aby zatím zámku Hluboké bratru Janovi nepostupoval. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 905, koncept. Služba má tobě, pane Děpolte milý! Zpraven jsem od dobrých lidí, že když pan Mikuláš z Hluboké sjede, že sě již na několikero k válce strojí, chtiec s Janem Popelem váleti, a na to sobě lidi již vedle lidské správy ustanovili. Protož, milý pane Děpolte, prosím tebe, aby sě k tomu přičinil a pana Mikoláše i pana Jana obeslal, aby ona nynie oba na tomto sněmu v Praze2 byla, a v té mieře do našeho spolu rozmluvenie aby jemu přikázal, aby zámku nestupoval, až bych já tě těch všech věcí ústně zpravil; nebť jsú někteří okolní panoše tu přísedície ke mně přijeli, prosiece mne, abych sě k tomu přičinil, aby pan Mikuláš tak neodjiežděl; jestližeť odjede, že tomu tak rozumějí, že ten zámek vždy stracen bude aneboli to války tuhé před sebú mieti bude, ješto to tomuto všemu kraji škoda veliká bude i tomu královstvie k záhubě. A jinémuť nerozumiem, jestliže vy toho neučiníte a jich s pilností neobešlete, žeť jemu pan Mikuláš na ten den vedle úmluvy vaší 1) Viz č. 285. 2) Dotčený list se nedochoval, srv. však pozdější list Jana Bechyně z Lažan 2) Sněm po 8. květnu; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 133 a d. Oldřichovi z 21. dubna, č. 294.

Strana 208
208 Č. 287—289: 15.—17. dubna 1447. vždy postúpí. A Václavovi z Miletína též píši.? Neb to Buoh vie, že to proto činím, nechtě jim té škody přieti, ješto by sě to vší zemi zle hodilo. I věřímť, že sě k tomu přičiníš pro obecné dobré. A toho mi odpověď daj listem svým, kterak Datum Crumlow sabbato post Pascha, anno etc. ty věci před sebú budete mieti. XLVII°. 288. 16. dubna 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: aby jim napsal, co mu odpověděl Hynek Krušina ze Švamberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845k, or. pap. Urozený pane, nám přieznivý, službu naši VM“ napřed vzkazujem. A jakož jsme od sebe k VM“ své poslali o věci své potřebné etc., i pro pana Crušiny, spravili nás, že VMť pana Crušinu i pana Michalce chtěla obeslati, aby další příměří bylo; a tohoť sme očekali a nynie v pátek naši na Hlubocě s purgkrabí vašem mluvili, máte-li toho odpověď. Protož prosíme, aby“ nám VM' ráčil psáti, kterúž odpověď jmáte od pana Krušiny, abychom sě věděli, kterak držiec, neb výstrahy jmáme, že Datum dominica Quasimodogeniti, by nám mienili škoditi a záluhu“ dělati etc. anno etc. XLVII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 289. V Krumlově, 17. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka Budějovským: poněvadž mu neoznámili, co jim odpově- děl Hynek Krušina ze Švamberka, nevěděl, s čím ho má obeslati; nyní mu však již vzkázal a co on odpoví, dá jim věděti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845 i, koncept. a) Chybí v or. b) Tak orig., čti „zálohu“, t. j. úklad (srv. Jungmannův Slovník str. 495). 1) Srv. úmluvu mezi bratřími Mikulášem a Janem Popelem z Lobkovic o postoupení hradu Hluboké, učiněnou 10. července 1445 Děpoltem z Rýznberka a Václavem z Miletína, AC. IV, 400; srv. též Sedláček, Hrady VII, 135. 2) Tento list se nedochoval. 3) 14. dubna.

Strana 209
Č. 289—290: 17. dubna 1447. 209 Súsědé milí! Jakož nám píšete, kterak jste své k nám poslali o vašě potřebné věci etc. a kterakú odpověď máme od pana Crušiny, abychme vám dali věděti, pamatujelite“ sě, že vaši vyslaní nás zpravili, že jste vy pana Crušinu obeslali, že by sě vám v jeho přímiřie škoda stala etc., i řekli sme jim, což vám na vaše psanie odpovědi dá, aby nám dali věděti, abychme sě dále k tomu uměli přičiniti a o to psáti, i nedali ste nám věděti, a my nevěděli ho kterak neb čím obeslati. A také vašim vyslaným byli bychme dali odpověď na to poselstvie, kteréž nám od vás dali jsú; i odjevšě preč, nestavili sě u nás zasě. Než nynie o vašich věcí poručili sme Zdenkovi, ješto zde u nás s jinými v poselstvie byl, aby se panem Crušinú o to mluvili; a což odpovědi budem mieti, dáme vám věděti. A což bychme sě Datum Crumlow k vašemu lepšiemu mohli přičiniti, to bychme rádi učinili. f. II. post conductum Pasche, anno etc. XLVII°. 290. 17. dubna [1447]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: žádají za odpověď na svou žádost v pří- čině propuštění Jana Smila z Kremže a výtoně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 2412, souč. opis. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Jakož spolusúsědé naši na sněm do Prahy vyslaní o pana Smila s VM“ mluvili, prosiece, aby vedle těch úmluv, kteréž v listech svých za své zproštěnie VM“ učinil, propuštěn byl, a VMť, jakož nás ti spolusúsědé zpravili, když sě domóv navrátíte, řekli jste na to dobrotivú odpověď dáti nám, pak nedávno v Budějovicích na sjezdu“ o též a o vý- toň“ mluveno jest s vámi, opět VM odpovědi nedala, než o výtoň zpravili nás, že by sě chtěli přičiniti, aby sě nám o to miesto stalo do sv. Jiří tohoto skrze výpověď vaši; nerozumieme, by co o sv. Jiří k miestu šlo, až zatiem najpilnější plavka“ vyjde. A této odpovědi o pana Smila, jmá-li vedle úmluv již psaných propuštěn býti a ty úmluvy před sě jíti, očekáváme trpělivě, aby nám tu dobrotivú odpověď ráčil dáti. Pakli by to vše, což svrchu píšem, jíti nemohlo, bez pochybenie již bychom sě déle dívati nemohli, by oni jměli našeho bezpráva viece požívati, a také Smilovi mladému nemienili bychom hájiti ani jeho z drženie vy- a) Tak ruk. 1) Viz č. 288. 2) Sněm v 2. pol. listop. 1446 (viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 98 a d.). 3) Dva listy z 25. července 1444, otištěny v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka sv. II, str. 359 a d., č. 413 a 414. 4) Jan Smil z Křemže byl znovu zajat Oldřichem v pros. 1444; viz Listář II, 395 č. 458, srv. též v tomto svazku č. 1. 5) Poč. března 1447; viz Rynešová, O účasti atd., ČNM CVII (1933), str. 68 a d. 6) O výtoň pod Vyšehradem, o nějž se přeli Táborští s Pražany; viz Tomek, Děj. Prahy, 2 vyd. sv. VI, str. 115. 7) 23. dubna. 27

Strana 210
210 Č. 290—292: 17.—20. dubna 1447. vésti, jestliže by on své lidi dědičné i ty, ješto k Prachaticóm slušejí, k poplatkóm, jakožto před úmluvami jemu platili, k placení připravoval na náš zámek, úmluvám Datum fer. II. post conductum Pasche. našim pohoršiti nemieniece. Purgmistr a rada města Hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberka a s Crumlova, pánu přieznivému, d. 291. 17. dubna 1447. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: podává obšírnou zprávu o sporu s Uhry, stěžuje si zvláště na Jana Hunyada; prosí, aby se snažil zabrániti, aby Čechové a Moravané nepřijali spolku, nabízeného jim Uhry.“ Praha, archiv Národního musea: V pozůstalosti Palackého něm. reg. z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, dnes ztraceného. — Srv. Palacký, Čes. děj. IV. 1, 151—152, a Urbánek, Čes. děj. III. 2, 129. 292. 20. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic: ustanovuje mu rok s Janem Koz- lovcem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 15, koncept. AČ. XIV, 29 č. 1534. Služba má tobě, súsede milý! Tak jakožs mě v Praze prosil i tudiež Jan Kozlovec, abych se v to, což mezi vámi jest, uvázal a vám toho na čas jmenovitý rok položil etc., vědětiť dávám, žeť jest i nynie ke mně o též Jan Kozlovec nade- psaný přijel, téhož s snažností žádaje a prose. Protožť zdá-liť se tobě v tuto neděli příští2 zde osobně státi neboli svú plnú moc poslati, nebť bych se tu k tomu chtěl přičiniti, zdali by to, což mezi vámi jest, v dobré uvedeno mohlo býti. A což jest v tom úmysla tvého, to mi po tomto poslu daj nemeškaje věděti. Datum Crum- low f. V. post conductum Pasche, annorum etc. XLVII°. Oldř. 1) Srv. pověřující list stavů uherských pro posla Zikmunda Slámu z 11. února 1447, otištěný výše č. 256. 2) 23. dubna.

Strana 211
Č. 293—294. 21. dubna 1447. 211 293. V Krumlově, 21. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka prodává Matějovi a Mikulášovi bratřím z Ledenic pustý dvůr v Ledenicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA 6 G8 č. 3, souč. opis. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 75 č. 268 (reg.). My Oldřich z Roznberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož by jej uzřel aneb čtúc uslyší, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme dvuor náš v Leděnicích, kterýž jest pust byl, se všemi požitky, právy i svobodami, tak jakož od starodávna k tomu dvoru byly a předci naši jej drželi, robotným Matějovi a Mi- kulášovi, bratřím z Leděnic, i jich nynějším i budúcím dědicuom kaufrechtním prá- vem za třiceti a pět kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského, kteréž jsú nám zaplatili úplně penězi hotovými, takže Matěj a Mikuláš svrchupsaní, jich budúcí i dědicové z toho dvora nadepsaného v Leděnicích nám, našim erbóm i budúcím dávati mají dvě kopě platu do roka rozdielně, jednu kopu na sv. Jiříl najprv příští a druhú kopu na sv. Havla,2 a tak na každý rok; a jestliže by kto právem na dvuor nahoře psaný sáhl, tehdy my, naši erbové a budúcí Matějovi a Mikulášovi svrchupsaným i jich dědicuom máme a slibujeme ten dvuor očistiti a zpraviti před takovým, ktož by na ten dvuor svrchu jmenovaný právem sáhl. Také jest znamenitě vymluveno, aby tyto dole psané kusy k tomu dvoru měli: najprv rybničiště pode dvorem pusté a potok skrze velikú lúku, jakž lúka založí a nic dále. A pastvu má mieti v oboře s svým dobytkem; než když by svině na žaludy hnali, ješto by pánu od nich měli platiti, těmť tu pásti brániti nemají. A lesu k palivu má jim dosti dáno býti a ukázáno, kdež by tomu dvoru najblíže přileželo od našich úředníkuov, ale sami žádného lesu k palivu bráti nemají, než úředníci naši mají jim dáti lesu du- bového, a což by jim toho potřebie bylo, k podkladóm k stavenie; ale jiný stavicie les mají sobě kúpiti jakožto jiní lidé. Také mají královo právo mieti, jakožto městečko Leděnice za právo má. A jestliže by kdy naši budúcie ten svrchupsaný dvuor s jeho příslušenstvím zase a sami rataje tu chtěli mieti, tehda mají jim ty svrchupsané penieze zase vrátiti a stavenie zaplatiti, což by našich budúcích a jich dva vydaná rozkázali. Tomu na pevnost a pro lepší jistotu naši sme pečet kázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Krumlově ten pátek před sv. Jiřím, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrcistého čtrcidcátého sedmého etc. 294. 21. dubna 1447. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: Cáhlovšti mu propustili jednoho pacholíka, o druhého však musí, ač nerad, zakročiti. 1) 23. dubna. 2) 16. října. 27*

Strana 212
212 Č. 294—296: 21.—23. dubna 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 906, or. pap. Služba napřed TM“, urozený pane mně přieznivý! A jakož sem TM“ často psal i ústně obsielal o lidi své, kteréž jsú mi zjímáni na Cáhlov, i račiš věděti, že jsú jednoho pacholíka, z kteréhož sú vzieti nic neměli, propustili, a druhého i podnes vězí k své vuoli, a tak tomu srozomievám, že ho bez nesnází propustiti nemiení. I prosím VM“, rač mi v tom za zlé nemieti, nebť já již musím na to pomysliti, ačkolivěk nerad, zda bych mohl své lidi prázdny učiniti. A bude to VMt v paměti Dán pod páně Mikulášovú mieti, žeť bych svévolně nerad zacházěl, než z nůze. pečetí ten pátek před svatým Jiřím XLVII°. Jan z Lažan seděním na Bechyni. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému, buď dán. Pečeť odpadla. 295. Na Hluboké, 21. dubna 1447. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: jeho bratr nyní odejel do Prahy, avšak, až se vrátí, jistě učiní, o čem mu Oldřich psal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 907, or. pap. Služba má napřed, urozený pane mně přieznivý! Jakož TMť píše bratru mému o rok s Cozlovcem, jakož sú na TM' přišli etc.,2 i račiš TM' věděti, žeť jest bratr muoj nenie v tento pondělí“ do Prahy jel a žeť ho doma nenie, než kdyžť bohdá přijede, mám za to, cožť jest se svolil, žeť tomu dosti učiní a k tomu také svolí, Datum in Hluboka f. sexta ante beati Georgii XLVII°. což mu jest TMt psal. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, mně přieznivému, b. d. Pečeť odpadla. 296. V Krumlově, 23. dubna 1447. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Hradce: aby mu podal brzy zprávy v příčině Táborských, a pojede-li do Prahy na sněm; prosí o laně. 1) Listy Jana Bechyně z Lažan se nedochovaly; srv. o téže věci č. 278, 280, 285 a 286. 2) Viz č. 292. 3) 17. dubna.

Strana 213
Č. 296—297: 23.—24. dubna 1447. 213 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 908 a, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož si mi nynie vzkázal po Suchanovi, tohoť sem velmi vděčen od tebe. A prosím tebe, přičiň se k tomu spieše, zdali by mohl ty běhy zvěděti, nebť mi Táboři píší velmi divně, i jiní dobří lidé mi vystřiehají, že by vždy někakú zradu měli mieti na mém některému“ zámku, a to pod pří Smilkových synóv, kterúž zradu, naději se bohdá, žeť bych jie měl zvěděti. I prosím tebe, což by na tom člověku zvěděl, daj mi to nemeškaje věděti. A zviem-li co tuto, takéť dám věděti. A také, milý pane, páni sú mi obeslali, abych sám k sněmu do Prahy přijel,3 a že by i tě obeslali. Protož prosím tebe, daj mi věděti, mieníš-li k tomu sněmu přijeti či nic. A také, milý přieteli, poněvadž starý jelen minul, slyším, že máš dvě lani staré, muož-li to býti, prosím tebe, daj mi je, a budeš-li chtieti mieti mladá telata, kážiť jich pohledati a dáti. A jestliže by mi ty lani dáti chtěl, daj mi věděti, kdež bych je měl vzieti, abych svého po ně poslal, ježtoť mi umie přivésti. A tohoť prosím odpovědi po tomto poslu. Datum Crumlow dominico in die sancti Georii, annorum XLVII. Jan z Hradce. 297. [Asi 23. nebo 24. dubna 1447].4 [Oldřich z Rožmberka Táborským]: odpovídá na jejich list o výtoni a o Smilovi a zve je na sněm k jednání o těch věcech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Puchheim, neúplný koncept (na rubu konceptu z 12. čer- vence 1447). Dále jakož dotýčete o výtoň etc.,3 muožete dobře v paměti mieti, kterak sme vám na první vašě psaní, kteréž ste nám nynie nedávno o Smila učinili, odepsal, že sem bohdá mienil v Praze k tomuto sněmu býti a tu o ty i o jiné věci s va- šěmi vyslanémi jednati a mluviti. A takéť sme vám psali, pro které příčiny sme zde to jednati nemohli. Protož, zdálo-li by se vám na ten sněm“ vyslati, myť se rádi chcem přičíniti, zdali by ty věci zjednány mohly býti. a) Tak konc. 1) Viz list ze 17. dubna, výše č. 290. 2) Srv. výše č. 1. 3) Srv. list Oldřichův Václavovi z Michalovic z 26. března, výše č. 275; sněm se sešel po 8. květnu, viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 133 a d. 4) V listu k Mikulášovi z Lobkovic z 24. dubna (č. 298) se již zminil Oldřich o tomto svém listu; mezi tímto listem a listem Táborských ze 17. dubna (viz č. 290) vyměnili si Táboršti s Oldři- chem jiné dva listy, nyní ztracené. 5) Dotčený list Táborských se nezachoval. O výtoni srv. po- známku 6 na str. 209. 6) List ze 17. dubna, viz výše č. 290. 7) List Oldřichův se nezachoval. 8) Totiž na květnový sněm v Praze; viz výše pozn. 3.

Strana 214
214 Č. 298—300: 24.—27. dubna 1447. 298. V Krumlově, 24. dubna 1447. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi z Lobkovic: aby Mikuláše Jezovce obeslal; čeká na odpověď Táborských; aby si poslal k němu pro psy, a také mu vzkáže, kdy pojede do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 909, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Jakož mi nynie píšeš, prose, aťbych Mikuláše Jezovce, služebníka svého, pójčil etc., toť rád tobě k libosti učiniti chci; i obešliž jej a s ním o to, jakžť se zdáti bude vhod, že já svú vóli k tomu dávám. A jakož píšeš o mé jiezdě k sněmu do Prahy2 etc., věděti dávám, žeť jsú mi Táboři velmi protivně psali; na to jich psaní jsem jim zase odepsal a při tom jich od- povědi žádal, kteréžto odpovědi ještě očekávám. Pak jakož mi žaluješ, žeť by se psi tobě ode mne daní zle zdařili etc., protož sem pošli Petříka svého, ať sám vybéře, kteříž by se jemu líbili. A zatiemť mi odpověď také od Táborských přijde; tomu porozumě, po témž Petříkovi tobě ústně dám věděti, kdy a který den bych se do Prahy hnúti mienil. Než Petřík ať zde jest ve čtvrtek aneb konečně v pátek Datum Crumlow f. II. post Georgii, annorum etc. XLVII°. najprv příští. Na rubu: Mikuláš z Lobkovic. 299. [Před 27. dubnem 1447]. [Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka]: aby mu poslal přepis odpovědi Táborských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 911 a, orig. přípisek k nějakému dopisu, nyní ztracenému. Také, milý pane, když tento list byl zapečetěn, tehdy tepruv sem zpraven, žeť by VM“ již odpověď dána byla o Táborské. Protož jestli tak, rač mi poslati přěpis těch odpovědí. 300. [Před 27. dubnem 1447]. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic]: Táborští mu dosud neodpo- věděli, psal mu jen Petr Zmrzlík; obává se jejich zrady v Prachaticích. 1) Dotčený list se nezachoval. 2) Viz pozn. 8 na str. 213. 3) Viz zlomek konceptu Oldřichova, výše č. 297. 4) 27. nebo 28. dubna. 5) Oldřich očekával odpovědi Táborských na svůj list, poslaný asi 23. neb 24. dubna, viz č. 297; srv. též v listu Oldřichově Mikulášovi z Lobkovic z 24. dubna, č. 298.

Strana 215
Č. 300—301: 27. dubna 1447. 215 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 911 b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, velmiť sem vděčen toho od tebe, jakožto od přietele svého milého. A jakož píšeš, že by srozuměl po psaní aneb dokonání listu svého, kterýž si mi poslal, že by mně Táboři dali na mé časté napomínání odpovědi2, milý přieteli, nedali sú mi žádné odpovědi, než Petr Zmrzlík píše mě“ a já jemu zasě, jakož v těchto přěpisiech srozumieš. A což dále zviem, toť také dám věděti. Nebť jinému nerozumiem, než že dú na protažení; a v tom bojím se, že by vždy zradu měli v Prachaticiech vedle správy dobrých lidí, kteréž“ mi vystřiehli z toho. Protož, milý přieteli, prosím tebe, poptaj se na to a měj pilnost v tom; zdali by co takového mohl zvěděti, daj mi věděti. A což bych já zvěděl, dámť také věděti. 301. V Strakonicích, 27. dubna 1447. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: aby kázal osaditi Prachatice; rád mu poradí i pomůže, co bude moci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 912, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, račiž věděti, pane a přieteli milý, žeť sem listu dobře porozuměl i přěpisuom.: I zdáť mi se, pane, za podobné, aby ráčil kázati dobře pilně Prachatice osaditi a pilnu jich býti, i také jiných zámkóv. A toto rač věděti, žeť sem zpraven, kterak Pracha- tičtí sami mezi sebú se búřie, a zvlášť pro toho kněze, kterémuž TMť kázal odtud. A o tomť tě, pane, zpravím buohdá ústně, když se shledáme, dá-li Buoh, i ktoť mi jest toho odtud zpravil. A jakož mi píšeš o tom člověku etc.,5 chciť se s pilností k tomu přičiniti, což najdál budu moci. A jakož mi dále píšeš, abych kázal svým hotovu býti, o to nerač pečovati; kdyžkoli potřebie bude, buohdá do toho statku i hrdla i svými se všemi rád chci radden a pomocen býti, což budu moci. A takéť se s pilností chci ptáti, a což bych koli přezvěděl škodného, den i nocí dámť věděti, Datum in Strakonicz f. Vta post sancti Marci, annorum etc. XLVIImo. a TMť mně. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. a) Tak konc. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Viz připisek ke ztracenému listu, č. 299. 3) Tyto listy se nezachovaly. 4) Viz nedatovaný koncept, č. 300. 5) O tom psal asi Oldřich v jiném listu, který se nedochoval.

Strana 216
216 Č. 302—304: 27.—28. dubna 1447. 302. V Telči, 27. dubna 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na list z 23. dubna, že vzkázal Táborským, aby mu jmenovali toho člověka; rád by jel do Prahy; aby si poslal pro laň do Telče. — (f. V. post Marci). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, or. pap., pečeť odpadla. AČ. XIV, 29 č. 1535. 303. V Krumlově, 27. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce; aby mu poradil, co má činiti s Tá- borskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 908b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakožť sem ondy psal,2 kterak mi Táboři psali, a na to sem jim zasě odepsal, jakož v těchto přěpisích srozumieš, na to mi žádné odpovědi nedali. I nemohu jinému rozuměti, než že chtie svú vóli se mnú mieti přes křesťanský mír a konečnú úmluvu. I prosím tebe, milý přieteli, poraď mi k tomu, jestliže by vždy svévolně se mnú zacházěti chtěli, kterak bych se dále v tom měl mieti, abych se hubiti nedal, neb sem všem lidem svým hotov kázal býti. A věřímť tobě jakožto přieteli svému zvláště milému, že mi v tom neopustíš a že mi raden a pomocen budeš, jakož bych tobě též učinil. A toho prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow f. V. post Georii, annorum XLVII°. Old. Pan Jan z Hradce. 304. V Krumlově, 28. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka spolu se synem Jindřichem, s Mikulášem Příškem z Češtic, purkrabím na Helfenburce, Zachařem z Nemyšle a Petrem Višni z Větřně přivěsili pečeti na prosbu Doroty z Rovného k listině, v níž Dorota zapisuje Vaňkovi Pískovi z Radenína dluh 500 kop grošů na svém statku Rovném, slibujíc zároveň, že tento zápis a dluh vloží Vaňkovi a jeho dětem do desk zemských. — (ten pátek před sv. Philipem a Jakubem, apoštolóv božích). 1) Viz č. 296. 2) Viz č. 296. 3) Srv. zlomek Oldřichova konceptu z 23. neb 24. dubna, č. 297, též koncept jeho listu Václavovi z Michalovic, výše č. 300.

Strana 217
Č. 304—305: 28.—29. dubna 1447. 217 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. v. Radenin, or. perg. se 6 peč. přivěš. (Oldřichova velká pečeť, viz vyobrazení v Urbánkových Čes. děj. III. 2, 406). Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 76 č. 269 (reg.). 305. Na Telči, 29. dubna 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o Táborských; posílá mu opis listu, který jim poslal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 908 c, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli zvlášče milý! A jakož mi píšeš o Tábořích, kterak by s tebú chtěli svú vuoli jmieti přes křesťanský mír, a v tom žádáš mé rady i pomoci, milý přieteli, cožť sem řekl, o to žádnej péčě neměj, to tak najdeš; než jedné v tomto věz, žeť já jim mám dáti napřed věděti čtyři ne- děle. A když by se zdálo, piš mi, tehdyť já jim chci dáti věděti napřed čtyři neděle. A takéť Táboróm píši, aťby tebe mocí netiskli, jakož teďť toho přípis posielám.“ Datum in Telcz sabbato ante beatorum Philippi et Jacobi, anno etc. XLVII°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, příteli mému zvlášče milému. Pečet odpadla. 1) Viz č. 303. 2) List z 27. dubna (souč. opis ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, Hist. 908d) tohoto znění: Službu svú vzkazuji vám, súsedé milí! A píše mi pan z Rozmberka, kterak byste chtěli s ním svů vuoli jmieti přes křesťanský mír. I věřím vám, že mocí naň sahati nebudete, nebť já jej chci o to obeslati, aby na páních na tomto sněmu přestal, anebo vo kohoš byste se svolili. Pakli byste přes to vždy chtěli s ním svú vuoli jmieti, nerad bych toho viděl. A toho od vás žádám odpovědi listem svým. Datum sabbato ante beatorum Philippi et Jacobi. — Na tento list odpověděli Tá- borští Janovi z Hradce 30. dubna takto: Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Píše nám TMt, jsa od pana z Rozmberga listem zpraven, že bychom chtěli s ním svú vuoli jmieti přes křesťanský mír etc. Máme za to, že v tomto království pána nenie, ješto by nám připisovali jmieti o JMt svů vóli, že jsme jemu psali, prosiece jeho, aby úmluvy ty, kteréž pan Smyl za svého zproštěnie na sě učinil, držány byly. Pakli by toho se nestalo, jestliže by Přibík lidi otce svého dědičné s našeho zámku ku poplatkóm připravoval, že bychom my svým úmluvám proto nechtěli pohoršiti. V témž o výton dotekše, jestliže se nám o to s Pražany nestane spravedlivé, JMti ku pa- měti v svém listu přivedše, že řekl nám s Pražany konečně o svatém Jiří miesto učiniti, že bychom se nechtěli tomu déle dívati, by oni našeho jměli požívati, práva k tomu nemajíce, osmé sto berúce. Pak tomu psaní našemu TMť rozuměje, prosímeť, aby toho ráčil povážiti, spravedlivě-liť pan z Rozm- berga TMti o nás píše, bychom s ním svú vuoli chtěli jmieti, ješto nám to na mysl nevstúpilo. Pro- Datum dominico ante ss. Philippi et Jacobi tož aby TMť neráčil o nás v té straně JMti věřiti. apostolorum. — (Souč. opis, poslaný nejspíše rovněž Janem z Hradce Oldřichovi z R., v témže archivu, Hist. 908 e). 28

Strana 218
218 Č. 306—307: 29. — koncem dubna 1447. 306. V Krumlově, 29. dubna 1447. Oldřich z Rožmberka Klatovským: poněvadž mu Táborští neodpověděli, prosí, aby mu poradili, co má činiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 913, koncept. Súsedé milí! Věděti vám dáváme, že nám Táboři psali a my jim zasě, jakož v těchto přěpisích srozumiete. Na to nám žádné odpovědi nedali.? I nemóžem jinému srozuměti, než že chtie svú vuoli s námi mieti přes křesťanský konečný zapsaný mír; a myť bychme rádi pokoji, toť Buoh vie. Protož prosímeť vás, milí súsedé, abyste nám v tom poradili, kterak bychme se v těch věcech měli mieti; nebť vám proto píšem, jestliže by na nás jinak vznesli, abyste tomu nevěřili, neb jinak není, než jako vám píšem. A tohoť prosíme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow sabbato post Georii, annorum XLVII°. Old. Klatovským. 307. [Koncem dubna 1447]. [Oldřich z Rožmberka kancléři Kašparu Šlikovi z Holiče]:3 aby král Fridrich zabránil nepřátelům svým a krále Ladislava; stěžuje si na Táborské; pojede do Prahy na sněm; až se vrátí, podá mu zprávy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 940a, na rubu listu z 14. června 1447, neúplný koncept. . .. kdy koronován má býti .... opět nekakú búřkú mohli zjednati své zvelebení a našě škození; i bylo by dobré, aby králova Mě v to nahlédla, aby tací proti JM“ a krále Ladislava nemohli prospěti, a my, kteří s JM“ sme, vedle JM“ mohli setrvati. Takéť Táboři se mnú zacházějí, jediné o počátek jest. A teď nynie do Prahy na sněm bohdá pojedu, kterýž býti má od této neděli v témdni, a najvíc o to, jakož králova Mt žádala na poslech, aby s Tábory mluveno bylo, aby do zemi neškodili. Pak, když bohdá se z toho sněmu vrátím, dámť věděti, kterak se ty věci budú mieti. 1) Srv. zlomek konceptu Oldřichova Táborským z 23. neb 24. dubna, výše č. 297. 2) Srv. též listy Oldřichovy Mikulášovi z Lobkovic z 24. dubna a Janovi z Hradce z 27. dubna, výše č. 298 a 303. 3) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1292. 4) Srv. Urbánek, tamže 129. 5) Srv. korespondenci výše otištěnou; Urbánek, na uv. m. 150 a d., Rynešová, O účasti atd., ČNM CVII (1933), 68 a d. 6) Sněm v Praze, připravovaný už od března (srv. v listu krále Fridricha Oldři- chovi z 11. března, výše č. 266), konal se po 8. květnu; srv. Urbánek, na uv. m. 133. Rynešová, na uv. m. str. 69. 7) Srv.

Strana 219
Č. 308—310: 1.—2. května 1447. 219 308. Na Hluboké, 1. května 1447. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za psy; sečká rád až do příštího pátku, jak mu Oldřich vzkázal po Lužnickém, prosí však o zprávu, kde by se s ním měl shledati. — (fer. II. die s. Philippi et Jacobi). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Lobkovic, or. pap.; pečet, přit. na rubu, odpadla. AČ. XIV, 30 č. 1536. 309. Na Hluboké, 2. května 1447. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: nemůže s odjezdem čekati déle než do soboty; o postoupení Hluboké Janovi z Lobkovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hluboká I E 1 Aa 1, or. pap. AČ. XXI, 301 č. 48. Služba má, urozený pane, mně přieznivý! A rač TMt věděti, žeť mi jest pilné poselství z Hassenšteina přišlo, takžeť nebudu moci déle čekati než do soboty, a ten den já vždy musím vyjeti. A dále rač věděti, žeť bratru svému Hluboké také na ten den stúpím.? A nedostalo mu sě jest přátel zde v kraji ani v zemie, než musilť jest sebú přivésti k tomu stúpení pana Racka z bavorského pomezie.3 Takéť TM“ velmi děkuji, žes ráčil na mě laskav býti, a chciť toho TM“ zasluhovati, donižť sem živ; ačťkolivěk dále od TM“ budu, chutně rač to věděti, žeť TM“ poslúžím, na čem bych sě hodil a se ctí mi bylo. Datum in Hluboka fer. III. post sanctorum Jacobi [et] Pfilippi, anno Domini XLVII°. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému b. d. Pečeť odpadla. 310. V Krumlově, 2. května 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: ve své věci s Táborskými učiní rád podle jeho rady; psal svým úředníkům, aby mu toho člověka jmenovali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 908f, koncept. 1) 6. května. 3) Racek z Rýznberka. 2) Srv. list Oldřichův Děpoltovi z Rýznberka z 15. dubna, výše č. 287. 28*

Strana 220
220 Č. 310—311: 2. května 1447. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi píšeš a přěpis si poslal, kterak si Táborským psal etc., tomuť sem srozuměl a velmiť děkuji jakožto přieteli svému zvláště milému. Neb to Bóh vie, rád bych pokoji. A jakož si mne podal na pány na tomto sněmu neb na kohož bychme se svolili, milý přieteli, však já to chci rád učiniti vedle vás“ přátelské rady. A jakož v druhém listu? píšeš, aby tobě ten člověk byl menován, psal sem úředníkóm svým, aby tobě toho člověka menovali i ústně s tebú o to rozmluvili. A když jméno toho Datum člověka zvieš, věřímť, že se k tomu přičiníš jakožto přietel zvláště milý. Crumblow f. III. in die Sigismundi, annorum XLVII°. Old. Telč. Jan z Hradce. 311. V Marburce, 2. května 1447. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o jednání krále Fridricha s Uhry; vyřizuje mu vzkaz papežův; o ustanovení legáta do Německa; o svém setkáni s českými posly atd. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 914, or. pap. AČ. II, 439 č. 9. Urozený pane milý! Zjednavše všecky věci v Římě po vóli králově M“i,3 i vrá- tili sme se sem4 a nalezli jsme jej v Marckpurce, neb tu měl rokovati s Uhry; i minul ten rok. Novin z Říma jiných psáti neviem, než když sem bral poslednie odpuštěnie a požehnánie od Otce svatého, tehdy mi poručil, abych pozdravil TM“ od něho, a což by bylo k dobrému a poctivému vašemu, že vždy naleznete JSt k sobě přéznivú; a žádá i napomíná, aby k tomu vedl podlé své múdrosti, kterúž tě Buoh obdařil, aby královstvie české v dobré cestě stálo a bludové i svatokrádež (miení drženie sbožie kostelnieho) aby se menšilo. Neb, pane, jistě věz, žeť JSt mnoho dobrého o TM“ drží, jakož sme pak spolu často rozmlúvěli o tobě; když se bohdá shledáme, tehdy šíře o ty věci rozmlúvěti budem. Legát ad totam Germaniam uči- něn v pondělí post Judica“ d. cardinalis s. Angeli,“ a ten v májových dnech z Říma vyjede a pojede najprve sem k králi, aby ty věci uherské mezi králem a Uhry zjednal. Také jemu i české královstvie úplně poručeno i všecky německé věci a země všie Germanie; velmi veliká jemu moc dána, a mám za to, že i o Rokycanu a) Tak konc. 1) Viz č. 305. 2) Asi onen ztracený list, s nímž zároveň poslal Jan z Hradce Oldřichovi odpověď Táborských z 30. dubna (viz pozn. 2 na str. 217). 3) O poselství v Římě srv. listy Rabštejnovy z 19. února a 25. března, výše č. 259 a 274. 4) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1741. 5) 27. března. 6) Jan Karvajal.

Strana 221
Č. 311—313: 2. května 1447. 221 jemu poručeno. Neb nynie tam jedú Malovec? a Kuče od Hory, a byl sem s nimi na jedné hospodě v Ruygo, VI mil od Ferrarie, a viem, že jim jiná odpověd dána nebude, než že Otec svatý svého legáta pošle a ty věci jemu poručí, aby, což do- brého bude toho královstvie, aby to pósobil. Legátu sme již glejt králóv poslali. Cilský měl tejdinkovati mezi Uhry a králem,“ a Uhři nepřijeli; já mním, snad že proto, že vědie, že legát má přijeti, snad radějšě po legátu nežli po Cilském roko- vati budú. A pak já neviem jich úmyslu, než to viem, že papež jim dvakrát psal přísně, aby žádné války s králem římským nečinili, než aby legátovy příjezdy če- kali. Král odsud dnes jede do Petova a do Raknspurku, a odtud do Grece přijede. A já sem se uprosil napřed do Grece, neb mi koni velmi ustali a tvój mi ody- chavičel, že na všaký den umře; jediné kosti a kóže ostala. A král bude v témdni v Greci. Sestru svú6 pošle o letnicéch k muži do Elzas. Rád bych viděl, by se TMť dobře měl i s svými syny. Velikú sem známost a přézeň vzel v Římě; a mním bohdá, že i král. Mť tiem viece mně příchylen jest. Datum Marckpurg die Sigismundi, anno etc. XLVII. Vester Procopius. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mému milému. Přit. krytá pečet. 312. V Plzni, 2. května 11447]. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožm- berka a ostatním pánům na sněmu v Praze: Oldřich z Rožmberka učinil nyní výpověď o některé věci mezi ním a Burjánem z Gutštejna“ a ustanovil, aby se Jin- dřich ſz Kolovrat] a Stříbrští dostavili ve své při na sněm v Praze; aby se tedy přičinili, aby se Jindřichovi dostalo spravedlivého od Střibrských. — (Datum in Nova Plzna in die s. Sigismundi mart. glor.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 915, or. pap. AČ. II, 218 č. 5. 313. V Strakonicích, 2. května [1447]. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: prosí o radu v příčině úmluv o tvrz po Jarošovi z Drahonic. 1) Srv. Urbánek, na uv. m. 174. 2) Jan Malovec z Pacova. 3) Hofmistr kutnohorský Martin Kučka. 4) Srv. Urbánek, na uv. m. 173—4. 5) Srv. list Šlikův z 9. dubna, č. 283, pozn. 6 na str. 204. 6) Kateřina, provd. za badenského markr. Karla. 7) Srv. níže č. 319.

Strana 222
222 Č. 313—314: 2.—3. května 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 910, or. pap. Srv. Sedláček, Hrady VII, 255 (má chybné datum 26. dubna). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teďť posielám vypsáno,“ cožť jest Noha, služebník nebožce Jarošóv z Drahonic, sa jat i vyznal dobrovolně před těmi dobrými lidmi tu napsanými beze všeho mučenie. I račiž na to pomy- sliti a poraditi, kterak bychom s tiem měli činiti. Nebo TM“ tajno nenie, kterak a kteraké jsme zápisy měli i máme, i výpověď se stala mezi námi toho míru ko- nečného, a nezdrženie míru stalo se pod šesti sty kopami, jakož toho listové hlavní, mezi námi učinění, s pečetmi šíře a plněje oznamují, podle kterýchžto listóv buohdá spravedlivě základ ten sme zdrželi. I úmysl mój rač věděti, že, poněvadž on sám Jaroš umřel jest, ale vždy odtud a na tu tvrz? jeho kázáním nám tyto věci všecky po míru dály sú se, i zdálo by mi se, že by na to zbožie bylo saženo ne proto, bychom se na to chtěli vlakomiti, ale tak mi se zdá, že bychom s po- mocí boží dovedli, že by nám tyto věci musily opraovány“ býti s velikú hanbú. A druhé, že by, ktož by tu na té tvrzi chtěl a měl býti, musil by se zapsati, aby jie viece nedělal, než jakž jest, aby nás odtud a našich i jiných viec nekradli a nelú- pili, jakož se jest nynie v míru nám a našim to odtud dálo. A třetie, žeť by nám naše zápisy, kteréž sme mezi sebú měli, vrátili. I prosímť, milý pane, rač nazřieti v ty úmluvy, kteréž sme s ním a s jeho měli i s těmi, ktož sú o to a pro to zašli, a rač k tomu raditi, nebo bez rady vašie nic nemiením učiniti. A cožt bude v tom úmysla vašeho, to mi rač psáti, a čím spieše, tiem lépe. A bylť jest při tom Pavel saukenník z Piesku, od nich vyslaný, nebť sú k tomu obsieláni, aťby poslali. Da- tum in Strakonicz f. III. post sancti Marci etc. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. 314. V Cáhlově, 3. května 1447. Věřící list Jana z Krajku, nejvyššího truksasa korutanského, pro posla An- dreska (nejspíše k Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům). — (Datum Freins[tadt] die Invencionis s. Crucis, anno etc. XLVIImo.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Krajiř v. Krajk, or. pap. a) Tak or. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Božovice.

Strana 223
Č. 315—316: 4.—5. května 1447. 223 315. 4. května [1447]. Jan z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o zajatých lidech Děpoltových. Třeboň, Schwarzenb, archiv: Hist. 917, souč. opis. Srv. výše č. 294, kde jsou další odkazy. Mein dinst zevor Euren Gnaden, wolgeborner herr! Und als mir Eur Gnad schrei- bet van des herrn Děpolten leut wegen,| wie herr Reinprecht, eurer swager, dy ge- fangen hat haissen auf purgen aufgeben, bitt ich Eur Gnad, lieber herr, enrucht darzu ze tun, das dyselben gefangen meinen gleichen pfant auf ein widrstellen und auf ein geraumen tag, also das dasselb in der zeit bericht mocht werden, wenn ich auch gern darzu tun wil, das purgen fur sy auch bestelt werden. Auch hab ich gehort, das in derselben zeit, als ir mir geschriben habt, diselben leut ge- schezt worden sind und das sy dyselben pfenning in XIIII tagen geben solten. Da- rauf bitt ich Eur Gnad enrucht darzu ze tun, das solhe handlung nicht geschech und das denselben leuten ein tag geben werde auf ein widrstellen, als mir Eur Geben am pfinztag nach des heiligen Kreuztags invencionis. Gnad schreibet." Jan van Labkowicz. Dem wolgeboren herrn, herrn Ulrichen van Rosenberk. 316. V Telči, 5. května 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: připomíná, že se ještě nestalo nic ve věci jeho služebníka Štítného, jemuž Víta a Maksant drží list, a žádá, „aby to někdo dobrý mezi nimi ohledal, abych věděl, jest-li služebník muoj k tomu spra- vedliv." — (fer. sexta post Invencionem s. crucis). 1) Dotčený list se nedochoval. 2) O této věci se zachoval ještě list Jana z Lobkovic Jindřichovi z Rožmberka z 11. května (týž archiv, Hist. 919, or.) tohoto znění: Služba má napřed TMti, urozený pane! A tajno TMti nebuď, žeť sem mluvil se panem otcem vaším o lidi páně Děpoltovy, kteří jsú zjímáni na Cáhlov a statek jim pobrán. I řeklť mi jest, ať bych TMt obeslal, a že se TMti má posel vrátiti od pana švagra vašeho o ty lidi. I prosím TMti, rač mi dáti věděti, v který základ mají ti lidé dáni býti a do které chvíle na rukojmie. in Hluboka f. Vta post Stanislai etc. Datum

Strana 224
224 Č. 316—319: 5.—16. května 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, or. pap. AČ. XIV, 30 č. 1537. Srv. výše č. 264 a 270. 317. 14. května 1447. Věřící list Jana z Kunštátu pro Ctibora z Tloskova, posla k Oldřichovi z Rožmberka. — (dom. post festum s. Stanislai). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 920, or. pap. s krytou pečetí, přit. pod textem. 318. V Strakonicích, 16. května [1447]. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: prosí o radu, co má činiti ve při Racka z Rýzmberka a Petra Zmrzlíka; aby kázal propustiti jeho zajaté lidi- Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 921, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakožť sem listy dal tvým, pane, rozkázáním Johannesovi vašemu, na kteréžto měli ste se poraditi, Rac- kovu z Ryzmberga a Petrovu Zmrzlíkovu při, prosímť, račte mi k tomu psáti po listu dodateli raddu vaši, kterak bych s tiem měl činiti, a listy ty zase poslati. A také staviliť sú i vručili člověka mého v Husinci pro mýto, jménem Sládka, i s ji- nými pod padesáte kop. Prosímť, rač přikázati listem, ať je propustie, nebť sem tak zpraven od svých, žeť sú mýto chtěli dáti zase jedúce a že sú tak vždycky prve činili. Datum in Strakonicz f. III. ante Ascensionem Domini. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 319. V Manětíně, 16. května 1447. Jan z Prostiboře na Podmoklech a Jan Cukr z Tamfeldu na Novosedlech Oldřichovi z Rožmberka: prosí o radu k rozsouzení sporu mezi Hynkem Kru- šinou ze Švamberka a bratřími z Gutštejna o Jana Volštejna a Přibíka z Do- bronic. 1) Tyto listy se nedochovaly.

Strana 225
Č. 319: 16. května 1447. 225 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 922, or. pap. AČ. III, 40 č. 60. Tvé Milosti, urozený pane, službu“ naši' napřed vzkazujem. Tak jakož VM u vý- povědi vaší, kteráž jest mezi urozenými pány, panem Hynkem Crušinú z Švam- berga a panem Burjánem a panem Janem, bratřími z Gutšteina, vámi učiněna, o mno- hé věci k skonání na nás jste poddali: rač VMť věděti, že o ten kus, kterýž sě dotýče Jana Volštýna a Přibíka z Dobronic, tak že Přibík Volštýna viní, že by nápad nebožce páně Vilémóv z Cormberga jměl, a chtě, aby jemu z toho dluh za- platil, a Volštein odpierá, že nápadu jeho a po něm nejmá, a u vaší výpovědi stojí, aby to Volštein před námi provedl, ješto bychme my toho pochválili, tu slyševšě my ten próvod, i v tom sme nemohli nic pochváliti, než poddal sě jest, jakž my jemu rozkážem, že to okázati chce. I protož myť sme tomu provedení, jakož u vaší výpovědi, konce“ a miesta naléznúti neujměli, kterakým by obyčejem to prove- denie jmělo miesto a konec mezi stranami vzieti, ješto by o to mezi nimi róznice nebyly. I prosíme VM“, račte nás tomu naučiti listem vaším otevřeným pod vaší a) služba chybně v orig. b) našě chybně v or. c) k konce or. 1) Z výpovědi, jež byla učiněna před 2. květnem 1447 (srv. list Hynka Krušiny ze Švam- berka pánům na sněmu pražském ze dne 2. května 1447, výše č. 312), zachovala se část tohoto znění: Výpověď. Jakož pan Burján vinu dává panu Krušinovi o Volfštejna etc. a pan Krušina odpierá, že žádného nemenuje, a Jan Volfštein odpierá, že se jest k němu ani od něho nic nestalo a tiem vinen není etc., jakož žaloba a odpor nahoře psány sú, na to takto vypoviedáme: Jestliže by pan Burján na kterého Jana Volfštejnovo pacholka neboli jeho člověka ukázal, má je Jan Volfštain postaviti před Janem z Podmokl a Cukrem, aby oni to provedli neb spravili, že tiem vini nejsú; a když to učiní, tehda pan Krušina ani Volfštain ani jeho služebníci neb podaní panu Burjánovi nic vini nebudú. A to se má státi do sv. Jana Křtitele božieho (24. června) najprv příštieho neb na ten den konečně. Pakli by ti služebníci neboli podaní, na kteréž by ukázáno bylo, neprovedli neb nespravili, jakož nahoře psáno jest, tehda zaplaťte ten vzatek, jakž by Jan z Podmokl a Cukr rozkázali, do sv. Havla (16. října) najprv příštieho pod základem nazad psaným. Jakož pan Burján vinu dává panu Krušinovi o Jana Předbora, že by Žáka a Surlu přechovávali etc., Jan Předbor odpierá, že se jest jemu ani žádnému jeho od něho ani k němu nic nestalo etc., jakož žaloba a odpor nahoře psány sú, na to takto vypoviedáme: Sú-li Žák a Surla služebníci a dvořané Jana Předbora, tehda postav je před Podmoklským a Janem Cukrem, ať to řádným svědomím provedú neboli spraví, že tiem vini nejsú, čím je pan Burján viní, tak jakž by Jan z Podmokl a Cukr pochválili aneb roz- kázali; a to aby se stalo do sv. Jana Křtitele božieho najprv příštieho neb konečně na ten den. Pakli by nemohli provésti ani směli spraviti, ale opravte to, jakž svrchupsaní dva rozkáží, do sv. Havla najprv příštieho neb konečně na ten den. Pakli by služebníci neb dvořené svrchupsaného Jana nebyli, tehda Jan Předbor proveď neb sprav, že se panu Burjánovi ani jeho k němu ani od něho nic nestalo, na svrchupsaný čas sv. Jana a před svrchupsanými. A když to učinie, tehda pan Krušina ani Jan Předbor panu Burjánovi nic vini nebudú, a pan Burján hleď toho k tomu Žákovi a Surlovi právem, jakož země za právo má, pod základem nazad psaným. (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 953 c, koncept). — O sporu srv. list Hanuše z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka z 9. října 1446 a odpověď Oldřichovu, výše č. 213 a 214. 29

Strana 226
226 Č. 319—320: 16.—23. května 1447. pečetí, kterak by to Jan Volštein jměl provésti panu Burjánovi a Dobronickému, aby mezi nimi to konec a miesto vzalo vaším naučením. Neb sme my k vašemu rozkázaní podle vašie výpovědi ty věci na sě vzali pro upokojenie svrchupsaných pánóv a kraje našeho plzenského. Tohoť prosíme odpovědi od VM“ po tomto poslu brzské, aťby mezi stranami dalšieho záštie nebylo. Datum in Manietyna fer. III. ante Ascensionem Domini, anno etc. XLVII°. Jan z Prostiboře sed. na Podmoklech, Jan Cukr z Tamfeldu sed. v Novosedlech. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu na Crumlově, dd. Pečeť poškozena. 320. V Strakonicích, 23. května 1447. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: aby mu poslal k roku mezi Rackem z Rýzmberka a Petrem Zmrzlíkem jejich pře; o své nemoci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 923, or. pap. AČ. III, 41 č. 61. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, že Racek z Ryzmberga a Petr Zmrzlík mají u mne v neděli nynie najprv příští býti o ty pře jich, o kteréž sem, pane, prosil, aby se ráčil o ně poraditi, s kýmž by se TMti zdálo, a mně dáti toho úmysl svój věděti, jakožť [sem] Johanesovi, cancléři vašemu, dal jich pře. I prosímť, milý pane, rač mi ty pře jich ihned zase poslati po tomto mém poslu, i ta svědomie jich, aťby posel mój s nimi doma byl konečně tuto sobotu najprv příští; a takéť prosím, milý pane, jestliže se TMť o to poradil, neb co jest rady vašie k tomu, račte mi to psáti po tomto poslu. Nebť sú tak na tom konečně zuostali, jestliže bych mezi nimi výpovědi konečnie neučinil ve čtyřech neděléch, ale aby pře své měli otevřeny jako prve; a tomuť již budú v sobotu naj- prv příští čtyři neděle. Také rač věděti, že jediné sem se se Zviekova vrátil od TM“, ihned byl sem velmi nemocen a jedvy sem živ zuostal. I vlil Pán Buoh zase v mě dušičku pro mé dobré činy; ale ještěť jsem vždy zel a mdel. Datum in Strakonic fer. III. ante Urbani, annorum etc. XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. 1) 28. května. 2) Viz č. 318. 3) 27. května.

Strana 227
Č. 320—322: 23.—30. května 1447. 227 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Přit. krytá pečeť. 321. V Krumlově, 29. května [1447]. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o příměřích sjednaných v Praze na sněmu; o laních; žádá za rok pro svého služebníka Vláška. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 924, koncept. AČ. IV, 10 č. 17. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1341. Službu svú vzkazuji, pane a přieteli zvláště milý! Věděti dávám, že sem již z Prahy domóv přijel; a Bohu děkujíce na tom sněmu sme se se pány pěkně roz- jeli a naději se, že bohdá dobře bude. Pan Hertvík má příměří se panem Krajieřem a se vší zemie rakúskú;“ a pan Ilburgk také má příměří se panem Kašparem a s lokeckým krajem.2 S Táborskými jest také mluveno, aby příměří měli s rakúskú zemie. Dali odpověď, že toho mocni nejsú, než že to chtie na své starší vznésti, a což jich úmyslu v tom bude, chtie mi dáti věděti; i neviem pak, co učiní. Z lani, kterúž si mi poslal, velmi děkuji; a budeš-li chtieti mladé chovati, kážiť jich lovčím některé pohlaví zjednati. A zvláště tebe prosím, milý přieteli, aby Vláškovi, služeb- níku mému, od služebníka tvého další rok zjednal těm penězóm, jakož jemu nynie o sv. Havle“ dáti má, v takové mieře, jakož prve úmluvu mezi sebú mají; v tom mi zvláštní libost ukážeš. A by se dobře měl, toť bych velmi rád věděl. A vieš-li Datum Crumlow fer. II. post festum jaké noviny, prosím tebe, daj mi věděti. Pentecostes. Na rubu: Janovi z Hradce. 322. V Jindř. Hradci, 30. května 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na list z 29. května,5 že by rád choval laně, a zjedná-li mu je Oldřich, aby to oznámil jeho purkrabímu v Hradci; novin nyní neví; jak psal prve o Štítném, svém služebníku,“ prosí, aby se přičinil o konec. — (fer. III. post Penthecostis). a) rakúské v konc. 1) O sněmu viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 133 a d. 2) O sporu mezi Vilémem z Ilburka 3) Srv. Rynešová, O účasti a Kašparem Slikem o Loketsko viz Urbánek, na uv. m. 157 a d. atd., ČNM 1933 (CVII), 70 a d. 4) 16. října. 5) Viz č. 321. 6) Viz č. 316. 29*

Strana 228
228 Č. 322—324: 30. května — 5. června 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, or. pap. AČ. XIV, 30 č. 1538. 323. V Krumlově, 31. května 1447. Oldřich z Rožmberka Táborským: posílá jim přepis listu, který poslal jejich služebník Uhřík jeho rychtářovi proti úmluvám, učiněným v Praze na sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 925, koncept. Srv. Rynešová, O účasti atd., ČNM CVII (1933), str. 70 a d. Súsedé milí! Když nynie vaši vyslaní v Praze na sněmul byli, tu nám řekli od vás, že nám chcete úmluvy, kteréž spolu máme, beze lsti diržeti.“ A též sme jim zasě řekli, vám též učiniti. I posieláme vám přěpis listu, kterýž Uhřík, váš služebník neboli přebývatel, s vámi našemu rychtáři do Manhaltov poslal, a neob- žaloval toho, ani vznesil na nás ani na našě úředníky; a toť se nám děje proti úmluvám. I věřímeť vám, že se v tom přičiníte, aťby se nám takové věci nedály. Nezná-liť který váš činiti s kterým naším člověkem, chcemť jemu dosti práva k ta- kovému neb takovým udati tak, jakož každý takový člověk v kterým právě zasedí. Datum Crumblow f. IIII. post A tohoť žádám odpovědi vašie po tomto poslu. festum Pentecosten, annorum XLVII°. Old. 324. 5. června 1447. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ačkoliv list Uhříkův není tak škodný úmluvám, zeptají se na ty věci a jemu pak vzkáží. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 925, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Cožť sú naši vyslaní do Prahy na sněmu s svámi namluvili a od nás vám řekli, toť my neporušitedlně vám držíme a držeti chceme. Pak, jakož v svém listu dotýčete, že by se vám proti úmluvám dálo, že Uhřík, služebník náš, rychtáři vašemu do Manholtov list psal, vám ani úředníkóm vašim neobžalovav etc.,3 nerozumieme, by ten list byl tak velmi škodný úmluvám, poněvadž Uhřík chtěl by právem neshrožaný svého dobý- vati. A přestože my nejsme tak daleko toho svědomi, Uhřík, když se zase k nám vrátí, chcemť se na něm zeptati, kterak se ty věci jmají, a dáti VM“ nebo úřed- a) Tak konc. b) Tak or. 1) O sněmu viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 133—134. 2) Dotčený list není zachován. 3) Viz č. 323.

Strana 229
Č. 324—325: 5. června 1447. 229 níkóm vašim toho rozumnú odpověď. Datum f. II. post festum sancte Trinitatis, anno etc. XLVII°. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečet. 325. Ve Vídni, 5. června [1447]. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o papeži s ním promluví, až se shledají; o budoucím roku s králem ve Vídni a o Kašparu Šlikovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 927, or. pap. AČ. II, 440 č. 10. Urozený pane milý! Bychť TM“ noviny psal, ty TM' vie ode pana Kašpara; než rád slyšel sem, že TMť dobře se má i se pány svými syny. A TM“ děkuji z dobré vóle a z přézni, kterúž má TM ke mně. A pak o našem papeži a o Římu budem sobě rozprávěti, když se shledáme. Kněze legáta našeho čekáme, ješto jest legátem per totam Germaniam cum plenissima potestate. Vašemu roku, kterýž máte mieti s král. M“í,2 daj Bóh, aby dobrý konec vzel; druzíť mu netušie, quia multi inter vestros non sincere procedunt.3 Když bychom se shledali, tehdy bych pově- děl, co viem, ješto by se tomu podivil; a protož strach, že málo opět zjednáte. Já sem se uprosiv u král. M“ přijel sem, abych sobě některé věci zjednal a také abych po té cestě římské pootpočinul. Přijede-li skoro král, jakož se naději, dobře; pakli bude chtieti tam pobýti, ale pojedem tam zasě k němu. Větřímeť do Vlach. Pan Cašpar nezdá mi se, byť neřku do Lince, ale blíže mohl jeti; protož nešel zdarma TMť o jeho příjezdu. A zdá mi se, že při vašem roku nebude moci býti. Zviem-li Ex Vyenna die Bonifacii. které noviny, TM“ psáti se nebudu lenovati. Vester Procopius. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mému milému a přéznivému, buď d. Přitištěna krytá pečet. 1) Srv. v listu Rabštejnově z 2. května, výše č. 311. 2) Sjezd ve Vídni, stanovený k 29. září; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 114, 137 a d. 3) Srv. Urbánek na uv. m. 1311.

Strana 230
230 326. Č. 326—327: 14.—17. června 1447. V Telči, 14. června 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby se přičinil o stání mezi jejich služebníky Štítným, Vítou a Maksantem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, or. pap. AČ. XIV, 31 č. 1539. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli zvlášče milý! A jakož sem tě již častokrát obsielal, kterak služebníci moji a tvoji mají spolu činiti, Ščítnej, Víta a Maksant, o některé záščí, ješto jim Ščítnej z toho vinu dává, a na to jsmi“ od- povědi nedal,2 i úfámť a věřím, že se k tomu přičiníš, aťby se miesto mezi nimi stalo. I prosím tebe, vydaj jednoho a já druhého, ať sú ti toho mocni, ať se jim po těch miesto stane, nebť mi služebníci moji dávno túží, žeť nemohú konec o to Datum in Telcz f. IIII. ante jmieti. A toho mi daj odpověd po tomto poslu. festum sancti Viti, anno etc. XLVII°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému zvlášče milému. Pečeť odpadla. 327. V Krumlově, 17. června 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o stání mezi jejich služebníky; neví dosud, či byli pěší, které zbili jeho služebníci ze Soběslavě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, koncept. AČ. XIV, 31 č. 1540. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi píšeš o Štítného a úředníky mé3 a dotýčeš, žeť sem prve na to odpovědi nedal, milý přieteli, jáť se nepamatuji, bych já tobě kdy na tvé listy odpovědi nedal, leč by mi tvój list některý nedošel. Avšak jakžtěkoli, nechť služebník tvój jednoho do- brého člověka tu v kraji vydává a moji úředníci také jednoho mají vydati. Pakli by se ti smluviti nemohli, ale věřímť, že se sám jakožto najvyšší ubrman k tomu přičiníš, aby vždy mezi nimi k konci přivedeno bylo. A jestliže by moji v čem scestni byli, majíť po tobě opraviti. Též zasě jestliže by tvoji v čem scestni byli, a) Tak or. 1) Viz listy z 10. března, 5. a 30. května (č. 264, 316, 322). 2) Srv. však odpověď Oldřichovu ze 14. března (č. 270) na první list Jana z Hradce. 3) Viz č. 326.

Strana 231
Č. 327—329: 17. června 1447. 231 věřímť, že též zasě učiníš. A ihned sem obeslal své úředníky, aby jednoho vydali a tobě věděti dali, a ty aby jim rok položil a konec mezi nimi učinil, nebť bych já nerad, byť mezi tvémi neb mémi která róznice byla. Takéť bych velmi rád viděl, by se dobře měl. Dále věděti dávám a mám za to, že tebe to tajno není, kterak moji služebníci s Zoběslavi zbili pěších na 18te, ješto po cestách lúpili. A někteří potom ožili, kteříž duši v sobě byli zatajili. I neviem, čí sú byli; než druzí praví, že by Václavovi Zmrzlíkovi byli, ale však mi ještě žádný o nich nepíše. A což Datum Crumblow sabbato post Viti, annorum dále v tom zviem, dámť věděti. XLVII°. 328. V Strakonicích, 17. června 11447]. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: aby obeslal k stání Přibíka z Houžné pro jeho vinu vůči Oldřichovu služebníku Hanušovi; prosí o noviny. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 931, or. pap. Službuť svú vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý! Znesl jest na mě Hanns, služebník mój, že by jemu byl vinovat panošě tvój Přibík z Hůžné. I prosímť TM“, rač jeho obeslati, aťby o to, cožť by jemu viny dal služebník mój, měl dosti na pur- krabí vašem aneb na Mikulášovi Želibořic aneb na Miculášovi z Čestic, purkrabí vaším. A mójť má na jednom z těch přestati. I úfámť, že to ráčíte učiniti. A prosímť VM“, račte mi některaké noviny psáti, nebť slyším zde noviny, ale nevěřím jim. Datum in Strakonicz sabato post s. Viti. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosemberg, amico carissimo, detur. Přitištěna krytá pečeť. 329. V Krumlově, 17. června 1447. Oldřich z Rožmberka [Táborským: aby nechali Vitické na pokoji. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 930, koncept. Súsedé milí! Ukázal nám pan Strainn, služebník náš, list váš, v kterémž listu vinu dáváte Vitiským, že by vašě nepřátely fedrovali a vašich nepřátel odtrhli, a

Strana 232
232 Č. 329—330: 17.—20. června 1447. proto ste jim hold odpověděli etc. Služebník náš praví, že jeho lidé v tom vini nesú“ a jestliže by jeho lidé co učinili, což by učiniti neměli, že by svým lidem to chtěl kázati opraviti. Protož, prosímť vás, poněvadž ste hold od nich vzali a již dobrú chvíli v holdu s vámi v pokoji byli, abyste jim ještě toho pokoje v holdu dále popřáli. Věřímeť vám, že to učiniete, nebť by se vám ještě to hoditi mohlo v budúcích časiech. A tohoť žádáme odpovědi vašie. Datum Crumblow sabbato post Viti, annorum XLVII°. Old. Tábor. 330. V Telči, 20. června 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby určil rok jejich služebníkům a aby kázal učiniti spravedlivé jeho člověku, ukazateli tohoto listu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 933a, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! Jakož mi píšeš o mé služebníky i o tvé,2 aby muoj služebník jednoho vydal a tvój druhého, toť má služebník muoj učiniti. Protož polož jim rok, kterému se dni zdáti bude, v Soběslavi nebo v Hradci, aby se obojím spravedlivé stalo po těch, a to ať mocně na ně uručí s obú stranú; a muož-li to býti před svatým Jacubem,3 toť bych velmi rád viděl. A jakož sem prve psal o člověka svého, listu tohoto ukazatele, žádaje, aby mu kázal spravedlivé učiniti v Velešíně, na to jsmi žádné odpovědi nedal. I věřímť, že kážeš Datum o to konec učiniti a o to se nedáš viece obsielati. A toho mi daj odpověď. in Telcz f. III. ante festum sancti Johannis Baptiste, anno etc. XLVII°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému zvlášče milému. Pečet odpadla. a) Tak konc., čti „nejsú“. 1) List Táborských Vitickým z 10. června (Třeboň, Schwarzenb. archiv, Hist. 928, orig. pap. s přit. krytou peč.) tohoto znění: Súsedé! Jakož píšete nám, že vy tiem, ješto se pótka stala u vašeho městečka, vinni nejste ani co o tom viete etc., když sú se naši služebníci po nepřáteléch obrátili a hnali se za nimi až do městečka vašeho, kteří sú to byli, a tři lidé, ješto s kostelu vašeho sběhše retovali nepřátely našě a vytiskli služebníky našě, ješto by byli vězňóv dosti najímali, kdyby vaši s kostela na našě nevytiekali, protož nechajíce svého vymlúvánie, a neopravíte-li nám toho po ten den, nechcem vám v holdu státi. Datum sabbato post festum Corporis Christi, anno etc. XLVII°. 2) Viz č. 327. 3) 25. července. 4) Dotčený list se nedochoval.

Strana 233
Č. 331—332: 22.—23. června 1447. 233 331. 22. června [1447]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: oznamují, čím se provinili lidé Straynovi z Vitic proti jejich služebníkům, a žádají, aby jim bylo opraveno. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 799, or. pap. Službu naši, urozený pane milý, vzkazujeme. Píšete mezi jinú řečí, že pan Strayn, služebník váš, ukázav vám list náš, zpravuje VM“, že by lidé jeho z Vityšě proti našim služebníkóm nebyli vinni etc. Vědieť lidé ti z Vityšě, když sú služeb- níci naši mimo městečko táhli, poslali k nim, aby se nebúřili, že táborští služebníci jedú. A tak minuvše městečko, sčekávajíce sebe s vězni, shlédli, ani nepřátely proti našim služebníkóm skrzě své městečko pustili. A když honili našě služebníky ztáhše se, služebníci naši, obrátivše se na ně, hnali se s nimi porážejíc až k samému městečku. A městští s kostela vytekše, odrazie služebníky našě od jich nepřátel, ješto skrzě jich retovánie i prvnie vězně s dobytkem vpustili; a by toho oni neu- činili, byli by mnoho dobrých vězňóv najímali, a vědúce dobře, že přikázánie jmají od nás, když hold nesú, aby nebyli na škodu našim služebníkóm. Protož ještěť TM“ píšem, jakož sme i jim psali, jestliže to nebude nám opraveno, žeť na to po- myslíme, aby potom nám od nich i od jiných též se nedálo. Pakliť opravie, jmajíť svého holdu požíti. Datum f. Vta ante Johannis. Purgermistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 332. V Krumlově, 23. června 1447. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Hradce]: ustanovuje rok svým a jeho slu- žebníkům; aby k němu poslal se svým člověkem ještě někoho ze svých lidí, neboť chce ihned učiniti tomu člověku spravedlivé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 933b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi píšeš o služebníka svého a úředníky mé,2 milý přieteli, poněvadž služebník tvój chce jednoho vydati a moji též učiniti mají, a rok jim pokládám do Soběslavi od této 1) Viz č. 329. 2) Viz č. 330. 30

Strana 234
234 Č. 332—333: 23. června 1447. neděli v témdni. A prosímť tebe, neměj mi za zlé, žeť sem toho roku nepoložil do Hradce, a to proto, neb mě vystříhají, že by mě rádi na mých lidech škodu uči- nili, aby se tu v Soběslavi tiem bezpečněji sjieti mohli. A jestliže by se ty dva vy- daná smluviti nemohli, prosímť tebe i věřímť, že se k tomu přičiníš a sám jakožto najvyší ubrman mezi nimi spravedlivě vypovieš, aby nás s vobú stranú o to viece nestarali. A jakož dotýčeš o člověka svého, milý přieteli, pošliž někoho svého s tiem člověkem sem, chciť jemu ihned kázati spravedlnosti dosti udati, aby ten tvój po- rozuměl, kterak se ty věci mají. Neb já za to mám, že se ty věci tak neshledají, jakož na tě vzneseno jest. A když by k tomu poslati chtěl, daj mi napřed věděti týden neboli několiko dní, abych ty lidi obeslal, aby k tomu času doma a pohro- Datum Crumblow f. VI. ante festum s. Johannis Baptiste, madě mohli býti. annorum XLVII. Old. Na rubu touž rukou: Bohuněk z Třeboni přinesil mi z Třeboně anno ut supra post Pfilippi et Jacobi 100 z úrokóv svatojirských minulých, když sme k sněmu do Prahy jeli; a když sme zase z Prahy od sněmu jeli, dal mi Lisek z Rebče XVIIII kop 54 gr a Lippolt Kruselovský dal mi za Liska IIII kopy, takže by té sumy bylo 124 kop 54; na tom sem zase vydal Martinovi z Mierovic v Praze na sněmu 19 kop, takže té sumy ještě bude 104 kop 54 gr. Item vzal sem od Bohunka f. II. post Viti 94 kop 25 gr. a k tomu dal mi Tlučba zaň za 6 volóv, jako kúpili od Mathiáše Naška, 15 kop 5 gr., kteréž je Bohuněk tam za ty voly dal, takže té sumy bude 109 kop 1/2 kopy. 333. V Strakonicích, 23. června 11447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: o průvodu syna Lvíkova do Nepomuku; Táborští a Vodňanští byli v Písku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 707, or. pap. Službuť svú vzkazuji VM“, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete o pró- vodu syna Lvíkova do Nepomuka, toť chci rád učiniti. A dále jakož mi píšete, slyšal-li bych co o kterých věcech etc.,2 rač věděti, žeť jsú byli Táborští a Vodňan- ští na Piesku.“ Coť jsú jednali, toho ještě neviem, než kdyžť bych co jistého pře- zvěďal, dnem i nocí bych TM“ dal věděti. Datum in Strakonicz feria sexta in vigilia sancti Johannis. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosemberg, domino carissimo, dd. Přitištěna krytá pečeť. 1) 2. července. 2) List Oldřichův není zachován. z 27. června, níže č. 334; viz též Sedláček, Děj. Písku I, 50. 3) Srv. také v listu Táborských

Strana 235
Č. 334—335: 27.—28. června 1447. 235 334. 27. června 1447. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: vyvracejí zprávu, že by se byli na něho v Písku spolu s Václavem Zmrzlíkem osvědčovali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 935, or. pap. AČ. I, 389 č. 44. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Píšete jsúce zpraveni, že bychom se nynie vedle pana Václava Zmrzlíka na Piesku na vás osvědčovali pro ty pacholky etc. Vědúce, že to nám na mysl nevstúpilo, súsedóv našich do Piesku na sjezd vyslaných“ s pilností tázali sme, jestli tak, jakož píšete: kteřížto zpravili nás, že ktožkoli to praví, že jim na tom krátko činí, praviece o to osvědčovánie najmenšieho slova na tom sjezdu nemluviti, leč co obecní a služební lidé mezi sebú mluvili. Pak jakož dotýčete, jmáte-li na nás péči jmieti v tom osvědčování, abychom vám dali věděti: poněvadž s vámi v míru křesťanském stojíme, nenieť úmysl náš vám ani žádnému učiniti neprávě, leč bychom se ohradili, jakož na dobré lidi sluší, téhož VM“ úfajíce. Datum fer. III. ante festum ss. Petri et Pauli apostolorum, anno etc. XLVII." Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Pečeť odpadla. 335. V Krumlově, 28. června 1447. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Hradce]: o sporech mezi jejich služebníky; aby mu oznámil, ví-li o jízdě pana Zdeňka do Krakova; o Táborských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 936 a, koncept. AČ. IV, 11 č. 18. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli zvláště milý! Jakož si mi před siem psal o služebníka svého a Pešíka, heupmana mého na Třeboně, a jáť sem tobě zasě odepsal, aby dobří lidé to ohledali mezi nimi, a toho se ješče nestalo, i prosímť tebe, milý pane, aby svého k tomu držel, aťby to mezi nimi ohledáno, a) vysnaných or. 1) Oldřichův list není zachován. 3) Dotčené listy se nedochovaly. 2) Srv. v listu Václava z Michalovic z 23. června, č. 333. 30*

Strana 236
236 Č. 335—336: 28. června — 6. července 1447. a k čemž“ by kto spravedliv byl, učiněno bylo, aby se to již dále nedlilo. A také, jakožť sem psal a prosil, aby Vláškovi z Miloňovic, služebníku mému, rok uprosil u služebníka svého k těm penězem,“ jakož mu nynie dáti má o světím Havle, na to si mi nic neodepsal. I ještěť tebe prosím, milý pane, aby jemu rok k těm penězóm od tohoto s. Havla do roka uprosil, aby Vlášek úroky z nich dával jakožto prve. I věřímť, že to učiníš, neb také něco dobrého mého na tom záleží. Takéť sly- ším, že by pan Zděněk jel do Krakova; vieš-li ot“ tom, a když by zasě přijeti měl, a kterak se máš, daj mi věděti, nebť bych rád viděl, by se dobře měl. A také, milý přieteli, když sú nynie na Piesku byli Václav Zmrzlík, Táborščí i jiní, tuť sú se na mě osvěčovali pro ty dráby, ale ještěť mi žádný o nich nic nepíše. A takéť slyším, že by i na tě horlili pro některé své služebníky, ješto na tvém panství pótku měli s tvými služebníky. Prosímť toho, kterak se ty věci mají, daj mi věděti. Datum Crumblov f. IIII. post Johannis Baptiste, annorum XLVII°. Ol. 336. Na Telči, 6. července 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na jeho list v příčině sporu mezi jejich služebníky a o jízdě páně Zdeňkově do Krakova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 936 b, or. pap. AČ. IV, 11 č. 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! Jakož mi píšeš, abych Vláškovi, služebníku tvému, rok sjednal týmb penězóm u Petříka, služebníka svého, i věz, žeť sem to učinil k tvej libosti, žeť mu jest rok dal od sv. Havleb5 do roka. Pakli by jemu v tom roce dal čtvrt léta napřed věděti, aby mu ty pe- nieze dal a zaplatil a list aby jemu obnovil; a v listě aby stáli zlatí dobří uherščí po pólu kopy. A píšeš, abych dal věděti, jel-li jest pan Zdeněk, švagr muoj, do Krakova: i ovšem, jelť jest, ale neviem, kterak mu se tam vede. A jakož sem prve psal o Ščítného, služebníka svého, věřímť, že se k tomu s pilností přičiníš, aby se to již nedlilo a konec aby se mezi nimi stal bez dalších nákladuov i sta- rosti. Datum in Telcz fer. Va post festum s. Procopii, anno etc. XLVII°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému zvlášče milému. Pečeť odpadla. a) Tak konc. b) Tak. or. 1) Viz list z 29. května, č. 321. z 27. června, č 334. 4) Viz č. 335. 2) Zdeněk ze Šternberka. 3) Srv. též v listu Táborských 5) 16. řijna. 6) Srv. předcház. korespondenci.

Strana 237
Č. 337—338: 10.—11. července 1447. 237 337. V Telči, 10. července 1447. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby přivěsil svou pečet k jeho dobré vůli a aby napsal římskému králi list o jeho švagru Jiříkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Puchheim, or. pap. AČ. XIV, 34 č. 1542. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A prosím tebe, přilož svú pečet na svědomí za mě k této dobré vuoli, jakž věřím, že to pro mě učiníš. A prosím tebe, napiš králi řiemskému list o pana Jiříka,2 švagra mého, ta- kým obyčejem, jakož teď toho přípis posielám. I věřímť jako přieteli svému do- brému, že to pro mě učiníš a ten list mi pošleš po tomto poslu, jakož bych já Datum in Telcz fer. II. post též pro tě učinil, když by takáž věc potřebie byla. Procopii, anno etc. XLVII." Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvlášče milému. Přit. krytá pečeť. 338. 11. července 11447]. Pavel Dětřichovic z Prahy, purkmistr Nového města pražského, Oldřichovi z Rožmberka: o glejtu pro Herského a o nebezpečí hrozicím Oldřichovi se strany Táborských; o jízdě ke králi a chystaném sněmu v Kutné Hoře; Janu Rabštejnovi je již lépe; prosí o psíky pro paní Šimku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 939, or. pap. AČ. III, 41 č. 62 (s datem 18. července). Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji TM“. Tajno VMti ne- buď, že je žádal glejtu Herský, a někteří sú odmlúvali, aby jemu nebyl dán, až jest pak i dán jemu, neb tak pravil, že s námi má o velmi pilné věci mluviti. A mezi jinú řečí velmi tajně dopověděl, že byste měli přijíti o zámek a zvlášť o Pracha- tice, a že Zmrzlík i s Tábory, jediné když obilé sklidie, že se chystají“ s vámi nesnáz začieti. I račtež své zámky opatřiti, nebť jest toho potřebie, a sami se šíře na to poptati; a já, přezvěděl-li bych co takového, dnem i nocí nezmeškám dáti věděti. Toto zacělo vězte, žeť o to lidé pracují, aťby k králi římskému ta jiezda a) chystati v or. 2) Jiří z Puchheimu; srv. odpověď Oldřichovu z 12. čer- 1) Nelze zjistiti, o který list šlo. vence. 3) Dotčený list se nedochoval.

Strana 238
238 Č. 338—339: 11.—12. července 1447. minula. A u Hory měl by sněm býti tu neděli po světiem Jacubě; pak zdálo-li by se vám Přibíka neb pana Jiříka s tiem obeslati, nic by huoř nebylo. Pan Jan Rab- štejn vzkázal VMt službu svú; již je, děkuje Bohu, lépi, neb odešlo od něho osm kamenuov. Paní Šimka viděla psíky u panie Pešíkové; i prosila mne, abych na VMť prosbu vznesl, že by také ráda jednomu. I prosímť, aťbych zlým poslem ne- byl. Pán Buoh rač vám zdravie a štěstie prodliti. Datum fer. III. ante Margarethe. P. de P. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Romzberga, pánu mně přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 339. V Krumlově, 12. července 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: dal napsati jiný list a k tomu při- věsil svou pečeť; napsal králi římskému o jeho švagru Jiřím z Puchheimu; o roku pro Vláška z Miloňovic a j. věcech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Puchheim, koncept. AČ. XIV, 34 č. 1543. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož si mi nynie psal a prosil, abych pečet svú na svědomí k dobré vóli přivěsil,3 milý přieteli, ten list, kterýž si mi poslal na pargameně, nezdálo mi se, byť tak psán byl, jakož by mělo býti, jakož tě toho ústně spravím, když se bohdá shledáme; i kázal sem jiný list v táž slova napsati proto, aby se tvé věci nemeškaly, a pečeť svú přivěsiti, kterýž teď i z druhým listem na pergameně zasě posielám. Dále jakož prosíš, ať bych psal král. M“ o pana Gorga Puchaméře etc., toť sem rád učinil; a teď přěpis i list posielám, kterak JM“ píši.“ A takéť mi se nezdá býti i s jinými přáteli (též psali o pana Jiříka), jakož si mi přěpis poslal, neb se to k odpovědi rovná. a) Tak or. b) V orig. psáno omylem dvakráte. 1) 30. července. Byl to nejspíše sněm strany poděbradské; viz o něm zmínky v listech ze 6. a 9. srpna a 7. září, níže č. 355, 359, 372, jiných pramenů o něm není. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 137. 3) Viz č. 337. 4) Viz níže č. 340. 5) Souč. opis ve Schwarzenb. arch. v Třeboni (Fam. Puchheim) tohoto znění: Allerdurchleuchtigister furst etc. Mich hat unser freund herr Jorg von Puchaim ainen gesiglten gerichtsbrief horen lassen, der inhalt, das er die gerbhabschaft weilend seiner vetteren herr Pilgreims und herr Hannsens von Puchaim, kinder, hab und gut, von Euren kunikleichen Gnaden mit recht erlangt und behabt hab nach inhaltung desselbin gerichtbriefs von Euren kunikleichen Gnade darum ausgegangen und hat uns klagt als seinen freundten, wie er bei solhen seinn erlangten gerichten nach landsrecht nicht gehalden werd, darauf im grazz mue und zerung gee, des er schaden neme. Also ruf wir Euer kunikleich Gnad an und bitten die mit allen fleis, Euer Genad geruch denselbin unseren freund bei solhen seinn erlangten gerichten nach lands-

Strana 239
Č. 339—340: 12. července 1447. 239 A také bohdá o tomto sněmu v Viedně muožem se lépe přimluviti ústně, aby ty věci k dobrému konci přivedeny byly, než takovým psaním. A jakož píšeš o zvie- řátka, tyť chci zjednati. Také, milý přieteli, jakož si mi ondy psal, že si Vláškovi, služebníku mému, rok k těm penězóm uprosil do roka od tohoto sv. Havla najprv příštieho, i píšeš s výmienkú čtvrt léta napřed dáti věděti, i prosímť tebe, aby ten rok stál bez výmienky, aby se Vlášek tiem lépe mohl richtovati v svých bězích. A jakož píšeš o Štítného, ihned sem obeslal úředníky své, aby tomu konec bylo. Také dávám věděti, že pan Krušina, pan Rábský i jiných drahně dobrých lidí, že u mne byli o potřebné věci, s kterýmižto věcmi bohdá nemeškaje ústně k tobě po- selství učiním. Milý přieteli, o Vláškovi viec prosím tebe za odpověď. Datum Crumblow f. IIII. ante Margarethe, annorum XLVII°. 340. V Krumlově, 12. července 11447]. Oldřich z Rožmberka [Fridrichovi, králi řimskému: přimlouvá se za Jiřího z Puchheimu, aby mu bylo dopřáno spravedlnosti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Puchhein, koncept. List byl psán na přimluvu Jana z Hradce, viz č. 337. Allerdurchleutter furst, gnediger lieber herr, mein willige dinste sein Euern kunglichen Gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Mich hat herr Gorg von Pucheim, mein guter frund, anlassen bringen, wie er ein gerichzbrief hab, der inhalde, das er dy gerhabschaft weilent seiner vettern seliger gedechtnus, herrn Pilgrems und herrn Hansens von Pucheim, kinder, hab und gut, mit recht erlanget und behabet hab nach inhalt desselbigen gerichzbriefs von Ewern kunglichen Gnaden darumb ausgegange, und wie er bei solhen seinen erlangten gerichten nach landes- rechten nicht gehalden werde, darauf in gros mue und zerung gee, des er schaden neme. Als bit ich Eur kungliche Gnade mit allem vleisse, gnediger lieber herr, Eur Gnad enruch denselbigen meinen guten frund bei solhem seinen erlangten gerichten nach landsrecht gnediklichen halden, schirmen und hanthaben, damit im sein sach an lenger verzog zu gut komen mug. Das wil ich mit andern meinen frunden umb Geben zu Krumbnaw Euer kunglichen Gnade williklichen und gerne verdienen. am mitichen vor sand Margreten tag, annorum XLVII°. Ulr. recht genedikleich halten, schirmen und hanthaben, des dach Euer Gnad reichen aud armen von rechtens wegen schuldig ist. Das wellen wir mitsambt unseren freund um kunikleich Gnad diemu- tikleich verdien, wann schalt unser freund bei solhen sein erlangten gerichten von Euren kunikleichen Gnaden nicht gehalden und also gelassen werden, des wir nicht trawn, das uns das nicht leidleich Datum. werd zu zesehen und musten im seiner gerechtikeit darin verhelfen. 1) Viz dopis z 6. července, č. 336. 2) V témže listu.

Strana 240
240 341. Č. 341—343: 13.—22. července 1447. V Krumlové, 13. července 1447. Oldřich z Rožmberka Tomášovi z Chotěmic: ohrazuje se proti jeho pomlu- vám v příčině Smila z Křemže, Rafanta a pěších. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 bb, koncept. Tomáše milý! Zpraveni sme, že si nás handlivě pomlúval před dobrými lidmi, kterak sme panu Smilovi neprávě učinili, jej o hrdlo i o statek připravili, a k tomu připomínaje Raffanta i také tyto pěší, kteříž zbiti sú při jistině, až bychme v tom jinak učinili, než bychme učiniti měli, a popuzuje na nás lidi, aby toho tak nene- chali, než pomstili. A myť sme tobě psali vedle správy Rúsovy, kterak si s ním na Táboře mluvil, že by nám raději chtěl slúžiti než proti nám v čem učiniti. Pak jestliže si tak handlivú řeč o nás mluvil, prve i po tom psaní, kteréž sme tobě učinili, muožeš sám rozuměti, že si dobře neučinil. I žádámeť odpovědi tvé po tomto poslu, mluvilis“ si takové řeči, jakož svrchu dočeny sú, či nic, abychme se po tom uměli spraviti. Pakli by nám na to odpovědi nedal po tomto poslu, tehdáť bychme Datum Crumblow již za to měli, že si takové řeči o nás mluvil, a to bezvinně.? f. V. in die Margarethe," annorum XLVII°. Tomáš z Chotěmic. 342. V Praze, 14. července 1447. — touže na p. Václava z Mi- Jan z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: „ chalce, mistra převorství strakonického, že Novoměstským odpověděl etc., při konci dokládá: A protož, milý pane, rač psáti Michalcovi, ať takových věcí nepočíná etc.; a onť jest povinnější ku pokoji se přičiniti nežli my.“ — (fer. 6. ante Divisionem apo- stolorum). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Pflug, Březan, genealogie. Znění listu se nezachovalo. O sporu Václava z Michalovic s Novoměstskými viz více v listu z 24. července 1447, níže č. 345. 343. [Před 22. červencem 1447]. [Oldřich z Rožmberka] Oldřichovi Eizingerovi: aby vyslechl Táborské a zvláště Pavlíka, kteří byli zajati jeho služebníky, a podal mu zprávu o výslechu; Táborští a Zmrzlík se hněvají pro lidi pobité rožmberskými úředníky. a) Tak konc. b) Margarethie v konc. 1) Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM LXII (1888), str. 191; Rynešová, O účasti atd., ČNM CVII (1933), 70 a d., zvl. pozn. 84. 2) Viz odpověď Tomášovu z 8. září t. r., níže č. 374.

Strana 241
Č. 343—344: 22. července 1447. 241 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 940a, koncept. Mein fruntlichen dinst zuvor, lieber herr Ulrich! Mich ist angelangt, wie eur diener etlich von Thabor gefangen haben, darunder einer ist, der haist Pawlik, der kan gar wol nit laiten und sloss ersteigen. Auch sind darunder gar gut furer, als an mich pracht ist. Nu mugt ir selbs wol versteen, wen sy solher furer nicht en- hetten, das sy euch dester mer geschaden mochten. Auf das, mocht das gesein, so pit ich euch mit besundern guten vleisse, ir list dy vertigen und wol fragen, wann derselbige Pawlik, als mir verwar gesagt ist wurden, mit des Smillen sun verraten in etlichem mein sloss haben solden, und ob er oder ander ichz an der marter bekenten, das mich oder dy mein aufreffe, mich das bei disem poten wissen lassen. Das wil ich in solhen oder merern sachen alle zeit gerne umb euch verdienen. Auch lass ich euch wissen, das XX zu fuss, als gestern achtag umb Wittingnaw auf der stras geraubt, gepflagt und mein armen mann einen tag erslagen haben, haben meine amtleut geiait und dy erslagen und alle vor tot lassen ligen; nu sind derselbigen dennach funf oder sechs widererkuckt aufgestanden und auf den Tha- bor gangen; dorumb dy Tabrer und der Zmrzlik fast zornen, wann ich vermein, das diselbigen fusknecht des Zmrzliken von Orliken sein, nur schreibt aber nie- mant darumb, den sy wolden sich gerne rechen, ob sy mochten. Sunder pit ich euch, ir wellet mir schreiben, wie ir euch gehabet, wann ich je gerne sehe, das ir euch wol gehabt. Ulrich Eycinger. 344. V Schrattenthalu, 22. července 1447. Oldřich Eizinger Oldřichovi z Rožmberka: podá mu ihned zprávu, doví-li se, že ti zajatí chtěli jemu škoditi; aby nedbal hněvu Táborských pro ty zabité lidi; bude-li třeba, ochotně mu pomůže; o stavbě na Krumlově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 940 b, or. pap. Edler, sunder lieber herr, mein willigen dienst wisset bevor. Als ir mir izund geschriben und euren brief zugesand habt, pitt ich euch mit sunderm vleiss, ir wellet mir das nicht vermerken, das ich euch daselbn nicht darauf geantwurt hab, wann das andres nichz gesaumbt hat, dann das ich nicht dahaim gewesen, sunder erst anhaim komen pin. Darin ir mir schreibt von etlicher gefangen, die mein und meiner brueder dienner gefangen haben, als dasselbn eur schreiben inhalt, das hab ich vernomen. Nu sult ir an allen zweifel sein, was wir darin nur mit ge- limphen sulln oder mugen handeln, das wir euch das zu gefalln sunder willig sein 1) Viz č. 343. 31

Strana 242
242 Č. 344—345: 22.—24. července 1447. ze tun; und ob wir icht erfuren, das euch, euren geslossen oder eurn leut zu scha- den kem oder komen solt, sult ir an allen zweifel sein, das wir auch das bei tag und nacht wissen wolten lassen. Auch als ir mir schreibt, wie das ir zwainzig vom Teberer auf der strass geraubt und dieselben eur leut erslagen haben, das hor ich sunder gern; darumben die vom Tebrer villeicht zurnen, des ir aber nicht vil acht. Sult ir warlich gelauben mit wee und wir euch darin, ob des not beschech, hel- fen und diennen kunden oder mochtn, das wir euch des sunder willig sein und durch euren willn tun wolten. Auch begert ir euch wissen ze lassen, wie und ich mich gehab: nu waiss ich nicht andert dann, wann es uns wolgieng und wolge- habten, das ir das gern von uns hort, als das dann iezund van den gnaden Gotz stet. Desgleichen horten wir auch allzeit gern von euch und euren sun, das es euch auch sunder wolgieng und euch wolgehabet, als ich dann iez auch nicht an- ders von den gnaden Goz hor. Aber€ ir habt noch gar ainen grossen prechen, den euch niemant kan wendig machen, dann allain Krumenaw werd volpracht mit dem Geben zu Schretental an sand Maria Magdalen pau, so ir daselbn iezund paut. tag, anno Domini etc. XLVIIto. Ulreich Eizinger von Eizing. Na rubu: Dem edeln, wolgeborn herrn, herrn Ulrichen von Rossenberg zu Krumenaw. Přit. krytá pečeť. 345. V Strakonicích, 24. července [1447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na Novoměstské; o jeho věci podá mu zprávu, jakmile se něco doví; o zabití služeb- níka páně Zdeňkova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1031, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o příměří s pány Novoměstskými etc.,2 pane, k tvé žádosti rád sem to učinil, a netoliko v tom, ale i ve všech věcech hotov sem a chci rád vašie rady poslúchati. Ale Buoh to vie a TM“ to tajno nenie, žeť sem s nimi v Praze o sněmu pěkně mluvil před mnoho dobrými lidmi i na ně slal i potom z domu listem je obsielal, žádaje, aby mi platóv mých, kteréž mi svévolně, nemajíc na to žádných zápisuov ani k nim které spravedlnosti, držie sobě k zisku a mně k mé škodě, aby mi jich postúpili; nechtie toho pro nic učiniti, takže mi se od nich veliké bezprávie dálo 1) Odtud až do konce otištěno v Památkách archaeolog. XVI, 146; Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 76 č. 270 (reg.). Srv. též Sedláček, Hrady III, 28. 2) Oldřichův list, psaný na žádost Jana z Rabštejna (viz výše č. 342), se nezachoval.

Strana 243
Č. 345—346: 24.—25. července 1447. 243 i děje. A já oznámiv to TM“i i mnoho dobrým lidem, nechtěl sem jim toho déle trpěti, by mi mého požívali svévolně, aniž bych trpěl, by mi VMť byla po Jarohně- vovi nevzkázala, neb mi se zdálo s hanbú toho nechati, bych, oznámiv to dobrým lidem, i nic k tomu neučinil, a snad by mi to bylo připsáno za nesmělost; a když mi TMť přěpis listu příměrného pošle, všeť udělám podle vašeho psanie. A jakož mi dále píšeš, zvěděl-li bych co, aťbych dal věděti etc., pane, o to pečovati nerač; což bych koli zvěděl, nesmeškámť dnem i nocí dáti věděti, což by se koli TMt neb tvých dotklo. A o novinách nic jistého neviem než pravené. Posel mój byl na Conopišti; tu sú jej zpravovali, že pan Zdeněk, sestřenec mój, v Polště honil jest s ostrým a Zdebor, služebník jeho, že jest zabit na té kolbě; ale jáť toho neji- stím. Datum in Strakonicz in vigilia s. Jacobi apostoli. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. 346. V Krumlově, 25. července 1447. Oldřich z Rožmberka Oldřichu Eizingerovi: další zpráva o Pavlíkovi a jeho druzích; děkuje za nabízenou pomoc proti Táborským; o stavbě na Krumlově; doví-li se něco, co by bylo jemu na škodu, aby mu napsal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 940 c, koncept. Mein fruntlichen dinst zuvor, lieber herr Ulrich! Als ir mir iezo schreibt? und bit mich in ungut nicht zu vermerken, das ir mir auf das nachstig mein schreiben nicht geantwort habt, ich vermerk euch darinnen in keinerlei weise, wann ich an zweifel pin, wert ir anheim gewest, ir het mir auf solh mein schreiben geantwort. Furbas, als ir berurt, was ir in den sachen mit gelimpfen gehandeln mugt, das ir das gerne tun wellet etc., nu hab ich euch vor umb ander sach willen nicht ge- schriben, denn das derselbig Pawlik mit steige wol kan und mit seinen gesellen gar gut furer in das lant hinaus sein; ob dyselbigen mochten gefertigt worden, das sy dester mer solher leut hietten, wann ir gar fast an leuten abget und nemlichen an furern, auch vil leut iezo von in gen Meichsen und an Rein in sold geriten sein, das si zu krieg nicht wol leut gehaben mugen, darauf sy dann den frid mit meinem gnedigen herrn, dem Romischen konig, iezo aufgenomen haben. Verrer, als ir schrei- 1) Zdeněk ze Šternberka. 2) Viz list z 22. července, č. 344. 31*

Strana 244
Č. 346—347: 25. července 1447. 244 bet von der Thabrer wegen, obs darzu kom und not beschehe, was ir mir darinnen helfen und dienen mocht etc., das wolt ir gerne tun, des pin ich ganz danknement von euch und auch an zweifil. Desgleichen was ich euch und euren bruder auch west in allen guten freuntschaft zu beweisen, das wolt ich gerne tun. Verrer, als ir schreibet von gesuntheit eurs und eur bruder, das hor ich zumal gerne mitsampt meinen kinden, und es mocht euch nimmer so wol geen, wir sehen das noch liber. Furpas, als€ ir berurt von des gebrechen wegen etc., ich bin etwas gebrechenhaît gewesen, ich hoff ob gotwillen aber, er werd schir pesser, wann ich nu nicht vilmer Geben zu Grumbnaw am eritag an sand Jacobs zu Crumbnaw zu pauen hab. tag, annorum XLVII. Sunder bit ich euch, lieber herr Ulrich, obs zu schulden kam, das ir dy fragen lassen wurt, und ichz erfurt, das mir ader den meinen zu schaden kome schult, ir wellet mir das zu schreiben, als ir den iezo in disem eurn schreiben berurt. 347. V Krumlově, 25. července 1447. Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: o svém sporu s Václavem Zmrzlíkem a listech Hynka Krušiny a Václava Zmrzlíka, týkajících se téhož sporu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 941 a, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Jakož si Václavovi Zmrzlíkovi psal a poslu rozkázal, aby mi jeho odpověď, což tobě psáti bude, přinesil, aťbych ji otevřel a potom se spraviti mohl etc., věděti dávám, že mi posel přinesil odpověď a list od Zmrzlíka, kterýž tobě svědčí; ten sem otevřel a tomuť sem porozuměl. A vedle toho přinesil mi tvój list pod tvú pečetí, kterýž Zmrzlíkovi svědčí, kterýž teď tobě zase posielám. I nemohu tomu jinak rozuměti, než že Zmrzlík odtevřel" tvój list, kterýž ty mě psal, a v tom listu že si mi přěpis poslal, kterak si Zmrzlí- kovi psal, poněvadž on tobě tak šieroce odpisuje. Milý pane! A jakož píše, že je se mnú na Zviekově mluvil, že s Němci činiti má etc., pravdať jest, že je se mnú mluvil a já s ním, a při tom pan Strakonický byl a jiní dobří lidé; těmť jest dobře svědomo, kterak sme spolu mluvili, aby on na svém přestal a cizieho nechal. Pak když se tato příhoda tak stala, jakož si, pane, ode mne slyšěl, i nezdáť mi se, bychť jemu v tom co vinovat byl vedle svolení panského, neb sú mi ti pěší člověka dobrého zabili, mé i jiné dobré lidi zlúpili, moji lidé pak přietele toho zabitého vedle a) Tak konc. 1) Odtud počínajíc až do konce (bez přípisku) otištěno v Pam. archaeolog. XVI, 146; Schmidt- Picha, UB. d. St. Krummau II, 76 č. 271 (reg.). Srv. též Sedláček, Hrady III, 28. 2) Dotčené listy se nedochovaly.

Strana 245
Č. 347—348: 25.—26. července 1447. 245 jiných mých úředníkóv honili, litujíce přietele svého, a tak ti zbiti sú, ačkoli Zmrzlík jinak píše, jezštoť se neshledá, když toho čas bude. Pak přes to, milý pane, zdá-liť se Zmrzlíkovi, žeť bych jemu v čem zcesten byl, chciť se rád tebú, pane, dáti ohle- dati, neb jinými dobrými lidmi, i rovné od sebe učiniti i zasě přijieti, jakožť sem v svém domu šíře ústně pověděl. Dále, milý pane, jakož píše tobě o svú věc, kterak je do tvého domu přijel, a podávaje se k rovnému etc., muožeš, pane, dobře roz- uměti, ze vší síly na to de“ i svémi pomocníky, aby nás roztrhli. I viem, pane, že si tak opatrn v tom, že se toho nedopuščíš, a též já bohdá také učiním, než jestliže tě muože rovné podkati, viem, pane, že to přimeš.“ Pakli by vždy svévolně tebe neboli mne v pokoji nechtěli nechati, tehda abychme sobě statky i hrdly pomohli a z po- mocí boží a jiných dobrých přátel našich takovým lidem sobě panovati nedali. Protož prosím tebe, milý pane, daj mi věděti, což mi psal, jeno-li“ o Zmrzlíka, čili co viece jiné- Datum ho v tom listu bylo, kterýž si mi psal, abych se potom uměl spraviti. Crumblow f. III. in die Jacobi, anno etc. XLII°. Old. Panu Crušinovi. 348. V Krumlově, 26. července 1447. Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích: je vděčen jeho ochotě; list na příměří mu pošle bez meškání; posílá mu přepisy listů Písec- kých a Vodňanských i své odpovědi; o přípravách k obraně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 942 a, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš,i tomuť sem dobře srozuměl a velmiť sem vděčen tvé ochotnosti v tom; a mám za to, že sám tomu rozumieš, že se dobře stalo, nebť bohdá ty věci jiným během lépe k dobré- mu přivedeny budú nežli válkú. A také přěpis na příměří, jediné mi se posel vrátí, nemeškaje pošliť jej. A jakož dotýčeš v svém listu, že vše uděláš podle mého psaní, milý přieteli, tohoť já tobě úplně věřím jakožto přieteli mému milému a zasě tobě též učiním. A jakož píšeš o panu Zdenkovi a o jeho služebníku Zdeborovi, toho by mi velmi žel bylo; úfám Bohu, bohdá že toho nenie. Také, milý přieteli, věděti dá- vám, že mi Pieseččí a Vodňanščí obeslali, jakož tobě jich listóv i mého odepsání přěpisy posielám.? I prosím tebe, aby je ohledal a jiným takovým, ješto by se jich donésti mělo, jakož ty dobře rozuměti muožeš, neokazoval, aby se sám potom uměl spravovati. A prosím tebe, kterak ty těm listóm rozumieš a také co oni k těm listóm a) Tak konc. 1) Viz č. 345. 2) Dotčené listy se nedochovaly.

Strana 246
246 dějí, daj mi věděti. A zviem-li já co dále, dám také věděti. A zvláště tebe prosím, aby své lidi úředníkóm tvým kázal opatřiti, aby braň měli a vozy, tak jakož pan Krušina i já všeckni sme své lidi s pilností kázali zřiediti pilněji, než sem gdy učinil (však tobě to nic neškodí), jediné proto, jestliže by nás kto v pokoji nechtěl nechati, abychme jemu mohli z boží pomocí brániti, neb já tebe nemiením v ničemž ostati, a zasě též tobě věřím jakožto přieteli svému dobrému. Datum Crumblow f. IIII. post Jacobi, anno etc. XLVII°. Č. 348—350: 26.—30. července 1447. 349. [Ve dnech 26.—29. července 1447]. [Oldřich z Rožmberka purkmistru a radě Nového města pražského]: o jejich sporu s Václavem z Michalovic a na Strakonicích; posílá jim přepis příměrného listu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 941 b, přeškrtnutý neúplný koncept. Službu svú vzkazuji, opatrní páni a přieteli milí! Jakož ste mi ondy psali o pana Strakonického a já vám zasě odepsal, že chci pana Strakonického obeslati, toť sem učinil a jej obeslal3 a jedva jej přeprosil a na to zvedl, že příměří s vámi chce mieti “takovú měrú, jestliže bych se chtěl v to mezi vámi mocně uvázati; do — a poněvadž on se na mě podává, ačkoli mnoho činiti mám, avšak pro obecné dobré a vám k libosti, jestliže byste na mě také chtěli přestati, chtěl bych se rád mezi vámi uvázati, aby takové záštie mezi vámi v dobré uvedeny byly. A budete-li to chtieti učiniti, tehdáť teď posielám vám přěpis, kterak máte list na přieměří udělati a od této neděli ve dvú neděli na Zviekově položiti; neb sem jemu také takový přěpis poslal, aby svój list na příměří také na Zviekově položil, a tak aby on váš list vzal a vy jeho. 350. V Strakonicích, 30. července 1447. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: v příčině jeho nepřátelství s Píseckými a Vodňanskými; rád mu poskytne proti nim pomoci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 942b, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož mi TM' psal“ i listy přěpisy poslal Pieseckých a Vodňanských i také odpis váš na ty listy, s pil- a) V konceptu mezera. b) Tak konc. 1) Srv. list Oldřichův Václavovi z Michalovic a na Strakonicích z 26. července (č. 348) a z 8. srpna (č. 358). 2) Dotčené listy se nedochovaly. 3) List Oldřichův se nedochoval, srv. však odpověď Václava z Michalovic z 24. července (č. 345) a další list Oldřichův z 26. t. m. (č. 348). 4) To jest 13. srpna; srv. totéž datum v listu Oldřichově Václavovi z Michalovic z 8. srpna (níže č. 358). 5) Viz č. 348.

Strana 247
Č. 350: 30. července 1447. 247 nostíť sem vyslyšal i jim dobře srozuměl. I nezdáť mi se to hodné a slušné, jakož TMť i sám toho dotýčeš v listech Pieseckým a Vodňanským, by TMť měl Táborským viece o to psáti neb je obsielati, poněvadž po právných obeslaných ini“ po vašem panoši Janovi Rausovi ani také po těch, s kterýmiž ste o sněmu o těch věcech mluvili, žádné odpovědi až i do sie chvíle dáti nechtěli sú i nechtie, a tuť a v tom se jich svévolnost a pýcha ukazuje. Než mohlo-li by to býti a skrze Piesecké a Vod- ňanské, jakož jim TM' psal, že by která odpověď hodná a ku pokoji příslušná byla a) Tak or. 1) Z jednání krumlovského purkrabi Jana Rúsa z Čemin s Táborskými v té době se za- choval koncept listu Rüsova z 14. července 1447 (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 929) a orig. odpovědi Táborských z 18. t. m. (tamže, Hist. 932). List Růsův: Službu svú vzkazuji, opatrní páni a přietelé milí! Tak, jakož jste se mnú mluvili o les XXXti neb XLti dřev k vápenici, věděti vám dávám, žeť jsem zjednal ode páně Mti, abyste sobě ten les vzeli v počtu nadepsaném. A také, jakož jste o Matějku se mnú mluvili, že by jemu Vykéř hrozil i tudiež jiným, kteříž jsú s Matějkú byli, ihned pán Vykéře obeslal, aby s Matějkú ni s jeho tovařiši nic neměl činiti. Takéť vám věděti dávám, že Mikulášovým Černého lidem z Němče, zejména Fenclovi z Světlíka a Hanzlovi, jeho bratru odtudž, a Smandlíkovi, člověku starému páně, vaši služebníci jménem Stephl a Mertl i jich pacholek, kterýž jest s nimi byl třetí, vzeli jsú zlodějsky tři koně a dvě kopy XXVII gr. peněz hotových, item kord s opásáním, kožich dobrý beránčí, tři nové pytle, k tomu také bič a hřebelce. Potom také svázavše Fencle na kóň i nosili se s ním celý den po lese a Smandlíka, člověka starého páně, s ním. Potom je přivázali chřbety v hromadu v lese a tam jich odešli, o statek je připravivše, i o hrdlo je připraviti chtěli. I prosímť vás snažně, abyste ten vzatek, služebníky vašimi vzatý, lidem Mikuláška nadepsaného, páně služebníka, navrátiti kázali, nebť jsem to na páně Mt vznésti nechtěl, chtě rád, aby to v dobrý konec uvedeno bylo, vždy věře vám, že se v tom přátelsky ukážete. Takéť vám věděti dávám, žeť jsem ty všecky řeči, kteréž jsem s vámi i tudiež vy s mnú mluvili, a zvlášť o synu Smilkovu, na páně Milost vznesl. I nelíbíť se to pánu, že jste JMti odpovědi ižádné nedali vedle namluvenie vašich vyslaných v Praze, ani po mně nynie, měvše to ihned učiniti. I chtělť jest páně Mt ihned na jiné pány vznésti, že jste jemu odpovědi konečné nedali o synu Smilkovu vedle vašich vyslaných namluvenie, jakož jsú pak přede pány v Praze řekli, řkúce, „že toho chcme hned odpověď dáti snažnú bez meškánie.“ A toho se i podnes nestalo. Než žeť jsem s JMtí mluvil, aby toho JMt ještě neráčil učiniti, řka, že vás s tiem ještě chci obeslati, i zdáloť by mi se, abyste ještě JMti o synu Smilkovu odpověď dali konečnú, nebť konečně jinému na páně Mti rozuměti nemohu, než že by rád v tom mieru a smlúvě zapsané s vámi stál, ač to vámi nesejde. Jestli pak že byste již toho neučinili, totiž té odpovědi nedali, tehdyť by tomu páně Mt i jiný každý mohl rozuměti, že některé věci pánu mému ke škodě před sebú máte. I jáť bych proti tomu býti nechtěl, by to na jiné pány nebylo vzne- seno, jestliže konečné odpovědi o tom nedáte vedle vašich vyslaných namluvenie. A tohoť žádám odpovědi vašie po tomto poslu listem vaším. Také v čemž bych vám koli s svú ctí mohl poslúžiti, toť bych rád učinil. Datum Crumlow f. IIII. ante Viti, annorum etc. XLVII°. Odpověď Táborských: Službu naši, slovutný přieteli milý, vzkazujeme. Děkujemť Slovutnosti Tvé, žes nám ten les od páni Mti zjednal. Pak o Štefflíkovi etc. jakož píšeš, že by lidem služebníka páně koně pobrali etc., jestližeť sú to učinili, chcemť se přičiniti nedléce, aby to bylo opraveno. A o synu Smilova že konečné odpovědi pánu nedali sme, píšeš pánu býti to nelibo etc., vieš, že sme sami konečné odpovědi ne- mohli dáti, leč, prve za jeden člověk s jednotú naší zóstanúc, nebudem meškati jeho Mti na to odpovědi dáti, ješto nebude potřebie pánu na jiné pány toho vznášeti. Datum dominico post festum S. Viti, anno etc. XLVII."

Strana 248
248 Č. 350—351: 30. července 1447. dána, viem, že ji TMť bude uměti přijieti i k spravedlnosti dále sebe i svých, jakož TM“ sám píše, na dobré lidi podati; pakli nebude, ale napřed to Pánu Bohu v moc poručiž, dobrým lidem ještě dále a šíře to oznámiti. A zdálo by mi se, že by TM' psal, ač nepsali-li ste, tam do oněch krajóv panu Jiříkovi i jiným dobrým lidem i také městóm; neb tak slyším, že by měli nynie mieti sněm vuoněch“ krajích. Tato oznámenie spravedlnosti vašie, kterak napřed VMť sami sebe a potom i svých úřední- kóv a služebníkóv podáváte ke všie spravedlnosti, chtiec rádi od sebe a od svých je udati a učiniti po dobrých lidech i zase přijieti, aťby vždy věděli, že VM“ nic nescházelo jest a nic scházie, než že oni svévolnost s VM“ chtie mieti a nepřátel vašich, a což vašich, to také i našich, proti VM“ fedrují a pomáhají jich nepravosti a odpovědi dávati nechtie na to, což jim psali ste i ústně posielali, toť mi se zdá a to rač za vděk přijieti ode mne. A což bych koli přezvěděl takového, o to nerač pečovati, nesmeš- kámť dáti věděti dnem i nocí. A jakož mi TMť píše etc., o to nerač pečovati, ne- třebať mi jest věřiti, než úplně plnú naději měj; buohdá neučinímť jinak než právě, a do toho všeho statku a do toho hrdla i s svými se všemi rád chci radden a po- mocen býti jakožto pánu staršiemu a přieteli mému milému a od VM“ též doufaje. A lidi všecky své kázal sem i ještě káži pilně opatřiti, aby mi měli braň hodnú,“ jakož na koho z nich slušie, i vozy aby vždy hotovi byli, když jim kázáno bude. Datum in Strakonicz dominico ante Vincula sancti Petri, annorum etc. XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému dd. Přitištěna krytá pečet. 351. [Asi v červenci 1447]. Doporučující list Oldřicha z Rožmberka pro Lazara, žida z Wirzpurka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241bb na rubu, přeškrtnutý koncept. Všem pánuom, rytieřóm, panoším, městóm i všem jiným, komuš tento list náš ukázán bude, my Oldřich z Rosenbergka službu svú vzkazujeme. Prosímeť všech svrchupsaných i každého zvláště, abyste Lazara, žida z Birzpurgka, pro nás fedro- vali, radni a pomocni byli s jeho ženú, dětmi i statky, v čemž by vás potřeboval, neb se nám přikázal a my jeho v naši obranu přijali. Tohoť chcem všem i každému a) Tak or. b) Tak or., snad má býti „hodně“. 1) Koncept jest psán na rubu listu z 13. července 1447 (viz č. 341).

Strana 249
Č. 351—353: v červenci — 4. srpna 1447. 249 zvláště rádi zaslúžiti i vším dobrým spomínati. Takéť sme jemu řekli, jestliže by se jemu zde neb jinde býti nezdálo, že se móž dobře za nás do našeho některého města stěhovati, tu, kdež bychme jemu ukázali neb ukázati rozkázali. V Krumlově, 1. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Smilovi z Žihobec: zve ho k sobě na rok v příčině jeho sporu s Přibíkem z Borovnice. 352. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, koncept. AČ. XIV, 32 č. 1541 a. Old. Žihovcovi. Smile milý! Přišel k nám Přibík z Borovnice, spravuje nás, že si jemu lidi zbil a jim překážěl na jich dielech přes takové rozkázání, jakož sme vám v Praze o sněmu rozkázali obojím, abyste u pokoji byli, abychme vás osobně přeslyšěli. Protož, milý Smile, prosímeť tebe, aby jeho lidem na dielech nepřěkážel, pakli by kterého u vězení měl, propustil a sám osobně před námi stál od této ne- děle ve čtyřich neděléch najprv příštích, toť jest ta neděle po světím Jiljí.? A přiveď sebú svědomí živé, kteréž by k tomu roku potřeboval. Též sme Přibíkovi také roz- kázali. A my, přeslyšiece vás, učinieme mezi vámi spravedlivý konec. I věřímeť, že to učiníš; neb jestliže by jemu vedle našěho psaní lidí u pokoji nenechal, bylo by nám samému za to hanba, jsa náš, a že by našěho rozkázání nechtěl učiniti. Datum Crumblow feria III. in die Ad vincula Petri, annorum XLVII°. 353. 4. srpna [1447]. Přibík z Borovnice Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na Smila z Žihobec a prosí o radu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 32 č. 1541 b. Služba má napřed, VM“, urozený pane milý! A jakož jest VM' psala Smilovi, aby mým lidem nepřekážel a jich u pokoji nechal, rač věděti VMt, žeť jest mi mé lidi s pole z jich vlastieho“ dolóv honil, a nemaje k tomu žádného práva, ješto to má VMť shledati. I prosímť VMti, abyste mi ráčili k tomu raditi i rozkázati, kterak a) Tak or. 1) Spor těchto stran vlekl se již od srpna 1446, srv. korespondenci výše otištěnou; Oldřich z Rožmberka jednal v té věci nejspíše na obou sněmech pražských, v listop. 1446 i v květnu 1447; srv. jeho listy z 12. srpna 1446 (č. 183 a 184). 2) Tedy 3. září. 3) Viz č. 352. 32

Strana 250
250 Č. 353—355: 4.—6. srpna 1447. bych s tiem měl naložiti, nebť vždy chce svú vuoli se mnú mieti i má nad mými Datum feria VI. ante festum beati Oswaldi. lidmi." Přibík z Borovnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Romzberka,“ pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 354. Na Boru, 5. srpna 11447]. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožm- berka: aby mu půjčil lidi k tažení do Míšně a aby provolal pomoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 944 a, or. pap. AČ. III, 373 č. 11. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! A prosím tebe, pójč mi lidí jízdných i pěších, což móžeš najspieš a najviec, aťbych proti našim do Míšně vy- jel.2 A tohoť věřím, že to učiníš, jakož bych já k tvé potřebě též učinil, když by mi psal; nebo jestliže by Pán Buoh neuchoval na ně poraženie, vší české zemi bylo by to škodno. A také prosím, aby kázal volati, aby vzhóru všickni jim na pomoc jeli, abychme jim pomohli do země. Datum in Bor sabbato in die Marie nivis. Hynek Crušina z Švamberga, hauptman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka seděním na Krumlově, testi mému milému, dd. Přitištěna krytá pečet. 355. V Strakonicích, 6. srpna 1447. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: aby mu napsal, o čem jednal Menhart z Hradce s Táborskými, dále o Václavu Zmrzlíkovi a o Táborských; prosí o zvěřinu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 945, or. pap. AČ. III, 42 č. 63. a) Tak or. 1) Téhož dne prosil Přibík Jana Rúsa z Čemin o přímluvu u Oldřicha, aby mu poradil, co má činiti (orig. tamže, otištěn v AČ. XIV, 32 č. 1541 c). 2) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 226.

Strana 251
Č. 355—356: 6. srpna 1447. 251 Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Zpraven sem, kterak pan Menhart nynie byl jest na Táboře. Jestli to v jistotě tak, prosím, rač mi to psáti; a které věci jednal jest neb jedná, jestliže tomu TM rozumie, rač mi psáti. Nebť u nás v kraji pravie pohřiechu zlé noviny o něm, ještoť já toho nerad slyšal sem i slyším, žeť by se s nimi konečně zapsal s nimi býti do toho hrdla i statku. A také prosím, rač mi psáti, dána-liť jest odpověď o Václava Zmrzlíka, chce-li na kom přestati z těch dobrých lidí, kterýchž ste jemu podali, jakož ste mně je psány poslali,2 a od Táborských máte-li kterú odpověď, neb rozumiete-li jich úmyslu, aneb Datum in rozumiete-li, co jest zjednáno dobrého na tom jich sněmu u Hory." Strakonic dominico in die s. Sixti pape, anno Domini M'IIII° XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Také, milý pane a přieteli, věz, žeť sem nuzný pacholek, nebť bych jedl jele- ninu, téť nemám. A kdyžť Pán Buoh nadělí, rač na mě pomnieti. Datum ut supra etc. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 356. V Krumlově, 6. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Smilovi z Žihobec: znovu mu přikazuje, aby nepře- kážel lidem Přibíkovým až do ustanoveného stáni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, koncept. AČ. XIV, 32 č. 1541 d. Old. Smilý milý! Psaliť sme ondy, pokládajíce tobě i Přibíkovi před nás rok v tu neděli po svatém Jiljí najprv příščí. A vedle toho sme psali, žádajíce, aby s Přibíkovými lidmi nic neměl činiti etc., jako ten náš list šíře svědčí. Na to si nám žádné odpovědi nedal a přes takové našě psaní jemu vždy jeho lidi hindruješ, z jich vlastních pol shániež, tak jakož na nás Přibík vznesil.“ I jest nám divno, jsa náš, že sobě našě psaní tak lehce vážíž. Protož přikazujemeť pod zachování našie milosti, aby z Přibíkovými lidmi nic neměl činiti ani jim na jich diele překážel ni- žádným obyčajem až do toho stání před námi; tuť se bohdá vždy přičiníme, abychme 1) Viz Rynešová, O účasti atd. ČNM CVII (1933), str. 72. 2) Srv. Oldřichův list Hynkovi Krušinovi ze Švamberka z 25. července, výše č. 347. 3) Srv. v listu z 11. července, výše č. 338. 4) 3. září. 5) Viz č. 352. 6) Viz č. 353. 32*

Strana 252
252 Č. 356—358: 6.—8. srpna 1447. vás spravedlivě rozdělili. A toho daj nám odpověď svým listem po tomto poslu, abychme se uměli po tom spraviti, neb tobě nemieníme v ničemž krátko učiniti a jeho také neopúščěti. Datum Crumblow dominico ante Laurencii, annorum XLVII. Na rubu: Smil z Žihobec. 357. [Po 6. srpnu 1447]. Smil z Žihobec Oldřichovi z Rožmberka: Přibík si na něho stěžuje neprávě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 33 č. 1541 e. Služba má, VM“, urozený pane, pane milý! A jakožť jest Přibík z Čejetic VM“ žaloval, že bych já lidem jeho na jich dědinách dělati bránil, rač věděti, žeť toho nenie, než těchť dědin bráním, kteréž on i jeho lidé přes výpověď těch dobrých lidí, jakož nám VMť vydal, chce svévolně požívati, an mi sě ještě vedle výpovědi nic nestalo. A rač, pane, VMť věděti, nežliť sě jemu utiskati dám mimo výpověď, radějiť bych viděl, byť mi spáleno bylo. Smil z Žihobec. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 358. V Krumlově, 8. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic: o listu na příměří [s Novo- městskými]; o propuštění Lešově; král přijel do Vídně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 943 b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Prosímť tebe, aby mi za zlé neměl, žeť sem tak dlúho přěpisu na příměří neposlal, neb mi tepróv nocí posel z Prahy přiběhl. Protož již ten list na příměří udělaj tak, jakož tento přěpis? svědčí, a kaž jej položiti na Zviekově v tuto neděli; a tu praský list nalezne tvój posel, 1) Viz listy z 1., 4. a 6. srpna, č. 352, 353, 356. 2) Ve Schwarzenb. archivu v Třeboni (Hist. 943 a) jest pův. formulář přiměrného listu purkmistra a rady Nového města pražského s Václavem z Michalovic od dáni listu až do Božího naroz. (25. pros.). Oprávcem jest Oldřich z Rožmberka. O sporu viz výše č. 345, 348, 249. 3) 13. srpna.

Strana 253
Č. 358—360: 8.—10. srpna 1447. 253 kohož tam pošleš. A také, milý přieteli, ostavený Leš v Praze tenť jest propuščen. Datum Novin takových žádných neviem, než že král nynie do Viedni přijel. Crumblow f. III. post Ad vincula Petri, annorum XLVII°. 359. V Krumlově, 9. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: odpovídaje na jeho žádost za pomoc do Míšné, žádá, aby mu dříve podal zprávu o těch věcech; o Zmrzlíkovi mu oznámí, až se doví od svého služebníka více. Třeboń, Schwarzenb. archiv: Hist. 944 b, koncept. AČ. III, 374 č. 12. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi nynie píšeš, prosě, aťbych lidi své poslal, aby do Míšně proti Čechóm táhl: milý přieteli, vieš dobře, kterak nynie mé věci stojí, a také nemohuť rozuměti, kto těm dobrým lidem miení překážeti, aneb kde sú. Protož daj mi věděti po někom, kterak se ty věci mají, ježtoť bych mohl s ním ústně o to rozmluviti; neb což bych já tobě mohl pomoci, toť bych rád učinil jakožto přieteli mému milému. Dále jakož mi píšeš o Zmrzlíka, abychme se o někoho dobrého svolili:2 toť chci rád učiniti a v tom tvé rady po- slúchati. Než věděti dávám, že sem spraven, kterak Zmrzlík nynie na sněmu u Hory“ na mě žaloval. Tuť sú dobří přietelé moji i služebník mój, kteréhož sem tam měl, jemu odpierali. I neviemť, kterak sú se ty věci do konce dály; než když služebník mój odtud přijede a těm běhóm porozumiem, tiť tebe tajni nebudú. Datum Crumblow fer. IIII. in vigilia Laurencii, anno etc. XLVII. Na rubu: Pan Cruš. z Švamberka. 360. V Altenburgu, 10. srpna 1447. Vévoda saský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: proti obavám českých stavů ujišťuje, že se jejich vojska vrátí domů beze škody, a vysvětluje, proč nařídil pohotovost svých lidí při zpátečním tažení Čechů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 946, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2252. Friderich, von Gotes gnaden herzog zu Sachssen, lantgrave in Doringen und maregrave zu Missen. 1) List z 5. srpna, viz č. 354. 2) O tom psal Hynek Krušina v jiném listu, který se ne- zachoval. Srv. co psal o Zmrzlíkovi Oldřich Krušinovi 25. července, výše č. 347. 3) Srv. v li- stech z 11. července a 6. srpna, výše č. 338 a 355.

Strana 254
254 Č. 360—361: 10.—12. srpna 1447. Unsern grus zuvor, edeler, lieber besunder! Uns ist in kurz mancher handwise furkomen, wie etliche uwer frunde, herren, ritter, knechte und stete im lande zu Behemen in besorgung sind gewest, das wir ire frunde, die unserm bruder herzog Wilhelm und unserm herrn und frunde von Collen zu dinste sind geritten,| darumb das wir den unsern hatten geboten in gereitschaft zu sitzen, in irem heimzoge wolten nydderlegen, und haben sich villicht darumb auch beworben, in meinunge sie vor uns zu entschutten etc. Were dem nu also, des wir doch in dheinwise en- glouben, so muste ie semlicher ungloube und missetruwen durch etliche unser ob- gunner in sie getragen werden, daran uns danne ganz ungutlichen geschee, wann wir ie konig Lasslaw als einem rechten erben und der kronen zu Behemen solcher mass gewand sind, das uns ein solhs zu tune nicht wol zemet, als wir dasselbst wol ver- steen, auch ungerne tun wolten. Wir zewmeln auch nicht, uns werden etliche Be- mische herren, die am nesten zu Myla an der Werra von dem gnanten unserm bruder abegescheiden? und durch unsere und der, die uns gewand zugetan und mit uns in verschribunge sind, lande gezogen sind und bie den unser hofemeister grave Ernst von Glichen und andere unsere rete im felde sind gewest und in ire dienere haben zugeschickt, wol entschuldigen. Aber das ir uns desterbass wisset zu vorant- wurten, des wir dann von uch mit flisse begern, umb was sache willen wir den unsern gebotten hatten in gereitschaft zu sitzen, das ist darumb gescheen, wann die Bemischen herren, die unsern bruder, noch unser beder vorrichtunge us Behe- men zu dinste ritten, teten den unsern und den, die uns von vorschribung wegen gewand sind, so grossen und merglichen schaden an irem inzoge, das wir von den- selben ermant wurden, den an irem heimzoge, des sie sich noch grosser vor yn besorgten, helfen zu bewaren, des yn nu von den gnaden Gots kein not gewest ist, wanne sie sich redelich, als sich das geburt, an irem heimzoge haben gehalden. Davon begern wir mit sunderm flisse, ir wollet uns eins solchen an steten, do des not ist und ir unser horet, gedenken vorantwurten, nachdem wir des einen ganzen Geben zu Aldem- glouben zu uch haben und gein uch gerne erkennen wollen. burg an sent Lorenz tag, anno Domini etc. XL septimo. Na rubu: Dem edeln ern Ulrichen von Rosenberg, unserem lieben besunderm, d. Přitištěna krytá pečeť. 361. 12. srpna 11447]. Přibík z Borovnice Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na Smila z Žihobec, že stále škodí jeho lidem, zvláště na obilí. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 194 a d. 2) Srv. tamže 2231.

Strana 255
Č. 361—362: 12.—16. srpna 1447. 255 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic or. pap. AČ. XIV, 33 č. 1541 f. Služba má VM“, urozený pane milý! A jakož VMt psala Smilovi a mně toho listu přěpis poslali, račte věděti, žeť jsú přišli lidé ke mně, žalujíce, že by jim dělati nedal přes vaše přikázánie. A já jim toho nechtě věřiti, i prosil sem Kale- nice, aby s ním mluvil, aby mi lidí u pokoji nechal, jakož jest VMť kázal. A Kale- nice mi vzkázal, že Smil toho učiniti nechce. A mněť sě lidem škoda veliká děje, ano se jim obilé na poli zkazilo i ječmeny jim spadaly. I prosímť vždy VM“, abyste to ráčili opatřiti jako pán mój. Za odpověď prosím po tomto poslu. Datum sabbato ante Assumcionem sancte Marie. Přibík z Borovnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rossemberka, pánu mému milostivému, b. d. Pečeť odpadla. 362. V Strakonicích, 16. srpna 11447]. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: o glejtu pro Václava Zmrzlíka ze Svojšína; o příměří s Novoměstskými Pražany; zpráva o českém vojsku v Míšni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Velmiť rád slyším, že se, děkujíc Pánu Bohu, dobře máte. A teďť posielám TM“ list Václaóv“ Zmrzlíkóv, kterakť mi odpisuje o tom sjezdu a proč nechce.? Protož, pane a přieteli mój milý, což v tom úmyslu vašeho jest, to mi pište. A psalť sem jemu dobře rozumně, i dotýče v listu svém jemu: „Kterak by toho potřebie nebylo, těch glejtóv, poněvadžs páně Mti psal, a) Tak konc. 2) Orig. listu z 15. srpna 1447 ve Schwarzenb. archivu 1) Nejspíše 6. srpna, viz č. 356. v Třeboni (Hist. 947) tohoto znění: Služba má napřed TMti, urozený pane milý! A jakož mi TMt glejt poslal páně z Rožmberka, rač věděti, žeť jest glejt dobře ukrácený, nebť nestojí, byť mi pán sliboval pode ctí a pod věrú, žeť mi zdržán bude, než toliko že slibuje, že mi ctně, věrně a křesťansky zdržán bude. I račiž věděti, žeť bych já v této mieře na ten glejt nemienil jeti; ale aby se někto nedomnieval, že bych nechtěl svévolně jeti, jestliže mi TMt k tomu slíbí, abych bezpečně přijel i odjel, tehdyť se s TMtí chci sjeti tu v Miroticích, když mi TMt dá den napřed věděti. A chtěl bych, pane, rád byl k tvé žádosti dále jeti, ale žeť sem také dosti zel (tak or.), jakžť sem přijel. Datum Orlik f. III. in die Assumpcionis beate Marie Virginis gloriose. Václav z Svojšína. — Uroz. pánu, p. Václavovi z Michalo- vic, sed. na Strakonicích, přieteli mému milému.

Strana 256
256 Č. 362—363: 16.—17. srpna 1447. že na tě péče a na tvé nemá mieti, leč by se ohradil jako dobrý člověk. A kterak přes to, poněvadžs bez toho nechtěl býti, i glejt sem zjednal bezpečný od pána a teď jej posielám, že muožeš bezpečně přijeti i odjeti“ — i dále šíře, avšak jemu se nezdá etc. Také, pane a přieteli mój milý, rač věděti, že podle psanie vašeho list příměrný s novoměstskými pány já na ten den mně jmenovaný na Zviekově polo- žil sem a tu tři dny posel mój čekal; a Pražané novoměstští svého listu jsú ne- poslali a nepoložili a dodnes jeho nemám. Také, pane a přieteli mój milý, jakožť sem měl psáti o novinách z Němec, dnes očekávám, žeť by měli naši konečně doma býti; a včera posel od nich jest přišel a tak praví, že se jim dobře zvedlo a že jim knieže míšenský službu zaplatil i diel škod a o ostatek se s nimi umluvil.? A kdyžť doma budu, všeckyť věci rozumně psáti budu, rozmluvě s nimi. Datum in Stra- konicz f. IIII. post Assumpcionem sancte Marie Virginis. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 363. V Strakonicích, 17. srpna 11447]. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: prosí o noviny; o půtce mezi lidmi Buška z Drahonic a Zachaře z Říčan; aby kázal propustiti na rukojmi za- jaté lidi Zachařovy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 852, or. pap. Teplý, Sborník Histor. kroužku 1909 str. 221, výtah s datem 8. srpna. Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Prosímť TM“, rač mi k mému utěšení něco novin psáti, což se TM“ zdáti bude, po tomto poslu. Také, milý pane, za to mám, že tajno TM“ nenie, kterak někaká puotka stala se o po- sviecení v Drahonicích mezi lidmi Buškovými z Drahonic a Zachařovými lidmi z Štěkně. A jakož zpraven sem, že by lidé Buškovi počátek učinili, a tito bráníc se, druzí sú zraněni a zsečeni, a Buškóv také jeden raněn sa od toho umřel, i stať dva člověky jata, jeden osedlý a druhý přistavný Zachařova z Říčan, a tiť sedie na Helfmburce. I prosímť, milý pane, rač je kázati dáti na rukojmie v padesát kop, ať se hojie. A když TMt doma bude, buď toho TMť sám mocen, té pře. Pakli by ne- ráčil, ale dobrými lidmi v kraji ať jest ohledáno, a kteří druhým vinni budú, opravte 1) 13. srpna; srv. výše č. 349 a 358. 2) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2271.

Strana 257
Č. 363—364: 17.—18. srpna 1447. 257 po rozkázání TMt neb těch dobrých lidí. A toho mi rač odpověď dáti po tomto Datum in Strakonicz f. Vta ante sancti Bartholomei apostoli. poslu. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Pečeť odpadla. 364. V Krumlově, 18. srpna 1447. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: o glejtu pro Václava Zmrzlíka; posílá mu list Pražanů na příměří, žádaje za příměrný list s jeho strany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš a list Zmrzlíkóv si poslal, tomuť sem srozuměl.? Takéť věděti dávám, že mi Zmrzlík psal a já jemu zasě, jakož v těchto přěpisích také srozumieš. Protož, milý přieteli, co se tobě v tom dále zdáti bude, a zdá-liť se s ním sjeti, muožeš chutně slíbiti k mému klejtovnému listu, nebť bohdá jinak neučiniem než právě. Dále jakož píšeš, že si list na příměří na Zviekově položil a že Pražané svého nepoložili, i dávámť věděti, že Pražané mě obeslali a list na příměři sem poslali, kterýž teď posielám, a že sú jeho pro hodné příčiny prve položiti nemohli. Protož prosímť tebe, milý pane, aby ten list přijel a takýž zasě poslal, a jáť jim jej do Prahy pošli. Datum Crumblow f. VI. post Assumpcionis Marie, annorum XLVII°. 1) O téže věci psal Václav z Michalovic již 5. srpna synům Oldřichovým, Jindřichovi, Janovi a Joštovi, takto: Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé moji milí! Vědětiť dávám, kterak o posviecení drahonickém tu ve vsi v Drahonicích stala se jest puotka někaká mezi kmotrovými Zachařovými, panošě mého, lidmi a mezi lidmi panoše vašeho Buškovými z Drahonic, takže druzí sú zsečeni, a jeden umřel, a ti druzí zsečení sedie na Helfmburce, jakož o to ke mně přijezdil Mikuláš Přiešek, purkrabí helfmburský, i také Bušek a purkrabie pěkně se k tomu okazuje. Protož, milí páni a přietelé, prosímť, pište purkrabí Přieškovi i Buškovi z Drahonic, jim přikazujíc, ať by ta dva člověky, z nichž jeden pacholek přistavný jest, ale druhý osedlý z Čehnic, dali na rukojmie v základ podobný do ohledánie mezi nimi s vobú stranú dobrými lidmi. A kteříž scestni a vinni shledáni budú, staň se tak oprava, jakž ti dobří lidé, na něž přídú mocně, jim rozkáží a vypovědie. Datum in Stra- konicz sabbato post Vincula s. Petri. — (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 852, or. pap. Chybně a neúplně otiskl Teplý ve Sborníku Histor. kroužku 1909, str. 221). 2) Viz č. 362. 3) Dotčené listy se nedochovaly. 4) Ani list Pražanů Oldřichovi ani příměrný list se nezachovaly. 33

Strana 258
258 365. Č. 365—366: 19.—20. srpna 1447. 19. srpna [1447]. Lipolt Víta ze Rzavého, purkrabi zvíkovský, Oldřichovi z Rožmberka: o sporu Vávry ze Sedlčan se Sedlčanskými; o Zmrzlíkovi. Orlík, Schwarzenb. archiv: Registr. IV K 38, or. pap. AČ. XIV, 35 č. 1544 (datum 19. září). Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti. Rač VM věděti, že Vávra z Sedlčan, člověk váš, listu tohoto dodatel, přišel ke mně, tůže mi na Sedlčanské, že mu jeho statek držie, jakož on VM ústně lépe zpraví. I podal jsem o to na conšely, a conšelé nález, jakož mně“ on zpravuje, učinili, aby toho tak nechal, žej“ tomu dávná chvíle. A Vávra sej“ na VMť o to odvolal. I prosím VM“, račte mu v tom radni a pomocni býti, nebť slyším, že by práv byl. Také račte věděti, že slyším, že by Zmrzlík bratru mému okolo Chúsníka rád uškodil, co by mohl. Scriptum sabato ante s. Bartholomei apostoli. Lippolt Víta z Rzavého, purkrabie zviekovský. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenbergk, domino suo gracioso. Přit. krytá pečeť. 366. [20. srpna 1447]. Smil z Žihobec Oldřichovi z Rožmberka: o obilí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap. AČ. XIV, 33 č. 1541 g. Služba má napřed, urozený pane, pane milý! TM' píše, abych to obilé dopustil žéti. Račiž TMť věděti, žeť jest Kalenice mezi námi smlúvu učinil, aťby vyručili tohoť jsú mi hrdosti“ držěti nechtěli. I jáť sem přisiehl, aťbych ho jinak nedal, než na rukojmí. I věřímť TM“, že se mne' křivého přísěšníka neuděláš. A když já před TM“ budu, TMť obilé obrátí, kam ráčí. Dán v neděli. Smil z Žihobec. a) Tak or. b) Tak or. c) mmne psáno v orig. 1) Oldřichův list, psaný Smilovi nejspíše po 12. srpnu (srv. list Přibíka z Borovnice, č. 361), se nedochoval.

Strana 259
Č. 366—368. 20.—22. srpna 1447. 259 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu mému milému, b. d. Pečeť odpadla. 367. V Krumlově, 21. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: prosí o zprávu, jak se vedlo jeho lidem v Mišni; o zajatcích na Kunžvartě; aby poslal svého služeb- níka Zdeňka do Strakonic k roku s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína; kníže Albrecht Rakouský jede do Vídně ke králi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 948, koncept. AČ. III, 374 č. 13. Službu svů vzkazuji, urozený pane a testi milý! Tak jakož si mi ondy psal o Čechóv“ a také o svých dobrých lidech, kteréž v Míšně byli, tiem psaním byls mi velmi zamútil, i divno mi, že si mi dále o ten běh neobeslal, jakožť sem byl psal.2 Pak již slyším, že by i tvoji také přijeli; prosím tebe, daj mi věděti, již-li sú se i tvoji také vrátili a kterak se jim zvedlo, nebť bych velmi rád, by se dobře měl, i tvým dobrým lidem aby se dobře zvedlo. Dále spraven sem, že si někaké zráce“ zjímal na Kungsvartě; prosímť tebe, daj mi věděti, kto je ty zráce“ šikoval, aneb kterak se ty věci mají. A také věděti dávám, žeť bych měl s Václavem Zmrz- líkem do Strakonic na určený čas přietele jednoho poslati a on druhého; i prosímť tebe, milý pane, aby to objednal úředníkem svým v Nepomuce, aby on dále z Zden- kem, služebníkem tvým, ustanovil, když bych já již purgrabie tvého do Nepomuka obeslal, aby Zdeněk také do Strakonic k takovému uloženému roku byl a tu přijel, a také aby Zděnek tu slyšěl, k čemuž se podávati budú, a také žeť bych bez tvé rady nemienil nic takového jednati. Novin takových žádných neviem, než že kněz Datum Albrecht, krále římského bratr, nynie dolóv jede do Viedni k bratru. Crumblow f. II. post Assumpcionis beate Marie Virginis, annorum XLVII°. Old. Panu Krušinovi. 368. V Krumlově, 22. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Přibíkovi z Borovnice: aby nechal svého sporu se Smilem z Žihobec, jakož i o obilí, až do ustanoveného roku. a) Tak konc. 1) Viz list Krušinův z 5. srpna, výše č. 354. 2) Viz list z 9. srpna, č. 359. 33*

Strana 260
260 Č. 368—369: 22.—23. srpna 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, koncept. AČ. XIV, 34 č. 1541 h. Old. Přibíku milý! Tak jakož nám píšeš a Smilóv list si poslal, tomuť sme srozuměli, v kterýmž Smil píše, dotýkaje přísahy, a nás v našem psaní poslúchati nechce: ale tě prosíme, aby ty nás v tom poslúchal jakožto služebník náš přiká- zaný a toho nechal již tak státi v dobré mieře a pro nic s ním nezacházěl žádnú měrú, až do toho roku před nás uloženému. Však i to obilé muožeš v svú žalobu před námi také položiti. A tu se bohdá chcem přičiniti, bude-li to obilé tobě při- súzeno, že i to musí opraveno býti vedle spravedlnosti. Pakli by Smil vždy svú vuoli v tom chtěl mieti, ale chcemť tobě tvé spravedlnosti radni a pomocni býti jakožto služebníku svému poslušnému. I věřímeť, že to učiníš. A tohoť žádáme od- Datum Crumblow feria III. ante Bartolomei, anno- povědi tvé po tomto poslu. rum XLVII°. 369. V Strakonicich, 23. srpna 11447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: sjede se s Václavem Zmrzlíkem a podá mu pak zprávu; list na příměří s Pražany již poslal na Zvíkov. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi VM píše i přě- pisy Zmrzlíkovy poslala, jáť sem o tom rokování nic nevěďal. A jakož mi píšete, abych vám dal deset dní napřed věděti, kdy byste měli přietele poslati etc., račte věděti, žeť sě do této neděle neb konečně v tuto neděli4 s ním s Václavem sjeti miením, a na čemžť tu zóstanu s ním, dámť TM“ věděti; bude-liť to chtieti učiniti, mnúť nemá sníti. A jakož mi píšete, abych vám list na příměřie poslal s Pražany, všakť sem ihned po vašem prvniem psaní poslal na Zviekov, u purkrabie vašeho tu položil, nebť ste mi tak psali. A novin takových žádných neviem. Datum in Strakonicz in vigilia sancti Bartholomei. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosemberg, amico carissimo, dd. Pečeť odpadla. 1) List Přibíka z Borovnice se nedochoval; srv. list Smila z Žihobec Oldřichovi z 20. srpna, č. 366. 2) Ke dni 3. září; srv. listy z 1. a 6. srpna, č. 352 a 356. 3) Viz č. 364. 4) 27. srpna.

Strana 261
Č. 370—372: 25. srpna — 7. září 1447. 261 370. 25. srpna 11447]. Přibík z Borovnice Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na jeho list (z 22. srpna), že jest hotov učiniti vše, co on mu rozkáže. — (fer. VI. post Bartholomei). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Borovnic, or. pap., pečeť odpadla. AČ. XIV, 34 č. 1541i. 371. V Krumlově, 28. srpna 1447. Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích: o svém pří- měří s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 950 a, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o Václava Zmrzlíka, že chce příměří se mnú mieti zaručené do sv. Havla, milý přieteli, velmiť sem vděčen o tebe“ práci a nákladu tvého jakožto od přietele svého milého. I móžeš sám tomu rozuměti, že je to čas krátký a že se nebudem moc“ vrátiti do toho času; než chciť příměří s ním mieti do vánoc neb do Nového léta, aby dobří lidé vždy viděli, že mú“ nic rovného sníti nemá; a v tom abychme přátely vydali a svedli, a jestliže by se ti o vyšieho nemohli smluviti, ale nechtie, pan Mikuláš Trčka najvyší, tak jakož u Hory na sněmu ode pánuov zuostáno jest.? A také jestliže by se v tom příměří co stalo, aby také pan Mikuláš Trčka najvyší oprávcí byl. Protož prosím tebe, milý přieteli, zvěz mi to na konec, chce-li to učiniti či nechce. A máš-li sem Přible poslati, prosímť tebe, aby jej tim spieše poslal. A jestliže bude Zmrzlík chtieti tak příměří mieti, tehda chci rád někoho k konání listu k tobě po- Datum Crumblow f. II. post Bartholomei, annorum XLVII°. slati. 372. V Krumlově, 7. září 1447. Oldřich z Rožmberka Jiříkovi z Poděbrad: o svém sporu s Václavem Zmrz- líkem ze Svojšína; stěžuje si na Táborské a prosí ho o radu; více s ním promluví na sjezdu v Hradci atd. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 950 b, koncept. AČ. V, 270 č. 4. a) Tak konc. 1) Viz č. 368. 2) To jest 16. října. Oldřich odpovídá na ztracený list, který mu poslal Václav z Michalovic o svém sjezdu se Zmrzlíkem po 23. srpnu; srv. č. 369. 3) Srv. list Oldři- chův Jiříkovi z Poděbrad ze 7. září, niže č. 372.

Strana 262
262 Č. 372: 7. září 1447. Službu svú vzkazuji, urozenýl pane a přieteli zvláště milý! Jakož na minulém sněmu u Hory před vámi pány zuostáno jest, abych já přietele jednoho a Václav Zmrzlík druhého vydali o ty nechuti, kteréž Václav Zmrzlík sobě ke mně béře pro ty pěší zbité etc., a jestliže by se ti přietelé smluviti nemohli, ale aby pan Mikuláš Trčka najvyšší ubrman byl, a když mi sě mój služebník od Hory vrátil, obeslal sem Václava Zmrzlíka, chce-li to učiniti tak, jakož u Hory zuostáno jest. Odepsal mi, že se má se panem Strakonickým sjeti, a když to učiní a svémi přáteli se potieže, že mi chce na to odpověď dáti. A když se se panem Strakonickým sjel, mluvil k němu, že chce se mnú zaručené přieměří mieti do sv. Havla a nic dále. S tiem mi pan Strakonický obeslal a jáť sem se podal, chtě s ním příměří mieti do vánoc neb do Nového léta proto, abych této jiezdě do Viedni“ pro obecné dobré nezmeškal, a v tom času bohdá, když bych se zasě vrátil, abychme přátely vydali a svedli tak, jakož u Hory zuostáno jest. Neb, pane, sám tomu rozuměti muožeš, že je to čas krátký, do sv. Havla, a že se nebudu moci z Viedni zasě vrátiti v tom času; a on toho ode mne přijieti nechce. I věřímť, milý pane, že to v paměti budeš mieti, nebť bych rád chtěl k sobě rovné učiniti i zase přijieti. A také, milý přieteli, věděti dávám, že mi Táboři hold vzeli na lidech služebníka mého Víty, Petra od Dubu, nebošce, syna; psal sem jim“ pěkně, prose jich, aby lidem to kázali zasě vráti ti], což z nich vzato, a jestliže by se jim zdálo, že by jim ti lidé v čem scestni byli, ale aby své na den sv. Matúše“ vyslali do Jindřichova Hradce, že tu rád chci ústně s ním rozmluviti; i odepsali mi zasě, jako v přěpisu jich listu srozumieš. I prosím tebe, milý přieteli, aby mi k tomu poradil, kterak bych ty věci před se měl vzieti, a bych svého panství tak odjel, abych nekaké hanby i škodě nevzal. Pak když se bohdá sjedem v Hradci, šíře o ty věci s tebú rozmluvím. Také porozumievám, že se pan Přibík nechystá jeti do Viedni; a jestliže nepojede, sám to“ muožeš rozuměti, že to nebude dobře. Takéť zde rozličné větci“ slyším, o kteréž se psáti nehodí, než bohdá ústně s tebú o to rozmluvíme. A také, milý přieteli, měj se opatrně v svých jiez- Datum Crumblow f. V. dách, nebť neviem, komu v této mieře člověk věřiti máť. ante Nativitatis Marie, annorum XLVII°. Panu Jiříkovi z Poděbrad. a) Tak konc. 2) O sporu Oldřichově s Václavem Zmrzlíkem srv. korespon- 1) Viz pozn. 1 na str. 238. denci Oldřichovu s Václavem z Michalovic a Hynkem Krušinou ze Švamberka z července a srpna, výše otištěnou. 3) Srv. list Oldřichův Václavovi z Michalovic z 28. srpna, č. 371. 4) Na sjezd stavů českých s králem Fridrichem ke dni 29. září; viz Urbánek, Čes. děj. III, 2, 134 a d. 5) List Oldřichův se nedochoval. 6) 21. září. 7) Sjezd obou stran; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 142 a d. 8) Viz tamže 1491.

Strana 263
Č. 373—374: 7.—8. září 1447. 263 373. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: aby mu oznámil, pojede-li také do Vídně; rád by s ním promluvil na den sv. Matouše (21. září) v Hradci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 951, koncept. V Krumlově, 7. září 1447. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož sem ondy široce vzkázal po Ctiborovi, na to si mi žádné odpovědi nedal. I prosímť tebe, daj mi věděti, pojedeš-li také do Viedni, abych se uměl v některých bězích po tom spraviti. A také věděti dávám, že bohdá den svatého Matúše2 v Hradci“ budu. I prosím tebe, jestliže by odjeti měl, aby se vždy k tomu dni zasě vrátil, nebť bohdá prve s tebú rozmluvím, než se páni sjedú. Datum Crumblow f. V. ante Nativi- tatis Marie, annorum XLVII°. Old. Pánu, panu Janovi Hradeckému. I také dúška jest o Zmrzlíka položena." 374. 8. září 11447]. Tomáš z Chotěmic odpovídá Oldřichovi z Rožmberka, vytýkaje mu různé viny a zvláště smrt Jana Smila z Křemže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 cc, or. pap. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM LXII (1888), 191. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Já Tuoma z Chotěmic TM“ vě- děti dávám, žeť mě jest tvój list došel ten den před svatým Bartolomějem, a datum v něm den svaté Margrety,“ v němž mi TM' píše, že bych TM“ handlivě pomlúval a že bych pravil, žes panu Smilovi neprávě učinil. Bychť pravil, žeť mu TMť právě učinil, však bych klamal, nébrž i lhal. A dále TMť píše, že bych přimeňoval Rapanta i ty pěšie, kteříž sú zbiti a jistina při nich nalezena. O Rapantoviť nic neviem, než o těch pěších, kdy sú řeči byly, tuť sem řekl, žeť sě jim nelepý skutek stal. Poňa- važ TMť praví, žeť jest při nich jistina nalezena, a vydáváš sě po králi za najvyšieho popravce, nezdá mi sě, by to bylo miesto zpuosobné tiem obyčejem ku popravě. Jestliže sú co provinili, jinak by mělo popravováno býti a řádněje, ne takovým mordem, kterýž sě jest stal; toť sem mluvil. A dále TM' psal, jakož sem s Rúsem na Táboře mluvil, vedle té řeči žes mi list poslal, po té řeči sem nic nemluvil, jakož sem s Rúsem mluvil. I přijel sem v nějakú“ dobu na Vlašim a Močihub mě vy- střiehal, abych sě TM“ varoval; pověděl sem jemu, že péče nemám a že mi TM' list psal. A tieže mne, dávno-li mi ten list poslán. Tu sem mu pověděl. I řekl mi: Jáť a) někú or. 1) Viz pozn. 4 na str. 262. 2) 21. září. 3) Viz pozn. 7 na str. 262. 4) Nezachovala se. 5) Tedy 23. srpna. 6) 13. července; týž list viz výše č. 341.

Strana 264
264 Č. 374: 8. září 1447. teď posléz list mám, i radímť, aby sě vystřiehal. Slyšě tu výstrahu, mluvilť sem a pravě, žeť sě jest neprávě stalo přieteli mému. A to, pane, vieš, žes mne za to prosil, abych tě s ním smířil, předkládaje, že TM“ rád slúžím, a tak že sem sě v to vložil a vás smířil, přijem některé z úředníkóv tvých. I tak sem tomu srozuměl, žes sě s ním neúpřemě smířil, poňavažs jej jal i hrdlo mu otjal v pravém křesťanském mieru, jakož toho mieru listové mezi vámi sú. A když sě ten mier stal, mluvil TMť se mnú, abych pana Smila nebožtíka, přietele svého, k tomu vedl, aby glejtuov viece od TM“ nežádal, že jich jemu potřebie nenie, a slibuje svú vieru i svú čest, že mu sě nemá nic zlého státi. A já té řeči věře, mluvil sem s ním s pilností a na to sem jej zvedl; a to jest jej ke všemu zlému přivedlo, až i o hrdlo. A k tomu ke všemu zlému jest on přišel skrze mě a skrze ten lstivý mier. I račiž věděti, žeť to chci dobrým lidem oznamovati, pánuom, rytieřóm i panošem i měštenóm i všem obecným lidem, žeť mu sě jest neprávě stalo a za křesťanským mierem. A proti TM“ sě vystřiehám i proti tvým poddaným a nechci ničímž vinen býti, poněvaž již tomu rozumiem, že na TM“ péči mám. A tu všicku nepravost dobrým lidem dals znáti, učiniv s ním úmluvu, že jej chceš propustiti a tisíc kop mu dáti, a on aby tobě dal všecky zápisy i svá zbožie, kteráž má. Maje jej propustitil a tohos ne- učinil, ale neprávě nad ním učiniv i jals jej zase2 té hodiny a ty všecky listy sobě schovav i jej nebožtíka; a v toms mu i hrdlo otjal. Ač toho lidé nevědie, ale chciť jim to oznámiti, jakož svrchu píši. Dán ten den na Narozenie Matky božie. Pečeť, jež byla přitištěna pod textem, odpadla. 1) Umluvný list se strany Oldřichovy se nezachoval (srv. zminku v listu Oldřichově Václa- vovi z Michalovic z 10. ledna 1445, výše č. 2); srv. dva listy Smilovy z 25. července 1444 a list man- želky jeho Anny z Rožmitála z 19. pros. 1444, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II, č. 413, 414, 457. 2) Srv. zprávu Oldřichovu z 20. pros. 1444, otištěnou tamže č. 458, též list Táborských ze 17. dubna 1447, výše č. 290. 3) Srv. list Tomášův synům Oldřichovým, Jindřichovi, Janovi a Joštovi, z téhož dne (orig. ve Schwarzenb. arch. v Třeboni, Hist. 241 dd.), otištěný v AČ III, 42 č. 64 a v ČČM LXII (1888), 193, a podobný list z téhož dne (orig. tamže, Hist. 241 ce) úředníkům rožmberským, Mikulášovi z Želi- bořic, purkrabi na Krumlově, Janovi Růsovi z Čemin, Vaňkovi Pískovi z Radenína, Roubíkovi z Habří a Petrovi Višni z Větřní, tohoto znění (dosud neotištěn): Službu svú vzkazuji, přietelé milí! A žalujiť vám i jiným dobrým lidem miením žalovati na pána vašeho, žeť jest nebožtíka pana Smila, přietele mého, jal i hrdlo mu otjal, a to za pravým a křesťanským mierem mnú učiněným, a prosiv mne za to, abych já sě v to vložil a jej s ním smířil, předkládaje službu mú těchto let minulajch, jakož sú veliké nesnázky byly, jakož i vy o tom viete, keraké sú nesnázky byly. A já v straně sa, posluhoval sem mu, což sem svú ctí mohl, i jeho chudým lidem, i předkládaje předky mé, že sú předkuom jeho rádi slúžili i u nich byli, a tak že sem k jeho vuoli to učinil a v to sem sě vložil a jej nebožtíka smířil; a pohřiechu zle sem učinil, že on o hrdlo přišel i ke všemu zlému, neb jest pán sě s ním lstivě mieřel, jiné na mysli maje, jakož jest to okázal. I o mně, kdyby toho dojíti mohl, též by učinil; tak tomu rozumiem. Již to pak věda, musím svého hrdla krýti a jeho sě varo- vati, a poněvaž mne tak hledí, musím jeho nepřietelem býti. Pak vásť prosím jako dobrých lidí, ktož byste mienili nepřieteli mými býti, aby mi to dali věděti. A věřím vám, že sě vystřežete proti mně jako dobří lidé. A ty listy, ač se vám zdá, položíte mi u Holého v Hořepníce, ač mi po tomto poslu

Strana 265
Č. 375: 8. září 1447. 265 375. 8. září 11447]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby přijel do Soběslavé k roku s nimi a Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína a aby jim poslal glejt. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. TMť píše nám o pana Václava Zmrzlíka, že na sněmu minulém u Hory zóstáno, aby přátely vydali etc., ale na list náš, kterýžť sme TM“ psali, úmysl svój zjevujíc, kde bychom se s TM“ sjeti chtěli, kdyby nám glejt byl poslán,? žádné odpovědi nám ste nedali. Protož TM“ roz- uměje tomu, že by nebylo pokojné v Hradci s vámi mluvenie, zdá-li se TM“, když do Hradce pojedete, i ráčil do Soběslavě zavinúti a glejt nám, a kohož by Václav Zmrzlík vedle nás, ač by sám nemohl přijieti, že jej chcem o to obeslati, pošle svój bezpečný dáti, abychom o ty věci i o jiné, což se přímiřie Zmrzlíkova s VM“ dotýčí, s vámi rozmluvili. A jestliže to ráčíš učiniti, rač to nám dáti věděti listem vaším. Datum f. VIta ipso festo beatissime Marie virginis nativitatis. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. odpovědi nedáte, nebť jest páně list také u Holého položen v Hořepníce, muož-li býti, takéť i odpo- věď vašě byť tudiež byla položena. A jestliže by mi odpovědi nedali ve dvú nedělí, tehdy bych roz- uměl, že na vás péči mám. A také abyste věděli, žeť jest pán počátek učinil nad nebožtíkem panem Smilem, přietelem mým. Jal jej, nemaje k němu žádné viny, chtě jemu nevinně statek jeho vzjeti, Hus i to zbožie, jakož jest to i dokonal, že mu hrdlo i statek vzal. A když jest on, nebožtík pan Smil, přietel muoj, s svými přáteli prosil jeho, aby jej ráčil propustiti, a to nejednau, než mnoho- krát, anebo jestliže by kterú vinu k němu měl, aby ji pověděl, jestliže by byla hodna, že má učiniti, jakož JMt káže, a on dal mu takú odpověď i přátelóm jeho, že má do Uher jeti, aby sě s ním tam pan Smil vypravil, a že sě chce přičiniti k králově Mti o jeho zproštěnie. A on nebožtík jel s ním, tu naději maje. A když již bylo v Uhřiech před králem, miesto přímluvy pán řekl králi: „Jal sem služebníka svého, prosím, rač jej kázati schovati.“ A tak že jest v vazbě králově byl dlúhý čas. A král uptav sě, řekl k panu z Ronzberga: „Dals mi Smilka v vězenie, jáť k němu žádné viny nemám a u tebe biřicem býti nechci. Vezmiž jej a chovaj ho aneb s ním učiň, jakž chceš.“ A pán vzem jej, i dal jej na rukojmie; a s tiem jeli do Čech. A když nebožtík pan Smil jeho vazby znikl, tak neprávě válel s ním, a vedlo mu sě dobře. A pán nemoha sě jinak nad ním pomstiti, i hleděl ho lstivě; a smířiv sě s ním, a za tím lstivým mierem vzal mu hrdlo i statek, jakož vás pak to tajno nenie. A mohlť jest pán to jinak zpósobiti, než mnú sě mířiti, poněvaž je takú lest na mysli měl. Dán ten den na Narozenie Matky božie. 1) Oldřichův list Táborským se nezachoval, srv. však o téže věci jeho list Jiřikovi z Poděbrad, výše č. 372. 2) List Táborských se nezachoval. 3) Srv. o tom též v uvedeném listu Jiříkovi z Poděbrad. 34

Strana 266
266 Č. 376—377: 10. září 1447. 376. V Telči, 10. září [1447]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sjezdu v Jindřichově Hradci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 858, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych vždy na den sv. Matúše v Hradci byl etc.,2 věz, milý přieteli, žeť sem obeslal Smiřického, a rád bych sě s ním také sjel, i ješče odpovědi od něho na to nemám. Protož na to jisté odpovědi dáti nemohu, než budu-liť beze lsti býti moci na den, jenž žádáš, toť učiním. A jakož píšeš, aťbych věděti dal o své jiezdě do Vídně, když bychom sě bohdá sjeli, ústně tě toho zpravím. Datum in Telcz dominica post Nativi- tatis Marie. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému zvlášče milému. Přitištěna krytá pečeť. 377. V Plzni, 10. září 11447]. Burján z Gutštejna Oldřichovi z Rožmberka: nemůže jeti do Hradce a Vídně; o svém sporu s Hynkem Krušinou ze Švamberka; přimlouvá se za Dobroničku v jeho věci s Olštejnem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 953 a, or. pap. Služba má napřed TM“i, urozený pane! A jakož mi TM' píše, abych v Hradci byl a do Viedně jel,3 račiž věděti, že s panem Crušinú ty všichny věci podle vaší výpovědi“ sobě konáme a na tom, to mezi sebú rovnajíc, již chvíli v Plzni ležíme; ješto, pane, proto i pro jiné velmi pilné potřeby nikam, Buoh vie, odjeti nemohu, prose TM“, že mi v tom za zlé neráčíš mieti. I před sím také TM“ mi psal i vzkázal, abych s panem Crušinú dobře byl: to najlépe Buoh vie, kdyžť by jedné své k rovné- mu a k spravedlivému držel, mnúť by to nemělo sjíti; chtělť bych rád s ním dobře býti. Nebo, pane, vedle vaší výpovědi, což mají jeho“ moji učiniti a vinni by byli, tyť k tomu držím, aby odbyli a spravedlivé učinili. Ale on své vždy vymlúvá, ješto sú mým křivi, což sú jim vinovati, nedrží svých k tomu, aby se mým o to rovné stalo, neb moji sú za jeho dávali a ještě dávati mají a mých vždy z toho vyvaditi nechtie. a) Doplň „lidem“. 1) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 901 položil list chybně k r. 1446. 2) Viz č. 373. 3) Oldřichův list se nezachoval. 4) Srv. č. 319, pozn. 1 na str. 225.

Strana 267
Č. 377—378: 10. září 1447. 267 I prosímť TM“, rač jej k tomu vésti a přičiniti se, aťby jeho služebníci mým zase právi byli a jim o to rovné učinili. Věřímť, že to TMť pro mú službu učiniti ráčí. O novinách, jakož TM' píše, o těchť my zde nic nevieme; bychť co věděl, toť bych rád TM“ psal. A což VMt obecného dobrého u KM“ zjednáte, v tomť já podle VM“ jsem a rád k tomu, což na mně bude, slúžiti pro dobré chci. Také TM“ prosím za Dobro- ničku, jakož má o svú věc činiti s Volštejnem, že TMť o to jemu konec učiniti ráčíš; Buoh vie, žeť jest jemu Olštejn tiem vinen, a nechtěl bych o to, křivdú jemu pomáhaje, psáti jinak, než jest; a bylť by o to Dobronička konec zde měl, ale že Podmoklský, jeho Volštejnovu vlastní sestru maje, to s sebe složil a tiem skrze to konce neučinili. Vždyť TM“ prosím, že vhlédnúce v tu vinu a odporu a u výpověď vaši, jemu konec učiniti ráčíte. Datum Plzne dominico post Nativitatem s. Marie. Burján z Gutštejna. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, pánu na Crumlově, buď dán. Pečeť odpadla. 378. Ve Vídni, 10. září 1447. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: doporučuje jeho ochraně své posly na sjezd v Jindřichově Hradci, Prokopa z Rabštejna a Jiřího Kainachera. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 952, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1413 (chybně r. 1448). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1373. Fridericus, dei gracia Romanorum rex semper augustus, Austrie, Stirie etc. dux. Nobilis, sincere nobis dilecte! Mittimus ad presens ad convencionem baronum et aliorum, que ad festum s. Mathei? proxime venturum in Nouadomo, uti percepi- mus, fieri debet, strenuos Procopium de Rabenstein, consiliarium, et Georgium Kanacher, nuncios nostros, fideles dilectos, in nonnulis nostris negociis, que ex ipsis percipere poteris, sinceritatem tuam adhortantes et diligenter rogantes, ut si aliqui forsitan conarentur ipsi Procopio et Georgio vel alicui eorum aliquam displicenciam irrogare, quod non speramus, quod hoc fieri debeat oratoribus nostris, quod extunc talia nullatenus admittas, quin ymmo nostri intuitu provideas, quod usque ad Aus- triam tua promocione mediante securi pervenire et illesi ad nos reverti possint. 1) Srv. tamže. 2) 21. září. 3) O sjezdu stavů českých oboji strany v Jindř. Hradci viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 142 a d. 34*

Strana 268
268 Č. 378—380: 10.—12. září 1447. In eo nobis facies complacenciam multum gratam. mensis semptembris, regni nostri anno octavo. Datum Wienne die decima" Ad mandatum d. regis in consilio. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosemberg, sincere nobis dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 379. 11. září 1447. Purkmistr a rada města Hradiště hory Tábor dávají Oldřichovi z Rožmberka glejt od 5 do 100 koní na dvě neděle k jednání do Soběslavě, slibujíce ho zdržeti za sebe, za Václava Zmrzlíka ze Svojšína i celou svou stranu.1 — (v pondělí po Naroz. Matky b.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 954, or. pap. s přit. krytou pečetí. 380. V Krumlově, 12. září 1447. Oldřich z Rožmberka Rackovi z Rýzmberka: aby zanechal sporu s biskupem pasovským až do roku o sv. Martinu (11. listopadu). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 955, koncept. Služba má tobě, pane Racku milý! Věděti dávám, že mi kněz pasovský obeslal a přěpisy odpoviedacích listóv poslal, kterak tvój purgrabie a jiní služebníci tvoji jemu a jeho stiftu odpověděli pro Krafta a Taflara, jakož ty odpovědi šíře svědčí, kterýchžť přěpisy jich posielám. Milý pane Racku! Jáť se pamatuji, že sem s tebú dal v Praze o ty věci mluviti a potom zuostáno jest skrze přátely Kraftovy a Bolfa, služebníka tvého, že si měl pana Strakonického obeslati a čtyři neděle jemu napřed dáti věděti; a pan Strakonický měl Krafta dále obeslati, a tu aby sobě po panu Strakonickému“ rovné učinili. A přes to takové odpovědi učinili knězi pasovskému, ježto sám tomu rozuměti muožeš, že to dobře nenie v této mieře vedle toho běhu, a) V orig. násl. omylem septembris. b) Tak konc. 1) Srv. list Táborských z 8. září t. r., č. 375. 2) Dotčený list biskupa pasovského Leonarda se nedochoval.

Strana 269
Č. 380: 12. září 1447. 269 jakož sem ústně s tebú rozmluvil. Pak což se jiných dotýče, jakožto Taflara, píše kněz pasovský, že žádný k tomu Thaflarovi práva nežádal na JM“i ani na jeho úředníciech, že ještě hotov jest k Taflerovi neb k jiným práva dosti udati. Protož, milý pane Racku, prosím tebe, aby se k tomu tak přičinil, aby ty věci vstány byly do s. Martina, a když se bohdá z tohoto roku zasě vrátíme, aby ty věci v dobré uvedeny byly, nebť bohdá s Pasovským o ty věci na tomto sněmu také rozmluvím.“ Věřímť, že to učiníš. A tohoť prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crum- low f. III. post Nativitatem Marie, annorum XLVII°. A také, milý pane Racku, prosímť tebe, aby s knězem pasovským nezacházěl ani svým zacházeti dal, nebť jest přietel mój velmi dobrý, a muože se tobě to v po- tomniech časiech hoditi. A jestliže by kteří tvoji měli s JM“ aneb s jeho co činiti, když bohdá zasě přijedem, chciť se sám k tomu přičiniti, aby ty věci v dobrý konec uvedeny byly. Panu Rackovi. 1) 11. listop., sjezd ve Vídni; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 136. 2) Oldřich si nejspíše přál, aby i král Fridrich zasáhl do sporu Racka z Rýznberka s biskupem pasovským prostřednictvím svých poslů Prokopa z Rabštejna a Jiřího Kainachera, jež vyslal k pánům českým na sjezd do Jindř. Hradce (viz výše č. 378). Lze tak souditi podle pamětního (spisu (Třeboň, Schwarzenb. arch., Hist. 961), psaného Oldřichem, s nadpisem: Die berbung herrn Procopen Rabstein und Geor- gen Kanacher; spis se shoduje v podstatě s paměti o poselství, otištěnou v AČ. II, 219, kromě posledního odstavce, a proto zde otiskuji jen druhou jeho polovinu, týkající se uvedeného sporu. Dovídáme se odtud podrobnosti, které poněkud osvětlují ten spor: Item er [král Fridrich] hat auch geworben, wy des von Risenbergk purgraf Fridrich von Walcz und Heinrich Newmanns wegen abgesagt hat und des Tafflers, als dyselbig zedil hernach geschriben stet, und hat dy herrn gebeten, das sy darob sein, das solh frid abgetan werde. Item an dy behmischen herrn zu bringen von des erwirdigen Leonarten, bischove zu Passaw, unsers fursten, rat und lieben andechtigen wegen, wie Fridrich von Wolcz, purgrafe zu Risenbergk, und vil ander von Heinrich Newmann wegen genant Wolf und umb spruch, so derselbig Newman zu Caspar Krafften, seinem landsessen, und dem Thafler zu Passaw zu haben vermaint in einem offen brief und der benant Newmann selbs mit etlichen sei- nen helfern in einem andern brief von derselbigen spruch wegen im und allen den seinen pfaffen und laien abgesagt haben nach inhalt copien derselbigen brief, dorinnen sy namlichen begreifen, das in gleich und recht vor seinen edlen raten nicht habe verfolgen mugen; dawider aber der benant von Passaw fur uns hat bringen lassen, wie er den obgenanten Newman von dem obgenanten Kraf- ten und Thafler recht nicht versagt noch verzogen hab und ir noch zu recht mechtig sei, in auch das vor seinen reten gerne und fuderlich welle widerfaren lassen. Darauf an dy bemelten herrn zu begern, das sy gen Raczko von Risenbergk darob sein, damit er ferrer mit den seinen, besunder Heinrichen Newmann und seinen helfern, schaff und darob sei, das sy solh rech und feintschaft achtun und von dem egenanten Krafften und Thafler recht nemen, als oben berurt ist; wann ob sy des nicht teten, so ist uns der benant von Passaw also gewant, das wir in und der stift billich vor gewalt und unrecht schuzen und schirmen, desgleichs zu begern von Azwolt Stengil und seiner helfer wegen, dy einen besundern brief von eines ambtmanns wegen dem benanten von Passaw auch von Risenbergk abgesagt haben, also das in desselbigen brief abschrift begriffen ist.

Strana 270
270 Č. 381—382: 12.—14. září 1447. 381. Ve Strakonicích, 12. září 11447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu list Václava Zmrzlíka ze Svojšína; ať opatruje dobře zámky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi TM' po Přiblovi vzkázal, abych ještě Zmrzlíka obeslal etc., toť sem učinil, i teď mi zasě odepsal, jakožť vám teď list jeho posielám, abyste sě věděli po čem zpravovati. Ale v tom kažte zámky dobře opatrovati. Datum in Strakonic f. tercia post Nativitatem sancte Marie. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosemberg, amico carissimo, detur. Přitištěna krytá pečeť. 382. V Krumlově, 14. září 1447. [Oldřich z Rožmberka] Václavovi z Michalovic: aby poslal za sebe do Hradce Přibyla. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. AČ. III, 43 č. 65. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš a Zmrzlí- kóv list si mi poslal,3 tomuť sem srozuměl. Ale na to si mi žádné odpovědi nedal, pojedeš-li aneb pošleš-li koho od sebe. I rozuměl sem, že Přibil nynie v tuto ne- 1) Srv. korespondenci výše otištěnou. 2) List Václava ze Svojšína z 9. září (uložen ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, Hist. 1050) tohoto znění: Služba má napřed TMti, urozený pane milý! A jakož mi TMť píše, že pan z Rozmberka ku příměří svoluje se mnú do vánoc neb do Nového léta, a v tom abychom přátely vydali, tak jakož u Hory na sněmu zuostáno jest etc., psal sem ondy TMti, že sem já byl to hotov učiniti, ale ten, ktož je byl od pana z Rožmberka poslán, ten jest nechtěl. Protož, pane, jáť tam o to jezditi nemohu tak daleko; než bude-li sě zdáti panu z Rozmberka se mnú pří- měřie mieti do sv. Havla neb týden po sv. Havle, a v tom já se chci s přáteli poraditi a zde v kraji o najvyšieho sě svoliti i k němu přietele vydati. A bude-li to pán z Rozmberka ráčiti učiniti, TMt má shledati, žeť mnú rovné nesejde, bude-li mě moci potkati. Pakliť by toho neráčil učiniti, ale TMti to bude v paměti, žeť mnú rovné nescházie. A TMtiť prosím, jestližeť by to nemělo před se jíti, ale rač Datum Orlik sabbato post Nati- mi to dáti věděti na můj groš, ať bych věděl, coť mám činiti. vitatem Marie virg. gloriose. 3) Viz č. 381.

Strana 271
Č. 382—384: 14.—15. září 1447. 271 děli má v Budějovicích pro přátelskú potřebu býti; i zdálo by mi se, by jemu dále do Hradce kázal se mnú jieti, jestliže sám jieti nebudeš moci beze lsti, aby on tě přede pány omluvil, a také aby při tom poselství byl, kteréž z Říma Malovec při- nesl.2 Neb já se bohdá v pondělí ocavad hnu, a měl bych se s Táborskými a Zmrz- líkem, neb kohož od sebe pošle, na cestě sjieti. Pak což bych tu zvěděl, toť dám vše po Přiblovi rozumně zasě věděti; a v té mieře zadrž poselství na sobě Václa- vovi Zmrzlíkovi učiniti. A pak buď ta jiezda Přiblova ku přátelské potřebě neb ne- Datum Crumblow fer. V. in die buď, tehda mně se vždy zdá, aby jej poslal. Exaltationis s. Crucis, anno etc. XLVII. Na rubu: V. z Michalovic. 383. V Krumlově, 14. září 1447. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi ze Sobětic: pošle mu z Hradce zprávy o Táborských a Zmrzlíkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 956 a, koncept. Službu našie, Henrichu milý! Věděti dáváme, že se již chystáme do Viedně jeti, a na té cestě měli bychom se s Táborskými a s Zmrzlíkem sjeti; pak což tu Datum Crumlow f. V. post Nativi- zvieme, dámeť neodjieždiec z Hradci věděti. tatem Marie, annorum XLVII°. O. Heinrichovi z Sobětic. 384. V Krumlově, 15. září 1447. [Oldřich z Rožmberka] Burjánovi z Gutštejna: odpovídá na jeho list o jízdě do Hradce a Vídně, o jeho sporu s Hynkem Krušinou ze Švamberka a o Dobro- ničkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 953 b, koncept. Služba má tobě, pane Burjáne milý! A jakož mi píšeš, že do Viedně jeti ne- móžeš,“ tohoť velmi nerad slyším, neb sám rozuměti muožeš, že by to dobře bylo, by ty tam také býti mohl i tuto v Hradci. Viece, jakož píšeš, že sem před siem psal, 1) 17. září. 2) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 143. 3) Srv. list Táborských z 8. září a jejich glejt Oldřichovi do Soběslavě z 11. září, č. 375 a 379. 4) Viz pozn. 4 na str. 262. 5) Srv. v listu Oldřichově Václavovi z Michalovic z téhož dne. 6) Viz č. 377.

Strana 272
272 Č. 384—386: 15.—17. září 1447. aby se panem Krušinú dobře byl etc., a že by tebú nic nesešlo, jediné byť on své k rovnému držel etc., milý pane Burjáne, protožť sem psal, aby s ním dobře byl, neb pan Crušina mně vzkázal a potom se mnú ústně zde na Crumblově mluvil, že s tebú rád dobře býti chce a že na něm také nic rovného nemá sníti. A jáť bych velmi rád, byste spolu dobře byli, neb by se vám, nám i vší zemie dobře hodilo. A což bych já se k tomu uměl přičiniti, toť bych rád učinil. Dále jakož dotýčeš o Dobroničku, služebníka tvého, jáť sem byl proto toho i jiné věci na Jana z Pod- mokl a na Jana Cukra podal, neb oni sú toho v kraji svědoměji nežli já zde. A poněvadž sú jich tam smluviti nemohli a zasě na mě podali, seděl sem na tom a vážil sem ty věci, což sem najpilněji a najspravedlivěj uměl, a psal sem své zdánie Datum Crumblow ubrmanóm, aby je konečně tak rozdělili, jakožť sem psal. f. VI. post Exaltacionem sancte Crucis, annorum XLVII°. 385. V Týně nad Vlt., 16. září 1447. Jindřich ze Sobětic a na Týně Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby mu usta- novil někoho, s kým by se mohl raditi po dobu jeho cesty do Vídně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 956 b, or. pap. Urozený pane a pane mně přieznivý! Služba má napřed VM“. Jakož VMť píše mi, že by do Viedně jedúc na cestě s Táborskými a s Zmrzlíkem sjeti se měla a zvědúc mně věděti dala etc., tohoť jsem od VM“ velice vděčen. A prosímť VM“ poňavadž VMť odjeti ráčí, aby mi ráčila VM“ i o tom věděti dáti, k komu v té mieře zřenie a útočiště měl bych mieti, ač bylo-li by v tom času co VM“ potřebie, aneb s kým sě oč by mi potřebie bylo poraditi, jakožto s VM“, dokudž by sě VM, dá-li Buoh, ve zdraví nenavrátila, nebť bych nic bez rady a otazu vašeho učiniti ne- Datum Tyn sabbato ipso die beate Ludmille, anno etc. XLVII°. chtěl. Henrych z Sobětic seděním na Týně. Na rubu: Urozenému pánu a panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému, detur. Pečeť odpadla. 386. V Týně nad Vltavou, 17. září 11447]. Jindřich ze Sobětic a na Týně Oldřichovi z Rožmberka: o pomoci proti Tomášovi z Chotěmic; aby napsal také Janovi Bechyni z Lažan. 1) Dotčený Oldřichův list se nezachoval. 2) Viz č. 383.

Strana 273
Č. 386—387: 17.—19. září 1447. 273 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 957, or. pap. Urozený pane a pane mně přieznivý! Služba má napřed VM“. Jakož VM píše mi, o odpovědi Tomášově věděti dávaje, mněť sě zdá, žeť by takový člověk měl mieti malú moc v kraji našem k uškození VM“ i nám, byť nětco jiného v tom ne- bylo, leč by vkradí co učinil. Protož, ač sě VM“ líbí, mněť by sě zdálo, že by VM' Bechyňkovi psala a přikázala, aťby mi byl raden a pomocen i s lidmi svými, což bychom v kraji našem přezvěděli, abychom veřejně honili, jakož sem já to prve činieval. A jáť bych na svém sboží trhem provolati kázal i lidem svým přikázal, aťby toho pilni byli a na všaků hodinu hotovi byli, kdyby co potřebie bylo. I jestližeť by sě VM“ tak vidělo, račtež mi po Buškovi, služebníku mém, věděti dáti. Datum Tyn dominico ipso die beati Lamperti. Henrych z Sobětic seděním na Týně. Na rubu: Urozenému pánu a panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému, detur. Pečeť odpadla. 387. V Nepomuku, 19. září 1447. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: přimlouvá se za usta- novení kněze Lukáše správcem rožmberského špitálu v Římě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA 3Ks, 42q, or. pap., poškozený. AČ. XIV, 35 č. 1545 (datum 26. září). — Mareš, Český hospic v Římě, ČČM. 1890, str. 75. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! Kněz Lukáš, listu tohoto uka- zatel, zpravil mě jest, kterak by pro Buoh a pro poctivost tvú i jazyku českého v špitále tvém v Hřímě mienil hospodářem býti, ač jestliže by vuole tvá k tomu byla, proto, aby pútníci Čechové] v nedostatciech svých útočiště tu k němu jměli. I prosímť, pane, poněvadžť tak dobrým úmyslem a k poctivosti tvé a jazyku čes- kému v to uvázati sě chce, daj jemu k tomu svú vóli a zmocni jeho toho listem svým, nebť jest kněz řádný a přátel dobrých. Věřímť, pane, že to učiníš, aťby také v Hřímě jazyk český hlas jměl, jakožto i prve bylo jest. Také prosímť, pane testi, piš oň k Svatosti papežově, ať jemu popřeje úřadu toho a zpovědi ...“ Čech. A dáleť oň s tebú rozmluvie služebníci moji, kteréž k tobě posielám, Pokonický a a) Orig. na tomto místě poškozen; v AČ. na uv. m. stojí „lidí z Čech“. 1) Dotčený list Oldřichův se nezachoval. Srv. list Tomáše z Chotěmic z 8. září 1447, výše č. 374. 2) Lukáš Hládek; o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 532 a 167. 35

Strana 274
274 Zdeněk. Datum in Nepomuk feria tercia ante festum s. Mathei, apostoli Cristi, anno XLVII°. Č. 387—389: 19. září — 1. října 1447. Hynek Crušina z Švannberka, hautpman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, testi mému milému. Přit. krytá pečeť. 388. V Raabsu, 20. září 1447. Prokop z Rabštejna a Jiří Kainacher, poslové krále Fridricha ke stavům českým na sjezd do Jindř. Hradce, žádají Oldřicha z Rožmberka, Menharta z Hradce, Jiříka z Poděbrad a jiných pánů obojí strany, aby jim poslali glejt, načež k nim bez meškáni přijedou. — (in vig. b. Matthei ap. et ew.). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 959, or. pap. AČ. II, 219 č. 6. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 142 a d., též list krále Fridricha z 10. září, výše č. 378. 389. V Jindř. Hradci, 1. října 11447]. Litvín z Nemyšle, purkrabí jindřichohradecký, Oldřichovi z Rožmberka: o od- povědi Táborských; prosí o pomoc, neboť utrpěl škodu spálením. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 908g, or. pap. Urozený pane, pane mój milostivý! A jakož mi VMť rozkázal jest, abych na Tábor jeden list poslal a na Orlík druhý, hned sem to učinil, než odpovědí jsú posli velmi meškali a teprv jsú poslové od nich v neděli přišli. A TM“ sem sě zvlášť v tom bál, že VMť o to tak dlúho odpovědi nemá, aby VMť neměl, bych já tiem dlil, nebť bych já vašěho přikázánie pro nic jinak učiniti nemienil, než tak, jakž by mi VMť rozkázal jakožto pán muoj. Dáleť od těch posluov slyším, žeť by sě Táboři na VMť velmi chystali. I protoť sem k VM“ poslal toho posla, kerýž jest od nich mnohé řeči slyšel a také jest v tom dobře opatřen. A jakož sem v Hradci VM“ prosil, aby mi ráčili pomoc učiniti k mému spálení a k mé záhubě, i ještěť VM“ prosím, aby to ráčil učiniti jakožto pán muoj milostivý, rybami aneb čímž by sě VM“ zdálo. A toho mi rač VMť dáti odpověď, za toť VM“ prosím, ráčíte-li mi čím pomoci. Datum in Novadomo dominico in die Remigii. Litvín z Nemyšle, purkrabie v Hradci.

Strana 275
Č. 389—391: 1.—2. října 1447. 275 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 390. Ve Strakonicích, 2. října [1447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: jak mu Oldřich psal, rád promluví s Kavkou o těch věcech, a na čem zůstane, dá mu věděti. — (fer. secunda post Remigi). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap., pečeť odpadla. 391. Ve Strakonicích, 2. října 1447. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: prosí o pře- pisy listů od papeže; o Zachařovi ze Štěkně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož mi píšeš o přě- pisiech od Otce svatého, že mi chceš poslati, milý pane, velmiť sem toho vděčen od TM“, i prosímť, rač mi poslati. A jakož mi, pane, píšeš o kmotrovi Zachařovi z Štěkně, s pilnostíť sem o tom s ním mluvil. A onť tak praví, ačkoli jest ta řeč tak nebyla, jakožt sú TM' zpravili, avšakť tak praví a k tomu se ochotně okazuje a postavuje, že pro TM' chce rád o to ihned popracovati a v tom, i v čemž by mohl, rád poslúžiti jakožto mně samému; a tak zda by TMť s ním mohl svésti a zda by skrze to mohlo mezi vámi v dobré konečně uvedeno býti.? Pak což jest v tom úmyslu vašeho, to mi rač psáti a já o to další práci chci rád mieti, jie nelituje pro Datum in Strakonic f. II. post TM'. Také, pane, věz, žeť já letos jeleniny nejiem. sancti Remigii, annorum etc. XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečet. 1) Dotčený list Oldřichův se nedochoval. 7. října poslal Oldřich Václavovi z Michalovic „spisy poselství z Říma“; viz č. 396. 2) Oldřich měl se Zachařem ze Štěkně a z Říčan nejspíše spor o zajaté lidi Zachařovy, chované na Helfenburce; srv. list Václava z Michalovic ze 17. srpna, výše č. 363. *35

Strana 276
276 Č. 392—393: 3.—5. října 1447. 392. Ve Strakonicích, 3. října 1447. Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka: o sporu mezi jejich služebníky; prosí, aby napsal zvíkovskému purkrabí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 964 a, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Cožť jest mezi panoší mým Vilémem z Dirnovic s strany jedné a mezi panoší a služebníkem TM“, zejména Lužnickým, kterýž na Zviekově jest, rač kázati psáti Víthovi na Zviekov, aťby s ním mluvil a přikázal jemu od VM“, aťby na dobrých lidech přestal a po nich od sebe rovné a spravedlivé učinil i zase přijal. Nebť jest s ním panoše mój Vilém od Dubu k prozbě Viléma z Dirňovic nynie na Bavorově před purkrabí vaším Víthú mluvil, aby na dobrých lidech přestal. A on Lužnici řekl, že toho učiniti nechce. A panoše mój tak praví, žeť chce o to přestati a dosti mieti, pane, na vašem purkrabí, na Víthovi neb na Přibíkovi z Čejetic, a po jednom z nich rovné a spravedlivé přijieti i zase od sebe učiniti. I prosímť, rač jim o to kázati psáti. Datum in Strakonicz f. III. post sancti Remigii, annorum etc. XLVIImo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 393. V Krumlově, 5. října 1447. [Oldřich z Rožmberka] Jindřichovi ſze Sobětic]: zprávy o sněmu v Jindř. Hradci; o Tomášovi z Chotěmic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 967, koncept. AČ. II, 226 č. 12 (chybné datum 9. října). Služba naše tobě, Heinrichu milý! Když sme se nynie do Hradce Jindřichova sjeli, tu přeslyšěvše poselství od Otce svatého, kterýž velmi ochotně nám všem vzkázal, že chce cardinála svého sem poslati a což bude moci, této našie zemie k dobrému učiniti, že to JSt chce rád učiniti, a KM“ vzkázal nám, jestliže bychme k JMti o vydání krále Ladislava jeti chtěli, že jeho dřéve svých let vydati nemuože, 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 142 a d. 2) Jan Karvajal. 3) Srv. Urbánek na uv. m. 182 a d.

Strana 277
Č. 393—395: 5.—7. října 1447. 277 neb jiné země, jakožto uherskú a rakúskú, také má, když bohdá k letóm přide, že se muož obrátiti,“ kamž JMť ráčiti bude, na to poselství nezdálo sě nám všem dolóv sjeti, než ještě poslali sme k JM“ pana Zdenka, pana Jana Hradeckého, Bohuše z Postupic a Czeisperka;2 pak což ti nám zasě přinesú, o to budem sněm mieti po vánociech v Praze, a tu přeslyšiece to poselství, na tom sněmu dále o všeckny potřebné věci mluviti budem. A jakož píšeš o Tómovi:“ jestliže by jej kdo tu v kraji ucítil a mohl k němu přijíti, velikú by nám libost na tom učinil, i neb sme z Be- chyňkú o též také mluvili. Datum Crumblow fer V. post Francisci, annorum XLVII°. 394. V Krumlově, 5. října 1447. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: posílá mu list pro purkrabi zvíkovského o svém služebníku; o svém sporu se Zachařem ze Štěkně; o zvěřině; posílá ty spisy. Třeboň, Schwarzenb. archio: Hist. 964 b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o služeb- níka mého etc.,4 teď posielám lístek, v kterémž píši purkrabí mému na Zviekov, aby s služebníkem mém mluvil, aby rovné přijal a zasě od sebe učinil: ten list Lippol- tovi pošli. Dále jakož dotýčeš, že si mluvil s kmotrem, na toť sem prve odepsal, prve nežli mi tvój tento list dodán jest; a jakož dotýčeš, že by nás mienil svésti, jáť se nemám oč s ním sjezdit, než prosímť tebe, veď ty běhy tak, jakož v prvním listu píši.“ A jakož dotýčeš o zvěřinu, muožeš chutně věděti, že letos moji lovci žádného ščestie nemají, a poněvadž já zvěři nejím, i ty si toho škoden. A teď posie- Datum Crumlow f. V. post Francisci, anno- lám ty spisy, jakožť sem prve psal. rum XLVII. 395. V Týně n. Vlt., 7. října 1447. Jindřich ze Sobětic a na Týně n. Vlt. Oldřichovi z Rožmberka: o sporu svého služebníka Buška s paní Kunkou z Ujezdce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 965, or. pap. a) obráti or. b) kteréž konc. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 142. 2) Viz tamže 143, srv. list králův Oldřichovi z 9. října, níže č. 397. 3) Viz list ze 17. záři, č. 386. 4) Viz č. 392. 5) Totiž se Zachařem ze Štěkně, viz list Václavův z 2. října, č. 391. 6) Dotčený list Oldřichův se nedochoval.

Strana 278
278 Č. 395—396: 7. října 1447. Urozený pane a pane mně přieznivý! Služba má napřed VM“. Jakož jsem prve psal, obsielaje o Buška, služebníka svého, poňavadž VM tu při na se vzela VM“ jest, kteráž jest mezi ním a paní Kunkú s Újezdce, aby sě přičiniti ráčil a miesto o to jemu učiniti, nebť mi sě jest to již druhé stalo od panie Kunky: prve syn jejie vzel nápravníku mému kuoň a teď potom služebníku mému; protož vždyť VM“ věřím, že sě k tomu přičiniti ráčíte bez dlenie dalšieho, nebť mě“ jest hanba o to VM“ tolik starosti činiti. Takéť VM“ prosím, račte Ahníkovi radni býti i po- mocni, jestližeť by VM“ v čem potřeboval pro mú službu. Datum Tyn sabbato post Francisci, anno etc. XLVII°. Henrych z Sobětic seděním na Týně. Na rubu: Urozenému pánu a panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému, detur. Pečeť odpadla. 396. V Krumlově, 7. října 1447. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: o Kavkovi, posílá mu spisy poselství z Říma a ze sněmu hradeckého. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi nynie psal, žeť bych já tobě psal, aby s Kavkú rozmluvil, nepamatuji se v tom, bychť psal, by měl s Kavkú ode mne mluviti. Než spravil mi Zděnek, páně Krušinóv služebník, že by Kavka někde mluvil, že by se chtěl o to pokusiti a v to vložiti, zdali by ty věci v dobré uvésti mohl mezi ním a Zmrzlíkem. I ještěť tebe prosím, srozumělis si co v tom, to mi daj věděti, aneb sám od sebe neumiem porozuměti, zdali by srozuměti mohl, kterak se ty věci mají. A také, milý pane, teď posielám spisy poselství z Říma,“ a kterak král pana Rabštajna k nám poslal do Hradce a kterak sme KM“ zasě poselství učinili, aby se také potom uměl spraviti. A tohoť Datum Crumlow sabbato post Francisci, anno- prosím odpovědi po tomto poslu. rum XLVII. a) Tak or. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Viz č. 390. 3) Srv. AČ. II, 233 a d., Urbánek, Čes. děj. III. 2, 172 a d. 4) Srv. list Oldřichův Jindřichovi ze Sobětic z 5. října, výše č. 393.

Strana 279
Č. 397—398. 9.—10. října 1447. 279 397. Ve Vídni, 9. října 1447 Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu svou odpověď, kterou dal českému poselstvu, a ujišťuje ho svou dobrou vůli ke králi Ladislavovi i králov- ství českému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 966 b, or. pap.; tamže český překlad dupl., který jest otištěn v AČ. II, 226 č. 11. Fridreich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich und zu Steyr etc. Edler, besunder lieber! Wir lassen dich [wissen]" daz die edeln Sdencko von Sternberg, Hainreich von Placz, Sdencko Kostka und Niclas Czeisperg iez hie bei uns gewesen sind und etwas sachen von des kunigreichs Behem wegen an uns pracht und geworben. Darauf wir in geantwurt haben, als du an der zedeln hieinn beslossen vernemen wirdest." Das verkunden wir dir und haben das desgleichen etlichen andern auch geschriben, darumb daz du und die andern und menigklich verstee, was wir in den sachen furnemen, daz wir des unserm lieben vettern kunig Laslawen phlichtig und schuldig sein und das im pesten tun. Was wir auch dem kunigkreich Behem zu eern, nuz, frid und gemach unzher haben getun mugen, darzu sein wir allweg genaigt gewesen und wellen das hinfur auch gern tun, damit unsern halben darinn chain geprechen sein wirdet, begerend, daz du solhen unsern guten willen in den sachen andern auch verkundest. Daran tust du uns gut geval- len. Geben zu Wienn an montag vor sand Cholmans tag, anno Domini etc. XLVII°, unsers reichs im achten jare. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 398. V Týně n. Vlt., 10. října 11447]. Jindřich ze Sobětic a na Týně n. Vlt. Oldřichovi z Rožmberka: přijede k němu brzo a promluví s ním i o Tomášovi; žaluje na Jana z Kozího. a) Chybí v or. 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 143 a list Oldřichův z 5. října, výše č. 393. 2) Viz AČ. II, 223 a d., Urbánek na uv. m. 144.

Strana 280
280 Č. 398—399: 10.—14. října 1447. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 969, or. pap. Urozený pane a pane mně přieznivý, služba má napřed VM“. Jakož VM' mezi jinú řečí píšíc dotýče o Thómovi etc., tomuť jsem srozuměl. I račiž VMť věděti, žeť úmysl mám vskuoře k VM“ přijeti a o některé věci s VM“ rozmluviti mně potřebné; a tu i o to s VM“ rozmluvím, čemužť já v tom rozuměti mohu. A viemť, že i VM tomu rozumie, kterýmť obyčejem a od koho to děje sě. Datum Tyn f. III“ ante Calixti. Henrych z Sobětic seděním na Týně. Takéť túžím VM“ na Jana z Kozieho, žeť mne bez viny pomlúvá i drahně ke cti mi přihybuje, pravě, že bych přechovával ty, ješto jej lúpili. Bychť v tom VM“ ne- šanoval, připravilť bych já Kozského k rovnému, ještoť by mne bez viny nepomluvil a na mé cti neutrhal. Na rubu: Urozenému pánu a panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému, detur. Pečeť odpadla. 399. Ve Vídni, 14. října 1447. Král Fridrich nařizuje svým úředníkům, aby propustili Oldřichovi z Rožm- berka 40 dreilinků vína z Rakous beze cla. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 22 e, or. pap. Wir Fridreich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, grave zu Tirol, em- bieten unsern getrewn ..allen unsern mautern, ambtleuten und innemern des auflags der wein, so aus unserm furstentumb Österreich gefuret werden, unser gnad und alles gut. Als man dem edln, unserm besunder lieben Ulrichen von Rosen- berg vierzig dreiling weins aus unserm benanten furstentum Österreich furen und dabei disen unsern brief zaigen wirdet, emphelhen wir eu und wellen ernstlich, daz ir im die an allen unsern mautstetten lasset mautfrei, auflagsfrei und an all an- der irrung und hindernus furfuren, wan wir im des ditsmals von gnaden gegunnet haben. Daran begeet ir unsern willen. Geben zu Wienn an sambztag nach s. Kolmans tag, anno d. etc. XLVII°, unsers reichs im achten jare. Commissio d. regis per d. Johannem comitem de Schawnburg. Na rubu přit. krytá pečet. 1) Viz č. 393.

Strana 281
Č. 400: 19. října 1447. 281 400. 19. října 1447. Táborští Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad: o svém sporu s Oldřichem z Rožmberka o dědictví sirotků po Janu Smilovi z Křemže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 ff. souč. opis. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Píšeš mezi jinú řečí, což se pana z Rozmberka a Smila dotýče, zdá se TM“ dobře, a také radíš nám, abychom nechajíce nesnází spolu mezi sebú jedni druhým od sebe rovné po dobrých lidech učinili i přijali etc. Jmá-li nám TMť nesnáz připisovati, ježto radíš, abychom nechali, že o to stojímy, jakož jsme i při sněmiech stáli, aby se sirotkóm Smilovým od pana z Rosmberka spravedlivé stalo, tehdy ižádný nebude se moci v této zemi o spra- vedlivost sirotčí přičiniti a o ně státi, ač se komu keří sirotci poručie. Všakť to vždy pravíme: by sirotci Smilovi nebyli k svému dědicstvie po svém otci spravedlivi, nechtěli bychom o ně jednoho slova řéci ani psáti; ale vědúce je spravedlivy býti proti panu z Rozmberga, nevieme, byť nás kto odhrozil, abychom nestáli o sirotčí spravedlivost, jestliže by jich nemohlo rovné potkati. Pak jakož dotýčeš, abychom tři a pán tři přátely nestranně v kraji jmenujíce pánu věděti dali, aby on z našich tří jednoho a my z jeho druhého vyberúce za složenie roku jich prosili etc., než by těch šest mezi námi vybráno a jmenováno bylo a z těch šesti dva s obú stranú vybranci a proseno k roku složení bylo, byla by tomu dlúhá chvíle. Než nám se lépe zdá, aby pán jednoho a my druhého přietele zde v kraji našem volejíce dali sobě věděti. A to jsme pánu podali, psavše jemu v listu svém. Pak ta dva, ač by se smluviti nemohla, mohú zespolka, ač se jim zdáti bude, vyšieho nad se voliti, aby to bylo k miestu vedeno. Dále píšeš, že by se TM“ i jiným pánuom a jiným dobrým lidem jinak jmieti se nemohlo, než tak, jakožť ste se zvolili, jestliže by se co mocí od nás panu z Rosenberka dálo, divíme se tvému takovému psaní, jako by nás svým svolením chtěl uhroziti, zdali o nespravedlivé stojíme aneb poddáváme rovného od pána. Ješto ještě nevieme, by to bylo od něho vskutku shledáno, ne- přijímáme, srozumievajíce ze tvého psanie, že vedle svého svolenie chtěl by jemu s jinými raden a pomocen býti buď křiv neb práv, dotýkaje na konci listu svého, že pán od spravedlivého nebude, a aby také námi nescházelo; námť nemá nic sjíti, jediné rač v to nahlédnúti, ať pánem nesejde, poněvadž pán otce těm sirotkóm 1) O sporu mezi Oldřichem a Janem Smilem z Křemže viz Wagner, ČČM LXII (1888), dále prameny otištěné v I. a II. sv. Listáře a listináře, též v tomto svazku č. 1, 2, 290 a 374 s pří- 2) List Jiříka slušnými revokacemi; srv. též Rynešová, O účasti atd., ČNM CVII (1932), 72. z Poděbrad neni mi znám. 3) List Táborských Oldřichovi se nezachoval. 36

Strana 282
282 Č. 400—401: 19.—21. října 1447. vrátiv, v zbožie jich se uvázal, práva k tomu nejmajíce, aťby těm sirotkóm od něho stalo se spravedlivé. Datum f. Vta post Galli, anno etc. XLVII°. Purgermistr a radda města hory Tábor. Urozenému panu Jiříkovi s Kunštátu a s Poděbrad, pánu přieznivému. 401. V Pasově, 21. října 1447. Baltazar Nakker, soudní písař pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: o jeho služebníku Janu Rittschauerovi a o Purkartu Puchpergerovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, or. pap. Wolgeborner herr, mein gehorsam underthanig dinst sind Euren Genaden berait. Als Eur Genad meinem genadigen heren von Passaw etc. auch mir von wegen Eurer Genaden diner Hannsen Richczauer, denselben Euren Genaden brif" hab ich meins heren Genaden von stundan geantburt, der hat sein botschaft zu meinem heren herzog Hainrich getan, ob eur diner sich noch daselben aufhielde, das er sich zu meins heren geslossen bisher gein Passaw bol sicher gefugen mag und vonhine gewislich und sicher zu Euren Genaden hinein zu Euren Genaden komen. Dann als mir Eur Genad geschriben hat von Purckharten Puchperger wegen, lass ich Eur Genad wissen, das der benant Puchperger in meins heren von Passau lande siczent ist; er ist auch meins genadigen heren heren herzog Hainrichs diener von haus.? Und in wew ich Euren Genaden und den euren gedienen kund oder mochte, darine sol mich Eurer Genad alzeit willig vinden" als Eurer Genaden gehorsamen diener. Datum Passaw an sambztag nach Galli, anno etc. XLVII. Walthesar Nakker, gerichtschreiber ze Passaw, Eurer Genaden diner. Na rubu: Dem wolgeboren heren Ulrichen von Rosembergk, meinem genadigen heren. Pečeť odpadla. a) Tak or., dopln „geschriben hat“. b) vnden or. 1) List Oldřichův se nedochoval. 2) S Purkartem Puchpergerem měl Oldřich v r. 1445 spor srv. č. 20, 21, 27, 58—60, 62.

Strana 283
Č. 402—403: 25.—27. října 1447. 283 402. V Telči, 25. října [1447]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: Malovce obešle; prosí o radu ve své věci se Smiřickým; o zvěří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 970 a, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A jakož mi píšeš o Malovce etc., i chciť jej s tím obeslati, a cožť mi odpovědi jdá, toť Tvej M“ dám věděti. A jakož sem s vámi mluvil o Smiřického, i věz, žeť já ničím nehnu, ani úrokem ani lesy, než vždyť toho čekám, chtě podle toho zápisu učiniti, a skrze to k škodám přicházím. I prosím tebe, milý přieteli, daj mi to věděti, má-li to kterému konci jíti, abych věděl, čeho se mám držeti. Také pomni na mú zvěř, když bych Datum in Telcz f. IIII. ante Simonis jměl po ně poslati. A toho mi daj odpověď. et Jude apostolorum. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému zvlášče milému, d. Pečeť odpadla. 403. Ve Vídni, 27. října 1447. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž mezi Rakousy na jedné straně a městy Táborem, Pískem a Vodňany na druhé straně byl učiněn mír, prosí ho, kdyby snad jiní z Čech chtěli Rakousům škoditi, aby jich nenechal táhnouti přes své panství a aby je zadržel. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 971, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1321. Fridreich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich und zu Steir etc. Edler und besunder lieber! Als dir villeicht wissentlich ist von des frids wegen, der zwischen unser und allen unsern undertanen und inwonern unsers furstentums Osterreich an ainem tail und den steten zum Tabor, Piesk und Budnaw und allen inwonern derselben stet an dem andern unz auf ain kunftigen gekronten kunig zu Beheim beredt und mit brieven zu baiden tailen ganz beslozzen ist,? begern wir an 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) List ze 16. srpna 1447 otištěn v Památkách archaeolog. VIII, 466. Viz Rynešová, O účasti Oldřicha z Rožmberka na jednání o mír mezi Táborskými a Ra- kousy, ČNM 1933 (CVII) str. 72 a d. 36*

Strana 284
Č. 403—405: 27.—31. října 1447. 284 dich und pitten mit sunderm ernst und fleizz, ob geschech, daz etlich ander in dem kunikreich zu Beheim in dasselb unser furstentum Osterreich mit beschedigung, vahung der leut oder in ander weg greifen und schaden darin tun wolten, daz du die uber dem grunt und dein herschaft nicht ziehen und reiten lassest, sunder solh zug und rais underkomest, und wo du die ankemst, so unser land oder leut angrei- fen und beschedigen wolten, aufhaltest. Daran tust du uns ain sunder gut geval- len. Geben zu Wienn an freitag vor sand Symons und sand Jude tag der heili- gen zwelifpoten, anno Domini etc. XLVII, unsers reichs im achten jare. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 404. V Krumlově, 29. října 1447. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o propuštění zajatého člověka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 973, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Vznesil na mě Rot z Dirného, služebník mój, že by služebník tvój Jan Čilud jemu člověka kostelnieho jal a na něm úroka chtěl. Pak já se pamatuji, že sme o tom nynie v Hradci roz- mluvili, že je toho přestáno na páně Menhartovi, a když bohdá nynie v Praze na tom sněmu budem, abychme se s obú stranú přičinili, aby ty věci vedle spravedl- nosti šly a konány byly. Protož prosímť tebe, milý přieteli, aby svého služebníka k tomu diržel,“ aby na tom přestal, jakož pan Meinhart to rozsúditi má, a služebníku mému člověka svrchudočeného bez úrokóv dání propustil. Věřímť, že to učiníš. A bude-liť tvój k čem“ spravedliv, proč by toho nepožil a mój též zasě? A tohoť žádám odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow dominico post Simonis et Jude, annorum XLVII°. Old. Na rubu: Jan z Hradce. 405. 31. října 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s Janem Tažovcem. a) Tak konc.

Strana 285
Č. 405—406: 31. října 1447. 285 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845 l, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož VM' mezi námi a Janem Tažovcem stání učinil! až do sněmu najprvním valným, kterýž v Praze bude, a v tom jmaje za to, že by taký sněm měl býti o svatým Martinu, a tak před VM“ že umluveno o vězně, kterýž Tažovec našeho jmá, aby do svatého Martina rok jměl, kterýžto prvě rok jměl do svatého Havla, aby sě rukojmie k tomu roku dalšiemu přiznal, neb miestně VM“ bylo také umluveno, jakož nás naši poslové spravili, aby ten vězeň, dokudž stání mezi námi jest, rok jměl a nebyl vzazen aniž šacován etc., s tohoť Tažovec chce vycházeti a základu rukojmie upomíná, že sě vězeň k svatému Havlu nestavěl. Protož, milý pane, VMť prosíme, že sě v té smlúvě budete ráčiti pamatovati a chudému vězni toho k Tažovci list svój dáti, aby přes 4 Datum in vigilia úmluvu jej a rukojmie jeho ke škodám svévolně nepřipravuje.“ Omnium sanctorum, anno etc. XLVII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, d. Přitištěna krytá pečet. 406. V Krumlově, 31. října 1447. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Hradce]: aby svou věc se Smiřickým pone- chal do sněmu v Praze; ať si pošle do Třeboně pro laně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 970 b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi píšeš, že chceš Malovce obeslati,“ toť rád slyším. A dále dotýkaje o Smieřického, milý přieteli, jáť se pamatuji, že já a pan Zdeněk s tebú na tom přestali, aby to bylo v dobré mieře ponecháno až do tohoto sněmu. I jinéhoť neviem, než aby to již tak bylo po- necháno. A bohdá, když do Prahy přijedem k tomu sněmu,“ chciť se rád přičiniti a) Tak orig. 1) Písemnosti, týkající se této věci, se nezachovaly. 2) 11. listop.; sněm se však konal až od konce února 1448; o odkladech sněmu viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2301. 3) 16. října. 4) O téže věci psali Budějovští téhož dne Janovi Růsovi z Čemin, prosíce, aby se přimluvil u „páně Milosti“, „aby o toho chudého vězně k Tažovci psáno bylo, aby rukojmie jeho i jej k škodám nepřipravoval.“ „Datum in vigilia Omnium sanctorum, anno etc. XLVII."“ (Třeboň, Schwarzenb. arch. Hist. 845 m, or. pap. s přit. krytou peč.). 5) Viz č. 402. 6) Sněm, který se měl konati v listop., byl však odložen na konec února 1448 (viz výše pozn. 2).

Strana 286
286 Č. 406—409: 31. října — 13. listop. 1447. jakožto pro přietele, aby ty věci bohdá v dobré uvedeny byly. A po dvé láňat živých pošli k Seteli, lovci mému, do Třeboně, ten mi jich chová; tomuť sem psal, aby tvému, kohož po ně pošleš, vydány byly. Datum Crumblow f. III. ante Omnium sanctorum, anno etc. XLVII." Old. 407. V Strakonicích, 31. října 11447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: rád k němu přijede, jak mu on psal; kdyby však pro dnu nemohl, aby mu neměl za zlé. — (in vigilia Omnium sanctorum). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, or. pap. s přit. krytou pečetí. AČ. XIV, 36 č. 1546. 408. 13. listop. 1447. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: pošlou do Jindř. Hradce na den sv. Kateřiny [25. listop.] Jana Malohradeckého. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 974, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Poněvadž TMť Jana Rúsa z Čemin, služebníka svého, za přietele vašeho jmenujete, jehožto na den s. Kateřiny do Jindřichova Hradce poslati chcete, myť také Jana Malohradeckého, súseda našeho, jmenujem a také na den již jmenovaný tudiež do Jindřichova Hradce pošlem. Datum f. II. ipso Briccii, anno etc. quadragesimo septimo. Purgermistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečeť. 409. Na Telči, 13. listop. [1447]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na list o penězích a o kar- dinálovi. 1) Ve Schwarzenb. archivu v Třeboni (Hist. 977) jest zachován glejt Táborských pro Jana Růsa z Čemin do Jindř. Hradce ke dni sv. Kateřiny, daný 18. listop. 1447 (v sobotu před sv. Alžbětú).

Strana 287
Č. 409—410: 13.—17. listop. 1447. 287 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 975, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! Jakož mi píšeš, že se nepamatuješ v tom a že jemu chceš penieze dáti o letnicích anebo dvě neděli potom,2 i chciť já se s pilností k tomu přičiniti, zda by to mohlo býti do toho času. A píšeš, že by se cardinál“ podvolil sem do země jeti; toť já rád slyším, co by bylo dobré této země. A novin žádných nynie neviem. Pakli by které noviny zvěděl, ale daj ty mi věděti a já tobě zasě, což bych věděl. Datum in Telcz f. II. post Martini episcopi. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému zvlášče milému. Přit. krytá pečeť poškozena. 410. V Strakonicích, 17. listop. 1447. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby učinil výpověď mezi ním a novoměstskými Pražany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 976, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož TM' měl miesto a konec učiniti do sv. Martina“ mezi mnú a mezi Novoměstskými“ a do té chvíle příměřie mezi námi bylo a to již jest vyšlo a miesta pro to a konce ižádného ne- mám, než tak vždy svévolně k mé škodě a sobě k zisku těch platóv požívají a prve sú požívali i netbali by toho, by tak snad věčně toho požívali, i to věda, pane, prosímť, rač na to pomysliti a výpověď mezi námi učiniti. Nebo bychť já k vašemu rozkázání byl s nimi příměřie neměl, s pomocí boží a dobrých lidí za to mám, žeť bych sobě byl dovedl, žeť by mi mých platóv postúpiti musili; ale tohoť neželém, ale rád sem to učinil k rozkázání VM“ a příměřie s nimi měl. I nynie po vyjití pří- měřie mohlť sem jim škodu učiniti, ale nechtěl sem pro VMť do obeslánie. I vždyť prosím, rač VM tiem nedlíti. A úmyslu vašeho odpovědi prosím listem po tomto poslu. Datum in Strakonicz f. VIta ante s. Elizabeth, annorum etc. XL septimo. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. 1) 12. května 1448. 2) Oldřichův list se nedochoval; nelze zjistiti, o jakou věc šlo. 3) Jan Karvajal. 4) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 183; srv. též v listu Oldřichově Jindřichovi ze Sobětic z 5. řijna 1447, výše č. 393. 5) 11. listopadu. 6) O sporu Novoměstských s Václavem z Mi- chalovic srv. nedatovaný list Oldřichův z 26.—29. července 1447, výše č. 349, kde jsou uvedeny odkazy na korespondenci Oldřichovu s Václavem z Michalovic, týkající se té věci.

Strana 288
288 Č. 410—412: 17.—25. listop. 1447. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 411. 24. listop. 11447]. Jan z Kunštátu Oldřichovi z Rožmberka: povede válku do zemí králových; potáhnou-li jeho lidé přes zboží Oldřichovo, prosí, aby nedopustil jim překážeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 978, or. pap. AČ. III, 44 č. 66. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane! A jakož TM“ tajno nenie, kterak sem chtěl na TM“ i na jiných pániech českých přestati o svój běh s Královú M“ I toho mě potkati nemohlo až do nynějšieho času. I račiž, pane, věděti, žeť do jeho zemí chci váleti, a to s povolením hajtmanuov i radú jim přidanú všěch krajóv. A jestliže by moji lidé přes tvá sbožie táhli, prosím TM“, nerač svým dopúštěti mým překážeti na cestách i na noclezéch, že TM“ chci zaslúžiti. A toho mi rač odpověd dáti po Datum fer. VI. in vigilia s. Katherine virginis et tomto poslu úmysla svého. martyris. Jan z Cunštátu. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému, d. Přitištěna krytá pečeť. 412. Ve Vidni, 25. listop. 1447. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: aby si přečetl jeho list, který píše svému bratru, a pak jej odeslal; o roku v příčině žoldu vestfálského; o chysta- ném sněmu (v Praze); o jednání Menhartově s králem nic neví. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 979, or. pap. AČ. II, 441 č. 11. Urozený pane milý! Noviny, kteréž nynie u nás zde jsú, ty uslyší TMť na tom listu, kterýž bratru svému píši, i o těch babích řečech Czeisperkových“ etc. I ne- 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1453. 2) Dotčený list není mně znám. 3) Mikuláš Cei- sperk, jeden z poslu od stavů českých ke králi Fridrichovi; srv. listy z 5. a 9. října, výše č. 393 a 397.

Strana 289
Č. 412—413: 25.—26. listop. 1447. 289 bylo třeba TM“ jich psáti; a proto sem nezapečetil, aby TM' četl, a přečta rač poslati bratru mému, v svém listu zapečetě, aneb Pavlovi purgermistru. Pak o těch novi- nách o Míšenském a Bramburském měl sem v radě odporu, že tu rok má býti o ty škody a žold vestfálský, a že oni přišli o to na pana Jiříka,“ ale ne proto, by s nimi měli co von herrschaft wegen mluviti, neb o nich nepochybuje KM než jako o svých věrných kniežatech a přáteléch.? A já řekl: „A snad také o tom v svém listu píše“. List byl čten, ano jedno o té jiezdě nepřátel přes váš grunt; já viděv to, nechal sem toho tak. O sjezdu s králem polským nic my zde nevieme. O panu Menhartovi netřeba mi psáti, tam ho máš. O roku prodlení TMť se ujisť, neb jsú zde odpierali, že pro žádnú věc odtažen býti nemóž. Coť jest pan Menhart jednal s králem aneb mluvil,“ sámť jest s ním mluvil, i neumiem nic TM“ o tom psáti. Mluvie zde, že by v vašich městečkách otevřených léhali přes noc ti, ktož zemi škodie. Odepřel sem, jestli to tak, jehož já nemním, že to proti vaší vóli jest, a také poněvaž otevřena jsú, kterak móž to od vás bráněno býti? TM“ se porúčiem. Zapečetím-liť kdy črve- ným voskem, nediv se TMť; bychť práva k tomu neměl, neučinilť bych toho. Protoť králóm a césařóm lidé slúžie, aby sobě i potomním svým ledakakýchs ctí dobývali; dá-li pak Buoh sbožie k tomu, ježto ne tak stálé jest jako čest, aby assab čest zó- stala. Ex Vienna die Katherine, 47. Procop. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mému milému. Pečeť odpadla. 413. V Ingolstadtě, 26. listop. 1447. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: prosí ho znovu, aby se přičinil svým zakročením proti Rackovi z Rýznberka a jiným jeho nepřátelům o mír v jeho zemi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 980 a, or. pap., poškozený. a) Násl. omylem znovu „přišli“ or. b) Tak or., „asa“ zn. aspoň (v. Jungman. Slovník str. 26—27). 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 188 a d. o výpravě k Soestu. 2) Srv. Urbánek, tamže 2344. 3) Sněm v Praze k jednáni s legátem Janem Karvajalem se měl konati po vánocích 1447, konal se však až koncem února 1448; viz Urbánek na uv. m. 231 a d. 4) Viz Urbánek, tamže 144—145. 37

Strana 290
290 Č. 413—414: 26.—29. listop. 1447. Hainrich, von Gotes genaden pfallenzgrave bei Rein und herzoge in Nyderen und Oberen Beyern etc. Unsern gunstlichen grus zuvor, edler, uns sunder lieben!" Wir lassen dich wissen, das wir von den gnaden Gotes wolmugend, frisch u[nd glesund und iez in dem Oberlande sein und uns glucklich darinnen geet und sein an zweifel. Du vernemest das gerne, wann wir desglichs von dir begirlich sein ze horen. Als wir dir vormals von des von Risenberg und ander unser feinte wegen, dy sich dann bei im und andern endten am walde enthalten, geschriben haben, gein den darob und daran ze sein und ze schaffen, damit solhs abgetan und furan zu solhem unserm und der unseren schaden nymant gehalten werde, wann wir ainem jeden rechtens vor unsern raten und wo das billich ist, genug schaffen und fuederlich ergeen und widerfaren lassen und auch gelait darzu geben wellen, als wir in das oft pieten lassen haben, wiewol das nit geholfen hat, darumb so begeren wir noch an dich mit gutem vleisse, du wellest dich darin vleissig und gutwillig beweisen, als wir dir getrawen, damit land und laut bei frid beleben und zesamen gerueklichen aribaiten mogen; darzu wir dann gerne helfen wollen. Daran beweistn" uns sunder gut gevallen. Und begeren darumb deiner verschriben antwort. Datum Ingolstat an suntag nach sand Kath- rein tag, anno Domini etc. XLVIImo. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulrichen, herren zu Rosenberg. Pečet odpadla. 414. V Strakonicích, 29. listop. 11447]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Jindřichovi z Rožmberka: aby se při- mluvil u svého otce, aby lidé z Cehnic, zajatí Buškem, byli dáni na rukojmí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 981, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Prosím tebe, milý pane, učiň to pro mú službu, račiž se s pilností přičiniti a se panem otcem vaším mluviti i ku paměti přivésti: jakožť sem s ním s pilností mluvil v světnici na Hrádku o ty lidi z Čehnic, žádaje, aby byli dáni na rukojmie,2 tu mi jest pán řekl, že chce o to s Buškem rozmluviti tak, aby dáni byli na rukojmie a že jim hrdluom nic nemá se státi, a též i Bušek, když sem s ním mluvil, též mi řekl. A již mě zpravují, že by a) Tak or. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Byli to lidé Zachaře ze Štěkně a z Říčan a byli v zajeti na Helfenburce; viz listy Václava z Michalovic ze 17. srpna, 2. října o odpověď Oldřichovu z 5. října (č. 363, 391 a 394).

Strana 291
Č. 414—415: 29. listop. — 10. pros. 1447. 291 páně Mť o nich něco horšieho“ rozkázal. Bohadle, ať mi toho páně M ne- činí k mé hanbě a Buškovi s jinými jeho k jeho pochvale. A ať páně Mť sobě službu mú zachová, všakť já se páně M“ mohu lépe hoditi než Bušek. I věřímť, milý pane, že se k tomu s pilností přičiníš, tak aťby jim hrdlóm nic nebylo a také aťby na rukojmie dáni byli. Všakť již páně Mť má i svědomie, ještoť tomu dobře porozuměl jest, žeť tito nejsú tak vinni, jakožť sú prve na páně Mt vznesli, a že sú beze lsti. A na čem se páně M“ zuostaneš, to mi rač věděti dáti bez meškánie. Datum in Straconicz in vigilia beati Andree apostoli. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Pečeť odpadla. 415. V Krumlově, 10. prosince 1447. [Oldřich z Rožmberka Jindřichovi, vévodovi bavorskému]: dopíše Rackovi z Rýznberka v příčině jejich sporu; o sňatku vévody Zikmunda; Hunyady byl poražen Turky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 982, koncept. Durchleuchter, hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein Euren Gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir Eur furstlich Gnade schreibt von des von Risenburgk wegen etc.,| solh und ander widerwertikeit, so Euren Gnaden und den euren zusteend, sint mir getreulichen lait. Gnediger lieber herr! Wywol ich uber den von Risenbergk nicht zu gebieten hab, ydoch wil ich in zu stundan besenten und in bettlichen schreiben, das er solhs wider Eur Gnade und dy euren nicht verhenge; und was mir darauf zu antwort wirdet, wil ich Euren Gna- den an verzihen wissen lassen. Wann was ich Euren Gnaden in allen sachen west zu dienen, des pin ich willig unt tu das gerne. Geben zu Crumbnaw am suntag nach sand Niklas tag, annorum XLVII°. Auch, gnediger herr, von herzog Sigmunds wegen hor ich zumal gerne und sunder, als Euren Gnaden zu disem male von der heirat wegen nicht dunkt zu schiken, so gevelt mir Eurn Gnaden weg auch wol; den wer sach, das sich frundschaft von a) V or. následuje omylem znovu „o nich“. 1) Viz č. 413. 37*

Strana 292
292 Č. 415—417: 10.—12. pros. 1447. der heirat wegen anders bedechte oder anders machen wurde, sol Euren Gnaden un- verschwigen sein. Hofmere ich hab vernomen, wy der Honadiganus von den Turken dernider gelegen sei und im vil folks abgeschlagen sei worden, aber doch, so pild ich, der mer nicht verrer ganz. 416. 12. prosince 1447. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s Přibíkem z Klenového. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 985, or. pap. Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. Jakožť sme ku obeslánie VM“ poslali od nás své měšťany pro pana Přibíka z Klenového, od těch sme srozu- měli, že by pan Přibík na VM“ žádal, aby jemu VMť konec neboli miesto s námi učinil etc. VMt, pane, vie prvě od nás i dohdnes, žeť sme na VM“ o to konečně přestali i ještě sě s toho neotrháme, než mocně na VMti o všechny věci přestáváme; ať VMť ráčí také zvěděti od pana Přibíka, aby také na VMti mocně o všecky věci přestal, nic sobě neposuostavujíce, abychom potom nových súduov neměli, neb Buoh Datum f. III. ante Lucie, vie, že bychom rádi panu Přibíkovi i jeho všěm slúžili. anno etc. XLVII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozonbergka, pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 417. V Novém Městě Vídeň., 12. pros. 1447. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: prosí o zprávy o sjezdu v Kutné Hoře a kdy a kde bude obecný sněm. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 984, or. pap. Monatschrift d. Gesellsch. d. vaterländ. Museums in Böhmen II. (1828) Febr., Beil. S. 52. — Lichnovsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. N. 1428 (nesprávné datum 1448 pros. 10). — Chmel, Regesta Friderici III. N. 2385. 1) O tomto sporu nezachovalo se jiných písemnosti.

Strana 293
Č. 417—418: 12.—20. pros. 1447. 293 Fridrich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich, ze Steir etc. Edler, lieber besunder! Uns ist neulich ze wissen worden, wie etlich herren und stett in Beheim neulich auf dem berg zum Kutten beieinander gewesen sein" und etwas fur sich sollen genomen haben, doraus in demselben land widerumb neue irrung und krieg entsteen mochten; und wie du und ander merklich herren des lands bei solichen tag nit gewesen seit, das uns dann etwas freind nymet durch menicherlei ursach willen. Und dorumb haben wir dir schreiben wollen und uns solicher sach erkunden, begerend mit sunderm fleiss, du wollest uns auf solich getrauen, das wir zu dir haben, bei disem poten schreiben und zu wisen tun gele- genheit aller sach, wie die eingestallt hat, uns auch raten, wie solich furnemen, ob das gescheen were, moge understanden werden und dem land zu schaden nit wider- aufstee. Ouch wollest uns verkunden, uf welich zeit und wo der gemain tag der sampnung solle gehalten werden, daz wir uns auch dornach wissen zu richten, wann wir willen haben zu solichem tag unser erbere botschaft zu senden." Geben zu der Newenstat an eritag vor sant Lucien tag, unsers reichs im achten jare. Ad mandatum domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln Ulreichen von Rosenberg, unserm lieben besundern. Přit. krytá pečeť. 418. V Krumlově, 20. pros. 1447. Umluva mezi Václavem Hrůzou z Chelčic na jedné straně a Albrechtem řeč. Závorkou ze Záhořice a Jankem ze Strpí na druhé straně o propuštění Adama a Kubsy, bratři z Truskovic, kteří učinili Václavovi Hrůzovi škodu spálením, z vězení Oldřicha z Rožmberka: Albrecht a Janek slibují Oldřichovi za tyto své lidi, za každého pod 50 kopami, a Václav Hrůza je propouští s podmínkou, že, prokáže-li se jejich vina, mají býti zase postaveni v moc Oldřicha z Rožmberka jakožto nejvyššího popravce země; pakli by utekli, takže by nemohli býti postaveni, tehdy podle rozkazu Oldřichova mají býti Václavu Hrůzovi nahrazeny ony škody, vzniklé spálením. — (v středu před sv. Tomášem). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 986, or. pap. s pečetmi Jana Rúsa z Čemin a Mikuláše z Želibořic, purkrabí krumlovského, přit. pod textem. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 77 č. 274 (reg.). 1) Sjezd strany poděbradské v Kutné Hoře 11. listop. 1447; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 149. 2) Srv. Urbánek, tamže 1493.

Strana 294
294 Č. 419—421: 22.—24. pros. 1447. 419. 22. prosince 1447. Baltazar Schollenberger z Wachsenberku posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka s věřícím listem. — (am freitag vor d. heil. weihnachts tag). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký I, 701 (reg. z něm. orig., uloženého kdysi v témže archivu). 420. V Krumlově, 24. pros. 1447. [Oldřich z Rožmberka Leonardovi, biskupu pasovskému]: obeslal Racka z Rýznberka a posílá mu opis jeho odpovědi; prosí o další zprávy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 987, koncept. Hochwirdiger in Gote, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein Euren Gna- den alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir Eur Gnad nachst geschri- ben hat, hab ich vernomen und hab zu stundan auf solh Eur Gnaden schreiben den Raczko von Risenbergk besant, der hat mir geantwort, als Eur Gnade in diser in- geschlossen abschrift seins briefs wol vernemen werdet. Wann was ich Euren Gna- den in solhen oder mereren sachen mocht gedienen, des wer ich willig und tet das gerne, als meinem gnedigen lieben herrn. Hofmere wais ich Euren Gnaden iezo nicht zu schreiben, sunder ich pit Eur Gnade, ab Eur Gnade icht hofmer west, dy zimlichen zu schreiben weren, Eur Gnade enruch mir dy bei disem meinen boten zu verkunden. Geben zu Crumbnaw am suntag vor dem heiligen Cristag, anno- rum XLVII°. 421. V Krumlově, 24. pros. 1447. [Oldřich z Rožmberka Jindřichovi, vévodovi bavorskému]: obeslal Racka z Rýznberka a posílá mu opis jeho odpovědi; o Kašparu Šlikovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 980 b, koncept. Durchleuchter, hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willige dinste sein Euren Gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir Eur Gnade 1) Dotčené listy se nedochovaly. O sporu biskupa pasovského s Rackem z Rýznberka viz výše č. 380.

Strana 295
Č. 421—422: 24.—31. pros. 1447. 295 nachst geschriben hat von des von Risenberg wegen etc.,| hab ich denselbigen von Risenbergk besant; darauf er mir geantwort hat,? als Eur furstliche Gnad in diser ingeslossen abschrift seins briefs wol vernemen wirdet. Wenn was ich Eurem Gna- den in solhen oder merern sachen mocht gedienen, des wer ich willig und tet das alle zeit gerne, als meinem genedigen lieben herrn. Hofmer waiss ich Euren Gnaden iezo nicht zu schreiben; denn west Eur Gnade icht hofmere, dy muglich zu schreiben weren, bit ich Eur Gnade, mir dy zu verkunden bei disem boten." Und sunder sind, Ge- herr Kaspar Slik von Maylan komen ist, wie dyselbig sach eingestalt hab. ben zu Crumbnaw am suntag vor dem heiligen Crists tag, annorum XLVII°. 422. Ve Vidově Jasi 31. prosince 1447]. Jan z Tožice Oldřichovi z Rožmberka: o vykoupení chudých lidí ze Štěpá- nova a z Ledenic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aa, 14 f, or. pap. AC. XIV, 37 č. 1548. Služba má TM“, urozený pane milý! A jakož TMť dala mně vóli vyplatiti Ště- pánov a Leděnice, i račiž TMť věděti, žeť městu Buděovskému odpoviedají, i strachť jest, byť těch chudých lidí nezahubili. I zdá-li sě VMti, že by TMť psal Vlasákovi, že jemu VMť ráčí dáti tři neděle po svatém Jiří“ tři sta kop a šedesát kop, a k tomuť já času mohu v jistotě položiti ty penieze, než aťby TMti inhed lidi postúpil, aťby jich nezahubili, nebť jsú chudí lidé. Všakť bude mieti mój list do té chvíle v své moci Vlasák. A cožť sě bude VMti zdáti, to VMť rač mi dáti toho odpověď. Pakli Dán mi TMť káže přijieti, toť rád učiním. A pravieť, žeť by Plavanský“ umřel. v Vidově v neděli. Jan z Tožice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému. Přitištěna krytá pečeť. a) Plawanky v orig. 1) Dotčený list se nedochoval; srv. dřivější list vévody Jindřicha z 26. listop. a odpověď Oldřichovu z 10. pros., výše č. 413 a 415. 2) Ani dotčený list Oldřichův ani odpověď Racka z Rýznberka se nedochovaly. 3) Srv. podobný list Oldřichův biskupovi pasovskému z téhož dne, výše č. 420. 4) O pobytu kancléře Kašpara Šlika v Miláně od října 1447 viz Hufnagel, Caspar Schlick als Kanzler Friedrichs III, MIOG. Ergzb. VIII, 408 a d. 5) 23. dubna.

Strana 296
296 Č. 423—425: 1447 — 1. ledna 1448. 423. V Krumlově 1447. Oldřich z Rožmberka dovolil Oldřichovi z Kluk řeč. Němec z úřadu zvíkov- ského, aby odkázal své dceři Důře a svým vnoučatům třetinu poplatního lánu v Klukách. Č. Zíbrt, Z dějin zámku a panství Zvíkova, str. 79 („list na pargameně s přivěš. peč.). 424. [1447]. Oldřich z Rožmberka učinil výpověď ve sporu Racka z Janovic a na Rýzn- berce s Petrem Zmrzlíkem o zboží náležející k Rýznberku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březan. geneal. Klenovských jinak z Janovic, zmínka. 425. V Landshutě, 1. ledna 1448. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje smrt své man- želky; v příčině svého sporu s Rackem z Rýznberka psal Švamberkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. d. Herzöge v. Baiern, or. pap. Hainrich, von Gotes genaden pfallenzgrave bei Rein und herzoge in Nyderen und Obren Beyrn etc. Unsern gunstlichen grus bevor, edler, uns sunder lieber! Als du uns yez von des von Risenberg wegen geschriben hast, haben wir vernomen und tun dir zu wissen unser klage und laide, so uns dann yezo mit der hochgeboren furstin fraun Margreten, unser lieben gemahel, ergangen, dy dann am sambstag vor dem heiligen Kristag nachst vergangen? von diser welte als ein kristenliche furstin mit iren kristenlichen rechten und sacramentum der heiligen kirchen vorhin durch dy gnade des allmachtigen Gotes versehen geschaiden ist, der sele der almechtig Got gutig und parmherzig sein welle, und haben ganz getrawen zu dir, du wellest des mit uns ein mitleiden haben, mit ganzem vleisse bittund, irer sele gein Got gedachtig ze sein. Dann von des von Rysenberg haben wir dem von Schwanberg geschriben und unser botschaft getan und den gebeten, der sachen tag und gutlich anstant ze machen, wann wir ye das recht von unser und der unsern wegen nit fliehen wellen; derselben antwurt wir nach also wartund sein. Und was uns von im geantwurt 1) Viz č. 421. 2) 23. pros. 1447.

Strana 297
Č. 425—427: 1.—3. ledna 1448. 297 wirdet, wellen wir dich wissen lassen. Domini, anno Domini etc. XLVIIIVo. Datum Landshuet in die Circumcisionis Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulrichen herrn zu Rosenberg. Pečeť odpadla. 426. 1. ledna 1448. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: zakázali svým lidem jezditi neobyčejnými cestami na škodu jeho mýta; aby i on zakázal svým lidem jezditi mimo jejich město. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 6 Ma, 1, or. pap. AČ. XIV, 36 č. 1547. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. Jakož nám VMť psal" o vznešenie na VM' rychtáře z Svinuov, že by naši neobyčejnými cestami, ještoť prvě jezděno nenie, jeli a tady projieždiece mýta, milý pane, toho přikázání naši žádného nemají, aniž věděli, byť cestami neobyčejnými jeli. A protož kázaliť sme volati, aby žádný a svlášt naši neobyčejnými cestami nejezdili a ke škodě mýtu vašemu. A téhož na VM“ žádajiece a prosiece, [abyl“ ráčili kázati přikázati, aby VM“ lidé také neobyčejnými cestami mimo naše město nejezdili a nám práv našich Datum feria II. in Circumcisione Domini, anno eius etc. XLVIII." neprojezdili. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu nám přieznivému, dán. Přitištěna krytá pečeť. 427. V Ratajích, 3. ledna 11448]. Jan ze Soutic Oldřichovi z Rožmberka: rád se přičiní k tomu, o čem mu Oldřich psal.2 — (f. IIII. ante Epiphaniam). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 990, or. pap., pečet odpadla. a) Chybi v orig. 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Oldřichův list se nedochoval. 38

Strana 298
298 428. Č. 428: 5. ledna 1448. Ve Vídni, 5. ledna 1448. Kašpar Šlik z Holíče, kancléř říšský, Oldřichovi z Rožmberka: zprávy z Italie, Uher, o papeži Felixovi, o legátu Janu Karvajalovi; o svém sporu s Vilémem z Ilburka o Loketsko. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 991, or. pap. AČ. II, 419 č. 10. Službu svú vzkazuji, urozený pane na mě laskavý! Jakož mi TM' nyní píše a žádá, abych napsal, kterak sě mám a kterak mi sě v Vlašiech zvedlo,2 chtělt sem TM“ psáti odsud dávno všelikaké věci,“ ale jsa zavolán ot králové M“, musi sem to prodliti, až sem sě z Nového Města sem vrátil, a tu sem nalezl list tvój A na to TM“ věděti dávám, že sě nám v Meláně dobře zvedlo, Pánu Bohu děku- jíce. A nerozumiem jinému, než že sě poddadie JM“ a říši svaté. Chtieť holdo- vati a poslušenstvie pravé JM“ učiniti; chtieť se všie svú mocí jiezdných a pěších říši svaté vždy hotovi býti, jakož jistě velikú moc mají, a to vše svým nákladem a na jich škodu, proti Benátčenóm a všem jiným; chtieť JM“ daň dáti ote všech měst, kteréž pod sebú mají, jako pánu svému, a orly říské i na minci i na všecka města udělati, a mnoho jiných kusóv; zvlášče chtie JM“ tu korunu melánskú dáti kdyžkolivěk přijede. Velmiť jsú nás tam ctili, ale o dva kusy nemohli sě s námi sjednati, neb sme moci žádné v tom neměli. A proto nynie jich poslové jedú, dva biskupi, dva doctory a dva páni, velmi poctivé poselstvie, zda by sě s JM“ smlu- viti mohli. A já úfám, že sě to stane, i zdá mi sě, že JMť tu římskú cestu učiní na Melán a vezme tu svú corunu lampartskú a dále do Říma pojede na ciesařskú. Velmiť sě Melánským dobře zvedlo, neb jsú na Benátských veliké město Placen- ciam přes hlavu dobyli, sakmaně udělali a snad tři tisíce zjímali velikých lidí; a již okolo Brixie ležie a Castelly dobývají. Též jich pomocník král arragonský na Flo- renčenech leží a již několiko měst dobyl dobrých; a vede sě tomu puntu dosti zle. Také Melánščí porazili kněze orlianského“ a všechny ty Francúsy zjímali a knieže saffojské“ také z Lampart vytiskli. Divně sě tam jedná; než přijede-li král, všecko po jeho vuoli pójde, i Benátšeny podmaní. A toto TMť měj za novinu od zemí vlaských.“ O Uhřiech neslyším jiného, než že přijedú sem, a všichni úfáme, že bohdá skrze kněze cardinála“ dobrá smlúva bude. A Uhři jsú nynie zemi valaskú pod sě podmanili a jí mocni jsú i Moldavy; z toho sě Poláci hněvají. Také noviny a) V orig. psáno větci, stejně i jinde. b) Tak or. 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Viz pozn. 4 na str. 295. 3) Vévoda Karel Orleán- ský, synovec zemř. vévody milánského Filipa Marie Visconti. 4) Vévoda Ludvik Savojský. 5) Srv. Chmel, Gesch. Kaiser Friedrichs II, sv. 2 str. 455 a d. 6) Jan Karvajal. 7) Srv. Chmel na uv. m. 577—8; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 231.

Strana 299
Č. 428. 5. ledna 1448. 299 knězi cardinálovi přišly, že Felix Saffojský chce sstúpiti toho svého papestvie.“ A to šlo skrze krále franckého, neb král jeho synu chtěl proto dceru svú zasě vzieti. A to bohdá udělá plnú jednotu v křesťanstvie. Také nerozumiem jinému, než že kněz legát2 do Čech k vám přijede po tomto sněmu uherském, a když zvie, že sněm Váš bude.“ To TMť má noviny naše obecné. Již TMť také mú věc zvláštní v této zavřené cedule“ rač znamenati a v tom pomoci a raditi, jakož úplně věřím; chci to jistě věrně zaslúžiti. Dán v Viedni in vigilia Epiphanie Domini, anno etc. XLVIII. Cašpar z Holíče, cancléř říský etc. Na rubu: Urozenému a mocnému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka etc., pánu na mě laskavému. Pečeť poškozena. (Na zvl. listu, sign. Hist. 740): Také, urozený pane na mě laskavý, TMť dávno srozuměla to záštie, kteréž jest mezi panem Ilburkem s jedné a mnú a Loketským z druhé strany. Buoh vie, že nás nevinně hubí a to sbožie královské, neb já ničím vinen nejsem, že Loketščí proti jeho otci učinili. Než ciesař neboščík, měvše ten hrad v pokojném drženie po- tom viec než tři léta, prosil mne v Řezně, abych mu penieze na ten hrad pójčil; to sem učinil JMti k libosti, ač nerad. A přes to JM' skrze pány české, ježto TM tu také byla, jakož mi se zdá, smluvila jest starého Ilburka s Loketskými úplně o všechny věci, jakož pak smluvní listové ciesařské na to dané úplně svědší. A na to starý Ilburk vydal mi listy a zápisy své, kteréž jest měl na Loket, kteréžto v své moci mám. A dal Ilburkovi list majestátový na ty jeho dluhy, kterýž má Ilburk mladý, na kterémžto dluhu jim něco zaplaceno jest, a já sem také věnec perlový na to jemu vydal; v kterémžto listu také jest dotčeno, zda by které listy ješče měl na Loket, aby ty také vydal. Ty úmluvy i za ciesaře i za krále Albrechta nám držány jsú, ani sme myslili, by Ilburk proti takovým smlúvám učiniti jměl. Však přes to on ten kraj vždy hubil, braním a pálením, nemaje k nám a zvlášče ke mně žádnů vinu spravedlivú. Než jakož slyším, tehda mě chce viniti s slibu, že sem jemu slí- bil, že jemu chci tak dobré panstvie zjednati ot krále, jakož jest Loket; a proto sě táhne na některé, snad jsú to pan Zajiec a pan Krušina z Lichtenburka. Jáť o tom slibu neviem nic, neb jest to nepodobná věc, bych měl co slíbiti, ješto sám toho a) Tak or. 1) Srv. Pastor, Geschichte der Päpste I, 321. 2) Jan Karvajal. 3) Srv. Urbánek na uv. m. 2311. 4) Viz níže o sporu Šlikově s Vilémem z Ilburka. 5) Viz Hufnagel, Caspar Schlick als Kanzler Friedrichs III, MIOGF Ergzb. VIII, 384 a d. 38*

Strana 300
300 nemám. Než když ta dva pány mě za Ilburka jako za přietele svého prosili, abych mu pomohl, a také jemu odpustil, že jest na mě byl strahoval, a já žádné péče naň nemám, neb sem to chtěl králi Albrechtovi žalovati, tehdy sem pro jich prosbu jemu odpustil a nežaloval; a snad sem mohl také řéci, že což já mu budu moci po- moci, že to pro ně chci rád učiniti. Jinéhoť já neviem a přes to mohuť za to právo učiniti s dobrým svědomím, bohdá bez hřiechu. Protož TMť znamenati móže, kakú vinu ke mně má. A já proti jeho otci nic neučinil; pakli sú Loketští učinili, ale sú o to úplně smluveni. Jestliže jemu ciesař co dlužen byl, o to má své majestáty, nemáť toho k nám hleděti, nežli ku králi českému. Přes to s námi vždy válel tak dlúho, že ta věc umluvena jest na TM a na pana Zajiece, podlé přepisu, kterýž TM“ tuto posielám. Ilburk jest na tom roku bratru mému XII pánóv jmenoval, aby s těch dva vzal, mezi těmi TMť nebyla jmenována, a ti všickni byli téměř jeho strany. Pak přišlo potom na to, že Ilburg podal bratru mému pana Jiříka z Poděbrad a pana Zajiece, aby z těch jednoho vzal a druhého v koruně české s své strany k tomu přidal. Tu bratr mój inhed jmenoval pana Zajiece s jeho strany a s našie TM', neb sme všechna ta léta sě o ty věci na TMť podávali. Protož, milý pane, když TM' na sněmu budúciem skrze mě neb bratra mého neb naši moc plnú prošena bude, aby pro obecné dobré a mier a pokoj toho chudého kraje a pro naši službu ráčil to břiemě na sě vzieti a tu věc rozvaditi; a tu TM' listy a jinými věcmi lépe bude všeho zpravena, a tak mi sě zdá, že to lehko bude TMti konati. Budeš toho velikú chválu a od Boha odplatu mieti, neb sě nám křivda děje. Slyším, že ote mne chce peníze mieti; těch já jemu nedám bohdá. A takéť jemu nic dlužen nejsem, než chce- liť Loket zasě mieti, daj mi mé penieze podlé zápisu mého a já panským rozkázá- ním jemu rád sstúpím. Neb já své penieze stratiti nemiením, neb ty penieze ciesa- řova M téměř všechny rozdělila mezi některé Čechy tu v Řezně. Milý pane, rač nám v té prosbě povolen a dobrotiv býti a nám skrze ty věci pomoci; shledáš, že to bohdá věrně zaslúžím. TMť sě vždy proti mně zakazovala k mému dobrému; již to TM' v ruce má, quia amicus in necessitate probatur. A rač mi, pane milý, na to něco otepsati. Také v tom úmluvném listu stojí jeden artikul: A káže-li TM' a pan Zajiec, abychme na vás zaručili neb mocně na vás přišli, abychme to učinili. Jáť TMt všeho svěřím a úfám, že TMť pana Zajiece ke všemu podobnému navede. A úfám, že velikého zaručenie hohdá potřebie nebude, neb zdržím rád, což rozkážeš. Č. 428—429: 5.—7. ledna 1448. 429. Ve Vídni, 7. ledna 1448. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o papeži Felixovi; přimlouvá se za věc Kašpara Šlika. 1) Výpověď Petra ze Šternberka ze 4. pros. 1447 (Třeboň, Schwarzenb. archiv, Hist. 740, souč. opis), otiskl Hufnagel na uv. m. str. 459, srv. tamže 393.

Strana 301
Č. 429—430. 7.—17. ledna 1448. 301 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 992, or. pap. AČ. II, 441 č. 12. Urozený pane milý! Že se TM na mě tieže, kterak se mám etc., z tohoť TM“ velmi děkuji jako pánu svému milému. Děkuje Bohu, dobře se ještě mám, a rád bych také viděl, by se velmi dobře měl i s svými syny. Pak noviny, bych TM“ psal, toť by daremně bylo, neb pan Cašpar TM“ je široce píše,“ i vlaské i uher- ské. Než toto rač věděti, že král franský učinil úmluvu, že Felix anebo Infelix má toho dóstojenstvie sstúpiti, a tak bohdá kostel svatý a stolice apoštolská, jsúci upokojena, lépe bude moci již pilnost učiniti, aby bludové a kacieřstva z prostředku křesťanstvie vypleněna byla, nežli prve; neb i legát jest k tomu velmi příchylen. Dále, milý pane, měj TMť sobě poručenu při páně Cašparovu,“ ješto nad jiné v TMti dobré doufánie má a jest tiem vesel, že ta pře na TM' přišla. A cele pane, mněť se zdá, jakžť já pana Kašpara znám, žeť by on pro žádnú věc nezapřel nic, což by komu slíbil, a byť se v takových slibiech vinen čil, jakož rozomiem, že jeho tiem Ilburg viniti miení, nesvolil-by snadně na žádného. A TM přivede-li to k dobrému konci, i KM“ na tom libost učiníš, neb JM“ jest velmi žel, že on tam také nesnáze trpí. A také TMť rozomie tomu dobře, že ten člověk, bude-li kteraké zřiezenie v naší zemi, velmi se nám hodí, neb jest mnohých běhóv svědom, ješto pohřéchu jiných nemáme, kto by takových běhóv svědom byl. Jakož pak tomu TM“ lépe rozomie, nežli bych Datum Vyenne dominico já psáti uměl. TM“ také se i bratra svého porúčiem. post Epifaniam Domini etc. 48. Procop z Rabšteina. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 430. V Krumlově, 17. ledna 1448. [Oldřich z Rožmberka Fridrichovi, králi římskému]: jak již slíbil, posílá k němu nyní své posly; prosí, aby jim věřil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1053, koncept. Allerdurchleucht furst, gnediger lieber herr, mein willige dinste sein Euern kunglichen Gnaden alle zeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir Eur kungliche Gnade nachst geschriben und begert hat von verkundigung der gemeinen samnung 1) Viz č. 428. 2) Viz pozn. 1. na str. 299. 3) Srv. v listu Kašparově, č. 428.

Strana 302
302 Č. 430—432: 17.—19. ledna 1448. wegen zu Prag," darauf ich Eurn Gnaden widerumb geschriben hab, darumb und von ander sach wegen mein potschaft zu Euern kunglichen Gnaden zu tun,2 also schick ich zum Eurn Gnaden den gaistlichen herrn Wincenzen, ein pruder des minnoriten ordens, und Hanussen Pawngartnern, meinen diener, weiser dicz briefs, etlich mei- ner sach aigentlichen underricht furpas an Eur kungliche Gnade zu bringen. Auf das bit ich Eur kungliche Gnade, was si auf dismals an Eur kungliche Gnade von meim wegen pringen und werben werden, genzlich glaubet als mir selbs, wann was ich Eurn kunglichen Gnaden und kung Lasslawen in allen sachen mocht gedienen, des wer ich willig und tet das gerne als meim gnedigen lieben herrn. Geben zu Crumbnaw am mittichen an sand Anthoni tag, annorum XLVIII°. 431. V Krumlově, 17. ledna 1448. [Oldřich z Rožmberka] Kašparu Šlikovi z Holíče: děkuje za noviny a dopo- ručuje mu své posly. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, koncept. AČ. II, 422 č. 11. Službu svú vzkazuji, pane Kašpaře milý! A jakož si mi nynie široce psal noviny i také o svój běh,“ tohoť sem velmi vděčen od tebe; a což já se budu moci k tvému dobrému přičiniti, toť rád učiním, jakožto pro přietele dobrého. A proto k tobě posielám kněze Vincentia zákona Minorum a Jana Paumgartnéře, služebníka svého, ukazatele listu tohoto. A prosímť tebe, což v této mieře ode mne k tobě mluviti a dieti budú, aby jim v tom úplně uvěřil jakož mně samému. Nebť jinému Datum rozuměti nemohu, než že by to velmi dobré a užitečné KMti i tobě bylo. Crumblow fer. IVta in die Antoni, anno etc. XLVIII. 432. V Krumlově, 19. ledna 1448. Oldřich z Rožmberka a jeho syn Jindřich vyznávají, že Jan Ritschauer, nej- vyšší písař rožmberský a vladař rožmberského špitálu v Krumlově, vyplatil z dů- chodů špitálu na jejich rozličné platy 100 kop gr.; za to převedli na špitál 10 kop platu ze zboží pořešínského, vyhrazujíce si právo tento plat zase odkoupiti za oněch dlužných 100 kop. Český Krumlov, městský archiv: II C N. 5, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 78 N. 280. — Notizenblatt d. Wien. Akad. d. Wiss. III (1850), 453 (reg.). 1) Viz list z 12. pros. 1447, č. 417. 2) Oldřichův list se nedochoval. 4) Srv. č. 430. 3) Viz č. 428.

Strana 303
Č. 432: 19. ledna 1448. 303 My Oldřich a Jindřich, syn jeho, z Rozmberka vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, že opatrný Johannes Ritssawer, v ty časy náš najvyzší písař a vladař špitála našeho v Crumlově, prodal Vlašťovičník, lúku i dědinu od svrchupsaného špitála našeho, kterýžto Vlašťovičník prve někdy mlýn byl a leží s druhé strany Vltavy pode dvěma dvory, kteřížto také Vlašťovičník slovú, opatrnému Hanušovi řečenému Pemrl, měštěnínu našemu v Crumlově, za třidceti a za pět kop, a k tomu puol kopy úroka věčného podstúpiti a platiti má z toho Vlašťovičníka tak, jakož náš hlavní list na to udělaný šíře svědčí. A také týž Jo- hannes Fenclovi Novohradeckému prodal dvě kopě platu, kteréž špitál jměl, s jeho nivy, kterážto před novým pláštěm na vrchu leží, za dvadceti a sedm kop grošóv; a to vše učinil s naším povolením a vědomím. A k těm svrchupsaným penězóm vzal od Řebenáře deset kop, z kterýchžto Řebenář špitálu také úrok dával, a od Hocha deset kop, z kterýchžto Hoch také úrok dával k špitálu, a vzal od Buzka nebožtíka z Rovného, ješto deset kop odkázal k špitálu, takže té sumy bude devadesát dvě kopě; a k tomu přidal osm kop, kteréž zachoval špitálu mimo jich potřebu, takže té sumy všie bude sto kop. Těch peněz opět s naším povolením a rozkázáním dal: najprve, když jsme od Gamareta vyplatili věnnú zástavu deset kop platu na pořešínském sboží, jakož hlavní list na tu věnnú zástavu svědčí, tu jsme my dali osmdesát kop a on přidal špitálských peněz dvadceti kop, takže té sumy bude sto kop; a ostatními osmdesáti kopami špitálských peněz vyplatil opět naším povolením od Odolena z Komařic ve vsi Bělé podle Tiché sedm kop a čtyřidceti osm grošův platu ročnieho za sedmdesát a osm kop; a dvě kopě svrchu- psaných peněz osmdesáti kop nám dal do našie komory, jakož v jeho registrách, z kterýchž nám počet činí, v svój příjem položil. A my převedli jsme svrchupsaných sedmdesát a osm kop, jakož ten plat kúpil v Bělé, a tě dvě kopě, jakož do našie komory dal, to budeta osmdesát kop k těm dvacati kopám svrchupsaným, na svrchu- psanú věnnú zástavu deset kop platu, kteréž jsme od Gamareta vyplatili, jakož svrchu psáno stojí, a to proto, že jsme se o tu ves Bělú sami uvázali, aby již těch deset kop věnné zástavy špitál měl takovú měrů, že každý úředník a písař náš, kterýž nynie na Velešíně jest aneb potom bude, ten plat má vybierati a každému vladaři toho špitála vydávati rozdielně, pět kop na svatý Jiříl najprv příští a pět kop na svatý Havel2 hned potom; a tak na každý čas aby ten plat vydával, avšak takovú měrú, když bychme my neb budúcie naši ten plat zase chtěli odkúpiti, tehda máme každému nynějšiemu neb budúciemu vladaři toho špitála puol léta napřed dáti věděti, a když by ten čas minul, těch sto kop jemu dáti a sami se k tomu přičiniti, aby ti penězi ihned zase na plat obráceni byli a tomu špitálu nikoli utra- ceni nebyli. Toho na potvrzenie a jistotu kázali jsme pečeti naše vlastnie s dobrým naším vědomím k tomuto listu přivěsiti. A k tomu pro lepšie svědomie prosili jsme 1) 23. dubna. 2) 16. října.

Strana 304
Č. 432—434: 19.—28. ledna 1448. 304 slovutného panoši Jana Rúsa z Čemin, že jest svú pečet také vedle nás a našich pečetí jemu i jeho budúcím bez škody k tomuto listu přivěsil. Jenž jest dán a psán na Crumlově v pátek po svatém Anthoni, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého osmého. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: 1) větší pečet Oldřichova (obraz její v Urbánkových Čes. děj. III. 2, 406; srv. popis v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, str. 8 u č. 8), 2) z červ. v., na štítě i nad helmou růže, S-henrici-de-rosenberk, 3) na št. i nad helmou korbel, * jan ruz z czemin (srv. Listář II, 394, peč. 2 u č. 457). 433. V Krumlově, 26. ledna 1448. Václav z Gutenbrunnu („z Gotnpruna“) vyznává, že jest „pro příčinu hodnú“ vězněm Oldřicha z Rožmberka. Ondřej řeč. Sokolík z Dubé sed. v Šejbách („v Šaj- bu“), Volfart z Todně a Jan z Krčína („z Krucova“) vyrukují Václava z vězení pod základem 10 kop. gr., slibujíce, že ho postaví do dvou neděl po napomenuti na Krumlov v moc Oldřichovu aneb jeho purkrabí. — (ten pátek po sv. Pavlu na vieru obrácení). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 993, or. perg. se 4 pečetmi (3. ztracena). Schmidt-Picha, UB. d. St. Krumau in B. II, 79 č. 281 (reg.). 434. Ve Vidni, 28. ledna 11448. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: po přijetí jeho poslu mluvil s papežským legátem, který sám píše do Čech; aby mu oznámil, bude-li sněm pražský odložen; aby svou věc se Zajímačem ponechal až na sněm. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 994, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1342 (datum 27. ledna). Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2311. Fridrich, von Gots gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich, ze Steyr etc. Edler, lieber besunder! Wir haben bruder Vincenzen und Hannsen Pawmgartner, dein dienere, in allen iren werbungen wol vernomen" und haben darauf uns mit dem bapstlichen legaten2 underredt, der dann dir und andern herrn sein meinung eigentlich schreibt, als ir wol vernemen werdet. Was tags er begert, wann uns in den sachen nit gefügt hat zu schreiben, daz wir in lengerung der tege nit vermerkt werden, sunder wie die sach uf des legaten schrift furhand genomen oder wenne 1) Viz list Oldřichův ze 17. ledna, č. 430. 2) Jan Karvajal.

Strana 305
Č. 434—435: 28.—29. ledna 1448. 305 der tag zu Prag sein wirt, begern wir mit fleisse, du wollest uns das furderlich zu wissen tun, uns dornach mogen gerichten. Wollest ouch doran sein, damit die sach, die du mit dem Zagimatzen bis uf die nechst sampnung zu Prag gesetzt hast, len- ger angestellet werde, ob der tag zu Prage verlengt wird auf schrift des legaten. In dem allem tust du uns ein sunder wolgevallen. Geben zu Wienn an sontag nach sand Pauls tag Conversionis, unsers reichs im achten jare. Ad mandatum domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln Ulreichen von Rosemberg, unserm lieben besunder. Přitištěna krytá pečeť. 435. Ve Vídni, 29. ledna [1448). Kašpar Šlik z Holíče, kancléř říšský, Oldřichovi z Rožmberka: o odpovědi králově jeho poslům; o odložení sněmu pražského; o poselství z Říma ke králi; prosí znovu, aby vzal na sebe jeho věc s Vilémem z Ilburka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 422 č. 12 (datum 28. ledna). Urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú TM“ vzkazuji. A rád jsem tvému zdravie, to Buoh vie, neb zde již dlúho pravili, že by TM nemocna byla. A jakož pak dále kněz Vincenc a Pawmgartner od TM“ poselstvie dáli, JM' dala jim odpověd, jakož pak z listu jeho! a také kněze legáta srozumieš. Rok jistý již s Uhry sem uložen jest na Reminiscere,2 i trefí sě právě s vaším rokem. Protož potřebie bude, abyste váš rok prodlili, chcete-li legáta a jiná poselstvie mieti. Novin jiných TM“ nyní psáti nemohu, než že kněz kyemský včera s jinými přijel z Říma ot papeže, a pravě, že všichny věci skrze Vlachy a u papeže hotovy jsú, jedno aby již král jel s Bohem. Rád bych, by TM' pana Jindřicha vypravil k té jiezdě. Také bratr mój pan Mathes zde byl, aby mě mohl na rok praský vypraviti pro Ilburka:“ i ne- mohu nyní pro rok uherský, a také že Melanští jedú. Prosím TM“i, aby TMť pro mú věčnú“ službu tu práci na se vzal a skrze ty věci pomohl. Nejsúť těžké a k tomu a) Tak or., snad omylem místo „věrnu“. 1) Srv. č. 434. 2) 18. února. 3) Srv. v listu Kašpara Šlika z 5. ledna (č. 428); Urbánek, Čes. děj. III. 2, 231. 4) Srv. uvedený list Šlikův z 5. ledna; Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 4181. 5) Srv. též v listu z 5. ledna. 39

Strana 306
306 jsú spravedlivé. Bratr mój bude u TMt v Praze i s Loketskými, račiž jim pomocen býti. Dán v Viedni v pondělí post Conversionis Pauli. Č. 435—436: 29. ledna 1448. Gaspar cancléř etc. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, pánu na mě laskavému. Pečeť odpadla. 436. V Strakonicích, 29. ledna 1448. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: odevzdal jeho listy Janu Rábskému a Janu Předborovi, jenž bude rád jednati mezi Oldři- chem a Václavem Zmrzlíkem; o hadačích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 995, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Noviny, kteréž mi TM' psal, všechny sem rád slyšal a velmiť sem jich vděčen od TM“. A list, kterýž jest svědčil panu Janovi Rábskému, tenť jest jemu také s noci dán, nebť jest byl u mne, jeda na Štěkeň; tuť jest s Vodňanskými rokoval před Kavkú. Také list, kterýž jest svědčil sausedu mému Janovi Předborovi, tenť sem jemu poslal; a on ihned dnes ráno přijel ke mně. A tak vždy praví ustavičně jako prve, že což se do- týče mezi TM“ s strany jedné a Václavem Zmrzlíkem s strany druhé, že nikoli práce litovati nechce pro VMt, v tom i v jiném jediné by úmysl věděl od TM“, aby vě- děl, kterak a k čemu vésti, tak, jakož sem i prve TM“ psal, ač jestliže by purkrabie váš zviekovský nenamluvil neb umluvil tam co. Také, jakož TMť jemu píše o hada- čích etc., věru jáť hadačóm velmi děkuji. Mnohoť sú mi dobrého učinili: připravili mě k velice škodě, že sem jednak čtvrt viece kázal podlomiti a sklep velmi dobrý sem zkazil, ani pravili, že sú velicí pokladi, ano nic nenie. Jsúť pokladači a jsúť žertéři. Nerač, pane, o ně státi. A mého člověka chtěli oklamati o tři kopy, Štěpána, a vždy pravili, že penězy sú tu, kdež sú kopali, an nic nebylo, an již měl penieze za ňadry a nalezl sám, kdež byl potratil a pochybil. A bychť já jich byl prve do- siehl, nežliť sú Týnští u TM“ byli, jáť bych je takové pokladače lidské kázal upáliti, aby viec lidí nepokládali. Datum in Strakonicz f. II. ante Purificacionem beate Marie virginis, annorum Domini etc. XLVIII°. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Žádný z listů, zde dotčených, se nedochoval.

Strana 307
Č. 437—438: 2. února 1448. 307 437. 2. února 1448. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: žalují na Jindřicha ze Sobětic, že zajav jejich člověka neprávem pro mýto, nechce ho propustiti; aby je obeslal, až k němu týž Jindřich přijede. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 997, or. pap. Urozený pane! VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A dávámeť VM“ věděti, že pan Heinrich z Sobětic sed. v Týně nad Vltavú stavil člověka našeho, ukazatele listu tohoto, v Týně, chtě, aby mýto platil; a on sě odepřel dáti mýta a tak mosil sě vyručiti z pěti koňmi a z vozem. A v tom rychtář náš jemu nejednú psal, žá- daje od nás, aby člověka a súseda našeho propustil z stavení, a píše jemu, že my od ciesařuov a králí jsme obdarováni listy a majestáty, že v Týně i na jiných miestech mýta nejsme vinni“ dáti. A pan Heinrich nechtěl jeho propustiti a vždy na to stojie a píše, aby se postavil, a že jest náklad propadl k němu. A tak my od sebe píšeme jemu, také žádajíc, aby našeho súseda propustil, a také spravujíce jej v tom, že nejsme vinni“ mejto dáti, a jestliže by toho nechtěl uvěřiti, že o to před VMť chcem býti etc. A on nám odepsal, že bude s VM“ v Crumplově a nám dáti věděti. A tak další rok dal našemu súsedu na postavení. A když vyjel od nás odtad, i jsú jemu koně vzěti, jakož toho všeho člověk náš tento VM' spraví. I prosímeť VMt když by pan Heinrich k VMti přijel, [abyl nás ráčil na náš groš obeslati. Datum f. V. in die Purificacionis virginis Marie gloriosissime, anno etc. XLVIII°. Purgermistr a radda města Českých Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, dd. Přit. krytá pečet. 438. V Krumlově, 2. února 1448. [Oldřich z Rožmberka Budějovským]: aby ustanovili někoho, kdo by jim ozná- mil, až k němu přijede Jindřich ze Sobětic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 997, koncept. a) Tak or. b) Chybi v orig. c) Tak orig., avšak svátek Očišťování P. M. připadl r. 1448 na pátek. 39*

Strana 308
308 Č. 438—440: 2.—7. února 1448. Súsedě milí! Psaní vašemu nynějšiemu o člověka vašeho, listu totiž tohoto ukazatele, i jeho také zústnie zprávě srozuměli sme. I ovšem žeť Henrich Sobětický, náš služebník, jakož v vašem listu dotýčete, v skuoře zde u nás býti má. My pak v této mieře rozličnými věcmi a znamenitými jsúce zaděprázdněni,“ snad bychom vám to, jakož žádáte, oznámiti zapamanuli;“ než ustanovte, kýmž sě vám koli zdá, když by sěm Henrich přijel nadepsaný, ať vám to dá věděti, vy pak to vědúce, některé z vašich k nám pošlete. A myť sě rádi k tomu chcem přičiniti, aby to mezi vámi v dobré bylo uvedeno a on aby také s vámi súsedcky nakládal. Datum Crumlow f. V." ipso die Purificacionis Marie virginis gloriose, anno Domini etc. XLVIII°. 439. V Krumlově, 4. února 1448. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic]: o svém sporu s Václavem Zmrzlíkem; dosáhl nyní šesti svých škůdců; omlouvá se, že zdržel jeho posla. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 998, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Psaní tvému2 srozu- měv, jsem velmi vděčen. A zvláště, jakož dotýčeš, že Předbor, přijev k tobě hned po mém obeslání, též jako i prve mluvil s tebú, chtě se rád o to, což mezi mnú jest s jedné a V. Zmrzlíkem strany druhé, přičiniti a práce v tom své nelitovati etc., vědětiť dávám, že jsem nynie úředníkóm svým o to s Zmrzlíkem rozmluviti kázal a poručil, k rovnému se poddávaje; a což v tom zviem od úředníkóv svých, toť, pane, tobě i Předborovi nemeškavě dám věděti. Také, pane, věz, žeť jsem nynie šest škuodcí svých i své chudiny velmi velikých dosáhl, kteřížto mně i mým chu- dým lidem mnoho jsú uškodili i jiným, jakož tě toho, dá-li Buoh, když se s tebú shledám, ústně šíře a lépe zpravím; i kázal sem nad nimi vedle jich zaslúženie po- praviti. Prosím také, neměj mi za zlé, žeť jsem posla tvého tak dlúho držal u sebe, nebť jsem velmi mnoho věcí dobře pilných měl činiti, pro jichžto neprázdnost ne- mohl sem jej spěšně zase vypraviti. Takéť jsem jej i proto pozdržel, jestliže bych Datum na těch škuodcí co věcí tvých byl přezvěděl, aťbych to dal zvěděti. Crumlow dominica post Purificacionem sancte Marie, anno Domini etc. XLVIII°. 440. V Krumlově, 7. února 1448. [Oldřich z Rožmberka] Budějovským: o vrácení řezníkova koně. a) Tak konc. b) Tak konc., srv. pozn. b na str. 307. 1) Viz č. 437. 2) Viz č. 436.

Strana 309
Č. 440—441: 7.—9. února 1448. 309 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 999, koncept. Súsedé milí! Věděti vám dáváme, že když někú chvíli řezník našeho dvora jezdil do Třeboně kupovat voluov k našie potřebě, tu jemu kuoň vzat na svobodné silnici i jiná zbroje, kterúž jest při sobě měl; pak spolusúsed váš Fierekl v Vodňa- nech ten kuoň vyfrajmarčil na Petrovi řečeném Nachrichter, kterýžto nynie s jinými, jakož vás tajno nenie, vedle svého zaslúženie jest oběšen. Protož s pilností žádajíce prosíme, aby se k tomu přičinili pilně, aby nám ten kuoň zase byl navrácen. I věřímeť vám, že to učiníte. Pak což v tom úmysla bude vašeho, to nám po tomto poslu dajte věděti. Datum Crumlov f. IIII. in Capite ieiunii, anno Domini etc. XLVIII°. Na rubu: Budějovickým o masařóv kuoň. 441. V Novém Městě [Vídeň.], 9. února 11448]. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka; děkuje mu za list; od Jiříka z Poděbrad a jeho strany neobdržel dosud odpovědi na svůj list o sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1001, or. pap. Friderich, von Gotz gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterrich und zu Steir etc. Edler, besunder lieber! Wir haben deinen brieve empfangen und vernomen. Und als du schribst von unserer antwurt, die wir dir durch den Paumgartter getan haben, auch von dem tag zu Pilgrems etc.,? nu haben wir ye noch nicht antwurt von Girziken von Podiebrad und seinem teil auf solich ernstlich schrift, die wir in getan haben. Were nu sach, das sy uns solichen tag abslahen wurden, als du dich dann versihst, so dann dieselb sach die ganz kristenhait und den glauben antrifft, so wollen wir unsers hailigen vaters des bapstes, auch unserer kurfursten, fursten und ander rat haben, wie die sach nach dem pesten und stattlich mog furgenomen werden. Geben zur Nuwenstat am fritag nach sant Dorotheen tag, unsers reichs im nunden jare. Ad mandatum domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln Ulrichen von Rosemberg, unserm lieben besundern. Pečeť odpadla. 1) Srv. v listech krále Fridricha z 28. ledna a Kašpara Šlika z 29. ledna, č. 434 a 435. 2) Oldřichův list se nedochoval; týkal se zajisté sněmu pražského (srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 231 a d.), nikoli pelhřimovského, jak zde psáno snad omylem.

Strana 310
310 Č. 442—443: 9.—10. února 1448. 442. 9. února 1448. Přibík z Klenového Oldřichovi z Rožmberka: radí k prodlení sněmu tak, aby se mohl účastniti kardinál [Jan Karvajal]; o Oldřichově vězni na Rýzmberce; prosí o výpověď mezi ním a Budějovskými; lituje sporu Oldřichova se Zmrzlíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1000 a, or. pap. Služba má napřed TM“, urozený pane milý! Noviny, kteréž mi TM“ píše, vděčen jsem jich od TM“. A jakož dále TMť píše, že cardinál býti nebude moci při tomto nynějším sněmu,2 prosě, aby VMť protáhla tiem sněmem po velice noci týden etc., žádaje, aťbych TM“ dal věděti, co by mi sě v tom zdálo učiniti, podle mého TM“ prvnieho psanie, všakť sem TM“ prve psal, žeť by mi sě zle líbilo ten sněm bez cardinála držeti. A poněvadž cardinál píše, prosě VM“, aby byl protažen, mněť sě to také dobře zdá, proto, aťby na tom sněmu byl cardinál. A byť pak na nynějším sněmu cardinál býti mohl, rač TMť věděti, jáť bych na něm býti nemohl pro nižádnú věc, nebť sem sě tak velmi zbil, žeť sem jedva živ zuostal a všecko sem na sobě oholiti musil, což na hlavě mám, kromě obočie; ale jižť mi bohdá nic nebude. A jakož dále píše TMť o tom vězni, kterýž by seděl na Rysmburce u pana Racka, že chce TMť někakého svého posla ke mně poslati: kohožkolivěk TM“ ke mně pošle, ihned já s ním svého někoho na Rysnburg pošli; a bude-liť tu nalezen ten vězeň, v jistotěť viem, žeť propuštěn bude TMt k libosti. Dále TM“ prosím, jakož sem TM“ častokrát prosil, o tu výpověď mezi mnú a Budějovskými: rač mi ji poslati a nerač mi TM' tiem protahovati, aťbych TMti o to viec nestaral. A o Zmrzlíkovi, jakož mi TMť píše, cožť by sě koli TM“i protivného dálo, Buoh vie, žeť mi jest toho Datum f. VI. ante dominicam Invoca[vit]", anno etc. XLVIII°. žel. Přibík z Clenového. Na rubu. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu na Crumlově, mně přieznivému, buď dán. Pečeť odpadla. 443. 10. února 1448. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: odpovídají na jeho list o koni, který byl ukraden jeho řezníkovi. a) V orig. Invoca. 1) Oldřichův list se nedochoval. a 435; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2311. 2) Srv. v listech Kašpara Šlika z 5. a 29. ledna, č. 428 3) Ani Přibíkův ani Karvajalův list se nedochoval.

Strana 311
Č. 443—444: 10.—11. února 1448. 311 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 999, or. pap. Urozený pane, VMt službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VM psal, že řezníku dvora vašeho kuoň vzat a od Fierkkle vyfrejmerčen v Vodňanech od Petra řečného Nachrichter etc., tomuť sme srozuměli a Fierkkle před sě přivolali a s ním o to přísně mluvili. A tak nás spravil, že když z pieseckého jarmarku s jinými našemi spoluměštěny že když do Vodňan přijeli, tu zfrejmerčil svým koněm s tiem Petrem o jiný koník, a že jemu týž Petr řekl za svobodný před těmi našemi spoluměšťany. A tak ten koník jměl drahně neděl, svobodně na něm jezdě. A také z rychtářem naším dvakrát v Crumplově byl a žádný že sě toho koníka nechytal a tak že nevie, ten-li kuoň byl, kterýž řezníku vzat jest, neboli jiný, a ten že také nedávno v Zalcpurce odbyl. A byť u něho u Fierkkla byl koník zasti- žen, pro VMť byli bychom sě vedle spravedlnosti přičinili, že by byl navrácen byl. Datum sabbato ante dominicam Invoca[vit],“ anno etc. XLVIII°. Purgermistr a radda města Budějovského. Na rubu. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Přit. krytá pečeť. 444. 11. února 1448. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby vydal lidi Václava Zmrzlíka na rukojmí; stalo-li se jeho lidem něco se strany Zmrzlíkovy, je Zmrzlík ochoten podati se k rozsudku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1003, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Vznesl na nás pan Václav Zmrzlík, že by služebníky jeho nynie nedávno zjímati kázav do vězenie přikázal vzazěti, nejmajíce k nim viny ižádné. Neb pan Václav praví, že jest ne na škodu lidem TM“, ale na škodu svých nepřátel poslal je jest, a v tom jsú zjímáni od vašich, takže snad o statek i o hrdla úmysl jest váš je připraviti. Protož snažně VM“ prosíme, aby jich bezživotím nekvapě ráčil je dáti na rukojmie. Pak jestliže by se co od pana Václava neb jeho služebníkóv VM“ lidem stalo, jmá to opraveno býti po někom dobrém, ješto byste se naň svoléce s obú stranú podali. I úfáme a) V orig. Invoca. 1) Viz č. 440.

Strana 312
312 Č. 444—446: 11.—14. února 1448. VMti, že dadúce tomu snadně jíti, k našie prosbě to učiniti ráčíte. A na to vašie od- Datum dominico ipso povědi dobrotivé listem vaším po tomto poslu žádáme. Invocavit, anno etc. XLVIII°. Purgmistr a radda města hory Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 445. V Krumlově, 12. nebo 15. února 1448. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: o svém sporu s Václavem Zmrzlíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1003, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o Václava Zmrzlíka, tomuť sme srozuměli. A dotýčete, abychme ty služebníky jeho na rukojmí dali etc. Chtěli sme rádi pří- měří s ním mieti i o ty zbité se dáti ohledati. Vždyť jest nás na tajdinciech diržel, než chtěl s námi příměří mieti neobyčejné; ježtoť potom, když toho čas bude, dobří lidé mají shledati, že námi nic rovného nescházelo, a ježtěť sme hotovi všeckno rovné od sebe učiniti a zasě přijieti po dobrých lidech. Pak v tom našem podávání vždyť sú ti služebníci jeho nás a naše chudé lidi hubili. A poněvadž nám Pán Buoh povolil, že sme své škóce dosáhli vedle obecného svolení v Pelhřimově, ano nás a naše chudé lidi od něho a k němu hubí, kázali sme nad nimi popraviti, jakož na takové zlé lidi záleží. A byť nás a našich chudých lidí v pokoji nechali, myť bychme rádi v pokoji byli. Datum Crumblow f. II.“ post Invocavit, annorum XLVIII°. 446. Na Loutkově, 14. února [1448]. Jan z Kralovic a na Loutkově Oldřichovi z Rožmberka: o svém jednání s Tomášem z Chotěmic; aby mu napsal, chce-li míti s Tomášem příměří a do kterého času; učiní rád, o čem s ním mluvil Kokot. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1091, or. pap. Služba má napřed VMti, urozený pane! Vědětiť VMti dávám, žeť jest byl Thóma s Chotěmic u mne, umluvě se mnú, abych sě k tomu přičinil, že by rád chtěl a) Možno čísti též V. 1) Viz č. 444.

Strana 313
Č. 446—447: 14.—15. února 1448. 313 s VM“ příměřie jmieti do věčného času. I já jsěm jemu řekl, aby sobě TMť za- choval. A onť mi jest odpověděl, jestliže by jemu TMť v čem povinovata byla, aby s vašie strany přietel byl vydán a s jeho druhý, a což by přietel ten vyřkl, aby potom jemu opraveno bylo. Pakli by také zasě on co vinen byl VM“, jímž týmž.“ I protož prosímť VM“, aby s ním o to milostivě naložil a u mě“ toho odpověď dal, ráčíš-li s ním příměří jmieti a do kterého času, abych já jemu dal o tom věděti. A o tom, jakožť jest Kokot se mnú mluvil, toť chci rád učiniti, jestliže bych co Datum Lutkow feria IIII“ die s. Valentini. slyšal. Jan z Kralovic a na Lútkově. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu na mě laskavému, buď list dán. Pečet odpadla. 447. V Krumlově, 15. února 1448. [Oldřich z Rožmberka] Přibíkovi z Klenového: sněm nemůže již býti odložen; aby i on přijel; o svém vězni na Rýzmberce; o Přibíkovi; tu výpověď chce učiniti v Praze. Odůvodňuje, proč pojede sám na sněm. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1000 b, koncept. AČ. III, 44 č. 67 (datum 14. února). Služba má tobě, pane Přibíku milý! A jakož mi široce píšeš, že by se tobě zdálo, aby tiemto sněm[em] protaženo bylo do kardinála etc., velmi mi se tvá cesta dobře líbí; než v té mieře srozuměl sem některým běhóm, ježto by nikoli dobře nebylo, bychme tiem sněm[em] měli protáhnúti, kteréž se tak široce psáti nehodí. A jáť již k tomu sněmu pojedu pro obecné dobré. A jakož mi píšeš, že si se velmi zbil etc., tohoť mi velmi žel; a poněvadž si se již podhojil, velmiť bych rád, by to mohlo býti, by k tomu sněmu také byl, abychme ty věci před se vzeli, aby k do- brému konci přivedeny byly. A jakož mi píšeš o toho vězně švagra mého, teď posielám posla s mém poslem, kterýž by toho vězně znáti měl; i prosím tebe, aby svého někoho s ním na Rizenburg ku panu Rackovi poslal. A věřímť, že se při- činíš, zdali by ten vězeň nalezen mohl býti a propuščen; v tom mně a švagru mému velikú libost ukážeš. A jakož píšeš o Přibíkovi, poněvadž člověk tvój právem Přibíka hledá, jáť člověku tvému toho brániti nebudu. Dále jakož píšeš, prose o tu výpověď, nadějiť se toho, že bohdá v Praze budeš; tuť chci rád výpověd učiniti, a) Tak or. I) Srv. list Tomáše z Chotěmic z 8. září 1447, dále list Jindřicha ze Sobětic ze 17. září a odpověď Oldřicha z Rožmberka z 5. října 1447, výše č. 374, 386 a 393. 2) Viz č. 442. 40

Strana 314
314 Č. 447—449: 15.—20. února 1448. jakožť sem prve psal. Pakli by tu nebyl beze lsti, budu-li mieti v Praze chvíli, chciť tu výpověd rád učiniti; pakli bych i tu chvíli neměl, ale když jedné zase z Prahy přijedu, udělám ji rád a pošliť ji. Datum Crumblow fer. V. post Invo- cavit, anno etc. XLVIII°. Dúška: A proto k sněmu pojedu, aby dobří lidé viděli, že práci a nákladóv nelituji, a také abychme se k tomu přičinili, aby druhý sněm, když by cardinál býti mohl, položen byl. Panu Přibíkovi z Klenového. 448. [V polovici února 1448. [Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: o listech kardinála [Jana Karvajala] o prodlení sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1000 c (na rubu konceptu z 15. února, viz č. 447), neúplný a přeškrtnutý koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Věděti dávám, že mi cardinál i jiným pánuom píše, prose, abychme tiem sněmem protáhli až ten den po velice noci.? A jeden list píše všemu kraji plzeňskýmu, kterýž tobě teď posielám; a druhý list píše všem pánuom zemi české. I srozuměli sme, ač by koli cardinálova prosba hodná byla... 449. 20. února 11448]. Jindřich ze Sobětic a na Týně Oldřichovi z Rožmberka; o přípravách Tábor- ských proti Oldřichovi; poradil Janu Bechyni z Lažan, aby se připravil na pomoc, a on sám také svým lidem přikáže; aby se i Oldřich tak opatřil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1005, or. pap. Urozený pane a pane mně přieznivý! Služba má napřed VM“. A VM“ věděti dávám, žeť sem spraven od jistého člověka, jemu toho dobře věře, že by Táboři s VMu mienili v brzské chvíli zajíti a žeť již sobě na to lidi se všech stran k tomu ptají, a tuto příčinu sobě kladúce, že by proti Němcóm lidi chovati chtěli, aby VMť se tak nevystřiehla, a když by lidi pohromadě již měli, ihned by mínili VM“ odpověděti a po listu ihned útok učiniti, kde by mohli najpodobněji VM“ škodu 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2311. 2) List kardinála Jana Karvajala se nedochoval; srv. v listu Příbíka z Klenového z 9. února, č. 442.

Strana 315
Č. 449—450: 20. února 1448. 315 učiniti. A tak to před sebú mají, že s VM“ žádného forredu napřed nemají jakožto s jinými pány, že odpovědúc inhed po listu škoditi mohú. A takéť jest Bechynka u mne byl a též o tom také slyšel, i pravil mi také i radie se o to se mnú, kterak by se měl k tomu mieti, protože jest také u VMt přikázaným. Ale já sem jemu toho ze- viti nechtěl, bych já o tom prve slyšel, než mi jest to tak praviti počel. A tak sem jemu k tomu radu dal, aby svým lidem přikázal, aby se lidé svú braní na hotově měli, a já svým též přikázati chci, a na Táboře aby z své strany tak to opatřil, a já též, jestliže by jim jací lidé v náhle připadli aneb přibýti mínili, abychom hned s lidmi pohromadě byli. Protož to již VMť věda, račte se v tom opatřiti. A zdálo-li by se VMu, že byste úředníkóm svým také přikázali, aby to tak také opatřili, nebo když to tak opatřeno bude, to bohdá máte shledati, že VM“ i s námi takové škody učiniti nebudú moci, neb jim na všecky strany silni budem. Datum feria tercia ante dominicam Oculi. Henrich z Sobětic seděním na Týně. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu mně příznivému, buď dán. Pečeť odpadla. 450. Ve Strakonicích, 20. února 114487. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: s Václavem Zmrzlíkem se nemohl ještě sjeti; o Janovi z Rábí a o Předborovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o některých věcech, o kterýchžť sem měl dáti věděti, kteréž se dotýčí Václava Zmrzlíka, rač věděti, žeť sem se s ním měl sjeti na Štěkni, ale žeť sem nemohl i dodnes, a ně- koliko dní sem ležal, nemoha s miesta, a ještěť o holi chodím, ano mě dna lámá, a Václava Zmrzlíka též. Ale již, což najspieš budu moci, s pilností se k tomu při- činím, a přezvěda pilně ty věci, dámť TM“ věděti. A jakož mi píšeš o novinách, jinýchť novin neviem, než tak sem zpraven, že by pan Jan Rábský a Předbor měli přestati na panu Crušinovi o to, což mezi nimi jest, a že o to mezi nimi jezdie; Datum in Strakonic f. III. a Předbor nynie má na sto čeledí jiezdných i pěších. post dominicam Reminiscere. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. 1) Oldřichův list se nedochoval. 40*

Strana 316
316 Č. 450—452: 20.—25. února 1448. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 451. 24. února 1448. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: jak mu Oldřich psal,i že se k vůli legátovi (Janu Karvajalovi] bude konati jiný sněm osm dni po velikonocích [I. dubna], vítá tuto věc a doufá, že se legát, jenž nyní jedná s Uhry, dostaví; žádá za brzké zprávy o právě konaném sněmu' v Praze. Znění listu se nezachovalo; jest znám jenom regest v pozůstalosti Palackého v archivu Národního musea. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1354 (datum 23. února). 452. Ve Vídni, 25. února 1448. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o jednání Uhrů s králem ve Vídni; legát Jan Karvajal má v úmyslu rozhodně jeti do Čech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1006, or. pap. AČ. II, 442 č. 13. Urozený pane milý! Bychť TM“ mnoho novin psal, těch neviem, kromě že preláti uherští, arcibiskup a třie biskupi, varadínský, vácovský a rábský, a páni nadršpán, Palóczi Laslav a Michal Orsák zde jsú a tejdinkují s králem před legátem, jenž prostředkem k smlúvě jest, na hradě:4 Uhři s legátem ve dvú světnicéch a král v třetí s svú radu. Žádají čtyř prvních artikulóv, král jich odpierá; si quo modo limitabuntur ad concordiam, Deus scit. Mám za to, žeť brzo bude konec, neb obojí chvátají. Uhři sem přijeli dominica Reminiscere,“ král proti nim vyjel až před předměstie. Co skonáno bude, toť vám napíšem. Kněz Henrich zde; tejdinkují mezi ním a králem, musíť sáhnúti až po loket do hrnce, jinak milosti mieti nebude, ačť vdy král jeho nynie v radě proti Uhróm mievá. Zjednajtež také pro Buoh něco dobrého na svém sněmu,“ abyste darmo peněz netrávili. Legát miení jeti do Čech, buď sněm neb nebuď, aby Otec svatý v klamu shledán nebyl. A odtad miení na 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Jan Karvajal přijel do Prahy 1. května; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 236 a d. 3) Viz Urbánek, tamže 231 a d. 4) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2311. 5) 17. února. 6) Sněm v Praze koncem února, viz Urbánek, tamže 231 a d. 7) Srv. tamže 235.

Strana 317
Č. 452—454: 25. února—4. března 1448. 317 Rýn ad tractandum de recompensa sedi apostolice facienda. v neděli Oculi, 48. Dán v Viedni Vester Procopius. Na rubu: Pánu mému milému, panu Oldřichovi z Rosenberga. Pečet odpadla. 453. 1. března 1448. Zápisy o příměří mezi Oldřichem z Rožmberka a Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína do sv. Jiří (23. dubna) a dvou neděl potom, základ 3000 kop gr. (v pátek po sv. Matěji ap. bož.). 1) V zápise se strany Oldřichovy jmenován oprávce Jan z Kostelce a na Leštně. Rukojmí: Jindřich z Sobětic a na Týně nad Vltavou, Jan z Lažan na Be- chyni, Jan Rús z Cemin, Jan Koňata z Olešnice, Jan Dobronička, purkrabí na Dobronicích, Vaněk Písek z Radenína, Jan z Malovic a Vikéř z Chmelné a na Proseči. Ležení v Březnici nebo v Táboře. 2) V zápise Zmrzlíkově jmenováni rukojmí: Zachař z Říčan a na Štěkni, Jan z Radešína a na Střele, Petr z Radešína v Smolotelech, Petr z Dlouhé Vsi a v Dobevi, Mareš z Holešic, Milota z Doupova, Hema z Libčic a na Hlubyni, Bo- řivoj ze Svinař. Ležení v Krumlově nebo v Budějovicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1007, souč. opisy. 454. 4. března 1448. Opez ze Seidlitz Oldřichovi z Rožmberka: s jeho poslání na Litvu sešlo; král polský Kazimír vyhnal litevského vévodu Michala; doporučuje mu služebníka Kunze. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1010, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1191. Wolgeborner, edler, lieber herre, mein willingen dinst mit willen alzeit bereit. Das Euer Gnad mit euern seinen gesund wolmegende und frisch weret, dirfure ich alzeit gerne. Denn als izt ein jor vergangen, als ich Euern Gnaden schreib, wie mich mein allergnedigster herre, Romischer kunig etc., ken Litten senden wolde um sach an Euern Gnaden wol wissenlich, das wart abgeslagen, dovon ich Euern 1) Viz list z 11. února 1447, č. 255.

Strana 318
318 Gnaden wol sagen, wenn ich zu Euern Gnaden komen wurde. Ich schrebe Euern Gnaden gerne newe zeitunge von Polan ader von unsern landen, so weis ich off dizmol nicht merklichs allein, das der kunig von Polan herzog Micheln von Litten und von alle dem das er hat vertreben und er leith bei den jungen herrn herzog Kenthners sonen zu der Olsen. Sunderlichen, gnadiger herre, bitte ich Euer Gnaden, meinem vettern, euern diner Cunczen, ein gnediger herre sein wellet; das meine ich mit allem fleisse umb Euern Gnaden verdinen. Und domete bethe ich Euer Gnaden, loth mich Euern Gnaden befolen sein, wenn ich mich allis guten zur Euern Gnaden vursehe, als zu meinem gnadigen und gunstigen herren. Geschrseben] zu Stobschicz an montag nach Letare, a. D. XLVIII°.I Č. 454—455. 4.—10. března 1448. Opecz von Seydlicz, ritter. Na rubu: Dem wolgeborn, edeln herrn, hern Ulrichen von Rosenberg, meinem gnadigen und gunstigen herrn. Pečet odpadla. 455. V Týně n. Vlt., 10. března [1448). Jindřich ze Sobětic a na Týně Oldřichovi z Rožmberka: prosí o radu, co má činiti proti lidem, kteří loupí okolo jeho městečka; Jiřík z Poděbrad žaluje na Plzeňsku na Oldřicha. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1013, or. pap. Urozený pane, služba má napřed VM“. Dávámť VM“ věděti, kterak nynie v těchto mierách okolo mého městečka veliké se nešlechetnosti dějí po silnicéch od pěších i od jiezdných: lúpie a kradú, nedadúc do mého městečka VM“ lidem i mým i jiným lidem dobrých lidí na trhy i po svých potřebách jezditi a choditi. A já vida to i slyše, maje lítost toho a úštipek od dobrých lidí, že to neopatřím a toho nehájím, jakožto slušie, aby se toho nedálo, i prosím VM“, rač VMť mi k tomu raditi, kterak mám s tiem vuokol jíti, nebť bych bez VMti rady nechtěl nic učiniti. A prosím VM“i, rač mi toho spěšnú odpověď dáti, nebť k těmto hodóm vždy budú 1) Zároveň psal Opez v. Seidlitz rožmberskému kancléři Janovi, prose o zprávy z Čech, nebot se prý neodvážil žádati o to Oldřicha. List téhož data (Třeboň, Schwarzenb. arch., Hist. 1009, or. pap.) zni: Mein dinst zuvor, besunder liber frund! Ich hette gerne meinem herrn von Rosenberg geschre- ben umb newe zeitunge, als nemleich von kunig Laslaw und von eines verwesers twegen, wie man izunt dovon ein vernemen hette in Behmen, ader ich torste mich des nicht dirwegen Seinen Gnaden dovon schreiben, sunder ich bethe euch in allem fleisse, mit willen und wissen meines herrn von Rosenberg mir dovon icht zu schreiben, was euch dovon tegleich zu tuen wer, das welde ich mit willen umb euch dinen. Und bethe sunderleich, loth euch meinen vettern Cunczen befolen sein. Und begere euer verschrebene antwort bei disem boten. Geschr. etc.

Strana 319
Č. 455—457: 10.—22. března 1448. 319 lúpiti. Také VMu prosím, rač mi dáti věděti, jde-li k čemu dobrému a podobnému Datum Tyn dominica Judica. čili nic, aťbych se uměl k tomu mieti. Henrich z Sobětic sed. na Týně. Také VM“ dávám věděti, žeť sem měl nynie posla svého u bratra svého na Třebli a bratr Janek mi jest vzkázal a pravie, že by nynie pan Jiřík rozsílal po Plzeňště a žaluje na VM, že by ke všemu dobrému šlo, by pro TMť nebylo a že by to VM“ scházelo. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, pánu mému mně příznivému, bd. Přit. pečeť. 456. 19. března 1448. Lipolt Vita ze Rzavého, purkrabi zvíkovský, Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu příměrný list Václava Zmrzlíka i jiné listy, týkající se jejich sporu. Orlík, Schwarzenb. archiv: VII Gr 8 č. 1, or. pap. AČ. XIV, 13 č. 1501 (chybné datum 23. března 1445). Urozený pane, pane milostivý! Služba má VM“. Rač VM věděti, žeť jest pan Václav Zmrzlík přímirnie list u mne položil v tento pondělí. I posielám přípis toho listu2 VM“ i jiné listy, kteréž mi jest poslal, ješto VMť jim porozomie. Také vedle vašeho rozkázánie ty věci všeckny, což sěm věděl, ješto sě VM“ od něho staly, tyť VM“ posielám, což sě jest od něho a od jeho služebníkóv VM“ dály. Neračte mi za zlé jmieti, žeť posielám jiezdného posla, nebť již pěších nemám. Scriptum feria III. post dominicam Palmarum, anno etc. XLVIII. Lippolt Víta ze Rzavého, purkrabie zviekovský. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino sibi gracioso, dd. Přit. krytá pečet. 457. V Březnici, 22. března [1448). Milota z Doupova Oldřichovi z Rožmberka: promluví se svým pánem o pří- měří s Budějovskými. 1) 18. března. 2) Srv. zápisy z 1. března, výše č. 453. 3) Dotčené listy se nedochovaly.

Strana 320
320 Č. 457—458: 22.—25. března 1448. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1015, or. pap. Služba má napřed VM“, urozený pane, pane na mě přieznivě laskavý! Jakož mi VM' píšete, aťbych s panem Václavem, s svým pánem, mluvil o příměřie s Bu- děvskými, aby dalšie měl do sv. Havla? neb do sv. Jakuba,“ račte VM věděti, žeť chci s pánem svým o to pilně mluviti a k tomu se přičiniti, což najdále moci budu, kdyžť se s ním shledám; nebť jsem VM“ v tom i v jiném hotov poslúžiti jakožto pánu na mě od dávna laskavému, což bych mohl jakožto služebník váš. Psán na Březnici v Veliký pátek. Milota z Dúpova. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka etc., pánu na mě přieznivě laskavému. Pečeť odpadla. 458. Na Rukštejně, 25. března [1448]. Zdeněk z Valdštejna Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s Janem z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Waldstein, or. pap. AČ. XIV, 37 č. 1549. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý! A jakož slechka TM“ tajno nenie, kterak pan Jan z Hradcě svú vóli se mnú má a rukojmiem mým svévolně laje, a což jej páni obsielají, já sem jej obsielal i přede pány sem s ním mluvil, a chtě“ přede pány jemu práv býti' podle listu, jestliže bych co proti listu svému učinil, anebo podle rozkázání pánó“ JM“ učiniti anebo podle rady páně Menhartovy opraviti; a von toho ote mne přijieti nechce. A vie pan Jan, kterak jsem k tomu přinucen, ješto mi sě o to rozpisovati nehodí podle zápisu. A von mi také slíbil pod svú věrů dáti vypsané své přátely a pomocníky, abych na ně nesahal, před panem Hyncem nebožčíkem z Puršteina, před panem Heníkem Židlochovic, před panem Leskovcem Arnoštem; a toho sě na něm nemohu doupomínati. A klade mi roky v Čechách, ješto list muoj tak nesvědčí, než abychom sebe s obú stranú prá- vem hleděli, kterých páni a zemané by tích časóv požívali v zemi našie. I teď přie- pis toho listu TM“ posielám, a prosím TM“, posrozuměje jemu, TM' rač jej obeslati, ať ode mne rovné přijme, abych JMti raděje slúžil jakožto súsědu, a mně rajš“ po- a) che v orig. b) V orig. býci, stejně psána tato koncovka i dále. c) Tak or. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) 16. října. 3) 25. července. 4) Dotčený list se ne- dochoval.

Strana 321
Č. 458—460: 25.—31. března 1448. 321 raditi. Jakož toho TMti věřím, že to TMť ráčí učiniti pro mú službu. Ruksstfein] feria II. post festum Pasce. Datum in Zdenek z Valšteina. Na rubu: Urozenému pánu, panu z Roznberka seděním na Krumlově, přieteli mému milému, buď dán. Přit. krytá pečeť. 459. V Novém Městě [Vídeň.], 30. března 1448. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: o válce s Jiříkem z Poděbrad napíše papeži i kurfiřtům. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1017, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1365. Fridrich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des richs, herzog zu Osterreich und zu Steir etc. Edler, besunder lieber! Als du uns yzunt geschriben hast und uns umb hilf anrufest, wann sich nu der von Podiebrad zu feld gemacht habe und uns nit ant- wurten werde und wie es dir und dem vom Newnhause hart zustee etc.,/ also ist es an im selbs, das uns der von Podiebrad noch kein antwurt gegeben hat; und darumb haben wir den andern weg fur uns nemen mussen und wollen yzunt unserm heiligen vater dem bapst, auch unsern kurfursten schreiben und botschaft tun2, und hoffen, sy werden uns darinne nit lassen, wann wir je die sach gern statlich und redlich farnemen wollten und zu tun mainen. Und getrawen dir, du werdest dich in allen treuen finden lassen, als du bisher getan hast. Geben zur Newnstat am sampstag nach unser lieben Frauen tag Annuncciacionis, unsers richs im neunden jare. Ad mandatum domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln Ulrichen von Rosemberg, uns besunder lieben. Přit. pečeť velmi poškozena. 460. V Linci, 31. března 1448. Jindřich van Heessel Oldřichovi z Rožmberka: vévoda Filip Burgundský 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 234—5. 41

Strana 322
322 Č. 460: 31. března 1448. vyslal ho s věřícím listem ke stavům uherským a českým; posílá mu list pro stavy české s prosbou, aby jej doručil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1018, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1367. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1281, 1471. Wolgeborner, genediger, lieber herr! Ich bitt Eurer Genad ze wissen, das mich mein genediger herr van Bourganien ausgeschickt hat mit seinen gelaubsbriefen an alle herren, geistlich und werltlich, in das konigreich van Ungern und van Behem und an alle die land, die konig Lassla zuegehoren. Des so gib ich Euren Genaden einen brief, die in latein ist geschriben, die da gehort und laut an alle herren, geistlich und wertlich, die der cron zu Behemen zuegehoren, das man mir genzli- chen gelauben sol, was ich van meins genedigen herren van Bourgonien sagen wird," und sunderlich zu Euren Genaden, so ir ein guet wort habt in fremden lan- den, und mein herr van Bourgonien das van mir wol underweist ist, auch das mein herr van Bourgonien ein grosser sunder merer betrauwen hat zu meinem herrn van Wallsee, die eurer aiden ist, so sezt er genzlich in Eurer Genad sein betrauwen. Und ich bitt euch, das ir euch die sachen also entpholhen lasst sein, das die gelaub also geopfenbart und fur sich gepracht werd, als ich Euren Genaden verschreiben wird in einem andern brief.? Des ich hoff umb Eurer Genad und umb das ganz konigreich van Behem zu verdienen. Geschriben ze Linz am sontag nach Annuncciacionis Marie, anno M'CCCC XLVIII. Euren Genaden williger, underteniger, gehorsamer diener Heinrich van Heessel genant Ostereich, konig der wappen van Ruir. Dem edeln, wolgeboren herren, herrn Ulrich van Rosenberg, meinem genedigen, lieben herren, dd. Přit. krytá pečeť. 1) Dotčený latinský list se nedochoval. 2) Srv. list Jindřichův stavům českým z téhož dne (uložen tamže; Lichnowsky na uv. m. č. 1368): Item, genedigen herren, das ist die gelaub, die mir mein genediger herr van Bourgonien ent- pholfen hat zu werfen an geistlich und werltlich und an die ganzen gemeinen van Behem. Item so lasst euch meins herrn Genad van Bourgonien wissen seinen fruntlichen willigen dinst und alles guet. Und er bitt euch allsambt mit ganzem vleis, das ir euch konig Lasslaw, euren ge- poren herren und konig, entpholhen lasst sein und bei seiner kronung und gerechtigkeit gelieb ze halden. Daran tuet ir meins herrn Genad van Bourgonien also lieb an, als ab ir es seinem aigen soen tet. Des wil mein herr van Bourgonien alzeit umb euch und die euren verschulden und verdienen in allen redlichen und muglichen sachen, die ir an im werd begeren in konig Lassla dinst. Genedi- gen herren, ich wer selbs zu euch komen, so hab ich so lang in Ungern und in Osterich gelegen, das mir die zeit zu kurz ist, so ich an verziehen zu meinem genedigen herrn van Bourgonien rei-

Strana 323
Č. 461—462: březen—10. dubna 1448. 323 461. [Asi v březnu 1448. [Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z Rožmberka]: o domněnce krále Fridricha, proč stojí Čechové o mladého krále. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1016, or. připisek k nějakému dopisu, podle písma nejspíše Jindřicha ze Sobětic. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1452. Také rač věděti, že tento Rakúský, kterýž nynie Viedeň drží, mluvil jest a pravie, že proto Čechové o mladého pána stojí, aby pod jeho mladostí svú vóli měli a pod ním činili, což by chtěli, než by oni sobě vzěli pacholka rozomného a léta majícieho; a to sám na sě mienie, ale viem, žeť toho nedovede. 462. V Krumlově, 1. dubna 1448. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Hradce]: napomíná ho, aby dal rozsouditi svůj spor se Zdeňkem z Valdštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Waldstein, koncept. AČ. XIV, 38 č. 1550. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Vědětiť dávám, že mi pan Zdeněk z Valštajna obeslal a píše mi, že by svévolně naň sáhl proti zápisu jeho, v kterémž se on tobě zapsal a podávaje se k rovnému na dobré lidi. Milý přieteli, mněť by se zdálo, aby v této mieře takově s ním nezacházěl, než dal ně- komu dobrému s ním ohledati; a jestliže by ti dobří lidé nalezli jej v čem vinovat proti tobě, proč by tobě neodčinil, a také že by tobě to bylo poctivěji i od lidí pří- jemněji než tak, ač jestli tak, jakož pan Zdeněk píše. Věřímť, že se v tom tak mieti budeš, aby takové věci obecnému dobrému v této mieře nepřekážely. A tohoť Datum Crumblow f. II. post Conductum prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Pasce, annorum XLVIII°. Ol. ten muss mit einer solicher antwort, als mir die Ungern und die andern gegeben haben, widerumb an meins herrn Genad ze bringen, dieselbe antwort redlich und guet ist. Und ich wird vor sand Johanns tag widerumb komen mit mer potschaften und briefen, die euch meins herrn Genad van Bourgonien wirt schicken. Und ich hoff alle die, die konig Lassla hold und getreue sind, das in die potschaft woll gefallen sol und wirt. Und ob ir ichz begert oder wellet, das ich tun sol oder mag, da wist mich alzeit willig und gehorsam innen. Und umb warer gezeuknus diser potschaft, so hab ich mein insigel hierinnen aufgedruckt. Gegeben zu Linz am sontag nach Annuncciacionis Marie, anno M'CCCCOXLVIII. 1) List z 25. března, viz č. 458. 41*

Strana 324
324 Č. 463—464: 1.—7. dubna 1448. 463. V Krumlově, 1. dubna 1448. Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Valdštejna: odpovídá na jeho list o sporu s Janem z Hradce,i že Jana ihned obeslal,2 prose, aby od něho přijal rovné; přičiní se rád o urovnáni věci. — (fer II. post Conductum Pasce.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Waldstejn, koncept. AČ. XIV, 38 č. 1551. 464. V Krumlově, 7. dubna 1448. [Oldřich z Rožmberka] Jankovi z Hrádku: ať se přičiní, aby rok mezi Tá- borskými a Zmrzlíkem byl položen do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1019, koncept. Služba má tobě, Janku milý! Vědětiť dávám, že Jan Rús z Čemin, služebník mój, ode mně a Jan Pražák s Tábora od Zmrzlika nynie v Strakonicích byli jsú a rokovali o to, což mezi nimi jest a Zmrzlíkem. I nemohli se tu o některé věci smluviti, kteréžto tebe tajny nebudú, když se, dá-li Buoh, shledáme. Než píše z nich každý zvláště, ale jednú formú, Sádlovi, ubrmanu těch věcí najvyzšiemu, prosiece, aby jim o to rok před se položil, když by se jemu zdálo, a dal jim listem svým oběma týden napřed věděti, který den a kam by před něho přijeti měli. Protož tebe prosím, aby to některak, jakžť by se tobě koli zdálo najlépe, objednal a při- činil se sám od sebe k tomu s pilností a psal Sádlovi, aby ten rok nynie, když v Praze budem, do Prahy byl položen, ku kterémužto služebníci moji se mnú bez- pečnějie projedú, a já sám při tom, ty také i jiní dobří lidé a přátelé moji jsúce i jeho. To, což mezi nimi jest a Zmrzlíkem, tiem spieše k konci miestnému a do- brému móž býti přivedeno tu v Praze nežli jinde kde. Takéť se tu Sádlo lépe s kým bude mieti potázati, ač by jemu toho bylo potřebie, nežli jinde, a mezi Datum Crumlow námi to k konci miestnému přivésti. I věřímeť, že to učiníš. dominica post Ambrosii, anno Domini etc. XLVIII°. Důška: Jestlipakže by co psal Sádlovi, prosím tebe, neposélejž toho po tomto poslu, ale po svém, ať tento před se s Rúsovým listem běží k Sádlovi etc. Jinou rukou na rubu: Janko s Hrádku. 1) List z 25. března, viz č. 458. 2) Viz. č. 462.

Strana 325
Č. 465—466: 21. dubna 1448. 325 465. [Asi na jaře 1448/. [Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z Rožmberka]: o sjezdu Táborských proti Oldřichovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 958, or. přípisek k nějakému listu. A také račte věděti, žeť mi jest vzkázáno, žeť teď nynie tento pátek byliť sú Táborští pohromadě, kterakú by příčinú s TM“ zajíti měli, i nauměli jsú se o to spolu smluviti, jedni že by chtěli před se vésti a druzí odmlúvají, a tak že by se o to mezi sebú drahně nětco pokrykovali; a tak sú se v tom bez konce rozešli. A také rač se TM' dále lépe ptáti, nebť bych VMť nerad v ničemž obmeškal. A také neviem, na čem potom spolu zuostanú. 466. V Krumlově, 21. dubna 1448. Oldřich z Rožmberka Budějovským: aby faráře svého mistra Ondřeje zacho- vali při smlouvě, kterou učinil kardinál mezi ním a biskupem slitomyšlským Matějem Kučkou]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II, 31. 1, koncept. AČ. XIV, 38 č. 1552. — Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7161 (reg). Súsědé milí! Když nynie mistr Ondrášek, rodič města vašeho a farář, listu totiž tohoto ukazatel, jel s námi z Viedně, na cestě, nébrž i tam v Viedni od něho nic jiného, než že by sě vám i jiným potomně hoditi mohl, srozuměli sme. Po- něvadž u člověka takového pak nynie opět slyšíme, kterak že ta smlúva, kteráž jest mezi biskupem“ a mistrem Ondráškem, farářem nadepsaným, najpoctivějším v Cristu otcem cardinálem a pánem téhož mistra Ondráška, učiněna, před vámi zjevena jest znamenitě, protož vás s pilností prosíme, abyste již jeho, v tom spravedlnost vedle té smlúvy znamenajíce, při ní jej vedle toho, jakož zní, zuostavili dobrotivě, neb tomu sami móžte rozuměti, že takové věci cardinálem smluvené hodně by měly a mají býti držány, aby snad potom větší a snad horšie s toho nesnáze nevyšly, Datum Crumlow dominica proxima poněvadž pak rodič města jest vašeho.? ante Marci, anno Domini etc. XLVIII°. Oldřich z Rožmberka. Súsedóm našim milým, purgmistru a radě města Budějovic Českých, dd. 1) Biskup litomyšlský Matěj Kučka. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 698 a d. o sporu o faru budějovskou.

Strana 326
326 467. Č. 467—468: 22.—26. dubna 1448. V Krumlově, 22. dubna 1448. Oldřich z Rožmberka rozsoudil spor mezi Přibíkem z Klenového a Budě- jovskými. (v pondělí před sv. Jiřím). AČ. III, 538 č. 511 (reg. z orig. v archivu budějovském, nyní ztraceného). 468. 26. dubna 11448). Jindřich ze Sobětic a na Týně Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za list i za- slaný přepis listu, schvaluje jeho opatrnou odpověď [Táborským] a nabízí mu svou pomoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1021, or. pap. Služba má napřed VM“, urozený pane a pane mně příznivý! Jakož mi VM' píšete i listu přípis poslali jste etc.,2 tomu sem dobře porozuměl. I tak mám za to, že k tomu tak jde tú měrú, jakož sem VMť prve obsielal, že tudy příčiny hledají. I dobře mi se líbí to vaše opatrné otepsání, jakož jim VMť zasě otpisujete, jestliže byste po tom čemu takovému porozuměli, abyste mě neráčili v tom také obmeškati. A jáť svú pilnost také k tomu chci přičiniti, jestliže bych také co přezvěděl, toť VM“ tajno nebude. A cožť bych mohl v tom i v jiném VM“ poslúžiti, toť chci rád učiniti jakožto služebník pánu svému, nebo to mám s práva učiniti. A na to se VMť muožete chutně ubezpečiti. A v tomť svého hrdla i statku litovati nemíním, když by toho potřebie bylo. Datum f. sexta ante Philippi [et]“ Jacobi apostolorum. Henrych z Sobětic sed. na Týně. Také račte VMt věděti, žeť sem jměl poselstvie své tam, jakož VMť muožete rozuměti etc., i nicť nemohu rozuměti o tom, než žeť sě VM“ obávají tú příčinú, že VMť po vašem panství kázali ste lidem jmieti sě na hotově." Na rubu: Nobili domino et domino Ulrico de Rozimberg, domino gracioso. Pečet odpadla. a) Chybi o orig. 1) Srv. v listu Příbíkově Oldřichovi z 9. února a v odpovědi Oldřichově z 15. února t. r., č. 442 a 447. 2) Dotčené listy se nedochovaly. 3) Byly to přípravy proti Táborským; srv. listy Jindřicha ze Sobětic z 20. února a 10. března t. r., č. 449 a 455.

Strana 327
Č. 469: 2. května 1448. 327 469. Ve Vídni, 2. května 11448/. Kašpar Šlik z Holíče, nejvyšší kancléř, Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že nemohl sám přijeti na sněm, a prosí snažně Oldřicha, aby se přes to ne- rozpakoval ujmouti se na sněmu jeho věci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 423 č. 13. — Srv. Hufnagel, MIOG. Ergzb. VIII, 394. Urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú snažnú napřed TM“ vzkazuji. Jakož mi nynie TM' psala, že sě bojíš, že tak beze mne prospěti nebudeš v mých věcech býti,“ jakož když bych při tom byl etc,2 rač věděti, pane, že sem ve dne i v noci velikú pilnost přičinil, abych byl mohl k tomu sněmu přijeti, nébrž, až sem sě potom k tomu podal, že sem na mú vlastní stravu chtěl jeti, pro žádnú věc sem toho nemohl obdržeti, to vie p. Neyperger i kněz cardinál; ne proto, by mi král nevěřil, než pro to biskupstvie, o kteréž nynie se mnú tajdinkuje,“ kteréž ot nás nebude jmieti, tak že sem musil ostati bezděky. To Buoh vie, že bych nade všecky živé věci u TM“ rád byl pro velmi rozličné věci. Proto sě TM' nerozpakuj, nébrž prosím TM“, aby svú pilnost k tomu přičinil. Však bratr mój má mú plnú moc. A tu bude také pan Neyperger. Učiňte všickni, což najlépe budete moci, a smluvte tu věc, jakož TM“ úplně věřím, že toho nenecháš, pro toho kraje lepší. Poslúžiš v tom, pane, té coruně; neb jistě, pane, jestliže by sě TMť toho zbavila a že by sě válka počala, když bych již dále nemohl a Čechové by na mě chtěli proti spraved- livosti, musil bych takové pomocníky sobě vzieti k těm hradóm, ješto by potom někteří, a snad já sám, toho pykali. Nerač sě toho zbaviti, pane; však by to tvá vina byla, jestliže by co zlého skrze válku vstáti mělo. Račiž to pro mú službu učiniti, však sě ješče TM“ i tvým synóm hoditi mohu; a nezapomínaj starých služeb Dán v Viedni i budúcích bohdá. Bratr mój TM“ bude moci lecos pověděti. ten den Božieho vstúpení. Gaspar z Holíče, cancléř etc. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu na mě laskavému. Přitištěna krytá pečet. a) Tak or. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) Šlo o spor Šlikův s Vilémem z Ilburka o Loketsko, o němž se mělo jednati prostřednictvím Oldřichovým na sněmu v Praze; srv. listy Šlikovy z 5. a 29. ledna t. r., výše č. 428 a 435. 3) O sporu o biskupství freisinské viz Hufnagel na uv. m. 334 a d. 4) Srv. Urbánek, Čes. děj. III, 2, 276.

Strana 328
328 470. Č. 470—471: 30. května—24. června 1448. 30. května 11448/. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať rozkáže svým úředníkům v Soběslavi, aby nebránili jejich člověku Janovi, synu Tůmovu z Nedvědic, choditi do města Soběslavě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I B. 5 BC. 2, or. pap. AČ. XIV, 39 č. 1554. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Když Jan, syn Tómóv z Medvědice, člověk náš, některého času jda cestú svobodnú, i nalezne člověka zabitého na stezcě, a navrátiv se do města Soběslavě, povie měšťanóm vašim o tom zabitém, keréhožto kázavše“ pochovati, člověka našeho vsadie do vězenie, z kte- réhožto vyvedše, na skřipec vrci kázali, zda by se jim v tom zabitém poznal, a nemohše nic na nem' jmieti, podržavše jeho na rukojmiech, i propustili, ale město jemu vaše zapověděli až do dnešnieho dne. O nehožto“ s Rúsem, Maksantem i jinými úředníky vašimi mluvili sme i do Soběslavě psali, žádajíce, aby našemu člověku vedle jiných lidí nehájili poctivých potřeb bez škody vašie pósobiti. A nemohše toho na nich jmieti, TM“ oň také, ač se TM' pamatuje, psali sme; i otepsali ste nám, že se chcete na to zeptajíce' odpověď dáti, a té do sie chvíle ještě od vás nejmáme. Protož TM“ prosíme, móže-li to býti, aby ráčil úředníkóm svým tudiež měšťanóm rozkázati, ať člověku našemu nehájie o potřebné věci poctivé do města vašeho choditi; však jest-li ktožkolivěk, ješto by našemu člověku o tu věc kterú vinu dával, chcemť naň dosti pravdy udati, jakožť sme též po prvé úředníkóm vašim Datum feria Vta post Urbani et in podávali. A na to odpověď vašie žádáme. octava Corporis Christi. Purgmistr a radda města Hory Tábor. Na rubu: Urozenému pánu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečeť. 471. [Před 24. červnem 1448]. Instrukce Oldřicha z Rožmberka pro Jarohněva z Usuší a Kokota, posly ke sjezdu strany poděbradské v Kutné Hoře.? a) Nadepsáno o, to jest asi zkráceně „ho“. b) Tak or. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) O sjezdu viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 262 a d.

Strana 329
Č. 471—472: 24.—27. června 1448. 329 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1026, koncept. AČ. II, 237 č. 16. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 263. Item najprve poviete noviny panu Jiříkovi, že mi kardinál psal, že se z Viedni hnul tu úterý“ před sv. Vítem2 a jede do Budína a že tu Uhři silně leží, čekajíce jeho, a že má v tom dobrú naději, že bohdá v ty věci mezi králem a nimi v dobré uhozeno bude. Item také mi cardinál psal, že se otci svatému dobře a ščastně vede v jeho věcech kostela římského a že mu král aragunský velmi nakládá a pomocen jest v jeho věcech. Item když sme z Prahy jeli z kardinálem, byl král římský v Celli u Matky boží a tu mu přišlo poselství, že jemu heutman v Krajnu a v Štyrště sešel; tu jest tam jel, jiného heuptman dělaje. A když to zjedná, nemeškaje bude v Viedně, tak jakož sem já spraven. A páni rakúští mají nynie býti a rok mieti v Křemže s ji- nými preláty a zemany." Item povězte panu Jiříkovi o tohoto Chlévce a proste jeho, ať jemu píše a přičiní se, aby Chlévec pokoj měl, tak jakož sem jemu prve psal. A jáť se také chci rád přičiniti, aby pan Krušina v pokoji byl, leč by jeho vždy v pokoji nenechal a on se z núzí musil brániti. Item také porozumievám, když jediné král do Viedni přijede, že nám rok po- ložen bude o světím Bartholome"5 neb ihned potom mezi svatém Bartholomem a svatým Václavem.“ Protož, milý pane, muožeš-li sám tu býti, velmiť bych rád, byť to mohlo býti. Pakli to býti nemóže, ale mluv a jednaj k tomu, aby někteří dobří lidé k té jiezdě vypraveni byli, ježto bychme tam ty věci s jedné stajné vuoli mohli jednati, cožť jest obecného dobrého, a také na čemž sme zuostali i zapsali, neb muožeš dobře rozuměti, žeť ty věci tu k konci musejí jíti. Na rubu: Articulové, kteréž Jarohněv s Kokotem ku panu Jiříkovi i také sněmu u Hory nynie sebranému. 472. V Krumlově, 27. června 1448. Oldřich z Rožmberka Janovi Jiskrovi z Brandýsa: aby se přičinil o zproštění syna Příbíkova z Klenového. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1027, koncept. AČ. III, 45 č. 68. a) V konc. opraveno ze „sobotu“. b) Tak konc. 1) Jan Karvajal; jeho list, o němž se Oldřich zmiňuje, se nedochoval. 2) 11. června; srv. Urbánek, na uv. m. 2632. 3) Viz Chmel, Gesch. K. Friedrichs II, sv. 2 str. 580 a d. 4) Do- tčený list se nedochoval. 5) 24. srpna. 6) 28. září. 42

Strana 330
330 Č. 742—473: 27.—29. června 1448. Služba má tobě, pane Jene milý! Píše mi pan Přibík Klenovský, kterak o sproštění syna jeho pilně stojíš a o to si nynie poselství k němu učinil. Toť velmi rád slyším. A takéť sem na něm porozuměl, že je toho velmi vděčen od tebe, jakožto od přietele svého dobrého. I prosímť tebe také, aby pilnost v tom měl, aby syn páně Přibíkóv tvú pomocí sproštěn byl; na tom mi velikú libost okážeš. A což bych Dán v Crumblově já také tobě k libosti měl učiniti, toť bych také rád učinil. fer. V. post Johannis Babtiste, annorum XLVIII°. Old. Urozenému panu Jiskrovi z Brandýsa, krále Ladislava najvyššímu heutmanu etc., přieteli dobrému. 473. V Krumlově, 29. června 1448. Svědectví Oldřicha z Rožmberka o soudu mezi Budějovskými a Janem Bechyní z Lažan o statek Jana z Tažovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 845 n, koncept. My Oldřich z Rosenbergka vyznáváme tiemto listem, tak jakož Tažovec praví, že by se Budějoviččí s Bechynkú před námi súdili o jeho statek, žeť se nepamatu- jeme, byť se kdy před námi súdili, než toliko svědomo nám jest, že sú se Budějo- viččí Bechynkovi před námi vyvadili, že s tiem nic nemají činiti a že jim nic svě- řeno nenie, než má-li Bechynka co mluviti k Jakubovi Pieseckému, toť muož dobře učiniti, neb jich spoluměščenín nenie, než toliko že tu tráví na svój groš hotový a že oni jeho před právem nehájí. A to sme vyznali před panem Děpoltem. A toho na svědomí věcem svrchupsaným kázali sme pečet naši k tomuto listu přitisk- núti. Jenž jest dán a psán na Crumblově v sobotu den sv. Petra a Pavla, anno- rum XLVIII°. 1) Tento list se nedochoval. 2) O dotčeném sporu se zachoval, pokud mně známo, jediný pramen, asi zr. 1447: It. vina Janova z Tažovic proti Budějovským: Item najprve vinu dávám Budějov- ským z statku a z nápadu spravedlivého, že Zdislav, syn Janóv Noskóv z Němčic, švagr muoj, jehož já sestru mám, pravú dědičku toho všeho statku, svěřil a dal schovati z své moci list na šest set kop gro- šóv Jakubovi písaři, v Budějovicích bydlejícému, kterýž dlúhá léta s nimi tu v městě přebývaje obchody své a užitky podle nich vedl jest k věrné ruce, kterýžto list dala paní Elzka věno své po sobě svrchu- psanému Zdislavovi, manželu svému, dobrovolně za zdravého života i na smrtedlné posteli, jakož toho dále řádně kšafty učinila jest z dobrých lidí svědomím, jakož to okázáno bude, když VMt roz- káže etc. Item když Buoh neuchoval Zdislava, odkázal ten list Janovi Noskovi z Němčic, otci svému, jakož toho také řádný kšaft mám z dobrých lidí svědomím a pod jich pečetmi. A v tom jede Jan Nosek s Cosmpierem, páně Crušinovým úředníkem, do Budějovic, chtě list svoj vzéti; a když při- jedú do Budějovic, tehdy pojali sebú Sovu, conšela toho času, a Hořického, měštěníny i jiné lidi obecné z města Budějovic, i mluvili s Jakubem, aby list vydal Noskovi. Tu Jakub řekl, že toho uči-

Strana 331
Č. 474: 2. července 1448. 331 474. Ve Vídni, 2. července [1448]. Jan Jiskra z Brandýsa Oldřichovi z Rožmberka: o zproštění syna Přibíkova niti nechce, pravě, že o ten list Bechynka také stojí, než řekl: Nevydámť ho Bechynkovi ani vám, leč se o někoho svolíte; a ktož bude k němu spravedliv a přinesete mi svědomie, tomuť jej vydám. A s tiem jedou pryč i vznesú to na pána svého; a páně Mť pan Crušina obešle Budějovské, ihned žádaje, aby se k tomu přičinili a Jakuba k tomu připravili, aby byl jeho panoši Noskovi vydán ten list, kterémuž jest spravedliv. Tu Budějovští toho učiniti nechtěli a dali páně Mti odpověď, jakž se jim zdálo, tak aby nás o náš statek připravili, jakož jsú to i učinili etc. Item dávám vinu Budě- jovským, že když byl Bechynka městu odpověděl, jakžto všemu kraji známo jest, o tu věc, tu jsú Jakuba k tomu drželi, nátisky mu činiec, o hrdlo i o statek chtiec ho připraviti, aby ten list vydal Bechynkovi, jakož toho list Jakubóv pod jeho pečetí šíře se vypisuje, kterémužto listu i k pečeti své přiznal se dobrovolně před panem Děpoltem, té chvíle purkrabí pražským, i před jinými mnoho dobrými lidmi etc. Item dávám vinu Budějovským: vědúce, že sme se k tomu zevně a hlasitě připoviedali, že ten statek jest nápad náš spravedlivý, i súdili se o náš statek s Bechynkú před Sobětickými v Týně nad Vltavú, a nemajíce k tomu ižádného práva ani které spravedlnosti, ani nás k tomu pozvavše, než svévolně jsú nás o náš statek připravili proti běhu a řádu spravedlnosti, ješto neslýchaná věc, by spravedlivé a obdržalé věno mělo zahynůti takovým úkladem neslušným, a vě- dúce dobře, že Bechynka měl nám ten list plniti, i připravili Jakuba k tomu, že ten list musil Bechyn- kovi vydati etc. Item když Nosek, již jsa člověk starý, nemohl na nich svého statku dobýti, i dal mi jest své pravé listy i kšafty před páně Mtí panem Crušinú z Švamberka i před mnoho dobrými lidmi. I psal sem jim, aby mi k sobě spravedlivé učinili o tu věc svrchupsanú; pakli by mi toho ne- učinili, že musím na nich svého dobývati, jakž budu moci. Na to jsú mi žádné odpovědi nedali, než pan z Rožmberka psal pánu mému, aby mě přidržal, abych na někom dobrém přestal, a zvlášť o sně- mu, jakož minul toho času na sv. Martina. To sem učinil, chtě vždy, aby to mezi námi podle spra- vedlnosti a bez nesnází šlo. I slal sem na ně dobré lidi, žádaje, aby mi od sebe spravedlivé učinili po některém pánu, zvlášť po purkrabí pražském toho času panem Děpoltem; toho jsú učiniti nechtěli. A tak sem o to ležel dlúhé časy v Praze, trávě sě i svými přáteli, takže mi nechtěli nic spravedli- vého učiniti. A s tiem jeli pryč. A já osvědčiv to dobrým lidem, jel sem také pryč etc. Item byl sem dvakrát před panem Michalcem z Strakonic s nimi; tu sem chtěl na pana Michalce zaručiti mocně. Nemohl sem toho na nich mieti. Tu sem opět osvědčil, že mi se od nich nemohlo nic rov- ného státi etc. Item potom pan Michalec z Strakonic podal nás na purkrabí pražského toho času pana Děpolta. Tu sem opět stál i dával sem jim vinu. Tu purkrabí pan Děpolt s jinými dobrými lidmi slyšeli nás, a tak že se jest Jakub seznal před těmi dobrými lidmi, purkrabí panem Děpoltem i před jinými mnoho dobrými lidmi, že jest k tomu držán od Budějovských, že musil ten list Bechynkovi vydati a řka: Jáť sem proti obci nemohl. Také týž Jakub seznal se k pečeti i k listu, což jest psal pánu mému a Janovi Noskovi. A ten list mu okazoval Otík z Myslovic, jakož okázán bude, coj (tak or.) v něm psal. A to sme ihned osvědčili těm dobrým lidem. Také týž Jakub seznal se před těmi dobrými lidmi, že v prvniem kšaftu panie Elzky svědčí nám tři sta kop grošóv věna, kterýžto kšaft měl Jakub a dal nám ho přěpis, jakžto všecko okázáno bude. I rač VMt toho povážiti, že poslední kšaft věčí moc má než první. Item když nás pan Děpolt i s těmi dobrými lidmi, kteréž je se k sobě přijal, slyšeli, i chtěli mezi námi rádi pracovati podle spravedlnosti. Chtěl sem to všecko rád učiniti a těch dobrých lidí poslušen býti; Budějovští k tomu svoliti nechtěli ani Jakuba k tomu držeti toho času; a to sem také osvědčil těm dobrým lidem etc. Item když se k žádné spravedlnosti po těch dobrých lidech svoliti nechtěli, žádal sem na nich, aby mocně na pana Děpolta uručili. Opět jsú toho učiniti nechtěli, než svévolně jeli pryč. A nechtěli mi nic od sebe spravedlivého učiniti, než vždy mě k dalším ško- 42*

Strana 332
332 Č. 474: 2. července 1448. pilně pracuje; krále Ladislava v ničem neopustí; podává zprávu, o čem mluvil s kardinálem Janem Karvajalem ve Vídni, zvláště o věcech uherských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1028, or. pap. AČ. III, 45 č. 69. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a pane mně příznivý! Jakož mi TM“ píše o sproščenie syna páně Přibíkova etc.,1 rač TMť věděti, žeť o to s pilností pracuji, o sproščení jeho vězení. A jakož mi píše TMť, porúčeje mi crále Ladislava,2 rač TMť věděti, žeť já JM“ v ničem nemíním opustiti, než jemu slúžiti jako pánu svému milostivému. A na vědomie TM“ dávám, žeť jest cardinál do Vídně přijel; tuť sěm s JM“ mluvil, jeda s ním na cěstě, o příbězích a o dokonalosti v Uhřích. Tak mne zpravil, že sě mají páni uherščí spuolu sjeti v dnech brských do Prešpurku, a tu mezi sěbú konati o všechny věci a smlúvy k upokonění“ a nesnázi zěmí; a tsož v tom jiščejšího sjezdu zvím, toť TM“ dám zvěděti. A jakož mi píše pan Přibík, že by cardinál mínil odjeti, rač TM' věděti, žeť jeho úmysl není, než když sě s KM“ sjedie, tsož“ jeho úmyslu zvie, že chcě vám známo učiniti listem svým; a také žeť sě mají páni rakúščí do Homburku sjeti k tomu pánů uherských sjezdu. A tak mi cardinál řekl, že nikam nechce“ odjeti, než VM“ to konati, tsož“ jest řekl. A rač věděti, žeť TM“ chci poslúžiti, na čěmš sě hodím, jako pánu svému milo- Datum Vienne fer. III. post festum beatorum apostolorum Petri et Pauli. stivému. Jan Jiskra z Brandýsa, najvyšší hajtman crále Ladislava, hrabě šarušský]. Na rubu: Urozenému pánu a panu Oldřichovi z Rozmberku, pánu mému přiznivému, buď dán. Přit. krytá pečeť. dám a nákladóm připravili. A já opět, osvědčiv to dobrým lidem, jel sem pryč. Tak že sem proto škod vzal, rokuje, posly šele, trávě sě i jiné náklady čině, pól třetieho sta kop grošóv a jistiny šest set kop grošóv, úrokóv zadržalých za vosm let pět set kop grošóv bez dvudcat kop grošóv etc., summa jistiny, úrokóv zadržalých i škod proto vzatých třinádete set kop grošóv a třidceti kop grošóv. Protož, milí páni, prosím VMti i věřím jakžto pánóm spravedlivým, že s pilností tuto mú spravedlnost vážiti budete a výpověď podle mé spravedlnosti spěšnú uděláte, aťby viece VMti nestaral; a to ráčíte uči- niti pro mého pána i pro mú službu VMti etc. — (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. v. Tazovic, or. pap; pečeť, přit. pod textem, odpadla). a) nechci or. 1) List z 27. června, viz č. 472. 2) Tak psal Oldřich v jiném listu, který se nedochoval. 3) Srv. Urbánek, Ces. děj. III. 2, 2632, 2833. 4) Na den sv. Jakuba (27. července); srv. v listu Kašpara Šlika z 21. července 1448, níže č. 477.

Strana 333
Č. 475—476: 13.—18. července 1448. 333 475. 13. července 1448. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ačkoliv nevědí, že by Janovi Kozskému neučinili něco podle úmluv, jsou ochotni učiniti podle nové výpovědi úmluvců; aby k nim tedy Kozský přijel. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Kozský, or. pap. AČ. XIV, 40 č. 1555. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme VMt. Na první list, jakož ste nám o Kozského psali, odpověď dali sme, leč jest vás list nedošel. Pak jakož nám nynie píšete opět, abychom Janovi Kozskému, služebníku vašemu, vedle úmluv spravedlivé učinili etc., nevieme, co bychom jměli jemu učiniti, ješto bychom vedle úmluv neučinili, poněvadž, prodav nám sbožie své a stupuje, žádného práva sobě tu nepozóstavil ani k kterým poplatkóm zadrženým se ohlašoval. A přesto nechžť Kozský s těmi úmluvcemi k nám přijede, jestliže sme co vedle jich výpo- vědi jemu neučinili, chcemť po těch úmluvcích jemu všecko učiniti, ještoť VM“ ne- bude potřebie jemu práva na našě lidi propúštěti. A VM“ úfáme, že služebníka svého k tomu držeti budete. Datum sabbato ipso beate Margarethe virginis, anno etc. XLVIII°. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přit. krytá pečeť. 476. V Brně, 18. července [1448.2 Pavel z Miličína, biskup olomoucký, Oldřichovi z Rožmberka; stěžuje si na nesnáze ve svém biskupství a prosí, aby se přimluvil, kde možno, k jeho dobrému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 843, or. pap. AČ. III, 33 č. 50 (k červenci 1444—1448). Modlitbu naši vzkazujeme, urozený pane, příteli milý! Jakož TMť prve zpra- vena jest, kteraké my nesnáze a tesknosti máme zde v našem biskupstvie, již pak po tomto sjezdu, kterýž jest byl nynie o sv. Janě a ty dni u Hory, přibylo nám jest tesknostie pro některé věci, kteréž sú tam jednány, a zvlášče s mistrem 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 262 (pozn. 1 ke str. 260). 3) Srv. v odpovědi kard. Karvajala českým poslům z 11. září 1448, AČ. II, 243 č. 22; Urbánek, na uv. m. 4) Sjezd strany poděbradské v Kutné Hoře 24. června 1448; viz Urbánek, tamže 262 a d.

Strana 334
334 Č. 476—477: 18.—21. července 1448. Rokycanem,“ kterýchž jest snad TMt zpravena, než nám sě jich psáti nehodie. I prosíme TM“, když by sě kde přihodilo a TMti bylo slušno, aby sě ráčil o nás a o naše věci přimluviti k dobrému, zda bychom mohli bez takových nesnázie Datum Brunne fer. V. ante festum a tesknostie našě biskupstvie spravovati. s. Magdalene. Pavel, božie milostí biskup olomúcký. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozzmberka, příteli našemu dobrému, b. d. Přitištěna krytá pečeť. 477. V Novém Městě Vídeň., 21. července 11448). Kašpar Šlik z Holíče, kancléř říšský, Oldřichovi z Rožmberka: o své dohodě s králem Fridrichem o biskupství freisinské; aby přijeli na rok s králem, ustano- vený legátem [Janem Karvajalem]; stěžuje si na nepřátelství strany odporné a prosí, aby se Oldřich přičinil o stavení věcí až do sjezdu ve Vídni; zprávy o uherských věcech; prosí o med a pstruhy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 423 č. 14. Urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú TM“ vzkazuji. A divím sě, že mi TMť po tomto poslu ani prve dlúho nic nepsala; snad TMť již nade mnú zúfala, že sem sě s KM“ byl něco svadil. Toť jest, pane, bylo, že je nám chtěl vzieti bi- skupstvie, jakož sme i JMt toho sstúpiti již svolili; a bratr mój schová sobě hrad dobrý a město, jako šest set kop platu, a JMť má jemu jiné biskupstvie zjednati." A pro který zisk JM' to biskupstvie nám vzala, toť bohdá ústně poviem. A bych sě proti tomu tak nebyl posadil, nebyl bych tak mnoho vytiskl. Ale již, děkuje Bohu, mám zase milostivého pána a viem, že mi to bohdá nahradí; a ukázal již toho diel, ježto JM“ z toho děkuji. Jakož pak kněz legát TM“ píše“ a rok Čechóm jmenuje a sjezd s královú M“ na sv. Jiljie, račiž pilen býti, abyste vždy přijeli. Neb JMťi z Čech psali, že strana otporná poslati nechce, než že miení vojsko mieti a mě a Plavanského zahubiti. Pak TM' sama vie, že na mnú“ a bratru mém nikdy nic ne- scházelo rovného; chtie-li nás proto hubiti, nébrž corunu, neb to sbožie našě není, to musíme Bohu poručiti. Nevezmúť nám bohdá hradóv. Počátek jest na nich, neb bychme rádi pokoji, ale přestání k nám stane. Úfám Bohu, že darmo nevezmú; a) Tak or. 1) Freisinské biskupstvi; viz Hufnagel, MIOG Ergzb. VIII, 334 a d. 2) Viz tamže 347. 3) Dotčený list se nedochoval. 4) 1. září; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 253, 327.

Strana 335
Č. 477—478: 21.—22. července 1448. 335 budemť pomocníky mieti. Slyšíme, že to najviec jedná Holický a jeho syn; majíť také něco stratiti. A jsú naši súsedé. By TMť mohla co k tomu pomoci a někomu psáti, zda by to mohlo staveno býti do času, a když byste přijeli do Viedně, snad bychme některé dobré cesty nalezli, aby krajík ten ne tak zahynul, a snad i oni s námi. Račiž věděti, že tu sobotu po sv. Jacobu2 bude v Prešpurce sjezd mezi Uhry a radú královú; tu také cardinál bude, a úfám vždy, jakož sem ty artikule znamenal, že zjednáno bude.“ Pak na Pangráce JMť strojí pole mocné na sv. Barto- lomee, nebude-li smlúva; Cilský bude hauptmanem. Pro Buoh, chystajte sě v Če- chách tak k jednotě, zda by to královstvie mohlo ješče v pokoji prospěti. Račiž, milý pane, mne nezapomenúti, neb sem TM“ i tvým synóm hotov poslúžiti, kdež- kolivěk mohu. A nezapomínaj, když bohdá přijedeš, milevského medu a uzených Datum in Nova civitate dominica ante Marie Magdalene. vstruhuov. Gaspar z Holíče, cancléř říský etc. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka etc., pánu na mě laskavému. Přitištěna krytá pečet. 478. V Salzburku, 22. července 1448. Arcibiskup salzburský Fridrich [Oldřichovi] z Rožmberka: posílá mu sokoly a jestřáby a prosí o dva lovecké chrty. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 16, or. pap. Friderich, von Gotes gnaden erzbischof zu Salczburg etc. Edler, besunder lieber, unsern grus bevor. Wir senden eu hiemit zwen falken und vier habich guts genists, daz die wol gerieten und eu zu eurer tagwald vast dienten und vil kurzwell machten; das sehen wir zumal gern. Und begern widerumb und bitten eu, ir wellet uns bei dem gegenwurtigen unserm diener zwen reschwinnd schicken, dabei wir eur gedenken und die zu unserr kurzweil brauchen wellen. Daran beweiset ir uns sunder gut gewallen. Geben zu Salczburg an sand Marie Magdaleen tag, anno D. etc. XLVIII°. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben .. von Rosennwerg. Přit. krytá pečeť. 1) Srv. Hufnagel na uv. m. 395 a list Šlikův z 2. května, výše č. 469. 2) To jest 27. července. 3) O účasti Kašpara Šlika na jednání s Uhry viz Hufnagel, na uv. m. 348 a d. 4) 24. srpna.

Strana 336
336 Č. 479: 23. července 1448. 479. V Novém Městě Vídeň., 23. července [1448). Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby se přičinil o zadržení nepřátelských projevů mezi Kašparem Šlikem a Vilémem z Ilburka až do jeho roku s českými pány a papežským legátem o sv. Jiljí (1. září). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1030, or. pap. Hufnagel, MIOG, Ergzb. VIII, str. 460. Fridrich, von Gotz gnaden Romischer kunig, zu allen ziten merer des reichs, herzog zu Osterreich, zu Steir etc. Edler, besunder lieber! Von solicher zwitracht wegen, die da ist zwischen den edeln Gasparen, herren zur Weissenkirchen, unserm canzler, an einem und Wilhelmen von Ylburg am andern teil, haben wir vernomen. Wie derselb von Ylburg mit hilf etlicher herren und andrer den Elbogner krais meine zu beschedigen,| der doch der cron zu Beheim in aigenschaft zugehoret, das wir nit gern horen. Nachdem und wir underweist sind, daz das ein verrichte sach und verbrieft sei und daz der egenant unser canzler und unser lieber getreuer Mathes von Lazan, sein pruder, uber das jezund auf dem vergangen tag zu Prage und ouch vor sich allzeit zu allen pillichen dingen erpoten haben und an in nie nichtz abgangen,? als das vil leuten wol wissentlich sei, dorumb begern wir von dir mit sunderm fleisse, du wollest doran sein mit deinen schriften und botscheften bei denselben herren und andern, daz solich ingriff und beschedigung underwogen pleiben und die sach in guten bestee, bis die herren von Beheim jezund auf sand Gilgen tag zu uns und dem bapstlichen legaten komen," do wir uns dann mit in underreden und fleis tun wollen, damit die zwitracht moge hingelegt werden. Doran tust du uns ein sunder wolgevallen, das wir gen dir gnediglich erkennen wollen. Geben zur Newenstat an eritag nach sant Marien Magdalenen tag, unsers reichs im neunden jare. Ad mandatum domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečet. 1) Srv. z listu Šlikově z 21. července, č. 477. vence, níže č. 480. 3) Viz pozn. 4. na str. 334. 2) Viz o tom vice v listu Šlikově z 25. čer-

Strana 337
Č. 480: 25. července 1448. 337 480. V Novém Městě Videň., 25. července 1448. Kašpar Šlik z Holiče Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s Vilémem z Ilburka; poněvadž na květnovém sněmu v Praze nedošlo k očekávané výpovědi a někteří páni se chystají pomoci Vilémovi z Ilburka proti němu, prosí, aby se přičinil o stavení záhub toho kraje (loketského) a o urovnání věcí na chystaném sjezdu o sv. Jiljí (1. září) ve Vídni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 424 č. 15. Urozený pane, službu svú vzkazuji TM“. A jakož TMť dobře mohla sro- zuměti tomu záští, kteréž již dávno trvalo jest mezi panem Vilémem z Ilburka s jednej a mnú a loketským krajem z druhej strany, kterýžto kraj jmenovaný pan Vilém hubil velice mimo tu smlúvu zapsanú, kterú ciesařova Mť slavnej paměti v Řezně s mnohými českými pány, ješto při tom byli, mezi panem Puothú a otcem jeho a Loketskými utvrdila jest, a na to panu Puothovi list jeho urvehdní, penieze a jiné věci vydány jsú, a mimo to také že žádné slušné příčiny proti mně nemá, neb sem jemu nic nevzal ani škodil, než že Cies. Mť Loket mně jako svój svobodný hrad za drahně peněz, které sem JM“ k velikým jeho potřebám pójčel, zastavila, a tu také zvlášče umluveno a zapsáno bylo, že otec jeho všechny zápisy, kteréž by měl na Loket, vydati má, jakož pak dva listy těch zápisuov vydal jest, kteréž já mám, pakli by který zachován byl ten mimo tu zapsanú smlúvu, moci nemá, pak, milý pane, o ty věci častokrát rokováno a jest to bohdá duovodné, že na mne“ a na mých nikdy nic podobného nescházelo, až najposléz sme s obú stranú opět toho přišli na urozené pány, pána Oldřicha z Rosemberka a pana Zbinka Zajiece z Hazemburka, jakož pak v úmluvách těch šíře vypsáno jest. Bratr mój pan Mathes na sněmu pražském nedávno minulém byl a čekal tu panskej výpovědi; chtěl také zaručiti dobrými, urozenými a dostálými lidmi, ale pan Vilém toho přijeti nechtěl a pryč šel, takže opět ty věci jím sešly a ne bratrem mým, jakož to jmenovaným pánóm ubrmanóm a mnohým dobrým lidem svědomo jest. Pak slyšal sem, že někteří páni a jiní, nevědúce snad všeho položenie těch věcí, jedno, což pan Vilém je sám zpravuje, jemu snad pomoci mienie proti tomu kraji a proti mně, jenž by to vždy nepodobné bylo, by kto ten kraj, kterýžto koruně české příslušie, tak nevinně měl hubiti mimo tu ciesařskú smlúvu, a že mnú nikdy nic nescházelo. Protož TMt prosím snažně, aby se k tomu ráčil přičiniti a s těmi, kteříž by snad a) Tak or. 1) Viz Hufnagel, MIOG. Ergzb. VIII, 384 a d. 2) Srv. výpověď Petra ze Šternberka ze 4. pros. 1447, otištěnou tamže str. 459. 3) Srv. list Šlikův z 2. května, výše č. 469. 4) Srv. též list krále Fridricha z 23. července, č. 479. 43

Strana 338
338 Č. 480—481: 25.—30. července 1448. jemu toho pomoci chtěli, mluviti, psáti a je navésti, aby to staveno a zbožie králevstvie hubeno nebylo. A jakož pak páni češčí na svatého Jiljie u královy M“ v Viedni býti mají, jakož duostojný kněz cardinál legát papežský do Čech psal jest, račiž k tomu pomoci, aby ty věci v někaký poklidy posazeny byly. A když bohdá páni přijedú, jakož se prve pieše, chciť to před nimi slušně okázati, že jemu ničím vinen nejsem a že na mně nikdy nic nescházelo ani sjíti má, což by bylo podle spravedlnosti. A račiž v tom pielen býti, chciť to rád, kdež mohu, zaslúžiti; neb bude-liť takový počátek, bojímť se, byť dále neporostlo, jenž by mi toho žel bylo pro chudé lidi. Dán v Novém Městě den sv. Jacuba apoštola, anno Domini etc. XLVIII°. Gaspar z Holíče, cancléř říský, purkrabie chebský a loketský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, pánu na mě laskavému. Přitištěna krytá pečet. 481. V Praze, 30. července [1448] N. z B. Janovi z Rýznberka; ačkoliv kraj litoměřický nesvolil ku pomoci Ji- říkovi z Poděbrad a spojeným krajům proti markrabí míšeňskému, chystá se strana poděbradská velmi silně do pole; aby proto obeslal Oldřicha z Rožmberka, aby nemeškal přijeti se svými přáteli do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1032, souč. opis. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 282. Služba má TMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Račiž věděti, že nynie v tento pondělí2 byl jest sjezd kraje litoměřického tudiež v Litoměřicích. A na tom sjezdu jsú požádáni, aby na pole vytrhli podle pana Jiříka a těch krajóv na Míšenského.3 A velmi sě silně chystají tam, neb všudy v těch krajích polovic lidí má zhóru býti i jinde, ale litoměřický kraj k tomu jest nesvolil. Než pan z Rozenberga měl by obeslán býti, aby s svými přáteli i s jinými pány, ktož by ho chtěli poslušni býti, aby v Praze beze všeho meškánie byli. Protož, pane, i ty rač jej obeslati, ať by tiem nepro- dléval, neb jest toho pilné potřebie; neb pójdú-li ta pole, strach, že bychom to potom rádi stavovali a snad těžko bude. A tak sě proslýchá, že by snad i Praha měla utištěna býti. I proto bylo by dobré, že by i TMt také s svými přáteli byl, kohož by TMť požíti mohl. Scriptum Prage f. III. post Jacobi. N. z B. Na rubu: Urozenému pánu, panu Janovi z Rysenberga, pánu mně přieznivému. 1) Viz pozn. 4. na str. 334. 2) 29. července. 3) Srv. Urbánek, Čes. děf. III. 2, 276 a d.

Strana 339
Č. 482—483: 1.—2. srpna 1448. 339 482. 1. srpna 1448. Bratři z Malovic dávají Oldřichovi z Rožmberka list na Louzek, zříkajíce se všeho práva na to zboží. Nové Hrady, Buquoyský archiv zám.: 24 I N. 2968, or. perg. J. M. Klimesch, Urkunden u. Regesten zur Gesch. des Gutes Poreschin (Abhandl. d. kgl. böhm. Gesellsch. d. Wiss. VII. Folge, 3. B.), 88 č. 155. My Jan, Diviš a Bohuslav, vlastní bratřie z Malovic, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú. Tak jakož jsme měli list na Lauzek, kterýž svědčí nebožci panu Janovi, otci našemu, i nám na to na vše, což k tomu zbožie příslušie, jakož pak ten list dále spravuje a svědčí,l ten list dali sme i mocí toho listu dáváme s svú dobrú volí urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozm- berka i jeho budúcím se vším plným právem, kteréž jest otci našemu i nám pří- slušalo jmieti, aby to právo již příslušelo svrchupsanému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho budúciem, a my již k tomu svrchupsanému sbožie ani k tomu listu žádného práva nemáme ani naši budúcie. A toho našeho dánie listu svrchu- psaného nadepsanému panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho budúciem pro lepší jistotu a potvrzenie své jsme pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. A k tomu pro- sili sme urozených pánóv, pana Jana z Hradce, pana Oldřicha z Hradce a slovutných panoší Jana z Velimovic, Petra Straucha z Chlumku, Václava z Sčítného a Přibíka Stracha z Pohnání, že jsú své vlastnie pečeti k našie prosbě na svědomie svrchu- psaných věcí přivěsili k tomuto listu, jim a jich erbuom bez škody. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého čtyřidcátého osmého, v ten čtvrtek den sv. Petra apoštola v okovách. Na perg. proužcích přivěšeno 9 pečetí: 1. z červ. v., jen zlomek (na štítě polovičný kůň), 2. a 3. ztraceny, 4. a 5. z červ. v. (na štítě růže), 6. z čer. v., na štítě i nad helmou střela, nápis: S Johis de velymovic 7. ztracena, 8. z červ. v., na štítě husí hrdla k sobě obrácená, sigillum- wacslaw ztytneho 9. ztracena. 483. V Krumlově, 2. srpna 1448. Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi ze Šternberka: varuje ho, aby se neúčastnil tažení proti markrabí míšeňskému; aby s ním jel do Vídně na rok o sv. Jiljí (1. září). 1) Neznámý zápis; srv. Sedláček, Hrady III, 240. 43*

Strana 340
340 Č. 483—484: 2.—8. srpna 1448. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1033, koncept. AČ. III, 46 v. 70. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Slyším, že se pan Jiřík polem chystá na starého Míšenckého" a že by i ty s ním měl jeti. To mi se velmi zle líbí a mám za to, že bychme sobě smlúvy pelhřimovské daleko jinými běhy lépe k miestu přivedli nežli polmi. A také že by, pane, listem odpuščení od sta- rého Míšenckého bral a zasě ihned jemu odpověděl. Bylo-li by tak, pane, pomysliž na to a na rytieřský běh.? I muožeš sám tomu dobře rozuměti, že by to dobře ne- bylo, a jáť bych tobě, toť Buoh vie, nerad přál zlého aneb nepoctivého. A také, milý přieteli, poněvadž si byl ode vší země v poselství u KM“, zdálo by mi se užiteč- něji, poctivěji a také potřebněji býti, by ty se mnú a s jinými pány a dobrými lidmi do Viedně jel k tomuto uloženému roku, kterýž kardinál nám pokládá vedle zuostání na sněmu v Praze od této neděle ve čtyrech neděléch, toť jest na den sv. Jiljí.“ Protož, milý pane, jestliže by se tobě zdálo, nechaje toho pole, přijel sem ke mně od této neděle“ ve třech neděléch, neb já od tohoto pondělí ve třech neděléch ocavad pojedu, a jeli bychme spolu. Také týž klejt máme, jakož sme lonie v Hradci měli, když sme do Viedni jeti měli. A cožtě úmysla tvého, v tomť prosímť tebe, daj mi věděti na Chúsník a odtud mi ihned dále věděti dadí. Datum Crumblow f. VI. post Ad vincula Petri, annorum XLVIII." Ol. Panu Zdenkovi z Sternbergka. 484. Ve Vídni, 8. srpna 1448. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, proč mu nepsal tak dlouho; o věcech uherských zpraví ho šíře Baumgartner: o rozmluvě své a Eneáše Silvia s českými posly na cestě do Říma; o poselství z královského dvora do Portugalska a Říma; o rozchodu koncilu basilejského. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1034, or. pap. AČ. II, 443 č. 14. Urozený pane milý! Píše mi TM“, že bych TMt zapomenul etc. TM“ já zapo- menúti nemohu jako svého milého pána a otce a zvláštnieho dobrodějce, v němž já i svým bratrem v Čechách najvětčí naději k našemu dobrému máme. Než že sem 1) Vévoda saský Fridrich; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 276 a d. 2) Srv. tamže 2811. 3) 1. září; srv. v listu Kašpara Šlika z 21. července, č. 477. 4) 4. srpna. 5) Viz list krále Fridricha z 12. srpna, níže č. 486.

Strana 341
Č. 484: 8. srpna 1448. 341 TM“ nic nepsal tak dlúho, toť jest činilo, že sem nic nového tak k psaní hodného nevěděl a že sem s králem v Štýrsku byl. Ihned když cardinál odjel k vám do Čech, tehdy sem ihned za králem jel, a tepruv po s. Margretě2 sme do Nového města přijeli z Štýrska. Pak nynějších novin o příměří s Uhry, od Božieho těla, ješto přijde,“ do dvú let, i také kterak papež má v roce někoho poslati, aby smlúvu s králem jednal a s Uhry, i o smlúvě Pangrácově na IV tisících zlatých, to viem, že cardinál Paumgartnera dosti zpravil; i netřeba mi toho psáti široce, neb Paumgartner TM' zpraví toho z úst. Pak že TMť se na mě tieže, kterak se mám, z toho TM“ děkuji. Dobře se ještě mám, a KMť se pěkně a poctivě ke mně má, ješto sem toho proti JM“ ještě nezaslúžil, neb JM mě poctivě drží; a viem, že TMť mi toho přeje. Také, milý pane, srozoměl sem, že ti poslové“ někaké artikule na mě čtli. Ovšem shledali sme se v Lampar- tech“ v jedné hospodě. Tu někaká hádánie byly mezi námi o tu vieru. Oni svú při velmi chválili a já naši, a v těch hádáních mnoho řečí proskočí, jakož TMt vie; a jáť sem se do nich nenadál, by oni to tak pilně znamenali. Pak něcoť jest pravda a něco púhý klam, ješto sem nikdy na to nepomyslil. Než móžť býti, že snad bis- kup trístský mistr Eneas s nimi také mluvil; neb my oba s nimi sme se hádali, chodiece okolo přékopóv toho města, a dlúho, až byla večeře hotova. TM' vidí, kterakť sú mi byli změnili lonskú mú řeč, kterú sem k vám v Hradci mluvil, a křivě po mně psali,, a to ten Kuče;“ nenieť pak div, žeť jsú i tuto změnili. Porúčiem se M“. A rád bych viděl, by se dobře měl i s mladými pány i se pannami, jimž Datum Vienne fer. quinta ante Laurencii mar- všem službu svú věrnú vzkazuji. tyris, anno etc. XLVIII." Procop. Poslali sme Folkestorfera" a mistra Ulricha Ridrera 1° a maléře velmi mistr- ného, aby nám ženu ohledali do Portigale, královu dceru portigalského.H Také tíž do Říma jeli o některé věci ku papeži a odtad dále. Basilienses se rozprchali! jako lípový klíny sem i tam. Divný a nepoctivý konec to concilium vzelo; pomysl na to, milý pane, někdy hluboce. Již po TM“ túžím, to Buoh vie, žeť bych tě s pravú věrú rád viděl. Na rubu: Pánu mému milému, panu O. z Rosenberga. Přit. krytá pečeť. 1) Jan Karvajal. 2) 13. července. 3) 12. června 1449. 4) Srv. Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 519 a d. 5) Poslové čeští do Říma o potvrzení Jana Rokycany na arcibiskupství; 7) Srv. tamže 1452. viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 100, 160 a d. 6) Srv. Urbánek, tamže 173. 8) Hofmistr kutnohorský Martin Kučka; viz Urbánek, tamže 100—101. 9) Jiří z Folkenstorfu. 10) Dr. Ulrich Riederer. 11) Eleonora, dcera zemř. krále portugal. Eduarda; viz Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 109. 12) Viz Pastor, Gesch. d. Päpste I, 321.

Strana 342
342 Č. 485: 9. srpna 1448. 485. 9. srpna [1448]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: odpovídaje na jeho dotaz o jízdě pánů českých do Vídně, miní, že postačí, pojede-li jen sám; připomíná mu, jak má ve Vídni jednati; odmítá pomluvy o Oldřichovi v příčině kardinála Jana Karvajala; uvádí tři důvody, pro něž se strana poděbradská chystá do polc: do- bytí Hoyerswerdy, nepřátelství Fridricha Saského proti Petrovi ze Šternberka a po- moc Vilémovi z Ilburka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1035, or. pap. AČ. II, 25 č. 30. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 282—3. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakožs mi poslal list cardinálóv, tomuť sem srozoměl. Dále píšeš,2 pane, o mé jiezdě do Viedně: i vieš, milý přieteli, žeť sem tobě to prve pravil, že já nepojedu nikoli, a kterakús mi na to odpověd dal, žeť sě jest i tobě, pane, zdálo, abych nejezdil. Také mi píšeš, žeť sú tvoji služebníci jedno pana Sdeňka z Postupic a pana Diviše z Košmberka jme- novali k té jiezdě, žádaje na mně věděti, kto by měl viec jeti od těch krajóv. Jistě, milý přieteli, žeť toho neviem; nebť jest to panu Jiříkovi poručeno, tenť by je měl vypraviti. Než viem, že sme často osobně i listovně prosili pana Přibíka, já i pan Jiřík, aby jel, a my dva chtěli sme jemu ztravu dáti; i nechtěl jest jeti. Pak, milý pane a přieteli, na toběť jest posla přieliš dosti. Jakož pak vieš, milý pane, že nic jiného nemá býti jednáno než podlé smlúvy pelhřimovské sepsané a zape- četěné“ a podlé slibu, kterýž sme sobě učinili společně všichni na rathúze v Praze o sněmu najposléz minulém. A bohadle, milý přieteli, chtěl-li by kto co mimo to přičiniti anebo ujieti, nedopúštěj toho nikoli; nebť to v zemi zde nebude přijato ani držáno. O přivedení cardinála do země píšeš mi, že by tě pomlúvali. Neslyšalť sem o tom, milý přieteli, nic, aniž co o tom viem; a kdož by to koli učinil, bezpotřebné jest to jemu. Neb to vieme všichni, žes to učinil pro velikú potřebu a pro obecní dobré země této, k prosbě a k žádosti vší země. I nemáť tebe kto v tom proč po- mlúvati, ale tvé pilné práce vždy vděční raději býti máme. Viece mi, pane, píšeš, mezi jinými řečmi o pole. Jistě, pane, žeť sě to pole z veliké nůze a z potřeby děje, a zvláště pro trojí věc: jedna, že starší Míšenský“ dobyl jest na služebníku a na přieteli našem' zámek Hoierswerd; a když sě jest JM' búřil a k obehnání chystal, zvěděv to pan Jiřík, i že jest obeslal JMť, služebníka svého a přietele našeho, ke všemu rovnému a spravedlivému podávaje; přes to jest vždy dobyt. A panu Jiříkovi 1) Ztracený list Jana Karvajala Oldřichovi o sjezdu Čechů s králem ve Vídni na sv. Jiljí (1. září), o němž se zminil Kašpar Šlik v listu z 21. července, viz č. 477. 2) Oldřichův list se nedochoval. 3) Srv. výše č. 152. 4) Na sněm v květnu 1448; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 253. 5) Srv. Urbánek, tamže 276 a d. 6) Vévoda saský Fridrich. 7) Vilém ze Šumburka.

Strana 343
Č. 485—486: 9.—12. srpna 1448. 343 sě zdá, že jest na JM' nižádné péče neměl. A také, pane, že opět jeden zámek od koruny JM' jest odtrhl, k újmě a k hanbě koruně i nám všem. Druhá věc jest tato: že nemaje k synu mému nižádné viny, svévolně JMť jemu jest odpověděl; a když bylo o sněmu v Praze, mluvil sem s maršálkem JM“, chtě to ještě v lepší uvésti, jediné aby JM' synu mému dal list, že naň ani na jeho poddané nemá péče mieti, a že syn mój JM“ též má zasě učiniti. Nemohlo to býti, a učiniti toho nechtěl; než v tom byl osadil nějakú horu, a syn mój, dobyv jí, i vypálil stavenie. Pak nynie opět ji zasě osazuje (a ta hora jest na království, pět mil od Bečova), ješto jest to osa- zenie ke škodě vší naší zemi. Pak třetie věc tato jest: že, pane, široce jest vědomo zde i všudy po jiných zemiech, že nešlechetně a zrádně panu Ilburkovi vzat jest Loket a to sbožie. I z povinnosti vidúce tak neskryté bezprávie, kteréž sě panu Ilburkovi stalo a děje od mnoha let, řekli sú jemu přietelé jeho a mnoho dobrých lidí jiných, jimžto jest bezprávie takového líto, že jemu chtí pomoci a déle sě tomu nedívati.? A pak, milý pane a přieteli, jakož dotýčeš o panu Cašparovi, i ty sám muožeš věděti, žeť jest těch podávání mnoho i rokuov bylo, a na tajdincích počali, též na tajdincích nechali, a přietel náš vždy jest bez svého. Daj Buoh, milý přieteli, aby sě velmi dobře měl i s svými dětmi. Dán v pátek před sv. Vavřincem. A dnes mi jest tepruv list tvój dodán. Aleš z Šternberga. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému zvláště milému. Pečeť odpadla. 486. V Novém Městě Vídeň., 12. srpna 11448. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: o glejtu pro české pány do Vídně na den sv. Jilji (1. září); prosí o zprávy z Čech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1038, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1403. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2835. Fridreich, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich und ze Steir etc. Edler, besunder lieber! Als du jez den Pawmgartner, deinen diener, zu uns ge- sandt hast von der gelait wegen, den Behemischen herren auf sand Gilgen tag gen 8) Petr ze Šternberka. 9) Srv. listy Šlikovy z 2. května, 21. a 25. července, výše č. 469, 477 a 480.

Strana 344
344 Č. 486—487: 12. srpna 1448. Wienn€ komenden zu geben, und begerest die auszurichten nach der forme, die wir in vor gegeben haben,? also wolten wir gern, daz du uns abschrift derselben geleit auch zugesandt hettest, die wir in unsern registern dizmals nit finden mogen; so wern wir des willig gewesen, doch so senden wir dir bei dem egenanten deinem diener ein gut volkomen gelait," damit sy wol versorgt sein an zweifel. So wollen wir on verziehen zu etlichen herren in Osterreich senden und ein beibrief des geleits ausrichten in mass, als vor geschehen ist, und dir den furderleich zu senden, daran sy billich ein benugen haben sollen. Ob sy aber ichts geprechens darinne hetten, das doch nit versehenleich ist, so sende uns die ersten gelait oder ire ware abschrift wider zu, die wellen wir also unverzogenleich vertigen, damit die sach nit gesaumt werde. Und lass uns wissen, wie es mit dem velde und andern sachen zu Behem stee, als vil dir wissend ist. Daran tust du uns ein sunder wolgevallen. Geben zu der Nownstat an montag nach sand Larenzen tag, unsers richs im neunten jar. Ad mandatum domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 487. 12. srpna 1448. Jan z Kunštátu Oldřichovi z Rožmberka: prosí ho za přímluvu u krále, aby mu učinil spravedlivé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1037, or. pap. poškozený. AČ. III, 47 č. 71. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 1433. Službu svú vzkazuji, urozený pane! TMť mi jest psal před sněmem pominulým v svých listech, abych s KM“ války nezačínal o svój běh, jakož TM“ tajen nenie.“ V tom sem TM“ poslužen“ byl, neb [TM“] i s jinými pány o to sě přičiniti k JMti chtěli, a) Tak or. 1) Sjezd stavů českých s králem ve Vídni 1. září; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 283, 327 a d. 2) To jest glejt ke sjezdu ve Vídni v r. 1447; srv. list Oldřichův z 2. srpna 1448, č. 483. 3) Glejt krále Fridricha pánům českým, na prvním místě Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka, zá- stupcům měst pražských i jiných, daný 11. srpna 1448; orig. perg. lat. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, Hist. 1036; otiskl (bez data) Chmel, Regesta Friderici III, Anhang str. C č. 83; Lich- nowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1402. 4) Dotčené listy Oldřichovy, psané v době mezi koncem listop. 1447 (srv. list Jana z Kunštátu Oldřichovi z 24. listop. 1447, č. 411) a květno- vým sněmem v Praze, se nezachovaly.

Strana 345
Č. 487—488: 12.—16. srpna 1448. 345 aby mi ráčil spravedlivé učiniti o mú službu, kterúž sem vedl a učinil králi mladému i jeho matce ...;“ a já sem toho vděčen byl od TM“ i s přáteli svými, že TMť ráčil si se v to vložiti. Potom mi jest TM' vzkázal po mém služebníku Ctiborovi z Tlos- kova, že sě ráčíš o též přičiniti k JM“, aby mi ráčil spravedlivé učiniti podlé mých zápisuov. A nynie sem srozuměl, že TM k JM“ jeti máš: vždyť prosím, rač s JM“ ještě rozmluviti o mú spravedlivost, kterúž mám, byť mi ráčil dáti služby mé užiti, kterůž sem učinil ke cti králi mladému i jeho mateři. Pakli by toho nebylo, věřím TM“ jako pánu, že mi ráčíš raden i pomocen býti vedle namluvenie na sněmu, a já bych svého musil na JM“ dobývati, jakož bych mohl, podlé zápisuov svých, doufaje TM“, že mým služebníkuom brániti nedopustíš přes sváb panstvie jezditi; a toho TM“ miením Datum fer. II. ante Assumpcionem zaslúžiti. Odpovědi prosím psané od TM“. gloriose virginis Marie, annorum etc. XLVIII. Jan z Cunštátu. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka seděním na Krumlově list buď dán. Přit. krytá pečeť. 488. V Krumlově, 16. srpna 1448. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Kunštátu]: přičiní se rád u krále o jeho spravedlivé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1039, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš o svój běh s královú M“, králem římským, o tu službu, kterúžs vedl králi mladému a jeho matce etc., tomu sem srozuměl. Věziž, žeť já to rád k tvé prosbě, jakož jsem i prve chtěl učiniti, se vší, kterúž budu moci, pilností učiním, jedinéť sě s JM“ shledám, jakož sě, dá-li Buoh, tomu vskuoře naději. Protož tebe prosím, aby v této mieře do mého zasě od JM“ navrácenie nic takového proto nezačínal, a jedi- néť já, dá-li Buoh, sě zasě navrátím, cožkoli tam od JM“ o tom přezviem, tohoť já tě o sněmu, dá-li Buoh, budúcím sám zústně zpravím. A což bych sě koli k tvému dobrému a poctivému mohl přičiniti, toť rád učiním jakožto pro přietele svého do- brého. Datum Crumlow f. VI. post Marie virginis beatissime Assumpcionem, anno Domini etc. XLVIII°. a) Poškozené místo. b) V or. psáno přesvá. 1) Viz č. 487. 44

Strana 346
346 489. Č. 489—491: 21. srpna—1. září 1448. 21. srpna 1448. Zikmund, opat kláštera vyšebrodského, Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje, že prkna (třenice) budou dnes splavena a že mu jich zjedná, co bude moci (neb sem kázal rýle ku pile voziti); prosí snažně, kdyby ho v něčem rozhněval, aby mu odpustil. — (fer. 4. post Bernhardi). Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 7 Wß 27b, or pap., pečeť odpadla. AČ. XXI, 302 č. 49. 490. 1. září [1448). Jan z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: podává zprávu o válečných při- pravách strany poděbradské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1040, or. pap. AČ. III, 47 č. 72. Urozený pane, mně přieznivý! Zle se mele bez tebe tuto v Čechách. A kto tiem vinen, potom o to budem mluviti, ač Buoh dá se ve zdraví shledati. Pole dobře silné mají pan Jiřík s těmi čtyřmi kraji a drahně pánóv i zeman i měst s nimi. A leží míli od Prahy v Běchovicích a v Počrnicích; a s druhé strany pan Aleš Ho- lický u Lún s druhú rotú, Ilburkem, panem Burianem, Caltú i jinými. Skrze Prahu jich pustiti nechtie; neviem, kudy sě strhnú, snad přes růdnicský most.? Co z toho pojde, zvieme do svatého Martina; a pak krále budem-li mieti, co tomu dieš? I bez tvé vóle, když chceš spáti. Mnozí a divní běhové jdú, ještoť bych jich na celém arku nepopsal; a nesmiem, pro přejietie carty.“ Datum die Egidii. J. R. Na rubu: Domino de Rosis. Přit. krytá pečet. 491. V Praze, 1. září [1448]. Jan z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o přičinách vytrhnutí strany po- děbradské do pole; o dobytí vsí Prokopa z Rabštejna a o poselství Jiříka z Po- děbrad do Prahy. 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 284 a d. 2) Viz tamže 291. 3) 11. listop. 4) Srv. Urbánek, tamže 282. 5) Viz tamže 2851.

Strana 347
Č. 491: 1. září 1448. 347 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1040, or. pap. AČ. III, 48 č. 72. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 282 a d. Tak tyto věci dú: že pan Jiřík s těmi čtyřmi kraji vzhuoru na pole a jiné k tomu tisknú, že musie býti podlé nich. A kohož se tiežeš, na koho to táhnete, odpovie: „To Buoh vie, že nevieme, kam nebo na koho.“ A když někteří svými pány o to mluvili, a to mnozí, tehdy páni jim pravie: „Nedbajte, nenieť proti vaší cti ani co škodného, ale jestiť to obecné dobré.“ A tak lidé súce tiem potěšeni, táhnú, mnozí nevědúce kam ani proč ani na koho. A též i ti hajtmané tisknú všecky zhuoru, proti lidské vóli mnohé. Najprve byla vojna prohlášena pro Ilburka do Loketska a na Plavenského. Potom dobyt Hersverd od starého Míšenského panu Vilémovi Šomberkovi, a to služebník páně Jiříkóv. Potom táž vojna prohlášena na Míšenského starého. Pak jezdili do Míšně pan Zdeněk z Šternberka a pan Smiřicský. Ti tak tam smluvili, že Míšenský podal se na pana Zajiece a na pana Smiřicského a jednoho z své rady chce k tomu přidati a na těch přestati. Vrátivše se z Míšně tito poslové, tak zpravili pana Jiříka. Nedal odpovědi, než řekl: „Když se strhnem, to již polem, tu utieže se s jinými, dám toho odpověď.“ Strhli se u Hory na Kačíně a na Kol- marku, tak hádají, k devieti tisícóm; neviem, by ještě odpověď dali. Odtud trhli a položili se u Plaňan, Rabštejnovy vsi; tu dva dni leželi, a tak tu i druhú ves jemu zahubili, ježto jie za dlúhý čas málo požive. A tak lidé pravie, že z pravé nepřiezni se jemu to stalo pro cardinála etc. Odtud dále táhli ku Praze blíže; položili se u Běchovic a u Počrnic a záhubně ležie. Učinili své poselstvie od Plaňan do Prahy; poslali Malovce a Zdeňka Kostku, a to toto poselstvie: aby je propustili skrze Prahu; a druhé, s nimi aby poslali a táhli s nimi; třetie, aby kněži netrpěli protivných; to již na capitolu a na Papúška, na faráře od s. Havla, na faráře od s. Mikuláše, od Matky božie s lúže. A pak jiné žaloby činili na konšely i na některé z vobce, že pana Jiříka pomlúvají, že by on chtěl do Prahy vpadnúti a že by stál o zkaženie Prahy. Dali jim odpověď na rathúze, že sami po svých poslech chtie dáti odpověď. A také ti poslové, Malovec a Kostka a dva měšťané z Brodu a z Čáslavě, žádné služby nezkázali starším conšelóm. Pak hned ti poslové, když srozoměli, že tak ne- pójde, jakož se domnievali, chtiece pryč jeti, někto z jich k tomu zjednaní metali listy po uliciech pod pečetí páně Jiříkovú. Píše službu svú ke všem řemeslóm, šev- cóm, koželuhóm, krajčieřóm etc. a túže jim na konšely obú měst i na některé z obce, kterak jeho pomlúvají o Praze, že by on chtěl ji zkaziti, a dlúhú kroniku. I beru sobě, že chtěl zbúřiti obec proti conšelóm. Psali panu Jiříkovi o to do vojsky i ji- ným, ne také i ti řemeslníci nebo cechmejstři dobře protivně i úštipně. Pak nedali odpovědi na poselstvie těch poslóv z vojsky. Ale byl pan Hanuš Kolovrat rok umlu- 1) Srv. též list Alše ze Šternberka z 9. srpna 1448, výše č. 485. 2) Prokop z Rabštejna; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 2851. 3) Srv. Urbánek, tamže 259 a 2851. 4) Anděl a Duršmid; srv. Urbánek, tamže 286—7. 44*

Strana 348
348 Č. 491—492: 1.—3. září 1448. vil se panem Jiříkem, že se měli sjeti někde mezi Prahú a vojskem Počrnici.“ Poslal pan Jiřík, chtie-li, aby do vojsky přijeli; a pan Hanuš ani Pražené nechtěli do vojsky. Takž to i stojí dnes; a pravie, že by chtěli blíže s vojskem ku Praze. Také hustě řeč proskakuje, že na to pole sebrali, chtiece kněze Viléma Míšenského uvésti do země a za krále vzieti. A proto také že kněz Vilém leží polem před některakú tvrzí služebníka bratra svého kněze Fridricha; a tu aby se strhnúce, jej do země uvedli. A pan Aleš Holicský, Burján, Ilburk, Calta a druzí zemené kraje slánského a město Slaný ležie u Lůn; a ti všickni jedna rota sú se panem Jiříkem a těmi pány, ktož s ním sú. Pak které výstrahy od mnohých dobrých lidí dú obecně do Prahy, ne i z vojsky, proč vždy chtěli a ještě chtěli by skrze Prahu táhnúti, psáti mi se nehodí. Všeť sem vypsal, což viem, aby i ty věda uměl se tam richtovati, tyto věci věda. Datum Prage in die Egidii. J. R. Na rubu: Domino de Rosis. Přit. krytá pečeť. 492. Na Švamberce, 3. září 1448. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožm- berka: páni jednoty poděbradské již opověděli Pražanům a leží polem před Prahou; aby promluvil s králem i s jinými o pomoci; prosí o radu a pomoc i pro sebe. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1046 a, or. pap. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! Dávámť věděti, žeť mi jest dnes služebník muoj Pannoška přijel z Prahy a tak mě zpravuje, žeť jsú páni, pan Jiřík s jinými, pánuom Praženuom odpověděli a že již ležie polem na jich sboží míli od Prahy a hubie je ukrutně;2 tak mě služebník muoj zpravuje, jakož také dále po jich přepisu listu, kterýž v tomto zavřený posielám,“ porozomieš. Protož, pane a testi milý, ty věci věda, prosímť, mluv s královú s JM“ i s jinými, s kýmž by sě tobě, pane, zdálo, poněvadž oni tak svévolně, ukrutně a neřádně zemi hubie, aťby nám radni a pomocni bez meškánie byli proti takovým svévolníkóm. Také, pane a testi milý, vedle toho rčenie, kteréž spolu máme, věřímť, že mi raden a pomocen budeš proti těm, ktož by chtěli se mnú svú vuoli mieti a mě hubiti, jakož bych já tobě, a) Tak or., chybí předložka. 1) Srv. též první list Jana z Rabštejna z téhož dne, č. 490. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 289 a d. 3) List Menharta z Hradce a Pražanů Hynkovi Krušinovi z 1. září 1448 otištěn v AČ. 4) Oldřich byl tehdy v poselství českém u krále Fridricha ve Vídni; srv. Urbánek, na IV, 12 č. 20. uv. m. 3282.

Strana 349
Č. 492—494: 3.—6. září 1448. 349 pane a testi milý, též zase učinil. Datum Svamberk feria tercia ante Nativitatem beate Marie virginis gloriose, annorum Domini etc. XLVIII°. Hynek Krušina z Švamberka, kraje chebského hautpman. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, testi mému milému. Přit. krytá pečet. 493. [Ve Vídni], 6. září 1448. Oldřich z Rožmberka a Jan Švihovský z Rýznberka přednesli králi Fridrichovi poselství českých stavů: aby jim vydal krále Ladislava, jinak zjednali by si no- vého krále na sněmu pražském o sv. Šimonu a Judovi (28. září). Oldřich pak prosil krále, aby promluvil s kardinálem Janem Karvajalem, aby jim dal svou odpověď o kompaktátech. — (v pátek před Matky boží narození). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1047, souč. opis. AČ. II, 240 č. 19. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 327 a d. 494. [Po 6. září 1448. Návrh Oldřicha z Rožmberka, jak by měl král Fridrich odpověděti na poselství stavů českých. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1047, koncept dvojího znění. AČ. II, 241 č. 20 (spojeny oba texty). Srv. č. 493; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 328. Text a: Item, když páni žádali, aby jim cesta byla vydána etc., odpověděli, aby krá- lova Mť na to pomyslila a poctivú odpověď nám na našě dání učinil, aby tam pá- nuom i obci příjemno bylo. Item dále, aby nám KMt první věci připomenul, kterak JMt nám list svój dal etc. a na ty věci odpovědi čekal etc. Item avšak, ačkoli ty věci ještě konány nejsú, tak jakož umluveno bylo, že chce JMť, což najspieš bude moci, buďto do polúletie, neb konečně od tohoto s. Mi- chala“ v roce s králem Ladislavem na určené miesto do Čech přijeti, do Budějovic 1) 29. září.

Strana 350
350 Č. 494—495: 6.—10. září 1448. Českých neb jinam, maje klejt a bezpečenství etc., a tu se poraditi etc., nač a kterak by krále Ladislava měl vydati etc. Item, aby v té mieře páni češčí sobě pokoji a řád v zemi zjednali; a jestliže by toho do toho času učiniti nemohli, že by se JMť i k tomu přičiniti chtěl na tom roce, což by z Bohem a se ctí učiniti mohl etc. Item o compactáta, poněvadž páni jiné předsevzeli, nežli v Praze na sněmu zuostáno jest etc., i chce to JM na Oce svatého vznésti etc. Text b: Když páni žádali, aby páně Mť jim cestu vydal etc., pověděl pán, že by se jemu zdálo, aby králova Mť na to pomyslil a poctivú odpověď jim na jich dání učinil, aby mohli podepsaní a před obcí tam ty věci položiti, aby příjemno bylo. Item najprve, aby nám králova Mť ty věci připomenul, kterak sme my i jiní mnozí páni u JM“ byli, s JM“ uhodili, jim list svój dal a to odpovědí dlúho čekal, avšak jemu ještě žádné konečné odpovědi dána“ nenie vedle toho zuostánie a za- psání, avšak pro lepší této zemi i okolním zemiem ještě se JM' k tomu podává, že chce, což najspieše bude moci, s králem Ladislavem na určené miesto do Čech přijieti buďto do Budějovic neb jinam v Čechách, což najspieš bude moci, aneb ko- nečně od tohoto sv. Michalal v roce, jediné aby ubezpečen byl klejtmi i jinú potřebností, aby sem i tam bezpečen mohl býti, a tu se chce svémi přáteli a s jinými dobrými lidmi i pány českými, kteréž tu při sobě mieti bude a také k němu tu přijedú, po- raditi, kterak a nač by krále Ladislava, strýce svého, vydati měl k korunování a ku panování, a v té mieře aby sobě páni češčí v zemi řád a pokoj zjednali. Pakli by sami tomu nic nemohli učiniti, ale na tom roce se k tomu chce přičiniti, cožť najdále bude moci, jediné, což by jemu z Bohem a se ctí bylo, aby sobě řád a pokoj v zemie učinili vedle potřebnosti i povinnosti etc. Dále o compactáta, že je cardinál za to měl, by byli chtěli mistry vyslati k to- muto sněmu a potom očekati tohoto poselství zasě vrácení k tomuto sněmu k sv. Simonis a Jude? a že jim chtěl podobnú a slušnú odpověď dáti; a poněvadž toho neučinili a jiné předsevzeli, jakž slyší, že sú Prahy dobyli a dobré kněží, kteří stáli v poslušenství církvi svaté, vyhnali, i nezdá se JM“ aniž umie jiné odpovědi na to dáti, než že chce k Oci svatému jeti a JS“ to oznámiti; a což by se koli ještě k dobrému té země uměl přimluviti, že by to rád učinil. 495. V poli u Zwickau, 10. září 1448. Vévoda saský a markrabi míšeňský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby dal doprovoditi svým územím a zemí až k Dunaji jeho posla ke králi římskému. a) Tak konc. 1) 28. září.

Strana 351
Č. 495—497: 10.—11. září 1448. 351 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1048, or. pap. Fridrich, von Gots gnaden herzoge zu Sachsen etc., landgrave in Doringen und margrave zu Missen. Unsern grus zuvor, edeler, liber besunder! Wir schicken disen geinwertigen Nickeln, unsern diener, izund in merglichir botschaft by unsern gnedigsten herren, den Romischm konig, von uch mit unserm grosten vlisse begernde und gutlich bittende, ir wollet yn durch uwerer gebiete und lande den ort uss bis an die Thu- naw sicher brengen lassen; das wollen wir in allem gute gein uch gerne irkennen und bedenken. Geben im felde by Czwigkaw des dinstags nach Nativitatis Marie, anno Domini etc. XLVIIImo. Na rubu: Dem edeln heren Ulrichen von Rossemberg, unserm besunder lieben, ader sinem amptmann in abewesen. Přitištěna krytá pečeť. 496. Ve Vídni, 11. září 1448. Oldřich z Rožmberka [Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: již mu psal o dobyti Prahy a zajetí Menharta z Hradce; jedná o dobré obecné i jeho a vrátí se domů nemeškaje. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1046 b, koncept. AČ. III, 375 č. 14. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi píšeš, že již pan Jiřík i jiní, kteříž s ním na poli sú, ku Praze přitáhli etc.,i tomuť sem srozuměl. Věděti dávám, žeť sem já v tento minulý pátek zde zvěděl, že již Praha ztracena a pan Meinhart jat; a s tiem sem tě ihned obeslal a nepochybuji, žeť tě již mój list došel. Protož, milý pane, jediné měj se tiše, aťby k tobě žádné příčiny nemohli mieti; a jáť zde obecné i tvé dobré jednám, což najlépe mohu, a takéť bohdá dlúho mým domóv zasě navrácením meškati nebudu.“ A když domuov přijedu, což se budu moci k tvému dobrému přičiniti, toť rád učiním jakožto přieteli mému do- brému. Datum Wienne fer. IIII. post Nativitatis Marie, annorum XLVIII°. 497. (Ve Vidni], 11. září 1448. Král Fridrich odpověděl Oldřichovi z Rožmberka a Janovi Švihovskému z Rýznberka na jejich poselství od stavů českých: svoluje k sjezdu s ními; ve věci 1) Viz č. 493. 2) 6. září. 3) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 296 a d. 4) Srv. tamže 329.

Strana 352
352 Č. 497—499: 11.—15. září 1448. duchovní vyšle k papeži poselstvo, k němuž se mohou připojiti i čeští poslové, kteří se pak mohou vrátiti k onomu sjezdu; podle toho má býti ustanovena lhůta sjezdu, nejdéle však od sv. Michala do roka (29. září 1449). Žádá však, aby byly odstraněny všechny novoty v Čechách a aby byli propuštěni Menhart z Hradce i jiní vězni. — (v středu po Matky boží narození). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1047, souč. opis něm. textu a souč. český překlad. AČ. II. 241 č. 21, čes. text z rukopisu Šternberského. — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habs- burg VI, Beil. V, něm. text. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 328. 498. Ve Vídni, 11. září 1448. Kardinál Jan Karvajal odpověděl Oldřichovi z Rožmberka a Janovi Švi- hovskému z Rýznberka, poslům království českého, takto: poněvadž nepřišli k němu do Vídně jednati vyslanci obojího stavu království českého, jak žádal na sněmu v Praze, a jdou pověsti o nesnázích, vzniklých v království i v markrabství mo- ravském, a zvláště proti biskupovi olomouckému, hodlá se odebrati k papeži a před- nésti mu žádosti české podle naučení, jehož se mu dostalo v Praze; prosí, aby zatím zanechali válek, neboť chce jednati u papeže o pokoj a jednotu království i markrabství. — (tu středu po Matky boží narozenie.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1049, souč. opis. AČ. II, 243 č. 22 (z rukopisu Šternberského, znění odlišné slohově). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 329 a výše č. 493, 494 a 497. 499. Ve Vídni, 15. září 1448. Papežský legát Jan [Karvajal], kard. sv. Anděla, uděluje Oldřichovi z Rožm- berka milost, aby si zvolil svého zpovědníka a dosáhl od něho v nebezpečí smrti odpuštění všech hříchů, ukládaje mu za tuto milost půst. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. Unt. 2. No. 17, or. perg. Johannes, miseracione divina s. Angeli sacrosancte Romane ecclesie dyaconus cardinalis, sancte sedis apostolice in Germania et nonnullis aliis partibus de latere legatus specialiter deputatus, dilecto nobis in Christo, illustri domino Ulrico de Rosenwergk Pragensis dyocesis salutem in Domino. Eximie devocionis affectus, quem ad Romanam geris ecclesiam, non indigne meretur, ut peticionibus tuis, illis presertim, quas ex devocionis fervore prodire conspicimus, quantum cum Deo pos- 1) Srv. č. 493 a 494.

Strana 353
Č. 499: 15. září 1448. 353 sumus, favorabiliter annuamus. Hinc est, quod nos tuis supplicacionibus inclinati, ut confessor tuus, quem duxeris eligendum, omnium peccatorum tuorum, de quibus corde contritus et ore confessus fueris, semel tantum in mortis articulo plenam remissionem tibi in sinceritate fidei, unitate sancte Romane ecclesie ac obediencia et devocione sanctissimi domini nostri, d. Nicolai, divina providencia pape quinti, vel succesorum suorum, Romanorum pontificum canonice intrancium, persistenti, aucto- ritate apostolica nobis commissa, et qua fungimur in hac parte, concedere valeat, sic tamen, quod idem confessor de hiis, de quibus fuerit alteri satisfaccio impen- denda, eam tibi per te, si supravixeris, vel per heredes tuos, si tunc forte transie- ris, faciendam iniungat, quam tu vel illi facere teneantur. Et ne, quod absit, propter huiusmodi graciam reddaris proclivior ad illicita imposterum committenda, volumus, quodsi ex confidencia remissionis huiusmodi aliqua forte committeres, quoad illa predicta remissio tibi nullatenus suffragetur, et insuper quod per unum annum a tempore, quo presens nostra concessio ad tuam noticiam pervenerit, computandum singulis sextis feriis, impedimento cessante legittimo, ieiunes. Quodsi predictis feriis ex precepto ecclesie regulari observancia iniuncta, poenitencia, voto vel alias ieiunare tenearis, tunc alia die singularum septimanarum eiusdem anni, quo ad ieiunandum, ut premittitur, non sis astrictus, ieiunes. Et si in dicto anno vel in ali- qua eius parte esses legittime impeditus, anno sequenti vel alias, quam primum poteris, modo simili supplere huiusmodi ieiunium tenearis. Verum si forsan alias prelibatum ieiunium in toto vel in parte quandocunque adimplere comode non pote- ris, eo casu confessor ydoneus, quem ad hoc eligeris,“ ieiunium ipsum in alia pie- tatis opera, prout anime tue saluti expedire viderit, commutare valeat, que tu pari medio debeas adimplere. Alioquin huiusmodi nostra presens concessio nullius sit roboris vel momenti. Et eciam ut aliquem ydoneum et discretum secularem vel re- ligiosum presbyterum in tuum eligere possis confessorem, qui tociens, quociens tibi fuerit oportunum, confessionibus tuis diligenter auditis pro commissis debitam tibi absolucionem impendat et iniungat penitenciam salutarem, nisi forsan talia sint, propter que sit merito sedes apostolica consulenda, Devocioni tue auctoritate aposto- lica nobis commissa, et qua fungimur in hac parte, tenore presencium de specialis dono gracie indulgemus. Vota vero peregrinacionis et abstinencie, si qua emisisti, que non poteris commode observare, ultramarino ac beatorum Petri et Pauli atque Jacobi apostolorum visitandi limina votis dumtaxat exceptis, idem confessor, quem duxeris eligendum, conmutet tibi dicta auctoritate in alia opera pietatis. In quorum fidem et testimonium premissorum presentes litteras per secretarium nostrum in- frascriptum subscriptas exinde fieri nostrique sigilli oblongi iussimus appensione Datum Wienne Patauiensis diocesis sub anno a nativitate Domini communiri. millesimo quadringentesimo quadragesimo octavo, indiccione undecima, die vero a) Tak or. 45

Strana 354
354 decima mensis septembris, pontificatus sanctissimi in Christo patris domini nostri, d. Nicolai, divina providencia pape quinti, anno secundo. Č. 499—501: 15.—17. září 1448. Jo. Vaultiez, secretarius. Na konop. šnůře přivěšena pečeť. 500. Ve Vídni, 15. září 1448. Papežský legát Jan [Karvajal], kard. sv. Anděla, povoluje Oldřichovi z Rožm- berka přenosný oltář. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. Unt. 2. No. 18, or. perg. Johanes etc.", ut liceat tibi habere altare portatile cum debita reverencia et honore, super quo sine iuris alieni preiudicio in locis ad hoc congruentibus et honestis, ac eciam antequam illucescat dies, circa tamen diuturnam lucem, cum qualitas negociorum pro tempore ingruencium exegerit, ita tamen, quod hoc tibi vel sacerdoti taliter cele- branti ad culpam nequiat imputari, proviso quodam indulto, antequam illucescat dies, huiusmodi parte utaris, quia cum in altaris officio ymmoletur Dominus noster Dei filius Jhesus Christus, qui candor est lucis eterne, congruit hoc non noctis tenebra- rum fieri, sed in luce, necnon si forsan ad loca ecclesiastico interdicto supposita te aut aliquem ex tuis declinare contigerit sive inibi morari, in illis clausis ianuis, excom- municatis et interdictis exclusis, non pulsatis campanis et submissa voce in tua familia- riumque tuorum domesticorum ac aliorum a casu inibi superveniencium presencia, dummodo tu vel illi causam non dederitis interdicto nec id tibi vel illis specialiter interdici contigerit, per proprium vel alium sacerdotem missam et alia divina officia celebrari facere valeas, Devocioni tue auctoritate apostolica nobis commissa, et qua fungimur in hac parte, tenore presencium de specialis dono gracie indulgemus. quorum fidem etc." In Na konop. šnůře přivěš. pečeť. 501. Na Mělníku, 17. září 1448. Královna římská Barbora Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za dobrou vůli, kterou měl pro její poselství ke kardinálovi [Janu Karvajalovi]; prosí o radu a pomoc ve věci, o níž mu vzkáže; na jeho žádost dopomůže Marketě Doziči- nové k jejímu právu, jakmile bude moci. a) Jako v předcház. listu až k inclinati. b) Jako v předcház. listu až do konce.

Strana 355
Č. 501—502: 17.—23. září 1448. 355 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1052, or. pap. Barbara, von Gottes genaden Romische, zu Ungeren, zu Beheim etc. kunigin. Unsern kuniglichen grus und alles gut zuvor, wolgeborner und lieber wesun- der! Eur gesunthait, wolmugen und all eur gelutlich wesen hortten wir zu aller zeit geren und danksagen euch solichs gucz willens und muung, dy in von unseren wegen durch unser botschaft zu dem cardinal gehabt habet. Solicher und ander gutwillickait wir in allem gut gegen euch nimer vergessen wellen, wo das noch imer zu schulden kumet. Auch haben wir ain sach vor uns, darin wir eurs racz wegeren weren und eur fuedrung mitsampt darin bedurfen und getrauen euch, wann solich sach also von unsern wegen fur euch komen wirt, das ir eur gutwillickait, hilf und fuedrung darin beweisen wert, als wir dann des ain ganz wolgetrauen zu euch haben. Auch, als ir uns verschreibt von Margreten wegen Doziczin, ir recht vidervaren lassen,? nun sei wir des willig von eurn wegen, ir zu helfen, warzu sy recht hat, als wir ir des voran auch zugesagt haben. Nun haben wir jezunt etlich zeit ander be- sunder gescheft vor uns gehabt, damit wir das manntschaft recht nicht besezt haben, bisher dann wir kurzlich darauf denken wellen, damit wir das mannschaft recht be- sezen und ir dann geren ain fuederlich recht gen lassen wellen, warzu sy dann glimpf und recht hat. Damit bevelhen wir euch Got dem Hern in gesunthait. Geben auf Melnick am dinstag nach des heiligen Creuz tag, als erhaben ward, anno Domini etc. XLVIII jar. Na rubu: Dem wolgeboren herrn, Ulrich von Rosenberg, unserem gunstigen und lieben wesundern. Přit. krytá pečet. 502. Ve Vídni, 23. září 1448. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: o Zajímačovi a zajatcích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1055, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1416. Fridreich, von Gots gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich und zu Steir etc. Edler, besunder lieber! Als du unserm lieben getreun Hannsen von Neitperg, 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3271. 2) Oldřichův list se nedochoval. 45*

Strana 356
356 Č. 502—503: 23.—26. září 1448. unserm rat, von des Sagimetz auch der gefangen wegen geschriben hast, dez hort das also an uns bracht und ist darauf unser gevallen, daz du und der edel, unser lieber getreur, graf Johanns von Schawnberg dieselben sachen zwischen dem benan- ten Sagimetz verhoret." Auch ist unser gut wolgevallen den gefangen teg ze geben, doch also, daz sich des Sagimetz fur si bei seinem treun und eern verschreib und verpind, uns die widerumb ze stellen in massen, als ir das dann mit im taidingen werdet. Geben zu Wienn an montag nach sand Matheus tag, anno Domini etc. XLVIII, unsers reichs im neunten jare. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln, unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 503. Ve Vídni, 26. září 1448. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu ty věci, zjednané mistrem Jakubem, jakož i opravenou ceduli, kterou mu Oldřich dal; prosí o časté zprávy, též o věci svého bratra; aby tento list poslal také Václavovi z Michalovic; o listu, který poslal král na prosbu pánů z Hradce Jiříkovi z Poděbrad v příčině opanování Prahy a zajetí Menharta z Hradce; král sedí stále na soudě; posílá mu spis hvězdáře Jana; o smlouvě papežově s Felixem Savojským. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1057, or. pap. Urozený pane milý, mně přéznivý! Ty věci TM“ mistrem Jacubem zjednané posielám, kteréž on sám znamenav literami de alfabeto, i napsal toho nalezenie, s keréhož TMť se dobře bude moci vypraviti, že mi toho netřeba polepšovati. I ce- duli, kterúž mi TMť dal, na některých miestech, přečtev s pilností, opravil sem; tu tak zavřenú v listu tomto nalezneší i s novinami. A má TM' to psáno i literami po abecedě i počtem. Pak kteréž mi TMť kázal požehnati, toť sem učinil. Pan Gaspar TM“ se porúčie, a prosíme oba dva, aby nám noviny často psal, a my TMť také. Rač mi viece psáti o mém bratru, kterak jeho věc stojí nynie. Pošle-li koho TM“ ku 1) Dotčený list Oldřichův se nezachoval. 2) O sporu králově s Janem Zajímačem z Kun- štátu viz listy Janovy Oldřichovi z Rožmberka z 24. listopadu 1447 a 12. srpna 1448, též odpověď Oldřichovu ze 16. srpna 1448, výše č. 411, 487 a 488. 3) Dotčený list se nezachoval. 4) Dot- čená cedule se nezachovala. 5) Viz níže „vloženou ceduli“.

Strana 357
Č. 503: 26. září 1448. 357 panu Michalci křižovníku, rač tento list poslati také; pakli nepošleš, nenieť velmi Datum Wyenne feria V. ante Wenceslai, anno etc. XLVIII°. pilná věc. Procop Rabstein. P. S. Dosti rozomně jest psáno; komuž TMť věří, kaž to čísti. Všeť jest napsáno, kterého máš, kdy a kterak požívati; máš také receptu napsanú, když by to stavil, aby jiného kázal sobě nadělati. Na rubu: Panu z Ros. Pečet odpadla. Vložená cedule: Také pan Jan a pan Oldřich Hradečští poslali Smrčku sem k králi, prosiece, aby JM' ráčil raditi i pomoci a panu Jiříkovi psáti o zproštěnie pana Menharta. Tak JM' píše list dosti tuhý panu Jiříkovi, kterak srozoměl JMť, že on, pobrav se s některými lantfrídy v kraji, i vpadl do Prahy a úředníky zemské i toho města, kteříž posazeni byli césařem Sigmundem a králem Albrechtem, změnil a pana Menharta jal, a že JM' se nadál do něho, že by k dobrému a pokojnému země té, ač by kto mienil búřiti, že by mi to stavoval. Pak jakžkoli to jest, žádá i prosí, aby pana Menharta toho vězenie zprostil a propustil etc. A toho aby mu odpověď dal a poslal svého jézdného posla, pak že nám odpovědi přinese; sciemus. A píše druhý list těm pánóm, kteříž nynie v Praze jsú, i Pražanóm. Také kterak panu Jiříkovi píše, aby jeho naučili a navedli k tomu etc., quod non est credendum, to TM“ píši, aby věděl, co po vašem odjezdu zde se stalo." Ještě vždy súdí král diversas causas a sedí na súdě od jitra až do poledne a po poledni až do večera; nikdy tak pilen súdu nebyl, confirma hoc Deus, velikú chválu od lidí má, ale my bychom rádi, aby již těm súdóm konec byl, abychom se tak dlúho nepostili. A mním, že ihned po sv. Michalu odsud do Nového Města po- jede. Od mistra Jana, našeho hvězdáře, posílám TM“ Demutationem aure.2 Také papež nynie píše králi našemu, kterak král franský učinil smlúvu mezi Jeho Svatostí a Felixem Safayským takto, aby Safayský cardinálem zóstal a legátem do života svého a toliko v své zemi, a papež má jemu dáti některé biskupstvie také v jeho zemi, a v té mieře, dokud by jemu biskupstvie některého dobrého ne- dal, má jemu dávati na každý rok pět tisíc kop, takže de illis beneficiis, kteréž v své zemi držeti bude, má mieti 5 tisíc kop; pak žádný z jeho cardinálóv nemá zóstati cardinálem kromě arelatenského, ten jest jeden z starých cardinálóv a ten se má do Říma vrátiti na svój titul a na své seděnie ad sanctam Ceciliam. A proto žádný z cardinálóv jeho nezóstal, aby potom se varovali, aby scisma v kostele ne- 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 333 a d. 2) Urbánek, na uv. m. 3351 četl: De mutacione auri. 3) Srv. Chmel, Gesch. K. Friedrichs II, sv. 2, 447; Pastor, Gesch. d. Päpste I, 322—3.

Strana 358
358 Č. 503—505: 26. září—1. října 1448. dělali, řkúce: Učiníme scisma, když smluveno bude, zóstanem cardinály. Pak Vicen- sis, jako byl také od Felixa cardinálem učiněn, ještě ležel u augustiniánóv v Viedni; tomu papež milost dal a přijel ho za svého služebníka a dává jemu tisíc kop do roka, dokud by jemu někakého biskupstvie nedal aneb od krále aragonského ne- zjednal. Neb jemu král aragonský jeho biskupstvie vzal, protože se Felixa držel; a proto jeho papež na milost vzal, že jest velmi učený muž, ale cardinálem nezóstal. Toť TM“ jisté noviny píši. Co pak dále zviem, to TM“i tajno nebude. 504. V Krumlově, 29. září 1448. Oldřich z Rožmberka doporučuje Janovi Karvajalovi, kardinálu sv. Anděla, vyslance Pavla [Dětřichovic], kdysi purkmistra Nového města pražského. Praha, archiv Národního musea: Pozůstalost Fr. Palackého, lat. reg. z konceptu, chova- ného kdysi ve Schwarzenb. arch. v Třeboni. 505. Na Mělníku, 1. října 1448. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: doporučuje jeho přízni svého služebníka Hanuše Steinhaufa. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Steinhauf, or. pap. Commissio propria domine regine. Barbara, von Gottes gnaden Romische, zu Ungern, zu Behem etc. kunigin. Unsern kuniglichen grûs und alles gût zuvor. Wolgeborner und lieber besunder! Ewer gesunthait, wolmugen und alles ewer gelüklich wesen horten wir zu aller zeit gern. Und tûn euch zu wissen, das zu euch kumbt unser getrewr und diener Hanns Stainhauff, zaiger des briefs, der nach seiner notdurft bei seinen freunden in et- lichen sachen zu schaffen hat dort ausen im land. Piten wir euch, ob derselb ob- genant unser diener ewer hilf und furdrung icht wurd bedurfen, es wer mit gelait oder wie sich das fugte oder zu schulden keme, das ir im dann umb unsern willen ewer hilf, gelait, furdrung und gutwilligkait wellet beweisen, damit er furbas wider herein in das land kûmen můg. Das wellen wir gegen euch und allen den ewer in Ge- allem gût widerumb erkennen, wo das auch noch ymmer zu schulden kambt. ben auf Melnick an eritag nach sand Michels tag, anno Domini etc. quadragesimo octavo.

Strana 359
Č. 505—506: 1.—2. října 1448. 359 Na rubu: Dem wolgeborn hern Ulreichen von Rosenberg, unserm gunstigen, lieben besundern. Přit. krytá pečeť. 506. Na Švamberku, 2. října [1448]. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: o úmluvě, kterou učinil s Petrem ze Šternberka; o výpovědi Oldřichově mezi ním a sirotky Sta- chovými; rád by se s ním sešel. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1058, or pap. AČ. III, 375 č. 15 (otištěno jen z polovice). Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Stal sě jest sjezd na Teplé mezi mnú a panem Petrem z Šternberga, páně Alšovým synem; a tu jest se mnú mluvil před mými služebníky, že jmá plnú moc ot svého otce a ot pana Jiříka, což se mnú smluví, že to jmá zdržáno býti. I učinili jsme spolu konečnú smlúvu, jakožť té smlúvy popsané teď přepis posielám; a to jsme sobě slíbili pode ctí a pod věrú tak zdržeti, jakož popis svědčí a podlé toho listu přepis listu toho, kterýž mým služebníkóm otpisuje na to, když jsú jej napomínali, aby to konal. Protož, pane a testi milý, v to nahlédna i porozumieš, žeť bych rád pokoji, a nesnázě svévolná mi k mysli nynie. I věřímť, přišly-liť by které řeči před tě, mně vinu dávajíc, že vedle toho popisu budeš věděti, kterak odpierajie. A přes toť sem já vždy k rovnému hotov. I ty, pane testi, mne jsi k rovnému poddati na někoho obecného dobrého, ať by to bylo vždy shledáno, žeť mnú této země dobré a pokojné nic nescházie. Také, pane testi milý, výpověď a rozkázanie tvé, kteréž sě jest v Prazě stalo, abych si- rotkóm nebožce Stachovým osmdesát kop grošóv dal, a to abych jim stúpil platu XX kop grošóv na vybránie a to aby nynie na sv. Havel3 nejprv příští počeli bráti, toť sem já hotuov učiniti. A již jsú je o to obsielali několikrát moji služeb- níci Podmoklský a Hvozd, aby to přijeli podle výpovědi, pane, tvé. I Burjánať jsú o též také obsielali. Na to jim ižádné otpovědi nedal jest. I věřímť, že to v své pa- měti jmieti budeš. Pakliť by sě zdálo Burjánovi o to psáti, aby to, což jest tebú roz- kázáno, přijal, nebť sem já to učiniti hotuov. Také, pane a testi milý, rád bych, bychom sě spolu mohli sjeti, nebť jest toho pilné potřebie nám spolu rozmluviti a) Tak or., správně „nenie“. b) Tak or., doplň „slibil“. c) abych v orig. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3293. 3) 16. října.

Strana 360
360 o pilné věci, čím spiešě, tiem lépe. Věřímť, že to učiníš. Datum Sswamberg quarta feria ante b. Francisci, anno etc. XLVIII°. Č. 506—507: 2.—4. října 1448. Hynek Crušina z Švamberga, hautpman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, testi mému milému. Přit. krytá pečeť. 507. V Krumlově, 4. října 1448. [Oldřich z Rožmberka Jindřichovi, vévodovi bavorskému]: vrátil se již z Vídně od krále; zatím bylo dobyto Prahy, a neučiní-li král se svými přáteli brzo, co slíbili, zhorší se věci pro krále Ladislava i okolní země; ani z těch věcí, o nichž mu dříve vzkázal, nevzejde nic dobrého. (Skrtnuta zpráva o úmyslu Viléma Saského ujmouti se koruny české). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1059, koncept. Durchleuchter, hochgeborner furst, gnediger, lieber herr, mein willige dinste sein Euren Gnaden alle zeit voran willig. Gnediger, lieber herr! Ich lass Eur Gnade wissen, das ich iezo wider anheim von Wienn von meim gnedigen herrn, dem Romi- schen konig, komen pin. Und in der zeit Prag verloren ist worden,2 machen sich dy leuf gar wunderlich alhie im lande und ist zu besorgen, das mein gnediger herr, der Romisch konig, nicht in kurz darzu tut mit andern seinen frunden, als sich Sein Gnad darzu mit worten gar willig erbeuten, das sich dy sach also einreissen wirdet und erger mocht werden kunig Lasslaw und allen umbsessenden landen den vor jee. Und was ich darzu gedinen mocht mit leut und gut, das bei zeiten under- komen mocht werden, des wer ich alle zeit willig, nur das ich nicht verlassen wurde. Auch, gnediger, lieber herr, als ich Euern Gnaden vormals beiden Apfentaler zu emboten hab" von etlicher leuf wegen, dazu sich dy sach vast naiget, und ist, das man des bei zeiten nicht underkomet, so mag Eur Gnad wol versteen, das nichz guts doraus wirdet. Und was ich Euern Gnaden in allen sachen west zu dienen, des wer ich willig und tet das gerne. Geben zu Crumbnaw am freitag nach sant Michel tag, annorum XLVIII°. a) Násl. škrtnuto: Von des jungen von Sachsen3 wegen, das weiss mein herr der konig nu wol, das sich derselbig von sachen der cron zu Behem vermeint zu underwinden wider meinem gnedigen herrn, dem Romischen kung, und konig Lasslaw.4 Nu mag Euer Gnade im selbs wol pru- fen, das im gros not tet, das mein gnediger herr, der Romisch konig, als ein vormund Eur Gnade und ander konig Lasslaws frunde dy sach vorhant nemen, das solhs understanden wurde; wann ge- schieht des nicht, so mochz laider wol darzu komen, als oben berurt ist. 1) O pobytu Oldřichově ve Vídni viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 327 a d. 2) Viz tamže 296 a d. 3) Vilém Saský. 4) Srv. Urbánek na uv. m. 234.

Strana 361
Č. 508: 6. října 1448. 361 508. Ve Vídni, 6. října 11448]. Kašpar Šlik z Holíče, kancléř říšský, Oldřichovi z Rožmberka: o Táborských posílá mu zprávy po Baumgartnerovi, o věcech uherských brzo mu napíše; sou- hlasí, aby byl sjezd s poděbradskou stranou; o své věci s Vilémem z Ilburka; o smrti Kryštofa z Lichtenštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 740, or. pap. AČ. II, 425 č. 16. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane, pane na mě laskavý! Včera, pane milý, když jest Pawmgartner otjel s listy táborskými, tehdy přinesen mi jest list jeden ot TM“; ale poněvadž sem po Pawmgartnerovi věci rozličné psal, netřebať jest ti opáčiti, neb ješče i s Uhry konce nemáme, neb nové suky opět vznikly jsú, o kterýchž sme dřéve neviděli, ale skoro TM“ všecko napíši. Než o ten sjezd s stranú otpornů, ten mi sě líbí. Tempus esset cessare et in viis honestis concordare.? TM' toho buď pilna. Také úfám, že pan Procop již u TM“ jest, neb velmi skoro bude, neb mi tak psáno jest. O Táborské TM' ot Pawmgartnera běhóm dobře srozumie. O mú jiezdu TM“ ješče jistotu nemohu psáti, neb slyším, že bratr mój již zaručil na ty pány obermanny, totižto na pana Burjána, Coldice, Jindřicha Kolovrata a Smieřického, a listy položil se 20 rukojmiemi u pana Burjána, ale Ilburk ješče nezaručil a snad rukojmie jmieti nemóže. I neviem, kterak ty věci stojí, než čekám posla každý den a hodinu. A když to zviem, TM“ inhed napíši jistotu. Pak tyto máme noviny: že pan Krištof Liechtensteiner včera o nešpořiech umřel jest a udělal poručníka pana Jorga Pucheméře a Perštejnského. Ale poslány jsú tam děti všichni a mámť za to, žeť na hrady puščeny budú proti Perštejnskému. Každý rád slyší tu smrt v Rakú- siech, mámť za to, že i v Čechách věčí strana toho neželé. Recommendo me vo- Datum Wienne dominica post Francisci. bis. Gaspar z Holíče, cancléř říský. Na rubu: Urozenému a mocnému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu na mě laskavému. Přitištěna krytá pečeť. a) Tak or. 2) Srv. Hufnagel, MIOG. Ergzb. VIII, 378—9. 1) Tento list se nedochoval. 3) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 341—2. 4) Srv. list Kašpara Šlika z 25. července, č. 480 a příslušné odkazy tamže; Hufnagel, na uv. m. 396. 46

Strana 362
362 509. Č. 509: 8. října 1448. V Krumlově, 8. října 1448. Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka; posílá mu přepis listu Jiříka z Poděbrad a žádá za zprávu o těch úmluvách; v příčině děti Sta- chových napsal by Burjánovi z Gutštejna teprve, jestliže by nedošlo k smluvenému roku; aby mu oznámil, kde by se s ním chtěl sejíti; aby bylo Benešovi z Újezda opraveno, co mu způsobil jeho služebník Hala. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1060, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož si mi nynie psal a přepisy úmluvy i také, kterak pan Petr služebníkóm tvém odepsal, poslal, tomuť sem srozuměl. I dávámť věděti, žeť sem panu Jiříkovi po Matěji z Dubce a Borškovi Husákovi vzkázal a prosě jeho, aby svými pomocníky mocí na tě nesahil,“ jakož sem i prve také psal, a on mi zasě odepsal, jakož tobě toho jeho psaní teď přepis posielám.2 I nemohu rozuměti vedle toho psaní, již-li sú se ty úmluvy konaly či nic, kteréž si mi přepisy poslal. A jáť sem jemu na to zasě odepsal, že sem tě s tiem obeslal i radil, aby se panem Burjánem ani žádným jiným nezacházěl ani svým toho učiniti dopustil, ač až by mi na to odpověď dal, že jemu to dám věděti. Protož daj mi věděti, kterak se ty věci mají, konány-li sú ty úmluvy či nic, abych jemu na to odpověď uměl učiniti. Dále jakož dotýčeš o Stachových dětí etc., a jestli- že by mi se zdálo o to panu Burjánovi psáti: spraven sem, že byste se panem Burjánem není rok měli mieti i smieřeni býti; toť bych velmi rád slyšal. I proto ne- zdá mi se jemu nynie psáti; než jestliže by ten rok neboli to smieření předce ne- šlo, tehdá jemu rád psáti budu. A jakož dotýčeš o spolusjieždění, Buoh to vie, že nynie velmi mnoho činiti mám a pilné věci; avšak daj mi věděti, kdež by se se mnú sjieti mienil, a já na to pomysle, budu-liť moci tomu co učiniti, učiním to rád, nebť bych velmi rád s tebú mluvil. A zdá mi se, že je toho veliké potřeby. A tak pokoj se, což móžeš; úfám Bohu, bohdá že ty věci ještě k dobrému pójdú, jakožť sem to šíře po Zdeňkovi vzkázal. Datum Crumblow f. III. post Francisci, anno- rum XLVIII." A také, milý pane, vznesil na mě Jindřich z Újezda, úředník mój, že jemu Hala, služebník tvój, zbil a ranil Beneša z Újezda, a to bez viny. I prosímť tebe, aby se k tomu přičinil, aby jemu to opraveno bylo. I věřímť, že to učiníš. A toho všeho prosímť odpovědi tvé. a) Tak konc. 1) List z 2. října, viz č. 506. 2) Dotčené listy se nedochovaly.

Strana 363
Č. 510: 22. října 1448. 363 510. 22. října 11448. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: o válce Oldřicha z Hradce proti Jiříkovi z Poděbrad a Zdeňkovi ze Šternberka; aby se přičinil o příměří mezi stranami až do sněmu a aby sám nemeškal na sněm přijeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1062, or. pap. AČ. II, 26 č. 31. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Viem, žeť tebe tajno nenie o této válce, kteráž sě děje s Karlštajna od pana Oldřicha Hradecského a od některých jeho pomocníkóv proti panu Jiříkovi Poděbradskému a proti panu Sden- kovi, strýci mému; a ačkoli panu Jiříkovi a panu Sdenkovi odtud dosti málo a těžce již uškoditi mohú, že podál od Karlštajna lidé jich jsú odsazeni, ale jiní chudí lidé okolní i královstvie toto hubie sě bezpotřebně. A já hned, jakž sem zvěděl počátek takové války, až do sie chviele několikrát sem psal i slal na Karlštajn, chtěv sě k tomu rád přičiniti, zda bych mohl to v dobrotivé stánie a u příměřie uvésti, a zvláště proto, poněvadž sněm blízký před sebú máme; nemohl sem, milý přieteli, v tom nic prospěti, neb s Karlštajna dávána mi jest odpověď, vymlúvajíce sě panem Oldřichem. Protož, milý přieteli, zdá mi sě, že jest tobě to slušno, aby pana Oldřicha obeslal a k tomu sě přičinil, aby některak dobrotivé stánie neb pří- měřie bylo mezi nimi zjednáno a na sněmu aby byl pan Oldřich. Neb ty věci snáze i podobnějie sněmem nynie uloženým mohú dobrý konec vzieti a vyvedeny býti nežli těmito válkami. A pakli by to na sněmu nemohlo mezi nimi srovnáno býti, však jim válka neuteče i po sněmu. Také, milý přieteli, neprodlévaj na sněm při- jeti, ať by sě jedněm druhých nestesklo sčekati, jakož jindy bývalo. Nebť jest nám toho veliké potřebie, abychom obecnieho dobrého jednati nemeškali. A milý pane, kohož muožeš a vieš, přiveď, ať by na sněm jeli. Neb nepójde-li tento sněm předse, bojím sě, milý přieteli, žeť zle v této zemi bude. A zvieš, žeť lidé nebudú dlubně na Datum feria tercia post festum Undecim millia virginum. hlavy čakati." Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Pečeť odpadla. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 337 a d. 2) Sněm, ustanovený na den sv. Šimona a Judy, t. j. 28. října (srv. glejt strany poděbradské straně rožmberské, Třeboň, Schwarzenb. archiv, Hist. 1065; Urbánek na uv. m. 3382), se však nesešel; srv. Urbánek na uv. m. 338. 3) Srv. tamže 339. 46*

Strana 364
364 511. Č. 511: 22. října 1448. V Strakonicích, 22. října [1448]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž byl vyzván řádovým visitátorem, aby přijel do Vídně, prosí, aby ho omluvil, ne- bude-li moci přijeti sám do Budějovic, a dává mu souhlas s jeho jednáním. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1061 a, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož mi píšeš o pří- jezdu do Budějovic etc., protož, milý pane, račiž věděti, kterak nynie do Viedně od mistra ruodského i ode všeho conventu ruodského visitátor, rytieř a doctor utriusque iuris, přijel jest a mně list mistra ruodského poslal, v němž mi mistr ruodský, pán mój milostivý, píše, že mi po tomto visitátorovi confirmacionem du- plicatam na všecko převorstvie české posielá, jakož také týž visitátor mi v svém listu píše, a také žádaje, abych se do Viedně k němu osobně vypravil, i otec car- dinál, Jeho Milost, také mi píše, abych osobně přijel, a pan Cašpar též, pan Procop Rabštajn též, a že jest to mé všecko dobré a poctivé i také pro budúcie dalšie časy a nesnází a zmatkóv již ukrácenie, kterýchž sem dosti měl etc. Protož, milý pane, mój milý přieteli, jestliže bych pro tu a takovú příčinu býti nemohl tu v Budějo- vicích, věřiemť, že mi za zlé mieti nebudeš; a cožkoli obecnieho dobrého této české země a coruny jednati budete a povedete, k tomuť já svú plnú vóli podle TM“ při- dávám i učiním, však TM jest mne v tom mocen. A nebudu-liť moci sám býti osobně, ale někohoť z svých vypravím k TMti tu do Budějovic a tenť TMť zpraví dále mých věcí. I listyť pošli, kteréž tam z Viedně sú mi poslány. A rač věděti, že těm všem svrchu jmenovaným dobrým lidem psal sem, mohlo-li by to býti, aby tomu porozuměli na visitátorovi, mohl-li bych té jiezdy zproštěn býti, zvlášť pro nynějšie časy dobře nebezpečné. A takť s tiem posla svého očekávám a naději se, že brzo se bohdá vrátí před tiem časem, o němž mi TMť píše, ješto to tajno TM“ ne- bude, když mi se vrátí. Datum in Strakonicz f. III. post sanctarum Undecim milia virginum. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Pečet odpadla. 1) Oldřichův list se nezachoval. O sjezdu v Budějovicích viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 340—1.

Strana 365
Č. 512—513: 25. října 1448. 365 512. V Krumlově, 25. října 1448. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: dává zprávu o sjezdu s pány hradeckými a zve ho, aby se tam také na své cestě do Vídně zastavil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1061 b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, že od mistra ródského list máš, kterak visitátor, kterýž nynie v Viedni jest, confirmacio- nem duplicatam přinesil na všeckno převorstvie české etc. a že by pro to slechka sám musil do Viedni jeti a při tomto sjezdu že by nemohl býti etc., milý přieteli, tyť noviny velmi rád slyším, a nemohlo by se tobě tak dobře viesti, žeť bych ještě radějie slyšel. Věděti dávám, že mi páni Hradečí obeslali, že sú, pane, tobě i jiným pánuom psali, žeť bych vám měl miesto a den k sjezdu položiti a jmenovati a že sú k tomu sjezdu obeslali pana Crušinu, pana Jana Rábského, pana Hanuše, pana Jindřicha Kolovrata, pana Burjána a pana Jakúbka a Plzanské, a jich takové psaní mi včera teprov přišlo. Protož, milý pane, odložil sem tento rok od tohoto úterého v témdni,2 aby ti páni k tomu také dospěti mohli, a jestliže by tvá jiezda do Viedni měla býti, aby se k tomu času připravil, na ten den tu s námi v Budějovicích po- byl a dále odtud do Viedni jel; a mám za to, že tu někoho najdeš, ježtoť s tebú pojede, ať by veseleji bylo. A také mohl by toho visitátora při králi v Křemži na ten čas naleznúti, ježtoť by slechka do Viedni nebylo třeba jeti. I věřímť, milý přieteli, že se k tomu času“ tak připravíš, aby toho sjezdu nikoli nezmeškal. A tohoť Datum Crumblow f. VI. ante Simonis et prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Jude, annorum XLVIII. 513. V Krumlově, 25. října 1448. [Oldřich z Rožmberka] Jakubovi ſz Vřesovic]: aby přijel na sjezd v Budě- jovicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova genealogie pp. z Vřesovic. Čas. mus. král. čes. 1827 IV. 25. — AČ. III, 49 č. 73. — Tamže XIV, 40 č. 1556. — Srv. Ur- bánek, Čes. děj. III. 2, 3404. Služba má tobě, pane Jakube milý! Tak jakož jsou tě páni Hradečští obeslali, abychom se sjeli, na který den a kde bych já ten sjezd položil, vědětiť dávám, že a) čas v konc. 1) Viz č. 511. 2) 5. listop.

Strana 366
366 Č. 513—514: 25.—28. října 1448. jsem ten sjezd položil do Českých Budějovic od tohoto úterýho příštího v témdni, toť jest ten úterý po Všech svatých. Protož prosím tebe, milý pane Jakube, tak jakožť páni Hradečští tobě píší, aby se“ té práce vážil pro obecné dobro a tu přijel, nebo o též pan Krušina, pan Strakonický, pan Jan Rábský, pan Hanuš, pan Jindřich Kolovratové, pan Burján obesláni jsou; a jinému nerozumím, než že ti svrchu psaní páni tu budou2. A tohoť prosím odpovědi tvé po tom poslu. Datum Krumlow feria 6. ante Simonis et Judae, annorum XLVIII. 514. V Krumlově, 28. října 1448. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka]: o svém jednání s Oldřichem a Janem z Hradce v příčině války jimi zdvižené; prosí, aby jeho posel byl hned vypraven nazpět; rád se přičiní o obecné dobré. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1062, koncept. AČ. II, 27 č. 32. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi nynie široce píšeš, že mě tajno nenie o té válce etc., tomuť sem srozuměl; o téžť mi jest pan Jiřík po Vlačickém vzkázal a potom i psal. I dávámť věděti, že pan Oldřich i pan Jan Hradeččí zde u mne byli, s nimižto sem široce mluvil, chtě rád ty věci k dobrému miestu přivésti. Tuť sú mi odpověděli, že se jim to stalo, ježto se jim státi nemělo, že jim otec a strýc jich jat a úřadu královského zbaven, a že by jim žádný dobrý člověk za dobré nejměl, byť měli takovú měrú v které stánie vkročiti, majíce otce a strýce u vězení nevině; avšak že se chtie rádi s přáteli a s dobrými lidmi potázati a mně na to odpověď dáti. A na to jsem poslal nynie Kokota, slu- žebníka svého, ku panu Jiříkovi i k tobě; i prosímť tebe, aby se přičinil, aby mi ten nemeškavě zase vypraven byl, abych já se s jinými pány a přáteli také ne- meškaje ocavad vypraviti mohl. A jakož dotýčeš o dlubně, milý přieteli, jest nám všem velmi blízka, jediné varujeme se, aby nám v hlavu nedala,“ jakož tě toho a) Tak ruk. 1) 5. listop. Srv. též list Václava z Michalovic z 22. října a odpověď Oldřichovu z 25. října, č. 511 a 512. 2) Ve Schwarzenb. archivu v Třeboni (Hist. 1126) se zachoval původní soupis účastníků budějovského sjezdu: Das sind die, dy iezo auf dem tag ze Budweis gewest sein und auch in botschaft alda gehabt haben: her Crussina von Swamberk, her Jan von Raben, her Wencz- lab von Michelsperg, her Hans von Newnhaus, her Ulrich von Newnhaus, her Heinrich von Colo- wrath, her Hans von Smyrzicz, die stat Pilsen, die stat Budweis mit andern iren frunden und anhengern. Item die hern enhalben Prag, dy harren alle auf mein herrn zukunft gen Prag, mit den mein herre auch hoffet weg ze treffen, das dy mitsambt im bei Ewren Gnaden und konig Lassla beliben. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3411. 3) Viz č. 510. 4) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 340.

Strana 367
Č. 514—516: 28. října — 2. listop. 1448. 367 bohdá šíře spravím, když se shledáme. A těchť sem všech věcí ku upokojení pilen; a což bych se koli mohl k obecnému dobrému přičiniti, toť bych rád učinil, jakož Datum Crumblow fer. II. in die Simonis et Jude, anno- sem se vždy přičiněl.“ rum XLVIII." 515. V Žluticích, 30. října [1448]. Jakub z Vřesovic [Oldřichovi z Rožmberka]: omlouvá se, že na sjezd v Čes- kých Budějovicích nemůže přijeti pro nebezpečné časy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova genealogie pp. z Vřesovic. Čas. mus. král. čes. 1827, IV. str. 26. — AČ. III, 49 č. 74. — Tamže XIV, 40 č. 1557. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3404. Službu svú vzkazuji VM“, urozený pane a příteli dobrý! Jakož mi píšete, po- kládajíce sjezd v Českých Budějovicích, v tom také žádaje mého příjezdu etc., o téžť jsou mi také páni hradečští psali. I jsouť, pane, hodné příčiny, pro něžť mi jest toho nyní velce učiniti. Nejprvé, žeť mi není příjezdno ani bezpečno, neb když jsem byl obeslán panem Jiříkem, tuť jsem tam jezdil za glejtem, avšak ještě tu u Šárky strhovali sem i tam na mně,“ jmajíc na 40 koní, a vidouc, že jsem se přesílil jízdnými, i nesměli na mne, nebo jsem měl na 100 koní; a to dobře dobří lidé vědí. Také nyní povstávají jakés dvorné bouřky v krajích našich; toť pan Plichta a pan Aleš z Šumburka pálí sobě s Žateckými, opět pan Hynek Krušina se panem Vaydov- ským, ale žeť jsem již nyní mezi nimi k místu uručil, námluvy a příměří do dvů nedělí mezi nimi učinil, a naději se bohdá, žeť toho mezi nimi pokonám. Protož vám věřím, že mi v tom za zlé neráčíte míti. A oč se koli dobré svolíte zespolka, někde blíže a mně příjezdněji sjezd položíc, mne obešlete, tohoť neobmeškám. Data Zlutic feria quarta post Simonis. Jacobus de Wrzessowicz. 516. Na Hasištejně, 2. listop. 1448. Věřící list Mikuláše z Lobkovic pro Mikuláše Wentlera, posla k Oldřichovi z Rožmberka. — (sabbato post festum Omnium sanctorum.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1068 a, or. pap. s přit. pečetí. a) Tak konc. b) Tak ruk. 1) Viz č. 513.

Strana 368
368 Č. 517—518: 15.—16. listop. 1448. 517. 15. listop. 1448. Opetz ze Seidlitz Oldřichovi z Rožmberka: přijal zprávy od jeho posla a posílá mu po něm odpověď. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1069, or. pap. Wolgeborner, edler, liber herre, mein willingen dinst Euern Gnaden alle zeit bereit. Als Euer Gnade euern diner Seyfreden Rawsendorf zu mir gesanden hat et- liche sache an mich brengen und swerben, bin ich von im wol undirricht wurden etc.; dorof ich im meine menunge gesagt und eigentlichen, als fil ich weis, undir- richt habe, das Ewer Gnad denne von im wol vernemen werdet, und was gutdunken Ewer Gnade dorinne dunken wirt, das man domete nicht sayme. Domete ich mich Euern Gnaden befele und bete Euer Gnad mir ein gunstiger herre zu sein und ein furderer. Das steh mir allzeit umb Euer Gnaden zu vordienen. Geschrieben zu Stebschicz am freitag nach Bricii, anno D. XLVIII°. Opecz von Seidlicz ritter. Na rubu: Dem wolgeborn und edlen herrn, herrn Ulrichen von Rosenberg, meinem gunstigen herren. Pečeť odpadla. 518. V Eferdingu, 16. listop. 1448. Hrabě Jan ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka; o sněmu v Křemži; Rein- precht z Wallsee odejel ke králi; až se vrátí, mohli by se všichni tři sejíti; prosí o zprávy z Čech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1071, or. pap. Edler, lieber freund, unser freuntlich dienst bevor. Wir lassen eu wissen, das wir an dem pfinztag abent vergangen€ von Krembs herkomen sein; und was daselbs furgenomen und betracht ist worden,2 habent sich die andern unser genadigisten herren rate, die dabei gewesen sein, widerumb zu Sein Genaden gefuegt, das ein kuniglich Genaden anzubringen. Auch lassen wir eu wissen, das unser sweher von Walse von Tibein herauskomen und bei unserm genadigisten herren, dem Romischen kunig, ist. Und vernemen, es sei im darinne gegen sein widertailen wol und gluck- samklich gangen und er wierdet sich in kurz herauf fuegen. Und deucht uns gar 1) 14. listopadu. 2) O sněmu krále Fridricha s rakouskými stavy v Křemži viz Chmel, Gesch. K. Friedrichs II., B. 2, str. 593 a d.

Strana 369
Č. 518—519: 16.—18. listop. 1448. 369 nucz und guet sein, so er heraufkomen war, das wir uns dann all drei gar fuer- derlich zusamen hieten gefuegt; und ist eu solhs ze sinne, das lasset uns wissen. So wellen wir eu desselben unsers sweher kunft, als pald er kumbt, zu wissen tuen, damit wir dester fuederlichen zusamen kumen. Lieber freund, wir bitten eu, ir wellet uns etwas mar, und wie es sich haldet von der Pehennen wegen, kund tun. Desgleichen Geben ze Ever- gelangt uns auch ichts an, wellen wir eu auch wissen lassen. ding an suntag vor sand Elsbeten tag, anno etc. XLVIII°. Johanns, grave ze Schawnberg, obrister marschalh in Steir etc. Na rubu: Dem edeln, unserm lieben freund, herrn Ulreichen von Rosenberg etc. Přitištěna krytá pečeť. 519. V Jindř. Hradci, 18. listop. 1448. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: nepřátelé se chystají obehnati Mitrovice; aby přikázal svým úředníkům pohotovost. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1056, or. pap. AČ. IV, 15 č. 24. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A vědětiť TM“ dávám, žeť mám jisté poselstvie od Janka s Hrádku, že by konečně chtěli nám do kraje ne- přietelé naši vpadnúti! anebo Mitrovice obehnati. I prosímť TM“, pane a přieteli milý, aby ráčil přikázati úředníkóm svým, ať káží lidem hotovu býti, abychom sobě hanby a škody v kraji učiniti nedopustili. Pakli by Mitrovice obehnati chtěli, věřím TM“, že mi ráčíš raden a pomocen býti jakožto přietel zvláště muoj dobrý. Od- Datum Hradec f. II. ante Elisabeth a° etc. XLIII." povědi od TM“ žádám. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. Přit. krytá pečet. 1) O válce Oldřicha z Hradce s jednotou poděbradskou viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 333 a d. 47

Strana 370
370 Č. 520—521: 19. listop. 1448. 520. V Krumlově, 19. listop. 1448. Oldřich z Rožmberka Janovi hraběti ze Šaumburku: děkuje za zprávy; posílá k němu svého služebníka Jana Rúsa se zprávami; aby mu po něm vzkázal, kde by se mohli sejíti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1072, koncept. Edler, wolgeborner herr und lieber frund, mein fruntlichen dinst zuvor. Als ir mir jezo geschrieben habt, wie ir anheim komet“ seit etc., auch wie herr Reinprecht, mein swager, nu zu meim gnedigen herrn, dem Romischen konig, komen sei etc.," hor ich zumal gerne. Nu hab ich Jan Russen, mein diener, als gestern zu euch ge- vertigt von treflicher sach wegen, als ir dann an im wol vernomen wert. Und als ir berurt als von unsers zusamenkomens wegen, bit ich Eur Fruntschaft, ir wellet dem obgemelten Rusen aigentlich zu erkennen geben, wo euch deucht uns fugli- chen zusamen zu komen, wan mich deuch gros notturft zu sein, das wir uns ee miteinander undirreden mochten, ee das ich gen Prag zug, doch so verr, ob mir solh geleit geben wirt, so ich begert hab.2 Hofmer weiss ich Eur Fruntschaft jezo nicht zu schreiben, den was der Rus euern muntlichen erzelen wirt. Geben zum Crumbnaw am eritag an sand Elspeten tag, annorum XLVIII°. 521. V Šaumburku, 19. listop. 1448. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: o porážce Uhrů Turky; ostatní zprávy ponechá na osobní schůzku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1073, or. pap. Edler, lieber freund, unser freuntlich dienst bevor. Wir lassen eu wissen, das uns verkundet ist worden, das die Ungern und Turken miteinander gefachten haben und die Ungern von der Turken der merer tail erslagen sind." Und sind auch wol ander sach an uns gelangt, der wir eu nicht schreiben noch enpieten mugen, unz das wir selbs persondlich zusamen kommen.‘ Ander hofmar wissen wir eu iez nicht zu schreiben. Geben ze Schawnberg an eritag an sand Elsbeten tag, anno etc. XLVIII°. Johanns, grave ze Schawnberg. a) Tak konc. 1) Viz č. 518. 2) O glejtu do Prahy srv. list Hynka Krušiny ze Švamberka z 22. listop. a odpověď Oldřichovu z 25. listop., níže č. 525 a 527; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 342. 3) Viz Fessler- Klein, Gesch. v. Ungarn II, 516—17. 4) Srv. list Jana ze Šaumburku ze 17. listop. a odpověď Oldřichovu z 19. list., s níž se tento list z 19. list. minul, č. 518 a 520.

Strana 371
Č. 521—523: 19.—22. listop. 1448. 371 Na rubu: Dem edeln, unserm lieben freund, herrn Ulrichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 522. V Praze, 19. listop. 1448. Věřící list Zbyňka z Haznburka a Jana ze Smiřic pro Jana Zechovce ze Zechova a Jaroše z Podolí, posly k Oldřichovi z Rožmberka. — (fer. III. die s. Elizabeth). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1074, or. pap.; 2 pečeti, přit. pod textem, odpadly. 523. V Jindř. Hradci, 22. listop. 1448. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Jiříka z Poděbrad, že zajal jeho otce a křivě rozhlašuje, že on začal válku; prosí o radu a pomoc; posílá mu přepisy svého listu Jiříkovi i jeho odpovědi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1056, or. pap. AČ. IV, 15 č. 25. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3381. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A žalujiť na pana Jiříka z Poděbrad, kterak mi jest nevěrně a úkladně jal otce mého,i nemaje viny žádné k němu, a jej vždy v svém vězení drží, a nikdy se jemu neohradiv, an péče žádné naň neměl jest. Také slyším, že by lidem dobrým na mě oznamoval, že bych já počal válku s Karštýna. Milý pane a přieteli, rač tomu nevěřiti; nebť nenie toho, křivduť mluví. Nebť sem já mnoho dobrým lidem osvědčoval to, že s Karštýna žádnému překážeti ani škoditi dopustiti nemiením, ani s jiných zámkuov mých. A v tom pan Zdeněk, neměv na tom dosti, že jest upadl v úřad otci mému svévolně bez viny a bez práva, nikdy se jemu neohradiv, an péče žádné naň neměl, potom také učinil jest ten počátek, že mi jest odpověděl i s služebníky svými a bral mi i mým slu- žebníkóm. A potom hned pan Jiřík s městy pražskými a s Zdeňkem Kostkú také mi jest odpověděl. A tak chtěli by mě svévolně bez viny utisknúti proti řádu, obyčeji a právu země této. Protož, pane a přieteli milý, věřímť já tobě, žeť tako- vého neřádného bezprávie a útisku, kterýž se nám stal i podnes děje, líto bude. A prosím tebe, úplně v tom doufaje, že mně proti takovým soběvolným nepokojní- kóm, ježto nám svévolně nepokoj a záhubu v mierné zemi dělají, raden a pomocen 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 298. 47*

Strana 372
372 budeš. Takéť teď posielám přepisy listóv, kterakť sem panu Jiříkovi psal a kterakť mi on odpisuje." Datum Noue Domus fer. VI“ in die Cecilie virginis, anno XLVIII°. Č. 523—525: 22. listop. 1448. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. Pečeť odpadla. 524. V Jindř. Hradci, 22. listop. 1448. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: podává zprávu o svém postavení a j. v. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1056, or. pap. AČ. IV, 16 č. 26. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3381. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A rač věděti, žeť se, děkuje Pánu Bohu, dobře mám a žeť mi se dobře vede. A mámť na Kolíně viece než na puol páta sta koní. Také jakož mě jest Vratislav, služebník mój, od TM“ některých věcí zpravil etc., z tohoť velice děkuji jako pánu a přieteli svému milému. Také o knězi Bedřichovi a panu Bergovi i o Pieskovi rač věděti, žeť o to hned poselstvie učiním. Ale pana Děpolta na každý chvíli čekám; nebť sem poň prve poslal byl. A kdyžť s ním rozmluvím, toť bez meškánie TM“ tajno nebude. A takéť sem Staj- covi, služebníku tvému, všecko propustiti i navrátiti kázal. Datum Noue Domus fer. VI. in die Cecilie, anno etc. XLVIII. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. Pečeť odpadla. 525. 22. listop. [14487. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožm- berka: dává mu výstrahu před jízdou do Prahy na sněm. 1) Listy z 20. a 23. září viz v AČ. IV, 12 a d., č. 21 a 22.

Strana 373
Č. 525—527: 22.—25. listop. 1448. 373 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1075, or. pap. AČ. III, 376 č. 16. — Srv. Urbánek, Čes, děj. III. 2, 342. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A dávámť věděti, že jeden z pánuov z páně Jiříkovy jednoty mluvil s mým služebníkem, ješto jest také v mé radě, že by se tomu pánu zdálo z té jednoty, aby do Prahy na ty glejty nejezdil." Nebť praví tak, že jsú druzí starší z Prahy nenie vyhnáni, ješto by rádi byli do- brému, a že snázě nenie jeden lotr v Prazě búřku udělá, poněvadž jsú vyhnáni i nevládnú; i nerozumieme, kto by to stavil, když by se búřka počěla. Protož, milý pane testi, opatř sě v tom i jiné dobré lidi, ktožť s tebú pojedú, abyste k nesnázi nepřišli, néjbrž i zdá sě tomu pánu, aby leckdes v jiném městě sněm byl než tu, že by bylo bezpečnějie. Datum fer. VI. ante Clementis. Hynek Crušina z Švamberga, hauptman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozumberga, testi mému milému, dd. Přit. krytá pečeť. 526. V Krumlově, 23. listop. 1448. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi ſz Lobkovic]: aby ty nesnáze přetrpěl; až se vrátí, bude-li třeba, rád se ho ujme. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1068 b, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! A jakož si nynie služebníka svého ke mně poslal2 o některé věci, kteréž na mě vznesl, přeslyšev jej, i spravil sem jeho zasě těch všech věcí ústně, aby na tě dále ty běhy vznesil. I prosímť tebe, aby v té mieře, ač se koli tobě nesnáze dějí, přetrpěl. Pakli by vždy svú vuoli s tebú chtěli mieti, když zase přijedu, bohdá chcemť ty věci tak předce vzieti, aby opuštěn ne- Datum Crumblow sabbato post Elizabeth, byl vedle úmluvy a jednoty našie. annorum XLVIII°.« 527. V Krumlově, 25. listop. 1448. [Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: o glejtu k jízdě do Prahy; o poselství Prokopa z Rabštejna od krále vzkáže mu po poslovi. a) Psáno omylem XLVIIII°. 1) Srv. v listu Oldřichově Janovi ze Šaumburka z 19. listop., č. 520. 2) Srv. č. 516.

Strana 374
374 Č. 527—529: 25.—29. listop. 1448. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1075, koncept. AČ. III, 376 č. 17 (chybně ke dni 28. listop). Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi píšeš o té vý- straze, tohoť sem velmi vděčen od tebe, jakožto od přietele svého milého. I dávámť věděti, že Kokot, služebník mój, nynie z Prahy přijel, a že mi ti páni takového klejtu, jakož sem žádal, dáti nemiení, než mluvili se panem Zbyňkem Zajiecem a se panem Janem Smieřickým, prosiece jich, aby sem ke mně přijeli a mluvili, abych do Prahy jel. A těm pánuom nezdálo se toho učiniti pro nebespečnost, než obeslali mě poctivým poselstvím svým, a tuť sem na nich porozuměl, žeť se poctivě v těch věcech mají. Takéť jest KMť pana Procopa Rabštejna sem ke mě“ poslal; a velmi pěkně k našim věcem JM se stavie, ježtoť se tak široce psáti nehodí, než pod chvíli chciť někoho ústnieho k tobě poslati, ježtoť tě těch věcí spraví. A také v této mieře mněť se nezdá, bychť do Prahy jel; než jestližeť bych podtom“ do Prahy měl Datum Crumblow fer. II. ante Andree, jeti, chtěl bych tě prve s tiem obeslati. annorum XLVIII. 528. V Krumlově, 27. listop. 1448. Oldřich z Rožmberka [Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: posílá list pro řádového visitátora z Rhodu, prose, aby doplnil titul; aby se brzo vypravil a přijel do Krumlova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1076, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teď posielám přepis i list," kterak sem tomu rytieři psal, kterýž tu nynie u Viedně jest od mistra z Rodu, ale titul jeho sem já ani moji písaři nevěděli; protož kaž jemu poctivě svrchu napsati tvému neb jinému písaři. A takéť bych velmi rád, by se brzo zasě vypravil pro všeckny věci. A když bohdá přijedeš, tehdy mi v Crumblově nalezneš, neb se má jiezda do Prahy prodlé do tří neb čtyří neděl.5 Datum Crumblow f. IIII. post Katherine, annorum XLVIII." Old. 529. V Pasově, 29. listop. 1448. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá mu, že král a) Tak konc. 1) Viz č. 525. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3422. 3) Dotčené listy se nedochovaly. 4) Srv. v listu Václava z Michalovic z 22. října, č. 511. 5) Srv. list Oldřichův Krušinovi ze Švam- berka z 25. listop., č. 527.

Strana 375
Č. 529—530: 29. listop. — 3. pros. 1448. 375 odložil rok se svými rady v Novém Městě, avšak on se ho nemůže účastniti; prosí za zprávy z Čech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1077, or. pap. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner, lieber freunt! Als ir uns jez geschriben, wie daz ir vernomen habt, daz unser gnedigister herr, der Romisch kunig, iez auf sand Barbarn tag€ in der Newnstat mit seinen reten einen tag halden solde, und bittet uns darauf eu wissen ze lassen, ob wir uns auch zu solhem tag fugen wer- den etc.,2 haben wir vernomen. Nu lassen wir Eur Freuntschaft wissen, daz uns der- selb unser gnedigister herr, der Romisch kunig, einen tag auf den nachsten montag nach sant Niclas tag" daselbshin beschiden hat, dem wir aber von merklichen unser und unsers stift noturften wegen nicht nachkomen noch uns dahin gefugen mugen; das verkunden wir eu, daz ir des ein wissen habet. Und liesse uns Eur Freuntschaft hofmer heraus wissen, wie die leuf in Beheim stuenden, kem uns von eu zu sun- derm grossen dank. Daz auch ir und eure kinder wolmochten, sehen wir sicher als Geben zu Passaw an freitag sant Andrers abent, anno etc. an uns selbs gerne. XLVIIIVO Leonart, von Gotes gnaden bischove zu Passaw. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freunt, Ulrichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 530. V Krumlově, 3. pros. 1448. Oldřich z Rožmberka Oplovi Fictumovi: co se mluvilo ve Vídni před králem Fridrichem o vévodovi saském Vilémovi, nemůže napsati, avšak vzkázal by to po nějakém poslu vévodově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1078, koncept. Mein fruntlichen dinst zuvor, lieber herr Appl! Als ir mir iezo geschrieben habt, hab ich vernomen. Nu ist es an dem, das etwas red zu Wienn vor meim gnedigen herrn, dem Romischen konig, sich verlossen hat, darinn ich meim gnedi- gen herrn von Sachsen zum besten beredt hab. Und als ir begert zu wissen dy wort 1) 4. prosince. 2) Oldřichův list se nedochoval. 3) Tedy 9. prosince. 4) Dotčený list se nedochoval.

Strana 376
376 Č. 530—532: 3.—6. pros. 1448. oder wer solh red getan sul haben etc., da ist nicht von zu schreiben, den deucht meins herrn Gnad herzog Wilhelm etwen zu mir zu schiken, mit dem ich muntli- chen gereden mocht alz volkumlich, als ich mit euch getan hab, so wolt ich Sei- nem Gnaden meine meinung in solhen sachen verkunden, als der, der dem haus zu Meissen und Seinen Gnaden gerne dienet, als vil aber mir mit eren zu tun were. Ge- ben zu Crumbnaw am eritag nach sand Andres tag, annorum XLVIII°. Ulreich. Dem edeln herrn Appil Viztum, ritter, dem eldern, meinem gutem frunde. 531. V Krumlově, 5. pros. 1448. Oldřich z Rožmberka Janovi, hraběti ze Šaumburku: odpovídá na jeho list a posílá mu dary; vyšle k němu posla k rozmluvě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, koncept. Edler herr und lieber swager, mein fruntlichen dinst zuvor. Als ir mir yezo geschrfieben] habt, wie ir in gutem gesund anheim komen seit und euch wol ge- gangen hab," das hor ich zumal gerne und pin des ganz erfreuet. Und wais auch niemandes anders, das poterprot" zu geben, sunder Euer Fruntschaf“ das schik ich euch hiemit bei disem poten vier perenkla und ein piberschwanz; das euch dy zim- ten und in gutem gesund verzeret, das vernem ich zumal gerne. Und als ir schrei- bet von hofmer wegen, wil ich an verzihen etwer der mein einen zu Euern Frunt- schaft schicken, muntlichen mit euch aus vil sachen zu reden. Geben zu Crumb- naw am pfinztag vor sand Niklas tag, annorum XLVIII°. 532. V Jindř. Hradci, 6. pros. 1448. Oldřich z Hradce posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Vratislava z Mitrovic s poselstvím a žádá, aby mu věřil. — (fer. VI. die Nicolai episcopi). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 21, or. pap. s krytou peč., přit. pod textem. AČ. XIV, 41 č. 1558. a) Tak konc. 1) Dotčený list se nedochoval.

Strana 377
Č. 533—534. 10. pros. 1448. 377 533. V Jindř. Hradci, 10. prosince 11448]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: nyní se ne- může u něho staviti; má poslati ihned některé listy visitátorovi do Vídně; o svých věcech pošle mu více zpráv. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1079, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Prosím TM“, aby mi ráčil za zlé nemieti, žeť se u TM“ nynie staviti nemohu, nebť velmi pilně domuov pospiechám. A některé listy tomu visitátorovi mám ihned poslati, aby jej tu za- staly v Viedni. A rač věděti, žeť mi se jest, děkujíc Pánu Bohu, o mých věcech dobře zvedlo, jakož TM' Vilém, Přiblóv syn, toho zpraví, i já, dá-li Buoh, šíře VM“ z domu psáti budu. Datum in Nouo castro f. III. post Concepcionem beate Marie virginis. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečet. 534. V Jindř. Hradci, 10. pros. 1448. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž nepřátelé chtějí vtr- hnouti k nim do kraje anebo k Mitrovicům, prosí, aby přikázal svým lidem po- hotovost. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1056 (5), or. pap. AČ. IV, 17 č. 28. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A vědětiť TM“ dávám, žeť mi jest večeros jisté poselstvie přišlo, tak, že všichni nepřietelé naši, kteříž nynie u Kolína polem leželi, u Benešova hromadně jsú sjeli se a konečně do kraje nám vtrhnúti mienie anebo k Mitrovicóm. Protož, pane a přieteli milý, prosím TM“, v tom úplně doufaje, aby přikázati ráčil lidem svým hotovu býti a do Soběslavě se strh- núti, anebo kdež by se TM“ jinde zdálo; a moji lidé tudiež také k nim přispěti mají. A tak abychom s pomocí boží v kraji hanby a škody sobě učiniti nedopúštěli a jim odolati mohli a také i Mitrovic bránili. A tohoť věřím TM“ jako pánu a 1) Srv. list Oldřichův z 27. listop., č. 528. 2) Srv. listy Oldřicha z Hradce z 18. a 22. listop., výše č. 519 a 523. 48

Strana 378
378 Č. 534—536: 10.—12. pros. 1448. přieteli svému milému, [žel“ mne vždy opustiti neráčíš; nebť mi již toho pilně po- Datum No[ue] Domus fer. III. ante Lucie, anno Domini etc. XLVIII°. třebie jest. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. Pečeť odpadla. 535. Na Telči, 12. pros. 1448. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: odpoví nepřátelům svého strýce Oldřicha a prosí, aby i on jim odpověděl. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1056, or. pap. poškozený. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj milý! Věz], žeť mě obeslal pan Oldřich, strýc muoj, kterak by ti, ješ to u Coljína leželi, sebrali se do Benešova a že nám miení do craje vtrhnúti! a pana Oldřicha i jeho služebníky svévolně hubiti. I věz, žeť já jeho nemiením opustiti a jim chci odpověděti. I věřímť jakožto přieteli milému, že vedle nás odpovieš a nás nikoli neopustieš i svými přáteli, poněvadžť jej chtí tak svévolně hubiti. Tohoť my tobě úplně věříme i s našimi Datum in přáteli. A což jest v tom úmysla tvého, to mi daj věděti nemeškaje. Telcz f. V. ante Lucie, anno etc. XLVIII°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, d. Přit. krytá pečet. 536. V Pasově, 12. prosince 1448. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: lituje událostí v Čechách a radi oznámiti to králi římskému i Janovi ze Šaumburka a Reinprechtovi z Wallsee; zpráva o kardinálovi [Janu Karvajalovi]. a) Chybí v or. 1) Srv. list Oldřicha z Hradce Oldřichovi z Rožmberka z 10. pros., č. 534.

Strana 379
Č. 536—537: 12.—20. pros. 1448. 379 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1080, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3352. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner, lieber freund! Als ir uns jez von Gir- zik von Podiebrad und der geschik wegen, im land zu Beheim laider auferstanden, geschriben habt etc.,| haben wir vernomen. Nu sein wir des zumal vast laidig und vernemen es nicht gern, nachdem und das der ganzen cristenheit zu mue und scha- den komen mocht, ob das zeitlich nicht understanden wirdet. Und darumb gedeucht uns gut und geraten sein, daz solhs unserm gnedigisten herrn, dem Romischen kunig etc., durch eu furderlich verkundet wurde, desgeleichen unsern lieben freun- den, dem von Schawnberg und dem von Walssee, daz die daran wern, damit zeit- lich dawider gedacht und getan wurde, ee daz solh sachen zu merer besterkung komen. Und so wir unser botschaft am nachsten zu dem benanten unserm gnedi- gisten herrn, dem kunig, tuen werden, wellen wir auch emphelhen mit Seinen kunig- lichen Gnaden davon ze reden nach dem pesten. Dann als ir verrer begert, eu wissen ze lassen, wo unser gnediger herr, der cardinal,2 sei etc, nu haben wir vor etlicher zeit vernomen, daz er sich von Nuremberg aus erhebt und willen gehabt hat, sich an den Rein zu unsern gnedigen herrn von Meinz und Kollen ze fugen. Ob das aber also beschehen oder wo der benant unser herr der cardinal sei, kumen wir euch aigentlich nicht zu schreiben. Wir bitten auch Eur Freuntschaft mit vleis, was ir furan als von der Behem wegen vernemen werdet, uns das wissen zu las- Geben zu Passaw an pfinztag vor Lucie, anno etc. XLVIIImo. sen. Leonart, von Gotes gnaden bischove zu Passawe. Na rubu: Dem wolgeborn, unserm lieben freunt, Ulreichen von Rosemberg. Pečeť odpadla. 537. V Jindř. Hradci, 20. pros. 1448. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu přepis listu kněze Bedřicha ze Strážnice; svolil také k tomu příměří; sjede-li se s Bedřichem, oznámí mu, na čem zůstanou. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1056, or. pap. AČ. IV, 17 č. 30. 1) Dotčený list se nedochoval. 2) Jan Karvajal. 48*

Strana 380
380 Č. 537—538: 20. pros. 1448. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, žeť mi jest večeros kněz Bedřich list poslal, jehožto přepis teď posielám etc. Tomu TM' po- rozuměje, rač věděti, žeť sě mi jest tak zdálo, i těm dobrým lidem, s kterými sem sě tázal, abych i já k tomu příměří svolil, a to proto, nebť mě jest posel od něho vyslaný ústně zpravil, že pro lepšie to jest učinil; neb v tom i sjezdu se mnú žádá. Protož, pane a přieteli milý, jestližeť sě spolu sjedem, a na čemžkoli zuostaneme, Datum Hradecz fer. VIta in vigilia Thome apostoli, TM“ nemeškaje věděti dám. annorum etc. XLVIII°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozzmberga, přieteli mému milému. Přit. krytá pečeť. 538. V Novém Městě Vídeň., 20. pros. 1448. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu Prokopa z Rabštejna se zprávami.2 — (an s. Thomas abent des zwelfboten). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1081, or. pap. něm. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 1431. — Srv. Urbánek, Ces. děj. III. 2, 3425. 1) List z 19. pros. 1448, v němž Bedřich ze Strážnice oznámil Oldřichovi z Hradce, že učinil příměři s Jiříkem z Poděbrad; otištěn v AČ. IV, 17 č. 29; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 344. 2) K tomu poslání Rabštejnovu vztahuje se nejspíše t. zv. Gedenkzettel hern Procopen (Tře- boň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1183, souč. cedule; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3425): Zum ersten, als her Procop nachst von den von Ros[enberk] komen (srv. v listu Oldřichově Krušinovi ze Švam- berka z 25. listop., č. 527), hat er unserm herren, dem kunig gesagt, das er willig gewesen sei in den sachen, die herr Procop von Siner Gnaden wegen an in bracht hab, des im Sin Gnade dank, wann dadurch vil ubels ist understanden worden, das sust gangen were. Item im auch zu erzelen, das Sin Gnade vernomen hab, wie herr Girzik und sein partei sich itzund aufrusten zu feld und desglich sich herr Ulrich vom Neuwenhaus und sin helfer auch tun. Besorgt Sin Gnade, das die sach so verre inreissen werde, das das ganz land dorin komen und solicher unrat entsteen mocht, das die leng hart zu understen wurde. Und darumb so hat Sin kuniclich Gnade ain weg fur sich genomen, als verre den von Rosemberg gut deucht, darumb dann Sin Gnade izund herrn Procopen zu im sendt, sinen rat darinne zu erfaren, vann die sach mit clainem gelt und volk nit zu cempfen ist. Der weg ist also, das Sin Gnade die sach gern wolt zu tagen brengen an ain gelegen statt als gein Snoym und herrn Girziken und sein partei darzu berufen (sjezd ve Znojmě byl ustanoven na druhou neděli v postě, to jest 9. března 1449; viz AČ. II, 264, Urbánek na uv. m. 347) und das unser tail auch qweme, so wolt Sin Gnade flisiclich versuchen, ob er die sach hingelegen mocht mit hilf des von Rosemberg und der andern herren, da auch etwas grosses dem ganzen land zu gut mocht betracht werden, nach der antwurt laut, die Sin Gnade und herrn Jan gegeben hat. Darauf schribt Sin Gnade

Strana 381
Č. 539—540: 22.—30. pros. 1448. 381 539. V Strakonicích, 22. prosince 1448. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na jeho list o sjezdu; Písečti prý chtějí zůstati při Jiříkovi z Poděbrad; zpráva o rozmluvě konšelů s knězem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1082, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Listu od TM“ mně psanému dobře sem srozuměl. Protož, jakož TM' píše o sjezdu etc., však to TMť do mne dávno vie, že, což jest k vobecniemu dobrému, žeť mnú nescházie nikdy. A jakož TM' o Píseckých píše, račiž věděti, žeť sem tak zpraven od dobrých lidí, žeť by chtěli zuostati podle pana Jiříka.? A o ornátiech tak sem zpraven, že se byl v kaple v ornát oblékl i chtěl vyjíti, a tu conšelé, přišedše do kaply, i řekli: „Kněže, a kde pleš?“ A on řekl: „A já tak jinde po vašich městech slúžil.“ A postav i řekl potom: „Jáť se mohu dobře oholiti.“ I neviemť pak, oholil-liť se jest čili nic.“ A cožť Datum in Strakonicz dominico post sancti Thome, dále zviem, dámť TM“ věděti. annorum Domini etc., XLVIII°. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 540. V Kamenici ſpřed 30. pros. 1448]. Jan z Ustí Oldřichovi z Rožmberka a jeho synům: žaluje na Václava z Fugl- hauzu, Jana a Jindřicha ze Stráže, že mu drží fuglhauzské zboží. nu hern Girziken und allen kraisen, desglich auch unserer partei; die abschrift sol man den von Rosemberg horn und sehen lassen. Und ist, das solicher weg dem von Rosenberg gefellet, so sol man dieselben brief furbas hern Girziken und den andern senden, wie dem von Rosemberg das gefellet. Item was den von Rosemberg in den sachen gut dunket und was antwurt von hern Gir- ziken komet, das die Sinen kuniclichen Gnaden zu stundenan werden, das er sich darnach wiss zu rich- ten. Darauf den von Rosemberg zu bitten, das er zu solichen sachen rat, helf und sinen fleiss tu, damit der tag fur sich gee; auch das er zu solichem tag selb kome, damit die sach desterbas ge- handelt werde, wann Sin Gnade nit getraut, das es on in zu gut komen mug. Item die antwurt von herrn Girziken, die mag der von Rosemberg aufbrechen und die meinung vernemen und dieselben brief mitsambt sinem rat und gut duncken Sinen Gnaden zu senden, darnach Sin Gnade aber nach rat gehandeln mag. (Srv. odpověď strany poděbradské až z 10. června 1449, AČ. II, 257; Urbánek na uv. m. 3472) Item mit geleit wil sy Sin Gnade wol versorgen. Item von des lands zu Lausicz wegen. 1) Oldřichův list se nedochoval. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 305—6. 3) Srv. Urbánek 4) Viz odpověď na na uv. m. 305—6; má za to, že se tato zpráva týká Mikuláše Biskupce. tento list, níže č. 541.

Strana 382
382 Č. 540—542: 30.—31. pros. 1448. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA 1Aa 10 g, or. pap. AČ: XIV, 41 č. 1559. — Srv. Sedláček, Hrady III, 182 (k r. 1449). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přietěli milý, TM“! A voznamujiť TM“ na Fuglauza, na pana Václava a na pana Jana Stráže a na Jindřicha Stráže, a vzláště že mi pan Václav drží mé fuglazskě zbožie, nemaje k tomu práva. Neb TM' vie, že stě mi to zbožie přisúdili. A pan Jan a pan Jindřich takě mi toho zbožie diel držie, a což sem jem“ rokuo“ před purkrabí dával, i stával, nemohla mi sě od nich žádná spravedlivost státi i do dnešního dne, a vdy mi mé mocí předcě držie. I pro- sím TM“i, aby to ráčil v paměti mieti, žeť mi sě od nich žádná spravedlivost nemóž státi. A také TM“ prosím, aby kázal před svými syny čísti, ať by jim to v pameti“ Psán v Kamenici. ráčilo býti. Jan z Ústie. Na rubu: Urozeným pánuom, panu Oldřichovi z Rozmberka a panu Jindřichovi a panu Janovi a panu Joštovi, přátěluom mým dobrým, buď dán. Pečet odpadla. 541. 30. prosince 1448. [Oldřich z Rožmberka a jeho synové, Jindřich, Jan a Jošt, Janovi z Ustíj: odpověď na předcházející list. AČ. XIV, 42 č. 1560. Služba naše tobě, urozený pane Jene milý! Psaní tvému nynějšiemul poroz- uměvše, velmiť bychom rádi, by to mezi vámi v něveč dobrého bylo uvedeno, tak aby z vás každý při své zuostal spravedlivosti. Datum Crumlow feria II. ante Circumcisionem Domini, anno etc. XLIX. 542. V Krumlově, 31. pros. 1448. Oldřich z Rožmberka přivěsil svou pečeť k listině, jíž Jan Ritschauer, nejvyšší písař rožmberský a správce špitálu krumlovského, potvrdil, že Vaněk Písek z Rade- nína zaplatil 10 kop gr. za roční plat ve vsi Lhotce, kterýžto plat, patřící špitálu krumlovskému, prodal Jan Ritschauer se svolením Oldřichovým. — (v neděli den sv. Silvestra). a) Tak or. 1) Viz č. 540.

Strana 383
Č. 542—543: 31. pros. 1448 a 23. dubna 1446. 383 Ces. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 Ss No. 1g, or. perg. s velkou pečetí Oldřicha z Rožm- berka a s pečetěmi Jana Rusa z Čemin a Jana Ritschauera. Böhm, Notizenblatt d. Wiener Akad. d. Wiss. III. (1853), 453 No. 23, něm. reg. DODATEK. 543. V Krumlově, 23. dubna 1446. Oldřich z Rožmberka prodává mlynářům Matějovi a Janovi mlýn dvorský v Netolicích. Č. Krumlov, Schwarzenb. archiv: II B 7 MY No. 2, opis 16. stol. M. Pangerl, UB. d. ehemal. Cistercienserstiftes Goldenkron in B. (FRA 2. XXXVII), 467 č. CCI (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 71 č. 251 (reg.). My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tímto listem všem, kdož jej čísti anebo čtúcí slyšeti budau, že ten mlejn dvorský v Netholicích, kderýž jest pust byl, pro- dali sme a tímto listem prodáváme se všemi puožitky i právy i svobodami, tak jakž jest od starodávna k tomu mlejnu bylo, Matějovi a Janovi mlynářuom i jich nynějším i budaucím dědicuom kaufrechtním právem za sto kop grošuov dobrých stříbrných rázu pražského, kderéž jsau nám zaplatili úplně penězi hotovými tak, že Matěj a Jan svrchu psaní, jich budaucí i dědicové z toho mlejna nahoře psaného v Netholicích nám, našim erbuom i budaucím mají platiti dvě kopě platu do roka rozdílně, jednu kopu na svatého Jiříl a na svatý Havel2 druhau kopu, a tak na každý rok. A jestliže by kdo právem na ten mlejn nahoře psaný sáhl, tehdy my, naši erbové a budaucí svrchu psaným Matějovi a Janovi i jich dědicuom máme a slibujem očistiti a zpraviti před takovým, kdož by na ten mlejn jmenovaný právem sáhl. Tomu na pevnost a svědomí naši sme pečet přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna buožího 1446 v sobotu den s. Jiří. 1) 23. dubna. 2) 16. řijna.

Strana 384

Strana 385
PŘEHLED LISTŮ A LISTIN. Hvězdičkou jsou označeny kusy otištěné zde po prvé. * Str. * * * * 1445 leden 4, Tábor. — Bratří z Křemže Václavovi z Michalovic: žalují na Oldřicha z Rožmberka. 1445 leden 10, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: aby nevěřil žalobě synů Jana Smila z Křemže. před 1445 leden 18] Tábor. — Jan z Bernartic Oldřichovi z R.: o Němečkovi. 1445 leden 18, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Bernartic: o Němečkovi. [1445] únor 5. — Pavel Dětřichovic Oldřichovi z R.: o cestě Prokopa z Rabštejna. 1445 únor 9, [Krumlovl. — Oldřich z R. dává Táborským glejt. 1445 únor 23. — Glejt strany rožmberské straně poděbradské na sněm v Praze. 1445 březen 1, Krumlov. — Oldřich z R. podává ke kostelu v Bošilci Zikmunda z Kaplice. 1445 březen 7, Praha. — Oldřich z R. slibuje zachovati úmluvu s Jarošem z Drahonic. 1445 březen 27, N. Město Víd. — Král Fridrich Reinprechtovi z Wallsee: o doprovod pro Oldřicha z R. 1445 březen 28, Burghausen. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o přijetí jeho syna, o svém sporu s Pasovem a j. 1445 březen 31, Krumlov. — Oldřich z R. králi Fridrichovi: posílá k němu posla. [1445 poč. dubna]. — Instrukce Oldřicha z R. pro posla k Jindřichovi Bavorskému. [1445] duben 9. — Táborští, Písečtí a Vodňanští Oldřichovi z R.: o vrácení pečetí, přivěšených k úmluvě o Jana Smila z Křemže. [1445] duben 10. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby neuváděl do Čech krále Fridricha a j. [1445] duben 13, Linec. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: nyní nemůže přijeti; o pří- měří s Tábory a o j. 1445 duben 18, Krumlov. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: děkuje za vý- strahu a o j. 1445 duben 20, Krumlov. — Oldřich z R. Jakoubkovi z Vřesovic: posílá mu list falckrabí Ludvíka; noviny z říše. 1445 duben 24. — Budějovští Oldřichovi z R.: o zajetí Lorence Fogla. 2 3 3 4 4 4 5 5 6 6 8 9 10 11 12 13 * 13 49

Strana 386
386 1445 1445 1445 [1445] * 1445 1445 * 1445 1445 * 1445 duben 28, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: v příčině sporu Oldři- chova s Purkartem Puchpergrem. květen 7, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: o listu, obsahujícím rozhodnutí téhož sporu. květen 8, Krumlov. — Oldřich z R. potvrzuje řeznický cech města Třeboně. květen 14, Žlutice. — Jakoubek z Vřesovic Oldřichovi z R.: o stadickém králi a j. květen 15. — Budějovští Oldřichovi z R.: o Pávičkovi. květen 15. — Papež Eugen Oldřichovi z R. i jin. pánům a Pražanům: v pří- čině arcibiskupa pražského. květen 23. — Osvald Mertein o svém propuštění z vězení Oldřicha z R. květen 30, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: posílá opis listu o roz- hodčím výroku ve sporu Oldřichově s Purkartem Puchpergrem. červen 18, Krumlov. — Oldřich z R. aj. činí úmluvu mezi Táborskými, Písec- kými a Vodňanskými a králem Fridrichem. *[1445 mezi 15. kvét.—13. červencem). — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi * 1445 * 1445 [1445] [1445] * 1445 * 1445 [1445] z R.: posílá opis listu papežova. červenec 13. Plzeň. — Oldřich z R. a j. páni a Pražané papeži Eugenovi: od- pověď na list z 15. května. červenec 20, Krumlov. — Oldřich z R. Kateřině z Wallsee:; děkuje za dopis atd. červenec 20, Rábí. — Jan z Rýzmberka Oldřichovi z R.: aby svolal spěšně sněm a oj. červenec 22, v poli př. Kyskem. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: zprávy z Uher, o svém sporu s Ilburkem a o j. červenec 25. — Oldřich z R. potvrzuje výpověď ve sporu Neplachovských s Mazelovskými. červenec 25. — Návrh jednoty vodňanské na mír s králem Fridrichem. červenec 30, Lipnice. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: o sjezdu obou stran a oj. * [asi 1445 v červenci). — Instrukce král. kanceláře pro Prokopa z Rabštejna, vyslaného k Oldři- 1445 1445 1445 * 1445 * 1445 * 1445 chovi z R. srpen 2, Krumlov. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lípy: o sjezdu obou stran. srpen 5, Lipnice. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: Jan ze Smiřic ho měl zpraviti o zamýšleném sjezdu. srpen 6, Žlutice. — Jakub z Vřesovic Oldřichovi z R.: o svém roku s falc- krabětem Ludvíkem. srpen 6. — Budějovští Oldřichovi z R.: o svém roku s Kašparem Schollarem. srpen 7. — Oldřich z R. Budějovským: o glejtu pro Schollara. srpen 13. — Papež Eugen Václavovi z Michalovic: aby se dostavil na sjezd gener. kapituly řádu sv. Jana Jerusalém. Str. 14 15 16 16 17 18 18 19 20 23 24 25 25 26 28 22 29 39 29 30 31 31 32 104 

Strana 387
* 1445 * [1445] * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * [1445 * 1445 * 1445 * [1445 1445 * 1445 [1445] srpen 16, Landshut. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o sněmu v Norim- berce a aby mu poslal svého syna. srpen 17. — Táborští Oldřichovi z R.: o penězích, stavených v Jistebnici. srpen 19, Krumlov. — Oldřich R. Táborským: odpověď na list ze 17. srpna. srpen 25, Krumlov. — Oldfich z R. [Jindřichovi z Plavna ?]: o Weidovi z Hawen- steinu a o roku králově s uher. pány. srpen 27. — Sušičtí Oldřichovi z R.: o lidech, na něž žaluje biskup pasovský. srpen 28. — Horažďovští Oldřichovi z R.: o zhoubcích biskupa pasovského. srpen 31, Krumlov. — Oldřich z R. biskupovi pasovskému: o jeho věci se Zik- mundem Malovcem a o j. srpen 31, Praha. — Prokop z Rabštejna -Oldřichovi z R.: o legátu Karvajalovi, jednání s králem a o j. září 3, Praha. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: odpověď na list z 31. srpna. září 12, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: o kácení lesa a o j. září 15, Krumlov. — Oldřich z R. králi Fridrichovi: prosí o vzkaz po Baum- gartnerovi a o j. září 20, Krumlov. — Oldřich z R. biskupovi pasovskému: odpověď na list z 12. září. září 21, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o roku s Petrem Zmrzlíkem. září 22. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: odpověď na list z 22. září. září 22. — Oldřich z R. a j. jakožto rukojmí za krále Fridricha zavazují se Táborským k zaplacení dluhu. září 22, Vídeň. — Král Fridrich slibuje odškodniti Oldficha z R. za rukojem- ství pro Táborské. září 25, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o Táborských, Janovi z Hradce a Janovi Bechyni. před 26. září]. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: o jeho roku s Purkartem Puchpergrem. září 26, Krumlov. — Oldřich z R. biskupovi pasovskému: posílá posly k urče- nému roku. září 26, Krumlov. — Oldřicha z R. plná moc zástupcům na roku s Purkartem Puchpergrem. před 28. září]. — Seznam poselstva českého ke králi Fridrichovi. září 30, Pasov. — Zpráva biskupa pasovského o roku zástupců Oldřicha z R. s Purkartem Puchpergrem. říjen 7, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby se za něho zaručil Tábor- ským. říjen 8, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o jednání králově s pány uher- skými a o j. 49% 387 Str. 32 33 33 34 34 35 35 36 37 38 38 40 41 41 42 43 43 44 44 44 45 46 47 47 

Strana 388
388 * 1445 * 1445 * 1445 1445 * 1445 1445 * 1445 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 * 1445 [1445] 1445 * [1445 * [1445 * 1445 *[1445 * 1445 1445 *[1445 * [1445 * 1445 * 1445 říjen 9. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o jednání králově s pány uherskými. říjen 9. — Úmluva o smír mezi Petrem Zmrzlíkem a Budějovskými. říjen 11, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi Bechyni: o roku s Táborskými a o j. říjen 11, Telč. — Zbyněk Kamaret ml. ze Žirovnice prodává Oldřichovi z R. věnnou zástavu platu 10 kop grošů. říjen 12, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: posílá mu list Vláškův a oj. říjen 15, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o VláSkovi a o j. říjen 16. — Jan z Kocova kvituje Oldřichovi z R. příjem 100 kop za své právo k Vildštejnu. říjen 18, Roudnice. — Zbyněk Zajíc z Hazmburka a Jan ze Smiřic Oldřichovi z R.: o sjezdu obou stran. říjen 25, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o sjezdu pánů moravských a o své věci. říjen 26, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: o svém smíru se Zik- mundem Malovcem. list. 3, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi ze Smiřic: o sjezdu obou stran. list. 8, Vídeň. — Krále Fridricha nařízení o vývozu vína z Rakous pro Oldřicha z R. list. 9. — Oldřicha z R. glejt Táborským a j. na cestu do Krumlova. list. 11. — Jan ze Smiřic Oldřichovi z R.: o sjezdu obou stran, o Kašparu Šlikovi a j. | list. 15, Poděbrady. — Jiřík z Poděbrad a Procek z Kunštátu Oldřichovi z R.: žalují na Brněnské. před 22. list.) — Žádost Táborských při jednání o smír mezi nimi a Rakousy. před 22. list.] — Odpověď zástupců rakouských na články táborské. list. 22, Krumlov. — Oldřich z R. a j. králi Fridrichovi: zpráva o jednání s Táborskými. 1. pol pros] — Oldřich z R. Janovi ze Šaumburka: o marném vyjednávání mezi Táborskými a Rakousy. pros. 6. — Vitorazští Oldřichovi z R.: o vězňovi. pros. 14, Poděbrady. — Jiřík z Poděbrad Oldřichovi z R.: o Veliši, listu Brněn- ských a j. : pros. 22], Helfenburk. — Mikuláš z Čestice Oldřichovi z R.: posílá listy o sporu Přibíka z Klenového s Klatovskými. po 22. pros.] Helfenburk. — Mikuláš z Čestic Oldřichovi z-R.: o listu Klenov- ského. pros. 28, Šaumburk. — Jan ze Šamburka Oldřichovi z R.: omlouvá se, že ne- může nyní přijeti. pros. 29, Krumlov. — Oldřich z R. králi Fridrichovi: Prokop z Rabštejna mu podá zprávy, o příštím sněmu pražském a o j. Str. 49 49 50 50 51 52 52 53 54 54 55 56 56 57 58 60 60 59 62 62 63 64 64 64 65 

Strana 389
*[1445] — Oldřich z R. rozhodčím ve sporu pánů z Lobkovic s pány ze Šternberka. *[1445] — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: děkuje za lososa. [asi 1445]. — Jan ze Smiřic Oldřichovi z R.: o hradu Veliši. [1446 před 3. lednem]. — Táborští Oldřichovi z R.: o knězi Zikmundovi. 1446 leden 3, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o knězi Zikmundovi. - 1446 leden 7, Krumlov. — Oldřich z R. nejmenovanému: o zajatém člověku. *[1446 okolo 7. ledna]. — Oldřich z R. Janovi z Chotěmic: o roku s nějakým člověkem Oldřichovým. 1446 leden 14. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o Janovi z Rožmberka. 1446 leden 21, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o člověku, který ukradl voly. 1446 leden 22, Krumlov. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: o svém synu Janovi. 1446 leden 23, Krumlov. — Oldřich z R. rychtáři budějovskému: o vrácení ukra- dených volů. 1446 leden 29, Krumlov. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: o příštím sněmu ve Vídni. 1446 leden 30. — Budějovští Oldřichovi z R.: o člověku, uvězněnému pro voly. [1446 před 10. únorem]. — Oldřich z R. dal Táborským glejt. * 1446 únor 10. — Táborští purkrabí choustnickému: o glejtu ke sjezdu s Oldřichem z R. * [1446] únor 16, Tábor. — Petr Řešetko z Ústí Oldřichovi z R.: o propuštění Němečka z Dražic. * [1446 únor 16] Tábor. — Jan z Bernartic Oldřichovi z R.: o propuštění Němečka z Dražic. * [1446 únor 16] Tábor. — Petr Růže z Ústí Oldřichovi z R.: o propuštění Němečka z Dražic. 1446 únor 17, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Bernartic: o Němečkovi. 1446 únor 26, Jindř. Hradec. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o zjednání vazače k honbě pro Zdeňka ze Šternberka. 1446 únor 26, Praha. — Opat kláštera sv. Karla v Praze Oldřichovi z R.: o pový- šení krumlovské fary na proboštství. [okolo 1446 únor 26]. — Mistr Dr. Václav z Prachatic OIdřichovi z R.: o povýšení fary krumlovské na proboštství. 1446 únor 28, Krumlov. — Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: odpověď na list z 26. února. [1446] březen 8, Toušeň. — Jan ze Smiřic Oldřichovi z R.: o honbě pánů ze Štern- berka a schůzce na Zvíkově. 1446 březen 16, Zvíkov. — Oldřicha z R. výpověď ve sporu mezi Jindřichem st. z Plavna a j. a Mikulášem z Lobkovic. 1446 březen 17, Zvíkov. — Oldřich z R. kapitule pražské: přímluva za ustanovení syna Alšova z Šumburka proboštem. * * * * * 389 Str. 66 66 67 67 68 68 69 69 70 70 71 71 72 72 72 73 73 74 74 74 75 75 75 76 77 77

Strana 390
390 * 1446 1446 1446 [1446] 1446 * 1446 * 1446 * [1446] * 1446 1446 * 1446 * 1446 [1446] * 1446 * 1446 [1446 [1446 * [1446 * 1446 1446 [1446 * [1446] * 1446 březen 25, Nepomuk. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: posílá k němu služebníka se vzkazem. březen 27, Krumlov. — Oldřich z R. porybnému na Nových Hradech: aby dal ryby mnichům krumlovským. březen 31, Znojmo. — Účastníci sjezdu ve Znojmě Oldřichovi z R.: o stavení škod, které činí Václav Zmrzlík Jihlavským. duben 2, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o své jízdě ke králi. duben 4, Vídeň. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na předcházející list. duben 6, Vídeň. — Vévoda rakouský Zikmund postupuje králi Fridrichovi dlužní listy Oldřicha z R. duben 7. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: dovolil jeho synovi jeti domů. duben 16. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: o roku Roubíka s Budě- jovskými a o j. duben 16, Nové Město Vídeň. — Glejt krále Fridricha pro Oldřicha z R. k jízdě domů. duben 17, Vídeň. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: aby si k němu poslal pro zprávy, o příměří mezi pány Šliky a Vilémem z Ilburka a 0 j. duben 20. — Plzeňští Budějovským: o při se Soběslavskými. duben 23. — Oldřich z R. prodává mlýn dvorský v Netolicích. duben 28, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: aby dopřáli Soběslavským práva ve svém městě. duben 29. — Budějovští Oldřichovi z R.: Plzeňští chtějí sami rozsouditi při Soběslavských. duben 30, Praha. — Stavové strany poděbradské na sjezdu v Kutné Hoře Oldřichovi z R.: dosavadní jednání o řád země a krále bylo marné vinou jeho strany. poč. května, Nové Město Vídeň.]. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o poselství do Říma, jednání králově s Uhry a o j. poč. kvčtna]. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o svém sporu s Vilémem z Il- burka a j. zprávy. poč. května]. — Oldřich z R. biskupovi boloňskému: o sjezdu v Kutné Hoře a oj. květen 3, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o Roubíkovi. květen 4, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: aby nedovolili Kovářovi ze Studánek škoditi jeho lidem. asi květen 7]. — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. květen 13, Tábor. — Táborští Oldřichovi z R.: o propuštění služebníka Zmrzlíkova. květen 15, Krumlov. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lobkovic: o roku jeho bratra s Hynkem Krušinou a Starhembergerem. Str. 78 78 78 79 80 80 81 82 82 88 383 84 84 86 87 89 91 91 92 92 93 94 

Strana 391
* 1446 * 1446 květen 16, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o zajatém člověku Zmrzlíkově. květen 18, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o zajatém člověku Zmrzlíkově. *[1446] květen 21, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: posílá opis listu p. Men- * 1445 harta a p. Jiříka; o zajatém člověku. květen 23, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na předcház. list. *[1446] květen 23, Hasenštejn. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: o při svého * 1446 *[1446 bratra s Hynkem Krušinou a Starhembergerem. květen 24. — Budějovští Oldřichovi z R.: o své při s Roubíkem a o j. po 24. květnu] — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na předcház. list. *[1446] květen 26. — Táborští Oldřichovi z R.: o vězňovi a oj. * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 květen 28, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: odpověď na předcház. list. květen 28, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o jejich při s Roubíkem. květen 28, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi ze Smiřic: o sněmu v Pelhřimově. květen 29. — Budějovští Oldřichovi z R.: o své při s Roubíkem a o Sobě- slavských. červen 1, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o Soběslavských. červen 1, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o odpovědi úředníků ze Sobě- červen 1, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o sporu Kokta- na z Kestřan s Mikulášem Sudoměřským a o listu papeže Eugena. červen 3, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: odpověď na před- cház. list. *[1446] červen 3, Praha. — Jan ze Smiřic Oldřichovi z R.: přijede na sjezd v Pelhři- mově. [1446] červen 4. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: o obeslání Alše z Žeberka na sněm v Pelhřimově. [1446 červen 8—12]. — Oldřich z R. na sněmu v Pelhřimově. [1446] červen 17, Prachatice. — Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z R.: o krádeži koní jeho lidem. 1446 červen 20, Krumlov. — Oldřich z R. Plzeňským: dopřeje jejich lidem práva. * 1446 červen 20, Krumlov. — Oldřich z R. Oldřichovi Celskému: děkuje za koně a sedlo; o sjezdu v Pelhřimově. * 1446 červen 27, Praha. — Děkan a kapitula kostela vyšehradského Oldřichovi z R.: žalují na Albrechta Růta z Dírné. * 1446 červen 29, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: aby dali jeho lidem k roku v Plzni doporučující list. *[1446 koncem června]. — Instrukce pro posla Oldřichova z R. ke králi Fridrichovi. *[1446] červenec 2. — Menhart z Hradce Oldřichovi z R.: aby k němu vypravil posla. * 1446 červenec 5, Krumlov. — Oldřich z R. Menhartovi z Hradce: o svých poslech. * 1446 červenec 6. — Novoměstští Pražané Táborským: v příčině pře o výtoň. 391 Str. 94 94 95 96 96 97 98 98 99 100 100 101 101 102 103 105 105 106 106 107 108 108 109 110 110 112 112 113 

Strana 392
392 [1446] [1446 *[1446] * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 *[1446 * 1446 *[1446] * 1447 * 1446 *[1446] [1446] * 1446 * 1446 * 1446 1446 1446 1446 [1446] *[1446 * 1446 1446 červenec 6, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o úmluvách pelhřimovských, zprávy z Uher a j. po 6. červenci]. — Oldřich z R. Kašparu Šlikovi: odpověď na předcház. list. červenec 13, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o lidech Přibíka z Borovnice. ' červenec 13, Choustník. — Víta ze Rzavého Táborským: o propuštění rožmberského člověka z Černějovic. červenec 14. — Táborští Vítovi ze Rzavého: odpověď na předcház. list. červenec 14, — Víta ze Rzavého Táborským: žádá znovu za propuštění toho člověka. červenec 14. — Táborští Vítovi ze Rzavého: odpověď na předcház. list. asi v pol. éervence]. — Oldřich z R. Janovi ze Smiřic: o přivěšení pečeti k při- znávacímu listu k papeži Eugenovi a o j. červenec 16, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o propuštění zajatého člověka z Černějovic. červenec 17. — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. červenec 17, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o vrácení koní jeho lidem z Litoradic. červenec 17, Hluboká. — Jan z Lobkovic Oldřichovi z R.: o své věci se Starhembergerem a o j. červenec 20. — Táborští Oldřichovi z R.: o náhradě škody jeho lidem. červenec 21. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: o panu Abršpachovi, Tá- borských a Rakušanech a o j. červenec 22. — Budějovští Oldřichovi z R.: o svém sporu s Hynkem Krušinou ze Švamberka. červenec 23, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi ze Smiřic: o přivěšení pečeti k přiznávacímu listu k papeži Eugenovi a o j. červenec 23, Vídeň. — Jan hr. ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o bojích ve Štýrsku a jednání Jiskrově s králem. červenec 26, Krumlov. — Oldřich z R. Sedlčanským: o sporu Marty z Nalžovic s Přechem ze Sedlčan. červenec 27, Krumlov. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: odpověď na list z 21. července. srpen 3. — Smil z Žihobec Oldřichovi z R.: o Přibíkovi z Borovnice. srpen 5. — Páni na sjezdu v Praze Oldřichovi z R.: o přiznání k papeži Eugenovi. okolo 5. srpna]. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o chystané smlouvě strany poděbradské s králem Fridrichem. srpen 6, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o vrácení koní Janu Straynovi. srpen 10. — Přiznávací list pánů českých k poslušenství papeže Eugena. Str. 113 115 117 118 118 118 119 117 118 119 120 121 121 122 124 124 125 126 | 127 128 129 130 130 131 

Strana 393
393 * * * * * * * 1446 srpen 10. — Přibík z Borovnice Oldřichovi z R.: o svém sporu se Smilem Str. 131 z Žihobec. 1446 srpen 12. — Oldřich z R. Smilovi z Žihobec: o jeho sporu s Přibíkem z Borovnice. 132 1446 srpen 12, Krumlov. — Oldřich z R. Přibíkovi z Borovnice: o jeho sporu se 132 Smilem z Žihobec. 1446 srpen 12, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic: ustanovuje mu rok se 133 Starhembergerem a s Petrem z Dobevě. [1446 po 12. srpnu]. — Smil z Žihobec Oldřichovi z R.: odpověď na list z 12. srpna. 133 1446 srpen 13, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o vrácení koní Harachéřovi. 134 1446 srpen 15. — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. 134 135 [1446] srpen 15. — Přech ze Sedlčan Oldřichovi z R.: prosí o glejt. 1446 srpen 15. — Táborští Jiříkovi z Poděbrad: žalují na Oldřicha z R. 135 137 1446 srpen 19, Krumlov. — Oldřich z R. Smilovi z Žihobec: o sklizení obilí. 1446 srpen 19. — Opec ze Seidlitz Oldřichovi z R.: posílá džbánky z Litvy. 137 [1446] srpen 21. — Přibík z Borovnice Oldřichovi z R.: v příčině svého sporu se Smilem z Žihobec. 138 1446 srpen 21, Krumlov. — Oldřich z R. Přechovi ze Sedlčan: o glejtu. 138 1446 srpen 25, Jindř. Hradec. — Albrecht z Vydří Oldřichovi z R.: že ho nepomlouval. 139 1446 srpen 27, Krumlov. — Oldřich z R. Albrechtovi z Vydří: odpověď na před- cház. list. 1446 srpen 28, Praha. — Administrátoři arcib. pražského farářovi v Kníně: aby dal Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nalžovic rozhřešení. [1446] srpen 30. — Přech ze Sedlčan Oldřichovi z R.: o glejtu a své při. [1446] září 4. — Táborští Oldřichovi z R.: prosí o propuštění vězňů. 1446 září 6, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: odpověď na předcház. list. [1446] září 6, Knín. — Farář knínský Oldřichovi z R.: o Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nalžovic. 142 1446 září 14, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic: o zápise vězňů. 143 1446 září 14, Krumlov. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lobkovic: o zápise vězňů a o j. 143 [1446] září 14. — Přech ze Sedlčan Oldřichovi z R.: stěžuje si na jeho úředníky. 144 [1446 po 14. září]. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: odpověď na list ze 14. září. 145 1446 září 22, Výmar. — Vévoda saský Vilém Oldřichovi z R.: prosí o pomoc proti svému bratru Fridrichovi. [1446] září 23, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o věci Protivy z Pamětic. 147 1446 září 25. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: o věci Jana Bechyně z Lažan. 148 1446 září 28, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o jejich schůzce a o j. 148 1446 září 30, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o jízdě do Prahy, o biskupovi pasovském a o j. 139 142 140 141 141 145 149 50

Strana 394
394 1446 *[1446] * 1446 [1446] * 1446 * [1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * 1446 * [1446] * 1446 *[1446] * 1446 1446 [1446 *[1446] * [1446 * 1446 [1446] 1446 * [1446] říjen 5, Jindř. Hradec. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: odpověď na list z 28. září. říjen 7. — Táborští Oldřichovi z R.: žalují na jeho lidi atd. říjen 9, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: odpověď na předcház. list. říjen 9, Kralovice. — Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z R.: o sporu mezi Burjá- nem z Gutštejna a Hynkem ze Švamberka. [po 9. fijnu], Krumlov. — Oldřich z R. Hanušovi z Kolovrat: odpověď na před- cház. list. asi říjen 13.]. — Táborští Oldřichovi z R.: o propuštění lidí. říjen 14. — Budějovští Oldřichovi z R.: o své věci s Hynkem Krušinou ze Švamberka. říjen 18, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o Habartovi a o j. říjen 21. — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. říjen 24. — Oldřich z R. Jiřímu Grossauerovi: o ustanoveném roku a o glejtu pro Jana Bechyni. říjen 25. — Purkrabí krumlovský Jiřímu Grossauerovi: aby vyhověl Oldřichovi z R. ve věci Jana Bechyně. říjen 25, Cáhlov. — Jiří Grossauer Oldřichovi z R.: žaluje na Soběslavské. říjen 26, Krumlov. — Oldřich z R. Jiřímu Grossauerovi: aby přijel k ustano- venému roku. říjen 26, Cáhlov. — Hejtmané cáhlovští Oldřichovi z R.: přijedou k tomu roku a posílají glejt Janovi Bechyni. list. 6, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o sjezdu v Hradci. list. 8, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na předcház. list. list. 10, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: nemůže býti v tento čtvrtek v Hradci. list. 11, Grimma. — Fridrich Saský Oldřichovi z R.: posílá k němu své posly. list. 12, Švamberk. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o sněmu pražském. list. 13, Videñ]. — Jan Karvajal Oldřichovi z R.: táže se po jeho mínění, co má činiti papež v české věci. list. 13, Vídeň. — Jan Karvajal Oldřichovi z R.: o přiznávacím listu k po- slušenství papeže Eugena. list. 25]. — Výpověď ve sporu kapituly vyšehradské s Albrechtem Růtem z Dírné. list. 25. — Oldřicha z R. list o výpovědi ve sporu kapituly vyšehradské s Albrechtem Růtem z Dírné. list. 26, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o jednání říšského sněmu ve Frankfurté, zprávy z Uher a j. pros. 14. Praha. — List sněmu pražského papeži Eugenovi. pros. 18. — Jan z Kostelce Oldřichovi z R.: o vinách, které mu dávají úřed- níci rožmberští. Str. 150 151 151 152 153 154 154 155 156 156 157 157 158 159 159 160 160 161 161 162 163 164 163 165 167 167 

Strana 395
* 1446 1446 [1446 * [1446]. 1447 * 1447 1447 1447 [1447] 1447 1447 1447 * 1447 * 1447 1447 1447 1447 * 1447 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 [po 18. pros.]. — Oldfich z R..Janovi z Kostelce: odpov&d na předcház. list. pros. 28, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: aby nepřekáželi farářovi, dosazenému od krále. pros.]. — Oldřich z R. Janu Karvajalovi: zpráva o jednání sněmu v Praze, o poselství k papežovi a j. — Oldřich z R. Janovi z Rýzmberka: o listech Viléma z Rýzmberka a pro- bošta chotěšovského. leden 2. — Oldřicha z R. smlouva o opravě zámku krumlovského. leden 4, Jindř. Hradec. — Litvín z Nemyšle Oldřichovi z R.: o roku Svojše ze Zahrádky s Přechem a Maternou z Dobrohoště. leden 4, Krumlov. — Oldřich z R. Přechovi ze Sedlčan: vrací mu jeho statek. leden 4, Krumlov. — Oldřich z R. Lipoltovi ze Rzavého: o milost Přechovi. leden 14, Hluboka. — Jan z Lobkovic Oldřichovi z R.: o dluhu pánů ze Šternberka. leden 15, Krumlov. — Oldřich z R. úředníkům desk zemských: žádá o poučení o deskách, soudu zemském a krajích. leden 16, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o Kašparu Šlikovi a o po- - selstvi z Cech. leden 16, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic: o dluhu Petra ze Štern- berka. leden 16, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic: ustanovuje mu rok s Petrem z Dobevě. leden 18, Praha. — Budějovský farář Oldřichovi z R.: o své cestě do Říma a zdvižení klateb. leden 25. — Václav z Michalovic Jindřichovi z R.: o klání s Oldřichem z R. a o koroptvích. leden 27. — Zpráva o jednání poslů Oldřicha z R. s Táborskými. leden 28, Krumlov. — Oldřich z R. potvrzuje řád řeznického cechu v Krum- lově. leden 30. — Budějovští Oldřichovi z R.: aby napsal Krušinovi ze Švamberka, ať nehubí jejích chudých lidí. únor 6, Krumlov. — Oldřich z R. prodává mlýn v Krumlově. únor 9. — Budějovští Oldřichovi z R.: o svém sporu s Krušinou ze Švam- berka. únor 10, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na předcház. list. únor 11, Vídeň. — Opec ze Seidlitz Oldřichovi z R.: zprávy o poselství na Litvu, z Italie a Uher a o j. únor 11, Budapešť. — Stavové uherští Oldřichovi z R.: doporučují mu svého posla. únor 11. — Budějovští Oldřichovi z R.: o svém sporu s Krušinou ze Švamberka. 50« 395 Str. 168 168 169 173 174 174 174 175 175 176 176 177 177 178 178 179 180 180 181 181 182 182 184 185 

Strana 396
396 1447 1447 * 1447 1447 * 1447 1447 [1447] * 1447 * 1447 1447 * 1447 * 1447 1447 1447 [1447] *[1447] 1447 1447 * 1447 * 1447 *[1447] *[1447 * 1447 * 1447 * 1447 únor 16. — Jan Karvajal Oldřichovi z R.: slibuje, že se vše stane podle jeho přání. únor 19, Řím. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o poselství u papeže a přípravách k volbě nového papeže. únor 25, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o vězních. únor 28, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o zvěři. únor 28. — Budějovští Oldřichovi z R.: o své při s Krušinou ze Švamberka. březen 10. — Rychtář táborský Oldřichovi z R.: o odúmrti na lidech v Radi- movičkách. březen 10, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o sporu jejich služebníků. březen 10, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: vyptá se na toho člověka. březen 11, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o sněmu v Praze. březen 12. — Táborští, Písečtí a Vodňanští Oldřichovi z R.: o svém příměří s Rakousy. březen 12, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o lani, o sjezdu v Olomouci a oj. březen 14, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o při svých panoší, o opatření proti nepřátelům. březen 14, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na list z 10. března. březen 20, Hluboká. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: oznamuje svůj příjezd a posílá ryby. březen 21. — Táborští Oldřichovi z R.: o lajících listech. březen 23, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Zachařovi z Říčan a o j. březen 25, Řím. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o papežovi a posel- stvích k němu. březen 26, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: vrací mu list; aby přijel na sněm v Praze a o j. březen 27. — Budějovští Oldřichovi z R.: o své při s Krušinou ze Švamberka. březen 30, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o sjezdu a j. březen 30, Hluboká. — Jan z Lobkovic Oldřichovi z R.: o propuštění lidí Děpoltových. na jaře] Budějovice. — Ondřej Sova Oldřichovi z R.: o potvrzení pana Rab- štejna k arcibiskupství. duben 1, Cáhlov. — Hejtmané cáhlovští Oldřichovi z R.: o zajatých lidech. duben 1, Cáhlov. — Hejtmané cáhlovští purkrabí krumlovskému: o zajatých lidech. duben 2, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o lajících listech a o Vilémovi Zunberkovi. Str. 185 185 189 190 190 191 191 191 192 193 194 194 195 195 196 196 197 198 199 199 200 201 201 202 202 

Strana 397
* 1447 [1447] [1447] * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 *[1447] * 1447 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * [1447 * 1447 * [1447 * [1447 * 1447 1447 * 1447 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * [1447 * 1447 duben 4. — Tábor&tí Oldřichovi z R.: o lajících listech. duben 9, Linec. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o jednání s novým papežem, zprávy z Uher a Italie a j. duben 9, Linec. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o volbě nového papeže a jednání Uhrů s králem Fridrichem. duben 10, Krumlov. — Oldřich z R. hejtmanům cáhlovským: o zajatých lidech. duben 12, Cáhlov. — Hejtmané cáhlovští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. duben 15, Krumlov. — Oldřich z R. Děpoltovi z Rýznberka: v příčině sporu mezi Mikulášem a Janem z Lobkovic o zámek Hlubokou. duben 16. — Budějovští Oldřichovi z R.: o své věci s Krušinou ze Švamberka. duben 17, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na předcház. list. duben 17. — Táborští Oldřichovi z R.: o propuštění Jana Smila z Křemže a o výtoni. duben 17. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o sporu s Uhry. duben 20. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic: ustanovuje mu rok s Janem Kozlovcem. duben 21, Krumlov. — Oldřich z R. prodává pustý dvůr v Ledenicích. duben 21. — Jan z Lažan Oldřichovi z R.:o svých lidech zajatých Cáhlovskými. duben 21, Hluboká. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: o svém bratrovi. duben 23, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o Táborských a o j. duben 23. nebo 24.]. — Oldřich z R. Táborským: o výtoni a o Smilovi z Křemže. duben 24, Krumlov, — Oldřich z R. Mikulášovi z Lobkovic: o Mikuláši Jezov- covi, o Táborských a o j. před 27. dubnem), — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: aby mu poslal přepis odpovědi Táborských. před 27. dubnem). — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o Táborských. duben 27, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. duben 27, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: odpověď na list z 23. dubna. duben 27, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o Táborských. duben 28, Krumlov. — Oldřich z R. spolupečetitelem dlužního zápisu Doroty z Rovného. duben 29, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o Táborských. duben 29. — Jan z Hradce Táborským: napomíná je k míru s Oldřichem z R. duben 29, Krumlov, — Oldřich z R. Klatovským: o Táborských. duben 30. — Táborští Janovi z Hradce: o Oldřichovi z R. koncem dubna]. — Oldřich z R. Kašparu Šlikovi: o králi, Táborských a o j. květen 1, Hluboká. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: děkuje za psy; o sjezdu. 397 Str. 203 203 205 206 206 207 208 208 209 210 210 211 211 212 212 213 214 214 214 215 216 216 216 217 217 218 217 218 219 

Strana 398
398 před 2. květ.] — Výpověď Oldřicha z R. ve při Burjána z Gutštejna s Krušinou ze Str. Švamberka a Janem Volfštejnem. květen 2, Hluboká. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: o svém odjezdu a postoupení Hluboké. 1447 květen 2, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o Táborských. 1447 květen 2, Marburk. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o jednání krále Fridricha s Uhry, vzkaz papežův a j. [1447] květen 2, Plzeň. — H. Krušina ze Švamberka sněmu pražskému: o výpovědi Oldřicha z R. ve sporu mezi ním a Burjánem z Gutštejna a ve sporu Jindřicha z Kolovrat se Stříbrskými. květen 2, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o tvrzi po Jaro- 1447] šovi z Drahonic. 221 1447 květen 3, Cáhlov. — Věřící list pro posla Janova z Krajku. 222 [1447] květen 4. — Jan z Lobkovic Oldřichovi z R.: o zajatých lidech Děpoltových. 223 1447 květen 5, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o služebníku Štítném. 223 223 [1447] květen 11. — Jan z Lobkovic Jindřichovi z R.: o zajatých lidech Děpoltových. 1447 květen 14. — Věřící list pro posla Janova z Kunštátu k Oldřichovi z R. 224 [1447] květen 16, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o při Racka 224 z Rýznberka a Petra Zmrzlíka a o j. 1447 květen 16, Manětín. — Jan z Prostiboře a Jan Cukr z Tamfeldu Oldřichovi z R.: o sporu mezi Hynkem Krušinou ze Švamberka a bratřími z Gutštejna. 224 1447 květen 23, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o roku mezi Rackem z Rýznberka a Petrem Zmrzlíkem. [1447] květen 29, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o příměřích, sjedna- ných na sněmu pražském a o j. 1447 květen 30, Jindř. Hradec. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o laních a o slu- žebníku Štítném. květen 31, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o jednání jejich služebníka proti úmluvám. červen 5. — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. červen 5, Vídeň. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o papežovi, o roku s králem a o j. červen 10. — Táborští Vitickým: o půtce mezi jejich lidmi. červen 14, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o stání mezi jejich slu- žebníky. červen 14, Krumlov. — Purkrabí krumlovský Táborským: o dříví a o odpovědi panu Oldřichovi z R. červen 17, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na list ze 14. června. *[1447] červen 17, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: aby obeslal Přibíka z Houžné. * [1447 1447 * * * * 1447 1447 [1447] 1447 1447 1447 225 219 219 220 221 226 227 227 228 228 229 232 230 247 1447 230 231

Strana 399
* 1447 * 1447 * 1447. * [1447] * 1447 * [1447] 1447 1447 1447 1447 [1447] * [1447 1447 *[1447] * 1447 * 1447 *[1447 * 1447 * [1447] * 1447 * 1447 * 1447 * [1447 * 1447 červen 17, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: o Vitických. červen 156. — Táborští krumlovskému purkrabí: odpověď na list ze 14. června. červen 20, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: oroku mezi jejich služebníky. červen 22. — Táborští Oldřichovi z R.: aby bylo jejich lidem opraveno, co jim způsobili lidé Straynovi z Vitic. červen 23, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o roku mezi jejich lidmi. červen 23, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Táborských a Vodňanských a o j. „červen 27. — Táborští Oldřichovi z R.: ospravedlňují se vůči němu. červen 28, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o sporech jejich slu- žebníků a o j. červenec 6, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: odpověď na pfedeház. list. Gervenec 10, Telé. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o přivěšení pečeti a listu o panu Jiřím. . červenec 11. — Pavel Dětřichovic z Prahy Oldřichovi z R.: o Táborskych, jízdě ke králi a o j. před 12; července]. — Nějaký rakouský pán králi Fridrichovi: o Jiřím z Puchheimu. červenec 12, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na list z 10. července. . červenec 12, Krumlov. — Oldřich z R. králi Fridrichovi: přimlouvá se za Jiřího z Puchheimu. červenec 13, Krumlov. — Oldřich z R. Tomášovi z Chotěmic: .ohražuje se proti pomluvám. červenec 14, Krumlov. — Jan z Rabštejna Oldřichovi z R.: o Václavovi z Mi- chalovic. před 22. červencem). — Oldřich z R. Oldřichu Eizingerovi: o Táborských. červenec 22, Schrattenthal. — Oldřich Eizinger Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. červenec 24, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: stěžuje si na Novoměstské a o j. červenec 25, Krumlov. — Oldřich z R. Oldřichu Fizingerovi: o Táborskych. červenec 25, Krumlov. — Oldřich z R. Krušinovi ze Švamberka: v příčině svého sporu s Václavem Zmrzlíkem. červenec 26, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o listu na pří- měří, o Píseckých a Vodňanských a o j. Gervenec 26.—29]. — Oldřich z R. Pražanům Novoměstským: o jejich sporu s Václavem z Michalovic. červenec 30, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Píseckých a Vodňanských. *[asi 1447 červenec]. — Doporučující list Oldřicha z R. pro žida Lazara z Wirzpurku. 399 Str. 231 247 232 233 233 234 235 235 236 237 237 238 238 239 240 240 240 241 242 243 244 245 246 246 248 

Strana 400
400 1447 * [1447] [1447] * [1447] 1447 1447 [1447 * 1447 1447 * 1447 [1447] * [1447] * [1447] * [1447] * 1447 [1447] [1447 1447 1447 *[1447] [1447] * 1447 1447 * 1447 srpen 1, Krumlov. — Oldfich z R. Smilovi z Źihobec: o roku s Pfibikem z Borovnice. srpen 4. — Přibík z Borovnice Oldřichovi z R.: stěžuje si na Smila z Źihobec. srpen 5, Bor. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: otažení do Míšně. srpen 5, Strakonice. — Václav z Michalovic synům Oldřicha z R.: o půtce v Drahonicích. srpen 6, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Menhartovi z Hradce a Táborských a o j. srpen 6, Krumlov. — Oldřich z R. Smilovi z Žihobec: o lidech Přibíkových. po 6. srpnu]. — Smil z Žihobec Oldřichovi z R.. Přibík si na něho stěžuje neprávem. srpen 8, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o příměří z Novo- městskými a o j. srpen 9, Krumlov. — Oldřich z R. Hynkovi ze Švamberka: odpověď na list z 5. srpna. srpen 10, Altenburg. — Fridrich Saský Oldřichovi z R.: o návratu českých vojsk z Míšně. srpen 12. — Přibík z Borovnice Oldřichovi z R.: stěžuje si na Smila z Žihobec. srpen 15. — Václav ze Svojšína Václavovi z Michalovic: o glejtu od Oldřicha z R. srpen 16, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o glejtu pro Václava ze Svojšína a o j. srpen 17, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o půtce v Dra- honicích. srpen 18, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o glejtu pro Václava Zmrzlíka a o j. srpen 19. — Purkrabí zvíkovský Oldřichovi z R.: o sporu Vávry ze Sedlčan se Sedlčanskými. srpen 20]. — Smil z Žihobec Oldřichovi z R.: o obilí. srpen 21, Krumlov. — Oldřich z R. Hynkovi ze Švamberka: o návratu lidí z Míšně, o roku s Václavem Zmrzlíkem a o j. srpen 22, Krumlov. — Oldřich z R. Přibíkovi z Borovnice: o sporu se Smilem z Žihobec. srpen 23, Strahonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Václavu Zmrz- líkovi a o příměří s Pražany. srpen 25. — Přibík z Borovnice Oldřichovi z R.: odpověď na list z 22. srpna. srpen 28, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o příměří s Václavem Zmrzlíkem. září 7, Krumlov. — Oldřich z R. Jiříkovi z Poděbrad: o sporu s Václavem Zmrzlíkem, o Táborských a o j. září 7, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o cestě do Vídně a sjezdu v Hradci. Str. 249 249 250 257 250 251 252 252 253 253 254 255 255 256 257 258 258 259 259 260 261 261 261 263 

Strana 401
[1447] * [1447] *[1447] * [1447] * [1447] *[1447] * 1447 * 1447 * 1447 * [1447] 1447 * 1447 * 1447 * 1447 * [1447] 1447 * [1447 1447 * [1447] * [1447] * 1447 * 1447 1447 * 1447 * 1447 září 8. — Tomáš z Chotěmic odpovídá Oldřichovi z R. září 8. — Tomáš z Chotěmic úředníkům rožmberským: žaluje na Oldřicha z R. září 8. — Táborští Oldřichovi z R.: aby přijel do Soběslavě a poslal jim gleit. září 9. — Václav Zmrzlík Václavovi z Michalovic: o příměří s Oldřichem z R. září 10, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o sjezdu v Jindř. Hradci. září 10, Plzeň. — Burján z Gutštejna Oldřichovi z R.: o svém sporu s Hynkem Krušinou ze Švamberka a o j. září 10, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: doporučuje mu své posly. září 11. — Táborští dávají Oldřichovi z R. glejt do Soběslavě. září 12, Krumlov. — Oldřich z R. Rackovi z Rýznberka: o jeho sporu s bi- skupem pasovským. září 12, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: posílá list Václava Zmrzlíka. září 14, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: aby poslal za sebe do Hradce Přibyla. září 14, Krumlov. — Oldřich z R. Jindřichovi ze Sobětic: o Táborských. září 15, Krumlov. — Oldřich z R. Burjánovi z Gutštejna: odpověď na list z 10. září. září 16, Týn n. Vlt. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: aby mu ustanovil nějakého rádce. září 17, Týn n. Vlt. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: o pomoci proti To- mášovi z Chotěmic. září 19, Nepomuk. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o ustano- vení správce rožmberského špitálu v Římě. září]. — Poselství Prokopa z Rabštejna a Jiřího Kainachera od krále Fridricha na sjezdu v Jindř. Hradci. září 20, Raabs. — Prokop z Rabštejna a Jiří Kainacher žádají od Oldřicha z R. a j. pánů glejt. říjen 1, Jindř. Hradec. — Litvín z Nemyšle Oldřichovi z R.: o Táborských. říjen 2, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Kavkovi. říjen 2, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: prosí o přepisy listů od papeže; o Zachařovi ze Štěkně. říjen 3, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o sporu mezi jejich služebníky. říjen 5, Krumlov. — Oldřich z R. Jindřichovi ze Sobětic: o sněmu v Jindř. Hradci a o Tomášovi z Chotěmic. říjen 5, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: posílá list pro pur- krabí zvíkovského; o Zachařovi ze Štěkně a o j. . říjen 7, Týn n. Vit. — Jindřich ze Sobétic Oldřichovi z R.: o sporu svého slu- žebníka s Kunkou z Újezdce. 51 401 Str. 263 264 265 270 266 266 267 268 268 270 270 271 271 272 272 273 269 274 274 275 275 276 276 277 277 

Strana 402
402 * 1447 * 1447 * [1447] * 1447 * 1447 * 1447 * [1447] * 1447 * 1447 * 1447 * 1447 [1447] * 1447 * [1447] * 1447 [1447] 1447 říjen 7, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o Kavkovi a o j. říjen 9, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R: posílá mu svou odpověď čes- kému poselstvu. říjen 10, Týn n. Vit. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: přijede k němu brzo; žaluje na Jana z Kozího. říjen 14, Vídeň. — Král Fridrich dovoluje Oldřichovi z R. vývoz vína z Ra- kous beze cla. říjen 19. — Táborští Jiříkovi z Poděbrad: o svém sporu s Oldřichem z R. o dědictví po Janu Smilovi z Křemže. říjen 21, Pasov. — Soudní písař pasovský Oldřichovi z R.: o Janu Rittschau- erovi a Purkartu Puchpergerovi. říjen 25, Telč. — Jan z Hradce Oldfichovi z R.: o Malovcovi a Smifickóm. fijen 27, Videń. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby nenechal přes své panství táhnouti nepřátel z Čech do Rakous. říjen 29, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o propuštění zajatce. říjen 31. — Budějovští Oldřichovi z R.: o sporu s Janem Tažovcem. říjen 31, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: odpověď na list z 25. října. říjen 31, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o svém příjezdu k němu. list. 13. — Táborští Oldřichovi z R.: o roku v Hradci. list. 13, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: o penězích a o kardinálovi. list. 17, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o výpovědi mezi ním a Pražany. list. 24. — Jan z Kunštátu Oldřichovi z R.: o své válce s králem. list. 25, Vídeň. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o listu pro svého bra- tra, o žoldu vestfálském a o j. * 1447 list. 26, Ingolstadt. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o svém sporu s Rac- * [1447] * 1447 * 1447 1447 1447 * 1447 * 1447 kem z Rÿznberka. . list. 29, Strakonice. — Václav z Michalovic Jindřichovi z R.: o propuštění lidí z Čehnic. - ; pros. 10, Krumlov. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: o Rackovi z Rýzn- berka a o j. pros. 12. — Budějovští Oldřichovi z R.: o sporu s Přibíkem z Klenového. pros. 12, Nové Město Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o sjezdu v Kutné Hoře a o obecném sněmu. pros. 20, Krumlov. — Úmluva o propuštění vězňů z vězení Oldřicha z R. pros. 22. — Baltazar Schollenberger z Wachsenberku posílá k Oldřichovi z R. služebníka s věřícím listem. pros. 24, Krumlov. — Oldřich z R. biskupu pasovskému: o Rackovi z Rýzn- berka. Str. 278 279 279 280 281 282 283 283 284 284 285 285 285 286 287 288 258 289 290 291 292 292 293 294 294 

Strana 403
403 * * * * * * * * * * * * 1447 pros. 24, Krumlov. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: o Rackovi Str. z Rýznberka a Kašparu Šlikovi. 294 asi pros. 31], Vidov. — Jan z Tožice Oldřichovi z R.: o vykoupení lidí ze [1447 Štěpánovic a Ledenic. 295 296 1447 Krumlov. — Oldřicha z R. svolení k odkazu 1/3 lánu v Klukách. 1447]. — Oldřicha z R. výpověď ve sporu Racka z Rýznberka s Petrem Zmrzlíkem. 296 (asi 1447]. — Jana z Tažovic stížnost proti Budějovským. 330 1448 leden 1, Landshut. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o smrti své ženy a o sporu s Rackem z Rýznberka. 296 1448 leden 1. — Budějovští Oldřichovi z R.: o jízdě lidí mimo mýto. 297 (1448] leden 3, Rataje. — Jan ze Soutic Oldřichovi z R.: rád učiní, co mu O. psal. 297 1448 leden 5, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: zprávy z Italie, Uher, o pa- pežovi a o j. 1448 leden 7, Vídeň. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o papežovi a Kašparu 300 Šlikovi. 1448 leden 17, Krumlov. — Oldřich z R. králi Fridrichovi: posílá k němu své posly. 301 1448 leden 17, Krumlov. — Oldřich z R. Kašparu Šlikovi: doporučuje své posly. 302 1448 leden 19, Krumlov. — Pánů z R. potvrzení o příjmu 100 kop gr. z důchodů špitálu krumlovského. 302 1448 leden 26, Krumlov. — Vyručení Václava z Gutenbrunnu z vězení Oldřicha z R. 304 [1448] leden 28, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o papežském legátovi a sněmu pražském. [1448] leden 29, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o odpovědi králově jeho poslům, o sněmu pražském a o j. 1448 leden 29, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: odevzdal jeho listy; o hadačích. 306 1448 únor 2. — Budějovští Oldřichovi z R.: žalují na Jindřicha ze Sobětic. 307 1448 únor 2, Krumlov, — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na předcház. list. 307 1448 únor 4, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o svém sporu s Václavem Zmrzlíkem a o j. 308 1448 únor 7, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o vrácení řezníkova koně. 308 * [1448] únor 9, Nové Město Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: neobdržel dosud 309 odpovědi od strany poděbradské. 1448 únor 9. — Přibík z Klenového Oldřichovi z R.: o prodlení sněmu a o j. 310 1448 únor 10. — Budějovští Oldřichovi z R.: odpověď na list ze 7. února. 311 1448 únor 11. — Táborští Oldřichovi z R.: v příčině jeho sporu s Václavem Zmrzlíkem. 1448 únor 12 nebo 15, Krumlov. — Oldřich z R. Táborským: odpověď na před- 312 cház. list. *[1448] únor 14, Loutkov. — Jan z Kralovic Oldřichovi z R.: o Tomášovi z Chotěmic. 312 298 304 305 311 51*

Strana 404
404 1448 *[1448 * [1448] * [1448] 1448 1448 * 1448 * 1448 * 1448 * [1448] 1448 * [1448] [1448] * 1448 * 1448 * 1448 *[1448 1448 1448 * 1448 * [1448 1448 1448 ünor 15, Krumlov. — Oldřich z R. Přibíkovi z Klenového: odpověď na list z 9. února. v polov. února]. — Oldřich z R. Hynkovi ze Švamberka: o prodlení sněmu. únor 20. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: o přípravách Táborských proti Oldřichovi. únor 20, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o Václavu Zmrzlíkovi a o j. únor 24. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o sněmu v Praze. — únor 25, Vídeň. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o jednání Uhrů s králem a o legátovi. březen 1. — Zápisy o příměří mezi Oldřichem z R. a Václavem Zmrzlíkem. březen 4. — Opec ze Seidlitz Oldřichovi z R: o jeho poslání na Litvu a o vy- hnání litevského vévody. bfezen 4. — Opec ze Seidlitz rožmber. kancléři Janovi: prosí o zprávy z Čech. březen 10, Týn n. Vit. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: o loupežích okolo jeho městečka a žalobě Jiříka z Poděbrad na Oldřicha. březen 19. — Purkrabí zvíkovský Oldřichovi z R.: posílá listy o jeho sporu s Václavem Zmrzlikem. březen 22, Březnice. — Milota z Doupova Oldřichovi z R.: o příměří s Bu- dějovskými. březen 25, Rukštejn. — Zdeněk z Valdštejna Oldřichovi z R.: o svém sporu s Janem z Hradce. březen 30, Nové Město Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o válce s Jiříkem z Poděbrad. březen 31, Linec. — Jindřich van Heessel Oldřichovi z R.: o svém poselství ke stavům českým a uherským. březen 31, Linec. — Poselství Jindřicha van' Heessel stavům českým. asi bfezen]. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: o domněnce krále Fridricha, proč stojí Čechové o mladého krále. duben 1, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: o jeho sporu se Zdeňkem z Valdštejna. duben 1, Krumlov.— Oldřich z R. Zdeňkovi z Valdštejna: o jeho sporu s Janem z Hradce. duben 7, Krumlov. — Oldřich z R. Jankovi z Hrádku: o roku s Táborskými a Zmrzlíkem. asi na jafe]. — Jindfich ze Sobětic Oldřichovi z R.: o sjezdu Táborských. duben 21, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o jejich farářovi. duben 22, Krumlov. — Oldřich z R. rozsoudil spor mezi Přibíkem z Kleno- vého a Budějovskými. Str. 313 314 314 315 316 316 317 317 318 318 319 319 320 321 321 322 323 323 324 324 325 325 326 

Strana 405
*(1448] duben 26. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: děkuje za listy a nabízí mu svou pomoc. [1448] květen 2, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: prosí ho, aby se ujal na sněmu sám jeho věci. [1448] květen 30.— Táborští Oldřichovi z R.: aby se jejich člověku nebránilo choditi do Soběslavě. [1448 před 24. červnem]. — Instrukce pro posly Oldřicha z R. ke sjezdu v Kutné Hoře. 1448 červen 27, Krumlov. — Oldřich z R. Janu Jiskrovi z Brandýsa: o zproštění syna Přibíkova z Klenového. * 1448 červen 29, Krumlov. — Svědectví Oldřicha z R. o soudu mezi Budějovskými a Janem Bechyní z Lažan. [1448] červenec 2, Vídeň. — Jan Jiskra z Brandýsa Oldřichovi z R.: o zproštění syna Přibíkova, zpráva o rozmluvě s kardinálem. 1448 červenec 13. — Táborští Oldřichovi z R.: o Janovi Kozském. [1448] červenec 18, Brno. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, Oldřichovi z R.: o nesnázích v biskupství olomouckém. [1448] červenec 21, Nové Město Víd. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o biskupství freisinském, o roku s králem a oj. * 1448 červenec 22, Salzburk. — Arcibiskup salzburský Oldřichovi z R.: posílá sokoly a jestřáby a prosí o chrty. [1448] červenec 23, Nové Město Víd.: Král Fridrich Oldřichovi z R.: o sporu Kašpara Šlika s Vilémem z Ilburka. 1448 červenec 25, Nové Město Víd. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o svém sporu s Vilémem z llburka. *[1448] červenec 30, Praha. — N. z B. Janovi z Rýznberka: o obeslání Oldřicha z R. do Prahy. 1448 srpen 1. — Bratří z Malovic odevzdávají Oldřichovi z R. list na Louzek. 1448 srpen 2, Krumlov. — Oldřich z R. Zdeňkovi ze Šternberka: varuje ho před ta- žením proti markrabí míšeňskému a zve ho na rok ve Vídni. 1448 srpen 8, Vídeň. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: o věcech uherských, o papežovi a o j. [1448] srpen 9. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: o jízdě na rok ve Vídni, o dů- vodech válečných příprav strany poděbradské. *[1448] srpen 12, Nové Město Víd. — Král Fridrich Oldřichovi z R.; o glejtu do Vídně. 1448 srpen 12. — Jan z Kunštátu Oldřichovi z R.: prosí za přímluvu u krále. * 1448 srpen 16, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi z Kunštátu: odpověď na předcház. list. 1448 srpen 21. — Opat vyšebrodský Oldřichovi z R.: o plavení prken. [1448] září 1. — Jan Rabštejna Oldřichovi z R.: o válečných přípravách strany podě- bradské. 405 Str. 326 827 328 328 329 330 331 333 333 334 335 336 337 338 339 339 340 342 343 344 345 346 346 

Strana 406
406 [1448] * 1448 1448 [1448 * 1448 1448 1448 1448 * 1448 * 1448 * 1448 * 1448 * 1448 * 1448 * 1448 *[1448] * 1448 [1448] * 1448 [1448] * [1448] září 1, Praha. — Jan z Rabštejna Oldřichovi z R.: o válce strany poděbradské a poselství Jiříka z Poděbrad do Prahy. září 3, Švamberk. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o válce strany poděbradské; aby zjednal pomoc. září 6, Vídeň. — Poselství stavů českých králi Fridrichovi, přednesené Oldři- chem z R. a Janem Švihovským z Rýznberka. po 6. září]. — Oldřicha z R: návrh odpovědi krále Fridricha stavům českým. září 10, v poli u Zwickau. — Fridrich Saský Oldřichovi z R.: prosí o dopro- vod posla ke králi římskému. září 11, Vídeň. — Oldřich z R. Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: odpověď na list z 3. září. září 11, Vídeň. — Odpověď krále Fridricha Oldřichovi z R. a Janovi z Rýzn- berka, poslům stavů českých. září 11, Vídeň. Odpověď kard. Jana Karvajala Oldřichovi z R. a Janovi z Rýznberka, poslům stavů českých. září 15, Vídeň. — Kard. Jan Karvajal dovoluje Oldřichovi z R. zvoliti si zpo- vědníka. září 15, Vídeň. — Kard. Jan Karvajal povoluje Oldřichovi z R. přenosný oltář. září 17, Mělník. — Královna Barbora Oldřichovi z R.: děkuje mu za dobrou vůli, prosí o radu v nějaké věci; o Marketě Dozičinové. září 23, Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o Zajímačovi a zajatcích. září 26, Vídeň. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: posílá ty věci, zjednané mistrem Jakubem; o listu králově Jiříkovi z Poděbrad a o j. září 29, Krumlov. — Oldřich z R. doporučuje kard. Janu Karvajalovi vyslance Pavla Dětřichovic. říjen 1, Mělník. — Královna Barbora Oldřichovi z R.: doporučuje mu svého služebníka. říjen 2, Švamberk. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o úmluvě s Petrem ze Šternberka a výpovědi Oldřichově mezi ním a sirotky Stachovými. říjen 4, Krumlov.— Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: o svém návratu z Vídně, o dobytí Prahy a o j. říjen 6, Vídeň. — Kašpar Šlik Oldřichovi z R.: o Táborských, Uhřích, sjezdu se stranou poděbradskou a o j. říjen 8, Krumlov. — Oldřich z R. Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: odpověď na list z 2. října. říjen 22. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: o válce Oldřicha z Hradce proti Jiříkovi z Poděbrad a Zdeňkovi ze Šternberka. říjen 22, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: omlouvá se, ne- bude-li moci přijeti do Budějovic. Str. 346 348 349 349 350 851 851 852 352 354 354 355 356 358 358 359 360 361 362 363 364 

Strana 407
* 1448 říjen 25, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o odložení roku v Budějovicích. 1448 říjen 25, Krumlov. — Oldřich z R. Jakubovi z Vřesovic: zve ho na sjezd v Bu- dějovicích. 1448 říjen 28, Krumlov. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: o svém jednání s pány Hradeckými. [1448] říjen 30, Žlutice. — Jakub z Vřesovic Oldřichovi z R.: omlouvá se, proč ne- může přijeti do Budějovic. ; * 1448 list. 2. — Věřící list Mikuláše z Lobkovic pro posla.k Oldfichovi z R. * [1448 list. 5.]. -— Seznam účastníků budějovského sjezdu. * 1448 list. 15. — Opec ze Seidlitz Oldřichovi z R.: přijal zprávy od jeho posla a po- sílá odpověď. * 1448 list. 16, Eferding. — Hrabě Jan ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o sněmu v Křemži a o jejich sjezdu. 1448 list. 18, Jindř. Hradec. — Oldřich z Hradce Oldřichovi z R.: nepřátelé se chystají obehnati Mitrovice; prosí o pomoc. * 1448 list. 19, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi ze Šaumburka: odpověď na list ze 16. listop. * 1448 list. 19, Šaumburk. — Jan ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o porážce Uhrů Turky. * 1448 list. 19, Praha. — Věřící list Zbyňka z Haznburka a Jana ze Smiřic pro posly k Oldřichovi z R. 1448 list. 22, Jindř. Hradec. — Oldřich z Hradce Oldřichovi z R.: žaluje na Jiříka z Poděbrad a prosí o pomoc. 1448 list. 22, Jindř. Hradec. — Oldřich z Hradce Oldřichovi z R.: podává zprávu o svém postavení. [1448] list. 22. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: dává mu výstrahu před jízdou do Prahy. * 1448 list. 23, Krumlov. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lobkovic: o jeho nesnázích. 1448 list. 25, Krumlov. — Oldřich z R. Hynkovi ze Švamberka: o glejtu do Prahy a o j. * 1448 list. 27, Krumlov. — Oldřich z R. Václavovi z Michalovic: o listu pro řádového visitátora z Rhodu a o jejich schůzce. * 1448 list. 29, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: o roku s králem v Novém Městě Vídeň. * 1448 pros. 3, Krumlov. — Oldřich z R. Oplovi Fictumovi: o saském vévodovi. * 1448 pros. 5, Krumlov. — Oldřich z R. hraběti Janovi ze Šaumburka: posílá mu dary. 1448 pros. 6, Jindř. Hradec. — Oldřich z Hradce posílá k Oldřichovi z R. svého posla. * 1448 pros. 10, Jindř. Hradec. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: omlouvá se, že se nyní nemůže u něho zastaviti. 407 Str. 365 365 366 367 367 366 368 368 369 370 370 371 371 372 372 373 373 374 374 375 376 376 377 

Strana 408
408 1448 * 1448 * 1448 * [1448 1448 1448 * 1448 [1448 1448 1448 pros. 10, Jindř. Hradec. — Oldřich z Hradce Oldřichovi z R.: aby přikázal pohotovost proti nepřátelům. pros. 12, Telč. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: aby odpověděl nepřátelům Oldřicha z Hradce. pros. 12, Pasov. — Biskup pasovský Oldřichovi z R.: o událostech v Čechách a o kardinálovi. pred 20. pros.]. — Instrukce pro Prokopa z Rabštejna, vyslaného králem Fridrichem k Oldřichovi z R. pros. 20, Jindř. Hradec. — Oldřich z Hradce Oldřichovi z R.: o příměří s knězem Bedřichem ze Strážnice. pros. 20, Nové Město Vídeň. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: posílá k němu Prokopa z Rabštejna se zprávami. pros. 22, Strakonice. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o sjezdu, o Píseckých a o j. před 30. pros.], Kamenice. — Jan z Ústí Oldřichovi z R.: žaluje na Václava z Fuglhauzu, Jana a Jindřicha ze Stráže. pros. 30. — Oldřich z R. a jeho synové Janovi z Ústí: odpověď na předcház. list. pros. 31, Krumlov. — Oldřich z R. zpečetil listinu o prodeji platu, patřícího špitálu krumlovskému. Str. 377 378 378 380 379 380 381 381 382 382 

Strana 409
REJSTŘÍK JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Čísla znamenají stránku; ležatá čísla značí stránky, na nichž jsou popisy pečetí. Místa, u nichž není uvedena jiná země, jsou v Čechách. Zkratky: dř.= dříve; j.— jeho, její, jejich; z.— někdy; okr.— okresní; v okr.— v soudním okrese; v.— viz; zb.— zbořený; z AR.— z Rožmberka. 1. — tamże; A Abršpach, nyní Adršpach Dolní, ves se zámkem, n. hradem v okr. teplickém nad Metují; Jan z-, pan Abršpach 122, 127. Ahaymer Erasem zu Wilde- naw 15. Ahník (služebník Jindřicha ze Sobétic) 278. Aichperger Jorg zu Seldenaw 15. Aichperger Wilhelm zum Moss 15. Albrecht Rakouský, králřímský, uherský, český atd. 10, 89, 90, 111, 167, 168, 299, 300, 357. — kníže,vévodarakouský, bratr krále Fridricha 48, 116, 117, 259. —,markrabě braniborský, marg- grave zu Brandemburg 146, 165, 203, 204, 205, 289; j. bra- tří Jan a Fridrich. Alfons V., král aragonský, nea- polský a sicilský, der kunig von Aragun 183, 186, 187, 197. Altenburg, Aldemburg, město v Sasku 253, 254. Anděl, měšťan českobrodský 847. Andresk, posel Jana z Krajku 222. z Angeliku Scholler 13, 14. Anglie; král, kunig von Engel- lant 8. Apfentaler 360. Aquensky biskup (snad Robert v Aix-en-Provence ve Fran- ciż) 204. Aragonský král v. Alfons. Arles (ve Francii), Arelatenský kardinál (biskup Petr de Fuxo) 357. Armagnakové, Armeniaken, Ar- meňáci, žoldnéři hraběte z Ar- magnaku 8, 11, 12, 13. Augsburg, město v Německu; biskup Petr 165. Avignon, město ve Francii 204. B Babova Beneš 28. Baden, Teplice, dz. mésto v Dol. Rak. 88, 111. Baltazar, Waltazar, Walthezar, služebník pasovského bisku- pa 36, 54, 55. Barbora, královna římská, čes- ká, uherská, vdova po císaři Zikmundovi 167, 354, 855,358. Baroch, hliňák z Hořepníka 174. Bartolme, uherský pán 48. Basilej, Basilea, město nad Rý- nem ve Švýcařích 114; Ba- silejští, Baselščí, Basilienses 48, 188, 189, 341; v. koncil. Baumgartner Jan, Hans Pawm- gartner, služebník Oldřicha z R. 7, 11, 27, 39, 48, 50, 61, 302, 304, 305, 309, 340, 341, 343, 344, 361. Bavorov, město v okr. vodňan- ském 276. Bavory, Bairen, Beyrn, část Něm. říše 289, 290; vévodové Jin- dřich, Ludvík, Zikmund; ba- vorské pomezí 219. Bečov, ves buď u Mostu nebo u Chomutova; hora nějaká 5 mil od — 343. Bedřich kněz v. Strážnice. Běchovice, ves v okr.říčanském 846, 347. Bechyně, okr. město se zámkem 68. Bechyně Jan, z Lažan. Bělá (Zirnetschlag), ves v okr. kaplickém 303; Pešík z-, hejtman třeboňský 5, 112, 154, 235, j. žena 238. Bělehrad Stoličný, Bělohrad (maď. Székes-Fehérvár), mě- sto v Uhrách 48. Benátky, město v Italii; Benát- čané, die Venediger 27, 183, 197, 298. Beneš, pan — 69. Benešov (u Prahy), okr. město 877, 378. Berg, pan — 372. Berka Čeněk z Dubé 57. Bernartice, městys v okr. be- chyriském; Jan z- fec. Malo- hradecký 3, 73, 74. Beroun, Berún, okr. město 75, 76. Bechinko v. 52 

Strana 410
410 Bezdružice, město v okr. plan- ském; Jan z- 153. Bílkov, Bielkuov, zb. hrad u vsi t. jm. v okr. dačickém na Mor. 77. Biskupcc Mikuláš, kněz tábor- ský 381. Bítov, městys v okr. vranov- ském na Mor.; z- v. z Lich- temburka. Bláha, syn Mlčňův, v. Černovice. Boček v. Kunštát. Bohuněk, písař rožmb. v Tře- boni 234. Boleslav Mladá, okr. město se zámkem, n. hradem 77. Bolf v. Wolf. Bononiensis dominus v. Paren- tucelli Tomáš. Bor, město v okr. přimdeckém se sí. hradem 250. Borovnice, ves v okr. českobu- dějovském; Přibík z- 5, 117, 128, 131, 132, 133, 134, 138, 249, 250, 251, 252, 254, 255, 258, 259, 260, 261 ; v. Čejetice. z Boskovic Beneš, podkomoří moravský 79. — Procek v. Kunštát. Bošilec, ves v okr. třeboňském; kostel 5, správce M. Jan ze Zlutic, Zikmund z Kaplice. Božovice, skupina chalup u Bu- dičovic v okr. vodňanském, n.tvrz Jaroše z Drahonic 222. Bramburský v. Albrecht Brani- borský. Braniborsko, Brandemburg, část Německé říše; markrabí Fri- drich st., Fridrich ml., Al- brecht, Jan. Bratislava, Prešpurk, hl. město na Slovensku 48, 88, 90, 122, 205, 332, 335; v. sjezd, sněm. Braunau, Pranaw, mésto v Hor. Rakousich 15, 16. Brémy, svob. město něm.; arci- biskup (Gerhard de Hoya), archiepiscopus Bremensis 189. Brescia, Brixie (lat. Brixia), me- sto v Italii 298; v. Castella. Brno, Brunna, hl. město na Mo- ravě 333, 334; purkmistr a rada 58, Brněnští, 51, 52, 58, 59, 63. Brod Český, Brod, okr. město 86, 87, 100; měšťan Anděl; v. sněm. Bruck an der Leitha, Pruk na Lajtavé, mesto v Dol. Rakou- sich 90. Břekovec 148, 149, 150. Březnice, okr. město 317, 319, 320. Budapešť, Buda, Budín, hl. město v Uhrách 184, 329. Budějovice České, Budweis, okr. město 40, 42, 68, 69, 119, 136, 189, 190, 191, 193, 201, 209, 271, 295, 317, 330, 331, 349, 350, 364, 365, 366, 367 ; Budé- jovsti, dy von Budweis 13, 17, 32, 41, 66, 69, 70, 82, 84, 85, 91, 92, 97, 98, 100, 101, 102, 108, 110, 154, 167, 168, 180, 181, 182, 190, 209, 284, 307, 308, 309, 310, 319, 320, 326, 330, 331; purkmistr a rada, magister civium et consules 14, 18, 31, 72, 85, 97, 101, 102, 124, 154, 181, 182, 185, 190, 199, 208, 285, 292, 297, 307, 311, 325, 349; rychtář 13, 14, 71,807, 311; měšťané 49, 292, 880; písař Zikmund; kostel 168; fara 66, 178; farářové Matěj Kučka, biskup lito- myšlský, a Ondřej; kaplan- ství 17; právo městské 84, 85, 98, 101; v. Fierekl, písař Jakubz Písku, Puklice,konšel Ondřej Sova, posel Zdeněk. Bukov, ves v okr. jesenickém, n. s tvrzí; Muchek z- 153. Burghausen, Purgkhausen, mě- sto v Hor. Rakousích 6, 7, 111. Burgundsko, n. vévodství ve Francii; herr van Bourgo- nien v. vévoda Filip. Bušek 290, 291. —, sluzebnik Jindřicha ze So- bětic 273, 277, 278. Rejstřík jmen: Bezdružice — Čechy. Bystřice, městys v okr. bene- šovském; rychtář 168. C Cáhlov v. Freistadt. Calkánek 107. Calta Jan v. Kamenná Hora. Capranica Domenico kardinál, Krapanica 187. Casperg v. Kašperk. Castella, hrad v Brescii, ital. městě 298. Cehnice, ves v okr. strakonic- kém 257, 290. Ceisperk Mikuláš, Niclas Czeis- perg 277, 279, 288. z Celkingu Erhart, Celkinger, von Gzelking, Zelking 42, 59, 61, 89. Cella u Matky boží v. Mariazell, Celský, Cilský Fridrich, hrabě 204. — Oldfich, der von Cili, Cilsky 48, 49, 90, 108, 109, 114, 125, 166, 183, 221, 335. z Cimburka Jan Tovačovský, zemský hejtman moravský 58, 79. Cormberg v. Komberk. Ctibor (ze Zásmuk, v. t.), Stibor, purkrabí v Jinář. Hradci 75, 79, 96, 102, 139, 148, 150, 263. Cukr Jan v. 2 Tamfeldu. Cypr, ostrov ve Stfedozem. moři; král cyprsky 197. Czech Petrův syn, uherský pán 48. Czobislaw v. Sobéslav. Č Čabelický Jan v. Soutice. Čábuze, ves v okr. volyňském; Pintéř z- 107. Čáslav, okr. město; měšťan Dur- šmíd 347. Čechy, Beheim, Beheimen, Pe- hennen 16, 21, 23, 24, 25, 27, 40, 42, 78, 84, 86, 89, 111, 169, 186, 197, 265, 299, 304, 316, 818, 320, 334, 335, 338, 341, 343, 344, 346, 349, 350, 352, 

Strana 411
Rejstřík jmen: Čechy — Dražovice. 361, 368, 369, 375, 378, 379; Cechové, Behem8, 48, 160,176, 177, 205, 210, 253, 259, 300, 823, 327, 834; země, land zu Behem, terra 8, 9, 23, 24, 29, 30, 32, 48, 60, 72, 78, 86, 87, 92, 98, 103, 111, 118, 114, 122, 123, 129, 139, 152, 153, 162, 170, 173, 176, 197, 208, 219, 250, 254, 276, 281, 287, 293, 301, 314, 320, 340, 342, 343, 348, 350, 357, 364, 371, 379, 880; království, regnum 24, 26, 27, 45, 46, 91, 122, 162, 163, 169, 170, 172, 173, 186, 187, 197, 203, 204, 207, 217, 220, 221, 279, 284, 322, 335, 338, 343, 352, 363; koruna česká, krone zu Beheimen 26, 27, 86, 87, 90, 118, 122, 125, 147, 167, 254, 300, 322, 327, 334, 336, 337, 343, 360, 864; král český, králové, re- ges Bohemie 21, 23, 24, 26, 86, 87, 171, 263, 300, 307, 323, 846, krále přijímati, do země uvésti, za krále vzíti, krále si zjednati, volitż 10, 36, 37, 86, 204, 348, 349, krdl zvo- lený, rex electus 170, král korunovaný, rex coronatus, ain gekronter kunig 170, 171, 283, v. korunovace; v. Karel IV., Zikmund, Albrecht, Ladi- slav; královna Alžběta, Bar- bora; zemští úředníci 357; nejv. maršálek král. čes. Per- tolt z Lipé; hejtman král. čes., capitanes supra regnum B. 170, 171; nejv. purkrabí pražský Menhart z Hradce, Oldřich z Rožmberka; nejv. poprávce země Č. Oldřich z Rožmberka; stavové čeští 83, 167, 253, 274, 322, 349, 851; páni čeští, barones (reg- nij, herren 4, 89, 108, 111, 115, 117, 118, 127, 131, 152, 163, 170, 189, 198, 204, 217, 220, 221, 222, 247, 254, 262, 269, 271, 288, 298, 299, 300, 314, 320, 322, 336, 337, 338, 340, 343, 344, 346, 347, 348, 349, 350, 357, 866,380; páni, rytíři, zemané (panoši) a města, hern, ritter, Knechte u. stete 2, 46, 60, 248, 254, 264; páni a zemané 320, — a města, barones, clientes, civitates 24, 170, 171, 346; páni a města, herren u. stett 293; města, eivitates 171; v. poselstvt. Cejetice, ves v okr. strakonic- kém; Přibík z- 252, 276, Při- bik Ryślavy z- 103; v. Bo- rovnice. Čeminy, ves u Touškova, n.vlad. sídlo; Jan Růs z-, purkrabí krumlovský 22, 28, 44, 45, 46, 82, 92, 110, 112, 133, 143, 144, 157, 164, 165, 168, 191, 202, 240, 247, 250, 263, 264, 285, 286, 293, 304, 317, 324, 328, 870, pečeť 26, 304, 383. Černovice, Gernejovice, mésto v okr. kamenickém n. Lipou, n. ves; Bláha, syn Mlčnův z-, rožmb. poddaný úřadu choustnického 118, 119, 120, 136. Černý Mikuláš, poddaný Old- ficha 2 R. 241. Černý Tomek 126. Čestice, ves u Volyně; Mikuláš Příšek z-, purkrabí na Hel- fenburce 53, 64, 168, 216, 231, 257. Cilud Jan, služebník Jana z Hradce 284. D Daniel, masařna Domašíně 120. Dánsko; král (denmarský) 204. David, lékař táborský 155, 156. Denmarský král v. Dánsko. Dépolt, Diephalez, Diepholt v. Rgznberk. Dětřich, služebník Zdeňka ze Šternberka 150. Dětřichovic Pavel, purkmistr Nového města praž. 4, 37, 287, 238, 289, 358. Dírná, z Dierného, Diernieho, ves n. s tvrzi u Soběslavě; 411 Albrecht Rüt, Rot, Ruoth z- 109, 163, 164, 165, 284 ; j. Zena Anna 164, 165; j. bratr Mi- kuláš, Mikulec z- 109,164, 165. z Dirnovic Vilém, (panoše Vác- lava z Michalovic) 276. Dívčice, ves v okr. hlubockém n. Vií., n. s tvrzí; Hynek z- 147. Dobeš, Dobess, (služebník Old- řicha Celského?) 109. Dobev, ves v okr. píseckém, n. stvrzí (nyní — Stará a Nová) ; Petr z-, Dobevský 5, 94, 97, 121, 188, 177, 178, z Dlouhé Vsi a v- 317. Dobrohošť, nyní zámek u Ko- sovy Hory v okr. sedlčan- ském; Přech a Materna z- 174. Dobronice, ves v okr. bechyň- ském, n. tvrz a později hrad; purkrabi Jan Dobronicka (v. t). z Dobronic Pfibik, Dobronicky, Dobronička (služebník Bur- jána z Gutštejna) 224, 225, 226, 266, 267, 271, 272. Dobronička Jan, purkrabí na Dobronicích 180, 317. Domašín, městys v okr. vla- šimském 120; Daniel, masař 120. Domoradice, Dumraditz, ves u Č. Krumlova 181. Doudleby, ves v okr. českobu- dějovském, n. s tvrzí; Vilém z- 18. Doupov (Duppau), okr. město, n. s tvrzí; Milota z- 317, 319, 320. Dozicinová Marketa, Margret Doziczin 354, 355. Drahonice, ves u Vodńan, n. s tvrzi 256, 257; Bušek z- 256, 257; Jaroš z- 5, 221, 222. Dráchov, ves u Veselí n. Luž., n. s tvrzí; Jiřík z- 179, 180. Dražice, ves v okr. táborském, n. s tvrzí; Němeček z- 3,73, 74. Dražovice, ves v okr. sušickém, n. s tvrzí; Dluhomil z- 53, pečeť 53. 52x 

Strana 412
412 Drosendorf, město v Dol. Ra- kousích 201, 202; hejtman Jan z Krajku. Dub, městys v okr. volyňském, n. s tvrzí; Vilém z- 276. —, ves u Ratibořských Hor v okr. táborském, n. s tvrzí; Petr z-, j. syn Víta 262. Dubá (Dauba), okr. město se zb. hradem; Čeněk Berka z- 57; Jindřich z- 130; Jiřík z- a z Visemburka 87. z Dubče Matěj 362. z Dubé Ondřej Sokolík v. Šejby. z Dubrovníka Jan Stojkovic, Mistr theol., legát koncilu Basilejského, Johannes de Ragusio 172. Duino, Tibein (ném.), ital. osada přímořská sz. od Terstu 368. z Dumbay Frank 48. Dunaj, řeka 189. Duršmid, měšťan čáslavský 347. E Eferding, Efferding, Everding, město v. Hor. Rakousích 70, 71, 368, 369. v. Einsedil Hildebrande, rytíř, posel Fridricha Saského 161. FEiztnger Oldfich, Ulrich Eycin- ger 240, 241, 243; j. bratří 241, 244. Eleonora, dcera portugalského krále 341. Eliška, Elzka pani 124. —, Elzka, manželka Zdislava z Němčic 330, 331. Elsasko, Elzasy 221. z Emmerbergu Fridrich, arci- biskup salcburský 65. Eneas (Silvius) mistr 165, 186, 198, 204, 205, 340, biskup terstský 341. Engellant v. Anglie. Espan v. Span Jiří. Evžen papež, Eugenius, Roma- nus pontifex, pobist 18, 23, 24, 25, 26, 27, 48, 83, 90, 91, 108, 104, 105, 114, 115, 117, 122, 124, 127, 129, 131, 162, 163, 165, 166, 167, 169, 170, 171, 172, 173, 183, 185, 186, 187, 189, 197, 203, 204, 205; nemoc 186, smrt 203; j. ná- méstek 189; kancelář 173, poslové, oratores, legati, am- basiata 83, 84, 169, 172, 173, v. Jan Karvajal, Tomáš Pa- rentucelli. F Fegal Lorene v. Fogel. Felix V., protipapez, Saffojskÿ 165, 204, 205, 298, 299, 300, 801, 357; j. syn 299; j. země, biskupství 357 ; j. kar- dinál, legát 357, kardinálové 857, 358, v. Jiří. Fencl Novohradský 303. Ferrara, město v Italii 221. Fictum Opl, Viztum Appil, Appl, rytíř 375, 376. Fierekl, Fierkkl (z C. Budéjovic) 309, 311. Filip, vévoda burgundský 165, 821, 322, 328. Florencie, město v Italii; Flo- renčané, Florentini 197, 298. Flotek, vévoda těšínský, herzog Flotke von Teschin 137. Fogel Lorenc, Fegal, Fogel 18, 14. Folkenstorfer Jifi, Falkenstorfer Gorg, Folkestorfer, von Vol- kensdorf, hejtman na Vito- razi 20, 21, 22, 42, 341. Forman Janek (slużebnik Jana z Tazovic) 199. Frambergéf, Framburgér, Fraun- berger (z Tábora) 98, 99, 134. Franburg v. Hluboká. Francie; Francúsi 298; král 197, 204, 299, 301, 357; j. dcera 299, dauphin, delfín 197, 204. Frankfurt n. Mohanem, Franck- fordia, mésto v Prusku; v. sněm. Fraunberg Vivianc, služebník Oldřicha z. R. 46. Frawnberger Hanns zu Prunn 15. Rejstfík jmen. Drosendorf — Fridrich. Freising, město v Bavorsku; biskupství 327, 334. Freistadt, Cáhlov, Freienstat, Freinstatt, Freynstatt, město v Hor. Rakousích 61, 157, 158, 159, 200, 201, 202, 206, 207, 211, 212, 222, 223; hejt- mané Grossauer Jift a Mar- schalich Jiří; v. Viderle. Fridrich, král římský, vévoda (kníže) rakouský, štyrský 6, 7, 8, 10—18, 20--24, 27, 34, 36—40, 42, 43, 45—52, 54, 56, 57, 60, 61, 62, 65, 69, 71, 72, 79, 80, 81, 82, 83, 86—91, 106, 110—117, 122, 124, 125, 129, 180, 165, 166, 168, 170, 171, 178, 176, 177, 182, 183, 184, 187, 188, 189, 190, 192, 193, 194, 208—206, 210, 218, 220, 221, 229, 237, 238, 239, 243, 252, 253, 259, 262, 265, 267, 268, 269, 274, 277, 278, 279, 280, 283, 284, 288, 289, 292, 293, 298, 299, 301, 302, 304, 305, 309, 316, 317, 321, 323, 327, 329, 334, 236, 337, 338, 340—345, 348, 349, 350, 351, 355, 356, 357, 360, 365, 368, 370, 373, 374, 375, 378, 379, 380, 381; Jj. bratr Albrecht, sestra Katefina; j. rada, rete 11, 12, 40, 62, 88, 114, 309, 316, 335, 368, 375, viz Neyperger; uFednici 23, 280; komoří, camermeister Jan Ungnad; zdstupci, anwalden 28; j. země 288; dvůr krá- lovsky, kuniglicher hof 6, 82, 113, 340; kancelář 39. —, vévoda rakouský a štyrský, herzog zu Osterreich u. zu Steir 80; j. syn Zikmund. — (st.), markrabě braniborský, marchio Brandeburgensis 189. — (ml.),markrabě braniborský, marggrave Friderich von Brandenburg 146, 189; j. bra- tří Albrecht a Jan. —, vévoda saský, lantkrabě du- rynský a markrabě míšeň- ský 27, 90, 145, 146, 161, 167 

Strana 413
Rejstřík jmen: Fridrich — Hradec Jindf. 253, 338, 339, 340, 342, 343, 347, 348, 350, 351; j. bratr Vilém; hofmistr Ernst v. Gli- chen; maršálek 343; rada, rete 161, 254, 347; rete u. landschaft 146. —, arcibiskup magdebursky, Fridericherzbischof zuMagde- burg 146. Fuglhauz, n. hrad u vsi Klece u Lomnice nad Lužnicí; zboží 381, 382; Václav z- Fuglauz 381, 382. Fürstenfeld, mésto ve Styrsku 90, 206. G Gamaret, (snad Zbyněk Kama- ret z Zirovnice) 308. Gaspar v. Šlik Kaspar. Germania v. Némecko. von Glichen Ernst, hofmistr vé- vody saského Fridricha 254. Gorgschreiner 50. Grec v. Hradec Štyrský. Grima, Grymme, město v Sasku 161. Grossauer Jifi, Jorig Grassawer, Grossawer, Grossowar, hejt- man cáhlovský 156, 157, 158, 159, 201, 202, 203, 206, 207. Güns v. Kysek. Gůssing, město v Uhrách 206. Gutenbrunn, z Gotnpruna, ves vokr.novohradském;Václav z- 304. Gutstejn, Gutenstain, zb. hrad a dvůr jz. od Bezdružic; Burján z- 18, 24, 46, 130, 152, 153, 221, 224, 225, 226, 266, 267, 271, 272, 346, 348, 359, 361, 362, 365, 366; j. bratr Jan z- 224, 225; j. služebník Přibík z Dobronic. H Habart(poddanÿ Oldficha z R.?) 155, 156. — (e Cáhlova?) 200. Habří, ves u Čes. Budějovic, n. s tvrzí; Oldřich Roubík z- 82, 91, 97, 98, 100, 101, 264. Hainburg, Haimburk, mésto v Dol. Rakousích (na Du- naji) 206. Hala, služebník Hynka Krušiny ze Švamberka 362. Halle (na Sále), město v Prusku 146. Hanuš (z Vimperka), Hanns, služebník Václava z Micha- lovic 107, 231. Harachéř, panoše Oldřicha z R. 134. Harstain (? Hauenštejn, hrad v Uhrách) 183. Hasenštejn, Hasištejn, Hassen- stein, zd. hrad u Kralup 96, 97, 219, 367. ’ Hašek v. Valdštejn. z Hawensteinu Weida 34. Hazlští (snad z Haslachu v Hor. Rak.) 22. Hazmburk, Hasenburk, Hazem- burg, Hazenburg v. Klapý; Zbyněk Zajíc z H. 18, 24, 46, 53, 54, 55, 56, 76, 105, 123, 124, 125, 299, 300, 337, 347, 971, 374. Heessel Jindfich, Heinrich van Heessel, genant Ostereich, konig der wappen van Ruir 320, 321. Helfenburk, Hrádek, zb. hrad u Bavorova v okr. vodňan- ském 49, 52, 53, 64, 119, 196, 198, 256, 257, 275, 290; pur- krabí Mikuláš Příšek z Čestic. Henrich kněz, snad vévoda Jindřich Bavorský, v. t. Herskÿ 287. Hersverd v. Hoyerswerda. Hertvik v. Rusinov. Hessensko, část Něm. říše; lant- krabě Ludvík, lantgrave Lu- dewig von Hessen, langra- vius Hassie 146, 189. Hincz, poddaný kr. Fridricha (v Rakousích) 62. Hádek Lukáš, arcijáhen hor- šovský, posel z Čech do Říma 18, 25, 197, 273. 413 Hluboká n. Vlt., Franburg, zá- mek a mésto 121, 175, 195, 200, 207, 208, 212, 219, 223; Jan a Mikuláš Popelové z-, Hluboeky, v. z Lobkovic; hlubocké zboží 120, 147; purkrabí 208. Hlubyné, ves v okr. bFeznickém; Hema z Libčic a na- 317. z Hohenbergu, rakouský pán 111. Hoch (v Čes. Krumlově?) 308. Hojovice, z Hojevic, ves v okr. kamenickém n. Lipou, n. vlad. sidlo; Jindřich z- 51, pečeť 51. Holešice, dvůr u Chrástě v okr. milevském, n. tvrz; Mareš z- 317. Holice, město v okr. pardub- ském, pův. ves s tvrzí; Aleš Holický v. ze Šternberka. Holič, město na Slovensku se zámkem 11; z- Kašpar Šlik V. f. Holy (v Hofepnice) 264, 265. — Jakub, Holey Jacob (z Hor. Rakous) 158. : Hora v. Kamenná —, Kutná —. Horazdovice, okr. mésto ; Horaz- dovští 35, 36; purkmistr a konšelé 35. Horczische (z Hor. Rakous) 158. z Hornštejna páni (v Uhrách) 48. Hořepník, město v okr. pacov- ském 264, 265; Baroch a Mníšek, hliňáci 174; v. Holý. Hořický, měšťan v Čes. Budějo- vicích 330. Houžná (Hůblern), Hůžná, ves a dvůr v okr. volarském, n. tvrz; Přibík z- 231. Hoyerswerda, Hoierswerd, Hers- verd, město a zámek v Horní Lužici 342, 348, 347. Hradec Jindřichův, Hradec, Nova domus, Novum castrum, Newnhaus, okr. město a zá- mek 4, 74, 75, 96, 115, 119, 189, 150, 159, 160, 174, 197, 227, 232, 234, 261, 262, 263, 

Strana 414
414 265, 266, 267, 269, 270, 271, 274, 276, 278, 284, 286, 340, 341, 369, 271, 372, 376—380; purkrabi 227, v. Ctibor ze Zásmuk, Litvín z Nemyšle; v. sjezd. z Hradce páni 365, 366, 367; ;. posel Smrčka. Anna, vdova po Ptáčkovi z Pirkštejna, manž. Jindři- cha z Michalovic 77. Jan, von Newenhaus 26, 39, 40, 43, 51, 52, 54, 74, 75, 76, 79, 80, 87, 88, 89, 95, 96, 99, 100, 102, 115, 119, 148, 149, 150, 159, 160, 161, 190, 191, 194, 195, 212, 216—220, 223, 227, 230, 231, 232, 233, 235, 236, 237, 238, 263, 266, 277, 283, 284, 285, 286, 320, 321, 323, 324, 339, 356, 357, 366, 378, pečeť 51; j. strýc Oldřich z Hradce, služebníci Cilud, Jan, Petřík, Suchan, Jan ze Štítného. Menhart, Meinhart, nejv. purkrabí pražský 4, 18, 24, 26, 45, 95, 96, 97, 100, 101, 112, 162, 166, 167, 179, 197, 205, 250, 251, 274, 284, 288, 289, 320, 348, 351, 352, 356, 357, 366, 372, j. syn Oldřich. Oldřich 339, 356, 357, 363, 366, 369, 371, 372, 376—380; Jj. otec Menhart z Hradce, j. sluzebnik Vratislav z Mitro- vic. Hradec Štyrský, Grec, město ve Štyrsku 205, 206, 221. Hrádek v. Helfenburk. — v. Křivoklát. —,ves u Sušice 107. z Hrádku Janek 324, 369. Hueber Bernard, Vernhart 19. Hunyady Jan, Hunyad Jánuš, Honadiganus, Hunyanus, Hu- tyanus, gubernátor Uherské zemé 114, 183, 184, 210, 292. Husák Borsek 362. Husinec, město v okr. pracha- tickém 224. Hvozd, služebník Hynka Kru- šiny ze Svamberka 359. CH Chanovice, ves v okr. horaž- ďovském, n. s tvrzí; Vilém z- 194. Charvátský Sigmund 48. Cheb, okr. město 31. Chelčice, ves u Vodňan, m. s tvrzí; Václav Hrůza z- 107, 293. Chiemsee v Německu; kyemský biskup Sylvestr Pflieger 89, 165, 208, 205, 305. Chlevec(Racek z Maleśtna?) 329. Chlumec Vysoký, z Chlumce, městys a zámek u Sedléan; Petr z- 135, 136. z Chlumku Petr Strauch 339. Chmelná, ves u Nové Cerekve v okr. pelhřimovském, n. vlad.statek; Vikéř z-, Wikers, Vykéř, purkrabí choustnický 8, 98, 94, 95, 96, 179, 247, — a na Proseči 817. Chotěmice, ves u Soběslavě, n. s tvrzí; Janek- 69; Tomáš, Tůma z- 2, 240, 263, 264, 272, 273, 276, 277, 279, 280, 312, 318. Chotěšovský klášter premon- strdtsky,; probost 173. Choustntk, Chüsník, zb. hrad nad vesnicí i. jm. u Tábora 68, 93, 118, 119, 258, 840, pur- krabí Vikéř z Chmelné, Mi- kuláš z Krchleb, Vita ze Rzavého, nejmen. purkrabí 163, 164, 165; úředník (písař) Petr Maksant; v. Bldha. Chuerfner (z Hor. Rakous) 158. I z Ilburka Půta, Puotha 89, 90, 299, 300, 337; 7. otec 337; j. syn Vilém, Ilburk 16, 17, 26, 27, 48, 83, 89, 90, 116, 130, 165, 166, 227, 298, 299, 300, 301, 305, 327, 336, 337, 342, 343, 346, 347, 348, 361. 1 Rejstřík jmen: Hradec Jindř. — Jináfich. Ingolstadt, město v Bavorsku 289, 290. Inšpruk, Innsbruck, město v Ty- rolsku 81. Italie, Vlachy 182, 203, 204, 229, 298, 305; vlašské země 298, města 298, obce 197, věci, noviny 205, 301. J Jakoubek, Jakub v. z Vřesovic. Jakub, markrabě bádenský, von Baden 165. —, mistr 356. — z Písku, písař v Čes. Budě- jovicich 181, 330, 331. — od Teplice, úroční člověk Jakuba z Vřesovic 17. Jan, markrabě braniborský, Johanns marggrave zu Bran- demburg 146; j. bratří Al- brecht a Fridrich. —, hvězdář 356, 357. —, farář v Soběslavi 115, 116. —,kněz (snad Oldřicha z R.) 187, 188. —, mlynář (v Netolicích) 388. —, syn Tümüv z Nedvédic 328. —, (hospodský) 120. Janáček, služebník Václava z Michalovic 147. Janek, syn Valchéřův 126. z Janovic (Janovský), jméno staročeského rodu mna Kla- tovsku; Racek z- v. z Rýzn- berka. Jarohněv 243, srv. z Úsuší. Jarušek, syn Václavův 126. Jemnický Janek 160. Jenec v. z Petrspurku. Jeruzalemská (z Jindf. Hradce), měščka Jana z Hradce 102. Jestřebí, zb. hrad nad městy- semt. jn.vokr.českolipském 57. Jezovec Mikuláš, služebník Ol- dficha z R. 214. Jihlava, okr. mésto na Moravé 95; měšťané 78. Jindřich, vévoda bavorský, falc- krabě rýnský, Hainrich, pfalz- 

Strana 415
Rejstřík jmen: Jindřich — Kozlovec. graf bei Rhein u. herzoge in Bairen, Henrich kněz 6, 7, 8, 9, 14, 82, 69, 70, 71, 72, 81, 282, 289, 290, 291, 294, 295, 296, 316, 360; j. manželka Marketa 296; j. radové, rete 6, 7, 8, 14. Jiří, Vicensis, kardinál proti- papeže Felixe 358. Jiskra Jan z Brandýsa, lsgraa, nejv. hejtman krále Ladisla- va, hrabě šaryšský 48, 90, 114, 125, 329, 330, 331, 332. Jistebnice, město v okr. tábor- ském 33; rychtář 141. Johannes v. Ritschauer Jan. Jošt 21. K Kačina, zámek u Kutné Hory, n. i ves 347. Kainacher Jifí, Georgius Kana- eher, posel krále Fridricha 267, 269, 274. Kalenice (soused Smila z Žiho- bec) 128, 131, 132, 133, 134, 137, 138, 255, 258. Kalkuš, služebník Oldřicha z R. 190. Kaltenbrunn v. Studánky. Kamenice nad Lipou, Kamenice, okr.městose zámkem, n. hra- dem 381, 382. : Kamenná Hora, ves v okr. ma- nětínském; Jan Calta z- 346, 348. Kamýtští,snadz Kamýka n.Vit-, městyse v okr. sedlčanském 154. Kapléř 90. Kaplice, okr. město; kaplan Zikmund, podaný ke kostelu v Bošilci 5. Karel IV., císař 1. —, vévoda Orleánský 298. Karlštejn, starý hrad n. král. v okr. berounském 363, 371. Karvajal Jan, Carvial, Karvyal, kard. sv. Andéla, papez. le- gdt 27, 36, 84, 88, 114, 115, 130, 162, 163, 166, 169, 185, 186, 187, 192, 197, 204, 220, 229, 299, 314, 333, 276, 286, 301, 304, 316, 325, 334, 338, 347, 349, 352, 364, 378, 379. Kasperk, Casperg, n. hrad nad městem Kašperskými Hora- mi 107. Kateřina, sestra lrrále římského Fridricha,manz.badenského markraběte Karla 221. —, pani 52. Kavka 275, 278, 306. Kazimír, král polský 289, 317, 318. Kenster (z Rakous) 88. Kenthner (Konrád),vévoda oles- nicky, herzog zu der Olsen; synové 318. Kestřany (nyní Staré a Nové), ves u Písku; Koktan z- 103, 105. Kittsee, (mad. Köpcseny) Kötsee u Bratislavy 90. z Kladrubec Otik 49. Klapy, Hasenburk, Hazmburk, 2b. hrad u vsi t. jm. u Libo- chovic (okr. Roudnice n. L.); Zajic Zbynek v. Hazmburk. Klatovy, okr. město; Klatovsti 64, 218. Klenová, dř. Klenové, von Kle- naw, ves a zámek, n. hrad u Janovic n. Úhl.v okr. klatov- ském; Přibík z-, Klenovský 46, 64, 107, 180, 170, 238, 262, 292, 310, 313, 314, 326, 330, 332, 342; j. syn 329, 330, 881, 382; j. úředníci 107. Klimberk, j. pacholek 107. Kluky, ves v okr. píseckém 296; Oldřich z- řeč. Němec 296, j. dcera Důra, vnoučata 296. Knín Nový, Knín, Knyn, město v okr. dobříšském; kostel142, farář Václav ze Slaného 140, 142, 143; hospodský Vaněk Litochleb. Kočov, z Kacova, z Kocova, ves u Plané, n. s tvrzí; Jan z- 52, pečeť 53. 305, 310, 313, 327, 329, 332, 340, 341, 342, 354, 355, 358, 415 287, 289, 298, | Kokot, slużebnik Oldficha z R. 96, 100, 107, 176, 312, 313, 328, 329, 366, 374. Koktan v. KestFany. z Koldic pan, Coldie 361. Kolin, okr.mésto116,372,377,378. Kolin, Kolin, Kollen, mésto v Né- mecku; arcibiskup Dětřich z Moersu 188, 254, 379. Kolmark (Karlov), předměstí Kutné Hory 347. z Kolovrat Fridrich, Kolovrat mladý 36. — Hanuš, Hanns 18, 24, 46, 76, 130, 152, 153, 225, 347, 348, 365, 366. — Jindřich, Heinrich 46, 221, 361, 365, 366. Komafice, ves u Trhovych Svin; Odolen z- 303. Komberk, Cormberg, n. hrad, nyní víska u Touškova; Vi- lém z- 225. Koňata Jan z Olešnice, posel Oldficha z R. 88, 110, 111, 195, 317. Konopisté, zámek, n. hrad u Be- nešova 249; Zdeněk z-, Ko- nopištský v. ze Šternberka. Korneuburg, Kornneunburg, mé- sto v Dol. Rakousích 46. Korutany, Coritansko 24, 90; nejv. truksas Jan Krajir z Krajku. Kosnpír, Kosnpier, Kosenpier, úředník Hynka Krušiny ze Švamberka (v Nepomuku, v. £.) 64, 154, 330. Kostelec, snad ves u Milevska ; Jan z- 167, 168; j. otčim Jan 168, služebník Podolák. z Kostelce a na Lestné Jan 317. Kostka v. z Postupic. Košumberk, zb. hrad u Luže v okr. vysokomýtském; Di- viš z- 342. Kôtsee v. Kittsee. Kovář Šimon, Symon 96. Kozí (Kozí Hrádek), n. hrad u Tábora, Jan z-, Kozsky 148, 149, 179, 279, 280, 333. Kozlovec Jan 210, 212. 

Strana 416
416 Kraft Ka$par, Krafft Caspar, poddaný Jindřicha New- manna 268, 269. z Krajku Jan Krajíf, v. Kreig 121, 127, nejv. truksas koru- tansky 222, hejtman v Dro- sendorfu 42; j. posel An- dresk. Krakov, mésto v Polsku 235, 236. Kralovice, Cralowicz, okr. město 152. . z Kralovic a na Loutkově Jan 812, 813. Kraňsko, Krajn 24; hejtman 329. Kraselov, ves u Volyné, n. s tvr- zi; Lipolt Kraselovsky 234. Krasíkov, Švamberk, zb. hrad u vsi t. jm. u Bezdružic 161, 162, 348, 349, 359, 360; v. ze Švamberka. z Kravař, příjm. starého rodu morav.; Jiřík z- a ze Stráž- nice 79; Perchta z-, manž. Petra ze Sternberka 90,75,77; N. z-, manželka Matěje Šli- ka 90. Krčín (Gritschau), z Krucova, ves v okr. novohradském; Jan z- 304. Krems, Krembs, Křemže, město u Dunaje v Dol. Rakousích 329, 365, 368. Krchleby, df. Skrchleby, ves v okr. hor$ovskotynskćm, n. s tvrzí; Mikuláš z-, Krchle- bec, purkrabí na Choustníce 109, (nebožtík) 164. Krumlov Cesky,Crumblow, Crum- low, Crumnaw, Krumbnaw, Krumenaw, okr. mósto se zäm- kem 2—5, 7, 12, 13, 16, 21, 22, 25, 28, 29, 31, 33, 34, 35, 38, 39, 40, 41, 42, 44, 45, 49, 50, 51, 55, 56, 57, 59, 61, 62, 65, 68—72, 74, 75, 76, 78, 83, 84, 91, 92, 94, 95, 96, 99, 100, 101, 102, 105, 106, 108, 109, 110, 112, 118, 119, 120, 124—128, 130, 131, 182, 133, 134, 137—144, 148—153, 155—160, 165, 168, 174—178, 180, 181, Rejstřík jmen: Kraft — z Lažan. 182, 189, 190, 195, 198, 202, 206—214, 216, 218, 219, 220, 227, 228, 230, 231—236, 238, 239, 240, 241, 243, 244, 245, 246, 247, 249, 251, 252, 253, 257, 259, 260, 261, 262, 263, 268—272, 276, 277, 278, 284, 285, 286, 291, 293, 294, 295, 296, 301,302, 304, 307, 308, 309, 311, 312, 313, 314, 317, 323, 324, 325, 326, 329, 330, 339, 340, 345, 358, 360, 362, 365, 366, 367, 370, 373, 374, 375, 376, 382, 383; Oldfich z Rozmber- ka a na -; zámek, (oprava) 174, (stavba) 241, 242, 243, 244; purkrabí 304, v. Jan Rús z Čemin, Mikuláš z Želibo- fic; písař Mikuláš Tlučba; fara, proboštství 75; klášter (minoritský), mnichové 78; v. kaplan Václav; rožmber- ský špitál 181, 302, 303, 382, j. vladař, správce Jan Rit- schauer; měšťané Martin Ledrer, Hanuš Pemrl, Jan Promar; řeznické řemeslo 180, mistři 180; mlýn 181. — Moravský, Crumlov, okr. mě- sto na Moravě 52, 54. Křemže, městys v okr. krumlov- ském; Jan Smil z- 1, 2, 9, 209, 213, 217, 240, 263, 264, 265, 281; j. žena Anna z Rož- mitála; j. synové Přibík a Jiřík 1,2, 213, 241, 281, mladý Smil (Přibík) 209, 217, 247. — v. Krems. Křivoklát, Hrádek, starý hrad nad městysem t.jm. 116, 130. Kučka Martin, Kuče od Hory, hofmistr kutnohorský 221, 341. Kučka Matěj, biskup litomysl- ský, farář v Čes. Budějovi- cích 168, 178, 205, 325. Kunštát, okr. měslo na Mor. se zámkem; Boček z- 53, 57, 67; Heralt z- 51, 58, 63; Jan (Za- jimaë) z- 46, 224, 288, 304, 305, 344, 345, 355, 356; Procek z- a z Boskovic 58, 59. z Kunvaldu Pesik 37. Kunz, Cunez (synovec Opece ze Seidlitz), slużebnik Oldficha z R. 317, 318. Kutna Hora, Hora, Kutten, okr. město 25, 26, 86, 87, 90, 237, 238, 251, 253, 261, 262, 265, 270, 293, 347, v. Kolmark; hof- mistr Kubka Martin; v. snem. Kyemsky knóz v. Chiemsee. Kyenberger [Jakub na Turm- berce], Kymberger 39, 88. Kymsee v. Chiemsee. Kynžvart, Kungswart, město, zá- mek a st. hrad (okr. Lázně Kynžvart) 259. Kysek (mad. Köszeg), Güns (ném.), město v Uhrách 27, hrad Güns 166. L Ladislav krdl, Laslav, Lasslaw 20, 21, 22, 23, 24, 27, 42, 43, 48, 86, 113, 114, 116, 122, 147, 166, 168, 170, 183, 203, 204, 205, 218, 254, 276, 278, 302, 318, 322, 323, 332, 345, 349, 350, 360, 366; j. otec král Al- brecht; matka (Alžběta) 345; j. sestra, manž. Viléma Sas- kého 147; j. úředníci 23, 144, zástupci, anwalden 23. — bán, Lasla 48, 166. Landshut, město v Bavorsku 32, 33, 296, 297; vévoda Jin- dřich Bavorský. Landštejn, Landstayn, zd. hrad za Novou Bysttici (na roz- hraní Čech a Dol. Rakous) 201, 202. z Laymingu Leonard, biskup pasovský 8, 14, 15, 16, 34, 35, 86, 37, 38, 40, 41, 44, 45, 46, 54, 55, 66, 149, 268, 269, 282, 294, 295, 374, 375, 378, 379; j. radové, rete 14, 15, 16, 45, 46; j. služebník Baltazar. Lazar, žid z Wirzpurka 248. z Lažan Bechyně Jan, Bechin- ko, Bechyňko, Peching, We- chinko, Wechynko 39, 43, 50, 

Strana 417
Rejstřík jmen: z Lažan— Marschalich. 51, 56, 60, 61, 116, 124, 148, 144, 149, 150, 156, 157, 159, 201, 202, 206, 207, 211, 272, 273, 277, 314, 315, 317, 380, 331. Ledenice, mestys v okr. lišov- ském 211, 295; Matěj a Mi- kuláš, bratří z- 211; dvůr rožmberský 211. Ledrer Mertl, měšťan krumlov- ský 49. Leonard, biskup pasovský v. z Laymingu. Léskovec, ves u Počátek, n. s tvrzí; Arnošt z- 320; Václav z- 95. Leś 252, 253. Leśtno, nyní Lešno, ves se st. zámkem v okr. benešovském; Jan z Kostelce a na- 317. Lhotka, ves (nejspíše u Č. Krum- lova) 382. z libčic a na Hlubyni Hema 317. Libochovice, okr. město se zám- kem, n. tvrzí 76. z Liechtensteina, příjm. starého rodu rakouského; Kryštof — a na Mikulově 42, 361. z Lichtemburka, příjm. staro- čes. rodu; Jan st. z- a z Bí- tova, Bietovsky 79, 89; Kru- šina z- 299, 300. Límbach, město v Uhrách 206. Linec, Linz, město v Hor. Ra- kousich 11, 12, 91, 165, 189, 203, 205, 206, 229, 321, 322, 823. Lípa, ves v okr. královéhradec- kém,n.s tvrzí; Mikuláš Trčka z- a na Lipnici 18, 29, 30, 78, 87, 111, 119, 124, 261, 262. z Lipé, příjm. staročes. rodu; Pertolt z-, nejv. maršálek král. českého 79. Lipnice, Lipnicz, městys a zb. hrad v okr. německobrod- ském 29, 30; Mikuláš Trčka z Lípy a na- v. Lípa. Lipolt, purkrabí rožmberský v. Rzavá. 118, 114, 145, 148, Litochleb Vaněk, hospodský v Novém Kníně 142. Litoměřice, okr. město 888; pro- boštství 188; v. kraj. Litomyšl, okr. město; biskup Matěj Kučka. Litoradlice, Litoradice, ves v okr. tÿnském nad VIt.; rozm- bersti lidé 120. Litva, Litten 137, 182, 183, 317; velkokníže, vévoda Michal 182, 817, 318. Lobkovice, ves se zámkem v okr. brandýském nad Labem; páni z-, de Lobkowicz, von Lokabicz 66; Jan Popel z- a na Hluboké 94, 97, 121, 133, 143, 145, 175, 177, 200, 201, 202, 206, 207, 208, 210, 212, 219, 228; j. bratr Mikuláš Popel 77, 82, 94, 96, 97, 121, 143, 144, 145, 147, 148, 195, 207, 208, 212, 213, 214, 218, 219, 367, 373, jejich otec 175, 177; Mikulášovi měšťané 145, úředníci 97, služebníci Petřík, Mikuláš Wentler. Loket, okr. město se starým hra- dem 89, 90, 299, 300, 343; hrad 337; Loketsti 88, 89, 90, 299, 300, 306, 337; Loket- sko 16, 17, 27, 57, 83, 89, 90, 227, 298, 299, 327, 347; v. kraj. Lombardsko, z Lampart, zemé v sev. Italii 298; koruna lom- bardská 298. Lomnice, městys v okr. tišnov- ském na Mor.; Jan z- a z Meziříčí 79. Lomnický Vaněk 155, 156. Lomští, obyvatelé něj. místa v Hor. Rak. (při hranicích Čech) 22. Louny, Lúny, okr. město 346, 348. Loutkov, Lûtkov, Lutkow, n. tvrz, nyní skupina domů u Ho- řepníka v okr. pacovském 312, 313; Jan z Kralovic a na- 312, 313. Louzek, Lauzek, n. hrad u Kap- lice 339. Lozonec, nejspiśe Lučenec 417 (maď. Losoncz) mésto na Slovensku 48. Ludvík (Bavorský), falckrabč rýnský, kníže 13, 31, 111. Lukáš, arcijáhen horšovský, v. Hládek. Lukeš 175. Lužice, země 381. Lužnický Petr, Lužnice, služeb- ník Oldřicha z R. 121, 219, 276. Lviküv syn 234. M Magdeburg, město v Sasku; arci- biskup Fridrich (z Beichlin- gen), archiepiscopus Maigde- burgensis 146, 189. Maksant Petr, úředník (písař) rožmberský na Choustníce 109,179, 191, 195, 223, 230, 328. Malohradecký Jan (z Tábora) 286. Malonty (Meinetschlag), do Man- haltov, Manoholtov, ves v okr. kaplickém; rychtdf (Oldficha z R.) 228. Malovec 271, 283, 285; — Jan v. Pacov; — Zikmund v. Ma- lovice. Malovice, ves wu Netolic, n. s tvrzí; Jan z- 889; j. synové Bohuslav 3839, Diviš 339, Jan 317, 339, pečeť 339; Zikmund z-, von Malawiez 35, 36, 37, 38, 40, 41, 54, 55. Malÿ Janek 107. Manětín, Manietyna, okr. město 224, 226. Manhaltov, Manholtov v. Malonty. Marburg, Marckpurg, mósto v Německu 220, 221. Mariazell, Cella u Matky boží, poutní místo ve Štyrsku 329. Maroltinger Hanns, služebník krále řím. Fridricha 6, 82. Marschalich Jiří z Reichenau, M. Jorg, Marschalh Gorg, ze Reichnaw, von Reyhenaw, hejtman cáhlovský 59, 61, 159, 201, 202, 206. 207. 58 

Strana 418
418 Martin (snad služebník Oldřicha z R.) 187, 188. Máslo Vaněk 126. Matěj, mlynář (v Netolicích) 383. Matějka 247. Matyáš, služebník Oldřicha z R. 137. Mautter Greiffzu Kaczenperg 1b. Mazelov, Mazalov, ves v okr. lomnickém n. Luz.17; Ma- zelovsti 28. Médénec, Medieneez (ze Sobé- slavé) 158. Meinz v. Mohuč. Mělník, Melnick, okr. město se zámkem 354, 355, 358. Mertein Osvald, Aswolt M., syn Pekchena někdy u sv. Petra na Romberku 18, 19. Mertl (z Tábora) 247. Metelsko (nyní M. Dolnt), ves v okr. horšovskotýnském, n. s tvrzt; Jindřich z- 18, 25. Meziříčí Velké, okr. město na Mor.; Jan z Lomnice a z Me- ziříčí 79. Michal, velkokníže, vévoda (her- zog Michel) litevskÿ 182, 317, 818. Michalovice, viska a st. hrad v MI. Boleslavé; Václav z- a na Strakonicích, Michalec, der von Michelsperk, Stra- konicz, velmistr řádu jo- hanitského 1, 2, 9, 24, 25, 35, 36, 37, 40, 41, 46, 55, 103, 104, 105, 107, 116, 117, 147, 149, 150, 178, 191, 192, 194, 195, 196, 198, 199, 200, 208, 213, 214, 215, 216, 221, 222, 224, 226, 231, 234, 235, 240, 242, 243, 244, 245, 246, 248, 250, 251, 252, 255, 256, 257, 260, 261, 262, 264, 268, 270, 271, 275, 276, 277, 278, 286, 287, 290, 291, 306, 308, 315, 331, 356, 357, 364, 365, 366, 874, 377, 881; j. úředníci 246, služebníci Hanuš, Janáček, Přible; Jindřich z- 71, j. manž. Anna z Hradce. Michelsperg v. Michalovice. Mikuláš V. papež, dř. biskup boloňský Tomáš Parentucelli ze Sarzany 197, 198, 203, 204, 205, 220, 221, 229, 273, 275, 276, 305, 309, 316, 321, 329, 341, 350, 352, 353, 354, 357, 364. Mikulov, Nicolspurg, okr. město na Mor. se zámkem; Kryštof z Liechtensteina a na Miku- lově 42, 361. Milán, Maylan, mésto v Italii 295, 298; Mildnsti 298, 305; vévoda Filip Maria Visconti; mildnskd koruna 298; pos- lové ke králi řím. 298. Miletín, město v okr. hořickém, n. s tvrzí; Václav z- 208. Milevsko, okr. město 83; klášter (premonstrátský) 46. Miličín, Milčín, město v okr. mladovožickém 68; kostel 168; farář Zikmund 67, 68; Jan, poddaný Oldřicha z R. 168; člověk Hřívův z- 168. Miloňovice, ves u Strakonic, n. s tvrzí; Jan Vlášek z-, slu- žebník Oldřicha z R. 5, 51, 52, 227, 286, 238, 239, Mirotice, město v okr. mirovic- kém 255; mlynář Racek 107. Mirovice, okr. město, n. vlad. sídlo; Martin z- 284. Míšeň, Meichsen, Meissen, býv. markrabství v Německu 243, 250, 253, 255, 259, 347; mar- krabě Fridrich a Vilém, vé- vodové saští; dům míšeňský, das haus zu Meissen 876. Mitrovice, ves v okr. mladovo- Zickém 369, 377; Vratislav z-, služebník Oldřicha z Hradce 372, 376. Mníšek, hliňák z Hofepnika 174. Moéihub (z Viasimé) 263. Mohuč, Maguntinensis, Meinz, město v Německu; arcibis- kup (Dětřich z Erbachu) 189, 319. Moldava, nyní část Rumunska 298. Montbéliard, Mumplgart (ném. Rejstřík jmen: Martin — Německo. Mómpelgard),mésto ve Fran- cii se st. hradem 12, 13. Monteferrat, býv. markrabství v Hor. Italii; markrabě, der von Montefarar 183. Morava 21, 23, 24, 54, 79, 89, 111; markrabství 352; země moravská 23, 58, 59, 78, 89; Moravané, Merhern 8, 210; zemský hejtman Jan Tova- čovský z Cimburka; pod- komoří Beneš z Boskovic; páni moravští 52, 54, 59, 194, 198, páni a zemané 79. Mulwanger, Mulbanger Wolf- hart, služebník Oldřicha z R. 44, 45, 46. Mumplgart v. Montbéliard. Myla an der Werra, místo v Ně- mecku 254. Mýšlovice, ves v okr. mirovic- kém; Otík z- 381. N Nachrichter Petr 309, 311. Nakker Baltazar, Walthesar, soudní písař pasovský 282. Nalżovice, Nelżejovice, Nelżo- vice, Nezlovice, de Znelesso- wicz, ves u Sedlčan, n.s tvrzí; Marta z- 126, 135, 142; j. matka 126, 142. Našek Matyáš 234. Nedvědice, Medvědice, ves v okr. soběslavském; Tůma, Tóma, j. syn Jan 328. Němče (Niemsching), ves v okr. krumlovském; lidé Mikuláše Černého 247. z Němčic Jan Nosek 330, 331; j. syn Zdislav 330. Německo, Germania, do Němec, v Němcích, z Němec 112, 204, 220, 256, německé země 48, 165; legát papežský pro Ně- mecko (Jan Karvajal) 197, 229; Nómci, Deutczen 31, 60, 72, 88, 151, 152, (t. j. Raku- sanć) 127, 179, 193, 244, 314; Němec z rady (krále Frid- richa) 114. 

Strana 419
Rejstřík jmen: Němeček — Písek. Němeček (z Dražic) 3, 78, 74. | Nemyśl, ves v okr. mladovoZic- kém, n. s tvrzí; Litvín z-, purkrabí jindřichohradecký 174, 274; Zachař z- 216. Neplachov, ves v okr. lomnic- kém n. Luž. 28; Neplachov- ští 28.. Nepomuk, okr. město 78, 154, 234, 259, 273, 274; úředník Hynka Krušiny ze Švam- berka 259, v. Kosnpír. Netolice, okr. město 133; rychtář 107; mlýn dvorský 383, mly- náři Matěj a Jan. Neužil a j. manželka 33. Newmann Jindřich zv. Wolf, Heinrich 269. Neyperger Jan, Hanns von Neit- perg (člen rady krále Fridri- cha) 327, 355. Nickel, posel Fridricha Saského 351. Noha, sluzebnik Jarose z Dra- honic 222. Norimberk, Newnburg, Nürem- berg, Nurnberg, mésto v Né- mecku 32, 166, 188, 189, 203, * 879; v. sněm. Nosek Jan v. z Němčic. Notalitzer (z Hor. Rakous) 158. Nové Hrady, okr. město se zám- kem a st. hradem; porybný > Petr Rokle 78. Nové Město Vídeňské,Newnstat, Nova civitas, Nuwenstat 6, 26, 80, 82, 83, 87, 88, 110, 111, 166, 292, 293, 309, 321, 334 až 888, 341, 343, 344, 357, 375, 380. Novosedly,vesu Žlutic,n. s tvrzí; Jan Cukr z Tamfeldu na- 224. Nymburk, okr. město 30, 86; v. sněm. 0 Ódemburk v. Soproń. Ohrazeni Ceské, Onrazené C., ves v okr. éeskobudéjovském 17; v. Pávička. Olomouc, okr. město na Moravě 194; biskupství 333, 334, biskup Pavel z Miličína. Ondfej, Andreas plebanus, Ondrá- šek, farář v Čes. Budějovi- cich 178, 325. Orleánský vévoda Karel 298. Orlik, zámek nad Vltavou, n. hrad 241, 255, 270, 274. Orság Michal, Urschak Mihall 48, 183, 316. Ostřihom, město v Uhrách; ar- cibiskup (Dyonisius) 48, 316. P Pabenice, Pabianice, ves u Kutne Hory, n. městečko s tvrzí; Ondřej Keřský z Řimovic a na- 116. Pacov, okr. město, n. s tvrzí; Jan Malovec z- 221, 347, v. Malovice; Jan Toušek z-, písař, pozd. kancléř Starého města praž. (n. písař cís. Zikmunda) 9. Palóczy Ladislav 88, 316. Pamétice, ves. v okr. píseckém; Protiva z- 147. Pancíř Mikeš ze Smojma a na Sloupé 57. Panhalem Václav, Wennezla 19. Pankrác .ze sv. Mikuláše, Pan- grac 11, 90, 183, 535, 341. Panoška, služebník Hynka Kru- šiny ze Švamberka 78, 348. Papoušek (Jan ze Soběslavě), farář u P.M.Týnské v Praze 347. - , Parentucelli Tomáš ze Sarzany, biskup boloňský, legát pa- pežský 84, 88, 91, 166, 187, 204, později papež MikulášV. (v. t.). Pasov, Passaw, Patavia, město v Bavorsku 6, 7, 8, 14, 15, 16, 19, 20, 37, 38, 41, 46, 54, 55, 189, 269, 282, 274, 375, 378, 379; diecése 353; biskup, Pasovsky v. z Laymingu Leo- nard; kapitula, stift 268, 269; soudní písař Baltazar Nak- ker. 419 Paumgartner v. Baumgartner. Pavel z Miličína, biskup olo- moucký 59, 79, 883, 884, 352. Pavel, purkmistr. Nov. města praž., v. Dětřichovic. —, soukeník z Písku 222. Pávička, člověk budějov. ka- planství v Českém Ohrazení 17. Pavlík (z Tábora) 240, 241, 243. Pelhřimov, okr. město 95, 100, 101, 102, 105, 106, 108, 111, 114, 119, 122, 124, 127, 136, 162, 169, 309, 312; v. sněm. Pemrl Hanuš, měšťan v Č. Krum- lově 303. Pernštejn, hrad v Uhrách 166. z Pernštejna, příjm. starého rodu v Čech. a na Mor.; Pernštejnský (Jan z-) 54, 361. Perný, z Perného lidé, nějaké místo u Čes. Budějovic 17, 18. Perštejn, zb. hrad u vsi t. jm. v okr. kadaňském; Aleš ze Sumburku a z- 17, 77, 367. Pešík v. Bělá. Pešíková v. Bělá. Petov v. Ftuj. Petr, biskup augšpurský 165. —, kněz ze Soběslavě 191. z Petrspurka Jenec 122, 123, 127, 128. Petřík, služebník Jana z Hradce 236. —, služebník Mikuláše z Lobko- vic 214. Pezinok, město na Slovensku; hrabě Jiří z-, graf Jorg z Po- zinka 48. Piacenza, Placencia, v Italii 298. Pichlik 107. Pirkštejn, Purštejn (čes. Sloup), n. hrad a nyní zámek v Ra- tajích nad Sázavou v okr. uhlifskojanovickém; Hynce Pláček z-, nebožtík 320. Písek, Pieskch, okr. město 23, 24, 119, 120, 284, 285, 236, 288; purkmistr a rada, kon- šelé, obec 10, 22, 56, 193; Pisećti, dy von Piesk, Piesker 53x město 

Strana 420
420 9,20, 21, 22, 60, 157, 158, 179, 245, 246, 247, 381, konšelé 381; v. Jakub, písař v C. Budéj., Pavel soukeník; jarmark písecký 311. Písek Vaněk v. Radenín. Placencia v. Piacenza. Planá, okr. město; Bohuslav z-, purkrabí na Tachově a Přimdě 158. Plaňany, městys v okr. kouřim- ském 347 (ves). Platz, Placz v. Stráž. Plavno, město v Sasku, dř. pří- sluš. České koruny 21; Jin- dřich st. z-, Plavanský, der von Plawen, purkrabí míšeň- ský 26,27, 84, 45, 77, 127, 144, 145, 152, 295, 384, 347; mladý Plavanský (Jindřich ml.) 27. Plichta pan 867. Plzeň, Nova Pilzna, Nová Plzeň, Plzna, okr. město 18, 24, 25, 84, 101, 106, 110, 153, 154, 221, 266, 267, 366; Plzeňsko 115, 187, 197, 319; Plzeňští 84, 85, 97, 98, 101, 102, 108, 110, 865; purkmistr a kon- šelé, magister civium et con- sules 85; rychtář 85, starší 97, měšťané 153; v. Toušek; právo plzeňské 84; v. kraj, sjezd, sněm. Počernice (Dolní a Horní), Počr- nice, ves u Prahy 346, 347, 348. Poděbrady, město a hrad 58, 59; Jiřík z Kunštátu a z-, Poděbradský 29, 30, 51, 52, 53, 58, 59, 63, 67, 78, 87, 95, 96, 122, 127, 130, 135, 186, 149, 150, 197, 238, 248, 201, 262, 265, 274, 281, 282, 289, 300, 309, 318, 319, 321, 329, 838, 340, 342, 346, 347, 348, 351, 356, 357, 359, 362, 363, 366, 367, 371, 372, 379, 380, 381; j. purkrabí Jiřík Široký; v. strana poděbradská. Podmokly, ves u Touškova, n. s tvrzí; Jan z Prostiboře na-, Podmoklský 153, 224, 225, 226, 267, 272, 359; j. manž. v. Volštejn. Podolák, služebník Jana z Kos- telce 168. z Podolí Jaroš 371. Pohnání, ves v okr. mladovo- žickém; Přibík Strach z- 339. Pokonický, služebník Hynka Krušiny ze Švamberka 218. Polák 96. z Polheimu Reinprecht, Polha- méř, správce, poručník hejt- manství hornorakouského 20, 21, 22. Polsko, Polonia, Polan 111, 116, 173, 204, 248, 318; Poldci 167, 298; král, králevá 48, v. Ka- zimír. Popel v. z Lobkovic. Poplice (snad Poplovice, nyní Popovice; v Čech. více míst t. jm.) 112. Portugalsko, Portigal 340, 341; král Eduard, j. dcera Eleo- nora. Pořešín, ves a zb. hrad u Kap- lice; zboží 808, 304; Mar- kvart z- 50. Postupice, městys u Benešova, pův. ves; Bohuš z-, hejtman kraje chrudimského 87, 130, 277; j. bratr Zdeněk Kostka z- 130, 279, 342, 347, 371. z Pozinka v. Pezinok. Praha, Prag, hl. město 4, 5, 9, 10, 18, 36, 37, 65, 66, 76, 78, 86, 91, 96, 97, 104, 105, 106, 109, 110, 111, 118, 120, 129, 180, 132, 142, 145, 147, 149, 160, 161, 166, 167, 169, 174, 175, 178, 197, 198, 207, 209, 210, 212, 213, 214, 216, 218, 221, 227, 228, 231, 234, 242, 247, 249, 252, 257, 268, 277, 284, 285, 306, 313, 314, 316, 324, 829, 331, 338, 346, 347, 348, 351, 352, 356, 357, 359, 360, 366, 370, 371, 372, 373, 874; Pražané, die Prager 4, 26, 46, 87, 115, 205, 217, 348, 357; Staré město pražské164, páni 85,právo 85; Nové město praž- Rejstřík jmen: Písek — Prukgner. ské: purkmistr arada, konše- lé 118, 246, 252, v. Dětřichovic P., Pražané novoměstští 119, 240, 242, 252, 25b, 256, 257, 260, 287; hrad pražský, pur- krabí Dépolt z Rgznberka; města pražská 3171; konšelé, obec 25, 347; úředníci 357; radnice, rathůz 342, 847; zá- stupci měst praž. na sjezd do Vídně 844; universita 187, mistři 197; arcibiskupství 25, 162, 169, 201, 341, arcibiskup 18, 161, 162, 166, — volený 86, v. Jan Rokycana; potvrzení, arcib.,confirmacio 86, 170, 172, 173, 201, 205, administrátoři 5, 142, oficiál 142; kapitula pražská, capitulum 75, 77, 87, 115, 172, 187, 197, 847, pro- boší 77, preláti, kanovníci 87, 115, kostel 77; kostel sv. Petra na Vyšehradě 110, ka- pitula, capitulum ecclesie s. Petri Wyssegradensis 109, 110, 1683, 164, děkan Jan Sindel, kanovntci Martin, Oldřich, kněží 109, 164; klášter sv. Karla, opat Jan 75; kostel týnský, farář. Pa- poušek; faráři kostela sv. Havla, sv. Mikuláše, Matky boží na Louži 347; v. sněm. Prachatice, Prachaticz, okr. mósto 107, 210, 215, 237; rożm- bersky hejtman Jindfich Śa- tava; kněz 215. Pranaw v. Braunau. Pražák Jan (Stuchlík), rychtář táborský 33, 191, 324. Chlain Presniez, ( Bfeznice?) né- jaká ves v již. Čech. 201. Prešpurk v. Bratislava. Promar Jan,měšťan krumlovský 49. Prostibof, ves u Stříbra, n.s hra- dem; Jan z- na Podmoklech v. t. Pruk na Lajtavě v. Bruk an der Leitha. Prukgner Hanns, služebník krále řím. Fridricha 6, 82. 

Strana 421
Rejstřík jmen: Prunéřov — z Rožmberka. Prunéřov (Brunnersdorf), ves v okr. kadaňském 71. Předbor Jan 225, 306, 308, 315. Přech v. Sedlčany. Přibík 313. Přible, Přibil, služebník Václava z Michalovic 103, 261, 270, 271; j. syn Vilém. Přimda (něm. Pfraumberg), měs- tys v polit. okr. tachovském, n. s hradem; purkrabí Bo- huslav z Plané. Přísečnice (Pressnitz), okr. měsťo 17. Příšek, Přiešek Mikuláš v. Čes- tice. —, panoše Václava z Michalovic 194. Ptuj (něm. Pettau), Petov, město ve Štyrsku 221. z Puchhaimu Hanuš, Hanns von Puchaim 238, 239; — Jiřík, Jorg v. Puchaim, Puchaméř Gorg, švagr Jana z Hradce 237, 238, 239, 361; — Pelhřim, Pilgrem, Pilgreim, 238, 239. Puchperger Purkart, Burckhart Puechperger, zu Newn Puch- perg 8, 14, 15, 16, 44, 45, 46, 282, j. otec Jindřich 46, bratr Lazar 41. Puchperger Seitz zum Wilden- stain 15, 19, 20. Puklice (z Čes. Budějovic) 91. Purgkhausen v. Burghausen. Purštejn v. Pirkštejn. R Raabs, město v Dol. Rakousích na Dyji 274. Ráb (mad. Gyór), mésto v Uh- rách 88, 90, hrad 166; biskup 816. Rábí, městys a zb. hrad jz. od Horažďovic 25, 26; Jan z-, 315, Rábský, 113, 158, 173, 289, 306, 365, 366, srv. Rýznberk, Svihov. Rabštejn nad Střelou, dř. Rab- štejn, městys v okr. manětín- ském, n. hrad a město; Pro- kop z-, Procopius Raben- stein, der von Rabenstein, Rabstain 4, 11, 26, 27, 36, 37, 39, 40, 65, 66, 87, 88, 89, 90, 91, 106, 110, 112, 114, 115, 117, 118, 122, 124, 127, 129, 165, 167, 185, 186, 197, 198, 204, 205, 220, 221, 229, 267, 269, 274, 278, 288, 289, 300, 301, 316, 317, 340, 341, 347, 356, 357, 361, 364, 373, 374, 380; j. bratr 288, 289, 340, 356, Jan z- 88, 117, 118, 164, 165, 237, 238, 240, 242, 340, 348, knéz Jindfich z- 65, 66, 188, 201. Radenín, ves u Tábora se zám- kem, n. tvrzí; Vaněk Písek z- 49, 112, 216, 264, 317, 372, 882. Radešín, ves u Sedlčan; Jan z- a na Střele 317; Petr z- v Smolotelech 317. Radimovice, Radimovičky, ves u Tábora 191. Radpacher Jiří, hejtman ve Světlé 20, 21, 22. de Ragusio v. z Dubrovníka. Rakespurk, Raknspurk (ve Styr- sku?) 206, 221. Rakousy, Austria, Osterreich, Osterrich 4, 12, 20, 21, 23, 24, 54, 66, 79, 82, 86, 91, 112, 122, 152, 179, 267, 280, 283, 322, 361; země, land 20, 21, 22, 23, 24, 39, 43, 54, 56, 57, 60, 65, 89, 90, 166, 193, 227, 243, 277, 332; knizectvt, fur- stentumb 48, 56, 82, 83, 280, 2883, 284; vévodové Albrecht, (král římský a český), Fri- drich (králřímský), Albrecht, Zikmund;rakousky düm 204; Rakušané 23, 24, 122, 127, stavové 83, 368; preláti 329; páni 8, 21, 42, 79, 80, 82, 111, 329, 332, 344; zemané, knechte 21, 82, 329; mésta, městečka 24, 82, měšťané, burger 82; Ahejtmané, haubt- leute 82; mytnt a úředníci, mautter u. amptleut 56, 280; poddaní 39, 82. — Horní; hejtman Reinprecht 421 zWallsee, správce Reinprecht z Polheimu. Rapaní, Raffant 240, 263. Rataje, nejspíše ves u Vlašimě 297. Rausendorf Seyfrid, služebník Oldřicha z R. 368. Reinprecht v. Wallsee. Remenský biskup v. Remeš. Remeš, (Reims), Remen, město ve Francii; arcibiskup (Ja- kub Iuvenalis de Ursinis) 204. René z Anjou, Renat, Reynat, král sicilský 186, 197. Rhodos, Rodus, řecký ostrov 104, 374; rhodský mistr v. johanite. Riederer Ulrich dr., Ridrer 341. Ritschauer Jan, Hanns Rich- czauer, Johannes Rytt- chawer, nejv. písař rožmber- ský 28, 224, 226, 282, 302, 303, 318, kancléř 382, správce špitálu krumlov. 302, 303, 382, pecet 28, 383. Rokle Petr, porybny na Nov. Hradech 78. Rokycana Jan Mistr, volený arcibiskup pražský 25, 113, 114, 169, 170, 173, 197, 205, 220, 333—4, 341. Romberg (v Rakousich?); Pek- chen u sv. Petra na -, j. syn Osvald Mertein 18. Ronšperk, okr. město, n. s tvrzí; Zdeněk Kolvín z- 18, 25. Rorer (z Rakous) 88. Roubik v. Habří. Roudnice, Rudnicz, okr. město se zámkem, n. hradem 17, 53, 54, 57; most roudnický 346. Rovigo, Ruygo, město v Italii 221. Rovný, nyní Kladenské Rovné, ves u Čes. Krumlova, n. s torzć 216; Buzek z- 303; Dorota z- 216. Rozgoňové (uherští páni) 48. Rožmberk, hrad a město v okr. vyšebrodském; dědiční lidé z rožmb. úradu 92. z Rožmberka, Rasenbergkch, 

Strana 422
422 Rosemberg, Rosembergk, Ro- sembergkh, Rosenberg, Ro- senbergk,Rosenberk, Rosenn- werg, Rosenwergk, de Rosis, Rosmberg, Rossenberg, Ro- zemberk, Rozenberg, Rozen- bergk, Rozenberk, Rozmberg, Rozmberk, Roznberg, Rozn- berk, Rozzenberg, — a na Krumlově Oldřich II. téměř na každé straně; nejv. po- právce země české 103, 147, 293, nejv. purkrabí pražský 103, vladař (rožmb. domu) 178; j. zemř. manž. Kateřina zVartenberka; děti,synové 8, 11, 25, 27, 34, 71, 123, 192, 221, 242, 244, 301, 327, 341, v. z R. Jan, Jindřich, Jošt; j. sestra Kateřina z Wallsee; teta, mume 25; śvagr Reinprecht z Walisee; j. radové, rat, rete 44, 45, 76, zástupci, pro- curatores, anwalten 44, 45, 46; nejv. písař Jan Rit- schauer, v. písaři; konšelé, rychtář 165; v. purkrabí, úředníci; město a zámek 151; v. služebníci; v.strana rožm- berská; pečeti Oldfichovy 4, 5, 57, 181, 217, 304, 383. — Jan, syn OldFicha II. 6, 7, 8, 9, 32, 69, 70, 71, 81, 257, 264, 381, 382. — Jindřich, syn Oldřicha II. 178, 216, 223, 257, 264, 290, 291, 302, 303, 305, 344, 381, 882, pečet 304. — Jost, syn Oldficha IT. 257, 264, 381, 382. Rožmitál na Šumavě, dř. Rož- mitál, městys v okr. kap- lickém; Anna z-, manž. Jana Smila z Křemže 1, 2, 264. Rožmitál pod Třemšínem, dř. Rožmitál, město u Březnice s hradem; Zdeněk z- 147. Rukavička 147. Rukstejn, Ruksstein, zb. hrad u vsi Panská Lhota v okr. jihlavském na Moravě 320, 321. Rus Jan v. Ceminy. Rušinov, ves v okr. chotěboř- ském, n. s tvrzí; Jan Hertvík z-, hejtman kraje čáslav- ského 87, 116, 227. - Ruygo v. Rovigo. Rýn, Rein, řeka 243, 317, 379. Ryšavý Přibík, panoše Oldficha z R. 153. Rýznberk, Rýzmberk, Risem- burg, Risenberk, Rysnburg, zb. hrad u Nové Kdyně 106, 107, 296, 810, 313; Ryzyn- berský (snad Jan) 64; Děpolt z-,purkrabíhradu pražského 46, 173, 200, 206, 207, 208, 219, 223, 380, 331, 372; Jan z- 25, 26, 29, 388, — a ze Skály 18, (Johannes dictus Krk) 24, — ze Skály a na Rábí 173, srv. Rábí, Švihov; Karel z- | b3, pečeť 53; Racek z- 18, 35, 36, 37, 38, 107, 219, 224, 226, 268, 269, 289, 290, 291, 294, 295, 296, 310, 313, — a. zJa- novic 296, j. purkrabí Frid- rich v. Walcz, služebník Wolf; Vilém z-, bratr Janův 173; Vírek z- 178. Rzavá, ze Rzavého, ves u Tá- bora; Lipolt Víta ze-, pur- krabí zvíkovský 175, 258, 260, 276, 277, 306, 819; j. bratr Vita ze-, purkrabi na Choust- nice 5, 72, 118, 191, 195, 223, 230, 258. R Řebenář 303. Řepeč, z Řebče, ves v okr. táborském; Lisek z- 234. Řešetko v. Ústí Sezimovo. Řezno, město v Bavorsku 89, 299, 300, 387. Říčany, okr. město a zb. hrad; Zachařz-ana Śtekni 196,317. Řím, Roma, Hiim, hl. město Italie 18, 87, 88, 89, 90, 91, 104, 105, 165, 166, 178, 185, 186, 187, 188, 197, 198, 201, 204, 205, 220, 221, 229, 271, 278, 275, 278, 298, 805, 340, Rejstřík jmen: z Rožmberka — Schonstetter. 8341, 357; Římané, Romani 186, 187; katedrála sv. Petra 187; chrám sv. Jana Late- ránského 187; hospic, špitál rožmberský 273. Rimovice, ves u Vlašimě; Ondřej Keřský z- a na Paběnicích 116. S Saczer Jennko (z Hor. Rakous) 158. Sddlo (Jan ze Smilkova) 324. | Saffran v. Šafrán. Salzburg, Salepurk, Salzpurk, Salezburg, Al. m. Salzburska 12, 18, 65, 205, 385; herren von S.16;arcibiskup Fridrich (z Emmerbergu), archiepi- scopus Salezburgensis, Salc- bursky 65, 90, 189, 335. Sasko, část říše německé; vévo- dové Fridrich, Vilém. Savojský vévoda Ludvík, knieže saffojské 298. Seberg v. ze Žeberka. Sedlčany, Sedlezan, okr. město 140, 144; Sedlčanští 126, 135, 258; konšelé 258; měšťané 144; Přech ze- 126, 135, 138, 189, 140, 142, 144, 151, 152, 174, 175; Vávra ze- 258. Sedlec (v Čechách několik míst t. jm.) 117. ze Seidlitz Opec, rytif 137, 182, 317, 318, 368. Selchkaywer, poddany, erbman Oldřicha z R. 68, 69. Setel, lovec Oldřicha z R. 286. Schallenberger Baltazar z Wachsenberku, Schalberger Waltazar 59, 61, 294. der von Schanberg v. Šaumburk. Schernika, něj. ves v již. Če- chách 201. Schillchimd Mikeš (ze Sobě- slavě) 158. Schirmer, j. dcera 25. Schollar Kašpar, Caspar Ssaller 81, 32. Schonstetter Peter zu Warm- pach 15. 

Strana 423
Rejstřík jmen: Schrattenthal — Sviny Trh. Schrattenthal, Schretental, mésto „v Dol. Rakousích 241, 242. Sicilské království 186; král Alfons V, René z Anjou. Siena, Senae, město v Italii 104, Senenses 197. Skurovský, posel Alše ze Štern- berka 83; Sládek, poddaný Václava z Mi- chalovic 224. Sláma Zikmund z Nezdfeva, Sigismundus Zlama de Nez- rew, posel stavů uherských 184, 210. Slaný, okr.město 53,348; Václav, farář v Novém Kníněv. t. Slezsko, Slesie, Slesiee, část koruny české 24, 113, 166, 183; země slezské 182. Sloup, Slüp (Bürgstein), zb. hrad nade vsí t. jm. v okr. Bor u České Lípy 57; Mikeš Pancíř ze Smojma a na — 57. Smandlik, poddany Oldficha z R. 247. Smilovice, Smiellabicz, Smyella- bicz, Smyelebicz, ves v okr. tynském n. Vit. 200, 201, 202, 207. ze Smiřic, příjnení staročeské rodiny; Jan ze-, Smiřický 18, 24, 25, 30, 53, 54, 57, 63, 67, 76, 77, 83, 100, 105, 106, 117, 118, 124, 266, 283, 285, 347, 361, 366, 371, 374. Smojmo, n. vlad. sídlo buď v sev. Čech. nebo v Hor. Lužici; Mikeš Pancíř ze- a na Sloupě 57. Smolotely, ves v okr. příbram- ském, n. s tvrzí; Petr z Ra- dešína a na- 317. Smrčka, posel pánů z Hradce 357. Soběslav, Czobislaw, Zobissla, okr. město se st. hradem 55, 56, 57, 67, 68, 84, 93, 98, 99, 118, 120, 136, 155, 180, 197, 232, 233, 234, 265, 268, 271, 328, 377; Sobeslavśti 85, 97, 101, 157, 158; měšťané, pur- ger 158, 328, rožmb. zámek 67,68; úředníci rožmb., ampt- leut 98, 99, 102, 156, 328, hejtman 158; lidé Oldřicha z R. 84, 101, 102, 231; farář Jan; kněz Petr; v. Mikeš Schillchimd, Safrán. Sobétice, ves u Klatov, n. s tvrzt; Sobětičtí 831; Jindřich ze- 271, 272, 276, 277, 278, 279, 280, 287, 307, 308, 313, 314, 315, 317, 318, 319, 323, 325, 326; j. bratr Jan na Tfebli; služebníci Ahník, Bušek. Soest, město v Prusku; výprava česká k- 289. Soutice, ves v okr. vlašimském, n. s dvěma tvrzemi; Jan Ča- belicky z-, hejtman kraje kouřimského 78, 87, 149, 297. Sova Ondřej (z Čes. Budějovic) 201, konsel 330. Span Hanuš, služebník Oldřícha z R. 64. — Jiří, Jóorg Espan, služebník Oldřicha z R. 14, 15. Spigel Otto, posel vév. saského Fridricha 161. Stadice, ves u Ústí n. Labem 17; „stadický král“ 16, 17. Stachovi sirotci 359, 362. Stajc,slużebnik Oldficha z R.372. zeStarhemberka (rakouský rod), Starhembergéři, Šternbergéři 94,96, 97, 121, 133, — Hanuš a Oldřich 66; — Růdiger 42. Steinhauf Hanuš, služebník krá- lovny Barbory 358. Stengil Osvald, Azwolt 269. Stibor v. Ctibor. Stobschitz, Stebschicz, néj. misto v Polsku 137, 318, 368. Strakonice, Strakonicz, okr. měs- to 55, 67, 108, 104; 117, 147, 181, 191, 192, 194, 195, 196, 199, 200, 215, 221, 222, 224, 226, 231, 234, 242, 243, 246, 248, 250, 251, 254, 256, 257, 259, 260, 270, 275, 276, 286, 287, 290, 291, 306, 315, 324, 364, 381; Vdclav z Michalo- vic a na- v. Michalovice; v. johanité. 423 Strassburg, Śtraspurk, mesto v Alsasku 48. de Strata A. (sekretář papež. kanceláře) 104. Strayn Jan, Straney, Strainn, slużebnik Oldficha z R. 130, 131, 231, 232, 233; j. lidé z Vitic 233. Stráž nad Nezárkou, df. Stráž, město se zámkem, býv. hra- dem, v okr. jindřichohradec- kém; Jan ze- 381, 382; Jin- dřich ze-, Hanreich von Placz 46, 170, 279, 381, 382. Stráznice, okr. mésto na Mor.; kněz Bedřich ze- 116, 145, 372, 379, 380; Jiřík z Kra- vař a ze- 19. Strpi, ves v okr. netolickém; Janek ze- 293. Střela, ves a zb. hrad u Stra- konic; Jan z Radešína a na- 317. Stříbro, okr. město ; Stříbrští 221. Stfidka, Ttiedka, ves v okr. vo- lyňském 194. Studánky, něm. Kaltenbrunn, Kaltenprun, ves u Vyš. Brodu; Kovář z2-, služebník Tábor- ských 92, 93; mlynář Toman, Thaman 181. Sudek 96. Sudoměřský Mikuláš, Sudomiř- ský 103, 104, 105. Suchan, posel (Jana z Hradce?) 213. Surla 225. Sušice, okr. město 107; Sušičtí 34,86; purkmistr a konselé 35. Swanberg v. Svamberk. Světlá (Zwettl), město v Dol. Rak.; hejtman Jiří Rad- pacher. Světlík (Kirchschlag), ves v okr. krumlovském; Fencl a j. bratr Hanzl 247. Svinafe, ves v okr. berounském; Bořivoj ze- 317. Svinná, ves v okr. zbirožském, n. stvrzí; Jan Pracek z- 153. Sviny Trhové, Sviny, okr. město 17; rychtář 17, 297. 

Strana 424
424 Svojšín, ze Svejšína, ves u Stříbra; Petr Zmrzlik ze- 85, 36, 41, 49, 214, 215, 224, 226, 268, 296; Václav Zmrzlík ze- 78, 93, 94, 95, 96, 149, 281, 235, 236, 287, 240, 241, 244, 245, 250, 251, 253, 255, 257—263, 265, 270, 271, 272, 278, 306, 308, 310, 311, 312, 315, 317, 319, 320, 324. Swyhaw v. Svihov. S Safrdn (ze Sobéslavé), Saffran 158. Šárka, údolí u Prahy 367. Satava Jindtich, hejtman rozm- berskÿ z Prachatic 107, 115. Saumburk, Schawnberg, býv. hrabství v Hor. Rakousích 65, 870; hrabé Jan ze-, der von Schanberg, Schaumbur- ský, nejv. maršálek štyrský 49, 62, 64, 65, 76, 89, 111, 125, 183, 280, 356, 368, 369, 370, 371, 873, 376, 378, 379; Jiří z-, Jórg 114; Oldfich z-, Ulrieus comes de Schaumburg 56. Sejby (Scheiben) ves v okr. novohradském, n. s dvéma tvrzemi; Ondřej Sokolík z Dubé a na — 304. Simek 107. Šimka paní 2317, 238. Dr. Šindel Jan, mistr, děkan kostela vyšehradského 75, 109, 110, 16% Široký Jiřík, purkrabí Jiříka z Poděbrad 127. Šlesvický vévoda, dux Sles- wicensis 189. Ślik Kaśpar z Holiče, říšský kancléř, purkrabí chebský a loketský, Caspar cancel- larius, Gaspar herr zur Weis- kirchen 8, 11, 12, 17, 26, 27, 89, 47, 48, 49, 57, 80, 83, 88, 89, 90, 91, 111, 118, 114, 115, 116, 117, 122, 125, 165, 167, 176, 177, 183, 203, 205, 206, 218, 221, 227, 229, 294, 295, 298, 299, 300, 301, 302, 305, 306, 309, 310, 327, 832, 334, 335, 336, 337, 338, 340, 342, 343, 356, 361, 364; j. manž., kněžna 11, 90; j. bratr Matěj. — Matéj, Mates, Mathes von Lazan 81, 88, 89, 90, 116, 167, 300, 305, 306, 334, 336, 337,361; j. manz. N.z Kravaf. Somberk Vilém v. Sumburk. Soproń (mad. Soprony), Ódem- burk (ném. Ódenburg), mésto v Uhrách; rok uherských pánů s králem 21. Špilberk, býv. hrad v Brně 48. Stefl, Stefflik, Stephl (z Tábora) 247. Štěkeň, městys v okr. strako- nickém, n. s hradem 306; Zachař z Říčan a na — 196, 256, 257, 275, 277, 290, 315. Štěpán, člověk Václava z Mi- chalovic 306. Stěpánov v. Štěpánovice. Štěpánovice, Štěpánov, ves v okr. lišovském 295. Šternberka, příjmení staro- čes. rodu; Aleš z-, ze Stern- berga, Alsch v. Sternberg, Holický (vw. Holice) 10, 11, 12, 18, 45, 58, 57, 77, 78, 88, 84, 87, 89, 90, 106, 116, 122, 123, 124, 127, 128, 180, 136, 149, 165, 167, 175, 335, 342, 343, 346, 347, 348, 359, 363, 366; J. syn Petr Holický ze- 10, 86, 74, 75, 76, 128, 130, 167, 177, 300, 385, 337, 342, 343, 859, 362, j. manž. Perchta z Kravař; Zdeněk ze- a na Konopisti, Konopistsky 18, 26, 74, 75, 76, 115, 148, 149, 150, 175, 235, 236, 242, 243, 285, 339, 340, 347, 363, j. Zena a její otec, ma'ka 150, 7. děti, syn 150, služebníci Dětřich, Zdebor. Štítné, z Sčítného, ves u Počá- tek, n. s tvrzí; Jan ze-, slu- žebník Jana z Hradce 191, 223, 227, 228, 286; Václav z- 51, 389, pečeť 51, 339. Straspurk v. Strassburg. ze Rejstřík jmen: Svojšín — Tábor. r Styrsko, Steir 88, 90, 166, 341; nejv. maršálek, obrister mar- schalk, Jan ze Saumburka; hejtman 329; landleute 125. Sumburk, zb. hrad u vsi t. jm. v okr. kadaňském; Aleš z- a z Perstejna 17,77, 367, f.syn 77; Vilem z-, Somberk 77, 342, 347. Švábsko, Šváby 12. Švamberk, Swanberg, v. Krasí- kov; Hynek Krušina ze-, hejtman kraje chebského a plzeňského 18, 23, 24, 78, 94, 96, 97, 124, 180, 152, 158, 154, 161, 180, 181, 182, 185, 190, 197, 199, 208, 209, 221, 224, 225, 289, 244, 245, 246, 250, 251, 258, 259, 262, 266, 271, 272, 273, 274, 296, 314, 329, 881, 848, 349, 351, 359, 360, 862, 865, 366, 367, 370, 872, 373, 374, 380; j. purkrabí 259, úředník Kosnpír, slu- żebnici Hala, Hvozd, Pa- nośka, Pokonicki, Zdenek; Jan ze- 46, 130. Švihov, město a starý hrad u Klatov; Jan ze-, Švihovský, Jan von Swyhaw 46, 205, a z Rýznberka 349, 351, 352, srv. Rábí, Rýznberk; Vilém z- 153. Švýcarsko; Švýcaři, 116, 117. Švejceři T Tábor, Thabor, Hora Tábor, Hra- diště hory Tábor, Hradiště Tábor, okr., n. král. město 1—3, 28, 24, 60, 73, 74, 93, 116, 179, 180, 240, 241, 251, 263, 274, 283, 315; Táborstt, die vom Thabor, die Taborer, Thabrer, Thebrer 4, 9, 11, 20, 21, 22, 26, 27, 33, 39, 42, 43, 47, 48, 50, 60, 61, 62, 67, 68, 72, 92, 94, 95, 96, 98, 99, 102, 112, 113, 118, 119, 120, 122, 130, 131, 134, 135, 136, 141, 145, 151, 152, 155, 156, 175, 179, 189, 191, 192, 196, 199, 

Strana 425
201, 202, 203, 207, 209, 212 až 220, 227, 228, 281, 232 až | 244, | 287, 240, 241, 242, 243, 247, 250, 251, 261, 262, 264, 265, 268, 271, 272, 274, 281, 281, 283, 286, 311, 312, 314, 324, 325, 326, 333, 361; purk- mistr a rada 4, 10, 33, 56, 68, 93, 99, 120, 121, 134, 136, 141, 151, 154, 156, 196, 203, 210, 229, 233, 235, 265, 268, 282, 286, 312, 328, — a obec 22; burgmaister, richter, rat und burger 42; rychtáf Jan Prazák; purkmistr a konšelé 193; starší 179, 229; rada, úřady 116; úředníci 120; v. kněží, Biskupec Mik.; Petr Růže z Ústí a na Táboře v. Ústí; v. David lékaï, Frambergét, Mertl, Pavlík, Štefl, Uhřík, Ziga; zámek 121, 134, 210,217. Tafler, Taffler, Thaflar, Thafler (z Pasova) 268, 269; j. úřed- níci 269. Tachov, okr. město se zámkem, n. hradem; měšťané 153; purkrabí Bohuslav z Plané. Talafous 63. z Tamfeldu Jan Cukr na Novo- sedlech 224, 225, 226, 272. z Taubenheimu Hanuš, služeb- nik krále ftm. Fridricha 6,82. TaZovice, ves v okr. strakonic- kćm,n.stvrzi; Janz-,Tażovec 154, 199, 284, 285, 330; j. švagr Zdislav z Němčic; j. služebník Janek Forman. Telč, Telcez, okr. město na Mo- ravě se zámkem 50, 51, 52, 54, 79, 95, 159, 160, 161, 191, 194, 216, 217, 220, 228, 280, 232, 286, 237, 266, 283, 286, 287, 378. Tepld, okr. mésto 152, 163, 359. Teplice v. Baden. Teplice—Sanov, Teplice, okr. město; Jakub, úroční člověk Jakuba z Vřesovic 17. Terst (ital. Trieste), mésto v Italii; biskup Eneas (Silvius). Tibein v. Duino. Rejstřík jmen: Tábor — Vajda. Tichá (Oppolz), ves v okr. kap- lickém 308. Tloskov, ves v okr. neveklov- ském; Ctibor z- 224, 345. Tlućba Mikuláš, Niklas Tluczba, písař na Krumlově 157, 234. Tluksa Hynek 95. Todi, Tudertum, město v Italii 186. Todně, ves v okr. Trhové Sviny; Volfart z- 304. Toman, mlynář ve Studánkách 181. Toušek, Thaušek Jan z Pacova v. Pacov. —, Thóšek, soused plzeňský 85. Toušeň, Tussen, městys v okr. brandýském n. Labem 76, 77. Tożice, ves v okr. votickém; Jan z- 295. Trčka Mikuláš v. Lípa. Trevír (Trier), město v Porýní; arcibiskup Jakub ze Sirku, Trirský 188. Truskovice, ves v okr. netolic- kém; Adam a Kubsa, bratří z- 293. Třebel (Triebl), ves v okr. plan- ském, n. s hradem 319; Jan, Janek na- 319; j. bratr Jin- dřich ze Sobětic. Trebomyslice, ves v okr. horaż- dovském, n. s tvrzí; Vilém ml. z- 53. Třeboň, Wittingnaw, okr. město 16, 42, 119, 234, 241, 285, 286, 308; hejtman Pesik z Bele; Bohunék (roZmb. písař) 234; úřad 28; kněží 75. Třiedka v. Střídka. Tuechmacher Jan (z Hor. Ra- kous) 158. Turci, Turken 183, 292, 370. Týn nad Vlí., Týn, okr. město 272, 277, 278, 279, 280, 307, 318, 319, 331; Týnští 306; Jindřich na- v. Sobětice. Týnský, služebník Oldřicha z R. 82. U Uhry, Ungaria 26, 47, 88, 89, 113, 425 165, 173, 182, 203, 265, 298, 322, 332; Uhrove, Hungern, Ungern 8, 27, 48, 87, 90, 111, 112, 116, 122, 166, 177, 183, 192, 198, 204, 205, 206, 210, 220, 221, 298, 305, 316, 329, 335, 341, 361, 370; země 27, 34, 88, 114, 277, 332; králov- stvi, regnum 48, 183, 184, 322, v. koruna, korunovace, po- selství; gubernátor, správce Jan Hunyady; hejtmanství, haubtmanschaft 183, hejtman 335; stavové 184, 210, 322 j. posel Sláma Z.; páni 27, 34, 47, 48, 183, 205, 206, 322, 332; preláti 183; města 48; král. hrady 48,114;uherské noviny (zprávy) 301; v. sněm. Uhřík, služebník Tdborskych 228. z Újezda Beneš 362. — Jindřich, úředník Oldřicha „ z R. 362. Ujezdec, snad ves v okr. vod- ňanském; Kunka z- 277, 278. Ungnad Jan, komoří krále Fri- dricha 183. Urschak Mihall v. Orság Michal. Ústí Sezimovo, dř. Starý Tábor, z Ústie, ves, n. město vokr. táborském; Jan z- 381, 382, j. purkrabí 382; Petr Růže z- ana Táboře 74; Petr Řešetko z- 78, 74, 98, 99, 102, 179. Úsuší, ves v okr. sedlčanském, n. s tvrzí; Jarohněv z- 328, 329. V, W Václav, pán Miloty z Doupova v. Svojšín. — z Krumlova, Wenczlaw, ka- plan rožmberský 176, farář 183. Vácz v Uhrách; biskup Petr Agmandi 88, 316. Vachsenberk u Leonfeldenu v Hor. Rakousích; v. Schal- lenberger. Vajda Miklósch, biskup ves- primský 48. 54 

Strana 426
426 Valachie, valašská země, nyní Rumunsko 298. v. Walcz Fridrich, Wolcz, pur- krabí na Rýznberce 268, 269. Valdštejn, pustý hrad u Tur- nova; Hasek z-, Hessk v. Waldstain 18, 46, 63, 67, 87, 117, 118, 124, 125; Hentk z- a z Židlochovic 79, 320; Zdenek z-, z Valstajna 320, 321, 323, 324. Valché# 128, j. syn Janek 126. Wallsee, Walse v Hor. Rak.; Reinprecht, hejtman horno- rakouský, haubtmann ob der Enns 6, 11, 14, 62, 75, 76, 111, 114, 179, 189, 223, 322, 368, 370, 378, 379; j. manž. Kate- řina, sestra Oldřicha z R. 25, děti 25. Varadín (mad. Nagyvárad), město v Uhrách; biskup 316. Wartenberg, česky Stráž pod Ralskem, město v okr. mi- moňském, n. s hradem; Če- nek z-, j. sestra Machna z Veselí (Vysokého, v. t.); Kateřina z-, zemř. manž. Oldficha z R. 67. z Vartnova Štěpán 79. Watzmanstorffer Degenhart zu Leoprechting 15. Vaultiez Jan, Johannes, sekretář legáta J. Karvajala 354. Vaydovský (z Weidy Jindřich) 367. Velešín, městys v okr. krumlov- ském, n. s hradem 119, 282; úředník a písař (rožmber- šít) 303. Velík, posel opata kláštera sv. Karla v Praze 75. z Velimovic v. Vilémovice. Veliš, n. hrad (nyní ves) u Ji- čína 63, 67. Wenitler Mikuláš, posel Miku- láše z Lobkovic 367. Ves Dlouhá, snad v okr. sušic- kém, n. s tvrzí; Petr z- 119, a v Dobevi 317. Veselt Vysoké, z Veselí, město v okr. novobydžovském; Machna z-, sestra: Čeňka z Vartenberka 61. Vesprim, maď. Veszprém, mě- sto v Uhrách; biskup Mik- lósch Vajda. Vestfálsko, část Saska; žold vestfálský 288, 289. Větřní, ves u Č. Krumlova, n. s tvrzí; Petr Višně z- 216, 264. Weytraw v. Vitoraz. Vicensis (Vich ve Spanélsku) v. Jiří. Vídeň, Wien, Wienn, Wienna, hl. město Rakous 6, 11, 12, 18, 28, 27, 87, 40, 48, 45, 47, 48, 49, 54, 71, 72, 76, 80, 82, 88, 84, 86, 88, 91, 105, 110, 111, 113, 114, 125, 162, 163, 165, 167, 176, 177, 182, 184, 192, 193, 204, 229, 239, 252, 253, 259, 262, 263, 266, 267, 268, 269, 271, 272, 279, 280, 283, 284, 288, 289, 298, 299, 300, 301, 304, 305, 306, 316, 317, 325, 327, 329, 331, 332, 335, 338, 339, 340, 341, 342, 343, 344, 348, 351—357, 360, 361, 364, 365, 374, 375, 377; hrad 316; augustiniáni 358; v. sněm. Viderle (z Cáhlova) 200. Vidov, ves v okr. českobudějov- ském 295. Vikéř v. Chmelná. Wildbad, Wildpade (n&j. lázeň. místo v Bavorsku) 81. Vildštejn, Vilštýn, Vilštejn, m. hrad u Blovic 52, 107. Vilém, vévoda saský, markrabě míšeňský, Wilhelm herzog zu Sachsen, landgrave in Dorin- gen u. marggrave zu Miessen 145, 146, 189, 195, 254, 256, 289, 848, 360, 375, 376; j. manželka, sestra krále La- dislava 147; j. bratr Fridrich; rete u. landschaft 146. Vilém, syn Přiblův 377. Vilémovice, ves u Kutné Hory; Jan z- , z Velimovic 339, pečeť 339. Rejstřík jmen: Valachie — Wolfstein. Vimperk, Winderberg, Vinter- berg, okr. město 38, 107. Vincenc, bratr minoritského řádu (v Č. Krumlově), posel Oldficha z R. 302, 304, 305. Windischgraz (Gradec Sloven- ji), Windisehengraz, mésto v již. Štýrsku 111. Winterberg v. Vimperk. Virtemberský, Wirtnberský v. Württemberg. Visconti Filip Maria, vévoda milánský, der von Melan, Melanský 183, 204, 298; j. synovec vévoda Karel Or- leánský. Vismburk, Vysmburk, n. hrad blíže: města Úpice; Jiřík z Dubé a z- 87. Višně Matěj (z Větřní), nebožtík 140. Víta, syn Petra z Dubu, slu- žebník Oldřicha z R. 262. Vitice, Vityš, ves u Vodňan; městečko 232, 233; Vitisti 231, 232; kostel 232, 233; lidé Straynovi 233. Vitoraz, Weitra, mésto v Dol. Rakousích; hejtman Jiří Folkenstorfer; burgermistr, richter u. rat 62. Vlaëickÿ 366. Vlachy v. Italie Vlasák 295. Vlasatý Mikuláš 107. Vlášek v. Miloňovice. Vlašim, okr. město, n. s hra- dem 54, 55, 56, 263. Vlašťovičník, dvůr u Spolí v okr. českokrumlovském; n. mlýn a dva dvory 303. Vodňany, Budnaw, okr. město 28, 24, 288, 809, 311; purk- mistr a rada, konšelé 10, 56, 193; — a obec 22; Vodňanští 9, 20, 21, 22, 60, 107, 143, 144, 145, 234, 245, 246, 247, 306. Volary, okr. město; Volarští 107. Wolf, Bolf, služebník Racka z Rýznberka 268, 269. Wolfstein (v Bavorsku), panství pasov. biskupa 38. 

Strana 427
Rejstřík jmen: Wolkensdorf— Žlutice. v. Wolkensdorf Jorg v. Folkens- torfer. Volštejn, Olštejn, Volfštejn, Volš- týn Jan 224, 225, 226, 266, 267; j. sestra (manž. Jana z Prostiboře na Podmoklech) 267. Vrabec 107. Vranovský (z Vranova na Mor.) Jiřík 54. Vratislav (Breslau), město v prus. Slezsku; hejimanství 130; biskup (Petr Nowack), episcopus Wratislauiensis 189. Vratislav, služebník Oldřicha z Hradce v. Milrovice. z Vřesovic Jakoubek, Jakub de Wrzessowiez, heftman kraje litoměřického 13, 16, 17, 18, 31, 36, 123, 152, 365, 366, 367. Wůrttemberg, n. království, pův. hrabství, část Něm. říše; hrabě Oldřich z- , Virtem- berský, Wirtnberský 12, 13. Wůrzburg, Birzpurgk, Wirzpurk, město v Bavorsku; žid La- zar, j. žena a děti 248. Vydří Zadní, z Vydtie, ves v okr. telčském na Mor.; Albrecht z- 139, 140; Václav z- 51, pečeť 51. Výmar, Vymar, město v Sasku 145, 147. Vyšší Brod, cisterc. klášter ; opat Zikmund (Pirchan). Z Záblatí (buď městys v okr. pra- chatickém, nebo ves v okr. vodňanském) 107. Záhoří, snad Červené —, ves u Tábora 168. Záhofice, n. ves a tvrz u Chel- čic v okr. vodňanském, nyní víska Zahorčí ; Albrecht řeč. Záhorka z- 293. Zahrádka, ves v okr. krumlov- ském; Svojse ze- 52, 174. Zajíc Zbyněk v. Hazmburk. Zajímač Jan, Sagimetz, Zagi- matsch, Zagimatz v. z Kun- Státu. Zalepurk 211. Zásmuky, méstys se zámkem, n. tvrzí v okr. koufimském; ze- Ctibor v. t. Zdebor, služebník Zdeňka ze Šternberka 243, 245. Zdeněk, posel Budějovských 209. —, služebník Hynka Krušiny ze Švamberka 259, 274, 278, 362. Zdislav, syn Jana Noska z Něm- čic 330; j. manželka Eliška 330; j. sestra, manž. Jana z Tažovic 330. Zechov, víska u Smilkova v okr. votickém; Jan Zechovec z- 871. Zeringer Pavel 22. Ziga (z Tábora) 98, 99. Zikmund, cisař. římský, král český 1, 9, 46, 86, 89, 90, 167, 184, 299, 300, 387, 357. —-, vévoda rakouský, herzog zu Osterreich, ze Steir, ze Kern- den u. ze Krain, graf zu Tirol 80; j. otec Fridrich. —, Sigmund, vévoda bavorský 291. —, (Pirchan), opat kláštera Vysebrodského 846. —,fardf milicinsky 67, 68. —, Sigmund, pisat budéjovskÿ 31. Zlatá Koruna, Gulden Kron, býv. cisterciácký klášter u C. Krumlova 16, 46. Zmrzlikové Petr a Václav v. Svojsin. Znojmo, Snoym, Znoym, okr. | 427 město na Mor. 8, 78, 79, 80, 88, 89, 111, 380; v. sjezd. Zunberk Vilém, služebník Ol- dřicha z R. 202. Zvíkov, starý hrad n. Vltavou v okr. píseckém 46, 53, 55, 76, 77, 88, 119, 226, 244, 246, 252, 256, 257, 260, 276; pur- krabí Lipolt Víta ze Rza- vého; úřad zvíkovský 296. Zvířetice, ves a zb. hrad u Ba- kova v okr. mnichovohra- distském; Petr ze. 81. Zwickau, Czwigkaw, mésto v Sasku 350, 351. Z Žák 225. Žatec, okr. město; Žatečtí 367. ze Žeberka, příjmení staročes. rodu; Ales, Alsch z- 46, 106, 130. Želeč, ves u Soběslavě, n. s tvr- zi 68. Želenice, ves v okr. bilinskćm, n. s tvrzí; bitva u- 167. Żelibofice, ves v okr. volyń- ském; Mikuláš z- , purkrabí rožmb. na Krumlově 231, 264, 293. Židlochovice, okr. město na Mor.; Henth z Valdštejna a z- 79, 320. Zihobce, ves v okr. susickém, n. s tvrzí; Smil z-, Żihovec 117, 128, 129, 131, 132, 133, 184, 137, 138, 249, 251, 252, 254, 255, 258, 259, 260. Žirovnice, město a starý hrad v okr. počáteckém; Zbyněk 2- 50; j. syn Zbyněk Kama- ret ml. z- 50, 51, pečeť 51; j. matka Anna 50, 51; v. Gamaret. Zlutice, okr. mésto 16, 17, 81, 867; M. Jan z- , správce far. kostela v Bošilci 5. 54x 

Strana 428
REJSTŘÍK VĚCÍ. Věci tištěné proloženým písmem jsou znameními na pečetích. a arcibiskup, arcibiskupové 187, 189; v. Brémy, Kolin, Magde- burg, Mohuč, Ostřihom, Pra- ha, Remeš, Salzburg, Trevír; arcibiskupství 188, v. Praha. arcijáhen horšovský v. Lukáš Hládek. audience papežská, privata 186. augustiniáni ve Vídni 358. audiencia b berné, berna regalis 46, 119. bezpecenství v. glejt. bié ukrásti 241. bitic 265. biskupové 186, 189, v. aguenský, Arles, Augsburg, Freising, Chiemsee, Litomyšl, Olo- mouc, Pasov, Ráb, Terst, Vácz, Varadín, Vesprim, Vra- tislav; biskupství 334, 358. bitva 166. Dobrí ocas, piberschwanz 376. braň (t. j. zbraň) míti na hoto- vě, připraviti 246, 248, 315. breve (papežské) sub anullo piscatoris 197. bulla (papez.) 105, 172, 188, 197, býčí rohy 51. с cedule, cedulka, zeddil, zedil 46, 146, 168, 269, 356, 357, — za- vřená 299. cech řeznický 16, srv. řemeslo | Feznické. cechmistři 347, mistři řemesla řeznického v Čes. Krumlově 180. církev svatá, římský kostel, ec- clesia catholica, Romana 104, 142, 162, 163, 172, 173, 186, 189, 296,301,329,352, 353; církevní spor 27; v. papež. císař v. Karel, Zikmund; císa- řové 289, 307; cisterciácký řád, v. klášter vy- šebrodský, zlatokorunský. cizozemci 90. clo 280, srov. mýto. confecty v. konfekty. eonsistorium v. konsistoř. d dědictví 1, 281; dědické nároky 67; dědiční lidé Oldřicha z R. 92, erbman 69, Smila ml. z Kfem- Ze 210, 217. dédina, dédiny 151, 155, 191, 252, 303. deklarace, deklarovati (pro pa- peže Eugena), declaracio 48, 166, 169, 171, 186, 187, 188, 189, 197, 204 (srv. přizná- vací list), pro koncil a Fe- lixe (protipapeže) 165. děla 116. Demutatio aurae, spis hvězdáře Jana 357. desátky platiti 168. desky zemské, ohledání desk, u desk klásti, dskami své prävo ukdzati 164, 165, 176, 216, do desk vložiti 216; úřed- níci desk z. 176. despotovo poselství 48. dispensace (papežská) 188. dlubna, dlubně (t.j. kyj, palice) 363, 366. dluh, dluhy, schuld 14, 22, 42, 60, 92, 175, 177, 216, 225, 299, 358, o dluhy stavovati 98; býti dlužen, schuldig sein, sdlužiti se 13,81; dlužník 22; dlužní list, geschuldbrief, geltbriev 43, 80, 81, 89. dna, podagra 70, 315. dobytek zajmouti, 128, 131. drábi 236. dvůr v. krále Fridricha, pape- że; pusty — v Ledenicich (v. t). dźbdnky, kroauglein 187. propustiti e exkommunikovati 142. f faleśnik (falSoval majestát) 9. falešný list pod majestátem 2, falešné majestáty, falšovati — 1,9. farav. Čes. Budějovice, Č. Krum- lov. faráři v. Bošilec, Č. Budějovice, Knín Nový, Miličín, Praha, Soběslav,Václavz Krumlova. fedrovati 231, 248. 

Strana 429
forred (předběžné jednání) 315. frajmarčiti koně 309, 311. g gerhabschaft v. porutnictvi. glejt, gelait, klejt, glejtovn£ listy, — zdpisy, gelaitsbrief, bezpe- | čenství, průvod, glejtovati 4, 10, 13, 19, 32, 44, 57, 58, 63, 72, 73, 79, 80, 82, 83, 93, 135, 138, 139, 140, 144, 156, 157, 159, 174, 175, 179, 188, 221, 234, 237, 255, 256, 257, 264, 265, 268, 274, 286, 290, 340, 343, 344, 850, 358, 368, 367, 870, 373, 374, 381. h hadači 306. hejtman, hejtmané 347;— král. českého v. Čechy; — země moravské Jan Tovačovský z Cimburka; v. Jan Jiskra z Brandýsa, v. krajští hejt- manć; — rožmberští Jindřich Satava, Pešík z Bělé v. Soběslav; v. Drosendorf, Freistadt, Kraňsko, Ra- kousy, Světlá, Štyrsko, Uhry, Vitoraz. hejímanství vratislavské 180; v. Uhry. heroltovati 186. hindrovati lidi 251. hofmistr krále Ladislava 114; vév. sas. Fridricha Ernst v. Glichen; kutnohorský Martín Kučka. hold, holdy, holdovati, huldigen 21, 22, 131, 201, 202, 232, 233, 202, — králi římskému 298. honba, honice 74, 75, 76, honiti s ostrým 243. hora nějaká 5 mil od Bečova (v. t.) 348. hospic, špitál rožmberský v Ří- mě; návrh na ustanovení správce 273. hospoda, hospody (v Římě) 186, Rejstřík věcí: forred — kolba. (v Rovigu) 221, (v Lombard- sku) 841. hospodáf Kaspara Slika 165. host 85. hrad 334, hrady (české) 327, — Kašpara Slika 334, — uherské 166. hřebelce ukrásti 241. husí hrdla 51. ch chmelík (puška) 116. chrti lovečtí (reschwinnd) 335. 1 infule (papežská) 197. inkvisitor, inquisitores heretico- rum 172, instrukce pro posla králova,me- | moriale 39, pro posly OldFi- | chovy iz R. 8, 110, 328, 329. J jarmark piseckÿ 311. jazyk český 273. ječmeny spadaly 255. jednota Poděbradských s mo- ravskou zemí 58, 59, 63, 78; — táborská, vodňanská 22,119, 129, 190, 247. — království (čes.) a markrab- ství (mor.) s církví 352. — církve,vkřesťanství 186, 299, uvésti kněží v jednotu 162. — papeže Eugena s koncilem, unio cum concilio 169. jelen, jeleni 149, 190, 194, 213. jesttäbi, habich 335. Jistec 18. jistina 94, 95, 105, 136, 141, 240, 263, 332; jistiti 121. jizdnt, jezdci 90, 120, 121, 250, 298, 315, 318, 367; — posel 319, 357. johanitć, fdd sv. Jana Jerusa- lemskćho; generalni kapi- tula, capitulum generale 104, konvent rhodský, mistr 364, 365, visitátor 364,365, 374,377; 429 převorství v Čechách, priora- tus 104, 364, 365, převor, prior 104, 105; velmistr pro Čechy, Moravu, Slezsko, Rakousy, Korutany a Kraňsko Václav z Michalovic; preceptores, procuratores, receptor 104. k kacířství 68, 301, kaceřovati 68. kancelář krále římského 39; — papeże (Eugena), cancellaria Sanet. Ipsius 173. kancléř říšský Kašpar Šlik; — rožmberský Jan Ritschauer. kapitula v. Pasov, Praha. kaplan, kaplanství v. Čes. Bu- dějovice, Kaplice, Václav z Krumlova. kaple (v Písku?) 381. kapouni 186. kapři 195. kardinál, kardinálové, collegi- um cardinalium 186, 187, 188, 197, 204, — protipapeže Fe- lixe 357, 358; v. — arleský, Domenico Capranica, Jan Karvajal, Tomás Parentu- celli. karta uFezand 182. kat, katovstvt 59,72, ke katu při- jmouti 12, ke katovstut do- pustiti 72. kázání 188. kázati svobodně 162. klání 178. kláštery v. Chotěšov, Č. Krum- lov, Milevsko, Praha, Vyšší Brod, Zlatá Koruna. klatba, zdvižení klateb 178. klenoty, chlainat 158. kmeti zemští 176. kněz, kněží 161, 162, 347, 350, 353, 354, — vjednotu uvésti 162; — táborští 68, v. Mikuláš Bis- kupec, v. Sobčslav, Pracha- tice, Třeboň; kněží nesvěce- ní 162. knížata, principes, fursten 197, říšská 165, 166, 186, 187, 309. kolba 243. 

Strana 430
430 komora královská 48, rožmber- ská 303. komoří krále Fridricha v. Jan Ungnad. kompaktáta 86, 87, 161, 162, 171, 349, 350. koncil basilejský, concilium ba- selské 47, 48, 86, 165, 172, 340, 841; legát Jan Stojkovic z Dubrovníka. koně jímati, pobrati, vztti 17, 50, 107, 120, 131, 134, 180, 199, 200, 247, 278, 307, 308, 309, 310, 311, — prodati 120. konfekty (t.j. cukroví, lahůdky) 186. konklave, conclave 186; custos conclavis (Jan Švihovský, Prokop z Rabštejna) 205. konsistoř (papežská) veřejná, consistorium publicum 187, 197. korbel 304, s loukofi 28, — skytou 28. kord s opásáním ukrdsti 247. koroptve 178. koruna česká v. Cechy. — královská, svatá 48, 114, 166, císařská 298, lombard- ská 298, milánská 298, uher- ská 182. korunovace, korunovati Ladi- slava za krále českého 48, 218, 822, 350, uherského 48; — krále sicilského 186; — papeže 197, 204. koste!, kostely 48, v. Bošilec, Čes. Budějovice, Knín Nový, Mi- čín, Praha, Řím, Vitice; po- dati ke kostelu 5; kostelní člověk 284, — věci 11, 204, 205, — zboží 220; srv. fara. koželuzi 347. kožich 103; — beránčí ukrásti 247. kraj, kraje 13, 17, 57, 78, 93, 96, 97, 102, 107, 115, 116, 128, 176, 207, 219, 230, 248, 251, 256, 272, 273, 277, 281, 331, 335, 338, 342, 346, 347, 357, 367, 369, 377, 378, 381; kraj ćd- słavsky 87; litoměřický 338; Rejstřík věcí: komora — mýto. loketský 48; plzeňský 153, 314; zemané kraje slánské- ho 848; v. krajští hejtmané, lanáfrid. krajští hejtmané 78, 288, 347; hejtman kraje čáslavského Jan z Rušinova, chebské- ho a plzeňského Hynek Kru- šina ze Švamberka; — chru- dimského Bohuš z Postupic; — kouřimského Jan ze Sou- tic; — litoměřického Jakou- bek z Vřesovic. krejčí, krajčieři 347. křesťané 127. křesťanstvo, kristenhait 7, 197, 299, 301, 309, 379. kšaft 124, 380, 381. kupci, kaufleute 137. kupectví (koupě) 22, 24. kurfiřté, korfersti, kurfurstové, kurfursten, principes electo- res 88,90, 91, 165, 186, 187, 309, 821. kvitovati listy, guitujem 5; — peníze 52, 53. kyta, korbel s 28. kytou 1 lající listy, lací — 196, 202, 203. landfrid, lantfrid 116, 357, kraje hradeckého 67. -— plzeňský 86, 115, 152. laň, lanč 190, 194, 212, 213, 216, 227, 285, 286. v lavicích souditi 176. legát, legáti papeže Eugena 90, 105,166, papeže Mikuláše 220, 221, koncilu basilejského Jan Stojkovic z Dubrovníka; v. Jan Karvajal, Tomáš Paren- tucelli. lékař táborský David (v. t.). les, lesy 180, 247, 283, král. lesy u Mazelova 28; les, lesní ces- tu káceti 35, 36, 37, 38, 40, 41; les k palivu bráti 211; les dubový k stavení 211; —, dki- ví k vápenici 247. leżeni 21, 42, 155, 156, 317. lilie 51, 201. listy schovati, v schovánie listóv jest opatren 116. losos, lachs 66, 67. louka (u Vlašťovičníka) 303, lou- ky u Ledenic 211,u Mazelova 28, — sfci a skliditi 28. loukot, korbel s loukoti 28. loupežník 95. loupiti na svobodné silnici, na cestách, auf der strass rauben 94, 95, 231, 241, 242. lovci, lovëi 227, Oldficha z R. 277, v. Setel. m majestdty 1, 300, 307, — falešné, falsovati 1,9; list s majestá- iem, majestátovy 173, 187, 299, list falešný pod majestd- tem 2. malíř, maléř 341. manželství 126, 135; za manžel- ku vzíti 126. maršálek nejv. království čes- kého Pertolí z Lipé; — krále Ladislava 114; — vév. sas- kého Fridricha 343; — štýr- ský Jan ze Šaumburka. med, honig 6, 7, 334, 335 (milev- ský). medvědí pazour, perenkla 376. města v. Čechy, Rakousy, Uhry; — rožmberská 202, 249; — švábská 12, 18. městečka rožmberská 289. metropolita, metropolitáni 189. minoritsky kidsterv. C. Krumlov. mlýn v Č. Krumlově 181, v Ne- tolicích 383, ve Vlašťovičníku 303. mlynář v. Mirotice, Netolice, Studánky. most (u Kesttan?) 103, roudnic- ký 346. mši sloužití; missam celebrare 188, 354, 381. mučení, marter 72, 123, 222, 241, zmučený člověk 119, umučen 155. mýto 224, 297, 807; prost mýta, 

Strana 431
Rejstřík věcí: mýto — poručnictví. mautfrei 56, 280; mýtnice mautstete 56, 280; mýtný, mauter (v Rakousích) 56, 280; cestami neobyčejnými (t. j. mimo mýto) jezditi 297. n nádavek 116. nador$pdn, nadrśpan, nddvorm żupan (uher.) 316. nález 85, 89, 164, 258, konšelský 108; nálezy zemského soudu 176; sám sobé nalezovati 181. námluva, bez námluvy utiniti 137. nápad 225, 330, 331. nápravník 278. německy přeložený přepis smlouvy (t.j. zápisu pelhři- movského sněmu) 114. neutralita papežova,neutralitas 91, 115, 188. o obésiti, zvésiti 120, 195, 309. obeslati na sném 106, 161, 198, 207. obchody 24, 330; obchodem se Ziviti (vozem délati) 69. obili 254, 255, s pole skliditi 133, 237, — a vyručiti 134, 137, 138; — Ziti 258; obilí spadlo 138, zkazilo se 254, aby — ne- bylo zmrháno 187. obora, pastvu míti v — 211. obročí, obroky světské držeti 188. obrok 186. odběžné; statek za odběžné při- padl 139. odkázati (kšaftem) 296. odpor 225, 267. odúmrť 33, 191. oltář přenosný 354. oprava, opravení, opraviti 10, 12, 23, 51, 53, 54, 55, 57, 88, 93, 118, 136, 141, 151,222, 225, 232, 233, 247, 256, 257, 260, 311, 313, 362. oprávce 10, 12, 23, 123, 135, 136, 191, 252, 261, 317. orly říšské na minci a na města (italská) udělati 298. orndt 381. osedlý člověk 256, 257. otrdviti 150. p páliti, pálení 166, 179, 193, 199, 274, 293, 299. pániv.Čechy, Morava, Rakousy, Uhry. papež, otec svatý, pontifex Ro- manus 117, 186, 187, v. Eugen, Mikuláš, Felix protipapež; jednota o papeže 117; po- slušenství papeže, obedien- cia, státi v — 117,128,129,163, 186, 187, 188,197, v. pFiznáva- cí list, deklarace; vystoupiti z poslusenstut 122; volba pa- peze, eleccio, voliti 186, 187, 197, 204, 205; v. korunovace; papezstvi187,299,301; stolice sv, apostolskd, sedes aposto- liea, Romana, saneta 173, 186, 187, 188, 189, 301, 317, 353; v. legáti; dvůr papežský 198. pastva, pásti 28, 211. patronátní právo, ius patronatus 188. pečeť kapituly pražské 172, — olověná (papež.) 104, — říš- ská 11. pečeti míti 48; pečeť přiložiti, pfivésiti 9, 10, 115, 117, 118, 127, 129, 163, 188, 237, 238; peceti pfivéSené, sigilla ap- pensa 173, pfivéSení, appen- sio sigilli, sigillorum 171, 172; speceti nékoho vypraviti105; k pečeti se přiznati 331; pe- četí utvrzených se varovati 59; své pečeti zapomenouti 58, 59,126; pečeti přivěšené vrátiti 1, 9; listy zapečetiti 21, 214, 289, městskou pečetí zapečetiti 126, červeným vos- kem zapečetiti 289; list s pe- četí, pod —, zapečetěný, be- sigelt, versigelt, sigillatae lit- terae 19, 20, 36, 37, 104, 163, 197, 225—6, 238, 244, 331, 431 347; listy s peéetmi visutÿmi 129. penize stavenć propustiti 33. perenkla v. medvědí pazour. pergamen,listna pargameně 238. perlový věnec 299. pěší, zu fuss 90, 231, 240, 241, 244, 250, 262, 263, 298, 315, 318. piberschwanz v. bobfí ocas. pila, ryle ku pile voziti 346. písaři v. České Budějovice, Pa- sov, Jan Toušek z Pacova; písař Václava z Michalovic 874; rožmberský písař (na Velesine) 308, písaři (v Č. Krumlově) 374, srv. Bohuněk z Třeboně, Petr Maksant, Jan Ritschauer, Mikuláš Tlučba. plášť, pláštěk mužský 108. plat (roční) 46, 50, 77, 109, 164, 211, 242, 287, 302, 303, 334, 359, 382, 383. plavka 209. pluh, koně z pluhu vziti 120, 199. podagra v. dna. podati ke kostelu v. kostel. podkomoří moravský v. Beneš z Boskovic. pokladaći (t.j. podvodnici) 306. poklady kopati 306. pokusiti lidi (mučením, srv. tam- že) 28, 72. pokuty 104. pole mazelovská 28; pole stro- jiti, do — se chystati, na — sebrati, polem lezeti, na poli byti, im felde sein 27, 90, 152, 254, 321, 335, 338, 340, 342, 847, 348, 351, 377, 378, 380, s pole strhnouti 88, 90, na poli odtrhnouti 200, poli ne- chati 27. poplaiky 210, 217, 333; poplatni lán 296. poprava 3,105, 123, 263; popra- viti 70, 71, 72, 808, 312. poprävce 2, 105, 126, 163, v. Ol- dřich z Rožmberka. popravčí mistr 123. poručiti plat (kšaftem) 109. poručnictví, gerhabschaft (dětí po pp.z Puchheimu) 238, 239. 

Strana 432
432 poručník (sirotků Krištofa z Liechtenstejna) 361. porybný (magister piscinarum) v. Petr Rokle. posélact, posielaci list 5. poselství české k Albrechtovi Braniborskému 208, 204. — české do Vídně (ke králi Frid- richovi), ambasiata, ambasia- tores, der Behem sendboten 11, 45, 170, 171, 176, 177, 188, 205,278,279, 288, 336, 340, 343, 844, 348—302, (k Janu Karva- jalovi) 333, 352. — krále Fridricha do Cech 65, 66, 267, 269, 274, 276—278. — české k papeži 169, 171, 172, 186, 187, 188, 203, 204, 220, 221, 271, 278, 840, 341, 352; srv. Hládek L. — papežovo do Čech 169, 172, 173, 276, 278; srv.J. Karvajal. —- krále Fridricha do Říma 87, 89, 90, 115, 185, 186, 321, 341, 352. — papežovo do Vídně 84, 88, 815, do Norimberka 166. —zrozliënÿchzemtk papezi197. — kurfiřtů ke králi 91, do Říma 88, 90, 91, 186. — z Uher na Litvu 182, 188. postav sukna levského 49. posvícení (v Drahonicích) 256, 257. poutníci z Říma 201. povodeň 25, 26. pranýř 202. právo kaufrechtní 211, 388; — královské,královo (v městech) 24, 211; — listové 49; — měst- ské (Č. Budějovic) 84, 85, 98, 101; — panství rožmberského 155; — patronátní, ius patro- natus — 188; — věnné 50, 51; — zemské, landsrecht 86, 98, 139, 155, 225, 238, 239, 320. právo osaditi 88, 101, 102; právo dopustiti, dovésti, propustiti, k právu pomoci, práva (prav- dy) udati, právo (s práva) učiniti 22, 84, 85, 92, 95, 98, 102, 104, 109, 120, 178, 228, 269, 326, 328, 333, 354, 355, právo Zádati 104, 120, 269; práva hájiti 120; na právo volati 126; před právem há- Jiti 380; deskami své právo ukázati 164; odvolati se na vyšší právo 108. preláti 186, 187, 188, 197, uherští 816. premonstrátský klášter v. Chotě- šov, Milevsko. prkna, třenice, plaviti 346. probošt, proboštství v. Chotěšov, Krumlov, Litoměřice, Praha. procesí, processio (v Římě) 189. provolání v kostele (svatební ohlášky) 142. pruh na štítě 53. průvod (důkaz, důvod), próvod, provésti 225. přijímání těla a krve boží 68. pfínos (t. j. přínosní dřevo u rádla) 14. přísaha, aid 19, 48, 260, kněžská 142. : přistavný (t. j. nájemní) člověk (Zachaře z Říčan) 256, 257. płiznavact list k poslu$enstvi papeže Eugena 115, 117, 118, 122, 128, 124, 127, 129, 131, 163, v. pečeť přivěsiti. psanec 105. psi 214, 219, 237, 238, chrti lovečtí 335. pstruh, suzenych vstruhóv, uze- nych vstruhuov 90, 335. pijciti penize, leihen 9, srv. dluh. půjčky źddati 111. purkrabí v. Čechy, Jindf. Hra- dec, Praha, Přimda, Tachov; — Hynka Krušiny ze Švam- berka, Jiříka z Poděbrad, Racka z Rýznburka, Jana z Ústí. — Oldřicha z R. 3, 101, 102, 126, 144; v. Dobronice, Helfen- burk, Hluboká, Choustník, Č. Krumlov, Zvíkov. püst, ieiunium 353, postiti se 357. puška, pušky 116, z pušek biti189. | púvod, póvod 141. Rejstřík věcí: poručník — rukojmí. r rada, radové v. krále Fridricha, vév. saského Fridricha a Vi- léma, vév. bavor. Jindřicha, biskupa pasov. Leonarda z Laymingu, Oldficha z R. radnice v. Praha. rataje 211. registra rožmberská 303, — řím- ského krále 344. robotní lidé (v Ledenicích) 211. rok, místo, stání, tag, rechttag, taidinky, taidigung 14, 15, 16, 81, 82, 41, 44, 45, 47, 50, 61, 65, 69, 82, 85, 89, 94, 101, 110, 111, 112, 116, 119, 125, 188, 137, 156, 157, 158, 159, 166, 167, 174, 175, 177, 179, 192, 198, 199, 204, 210, 212, 220, 223, 226, 227, 230, 231, 232, 233, 234, 236, 239, 249, 251, 259, 265, 268, 269, 281, 285, 287, 288, 289, 292, 307, 312, 324, 329, 343, 347, 362, 363, 365, 366, 375; v. rozhodčí vý- rok, sjezd, sněm. rokovati, taidinkovati, teidingen 21, 91, 32, 48, 50, 57, 62, 90, 112, 114, 125, 166, 182, 220, 221,306, 316, 324, 327, 332, 337. rota 194, 195, 346, 348. rozhodčí 66, 136, v. ubrman. rozhodčí výrok, anlos, anlasbrief, 15, 16, 19, 20, 44, 45; rozhřešení 142. rožmberský dům, j. vladař Ol- Gfich66;roZmberské panství, herschaft 72, 262, 283, 284, 326, 345; — území, zboží ge- biet, grunt 284, 288, 289, 350, 351, geworsam 6. ruéiti, uruëiti, vyrukovati 47, 84, 85, 178, 191, 224, 232, 233, 300, 304, 307, 361, 367, k roku uručiti 141, ku právu uru- ćitż 108, obilź s pole vyručiti 134, 137. rukojemstvi, porgschaft, záruka 17, 48, 47. Trukojmí, porg, burger 3, 17, 21, 22, 42, 48, 49, 55, 93, 94, 107, 

Strana 433
128, 139, 140, 141, 154, 191, 206, 228, 256, 257, 258, 265, 285, 290, 291, 811, 812, 817, 320, 328, 861. růže 51, 304. rybníky 26, 29, rybnik bavorov- sky 195; — Koktana z Kes- třan 103; nový — v C. Krum- lově na cestě k Domoradi- cům 181; rybničiště pusté pode dvorem v Ledenicích 211. ryby, pisces 78, 198, 274. rychtář v. České Budějovice, Bystřice, Jistebnice, Malonty, Netolice, Plzeň, Tábor, Trh. Sviny, Vitoraz; rychtář — Oldřicha z R. 155. rychtářství 22. rýle ku pile voziti 346. rytíři v. Čechy; rytířstvo 27. ř řád země české, zemský, v zemi 86, 87, 92, 127, 350, 371; — církve svaté 162. řemeslo řeznické v Č. Krumlově, ustanovení180; mistři — 180; řemeslníci, cechmistři 347, srv. cech; ševci, koželuzi, krejčí 347. řezník (nejmen.) zrožmberského dvora 808, 309, 310, 311. fíše (Německá), svatá 12, 13, 91, 298; v. knížata říšská. S samostHl 107. sedlák 180. sedlo (na koně), satt 108. sekret (pečeť), sub secreto 114. schisma 357, 358. schismatikové, scismatici 114. na silnicích překážeti, loupiti 99, 318, brániti po —, cestách svobodných honiti 128, 131. sirotčí spravedlnost 281. sjezdy: strany rožmberské v Plz- ni 18, 25, v Praze 86; strany poděbradské v Praze 129, 130; obou stran 29, 30, 53, 54, 55, 56, 57, 96, 100, 262, Rejstřík věcí: rukojmi — sukno. 267, 269, 274, 276, 861; kraje litoměřického 838; stavů čes- kých s rakouskými 83; pánů českých a moravských s ra- kouskými ve Znojmě 8, 78, 79, 80, 88, 89, 111, 380, 381; moravských pánů v Mor. Krumlově 52, 54, v Olomouci 194; pánů českých s králem ve Vidni 36, 45, 184, 229, 269, 334, 337, 339, 340, 342, 344, 351, 352; uherských pánů s čes. a mor. 198; uher. pánů skrálem 84,v Rábu 88, v Šop- roni (Odemburce) 27; s radou král. 335; srv. sněm. sklep 306. skřipec, na skřipec vrci 328. služebníci, diener, poslové Old- ficha z R. 1, 2, 6, 7, 36, 44, 50, 51, 110, 113, 115, 116, 118, 119, 149, 196, 202, 207, 210, 232, 233, 244, 252, 301, 302, 304, 310, 313 ; v. Hanu$ Baum- gartner, Viviane Fraunberg, Harachéř, Mikuláš Jezovec, Kalkuš, Koňata Jan z Olešni- ce, Petr Lužnický, Martin, Matyáš, Jan Vlášek z Milo- ňovic, Volfart Mulwanger, Seyfrid Rausendorf, PFibik Ryšavý, Hanuš a Jiří Span, Stajc, Jan Strayn, Týnský, Víta, Vilém Zunberk. smlouva, smlouvy, smluviti 89, 90,92, 93, 119, 120, 199, 230, 145, 174,175, 193, 204, 247, 258, 272, 299, 325, 335, 337, 341, 347, papeže Mikuláše V. s Feli- xem Savojským 356, 357. sňatky (t.j. sjezdy, sněmy) 78. sněm obecný v Praze, dieta Pra- gensis, sampnung, tag zu Prag 4, 9, 25, 26, 65, 66, 78, 86, 89, 97, 111, 122, 123, 129, 132, 145, 147, 152, 160, 161, 162, 169, 171, 192, 198, 207, 209, 212, 213, 214, 217, 218, 220, 221, 227, 228, 234, 242, 249, 277, 284, 285, 288, 289, 292, 299, 804, 305, 309, 810, 313, 314, 316, 327, 331, 336, 337, 340, 433 342, 343, 344, 345, 349, 350, 352, 363, 372; srv. sjezdy. — v Čes. Brodě 86,100; v Kutné Hofe 25, 26, 86, 87, 90, 237, 238, 251, 253, 261, 262, 265, 270, 292, 293, 328, 329, 338; v Nymburku 86; strany rožmb. a poděbradské v Pel- hFimové 95, 100, 101, 102, 105, 106, 108, 111, 114, 119, 122, 124, 127, 136, 162, 169, 309, 312, zdpis, smlouva, concor- dia 106, 111, 113, 122, 162, 169, 170, 340, 342; v Plzni 106, 152, 153; srv. sjezdy. — ve Vídni 8, 9, 11, 12, 18, 71, 72, 289; — říšský ve Frank- furtë 128, 165, 166, 169, v No- rimberce 32, 166, 188, 189, 208; uherský 88 (rok), 299, 305, v Pesti 166, v Rábu, v Bra- tislavě 88, 90. Srv. sjezdy. Sokoli, falken 335. soud, souditi 58, 59, 85, 90, 127, 155, 176, 238, 292, 330, 331, 356, 357; — zahájený 155, soud osaditi 141, k soudu se odvolati 58; — zemsky 176; soudni list, gerichtsbrief 238, 239. spíže 48. statky královské, bona regalia exbrigare 170. stav, stavy, stavení 23, 24, 85, 101, 307, stavovati 23, 84, 98, 101, 107, 120, 155, 156, 168, 224, 885. strany v Čechách: poděbradská (jednota) 4, 10, 26, 29, 30, 58, 54, 57, 86, 87, 91, 100, 113, 129, 130, 274, 309, 338, 342, 846, 348, 363, 369, 373, 380, 381; rožmberská (rakouská, krále Albrechta) 10, 29, 30, 53, 54, 57, 86, 90, 100, 113, 274, 363, 881; srv. sjezdy, sněmy. střely dvě křížem 53. sufragán, suffraganei archiepis- coporum 189. sukně mužská 103. sukno, postav sukna levského 49. s e 

Strana 434
434 svatokrádež (držení zboží kos- telntho) 220. svátost (posledniho pomazdni), sacramentum d. heil. kirehen 296. svědomí 140, 225, 226, 330, — sobé dobyti 144; — pod pe- četí 50; list svědomí 171; na svědomí se táhnowuti 126, svě- domím na někoho dovésti 104. svíce 186. svině na žaludy hnáti 211. x S Sacovati, Sacunk 12, 13, 22, 31, 285. Sercha (?) 14. Sevci 341. štiky 195. štít poloviční 53. štít s vykrojenou levou čtvrtí horní 51. šummice, šumnice, na — bráti (Sumovati j. loupiti, bräti), Summa 107. t tajdinkovati v. rokovati. terciana (7. j. tfidenni horetka) duplex 88. rh, 2, 9, 17, na trhy jezditi 318, trhem provolati 218; v. jar- mark. trubaëi 186, troubiti 187. trubka lovecká 51. truksas nefv. v. Korutany. tfenice v. prkna. u ubrman, ubrmani, vyšší, nej- vyšší, ubirman 82, 164, 183, 230, 234, 261, 262, 270, 272, 281, 324, 337, 861; v. rozhodčí. úmluva, úmluvy, námluvy, be- rednus, umlouvati 49, 99, 101, 102, 118, 119, 120, 127, 188, 186, 141, 179, 209, 210, 217, 221, 222, 227, 228, 264, 285, 293, 383, 349, 859, 362, 367, 373; — znojemské 89, — pelhřimovské 113, 115 (v. sněm); úmluvný list 89, 300; sr. rok, rokovati, smlouva. umluvce 338. urocéni ¢lovék, zinsheftig 17, 207. úrok, úroky, tributum, census, zins 46, 109, 163, 164, 165, 170, 171, 201, 202, 234, 236, 283, 284, 303, 332. urvehdní list 337. fad, zuładówssaditi 116, uFadu královského zbaviti 866; v — upadnouti 371. úředníci 123; v. úředníci krále Ladislava, Přibíka z Kleno- vého, Václava z Michalovic, Hynka ze Švamberka, Tá- borských; — zemští v. Čechy. úředníci, amtleute Oldřicha z Rožmberka 28, 33, 98, 99, 101, 102, 119, 120, 122, 135, 136, 141, 142, 144, 151, 155, 156, 167, 168, 194, 195, 202, 211, 219, 220, 228, 230, 231, 233, 239, 240, 241, 245, 248, 264, 308, 315, 328, 369; v. Jindřich z Újezda, Soběslav, Velešín; v.hejtmané,kancléř, písaři, purkrabí. v válka, váleti, vojna, krieg 39, 48, 66, 141, 152, 193, 207, 221, 243, 245, 288, 293, 300, 321, 327, 344, 347, 352, 363, 366, 369, 871, válečné přípravy (poděbradské strany) 346. vazač, vazače k honbě zjednati 74, 75, 76. věno 330, 331; věnné právo v. t.; vénnd zdstava 50, 51, 303. věřící list, credenzbrief, credenz, gelaubsbrief 14, 39, 40, 210, 222, 224, 294, 302,322, 367, 371. vězení, vanknus 9, 18, 19, 72,118, 119, 120, 136, 293, 304, 311,328, 332, 357, 371; vsaditi do —, vézniti 93, 103, 104, 150, 212; vězeň, vězňové, zajatý člověk, die gefangene 22, 62, Rejstřík věcí: svatokrádež — zámky. 68, 94, 95, 96, 98, 99, 118, 134, 141, 143, 147, 189, 190, 201, 202, 206, 223, 224, 232, 233, 240, 241, 249, 256, 259, 275, 284, 285, 290, 304, 310, 313, 352, 355, 356. věž, do věže vsaditi 1. vidimus 111. víno, wein 27, 56, 186, 280. visitátor v. johanité. vici 194. vojsko, vojska 21, 114, 166, 253, 255, 334, 347, 348, býti vojen- sky 90. voly ukrásti, 70, 71, 72, koupiti 284, 309. vozy (připraviti k obraně) 246, 248. vsi Kapléřovy90, Kašpara Šlika 90, Prokopa Rabštejna 346, 347. výhost, nevyhoštěn 13. výpověď, spruch, rozeznání, vy- pověděti 5, 15, 23, 28, 77, 89, 96, 97, 124, 134, 137, 146, 164, 178, 209, 222, 226, 252, 266, 267, 269, 287, 296, 310, 313, 314, 333, 337, 359. vgtori (pod VySehradem) 113,179, 209, 218, 217. z zahrada (špitálu v Č. Krumlově) 181. zajmouti, zjtmati, zajetí, fangen 93, 94, 95, 118, 119, 123, 136, 141, 144, 151, 154, 180, 189, 200, 209, 212, 223, 240, 241, 256, 259, 298, 311, 351, 356, 866, 371; v. vězení. zdklad (penćżity),podzdkladem vydatt 17, 24, 49, 168, 203, 222, 223, 257, 285, 304, 307, 317. záloha (t. j. üklad), záluha 208. zámky Oldficha z Hradce 311, rožmberské 195, 203, 213, 215, 237, 241, 242, 270; zámek od- trzeny od koruny české 343; švábské 12, 18; pomezné v Uhrách 166. 

Strana 435
Rejstřík věcí: zápis — žoldnéři. 435 zápis, zápisy, verchreibung, 2 23, 46, 52, 58, 59, 60, 89, 116 143, 153, 170, 180, 216, 222 242, 264, 283, 299, 300, 317 320, 323, 337, 345; — králov- ské, census de tota terra Bo- hemie tollatur pro exbrigaci- one proscripcionum regalium 170; zápis sněmu v Pelhři- mově v. sněmy. zápověď 23, 102. zástava, pfant 69, — věnná v. věno; zastaviti 22, 337. země okolní (t. j. okolo české koruny), terrae circumseden- tes 113, 173, 350, 360. zlodějství 103. zpovědník, confessor 352, 353. zpraviti 211, 383, — se před ně- kým 140. zvěř 283; srv. jelen, laň; zvěři- na, jelenina 250, 251, 277. zvoniti u sv. Petra a po všem Římu 187. Ž žalář, v — seděti 17; srv. vězení. ženy na zámku míti 151, 155, 156. žertéři 306. židé v. Lazar z Würzburku. žold, jahrgeld, jarsold, sold 39, 43, 243, 289, — vestfálský 288, 289. žoldnéři v. Armagnakové. 55*

Strana 436
OPRAVY. Str. 4 posl. ř. zdola v odkazu na Čas. Nár. Musea CVIII oprav na CVII; stejně oprav na str. 6, 11, 20, 27, 42, 43, 47, 50, 57, 60, 73, 112, 122, 127, 152. — Str. 16 ř. 2 zd. doplň: Müller, Quellen- u. Urkundenbuch d. Bezirkes Teplitz-Schönau, str. 138 č. 269. — Str. 25 ř. 2 shora čti: listu; 1 — Str. 37 3 ř. zd. místo 1433 čti: 1443. — Str. 45 ř. 2 zd. čti: 16. října; srv. též výše č. 51, 57). — Str. 51 v pozn. 3 doplň: Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě str. 33 a. d. — Str. 58 před ř. 9 sh. čti: Neumann, Nové prameny atd. č. 75 (z měst. arch. brněn.) a v ř. 9 doplň: Neumann na uv. m. str. 33 a d. — Str. 66 v reg. č. 88 místo Šternberka čti: Starhemberka. — Str. 68 ř. 6 zd. místo nařídili čti: nařidil. — Str. 86 datum oprav: V Kutné Hoře. — Str. 98 ř. 4 zd. čti: richtovati.2 — Str. 99 ř. 11 zd. čti: úředníky. — Str. 151 ř. 17 sh. oprav: Hory Tábor. — Str. 194 v č. 269 pozn. 2 oprav na 3. — Str. 199 ř. 3 místo jeho čti: jejich a ř. 4 místo mu čti: jim. — Str. 202 ř. 3 sh. čti: leiden.1 — Str. 217 v pozn. 2 čti: 29. dubna. — Str. 247 v pozn. 1 ř. 2 čti: 14. června. — Str. 257 ř. 6 zd. čti: z Cehnic, stejně oprav na str. 290 v č. 414 v reg. i v textu. — Str. 259 ř. 6 sh. čti: Kynžvartě. — Str. 273 ř. 13 zd. čti: Lukáš,2 — Str. 293 ř. 13 zd. místo Závorkou čti: Záhorkou. — Str. 294 ř. 2 sh. čti: Schallenberger. — Str. 295 ř. 14 sh. doplň: (datum [1448) leden 3). — Str. 307 ř. 13 sh. místo náklad čti: základ. — Str. 324 v reg. č. 464 místo: Táborskými čti: ním. — Str. 342 ř. 5 sh. čti: do pole a ř. 2 zd. Na sněmu. — Str. 347 ř. 16 sh. čti: na Kačině. Str. 350 dole pozn. 1) oprav na: 29. září a doplň pozn.: 2) 28. října. — Str. 359 ř. 14 sh. za slovem posielám doplň pozn.: úmluva z 26. srpna 1448, opis ve Schwarz. arch. v Třeboni, Hist. 1040; reg. v AČ. III, 538 č. 514.