z 143 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Edice
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
Seznam slov a vazeb
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
- s. 89: ...bojování hřiechóv s šlechetnostmi“ a spis my- stika Hugona a Sancto Victore „Ko- ráb Noe“, jehož české zpracování se s velkou pravděpodobností...
- s. 90: ...člověka vnitřnieho“ a „O čtveru zlém“ z mystika Richarda a Sancto Victore a volné vzdělání latinského dílka Angličana Roberta Holkota, profesora oxfordského,...
- s. 93: ...kompilací rozborů a úvah, jež převzal Štítný od Hugona a Sancto Victore, sv. Bernharda, Pseudoaugu- stina, Lombarda a j. Český spis je...
- s. 107: ...od- jinud, na př. zpracování založené na traktátu Richarda a Sancto Victore „De praeparatione animae ad contem- plationem“. Dosud není shody mezi...
- s. 127: ...na nedochovaný spis Štítného. Byl to překlad spisu Richarda a Sancto Victore „De praeparatione animi ad contemplationem li- ber dictus Benjamin Minor“,...
Název:
Tomáše ze Štítného Knížky o hospodářovi, o hospodyni a o čeledi
Autor:
Foch, Václav
Rok vydání:
1929
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
143
Počet stran předmluvy plus obsahu:
143
Obsah:
- 1: Titul
- 11: Edice
- 129: Seznam slov a vazeb
upravit
Strana 1
TOMÁŠE ZE ŠTITNÉHO KNÍŽKY O HOSPODÁROVI, O HOSPODYNI A OČELEDI * PRAHA MCMXXIX
TOMÁŠE ZE ŠTITNÉHO KNÍŽKY O HOSPODÁROVI, O HOSPODYNI A OČELEDI * PRAHA MCMXXIX
Strana 2
fB-
fB-
Strana 3
T Vuvaraursh vb ua bj mka au" 9 vk — sa —a"h9 „rt n n apa-""4 „ v OHOSPODÁRQ/ Ohosrodyn3 OCeLea3 - EB-1929.
T Vuvaraursh vb ua bj mka au" 9 vk — sa —a"h9 „rt n n apa-""4 „ v OHOSPODÁRQ/ Ohosrodyn3 OCeLea3 - EB-1929.
Strana 4
Strana 5
»ŠPALÍČEK“ VI.
»ŠPALÍČEK“ VI.
Strana 6
Strana 7
Strana 8
Strana 9
Strana 10
Strana 11
TYTO KNÍŽKY TŘETIE JSŮ OHOSPODÁŘOVI A O HOSPODYNI A OCELEDI. HOSPODÁRÓM. Hospodář v své čeledi, leč jest chu- dý, leč bohatý, každý podlé svého bě- hu má se slunci přirovnati, podlé ono- ho výkladu, ješto j' Jakub vyložil sen svého syna, ješto j' slunce a měsiec a jedenádcet hvězd byl viděl, ani se mo- dlé jemu, řka: „Zdali já a máti jeho a jeho bratrie budem se modliti jemu?" Iřku, že, jakož slunce světlo jest, a od něho měsiec i jiné hvězdy berú svět- lost a vše shřievá a nečistotu bláta vy- sušije: takéž hospodář sám najprv má 11
TYTO KNÍŽKY TŘETIE JSŮ OHOSPODÁŘOVI A O HOSPODYNI A OCELEDI. HOSPODÁRÓM. Hospodář v své čeledi, leč jest chu- dý, leč bohatý, každý podlé svého bě- hu má se slunci přirovnati, podlé ono- ho výkladu, ješto j' Jakub vyložil sen svého syna, ješto j' slunce a měsiec a jedenádcet hvězd byl viděl, ani se mo- dlé jemu, řka: „Zdali já a máti jeho a jeho bratrie budem se modliti jemu?" Iřku, že, jakož slunce světlo jest, a od něho měsiec i jiné hvězdy berú svět- lost a vše shřievá a nečistotu bláta vy- sušije: takéž hospodář sám najprv má 11
Strana 12
světel býti dobrými skutky a dobrým příkladem má svú čeleď osvěcovati i dobrú radú a napomínaním, aby naj- prv Boha milovali a chodili ke mši a na kázanie a střiehli sě hřiechu a po- slušni byli kněží tak, jakož Buoh kázal. A bude-li sám hospodář horek v bo- žiem milování, tehdy rúče zahřeje se od něho čeleď, že bude Boha milovati. A tak vidúc od hospodáře, an poslu- šen, což kněz přikáže: když světiti, tehdy světí; když se postiti, tehdy se postí; také bude poslúchati a též či- niti, jakož vidí. A toho, což bránie kně- žie na kázaní neb na zpovědi, bude se střieci, když uzří, ano se hospodář to- ho střeže. A tak, jakož sem řekl, bu- de-li hospodář horek v božiem milo- vání, tehdy, jakož slunce vysušie blat- 12
světel býti dobrými skutky a dobrým příkladem má svú čeleď osvěcovati i dobrú radú a napomínaním, aby naj- prv Boha milovali a chodili ke mši a na kázanie a střiehli sě hřiechu a po- slušni byli kněží tak, jakož Buoh kázal. A bude-li sám hospodář horek v bo- žiem milování, tehdy rúče zahřeje se od něho čeleď, že bude Boha milovati. A tak vidúc od hospodáře, an poslu- šen, což kněz přikáže: když světiti, tehdy světí; když se postiti, tehdy se postí; také bude poslúchati a též či- niti, jakož vidí. A toho, což bránie kně- žie na kázaní neb na zpovědi, bude se střieci, když uzří, ano se hospodář to- ho střeže. A tak, jakož sem řekl, bu- de-li hospodář horek v božiem milo- vání, tehdy, jakož slunce vysušie blat- 12
Strana 13
nú nečistotu, takéž tú horkostí vysuší všicku smilnú nečistotu v svém domu. Neb když čeleď vidúc, ano hospodář miluje snažně Boha, roznietí se v té žádosti, i bude také snažně Boha mi- lovati; lépeť se vystřeže zlého, nežli by kto mohl je vystřieci. Má se také hospodář na to rozmysliti zvláště, kak oráč, chtě svá semena v zemi uvrci, rozličně ji pósobí, kak by ji plodnú uči- nil a kak by býlé i jiné škodné kořenie v ní zahynulo, aby to siemě jeho buj- nějie rostlo; pak-li bude tvrdé hrúdie, ale ztluče je. A když to oráč činí pro- své siemě, čím pilnějie hospodář má snažen býti, kak by zvedl svú čeleď a naj viec hospodyni, neb z nie čaká své- ho plemene, točíš dětí, aby tak dietky, vše dobré vidúc a vši šlechetnost od 13
nú nečistotu, takéž tú horkostí vysuší všicku smilnú nečistotu v svém domu. Neb když čeleď vidúc, ano hospodář miluje snažně Boha, roznietí se v té žádosti, i bude také snažně Boha mi- lovati; lépeť se vystřeže zlého, nežli by kto mohl je vystřieci. Má se také hospodář na to rozmysliti zvláště, kak oráč, chtě svá semena v zemi uvrci, rozličně ji pósobí, kak by ji plodnú uči- nil a kak by býlé i jiné škodné kořenie v ní zahynulo, aby to siemě jeho buj- nějie rostlo; pak-li bude tvrdé hrúdie, ale ztluče je. A když to oráč činí pro- své siemě, čím pilnějie hospodář má snažen býti, kak by zvedl svú čeleď a naj viec hospodyni, neb z nie čaká své- ho plemene, točíš dětí, aby tak dietky, vše dobré vidúc a vši šlechetnost od 13
Strana 14
čeledi a najviece od své matky, též v úmysl braly, majíc dobrý příklad a naučenie, přivykly kázni i také vší šlechetnosti. Protož každý hospodář, kakžkolivěk pro svój úřad, aby v něm Boha nerozhněval, má brániti všie ne- cti i všeho zlého své ženě i jiné čeledi, a sám pak ovšem střeha se toho, však zvláště to má činiti pro své dietky, aby těmi vinen nebyl a těžce před Bohem z nich neodpoviedal i z jich také pra- pradětí. Neb coždietky vidie od svých starost, leč zlé, leč dobré, přivyknúc tomu, i své děti potom vedú k témuž. Protož hospodář nic zlého nepřepú- štěj v své čeledi: ani lži, ani řeči neká- zané aneb nemúdrého protiv Bohu porúhanie, ani kostek, ani sváróv, ani také pokútnieho milovánie, ani zlo- 14
čeledi a najviece od své matky, též v úmysl braly, majíc dobrý příklad a naučenie, přivykly kázni i také vší šlechetnosti. Protož každý hospodář, kakžkolivěk pro svój úřad, aby v něm Boha nerozhněval, má brániti všie ne- cti i všeho zlého své ženě i jiné čeledi, a sám pak ovšem střeha se toho, však zvláště to má činiti pro své dietky, aby těmi vinen nebyl a těžce před Bohem z nich neodpoviedal i z jich také pra- pradětí. Neb coždietky vidie od svých starost, leč zlé, leč dobré, přivyknúc tomu, i své děti potom vedú k témuž. Protož hospodář nic zlého nepřepú- štěj v své čeledi: ani lži, ani řeči neká- zané aneb nemúdrého protiv Bohu porúhanie, ani kostek, ani sváróv, ani také pokútnieho milovánie, ani zlo- 14
Strana 15
dějstva, ani zpravovánie. Neb kteráž kolivěk zlost a nelepota jest v kteréče- ledi hospodářovým obmeškáním, za všecky těžce bude odpoviedati. Čím pak tieže, bude-li jeho naučením a pří- kladem! Protoť jest každý hospodář pán v své čeledi, aby jí bránil nesličného. Avšak má se o to pokusiti najprv dobrotú; nemóž-li pojednú staviti všeho zlého obyčeje dřevnieho, ale ujímaj poma- lu, ale novému zlému obyčeji nikakež vzniknúti nedaj; nemóž-lit dobrota prospěti na nich, ale ukaž právo svého panovánie. Vždy na to pomni, že o- nen kněz Eli v starém zákoně dobrý byl sám, ale synové jeho zle činili, a on riekal jim: „Zle činíte." Ale však ne- tresktal jich mužsky ze zlého; i zaslú- 15
dějstva, ani zpravovánie. Neb kteráž kolivěk zlost a nelepota jest v kteréče- ledi hospodářovým obmeškáním, za všecky těžce bude odpoviedati. Čím pak tieže, bude-li jeho naučením a pří- kladem! Protoť jest každý hospodář pán v své čeledi, aby jí bránil nesličného. Avšak má se o to pokusiti najprv dobrotú; nemóž-li pojednú staviti všeho zlého obyčeje dřevnieho, ale ujímaj poma- lu, ale novému zlému obyčeji nikakež vzniknúti nedaj; nemóž-lit dobrota prospěti na nich, ale ukaž právo svého panovánie. Vždy na to pomni, že o- nen kněz Eli v starém zákoně dobrý byl sám, ale synové jeho zle činili, a on riekal jim: „Zle činíte." Ale však ne- tresktal jich mužsky ze zlého; i zaslú- 15
Strana 16
žil tiem božieho hněvu a dán na pří- klad všem takovým otcóm a hospodá- řóm, kteříž toho nejsú tbavi, což jich čeleď činí zlého protiv Bohu. Ale však má se střieci hospodář hněvu prchla- vého bez užitku; nemóž-li zbýti všie věci hněvu, ale obměkči jej a svým slu- hám ukruten nebuď i svéženě, pomně nato, že Bóh jest jedin páni tvójijich. A na to se každý také rozmysl, že ne- snad by každý někaké vášně nemosil mieti; a častoť bývá, že jedné vášně, a snad ne ovšem zlé, přezřieti nechtě, viece jej zkazíš, aneb jinému mosíš viece přehlédati. Ano kolec často mosí přezřieti oři některé jeho vášně, aby jemu v jiném pohodlen byl. A však ne- miením, by bylo přehlédati zřejmě protiv Bohu, ale s rozumem má člo- 16
žil tiem božieho hněvu a dán na pří- klad všem takovým otcóm a hospodá- řóm, kteříž toho nejsú tbavi, což jich čeleď činí zlého protiv Bohu. Ale však má se střieci hospodář hněvu prchla- vého bez užitku; nemóž-li zbýti všie věci hněvu, ale obměkči jej a svým slu- hám ukruten nebuď i svéženě, pomně nato, že Bóh jest jedin páni tvójijich. A na to se každý také rozmysl, že ne- snad by každý někaké vášně nemosil mieti; a častoť bývá, že jedné vášně, a snad ne ovšem zlé, přezřieti nechtě, viece jej zkazíš, aneb jinému mosíš viece přehlédati. Ano kolec často mosí přezřieti oři některé jeho vášně, aby jemu v jiném pohodlen byl. A však ne- miením, by bylo přehlédati zřejmě protiv Bohu, ale s rozumem má člo- 16
Strana 17
věk hoditi času. Svatý Jan Zlatoústý pokládá jeden příklad, že kdyby kto měl helmbrechtnú ženu, nemóžjí vše- ho pojednú zapověděti, aby se jí ne- spříkřiklo. Ale najprv těch věcí, ještoť jsú jako nejhrubějšie, odmlúvaj jí. Lí- čí-liť se, mluv před ní o tom, kak jest to stydká věc tak šeredně mazati se aneb cizie vlasy nasecpáti. A kak také často v hanbě bude proto, chtiec čest mieti. Když to do nie uzřie múdří, za bláznici budú ji mieti; a jiné panie, je- što snad závidie, by ji chválily, prone- sú na ni a budú jí smiech váleti. A ča- sto své vlastnie čeledi mosí se krýti, stydiec se jie v tom. Chtiec také mlada se zdáti, skoro se sstará těmi ličidly.A když již toho odvedeš, ač dobrotú ne- móžeš, ale nikakéž zlého,věda, nepře- 17
věk hoditi času. Svatý Jan Zlatoústý pokládá jeden příklad, že kdyby kto měl helmbrechtnú ženu, nemóžjí vše- ho pojednú zapověděti, aby se jí ne- spříkřiklo. Ale najprv těch věcí, ještoť jsú jako nejhrubějšie, odmlúvaj jí. Lí- čí-liť se, mluv před ní o tom, kak jest to stydká věc tak šeredně mazati se aneb cizie vlasy nasecpáti. A kak také často v hanbě bude proto, chtiec čest mieti. Když to do nie uzřie múdří, za bláznici budú ji mieti; a jiné panie, je- što snad závidie, by ji chválily, prone- sú na ni a budú jí smiech váleti. A ča- sto své vlastnie čeledi mosí se krýti, stydiec se jie v tom. Chtiec také mlada se zdáti, skoro se sstará těmi ličidly.A když již toho odvedeš, ač dobrotú ne- móžeš, ale nikakéž zlého,věda, nepře- 17
Strana 18
hlédaj. Opět po chvíli dobrotivě prav jí, kakť jí dobře slušie počestné rúcho a pokorné; kakť jest milejší, než když se jako bohyně přistrojí; kak se všem múdrým a počestným lidem do žen dobře to líbí, když svým rúchem ne- ukazují lehké myslce a nečisté aneb hrdé; kak by jí to Buoh za dobré jměl, že by dobrý příklad dala svým súse- dám, počestně chodiec, a proto v do- brém rúše, ale počestným krojem. A tak i ve všech jiných věcech lépe často zpósobí hospodář ponenáhlu a dobro- tivě nežli kvapně a ukrutně. Neb tak jest soběvolně hrda člověčie mysl, že snáze dá se naraditi než bezděky při- nutkati. Protož kdež kolivěk móž ho- spodář, tu buď dobrotiv k své čeledi a zvláště k své ženě. K tomu tě ponú- 18
hlédaj. Opět po chvíli dobrotivě prav jí, kakť jí dobře slušie počestné rúcho a pokorné; kakť jest milejší, než když se jako bohyně přistrojí; kak se všem múdrým a počestným lidem do žen dobře to líbí, když svým rúchem ne- ukazují lehké myslce a nečisté aneb hrdé; kak by jí to Buoh za dobré jměl, že by dobrý příklad dala svým súse- dám, počestně chodiec, a proto v do- brém rúše, ale počestným krojem. A tak i ve všech jiných věcech lépe často zpósobí hospodář ponenáhlu a dobro- tivě nežli kvapně a ukrutně. Neb tak jest soběvolně hrda člověčie mysl, že snáze dá se naraditi než bezděky při- nutkati. Protož kdež kolivěk móž ho- spodář, tu buď dobrotiv k své čeledi a zvláště k své ženě. K tomu tě ponú- 18
Strana 19
ká mnohé písmo. Svatý Petr, po Boze první pastýř, i svatý Pavel téžměř ve všech svých epistolách velé mužóm, aby své ženy milovali a nebyli jim u- krutni. Velí pak zvláště otcóm svatý Pavel poně vedvú epistolú, aby svých synóv nedráždili k hněvu, aby někak nebyli protiv nim lehké myslce a tak Boha rozhněvali, jenž jest kázal otce ctíti. Ale velí, aby je vedli v kázni k do- brým obyčejóm. Pilně také každý hospodář má se střieci, by zle sbožie nedobýval, neb toho hřiechu najnesnáze se lidé kají. Tak jest tu veliké črtovo oslepenie, že by radějše almužny dávali na kláštery neb kostely stavěli, než by zle dobyté navrátili. A obak, ktož zadržé cizieho, vie-li komu, najprv navrat! Pakli ne- 19
ká mnohé písmo. Svatý Petr, po Boze první pastýř, i svatý Pavel téžměř ve všech svých epistolách velé mužóm, aby své ženy milovali a nebyli jim u- krutni. Velí pak zvláště otcóm svatý Pavel poně vedvú epistolú, aby svých synóv nedráždili k hněvu, aby někak nebyli protiv nim lehké myslce a tak Boha rozhněvali, jenž jest kázal otce ctíti. Ale velí, aby je vedli v kázni k do- brým obyčejóm. Pilně také každý hospodář má se střieci, by zle sbožie nedobýval, neb toho hřiechu najnesnáze se lidé kají. Tak jest tu veliké črtovo oslepenie, že by radějše almužny dávali na kláštery neb kostely stavěli, než by zle dobyté navrátili. A obak, ktož zadržé cizieho, vie-li komu, najprv navrat! Pakli ne- 19
Strana 20
vie, soběť nemá zachovati, ani tam, kamž se jemu chce, bez rady biskupa svého; než komužjest poručil on, má obrátiti. Ale že j' nechutno vracovati, pilně se jest toho střieci, by cizieho ne- zatrhal, a zvláště mzdy; ktožť co po- dělá, inhed mu zaplat, neprodlévaj tiem do jitra, nebť snad večer nemá co jiesti, ani jest prázden choditi po tom. Tomuť jestučil starý Dobeš své- ho syna. K HOSPODYNIEM MUDRÝM. Hospodyni pak múdrá a šlechetná k měsieci jest přirovnána. Neb jakož měsiec všicku svú krásu od slunce bé- ře, takéž ona čest má od svého muže, když věrně a právě pravú milostí na 20
vie, soběť nemá zachovati, ani tam, kamž se jemu chce, bez rady biskupa svého; než komužjest poručil on, má obrátiti. Ale že j' nechutno vracovati, pilně se jest toho střieci, by cizieho ne- zatrhal, a zvláště mzdy; ktožť co po- dělá, inhed mu zaplat, neprodlévaj tiem do jitra, nebť snad večer nemá co jiesti, ani jest prázden choditi po tom. Tomuť jestučil starý Dobeš své- ho syna. K HOSPODYNIEM MUDRÝM. Hospodyni pak múdrá a šlechetná k měsieci jest přirovnána. Neb jakož měsiec všicku svú krásu od slunce bé- ře, takéž ona čest má od svého muže, když věrně a právě pravú milostí na 20
Strana 21
se zříta, že mezi nimai jedné přiekazy nenie, jíž by potuchla pravá milost. Jakož vídáme, když mezi sluncem a měsiecem bude země, že slunce upřie- mo nemóž na měsiec zřieti pro ni: inhed potuchne měsiec. Kdyby také slunce ztratilo krásu, ovšem by mě- siec krásen nebyl. Protož mýlé se ty hospodyně, ješto své muže lacino vá- žie neb jimi smiech pobíjejí; aneb je- što co komuž kolivěk rozprávějí bez velmě pilné potřeby, ješto by k hanbě jich mužóm bylo. Často to bývá, že mnohá žena mní, by jejie muž jen jí ctěn byl, a jako by jí k ničemuž nebyl užitečen. A mní často, by jím přieka- zu měla, že se jí zdá, by ho neměla, že by velím lépe všicku svú věc zpóso- bila. Pak bývá to, že ostanúc sama, 21
se zříta, že mezi nimai jedné přiekazy nenie, jíž by potuchla pravá milost. Jakož vídáme, když mezi sluncem a měsiecem bude země, že slunce upřie- mo nemóž na měsiec zřieti pro ni: inhed potuchne měsiec. Kdyby také slunce ztratilo krásu, ovšem by mě- siec krásen nebyl. Protož mýlé se ty hospodyně, ješto své muže lacino vá- žie neb jimi smiech pobíjejí; aneb je- što co komuž kolivěk rozprávějí bez velmě pilné potřeby, ješto by k hanbě jich mužóm bylo. Často to bývá, že mnohá žena mní, by jejie muž jen jí ctěn byl, a jako by jí k ničemuž nebyl užitečen. A mní často, by jím přieka- zu měla, že se jí zdá, by ho neměla, že by velím lépe všicku svú věc zpóso- bila. Pak bývá to, že ostanúc sama, 21
Strana 22
teprv uzří, co j' práce; a velím hóře bude zpósobeno nežli dřéve, a bude jí s větší hanbú, než by byla na svého muže nerechnila před jinými. Protož každá múdrá žena má svého muže milovati a svým urozením nadeň se nepieti neb svým smyslem; neb viece žena mužem čest má než muž ženú. Ale jakož malé jest světlo to, ješto od slunce měsiec má, kakž kolivěk i toho od sebe nemá: takéž malá jest čest tohoto světa. Neb jakož ono ve dne nesvietí, jen což v noci, avšak noc činí veselejši: takéž tato čest nic nebude v onom věčném dni. Protož, což či- níme, nejen čiňme pro tuto čest zdej- šie chvály, ale této chvály neběhajmy svým bližním pro dobrý příklad, ne na zdejší chvále a cti chtiec dosti mie- 22
teprv uzří, co j' práce; a velím hóře bude zpósobeno nežli dřéve, a bude jí s větší hanbú, než by byla na svého muže nerechnila před jinými. Protož každá múdrá žena má svého muže milovati a svým urozením nadeň se nepieti neb svým smyslem; neb viece žena mužem čest má než muž ženú. Ale jakož malé jest světlo to, ješto od slunce měsiec má, kakž kolivěk i toho od sebe nemá: takéž malá jest čest tohoto světa. Neb jakož ono ve dne nesvietí, jen což v noci, avšak noc činí veselejši: takéž tato čest nic nebude v onom věčném dni. Protož, což či- níme, nejen čiňme pro tuto čest zdej- šie chvály, ale této chvály neběhajmy svým bližním pro dobrý příklad, ne na zdejší chvále a cti chtiec dosti mie- 22
Strana 23
ti, ale zakusiec, že j' chutna tato, a vědúc lepší, tiem snažnějie po oné stojme. A protož dobrá hospodyni má se střieci před Bohem i před lidmi všech nesličností, což mohúc dobré- ho činiec. A najprv aby sobě viery křesťanské nezprznila i jedniem kú- zlem. Ne tak, jako šeředné ženy na svých mužích hledají milosti ďábel- skú mocí, ješto řiekají: „Nekúzlený muž jako nesolený hrách.“ Ale ho- spodyni šlechetná přitáhne k sobě svého muže vášněmi dobrými a da- rem božím. 23
ti, ale zakusiec, že j' chutna tato, a vědúc lepší, tiem snažnějie po oné stojme. A protož dobrá hospodyni má se střieci před Bohem i před lidmi všech nesličností, což mohúc dobré- ho činiec. A najprv aby sobě viery křesťanské nezprznila i jedniem kú- zlem. Ne tak, jako šeředné ženy na svých mužích hledají milosti ďábel- skú mocí, ješto řiekají: „Nekúzlený muž jako nesolený hrách.“ Ale ho- spodyni šlechetná přitáhne k sobě svého muže vášněmi dobrými a da- rem božím. 23
Strana 24
O PATEŘE VĚCI, JIŽ MÁ HOSPODYNÉ MIETI DO SEBE. Zvláště patera věc jest, jíž bez hřie- cha móž žena svého muže přitáhnúti, že ji bude milovati. Paklit by ta ne- pomohla, tehdyť ovšem nepomohú i jedni čáři. Pakli by již pomohli čáři, však by protiv Bohu ot diáblóv nebylo hledati pomoci. Neb všecka kúzla i všichni čáři jsú s diáblem lidské smlú- vyznamenie zevná a někdy tajná pro- tiv Bohu. Neb ač se zdá někdy něco, by zlé nebylo, však vždy někaká lež jest při tom a někací bobonci nepo- třební. Protož každá hospodyni s po- mocí boží nechaj kúzel; neb dojde-li této patery věci, nesnad by jie muž jejie nemiloval. Té pateře věci učili 24
O PATEŘE VĚCI, JIŽ MÁ HOSPODYNÉ MIETI DO SEBE. Zvláště patera věc jest, jíž bez hřie- cha móž žena svého muže přitáhnúti, že ji bude milovati. Paklit by ta ne- pomohla, tehdyť ovšem nepomohú i jedni čáři. Pakli by již pomohli čáři, však by protiv Bohu ot diáblóv nebylo hledati pomoci. Neb všecka kúzla i všichni čáři jsú s diáblem lidské smlú- vyznamenie zevná a někdy tajná pro- tiv Bohu. Neb ač se zdá někdy něco, by zlé nebylo, však vždy někaká lež jest při tom a někací bobonci nepo- třební. Protož každá hospodyni s po- mocí boží nechaj kúzel; neb dojde-li této patery věci, nesnad by jie muž jejie nemiloval. Té pateře věci učili 24
Strana 25
jsú Sáru, mladého Dobeše ženu, přie- teléjejie, jakož sečte: že když již chtie- še s mužem od nich, pochopivše ji, z pravé milosti počechu ji celovati, a napomínajíc, aby tu pateru věc měla na paměti. Prvá jest, aby ctila svekra a svekru. Přirozená věc jest, že každý rád vidí čest svého otce a své mateře; a také Bóh jest to kázal, a hanba otcova jest synóm hanba. Protož žena cti přátely mužovy, ač chceš čest od muže mieti. Druhá věc jest, aby muže svého milovala; a když jest to, tehdy jest vše: milostí, řku, netolik jen samú du- chovní, ale také i tělesnú. Přezřienať jest v manželstvě tělesná milost, do- nidžť Boha jmá za Buoh a jest lidsky; manželómť si jie neslušie střieci, leč 25
jsú Sáru, mladého Dobeše ženu, přie- teléjejie, jakož sečte: že když již chtie- še s mužem od nich, pochopivše ji, z pravé milosti počechu ji celovati, a napomínajíc, aby tu pateru věc měla na paměti. Prvá jest, aby ctila svekra a svekru. Přirozená věc jest, že každý rád vidí čest svého otce a své mateře; a také Bóh jest to kázal, a hanba otcova jest synóm hanba. Protož žena cti přátely mužovy, ač chceš čest od muže mieti. Druhá věc jest, aby muže svého milovala; a když jest to, tehdy jest vše: milostí, řku, netolik jen samú du- chovní, ale také i tělesnú. Přezřienať jest v manželstvě tělesná milost, do- nidžť Boha jmá za Buoh a jest lidsky; manželómť si jie neslušie střieci, leč 25
Strana 26
by oba velmě múdra a sstála byla. Byť také muž nemiloval tebe, však ty jej miluj a skutky jemu ukazuj milost; neb ukážeš-li nemilost k nemilosti, tiem většienemilost bude. Pakli ústav- ně milost jemu ukazujíc, dobře jemu činiti budeš, divnýt bude, neoplatí-lit se milostí. Paklit se on neoplatí, ale od Boha dvojí odplatu budeš mieti: jed- nu, že jemu činíš vieru, a milost k ně- mie jmajíc, jako Bóh kázal; druhú, když pokorně strpíš protivenstvie. Třetie jest, aby snažna byla při če- ledi, pósobiec ji, aby nebyla před ho- spodářem nepořádna, a aby potřebu jměla; a také, aby se spolu nesvářila, ani se také kaké necti dopustila, neb to jest zvláště hanba hospodyni. Ctvrté jest, aby také snažnost o do- 26
by oba velmě múdra a sstála byla. Byť také muž nemiloval tebe, však ty jej miluj a skutky jemu ukazuj milost; neb ukážeš-li nemilost k nemilosti, tiem většienemilost bude. Pakli ústav- ně milost jemu ukazujíc, dobře jemu činiti budeš, divnýt bude, neoplatí-lit se milostí. Paklit se on neoplatí, ale od Boha dvojí odplatu budeš mieti: jed- nu, že jemu činíš vieru, a milost k ně- mie jmajíc, jako Bóh kázal; druhú, když pokorně strpíš protivenstvie. Třetie jest, aby snažna byla při če- ledi, pósobiec ji, aby nebyla před ho- spodářem nepořádna, a aby potřebu jměla; a také, aby se spolu nesvářila, ani se také kaké necti dopustila, neb to jest zvláště hanba hospodyni. Ctvrté jest, aby také snažnost o do- 26
Strana 27
mu jměla, aby duom šereden nebyl, neumeten jako svinec, i jiná domová potřeba aby nebyla šeredna. A také aby uměla schovávati a vydávati po- řiedně, jakž čas záleží. Páté jest, aby se ve všem střiehla zlého slova; mezijiným střezse opitie. Neb kakžkoli opitie jiným jest škod- no, však zvláště opilá žena jest ohav- ná věc. Též řeč šeředná a nestydatá všem neslušie a nad to od ženy slyšeti ji ohyzdno jest a přieliš břidko. Také sváru se střez v čeledi a s mužem o- všem; nedaj se přemoci hněvu; též s dobrú myslí zpósobíš, a často lépe, nežli se svárem, neb svárem každého spieše zkazíš, než polepšíš. Zlé slovo, jehož se slušie střieci, jest vše, což člo- věk často má v obyčeji, ješto neslušie, 27
mu jměla, aby duom šereden nebyl, neumeten jako svinec, i jiná domová potřeba aby nebyla šeredna. A také aby uměla schovávati a vydávati po- řiedně, jakž čas záleží. Páté jest, aby se ve všem střiehla zlého slova; mezijiným střezse opitie. Neb kakžkoli opitie jiným jest škod- no, však zvláště opilá žena jest ohav- ná věc. Též řeč šeředná a nestydatá všem neslušie a nad to od ženy slyšeti ji ohyzdno jest a přieliš břidko. Také sváru se střez v čeledi a s mužem o- všem; nedaj se přemoci hněvu; též s dobrú myslí zpósobíš, a často lépe, nežli se svárem, neb svárem každého spieše zkazíš, než polepšíš. Zlé slovo, jehož se slušie střieci, jest vše, což člo- věk často má v obyčeji, ješto neslušie, 27
Strana 28
aneb když nepodobnú věc, ači jednu, ukáže do sebe. O HELMBRECHTNÝCH HOSPODYNIECH. Pakli dieš: „Kto móž ústa každému zavřieti?“ To jest pravda v některých věcech; avšak má se člověk střieci, a- by se i jeden nepotekl na jeho skutky nepodobné, jakž najlépe móže. Dar- mo-liť svatý Pavel učí nás řka, aby- chom tak živi byli, bychom i jedno- mu nedali zlé příčiny k pohoršení? Protož kteráž chce se mnoho chech- tati, mnoho šeptati s jinými a klamati, po oku na ně vzhlédajíc, a vždy chce seděti na okenci, jako cílem se uči- niec, aby na ni každý hlédal; kteráž 28
aneb když nepodobnú věc, ači jednu, ukáže do sebe. O HELMBRECHTNÝCH HOSPODYNIECH. Pakli dieš: „Kto móž ústa každému zavřieti?“ To jest pravda v některých věcech; avšak má se člověk střieci, a- by se i jeden nepotekl na jeho skutky nepodobné, jakž najlépe móže. Dar- mo-liť svatý Pavel učí nás řka, aby- chom tak živi byli, bychom i jedno- mu nedali zlé příčiny k pohoršení? Protož kteráž chce se mnoho chech- tati, mnoho šeptati s jinými a klamati, po oku na ně vzhlédajíc, a vždy chce seděti na okenci, jako cílem se uči- niec, aby na ni každý hlédal; kteráž 28
Strana 29
vším snaženstvím strojí se k skokóm, k tancóm svým rúchem, ivší postavú, ješto jen smilstvo a frej ukazuje neb přielišnú hrdost; kteráž před svým mužem kryjíc, hromáždí sobě; kteráž před svým mužem vždy jen smutna a kromě něho jako pléše: ktož móž ta- kovú jinak súditi, než ji vidí? Pakli ji kto někdy křivě súdí, kakž kolivěk bez hřiecha nenie: však taková tiem vším jest vinna. Protož jejie jest vina i také dvój hřiech: jeden ze zlých a nesličných činóv, druhý z těch, ktož ji k horšiemu súdie, než jest vinna, že j' jim dala příčinu k tomu. Protož ho- spodyni šlechetná měj počestnu po- koru, atú zatkáš všem zlým ústa. Neb pokora jest pravý pěstún a zachová- nie všech šlechetností. Pokorná žena 29
vším snaženstvím strojí se k skokóm, k tancóm svým rúchem, ivší postavú, ješto jen smilstvo a frej ukazuje neb přielišnú hrdost; kteráž před svým mužem kryjíc, hromáždí sobě; kteráž před svým mužem vždy jen smutna a kromě něho jako pléše: ktož móž ta- kovú jinak súditi, než ji vidí? Pakli ji kto někdy křivě súdí, kakž kolivěk bez hřiecha nenie: však taková tiem vším jest vinna. Protož jejie jest vina i také dvój hřiech: jeden ze zlých a nesličných činóv, druhý z těch, ktož ji k horšiemu súdie, než jest vinna, že j' jim dala příčinu k tomu. Protož ho- spodyni šlechetná měj počestnu po- koru, atú zatkáš všem zlým ústa. Neb pokora jest pravý pěstún a zachová- nie všech šlechetností. Pokorná žena 29
Strana 30
snadně přetrpí protivenstvie a posluš- na jest svého muže; protož pokoj bez sváru v svém domu jmievá. Pokorná právě zlého slova nebrzo dojde. Po- kora jest vláštie ozdoba dobrých ho- spodyň a šlechetných a rozeznánie od jiných žen, ješto jsú lehké myslce a nestatečné. Neb ty nemohú pokory mieti, donidž své nestateči neosta- nú, neb sú vše ku pýše obrátily své snaženstvie, i s tiem, což mají s svými mužmi, a často přesmoc. Neb těžce za- stkmieci almužny zapomenúcadruh- dy cizieho zadrúc, vše na rúcha naklá- dají. Pakli takové omluvu sobě vez- mú řkúc: „Svým mužóm mosíme se tak připraviti, abychom se jim slíbi- ly,“ ne vždy j' to pravda; neb často se o to některá s mužem svadí, chtiec rá- 30
snadně přetrpí protivenstvie a posluš- na jest svého muže; protož pokoj bez sváru v svém domu jmievá. Pokorná právě zlého slova nebrzo dojde. Po- kora jest vláštie ozdoba dobrých ho- spodyň a šlechetných a rozeznánie od jiných žen, ješto jsú lehké myslce a nestatečné. Neb ty nemohú pokory mieti, donidž své nestateči neosta- nú, neb sú vše ku pýše obrátily své snaženstvie, i s tiem, což mají s svými mužmi, a často přesmoc. Neb těžce za- stkmieci almužny zapomenúcadruh- dy cizieho zadrúc, vše na rúcha naklá- dají. Pakli takové omluvu sobě vez- mú řkúc: „Svým mužóm mosíme se tak připraviti, abychom se jim slíbi- ly,“ ne vždy j' to pravda; neb často se o to některá s mužem svadí, chtiec rá- 30
Strana 31
da jmietimnoho rúcha. Protož ne pro muže to činí, ale aby vesele mohla skákati na masopust neb na posvie- cení, aby se slíbila mladým bláznóm a takýmž potvorám, jakož jest sama, mniec, by to za nejlepšie bylo, že jie tu snad v oči pochválí někto; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale ně- čímť ji i pitvořie; aneb dějí: „Dlúhý má nos, aneb krátký; neb zelená jest, aneb zlé jest črvenosti, neb s očima zapuchlýma, aneb hrdá;“ aneb dějí: „Pravý jest bič," bude-li ochotna ke všem; a pakli k jednomu ochotna bu- de, proč by to bylo, každýť se na to ptáti bude. I kak se móž ta slíbiti své- mu muži, na kterúž mosí to vše nalo- žiti, což kde dobude, a často viece, nežli s pravdú móž dobyti? I mosí li- 31
da jmietimnoho rúcha. Protož ne pro muže to činí, ale aby vesele mohla skákati na masopust neb na posvie- cení, aby se slíbila mladým bláznóm a takýmž potvorám, jakož jest sama, mniec, by to za nejlepšie bylo, že jie tu snad v oči pochválí někto; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale ně- čímť ji i pitvořie; aneb dějí: „Dlúhý má nos, aneb krátký; neb zelená jest, aneb zlé jest črvenosti, neb s očima zapuchlýma, aneb hrdá;“ aneb dějí: „Pravý jest bič," bude-li ochotna ke všem; a pakli k jednomu ochotna bu- de, proč by to bylo, každýť se na to ptáti bude. I kak se móž ta slíbiti své- mu muži, na kterúž mosí to vše nalo- žiti, což kde dobude, a často viece, nežli s pravdú móž dobyti? I mosí li- 31
Strana 32
chviti, krásti, přijímati, chudinu drá- ti, leckaks vylstiti; pakli črt oběma to osladí spolu, ale naposledy vše se jim to ohoryčí. Protož každá dobrá hospodyni těch- to věcí střez se pilně, i braň jich ji- ným, kterýmiž vládne, i raď od nich súsedám svým, i jiných podobných k těm, jichž všech nesnadno jest vy- mluviti; neb vždy jest ve všem dvoje nesličnost protiv jedné šlechetnosti; jakož přieliš mnoho, takéž přieliš má- lo v každé věci jest nesličnost, a jen v hodují věci šlechetnost záleží. Pro- tožť staří riekají: „Lišice nenie dobra,“ a opěte: „Vše v hod dobro.“ Mohly by zvláště panie po tom znamenati, že Bóh pilně od vás chce pokoře. Neb všechť vás jest mienil, když jest řekl 32
chviti, krásti, přijímati, chudinu drá- ti, leckaks vylstiti; pakli črt oběma to osladí spolu, ale naposledy vše se jim to ohoryčí. Protož každá dobrá hospodyni těch- to věcí střez se pilně, i braň jich ji- ným, kterýmiž vládne, i raď od nich súsedám svým, i jiných podobných k těm, jichž všech nesnadno jest vy- mluviti; neb vždy jest ve všem dvoje nesličnost protiv jedné šlechetnosti; jakož přieliš mnoho, takéž přieliš má- lo v každé věci jest nesličnost, a jen v hodují věci šlechetnost záleží. Pro- tožť staří riekají: „Lišice nenie dobra,“ a opěte: „Vše v hod dobro.“ Mohly by zvláště panie po tom znamenati, že Bóh pilně od vás chce pokoře. Neb všechť vás jest mienil, když jest řekl 32
Strana 33
k Evě: „Rozmnožím tvú práci, těžce porodíš plod svój a muž nad tebú bu- de panovati." Zdali jie jest nerozmno- žil? Obmyslte to samy, čím móžete v pravdě pyšny býti, než že se všie vě- ci staviete jinak, než ste. Malá-li jest práce, tak ústavnú nemoc mieti, tak šeredně s hřiechem počieti plod, těžce nositi, se strastí poroditia s velikú pra- cí a péčí odchovati? a odchovajíc, kto je vie, kak se polučí? a muž múdrý neb nedošlý, však má nad vámi pa- novati. Hlédajte, panie, kaké vám po- kánie dáno pro pýchu a neposlušen- stvie mateře prvnie! Co pak každé zvláště pro jejie dějí, ač nezde, ale den súdný aneb v čistci, kteráž se zde ne- pokaje! A jakož Buoh ovšem pýchy nemiluje, takéž pokora jest jemu vzác- 33
k Evě: „Rozmnožím tvú práci, těžce porodíš plod svój a muž nad tebú bu- de panovati." Zdali jie jest nerozmno- žil? Obmyslte to samy, čím móžete v pravdě pyšny býti, než že se všie vě- ci staviete jinak, než ste. Malá-li jest práce, tak ústavnú nemoc mieti, tak šeredně s hřiechem počieti plod, těžce nositi, se strastí poroditia s velikú pra- cí a péčí odchovati? a odchovajíc, kto je vie, kak se polučí? a muž múdrý neb nedošlý, však má nad vámi pa- novati. Hlédajte, panie, kaké vám po- kánie dáno pro pýchu a neposlušen- stvie mateře prvnie! Co pak každé zvláště pro jejie dějí, ač nezde, ale den súdný aneb v čistci, kteráž se zde ne- pokaje! A jakož Buoh ovšem pýchy nemiluje, takéž pokora jest jemu vzác- 33
Strana 34
na. Neb což koli práce a lopoti přišlo j' na svět Evinú pýchú, to j' vše po- korú a poslušenstvím matky božie na- hrazeno. A netolik to jest nahrazeno, ale nepodobně pokorú jejie vzácnějie jest člověčie chvála povýšena. Protož každá paní rozmysl se dobře, které se jí zdá hodnějie následovati: aneb Evy v jejie pýše, a uzříš když tehdyž, co tě potká; avšak hlédaj, aby pozdě neu- zřela; aneb matky božie v jejie poko- ře, a měj dobrú naději, že, když jejie pokory účastna budeš, budeš účastna i odplaty. A viete-li to, že téžměř ve- šken svět po vás tiehne? Jste-li vy pyšny, a jakž vy se hrdě staviete, tak všichni pyšni, a všichni se stavějí hr- dě; jste-li vy smilny: všichni smilni, ktož se jen s vámi obierají. Protož, 34
na. Neb což koli práce a lopoti přišlo j' na svět Evinú pýchú, to j' vše po- korú a poslušenstvím matky božie na- hrazeno. A netolik to jest nahrazeno, ale nepodobně pokorú jejie vzácnějie jest člověčie chvála povýšena. Protož každá paní rozmysl se dobře, které se jí zdá hodnějie následovati: aneb Evy v jejie pýše, a uzříš když tehdyž, co tě potká; avšak hlédaj, aby pozdě neu- zřela; aneb matky božie v jejie poko- ře, a měj dobrú naději, že, když jejie pokory účastna budeš, budeš účastna i odplaty. A viete-li to, že téžměř ve- šken svět po vás tiehne? Jste-li vy pyšny, a jakž vy se hrdě staviete, tak všichni pyšni, a všichni se stavějí hr- dě; jste-li vy smilny: všichni smilni, ktož se jen s vámi obierají. Protož, 34
Strana 35
kdyby vy pokorny byly a čisty myslí a postavu, i kto by byl hrd aneb smi- len, vida, ano to jest vám protivno? A tak dávajíc všem dobrý příklad, vel- mě by se líbily Bohu; a kak by pak se nelíbiti mohly svým mužóm? O POKORNÉ HOSPODYNI. Jistě každému muži, lečť by pravá potvora byl, líbila by se žena sličně po- korná, nešeředně. Kdyby se jí v kvasu kterém událo býti, mohlaby dobře mí- la býti svému muži v počestném rúše, ne v rúhavém a podobném ku prázd- ným ženám, ješto všemi věcmi uka- zuje smilstvo a frej; neb by uzřel, že jiného nemiení, jen jej. A také by nej- měl péče za své dietky pro jejie zlé 35
kdyby vy pokorny byly a čisty myslí a postavu, i kto by byl hrd aneb smi- len, vida, ano to jest vám protivno? A tak dávajíc všem dobrý příklad, vel- mě by se líbily Bohu; a kak by pak se nelíbiti mohly svým mužóm? O POKORNÉ HOSPODYNI. Jistě každému muži, lečť by pravá potvora byl, líbila by se žena sličně po- korná, nešeředně. Kdyby se jí v kvasu kterém událo býti, mohlaby dobře mí- la býti svému muži v počestném rúše, ne v rúhavém a podobném ku prázd- ným ženám, ješto všemi věcmi uka- zuje smilstvo a frej; neb by uzřel, že jiného nemiení, jen jej. A také by nej- měl péče za své dietky pro jejie zlé 35
Strana 36
slovo, aneb, by o nich pro svú lehkú myslci neměla snažné péče. Neb ja- kož pyšná a hrdá žena nebrzo oněch pět věcí má do sebe, takéž pokorná a múdrá hospodyni má tu pateru věc do sebe, že má v počest přátely svého mu- že. A z pravé milosti poslušna bude muže svého, poslúchajíc svatého Pav- la, jenž praví: „Ženy, poddány buďte svým mužóm.“ A jenž opětdie: „Ne- chci, by žena panovala nad svým mu- žem.“ A tak všecka čeleď od nie dobrý příklad vezme, vidúc, ana má v po- čest svého hospodáře, i bude také jej tiem pilnějie mieti v počest. A tiem staví v čeledi mnoho sváru i jiné vě- ci nepořádné, když čeleď naučí svým příkladem a k tomu také múdrým a dobrotivým napomínaním. Neb má a 36
slovo, aneb, by o nich pro svú lehkú myslci neměla snažné péče. Neb ja- kož pyšná a hrdá žena nebrzo oněch pět věcí má do sebe, takéž pokorná a múdrá hospodyni má tu pateru věc do sebe, že má v počest přátely svého mu- že. A z pravé milosti poslušna bude muže svého, poslúchajíc svatého Pav- la, jenž praví: „Ženy, poddány buďte svým mužóm.“ A jenž opětdie: „Ne- chci, by žena panovala nad svým mu- žem.“ A tak všecka čeleď od nie dobrý příklad vezme, vidúc, ana má v po- čest svého hospodáře, i bude také jej tiem pilnějie mieti v počest. A tiem staví v čeledi mnoho sváru i jiné vě- ci nepořádné, když čeleď naučí svým příkladem a k tomu také múdrým a dobrotivým napomínaním. Neb má a 36
Strana 37
dlužna jest dobrá hospodyni učiti svú čeleď ctnosti, kázni a dobrotě, a zvlá- ště své dietky. Ne tak, jako hrdé ma- tery, ješto jen po světu stojie, ješto jen tělo svých dětí milují, ale na duše jejich netbají. Žádají, aby jen zde dob- ře jim bylo, a netbají, co potom na o- nom světě trpěti budú; jedny synóm rytieřstvie žádajíc, druhé cti, a žádná z takových nedobývá dětem Boha. Za- tracenie jich velikým nákladem do- bývají, aspasenie od Boha darmo vzie- ti nechtie. Uzřie-li děti v chudobě, smútie se, vzdyší; ale kdyžuzřie, ano hřešie, tiem se pak nice nemútie. A tak ukazují, že jen těl jich jsú mate- ry, ale ne dúš. Ale dobrá, pokorná ho- spodyni to, což k tělesné potřebě po- dlé Boha slušie, v sboží, ve cti, v u- 37
dlužna jest dobrá hospodyni učiti svú čeleď ctnosti, kázni a dobrotě, a zvlá- ště své dietky. Ne tak, jako hrdé ma- tery, ješto jen po světu stojie, ješto jen tělo svých dětí milují, ale na duše jejich netbají. Žádají, aby jen zde dob- ře jim bylo, a netbají, co potom na o- nom světě trpěti budú; jedny synóm rytieřstvie žádajíc, druhé cti, a žádná z takových nedobývá dětem Boha. Za- tracenie jich velikým nákladem do- bývají, aspasenie od Boha darmo vzie- ti nechtie. Uzřie-li děti v chudobě, smútie se, vzdyší; ale kdyžuzřie, ano hřešie, tiem se pak nice nemútie. A tak ukazují, že jen těl jich jsú mate- ry, ale ne dúš. Ale dobrá, pokorná ho- spodyni to, což k tělesné potřebě po- dlé Boha slušie, v sboží, ve cti, v u- 37
Strana 38
mění jich neobmeškajíc, učí je také, aby vždy Boha jměly na paměti, jemu se modléc, jeho žádajíc a k němu ve dne i v noci, v prázdni i v neprázdni často vzdyšíc. Neb materám zvláště to příslušie, aby své dietky k dobré- mu vedly dobrotú, kdež mohúc viece než ukrutností,lečt by dobrota nepo- mohla; neb materino naučenie často děti držie tvrdo a druhdy tvrze než otcovo. Dobrá hospodyni, když nenie hrda, svój dóm, točíš hospodářstvie, pósobí snažně. Hrdé ženy často též činie, ale velím úmyslem jinačejším; neb což nachová, to jen sobě. Ale do- brá a pokorná, ta soběs mužem, s diet- kami a s čeledí, a sama své potřeby ještě spieše zapomene nežli oněch. A také nikdy dobrá hospodyni nemá 38
mění jich neobmeškajíc, učí je také, aby vždy Boha jměly na paměti, jemu se modléc, jeho žádajíc a k němu ve dne i v noci, v prázdni i v neprázdni často vzdyšíc. Neb materám zvláště to příslušie, aby své dietky k dobré- mu vedly dobrotú, kdež mohúc viece než ukrutností,lečt by dobrota nepo- mohla; neb materino naučenie často děti držie tvrdo a druhdy tvrze než otcovo. Dobrá hospodyni, když nenie hrda, svój dóm, točíš hospodářstvie, pósobí snažně. Hrdé ženy často též činie, ale velím úmyslem jinačejším; neb což nachová, to jen sobě. Ale do- brá a pokorná, ta soběs mužem, s diet- kami a s čeledí, a sama své potřeby ještě spieše zapomene nežli oněch. A také nikdy dobrá hospodyni nemá 38
Strana 39
prázdna chleba jiesti, neb prázdnost mnoho zlého činí. Protož dal Buoh lidem nahotu i také, aby syrového ne- mohli jiesti, i jiných mnoho neprázd- ní, aby nikdy nemohl člověk prázden býti. Ale také jest to nemúdrá věc, nechtiec prázdnu býti, i činiti věc ne- potřebnú; protož vždy pósob něco u- žitečného muži, dětem i čeledi své, obmýšlejíc, aby lačni nebyli, ani také zimú mřeli. Ano praví Písmo: „Če- leď dobré hospodyně neboj se studeni sněžné.“ Také praví, že znamená stez- ky dobrá hospodyni svého domu, to- číš opatrna jest všelikak, když se co zlého počne, aby to stavila dřéve, nežli se rozmóž. Také praví, že dělá ruka- ma svýma podlé toho, jakož umie, a dává almužnu chudým. Protož zvláště 39
prázdna chleba jiesti, neb prázdnost mnoho zlého činí. Protož dal Buoh lidem nahotu i také, aby syrového ne- mohli jiesti, i jiných mnoho neprázd- ní, aby nikdy nemohl člověk prázden býti. Ale také jest to nemúdrá věc, nechtiec prázdnu býti, i činiti věc ne- potřebnú; protož vždy pósob něco u- žitečného muži, dětem i čeledi své, obmýšlejíc, aby lačni nebyli, ani také zimú mřeli. Ano praví Písmo: „Če- leď dobré hospodyně neboj se studeni sněžné.“ Také praví, že znamená stez- ky dobrá hospodyni svého domu, to- číš opatrna jest všelikak, když se co zlého počne, aby to stavila dřéve, nežli se rozmóž. Také praví, že dělá ruka- ma svýma podlé toho, jakož umie, a dává almužnu chudým. Protož zvláště 39
Strana 40
každé paní dělati slušie rukama svý- ma, aby jie nikdy črt nenalezl prázd- ny: a také, aby z toho almužnu dala aneb aby svým dielem boží službu o- zdobila. Neb veliké almužny kromě věděnie svého muže dávati nemá, než s tolik, což rozumie, že jí muž přeje. A ješto sem řekl dřéve, že nemá prázd- na býti hospodyni, nemienímť toho, by proto dělala v svátky. Ale dobré mysléc, dobré mluviec, dobrému u- čéc svú čeleď, své súsedy, tiemť má v svátek dobrú neprázdn; a tiem staví mnoho sváru v čeledi neb mezi súse- dami každá dobrá hospodyni, když krotí je, a trestkcíc každú obláštť z ne- sličnosti, oblepšijíc jich svárlivé řeči, ješto snad zlí, něco od jedné uslyšiec, ještě k tomu přičinivše, přinesli k dru- 40
každé paní dělati slušie rukama svý- ma, aby jie nikdy črt nenalezl prázd- ny: a také, aby z toho almužnu dala aneb aby svým dielem boží službu o- zdobila. Neb veliké almužny kromě věděnie svého muže dávati nemá, než s tolik, což rozumie, že jí muž přeje. A ješto sem řekl dřéve, že nemá prázd- na býti hospodyni, nemienímť toho, by proto dělala v svátky. Ale dobré mysléc, dobré mluviec, dobrému u- čéc svú čeleď, své súsedy, tiemť má v svátek dobrú neprázdn; a tiem staví mnoho sváru v čeledi neb mezi súse- dami každá dobrá hospodyni, když krotí je, a trestkcíc každú obláštť z ne- sličnosti, oblepšijíc jich svárlivé řeči, ješto snad zlí, něco od jedné uslyšiec, ještě k tomu přičinivše, přinesli k dru- 40
Strana 41
hé. A kteráž by hospodyni v pokoře tak svú věc pósobila, tať by se vystřieh- la zlého slova a správně slíbila by se muži svému, i byla by dobrý příklad dětem svým i všem súsedám. Pakli by byl muž tak nemúdrý, nenechalť by jie nikakež Buoh bez odplaty. Protož šlechetná a múdrá hospodyni, ač ji co potká nesnadného od muže neb od kohož kolivek, neb řiedko tak jest, jakž má býti, vždy se proto utěší v Bo- ze, v něm položéc naději všichnu, neb on sám vie, proč co činí aneb proč na koho co přepúštie. 41
hé. A kteráž by hospodyni v pokoře tak svú věc pósobila, tať by se vystřieh- la zlého slova a správně slíbila by se muži svému, i byla by dobrý příklad dětem svým i všem súsedám. Pakli by byl muž tak nemúdrý, nenechalť by jie nikakež Buoh bez odplaty. Protož šlechetná a múdrá hospodyni, ač ji co potká nesnadného od muže neb od kohož kolivek, neb řiedko tak jest, jakž má býti, vždy se proto utěší v Bo- ze, v něm položéc naději všichnu, neb on sám vie, proč co činí aneb proč na koho co přepúštie. 41
Strana 42
KTERAK MÁ ČELED SVOJ STAV VÉSTI. Napomenuv hospodáře i hospody. ni, kakž jest mlčeti, bych také čeledi nenapomenul, kak se má v svém sta- vu líbiti Bohu? I řku najprv, že kře- sťanská čeleď má se stkvieti rozličný- mi šlechetnostmi jako hvězdy, aby věčně k blažené čeledi boží v nebe- siech byla v tovařistvie přivedena. I bý- vá v domu rozličná čeleď: nebjedni jsú děti, druzí, ježto z daróv aneb ze mzdy slúžie. Děti, donidž jsú mály, nic róz- nice nenie mezi nimi, a s sluhami všichny spolu a za jedno mají posluš- ny býti hospodáře. A čím viece z pra- vé milosti pojde poslušenstvie, tiem jest méně porobené a jest chutné. Pro- 42
KTERAK MÁ ČELED SVOJ STAV VÉSTI. Napomenuv hospodáře i hospody. ni, kakž jest mlčeti, bych také čeledi nenapomenul, kak se má v svém sta- vu líbiti Bohu? I řku najprv, že kře- sťanská čeleď má se stkvieti rozličný- mi šlechetnostmi jako hvězdy, aby věčně k blažené čeledi boží v nebe- siech byla v tovařistvie přivedena. I bý- vá v domu rozličná čeleď: nebjedni jsú děti, druzí, ježto z daróv aneb ze mzdy slúžie. Děti, donidž jsú mály, nic róz- nice nenie mezi nimi, a s sluhami všichny spolu a za jedno mají posluš- ny býti hospodáře. A čím viece z pra- vé milosti pojde poslušenstvie, tiem jest méně porobené a jest chutné. Pro- 42
Strana 43
tož vší čelediřku, že najprv má z vie- ry pravé křesťanské v dobré naději upřiemú dvojitú milost mieti, točíš k Bohu a bližniemu pro Buoh. A když tu milost jmieti bude, inhed každý brzo srozumie, co j' dlužen Bohu, co hospodě a co jiným s sebú tovařišóm, a sám se bude poznávati; i bude, po- znaje se, pokoren protiv Bohu i také protiv hospodě i protiv svým tovaři- šóm. A tak z pokory a pro tu milost nevážiti sobě bude protivenstvie, a z toho hospodáře poslušen bude, neb poslušenstvie pocházie z milostia z po- kory. A protož ti, ješto soběnic neda- die rozkázati své hospodě, málo k ně- mu milosti mají a nejsú pokorni, ale hrdi, a velmě hřešie protiv Bohu tú hrdostí. Mnohý otec neb hospodář, 43
tož vší čelediřku, že najprv má z vie- ry pravé křesťanské v dobré naději upřiemú dvojitú milost mieti, točíš k Bohu a bližniemu pro Buoh. A když tu milost jmieti bude, inhed každý brzo srozumie, co j' dlužen Bohu, co hospodě a co jiným s sebú tovařišóm, a sám se bude poznávati; i bude, po- znaje se, pokoren protiv Bohu i také protiv hospodě i protiv svým tovaři- šóm. A tak z pokory a pro tu milost nevážiti sobě bude protivenstvie, a z toho hospodáře poslušen bude, neb poslušenstvie pocházie z milostia z po- kory. A protož ti, ješto soběnic neda- die rozkázati své hospodě, málo k ně- mu milosti mají a nejsú pokorni, ale hrdi, a velmě hřešie protiv Bohu tú hrdostí. Mnohý otec neb hospodář, 43
Strana 44
vida své děti neposlušné aneb čeleď, nesmiejim druhdy rozkázati, aby skrz to nebyly horše. A tak viece otec dětí neb hospodář čeledi báti se bude než ony jeho. Nenieť to božie zpósobe- nie; božieť zpósobenie jest mlazším starších poslúchati, a čeleď aby poslú- chala hospodáře ve všem, což by zev- ně nebylo protiv Bohu a kostelniemu ustavení. Pravíť svatý Pavel, jenž jest byl vztržen až do nebes, aby se naučil, co j' zde lidi měl učiti, řka: „Každá du- še vyšší moci buď poddána; neniet moc, jen od Boha; a kdož se moci pro- tiví, ten se božiemu zpósobení protiví; a kto se božiemu zpósobení protiví, tent odsúzenie nalezne.“ Protož sluhy a lidé čelední, a zvláště děti a synové, mějte pravé poslušenstvie a milost 44
vida své děti neposlušné aneb čeleď, nesmiejim druhdy rozkázati, aby skrz to nebyly horše. A tak viece otec dětí neb hospodář čeledi báti se bude než ony jeho. Nenieť to božie zpósobe- nie; božieť zpósobenie jest mlazším starších poslúchati, a čeleď aby poslú- chala hospodáře ve všem, což by zev- ně nebylo protiv Bohu a kostelniemu ustavení. Pravíť svatý Pavel, jenž jest byl vztržen až do nebes, aby se naučil, co j' zde lidi měl učiti, řka: „Každá du- še vyšší moci buď poddána; neniet moc, jen od Boha; a kdož se moci pro- tiví, ten se božiemu zpósobení protiví; a kto se božiemu zpósobení protiví, tent odsúzenie nalezne.“ Protož sluhy a lidé čelední, a zvláště děti a synové, mějte pravé poslušenstvie a milost 44
Strana 45
k otci; nebť vám zvláště Buoh přiká- zal, aby otce a máteř ctili. Neb vámť jest otec i hospoda, ale jiné čeledi jen jest hospoda; a když všecka čeleď má hospody poslušna býti, čím vy viece? Velmě vzácna oběť Bohu poslušen- stvie; a to jest boží zpósob pro našeho otce prvnie neposlušenstvie, aby je- den druhému vždy poddán byl poslu- šenstvím; a to jest obecné všech po- kánie. Ale nenie tolik pokánie; také přidal jest Bóh moc poslušenství, že móžem jím odplaty sobě zaslúžiti. A najprv Boha slušie poslúchati, apotom hospody nebo otce. Kdyžť by točíš ji- né veleli, než Buoh kázal, a protiv Bo- hu, nikakž toho pro poslušenstviene- slušie učiniti, ježto jest zevné zlé; ale někdy dobrého má člověk přenechati 45
k otci; nebť vám zvláště Buoh přiká- zal, aby otce a máteř ctili. Neb vámť jest otec i hospoda, ale jiné čeledi jen jest hospoda; a když všecka čeleď má hospody poslušna býti, čím vy viece? Velmě vzácna oběť Bohu poslušen- stvie; a to jest boží zpósob pro našeho otce prvnie neposlušenstvie, aby je- den druhému vždy poddán byl poslu- šenstvím; a to jest obecné všech po- kánie. Ale nenie tolik pokánie; také přidal jest Bóh moc poslušenství, že móžem jím odplaty sobě zaslúžiti. A najprv Boha slušie poslúchati, apotom hospody nebo otce. Kdyžť by točíš ji- né veleli, než Buoh kázal, a protiv Bo- hu, nikakž toho pro poslušenstviene- slušie učiniti, ježto jest zevné zlé; ale někdy dobrého má člověk přenechati 45
Strana 46
pro poslušenstvie. Pakli kto die: „Já nevědě, co j' Buoh kázal, v čem jeho mám poslúchati viece než hospodáře nebo než otce?“ Bývaj rád na kázaní a slyš. coť kněz velí; knězeť jest mie- sto sebe zde Buoh ustavil; jest-liť mú- drý, toho poslúchaj; a pakliť se nezdá v čem múdrý, ale dojdi múdřejšieho, ještoť nad tebú i také nad ním jest u- staven, a potěž se. O DESATERU BOŽIEM PŘIKÁZANÍ. Aby pak také věděli, co jest Buoh kázal, neb znamenie jest, že ten miluje Boha, ktož plní jeho přikázanie, jakož sám Kristus praví: „Milujete-li mě, přikázanie má plňte,“ chcivám o jeho 46
pro poslušenstvie. Pakli kto die: „Já nevědě, co j' Buoh kázal, v čem jeho mám poslúchati viece než hospodáře nebo než otce?“ Bývaj rád na kázaní a slyš. coť kněz velí; knězeť jest mie- sto sebe zde Buoh ustavil; jest-liť mú- drý, toho poslúchaj; a pakliť se nezdá v čem múdrý, ale dojdi múdřejšieho, ještoť nad tebú i také nad ním jest u- staven, a potěž se. O DESATERU BOŽIEM PŘIKÁZANÍ. Aby pak také věděli, co jest Buoh kázal, neb znamenie jest, že ten miluje Boha, ktož plní jeho přikázanie, jakož sám Kristus praví: „Milujete-li mě, přikázanie má plňte,“ chcivám o jeho 46
Strana 47
desateře přikázaní pověděti. I slušie věděti najprv, že všecko božie přiká- zanie i všecko Písmo nenie k jinému, než abychom najprv Boha a potom bližnieho milovali. A tak najprv Buoh přikázal, abychom jediného jej za Buoh jměli a jemu se modlili, všeho svého plného dobrého v něm čáku jmajíc, netbajíc čáróv, ani věštby, ani lékóv. Druhé přikázal, abychomjmeneje- ho k křivdě na potvrzenie nepřivzeli, jakož řiekají lidé: „Pravdať jest před Bohem" aneb: „Bóhť to vie, že j' to tak." Nenie-liť tak, k křivdě's stavěl Boha svědkem protiv jeho přikázaní. Pakli jmenem jeho, křiv jsa, kto při- sahá aneb poklíná sebe, řka: „Tak mi Bóh pomáhaj!“ aneb: „Svěž mě Buoh, 47
desateře přikázaní pověděti. I slušie věděti najprv, že všecko božie přiká- zanie i všecko Písmo nenie k jinému, než abychom najprv Boha a potom bližnieho milovali. A tak najprv Buoh přikázal, abychom jediného jej za Buoh jměli a jemu se modlili, všeho svého plného dobrého v něm čáku jmajíc, netbajíc čáróv, ani věštby, ani lékóv. Druhé přikázal, abychomjmeneje- ho k křivdě na potvrzenie nepřivzeli, jakož řiekají lidé: „Pravdať jest před Bohem" aneb: „Bóhť to vie, že j' to tak." Nenie-liť tak, k křivdě's stavěl Boha svědkem protiv jeho přikázaní. Pakli jmenem jeho, křiv jsa, kto při- sahá aneb poklíná sebe, řka: „Tak mi Bóh pomáhaj!“ aneb: „Svěž mě Buoh, 47
Strana 48
ač toho nenie!" bude-lit křivda, tiem větší hřiech a tim většieho pokánie třeba, a najviec z přísahy v súdu, když s rozmyslem přiseže křivě. Třetie přikázal svaté dny ctíti, aby- chom přenechajíc tělesné práce, také o duši pomyslili, ke mši šli a na káza- nie neb k nešporu a modlili se Bohu a učili se, čím se máme líbitijemu. Ale ne k tomuť jsú svátci, jakož je zlí lidé obracijí, aby smilnili svými tanci, a- nebleckakús zamysléc nekáznneb tú- lanie nepotřebné, aneb klevety póso- biec na besedě, aneb obžerstvie plo- diec v krčmě, nebo kostky a sváry a leckakús hrdost, a darmo utracijíc, což jsú všedni vydělali. Ne takť jest Buoh neděli ctíti kázal, ale proto, aby, jakož sem řekl, uprázdniec se jeho 48
ač toho nenie!" bude-lit křivda, tiem větší hřiech a tim většieho pokánie třeba, a najviec z přísahy v súdu, když s rozmyslem přiseže křivě. Třetie přikázal svaté dny ctíti, aby- chom přenechajíc tělesné práce, také o duši pomyslili, ke mši šli a na káza- nie neb k nešporu a modlili se Bohu a učili se, čím se máme líbitijemu. Ale ne k tomuť jsú svátci, jakož je zlí lidé obracijí, aby smilnili svými tanci, a- nebleckakús zamysléc nekáznneb tú- lanie nepotřebné, aneb klevety póso- biec na besedě, aneb obžerstvie plo- diec v krčmě, nebo kostky a sváry a leckakús hrdost, a darmo utracijíc, což jsú všedni vydělali. Ne takť jest Buoh neděli ctíti kázal, ale proto, aby, jakož sem řekl, uprázdniec se jeho 48
Strana 49
hledali, jemu se poručili, o něm my- slili a mluvili a vždy jej měli potom nasvém dielena paměti. Ješto pak sva- té ctíme a světíme jich některé dni, to jest proto, abychom milujíc to, že jsú oni svítězili i jměli odplatu za to; a ta- ké, abychom jich příkladem také ně- co trpěli pro Bóh,abychom s nimi od- platu vzeli. Ale mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohanským obyčejem, jako svatého Štěpána, aby v koně byli šťastni; svatého Šťastné- ho a jeho tovařiše, aby jim sbožie při- bývalo; svatého Jana Světlého, jemuž jsú Burian vzděli, aby krúpy nebily; a tak i o jiném. Ba, bratříce, již ne- jsme hosté u vieře; předešli jsú nás apoštolé i proroci i mnoho svatých u- čenníkóv; již bychom měli múdřej- 49
hledali, jemu se poručili, o něm my- slili a mluvili a vždy jej měli potom nasvém dielena paměti. Ješto pak sva- té ctíme a světíme jich některé dni, to jest proto, abychom milujíc to, že jsú oni svítězili i jměli odplatu za to; a ta- ké, abychom jich příkladem také ně- co trpěli pro Bóh,abychom s nimi od- platu vzeli. Ale mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohanským obyčejem, jako svatého Štěpána, aby v koně byli šťastni; svatého Šťastné- ho a jeho tovařiše, aby jim sbožie při- bývalo; svatého Jana Světlého, jemuž jsú Burian vzděli, aby krúpy nebily; a tak i o jiném. Ba, bratříce, již ne- jsme hosté u vieře; předešli jsú nás apoštolé i proroci i mnoho svatých u- čenníkóv; již bychom měli múdřej- 49
Strana 50
še býti a svaté ctíti proto, že jsú duo- stojnicti, přemohše svět, a žádati věč- né pomoci od nich. Lepšíť má úřad svatý Štěpán, nežť by koňmi vládl; a- no koni byli i dřéve, než byl svatý Ště- pán, kto j' jimi vládl? či-li j' se ten Bohu pronevěřil, ješto j' vládl jimi dřéve, že j' odjat jemu jeho úřadi dán svatému Štěpánu? a takéž i o jiných věcech. Hlédajž, žeť jsú to pohanští obyčeji a brzoť by z nich mohl blud býti. Veď Buohť vládne vším; ne- tbaj, čímť vládne který svatý. Komužť Buch čeho přeje, tomu i všichni světí. To také věděti slušie, že j' nepřikázá- no nám tak tvrdě světiti jako židóm. Protož, ktož by zmilosrdenstvie něko- mu přivezl něco neb plot svój vzdvihl aneb kopy skladl neb rozkladl, ješto 50
še býti a svaté ctíti proto, že jsú duo- stojnicti, přemohše svět, a žádati věč- né pomoci od nich. Lepšíť má úřad svatý Štěpán, nežť by koňmi vládl; a- no koni byli i dřéve, než byl svatý Ště- pán, kto j' jimi vládl? či-li j' se ten Bohu pronevěřil, ješto j' vládl jimi dřéve, že j' odjat jemu jeho úřadi dán svatému Štěpánu? a takéž i o jiných věcech. Hlédajž, žeť jsú to pohanští obyčeji a brzoť by z nich mohl blud býti. Veď Buohť vládne vším; ne- tbaj, čímť vládne který svatý. Komužť Buch čeho přeje, tomu i všichni světí. To také věděti slušie, že j' nepřikázá- no nám tak tvrdě světiti jako židóm. Protož, ktož by zmilosrdenstvie něko- mu přivezl něco neb plot svój vzdvihl aneb kopy skladl neb rozkladl, ješto 50
Strana 51
by se zkaziti jměly, neb což kolivěk ta- kového pilného, nehřešil by smrtedl- ně, když by proto služby božie neza- meškal. A tak ta tři božie přikázanie vedú nás k tomu, abychom ctili Boha a milovali. Druhých pak sedm jest, ješto učie, kak máme k bližniemu jmieti milost; neb všech spolu jest deset. I jest čtvrté přikázanie a z těch dru- hých prvnie: „Cti otce a máteř a bu- deš dlúhověčen na zemi.“ Ze všech přikázaní desieti jediné tomu pově- děl jest Bóh odplatu, ktož otce a má- teř ctíti bude. Páté jest: „Nezabíjej!“ Ktožť nená- vidí a rád by zabil, by mohl aneb směl pro lidi, přestúpilť jest to kázanie, avšakž velím lehčejie nežli skutkem. 51
by se zkaziti jměly, neb což kolivěk ta- kového pilného, nehřešil by smrtedl- ně, když by proto služby božie neza- meškal. A tak ta tři božie přikázanie vedú nás k tomu, abychom ctili Boha a milovali. Druhých pak sedm jest, ješto učie, kak máme k bližniemu jmieti milost; neb všech spolu jest deset. I jest čtvrté přikázanie a z těch dru- hých prvnie: „Cti otce a máteř a bu- deš dlúhověčen na zemi.“ Ze všech přikázaní desieti jediné tomu pově- děl jest Bóh odplatu, ktož otce a má- teř ctíti bude. Páté jest: „Nezabíjej!“ Ktožť nená- vidí a rád by zabil, by mohl aneb směl pro lidi, přestúpilť jest to kázanie, avšakž velím lehčejie nežli skutkem. 51
Strana 52
Šesté přikázanie praví: „Nekraď!" Kdyžť krásti brání, tehdyť brání o- všem výboje aneb lúpiti zevně, neb v tom i vražda spieše bývá. A vylstiti téžť jest, jako i ukrásti. Sedmé přikázanie brání, abychom s žádnú ženú kromě manželstva své- ho, leč v jinoství, leč ve vdovství, ne- hřešili. Neb vždy jest to hřiech smr- tedlný; tu nenie omluvy žádné; když se jest kto skutkem dopustil, potupil jest, chtě a moha nechati, kázanie bo- žie. Zdali by nenechal, kdyby někto hlédal na to? Snad by nechal, by leč robě při tom bylo. A pak, ano Bóh přihlédá, jenž jest to zapověděl, ne- chati nechce. I chce se pak omluviti, by bez toho nemohl býti; křivdať jest to; mohlť by, byť chtěl, tu žádost pře- 52
Šesté přikázanie praví: „Nekraď!" Kdyžť krásti brání, tehdyť brání o- všem výboje aneb lúpiti zevně, neb v tom i vražda spieše bývá. A vylstiti téžť jest, jako i ukrásti. Sedmé přikázanie brání, abychom s žádnú ženú kromě manželstva své- ho, leč v jinoství, leč ve vdovství, ne- hřešili. Neb vždy jest to hřiech smr- tedlný; tu nenie omluvy žádné; když se jest kto skutkem dopustil, potupil jest, chtě a moha nechati, kázanie bo- žie. Zdali by nenechal, kdyby někto hlédal na to? Snad by nechal, by leč robě při tom bylo. A pak, ano Bóh přihlédá, jenž jest to zapověděl, ne- chati nechce. I chce se pak omluviti, by bez toho nemohl býti; křivdať jest to; mohlť by, byť chtěl, tu žádost pře- 52
Strana 53
trpěti, ježť ho trží; ale nemóžeť bez práce. Protož za práci odplata bude, ktož přetrpí; aktož práce nechtějmie- ti, odstúpí Boha, netbaje jeho zápo- vědi, lečť se k němu pokáním vrátí, věčněť Boha odlúčen bude. Osmé přikázanie zapoviedá svědči- ti křivě. A též jest, i samému mluviti křivdu, jako by jinému svědčil. Deváté přikázanie: nežádati cizie ženy. Tiem ukazuje, že netolik skut- kem v smilstvě, ale také i žádostí smil- nú móž býti smrtedlný hřiech. A naj- viec, když by kto žádal ženy, ježto má muže, ač by jie žádal i k manželstvu a nechtěljí bezmanželstva; však by pro- tiv božiemu bylo přikázaní, když by plna žádost byla. A kdyby tak k man- želstvu panny aneb jiné svobodné žá- 53
trpěti, ježť ho trží; ale nemóžeť bez práce. Protož za práci odplata bude, ktož přetrpí; aktož práce nechtějmie- ti, odstúpí Boha, netbaje jeho zápo- vědi, lečť se k němu pokáním vrátí, věčněť Boha odlúčen bude. Osmé přikázanie zapoviedá svědči- ti křivě. A též jest, i samému mluviti křivdu, jako by jinému svědčil. Deváté přikázanie: nežádati cizie ženy. Tiem ukazuje, že netolik skut- kem v smilstvě, ale také i žádostí smil- nú móž býti smrtedlný hřiech. A naj- viec, když by kto žádal ženy, ježto má muže, ač by jie žádal i k manželstvu a nechtěljí bezmanželstva; však by pro- tiv božiemu bylo přikázaní, když by plna žádost byla. A kdyby tak k man- želstvu panny aneb jiné svobodné žá- 53
Strana 54
dal, mohlo by to bez hřiecha býti smr- tedlného. Desáté kázanie božie jest: kteréž kolivěk cizie věci nežádati. A totaké u- kazuje, že jest smrtedlný hřiech chtie- ti to jmieti, ješto jest jinému dáno, a státi po tom bezprávně protiv vóli bliž- nieho svého, ač i dosieci toho nebude moci. A tiem činem hráti v kostky, chtiecvyhrati sbožie cizie, jest hřiech; neb chcem-li, aby cizie bylo naše bez hřiecha, máme kúpiti u něho neb za- slúžiti někak, aby on s chutí postúpil rád nám svého a vzal za to od nás něco libého sobě, dieku neb přiezen neb což koli. Protož razi křesťanské čeledi, aby najprv sprostně a tvrdě drželi křesťan- skú vieru a jměli v Boze svú naději a 54
dal, mohlo by to bez hřiecha býti smr- tedlného. Desáté kázanie božie jest: kteréž kolivěk cizie věci nežádati. A totaké u- kazuje, že jest smrtedlný hřiech chtie- ti to jmieti, ješto jest jinému dáno, a státi po tom bezprávně protiv vóli bliž- nieho svého, ač i dosieci toho nebude moci. A tiem činem hráti v kostky, chtiecvyhrati sbožie cizie, jest hřiech; neb chcem-li, aby cizie bylo naše bez hřiecha, máme kúpiti u něho neb za- slúžiti někak, aby on s chutí postúpil rád nám svého a vzal za to od nás něco libého sobě, dieku neb přiezen neb což koli. Protož razi křesťanské čeledi, aby najprv sprostně a tvrdě drželi křesťan- skú vieru a jměli v Boze svú naději a 54
Strana 55
věděli božie kázanie desatero a plnili je z pravé milosti, srdcem, ústy i také skutkem, majíc se k Bohu tak, jakož slušie se k Bohu jmieti; k hospodě ta- ké, jakož slušie; i k svému bližniemu také, jakožť radí svatý Pavelřka: „Žád- nému nic dlužni nezóstavajte, jediné to, aby se spolu milovali. Ale komuž jste dlužni ctí, tomu čest dajte; kohož jste se dlužni báti, toho se bojte; ko- muž co platiti máte, tomu plaťte.“ KAK MAJÍ SĚMIETI K BOHU SRDCEM, USTY A SKUTKEM. I řku najprv, aby k Bohu jměli své srdce, často naň pomniec, často vzdy- chajíc k němu, žádajíc, aby vám dal to činiti, co j' jemu libo, a odpustil 55
věděli božie kázanie desatero a plnili je z pravé milosti, srdcem, ústy i také skutkem, majíc se k Bohu tak, jakož slušie se k Bohu jmieti; k hospodě ta- ké, jakož slušie; i k svému bližniemu také, jakožť radí svatý Pavelřka: „Žád- nému nic dlužni nezóstavajte, jediné to, aby se spolu milovali. Ale komuž jste dlužni ctí, tomu čest dajte; kohož jste se dlužni báti, toho se bojte; ko- muž co platiti máte, tomu plaťte.“ KAK MAJÍ SĚMIETI K BOHU SRDCEM, USTY A SKUTKEM. I řku najprv, aby k Bohu jměli své srdce, často naň pomniec, často vzdy- chajíc k němu, žádajíc, aby vám dal to činiti, co j' jemu libo, a odpustil 55
Strana 56
vám vaše hřiechy i rozličná obmešká- nie, a chválili jej v svém srdci, vidúc, kak jest divně a mocně a užitečně u- činil to vše, což jest. A také se všeho srdce každý má vděčen býti toho, což má dobrého; neb to všecko má od Bo- ha: onen zdravie, onen sílu, onen mú- drost a uměnie, jímž se živí a umie u- hověti své hospodě neb tovařistvu; i jiné mnohé takovéž dary, z nichž ně- které móž v sobě znáti; a mimoty jsú mnozí i jiní, jichž neumieme zname- nati, avšak máme všeho býti vděční. Neb ač i trpíme protivenstvie, chce- me-li sami, všecko j' nám to užiteč- no; a nad to mnoho j' jiných u veliké nůzi. Co j' pracných nemocných! a mnozí z nich, ješto na ně málo tbají, ješto by rádi témuž, jako my jmáme. 56
vám vaše hřiechy i rozličná obmešká- nie, a chválili jej v svém srdci, vidúc, kak jest divně a mocně a užitečně u- činil to vše, což jest. A také se všeho srdce každý má vděčen býti toho, což má dobrého; neb to všecko má od Bo- ha: onen zdravie, onen sílu, onen mú- drost a uměnie, jímž se živí a umie u- hověti své hospodě neb tovařistvu; i jiné mnohé takovéž dary, z nichž ně- které móž v sobě znáti; a mimoty jsú mnozí i jiní, jichž neumieme zname- nati, avšak máme všeho býti vděční. Neb ač i trpíme protivenstvie, chce- me-li sami, všecko j' nám to užiteč- no; a nad to mnoho j' jiných u veliké nůzi. Co j' pracných nemocných! a mnozí z nich, ješto na ně málo tbají, ješto by rádi témuž, jako my jmáme. 56
Strana 57
Toť jest velmě užitečné a potřebné křesťanské čeledi jmieti v srdci. Neb když nemóžte almužnú kúpiti králov- stvie nebeského jako bohatí, ani mno- hými posty a modlitvami aneb pútmi jako prázdní, mějte dobrú žádost a do- bré myšlenie u vašich srdcích; toť jest Bohu do vás velmě vzácno. Praví Da- vid: „Žádostchudých Bóh uslyší.“ Ale aby dobrá myšlenie mohli jmieti, mo- síte brániti se myšlení zlému a nepo- třebnému. A jakož srdce k Bohu máte jmieti, takéž i ústy máte vyznávati v svój čas Boha svého. Neb netolik srdcem, ale i ústy máme všichni boží býti. A protož řeči šeředné a nekázané máte se střieci; jakož hořké a příkré krmě střehú se lidé, takéž vy břidké a pesské řeči, leč v klamu bláznovém, leč 57
Toť jest velmě užitečné a potřebné křesťanské čeledi jmieti v srdci. Neb když nemóžte almužnú kúpiti králov- stvie nebeského jako bohatí, ani mno- hými posty a modlitvami aneb pútmi jako prázdní, mějte dobrú žádost a do- bré myšlenie u vašich srdcích; toť jest Bohu do vás velmě vzácno. Praví Da- vid: „Žádostchudých Bóh uslyší.“ Ale aby dobrá myšlenie mohli jmieti, mo- síte brániti se myšlení zlému a nepo- třebnému. A jakož srdce k Bohu máte jmieti, takéž i ústy máte vyznávati v svój čas Boha svého. Neb netolik srdcem, ale i ústy máme všichni boží býti. A protož řeči šeředné a nekázané máte se střieci; jakož hořké a příkré krmě střehú se lidé, takéž vy břidké a pesské řeči, leč v klamu bláznovém, leč 57
Strana 58
v hněvu, a ještě viece měli by se správ- něstřieci. A divné jest, že beze všehou- žitka tak šeředně mluvie někto a duši tiem tratie. Ale jakož poň znají po ře- či lidé, z kteréhož jest kto královstvie aneb země, točíš mluví-li rakúsky, jest z Rakús, pakli česky, tehdy z Čech, takéž po zlé řeči a nekázané aneb pes- ké znáti jest, že z diáblova královstvie jest, a po dobré, že j' z božieho. Protož čeleď dobrá, ješto miení k Bohu, braň se i odvykaj šeřednéřeči ataké nemú- drých klamóv protiv vieře neb protiv dobrým obyčejóm, jakož mnozí řie- kají: „Kak bychom mohli vstátiz mrt- vých? poč-li bychom vstali? „Nemú- dří lidé, či-li neviete, že viece Buoh umie učiniti nežli člověk vymysliti? Zvláště z takých řečí porokuje svatý 58
v hněvu, a ještě viece měli by se správ- něstřieci. A divné jest, že beze všehou- žitka tak šeředně mluvie někto a duši tiem tratie. Ale jakož poň znají po ře- či lidé, z kteréhož jest kto královstvie aneb země, točíš mluví-li rakúsky, jest z Rakús, pakli česky, tehdy z Čech, takéž po zlé řeči a nekázané aneb pes- ké znáti jest, že z diáblova královstvie jest, a po dobré, že j' z božieho. Protož čeleď dobrá, ješto miení k Bohu, braň se i odvykaj šeřednéřeči ataké nemú- drých klamóv protiv vieře neb protiv dobrým obyčejóm, jakož mnozí řie- kají: „Kak bychom mohli vstátiz mrt- vých? poč-li bychom vstali? „Nemú- dří lidé, či-li neviete, že viece Buoh umie učiniti nežli člověk vymysliti? Zvláště z takých řečí porokuje svatý 58
Strana 59
Pavel, neb praví: „Ty zlé pomluvy zkazijí v lidech vieru i jiné dobré oby- čeje." Lži také pilně se střezte, neb ústa, kteráž ráda lží, zabíjejí duši, a lež činí, že často lidé nevěřie pravdě; pro- tož lež nikdy nemóž dobra býti sama v sobě. Pomluv a rozprávení i piesní střezte se těch, ješto vzbuzijí smilstvo neb jiné hřiechy. Pakli diete: „Mosí- me se také někdy utěšiti, zpievajíc neb něco sobě rozprávějíc,“ to j' ovšem pravda; ale hlédajte, by v protivné vě- ci Bohu nejměli svého utěšenie. Smil- stvoť jest protivná věc Bohu, též ob- žerstvie neb lakota, hrdost, lakom- stvo, hněv, závist, lenost. O kteréž koli z těch věcí mluviec neb zpievajíc, a- neb ješto vás k tomu vede libost a má- te utěšenie: vždyť ta libost a útěcha 59
Pavel, neb praví: „Ty zlé pomluvy zkazijí v lidech vieru i jiné dobré oby- čeje." Lži také pilně se střezte, neb ústa, kteráž ráda lží, zabíjejí duši, a lež činí, že často lidé nevěřie pravdě; pro- tož lež nikdy nemóž dobra býti sama v sobě. Pomluv a rozprávení i piesní střezte se těch, ješto vzbuzijí smilstvo neb jiné hřiechy. Pakli diete: „Mosí- me se také někdy utěšiti, zpievajíc neb něco sobě rozprávějíc,“ to j' ovšem pravda; ale hlédajte, by v protivné vě- ci Bohu nejměli svého utěšenie. Smil- stvoť jest protivná věc Bohu, též ob- žerstvie neb lakota, hrdost, lakom- stvo, hněv, závist, lenost. O kteréž koli z těch věcí mluviec neb zpievajíc, a- neb ješto vás k tomu vede libost a má- te utěšenie: vždyť ta libost a útěcha 59
Strana 60
v takém zpievaní neb pomluvě jest protiv Bohu a tratí u vás boží milost. Protož o Bohu měli by sobě rozprá- věti a zpievati a o svatých. Ano to velí svatý Pavel řka: „Nebývajte nemúdří, ale rozumějte, co jest vóle božie; a vezměte naplněnie duchem svatým, mluviec spolu z žalmóv a z chvály božie a z duchovních piesní zpievajíc a veseléc se Hospodinu.“ Ale neo tom zpievajte, jímž by se neb jiné vzbudili k smilstvu; jakož bláznové panny a panie vzbuzijí se, ješto mnie, by tak vzácny byly, jakož slyšie, ješto zpie- vají o nich mladí blázni; a sami nevě- dúc druhdy, co činie, neda nemlčeli. Protož řku: Dobrú kratochvíl a vzá- cnú Bohu móžte jmieti, o Bohu zpie- vajíc, jakož sem řekl, a osvatých aneb 60
v takém zpievaní neb pomluvě jest protiv Bohu a tratí u vás boží milost. Protož o Bohu měli by sobě rozprá- věti a zpievati a o svatých. Ano to velí svatý Pavel řka: „Nebývajte nemúdří, ale rozumějte, co jest vóle božie; a vezměte naplněnie duchem svatým, mluviec spolu z žalmóv a z chvály božie a z duchovních piesní zpievajíc a veseléc se Hospodinu.“ Ale neo tom zpievajte, jímž by se neb jiné vzbudili k smilstvu; jakož bláznové panny a panie vzbuzijí se, ješto mnie, by tak vzácny byly, jakož slyšie, ješto zpie- vají o nich mladí blázni; a sami nevě- dúc druhdy, co činie, neda nemlčeli. Protož řku: Dobrú kratochvíl a vzá- cnú Bohu móžte jmieti, o Bohu zpie- vajíc, jakož sem řekl, a osvatých aneb 60
Strana 61
sobě rozprávějíc, ano David praví: „V hrdle jich veselenie božie," jako by řekl: Čeleď boží poznáš po tom, že v svém veselí Boha má vždy v svých ústech. Neb jisté jest to: což člověk rád přemietá v srdci, o tom rád mlu- ví. Protož vždy slušie srdcem Boha mi- lovati i ústy chváliti jej a dieku vzdá- vati jemu a modléc se prositi jeho za svá rozličná obmeškánie i za roz- ličné své potřeby. Ač tak dlúho jako prázdní nemóžete se modliti, ale modl- te se často, a vždy móžete se jemu pomodliti, kterýž koli činíte posel. Skutkem také, kterýmž vy móžte, chvalte Boha, chodiec ke mši, v svój čas na kázanie, klekajíc před Bohem na svú kolenú, zpoviedajíc se svých hřiechóv, dávajíc podlé statka také 61
sobě rozprávějíc, ano David praví: „V hrdle jich veselenie božie," jako by řekl: Čeleď boží poznáš po tom, že v svém veselí Boha má vždy v svých ústech. Neb jisté jest to: což člověk rád přemietá v srdci, o tom rád mlu- ví. Protož vždy slušie srdcem Boha mi- lovati i ústy chváliti jej a dieku vzdá- vati jemu a modléc se prositi jeho za svá rozličná obmeškánie i za roz- ličné své potřeby. Ač tak dlúho jako prázdní nemóžete se modliti, ale modl- te se často, a vždy móžete se jemu pomodliti, kterýž koli činíte posel. Skutkem také, kterýmž vy móžte, chvalte Boha, chodiec ke mši, v svój čas na kázanie, klekajíc před Bohem na svú kolenú, zpoviedajíc se svých hřiechóv, dávajíc podlé statka také 61
Strana 62
almužnu a ofěru, z mála málo, jakož koho Bóh daruje. Neb kteříž lidé če- lední, ješto jiným lidem slúžie, ne- tbají na Bóh, právě jsú jako hovada, jimiž dělavše, potom je zabí. Takéž ti zde robotují, potom pojdú na za- tracenie. Protož Bóh napomíná vás skrze žaltář řka: „Neroďte býti jako kóň amezek, vnichžť nenierozumu.“ Ale točíš vy rozumějíc, že máte nad sebú Boha, žádajte ho srdcem i ústy, i také skutkem činiec, co j' on přiká- zal, a nechajíc, co j' on zapověděl, ja- kož jest popsáno v jeho přikázaní de- sateře. A zvláště chceť od vás Bóh či- stotu těla jmieti, aneb panenskú, aneb jako vdovskú, ač kto protratil jest pa- nenskú, aneb manželskú; obeř sobě, kterúž kto chce; v smilstvě nelze jest 62
almužnu a ofěru, z mála málo, jakož koho Bóh daruje. Neb kteříž lidé če- lední, ješto jiným lidem slúžie, ne- tbají na Bóh, právě jsú jako hovada, jimiž dělavše, potom je zabí. Takéž ti zde robotují, potom pojdú na za- tracenie. Protož Bóh napomíná vás skrze žaltář řka: „Neroďte býti jako kóň amezek, vnichžť nenierozumu.“ Ale točíš vy rozumějíc, že máte nad sebú Boha, žádajte ho srdcem i ústy, i také skutkem činiec, co j' on přiká- zal, a nechajíc, co j' on zapověděl, ja- kož jest popsáno v jeho přikázaní de- sateře. A zvláště chceť od vás Bóh či- stotu těla jmieti, aneb panenskú, aneb jako vdovskú, ač kto protratil jest pa- nenskú, aneb manželskú; obeř sobě, kterúž kto chce; v smilstvě nelze jest 62
Strana 63
přijíti k Bohu. Praví svatý Pavel: „To vězte, že ani smilní královstvo božie budú jmieti.“ Protož, mladí, střezte se pilně, jakož starý Dobeš učieše svého syna řka: „Chovaj se od všelikého smilstva,“ točíš ani pro chudobu, by chtěl za to dary bráti, ani pro mladost svú, ani pro bázn nemáť i jeden omlu- vy jmieti, ale ktož koli smilní kromě manžestva svého, smrtedlně hřeší, neb činí protiv boží zápovědi. Žádného hřiechu Bóh tak obecně nemstil na světě jako smilstva. Neb veš svět pro ně byl potopil, když synové boží, to- číš z plemene Setova, ješto měli boží býti, pojímáchu dcery z plemene Kai- nova vidúc, že sú byly krásné, točíš pro smilstvo. Protož Buoh veš svět potopil kromě osmera lidí. Mstil také 63
přijíti k Bohu. Praví svatý Pavel: „To vězte, že ani smilní královstvo božie budú jmieti.“ Protož, mladí, střezte se pilně, jakož starý Dobeš učieše svého syna řka: „Chovaj se od všelikého smilstva,“ točíš ani pro chudobu, by chtěl za to dary bráti, ani pro mladost svú, ani pro bázn nemáť i jeden omlu- vy jmieti, ale ktož koli smilní kromě manžestva svého, smrtedlně hřeší, neb činí protiv boží zápovědi. Žádného hřiechu Bóh tak obecně nemstil na světě jako smilstva. Neb veš svět pro ně byl potopil, když synové boží, to- číš z plemene Setova, ješto měli boží býti, pojímáchu dcery z plemene Kai- nova vidúc, že sú byly krásné, točíš pro smilstvo. Protož Buoh veš svět potopil kromě osmera lidí. Mstil také 63
Strana 64
ukrutně smilstva, jako ohněm pěti městom dal se propásti a za živa spálil je pekelným plamenem pro jich zevné a šeředné smilstvo. Ruben také, prvo- rozený syn Jakubóv, smilstvem pro- tratil od svého otce požehnánie, ješto jest měl mieti z práva; to jest pak dáno mlazšiemu. Že pak Buoh miluje čisto- tu, to jest dobře tiem ukázal, že j' sám chtěl se z čisté panny naroditi. Protož když jiných dobrých skutkóv jako bo- hatí nemóžte jmieti, ale to vám sku- tek buď, aby se pilně hřiechu střiehli. Neb ktož by všecky skutky dobré měl do sebe a k tomu byl v jediném smr- tedlném hřieše a umřel v něm, ne- mohl by věčně spasen býti. Protož do- brý skutek a libý Bohu, ktož se pilně střeže hřiechu. A k tomu to také vše- 64
ukrutně smilstva, jako ohněm pěti městom dal se propásti a za živa spálil je pekelným plamenem pro jich zevné a šeředné smilstvo. Ruben také, prvo- rozený syn Jakubóv, smilstvem pro- tratil od svého otce požehnánie, ješto jest měl mieti z práva; to jest pak dáno mlazšiemu. Že pak Buoh miluje čisto- tu, to jest dobře tiem ukázal, že j' sám chtěl se z čisté panny naroditi. Protož když jiných dobrých skutkóv jako bo- hatí nemóžte jmieti, ale to vám sku- tek buď, aby se pilně hřiechu střiehli. Neb ktož by všecky skutky dobré měl do sebe a k tomu byl v jediném smr- tedlném hřieše a umřel v něm, ne- mohl by věčně spasen býti. Protož do- brý skutek a libý Bohu, ktož se pilně střeže hřiechu. A k tomu to také vše- 64
Strana 65
cko budú dobří skutci, což kolivek činíte věrně podlé božieho zpósobe- nie: leč pánóm slúžíte v pravdě, leč piete neb jiete v svój čas ku potřebě, anebo spíte pro posílenie. Neb praví tak náš věrný učenník svatý Pavel, a- bychom to vše, což kolivěk činíme, ve jmě božie činili a k jeho chvále. A tenť by to činil, ktož by jen proto jedl a pil v svój čas, pro něžto jest Buoh píti ustavil a jiesti; a takéž o jiných o všech skutciech. Ale jakž brzo kto proto živ chce býti, aby jedl neb pil neb se oženil neb což kolivěk takého činil, ješto mine, inhedť jeho skutci od Boha táhnú, poňovadž nejsú ve jmě božie. Nebť Buoh netolik váží, který jest skutek kto učinil, ale zna- mená, proč kto činí. 65
cko budú dobří skutci, což kolivek činíte věrně podlé božieho zpósobe- nie: leč pánóm slúžíte v pravdě, leč piete neb jiete v svój čas ku potřebě, anebo spíte pro posílenie. Neb praví tak náš věrný učenník svatý Pavel, a- bychom to vše, což kolivěk činíme, ve jmě božie činili a k jeho chvále. A tenť by to činil, ktož by jen proto jedl a pil v svój čas, pro něžto jest Buoh píti ustavil a jiesti; a takéž o jiných o všech skutciech. Ale jakž brzo kto proto živ chce býti, aby jedl neb pil neb se oženil neb což kolivěk takého činil, ješto mine, inhedť jeho skutci od Boha táhnú, poňovadž nejsú ve jmě božie. Nebť Buoh netolik váží, který jest skutek kto učinil, ale zna- mená, proč kto činí. 65
Strana 66
KAK SE MÁ CELED MIETI K HO- SPODÉ SRDCEM, USTY ISKUTKEM. K hospodě pak čeleď křesťanská má se tak mieti, aby srdcem i ústy i také skutkem věrna jí byla. Najprv srdcem, aby všicku závist z něho vylili a žádný neřekl v závisti na svém srd- ci: „Proč on jest pán mój?" nebť jest to tajenstvie božie. Ale brž to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes pod- daní jiným ve jmě božie nežli ti, jimž jsú poddáni, i bezpečnější. Protož ku- dyžť vás Buoh dovede k sobě, tudyť jest dobře. A donidž jste u hospodá- řóv, mějte je v čest, jakožť jest řekl svatý Pavel: „Sluhy, mějte za to, že všie cti hodni jsú od vás páni vaši;“ 66
KAK SE MÁ CELED MIETI K HO- SPODÉ SRDCEM, USTY ISKUTKEM. K hospodě pak čeleď křesťanská má se tak mieti, aby srdcem i ústy i také skutkem věrna jí byla. Najprv srdcem, aby všicku závist z něho vylili a žádný neřekl v závisti na svém srd- ci: „Proč on jest pán mój?" nebť jest to tajenstvie božie. Ale brž to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes pod- daní jiným ve jmě božie nežli ti, jimž jsú poddáni, i bezpečnější. Protož ku- dyžť vás Buoh dovede k sobě, tudyť jest dobře. A donidž jste u hospodá- řóv, mějte je v čest, jakožť jest řekl svatý Pavel: „Sluhy, mějte za to, že všie cti hodni jsú od vás páni vaši;“ 66
Strana 67
a těm jest to psal, ješto jich páni po- hané byli. Těm jest pak také řekl, je- što jsú měli pány křesťany: „Ačť jsú vám bratřie u Boze páni vaši, ež jsú křestěné, tiem je viece milujte, nehr- dajte jimi;" točíš ačt jsú pokorni, ja- kož slušie býti křesťanóm pokornu. Protož milujte své hospodáře a vděč- ni buďte, že se vámi starají; a což koli vám činie dobrého, to mějte na srdci. Pakliť zdá se komu, že j' unáhlil se protiv němu hospodář jeho, to brzo spusť s srdce ve jmě božie; nebť tak mají často rozličnú věc pósobiti, žeť ne vždy jsú sami s sebú. Ústy pak také tak se k nim mějte, aby purně a protivně své hospodě ne- odmlúvali, ani jich po kútech zpra- vujte, škodně jim mluviec kteréž koli 67
a těm jest to psal, ješto jich páni po- hané byli. Těm jest pak také řekl, je- što jsú měli pány křesťany: „Ačť jsú vám bratřie u Boze páni vaši, ež jsú křestěné, tiem je viece milujte, nehr- dajte jimi;" točíš ačt jsú pokorni, ja- kož slušie býti křesťanóm pokornu. Protož milujte své hospodáře a vděč- ni buďte, že se vámi starají; a což koli vám činie dobrého, to mějte na srdci. Pakliť zdá se komu, že j' unáhlil se protiv němu hospodář jeho, to brzo spusť s srdce ve jmě božie; nebť tak mají často rozličnú věc pósobiti, žeť ne vždy jsú sami s sebú. Ústy pak také tak se k nim mějte, aby purně a protivně své hospodě ne- odmlúvali, ani jich po kútech zpra- vujte, škodně jim mluviec kteréž koli 67
Strana 68
řeči. A jistě velmě j' to zlé, zle mluviti o hospodě, neb jest hřiech i hanba. Velím lépe býti prázdnu té hospody nežli o ní lze mluviti; ano i odejdúc, svú hanbu mluví, ktož co k toho han- bě mluví, u koho j' byl. Protož jakož srdcem máte hospodě dobrého přieti, takéž i mluviti jich dobré máte. Avšak protiv pravdě nevelím vám jich chvá- liti; ale ač by i pravdu hyzditije mohli, nehyzďte jich; mlčeti móžte, lečť by taká věc byla, ješto by škodno bylo mlčeti toho vašemu křesťanstvu. Praví Seneka: „Skúpě chval, ale skúpějie hyzď!“ Takť jest neslušna přielišná chvála, jako přielišné hyzděnie. Chvá- la přielišná, tať se zdá, by pochlebová- nie bylo; a hyzděnie z nenávisti pochá- zie rádo. Svatý Augustin také učí, aby 68
řeči. A jistě velmě j' to zlé, zle mluviti o hospodě, neb jest hřiech i hanba. Velím lépe býti prázdnu té hospody nežli o ní lze mluviti; ano i odejdúc, svú hanbu mluví, ktož co k toho han- bě mluví, u koho j' byl. Protož jakož srdcem máte hospodě dobrého přieti, takéž i mluviti jich dobré máte. Avšak protiv pravdě nevelím vám jich chvá- liti; ale ač by i pravdu hyzditije mohli, nehyzďte jich; mlčeti móžte, lečť by taká věc byla, ješto by škodno bylo mlčeti toho vašemu křesťanstvu. Praví Seneka: „Skúpě chval, ale skúpějie hyzď!“ Takť jest neslušna přielišná chvála, jako přielišné hyzděnie. Chvá- la přielišná, tať se zdá, by pochlebová- nie bylo; a hyzděnie z nenávisti pochá- zie rádo. Svatý Augustin také učí, aby 68
Strana 69
nikdy, ktož chce hyzditi, tak nehyz- dil všeho spolu, by nevymienil toho, jest-li co dobré; a opět nedá chváliti tak všeho spolu, by toho nevymienil, jest-li co zlé. Neb hyzdí-li kto dobré pro zlé, to j' protiv Bohu, jenž umie ze zlého vybrati dobré. Pakli kto chvá- lí zlé s dobrým za jedno spolu, ten, ktož chválu slyší, uzří někdy zlé tu, ješto jest všecko chváleno, pohorší se řka: „Když jest toto zlé chváleno, na čem tu viece zlého nenie?“ Protož jakož i Seneka die: „Dobrá věc chvá- liti málo, a hyzditi velím méně." Neb jen to chváliti slušie, čehož jest kto dobře svědom; ale hyzditi žádný ne- má, ač by čeho i svědom byl, leč by toho potřeba byla. Skutkem pak také máte věrni hos- 69
nikdy, ktož chce hyzditi, tak nehyz- dil všeho spolu, by nevymienil toho, jest-li co dobré; a opět nedá chváliti tak všeho spolu, by toho nevymienil, jest-li co zlé. Neb hyzdí-li kto dobré pro zlé, to j' protiv Bohu, jenž umie ze zlého vybrati dobré. Pakli kto chvá- lí zlé s dobrým za jedno spolu, ten, ktož chválu slyší, uzří někdy zlé tu, ješto jest všecko chváleno, pohorší se řka: „Když jest toto zlé chváleno, na čem tu viece zlého nenie?“ Protož jakož i Seneka die: „Dobrá věc chvá- liti málo, a hyzditi velím méně." Neb jen to chváliti slušie, čehož jest kto dobře svědom; ale hyzditi žádný ne- má, ač by čeho i svědom byl, leč by toho potřeba byla. Skutkem pak také máte věrni hos- 69
Strana 70
podě býti, což vám poručie, aby toho pilni byli netolik pro tu odplatu, ješto vám oni odplacijí, ale pro věčnú od- platu; neb toho v nebeském králov- ství vezmete plnú odplatu. Praví svatý Pavel: „Cožkolivěk činíte služby, čiň- te z úmysla, jako by slúžili Bohu, a netolik lidem, vědúc, že od Boha ve- zmete věčnú odplatu.“ A opět jinde die: „Sluhy, poslušni buďte pánóv s bázní v sprostnosti vašeho srdce ja- ko Krista, netolik k oku jim slúžiec, jako by se tiem slíbiti chtěli jen pá- nóm; ale jako sluhy Jezukristovy či- niec vóli boží z úmysla, z dobré vóle, slúžiec tiem Bohu, a netolik lidem, vědúc to, že každý, cožkolivěk uči- ní dobrého, za to odplatu od Boha vezme." Svatý Petr také praví: „Slu- 70
podě býti, což vám poručie, aby toho pilni byli netolik pro tu odplatu, ješto vám oni odplacijí, ale pro věčnú od- platu; neb toho v nebeském králov- ství vezmete plnú odplatu. Praví svatý Pavel: „Cožkolivěk činíte služby, čiň- te z úmysla, jako by slúžili Bohu, a netolik lidem, vědúc, že od Boha ve- zmete věčnú odplatu.“ A opět jinde die: „Sluhy, poslušni buďte pánóv s bázní v sprostnosti vašeho srdce ja- ko Krista, netolik k oku jim slúžiec, jako by se tiem slíbiti chtěli jen pá- nóm; ale jako sluhy Jezukristovy či- niec vóli boží z úmysla, z dobré vóle, slúžiec tiem Bohu, a netolik lidem, vědúc to, že každý, cožkolivěk uči- ní dobrého, za to odplatu od Boha vezme." Svatý Petr také praví: „Slu- 70
Strana 71
hy, poddáni buďte pánom svým, ne- tolik dobrým, ale také i nesnadným.“ Opět svatý Pavel die k svému mlaz- šiemu: „Napomínaj sluhy, ať jsú pod- dáni svým pánóm, líbiec se jim ve všem, neodpoviedajíc jim, nečiniec lsti, ale ve všem dobrú vieru ukazu- jíc, aby ve všem ozdobili křesťan- skú vieru,“ točíš ať jsú jim věrni, ne- škodiec jim i jednú lstí na jich sboží, ani sobě kterú lstí té práce, ješto nésti mají, umenšijíc. Toť proto velí učiti vás, nebve všech svých činech v menší i u větší věci máte jim sprostně věrni býti, i v tom, když co viete jim škod- ného v čeledi neb kdež kolivěk, aby je vystřiehli toho, nemóžte-li staviti jinak. A ovšem cti v jich ženách, dě- tech, v dievkách máte ostřéhati, po- 7I
hy, poddáni buďte pánom svým, ne- tolik dobrým, ale také i nesnadným.“ Opět svatý Pavel die k svému mlaz- šiemu: „Napomínaj sluhy, ať jsú pod- dáni svým pánóm, líbiec se jim ve všem, neodpoviedajíc jim, nečiniec lsti, ale ve všem dobrú vieru ukazu- jíc, aby ve všem ozdobili křesťan- skú vieru,“ točíš ať jsú jim věrni, ne- škodiec jim i jednú lstí na jich sboží, ani sobě kterú lstí té práce, ješto nésti mají, umenšijíc. Toť proto velí učiti vás, nebve všech svých činech v menší i u větší věci máte jim sprostně věrni býti, i v tom, když co viete jim škod- ného v čeledi neb kdež kolivěk, aby je vystřiehli toho, nemóžte-li staviti jinak. A ovšem cti v jich ženách, dě- tech, v dievkách máte ostřéhati, po- 7I
Strana 72
mniec na onoho jinocha Jozefa, syna Jakubova, jehož jest byla zamilovala jeho pána žena. Jedno-li jest jemu sli- bovala? o jedno-li se jest pokusila, tu ochotenstvím, tu čáry, tu oplzlstvem chtiechok smilstvu rozdrážditi? jakož pravie jedny knížky, ješto jsú o všech synech Jakubových. Až se jemu hro- ziti jala, až jeho připravila i u vězenie; však jeho Bóh ze všeho toho vysvo- bodil a nad to pánem nade vším krá- lovstvem jej ustavil pro jeho vieru. Nebjest k ní řiekal: „Mój pánve všem mi věří a vše mi poddal kromě tebe; lepí sem za to život dada, než bych se v tom pronevěřil.“ Protož raziť kře- sťanské čeledi, tak pacholkóm, jako dievkám, aby svým pánóm a svým paniem byli věrni, jich cti hledajíc, i 72
mniec na onoho jinocha Jozefa, syna Jakubova, jehož jest byla zamilovala jeho pána žena. Jedno-li jest jemu sli- bovala? o jedno-li se jest pokusila, tu ochotenstvím, tu čáry, tu oplzlstvem chtiechok smilstvu rozdrážditi? jakož pravie jedny knížky, ješto jsú o všech synech Jakubových. Až se jemu hro- ziti jala, až jeho připravila i u vězenie; však jeho Bóh ze všeho toho vysvo- bodil a nad to pánem nade vším krá- lovstvem jej ustavil pro jeho vieru. Nebjest k ní řiekal: „Mój pánve všem mi věří a vše mi poddal kromě tebe; lepí sem za to život dada, než bych se v tom pronevěřil.“ Protož raziť kře- sťanské čeledi, tak pacholkóm, jako dievkám, aby svým pánóm a svým paniem byli věrni, jich cti hledajíc, i 72
Strana 73
jich domóv, pravú, čistú milostí, srd- cem milujíc je, ne protiv Bohu, a tu milost ústy i skutky ukazujíc, jakož Buoh kázal skrze svého apoštola, aby vešken pořad byl dokonán, jímž kaž- dý odplatu vezme. KAK MAJÍ SPOLU BÝTI SRDCEM, ÚSTY A SKUTKEM ČELEDNÍ LIDÉ. Spolu pak čeled najprv srdcem či- stú mají k sobě milost mieti, v ni- včemž nemajíc k sobě závisti a nehr- dajíc jeden druhým, a tu milost sobě rozličnými dobrými skutky ukazujíc. Neb když jeden druhého miluje prá- vě, brzoť se domyslí, co j'jemu třeba; a tak skutkem ukáže milost svému 73
jich domóv, pravú, čistú milostí, srd- cem milujíc je, ne protiv Bohu, a tu milost ústy i skutky ukazujíc, jakož Buoh kázal skrze svého apoštola, aby vešken pořad byl dokonán, jímž kaž- dý odplatu vezme. KAK MAJÍ SPOLU BÝTI SRDCEM, ÚSTY A SKUTKEM ČELEDNÍ LIDÉ. Spolu pak čeled najprv srdcem či- stú mají k sobě milost mieti, v ni- včemž nemajíc k sobě závisti a nehr- dajíc jeden druhým, a tu milost sobě rozličnými dobrými skutky ukazujíc. Neb když jeden druhého miluje prá- vě, brzoť se domyslí, co j'jemu třeba; a tak skutkem ukáže milost svému 73
Strana 74
družci, nauče jej, napomena, i pomo- ha jemu jeho dobrého. Avšak ne pro- tiv Bohu ani protiv hospodě mají se spolu v čeledi milovati, ale najprv Bo- ha, potom hospodu pro Buoh a pak se spolu pro Buoh a pro hospodu. Neb kdež čeleď na se ryje, často z toho i hospodě bývá škoda, když jeden chtě druhého od hospody hněvu dopravi- ti, hospody dopustí škody. Pakli by se přieliš milovali a nemúdře s hospod- ní škodú, také bylo by protiv Bohu. Usty pak také sebe nehnèvajte, a jistě nemúdrá věc jest větrem tratiti přiezen mezi sebú, točíš daremní řečí. Ani jest dobré, by jeden druhým mno- ho klamal a mnoho se posmieval je- mu, neb často z takých posmievaní vycházie hněv a z hněvu vražda i ji- 74
družci, nauče jej, napomena, i pomo- ha jemu jeho dobrého. Avšak ne pro- tiv Bohu ani protiv hospodě mají se spolu v čeledi milovati, ale najprv Bo- ha, potom hospodu pro Buoh a pak se spolu pro Buoh a pro hospodu. Neb kdež čeleď na se ryje, často z toho i hospodě bývá škoda, když jeden chtě druhého od hospody hněvu dopravi- ti, hospody dopustí škody. Pakli by se přieliš milovali a nemúdře s hospod- ní škodú, také bylo by protiv Bohu. Usty pak také sebe nehnèvajte, a jistě nemúdrá věc jest větrem tratiti přiezen mezi sebú, točíš daremní řečí. Ani jest dobré, by jeden druhým mno- ho klamal a mnoho se posmieval je- mu, neb často z takých posmievaní vycházie hněv a z hněvu vražda i ji- 74
Strana 75
ného mnoho zlého. Protož dobré jest jiskru potlačiti dřéve, nežli se z nie rozmnóž oheň, jemuž nesnáze bude odolati, točíš zlú řeč, z niež by mohl se hněv rozmoci. Netolik sami sebú, ale i cizími křesťanská čeleď nemá se bláznově posmievati. Cte se o proro- ku Elizeovi, že šel jednú k jednomu městu, a robata jeli se jemu posmie- vati, volajíc naň a řkúc: „Vzejdi sem, lysče! vzejdi sem, lysče!" A Buoh pro- to posmievanie přepustil na ně, že vy- běhše dva lvy z paseky mladé, zdávi- la je. A netolik v Písmě, ale sami sme slýchali a druhdy vídali, co se zlého stávalo za nás pro ta hýkanie, když jedni druhými smiech válejí. Protož dobrá věc kázn a tichost v čeledi s bázní boží a čistá milost u 75
ného mnoho zlého. Protož dobré jest jiskru potlačiti dřéve, nežli se z nie rozmnóž oheň, jemuž nesnáze bude odolati, točíš zlú řeč, z niež by mohl se hněv rozmoci. Netolik sami sebú, ale i cizími křesťanská čeleď nemá se bláznově posmievati. Cte se o proro- ku Elizeovi, že šel jednú k jednomu městu, a robata jeli se jemu posmie- vati, volajíc naň a řkúc: „Vzejdi sem, lysče! vzejdi sem, lysče!" A Buoh pro- to posmievanie přepustil na ně, že vy- běhše dva lvy z paseky mladé, zdávi- la je. A netolik v Písmě, ale sami sme slýchali a druhdy vídali, co se zlého stávalo za nás pro ta hýkanie, když jedni druhými smiech válejí. Protož dobrá věc kázn a tichost v čeledi s bázní boží a čistá milost u 75
Strana 76
vieře a v pravdě. Neb ktož najprvé mi- luje Boha a pro Bóh věren jest své ho- spodě i s svými tovařiši právě bydlí, střeha sě hřiecha a hlédaje vóle božie, uslyší po smrti veselé slovo, ano jemu Buoh die milostivě: „Měj diek, věr- ný sluho! v malé věci byl jsi věren, chci tebe nad veliké povýšiti“. Protož buďte věrni srdcem, ústy i skutkem a bohobojni, nemluviec nectně a še- redně ani kým smiech pobíjejíc, a či- sti ode všeho smilstva a od nevěry každé. Pakli jest kto v čem pohýřil, ale navrať se želením pravým a zpově- di a dosti za to učiněním, a tak pří- dete do královstvie nebeského. Amen.
vieře a v pravdě. Neb ktož najprvé mi- luje Boha a pro Bóh věren jest své ho- spodě i s svými tovařiši právě bydlí, střeha sě hřiecha a hlédaje vóle božie, uslyší po smrti veselé slovo, ano jemu Buoh die milostivě: „Měj diek, věr- ný sluho! v malé věci byl jsi věren, chci tebe nad veliké povýšiti“. Protož buďte věrni srdcem, ústy i skutkem a bohobojni, nemluviec nectně a še- redně ani kým smiech pobíjejíc, a či- sti ode všeho smilstva a od nevěry každé. Pakli jest kto v čem pohýřil, ale navrať se želením pravým a zpově- di a dosti za to učiněním, a tak pří- dete do královstvie nebeského. Amen.
Strana 77
Pokoni a Poskusene7ví
Pokoni a Poskusene7ví
Strana 78
Strana 79
druhé polovici 14. stol. mravní a duševní úpadek společnosti světské i církevní v Čechách i v jiných zemích dal podnět k opravným snahám a vy- volal celou řadu významných a vyni- kajících mužů, kteří svými myšlenka- mi a úsilím o nápravu života v duchu v pravdě křesťanském připravovali po- zdější veliký obrat náboženský, re- formaci. Mezi předchûdci reformace v této době připravené přímo předvy- stoupením Husovým a mezi vůdci hnutí směřujícího proti zesvětštění církevního života v Čechách zvláštní místo zaujímá Tomáš ze Štítného tím, že první u nás psal své knihy nábo- žensky vzdělavatelné jazykem národ- ním, ač sám nebyl ani kazatelem ani 79
druhé polovici 14. stol. mravní a duševní úpadek společnosti světské i církevní v Čechách i v jiných zemích dal podnět k opravným snahám a vy- volal celou řadu významných a vyni- kajících mužů, kteří svými myšlenka- mi a úsilím o nápravu života v duchu v pravdě křesťanském připravovali po- zdější veliký obrat náboženský, re- formaci. Mezi předchûdci reformace v této době připravené přímo předvy- stoupením Husovým a mezi vůdci hnutí směřujícího proti zesvětštění církevního života v Čechách zvláštní místo zaujímá Tomáš ze Štítného tím, že první u nás psal své knihy nábo- žensky vzdělavatelné jazykem národ- ním, ač sám nebyl ani kazatelem ani 79
Strana 80
knězem, nýbrž prostým laikem, jenž ovšem stál na výši vědeckého vzdělá- ní své doby. V tom především spočí- vájeho význam jako reformátora, „že jest to prvý soustavný a zamýšlený pokus o zpřístupnění křesťanské na- uky a tím o prohloubení celého živo- ta. V činnosti Štítného přihlašují se nové prvky, jest to pokus získati o- pravnému směru nejširší vrstvy, také, a zvláště venkovské, a vlastně již do jisté míry pokus o prolnutí učeného snažení cítěním lidovým; neboť Štít- ný, ač sám náleží vrstvám vzdělaným, může přece také býti označen zástup- cem lidového živlu v našem nábožen- ském vývoji.“ (Srov. V. Novotný, Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol. Cást. 1. str. 179). Stavěl nábožen- 80
knězem, nýbrž prostým laikem, jenž ovšem stál na výši vědeckého vzdělá- ní své doby. V tom především spočí- vájeho význam jako reformátora, „že jest to prvý soustavný a zamýšlený pokus o zpřístupnění křesťanské na- uky a tím o prohloubení celého živo- ta. V činnosti Štítného přihlašují se nové prvky, jest to pokus získati o- pravnému směru nejširší vrstvy, také, a zvláště venkovské, a vlastně již do jisté míry pokus o prolnutí učeného snažení cítěním lidovým; neboť Štít- ný, ač sám náleží vrstvám vzdělaným, může přece také býti označen zástup- cem lidového živlu v našem nábožen- ském vývoji.“ (Srov. V. Novotný, Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol. Cást. 1. str. 179). Stavěl nábožen- 80
Strana 81
ské otázky před oči celému národu a pokoušel se odpověděti na ně tak, aby mu všichni, i prostí lidé, rozuměli. V tom ho následovali Hus a jeho žáci, především Chelčický. Tomáš ze Štítného narodil se na tvrzi Štítném poblíže městečka Žirov- nice v okrese pelhřimovském z vla- dycké rodiny příbuznés panským ro- dem Benešoviců asi r. 1331, jak se dohadujeme ze slov: „aj, již mi jde lé- to sedmdesáté...“ ve sborníku Opa- tovickém, jenž jest opisem sborníku sepsaného nepochybněr. 1401. První- ho vzdělání dostalo se mu v rodině od zbožného otce i pečlivé matky. Ti jej naučili číst v Písmě svatém a rozjí- mat o pravdách tam obsažených, jak o tom svědčí slova z jedné z jeho 81
ské otázky před oči celému národu a pokoušel se odpověděti na ně tak, aby mu všichni, i prostí lidé, rozuměli. V tom ho následovali Hus a jeho žáci, především Chelčický. Tomáš ze Štítného narodil se na tvrzi Štítném poblíže městečka Žirov- nice v okrese pelhřimovském z vla- dycké rodiny příbuznés panským ro- dem Benešoviců asi r. 1331, jak se dohadujeme ze slov: „aj, již mi jde lé- to sedmdesáté...“ ve sborníku Opa- tovickém, jenž jest opisem sborníku sepsaného nepochybněr. 1401. První- ho vzdělání dostalo se mu v rodině od zbožného otce i pečlivé matky. Ti jej naučili číst v Písmě svatém a rozjí- mat o pravdách tam obsažených, jak o tom svědčí slova z jedné z jeho 81
Strana 82
knih: „Mysle a vzpomínaje, kak mi jest z mladu mílo bylo cos buď slý- chati křesťanských věcí od otce svého a od mateře, pro něž sem pak i v Pís- mě přišel v někakú známost, vymy- slil sem knihy tyto“. V letech jinoš- ských odebral se za vyšším vzděláním do Prahy na nově založené vysoké u- čení Karlovo z touhy, aby došel do- konalejšího poznání ve věcech bož- ských i lidských. Sám to připomíná slovy: „nebť sem pilně z své mladosti rád četl o tom, rád mistry slyšal“ ne- bo jinde: „a nejsemt i jeden mistr, ačt sem byl i ztrávil v učení prvá léta své mladosti". V Praze na fakultě artist- ské sice hodnosti mistrovské nezískal, neboť ta nebyla cílem jeho tužeb, ale nabyl hojných vědomostí z filosofie 82
knih: „Mysle a vzpomínaje, kak mi jest z mladu mílo bylo cos buď slý- chati křesťanských věcí od otce svého a od mateře, pro něž sem pak i v Pís- mě přišel v někakú známost, vymy- slil sem knihy tyto“. V letech jinoš- ských odebral se za vyšším vzděláním do Prahy na nově založené vysoké u- čení Karlovo z touhy, aby došel do- konalejšího poznání ve věcech bož- ských i lidských. Sám to připomíná slovy: „nebť sem pilně z své mladosti rád četl o tom, rád mistry slyšal“ ne- bo jinde: „a nejsemt i jeden mistr, ačt sem byl i ztrávil v učení prvá léta své mladosti". V Praze na fakultě artist- ské sice hodnosti mistrovské nezískal, neboť ta nebyla cílem jeho tužeb, ale nabyl hojných vědomostí z filosofie 82
Strana 83
křesťanské a širokého vzděláníz prak- tického života křesťanského. Když mu po několika letech zemřel otec, vrátil se na rodnou tvrz a ujal se sprá- vy svého hospodářství. Oženiv se r. 1355, věnoval se starostem o rodinu a výchově svých dětí. V době svých studií v Praze i po- zději po svém návratu do klidu ven- kovského zákoutí zabýval se s velikou oblibou četbou spisovatelů církev- ních a studiem spisů scholastické a mystické filosofie. Ve volném čase rozjímal o náboženských otázkách. Poznav tehdejší úpadek mravů, pře- mýšlel hlavně o tom, jak nejlépe jest vésti život bohabojný. Výsledky stu- dií i vlastního přemýšlení ukládal do knih, v nichž vykládal pravdy nábo- 83
křesťanské a širokého vzděláníz prak- tického života křesťanského. Když mu po několika letech zemřel otec, vrátil se na rodnou tvrz a ujal se sprá- vy svého hospodářství. Oženiv se r. 1355, věnoval se starostem o rodinu a výchově svých dětí. V době svých studií v Praze i po- zději po svém návratu do klidu ven- kovského zákoutí zabýval se s velikou oblibou četbou spisovatelů církev- ních a studiem spisů scholastické a mystické filosofie. Ve volném čase rozjímal o náboženských otázkách. Poznav tehdejší úpadek mravů, pře- mýšlel hlavně o tom, jak nejlépe jest vésti život bohabojný. Výsledky stu- dií i vlastního přemýšlení ukládal do knih, v nichž vykládal pravdy nábo- 83
Strana 84
ženské i mravoučné a jež určil s po- čátku svým dětem, „aby mohly krá- titi chvíli, čtúce vnich, a zvláště v svát- ky doma ve vsi, kdež ani kázanie bý- vá ani nešpora.“ Později Štítný své spisy upravoval i pro širší obecen- stvo. Ztiché lesní samotyštítenské ob- čas dojížděl do Prahy, aby si poslechl kázání výborných kazatelů, Němce Konráda Waldhausera a Čecha Jana Milíče z Kroměříže, i aby pohovořil se svými přáteli a učenými muži, ze- jména s mistrem Vojtěchem Ranků. Nejvíce jej zaujala kázání Milíčova, jehož často ve svých spisech vzpomí- ná, jak „plápoláše silný duch z něho v boží milosti“ a jak „mnoho j' vy- dal ohňových slov“, a k němuž se hlásí jako duchovní syn, neboť „kdy- 84
ženské i mravoučné a jež určil s po- čátku svým dětem, „aby mohly krá- titi chvíli, čtúce vnich, a zvláště v svát- ky doma ve vsi, kdež ani kázanie bý- vá ani nešpora.“ Později Štítný své spisy upravoval i pro širší obecen- stvo. Ztiché lesní samotyštítenské ob- čas dojížděl do Prahy, aby si poslechl kázání výborných kazatelů, Němce Konráda Waldhausera a Čecha Jana Milíče z Kroměříže, i aby pohovořil se svými přáteli a učenými muži, ze- jména s mistrem Vojtěchem Ranků. Nejvíce jej zaujala kázání Milíčova, jehož často ve svých spisech vzpomí- ná, jak „plápoláše silný duch z něho v boží milosti“ a jak „mnoho j' vy- dal ohňových slov“, a k němuž se hlásí jako duchovní syn, neboť „kdy- 84
Strana 85
by nebylo jeho kázanie, snad by ne- bylo i knih těchto“. Když mu krutý osud před rokem 1376 odňal jedno dítě a manželku a zanedlouho potom ještě dvě dcery, pronajal Štítný za roční plat 14 kop grošů svůj statek „na věčné časy“ r. 1381 panu Zbyňkovi z Kamenice a jeho dědicům a se zbývajícími dětmi Janem a Anežkou přestěhoval se na trvalo do Prahy. R. 1390 měl značné potíže pro neplacení nájmu i musil se na nějaký čas vrátiti na Štítné. Ne- dlouho potom by byl málem přišel o své jmění, jež jako odúmrť připadlo r. 1392 králi Václavovi. Teprve po dlouhých sporech a četných nesná- zích r. 1394 opět dosáhl práva na svůj statek. Později mu zemřel i dospělý 85
by nebylo jeho kázanie, snad by ne- bylo i knih těchto“. Když mu krutý osud před rokem 1376 odňal jedno dítě a manželku a zanedlouho potom ještě dvě dcery, pronajal Štítný za roční plat 14 kop grošů svůj statek „na věčné časy“ r. 1381 panu Zbyňkovi z Kamenice a jeho dědicům a se zbývajícími dětmi Janem a Anežkou přestěhoval se na trvalo do Prahy. R. 1390 měl značné potíže pro neplacení nájmu i musil se na nějaký čas vrátiti na Štítné. Ne- dlouho potom by byl málem přišel o své jmění, jež jako odúmrť připadlo r. 1392 králi Václavovi. Teprve po dlouhých sporech a četných nesná- zích r. 1394 opět dosáhl práva na svůj statek. Později mu zemřel i dospělý 85
Strana 86
syn Jan a tak Štítný trávil v Praze zby- tek svého života s dcerou Anežkou, jež mu jediná zbyla z pěti dětí. Kdy zemřel, nevíme určitě. Podle jedněch (srov. J. Gebauer, O životě a spisích Tomáše ze Štítného, 1923, str. 7) r. 1401, neboť Anežka žila od října r. 1401 s jinými zbožnými ženami ve svém domě na starém městě v Praze vedle kaple Betlémské a sotva prý lze souditi, že by byla opustila svého sta- řičkého otce před jeho smrtí. Podle druhých (srov. F. M. Bartoš, Kdy se narodil a zemřel Tomáš ze Štítného? v Cas. čes. Musea 97, 1923, str. 373 a násl. a V. Flajšhans v Ces. čas. hist. 29, 1923, str. 513 a násl.) jest posu- nouti rok úmrtí a tím i rok narození Tomáše ze Štítného o několik let. Bar- 86
syn Jan a tak Štítný trávil v Praze zby- tek svého života s dcerou Anežkou, jež mu jediná zbyla z pěti dětí. Kdy zemřel, nevíme určitě. Podle jedněch (srov. J. Gebauer, O životě a spisích Tomáše ze Štítného, 1923, str. 7) r. 1401, neboť Anežka žila od října r. 1401 s jinými zbožnými ženami ve svém domě na starém městě v Praze vedle kaple Betlémské a sotva prý lze souditi, že by byla opustila svého sta- řičkého otce před jeho smrtí. Podle druhých (srov. F. M. Bartoš, Kdy se narodil a zemřel Tomáš ze Štítného? v Cas. čes. Musea 97, 1923, str. 373 a násl. a V. Flajšhans v Ces. čas. hist. 29, 1923, str. 513 a násl.) jest posu- nouti rok úmrtí a tím i rok narození Tomáše ze Štítného o několik let. Bar- 86
Strana 87
toš přibližně klade jeho úmrtík r. 1405 a jeho narození okolo r. 1335. Podnětem k spisovatelské činnosti Štítnému byla jednak péče o výcho- vu dětí a starost, aby i po jeho smrti měly v jeho spisech pramen poučení o věcech náboženských, jednak sna- ha poučiti sebe a vnitřní útěcha a ra- dost, kterou byl jímán při spisování knih. Proto své knihy znovu a znovu přepracovával, pozměňoval, rozšiřo- val a zdokonaloval. Štítného spisy, k nimž přistoupil počátkem let sedm- desátých již ve zralejším věku, mají vesměs ráz nábožně poučný a vzděla- vatelný. Své knihy psal jen česky, prvotně především pro své dítky a te- prve později některé z nich přepra- coval i pro širší obecenstvo. Štítného 87
toš přibližně klade jeho úmrtík r. 1405 a jeho narození okolo r. 1335. Podnětem k spisovatelské činnosti Štítnému byla jednak péče o výcho- vu dětí a starost, aby i po jeho smrti měly v jeho spisech pramen poučení o věcech náboženských, jednak sna- ha poučiti sebe a vnitřní útěcha a ra- dost, kterou byl jímán při spisování knih. Proto své knihy znovu a znovu přepracovával, pozměňoval, rozšiřo- val a zdokonaloval. Štítného spisy, k nimž přistoupil počátkem let sedm- desátých již ve zralejším věku, mají vesměs ráz nábožně poučný a vzděla- vatelný. Své knihy psal jen česky, prvotně především pro své dítky a te- prve později některé z nich přepra- coval i pro širší obecenstvo. Štítného 87
Strana 88
spisy jsou dílem práce velmi volně přeložené zlatinských traktátů, (prá- vem je nazývá „knížky vyložené“) dílem práce původní, k nimž čerpal látku z četby hojné literatury latin- ské, z vlastního přemýšlení i z boha- tých zkušeností životních. V nich pro- bírá nejen otázky náboženské, nýbrž uvažujei o povinnostech občanských, rodinných a osobních. Dusné ovzduší a nálada tehdejší doby vzbudila u Štítného zálibu v čet- bě spisů mystických, jež odpovídaly jeho filosofickému přesvědčení, napl- ňujíce jej útěchou a hovějíce jeho vnitřní potřebě. Před r. 1374 přeložil z latiny vzdělavatelný traktát neboli „kniežky“ německého mystika Da- vida Augšpurského z františkánské 88
spisy jsou dílem práce velmi volně přeložené zlatinských traktátů, (prá- vem je nazývá „knížky vyložené“) dílem práce původní, k nimž čerpal látku z četby hojné literatury latin- ské, z vlastního přemýšlení i z boha- tých zkušeností životních. V nich pro- bírá nejen otázky náboženské, nýbrž uvažujei o povinnostech občanských, rodinných a osobních. Dusné ovzduší a nálada tehdejší doby vzbudila u Štítného zálibu v čet- bě spisů mystických, jež odpovídaly jeho filosofickému přesvědčení, napl- ňujíce jej útěchou a hovějíce jeho vnitřní potřebě. Před r. 1374 přeložil z latiny vzdělavatelný traktát neboli „kniežky“ německého mystika Da- vida Augšpurského z františkánské 88
Strana 89
řehole bosácké „O sedmi duchovnie- ho stavu vstupních“, traktát nezná- mého latinského autora, mylně při- pisovaný sv. Augustinu, „O bojování hřiechóv s šlechetnostmi“ a spis my- stika Hugona a Sancto Victore „Ko- ráb Noe“, jehož české zpracování se s velkou pravděpodobností připisuje Štítnému. Volným českým vzděláním jest „Ostnec svědomie“ podle latin- ské rozpravy mystika kardinála sv. Bonaventury, kterýžto spis byl pojat do prvního zachovaného sborníku prací Štítného z r. 1376. I v pozdější době pokračoval Štítný ve své činno- sti překladatelské, jak o tom svědčí zkrácený výtah z latinského spisu slo- ženého jakýmsi Hugonem, „O při- pravení srdce“, jehož autorem však 89
řehole bosácké „O sedmi duchovnie- ho stavu vstupních“, traktát nezná- mého latinského autora, mylně při- pisovaný sv. Augustinu, „O bojování hřiechóv s šlechetnostmi“ a spis my- stika Hugona a Sancto Victore „Ko- ráb Noe“, jehož české zpracování se s velkou pravděpodobností připisuje Štítnému. Volným českým vzděláním jest „Ostnec svědomie“ podle latin- ské rozpravy mystika kardinála sv. Bonaventury, kterýžto spis byl pojat do prvního zachovaného sborníku prací Štítného z r. 1376. I v pozdější době pokračoval Štítný ve své činno- sti překladatelské, jak o tom svědčí zkrácený výtah z latinského spisu slo- ženého jakýmsi Hugonem, „O při- pravení srdce“, jehož autorem však 89
Strana 90
byl dominikán z 13. stol. Gerard z Lu- tychu (srov. J. Gebauer, O životě a spisích Tomáše ze Štítného, str. 60), dále překlad latinského traktátu sv. Bonaventury „Osedmi chodbách bla- žené věčnosti“, snad i české zpraco- vání „Kniežek o šašiech“, překlad to latinské knížky francouzského domi- nikána Jakuba de Cessolis, podávající mravná naučení vyvozená z této hry. Sem hledí též překlad traktátu „Osta- vu člověka vnitřnieho“ a „O čtveru zlém“ z mystika Richarda a Sancto Victore a volné vzdělání latinského dílka Angličana Roberta Holkota, profesora oxfordského, „Výklad na knihy múdrosti“. Na samém sklon- ku života přeložil ještě pro svou dce- ru Anežku oblíbená tou dobou mys- 90
byl dominikán z 13. stol. Gerard z Lu- tychu (srov. J. Gebauer, O životě a spisích Tomáše ze Štítného, str. 60), dále překlad latinského traktátu sv. Bonaventury „Osedmi chodbách bla- žené věčnosti“, snad i české zpraco- vání „Kniežek o šašiech“, překlad to latinské knížky francouzského domi- nikána Jakuba de Cessolis, podávající mravná naučení vyvozená z této hry. Sem hledí též překlad traktátu „Osta- vu člověka vnitřnieho“ a „O čtveru zlém“ z mystika Richarda a Sancto Victore a volné vzdělání latinského dílka Angličana Roberta Holkota, profesora oxfordského, „Výklad na knihy múdrosti“. Na samém sklon- ku života přeložil ještě pro svou dce- ru Anežku oblíbená tou dobou mys- 90
Strana 91
tická „Zjevení sv. Brigity“, bohaboj- né urozené světice švédské, kterážto nábožensky reformační kniha záhy se rozšířila v hojných překladech po celém světě křesťanském. České zpra- cování se zachovalo v opisech z 15. století. Původní literární tvorba Štítného vyšla dílem z jeho vlastního přemý- šlení a bohaté životní zkušenosti, dí- lem jest reflexem nebo více méně vol- ným zpracováním podle cizích před- loh, kdež Štítný mísí své myšlenky s cizími, jak to sám vyjadřuje slovy: „Psalť sem... tyto (knihy) sám klada z své hlavy, jakož mi se j' zdálo po- dobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní aneb od učených aneb se mohl sám domysliti.“ Z takových děl 91
tická „Zjevení sv. Brigity“, bohaboj- né urozené světice švédské, kterážto nábožensky reformační kniha záhy se rozšířila v hojných překladech po celém světě křesťanském. České zpra- cování se zachovalo v opisech z 15. století. Původní literární tvorba Štítného vyšla dílem z jeho vlastního přemý- šlení a bohaté životní zkušenosti, dí- lem jest reflexem nebo více méně vol- ným zpracováním podle cizích před- loh, kdež Štítný mísí své myšlenky s cizími, jak to sám vyjadřuje slovy: „Psalť sem... tyto (knihy) sám klada z své hlavy, jakož mi se j' zdálo po- dobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní aneb od učených aneb se mohl sám domysliti.“ Z takových děl 91
Strana 92
jsou především jeho „Reči besední“, vzniklé asi kolem r. 1385. Vnich vy- kládá o „věcech skrytějších“ neboli „vyšších“ a podává svůj celkový kře- sťansko-filosofický názorna svět. Pro- bírá tu metafysické pojmy křesťanské filosofie náboženské a křesťanské mra- vouky. Formou rozmluvy v duchu mystického cítění a scholastického myšlení středověkého poučuje Štítný tázající se děti o Bohu, o andělích i o člověku. V první části spisu vykládá o boží podstatě, jež jest věčná, plná lás- ky, mocná, moudrá a nevyzpytatelná, o jiných božích vlastnostech, zejména o jeho dobrotě, o boží jednotě a ne- proměnnosti, o sv. Trojici a Kristově vtělení. V druhé části promlouvá o andělích, rozdělených v kůry, o jejich 92
jsou především jeho „Reči besední“, vzniklé asi kolem r. 1385. Vnich vy- kládá o „věcech skrytějších“ neboli „vyšších“ a podává svůj celkový kře- sťansko-filosofický názorna svět. Pro- bírá tu metafysické pojmy křesťanské filosofie náboženské a křesťanské mra- vouky. Formou rozmluvy v duchu mystického cítění a scholastického myšlení středověkého poučuje Štítný tázající se děti o Bohu, o andělích i o člověku. V první části spisu vykládá o boží podstatě, jež jest věčná, plná lás- ky, mocná, moudrá a nevyzpytatelná, o jiných božích vlastnostech, zejména o jeho dobrotě, o boží jednotě a ne- proměnnosti, o sv. Trojici a Kristově vtělení. V druhé části promlouvá o andělích, rozdělených v kůry, o jejich 92
Strana 93
poměru k Bohu a člověku. V třetím díle podává výklad o tom, jak člověk dospěl k pádu a jak došel vykoupení, v jakém poměru jest milost božík svo- bodné vůli lidské, o nápravě člověka a pod. Štítný nikde se neodchyluje od učení církevního, nýbrž chce jen roz- umováním utvrditi věřícíve víře a ob- jasniti základy víry. Kdemá nějaké po- chyby, ochotně se podrobuje vyšší auktoritě církve nebo pražské školy. Tento spis jest z převážné části důmy- slnou kompilací rozborů a úvah, jež převzal Štítný od Hugona a Sancto Victore, sv. Bernharda, Pseudoaugu- stina, Lombarda a j. Český spis je do- chován ve dvou rukopisech z 15. stol. Podobně i druhý větší spis Štítné- ho, „Reči nedělní a sváteční“ z roku 93
poměru k Bohu a člověku. V třetím díle podává výklad o tom, jak člověk dospěl k pádu a jak došel vykoupení, v jakém poměru jest milost božík svo- bodné vůli lidské, o nápravě člověka a pod. Štítný nikde se neodchyluje od učení církevního, nýbrž chce jen roz- umováním utvrditi věřícíve víře a ob- jasniti základy víry. Kdemá nějaké po- chyby, ochotně se podrobuje vyšší auktoritě církve nebo pražské školy. Tento spis jest z převážné části důmy- slnou kompilací rozborů a úvah, jež převzal Štítný od Hugona a Sancto Victore, sv. Bernharda, Pseudoaugu- stina, Lombarda a j. Český spis je do- chován ve dvou rukopisech z 15. stol. Podobně i druhý větší spis Štítné- ho, „Reči nedělní a sváteční“ z roku 93
Strana 94
1392, jest založen z valné části na ci- zích předlohách, na homiliích sv. Ře- hoře, dále na spisech sv. Bernarda, pa- peže Lva Velikého, Pseudoaugustino- vých a Bedových, z menší části jest původní prací Štítného. Zdá se, že pod- nět knapsání tohoto díla dali Štítnému svým vzorem kazatelé Waldhauser a Milíč, jichž Štítný několikrát vzpo- míná. V „Řečech nedělních a sváteč- ních“ jsou obsaženy výklady a úvahy na texty z Písma svatého, podobné sbírkám kázání v latinských postilách tou dobou vzniklých. Štítný chtěl dáti tímto spisem svým dětem i širšímu obecenstvu vhodnou četbu onedělích a svátcích. Nejvíce samostatným jeví se nám Štítný ve svých menších „knížkách“, 94
1392, jest založen z valné části na ci- zích předlohách, na homiliích sv. Ře- hoře, dále na spisech sv. Bernarda, pa- peže Lva Velikého, Pseudoaugustino- vých a Bedových, z menší části jest původní prací Štítného. Zdá se, že pod- nět knapsání tohoto díla dali Štítnému svým vzorem kazatelé Waldhauser a Milíč, jichž Štítný několikrát vzpo- míná. V „Řečech nedělních a sváteč- ních“ jsou obsaženy výklady a úvahy na texty z Písma svatého, podobné sbírkám kázání v latinských postilách tou dobou vzniklých. Štítný chtěl dáti tímto spisem svým dětem i širšímu obecenstvu vhodnou četbu onedělích a svátcích. Nejvíce samostatným jeví se nám Štítný ve svých menších „knížkách“, 94
Strana 95
jež „klade z své hlavy“, t. j. v rozpra- vách obsahu mravoučného a věro- učného „o obecných věcech křesťan- ských“, z nichž pořádal Štítný a poz- ději po něm i jiní větší sborníky. Nejstarší nám zachovaný sborník z r. 1376 dostal název „Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“, jenž v posledním zpracování z r. 1400 pro dceru Anežku značně rozšířeném i traktáty nepůvodními byl přezván na „Knihy naučenie křesťanského“. Vý- razem „obecné věci“ Štítný má na mysli křesťanské pravdy každému po- třebné a užitečné a základní povinno- sti křesťanské v životě občanském, ro- dinném i osobním. První zpracování „Knížek šesterých o obecných vě- cech křesťanských“ asi z r. 1374 se 95
jež „klade z své hlavy“, t. j. v rozpra- vách obsahu mravoučného a věro- učného „o obecných věcech křesťan- ských“, z nichž pořádal Štítný a poz- ději po něm i jiní větší sborníky. Nejstarší nám zachovaný sborník z r. 1376 dostal název „Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“, jenž v posledním zpracování z r. 1400 pro dceru Anežku značně rozšířeném i traktáty nepůvodními byl přezván na „Knihy naučenie křesťanského“. Vý- razem „obecné věci“ Štítný má na mysli křesťanské pravdy každému po- třebné a užitečné a základní povinno- sti křesťanské v životě občanském, ro- dinném i osobním. První zpracování „Knížek šesterých o obecných vě- cech křesťanských“ asi z r. 1374 se 95
Strana 96
nedochovalo. Zachoval se však štíten- ský sborník z r. 1376, pořízený sa- motným Štítným, a několik sborní- ků pozdějších, vzniklých opisováním většinou po smrti Štítného. Sborník z r. 1376, označovaný názvem Kle- mentinský, jest jediným zachovaným originálem. Z něho bylo pořízeno i to- to vydání třetí rozpravy „O hospodá- řovi, o hospodyni a o čeledi“. Ostatní sborníky jsou: Vyšehradský z r. 1396, Opatovický z poč. 15.stol., Musejní zr. 1450,Jesuitský zr. 1463, Sázavskýzr. 1465 a Jindřichohradecký čili Vávrův zr. 1492. Sborník z r. 1376, jejž vydal tiskem K. J. Erben r. 1852, jest perga- menový krásně psaný rukopis ve Ve- řejné a universitní knihovně v Praze. Má 159 listů a jestozdoben 19 skvostně 96
nedochovalo. Zachoval se však štíten- ský sborník z r. 1376, pořízený sa- motným Štítným, a několik sborní- ků pozdějších, vzniklých opisováním většinou po smrti Štítného. Sborník z r. 1376, označovaný názvem Kle- mentinský, jest jediným zachovaným originálem. Z něho bylo pořízeno i to- to vydání třetí rozpravy „O hospodá- řovi, o hospodyni a o čeledi“. Ostatní sborníky jsou: Vyšehradský z r. 1396, Opatovický z poč. 15.stol., Musejní zr. 1450,Jesuitský zr. 1463, Sázavskýzr. 1465 a Jindřichohradecký čili Vávrův zr. 1492. Sborník z r. 1376, jejž vydal tiskem K. J. Erben r. 1852, jest perga- menový krásně psaný rukopis ve Ve- řejné a universitní knihovně v Praze. Má 159 listů a jestozdoben 19 skvostně 96
Strana 97
malovanými miniaturami. Na první z nich jest zobrazen otec Štítný, jak vykládá svým čtyřem dítkám. Dole v levém rohu obrázku jest erb Štítné- ho, jímž byla střela s ovinutým šípi- štěm, t. zv. odřivous. Sborník jest vě- nován Vojtěchu Ranků, „hrozného rozumu a odivné paměti mistru“, pro- fesoru i rektoru university pařížské a podporovateli vlasteneckých snah Štítného, jenž schvaloval Štítnému, aby poučoval prosté lidi českým ja- zykem o věcech náboženských. Za de- dikací jest kalendář s udáním r. 1376, kdy rukopis vznikl, a dvojí „přiemlu- va“ (= předmluva). V první „přiemlu- vě“ promlouvá Štítný ke svým dětem a vykládá, proč jim napsal své knihy, z nichž jedny pořídil „sám klada z své 97
malovanými miniaturami. Na první z nich jest zobrazen otec Štítný, jak vykládá svým čtyřem dítkám. Dole v levém rohu obrázku jest erb Štítné- ho, jímž byla střela s ovinutým šípi- štěm, t. zv. odřivous. Sborník jest vě- nován Vojtěchu Ranků, „hrozného rozumu a odivné paměti mistru“, pro- fesoru i rektoru university pařížské a podporovateli vlasteneckých snah Štítného, jenž schvaloval Štítnému, aby poučoval prosté lidi českým ja- zykem o věcech náboženských. Za de- dikací jest kalendář s udáním r. 1376, kdy rukopis vznikl, a dvojí „přiemlu- va“ (= předmluva). V první „přiemlu- vě“ promlouvá Štítný ke svým dětem a vykládá, proč jim napsal své knihy, z nichž jedny pořídil „sám klada z své 97
Strana 98
hlavy“, druhé „vyložil česky“ zlatiny. Potom vypočítává, které knížky byly přijaty do sborníku. Nakonec se brá- ní proti výtkám, že píše knihy „tako- vé“ a že píše česky. V druhé „přie- mluvě“ obrací se ke čtenářům vůbec a ukazuje, že jeho knihy poučují o věcech obecných, ale že jsou tu obsa- ženy i výklady o věcech hlubších. Na to přicházejí jednotlivé knížky, jichž výčet podal Štítný v prvé předmluvě. „Knížky prvé“ jsou „O vieře, o ná- dějiaomilosti“, kdežzkořene víry vy- růstá kmen naděje zavlažovaný vlá- hou milosti. K tomuto traktátu je při- pojen „Výklad páteře“ (= otčenáše), k němuž se druží v jednom sborníku i výklad na „Zdráva Maria". „Knížky druhé“ vykládají „O tro- 98
hlavy“, druhé „vyložil česky“ zlatiny. Potom vypočítává, které knížky byly přijaty do sborníku. Nakonec se brá- ní proti výtkám, že píše knihy „tako- vé“ a že píše česky. V druhé „přie- mluvě“ obrací se ke čtenářům vůbec a ukazuje, že jeho knihy poučují o věcech obecných, ale že jsou tu obsa- ženy i výklady o věcech hlubších. Na to přicházejí jednotlivé knížky, jichž výčet podal Štítný v prvé předmluvě. „Knížky prvé“ jsou „O vieře, o ná- dějiaomilosti“, kdežzkořene víry vy- růstá kmen naděje zavlažovaný vlá- hou milosti. K tomuto traktátu je při- pojen „Výklad páteře“ (= otčenáše), k němuž se druží v jednom sborníku i výklad na „Zdráva Maria". „Knížky druhé“ vykládají „O tro- 98
Strana 99
jiem stavě, panenském, vdovském a manželském“, kdež nás poučuje Štít- ný o pannách náležitých i helmbrecht- ných (t. j. rozmařilých, světáckých) a podává rady pannám i mládencům o mravném životě. Dále mluví o vdo- vách avdovcích a jejich povinnostech. Na konec vykládá o manželích do- brých i zlých a jejich vlastnostech. Tato rozprava vyznačuje se reálněj- ším základem a praktickou filosofiína rozdíl od jiných náboženských trak- tátů a mystických výkladů. To lze říci ještě větší měrou o jed- nom z nejlepších původních traktátů Štítného, jímž jest v „Knížkách še- sterých o obecných věcech křesťan- ských“ třetí rozprava „O hospodářo- vi, o hospodyni a o čeledi“, která jest 99
jiem stavě, panenském, vdovském a manželském“, kdež nás poučuje Štít- ný o pannách náležitých i helmbrecht- ných (t. j. rozmařilých, světáckých) a podává rady pannám i mládencům o mravném životě. Dále mluví o vdo- vách avdovcích a jejich povinnostech. Na konec vykládá o manželích do- brých i zlých a jejich vlastnostech. Tato rozprava vyznačuje se reálněj- ším základem a praktickou filosofiína rozdíl od jiných náboženských trak- tátů a mystických výkladů. To lze říci ještě větší měrou o jed- nom z nejlepších původních traktátů Štítného, jímž jest v „Knížkách še- sterých o obecných věcech křesťan- ských“ třetí rozprava „O hospodářo- vi, o hospodyni a o čeledi“, která jest 99
Strana 100
plna životní moudrosti Štítného. Do- brý hospodář jest sluncem hospodyni, jež se přirovnává k měsíci, a čeledi, která se podobá hvězdám. Od hospo- dáře, jenž o ně pečuje jako oráč o roli, všichni přijímají světlo poučení, ra- dy a dobroty. Řádná hospodyně má ctíti hospodáře, neboť její čest závisí na cti jeho, jako světlo měsíční po- chází od slunce. Má se stříci kouzel, jimiž „šeředné ženy na svých mužích hledají milosti ďábelskú mocí,“ říka- jíce: „Nekúzlený muž jako nesolený hrách“. Má ctíti mužovy rodiče, své- ho muže milovati láskou duchovní i tělesnou, pečovati o čeleď i dům, aby „šereden nebyl, neumeten jako svi- nec“, varovati se zlých a oplzlých řečí, opilství, hněvu a svárů s čeledí. Neči- 100
plna životní moudrosti Štítného. Do- brý hospodář jest sluncem hospodyni, jež se přirovnává k měsíci, a čeledi, která se podobá hvězdám. Od hospo- dáře, jenž o ně pečuje jako oráč o roli, všichni přijímají světlo poučení, ra- dy a dobroty. Řádná hospodyně má ctíti hospodáře, neboť její čest závisí na cti jeho, jako světlo měsíční po- chází od slunce. Má se stříci kouzel, jimiž „šeředné ženy na svých mužích hledají milosti ďábelskú mocí,“ říka- jíce: „Nekúzlený muž jako nesolený hrách“. Má ctíti mužovy rodiče, své- ho muže milovati láskou duchovní i tělesnou, pečovati o čeleď i dům, aby „šereden nebyl, neumeten jako svi- nec“, varovati se zlých a oplzlých řečí, opilství, hněvu a svárů s čeledí. Neči- 100
Strana 101
ní tak hospodyně helmbrechtné, které vedou špatný život, které se chtí jen baviti a jiným líbiti, všechno vynaklá- dají na roucha, „aby se slíbily mla- dým bláznóm a takýmž potvorám, ja- kož jsú samy“. Hospodyně pokorná a moudrá má býti svými ctnostmi dobrým příkladem dětem i čeledi. Če- leď, k níž počítá Štítný i děti, má zá- řiti ctnostmi jako hvězdy. Zejména má poslouchati hospodáře ve všem, co se srovnává s božími přikázáními, jejichž krátký výklad se tu podává. Dále se vykládá o poměru čeledi k Bo- hu, k hospodáři a k sobě vespolek a jak má čeleď plniti své povinnosti srd- cem, ústy i skutkem. Rozprava „O hospodářovi, o hospodyni a o čeledi“ jest obsažena ve sborníku Klemen- 101
ní tak hospodyně helmbrechtné, které vedou špatný život, které se chtí jen baviti a jiným líbiti, všechno vynaklá- dají na roucha, „aby se slíbily mla- dým bláznóm a takýmž potvorám, ja- kož jsú samy“. Hospodyně pokorná a moudrá má býti svými ctnostmi dobrým příkladem dětem i čeledi. Če- leď, k níž počítá Štítný i děti, má zá- řiti ctnostmi jako hvězdy. Zejména má poslouchati hospodáře ve všem, co se srovnává s božími přikázáními, jejichž krátký výklad se tu podává. Dále se vykládá o poměru čeledi k Bo- hu, k hospodáři a k sobě vespolek a jak má čeleď plniti své povinnosti srd- cem, ústy i skutkem. Rozprava „O hospodářovi, o hospodyni a o čeledi“ jest obsažena ve sborníku Klemen- 101
Strana 102
tinském, dále ve sborníku Opatovi- ckém (pod názvem Knížky o hospo- dářství), Musejním (Hospodářóm, hospodyniem a čeledi naučenie), Sá- zavském (Hospodář, hospodyně a čeleď) a Jindřichohradeckém (O ho- spodářství). Tiskem vyšla část této rozpravy ve Veränderungen der če- chischen Sprache od F. J. Tomsy r. 1805, str. 85-104, některé části byly znovu otištěny ve Výboru z literatu- ry české I., 1845, str. 675 a násl., v „Ukázkách“ v Listech filol. V, 1878, str. 38-39. Největší zásluhu o vydání Štítného si získal K. J. Erben, jenž vydal celý sborník Klementinský tis- kem r. 1852 v Praze pod názvem „To- máše ze Štítného Knížky šestery o o- becných věcech křesťanských. Vydá- 102
tinském, dále ve sborníku Opatovi- ckém (pod názvem Knížky o hospo- dářství), Musejním (Hospodářóm, hospodyniem a čeledi naučenie), Sá- zavském (Hospodář, hospodyně a čeleď) a Jindřichohradeckém (O ho- spodářství). Tiskem vyšla část této rozpravy ve Veränderungen der če- chischen Sprache od F. J. Tomsy r. 1805, str. 85-104, některé části byly znovu otištěny ve Výboru z literatu- ry české I., 1845, str. 675 a násl., v „Ukázkách“ v Listech filol. V, 1878, str. 38-39. Největší zásluhu o vydání Štítného si získal K. J. Erben, jenž vydal celý sborník Klementinský tis- kem r. 1852 v Praze pod názvem „To- máše ze Štítného Knížky šestery o o- becných věcech křesťanských. Vydá- 102
Strana 103
ny od university Pražské na památku jejího založení před 500 lety.“ Erben předeslal knize obšírný úvod o životě a literární činnosti Štítného a na kon- ci připojil některé přídavky z jiných sborníků pozdějších a konečně slov- níček s výkladem některých slov a věcí. „Knížky třetie“ jsou tu na str. 97-117. Ve Vrťátkově vydání Musej- ního sborníku pod názvem „Thómy zŠtítného Knihy naučení křesťanské- ho“ z r. 1873 jest tento traktát otištěn na str. 52-68. Ctvrtá rozprava uvažujeo tom,„Kak se zdejší stavové lidští připodobnáva- jí k andělským kuoróm“ (neboli „O devieti staviech lidských podobných k devieti kóróm“), kdež v základní myšlence, totiž v rozdělení lidstva 103
ny od university Pražské na památku jejího založení před 500 lety.“ Erben předeslal knize obšírný úvod o životě a literární činnosti Štítného a na kon- ci připojil některé přídavky z jiných sborníků pozdějších a konečně slov- níček s výkladem některých slov a věcí. „Knížky třetie“ jsou tu na str. 97-117. Ve Vrťátkově vydání Musej- ního sborníku pod názvem „Thómy zŠtítného Knihy naučení křesťanské- ho“ z r. 1873 jest tento traktát otištěn na str. 52-68. Ctvrtá rozprava uvažujeo tom,„Kak se zdejší stavové lidští připodobnáva- jí k andělským kuoróm“ (neboli „O devieti staviech lidských podobných k devieti kóróm“), kdež v základní myšlence, totiž v rozdělení lidstva 103
Strana 104
na hierarchie stavů, následoval Štítný vzorů z literatury středověké, zejmé- na německého františkána Bertholda Řezenského, ale jinak zpracování této myšlenky je samostatné. V pátém traktátu chtěl Štítný podle předmluvy vyložiti, „kak nás črtláká“ (neboli „O pokušení dábelském“). Ale jest tu volné zpracování spisku sv. Bonaventury „Stimulus“ pod názvem „Ostnec svědomie“, v němž jest po- dán výklad, jak se člověk může při- blížiti k Bohu po stupních andělských kůrů. Pak teprve následuje rozprava Štítného „O pokušení ďábelském“ kdež se vypočítávají dáblovy prostřed- ky, kterými jest člověk sváděn k hří- chu. Na šestém místě jest rozprava o 104
na hierarchie stavů, následoval Štítný vzorů z literatury středověké, zejmé- na německého františkána Bertholda Řezenského, ale jinak zpracování této myšlenky je samostatné. V pátém traktátu chtěl Štítný podle předmluvy vyložiti, „kak nás črtláká“ (neboli „O pokušení dábelském“). Ale jest tu volné zpracování spisku sv. Bonaventury „Stimulus“ pod názvem „Ostnec svědomie“, v němž jest po- dán výklad, jak se člověk může při- blížiti k Bohu po stupních andělských kůrů. Pak teprve následuje rozprava Štítného „O pokušení ďábelském“ kdež se vypočítávají dáblovy prostřed- ky, kterými jest člověk sváděn k hří- chu. Na šestém místě jest rozprava o 104
Strana 105
tom, „Kak se očištijem toho, že hře- šíme“ (neboli „O sedmi kostelních svátostech“). Štítný tu rozmlouvá o sedmi svátostech jako lécích a pomo- ci, jimiž lze dosíci nápravy a pokání. K této samostatné rozpravě o sváto- stech připojil Štítný výklad o smrti bujného, bezbožného mládence, jak jej převzal z „Orloje věčné múdrosti“ díla to německého mystika Jindřicha Susona. Závěr celého spisu jest nazván „Do- konánie kněh těchto“, kdež Štítný znovu jako v předmluvě připomíná, že své knihy pořídil nejprve pro své dítky a potom i pro čtenáře jiné. Pak se omlouvá a přiznává, že mohl ně- kde ve svých knihách pochybiti, i pro- sí, aby to milostivě bylo opraveno. 105
tom, „Kak se očištijem toho, že hře- šíme“ (neboli „O sedmi kostelních svátostech“). Štítný tu rozmlouvá o sedmi svátostech jako lécích a pomo- ci, jimiž lze dosíci nápravy a pokání. K této samostatné rozpravě o sváto- stech připojil Štítný výklad o smrti bujného, bezbožného mládence, jak jej převzal z „Orloje věčné múdrosti“ díla to německého mystika Jindřicha Susona. Závěr celého spisu jest nazván „Do- konánie kněh těchto“, kdež Štítný znovu jako v předmluvě připomíná, že své knihy pořídil nejprve pro své dítky a potom i pro čtenáře jiné. Pak se omlouvá a přiznává, že mohl ně- kde ve svých knihách pochybiti, i pro- sí, aby to milostivě bylo opraveno. 105
Strana 106
Všech zachovaných drobných trak- tátů dílem přeložených, dílem původ- ních jest 25, jak o tom svědčí štíten- ské sborníky, do nichž byly pojaty. Kromě výše uvedených jsou to ještě tyto traktáty: spisek „Otřech staviech onoho světa“ s výkladem o pekle, o- čistci a nebi, kapitola „O rozličné svě- cenině“, knížky„Ohřiešiech,jenž slo- vú summa vitiorum", „O šlechetno- stech, jenž slovú summa virtutum“, kdežvykládá o ctnostech, „O čtyřech šlechetnostech, jenž slovú virtutes car- dinales“, „O sedmi šlechetnostech, jenž jsú proti sedmi hlavním hřie- chóm“, „O sedmi dařiech ducha sva- tého“, „O osmeru blahoslavenství“, „O desateru božiem přikázaní“, „Čte- nie o dvanácti radách“ a „O dřevu 106
Všech zachovaných drobných trak- tátů dílem přeložených, dílem původ- ních jest 25, jak o tom svědčí štíten- ské sborníky, do nichž byly pojaty. Kromě výše uvedených jsou to ještě tyto traktáty: spisek „Otřech staviech onoho světa“ s výkladem o pekle, o- čistci a nebi, kapitola „O rozličné svě- cenině“, knížky„Ohřiešiech,jenž slo- vú summa vitiorum", „O šlechetno- stech, jenž slovú summa virtutum“, kdežvykládá o ctnostech, „O čtyřech šlechetnostech, jenž slovú virtutes car- dinales“, „O sedmi šlechetnostech, jenž jsú proti sedmi hlavním hřie- chóm“, „O sedmi dařiech ducha sva- tého“, „O osmeru blahoslavenství“, „O desateru božiem přikázaní“, „Čte- nie o dvanácti radách“ a „O dřevu 106
Strana 107
múdrosti“, t. j. o stromu moudrosti. Vedle toho se připomínají ještě jiné traktáty Štítným zpracované, ale ne- dochované a známé jen z narážek od- jinud, na př. zpracování založené na traktátu Richarda a Sancto Victore „De praeparatione animae ad contem- plationem“. Dosud není shody mezi badateli o Štítném, zdali jest mu při- psati i spisy „Samomluvenie“ neboli „Rozmlúvanie duše s svědomím“, za- ložené na díle sv. Bonaventury „Soli- loquium“ a „Zrcadlo hříšných“ zpra- cované podle sv. Augustina. Štítného spisy byly ve 14. stol. zná- my a oblíbeny, jak o tom svědčí sám Štítný i opisy jeho děl. Zájem o ně byl ještě ve stol. 15., kdy většinou vzni- kaly opisy štítenských spisů. V stol. 107
múdrosti“, t. j. o stromu moudrosti. Vedle toho se připomínají ještě jiné traktáty Štítným zpracované, ale ne- dochované a známé jen z narážek od- jinud, na př. zpracování založené na traktátu Richarda a Sancto Victore „De praeparatione animae ad contem- plationem“. Dosud není shody mezi badateli o Štítném, zdali jest mu při- psati i spisy „Samomluvenie“ neboli „Rozmlúvanie duše s svědomím“, za- ložené na díle sv. Bonaventury „Soli- loquium“ a „Zrcadlo hříšných“ zpra- cované podle sv. Augustina. Štítného spisy byly ve 14. stol. zná- my a oblíbeny, jak o tom svědčí sám Štítný i opisy jeho děl. Zájem o ně byl ještě ve stol. 15., kdy většinou vzni- kaly opisy štítenských spisů. V stol. 107
Strana 108
16., 17. a 18. knihy Štítného upadly v zapomenutí, protože se jazyk tehdej- ších spisů změnil proti zastaralým for- mám Štítného a čtení rukopisů psa- ných starým pravopisem působilo ob- tíže, když nastal tisk. Protov této době se o Štítném téměř nic neví. Zmínku o něm činí jen Český bratr Jaffet a poz- ději jesuita Bohuslav Balbín. Teprve Dobrovský koncem 18. stol. věnuje Štítnému větší pozornost a od té doby probouzí se o něj zájem, jenž vzrůstá v 1. pol. 19. stol. zejména Palackého článkem (vČČM1838, str. 3-14), jenž znamená pokrok v poznání a oceně- ní Štítného. Od té doby přibývá prací o Štítném, jehož význam jako před- chůdce Husova, myslitele a spisova- tele mravně poučných rozprav zvlá- 108
16., 17. a 18. knihy Štítného upadly v zapomenutí, protože se jazyk tehdej- ších spisů změnil proti zastaralým for- mám Štítného a čtení rukopisů psa- ných starým pravopisem působilo ob- tíže, když nastal tisk. Protov této době se o Štítném téměř nic neví. Zmínku o něm činí jen Český bratr Jaffet a poz- ději jesuita Bohuslav Balbín. Teprve Dobrovský koncem 18. stol. věnuje Štítnému větší pozornost a od té doby probouzí se o něj zájem, jenž vzrůstá v 1. pol. 19. stol. zejména Palackého článkem (vČČM1838, str. 3-14), jenž znamená pokrok v poznání a oceně- ní Štítného. Od té doby přibývá prací o Štítném, jehož význam jako před- chůdce Husova, myslitele a spisova- tele mravně poučných rozprav zvlá- 108
Strana 109
ště v poslední době jest osvětlován ve studiích literárně historických, kul- turně historických, filosofických a jiných. Štítný jest vynikajícím zjevem ne- jen ve své době, nýbrž i v dějinách na- šeho vývoje, neboť je důležitým svěd- kem tehdejšího náboženského hnutí a předchůdcem i připravovatelem po- zdějšího mocného hnutí reformační- ho, jehož první počátky sám zažil. Ač sám nebyl knězem a nepokládal se za učeného odborníka, psal pro nápravu a mravní obrození svých krajanů spi- sy obsahu mravoučného a nábožen- ského českým jazykem lidu srozu- mitelným. Také tímto lidovým, de- mokratickým směrem své literární činnosti jeví se nám předchůdcem 109
ště v poslední době jest osvětlován ve studiích literárně historických, kul- turně historických, filosofických a jiných. Štítný jest vynikajícím zjevem ne- jen ve své době, nýbrž i v dějinách na- šeho vývoje, neboť je důležitým svěd- kem tehdejšího náboženského hnutí a předchůdcem i připravovatelem po- zdějšího mocného hnutí reformační- ho, jehož první počátky sám zažil. Ač sám nebyl knězem a nepokládal se za učeného odborníka, psal pro nápravu a mravní obrození svých krajanů spi- sy obsahu mravoučného a nábožen- ského českým jazykem lidu srozu- mitelným. Také tímto lidovým, de- mokratickým směrem své literární činnosti jeví se nám předchůdcem 109
Strana 110
českých reformátorů, zvláště M. Jana Husa a Petra Chelčického. Nedbal výtek mnohých nepřátel mezi tehdejšími mistry a učenci, kteří psali knihy o věcech náboženských výlučně jazykem latinským. Proti ta- kovým výtkám mistrů učení pražské- ho brání se Štítný na více místech svých spisů poukazem na to, že i jiní nemistři o takových věcech psali a že jest dobře, aby Čechové svým mateř- ským jazykem byli poučováni o víře křesťanské, neboť „Pánu Bohu tak vzácen jest Čech jako Latiník“. Po- čínání toto jiní učení lidé Štítnému schvalovali, hlavně mistr Vojtěch Ran- ků, jemuž Štítný dával prozkoumati své spisy, neboť ho uznával za vynika- jící auktoritu pro jeho znalost učení 110
českých reformátorů, zvláště M. Jana Husa a Petra Chelčického. Nedbal výtek mnohých nepřátel mezi tehdejšími mistry a učenci, kteří psali knihy o věcech náboženských výlučně jazykem latinským. Proti ta- kovým výtkám mistrů učení pražské- ho brání se Štítný na více místech svých spisů poukazem na to, že i jiní nemistři o takových věcech psali a že jest dobře, aby Čechové svým mateř- ským jazykem byli poučováni o víře křesťanské, neboť „Pánu Bohu tak vzácen jest Čech jako Latiník“. Po- čínání toto jiní učení lidé Štítnému schvalovali, hlavně mistr Vojtěch Ran- ků, jemuž Štítný dával prozkoumati své spisy, neboť ho uznával za vynika- jící auktoritu pro jeho znalost učení 110
Strana 111
křesťanského. U něho hledal poučení v obtížných a záhadných otázkách náboženských. Ve svých výkladech dovedl neobyčejně jasně a plasticky pomocí bohatých obrazů, přirovnání a podobenství čerpaných ze všedního života a z přírody osvětlovati i největší záhady náboženské a otázky filosofie scholastické. Ale snažil se též jako stře- dověcí mystičtí spisovatelé působiti na cit svých čtenářů a přesvědčovati je o vznešenosti křesťanských pravd mystickým hloubáním o Bohu, jeho podstatě a vlastnostech. Štítný bývá zván „praotcem české filosofie“. To- mu jest rozuměti tak, že se pokusil ve svých spisech vyložiti a rozumově o- důvodniti křesťanský názor světový a zpřístupniti veškerou krestanskou na- 111
křesťanského. U něho hledal poučení v obtížných a záhadných otázkách náboženských. Ve svých výkladech dovedl neobyčejně jasně a plasticky pomocí bohatých obrazů, přirovnání a podobenství čerpaných ze všedního života a z přírody osvětlovati i největší záhady náboženské a otázky filosofie scholastické. Ale snažil se též jako stře- dověcí mystičtí spisovatelé působiti na cit svých čtenářů a přesvědčovati je o vznešenosti křesťanských pravd mystickým hloubáním o Bohu, jeho podstatě a vlastnostech. Štítný bývá zván „praotcem české filosofie“. To- mu jest rozuměti tak, že se pokusil ve svých spisech vyložiti a rozumově o- důvodniti křesťanský názor světový a zpřístupniti veškerou krestanskou na- 111
Strana 112
uku v duchu tehdejší filosofie schola- stické. Štítný tedy nevybudoval samo- statného systému filosofického, nýbrž byl jen filosofickým eklektikem, ob- jasňujícím rozumováním praktickou věrouku a mravouku, ale při tom zje- vem hluboce myslícím, opravdu filo- soficky založeným. Význam literární činnosti Štítného nespočívá v obsahu jeho spisů, neboť ten po většině jest vzat odjinud, tak- že Štítný nemůže býti nazýván vždy originálním v nynějším slova smyslu. Ale nesporným jeho majetkem jest na mnoze koncepce, provedení, forma a úprava jeho prací, obsahujících četné jeho myšlenky a úvahy vlastní, jež střídajíce se a proplétajíce s cizími tvo- ří jednotný celek. Při tom Štítný jako 112
uku v duchu tehdejší filosofie schola- stické. Štítný tedy nevybudoval samo- statného systému filosofického, nýbrž byl jen filosofickým eklektikem, ob- jasňujícím rozumováním praktickou věrouku a mravouku, ale při tom zje- vem hluboce myslícím, opravdu filo- soficky založeným. Význam literární činnosti Štítného nespočívá v obsahu jeho spisů, neboť ten po většině jest vzat odjinud, tak- že Štítný nemůže býti nazýván vždy originálním v nynějším slova smyslu. Ale nesporným jeho majetkem jest na mnoze koncepce, provedení, forma a úprava jeho prací, obsahujících četné jeho myšlenky a úvahy vlastní, jež střídajíce se a proplétajíce s cizími tvo- ří jednotný celek. Při tom Štítný jako 112
Strana 113
neobyčejně bystrý pozorovatel často všímá si současných poměrů a tak v hojných narážkách podává svěde- ctví o kulturním stavu Čech v 2. pol. 14. stol., takže jeho spisy opírající se často o skutečný život jsou velmi cen- né po stránce kulturně historické. Ne- menší ceny jest jazyk a sloh Štítného, v němž dospěl vysokého stupně do- konalosti. Řeč Štítného oživují četné průpovědi, úsloví, pořekadla a lidová přísloví. Jako v jeho latinských před- lohách široce plyne v uměle sesta- vených, při tom však přehledných a zřetelných periodách. Na mnohých místech povznáší se mluva Štítného k básnickému a řečnickému vzletu a malebné obraznosti. Jazyk jeho jest starobylý a výrazný, opírající se o mlu- 113
neobyčejně bystrý pozorovatel často všímá si současných poměrů a tak v hojných narážkách podává svěde- ctví o kulturním stavu Čech v 2. pol. 14. stol., takže jeho spisy opírající se často o skutečný život jsou velmi cen- né po stránce kulturně historické. Ne- menší ceny jest jazyk a sloh Štítného, v němž dospěl vysokého stupně do- konalosti. Řeč Štítného oživují četné průpovědi, úsloví, pořekadla a lidová přísloví. Jako v jeho latinských před- lohách široce plyne v uměle sesta- vených, při tom však přehledných a zřetelných periodách. Na mnohých místech povznáší se mluva Štítného k básnickému a řečnickému vzletu a malebné obraznosti. Jazyk jeho jest starobylý a výrazný, opírající se o mlu- 113
Strana 114
vu lidovou, i vytříbený na cizích vzo- rech latinských, ale vždy správný, tva- rově čistý, lexikálně bohatý, celkem klasicky krásný. Tomu odpovídá ušlechtilá a vysoce šlechetná povaha Štítného, hluboce mravně a filosoficky založená, duch bystře kritický a milující pravdu, jenž se snaží obroditi a povznésti křesťan- ský život své doby, sám dávaje příklad jako pečlivý otec a vzorný křesťan.
vu lidovou, i vytříbený na cizích vzo- rech latinských, ale vždy správný, tva- rově čistý, lexikálně bohatý, celkem klasicky krásný. Tomu odpovídá ušlechtilá a vysoce šlechetná povaha Štítného, hluboce mravně a filosoficky založená, duch bystře kritický a milující pravdu, jenž se snaží obroditi a povznésti křesťan- ský život své doby, sám dávaje příklad jako pečlivý otec a vzorný křesťan.
Strana 115
POZNÁMKY HOSPODÁRÓM »Jakub vyložil sen svého syna“, podle 1 Mojž. 37, 9—10. Odtud je vzato i Štítného při- rovnání hospodáře k slunci, hospodyně k mě- síci a čeledi k hvězdám. — „horek v božiem milování“, biblický výraz, srov. Zjev. 2, 4; 2 Korint. 11, 2 a j. — „kněz Eli v starém zá- koně“, t. j. Heli. — „synové jeho“ (kněze Heli) — byli Ofni a Finees, srov. 1 Král. 2, 12 a u. „zaslúžil tiem božieho hněvu“, srov. 1 Král. 4,11—18.— Ve výkladu o ženách, jež se zdo- bí cizími vlasy a nepočestným rouchem, mož- no viděti snad i ohlas bible, srov. 1 Petr 3, 3. — „aby své ženy milovali a nebyli jim u- krutni", podle 1 Petr 3, 7; Efez. 5,25; Kolos. 3, 19; 1 Korint. 7, 3. — „radějše almužny dávali na kláštery nebo kostely stavěli, než by zle dobyté navrátili“: Štítný tu odsuzuje zlé dobývání majetku a krádež, jež nepřestá- 115
POZNÁMKY HOSPODÁRÓM »Jakub vyložil sen svého syna“, podle 1 Mojž. 37, 9—10. Odtud je vzato i Štítného při- rovnání hospodáře k slunci, hospodyně k mě- síci a čeledi k hvězdám. — „horek v božiem milování“, biblický výraz, srov. Zjev. 2, 4; 2 Korint. 11, 2 a j. — „kněz Eli v starém zá- koně“, t. j. Heli. — „synové jeho“ (kněze Heli) — byli Ofni a Finees, srov. 1 Král. 2, 12 a u. „zaslúžil tiem božieho hněvu“, srov. 1 Král. 4,11—18.— Ve výkladu o ženách, jež se zdo- bí cizími vlasy a nepočestným rouchem, mož- no viděti snad i ohlas bible, srov. 1 Petr 3, 3. — „aby své ženy milovali a nebyli jim u- krutni", podle 1 Petr 3, 7; Efez. 5,25; Kolos. 3, 19; 1 Korint. 7, 3. — „radějše almužny dávali na kláštery nebo kostely stavěli, než by zle dobyté navrátili“: Štítný tu odsuzuje zlé dobývání majetku a krádež, jež nepřestá- 115
Strana 116
vají býti hříchem ani udílením almužen a da- rů klášterům a kostelům. — Dobeš = Tobi- áš. — „Tomuť jest učil starý Dobeš svého syna“, t. j. aby nezadržoval dělníkovi jeho mzdy, podle Tob. 4, 15; srov. též 3 Mojž. 19, 13; 5 Mojž. 24, 15; Luk. 10, 7; 1 Timot. 5, 18; Jak. 5, 4. K HOSPODYNIEM MUDRÝM „na se zříta“, staročeský duál, na sebe zří.— „viece žena mužem čest má než muž ženú“, ohlas bible podle 1 Korint. 11, 6—8. — „Ne- kúzlený muž jako nesolený hrách“, přísloví o kouzlech a čárech, jimiž ženy se snaží zí- skati lásku mužovu (srov. Flajšhans, Česká přísloví I. str. 1057 č. 9). O PATEŘE VĚCI, JIŽ MÁ HOSPODYNÉ MIETI DO SEBE Celý odstavec jest volná parafráze Tob. 10, 12-13, kde se vypočítává patera věc, kterou má 116
vají býti hříchem ani udílením almužen a da- rů klášterům a kostelům. — Dobeš = Tobi- áš. — „Tomuť jest učil starý Dobeš svého syna“, t. j. aby nezadržoval dělníkovi jeho mzdy, podle Tob. 4, 15; srov. též 3 Mojž. 19, 13; 5 Mojž. 24, 15; Luk. 10, 7; 1 Timot. 5, 18; Jak. 5, 4. K HOSPODYNIEM MUDRÝM „na se zříta“, staročeský duál, na sebe zří.— „viece žena mužem čest má než muž ženú“, ohlas bible podle 1 Korint. 11, 6—8. — „Ne- kúzlený muž jako nesolený hrách“, přísloví o kouzlech a čárech, jimiž ženy se snaží zí- skati lásku mužovu (srov. Flajšhans, Česká přísloví I. str. 1057 č. 9). O PATEŘE VĚCI, JIŽ MÁ HOSPODYNÉ MIETI DO SEBE Celý odstavec jest volná parafráze Tob. 10, 12-13, kde se vypočítává patera věc, kterou má 116
Strana 117
míti Sára, žena mladého Tobiáše. — „všec- ka kúzla i všichni čáři jsú s diáblem lidské smlúvy znamenie zevná a někdy tajná pro- tiv Bohu“: Štítný projevuje tu odpor proti kouzlům, čárům a všelikým pověrám, jež od- suzuje jako těžký a velmi škodlivý hřích, i když se děje k získání lásky. — „leč by oba velmě múdra a sstála byla“, stč. duál, leč by byli velmi moudří a stálí. — „aby snažna byla při čeledi“, t. j. aby dobře spravovala čelád- ku. — „aby také snažnost o domu jměla, t. j. aby opatrovala dům, podle Tob. 10,13 a Přísl. 14, 1. — „aby dnom šereden nebyl, neume- ten jako svinec", přirovnání (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 574). O HELMBRECHTNÝCH HOSPODYNIECH „Kto móž ústa každému zavřieti?“ a podob- ný obrat níže: „tú (pokorú) zatkáš všem zlým ústa“ jest, jak se zdá, obměnou slov z bible: „abyste... zacpali ústa nemoudrých lidí z ne- 117
míti Sára, žena mladého Tobiáše. — „všec- ka kúzla i všichni čáři jsú s diáblem lidské smlúvy znamenie zevná a někdy tajná pro- tiv Bohu“: Štítný projevuje tu odpor proti kouzlům, čárům a všelikým pověrám, jež od- suzuje jako těžký a velmi škodlivý hřích, i když se děje k získání lásky. — „leč by oba velmě múdra a sstála byla“, stč. duál, leč by byli velmi moudří a stálí. — „aby snažna byla při čeledi“, t. j. aby dobře spravovala čelád- ku. — „aby také snažnost o domu jměla, t. j. aby opatrovala dům, podle Tob. 10,13 a Přísl. 14, 1. — „aby dnom šereden nebyl, neume- ten jako svinec", přirovnání (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 574). O HELMBRECHTNÝCH HOSPODYNIECH „Kto móž ústa každému zavřieti?“ a podob- ný obrat níže: „tú (pokorú) zatkáš všem zlým ústa“ jest, jak se zdá, obměnou slov z bible: „abyste... zacpali ústa nemoudrých lidí z ne- 117
Strana 118
známosti vám utrhujících“ (1 Petr 2,15). Srov. podobný výraz „ústa zamknúti“ u Flajšhan- se, Čes. přísl. str. 716, č. 34. — „sv. Pavel učí nás řka, abychom tak živi byli, bychom i jed- nomu nedali zlé příčiny k pohoršení, podle 2 Korint. 6, 3. — „zelená jest, aneb zlé jest črvenosti“, jest zelená, jest ošklivě červená, o barvě pleti ve tváři u ženy, jež se líčí. — (tanečníci) „dějí: ,Pravý jest bič, bude-li o- chotna ke všem“, řečeno s jakousi příhanou o mrštné, hbité tanečnici (srov. Flajšhans, Čes. přísl. I., str. 14 č. 2). — „jakož přieliš mnoho, takéž přieliš málo v každé věci jest nesličnost, a jen v hodují věci šlechetnost zá- leží“, zásada, jež má stejný význam jako ní- že uvedené přísloví „Vše v hod dobro“, jež se velmi často opakuje ve spisech Štítného, ale i u jiných spisovatelů současných i poz- dějších (srov. Flajšhans, Čes. přísl. I. str. 272 č. 8, 291 č. 11, II. str. 754, 1353). Stejného významu jest i přísloví „Lišice nenie dobra (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 802), jež nejlépe charakterisuje ráz praktické filosofie 118
známosti vám utrhujících“ (1 Petr 2,15). Srov. podobný výraz „ústa zamknúti“ u Flajšhan- se, Čes. přísl. str. 716, č. 34. — „sv. Pavel učí nás řka, abychom tak živi byli, bychom i jed- nomu nedali zlé příčiny k pohoršení, podle 2 Korint. 6, 3. — „zelená jest, aneb zlé jest črvenosti“, jest zelená, jest ošklivě červená, o barvě pleti ve tváři u ženy, jež se líčí. — (tanečníci) „dějí: ,Pravý jest bič, bude-li o- chotna ke všem“, řečeno s jakousi příhanou o mrštné, hbité tanečnici (srov. Flajšhans, Čes. přísl. I., str. 14 č. 2). — „jakož přieliš mnoho, takéž přieliš málo v každé věci jest nesličnost, a jen v hodují věci šlechetnost zá- leží“, zásada, jež má stejný význam jako ní- že uvedené přísloví „Vše v hod dobro“, jež se velmi často opakuje ve spisech Štítného, ale i u jiných spisovatelů současných i poz- dějších (srov. Flajšhans, Čes. přísl. I. str. 272 č. 8, 291 č. 11, II. str. 754, 1353). Stejného významu jest i přísloví „Lišice nenie dobra (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 802), jež nejlépe charakterisuje ráz praktické filosofie 118
Strana 119
Štítného, doporoučející vždy a ve všem mou- drou umírněnost. — „Rozmnožím tvú práci, těžce porodíš plod svój a muž nad tebú bude panovati“, podle 1 Mojž. 3, 16. — „kto je vie“, kdo to ví. — „když tehdyž“, jednou. O POKORNÉ HOSPODYNI „Oněch pět věcí“, viz výše poznámku o Sá- ře. — „Ženy, poddány buďte svým mužóm“, podle Efez. 5, 22; Kolos. 3, 18; 1 Petr 3, 1. — „Nechci, by žena panovala nad svým mu- žem", podle 1 Timot. 2, 12. — „Čeleď dob- ré hospodyně neboj se studeni sněžné“, po- dle Přísl. 31, 21. — „znamená stezky dobrá hospodyni svého domu“, ohlas Přísl. 14, 1. — „dělá rukama svýma“, podle Přísl. 31, 13; Efez. 4, 28.— (hospodyně) „veliké almužny kromě věděnie svého muže dávati nemá, než s tolik, což rozumie, že jí muž přeje“: Štítný schvaluje sice dávati almužnu chudým, ale nemá se tak díti na újmu vlastního majetku a na škodu dětí, jak jinde připomíná: „Almuž- 119
Štítného, doporoučející vždy a ve všem mou- drou umírněnost. — „Rozmnožím tvú práci, těžce porodíš plod svój a muž nad tebú bude panovati“, podle 1 Mojž. 3, 16. — „kto je vie“, kdo to ví. — „když tehdyž“, jednou. O POKORNÉ HOSPODYNI „Oněch pět věcí“, viz výše poznámku o Sá- ře. — „Ženy, poddány buďte svým mužóm“, podle Efez. 5, 22; Kolos. 3, 18; 1 Petr 3, 1. — „Nechci, by žena panovala nad svým mu- žem", podle 1 Timot. 2, 12. — „Čeleď dob- ré hospodyně neboj se studeni sněžné“, po- dle Přísl. 31, 21. — „znamená stezky dobrá hospodyni svého domu“, ohlas Přísl. 14, 1. — „dělá rukama svýma“, podle Přísl. 31, 13; Efez. 4, 28.— (hospodyně) „veliké almužny kromě věděnie svého muže dávati nemá, než s tolik, což rozumie, že jí muž přeje“: Štítný schvaluje sice dávati almužnu chudým, ale nemá se tak díti na újmu vlastního majetku a na škodu dětí, jak jinde připomíná: „Almuž- 119
Strana 120
ny jest dávati, ale dětí neochuzovati“ a tak podobně. I z toho poznáváme praktického ducha spisovatelova. KTERAK MÁ ČELED SVOJ STAV VÉSTI „Každá duše vyšší moci buď poddána... tent odsúzenie nalezne“, podle Řím. 13, 1—2.- „to jest boži zpósob pro našeho otce prvnie neposlušenstvie... pokánie“, ohlas Gen. 3, 16—24. — Dobré kněze má Štítný v úctě a radí moudrých kněží poslouchati; při tom však kriticky připouští: „pakliť se nezdá v čem múdrý, ale dojdi múdřejšieho... a potěž se. O DESATERU BOŽIEM PŘIKÁZANÍ „Milujete-li mě, přikázanie má plňte“, srov. Jan 14, 15. — První přikázání, srov. Marek 12, 30—32. — Druhé přikázání, srov. 2 Mojž. 20, 7; 5 Mojž. 5, 11. — Třetí přikázání, srov. 5 Mojž. 5, 15. — „túlanie nepotřebné“, jímž 120
ny jest dávati, ale dětí neochuzovati“ a tak podobně. I z toho poznáváme praktického ducha spisovatelova. KTERAK MÁ ČELED SVOJ STAV VÉSTI „Každá duše vyšší moci buď poddána... tent odsúzenie nalezne“, podle Řím. 13, 1—2.- „to jest boži zpósob pro našeho otce prvnie neposlušenstvie... pokánie“, ohlas Gen. 3, 16—24. — Dobré kněze má Štítný v úctě a radí moudrých kněží poslouchati; při tom však kriticky připouští: „pakliť se nezdá v čem múdrý, ale dojdi múdřejšieho... a potěž se. O DESATERU BOŽIEM PŘIKÁZANÍ „Milujete-li mě, přikázanie má plňte“, srov. Jan 14, 15. — První přikázání, srov. Marek 12, 30—32. — Druhé přikázání, srov. 2 Mojž. 20, 7; 5 Mojž. 5, 11. — Třetí přikázání, srov. 5 Mojž. 5, 15. — „túlanie nepotřebné“, jímž 120
Strana 121
míní Štítný nejspíše časté pouti a nepravosti, jež se při nich mnohdy dály. Proti toulání mluví i v traktátě O trojiech staviech: pa- nenském, vdovském a manželském: „túlanie pokrajích cizích, po uliciech neb po domiech, ať pravdu řku, i po odpustciech“. — „mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohan- ským obyčejem, jako sv. Štěpána, aby v koně byli šťastni; sv. Štastného a jeho tovařiše, aby jim zbožie přibývalo; sv. Jana Světlého, je- muž jsú Burian vzděli, aby krúpy nebily.“ Sv. Štěpán, král uherský, býval zobrazován na koni. Snad odtud stal se patronem chovatelů koní. Sv. Šťastný, t. j. Felix měl bratra („to- vařiše“) rovněž Felixe. O sv. Felixi vypravuje legenda (srov. Jacobus de Voragine, Legenda aurea. Deutsch von Richard Benz, Jena 1925, I. 156), jak zázračným způsobem byla ochrá- něna jeho zahrada před krádeží. Proto byl ctěn jako ochránce majetku. Sv. Jan Světlý, jehož památka se světí 26. června v době let- ní, kdy dozrává obilí a kdy také přicházejí mnohdy bouře s krupobitím, jež ničí úrodu, 121
míní Štítný nejspíše časté pouti a nepravosti, jež se při nich mnohdy dály. Proti toulání mluví i v traktátě O trojiech staviech: pa- nenském, vdovském a manželském: „túlanie pokrajích cizích, po uliciech neb po domiech, ať pravdu řku, i po odpustciech“. — „mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohan- ským obyčejem, jako sv. Štěpána, aby v koně byli šťastni; sv. Štastného a jeho tovařiše, aby jim zbožie přibývalo; sv. Jana Světlého, je- muž jsú Burian vzděli, aby krúpy nebily.“ Sv. Štěpán, král uherský, býval zobrazován na koni. Snad odtud stal se patronem chovatelů koní. Sv. Šťastný, t. j. Felix měl bratra („to- vařiše“) rovněž Felixe. O sv. Felixi vypravuje legenda (srov. Jacobus de Voragine, Legenda aurea. Deutsch von Richard Benz, Jena 1925, I. 156), jak zázračným způsobem byla ochrá- něna jeho zahrada před krádeží. Proto byl ctěn jako ochránce majetku. Sv. Jan Světlý, jehož památka se světí 26. června v době let- ní, kdy dozrává obilí a kdy také přicházejí mnohdy bouře s krupobitím, jež ničí úrodu, 121
Strana 122
byl lidem přezván Burian, vlastně Bur-Jan = bouřící Jan, a vzýván za ochranu před bou- ří a krupobitím. Štítný níže připomíná, že „jsú to pohanští obyčeji a brzoť by z nich mohl blud býti“, čímž míní pochybené uctívání svatých jako pohanských bohů, plynoucí z po- věry a naděje na zdejší odplatu. — „již nejsme hosté u vieře“, ohlas Efez. 2, 19. — „Komužt Buoh čeho přeje, tomu i všichni světí“, pří- sloví (srov. Flajšhans, Ces. přísl. II. str. 557 č. 5). — „nepřikázáno nám tak tvrdě světiti (svátky) jako židóm“, jimž jest zakázána o svátcích, zvláště v sobotu, všeliká tělesná prá- ce. — Čtvrté přikázání: „Cti otce a máteř a budeš dlúhověčen na zemi“, srov. 2 Mojž. 20, 12; 5 Mojž. 5, 16; Mat. 15,4; Marek 7, 10; 10, 19; Luk. 18, 20; Efez. 6, 2. — „Páté (přikázá- ní) jest: ,Nezabíjej!““ srov. 2 Mojž. 20, 13; 5 Mojž. 5, 17; Mat. 5, 21; 19, 18; Marek 10, 19; Luk. 18, 20; Řím. 10, 9; Jak. 2, 11. — „Šesté přikázanie praví:,Nekraď!““ srov. 2 Mojž. 20, 15; 5 Mojž. 5, 19; Luk. 18, 20. Štítný tu za- měnil sedmé přikázání za šesté. — „Sedmé 122
byl lidem přezván Burian, vlastně Bur-Jan = bouřící Jan, a vzýván za ochranu před bou- ří a krupobitím. Štítný níže připomíná, že „jsú to pohanští obyčeji a brzoť by z nich mohl blud býti“, čímž míní pochybené uctívání svatých jako pohanských bohů, plynoucí z po- věry a naděje na zdejší odplatu. — „již nejsme hosté u vieře“, ohlas Efez. 2, 19. — „Komužt Buoh čeho přeje, tomu i všichni světí“, pří- sloví (srov. Flajšhans, Ces. přísl. II. str. 557 č. 5). — „nepřikázáno nám tak tvrdě světiti (svátky) jako židóm“, jimž jest zakázána o svátcích, zvláště v sobotu, všeliká tělesná prá- ce. — Čtvrté přikázání: „Cti otce a máteř a budeš dlúhověčen na zemi“, srov. 2 Mojž. 20, 12; 5 Mojž. 5, 16; Mat. 15,4; Marek 7, 10; 10, 19; Luk. 18, 20; Efez. 6, 2. — „Páté (přikázá- ní) jest: ,Nezabíjej!““ srov. 2 Mojž. 20, 13; 5 Mojž. 5, 17; Mat. 5, 21; 19, 18; Marek 10, 19; Luk. 18, 20; Řím. 10, 9; Jak. 2, 11. — „Šesté přikázanie praví:,Nekraď!““ srov. 2 Mojž. 20, 15; 5 Mojž. 5, 19; Luk. 18, 20. Štítný tu za- měnil sedmé přikázání za šesté. — „Sedmé 122
Strana 123
přikázanie brání, abychom s žádnú ženú... nehřešili“, srov. 2 Mojž. 20, 14; 5 Mojž. 5, 18; Řím. 13, 9; Jak. 2, 11. Šesté přikázaní je tu zaměněno za sedmé. — „Osmé přikázanie zapoviedá svědčiti křivě“, srov. 2 Mojž. 20, 16; 5 Mojž. 5, 20; Mat. 19, 18; Marek 10, 19; Luk. 18, 20.— „Deváté přikázanie: nežádati cizie ženy“, srov. 2 Mojž. 20, 17; 5 Mojž. 5, 21; Řím. 7, 7; 13, 9. — „Desáté kázanie... cizie věci nežádati", srov. 5 Mojž. 5, 21; 7, 25. — „Žádnému nic dlužni nezóstávajte... tomu platte", podle Rím. 13, 7—8. KAK MAJÍ SĚ MIETI K BOHU SRDCEM, USTY A SKUTKEM „Žádost chudých Bóh uslyší“, srov. Žalm 10, 17;34,7; 69,34; Job 34, 28.— „máme všich- ni boží býti“ = máme zcela náležeti Bohu. S tímto výrokem se častěji setkáváme ve spi- sech Štítného. — „Ty zlé pomluvy zkazijí v lidech vieru i jiné dobré obyčeje“, srov. 1 Korint. 15,33.— „Smilstvoť jest protivná věc 123
přikázanie brání, abychom s žádnú ženú... nehřešili“, srov. 2 Mojž. 20, 14; 5 Mojž. 5, 18; Řím. 13, 9; Jak. 2, 11. Šesté přikázaní je tu zaměněno za sedmé. — „Osmé přikázanie zapoviedá svědčiti křivě“, srov. 2 Mojž. 20, 16; 5 Mojž. 5, 20; Mat. 19, 18; Marek 10, 19; Luk. 18, 20.— „Deváté přikázanie: nežádati cizie ženy“, srov. 2 Mojž. 20, 17; 5 Mojž. 5, 21; Řím. 7, 7; 13, 9. — „Desáté kázanie... cizie věci nežádati", srov. 5 Mojž. 5, 21; 7, 25. — „Žádnému nic dlužni nezóstávajte... tomu platte", podle Rím. 13, 7—8. KAK MAJÍ SĚ MIETI K BOHU SRDCEM, USTY A SKUTKEM „Žádost chudých Bóh uslyší“, srov. Žalm 10, 17;34,7; 69,34; Job 34, 28.— „máme všich- ni boží býti“ = máme zcela náležeti Bohu. S tímto výrokem se častěji setkáváme ve spi- sech Štítného. — „Ty zlé pomluvy zkazijí v lidech vieru i jiné dobré obyčeje“, srov. 1 Korint. 15,33.— „Smilstvoť jest protivná věc 123
Strana 124
Bohu, též obžerstvie neb lakota, hrdost, la- komstvo, hněv, závist, lenost“, sedm hlav- ních hříchů, jichž nynější seřazení se odchy- luje od výčtu Štítného. Jest obvyklý tento pořádek: pýcha (u Štítného hrdost), lakom- ství, smilstvo, závist, obžerství, hněv, lenost. „Nebývajte nemúdří...Hospodinu“, podle Efez. 5, 17—19. — „ne o tom zpievajte, jímž by se neb jiné vzbudili k smilstvu“, čímž míní Štítný milostné písně často kluzkého obsahu. — „V hrdle jich veselenie božie“, srov. Žalm 67,4; 100,2.— „móžete se jemu pomodliti“, t. j. k Bohu. — oféra (z lat. offertorium) jest zbytek starokřesťanské zvyklosti přinášeti dary při mši při offertoriu. Později bývaly to dárky hlavně na penězích ve prospěch kostela nebo farnosti. — „Neroďte býti jako kóň a mezek, v nichžt nenie rozumu“, srov. Žalm 32, 9. — „To vězte, že ani smilní královstvo božie budú jmieti“, podle Efez. 5, 5; 1 Ko- rint. 6, 9—10; Galat. 5, 21. — „starý Dobeš učieše svého syna řka:,Chovaj se od všeli- kého smilstva"", podle Tob. 4, 13. — (Bůh) 124
Bohu, též obžerstvie neb lakota, hrdost, la- komstvo, hněv, závist, lenost“, sedm hlav- ních hříchů, jichž nynější seřazení se odchy- luje od výčtu Štítného. Jest obvyklý tento pořádek: pýcha (u Štítného hrdost), lakom- ství, smilstvo, závist, obžerství, hněv, lenost. „Nebývajte nemúdří...Hospodinu“, podle Efez. 5, 17—19. — „ne o tom zpievajte, jímž by se neb jiné vzbudili k smilstvu“, čímž míní Štítný milostné písně často kluzkého obsahu. — „V hrdle jich veselenie božie“, srov. Žalm 67,4; 100,2.— „móžete se jemu pomodliti“, t. j. k Bohu. — oféra (z lat. offertorium) jest zbytek starokřesťanské zvyklosti přinášeti dary při mši při offertoriu. Později bývaly to dárky hlavně na penězích ve prospěch kostela nebo farnosti. — „Neroďte býti jako kóň a mezek, v nichžt nenie rozumu“, srov. Žalm 32, 9. — „To vězte, že ani smilní královstvo božie budú jmieti“, podle Efez. 5, 5; 1 Ko- rint. 6, 9—10; Galat. 5, 21. — „starý Dobeš učieše svého syna řka:,Chovaj se od všeli- kého smilstva"", podle Tob. 4, 13. — (Bůh) 124
Strana 125
„veš svět pro ně (smilstvo) byl potopil“, srov. Gen. 7,17—23. — „synové boží, točíš z ple- mene Setova, ješto měli boží býti, pojímáchu dcery z plemene Kainova vidúc, že sú byly krásné, točíš pro smilstvo“, srov. Gen. 6, 2—7. — „Buoh veš svět potopil kromě osmera lidí“, podle Gen. 6, 13; byli to Noe, synové jeho Sem, Cham a Jafet, s nimi pak jeho žena, ja- kož i tři ženy jeho synů. — „ohněm pěti mě- stóm dal se propásti a za živa spálil je pe- kelným plamenem pro jich zevné a šeředné smilstvo“, srov. Gen. 19, 24—25. Oněch pět měst (Pentapolis) bylo: Sodoma, Gomorrha, Adam, Seboim a Segor.— „Ruben také, prvo- rozený syn Jakubóv, smilstvem protratil od svého otce požehnánie, ješto jest měl mieti z práva; to jest pak dáno mlazšiemu“, srov. Gen. 35, 22; 49, 4. — „abychom to vše, což kolivěk činíme, ve jmě božie činili a k jeho chvále“, podle 1 Korint. 10, 31. 125
„veš svět pro ně (smilstvo) byl potopil“, srov. Gen. 7,17—23. — „synové boží, točíš z ple- mene Setova, ješto měli boží býti, pojímáchu dcery z plemene Kainova vidúc, že sú byly krásné, točíš pro smilstvo“, srov. Gen. 6, 2—7. — „Buoh veš svět potopil kromě osmera lidí“, podle Gen. 6, 13; byli to Noe, synové jeho Sem, Cham a Jafet, s nimi pak jeho žena, ja- kož i tři ženy jeho synů. — „ohněm pěti mě- stóm dal se propásti a za živa spálil je pe- kelným plamenem pro jich zevné a šeředné smilstvo“, srov. Gen. 19, 24—25. Oněch pět měst (Pentapolis) bylo: Sodoma, Gomorrha, Adam, Seboim a Segor.— „Ruben také, prvo- rozený syn Jakubóv, smilstvem protratil od svého otce požehnánie, ješto jest měl mieti z práva; to jest pak dáno mlazšiemu“, srov. Gen. 35, 22; 49, 4. — „abychom to vše, což kolivěk činíme, ve jmě božie činili a k jeho chvále“, podle 1 Korint. 10, 31. 125
Strana 126
KAK SE MÁ ČELED MIETI K HOSPODÉ SRDCEM, ÚSTY I SKUTKEM „Sluhy, mějte za to, že všie cti hodni jsú od vás páni vaši“, podle 1 Timot. 6, 1. — „Ačt jsú vám bratřie u Boze páni vaši... nehrdajte jimi“, podle 1 Timot. 6, 2. — „Praví Seneka: „Skúpě chval, ale skúpějie hyzď!““a opět níže „Seneka die:,Dobrá věc chváliti málo, a hyz- diti velím méně““, (srov. Flajšhans, Ces. přísl. I. str. 416 č. 9), překlad latinského přísloví: „Lauda parce,vitupera parcius: similiterenim reprehensibilis nimia laudatio et immoderata vituperatio" (Seneca, Epist. 41). — „Což koli- věk činíte služby..vezmete věčnú odplatu“, podle Kolos. 3, 17. — „Sluhy, poslušni buďte pánóv... odplatu od Boha vezme", podle Ko- los. 3, 22— 24. — „Sluhy, poddáni buďte pá- nom... nesnadným“, podle 1 Petr 2,18.—„Na- pomínaj sluhy, ať jsú poddáni svým pánóm.. ozdobitikřestanskú vieru“, podle Tit. 2, 9-10. „Jozefa, syna Jakubova, jehož jest byla 126
KAK SE MÁ ČELED MIETI K HOSPODÉ SRDCEM, ÚSTY I SKUTKEM „Sluhy, mějte za to, že všie cti hodni jsú od vás páni vaši“, podle 1 Timot. 6, 1. — „Ačt jsú vám bratřie u Boze páni vaši... nehrdajte jimi“, podle 1 Timot. 6, 2. — „Praví Seneka: „Skúpě chval, ale skúpějie hyzď!““a opět níže „Seneka die:,Dobrá věc chváliti málo, a hyz- diti velím méně““, (srov. Flajšhans, Ces. přísl. I. str. 416 č. 9), překlad latinského přísloví: „Lauda parce,vitupera parcius: similiterenim reprehensibilis nimia laudatio et immoderata vituperatio" (Seneca, Epist. 41). — „Což koli- věk činíte služby..vezmete věčnú odplatu“, podle Kolos. 3, 17. — „Sluhy, poslušni buďte pánóv... odplatu od Boha vezme", podle Ko- los. 3, 22— 24. — „Sluhy, poddáni buďte pá- nom... nesnadným“, podle 1 Petr 2,18.—„Na- pomínaj sluhy, ať jsú poddáni svým pánóm.. ozdobitikřestanskú vieru“, podle Tit. 2, 9-10. „Jozefa, syna Jakubova, jehož jest byla 126
Strana 127
" zamilovala jeho pána žena... pronevěřil“, srov. Gen. 39, 4—23; 41, 40—45. — „jedny " knížky,ješto jsú o všech synech Jakubových“, narážka na nedochovaný spis Štítného. Byl to překlad spisu Richarda a Sancto Victore „De praeparatione animi ad contemplationem li- ber dictus Benjamin Minor“, pořízený mezi r. 1389 až 1400 s mystickým výkladem o sy- nech Jakobových podle I. knihy Mojžíšovy kap. 29—31. — „jakož Buoh kázal skrze své- ho apoštola, aby vešken pořad byl dokonán, jímž každý odplatu vezme“. Apoštolem míní tu Štítný sv. Pavla, jehož cituje výše; srov. Tit. 2, 9—10. KAK MAJÍ SPOLU BÝTI SRDCEM, ÚSTY A SKUTKEM ČELEDNÍ LIDÉ „kdež čeleď na se ryje, často z toho i hospo- dě bývá škoda“, výrok „na se rýti“ při- chází často u Štítného (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 406). — „jistě nemúdrá věc jest 127
" zamilovala jeho pána žena... pronevěřil“, srov. Gen. 39, 4—23; 41, 40—45. — „jedny " knížky,ješto jsú o všech synech Jakubových“, narážka na nedochovaný spis Štítného. Byl to překlad spisu Richarda a Sancto Victore „De praeparatione animi ad contemplationem li- ber dictus Benjamin Minor“, pořízený mezi r. 1389 až 1400 s mystickým výkladem o sy- nech Jakobových podle I. knihy Mojžíšovy kap. 29—31. — „jakož Buoh kázal skrze své- ho apoštola, aby vešken pořad byl dokonán, jímž každý odplatu vezme“. Apoštolem míní tu Štítný sv. Pavla, jehož cituje výše; srov. Tit. 2, 9—10. KAK MAJÍ SPOLU BÝTI SRDCEM, ÚSTY A SKUTKEM ČELEDNÍ LIDÉ „kdež čeleď na se ryje, často z toho i hospo- dě bývá škoda“, výrok „na se rýti“ při- chází často u Štítného (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 406). — „jistě nemúdrá věc jest 127
Strana 128
větrem tratiti přiezen mezi sebú, točíš darem- ní řečí“„„větrem tratiti přiezen“ vyskytuje se též několikrát u Štítného (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 764 č. 17). — „dobré jest jis- kru potlačiti dřéve, nežli se z nie rozmóž o- heň“, přísloví hojně užívané v stč. i nč. lite- ratuře (srov. Flajšhans, Čes. přísl. I. str. 460 an.) — „Čte se o proroku Elizeovi... zdávila je“, srov. 2 Král. 2, 23—24. — „k jednomu městu“, t. j. k Betelu. — „vyběhše dva lvy z paseky mladé, zdávila je“, stč. duál. V bibli na uvedeném místě se praví, že „vyšli dva medvědi z lesa“. — „Měj diek, věrný sluho! v malé věci byl jsi věren, chci tebe nad veli- ké povýšiti“, podle Mat. 25, 21.
větrem tratiti přiezen mezi sebú, točíš darem- ní řečí“„„větrem tratiti přiezen“ vyskytuje se též několikrát u Štítného (srov. Flajšhans, Čes. přísl. II. str. 764 č. 17). — „dobré jest jis- kru potlačiti dřéve, nežli se z nie rozmóž o- heň“, přísloví hojně užívané v stč. i nč. lite- ratuře (srov. Flajšhans, Čes. přísl. I. str. 460 an.) — „Čte se o proroku Elizeovi... zdávila je“, srov. 2 Král. 2, 23—24. — „k jednomu městu“, t. j. k Betelu. — „vyběhše dva lvy z paseky mladé, zdávila je“, stč. duál. V bibli na uvedeném místě se praví, že „vyšli dva medvědi z lesa“. — „Měj diek, věrný sluho! v malé věci byl jsi věren, chci tebe nad veli- ké povýšiti“, podle Mat. 25, 21.
Strana 129
SEZNAM SLOV A VAZEB ale, tedy: Pakli bude tvrdé hrúdie, ale (oráč) ztluče je — ani: Ani jest dobré = ani není dob- ré — ano, když: ano Bóh přihlédá,... nechati nechce. běh, způsob života — běhati chvály, běhati, honiti se za chválou — bezděky, proti vůli, ne- dobrovolně — bláznice, bláznivá žena — bláz- nové, bláznovsky, nemoudře — bláznový, bláz- novský, bláznivý — bobonek, pověra, kouzlo — brániti, zakazovati — bratříce, bratří, bra- tříčkové — břidký, ohavný, — by, že, kdyby by tak vzácny byly, že jsou tak vzácny — býti; ne vždy jsú samy s sebú, nejsou vždy sebe mocni. čáka, naděje — čár, kouzlo: čáři = čáry, kouz- la — čin, způsob — činiti: Což kolivěk činíte služby, jakoukoli službu konáte — čistec, o- čistec. 129
SEZNAM SLOV A VAZEB ale, tedy: Pakli bude tvrdé hrúdie, ale (oráč) ztluče je — ani: Ani jest dobré = ani není dob- ré — ano, když: ano Bóh přihlédá,... nechati nechce. běh, způsob života — běhati chvály, běhati, honiti se za chválou — bezděky, proti vůli, ne- dobrovolně — bláznice, bláznivá žena — bláz- nové, bláznovsky, nemoudře — bláznový, bláz- novský, bláznivý — bobonek, pověra, kouzlo — brániti, zakazovati — bratříce, bratří, bra- tříčkové — břidký, ohavný, — by, že, kdyby by tak vzácny byly, že jsou tak vzácny — býti; ne vždy jsú samy s sebú, nejsou vždy sebe mocni. čáka, naděje — čár, kouzlo: čáři = čáry, kouz- la — čin, způsob — činiti: Což kolivěk činíte služby, jakoukoli službu konáte — čistec, o- čistec. 129
Strana 130
darovati nékoho, obdarovati někoho — dáti, nedadie, nedají — dělati někým: jimiž dělav- še, když jich byli využili v práci — dieka, dík — dlúhověčný, dlouhého věku, dlouho živ — do, toť jest Bohu do vás velmě vzácno, to jest Bohu u vás velmi milo; — jmieti něco do se- be, míti něco — dobre, dobro: i mluviti jich dobré máte, máte i mluviti k jich (pánů) do- bru — dojíti někoho, dojíti k někomu, jíti k ně- komu: dojdi múdřejšieho, jdi k moudřejšímu. — donidž, dokud — dopraviti někoho něčeho:je- den chtě druhého od hospody hněvu dopra- viti, na druhého hněv pánův uvaliti — dopu- stiti něčeho, způsobiti: hospody dopustí škody, způsobí pánovi škodu — dosti za to učině- nie, zadostiučinění — druhdy, někdy, časem — družec, druh, bližní — držeti vieru, zacho- vávati víru — dřevn, dávný — dvojitý, dvojí. ež, že. frej, zálety. 130
darovati nékoho, obdarovati někoho — dáti, nedadie, nedají — dělati někým: jimiž dělav- še, když jich byli využili v práci — dieka, dík — dlúhověčný, dlouhého věku, dlouho živ — do, toť jest Bohu do vás velmě vzácno, to jest Bohu u vás velmi milo; — jmieti něco do se- be, míti něco — dobre, dobro: i mluviti jich dobré máte, máte i mluviti k jich (pánů) do- bru — dojíti někoho, dojíti k někomu, jíti k ně- komu: dojdi múdřejšieho, jdi k moudřejšímu. — donidž, dokud — dopraviti někoho něčeho:je- den chtě druhého od hospody hněvu dopra- viti, na druhého hněv pánův uvaliti — dopu- stiti něčeho, způsobiti: hospody dopustí škody, způsobí pánovi škodu — dosti za to učině- nie, zadostiučinění — druhdy, někdy, časem — družec, druh, bližní — držeti vieru, zacho- vávati víru — dřevn, dávný — dvojitý, dvojí. ež, že. frej, zálety. 130
Strana 131
helmbrechtný, rozmařilý, světácký — hlédati, hleděti, viděti; hlédati něčeho: hlédaje vóle božie, hledě na vůli boží, dbaje vůle boží — hoditi něčemu: hoditi času, jednati vhod času — hodnějie, vhodněji, spíše — hodují, vhod jsoucí, náležitý — horký, horoucí, vřelý — hospoda, pán, hospodář — hospodní, pánův, ho- spodářův: s hospodní škodú, ke škodě páno- vě — hospodyni, hospodyně, manželka —host, cizinec: již nejsme hosté u vieře, nejsme ci- zinci ve víře, neznalí víry — hrdati, pohrdati — hrdost, pýcha — hromážděti, shromážděti, schraňovati — hrúdie, hroudy — hýkanie, vo- lání hý! na někoho pro posměch, posměch — hyzditi, haněti. chovati se od něčeho, varovati se něčeho, stříci se něčeho — chtieti: chtieše, chtěla. i: i jeden, žádný, nikdo — inhed, ihned. j' = je, jest — jakž brzo, jakmile — jedno: za jedno, stejně, bez rozdílu, zároveň — jenž: jímž by se neb jiné vzbudili k smilstvu, čímž 131
helmbrechtný, rozmařilý, světácký — hlédati, hleděti, viděti; hlédati něčeho: hlédaje vóle božie, hledě na vůli boží, dbaje vůle boží — hoditi něčemu: hoditi času, jednati vhod času — hodnějie, vhodněji, spíše — hodují, vhod jsoucí, náležitý — horký, horoucí, vřelý — hospoda, pán, hospodář — hospodní, pánův, ho- spodářův: s hospodní škodú, ke škodě páno- vě — hospodyni, hospodyně, manželka —host, cizinec: již nejsme hosté u vieře, nejsme ci- zinci ve víře, neznalí víry — hrdati, pohrdati — hrdost, pýcha — hromážděti, shromážděti, schraňovati — hrúdie, hroudy — hýkanie, vo- lání hý! na někoho pro posměch, posměch — hyzditi, haněti. chovati se od něčeho, varovati se něčeho, stříci se něčeho — chtieti: chtieše, chtěla. i: i jeden, žádný, nikdo — inhed, ihned. j' = je, jest — jakž brzo, jakmile — jedno: za jedno, stejně, bez rozdílu, zároveň — jenž: jímž by se neb jiné vzbudili k smilstvu, čímž 131
Strana 132
byste sebe nebo jiné roznítili k smilstvu ješto: hospodyně, ješto své muže lacino vážie neb ... ješto co komuž kolivěk rozprávějí bez velmě pilné potřeby, ješto by k hanbě jich mužóm bylo, hospodyně, které... neb.. kte- ré... rozprávějí..., co by...; — když by kto žádal ženy, ješto má muže, když by někdo žádal ženy, která má muže; — ješto vás k to- mu vede libost, když vás k tomu vede li- bost; což kolivěk takého činil, ješto mine, cožkolivěk takového činil, co pomine; — těm jest to psal, ješto jich páni pohané byli, těm to psal, jichž páni byli pohané; atp. — jieti, jíti, pojmouti: robata jeli se jemu po- smievati, jala se... — jmé, jméno: jmene, jmé- na — jmieti, míti: aby k Bohu jměli své srd- ce, abyste Boha milovali; — mějte je v čest, mějte je ve cti. kakž, jak — kázanie, kázání, přikázání — ká- zn, kázeň, způsobný mrav — klam, žert, po- směch — klamati někým, posmívati se něko- mu — kolec, bojovník, zápasník — kostelní, 132
byste sebe nebo jiné roznítili k smilstvu ješto: hospodyně, ješto své muže lacino vážie neb ... ješto co komuž kolivěk rozprávějí bez velmě pilné potřeby, ješto by k hanbě jich mužóm bylo, hospodyně, které... neb.. kte- ré... rozprávějí..., co by...; — když by kto žádal ženy, ješto má muže, když by někdo žádal ženy, která má muže; — ješto vás k to- mu vede libost, když vás k tomu vede li- bost; což kolivěk takého činil, ješto mine, cožkolivěk takového činil, co pomine; — těm jest to psal, ješto jich páni pohané byli, těm to psal, jichž páni byli pohané; atp. — jieti, jíti, pojmouti: robata jeli se jemu po- smievati, jala se... — jmé, jméno: jmene, jmé- na — jmieti, míti: aby k Bohu jměli své srd- ce, abyste Boha milovali; — mějte je v čest, mějte je ve cti. kakž, jak — kázanie, kázání, přikázání — ká- zn, kázeň, způsobný mrav — klam, žert, po- směch — klamati někým, posmívati se něko- mu — kolec, bojovník, zápasník — kostelní, 132
Strana 133
církevní — krýti, skrývati, schovávati — křiv- da, nepravda, lež — křivý, nepradivý, v neprá- vu: křiv jsa, kto přisahá, kdo přisahá křivopří- sežně — kút, po kútech, pokoutně — kúzlo, kouzlo, hádání, čarování, čarodějský (zlý) skutek — kvas, hody, hostina, zábava. lakomstvo, lakomství, přílišná žádost majetku — lakota, hltavost, prílišná žádost jídla, pití a jiných požitků = obžerství — leč, leda, jestli jen, jen, třeba jen; — leč — leč, nechť — nechť, buď — buď — lehký, lehkovážný: leh- ké myslce, lehkomyslný — lepý: lepí jsem za to život dada, lépe by bylo, dal-li bych za to život — libost, zalíbení, záliba — lichviti, lichvu provozovati — lišice, přílišnost, co vy- bočuje z míry — lopot, lopota, trampota — lysec, holohlavec, plešatec. — matera, matka: hrdé matery, hrdé matky mieniti k někomu, mysliti na někoho — milost, láska — mlazší, mladší — mlčeti něčeho, mlče- ti o něčem — mluviti: svú hanbu mluví, mlu- 133
církevní — krýti, skrývati, schovávati — křiv- da, nepravda, lež — křivý, nepradivý, v neprá- vu: křiv jsa, kto přisahá, kdo přisahá křivopří- sežně — kút, po kútech, pokoutně — kúzlo, kouzlo, hádání, čarování, čarodějský (zlý) skutek — kvas, hody, hostina, zábava. lakomstvo, lakomství, přílišná žádost majetku — lakota, hltavost, prílišná žádost jídla, pití a jiných požitků = obžerství — leč, leda, jestli jen, jen, třeba jen; — leč — leč, nechť — nechť, buď — buď — lehký, lehkovážný: leh- ké myslce, lehkomyslný — lepý: lepí jsem za to život dada, lépe by bylo, dal-li bych za to život — libost, zalíbení, záliba — lichviti, lichvu provozovati — lišice, přílišnost, co vy- bočuje z míry — lopot, lopota, trampota — lysec, holohlavec, plešatec. — matera, matka: hrdé matery, hrdé matky mieniti k někomu, mysliti na někoho — milost, láska — mlazší, mladší — mlčeti něčeho, mlče- ti o něčem — mluviti: svú hanbu mluví, mlu- 133
Strana 134
ví k své hanbě, na hanbu sobě — mnieti, do- mnívati se — moci: móžte, můžete — mositi, musiti — mstíti něčeho, mstíti se za něco, tre- stati něco — myslce, mysl. na: na svém diele, při svém díle, při své práci — nad: nadeň, nad něj (nad muže) — nacho- vati, nastřádati — najposledy, naposledy, na konec — naložiti, vynaložiti — naraditi, ra- dou přiměti — nebrzo, ne snadno — neda, jen aby, jen když — nedošlý, (t. j. na rozumu), po- šetilý, nemoudrý — nekázaný, nezpůsobný, neslušný — nekázn, neslušnost, nestoudnost — nelepota, ohavnost — nemoci: nemóžte, nemůžete — nepodohně, neuvěřitelně, neo- byčejně — nepodobný, nenáležitý, neslušný, nehodný — neprázden, zaneprázdnění, za- městnání — neroditi, nechtíti — nesličnost, špatnost, hanebnost, neslušnost — nesličný, nehezký, hanebný — nesnad, nesnadno, stěží, sotva — nesnadný, mrzutý, nepříjem- ný, nevlídný, hněvivý — nestateč, darem- nost, ničemnost — nestatečný, daremný, 134
ví k své hanbě, na hanbu sobě — mnieti, do- mnívati se — moci: móžte, můžete — mositi, musiti — mstíti něčeho, mstíti se za něco, tre- stati něco — myslce, mysl. na: na svém diele, při svém díle, při své práci — nad: nadeň, nad něj (nad muže) — nacho- vati, nastřádati — najposledy, naposledy, na konec — naložiti, vynaložiti — naraditi, ra- dou přiměti — nebrzo, ne snadno — neda, jen aby, jen když — nedošlý, (t. j. na rozumu), po- šetilý, nemoudrý — nekázaný, nezpůsobný, neslušný — nekázn, neslušnost, nestoudnost — nelepota, ohavnost — nemoci: nemóžte, nemůžete — nepodohně, neuvěřitelně, neo- byčejně — nepodobný, nenáležitý, neslušný, nehodný — neprázden, zaneprázdnění, za- městnání — neroditi, nechtíti — nesličnost, špatnost, hanebnost, neslušnost — nesličný, nehezký, hanebný — nesnad, nesnadno, stěží, sotva — nesnadný, mrzutý, nepříjem- ný, nevlídný, hněvivý — nestateč, darem- nost, ničemnost — nestatečný, daremný, 134
Strana 135
ničemný, špatný — nešpor, odpolední po- božnost — nice, nic, nikterak — nikakéž, nijak. obak, však — oblášt, zvláště o samotě — ob- lepšovati, mírniti — obmeškánie, zanedbání, nedbalost — obmeškati, zanedbati — obmysli- ti něco, pomysliti na něco, vzpomenouti na něco — obrati, vybrati — obyčej, zvyk, mrav, způsob — odlúčiti: Boha odlúčen bude, od Boha bude odloučen — odplacovati: odplacijí, odplacují — odstúpiti: odstúpí Boha, odstou- pí od Boha, opustí Boha — ohoryčiti, ohorčiti, zhořčiti, učiniti hořkým — ochotenstvie, vlíd- nost — okence, okénko — oko: k oku jim slúžiec, na oko jim sloužíce — opěte, opět — oplzl- stvo, oplzlost, nestoudnost. pesský, nešlechetný, hanebný — pieti se nad někoho, vypínati se nad někoho — píti: piete, pijete — plesati: pléše, plesá, raduje se — po: poč, proč — pobíjeti smiech někým, posměch sobě z někoho tropiti — počest, čest, úcta 135
ničemný, špatný — nešpor, odpolední po- božnost — nice, nic, nikterak — nikakéž, nijak. obak, však — oblášt, zvláště o samotě — ob- lepšovati, mírniti — obmeškánie, zanedbání, nedbalost — obmeškati, zanedbati — obmysli- ti něco, pomysliti na něco, vzpomenouti na něco — obrati, vybrati — obyčej, zvyk, mrav, způsob — odlúčiti: Boha odlúčen bude, od Boha bude odloučen — odplacovati: odplacijí, odplacují — odstúpiti: odstúpí Boha, odstou- pí od Boha, opustí Boha — ohoryčiti, ohorčiti, zhořčiti, učiniti hořkým — ochotenstvie, vlíd- nost — okence, okénko — oko: k oku jim slúžiec, na oko jim sloužíce — opěte, opět — oplzl- stvo, oplzlost, nestoudnost. pesský, nešlechetný, hanebný — pieti se nad někoho, vypínati se nad někoho — píti: piete, pijete — plesati: pléše, plesá, raduje se — po: poč, proč — pobíjeti smiech někým, posměch sobě z někoho tropiti — počest, čest, úcta 135
Strana 136
počieti, počíti: počěchu, počali — poddati, dáti (v moc, ve správu) — pohýřiti, přestupovati přikázání, poblouditi, zhřešiti — pojímati, brá- ti si ženu: pojímáchu, brali si za ženy — pojíti nač: pojdú na zatracenie, zemrou zatraceni — poklínati sebe, zaklínati se — polučiti se, hoditi se, vydařiti se — pomluva, rozprávka, řeč — pomoci někomu něčeho: pomoha jemu jeho dobrého, pomoha jemu k jeho dobru — poň, poné, snad, tuším — porokovati, kárati — pořad, účelné uspořádání věcí ve světě, řád — posel, dílo, práce — posmievati se né- kým, posmívati se někomu — pósobiti, vzdě- lávati (o půdě), říditi, spravovati (o domu), konati (věc), dělati (klevety) — potázati se, otázati se (na radu) — potknúti se na něčem, pozastaviti se nad něčím — potřeba: aby po- třebu jměla, aby měla, čeho potřebuje — potvora, obluda, netvor — práce, námaha, útrapa — pracný, trpící, bídný — pravda, spravedlnost: v pravdě, spravedlivě — prá- vé, náležitě, správně, dobře — prázdnost, za- hálka — prázdný, volný, nezaměstnaný, bez 136
počieti, počíti: počěchu, počali — poddati, dáti (v moc, ve správu) — pohýřiti, přestupovati přikázání, poblouditi, zhřešiti — pojímati, brá- ti si ženu: pojímáchu, brali si za ženy — pojíti nač: pojdú na zatracenie, zemrou zatraceni — poklínati sebe, zaklínati se — polučiti se, hoditi se, vydařiti se — pomluva, rozprávka, řeč — pomoci někomu něčeho: pomoha jemu jeho dobrého, pomoha jemu k jeho dobru — poň, poné, snad, tuším — porokovati, kárati — pořad, účelné uspořádání věcí ve světě, řád — posel, dílo, práce — posmievati se né- kým, posmívati se někomu — pósobiti, vzdě- lávati (o půdě), říditi, spravovati (o domu), konati (věc), dělati (klevety) — potázati se, otázati se (na radu) — potknúti se na něčem, pozastaviti se nad něčím — potřeba: aby po- třebu jměla, aby měla, čeho potřebuje — potvora, obluda, netvor — práce, námaha, útrapa — pracný, trpící, bídný — pravda, spravedlnost: v pravdě, spravedlivě — prá- vé, náležitě, správně, dobře — prázdnost, za- hálka — prázdný, volný, nezaměstnaný, bez 136
Strana 137
práce: ani jest prázden choditi po tom, ani nemá kdy choditi po tom (t. j. za mzdou); — býti prázdnu té hospody, býti bez (toho) pá- na — pronésti na někoho, prozraditi na někoho — propásti, propadnouti — protiv, proti — protratiti, ztratiti, pozbýti — přemietati něco, přemítati o něčem — přenechati, nechati, za- nechati — přepustiti, dopustiti — přepúštěti, dopouštěti — přičiniti, přidati — přiekaza, překážka — přieti, přáti — přiezen, přízeň, laskavost — přihlédati, hleděti, dívati se — přijímati, bráti úplatky — příkrý, nepříjem- ný, nechutný — připraviti se, ustrojiti se — přisahati: přiseže, přisahá — přitvořiti někoho něčím, pomlouvačně přisouditi něco někomu — purné, vzpurně, drze. rád: ješto by rádi témuž, jako my jmáme, kte- ří by rádi měli totéž, co my máme — raditi: razi, radím — rechniti na nékoho, reptati, spí- lati — rozklásti, rozházeti (kopy sena) — roz- moci se: rozmóž se, rozmůže se, rozšíří se — róznice, rozdíl: nic róznice nenie mezi 137
práce: ani jest prázden choditi po tom, ani nemá kdy choditi po tom (t. j. za mzdou); — býti prázdnu té hospody, býti bez (toho) pá- na — pronésti na někoho, prozraditi na někoho — propásti, propadnouti — protiv, proti — protratiti, ztratiti, pozbýti — přemietati něco, přemítati o něčem — přenechati, nechati, za- nechati — přepustiti, dopustiti — přepúštěti, dopouštěti — přičiniti, přidati — přiekaza, překážka — přieti, přáti — přiezen, přízeň, laskavost — přihlédati, hleděti, dívati se — přijímati, bráti úplatky — příkrý, nepříjem- ný, nechutný — připraviti se, ustrojiti se — přisahati: přiseže, přisahá — přitvořiti někoho něčím, pomlouvačně přisouditi něco někomu — purné, vzpurně, drze. rád: ješto by rádi témuž, jako my jmáme, kte- ří by rádi měli totéž, co my máme — raditi: razi, radím — rechniti na nékoho, reptati, spí- lati — rozklásti, rozházeti (kopy sena) — roz- moci se: rozmóž se, rozmůže se, rozšíří se — róznice, rozdíl: nic róznice nenie mezi 137
Strana 138
nimi, žádný rozdíl není mezi nimi — růče, rychle. s: s tolik, tolik, asi tolik — sbožie, majetek jmění, bohatství, peníze — sklásti, shrabati (kopy sena) — skutek: skutci, skutky, činy, — slíbiti se, zalíbiti se — sličné, náležitě, vhod ně — smieti, odvažovati se — smútiti se, za- rmoutiti se — smysl, důvtip, rozum, mou- drost — snaženstvie, snaha — snažné, pečlivě — snažnost, péče — snažný: aby snažna byla při čeledi, aby měla péči o čeleď — soběvolné, svévolně — spieše, rychle, často — spolu býti, k sobě se chovati — správné, právem, nále- žitě — sprostné, prostě — sprostnost, prostota — srozuměti, porozuměti, pochopiti — sstá- lý, stálý — sstarati se, zestárnouti — starati se někým, starati se o někoho — starosta, před- stavený, rodič — statek, jmění — státi po ně- čem, snažiti se o něco: po světu stojí, snaží se o světské věci — stav, zaměstnání — stavéti, odstraňovati, zameziti — staviti, odstraniti, překaziti — studen, chlad, zima — svaditi se, 138
nimi, žádný rozdíl není mezi nimi — růče, rychle. s: s tolik, tolik, asi tolik — sbožie, majetek jmění, bohatství, peníze — sklásti, shrabati (kopy sena) — skutek: skutci, skutky, činy, — slíbiti se, zalíbiti se — sličné, náležitě, vhod ně — smieti, odvažovati se — smútiti se, za- rmoutiti se — smysl, důvtip, rozum, mou- drost — snaženstvie, snaha — snažné, pečlivě — snažnost, péče — snažný: aby snažna byla při čeledi, aby měla péči o čeleď — soběvolné, svévolně — spieše, rychle, často — spolu býti, k sobě se chovati — správné, právem, nále- žitě — sprostné, prostě — sprostnost, prostota — srozuměti, porozuměti, pochopiti — sstá- lý, stálý — sstarati se, zestárnouti — starati se někým, starati se o někoho — starosta, před- stavený, rodič — statek, jmění — státi po ně- čem, snažiti se o něco: po světu stojí, snaží se o světské věci — stav, zaměstnání — stavéti, odstraňovati, zameziti — staviti, odstraniti, překaziti — studen, chlad, zima — svaditi se, 138
Strana 139
pohádati se — svázati: svěž, svaž — svekr, tchán, otec mužův — svekra, tchýně, matka mužova — svinec, chlév — svój: v svój čas, v pra- vý čas, ve vhodný čas. šlechetnost, ctnost. téžméř, téměř — tiehnúti: vešken svět po vás (ženách) tiehne, veškeren svět vámi se řídí — točíš, totiž — tolik, toliko, pouze — tova- řišstvie, společenství — tovařišstvo, druhové, společníci — tratiti, ztráceti, hubiti — tresk- tati, kárati — tržeti, táhnouti, puditi — tvr- dé, tvrdo, pevně, přísně — tvrze, tvrději, pev- něji, přísněji — týž: též jest, totéž jest; též činie, totéž činí. učiti: učieše, učil — uhověti, vyhověti — u- menšovati: umenšijíc, umenšujíce — úmysl, předsevzetí, vůle — uprázdniti se, míti kdy, býti bez práce — upřiemo, přímo — upřiemý, upřímný — urozenie, rod — ustavenie, ustano- vení, nařízení — ústavné, ustavičně — ústav- 139
pohádati se — svázati: svěž, svaž — svekr, tchán, otec mužův — svekra, tchýně, matka mužova — svinec, chlév — svój: v svój čas, v pra- vý čas, ve vhodný čas. šlechetnost, ctnost. téžméř, téměř — tiehnúti: vešken svět po vás (ženách) tiehne, veškeren svět vámi se řídí — točíš, totiž — tolik, toliko, pouze — tova- řišstvie, společenství — tovařišstvo, druhové, společníci — tratiti, ztráceti, hubiti — tresk- tati, kárati — tržeti, táhnouti, puditi — tvr- dé, tvrdo, pevně, přísně — tvrze, tvrději, pev- něji, přísněji — týž: též jest, totéž jest; též činie, totéž činí. učiti: učieše, učil — uhověti, vyhověti — u- menšovati: umenšijíc, umenšujíce — úmysl, předsevzetí, vůle — uprázdniti se, míti kdy, býti bez práce — upřiemo, přímo — upřiemý, upřímný — urozenie, rod — ustavenie, ustano- vení, nařízení — ústavné, ustavičně — ústav- 139
Strana 140
ný, ustavičný, vytrvalý — útěcha, potěšení, radost — utěšenie, potěšení, zábava — utěšiti se, potěšiti se, pobaviti se. v:aby v koně byli štastni, při chovu koní; v nivčemž, v ničemž — váleti smiech někým, posměch sobě tropiti z někoho, posmívati se někomu — vášně, způsob, vlastnost — vážiti: nevážiti sobě, pohrdati, netbati — vděčný býti něčeho, vděčný býti za něco — věčný den, soud- ný den — veď, zajisté — věděnie, vědomí, vě- domost: kromě věděnie, bez vědomí — vě- děti: já nevědě, nevím; — znáti: věděli božie kázanie desatero, znali desatero přikázání bo- ží — velím, mnohem — vělmé, velmi — věrně, v pravdě — veselenie: V hrdle jich veselenie božie, v jejich ústech jest radostná řeč o Bo- hu — veseliti se nékomu, radovati se z někoho — veš, veškeren, celý; — všie věci, ovšem, docela, naprosto, úplně, (srov. něm. aller- dings) — viera, věrnost: že jemu činíš vieru, že mu zachováváš věrnost — vietr: jistě ne- múdrá věc jest větrem tratiti přiezen mezi se- 140
ný, ustavičný, vytrvalý — útěcha, potěšení, radost — utěšenie, potěšení, zábava — utěšiti se, potěšiti se, pobaviti se. v:aby v koně byli štastni, při chovu koní; v nivčemž, v ničemž — váleti smiech někým, posměch sobě tropiti z někoho, posmívati se někomu — vášně, způsob, vlastnost — vážiti: nevážiti sobě, pohrdati, netbati — vděčný býti něčeho, vděčný býti za něco — věčný den, soud- ný den — veď, zajisté — věděnie, vědomí, vě- domost: kromě věděnie, bez vědomí — vě- děti: já nevědě, nevím; — znáti: věděli božie kázanie desatero, znali desatero přikázání bo- ží — velím, mnohem — vělmé, velmi — věrně, v pravdě — veselenie: V hrdle jich veselenie božie, v jejich ústech jest radostná řeč o Bo- hu — veseliti se nékomu, radovati se z někoho — veš, veškeren, celý; — všie věci, ovšem, docela, naprosto, úplně, (srov. něm. aller- dings) — viera, věrnost: že jemu činíš vieru, že mu zachováváš věrnost — vietr: jistě ne- múdrá věc jest větrem tratiti přiezen mezi se- 140
Strana 141
bú, nadarmo ztráceti — vláštie, zvláštní — všední, každodenní: darmo utracijíc, což jsú všedni vydělali, ve všední dni — výboj, lou- pež — vymluviti, vypověděti — vystřieci né- koho něčeho, varovati někoho před něčím — vzácný, milý — vzbuzovati se, rozněcovati se: vzbuzijí se, vzbuzují se, rozněcují se — vzdie- ti, dáti jméno — vztrhnúti, vzíti (na nebe). z: z práva, podle práva; — mluviece spolu z žalmóv a z chvály božie, mluvíce spolu slovy z žalmův a slovy vyjadřujícími chválu boží — zabíti: zabí, zabijí — zadřieti: vydříti, násilně odníti — zamilovati nékoho, zamilovati se do někoho — zastkmieti, ukrýti, schovati, shro- mážditi,— zatkati, zacpati — zatrhati cizieho, zadržovati, odnímati — zevné, zjevně — zev- ný, zjevný — zkazovati, kaziti — zlost, nepravost — znamenati, poznávati, pozorovati, hleděti — zpósob, řízení, nařízení — zpósobenie, říze- ní, nařízení — zpravovánie, pomlouvání, po- mluva — zpravovati, pomlouvati — želenie, lítost, pokání. 141
bú, nadarmo ztráceti — vláštie, zvláštní — všední, každodenní: darmo utracijíc, což jsú všedni vydělali, ve všední dni — výboj, lou- pež — vymluviti, vypověděti — vystřieci né- koho něčeho, varovati někoho před něčím — vzácný, milý — vzbuzovati se, rozněcovati se: vzbuzijí se, vzbuzují se, rozněcují se — vzdie- ti, dáti jméno — vztrhnúti, vzíti (na nebe). z: z práva, podle práva; — mluviece spolu z žalmóv a z chvály božie, mluvíce spolu slovy z žalmův a slovy vyjadřujícími chválu boží — zabíti: zabí, zabijí — zadřieti: vydříti, násilně odníti — zamilovati nékoho, zamilovati se do někoho — zastkmieti, ukrýti, schovati, shro- mážditi,— zatkati, zacpati — zatrhati cizieho, zadržovati, odnímati — zevné, zjevně — zev- ný, zjevný — zkazovati, kaziti — zlost, nepravost — znamenati, poznávati, pozorovati, hleděti — zpósob, řízení, nařízení — zpósobenie, říze- ní, nařízení — zpravovánie, pomlouvání, po- mluva — zpravovati, pomlouvati — želenie, lítost, pokání. 141
Strana 142
Strana 143
»ŠPALÍČEK« VI. TOMÁŠE ZE ŠTÍTNÉHO KNÍŽKY O HOSPODÁROVI, O HOSPODYNI A OČELEDI K tisku upravil a poznámkami opatřil Dr. V. Foch Kresbami doprovodil a vazbu navrhl František Bílek Vytiskli knihtiskaři Kryl a Scotti v Novém Jičíně Svázal Antonín Tvrdý pro nakladatele Karla Reichla v Praze v dubnu 1929. Vydáno 1030 výtisků, z nichž I-XXX tištěno na Zandersu, r-r0o na domácím japonu a číslováno
»ŠPALÍČEK« VI. TOMÁŠE ZE ŠTÍTNÉHO KNÍŽKY O HOSPODÁROVI, O HOSPODYNI A OČELEDI K tisku upravil a poznámkami opatřil Dr. V. Foch Kresbami doprovodil a vazbu navrhl František Bílek Vytiskli knihtiskaři Kryl a Scotti v Novém Jičíně Svázal Antonín Tvrdý pro nakladatele Karla Reichla v Praze v dubnu 1929. Vydáno 1030 výtisků, z nichž I-XXX tištěno na Zandersu, r-r0o na domácím japonu a číslováno
- 1: Array
- 11: Array
- 129: Array