z 381 stránek
Titul
1
2
3
4
Epištola Václavovi z Hazenburku
5
6
7
8
Předmluva vuobec
9
10
11
12
Cesta z země české
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
Registrum neb zpráva kapitol
345
346
347
348
349
350
Doslov
351
352
Prefátův život a dílo
353
354
355
356
357
358
359
360
Osobní rejstřík
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
Věcný rejstřík
376
377
378
379
380
381
- s. 1: ...města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteraužto cestu s po- mocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI....
- s. 13: ...do města Jeruzalema k Božímu hrobu, kterau jsem s pomocí Pána Boha vše- mohúcího vykonal já Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně...
- s. 77: ...opět zpívali s veselím Te Deum lauda- mus a děkovali Pánu Bohu ušemohúcímu, že nám ráčil štastně až k zemi Svaté dopomoci....
- s. 112: ...vyte- sán byl. Však suatá Helena ke cti a chuále Pánu Bohu ušemohúcímu a pro poctivost toho místa rozkázala jej tak zeunitř...
- s. 120: ...ženě, která nemocná byla, klekše na kolena, i modlil se Pánu Bohu, a uzau ten je- den kříž, jej na tělo té...
- s. 125: ...ty místa stavením a chrámy nákladnými ke cti a chuále Pánu Bohu ušemohúcímu ozdobiti aby dala. Protož do Jeruzaléma se přibrauše, suatého...
- s. 154: ...tam vždycky jeden neb dva jích kněží, kteří svým spuosobem Pánu Bohu slauží, a také proto, aby klášter pustý nestál. Do toho...
- s. 233: ...kostela nesauc suíce hořící u rukau, zpí- vajíc a chválíc Pána Boha každý svým jazykem ec. Že pak toto světlo samo od...
- s. 236: ...u tom jaké ublížení nám se jest stalo, to aby Pán Bůh nám i jednomu každému svau milostí nahra- diti ráčil. A...
- s. 237: ...obzuláštně prose, aby mu a všemu konuentu podlé možnosti pro Pána Boha udělil. A tak někteří bohatší pautníci dávali po pěti cykyních,...
- s. 256: ...nechtěli, abychom se statečně bránili, že té naděje jest ku Pánu Bohu ušemohúcí- mu, že na nás buohdá málo vyhrají. Potom marynáře...
- s. 271: ...jsme pochovdli, a sezpívauše mu Salue Regina a Animas fidelium, Pánu Bohu jsme ho poručili. A tak ze 12 osob z naších,...
- s. 271: ...dostalo v zemi ležeti, jiní ušickni do moře umetáni byli. Pán Bůh ví, kam sau se jich těla dostala ec. Tuto toho...
- s. 285: ...k kterémuž je- den chudý člověk přišel prose ho pro Pána Boha, aby mu nětco toho obilé udělil, poněvadž ho jím Pán...
- s. 294: ...kterýžto té noci ke dni u navi umřel. Smiluoj se Pán Bůh nad duší! V sobotu 16. dne měsíce října ráno přivezli...
- s. 307: ...veliké plachty dlauho spustiti jsme doluo nemohli, až s pomocí Pána Boha ušemohúcího s velikau prácí marynářuou pachol- kův i nás některých...
- s. 314: ...bauřil, a my spustivše doluo ušecky plachty a svázauše je, Pánu Bohu jsme se poručili, neb nebe mračiti a černými oblaky se...
- s. 323: ...Valona leží, tehdáž byli dvě míle české, ale děku- jíc Pánu Bohu žádná se nám příhoda nestala, aniž jsme co jaké galle...
- s. 324: ...navi špunty k tomu připravenými se zahradí a zatepau, a Pánu Bohu se poručíc, ostatek jak moře a vítr míti chce, tak...
- s. 327: ...žádného žertu není a smích drah bývá a jeden se Pánu Bohu opravdu modliti naučí; neb i ti pacholci marynáři, kteří sic...
- s. 328: ...opustí, než sa- ma toliko jediná uíra a naděje ku Pánu Bohu surchovanému a věčnému při něm zuostává. Neb u ten čas...
- s. 328: ...ho z toho vysvoboditi mohl, nemá, než k samému mocnému Pánu Bohu, k kterému silnau víru a naději má, že mu z...
- s. 328: ...jakém pak koli nebezpečenství, uždy nějaké daufání a naději po Pánu Bohu u lidské věci má, neb jestli v jaké těžké nemoci...
- s. 329: ...(u něž obyčejně lidé na tomto světě víc než u Pána Boha daufají), neb se to trefuje, že u čas takové veliké...
- s. 329: ...obrániti, utéci, schovati ani skrýti, než u moci samého věčného Pána Boha býti. A jest se jistě čemu podiviti, že my lidé...
- s. 329: ...světě není, tu se člověk právě naučí v samého jediného Pána Boha daufati a [ 329] naději míti a jemu opraudu a...
- s. 330: ...nemůž. A když tak člověk silnau víru a naději ku Pánu Bohu má, Pón Buoh z toho ze ušeho jemu pomoci a...
- s. 330: ...proti rozumu jest a možné není. Když pak člověk krom Pána Boha na nětco jiné- ho a u věci lidské se bezpečí,...
- s. 332: ...nás s světlem u lucerně při- šel, prose nás pro Pána Boha a napomínaje, abychom se snáž- ně ušickni Pánu Bohu modlili...
- s. 332: ...pro Pána Boha a napomínaje, abychom se snáž- ně ušickni Pánu Bohu modlili a se slibovali k Panně Maryji de Lareto (která...
- s. 336: ...které s sebau přivezli; a tak každý dal jim pro Pána Boha, co chtěl, a oni poděkovauše nám zas se od nás...
- s. 338: ...jiné, kteří u navi byli, křičeli a volali a pro Pána Boha nás prosili, abychom pomáhali, nechcem-li ušickni zahynauti. I tak jsme...
- s. 338: ...ných, kteří jsme za ní táhli, až zas s pomocí Pána Boha uše- [338 ] mohúcího a s velikau prácí jsme ji...
Název:
Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestyny, to jest do krajiny někdy Židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteraužto cestu s pomocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI.
Autor:
Hrdina, Karel
Rok vydání:
1947
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
381
Počet stran předmluvy plus obsahu:
381
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Epištola Václavovi z Hazenburku
- 9: Předmluva vuobec
- 13: Cesta z země české
- 345: Registrum neb zpráva kapitol
- 351: Doslov
- 353: Prefátův život a dílo
- 361: Osobní rejstřík
- 376: Věcný rejstřík
upravit
Strana 1
Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestyny, to jest do krajiny někdy Židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteraužto cestu s po- mocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI. 1 N W V té pak cestě vypisují se položení mnohých měst i jiných věcí, o nichž se časté zmínky dějí v Starém i v Novém Zákoně, kteréž znáti potřebí je pro snadší vyrozumění Písem svatých. Cum gratia et privilegio Caesareae Maiestatis.
Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestyny, to jest do krajiny někdy Židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteraužto cestu s po- mocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI. 1 N W V té pak cestě vypisují se položení mnohých měst i jiných věcí, o nichž se časté zmínky dějí v Starém i v Novém Zákoně, kteréž znáti potřebí je pro snadší vyrozumění Písem svatých. Cum gratia et privilegio Caesareae Maiestatis.
Strana 2
Strana 3
INSIGNIA MAGNIFICI AC GENEROSI D. D. VENCESLAI AB HASENBVRG ET IN STRAKONICZ, HAEREDITARII DAPIFERI REGNI BOHEMIAE ETC R 2 uli s S W Z W A Ae Venceslaus Hassnburg lepores in stemmate gestat, lauticiae et dapifer, terra Bohema, tuus. Hunc insigne ducem geminae crucis ordo Ioannis et sancti e Solymis militiesque colit. Thomas Mitis a Limusa.
INSIGNIA MAGNIFICI AC GENEROSI D. D. VENCESLAI AB HASENBVRG ET IN STRAKONICZ, HAEREDITARII DAPIFERI REGNI BOHEMIAE ETC R 2 uli s S W Z W A Ae Venceslaus Hassnburg lepores in stemmate gestat, lauticiae et dapifer, terra Bohema, tuus. Hunc insigne ducem geminae crucis ordo Ioannis et sancti e Solymis militiesque colit. Thomas Mitis a Limusa.
Strana 4
Strana 5
EPIŠTOLA Vysoce urozenému pánu, panu VACLAVOVI ZAJÍCOVI Z HAZENBURKU a na Strakonicích, dědičnému truksasu království Českého a naj- vyššímu mistru převorství po Čechách, Moravě, Slézku, Polště, Rakausích, Styrsku, Korytanech a v Gransku zákona rytěřujícího svatého Jána Jerozolimitanského ec., pánu mně laskavě příznivému Jeho Milosti, služby své a pozdravení s vinšováním všeho dobrého vzkazuje. e zle povědíno jest od jednoho mudrce, že lidé u tomto světě vyvýšení slávy a duostojenství urozenosti své ne- dosahují toliko rozením a během tímto přirozeným, kte- rýž ušemu lidskému pokolení rovný a obyčejný jest, ale do- cházejí poctivosti a slávy svého pravého urození ctností, svým ctným, chudlitebným a šlechetným chováním, tak jakž i jiný také o tom pověděl: non natura, sed uirtus facit nobiles, to jest: ne rození, ale ctnost činí lidi urozené, slavné, znamenité a vší chvály hodné. Nebo chlubiti a honositi se toliko statečno- stí a udatností, ctným a šlechetným chováním předkuou svých a jich u tom nenásledovati, než býti statečným při krčemních šar- vátkách, takovým všem k větší hanbě chlauba jich bývá nežli k jaké pochudle a poctivosti. A taková jich chlauba dobře muož se připodobniti minci, kteráž v jedné krajině mnoho platí a sudu cenu vysoko má, a jinde nic. Tak jejich to honošení toliko u ních samých vysokau cenu má, ale u jiných za dosti málo aneb zhola za nic se nepokládá. Náši staří Čechové ty, kteříž z uysokých roduou pošli a so- bě příkladem předkuou svých vážně, pokojně, mravně, ctně, střídmě i příkladně počínali, šlechty nazývali a těch a tako- vých sobě velice vážili, a dobře i spravedlivě, neb toho hodni byli a jsau, aby ve uší poctivosti náležité ode všech držáni [5]
EPIŠTOLA Vysoce urozenému pánu, panu VACLAVOVI ZAJÍCOVI Z HAZENBURKU a na Strakonicích, dědičnému truksasu království Českého a naj- vyššímu mistru převorství po Čechách, Moravě, Slézku, Polště, Rakausích, Styrsku, Korytanech a v Gransku zákona rytěřujícího svatého Jána Jerozolimitanského ec., pánu mně laskavě příznivému Jeho Milosti, služby své a pozdravení s vinšováním všeho dobrého vzkazuje. e zle povědíno jest od jednoho mudrce, že lidé u tomto světě vyvýšení slávy a duostojenství urozenosti své ne- dosahují toliko rozením a během tímto přirozeným, kte- rýž ušemu lidskému pokolení rovný a obyčejný jest, ale do- cházejí poctivosti a slávy svého pravého urození ctností, svým ctným, chudlitebným a šlechetným chováním, tak jakž i jiný také o tom pověděl: non natura, sed uirtus facit nobiles, to jest: ne rození, ale ctnost činí lidi urozené, slavné, znamenité a vší chvály hodné. Nebo chlubiti a honositi se toliko statečno- stí a udatností, ctným a šlechetným chováním předkuou svých a jich u tom nenásledovati, než býti statečným při krčemních šar- vátkách, takovým všem k větší hanbě chlauba jich bývá nežli k jaké pochudle a poctivosti. A taková jich chlauba dobře muož se připodobniti minci, kteráž v jedné krajině mnoho platí a sudu cenu vysoko má, a jinde nic. Tak jejich to honošení toliko u ních samých vysokau cenu má, ale u jiných za dosti málo aneb zhola za nic se nepokládá. Náši staří Čechové ty, kteříž z uysokých roduou pošli a so- bě příkladem předkuou svých vážně, pokojně, mravně, ctně, střídmě i příkladně počínali, šlechty nazývali a těch a tako- vých sobě velice vážili, a dobře i spravedlivě, neb toho hodni byli a jsau, aby ve uší poctivosti náležité ode všech držáni [5]
Strana 6
byli. Nynější pak tato mnohá, rozením toliko urozená mlá- dež, když jedné od roduou dobře zachovdlých pojde, hned se domejšlí, že jí ušecko dobře sluší, by pak ona sobě v mravích a u svém obcování jinak a naproti ve všem od svých předkův počínala, nemravně, nectně, nechudlitebně, dle mnohokráte i pesky živa byla, však proto uždy chce a žádá při slávě a duostojenství předkuou svých zachována býti, ješto obyčej- ným právem a starobylau zvyklostí to jest za jistau praudu uvedeno: kdož by chtěl od lidí ctěn a vážen býti, že i on sám má prvé ctně a šlechetně žiu býti a lidi sobě také uměti vážiti a na to pamatovati, že člověkem smrtedlným jest a ne Bo- hem, aby se nepotřásal nad lidmi nevinnými a od kterýchž by se jemu žádného ublížení nestalo. Vaše Milost pak, pane milostivý, netoliko pošli jste z ctné a šlechetné krve a z rodu knížecího, velmi starého, znamenité- ho, ale také předky své a slavné paměti pana otce Vaší Mi- losti ve uší cti a šlechetnosti následovati ráčíte. Jest pak zná- mé všem, kterak pan otec Vaší Milosti netoliko k liternímu svobodnému umění a zvlášt k astronomí a k těm tajnějším a skrytějším uměním náchylen byl, takže jest i z jiných zemí lidi učené nemalým nákladem k sobě vyvolával, ale nadto vajš i sám také mnohé krajiny za žádnau jinou příčinau než aby rozličných národův mravy, obyčeje, povdhy, práva a spůsoby rozličné shlédl, znaje dobře, že to dvé na lidi uro- zené a šlechetné předně náleží: jedno, aby uměním suobod- ným utipy své přirozené zuostřiti hleděli, a druhé, aby mezi rozličné národy se prošli pro spatření obyčejuou a mravuou lidí u cizích krajinách obyvajících, a tak nejsauce domaválení aby potom uměli k lidem se chouati. Neb to vídáme, že nad ty, kteříž ustavičně doma leží, nic nebúvá horšího a zhova- dilejšího, protože ti neokusivše bídy a psoty, ničemémuž na- prosto nerozumějí a k ničemémuž také potřebnému přimlau- uati se neumějí, takže dobře Terentius o nich pověděl: Nad člověka neumělého, nevycvičeného a domaváleného nic ne- muože býti horšího, protože ten ušeckno jiné tupí, haní a uše- mu se posmívá i za nepořádné býti pokládá, což z jeho hlavy a z jeho mozku nepochází; a takoví obyčejně bývají ušickni ti [6]
byli. Nynější pak tato mnohá, rozením toliko urozená mlá- dež, když jedné od roduou dobře zachovdlých pojde, hned se domejšlí, že jí ušecko dobře sluší, by pak ona sobě v mravích a u svém obcování jinak a naproti ve všem od svých předkův počínala, nemravně, nectně, nechudlitebně, dle mnohokráte i pesky živa byla, však proto uždy chce a žádá při slávě a duostojenství předkuou svých zachována býti, ješto obyčej- ným právem a starobylau zvyklostí to jest za jistau praudu uvedeno: kdož by chtěl od lidí ctěn a vážen býti, že i on sám má prvé ctně a šlechetně žiu býti a lidi sobě také uměti vážiti a na to pamatovati, že člověkem smrtedlným jest a ne Bo- hem, aby se nepotřásal nad lidmi nevinnými a od kterýchž by se jemu žádného ublížení nestalo. Vaše Milost pak, pane milostivý, netoliko pošli jste z ctné a šlechetné krve a z rodu knížecího, velmi starého, znamenité- ho, ale také předky své a slavné paměti pana otce Vaší Mi- losti ve uší cti a šlechetnosti následovati ráčíte. Jest pak zná- mé všem, kterak pan otec Vaší Milosti netoliko k liternímu svobodnému umění a zvlášt k astronomí a k těm tajnějším a skrytějším uměním náchylen byl, takže jest i z jiných zemí lidi učené nemalým nákladem k sobě vyvolával, ale nadto vajš i sám také mnohé krajiny za žádnau jinou příčinau než aby rozličných národův mravy, obyčeje, povdhy, práva a spůsoby rozličné shlédl, znaje dobře, že to dvé na lidi uro- zené a šlechetné předně náleží: jedno, aby uměním suobod- ným utipy své přirozené zuostřiti hleděli, a druhé, aby mezi rozličné národy se prošli pro spatření obyčejuou a mravuou lidí u cizích krajinách obyvajících, a tak nejsauce domaválení aby potom uměli k lidem se chouati. Neb to vídáme, že nad ty, kteříž ustavičně doma leží, nic nebúvá horšího a zhova- dilejšího, protože ti neokusivše bídy a psoty, ničemémuž na- prosto nerozumějí a k ničemémuž také potřebnému přimlau- uati se neumějí, takže dobře Terentius o nich pověděl: Nad člověka neumělého, nevycvičeného a domaváleného nic ne- muože býti horšího, protože ten ušeckno jiné tupí, haní a uše- mu se posmívá i za nepořádné býti pokládá, což z jeho hlavy a z jeho mozku nepochází; a takoví obyčejně bývají ušickni ti [6]
Strana 7
domaválení a u rozkošech vychovdní panáčkové. Těmi a ta- kovými dvěma ctnostmi onen Ulysses od Homera i také od ji- ných předně se vychudluje. Pláto, muž znamenitý, do Ejipta k Archytovi Tarentskému přišel a všecknu krajinu vlaskau zchodil. Též Apollonius, onen předivný mudřec, vydal se do perské země a veliká království indycká prošel a na konec pře- plaviv se přes široký potok Fizon, přišel až k brachmanuom, mudrcuom indyckým tak řečeným, aby Hyarcha mudrce, na stolici zlaté sedícího a o maudrosti světské učícího, o věcech přirozených, o mravích a o rozličném běhu hvězd a těl nebes- kých poslauchal, tak jakž Jeroným suatý o tom u své před- mluvě na Zákon Boží šířejí vypisujíc u tom jeho zchudluje. Jejichžto příkladem pan otec Vaší Milosti ne pro samo toliko světské umění a pro běh a užitek nějoký světský, dle mno- hém více také umyslem pobožným vydal se až do země da- leké, to jest do té země Svaté, u níž Jeruzalém, město Boha nejvyššího, bylo, aby o čemž jest prvé doma u Zákoně Páně a u hystorích čítal, to sám očitě spatřil a místa suatá pobož- ně ohledal a tudy Písmům svatým a hystorím gruntovnějí vy- rozuměti mohl. Nebo týž Jeroným suatý píše, že ten, kdož ze- mi júdskau očitě spatřil a ohledal, mnohým věcem u Písmích svatých gruntovnějí porozuměti muože, jako kdo jest u Římě byl, ten také o věcech římských lepší a dokonalejší známost míti muože. Takového pak slavného putování pana otce Vaší Milosti až do dnešního dne tam památka trvá; nebo jsem na některých mís- tech erby rodu Vaší Milosti ještě viděl, čehož jsem také i u té- to kníze své místem svým dotekl. O osobě pak Vaší Milosti bych měl mnoho co uypisovati a ji ugchualovati, vidí mi se za věc nepotřebnau z mnohých pří- čin, a zvláště, že život a skutky Vaší Milosti všem jsau před očima a známější, nežli by ode mne náležitě vypsati se moh- ly; potom také, že živé lidi vychudlovati jest věc nebezpečná z mnohých příčin a staří mudrci, jako Pláto, to činiti zbraňují. Známé jest o Vaší Milosti, že jste až do Malty ostrovu tak ře- čeného, kterýž pod Sycylí leží, k bratřím a rytířuom řádu sva- tého Jána Jeruzalémského se vydali a tu dobrau chvíli pobyli, [7]
domaválení a u rozkošech vychovdní panáčkové. Těmi a ta- kovými dvěma ctnostmi onen Ulysses od Homera i také od ji- ných předně se vychudluje. Pláto, muž znamenitý, do Ejipta k Archytovi Tarentskému přišel a všecknu krajinu vlaskau zchodil. Též Apollonius, onen předivný mudřec, vydal se do perské země a veliká království indycká prošel a na konec pře- plaviv se přes široký potok Fizon, přišel až k brachmanuom, mudrcuom indyckým tak řečeným, aby Hyarcha mudrce, na stolici zlaté sedícího a o maudrosti světské učícího, o věcech přirozených, o mravích a o rozličném běhu hvězd a těl nebes- kých poslauchal, tak jakž Jeroným suatý o tom u své před- mluvě na Zákon Boží šířejí vypisujíc u tom jeho zchudluje. Jejichžto příkladem pan otec Vaší Milosti ne pro samo toliko světské umění a pro běh a užitek nějoký světský, dle mno- hém více také umyslem pobožným vydal se až do země da- leké, to jest do té země Svaté, u níž Jeruzalém, město Boha nejvyššího, bylo, aby o čemž jest prvé doma u Zákoně Páně a u hystorích čítal, to sám očitě spatřil a místa suatá pobož- ně ohledal a tudy Písmům svatým a hystorím gruntovnějí vy- rozuměti mohl. Nebo týž Jeroným suatý píše, že ten, kdož ze- mi júdskau očitě spatřil a ohledal, mnohým věcem u Písmích svatých gruntovnějí porozuměti muože, jako kdo jest u Římě byl, ten také o věcech římských lepší a dokonalejší známost míti muože. Takového pak slavného putování pana otce Vaší Milosti až do dnešního dne tam památka trvá; nebo jsem na některých mís- tech erby rodu Vaší Milosti ještě viděl, čehož jsem také i u té- to kníze své místem svým dotekl. O osobě pak Vaší Milosti bych měl mnoho co uypisovati a ji ugchualovati, vidí mi se za věc nepotřebnau z mnohých pří- čin, a zvláště, že život a skutky Vaší Milosti všem jsau před očima a známější, nežli by ode mne náležitě vypsati se moh- ly; potom také, že živé lidi vychudlovati jest věc nebezpečná z mnohých příčin a staří mudrci, jako Pláto, to činiti zbraňují. Známé jest o Vaší Milosti, že jste až do Malty ostrovu tak ře- čeného, kterýž pod Sycylí leží, k bratřím a rytířuom řádu sva- tého Jána Jeruzalémského se vydali a tu dobrau chvíli pobyli, [7]
Strana 8
jsauce té jisté uuole ještě dále se vypraviti, kdyby od nepřá- tel překážka a zdraví nedostatek Vaší Milosti u to neukročilo a vašemu předsevzetí dobrému a užitečnému nepřekazilo. Tuto pak mau práci proto ke jménu a ku poctivosti Vaší Mi- losti a ušeho rodu jsem připsati umínil: jedno, že pan otec Vaší Milosti slavné paměti tam prvé byl a Vy že na též cestě a téhož umyslu a uuole jste býti ráčili, kdyby se u tom Vaší Milosti překážky nestalo, potom také, že i Vy takového ne- bezpečenství a puotky s nepřáteli na moři i jiných těžkostí, kteréž na takové cestě přicházejí, povědomi býti ráčíte. Nebo podlé jiných bratří a rytířuou, kteříž zvláštní jsou obhajitelé křestanstva proti Turku nepříteli, s nimi puotku těžkau na mo- ři jste měli, u kteréžto puotce i sami byli jste od nepřátel ra- něni, avšak od většího nebezpečenství božským spuosobem zachováni. Protož Vaší Milosti k ochraně se poraučeje prosím, že tuto mau práci ode mne uděčně a laskavě přijíti ráčíte. Vaší Milosti k službě vždycky hotový Voldřich Prefát z Vlkanova.
jsauce té jisté uuole ještě dále se vypraviti, kdyby od nepřá- tel překážka a zdraví nedostatek Vaší Milosti u to neukročilo a vašemu předsevzetí dobrému a užitečnému nepřekazilo. Tuto pak mau práci proto ke jménu a ku poctivosti Vaší Mi- losti a ušeho rodu jsem připsati umínil: jedno, že pan otec Vaší Milosti slavné paměti tam prvé byl a Vy že na též cestě a téhož umyslu a uuole jste býti ráčili, kdyby se u tom Vaší Milosti překážky nestalo, potom také, že i Vy takového ne- bezpečenství a puotky s nepřáteli na moři i jiných těžkostí, kteréž na takové cestě přicházejí, povědomi býti ráčíte. Nebo podlé jiných bratří a rytířuou, kteříž zvláštní jsou obhajitelé křestanstva proti Turku nepříteli, s nimi puotku těžkau na mo- ři jste měli, u kteréžto puotce i sami byli jste od nepřátel ra- něni, avšak od většího nebezpečenství božským spuosobem zachováni. Protož Vaší Milosti k ochraně se poraučeje prosím, že tuto mau práci ode mne uděčně a laskavě přijíti ráčíte. Vaší Milosti k službě vždycky hotový Voldřich Prefát z Vlkanova.
Strana 9
PREDMLUVA VUOBEC. dyž jsem u svém věku mladém na cestu jeruzalémskau do země někdy juodské se vydal, nepřišlo mi to na mysl, abych to takové mé putování a tuto mau Cestu kdy uuo- bec a na světlo vydati měl; však proto nicméně, co jsem tam viděl a jaké příhody na moři i na zemi jsem měl, pro budaucí pamět a pro své někdy potěšení jsem sobě to ušecko bedlivě poznamenal. Nebo každému milé a líbezné bývá připominání všech předešlých příhod, ano také i bíd a nauzí, kterýchž jsme někdy u mladém věku našem pocítili a jich zakusili. V tom pak z daru Božího navrátiu se do mé ulasti, když ně- kterým dobrým múm panuom a přáteluom, kteříž žádostiví byli míti nějakau známost cesty té a toho města suatého, této mé kníhy a spisu mého k přečtení jsem zapuojčoval, mnozí majíce u něm zvláštní líbost, dávali jej sobě přepisovati a jiní mne snážně žádali i napomínali, abych pro jiné také, kteří takové věci rádi čítají, uuobec uytisknauti dal. Ale já jsa toho dobře povědom, v jakau pomluvu a utrhání častokrát každý takovú se vydává, kterýž nětco tak nového vuobec vgdati chce, uždy jsem se toho vydání již mnoho let zbraňoval. Avšak na- konec jsa přemožen snážnými a ustavičnými žádostmi a nabá- dáním dobrých přátel a již déle jim odporovati a zpěčovati se nemoha, tu práci vydání této kníhy i také náklad muoj vlastní nemalú jsem podstaupil a ušeho toho i ty pomluvače sobě opo- vážil, chtěje radějí dobrým a upřímným službu a uděčnost uči- niti nežli pro některé utrhavé a přetřásavé dobré oslyšeti. Vím pak, že jakž rozličných hlau lidé jsau, že také rozličně tuto mau práci sauditi i uykládati budau: tito takto, jiní jinak, někte- rým se bude nětco líbiti, jiným nelíbiti. A tak summau předivní tu budau saudové, protože koliko hlav, toliko rozumuou, toliko saudcuou. Vtipnější a učenější štrafovati budau obšírné a zbu- tečné mluvení, prostějším pak některé věci zulášt neznámé zdá- ti se budau krátce a zatměle vypsané. Jiní opět dějí: proč dříví do lesa vozí, však jsou jiní o témž psali v jazyku latinském, německém i českém, jako nějaký patriarcha jerozolimitanský, [9]
PREDMLUVA VUOBEC. dyž jsem u svém věku mladém na cestu jeruzalémskau do země někdy juodské se vydal, nepřišlo mi to na mysl, abych to takové mé putování a tuto mau Cestu kdy uuo- bec a na světlo vydati měl; však proto nicméně, co jsem tam viděl a jaké příhody na moři i na zemi jsem měl, pro budaucí pamět a pro své někdy potěšení jsem sobě to ušecko bedlivě poznamenal. Nebo každému milé a líbezné bývá připominání všech předešlých příhod, ano také i bíd a nauzí, kterýchž jsme někdy u mladém věku našem pocítili a jich zakusili. V tom pak z daru Božího navrátiu se do mé ulasti, když ně- kterým dobrým múm panuom a přáteluom, kteříž žádostiví byli míti nějakau známost cesty té a toho města suatého, této mé kníhy a spisu mého k přečtení jsem zapuojčoval, mnozí majíce u něm zvláštní líbost, dávali jej sobě přepisovati a jiní mne snážně žádali i napomínali, abych pro jiné také, kteří takové věci rádi čítají, uuobec uytisknauti dal. Ale já jsa toho dobře povědom, v jakau pomluvu a utrhání častokrát každý takovú se vydává, kterýž nětco tak nového vuobec vgdati chce, uždy jsem se toho vydání již mnoho let zbraňoval. Avšak na- konec jsa přemožen snážnými a ustavičnými žádostmi a nabá- dáním dobrých přátel a již déle jim odporovati a zpěčovati se nemoha, tu práci vydání této kníhy i také náklad muoj vlastní nemalú jsem podstaupil a ušeho toho i ty pomluvače sobě opo- vážil, chtěje radějí dobrým a upřímným službu a uděčnost uči- niti nežli pro některé utrhavé a přetřásavé dobré oslyšeti. Vím pak, že jakž rozličných hlau lidé jsau, že také rozličně tuto mau práci sauditi i uykládati budau: tito takto, jiní jinak, někte- rým se bude nětco líbiti, jiným nelíbiti. A tak summau předivní tu budau saudové, protože koliko hlav, toliko rozumuou, toliko saudcuou. Vtipnější a učenější štrafovati budau obšírné a zbu- tečné mluvení, prostějším pak některé věci zulášt neznámé zdá- ti se budau krátce a zatměle vypsané. Jiní opět dějí: proč dříví do lesa vozí, však jsou jiní o témž psali v jazyku latinském, německém i českém, jako nějaký patriarcha jerozolimitanský, [9]
Strana 10
Brocardus Mondchus, Aeneas Syluius, Frater Felix ordinis Prae- dicatorum, Bernhardus de Pratenpach, canonicus Moguntinus, autor kníhy, kteréžto tytul jest Iter e Venetia ad S. Sepulchrum et montem Sindi, item německy nějaký rytíř englický. Tucher z Nornberka, česky pak náš jeden Čech Martin Kabátník, a snad jich ještě víc, o nichž já nevím. Jiní opět řeknau: an tomu již na 18 let, pročež jest pak tak dlauho nám toho nevudal? Někte- rým zas zcela nic se líbiti nebude, zvláště těm, kteříž tak vyso- komyslné a velmi honosné mysli jsou, že toliko sami o sobě o o tom, což oni smyslí a učiní, nejvíce drží a to vychudlují, jiných všech práce a usilování tupí, hanějí a ušelijak ohyzdí. Těm všem i jiným jim podobným nechci já nic odpovídati ani se s nimi v jakau hádku a odpor dávati, znaje, kdybych kaž- dému chtěl na jeho dotázky odpovídati, že bych žádného po- koje před ními neměl a mohlo by více otázek býti nežli odpo- vědí, a tak větší byla by mi práce na jich dotázky odpovídati nežli toto ušecko spisovati. Nechť pak saudí kdo chce jak chce aneb jak se mu dobře líbí toto mé vydání, já všecko mlčením a trpělivostí snésti chci. Znám zajisté to dobře, že každému u notu jeho trefiti jest věc nemožná. An onen filozofus jsa otá- zán, co by u světě nejnesnadnějšího bylo, odpověděl: »Všech- něm (řka) se zalíbiti«. Ale o věc nesnadnau a nemožnau se pokaušeti není povdha rozumného člověka, protož nechci se s žádným o nic nesnaditi. Co se jistoty, pravdy a upřímého tohoto mého sepsání dotý- če, to o sobě směle pověděti mohu, že není ode mne nic smyš- leno, dle to, což jsem sám očima suýma spatřil, při čem jsem sám osobně byl a co jsem ohledal, to jsem také ušecko, jak samo v sobě jest, u sprostnosti a u upřímnosti sepsal, a to řečí mau přirozenau a právě sprostnau, nic jiného žádostiv nejsa, než aby ušickni, kdož čísti budau, mohli uyrozuměti. Také jsem u prokurování nikdá se necuičil, než ušecken grunt spisu tohoto mého na to založil: Veritatis simplex est oratio, prau- da na sprostných slovích záleží a žádné cizí nepotřebuje ani barvy ani ozdoby. Nešetřil jsem ani toho, co jiní prvé o též věci psali, srovnává-li se toto mé sepsání s jejich, maje na tom dosti, co jsem svýma očima viděl a při čem jsem sám osobně [ 10]
Brocardus Mondchus, Aeneas Syluius, Frater Felix ordinis Prae- dicatorum, Bernhardus de Pratenpach, canonicus Moguntinus, autor kníhy, kteréžto tytul jest Iter e Venetia ad S. Sepulchrum et montem Sindi, item německy nějaký rytíř englický. Tucher z Nornberka, česky pak náš jeden Čech Martin Kabátník, a snad jich ještě víc, o nichž já nevím. Jiní opět řeknau: an tomu již na 18 let, pročež jest pak tak dlauho nám toho nevudal? Někte- rým zas zcela nic se líbiti nebude, zvláště těm, kteříž tak vyso- komyslné a velmi honosné mysli jsou, že toliko sami o sobě o o tom, což oni smyslí a učiní, nejvíce drží a to vychudlují, jiných všech práce a usilování tupí, hanějí a ušelijak ohyzdí. Těm všem i jiným jim podobným nechci já nic odpovídati ani se s nimi v jakau hádku a odpor dávati, znaje, kdybych kaž- dému chtěl na jeho dotázky odpovídati, že bych žádného po- koje před ními neměl a mohlo by více otázek býti nežli odpo- vědí, a tak větší byla by mi práce na jich dotázky odpovídati nežli toto ušecko spisovati. Nechť pak saudí kdo chce jak chce aneb jak se mu dobře líbí toto mé vydání, já všecko mlčením a trpělivostí snésti chci. Znám zajisté to dobře, že každému u notu jeho trefiti jest věc nemožná. An onen filozofus jsa otá- zán, co by u světě nejnesnadnějšího bylo, odpověděl: »Všech- něm (řka) se zalíbiti«. Ale o věc nesnadnau a nemožnau se pokaušeti není povdha rozumného člověka, protož nechci se s žádným o nic nesnaditi. Co se jistoty, pravdy a upřímého tohoto mého sepsání dotý- če, to o sobě směle pověděti mohu, že není ode mne nic smyš- leno, dle to, což jsem sám očima suýma spatřil, při čem jsem sám osobně byl a co jsem ohledal, to jsem také ušecko, jak samo v sobě jest, u sprostnosti a u upřímnosti sepsal, a to řečí mau přirozenau a právě sprostnau, nic jiného žádostiv nejsa, než aby ušickni, kdož čísti budau, mohli uyrozuměti. Také jsem u prokurování nikdá se necuičil, než ušecken grunt spisu tohoto mého na to založil: Veritatis simplex est oratio, prau- da na sprostných slovích záleží a žádné cizí nepotřebuje ani barvy ani ozdoby. Nešetřil jsem ani toho, co jiní prvé o též věci psali, srovnává-li se toto mé sepsání s jejich, maje na tom dosti, co jsem svýma očima viděl a při čem jsem sám osobně [ 10]
Strana 11
byl, to aby ode mne u praudě vypsáno bylo. Nemá-li pak ještě kdo na tom dosti, ten nechť tolikéž jako já práci sudu vynaloží a tam jde a ozdobnějí a bedlivějí všecko vyhledá a vypíše, já každému z srdce rád příti budu. I nechť on mně také přeje a s uděčností užívá, což jsem s nemalau prácí a nebezpečen- stuím života svého, tam jda i zas, uykonal a nyní také nema- lý náklad na ugtištění uynaložil, ne pro nějaký zisk a kořist, než toliko pro poctivost národu našeho českého a pro ty, kte- říž o takových věcech rádi čítají a o nich nějakou známost míti žádají, nemohauce osobně pro mnohé překážky a nedo- statky své na takovau dalekau cestu se vgdati a očitě místo a hrob, kdež upraudě byl položen Pán a Spasitel náš Ježíš Krystus, i jiné věci mnohé k pobožnosti nápomocné spatřiti a ohledati a tím nějaké skraušené hnutí mysli a srdce svého uči- niti; nebo což oči vidí, to hlaubějí srdce proráží nežli což se do- náší skrze usta jiných. Protož ti a takoví nechť sobě toto mé prosté sepsání místo Bruncvíka a kronyky o Štylfrýdovi a místo jiných neužiteč- ných básní čtau a rozjímají a aspoň tudy některak k pobož- nosti se uzbuzují, slyšíce a čtauce o té zemi Svaté a o tom městě Jeruzalémě, kteréž jest sobě předkem Pán Buoh vše- mohúcí, potom i syn jeho milý. Pán a Spasitel náš, mimo jiná všecka oblíbil, aby u něm práci sudu vedl a spasení náše do- konal, kterak ještě i ta místa památná a svatá jsau a trvdjí a od křestanuou uprostředku Turkuou, Saracenuou i jiných pohanuou (nebo již na tento čas ušecko město Turku pohanu poddáno jest) divným božským spuosobem u veliké vážnosti a pobožnosti se choudjí a drží a Turek pohan jim o to nesa- há, neruší ani nižádné překážky nečiní, což s nemalým podi- vením jednomu každému býti má, ješto my, jsauce křestané, sebe vespolek snésti a trpěti bez hany a utrhání druhého ne- muožeme. Ale jakož Pán Buoh předivně Dangele uprostřed luuou a tři mládence u peci ohnivé a též Jonáše u břiše vel- ryby zachovati jest ráčil, takž také tau předivnau mocí sudu pro budoucí a věčnau památku místa ta svatá a praudu svdu suatou uprostřed tyranův a nepřátel církue suaté zachovati a jejim ochráncí až do skonání světa býti ráčí ec. [ 11]
byl, to aby ode mne u praudě vypsáno bylo. Nemá-li pak ještě kdo na tom dosti, ten nechť tolikéž jako já práci sudu vynaloží a tam jde a ozdobnějí a bedlivějí všecko vyhledá a vypíše, já každému z srdce rád příti budu. I nechť on mně také přeje a s uděčností užívá, což jsem s nemalau prácí a nebezpečen- stuím života svého, tam jda i zas, uykonal a nyní také nema- lý náklad na ugtištění uynaložil, ne pro nějaký zisk a kořist, než toliko pro poctivost národu našeho českého a pro ty, kte- říž o takových věcech rádi čítají a o nich nějakou známost míti žádají, nemohauce osobně pro mnohé překážky a nedo- statky své na takovau dalekau cestu se vgdati a očitě místo a hrob, kdež upraudě byl položen Pán a Spasitel náš Ježíš Krystus, i jiné věci mnohé k pobožnosti nápomocné spatřiti a ohledati a tím nějaké skraušené hnutí mysli a srdce svého uči- niti; nebo což oči vidí, to hlaubějí srdce proráží nežli což se do- náší skrze usta jiných. Protož ti a takoví nechť sobě toto mé prosté sepsání místo Bruncvíka a kronyky o Štylfrýdovi a místo jiných neužiteč- ných básní čtau a rozjímají a aspoň tudy některak k pobož- nosti se uzbuzují, slyšíce a čtauce o té zemi Svaté a o tom městě Jeruzalémě, kteréž jest sobě předkem Pán Buoh vše- mohúcí, potom i syn jeho milý. Pán a Spasitel náš, mimo jiná všecka oblíbil, aby u něm práci sudu vedl a spasení náše do- konal, kterak ještě i ta místa památná a svatá jsau a trvdjí a od křestanuou uprostředku Turkuou, Saracenuou i jiných pohanuou (nebo již na tento čas ušecko město Turku pohanu poddáno jest) divným božským spuosobem u veliké vážnosti a pobožnosti se choudjí a drží a Turek pohan jim o to nesa- há, neruší ani nižádné překážky nečiní, což s nemalým podi- vením jednomu každému býti má, ješto my, jsauce křestané, sebe vespolek snésti a trpěti bez hany a utrhání druhého ne- muožeme. Ale jakož Pán Buoh předivně Dangele uprostřed luuou a tři mládence u peci ohnivé a též Jonáše u břiše vel- ryby zachovati jest ráčil, takž také tau předivnau mocí sudu pro budoucí a věčnau památku místa ta svatá a praudu svdu suatou uprostřed tyranův a nepřátel církue suaté zachovati a jejim ochráncí až do skonání světa býti ráčí ec. [ 11]
Strana 12
VYTIŠTĚNO S POVOLENÍM OSOB OD JEHO MILOSTI CÍSAŘSKÉ K TOMU ZŘÍZENÝCH. Také na vědomí se dává všem impresoruom, že jest mně, Janovi Kozlovi impressorovi, od Jeho Milosti Císařské dáno milostivé pri- vilegium a obdarování, aby cožkoli tisknauti budu, ničehéhož toho po mně žádný netiskl. Protož tím se jedenkaždý zprav, chceš-li pokuty ujíti. Přitrefila jsau se také při vytištění této knihy nepilností impressoruo některá errata, buďto že místem liter dostaveno není aneb jedna za dru- hau položená. To bedlivý čtenář snadno sobě opraviti bude moci ec.
VYTIŠTĚNO S POVOLENÍM OSOB OD JEHO MILOSTI CÍSAŘSKÉ K TOMU ZŘÍZENÝCH. Také na vědomí se dává všem impresoruom, že jest mně, Janovi Kozlovi impressorovi, od Jeho Milosti Císařské dáno milostivé pri- vilegium a obdarování, aby cožkoli tisknauti budu, ničehéhož toho po mně žádný netiskl. Protož tím se jedenkaždý zprav, chceš-li pokuty ujíti. Přitrefila jsau se také při vytištění této knihy nepilností impressoruo některá errata, buďto že místem liter dostaveno není aneb jedna za dru- hau položená. To bedlivý čtenář snadno sobě opraviti bude moci ec.
Strana 13
CESTA Z ZEMĚ ČESKÉ, ATOZ MĚSTA PRAHY DO BENÁTEK a odtud po moři až k zemi Svaté do města Jeruzalema k Božímu hrobu, kterau jsem s pomocí Pána Boha vše- mohúcího vykonal já Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně 1546 ec. Začíná se štastně. Cesta z Prahy až do Benátek. KAPITOLA PRVNÍ. ejprvé tuto položím cestu z Prahy až do slavného města Benátek tak, jak jsem já ji na koni jeda vykonal, ač sic Njest mnohým vědomá a známá, však pro ty, kteří ji žá- dají věděti, tuto ji poznamenám. Z Prahy do Jesenice jsau 2 míle, někteří půl druhé počítají. Z Jesenice do Benešova jsau tři míle. Z Benešova do Votic jsou dvě míle. Z Votic do Miličína jest jedna míle. Z Miličína na Tábor jsau dvě míle. Z Tábora až do Soběslavě jsau dvě míle. Z Soběslavě do Veselého jest jedna míle. Z Veselého do Českých Budějovic jsau tři míle. Z Budějovic do Velešína jsau dvě míle. Z Velešína do Kaplice jest jedna míle. Z Kaplice do Dvořiště, německy Niderhaid, jest jedna míle a tu se skonává pomezí české a počíná se země rakauská. Z Duořiště do Cahlavy, německy Freyschtotu, jsau 2 mí. Z Cahlavy do Neykyrch jsau tři míle. Z Neykyrch do Lince jest jedna míle. Z Lince k Svatému Florgánu jsau dvě míle. [ 13 ]
CESTA Z ZEMĚ ČESKÉ, ATOZ MĚSTA PRAHY DO BENÁTEK a odtud po moři až k zemi Svaté do města Jeruzalema k Božímu hrobu, kterau jsem s pomocí Pána Boha vše- mohúcího vykonal já Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně 1546 ec. Začíná se štastně. Cesta z Prahy až do Benátek. KAPITOLA PRVNÍ. ejprvé tuto položím cestu z Prahy až do slavného města Benátek tak, jak jsem já ji na koni jeda vykonal, ač sic Njest mnohým vědomá a známá, však pro ty, kteří ji žá- dají věděti, tuto ji poznamenám. Z Prahy do Jesenice jsau 2 míle, někteří půl druhé počítají. Z Jesenice do Benešova jsau tři míle. Z Benešova do Votic jsou dvě míle. Z Votic do Miličína jest jedna míle. Z Miličína na Tábor jsau dvě míle. Z Tábora až do Soběslavě jsau dvě míle. Z Soběslavě do Veselého jest jedna míle. Z Veselého do Českých Budějovic jsau tři míle. Z Budějovic do Velešína jsau dvě míle. Z Velešína do Kaplice jest jedna míle. Z Kaplice do Dvořiště, německy Niderhaid, jest jedna míle a tu se skonává pomezí české a počíná se země rakauská. Z Duořiště do Cahlavy, německy Freyschtotu, jsau 2 mí. Z Cahlavy do Neykyrch jsau tři míle. Z Neykyrch do Lince jest jedna míle. Z Lince k Svatému Florgánu jsau dvě míle. [ 13 ]
Strana 14
Od Suatého Florgána do Steyru jsau dvě míle. Z Steyru do Lozenschteynu jsau dvě míle. Z Lozenschteynu do Kasten jsau dvě míle. Z Kasten do Altenmarku jsau dvě míle. Z Altenmarku do Ormint jsau dvě míle. Z Ormint na urch Tauren jsau dvě míle. Z Tauren k Svatému Jánu jest jedna míle. Od Suatého Jána do Cardynku jest jedna míle. Z Cardynku přes hrubý urch do Huntzmarku jest jedna míle, sic okolo urchu jsau dvě míle. Z Huntzmarku do Scheyblingen jest puol míle. Z Scheyblingen do Pergu jest jedna míle. Z Pergu do Neymarku jest jedna míle. Z Neymarku do Frysachu jsau dvě míle. Z Frysachu k Svatému Vítu jsau čtyři míle. Od Suatého Víta do Feldtkurchu jsau tři míle. Z Feldtkurchu do Filachu jsau tři míle. Z Filachu do Kláštera jsau dvě míle. Z Kláštera do Klainteruis jest puol druhé míle. Z Klainteruis do Zafnice jest puol míle. Z Zafnice do Malburgeto jest jedna míle. Z Malburgeto do Pantofel jest jedna míle. A tu se začíná pan- ství panuou Benátčan a země ulaská. Z Pantofel do Klauzen jest jedna míle. Z Klauzen do Felachu jest jedna míle. Z Felachu do Peyscheldorfu, ulasky Vencon, jsau dvě míle. Z Peyscheldorfu neb Venconu do Glemaunu jest jedna mí. Z Glemaunu k Svatému Dangeli jsau dvě míle. Od Suatého Dangele do Cytal jest pět mil. Z Cytal do Kynikslonu jsau dvě míle. Z Kynikslonu do Tervizu jsau tři míle. Z Teruizu do Mastre jsau dvě míle. Od Mastre malé čturt míle jest koliks domuo při moři a slove Margera a tu se usedá na bárky a plaví se po moři míli českau až do slavného města Benátek. A tak z Prahy až do Benátek tau cestau jest okolo 84 mil českých. Kdo by pak chtěl, muože se hned dáti od Suatého Danyele [ 14]
Od Suatého Florgána do Steyru jsau dvě míle. Z Steyru do Lozenschteynu jsau dvě míle. Z Lozenschteynu do Kasten jsau dvě míle. Z Kasten do Altenmarku jsau dvě míle. Z Altenmarku do Ormint jsau dvě míle. Z Ormint na urch Tauren jsau dvě míle. Z Tauren k Svatému Jánu jest jedna míle. Od Suatého Jána do Cardynku jest jedna míle. Z Cardynku přes hrubý urch do Huntzmarku jest jedna míle, sic okolo urchu jsau dvě míle. Z Huntzmarku do Scheyblingen jest puol míle. Z Scheyblingen do Pergu jest jedna míle. Z Pergu do Neymarku jest jedna míle. Z Neymarku do Frysachu jsau dvě míle. Z Frysachu k Svatému Vítu jsau čtyři míle. Od Suatého Víta do Feldtkurchu jsau tři míle. Z Feldtkurchu do Filachu jsau tři míle. Z Filachu do Kláštera jsau dvě míle. Z Kláštera do Klainteruis jest puol druhé míle. Z Klainteruis do Zafnice jest puol míle. Z Zafnice do Malburgeto jest jedna míle. Z Malburgeto do Pantofel jest jedna míle. A tu se začíná pan- ství panuou Benátčan a země ulaská. Z Pantofel do Klauzen jest jedna míle. Z Klauzen do Felachu jest jedna míle. Z Felachu do Peyscheldorfu, ulasky Vencon, jsau dvě míle. Z Peyscheldorfu neb Venconu do Glemaunu jest jedna mí. Z Glemaunu k Svatému Dangeli jsau dvě míle. Od Suatého Dangele do Cytal jest pět mil. Z Cytal do Kynikslonu jsau dvě míle. Z Kynikslonu do Tervizu jsau tři míle. Z Teruizu do Mastre jsau dvě míle. Od Mastre malé čturt míle jest koliks domuo při moři a slove Margera a tu se usedá na bárky a plaví se po moři míli českau až do slavného města Benátek. A tak z Prahy až do Benátek tau cestau jest okolo 84 mil českých. Kdo by pak chtěl, muože se hned dáti od Suatého Danyele [ 14]
Strana 15
k moři (jest 5 mil českých) až do městečka Portu Gravaru a tu, useda na barku, muože se plaviti po vodě až do Benátek. A jest od Portu Gravaru po vodě až do Benátek patnácte mil čes- kých, ulaských pak sedmdesáte pět ec. Ač jest také jiná cesta z Prahy do Benátek na Salcpurk, kte- rau jsem šel, navraceje se z Benátek zas do Prahy, však tu také položím při konci této kníhy. Smlauva mezi patronem neb hospodářem lodí a pautníky. KAPITOLA DRUHA. ředkem a nejprvé když se někteří pautníci do slavného D města Benátek sjedau, kteřížto aumysl a předsevzetí mají do země Svaté do Jeruzaléma k Božímu hrobu se plaviti, D tehdy o těch, když zvědí, že jsau do Benátek přijeli, někteří be- náčtí měštané a kupci, kteří po moři handlují a své kupectví puosobí, a zvláště ti, kteří na vejchod slunce toho času se pla- uiti strojí, buďto do Cypru neb do Surí, do Barutu aneb do Trypoli nebo do těch některých měst při moři ležících po svém kupectví, ti do hospod, kde pautníci stávají, přicházejí neb sic pautníkuom věděti dávají, chtěli-li by s kterými jích šífy se plaviti, jakož se pak i tak nám stalo i mezi jinými, kteří tu toho čásu u tu stranu se plaviti chtěli. Byla jest nave nebo šíf nový, kterýž toho roku teprva dodě- lán jest byl, kteréhožto šífu pán některých z naších pautní- kuo pobídil jest, chtěli-li by na tom jeho novým šífu se do země Svaté plaviti, slibuje a přiříkaje je vším dobře opatřiti a chouati. I uidauce pautníci, že jest to šíf neb nave nová a veliká a pán její neb patron že se tak poddává je ve všem dobře opatřiti, i dali se u smlauvání s nim, co by chtěl uzíti a do země Svaté [ 15]
k moři (jest 5 mil českých) až do městečka Portu Gravaru a tu, useda na barku, muože se plaviti po vodě až do Benátek. A jest od Portu Gravaru po vodě až do Benátek patnácte mil čes- kých, ulaských pak sedmdesáte pět ec. Ač jest také jiná cesta z Prahy do Benátek na Salcpurk, kte- rau jsem šel, navraceje se z Benátek zas do Prahy, však tu také položím při konci této kníhy. Smlauva mezi patronem neb hospodářem lodí a pautníky. KAPITOLA DRUHA. ředkem a nejprvé když se někteří pautníci do slavného D města Benátek sjedau, kteřížto aumysl a předsevzetí mají do země Svaté do Jeruzaléma k Božímu hrobu se plaviti, D tehdy o těch, když zvědí, že jsau do Benátek přijeli, někteří be- náčtí měštané a kupci, kteří po moři handlují a své kupectví puosobí, a zvláště ti, kteří na vejchod slunce toho času se pla- uiti strojí, buďto do Cypru neb do Surí, do Barutu aneb do Trypoli nebo do těch některých měst při moři ležících po svém kupectví, ti do hospod, kde pautníci stávají, přicházejí neb sic pautníkuom věděti dávají, chtěli-li by s kterými jích šífy se plaviti, jakož se pak i tak nám stalo i mezi jinými, kteří tu toho čásu u tu stranu se plaviti chtěli. Byla jest nave nebo šíf nový, kterýž toho roku teprva dodě- lán jest byl, kteréhožto šífu pán některých z naších pautní- kuo pobídil jest, chtěli-li by na tom jeho novým šífu se do země Svaté plaviti, slibuje a přiříkaje je vším dobře opatřiti a chouati. I uidauce pautníci, že jest to šíf neb nave nová a veliká a pán její neb patron že se tak poddává je ve všem dobře opatřiti, i dali se u smlauvání s nim, co by chtěl uzíti a do země Svaté [ 15]
Strana 16
je dovezti a zas do Benátek přivezti, jakž pak obyčej toho jest. A tak o to smlauvali, až i smluvili, a to na spuosob níže položený. Notule artykuluov smlauvy, která se stala mezi patronem, to jest pánem neb hospodářem lodí, a pautníky. Nejprvé aby patron pány pautníky z Benátek až do země Sua- té, totiž k portu Jaffě dobezl a tu jich s navi čekal, dokudž by u zemi Svaté byli, a potom je odtud zase do Benátek přivezl. Item aby se patron ušemi věcmi, kteréž by koli k takovému plavení náležely a potřebné byly, hned tu, nežli by se od Bená- tek odplavili, dostatečně opatřil. Item aby patron panuom pautníkuom každého dne duakrát jísti dával, totiž oběd a večeři. Item jest povinen patron každého dne ráno panům pautní- kuom, jakž ustanau, kolací učiniti z maluazí a chleba bílého, a to takovau, aby každému z panuou pautníkuou dal číši aneb sklenici u dobrý truňk muškatele aneb maluazí dobrého, ne opravouaného ani jakkoliv míšeného, a k tomu kus chleba bí- lého, jemuž biskoktus říkají. Tím a takovým malvazím a chle- bem má se opatřiti hned tu u Benátkách. Item jest pouinen patron panuom pautníkuom při jídle dávati chleb nový, měký za pět neb šest dní, když se od Benátek od- plaví a též od jiných ostrouuou a portuou, k kterým přistanú, a tu všudy má nového a měkého chleba nakaupiti a ten dávati k stolu, dokudž by mohl truati a nesplesnivěl by, a potom te- prvd biskokty (to jest chléb duakrát pečený), kterýmižto bis- kokty má se opatřiti a u Benátkách jich dáti napeci tak, aby mu tu celau cestu postačily, a to dobrých biskoktuo bílých be- nátských. Item jest pouinen patron panuom pautníkuom dávati jísti k obě- du i k večeři maso pečené i vařené, nové a ne smrduté, a to dostatek. Též má jim dávati časem slepice, kuřata, vařené i pe- čené, vejce, presuti, salcyceny a jiné pokrmy náležité. Item u pátek pak a ve dni postní jest povinen patron dávati panuom pautníkuom jísti ryby z láku čisté a ne staré ani ne [ 16]
je dovezti a zas do Benátek přivezti, jakž pak obyčej toho jest. A tak o to smlauvali, až i smluvili, a to na spuosob níže položený. Notule artykuluov smlauvy, která se stala mezi patronem, to jest pánem neb hospodářem lodí, a pautníky. Nejprvé aby patron pány pautníky z Benátek až do země Sua- té, totiž k portu Jaffě dobezl a tu jich s navi čekal, dokudž by u zemi Svaté byli, a potom je odtud zase do Benátek přivezl. Item aby se patron ušemi věcmi, kteréž by koli k takovému plavení náležely a potřebné byly, hned tu, nežli by se od Bená- tek odplavili, dostatečně opatřil. Item aby patron panuom pautníkuom každého dne duakrát jísti dával, totiž oběd a večeři. Item jest povinen patron každého dne ráno panům pautní- kuom, jakž ustanau, kolací učiniti z maluazí a chleba bílého, a to takovau, aby každému z panuou pautníkuou dal číši aneb sklenici u dobrý truňk muškatele aneb maluazí dobrého, ne opravouaného ani jakkoliv míšeného, a k tomu kus chleba bí- lého, jemuž biskoktus říkají. Tím a takovým malvazím a chle- bem má se opatřiti hned tu u Benátkách. Item jest pouinen patron panuom pautníkuom při jídle dávati chleb nový, měký za pět neb šest dní, když se od Benátek od- plaví a též od jiných ostrouuou a portuou, k kterým přistanú, a tu všudy má nového a měkého chleba nakaupiti a ten dávati k stolu, dokudž by mohl truati a nesplesnivěl by, a potom te- prvd biskokty (to jest chléb duakrát pečený), kterýmižto bis- kokty má se opatřiti a u Benátkách jich dáti napeci tak, aby mu tu celau cestu postačily, a to dobrých biskoktuo bílých be- nátských. Item jest pouinen patron panuom pautníkuom dávati jísti k obě- du i k večeři maso pečené i vařené, nové a ne smrduté, a to dostatek. Též má jim dávati časem slepice, kuřata, vařené i pe- čené, vejce, presuti, salcyceny a jiné pokrmy náležité. Item u pátek pak a ve dni postní jest povinen patron dávati panuom pautníkuom jísti ryby z láku čisté a ne staré ani ne [ 16]
Strana 17
smrduté, a to sordele, stirion, cauiaro; pakli kde bude moci míti tyto ryby živé, má je k jídlu kupovati. Item jest pouinen patron panuom pautníkům dávati při stole sejr dobrý parmazon a toho dostatek a tím se má tu hned opa- třiti v Benátkách, aby ho dosti měl přes tu celau cestu. Item jest povinen patron dávati panuom pautníkuom k stolu ovotce, jakožto jablka, hrušky, víno u hrozních, lymauny, po- morančí, melauny, angury a jiné ovotce u těch zemích oby- čejné. Item jest pouinen patron dávati panuom pautníkuom k stolu víno dobré dvoje, bílé a červené, a to nemíšené ani jak opra- vované, bez nedostatku, a to přes tu celau cestu. Item jest pouinen patron dávati panuom pautníkuom k stolu vodu čistau sladkau, jestliže by sobě kteří z nich chtěli jí víno míšeti. Item jestliže by který z panův pautníků, jsauc při stole, komu jinému chtěl dáti od stolu kus chleba aneb jakéhokoli jídla neb truňk vína, toho má míti vuoli a patron mu toho nemá zbraňo- vati. Item jestliže by jeden neb jich víc spolu z panů pautníkuo z ja- kéžkoli příčiny k stolu jíti nechtěli, tehdy jest patron povinen jim obzuláště jídlo poslati, a to takové, jaké jsau jiní jedli. Item má patron své čeledi, marynářuom a pacholkuom, při- kázati, aby když páni pautníci jedí, oni jim při stole nepřeká- želi, a jakž obyčej jich jest, jídla neb pití od nich nežebrali. Item jest pouinen patron panuom pautníkům každý tejden na stuol bílé ubrusy dávati a je ve všem čistotně chovati. Item bude pouinen patron rozkázati uždycky před jídlem dáti přinesti čisté vody sladké na medenici a ručník, aby sobě páni pautníci ruce mohli mejti. Item bude povinen patron rozkázati čeledi své dávati vody sladké čisté každému z panuou pautníkuou, když by koli a ko- likrát ji požádal. Item jest pouinen patron jednomu každému z panuou pautní- kuou na šífu místo slušné a prostranné ukázati, kde by sudu truhlu a víno a vodu i jiné své potřeby a věci chovdl. Item aby páni pautníci vuoli toho měli na každé místo a ušudy [17]
smrduté, a to sordele, stirion, cauiaro; pakli kde bude moci míti tyto ryby živé, má je k jídlu kupovati. Item jest pouinen patron panuom pautníkům dávati při stole sejr dobrý parmazon a toho dostatek a tím se má tu hned opa- třiti v Benátkách, aby ho dosti měl přes tu celau cestu. Item jest povinen patron dávati panuom pautníkuom k stolu ovotce, jakožto jablka, hrušky, víno u hrozních, lymauny, po- morančí, melauny, angury a jiné ovotce u těch zemích oby- čejné. Item jest pouinen patron dávati panuom pautníkuom k stolu víno dobré dvoje, bílé a červené, a to nemíšené ani jak opra- vované, bez nedostatku, a to přes tu celau cestu. Item jest pouinen patron dávati panuom pautníkuom k stolu vodu čistau sladkau, jestliže by sobě kteří z nich chtěli jí víno míšeti. Item jestliže by který z panův pautníků, jsauc při stole, komu jinému chtěl dáti od stolu kus chleba aneb jakéhokoli jídla neb truňk vína, toho má míti vuoli a patron mu toho nemá zbraňo- vati. Item jestliže by jeden neb jich víc spolu z panů pautníkuo z ja- kéžkoli příčiny k stolu jíti nechtěli, tehdy jest patron povinen jim obzuláště jídlo poslati, a to takové, jaké jsau jiní jedli. Item má patron své čeledi, marynářuom a pacholkuom, při- kázati, aby když páni pautníci jedí, oni jim při stole nepřeká- želi, a jakž obyčej jich jest, jídla neb pití od nich nežebrali. Item jest pouinen patron panuom pautníkům každý tejden na stuol bílé ubrusy dávati a je ve všem čistotně chovati. Item bude pouinen patron rozkázati uždycky před jídlem dáti přinesti čisté vody sladké na medenici a ručník, aby sobě páni pautníci ruce mohli mejti. Item bude povinen patron rozkázati čeledi své dávati vody sladké čisté každému z panuou pautníkuou, když by koli a ko- likrát ji požádal. Item jest pouinen patron jednomu každému z panuou pautní- kuou na šífu místo slušné a prostranné ukázati, kde by sudu truhlu a víno a vodu i jiné své potřeby a věci chovdl. Item aby páni pautníci vuoli toho měli na každé místo a ušudy [17]
Strana 18
po ušem šífu neb navi, kde se jim líbí a zdá, choditi, ušak tak, aby pacholkuom marynářuom při jejich prácech nepřekáželi. Item jestliže by (čehož Pán Buoh rač uchovati) který z pa- nuou pautníkuou se na šífu rozstonal, jest povinen jemu též zvláště patron jídlo posílati, a to od vajec, slepic neb jiného, co by na šífu měl, buď od jídla, buď od pití má mu dáti a jeho podlé své nejugšší možnosti opatřiti. Item bude povinen patron, jakž od Benátek se odplaví, k žád- nému jinému ostrovu a portu neb břehu nepřistávati, leč by to musel násilně učiniti pro bauři mořskau anebo vítr protivný, aneb že by uuole ušech panuou pautníkuou byla a patron se o to s nimi snesl, než k těmto dole psaným. Item nejprve má přistati k ostrofu Corfu a potom k ostrovu Zante, třetí k ostrovu Candy, čturté k ostrovu Cypru a potom k portu Jaffě, k zemi Suaté a na tom žádném místě a ostrovu nemá déle býti než dva nebo tři dni nejvíce, leč by uuole při- tom a povolení bylo všech panuou pautníkuou, aneb pro bauři mořskau a zlau fortuonu že by se plaviti nemohl, anebo pro nějakou jinau velikau a hodnau toho příčinu. Item bude pouinen patron hned, jak by k portu Jaffě k zemi Svaté přistal, posla poslati do Jeruzaléma o glejt a po gardya- na Hory Syon, aby se páni pautníci dlauho tu nemeškali. Item bude pouinen patron panuou pautníkuou u zemi Svaté i na jiných všech místech na té cestě hájiti a brániti a o ně se dostatečně zasazovati a je opatrovati po zemi i po moři podlé své nejvyšší možnosti a rozumu a jim ve všem raden a pomo- cen býti a o ně se starati, jako by se jeho samého ulastní osoby dotejkalo, a to pod pokutau ztracení lodí i co u ní jest. Item bude pouinen patron za pány pautníky u zemi Svaté i jinde všudy ušecka cla a mejta a jiné ušelijaké poplatky dá- vati a platiti a ušudy pod glejty se plaviti. Item u zemi Suaté bude pouinen patron platiti od oslů, na kte- rých páni pautníci jezditi budau, ohledávdjíce zemi Suatau a místa svatá, a to proto, aby páni pautníci od Turkuou, na číchž oslích jezditi budau, hyndrováni nebyli. Item u zemi Suaté bude patron pouinen panuom pautníkuom, kdežkoli budau jezditi, buď k Jordánu nebo jinam, zjednati lidi [ 18]
po ušem šífu neb navi, kde se jim líbí a zdá, choditi, ušak tak, aby pacholkuom marynářuom při jejich prácech nepřekáželi. Item jestliže by (čehož Pán Buoh rač uchovati) který z pa- nuou pautníkuou se na šífu rozstonal, jest povinen jemu též zvláště patron jídlo posílati, a to od vajec, slepic neb jiného, co by na šífu měl, buď od jídla, buď od pití má mu dáti a jeho podlé své nejugšší možnosti opatřiti. Item bude povinen patron, jakž od Benátek se odplaví, k žád- nému jinému ostrovu a portu neb břehu nepřistávati, leč by to musel násilně učiniti pro bauři mořskau anebo vítr protivný, aneb že by uuole ušech panuou pautníkuou byla a patron se o to s nimi snesl, než k těmto dole psaným. Item nejprve má přistati k ostrofu Corfu a potom k ostrovu Zante, třetí k ostrovu Candy, čturté k ostrovu Cypru a potom k portu Jaffě, k zemi Suaté a na tom žádném místě a ostrovu nemá déle býti než dva nebo tři dni nejvíce, leč by uuole při- tom a povolení bylo všech panuou pautníkuou, aneb pro bauři mořskau a zlau fortuonu že by se plaviti nemohl, anebo pro nějakou jinau velikau a hodnau toho příčinu. Item bude pouinen patron hned, jak by k portu Jaffě k zemi Svaté přistal, posla poslati do Jeruzaléma o glejt a po gardya- na Hory Syon, aby se páni pautníci dlauho tu nemeškali. Item bude pouinen patron panuou pautníkuou u zemi Svaté i na jiných všech místech na té cestě hájiti a brániti a o ně se dostatečně zasazovati a je opatrovati po zemi i po moři podlé své nejvyšší možnosti a rozumu a jim ve všem raden a pomo- cen býti a o ně se starati, jako by se jeho samého ulastní osoby dotejkalo, a to pod pokutau ztracení lodí i co u ní jest. Item bude pouinen patron za pány pautníky u zemi Svaté i jinde všudy ušecka cla a mejta a jiné ušelijaké poplatky dá- vati a platiti a ušudy pod glejty se plaviti. Item u zemi Suaté bude pouinen patron platiti od oslů, na kte- rých páni pautníci jezditi budau, ohledávdjíce zemi Suatau a místa svatá, a to proto, aby páni pautníci od Turkuou, na číchž oslích jezditi budau, hyndrováni nebyli. Item u zemi Suaté bude patron pouinen panuom pautníkuom, kdežkoli budau jezditi, buď k Jordánu nebo jinam, zjednati lidi [ 18]
Strana 19
a jízdné, kteříž by je doprovázeli a jich bránili, aby od poha- nuou šacováni a biti nebyli. Item bude pouinen patron u zemi Svaté platiti za pány pautní- ky od míst suatých, které budau navštěvovati a ohledovati, jako od Božího hrobu a od jiných míst, krom kde se nedává od kterého místa více přes mejdynu, jako na hůře Olivetské, u Be- taní, u hrobě blahoslavené Panny Marye a jinde; tu páni paut- níci sami za sebe budau povinni platiti. Item patron jest povinen dáti voditi pány pautníky u zemi Sva- té na ušecka místa svatá, kteréž blízko okolo města Jeruzaléma jsau i dálejí, nehledaje u tom žádného fortele, jmenovitě pak k Božímu hrobu, na horu Olivetskou, do Betaní, do audolí Joza- fat, do Betléma, na hory Júdské, k Jordánu, do Ebronu i na všecka jiná místa, které těchto časuou obyčej mají páni paut- níci navštěvovati, i na ty, které jsou ještě dálejí, ač bude-li moci se státi. Item bude pouinen patron s pány pautníky u zemi Svaté všudy osobně jezditi a uždycky při nich býti a jim žádné křivdy nedo- pustiti dáti činiti pohanuom a Turkuom. Item bude pouinen patron, jestliže by sobě který z panuou paut- níkuou co v zemi Svaté neb kterémkoli ostrovu kaupil, to mu až do Benátek douezti beze ušeho odporování. Item za to za všecko má jemu patronovi jeden každý z panuou pautníkuou dáti a zaplatiti čtyřidceti pět korun na zlatě dobrých berných benáckých, a to takto: polovici aby mu hned tu u Be- nátkách jako na místě dal, prve než odjede, a druhau polovici, když přistanau k zemi Svaté k portu Jaffě, má mu dáti a zapla- titi; pakli mu chce všecky hned u Benátkách dáti, má toho vuoli a patron má mu na to kuitancí dáti, že jest mu dal a zaplatil. Item také jest povinen patron, jakž by k kterému ostrovu naho- ře dotčenému a portu přistal, panuom pautníkuom bárky půj- čiti a pacholkuou, kteří by je z šífu k zemi dovezli, též i zase do šífu uvedli. Item když by koli páni pautníci přistali k kterému z těchto na- hoře jmenovaných ostrouuou a portuou, tehdy jest je povinen patron hned dáti dovezti k zemi a tu budau povinni páni paut- níci na suuoj náklad sobě jídlo i pití kupovati, dokudž by tu [ 19]
a jízdné, kteříž by je doprovázeli a jich bránili, aby od poha- nuou šacováni a biti nebyli. Item bude pouinen patron u zemi Svaté platiti za pány pautní- ky od míst suatých, které budau navštěvovati a ohledovati, jako od Božího hrobu a od jiných míst, krom kde se nedává od kterého místa více přes mejdynu, jako na hůře Olivetské, u Be- taní, u hrobě blahoslavené Panny Marye a jinde; tu páni paut- níci sami za sebe budau povinni platiti. Item patron jest povinen dáti voditi pány pautníky u zemi Sva- té na ušecka místa svatá, kteréž blízko okolo města Jeruzaléma jsau i dálejí, nehledaje u tom žádného fortele, jmenovitě pak k Božímu hrobu, na horu Olivetskou, do Betaní, do audolí Joza- fat, do Betléma, na hory Júdské, k Jordánu, do Ebronu i na všecka jiná místa, které těchto časuou obyčej mají páni paut- níci navštěvovati, i na ty, které jsou ještě dálejí, ač bude-li moci se státi. Item bude pouinen patron s pány pautníky u zemi Svaté všudy osobně jezditi a uždycky při nich býti a jim žádné křivdy nedo- pustiti dáti činiti pohanuom a Turkuom. Item bude pouinen patron, jestliže by sobě který z panuou paut- níkuou co v zemi Svaté neb kterémkoli ostrovu kaupil, to mu až do Benátek douezti beze ušeho odporování. Item za to za všecko má jemu patronovi jeden každý z panuou pautníkuou dáti a zaplatiti čtyřidceti pět korun na zlatě dobrých berných benáckých, a to takto: polovici aby mu hned tu u Be- nátkách jako na místě dal, prve než odjede, a druhau polovici, když přistanau k zemi Svaté k portu Jaffě, má mu dáti a zapla- titi; pakli mu chce všecky hned u Benátkách dáti, má toho vuoli a patron má mu na to kuitancí dáti, že jest mu dal a zaplatil. Item také jest povinen patron, jakž by k kterému ostrovu naho- ře dotčenému a portu přistal, panuom pautníkuom bárky půj- čiti a pacholkuou, kteří by je z šífu k zemi dovezli, též i zase do šífu uvedli. Item když by koli páni pautníci přistali k kterému z těchto na- hoře jmenovaných ostrouuou a portuou, tehdy jest je povinen patron hned dáti dovezti k zemi a tu budau povinni páni paut- níci na suuoj náklad sobě jídlo i pití kupovati, dokudž by tu [ 19]
Strana 20
u tom ostrově a na tom místě byli, též i u zemi Svaté budau povinni páni pautníci na suuoj náklad sobě stravu kupovati, dokudž u ní budau. Item patron nebude povinen panuom pautníkuom jísti a píti dávati, než toliko když na šífu se plaví; pakli by násilně bauří mořskau aneb protivným větrem k kterému jinému, než jest napřed jmenován, ostrovu přistati patron musel a na tom ostrově že by sobě páni pautníci nemohli nic najíti kaupiti k jídlu a nápoji, tehdy bude jim povinen patron u šífu stravu dávati; pakli by nalezli a měli co kaupiti, již jsou povinni se sami stravau opatřiti, dokudž by tu byli. Též kdyby k které zemi pro bauři mořskau a zlau fortunu ne- bo ostrovu přistali a ta země neb ostrou pod mocí a panování tureckém byl a že by tu glejtu patron panuom pautníkuom zjednati nemohl od vládaře té země aneb ostrovu tak, aby na zem z šífu bezpečně vystaupiti nemohli, tehdy jest jim povi- nen patron stravu u šífu dávati rovně jako by na moři se vezli. Item patron nebude povinen panuou pautníkuou u zemi Svaté u portu Jaffa déle s lodí čekati než čtrnácte dní leč pro něja- kau velikau a hodnau příčinu. Item zase jedauc od země Svaté k Benátkám jsau povinni pá- ni pautníci patrona čekati u Cypru ostrovu za osmnácte dní, dokudž by svého zboží neprodal a šífu zas nenaladovdl, leč by pro nějakau velikau a hodnau příčinu tu déle ostati musel. Item bude pouinen patron, když suuoj šíf neb navi ladovati bude, panuom pautníkuom jich míst nechávati prostranných a zbožím nezakládati. Item pakli by který z panuou pautníkuou (čehož rač Pán Buch zachovati), dadauc patronu peníze, prve u Benátkách umřel, nežli by odjeli, tehdy patron povinen jest ty peníze všecky zas navrátiti, komu budau spravedlivě náležeti. Item jestliže by pak (čehož Pán Buoh rač uchovati) který z pa- nuou pautníkuou na té cestě sem i tam jedauc umřel neb ja- kaužkoli příčinau s světa sešel, tehdy patron, povolaje dvdu nebo tří osob z jiných panuou pautníkuou, má jeho truhlu a ušecky věci ohledati, a to při přítomnosti těch osob buď na hotových penězích i jiné věci, buď na jiným statku málo neb [20]
u tom ostrově a na tom místě byli, též i u zemi Svaté budau povinni páni pautníci na suuoj náklad sobě stravu kupovati, dokudž u ní budau. Item patron nebude povinen panuom pautníkuom jísti a píti dávati, než toliko když na šífu se plaví; pakli by násilně bauří mořskau aneb protivným větrem k kterému jinému, než jest napřed jmenován, ostrovu přistati patron musel a na tom ostrově že by sobě páni pautníci nemohli nic najíti kaupiti k jídlu a nápoji, tehdy bude jim povinen patron u šífu stravu dávati; pakli by nalezli a měli co kaupiti, již jsou povinni se sami stravau opatřiti, dokudž by tu byli. Též kdyby k které zemi pro bauři mořskau a zlau fortunu ne- bo ostrovu přistali a ta země neb ostrou pod mocí a panování tureckém byl a že by tu glejtu patron panuom pautníkuom zjednati nemohl od vládaře té země aneb ostrovu tak, aby na zem z šífu bezpečně vystaupiti nemohli, tehdy jest jim povi- nen patron stravu u šífu dávati rovně jako by na moři se vezli. Item patron nebude povinen panuou pautníkuou u zemi Svaté u portu Jaffa déle s lodí čekati než čtrnácte dní leč pro něja- kau velikau a hodnau příčinu. Item zase jedauc od země Svaté k Benátkám jsau povinni pá- ni pautníci patrona čekati u Cypru ostrovu za osmnácte dní, dokudž by svého zboží neprodal a šífu zas nenaladovdl, leč by pro nějakau velikau a hodnau příčinu tu déle ostati musel. Item bude pouinen patron, když suuoj šíf neb navi ladovati bude, panuom pautníkuom jich míst nechávati prostranných a zbožím nezakládati. Item pakli by který z panuou pautníkuou (čehož rač Pán Buch zachovati), dadauc patronu peníze, prve u Benátkách umřel, nežli by odjeli, tehdy patron povinen jest ty peníze všecky zas navrátiti, komu budau spravedlivě náležeti. Item jestliže by pak (čehož Pán Buoh rač uchovati) který z pa- nuou pautníkuou na té cestě sem i tam jedauc umřel neb ja- kaužkoli příčinau s světa sešel, tehdy patron, povolaje dvdu nebo tří osob z jiných panuou pautníkuou, má jeho truhlu a ušecky věci ohledati, a to při přítomnosti těch osob buď na hotových penězích i jiné věci, buď na jiným statku málo neb [20]
Strana 21
mnoho, má popsati a ušecko spolu shromáždě zauříti a do Benátek doveza a před kníže Jeho Milost a radu to přinesti a tu, komu spravedlivě náležeti bude, tomu se to od knížete Jeho Milosti a od rady dá, leč by ten nebožtík to jinému za zdravého rozumu dal a poručil kšaftem aneb že by s nim tu některý jeho příbuzný přítel byl a on to jemu by odkázal. Item jestliže by pak který (čehož rač Pán Buoh zachovati) z panuou pautníkuou na té cestě umřel, nežli by dojel k Jaffě k portu zemi Svaté, má patron polovici sobě té summy od těch čtyřidceti pěti korun schouati a druhau polovici do Benátek před Jeho Milost kníže a radu položiti, zas přijeda, s jinými věc- mi téhož nebožtíka tak, jakž nahoře položený artykul v sobě to šířejí zavírá. Pakli by který z panuou pautníkuu u zemi Sua- té umřel, ohledau Boží hrob a jiná některá místa svatá, tehdy ta summa všecka má patronovi ostati, leč by hned umřel, jak by do země Suaté přijel a zaň patron od Božího hrobu a od jiných míst svatých nic ještě nedal, tehdy má toliko patron té summy polovici sobě schovati. Ale kdyby zase od země Suaté jeda který z panuou pautníkuou umřel, má též patronovi ta- ková summa všecka ostati. Item kdyby se patron s lodí a s pány pautníky připlavil, přistal k portu Jaffě k zemi Svaté a tam u zemi Svaté že by byl mor nebo válka, pro kterauž by nemohli páni pautníci země Sva- té ohledati, jest povinen a má se s nimi patron zase nazpátek do Benátek plaviti. Item jestliže by zvěděl patron, že u kterém ostrovu nahoře jmenovaném, k kterému přistati má, mor jest, nemá k němu přistávati, a pakli by z nevědomí přistal, hned jak by o tom zvěděl, má se bez meškání od něho preč plaviti. Item bude pouinen patron, se zase plavě od země Svaté k Be- nátkuom, nikdež jinde nepřistávati než k ostrovu Cypru, jak nahoře ugmieněno, leč pro vodu sladkau a pro jiné potřeby aneb že by se na tom se všemi pány pautníky snesl dneb pro nějakau velikau a hodnau toho příčinu. Item budau páni pautníci povinni žádného světla u noci u šífu nepáliti ani míti déle hodiny na noc, leč s volí a vědomostí a povolením patrona. [21]
mnoho, má popsati a ušecko spolu shromáždě zauříti a do Benátek doveza a před kníže Jeho Milost a radu to přinesti a tu, komu spravedlivě náležeti bude, tomu se to od knížete Jeho Milosti a od rady dá, leč by ten nebožtík to jinému za zdravého rozumu dal a poručil kšaftem aneb že by s nim tu některý jeho příbuzný přítel byl a on to jemu by odkázal. Item jestliže by pak který (čehož rač Pán Buoh zachovati) z panuou pautníkuou na té cestě umřel, nežli by dojel k Jaffě k portu zemi Svaté, má patron polovici sobě té summy od těch čtyřidceti pěti korun schouati a druhau polovici do Benátek před Jeho Milost kníže a radu položiti, zas přijeda, s jinými věc- mi téhož nebožtíka tak, jakž nahoře položený artykul v sobě to šířejí zavírá. Pakli by který z panuou pautníkuu u zemi Sua- té umřel, ohledau Boží hrob a jiná některá místa svatá, tehdy ta summa všecka má patronovi ostati, leč by hned umřel, jak by do země Suaté přijel a zaň patron od Božího hrobu a od jiných míst svatých nic ještě nedal, tehdy má toliko patron té summy polovici sobě schovati. Ale kdyby zase od země Suaté jeda který z panuou pautníkuou umřel, má též patronovi ta- ková summa všecka ostati. Item kdyby se patron s lodí a s pány pautníky připlavil, přistal k portu Jaffě k zemi Svaté a tam u zemi Svaté že by byl mor nebo válka, pro kterauž by nemohli páni pautníci země Sva- té ohledati, jest povinen a má se s nimi patron zase nazpátek do Benátek plaviti. Item jestliže by zvěděl patron, že u kterém ostrovu nahoře jmenovaném, k kterému přistati má, mor jest, nemá k němu přistávati, a pakli by z nevědomí přistal, hned jak by o tom zvěděl, má se bez meškání od něho preč plaviti. Item bude pouinen patron, se zase plavě od země Svaté k Be- nátkuom, nikdež jinde nepřistávati než k ostrovu Cypru, jak nahoře ugmieněno, leč pro vodu sladkau a pro jiné potřeby aneb že by se na tom se všemi pány pautníky snesl dneb pro nějakau velikau a hodnau toho příčinu. Item budau páni pautníci povinni žádného světla u noci u šífu nepáliti ani míti déle hodiny na noc, leč s volí a vědomostí a povolením patrona. [21]
Strana 22
Item jest pouinen patron se dostatečně opatřiti dobrými puš- kaři, děly, kulemi, prachy i ušelijakau střelbau a přípravami, kteréž by k bitvě náležely, pro obránění panuou pautníkuou a lodí, kdyby toho potřeba nastala. Item bude povinen patron do šífu zjednati baruíře dobrého, buďto jednoho nebo dva, a ten s sebau má míti truhlu a u ní dostatečné opatření ušelijakých potřeb k lékařství náležících, jestliže by Pán Buoh na kterého z panuou pautníkův ráčil ne- moc anebo nějaký auraz dopustiti, aby jeho hojiti a pohodlé mu činiti mohl. Item jest povinen patron téhož barvíře buď jednoho neb dvd na svůj náklad chovati a jemu platiti a ten baruíř má panuom pautníkuom hlavy mejti, je holiti a ušelijaké pohodlí jim čini- ti, však budau páni pautníci témuž barvíři každý od sebe, u čemž komu poslouží, povinni zaplatiti, co slušného jest. Item též má patron svému kuchaři na šífu rozkázati, chtěl-li by sobě který z panuou pautníkuou co u vohnišť sám uařiti, jemu nezbraňoval. Též kdyby sobě který z panuou pautníkuou zvlášt co udřiti kuchaři dal, on příjma to má bez odporu uvařiti. Item tlumače, kteréhož Jeho Milost kníže a rada panům paut- níkuom, aby od nich tlumačil, přidadí, bude povinen patron s sebau bezti a zase přivezti. Item bývá obyčej, když se páni pautníci k zemi Svaté připlaví a u portu Jaffa přistandu aneb když zas k Benátkám přijedau, že k stolu přicházejí čeled patronova a žádají od panuou paut- níkuo na spropití, jako piota, scalco, kuchaři, šeňkýři, baruíři a jiná čeled, toho patron dopustiti nemá a své čeledi přikázati a jim zapověděti, aby panuou pautníkův u ničemž nešacovali a peněz od nich nebrali. Item pakli by co tuto u této smlauvě pozapomenuto aneb do- staveno nebylo, čeho by od starodávna obyčej byl, aneb z prá- va že by náleželo, patron to ušecko zdržeti má a povinen jest, tak jako by tuto položeno bylo, a to beze uší vejmluvy. Item jestliže by kdo po této smlauvě z panuou pautníkuou te- prvá do Benátek přijel aneb při této smlauvě nebyl a k patro- novi přišel a tuto smlauvu tak, jak jsau jiní ujali, ujíti chtěl a [ 22]
Item jest pouinen patron se dostatečně opatřiti dobrými puš- kaři, děly, kulemi, prachy i ušelijakau střelbau a přípravami, kteréž by k bitvě náležely, pro obránění panuou pautníkuou a lodí, kdyby toho potřeba nastala. Item bude povinen patron do šífu zjednati baruíře dobrého, buďto jednoho nebo dva, a ten s sebau má míti truhlu a u ní dostatečné opatření ušelijakých potřeb k lékařství náležících, jestliže by Pán Buoh na kterého z panuou pautníkův ráčil ne- moc anebo nějaký auraz dopustiti, aby jeho hojiti a pohodlé mu činiti mohl. Item jest povinen patron téhož barvíře buď jednoho neb dvd na svůj náklad chovati a jemu platiti a ten baruíř má panuom pautníkuom hlavy mejti, je holiti a ušelijaké pohodlí jim čini- ti, však budau páni pautníci témuž barvíři každý od sebe, u čemž komu poslouží, povinni zaplatiti, co slušného jest. Item též má patron svému kuchaři na šífu rozkázati, chtěl-li by sobě který z panuou pautníkuou co u vohnišť sám uařiti, jemu nezbraňoval. Též kdyby sobě který z panuou pautníkuou zvlášt co udřiti kuchaři dal, on příjma to má bez odporu uvařiti. Item tlumače, kteréhož Jeho Milost kníže a rada panům paut- níkuom, aby od nich tlumačil, přidadí, bude povinen patron s sebau bezti a zase přivezti. Item bývá obyčej, když se páni pautníci k zemi Svaté připlaví a u portu Jaffa přistandu aneb když zas k Benátkám přijedau, že k stolu přicházejí čeled patronova a žádají od panuou paut- níkuo na spropití, jako piota, scalco, kuchaři, šeňkýři, baruíři a jiná čeled, toho patron dopustiti nemá a své čeledi přikázati a jim zapověděti, aby panuou pautníkův u ničemž nešacovali a peněz od nich nebrali. Item pakli by co tuto u této smlauvě pozapomenuto aneb do- staveno nebylo, čeho by od starodávna obyčej byl, aneb z prá- va že by náleželo, patron to ušecko zdržeti má a povinen jest, tak jako by tuto položeno bylo, a to beze uší vejmluvy. Item jestliže by kdo po této smlauvě z panuou pautníkuou te- prvá do Benátek přijel aneb při této smlauvě nebyl a k patro- novi přišel a tuto smlauvu tak, jak jsau jiní ujali, ujíti chtěl a [ 22]
Strana 23
ujal, tehdy jest ho pouinen patron s sebau uzíti a tu smlauvu jemu zdržeti bez ušelikého odporu jako i jiným panuom paut- níkuom, kteří jsau ji s nim udělali. Item jest pouinen patron a má tuto smlauvu a artykule všecky tak, jak tuto sepsaní stojí, panuom pautníkuom držeti a podlé nich se zachovati, jako na dobrého náleží, nic sobě u tom na pomoc žádné vejmluvy a obmyslu nebera, a pány pautníky ve všem tak chouati, je na každém místě zastávati, o ně péči míti, jako sám o svdu vlastní osobu, a jim ve všem raden a po- mocen býti má podlé své nejugšší možnosti a rozumu, nehle- daje u tom žádného svého užitku ani fortele, dle tak je opatro- vati, jak na lidi dobré a poctivé náleží, a to má hned tu u Be- nátkách rukau dání sturditi, a než odjede z Benátek, to dosta- tečně uručiti, že se tak ve všem a nejinak chce chovati, pod pokutau 50 tisíc dukátuou benátských a ztracení navi i s tím, což u ní jest. Stala se tato smlauva u slavném městě Benátkách před Božím tělem léta Páně 1546. Pod tím jsou podepsaná byla jména panuou pautníkuou těch, kteří jsou s patronem smlauvali. Potom tato smlauva a artu- kulové její se na dva listy přepsali, jeden latině a druhý vlasky, a páni pautníci schovdli latinský list, k němuž patron sudu pečet přitiskl, ale druhý vlaský sobě vzal. Též tato smlauva jest s Jeho Milosti knížecí a vší rady benát- ské vědomostí a volí sturzená a tu u Benátkách zapsaná s jmé- ny panuou pautníkuou. Také jest patron to ušecko tu hned u Benátkách, než odjel, do- statečně několika znamenitými měštany benátskými uručil. Toto ještě věděti se má, že kterého by koli času v roce krom zimy některé osoby do Benátek se sjely k Božímu hrobu puto- vati chtíce, že uždycky lodí a šífy najdau u Benátkách, na kte- rých by tu cestu uykonati mohly; ušak jest ten obyčej, že nejvíc o Božím těle neb před tím časem se pautníci sjíždějí do Bená- tek, kteří do země Svaté putovati chtí, a to z té příčiny, že těch časů, totiž u létě dobří větrové a pokojní vějí a časy čisté i teplé jsau příhodné k plavení. [ 23]
ujal, tehdy jest ho pouinen patron s sebau uzíti a tu smlauvu jemu zdržeti bez ušelikého odporu jako i jiným panuom paut- níkuom, kteří jsau ji s nim udělali. Item jest pouinen patron a má tuto smlauvu a artykule všecky tak, jak tuto sepsaní stojí, panuom pautníkuom držeti a podlé nich se zachovati, jako na dobrého náleží, nic sobě u tom na pomoc žádné vejmluvy a obmyslu nebera, a pány pautníky ve všem tak chouati, je na každém místě zastávati, o ně péči míti, jako sám o svdu vlastní osobu, a jim ve všem raden a po- mocen býti má podlé své nejugšší možnosti a rozumu, nehle- daje u tom žádného svého užitku ani fortele, dle tak je opatro- vati, jak na lidi dobré a poctivé náleží, a to má hned tu u Be- nátkách rukau dání sturditi, a než odjede z Benátek, to dosta- tečně uručiti, že se tak ve všem a nejinak chce chovati, pod pokutau 50 tisíc dukátuou benátských a ztracení navi i s tím, což u ní jest. Stala se tato smlauva u slavném městě Benátkách před Božím tělem léta Páně 1546. Pod tím jsou podepsaná byla jména panuou pautníkuou těch, kteří jsou s patronem smlauvali. Potom tato smlauva a artu- kulové její se na dva listy přepsali, jeden latině a druhý vlasky, a páni pautníci schovdli latinský list, k němuž patron sudu pečet přitiskl, ale druhý vlaský sobě vzal. Též tato smlauva jest s Jeho Milosti knížecí a vší rady benát- ské vědomostí a volí sturzená a tu u Benátkách zapsaná s jmé- ny panuou pautníkuou. Také jest patron to ušecko tu hned u Benátkách, než odjel, do- statečně několika znamenitými měštany benátskými uručil. Toto ještě věděti se má, že kterého by koli času v roce krom zimy některé osoby do Benátek se sjely k Božímu hrobu puto- vati chtíce, že uždycky lodí a šífy najdau u Benátkách, na kte- rých by tu cestu uykonati mohly; ušak jest ten obyčej, že nejvíc o Božím těle neb před tím časem se pautníci sjíždějí do Bená- tek, kteří do země Svaté putovati chtí, a to z té příčiny, že těch časů, totiž u létě dobří větrové a pokojní vějí a časy čisté i teplé jsau příhodné k plavení. [ 23]
Strana 24
A tu se hned patron na tu cestu strojil, též i páni pautníci, a utom přišla slavnost dne Božího těla, před kterúžto slavností bylo nám dáno věděti skrz tlumače (nám od knížete Jeho Mi- losti a celé rady přidaného, aby s námi tu cestu uykonal) do hospod, kde jsme stáli, abychom se dali ušickni najíti ráno na Boží tělo, a to u kostele u suatého Marka u kůru. O slavné procesí, která byla na den Božího těla v Benátkách, a jaká se poctivost pautníkuom děje. KAPITOLA TŘETÍ. otom ráno na Boží tělo sešli jsme se ušickni pautníci do kostela hlavního města Benátek k svatému Marku do kuo- Lru. A tu Jeho Milost kníže benátské u svém majestátu s le- gátem papežským i s jinými pány z rady u jich habitu, to jest u sukních šarlatových a axamítových červených a někteří u brunátných dlauhých až do země, jak obyčej jich, do kuoru přišel a na sudu stolici se posadil. Též i jiní páni z rady do svých stolic šli, které jsau u kuoru, každý na své místo, a my pautníci stáli na pravé straně oltáře velikého suatého Marka, u kterémžto oltáři tělo suatého Marka, evangelisty Páně, po- chováno leží, a tu jsme mši slyšeli. Po té mši hned se začala procesí slavná. Mniší šli dva a dvd spolu ze všech klášteruou, kteří u Benátkách i okolo jsau, kaž- dého zákona neb řeholy zvlášť, a potom bratrstua, která jsau u Benátkách, suatého Marka, suatého Rocha, suatého Jáno evangelisty a jiné bratrstva města Benátek, a ti nesli na no- sidlách neb nebesách divné hry, kteréžto byly činěny od dítek malých živých, a to vše velmi pěkně a duokladně, až jistě bylo se čemu podívati. Přitom bylo nešeno mnoho svátostí zlatem a stříbrem ozdobených, též i celé obrazy stříbrné a jiných zla- [24]
A tu se hned patron na tu cestu strojil, též i páni pautníci, a utom přišla slavnost dne Božího těla, před kterúžto slavností bylo nám dáno věděti skrz tlumače (nám od knížete Jeho Mi- losti a celé rady přidaného, aby s námi tu cestu uykonal) do hospod, kde jsme stáli, abychom se dali ušickni najíti ráno na Boží tělo, a to u kostele u suatého Marka u kůru. O slavné procesí, která byla na den Božího těla v Benátkách, a jaká se poctivost pautníkuom děje. KAPITOLA TŘETÍ. otom ráno na Boží tělo sešli jsme se ušickni pautníci do kostela hlavního města Benátek k svatému Marku do kuo- Lru. A tu Jeho Milost kníže benátské u svém majestátu s le- gátem papežským i s jinými pány z rady u jich habitu, to jest u sukních šarlatových a axamítových červených a někteří u brunátných dlauhých až do země, jak obyčej jich, do kuoru přišel a na sudu stolici se posadil. Též i jiní páni z rady do svých stolic šli, které jsau u kuoru, každý na své místo, a my pautníci stáli na pravé straně oltáře velikého suatého Marka, u kterémžto oltáři tělo suatého Marka, evangelisty Páně, po- chováno leží, a tu jsme mši slyšeli. Po té mši hned se začala procesí slavná. Mniší šli dva a dvd spolu ze všech klášteruou, kteří u Benátkách i okolo jsau, kaž- dého zákona neb řeholy zvlášť, a potom bratrstua, která jsau u Benátkách, suatého Marka, suatého Rocha, suatého Jáno evangelisty a jiné bratrstva města Benátek, a ti nesli na no- sidlách neb nebesách divné hry, kteréžto byly činěny od dítek malých živých, a to vše velmi pěkně a duokladně, až jistě bylo se čemu podívati. Přitom bylo nešeno mnoho svátostí zlatem a stříbrem ozdobených, též i celé obrazy stříbrné a jiných zla- [24]
Strana 25
tých a stříbrných nádob, kalichův, patyn a klénotův kostelních velmi mnoho, o čemž by bylo tuto mnoho psáti a potřebovdla by ta procesí zvláštní knížky, kdyby jí všecku vypsati chtěl, protož tuto toho zanechám. Potom s tau procesí šli kněží a kanovníci, a to skrz kostel a kůr mimo kníže Jeho Milost a radu i nás pautníky ven z kostela okolo placu svatého Marka. Na- posledy pak po všech za mostrancí velikau, kterau čtyří kněží nesli na nebesách neb nosidlách k tomu připravených, šlo Jeho Milost kníže benátské a legát papežský, a tu každý pán z rady neb senátor vzal k sobě jednoho pautníka a ten mu šel po pra- vé straně. A tak než jsme vyšli s tau procesí s kostela svatého Marka, byla každému daná svíce osková z panuou senáto- ruou i pautníkuou a tu ji sobě každý rozsuítil a tak jsme šli ušickni s tau procesí, nesauc svíce hořící u rukau okolo pala- cu neb ryňku svatého Marka v Benátkách až zase do kostela. Též jest ten obyčej, že každý pautník na levé straně u srdce má kříž dvojitý červený a v něm malé křížky čtyři, erb města Jeruzaléma, přišitý na sukni, udělaný z červeného sukna neb z něčeho jiného, a to znamení neb kříž tak nosí tu celau cestu až zas do Benátek přijede, a to proto, aby po tom znamení poznán byl, že jest pautníkem Božího hrobu. Potom když jsme zase s tau procesí do kostela svatého Marka přišli a Jeho Milost kníže, když jest před veliký oltář svaté- ho Marka přišel, poklekl jest na kolena i jiní páni senátorové ušickni, též i my vedlé nich pautníci a tu jest byl nám ukázán jeden znamenitý klénot ze tří klénotuou, kteří jsú ve všem křes- [25]
tých a stříbrných nádob, kalichův, patyn a klénotův kostelních velmi mnoho, o čemž by bylo tuto mnoho psáti a potřebovdla by ta procesí zvláštní knížky, kdyby jí všecku vypsati chtěl, protož tuto toho zanechám. Potom s tau procesí šli kněží a kanovníci, a to skrz kostel a kůr mimo kníže Jeho Milost a radu i nás pautníky ven z kostela okolo placu svatého Marka. Na- posledy pak po všech za mostrancí velikau, kterau čtyří kněží nesli na nebesách neb nosidlách k tomu připravených, šlo Jeho Milost kníže benátské a legát papežský, a tu každý pán z rady neb senátor vzal k sobě jednoho pautníka a ten mu šel po pra- vé straně. A tak než jsme vyšli s tau procesí s kostela svatého Marka, byla každému daná svíce osková z panuou senáto- ruou i pautníkuou a tu ji sobě každý rozsuítil a tak jsme šli ušickni s tau procesí, nesauc svíce hořící u rukau okolo pala- cu neb ryňku svatého Marka v Benátkách až zase do kostela. Též jest ten obyčej, že každý pautník na levé straně u srdce má kříž dvojitý červený a v něm malé křížky čtyři, erb města Jeruzaléma, přišitý na sukni, udělaný z červeného sukna neb z něčeho jiného, a to znamení neb kříž tak nosí tu celau cestu až zas do Benátek přijede, a to proto, aby po tom znamení poznán byl, že jest pautníkem Božího hrobu. Potom když jsme zase s tau procesí do kostela svatého Marka přišli a Jeho Milost kníže, když jest před veliký oltář svaté- ho Marka přišel, poklekl jest na kolena i jiní páni senátorové ušickni, též i my vedlé nich pautníci a tu jest byl nám ukázán jeden znamenitý klénot ze tří klénotuou, kteří jsú ve všem křes- [25]
Strana 26
tanstvu nejdražší, jako kamen karbuňkulus, hrubý co slepičí vejce, který na zlatém velikém svícnu na velikém oltáři stál, kterýžto kámen za největší a nejdražší klénot páni Benátčané mají a chovdjí a dráž jej nežli za jedno králouství šacují. Tu chvílku poklečevši ustali jsme a svíce náše zhasili; od panuou senátoruou je brali, ale nám pautníkuom jich tak zhašených nechali. A tak potom kníže Jeho Milost šel z kostela až na pa- lác, který před jeho pokoji jest, s pány a my s nim a tu se posadil a my pautníci jeden po druhém podávali jsme Jeho Milosti rukau a žehnali se, tolikéž i s pány senátory a potom odtud každý šel do své hospody k obědu. Vtom pak přišli do naších hospod služebníci od auřadu, žá- dajíc od nás pautníkuo na spropití, a tu jim jeden každý, co mu se vidělo a zdálo, jako pac, dva víc míň, co kdo chtěl dal. A ostali jsme ty dni po Božím těle u Benátkách strojíce se na tu cestu tak my pautníci jako i patron, až osmý den po Božím těle, to jest u pátek druhého dne měsíce července, poslal náš patron barku do města Benátek před náše hospody a tu každý paut- ník dal na tu bárku svdu truhlu a své věci, oni nám to dovezli do navi neb šífu, na kterém jsme měli jeti, a ten stál uně na vy- sokém moři míli českau a víc od Benátek. Téhož dne ráno umřel jeden z naších tovaryšuou pautníkuou u Benátkách na červenau nemoc, neb se nedávno předtím tu byl rozstonal, rodem jsa z Nydrlantu a k večerau jest pocho- ván u Benátkách. Smiluoj se Pán Buoh nad duší! Potom hned jsau se někteří z pautníkův plavili do navi ráno u sobotu a ně- kteří v sobotu večer, kdy se komu vidělo a zdálo, neb již patron počal dávati stravu u šífu, a já teprvd do navi plavil se u neděli ráno na lodičce, která slove kundele, na kterýchžto lodičkách sem i tam po městě Benátkách se vozí, a tu za námi teprvd ostatek pautníkuou připlavilo se u pondělí. A tak jsme stáli tu s naví na uysokém moři za míli českau a víc od Benátek ten celý den u pondělí a noc, ladujíc ji a strojíce se na cestu, neb nave měla čtyři kotue uvržené u moře, ale ještě u auterý jsme stáli přes celý den a noc čekajíc na dobrý vítr. Ten večér totiž u auterý hřímalo a blýskalo se velmi a moře se počalo bauřiti, dle brzo přestalo. [ 26 ]
tanstvu nejdražší, jako kamen karbuňkulus, hrubý co slepičí vejce, který na zlatém velikém svícnu na velikém oltáři stál, kterýžto kámen za největší a nejdražší klénot páni Benátčané mají a chovdjí a dráž jej nežli za jedno králouství šacují. Tu chvílku poklečevši ustali jsme a svíce náše zhasili; od panuou senátoruou je brali, ale nám pautníkuom jich tak zhašených nechali. A tak potom kníže Jeho Milost šel z kostela až na pa- lác, který před jeho pokoji jest, s pány a my s nim a tu se posadil a my pautníci jeden po druhém podávali jsme Jeho Milosti rukau a žehnali se, tolikéž i s pány senátory a potom odtud každý šel do své hospody k obědu. Vtom pak přišli do naších hospod služebníci od auřadu, žá- dajíc od nás pautníkuo na spropití, a tu jim jeden každý, co mu se vidělo a zdálo, jako pac, dva víc míň, co kdo chtěl dal. A ostali jsme ty dni po Božím těle u Benátkách strojíce se na tu cestu tak my pautníci jako i patron, až osmý den po Božím těle, to jest u pátek druhého dne měsíce července, poslal náš patron barku do města Benátek před náše hospody a tu každý paut- ník dal na tu bárku svdu truhlu a své věci, oni nám to dovezli do navi neb šífu, na kterém jsme měli jeti, a ten stál uně na vy- sokém moři míli českau a víc od Benátek. Téhož dne ráno umřel jeden z naších tovaryšuou pautníkuou u Benátkách na červenau nemoc, neb se nedávno předtím tu byl rozstonal, rodem jsa z Nydrlantu a k večerau jest pocho- ván u Benátkách. Smiluoj se Pán Buoh nad duší! Potom hned jsau se někteří z pautníkův plavili do navi ráno u sobotu a ně- kteří v sobotu večer, kdy se komu vidělo a zdálo, neb již patron počal dávati stravu u šífu, a já teprvd do navi plavil se u neděli ráno na lodičce, která slove kundele, na kterýchžto lodičkách sem i tam po městě Benátkách se vozí, a tu za námi teprvd ostatek pautníkuou připlavilo se u pondělí. A tak jsme stáli tu s naví na uysokém moři za míli českau a víc od Benátek ten celý den u pondělí a noc, ladujíc ji a strojíce se na cestu, neb nave měla čtyři kotue uvržené u moře, ale ještě u auterý jsme stáli přes celý den a noc čekajíc na dobrý vítr. Ten večér totiž u auterý hřímalo a blýskalo se velmi a moře se počalo bauřiti, dle brzo přestalo. [ 26 ]
Strana 27
O spuosobu a velikosti navi neb lodí i o tom, co v ní bylo. KAPITOLA ČTVRTA. Tuto mi se zdá za potřebné býti, abych prvé nežli počnu co o našem plavení psáti, nětco o navi neb lodi, na které jsme se plavili, napsal, a to strany velikosti a spuosobu jejího a jmén plachet i jiných věcí, které se často u této kníze jmenovati budau, aby ten, kdož toto čísti bude, všemu dobře uyrozuměti mohl. I předkem ta lodí, na které jsme my se plavili, byla jest nave veliká, kteréžto latině říkají nauis oneraria magna. Ta byla zdýlí nahoře od jednoho konce až k druhému, to jest od před- ku až k zadku okolo 14 sáhuou, zšíří nahoře uprostředku okolo 4 sáhuou a zhlaubí od dna až do vrchu zpředu okolo 5 lúter a zzadu okolo 4 láter a uprostředku okolo 3 láter, nebo zpředu a zzadu jest vgšší nežli uprostředku: zzadu vyšší látra a víc, napřed pak jest vyšší nežli uprostředku dodu láter, neb po předku jest nejugšší. Ta jest měla od dna unitř až dopro- středku 3 podlahy neb ponebí, které jdau skrze ušecku lodí, a poněvádž jest zzadu a zpředu vyšší než uprostředku, pro- tož zzadu ještě měla jednu podlahu neb ponebí nad ty první 3, a tak měla čtvero ponebí. Zzadu to hořejší ponebí čturté jde asi na dýl do třetiny lodí a napřed ještě dvoje ponebí vejš nad ty troje, které jsau skrz ušecku lodí. A tak měla napřed 5 po- dlah a ty dvě podlahy neb ponebí přední nad ony 3, které jsau skrz ušecku lodí, jdau od předku až skuoro do čturti lodí na dýl. A tak lodí jest uprostředku nižší a tu jest plácek asi čturti lodí zdýlí a zšíří, jak lodí jest, a každá ta podlaha jest jedna od druhé člověka zvejší a pídi vejš krom těch dvdu hořejších napřed, které jsau nižší, takže se musí drobet posehnauti, když pod nimi chodí, též jest ušecka po stranách shuory až doluou okrauhle dělaná a uždy se čím délejí ke dnu auží, dle však roz- uměj okrauhle co sud, též předek jeji jde okrauhle v špic, ač [27]
O spuosobu a velikosti navi neb lodí i o tom, co v ní bylo. KAPITOLA ČTVRTA. Tuto mi se zdá za potřebné býti, abych prvé nežli počnu co o našem plavení psáti, nětco o navi neb lodi, na které jsme se plavili, napsal, a to strany velikosti a spuosobu jejího a jmén plachet i jiných věcí, které se často u této kníze jmenovati budau, aby ten, kdož toto čísti bude, všemu dobře uyrozuměti mohl. I předkem ta lodí, na které jsme my se plavili, byla jest nave veliká, kteréžto latině říkají nauis oneraria magna. Ta byla zdýlí nahoře od jednoho konce až k druhému, to jest od před- ku až k zadku okolo 14 sáhuou, zšíří nahoře uprostředku okolo 4 sáhuou a zhlaubí od dna až do vrchu zpředu okolo 5 lúter a zzadu okolo 4 láter a uprostředku okolo 3 láter, nebo zpředu a zzadu jest vgšší nežli uprostředku: zzadu vyšší látra a víc, napřed pak jest vyšší nežli uprostředku dodu láter, neb po předku jest nejugšší. Ta jest měla od dna unitř až dopro- středku 3 podlahy neb ponebí, které jdau skrze ušecku lodí, a poněvádž jest zzadu a zpředu vyšší než uprostředku, pro- tož zzadu ještě měla jednu podlahu neb ponebí nad ty první 3, a tak měla čtvero ponebí. Zzadu to hořejší ponebí čturté jde asi na dýl do třetiny lodí a napřed ještě dvoje ponebí vejš nad ty troje, které jsau skrz ušecku lodí. A tak měla napřed 5 po- dlah a ty dvě podlahy neb ponebí přední nad ony 3, které jsau skrz ušecku lodí, jdau od předku až skuoro do čturti lodí na dýl. A tak lodí jest uprostředku nižší a tu jest plácek asi čturti lodí zdýlí a zšíří, jak lodí jest, a každá ta podlaha jest jedna od druhé člověka zvejší a pídi vejš krom těch dvdu hořejších napřed, které jsau nižší, takže se musí drobet posehnauti, když pod nimi chodí, též jest ušecka po stranách shuory až doluou okrauhle dělaná a uždy se čím délejí ke dnu auží, dle však roz- uměj okrauhle co sud, též předek jeji jde okrauhle v špic, ač [27]
Strana 28
právě špičatý není až u vrchu; zzadu je rovná, co by ji utal, dole a nahoře drobet ven povydaná zzadu a jest všecka dělaná z dříví a z prken tlustých laučových a dubových a zbíjená zhusto hřeby hrubými a mocnými železnými; kde se pak prkna u hro- madu spojují, tu jest zabitá kaudelnými knoty a všecka zeunitř posmolená, též i unitř na některých místech, kdež toho potřeba ukazuje, a k přednímu konci jest užší jako i k zadnímu a upro- středku vypáčená s obau strán nápodobně co sud. V třetině téměř lodí na dýl jest strom usazený silně do navi, tlustý víc než u uobjetí, ssazovaný z několika jiných dřev a pota- hovdný zhusta provazy co sud obručemi. Ten jest zvejší nad lodí prostředek okolo 4 láter a ten strom slove ulasky el albore, latině malus nauis, německy der Mast oder Mastpaun. A naho- ře toho stromu jest kuoš z dříví udělaný, okrauhlý co čapí hníz- do, sáhu maje zšíří a sáhu zdýlí okrauhle a můž do něho 5 neb 6 osob i více svobodně ujíti. Ten kůš slove vlasky la ceba, latině specula neb carchesium, německy Mierzner. Od toho koše jde mnoho provazů s obau strán dolů u strany navi a ti jsau k kusům řetězům, kteří do navi jsou ubiti, přivá- záni a jsau nataženi velmi tuze s každé strany okolo 15 prova- zuou, a ti jsou proto, aby strom tuze stál a snadno se nezlámal. Ti provazi slovdu latině rudentes a jsau dosti tlustí a přes ty pro- vazy napříč jsau jiní vázaní tenší a tak jest co řebříky, že muo- že po ních lísti z lodí až nahoru do koše. Nad košem pak jest opět vydané na vejš bidlo dosti tlusté, zvejší asi půl druhého látra a nad tím bidlem praporec. To bidlo má provazy po stra- nách až k koši natažené, aby tuze stálo, a nad tím bidlem te- prvá praporec nahoře. A tak jest ten strom zvejší od lodí pro- středka až k praporci okolo puol šesta látra. Na tom stromu pod košem visí plachta veliká a čtverhraná, dvojnásob z plát- na tlustého, pevného udělaná, jak i jiné všecky plachty, a proší- vaná hustě harlafy, a ta se může spustiti po skřipcích doluou do navi a zas nahoru uytáhnouti až pod kuoš, a když ji rozváží a rozestrau a spustí doluou, tehdy visí od koše až doluou do- prostřed lodí a jest hrubě široká a veliká, a ta slove vlasky la maistra, německy Schenfersegel. Nad košem pak jest opět jiná malá plachtice, jenž na tom bidle visí, které nad košem pod [28 ]
právě špičatý není až u vrchu; zzadu je rovná, co by ji utal, dole a nahoře drobet ven povydaná zzadu a jest všecka dělaná z dříví a z prken tlustých laučových a dubových a zbíjená zhusto hřeby hrubými a mocnými železnými; kde se pak prkna u hro- madu spojují, tu jest zabitá kaudelnými knoty a všecka zeunitř posmolená, též i unitř na některých místech, kdež toho potřeba ukazuje, a k přednímu konci jest užší jako i k zadnímu a upro- středku vypáčená s obau strán nápodobně co sud. V třetině téměř lodí na dýl jest strom usazený silně do navi, tlustý víc než u uobjetí, ssazovaný z několika jiných dřev a pota- hovdný zhusta provazy co sud obručemi. Ten jest zvejší nad lodí prostředek okolo 4 láter a ten strom slove ulasky el albore, latině malus nauis, německy der Mast oder Mastpaun. A naho- ře toho stromu jest kuoš z dříví udělaný, okrauhlý co čapí hníz- do, sáhu maje zšíří a sáhu zdýlí okrauhle a můž do něho 5 neb 6 osob i více svobodně ujíti. Ten kůš slove vlasky la ceba, latině specula neb carchesium, německy Mierzner. Od toho koše jde mnoho provazů s obau strán dolů u strany navi a ti jsau k kusům řetězům, kteří do navi jsou ubiti, přivá- záni a jsau nataženi velmi tuze s každé strany okolo 15 prova- zuou, a ti jsou proto, aby strom tuze stál a snadno se nezlámal. Ti provazi slovdu latině rudentes a jsau dosti tlustí a přes ty pro- vazy napříč jsau jiní vázaní tenší a tak jest co řebříky, že muo- že po ních lísti z lodí až nahoru do koše. Nad košem pak jest opět vydané na vejš bidlo dosti tlusté, zvejší asi půl druhého látra a nad tím bidlem praporec. To bidlo má provazy po stra- nách až k koši natažené, aby tuze stálo, a nad tím bidlem te- prvá praporec nahoře. A tak jest ten strom zvejší od lodí pro- středka až k praporci okolo puol šesta látra. Na tom stromu pod košem visí plachta veliká a čtverhraná, dvojnásob z plát- na tlustého, pevného udělaná, jak i jiné všecky plachty, a proší- vaná hustě harlafy, a ta se může spustiti po skřipcích doluou do navi a zas nahoru uytáhnouti až pod kuoš, a když ji rozváží a rozestrau a spustí doluou, tehdy visí od koše až doluou do- prostřed lodí a jest hrubě široká a veliká, a ta slove vlasky la maistra, německy Schenfersegel. Nad košem pak jest opět jiná malá plachtice, jenž na tom bidle visí, které nad košem pod [28 ]
Strana 29
praporcem jest, a ta slove ulasky el trinketo, německy gros Merzsegel. Potom upředku lodí opět jest takový strom druhý, dle ne tak tlustý a uysoký jako ten prostřední, též není ssazo- vaný z jiných stromův neb kusuou, než jest celý samorostlý a ten má také nahoře kuoš, dle ne tak veliký jako prostřední, o nad tím košem opět bidlo a na tom malá plachtice a nad tím praporec nahoře, a ta malá plachtice slove ulasky trinketo ala prora, německy Firmersegel. Též pod košem uisí na týmž stro- mě plachta, dle menší nežli ta prostřední veliká a ta slove vlas- ky mussketo, německy di Fok, a též má ten strom provazy po stranách doluo k lodí a jiný napříč co řebříky, že po nich do koše můž lísti, jako ten prostřední největší strom tím spuoso- bem, ale že jest všecko menší. Též spředu ven z lodí nad špi- cem jest vgdaný třetí strom ven na několik loket a na tom opět visí plachta nevelmi veliká a menší nežli ta, jenž slove mus- keto, a ta slove ulasky civitera, německy di Plinte. Zadu pak opět jest čturtý strom bez koše, však menší i nižší nežli přední, s košem nahoru vgdaný a na tom visí plachta kosovatá, podob- ná k křídlu, a jest dosti veliká a ta slove vlasky la mezana, ně- mecky di Mesan. Krom té, která jest byla kosovatá, jiné všecky plachty jsú čtverhranaté nápodobně co korauhve. A tak měla ta naše nave šest plachet velikých a malých, zzadu jednu ko- souatau, jenž slove mezana, uprostředku plachtu druhau ve- likau na největším stromě pod košem, která slove magistra, třetí nad košem, malau, která slove trinketo, čtvrtau na před- ním stromě pod košem, která slove musketo, pátau malau nad košem na týmž stromě, která slove trinketo ala prora, a šestau, vydanau ven z lodí na špici, která sloue civitera, a ty ušecky plachty uisí na těch stromích, jsauc přivázané k bidluom tlus- tým, které jsau napříč těch stromuou, na kterých ty příčné bidla s plachtami uisí nápodobně co korauhue, které bývají u kostelích, a ta příčná bidla, k kterým jsú plachty přivázaný, slovdu ulasky i latině antennae. A ty ušecky plachty mohau se spustiti doluou do šífu a svázati k těm příčným dřevuom, které slovdu latině antennae, a zase se mohau vytáhnauti, rozvázati, rozpustiti a rozestříti, aby do nich vítr mohl jíti. Též ty napřed popsané plachty jsau všecky celé krom tří, jako [ 29]
praporcem jest, a ta slove ulasky el trinketo, německy gros Merzsegel. Potom upředku lodí opět jest takový strom druhý, dle ne tak tlustý a uysoký jako ten prostřední, též není ssazo- vaný z jiných stromův neb kusuou, než jest celý samorostlý a ten má také nahoře kuoš, dle ne tak veliký jako prostřední, o nad tím košem opět bidlo a na tom malá plachtice a nad tím praporec nahoře, a ta malá plachtice slove ulasky trinketo ala prora, německy Firmersegel. Též pod košem uisí na týmž stro- mě plachta, dle menší nežli ta prostřední veliká a ta slove vlas- ky mussketo, německy di Fok, a též má ten strom provazy po stranách doluo k lodí a jiný napříč co řebříky, že po nich do koše můž lísti, jako ten prostřední největší strom tím spuoso- bem, ale že jest všecko menší. Též spředu ven z lodí nad špi- cem jest vgdaný třetí strom ven na několik loket a na tom opět visí plachta nevelmi veliká a menší nežli ta, jenž slove mus- keto, a ta slove ulasky civitera, německy di Plinte. Zadu pak opět jest čturtý strom bez koše, však menší i nižší nežli přední, s košem nahoru vgdaný a na tom visí plachta kosovatá, podob- ná k křídlu, a jest dosti veliká a ta slove vlasky la mezana, ně- mecky di Mesan. Krom té, která jest byla kosovatá, jiné všecky plachty jsú čtverhranaté nápodobně co korauhve. A tak měla ta naše nave šest plachet velikých a malých, zzadu jednu ko- souatau, jenž slove mezana, uprostředku plachtu druhau ve- likau na největším stromě pod košem, která slove magistra, třetí nad košem, malau, která slove trinketo, čtvrtau na před- ním stromě pod košem, která slove musketo, pátau malau nad košem na týmž stromě, která slove trinketo ala prora, a šestau, vydanau ven z lodí na špici, která sloue civitera, a ty ušecky plachty uisí na těch stromích, jsauc přivázané k bidluom tlus- tým, které jsau napříč těch stromuou, na kterých ty příčné bidla s plachtami uisí nápodobně co korauhue, které bývají u kostelích, a ta příčná bidla, k kterým jsú plachty přivázaný, slovdu ulasky i latině antennae. A ty ušecky plachty mohau se spustiti doluou do šífu a svázati k těm příčným dřevuom, které slovdu latině antennae, a zase se mohau vytáhnauti, rozvázati, rozpustiti a rozestříti, aby do nich vítr mohl jíti. Též ty napřed popsané plachty jsau všecky celé krom tří, jako [ 29]
Strana 30
zzadu té kosovaté, která slove mezana, a ueliké, která slove magistra, a třetí pod košem na předním stromě, která slove mussketo. Ty tři jsau asi u třetině na dýl neb níc přeřezané, takže se muože od nich ten kus plachty, totiž třetina odníti a zase, když potřeba, přidati a ten kus plachty, který se odní- má a zase přidává k jiným plachtám neb přivazuje na pro- vázky skrz díry ošívané co na stuhy, slove vlasky la bonaca. A to jest proto připraveno, že když jest příliš hrubý a tuhý uítr, ta třetina se od plachet odejme, která slove bonaca; neb plachty umenšené míně větru berau, když pak vítr jest neve- liký, tehdy se zas přidá neb přiváže, neb plachty přivětšené uíc větru berau. Již jsem tuto popsal o plachtách, jak jsem nejlépe mohl, aby se mohlo uyrozuměti, ale necht se zase navrátím unitř do na- ui, u jejímžto nejdolejším ponebí u dna, když jsme se tam vezli, bylo s několik drahně vozuou písku, proto, aby lodí sudu tíž měla, a suduou s vodau sladkau k vaření a k nápoji a dříví k palivu na ohniště, nadto vejš drahně prken, potom jsme do toho ponebí naladovali soli u Cypru ostrovu domu se uracu- jíc, o čemž potom na jiném místě položím. A jest tma u tom ponebí, jedné co tam světlo jde špuntem shuory, kterýžto špunt neb díra jest čtverhraná a hrubá co dvéře a jde shůry lodí sprostředka skrz ušecky podlahy a ponebí až ke dnu a tau dě- rau neb tím špuntem se spauští zboží po provazích doluou do lodí a jest ten špunt neb díra skůro právě prostřed lodí. Též u tom ponebí nejzspodnějším byla sentina nebo ten trati- vod, o čemž dolejí napíši, a když se ta díra, kterau tam světlo jde do toho ponebí, špuntem k tomu připraveným zahradí, tehdy jest tam tma a nic tam nemuož žádná voda odnikudž ani shuory, dle pruoduch jest tau sentinau. A ta podlaha nad tím ponebím jest nahoře zabíjená, kde se prkna spojují, knoty kaudelnými a smolená jako i lodí. Nad tau podlahau jest dru- hé ponebí, které jde skrze všecku lodí, a bylo u něm zboží rozličné, totiž kotly, kotlíky měděnné i s jiným nádobím, truhly se skly a sklenicemi benátskými, mísy a vokříny s jinými věc- mi a rozličné kupectví s několika palíky ulaských suken. Též my někteří z pautníkuou tu na tom ponebí měli jsme své truh- [30]
zzadu té kosovaté, která slove mezana, a ueliké, která slove magistra, a třetí pod košem na předním stromě, která slove mussketo. Ty tři jsau asi u třetině na dýl neb níc přeřezané, takže se muože od nich ten kus plachty, totiž třetina odníti a zase, když potřeba, přidati a ten kus plachty, který se odní- má a zase přidává k jiným plachtám neb přivazuje na pro- vázky skrz díry ošívané co na stuhy, slove vlasky la bonaca. A to jest proto připraveno, že když jest příliš hrubý a tuhý uítr, ta třetina se od plachet odejme, která slove bonaca; neb plachty umenšené míně větru berau, když pak vítr jest neve- liký, tehdy se zas přidá neb přiváže, neb plachty přivětšené uíc větru berau. Již jsem tuto popsal o plachtách, jak jsem nejlépe mohl, aby se mohlo uyrozuměti, ale necht se zase navrátím unitř do na- ui, u jejímžto nejdolejším ponebí u dna, když jsme se tam vezli, bylo s několik drahně vozuou písku, proto, aby lodí sudu tíž měla, a suduou s vodau sladkau k vaření a k nápoji a dříví k palivu na ohniště, nadto vejš drahně prken, potom jsme do toho ponebí naladovali soli u Cypru ostrovu domu se uracu- jíc, o čemž potom na jiném místě položím. A jest tma u tom ponebí, jedné co tam světlo jde špuntem shuory, kterýžto špunt neb díra jest čtverhraná a hrubá co dvéře a jde shůry lodí sprostředka skrz ušecky podlahy a ponebí až ke dnu a tau dě- rau neb tím špuntem se spauští zboží po provazích doluou do lodí a jest ten špunt neb díra skůro právě prostřed lodí. Též u tom ponebí nejzspodnějším byla sentina nebo ten trati- vod, o čemž dolejí napíši, a když se ta díra, kterau tam světlo jde do toho ponebí, špuntem k tomu připraveným zahradí, tehdy jest tam tma a nic tam nemuož žádná voda odnikudž ani shuory, dle pruoduch jest tau sentinau. A ta podlaha nad tím ponebím jest nahoře zabíjená, kde se prkna spojují, knoty kaudelnými a smolená jako i lodí. Nad tau podlahau jest dru- hé ponebí, které jde skrze všecku lodí, a bylo u něm zboží rozličné, totiž kotly, kotlíky měděnné i s jiným nádobím, truhly se skly a sklenicemi benátskými, mísy a vokříny s jinými věc- mi a rozličné kupectví s několika palíky ulaských suken. Též my někteří z pautníkuou tu na tom ponebí měli jsme své truh- [30]
Strana 31
ly a věci a tu jsme léhali. Mně pak se dostalo tam jedauc tu léhati a lozument míti. V tom ponebí jest také tma rovně co i u onom dolejším a toliko tam světlo shuory špuntem aneb děrau jde, a když špunt zahradí, jest tam tma co u pytli a musíš světlo páliti, chceš-li tam co spatřiti, a když chceš ven nahoru z těch dudu ponebí, musíš lísti po řebřících malých k tomu připravených těmi děrami neb špunty; však z těch ponebí nahoru pruoduch jest sentinau, o čemž nížejí napíši. Nad tím pak ponebím podlaha jest tolikéž zasmolená a knoty kaudelnými zabitá dobře, že tam žádná voda nemuož. Té po- dluhy špunt když se zahradí, jsou přes něj řetězy a zámek, že ho nemuož odeuříti, leč kdo má klíče. A to dvoje ponebí aneb podlahy jsau všecky u vodě, neb nave jde na dvě látra zhlaubí u moři a skuoro hlaubějí. Na třetím pak ponebí, které již jest nad vodau, zadu jest ko- mora pod veslem neb themonem, špižírna, kde patron chovd chléb a víno a jiné věci k jídlu. Potom jest ohniště veliké z prken udělané a pískem vysypané a nahoře cihlami podlážděné a k navi přibité, takže se nemuož hýbati, a tu na něm se vaří a peče a jídlo strojí. Tu také na tom ponebí jiní pautníci měli své truhly a věci a tu léhajíc lozument suuoj měli. Též tu stá- val dobytek, jako krávy neb voli, které se kupovdli nám k jíd- lu. Na tom ponebí jest již světlo špuntem neb děrau, též jsau po stranách díry ven na vodu dvě, s každé strany jedna, jako uokna, takže jimi člověk ulísti muož, a jsou od vody asi dudu loket s té strany, kde ohniště, blízko u něho jedno a z druhé strany naui druhé; jsú i jiné okenka neb díry po stranách, ně- které tří loket od vody, některé vejš, a ty díry se mohau za- hraditi špunty k tomu připravenými, takže tam žádná voda nemuož z moře, ani nic. Jsou též i spředu do toho ponebí dvě díry okrúhlosti hrubé, kterými se provazy spauštějí, na nichž kotve uisí. Také tu na tom ponebí u ohniště jsou dvě díře zduoly pod tím oknem hrubým, též i z druhé strany lodí pod druhým oknem jiné dvě a ty jsou tak veliké, co by malá pěst mohla projíti a ční nad vodau asi lokte u samé podlahy dole. Těmi pak děrami teče voda ven z navi do moře, která se roz- lívá u ohniště v šífu anebo do něho od ulnobití se nalije a jsou [31 ]
ly a věci a tu jsme léhali. Mně pak se dostalo tam jedauc tu léhati a lozument míti. V tom ponebí jest také tma rovně co i u onom dolejším a toliko tam světlo shuory špuntem aneb děrau jde, a když špunt zahradí, jest tam tma co u pytli a musíš světlo páliti, chceš-li tam co spatřiti, a když chceš ven nahoru z těch dudu ponebí, musíš lísti po řebřících malých k tomu připravených těmi děrami neb špunty; však z těch ponebí nahoru pruoduch jest sentinau, o čemž nížejí napíši. Nad tím pak ponebím podlaha jest tolikéž zasmolená a knoty kaudelnými zabitá dobře, že tam žádná voda nemuož. Té po- dluhy špunt když se zahradí, jsou přes něj řetězy a zámek, že ho nemuož odeuříti, leč kdo má klíče. A to dvoje ponebí aneb podlahy jsau všecky u vodě, neb nave jde na dvě látra zhlaubí u moři a skuoro hlaubějí. Na třetím pak ponebí, které již jest nad vodau, zadu jest ko- mora pod veslem neb themonem, špižírna, kde patron chovd chléb a víno a jiné věci k jídlu. Potom jest ohniště veliké z prken udělané a pískem vysypané a nahoře cihlami podlážděné a k navi přibité, takže se nemuož hýbati, a tu na něm se vaří a peče a jídlo strojí. Tu také na tom ponebí jiní pautníci měli své truhly a věci a tu léhajíc lozument suuoj měli. Též tu stá- val dobytek, jako krávy neb voli, které se kupovdli nám k jíd- lu. Na tom ponebí jest již světlo špuntem neb děrau, též jsau po stranách díry ven na vodu dvě, s každé strany jedna, jako uokna, takže jimi člověk ulísti muož, a jsou od vody asi dudu loket s té strany, kde ohniště, blízko u něho jedno a z druhé strany naui druhé; jsú i jiné okenka neb díry po stranách, ně- které tří loket od vody, některé vejš, a ty díry se mohau za- hraditi špunty k tomu připravenými, takže tam žádná voda nemuož z moře, ani nic. Jsou též i spředu do toho ponebí dvě díry okrúhlosti hrubé, kterými se provazy spauštějí, na nichž kotve uisí. Také tu na tom ponebí u ohniště jsou dvě díře zduoly pod tím oknem hrubým, též i z druhé strany lodí pod druhým oknem jiné dvě a ty jsou tak veliké, co by malá pěst mohla projíti a ční nad vodau asi lokte u samé podlahy dole. Těmi pak děrami teče voda ven z navi do moře, která se roz- lívá u ohniště v šífu anebo do něho od ulnobití se nalije a jsou [31 ]
Strana 32
před těmi děrami udělané jako pytlíky koženné připravené tak, že voda z navi můž ven téci skrz díru, ale do navi z moře nic. Též také na tom třetím ponebí s pravé strany lodi k předku stály dva kusy neb děla mosazná na kolách, jedno nedaleko od ohniště a druhé blízko k předku. V těch kaule byly železné u velikost co mé pěsti a z strany levé navi byl též jeden kus mosazný na kolách, tak veliký jako ti dva pruní. V špižírni pak aneb v patronově komoře, kde se špíže chová, okolo themonu neb vesla, kterýmž se šíf zpravuje, byly dvě děla na zadku lodí železná, u těchto naších zemích velmi neobyčejná, nebo stojí bez kol u ložech a pozadku se nabíjejí. Ty nesly kaule kamenné dudu pěstí zhraubí. A tak na tom třetím ponebí bylo pět ku- sův střelby neb děl hrubých, an měly díry ven z lodí nad vodu asi dva neb tři lokty, aby se mohlo jimi ven z navi stříleti. Ač pak vykaukají děla těmi děrami, však když jest bauře mořská a nečas, děla se naspátek potahnou do navi a u ní ty díry i ji- né všecky díry se zandají aneb zatepau špunty k tomu připra- venými, aby tam žádná voda nemohla z moře. Potom nad tím třetím ponebím jest uprostřed lodí podlaha, pod nebem prostranný plácek neb rynček asi čturti lodi a uíc zdúlí a zšíří co lodí; ta podlaha jest též zabitá, kde se prkna spojují, kaudelnými knoty posmolená, že voda do ponebí tře- tího nemůž. Neb když ulny tepau a bauře mořská jest, často se na ten plácek ulny urážejí, ale hned zas do moře druhým koncem se uylívají, neb jest podlaha uprostředku povydutá a má u sobě čtyři díry: jednu špunt ten, který jde skrz jiné podlahy; uprostředku má druhau díru napřed do toho po- nebí třetího dolu k těm dvěma okrauhlým děrám, a to proto, že se tudy provazové táhnau od kotuí, na kterých ony uisí, a ta díra jest otevřená vždycky a jest po straně a tu se časem drobet vody ulévá do šífu ulnobitím a nemuož se dobře za- hraditi. Třetí díra jest malá, co člověk můž ujíti, a tudy jest schuodek doluo do třetího ponebí k ohništi, kudy se jídlo nosí nahoru, a ta jest také oteuřená, skrz ní časem drobet vody ulévá se do lodí, když ulny tepau, než uprostředku špunt se zahražuje. Nad ohništěm jest též malá díra, kudy dejm ven jde, a tu nahoře na té podlaze jest pod nebem plácek, na němž [32]
před těmi děrami udělané jako pytlíky koženné připravené tak, že voda z navi můž ven téci skrz díru, ale do navi z moře nic. Též také na tom třetím ponebí s pravé strany lodi k předku stály dva kusy neb děla mosazná na kolách, jedno nedaleko od ohniště a druhé blízko k předku. V těch kaule byly železné u velikost co mé pěsti a z strany levé navi byl též jeden kus mosazný na kolách, tak veliký jako ti dva pruní. V špižírni pak aneb v patronově komoře, kde se špíže chová, okolo themonu neb vesla, kterýmž se šíf zpravuje, byly dvě děla na zadku lodí železná, u těchto naších zemích velmi neobyčejná, nebo stojí bez kol u ložech a pozadku se nabíjejí. Ty nesly kaule kamenné dudu pěstí zhraubí. A tak na tom třetím ponebí bylo pět ku- sův střelby neb děl hrubých, an měly díry ven z lodí nad vodu asi dva neb tři lokty, aby se mohlo jimi ven z navi stříleti. Ač pak vykaukají děla těmi děrami, však když jest bauře mořská a nečas, děla se naspátek potahnou do navi a u ní ty díry i ji- né všecky díry se zandají aneb zatepau špunty k tomu připra- venými, aby tam žádná voda nemohla z moře. Potom nad tím třetím ponebím jest uprostřed lodí podlaha, pod nebem prostranný plácek neb rynček asi čturti lodi a uíc zdúlí a zšíří co lodí; ta podlaha jest též zabitá, kde se prkna spojují, kaudelnými knoty posmolená, že voda do ponebí tře- tího nemůž. Neb když ulny tepau a bauře mořská jest, často se na ten plácek ulny urážejí, ale hned zas do moře druhým koncem se uylívají, neb jest podlaha uprostředku povydutá a má u sobě čtyři díry: jednu špunt ten, který jde skrz jiné podlahy; uprostředku má druhau díru napřed do toho po- nebí třetího dolu k těm dvěma okrauhlým děrám, a to proto, že se tudy provazové táhnau od kotuí, na kterých ony uisí, a ta díra jest otevřená vždycky a jest po straně a tu se časem drobet vody ulévá do šífu ulnobitím a nemuož se dobře za- hraditi. Třetí díra jest malá, co člověk můž ujíti, a tudy jest schuodek doluo do třetího ponebí k ohništi, kudy se jídlo nosí nahoru, a ta jest také oteuřená, skrz ní časem drobet vody ulévá se do lodí, když ulny tepau, než uprostředku špunt se zahražuje. Nad ohništěm jest též malá díra, kudy dejm ven jde, a tu nahoře na té podlaze jest pod nebem plácek, na němž [32]
Strana 33
stáli s jedné strany dva kusové mosazní na kolečkách malých co plužních a nesau kauli železnau co malá pěst a z druhé stra- ny také 2 těch druh, a tak byli tu nahoře prostřed lodí 4 děla. A po stranách jsou zabradla člověka do pasu zvejší s obau strán, aby nic nemohlo z navi vypadnauti. Ty zabradla sau z nevelikých trámců udělaná, mezi které se prkna tlustá zvejší člověka mohau strkati a slovdu ulasky paveze, a ty prkna se toliko mezi ty trámce strkají pro bituu, kdyby k tomu při- šlo, aby lidé, kteří u navi jsau, od nepřátel vidíni nebyli a za nimi se před střelbau krejti mohli. Ale náše nave ještě těch prken neměla hotových, neb byla nová a tesaři jich byli ještě neudělali. Zzadu pak asi do třetího dílu lodí nadýl jest podlaha a pone- bí, které slove ulasky suto casaro. Do toho ponebí jsou okna, jimiž světlo tam jde jako i dveřmi, které jsou doprostřed lodí na plácek, a tu patron sám léhaje svůj lozument má a tu se choudjí ručnice, špisy, pavézky a jiné věci k bitvě náležící. Na tom ponebí jsme jídávdli, oběduávali i večeřívdli. Zzadu pak u navi jest veliké veslo, které slove vlasky themon, latině mu říkají gubernaculum nauis neb themo nauis neb clauus na- uis, německy Kalter oder Schtierruder. Tím veslem se zpra- vuje a napravuje ušecka lodí. A tu zeunitř nad tím veslem byla namalovaná Fortuona neb Štěstí, an se plaví na delfí- nu. A na tom vesle mnoho náleží, neb jest přidělané k navi na železné háky velmi silně, na nichž se hejbe sem i tam ná- podobně co dvéře na pantích, takže jím můž hnauti, na kterau stranu chce. Tím veslem se všecka nave zpravuje a nahejbá, na kteraukoli stranu jest potřeba, aby šla po kompasu rovně. Od toho vesla až nahoru skrze lodí do ponebí, které slove suto casaro, jde trámec dubový, kterýmž se sem i tam na- hejbá. To veslo jde u vodě tak zhlaubí jako nave a víc zzadu. Na tom pak ponebí suto casaro stály s jedné strany 2 dělo železná a z druhé strany 2, která se zzadu nabíjejí jako i u pat- ronově komoře neb špižírně a nesau kaule co 2 pěsti, kamen- né, s každé strany 2. A tu též pod tím ponebím jest slaup uprostředku tlustý, od něho jde uřeteno hrubé dubové až do druhého ponebí zespod skrz podlahu a na to vřeteno neb slau- [33]
stáli s jedné strany dva kusové mosazní na kolečkách malých co plužních a nesau kauli železnau co malá pěst a z druhé stra- ny také 2 těch druh, a tak byli tu nahoře prostřed lodí 4 děla. A po stranách jsou zabradla člověka do pasu zvejší s obau strán, aby nic nemohlo z navi vypadnauti. Ty zabradla sau z nevelikých trámců udělaná, mezi které se prkna tlustá zvejší člověka mohau strkati a slovdu ulasky paveze, a ty prkna se toliko mezi ty trámce strkají pro bituu, kdyby k tomu při- šlo, aby lidé, kteří u navi jsau, od nepřátel vidíni nebyli a za nimi se před střelbau krejti mohli. Ale náše nave ještě těch prken neměla hotových, neb byla nová a tesaři jich byli ještě neudělali. Zzadu pak asi do třetího dílu lodí nadýl jest podlaha a pone- bí, které slove ulasky suto casaro. Do toho ponebí jsou okna, jimiž světlo tam jde jako i dveřmi, které jsou doprostřed lodí na plácek, a tu patron sám léhaje svůj lozument má a tu se choudjí ručnice, špisy, pavézky a jiné věci k bitvě náležící. Na tom ponebí jsme jídávdli, oběduávali i večeřívdli. Zzadu pak u navi jest veliké veslo, které slove vlasky themon, latině mu říkají gubernaculum nauis neb themo nauis neb clauus na- uis, německy Kalter oder Schtierruder. Tím veslem se zpra- vuje a napravuje ušecka lodí. A tu zeunitř nad tím veslem byla namalovaná Fortuona neb Štěstí, an se plaví na delfí- nu. A na tom vesle mnoho náleží, neb jest přidělané k navi na železné háky velmi silně, na nichž se hejbe sem i tam ná- podobně co dvéře na pantích, takže jím můž hnauti, na kterau stranu chce. Tím veslem se všecka nave zpravuje a nahejbá, na kteraukoli stranu jest potřeba, aby šla po kompasu rovně. Od toho vesla až nahoru skrze lodí do ponebí, které slove suto casaro, jde trámec dubový, kterýmž se sem i tam na- hejbá. To veslo jde u vodě tak zhlaubí jako nave a víc zzadu. Na tom pak ponebí suto casaro stály s jedné strany 2 dělo železná a z druhé strany 2, která se zzadu nabíjejí jako i u pat- ronově komoře neb špižírně a nesau kaule co 2 pěsti, kamen- né, s každé strany 2. A tu též pod tím ponebím jest slaup uprostředku tlustý, od něho jde uřeteno hrubé dubové až do druhého ponebí zespod skrz podlahu a na to vřeteno neb slau- [33]
Strana 34
pec vijí se provazové, když se plachty nahoru vytahují, jako i kotve z moře; jeden pak konec provazu ven se vije a druhý na uřeteno. Nahoře ten slaup má u sobě díry, do níchž se strkají 3 trámce napříč křížem a za ten každý trámec zastau- pí 2 neb 3 pacholci marynáři, a když oni chodí okolo, provaz se na uřeteno uije. A ta příprava nebo rumpál slove ulasky la largana, kteraužto vytahují se plachty a kotve, a takovým strojem vgtahuje se nepodobně věc těžká a hrubá. A když se uíc té largany nepotřebuje, tehdy se ti trámcové vytáhnau ven, aby nepřekáželi, a uřeteno neb ten slaupec toliko ostane sám o sobě. Pod tím ponebím byl stuol neb štok, za kterým jsme jídali, obědvávali a večeřívali. Též při tomto byl zvo- nec, na který se u navi zvonívalo na pautníky, aby šli k ko- lací neb k obědu a k večeři. Nad tím ponebím jest podlaha nahoře a otevříno jest tu a pod nebem a jest u té podlaze díra hrubá čtverhraná, kterau se leze z toho ponebí suto casaro uzhuoru na podlahu, která jest posmolena a zabíjená knoty kaudelnými, takže voda nemůž padati do ponebí suto casaro, a má dua žlábky po stranách, kterými uytéká voda do moře, která tam naprší. Jsau pak se všech strán až do pasu a vejš zabradla zeunitř malovaná, sic všecka lodí jest černě posmolená. Též jest tu nahoře almárka neveliká, z prken udělaná a po- stavená právě uprostřed navi, rozuměj na šíř lodí, ale na dýl její jest zzadu. V té almaře byl kompas, po kterým se plaví a po moři zpravují, kterémužto latině compasus, stella maris neb pixis marina říkají. Nad kompasem neb stella maris jest ponebíčko a u něm dvě díry okrauhlé a u těch dvě lampy, neb se tu u noci pálí světlo uždycky, když se plaví, aby kom- pas se mohl viděti; ale světla žádný nevidí uně než ten, kdo u kompasu stojí, neb stojí u almaře to světlo a lampy také. U toho kompasu musí uždycky, když se plaví, jeden člověk státi ve dne u noci a mění se tak, že stojí jeden čtyři hodiny a druhý opět čtyři, o čemž na svém místě psáti se bude. Před tau almárkau, u které kompas stojí, jest díra skrz podlahu dolu do ponebí suto casaro právě nad tím trámcem, kterým se veslo temon zpravuje. A tu u toho trámce také musí jeden [34]
pec vijí se provazové, když se plachty nahoru vytahují, jako i kotve z moře; jeden pak konec provazu ven se vije a druhý na uřeteno. Nahoře ten slaup má u sobě díry, do níchž se strkají 3 trámce napříč křížem a za ten každý trámec zastau- pí 2 neb 3 pacholci marynáři, a když oni chodí okolo, provaz se na uřeteno uije. A ta příprava nebo rumpál slove ulasky la largana, kteraužto vytahují se plachty a kotve, a takovým strojem vgtahuje se nepodobně věc těžká a hrubá. A když se uíc té largany nepotřebuje, tehdy se ti trámcové vytáhnau ven, aby nepřekáželi, a uřeteno neb ten slaupec toliko ostane sám o sobě. Pod tím ponebím byl stuol neb štok, za kterým jsme jídali, obědvávali a večeřívali. Též při tomto byl zvo- nec, na který se u navi zvonívalo na pautníky, aby šli k ko- lací neb k obědu a k večeři. Nad tím ponebím jest podlaha nahoře a otevříno jest tu a pod nebem a jest u té podlaze díra hrubá čtverhraná, kterau se leze z toho ponebí suto casaro uzhuoru na podlahu, která jest posmolena a zabíjená knoty kaudelnými, takže voda nemůž padati do ponebí suto casaro, a má dua žlábky po stranách, kterými uytéká voda do moře, která tam naprší. Jsau pak se všech strán až do pasu a vejš zabradla zeunitř malovaná, sic všecka lodí jest černě posmolená. Též jest tu nahoře almárka neveliká, z prken udělaná a po- stavená právě uprostřed navi, rozuměj na šíř lodí, ale na dýl její jest zzadu. V té almaře byl kompas, po kterým se plaví a po moři zpravují, kterémužto latině compasus, stella maris neb pixis marina říkají. Nad kompasem neb stella maris jest ponebíčko a u něm dvě díry okrauhlé a u těch dvě lampy, neb se tu u noci pálí světlo uždycky, když se plaví, aby kom- pas se mohl viděti; ale světla žádný nevidí uně než ten, kdo u kompasu stojí, neb stojí u almaře to světlo a lampy také. U toho kompasu musí uždycky, když se plaví, jeden člověk státi ve dne u noci a mění se tak, že stojí jeden čtyři hodiny a druhý opět čtyři, o čemž na svém místě psáti se bude. Před tau almárkau, u které kompas stojí, jest díra skrz podlahu dolu do ponebí suto casaro právě nad tím trámcem, kterým se veslo temon zpravuje. A tu u toho trámce také musí jeden [34]
Strana 35
býti člověk ve dne i u noci, když se plaví, jeden 4 hodiny a druhý opět 4, a jak ten hořejší, který u kompasu stojí, tomu dolejšímu, který u trámce, kterým veslo temon se zpravuje, stojí, rozkáže tau děrau, aby veslem themonem nahybal, tak on nahne, na kterau mu stranu onen káže, aby lodí rovně šla sudu cestau po kompasu. A ti dva uždycky ve dne i u noci proti sobě zpívají, jeden druhému odpovídaje, rovně co by povolávali, a to proto, aby neusnuli, neb usne-li jeden, tehdy druhý hned zví, když mu zpívdním neodpoví; mlčí-li oba, tehdy pacholci marynáři, kteří bdí, zvědí hned, že spí, i zbudí je, neb na těch dudu osobách záleží všecko plavení, totiž na tom, který u kompasu stojí zprávce, a na tom, který themon zpravuje, a na třetím, který plachty zpravuje. Tu na té po- dlaze, kde kompas byl, stály čtyři kusy neveliké mosazné na kolečkách malých co plužních a ty měly kaule železné neveliké jako dítěcí pěst. A tak jsme měli na náší navi sedmnácte děl: tři dole na tře- tím ponebí, kde ohniště, dva u patronově komoře neb špižírni, čtyři na ponebí suto casaro a čtyři na plácku uprostřed lodí a čtyři na té podlaze, kde kompas jest. Též jsme měli pět kusuou malých mosazných, větších nežli hákounice, které se jmenují německy Dupelhoken, které se též po- zadu nabíjejí jako oni velicí kusové že- lezní. Ručnic pak a puolhákuou okolo duanácti jsme měli. Potom napřed jsou dvě ponebí, jedno nad druhým, nízká, že posehna se mu- sí pod nimi jíti, a mají mnoho okúnek s obau strán na vodu a jsau od vody uysoko. Nad nimiž podlaha jest nahoře a zabradla a jsau po stranách zevnitř malované a tu pacholci marynáři své truhly i jiné věci měli a ta ponebí sloudu ulasky suto balor. A tu po stranách upro- středku ven z navi uiselo pět kotví hru- bých železných, každá váží několik cent- néřuou, s jedné strany tři a z druhé dvě. Spuosob kotve mořské, kterých užívají při velikých navech neb šífích ec. [35]
býti člověk ve dne i u noci, když se plaví, jeden 4 hodiny a druhý opět 4, a jak ten hořejší, který u kompasu stojí, tomu dolejšímu, který u trámce, kterým veslo temon se zpravuje, stojí, rozkáže tau děrau, aby veslem themonem nahybal, tak on nahne, na kterau mu stranu onen káže, aby lodí rovně šla sudu cestau po kompasu. A ti dva uždycky ve dne i u noci proti sobě zpívají, jeden druhému odpovídaje, rovně co by povolávali, a to proto, aby neusnuli, neb usne-li jeden, tehdy druhý hned zví, když mu zpívdním neodpoví; mlčí-li oba, tehdy pacholci marynáři, kteří bdí, zvědí hned, že spí, i zbudí je, neb na těch dudu osobách záleží všecko plavení, totiž na tom, který u kompasu stojí zprávce, a na tom, který themon zpravuje, a na třetím, který plachty zpravuje. Tu na té po- dlaze, kde kompas byl, stály čtyři kusy neveliké mosazné na kolečkách malých co plužních a ty měly kaule železné neveliké jako dítěcí pěst. A tak jsme měli na náší navi sedmnácte děl: tři dole na tře- tím ponebí, kde ohniště, dva u patronově komoře neb špižírni, čtyři na ponebí suto casaro a čtyři na plácku uprostřed lodí a čtyři na té podlaze, kde kompas jest. Též jsme měli pět kusuou malých mosazných, větších nežli hákounice, které se jmenují německy Dupelhoken, které se též po- zadu nabíjejí jako oni velicí kusové že- lezní. Ručnic pak a puolhákuou okolo duanácti jsme měli. Potom napřed jsou dvě ponebí, jedno nad druhým, nízká, že posehna se mu- sí pod nimi jíti, a mají mnoho okúnek s obau strán na vodu a jsau od vody uysoko. Nad nimiž podlaha jest nahoře a zabradla a jsau po stranách zevnitř malované a tu pacholci marynáři své truhly i jiné věci měli a ta ponebí sloudu ulasky suto balor. A tu po stranách upro- středku ven z navi uiselo pět kotví hru- bých železných, každá váží několik cent- néřuou, s jedné strany tři a z druhé dvě. Spuosob kotve mořské, kterých užívají při velikých navech neb šífích ec. [35]
Strana 36
Také jest blízko u velikého stromu u třetině lodí a víc na dýl dole u dna až do druhého ponebí nave přehražená na šíř jak lodí a na dýl asi sáhu, a to jest uděláno čtverhranatě co stud- nice a jde až ke dnu lodí a to slove ulasky la sentina, německy di Kil a česky by se mohlo slauti trativod. Ten jest proto udě- laný, že všecka voda, která se do šífu z moře utáhne jakkoli nějakými skulinkami neb dírkami, do něho uchází, neb roz- uměti se muože, že věc dobře možná není, aby u takové spaus- tě a tak mnoho spojení prken se všecko ušudy tak zacpati, spojiti a zasmoliti mohlo, aby žádná kruopička vody tam ne- mohla, a zvláště poněvádž se lodí uždycky hejbe. I protož jest ta sentina vymyšlená, že co se vody z moře utáh- ne do navi aneb rozleje aneb tam naprší neb jakkoli od ulno- bití nalije a k těm děrám, o kterých jsem nahoře napsal, které jsou u třetím ponebí, nepříjde, aby ven do moře vytekla, to se ušecka do té sentiny neb trativodu utáhne, a tu jsou z té sentiny dvě trauby dřevěnné, k těm nápodobné, po kterých u Praze raury vedau, a ty jdau od sentiny až nahoru do- prostřed lodí. V těch trúbách jsou bidla a dole pích, německy slove ta příprava di Pumpen; zde u nás u Praze jednoho času někteří takovau přípravu měli u studnic. A tu pacholci ma- rynáři táhnau za ta bidla těmi píchy a vytahují vodu všecku ven z té sentiny nahoru doprostřed lodí do žlábku a ona po- tom z žlábku teče z navi zas do moře a tu sentinu často čistí a z ní vodu táhnau vždycky šest pacholkuo marynářuo každý den třikrát neb čtyřikrát, též i u noci, a když bauře mořská, tehdy každau hodinu, když jen mohau, a vytahnau vždycky na několik dčberuo vody z ní; a tau sentinau jest také pruo- duch ven z těch dudu nejdolejších ponebí. A tak naše nave neměla žádného jiného vesla než toliko to zadu jedno, temon, kterým se nave zpravuje, než plaví se toliko větrem a plach- tami. A slaula ta nave la nave Liona, a jak patron pravil, stálo na devět tisíc dukátuou se všemi přípravami. A protož aby každý tomu všemu, co jsem tuto o té naší navi nebo šífu psal, lépe uyrozuměti mohl, teď pravý její conter- fet neb vymalování má. Též jsme měli dvě lodičky, které se uždy za navi pozadu pla- [36]
Také jest blízko u velikého stromu u třetině lodí a víc na dýl dole u dna až do druhého ponebí nave přehražená na šíř jak lodí a na dýl asi sáhu, a to jest uděláno čtverhranatě co stud- nice a jde až ke dnu lodí a to slove ulasky la sentina, německy di Kil a česky by se mohlo slauti trativod. Ten jest proto udě- laný, že všecka voda, která se do šífu z moře utáhne jakkoli nějakými skulinkami neb dírkami, do něho uchází, neb roz- uměti se muože, že věc dobře možná není, aby u takové spaus- tě a tak mnoho spojení prken se všecko ušudy tak zacpati, spojiti a zasmoliti mohlo, aby žádná kruopička vody tam ne- mohla, a zvláště poněvádž se lodí uždycky hejbe. I protož jest ta sentina vymyšlená, že co se vody z moře utáh- ne do navi aneb rozleje aneb tam naprší neb jakkoli od ulno- bití nalije a k těm děrám, o kterých jsem nahoře napsal, které jsou u třetím ponebí, nepříjde, aby ven do moře vytekla, to se ušecka do té sentiny neb trativodu utáhne, a tu jsou z té sentiny dvě trauby dřevěnné, k těm nápodobné, po kterých u Praze raury vedau, a ty jdau od sentiny až nahoru do- prostřed lodí. V těch trúbách jsou bidla a dole pích, německy slove ta příprava di Pumpen; zde u nás u Praze jednoho času někteří takovau přípravu měli u studnic. A tu pacholci ma- rynáři táhnau za ta bidla těmi píchy a vytahují vodu všecku ven z té sentiny nahoru doprostřed lodí do žlábku a ona po- tom z žlábku teče z navi zas do moře a tu sentinu často čistí a z ní vodu táhnau vždycky šest pacholkuo marynářuo každý den třikrát neb čtyřikrát, též i u noci, a když bauře mořská, tehdy každau hodinu, když jen mohau, a vytahnau vždycky na několik dčberuo vody z ní; a tau sentinau jest také pruo- duch ven z těch dudu nejdolejších ponebí. A tak naše nave neměla žádného jiného vesla než toliko to zadu jedno, temon, kterým se nave zpravuje, než plaví se toliko větrem a plach- tami. A slaula ta nave la nave Liona, a jak patron pravil, stálo na devět tisíc dukátuou se všemi přípravami. A protož aby každý tomu všemu, co jsem tuto o té naší navi nebo šífu psal, lépe uyrozuměti mohl, teď pravý její conter- fet neb vymalování má. Též jsme měli dvě lodičky, které se uždy za navi pozadu pla- [36]
Strana 37
Pravý conterfet neb vymalování nave neb šífu velikého o šesti plachtách ec. R E A MßIIÉ T SBl A v Sž „ A = W * [37
Pravý conterfet neb vymalování nave neb šífu velikého o šesti plachtách ec. R E A MßIIÉ T SBl A v Sž „ A = W * [37
Strana 38
ví, jsauc přivázané k navi zadu na provazy, na kterých se přistává k zemi neb k břehu: jedna větší, kteráž slove vlasky la barca, latině scapha, německy Grospot; ta jest tak veliká byla jako neveliký prám, ač ne tak široká; ucházelo nás do ní čtyřidceti osob; a druhá byla menší; ta slula vlasky la cun- dela, německy Klainpot, do kteréžto vejde duatceti osob; a ta jest co lodka hrubá. A ty jsou proto při veliké navi, neb s naví nemuož přistat k samému břehu neb portu (leč u znamenitých některých měst při moři ležících, kde jsau portové k tomu při- pravení), protože jde hluboko u vodě a u krajuou bývá mělko. Než nave stává druhdy míli českau od kraje u moři, někdy víc, někdy také půl míle, někdy čturt míle, jak kde hluboko aneb mělko; též kotve se nemohau nikdež zaurci v moři, leč jest mělko okolo osmnácti neb sedmnácti láter neb mělčejí a že provazy stačí, na kterých visí kotue, aby ony ležely na dně u moři; sic kde jest hlaub a provazové ke dnu stačiti nemohau, tu se kotve zamítati nemohau a protož se nezamítají do moře než blízko od krajuou neb břehuou a portuou aneb kde mělko jest. Port muož slauti česky přistavadlo, neb věděti se má, že ne ušudy, kde by chtěl k zemi s návi, přistati se muož, někde pro skálí, které u moři jest, někde pro mělčiny, než toliko tu se muož přistati, kde jsou portové, to jest místa skušená a příhodná k přistání, k kterým obyčej jest přistávati, a ti oby- čejně bývají při městech neb městečkách, které při moři leží. Když se pak přistane k portu, tehdy se časem jedna koteu uvrže do moře a udrží navi, že na místě stojí, když jest ticho a plachty se spustí dolu do navi a sváží; někdy pak dvě, ně- kdy tři, někdy čtyři kotve se uvrhau do moře, jak kdy potřeba a veliký uítr jest a moře se bauří. Když již s naví blízko od břehu jsau a kotve chtí zaurci a tu s navi státi, jestliže nejsau svědomi místa, tehdy mají dlauhau šňuoru několik láter zdúlí; na té šňuoře visí na konci závaží volověnné, o kterémžto zá- važí i o kotvech máš zmínku u Novém Zákoně v Skutcích apo- štolských u kapitole 17. A to závaží s tau šňuorau často do moře upauštějí a zase vytáhnauc zvídají, hluboko-li jest. Jest- liže jest hluboko a provazy od kotuí nestatčí, tehdy se s naví k zemi neb břehu blíž přibližují a tu opět závaží zamítají, až [38]
ví, jsauc přivázané k navi zadu na provazy, na kterých se přistává k zemi neb k břehu: jedna větší, kteráž slove vlasky la barca, latině scapha, německy Grospot; ta jest tak veliká byla jako neveliký prám, ač ne tak široká; ucházelo nás do ní čtyřidceti osob; a druhá byla menší; ta slula vlasky la cun- dela, německy Klainpot, do kteréžto vejde duatceti osob; a ta jest co lodka hrubá. A ty jsou proto při veliké navi, neb s naví nemuož přistat k samému břehu neb portu (leč u znamenitých některých měst při moři ležících, kde jsau portové k tomu při- pravení), protože jde hluboko u vodě a u krajuou bývá mělko. Než nave stává druhdy míli českau od kraje u moři, někdy víc, někdy také půl míle, někdy čturt míle, jak kde hluboko aneb mělko; též kotve se nemohau nikdež zaurci v moři, leč jest mělko okolo osmnácti neb sedmnácti láter neb mělčejí a že provazy stačí, na kterých visí kotue, aby ony ležely na dně u moři; sic kde jest hlaub a provazové ke dnu stačiti nemohau, tu se kotve zamítati nemohau a protož se nezamítají do moře než blízko od krajuou neb břehuou a portuou aneb kde mělko jest. Port muož slauti česky přistavadlo, neb věděti se má, že ne ušudy, kde by chtěl k zemi s návi, přistati se muož, někde pro skálí, které u moři jest, někde pro mělčiny, než toliko tu se muož přistati, kde jsou portové, to jest místa skušená a příhodná k přistání, k kterým obyčej jest přistávati, a ti oby- čejně bývají při městech neb městečkách, které při moři leží. Když se pak přistane k portu, tehdy se časem jedna koteu uvrže do moře a udrží navi, že na místě stojí, když jest ticho a plachty se spustí dolu do navi a sváží; někdy pak dvě, ně- kdy tři, někdy čtyři kotve se uvrhau do moře, jak kdy potřeba a veliký uítr jest a moře se bauří. Když již s naví blízko od břehu jsau a kotve chtí zaurci a tu s navi státi, jestliže nejsau svědomi místa, tehdy mají dlauhau šňuoru několik láter zdúlí; na té šňuoře visí na konci závaží volověnné, o kterémžto zá- važí i o kotvech máš zmínku u Novém Zákoně v Skutcích apo- štolských u kapitole 17. A to závaží s tau šňuorau často do moře upauštějí a zase vytáhnauc zvídají, hluboko-li jest. Jest- liže jest hluboko a provazy od kotuí nestatčí, tehdy se s naví k zemi neb břehu blíž přibližují a tu opět závaží zamítají, až [38]
Strana 39
najdau láter šestnáct neb patnáct neb míně; tu spustí plachty a svážíce je, kotve z navi zaurhau do moře, jednu, dvě neb více, jakž potřeba káže, a tu na místě s naví stojí. A když již nave stojí, tehdy pacholci marynáři přitáhnau tu bárku nebo kundeli, které potřebují, v stranu k navi, a tu každý, kdo chce k zemi neb k břehu jeti, do ní sleze. Též i pacholci do ní sle- zau okolo desíti neb míň s vesly a vezau pautníky až k zemi neb břehu, též od břehu zas do navi, také i zboží se na těch lodičkách vozí ven z navi k břehu a od břehu zas jiné do navi. Již jsem tuto popsal navi a spuosob její, i vidí mi se za potřeb- né býti, abych čeled na též navi, která byla patronova, a jaké jsau jich uřady, popsal. O čeledi patronově v navi a jaké jich práce. KAPITOLA PATÁ. ředkem jest patron, to jest pán neb hospodář lodí; ten uší D i vším, co jest u ní, uládne tak jako hospodář u domě svém, ačkoli pravý pán lodí, čí jest byla, s námi jest nebyl, nebo D ostal u Benátkách; než poslal s námi jednoho na místě svém. Ten vším uládl, jako by sám pán byl, též i patronem slaul a říkali mu Antonio Diaganzi. Po patronovi jest druhý hejtman lodí, který slove ulasky capitaneo de la nave. Potom jest třetí cesty vůdce, který navi její cestau zpravuje, a ten slove ulasky piota, latině gubernator nauis, německy mu říkají Stirman, ten opatruje kompas neb stellam maris a jeho auřad jest, aby cestu věděl a lodí dobře a právě její cestu zpravovdl. Čturtý jest ten, který plachty zpravuje, a ten slove ulasky luggiero a má auřad a práci, aby plachty zpravovdl, a také má stříbrnau píštalku uždycky na hrdle, a když na ni zapíská, tehdy marynáři pacholci ušickni mu se ozvau a on jim káže, co potřeba: plachty obraceti, spauštěti, vytahovati [39]
najdau láter šestnáct neb patnáct neb míně; tu spustí plachty a svážíce je, kotve z navi zaurhau do moře, jednu, dvě neb více, jakž potřeba káže, a tu na místě s naví stojí. A když již nave stojí, tehdy pacholci marynáři přitáhnau tu bárku nebo kundeli, které potřebují, v stranu k navi, a tu každý, kdo chce k zemi neb k břehu jeti, do ní sleze. Též i pacholci do ní sle- zau okolo desíti neb míň s vesly a vezau pautníky až k zemi neb břehu, též od břehu zas do navi, také i zboží se na těch lodičkách vozí ven z navi k břehu a od břehu zas jiné do navi. Již jsem tuto popsal navi a spuosob její, i vidí mi se za potřeb- né býti, abych čeled na též navi, která byla patronova, a jaké jsau jich uřady, popsal. O čeledi patronově v navi a jaké jich práce. KAPITOLA PATÁ. ředkem jest patron, to jest pán neb hospodář lodí; ten uší D i vším, co jest u ní, uládne tak jako hospodář u domě svém, ačkoli pravý pán lodí, čí jest byla, s námi jest nebyl, nebo D ostal u Benátkách; než poslal s námi jednoho na místě svém. Ten vším uládl, jako by sám pán byl, též i patronem slaul a říkali mu Antonio Diaganzi. Po patronovi jest druhý hejtman lodí, který slove ulasky capitaneo de la nave. Potom jest třetí cesty vůdce, který navi její cestau zpravuje, a ten slove ulasky piota, latině gubernator nauis, německy mu říkají Stirman, ten opatruje kompas neb stellam maris a jeho auřad jest, aby cestu věděl a lodí dobře a právě její cestu zpravovdl. Čturtý jest ten, který plachty zpravuje, a ten slove ulasky luggiero a má auřad a práci, aby plachty zpravovdl, a také má stříbrnau píštalku uždycky na hrdle, a když na ni zapíská, tehdy marynáři pacholci ušickni mu se ozvau a on jim káže, co potřeba: plachty obraceti, spauštěti, vytahovati [39]
Strana 40
a cožkoli jiného potřebí. Ten nastrká nahoře lodí dva neb tři malá praporečky a po těch zví, odkud vítr jde a kdy se pro- mění. Potom jest jiný, který slove paron, ten pacholkuo ma- rynářuo pobízí k dílu, s nimi k zemi jezdí po sladkau vodu, po zboží a jiné potřeby. Pod tim jest opět jiný, který slove vlasky peneze, ten zpravuje a opatruje předek lodí, kotue odvazuje, když se spauštějí, a zas když se vytahují, přivazuje. Potom jest skalko, ten muo- že slauti česky kuchmistr nebo maršalek, který vydává špíži kuchaři a co má vařiti, jako maso, vdření, chléb a jiné věci k jídlu náležité. Po něm jest šeňkýř, jenž ulasky sloue canuer, ten uládne nad vínem a je k stolu nosí a vydává. Potom jsau dva kuchaři, aby vdřili a pekli a jídlo strojili. Vejš jest písař, který slove ulasky schrivan, a ten zapisuje, co se do lodí ku- puje a dává za zboží a zas prodává, co na špíži i na jiné věci se vydává. Pod nim jest schrivanello, ten muož česky slauti podpísaří, ten strojí na stuol a zbírá s stolu a schovává lžíce, ubrusy a jiné věci, které k stolu náležejí, a pomáhá u špižírni skalkovi. Potom jest massaro, ten muože slauti česky řezník neb kuch- tík, to jest ten, který klidí po lodí a schovává provazy, kusy plachet, knoty kaudelné a zas vydává, tolikéž tepe dobytek, voly, skopce u navi k jídlu a řezníkem jest. Potom jsau dvd puškáři, ti opatrují střelbu, prachy, kule a co k tomu náleží a střílejí, když potřeba, a slovdu ulasky bombarderi. Po nich jsau dva barvíři, ti hlavy myjí, holí a hojí, kdo potřebuje, o nám pautníkuom k stolu posluhují. Dolejí jest bečuář, ten ulas- ky sloue butero, a ten nad vodau sladkau vládne, ji vydává, pobíjí láky a sudy, do kterých vodu sladkau berau, a opra- vuje, co potřeba ukazuje. Potom jsau čtyří tesaři, mistr a tří touaryší, ti sloudu ulasky marangoni a ti dělají, co potřeba, a opravují, když se co zláme v navi. Také ti mají s sebau u navi prkna, dříví, hřeby železné a jiné potřeby, kdyby se co u navi polámalo, aby měli čím opraviti a zadělati. Po nich jsau čtyří pacholci, kteří slovdu temoneri; ti mají ten auřad, že jeden po druhým stávají u trámce, kterým se veslo, themon, zpravuje, a též stávají u kompasu. Jsau také ještě jiní [ 40]
a cožkoli jiného potřebí. Ten nastrká nahoře lodí dva neb tři malá praporečky a po těch zví, odkud vítr jde a kdy se pro- mění. Potom jest jiný, který slove paron, ten pacholkuo ma- rynářuo pobízí k dílu, s nimi k zemi jezdí po sladkau vodu, po zboží a jiné potřeby. Pod tim jest opět jiný, který slove vlasky peneze, ten zpravuje a opatruje předek lodí, kotue odvazuje, když se spauštějí, a zas když se vytahují, přivazuje. Potom jest skalko, ten muo- že slauti česky kuchmistr nebo maršalek, který vydává špíži kuchaři a co má vařiti, jako maso, vdření, chléb a jiné věci k jídlu náležité. Po něm jest šeňkýř, jenž ulasky sloue canuer, ten uládne nad vínem a je k stolu nosí a vydává. Potom jsau dva kuchaři, aby vdřili a pekli a jídlo strojili. Vejš jest písař, který slove ulasky schrivan, a ten zapisuje, co se do lodí ku- puje a dává za zboží a zas prodává, co na špíži i na jiné věci se vydává. Pod nim jest schrivanello, ten muož česky slauti podpísaří, ten strojí na stuol a zbírá s stolu a schovává lžíce, ubrusy a jiné věci, které k stolu náležejí, a pomáhá u špižírni skalkovi. Potom jest massaro, ten muože slauti česky řezník neb kuch- tík, to jest ten, který klidí po lodí a schovává provazy, kusy plachet, knoty kaudelné a zas vydává, tolikéž tepe dobytek, voly, skopce u navi k jídlu a řezníkem jest. Potom jsau dvd puškáři, ti opatrují střelbu, prachy, kule a co k tomu náleží a střílejí, když potřeba, a slovdu ulasky bombarderi. Po nich jsau dva barvíři, ti hlavy myjí, holí a hojí, kdo potřebuje, o nám pautníkuom k stolu posluhují. Dolejí jest bečuář, ten ulas- ky sloue butero, a ten nad vodau sladkau vládne, ji vydává, pobíjí láky a sudy, do kterých vodu sladkau berau, a opra- vuje, co potřeba ukazuje. Potom jsau čtyří tesaři, mistr a tří touaryší, ti sloudu ulasky marangoni a ti dělají, co potřeba, a opravují, když se co zláme v navi. Také ti mají s sebau u navi prkna, dříví, hřeby železné a jiné potřeby, kdyby se co u navi polámalo, aby měli čím opraviti a zadělati. Po nich jsau čtyří pacholci, kteří slovdu temoneri; ti mají ten auřad, že jeden po druhým stávají u trámce, kterým se veslo, themon, zpravuje, a též stávají u kompasu. Jsau také ještě jiní [ 40]
Strana 41
čtyří pacholci, kteří slovau ulasky mantikieri; ti když se plachty spauštějí, provazy odvazují a zas natahují a tolikéž u themo- nu neb vesla, kterým se nave napravuje, bývají i u kompasu. Těch napřed jmenovaných osm pacholkuou bývají u themonu i u kompasu; nad těch osm ještě bývají tito tří: peneze, paron a mistr tesař, a piota, to jest cesty vuodce. Ten jest jako mistr nad těmito jinými a jemu to ulastně náleží, aby kompas neb stellam maris zpravovdl, ale poněvádž on sám osobně uždu- cky u kompasu ve dne i u noci býti nemuož, protož za něho bývá těch osm pacholkuo a peneze a paron a mistr tesař. Však on piota sám skuoro uždycky ve dne jest na té podlaze u kompasu a u noci tu léhá, a ačkoli ty napřed dotčené oso- by, které u kompasu stávají, tomu samy nětco rozumějí, však piota jest tu při nich, aby čemu by nerozuměly, jeho se dopta- ly; též když jest bauře na moři a nečas aneb velmi tuhý vítr, který by navi s cesty její srážel, tehdy piota sám u kompasu býti musí. Z těch osmi pacholkuo, kteří slovau themoneri a mantikeri, uždycky dva, jeden nahoře u kompasu a druhý do- le u toho trámce, kterým se themon nahejbá neb zpravuje, ve dne i u noci býti musí a vždy jeden zpívá a druhý mu odpo- vídá, aby neusnuli, jak napřed jsem o tom napsal. A tak jeden čtyři hodiny stojí u kompasu a druhý u themonu a po čtyřech hodinách odejdau ti dva a jiní dua příjdau a jsau opět čtyři hodiny, a tak se pořád jedni po druhých střídají ve dne i v noci, když se plaví a nestojí. V té almaře, kde kompas jest, mají ho- diny sypací a je převrhají. Jestit pak i jiných asi dvatceti pacholkuo marynářuo, kteří sloudu ulasky marineri, latině nautae, německy Potzgeselen. Ti vždycky u šatech jsou i u noci léhají na té podlaze, jenž sloue suto casaro, na hauních a ti musí uždycky ve dne i u noci nahotově býti, kdyžkoli na ně luggiero zapíská, aby mu se ozvdli, a co rozkáže, udělali, a když na ně v noci zapíská, jed- nau, druhý, třetí, a oni spí a jemu se neozvdu, tehdy sejda dolu budí je kujem neb kusem provazem. Na tom luggiero mnoho záleží, neb ve dne i v noci pozor musí míti na plachty, jak se kdy uítr obrátí, a ten když chce spáti, buď ve dne neb v noci, poručí některému z pacholkuou, aby zaň bděl, a jak [41]
čtyří pacholci, kteří slovau ulasky mantikieri; ti když se plachty spauštějí, provazy odvazují a zas natahují a tolikéž u themo- nu neb vesla, kterým se nave napravuje, bývají i u kompasu. Těch napřed jmenovaných osm pacholkuou bývají u themonu i u kompasu; nad těch osm ještě bývají tito tří: peneze, paron a mistr tesař, a piota, to jest cesty vuodce. Ten jest jako mistr nad těmito jinými a jemu to ulastně náleží, aby kompas neb stellam maris zpravovdl, ale poněvádž on sám osobně uždu- cky u kompasu ve dne i u noci býti nemuož, protož za něho bývá těch osm pacholkuo a peneze a paron a mistr tesař. Však on piota sám skuoro uždycky ve dne jest na té podlaze u kompasu a u noci tu léhá, a ačkoli ty napřed dotčené oso- by, které u kompasu stávají, tomu samy nětco rozumějí, však piota jest tu při nich, aby čemu by nerozuměly, jeho se dopta- ly; též když jest bauře na moři a nečas aneb velmi tuhý vítr, který by navi s cesty její srážel, tehdy piota sám u kompasu býti musí. Z těch osmi pacholkuo, kteří slovau themoneri a mantikeri, uždycky dva, jeden nahoře u kompasu a druhý do- le u toho trámce, kterým se themon nahejbá neb zpravuje, ve dne i u noci býti musí a vždy jeden zpívá a druhý mu odpo- vídá, aby neusnuli, jak napřed jsem o tom napsal. A tak jeden čtyři hodiny stojí u kompasu a druhý u themonu a po čtyřech hodinách odejdau ti dva a jiní dua příjdau a jsau opět čtyři hodiny, a tak se pořád jedni po druhých střídají ve dne i v noci, když se plaví a nestojí. V té almaře, kde kompas jest, mají ho- diny sypací a je převrhají. Jestit pak i jiných asi dvatceti pacholkuo marynářuo, kteří sloudu ulasky marineri, latině nautae, německy Potzgeselen. Ti vždycky u šatech jsou i u noci léhají na té podlaze, jenž sloue suto casaro, na hauních a ti musí uždycky ve dne i u noci nahotově býti, kdyžkoli na ně luggiero zapíská, aby mu se ozvdli, a co rozkáže, udělali, a když na ně v noci zapíská, jed- nau, druhý, třetí, a oni spí a jemu se neozvdu, tehdy sejda dolu budí je kujem neb kusem provazem. Na tom luggiero mnoho záleží, neb ve dne i v noci pozor musí míti na plachty, jak se kdy uítr obrátí, a ten když chce spáti, buď ve dne neb v noci, poručí některému z pacholkuou, aby zaň bděl, a jak [41]
Strana 42
by se uítr tužil neb obrátil, aby ho hned zbudil a jemu pově- děl; což on snadno muože zvěděti, kdy se vítr obrací neb mě- ní, po praporečkách, o kterých nahoře psáno, a i po samých plachtách. Též těch duatcet pacholkuou marynářuou jest roz- děleno na tři strany, šest jich vždycky bdí u noci za čtyři ho- diny a šest opět za čtyři, a to jedni po druhých. Tolikéž ve dne z těch šesti, na kterých jest bdění, musí často lísti nahoru jeden nebo dva do koše a pohleděti, vidí-li kde jaké šífy neb gallee, a oznámiti luggierovi neb patronovi. Též těch šest pacholkuou, na které bdění příjde, cídívají sentinu, o čemž na- před stojí. Jest také obyčej těch marynářuo pacholkuo, že když co u navi dělají, vždycky křičí a bez křiku nic dělati neumějí. Potom bylo duí pacholat, kteří patronovi a hejtmanu poslu- hují, a tak jest bylo na padesáte osob čeledi patronovy, kte- rým všem patron platí a stravu dává; a nás pautníkuou na též navi bylo okolo devadesúti osob, ale z nás asi okolo šede- sáti s patronem jsme smlauvu napřed položenou měli a na jeho stravě byli, ale jiní z pautníkuou na navi sami na své trávili a patronovi toliko od vozby neb plavení platili. Neb kdo chce na své u šífu tráviti a u zemi Suaté za se sám ušecko pla- titi, tehdy patron toho každému přeje a dopustí, jen toliko když s patronem se smluví, od plavení co mu má dáti, aby ho dovezl z Benátek až k zemi Suaté a zas až do Benátek při- bezl. A někteří dávali od plavení toliko sem i tam deset ko- run, někteří více, někteří míně, jak se kdo s patronem o to urovnati mohl. Již pak co se stravy dotýče, každý se opatřil v Benátkách chle- bem, sejrem, vínem, vodau sladkau a jinými věcmi, a když jsme k některému jinému ostrovu přistali, tu sobě opět na- kaupil jiných potřeb k jídlu a tak každý se opatřil stravau, jak nejlépe mohl. Též každému tomu, který na své trávil, ukázal patron u šífu místo, kde by léhal a svdu truhlu s svý- mi věcmi choudl, tolikéž aby sobě u ohniště udřil, ač i kuchař jim udřil, kteří chtěli a oni mu na spropití dávali. Též bylo na navi asi deset mnichuou pautníkuou bosákuou i jiných Vlachuou a Nydrlantuou; ti na své trávili. Bylo ta- ké žen starých (nevím, co jsau byly, jeptišky-li čili bekyně) [ 42]
by se uítr tužil neb obrátil, aby ho hned zbudil a jemu pově- děl; což on snadno muože zvěděti, kdy se vítr obrací neb mě- ní, po praporečkách, o kterých nahoře psáno, a i po samých plachtách. Též těch duatcet pacholkuou marynářuou jest roz- děleno na tři strany, šest jich vždycky bdí u noci za čtyři ho- diny a šest opět za čtyři, a to jedni po druhých. Tolikéž ve dne z těch šesti, na kterých jest bdění, musí často lísti nahoru jeden nebo dva do koše a pohleděti, vidí-li kde jaké šífy neb gallee, a oznámiti luggierovi neb patronovi. Též těch šest pacholkuou, na které bdění příjde, cídívají sentinu, o čemž na- před stojí. Jest také obyčej těch marynářuo pacholkuo, že když co u navi dělají, vždycky křičí a bez křiku nic dělati neumějí. Potom bylo duí pacholat, kteří patronovi a hejtmanu poslu- hují, a tak jest bylo na padesáte osob čeledi patronovy, kte- rým všem patron platí a stravu dává; a nás pautníkuou na též navi bylo okolo devadesúti osob, ale z nás asi okolo šede- sáti s patronem jsme smlauvu napřed položenou měli a na jeho stravě byli, ale jiní z pautníkuou na navi sami na své trávili a patronovi toliko od vozby neb plavení platili. Neb kdo chce na své u šífu tráviti a u zemi Suaté za se sám ušecko pla- titi, tehdy patron toho každému přeje a dopustí, jen toliko když s patronem se smluví, od plavení co mu má dáti, aby ho dovezl z Benátek až k zemi Suaté a zas až do Benátek při- bezl. A někteří dávali od plavení toliko sem i tam deset ko- run, někteří více, někteří míně, jak se kdo s patronem o to urovnati mohl. Již pak co se stravy dotýče, každý se opatřil v Benátkách chle- bem, sejrem, vínem, vodau sladkau a jinými věcmi, a když jsme k některému jinému ostrovu přistali, tu sobě opět na- kaupil jiných potřeb k jídlu a tak každý se opatřil stravau, jak nejlépe mohl. Též každému tomu, který na své trávil, ukázal patron u šífu místo, kde by léhal a svdu truhlu s svý- mi věcmi choudl, tolikéž aby sobě u ohniště udřil, ač i kuchař jim udřil, kteří chtěli a oni mu na spropití dávali. Též bylo na navi asi deset mnichuou pautníkuou bosákuou i jiných Vlachuou a Nydrlantuou; ti na své trávili. Bylo ta- ké žen starých (nevím, co jsau byly, jeptišky-li čili bekyně) [ 42]
Strana 43
Vlašek pautnic okolo pěti; ty také na své trávily. Též byl je- den Nuderlender z Antorfu, jenž slaul Jan Borman s soú že- nau a synem malým pacholátkem asi u šesti letech, ten též na své trávil. Tolikéž druhý Nuderlender též z Antorfu, kte- rýž slaul Tilman, s dcerau, děučátkem malým, ten také na své trávil. Byla též jakás žena mladá Nyderlendka z Antorfu, která také na své trávila. Také byl jeden Němec z Halli Saské země a slaul Volf Holcuirt, toudryš muoj, a i on na své trá- vil. Bylo i jiných chudých pautníkuou Vlachuou několik, kteří na své trávili. Ty všecky patron u zemi Suaté i jinde všudy opatroval a jim raden i pomocen byl, rovně co nás, kteří jsme s nim smlauvu měli a na jeho stravě byli, než že za nás platil a nám stravu dával, ale oni sami za sebe u zemi Suaté od osluou, na kterých jezdili svatých míst k ohledování, museli platiti a na své u šífu tráviti; ačkoli pak jsau méně utratili, dle však podlé mého zdání lépe jest s patronem smlauvu míti a na jeho stravě býti pro mnohé příčiny, které by se na moři přitrefiti mohly. Mezi námi pak pautníky, kteří jsme s patro- nem smlauvu měli a na jeho stravě byli, bylo nejvíce Nyder- lantův z Antorfu, z Mechel, z Prisel a mezi těmi někteří byli kněží a jeden kanovník. Též bylo několik z franské země Fran- cauzův, též i několik Vlachuou z Benátek, z Medyolánu, z Nea- poli a odjinud. Byli také čtyří Španělové, dva kněží, sic jeden. Z Němec hořejších dvd dobří lidé rytířští z šuábské země, je- den slaul Jakob von Hundtpis, který potom u šaruátce, kte- rau jsme s Turky měli na moři, jest zastřelen, o čemž na svém místě položím; a druhý Hans uon Reperg. Ti měli s sebau tři pacholky neb služebníky, jeden slaul Linhart Hoacher, uměl dobře ulasky, druhý slaul Hans Schiling, třetí Melcher Bok. A šestý Volf Holcuirt z Halli, o kterém nahoře jsem dotekl, dle já toliko sám sem byl mezi nimi Čech, a nás sedm jsme u touarystou spolu byli. Též byl s námi také u navi náš tlu- mač, kterého nám kníže benátské Jeho Milost a rada přidali, aby od nás na té uší cestě tlumačil, ten slaul Hermes a uměl několikeru řeč. A když jsme se pak od Benátek plavili, bylo na naší navi s ná- mi několik Rekuov a jiných z těch ostrouuou, [k) kterým jsme [ 43 ]
Vlašek pautnic okolo pěti; ty také na své trávily. Též byl je- den Nuderlender z Antorfu, jenž slaul Jan Borman s soú že- nau a synem malým pacholátkem asi u šesti letech, ten též na své trávil. Tolikéž druhý Nuderlender též z Antorfu, kte- rýž slaul Tilman, s dcerau, děučátkem malým, ten také na své trávil. Byla též jakás žena mladá Nyderlendka z Antorfu, která také na své trávila. Také byl jeden Němec z Halli Saské země a slaul Volf Holcuirt, toudryš muoj, a i on na své trá- vil. Bylo i jiných chudých pautníkuou Vlachuou několik, kteří na své trávili. Ty všecky patron u zemi Suaté i jinde všudy opatroval a jim raden i pomocen byl, rovně co nás, kteří jsme s nim smlauvu měli a na jeho stravě byli, než že za nás platil a nám stravu dával, ale oni sami za sebe u zemi Suaté od osluou, na kterých jezdili svatých míst k ohledování, museli platiti a na své u šífu tráviti; ačkoli pak jsau méně utratili, dle však podlé mého zdání lépe jest s patronem smlauvu míti a na jeho stravě býti pro mnohé příčiny, které by se na moři přitrefiti mohly. Mezi námi pak pautníky, kteří jsme s patro- nem smlauvu měli a na jeho stravě byli, bylo nejvíce Nyder- lantův z Antorfu, z Mechel, z Prisel a mezi těmi někteří byli kněží a jeden kanovník. Též bylo několik z franské země Fran- cauzův, též i několik Vlachuou z Benátek, z Medyolánu, z Nea- poli a odjinud. Byli také čtyří Španělové, dva kněží, sic jeden. Z Němec hořejších dvd dobří lidé rytířští z šuábské země, je- den slaul Jakob von Hundtpis, který potom u šaruátce, kte- rau jsme s Turky měli na moři, jest zastřelen, o čemž na svém místě položím; a druhý Hans uon Reperg. Ti měli s sebau tři pacholky neb služebníky, jeden slaul Linhart Hoacher, uměl dobře ulasky, druhý slaul Hans Schiling, třetí Melcher Bok. A šestý Volf Holcuirt z Halli, o kterém nahoře jsem dotekl, dle já toliko sám sem byl mezi nimi Čech, a nás sedm jsme u touarystou spolu byli. Též byl s námi také u navi náš tlu- mač, kterého nám kníže benátské Jeho Milost a rada přidali, aby od nás na té uší cestě tlumačil, ten slaul Hermes a uměl několikeru řeč. A když jsme se pak od Benátek plavili, bylo na naší navi s ná- mi několik Rekuov a jiných z těch ostrouuou, [k) kterým jsme [ 43 ]
Strana 44
měli přistávati, jako z ostrovu Corfu a Zante, z Kandy, z Cyp- ru, kteří když jsme k těm ostrouuom přistali, u nich ostali, buď že tu obydlí své měli, buď že tu nětco činiti měli, ale jiní, kteří do dalších ostrouuou se plaviti chtěli, jako z Korfu do Zante a z Zante do Kandy, z Kandy do Cypru, do nave uchá- zeli, však jsau nebyli pautníci, ale kupci aneb obyvatelé těch některých ostrouuou a jiní lidé, kteří pro své potřeby z jed- noho ostrovu do druhého se plaví. Nás pak bylo ustavičně na navi okolo sta čtyřidcíti osob bez těch jiných, kteří z ostrovuou přibejvali a ubejvali. Jakau nám stravu patron v navi dával a na čem jsme léhali. KAPITOLA ŠESTÁ. aký pak zachováván byl obyčej od patrona z strany potra- vy u navi a co nám jísti dával, tuto pro ty, kteří to věděti žádají, položím. Každý den ráno, když jsme již ušickni vstali, rozkázal patron zazvoniti na zvonec, který jest byl u navi na tom ponebí, které slove suto casaro, a tu jsme se ušickni pautníci sešli na- horu doprostřed šífu na plácek, který prostřed navi jest, a tu když byl čistý čas, jeden z mnichuou neb kněží, kteří s ná- mi na navi byli, mši slaužil, četl epištolu i čtení latině i všecko konal, jak za obyčej jest, krom že neposvěcoval ani nepozdui- houdl. Když pak pršelo a byl nečas, tehdy tu mši říkal u po- nebí suto casaro. Potom po požehnání a po mši po malé chvíli opět zazuonili na zvonec a tu jsme my ušickni pautníci, kteří jsme u patrona stravu měli, sešli se do ponebí suto casaro o tu nám kolací dávali. Každému pautníku bylo dáno do číšky cínové s ueliký truňk maluazí dobrého a k tomu kus chleba biskoktu bílého s koliandrem, k tomu pečeného. (Biskokto slove [44]
měli přistávati, jako z ostrovu Corfu a Zante, z Kandy, z Cyp- ru, kteří když jsme k těm ostrouuom přistali, u nich ostali, buď že tu obydlí své měli, buď že tu nětco činiti měli, ale jiní, kteří do dalších ostrouuou se plaviti chtěli, jako z Korfu do Zante a z Zante do Kandy, z Kandy do Cypru, do nave uchá- zeli, však jsau nebyli pautníci, ale kupci aneb obyvatelé těch některých ostrouuou a jiní lidé, kteří pro své potřeby z jed- noho ostrovu do druhého se plaví. Nás pak bylo ustavičně na navi okolo sta čtyřidcíti osob bez těch jiných, kteří z ostrovuou přibejvali a ubejvali. Jakau nám stravu patron v navi dával a na čem jsme léhali. KAPITOLA ŠESTÁ. aký pak zachováván byl obyčej od patrona z strany potra- vy u navi a co nám jísti dával, tuto pro ty, kteří to věděti žádají, položím. Každý den ráno, když jsme již ušickni vstali, rozkázal patron zazvoniti na zvonec, který jest byl u navi na tom ponebí, které slove suto casaro, a tu jsme se ušickni pautníci sešli na- horu doprostřed šífu na plácek, který prostřed navi jest, a tu když byl čistý čas, jeden z mnichuou neb kněží, kteří s ná- mi na navi byli, mši slaužil, četl epištolu i čtení latině i všecko konal, jak za obyčej jest, krom že neposvěcoval ani nepozdui- houdl. Když pak pršelo a byl nečas, tehdy tu mši říkal u po- nebí suto casaro. Potom po požehnání a po mši po malé chvíli opět zazuonili na zvonec a tu jsme my ušickni pautníci, kteří jsme u patrona stravu měli, sešli se do ponebí suto casaro o tu nám kolací dávali. Každému pautníku bylo dáno do číšky cínové s ueliký truňk maluazí dobrého a k tomu kus chleba biskoktu bílého s koliandrem, k tomu pečeného. (Biskokto slove [44]
Strana 45
chléb dudkrát pečený, který trvá dlauhý čas a nezkazí se ani brzo splesniví, ale jest turdý). A tu každý omoče sobě ten chléb u maluazí snědl jej a maluazí vypil. Nechtěl-li je pak sám toho snísti neb vypiti, dal, komu chtěl a komu se mu dob- ře líbilo, a urátil zase číšku prázdnau schriudnellovi. Takovau kolací nám každý den ráno dělali přes celau cestu, když jsme se plavili. Po té kolací šel každý po navi, kam se mu líbilo. Potom když již čas byl obědu, tehdy byly tři stolice připra- vené, na něž ukládávaly se dvě prkna dlauhé a široké a ty se spojovaly uprostředku na dýl a to jest byl ten štok, za kte- rým jsme my jídali, a s obau strán toho štoku položil se trá- mec na ty stolice, ale níže než štok a tu jsme sedali. Ten pak štok byl tak dlauhú, že nás za nim sedalo třidceti osob, s kaž- dé strany patnácte, a mohl se odstaviti a rozebrati a zase hned složiti, když potřeba kázala, neb tu uždycky státi ne- mohl pro larganu neb rumpál, o kterým nahoře položeno, neb by překážel, že by pacholci nemohli okolo choditi, a pro- tož byl tak udělán na stolice, že se mohl odtud rozebrávati, odložiti i zase složiti, a stával po levé straně navi v ponebí suto casaro. Ale že sme se za ten my ušickni pautníci ssesti nemohli, protož byl ještě druhý štok z druhé strany navi menší, týmž spuosobem dělaný jako první, za tím jich mohlo seděti okolo duatcíti osob, s každé strany po deseti. A tak postavíc ty štoky, přikryl je schrivanel ubrusy a polo- žil lžíce a chléb a tu uždycky čtuřem osobám, dvěma s jedné strany a dvěma z druhé strany štoku, postavil konev cínouau bez víka asi v puol pinty, jednu s bílým vínem, druhau s vo- dau čistau, sladkau, jestliže by sobě kdo chtěl víno míšeti oby- čejem ulaským, a děbán vína červeného a při tom číšku cí- nouau, do které by sobě nalévali a z ní pili, a to tak nastavěl po těch štocích čtyřem osobám uždycky koneu s vínem, ko- neu s vodau a děbánek s červeným vínem a lžíci každému, suol a chléb. Když pak již byl stuol přikryt a jídlo hotovo, tehdy opět za- zuonil na zvonec a my pautníci sejdauce se sedli jsme za stuol a obyčejně nám dávali tři krmě k obědu i k večeři a sejr čturtý a ovotce. V masový den první krmí k obědu dá- [ 45]
chléb dudkrát pečený, který trvá dlauhý čas a nezkazí se ani brzo splesniví, ale jest turdý). A tu každý omoče sobě ten chléb u maluazí snědl jej a maluazí vypil. Nechtěl-li je pak sám toho snísti neb vypiti, dal, komu chtěl a komu se mu dob- ře líbilo, a urátil zase číšku prázdnau schriudnellovi. Takovau kolací nám každý den ráno dělali přes celau cestu, když jsme se plavili. Po té kolací šel každý po navi, kam se mu líbilo. Potom když již čas byl obědu, tehdy byly tři stolice připra- vené, na něž ukládávaly se dvě prkna dlauhé a široké a ty se spojovaly uprostředku na dýl a to jest byl ten štok, za kte- rým jsme my jídali, a s obau strán toho štoku položil se trá- mec na ty stolice, ale níže než štok a tu jsme sedali. Ten pak štok byl tak dlauhú, že nás za nim sedalo třidceti osob, s kaž- dé strany patnácte, a mohl se odstaviti a rozebrati a zase hned složiti, když potřeba kázala, neb tu uždycky státi ne- mohl pro larganu neb rumpál, o kterým nahoře položeno, neb by překážel, že by pacholci nemohli okolo choditi, a pro- tož byl tak udělán na stolice, že se mohl odtud rozebrávati, odložiti i zase složiti, a stával po levé straně navi v ponebí suto casaro. Ale že sme se za ten my ušickni pautníci ssesti nemohli, protož byl ještě druhý štok z druhé strany navi menší, týmž spuosobem dělaný jako první, za tím jich mohlo seděti okolo duatcíti osob, s každé strany po deseti. A tak postavíc ty štoky, přikryl je schrivanel ubrusy a polo- žil lžíce a chléb a tu uždycky čtuřem osobám, dvěma s jedné strany a dvěma z druhé strany štoku, postavil konev cínouau bez víka asi v puol pinty, jednu s bílým vínem, druhau s vo- dau čistau, sladkau, jestliže by sobě kdo chtěl víno míšeti oby- čejem ulaským, a děbán vína červeného a při tom číšku cí- nouau, do které by sobě nalévali a z ní pili, a to tak nastavěl po těch štocích čtyřem osobám uždycky koneu s vínem, ko- neu s vodau a děbánek s červeným vínem a lžíci každému, suol a chléb. Když pak již byl stuol přikryt a jídlo hotovo, tehdy opět za- zuonil na zvonec a my pautníci sejdauce se sedli jsme za stuol a obyčejně nám dávali tři krmě k obědu i k večeři a sejr čturtý a ovotce. V masový den první krmí k obědu dá- [ 45]
Strana 46
valo se obyčejně, když hovado u navi zabili, drštky zřezané na kausky, a to vždycky čtyřem drobet na misku. Pakli jsau bili skopce; tehdy nám dávali játřičky a pličky od nich anebo klobásy, které sloudu ulasky salcycony, zde u těchto naších zemích nejsau obyčejné, nebo plece vepřové (ulasky slovdu presuti) neb nětco takového, jak se kdy co trefilo. Potom dru- hau krmi dávali obyčejně maso vdřené z rosola hovězí, též i skopové, a to také zřezali na kausky a dali na mísku, a když jsme to snědli, chtěli-li jsme více jísti, přidali nám. Třetí pak krmě byla uařený hrách bobový neb zelí u hlávkách udřené neb mrkeu, kteréž nakrájejíc co grošuou polili octem a ole- jem, aneb cibuli hrubau upekauc dali ji na misku a ulíli na to oleje a octa aneb kaparuou navaříc nalili na ně oleje a octo aneb rejžovau kaši vařenau s mandlovým mlíkem buď nětco takového. Též nám často dávali maso pečené hovězí i sko- pové a časem, ač zřídka, i slepice, to ušecko na kausky měli obyčej zřezati, tak aby sobě jeden víc nemohl uzíti než druhý. Potom dávali sejr dobrý parmazon v kauscích nakrájených na misku čtyřem spolu, a ten když jsme snědli a více chtěli, tehdy nám ho přidali. Potom jsme měli ovotce, hrušky, ja- blka, a když bylo, víno u hrozních a časem díně i jiná ovotce. V páteční pak dni aneb postní, jako u uigiljí některého sud- tého, dávali ryby z láku (jenž sordelle slovau vlasky), rybič- ky malé bílé, nasolené do láku u tunách co herýnky. My jich u těchto naších zemích nemíváme, a jsou dosti dobré; těch nám dávali několik na misku tak syrových, polejíc octem o olejem, uždycky čtyřem spolu, neb opět jakaus hrubau rybu z láku (slove ulasky stirion), praví oni, že jest vyzina, tu nám též dávali vařenau, i to, jenž slove ulasky caviaro, praví, že jsau z vyziny jikry a jest věc černá co kolomast a slaná. Též dávali kapary, rejži, u sobotu i jindy vejce nebo svítek z nich, ředkeu časem a jiné nahoře dotčené udření a krmě, někdy lépe, někdy huoře, jak se kdy trefilo. Než bývalo k stolu víno dosti dobrého (co jsme ho mohli vypiti při jídle), bílého i čer- veného, též chleba i sejra, co jsme mohli jedné snísti, chléb nám dávali nový a měkký za několik dní, když jsme od Be- nátek se plavili, též od jiných ostrouuo, k kterým jsme přistá- 146]
valo se obyčejně, když hovado u navi zabili, drštky zřezané na kausky, a to vždycky čtyřem drobet na misku. Pakli jsau bili skopce; tehdy nám dávali játřičky a pličky od nich anebo klobásy, které sloudu ulasky salcycony, zde u těchto naších zemích nejsau obyčejné, nebo plece vepřové (ulasky slovdu presuti) neb nětco takového, jak se kdy co trefilo. Potom dru- hau krmi dávali obyčejně maso vdřené z rosola hovězí, též i skopové, a to také zřezali na kausky a dali na mísku, a když jsme to snědli, chtěli-li jsme více jísti, přidali nám. Třetí pak krmě byla uařený hrách bobový neb zelí u hlávkách udřené neb mrkeu, kteréž nakrájejíc co grošuou polili octem a ole- jem, aneb cibuli hrubau upekauc dali ji na misku a ulíli na to oleje a octa aneb kaparuou navaříc nalili na ně oleje a octo aneb rejžovau kaši vařenau s mandlovým mlíkem buď nětco takového. Též nám často dávali maso pečené hovězí i sko- pové a časem, ač zřídka, i slepice, to ušecko na kausky měli obyčej zřezati, tak aby sobě jeden víc nemohl uzíti než druhý. Potom dávali sejr dobrý parmazon v kauscích nakrájených na misku čtyřem spolu, a ten když jsme snědli a více chtěli, tehdy nám ho přidali. Potom jsme měli ovotce, hrušky, ja- blka, a když bylo, víno u hrozních a časem díně i jiná ovotce. V páteční pak dni aneb postní, jako u uigiljí některého sud- tého, dávali ryby z láku (jenž sordelle slovau vlasky), rybič- ky malé bílé, nasolené do láku u tunách co herýnky. My jich u těchto naších zemích nemíváme, a jsou dosti dobré; těch nám dávali několik na misku tak syrových, polejíc octem o olejem, uždycky čtyřem spolu, neb opět jakaus hrubau rybu z láku (slove ulasky stirion), praví oni, že jest vyzina, tu nám též dávali vařenau, i to, jenž slove ulasky caviaro, praví, že jsau z vyziny jikry a jest věc černá co kolomast a slaná. Též dávali kapary, rejži, u sobotu i jindy vejce nebo svítek z nich, ředkeu časem a jiné nahoře dotčené udření a krmě, někdy lépe, někdy huoře, jak se kdy trefilo. Než bývalo k stolu víno dosti dobrého (co jsme ho mohli vypiti při jídle), bílého i čer- veného, též chleba i sejra, co jsme mohli jedné snísti, chléb nám dávali nový a měkký za několik dní, když jsme od Be- nátek se plavili, též od jiných ostrouuo, k kterým jsme přistá- 146]
Strana 47
uali, neb tu ušudy dal patron napéci nového chleba měkého a ten k stolu dával za několik dní, dokudž nesturdl a neples- nivěl, a to dobrý chléb bílý, potom teprvd biskokty, to jest chléb duakrát pečený. Potom když po obědě bylo, šel každý z pautníkuou po navi, kam mu se líbilo, někteří hrali v urhcáby, v karty, někteří sobě nětco čtli, jiní rozprávěli, někteří kvasili, neb každý skuo- ro z pautníkuou měl u své truhle svého vína láku neb puol, a když jsme to uypili a potom k kterému ostrovu přistali, na- kaupili jsme jiného. Jiní pak také spali a činili, co se každému vidělo a zdálo i náležité bylo. Též když jsme k kterému ostrovu přistali, patron nakaupil do navi špíže, chleba, nového uína, neb uždycky čtyři neb pět suduou vína míval v své špižírně. Item kaupil jednoho, dva, tři a někdy čtyři voly, jak se kdy nadál, že dlauho na moři bude a k ostrouuom nepřistane, a ty voly živé utáhli do navi a tam je choudli a jísti jim dávali. A když se nám masa nedo- stávalo a potřeba byla, tehdy jsme vola v navi zabili. Také skopcuou nakaupil a kozluou, druhdy jsme jich v navi měli patnácte živých, a když potřeba byla, bili je a udřili i pekli. Též nakaupil slepic, neb měl posadu u navi hrubau, i jiných věcí, jako cibule, zelí, mrkue, ovotce, díní, ředkue a jiných po- třeb k jídlu; též vody několik suduo sladké, nebo věděti se má, že voda mořská, po které se plaví, jest slaná a nechutná a jest nezdravá a nemohau ji píti lidé ani hovada. Protož na navi musí nabrati s sebau do suduou a do lák vody čisté z studnic neb z studýnek neb z potokuou, a to slove voda sladká. Když kde přistanau k kterému ostrovu neb zemi a druhdy, když jsme dlauho za několik dní nepřistali k žádné- mu ostrovu, voda se nám u navi sladká zsmradila a byla ča- sem dražší a vzáctnější voda čistá u navi než víno, a zuláště když jsme tam jeli. Též když jsme my se pautníci naobědovdli, tehdy patron s hejt- manem, s piotau, s luggierem a s jinau čeledí znamenitější obědval; též s patronem jídali pautníci Vlaši, kteří na jeho stravě byli. Potom, když se patron naobědvdl, tehdy teprvd pacholci marynáři obědudli a ti mají za nápoj, který pijí, vodu [47]
uali, neb tu ušudy dal patron napéci nového chleba měkého a ten k stolu dával za několik dní, dokudž nesturdl a neples- nivěl, a to dobrý chléb bílý, potom teprvd biskokty, to jest chléb duakrát pečený. Potom když po obědě bylo, šel každý z pautníkuou po navi, kam mu se líbilo, někteří hrali v urhcáby, v karty, někteří sobě nětco čtli, jiní rozprávěli, někteří kvasili, neb každý skuo- ro z pautníkuou měl u své truhle svého vína láku neb puol, a když jsme to uypili a potom k kterému ostrovu přistali, na- kaupili jsme jiného. Jiní pak také spali a činili, co se každému vidělo a zdálo i náležité bylo. Též když jsme k kterému ostrovu přistali, patron nakaupil do navi špíže, chleba, nového uína, neb uždycky čtyři neb pět suduou vína míval v své špižírně. Item kaupil jednoho, dva, tři a někdy čtyři voly, jak se kdy nadál, že dlauho na moři bude a k ostrouuom nepřistane, a ty voly živé utáhli do navi a tam je choudli a jísti jim dávali. A když se nám masa nedo- stávalo a potřeba byla, tehdy jsme vola v navi zabili. Také skopcuou nakaupil a kozluou, druhdy jsme jich v navi měli patnácte živých, a když potřeba byla, bili je a udřili i pekli. Též nakaupil slepic, neb měl posadu u navi hrubau, i jiných věcí, jako cibule, zelí, mrkue, ovotce, díní, ředkue a jiných po- třeb k jídlu; též vody několik suduo sladké, nebo věděti se má, že voda mořská, po které se plaví, jest slaná a nechutná a jest nezdravá a nemohau ji píti lidé ani hovada. Protož na navi musí nabrati s sebau do suduou a do lák vody čisté z studnic neb z studýnek neb z potokuou, a to slove voda sladká. Když kde přistanau k kterému ostrovu neb zemi a druhdy, když jsme dlauho za několik dní nepřistali k žádné- mu ostrovu, voda se nám u navi sladká zsmradila a byla ča- sem dražší a vzáctnější voda čistá u navi než víno, a zuláště když jsme tam jeli. Též když jsme my se pautníci naobědovdli, tehdy patron s hejt- manem, s piotau, s luggierem a s jinau čeledí znamenitější obědval; též s patronem jídali pautníci Vlaši, kteří na jeho stravě byli. Potom, když se patron naobědvdl, tehdy teprvd pacholci marynáři obědudli a ti mají za nápoj, který pijí, vodu [47]
Strana 48
sladkau s octem smíšenau a tomu nápoji říkají ulasky la vi- vanda a pijí jej při stole i jindy, ačkoli pacholci marynáři druh- dy prvé jídali nežli my a druhdy po patronu, jak kdy měli co činiti a dělati. A když byl opět čas večeře, tu připravíc na ty štoky, opět na nás zazuonili a tu jsme se sešli k večeři a mívali jsme opět tři krmě, též maso vařené a někdy pečené a jiné krmě, sejr i ovotce, jakož o tom napřed oznámeno jest. Po večeři, když se již smrkalo, opět jsme se sešli nahoru doprostřed navi a tu jsme zpívali Salue Regina ec a někdy Christe, qui lux es et dies ec. A potom šel každý spat. Ten spuosob každého dne jsme zachovávali tu celau cestu tam jedauc i zase plavíce se ec. Poněvádž jsem již napsal z strany jídla a pití, které nám u na- vi bylo dáváno, již napíši také, jak jsme léhali a jaké jsme po- stele měli na též navi. I jest ten obyčej, že jeden každý z pautníkuou dá sobě udě- lati tu hned u Benátkách truhlu hrubau dřevěnnau zdýlí jak jest sám a dosti širokau, též i vysokau, aby na ní svobodně mohl léhati. Okolo té truhly nahoře u víka po stranách jsau udělané dvě prkna, zdýlí jako truhla a zvejší od víka nahoru asi dvdu pídí. Ty prkna jsau tak přidělaná na železné háky k víku truhly, že když chce, muož je odníti, a když chce, zase přiložiti. Potom mezi ty prkna, kde nohama má léhati, přeloží se malé prkence napříč truhly, též i nahoře, kde se má hla- uau léhati, druhé, a to se uloží trochu pošikem neb puoložitě co pulpítec i bude co korejtko aneb trůky a truhla se proto s tím se vším muože dobře otvírati. Tu sobě kaupí u Benát- kách každý matracen ulaský, jest asi dudu neb tří prstuou stlauští, dlauhá a auzká věc co peřina, vycpaná ulnau voučí a prošívaná, aby se ulna nemohla chundeliti, a tu ten matra- cen uloží do toho korejtka na víko — a někteří měli na to pro- stiradla — potom sobě kaupí též tu hned u Benátkách koltru uyopávanau baulnau a prošívanau, kteréž i zde u těchto na- ších zemích míváme, aneb hauni a tau se přikrejvá a podušku pod hlavu a tak léhá u tom korejtku. Kdo by chtěl, mohl by s sebau peřiny uzíti, dle mezi námi nevím, by je byl kdo měl, neb by je ušecky uvozil a strhal, neb se dostane více u šatech, [ 48]
sladkau s octem smíšenau a tomu nápoji říkají ulasky la vi- vanda a pijí jej při stole i jindy, ačkoli pacholci marynáři druh- dy prvé jídali nežli my a druhdy po patronu, jak kdy měli co činiti a dělati. A když byl opět čas večeře, tu připravíc na ty štoky, opět na nás zazuonili a tu jsme se sešli k večeři a mívali jsme opět tři krmě, též maso vařené a někdy pečené a jiné krmě, sejr i ovotce, jakož o tom napřed oznámeno jest. Po večeři, když se již smrkalo, opět jsme se sešli nahoru doprostřed navi a tu jsme zpívali Salue Regina ec a někdy Christe, qui lux es et dies ec. A potom šel každý spat. Ten spuosob každého dne jsme zachovávali tu celau cestu tam jedauc i zase plavíce se ec. Poněvádž jsem již napsal z strany jídla a pití, které nám u na- vi bylo dáváno, již napíši také, jak jsme léhali a jaké jsme po- stele měli na též navi. I jest ten obyčej, že jeden každý z pautníkuou dá sobě udě- lati tu hned u Benátkách truhlu hrubau dřevěnnau zdýlí jak jest sám a dosti širokau, též i vysokau, aby na ní svobodně mohl léhati. Okolo té truhly nahoře u víka po stranách jsau udělané dvě prkna, zdýlí jako truhla a zvejší od víka nahoru asi dvdu pídí. Ty prkna jsau tak přidělaná na železné háky k víku truhly, že když chce, muož je odníti, a když chce, zase přiložiti. Potom mezi ty prkna, kde nohama má léhati, přeloží se malé prkence napříč truhly, též i nahoře, kde se má hla- uau léhati, druhé, a to se uloží trochu pošikem neb puoložitě co pulpítec i bude co korejtko aneb trůky a truhla se proto s tím se vším muože dobře otvírati. Tu sobě kaupí u Benát- kách každý matracen ulaský, jest asi dudu neb tří prstuou stlauští, dlauhá a auzká věc co peřina, vycpaná ulnau voučí a prošívaná, aby se ulna nemohla chundeliti, a tu ten matra- cen uloží do toho korejtka na víko — a někteří měli na to pro- stiradla — potom sobě kaupí též tu hned u Benátkách koltru uyopávanau baulnau a prošívanau, kteréž i zde u těchto na- ších zemích míváme, aneb hauni a tau se přikrejvá a podušku pod hlavu a tak léhá u tom korejtku. Kdo by chtěl, mohl by s sebau peřiny uzíti, dle mezi námi nevím, by je byl kdo měl, neb by je ušecky uvozil a strhal, neb se dostane více u šatech, [ 48]
Strana 49
u kterých chodíš, léhati než bez šatuou. A tak každý večer vyňma tu matracen z truhly a koltru neb hauni, kterau se přikrejvá, ustele sobě do toho korejtka a tak leží celau noc. Ráno ustana protřesa to, suine a schová zase do truhly aneb tak zanechá u tom korejtku. Do té truhly pak, na které každý léhal, tu hned u Benátkách každý sobě nakaupí ledajakých věcí k jídlu, a to z té příčiny, jestliže by sobě mezi jídly chtěl co opraviti a pojesti, též i vína láku aneb puol láky, aby měl a mohl se napiti, kdy by chtěl, neb patron vína nedával než k jídlu; pakli ho kdo prosil za truňk, tehdy kázal mu dáti, ale ne mnoho. Někteří nabrali s sebau lektuaři, počištění, lékař- stuí, koření a jiných věcí pro nemoc. V té truhle chová sobě každý své šaty choděcí, též košile, aby se měl več převláčeti pro vešky, kterých jsme mnoho mívali, a jiné své věci ec. Již jsem popsal spůsob a velikost navi, na které jsme se do země Suaté plavili, i ty věci, které u ni byly, též i čeled patro- novu, a jaká jích každého práce a auřad byl jest, item jakým obyčejem nám patron stravu dával, též i na čem jsme u navi léhali a jaké postele měli. Již se tuto zase navrátím k naší cestě a tu popíši tak, jakž jest se nám každý den tam i zase jedauc vedlo, po moři i po zemi, též co jsme na té cestě i u zemi Svaté viděli, a to z té příčiny, abych těm lidem, kdo toho žádostiví jsau a to by rádi věděli, u tom k líbosti poslaužil. Protož, jak jsem napřed položil, že u pondělí, to bylo pátého dne měsíce července, též i u auterý stáli jsme s naší naví míli českau od města Benátek, majíce čtyři kotve uvržené u moře. Tak jsauc se uším hotovi, jen toliko čekali jsme na dobrý vítr. 149]
u kterých chodíš, léhati než bez šatuou. A tak každý večer vyňma tu matracen z truhly a koltru neb hauni, kterau se přikrejvá, ustele sobě do toho korejtka a tak leží celau noc. Ráno ustana protřesa to, suine a schová zase do truhly aneb tak zanechá u tom korejtku. Do té truhly pak, na které každý léhal, tu hned u Benátkách každý sobě nakaupí ledajakých věcí k jídlu, a to z té příčiny, jestliže by sobě mezi jídly chtěl co opraviti a pojesti, též i vína láku aneb puol láky, aby měl a mohl se napiti, kdy by chtěl, neb patron vína nedával než k jídlu; pakli ho kdo prosil za truňk, tehdy kázal mu dáti, ale ne mnoho. Někteří nabrali s sebau lektuaři, počištění, lékař- stuí, koření a jiných věcí pro nemoc. V té truhle chová sobě každý své šaty choděcí, též košile, aby se měl več převláčeti pro vešky, kterých jsme mnoho mívali, a jiné své věci ec. Již jsem popsal spůsob a velikost navi, na které jsme se do země Suaté plavili, i ty věci, které u ni byly, též i čeled patro- novu, a jaká jích každého práce a auřad byl jest, item jakým obyčejem nám patron stravu dával, též i na čem jsme u navi léhali a jaké postele měli. Již se tuto zase navrátím k naší cestě a tu popíši tak, jakž jest se nám každý den tam i zase jedauc vedlo, po moři i po zemi, též co jsme na té cestě i u zemi Svaté viděli, a to z té příčiny, abych těm lidem, kdo toho žádostiví jsau a to by rádi věděli, u tom k líbosti poslaužil. Protož, jak jsem napřed položil, že u pondělí, to bylo pátého dne měsíce července, též i u auterý stáli jsme s naší naví míli českau od města Benátek, majíce čtyři kotve uvržené u moře. Tak jsauc se uším hotovi, jen toliko čekali jsme na dobrý vítr. 149]
Strana 50
O plavení od Benátek až k ostrovu Corfu a o témž ostrovu Corfu. KAPITOLA SEDMA. otom léta Páně 1546 u středu ráno, to bylo sedmého dne měsíce července, počal váti dobrý vítr a patron kúzal T uytahovati kotue z moře, i vgtahovdli tím rumpálem neb larkandu, o které jsem napřed položil. A když již všecky čtyři kotue z moře vytáhli do navi, kázal patron vytáhnauti, roz- vázati a rozestříti plachtu na předním stromě pod košem, kte- rá slove ulasky mussketo. Rozestřevši ji vezli jsme se dobrým větrem okolo snídaní od města Benátek pryč naší cestau ve jméno Boží. A když jsme se již plavili, počalo dosti hrubě pršeti a vítr tuhý a dobrý váti, a tu kázal luggier uytáhnauti a rozestříti ještě jednu plachtu zadní kosovatau, která slove mezana. I pla- vili jsme se těmi dvěma plachtami až do oběduou, po obědích pak kázal luggiero rozestříti velikau plachtu, která slove ma- gistra. A tak jsme několik hodin plauli až asi okolo nešporuou. Tu uítr se počal tišiti, i spustili a svázali zadní plachtu me- zanu a dvěma (totiž magistrau a mussketau) plachtami jsme se bezli až do večera, též i tu celau noc až do jitra. Ve čtvrtek pak ráno konali jsme naší cestu vždy předce a ne- viděli jsme nic než nebe a moře. Před obědy kázal luggiero ro- zestříti zadní plachtu mezanu, též malau nad košem velikého stromu trinketu a napřed na špici ven vydanau ciuiteru. I pla- vili jsme se pěti plachtami, až okolo nešporuo asi počali jsme ui- děti na levé straně zemi zdaleka, která sloue Histria, u které le- ží město Parenco neb Parentum, a uiděli jsme tu zemi vždy po levé straně až do večera. Ten večer ve čtvrtek na pátek měli jsme dosti dobrý uítr, ač ne tuhý, přes tu celau noc až do dne. V pátek pak ráno počal se uítr tišiti a luggiero kázal rozestříti ještě jednu malau plachtici nad košem předního stromu, která [50]
O plavení od Benátek až k ostrovu Corfu a o témž ostrovu Corfu. KAPITOLA SEDMA. otom léta Páně 1546 u středu ráno, to bylo sedmého dne měsíce července, počal váti dobrý vítr a patron kúzal T uytahovati kotue z moře, i vgtahovdli tím rumpálem neb larkandu, o které jsem napřed položil. A když již všecky čtyři kotue z moře vytáhli do navi, kázal patron vytáhnauti, roz- vázati a rozestříti plachtu na předním stromě pod košem, kte- rá slove ulasky mussketo. Rozestřevši ji vezli jsme se dobrým větrem okolo snídaní od města Benátek pryč naší cestau ve jméno Boží. A když jsme se již plavili, počalo dosti hrubě pršeti a vítr tuhý a dobrý váti, a tu kázal luggier uytáhnauti a rozestříti ještě jednu plachtu zadní kosovatau, která slove mezana. I pla- vili jsme se těmi dvěma plachtami až do oběduou, po obědích pak kázal luggiero rozestříti velikau plachtu, která slove ma- gistra. A tak jsme několik hodin plauli až asi okolo nešporuou. Tu uítr se počal tišiti, i spustili a svázali zadní plachtu me- zanu a dvěma (totiž magistrau a mussketau) plachtami jsme se bezli až do večera, též i tu celau noc až do jitra. Ve čtvrtek pak ráno konali jsme naší cestu vždy předce a ne- viděli jsme nic než nebe a moře. Před obědy kázal luggiero ro- zestříti zadní plachtu mezanu, též malau nad košem velikého stromu trinketu a napřed na špici ven vydanau ciuiteru. I pla- vili jsme se pěti plachtami, až okolo nešporuo asi počali jsme ui- děti na levé straně zemi zdaleka, která sloue Histria, u které le- ží město Parenco neb Parentum, a uiděli jsme tu zemi vždy po levé straně až do večera. Ten večer ve čtvrtek na pátek měli jsme dosti dobrý uítr, ač ne tuhý, přes tu celau noc až do dne. V pátek pak ráno počal se uítr tišiti a luggiero kázal rozestříti ještě jednu malau plachtici nad košem předního stromu, která [50]
Strana 51
slove trinketo ala prora. A tak jsme se vezli ušemi šesti plach- tami toho celého dne a nebylo již nic viděti než nebe a moře; i jeli jsme po moři, které slove mare Adriaticum. V sobotu ráno jsme plavili se okolo snídaní dosti dobrým vě- trem mimo nějaký ostrou malý v moři ležící (slove vlasky Sanct Andrea). Pravil mi piota, to jest náš cesty vuodce, že u tom pustým ostrovu žádný nebydlí kromě toliko dudu mni- chuou nebo pausteníkuou a náleží pod panstuí panuou Benát- čan. Potom opět za tím ostrovem jest druhý ostrou, nedaleko od toho prunějšího, a jest dosti veliký a také příleží k panství panuou Benátčan. V tom, pravil mi piota, že bydlejí křesta- né a ten slove ulasky Lisa a někdy slaul Issa, mimo ten jsme se také plavili. Potom jsme se opět mimo třetí malý ostrou plavili, jenž slove ulasky Bozo; o něm pravil piota, že jest pus- tý a nebydlí u něm žádný. Leželi pak ti ostrovové po levé straně, když jsme plavili se nedaleko od nich u stranu, takže jsme je dobře viděli, a bylo u obědy. Potom o nešpořích plavili jsme se opět mimo jiná dvd neve- liká ostrovy, kteří nám leželi též s levé strany, slaul jeden ulasky Kassa neb Casa a byl přední, druhý Agusta slul a byl zadní. Ti ostrovové jsau nedaleko od sebe a mají urchy a skálí u sobě dosti hrubé, a pravil piota, že jsau pustí a v ních žádný nebudlí a jsau panuou Benátčan. A ti ušickni ostrovové leží u moři, které sloue mare Adriaticum. K večerau vítr se počal velmi tišiti a my nedaleko byli opět od jakéhos ostrovu, který slove ulasky Cursula, dosti veliký; a pravil piota, že v něm bydlí lidé, též panuou Benátčan, a ti ušickni ostrovové jsú jako pohromadě a nedaleko jeden od druhého. A tu se již k tomu ostrovu Cursula, někdy slaul Corcira Nigra, patron kázal s navi přibližovati a chtěl tu dáti koteu zaurci a čekati na uítr, neb bylo ticho velmi. A utom nenadále strhl se uítr dobrý a tuhú, skuoro až sluonce zapad- lo do moře. Neb rovně jak se u nás zde zdá, že sluonce zapadá za horu, tak se tam zdá, kde nic neviděti než nebe a moře, an se sluonce topí u moři, když zapadá, a při východu zdá se, že z moře vychází. A tak jsme se vezli od toho ostrovu na pra- vdu ruku preč a plavili jsme se tu celau noc až do jitra. 151]
slove trinketo ala prora. A tak jsme se vezli ušemi šesti plach- tami toho celého dne a nebylo již nic viděti než nebe a moře; i jeli jsme po moři, které slove mare Adriaticum. V sobotu ráno jsme plavili se okolo snídaní dosti dobrým vě- trem mimo nějaký ostrou malý v moři ležící (slove vlasky Sanct Andrea). Pravil mi piota, to jest náš cesty vuodce, že u tom pustým ostrovu žádný nebydlí kromě toliko dudu mni- chuou nebo pausteníkuou a náleží pod panstuí panuou Benát- čan. Potom opět za tím ostrovem jest druhý ostrou, nedaleko od toho prunějšího, a jest dosti veliký a také příleží k panství panuou Benátčan. V tom, pravil mi piota, že bydlejí křesta- né a ten slove ulasky Lisa a někdy slaul Issa, mimo ten jsme se také plavili. Potom jsme se opět mimo třetí malý ostrou plavili, jenž slove ulasky Bozo; o něm pravil piota, že jest pus- tý a nebydlí u něm žádný. Leželi pak ti ostrovové po levé straně, když jsme plavili se nedaleko od nich u stranu, takže jsme je dobře viděli, a bylo u obědy. Potom o nešpořích plavili jsme se opět mimo jiná dvd neve- liká ostrovy, kteří nám leželi též s levé strany, slaul jeden ulasky Kassa neb Casa a byl přední, druhý Agusta slul a byl zadní. Ti ostrovové jsau nedaleko od sebe a mají urchy a skálí u sobě dosti hrubé, a pravil piota, že jsau pustí a v ních žádný nebudlí a jsau panuou Benátčan. A ti ušickni ostrovové leží u moři, které sloue mare Adriaticum. K večerau vítr se počal velmi tišiti a my nedaleko byli opět od jakéhos ostrovu, který slove ulasky Cursula, dosti veliký; a pravil piota, že v něm bydlí lidé, též panuou Benátčan, a ti ušickni ostrovové jsú jako pohromadě a nedaleko jeden od druhého. A tu se již k tomu ostrovu Cursula, někdy slaul Corcira Nigra, patron kázal s navi přibližovati a chtěl tu dáti koteu zaurci a čekati na uítr, neb bylo ticho velmi. A utom nenadále strhl se uítr dobrý a tuhú, skuoro až sluonce zapad- lo do moře. Neb rovně jak se u nás zde zdá, že sluonce zapadá za horu, tak se tam zdá, kde nic neviděti než nebe a moře, an se sluonce topí u moři, když zapadá, a při východu zdá se, že z moře vychází. A tak jsme se vezli od toho ostrovu na pra- vdu ruku preč a plavili jsme se tu celau noc až do jitra. 151]
Strana 52
Potom v neděli ráno, to bylo jedenáctého dne měsíce čer- vence, měli jsme dobrý uítr a neviděli jsme nic než nebe a moře. Ten vítr trudl celý den i noc až do jitra a u pondělí ráno s vejchodem sluonce nás opustil a utišil se. Ráno pak u pondělí, to bylo duanáctého dne měsíce čer- vence, ten den před suatau Markétau, měli jsme velmi zlý uítr a tichý, že nave skuoro nic nešla, a nedaleko jsme byli již od ostrouu Corfu, neb jsme jej před sebau viděli. Též jsme viděli tu jednu galli, nevíme, turecká-li jest byla čili jinší, a nedaleko jsme se od ní plavili. Také jsme se plavili mimo ně- kolik malých ostrouuou a skálí u moři uyrostlé, kteréžto skálí a ostrouci slovau ulasky li scoii, latině říkají scopuli. Tu jsme již zemi viděli s levé strany a od ní nedaleko se pla- vili, která nyní slove Albania, prvé slaula Epirus, a jest pod panstím císaře tureckého. A protož patron náš chtěje rád býti toho dne u městě Corfu, které jest v tom ostrově, i rozkázal pacholkuom marynářuom s několika vesly do bár- ky a jiným několika do kundele, i přivázali kundeli k bárce za provaz a bárku k naší veliké navi. A tak oni táhli vesly bárku a kundeli s naší velikau navi za sebau asi za dvě nebo tři hodiny pořád a tu jsme ujeli mezi ostrou Corfu s pravé strany a mezi zemi Albaniam neb Epirum s levé, a jest tu auzké moře mezi zemí a ostrovem Corfu, téměř puol míle čes- ké a nevím, jest-li ještě tak široké. A to moře, které jest mezi zemí a ostrovem, slove ulasky Canal de Corfu. A okolo obědů již jsme viděli zámek Corfu a městečko při něm. Vtom se vítr počal drobet tužiti, a tak marynáři vgšedše z bárky a z kun- deli na navi, i přivázali je zzadu za navi, kde bývají. Již pak plavili jsme se větrem a okolo poledne přistali k portu Corfu; a když jsme již byli asi čturt míle české od břehu, spustili plach- ty ušecky dolu do navi a svázali je, a uvrhši jednu kotev do moře, tu jsme na místě s navi stáli. Takž u středu od Benátek se odplavivše, a u pondělí jako šestý den k Korfu ostrovu a zámku jsme přistali. Leží Corfu od Be- nátek sedm set mil ulaských, to jest naších českých sto a čty- řidceti mil, nebo pět mil ulaských učiní jednu českau; ačkoli to dobře vím, že co se dotýče mil po moři počítaní od jednoho [52]
Potom v neděli ráno, to bylo jedenáctého dne měsíce čer- vence, měli jsme dobrý uítr a neviděli jsme nic než nebe a moře. Ten vítr trudl celý den i noc až do jitra a u pondělí ráno s vejchodem sluonce nás opustil a utišil se. Ráno pak u pondělí, to bylo duanáctého dne měsíce čer- vence, ten den před suatau Markétau, měli jsme velmi zlý uítr a tichý, že nave skuoro nic nešla, a nedaleko jsme byli již od ostrouu Corfu, neb jsme jej před sebau viděli. Též jsme viděli tu jednu galli, nevíme, turecká-li jest byla čili jinší, a nedaleko jsme se od ní plavili. Také jsme se plavili mimo ně- kolik malých ostrouuou a skálí u moři uyrostlé, kteréžto skálí a ostrouci slovau ulasky li scoii, latině říkají scopuli. Tu jsme již zemi viděli s levé strany a od ní nedaleko se pla- vili, která nyní slove Albania, prvé slaula Epirus, a jest pod panstím císaře tureckého. A protož patron náš chtěje rád býti toho dne u městě Corfu, které jest v tom ostrově, i rozkázal pacholkuom marynářuom s několika vesly do bár- ky a jiným několika do kundele, i přivázali kundeli k bárce za provaz a bárku k naší veliké navi. A tak oni táhli vesly bárku a kundeli s naší velikau navi za sebau asi za dvě nebo tři hodiny pořád a tu jsme ujeli mezi ostrou Corfu s pravé strany a mezi zemi Albaniam neb Epirum s levé, a jest tu auzké moře mezi zemí a ostrovem Corfu, téměř puol míle čes- ké a nevím, jest-li ještě tak široké. A to moře, které jest mezi zemí a ostrovem, slove ulasky Canal de Corfu. A okolo obědů již jsme viděli zámek Corfu a městečko při něm. Vtom se vítr počal drobet tužiti, a tak marynáři vgšedše z bárky a z kun- deli na navi, i přivázali je zzadu za navi, kde bývají. Již pak plavili jsme se větrem a okolo poledne přistali k portu Corfu; a když jsme již byli asi čturt míle české od břehu, spustili plach- ty ušecky dolu do navi a svázali je, a uvrhši jednu kotev do moře, tu jsme na místě s navi stáli. Takž u středu od Benátek se odplavivše, a u pondělí jako šestý den k Korfu ostrovu a zámku jsme přistali. Leží Corfu od Be- nátek sedm set mil ulaských, to jest naších českých sto a čty- řidceti mil, nebo pět mil ulaských učiní jednu českau; ačkoli to dobře vím, že co se dotýče mil po moři počítaní od jednoho [52]
Strana 53
ostrovu k druhému, že se u tom ušickni jednostejně nesrouná- vají, jedni více chtějí míti mil, druzí míně; ušak já, jak zprávu mám od našeho pioty, který té cesty povědom byl dobře a často se ji plavíval, tak položím. Také patron rozkázal praporce, které jsme měli na šífu, uše- cky vystrkati a uystřeliti ze čtyř kusuou - ne kulemi, než toliko nabiti kázal starými provazy, suinauc je co klubko — těch, kteří byli na podlaze, kde kompas stál, a z pěti malých mož- díříkuou, to jsau ty ladunky, kterými se nabíjejí ty kausky, kterým duplháky říkají, větší než hákounice, pozadu; o kte- rých jsem zmínku učinil napřed, že jsme jich měli pět, a to tím znamení dával, že jsme přátelé. Též kázal bubnovati, neb jsme na navi s sebau buben měli. Potom kázal připlaviti bár- ku k navi a tu do ní usedauši pautníci, kteří chtěli k zemi, pla- vili jsme se k břehu, k němuž když jsme se připlavili, tu pat- rona našeho ani hejtmana z navi s námi nebylo. I vyslal hejtman z zámku Korfu k nám, aby zvěděl, kdo jsme a co chcem. A ti vyslaní nedali nám na zemi z bárky ustoupiti i museli jsme tu čekati asi na čturt hodiny, až teprva, když za námi z nave se přivezl na druhé lodičce kundeli náš hejtman z nave, kterýž mluvil s těmi od hejtmana z zámku Corfu vy- slanými a oznámil o nás, kdo jsme. A tak jsme tu vystaupili z bárky na břeh a šli do městečka, které jest nedaleko od zám- ku, do hospod aneb kam kdo chtěl. Tam jsme nalezli hojně dobrého vína a laciného a díní neb melaunů dosti, chleba i ji- ných ušech potřeb. A tu jsem jedl již víno u hrozních zralé, a to bylo duanáctého dne měsíce července, ten den před sua- tau Markétau. Byli jsme v tom městečku ten celý den procházejíc se sem i tam, a navečeřevši se bezl jsem se večer do navi a tam jsem zuostal přes noc, ale jiní někteří, kdo chtěli, z pautníkuou ostali u městečku přes noc u hospodách. Ten ostrou slove nyní Cor- fu ulasky, někteří mu říkají Korfona, dle někdy slaul Corcira aneb Scheria uneb Phaeacia, o kterémžto ostrově mnoho máš u Homerovi Odysde lib. 7, u kterým toho času bydleli Phaea- ces a král Alcinous. Jestit dosti veliký ostrou, neb dokud jsme byli ještě u moře [53]
ostrovu k druhému, že se u tom ušickni jednostejně nesrouná- vají, jedni více chtějí míti mil, druzí míně; ušak já, jak zprávu mám od našeho pioty, který té cesty povědom byl dobře a často se ji plavíval, tak položím. Také patron rozkázal praporce, které jsme měli na šífu, uše- cky vystrkati a uystřeliti ze čtyř kusuou - ne kulemi, než toliko nabiti kázal starými provazy, suinauc je co klubko — těch, kteří byli na podlaze, kde kompas stál, a z pěti malých mož- díříkuou, to jsau ty ladunky, kterými se nabíjejí ty kausky, kterým duplháky říkají, větší než hákounice, pozadu; o kte- rých jsem zmínku učinil napřed, že jsme jich měli pět, a to tím znamení dával, že jsme přátelé. Též kázal bubnovati, neb jsme na navi s sebau buben měli. Potom kázal připlaviti bár- ku k navi a tu do ní usedauši pautníci, kteří chtěli k zemi, pla- vili jsme se k břehu, k němuž když jsme se připlavili, tu pat- rona našeho ani hejtmana z navi s námi nebylo. I vyslal hejtman z zámku Korfu k nám, aby zvěděl, kdo jsme a co chcem. A ti vyslaní nedali nám na zemi z bárky ustoupiti i museli jsme tu čekati asi na čturt hodiny, až teprva, když za námi z nave se přivezl na druhé lodičce kundeli náš hejtman z nave, kterýž mluvil s těmi od hejtmana z zámku Corfu vy- slanými a oznámil o nás, kdo jsme. A tak jsme tu vystaupili z bárky na břeh a šli do městečka, které jest nedaleko od zám- ku, do hospod aneb kam kdo chtěl. Tam jsme nalezli hojně dobrého vína a laciného a díní neb melaunů dosti, chleba i ji- ných ušech potřeb. A tu jsem jedl již víno u hrozních zralé, a to bylo duanáctého dne měsíce července, ten den před sua- tau Markétau. Byli jsme v tom městečku ten celý den procházejíc se sem i tam, a navečeřevši se bezl jsem se večer do navi a tam jsem zuostal přes noc, ale jiní někteří, kdo chtěli, z pautníkuou ostali u městečku přes noc u hospodách. Ten ostrou slove nyní Cor- fu ulasky, někteří mu říkají Korfona, dle někdy slaul Corcira aneb Scheria uneb Phaeacia, o kterémžto ostrově mnoho máš u Homerovi Odysde lib. 7, u kterým toho času bydleli Phaea- ces a král Alcinous. Jestit dosti veliký ostrou, neb dokud jsme byli ještě u moře [53]
Strana 54
kotve neuurhli, byl jsem ulezl nahoru do koše, který jest na předním stromě u navi, chtěje shlednauti velikost ostrovu, ale nemohl jsem ho přehlednauti ani na dýl ani na šíř; mát u so- bě dosti hrubé vrchy a hory, též i usi, dle nejpřednější jsau ty dva zámky s městečkem a nejhlavnější, to slove Corfu jako i ostrou. V tom ostrově jsau všecko Řekové a jsau křestané a užívají řeči řecké, ale jest mezi nimi mnoho Vlachuou. Též u tom ostrově u městečku bylo tehdáž drahně Židuou, kteří tu bydleli, a ten ostrou jest pod panstvím panuou Benátčan a leží ten ostrou u moři, které sloue mare Ionium, proti Epiru. Na puolnoci leží dva vrchy proti sobě dosti uysoká, nedaleko jeden od druhého, na nichž jsou zámkové dosti pevní a ti urchy jsau obdělaní oba dva zdmi a baštami velmi pevnými a mezi těmi dvěma zámky u té ohradě jest nětco domuou a kostel, u kterýchž bydlí žoldnéři, jenž slovdu ulasky zoldati. A ti urchové leží se všech strán u moři krom na západ, kde jsou připojení k ostrouuom, tu mají příkop. Přitom věděti se má, že jest obyčej panuou Benátčan, že vždy- cky ve dudu letech posilají dva z Benátek z svého počtu dobré lidi a ti jsau u zámku a jej opatrují ty dvě létě; potom opět po dvau letech na jich místa jiné dva pošlí, jakž obyčej jest v je- jich panství. A ti dva hejtmané neb dobří lidé mají pod se- bau žoldnéře, které vždycky chovdjí pro obranu zámku a ostroua Corfu. A tak mi pravili, že okolo tří set jich tehdáž tu bylo. Od zámků pak těch dvau u témž ostrově k západu leží městečko neueliké oteuřené; tu u tom městečku jsme byli, a co komu bylo potřeba, sobě kupovali. Tyto zámky (léto Páně 1537) Turci byli oblehli a jich dobývali, a nemohši jich dobyti, ušecken ostrou vyplundrovdli a mnoho lidí odtud za- jali a preč uzali, jakž o tom píše Paulus Iouius lib. 6. Potom ráno u auterý, to bylo na satau Markétu, plavil jsem se opět z navi k zemi a šel sem do městečka a tu jsme ostali ten celý den. Mince u tom ostrově Corfu jde taková jako u Benátkách, malá i veliká. Ten den k večerau dal patron vě- děti nám pautníkuom, abychom byli ušickni u večer u šífu, že chce ráno preč jeti. A tak jsme se plavili ušickni pautníci s večerá do navi. Ale tehdáž stala mi se příhoda: neb chtěje 154]
kotve neuurhli, byl jsem ulezl nahoru do koše, který jest na předním stromě u navi, chtěje shlednauti velikost ostrovu, ale nemohl jsem ho přehlednauti ani na dýl ani na šíř; mát u so- bě dosti hrubé vrchy a hory, též i usi, dle nejpřednější jsau ty dva zámky s městečkem a nejhlavnější, to slove Corfu jako i ostrou. V tom ostrově jsau všecko Řekové a jsau křestané a užívají řeči řecké, ale jest mezi nimi mnoho Vlachuou. Též u tom ostrově u městečku bylo tehdáž drahně Židuou, kteří tu bydleli, a ten ostrou jest pod panstvím panuou Benátčan a leží ten ostrou u moři, které sloue mare Ionium, proti Epiru. Na puolnoci leží dva vrchy proti sobě dosti uysoká, nedaleko jeden od druhého, na nichž jsou zámkové dosti pevní a ti urchy jsau obdělaní oba dva zdmi a baštami velmi pevnými a mezi těmi dvěma zámky u té ohradě jest nětco domuou a kostel, u kterýchž bydlí žoldnéři, jenž slovdu ulasky zoldati. A ti urchové leží se všech strán u moři krom na západ, kde jsou připojení k ostrouuom, tu mají příkop. Přitom věděti se má, že jest obyčej panuou Benátčan, že vždy- cky ve dudu letech posilají dva z Benátek z svého počtu dobré lidi a ti jsau u zámku a jej opatrují ty dvě létě; potom opět po dvau letech na jich místa jiné dva pošlí, jakž obyčej jest v je- jich panství. A ti dva hejtmané neb dobří lidé mají pod se- bau žoldnéře, které vždycky chovdjí pro obranu zámku a ostroua Corfu. A tak mi pravili, že okolo tří set jich tehdáž tu bylo. Od zámků pak těch dvau u témž ostrově k západu leží městečko neueliké oteuřené; tu u tom městečku jsme byli, a co komu bylo potřeba, sobě kupovali. Tyto zámky (léto Páně 1537) Turci byli oblehli a jich dobývali, a nemohši jich dobyti, ušecken ostrou vyplundrovdli a mnoho lidí odtud za- jali a preč uzali, jakž o tom píše Paulus Iouius lib. 6. Potom ráno u auterý, to bylo na satau Markétu, plavil jsem se opět z navi k zemi a šel sem do městečka a tu jsme ostali ten celý den. Mince u tom ostrově Corfu jde taková jako u Benátkách, malá i veliká. Ten den k večerau dal patron vě- děti nám pautníkuom, abychom byli ušickni u večer u šífu, že chce ráno preč jeti. A tak jsme se plavili ušickni pautníci s večerá do navi. Ale tehdáž stala mi se příhoda: neb chtěje 154]
Strana 55
lísti z bárky do navi nahoru, ulna odrazila bárku od navi a já upadl ve všem do moře a zmáčel jsem se, však hned mi ven pomohli. Takž tu noc jsme stáli u Corfu s navi, majíc jed- nu kotev u moři až do jitra. O plaveni od ostrovu Corfu až k ostrovu Zante a o témž ostrovu Zante. KAPITOLA OSMA. otom u středu, to bylo čtrnáctého dne měsíce července, D ten den ráno kázal patron uytáhnauti kotev z moře do navi a rozestříti plachty. I hnuli jsme se od zámku a měs- tečka Corfu a bylo viděti zemi s obau strán, s pravé ostrou Corfu, s levé strany zemi Epirum, neb to moře tu mezi Corfu a zemí nebylo zšíří přes čtyři míle české a měli jsme ten celý den velmi špatný vítr a tichý, též i tu celau noc. Ve čturtek pak ráno, patnáctého dne měsíce července, i ten celý den měli jsme velmi tichý vítr a druhdy žádného a hned nave skuoro nic nešla a uždy viděti bylo s jedné strany ostrou Corfu a z druhé zemi Epirum, neb ten špatný vítr trudl celau noc až do jitra. V pátek ráno týž byl zlý uítr a tichú přes celý den a noc a uždy bylo ještě uiděti s jedné strany ostrou a z druhé zemi. Sedmnáctého pak dne měsíce července, to bylo v sobotu ráno, počal se tužiti uítr a stranau uáti a ten trudl až do poledne. Ale okolo nešporuou utišil se velmi a ticho bylo, pročež nave nic nešla a bylo viděti zemi s jedné strany a ostrou z druhé. I kázal patron přibližovati se k ostrouu Corfu, neb jsme ho ještě byli neminuli, k němuž jsme měli ještě asi míli českau, rozkázal uvrci do moře závaží na šňuoře, o kterým jsem napřed položil; i nalezli nehluboko, a tu spustivše všecky plachty a svázauši, uvrhli jsme koteu do moře a stáli na místě čekajíc větru. A tu [55]
lísti z bárky do navi nahoru, ulna odrazila bárku od navi a já upadl ve všem do moře a zmáčel jsem se, však hned mi ven pomohli. Takž tu noc jsme stáli u Corfu s navi, majíc jed- nu kotev u moři až do jitra. O plaveni od ostrovu Corfu až k ostrovu Zante a o témž ostrovu Zante. KAPITOLA OSMA. otom u středu, to bylo čtrnáctého dne měsíce července, D ten den ráno kázal patron uytáhnauti kotev z moře do navi a rozestříti plachty. I hnuli jsme se od zámku a měs- tečka Corfu a bylo viděti zemi s obau strán, s pravé ostrou Corfu, s levé strany zemi Epirum, neb to moře tu mezi Corfu a zemí nebylo zšíří přes čtyři míle české a měli jsme ten celý den velmi špatný vítr a tichý, též i tu celau noc. Ve čturtek pak ráno, patnáctého dne měsíce července, i ten celý den měli jsme velmi tichý vítr a druhdy žádného a hned nave skuoro nic nešla a uždy viděti bylo s jedné strany ostrou Corfu a z druhé zemi Epirum, neb ten špatný vítr trudl celau noc až do jitra. V pátek ráno týž byl zlý uítr a tichú přes celý den a noc a uždy bylo ještě uiděti s jedné strany ostrou a z druhé zemi. Sedmnáctého pak dne měsíce července, to bylo v sobotu ráno, počal se tužiti uítr a stranau uáti a ten trudl až do poledne. Ale okolo nešporuou utišil se velmi a ticho bylo, pročež nave nic nešla a bylo viděti zemi s jedné strany a ostrou z druhé. I kázal patron přibližovati se k ostrouu Corfu, neb jsme ho ještě byli neminuli, k němuž jsme měli ještě asi míli českau, rozkázal uvrci do moře závaží na šňuoře, o kterým jsem napřed položil; i nalezli nehluboko, a tu spustivše všecky plachty a svázauši, uvrhli jsme koteu do moře a stáli na místě čekajíc větru. A tu [55]
Strana 56
náš patron všedši na kundeli plavil se k břehu po sladkau vodu a marynáři s bárkau plavili se též k břehu pro kamení a při- bezli ho plnau bárku a umetali do šífu, bylo-li by ho potřebí k branbě, kteréhož jsme u šarvátce potom s Turky potřebovali. Patron zase s tau vodau se připlavil asi hodinu na noc. A upra- viuše vodu s lákami do šífu, plavil se zase k zemi po jiné věci a my tu stáli s šífem majíc koteu u moři až do jitra. Potom osmnáctého dne měsíce července, to bylo u neděli, stáli jsme vždy s naví na místě, majíc koteu uvrženau u moře a če- kajíc na vítr, neb bylo ticho. A tu o poledni přijel náš patron s kundelí, neb s ní byl zuostal přes noc při ostrově Corfu a on sám byl u některé usi, které jsau tu u tom ostrově, a přivezl čturti masa hovězího a několik skopcuou a dva kozly a ji- ných věcí k jídlu a ty jsme utáhli živé do navi. A tu jsme stáli přes celý den s naví na místě až do večera. Tehdy, jako o puol- noci u neděli na pondělí, počal váti dobrý uítr a patron roz- kázal vytáhnouti kotev z moře a rozestříti plachty. I plavili jsme se pak až do jitra a utom minuli jsme konce ostrovu Corfu, takž nechauše ho za sebau i vujeli jsme z toho auzkého moře mezi ostrovem a zemí, které slove ulasky kanal, zase na vysoké moře. V pondělí pak ráno okolo snídaní aneb prve počal se uítr tužiti a již jsme za sebau neviděli ostrouu Corfu ani ničehož krom nebe a moře. Potom po obědě plavili jsme se mimo ostrou dosti veliký, který má u sobě urchy, slove ulasky Paxo, někdy slaul Ericusa. Při- pomíná ten ostrou Plinius lib. 4, cap. 12. Ten nám ležel na levé straně a plavili jsme se podál od něho. Pravil mi piota, že u něm bydlí Rekové, náležící pod panstuí panuou Benátčan; a praví, že by jej všecken před lety splundrovdl Turek ec. Před tím ostrovem k nejchodu jest menší kus ostrovu a ten slove vlasky Antipaxo, od toho uelikého asi míli českau; s pra- vé strany nic nebylo viděti než nebe a moře. Okolo nešporů počali jsme viděti opět ostrou velmi zdaleka po levé straně, mimo který jsme se plavili, slove ulasky Sancta Maura, ně- kdy slaul Leucas neb Laucadis, o kterém píše Plinius lib. 4, cap. 1. Pravil mi piota, že by byl ten ostrou pod panstvím cí- saře tureckého a že v něm bydlí lidé. [56]
náš patron všedši na kundeli plavil se k břehu po sladkau vodu a marynáři s bárkau plavili se též k břehu pro kamení a při- bezli ho plnau bárku a umetali do šífu, bylo-li by ho potřebí k branbě, kteréhož jsme u šarvátce potom s Turky potřebovali. Patron zase s tau vodau se připlavil asi hodinu na noc. A upra- viuše vodu s lákami do šífu, plavil se zase k zemi po jiné věci a my tu stáli s šífem majíc koteu u moři až do jitra. Potom osmnáctého dne měsíce července, to bylo u neděli, stáli jsme vždy s naví na místě, majíc koteu uvrženau u moře a če- kajíc na vítr, neb bylo ticho. A tu o poledni přijel náš patron s kundelí, neb s ní byl zuostal přes noc při ostrově Corfu a on sám byl u některé usi, které jsau tu u tom ostrově, a přivezl čturti masa hovězího a několik skopcuou a dva kozly a ji- ných věcí k jídlu a ty jsme utáhli živé do navi. A tu jsme stáli přes celý den s naví na místě až do večera. Tehdy, jako o puol- noci u neděli na pondělí, počal váti dobrý uítr a patron roz- kázal vytáhnouti kotev z moře a rozestříti plachty. I plavili jsme se pak až do jitra a utom minuli jsme konce ostrovu Corfu, takž nechauše ho za sebau i vujeli jsme z toho auzkého moře mezi ostrovem a zemí, které slove ulasky kanal, zase na vysoké moře. V pondělí pak ráno okolo snídaní aneb prve počal se uítr tužiti a již jsme za sebau neviděli ostrouu Corfu ani ničehož krom nebe a moře. Potom po obědě plavili jsme se mimo ostrou dosti veliký, který má u sobě urchy, slove ulasky Paxo, někdy slaul Ericusa. Při- pomíná ten ostrou Plinius lib. 4, cap. 12. Ten nám ležel na levé straně a plavili jsme se podál od něho. Pravil mi piota, že u něm bydlí Rekové, náležící pod panstuí panuou Benátčan; a praví, že by jej všecken před lety splundrovdl Turek ec. Před tím ostrovem k nejchodu jest menší kus ostrovu a ten slove vlasky Antipaxo, od toho uelikého asi míli českau; s pra- vé strany nic nebylo viděti než nebe a moře. Okolo nešporů počali jsme viděti opět ostrou velmi zdaleka po levé straně, mimo který jsme se plavili, slove ulasky Sancta Maura, ně- kdy slaul Leucas neb Laucadis, o kterém píše Plinius lib. 4, cap. 1. Pravil mi piota, že by byl ten ostrou pod panstvím cí- saře tureckého a že v něm bydlí lidé. [56]
Strana 57
A když jsme se plavili mimo něj, ač zdaleka, stala se nám na navi veliká příhoda. Neb tesaři, kteří byli s námi na navi, rozhřívali na ohništi smolu u kotle, chtíc nětco u navi opra- vovati a smoliti, a ta se jim smola zapálila, takže i podlaha u navi nad ohništěm počala hořeti a plamen děrau uyskoko- udl, kterau dejm chodívá ven, a nemalý křik uzešel u navi, až jsme se ušickni zběhli a pomáhali hasiti, jak kdo mohl. Však stávala tu štaudeu u ponebí, které slove suto casaro, veliká, u které byl nápoj marynářuo pacholkuo, voda s octem smíšená, a ta na to štěstí byla plná toho pití, kteréž tu popadši jeden marynář ulil do ohně a tak uhasil jej, a zatím jsme vody navážili z moře škopky a oheň s Boží pomocí uhasili. Byl pak té chuíle dosti silný vítr, a kdyby nás byl Pán Buoh sám ne- ráčil zachovati a oheň se málo víc rozmohl, byla by všecka nave až do vody shořela, neb jest všecka z prken a dříví a posmolená. A tak uhasiuše ten oheň, i plavili jsme se předce, ale uždy bylo viděti ten ostrou zdaleka po levé straně. Potom okolo večeře počali jsme opět uiděti jiný ostrou na levé straně, slove ulasky Cefalonia. A ten zachovdl ještě své staré jméno, jak někdy slaul, o čemž Plinius lib. 4, cap. 12 píše. Jest pak veliký ostrou, u němž bylo někdy králouství, a bydlí v něm Rekové a jsau pod pan- stuím panuou Benátčan, mimo ten jsme se plavili u noci až do jitra dobrým větrem. Ráno potom u auterý, to bylo dvatcátého dne měsíce července, před nejchodem slůnce viděli jsme před sebau nedaleko ostrou Zante, a když sluonce již bylo uzešlo, uplavili jsme se mezi ostrou Zante s pravé strany a s levé stra- ny mezi zemi, která nyní sloue Morea, někdy slaula Pelopon- nesus. A tu mezi ostrovem Zante a zemí Morea jest auzké moře a slove ulasky Canal de Zante. Takž asi hodinu na den přistali jsme s naší navi k portu Zante a od městečka Zante okolo puol míle české, spustivši ušecky plachty do nave a svá- zauši je a uvrhši kotev jednu do moře, stáli jsme s naví na místě. A tak u středu jsme jeli od Corfu zámku a městečka preč a u auterý sedmého dne jsme přistali k ostrovu a městečku Zante. Leží pak ostrou Zante od ostrovu Corfu dvě stě mil ulaských, to naších českých učiní čtuřidceti; dle od Benátek až do Zante 157]
A když jsme se plavili mimo něj, ač zdaleka, stala se nám na navi veliká příhoda. Neb tesaři, kteří byli s námi na navi, rozhřívali na ohništi smolu u kotle, chtíc nětco u navi opra- vovati a smoliti, a ta se jim smola zapálila, takže i podlaha u navi nad ohništěm počala hořeti a plamen děrau uyskoko- udl, kterau dejm chodívá ven, a nemalý křik uzešel u navi, až jsme se ušickni zběhli a pomáhali hasiti, jak kdo mohl. Však stávala tu štaudeu u ponebí, které slove suto casaro, veliká, u které byl nápoj marynářuo pacholkuo, voda s octem smíšená, a ta na to štěstí byla plná toho pití, kteréž tu popadši jeden marynář ulil do ohně a tak uhasil jej, a zatím jsme vody navážili z moře škopky a oheň s Boží pomocí uhasili. Byl pak té chuíle dosti silný vítr, a kdyby nás byl Pán Buoh sám ne- ráčil zachovati a oheň se málo víc rozmohl, byla by všecka nave až do vody shořela, neb jest všecka z prken a dříví a posmolená. A tak uhasiuše ten oheň, i plavili jsme se předce, ale uždy bylo viděti ten ostrou zdaleka po levé straně. Potom okolo večeře počali jsme opět uiděti jiný ostrou na levé straně, slove ulasky Cefalonia. A ten zachovdl ještě své staré jméno, jak někdy slaul, o čemž Plinius lib. 4, cap. 12 píše. Jest pak veliký ostrou, u němž bylo někdy králouství, a bydlí v něm Rekové a jsau pod pan- stuím panuou Benátčan, mimo ten jsme se plavili u noci až do jitra dobrým větrem. Ráno potom u auterý, to bylo dvatcátého dne měsíce července, před nejchodem slůnce viděli jsme před sebau nedaleko ostrou Zante, a když sluonce již bylo uzešlo, uplavili jsme se mezi ostrou Zante s pravé strany a s levé stra- ny mezi zemi, která nyní sloue Morea, někdy slaula Pelopon- nesus. A tu mezi ostrovem Zante a zemí Morea jest auzké moře a slove ulasky Canal de Zante. Takž asi hodinu na den přistali jsme s naší navi k portu Zante a od městečka Zante okolo puol míle české, spustivši ušecky plachty do nave a svá- zauši je a uvrhši kotev jednu do moře, stáli jsme s naví na místě. A tak u středu jsme jeli od Corfu zámku a městečka preč a u auterý sedmého dne jsme přistali k ostrovu a městečku Zante. Leží pak ostrou Zante od ostrovu Corfu dvě stě mil ulaských, to naších českých učiní čtuřidceti; dle od Benátek až do Zante 157]
Strana 58
ostrovu jest devět set mil ulaských a naších českých sto a osm- desáte. Tu usedavše na kundeli i vezli jsme se my pautníci k břehu do městečka Zante a tu u hospodách oběduauši zuostali jsme až do večera procházejíce se. Ten ostrou, kterýž nyní slove Zante, někdy slaul Zacintus. Jest pak dosti veliký a má u sobě mnoho velikých i uysokých hor a vrchuou a náleží pod pan- stuí panuou Benátčan. Jest u tom ostrově dosti vína dobrého za laciné peníze, neb děbán vína, co by u nás byl asi v puol pinty, kaupí se za dva solidy benátské, to u nás učiní 8 ma- lých peněz, a to vína dobrého a silného, též chleba, masa i ji- ných všech potřeb dosti a lacino. A mince tu jde benátská, ta- ková, která u městě Benátkách, veliká i malá. Také tu u tom ostrově jsau křestané Rekové a řecké řeči užívají, ač jest mezi nimi mnoho Vlachuou, a zuláště u městečku Zante. Na puolno- ci při samém moři leží městečko Zante nehražděné a leží dlau- ze, není velmi veliké, ale má ulici skrz všecko městečko na dýl a domy úzce stavené s krovy cihelnými a u něm klášter bosác- ký. Nad městečkem pak urch jest dosti vysoký, na kterým leží též kus městečka na šíř a na tom vrchu jest zámek, ale vše- cken unitř zbořený, než toliko okolo sebe má zed dosti pevnau a bašty na rozích, všecko z kamene štukoví staveno. Má též brá- ny dvě; jednu na půlnoci, druhau na nejchod, než unitř u ohra- dě není než koliks domkův, uprostřed jest studnice a duom, kde hejtman zámku a ostrovu Zante bydlí, a tu pod jakaus stře- chau stálo několik děl velikých. V tom zámku chovdjí páni Be- nátčané žoldnéře Vlachy a hejtmana, kterého také u jistým ča- su mění a jiného pošlí pro obranu ostrovu Zante. Mezi tím ostrovem Zante a zemí Peloponesu moře jest auzké za osmnáct mil ulaských, to jest naších českých tři míle aneb málo víc. Ale z druhé strany země Peloponesu přes moře to auzké skuoro proti zámku a městečku Zante leží na urchu zámek, jenž slove ulasky castel Torneze, jinak slove Helonatas, a náleží pod pan- ství císaře tureckého, též i ta země všecka Peloponesus. Z zám- ku toho Torneze mohau uiděti městečko i zámek Zante a zas z zámku Zante vidí castel Torneze. V tom zámku jest císaře tu- reckého jeden hejtman vždycku, jak mi toho správu dávdli. [58]
ostrovu jest devět set mil ulaských a naších českých sto a osm- desáte. Tu usedavše na kundeli i vezli jsme se my pautníci k břehu do městečka Zante a tu u hospodách oběduauši zuostali jsme až do večera procházejíce se. Ten ostrou, kterýž nyní slove Zante, někdy slaul Zacintus. Jest pak dosti veliký a má u sobě mnoho velikých i uysokých hor a vrchuou a náleží pod pan- stuí panuou Benátčan. Jest u tom ostrově dosti vína dobrého za laciné peníze, neb děbán vína, co by u nás byl asi v puol pinty, kaupí se za dva solidy benátské, to u nás učiní 8 ma- lých peněz, a to vína dobrého a silného, též chleba, masa i ji- ných všech potřeb dosti a lacino. A mince tu jde benátská, ta- ková, která u městě Benátkách, veliká i malá. Také tu u tom ostrově jsau křestané Rekové a řecké řeči užívají, ač jest mezi nimi mnoho Vlachuou, a zuláště u městečku Zante. Na puolno- ci při samém moři leží městečko Zante nehražděné a leží dlau- ze, není velmi veliké, ale má ulici skrz všecko městečko na dýl a domy úzce stavené s krovy cihelnými a u něm klášter bosác- ký. Nad městečkem pak urch jest dosti vysoký, na kterým leží též kus městečka na šíř a na tom vrchu jest zámek, ale vše- cken unitř zbořený, než toliko okolo sebe má zed dosti pevnau a bašty na rozích, všecko z kamene štukoví staveno. Má též brá- ny dvě; jednu na půlnoci, druhau na nejchod, než unitř u ohra- dě není než koliks domkův, uprostřed jest studnice a duom, kde hejtman zámku a ostrovu Zante bydlí, a tu pod jakaus stře- chau stálo několik děl velikých. V tom zámku chovdjí páni Be- nátčané žoldnéře Vlachy a hejtmana, kterého také u jistým ča- su mění a jiného pošlí pro obranu ostrovu Zante. Mezi tím ostrovem Zante a zemí Peloponesu moře jest auzké za osmnáct mil ulaských, to jest naších českých tři míle aneb málo víc. Ale z druhé strany země Peloponesu přes moře to auzké skuoro proti zámku a městečku Zante leží na urchu zámek, jenž slove ulasky castel Torneze, jinak slove Helonatas, a náleží pod pan- ství císaře tureckého, též i ta země všecka Peloponesus. Z zám- ku toho Torneze mohau uiděti městečko i zámek Zante a zas z zámku Zante vidí castel Torneze. V tom zámku jest císaře tu- reckého jeden hejtman vždycku, jak mi toho správu dávdli. [58]
Strana 59
Takž ten den celý jsme zuostali u městečku Zante, až k večerau dal nám věděti pautníkuom patron, abychom byli ten večer ušickni u navi, že chce ráno preč jeti. I nakaupil tu patron vína a chleba nového i jiných potřeb, též i vody sladké nabral do šífu a tu navečeřeuši se, když se již smrkalo, šli jsme k břehu čekajíc, až patron po nás pošle kundeli, kterauž tepru hodinu na noc a níc poslal po nás, i dovezli nás až do navi, s kterauž jsme na místě tu celou noc až do jitra stáli. O plavení od ostrovu Zante až k ostrovu Candy. KAPITOLA DEVATA. středu pak ráno, to bylo jedenmezcítmého dne měsíce čer- vence, patron se plavil k městečku Zante na kundeli a kázal zatím koteu vytahovati i připlavil se brzo zase, V nakaupiu potřeb a špíže; přivezl s sebau ještě jednu malau lo- dičku, slove ulasky skiraca, kterau u Zante kaupil, do níž asi pět osob ujíti muože. A tak jsme měli tři lodi, které se za šífem plavily, bárku, kundeli a tu malau skiracu. A když se k nám patron připlavil, vytáhši koteu nen z moře a vytáhši i roze- střevši plachty, plavili jsme se asi tři hodiny na den dosti dob- rým větrem preč od městečka a ostrovu Zante až do oběduou a tak jsme již byli minuli toho ostrovu Zante a nechali jsme ho za sebau a již nic nebylo viděti než nebe a moře. A tak jsme se plavili až do nešporuou dosti dobrým větrem, až jsme plauli mimo dva ostrovy, ležíce nám na pravé straně, jeden přední byl větší a druhý zadní menší a leží blízko jeden od druhé- ho a my nedaleko od nich plavili se. Slovau ti oba ostrouové Striuali, prue slauli Strofades insulae, u kterých byli někdy ptá- ci s panenskými hlavami, kteří slauli Harpiide, o kterých píše Vergilius Eneidos lib. 3 ec. Ti ostrovové leží, jak mi piota prauil, padesáte mil ulaských od Zante, to jest naších českých 10, a jsú 159]
Takž ten den celý jsme zuostali u městečku Zante, až k večerau dal nám věděti pautníkuom patron, abychom byli ten večer ušickni u navi, že chce ráno preč jeti. I nakaupil tu patron vína a chleba nového i jiných potřeb, též i vody sladké nabral do šífu a tu navečeřeuši se, když se již smrkalo, šli jsme k břehu čekajíc, až patron po nás pošle kundeli, kterauž tepru hodinu na noc a níc poslal po nás, i dovezli nás až do navi, s kterauž jsme na místě tu celou noc až do jitra stáli. O plavení od ostrovu Zante až k ostrovu Candy. KAPITOLA DEVATA. středu pak ráno, to bylo jedenmezcítmého dne měsíce čer- vence, patron se plavil k městečku Zante na kundeli a kázal zatím koteu vytahovati i připlavil se brzo zase, V nakaupiu potřeb a špíže; přivezl s sebau ještě jednu malau lo- dičku, slove ulasky skiraca, kterau u Zante kaupil, do níž asi pět osob ujíti muože. A tak jsme měli tři lodi, které se za šífem plavily, bárku, kundeli a tu malau skiracu. A když se k nám patron připlavil, vytáhši koteu nen z moře a vytáhši i roze- střevši plachty, plavili jsme se asi tři hodiny na den dosti dob- rým větrem preč od městečka a ostrovu Zante až do oběduou a tak jsme již byli minuli toho ostrovu Zante a nechali jsme ho za sebau a již nic nebylo viděti než nebe a moře. A tak jsme se plavili až do nešporuou dosti dobrým větrem, až jsme plauli mimo dva ostrovy, ležíce nám na pravé straně, jeden přední byl větší a druhý zadní menší a leží blízko jeden od druhé- ho a my nedaleko od nich plavili se. Slovau ti oba ostrouové Striuali, prue slauli Strofades insulae, u kterých byli někdy ptá- ci s panenskými hlavami, kteří slauli Harpiide, o kterých píše Vergilius Eneidos lib. 3 ec. Ti ostrovové leží, jak mi piota prauil, padesáte mil ulaských od Zante, to jest naších českých 10, a jsú 159]
Strana 60
panuou Benátčan. V tom pak jednom větším jest klášter a kos- tel Panny Marye, která slove ulasky Santa Maria de Striauli, a pravil, že by veliké divy se tu stávaly. Protož skalko (to jest náš kuchmistr) uhlédav ty ostrovy, pozdravuje tu Pannu Ma- ryji začal zpívati Salve Regina a my s ním zpívali. Jsau ti ostro- vové oba, jak bylo viděti, nízcí a nemají u sobě vrchuou mnoho ani hor. A tak minuuše ty ostrovy, plavili jsme se předce nevel- mi tuhým větrem, s pravé strany neviděli jsme nic než nebe o moře, s levé pak strany časem jsme viděli velmi zdaleka zemi a vrchy od země Peloponesu, časem nic než nebe a moře, a to až do noci, a vždy předce jsme se vezli tu celau noc až do jitra. Ve čturtek pak ráno, to bylo dvamezcítmého dne měsíce čer- vence, byl uítr velmi slabý a viděli jsme na levé straně zdale- ka někdy zemi a urchy od Peloponezu a časem s obau strán nic než nebe a moře. Potom u obědy ti marynáři, kteří u koši byli nahoře, oznámili patronoui i nám ušechněm, že uidí zda- leka proti nám se plaviti velikau navi, ale my jsme ji ještě dole u šífu neviděli. I rozkázal patron puškářuom, aby sobě střelbu spravili a nahotově byli, byla-li by toho potřeba. Potom asi po hodině již jsme ji počali i my viděti, kteří jsme byli dole u navi. A tak ona k nám a my k ní jsme se přibližovdli. Po obědě pak bylo viděti ustavičně zemi, hory a urchy a skálí vysoké od Peloponezu, ač velmi zdaleka. O nešpořích pak vždy blíž bylo viděti zemi, od níž nebyli jsme sotua pět mil českých, a tu okázal mi piota, u kterém položení leží město Coron, ač města a stavení viděti sem nemohl, než toliko položení; kteréžto město turecký císař nevelmi dávno křestanuom odjal. Ta pak nave se k nám přibližovdla blíž a blíž, a když již od nás byla okolo puol míle české, vystřelili oni z jednoho děla, tím znamení dávajíc nám, že jsau přátelé. Vlasky to vystřelení a znamení slove la securanca, latině tuším že by mohlo slau- ti securitas, to jest bezpečenství. Patron náš kázal též zase vy- střeliti z jednoho děla bez kule, tím znamení dávajíc, že jsme také přátelé. A tak když již nedaleko od nás byla, marynáři, kteří byli nahoře u koši, oznámili, že nese znamení na prapor- cích benátské suatého Marka a že jest nave benátská. Tu pat- ron kázal, aby luggier tak plachty spravovdl a k ní se přibližo- [ 60]
panuou Benátčan. V tom pak jednom větším jest klášter a kos- tel Panny Marye, která slove ulasky Santa Maria de Striauli, a pravil, že by veliké divy se tu stávaly. Protož skalko (to jest náš kuchmistr) uhlédav ty ostrovy, pozdravuje tu Pannu Ma- ryji začal zpívati Salve Regina a my s ním zpívali. Jsau ti ostro- vové oba, jak bylo viděti, nízcí a nemají u sobě vrchuou mnoho ani hor. A tak minuuše ty ostrovy, plavili jsme se předce nevel- mi tuhým větrem, s pravé strany neviděli jsme nic než nebe o moře, s levé pak strany časem jsme viděli velmi zdaleka zemi a vrchy od země Peloponesu, časem nic než nebe a moře, a to až do noci, a vždy předce jsme se vezli tu celau noc až do jitra. Ve čturtek pak ráno, to bylo dvamezcítmého dne měsíce čer- vence, byl uítr velmi slabý a viděli jsme na levé straně zdale- ka někdy zemi a urchy od Peloponezu a časem s obau strán nic než nebe a moře. Potom u obědy ti marynáři, kteří u koši byli nahoře, oznámili patronoui i nám ušechněm, že uidí zda- leka proti nám se plaviti velikau navi, ale my jsme ji ještě dole u šífu neviděli. I rozkázal patron puškářuom, aby sobě střelbu spravili a nahotově byli, byla-li by toho potřeba. Potom asi po hodině již jsme ji počali i my viděti, kteří jsme byli dole u navi. A tak ona k nám a my k ní jsme se přibližovdli. Po obědě pak bylo viděti ustavičně zemi, hory a urchy a skálí vysoké od Peloponezu, ač velmi zdaleka. O nešpořích pak vždy blíž bylo viděti zemi, od níž nebyli jsme sotua pět mil českých, a tu okázal mi piota, u kterém položení leží město Coron, ač města a stavení viděti sem nemohl, než toliko položení; kteréžto město turecký císař nevelmi dávno křestanuom odjal. Ta pak nave se k nám přibližovdla blíž a blíž, a když již od nás byla okolo puol míle české, vystřelili oni z jednoho děla, tím znamení dávajíc nám, že jsau přátelé. Vlasky to vystřelení a znamení slove la securanca, latině tuším že by mohlo slau- ti securitas, to jest bezpečenství. Patron náš kázal též zase vy- střeliti z jednoho děla bez kule, tím znamení dávajíc, že jsme také přátelé. A tak když již nedaleko od nás byla, marynáři, kteří byli nahoře u koši, oznámili, že nese znamení na prapor- cích benátské suatého Marka a že jest nave benátská. Tu pat- ron kázal, aby luggier tak plachty spravovdl a k ní se přibližo- [ 60]
Strana 61
val co muož nejblíž. A ona vida, že my se k ní pauštíme, i také se k nám pustila. Asi hodinu před večerem jsme se spolu po- tkali a tak blízko strhli, že jsme spolu i mluvili. A když již ta nave od nás blízko byla, tehdy náš luggier za- pískal na sudu stříbrnau píštalku a marynáři mu se ozvdli, co káže, a on rozkázal, abychom ušichni pautníci i marynáři šli na tu stranu, s které se nave plavila. A když jsme tak učinili, tehdy on zapískal a my po něm ušickni zkřikli a tu tak třikrát zapískal a my třikrát také po něm zkřikli, tím jako je pozdra- uujíce a vítajíce. Též i oni tak na jejich navi učinili a třikrát zkřikli a nám děkovali. Potom náš luggier s jich patronem mluvil a tázal se ho, kdo jest a odkud jede, a on mu se oznámil a tak se tu poznali. I pověděl, že z Cypru se plaví, též se ho tázal, viděli-li jsau jaké galle, a on oznámil, že neviděli, že jest z strany zlodějův mořských (kterým ulasky cursseri říkají, la- tině piratae) ticho. A tak dauši jim dobrau noc i minuli jsme se, oni k Zante se plavili a my k ostrovu Kandy. A uždy bylo hory, urchy a skálí viděti po levé straně až do večera a uítr jsme měli dobrý ten večer i tu celau noc až do jitra. Ráno pak u pátek, to bylo třimezcítmého dne měsíce červen- ce, před vejchodem sluonce opustil nás uítr a utišil se a po- tom zase okolo snídaní počal se tužiti; u tom jsme se vezli ne- vidíc nic než nebe a moře. A tu asi po nešpořích plavili jsme se mimo ostrou nevelmi veliký, u němž jsau hory a urchy, a ležel nám po levé straně a my nedaleko se od něho plavili asi na dvě míle české u stranu. A ten ostrou sloue nyní ulasky Cerigo, někdy slaul Cithera, odkud bohyně Venuše jméno uzala, že Citherea slaula. Pravil mi piota, že náleží pod panství panuou Benátčan a leží od ostrovu Kandy padesáte mil vlaských, to jest naších českých deset, a jest v něm zámek, kterýž zase je- dauc jsme viděli, o čemž na svém místě položí se. Minuuše ten ostrou, viděli jsme několik skálí ugrostlých z moře a ostrou- cuou malých, ležících u moři, kteří slovdu ulasky scoii, latině scopuli. V tom jsme se plavili dosti dobrým větrem ten večer i tu celau noc až do dne. V sobotu pak ráno dosti dobrým větrem jsme se vezli a opět jsme se plavili mimo ostrou neveliku, který nám ležel na levé [ 61 ]
val co muož nejblíž. A ona vida, že my se k ní pauštíme, i také se k nám pustila. Asi hodinu před večerem jsme se spolu po- tkali a tak blízko strhli, že jsme spolu i mluvili. A když již ta nave od nás blízko byla, tehdy náš luggier za- pískal na sudu stříbrnau píštalku a marynáři mu se ozvdli, co káže, a on rozkázal, abychom ušichni pautníci i marynáři šli na tu stranu, s které se nave plavila. A když jsme tak učinili, tehdy on zapískal a my po něm ušickni zkřikli a tu tak třikrát zapískal a my třikrát také po něm zkřikli, tím jako je pozdra- uujíce a vítajíce. Též i oni tak na jejich navi učinili a třikrát zkřikli a nám děkovali. Potom náš luggier s jich patronem mluvil a tázal se ho, kdo jest a odkud jede, a on mu se oznámil a tak se tu poznali. I pověděl, že z Cypru se plaví, též se ho tázal, viděli-li jsau jaké galle, a on oznámil, že neviděli, že jest z strany zlodějův mořských (kterým ulasky cursseri říkají, la- tině piratae) ticho. A tak dauši jim dobrau noc i minuli jsme se, oni k Zante se plavili a my k ostrovu Kandy. A uždy bylo hory, urchy a skálí viděti po levé straně až do večera a uítr jsme měli dobrý ten večer i tu celau noc až do jitra. Ráno pak u pátek, to bylo třimezcítmého dne měsíce červen- ce, před vejchodem sluonce opustil nás uítr a utišil se a po- tom zase okolo snídaní počal se tužiti; u tom jsme se vezli ne- vidíc nic než nebe a moře. A tu asi po nešpořích plavili jsme se mimo ostrou nevelmi veliký, u němž jsau hory a urchy, a ležel nám po levé straně a my nedaleko se od něho plavili asi na dvě míle české u stranu. A ten ostrou sloue nyní ulasky Cerigo, někdy slaul Cithera, odkud bohyně Venuše jméno uzala, že Citherea slaula. Pravil mi piota, že náleží pod panství panuou Benátčan a leží od ostrovu Kandy padesáte mil vlaských, to jest naších českých deset, a jest v něm zámek, kterýž zase je- dauc jsme viděli, o čemž na svém místě položí se. Minuuše ten ostrou, viděli jsme několik skálí ugrostlých z moře a ostrou- cuou malých, ležících u moři, kteří slovdu ulasky scoii, latině scopuli. V tom jsme se plavili dosti dobrým větrem ten večer i tu celau noc až do dne. V sobotu pak ráno dosti dobrým větrem jsme se vezli a opět jsme se plavili mimo ostrou neveliku, který nám ležel na levé [ 61 ]
Strana 62
straně, sloue ulasky Cecerigo, někdy slaul Aegilegia a drží jej páni Benátčané a neleží daleko od Kandy ostrovu, kterýž té- měř okolo snídaní počali jsme viděti zdaleka s jeho horami i urchy a dosti dobrým větrem k němu jsme se přibližovali, s levé strany nic nevidíce než nebe a moře. Takž jsme vezli se tím větrem až do večera, též tu celau noc až do jitra. V neděli pak, to bylo pětmecítmého dne měsíce července, rá- no nás uítr opustil a ticho bylo a my pomalu uždy se plavili vedlé ostroua Kandy majíc jej po pravé straně. Viděli jsme u něm jeho hory, urchy, skálí veliké, dle po levé straně nic jsme neviděli kromě nebe a moře. Ten pak zlý uítr trudl přes celý den u neděli i přes celau noc až do jitra a my uždy pomalu se vezli vedlé ostrovu Kandy. Ráno pak u pondělí asi tři hodi- ny na den počali jsme viděti zdaleka město Kandy. Též asi dvě hodině před vejchodem sluonce plavil se náš patron a hejtman na bárce s některými mnichy z navi do města Kandy, my pak měli dosti dobrý a tuhý uítr, ale že nemohli jsme tím větrem do portu kandyanského ujeti, protož sem i tam před městem Kandy a od něho skuoro na puol druhé míle české vozili jsme se čekajíce, až by uítr se poutišil, kterýmž bychom mohli do portu utrhnauti, až pak do něho okolo snídaní, když- to tišiti se počal trošku uítr, ujeli jsme. A tu spustivši plachty do navi a zavrhši jednu kotev, stáli jsme u břehu od něho asi puol čturti míle české, od města pak Kandy na dvě míle čes- ké, neb jest tu mělko před městem a k němu s velikými nave- mi blízko přistávati se nemuože. Potom po obědě několik nás pautníkuou plavili se k tomu břehu, před kterým jsme koteu uvrhli a kde náše nave stála, a to pod jakýms hrubým urchem. Tu vgstaupivše na zem z kundele, vyšli jsme na jakaus lauku nevelikau, na kteréž byla čistá studénka u skále sladké vody, té jsme se napili, neb nám byla žádna. A jsau tu také na té lauce dva domky malá a kostel, domky bez krovuou, než kle- nutí, jak obyčej jest u tom ostrově. Pravili mi, že by tu někdy bydlíval pausteník, dle nyní jsau pustí. A tu jest u toho koste- líku port města Kandy velikých lodí. Pobyuše tu a nabravše vody sladké, vezli jsme se zase do navi a tam zuostali přes celý den i noc až do jitra stojíc na místě s navi, až i ten večer [ 62]
straně, sloue ulasky Cecerigo, někdy slaul Aegilegia a drží jej páni Benátčané a neleží daleko od Kandy ostrovu, kterýž té- měř okolo snídaní počali jsme viděti zdaleka s jeho horami i urchy a dosti dobrým větrem k němu jsme se přibližovali, s levé strany nic nevidíce než nebe a moře. Takž jsme vezli se tím větrem až do večera, též tu celau noc až do jitra. V neděli pak, to bylo pětmecítmého dne měsíce července, rá- no nás uítr opustil a ticho bylo a my pomalu uždy se plavili vedlé ostroua Kandy majíc jej po pravé straně. Viděli jsme u něm jeho hory, urchy, skálí veliké, dle po levé straně nic jsme neviděli kromě nebe a moře. Ten pak zlý uítr trudl přes celý den u neděli i přes celau noc až do jitra a my uždy pomalu se vezli vedlé ostrovu Kandy. Ráno pak u pondělí asi tři hodi- ny na den počali jsme viděti zdaleka město Kandy. Též asi dvě hodině před vejchodem sluonce plavil se náš patron a hejtman na bárce s některými mnichy z navi do města Kandy, my pak měli dosti dobrý a tuhý uítr, ale že nemohli jsme tím větrem do portu kandyanského ujeti, protož sem i tam před městem Kandy a od něho skuoro na puol druhé míle české vozili jsme se čekajíce, až by uítr se poutišil, kterýmž bychom mohli do portu utrhnauti, až pak do něho okolo snídaní, když- to tišiti se počal trošku uítr, ujeli jsme. A tu spustivši plachty do navi a zavrhši jednu kotev, stáli jsme u břehu od něho asi puol čturti míle české, od města pak Kandy na dvě míle čes- ké, neb jest tu mělko před městem a k němu s velikými nave- mi blízko přistávati se nemuože. Potom po obědě několik nás pautníkuou plavili se k tomu břehu, před kterým jsme koteu uvrhli a kde náše nave stála, a to pod jakýms hrubým urchem. Tu vgstaupivše na zem z kundele, vyšli jsme na jakaus lauku nevelikau, na kteréž byla čistá studénka u skále sladké vody, té jsme se napili, neb nám byla žádna. A jsau tu také na té lauce dva domky malá a kostel, domky bez krovuou, než kle- nutí, jak obyčej jest u tom ostrově. Pravili mi, že by tu někdy bydlíval pausteník, dle nyní jsau pustí. A tu jest u toho koste- líku port města Kandy velikých lodí. Pobyuše tu a nabravše vody sladké, vezli jsme se zase do navi a tam zuostali přes celý den i noc až do jitra stojíc na místě s navi, až i ten večer [ 62]
Strana 63
k nám připlavil se náš patron z města Kandy. V auterý pak, to bylo sedmmecítmého dne měsíce července, ráno asi ho- dinu před vejchodem slůnce oznámil nám patron, abychom se strojili, kdo chce do města Kandy jeti, abychom vešli do bárky, že nás chce dáti k městu Kandy dovezti. Takž usedavše my pautníci do bárky, i vezli nás ty dvě míle české od naší navi až do města Kandy, do něhož jsme se připlavili asi u sní- daní. V středu ráno plavili jsme se od městečka Zante a ostro- va a šestého dne jsme přistali k portu kandyanskému a do jeho města sedmého dne u auterý okolo snídaní jsme se připlavili. Leží pak Kandy od ostrovu Zante pět set mil ulaských, to učiní naších českých sto, dle od Benátek leží tisíc čtyři sta mil ulas- kých, to učiní naších českých dvě stě a osmdesáte, jak náš piota (který té cesty jest dobře povědom) mi pravil. Všedši pak do města šli jsme do hospod, kdežto každý dal sobě zeprati košile černé s jinými šaty, a tu jsme ostali ten celý den až do večera procházejíc se a ohledujíce město Kandya. O ostrovu Candy neb Cretě. KAPITOLA DESATA. strou ten slove nyní Candya, někdy slaul Creta, ač i ještě mu tak říkají, neb Creta slaul ostrou všecek, dle město O v něm nejhlavnější slove Candia. Nyní pak po tom městě říkají Candia ostrovu ušemu, kterýžto někdy měl v sobě sto měst, jakož o tom hystoryci a poetové píší. Ale nyní, jakž mi o tom zprávu dávali, nemá jedno čtyři města, kteréžto města slauti mohau jako: Candia, hlavní a přední město, Caniam dru- hé, třetí slove Retimo a čturté Setia. Než zámkuou a městeček otevřených a usí má u sobě ten ostrou mnoho a jest lidný a le- ží dlauze od západu na vejchod a má (jakž ti praví, kteří ho dobře povědomi jsau) okolo sebe vůkol a vůkol mil ulaských [ 63]
k nám připlavil se náš patron z města Kandy. V auterý pak, to bylo sedmmecítmého dne měsíce července, ráno asi ho- dinu před vejchodem slůnce oznámil nám patron, abychom se strojili, kdo chce do města Kandy jeti, abychom vešli do bárky, že nás chce dáti k městu Kandy dovezti. Takž usedavše my pautníci do bárky, i vezli nás ty dvě míle české od naší navi až do města Kandy, do něhož jsme se připlavili asi u sní- daní. V středu ráno plavili jsme se od městečka Zante a ostro- va a šestého dne jsme přistali k portu kandyanskému a do jeho města sedmého dne u auterý okolo snídaní jsme se připlavili. Leží pak Kandy od ostrovu Zante pět set mil ulaských, to učiní naších českých sto, dle od Benátek leží tisíc čtyři sta mil ulas- kých, to učiní naších českých dvě stě a osmdesáte, jak náš piota (který té cesty jest dobře povědom) mi pravil. Všedši pak do města šli jsme do hospod, kdežto každý dal sobě zeprati košile černé s jinými šaty, a tu jsme ostali ten celý den až do večera procházejíc se a ohledujíce město Kandya. O ostrovu Candy neb Cretě. KAPITOLA DESATA. strou ten slove nyní Candya, někdy slaul Creta, ač i ještě mu tak říkají, neb Creta slaul ostrou všecek, dle město O v něm nejhlavnější slove Candia. Nyní pak po tom městě říkají Candia ostrovu ušemu, kterýžto někdy měl v sobě sto měst, jakož o tom hystoryci a poetové píší. Ale nyní, jakž mi o tom zprávu dávali, nemá jedno čtyři města, kteréžto města slauti mohau jako: Candia, hlavní a přední město, Caniam dru- hé, třetí slove Retimo a čturté Setia. Než zámkuou a městeček otevřených a usí má u sobě ten ostrou mnoho a jest lidný a le- ží dlauze od západu na vejchod a má (jakž ti praví, kteří ho dobře povědomi jsau) okolo sebe vůkol a vůkol mil ulaských [ 63]
Strana 64
šest set a padesáte, to učiní naších českých sto a třidceti mil; tak mám za to, že jest tak veliký jako všecka česká země a ne- ní-lit větší, neb tato náše česká země, jak se to podlé geografí uyhledati muože, nemá okolo sebe vuokol a uuokol mnoho přes sto a desíti mil. Ten ostrou Candia neb Creta leží všecken se všech strán u mo- ři, které slove mare Mediterraneum, a náleží nyní pod pan- ství panuou Benátčan, někdy za starodávna bylo království. V tom ostrově, jak toho mi zprávu dávali, žádné jedovaté zví- ře není, ani haduou ani štíruou, anobrž praví, že když je tam odjinud přinesau, že hned zemrau. Má také u sobě ten ostrou potoky a tekuté vody sladké, tolikéž studnice i studénky po- dlé zprávy těch, kteří ho povědomi jsau. Město pak Candya, u kterémž jsem byl, leží při samém moři na půlnoční straně ostroua a jest dosti ueliké a čisté město a leží trošku k uršku od moře, má tři brány: jednu do ostrovu na poledne a dvě na moře ven na půlnoci. Domy jsou u něm dosti uysoké a čistě z kamene stavené, ale nemají žádných krovuov ani cihelných ani dřevěnných, dle někteří jsou klenutí až do urchu a na to klenutí tak prší; kteří pak nejsau klenutí, mají podlahy, kte- réžto jsau nahoře bité z vápna a cihel, však tak jest uděláno, aby voda deštová doluou mohla spadati. Takž nemá žádný duom krovu, než ušecko takové podlahy bité aneb klenutí krom věží u kosteluou a klášteruou, kteréž jsou dosti uysoké s zdě- nými krovy nápodobně co na pražském zámku u suatého Jiří. Nebo ne tak často tam pršívá jako u naších těchto zemích, a zvláště u létě, než u zímě častějí. V městě jest několik kosteluou, též i klášteruou, u kterých jsau mniší Vlaši. Ti při službě boží římský spuosob zachovávají jako ti, kteří pod římskau stolici náležejí. Kostely drží řečští kněží a Rekové a u nich suým obyčejem ceremonye a službu boží puosobí. Candya město jest dosti pevné, maje dvě zdi s té strany na poledne do ostrovu z kamení štukového stave- né pevné s baštami okruohlými a s příkopem před nimi, zed pak má i při té straně, kterau při moři leží na puolnoci, též má vydanau do moře znamenitau boštu jako zámček malý, u té jsau byli žoldnéři ulašští. Před tau baštau jest obdělaný [ 64]
šest set a padesáte, to učiní naších českých sto a třidceti mil; tak mám za to, že jest tak veliký jako všecka česká země a ne- ní-lit větší, neb tato náše česká země, jak se to podlé geografí uyhledati muože, nemá okolo sebe vuokol a uuokol mnoho přes sto a desíti mil. Ten ostrou Candia neb Creta leží všecken se všech strán u mo- ři, které slove mare Mediterraneum, a náleží nyní pod pan- ství panuou Benátčan, někdy za starodávna bylo království. V tom ostrově, jak toho mi zprávu dávali, žádné jedovaté zví- ře není, ani haduou ani štíruou, anobrž praví, že když je tam odjinud přinesau, že hned zemrau. Má také u sobě ten ostrou potoky a tekuté vody sladké, tolikéž studnice i studénky po- dlé zprávy těch, kteří ho povědomi jsau. Město pak Candya, u kterémž jsem byl, leží při samém moři na půlnoční straně ostroua a jest dosti ueliké a čisté město a leží trošku k uršku od moře, má tři brány: jednu do ostrovu na poledne a dvě na moře ven na půlnoci. Domy jsou u něm dosti uysoké a čistě z kamene stavené, ale nemají žádných krovuov ani cihelných ani dřevěnných, dle někteří jsou klenutí až do urchu a na to klenutí tak prší; kteří pak nejsau klenutí, mají podlahy, kte- réžto jsau nahoře bité z vápna a cihel, však tak jest uděláno, aby voda deštová doluou mohla spadati. Takž nemá žádný duom krovu, než ušecko takové podlahy bité aneb klenutí krom věží u kosteluou a klášteruou, kteréž jsou dosti uysoké s zdě- nými krovy nápodobně co na pražském zámku u suatého Jiří. Nebo ne tak často tam pršívá jako u naších těchto zemích, a zvláště u létě, než u zímě častějí. V městě jest několik kosteluou, též i klášteruou, u kterých jsau mniší Vlaši. Ti při službě boží římský spuosob zachovávají jako ti, kteří pod římskau stolici náležejí. Kostely drží řečští kněží a Rekové a u nich suým obyčejem ceremonye a službu boží puosobí. Candya město jest dosti pevné, maje dvě zdi s té strany na poledne do ostrovu z kamení štukového stave- né pevné s baštami okruohlými a s příkopem před nimi, zed pak má i při té straně, kterau při moři leží na puolnoci, též má vydanau do moře znamenitau boštu jako zámček malý, u té jsau byli žoldnéři ulašští. Před tau baštau jest obdělaný [ 64]
Strana 65
zdí dosti veliký kus moře a tu stávají šífové a galle. Kudy se do té ohrady jede a dvéře neb urata do ní vedaucí, tu jsau připravené trámy v vodě a u těch železné špičaté hřeby. Visí pak ti trámové na řetězích a muož se ta díra neb urata zatáh- nauti těmi trámy, aby žádný tam ujeti nemohl a zase se mo- hau odtáhnauti. Tenť jest port malých lodí a gallí, které k měs- tu mohau pro mělko a hluboko v vodě nejdau; německy tomu portu říkají der Houen. V tom městě bylo tehdáž nětco do- muou zbořených a pustých; pravili mi, že zemětřesením by se měly tak zbořiti a zkaziti. Též u tom městě budlejí křestané Rekové jako i ve všem tom ostrově a užívdjí řeči řecké a suau víru mají i své kněží. Ta jich víra a ceremonge u mnohých věcech a artykulích se dělí od víry římské, o čemž na svém místě oznámeno bude. Též jest mnoho Vlachův u tom ostrově a zuláště u městě Candy, kupcuou i jiných obyvateluou a ti jsau římské strany a nej- víc panuou Benátčan, kteříž mají u tom městě uládaře a hejt- mana svého, a ty u jistém času mění a do Benátek vezmauc jiné na jich místa pošlí, jakž jich obyčej jest. Též tu drží páni Benátčané u městě Candy z rok do roka pro obranu města i ostrovu žoldnéře Vlachy, kteří slovdu ulasky zoldati, na dudu místech: u té baště, která do moře vydaná, a u bráně městské, kteró jde do ostrovu na poledne, a pravili mi, že by jich bylo okolo tří set. Bydlejí u městě Candy také Židé a jest jich tu dosti; viděl jsem tam i několik Turkuou kupcuou. Město Candy má hrubé předměstí na poledne do ostrovu; okolo toho předměstí tehdáž, když jsem já tam byl, stavěli zed pevnau a příkop dělali, a již byl dobrý kus zdi ustavený. Bylo tehdáž tam veliké horko, až pálilo od země u nohy skrz obuu, rovně jako by chodil po místě, kde nedávno byl oheň. Též na trhu bylo dosti chleba bílého, ovotce rozličného, jablek, hrušek, díní a melaunův dobrých i hrubých dosti, též vína u hrozních, a to velikého zrna hrubého, z kterých maluazí tla- čí, a sumau bylo všeho dosti a lacino, chleba, masa, vdjec, slepic, ovotce, vína dobrého a silného, takže když polovici k němu vody přileje, ještě silné jest. Neb tu u tom ostrově Candy neb Cretě roste malvazí a muškatele velmi mnoho a [ 65]
zdí dosti veliký kus moře a tu stávají šífové a galle. Kudy se do té ohrady jede a dvéře neb urata do ní vedaucí, tu jsau připravené trámy v vodě a u těch železné špičaté hřeby. Visí pak ti trámové na řetězích a muož se ta díra neb urata zatáh- nauti těmi trámy, aby žádný tam ujeti nemohl a zase se mo- hau odtáhnauti. Tenť jest port malých lodí a gallí, které k měs- tu mohau pro mělko a hluboko v vodě nejdau; německy tomu portu říkají der Houen. V tom městě bylo tehdáž nětco do- muou zbořených a pustých; pravili mi, že zemětřesením by se měly tak zbořiti a zkaziti. Též u tom městě budlejí křestané Rekové jako i ve všem tom ostrově a užívdjí řeči řecké a suau víru mají i své kněží. Ta jich víra a ceremonge u mnohých věcech a artykulích se dělí od víry římské, o čemž na svém místě oznámeno bude. Též jest mnoho Vlachův u tom ostrově a zuláště u městě Candy, kupcuou i jiných obyvateluou a ti jsau římské strany a nej- víc panuou Benátčan, kteříž mají u tom městě uládaře a hejt- mana svého, a ty u jistém času mění a do Benátek vezmauc jiné na jich místa pošlí, jakž jich obyčej jest. Též tu drží páni Benátčané u městě Candy z rok do roka pro obranu města i ostrovu žoldnéře Vlachy, kteří slovdu ulasky zoldati, na dudu místech: u té baště, která do moře vydaná, a u bráně městské, kteró jde do ostrovu na poledne, a pravili mi, že by jich bylo okolo tří set. Bydlejí u městě Candy také Židé a jest jich tu dosti; viděl jsem tam i několik Turkuou kupcuou. Město Candy má hrubé předměstí na poledne do ostrovu; okolo toho předměstí tehdáž, když jsem já tam byl, stavěli zed pevnau a příkop dělali, a již byl dobrý kus zdi ustavený. Bylo tehdáž tam veliké horko, až pálilo od země u nohy skrz obuu, rovně jako by chodil po místě, kde nedávno byl oheň. Též na trhu bylo dosti chleba bílého, ovotce rozličného, jablek, hrušek, díní a melaunův dobrých i hrubých dosti, též vína u hrozních, a to velikého zrna hrubého, z kterých maluazí tla- čí, a sumau bylo všeho dosti a lacino, chleba, masa, vdjec, slepic, ovotce, vína dobrého a silného, takže když polovici k němu vody přileje, ještě silné jest. Neb tu u tom ostrově Candy neb Cretě roste malvazí a muškatele velmi mnoho a [ 65]
Strana 66
odtud se na šífy laduje a do Benátek vozí a z Benátek se k nám do těchto naších zemí dodává. A tak rozuměti jest, že od mal- vazí a vína i od jiného ušeho jest to ostrou hojný. V tom městě i ostrově jde benátská veliká (ale malá nic) mince. Malá záleží u drobných penížkách měděnných, větší trochu nežli bílý peníz český; ti mají ráz s jedné strany křížek, z druhé strany svatého Marka a slovdu torneze, čtyři za jeden peníz benátský, který slove ulasky un peco, jeden benátský peníz zde u nás učiní dua malá peníze česká. Též u tom městě mají čisté studnice a voda u nich dobrá a čistá. Od města pak asi pět mil ulas- kých, to jest míli českau, leží vysoký urch velmi k západní straně města a neviděl jsem ugššího u tom ostrově ve všem; jest nahoře špičatý co homole a slove ulasky, jak mi pravili, Monte Ida; mám za to, že to ten urch mons Ida, na kterým jest odchouán lupiter, o čemž poetové píší. Nyní na tom urchu jest malá kaplice neb kostelík. Též leží od města Candy na polední stranu města jiná hora asi čtyři míle ulaské, muož býti od města naší české hrubé puol míle. Ten urch tak leží, že každému, kdo naň hledí zdale- ka a zulášť s té strany od města, zdá se, co by byla člověčí veliká tuář a znáti, jako by bylo čelo, nos, usta a brada, a jest dosti uysoký i veliký urch, neroste na něm žádné dříví, než toliko byliny a jest holý a leží bradau na poledne a tylem na půlnoci, slove ulasky Monte Iupiter. Někteří chtějí, že by tu u tom vrchu byl pochován Iupiter, než jest velmi hrubě po- dobný urch k tuáři člověčí velmi veliké. Pravili mi, že u tom ostrově mají mnoho dobytka a ovec a že u něm roste mnoho baulny a mnoho bylin k lékařství náležejících a cypřišového dříví i stromoví. Co jsem pak u Candy urchuou viděl, všecko holý a neroste na nich žádného uysokého dříví; pakli jsem kde viděl dříví ruosti, to jest velmi nízké a malé, leč někde u jiné straně ostrovu. Ale musí cypřiše u tom ostrově mnoho ruosti, neb tam dříví cypři- šové lacino jest a u městě Candy několik truhlářův se nachází, kteří toliko z cypřišového dříví dělají truhly, stoly, truhličky a jiné věci a to lacino dávají. A když jsem se ptal na ten labirint, kterýžto, jakž poetové píší [ 66 ]
odtud se na šífy laduje a do Benátek vozí a z Benátek se k nám do těchto naších zemí dodává. A tak rozuměti jest, že od mal- vazí a vína i od jiného ušeho jest to ostrou hojný. V tom městě i ostrově jde benátská veliká (ale malá nic) mince. Malá záleží u drobných penížkách měděnných, větší trochu nežli bílý peníz český; ti mají ráz s jedné strany křížek, z druhé strany svatého Marka a slovdu torneze, čtyři za jeden peníz benátský, který slove ulasky un peco, jeden benátský peníz zde u nás učiní dua malá peníze česká. Též u tom městě mají čisté studnice a voda u nich dobrá a čistá. Od města pak asi pět mil ulas- kých, to jest míli českau, leží vysoký urch velmi k západní straně města a neviděl jsem ugššího u tom ostrově ve všem; jest nahoře špičatý co homole a slove ulasky, jak mi pravili, Monte Ida; mám za to, že to ten urch mons Ida, na kterým jest odchouán lupiter, o čemž poetové píší. Nyní na tom urchu jest malá kaplice neb kostelík. Též leží od města Candy na polední stranu města jiná hora asi čtyři míle ulaské, muož býti od města naší české hrubé puol míle. Ten urch tak leží, že každému, kdo naň hledí zdale- ka a zulášť s té strany od města, zdá se, co by byla člověčí veliká tuář a znáti, jako by bylo čelo, nos, usta a brada, a jest dosti uysoký i veliký urch, neroste na něm žádné dříví, než toliko byliny a jest holý a leží bradau na poledne a tylem na půlnoci, slove ulasky Monte Iupiter. Někteří chtějí, že by tu u tom vrchu byl pochován Iupiter, než jest velmi hrubě po- dobný urch k tuáři člověčí velmi veliké. Pravili mi, že u tom ostrově mají mnoho dobytka a ovec a že u něm roste mnoho baulny a mnoho bylin k lékařství náležejících a cypřišového dříví i stromoví. Co jsem pak u Candy urchuou viděl, všecko holý a neroste na nich žádného uysokého dříví; pakli jsem kde viděl dříví ruosti, to jest velmi nízké a malé, leč někde u jiné straně ostrovu. Ale musí cypřiše u tom ostrově mnoho ruosti, neb tam dříví cypři- šové lacino jest a u městě Candy několik truhlářův se nachází, kteří toliko z cypřišového dříví dělají truhly, stoly, truhličky a jiné věci a to lacino dávají. A když jsem se ptal na ten labirint, kterýžto, jakž poetové píší [ 66 ]
Strana 67
a zuláště Ouidius in Metamorphosi, onen Daedalus udělal, i pravili mi, že by ještě byl a leží od města Candy třidceti mil ulaských, to jest českých šest; byl bych tam rád došel, ale náš patron chtěl se ráno s naví plaviti preč, i protož jsem tam ne- mohl jíti. Také tu u Candy viděl jsem mistrné zvíře, jakaus uopici, ta měla tuář nápodobnau k člověčí, krom že delší byla a měla od hlavy až do polovice života na sobě hrubé chlupy a dlauhé, té baruy co popelice a tak u těch chlupích se zdála, co by mělo na sobě nějaký krátký pláštíček neb mantlíček, potom zadu ostatek byla hladká a holá a na zadku měla dvě hrubé místa červené okrauhlé, ocas měla dlauhý a holý, než na konci dro- bet chlupatý nápodobně co leu. Nohy zadní i přední měla s prsty jako člověčí ruce, byla tak hrubá co dosti veliký pes a byla uvázaná na řetěze jakéhos kupce u domě, od kterého jsem kaupil vína puol láky; pravil, že ta uopice slove pabion, mám za to, že tomu zvířeti latině cercopitecus říkají, a byl samec. Ten jistý kupec dal mi koštovati maluazí starého, vel- mi silného a tuhého, kterého jsem ještě jakžiu lepšího byl nepil, a nerozumím, aby mohlo nad to silnější býti. V tom ostrovu Candy neb Cretě co se někdy puosobívdlo, o čemž u poetích čteme, jako o tom labirintu a o Dedalu, který z toho ostrovu, udělau sobě křídla, i s synem Icarem uletěl, též o tom Minotauru, který puol člověka a puol vola byl, a o ji- ných věcech, které se u tom ostrouu dály, o čem psáno nale- zám, bylo by tuto mnoho psáti; kdo chce o tom věděti, čti sobě poety a zulášt Ovidium in Metamorphosi. Neb i svatý Pavel, když se plavil do Říma jsauc vězněm, k tomu ostrovu přistal, jakož čtem u Skutcích apoštolských u dvacáté sedmé kapitole. Takž tu pobyvše u tom městě Candy u auterý ten celý den a ohledavše i spatřivše, co jsme mohli, zuostali jsme až do ve- čera. Vtom skázavši nám náš patron po tlumači našem Her- mesovi, abychom se strojili, že pro nás u večer chce bárku po- slati a nás do navi dovézti a ráno s naví se preč plaviti. My pak navečeřeuši se u hospodě, čekali jsme na bárku, s níž asi dvě hodině na noc přijeli pro nás, a tu každý okladl sobě na [67]
a zuláště Ouidius in Metamorphosi, onen Daedalus udělal, i pravili mi, že by ještě byl a leží od města Candy třidceti mil ulaských, to jest českých šest; byl bych tam rád došel, ale náš patron chtěl se ráno s naví plaviti preč, i protož jsem tam ne- mohl jíti. Také tu u Candy viděl jsem mistrné zvíře, jakaus uopici, ta měla tuář nápodobnau k člověčí, krom že delší byla a měla od hlavy až do polovice života na sobě hrubé chlupy a dlauhé, té baruy co popelice a tak u těch chlupích se zdála, co by mělo na sobě nějaký krátký pláštíček neb mantlíček, potom zadu ostatek byla hladká a holá a na zadku měla dvě hrubé místa červené okrauhlé, ocas měla dlauhý a holý, než na konci dro- bet chlupatý nápodobně co leu. Nohy zadní i přední měla s prsty jako člověčí ruce, byla tak hrubá co dosti veliký pes a byla uvázaná na řetěze jakéhos kupce u domě, od kterého jsem kaupil vína puol láky; pravil, že ta uopice slove pabion, mám za to, že tomu zvířeti latině cercopitecus říkají, a byl samec. Ten jistý kupec dal mi koštovati maluazí starého, vel- mi silného a tuhého, kterého jsem ještě jakžiu lepšího byl nepil, a nerozumím, aby mohlo nad to silnější býti. V tom ostrovu Candy neb Cretě co se někdy puosobívdlo, o čemž u poetích čteme, jako o tom labirintu a o Dedalu, který z toho ostrovu, udělau sobě křídla, i s synem Icarem uletěl, též o tom Minotauru, který puol člověka a puol vola byl, a o ji- ných věcech, které se u tom ostrouu dály, o čem psáno nale- zám, bylo by tuto mnoho psáti; kdo chce o tom věděti, čti sobě poety a zulášt Ovidium in Metamorphosi. Neb i svatý Pavel, když se plavil do Říma jsauc vězněm, k tomu ostrovu přistal, jakož čtem u Skutcích apoštolských u dvacáté sedmé kapitole. Takž tu pobyvše u tom městě Candy u auterý ten celý den a ohledavše i spatřivše, co jsme mohli, zuostali jsme až do ve- čera. Vtom skázavši nám náš patron po tlumači našem Her- mesovi, abychom se strojili, že pro nás u večer chce bárku po- slati a nás do navi dovézti a ráno s naví se preč plaviti. My pak navečeřeuši se u hospodě, čekali jsme na bárku, s níž asi dvě hodině na noc přijeli pro nás, a tu každý okladl sobě na [67]
Strana 68
bárku své věci, kterých u Candy nakaupil, vína neb cokoli jiného, a usedavše na ni plavili jsme se k naší navi, dle byl vítr proti nám, pro kterýž jsme se bezli na tři hodiny a víc ty dvě míle české. A když jsme k navi přijeli, nebylo daleko do dne a tak ušedše do ní zuostali jsme až do jitra stojíc na místě a náš patron i hejtman ostali přes noc u městě a kundeli lo- dičku s sebau měli. Ráno pak u středu, to bylo osmmecítmého dne měsíce čer- vence, sladovali z našeho šífu zboží, které náleželo do města Candy, jakési varhany do kostela, které náš patron z Bená- tek přivezl, a jiné věci. A tak jsme tu s naví stáli na místě až do oběduou. O plavení od ostrovu Candy až k ostrovu Cypru. KAPITOLA 11. dyž pak bylo po obědě, z rozkazu luggierova marynáři vytáhše koteu a rozestřevše plachty, bezli nás dosti zlým větrem od toho portu, kde jsme byli s naví stáli, mimo město Candy u stranu, an leželo nám na pravé ruce, až potom okolo nešporuou připlavili se do navi na kundeli náš patron a hejtman a přivezli s sebau dua voly živé a tak je utáhli do navi a tam je chovdli a potom bili, když potřeba ukazovala. Též přivezl jiných věcí skuoro plnau kundeli, k jídlu náležejí- cích. Odtud jsme se plavili špatným a tichým větrem až do ve- čera, před nímž vezli jsme se mimo dosti malý ostrou, který nám ležel po levé straně nedaleko, jenž slove ulasky Standia, někdy slaul Dia. Ten ostrou leží skuoro právě proti městu Can- dy na puolnoci a pravili mi, že u něm žádný nebydlí, a jest také panuou Benátčan. Potom minuuši ten ostrou, bezli jsme se uždy špatným větrem podlé ostrovu Candy nedaleko od ně- ho a viděli jsme hory a urchy i skálí jeho, které u něm jest, po [ 68 ]
bárku své věci, kterých u Candy nakaupil, vína neb cokoli jiného, a usedavše na ni plavili jsme se k naší navi, dle byl vítr proti nám, pro kterýž jsme se bezli na tři hodiny a víc ty dvě míle české. A když jsme k navi přijeli, nebylo daleko do dne a tak ušedše do ní zuostali jsme až do jitra stojíc na místě a náš patron i hejtman ostali přes noc u městě a kundeli lo- dičku s sebau měli. Ráno pak u středu, to bylo osmmecítmého dne měsíce čer- vence, sladovali z našeho šífu zboží, které náleželo do města Candy, jakési varhany do kostela, které náš patron z Bená- tek přivezl, a jiné věci. A tak jsme tu s naví stáli na místě až do oběduou. O plavení od ostrovu Candy až k ostrovu Cypru. KAPITOLA 11. dyž pak bylo po obědě, z rozkazu luggierova marynáři vytáhše koteu a rozestřevše plachty, bezli nás dosti zlým větrem od toho portu, kde jsme byli s naví stáli, mimo město Candy u stranu, an leželo nám na pravé ruce, až potom okolo nešporuou připlavili se do navi na kundeli náš patron a hejtman a přivezli s sebau dua voly živé a tak je utáhli do navi a tam je chovdli a potom bili, když potřeba ukazovala. Též přivezl jiných věcí skuoro plnau kundeli, k jídlu náležejí- cích. Odtud jsme se plavili špatným a tichým větrem až do ve- čera, před nímž vezli jsme se mimo dosti malý ostrou, který nám ležel po levé straně nedaleko, jenž slove ulasky Standia, někdy slaul Dia. Ten ostrou leží skuoro právě proti městu Can- dy na puolnoci a pravili mi, že u něm žádný nebydlí, a jest také panuou Benátčan. Potom minuuši ten ostrou, bezli jsme se uždy špatným větrem podlé ostrovu Candy nedaleko od ně- ho a viděli jsme hory a urchy i skálí jeho, které u něm jest, po [ 68 ]
Strana 69
pravé straně. A tak jsme se plavili tím větrem ten celý den i noc až do jitra. Ten večer pak, když se již smrkalo, viděli jsme metati se del- fíny ryby u moři, o kterých potom častějí zmínka bude. Ale ráno ve čturtek počal váti dobrý uítr a silný a my se vždy pla- vili vedlé ostrovu Candy, majíc jej po pravé ruce, po levé nic krom nebe a moře. Před obědy minuli jsme konec ostrovu Candy a nechali jsme ho za sebau a tu již nebylo nic viděti než se ušech strán nebe a moře. Takž jsme se plavili až do nešporuou. O nešpořích pak vezli jsme se mimo dva ostrovy; ti nám leželi na pravé straně a jeli jsme podál od nich; přední neveliký byl, slove ulasky Casso, někdy slaul Casos, druhý zadní větší, podál od toho prvního, slove ulasky Scarpanto, někdy slaul Carpathos. Pravil mi piota, že jsau oba panův Be- nátčan, u tom předním menším Casso nebydlí žádný a u dru- hým větším bydlejí Rekové. A tak minuuši ty ostrovy, plavili jsme se dobrým větrem až do večera, též tu celau noc až do jitra a nebylo již u večer nic uiděti než nebe a moře. V pátek pak ráno měli jsme dobrý vítr a nebylo nic viděti než se všech strán nebe a moře a tu mi piota okázal na levé ruce položení Rodizu ostrovu, dle nic jsme ho nemohli viděti ani hor jeho ani nic než moře, neb nás vítr hnal od něho k poledni. K večerau pak počal se uítr tišiti a tíše vál pomalu tu celau noc až do dne. Ráno pak u sobotu uždy ten zlý a tichý vítr trudl a nebylo viděti nic než nebe a moře se všech strán. Po obědě počalo se hrubě tišiti, až skuoro žádného větru nebylo až do samého večera, též u noci dosti zlý vítr jsme měli a ten se měnil jednák s námi, jednák proti nám byl až do dne. V neděli pak ráno, to bylo prvního dne měsíce srpna, měli jsme dosti malý stranní uítr a ten trudl vždy jednostejně ten den i tu celau noc a nebylo nic viděti než se všech strán nebe a moře. Ráno také u pondělí měli jsme zlý uítr a neviděli jsme než nebe a moře se všech strán. A tu ten den před večeří po- čali jsme zdaleka viděti ostrou Cyprum na levé straně. Též po večeři plavil se mimo nás jakús šíf neveliký u stranu dosti daleko od nás. Náš patron a hejtman z naší navi uhlédavši jej, i plavili se k němu na kundeli, aby zvěděli, kdo jsau; i zvě- [ 69]
pravé straně. A tak jsme se plavili tím větrem ten celý den i noc až do jitra. Ten večer pak, když se již smrkalo, viděli jsme metati se del- fíny ryby u moři, o kterých potom častějí zmínka bude. Ale ráno ve čturtek počal váti dobrý uítr a silný a my se vždy pla- vili vedlé ostrovu Candy, majíc jej po pravé ruce, po levé nic krom nebe a moře. Před obědy minuli jsme konec ostrovu Candy a nechali jsme ho za sebau a tu již nebylo nic viděti než se ušech strán nebe a moře. Takž jsme se plavili až do nešporuou. O nešpořích pak vezli jsme se mimo dva ostrovy; ti nám leželi na pravé straně a jeli jsme podál od nich; přední neveliký byl, slove ulasky Casso, někdy slaul Casos, druhý zadní větší, podál od toho prvního, slove ulasky Scarpanto, někdy slaul Carpathos. Pravil mi piota, že jsau oba panův Be- nátčan, u tom předním menším Casso nebydlí žádný a u dru- hým větším bydlejí Rekové. A tak minuuši ty ostrovy, plavili jsme se dobrým větrem až do večera, též tu celau noc až do jitra a nebylo již u večer nic uiděti než nebe a moře. V pátek pak ráno měli jsme dobrý vítr a nebylo nic viděti než se všech strán nebe a moře a tu mi piota okázal na levé ruce položení Rodizu ostrovu, dle nic jsme ho nemohli viděti ani hor jeho ani nic než moře, neb nás vítr hnal od něho k poledni. K večerau pak počal se uítr tišiti a tíše vál pomalu tu celau noc až do dne. Ráno pak u sobotu uždy ten zlý a tichý vítr trudl a nebylo viděti nic než nebe a moře se všech strán. Po obědě počalo se hrubě tišiti, až skuoro žádného větru nebylo až do samého večera, též u noci dosti zlý vítr jsme měli a ten se měnil jednák s námi, jednák proti nám byl až do dne. V neděli pak ráno, to bylo prvního dne měsíce srpna, měli jsme dosti malý stranní uítr a ten trudl vždy jednostejně ten den i tu celau noc a nebylo nic viděti než se všech strán nebe a moře. Ráno také u pondělí měli jsme zlý uítr a neviděli jsme než nebe a moře se všech strán. A tu ten den před večeří po- čali jsme zdaleka viděti ostrou Cyprum na levé straně. Též po večeři plavil se mimo nás jakús šíf neveliký u stranu dosti daleko od nás. Náš patron a hejtman z naší navi uhlédavši jej, i plavili se k němu na kundeli, aby zvěděli, kdo jsau; i zvě- [ 69]
Strana 70
děuše o přátelích, plavili se zase do naší navi, ale ten šíf nás stranau minul a jej brzy z očí jsme stratili a vítr ten zlý trvdl ten celý den i noc a uždy bylo uiděti uečer ostrou Cyprum, hory a vrchy jeho po levé straně. V auterý pak ráno vždy jsme viděli po levé straně Cyprum ostrou a měli jsme dosti špatný vítr. Též ten den ráno viděli jsme státi šíf neueliký u ostrovu Cyprum a ti s toho šífu uhlé- davše nás, že se plavíme, i usedli na svú kundeli osob několik, přivezli se k naší navi a pobyuši v ní chvíli plavili se zase do svého šífu. Vtom před večeří počal se vítr tužiti a dobrý váti velmi a my blíž a blíž sme se vždy k ostrovu přibližovali a okolo večeře již jsme viděli to městečko, k kterému jsme měli přistati, kteréžto leží v Cypru ostrovu na polední stranu a slove nyní vlas- ky Limisso. A když jsme byli od toho městečka dvě míle čes- ké a víc a k portu jeho přibližovali se, i stály tu tehdáž při tom městečku u břehu dvě galle panuou Benátčan - latině slovau triremes — které páni Benátčané každého roku přes celý léto při ostrovu mívají pro obranu jeho. A když naší navi uhlé- daly, pustila se jedna galle proti nám, aby zvěděla, kdo jsme, a druhá zuostala na místě při břehu; a ta se k nám vezla a na ní traubili i bubnovali, a když se k nám již přibližovala, tehdy náš patron kázal vystřeliti ze dudu kusuou bez kulí z těch, které stály prostřed lodí na plácku, a ze tří malých moždíří- kuou, to jest z těch laduňkuou od těch malých kauskuou, o kte- rýchž máš nahoře psáno, tím znamení dávaje, že jsme přátelé. Takž ta galle připlavivše se k naší samé navi a zvěděuše, že jsme přátelé a Benátčtí, i poznauše jich hejtman z galle našeho patrona, i surhli jim provaz z naší navi do galle a oni jej při- vázali k své galli a tak táhli vesly s gallí k břehu a náši navi za ten provaz táhli za sebau až do portu. A tu asi hodinu před večerem malau míli českau od břehu spustivše dolův a svázáu- še plachty a zaurhše jednu koteu, stáli jsme na místě a galle odvázauši ten provaz, za který nás byla za sebau táhla až do portu, i vezla se blíž k břehu k druhé galli na své místo, kde prvé stála, a my tu tak s naší naví stáli na místě před měs- tečkem Limisso tu noc až do dne. A jak jsme kotev uvrhli do moře, tak hned brzo se uítr utišil a bylo ticho tu celau noc. [70]
děuše o přátelích, plavili se zase do naší navi, ale ten šíf nás stranau minul a jej brzy z očí jsme stratili a vítr ten zlý trvdl ten celý den i noc a uždy bylo uiděti uečer ostrou Cyprum, hory a vrchy jeho po levé straně. V auterý pak ráno vždy jsme viděli po levé straně Cyprum ostrou a měli jsme dosti špatný vítr. Též ten den ráno viděli jsme státi šíf neueliký u ostrovu Cyprum a ti s toho šífu uhlé- davše nás, že se plavíme, i usedli na svú kundeli osob několik, přivezli se k naší navi a pobyuši v ní chvíli plavili se zase do svého šífu. Vtom před večeří počal se vítr tužiti a dobrý váti velmi a my blíž a blíž sme se vždy k ostrovu přibližovali a okolo večeře již jsme viděli to městečko, k kterému jsme měli přistati, kteréžto leží v Cypru ostrovu na polední stranu a slove nyní vlas- ky Limisso. A když jsme byli od toho městečka dvě míle čes- ké a víc a k portu jeho přibližovali se, i stály tu tehdáž při tom městečku u břehu dvě galle panuou Benátčan - latině slovau triremes — které páni Benátčané každého roku přes celý léto při ostrovu mívají pro obranu jeho. A když naší navi uhlé- daly, pustila se jedna galle proti nám, aby zvěděla, kdo jsme, a druhá zuostala na místě při břehu; a ta se k nám vezla a na ní traubili i bubnovali, a když se k nám již přibližovala, tehdy náš patron kázal vystřeliti ze dudu kusuou bez kulí z těch, které stály prostřed lodí na plácku, a ze tří malých moždíří- kuou, to jest z těch laduňkuou od těch malých kauskuou, o kte- rýchž máš nahoře psáno, tím znamení dávaje, že jsme přátelé. Takž ta galle připlavivše se k naší samé navi a zvěděuše, že jsme přátelé a Benátčtí, i poznauše jich hejtman z galle našeho patrona, i surhli jim provaz z naší navi do galle a oni jej při- vázali k své galli a tak táhli vesly s gallí k břehu a náši navi za ten provaz táhli za sebau až do portu. A tu asi hodinu před večerem malau míli českau od břehu spustivše dolův a svázáu- še plachty a zaurhše jednu koteu, stáli jsme na místě a galle odvázauši ten provaz, za který nás byla za sebau táhla až do portu, i vezla se blíž k břehu k druhé galli na své místo, kde prvé stála, a my tu tak s naší naví stáli na místě před měs- tečkem Limisso tu noc až do dne. A jak jsme kotev uvrhli do moře, tak hned brzo se uítr utišil a bylo ticho tu celau noc. [70]
Strana 71
A tak u středu jsme se vezli od města Candy preč a u auterý sedmého dne jsme přistali večer k Cypru ostrovu k městečku Limisso. Leží Candya ostrou od Cypru sedm set mil vlaských, to naších českých učiní sto a čtyřidceti. Od Benátek pak leží ostrou Cyprus dva tisíce jedno sto mil ulaských, to naších čes- kých učiní čtyři sta a duatceti. A tak podlé obecního počtu z Benátek do Corfu ostrovu jest sedm set mil ulaských, z Cor- fu do Candy sedm set, z Candy do Cypru sedm set. A to u sum- mě učiní dva tisíce a jedno sto mil ulaských. Též jakž jsme k tomu městečku Limisso přistali, každý den, dokudž jsme tu s naší naví stáli, viděli jsme každý večer asi hodinu na noc páliti oheňův pět neb šest na rozdílných mís- tech podál od sebe. Na to když jsem se ptal, proč by ty ohně pálili, tu mi odpověd dali, že uuokol a uuokol toho ostrouu Cypru ve usech, které blízko při moři leží, jsou najati k tomu sedláci, kterým se od toho platí, že každý den jeden z své usi vejda večer na urch, odkud by mohl daleko do moře viděti, shlídá, vidí-li jaké šífy neb galle na moři; nevidí-li žádných, tehdy se zase domu navrátí; pakli uidí, tehdy oheň pálí, tím znamení dávaje, že nějaké šífy, nave neb galle na moři vidí. A potom obyvatelé ve usech i jiní zvědí, když oheň páliti vidí na obyčejném místě, že nějaké galle neb šífy z té strany ostro- uu před rukama jsau. Protož na péči a nahotově se mají a zuláště ti Albanezi, kterýchž páni Benátčané několik set u ostrově Cypru chouají, kterým i žold platí, o kterých potom na svém místě bude připomínáno. A tak ty ohně, když co na moři vidí, pálí, jak mi o tom pravili, každý večer okolo ostrovu asi míli českau neb dvě jeden od druhého na urších. Protož vidauce naší navi ty ohně pálili, neb ještě nevěděli, přátelé-li jsme čili nepřátelé. [71 ]
A tak u středu jsme se vezli od města Candy preč a u auterý sedmého dne jsme přistali večer k Cypru ostrovu k městečku Limisso. Leží Candya ostrou od Cypru sedm set mil vlaských, to naších českých učiní sto a čtyřidceti. Od Benátek pak leží ostrou Cyprus dva tisíce jedno sto mil ulaských, to naších čes- kých učiní čtyři sta a duatceti. A tak podlé obecního počtu z Benátek do Corfu ostrovu jest sedm set mil ulaských, z Cor- fu do Candy sedm set, z Candy do Cypru sedm set. A to u sum- mě učiní dva tisíce a jedno sto mil ulaských. Též jakž jsme k tomu městečku Limisso přistali, každý den, dokudž jsme tu s naší naví stáli, viděli jsme každý večer asi hodinu na noc páliti oheňův pět neb šest na rozdílných mís- tech podál od sebe. Na to když jsem se ptal, proč by ty ohně pálili, tu mi odpověd dali, že uuokol a uuokol toho ostrouu Cypru ve usech, které blízko při moři leží, jsou najati k tomu sedláci, kterým se od toho platí, že každý den jeden z své usi vejda večer na urch, odkud by mohl daleko do moře viděti, shlídá, vidí-li jaké šífy neb galle na moři; nevidí-li žádných, tehdy se zase domu navrátí; pakli uidí, tehdy oheň pálí, tím znamení dávaje, že nějaké šífy, nave neb galle na moři vidí. A potom obyvatelé ve usech i jiní zvědí, když oheň páliti vidí na obyčejném místě, že nějaké galle neb šífy z té strany ostro- uu před rukama jsau. Protož na péči a nahotově se mají a zuláště ti Albanezi, kterýchž páni Benátčané několik set u ostrově Cypru chouají, kterým i žold platí, o kterých potom na svém místě bude připomínáno. A tak ty ohně, když co na moři vidí, pálí, jak mi o tom pravili, každý večer okolo ostrovu asi míli českau neb dvě jeden od druhého na urších. Protož vidauce naší navi ty ohně pálili, neb ještě nevěděli, přátelé-li jsme čili nepřátelé. [71 ]
Strana 72
O ostrovu Cypru. KAPITOLA 12. )áno pak v středu usedavše my pautníci (kteří jsme chtěli do městečka) do bárky, dovezli nás k břehu i šli jsme do městečka Limisso. Tu jsme nic nenalezli jiného k jídlu než chléb a víno a vejce, též i víno u hrozních; neb ty dvě galle, které tu stály při městečku drahný čas, všecko vykaupily, i tu měuše, co jsme mohli najíti, zuostali jsme u tom městečku ten celý den, procházejíc se a ohledávajíc je až do večera. To měs- tečko Limisso jest špatné, oteuřené a nemá okolo sebe žádné zdi ani ohrady co nějaká ves a jest neveliké a dlauze leží blíz- ko od moře u rovině proti poledni. Na puolnoci za ním asi míli českau do ostrovu počínají se ueliké hory a urchy. Prostřed toho městečka jest jakés stavení z štukového a z tesaného ka- mene, ale nyní jest zbořeno, ještě ho dobrý kus stojí; znáti, že jest dosti pevné někdy bylo. Domečkové u městečku jsau stavení z kamene, nízcí o jedné půdě bez krovuo. Jsau u něm asi tři kostelíky. Rekové je drží, neb jsau u tom ve všem ostrovu křestané Rekové a užívají řeči řecké, ale jest mezi nimi mno- ho Vlachuou. Též z těch Rekuou, obyvateluou ostrovu Cypru, mnoho jich jest, kteří vlasky umějí. Okolo toho městečka i v něm jest drahně stromuou fíkových, ale tehdáž na nich nebyly fíky ještě zralé, neb fík nese duakrát ovotce do roka. Jsau též oko- lo toho městečka zahrady a pole, na kterých bavlna roste, a tu jsem viděl táhnauti vodu z studnic na mnoho místech koněm neb oslem neb volem s takovau přípravdu: Kolo jest veliké nad studnicí (a ty studnice jsau veliké čtverhrané) a z toho kola uisí provazy s obau strán neb haužue do studnice až do vody a na těch provazích neb haužvích jest mnoho děbánuou aneb kbelíkuou a tak osel chodí vuokol nápodobně co u mandli, kde plátna mandlují, a žene to kolo, které jest nad studnicí, neb jest to čistě připraveno, a do těch děbánuou [ 72]
O ostrovu Cypru. KAPITOLA 12. )áno pak v středu usedavše my pautníci (kteří jsme chtěli do městečka) do bárky, dovezli nás k břehu i šli jsme do městečka Limisso. Tu jsme nic nenalezli jiného k jídlu než chléb a víno a vejce, též i víno u hrozních; neb ty dvě galle, které tu stály při městečku drahný čas, všecko vykaupily, i tu měuše, co jsme mohli najíti, zuostali jsme u tom městečku ten celý den, procházejíc se a ohledávajíc je až do večera. To měs- tečko Limisso jest špatné, oteuřené a nemá okolo sebe žádné zdi ani ohrady co nějaká ves a jest neveliké a dlauze leží blíz- ko od moře u rovině proti poledni. Na puolnoci za ním asi míli českau do ostrovu počínají se ueliké hory a urchy. Prostřed toho městečka jest jakés stavení z štukového a z tesaného ka- mene, ale nyní jest zbořeno, ještě ho dobrý kus stojí; znáti, že jest dosti pevné někdy bylo. Domečkové u městečku jsau stavení z kamene, nízcí o jedné půdě bez krovuo. Jsau u něm asi tři kostelíky. Rekové je drží, neb jsau u tom ve všem ostrovu křestané Rekové a užívají řeči řecké, ale jest mezi nimi mno- ho Vlachuou. Též z těch Rekuou, obyvateluou ostrovu Cypru, mnoho jich jest, kteří vlasky umějí. Okolo toho městečka i v něm jest drahně stromuou fíkových, ale tehdáž na nich nebyly fíky ještě zralé, neb fík nese duakrát ovotce do roka. Jsau též oko- lo toho městečka zahrady a pole, na kterých bavlna roste, a tu jsem viděl táhnauti vodu z studnic na mnoho místech koněm neb oslem neb volem s takovau přípravdu: Kolo jest veliké nad studnicí (a ty studnice jsau veliké čtverhrané) a z toho kola uisí provazy s obau strán neb haužue do studnice až do vody a na těch provazích neb haužvích jest mnoho děbánuou aneb kbelíkuou a tak osel chodí vuokol nápodobně co u mandli, kde plátna mandlují, a žene to kolo, které jest nad studnicí, neb jest to čistě připraveno, a do těch děbánuou [ 72]
Strana 73
neb kbelíkuou se vody nabírá, a když se tím kolem nahoru ugtáhnau, vylívají se samy do žlábkuou. Tau vodau zapauš- tějí zahrady, pole a jiné věci, neb u tom ostrovu, jak o tom zprávu mám, nečasto pršívá a zvláště u létě, než toliko u zí- mě; a bylo tam toho času veliké horko. Také jsem tu tehdáž žádného vobilí neviděl ruosti na poli, bylo již všecko dávno sklizeno, neb u nich žeň bývá, jak mi pravili, brzo po suatém Duše; než chléb mají čistý bílý, pšeničný. Ten ostrou Cyprus náleží pod panstuí panuou Benátčan a jest veliký a hojný od chleba, vína i rozličného ovotce i od do- bytka, jest v něm mnoho usí i měst a bylo někdy králouství. A má, jak mi pravili, tento ostrou okolo sebe vuokol a vuokol sedm set mil ulaských, to naších českých učiní sto a čtyři- dceti. O kterýmžto ostrovu na svém místě šířejí položím, neb se nám u něm, zase jedauc, dostalo býti na třidceti a tři dni. A tak zuostauše tu ten den u středu u tom městečku až do ve- čera, a když se již smrkalo, poslal po nás patron bárku, i use- dauše na ni my pautníci, přivezli nás k naší navi asi hodinu na noc, přes kterauž jsme zuostali stojíc na místě až do jitra. Ráno pak ve čtvrtek stáli jsme uždy s naší naví na místě o okolo snídaní přivezla se k nám opět jedna galle z těch dudu, které u břehu stály, a objela okolo naší navi vuokol a vuokol, i přivázauše se k naší navi za provaz, stála tu dobrau chvíli při nás. A hejtman z ní ušel do naší navi a ohledau ji i sešel zas do galle, a odvázauše se i jela zase ta galle na své místo, kde prvé stála, a my tu stáli ten celý den i noc na místě s naší naví čekajíc na biskupa z Cypru, kterýž s námi též měl do země Svaté jeti. V pátek pak ráno, to bylo šestého dne měsíce srpna, stáli jsme ještě s naví na místě čekajíce na toho bis- kupa, kterýž před obědy přijel s sudu čeládkau do městečko Limisso. Biskup ten jest bul z Cypru, kteriž jest biskupem nad kláštery a kostely i křestany římské strany, kteří jsau aneb bydlejí u Cypru ostrovu a ti jsau skuoro ušickni Vlaši jako i biskup. Ale Rekové obyvatelé téhož ostrouu křestané, kteří řeckau víru drží, podeň (zstrany duchouních věcí) nenáleže- jí, než oni mají svého patryarchu. A tak asi dvě hodině po obědích ten biskup s svými usedl na [73]
neb kbelíkuou se vody nabírá, a když se tím kolem nahoru ugtáhnau, vylívají se samy do žlábkuou. Tau vodau zapauš- tějí zahrady, pole a jiné věci, neb u tom ostrovu, jak o tom zprávu mám, nečasto pršívá a zvláště u létě, než toliko u zí- mě; a bylo tam toho času veliké horko. Také jsem tu tehdáž žádného vobilí neviděl ruosti na poli, bylo již všecko dávno sklizeno, neb u nich žeň bývá, jak mi pravili, brzo po suatém Duše; než chléb mají čistý bílý, pšeničný. Ten ostrou Cyprus náleží pod panstuí panuou Benátčan a jest veliký a hojný od chleba, vína i rozličného ovotce i od do- bytka, jest v něm mnoho usí i měst a bylo někdy králouství. A má, jak mi pravili, tento ostrou okolo sebe vuokol a vuokol sedm set mil ulaských, to naších českých učiní sto a čtyři- dceti. O kterýmžto ostrovu na svém místě šířejí položím, neb se nám u něm, zase jedauc, dostalo býti na třidceti a tři dni. A tak zuostauše tu ten den u středu u tom městečku až do ve- čera, a když se již smrkalo, poslal po nás patron bárku, i use- dauše na ni my pautníci, přivezli nás k naší navi asi hodinu na noc, přes kterauž jsme zuostali stojíc na místě až do jitra. Ráno pak ve čtvrtek stáli jsme uždy s naší naví na místě o okolo snídaní přivezla se k nám opět jedna galle z těch dudu, které u břehu stály, a objela okolo naší navi vuokol a vuokol, i přivázauše se k naší navi za provaz, stála tu dobrau chvíli při nás. A hejtman z ní ušel do naší navi a ohledau ji i sešel zas do galle, a odvázauše se i jela zase ta galle na své místo, kde prvé stála, a my tu stáli ten celý den i noc na místě s naší naví čekajíc na biskupa z Cypru, kterýž s námi též měl do země Svaté jeti. V pátek pak ráno, to bylo šestého dne měsíce srpna, stáli jsme ještě s naví na místě čekajíce na toho bis- kupa, kterýž před obědy přijel s sudu čeládkau do městečko Limisso. Biskup ten jest bul z Cypru, kteriž jest biskupem nad kláštery a kostely i křestany římské strany, kteří jsau aneb bydlejí u Cypru ostrovu a ti jsau skuoro ušickni Vlaši jako i biskup. Ale Rekové obyvatelé téhož ostrouu křestané, kteří řeckau víru drží, podeň (zstrany duchouních věcí) nenáleže- jí, než oni mají svého patryarchu. A tak asi dvě hodině po obědích ten biskup s svými usedl na [73]
Strana 74
tu jednu galli, které u břehu stály, a oni ho na ní dovezli k naší navi, k níž když se s gallí přibližovali, náš patron ku pocti- vosti tomu biskupu rozkázal ze čtyř děl udeřiti bez kulí a oni též proti nám z galle udeřili ze dudu kusů. Ale za nimi jela druhá galle a ty obě galle připlavivše se k naší navi i přivá- zavše se za provazy k ní, stály vedle ní, až biskup s sudu čeládkau do naší navi vešel; a tak přibylo nás pautníkuou o šest osob více. O plavení od ostrovu Cypru až k portu Jaffé k zemi Svaté. KAPITOLA 13. když již byl ten biskup i s svými v navi, patron rozkázal koteu ugtáhnauti a rozestříti plachty. Takž vezli jsme se preč od Cypru ostrovu a městečka Limisso k polední stra- ně k zemi Suaté před nešpory, a galle odvázauše se od naší navi, jedna jela zase k břehu na své místo, druhá se pustila dolu podle ostrovu a tu jsme brzo z očí stratili, neb byl tehdáž velmi dobrý uítr s námi. A okolo nešporuou již jsme neviděli za sebau ostrovu Cypru ani nic než nebe a moře, a ten dobrý uítr trudl celý den i noc. V sobotu také ráno ten dobrý uítr vždy trudl a nebylo se všech strán nic viděti než nebe a moře. Takž jsme se vezli celý den i noc dobrým větrem až do jitra. V neděli, to jest osmého dne měsíce srpna, ráno uždy dobrý vítr jsme měli a počali jsme viděti, když již sluonce z moře vgcházelo, před námi zemi zdaleka a k ní jsme se přibližovali a tu nám patron oznámil, že jest to již země Svatá. I začali jsme ušickni zpívati s veselím Te Deum laudamus. Potom jsme se blíže k ní připlavili, viděli jsme na břehu něja- kau věž a stavení zbořené i nadáli jsme se, že by byla Jaffa 174]
tu jednu galli, které u břehu stály, a oni ho na ní dovezli k naší navi, k níž když se s gallí přibližovali, náš patron ku pocti- vosti tomu biskupu rozkázal ze čtyř děl udeřiti bez kulí a oni též proti nám z galle udeřili ze dudu kusů. Ale za nimi jela druhá galle a ty obě galle připlavivše se k naší navi i přivá- zavše se za provazy k ní, stály vedle ní, až biskup s sudu čeládkau do naší navi vešel; a tak přibylo nás pautníkuou o šest osob více. O plavení od ostrovu Cypru až k portu Jaffé k zemi Svaté. KAPITOLA 13. když již byl ten biskup i s svými v navi, patron rozkázal koteu ugtáhnauti a rozestříti plachty. Takž vezli jsme se preč od Cypru ostrovu a městečka Limisso k polední stra- ně k zemi Suaté před nešpory, a galle odvázauše se od naší navi, jedna jela zase k břehu na své místo, druhá se pustila dolu podle ostrovu a tu jsme brzo z očí stratili, neb byl tehdáž velmi dobrý uítr s námi. A okolo nešporuou již jsme neviděli za sebau ostrovu Cypru ani nic než nebe a moře, a ten dobrý uítr trudl celý den i noc. V sobotu také ráno ten dobrý uítr vždy trudl a nebylo se všech strán nic viděti než nebe a moře. Takž jsme se vezli celý den i noc dobrým větrem až do jitra. V neděli, to jest osmého dne měsíce srpna, ráno uždy dobrý vítr jsme měli a počali jsme viděti, když již sluonce z moře vgcházelo, před námi zemi zdaleka a k ní jsme se přibližovali a tu nám patron oznámil, že jest to již země Svatá. I začali jsme ušickni zpívati s veselím Te Deum laudamus. Potom jsme se blíže k ní připlavili, viděli jsme na břehu něja- kau věž a stavení zbořené i nadáli jsme se, že by byla Jaffa 174]
Strana 75
neb lopen, ale když jsme již byli od té věže asi na puol druhé míle české, i tu teprvd poznal piota i patron, že to není Jaffa neb lopen, k které jsme přistati měli, než že musí býti nětco jiného a plavením že se zmejlil, však proto patron kázal se předce k břehu s naví přibližovati. A když jsme již byli na míli českau od břehu, poslal patron na kundeli deset pacholkuou marynářuou a parona s nimi, aby se plavili k břehu a zvěděli, jak to místo slove a s které strany leží lopen a daleko-li jsme od něho. I plavivše se k břehu viděli asi na padesáte koní Turkův státi na břehu při samém moři s luky, šípkami a ně- které s dřeuci, též i pěších nětco, neb se snad Turci neb ti oby- uatelé obávali, že by náše nave byla nepřátelská a chtěla tu škody činiti. I protož jsau se sjeli a sešli, aby bránili lidu na zemi vystaupiti, a naši uiděuše je i nesměli přistati k břehu bojíc se, aby jich nezbili, neb jim nevěřili. Než volal paron z kundele zdaleka turecky, kde leží Jaffa, a oni jim ukazovali k polední straně doluou, jakž pak tam i ležela. A tak se ti s kundelí k nám zase urátili a to patronovi oznámili, jak se dálo; on pak rozkázal drobet s naší naví dolejí sjeti pod tu věž a to zbořené stavení, a tu uvrhši závaží na šňuoře do vody, i nalezli nehluboko a přiblíživše se drobet málo více k břehu, spustivše plachty dolu do navi a svázauše je a uvrhše koteu jednu, stáli jsme od břehu asi puol míle malé české na místě a to bylo po obědě. Tu jsme viděli na břehu toliko jakaus věži velikau čtverhranau, stavenau z tesaného kamení — neb tak se zdála zdaleka — a okolo byly nahoře stinky bez krovův a mnoho stavení zbořeného okolo ní a při tom koliks špatných chalaupek a domkuou, a sice nic jiného není než staré zdi a rumy, jak jsem to zdaleka viděl, než znáti, že někdy město tu bylo. Leží ta věž a to zbořené stavení při samém moři suršku dolu k západu. To město zbořené s tau věží, jak jsme potom zvěděli, jest Caesarea Palestine, prvé někdy slaulo Turris Stratonis, kte- réžto město onen Herodes Veliký dal ustavěti a bylo někdy znamenité, jak o něm píše Flauius Iozefus u knihách Antiqui- tatum Iudaicarum u kníze patnácté u kapitole 12, ale nyní jest všecko zbořené krom té věže, jakž napřed jsem položil, [75]
neb lopen, ale když jsme již byli od té věže asi na puol druhé míle české, i tu teprvd poznal piota i patron, že to není Jaffa neb lopen, k které jsme přistati měli, než že musí býti nětco jiného a plavením že se zmejlil, však proto patron kázal se předce k břehu s naví přibližovati. A když jsme již byli na míli českau od břehu, poslal patron na kundeli deset pacholkuou marynářuou a parona s nimi, aby se plavili k břehu a zvěděli, jak to místo slove a s které strany leží lopen a daleko-li jsme od něho. I plavivše se k břehu viděli asi na padesáte koní Turkův státi na břehu při samém moři s luky, šípkami a ně- které s dřeuci, též i pěších nětco, neb se snad Turci neb ti oby- uatelé obávali, že by náše nave byla nepřátelská a chtěla tu škody činiti. I protož jsau se sjeli a sešli, aby bránili lidu na zemi vystaupiti, a naši uiděuše je i nesměli přistati k břehu bojíc se, aby jich nezbili, neb jim nevěřili. Než volal paron z kundele zdaleka turecky, kde leží Jaffa, a oni jim ukazovali k polední straně doluou, jakž pak tam i ležela. A tak se ti s kundelí k nám zase urátili a to patronovi oznámili, jak se dálo; on pak rozkázal drobet s naší naví dolejí sjeti pod tu věž a to zbořené stavení, a tu uvrhši závaží na šňuoře do vody, i nalezli nehluboko a přiblíživše se drobet málo více k břehu, spustivše plachty dolu do navi a svázauše je a uvrhše koteu jednu, stáli jsme od břehu asi puol míle malé české na místě a to bylo po obědě. Tu jsme viděli na břehu toliko jakaus věži velikau čtverhranau, stavenau z tesaného kamení — neb tak se zdála zdaleka — a okolo byly nahoře stinky bez krovův a mnoho stavení zbořeného okolo ní a při tom koliks špatných chalaupek a domkuou, a sice nic jiného není než staré zdi a rumy, jak jsem to zdaleka viděl, než znáti, že někdy město tu bylo. Leží ta věž a to zbořené stavení při samém moři suršku dolu k západu. To město zbořené s tau věží, jak jsme potom zvěděli, jest Caesarea Palestine, prvé někdy slaulo Turris Stratonis, kte- réžto město onen Herodes Veliký dal ustavěti a bylo někdy znamenité, jak o něm píše Flauius Iozefus u knihách Antiqui- tatum Iudaicarum u kníze patnácté u kapitole 12, ale nyní jest všecko zbořené krom té věže, jakž napřed jsem položil, [75]
Strana 76
aniž co znáti toho znamenitého portu, o kterýmž týž Iozefus píše, než uyhlédaly za tím zbořeným místem nahoře jakés dvě věže, ale nevím, co jest bylo, neb jsem od toho daleko byl. V tom městě Caesarea někdy čistě vystaveném, ale nyní zbo- řeném a splundroudném, suatý Petr onomu Korneliovi Krysta Pána zvěstoual a slouo Boží kázal, jak o tom čteme u Skutcích apoštolských u 10. kapitole. Též u tom městě Agabus prorok suatému Pavlu vzau pás jeho předpověděl, jak s ním u Je- ruzalémě Židé nakládati budau, o čemž psáno stojí u Skut- cích apoštolských u 21. kapitole. Také u tom městě Caesarea na svatého Pavla před Festem Židé žalovali a i odtud jsa věz- něm do Říma odeslán jest, jak o tom máme u Skutcích apoštol- ských ve 24. 25. 26. i 27. kapitolách. Dále u tom městě byla ně- kdy stolice arcibiskupská. A když jsme tu stáli na místě s naší navi, tehdy opět patron před večerem poslal s desíti pacholky kundeli a již náš luggier (to jest ten, který plachty zpravuje) sám s nimi jel, aby zvěděl, kde leží lopen, i přistavše k břehu neviděli ani jednoho člověka a po zemi se žádný pustiti ne- směl, aby šel do toho zbořeného města. I stáli tu u břehu asi na dvě hodině a nemohši se dočekati, koho by se mohli optati, navrátili se zase do navi a tu jsme na místě stáli ten celý den i tu noc až do jitra. V pondělí pak ráno před vejchodem sluonce rozkázal pat- ron vytáhnauti kotev z moře a rozestříti plachty, jsauc toho aumyslu se plaviti vedlé břehu k polední straně a hledati Jaffy. I tak jsme se vezli, vidauc na levé straně vždy zemi, dosti tu- hým větrem, než že nás hnal od země až do snídaní. Potom nic nebylo viděti než nebe a moře; před obědy viděli jsme nějaký malý šíf plaviti se mimo nás, ale velmi daleko, někteří pravili, že by byla galle, jiní, že jest neveliký šíf, který slove ulasky marciliana; nevím, co bylo, neb se k nám blízko ne- přivezl a brzo jsme jej stratili. Ten den celý jsme se plavili k západu, též i tu noc, neb nás tam vítr hnal. V auterý ráno počali jsme viděti opět velmi zdaleka zemi, ale ne dlauho. Též po obědě zas bylo viděti zemi s levé strany zdaleka, z pravé strany nic než nebe a moře a ten celý den jsme se plavili k západu, též i tu noc až do jitra dosti tuhúm [76]
aniž co znáti toho znamenitého portu, o kterýmž týž Iozefus píše, než uyhlédaly za tím zbořeným místem nahoře jakés dvě věže, ale nevím, co jest bylo, neb jsem od toho daleko byl. V tom městě Caesarea někdy čistě vystaveném, ale nyní zbo- řeném a splundroudném, suatý Petr onomu Korneliovi Krysta Pána zvěstoual a slouo Boží kázal, jak o tom čteme u Skutcích apoštolských u 10. kapitole. Též u tom městě Agabus prorok suatému Pavlu vzau pás jeho předpověděl, jak s ním u Je- ruzalémě Židé nakládati budau, o čemž psáno stojí u Skut- cích apoštolských u 21. kapitole. Také u tom městě Caesarea na svatého Pavla před Festem Židé žalovali a i odtud jsa věz- něm do Říma odeslán jest, jak o tom máme u Skutcích apoštol- ských ve 24. 25. 26. i 27. kapitolách. Dále u tom městě byla ně- kdy stolice arcibiskupská. A když jsme tu stáli na místě s naší navi, tehdy opět patron před večerem poslal s desíti pacholky kundeli a již náš luggier (to jest ten, který plachty zpravuje) sám s nimi jel, aby zvěděl, kde leží lopen, i přistavše k břehu neviděli ani jednoho člověka a po zemi se žádný pustiti ne- směl, aby šel do toho zbořeného města. I stáli tu u břehu asi na dvě hodině a nemohši se dočekati, koho by se mohli optati, navrátili se zase do navi a tu jsme na místě stáli ten celý den i tu noc až do jitra. V pondělí pak ráno před vejchodem sluonce rozkázal pat- ron vytáhnauti kotev z moře a rozestříti plachty, jsauc toho aumyslu se plaviti vedlé břehu k polední straně a hledati Jaffy. I tak jsme se vezli, vidauc na levé straně vždy zemi, dosti tu- hým větrem, než že nás hnal od země až do snídaní. Potom nic nebylo viděti než nebe a moře; před obědy viděli jsme nějaký malý šíf plaviti se mimo nás, ale velmi daleko, někteří pravili, že by byla galle, jiní, že jest neveliký šíf, který slove ulasky marciliana; nevím, co bylo, neb se k nám blízko ne- přivezl a brzo jsme jej stratili. Ten den celý jsme se plavili k západu, též i tu noc, neb nás tam vítr hnal. V auterý ráno počali jsme viděti opět velmi zdaleka zemi, ale ne dlauho. Též po obědě zas bylo viděti zemi s levé strany zdaleka, z pravé strany nic než nebe a moře a ten celý den jsme se plavili k západu, též i tu noc až do jitra dosti tuhúm [76]
Strana 77
větrem. Ale ráno u středu vezli jsme se vždy na západ a nebylo viděti nic se všech strán než nebe a moře a vítr byl dosti tuhý ten celý den až téměř do puolnoci; utom se počal tužiti a obrá- til se tak, že vál od poledne až do jitra. Ve čturtek pak také ráno ten tuhý vítr vždy vál a hnal nás na puolnoci a okolo sní- daní počali jsme viděti zemi na levé straně až do oběduou, a tu již v navi se nám vody sladké nedostávalo, neb se nám zsmradila a byla na ten čas čistá voda uzáctnější než víno, když patron neměl s čím jídla uařiti. Po obědích nic jsme ne- viděli než nebe a moře, až k večerau opět jsme zase počali viděti zemi a k ni jsme se uždy blíž a blíž přibližovdli a tu jsme již zase večer přistali k Cesarí, kde jsme u neděli byli, i spustiv- še plachty a uvrhši koteu do moře stáli jsme tu na místě až do jitra. V pátek pak ráno rozkázal patron uytáhnauti koteu z moře a rozestříti plachty, i plavili jsme se na poledne při zemi dob- rým větrem, ač stranau vál mezi vejchodem a puolnocí, uidauc ji na levé straně až do snídaní. Potom nebylo viděti nic než nebe a moře se všech strán; před nešpory počali jsme opět viděti zemi a k ní se vézti. A tak asi tři hodiny před večerem viděli jsme již i Jaffu neb lopen a tu jsme se k ní přiblížili a okolo dvdu hodin před západem sluonce přistali jsme k portu jopenskému, a co by mohlo býti puol malé míle české od břehu, zaurhše závaží na šňuoře i nalezli mělko. A tu rozkázal lug- gier plachty spustiti do navi a svázati. I uvrhše dvě kotue u mo- ře, stáli jsme na místě a patron rozkázal vystřeliti ze čtyř kusuou, které byly naprostřed navi, tím znamení dávaje, že jsme přátelé, a tu jsme opět zpívali s veselím Te Deum lauda- mus a děkovali Pánu Bohu ušemohúcímu, že nám ráčil štastně až k zemi Svaté dopomoci. A tak z Cypru od Limissu městečka jsme se plavili u pátek po obědě a osmého dne jsme přistali k portu jopenskému k zemi Svaté též u pátek. Leží Cyprus ostrou od lopen duě stě a pade- sáte mil ulaských, to naších českých učiní padesáte. Z Benátek města až k portu jopenskému jest dua tisíce dvě stě a padesáte mil ulaských, to naších českých učiní čtyři sta a sedmdesáte mil. A tak třidceti a osm dní jsme se plavili z Benátek, až jsme [77]
větrem. Ale ráno u středu vezli jsme se vždy na západ a nebylo viděti nic se všech strán než nebe a moře a vítr byl dosti tuhý ten celý den až téměř do puolnoci; utom se počal tužiti a obrá- til se tak, že vál od poledne až do jitra. Ve čturtek pak také ráno ten tuhý vítr vždy vál a hnal nás na puolnoci a okolo sní- daní počali jsme viděti zemi na levé straně až do oběduou, a tu již v navi se nám vody sladké nedostávalo, neb se nám zsmradila a byla na ten čas čistá voda uzáctnější než víno, když patron neměl s čím jídla uařiti. Po obědích nic jsme ne- viděli než nebe a moře, až k večerau opět jsme zase počali viděti zemi a k ni jsme se uždy blíž a blíž přibližovdli a tu jsme již zase večer přistali k Cesarí, kde jsme u neděli byli, i spustiv- še plachty a uvrhši koteu do moře stáli jsme tu na místě až do jitra. V pátek pak ráno rozkázal patron uytáhnauti koteu z moře a rozestříti plachty, i plavili jsme se na poledne při zemi dob- rým větrem, ač stranau vál mezi vejchodem a puolnocí, uidauc ji na levé straně až do snídaní. Potom nebylo viděti nic než nebe a moře se všech strán; před nešpory počali jsme opět viděti zemi a k ní se vézti. A tak asi tři hodiny před večerem viděli jsme již i Jaffu neb lopen a tu jsme se k ní přiblížili a okolo dvdu hodin před západem sluonce přistali jsme k portu jopenskému, a co by mohlo býti puol malé míle české od břehu, zaurhše závaží na šňuoře i nalezli mělko. A tu rozkázal lug- gier plachty spustiti do navi a svázati. I uvrhše dvě kotue u mo- ře, stáli jsme na místě a patron rozkázal vystřeliti ze čtyř kusuou, které byly naprostřed navi, tím znamení dávaje, že jsme přátelé, a tu jsme opět zpívali s veselím Te Deum lauda- mus a děkovali Pánu Bohu ušemohúcímu, že nám ráčil štastně až k zemi Svaté dopomoci. A tak z Cypru od Limissu městečka jsme se plavili u pátek po obědě a osmého dne jsme přistali k portu jopenskému k zemi Svaté též u pátek. Leží Cyprus ostrou od lopen duě stě a pade- sáte mil ulaských, to naších českých učiní padesáte. Z Benátek města až k portu jopenskému jest dua tisíce dvě stě a padesáte mil ulaských, to naších českých učiní čtyři sta a sedmdesáte mil. A tak třidceti a osm dní jsme se plavili z Benátek, až jsme [77]
Strana 78
k břehu Jopen k zemi Svaté přistali a tu celau cestu moře bý- vdlo tiché, že jsme nezvěděli, co jest to bauře mořská, než po- tom, zase jedauc, dobře jsme zvěděli. O přistání s naví k portu Jaffě a zemi Svaté. KAPITOLA 14. ušedše náš hejtman z navi na kundeli, plavil se k břehu Jo- pen a hned poslal posla s listem do Jeruzaléma po glejt a otce gardyana Hory Syon a nabrau vody sladké i nakau- pil angurý, naurátil se k nám do naui. Angury slouau ouotce veliké, roste na zemi co díně a jest podobné k díni, než že ne- jsou tak dlauhé, než široké a okrauhlé a nemají také žádných žlábkuou v sobě jako díně, než jsau hladké a kůru na sobě ma- jí zelenau; kterau stranau leží na zemi, tu jsau bílé a unitř, když ji rozkrojí, jest též bílá. Jádra má u sobě co tykeu hrubě vodnatá a sladká, pro žížeň dobrá jísti, a těch angurý v zemi Svaté mají dosti. Tu pak jsme s naší naví stáli na místě přes tu celau noc až do jitra. Ráno pak u sobotu zuostali jsme vždy na místě, čekajíc na glejt a gardyana Hory Syon. Tolikéž při břehu u lopen stál neveliký šíf, který slove marciliana, kterýž předtím byl se připlavil z Říma s patnácti pautníky, a ti ten den u sobotu ohledavše již zemi Svatau, přijeli k břehu a my je viděli z naší navi jeti a potom i jíti do těch sklepuou, o kterých níže položím. Ale gardyan Hory Syon nedoprovodil jich než do města Ramy a oni sami s jich patronem a s glejtem tureckým k břehu při- jeli. Ten pak posel, kterého náš patron poslal pro gardyana Hory Syon a pro glejt, nalezl gardgana u Ramě dvě míle české od lopen a dodavše mu listu od patrona, on jak jej přečetl, jel hned z Ramy k nám k břehu. Po obědě náš luggier rozkázal jednu koteu vytáhnauti z moře, [78]
k břehu Jopen k zemi Svaté přistali a tu celau cestu moře bý- vdlo tiché, že jsme nezvěděli, co jest to bauře mořská, než po- tom, zase jedauc, dobře jsme zvěděli. O přistání s naví k portu Jaffě a zemi Svaté. KAPITOLA 14. ušedše náš hejtman z navi na kundeli, plavil se k břehu Jo- pen a hned poslal posla s listem do Jeruzaléma po glejt a otce gardyana Hory Syon a nabrau vody sladké i nakau- pil angurý, naurátil se k nám do naui. Angury slouau ouotce veliké, roste na zemi co díně a jest podobné k díni, než že ne- jsou tak dlauhé, než široké a okrauhlé a nemají také žádných žlábkuou v sobě jako díně, než jsau hladké a kůru na sobě ma- jí zelenau; kterau stranau leží na zemi, tu jsau bílé a unitř, když ji rozkrojí, jest též bílá. Jádra má u sobě co tykeu hrubě vodnatá a sladká, pro žížeň dobrá jísti, a těch angurý v zemi Svaté mají dosti. Tu pak jsme s naší naví stáli na místě přes tu celau noc až do jitra. Ráno pak u sobotu zuostali jsme vždy na místě, čekajíc na glejt a gardyana Hory Syon. Tolikéž při břehu u lopen stál neveliký šíf, který slove marciliana, kterýž předtím byl se připlavil z Říma s patnácti pautníky, a ti ten den u sobotu ohledavše již zemi Svatau, přijeli k břehu a my je viděli z naší navi jeti a potom i jíti do těch sklepuou, o kterých níže položím. Ale gardyan Hory Syon nedoprovodil jich než do města Ramy a oni sami s jich patronem a s glejtem tureckým k břehu při- jeli. Ten pak posel, kterého náš patron poslal pro gardyana Hory Syon a pro glejt, nalezl gardgana u Ramě dvě míle české od lopen a dodavše mu listu od patrona, on jak jej přečetl, jel hned z Ramy k nám k břehu. Po obědě náš luggier rozkázal jednu koteu vytáhnauti z moře, [78]
Strana 79
neb ji byli zle uvrhli, chtěje ji jináče dáti zaurci. I když tu ko- teu z moře táhli rumpálem neb larganau, o které napřed máš, provaz se přetrhl, na kterém kotev byla, a ten rumpál neb largana porazila všecky pacholky marynáře, kteří za ni táhli, a přerazila jednomu z nich nohu ve stehně, na kterú se pak potom i zhojil. Však svázauše ten provaz zase, i táhli znovu neb koteu se byla tuze zatala na dně; tu se jim opět provaz strhal na jiném místě a ten jeden kus provazu obrazil hrubě dva pautníky v nohy: jednoho mnicha a druhého jakéhos Nyderlendera, zlatníka z Antorfu. Provaz se strhal u vodě a koteu tam ostala na dně u moři, kteréžto několik dní hledajíc s velikau prácí nalezše, uytáhli a zatím jinau z šífu zaurhli, neb jsme jich měli pět; i stál šíf na dvú kotvech. Potom okolo nešporuou připlavil se k nám do naší navi gar- dyan Hory Syon s jedním mnichem bosákem a tu od našeho patrona i nás ušech jest poctivě přivítán a ten s námi ostal přes noc až do jitra. V neděli pak, to bylo 15. dne měsíce srpna, na den Nanebe- uzetí blahoslavené Panny Marye ráno se plavil k břehu Jaffě gardyan z naší nave. Město, které prve slaulo lopen, nyní mu ulasky říkají Jaffa, znáti, že bylo někdy čisté město, ale nyní jest všecko zbořené a zkažené, neb leží urch dosti veliký při samém moři k západní straně a na tom prvé dolu surchu k moři leželo město lopen, ale již není tu žádných domuou, než toliko dvě věže z kamene stavené, čtverhrané, dosti veliké, též i uysoké, nahoře stinky bez krovu a na těch bylo tehdáž střel- by několik kusuou děl železných; znáti, že ty věže byly někdy zbořené do polovice a víc, nyní jsau zase ustavené a obno- vené. Leží na tom uršku, kde někdy město bylo, jedna od druhé zdálí, co by mohl s kuše dostřeliti, přední blíž k moři jest menší, zadní, která leží vejš, jest větší a ta se zdá, co by dvě věže u hro- madu stavené byly, veliká a malá, neb jedna vyšší než druhá. V těch věžech bydlí, jak mi pravili, hejtman jopenský, Turek, pro obranu toho portu, sic jsem tu nic neviděl než šífův koliks malých tureckých státi v moři při břehu a zbořené stavení domuou a zdí městských; leží jich ještě kusy a znáti, jak někdy bylo veliké město lopen. 179]
neb ji byli zle uvrhli, chtěje ji jináče dáti zaurci. I když tu ko- teu z moře táhli rumpálem neb larganau, o které napřed máš, provaz se přetrhl, na kterém kotev byla, a ten rumpál neb largana porazila všecky pacholky marynáře, kteří za ni táhli, a přerazila jednomu z nich nohu ve stehně, na kterú se pak potom i zhojil. Však svázauše ten provaz zase, i táhli znovu neb koteu se byla tuze zatala na dně; tu se jim opět provaz strhal na jiném místě a ten jeden kus provazu obrazil hrubě dva pautníky v nohy: jednoho mnicha a druhého jakéhos Nyderlendera, zlatníka z Antorfu. Provaz se strhal u vodě a koteu tam ostala na dně u moři, kteréžto několik dní hledajíc s velikau prácí nalezše, uytáhli a zatím jinau z šífu zaurhli, neb jsme jich měli pět; i stál šíf na dvú kotvech. Potom okolo nešporuou připlavil se k nám do naší navi gar- dyan Hory Syon s jedním mnichem bosákem a tu od našeho patrona i nás ušech jest poctivě přivítán a ten s námi ostal přes noc až do jitra. V neděli pak, to bylo 15. dne měsíce srpna, na den Nanebe- uzetí blahoslavené Panny Marye ráno se plavil k břehu Jaffě gardyan z naší nave. Město, které prve slaulo lopen, nyní mu ulasky říkají Jaffa, znáti, že bylo někdy čisté město, ale nyní jest všecko zbořené a zkažené, neb leží urch dosti veliký při samém moři k západní straně a na tom prvé dolu surchu k moři leželo město lopen, ale již není tu žádných domuou, než toliko dvě věže z kamene stavené, čtverhrané, dosti veliké, též i uysoké, nahoře stinky bez krovu a na těch bylo tehdáž střel- by několik kusuou děl železných; znáti, že ty věže byly někdy zbořené do polovice a víc, nyní jsau zase ustavené a obno- vené. Leží na tom uršku, kde někdy město bylo, jedna od druhé zdálí, co by mohl s kuše dostřeliti, přední blíž k moři jest menší, zadní, která leží vejš, jest větší a ta se zdá, co by dvě věže u hro- madu stavené byly, veliká a malá, neb jedna vyšší než druhá. V těch věžech bydlí, jak mi pravili, hejtman jopenský, Turek, pro obranu toho portu, sic jsem tu nic neviděl než šífův koliks malých tureckých státi v moři při břehu a zbořené stavení domuou a zdí městských; leží jich ještě kusy a znáti, jak někdy bylo veliké město lopen. 179]
Strana 80
Též mnoho kusuou zdí a stavení jest u moři, které se do moře z břehu sválelo. Toto město před drahně lety zbořil a zkazil jeden žoldan ejiptský dobyu ho. Jsou tu též pod těmi věžemi u samého moře na břehu sklepy tři, o kterých dolejí oznámím. Gardyan, pobyu malau chvíli na břehu, připlavil se zase k nám do navi a mši u ní slaužil, však neposvěcoval ani nepozduihoval. Po mši svolau nás všecky pautníky, učinil k nám řeč a napomenutí dosti dlauhé latině, jak bychom se měli u zemi Svaté chovati, a mezi jinau řečí toto nám oznámil, že má od papeže poručení, aby žádnému míst svatých neokazoval, leč by ten jistý s sebau toho jistotu přines od papeže, že jest mu od něho to dopuštěno, aby zemi Svatau ohledal. Tu někteří pautníci a nejvíce Vlaši listy od papeže uka- zovdli, že mohau místa suatá ohledati, též i ty ženy pautnice listy měly, dle já a nás mnoho jiných pautníkův jsme jich ne- měli, neb jsme o tom v Benátkách nic nevěděli, bychom je míti museli, a tím jsme se vymlauvali. Gardyan přimluvil našemu tlumači Hermesovi, že nám o tom hned u Benátkách neozná- mil, a předkládaje sobě to, abychom nadarmo té práce nákla- du až k zemi Svaté nevedli, i absolvoval nás ušecky, kteří jsme listuou od papeže neměli, na místě papežovým, maje toho moc, a odpustil, abychom zemi Suatau a místa svatá ohledali. Při- tom nám oznámil, že ti odpustkové, kteří se dávají u zemi Svaté na místech svatých, nedávají se než toliko těm, kteří svých hří- chuou litují a pokání svaté činí a již víc, jakž nejvejš mohau, hřešiti nechtějí; než těm, kdo v svých hříších ostávají a jim od- voliti nechtějí, že ti odpustkové nic platní nebudau, anobrž ta- koví nejsau hodni po zemi Svaté choditi. Naposledy pak nás napomínal, abychom byli trpěliví na té cestě a zvlášt u zemi Svaté a žádný aby se nehádal o víru s Turky a Saracény ani se s kúm vadil; a by pak koho z nás který Turek udeřil aneb jaké příkoří mu učinil, aby se ne- mstil. Též aby s sebau žádný žádné braně krom nože nebral, že toho Turci trpěti nechtí, než abychom se tak choudli ja- kožto vězňové a všecko snášeli a trpělivost měli, neb jí jistě tomu potřebí, kdo tu cestu uykonati a zemi Suatau ohledati chce. Ne nadarmo říkají Vlaši, že kdo chce k Božímu hrobu [80 ]
Též mnoho kusuou zdí a stavení jest u moři, které se do moře z břehu sválelo. Toto město před drahně lety zbořil a zkazil jeden žoldan ejiptský dobyu ho. Jsou tu též pod těmi věžemi u samého moře na břehu sklepy tři, o kterých dolejí oznámím. Gardyan, pobyu malau chvíli na břehu, připlavil se zase k nám do navi a mši u ní slaužil, však neposvěcoval ani nepozduihoval. Po mši svolau nás všecky pautníky, učinil k nám řeč a napomenutí dosti dlauhé latině, jak bychom se měli u zemi Svaté chovati, a mezi jinau řečí toto nám oznámil, že má od papeže poručení, aby žádnému míst svatých neokazoval, leč by ten jistý s sebau toho jistotu přines od papeže, že jest mu od něho to dopuštěno, aby zemi Svatau ohledal. Tu někteří pautníci a nejvíce Vlaši listy od papeže uka- zovdli, že mohau místa suatá ohledati, též i ty ženy pautnice listy měly, dle já a nás mnoho jiných pautníkův jsme jich ne- měli, neb jsme o tom v Benátkách nic nevěděli, bychom je míti museli, a tím jsme se vymlauvali. Gardyan přimluvil našemu tlumači Hermesovi, že nám o tom hned u Benátkách neozná- mil, a předkládaje sobě to, abychom nadarmo té práce nákla- du až k zemi Svaté nevedli, i absolvoval nás ušecky, kteří jsme listuou od papeže neměli, na místě papežovým, maje toho moc, a odpustil, abychom zemi Suatau a místa svatá ohledali. Při- tom nám oznámil, že ti odpustkové, kteří se dávají u zemi Svaté na místech svatých, nedávají se než toliko těm, kteří svých hří- chuou litují a pokání svaté činí a již víc, jakž nejvejš mohau, hřešiti nechtějí; než těm, kdo v svých hříších ostávají a jim od- voliti nechtějí, že ti odpustkové nic platní nebudau, anobrž ta- koví nejsau hodni po zemi Svaté choditi. Naposledy pak nás napomínal, abychom byli trpěliví na té cestě a zvlášt u zemi Svaté a žádný aby se nehádal o víru s Turky a Saracény ani se s kúm vadil; a by pak koho z nás který Turek udeřil aneb jaké příkoří mu učinil, aby se ne- mstil. Též aby s sebau žádný žádné braně krom nože nebral, že toho Turci trpěti nechtí, než abychom se tak choudli ja- kožto vězňové a všecko snášeli a trpělivost měli, neb jí jistě tomu potřebí, kdo tu cestu uykonati a zemi Suatau ohledati chce. Ne nadarmo říkají Vlaši, že kdo chce k Božímu hrobu [80 ]
Strana 81
do země Svaté jeti, potřebí jemu, aby s sebau uzal pytlíček dukátuou a dobrý pytel trpělivosti. A dokonau gardyan to napomenutí, ostal s námi v navi če- kaje na glejt. Před obědem pak připlavil se k nám do naší navi hejtman neb ten nějaký auředník jopenský s několika ji- nými Turky, a když ušel nahoru do navi, patron rozkázal prostřed nave na plácku na podlahu prostříti dva koberce a tu se ten hejtman s těmi Turky na ty koberce na podlaze po- sadili, složivše křížem nohy, jakž jich obyčej jest sedati. Též patron rozkázal marynářuom odvázati přední plachtu, která slove musceto, a přetáhnauti přes navi pro slůnce, aby u stínu seděli ti Turci, a tu přikryli ubrus na ty koberce a při- nesli před ně jísti chleba, sordele rybičky a ryby stirion a oni tu jedli a náš patron i hejtman z navi s nimi seděli a jedli. Též před ně postavili vody i vína, ač praví, že Turci vína ne- pijí, ale titoť jsau čistě pili a my jsme se na to ušickni dívali. Proč Turci vína nepijí a suinského masa nejedí, o tom sobě muožeš přečísti hádku židouských mistruou s Machométem, která jest vytištěna při alkoranu, jich zákonu. A tu pojedše dali patronu glejt, aby nás z navi na zemi bez- pečně vysadil, však s tau vúminkau, jestliže by kdo mezi ná- mi byl, který by pod panstvím panuou Benátčan a pod krále franského aneb pod papežovým nebyl, aby z šífu nevycházel, že tomu žádnému se glejt nedává, a obzuláštně byl-li by který Španěl z císařských zemí, aby z nave nevystupovdl. Náš pa- tron šeňkoval tomu hejtmanu několik loket sukna červeného a modrého dobrého, on pak ušedše s těmi Turky zase na bár- ku, bezl se k břehu a patron rozkázal vystřeliti ze čtyř kusuou bez kulí jemu ku poctivosti. Když ten hejtman ujel z navi, pa- tron nám pautníkuom rozkázal oběd dávati, a když již bylo skůro po obědě a my ještě za stolem seděli, tehdy přišli k nám k stolu kuchaři, šeňkýři, baruíři a jiná čeled patronova, kaž- dý s miskau, žádajíc od nás na spropití a vinšujíc nám, aby- chom štastně zemi Svatau ohledajíc ve zdraví se k nim ušickni zas do nave navrátili. A tak jeden každý z pautníkův dal jim, co chtěl, ačkoli jeden artykul jest o tom u smlauvě byl, aby toho patron své čeledi 181 ]
do země Svaté jeti, potřebí jemu, aby s sebau uzal pytlíček dukátuou a dobrý pytel trpělivosti. A dokonau gardyan to napomenutí, ostal s námi v navi če- kaje na glejt. Před obědem pak připlavil se k nám do naší navi hejtman neb ten nějaký auředník jopenský s několika ji- nými Turky, a když ušel nahoru do navi, patron rozkázal prostřed nave na plácku na podlahu prostříti dva koberce a tu se ten hejtman s těmi Turky na ty koberce na podlaze po- sadili, složivše křížem nohy, jakž jich obyčej jest sedati. Též patron rozkázal marynářuom odvázati přední plachtu, která slove musceto, a přetáhnauti přes navi pro slůnce, aby u stínu seděli ti Turci, a tu přikryli ubrus na ty koberce a při- nesli před ně jísti chleba, sordele rybičky a ryby stirion a oni tu jedli a náš patron i hejtman z navi s nimi seděli a jedli. Též před ně postavili vody i vína, ač praví, že Turci vína ne- pijí, ale titoť jsau čistě pili a my jsme se na to ušickni dívali. Proč Turci vína nepijí a suinského masa nejedí, o tom sobě muožeš přečísti hádku židouských mistruou s Machométem, která jest vytištěna při alkoranu, jich zákonu. A tu pojedše dali patronu glejt, aby nás z navi na zemi bez- pečně vysadil, však s tau vúminkau, jestliže by kdo mezi ná- mi byl, který by pod panstvím panuou Benátčan a pod krále franského aneb pod papežovým nebyl, aby z šífu nevycházel, že tomu žádnému se glejt nedává, a obzuláštně byl-li by který Španěl z císařských zemí, aby z nave nevystupovdl. Náš pa- tron šeňkoval tomu hejtmanu několik loket sukna červeného a modrého dobrého, on pak ušedše s těmi Turky zase na bár- ku, bezl se k břehu a patron rozkázal vystřeliti ze čtyř kusuou bez kulí jemu ku poctivosti. Když ten hejtman ujel z navi, pa- tron nám pautníkuom rozkázal oběd dávati, a když již bylo skůro po obědě a my ještě za stolem seděli, tehdy přišli k nám k stolu kuchaři, šeňkýři, baruíři a jiná čeled patronova, kaž- dý s miskau, žádajíc od nás na spropití a vinšujíc nám, aby- chom štastně zemi Svatau ohledajíc ve zdraví se k nim ušickni zas do nave navrátili. A tak jeden každý z pautníkův dal jim, co chtěl, ačkoli jeden artykul jest o tom u smlauvě byl, aby toho patron své čeledi 181 ]
Strana 82
nedopauštěl, aby měli co od pautníkuou žebrati neb prositi, dle náš patron k tomu na ten čas nic neříkal ani my pautníci. Tu přišed náš hejtman z navi, oznámil nám, abychom se stro- jili, že po hodině rozkáže nás k zemi vézti. O vystaupeni z navi na zemi Svatau. KAPITOLA 15. Takž okolo poledne usedavše my pautníci, co nás mohlo ujíti do bárky, i vezli jsme se k zemi k břehu lopen a uy- staupili z bárky na zemi. I bylo tu několik Turkuou, kteří nás jednoho za druhým čtauc mimo sebe pauštěli a potom nás vehnali do jakýchs velmi sta- rých sklepuou; napřed bylo jich kus zbořených, a tu nás spros- ta přehledávali a hned s počátku jaks velmi nesausedsky s námi nakládali. V těch sklepích jsme ostali a zatím marynáři s bár- kau po jiné pautníky jeli, kteří ještě u navi byli, ty též k nám do těch sklepův přihnali i byli jsme ušickni pospolu tu na puol hodiny. A tak čtyřidcátého dne teprvd, jak jsme se od Benátek plavili, vystaupili jsme z navi na zem Svatau. Tu jak pautníci na ze- mi Svatau vystaupí, dávají se jim odpustkové všech hříchuou, indulgentia plenaria ec. Když jsme u těch sklepích byli, přinesli nám křesťané, kteří u zemi Suaté bydlí, o kterých potom zmín- ku učiním, též i Turci kuřat uařených, chleba, vína u hrozních a vdjec turdě vařených, fíkův a jiných věcí k jídlu; kdo chtěli, kupovali sobě a jedli. Potom přišel pro nás náš tlumač Hermes a několik Turkův s nim. I kázali nám z těch sklepuou a vedli nás na jakýs vršek stezkau nahoru a tu byl na tom uršku malý stánek rozbitý, pod tím seděli čtyří Turci, čistí muží, na zemi a mezi těmi byl pan hejtman z města Rami a dva tlumačové neb glaitzmanové z Jeruzaléma, kteří dobře vlasky i turecky V 182]
nedopauštěl, aby měli co od pautníkuou žebrati neb prositi, dle náš patron k tomu na ten čas nic neříkal ani my pautníci. Tu přišed náš hejtman z navi, oznámil nám, abychom se stro- jili, že po hodině rozkáže nás k zemi vézti. O vystaupeni z navi na zemi Svatau. KAPITOLA 15. Takž okolo poledne usedavše my pautníci, co nás mohlo ujíti do bárky, i vezli jsme se k zemi k břehu lopen a uy- staupili z bárky na zemi. I bylo tu několik Turkuou, kteří nás jednoho za druhým čtauc mimo sebe pauštěli a potom nás vehnali do jakýchs velmi sta- rých sklepuou; napřed bylo jich kus zbořených, a tu nás spros- ta přehledávali a hned s počátku jaks velmi nesausedsky s námi nakládali. V těch sklepích jsme ostali a zatím marynáři s bár- kau po jiné pautníky jeli, kteří ještě u navi byli, ty též k nám do těch sklepův přihnali i byli jsme ušickni pospolu tu na puol hodiny. A tak čtyřidcátého dne teprvd, jak jsme se od Benátek plavili, vystaupili jsme z navi na zem Svatau. Tu jak pautníci na ze- mi Svatau vystaupí, dávají se jim odpustkové všech hříchuou, indulgentia plenaria ec. Když jsme u těch sklepích byli, přinesli nám křesťané, kteří u zemi Suaté bydlí, o kterých potom zmín- ku učiním, též i Turci kuřat uařených, chleba, vína u hrozních a vdjec turdě vařených, fíkův a jiných věcí k jídlu; kdo chtěli, kupovali sobě a jedli. Potom přišel pro nás náš tlumač Hermes a několik Turkův s nim. I kázali nám z těch sklepuou a vedli nás na jakýs vršek stezkau nahoru a tu byl na tom uršku malý stánek rozbitý, pod tím seděli čtyří Turci, čistí muží, na zemi a mezi těmi byl pan hejtman z města Rami a dva tlumačové neb glaitzmanové z Jeruzaléma, kteří dobře vlasky i turecky V 182]
Strana 83
uměli, a čturtý auředník z Jaffy, i měli tu při sobě braně, šavle, terče a luky s šipkami; stálo tu okolo stánku několik jiných Turkuou, tuším že jsau byli toho hejtmana z Rami rejthaři a služebníci, mezi nimiž byli dvd, kteří měli u sebe žiněnné pro- vazy, řetězy i pauta, nevím, co jsú byli, katy-li či co. Tu rozkázal nám ten hejtman, aby každý se jemu oznámil, odkud jest a pod kterého pána náleží, a takž nás Hermes, tlu- močník náš, rozdělil na tři díly: u jednom dílu, pravil, že jsme z měst panuou Benátčan a pod jejich panstvím, v druhém, u kterýmž nás nejvíce bylo, mezi kterými jsem i já byl, pra- vil, že jsme pod panstvím krále franského, a třetí díl, pravil, že jsou z Ríma a z měst papežských. I rozkázal ten hejtman jednomu po druhém z nás pautníkuou přistupovati blízko k stánku před sebe a tu nás kázal jakémus Turku pilně pře- hledávati za ňadry i všudy všecko, a kde jaký list neb škartu u koho psanau nalezl, tu mu uzal a před toho hejtmana po- ložil. Když pak již nás asi čturt přehledali, též i mne mezi ji- nými, tehdy přivezl se náš patron z navi a náš hejtman a gardyan k břehu, neb byli ostali v navi a obědvdli, i šli na- horu k nám a uidauce, že nás přehledávají, mluvil o to tuze s tím hejtmanem, že toho obyčeje není, aby měli pautníky tak pilně přehledávati, a náš patron rozkázal tomu hejtma- novi oznámiti, nežli by toho dopustil a ten nový spuosob pře- hledávání pautníkův zamyslil, že se chce rači zase naspátek s námi do Benátek plaviti. A tak nás více nepřehledávali, než toliko náš patron jednoho každého jméno a otce jeho na ce- duli sepsané dal tomu hejtmanu a tu nás opět znovu přečtli a vehnali do těch sklepuo, kde jsme prvé byli. Vtom ten hejtman z Rami a ti ušickni Turci, kteří pod tím stánkem byli, vezli se do naší navi, aby ji ohledali a náš pat- ron s nimi, a když se již k ní přibližovali, uystřelili z navi je- mu ku poctivosti ze čtyř kusuou děl bez kulí a on všel do navi nahoru — co jest tam dělal, nevím - než pobyu u ni dobrau chvíli, všed na bárku a tu ho zase dovezli k břehu a opět ze čtyř kusuou vystřelili jemu ku poctivosti. Tu náš tlumač Hermes přinesl škarty zase a knížky, které nám byli pobrali, když nás přehledávali, a urátil každému, čí [83]
uměli, a čturtý auředník z Jaffy, i měli tu při sobě braně, šavle, terče a luky s šipkami; stálo tu okolo stánku několik jiných Turkuou, tuším že jsau byli toho hejtmana z Rami rejthaři a služebníci, mezi nimiž byli dvd, kteří měli u sebe žiněnné pro- vazy, řetězy i pauta, nevím, co jsú byli, katy-li či co. Tu rozkázal nám ten hejtman, aby každý se jemu oznámil, odkud jest a pod kterého pána náleží, a takž nás Hermes, tlu- močník náš, rozdělil na tři díly: u jednom dílu, pravil, že jsme z měst panuou Benátčan a pod jejich panstvím, v druhém, u kterýmž nás nejvíce bylo, mezi kterými jsem i já byl, pra- vil, že jsme pod panstvím krále franského, a třetí díl, pravil, že jsou z Ríma a z měst papežských. I rozkázal ten hejtman jednomu po druhém z nás pautníkuou přistupovati blízko k stánku před sebe a tu nás kázal jakémus Turku pilně pře- hledávati za ňadry i všudy všecko, a kde jaký list neb škartu u koho psanau nalezl, tu mu uzal a před toho hejtmana po- ložil. Když pak již nás asi čturt přehledali, též i mne mezi ji- nými, tehdy přivezl se náš patron z navi a náš hejtman a gardyan k břehu, neb byli ostali v navi a obědvdli, i šli na- horu k nám a uidauce, že nás přehledávají, mluvil o to tuze s tím hejtmanem, že toho obyčeje není, aby měli pautníky tak pilně přehledávati, a náš patron rozkázal tomu hejtma- novi oznámiti, nežli by toho dopustil a ten nový spuosob pře- hledávání pautníkův zamyslil, že se chce rači zase naspátek s námi do Benátek plaviti. A tak nás více nepřehledávali, než toliko náš patron jednoho každého jméno a otce jeho na ce- duli sepsané dal tomu hejtmanu a tu nás opět znovu přečtli a vehnali do těch sklepuo, kde jsme prvé byli. Vtom ten hejtman z Rami a ti ušickni Turci, kteří pod tím stánkem byli, vezli se do naší navi, aby ji ohledali a náš pat- ron s nimi, a když se již k ní přibližovali, uystřelili z navi je- mu ku poctivosti ze čtyř kusuou děl bez kulí a on všel do navi nahoru — co jest tam dělal, nevím - než pobyu u ni dobrau chvíli, všed na bárku a tu ho zase dovezli k břehu a opět ze čtyř kusuou vystřelili jemu ku poctivosti. Tu náš tlumač Hermes přinesl škarty zase a knížky, které nám byli pobrali, když nás přehledávali, a urátil každému, čí [83]
Strana 84
co bylo, a pověděl, že nás proto ten hejtman kázal tak pilně přehledávati, neb předtím nedávno umřel byl tureckého císaře nejugšší hejtman po moři Hariadenus, příjmím Barbarosa, a oni se obávali nějaké zrady skrze nás. A tak jsme ostali tu u těch sklepích až do večera, však nám nebránili z nich ven vgjíti, ale nesměli sme daleko od nich, a tu jsme sobě kupovali od křestanuou a Turkuou chléb, kuřata vařené, vejce a jiné věci. Chléb tu měli a prodávdli dosti dobrý, ač nevelmi bílý, jsou malý pecníčky co malé žemličky nahoře nakrojené, jest jich pět neb šest pospolu, jedna druhé se držíce. Jísti jsme na- lezli dosti co kaupiti, ale píti nic než vodu, leč kdo s sebau u flaš- ce přinesl vína z navi. Voda jest tu dosti dobrá, neb nedaleko od břehu studnice byla, s které jí vážili. Ty sklepy, v kterých jsme my pautníci byli, jsau tři vedlé se- be: dva zboření do polovice při samém moři na břehu pod urchem a toho třetího prostředního stojí ještě více než tři čturti a u tom nás pautníkuou nejvíce bylo a tím zbořeným a ote- uřeným jsau ven na moře, ušecko z tesaného kamene stavené a valní sklepové a u těch jsme tu celau noc zuostali ležíc na zemi až do dne. Ten den večer přijeli sedláci ze usí k nám do lopen s mnoho osly, na kterých jsme ráno měli jeti. V tom městě lopen ně- kdy suatý Petr vzkřísil z mrtuých onu ženu Tabítu. Také u do- mu onoho Šimona koželuha viděl s nebe spuštěné prostiradlo a hlas: Vstaň, Petře, bí a jez!« Též tu pro něho přišli služeb- níci Kornelia z Cesarí, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských u 9. a 10. kap. V tom městě lopen ušed na šíf Jonáš prorok, utíkaje před tuáří Boží do Tharsis, kterého potom velryb po- žřel, jak o tom psáno stojí u proroctví Jonáše proroka u 1. ka. Pravil nám, že by měl tu suatý Petr při břehu ryby lovívati; které místo nám pautníkuom i okazovali. Toto město lopen neb Jaffa bylo jest velmi staré, které po potopě Jafet, syn Noe, byl vystavěl, jak se o tom u kronykách nachází, a po svém jménu Jaffa je jmenoval. 184]
co bylo, a pověděl, že nás proto ten hejtman kázal tak pilně přehledávati, neb předtím nedávno umřel byl tureckého císaře nejugšší hejtman po moři Hariadenus, příjmím Barbarosa, a oni se obávali nějaké zrady skrze nás. A tak jsme ostali tu u těch sklepích až do večera, však nám nebránili z nich ven vgjíti, ale nesměli sme daleko od nich, a tu jsme sobě kupovali od křestanuou a Turkuou chléb, kuřata vařené, vejce a jiné věci. Chléb tu měli a prodávdli dosti dobrý, ač nevelmi bílý, jsou malý pecníčky co malé žemličky nahoře nakrojené, jest jich pět neb šest pospolu, jedna druhé se držíce. Jísti jsme na- lezli dosti co kaupiti, ale píti nic než vodu, leč kdo s sebau u flaš- ce přinesl vína z navi. Voda jest tu dosti dobrá, neb nedaleko od břehu studnice byla, s které jí vážili. Ty sklepy, v kterých jsme my pautníci byli, jsau tři vedlé se- be: dva zboření do polovice při samém moři na břehu pod urchem a toho třetího prostředního stojí ještě více než tři čturti a u tom nás pautníkuou nejvíce bylo a tím zbořeným a ote- uřeným jsau ven na moře, ušecko z tesaného kamene stavené a valní sklepové a u těch jsme tu celau noc zuostali ležíc na zemi až do dne. Ten den večer přijeli sedláci ze usí k nám do lopen s mnoho osly, na kterých jsme ráno měli jeti. V tom městě lopen ně- kdy suatý Petr vzkřísil z mrtuých onu ženu Tabítu. Také u do- mu onoho Šimona koželuha viděl s nebe spuštěné prostiradlo a hlas: Vstaň, Petře, bí a jez!« Též tu pro něho přišli služeb- níci Kornelia z Cesarí, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských u 9. a 10. kap. V tom městě lopen ušed na šíf Jonáš prorok, utíkaje před tuáří Boží do Tharsis, kterého potom velryb po- žřel, jak o tom psáno stojí u proroctví Jonáše proroka u 1. ka. Pravil nám, že by měl tu suatý Petr při břehu ryby lovívati; které místo nám pautníkuom i okazovali. Toto město lopen neb Jaffa bylo jest velmi staré, které po potopě Jafet, syn Noe, byl vystavěl, jak se o tom u kronykách nachází, a po svém jménu Jaffa je jmenoval. 184]
Strana 85
O vyjetí pautníkuo od břehu mořského a portu Jaffy k Jeruzalému. KAPITOLA 16. pondělí pak, to bylo šestnáctého dne měsíce srpna, ráno asi dvě hodině přede dnem zbudil nás náš tlumač Her- mes u těch sklepích, abychom se strojili, že pojedem k Je- ruzalému, a tu jsme tak někteří stáli a jiní leželi na půl hodiny, dle žádnému z nás nedal ven Turek jakús s lukem, a kdo ven chtěl, pral ho jim, aby tu ostal. Potom — mohlo býti asi puol druhé hodiny přede dnem - přišel k nám náš patron a kázal, abychom ven šli a na osly usedali, neb tu těch osluou mnoho bylo, kteréž patron najal od sedlákuou, abychom my pautní- ci na nich jeli, a měli ti oslové na sobě toliko sedla dřevěnná, sprosta hrubá, bez třmenuou, tak jak na nich nětco nosí. Než každý z nás pautníkuou hned u navi udělal sobě třmeny z prke- nec na provázky a ty přehodě přes sedlo toho osla i usedl naň. Když jsme již na ty osly my pautníci ušickni usedali — a to bylo asi hodinu přede dnem — i jeli jsme předse odtud k Je- ruzalému a náš patron, též i hejtman z navi na koněch s nami a gardyan Hory Syon. Též šlo při nás na duatceti osob spředu i zadu Turkuou pěšky s luky a šipkami, těch, na čích jsme oslích jeli. Také bylo s námi deset rejtharuou Turkův na koních, nětco s luky a šipkami, nětco s dřeuci, které náš patron najal pro obranu nás pautníkuou, aby nám sedláci a jiný lid pozemský na cestě nepřekážel. A tak jsme jeli až do dne, a když již počal býti den, viděl jsem velikau rovinu, které jsem nemohl konce viděti, a pole čistá, ale nebylo na nich tehdáž žádného obilé ani nic, neb všecko dávno sklizeno bylo. Také žádného lesu jsem neviděl, leč někde olivové stromy. A od lopen asi puol míle české jeli jsme mimo nějaké zbořené zdi; znáti, že byl někdy nějaký kostel, slove (jak mi pravili) to místo Lazuar. Viděli jsme tu též dosti dobytkuou, velblaudův, krav, koz a jiného na po- 185]
O vyjetí pautníkuo od břehu mořského a portu Jaffy k Jeruzalému. KAPITOLA 16. pondělí pak, to bylo šestnáctého dne měsíce srpna, ráno asi dvě hodině přede dnem zbudil nás náš tlumač Her- mes u těch sklepích, abychom se strojili, že pojedem k Je- ruzalému, a tu jsme tak někteří stáli a jiní leželi na půl hodiny, dle žádnému z nás nedal ven Turek jakús s lukem, a kdo ven chtěl, pral ho jim, aby tu ostal. Potom — mohlo býti asi puol druhé hodiny přede dnem - přišel k nám náš patron a kázal, abychom ven šli a na osly usedali, neb tu těch osluou mnoho bylo, kteréž patron najal od sedlákuou, abychom my pautní- ci na nich jeli, a měli ti oslové na sobě toliko sedla dřevěnná, sprosta hrubá, bez třmenuou, tak jak na nich nětco nosí. Než každý z nás pautníkuou hned u navi udělal sobě třmeny z prke- nec na provázky a ty přehodě přes sedlo toho osla i usedl naň. Když jsme již na ty osly my pautníci ušickni usedali — a to bylo asi hodinu přede dnem — i jeli jsme předse odtud k Je- ruzalému a náš patron, též i hejtman z navi na koněch s nami a gardyan Hory Syon. Též šlo při nás na duatceti osob spředu i zadu Turkuou pěšky s luky a šipkami, těch, na čích jsme oslích jeli. Také bylo s námi deset rejtharuou Turkův na koních, nětco s luky a šipkami, nětco s dřeuci, které náš patron najal pro obranu nás pautníkuou, aby nám sedláci a jiný lid pozemský na cestě nepřekážel. A tak jsme jeli až do dne, a když již počal býti den, viděl jsem velikau rovinu, které jsem nemohl konce viděti, a pole čistá, ale nebylo na nich tehdáž žádného obilé ani nic, neb všecko dávno sklizeno bylo. Také žádného lesu jsem neviděl, leč někde olivové stromy. A od lopen asi puol míle české jeli jsme mimo nějaké zbořené zdi; znáti, že byl někdy nějaký kostel, slove (jak mi pravili) to místo Lazuar. Viděli jsme tu též dosti dobytkuou, velblaudův, krav, koz a jiného na po- 185]
Strana 86
lích. Také jsme tu uiděli táhnauti vodu osly z studnic tím spů- sobem, jakž jsem napřed položil, že táhnau u Cypru u Limissu městečku, a tau vodau zapauštějí pole a zahrady, neb tu byla tehdáž země hrubě spukalá od horka někde, že by mohl tři prsty ustrčiti do rozsedliny. Také jsme jeli mimo jakaus ves a kostelík zbořený, ještě ho kus stojí. O přijetí pautníkuov do města Rami a témž městu Ramě. KAPITOLA 17. tak potom do města Rami jsme přijeli asi čtyři hodiny na D den. Leží to město Rama od lopen 10 mil ulaských — to Anaších českých učiní dvě - a jest dobrá cesta a rovná z Iopen do Rami. Když jsme do Rami přijeli, ssedavše s osluou ihned příjdauce ti sedláci Turci, čí jsou byli oslové, uzali je od nás a opatřili a my šli jeden za druhým malými železnými dveřmi, které jsau proti vejchodu, do jakéhos domu a tu nás opět zečtli. V tom domě jest duuor malý a okolo něho jest ně- kolik sklepuou aneb kapliček klenutých. Na tom dvoře jest také čistá studnice, zadu pak za ním k západní straně u témž do- mě jest plac dosti veliký a též tu jest nětco kapliček neb sklíp- kuou celých a ostatek zbořených. A tak nás pět neb šest paut- níkuou shrnuli jsme se u té jedné kapličce. A byli u těch kap- ličkách rohože prostřené na zemi, že kdo chtěl, mohl na nich poležeti. Na tom domu není žádného krovu, než klenutí, jak obyčej jest v těch zemích. A ten duom, u kterým jsme my byli u Ramě, jest špitál a hos- poda pautnícká, neb pautníci, když se plaví od Benátek do Jeruzaléma a přijedau do Rami, u něm přebývají, jakož pak i my jsme tu byli. Ten dům, jak mi pravili, kaupilo někdy před drahně lety Filip, kníže burgundské, od jednoho žoldana ejipt- [86 ]
lích. Také jsme tu uiděli táhnauti vodu osly z studnic tím spů- sobem, jakž jsem napřed položil, že táhnau u Cypru u Limissu městečku, a tau vodau zapauštějí pole a zahrady, neb tu byla tehdáž země hrubě spukalá od horka někde, že by mohl tři prsty ustrčiti do rozsedliny. Také jsme jeli mimo jakaus ves a kostelík zbořený, ještě ho kus stojí. O přijetí pautníkuov do města Rami a témž městu Ramě. KAPITOLA 17. tak potom do města Rami jsme přijeli asi čtyři hodiny na D den. Leží to město Rama od lopen 10 mil ulaských — to Anaších českých učiní dvě - a jest dobrá cesta a rovná z Iopen do Rami. Když jsme do Rami přijeli, ssedavše s osluou ihned příjdauce ti sedláci Turci, čí jsou byli oslové, uzali je od nás a opatřili a my šli jeden za druhým malými železnými dveřmi, které jsau proti vejchodu, do jakéhos domu a tu nás opět zečtli. V tom domě jest duuor malý a okolo něho jest ně- kolik sklepuou aneb kapliček klenutých. Na tom dvoře jest také čistá studnice, zadu pak za ním k západní straně u témž do- mě jest plac dosti veliký a též tu jest nětco kapliček neb sklíp- kuou celých a ostatek zbořených. A tak nás pět neb šest paut- níkuou shrnuli jsme se u té jedné kapličce. A byli u těch kap- ličkách rohože prostřené na zemi, že kdo chtěl, mohl na nich poležeti. Na tom domu není žádného krovu, než klenutí, jak obyčej jest v těch zemích. A ten duom, u kterým jsme my byli u Ramě, jest špitál a hos- poda pautnícká, neb pautníci, když se plaví od Benátek do Jeruzaléma a přijedau do Rami, u něm přebývají, jakož pak i my jsme tu byli. Ten dům, jak mi pravili, kaupilo někdy před drahně lety Filip, kníže burgundské, od jednoho žoldana ejipt- [86 ]
Strana 87
ského, aby u něm pautníci hospodu měli, gardyanovi a brat- řím Hory Syon jej k opravování poručil. Není při tom domě žádného kostela, než toliko ty kapličky. Tu nám křestané, kteří bydlí u Ramě, též i Turci přinesli do to- ho domu kuřat vařených, slepic vařených i živých, fíkuou, vína u hrozních, chleba, angurý, to jest těch díní, o kterých nahoře máš doloženo, vdjec turdě vařených, mandluo, mléka a jiných věcí k jídlu dosti a za laciné peníze, neb kuře vařené za turecký peníz, za mejdynu, dávali, to učiní za naších 8 bílých peněz; vajec turdě vařených za mejdynu dávali 20, 15, někdy i víc. Všeho bylo dosti kaupiti k jídlu krom vína ku pití, než pili jsme toliko vodu, vážíce ji z té studnice. I ostali jsme u tom domu u těch kapličkách až do večera, neb jsme pro horko jeti nemohli a žádný z nás nesměl ven z toho domu jíti, neb nám Turci nedali. Rama, jak ještě znáti, bylo někdy čisté a dosti veliké město a čistě vystavené, ale nyní jest ho větší díl splundrovaného a zbo- řeného. Zdí městských nětco stojí a nětco zbořených leží trošku na uršku. Domy jsou z kamene stavené bez krovuo, toliko kle- nutí aneb zbitými podlahami, jak obyčej v těch zemích. Bydlí u něm Turci a Surianové, dle bydlí mnoho mezi nimi křesťa- nuou; náleží pod panství císaře tureckého, jakž pak i ušecka země Svatá pod jeho panstuí jest. Také tu u městě Ramě, když se jede od lopen do něho na pravé straně, jest kostel, jakž se zeunitř zdál, čistý a veliký a věž při něm uysoká dosti, čtverhraná, stavená z kamene tesaného, dle navrchu zbořená. Jaký jest to klášter neb kostel, nevím, neb jsem v něm nebyl, než co jsem jej zdaleka viděl. Též roste oko- lo toho města Rami mnoho palmoví, na kterýchžto ovotce ros- te, kterému říkají dactile. Jest palma štěp vysoký a dosti tlustý a rovný zduolu až k vrchu a aniž jest dole co tlustší než na- hoře. Ratolestí dole nemá žádných, až u samého vrchu, tu má ratolesti dosti dlauhé a podobné k třtině zelené, ač jich velmi mnoho nemá, sic dřevo jest kuory náčerné, té barvy co země. To větuoví aneb ratolesti nahoře roste okrauhle okolo stromu uuokol kolem a jest uždycky zelené, stojí co nějaké choštiště rozuondané a pod těmi ratolestmi roste cos žlutého, okruohlé [87]
ského, aby u něm pautníci hospodu měli, gardyanovi a brat- řím Hory Syon jej k opravování poručil. Není při tom domě žádného kostela, než toliko ty kapličky. Tu nám křestané, kteří bydlí u Ramě, též i Turci přinesli do to- ho domu kuřat vařených, slepic vařených i živých, fíkuou, vína u hrozních, chleba, angurý, to jest těch díní, o kterých nahoře máš doloženo, vdjec turdě vařených, mandluo, mléka a jiných věcí k jídlu dosti a za laciné peníze, neb kuře vařené za turecký peníz, za mejdynu, dávali, to učiní za naších 8 bílých peněz; vajec turdě vařených za mejdynu dávali 20, 15, někdy i víc. Všeho bylo dosti kaupiti k jídlu krom vína ku pití, než pili jsme toliko vodu, vážíce ji z té studnice. I ostali jsme u tom domu u těch kapličkách až do večera, neb jsme pro horko jeti nemohli a žádný z nás nesměl ven z toho domu jíti, neb nám Turci nedali. Rama, jak ještě znáti, bylo někdy čisté a dosti veliké město a čistě vystavené, ale nyní jest ho větší díl splundrovaného a zbo- řeného. Zdí městských nětco stojí a nětco zbořených leží trošku na uršku. Domy jsou z kamene stavené bez krovuo, toliko kle- nutí aneb zbitými podlahami, jak obyčej v těch zemích. Bydlí u něm Turci a Surianové, dle bydlí mnoho mezi nimi křesťa- nuou; náleží pod panství císaře tureckého, jakž pak i ušecka země Svatá pod jeho panstuí jest. Také tu u městě Ramě, když se jede od lopen do něho na pravé straně, jest kostel, jakž se zeunitř zdál, čistý a veliký a věž při něm uysoká dosti, čtverhraná, stavená z kamene tesaného, dle navrchu zbořená. Jaký jest to klášter neb kostel, nevím, neb jsem v něm nebyl, než co jsem jej zdaleka viděl. Též roste oko- lo toho města Rami mnoho palmoví, na kterýchžto ovotce ros- te, kterému říkají dactile. Jest palma štěp vysoký a dosti tlustý a rovný zduolu až k vrchu a aniž jest dole co tlustší než na- hoře. Ratolestí dole nemá žádných, až u samého vrchu, tu má ratolesti dosti dlauhé a podobné k třtině zelené, ač jich velmi mnoho nemá, sic dřevo jest kuory náčerné, té barvy co země. To větuoví aneb ratolesti nahoře roste okrauhle okolo stromu uuokol kolem a jest uždycky zelené, stojí co nějaké choštiště rozuondané a pod těmi ratolestmi roste cos žlutého, okruohlé [87]
Strana 88
kolečko nápodobně co mejlí, a těch kol jest na jednom stromu několik a na tom roste teprvd ovotce žluté co špendlíky, dak- tyle, které i u těchto naších zemích známo jest. Též má ten štěp zduolu až kurchu u sobě jakés hrboly neb uraubky malé a po těch, praví, že muož poznati, co ho každý rok přiroste. Puol hodiny asi před večerem vyšli jsme ušickni z toho domu ven a usedavše zase na osly i počali sme jeti skrze město Ra- mu k Jeruzalému, ač jsme byli ještě z města nevyjeli. Než ká- zali nám čekati, neb ti rejthaři Turci, kteří nás měli doprovo- diti, nebyli ještě hotovi. A tak jsme stáli na oslích na ulici asi čturt hodiny, čekajíc na ty jízdný. O vyjetí z města Rami k Jeruzalému. KAPITOLA 18. dyž ti Turci hotovi byli, i jeli jsme ven z města Rami, a tu ještě na vejchodní stranu k Jeruzalému má bránu a zdi městské hrubý kus, tau jsme ven jeli. Za městem dělníci Turci, kteří s polí šli do města, křičeli na nás turecky: »Marfus, marfus!«, to jest: »Zlí lidé!« a stojíc u cesty plili na nás, ale ne- směli nám nic překaziti pro Turky rejthary i pěší, kteří nás vy- provázeli a spředu i zadu okolo nás byli. A již se smrkalo, jeli jsme u noci a bylo tma. Oslové s některými pautníky padali, neb bylo zle jeti u noci pro rozsedliny země od horka spukalé, dle proto žádný se neurazil. I jeli jsme až pod jakýs urch, na kterým bylo někdy město Machabejských, o kterým potom dotknu. Tu ssedauše s osluo na poli, na kterém bylo několik stromův olivových, u nějaké studnice tak na zemi jsme lehli a pospali několik hodin. Potom asi tři hodiny přede dnem Turci rejthaři, kteří s námi byli, zbudili nás a my ustavše a usedavše na osly, i jeli jsme předse a již měsíc byl svítil. Od toho místa, kde jsme leželi, [88 ]
kolečko nápodobně co mejlí, a těch kol jest na jednom stromu několik a na tom roste teprvd ovotce žluté co špendlíky, dak- tyle, které i u těchto naších zemích známo jest. Též má ten štěp zduolu až kurchu u sobě jakés hrboly neb uraubky malé a po těch, praví, že muož poznati, co ho každý rok přiroste. Puol hodiny asi před večerem vyšli jsme ušickni z toho domu ven a usedavše zase na osly i počali sme jeti skrze město Ra- mu k Jeruzalému, ač jsme byli ještě z města nevyjeli. Než ká- zali nám čekati, neb ti rejthaři Turci, kteří nás měli doprovo- diti, nebyli ještě hotovi. A tak jsme stáli na oslích na ulici asi čturt hodiny, čekajíc na ty jízdný. O vyjetí z města Rami k Jeruzalému. KAPITOLA 18. dyž ti Turci hotovi byli, i jeli jsme ven z města Rami, a tu ještě na vejchodní stranu k Jeruzalému má bránu a zdi městské hrubý kus, tau jsme ven jeli. Za městem dělníci Turci, kteří s polí šli do města, křičeli na nás turecky: »Marfus, marfus!«, to jest: »Zlí lidé!« a stojíc u cesty plili na nás, ale ne- směli nám nic překaziti pro Turky rejthary i pěší, kteří nás vy- provázeli a spředu i zadu okolo nás byli. A již se smrkalo, jeli jsme u noci a bylo tma. Oslové s některými pautníky padali, neb bylo zle jeti u noci pro rozsedliny země od horka spukalé, dle proto žádný se neurazil. I jeli jsme až pod jakýs urch, na kterým bylo někdy město Machabejských, o kterým potom dotknu. Tu ssedauše s osluo na poli, na kterém bylo několik stromův olivových, u nějaké studnice tak na zemi jsme lehli a pospali několik hodin. Potom asi tři hodiny přede dnem Turci rejthaři, kteří s námi byli, zbudili nás a my ustavše a usedavše na osly, i jeli jsme předse a již měsíc byl svítil. Od toho místa, kde jsme leželi, [88 ]
Strana 89
asi puol míle a od Rami dvě míle české začínají se hory a urchy k Jeruzalému a tu jsme jimi počali jeti až do dne. Ráno pak u auterý, to bylo 17. dne měsíce srpna, uždy jsme jeli urchy a doly dosti velikými a viděli jsme pod jakýms vrchem Arabuou mnoho u cesty, ti měli tu stánky a plachty na dřívích roztažené a baudy z dříví a bylo jich co nějaké malé vojsko, mimo které jsme jeli. Tu nás opět pautníky Turci zečtli, aby se žádný neztratil. Asi puol druhé míle české od toho místa, kde jsme u noci leželi, blíž k Jeruzalému jedauc dolův s jakéhos urchu na pravé straně, když se jede z Rami do Jeruzaléma, okazoval nám gardyan to místo, kde někdy byl duom Jeremiá- še proroka, u kterým jest bydlel. Na tom místě jest kostelík dosti veliký a znáti, že někdy při něm byli domové a stavení, ale nyní všecko zbořeno, jedno zdi stojí a ten kostelík toliko a tu při tom jest jakás voda. Odtud jsme jeli vždy urchy a doly až od toho Jeremiášova domu asi puol míle české a již počalo býti horko. Tu u jakés stráni na poli, na kterým bylo olivoví nětco, ssedauše s osluo i šli jsme pod ty olivy do stínu a byla tu studénka u té stráni čistá a voda u ní studená v zemi hluboko a nad ní fíkový strom velmi hrubý. Bylo tehdáž na něm fíkuou mnoho, ale nebyly ještě dobře zralé. Pod tím fíkem i pod jiným olivovím jsme se položili a jedli, neb vína u hrozních přinesli nám Turci u koších a to jsme od nich kupovali a jedli. Též patron náš najal u Ramě dva velblaudy, na kterých mu jeho věci nesli, a tu byl pro nás u Ramě nakaupil chleba, kterým nás tu po- dělil, a vody jsme se z té studnice napili. Tu jsme pobyli, až po poledni bylo a větší horko pominulo, a Turci jízdní s ná- mi, též i sedláci pěší. Od té studénky a toho místa, kde jsme se byli položili, asi co by mohl z ručnice dostřeliti, na polední stranu u audolí jest ně- jaké stavení zbořené; znáti, že byl někdy kostel neb klášter čistý a dosti veliký, ale nyní nestojí ho než kusy zdi, rum a ka- mení. To nám okazovali a pravili, že by na tom místě zabil Da- vid onoho Goliáše, jakž o tom čteme u 1. knihách Králouských u 17. kapi. To místo jest u audolí mezi dvěma urchy: jeden leží na západ, na kterým Filistýnských vojsko leželo, druhý na vej- 189]
asi puol míle a od Rami dvě míle české začínají se hory a urchy k Jeruzalému a tu jsme jimi počali jeti až do dne. Ráno pak u auterý, to bylo 17. dne měsíce srpna, uždy jsme jeli urchy a doly dosti velikými a viděli jsme pod jakýms vrchem Arabuou mnoho u cesty, ti měli tu stánky a plachty na dřívích roztažené a baudy z dříví a bylo jich co nějaké malé vojsko, mimo které jsme jeli. Tu nás opět pautníky Turci zečtli, aby se žádný neztratil. Asi puol druhé míle české od toho místa, kde jsme u noci leželi, blíž k Jeruzalému jedauc dolův s jakéhos urchu na pravé straně, když se jede z Rami do Jeruzaléma, okazoval nám gardyan to místo, kde někdy byl duom Jeremiá- še proroka, u kterým jest bydlel. Na tom místě jest kostelík dosti veliký a znáti, že někdy při něm byli domové a stavení, ale nyní všecko zbořeno, jedno zdi stojí a ten kostelík toliko a tu při tom jest jakás voda. Odtud jsme jeli vždy urchy a doly až od toho Jeremiášova domu asi puol míle české a již počalo býti horko. Tu u jakés stráni na poli, na kterým bylo olivoví nětco, ssedauše s osluo i šli jsme pod ty olivy do stínu a byla tu studénka u té stráni čistá a voda u ní studená v zemi hluboko a nad ní fíkový strom velmi hrubý. Bylo tehdáž na něm fíkuou mnoho, ale nebyly ještě dobře zralé. Pod tím fíkem i pod jiným olivovím jsme se položili a jedli, neb vína u hrozních přinesli nám Turci u koších a to jsme od nich kupovali a jedli. Též patron náš najal u Ramě dva velblaudy, na kterých mu jeho věci nesli, a tu byl pro nás u Ramě nakaupil chleba, kterým nás tu po- dělil, a vody jsme se z té studnice napili. Tu jsme pobyli, až po poledni bylo a větší horko pominulo, a Turci jízdní s ná- mi, též i sedláci pěší. Od té studénky a toho místa, kde jsme se byli položili, asi co by mohl z ručnice dostřeliti, na polední stranu u audolí jest ně- jaké stavení zbořené; znáti, že byl někdy kostel neb klášter čistý a dosti veliký, ale nyní nestojí ho než kusy zdi, rum a ka- mení. To nám okazovali a pravili, že by na tom místě zabil Da- vid onoho Goliáše, jakž o tom čteme u 1. knihách Králouských u 17. kapi. To místo jest u audolí mezi dvěma urchy: jeden leží na západ, na kterým Filistýnských vojsko leželo, druhý na vej- 189]
Strana 90
chod k Jeruzalému, kde Saul a jeho vojsko bylo, a to audolí mezi těmi vrchy slove Vallis terebinti a teče potuoček skrz ně, přes který jest nyní kamenný mostek, ale tehdáž byl přesechl na mnoha místech. Tu z toho potuočku uybral sobě byl pět kamenuou David, kterými házeti chtěl na Goliáše, jakž pak tím jedním ho i porazil, o čem u kapitole nahoře dotčené psá- no stojí. Asi co by bylo mohlo býti před nešpory, hnuli jsme se z toho místa a usedavše na osly i jeli jsme k Jeruzalému. Také těm sed- lákuom, na jichž jsme oslích jeli, uždycky skuoro každý z nás pautníkuou, když na osla chtěl usésti aneb dolu s něho sésti, musel pánu jeho nětco dáti na spropití, puol mejdyny neb ce- lau neb stauhu, neb ti Turci říkají tomu, aby jim na spropití dal, jakž se od Vlachuou naučili, ulaským slovem cortesia. A tak nás často tím trápili, ponejpru a drahně peněz na jednom kaž- dém z nás uymluvili, dokud jsme se jim neohrozili a více na spropití dávati nechtěli, než okazovali jsme na patrona, neb on jim od oslův platil. Jest také ten obyčej Turkuov a tureckých pacholat, že když kte- rého pautníka vidí, křičí naň, aby jim dal po stuze, a to chtějí bezděk od jednoho míti stauhu. Tázal jsem se na to, také-li všudy po turecké zemi jest ten obyčej, aby od křesťanův a pautníkuou stauhy prosili. I pověděli mi, že není, než toliko okolo Jeruzaléma a v Jeruzalémě, neb jsau tomu naučeni od pautníkuou, kteří tam putovávají, a více časem za stauhu zjed- náš u Turka a kaupíš než za půl mejdyny, to jest za naše české čtyři bílé peníze. Já pak i my skůro ušickni pautníci vědauce o tom hned u Benátkách, neb nám byli pověděli, i nakaupili jsme stuh, a já jich kaupil u Benátkách osm tuznůu a ty mi ještě nestačily, neb když jdeš po městě Jeruzalémě aneb skrze kterau ves že jedeš, ušudy pacholata, druhdy i stařík tobě běží a křičí: »Kristian, banda!, to jest: »Křesťane, stauhu!«, skůro nápodobně, co u nás druhdy říkají Židům: »Žide, dej kostky!« A těch stuh sobě natáhají do sukní neb těch kytlí napřed místo knoflíkuou a velmi jednoho tím trápí, chtíc stauhu bezděk od něho míti. A tak jsme jeli vždy k Jeruzalému, hrubými a uysokými vrchy [90 ]
chod k Jeruzalému, kde Saul a jeho vojsko bylo, a to audolí mezi těmi vrchy slove Vallis terebinti a teče potuoček skrz ně, přes který jest nyní kamenný mostek, ale tehdáž byl přesechl na mnoha místech. Tu z toho potuočku uybral sobě byl pět kamenuou David, kterými házeti chtěl na Goliáše, jakž pak tím jedním ho i porazil, o čem u kapitole nahoře dotčené psá- no stojí. Asi co by bylo mohlo býti před nešpory, hnuli jsme se z toho místa a usedavše na osly i jeli jsme k Jeruzalému. Také těm sed- lákuom, na jichž jsme oslích jeli, uždycky skuoro každý z nás pautníkuou, když na osla chtěl usésti aneb dolu s něho sésti, musel pánu jeho nětco dáti na spropití, puol mejdyny neb ce- lau neb stauhu, neb ti Turci říkají tomu, aby jim na spropití dal, jakž se od Vlachuou naučili, ulaským slovem cortesia. A tak nás často tím trápili, ponejpru a drahně peněz na jednom kaž- dém z nás uymluvili, dokud jsme se jim neohrozili a více na spropití dávati nechtěli, než okazovali jsme na patrona, neb on jim od oslův platil. Jest také ten obyčej Turkuov a tureckých pacholat, že když kte- rého pautníka vidí, křičí naň, aby jim dal po stuze, a to chtějí bezděk od jednoho míti stauhu. Tázal jsem se na to, také-li všudy po turecké zemi jest ten obyčej, aby od křesťanův a pautníkuou stauhy prosili. I pověděli mi, že není, než toliko okolo Jeruzaléma a v Jeruzalémě, neb jsau tomu naučeni od pautníkuou, kteří tam putovávají, a více časem za stauhu zjed- náš u Turka a kaupíš než za půl mejdyny, to jest za naše české čtyři bílé peníze. Já pak i my skůro ušickni pautníci vědauce o tom hned u Benátkách, neb nám byli pověděli, i nakaupili jsme stuh, a já jich kaupil u Benátkách osm tuznůu a ty mi ještě nestačily, neb když jdeš po městě Jeruzalémě aneb skrze kterau ves že jedeš, ušudy pacholata, druhdy i stařík tobě běží a křičí: »Kristian, banda!, to jest: »Křesťane, stauhu!«, skůro nápodobně, co u nás druhdy říkají Židům: »Žide, dej kostky!« A těch stuh sobě natáhají do sukní neb těch kytlí napřed místo knoflíkuou a velmi jednoho tím trápí, chtíc stauhu bezděk od něho míti. A tak jsme jeli vždy k Jeruzalému, hrubými a uysokými vrchy [90 ]
Strana 91
holými, jednák s vrchu do audolí, jednák zase z audolí na urch, a viděli jsme na vrších na několika místech zbořené sta- vení, jak někdy byli zámkové neb městečka. Čturt míle české asi od města Jeruzaléma k západní straně již se počíná ro- vina až k městské zdi. A tu proti nám vyjelo koliks Turkův na koních z města Jeruzaléma a ti nás zastavili a rokouali cos s naším patronem na čturt hodiny. Když oni s patronem rokovali, tehdy čtyří Turci rejthaři har- covdli spolu dva s dřeuci a dva s šavlemi dobytými dobrau chuíli a my se jim dívdli a potom nás opět zečtli. I jeli jsme od- tud skuoro hony a tu jsme počali viděti zdi města Jeruzaléma, horu Olivetskau a Horu Syon, z čehož jsme se ušickni zrado- vali a Pánu Bohu ušemohúcímu děkovali, že nám ráčil štast- ně a ve zdraví až k městu svatému Jeruzalému dopomoci. O příjezdu z města Rami k Jeruzalému do kláštera na Horu Syon. KAPITOLA 19. dtud jsme jeli navrch až na Horu Syon před klášter a sse- davše s osluou šli jsme do kláštera a tu jsme od bratří mnichuou Hory Syon přivítáni; okolo dudu hodin před večerem přijeli jsme do kláštera Hory Syon. A tak 42 dni pla- vili jsme se a jeli z města Benátek k městu Jeruzalému. Leží město Jeruzalém od lopen, kde jsme byli s naví přistali, 40 mil ulaských, to naších českých učiní 8. Od Benátek pak leží město Jeruzalém po moři jedauc 4 sta 78 mil českých. Od města Prahy z České země jest po zemi i po moři až do města Jeruzaléma okolo 5 set 67 mil českých. Ten den u auterý jsme ostali u klášteře Hory Syon a mniší nám večeři dali a tu jsme též i přes noc leželi, ačkoli biskupu tomu z Cypru a čeledi jeho, též i patronu a hejtmanu našemu z navi a jiným pautníkuom 191 ]
holými, jednák s vrchu do audolí, jednák zase z audolí na urch, a viděli jsme na vrších na několika místech zbořené sta- vení, jak někdy byli zámkové neb městečka. Čturt míle české asi od města Jeruzaléma k západní straně již se počíná ro- vina až k městské zdi. A tu proti nám vyjelo koliks Turkův na koních z města Jeruzaléma a ti nás zastavili a rokouali cos s naším patronem na čturt hodiny. Když oni s patronem rokovali, tehdy čtyří Turci rejthaři har- covdli spolu dva s dřeuci a dva s šavlemi dobytými dobrau chuíli a my se jim dívdli a potom nás opět zečtli. I jeli jsme od- tud skuoro hony a tu jsme počali viděti zdi města Jeruzaléma, horu Olivetskau a Horu Syon, z čehož jsme se ušickni zrado- vali a Pánu Bohu ušemohúcímu děkovali, že nám ráčil štast- ně a ve zdraví až k městu svatému Jeruzalému dopomoci. O příjezdu z města Rami k Jeruzalému do kláštera na Horu Syon. KAPITOLA 19. dtud jsme jeli navrch až na Horu Syon před klášter a sse- davše s osluou šli jsme do kláštera a tu jsme od bratří mnichuou Hory Syon přivítáni; okolo dudu hodin před večerem přijeli jsme do kláštera Hory Syon. A tak 42 dni pla- vili jsme se a jeli z města Benátek k městu Jeruzalému. Leží město Jeruzalém od lopen, kde jsme byli s naví přistali, 40 mil ulaských, to naších českých učiní 8. Od Benátek pak leží město Jeruzalém po moři jedauc 4 sta 78 mil českých. Od města Prahy z České země jest po zemi i po moři až do města Jeruzaléma okolo 5 set 67 mil českých. Ten den u auterý jsme ostali u klášteře Hory Syon a mniší nám večeři dali a tu jsme též i přes noc leželi, ačkoli biskupu tomu z Cypru a čeledi jeho, též i patronu a hejtmanu našemu z navi a jiným pautníkuom 191 ]
Strana 92
Vlachuom onačejším gardyan dal u klášteře komuorky mniš- ské, aby u nich byli každý obzuláštně, a měli tam i postele, na kterých léhali, ale nám pautníkuom jiným udělali jakaus baudu hrubau z prken toliko prostřed ambitu a pokladli po zemi prkny a na to prostřeli koberce turecké a tak jsme u té baudě u noci pospolu jeden vedlé druhého my pautníci na těch kobercích a prknách léhali, dokud jsme na Hoře Syon byli, a měl-li kdo sukni neb plášť, ten podložil sobě pod hlavu. V středu pak, to bylo 18. dne měsíce srpna, ten celý den jsme byli u klášteře na Hoře Syon zauřeni a nesměl žádný z nás jíti ven z něho a gardyan i mniší dávali nám jísti oběd i večeři. Po obědě, když jsme ještě seděli za stoly neb štoky, rozkázal k nám ke všem gardyan promluviti skrz jednoho mnicha latině na tento rozum: že gardyan i ušecken konvent chudí jsau a peněz nemají, zač by nám měli jídlo a stravu ku- povati, protož že nás všech prosí, abychom se složili po ně- čem a otci gardyanovi ty peníze dali, že on sám i s bratřími u tom chce rád poslaužiti a jídlo nám dáti kupovati a strojiti. I tu jsme se na tom snesli, aby každý dal po půl dukátu be- nátském, kterýžto sloue u Benátkách cykyn a platí ten dukát málo víc než uherský zlatý. A tak jsme se složili a dal jeden každý pautník po puol cykynu, to jest co puol uherského zla- tého. Ty peníze jsme dali gardyanovi a on nám za ně kupovdl a jednal víno ku pití, chléb, maso a jiné věci k jídlu, dokud mu ty peníze stačily, neb patron za nás nikdež neplatil v žád- ném ostrově, když jsme z šífu vyšli, za žádnau stravu a jídlo ani v zemi Svaté, než my jsme každý z nás sám za se za jídlo a stravu platiti museli a patron nám toliko stravu dával, když jsme u navi byli a se plavili, jak o tom artykul u smlauvě na- před jeden stojí. Jest také ten obyčej, když pautníci z Benátek přijedau do Jeru- zaléma, že patron jich pánu neb vládaři jeruzalémskému musí dáti drahnau summu peněz za glejt, kterýž mu pán jeruzalém- ský dává i jeho pautníkuom, aby svobodně mohli zemi Svatau ohledati, a přitom patron pána jeruzalémského daruje něja- kau věcí, jako obyčejně damašku neb axamitu s poctivý šat, jakž pak i náš patron tak učinil a pánu jeruzalémskému axa- [92]
Vlachuom onačejším gardyan dal u klášteře komuorky mniš- ské, aby u nich byli každý obzuláštně, a měli tam i postele, na kterých léhali, ale nám pautníkuom jiným udělali jakaus baudu hrubau z prken toliko prostřed ambitu a pokladli po zemi prkny a na to prostřeli koberce turecké a tak jsme u té baudě u noci pospolu jeden vedlé druhého my pautníci na těch kobercích a prknách léhali, dokud jsme na Hoře Syon byli, a měl-li kdo sukni neb plášť, ten podložil sobě pod hlavu. V středu pak, to bylo 18. dne měsíce srpna, ten celý den jsme byli u klášteře na Hoře Syon zauřeni a nesměl žádný z nás jíti ven z něho a gardyan i mniší dávali nám jísti oběd i večeři. Po obědě, když jsme ještě seděli za stoly neb štoky, rozkázal k nám ke všem gardyan promluviti skrz jednoho mnicha latině na tento rozum: že gardyan i ušecken konvent chudí jsau a peněz nemají, zač by nám měli jídlo a stravu ku- povati, protož že nás všech prosí, abychom se složili po ně- čem a otci gardyanovi ty peníze dali, že on sám i s bratřími u tom chce rád poslaužiti a jídlo nám dáti kupovati a strojiti. I tu jsme se na tom snesli, aby každý dal po půl dukátu be- nátském, kterýžto sloue u Benátkách cykyn a platí ten dukát málo víc než uherský zlatý. A tak jsme se složili a dal jeden každý pautník po puol cykynu, to jest co puol uherského zla- tého. Ty peníze jsme dali gardyanovi a on nám za ně kupovdl a jednal víno ku pití, chléb, maso a jiné věci k jídlu, dokud mu ty peníze stačily, neb patron za nás nikdež neplatil v žád- ném ostrově, když jsme z šífu vyšli, za žádnau stravu a jídlo ani v zemi Svaté, než my jsme každý z nás sám za se za jídlo a stravu platiti museli a patron nám toliko stravu dával, když jsme u navi byli a se plavili, jak o tom artykul u smlauvě na- před jeden stojí. Jest také ten obyčej, když pautníci z Benátek přijedau do Jeru- zaléma, že patron jich pánu neb vládaři jeruzalémskému musí dáti drahnau summu peněz za glejt, kterýž mu pán jeruzalém- ský dává i jeho pautníkuom, aby svobodně mohli zemi Svatau ohledati, a přitom patron pána jeruzalémského daruje něja- kau věcí, jako obyčejně damašku neb axamitu s poctivý šat, jakž pak i náš patron tak učinil a pánu jeruzalémskému axa- [92]
Strana 93
mitu s šat šeňkoval, kteréhožto on nechtěl jest přijíti, chtěje za něj míti šarlatu s šat. A též na našem patronoui větší summy peněz od osoby za glejt žádal, nežli byl obyčej prvé dávati, neb obyčejně se dávají od jedné osoby tři neb čtyři cikyny, což sobě patron stěžoval a je- mu tak hned pojednau dáti nechtěl, a přišedše k nám od pána jeruzalémského do klášteru, i svolal nás ušecky pautníky a na nás to chtěl míti, abychom se my složili a dali ty peníze pánu jeruzalémskému za glejt, co víc míti chce nad to, než prvé byl obyčej dávati, mluvě, jestliže se složiti nechome, že on za nás není aumyslu dáti více, než náleží, a že radše zase k Benátkám se s nami poplaví, než by to učinil, a sic mnohými jinými věcmi nám hroze, u jaké nebezpečenství bychom mohli skrz to přijíti, jestli pánu jeruzalémskému těch peněz nedá. Tu my pautníci poradivše se spolu, i kázali jsme skrze našeho tlumače Herme- sa tu odpověď dáti patronovi i hejtmanu našemu z navi, že my se skládati nechceme ani jaké peníze z nás zbírati, než že se chceme naší smlauvy, kterau s patronem máme, držeti, a jestliže by pak patron za nás pautníky co vgdal, čímž by podlé smlau- vy a artykuluou povinen nebyl, a to na nás míti chtěl, že když nám Pán Buoh ušemohúcí ráčí se pomoci zase do Benátek urá- titi, o to před Jeho Milostí knížetem benátským a radau spraved- livě rozeznáni býti chceme, budeme-li mu nad to (nežli smlau- va u sobě zavírá) co povinni, že mu chceme rádi právi býti. A tak patron i hejtman byli by na nás rádi některý dukát vytáhli a uyhrozili, dle nemohauce nic spuosobiti, s pánem jeruzalém- ským o glejt se urovnati museli a šarlatu, tak jak od nich žá- dal, s poctivý šat dáti a pro též jednání mezi pánem jeruzalém- ským a patronem tři dni (totiž u středu, ve čturtek, u pátek) u klášteře Hory Syon jsme museli býti a z něho nikam nevy- cházeti, dokud patron s panem jeruzalémským o glejt se neu- rovnal. A tak ten den u středu jsme u klášteře ostali i tu noc. Ve čturtek pak, to bylo 19. dne měsíce srpna, zuostali jsme u klášteře Hory Syon ten celý den až do večera. Gardyan a bratří oběd nám i večeři dávali, k večerau nám počali okazo- vati místa svatá. Ale prvé nežli o nich co počnu psáti, spůsob a položení Hory Syon a kláštera, který na ni jest, oznámím. [93 ]
mitu s šat šeňkoval, kteréhožto on nechtěl jest přijíti, chtěje za něj míti šarlatu s šat. A též na našem patronoui větší summy peněz od osoby za glejt žádal, nežli byl obyčej prvé dávati, neb obyčejně se dávají od jedné osoby tři neb čtyři cikyny, což sobě patron stěžoval a je- mu tak hned pojednau dáti nechtěl, a přišedše k nám od pána jeruzalémského do klášteru, i svolal nás ušecky pautníky a na nás to chtěl míti, abychom se my složili a dali ty peníze pánu jeruzalémskému za glejt, co víc míti chce nad to, než prvé byl obyčej dávati, mluvě, jestliže se složiti nechome, že on za nás není aumyslu dáti více, než náleží, a že radše zase k Benátkám se s nami poplaví, než by to učinil, a sic mnohými jinými věcmi nám hroze, u jaké nebezpečenství bychom mohli skrz to přijíti, jestli pánu jeruzalémskému těch peněz nedá. Tu my pautníci poradivše se spolu, i kázali jsme skrze našeho tlumače Herme- sa tu odpověď dáti patronovi i hejtmanu našemu z navi, že my se skládati nechceme ani jaké peníze z nás zbírati, než že se chceme naší smlauvy, kterau s patronem máme, držeti, a jestliže by pak patron za nás pautníky co vgdal, čímž by podlé smlau- vy a artykuluou povinen nebyl, a to na nás míti chtěl, že když nám Pán Buoh ušemohúcí ráčí se pomoci zase do Benátek urá- titi, o to před Jeho Milostí knížetem benátským a radau spraved- livě rozeznáni býti chceme, budeme-li mu nad to (nežli smlau- va u sobě zavírá) co povinni, že mu chceme rádi právi býti. A tak patron i hejtman byli by na nás rádi některý dukát vytáhli a uyhrozili, dle nemohauce nic spuosobiti, s pánem jeruzalém- ským o glejt se urovnati museli a šarlatu, tak jak od nich žá- dal, s poctivý šat dáti a pro též jednání mezi pánem jeruzalém- ským a patronem tři dni (totiž u středu, ve čturtek, u pátek) u klášteře Hory Syon jsme museli býti a z něho nikam nevy- cházeti, dokud patron s panem jeruzalémským o glejt se neu- rovnal. A tak ten den u středu jsme u klášteře ostali i tu noc. Ve čturtek pak, to bylo 19. dne měsíce srpna, zuostali jsme u klášteře Hory Syon ten celý den až do večera. Gardyan a bratří oběd nám i večeři dávali, k večerau nám počali okazo- vati místa svatá. Ale prvé nežli o nich co počnu psáti, spůsob a položení Hory Syon a kláštera, který na ni jest, oznámím. [93 ]
Strana 94
O položení kláštera Hory Syon a místech svatých, ktere vně před klášterem a okolo něho jsau. KAPITOLA 20. ora Syon jest urch vysoký a veliký dosti, majíc okolo se- be ze tří strán audolí, totiž na vejchod, na poledne a na Zzápad, než na puolnoci má nahoře na vrchu dosti širo- ký a dlauhý plac, kterýž jde od kláštera až k nynější zdi měst- ské jeruzalémské, a tu na puolnoci jest připojená Hora Syon k hoře Caluaride. Konec té Hory Syon proti poledni jest kláš- ter ustavený neveliký, kterýž leží skuoro čtverhraně, než že není tak široký jako dlouhú, jeden roh toho kláštera leží proti městu Jeruzalému mezi vejchodem a půlnocí, druhý mezi půl- nocí a západem a třetí mezi západem a polednem a čturtý roh mezi vejchodem a polednem. A tu u tom klášteře jsau a bydlí mniší zákona suatého Františka, kteří slovau fratres mi- noris obseruantide sancti Francisci, toho zákona neb řeholy jako zde u nás u Praze u Starém Městě u snatého Jakuba, a jest mezi nimi nětco i bosákuou, a ti mniší mají svého gardyana, tehdáž jich bylo tam okolo 12, kteří u klášteře bydleli. Mezi klášterem a zdí městskau nynější jest rovina a plac do- sti ueliký, na tom jest mnoho míst suatých, kteréž nám oka- zovány byly. Nebo ve čturtek, když již bylo po večeři, před samým večerem svolavše všecky pautníky spolu, vedl nás je- den mnich z kláštera Hory Syon ven na ten plac neb rovinu, která jest nahoře na vrchu mezi zdí městskau a klášterem, též i gardyan s námi byl, a tu od rohu klúštera Hory Syon, který jest mezi západem a puolnocí, jdauc proti západu asi od něho 20 kročejův, při jakés zdi, skládané neb rovnané z ka- mení toliko bez vápna a písku, zvejší člověka. A ta zed jest od zahrady, která před klášterem Hory Syon na západní stra- nu stojí, v kteréžto zahradě, když který pautník u zemi Svaté umře, v ní ho pochovdjí. 194]
O položení kláštera Hory Syon a místech svatých, ktere vně před klášterem a okolo něho jsau. KAPITOLA 20. ora Syon jest urch vysoký a veliký dosti, majíc okolo se- be ze tří strán audolí, totiž na vejchod, na poledne a na Zzápad, než na puolnoci má nahoře na vrchu dosti širo- ký a dlauhý plac, kterýž jde od kláštera až k nynější zdi měst- ské jeruzalémské, a tu na puolnoci jest připojená Hora Syon k hoře Caluaride. Konec té Hory Syon proti poledni jest kláš- ter ustavený neveliký, kterýž leží skuoro čtverhraně, než že není tak široký jako dlouhú, jeden roh toho kláštera leží proti městu Jeruzalému mezi vejchodem a půlnocí, druhý mezi půl- nocí a západem a třetí mezi západem a polednem a čturtý roh mezi vejchodem a polednem. A tu u tom klášteře jsau a bydlí mniší zákona suatého Františka, kteří slovau fratres mi- noris obseruantide sancti Francisci, toho zákona neb řeholy jako zde u nás u Praze u Starém Městě u snatého Jakuba, a jest mezi nimi nětco i bosákuou, a ti mniší mají svého gardyana, tehdáž jich bylo tam okolo 12, kteří u klášteře bydleli. Mezi klášterem a zdí městskau nynější jest rovina a plac do- sti ueliký, na tom jest mnoho míst suatých, kteréž nám oka- zovány byly. Nebo ve čturtek, když již bylo po večeři, před samým večerem svolavše všecky pautníky spolu, vedl nás je- den mnich z kláštera Hory Syon ven na ten plac neb rovinu, která jest nahoře na vrchu mezi zdí městskau a klášterem, též i gardyan s námi byl, a tu od rohu klúštera Hory Syon, který jest mezi západem a puolnocí, jdauc proti západu asi od něho 20 kročejův, při jakés zdi, skládané neb rovnané z ka- mení toliko bez vápna a písku, zvejší člověka. A ta zed jest od zahrady, která před klášterem Hory Syon na západní stra- nu stojí, v kteréžto zahradě, když který pautník u zemi Svaté umře, v ní ho pochovdjí. 194]
Strana 95
Tu jest kamen prostý a nizký, to místo, kde svatý Jakub Menší jest volen za biskupa jeruzalémského; na tom místě dávají se odpustkové za 7 let. Od toho kamene asi 12 kročejuou jdauc proti puolnoci jest opět jiný kamen, ten stojí od země nahoru zvejší do kolenau a jest to místo, kde suatý Matěj losem vy- volen jest za apoštola na místo Jidášovo, jakž o tom psáno máme u Skutcích apoštolských u 1. ka., a na tom místě dávají se odpustkové za 7 let. Od toho kamene opět asi 4 kročeje, jdauc k puolnoci, jest kamen u zemi čtverhraný zvejší do ko- lenau a tu se okazuje to místo, na kterém blahoslavená Pan- na Marya přijala svátost posledního pomazání, tu též se dá- vají odpustkové za 7 let. Od toho kamene skuoro opět kročeje jest obezděné aneb vyrounané místo neveliké čtverhrané, ka- menem toliko bez vápna a písku do pasu zvejší, a u tom obe- zdění jest oltář vyrovnaný z kamení bez vápna do kolenau zvejší a tu se ukazuje to místo, kde blahoslavená Panna Ma- rya při přítomnosti učedlníkův jest umřela, majíc věku svého 60 let, a z tohoto světa se brala, na tom místě se dává odpuš- tění všech hříchuou, indulgentia plenaria ec. Při té samé zídce jest na puolnoční stranu druhý plácek, ohra- žený čtverhraně zídkau, vyrounanau z kamene zvejší do pa- su, a tu se okazuje to místo, kde někdy byl duom blahoslavené Panny Marye, u kterým po umučení Pána Krysta s suatým Já- nem bydlela. A též tu praví, že suatý Ján euangelista suau pru- ní službu boží vykonával, na tom místě jest nyní jakýs kamen, dávají se tu odpustkové za 7 let. Od těch míst podál blízko skuoro u zdiměstské jeruzalémské jest ohrada zdí a u té kostelík neveliký, na tom místě ustavený, kde prvé byl duom Kajfášuo, do kteréhožto Pán Krystus jsa svá- zán přiveden byl a tu posmíván, upluán i upolíčkován, jakož o tom suatý Matauš píše ve 26. ka. i jiní evangelistové; na tom místě dává se odpuštění všech hříchův. Též u té ohradě jest místo, kde suatý Petr zapřel třikrát Pána Krysta, než kohaut zazpívdl, a k tomu kostelíku jde se neb do té ohrady dvířkami malými železnými, které jsau proti poledni, a drží jej křestané armenští, slove u svatého Saluatora. V tom kostelíku na oltáři místo stolu jest kus toho kamene, kterým byly dvéře hrobové [ 95]
Tu jest kamen prostý a nizký, to místo, kde svatý Jakub Menší jest volen za biskupa jeruzalémského; na tom místě dávají se odpustkové za 7 let. Od toho kamene asi 12 kročejuou jdauc proti puolnoci jest opět jiný kamen, ten stojí od země nahoru zvejší do kolenau a jest to místo, kde suatý Matěj losem vy- volen jest za apoštola na místo Jidášovo, jakž o tom psáno máme u Skutcích apoštolských u 1. ka., a na tom místě dávají se odpustkové za 7 let. Od toho kamene opět asi 4 kročeje, jdauc k puolnoci, jest kamen u zemi čtverhraný zvejší do ko- lenau a tu se okazuje to místo, na kterém blahoslavená Pan- na Marya přijala svátost posledního pomazání, tu též se dá- vají odpustkové za 7 let. Od toho kamene skuoro opět kročeje jest obezděné aneb vyrounané místo neveliké čtverhrané, ka- menem toliko bez vápna a písku do pasu zvejší, a u tom obe- zdění jest oltář vyrovnaný z kamení bez vápna do kolenau zvejší a tu se ukazuje to místo, kde blahoslavená Panna Ma- rya při přítomnosti učedlníkův jest umřela, majíc věku svého 60 let, a z tohoto světa se brala, na tom místě se dává odpuš- tění všech hříchuou, indulgentia plenaria ec. Při té samé zídce jest na puolnoční stranu druhý plácek, ohra- žený čtverhraně zídkau, vyrounanau z kamene zvejší do pa- su, a tu se okazuje to místo, kde někdy byl duom blahoslavené Panny Marye, u kterým po umučení Pána Krysta s suatým Já- nem bydlela. A též tu praví, že suatý Ján euangelista suau pru- ní službu boží vykonával, na tom místě jest nyní jakýs kamen, dávají se tu odpustkové za 7 let. Od těch míst podál blízko skuoro u zdiměstské jeruzalémské jest ohrada zdí a u té kostelík neveliký, na tom místě ustavený, kde prvé byl duom Kajfášuo, do kteréhožto Pán Krystus jsa svá- zán přiveden byl a tu posmíván, upluán i upolíčkován, jakož o tom suatý Matauš píše ve 26. ka. i jiní evangelistové; na tom místě dává se odpuštění všech hříchův. Též u té ohradě jest místo, kde suatý Petr zapřel třikrát Pána Krysta, než kohaut zazpívdl, a k tomu kostelíku jde se neb do té ohrady dvířkami malými železnými, které jsau proti poledni, a drží jej křestané armenští, slove u svatého Saluatora. V tom kostelíku na oltáři místo stolu jest kus toho kamene, kterým byly dvéře hrobové [ 95]
Strana 96
zavalené, a ostatek téhož kamene dobrý kus leží u jeskynce, která jest před Božím hrobem, o čemž na svém místě položím. V rohu té ohrady, který jest mezi vejchodem a polednem, oka- zuje se to místo, kde blahoslavená Panna Marya stála s jiný- mi ženami, poslauchajíc, jak jsou nakládali s Pánem Krystem u domě Kajfašově. Odtud nedaleko, jdauc zase proti poled- ni, klášteru při jakés zdi u rohu, která jde od kláštera Hory Syon, proti městu jest jakýs malý uršek z rumu a kamene a tu se ukazuje to místo, kde se apoštolé rozžehnávali, když měli od sebe jíti na všecken svět podle rozkazu Páně a kázati čtení vše- mu stvoření. Od toho místa 12 neb 13 kročejuou, jdauc proti klášteru, u straně trošku při též zdi jest kámen vysoký nad ze- mí asi do rozkrokuou, okruohlý co slaup, a tu jest to místo, kde po druhé suatý Štěpán, první mučedlník, jest pochován a sua- tý Nykodém a Gamaniel i jeho syn Abdias, jak o tom čtem in Vitis sanctorum u životě svatého Štěpána. Odtud jdauce proti poledni, nedocházeje kláštera Hory Syon, 3 krokuo u zdi na- před pověděné, která jde od rohu kláštera, který jest mezi vej- chodem a puolnocí, proti městu jsou tří kameny štukoví, dosti širocí pospolu, a tu nám okazovali to místo, na kterým někdy byla ona kuchyně, u kteréžto beránek byl pečen, kterého Pán Krystus s učedlníky jedl na poslední večeři. Od těch 3 kame- nuo nedaleko jdauce podlé zdi klášterní před jakaus kobkau, o které potom bude připomenuto, jsou 2 kameni v zemi nevy- socí okrauhlí, jeden od druhého asi kročeje; ty nám okazovali a pravili, že by na tom jednom měl sedávati často Pán Krystus a kázávati a na druhým blahoslavená Panna Marya poslau- chajíc jeho. Tato všecka místa napřed psaná jsau na vrchu nahoře Hory Syon vně před klášterem na tom placu neb rovině, která jest mezi zdí městskau a klášterem Hory Syon. Též tu na tom plác- ku mezi těmi místy jsau dvě cisterny co studnice, jedna od druhé dobrého kročeje, mají obruby nízké a nejsau u okrauh- losti veliké, jen co by jeden okou mohl tam ujíti, a praví, že by blahoslavená Panna Marya z těch cisteren měla často vodu vážívati, neb nedaleko jsau od toho místa, kde bydlela a duom měla po umučení syna jejího. [96
zavalené, a ostatek téhož kamene dobrý kus leží u jeskynce, která jest před Božím hrobem, o čemž na svém místě položím. V rohu té ohrady, který jest mezi vejchodem a polednem, oka- zuje se to místo, kde blahoslavená Panna Marya stála s jiný- mi ženami, poslauchajíc, jak jsou nakládali s Pánem Krystem u domě Kajfašově. Odtud nedaleko, jdauc zase proti poled- ni, klášteru při jakés zdi u rohu, která jde od kláštera Hory Syon, proti městu jest jakýs malý uršek z rumu a kamene a tu se ukazuje to místo, kde se apoštolé rozžehnávali, když měli od sebe jíti na všecken svět podle rozkazu Páně a kázati čtení vše- mu stvoření. Od toho místa 12 neb 13 kročejuou, jdauc proti klášteru, u straně trošku při též zdi jest kámen vysoký nad ze- mí asi do rozkrokuou, okruohlý co slaup, a tu jest to místo, kde po druhé suatý Štěpán, první mučedlník, jest pochován a sua- tý Nykodém a Gamaniel i jeho syn Abdias, jak o tom čtem in Vitis sanctorum u životě svatého Štěpána. Odtud jdauce proti poledni, nedocházeje kláštera Hory Syon, 3 krokuo u zdi na- před pověděné, která jde od rohu kláštera, který jest mezi vej- chodem a puolnocí, proti městu jsou tří kameny štukoví, dosti širocí pospolu, a tu nám okazovali to místo, na kterým někdy byla ona kuchyně, u kteréžto beránek byl pečen, kterého Pán Krystus s učedlníky jedl na poslední večeři. Od těch 3 kame- nuo nedaleko jdauce podlé zdi klášterní před jakaus kobkau, o které potom bude připomenuto, jsou 2 kameni v zemi nevy- socí okrauhlí, jeden od druhého asi kročeje; ty nám okazovali a pravili, že by na tom jednom měl sedávati často Pán Krystus a kázávati a na druhým blahoslavená Panna Marya poslau- chajíc jeho. Tato všecka místa napřed psaná jsau na vrchu nahoře Hory Syon vně před klášterem na tom placu neb rovině, která jest mezi zdí městskau a klášterem Hory Syon. Též tu na tom plác- ku mezi těmi místy jsau dvě cisterny co studnice, jedna od druhé dobrého kročeje, mají obruby nízké a nejsau u okrauh- losti veliké, jen co by jeden okou mohl tam ujíti, a praví, že by blahoslavená Panna Marya z těch cisteren měla často vodu vážívati, neb nedaleko jsau od toho místa, kde bydlela a duom měla po umučení syna jejího. [96
Strana 97
Pravili nám také, že někdy tyto napřed popsaná místa svatá ušecka byla u jednom zauření a klášteře a na každém tom místě že byla ustavená nějaká kaplička neb kostelík, dle nyní to ušecko zbořeno, že nic neznati. Tyto místa ukazoval nám gardgan s jedním mnichem, a když nás pautníky k kterému z těch míst přivedl; tu nám pověděl gardyan ulasky a ten druhú mnich nuderlendsky — neb byl Nydrlender - jaké jest to místo a co se na něm stalo, a přitom nám oznámil, jací se na každém odpustkové dávají. Též nám rozkázal všem na každém tom místě pokleknauti a pomodliti se. A tak ohledavše ta všecka místa nahoře psaná, šli jsme zase do kláštera a již se smrkalo a tu jsme ostali až do jitra. V pá- tek pak ráno, to bylo 20. dne měsíce srpna, zůstali jsme vždy u klášteře Hory Syon ten celý den, ale již jsme směli jíti ven před klášter, ale do města nic. Poněvádž jsem popsal spuosob a položení Hory Syon a míst svatých, kteráž na též hoře ukazovány jsau, i tuto již popíši klášter, jak jest zeunitř i unitř, a místa suatá, které v něm jsou. O zpuosobu kláštera Hory Syon, jaký vnitř i zevniti jest, a o místech svatých v témž klášteře. KAPITOLA 21. I ejprvé proti poledni má klášter Hora Syon zeunitř toliko zed dosti vysokau a okna v ní. Na vejchodní pak stra- nu má též zed a okna, které jdau z kláštera, a ta zed jest delší než ona proti poledni, neb jest, jak jsem nahoře po- ložil, od poledne na puolnoci delší nežli jest zšíří od nejchodu na západ. Na puolnoční stranu má zed od kostelíka drobet vyšší nežli jiná ušecka, která okolo kláštera. A tu dole při zemi u té zdi kobka a dvéře do kaply, kde leží pochován David, ta kobka a dvéře jsau proti zdi města Jeruzaléma a tu též před [ 97 ]
Pravili nám také, že někdy tyto napřed popsaná místa svatá ušecka byla u jednom zauření a klášteře a na každém tom místě že byla ustavená nějaká kaplička neb kostelík, dle nyní to ušecko zbořeno, že nic neznati. Tyto místa ukazoval nám gardgan s jedním mnichem, a když nás pautníky k kterému z těch míst přivedl; tu nám pověděl gardyan ulasky a ten druhú mnich nuderlendsky — neb byl Nydrlender - jaké jest to místo a co se na něm stalo, a přitom nám oznámil, jací se na každém odpustkové dávají. Též nám rozkázal všem na každém tom místě pokleknauti a pomodliti se. A tak ohledavše ta všecka místa nahoře psaná, šli jsme zase do kláštera a již se smrkalo a tu jsme ostali až do jitra. V pá- tek pak ráno, to bylo 20. dne měsíce srpna, zůstali jsme vždy u klášteře Hory Syon ten celý den, ale již jsme směli jíti ven před klášter, ale do města nic. Poněvádž jsem popsal spuosob a položení Hory Syon a míst svatých, kteráž na též hoře ukazovány jsau, i tuto již popíši klášter, jak jest zeunitř i unitř, a místa suatá, které v něm jsou. O zpuosobu kláštera Hory Syon, jaký vnitř i zevniti jest, a o místech svatých v témž klášteře. KAPITOLA 21. I ejprvé proti poledni má klášter Hora Syon zeunitř toliko zed dosti vysokau a okna v ní. Na vejchodní pak stra- nu má též zed a okna, které jdau z kláštera, a ta zed jest delší než ona proti poledni, neb jest, jak jsem nahoře po- ložil, od poledne na puolnoci delší nežli jest zšíří od nejchodu na západ. Na puolnoční stranu má zed od kostelíka drobet vyšší nežli jiná ušecka, která okolo kláštera. A tu dole při zemi u té zdi kobka a dvéře do kaply, kde leží pochován David, ta kobka a dvéře jsau proti zdi města Jeruzaléma a tu též před [ 97 ]
Strana 98
tau kobkau jsou ty dva kameny, na kterým na jednom Pán Krystus sedával uče a na druhém matka jeho, o čemž máš na- před. Potom na západní stranu nedaleko od rohu kláštera jest schuodek kamenný s několika stupni, zvejší člověka, a tu jsau dvéřky železné, těmi dvéřkami uchází se do kaply, kde Pán Krystus večeřel s učedlníky, která jest nad onau dolejší, u kte- ré leží Dauid pochouán; jest též u toho schuodku oltář ustae- ný z kamene. Od toho schuodku nedaleko jsau opět malé dvé- ře železné, kterými se jde do kláštera, a před těmi dvéřci jest zed od té zahrady, o které napřed povědíno, u které se paut- níci pochovávají, od dvéřec dolejí ke zdi klášterní jest jiná na- příč zed mezi tau od zahrady a klášterní, a tak jest tu co duo- rek před dvéřci klášterními. Ostatek pak zdi na západ jde až k rohu kláštera a takový spuosob má klášter zeunitř. Potom když do něho unitř uejdeš těmi železnými dvéřkami, vejde se do ambitu a po levé straně stojí kostelík neb dvě kap- le, jedna na druhé, klenuté, dosti veliké, kterýžto kostel neb kaply slovau cenaculum Domini, večeřadlo Páně, po pravé straně jest ambit. A ty kaply neb kostelík na tom místě jsou ustavené, na kterýmžto někdy byl onen dům, u kterým bylo uečeřadlo veliké, kde Pán Krystus ráčil jísti beránka s svými učedlníky. V zpodnější kaple, do které jsau dvéře uně proti městské zdi, u té kobce (jak jsem nahoře pověděl) leží pocho- váno, jak nám pravili, tělo Davida krále, též i Šalomúna krále, syna jeho, a těla krále Roboáma, Abiáše a Ezechyáše i jiných králuou izrahelských. Tu kaplici dolejší drží Turci a klíče od ní mají a žádnému křestanu tam jíti nedopustí, leč by se dal obřezati a jich víru přijal. Nad tau kaplau jest druhá nahoře, též klenutá, veliká jako ta dolejší; do té jsou železné dvéře vně před klášterem na zá- padní stranu, po tom schuodku kamenném se k ní jde, o kte- rém jsem nahoře položil. V té kaple hořejší okazují se místa ta, kde Pán Krystus večeřel beránka s suými učedlníky, též tu ráčil mejti nohy svým učedlníkuom, tu také i vydati ráčil pod spuosobem chleba a vína tělo a krev sudu suatau. Také i tu ráčil seslati na shromážděné apoštoly Ducha suatého. Do té kaply byli bychom rádi vešli a ta místa ohledali, než ne- [ 98 ]
tau kobkau jsou ty dva kameny, na kterým na jednom Pán Krystus sedával uče a na druhém matka jeho, o čemž máš na- před. Potom na západní stranu nedaleko od rohu kláštera jest schuodek kamenný s několika stupni, zvejší člověka, a tu jsau dvéřky železné, těmi dvéřkami uchází se do kaply, kde Pán Krystus večeřel s učedlníky, která jest nad onau dolejší, u kte- ré leží Dauid pochouán; jest též u toho schuodku oltář ustae- ný z kamene. Od toho schuodku nedaleko jsau opět malé dvé- ře železné, kterými se jde do kláštera, a před těmi dvéřci jest zed od té zahrady, o které napřed povědíno, u které se paut- níci pochovávají, od dvéřec dolejí ke zdi klášterní jest jiná na- příč zed mezi tau od zahrady a klášterní, a tak jest tu co duo- rek před dvéřci klášterními. Ostatek pak zdi na západ jde až k rohu kláštera a takový spuosob má klášter zeunitř. Potom když do něho unitř uejdeš těmi železnými dvéřkami, vejde se do ambitu a po levé straně stojí kostelík neb dvě kap- le, jedna na druhé, klenuté, dosti veliké, kterýžto kostel neb kaply slovau cenaculum Domini, večeřadlo Páně, po pravé straně jest ambit. A ty kaply neb kostelík na tom místě jsou ustavené, na kterýmžto někdy byl onen dům, u kterým bylo uečeřadlo veliké, kde Pán Krystus ráčil jísti beránka s svými učedlníky. V zpodnější kaple, do které jsau dvéře uně proti městské zdi, u té kobce (jak jsem nahoře pověděl) leží pocho- váno, jak nám pravili, tělo Davida krále, též i Šalomúna krále, syna jeho, a těla krále Roboáma, Abiáše a Ezechyáše i jiných králuou izrahelských. Tu kaplici dolejší drží Turci a klíče od ní mají a žádnému křestanu tam jíti nedopustí, leč by se dal obřezati a jich víru přijal. Nad tau kaplau jest druhá nahoře, též klenutá, veliká jako ta dolejší; do té jsou železné dvéře vně před klášterem na zá- padní stranu, po tom schuodku kamenném se k ní jde, o kte- rém jsem nahoře položil. V té kaple hořejší okazují se místa ta, kde Pán Krystus večeřel beránka s suými učedlníky, též tu ráčil mejti nohy svým učedlníkuom, tu také i vydati ráčil pod spuosobem chleba a vína tělo a krev sudu suatau. Také i tu ráčil seslati na shromážděné apoštoly Ducha suatého. Do té kaply byli bychom rádi vešli a ta místa ohledali, než ne- [ 98 ]
Strana 99
mohli jsme. Ačkoli prvé ta místa u té kaple pautníkuom se okazovala a gardgan od ní klíče měl, však jak jest Rodys ostrou od Solimana, císaře tureckého, dobyt — to se stalo léta Páně 1522 - toho času, když Turci Rodysu dobývali, jak mi o tom pravili, že gardydna i ušecky mnichy Hory Syon byl dal Turek usázeti do vězení, obávaje se skrz ně nějaké zrady, a tu jim i klíče pobral. Potom, když již Rodysu města i ostrovu dobyl, zase uypuštěni jsou, ale klíč od té kaply jim urácen není, než mají jej Turci a od té chuíle ta se kapla pautníkuom neodvírá. Nad tau kaplau není krovu, než toliko klenutí. Po pravé straně, jak sem pověděl, vejdauc do kláštera, jest ambit čtverhraný po třech stranách, po čturté zed od těch duau kaplí a mezi tím zahrádka, jak obyčej bývá. Tu u tom ambitě u kautě na východ vedlé zdi té dolejší kaply, v které král David leží, z kteréžto i jedno okno jest na tu zahrádku, mezi ambitem stojí jiná malá kaplice klenutá, kroku zšíří a kroku neb málo více zdúlí, a u ní oltář na vejchod a slove kapla suatého Tomáše; před tau kus ambitu přehraženo prkny a tu mniší každý den ráno mši zpívdjí a na tom oltáři slauží. Ta kaplice na tom místě ustavená, kde se byli apoštolé shro- máždili a zauřeli pro strach židovský, kdež Pán Krystus k ním všel zauřenými dveřmi a řekl: »Pokoj vám!« a tu po druhé se jim ukázal a řekl k suatému Tomášovi, aby upustil prst do bodení hřebů a stáhl ruku a uložil do rány boku, jakž o tom píše suatý Ján euangelista ve 20. ka. A to jest to místo, na kterém nyní oltář stojí, dávají se tu také odpustkové. Jsú ne- daleko od té kaplice po pravé straně dvéře a těmi se uchází do kláštera a jde se do jakés malé sínce, u kteréžto jest stud- nice čistá a z ní se voda váží. Potom kuchyně a přední sínce a z té se jde do refectorium, do čistého sklepu dlauhého, kde mniší jídají. V té sínci mezi kuchyní a refectorium jest oltář proti poledni a to místo, kde blahoslavená Panna Marya upadla a omdlela, když viděla vésti Pána Krysta svázaného do domu Kajfášova. Na tom oltáři též mniší slauží. Vedlé kuchyně jest apatéka čistá u témž klášteře a potom jsau komuorky mnišské uuokol a vuokol a ambit, ale není klenutí, než toliko střecha a uprostřed jsou co zahrobci hrubý, zvejší [99]
mohli jsme. Ačkoli prvé ta místa u té kaple pautníkuom se okazovala a gardgan od ní klíče měl, však jak jest Rodys ostrou od Solimana, císaře tureckého, dobyt — to se stalo léta Páně 1522 - toho času, když Turci Rodysu dobývali, jak mi o tom pravili, že gardydna i ušecky mnichy Hory Syon byl dal Turek usázeti do vězení, obávaje se skrz ně nějaké zrady, a tu jim i klíče pobral. Potom, když již Rodysu města i ostrovu dobyl, zase uypuštěni jsou, ale klíč od té kaply jim urácen není, než mají jej Turci a od té chuíle ta se kapla pautníkuom neodvírá. Nad tau kaplau není krovu, než toliko klenutí. Po pravé straně, jak sem pověděl, vejdauc do kláštera, jest ambit čtverhraný po třech stranách, po čturté zed od těch duau kaplí a mezi tím zahrádka, jak obyčej bývá. Tu u tom ambitě u kautě na východ vedlé zdi té dolejší kaply, v které král David leží, z kteréžto i jedno okno jest na tu zahrádku, mezi ambitem stojí jiná malá kaplice klenutá, kroku zšíří a kroku neb málo více zdúlí, a u ní oltář na vejchod a slove kapla suatého Tomáše; před tau kus ambitu přehraženo prkny a tu mniší každý den ráno mši zpívdjí a na tom oltáři slauží. Ta kaplice na tom místě ustavená, kde se byli apoštolé shro- máždili a zauřeli pro strach židovský, kdež Pán Krystus k ním všel zauřenými dveřmi a řekl: »Pokoj vám!« a tu po druhé se jim ukázal a řekl k suatému Tomášovi, aby upustil prst do bodení hřebů a stáhl ruku a uložil do rány boku, jakž o tom píše suatý Ján euangelista ve 20. ka. A to jest to místo, na kterém nyní oltář stojí, dávají se tu také odpustkové. Jsú ne- daleko od té kaplice po pravé straně dvéře a těmi se uchází do kláštera a jde se do jakés malé sínce, u kteréžto jest stud- nice čistá a z ní se voda váží. Potom kuchyně a přední sínce a z té se jde do refectorium, do čistého sklepu dlauhého, kde mniší jídají. V té sínci mezi kuchyní a refectorium jest oltář proti poledni a to místo, kde blahoslavená Panna Marya upadla a omdlela, když viděla vésti Pána Krysta svázaného do domu Kajfášova. Na tom oltáři též mniší slauží. Vedlé kuchyně jest apatéka čistá u témž klášteře a potom jsau komuorky mnišské uuokol a vuokol a ambit, ale není klenutí, než toliko střecha a uprostřed jsou co zahrobci hrubý, zvejší [99]
Strana 100
do pasu vyzděný a tu byla na tom jednom ta bauda z prken, u které jsme léhali. Ještě jest jedna kaplice unitř u klášteře v rohu, který mezi polednem a západem, a u té mniší každého dne jich hodiny říkají a slove kapla svaté panny Kateřiny. Také ten klášter nemá žádného krovu než klenutí, krom ten unitřní ambit, kterého nětco volověnnými plechy pokryto. Též jest u tom klášteře druhá čistá studnice, z které se voda váží pod ambitem u kautě. A tak jsme ten celý den ostali u klášteře Hory Syon a mniší nám jísti dávali, měli jsme k jídlu dosti masa skopového a velmi tučného, neb jsem neviděl ještě tak mnoho tučných skopcuou, jako tu na Hůře Syon, které nám gardyan k jídlu kupoval. Též jsme měli u klášteře vína dobrého dosti ku pití a silného, že sme je museli vodau míšeti, a hned strany jídla a pití jsme se dobře měli. Co se pak gardyana dotúče, ten gardyan, který toho času na Hůře Syon mezi mnichy byl, kterého já tuto všudy gardya- nem Hory Syon jmenuji, nebyl jest pravý a volený gardyan, neb pravý gardyan byl předtím, prvé nežli jsme my tam při- jeli, umřel a tento byl místo něho vicegardyan neb vicarius. Než my jsme s sebu na naší navi přivezli z Benátek toho, který gardyanem pravým měl býti. Však poněvádž jest tento vším vládl a všecko zpravoval, jako by pravý a volený gardyan byl, já ho vždy předse u této kníze gardyanem jmenovati bu- du. Má gardyan a konuent Hory Syon jisté duochody a nadá- ní drahnau summu každého roku okolo tisíce dukátův z knížet- stuí burgundského, kterýžto plat někdy kníže Filip burgundské k témuž klášteru zřídil a nadal jest, jak o tom zprávu mám, kterýž se jim každý rok dodává z Ríma a Benátek, nač se dob- ře konvent vgchovati mohau, by jich ještě tolik bylo. Také od pautníkuou, kteří se tam plavívají, veliké pomoci se jim činí o dávají. Těch pak mnichuou, kteří na Hůře Syon tehdáž bydleli, nejvíce bylo jich Vlachuov, jakž pak i gardyan dneb ten vica- rius Vlach byl; ušak byl mezi nimi jeden Nydrlender a jeden Francauz mniší. Ráno u sobotu, to bylo 21. dne měsíce srpna, uždy jsme ještě v klášteře Hory Syon byli a ten den ráno rozkázal pán aneb [ 100]
do pasu vyzděný a tu byla na tom jednom ta bauda z prken, u které jsme léhali. Ještě jest jedna kaplice unitř u klášteře v rohu, který mezi polednem a západem, a u té mniší každého dne jich hodiny říkají a slove kapla svaté panny Kateřiny. Také ten klášter nemá žádného krovu než klenutí, krom ten unitřní ambit, kterého nětco volověnnými plechy pokryto. Též jest u tom klášteře druhá čistá studnice, z které se voda váží pod ambitem u kautě. A tak jsme ten celý den ostali u klášteře Hory Syon a mniší nám jísti dávali, měli jsme k jídlu dosti masa skopového a velmi tučného, neb jsem neviděl ještě tak mnoho tučných skopcuou, jako tu na Hůře Syon, které nám gardyan k jídlu kupoval. Též jsme měli u klášteře vína dobrého dosti ku pití a silného, že sme je museli vodau míšeti, a hned strany jídla a pití jsme se dobře měli. Co se pak gardyana dotúče, ten gardyan, který toho času na Hůře Syon mezi mnichy byl, kterého já tuto všudy gardya- nem Hory Syon jmenuji, nebyl jest pravý a volený gardyan, neb pravý gardyan byl předtím, prvé nežli jsme my tam při- jeli, umřel a tento byl místo něho vicegardyan neb vicarius. Než my jsme s sebu na naší navi přivezli z Benátek toho, který gardyanem pravým měl býti. Však poněvádž jest tento vším vládl a všecko zpravoval, jako by pravý a volený gardyan byl, já ho vždy předse u této kníze gardyanem jmenovati bu- du. Má gardyan a konuent Hory Syon jisté duochody a nadá- ní drahnau summu každého roku okolo tisíce dukátův z knížet- stuí burgundského, kterýžto plat někdy kníže Filip burgundské k témuž klášteru zřídil a nadal jest, jak o tom zprávu mám, kterýž se jim každý rok dodává z Ríma a Benátek, nač se dob- ře konvent vgchovati mohau, by jich ještě tolik bylo. Také od pautníkuou, kteří se tam plavívají, veliké pomoci se jim činí o dávají. Těch pak mnichuou, kteří na Hůře Syon tehdáž bydleli, nejvíce bylo jich Vlachuov, jakž pak i gardyan dneb ten vica- rius Vlach byl; ušak byl mezi nimi jeden Nydrlender a jeden Francauz mniší. Ráno u sobotu, to bylo 21. dne měsíce srpna, uždy jsme ještě v klášteře Hory Syon byli a ten den ráno rozkázal pán aneb [ 100]
Strana 101
uládař jeruzalémský po všem městě Jeruzalémě vyvolati, že jest patronu i nám všem pautníkuom od něho dán glejt bez- pečný jezditi i choditi svobodně po zemi Svaté bez překážky: protož aby žádný pautníkuom nic nepřekážel, na ně neházel ani jim jaké protivenství činil ec. Před obědy přišel do kláš- tera k nám bubeník turecký a pištěc od dvoru pána neb vlá- daře jeruzalémského a ti nám tu hofrecht na čturt hodiny udělali a patron jim spropití dal puol cykynu, to jest co puol uherského zlatého. O uvedení pautníkuov do města Jeruzaléma na plac před kostel Božího hrobu a o místech svatých, ktere tu jsau. KAPITOLA 22. potom asi dvě hodině po obědích přišel po nás do kláštera — nějaký auředník Turek u zelené axamitové sukni a s nim jiní dua Turci s žilami; tu jim dal gardyan píti vína a oni ušickni tří pili a svolavše nás všecky pautníky, i vedli nás zkláš- tera Hory Syon a gardyan i mniší s námi šli, též i náš hejtman z navi; než patron s námi nebyl, neb byl jel zase k břehu k Jo- pen k navi, aby ji opatřil a ladoval, neb tam na nás čekala. A tak jsme šli za tím duředníkem tureckým a jeden ten Turek s žilau šel před námi a druhý za námi, a ti šli s námi proto, aby nám žádný nic nepřekážel. A tu jsme vešli do města Jeru- zaléma dva a dva spolu tau brandu, která jest na polední stra- nu proti klášteru, a šli jsme skrze město až na plac před kos- tel, u kterým jest hrob Boží. S ulice než se vejde na ten plac, který jest před kostelem hrobu Božího, jsau dvéře ve zdi proti západu, a těmi dveřmi když se vejde, jde se dolu několika ka- mennými stupni a tu se teprve uchází na dosti veliký plac čtverhraný, kterýžto má na dúl od kostela, jdauc proti poledni, [ 101]
uládař jeruzalémský po všem městě Jeruzalémě vyvolati, že jest patronu i nám všem pautníkuom od něho dán glejt bez- pečný jezditi i choditi svobodně po zemi Svaté bez překážky: protož aby žádný pautníkuom nic nepřekážel, na ně neházel ani jim jaké protivenství činil ec. Před obědy přišel do kláš- tera k nám bubeník turecký a pištěc od dvoru pána neb vlá- daře jeruzalémského a ti nám tu hofrecht na čturt hodiny udělali a patron jim spropití dal puol cykynu, to jest co puol uherského zlatého. O uvedení pautníkuov do města Jeruzaléma na plac před kostel Božího hrobu a o místech svatých, ktere tu jsau. KAPITOLA 22. potom asi dvě hodině po obědích přišel po nás do kláštera — nějaký auředník Turek u zelené axamitové sukni a s nim jiní dua Turci s žilami; tu jim dal gardyan píti vína a oni ušickni tří pili a svolavše nás všecky pautníky, i vedli nás zkláš- tera Hory Syon a gardyan i mniší s námi šli, též i náš hejtman z navi; než patron s námi nebyl, neb byl jel zase k břehu k Jo- pen k navi, aby ji opatřil a ladoval, neb tam na nás čekala. A tak jsme šli za tím duředníkem tureckým a jeden ten Turek s žilau šel před námi a druhý za námi, a ti šli s námi proto, aby nám žádný nic nepřekážel. A tu jsme vešli do města Jeru- zaléma dva a dva spolu tau brandu, která jest na polední stra- nu proti klášteru, a šli jsme skrze město až na plac před kos- tel, u kterým jest hrob Boží. S ulice než se vejde na ten plac, který jest před kostelem hrobu Božího, jsau dvéře ve zdi proti západu, a těmi dveřmi když se vejde, jde se dolu několika ka- mennými stupni a tu se teprve uchází na dosti veliký plac čtverhraný, kterýžto má na dúl od kostela, jdauc proti poledni, [ 101]
Strana 102
okolo 47 krokuo a na šíř okolo 20 krokuo a ten jest všechen dlážděný štukovým kamenem mramorem bílým. Skuoro pro- střed toho placu okazuje se jeden kamen u témž dláždění a to místo, na kterým Pán Krystus nesa kříž, přibližuje se k místu, na kterým ukřižován měl býti, padnauti ráčil; na tom místě se dávají odpustkové za 7 let. A jak na ten plac vejdeš, tak na puolnoční straně proti poledni uhlédáš, an stojí čisté stavení a kostel zpanilý, dosti vysoký, stavený z tesaného kamene štukového velmi pěkně a ozdobně. Jsou do toho kostela proti poledni dvoje dvéře veliké vedlé sebe a ty jsau po stranách ozdobené slaupy mramorovými velmi nákladně. Ty jedny dvéře na levé straně jsou zazděné, dle druhé dvéře se mohou odvírati, neb mají urata dřevěnné polovičné a u těch dole díry dosti hrubé, že se těmi děrami muože hleděti do kostela a zase z kostela na plac. Nad těmi dveřmi, které se odvírají a urata mají, jest uytesáno v ka- meni bílým mramoru koliks figurek malých, jak Pán Krystus z mrtuých Lazara uzkřísil, jak jede na oslíčku do Jeruzaléma, jak s učedlníky večeří, a nad tím vytesáním jest u prampau- chu tabule dřevěnná stará a malování na ní skuoro pro sta- rost neznati, však proto znáti, že byl malovaný obraz Panny Marye, an chová děťátko. Nad druhými pak dveřmi, které jsau zazděné, jest kúmen mramorový bílý a na něm vytesáno kvítí a kueksy; nad těmi dveřmi jsou dvě okna kostelní, nad každým jedno. Potom na levé straně nedaleko od těch dveří kostelních, které jsau zazděné, jest povydaná ven kaplička a do té jsau dvéře proti poledni. Ta kaplička není veliká a jest u ní oltář na vej- chod a tu, kde jest ten oltář, jest to místo, na kterým stála bla- hoslavená Panna Marga s svatým Jánem a s jinými žena- mi, když Pán Kristus na kříži ráčil viseti a k matce své říci: »Ej, syn tuuoj« a k svatému Janovi: »Ej, matka tvá,« jak o tom píše suatý Ján evangelista u 19. ka. Ta kaplička slove kaplič- ka Panny Marye a suatého Jána, latině capella sanctae Ma- ride Golgatande, a drží jí křestané indyanští; na tom místě se dávají odpustkové za 7 let. Na tu kaplici nahoru se jde po schůdku 9 stupňův kamenných a ty stupně neb ten schuodek [ 102 ]
okolo 47 krokuo a na šíř okolo 20 krokuo a ten jest všechen dlážděný štukovým kamenem mramorem bílým. Skuoro pro- střed toho placu okazuje se jeden kamen u témž dláždění a to místo, na kterým Pán Krystus nesa kříž, přibližuje se k místu, na kterým ukřižován měl býti, padnauti ráčil; na tom místě se dávají odpustkové za 7 let. A jak na ten plac vejdeš, tak na puolnoční straně proti poledni uhlédáš, an stojí čisté stavení a kostel zpanilý, dosti vysoký, stavený z tesaného kamene štukového velmi pěkně a ozdobně. Jsou do toho kostela proti poledni dvoje dvéře veliké vedlé sebe a ty jsau po stranách ozdobené slaupy mramorovými velmi nákladně. Ty jedny dvéře na levé straně jsou zazděné, dle druhé dvéře se mohou odvírati, neb mají urata dřevěnné polovičné a u těch dole díry dosti hrubé, že se těmi děrami muože hleděti do kostela a zase z kostela na plac. Nad těmi dveřmi, které se odvírají a urata mají, jest uytesáno v ka- meni bílým mramoru koliks figurek malých, jak Pán Krystus z mrtuých Lazara uzkřísil, jak jede na oslíčku do Jeruzaléma, jak s učedlníky večeří, a nad tím vytesáním jest u prampau- chu tabule dřevěnná stará a malování na ní skuoro pro sta- rost neznati, však proto znáti, že byl malovaný obraz Panny Marye, an chová děťátko. Nad druhými pak dveřmi, které jsau zazděné, jest kúmen mramorový bílý a na něm vytesáno kvítí a kueksy; nad těmi dveřmi jsou dvě okna kostelní, nad každým jedno. Potom na levé straně nedaleko od těch dveří kostelních, které jsau zazděné, jest povydaná ven kaplička a do té jsau dvéře proti poledni. Ta kaplička není veliká a jest u ní oltář na vej- chod a tu, kde jest ten oltář, jest to místo, na kterým stála bla- hoslavená Panna Marga s svatým Jánem a s jinými žena- mi, když Pán Kristus na kříži ráčil viseti a k matce své říci: »Ej, syn tuuoj« a k svatému Janovi: »Ej, matka tvá,« jak o tom píše suatý Ján evangelista u 19. ka. Ta kaplička slove kaplič- ka Panny Marye a suatého Jána, latině capella sanctae Ma- ride Golgatande, a drží jí křestané indyanští; na tom místě se dávají odpustkové za 7 let. Na tu kaplici nahoru se jde po schůdku 9 stupňův kamenných a ty stupně neb ten schuodek [ 102 ]
Strana 103
počíná se nedaleko od těch zazděných dveří. A tu jest opět nad tau kaplicí dolejší jiná kaplice, klenutá chocholatě neb s okrauhlým klenutím, ale dvéře jsou od ní zazděné, které jdau na západ, konec těch stupňův; tu někdy u té kaplici byl strop vysazovaný zlatem a malovaný, ale nyní starostí spa- dal dunch, dle ještě znáti drobet toho malování. Také věz, že kdekoli u této kníze položím, že jest malováno dílem vysazovaným, rozuměj, že jest děláno tak, jak jest ma- lovaný anebo vysazovaný ten Saudný den na zámku praž- ském, na kostele su. Václava na polední stranu proti dvoru králouskému, neb to není malováno, než malými kausky skla uysazováno a sloue to dílo latině opus mosaicum vel musatum a více stojí nežli žádné malování. Z té kapličky jest ven na ten plac odevřená pod klenutím jedna strana a řimsa na třech slaupcích kamenných. Také jest z kap- ly Caluaride okno s mřéží železnau do té kaplice a na plac, o čemž na svém místě položím. Potom stoje proti dveřuom kostelním obličejem na pravé straně jsau dvéře proti západu a těmi se jde do kaplice dosti veliké a uysoké, klenuté; jest oltář u ni proti vejchodu, drží tu kaplici křestané armenští a sloue ta kaple suatého Jána Křtitele. Potom vedlé ní jest druhá kapla, ta má též dvéře proti západu a oltář též na vejchod, drží jí křestané, kteří slovau Jacobité a u ní sudu službu boží puosobí a ta slove kapla suatého Mi- chala archanděla i jiných všech svatých anděluou. Nad těmi dvěma kaplami jest zed z té strany nahoru sprosta a koliks malých okenec u ní. Na levé pak straně téhož placu, stoje obličejem proti dveřuom kostelním, proti vejchodní straně jest věž přistavená k kostelu dosti veliká a uysoká čtverhraná, pěkně stavená z tesaného kamene štukového s mnoha okny. Tu, jak nám pravili, že tři léta předtím, než jsme my tam byli, před Třemi králi bylo ve- liké zemětřesení u městě Jeruzalémě a tím zemětřesením ssul se urch neb krou té věže, který praví (jak pak i znáti), že byl všechen klenutý až do vrchu a na to plechy olověnnými pobi- tý, též se zbořil i dobrý kus té věže nahoře. A tak podnes zbo- řená stojí a žádný toho neopravuje. [ 103 ]
počíná se nedaleko od těch zazděných dveří. A tu jest opět nad tau kaplicí dolejší jiná kaplice, klenutá chocholatě neb s okrauhlým klenutím, ale dvéře jsou od ní zazděné, které jdau na západ, konec těch stupňův; tu někdy u té kaplici byl strop vysazovaný zlatem a malovaný, ale nyní starostí spa- dal dunch, dle ještě znáti drobet toho malování. Také věz, že kdekoli u této kníze položím, že jest malováno dílem vysazovaným, rozuměj, že jest děláno tak, jak jest ma- lovaný anebo vysazovaný ten Saudný den na zámku praž- ském, na kostele su. Václava na polední stranu proti dvoru králouskému, neb to není malováno, než malými kausky skla uysazováno a sloue to dílo latině opus mosaicum vel musatum a více stojí nežli žádné malování. Z té kapličky jest ven na ten plac odevřená pod klenutím jedna strana a řimsa na třech slaupcích kamenných. Také jest z kap- ly Caluaride okno s mřéží železnau do té kaplice a na plac, o čemž na svém místě položím. Potom stoje proti dveřuom kostelním obličejem na pravé straně jsau dvéře proti západu a těmi se jde do kaplice dosti veliké a uysoké, klenuté; jest oltář u ni proti vejchodu, drží tu kaplici křestané armenští a sloue ta kaple suatého Jána Křtitele. Potom vedlé ní jest druhá kapla, ta má též dvéře proti západu a oltář též na vejchod, drží jí křestané, kteří slovau Jacobité a u ní sudu službu boží puosobí a ta slove kapla suatého Mi- chala archanděla i jiných všech svatých anděluou. Nad těmi dvěma kaplami jest zed z té strany nahoru sprosta a koliks malých okenec u ní. Na levé pak straně téhož placu, stoje obličejem proti dveřuom kostelním, proti vejchodní straně jest věž přistavená k kostelu dosti veliká a uysoká čtverhraná, pěkně stavená z tesaného kamene štukového s mnoha okny. Tu, jak nám pravili, že tři léta předtím, než jsme my tam byli, před Třemi králi bylo ve- liké zemětřesení u městě Jeruzalémě a tím zemětřesením ssul se urch neb krou té věže, který praví (jak pak i znáti), že byl všechen klenutý až do vrchu a na to plechy olověnnými pobi- tý, též se zbořil i dobrý kus té věže nahoře. A tak podnes zbo- řená stojí a žádný toho neopravuje. [ 103 ]
Strana 104
Trošku u té straně té věže k poledni jest kapla suaté Maří Egiptské a tu drží křestané řečtí, ale my jsme v ní nebyli, neb byla zauřená. Proti kostelním dveřuom pak přes plac proti puolnoci jest zed a znáti, že byl někdy kostel, ale nyní zbořený, jen ho ještě zdi stojí. V té zdi jest jakýs sklep, co by byla nějaká vazba neb žalář. Stojí také tu u straně věž uysoká dosti čtverhraná, dle auzká, stavená z štukuerku, a jest pavláčka okolo ní na krakštejních vydaná, kamenná, stinky asi u polovici věže, že se muože okolo jíti, potom nad stinky vejš jde, a má krou kle- nutý. A takový spuosob jest kostela, v kterým hrob Boží, ze- unitř proti poledni a toho placu, který před nim jest. A pro lepší vyrozumění toho ted pravý contrefet neb vymalo- vání téhož kostela Božího hrobu máš tak, jak jest sám u sobě. A tu ušedši my ušickni pautníci na ten plac před kostel, i če- kali jsme asi hodinu, ohledávajíce plac a ty kaply, které jsau na něm, o kterých jsem nahoře psal, neb nám je ti křestané, kteří je drží, byli okazovali, až přišli Turci vyslaní od pána neb uládaře jeruzalémského, kteří měli klíče, aby nás pustili do kostela, u kterým hrob Boží jest. Když pak přišli ti Turci vyslaní od pána jeruzalémského, dua z nich, tak mám za to, že jsau byli nějací auředníci, posadili se po levé straně dveří kostelních na koberce, které jim prostřeli, složivše křížem no- hy, jak obyčej jich jest sedati, na lavičkách kamenných, které tu jsou, a jiní Turci s oné strany dveří, a tu popsali jména nás všech pautníkuou. Hejtman náš z navi jim je musel pronunc- tiovati. Potom přišel jakýs Turek a přinesl řebřík neveliký s sebau i přistavil ten řebřík k urátuom kostelním a ulezl na- horu k zámku, neb byly ty dvéře neb urata zauřená nahoře skuoro u samého vrchu na zámek pobočný, a ten zámek byl zapečetěný pečetí, a ten, který tam k němu ulezl, strhši pečet z toho zámku i okázal ji těm duaum Turkům, že není jí hejbá- no. Potom vzau od nich klíč, i odeuřel ten pobočný zámek a slezl doluo i odeuřel jednu polovici dveří kostelních. [ 104]
Trošku u té straně té věže k poledni jest kapla suaté Maří Egiptské a tu drží křestané řečtí, ale my jsme v ní nebyli, neb byla zauřená. Proti kostelním dveřuom pak přes plac proti puolnoci jest zed a znáti, že byl někdy kostel, ale nyní zbořený, jen ho ještě zdi stojí. V té zdi jest jakýs sklep, co by byla nějaká vazba neb žalář. Stojí také tu u straně věž uysoká dosti čtverhraná, dle auzká, stavená z štukuerku, a jest pavláčka okolo ní na krakštejních vydaná, kamenná, stinky asi u polovici věže, že se muože okolo jíti, potom nad stinky vejš jde, a má krou kle- nutý. A takový spuosob jest kostela, v kterým hrob Boží, ze- unitř proti poledni a toho placu, který před nim jest. A pro lepší vyrozumění toho ted pravý contrefet neb vymalo- vání téhož kostela Božího hrobu máš tak, jak jest sám u sobě. A tu ušedši my ušickni pautníci na ten plac před kostel, i če- kali jsme asi hodinu, ohledávajíce plac a ty kaply, které jsau na něm, o kterých jsem nahoře psal, neb nám je ti křestané, kteří je drží, byli okazovali, až přišli Turci vyslaní od pána neb uládaře jeruzalémského, kteří měli klíče, aby nás pustili do kostela, u kterým hrob Boží jest. Když pak přišli ti Turci vyslaní od pána jeruzalémského, dua z nich, tak mám za to, že jsau byli nějací auředníci, posadili se po levé straně dveří kostelních na koberce, které jim prostřeli, složivše křížem no- hy, jak obyčej jich jest sedati, na lavičkách kamenných, které tu jsou, a jiní Turci s oné strany dveří, a tu popsali jména nás všech pautníkuou. Hejtman náš z navi jim je musel pronunc- tiovati. Potom přišel jakýs Turek a přinesl řebřík neveliký s sebau i přistavil ten řebřík k urátuom kostelním a ulezl na- horu k zámku, neb byly ty dvéře neb urata zauřená nahoře skuoro u samého vrchu na zámek pobočný, a ten zámek byl zapečetěný pečetí, a ten, který tam k němu ulezl, strhši pečet z toho zámku i okázal ji těm duaum Turkům, že není jí hejbá- no. Potom vzau od nich klíč, i odeuřel ten pobočný zámek a slezl doluo i odeuřel jednu polovici dveří kostelních. [ 104]
Strana 105
O vjíti pautníkuov do kostela, v kterém hrob Boží jest, o procesí a o ukazování míst svatých v témž kostele. KAPITOLA 23. ejprvé mnichy, kteří tu byli, tam do kostela pustili, potom nás teprva pautníky. Hejtman náš z navi nás pronun- Ncoval a Turci jednoho po druhém čtauc pauštěli do kos- tela. Každý z nás tomu Turku, který nás tam pauštěl, musel dáti spropití mejdynu. Když jsme tam již ušickni puštěni byli, též i náš hejtman z navi s námi i gardyan, zas po nás zauřeli Turci zeunitř dvéře kostelní a neodvírali až ráno druhý den. Věděti se má, že od každé jedné osoby od nás pautníkův mu- sel dáti náš patron pánu jeruzalémskému 9 cykynuo, to jest co 9 uherských zlatých, toliko za to, že jsme puštěni třikrát do kostela k Božímu hrobu. Tu byli též s námi puštěni do kos- tela dva Turci kramáři, kteří svíce oskové prodávali, a kaž- dý pautník od nich sobě kaupil suíci oskoudu za mejdynu ten peníz. I sešli jsme se ušickni do kaply, která slove kapla Pan- ny Marye, a tu gardyan oblékl se u raucho mešné, rovně co by mši chtěl slaužiti, krom vornátu nic, i učinil k nám ke ušem napomenutí vlasky na tento rozum, abychom s váž- ností majíc srdce skraušené nábožně a s věrau místa ta sva- tá, která se nám ukazovati budau, na kterýchžto Pán a Spa- sitel náš náše spasení konaje ráčil jest bývati, kde pro nás hříšné těžkau smrt kříže podstaupiti ráčil, kde též i u hrobě ležeti ráčil, navštěvovali, a přitom pověděl, poněvádž jsou místa svatá, že jest věc hodná, aby každý věrný křestan zuje z sebe obuu bosúma nohama po nich chodil, přivozuje Moj- žíše, kterémužto Pán z onoho hořícího kře rozkázal, aby obuv zul, že místo, na kterém stojí, svaté jest ec. Předkem on gar- dyan a jiní mniší se zuli, potom i my pautníci. V té kaple roz- svítil sobě každý sudu svíci, i vyšel gardyan napřed, potom za ním mniší Hory Syon i mniší pautníci, pak my jiní za nimi [ 105]
O vjíti pautníkuov do kostela, v kterém hrob Boží jest, o procesí a o ukazování míst svatých v témž kostele. KAPITOLA 23. ejprvé mnichy, kteří tu byli, tam do kostela pustili, potom nás teprva pautníky. Hejtman náš z navi nás pronun- Ncoval a Turci jednoho po druhém čtauc pauštěli do kos- tela. Každý z nás tomu Turku, který nás tam pauštěl, musel dáti spropití mejdynu. Když jsme tam již ušickni puštěni byli, též i náš hejtman z navi s námi i gardyan, zas po nás zauřeli Turci zeunitř dvéře kostelní a neodvírali až ráno druhý den. Věděti se má, že od každé jedné osoby od nás pautníkův mu- sel dáti náš patron pánu jeruzalémskému 9 cykynuo, to jest co 9 uherských zlatých, toliko za to, že jsme puštěni třikrát do kostela k Božímu hrobu. Tu byli též s námi puštěni do kos- tela dva Turci kramáři, kteří svíce oskové prodávali, a kaž- dý pautník od nich sobě kaupil suíci oskoudu za mejdynu ten peníz. I sešli jsme se ušickni do kaply, která slove kapla Pan- ny Marye, a tu gardyan oblékl se u raucho mešné, rovně co by mši chtěl slaužiti, krom vornátu nic, i učinil k nám ke ušem napomenutí vlasky na tento rozum, abychom s váž- ností majíc srdce skraušené nábožně a s věrau místa ta sva- tá, která se nám ukazovati budau, na kterýchžto Pán a Spa- sitel náš náše spasení konaje ráčil jest bývati, kde pro nás hříšné těžkau smrt kříže podstaupiti ráčil, kde též i u hrobě ležeti ráčil, navštěvovali, a přitom pověděl, poněvádž jsou místa svatá, že jest věc hodná, aby každý věrný křestan zuje z sebe obuu bosúma nohama po nich chodil, přivozuje Moj- žíše, kterémužto Pán z onoho hořícího kře rozkázal, aby obuv zul, že místo, na kterém stojí, svaté jest ec. Předkem on gar- dyan a jiní mniší se zuli, potom i my pautníci. V té kaple roz- svítil sobě každý sudu svíci, i vyšel gardyan napřed, potom za ním mniší Hory Syon i mniší pautníci, pak my jiní za nimi [ 105]
Strana 106
před Boží hrob a tu jsme ušickni klekli a začali zpívati Salve Regina ec, a když jsme dozpívali, i ustali jsme zase a začali jsme zpívati letaniam Kyrie-leison, Ora pro nobis ec. latině. Odtud sme šli bosí s odkrytými hlavami, každý nesauc svíci hořící v ruce, zase do té kaply Panny Marye, do které jsme se byli ponejpru shromáždili. Tu nám gardyan okázal kus slaupu, který u té kapli stojí, u kteréhožto Pán Krystus u do- mě Pilátově ráčil jest bičován a mrskán býti; tu se dávají odpustkové všech hříchuou. Potom u též kaple ukazoval nám to místo, kde svatá Helena poznala pravý dřevo kříže, na kterým Pán a Spasitel uiseti ráčil, o čemž potom na svém místě položím; na tom místě se též dávají odpustkové za 7 let. V též kaple okazoual nám místo, na kterém Krystus Pán oká- zal se nejprvé blahoslavené Paně Maryji, své milé matce, po svém zmrtu chustání; také se tu dávají odpustkové za 7 let a koliks dní. Též u té kaple nám pautníkuom ukazoudl to mís- to, kde někdy stál drahný kus dřeva kříže, na kterém Pán umučen byl; tu též odpustkové se dávají za 7 let. Ty místa okazuje nám gardyan oznámil, zastavě se při kaž- dém, ulasky, jaké jest a co se na něm stalo a jací odpustkové pautníkuom se na každém dávají. Druhý mnich Francauz po- tom to opakoval francauzsky a třetí Nudrlender mnich nydr- lendsky, a to proto, aby ušickni z pautníkuou rozuměti a věděti mohli, a tak nám třimi řečmi všecka ta místa svatá okazujíc oznamovali, co jich u tom kostele jest. Z té kaply jsme vyšli s tau procesí do kostela, vždy zpívdjíc letaniam Ora pro nobis. Před tau kaplau zastaviuše se gar- dyan, i okázal nám to místo, kde Pán se okázal po svém zmrtuýchustání u spuosobu zahradníka Maryji Magdaléně; na tom místě se též dávají odpustkové za 7 let. Od toho místo šli jsme s tau procesí dále až do jakés kaplice, tu se nám od gardgana oznamovdlo to místo, kde Pán ráčil seděti, než ho na kříž ubili, tu se dává odpuštění všech hříchuou. Z té kaplice jsme šli uždy zpívajíc až na to místo, kde smíšeli ocet s žlučí a napojili hubau a uloživše na trest podali Pánu na kříži visícímu. Odtud jsme šli na to místo, kde rytíři ukři- [ 106]
před Boží hrob a tu jsme ušickni klekli a začali zpívati Salve Regina ec, a když jsme dozpívali, i ustali jsme zase a začali jsme zpívati letaniam Kyrie-leison, Ora pro nobis ec. latině. Odtud sme šli bosí s odkrytými hlavami, každý nesauc svíci hořící v ruce, zase do té kaply Panny Marye, do které jsme se byli ponejpru shromáždili. Tu nám gardyan okázal kus slaupu, který u té kapli stojí, u kteréhožto Pán Krystus u do- mě Pilátově ráčil jest bičován a mrskán býti; tu se dávají odpustkové všech hříchuou. Potom u též kaple ukazoval nám to místo, kde svatá Helena poznala pravý dřevo kříže, na kterým Pán a Spasitel uiseti ráčil, o čemž potom na svém místě položím; na tom místě se též dávají odpustkové za 7 let. V též kaple okazoual nám místo, na kterém Krystus Pán oká- zal se nejprvé blahoslavené Paně Maryji, své milé matce, po svém zmrtu chustání; také se tu dávají odpustkové za 7 let a koliks dní. Též u té kaple nám pautníkuom ukazoudl to mís- to, kde někdy stál drahný kus dřeva kříže, na kterém Pán umučen byl; tu též odpustkové se dávají za 7 let. Ty místa okazuje nám gardyan oznámil, zastavě se při kaž- dém, ulasky, jaké jest a co se na něm stalo a jací odpustkové pautníkuom se na každém dávají. Druhý mnich Francauz po- tom to opakoval francauzsky a třetí Nudrlender mnich nydr- lendsky, a to proto, aby ušickni z pautníkuou rozuměti a věděti mohli, a tak nám třimi řečmi všecka ta místa svatá okazujíc oznamovali, co jich u tom kostele jest. Z té kaply jsme vyšli s tau procesí do kostela, vždy zpívdjíc letaniam Ora pro nobis. Před tau kaplau zastaviuše se gar- dyan, i okázal nám to místo, kde Pán se okázal po svém zmrtuýchustání u spuosobu zahradníka Maryji Magdaléně; na tom místě se též dávají odpustkové za 7 let. Od toho místo šli jsme s tau procesí dále až do jakés kaplice, tu se nám od gardgana oznamovdlo to místo, kde Pán ráčil seděti, než ho na kříž ubili, tu se dává odpuštění všech hříchuou. Z té kaplice jsme šli uždy zpívajíc až na to místo, kde smíšeli ocet s žlučí a napojili hubau a uloživše na trest podali Pánu na kříži visícímu. Odtud jsme šli na to místo, kde rytíři ukři- [ 106]
Strana 107
L 8 — LV 8 A 7 * MAEN xÉLENUY l- B — T — k Pa A : e — ☞— — Ae L — Bůn Mk ENt I L — A I e S T ☞ ☞ rk a ubTR — ky T - — —— C L A ☞ TŘ — írN— ☞ TII — — — ☞ — S- Ř UF VI W — — H — ☞. T — IE A Sáatský — TS AD AT v F ☞ TAMTIRE NTY — Tř 7 1 a T 4 ☞ A eéaluAn [ 107 ]
L 8 — LV 8 A 7 * MAEN xÉLENUY l- B — T — k Pa A : e — ☞— — Ae L — Bůn Mk ENt I L — A I e S T ☞ ☞ rk a ubTR — ky T - — —— C L A ☞ TŘ — írN— ☞ TII — — — ☞ — S- Ř UF VI W — — H — ☞. T — IE A Sáatský — TS AD AT v F ☞ TAMTIRE NTY — Tř 7 1 a T 4 ☞ A eéaluAn [ 107 ]
Strana 108
žovdvše Pána o sukni jeho losy metali. Potom sme šli stupni kamennými dolu do nějaké kaply a tu u té gardyan nám oka- zoudl to místo, kde svatá Helena, mátě Konstantýna císaře, nalezla dřevo kříže, na kterým Krystus Pán uiseti rúčil, a tu se dává odpuštění všech hříchuou. Jdauc od toho místa nahoru zase do kostela, i začali jsme zpívati: »O crux, aue, spes unica«. A tak zpívdjíc vyšli jsme z té kaply a tu nám byl okázán kus slaupu, na kterémžto Pán a Spasitel seděti ráčil, když mu no hlavu jeho trnovú korunu kladli a jej korunovali, tu též se od- pustkové dávají za 7 let a koliks dní. Odtud jsme šli až nahoru do kaply huory Caluarie a tu nám bylo okazováno to místo od gardyana, na kterém Krystus Pán pro nás hříšné na šibenici hrozné dřeva kříže uiseti jest ráčil; na tom místě jest odpuštění všech hříchuou, indulgentia plena- ria omnium peccatorum a culpa et poena ec.Tu u té kaple uka- zována jsau nám místa, kde Krysta Pána na kříž ubili, též to místo, kde tělo jeho svaté bylo položeno, když je s kříže sňa- li, a tu se dávají na těch obauch místech odpustkové všech hříchuou. Při tom jsme viděli tu rozsedlinu u skále neb rozpuklinu, které se stala, když Pán na kříži umříti ráčil. Potom jsme s tau pro- cesí zpívajíc šli doluou s huory Calvarie a tu nám okazovdl gardyan to místo, kde Krysta Pána tělo sňauše s kříže mazali a u plátno obuinuli; tu též se dává odpuštění ušech hříchuou Od toho místa jsme šli s tau procesí až zase před hrob Boží, v kterýmž tělo Krysta Pána leželo, odkud i slavně z mrtvých ustáti ráčil, a tu, kde] ta procesí konec vzala u hrobě Páně, jest odpuštění hříchuou, indulgentia plenaria ec. A když již bylo po procesí, každý z pautníkuou zhasil sudu svíci i šli jsme do refectorium, to jest do sklepu, který zadu při kostele jest, a tu každému pautníku dali mniší dvě vejce turdě vařené a pecníček chleba a vína píti, neb to byl kázal přinesti s sebau mnichuom gardyan z kláštera Hory Syon pro nás pautníky, abychom měli co pojesti, neb jsme u tom kostele přes noc zuostali až ráno druhý den do oběduou. A tak tu pojedše, chodil každý po kostele, kde se komu líbilo, ohledávaje nahoře- psaná místa svatá a modle se. [ 108]
žovdvše Pána o sukni jeho losy metali. Potom sme šli stupni kamennými dolu do nějaké kaply a tu u té gardyan nám oka- zoudl to místo, kde svatá Helena, mátě Konstantýna císaře, nalezla dřevo kříže, na kterým Krystus Pán uiseti rúčil, a tu se dává odpuštění všech hříchuou. Jdauc od toho místa nahoru zase do kostela, i začali jsme zpívati: »O crux, aue, spes unica«. A tak zpívdjíc vyšli jsme z té kaply a tu nám byl okázán kus slaupu, na kterémžto Pán a Spasitel seděti ráčil, když mu no hlavu jeho trnovú korunu kladli a jej korunovali, tu též se od- pustkové dávají za 7 let a koliks dní. Odtud jsme šli až nahoru do kaply huory Caluarie a tu nám bylo okazováno to místo od gardyana, na kterém Krystus Pán pro nás hříšné na šibenici hrozné dřeva kříže uiseti jest ráčil; na tom místě jest odpuštění všech hříchuou, indulgentia plena- ria omnium peccatorum a culpa et poena ec.Tu u té kaple uka- zována jsau nám místa, kde Krysta Pána na kříž ubili, též to místo, kde tělo jeho svaté bylo položeno, když je s kříže sňa- li, a tu se dávají na těch obauch místech odpustkové všech hříchuou. Při tom jsme viděli tu rozsedlinu u skále neb rozpuklinu, které se stala, když Pán na kříži umříti ráčil. Potom jsme s tau pro- cesí zpívajíc šli doluou s huory Calvarie a tu nám okazovdl gardyan to místo, kde Krysta Pána tělo sňauše s kříže mazali a u plátno obuinuli; tu též se dává odpuštění ušech hříchuou Od toho místa jsme šli s tau procesí až zase před hrob Boží, v kterýmž tělo Krysta Pána leželo, odkud i slavně z mrtvých ustáti ráčil, a tu, kde] ta procesí konec vzala u hrobě Páně, jest odpuštění hříchuou, indulgentia plenaria ec. A když již bylo po procesí, každý z pautníkuou zhasil sudu svíci i šli jsme do refectorium, to jest do sklepu, který zadu při kostele jest, a tu každému pautníku dali mniší dvě vejce turdě vařené a pecníček chleba a vína píti, neb to byl kázal přinesti s sebau mnichuom gardyan z kláštera Hory Syon pro nás pautníky, abychom měli co pojesti, neb jsme u tom kostele přes noc zuostali až ráno druhý den do oběduou. A tak tu pojedše, chodil každý po kostele, kde se komu líbilo, ohledávaje nahoře- psaná místa svatá a modle se. [ 108]
Strana 109
Tuto jsem toliko krátce popsal ta místa suatá, kterážto jsau nám pautníkuom u té procesí od gardyana okazována byla, dle nyní každé to místo obzuláštně popíši, jak jedno od dru- hého daleko jest, a nejprvé začnu od Božího hrobu. O spuosobu kostela Božího hrobu a míst svatých v témž kostele. KAPITOLA 24. ostel ten, u kterým jest hrob Boží, jest unitř okrauhlý kos- tel, okrauhle stavený, nápodobně co nějaký ambit. Ten Mmá uuokol a vuokol 16 slaupuou kamenných, mezi těmi 16 jest jich 6 čtverhraných zděných, 2 na poledne, 2 na západ a 2 na puolnoci, na vejchod pak jest připojen k tomu okrauh- lému kostelu kuor, sic ostatek těch slaupuo 10 mezi oněmi umí- šených jsau okrauhlí, z celého kamene štuky mramoru dělaní a ti jsou zvejší od země asi dvau láter a mezi těmi jsou pram- pauchy od jednoho k druhému a zed, mezi slaupy a zdí kos- telní jest překlenuto sklepem křížovým a pod tím klenutím muož se jíti vuokol a jest zšíří ten ambit od slaupuo až ke zdi kostelní asi 3 krokuo neb víc. Pod tím ambitem dolejším mají svá místa a lozumenty křestané armenští a indyanští neb Abiseni. Nad těmi pak 16 slaupy a klenutím jest opět jiných 16 slaupuo, ale ne tak velikých ani uysokých, uždy proměšo- váno: jeden slaup zděný čtverhraný, druhý okrauhlý mra- morový, a mezi těmi slaupy a zdí kostelní jest opět sklenuto, že se muož pod tím jíti co pod ambitem, a to jest co nějaká pavlač, mezi těmi slaupy dole jest vvzděná asi do pasu zvejší řimsa, a to druhé hořejší klenutí jest od dolejšího klenutí asi látra zvejší a víc. Nad těmi pak 16 hořejšími slaupy, kteří též prampauchy mají sklenuté od jednoho slaupu k druhému, a mezi tím vuzděná [ 109 ]
Tuto jsem toliko krátce popsal ta místa suatá, kterážto jsau nám pautníkuom u té procesí od gardyana okazována byla, dle nyní každé to místo obzuláštně popíši, jak jedno od dru- hého daleko jest, a nejprvé začnu od Božího hrobu. O spuosobu kostela Božího hrobu a míst svatých v témž kostele. KAPITOLA 24. ostel ten, u kterým jest hrob Boží, jest unitř okrauhlý kos- tel, okrauhle stavený, nápodobně co nějaký ambit. Ten Mmá uuokol a vuokol 16 slaupuou kamenných, mezi těmi 16 jest jich 6 čtverhraných zděných, 2 na poledne, 2 na západ a 2 na puolnoci, na vejchod pak jest připojen k tomu okrauh- lému kostelu kuor, sic ostatek těch slaupuo 10 mezi oněmi umí- šených jsau okrauhlí, z celého kamene štuky mramoru dělaní a ti jsou zvejší od země asi dvau láter a mezi těmi jsou pram- pauchy od jednoho k druhému a zed, mezi slaupy a zdí kos- telní jest překlenuto sklepem křížovým a pod tím klenutím muož se jíti vuokol a jest zšíří ten ambit od slaupuo až ke zdi kostelní asi 3 krokuo neb víc. Pod tím ambitem dolejším mají svá místa a lozumenty křestané armenští a indyanští neb Abiseni. Nad těmi pak 16 slaupy a klenutím jest opět jiných 16 slaupuo, ale ne tak velikých ani uysokých, uždy proměšo- váno: jeden slaup zděný čtverhraný, druhý okrauhlý mra- morový, a mezi těmi slaupy a zdí kostelní jest opět sklenuto, že se muož pod tím jíti co pod ambitem, a to jest co nějaká pavlač, mezi těmi slaupy dole jest vvzděná asi do pasu zvejší řimsa, a to druhé hořejší klenutí jest od dolejšího klenutí asi látra zvejší a víc. Nad těmi pak 16 hořejšími slaupy, kteří též prampauchy mají sklenuté od jednoho slaupu k druhému, a mezi tím vuzděná [ 109 ]
Strana 110
nahoru zed, nad slaupy asi látra zvejší, a na té jest uymalo- váno dílem vysazovaným: proroci, Konstantynus císař a sua- tá Helena královna s křížem. To malování jest ještě znáti, ale již na některých místech opadal dynch pro starost. Na té zdi nad tím malováním jsou teprvd trámy dřevěnné zhusta, ač kde leží na zdi, jsau trochu podál od sebe, asi pídi jeden od druhého, ale nahoře se spojují u hromadu, že jeden druhého dotýká. A tak jest díra okrauhlá nahoře veliká, ma- jíc na dýl a na šíř skrz díru neb okrauhlost asi na dva sáhy a jest tak ten krov nápodobně co nějaký veliký okrauhlý ko- mín a ta díra jest právě prostřed toho ambitu nahoře u střeše nad Božím hrobem a viděti jí nebe, neb není ničímž přikrytá. Také není do toho okrauhlého kostela žádného jiného okna krom té okrauhlé díry, kterau tam dosti světla shůry jde; než ostatek toho zeunitř krovu, u kterémž ta díra, jest přikryto ple- chy olověnnými, jakož pak i všecken ten kostel nahoře olověn- nými plechy krytý jest. Ty slaupy čtverhrané i zed ta ušecka, kde není malovaná dílem vysazovaným, jest ozdobená aneb radějí taflovaná mramorem a dlabastrem velmi pěkným; neb věděti se má, že jsau z mramoru kamene tesané tafle dosti ten- ké a ty jsou na železa ke zdi přidělávané a u hromadu spojo- vané, jak viděti, kde někde některá pro starost odpadla. Neb také takovým dílem a taflováním mramorem jest dělán kostel suatého Marka u Benátkách, dole kde není malován, kdo jej viděl. Ten pak plac okrauhlý, který jest zavřín tím ambitem, a proti vejchodu k němu kuor téhož kostela připojen, jest také dláž- děný kamenem mramorovým pěkně a má nadýl od jednoho slaupu až k druhému na druhau stranu okolo 75 noh, ač prá- vě ten okrauhlý plac od jednoho slaupu k druhému na dúl ani na šíř se přeměřiti nemuože pro hrob Boží, který stojí prostřed mezi tím ambitem pod tau děrau, která jest u krově, a ten má takový spuosob: [ 110 ]
nahoru zed, nad slaupy asi látra zvejší, a na té jest uymalo- váno dílem vysazovaným: proroci, Konstantynus císař a sua- tá Helena královna s křížem. To malování jest ještě znáti, ale již na některých místech opadal dynch pro starost. Na té zdi nad tím malováním jsou teprvd trámy dřevěnné zhusta, ač kde leží na zdi, jsau trochu podál od sebe, asi pídi jeden od druhého, ale nahoře se spojují u hromadu, že jeden druhého dotýká. A tak jest díra okrauhlá nahoře veliká, ma- jíc na dýl a na šíř skrz díru neb okrauhlost asi na dva sáhy a jest tak ten krov nápodobně co nějaký veliký okrauhlý ko- mín a ta díra jest právě prostřed toho ambitu nahoře u střeše nad Božím hrobem a viděti jí nebe, neb není ničímž přikrytá. Také není do toho okrauhlého kostela žádného jiného okna krom té okrauhlé díry, kterau tam dosti světla shůry jde; než ostatek toho zeunitř krovu, u kterémž ta díra, jest přikryto ple- chy olověnnými, jakož pak i všecken ten kostel nahoře olověn- nými plechy krytý jest. Ty slaupy čtverhrané i zed ta ušecka, kde není malovaná dílem vysazovaným, jest ozdobená aneb radějí taflovaná mramorem a dlabastrem velmi pěkným; neb věděti se má, že jsau z mramoru kamene tesané tafle dosti ten- ké a ty jsou na železa ke zdi přidělávané a u hromadu spojo- vané, jak viděti, kde někde některá pro starost odpadla. Neb také takovým dílem a taflováním mramorem jest dělán kostel suatého Marka u Benátkách, dole kde není malován, kdo jej viděl. Ten pak plac okrauhlý, který jest zavřín tím ambitem, a proti vejchodu k němu kuor téhož kostela připojen, jest také dláž- děný kamenem mramorovým pěkně a má nadýl od jednoho slaupu až k druhému na druhau stranu okolo 75 noh, ač prá- vě ten okrauhlý plac od jednoho slaupu k druhému na dúl ani na šíř se přeměřiti nemuože pro hrob Boží, který stojí prostřed mezi tím ambitem pod tau děrau, která jest u krově, a ten má takový spuosob: [ 110 ]
Strana 111
O spuosobu hrobu Božího vnitř i zevnitř. KAPITOLA 25. eunitř jest věž, co by byla nějaká malá kaplička neb círk- V vička, drobet okrauhlá a zvlášť z těch strán, kdež samo Zo sobě stojí a k jiným připojena není, jako proti poledni a půlnoci; a ta jest zvejší od země zevnitř okolo půl druhého látra, zšíří pak proti vejchodu, kudy dvéře do ní jsau, 10 noh a zdýlí 16 noh; nad tau kapličkau neb jeskyňkau Božího hro- bu nahoře je ustavená vížka nevelmi vysoká, šestihraná, na 12 slaupích mramorových tenkých, a uždy dva a dva ti slau- pové jsau spolu spojení, a tak jest jich všech 12, dle rozdílně není jich než šest; na těch slaupích nahoře jest udělaný z dří- ví několikahranatý krovec, co by bylo překlenuto, a unitř ma- lovdní andělé zlatem a lazaurem; pro starost již toho dobře znáti není. Jest také jakýs text zlatý latinskými literami okolo, ač se ten text pro starost nyní dobře přečísti nemůže. Ale po- něvádž Aeneas Siluius před mnoha lety, dokud k přečtení ještě zřetedlnější byl, dal jest jej vypsati, protož já jej tuto všecken jsem položil. Vita mori voluit et in hoc tumulo requievit, mors quia victa fuit, nostram victrix abolevit. Nam qui confregit, nigra inferna ille subegit educendo suos cuius dux ipse cohortis. Tartarus inde gemit et mors lugens spoliatur. A to jest epitaphium neb nápis hrobu Pána Krysta. Nahoře ten krovec, který na těch slaupích stojí, neb ta vížka jest přikrytá plechy olověnnými; a ta vížka stojí pod tau okrauhlau dírau, která u krově jest, neb když prší, tehdy prší tau děrau na tu uížku a z té uížky teprv na zem do žlúbkuou kamenných; a tak kapličku neb jeskyňku Božího hrobu přikrejvá ta vížka, že [ 111]
O spuosobu hrobu Božího vnitř i zevnitř. KAPITOLA 25. eunitř jest věž, co by byla nějaká malá kaplička neb círk- V vička, drobet okrauhlá a zvlášť z těch strán, kdež samo Zo sobě stojí a k jiným připojena není, jako proti poledni a půlnoci; a ta jest zvejší od země zevnitř okolo půl druhého látra, zšíří pak proti vejchodu, kudy dvéře do ní jsau, 10 noh a zdýlí 16 noh; nad tau kapličkau neb jeskyňkau Božího hro- bu nahoře je ustavená vížka nevelmi vysoká, šestihraná, na 12 slaupích mramorových tenkých, a uždy dva a dva ti slau- pové jsau spolu spojení, a tak jest jich všech 12, dle rozdílně není jich než šest; na těch slaupích nahoře jest udělaný z dří- ví několikahranatý krovec, co by bylo překlenuto, a unitř ma- lovdní andělé zlatem a lazaurem; pro starost již toho dobře znáti není. Jest také jakýs text zlatý latinskými literami okolo, ač se ten text pro starost nyní dobře přečísti nemůže. Ale po- něvádž Aeneas Siluius před mnoha lety, dokud k přečtení ještě zřetedlnější byl, dal jest jej vypsati, protož já jej tuto všecken jsem položil. Vita mori voluit et in hoc tumulo requievit, mors quia victa fuit, nostram victrix abolevit. Nam qui confregit, nigra inferna ille subegit educendo suos cuius dux ipse cohortis. Tartarus inde gemit et mors lugens spoliatur. A to jest epitaphium neb nápis hrobu Pána Krysta. Nahoře ten krovec, který na těch slaupích stojí, neb ta vížka jest přikrytá plechy olověnnými; a ta vížka stojí pod tau okrauhlau dírau, která u krově jest, neb když prší, tehdy prší tau děrau na tu uížku a z té uížky teprv na zem do žlúbkuou kamenných; a tak kapličku neb jeskyňku Božího hrobu přikrejvá ta vížka, že [ 111]
Strana 112
na ní neteče; k té jeskyňce Božího hrobu jest připojená proti vejchodu sluonce jiná jeskyňka čtverhraná, do té jsou dvéře proti vejchodu; ta jest zšíří okolo 12 noh, zdýlí také 12, zvejší víc než látra, zeunitř se všech strán ozdobená taflemi mramo- rovými bílými. Nad tau jeskyňkau nahoře byla někdy ze tří strán římsa kamenná nevysoká, na slaupcích kamenných; jak znáti, díl jí ještě stojí proti poledni a díl zbořeno; jsú do té před- ní čtverhrané jeskyňky, která před jeskyňkau Božího hrobu jest, proti poledni ulámané neb uytesané dvě okna, pod tím jedním jsou dvě díře čtverhrané. Na puolnoci pak má také jed- no okno a druhé pod ním malé čtverhrané; ty okna a díry, tak hádám, že jsou proto udělané, aby se jimi mohly viděti dvéře Božího hrobu a ta strana hrobu proti vejchodu. A tako- vý spuosob má přední jeskyňka čtverhraná, která jest před tau Božího hrobu proti vejchodu. Potom zadu jest k ní připojená to jeskyňka Božího hrobu, o které jsem nahoře položil, která jest drobet zeunitř okrauhlá; na polední stranu jsau k ní přistave- ní tří slaupkové kamenní, z bílého mramoru vytesaní, nevelicí, hranatí, jsauc jeden k druhému prampauchy nahoře spojení, a při zemi dole při nich stružka neb žlábek mramorový; též i z druhé strany proti puolnoci jsau také tří slaupci a žlábek. Ti žlábci jsau proto udělaní, že když prší, voda spadá s té víž- ky, která nad jeskyňkau Božího hrobu jest, do těch žlábkuo a odtud se tratí do země. Ty slaupky mramorové s obau strán jeskyňky Božího hrobu tuším že suatá Helena proto kázala přidělati aneb přistavěti zeunitř k jeskyňce Božího hrobu, aby pevnější a stálejší byla; neb nehádám, aby Boží hrob takový spuosob měl zeunitř to- ho času, když tělo Krysta Pána do něho bylo položeno, jak nyní má, než že jest věc byla sprosta, tak jakž z skály vyte- sán byl. Však suatá Helena ke cti a chuále Pánu Bohu ušemohúcímu a pro poctivost toho místa rozkázala jej tak zeunitř otesati a těmi mramorovými slaupy a taflemi, též i tu druhau jeskyň- ku před ním ošlechtiti a ozdobiti, jakož pak i jesličky, u kte- rých Krystus Pán jsauc dětátkem položen býti ráčil, o čemž na svém místě položím. [ 112 ]
na ní neteče; k té jeskyňce Božího hrobu jest připojená proti vejchodu sluonce jiná jeskyňka čtverhraná, do té jsou dvéře proti vejchodu; ta jest zšíří okolo 12 noh, zdýlí také 12, zvejší víc než látra, zeunitř se všech strán ozdobená taflemi mramo- rovými bílými. Nad tau jeskyňkau nahoře byla někdy ze tří strán římsa kamenná nevysoká, na slaupcích kamenných; jak znáti, díl jí ještě stojí proti poledni a díl zbořeno; jsú do té před- ní čtverhrané jeskyňky, která před jeskyňkau Božího hrobu jest, proti poledni ulámané neb uytesané dvě okna, pod tím jedním jsou dvě díře čtverhrané. Na puolnoci pak má také jed- no okno a druhé pod ním malé čtverhrané; ty okna a díry, tak hádám, že jsou proto udělané, aby se jimi mohly viděti dvéře Božího hrobu a ta strana hrobu proti vejchodu. A tako- vý spuosob má přední jeskyňka čtverhraná, která jest před tau Božího hrobu proti vejchodu. Potom zadu jest k ní připojená to jeskyňka Božího hrobu, o které jsem nahoře položil, která jest drobet zeunitř okrauhlá; na polední stranu jsau k ní přistave- ní tří slaupkové kamenní, z bílého mramoru vytesaní, nevelicí, hranatí, jsauc jeden k druhému prampauchy nahoře spojení, a při zemi dole při nich stružka neb žlábek mramorový; též i z druhé strany proti puolnoci jsau také tří slaupci a žlábek. Ti žlábci jsau proto udělaní, že když prší, voda spadá s té víž- ky, která nad jeskyňkau Božího hrobu jest, do těch žlábkuo a odtud se tratí do země. Ty slaupky mramorové s obau strán jeskyňky Božího hrobu tuším že suatá Helena proto kázala přidělati aneb přistavěti zeunitř k jeskyňce Božího hrobu, aby pevnější a stálejší byla; neb nehádám, aby Boží hrob takový spuosob měl zeunitř to- ho času, když tělo Krysta Pána do něho bylo položeno, jak nyní má, než že jest věc byla sprosta, tak jakž z skály vyte- sán byl. Však suatá Helena ke cti a chuále Pánu Bohu ušemohúcímu a pro poctivost toho místa rozkázala jej tak zeunitř otesati a těmi mramorovými slaupy a taflemi, též i tu druhau jeskyň- ku před ním ošlechtiti a ozdobiti, jakož pak i jesličky, u kte- rých Krystus Pán jsauc dětátkem položen býti ráčil, o čemž na svém místě položím. [ 112 ]
Strana 113
Na západní stranu k jeskyňce Božího hrobu jest opět jiná při- stavená neb přidělaná kaplička co nějaká komuorka, a ta má zdúlí okolo 14 noh, na šíř pak proti západu má okolo 23 noh; od západu jsau do ní dvéře. A ta kaplička zadní jest zvejší více nežli látra, nahoře má na dua lokty zvejší mřížky dřevěnné okolo a na to střechu prken- nau na stranu západní; kudy jsau do ní dvéře, má dvě okna, s každé strany dveří jedno, a u ních mřížky dřevěnné; též má proti poledni okna dvě: jedno veliké s mřížkau dřevěnnau, druhé malé s mříží železnau, nízké u rohu. Proti puolnoci má také 4 okna: 2 veliké s mřížkami dřevěnnými a 2 malé s že- leznými. Jest ta kaplička unitř klenutá a u ní oltář a drží ji křestané jacobité; u té jsem uvnitř nebyl, neb byla zavřená, než co jsem tam okny skrz ty mřížky hleděl. A tak stojí tři kaplice, jedna za druhau, samy o sobě prostřed toho placu, který mezi tím ambitem jest, a když na ně po předku pohledíš stoje proti dveřuom přední jeskyňky, zdají se, že jest všecko jedna věž: ta přední jeskyňka čtverhraná proti vejchodu, druhá jeskyňka Božího hrobu za ní a třetí ta zadní kaplička, kterou drží Jacobité. A tak jeskuňka Božího hrobu neb hrob Boží stojí prostřed těch duau; neb k jeskyňce Božího hrobu proti vejchodní straně jest připojená ta jeskyňka čtverhraná a proti západní straně jest k ní připojená ta kaplice jakobitská; protož jeskyňky Božího hrobu neviděti zeunitř, než ze duau strán, totiž proti poledni a puolnoci. A proti vejchodu a západu jsau tyto dvě kaplice nahoře psané k ní připojené. Již sem popsal spuosob jeskyňky Božího hrobu i té druhé jes- kyňky, která před ní jest, tolikéž také té třetí kapličky, která zadu za ní stojí, jaký spuosob mají zevnitř; tuto již položím, jaký spuosob má jeskyňka Božího hrobu neb Boží hrob unitř, též i ta jeskyňka napřed čtverhraná. Před tau přední jeskyň- kau, která jest proti východu, jsau s obau strán dveří zeunitř lavičky neb sedadla kamenné, na sáh zdýlí neb víc, zšíří asi dudu pídí dobrých, též od těch laviček a dveří té přední jes- kyňky jest vejš trošku dlážděno mramorem nežli jinde okolo Božího hrobu, a to až k kuoru téhož kostela. [ 113]
Na západní stranu k jeskyňce Božího hrobu jest opět jiná při- stavená neb přidělaná kaplička co nějaká komuorka, a ta má zdúlí okolo 14 noh, na šíř pak proti západu má okolo 23 noh; od západu jsau do ní dvéře. A ta kaplička zadní jest zvejší více nežli látra, nahoře má na dua lokty zvejší mřížky dřevěnné okolo a na to střechu prken- nau na stranu západní; kudy jsau do ní dvéře, má dvě okna, s každé strany dveří jedno, a u ních mřížky dřevěnné; též má proti poledni okna dvě: jedno veliké s mřížkau dřevěnnau, druhé malé s mříží železnau, nízké u rohu. Proti puolnoci má také 4 okna: 2 veliké s mřížkami dřevěnnými a 2 malé s že- leznými. Jest ta kaplička unitř klenutá a u ní oltář a drží ji křestané jacobité; u té jsem uvnitř nebyl, neb byla zavřená, než co jsem tam okny skrz ty mřížky hleděl. A tak stojí tři kaplice, jedna za druhau, samy o sobě prostřed toho placu, který mezi tím ambitem jest, a když na ně po předku pohledíš stoje proti dveřuom přední jeskyňky, zdají se, že jest všecko jedna věž: ta přední jeskyňka čtverhraná proti vejchodu, druhá jeskyňka Božího hrobu za ní a třetí ta zadní kaplička, kterou drží Jacobité. A tak jeskuňka Božího hrobu neb hrob Boží stojí prostřed těch duau; neb k jeskyňce Božího hrobu proti vejchodní straně jest připojená ta jeskyňka čtverhraná a proti západní straně jest k ní připojená ta kaplice jakobitská; protož jeskyňky Božího hrobu neviděti zeunitř, než ze duau strán, totiž proti poledni a puolnoci. A proti vejchodu a západu jsau tyto dvě kaplice nahoře psané k ní připojené. Již sem popsal spuosob jeskyňky Božího hrobu i té druhé jes- kyňky, která před ní jest, tolikéž také té třetí kapličky, která zadu za ní stojí, jaký spuosob mají zevnitř; tuto již položím, jaký spuosob má jeskyňka Božího hrobu neb Boží hrob unitř, též i ta jeskyňka napřed čtverhraná. Před tau přední jeskyň- kau, která jest proti východu, jsau s obau strán dveří zeunitř lavičky neb sedadla kamenné, na sáh zdýlí neb víc, zšíří asi dudu pídí dobrých, též od těch laviček a dveří té přední jes- kyňky jest vejš trošku dlážděno mramorem nežli jinde okolo Božího hrobu, a to až k kuoru téhož kostela. [ 113]
Strana 114
Dvéře, které jsau proti vejchodu do té přední jeskyňky, jsou nevelmi veliké; a když jimi tam vejde, jest unitř jeskyňka čtverhraná, dosti prostranná, co by asi do ní mohlo 12 osob ujíti aneb více. A ta jest tesaná nahoře okrúhle, co vdlní sklípek, po stranách všudy unitř ozdobená neb taflovaná ta- bulemi pěknými mramorovými, též dlažděná pěkně mramo- rem krom stropu neb urchu, který jest všecken z celého ka- mene a skály uytesán, jak tehdáž byl za Pána Krysta. V té jeskyňce leží kus kamene čtverhraný, asi dudu pídí zdúlí, dudu zšíří, zvejší pak okolo čtyř pídí, a ten kus leží právě před dvéřci, kterými se jde do jeskyňky Božího hrobu, od dvéřec nedaleko. A to jest ten kus od toho kamene, kterým byly dvéře hrobové, totiž jeskyňky Božího hrobu, zavalený. Ostatek toho kamene jest na Huoře Syon na oltáři u kostelíku suatého Saluatora, kde byl duom Kajfášuo, o čemž napřed po- vědíno. Ten kámen odvdlivše anděl Páně ode dveří hrobových, posadil se na něm, jakž o tom píše suatý Matouš evangelista u svém čtení. Sic u té přední jeskyňce nic jiného není, než okna jsou do ní, o kterých jsem napřed položil, když jsem ji zeunitř popisovdl; dle málo tam jimi světla jde, protož jest unitř dosti tmavá. Potom u též první jeskyňce jsau malé dvéřce proti vejchodu, kterými se jde do jeskyňky Božího hrobu, nízko při zemi a jsou tak auzké, nízké a malé, že člověk dobře se sehna tam sotua vejde; a ty dvéřce byly zavalené kamenem tím velikým. K kte- rým dvéřcuom přišedše Maryje řekly: »I kdo nám odvdlí ká- men ode dveří hrobových?« ec. A když těmi dvéřci malými tam vejdeš, tehdy vejde se do jes- kyňky Božího hrobu, u které tělo Krysta Pána položeno bylo; ta jeskyňka jest zdúlí málo víc než sáhu (rozuměj díl od vej- chodu proti západu) a zšíří též asi sáhu, zuejší pak jest pro- středku mne a pídi vejš, to jest tří loket pražských a pídi. Ta jeskyňka jest unitř čtverhraně tesaná na čtyři úhly, co by byl malý čtverhraný valní sklípek, a ušudy po všech stra- nách taflovaná a ozdobená mramorovými a alabastrovými pěknými taflemi, též dlážděná pěkně mramorem dole; ale urch té jeskyně neb strop jest tesaný okrauhle co vdlní sklípek, [ 114]
Dvéře, které jsau proti vejchodu do té přední jeskyňky, jsou nevelmi veliké; a když jimi tam vejde, jest unitř jeskyňka čtverhraná, dosti prostranná, co by asi do ní mohlo 12 osob ujíti aneb více. A ta jest tesaná nahoře okrúhle, co vdlní sklípek, po stranách všudy unitř ozdobená neb taflovaná ta- bulemi pěknými mramorovými, též dlažděná pěkně mramo- rem krom stropu neb urchu, který jest všecken z celého ka- mene a skály uytesán, jak tehdáž byl za Pána Krysta. V té jeskyňce leží kus kamene čtverhraný, asi dudu pídí zdúlí, dudu zšíří, zvejší pak okolo čtyř pídí, a ten kus leží právě před dvéřci, kterými se jde do jeskyňky Božího hrobu, od dvéřec nedaleko. A to jest ten kus od toho kamene, kterým byly dvéře hrobové, totiž jeskyňky Božího hrobu, zavalený. Ostatek toho kamene jest na Huoře Syon na oltáři u kostelíku suatého Saluatora, kde byl duom Kajfášuo, o čemž napřed po- vědíno. Ten kámen odvdlivše anděl Páně ode dveří hrobových, posadil se na něm, jakž o tom píše suatý Matouš evangelista u svém čtení. Sic u té přední jeskyňce nic jiného není, než okna jsou do ní, o kterých jsem napřed položil, když jsem ji zeunitř popisovdl; dle málo tam jimi světla jde, protož jest unitř dosti tmavá. Potom u též první jeskyňce jsau malé dvéřce proti vejchodu, kterými se jde do jeskyňky Božího hrobu, nízko při zemi a jsou tak auzké, nízké a malé, že člověk dobře se sehna tam sotua vejde; a ty dvéřce byly zavalené kamenem tím velikým. K kte- rým dvéřcuom přišedše Maryje řekly: »I kdo nám odvdlí ká- men ode dveří hrobových?« ec. A když těmi dvéřci malými tam vejdeš, tehdy vejde se do jes- kyňky Božího hrobu, u které tělo Krysta Pána položeno bylo; ta jeskyňka jest zdúlí málo víc než sáhu (rozuměj díl od vej- chodu proti západu) a zšíří též asi sáhu, zuejší pak jest pro- středku mne a pídi vejš, to jest tří loket pražských a pídi. Ta jeskyňka jest unitř čtverhraně tesaná na čtyři úhly, co by byl malý čtverhraný valní sklípek, a ušudy po všech stra- nách taflovaná a ozdobená mramorovými a alabastrovými pěknými taflemi, též dlážděná pěkně mramorem dole; ale urch té jeskyně neb strop jest tesaný okrauhle co vdlní sklípek, [ 114]
Strana 115
a ten jest z skály, tak jak byl tehdáž, když tělo Krysta Pána tam leželo. Do té jeskyňky Božího hrobu není žádného okna ani díry od- nikudž, než hoří tam ustavičně ve dne i u noci několik mnoho lamp, u kterých pálí dřevěnný olej, to jest olivový; protož jest ta jeskyňka Božího hrobu unitř černá a učaděná, a zvlášť urch neb strop od světla a lamp, které tam hoří. V té jeskyňce Božího hrobu pak to místo, kde leželo tělo Krysta Pána, jest při stěně též jeskyňky puolnoční a jest to místo ušecko ohra- žené mramorem čistým a má na dúl, jak jsem je měřil a míru toho ještě podnes mám, bezmála puol čturta lokte pražského, zšíří pěti čturtí lokte, zvejší od země puol druhého lokte; a to jest tak co nějaký oltář, neb jest nahoře velikým kamenem mramorovým přikryté. Ač ta všecka jeskyňka slove hrob Boží, neb jest z skály samo- rostlé uytesaná, a ušickni čtyří evangelistové ji hrobem jmenují a u ní tělo Krysta Pána leželo, ale však obzuláštně a vlastně to místo u též jeskyňce, na kterém tělo Páně obuinuté u plátno položeno bylo, jest ohražené mramorem a jest co oltář neb hrob nějaký. Protož to místo, na kterém tělo Páně leželo, na tento čas se viděti nemuože, leč by toho mramorového kamene od- uarovdl, kterým přikryto jest; čehož jistě žádnému snadno, aby tím hejbati měl, nedopustí. Pravili mi, že léta Páně 1515, když jest císař turecký Selima- nus zemi Svatau pod suau moc podmanil a sám osobně do Jeruzaléma byl přijel, hrob Krysta Pána ohleduje tento kámen veliký, kterým to místo, na kterém tělo Krysta Pána leželo, přikryto jest, vyzdvihnauti kázal, domnívdje se, že by tu křes- tané nějaký veliký a znamenitý poklad měli, i nenalezše tu nic než místo prázdné, zase to přikryti a zadělati rozkázal, a darouauše gardyana a konvent Hory Syon, preč odjel; a tím kamenem že od té chuíle hejbáno není až posavád. Proč jest suatá Helena to místo tak ohraditi a přikryti dala, toho nevím; snad proto, aby po něm choditi a na ně šlapati nemohli a od něho nic neuráželi, ani ho jak porušovali, aneb pro nějakau jinau hodnau příčinu. A tak jeden konec na dýl toho hrobu dotýká stěny jeskyňky [ 115]
a ten jest z skály, tak jak byl tehdáž, když tělo Krysta Pána tam leželo. Do té jeskyňky Božího hrobu není žádného okna ani díry od- nikudž, než hoří tam ustavičně ve dne i u noci několik mnoho lamp, u kterých pálí dřevěnný olej, to jest olivový; protož jest ta jeskyňka Božího hrobu unitř černá a učaděná, a zvlášť urch neb strop od světla a lamp, které tam hoří. V té jeskyňce Božího hrobu pak to místo, kde leželo tělo Krysta Pána, jest při stěně též jeskyňky puolnoční a jest to místo ušecko ohra- žené mramorem čistým a má na dúl, jak jsem je měřil a míru toho ještě podnes mám, bezmála puol čturta lokte pražského, zšíří pěti čturtí lokte, zvejší od země puol druhého lokte; a to jest tak co nějaký oltář, neb jest nahoře velikým kamenem mramorovým přikryté. Ač ta všecka jeskyňka slove hrob Boží, neb jest z skály samo- rostlé uytesaná, a ušickni čtyří evangelistové ji hrobem jmenují a u ní tělo Krysta Pána leželo, ale však obzuláštně a vlastně to místo u též jeskyňce, na kterém tělo Páně obuinuté u plátno položeno bylo, jest ohražené mramorem a jest co oltář neb hrob nějaký. Protož to místo, na kterém tělo Páně leželo, na tento čas se viděti nemuože, leč by toho mramorového kamene od- uarovdl, kterým přikryto jest; čehož jistě žádnému snadno, aby tím hejbati měl, nedopustí. Pravili mi, že léta Páně 1515, když jest císař turecký Selima- nus zemi Svatau pod suau moc podmanil a sám osobně do Jeruzaléma byl přijel, hrob Krysta Pána ohleduje tento kámen veliký, kterým to místo, na kterém tělo Krysta Pána leželo, přikryto jest, vyzdvihnauti kázal, domnívdje se, že by tu křes- tané nějaký veliký a znamenitý poklad měli, i nenalezše tu nic než místo prázdné, zase to přikryti a zadělati rozkázal, a darouauše gardyana a konvent Hory Syon, preč odjel; a tím kamenem že od té chuíle hejbáno není až posavád. Proč jest suatá Helena to místo tak ohraditi a přikryti dala, toho nevím; snad proto, aby po něm choditi a na ně šlapati nemohli a od něho nic neuráželi, ani ho jak porušovali, aneb pro nějakau jinau hodnau příčinu. A tak jeden konec na dýl toho hrobu dotýká stěny jeskyňky [ 115]
Strana 116
proti straně vejchodní, druhý proti západní; mezi hrob a stě- nu jeskyňky polední mohau tam ujíti čtyři osoby, stojíc vedlé sebe nad hrobem, totiž nad tím místem, které jest ohražené ka- menem a jest co nějaký oltář. U půlnoční strany jeskyňky stojí archa dřevěnná, stará, učadě- ná od světla a lamp, které tam hoří, a na ní namalováno, jak ješ- tě znáti, resurectio Christi, kterak Krystus Pán z hrobu vstává. Takový spuosob máš unitř jistě jeskyňky té, u které tělo Krys- ta Pána leželo, a hrobu Božího. Také se věděti má, že ta před- ní jeskyňka čtverhraná, která jest proti vejchodu připojená k Božímu hrobu, též i ta jeskyňka Božího hrobu, jsau obě z ská- ly samorostlé vytesané; a protož já je tuto ušudy jeskyňkami jmenuji, neb i suatý Lucianus hrob Páně jeskyní jmenuje, tě- mito slouy: »Antrum quoque illud, quod auulsis inferni ianuis corpus denuo redidit animatum« ec, než toliko že jsau zeunitř i unitř ozdobené a taflované taflemi neb tabulemi mramoro- vými a alabastrovými pěknými krom vrchu neb stropu unitř, kteréžto tafle drží se při ních na železích. Než kdyby ty tafle mramorové zeunitř i unitř odebral, zuostaly by jeskyňky samy o sobě z kamene samorostlého uytesané, tak jakž jsou toho času byly za Krysta Pána; než ta třetí kaplička zadní, kteró jest připojená k jeskyňce Božího hrobu proti západu, ta jest stavená a dělaná z kamení ec. Než svatá Helena, jak jsem nahoře pověděl, pro čest a chválu Boží a poctivost těch míst je tak mramorem ozdobiti dala, neb když Jozef z Arymatye uzau tělo Krysta Pána, obvinuv je u plátno čisté, uložil do hrobu svého nového, kterýž byl udělal u skále, a přivaliv kúmen veliký ke dveřuom hrobovým, odšel jest, jak o tom evangelistové píší. A ten kámen byl jest přivdlen k těm dveřuom malým jeskyňku Božího hrobu, kterého potom anděl Páně, sstaupiu s nebe, od- valiv, na něm se posadil; i seděti jest na něm bez pochyby musel u té přední jeskyňce čtverhrané, která jest před tau Božího hrobu; a též do té přední jsau Marye vešly, když spolu roz- mlauvaly: »Kdo nám odvdlí kámen od dveří hrobových?« — jako suatý Marek evangelista píše — a potom teprv všedše do hrobu, viděly mládence sedícího po pravé straně. Neb jak jsem [ 116 ]
proti straně vejchodní, druhý proti západní; mezi hrob a stě- nu jeskyňky polední mohau tam ujíti čtyři osoby, stojíc vedlé sebe nad hrobem, totiž nad tím místem, které jest ohražené ka- menem a jest co nějaký oltář. U půlnoční strany jeskyňky stojí archa dřevěnná, stará, učadě- ná od světla a lamp, které tam hoří, a na ní namalováno, jak ješ- tě znáti, resurectio Christi, kterak Krystus Pán z hrobu vstává. Takový spuosob máš unitř jistě jeskyňky té, u které tělo Krys- ta Pána leželo, a hrobu Božího. Také se věděti má, že ta před- ní jeskyňka čtverhraná, která jest proti vejchodu připojená k Božímu hrobu, též i ta jeskyňka Božího hrobu, jsau obě z ská- ly samorostlé vytesané; a protož já je tuto ušudy jeskyňkami jmenuji, neb i suatý Lucianus hrob Páně jeskyní jmenuje, tě- mito slouy: »Antrum quoque illud, quod auulsis inferni ianuis corpus denuo redidit animatum« ec, než toliko že jsau zeunitř i unitř ozdobené a taflované taflemi neb tabulemi mramoro- vými a alabastrovými pěknými krom vrchu neb stropu unitř, kteréžto tafle drží se při ních na železích. Než kdyby ty tafle mramorové zeunitř i unitř odebral, zuostaly by jeskyňky samy o sobě z kamene samorostlého uytesané, tak jakž jsou toho času byly za Krysta Pána; než ta třetí kaplička zadní, kteró jest připojená k jeskyňce Božího hrobu proti západu, ta jest stavená a dělaná z kamení ec. Než svatá Helena, jak jsem nahoře pověděl, pro čest a chválu Boží a poctivost těch míst je tak mramorem ozdobiti dala, neb když Jozef z Arymatye uzau tělo Krysta Pána, obvinuv je u plátno čisté, uložil do hrobu svého nového, kterýž byl udělal u skále, a přivaliv kúmen veliký ke dveřuom hrobovým, odšel jest, jak o tom evangelistové píší. A ten kámen byl jest přivdlen k těm dveřuom malým jeskyňku Božího hrobu, kterého potom anděl Páně, sstaupiu s nebe, od- valiv, na něm se posadil; i seděti jest na něm bez pochyby musel u té přední jeskyňce čtverhrané, která jest před tau Božího hrobu; a též do té přední jsau Marye vešly, když spolu roz- mlauvaly: »Kdo nám odvdlí kámen od dveří hrobových?« — jako suatý Marek evangelista píše — a potom teprv všedše do hrobu, viděly mládence sedícího po pravé straně. Neb jak jsem [ 116 ]
Strana 117
nahoře pověděl, dvéře do hrobu Páně jsou proti vejchodu a místo, kde leželo tělo jeho, jest při puolnoční straně stěny jes- kyňky; neb tělo Páně bylo jest položeno nohami proti vejchodu a hlavau proti západu. A tak bezpochyby anděl seděl jest na tom místě, tu kde Krysta Pána tělo leželo, kde nyní jest to místo co oltář obdělané a při- kryté tím hrubým kamenem na pravé straně jeskyňky Božího hrobu; neb i anděl k Maryjím řekl: »A aj, místo, kdežto jej byli položilivec, jak o tom suatu Marek uypisuje u poslední své ka. Též svatý Ján, když předběhl suatého Petra k hrobu, vešel jest do té přední jeskyňky a potom skloniu se i uhlédal prostě- radla ec; neb jináč do hrobu pohleděti nemohl než skloně se, neb jsau dvéřky do něho malé a nízké, jak máš nahoře. Neb i suatý Lukáš píše o suatým Petru, že schúliv se uzřel prostě- radla sama položená ec. Toto jsem proto tuto napsal, že někteří praví, že by Boží hrob, který nyní jest a se ukazuje v Jeruzalémě, nebyl ten pravý, u kterým tělo Krysta Pána leželo; ale já nepochybuji, že jest ten pravý hrob, neb se srounává s suatým čtením. I mohl by tuto někdo hlaupější říci: Pročpak se tak velice hrob Krysta Pána od křesťanuo velebí a slaví a u veliké poctivosti se má, více než to místo, na kterým na kříži ui- seti a trpěti aneb kde naroditi se jest ráčil? I věz, že Krystus Pán u hrobě nej- větší div učiniti a tu spasení náše uykonati a moc svého božství oká- zati jest ráčil; neb slavně z mrtuých ustav, svítězil nad smrtí, dáblem i peklem. Neb co by nám byl prospěl svým utělením, narozením i umuče- ním, kdyby byl z mrtuých neustal? Než z mrtvých ustau, spasení náše jest uykonal a jako silný vítězitel tru- umfuje, k otci svému nebeskému do nebe zase se jest bral. A protož sluš- ně a hodně hrob Krysta Pána před jinými místy svatými předek drží. k [ 117]
nahoře pověděl, dvéře do hrobu Páně jsou proti vejchodu a místo, kde leželo tělo jeho, jest při puolnoční straně stěny jes- kyňky; neb tělo Páně bylo jest položeno nohami proti vejchodu a hlavau proti západu. A tak bezpochyby anděl seděl jest na tom místě, tu kde Krysta Pána tělo leželo, kde nyní jest to místo co oltář obdělané a při- kryté tím hrubým kamenem na pravé straně jeskyňky Božího hrobu; neb i anděl k Maryjím řekl: »A aj, místo, kdežto jej byli položilivec, jak o tom suatu Marek uypisuje u poslední své ka. Též svatý Ján, když předběhl suatého Petra k hrobu, vešel jest do té přední jeskyňky a potom skloniu se i uhlédal prostě- radla ec; neb jináč do hrobu pohleděti nemohl než skloně se, neb jsau dvéřky do něho malé a nízké, jak máš nahoře. Neb i suatý Lukáš píše o suatým Petru, že schúliv se uzřel prostě- radla sama položená ec. Toto jsem proto tuto napsal, že někteří praví, že by Boží hrob, který nyní jest a se ukazuje v Jeruzalémě, nebyl ten pravý, u kterým tělo Krysta Pána leželo; ale já nepochybuji, že jest ten pravý hrob, neb se srounává s suatým čtením. I mohl by tuto někdo hlaupější říci: Pročpak se tak velice hrob Krysta Pána od křesťanuo velebí a slaví a u veliké poctivosti se má, více než to místo, na kterým na kříži ui- seti a trpěti aneb kde naroditi se jest ráčil? I věz, že Krystus Pán u hrobě nej- větší div učiniti a tu spasení náše uykonati a moc svého božství oká- zati jest ráčil; neb slavně z mrtuých ustav, svítězil nad smrtí, dáblem i peklem. Neb co by nám byl prospěl svým utělením, narozením i umuče- ním, kdyby byl z mrtuých neustal? Než z mrtvých ustau, spasení náše jest uykonal a jako silný vítězitel tru- umfuje, k otci svému nebeskému do nebe zase se jest bral. A protož sluš- ně a hodně hrob Krysta Pána před jinými místy svatými předek drží. k [ 117]
Strana 118
O spuosobu kaply Panny Maryje v kostele Božího hrobu, o kusu slaupu, u kterého Krystus Pan mrskán byl, a o jiných místech svatých v též kaple. KAPITOLA 26. d Božího hrobu, jdauc proti puolnoci asi 58 noh pod ten jeden prampauch toho ambitu, jsou 4 stupně kamenné nahoru a tu dvéře proti poledni. A těmi vejde se do neveliké kaply, zdúlí okolo 23 noh, zšíří 25 noh; a ta kapla jest dosti uysoká, na vdlní sklep sklenutá, a slove kapla blahoslavené Panny Marge. Tu kaplu mniší drží a křestané římští; do té jsme se byli nejprvé sešli a z nís pro- cesí ven vyšli, jakž máš napřed. A jest u té kaple oltář proti vejchodu, nad oltářem okno dosti veliké. V té kaple s levé strany oltáře jest almárka ve zdi neb slepé okno; u té stojí kus slaupu kamenného mramorového, k kterému Pán Krystus přivázán, u kterého mrskán a bičo- ván byl. Jest ho kus asi zdýlí puol druhé pídi, nevelmi tlustý, okrauhlý, barvy náčervené, a jest za mřížkau železnau hustau; však u té železné mřížce jest okenečko malé, toliko co tam ruka vejde, že se muož toho slaupu skrze ně rukau dotknúti. A to okenečko malé u té mřížce má zámek, že se muože zamy- kati. Před tau almárkau visí lampa a v ní se ustavičně svět- lo pálí. S pravé strany pak téhož oltáře jest též almárka ve zdi, u které někdy před lety drahný čas stál hrubý kus dřeva kříže sud- tého, na kterým Krystus Pán uiseti jest ráčil, kterého byla tu suatá Helena zanechala; ale nyní jeho tu není, neb jest preč odtud uzat a na to místo do té almárky postavili mniší aršič- ku dřevěnnau, na které suatý Frantíšek vyřezán. Též u té jisté kaple, kde oltář stojí, jest to místo, na kterém se [ 118 ]
O spuosobu kaply Panny Maryje v kostele Božího hrobu, o kusu slaupu, u kterého Krystus Pan mrskán byl, a o jiných místech svatých v též kaple. KAPITOLA 26. d Božího hrobu, jdauc proti puolnoci asi 58 noh pod ten jeden prampauch toho ambitu, jsou 4 stupně kamenné nahoru a tu dvéře proti poledni. A těmi vejde se do neveliké kaply, zdúlí okolo 23 noh, zšíří 25 noh; a ta kapla jest dosti uysoká, na vdlní sklep sklenutá, a slove kapla blahoslavené Panny Marge. Tu kaplu mniší drží a křestané římští; do té jsme se byli nejprvé sešli a z nís pro- cesí ven vyšli, jakž máš napřed. A jest u té kaple oltář proti vejchodu, nad oltářem okno dosti veliké. V té kaple s levé strany oltáře jest almárka ve zdi neb slepé okno; u té stojí kus slaupu kamenného mramorového, k kterému Pán Krystus přivázán, u kterého mrskán a bičo- ván byl. Jest ho kus asi zdýlí puol druhé pídi, nevelmi tlustý, okrauhlý, barvy náčervené, a jest za mřížkau železnau hustau; však u té železné mřížce jest okenečko malé, toliko co tam ruka vejde, že se muož toho slaupu skrze ně rukau dotknúti. A to okenečko malé u té mřížce má zámek, že se muože zamy- kati. Před tau almárkau visí lampa a v ní se ustavičně svět- lo pálí. S pravé strany pak téhož oltáře jest též almárka ve zdi, u které někdy před lety drahný čas stál hrubý kus dřeva kříže sud- tého, na kterým Krystus Pán uiseti jest ráčil, kterého byla tu suatá Helena zanechala; ale nyní jeho tu není, neb jest preč odtud uzat a na to místo do té almárky postavili mniší aršič- ku dřevěnnau, na které suatý Frantíšek vyřezán. Též u té jisté kaple, kde oltář stojí, jest to místo, na kterém se [ 118 ]
Strana 119
Pán nejprvé ukázal matce své blahoslavené Panně Maryji po svém zmrtu chustání. Ta kapla jest dlážděná mramorem rozličné barvy pěkně a prostřed ní u dláždění jest kámen mramorový hrubý, okrauh- lý; a to jest to místo, na kterém suatá Helena poznala, které jest pravé dřevo kříže, na kterým Krystus Pán viseti ráčil; jak o tom píše Euzebius Caesariensis in Historia ecclesiastica, u kníze 10, ka. 7, item in Historia quadripartita lib. 2, cap. 18; uide quoque Theodoriti episcopi Historiam ecclesiasticam lib. 1, cар. 18. Kdo chce, muož sobě tam ty historie sám přečísti; ale pro ty, kdo té kníhy nemají, tu historí tuto krátce položím. Suatá Helena královna, mátě císaře Konstantýna, jsauc Bož- ským unuknutím napomenutá, do Jeruzaléma přijela a tam na obyvatelích jeho pilně se vyptávala na místo, na kterém Krystus Pán na kříži viseti jest ráčil. Kteréžto proto nesnadné k nalezení jest bylo, neb od starých protivníkův pohanuou víry křesťanské na to místo obraz bo- hyně Venuše byl postaven, a to proto, jestliže by kdo z křesta- nův tu Krystu Pánu se modliti chtěl, u domnění všem by byl, že obrazu bohyně Venuše se modlí. I z té příčiny to místo jako u zapomenutí bylo jest přišlo. Ale když svatá Helena přiblížila se k místu tomu, kteréžto Božským znamením jí ukázáno bylo, obraz ten hanebný i vše- cky jiné věci z něho sházeti dala, a vyčistivše je, hluboce tři kříže nalezla, totiž kříž Krysta Pána a dvc, na kterých lotři uiseli, kteří s Krystem Pánem ukřižováni byli. Též přitom nalezla ten nápis, který byl Pilát dal na kříži při- biti, na kterým to stálo psáno: Ježíš Nazaretský král židovský; ale nevědauce, který by mezi těmi třmi kříži ten pravý byl, na kterým Pán a Spasitel uiseti jest ráčil, z toho zarmaucená by- la. Přihodilo se téhož času, že nějaká znamenitá žena toho místa velikau nemocí jsauc strápená, jako napoly umrlá leže- la. Svatý Macarius, který tehdáž biskupem jeruzalémským byl, ten když královnu suatau Helenu a jiné s ní spolu pochy- bující a očekávající viděl, rozkázal přinesti všecky ty tři kříže, kteří nalezeni byli, a pověděl: »Aj, nyní Pán Buoh vám okáže, [ 119 ]
Pán nejprvé ukázal matce své blahoslavené Panně Maryji po svém zmrtu chustání. Ta kapla jest dlážděná mramorem rozličné barvy pěkně a prostřed ní u dláždění jest kámen mramorový hrubý, okrauh- lý; a to jest to místo, na kterém suatá Helena poznala, které jest pravé dřevo kříže, na kterým Krystus Pán viseti ráčil; jak o tom píše Euzebius Caesariensis in Historia ecclesiastica, u kníze 10, ka. 7, item in Historia quadripartita lib. 2, cap. 18; uide quoque Theodoriti episcopi Historiam ecclesiasticam lib. 1, cар. 18. Kdo chce, muož sobě tam ty historie sám přečísti; ale pro ty, kdo té kníhy nemají, tu historí tuto krátce položím. Suatá Helena královna, mátě císaře Konstantýna, jsauc Bož- ským unuknutím napomenutá, do Jeruzaléma přijela a tam na obyvatelích jeho pilně se vyptávala na místo, na kterém Krystus Pán na kříži viseti jest ráčil. Kteréžto proto nesnadné k nalezení jest bylo, neb od starých protivníkův pohanuou víry křesťanské na to místo obraz bo- hyně Venuše byl postaven, a to proto, jestliže by kdo z křesta- nův tu Krystu Pánu se modliti chtěl, u domnění všem by byl, že obrazu bohyně Venuše se modlí. I z té příčiny to místo jako u zapomenutí bylo jest přišlo. Ale když svatá Helena přiblížila se k místu tomu, kteréžto Božským znamením jí ukázáno bylo, obraz ten hanebný i vše- cky jiné věci z něho sházeti dala, a vyčistivše je, hluboce tři kříže nalezla, totiž kříž Krysta Pána a dvc, na kterých lotři uiseli, kteří s Krystem Pánem ukřižováni byli. Též přitom nalezla ten nápis, který byl Pilát dal na kříži při- biti, na kterým to stálo psáno: Ježíš Nazaretský král židovský; ale nevědauce, který by mezi těmi třmi kříži ten pravý byl, na kterým Pán a Spasitel uiseti jest ráčil, z toho zarmaucená by- la. Přihodilo se téhož času, že nějaká znamenitá žena toho místa velikau nemocí jsauc strápená, jako napoly umrlá leže- la. Svatý Macarius, který tehdáž biskupem jeruzalémským byl, ten když královnu suatau Helenu a jiné s ní spolu pochy- bující a očekávající viděl, rozkázal přinesti všecky ty tři kříže, kteří nalezeni byli, a pověděl: »Aj, nyní Pán Buoh vám okáže, [ 119 ]
Strana 120
který ten pravý kříž jest, na kterém náš Pán a Spasitel viseti ráčil.« A ušedše spolu s králounau a lidem k té ženě, která nemocná byla, klekše na kolena, i modlil se Pánu Bohu, a uzau ten je- den kříž, jej na tělo té nemocné a napoly umrlé ženy položil; dle ona se nic lépe proto neměla. Potom vložil na ní i druhý kříž a tolikéž nic nebylo, až když uložil třetí a ten, který Pána na sobě nesl, jak se jím těla ne- mocné dotekl, ta hned ustala a zdráva jako kdy prvé byla. A po tom poznala suatá Helena, též i suatý Macarius a jiní, kteří při tom byli, že jest to pravé dřevo kříže, na kterým Pán uiseti ráčil, a ony dva že jsou těch lotruo, kteří s nim ukřižo- váni byli. Kde ten okrauhlý kámen jest prostřed té kaply, okazuje jej nám gardyan u procesí pravil, že by tu to místo bylo, na kterém se to stalo a kde kříž pravý Páně poznán byl. V té kaple na zdi, která jest na západ, visela tehdáž kortýna, na které stálo malováno, jak Krysta Pána v zahradě jímají; a tu jsau také stolice, u kterých mniší své hodiny říkají ec. Z té kaply jsau druhé dvéře ve zdi jeji puolnoční, kterými se jde ven z kostela do čistého sklepu, který jest za kostelem, kterémuž mniší říkají refectorium, a tu při tom sklepě jest kuchyně a malý dvorček a koliks komůrek. V tom sklepě jsme pojedli, když bylo po procesí, a sic tu mniší a jiní kněží křes- tanští, kteří v kostele Božího hrobu uždycky jsou a bydlejí, sobě jísti vdří a léhají, o čemž na svém místě praveno bude. Z té kaply Panny Marye, když vejdeš ven zase do kostela čtyř- mi stupni doluou, tu od toho nejdolejšího stupně asi 4 nohy jest v dláždění kámen veliký co mlejnský, mramorový bílý okrauhlý a u něm díra prostřed. A od toho nedaleko jest druhý takový kámen okrauhlý mra- morový veliký, bez díry, u témž dláždění. A to jsau ty místa, kde Pán po svém zmrtu chustání ukázal se Maryji Magda- lénské u spuosobu zahradníka; a jak nám ukazouali a pravili, že by na tom místě, kde ten kámen okrauhlý s děrau, měl státi Pán. Na tom pak místě, kde druhý okrauhlý kúmen, stála Marya Magdalénská, když k ní řekl: »Nechtěj se mne dotý- [ 120]
který ten pravý kříž jest, na kterém náš Pán a Spasitel viseti ráčil.« A ušedše spolu s králounau a lidem k té ženě, která nemocná byla, klekše na kolena, i modlil se Pánu Bohu, a uzau ten je- den kříž, jej na tělo té nemocné a napoly umrlé ženy položil; dle ona se nic lépe proto neměla. Potom vložil na ní i druhý kříž a tolikéž nic nebylo, až když uložil třetí a ten, který Pána na sobě nesl, jak se jím těla ne- mocné dotekl, ta hned ustala a zdráva jako kdy prvé byla. A po tom poznala suatá Helena, též i suatý Macarius a jiní, kteří při tom byli, že jest to pravé dřevo kříže, na kterým Pán uiseti ráčil, a ony dva že jsou těch lotruo, kteří s nim ukřižo- váni byli. Kde ten okrauhlý kámen jest prostřed té kaply, okazuje jej nám gardyan u procesí pravil, že by tu to místo bylo, na kterém se to stalo a kde kříž pravý Páně poznán byl. V té kaple na zdi, která jest na západ, visela tehdáž kortýna, na které stálo malováno, jak Krysta Pána v zahradě jímají; a tu jsau také stolice, u kterých mniší své hodiny říkají ec. Z té kaply jsau druhé dvéře ve zdi jeji puolnoční, kterými se jde ven z kostela do čistého sklepu, který jest za kostelem, kterémuž mniší říkají refectorium, a tu při tom sklepě jest kuchyně a malý dvorček a koliks komůrek. V tom sklepě jsme pojedli, když bylo po procesí, a sic tu mniší a jiní kněží křes- tanští, kteří v kostele Božího hrobu uždycky jsou a bydlejí, sobě jísti vdří a léhají, o čemž na svém místě praveno bude. Z té kaply Panny Marye, když vejdeš ven zase do kostela čtyř- mi stupni doluou, tu od toho nejdolejšího stupně asi 4 nohy jest v dláždění kámen veliký co mlejnský, mramorový bílý okrauhlý a u něm díra prostřed. A od toho nedaleko jest druhý takový kámen okrauhlý mra- morový veliký, bez díry, u témž dláždění. A to jsau ty místa, kde Pán po svém zmrtu chustání ukázal se Maryji Magda- lénské u spuosobu zahradníka; a jak nám ukazouali a pravili, že by na tom místě, kde ten kámen okrauhlý s děrau, měl státi Pán. Na tom pak místě, kde druhý okrauhlý kúmen, stála Marya Magdalénská, když k ní řekl: »Nechtěj se mne dotý- [ 120]
Strana 121
kativ ec, jak o tom píše suatý Ján evangelista ve 20. kapitole. Od těch dudu kamenuo jde se proti vejchodu pod klenutí, které jest mezi kuorem kostela toho a zdí kostelní; neb jsau mezi kuorem a zdí na půlnoci tří slaupy a od těch jeden sklep křížo- vý jest překlenutý k kuoru a druhý ke zdi kostelní puolnoční. A tu u té kostelní zdi na puolnoci jsau dvéře proti poledni ven za kostel na jakús plácek obezděný ec. A tak jdúc proti vejchodní straně od těch dudu kamenuo okrauhlých u témž kostele mezi kuorem a zdí kostelní asi 30 noh, přijde se před kaplici. A stoje proti dveřuom té kaplice, jest po pravé straně při zdi oltář kamenný na dodu slaupích a před ním u zemi dvě díře okrauhlé; ty dvéřce od té kaplice jsou proti západu, dosti veliké. Vedlé těch jdauc tam na levé straně jsau malé dvéřky a po pravé straně byly také někdy takové druhé, ale nyní jsou zazděné. A když tam vejdeš, jest unitř kaplice neveliká, zdýlí 16 noh, zšíří pak 17 a zvejší asi látra. Ta má uprostřed dva slaupy, na které jest sklenutá ode zdi; není do ní žádného okna, než oltář u ní proti vejchodu, nad oltářem místo archy namalo- vaný obraz Panny Marye, ana drží děťátko; a tu hoří lampa ustavičně. Pod oltářem pak jest, co by nějaké korejtko bylo široké, ozdo- bené mramorem; okazuje nám to místo gardyan pravil, že by na tom místě Krustus Pán seděti ráčil, prvé než ho na kříž ubili. Z té kapličky když vyjdeš zase do kostela, jde se proti vejchodu a tu jest již trošku auže mezi kuorem a zdí kostelní, neb není než jeden sklep od kuoru ke zdi půlnoční kostela překlenutý. Několik krokuou ode dueří té kaplice jest jiná kaplice malá, neb radějí austupek, okrauhle dělaný se všech strán krom z té stra- ny, kterou jde do kostela, neb tu jest odeuřená všecka od země až nahoru do klenutí; jest též nahoře okrauhle sklenutá, zvej- ší okolo 4 láter. Do které se nahoru musí jíti od země po třech stupních, a kde jest do kostela odeuřená, jest zšíří 14 noh. V té stojí oltář mezi půlnocí a nejchodem, a tu kde ten oltář stojí, jest to místo, na kterém Krystu Pánu smíšeli žluč s octem, a napojivše haubu, uložili na trest a podali mu na kříž píti, jak o tom píše svatý Ján evangelista u 19. ka. [ 121]
kativ ec, jak o tom píše suatý Ján evangelista ve 20. kapitole. Od těch dudu kamenuo jde se proti vejchodu pod klenutí, které jest mezi kuorem kostela toho a zdí kostelní; neb jsau mezi kuorem a zdí na půlnoci tří slaupy a od těch jeden sklep křížo- vý jest překlenutý k kuoru a druhý ke zdi kostelní puolnoční. A tu u té kostelní zdi na puolnoci jsau dvéře proti poledni ven za kostel na jakús plácek obezděný ec. A tak jdúc proti vejchodní straně od těch dudu kamenuo okrauhlých u témž kostele mezi kuorem a zdí kostelní asi 30 noh, přijde se před kaplici. A stoje proti dveřuom té kaplice, jest po pravé straně při zdi oltář kamenný na dodu slaupích a před ním u zemi dvě díře okrauhlé; ty dvéřce od té kaplice jsou proti západu, dosti veliké. Vedlé těch jdauc tam na levé straně jsau malé dvéřky a po pravé straně byly také někdy takové druhé, ale nyní jsou zazděné. A když tam vejdeš, jest unitř kaplice neveliká, zdýlí 16 noh, zšíří pak 17 a zvejší asi látra. Ta má uprostřed dva slaupy, na které jest sklenutá ode zdi; není do ní žádného okna, než oltář u ní proti vejchodu, nad oltářem místo archy namalo- vaný obraz Panny Marye, ana drží děťátko; a tu hoří lampa ustavičně. Pod oltářem pak jest, co by nějaké korejtko bylo široké, ozdo- bené mramorem; okazuje nám to místo gardyan pravil, že by na tom místě Krustus Pán seděti ráčil, prvé než ho na kříž ubili. Z té kapličky když vyjdeš zase do kostela, jde se proti vejchodu a tu jest již trošku auže mezi kuorem a zdí kostelní, neb není než jeden sklep od kuoru ke zdi půlnoční kostela překlenutý. Několik krokuou ode dueří té kaplice jest jiná kaplice malá, neb radějí austupek, okrauhle dělaný se všech strán krom z té stra- ny, kterou jde do kostela, neb tu jest odeuřená všecka od země až nahoru do klenutí; jest též nahoře okrauhle sklenutá, zvej- ší okolo 4 láter. Do které se nahoru musí jíti od země po třech stupních, a kde jest do kostela odeuřená, jest zšíří 14 noh. V té stojí oltář mezi půlnocí a nejchodem, a tu kde ten oltář stojí, jest to místo, na kterém Krystu Pánu smíšeli žluč s octem, a napojivše haubu, uložili na trest a podali mu na kříž píti, jak o tom píše svatý Ján evangelista u 19. ka. [ 121]
Strana 122
V té kaplici před oltářem uisí lampa, ale tehdáž nehořela. Byly do té kaply neb austupku někdy okna, jedno veliké a dvě malé; ale nyní jsou zazděné. Pojda odtud nedaleko některý krok, mezi kuorem a zdí kostelní jest opět druhá taková kaplice neb austupek, okrauhle se všech strán stavená krom té strany do kostela, kterážto jest odevře- ná, té kaply zvejší; a ta má na šíř dole 15 noh a u ní oltář mezi puolnocí a vejchodem. Před tím visí lampa a ta tehdáž hořela. Do té byly někdy tři okna, jakž znáti, ale nyní jsau zazděné. V té kaplici, kde oltář stojí, jest to místo, na kterém rytíři ukři- žovauše Krysta Pána losy o jeho sukni metali. O kaple svaté Heleny a císaře Constantyna a místu tom, kde kříž Krysta Pána byl nalezen. KAPITOLA 27. d té kaplice dále jdauc okolo kůru asi krok, jsou dvéře dosti veliké proti západu; těmi když vejdeš, jest plácek malý asi kroku. A tu se začíná schod kamenný široký. Potom jde se dolu po 29 stupních kamenných, až se vejde do čisté kaply, která slove kapla suaté Heleny a Constantyna císaře, kterážto jest zdýlí 30 noh od posledního stupně, až kde se kuor počíná, zšíří pak 45 noh, dosti vysoká. V té kaple po levé i po pravé straně při zemi jsou lavičky neb sedadla ka- menná zšíří 1 nohy, a jest všecka dlážděná kamenem štu- kovým. Jest také sklenutá na čtyři slaupy; u kterémžto klenutí nahoře jest okrauhlá vížka, okrauhle neb chocholatě sklenutá, a u té po stranách okna, kterými světlo shuory doluo jde, neb jest ušecka u zemi krom té vížky, která jest nahoře u klenutí. Té kaply kůr kde se počíná, jest přezděno zídkau zvejší asi půl druhého lokte; a u té dole při zemi jsau též sedadla kamenná. [ 122]
V té kaplici před oltářem uisí lampa, ale tehdáž nehořela. Byly do té kaply neb austupku někdy okna, jedno veliké a dvě malé; ale nyní jsou zazděné. Pojda odtud nedaleko některý krok, mezi kuorem a zdí kostelní jest opět druhá taková kaplice neb austupek, okrauhle se všech strán stavená krom té strany do kostela, kterážto jest odevře- ná, té kaply zvejší; a ta má na šíř dole 15 noh a u ní oltář mezi puolnocí a vejchodem. Před tím visí lampa a ta tehdáž hořela. Do té byly někdy tři okna, jakž znáti, ale nyní jsau zazděné. V té kaplici, kde oltář stojí, jest to místo, na kterém rytíři ukři- žovauše Krysta Pána losy o jeho sukni metali. O kaple svaté Heleny a císaře Constantyna a místu tom, kde kříž Krysta Pána byl nalezen. KAPITOLA 27. d té kaplice dále jdauc okolo kůru asi krok, jsou dvéře dosti veliké proti západu; těmi když vejdeš, jest plácek malý asi kroku. A tu se začíná schod kamenný široký. Potom jde se dolu po 29 stupních kamenných, až se vejde do čisté kaply, která slove kapla suaté Heleny a Constantyna císaře, kterážto jest zdýlí 30 noh od posledního stupně, až kde se kuor počíná, zšíří pak 45 noh, dosti vysoká. V té kaple po levé i po pravé straně při zemi jsou lavičky neb sedadla ka- menná zšíří 1 nohy, a jest všecka dlážděná kamenem štu- kovým. Jest také sklenutá na čtyři slaupy; u kterémžto klenutí nahoře jest okrauhlá vížka, okrauhle neb chocholatě sklenutá, a u té po stranách okna, kterými světlo shuory doluo jde, neb jest ušecka u zemi krom té vížky, která jest nahoře u klenutí. Té kaply kůr kde se počíná, jest přezděno zídkau zvejší asi půl druhého lokte; a u té dole při zemi jsau též sedadla kamenná. [ 122]
Strana 123
V tom přehražení pak jsau dvoje dvéře a dva stupně, po kte- rých se jde nahoru; za tau zídkau kuor té kaply jest zšíří 33 noh, maje po levé i po pravé straně lavičky kamenné. Na- dýl pak jest od dvéřec až k oltáři 13 noh, a ten jest takovým spuosobem dělaný: stojí proti vejchodu 2 austupkové co ně- jaké kapličky malé, okrauhle stavené a nahoře též okrauhle sklenuté, dosti uysoké asi na dvě látra aneb více; a jsou zdí jedna od druhé přehražené a z té strany proti západu do kaply oteuřené od země až do vrchu. A u těch austupcích téhož kuoru jsau oltáři, u každé jeden, okolo kterýchž muož se objíti vuokol a vuokol svobodně. V tom austupku, který jest po levé straně, stojí oltář větší nežli u oné druhé po pravé straně; a ten byl tehdáž přikrytý ubrusy a ostřený, jakž obyčej jest oltáře přikrejvati křestanuom. Před oběma těmi oltáři visí lampy a světlo se u nich tehdáž pálilo. Na levé straně toho kuoru a těch austupkuou jest okno co kostelní, dosti hrubé, které jde do dolejší kaply; a po té straně jest též schod neb šíje doluo, a ten jest přehražen zídkau ne- vysokau, asi člověku do brady od kůru. Na tu zídku se uchází po třech stupních nahoru. A tu jest jakýs kámen široký, okrauhlý a křížkuou u něm mnoho uyrytých, kdež praví, že by na tom kameni měla se- děti svatá Helena dívdjíce se, když kopali a kříž Páně na- lezli ec. Z té kaply hořejší, o které jsem již psal, jde se do jiné kaply dolejší po 11 stupních kamenných, dosti veliké, kterážto uše- cka jest z skály samorostlé uytesaná, zšíří okolo 28 noh, zdýlí od schodu až k oltáři, který u ní jest, 25 noh, zvejší asi okolo dvau láter neb víc, ač všudy jednostejně uysoká není, někde nižší, někde vyšší. A ta kaplice neb jeskyně není klenutá, než uytesaná z holé skály; a nahoře jsú u stropě u skále jakés tři díry čtverhrané, dle nejde jimi žádné světlo shuory, než jest tam tma, co toliko lampy, které tu hoří, světlo dávají. Kterými děrami, jakž mi pravili, někdy voda tekávala, neb tu jest také i umyuadlo; dle na ten čas, když jsem já tam byl nebylo tu žádné vody. V též kaple neb jeskyni proti vejchodu jest ustaven obzuláštní [ 123 ]
V tom přehražení pak jsau dvoje dvéře a dva stupně, po kte- rých se jde nahoru; za tau zídkau kuor té kaply jest zšíří 33 noh, maje po levé i po pravé straně lavičky kamenné. Na- dýl pak jest od dvéřec až k oltáři 13 noh, a ten jest takovým spuosobem dělaný: stojí proti vejchodu 2 austupkové co ně- jaké kapličky malé, okrauhle stavené a nahoře též okrauhle sklenuté, dosti uysoké asi na dvě látra aneb více; a jsou zdí jedna od druhé přehražené a z té strany proti západu do kaply oteuřené od země až do vrchu. A u těch austupcích téhož kuoru jsau oltáři, u každé jeden, okolo kterýchž muož se objíti vuokol a vuokol svobodně. V tom austupku, který jest po levé straně, stojí oltář větší nežli u oné druhé po pravé straně; a ten byl tehdáž přikrytý ubrusy a ostřený, jakž obyčej jest oltáře přikrejvati křestanuom. Před oběma těmi oltáři visí lampy a světlo se u nich tehdáž pálilo. Na levé straně toho kuoru a těch austupkuou jest okno co kostelní, dosti hrubé, které jde do dolejší kaply; a po té straně jest též schod neb šíje doluo, a ten jest přehražen zídkau ne- vysokau, asi člověku do brady od kůru. Na tu zídku se uchází po třech stupních nahoru. A tu jest jakýs kámen široký, okrauhlý a křížkuou u něm mnoho uyrytých, kdež praví, že by na tom kameni měla se- děti svatá Helena dívdjíce se, když kopali a kříž Páně na- lezli ec. Z té kaply hořejší, o které jsem již psal, jde se do jiné kaply dolejší po 11 stupních kamenných, dosti veliké, kterážto uše- cka jest z skály samorostlé uytesaná, zšíří okolo 28 noh, zdýlí od schodu až k oltáři, který u ní jest, 25 noh, zvejší asi okolo dvau láter neb víc, ač všudy jednostejně uysoká není, někde nižší, někde vyšší. A ta kaplice neb jeskyně není klenutá, než uytesaná z holé skály; a nahoře jsú u stropě u skále jakés tři díry čtverhrané, dle nejde jimi žádné světlo shuory, než jest tam tma, co toliko lampy, které tu hoří, světlo dávají. Kterými děrami, jakž mi pravili, někdy voda tekávala, neb tu jest také i umyuadlo; dle na ten čas, když jsem já tam byl nebylo tu žádné vody. V též kaple neb jeskyni proti vejchodu jest ustaven obzuláštní [ 123 ]
Strana 124
vejstupek k straně puolnoční jeskyně, okrauhlý z kamení, a u tom jest oltář, okolo kteréhož se muože jíti vuokol a vuokol; a ten byl tehdáž obestřený ubrusy a na něm místo archy stojí kříž dřevěnný, na kterémž jest nahoře nápis: Jesus Nazare- nus ec a koruna a při tom s jedné strany kopí dřevěnné a z druhé na holi hauba. Na kříži není namalováno Boží umu- čení, než toliko ruce a nohy a prostřed kříže srdce. Po levé straně téhož oltáře u též jeskyni nedaleko od něho jest vytesaný z skály vejstupek, málo vejš než člověka zvejší; a tu jakás zídka, asi kroku zdýlí, a dřevo přiložené, aby tam ujíti nemohl. A tu namalovaný kříž sprosta rudkau a jakés řecké litery okolo něho; a visí nad tím místem 4 lampy a světlo se u nich tehdáž pálilo. A tu jest to místo, na kterémž svatá Helena nalezla tři kříže, kříž Krysta Pána a dva jiné kříže, na kterých lotři viseli, hře- by a jiné věci ec, jakž máš o tom dole historí; a jak tomu roz- uměti, musel jest tu prve býti příkop městský města Jeruza- léma, které za Krysta Pána bylo. Též u té kaple neb jeskyni jsou skuoro vůkol vytesané z skály lavičky; není tam do ní žádného okna, neb jest všecka u zemi hluboko. Jest nedaleko od schodu u též jeskyni jakás díra u skále ne- hluboká, obezděná nízkau zídkau. Z té kaplice jde se nahoru do druhé, suaté Heleny, a z té tepru ven do kostela ec. A poněvádž se tuto zmínka děje o nalezení dřeva kříže sva- tého, na kterým Krystus Pán jsa přibit umříti jest ráčil, za potřebné mi se vidí, abych o tom historí, kterak jest od suaté Heleny nalezen, tuto krátce položil. [ 124]
vejstupek k straně puolnoční jeskyně, okrauhlý z kamení, a u tom jest oltář, okolo kteréhož se muože jíti vuokol a vuokol; a ten byl tehdáž obestřený ubrusy a na něm místo archy stojí kříž dřevěnný, na kterémž jest nahoře nápis: Jesus Nazare- nus ec a koruna a při tom s jedné strany kopí dřevěnné a z druhé na holi hauba. Na kříži není namalováno Boží umu- čení, než toliko ruce a nohy a prostřed kříže srdce. Po levé straně téhož oltáře u též jeskyni nedaleko od něho jest vytesaný z skály vejstupek, málo vejš než člověka zvejší; a tu jakás zídka, asi kroku zdýlí, a dřevo přiložené, aby tam ujíti nemohl. A tu namalovaný kříž sprosta rudkau a jakés řecké litery okolo něho; a visí nad tím místem 4 lampy a světlo se u nich tehdáž pálilo. A tu jest to místo, na kterémž svatá Helena nalezla tři kříže, kříž Krysta Pána a dva jiné kříže, na kterých lotři viseli, hře- by a jiné věci ec, jakž máš o tom dole historí; a jak tomu roz- uměti, musel jest tu prve býti příkop městský města Jeruza- léma, které za Krysta Pána bylo. Též u té kaple neb jeskyni jsou skuoro vůkol vytesané z skály lavičky; není tam do ní žádného okna, neb jest všecka u zemi hluboko. Jest nedaleko od schodu u též jeskyni jakás díra u skále ne- hluboká, obezděná nízkau zídkau. Z té kaplice jde se nahoru do druhé, suaté Heleny, a z té tepru ven do kostela ec. A poněvádž se tuto zmínka děje o nalezení dřeva kříže sva- tého, na kterým Krystus Pán jsa přibit umříti jest ráčil, za potřebné mi se vidí, abych o tom historí, kterak jest od suaté Heleny nalezen, tuto krátce položil. [ 124]
Strana 125
Kterak kříž Krysta Pána od svaté Heleny jest nalezen. KAPITOLA 28. uatá Helena jsauc již žena stará, božským unuknutím na- pomenuta, z Constantynopoli od syna svého císaře Con- stantýna do země Suaté do Jeruzaléma se jest uypravi- la, toho aumyslu jsauc, aby hrobu Krysta Pána a dřeva kříže suatého, jesliček i jiných pozustalých památek Pána a Spasite- le našeho hledala a ty místa stavením a chrámy nákladnými ke cti a chuále Pánu Bohu ušemohúcímu ozdobiti aby dala. Protož do Jeruzaléma se přibrauše, suatého Macaria, toho času biskupa jeruzalémského, též také vládaře a zprávce té krajiny i jiných všech křestanuou, tehdáž tu bydlejících, před sebe povolati dala, na nich se pilně vyptávajíc, věděli-li by co o dřevu kříže, na kterým Krystus Pán uiseti jest ráčil, kde by bylo. I nemohše se nic na křestanech doptati, s radau suatého Ma- caria a jiných křesťanuou všech Židuou, kteříž tehdáž u té krajině bydleli, před sebe zavolati rozkázala, tolikéž se na nich o kříži Krysta Pána (věděli-li by co o něm, kam by se po umučení jeho děl) vyptávajíc. A když oni přeli a pravili, že o něm nic nevědí, i rozkázala královna veliký oheň udě- lati a ty ušecky Židy do něho, aby spáleni byli, umetati. Židé vidauce, že zemříti musí, suaté Heleny za prodlení žá- dali, aby o to spolu rozmlauvání míti mohli, čehož jim krá- lovna dopustila. I když jsou spolu o tom rozmlauuali a se radili, byl jest mezi nimi jeden starý Žid, jménem Júdas, kterýžto jiným oznámil, kterak otec jeho mnohokrát jemu to místo ukazoual, kde by ten kříž byl, a že jest mu rozprávíval, kterak otec jeho (to jest děd Júduo) Zacheus též to místo jemu ukazovdl a prorockým du- chem předpovídal, když to dřevo nalezeno a vyzdviženo bude, tehdy město Jeruzalém zase vystaveno a zvelebeno býti má ec. [ 125]
Kterak kříž Krysta Pána od svaté Heleny jest nalezen. KAPITOLA 28. uatá Helena jsauc již žena stará, božským unuknutím na- pomenuta, z Constantynopoli od syna svého císaře Con- stantýna do země Suaté do Jeruzaléma se jest uypravi- la, toho aumyslu jsauc, aby hrobu Krysta Pána a dřeva kříže suatého, jesliček i jiných pozustalých památek Pána a Spasite- le našeho hledala a ty místa stavením a chrámy nákladnými ke cti a chuále Pánu Bohu ušemohúcímu ozdobiti aby dala. Protož do Jeruzaléma se přibrauše, suatého Macaria, toho času biskupa jeruzalémského, též také vládaře a zprávce té krajiny i jiných všech křestanuou, tehdáž tu bydlejících, před sebe povolati dala, na nich se pilně vyptávajíc, věděli-li by co o dřevu kříže, na kterým Krystus Pán uiseti jest ráčil, kde by bylo. I nemohše se nic na křestanech doptati, s radau suatého Ma- caria a jiných křesťanuou všech Židuou, kteříž tehdáž u té krajině bydleli, před sebe zavolati rozkázala, tolikéž se na nich o kříži Krysta Pána (věděli-li by co o něm, kam by se po umučení jeho děl) vyptávajíc. A když oni přeli a pravili, že o něm nic nevědí, i rozkázala královna veliký oheň udě- lati a ty ušecky Židy do něho, aby spáleni byli, umetati. Židé vidauce, že zemříti musí, suaté Heleny za prodlení žá- dali, aby o to spolu rozmlauvání míti mohli, čehož jim krá- lovna dopustila. I když jsou spolu o tom rozmlauuali a se radili, byl jest mezi nimi jeden starý Žid, jménem Júdas, kterýžto jiným oznámil, kterak otec jeho mnohokrát jemu to místo ukazoual, kde by ten kříž byl, a že jest mu rozprávíval, kterak otec jeho (to jest děd Júduo) Zacheus též to místo jemu ukazovdl a prorockým du- chem předpovídal, když to dřevo nalezeno a vyzdviženo bude, tehdy město Jeruzalém zase vystaveno a zvelebeno býti má ec. [ 125]
Strana 126
Židé to od Júdy slyšíce z toho veseli byli, že tudy od smrti vy- svobozeni budau. Však proto Júdovi přikázali, aby toho místa nijak královně neukazoval, leč bude museti; a on jim slíbil, že tak učiní. I předstaupivše ušichni před královnu, Júdu za sebe vystavili a suaté Heleně oznámili, že jsau se na otázku její radili a pil- ně mezi sebau (věděl-li by kdo z nich o tom kříži, kde by byl) vuptávali, že se nic jiného doptati nemohau, než toliko mezi nimi tento starý Júdas o tom kříži nětco věděti by měl; a jest- liže on neví, že oni také nevědí, by pak ihned ušickni měli smrtí zemříti. Královna to slyšeci jiné Židy propustila a Júdy se chopiti ká- zala, ptaje se jeho o kříži Krysta Pána, ví-li o něm co, kde by byl, aby jí oznámil. Júdas velmi příti počal, že by o něm nic nevěděl. Svatá Helena se rozhněuauše do nějaké hluboké a pusté cisterny Júdu pustiti rozkázala, tam ho chtíc dáti hladem umořiti. Júdas do třetího dne u té cisterně tam seděl a vida, že nezbytí, volal prose, aby ven uytažen byl, že všecko rád pověděti a okázati chce. To když královně pověděno bylo, Júdu z té cisterny uytáhnú- ti a před se přivesti rozkázala. Tu Júdas svaté Heleně ozná- mil, kterak otec jeho jemu jest to místo, kde by ten kříž byl, okazoval a rozprávíval, kteraké proroctuí o tom dřevě od dě- da Júdova a otce svého Zachea slejchával. Hned královna bez meškání s biskupem suatým Makaryem a s jinými křestany s veselím k tomu místu za Júdau šla. A tu ušickni klekli a Pánu Bohu ušemohúcímu se modlili, aby jim ráčil zjeviti znameníjeho suatého umučení, dřevo kříže suatého. I ustavše královna Júdovi rozkázala kopati na tom místě, kte- réž jí okázal, a jiní křestané mu pomáhali. A tak hluboko kopavše tři kříže nalezli, též nápis, který byl nad křížem Pána Krysta, a hřeby, jak o tom máš napřed his- torí z Euzebia ec. Někteří tomu chtějí, což i podobného jest, když jsou tělo Krys- ta Pána s kříže sňali, též i těla těch dodu lotruo, kteří s nim ukřižováni byli, že jsau ty kříže do příkopu městského tehdáž města Jeruzaléma, který tu u té zahrady nedaleko byl, u které [ 126 ]
Židé to od Júdy slyšíce z toho veseli byli, že tudy od smrti vy- svobozeni budau. Však proto Júdovi přikázali, aby toho místa nijak královně neukazoval, leč bude museti; a on jim slíbil, že tak učiní. I předstaupivše ušichni před královnu, Júdu za sebe vystavili a suaté Heleně oznámili, že jsau se na otázku její radili a pil- ně mezi sebau (věděl-li by kdo z nich o tom kříži, kde by byl) vuptávali, že se nic jiného doptati nemohau, než toliko mezi nimi tento starý Júdas o tom kříži nětco věděti by měl; a jest- liže on neví, že oni také nevědí, by pak ihned ušickni měli smrtí zemříti. Královna to slyšeci jiné Židy propustila a Júdy se chopiti ká- zala, ptaje se jeho o kříži Krysta Pána, ví-li o něm co, kde by byl, aby jí oznámil. Júdas velmi příti počal, že by o něm nic nevěděl. Svatá Helena se rozhněuauše do nějaké hluboké a pusté cisterny Júdu pustiti rozkázala, tam ho chtíc dáti hladem umořiti. Júdas do třetího dne u té cisterně tam seděl a vida, že nezbytí, volal prose, aby ven uytažen byl, že všecko rád pověděti a okázati chce. To když královně pověděno bylo, Júdu z té cisterny uytáhnú- ti a před se přivesti rozkázala. Tu Júdas svaté Heleně ozná- mil, kterak otec jeho jemu jest to místo, kde by ten kříž byl, okazoval a rozprávíval, kteraké proroctuí o tom dřevě od dě- da Júdova a otce svého Zachea slejchával. Hned královna bez meškání s biskupem suatým Makaryem a s jinými křestany s veselím k tomu místu za Júdau šla. A tu ušickni klekli a Pánu Bohu ušemohúcímu se modlili, aby jim ráčil zjeviti znameníjeho suatého umučení, dřevo kříže suatého. I ustavše královna Júdovi rozkázala kopati na tom místě, kte- réž jí okázal, a jiní křestané mu pomáhali. A tak hluboko kopavše tři kříže nalezli, též nápis, který byl nad křížem Pána Krysta, a hřeby, jak o tom máš napřed his- torí z Euzebia ec. Někteří tomu chtějí, což i podobného jest, když jsou tělo Krys- ta Pána s kříže sňali, též i těla těch dodu lotruo, kteří s nim ukřižováni byli, že jsau ty kříže do příkopu městského tehdáž města Jeruzaléma, který tu u té zahrady nedaleko byl, u které [ 126 ]
Strana 127
Pán ukřižován jest, umetáni byli a potom u příkopě smetmi a jinými nečistotami zasuti byli a tam leželi, až od Júdy a suaté Heleny nalezeni jsau ec. O tom Júdovi píší, že jest potom u Krysta Pána uvěřil a po- křtiti se dal. A tak máš krátce historí o nalezení dřeva kříže suatého od krá- lovny suaté Heleny; to se dálo po Božím umučení, léta 2stého 96. Když se pak vejde ven z kaply suaté Heleny zase do kostela, tu jdauc maličko dále okolo kuoru, asi krok ode dveří jest opět kaplice neb vejstupek na vejchod, okrúhle stavený a z té stra- ny do kostela otevřený. A jsou dva stupně od země vejš nahoru do té kaplice, kteráž dřevěnnau mřéží od kostela přehražená jest; u té stojí oltář, okolo kterého se muože jíti vuokol a uuokol. Pod tím jest kus slaupu kamenného, na kterým Pán ráčil seděti u domě Pilá- tově, když mu na hlavu jeho korunu trnovú kladli; ten kus slaupu jest za mřížkau dřevěnnau prostau pod oltářem. Bylo do té kaplice někdy také okno dlauhé kostelní, ale nyní jest za- zděno; drží jí křestané řečtí a jest ozdobená podlé jich obyčeje. O kaple huory Calvarye, kde Krystus Pán ukřižován byl, a o jiných místech svatých v též kaple. KAPITOLA 29. d té kaply jdauc vždy okolo kuoru, uhna se trošku proti poledni asi 24 noh, příjde se k schuodku kamennému, kterýžto jest zšíří na puol druhého lokte. A tu vejda 9 stupni nahoru proti straně vejchodní, jsau dvéře; skrze ty když projdeš, uhneš se proti poledni a jdeš nahoru ji- ných 9 stupňuou opět skrze jiné dvéře, které jsau na puolnoci. Těmi se vejde do čisté a dost veliké čtverhrané kaply, která slove kapla hory Kaluarye. Do té z kostela od země jest 18 [ 127]
Pán ukřižován jest, umetáni byli a potom u příkopě smetmi a jinými nečistotami zasuti byli a tam leželi, až od Júdy a suaté Heleny nalezeni jsau ec. O tom Júdovi píší, že jest potom u Krysta Pána uvěřil a po- křtiti se dal. A tak máš krátce historí o nalezení dřeva kříže suatého od krá- lovny suaté Heleny; to se dálo po Božím umučení, léta 2stého 96. Když se pak vejde ven z kaply suaté Heleny zase do kostela, tu jdauc maličko dále okolo kuoru, asi krok ode dveří jest opět kaplice neb vejstupek na vejchod, okrúhle stavený a z té stra- ny do kostela otevřený. A jsou dva stupně od země vejš nahoru do té kaplice, kteráž dřevěnnau mřéží od kostela přehražená jest; u té stojí oltář, okolo kterého se muože jíti vuokol a uuokol. Pod tím jest kus slaupu kamenného, na kterým Pán ráčil seděti u domě Pilá- tově, když mu na hlavu jeho korunu trnovú kladli; ten kus slaupu jest za mřížkau dřevěnnau prostau pod oltářem. Bylo do té kaplice někdy také okno dlauhé kostelní, ale nyní jest za- zděno; drží jí křestané řečtí a jest ozdobená podlé jich obyčeje. O kaple huory Calvarye, kde Krystus Pán ukřižován byl, a o jiných místech svatých v též kaple. KAPITOLA 29. d té kaply jdauc vždy okolo kuoru, uhna se trošku proti poledni asi 24 noh, příjde se k schuodku kamennému, kterýžto jest zšíří na puol druhého lokte. A tu vejda 9 stupni nahoru proti straně vejchodní, jsau dvéře; skrze ty když projdeš, uhneš se proti poledni a jdeš nahoru ji- ných 9 stupňuou opět skrze jiné dvéře, které jsau na puolnoci. Těmi se vejde do čisté a dost veliké čtverhrané kaply, která slove kapla hory Kaluarye. Do té z kostela od země jest 18 [ 127]
Strana 128
stupňuo a ta má nadúl okolo 33 noh, rozuměj od západu proti vejchodu, zšíří pak tolikéž, zvejší okolo půl druhého látra. Ta kapla má uprostřed slaup kamenný čtverhraný, na který jest ode zdi sklenutá; u toho slaupu uisela zástěra, kterau se muože zastříti to místo, kde kříž stál. Strop té kaply neb sklep nahoře byl jest malovaný dílem vy- sazovaným a zlatem (takovým dílem, jakým jest Saudný den na zámku pražském na kostele svatého Václava zeunitřec) vel- mi pěkně; a jest malováno, jak ještě znáti, kterak Pán Krystus ustupuje na nebe, a jiné figury. Ale na některých místech dynch opadl starostí, že dobře znáti není, co jest bylo, a díl učaděno od světel a lamp, které tam hoří. Dlážděná jest také velmi pěkně a vysazovaná kausky mramorovými rozličné baroy tím spuosobem jako kostel sua- tého Marka v Benátkách, kdo u něm byl. Též od západní strany kapla ta až dopolu k slaupu má 16 noh mých zdýlí a jest níže dláždění než druhá polovice proti vej- chodu, která jest vejš dlážděná o puol lokte, sic po stranách jest všecka ozdobená neb taflovaná táflemi neb tabulemi vel- mi pěknými mramorovými. Od těch dveří, kterými se do ní z kostela po těch 18 stupních chodí, asi kroku jest proti vejchodu uyvejšeno vejš nad jiné dláždění té kaply asi do kolenau, a tu jest dobrého kročeje plá- cek rovný nahoře až ke zdi kaply vejchodní vydlážděno aneb skála ozdobená bílým mramorovým kamením. A u tom plácku nevelmi daleko od kraje, co by mohl rukau dosáhnauti, jest díra okrauhlá u holé skále udělaná, tak hrubá, co by tam dvě pěsti svobodně ujíti mohly, hluboká na tři čturti lokte. A jest u vrchu nahoře obdělaná mědí a pozlaceno, a to proto, aby jí žádný uraziti ani uloupiti nemohl. A to jest ta díra, do kteréžto byl postaven kříž, na kterým Pán a Spasitel náš Krystus Ježíš za hříchy všeho světa přibitý viseti a umříti jest ráčil. Tu od té díry asi okolo 4 loktuo neb málo víc s pravé strany a též s levé jsau dua slaupky kamenná okrauhlá, s každé strany jeden, a zvejší od země na puol druhého lokte. A to jsou ty místa, na kterých ti slaupkové stojí, kde jsau stály kříže těch dvdu lotruou, kteří s Krystem Pánem ukřižováni byli, [ 128 ]
stupňuo a ta má nadúl okolo 33 noh, rozuměj od západu proti vejchodu, zšíří pak tolikéž, zvejší okolo půl druhého látra. Ta kapla má uprostřed slaup kamenný čtverhraný, na který jest ode zdi sklenutá; u toho slaupu uisela zástěra, kterau se muože zastříti to místo, kde kříž stál. Strop té kaply neb sklep nahoře byl jest malovaný dílem vy- sazovaným a zlatem (takovým dílem, jakým jest Saudný den na zámku pražském na kostele svatého Václava zeunitřec) vel- mi pěkně; a jest malováno, jak ještě znáti, kterak Pán Krystus ustupuje na nebe, a jiné figury. Ale na některých místech dynch opadl starostí, že dobře znáti není, co jest bylo, a díl učaděno od světel a lamp, které tam hoří. Dlážděná jest také velmi pěkně a vysazovaná kausky mramorovými rozličné baroy tím spuosobem jako kostel sua- tého Marka v Benátkách, kdo u něm byl. Též od západní strany kapla ta až dopolu k slaupu má 16 noh mých zdýlí a jest níže dláždění než druhá polovice proti vej- chodu, která jest vejš dlážděná o puol lokte, sic po stranách jest všecka ozdobená neb taflovaná táflemi neb tabulemi vel- mi pěknými mramorovými. Od těch dveří, kterými se do ní z kostela po těch 18 stupních chodí, asi kroku jest proti vejchodu uyvejšeno vejš nad jiné dláždění té kaply asi do kolenau, a tu jest dobrého kročeje plá- cek rovný nahoře až ke zdi kaply vejchodní vydlážděno aneb skála ozdobená bílým mramorovým kamením. A u tom plácku nevelmi daleko od kraje, co by mohl rukau dosáhnauti, jest díra okrauhlá u holé skále udělaná, tak hrubá, co by tam dvě pěsti svobodně ujíti mohly, hluboká na tři čturti lokte. A jest u vrchu nahoře obdělaná mědí a pozlaceno, a to proto, aby jí žádný uraziti ani uloupiti nemohl. A to jest ta díra, do kteréžto byl postaven kříž, na kterým Pán a Spasitel náš Krystus Ježíš za hříchy všeho světa přibitý viseti a umříti jest ráčil. Tu od té díry asi okolo 4 loktuo neb málo víc s pravé strany a též s levé jsau dua slaupky kamenná okrauhlá, s každé strany jeden, a zvejší od země na puol druhého lokte. A to jsou ty místa, na kterých ti slaupkové stojí, kde jsau stály kříže těch dvdu lotruou, kteří s Krystem Pánem ukřižováni byli, [ 128 ]
Strana 129
jeden s pravé strany a druhý s le- vé; a jak ta místa ukazují, viděti, že kříže těch lotruou jsau stály troš- ku napřed před křížem prostřed- ním, na kterým Pán uiseti ráčil. Někteří o tom píší, že jest byl kříž, na kterým Krystus Pán ukřižován býti ráčil, zdúlí 15 noh, to jest víc drobet než 7 loktuou pražských. Mezi tau děrau, kde ustaven byl kříž Krysta Pána, a místem, kde kříž lotra stál, který Pánu po le- vé straně uisel, jest rozsedlina neb rozpuklina veliká u též skále od díry, do které kříž Páně posta- uen byl, asi okolo dudu loket k polední straně; a ta pod levau ruku Krysta Pána, když na kříži viseti ráčil, byla, neb Pán byl obrácený obličejem proti západu, když na kříži uiseti ráčil. Ta rozsedlina má na dýl 3 lokty a zšíří asi 4 pídi a jest u holé skále samorostlé a jde doluou skrz skálu až do druhé kaply, která pod tau hořejší. A jest ta skála u té rozsedlině bílá co křida, neb sem jí kus uzal, který mám až podnes; a každý, kdo na ní pohledí, má se čemu podiviti. Ta rozsedlina neb rozpuklina stala se, když Pán na kříži uise umříti jest ráčil, jak píše suatý Matauš evangelista ve 27. kapi., že opona chrámová roztrhla se na dvě strany od vrchu až doluou a země se třásla, skálé se pukalo. O této rozpuklině u skále zmínku činí onen suatý kněz Lucia- nus mezi jinou řečí takto: »Adstipulatur his ipse in Hierosoly- mis locus et Golgathana rupes sub patibuli onere disruptas, o čemž Euzebius v kníze 9 u kapitole 6 píše ec. Také tu na zdi kaply nad tím místem, kde stál kříž Páně, pod prampauchem jest malované co na zlatohlavě Boží umučení a Panna Marye s jedné strany a z druhé svatý Ján; toho Božího umučení díl dolejší byl přikrytý tehdáž červeným tafatem. Nad tím místem, kde ta díra jest, uiselo tu tehdáž 33 lampy; nehořelo jich než 5. Stálo tu také u zdi na tom plácku, u kterém R [ 129]
jeden s pravé strany a druhý s le- vé; a jak ta místa ukazují, viděti, že kříže těch lotruou jsau stály troš- ku napřed před křížem prostřed- ním, na kterým Pán uiseti ráčil. Někteří o tom píší, že jest byl kříž, na kterým Krystus Pán ukřižován býti ráčil, zdúlí 15 noh, to jest víc drobet než 7 loktuou pražských. Mezi tau děrau, kde ustaven byl kříž Krysta Pána, a místem, kde kříž lotra stál, který Pánu po le- vé straně uisel, jest rozsedlina neb rozpuklina veliká u též skále od díry, do které kříž Páně posta- uen byl, asi okolo dudu loket k polední straně; a ta pod levau ruku Krysta Pána, když na kříži viseti ráčil, byla, neb Pán byl obrácený obličejem proti západu, když na kříži uiseti ráčil. Ta rozsedlina má na dýl 3 lokty a zšíří asi 4 pídi a jest u holé skále samorostlé a jde doluou skrz skálu až do druhé kaply, která pod tau hořejší. A jest ta skála u té rozsedlině bílá co křida, neb sem jí kus uzal, který mám až podnes; a každý, kdo na ní pohledí, má se čemu podiviti. Ta rozsedlina neb rozpuklina stala se, když Pán na kříži uise umříti jest ráčil, jak píše suatý Matauš evangelista ve 27. kapi., že opona chrámová roztrhla se na dvě strany od vrchu až doluou a země se třásla, skálé se pukalo. O této rozpuklině u skále zmínku činí onen suatý kněz Lucia- nus mezi jinou řečí takto: »Adstipulatur his ipse in Hierosoly- mis locus et Golgathana rupes sub patibuli onere disruptas, o čemž Euzebius v kníze 9 u kapitole 6 píše ec. Také tu na zdi kaply nad tím místem, kde stál kříž Páně, pod prampauchem jest malované co na zlatohlavě Boží umučení a Panna Marye s jedné strany a z druhé svatý Ján; toho Božího umučení díl dolejší byl přikrytý tehdáž červeným tafatem. Nad tím místem, kde ta díra jest, uiselo tu tehdáž 33 lampy; nehořelo jich než 5. Stálo tu také u zdi na tom plácku, u kterém R [ 129]
Strana 130
ta díra jest, 8 svěc dosti velikých oskových. Nalezl jsem tu ne- daleko od té díry u kraje vydrápaný neb vyrytý nožem neb nětčím jiným v kameni erb Jeho Milosti pana Jana Zajíce dob- ré paměti. Na pravé straně pak té díry jest malý oltář u samé zdi u kau- tě; byl tehdáž přikryt červeným damaškem; a to jest to místo, na kterém nejprvé tělo Páně položili, když je s kříže sňali. Též z levé strany té díry nedaleko od toho slaupu, který na tom místě stojí, kde stál kříž lotra, který Pánu na levici uisel, jest opět neueliký oltářík; vedlé toho trošku dále k polední straně stojí oltář čistý a dosti veliký a nad tím prampauch. Pod tím místo archy uděláno na axamitu Boží umučení a suatý Ján s Pannau Marují. U toho oltáře jest jeden stupeň, vejš než sic dláždění; před tím stupněm a oltářem jest velmi pěkně dláž- děno mramorem. A tu se ukazuje to místo, na kterém Krysta Pána na kříž při- bili a přibivše s křížem zdvihli a do oné díry postavili. Nad tím místem uiselo 12 lamp a ve všech tehdáž se pálilo; též na straně oltáře levé viselo a hořelo 5 lamp. A tak jich u té kaple hořelo tehdáž 22 lamp. Ve zdi proti polední straně u též kaple byly jsau někdy dvéře ven do té kaplice, která jest vně na placu před kostelem, o kte- ré jsem napřed psal, do které 9 stupňuo nahoru s placu, pod kteraužto jest kaplice a oltář. A to místo, kde stála Panna Marye s svatým Jánem a jinými ženami, když Pán visel na kříži, neb jsau stály trošku u straně levé kříže nedaleko od něho dole, jak ta místa ukazují ec. Ale ty dvéře jsú nyní zazděné a není než okno dosti veliké s želez- nau mříží a okenicí; a tím oknem se muož ven hleděti na ten plac, který jest před kostelem, o kterým máš napřed. A to sa- mo jediné jest okno u té kaple krom oteuření pod prampauchy, které do kostela jsú. Na západní pak stranu ta kapla, kde jest do kostela, toliko má prampauch a pod ním oteuříno, že stoje dole u kostele, muože do kaply nahoru hleděti. A není než pod prampauchem dole řimsa kamenná na slaupcích kamenných a těch slaup- kuou jest nětco vypadalo a nětco jich ještě stojí. [ 130]
ta díra jest, 8 svěc dosti velikých oskových. Nalezl jsem tu ne- daleko od té díry u kraje vydrápaný neb vyrytý nožem neb nětčím jiným v kameni erb Jeho Milosti pana Jana Zajíce dob- ré paměti. Na pravé straně pak té díry jest malý oltář u samé zdi u kau- tě; byl tehdáž přikryt červeným damaškem; a to jest to místo, na kterém nejprvé tělo Páně položili, když je s kříže sňali. Též z levé strany té díry nedaleko od toho slaupu, který na tom místě stojí, kde stál kříž lotra, který Pánu na levici uisel, jest opět neueliký oltářík; vedlé toho trošku dále k polední straně stojí oltář čistý a dosti veliký a nad tím prampauch. Pod tím místo archy uděláno na axamitu Boží umučení a suatý Ján s Pannau Marují. U toho oltáře jest jeden stupeň, vejš než sic dláždění; před tím stupněm a oltářem jest velmi pěkně dláž- děno mramorem. A tu se ukazuje to místo, na kterém Krysta Pána na kříž při- bili a přibivše s křížem zdvihli a do oné díry postavili. Nad tím místem uiselo 12 lamp a ve všech tehdáž se pálilo; též na straně oltáře levé viselo a hořelo 5 lamp. A tak jich u té kaple hořelo tehdáž 22 lamp. Ve zdi proti polední straně u též kaple byly jsau někdy dvéře ven do té kaplice, která jest vně na placu před kostelem, o kte- ré jsem napřed psal, do které 9 stupňuo nahoru s placu, pod kteraužto jest kaplice a oltář. A to místo, kde stála Panna Marye s svatým Jánem a jinými ženami, když Pán visel na kříži, neb jsau stály trošku u straně levé kříže nedaleko od něho dole, jak ta místa ukazují ec. Ale ty dvéře jsú nyní zazděné a není než okno dosti veliké s želez- nau mříží a okenicí; a tím oknem se muož ven hleděti na ten plac, který jest před kostelem, o kterým máš napřed. A to sa- mo jediné jest okno u té kaple krom oteuření pod prampauchy, které do kostela jsú. Na západní pak stranu ta kapla, kde jest do kostela, toliko má prampauch a pod ním oteuříno, že stoje dole u kostele, muože do kaply nahoru hleděti. A není než pod prampauchem dole řimsa kamenná na slaupcích kamenných a těch slaup- kuou jest nětco vypadalo a nětco jich ještě stojí. [ 130]
Strana 131
Též má proti puolnoční straně takový spuosob: prampauch překlenutý, a otevříno do kostela, a řimsa na slaupcích ka- menných, na kterau spodepra se muože hleděti do kostela. Z té strany puolnoční jsau též dvéře a schod, po kterém se chodí z kostela nahoru do kaply. Od těch nedaleko jsau opět jiné proti puolnoční straně z kaply ven, kterýmiž muož jíti po schodku nahoru pod kostela klenutí. Také skuoro se všech tří strán krom nejchodní strany jsau la- vičky neb sedadla kamenná okolo. A takový spuosob jest nyní hory Kaluarge a místa toho, na kterým Pán byl ukřižován, o kaply té, která nyní na něm stojí, ačkoli toho času, když jsau Krysta Pána ukřižovali, jiný spuosob toho místa býti musel nežli nyní jest, neb byla na tom místě zahrada, jakž suatý Ján evan- gelista píše, kde Pána ukřižovali. Však suatá Helena a Konstan- týnus císař po umučení Páně po třech stech letech a sedmi letech a podlé některých jiných hystorykuou po dvdu stech a 96 le- tech, i potom dali jsau ten kostel stavěti, který nyní stojí na tom místě, kde ta zahrada byla; a tím kostelem zauříno jest místo, na kterém jest Krystus Pán ukřižován, a hrob Boží a jiná mís- ta suatá, která jsau u témž kostele, neb hrob Boží jest od místa, na kterým jest Pán na kříži uiseti ráčil, u témž kostele zdálí okolo 80 noh, ač se právě pro schod přeměřiti nemůž. Z té pak kaply hory Kaluarye, kteráž na tom místě stojí, které někdy slaulo Golgata neb místo popravné, na kterémžto Krys- tus Pán ukřižován byl, když sejdeš zase doluou do kostela po tom schuodku, pojda málo vedlé kuoru, na západ jest roh; po- tom uhna se na poledne, tu uhlédáš proti západu dvéře. Těmi vejdeš do dosti čisté kaply, která jest dole pod onau hořejší hory Kaluarye. Ta kapla dolejší není tak široká jako ona nad ní hořejší, než jest užší trošku, dle delší, neb jest vydaná ven proti západu dobrého kroku a víc do kostela nežli ona nahoře; a tu jest jí urch odkrytý a zvejší od ní zed asi látra. V též kaple unitř jest proti vejchodu oltář a za tím skála a u té též znáti tu rozsedlinu neb rozpuklinu, kteráž se stala, když Pán na kříži umříti ráčil, neb ta rozpuklina jde shuory z ho- řejší kaply až dolův do skály hluboko. [ 131]
Též má proti puolnoční straně takový spuosob: prampauch překlenutý, a otevříno do kostela, a řimsa na slaupcích ka- menných, na kterau spodepra se muože hleděti do kostela. Z té strany puolnoční jsau též dvéře a schod, po kterém se chodí z kostela nahoru do kaply. Od těch nedaleko jsau opět jiné proti puolnoční straně z kaply ven, kterýmiž muož jíti po schodku nahoru pod kostela klenutí. Také skuoro se všech tří strán krom nejchodní strany jsau la- vičky neb sedadla kamenná okolo. A takový spuosob jest nyní hory Kaluarge a místa toho, na kterým Pán byl ukřižován, o kaply té, která nyní na něm stojí, ačkoli toho času, když jsau Krysta Pána ukřižovali, jiný spuosob toho místa býti musel nežli nyní jest, neb byla na tom místě zahrada, jakž suatý Ján evan- gelista píše, kde Pána ukřižovali. Však suatá Helena a Konstan- týnus císař po umučení Páně po třech stech letech a sedmi letech a podlé některých jiných hystorykuou po dvdu stech a 96 le- tech, i potom dali jsau ten kostel stavěti, který nyní stojí na tom místě, kde ta zahrada byla; a tím kostelem zauříno jest místo, na kterém jest Krystus Pán ukřižován, a hrob Boží a jiná mís- ta suatá, která jsau u témž kostele, neb hrob Boží jest od místa, na kterým jest Pán na kříži uiseti ráčil, u témž kostele zdálí okolo 80 noh, ač se právě pro schod přeměřiti nemůž. Z té pak kaply hory Kaluarye, kteráž na tom místě stojí, které někdy slaulo Golgata neb místo popravné, na kterémžto Krys- tus Pán ukřižován byl, když sejdeš zase doluou do kostela po tom schuodku, pojda málo vedlé kuoru, na západ jest roh; po- tom uhna se na poledne, tu uhlédáš proti západu dvéře. Těmi vejdeš do dosti čisté kaply, která jest dole pod onau hořejší hory Kaluarye. Ta kapla dolejší není tak široká jako ona nad ní hořejší, než jest užší trošku, dle delší, neb jest vydaná ven proti západu dobrého kroku a víc do kostela nežli ona nahoře; a tu jest jí urch odkrytý a zvejší od ní zed asi látra. V též kaple unitř jest proti vejchodu oltář a za tím skála a u té též znáti tu rozsedlinu neb rozpuklinu, kteráž se stala, když Pán na kříži umříti ráčil, neb ta rozpuklina jde shuory z ho- řejší kaply až dolův do skály hluboko. [ 131]
Strana 132
Též jest tu to místo, jakž někteří chtějí, kde nalezena hlava Adamova, našeho pruního otce; uisela tu tehdáž lampa a ho- řela před tau rozpuklinau. Do té kaply není žádného okna, než co tam lampy svítí; jsou též u ní při zemi okolo lavičky kamenné. Leží u té kaple pochováno několik křestanských králuo, Got- fridus, Balduuius a jiných pět, z kterýchžto jeden, totiž Got- fridus, byl dobyl z rukau pohanských Jeruzaléma, o čemž níže položím. Z té kaply když vyjdeš zase do kostela, příjdeš za dvéře kos- telní, které jsou proti poledni, kterými jsme tam do kostela puštěni byli. Tu jsou dva slaupy kamenná mezi kuorem a zdí kostelní po- lední, u kteréžto zdi jsau dvéře, a jest sklenuto sklepem kří- žovým: jeden sklep od zdi až na slaupy ty dva, a druhý od slaupu až k kuoru. Pod tím sklepem ode dveří asi 6 krokuo právě proti dveřuom jest místo dlážené černým, bílým a červeným kamenem mra- morem velmi pěkně zdúlí 22 noh a zšíří okolo 16. V tom místě prostřed jest co nějakau stružkau obzuláštně ohražené jiné mís- to zdýlí 10 noh a zšíří 4, též dlážené kamenem rozličné baroy; nad tím uisí 8 lamp, které tehdáž hořely. A to místo jest, na kterémžto když tělo Páně s kříže sňali, mast- mi namazavše obvinuli v plátno a potom uložili do hrobu. Tu také seděla blahoslavená Panna Marga, jsauc bolestí plná, ma- jíci tělo syna svého milého Krysta Pána na svém luoně, když je s kříže sňali; a to místo jest dole na zemi u dlážení ec. Odtud jda nedaleko proti půlnoci pod ten jeden prampauch neb ambit toho okrauhlého kostela, i vejde se zase na ten okráuhlý plac, prostřed kterého hrob Boží stojí, neb jest hrob Boží ode dveří kostelních 30 noh zdýlí. [ 132]
Též jest tu to místo, jakž někteří chtějí, kde nalezena hlava Adamova, našeho pruního otce; uisela tu tehdáž lampa a ho- řela před tau rozpuklinau. Do té kaply není žádného okna, než co tam lampy svítí; jsou též u ní při zemi okolo lavičky kamenné. Leží u té kaple pochováno několik křestanských králuo, Got- fridus, Balduuius a jiných pět, z kterýchžto jeden, totiž Got- fridus, byl dobyl z rukau pohanských Jeruzaléma, o čemž níže položím. Z té kaply když vyjdeš zase do kostela, příjdeš za dvéře kos- telní, které jsou proti poledni, kterými jsme tam do kostela puštěni byli. Tu jsou dva slaupy kamenná mezi kuorem a zdí kostelní po- lední, u kteréžto zdi jsau dvéře, a jest sklenuto sklepem kří- žovým: jeden sklep od zdi až na slaupy ty dva, a druhý od slaupu až k kuoru. Pod tím sklepem ode dveří asi 6 krokuo právě proti dveřuom jest místo dlážené černým, bílým a červeným kamenem mra- morem velmi pěkně zdúlí 22 noh a zšíří okolo 16. V tom místě prostřed jest co nějakau stružkau obzuláštně ohražené jiné mís- to zdýlí 10 noh a zšíří 4, též dlážené kamenem rozličné baroy; nad tím uisí 8 lamp, které tehdáž hořely. A to místo jest, na kterémžto když tělo Páně s kříže sňali, mast- mi namazavše obvinuli v plátno a potom uložili do hrobu. Tu také seděla blahoslavená Panna Marga, jsauc bolestí plná, ma- jíci tělo syna svého milého Krysta Pána na svém luoně, když je s kříže sňali; a to místo jest dole na zemi u dlážení ec. Odtud jda nedaleko proti půlnoci pod ten jeden prampauch neb ambit toho okrauhlého kostela, i vejde se zase na ten okráuhlý plac, prostřed kterého hrob Boží stojí, neb jest hrob Boží ode dveří kostelních 30 noh zdýlí. [ 132]
Strana 133
O spuosobu a velikosti kuoru kostela Božího hrobu. KAPITOLA 30 iž jsem popsal ušecka místa svatá, která u tom kostele Boží- ho hrobu jsau, též i spuosob kostela okolo kuoru. Již tuto také napíši, jaký spuosob a velikost jest kuoru toho kostela. K tomu okrauhlému kostelu, uprostředku kterého stojí hrob Boží (jak jsem napřed pověděl), jest proti vejchodu připo- jen kuor, kterýžto z té strany proti dveřuom Božího hrobu jest oteuřený zduolu až nahoru do prampauchu; a jest přehražen dole kuor od okrauhlého kostela, prostřed kterého hrob Páně stojí, zídkau z tesaného kamene, zvejší člověka, a u té zídce jsau dvéřce; stojí tu též jakýs oltář. Těmi dvéřci vejde se do čistého hrubého a uysokého kuoru, kterýžto zdýlí jest od pra- hu dvéřec až do stupně nedaleko od oltáře 49 noh, od toho až k druhému stupni 17 noh, tam pak dále až k přehražení před oltářem jest 6 noh; od přehražení až konec kuoru nevím, jak jest daleko, neb jsem tam nemohl jíti, než tak šacuji, že jest kuor ten zdúlí okolo sta noh, zšíří pak 36 noh. Konec toho kuo- ru proti vejchodu jest okrauhlé stavení; též ho díl okrauhle na- hoře sklenuto, a bylo tu někdy malováno dílem vysazovaným u tom okrauhlým klenutí, jak ještě znáti, které jest nad oltářem. Sic ten kuor po stranách má slaupy, na které jest sklenutý do- sti vysoce. Prostřed klenutí nahoře jest co nějaká věž, okrúhle stavená a u urchu chocholatě sklenutá vysoce nade ušecko jiné téhož kostela klenutí; byly u tom okrauhlém stavení někdy po stranách okna, ale nyní jsou zazděné. Ten kůr dole mezi slaupy jest přehražený se všech strán zíd- kau asi látra zvejší, že do něho nemuože jíti než dvéřci. Jsau též unitř po stranách při zemi lavičky kamenné aneb se- dadla; jest také dlážený a vysazovaný pěkně mramorem rozlič- né barug. A tu konec toho kuoru stojí oltář proti vejchodu, okolo kterého se muože jíti; a ten drží křestané řečtí, i ušecken ten kůr. [ 133 ]
O spuosobu a velikosti kuoru kostela Božího hrobu. KAPITOLA 30 iž jsem popsal ušecka místa svatá, která u tom kostele Boží- ho hrobu jsau, též i spuosob kostela okolo kuoru. Již tuto také napíši, jaký spuosob a velikost jest kuoru toho kostela. K tomu okrauhlému kostelu, uprostředku kterého stojí hrob Boží (jak jsem napřed pověděl), jest proti vejchodu připo- jen kuor, kterýžto z té strany proti dveřuom Božího hrobu jest oteuřený zduolu až nahoru do prampauchu; a jest přehražen dole kuor od okrauhlého kostela, prostřed kterého hrob Páně stojí, zídkau z tesaného kamene, zvejší člověka, a u té zídce jsau dvéřce; stojí tu též jakýs oltář. Těmi dvéřci vejde se do čistého hrubého a uysokého kuoru, kterýžto zdýlí jest od pra- hu dvéřec až do stupně nedaleko od oltáře 49 noh, od toho až k druhému stupni 17 noh, tam pak dále až k přehražení před oltářem jest 6 noh; od přehražení až konec kuoru nevím, jak jest daleko, neb jsem tam nemohl jíti, než tak šacuji, že jest kuor ten zdúlí okolo sta noh, zšíří pak 36 noh. Konec toho kuo- ru proti vejchodu jest okrauhlé stavení; též ho díl okrauhle na- hoře sklenuto, a bylo tu někdy malováno dílem vysazovaným u tom okrauhlým klenutí, jak ještě znáti, které jest nad oltářem. Sic ten kuor po stranách má slaupy, na které jest sklenutý do- sti vysoce. Prostřed klenutí nahoře jest co nějaká věž, okrúhle stavená a u urchu chocholatě sklenutá vysoce nade ušecko jiné téhož kostela klenutí; byly u tom okrauhlém stavení někdy po stranách okna, ale nyní jsou zazděné. Ten kůr dole mezi slaupy jest přehražený se všech strán zíd- kau asi látra zvejší, že do něho nemuože jíti než dvéřci. Jsau též unitř po stranách při zemi lavičky kamenné aneb se- dadla; jest také dlážený a vysazovaný pěkně mramorem rozlič- né barug. A tu konec toho kuoru stojí oltář proti vejchodu, okolo kterého se muože jíti; a ten drží křestané řečtí, i ušecken ten kůr. [ 133 ]
Strana 134
Před tím oltářem jest prkny přehraženo látra asi zvejší, jak jest obyčej Rekův před jich oltáři přehražovati; u tom přehražení jsau troje dveře, kterými se jde k oltáři, jedny uprostředku a dvoje po stranách. Na tom přehražení jsou tabule přibité, ma- lované, jak řečtí křesťané obyčej mají, obrazy Panny Marye, suatého Pavla, svatého Jiří a jiných. Z levé strany oltáře mezi slaupy proti poledni u té zídce jsau dvéře ven, kterými když vejde, sejda po několika stupních (neb kuor jest nejš dlážený nežli sic ušecken kostel) vejde se proti schuodku, po kterým se chodí nahoru do kaply Kalvarye. Tu u dlážění téhož kuoru od zídky a dvéřec, kterými se chodí z kostela Božího hrobu do kůru, asi 21 noh jdauc k oltáři, jest kámen mramorový u dlážení, pídi asi zdýlí a puol druhé zšíří, a u tom díra okrauhlá, co by do ní pěst vešla, zhlaubí skuoro čturti lokte. A tu nedaleko od téhož kamene slaupek chocho- latý kamenný stojí, zvejší od dlážení asi dlaně a u tom slaup- ku též díra nahoře. A praví, že jest ta díra právě prostřed světa. Ale astronomové a hvězdáři místa tomu nedají, neb kdekoli člověk u světě stojí, ušudy jest prostřed světa; neb poněvádž svět okrauhlý jest co kaule, kterékoli v něm místo vezmeš, ušudy jest prostřed něho, neb na kauli počátku ani konce není, též ani prostřed- ku, rozuměj in superficie conuexa, aniž též právě prostřed světa býti muože, neb nec longitudine, nec latitudine est in medio, ač někteří chtějí, že by byla in medio terre habitabilis, což i býti nemuože; ale toho geometruom a astronomuom za- nechám. Než já tak hádám, že ta díra právě prostřed kostela toho stojí, jakž pak podobno, a že jest centrum templi, pravý prostředek kostela, et non centrum mundi, a ne prostřed světa. Jiní pak praví, že ta díra, u které stál kříž, na kterým Krystus Pán viseti ráčil, jest uprostřed světa, ale ani tomu nemohu místa dáti. Kuor ten, též i ušecken ten kostel zevnitř nahoře, krou jeho jest krytý neb pobitý plechy olověnnými. A tak jsem již i kůr po- psal téhož kostela ec. A ačkoli hrob Boží, kůr i ta jiná všecka svatá místa, o kterých jsem napřed psal, jsou u jednom kostele zavřená a ušecko jeden [ 134]
Před tím oltářem jest prkny přehraženo látra asi zvejší, jak jest obyčej Rekův před jich oltáři přehražovati; u tom přehražení jsau troje dveře, kterými se jde k oltáři, jedny uprostředku a dvoje po stranách. Na tom přehražení jsou tabule přibité, ma- lované, jak řečtí křesťané obyčej mají, obrazy Panny Marye, suatého Pavla, svatého Jiří a jiných. Z levé strany oltáře mezi slaupy proti poledni u té zídce jsau dvéře ven, kterými když vejde, sejda po několika stupních (neb kuor jest nejš dlážený nežli sic ušecken kostel) vejde se proti schuodku, po kterým se chodí nahoru do kaply Kalvarye. Tu u dlážění téhož kuoru od zídky a dvéřec, kterými se chodí z kostela Božího hrobu do kůru, asi 21 noh jdauc k oltáři, jest kámen mramorový u dlážení, pídi asi zdýlí a puol druhé zšíří, a u tom díra okrauhlá, co by do ní pěst vešla, zhlaubí skuoro čturti lokte. A tu nedaleko od téhož kamene slaupek chocho- latý kamenný stojí, zvejší od dlážení asi dlaně a u tom slaup- ku též díra nahoře. A praví, že jest ta díra právě prostřed světa. Ale astronomové a hvězdáři místa tomu nedají, neb kdekoli člověk u světě stojí, ušudy jest prostřed světa; neb poněvádž svět okrauhlý jest co kaule, kterékoli v něm místo vezmeš, ušudy jest prostřed něho, neb na kauli počátku ani konce není, též ani prostřed- ku, rozuměj in superficie conuexa, aniž též právě prostřed světa býti muože, neb nec longitudine, nec latitudine est in medio, ač někteří chtějí, že by byla in medio terre habitabilis, což i býti nemuože; ale toho geometruom a astronomuom za- nechám. Než já tak hádám, že ta díra právě prostřed kostela toho stojí, jakž pak podobno, a že jest centrum templi, pravý prostředek kostela, et non centrum mundi, a ne prostřed světa. Jiní pak praví, že ta díra, u které stál kříž, na kterým Krystus Pán viseti ráčil, jest uprostřed světa, ale ani tomu nemohu místa dáti. Kuor ten, též i ušecken ten kostel zevnitř nahoře, krou jeho jest krytý neb pobitý plechy olověnnými. A tak jsem již i kůr po- psal téhož kostela ec. A ačkoli hrob Boží, kůr i ta jiná všecka svatá místa, o kterých jsem napřed psal, jsou u jednom kostele zavřená a ušecko jeden [ 134]
Strana 135
kostel jest, ušak kostel unitř jest jako na dua díly rozdělený, to- tiž kuor a za kuorem okolo něho ty kaply a místa suatá, též i kapla Kaluarge, to slove ušecko spolu kostel hory Kaluarge neb ecclesia Golgatana, onen pak kostel okrauhlý, prostřed kte- rého stojí hrob Boží, slove kostel hrobu Božího, ecclesia sancti sepulchri, ač jsau spolu spojeni, jakž nahoře máš ec. O přirovnání kostela Božího hrobu v Jeruzaléme k kostelu svatého Víta na hradě Pražském a o vyjítí pautníkuov z kostela Božího hrobu a přijítí zas na Hůru Syon do kláštera. KAPITOLA 31. tomu aby se lépe uyrozuměti mohlo, co jsem o tom koste- le psal, i toho příklad dám. NAčkoli kostel suatého Jakuba u Praze u Starém Městě po- někud k tomu kostelu, který v Jeruzalémě nyní jest, o kterém jsem napřed mnoho psal, velikostí kuoru i mnohým jiným po- dobný jest, ušak pilně toho šetře, nenalézám podobnějšího kos- tela ve vší Praze k tomu jeruzalémskému jako kostel suatého Víta na hradě Pražském, ač takový není, ale poněkud k tomu podobný. Vnitř u kostele suatého Víta na tom placu, který jest mezi kruchtau a kuorem, tu rozuměj, jako by stál ten okrauhlý kos- tel, prostřed kterého hrob Boží jest, a ti hrobové, kteří pro- střed toho placu - císaře Karla a jiných — stojí, co by byl Boží hrob; k tomu pak připojen jest proti vejchodu kuor, jako tam v Jeruzalémě. Také se muož jíti okolo kuoru suatého Víta vů- kol tak, co okolo onoho jeruzalémského. Kde jest kapla veliká neb sakrysta u suatého Víta, u které se choudjí kostelní věci, při které obraz ten suatého Šebestyána [135]
kostel jest, ušak kostel unitř jest jako na dua díly rozdělený, to- tiž kuor a za kuorem okolo něho ty kaply a místa suatá, též i kapla Kaluarge, to slove ušecko spolu kostel hory Kaluarge neb ecclesia Golgatana, onen pak kostel okrauhlý, prostřed kte- rého stojí hrob Boží, slove kostel hrobu Božího, ecclesia sancti sepulchri, ač jsau spolu spojeni, jakž nahoře máš ec. O přirovnání kostela Božího hrobu v Jeruzaléme k kostelu svatého Víta na hradě Pražském a o vyjítí pautníkuov z kostela Božího hrobu a přijítí zas na Hůru Syon do kláštera. KAPITOLA 31. tomu aby se lépe uyrozuměti mohlo, co jsem o tom koste- le psal, i toho příklad dám. NAčkoli kostel suatého Jakuba u Praze u Starém Městě po- někud k tomu kostelu, který v Jeruzalémě nyní jest, o kterém jsem napřed mnoho psal, velikostí kuoru i mnohým jiným po- dobný jest, ušak pilně toho šetře, nenalézám podobnějšího kos- tela ve vší Praze k tomu jeruzalémskému jako kostel suatého Víta na hradě Pražském, ač takový není, ale poněkud k tomu podobný. Vnitř u kostele suatého Víta na tom placu, který jest mezi kruchtau a kuorem, tu rozuměj, jako by stál ten okrauhlý kos- tel, prostřed kterého hrob Boží jest, a ti hrobové, kteří pro- střed toho placu - císaře Karla a jiných — stojí, co by byl Boží hrob; k tomu pak připojen jest proti vejchodu kuor, jako tam v Jeruzalémě. Také se muož jíti okolo kuoru suatého Víta vů- kol tak, co okolo onoho jeruzalémského. Kde jest kapla veliká neb sakrysta u suatého Víta, u které se choudjí kostelní věci, při které obraz ten suatého Šebestyána [135]
Strana 136
stojí, tu jest rovně v tom položení jako kapla blahoslavené Panny Maryje u kostele jeruzalémském, u které stojí kus slau- pu, u kterého Krystus Pán jest mrskán byl. Odtud jda okolo kuoru u svatého Víta, ta nejprvnější kapla vedlé sakrysty jest nápodobně jako by ona byla, kde Pán se- děti ráčil, než ho na kříž ubili; po té druhá kapla neb vejstu- pek co by byla, kde haubu omočivše u octě dali Pánu píti. Třetí jako by byla, kde losy metali o sukni Páně. Ctvrtá, kteró jest za oltářem na vejchod proti hrobu svatého Víta, tu jako by byly dvéře doluou do kaply suaté Heleny. Pátá, jdauc dále, jako by byla ta, u které slaup stojí pod oltářem, na kterým Pán seděl, když mu na hlavu jeho korunu trnovau kladli. Šestá, která jest proti tomu místu, které u dlážení mřéží ohražené jest, tu jako by byl schůdek nahoru do kaply Kaluarye a tu proti dveřuom na zemi dole jako by bylo to místo, kde Krysta Pána mazali, než ho do hrobu uložili. Též dvéře, které jsou u suatého Víta proti poledni k palácu ven z kostela, jsau u těch měrách a položení jako ony u kos- tele u Jeruzalémě, než že jsau ono veliké a dvoje. Také kuor suatého Víta jest vyšší nežli jiné dlážení u kostele, jako onen v Jeruzalémě, ač jeruzalémský není tak vysoko jako tento od země a jest onen kuor jeruzalémský o mnoho delší. A tak máš poněkud toho spuosob a podobenství, a zvlášt kuoru a kaplic těch okolo něho k onomu jeruzalémskému, ač nebuď tak hlaupý, aby se domníval, že rovně tak kostel jeru- zalémský měl by býti jako ten u suatého Víta, než že jest k to- mu poněkud podobný strany položení a nětco i stavením ec. Již sem popsal kostel ten, který jest u Jeruzalémě, u kterémžto hrob Boží stojí, a jiná mnohá místa svatá, jak jsem nejsrozu- mitelnějí mohl. I tuto se zase navrátím k prvnímu, a jak jsem napřed pověděl, že když bylo po procesí, šli jsme za kostel do refectorium a tam jsme pojedli a potom každý chodil po kostele, kde se komu líbilo, a to až do večera. A když se již smrkalo, rozkázal gardyan mnichuom přinésti několik rohoží, které tam měli za kostelem, a ty nám pro- střeli pautníkuom na zem okolo jeskyněk Božího hrobu u tom okrauhlým kostele. [ 136 ]
stojí, tu jest rovně v tom položení jako kapla blahoslavené Panny Maryje u kostele jeruzalémském, u které stojí kus slau- pu, u kterého Krystus Pán jest mrskán byl. Odtud jda okolo kuoru u svatého Víta, ta nejprvnější kapla vedlé sakrysty jest nápodobně jako by ona byla, kde Pán se- děti ráčil, než ho na kříž ubili; po té druhá kapla neb vejstu- pek co by byla, kde haubu omočivše u octě dali Pánu píti. Třetí jako by byla, kde losy metali o sukni Páně. Ctvrtá, kteró jest za oltářem na vejchod proti hrobu svatého Víta, tu jako by byly dvéře doluou do kaply suaté Heleny. Pátá, jdauc dále, jako by byla ta, u které slaup stojí pod oltářem, na kterým Pán seděl, když mu na hlavu jeho korunu trnovau kladli. Šestá, která jest proti tomu místu, které u dlážení mřéží ohražené jest, tu jako by byl schůdek nahoru do kaply Kaluarye a tu proti dveřuom na zemi dole jako by bylo to místo, kde Krysta Pána mazali, než ho do hrobu uložili. Též dvéře, které jsou u suatého Víta proti poledni k palácu ven z kostela, jsau u těch měrách a položení jako ony u kos- tele u Jeruzalémě, než že jsau ono veliké a dvoje. Také kuor suatého Víta jest vyšší nežli jiné dlážení u kostele, jako onen v Jeruzalémě, ač jeruzalémský není tak vysoko jako tento od země a jest onen kuor jeruzalémský o mnoho delší. A tak máš poněkud toho spuosob a podobenství, a zvlášt kuoru a kaplic těch okolo něho k onomu jeruzalémskému, ač nebuď tak hlaupý, aby se domníval, že rovně tak kostel jeru- zalémský měl by býti jako ten u suatého Víta, než že jest k to- mu poněkud podobný strany položení a nětco i stavením ec. Již sem popsal kostel ten, který jest u Jeruzalémě, u kterémžto hrob Boží stojí, a jiná mnohá místa svatá, jak jsem nejsrozu- mitelnějí mohl. I tuto se zase navrátím k prvnímu, a jak jsem napřed pověděl, že když bylo po procesí, šli jsme za kostel do refectorium a tam jsme pojedli a potom každý chodil po kostele, kde se komu líbilo, a to až do večera. A když se již smrkalo, rozkázal gardyan mnichuom přinésti několik rohoží, které tam měli za kostelem, a ty nám pro- střeli pautníkuom na zem okolo jeskyněk Božího hrobu u tom okrauhlým kostele. [ 136 ]
Strana 137
A tu kteří z pautníkuou chtěli, spali a odpočívali na ních, já pak maje s sebau papír, ingaust a peří, rozsuítiu sobě ten kus suíce, který mi zůstal po procesí, chodil jsem po kostele od jednoho místa k druhému, popisuje a měře je, spuosob sta- vení a uelikost jich na knížky, kteréžto až podnes mám; po- tom jsem také trošku pospal na týchž rohožích. Tu několik hodin přede dnem začali říkati mniší jich hodiny v kaple Pan- ny Marye; též Rekové, kteříž jsau u kostele Božího hrobu usta- vičně, počali zpívati v kuoru řecky jich modlitby a armenští křesťané a indyánští neb Abiseni (Abiseni, to jsou ti křestané z Afryky, kteří jsú pod zprávau a panováním velikého kněze Jana, kterému ulasky říkají Prete Ian, latině Presbiter Ioan- nes), z kterýchž též u témž kostele ustavičně jsau jich dva, svým jazykem také zpívdli jich modlitby neb písně pod těmi ambity, které jsou okolo kostela Božího hrobu, neb tu pod ni- mi svá místa mají. A kněží naši pautníci, neb jich několik bylo mezi námi, slaužili mše u jeskyňce Božího hrobu, jeden po druhém, a gardyan jim puojčil mešného raucha a kalichuou a co k tomu náleží. Též mniší počali slaužiti mši v kaple Kaluarye; jak jeden od- slaužil, tak jiný přistaupil. A tu někteří z pautníkuou, kteří chtěli, neb žádný z nás k tomu nebyl nucen, spovídali se a přijímali. A tak ty mše trudly až do dne. V neděli pak ráno, to bylo 22. dne měsíce srpna, když počalo již svitati, gardyan oblékše se u raucho mešné, ušel do jeskyň- ky Božího hrobu a tam začal mši slaužiti. A my pautníci sešli jsme se ušickni před dvéře přední jeskyňky, která před tau Božího hrobu jest, i mniší a zpívdli jsme nahlas mši latině, jak obyčej jest. A když bylo po mši a po požehnání, čekali jsme u kostele asi na puol hodiny, až přišli Turci vyslaní od pána neb vládaře jeruzalémského; ti odeuřevše nám dvéře kostelní, i pustili nás ven, čtauc nás, na plac před kostel. Též vyšli ven ti dua Turci kramáři, kteří svíce prodávali, neb i ti s námi tam přes noc byli. S placu jsme šli dva a dva skrz město až ven z brány zase na Horu Syon do kláštera. Tam přišedše byl oběd hotou a my posadivše se jedli jsme a obědovdli ec. [ 137
A tu kteří z pautníkuou chtěli, spali a odpočívali na ních, já pak maje s sebau papír, ingaust a peří, rozsuítiu sobě ten kus suíce, který mi zůstal po procesí, chodil jsem po kostele od jednoho místa k druhému, popisuje a měře je, spuosob sta- vení a uelikost jich na knížky, kteréžto až podnes mám; po- tom jsem také trošku pospal na týchž rohožích. Tu několik hodin přede dnem začali říkati mniší jich hodiny v kaple Pan- ny Marye; též Rekové, kteříž jsau u kostele Božího hrobu usta- vičně, počali zpívati v kuoru řecky jich modlitby a armenští křesťané a indyánští neb Abiseni (Abiseni, to jsou ti křestané z Afryky, kteří jsú pod zprávau a panováním velikého kněze Jana, kterému ulasky říkají Prete Ian, latině Presbiter Ioan- nes), z kterýchž též u témž kostele ustavičně jsau jich dva, svým jazykem také zpívdli jich modlitby neb písně pod těmi ambity, které jsou okolo kostela Božího hrobu, neb tu pod ni- mi svá místa mají. A kněží naši pautníci, neb jich několik bylo mezi námi, slaužili mše u jeskyňce Božího hrobu, jeden po druhém, a gardyan jim puojčil mešného raucha a kalichuou a co k tomu náleží. Též mniší počali slaužiti mši v kaple Kaluarye; jak jeden od- slaužil, tak jiný přistaupil. A tu někteří z pautníkuou, kteří chtěli, neb žádný z nás k tomu nebyl nucen, spovídali se a přijímali. A tak ty mše trudly až do dne. V neděli pak ráno, to bylo 22. dne měsíce srpna, když počalo již svitati, gardyan oblékše se u raucho mešné, ušel do jeskyň- ky Božího hrobu a tam začal mši slaužiti. A my pautníci sešli jsme se ušickni před dvéře přední jeskyňky, která před tau Božího hrobu jest, i mniší a zpívdli jsme nahlas mši latině, jak obyčej jest. A když bylo po mši a po požehnání, čekali jsme u kostele asi na puol hodiny, až přišli Turci vyslaní od pána neb vládaře jeruzalémského; ti odeuřevše nám dvéře kostelní, i pustili nás ven, čtauc nás, na plac před kostel. Též vyšli ven ti dua Turci kramáři, kteří svíce prodávali, neb i ti s námi tam přes noc byli. S placu jsme šli dva a dva skrz město až ven z brány zase na Horu Syon do kláštera. Tam přišedše byl oběd hotou a my posadivše se jedli jsme a obědovdli ec. [ 137
Strana 138
O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon do Betléma a o místech svatých na též cestě. KAPITOLA 32. o obědích pobyli jsme u klášteře Hory Syon asi tři hodiny; a když se již přibližovdlo k nešporuom, přijeli sedláci Tur- ci s osly před klášter a my vyšedše i vsedali jsme na ně a jeli s gardydnem do Betléma a náš hejtman z navi s námi. Když se sjede s Hory Syon dolův proti západní straně, leží ja- kús hrubý rybník pod vrchem Hory Syon, dosti hluboký, a ten má hráz zděnau na poledne; též jest po stranách obezděn po- ložitau zdí, co by byly stupně do něho. V tom rybníku tehdáž bylo málo nětco vody; a ten ukazuje nám gardyan, pravil, že by slaul piscina Bersabe, totiž Bersabé rybník, u kteréhožto no- hy myla, když ji král David uhlédau požádal, jak o tom psáno stojí u Starém Zákoně u 2. knihách Králouských u 11. kapi. Přes toho rybníku hráz jsme jeli; a jest tu na hrázi jakás raura a koryta, kde velblaudy, osly a jiná hovada napájejí. Potom jsme se z té hráze uhnuli proti poledni k Betlému, neb Betlém leží za Jeruzalémem k polední straně; a jeli jsme mezi zahradami a vinicemi, z kterých vybíhali pacholata pohan- ská, nesauc nám víno u hrozních. A my jim dávali za ně po stuze, druhdy za stauhu dali dvd neb tři hrozny vína. Tu po pravé straně jest jakés stavení, co nějaká věž dosti vy- soká čtverhraná, nahoře navrchu zbořená; stojí trošku na vršku mezi zahradami. Tu okazuje nám gardgan pravil, že by na tom místě byl ně- kdy duom onoho suatého Symeona starého, kterýžto vzal na své lokty děťátko Krysta Pána u chrámě a pověděl: »Nunc di- mitis, nyní propauštíš služebníka tuého, Pane« ec, jakž píše suatý Lukáš u 2. ka. To místo jest od města nynějšího Jeruza- léma skuoro na malé čturt míle české, od kterého jsme podál jeli u stranu, nechauše ho ležeti na pravé ruce. [ 138 ]
O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon do Betléma a o místech svatých na též cestě. KAPITOLA 32. o obědích pobyli jsme u klášteře Hory Syon asi tři hodiny; a když se již přibližovdlo k nešporuom, přijeli sedláci Tur- ci s osly před klášter a my vyšedše i vsedali jsme na ně a jeli s gardydnem do Betléma a náš hejtman z navi s námi. Když se sjede s Hory Syon dolův proti západní straně, leží ja- kús hrubý rybník pod vrchem Hory Syon, dosti hluboký, a ten má hráz zděnau na poledne; též jest po stranách obezděn po- ložitau zdí, co by byly stupně do něho. V tom rybníku tehdáž bylo málo nětco vody; a ten ukazuje nám gardyan, pravil, že by slaul piscina Bersabe, totiž Bersabé rybník, u kteréhožto no- hy myla, když ji král David uhlédau požádal, jak o tom psáno stojí u Starém Zákoně u 2. knihách Králouských u 11. kapi. Přes toho rybníku hráz jsme jeli; a jest tu na hrázi jakás raura a koryta, kde velblaudy, osly a jiná hovada napájejí. Potom jsme se z té hráze uhnuli proti poledni k Betlému, neb Betlém leží za Jeruzalémem k polední straně; a jeli jsme mezi zahradami a vinicemi, z kterých vybíhali pacholata pohan- ská, nesauc nám víno u hrozních. A my jim dávali za ně po stuze, druhdy za stauhu dali dvd neb tři hrozny vína. Tu po pravé straně jest jakés stavení, co nějaká věž dosti vy- soká čtverhraná, nahoře navrchu zbořená; stojí trošku na vršku mezi zahradami. Tu okazuje nám gardgan pravil, že by na tom místě byl ně- kdy duom onoho suatého Symeona starého, kterýžto vzal na své lokty děťátko Krysta Pána u chrámě a pověděl: »Nunc di- mitis, nyní propauštíš služebníka tuého, Pane« ec, jakž píše suatý Lukáš u 2. ka. To místo jest od města nynějšího Jeruza- léma skuoro na malé čturt míle české, od kterého jsme podál jeli u stranu, nechauše ho ležeti na pravé ruce. [ 138 ]
Strana 139
Odtud jsme dál jeli mimo nějaký dosti veliký štěp, kterýž nám byl po levé straně; měl ovotce červené co brslen. Pravili, že slove latině terebintus a že by na tom místě, kde ten štěp nyní stojí, měla Panna Marye odpočívati s děťátkem Krystem Pá- nem, když šla z Betléma do Jeruzaléma. Od štěpu toho asi co by mohl z ručnice dostřeliti, trošku na jakýms uršku jest studnice a okolo ní obděláno tesaným ka- mením čtverhraně, skuoro na sáh zdýlí a tolikéž zšíří a zvejší to obdělání od země asi člověku do pasu. Tu studnici okazujíc nám gardyan pravil, že když Tří králi jeli z Jeruzaléma do Betléma a na to místo přijeli, kde ta stud- nice nyní stojí, tu se jim okázala hvězda, jak suatý Matouš píše u 2. kapi., že vyslyševše krále odjeli jsau, a aj, hvězda, kte- rau viděli na vejchod sluonce, brala se před nimi ec. Od té studnice nedaleko na pravé straně jest uršek a tu jakás zídka; a bylo někdy, jak znáti, nějaké čtverhrané stavení co malá kaplice, ale nyní zbořené, jen zdi stojí, rum a kamení. A tu, jak nám okazouali, má býti to místo, kde anděl Páně uzal za ulasy vrchu hlavy onoho Abakuka, který jídlo nesl na pole žencuom, a nesl ho do Babilona k Dangelovi k jámě luové, jak máš o tom u proroctuí Dangele ve 14. a poslední ka. Odtud ne- daleko po levé straně u jakés zahradě jest dosti čistý kostel, na tom místě postavený, kde se Eliáš prorok narodil; dle do toho jsme ujíti nemohli, neb jej Saracenové a Turci drží a křesta- nuom tam choditi nedopustí. A tu již viděti Betlém. Od toho kostela přibližujíc se k Betlému, od Betléma dobré čturt míle české stojí na poli jakés kus zdi okrauhlé a roh od nějakého stavení; a leží tu mnoho rumu a kamení. To místo okazujíc nám gardyan pravil, že by bylo, na kterém někdy Jákob pa- tryarcha dům ustavěl, v kterém přebýval a své obydlé měl, jakž o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u 33. ka. To místo leží na pravé straně, jeda z Jeruzaléma do Betléma. Toho také ne- zdá mi se, abych tuto pominul, že jest tu na tom poli, kde to zbořené stavení stojí, velmi mnoho malých okrauhlých kamén- kuo, nápodobných k hrachovým zrnuom. Pravili nám, že by toho času, když Krystus Pán na světě býti ráčil, měl tudy jíti mimo to pole s svými učedlníky a na témž [ 139]
Odtud jsme dál jeli mimo nějaký dosti veliký štěp, kterýž nám byl po levé straně; měl ovotce červené co brslen. Pravili, že slove latině terebintus a že by na tom místě, kde ten štěp nyní stojí, měla Panna Marye odpočívati s děťátkem Krystem Pá- nem, když šla z Betléma do Jeruzaléma. Od štěpu toho asi co by mohl z ručnice dostřeliti, trošku na jakýms uršku jest studnice a okolo ní obděláno tesaným ka- mením čtverhraně, skuoro na sáh zdýlí a tolikéž zšíří a zvejší to obdělání od země asi člověku do pasu. Tu studnici okazujíc nám gardyan pravil, že když Tří králi jeli z Jeruzaléma do Betléma a na to místo přijeli, kde ta stud- nice nyní stojí, tu se jim okázala hvězda, jak suatý Matouš píše u 2. kapi., že vyslyševše krále odjeli jsau, a aj, hvězda, kte- rau viděli na vejchod sluonce, brala se před nimi ec. Od té studnice nedaleko na pravé straně jest uršek a tu jakás zídka; a bylo někdy, jak znáti, nějaké čtverhrané stavení co malá kaplice, ale nyní zbořené, jen zdi stojí, rum a kamení. A tu, jak nám okazouali, má býti to místo, kde anděl Páně uzal za ulasy vrchu hlavy onoho Abakuka, který jídlo nesl na pole žencuom, a nesl ho do Babilona k Dangelovi k jámě luové, jak máš o tom u proroctuí Dangele ve 14. a poslední ka. Odtud ne- daleko po levé straně u jakés zahradě jest dosti čistý kostel, na tom místě postavený, kde se Eliáš prorok narodil; dle do toho jsme ujíti nemohli, neb jej Saracenové a Turci drží a křesta- nuom tam choditi nedopustí. A tu již viděti Betlém. Od toho kostela přibližujíc se k Betlému, od Betléma dobré čturt míle české stojí na poli jakés kus zdi okrauhlé a roh od nějakého stavení; a leží tu mnoho rumu a kamení. To místo okazujíc nám gardyan pravil, že by bylo, na kterém někdy Jákob pa- tryarcha dům ustavěl, v kterém přebýval a své obydlé měl, jakž o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u 33. ka. To místo leží na pravé straně, jeda z Jeruzaléma do Betléma. Toho také ne- zdá mi se, abych tuto pominul, že jest tu na tom poli, kde to zbořené stavení stojí, velmi mnoho malých okrauhlých kamén- kuo, nápodobných k hrachovým zrnuom. Pravili nám, že by toho času, když Krystus Pán na světě býti ráčil, měl tudy jíti mimo to pole s svými učedlníky a na témž [ 139]
Strana 140
poli tehdáž nějaký člověk rozsívdl semeno; a Pán se ho otá- zal, co by rozsívdl, a on odpověděl, že kamení. Odpovídaje jemu Pán řekl: »I budiž tehda kamení!« a tak to semeno obrá- tilo se ušecko u kameníčko, jakž pak ho plno až podnes na tom poli. Ačkoli o tom žádný z evangelistuou nepíše, protož já toho jistiti nemohu, by se to upraudě stalo, než to jest ujistě tak, že toho kameníčka podobného k hrachu na tom poli mnoho jest, neb jsem jej v svých rukau měl. Ját i proti tomu také nejsem, by to se státi nemělo, poněvádž píše suatý Ján euangelista u své poslední kapitole na konci takto: »Jestit pak ještě i jiných mnoho věcí, které činil Ježíš, ježto nejsau napsaný; kteréžto by byly psaný všecky naskrze, mám za to, že by tento svět nemohl přijíti těch kněch, který by měly psaný býtiv ec. Od toho místa, na kterém byl stál příbytek Jakobuou, asi co by mohl z kuše dostřeliti, blíž k Betlému jest též na pravé stra- ně cesty u poli čistý kostel, maje okrauhlé neb chocholaté kro- vy dvd klenuté a okolo zídku; a tu na tom místě leží pocho- váno tělo (jak nám pravili) Ráchel, manželky Jákobovy, jak o tom čteme u 1. knihách Mojžíšových, u 35. kapito.; do něho jsme nešli, neb jej Turci drží a tam křestanuom jíti nedají. Odtud jsme jeli předse až k Betlému; leží Betlém od města Je- ruzaléma a Hory Syon na míli českau. Tu jsme jeho nechali le- žeti po pravé ruce na poledne a jeli jsme pod něj surchu dolův do audolí proti vejchodu na nějaké pole, na kterémž roste mno- ho olivoví; a z toho mimo ves, která tu jest, po pravé straně nám ležela, před jakús uinicí, kterážto ohražená byla hrází ka- mennau asi do pasu zvejší, ač někde vejše, někde níže. Před tau uinicí ssedavše s osluou, šli jsme do ní za gardya- nem. A tu stojí stavení zbořené, kusy zdi z tesaného kamene a přitom rum a kamení; tak mám za to, že tu byl někdy ně- jaký kostel. V tom zbořeném stavení jest sklep co nějaká kaplička dole u zemi proti vejchodu; na poledne jest do ní hrubá díra, kte- raužto tam mnoho rumu a kamení napadalo a tím se skůro čturt té kaplice zasulo. Tauž děrau jsme my tam také vešli. [140 ]
poli tehdáž nějaký člověk rozsívdl semeno; a Pán se ho otá- zal, co by rozsívdl, a on odpověděl, že kamení. Odpovídaje jemu Pán řekl: »I budiž tehda kamení!« a tak to semeno obrá- tilo se ušecko u kameníčko, jakž pak ho plno až podnes na tom poli. Ačkoli o tom žádný z evangelistuou nepíše, protož já toho jistiti nemohu, by se to upraudě stalo, než to jest ujistě tak, že toho kameníčka podobného k hrachu na tom poli mnoho jest, neb jsem jej v svých rukau měl. Ját i proti tomu také nejsem, by to se státi nemělo, poněvádž píše suatý Ján euangelista u své poslední kapitole na konci takto: »Jestit pak ještě i jiných mnoho věcí, které činil Ježíš, ježto nejsau napsaný; kteréžto by byly psaný všecky naskrze, mám za to, že by tento svět nemohl přijíti těch kněch, který by měly psaný býtiv ec. Od toho místa, na kterém byl stál příbytek Jakobuou, asi co by mohl z kuše dostřeliti, blíž k Betlému jest též na pravé stra- ně cesty u poli čistý kostel, maje okrauhlé neb chocholaté kro- vy dvd klenuté a okolo zídku; a tu na tom místě leží pocho- váno tělo (jak nám pravili) Ráchel, manželky Jákobovy, jak o tom čteme u 1. knihách Mojžíšových, u 35. kapito.; do něho jsme nešli, neb jej Turci drží a tam křestanuom jíti nedají. Odtud jsme jeli předse až k Betlému; leží Betlém od města Je- ruzaléma a Hory Syon na míli českau. Tu jsme jeho nechali le- žeti po pravé ruce na poledne a jeli jsme pod něj surchu dolův do audolí proti vejchodu na nějaké pole, na kterémž roste mno- ho olivoví; a z toho mimo ves, která tu jest, po pravé straně nám ležela, před jakús uinicí, kterážto ohražená byla hrází ka- mennau asi do pasu zvejší, ač někde vejše, někde níže. Před tau uinicí ssedavše s osluou, šli jsme do ní za gardya- nem. A tu stojí stavení zbořené, kusy zdi z tesaného kamene a přitom rum a kamení; tak mám za to, že tu byl někdy ně- jaký kostel. V tom zbořeném stavení jest sklep co nějaká kaplička dole u zemi proti vejchodu; na poledne jest do ní hrubá díra, kte- raužto tam mnoho rumu a kamení napadalo a tím se skůro čturt té kaplice zasulo. Tauž děrau jsme my tam také vešli. [140 ]
Strana 141
Ta kaplice jest okolo dodu sáhuo zšíří a čtyř asi zdýlí a unitř přehražená zídkau rounanau z kamení bez vápna a písku zvejší člověku do brady; a u té jest proti vejchodu co austu- pek okrauhle dělaný a nahoře též okrauhle sklenutý. Není u něm oltáře, než visela tam tehdáž lampa, dle nehořela. Kde ten vejstupek, okazuje nám to místo gardyan pravil, že by se tu anděl Páně okázal pastýřuom a zvěstoval jim, jak se Krystus Pán narodil, o čemž píše svatý Lukáš u 2. ka., kterak anděl Páně postavil se vedlé pastúřuo, kteří bděli při svém stádu, a pověděl jim: »Aj, zvěstuji vám radost velikau, kteráž bude všemu lidu, neb narodil se vám Spasitel, jenž jest Krys- tus Pán« ec. Znáti též, že tu byla nějaká věž na uršku při tom stavení, ale nyní jest zbořená. To místo leží u audolí drobet s uršku k straně puolnoční Betléma, od něho okolo čturt míle české proti vejchodu. Odtud jsme se obrátili nazpátek zase proti Betlému; a tu asi co by mohl dostřeliti z ručnice, od něho proti nejchodu jest kaplice malá, klenutá, kteréž předku kus též i zadku zbořeno, rumu a kamení u ní mnoho. To se zbořilo, jakž praví, od ze- mětřesení, kteréž tam bylo, od kteréhož se též zsulo klenutí kostela suatého Jeronýma. V témž klášteře Betlémě, o čemž potom oznámím, byl někdy u té kaplici austupek proti nejchodu, okrauhle stavený, ale ten padl, než toliko oltář zůstal, okolo kterého se můž jíti; a kde ten stojí, ukazuje se to místo, jak su. Matúš píše u 2. ka., na kterém se anděl Páně okázal Jozefovi ve snách a řekl mu: »Vstaň a bezmi dítě i matku jeho a ujdi do Ejipta! ec. Od toho místa, co by mohl z luku dostřeliti, u stranu kláštera Betléma proti poledni, jsú nějaké staré zdi a zbořené stavení; a tu dvéře malé proti puolnoci v jakés hrázi kamenné, do kte- rých sotva, dobře se posehna, když vejdeš, i jest jakás auzká šíje u skále tesaná, dosti dlauhá a nízká, že sehna se musíš jíti. Potom tam na poledne jest co sklep vytesaný z skály o oltářík. Též proti západu unitř jdeš dosti daleko a opět tam prostranství co druhý nějaký sklep; jest tam velmi tma, neb není žádného okna do té jeskyně, než musíš světlo míti, chceš- li tam co viděti. A jest dosti mistrná věc u holé skále udělaná. [ 141]
Ta kaplice jest okolo dodu sáhuo zšíří a čtyř asi zdýlí a unitř přehražená zídkau rounanau z kamení bez vápna a písku zvejší člověku do brady; a u té jest proti vejchodu co austu- pek okrauhle dělaný a nahoře též okrauhle sklenutý. Není u něm oltáře, než visela tam tehdáž lampa, dle nehořela. Kde ten vejstupek, okazuje nám to místo gardyan pravil, že by se tu anděl Páně okázal pastýřuom a zvěstoval jim, jak se Krystus Pán narodil, o čemž píše svatý Lukáš u 2. ka., kterak anděl Páně postavil se vedlé pastúřuo, kteří bděli při svém stádu, a pověděl jim: »Aj, zvěstuji vám radost velikau, kteráž bude všemu lidu, neb narodil se vám Spasitel, jenž jest Krys- tus Pán« ec. Znáti též, že tu byla nějaká věž na uršku při tom stavení, ale nyní jest zbořená. To místo leží u audolí drobet s uršku k straně puolnoční Betléma, od něho okolo čturt míle české proti vejchodu. Odtud jsme se obrátili nazpátek zase proti Betlému; a tu asi co by mohl dostřeliti z ručnice, od něho proti nejchodu jest kaplice malá, klenutá, kteréž předku kus též i zadku zbořeno, rumu a kamení u ní mnoho. To se zbořilo, jakž praví, od ze- mětřesení, kteréž tam bylo, od kteréhož se též zsulo klenutí kostela suatého Jeronýma. V témž klášteře Betlémě, o čemž potom oznámím, byl někdy u té kaplici austupek proti nejchodu, okrauhle stavený, ale ten padl, než toliko oltář zůstal, okolo kterého se můž jíti; a kde ten stojí, ukazuje se to místo, jak su. Matúš píše u 2. ka., na kterém se anděl Páně okázal Jozefovi ve snách a řekl mu: »Vstaň a bezmi dítě i matku jeho a ujdi do Ejipta! ec. Od toho místa, co by mohl z luku dostřeliti, u stranu kláštera Betléma proti poledni, jsú nějaké staré zdi a zbořené stavení; a tu dvéře malé proti puolnoci v jakés hrázi kamenné, do kte- rých sotva, dobře se posehna, když vejdeš, i jest jakás auzká šíje u skále tesaná, dosti dlauhá a nízká, že sehna se musíš jíti. Potom tam na poledne jest co sklep vytesaný z skály o oltářík. Též proti západu unitř jdeš dosti daleko a opět tam prostranství co druhý nějaký sklep; jest tam velmi tma, neb není žádného okna do té jeskyně, než musíš světlo míti, chceš- li tam co viděti. A jest dosti mistrná věc u holé skále udělaná. [ 141]
Strana 142
V té jeskyni, pravili nám, že by se měla skrejti blahoslavená Panna Marya s dětátkem Krystem Pánem před Herodesem, než utekla do Ejipta. O vjití pautníkuov do kláštera Betléma, o procesí a místech svatých v témž klášteře. KAPITOLA 33. dtud jeli jsme předse do Betléma. Tu proti západní stra- ně přijeli jsme na jakýs plac před klášter Betlém; i sse- O davše s osluou, vešli jsme do něho dvéřci, které jsou proti západu malé a nízké, že sehna se musí skrz ně jíti. A ty mají železné dvéřky, kterými se zavírá. Vejda tam jest unitř čistý a dosti veliký kostel, ušak neklenutý. než toliko střechau dřevěnnau přikrytý, kterážto zeunitř na- hoře jest krytá neb pobíjená olověnnými plechy. V tom kos- tele jest 32 slaupuou kamenných mramorových, velikých a uysokých, každý z celého kusu neb štuky udělaný, na kterých postaven krou; s každé strany kostela stojí jich po stranách 16, 8 nedaleko od kostelní zdi a opět jiných 8 před těmi, toli- kéž tak i z druhé strany kostela. Též byl při tom kostele u témž zauřetí a klášteře jiný kostel proti puolnoční straně, klenutý a dosti veliký, ale zemětřesení (jakž nám pravili) zbořilo jej, že sklep a klenutí všecko padlo; jestě ho stojí slaupy a kusy klenutí, zdi zbořené, rum a kamení na hromadě. A slaul kostel suatého Jeronýma; tolikéž tím zemětřesením sic nětco stavení se pobořilo, kde byli příbytkové mnichuou, též kus refectorium, kde jídali, také ambitu se drahně pobo- řilo. Ostatek téhož kláštera ještě stojí u kostele tom, u kterým jest těch 32 slaupů. Ve zdi jeho puolnoční jsou železné dvéře proti poledni malé; [ 142]
V té jeskyni, pravili nám, že by se měla skrejti blahoslavená Panna Marya s dětátkem Krystem Pánem před Herodesem, než utekla do Ejipta. O vjití pautníkuov do kláštera Betléma, o procesí a místech svatých v témž klášteře. KAPITOLA 33. dtud jeli jsme předse do Betléma. Tu proti západní stra- ně přijeli jsme na jakýs plac před klášter Betlém; i sse- O davše s osluou, vešli jsme do něho dvéřci, které jsou proti západu malé a nízké, že sehna se musí skrz ně jíti. A ty mají železné dvéřky, kterými se zavírá. Vejda tam jest unitř čistý a dosti veliký kostel, ušak neklenutý. než toliko střechau dřevěnnau přikrytý, kterážto zeunitř na- hoře jest krytá neb pobíjená olověnnými plechy. V tom kos- tele jest 32 slaupuou kamenných mramorových, velikých a uysokých, každý z celého kusu neb štuky udělaný, na kterých postaven krou; s každé strany kostela stojí jich po stranách 16, 8 nedaleko od kostelní zdi a opět jiných 8 před těmi, toli- kéž tak i z druhé strany kostela. Též byl při tom kostele u témž zauřetí a klášteře jiný kostel proti puolnoční straně, klenutý a dosti veliký, ale zemětřesení (jakž nám pravili) zbořilo jej, že sklep a klenutí všecko padlo; jestě ho stojí slaupy a kusy klenutí, zdi zbořené, rum a kamení na hromadě. A slaul kostel suatého Jeronýma; tolikéž tím zemětřesením sic nětco stavení se pobořilo, kde byli příbytkové mnichuou, též kus refectorium, kde jídali, také ambitu se drahně pobo- řilo. Ostatek téhož kláštera ještě stojí u kostele tom, u kterým jest těch 32 slaupů. Ve zdi jeho puolnoční jsou železné dvéře proti poledni malé; [ 142]
Strana 143
těmi chodí do ambitu a potom až do refectorium před kuchyní, neb tu ještě mnoho stavení ostalo, sklepův i ambitu. Tu když sme přišli, kaupil sobě každý z pautníkuou svíci oskovau za mejdynu od křestanuou, kteří je tu prodávali; a gardyan ob- lekše se u kaple suaté Kateřiny v raucho mešné, krom ornátu nic, i šel před námi do toho kostela zase, u kterým jest těch 32 slaupuou, a mniší Hory Syon, též mniší pautníci za nimi a my potom tepru dva a dva spolu za nimi, nesauce každý svíci hořící v ruce. A nejprvé jsme s tau procesí u témž kostele přišli k tomu oltáři a místu, kde obřezován jest Pán Krystus; tu gardyan říkal modlitbu latině a hymnus se zpívdl. Odtud jsme šli s tau procesí do kaply pod kuor dolu po něko- lika stupních a tam nám ukázáno místo to od gardyana, kde se Krystus Pán z čisté a blahoslavené Panny Marye na tento svět pro nás hříšné naroditi ráčil. Na tom místě dávají se od- pustkové všech hříchuou. Při tom nedaleko jest to místo, kterému říkáme česky jesle, do kteréhožto Krystus Pán, děťátko jsúc, obalený u plénky od své milé matky položen byl. Od toho místa neb jeslí blízko jest nám okázáno to místo, kde Tří králi děťátku Krystu Pánu da- ry obětovali, zlato, kadidlo a mirru ec. Z té kaply jsme šli s tau procesí pod zemi do jiné kaplice, u kteréžto ukazuje se to místo, kde nemluvňátek, které Herodes dal zbí- ti někdy, mnoho leželo pochováno. Odtud šli jsme do jiné kaply, u kte- réžto jest hrob svatého Jeronýma doctora a suatého Euzebia, učedl- níka jeho. Item jiný hrob svatý Pau- ly a Eustachí, dcery její. Z té opět jsme vyšli s tau procesí do jiné kap- ly, u kteréžto suatý Jeroným přelo- žil Zákon Páně z židovského jazyku a řeckého na latinský. Potom jsme vgšli nahoru do kaply suaté panny Kateřiny a tu konec uzala ta proce- Ck [143]
těmi chodí do ambitu a potom až do refectorium před kuchyní, neb tu ještě mnoho stavení ostalo, sklepův i ambitu. Tu když sme přišli, kaupil sobě každý z pautníkuou svíci oskovau za mejdynu od křestanuou, kteří je tu prodávali; a gardyan ob- lekše se u kaple suaté Kateřiny v raucho mešné, krom ornátu nic, i šel před námi do toho kostela zase, u kterým jest těch 32 slaupuou, a mniší Hory Syon, též mniší pautníci za nimi a my potom tepru dva a dva spolu za nimi, nesauce každý svíci hořící v ruce. A nejprvé jsme s tau procesí u témž kostele přišli k tomu oltáři a místu, kde obřezován jest Pán Krystus; tu gardyan říkal modlitbu latině a hymnus se zpívdl. Odtud jsme šli s tau procesí do kaply pod kuor dolu po něko- lika stupních a tam nám ukázáno místo to od gardyana, kde se Krystus Pán z čisté a blahoslavené Panny Marye na tento svět pro nás hříšné naroditi ráčil. Na tom místě dávají se od- pustkové všech hříchuou. Při tom nedaleko jest to místo, kterému říkáme česky jesle, do kteréhožto Krystus Pán, děťátko jsúc, obalený u plénky od své milé matky položen byl. Od toho místa neb jeslí blízko jest nám okázáno to místo, kde Tří králi děťátku Krystu Pánu da- ry obětovali, zlato, kadidlo a mirru ec. Z té kaply jsme šli s tau procesí pod zemi do jiné kaplice, u kteréžto ukazuje se to místo, kde nemluvňátek, které Herodes dal zbí- ti někdy, mnoho leželo pochováno. Odtud šli jsme do jiné kaply, u kte- réžto jest hrob svatého Jeronýma doctora a suatého Euzebia, učedl- níka jeho. Item jiný hrob svatý Pau- ly a Eustachí, dcery její. Z té opět jsme vyšli s tau procesí do jiné kap- ly, u kteréžto suatý Jeroným přelo- žil Zákon Páně z židovského jazyku a řeckého na latinský. Potom jsme vgšli nahoru do kaply suaté panny Kateřiny a tu konec uzala ta proce- Ck [143]
Strana 144
sí. Také se na těch všech místech odpustkové dávají, ale rozdíl- ní. Též na každém tom místě, když nám je gardyan okazoval, bylo nám oznámeno třmi řečmi, ulasky, francauzsky, nyder- lendsky, co se na kterém stalo; tolikéž ušudy říkala se modlit- ba neb orací latině od gardyana podlé místa náležitosti. Tu každý z nás zhasiuše suau svíci, i šli jsme do refectorium před kuchyní; a tu bylo na štoky přikryto a my posadivše se i jedli jsme, neb nám mniší dobrau večeři dali i dobrého vína píti. Po večeři chodil každý po klášteře ohledávajíc jej, kde se komu líbilo. Popsal jsem již procesí a místa, která nám v ní od otce gar- dyana okazována byla; nyní mi se vidí za potřebné býti, abych též to každé místo obzuláštně popsal, jak jsem učinil u kostele Božího hrobu. O spuosobu kláštera Betléma a míst svatých v témž klášteře. KAPITOLA 34. tak ten kostel, o kterým jsem napřed napsal, u kterýmžto těch 32 slaupův, na kterých krou pobitý olovem stojí, jest L zdýlí okolo 2 set 28 noh, zšíří asi 77 a slove kostel suaté a blahoslavené Panny Marye; a ten má kůr dosti veliký proti vejchodní straně, kteréhožto napřed jest kus okrauhle stave- ný a též okrauhle sklenutú, a z té strany do kostela otevřený a u něm oltář; drží jej řečtí křesťané. Ten kůr jest nevejšený nad jiné dlážení téhož kostela dosti vy- soko, že po několika stupních do něho nahoru se musí jíti; pod ním dole kapla, u které se Krystus Pán naroditi ráčil, o čemž na svém místě psáti se bude. Vně kůru s pravé strany jeho polední u témž kostele jest austu- pek neb kaplice proti vejchodu, okrauhle stavená, též i okrauh- [144]
sí. Také se na těch všech místech odpustkové dávají, ale rozdíl- ní. Též na každém tom místě, když nám je gardyan okazoval, bylo nám oznámeno třmi řečmi, ulasky, francauzsky, nyder- lendsky, co se na kterém stalo; tolikéž ušudy říkala se modlit- ba neb orací latině od gardyana podlé místa náležitosti. Tu každý z nás zhasiuše suau svíci, i šli jsme do refectorium před kuchyní; a tu bylo na štoky přikryto a my posadivše se i jedli jsme, neb nám mniší dobrau večeři dali i dobrého vína píti. Po večeři chodil každý po klášteře ohledávajíc jej, kde se komu líbilo. Popsal jsem již procesí a místa, která nám v ní od otce gar- dyana okazována byla; nyní mi se vidí za potřebné býti, abych též to každé místo obzuláštně popsal, jak jsem učinil u kostele Božího hrobu. O spuosobu kláštera Betléma a míst svatých v témž klášteře. KAPITOLA 34. tak ten kostel, o kterým jsem napřed napsal, u kterýmžto těch 32 slaupův, na kterých krou pobitý olovem stojí, jest L zdýlí okolo 2 set 28 noh, zšíří asi 77 a slove kostel suaté a blahoslavené Panny Marye; a ten má kůr dosti veliký proti vejchodní straně, kteréhožto napřed jest kus okrauhle stave- ný a též okrauhle sklenutú, a z té strany do kostela otevřený a u něm oltář; drží jej řečtí křesťané. Ten kůr jest nevejšený nad jiné dlážení téhož kostela dosti vy- soko, že po několika stupních do něho nahoru se musí jíti; pod ním dole kapla, u které se Krystus Pán naroditi ráčil, o čemž na svém místě psáti se bude. Vně kůru s pravé strany jeho polední u témž kostele jest austu- pek neb kaplice proti vejchodu, okrauhle stavená, též i okrauh- [144]
Strana 145
le sklenutá a tau stranau, kterau do kostela, od země až do urchu otevřená, a u ní oltář na tom místě stojí, na kterém jsau děťátko Krysta Pána obřezovali. Též z druhé strany kůru levé proti puolnoci jest takový dru- hý dustupek na vejchod aneb kaplice a u ní oltář; kde ten stojí, jest to místo, na kterémžto Tří králové se strojili s svými dary, když je měli Krystu Pánu obětovati. Takž kuor toho kostela stojí uprostřed a ty duě kaplice neb vej- stupky po stranách okolo něho, jedna s pravé, druhá s levé strany; ta prostřední jest vyšší dobře než ty po stranách, které jsau nižší. S strany levé téhož kůru při zemi zeunitř u něho z té strany proti poledni jest schod kamenný s několika okrauhlými stupni; a tu sejda po něm doluou, jsau dvéře na poledne a u nich dvéřce dřevěnné, kterými se zavírají. A ty jsau prořezované co mřížka, že skrze ně hleděti muože do kaply doluou. Projda skrz ty dvéře, jde se dolův co nějakau šíjí nevelmi širo- kau po 7 stupních, a tu se teprva uchází na dlážení do kaply. Z druhé strany kůru levé jest při zemi rovně takový schuodek a šíje i dvéře proti puolnoci doluov pod kuor do též kaply jako tento s pravé strany; a těmi dvéřci, které jsau na puolnoci, pravili nám, že by vešli Tří králi ku blahoslavené Panně Maryji, když Krystu Pánu dary dávdli. A jsau ty dvéře v těch šíjích proti sobě, jedny na poledne a dru- hé k půlnoci; po těch schuodcích, z které strany chceš, můžeš jíti do kaply, která pod kuorem. Ta kapla jest co vdlní sklep dělaná, zdúlí 35 noh, rozuměj dýl od západu proti vejchodu, zšíří pak 11 noh, se všech strán taflovaná a ozdobená táflemi neb tabulemi mramorovými pulerovanými bílými, a u ních skropováno neb prorostováno od přirození mramorem modrým samo od sebe, velmi zmíry pěkným, od země až pod vrch; kterýžto strop neb urch té kap- ly byl malovaný dílem vysazovaným, zlatem a baruami, kuek- sy a jiným malováním pěkně, ale dynch nyní někde místy opadal a díl se učadilo od lamp, které tam hoří. Jest též dlážená všecka kamenem mramorovým merhoua- ným bílým a modrým velmi pěkně. Tak pěkné jsau ty mramo- rové táfle, kter miž jest ta kapla po stranách taflovaná, že před [ 145
le sklenutá a tau stranau, kterau do kostela, od země až do urchu otevřená, a u ní oltář na tom místě stojí, na kterém jsau děťátko Krysta Pána obřezovali. Též z druhé strany kůru levé proti puolnoci jest takový dru- hý dustupek na vejchod aneb kaplice a u ní oltář; kde ten stojí, jest to místo, na kterémžto Tří králové se strojili s svými dary, když je měli Krystu Pánu obětovati. Takž kuor toho kostela stojí uprostřed a ty duě kaplice neb vej- stupky po stranách okolo něho, jedna s pravé, druhá s levé strany; ta prostřední jest vyšší dobře než ty po stranách, které jsau nižší. S strany levé téhož kůru při zemi zeunitř u něho z té strany proti poledni jest schod kamenný s několika okrauhlými stupni; a tu sejda po něm doluou, jsau dvéře na poledne a u nich dvéřce dřevěnné, kterými se zavírají. A ty jsau prořezované co mřížka, že skrze ně hleděti muože do kaply doluou. Projda skrz ty dvéře, jde se dolův co nějakau šíjí nevelmi širo- kau po 7 stupních, a tu se teprva uchází na dlážení do kaply. Z druhé strany kůru levé jest při zemi rovně takový schuodek a šíje i dvéře proti puolnoci doluov pod kuor do též kaply jako tento s pravé strany; a těmi dvéřci, které jsau na puolnoci, pravili nám, že by vešli Tří králi ku blahoslavené Panně Maryji, když Krystu Pánu dary dávdli. A jsau ty dvéře v těch šíjích proti sobě, jedny na poledne a dru- hé k půlnoci; po těch schuodcích, z které strany chceš, můžeš jíti do kaply, která pod kuorem. Ta kapla jest co vdlní sklep dělaná, zdúlí 35 noh, rozuměj dýl od západu proti vejchodu, zšíří pak 11 noh, se všech strán taflovaná a ozdobená táflemi neb tabulemi mramorovými pulerovanými bílými, a u ních skropováno neb prorostováno od přirození mramorem modrým samo od sebe, velmi zmíry pěkným, od země až pod vrch; kterýžto strop neb urch té kap- ly byl malovaný dílem vysazovaným, zlatem a baruami, kuek- sy a jiným malováním pěkně, ale dynch nyní někde místy opadal a díl se učadilo od lamp, které tam hoří. Jest též dlážená všecka kamenem mramorovým merhoua- ným bílým a modrým velmi pěkně. Tak pěkné jsau ty mramo- rové táfle, kter miž jest ta kapla po stranách taflovaná, že před [ 145
Strana 146
několika drahně lety, dokudž ještě žoldanové ejiptští měli jsau pod sudu mocí a drželi zemi Svatau, jeden z nich vida to tak pěkné kamení, povolal kameníkuou rozkázau jim, aby je ode zdi odjímali, chtěje je do města uelikého Kajru poslati, jsauc toho aumyslu jimi dáti suuoj palác ozdobiti a ošlechtiti. A tak když jsau kameníci do té kaply přišli s svými přípravami a instrumenty, počali těch táflí mramorových odjímati; a začali u té šíji, kterau se jde do kaply, z té strany kuoru puolnoční, jdauc doluou na pravé straně. Ačkoli s nimi pěkně zacházeli, aby jich nezlámali, však jsau žádné celé odjíti nemohli, aby se jim u kusy nezlámala. A utom z dopuštění Božího za tejmiž táflemi had nepodobně veliký vy- lezl ven, kterýžto po stěně leza neb plaze se táflí všech se do- týkal. A každá ta tabule, které se dotekl, zlámala a rozpukla se jest, neb až podnes žádná táfle ta mramorová není celá u též kaple, aby zlámaná a rozpuklá nebyla. A znáti ještě po- dnes, kudy ten had lezl, neb po sobě nechal znamení, co by čím bylo opáleno. Ačkoli ty táfle u stěny se předse drží a pospolu sau, však každá zpukaná a zlámaná jest. Ten zázrak vida žoldan s těmi, kteří při tom byli, přestal od svého předseuzetí a těch tabulí víc odjímati nedal a tak až podnes ještě zuostávají; než to místo u té šíji nad schodem, kde jsau jich několik odlaupili, podnes znáti, a nyní toliko ob- urženo vápnem. Tuto hystorí rozprávěli mi mniší Hory Syon a pravili, že jest to prauda a jistě tak, čemuž každý pohledě na to snadno uvěří. [ 146]
několika drahně lety, dokudž ještě žoldanové ejiptští měli jsau pod sudu mocí a drželi zemi Svatau, jeden z nich vida to tak pěkné kamení, povolal kameníkuou rozkázau jim, aby je ode zdi odjímali, chtěje je do města uelikého Kajru poslati, jsauc toho aumyslu jimi dáti suuoj palác ozdobiti a ošlechtiti. A tak když jsau kameníci do té kaply přišli s svými přípravami a instrumenty, počali těch táflí mramorových odjímati; a začali u té šíji, kterau se jde do kaply, z té strany kuoru puolnoční, jdauc doluou na pravé straně. Ačkoli s nimi pěkně zacházeli, aby jich nezlámali, však jsau žádné celé odjíti nemohli, aby se jim u kusy nezlámala. A utom z dopuštění Božího za tejmiž táflemi had nepodobně veliký vy- lezl ven, kterýžto po stěně leza neb plaze se táflí všech se do- týkal. A každá ta tabule, které se dotekl, zlámala a rozpukla se jest, neb až podnes žádná táfle ta mramorová není celá u též kaple, aby zlámaná a rozpuklá nebyla. A znáti ještě po- dnes, kudy ten had lezl, neb po sobě nechal znamení, co by čím bylo opáleno. Ačkoli ty táfle u stěny se předse drží a pospolu sau, však každá zpukaná a zlámaná jest. Ten zázrak vida žoldan s těmi, kteří při tom byli, přestal od svého předseuzetí a těch tabulí víc odjímati nedal a tak až podnes ještě zuostávají; než to místo u té šíji nad schodem, kde jsau jich několik odlaupili, podnes znáti, a nyní toliko ob- urženo vápnem. Tuto hystorí rozprávěli mi mniší Hory Syon a pravili, že jest to prauda a jistě tak, čemuž každý pohledě na to snadno uvěří. [ 146]
Strana 147
O spuosobu místa toho, kde se Krystus Pán z blahoslavené Panny Marye naroditi ráčil. KAPITOLA 35. též kaple proti vejchodu jest místo co malá kaplička neb austupek, otevřený z té strany, kterú do kaply, od dlá- žení až do klenutí, a nahoře prampauch asi půl druhého V lokte zšíří a potom ostatek okrauhle překlenuto. Pod tím prampauchem a klenutím jest kámen mramorový bílý, dosti tenký, udělaný do zdi s obau strán toho austupku neb kapličky, co by bylo ponebí, že nad ním nahoře prázdno, též i pod ním dole, a muož se na něm mše slaužiti. Nad tím kamenem pod tím překlenutím jest tabule dřevěnná místo archy při stěně vejchodní toho austupku a na ní pěkně ma- lováno narození Krysta Pána, jak blahoslavená Panna Ma- rye a Jozef klečí nad děťátkem a pastýři s ními. Pod tím pak kamenem jest dole dlážení od země trošku málo uyvejšeno a o jeden stupeň vejš vydláženo u témž austupku nad jiné dlážení té kaply. A tu u tom jest díra okrauhlá, co by do ní pěst mohla ujíti, nehluboká, dudu neb tří prstuo asi zhlaubí, okolo ní uytesaná u kameni hvězda veliká. Té díry okršlek okolo jest obdělaný neb obložený cínem, a to proto, aby se od ní nic ulomiti ani uraziti nemohlo. A tu na tom místě, kde jest ta díra, porodila blahoslavená Panna Ma- rye syna proorozeného svého milého Ježíše Krysta, Pána a Spasitele a Vykupitele všeho světa. Ta díra jest u holé skále udělaná a ušudy okolo ní mramorem pěkně dláženo a ozdo- beno. Pod tím tenkým kamenem, který místo oltáře nad ní, neb ten austupek tu dole jest okrauhlý se všech strán, krom kde oteuříno do kaply: ten kámen jest od země a dlážení zvejší člověku asi do pasu, na kterémžto kamení vytesáno na stra- ně, kterau jest ven do kaply, neb radějí na tlustosti jeho, kde se k němu přistúpá, literami latinskými textem černým takto: [147]
O spuosobu místa toho, kde se Krystus Pán z blahoslavené Panny Marye naroditi ráčil. KAPITOLA 35. též kaple proti vejchodu jest místo co malá kaplička neb austupek, otevřený z té strany, kterú do kaply, od dlá- žení až do klenutí, a nahoře prampauch asi půl druhého V lokte zšíří a potom ostatek okrauhle překlenuto. Pod tím prampauchem a klenutím jest kámen mramorový bílý, dosti tenký, udělaný do zdi s obau strán toho austupku neb kapličky, co by bylo ponebí, že nad ním nahoře prázdno, též i pod ním dole, a muož se na něm mše slaužiti. Nad tím kamenem pod tím překlenutím jest tabule dřevěnná místo archy při stěně vejchodní toho austupku a na ní pěkně ma- lováno narození Krysta Pána, jak blahoslavená Panna Ma- rye a Jozef klečí nad děťátkem a pastýři s ními. Pod tím pak kamenem jest dole dlážení od země trošku málo uyvejšeno a o jeden stupeň vejš vydláženo u témž austupku nad jiné dlážení té kaply. A tu u tom jest díra okrauhlá, co by do ní pěst mohla ujíti, nehluboká, dudu neb tří prstuo asi zhlaubí, okolo ní uytesaná u kameni hvězda veliká. Té díry okršlek okolo jest obdělaný neb obložený cínem, a to proto, aby se od ní nic ulomiti ani uraziti nemohlo. A tu na tom místě, kde jest ta díra, porodila blahoslavená Panna Ma- rye syna proorozeného svého milého Ježíše Krysta, Pána a Spasitele a Vykupitele všeho světa. Ta díra jest u holé skále udělaná a ušudy okolo ní mramorem pěkně dláženo a ozdo- beno. Pod tím tenkým kamenem, který místo oltáře nad ní, neb ten austupek tu dole jest okrauhlý se všech strán, krom kde oteuříno do kaply: ten kámen jest od země a dlážení zvejší člověku asi do pasu, na kterémžto kamení vytesáno na stra- ně, kterau jest ven do kaply, neb radějí na tlustosti jeho, kde se k němu přistúpá, literami latinskými textem černým takto: [147]
Strana 148
HIC DE VIRGINE MARIA IESUS CHRISTUS NASCI DIGNATUS EST. Před tau kaplicí neb austupkem, v kterým jest to místo, kde se Krystus Pán naroditi ráčil, uiselo a hořelo tehdáž 6 lamp. Od té díry asi kroku na pravdu stranu proti poledni stojí u holé skále uytesaný opět jiný austupek dosti veliký a jest trošku hlaub v zemi, asi lokte neb více než sic té kaply jiné dlážení, neb se doluou do něho jíti musí po třech stupních ka- menných, zdýlí 8 noh a málo nětco víc, zšíří 6 noh, zvejší asi na čtyři lokty, ač všudy jednostejně uysoký není, neb při stěně západní jest níž a proti vejchodu se vždy nahoru vyzduihuje. V témž austupku neb jeskyni při stěně její polední jest dole sedadlo neb lavička kamenná, od země asi puol druhé pídi zvejší, nevelmi široká. A tu též u té jeskyni stojí oltář mramo- rový proti vejchodu, kterýžto na tom místě ustavený, jak nám pravili, na kterým blahoslavená Panna Marye seděla majíc děťátko Krysta Pána na luoně, když Tří králi přišedše oběto- vali Pánu Krystu dary, zlato, kadidlo a mirru, jak o tom píše suatý Matauš u 2. ka. Na tom oltáři jsú místo archy dvě ta- bulce dřevěnné proti západu a na ních malováno na obau, jak Tří králi obětují Krystu Pánu dary ec. Ospuosobu jesliček, do kterých Krystus Pán dětátkem jsa od své milé matky položen byl. KAPITOLA 36. )roti tomu oltáři dole při zemi u též jeskyni u stěny její zá- padní jest věc co nějaké koryto, z skály holé samorostlé uytesané, zdýlí 5 pídí mých, zšíří 3, zhlaubí na puolnoční — stranu 2 pídí, na západní pak, též i na polední stranu jest zhlaubí půl druhé pídi; proti vejchodu ta strana můž býti hlu- boká dlani neb víc. A to koryto kamenné jest to místo, do kte- réhožto Krystus Pán jsauc dětátkem, u plénky jsa obuinut, od [ 148]
HIC DE VIRGINE MARIA IESUS CHRISTUS NASCI DIGNATUS EST. Před tau kaplicí neb austupkem, v kterým jest to místo, kde se Krystus Pán naroditi ráčil, uiselo a hořelo tehdáž 6 lamp. Od té díry asi kroku na pravdu stranu proti poledni stojí u holé skále uytesaný opět jiný austupek dosti veliký a jest trošku hlaub v zemi, asi lokte neb více než sic té kaply jiné dlážení, neb se doluou do něho jíti musí po třech stupních ka- menných, zdýlí 8 noh a málo nětco víc, zšíří 6 noh, zvejší asi na čtyři lokty, ač všudy jednostejně uysoký není, neb při stěně západní jest níž a proti vejchodu se vždy nahoru vyzduihuje. V témž austupku neb jeskyni při stěně její polední jest dole sedadlo neb lavička kamenná, od země asi puol druhé pídi zvejší, nevelmi široká. A tu též u té jeskyni stojí oltář mramo- rový proti vejchodu, kterýžto na tom místě ustavený, jak nám pravili, na kterým blahoslavená Panna Marye seděla majíc děťátko Krysta Pána na luoně, když Tří králi přišedše oběto- vali Pánu Krystu dary, zlato, kadidlo a mirru, jak o tom píše suatý Matauš u 2. ka. Na tom oltáři jsú místo archy dvě ta- bulce dřevěnné proti západu a na ních malováno na obau, jak Tří králi obětují Krystu Pánu dary ec. Ospuosobu jesliček, do kterých Krystus Pán dětátkem jsa od své milé matky položen byl. KAPITOLA 36. )roti tomu oltáři dole při zemi u též jeskyni u stěny její zá- padní jest věc co nějaké koryto, z skály holé samorostlé uytesané, zdýlí 5 pídí mých, zšíří 3, zhlaubí na puolnoční — stranu 2 pídí, na západní pak, též i na polední stranu jest zhlaubí půl druhé pídi; proti vejchodu ta strana můž býti hlu- boká dlani neb víc. A to koryto kamenné jest to místo, do kte- réhožto Krystus Pán jsauc dětátkem, u plénky jsa obuinut, od [ 148]
Strana 149
své milé matky položen jest byl před oslíka a volka, kterému my říkáme česky jesličky. A to koryto jest se všech strán ozdo- bené a taflované mramorem bílým a modrým merhovaným od přirození velmi pěkně. V týchž jesličkách neb korejtku na straně jeho puolnoční na jednom kameni tom mramorovým nachází se uyrostlina vel- mi mistrná sama od sebe modře a bíle u mramoru, osoba ne- ueliká co mnicha, an leží u kápi, maje hrubau bradu. Tu uyrostlinu ukazouali nám mniší Hory Syon a pravili, že by byla osoba suatého Jeronýma, kterýžto u témž klášteře Betlémě drahný čas bydlel. Jest-li to osoba suatého Jeroný- ma, toho já nevím, než jest dosti mistrná ugrostlina a podo- benstuí co nějakého mnicha ležícího ec. K té podobná od přirození nějaká uyrostlina byla nalezena u kameni mramorovém co osoba nějakého krále, an má ko- runu na hlavě, když jsou stavěli kostel suatého Marka u Be- nátkách, jak o tom píše Albertus Magnus u kníze De lapidi- bus preciosis; kdo chce, muož sobě sám tam přečísti ec. Okolo těch jeslí od ních až k stěně jeskyně západní jest rovně vydláženo a ozdobeno kamenem mramorem; proti straně po- lední u tom kautě jest u dlážení hrubý mramorový bílý a mod- rý kámen, 5 pídí zdýlí a puol páty zšíří. K vejchodu pak ten ká- men před korytem proti oltáři jest trošku okrauhlý, zšíří pídi, zvejší od země též jeskyně neb dlážení na píd, a za tím tepru jesle neb to koryto; na puolnoční stranu jeslí jest nahoru co stu- peň, zdúlí pídi a zšíří co jesle, a tu stojí slaup z bílého mramoru, člověka zvejší. Visely při něm tehdáž a hořely 2 lampě. Ta jeskyně, u kteréžto jsau jesličky, jest se všech strán ozdo- bená mramorem po stranách též i dole pěkným velmi, krom urchu neb stropu nic, kterýžto z holé skály vytesaný jest. Také z kaply do toho austupku neb jeskyně, u které jesle jsau, jest se dudu strán otevříno: proti nejchodu nad oltářem, který jest na tom místě, kde blahoslavená Panna Marge seděla s dě- ťátkem, když mu Tří králi dary obětouali, ustaven, neb jest tu toliko zídka jakás malá z té strany před oltářem a lavička ka- menná, ostatek až do urchu oteuříno, a při ní slaup mramorový, kterýž dělí stranu puolnoční jeskyně od strany vejchodní. [ 149]
své milé matky položen jest byl před oslíka a volka, kterému my říkáme česky jesličky. A to koryto jest se všech strán ozdo- bené a taflované mramorem bílým a modrým merhovaným od přirození velmi pěkně. V týchž jesličkách neb korejtku na straně jeho puolnoční na jednom kameni tom mramorovým nachází se uyrostlina vel- mi mistrná sama od sebe modře a bíle u mramoru, osoba ne- ueliká co mnicha, an leží u kápi, maje hrubau bradu. Tu uyrostlinu ukazouali nám mniší Hory Syon a pravili, že by byla osoba suatého Jeronýma, kterýžto u témž klášteře Betlémě drahný čas bydlel. Jest-li to osoba suatého Jeroný- ma, toho já nevím, než jest dosti mistrná ugrostlina a podo- benstuí co nějakého mnicha ležícího ec. K té podobná od přirození nějaká uyrostlina byla nalezena u kameni mramorovém co osoba nějakého krále, an má ko- runu na hlavě, když jsou stavěli kostel suatého Marka u Be- nátkách, jak o tom píše Albertus Magnus u kníze De lapidi- bus preciosis; kdo chce, muož sobě sám tam přečísti ec. Okolo těch jeslí od ních až k stěně jeskyně západní jest rovně vydláženo a ozdobeno kamenem mramorem; proti straně po- lední u tom kautě jest u dlážení hrubý mramorový bílý a mod- rý kámen, 5 pídí zdýlí a puol páty zšíří. K vejchodu pak ten ká- men před korytem proti oltáři jest trošku okrauhlý, zšíří pídi, zvejší od země též jeskyně neb dlážení na píd, a za tím tepru jesle neb to koryto; na puolnoční stranu jeslí jest nahoru co stu- peň, zdúlí pídi a zšíří co jesle, a tu stojí slaup z bílého mramoru, člověka zvejší. Visely při něm tehdáž a hořely 2 lampě. Ta jeskyně, u kteréžto jsau jesličky, jest se všech strán ozdo- bená mramorem po stranách též i dole pěkným velmi, krom urchu neb stropu nic, kterýžto z holé skály vytesaný jest. Také z kaply do toho austupku neb jeskyně, u které jesle jsau, jest se dudu strán otevříno: proti nejchodu nad oltářem, který jest na tom místě, kde blahoslavená Panna Marge seděla s dě- ťátkem, když mu Tří králi dary obětouali, ustaven, neb jest tu toliko zídka jakás malá z té strany před oltářem a lavička ka- menná, ostatek až do urchu oteuříno, a při ní slaup mramorový, kterýž dělí stranu puolnoční jeskyně od strany vejchodní. [ 149]
Strana 150
Proti puolnoci pak, kudy se do též jeskyně uchází, jsau dvé- ře dosti vysoké a veliké, dle i vedlé dveří otevříno, že se též muož do ní tudy jíti ec. Ačkoli takový spuosob toho místa, na kterým se Pán Kristus naroditi ráčil, též i jesliček, bezpochyby nebyl tehdáž, když se Pán na tento svět narodil, jakž nyní jest; neb toho času, jak se ve čtení suatého Lukáše čte u 2. ka., rozuměti se muože, že na tom místě byla marštal neb nějaký chlév, u kterémžto hovdda stávdly, kdežto byly i jesle a koryto to neb žlab, do kteréhož jsou dobytku jísti dávali; nebo u těch krajinách není obyčeje mívati jeslí takových dřevěnných, jako my zde u těch- to naších zemích míváme. Já jsem jich tam nikdež neviděl, než dávají hovaduom do koryt a žlabuo neb na zem jísti. Také to slovo latinské praesepe, kteréž netoliko jesle ty, do kterých zde u nás u Čechách dobytku jísti dáváme, vyznamenává, ale ušelijaké místo, na kterém hovada stávají a z čeho jídají, u sobě zavírá. Protož blahoslavená Panna Marye, neměvše kde jinde děťátka Krista Pána položiti, protože mu místa u hospodě ne- bylo, položila ho do koryta, z kterého dobytek jedl, jak píše suatý Lukáš evangelista u 2. ka. A tak ty jesličky, které se podnes u Betlémě ukazují, do kte- rých Pán položen byl, jsau z skály samorostlé vytesané co nějaké koryto neb žlab u austupku, z skály vytesaným dole při zemi, u kterémžto austupku dvé houad svobodně mohlo státi před tím korytem neb jeslemi, ač nyní jest menší a ne tak prostranný ten austupek, jak tehdáž byl, neb oltář u něm ustavený stojí. Také ta jeskyně, kde těchto časuou kapla, musela býti prvé bezpochyby marštal, neb jest všecka u zemi u skále udělaná; a u té byl u straně, jakž i ještě ten austupek, kde stál volek a oslík, před něžto Pán do jeslí položen byl. Ačkoli o volku a oslíku evangelistové žádné zmínky nečiní, však od staré hned církue z řeči proroka Esaiáše za to se drží. Ale suatá Helena a jiní křestané po Božím umučení drahně let, jsauc laskavi na ta místa pro poctivost jich, a ke cti a chvále Pánu Bohu uše- mohúcímu z té marštale neb chlévu udělali tu kaplu pěknau a ozdobnau, o které jsem napřed psal, též i jeskyni tu neb [ 150]
Proti puolnoci pak, kudy se do též jeskyně uchází, jsau dvé- ře dosti vysoké a veliké, dle i vedlé dveří otevříno, že se též muož do ní tudy jíti ec. Ačkoli takový spuosob toho místa, na kterým se Pán Kristus naroditi ráčil, též i jesliček, bezpochyby nebyl tehdáž, když se Pán na tento svět narodil, jakž nyní jest; neb toho času, jak se ve čtení suatého Lukáše čte u 2. ka., rozuměti se muože, že na tom místě byla marštal neb nějaký chlév, u kterémžto hovdda stávdly, kdežto byly i jesle a koryto to neb žlab, do kteréhož jsou dobytku jísti dávali; nebo u těch krajinách není obyčeje mívati jeslí takových dřevěnných, jako my zde u těch- to naších zemích míváme. Já jsem jich tam nikdež neviděl, než dávají hovaduom do koryt a žlabuo neb na zem jísti. Také to slovo latinské praesepe, kteréž netoliko jesle ty, do kterých zde u nás u Čechách dobytku jísti dáváme, vyznamenává, ale ušelijaké místo, na kterém hovada stávají a z čeho jídají, u sobě zavírá. Protož blahoslavená Panna Marye, neměvše kde jinde děťátka Krista Pána položiti, protože mu místa u hospodě ne- bylo, položila ho do koryta, z kterého dobytek jedl, jak píše suatý Lukáš evangelista u 2. ka. A tak ty jesličky, které se podnes u Betlémě ukazují, do kte- rých Pán položen byl, jsau z skály samorostlé vytesané co nějaké koryto neb žlab u austupku, z skály vytesaným dole při zemi, u kterémžto austupku dvé houad svobodně mohlo státi před tím korytem neb jeslemi, ač nyní jest menší a ne tak prostranný ten austupek, jak tehdáž byl, neb oltář u něm ustavený stojí. Také ta jeskyně, kde těchto časuou kapla, musela býti prvé bezpochyby marštal, neb jest všecka u zemi u skále udělaná; a u té byl u straně, jakž i ještě ten austupek, kde stál volek a oslík, před něžto Pán do jeslí položen byl. Ačkoli o volku a oslíku evangelistové žádné zmínky nečiní, však od staré hned církue z řeči proroka Esaiáše za to se drží. Ale suatá Helena a jiní křestané po Božím umučení drahně let, jsauc laskavi na ta místa pro poctivost jich, a ke cti a chvále Pánu Bohu uše- mohúcímu z té marštale neb chlévu udělali tu kaplu pěknau a ozdobnau, o které jsem napřed psal, též i jeskyni tu neb [ 150]
Strana 151
austupek i jesle tak mramorem obložiti a ošlechtiti dali a kos- tel velmi pěkný, nákladný a čistý a klášter na tom místě, kde hospoda někdy byla, v které blahoslavená Panna Marye dě- tátku místa neměla, ustaviti kázali, kterýžto až podnes stojí. V též kaple, o kteréž jsem již mnoho psal, jsou s obau strán při zemi kameny neb sedadla, vydané ode zdi do kaply, s každé strany jich 5 pídí zdúlí a pídi dobré zšíří a puol druhé zvejší, na kterých se muože sedati, a jest jeden od druhého zdálí 4 pědí. Také asi 2 kroky od místa, kde se Pán Krystus naroditi ráčil, při straně kaply puolnoční jest jakýs oltářík dřevěnný a stupeň před ním ec. V té kaple viselo a hořelo tehdáž po stranách i jin- de 14 lamp. Tu u stěně její západní na pravé straně u samého kauta jsau dvéře proti vejchodu ven do jiných kaplic; těmi když vújdeš, jde se pod zemí šijí u skále uytesanau, nevelmi širokau, co by podepra boky projíti mohl, zvejší člověka, ač někde vyšší, někde nižší. Tu jda proti západu uchází se do jeskyně dosti veliké, 3 loktuou zdýlí, kroku zšíří, zvejší málo víc než člově- ka; ta jest všecka z holé skály vytesaná. Též ve dveřích té jeskyně jest kolečko veliké sklenné a při něm hoří lampa, aby se mohlo viděti, kam se má jíti. Z té jeskyně jsau dvéře do jiné, kterážto jest 3 krokuo zdýlí a 2 zšíří, též z holé skály vytesaná, zvejší okolo látra; na puol- noci v ní u kautě jest stupeň nahoru, od toho na hrubý kročej stojí oltář a na tom jakés tři tabule dřevěnné místo archy staré, jedna veliká a 2 malé. Pod tím pak oltářem okno čtverhrané, okolo puol druhého lokte zuejší a tolikéž zšíří, a tam za ním jest udělaný co malý sklípek; u tom někdy před mnoha lety leželo drahně neuin- ňátek pochováno, které dal Herodes zmordovati, jak o tom píše suatý Matauš u 2. ka.; kterýchžto těla po časích za svá- tost do rozličných křesťanských zemí odtud rozebraná jsú, jakž pak i jednoho toho děťátka tělo i my zde u Praze u Bet- lémě máme. Před témž oltářem jest jakýs slaup okrauhlý tlustý, od země až do stropu; též jest tu nedaleko schod kamenný, nahoru do kláštera, do kaply suaté Kateřiny, o čemž potom oznámím ec. [ 151]
austupek i jesle tak mramorem obložiti a ošlechtiti dali a kos- tel velmi pěkný, nákladný a čistý a klášter na tom místě, kde hospoda někdy byla, v které blahoslavená Panna Marye dě- tátku místa neměla, ustaviti kázali, kterýžto až podnes stojí. V též kaple, o kteréž jsem již mnoho psal, jsou s obau strán při zemi kameny neb sedadla, vydané ode zdi do kaply, s každé strany jich 5 pídí zdúlí a pídi dobré zšíří a puol druhé zvejší, na kterých se muože sedati, a jest jeden od druhého zdálí 4 pědí. Také asi 2 kroky od místa, kde se Pán Krystus naroditi ráčil, při straně kaply puolnoční jest jakýs oltářík dřevěnný a stupeň před ním ec. V té kaple viselo a hořelo tehdáž po stranách i jin- de 14 lamp. Tu u stěně její západní na pravé straně u samého kauta jsau dvéře proti vejchodu ven do jiných kaplic; těmi když vújdeš, jde se pod zemí šijí u skále uytesanau, nevelmi širokau, co by podepra boky projíti mohl, zvejší člověka, ač někde vyšší, někde nižší. Tu jda proti západu uchází se do jeskyně dosti veliké, 3 loktuou zdýlí, kroku zšíří, zvejší málo víc než člově- ka; ta jest všecka z holé skály vytesaná. Též ve dveřích té jeskyně jest kolečko veliké sklenné a při něm hoří lampa, aby se mohlo viděti, kam se má jíti. Z té jeskyně jsau dvéře do jiné, kterážto jest 3 krokuo zdýlí a 2 zšíří, též z holé skály vytesaná, zvejší okolo látra; na puol- noci v ní u kautě jest stupeň nahoru, od toho na hrubý kročej stojí oltář a na tom jakés tři tabule dřevěnné místo archy staré, jedna veliká a 2 malé. Pod tím pak oltářem okno čtverhrané, okolo puol druhého lokte zuejší a tolikéž zšíří, a tam za ním jest udělaný co malý sklípek; u tom někdy před mnoha lety leželo drahně neuin- ňátek pochováno, které dal Herodes zmordovati, jak o tom píše suatý Matauš u 2. ka.; kterýchžto těla po časích za svá- tost do rozličných křesťanských zemí odtud rozebraná jsú, jakž pak i jednoho toho děťátka tělo i my zde u Praze u Bet- lémě máme. Před témž oltářem jest jakýs slaup okrauhlý tlustý, od země až do stropu; též jest tu nedaleko schod kamenný, nahoru do kláštera, do kaply suaté Kateřiny, o čemž potom oznámím ec. [ 151]
Strana 152
O spuosobu hrobu svaté Paule a Eustachye, svatého Jeronýma a svatého Eusebia, učedlníka jeho, a jiných míst svatých kláštera Betléma. KAPITOLA 37. sau také z té jeskyně dvéře u kautě u stěně její západní, kte- rýmižto když se vejde, jde se trošku doluou a tu se uchází opět do jiné jeskyně z skály uytesané, kterážto jest zšíří okolo sáhu, zdúlí 2 krokuo, zvejší látra. V té na pravé straně, když do ní vejdeš, u stěny její půlnoční uhlédáš hrob kamenný mramorový, nahoře velikým kame- nem mramorovým, bílým a modrým merhovdným, přikrytý, zuejší od země asi dudu loket, zšíří puol čturty pídi a zdúlí co ta kaplice skuoro. V tom hrobě leží těla svatých Paule a Eustachye. Z té jeskyňky jde se dvéřci, které jsou v stěně její západní u kautě dosti auzké, do jiné opět jeskyně též z skály udělané a nahoře okrauhle co vdlní sklípek uytesané, díl z skály, díl zdě- no; ta jest okolo látra zvejší, zdýlí asi 3 kročeje, zšíří 2 dobrý. Tu u té jeskyni na vejchod stojí hrob z mramoru zvejší od ze- mě asi 2 loket neb víc, zdúlí 7 pídí, zšíří puol čturty, též nahoře velikým mramorovým kamenem přikrytý, bílým a modrým merhovaným. V tom hrobě leží pochováno tělo suatého Eu- zebia, učedlníka někdy suatého Jeronýma. Od toho hrobu u též jeskyni 7 noh jdauc proti západu, při stěně její západní u kautě jest opět jiný hrob a nad ním dobře níže překlenutý prampauch; a ten hrob udělán též z mramo- ru bílého modrého merhoudného, od země zvejší 4 pídi, zdýlí 9 a zšíří 4 dobrých. Tu při něm hořela lampa u jakés almaře z skály uytesané; u tom hrobě bylo pochováno tělo suatého Jeronúma, doktora a uykladače svatých Písem, po jeho skončení; dle nyní ho tu [ 152 ]
O spuosobu hrobu svaté Paule a Eustachye, svatého Jeronýma a svatého Eusebia, učedlníka jeho, a jiných míst svatých kláštera Betléma. KAPITOLA 37. sau také z té jeskyně dvéře u kautě u stěně její západní, kte- rýmižto když se vejde, jde se trošku doluou a tu se uchází opět do jiné jeskyně z skály uytesané, kterážto jest zšíří okolo sáhu, zdúlí 2 krokuo, zvejší látra. V té na pravé straně, když do ní vejdeš, u stěny její půlnoční uhlédáš hrob kamenný mramorový, nahoře velikým kame- nem mramorovým, bílým a modrým merhovdným, přikrytý, zuejší od země asi dudu loket, zšíří puol čturty pídi a zdúlí co ta kaplice skuoro. V tom hrobě leží těla svatých Paule a Eustachye. Z té jeskyňky jde se dvéřci, které jsou v stěně její západní u kautě dosti auzké, do jiné opět jeskyně též z skály udělané a nahoře okrauhle co vdlní sklípek uytesané, díl z skály, díl zdě- no; ta jest okolo látra zvejší, zdýlí asi 3 kročeje, zšíří 2 dobrý. Tu u té jeskyni na vejchod stojí hrob z mramoru zvejší od ze- mě asi 2 loket neb víc, zdúlí 7 pídí, zšíří puol čturty, též nahoře velikým mramorovým kamenem přikrytý, bílým a modrým merhovaným. V tom hrobě leží pochováno tělo suatého Eu- zebia, učedlníka někdy suatého Jeronýma. Od toho hrobu u též jeskyni 7 noh jdauc proti západu, při stěně její západní u kautě jest opět jiný hrob a nad ním dobře níže překlenutý prampauch; a ten hrob udělán též z mramo- ru bílého modrého merhoudného, od země zvejší 4 pídi, zdýlí 9 a zšíří 4 dobrých. Tu při něm hořela lampa u jakés almaře z skály uytesané; u tom hrobě bylo pochováno tělo suatého Jeronúma, doktora a uykladače svatých Písem, po jeho skončení; dle nyní ho tu [ 152 ]
Strana 153
není, neb jest vzato odtud před drahně lety do Říma a hrob ten na tento čas toliko prázdný stojí, u Římě pak nyní po- chováno leží u kostele, který slove ad sanctam Mariam Maio- rem, také u hrobě mramorovém, stoje obličejem proti vel- kému oltáři na pravé ruce vedlé kuoru. Ti hrobové u těch jeskyních jsau co nějací oltářové velicí při stěnách jejích. Též do té žádné jeskyně není žádného okna odnikudž, neb jsau ušecky hluboko pod zemí, z skály uyte- sané, protož se tam musí s světlem jíti. Z té jeskyně, v které hrob suatého Jeronýma, jsau dvéře u stěně puolnoční, auzké a nízké s dveřmi dřevěnnými, kterými když se vejde po 4 stupních nahoru, uchází se do čisté a dosti veliké kaply, kteráž- to slove studorium sancti Ieronymi; ta jest dosti dlauhá, ač se právě přeměřiti nemuože pro stupně kamenné, které u ní jsau proti západu; neb dlážení není ušudy jednostejné, než kde jest rovné, tu má nadúl 11 noh, zšíří pak 15, zvejší okolo půl druhého látra. A byla klenutá křížovým sklepem, ale nyní se jí kus toho skle- pu proti puolnoční straně i zdi ssulo tím zemětřesením, jakž mi pravili, kterým se zbořil kostel suatého Jeronýma, o čemž máš napřed. Ostatek toho sklepu té kaply podděláno prampauchem a za- zděno, ač jest tudy ještě díra ven, kterau tam světlo jde. Stojí u té kaple oltář proti vejchodu kamenný a 2 stupně před ním, jsou také u ní okolo skuoro všudy při zemi sedadla kamenná. Ta kapla byla někdy kancelaří aneb příbytek svatého Jero- nýma, v kterým se jest učíval a psával, neb i tu také přeložil Starý i Nový Zákon na řeč latinskau. Z té kaply jsou dvéře v stěně její západní, kterými se někdy mohlo choditi nahoru do kláštera po schodích kamenných, které jsau proti západu, ale nyní je zazdili, jest ta kapla na větším díle ušecka v zemi. Odtud se musí jíti zase nazpátek skrz ty tři jeskyně, jako skrz tu, u které suatého Jeronýma a Eusebia hrob, potom přes dru- hú, u které Paule a Eustachie hrob, z té do třetí, kde leželi ne- uinňátek těla, a u té jest schod a šíje auzká dosti nahoru do kláštera, po kterým když se jde, vejde se do kaply, která při [ 153 ]
není, neb jest vzato odtud před drahně lety do Říma a hrob ten na tento čas toliko prázdný stojí, u Římě pak nyní po- chováno leží u kostele, který slove ad sanctam Mariam Maio- rem, také u hrobě mramorovém, stoje obličejem proti vel- kému oltáři na pravé ruce vedlé kuoru. Ti hrobové u těch jeskyních jsau co nějací oltářové velicí při stěnách jejích. Též do té žádné jeskyně není žádného okna odnikudž, neb jsau ušecky hluboko pod zemí, z skály uyte- sané, protož se tam musí s světlem jíti. Z té jeskyně, v které hrob suatého Jeronýma, jsau dvéře u stěně puolnoční, auzké a nízké s dveřmi dřevěnnými, kterými když se vejde po 4 stupních nahoru, uchází se do čisté a dosti veliké kaply, kteráž- to slove studorium sancti Ieronymi; ta jest dosti dlauhá, ač se právě přeměřiti nemuože pro stupně kamenné, které u ní jsau proti západu; neb dlážení není ušudy jednostejné, než kde jest rovné, tu má nadúl 11 noh, zšíří pak 15, zvejší okolo půl druhého látra. A byla klenutá křížovým sklepem, ale nyní se jí kus toho skle- pu proti puolnoční straně i zdi ssulo tím zemětřesením, jakž mi pravili, kterým se zbořil kostel suatého Jeronýma, o čemž máš napřed. Ostatek toho sklepu té kaply podděláno prampauchem a za- zděno, ač jest tudy ještě díra ven, kterau tam světlo jde. Stojí u té kaple oltář proti vejchodu kamenný a 2 stupně před ním, jsou také u ní okolo skuoro všudy při zemi sedadla kamenná. Ta kapla byla někdy kancelaří aneb příbytek svatého Jero- nýma, v kterým se jest učíval a psával, neb i tu také přeložil Starý i Nový Zákon na řeč latinskau. Z té kaply jsou dvéře v stěně její západní, kterými se někdy mohlo choditi nahoru do kláštera po schodích kamenných, které jsau proti západu, ale nyní je zazdili, jest ta kapla na větším díle ušecka v zemi. Odtud se musí jíti zase nazpátek skrz ty tři jeskyně, jako skrz tu, u které suatého Jeronýma a Eusebia hrob, potom přes dru- hú, u které Paule a Eustachie hrob, z té do třetí, kde leželi ne- uinňátek těla, a u té jest schod a šíje auzká dosti nahoru do kláštera, po kterým když se jde, vejde se do kaply, která při [ 153 ]
Strana 154
straně velikého kostela puolnoční a slove kapla suaté Panny Kateřiny, dlauhá a nevelmi široká, dosti veliká a uysoká, val- ním sklepem klenutá, oltář u ní proti vejchodu, jest do ní oken auzkých a vysokých 5, 2 na poledne, 2 na puolnoci a 1 nad oltářem proti vejchodu a kuor u ní. Před oltářem jest přehra- ženo a jsau tu stolice, u kterých mniší, kteří u klášteře bydlí, každého dne své hodiny říkají; neb u klášteře Betlémě ustavičně jsau jeden neb dva mniší, kteréžto gardyan tam z Hory Syon posílá, aby tu byli, světla opatrovali a službu boží činili, neb i z řeckých křestanuou jsau tam vždycky jeden neb dva jích kněží, kteří svým spuosobem Pánu Bohu slauží, a také proto, aby klášter pustý nestál. Do toho kláštera Betléma (jak mi pravili) každého roku ke dni Božího narození schází se několik set křestanuou ze uší země Svaté a tu jích služby boží puosobí, každá sekta svým spuosobem. Z té kaply svaté Kateřiny jsou dvéře ve zdi její puolnoční ven do kláštera k refectorium před kuchyní. V té kaple, když byl již večer, prostřeli nám mniší rohože na zem, a tu kdo chtěli z pautníkuou, položili se na ně a pospali, já pak rozsuí- tiv sobě ostatek svíce oskové, která mi po procesí zuostala, chodil jsem po klášteře a po těch kapličkách i jeskyních, měře je a spisuje spuosob jich na knížky. Potom sem šel také spat, a pospav sotua hodinu, přišedše mniší, i zbudili nás, a bylo málo přes půlnoci. Odtud jsme šli do kaply, kde se Krystus Pán naroditi róčil, a tam se mše slaužily na oltáři tom tenkým, který nad místem Božího narození jest, též i na oltáři před jeslemi, kde Tří králi děťátku Krystu Pánu dary obětouali, jedna po druhé od kněží pautníkuou, kteří mezi námi byli, též i od mnichuou pautní- kův; jak jeden odšel, tak druhý přistaupil a gardyan i mniší jiní puojčili ornátuou, kalichuou a jiných věcí k tomu náleže- jících. Ty mše trvdly až skuoro do dne. [ 154]
straně velikého kostela puolnoční a slove kapla suaté Panny Kateřiny, dlauhá a nevelmi široká, dosti veliká a uysoká, val- ním sklepem klenutá, oltář u ní proti vejchodu, jest do ní oken auzkých a vysokých 5, 2 na poledne, 2 na puolnoci a 1 nad oltářem proti vejchodu a kuor u ní. Před oltářem jest přehra- ženo a jsau tu stolice, u kterých mniší, kteří u klášteře bydlí, každého dne své hodiny říkají; neb u klášteře Betlémě ustavičně jsau jeden neb dva mniší, kteréžto gardyan tam z Hory Syon posílá, aby tu byli, světla opatrovali a službu boží činili, neb i z řeckých křestanuou jsau tam vždycky jeden neb dva jích kněží, kteří svým spuosobem Pánu Bohu slauží, a také proto, aby klášter pustý nestál. Do toho kláštera Betléma (jak mi pravili) každého roku ke dni Božího narození schází se několik set křestanuou ze uší země Svaté a tu jích služby boží puosobí, každá sekta svým spuosobem. Z té kaply svaté Kateřiny jsou dvéře ve zdi její puolnoční ven do kláštera k refectorium před kuchyní. V té kaple, když byl již večer, prostřeli nám mniší rohože na zem, a tu kdo chtěli z pautníkuou, položili se na ně a pospali, já pak rozsuí- tiv sobě ostatek svíce oskové, která mi po procesí zuostala, chodil jsem po klášteře a po těch kapličkách i jeskyních, měře je a spisuje spuosob jich na knížky. Potom sem šel také spat, a pospav sotua hodinu, přišedše mniší, i zbudili nás, a bylo málo přes půlnoci. Odtud jsme šli do kaply, kde se Krystus Pán naroditi róčil, a tam se mše slaužily na oltáři tom tenkým, který nad místem Božího narození jest, též i na oltáři před jeslemi, kde Tří králi děťátku Krystu Pánu dary obětouali, jedna po druhé od kněží pautníkuou, kteří mezi námi byli, též i od mnichuou pautní- kův; jak jeden odšel, tak druhý přistaupil a gardyan i mniší jiní puojčili ornátuou, kalichuou a jiných věcí k tomu náleže- jících. Ty mše trvdly až skuoro do dne. [ 154]
Strana 155
O vyjetí pautníkuov z kláštera Betléma k horám Juodským a o místech svatých na též cestě. KAPITOLA 38. pondělí 23. dne měsíce srpna ráno asi hodinu přede dnem vyšli jsme my pautníci z kláštera Betléma ven a tu byli sedláci, kteří na nás čekali s osly. A tak jsme již někteří usedali na osly a utom přišli jiní sedláci, a ti námi s osluou zase doluou strkali; křik veliký byl a váda těch sedlákuou Turkuou, Arabuou a křesťanuou vespolek, tak- že se i bíti chtěli. A utom gardyan přišel mezi nás a kázal nám zas všem paut- níkuom, kteří jsme byli usedali na osly, doluou s nich sedati; též přijel k tomu na koni auředník z Betléma Turek, ten mezi nimi vádu přetrhl, neb mají toho tu suobodu u tom křestané od starodávna ti, kteří bydlí u Betlémě, a jiní okolní nedaleko od Betléma sedláci, že když pautníci z Jeruzaléma do Betlé- ma přijedau, ti sedláci z Ramy a odjinud, na čích oslích při- jeli, musí s nimi nazpátek preč jeti a ti betlémští a jiní okolní svých osluou puojčují pautníkuom, aby také z toho nějaký užitek měli a některý peníz vydělali. Protož o to byla hádka mezi nimi, že sedláci z Ramy a odji- nud, na čích jsme oslích do Betléma přijeli, nechtěli prázdni zas nazpátek s svými osly jeti a tito také betlémští své suo- body u tom nechtěli opustiti, však rozkazem auředníka bet- lémského museli oni preč jeti a my na těchto betlémských oslích, usedavše, jeli jsme od kláštera Betléma preč. A tu k západní straně nedaleko od kláštera jest Betlém městeč- ko, nyní velmi chatrné a sotua usí slauti muože, neb není tu než koliks málo domkuou a chalaupek, u kterých bydlí sedláci křesťané řecké uíry, ač znáti ještě, že tu bylo někdy čisté sta- vení, též i kostely, ale na tento čas ušecko pobořeno, jen zdi stojí, rum a kamení. [ 155]
O vyjetí pautníkuov z kláštera Betléma k horám Juodským a o místech svatých na též cestě. KAPITOLA 38. pondělí 23. dne měsíce srpna ráno asi hodinu přede dnem vyšli jsme my pautníci z kláštera Betléma ven a tu byli sedláci, kteří na nás čekali s osly. A tak jsme již někteří usedali na osly a utom přišli jiní sedláci, a ti námi s osluou zase doluou strkali; křik veliký byl a váda těch sedlákuou Turkuou, Arabuou a křesťanuou vespolek, tak- že se i bíti chtěli. A utom gardyan přišel mezi nás a kázal nám zas všem paut- níkuom, kteří jsme byli usedali na osly, doluou s nich sedati; též přijel k tomu na koni auředník z Betléma Turek, ten mezi nimi vádu přetrhl, neb mají toho tu suobodu u tom křestané od starodávna ti, kteří bydlí u Betlémě, a jiní okolní nedaleko od Betléma sedláci, že když pautníci z Jeruzaléma do Betlé- ma přijedau, ti sedláci z Ramy a odjinud, na čích oslích při- jeli, musí s nimi nazpátek preč jeti a ti betlémští a jiní okolní svých osluou puojčují pautníkuom, aby také z toho nějaký užitek měli a některý peníz vydělali. Protož o to byla hádka mezi nimi, že sedláci z Ramy a odji- nud, na čích jsme oslích do Betléma přijeli, nechtěli prázdni zas nazpátek s svými osly jeti a tito také betlémští své suo- body u tom nechtěli opustiti, však rozkazem auředníka bet- lémského museli oni preč jeti a my na těchto betlémských oslích, usedavše, jeli jsme od kláštera Betléma preč. A tu k západní straně nedaleko od kláštera jest Betlém městeč- ko, nyní velmi chatrné a sotua usí slauti muože, neb není tu než koliks málo domkuou a chalaupek, u kterých bydlí sedláci křesťané řecké uíry, ač znáti ještě, že tu bylo někdy čisté sta- vení, též i kostely, ale na tento čas ušecko pobořeno, jen zdi stojí, rum a kamení. [ 155]
Strana 156
Leží to městečko na uršku, jakž i klášter Betlém, ač někdy za času Krysta Pána bylo všecko jedno město, kde klášter nyní stojí, též to, kde nynější Betlém leží, neb jedno od druhého ne- daleko, ale nyní jest to různo. Od Betléma jsme jeli proti západu; od něho asi čturt míle čes- ké neb málo více leží na stráni jakéhos urchu proti vejchodu městečko otevřené co ves, kteréž někdy také bylo zbořené, jakž znáti, ale nyní trošku zas vystavené, jak obyčej té země, malé a nízké domky bez krouuou, a slove Betez. Pravili nám mniší, též i ti křesťané z něho, na čích jsme oslích jeli, za jistau pravdu, že u tom městečku žádný Turek, Arab, Saracen, Mauřenín ani který pohan roku zbydleti nemůže, aby neumřel, což jest již častokrát skušeno. A protož žádný pohan u něm nebydlí, než ušecko křestané řecké víry, kte- rýchž tehdáž drahně bylo, uyšlo i s ženami před městečko ven a dívali se nám, když jsme tudy jeli mimo ně u stranu, od měs- tečka asi co by mohl z ručnice dostřeliti, doluou audolím ja- kýms mezi dvěma vrchy proti západu, nechali jsme ho no levé straně a jeli jsme mimo mnoho vinic, které drží a dělají ti křestané. Od toho městečka asi puol míle české neb ne tak mnoho, tu jsme přijeli k jakémus zbořenému kostelu, kterýžto leží pod urškem proti puolnoci; znáti, že byl někdy dosti čistý, a věž při něm, ale nyní zbořená, stojí jí ještě dobrý kus, asi na čtyři látra zvejší; též toho kostela ostal ještě sklep valní, ale pře- dek ho pobořený, ostatek tu okolo jsau kusy zdi, rum a ka- mení. Při tom zbořeném kostele jest studénka a ustavená před ní z tesaného kamene zídka, látra asi zvejší neb vejš; skrz tu teče z ní ven voda proti puolnoci co raurami do koryta, které tu při ní jest, též i potuoček teče od ní malý. Tu studénku a potuoček ukazujíce nám garduan pravil, že by na tom místě pokřtil suatý Filip onoho komorníka králové Candacis, kterýžto jeda z Jeruzaléma sedě na voze četl sobě Izaiáše proroka; a svatý Filip, jsúc napomenut od Ducha, k němu se přitovaryšil a na jeho unoz usedl a jemu Krysto Pána kázal a oznámil. Potom ho i pokřtil, jakž píše suatý Lu- káš u Skutcích apoštolských u 8. ka. [ 156]
Leží to městečko na uršku, jakž i klášter Betlém, ač někdy za času Krysta Pána bylo všecko jedno město, kde klášter nyní stojí, též to, kde nynější Betlém leží, neb jedno od druhého ne- daleko, ale nyní jest to různo. Od Betléma jsme jeli proti západu; od něho asi čturt míle čes- ké neb málo více leží na stráni jakéhos urchu proti vejchodu městečko otevřené co ves, kteréž někdy také bylo zbořené, jakž znáti, ale nyní trošku zas vystavené, jak obyčej té země, malé a nízké domky bez krouuou, a slove Betez. Pravili nám mniší, též i ti křesťané z něho, na čích jsme oslích jeli, za jistau pravdu, že u tom městečku žádný Turek, Arab, Saracen, Mauřenín ani který pohan roku zbydleti nemůže, aby neumřel, což jest již častokrát skušeno. A protož žádný pohan u něm nebydlí, než ušecko křestané řecké víry, kte- rýchž tehdáž drahně bylo, uyšlo i s ženami před městečko ven a dívali se nám, když jsme tudy jeli mimo ně u stranu, od měs- tečka asi co by mohl z ručnice dostřeliti, doluou audolím ja- kýms mezi dvěma vrchy proti západu, nechali jsme ho no levé straně a jeli jsme mimo mnoho vinic, které drží a dělají ti křestané. Od toho městečka asi puol míle české neb ne tak mnoho, tu jsme přijeli k jakémus zbořenému kostelu, kterýžto leží pod urškem proti puolnoci; znáti, že byl někdy dosti čistý, a věž při něm, ale nyní zbořená, stojí jí ještě dobrý kus, asi na čtyři látra zvejší; též toho kostela ostal ještě sklep valní, ale pře- dek ho pobořený, ostatek tu okolo jsau kusy zdi, rum a ka- mení. Při tom zbořeném kostele jest studénka a ustavená před ní z tesaného kamene zídka, látra asi zvejší neb vejš; skrz tu teče z ní ven voda proti puolnoci co raurami do koryta, které tu při ní jest, též i potuoček teče od ní malý. Tu studénku a potuoček ukazujíce nám garduan pravil, že by na tom místě pokřtil suatý Filip onoho komorníka králové Candacis, kterýžto jeda z Jeruzaléma sedě na voze četl sobě Izaiáše proroka; a svatý Filip, jsúc napomenut od Ducha, k němu se přitovaryšil a na jeho unoz usedl a jemu Krysto Pána kázal a oznámil. Potom ho i pokřtil, jakž píše suatý Lu- káš u Skutcích apoštolských u 8. ka. [ 156]
Strana 157
Tu u té studénky z toho koryta a potuočku napojivše náše osly a sčekauše se, jeli jsme odtud uždy dolem asi na malé čturt míle české a potom na urch hrubý a uysoký; a tu jsme viděli na levé straně udole ležeti městečko jakés otevřené, malé, splundrovdné a zbořené, toliko jen koliks domkův a špatných chalaupek stojí. Pravili, že by slaulo Betel, o kte- rýmž se často zmínka děje u Starém Zákoně. S toho urchu jsme zase jeli dolův proti puolnoci a potom sme se uhnuli na západ skrz jakýs les, u kterémžto roste dříví mnoho, ale neuysokého; za tím lesem jest audolí hrubé, na kteréhožto straně polední leží veliká skála a urch, na kterém nahoře roste dříví nízké. V polovici asi toho vrchu u stráni stojí jakés stavení, zídkau obezděné, kteréhož nětco pobořeno; k tomu se musí doluou jíti dosti příkře, neb jsou tu dvéře, skrz ty projda, jest plácek a potom opět druhé dvéře proti vejchodu malé, že sehna se musí do nich jíti. Těmi uchází se do kaply, klenuté sklepem valním, dosti dlauhé a široké, průchodité; neb jsau z ní také dvéře na západ, též malé, před kterýmižto ustavený jiný ma- lý sklípek, z kterého jda ven na levé straně jest jeskyňka ne- veliká a neuysoká, z holé skály vytesaná. Nad tau jeskyňkau i kaplau muož se nahoře choditi; též tu při tom stojí věž dosti veliká z kamene stavená, kteréž víc než polovice nyní zbořené, ostatek jí ještě stojí, a jak znáti, bylo tu někdy dosti čisté stavení a kaplice, dle nyní toho nětco zbo- řeno a opuštěno, neb tam, jak znáti, pastýři, kteří tu pásají, ouce a jiný dobytek přes noc chovdjí; pod těmi hořejšími kaplicemi jest dole jeskyně hrubá u skále, 5 kročejuo asi zdúlí, 2 zšíří, látra zvejší, do ní díra dosti hrubá co okno ven na puolnoční stra- nu, kterou tam světlo jde. Též proti vejchodu jest do té jeskyně druhá díra nízká místo dveří, kterau se tam chodí. Tu maličko dolejí pod tau velikau jeskyní jsau jiné dvě malé jeskyňky, jedna vejš než druhá, u hořejší jest voda, která se do ní z skály táhne; odtud jde štola v skále, co by mohl jí člo- věk projíti, tau teče voda do dolejší jeskyňky, a tu u ní proti puolnoci jest čistá studénka, od té velmi příkro a hluboko do- luo do audolí. [ 157]
Tu u té studénky z toho koryta a potuočku napojivše náše osly a sčekauše se, jeli jsme odtud uždy dolem asi na malé čturt míle české a potom na urch hrubý a uysoký; a tu jsme viděli na levé straně udole ležeti městečko jakés otevřené, malé, splundrovdné a zbořené, toliko jen koliks domkův a špatných chalaupek stojí. Pravili, že by slaulo Betel, o kte- rýmž se často zmínka děje u Starém Zákoně. S toho urchu jsme zase jeli dolův proti puolnoci a potom sme se uhnuli na západ skrz jakýs les, u kterémžto roste dříví mnoho, ale neuysokého; za tím lesem jest audolí hrubé, na kteréhožto straně polední leží veliká skála a urch, na kterém nahoře roste dříví nízké. V polovici asi toho vrchu u stráni stojí jakés stavení, zídkau obezděné, kteréhož nětco pobořeno; k tomu se musí doluou jíti dosti příkře, neb jsou tu dvéře, skrz ty projda, jest plácek a potom opět druhé dvéře proti vejchodu malé, že sehna se musí do nich jíti. Těmi uchází se do kaply, klenuté sklepem valním, dosti dlauhé a široké, průchodité; neb jsau z ní také dvéře na západ, též malé, před kterýmižto ustavený jiný ma- lý sklípek, z kterého jda ven na levé straně jest jeskyňka ne- veliká a neuysoká, z holé skály vytesaná. Nad tau jeskyňkau i kaplau muož se nahoře choditi; též tu při tom stojí věž dosti veliká z kamene stavená, kteréž víc než polovice nyní zbořené, ostatek jí ještě stojí, a jak znáti, bylo tu někdy dosti čisté stavení a kaplice, dle nyní toho nětco zbo- řeno a opuštěno, neb tam, jak znáti, pastýři, kteří tu pásají, ouce a jiný dobytek přes noc chovdjí; pod těmi hořejšími kaplicemi jest dole jeskyně hrubá u skále, 5 kročejuo asi zdúlí, 2 zšíří, látra zvejší, do ní díra dosti hrubá co okno ven na puolnoční stra- nu, kterou tam světlo jde. Též proti vejchodu jest do té jeskyně druhá díra nízká místo dveří, kterau se tam chodí. Tu maličko dolejí pod tau velikau jeskyní jsau jiné dvě malé jeskyňky, jedna vejš než druhá, u hořejší jest voda, která se do ní z skály táhne; odtud jde štola v skále, co by mohl jí člo- věk projíti, tau teče voda do dolejší jeskyňky, a tu u ní proti puolnoci jest čistá studénka, od té velmi příkro a hluboko do- luo do audolí. [ 157]
Strana 158
To všechno okazujíc nám mniší Hory Syon, kteří s námi byli, pravili, že by tu u té jeskyni svatý Ján Křtitel, prvé nežli po- čal kázati a křtíti, pokání činil pět let a z té studénky vodu píjel, jak o tom čteme u sudtého Lukáše u 1. ka. na konci, a suatá Helena že by po drahně letech po Božím umučení rozkázalo nad tau jeskyní ty kaply a věž ustavěti. Na druhé straně audo- lí prostřed urchu leží jakás ves a koliks chalaupek, v kterých bydlí sedláci Arabi. Leží ta kapla a jeskyně od kláštera Betléma asi 2 míle české. Tu pobyvše a ušecko ohledavše, i pojedli jsme chleba, neb nám byli dali u Betlémě ráno, když jsme měli preč jeti, každé- mu po pecníku, a napili se vody z té studénky. A usedavše na osly, i jeli jsme odtud zase nazpátek asi troje hony; a obrátivše se na vejchod, jeli jsme dolem a potom na urch k jakémus zbořenému kostelu, který vzdálí od té jeskyně, kde suatý Ján Křtitel pokání činil, na malau míli českau. O místu tom, kde blahoslavená Panna Marye navštívila svatau Alžbětu a kde svatý Ján Křtitel se narodil, též o klášteře Svatého kříže. KAPITOLA 39. en kostel leží pod urchem, trošku s něho doluou u stráni, a jest zdí ohražený, po ušech čtyřech stranách dosti vy- sokau. Proti vejchodu jsou urata, kterými se jde zduolu, tam pak u té čtverhrané ohradě znáti, že byl někdy čistý kos- tel, nyní nětco ho pobořeného, a ostatek ještě stojí kus kuoru proti poledni, klenutého okrauhle. Na pravé straně jeho jsau dvéře, kterými se jde do jakés kapličky klenuté, auzké a ne- dlauhé. Ostatek toho kostela proti puolnoci jest zbořeno, není tu nic než mnoho rumu a kamení, pod kuorem někdy byly [ 158]
To všechno okazujíc nám mniší Hory Syon, kteří s námi byli, pravili, že by tu u té jeskyni svatý Ján Křtitel, prvé nežli po- čal kázati a křtíti, pokání činil pět let a z té studénky vodu píjel, jak o tom čteme u sudtého Lukáše u 1. ka. na konci, a suatá Helena že by po drahně letech po Božím umučení rozkázalo nad tau jeskyní ty kaply a věž ustavěti. Na druhé straně audo- lí prostřed urchu leží jakás ves a koliks chalaupek, v kterých bydlí sedláci Arabi. Leží ta kapla a jeskyně od kláštera Betléma asi 2 míle české. Tu pobyvše a ušecko ohledavše, i pojedli jsme chleba, neb nám byli dali u Betlémě ráno, když jsme měli preč jeti, každé- mu po pecníku, a napili se vody z té studénky. A usedavše na osly, i jeli jsme odtud zase nazpátek asi troje hony; a obrátivše se na vejchod, jeli jsme dolem a potom na urch k jakémus zbořenému kostelu, který vzdálí od té jeskyně, kde suatý Ján Křtitel pokání činil, na malau míli českau. O místu tom, kde blahoslavená Panna Marye navštívila svatau Alžbětu a kde svatý Ján Křtitel se narodil, též o klášteře Svatého kříže. KAPITOLA 39. en kostel leží pod urchem, trošku s něho doluou u stráni, a jest zdí ohražený, po ušech čtyřech stranách dosti vy- sokau. Proti vejchodu jsou urata, kterými se jde zduolu, tam pak u té čtverhrané ohradě znáti, že byl někdy čistý kos- tel, nyní nětco ho pobořeného, a ostatek ještě stojí kus kuoru proti poledni, klenutého okrauhle. Na pravé straně jeho jsau dvéře, kterými se jde do jakés kapličky klenuté, auzké a ne- dlauhé. Ostatek toho kostela proti puolnoci jest zbořeno, není tu nic než mnoho rumu a kamení, pod kuorem někdy byly [ 158]
Strana 159
kaplice nějaké klenuté, jak ještě znáti, neb nětco toho stojí, a ostatek zasuto rumem. Jsau také dvéře na pravé straně kuoru podál od oněch, kte- rými se do malé kapličky uchází, a schod kamenný, po kte- rým, tak mám za to, z hořejšího kostelu dolův chodili do těch kaplic, které byly pod nim dole. Na západní pak stranu při zemi pod ostatkem hořejšího kos- tela, který zbořený jest, jsou dvéře proti puolnoci, a tu ještě stojí ucele čistý křížov ý sklep, na slaupích kamenných sklenutý, z kteréhožto nyní pastýři udělali chléu a dobytek u něm stává; jest též u té ohradě při puolnoční straně zdi ustaveno koliks chalaupek, ale tehdáž v nich žádného nebylo. A tak když jsme u kuoru byli toho pobořeného kostela, tehdy jeden z mnichuou Hory Syon, který s námi byl, ukazuje nám ten kostel pravil, že by tu to místo bylo, na kterém se svatý Ján Křtitel narodil; i začal nám zpívati píseň latině onoho Za- charyáše, otce suatého Jána Křtitele, kteráž napsaná stojí u suatého Lukáše euangelisty u 1. kapi.: »Benedictus Dominus Deus Israhel, Požehnaný Pán Bůh Izrahelský« ec, a my s ním zpívdli až do konce. Vtom gardyan a jiní mniší Hory Syon přišli a ti onomu, který nám tu píseň začal, přimlauvali pravíc, že by to místo tu ne- bylo, na kterém se svatú Ján Křtitel narodil, než že by bylo to, na kterém blahoslavená Panna Marye nauštívila svatau Alžbě- tu a zpívala písničku Magnificat, a protož že sme měli Magni- ficat zpívati, a ne Zacharyášovu píseň; i teprud se tu o to snes- li, že tu na tom místě, kde ten kostel zbořený nyní jest, někdy bydlela svatá Alžběta, manželka kněze Zacharyáše, matka sva- tého Jána Křtitele, kdež k ní přišla blahoslavená Panna Marye a jí pozdravila a písničku tu »Magnificat, Velebí duše má Hos- podina« ec zpívdla, jakž o tom píše suatý Lukáš evangelista u své 1. ka. Pobyvše tu chvílku u tom zbořeném kostele a ohledavše jej, i šli jsme odtud zase uraty a roste tu uně drahně olivového stro- moví. Tu někteří pautníci usedali na osly, ale já a několik nás jiných šli jsme pěšky od toho zbořeného kostela až doluou pod něj do jakéhos audolí, u kterémžto na polední stranu jest stud- [ 159]
kaplice nějaké klenuté, jak ještě znáti, neb nětco toho stojí, a ostatek zasuto rumem. Jsau také dvéře na pravé straně kuoru podál od oněch, kte- rými se do malé kapličky uchází, a schod kamenný, po kte- rým, tak mám za to, z hořejšího kostelu dolův chodili do těch kaplic, které byly pod nim dole. Na západní pak stranu při zemi pod ostatkem hořejšího kos- tela, který zbořený jest, jsou dvéře proti puolnoci, a tu ještě stojí ucele čistý křížov ý sklep, na slaupích kamenných sklenutý, z kteréhožto nyní pastýři udělali chléu a dobytek u něm stává; jest též u té ohradě při puolnoční straně zdi ustaveno koliks chalaupek, ale tehdáž v nich žádného nebylo. A tak když jsme u kuoru byli toho pobořeného kostela, tehdy jeden z mnichuou Hory Syon, který s námi byl, ukazuje nám ten kostel pravil, že by tu to místo bylo, na kterém se svatý Ján Křtitel narodil; i začal nám zpívati píseň latině onoho Za- charyáše, otce suatého Jána Křtitele, kteráž napsaná stojí u suatého Lukáše euangelisty u 1. kapi.: »Benedictus Dominus Deus Israhel, Požehnaný Pán Bůh Izrahelský« ec, a my s ním zpívdli až do konce. Vtom gardyan a jiní mniší Hory Syon přišli a ti onomu, který nám tu píseň začal, přimlauvali pravíc, že by to místo tu ne- bylo, na kterém se svatú Ján Křtitel narodil, než že by bylo to, na kterém blahoslavená Panna Marye nauštívila svatau Alžbě- tu a zpívala písničku Magnificat, a protož že sme měli Magni- ficat zpívati, a ne Zacharyášovu píseň; i teprud se tu o to snes- li, že tu na tom místě, kde ten kostel zbořený nyní jest, někdy bydlela svatá Alžběta, manželka kněze Zacharyáše, matka sva- tého Jána Křtitele, kdež k ní přišla blahoslavená Panna Marye a jí pozdravila a písničku tu »Magnificat, Velebí duše má Hos- podina« ec zpívdla, jakž o tom píše suatý Lukáš evangelista u své 1. ka. Pobyvše tu chvílku u tom zbořeném kostele a ohledavše jej, i šli jsme odtud zase uraty a roste tu uně drahně olivového stro- moví. Tu někteří pautníci usedali na osly, ale já a několik nás jiných šli jsme pěšky od toho zbořeného kostela až doluou pod něj do jakéhos audolí, u kterémžto na polední stranu jest stud- [ 159]
Strana 160
nice čistá a při ní mnoho kamení leží a zdí zbořených; znáti, že tu někdy bylo nějaké stavení neb městečko. Pravili nám mniší Hory Syon, že u tom audolí někdy bylo město Juodovo, u kte- rémž Zachargáš bydlel, kdež i svatý Ján Křtitel narozen jest. Od toho prvnějšího zbořeného kostela, asi co by mohl z ruč- nice dostřeliti neb málo dál, na malým uršku jest opět jakés jiné stavení, a jakž znáti, byl někdy čistý a veliký klášter a při něm kostel, ale nyní toho mnoho zbořeno a zkaženo, neb byly okolo něho kaply a sklepy vuokol a uuokol kostela, ale na tento čas nětco jich ucele ostalo, a větší díl pobořeno. Kostel ještě stojí, který dosti dlauhý a uysoký jest, však ne- velmi široký, ušechen nahoře klenutý, ač ho díl zadu zboře- no; ten má kůr proti poledni a u něm oltář. Z pravé pak stra- ny kuoru jsau dvéře; těmi se uchází do kaply, dosti veliké kle- nuté, a u té stojí slaup neuysoký, též netlustý, kamenný. Ten nám okazovali mniší Hory Syon a prauili, že by na tom místě měl se naroditi suatý Ján Křtitel, ač se o to snésti nemohli; ně- kteří chtěli, že kde veliký oltář stojí, mělo by to místo býti, jiní, že na kterém ten slaup stojí. Též uprostřed téhož kostela nahoře u klenutí jest vížka uy- soká, okrauhlá a u vrchu chocholatě sklenutá; také jsau dvéře veliké do něho od puolnoční strany. Nyní z něho chlév udělali Turci a dobytek tam stává, neb tehdáž u něm byl uelblaud, který tam ležel, a několik krav a osluov. Jakýs sedlák Turek, který tu bydlí, nechtěl do kostela žádného z nás pautníkuou pustiti, leč mu dal jeden každý mejdynu ten peníz; a z té pří- činy málo nás koliks do kostela vešlo, kteří jsme jej ohledali, ostatek jich stálo uně, čekajíc na nás. Tu pobyuše chuíli, i usedali jsme na osly a jeli od hor Juod- ských, neb všecko to položení a urchové, na kterých ti dvd kostelové jsau, i jiní vuokol sloudu hory Juodské; a jeli jsme proti poledni na urch skrze uinice, které křesťané dělají, kteří tu okolo bydlí, mimo jakaus ves, která nám ležela na pravé straně na urchu. A tak od toho kostela, kde se svatý Ján Křti- tel narodil, na míli českau přijeli jsme opět k jinému jakémus kostelu, který leží u dolině; ten ještě ucele ostal a jest dosti čistý kostel a okolo něho stojí i jiné stavení, na pohledění zdá [ 160 ]
nice čistá a při ní mnoho kamení leží a zdí zbořených; znáti, že tu někdy bylo nějaké stavení neb městečko. Pravili nám mniší Hory Syon, že u tom audolí někdy bylo město Juodovo, u kte- rémž Zachargáš bydlel, kdež i svatý Ján Křtitel narozen jest. Od toho prvnějšího zbořeného kostela, asi co by mohl z ruč- nice dostřeliti neb málo dál, na malým uršku jest opět jakés jiné stavení, a jakž znáti, byl někdy čistý a veliký klášter a při něm kostel, ale nyní toho mnoho zbořeno a zkaženo, neb byly okolo něho kaply a sklepy vuokol a uuokol kostela, ale na tento čas nětco jich ucele ostalo, a větší díl pobořeno. Kostel ještě stojí, který dosti dlauhý a uysoký jest, však ne- velmi široký, ušechen nahoře klenutý, ač ho díl zadu zboře- no; ten má kůr proti poledni a u něm oltář. Z pravé pak stra- ny kuoru jsau dvéře; těmi se uchází do kaply, dosti veliké kle- nuté, a u té stojí slaup neuysoký, též netlustý, kamenný. Ten nám okazovali mniší Hory Syon a prauili, že by na tom místě měl se naroditi suatý Ján Křtitel, ač se o to snésti nemohli; ně- kteří chtěli, že kde veliký oltář stojí, mělo by to místo býti, jiní, že na kterém ten slaup stojí. Též uprostřed téhož kostela nahoře u klenutí jest vížka uy- soká, okrauhlá a u vrchu chocholatě sklenutá; také jsau dvéře veliké do něho od puolnoční strany. Nyní z něho chlév udělali Turci a dobytek tam stává, neb tehdáž u něm byl uelblaud, který tam ležel, a několik krav a osluov. Jakýs sedlák Turek, který tu bydlí, nechtěl do kostela žádného z nás pautníkuou pustiti, leč mu dal jeden každý mejdynu ten peníz; a z té pří- činy málo nás koliks do kostela vešlo, kteří jsme jej ohledali, ostatek jich stálo uně, čekajíc na nás. Tu pobyuše chuíli, i usedali jsme na osly a jeli od hor Juod- ských, neb všecko to položení a urchové, na kterých ti dvd kostelové jsau, i jiní vuokol sloudu hory Juodské; a jeli jsme proti poledni na urch skrze uinice, které křesťané dělají, kteří tu okolo bydlí, mimo jakaus ves, která nám ležela na pravé straně na urchu. A tak od toho kostela, kde se svatý Ján Křti- tel narodil, na míli českau přijeli jsme opět k jinému jakémus kostelu, který leží u dolině; ten ještě ucele ostal a jest dosti čistý kostel a okolo něho stojí i jiné stavení, na pohledění zdá [ 160 ]
Strana 161
se, co by nějaký klášter byl. V témž kostele jest kuor proti vej- chodu, nahoře okrauhle sklenutý, a u něm oltář; za ten když uejdeš, jest pod oltářem díra čtverhranatá, pídi neb trošku víc zdúlí, tolikéž zšíří, dosti hluboká. Tu nám ukazujíc mniší Hory Syon, také i řečtí kněží, kteří tu při tom kostele bydlí, pravili, že by na tom místě, kde ta díra, mělo někdy státi a ruosti ono dřevo, z kterého potom kříž udělán, na kterým Pán Krystus ukřižován byl. Ten kostel slove u Svatého kříže, drží jej křestané Rekové, též i kněží neb mniší řečtí při něm jich obydlé mají. Tu pobyuše chvíli, šli jsme ven z něho, a vsedavše na osly, jeli jsme k urchu proti Jeruzalému a tak až na Huoru Syon. Leží ten kostel Sua- tého kříže od Jeruzaléma okolo puol míle české. A tu přijevše do kláštera, večeřeli jsme a přes noc ostali ec. O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon do Betaní a o místech svatých na též cestě. KAPITOLA 40. auterý, to bylo 24. dne měsíce srpna, na den suatého Bar- toloměje, apoštola Páně, ráno ustavše před vejchodem sluonce, i šli jsme ven z kláštera Hory Syon my ušickni V pautníci a gardyan s námi, též i několik mnichuou a náš hejt- man z navi. Tu někteří pautníci usedali na osly, neb s nimi před klášterem na nás sedláci čekali; ale já a několik nás jiných šli jsme pěšky, neb jsme dobře věděli, že daleko nepuojdeme. A tu asi co by mohl z ručnice dostřeliti od kláštera Hory Syon, jdauce dolův proti hůře Olivetské, jest uršek z rumu blízko od zdi městské jeruzalémské u rohu jakés hráze od zahrady; to místo okazujíc nám gardyan pravil, že když blahoslavená Panna Marye skončení své uzala a umřela, apoštolé vzauše její tělo nesli k pohřebu do audolí Jozafat, tam aby je pocho- [ 161 ]
se, co by nějaký klášter byl. V témž kostele jest kuor proti vej- chodu, nahoře okrauhle sklenutý, a u něm oltář; za ten když uejdeš, jest pod oltářem díra čtverhranatá, pídi neb trošku víc zdúlí, tolikéž zšíří, dosti hluboká. Tu nám ukazujíc mniší Hory Syon, také i řečtí kněží, kteří tu při tom kostele bydlí, pravili, že by na tom místě, kde ta díra, mělo někdy státi a ruosti ono dřevo, z kterého potom kříž udělán, na kterým Pán Krystus ukřižován byl. Ten kostel slove u Svatého kříže, drží jej křestané Rekové, též i kněží neb mniší řečtí při něm jich obydlé mají. Tu pobyuše chvíli, šli jsme ven z něho, a vsedavše na osly, jeli jsme k urchu proti Jeruzalému a tak až na Huoru Syon. Leží ten kostel Sua- tého kříže od Jeruzaléma okolo puol míle české. A tu přijevše do kláštera, večeřeli jsme a přes noc ostali ec. O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon do Betaní a o místech svatých na též cestě. KAPITOLA 40. auterý, to bylo 24. dne měsíce srpna, na den suatého Bar- toloměje, apoštola Páně, ráno ustavše před vejchodem sluonce, i šli jsme ven z kláštera Hory Syon my ušickni V pautníci a gardyan s námi, též i několik mnichuou a náš hejt- man z navi. Tu někteří pautníci usedali na osly, neb s nimi před klášterem na nás sedláci čekali; ale já a několik nás jiných šli jsme pěšky, neb jsme dobře věděli, že daleko nepuojdeme. A tu asi co by mohl z ručnice dostřeliti od kláštera Hory Syon, jdauce dolův proti hůře Olivetské, jest uršek z rumu blízko od zdi městské jeruzalémské u rohu jakés hráze od zahrady; to místo okazujíc nám gardyan pravil, že když blahoslavená Panna Marye skončení své uzala a umřela, apoštolé vzauše její tělo nesli k pohřebu do audolí Jozafat, tam aby je pocho- [ 161 ]
Strana 162
vali; a tu že by na tom místě, kde nyní ten uršek jest. Židé na apoštoly a jiné, kteří k pohřbu šli, udeřili, chtějíce jim mocí uzíti tělo blahoslavené Panny Marye. A tak z těch Židuou jed- nomu, který se nejprvé már chopil, uschly obě ruce. To když viděli jiní, ulekli se a od svého předsevzetí přestali a nechali apoštoluou, aby tělo nesli k hrobu. O tom kdo by sobě chtěl přečísti, šíře psáno nejde in Vitis sanctorum, kde se píše o bla- hoslavené Panně Maryji nanebeuzetí. Od toho místa co by mohl kamenem dohoditi, asi krok od vě- že, která ve zdi městské jest, stojí kus zdi nevysoký a grunt; to okazuje nám gardyan pravil, že by tu byla někdy na tom místě jeskyně, kterau jsau předešle dělajíc tu věži zasuli a zadělali, u kteréžto suatý Petr, jakž svatý Lukáš píše u 22. ka., potom když Pána Krysta třikrát zapřel u domě Kajifášově o kohaut zazpívdl, rozpomenuu se na slova Páně, uyšed z domu plakal hořce a šel doluou do té jeskyně a u ní se skryl, neb to místo není daleko od toho, kde někdy byl duom Kajifášuou. Na tom místě i na prvnějším i na jiných všech, které nám toho dne okazovány byly, pokleknauc my pautníci pomodlili jsme se a mniší říkali orací latině neb modlitbu, na každém k tomu náležitau. Odtud jde se dosti příkře doluou surchu; od toho místa, kde se byl suatý Petr skryl, co by mohl asi kamenem dohoditi, stojí jakés stavení proti poledni, co by byl klášter, k kterémužto zed městská přistavená. Znáti, že tu byly nějaké veliké dvéře neb brána, které nyní jsau zazděné. Též pravil nám gardyan, že byl tu někdy klášter a před třmi lety ještě i schod kamenný, po kterým nahoru do něho cho- dili, dle zbořili jej Turci, když městskau zed stavěli, a ten kláš- ter nyničky u své moci mají a při tom ustavěli sobě čistý tu- recký kostel neb moscheam, kteréhožto krou krytý jest ple- chy olověnnými, ale nám křestanuom do něho jíti nedají. Prauil také gardyan, že by tu na tom místě, kde ten klúšter, někdy byla prezentovaná neb obětovaná blahoslavená Pan- na Marye, když byla u 7 letech, a tu odchována ec. Odtud jsme uždy šli surchu dolův až do audolí k potoku Ced- ron, přes který Pán Krystus šel s učedlníky svými po večeři [ 162]
vali; a tu že by na tom místě, kde nyní ten uršek jest. Židé na apoštoly a jiné, kteří k pohřbu šli, udeřili, chtějíce jim mocí uzíti tělo blahoslavené Panny Marye. A tak z těch Židuou jed- nomu, který se nejprvé már chopil, uschly obě ruce. To když viděli jiní, ulekli se a od svého předsevzetí přestali a nechali apoštoluou, aby tělo nesli k hrobu. O tom kdo by sobě chtěl přečísti, šíře psáno nejde in Vitis sanctorum, kde se píše o bla- hoslavené Panně Maryji nanebeuzetí. Od toho místa co by mohl kamenem dohoditi, asi krok od vě- že, která ve zdi městské jest, stojí kus zdi nevysoký a grunt; to okazuje nám gardyan pravil, že by tu byla někdy na tom místě jeskyně, kterau jsau předešle dělajíc tu věži zasuli a zadělali, u kteréžto suatý Petr, jakž svatý Lukáš píše u 22. ka., potom když Pána Krysta třikrát zapřel u domě Kajifášově o kohaut zazpívdl, rozpomenuu se na slova Páně, uyšed z domu plakal hořce a šel doluou do té jeskyně a u ní se skryl, neb to místo není daleko od toho, kde někdy byl duom Kajifášuou. Na tom místě i na prvnějším i na jiných všech, které nám toho dne okazovány byly, pokleknauc my pautníci pomodlili jsme se a mniší říkali orací latině neb modlitbu, na každém k tomu náležitau. Odtud jde se dosti příkře doluou surchu; od toho místa, kde se byl suatý Petr skryl, co by mohl asi kamenem dohoditi, stojí jakés stavení proti poledni, co by byl klášter, k kterémužto zed městská přistavená. Znáti, že tu byly nějaké veliké dvéře neb brána, které nyní jsau zazděné. Též pravil nám gardyan, že byl tu někdy klášter a před třmi lety ještě i schod kamenný, po kterým nahoru do něho cho- dili, dle zbořili jej Turci, když městskau zed stavěli, a ten kláš- ter nyničky u své moci mají a při tom ustavěli sobě čistý tu- recký kostel neb moscheam, kteréhožto krou krytý jest ple- chy olověnnými, ale nám křestanuom do něho jíti nedají. Prauil také gardyan, že by tu na tom místě, kde ten klúšter, někdy byla prezentovaná neb obětovaná blahoslavená Pan- na Marye, když byla u 7 letech, a tu odchována ec. Odtud jsme uždy šli surchu dolův až do audolí k potoku Ced- ron, přes který Pán Krystus šel s učedlníky svými po večeři [ 162]
Strana 163
poslední do zahrady modliti se, jakž o tom píše svatý Ján evangelista u 18. ka. Potok ten Cedron teče od puolnoci proti poledni mezi Jeruza- lémem a horau Olivetskau audolím Jozafat a jest dosti malý potuoček, neb tehdáž, když jsme my tam byli, všecken byl přesechl. Než zimním časem a z jara, když pršívá, voda s hor, která se do něho schází, rozvodňuje jej, neb i ve čtení latině se torrens jmenuje, kteréžto slouíčko ulastně vyznamenává potuoček, který z přívaluou a deštové vody bývá. Jest přes něj mostek kamenný, na jeden sklep sklenutý; uka- zujíc nám jej gardyan pravil, že na tom místě, kde ten mostek nyní jest, bylo někdy položeno ono dřevo místo lavky, po kterém chodili přes potok, s kterého potom kříž udělán byl, na kterým Pán Krystus umučen, po kterýmžto dřevu ona Si- billa Nichaula jíti nechtěla, než radějí vodau bředla, ač ně- kteří chtějí míti, že jest to byla královna Sába, která do Jeru- zaléma k králi Šalomaunovi přijela, aby slyšela maudrost jeho, o které psáno stojí v 3. knihách Králouských v ka. 10; muožeš sobě také o tom přečísti in Vitis sanctorum o nale- zení dřeva kříže svatého. Pod tím mostem na polední stranu, od něho asi kročeje, jest u témž potuočku, kudy voda tekává, u holé skále samorostlé vytlačeno 7 šlepějí člověčích bosé nohy, kteréžto okazuje nám gardgan pravil, že když jsau Židé Krysta Pána v zahradě jali a jeho vedli svázaného k Kajifášovi, jda přes potok Ced- ron, že by těch 7 šlepějí tak vytlačených za sebau zanechal, kudy jest přes potok veden byl; ty šlepěje jsem pilně ohledoval a spatřoval, zdali by byly tak uytesané a rukama lidskýmo učiněné; i nemohl jsem nic poznati, by dělané byly, neb jsau rovně, co by bosau nohau do nějaké hlíny ušlapil, protož není nic k víře nepodobného, by Krysta Pána neměly býti ec. Tu proti těm šlepějím, od nich asi 6 dobrých krokuou, pod ho- rau Olivetskau stojí hrob Absolonů, syna krále Davida; mám za to, že jest ten, který sobě byl dal jsa ještě živ ustavěti, o čemž stojí psáno u 2. knihách Králouských u 18. ka. Ten hrob jest okrúhle a pěkně stavený z kamene tesaného, dosti veliký a vysoký, vrch jeho zauřený okrauhle a chocho- [163]
poslední do zahrady modliti se, jakž o tom píše svatý Ján evangelista u 18. ka. Potok ten Cedron teče od puolnoci proti poledni mezi Jeruza- lémem a horau Olivetskau audolím Jozafat a jest dosti malý potuoček, neb tehdáž, když jsme my tam byli, všecken byl přesechl. Než zimním časem a z jara, když pršívá, voda s hor, která se do něho schází, rozvodňuje jej, neb i ve čtení latině se torrens jmenuje, kteréžto slouíčko ulastně vyznamenává potuoček, který z přívaluou a deštové vody bývá. Jest přes něj mostek kamenný, na jeden sklep sklenutý; uka- zujíc nám jej gardyan pravil, že na tom místě, kde ten mostek nyní jest, bylo někdy položeno ono dřevo místo lavky, po kterém chodili přes potok, s kterého potom kříž udělán byl, na kterým Pán Krystus umučen, po kterýmžto dřevu ona Si- billa Nichaula jíti nechtěla, než radějí vodau bředla, ač ně- kteří chtějí míti, že jest to byla královna Sába, která do Jeru- zaléma k králi Šalomaunovi přijela, aby slyšela maudrost jeho, o které psáno stojí v 3. knihách Králouských v ka. 10; muožeš sobě také o tom přečísti in Vitis sanctorum o nale- zení dřeva kříže svatého. Pod tím mostem na polední stranu, od něho asi kročeje, jest u témž potuočku, kudy voda tekává, u holé skále samorostlé vytlačeno 7 šlepějí člověčích bosé nohy, kteréžto okazuje nám gardgan pravil, že když jsau Židé Krysta Pána v zahradě jali a jeho vedli svázaného k Kajifášovi, jda přes potok Ced- ron, že by těch 7 šlepějí tak vytlačených za sebau zanechal, kudy jest přes potok veden byl; ty šlepěje jsem pilně ohledoval a spatřoval, zdali by byly tak uytesané a rukama lidskýmo učiněné; i nemohl jsem nic poznati, by dělané byly, neb jsau rovně, co by bosau nohau do nějaké hlíny ušlapil, protož není nic k víře nepodobného, by Krysta Pána neměly býti ec. Tu proti těm šlepějím, od nich asi 6 dobrých krokuou, pod ho- rau Olivetskau stojí hrob Absolonů, syna krále Davida; mám za to, že jest ten, který sobě byl dal jsa ještě živ ustavěti, o čemž stojí psáno u 2. knihách Králouských u 18. ka. Ten hrob jest okrúhle a pěkně stavený z kamene tesaného, dosti veliký a vysoký, vrch jeho zauřený okrauhle a chocho- [163]
Strana 164
latě též z kamene, díra do něho proti západu, ale vysoko od země ulomená, a tau házejí tam kamení Ardbové a Mauře- nínové, lajíc Absolonovi a zlořečíc jemu proto, že otci svému Davidovi se protivil a jemu poslušen nebyl; neb i drahně ka- mení leží pod tau děrau na zemi blízko od hrobu Absolonova. Skuoro vedlé něho k polední straně jest jakás jeskyně, z holé skály udělaná, jsau do ní okna též u skále tesaná a na dvd slaupy kamenné podezděná; do té musí se jíti zduolu dosti příkře nahoru. Tu okazuje nám gardyan pravil, když jsou Židé Krysta Pána byli ukřižovali, že by svatý Jakub Menší měl slib učiniti jiným učedlníkuom, že nechce jísti ani píti, až Krysta Pána z mrtuých ustalého uzří; a do té jeskyně ušel po umučení Páně a tam byl nejedl ani nepil, až mu apoštolé oznámili, že Pán z mrtuých ustal a kterak se Maryjím ukázal. O tom chceš-li sobě pře- čísti, najdeš in Vitis sanctorum, kde se vypisuje život suatého Jakuba a Filipa. Vedlé té jeskyně, jak se z ní vejde k polední straně, jest hrob čtverhraný z kamene tesaného udělaný; stojí sám o sobě, co by byla čtverhraná neveliká budka, nahoře čtverhraným špiča- tým krovem, též z kamene, a muože se okolo něho jíti vuokol a uuokol, neb stojí při skále po třech stranách. Proti západu pak, kudy se tam k němu chodí, jsau dvéře a jacís sklepové, co by byly kaply, na valní sklep sklenuté, ale nětco jich pobořeno, ostatek ještě stojí. Ten hrob okazuje nám gardyan pravil, že by byl Zacharyáše, syna Barachyášova, o kterým činí zmínku Krystus Pán ve čtení suatého Matauše u 23. ka., mluvě k zákoníkům mezi jinou řečí takto: »Aby přišla na vás ušeliká krev spravedlivá, která vyli- ta jest na zemi, od krve Abele spravedlivého až do krve Zacha- ryáše, syna Barachyášova, kterého zabili jste mezi chrámem a oltářem«; o tom máš u knihách Paralipomenon u 2, v ka. 24 ec. Neb musel ten obyčej židovský prvé býti a zvlášť lidí zna- menitých, že sobě hroby hrubé dělávali, jak pak se porozuměti muože po tomto hrobu Zacharyášovu a Absolonovu, též hro- bu Krysta Pána a Panny Marye, kteřížto ušickni jsau tak ve- licí, že do každého 3 neb 4 i víc osob svobodně ujíti muož. [ 164]
latě též z kamene, díra do něho proti západu, ale vysoko od země ulomená, a tau házejí tam kamení Ardbové a Mauře- nínové, lajíc Absolonovi a zlořečíc jemu proto, že otci svému Davidovi se protivil a jemu poslušen nebyl; neb i drahně ka- mení leží pod tau děrau na zemi blízko od hrobu Absolonova. Skuoro vedlé něho k polední straně jest jakás jeskyně, z holé skály udělaná, jsau do ní okna též u skále tesaná a na dvd slaupy kamenné podezděná; do té musí se jíti zduolu dosti příkře nahoru. Tu okazuje nám gardyan pravil, když jsou Židé Krysta Pána byli ukřižovali, že by svatý Jakub Menší měl slib učiniti jiným učedlníkuom, že nechce jísti ani píti, až Krysta Pána z mrtuých ustalého uzří; a do té jeskyně ušel po umučení Páně a tam byl nejedl ani nepil, až mu apoštolé oznámili, že Pán z mrtuých ustal a kterak se Maryjím ukázal. O tom chceš-li sobě pře- čísti, najdeš in Vitis sanctorum, kde se vypisuje život suatého Jakuba a Filipa. Vedlé té jeskyně, jak se z ní vejde k polední straně, jest hrob čtverhraný z kamene tesaného udělaný; stojí sám o sobě, co by byla čtverhraná neveliká budka, nahoře čtverhraným špiča- tým krovem, též z kamene, a muože se okolo něho jíti vuokol a uuokol, neb stojí při skále po třech stranách. Proti západu pak, kudy se tam k němu chodí, jsau dvéře a jacís sklepové, co by byly kaply, na valní sklep sklenuté, ale nětco jich pobořeno, ostatek ještě stojí. Ten hrob okazuje nám gardyan pravil, že by byl Zacharyáše, syna Barachyášova, o kterým činí zmínku Krystus Pán ve čtení suatého Matauše u 23. ka., mluvě k zákoníkům mezi jinou řečí takto: »Aby přišla na vás ušeliká krev spravedlivá, která vyli- ta jest na zemi, od krve Abele spravedlivého až do krve Zacha- ryáše, syna Barachyášova, kterého zabili jste mezi chrámem a oltářem«; o tom máš u knihách Paralipomenon u 2, v ka. 24 ec. Neb musel ten obyčej židovský prvé býti a zvlášť lidí zna- menitých, že sobě hroby hrubé dělávali, jak pak se porozuměti muože po tomto hrobu Zacharyášovu a Absolonovu, též hro- bu Krysta Pána a Panny Marye, kteřížto ušickni jsau tak ve- licí, že do každého 3 neb 4 i víc osob svobodně ujíti muož. [ 164]
Strana 165
Odtud sejda doluou několik krokuou, příjdeš zas na tu cestu; tau se jde k vrchu na huoru Olivetskau. Tu na polední stranu pod cestau od ní několik krokuo dole jest jakés staré překle- nutí, jen toliko prampauch stojí a při něm zídka, do kolenau zvejší, okolo duau kroku zdúlí. Tu nám okazujíc mniší Hory Syon pravili, že na tom místě za času Krysta Pána stál onen štěp neb strom, na kterém se byl Jidáš oběsil, jak o tom píše suatý Matauš u 27. ka. Po té cestě se jde uždy nahoru strání hory Olivetské na po- lední stranu vrchu, potom se uhejbá cesta drobet k puolnoci pod urch. A odtud zas nahoru; tu od cesty nedaleko okolo 7 neb 8 kročejuou surchu doluou u stráni jakés vinice jest hru- bá hromada kamení. Tu okazujíc nám bratří Hory Syon pravili, že na tom místě byl tál onen fíkový strom, k kterému když Krystus Pán přišel a na něm ovotce nenalezl, jemu jest zlořečil, kterýžto ihned uschl, jakž o tom píše svatý Matauš, též i svatý Marek u 21. kapito- lách. Tu nám mniší Hory Syon rozkázali, abychom každý z nás pautníkuou vezma kámen, uurhl na tu hromadu, a to z té pří- činy, aby to místo u zapomenutí nepřišlo, neb čím větší hroma- da kamení na něm bude, tím déle to místo tu u paměti ostane; i tak jsme učinili a někteří z nás na tu hromadu kamení házeli. Od toho pak místa já jsem šel až na urch, jiní někteří pautníci jeli na oslích; s kteréhožto nám okazovali a viděti bylo zda- leka moře Mrtvé, kde se Sodoma a Gomora propadla, o čemž na svém místě oznámím. Od té hromady kamení koliks honuou uzdálí stojí na vrchu u vinici jakýs dům čtverhraný, dosti veliký co nějaká věž bez krovu, unitř všecken klenutý, ač znáti, že byl někdy vgšší, dle urch jeho jest pobořený. V tom domě byla tehdáž jakás žena Arabka, která do něho nechtěla z nás pautníkův žád- ného pustiti, leč jí každý dal mejdynu. Ten duom okazujíc nám gardyan pravil, že by měl býti to duom onoho Šimona malomocného, u kterýmžto Kristus Pán když jest byl, i přistaupila k němu Marya Magdalénská a uy- lila na hlavu jeho z nádoby alabastrové mast drahau, o čemž píše suatý Matauš evangelista ve 26. kapitole. [ 165]
Odtud sejda doluou několik krokuou, příjdeš zas na tu cestu; tau se jde k vrchu na huoru Olivetskau. Tu na polední stranu pod cestau od ní několik krokuo dole jest jakés staré překle- nutí, jen toliko prampauch stojí a při něm zídka, do kolenau zvejší, okolo duau kroku zdúlí. Tu nám okazujíc mniší Hory Syon pravili, že na tom místě za času Krysta Pána stál onen štěp neb strom, na kterém se byl Jidáš oběsil, jak o tom píše suatý Matauš u 27. ka. Po té cestě se jde uždy nahoru strání hory Olivetské na po- lední stranu vrchu, potom se uhejbá cesta drobet k puolnoci pod urch. A odtud zas nahoru; tu od cesty nedaleko okolo 7 neb 8 kročejuou surchu doluou u stráni jakés vinice jest hru- bá hromada kamení. Tu okazujíc nám bratří Hory Syon pravili, že na tom místě byl tál onen fíkový strom, k kterému když Krystus Pán přišel a na něm ovotce nenalezl, jemu jest zlořečil, kterýžto ihned uschl, jakž o tom píše svatý Matauš, též i svatý Marek u 21. kapito- lách. Tu nám mniší Hory Syon rozkázali, abychom každý z nás pautníkuou vezma kámen, uurhl na tu hromadu, a to z té pří- činy, aby to místo u zapomenutí nepřišlo, neb čím větší hroma- da kamení na něm bude, tím déle to místo tu u paměti ostane; i tak jsme učinili a někteří z nás na tu hromadu kamení házeli. Od toho pak místa já jsem šel až na urch, jiní někteří pautníci jeli na oslích; s kteréhožto nám okazovali a viděti bylo zda- leka moře Mrtvé, kde se Sodoma a Gomora propadla, o čemž na svém místě oznámím. Od té hromady kamení koliks honuou uzdálí stojí na vrchu u vinici jakýs dům čtverhraný, dosti veliký co nějaká věž bez krovu, unitř všecken klenutý, ač znáti, že byl někdy vgšší, dle urch jeho jest pobořený. V tom domě byla tehdáž jakás žena Arabka, která do něho nechtěla z nás pautníkův žád- ného pustiti, leč jí každý dal mejdynu. Ten duom okazujíc nám gardyan pravil, že by měl býti to duom onoho Šimona malomocného, u kterýmžto Kristus Pán když jest byl, i přistaupila k němu Marya Magdalénská a uy- lila na hlavu jeho z nádoby alabastrové mast drahau, o čemž píše suatý Matauš evangelista ve 26. kapitole. [ 165]
Strana 166
O městečku Betaní a hrobu svatého Lazara, item o kaštelu Betfage a o jiných některých místech svatých. KAPITOLA 41. d toho domu jde se vinicí suršku doluou k cestě a tu se hned začíná městečko Betanya; byla tu u cesty někdy dosti vysoká a veliká věž čtverhraná, z kamene stavená, dle nyní jest obořená, jen jí stojí dva rohy kusy zdi uysoký. Od té věže se jde vždy doluou surchu skrz městečko Betaní až před jakaus zed. V té jsau proti vejchodu dvéře; skrz ty když projdeš, uchází se na dosti veliký duuor, u kterýmžto jest opět proti vejchodu jiná zed a u té jsau dvéře. A tu před nimi sedělo koliks Turkuou a těm každý z nás musel dáti puol mejdyny toho peníze, kdo chtěl do kaply jíti. A těmi se uchází do kaplice dosti čisté, klenuté vdlním sklepem, kterážto jest nadýl od vej- chodu proti západu okolo 6 kročejuou, na šíř 4 kroků a více. Ve zdi její puolnoční, též i polední, jsou prampauchy překlenuté na slaup čtverhraný, lokte zšíří, kterýžto ze zdi ven vysazený jest asi lokte; pod těmi prampauchy s obau strán zdi byly ně- kdy dvéře, že se jimi mohlo ven z kaply choditi, ale na tento čas jsau zazděné, též u strany polední zdi jsau lavičky kamenné. Tu u toho čtverhraného slaupu jest vgdláženo mramorem bí- lým asi 4 prstuou vejš nad jiné dlážení té kaply, a to místo jest čtverhrané, 2 kroky zšíří a 2 zdýlí, ač po stranách není rovně, neb jsou čtverhrané kusy kamenuou tam upauštěné a zase drobet uypauštěné, a ušecky 4 strany tak dělané. Na tom stojí oltář z mramoru bílého sám o sobě, okolo kterého se muož jíti uuokol a vuokol. Ten ukazuje nám gardyan Hory Syon pravil, že jest pod ním hrob, do kteréhožto byl Lazar, bratr suaté Marty a suaté Marye Magdalénské, mrtvý polo- žen, kdež až do čturtého dne ležel, kteréhož potom Krystus Pán z mrtvých uzkřísil, jakž o tom o všem, kterak se to dálo, vy- pisuje suatý Ján evangelista v 11. ka. Jest-li pak jaká jeskyň- [ 166 ]
O městečku Betaní a hrobu svatého Lazara, item o kaštelu Betfage a o jiných některých místech svatých. KAPITOLA 41. d toho domu jde se vinicí suršku doluou k cestě a tu se hned začíná městečko Betanya; byla tu u cesty někdy dosti vysoká a veliká věž čtverhraná, z kamene stavená, dle nyní jest obořená, jen jí stojí dva rohy kusy zdi uysoký. Od té věže se jde vždy doluou surchu skrz městečko Betaní až před jakaus zed. V té jsau proti vejchodu dvéře; skrz ty když projdeš, uchází se na dosti veliký duuor, u kterýmžto jest opět proti vejchodu jiná zed a u té jsau dvéře. A tu před nimi sedělo koliks Turkuou a těm každý z nás musel dáti puol mejdyny toho peníze, kdo chtěl do kaply jíti. A těmi se uchází do kaplice dosti čisté, klenuté vdlním sklepem, kterážto jest nadýl od vej- chodu proti západu okolo 6 kročejuou, na šíř 4 kroků a více. Ve zdi její puolnoční, též i polední, jsou prampauchy překlenuté na slaup čtverhraný, lokte zšíří, kterýžto ze zdi ven vysazený jest asi lokte; pod těmi prampauchy s obau strán zdi byly ně- kdy dvéře, že se jimi mohlo ven z kaply choditi, ale na tento čas jsau zazděné, též u strany polední zdi jsau lavičky kamenné. Tu u toho čtverhraného slaupu jest vgdláženo mramorem bí- lým asi 4 prstuou vejš nad jiné dlážení té kaply, a to místo jest čtverhrané, 2 kroky zšíří a 2 zdýlí, ač po stranách není rovně, neb jsou čtverhrané kusy kamenuou tam upauštěné a zase drobet uypauštěné, a ušecky 4 strany tak dělané. Na tom stojí oltář z mramoru bílého sám o sobě, okolo kterého se muož jíti uuokol a vuokol. Ten ukazuje nám gardyan Hory Syon pravil, že jest pod ním hrob, do kteréhožto byl Lazar, bratr suaté Marty a suaté Marye Magdalénské, mrtvý polo- žen, kdež až do čturtého dne ležel, kteréhož potom Krystus Pán z mrtvých uzkřísil, jakž o tom o všem, kterak se to dálo, vy- pisuje suatý Ján evangelista v 11. ka. Jest-li pak jaká jeskyň- [ 166 ]
Strana 167
ka neboli hrob pod tím oltářem a dlážením, toho já nevím, neb aby tím kdo húbati měl, Turci žádnému nedopustí, než mniší Hory Syon tomu oltáři říkají hrob Lazaruou. K západní pak straně té kaply jest připojená k ní jiná kap- lice menší tau stranau proti vejchodu jest všecka oteuřená, než že drobet na valní sklep níž sklenutá, i dobře uzší než ve- liká kapla; ta jest zdúlí asi 4 krokův, zšíří 2 a z ní 5 stupňuou kamenných a 6. práh nahoru až ke dveřuom, které jsau proti vejchodu. A těmi se uchází ještě do jiné a třetí kapličky, která k západní straně připojená k té druhé, a ta jest co valní sklí- pek, asi látra neb víc zvejší, zdúlí 2 kroky a málo víc, zšíří tolikéž; u ní jest oltář proti vejchodu. Není do té kaplice žád- ného okna, protož tam tma a musí do ní s světlem jíti. Tu u dlážení ode dveří asi 5 pídí jest díra čtverhraná u zemi, co by jí člověk mohl ulézti, zhlaubí 2 loket; do té když se spus- tíš, jest tam drobet šíře, a sehna se dobře, uhlédáš po straně proti puolnoci druhau díru, auzkau a nízkau, že skrz ni čtver- mo musíš lésti. Skrz tu když prolezeš, jest unitř malý sklípek valní v zemi dosti hluboko, sáhu zdýlí, sáhu zšíří, zvejší málo uíc než 3 lokty, velmi tmavý, protož musíš světlo s sebau míti. V tom sklípku, jakž gardyan nám oznamoval, suatá Marge Magdalénská 7 let pokání za své hříchy činila. A tak pobyu chvílku u něm, i uglezl sem z něho a šel zase k jiným pautní- kům do kaply, kde hrob Lazaruou. Ohledavše tu kaplu i jiné ušecko, co tu bylo, i šli jsme odtud. Betanga nyní jest městečko dosti malé a jest otevřené, nemaje žádných zdí okolo sebe; leží doluo s urchu dosti velikého, u stráni jeho proti vejchodu zbořené skůro všecko, jen ho ještě stojí zdi a kusy sklepův, ač někdy, jak znáti po starých zdech, bylo dosti čisté a vystavené. Neb byl v něm i kostel neb klášter čistý, kterého ještě některé sklepy stojí, mezi kte- rýmiž ta kapla podnes celá ostala, u které hrob Lazarův jest, ostatek toho pobořeno, nejsau než kusy zdi, rum a kamení; a tu u těch starých zdech nadělali sobě Turci sedláci malých koliks domkuou, peleší a lepenic, u kterých bydlejí. Z Betaní jsme šli proti vejchodu na jakýs uršek, s kterého bylo opět viděti kus moře Mrtvého. Od Betaní co by mohl duakrát [167]
ka neboli hrob pod tím oltářem a dlážením, toho já nevím, neb aby tím kdo húbati měl, Turci žádnému nedopustí, než mniší Hory Syon tomu oltáři říkají hrob Lazaruou. K západní pak straně té kaply jest připojená k ní jiná kap- lice menší tau stranau proti vejchodu jest všecka oteuřená, než že drobet na valní sklep níž sklenutá, i dobře uzší než ve- liká kapla; ta jest zdúlí asi 4 krokův, zšíří 2 a z ní 5 stupňuou kamenných a 6. práh nahoru až ke dveřuom, které jsau proti vejchodu. A těmi se uchází ještě do jiné a třetí kapličky, která k západní straně připojená k té druhé, a ta jest co valní sklí- pek, asi látra neb víc zvejší, zdúlí 2 kroky a málo víc, zšíří tolikéž; u ní jest oltář proti vejchodu. Není do té kaplice žád- ného okna, protož tam tma a musí do ní s světlem jíti. Tu u dlážení ode dveří asi 5 pídí jest díra čtverhraná u zemi, co by jí člověk mohl ulézti, zhlaubí 2 loket; do té když se spus- tíš, jest tam drobet šíře, a sehna se dobře, uhlédáš po straně proti puolnoci druhau díru, auzkau a nízkau, že skrz ni čtver- mo musíš lésti. Skrz tu když prolezeš, jest unitř malý sklípek valní v zemi dosti hluboko, sáhu zdýlí, sáhu zšíří, zvejší málo uíc než 3 lokty, velmi tmavý, protož musíš světlo s sebau míti. V tom sklípku, jakž gardyan nám oznamoval, suatá Marge Magdalénská 7 let pokání za své hříchy činila. A tak pobyu chvílku u něm, i uglezl sem z něho a šel zase k jiným pautní- kům do kaply, kde hrob Lazaruou. Ohledavše tu kaplu i jiné ušecko, co tu bylo, i šli jsme odtud. Betanga nyní jest městečko dosti malé a jest otevřené, nemaje žádných zdí okolo sebe; leží doluo s urchu dosti velikého, u stráni jeho proti vejchodu zbořené skůro všecko, jen ho ještě stojí zdi a kusy sklepův, ač někdy, jak znáti po starých zdech, bylo dosti čisté a vystavené. Neb byl v něm i kostel neb klášter čistý, kterého ještě některé sklepy stojí, mezi kte- rýmiž ta kapla podnes celá ostala, u které hrob Lazarův jest, ostatek toho pobořeno, nejsau než kusy zdi, rum a kamení; a tu u těch starých zdech nadělali sobě Turci sedláci malých koliks domkuou, peleší a lepenic, u kterých bydlejí. Z Betaní jsme šli proti vejchodu na jakýs uršek, s kterého bylo opět viděti kus moře Mrtvého. Od Betaní co by mohl duakrát [167]
Strana 168
z ručnice střele dostřeliti neb málo dál, proti vejchodu leží stavení zbořené, na hromadě málo kusuou zdi stojí, než toliko rum a kamení, ač ještě znáti, že byla nějaká kaplička, ale ny- ní zbořená. To místo nám ukazovali a pravili, že by tu někdy byl dům suaté Marye Magdalény, u kterým bydlela. Od toho místa co by mohl kamenem dohoditi, na puolnoční stranu jest opět jiné zbořené stavení, mnoho rumu a kamení na hromadě, že neznati, co bylo. To okazujíc nám mniší Hory Syon pravili, že tu byl někdy duom suaté Marty, sestry suaté Marye Magdalénské, hospodyně Pá- ně, u kterémž Krystus Pán často ráčil bývati a hospodu mívati; u něm také suatau Maryji Magdalénskau omluviti ráčil před svatau Martau, když na ní horlila, řka: »Marta, Marta, pečlivá jsi a rmautíš se při mnohých věcech, zajisté jednohoť jest potře- bí, Marye nejlepší stránku ugvolila, kterážto nebude od ní odja- ta«, jak o tom píše svatý Lukáš evangelista u 10. ka. Též u tom domě Pán večeřeti ráčil s Lazarem, a svatá Marta jim posluho- vdla, před svým umučením. O tom čti suatého Jána u 12. ka. Od toho místa asi co by mohl kamenem dohoditi, mezi domem Marge Magdalénské a suaté Marty drobet k puolnoční stra- ně jest kámen okrauhlý, nevelmi vysoký, samorostlý z skály (neb sic tu jest mnoho jiného kamení samorostlého z skály ne- uysokého). Ten ukazuje nám gardyan pravil, že Pán Krystus, když šel od Jordánu k Betaní a přibližoval se k domu svaté Marty, na tom kameni se posaditi ráčil, a zvěděuše o něm suatá Marta, že k němu tu přiběhla a řekla: »Pane, kdyby ty zde byl, bratr muoj byl by neumřel ec, jak o tom najdeš u svatého Jána u 11. ka. Ten kámen jest nedaleko od cesty, na levé ruce, která jde od Jordánu k Jeruzalému. Od toho kamene obrátili jsme se zase nazpátek proti západu a šli jsme cestau mezi západem a puolnocí nahoru k uršku mimo Betaní, nechauše jí ležeti podál na levé straně. Když jsme na ten uršek přišli, jest tu jakás rouninka z dru- hé strany hory Olivetské, která proti vejchodu pod horau, od Betange muož býti asi čtuery hony, vedlé samé cesty; na té jest dosti malé místo, není na něm nic než rum a kamení, neb [ 168 ]
z ručnice střele dostřeliti neb málo dál, proti vejchodu leží stavení zbořené, na hromadě málo kusuou zdi stojí, než toliko rum a kamení, ač ještě znáti, že byla nějaká kaplička, ale ny- ní zbořená. To místo nám ukazovali a pravili, že by tu někdy byl dům suaté Marye Magdalény, u kterým bydlela. Od toho místa co by mohl kamenem dohoditi, na puolnoční stranu jest opět jiné zbořené stavení, mnoho rumu a kamení na hromadě, že neznati, co bylo. To okazujíc nám mniší Hory Syon pravili, že tu byl někdy duom suaté Marty, sestry suaté Marye Magdalénské, hospodyně Pá- ně, u kterémž Krystus Pán často ráčil bývati a hospodu mívati; u něm také suatau Maryji Magdalénskau omluviti ráčil před svatau Martau, když na ní horlila, řka: »Marta, Marta, pečlivá jsi a rmautíš se při mnohých věcech, zajisté jednohoť jest potře- bí, Marye nejlepší stránku ugvolila, kterážto nebude od ní odja- ta«, jak o tom píše svatý Lukáš evangelista u 10. ka. Též u tom domě Pán večeřeti ráčil s Lazarem, a svatá Marta jim posluho- vdla, před svým umučením. O tom čti suatého Jána u 12. ka. Od toho místa asi co by mohl kamenem dohoditi, mezi domem Marge Magdalénské a suaté Marty drobet k puolnoční stra- ně jest kámen okrauhlý, nevelmi vysoký, samorostlý z skály (neb sic tu jest mnoho jiného kamení samorostlého z skály ne- uysokého). Ten ukazuje nám gardyan pravil, že Pán Krystus, když šel od Jordánu k Betaní a přibližoval se k domu svaté Marty, na tom kameni se posaditi ráčil, a zvěděuše o něm suatá Marta, že k němu tu přiběhla a řekla: »Pane, kdyby ty zde byl, bratr muoj byl by neumřel ec, jak o tom najdeš u svatého Jána u 11. ka. Ten kámen jest nedaleko od cesty, na levé ruce, která jde od Jordánu k Jeruzalému. Od toho kamene obrátili jsme se zase nazpátek proti západu a šli jsme cestau mezi západem a puolnocí nahoru k uršku mimo Betaní, nechauše jí ležeti podál na levé straně. Když jsme na ten uršek přišli, jest tu jakás rouninka z dru- hé strany hory Olivetské, která proti vejchodu pod horau, od Betange muož býti asi čtuery hony, vedlé samé cesty; na té jest dosti malé místo, není na něm nic než rum a kamení, neb [ 168 ]
Strana 169
všecko pobořeno. To nám ukazuje gardyan pravil, že by tu byl někdy kaštel Betfage, do kterého Pán poslal dva z učedl- níkuou, aby mu oslici s oslátkem přivedli, jakž o tom píše sva- tý Matauš u 21. ka. Od toho místa Betfage šli jsme cestau proti západu slůnce dro- bet k uršku pod horu Olivetskau vedlé ní, majíc jí po pravé ruce; asi co by mohl kamenem dohoditi neb málo dál jest vy- rostlé skály kus z urchu hory Olivetské a tu jakás díra a malá jeskyňka. To místo ukazuje nám gardyan pravil, že by na tom místě se byl Pán posadil a odtud ukazoual těm dvěma učedlníkuom kaštel Betfage, do kterého je poslal po oslici a oslátko. A tak oni šli, jak jim Pán rozkázal, ale Krystus Pán ustav šel předse s učedlníky až na horu Olivetskau. A když s huory počal jíti k Jeruzalému, teprvd ho ti dva učedl- níci s oslíkem dohonili a tu naň usedl (o čemž málo níž zmín- ku míti budeš) a jel až do města Jeruzaléma; to místo, kde Pán se posadil a odkud učedlníky poslal, jest rouně proti tomu, kde Betfage bylo, vejš k uršku a Betfage níž, protož dobře z něho viděti místo to, na kterém stál Betfage kaštel. O huoře Olivetské a místu tom, s kterého Krystus Pán na nebe vstaupiti jest ráčil, item o dvauch šlapějích Krysta Pána a jiných místech svatých hory Olivetské. KAPITOLA 42 d toho místa, kde se byl Pán posadil, šli jsme cestau k urchu proti západu strany hory Olivetské, která jest na poledne, až nahoru na vrch. A tu právě na urchu ho- ry Olivetské, jak ještě znáti, byl někdy čistý a dosti veliký kláš- ter a kostel, který, jakž nám pravili, slaul u svatého Marka; nyní pobořeno toho mnoho, nestojí než kusy zdi a sklepu, rum [ 169]
všecko pobořeno. To nám ukazuje gardyan pravil, že by tu byl někdy kaštel Betfage, do kterého Pán poslal dva z učedl- níkuou, aby mu oslici s oslátkem přivedli, jakž o tom píše sva- tý Matauš u 21. ka. Od toho místa Betfage šli jsme cestau proti západu slůnce dro- bet k uršku pod horu Olivetskau vedlé ní, majíc jí po pravé ruce; asi co by mohl kamenem dohoditi neb málo dál jest vy- rostlé skály kus z urchu hory Olivetské a tu jakás díra a malá jeskyňka. To místo ukazuje nám gardyan pravil, že by na tom místě se byl Pán posadil a odtud ukazoual těm dvěma učedlníkuom kaštel Betfage, do kterého je poslal po oslici a oslátko. A tak oni šli, jak jim Pán rozkázal, ale Krystus Pán ustav šel předse s učedlníky až na horu Olivetskau. A když s huory počal jíti k Jeruzalému, teprvd ho ti dva učedl- níci s oslíkem dohonili a tu naň usedl (o čemž málo níž zmín- ku míti budeš) a jel až do města Jeruzaléma; to místo, kde Pán se posadil a odkud učedlníky poslal, jest rouně proti tomu, kde Betfage bylo, vejš k uršku a Betfage níž, protož dobře z něho viděti místo to, na kterém stál Betfage kaštel. O huoře Olivetské a místu tom, s kterého Krystus Pán na nebe vstaupiti jest ráčil, item o dvauch šlapějích Krysta Pána a jiných místech svatých hory Olivetské. KAPITOLA 42 d toho místa, kde se byl Pán posadil, šli jsme cestau k urchu proti západu strany hory Olivetské, která jest na poledne, až nahoru na vrch. A tu právě na urchu ho- ry Olivetské, jak ještě znáti, byl někdy čistý a dosti veliký kláš- ter a kostel, který, jakž nám pravili, slaul u svatého Marka; nyní pobořeno toho mnoho, nestojí než kusy zdi a sklepu, rum [ 169]
Strana 170
a kamení. Z toho ze ušeho nic celého není než jedna kaplice, kterážto stojí právě na vrchu nahuoře. Ta kaplice jest zeunitř na několik hran stavená, jsou do ní dvéře proti západu, kterými se jde po kamenných stupních nahuoru, kteréž nyní rumem a prstí zasypané jsau, ač je ještě dobře znáti a viděti. Tu na těch stupních sedělo několik Turkuou a těm každý z nás pautníkuou musel dáti mejdynu ten peníz, kdo chtěl do té kaplice jíti. Do ní když vejdeš, jest unitř ušecka okrauhlá, též i okrauhle chocholatě nahoře skle- nutá a z kamene štukového nevelikého stavená, dosti vysoká, šíř i na dýl asi 3 krokův skrz tu okrauhlost. V té proti poledni jsau u skále samorostlé u kameni uytištěné neb vytlačené dvě šlapěje člověčí bosé nohy člověka prostřední postavy. Ty ukazuje nám gardyan pravil, že by byly šlapěje Krys- ta Pána, kterých po sobě zanechal, když na nebe ustupovati ráčil. Ty šlapěje jsau prsty proti poledni, patami na půlnoci, neb Pán ráčil státi tuáří k poledni, když na nebe ustupoval. Pravé nohy šlapěji jest dobře znáti, neb ta ještě celá ostala, dle levé není tak dobře nyní znáti, neb jsou od ni kauskové kaménků uražení, které pautníci, kteří tam bývali, ulamovali a s sebau za svátost domuo brali, a tak jest ztlučená. Ale na tento čas nedají žádnému nic tomu překážeti, a dobře dělají, neb kdyby sobě každý pautník kausek urazil, naposledy by jich nic neostalo. A tak aby prunější byli nic neuráželi, ta levá šlapěje byla by až podnes celá ostala, která nyní ztlučená a zkažená jest. Ty šlapěje jsau na zemi u kamenu turdém, barvy drobet násivé, vytlačené a okolo dláženo, kteréžto my paut- níci pokleknauc líbali jsme a tu se pomodlili. V té kaplici sic není žádného oltáře ani nic, než ve zdi její po- lední proti těm šlepějím jest nízko u dlážení uytesáno z ka- mene, co by byla nějaká aršička. Z toho místa, kde ty šlapěje jsou a kde ta kaplička nyní stojí, ráčil jest Krystus Pán při přítomnosti učedlníkuou svých na nebe ustaupiti, též tu se okázali dva muží u bílém rauše apoštoluom, kteří k nim řekli: »Muží galilejští, co stojíte hledíce do nebe«ec, jak o tom vypi- suje svatý Lukáš, evangelista Páně, v Skutcích apoštolských u 1. kapitole. Tu kaplu a ty šlapěje ohledavše i šli jsme z ní ven. [ 170]
a kamení. Z toho ze ušeho nic celého není než jedna kaplice, kterážto stojí právě na vrchu nahuoře. Ta kaplice jest zeunitř na několik hran stavená, jsou do ní dvéře proti západu, kterými se jde po kamenných stupních nahuoru, kteréž nyní rumem a prstí zasypané jsau, ač je ještě dobře znáti a viděti. Tu na těch stupních sedělo několik Turkuou a těm každý z nás pautníkuou musel dáti mejdynu ten peníz, kdo chtěl do té kaplice jíti. Do ní když vejdeš, jest unitř ušecka okrauhlá, též i okrauhle chocholatě nahoře skle- nutá a z kamene štukového nevelikého stavená, dosti vysoká, šíř i na dýl asi 3 krokův skrz tu okrauhlost. V té proti poledni jsau u skále samorostlé u kameni uytištěné neb vytlačené dvě šlapěje člověčí bosé nohy člověka prostřední postavy. Ty ukazuje nám gardyan pravil, že by byly šlapěje Krys- ta Pána, kterých po sobě zanechal, když na nebe ustupovati ráčil. Ty šlapěje jsau prsty proti poledni, patami na půlnoci, neb Pán ráčil státi tuáří k poledni, když na nebe ustupoval. Pravé nohy šlapěji jest dobře znáti, neb ta ještě celá ostala, dle levé není tak dobře nyní znáti, neb jsou od ni kauskové kaménků uražení, které pautníci, kteří tam bývali, ulamovali a s sebau za svátost domuo brali, a tak jest ztlučená. Ale na tento čas nedají žádnému nic tomu překážeti, a dobře dělají, neb kdyby sobě každý pautník kausek urazil, naposledy by jich nic neostalo. A tak aby prunější byli nic neuráželi, ta levá šlapěje byla by až podnes celá ostala, která nyní ztlučená a zkažená jest. Ty šlapěje jsau na zemi u kamenu turdém, barvy drobet násivé, vytlačené a okolo dláženo, kteréžto my paut- níci pokleknauc líbali jsme a tu se pomodlili. V té kaplici sic není žádného oltáře ani nic, než ve zdi její po- lední proti těm šlepějím jest nízko u dlážení uytesáno z ka- mene, co by byla nějaká aršička. Z toho místa, kde ty šlapěje jsou a kde ta kaplička nyní stojí, ráčil jest Krystus Pán při přítomnosti učedlníkuou svých na nebe ustaupiti, též tu se okázali dva muží u bílém rauše apoštoluom, kteří k nim řekli: »Muží galilejští, co stojíte hledíce do nebe«ec, jak o tom vypi- suje svatý Lukáš, evangelista Páně, v Skutcích apoštolských u 1. kapitole. Tu kaplu a ty šlapěje ohledavše i šli jsme z ní ven. [ 170]
Strana 171
Nedaleko odtud ukazovali nám mniší to místo, kde apoštolé (když Pán Krystus na nebe ustaupil) složili 12 artykuluou víry křesťanské, Credo in Deum, Věřím u Boha otce ušemohúcího ec. Na tom místě nic není než rum a kamení. Od toho neda- leko koliks kročejuou opět nám okazovali jiné místo, kde Pán Krystus učil své učedlníky modlitbě Pater noster, Otče náš ec, jak o tom píše suatý Matauš u 6. ka. a suatý Lukáš u 11. Též tu nic není než rum a kamení, ač jsau někdy, dokud jest ten klášter suatého Marka u své celosti byl, na tom každém mís- tě, jakž znáti, byly nějaké kapličky a církvičky, ale nyní uše- cko to pobořeno. Od toho místa nedaleko u rohu jakés hráze a kamení, kde se jde s hory Olivetské, jest nám ukázáno to místo, kde Pán Krys- tus seděti ráčil, když učedlníci k němu přistaupili, tážíce se ho o skonaní světa a o příští jeho, jak o tom píše suatý Ma- tauš u 24. kapitole a svatý Marek u 13. Z toho místa jest čistě viděti položení i ušecko město Jeruzalém, o kterémžto, u ja- kém položení nyní jest a kterak veliké a jaký spůsob jeho, tuto pořádně položím. m [171]
Nedaleko odtud ukazovali nám mniší to místo, kde apoštolé (když Pán Krystus na nebe ustaupil) složili 12 artykuluou víry křesťanské, Credo in Deum, Věřím u Boha otce ušemohúcího ec. Na tom místě nic není než rum a kamení. Od toho neda- leko koliks kročejuou opět nám okazovali jiné místo, kde Pán Krystus učil své učedlníky modlitbě Pater noster, Otče náš ec, jak o tom píše suatý Matauš u 6. ka. a suatý Lukáš u 11. Též tu nic není než rum a kamení, ač jsau někdy, dokud jest ten klášter suatého Marka u své celosti byl, na tom každém mís- tě, jakž znáti, byly nějaké kapličky a církvičky, ale nyní uše- cko to pobořeno. Od toho místa nedaleko u rohu jakés hráze a kamení, kde se jde s hory Olivetské, jest nám ukázáno to místo, kde Pán Krys- tus seděti ráčil, když učedlníci k němu přistaupili, tážíce se ho o skonaní světa a o příští jeho, jak o tom píše suatý Ma- tauš u 24. kapitole a svatý Marek u 13. Z toho místa jest čistě viděti položení i ušecko město Jeruzalém, o kterémžto, u ja- kém položení nyní jest a kterak veliké a jaký spůsob jeho, tuto pořádně položím. m [171]
Strana 172
O položení, spuosobu a velikosti nynějšího města Jeruzaléma. KAPITOLA 43. ynější město Jeruzalém leží mezi horami a urchy dosti uysokými s jednoho vrchu dolu proti vejchodu u stráni Ntoho urchu, kterýžto urch slove Hora Syon, a tak tomu chtějí, že jest ten urch Hora Syon nejvyšší mezi urchy, kteří tu okolo Jeruzaléma jsau, ač ta strana toho urchu Hory Syon na tři uršky neb pahrbky se dělí: jeden, na kterým klášter stojí, který vlastně Hora Syon slove, druhý jest huora Kaluarye, kde Krystus Pán ukřižován byl, na kterém kostel Božího hrobu, třetí, na kterém chrám Šalomaunuo. Město leží dlauze od poledne na puolnoci a jest o mnoho delší od poledne na puolnoci nežli šíř jeho od nejchodu proti zá- padu, tak veliké můž býti u své ohradě jako Staré Město pražské a spíše jest větší nežli menší. Okolo všeho města Je- ruzaléma jest zed stavená z štukového kamene tesaného bí- lého, opuky, skůro takového, jako u nás zde v Praze na Pet- říně, než že onen drobet bělejší a měkčejší. Zdi nejsau velmi uysoké, stinky, bašty neb věže u nich, dosti zhusta čtverhra- né, vyšší drobet jsau nežli zed, též nahoře stinky povydané ven ze zdi lokte a více, a stojí ty jednostejně vzdálí jedna od druhé. Tím vším spuosobem jest zed i ty čtverhrané věže u ní stavené, jak stavená zed a věže u Praze od Aujezdské brány okolo vinic nahoru až k Petřínu a Strahovu. Vnitř u městě jsau zhusta schody kamenné ve zdi městské, že se po nich muož nahoru jíti na zed za stinky. A takový jest spuo- sob zdí a věží okolo nynějšího města Jeruzaléma: Proti vej- chodu jest zed rovná, pod ní břeh doluou příkrý do audolí Jozafat se uší té strany města. Pod městskau zdí jest audolí hrubé, v té zdi jest jedna brána, kteréžto říkají Porta aurea, Zlatá brána, kteraužto Krystus Pán na oslíčku sedě do města [ 172 ]
O položení, spuosobu a velikosti nynějšího města Jeruzaléma. KAPITOLA 43. ynější město Jeruzalém leží mezi horami a urchy dosti uysokými s jednoho vrchu dolu proti vejchodu u stráni Ntoho urchu, kterýžto urch slove Hora Syon, a tak tomu chtějí, že jest ten urch Hora Syon nejvyšší mezi urchy, kteří tu okolo Jeruzaléma jsau, ač ta strana toho urchu Hory Syon na tři uršky neb pahrbky se dělí: jeden, na kterým klášter stojí, který vlastně Hora Syon slove, druhý jest huora Kaluarye, kde Krystus Pán ukřižován byl, na kterém kostel Božího hrobu, třetí, na kterém chrám Šalomaunuo. Město leží dlauze od poledne na puolnoci a jest o mnoho delší od poledne na puolnoci nežli šíř jeho od nejchodu proti zá- padu, tak veliké můž býti u své ohradě jako Staré Město pražské a spíše jest větší nežli menší. Okolo všeho města Je- ruzaléma jest zed stavená z štukového kamene tesaného bí- lého, opuky, skůro takového, jako u nás zde v Praze na Pet- říně, než že onen drobet bělejší a měkčejší. Zdi nejsau velmi uysoké, stinky, bašty neb věže u nich, dosti zhusta čtverhra- né, vyšší drobet jsau nežli zed, též nahoře stinky povydané ven ze zdi lokte a více, a stojí ty jednostejně vzdálí jedna od druhé. Tím vším spuosobem jest zed i ty čtverhrané věže u ní stavené, jak stavená zed a věže u Praze od Aujezdské brány okolo vinic nahoru až k Petřínu a Strahovu. Vnitř u městě jsau zhusta schody kamenné ve zdi městské, že se po nich muož nahoru jíti na zed za stinky. A takový jest spuo- sob zdí a věží okolo nynějšího města Jeruzaléma: Proti vej- chodu jest zed rovná, pod ní břeh doluou příkrý do audolí Jozafat se uší té strany města. Pod městskau zdí jest audolí hrubé, v té zdi jest jedna brána, kteréžto říkají Porta aurea, Zlatá brána, kteraužto Krystus Pán na oslíčku sedě do města [ 172 ]
Strana 173
Jeruzaléma ráčil ujeti, jakž říkáme, na Květnau neděli, o čemž píše svatý Matauš u 21. ka. Ta brána jest nyní všecka zazdě- ná kamením štukovým, neb jest proroctuí, o kterémžto i Turci drží, když ta brána otevřená bude a skrz ni lidé choditi bu- dau, že vládařství císařství tureckého padne a konec suuoj vezme. Protož obávajíc se toho Turci tu bránu zazditi dali, kterážto až podnes zazděná stojí. Tauto také branau chtěl ujeti do města Heraclius císař, nesa dřevo kříže suatého zas do Jeruzaléma, které byl Kosdras, král perský, odtud preč uzal, ale anděl Páně ho do brány pustiti nechtěl, až to s veli- kau pokorau učinil; o tom sobě přečti in Vitis sanctorum, o byzduižení dřeva kříže suatého. Za tau brandu a zdí unitř u městě jest plac hrubý, na kterým stojí chrám Šalomaunuo, o kterémž dolejí na svém místě. Od té brány dosti podál jde uždy zed městská proti puolnoci a tu u ní brána, které říkají mniší Hory Syon Brána suatého Štěpána, neb tau byl z města vystrčen a ukamenován, o které na svém místě potom praveno bude. Od té brány se městská zed obrací proti západu a tu mezi puolnocí a západem jest opět brána, která slove Porta Damasci, Damaštská brána, neb se jí chodí do Damašku, města znamenitého, u kterým suatý Pavel na víru obrácen byl. A tu za tau branau jde rounina ode zdi ven do pole. Z té strany, tak tomu chtí podle Jozefova vypsaní, oblehl nejprvé Týtus město Jeruzalém. Po- tom se zed táhne proti poledni až k zámku, který tu při městě jest, kterému říkají castrum Pisanorum, a tu u něho opět brá- na ven z města čturtá, které říkají Porta Jopen, Jopenská brá- na, neb tau se chodí do Jopen, kde jsme s naší naví přistali a na nás čekala, o čemž máš napřed. Pátá brána jest do zám- ku, tu od zámku jde zed proti vejchodu a u ní opět brána, které říkají mniší Hory Syon Porta Iordani, Jordánská brána, neb se tau chodí k Jordánu, též tau se vychází z města do kláštera Hory Syon, kterau sme my pautníci do města chodí- vali. A tak jest do města pět bran a šestá do zámku; příkopu okolo města není žádného krom zámku, o kterém na svém místě oznámím. Také není za městskau zdí žádné rouniny ven do pole, než všecko audolí se všech strán a vrchy krom proti [ 173 ]
Jeruzaléma ráčil ujeti, jakž říkáme, na Květnau neděli, o čemž píše svatý Matauš u 21. ka. Ta brána jest nyní všecka zazdě- ná kamením štukovým, neb jest proroctuí, o kterémžto i Turci drží, když ta brána otevřená bude a skrz ni lidé choditi bu- dau, že vládařství císařství tureckého padne a konec suuoj vezme. Protož obávajíc se toho Turci tu bránu zazditi dali, kterážto až podnes zazděná stojí. Tauto také branau chtěl ujeti do města Heraclius císař, nesa dřevo kříže suatého zas do Jeruzaléma, které byl Kosdras, král perský, odtud preč uzal, ale anděl Páně ho do brány pustiti nechtěl, až to s veli- kau pokorau učinil; o tom sobě přečti in Vitis sanctorum, o byzduižení dřeva kříže suatého. Za tau brandu a zdí unitř u městě jest plac hrubý, na kterým stojí chrám Šalomaunuo, o kterémž dolejí na svém místě. Od té brány dosti podál jde uždy zed městská proti puolnoci a tu u ní brána, které říkají mniší Hory Syon Brána suatého Štěpána, neb tau byl z města vystrčen a ukamenován, o které na svém místě potom praveno bude. Od té brány se městská zed obrací proti západu a tu mezi puolnocí a západem jest opět brána, která slove Porta Damasci, Damaštská brána, neb se jí chodí do Damašku, města znamenitého, u kterým suatý Pavel na víru obrácen byl. A tu za tau branau jde rounina ode zdi ven do pole. Z té strany, tak tomu chtí podle Jozefova vypsaní, oblehl nejprvé Týtus město Jeruzalém. Po- tom se zed táhne proti poledni až k zámku, který tu při městě jest, kterému říkají castrum Pisanorum, a tu u něho opět brá- na ven z města čturtá, které říkají Porta Jopen, Jopenská brá- na, neb tau se chodí do Jopen, kde jsme s naší naví přistali a na nás čekala, o čemž máš napřed. Pátá brána jest do zám- ku, tu od zámku jde zed proti vejchodu a u ní opět brána, které říkají mniší Hory Syon Porta Iordani, Jordánská brána, neb se tau chodí k Jordánu, též tau se vychází z města do kláštera Hory Syon, kterau sme my pautníci do města chodí- vali. A tak jest do města pět bran a šestá do zámku; příkopu okolo města není žádného krom zámku, o kterém na svém místě oznámím. Také není za městskau zdí žádné rouniny ven do pole, než všecko audolí se všech strán a vrchy krom proti [ 173 ]
Strana 174
puolnoci a drobet proti západu a na poledne, toliko ten plac, který mezi městskau zdí a klášterem Hory Syon, o kterým máš napřed. A takový spuosob má město zevnitř okolo sebe. Domové pak unitř u městě jsau napořád z kamene stavení, nevelmi vysocí, bez krovuo, někteří až do vrchu sklenutí, jiní s bitými podlahami, jak obyčej té země. Ulice auzké a nevelmi široké, znamenitější pak a onačejší u městě stavení, které nad jiné domy vejš stojí, jest toto: Nejprvé kostel ten s suau věží veliký, nákladný a čistý s svým placem, který jest před ním, u kterémžto hrob Boží, hůra Kalvarye a místo to, na kterým Pán Krystus ukřižován byl, o kterémž kostele napřed máš ob- šírně psáno. Potom jest chrám Šalomaunuo, neb jak sem na- před pověděl, že proti vejchodu za tau branau, která slove Zlatá brána, unitř u městě jest veliký čtverhraný plac, ač delší dobře od puolnoci proti poledni nežli šíř jeho od vejcho- du na západ. Ten proti vejchodu má zed městskau, u které Zlatá brána, proti poledni toho placu též jest zed městská a moschea neb kostel (neb tak Turci svým kosteluom říkají) čistý turecký; krov jeho krytý olověnnými plechy, o kterým kostele nahoře jsem zmínku učinil, že při tom místě stojí, kde někdy byl kláš- ter, do kterého byla blahoslavená Panna Marye prezento- vána neb obětována. Proti západu a půlnoci toho placu jest zed nevelmi uysoká, kterau jest od města ten plac přehraže- ný, a tu jsau z města u té zdi tři brány, kterými se na plac chodí, dvě ve zdi proti západu, jedna ve zdi proti puolnoci. Při těch zdech unitř do placu jsau laubí překlenuté, že se muože pod nimi jíti, tím spuosobem dělané, jak u klášteřích ambity bývají. Na tom placu stojí kostel hrubý hranatý, ma- jíc několik hran, pěkným dílem dělaný, stavený z kamene štukového, s řezbami z kamene, a slaupy pěkně a ozdobně děláno, nahoře hranatá okolo něho střecha, krytá plechy olo- věnnými, uprostředku pak jest nad krou vejš vyhnaná hra- natá věž s řezbami z kamene a s mnoho okny se všech strán. Ta má nahoře krou chocholatý a okrauhlú, též olovem krytý, nad ním makovice zlatá a nad makovicí puol měsíce zlatého, okolo něho vuokol dole jest od země několik stupňuo nahoru [174]
puolnoci a drobet proti západu a na poledne, toliko ten plac, který mezi městskau zdí a klášterem Hory Syon, o kterým máš napřed. A takový spuosob má město zevnitř okolo sebe. Domové pak unitř u městě jsau napořád z kamene stavení, nevelmi vysocí, bez krovuo, někteří až do vrchu sklenutí, jiní s bitými podlahami, jak obyčej té země. Ulice auzké a nevelmi široké, znamenitější pak a onačejší u městě stavení, které nad jiné domy vejš stojí, jest toto: Nejprvé kostel ten s suau věží veliký, nákladný a čistý s svým placem, který jest před ním, u kterémžto hrob Boží, hůra Kalvarye a místo to, na kterým Pán Krystus ukřižován byl, o kterémž kostele napřed máš ob- šírně psáno. Potom jest chrám Šalomaunuo, neb jak sem na- před pověděl, že proti vejchodu za tau branau, která slove Zlatá brána, unitř u městě jest veliký čtverhraný plac, ač delší dobře od puolnoci proti poledni nežli šíř jeho od vejcho- du na západ. Ten proti vejchodu má zed městskau, u které Zlatá brána, proti poledni toho placu též jest zed městská a moschea neb kostel (neb tak Turci svým kosteluom říkají) čistý turecký; krov jeho krytý olověnnými plechy, o kterým kostele nahoře jsem zmínku učinil, že při tom místě stojí, kde někdy byl kláš- ter, do kterého byla blahoslavená Panna Marye prezento- vána neb obětována. Proti západu a půlnoci toho placu jest zed nevelmi uysoká, kterau jest od města ten plac přehraže- ný, a tu jsau z města u té zdi tři brány, kterými se na plac chodí, dvě ve zdi proti západu, jedna ve zdi proti puolnoci. Při těch zdech unitř do placu jsau laubí překlenuté, že se muože pod nimi jíti, tím spuosobem dělané, jak u klášteřích ambity bývají. Na tom placu stojí kostel hrubý hranatý, ma- jíc několik hran, pěkným dílem dělaný, stavený z kamene štukového, s řezbami z kamene, a slaupy pěkně a ozdobně děláno, nahoře hranatá okolo něho střecha, krytá plechy olo- věnnými, uprostředku pak jest nad krou vejš vyhnaná hra- natá věž s řezbami z kamene a s mnoho okny se všech strán. Ta má nahoře krou chocholatý a okrauhlú, též olovem krytý, nad ním makovice zlatá a nad makovicí puol měsíce zlatého, okolo něho vuokol dole jest od země několik stupňuo nahoru [174]
Strana 175
kamenných až ke zdi kostelní. Ten kostel a plac ukazujíce nám gardyan a mniší Hory Syon pravili, že slove chrám Ša- lomaunuo a že by na tom místě státi měl, na kterém onen pru- nější stál, který za Krysta Pána byl, čemuž já místo dávám, neb i někteří hystorykové se na tom srounávají. A píše Euzebius in Historia ecclesiastica u kníze 10 u ka. 37, že císař Julianus byl Židuom dopustil, aby sobě chrám v Jeru- zalémě znovu stavěli, kdež jsau byli ony starého onoho chrá- mu grunty odkryli a uyrumovali, ale božskau mocí jsauc pře- strašeni od předsevzetí svého přestati jsú museli, kdež potom na týchž gruntích od křestanuou tento nynější Šalomaunuo chrám staven jest. Neb věděti se má, že ten chrám, který za Pána Krysta byl, u kterým často bývati a učiti ráčil, o kterýmž- to se často zmínka činí ve čtení ušech čtyř euangelistuou, ten chrám byl dal ustavěti onen král Herodes Antupater neb syn Antupatruou, a to jest byl ten Herodes, za kterého Krystus Pán se naroditi ráčil, který u Betlémě dítky zmordovati rozkázal, jakž o tom píše Jozefus u kníze Antiquitatum Iudaicarum u kní- ze 15 u ka. 14. Ten chrám potom po umučení Krysta Pána lé- ta 40, když město Jeruzalém dobyto bylo od Týta, syna císaře Vespezyana, zbořen a zkažen a s zemí zarovnán jest, jakž o tom píše týž Iozefus O válce židouské u kníze 7 v ka. 10. Tento pak chrám nynější, který u Jeruzalémě nyní jest, o kte- rým sem nahoře zmínku učinil, teprvd po několika stech le- tech po Božím umučením a po dobytí a zkažení města Jeru- zaléma od křestanuou jest na tom místě, kde prunější byl ustaven, který až podnes stojí. A jak někteří chtějí, dal jej sta- věti Carolus Magnus, císař Karel Veliký, kterýž z Frankrej- chu s mnohým lidem táhl jest a země Svaté z rukau pohan- ských dobyl a ten chrám i mnoho jiného u zemi Suaté stavěti dal. A to se jest dálo okolo léta Páně 7 set 84, ač se ani u tom hystorykové nesrounávají, protož jistotně věděti nemohou, kdo jej nejprvé založil a ustavěti dal; než to jest věc jistá, že jsou jej křestané stavěli po zkažení města Jeruzaléma po mno- ha letech ec. Jaký jest pak spuosob unitř tohoto nynějšího Šalomaunova chrámu, toho já nevím, neb jsem v něm nebyl, nebo Turci, [ 175]
kamenných až ke zdi kostelní. Ten kostel a plac ukazujíce nám gardyan a mniší Hory Syon pravili, že slove chrám Ša- lomaunuo a že by na tom místě státi měl, na kterém onen pru- nější stál, který za Krysta Pána byl, čemuž já místo dávám, neb i někteří hystorykové se na tom srounávají. A píše Euzebius in Historia ecclesiastica u kníze 10 u ka. 37, že císař Julianus byl Židuom dopustil, aby sobě chrám v Jeru- zalémě znovu stavěli, kdež jsau byli ony starého onoho chrá- mu grunty odkryli a uyrumovali, ale božskau mocí jsauc pře- strašeni od předsevzetí svého přestati jsú museli, kdež potom na týchž gruntích od křestanuou tento nynější Šalomaunuo chrám staven jest. Neb věděti se má, že ten chrám, který za Pána Krysta byl, u kterým často bývati a učiti ráčil, o kterýmž- to se často zmínka činí ve čtení ušech čtyř euangelistuou, ten chrám byl dal ustavěti onen král Herodes Antupater neb syn Antupatruou, a to jest byl ten Herodes, za kterého Krystus Pán se naroditi ráčil, který u Betlémě dítky zmordovati rozkázal, jakž o tom píše Jozefus u kníze Antiquitatum Iudaicarum u kní- ze 15 u ka. 14. Ten chrám potom po umučení Krysta Pána lé- ta 40, když město Jeruzalém dobyto bylo od Týta, syna císaře Vespezyana, zbořen a zkažen a s zemí zarovnán jest, jakž o tom píše týž Iozefus O válce židouské u kníze 7 v ka. 10. Tento pak chrám nynější, který u Jeruzalémě nyní jest, o kte- rým sem nahoře zmínku učinil, teprvd po několika stech le- tech po Božím umučením a po dobytí a zkažení města Jeru- zaléma od křestanuou jest na tom místě, kde prunější byl ustaven, který až podnes stojí. A jak někteří chtějí, dal jej sta- věti Carolus Magnus, císař Karel Veliký, kterýž z Frankrej- chu s mnohým lidem táhl jest a země Svaté z rukau pohan- ských dobyl a ten chrám i mnoho jiného u zemi Suaté stavěti dal. A to se jest dálo okolo léta Páně 7 set 84, ač se ani u tom hystorykové nesrounávají, protož jistotně věděti nemohou, kdo jej nejprvé založil a ustavěti dal; než to jest věc jistá, že jsou jej křestané stavěli po zkažení města Jeruzaléma po mno- ha letech ec. Jaký jest pak spuosob unitř tohoto nynějšího Šalomaunova chrámu, toho já nevím, neb jsem v něm nebyl, nebo Turci, [ 175]
Strana 176
kteří jej drží, do něho žádným obyčejem žádnému křestanu jíti nedají, leč by se obřezovati dal a víru Machometovu při- jal, a netoliko do chrámu, ale ani na ten plac, na kterým stojí. Protož o něm nevím co psáti, než jak jsem jej zdaleka s huory Olivetské viděl, tak jsem o něm napsal. Jestli pak kdo chce vě- děti, jaký jest ten chrám byl, který za Pána Krysta stál, ten sobě o tom přečti u Jozefa u nahoře dotčené kníze 15 a u ka. 14. Též jest mezi jiným stavením u městě čistý kostel, který slove suatého Jakuba, kde svatý Jakub Veliký stat byl. Item opět jiný kostel, kde se blahoslavená Panna Marye na- rodila. Také duom, kterému nyní říkají duom Herodesuo, o čemž o všem dolejí na svých místech nejdeš. Jsau také u měs- tě mezi jiným stavením jakés dlauhé laubí, nahoře sklenuté, pod kterýmiž se muož jíti, po stranách není do ních žádného okna, než ušudy zazděno, toliko nahoře uklenuté jsau okrauh- lá okna, kterými tam světlo jde, a těch laubí jest drahně sem i tam, že se z jednoho do druhého uchází, nahoře nemají kro- vuo, než klenutí. Pod tím laubím mají Turci krámy a tu u nich ušeliké věci prodávají. Jest sic mezi jiným stavením 6 věží ka- menných z štukového kamene stavených, nevelikých, než vy- soké, zduolu čtverhrané a některé okrauhlé nahoře, majíc na krakštejních vgdané okolo sebe pavláčky z kamene, stinky, že se muož vuokol a vuokol jíti. Nad pavláčkami jsau pak na- horu vejš zděné a teprvd krov na vrchu. Z těch věží 4 stojí (ač jedna podál od druhé) nedaleko od placu chrámu Šalo- maunova, druhé 2 blízko od kostela Božího hrobu, o které té jedné jsem napřed zmínku učinil, když jsem psal o placu, který jest před kostelem Božího hrobu. Na těch věžech Turci u jich svátky světla u lampách pálí a obyčejem jich volají ec. Ač jsou ještě mezi jiným stavením u městě jiné 3 věže neda- leko od kostela suatého Jakuba pod zámkem, ty jsau pospolu a jedna od druhé nedaleko stojí, všecky tři jednostejným dí- lem dělané, čtuerhrané hrubé věže, zduolu až nahoru se všech strán hladké, u urchu jest povydaná ven na krakštejních pau- láčka kamenná, stinky, že se nahoře muož vuokol a vuokol jíti, krovu nad tím není žádného, než tak stojí. Město také není ušecko naskrze vystavené, neb jest mnoho pobořeného, místy [176 ]
kteří jej drží, do něho žádným obyčejem žádnému křestanu jíti nedají, leč by se obřezovati dal a víru Machometovu při- jal, a netoliko do chrámu, ale ani na ten plac, na kterým stojí. Protož o něm nevím co psáti, než jak jsem jej zdaleka s huory Olivetské viděl, tak jsem o něm napsal. Jestli pak kdo chce vě- děti, jaký jest ten chrám byl, který za Pána Krysta stál, ten sobě o tom přečti u Jozefa u nahoře dotčené kníze 15 a u ka. 14. Též jest mezi jiným stavením u městě čistý kostel, který slove suatého Jakuba, kde svatý Jakub Veliký stat byl. Item opět jiný kostel, kde se blahoslavená Panna Marye na- rodila. Také duom, kterému nyní říkají duom Herodesuo, o čemž o všem dolejí na svých místech nejdeš. Jsau také u měs- tě mezi jiným stavením jakés dlauhé laubí, nahoře sklenuté, pod kterýmiž se muož jíti, po stranách není do ních žádného okna, než ušudy zazděno, toliko nahoře uklenuté jsau okrauh- lá okna, kterými tam světlo jde, a těch laubí jest drahně sem i tam, že se z jednoho do druhého uchází, nahoře nemají kro- vuo, než klenutí. Pod tím laubím mají Turci krámy a tu u nich ušeliké věci prodávají. Jest sic mezi jiným stavením 6 věží ka- menných z štukového kamene stavených, nevelikých, než vy- soké, zduolu čtverhrané a některé okrauhlé nahoře, majíc na krakštejních vgdané okolo sebe pavláčky z kamene, stinky, že se muož vuokol a vuokol jíti. Nad pavláčkami jsau pak na- horu vejš zděné a teprvd krov na vrchu. Z těch věží 4 stojí (ač jedna podál od druhé) nedaleko od placu chrámu Šalo- maunova, druhé 2 blízko od kostela Božího hrobu, o které té jedné jsem napřed zmínku učinil, když jsem psal o placu, který jest před kostelem Božího hrobu. Na těch věžech Turci u jich svátky světla u lampách pálí a obyčejem jich volají ec. Ač jsou ještě mezi jiným stavením u městě jiné 3 věže neda- leko od kostela suatého Jakuba pod zámkem, ty jsau pospolu a jedna od druhé nedaleko stojí, všecky tři jednostejným dí- lem dělané, čtuerhrané hrubé věže, zduolu až nahoru se všech strán hladké, u urchu jest povydaná ven na krakštejních pau- láčka kamenná, stinky, že se nahoře muož vuokol a vuokol jíti, krovu nad tím není žádného, než tak stojí. Město také není ušecko naskrze vystavené, neb jest mnoho pobořeného, místy [176 ]
Strana 177
stavení u něm, také jsau hrubé placy u městě prázdné, neb jest od brány Jordánské až k bráně Jopenské unitř za zdí městskau u městě veliký a široký plac nedlážený a prázdný. Item opět jiný hrubý plac na puolnoci za zdí placu chrámu Šalomaunova a sic jiných malých pláckuou a míst prázdných u městě u zdí městských i mezi domy jest drahně; město na větším díle není dlážené, leč některé málo ulice. Při západní pak straně města nahoře na vrchu nad městem (neb, jak jsem pověděl, město leží surchu doluo a nahoře nad ním) jest zámek neveliký čtuerhraný, ten má zed okolo sebe, - jako město stínky - a u každém rohu stojí věže hrubá čtver- hraná, dobře vyšší nežli zed, u vrchu každé té věže jest vy- daná ven na krakštejny kamenná pavláčka, stinky, že se muož okolo nahoře jíti vuokol a uuokol. Uprostřed pak zámku uyhlédá hrubá okrauhlá věž a u polo- uici asi té jest vydaná na krakštejny pavlač kamenná vuokol a vuokol okolo, nad tu pavlač jde předse ta okrauhlá věž na- horu, než že jest dobře menší a ne tak tlustá jako zduolu a tu opět kamenná druhá pavláčka okolo věže, nad tau jest ještě vejš zděná věž a teprvd krou chocholatý a místo makovice nahoře puol měsíce proti západu. S pole do zámku jest čistá brána z štukového kamene zděná a tu k polední straně pod ní bušta novým spuosobem, jak se těchto časuou dělají, sta- vená, unitř prstí uysutá a pevná, vydaná ven ode zdi, před ní příkop dosti hluboký, se všech strán zděný, suchú. Stálo na té baště koliks kusuou střelby nevelikých, dupelhákuo. Z té strany pak, která k městu, jest také z zámku do města brána a příkop po té uší straně zděný, též suchú, neb u něm žádné vody není; před zámkem leží také v městě hrubý holý plac. Jaký jest unitř to zámek, nevím o něm co psáti, neb mi do něho jíti nedali, než jak jsem jej zevnitř viděl, tak jsem o něm psal. Ten zámek jsou dali před mnoha lety, když Gotfrýdus a jiní králi křestanští Jeruzalém i všecku zemi Suatau u své moci měli, měštané města znamenitého u ulaské zemi ležícího, kte- ré sloue Pisa, na suuoj náklad obnoviti a vystavěti. Neb léta Páně 1099 kníže Gotfrýdus z Frankrejchu a lid jeho dobyli jsou z moci pohanské města Jeruzaléma, kteréžto potom bylo od [ 177]
stavení u něm, také jsau hrubé placy u městě prázdné, neb jest od brány Jordánské až k bráně Jopenské unitř za zdí městskau u městě veliký a široký plac nedlážený a prázdný. Item opět jiný hrubý plac na puolnoci za zdí placu chrámu Šalomaunova a sic jiných malých pláckuou a míst prázdných u městě u zdí městských i mezi domy jest drahně; město na větším díle není dlážené, leč některé málo ulice. Při západní pak straně města nahoře na vrchu nad městem (neb, jak jsem pověděl, město leží surchu doluo a nahoře nad ním) jest zámek neveliký čtuerhraný, ten má zed okolo sebe, - jako město stínky - a u každém rohu stojí věže hrubá čtver- hraná, dobře vyšší nežli zed, u vrchu každé té věže jest vy- daná ven na krakštejny kamenná pavláčka, stinky, že se muož okolo nahoře jíti vuokol a uuokol. Uprostřed pak zámku uyhlédá hrubá okrauhlá věž a u polo- uici asi té jest vydaná na krakštejny pavlač kamenná vuokol a vuokol okolo, nad tu pavlač jde předse ta okrauhlá věž na- horu, než že jest dobře menší a ne tak tlustá jako zduolu a tu opět kamenná druhá pavláčka okolo věže, nad tau jest ještě vejš zděná věž a teprvd krou chocholatý a místo makovice nahoře puol měsíce proti západu. S pole do zámku jest čistá brána z štukového kamene zděná a tu k polední straně pod ní bušta novým spuosobem, jak se těchto časuou dělají, sta- vená, unitř prstí uysutá a pevná, vydaná ven ode zdi, před ní příkop dosti hluboký, se všech strán zděný, suchú. Stálo na té baště koliks kusuou střelby nevelikých, dupelhákuo. Z té strany pak, která k městu, jest také z zámku do města brána a příkop po té uší straně zděný, též suchú, neb u něm žádné vody není; před zámkem leží také v městě hrubý holý plac. Jaký jest unitř to zámek, nevím o něm co psáti, neb mi do něho jíti nedali, než jak jsem jej zevnitř viděl, tak jsem o něm psal. Ten zámek jsou dali před mnoha lety, když Gotfrýdus a jiní králi křestanští Jeruzalém i všecku zemi Suatau u své moci měli, měštané města znamenitého u ulaské zemi ležícího, kte- ré sloue Pisa, na suuoj náklad obnoviti a vystavěti. Neb léta Páně 1099 kníže Gotfrýdus z Frankrejchu a lid jeho dobyli jsou z moci pohanské města Jeruzaléma, kteréžto potom bylo od [ 177]
Strana 178
osmi králuou křesťanských 88 let pořád držáno a zpravováno, neb týž kníže Gotfrýdus za prvnějšího krále jeruzalémského volen a korunován; po něm byl Balduius neb Bolduuinus a tak jiných až do osmi. A těch časů město Benátky, město Ianua a Pisa (neb ty tři města tehdáž spolu handlovaly na vejchod sluonce) mnohá panstuí i některá města u zemi Suaté v těch končinách pod svú mocí měly a tehdáž také ten zámek, který nyní u Jeruzalémě, jest nákladem města Pisy obnoven a ustaven a protož mu po- dnes říkají Castrum Pisanorum, zámek Pisanských. Potom po letech nejprvé žoldanové ejiptští, potom císařové turečtí těm nahoře jmenovaným třem městuom jich města a panstuí, které u těch krajinách na vejchod sluonce měly a držely, pomalu odjímali a tak je odtud vyhnali, že na tento čas ušecko sobě sám Turek osobil a u své moci má. A protož aby tomu všemu, co tuto o tom nynějším městě Jeruzalémě píši, lépe se uyrozu- měti mohlo, teď contrfet neb uymalování jeho pravé máš, tak jak jest bylo tehdáž leta Páně 1546 ec. V městě pak tom nynějším Jeruzalémě bydlejí Turci a je u své moci mají, ač mnoho Suryánuou a Arabuou mezi nimi jest, kteří i po uší zemi Svaté jsou a bydlejí. Jest také mnoho křes- tanův mezi nimi rozličných, neb jsau křesťané římští, křesťa- né řečští, křesťané armenští, Jakobité, křestané indyanští neb Abiseni, o kterých jsem napřed také zmínku udělal, když jsem psal o kostele božího hrobu. Ti ušickni křesťané svobodní ne- jsau, než Turci nad nimi panují a vládnau, však proto při jích uíře a službě boží jich nechají. Také jest u městě Jeruzalémě drahně Židuou, kteří tam bydlejí, neb ti hned svau zvláštní ulici mají, a jest mezi Turky a křesťany i Židy v zavití rozdíl, že každého poznáš, kdo jest: neb Turci nosí zavití na hlavách ušecko bílé, křestané modré neb modré a bílé spolu, Židé žluté, než u oděvu sic ušickni jednostejně po turecku užívají. V městě Jeruzalémě nejsau, jak tomu rozuměti, bohatí lidé, neb tám žádného velikého handle není; na větším díle řemesl- níci křestané, kteří v městě bydlejí, jsou chudí, jen dobytkem, vinicemi, ovotcem a polmi se živí, neb Turci jim zbohatnauti nedopustí. Židé také bohatí nejsau a žádného zniku nemají. 1178]
osmi králuou křesťanských 88 let pořád držáno a zpravováno, neb týž kníže Gotfrýdus za prvnějšího krále jeruzalémského volen a korunován; po něm byl Balduius neb Bolduuinus a tak jiných až do osmi. A těch časů město Benátky, město Ianua a Pisa (neb ty tři města tehdáž spolu handlovaly na vejchod sluonce) mnohá panstuí i některá města u zemi Suaté v těch končinách pod svú mocí měly a tehdáž také ten zámek, který nyní u Jeruzalémě, jest nákladem města Pisy obnoven a ustaven a protož mu po- dnes říkají Castrum Pisanorum, zámek Pisanských. Potom po letech nejprvé žoldanové ejiptští, potom císařové turečtí těm nahoře jmenovaným třem městuom jich města a panstuí, které u těch krajinách na vejchod sluonce měly a držely, pomalu odjímali a tak je odtud vyhnali, že na tento čas ušecko sobě sám Turek osobil a u své moci má. A protož aby tomu všemu, co tuto o tom nynějším městě Jeruzalémě píši, lépe se uyrozu- měti mohlo, teď contrfet neb uymalování jeho pravé máš, tak jak jest bylo tehdáž leta Páně 1546 ec. V městě pak tom nynějším Jeruzalémě bydlejí Turci a je u své moci mají, ač mnoho Suryánuou a Arabuou mezi nimi jest, kteří i po uší zemi Svaté jsou a bydlejí. Jest také mnoho křes- tanův mezi nimi rozličných, neb jsau křesťané římští, křesťa- né řečští, křesťané armenští, Jakobité, křestané indyanští neb Abiseni, o kterých jsem napřed také zmínku udělal, když jsem psal o kostele božího hrobu. Ti ušickni křesťané svobodní ne- jsau, než Turci nad nimi panují a vládnau, však proto při jích uíře a službě boží jich nechají. Také jest u městě Jeruzalémě drahně Židuou, kteří tam bydlejí, neb ti hned svau zvláštní ulici mají, a jest mezi Turky a křesťany i Židy v zavití rozdíl, že každého poznáš, kdo jest: neb Turci nosí zavití na hlavách ušecko bílé, křestané modré neb modré a bílé spolu, Židé žluté, než u oděvu sic ušickni jednostejně po turecku užívají. V městě Jeruzalémě nejsau, jak tomu rozuměti, bohatí lidé, neb tám žádného velikého handle není; na větším díle řemesl- níci křestané, kteří v městě bydlejí, jsou chudí, jen dobytkem, vinicemi, ovotcem a polmi se živí, neb Turci jim zbohatnauti nedopustí. Židé také bohatí nejsau a žádného zniku nemají. 1178]
Strana 179
neb se jim Turci rozmoci nedají, neb daleko větší suobodu ve všem křesťané mají nežli Židé, a jak tomu rozuměti, že Turci k křestanum těm, kteří mezi nimi jsou a bydlejí, přivětivější jsou nežli k Židuom. A tak máš již vypsáno o položení, velikosti i všem spuosobu města nynějšího Jeruzaléma. Jaké jest pak bylo těch časuou za Krysta Pána ono prunější město Jeruzalém, které Týtus zbořil a zkazil, a kterak veliké a jaké položení a spuosob jeho, o tom sobě přečti Jozefa u kníze o válce židovské u knihách 6 u ka. 6 a z toho budeš moci porozuměti, jak se toto nynější s oním srounává, neb jak po některých místech též i po vy- psání Jozefa tomu rozuměti. Bylo jest ono prunější město Je- ruzalém větší duakrát i třikrát skuoro nežli toto nynější, neb nyní za městem, kde klášter Hory Syon jest, byl tu prvé zá- mek krále Davida a neposlední místo u městě. Též duom Kaji- fášů byl u městě, nyní za městem. Také studénka neb kupadlo Syloé byla prvé u městě, nyní daleko od města nynějšího. Item hrob Krysta Pána podlé čtení suatého Jána byl prvé za městem, nyní jest skuoro uprostřed města. A tak všecko změ- něno jest, ač proto chrám Šalomaunuou nynější na témž mís- tě stojí, na kterém stál ten prunější za Krysta Pána. A tak dobrý díl města nynějšího nad chrámem leží na místě, kde prunější město leželo, podlé vypsání Jozefa, jak se tomu vy- rozuměti muože. Než co se pak dotýče stavení starého onoho města Jeruzaléma, toho na tento čas nic nikdež není znáti, ač gardyan Hory Syon a mniší pravili nám, že by ta Zlatá brá- na, o které jsem nahoře zmínku učinil, že zazděná jest, ještě měla býti ta brána, kterau Krystus Pán do Jeruzaléma na oslíku ráčil ujeti, toho tím dovozujíc, když jest chrám zapá- len a zbořen byl, že ta brána zřítěninami, rumem a kamením chrámu byla zasutá a tak dlauhý čas zasuta stála, až za času královny Heleny zas ugrumovaná a nalezena. Pravil nám též, že teď nevelmi dávno před lety, když císař turecký Seli- mus léta Páně 1515 žoldana ejiptského porazil a Jeruzalém pod suau moc podmanil, i rozkázal zdi městské staré obno- vovati, a kde třeba bylo, nové stavěti, kteréž až podnes stojí. A tak hledajíc proti vejchodu zdi městské gruntu, nalezli jsau [ 179 ]
neb se jim Turci rozmoci nedají, neb daleko větší suobodu ve všem křesťané mají nežli Židé, a jak tomu rozuměti, že Turci k křestanum těm, kteří mezi nimi jsou a bydlejí, přivětivější jsou nežli k Židuom. A tak máš již vypsáno o položení, velikosti i všem spuosobu města nynějšího Jeruzaléma. Jaké jest pak bylo těch časuou za Krysta Pána ono prunější město Jeruzalém, které Týtus zbořil a zkazil, a kterak veliké a jaké položení a spuosob jeho, o tom sobě přečti Jozefa u kníze o válce židovské u knihách 6 u ka. 6 a z toho budeš moci porozuměti, jak se toto nynější s oním srounává, neb jak po některých místech též i po vy- psání Jozefa tomu rozuměti. Bylo jest ono prunější město Je- ruzalém větší duakrát i třikrát skuoro nežli toto nynější, neb nyní za městem, kde klášter Hory Syon jest, byl tu prvé zá- mek krále Davida a neposlední místo u městě. Též duom Kaji- fášů byl u městě, nyní za městem. Také studénka neb kupadlo Syloé byla prvé u městě, nyní daleko od města nynějšího. Item hrob Krysta Pána podlé čtení suatého Jána byl prvé za městem, nyní jest skuoro uprostřed města. A tak všecko změ- něno jest, ač proto chrám Šalomaunuou nynější na témž mís- tě stojí, na kterém stál ten prunější za Krysta Pána. A tak dobrý díl města nynějšího nad chrámem leží na místě, kde prunější město leželo, podlé vypsání Jozefa, jak se tomu vy- rozuměti muože. Než co se pak dotýče stavení starého onoho města Jeruzaléma, toho na tento čas nic nikdež není znáti, ač gardyan Hory Syon a mniší pravili nám, že by ta Zlatá brá- na, o které jsem nahoře zmínku učinil, že zazděná jest, ještě měla býti ta brána, kterau Krystus Pán do Jeruzaléma na oslíku ráčil ujeti, toho tím dovozujíc, když jest chrám zapá- len a zbořen byl, že ta brána zřítěninami, rumem a kamením chrámu byla zasutá a tak dlauhý čas zasuta stála, až za času královny Heleny zas ugrumovaná a nalezena. Pravil nám též, že teď nevelmi dávno před lety, když císař turecký Seli- mus léta Páně 1515 žoldana ejiptského porazil a Jeruzalém pod suau moc podmanil, i rozkázal zdi městské staré obno- vovati, a kde třeba bylo, nové stavěti, kteréž až podnes stojí. A tak hledajíc proti vejchodu zdi městské gruntu, nalezli jsau [ 179 ]
Strana 180
u rumích a vyrumovali dvéře neb vrata dřevěnná stará od též brány, které za Krysta Pána byly, kterýchžto dveří nám hru- bý kus gardyan okazoval, na kterém i znáti bylo, jak panty k němu byly přibitý, a též mně malý kausek od něho šeňko- val, kterýž až podnes mám; to jest-li tak, já nevím, než jak jsem od gardyana slyšel, tak o tom píši. Pravil túž gardyan, že by také i druhá brána, kterau jest Krystus Pán z města na popravu veden byl, ještě u Jeruza- lémě byla, ta, která za Krysta Pána stála a nikdá že zbořená nebyla, o které dolejí na svém místě položím. Jiného sic žád- ného stavení od starého onoho Jeruzaléma není znáti, neb jest se právě proroctuí Krysta Pána o něm vyplnilo, jak svatý Matauš píše v ka. 24, že když učedlníci Pánu ukazovali sta- vení chrámu, kterýmžto on odpověděl: »Amen, pravím vám, nezuostane tuto kámen na kameni, aby zbořen nebyl«, čemuž i Jozefus svědek jest u knihách o válce židovské u kníze 7, ka. 18, kdež píše, že Týtusovi žoldnéři a lid válečný ušecko město jsau pobořili a jako s zemí zarovnali a nic celého ne- nechali než nějakých tří věží a kus zdi městské, která byla proti západu ec. A tak jest bylo to znamenité a vystavené město Jeruzalém zkaženo a s prstí smíšeno, že sám Týtus po jeho zboření ně- který čas jeda mimo ně rozpomenuu se, jaké jest bylo prvé a jak již u nic obráceno, litoval ho a na Židy naříkal, že jsau sami tím vinni byli, že zkaženo jest, a ne on, kdež týž Jozefus píše u kníze 7, ko. 24. I mohl by tuto snad někdo říci, když ušecko město zbořeno bylo a nic ho neostalo podlé Jozefa krom těch tří věží a kusu zdi proti západu, musel jest i hrob Boží zbořen býti. I věděti se má, že hrob Boží nebyl těch časuou u městě, než za měs- tem, jak suatý Ján píše v ka. 19. Také hrob Páně nebyl z ni- čehož žádného kamení stavený, než z holé skály uytesaný podlé svědectuí evangelistuou a k tomu jest byl za městem vně na západní straně města, kdež podlé Jozefa zed zbořená nebyla, než celá ostala, a tak i tím se to dokázati muože a duovod toho jest, že ten hrob, který nyní v Jeruzalémě se ukazuje, jest pravý hrob, u kterým Krysta Pána tělo pocho- [ 180 ]
u rumích a vyrumovali dvéře neb vrata dřevěnná stará od též brány, které za Krysta Pána byly, kterýchžto dveří nám hru- bý kus gardyan okazoval, na kterém i znáti bylo, jak panty k němu byly přibitý, a též mně malý kausek od něho šeňko- val, kterýž až podnes mám; to jest-li tak, já nevím, než jak jsem od gardyana slyšel, tak o tom píši. Pravil túž gardyan, že by také i druhá brána, kterau jest Krystus Pán z města na popravu veden byl, ještě u Jeruza- lémě byla, ta, která za Krysta Pána stála a nikdá že zbořená nebyla, o které dolejí na svém místě položím. Jiného sic žád- ného stavení od starého onoho Jeruzaléma není znáti, neb jest se právě proroctuí Krysta Pána o něm vyplnilo, jak svatý Matauš píše v ka. 24, že když učedlníci Pánu ukazovali sta- vení chrámu, kterýmžto on odpověděl: »Amen, pravím vám, nezuostane tuto kámen na kameni, aby zbořen nebyl«, čemuž i Jozefus svědek jest u knihách o válce židovské u kníze 7, ka. 18, kdež píše, že Týtusovi žoldnéři a lid válečný ušecko město jsau pobořili a jako s zemí zarovnali a nic celého ne- nechali než nějakých tří věží a kus zdi městské, která byla proti západu ec. A tak jest bylo to znamenité a vystavené město Jeruzalém zkaženo a s prstí smíšeno, že sám Týtus po jeho zboření ně- který čas jeda mimo ně rozpomenuu se, jaké jest bylo prvé a jak již u nic obráceno, litoval ho a na Židy naříkal, že jsau sami tím vinni byli, že zkaženo jest, a ne on, kdež týž Jozefus píše u kníze 7, ko. 24. I mohl by tuto snad někdo říci, když ušecko město zbořeno bylo a nic ho neostalo podlé Jozefa krom těch tří věží a kusu zdi proti západu, musel jest i hrob Boží zbořen býti. I věděti se má, že hrob Boží nebyl těch časuou u městě, než za měs- tem, jak suatý Ján píše v ka. 19. Také hrob Páně nebyl z ni- čehož žádného kamení stavený, než z holé skály uytesaný podlé svědectuí evangelistuou a k tomu jest byl za městem vně na západní straně města, kdež podlé Jozefa zed zbořená nebyla, než celá ostala, a tak i tím se to dokázati muože a duovod toho jest, že ten hrob, který nyní v Jeruzalémě se ukazuje, jest pravý hrob, u kterým Krysta Pána tělo pocho- [ 180 ]
Strana 181
váno leželo, a nikdá zbořen nebyl, než u své celosti ostal, neb ani o tom kostelu, který královna Helena dala ustavěti, aby kdy zbořen byl ušechen, v kronykách se nenachází. Co jest se při městě Jeruzalémě dálo po jeho zboření od Týta až do těchto naších časuov. KAPITOLA 44. Tuto mi se za potřebné zdá býti, abych nětco o městu Je- ruzalému napsal, jak jest se při něm dálo po jeho zbo- ření až do těchto naších časuou, a to krátce, jak u hys- torích o tom nacházím, o něm položím. A tak po umučení Krys- ta Pána stálo jest město Jeruzalém u své celosti 40 let, až 40. léta teprva jest od Týta zbořeno a zkaženo, to bylo od na- rození Božího léta 73; potom po jeho zboření a zkažení stálo skuoro pusté na 50 let, jen toliko že po odjetí Týta z země Sua- té zas do Říma nětco Židuou, kteří se byli rozběhli a rozscho- vávdli, zase se sebralo a u starých zdech peleší sobě nadělavše tu bydleti počali, až za času Aelia Adriana, císaře římského, kterýžto císař město zase zdí ohraditi a znovu stavěti dal a po svém jménu město Heliam jmenovati kázal, a těch časuou položení města změněno jináč nežli prvé bylo. A to se dálo od narození Páně léta 123, po Božím umučení pak léta 90. Potom po narození Krysta Pána léta 303, ale podlé některých jiných hystorykuou léta 329, po umučení Páně léta 296, po zboření města Jeruzaléma léta 256, po obnovení a znovusta- vení města Jeruzaléma od císaře Aelia Adriana léta 206 svatá Helena, mátě císaře Konstantýna, do Jeruzaléma přijela, kte- rá dřevo suatého kříže a hrob Krysta Pána jest nalezla a na těch místech kostel znamenitý a nákladný stavěti dala, kte- rýžto z rozkazu císaře Konstantýna a s pomocí svatého Ma- karga, na ten čas biskupa jeruzalémského, staven jest byl, [ 181 ]
váno leželo, a nikdá zbořen nebyl, než u své celosti ostal, neb ani o tom kostelu, který královna Helena dala ustavěti, aby kdy zbořen byl ušechen, v kronykách se nenachází. Co jest se při městě Jeruzalémě dálo po jeho zboření od Týta až do těchto naších časuov. KAPITOLA 44. Tuto mi se za potřebné zdá býti, abych nětco o městu Je- ruzalému napsal, jak jest se při něm dálo po jeho zbo- ření až do těchto naších časuou, a to krátce, jak u hys- torích o tom nacházím, o něm položím. A tak po umučení Krys- ta Pána stálo jest město Jeruzalém u své celosti 40 let, až 40. léta teprva jest od Týta zbořeno a zkaženo, to bylo od na- rození Božího léta 73; potom po jeho zboření a zkažení stálo skuoro pusté na 50 let, jen toliko že po odjetí Týta z země Sua- té zas do Říma nětco Židuou, kteří se byli rozběhli a rozscho- vávdli, zase se sebralo a u starých zdech peleší sobě nadělavše tu bydleti počali, až za času Aelia Adriana, císaře římského, kterýžto císař město zase zdí ohraditi a znovu stavěti dal a po svém jménu město Heliam jmenovati kázal, a těch časuou položení města změněno jináč nežli prvé bylo. A to se dálo od narození Páně léta 123, po Božím umučení pak léta 90. Potom po narození Krysta Pána léta 303, ale podlé některých jiných hystorykuou léta 329, po umučení Páně léta 296, po zboření města Jeruzaléma léta 256, po obnovení a znovusta- vení města Jeruzaléma od císaře Aelia Adriana léta 206 svatá Helena, mátě císaře Konstantýna, do Jeruzaléma přijela, kte- rá dřevo suatého kříže a hrob Krysta Pána jest nalezla a na těch místech kostel znamenitý a nákladný stavěti dala, kte- rýžto z rozkazu císaře Konstantýna a s pomocí svatého Ma- karga, na ten čas biskupa jeruzalémského, staven jest byl, [ 181 ]
Strana 182
neb na stavení téhož kostela z obecní císařské pokladnice ná- klad se činil, a co nejpěknějšího a nejvúbornějšího od kamene mramorového alabastrového, slaupuou a jiných věcí k tomu stavení náležitých se najíti a vyhledati mohlo, to i z dalekých míst k tomu dílu svožováno a shromáždováno bylo. Neb cí- sař Constantýnus žádných nákladuou na to nelituje nejpěk- nější a jiné všecky ve všem převyšující kostel na těch místech, kde Pán a Spasitel na kříži trpěti, kde i u hrobě ležeti jest rá- čil, aby ustaven byl, míti jest chtěl, jakž pak teď z listu téhož císaře Konstantýna, který těch časuou suatému Makargovi, biskupu jeruzalémskému, do Jeruzaléma o stavení téhož kos- tela psal, lépe uyrozumíš. »Vítězitel Konstantýnus velikému Makaryovi pozdravení. Taková jest milost Spasitele našeho, že žádná vúmluvnost lid- ská nynějšímu divu vystačiti nemůže, nebo znamení utrpení jeho nejsvětějšího, kteréžto tak dlauho zemí zasypané mnoho let v neznámosti bylo (když jest již vyzdvižen obecní všech nepřítel a vysvobození jsou služebníci jeho) zjevilo se jest, ušeliké zajisté podivení převyšuje, neb kdyby pak i ušickni mudrci, kolik jich koli všudy po uší zemi jest, se sešli a rozká- záno jim by bylo o této věci, aby se koštovali hodnau řeč učiniti, zajisté ani nejmenší stránce svým hádaním zadost by učiniti nemohli; tak velice tohoto divu skutek ušecko přiro- zení obsahující lidský rozum převyšuje, kterýmžto zjevně se vysvětluje, že božské věci nad lidské věci jsau. Protož toho jsem já uždycky nejprvé a samého hleděl, aby jak se každého dne novými divy zjevuje víra pravdy, tak také mysl nás všech u suatém zákoně, u čistotě a u jednostejné žá- dosti uyučovala se, což vše zjevné býti daufám; toto nejvíce aby o mně smejšlel, chtěl bych, že o nic více nepečujem než abychom svaté to místo, kteréžto božským rozkazem od haneb- né modly ustavení, kterážto je jako nějaká tíž tlačila, vyzdvihl jsem, krásným stavením ozdobili; kteréžto místo božským sau- dem svaté bylo, dle mnohém potom světější, když jest na svět- lo vynešen utrpení Spasitele víry skutek. Protož sluší tué Opatrnosti všecky věci potřebné zpraviti a [ 182 ]
neb na stavení téhož kostela z obecní císařské pokladnice ná- klad se činil, a co nejpěknějšího a nejvúbornějšího od kamene mramorového alabastrového, slaupuou a jiných věcí k tomu stavení náležitých se najíti a vyhledati mohlo, to i z dalekých míst k tomu dílu svožováno a shromáždováno bylo. Neb cí- sař Constantýnus žádných nákladuou na to nelituje nejpěk- nější a jiné všecky ve všem převyšující kostel na těch místech, kde Pán a Spasitel na kříži trpěti, kde i u hrobě ležeti jest rá- čil, aby ustaven byl, míti jest chtěl, jakž pak teď z listu téhož císaře Konstantýna, který těch časuou suatému Makargovi, biskupu jeruzalémskému, do Jeruzaléma o stavení téhož kos- tela psal, lépe uyrozumíš. »Vítězitel Konstantýnus velikému Makaryovi pozdravení. Taková jest milost Spasitele našeho, že žádná vúmluvnost lid- ská nynějšímu divu vystačiti nemůže, nebo znamení utrpení jeho nejsvětějšího, kteréžto tak dlauho zemí zasypané mnoho let v neznámosti bylo (když jest již vyzdvižen obecní všech nepřítel a vysvobození jsou služebníci jeho) zjevilo se jest, ušeliké zajisté podivení převyšuje, neb kdyby pak i ušickni mudrci, kolik jich koli všudy po uší zemi jest, se sešli a rozká- záno jim by bylo o této věci, aby se koštovali hodnau řeč učiniti, zajisté ani nejmenší stránce svým hádaním zadost by učiniti nemohli; tak velice tohoto divu skutek ušecko přiro- zení obsahující lidský rozum převyšuje, kterýmžto zjevně se vysvětluje, že božské věci nad lidské věci jsau. Protož toho jsem já uždycky nejprvé a samého hleděl, aby jak se každého dne novými divy zjevuje víra pravdy, tak také mysl nás všech u suatém zákoně, u čistotě a u jednostejné žá- dosti uyučovala se, což vše zjevné býti daufám; toto nejvíce aby o mně smejšlel, chtěl bych, že o nic více nepečujem než abychom svaté to místo, kteréžto božským rozkazem od haneb- né modly ustavení, kterážto je jako nějaká tíž tlačila, vyzdvihl jsem, krásným stavením ozdobili; kteréžto místo božským sau- dem svaté bylo, dle mnohém potom světější, když jest na svět- lo vynešen utrpení Spasitele víry skutek. Protož sluší tué Opatrnosti všecky věci potřebné zpraviti a [ 182 ]
Strana 183
zříditi, netoliko aby všecky jiné převyšující kostel, ale také i jiné věci na ten spuosob vykonány byly tak, aby žádná věc na žádném místě, jakkoli pěkně a mistrousky udělaná, tohoto stavení přemoci nemohla. O vyhnání pak zdí a díle věz, že poručení má od nás Dracilianus, přítel náš, který nyní zpráv- cuou naších stkuaucí místo drží, též také i té krajiny vládař náš. Nebo rozkázáno od naší dobroty, aby řemeslníci a děl- níci se všemi věcmi, které potřebné jsau k stavení, jak nám od tué maudrosti bude oznámeno, hned skrz jeho Opatrnost tobě aby byli zřízeni. Slaupové pak buďto aby mramoroví byli aneb cokoli sám k spatření díla budaucího nejdražšího a nejpěknějšího uznáš býti, přičiň se, aby, jak nejprvé budeš moci, o tom k nám psaní učinil, abychom z tvého psaní vyroz- umějíc, které věci k budaucímu dílu příhodné budau, odkudž- koli svésti aby se mohly, nebo slušné jest, aby ušeho okršlku světa velmi předivné místo hodným bleskem ozdobeno bylo. Téhož pak kostela sklep klenutý-li či jiným nějakým spuoso- bem díla zauřín aby byl, jakť se vidí, chtěl bych, aby mi ozná- mil, nebo klenutí i zlatem ozdobiti se bude moci. O ostatek pak Suatost tuá předpověděným naším zprávcům o tom zprávu dáti bude moci, mnoho-li dělníkuou a řemeslníkuou a jak ve- likého nákladu k tomu potřebí bude, o to ušecko přičiň se, aby nám také, jak nejprvé bude moci býti, oznámeno bylo neto- liko o mramoru a slaupích, ale také i o stropu, jakť se bude líbiti. Pán Buoh tebe ostříhej, bratře milý! ec.« Tento list z latinského na česko jsem přeložil proto, aby každý poznati mohl, jaká jest snážnost byla suatého císaře o stavení tohoto kostela Božího hrobu, který svatá Helena a suatý Ma- carius jsau založili a stavěti dali, kterýž až podnes stojí. Neb když kostel ten byl jest dostaven, tak tomu chtějí, že krou jeho ušecken pobitý byl plechy pozlacenými, které Kosdras král dobyu Jeruzaléma doluou slaupati a krou obořiti dal jest, kdež potom léta Páně 1048 nákladem císaře konstantynopo- litanského a s pomocí Nycephora, tehdáž patruarchy jerozo- limitanského, kostel Božího hrobu, kde třeba bylo, zas uysta- ven a zpraven a krou novú na témž kostele ustaven a doko- [ 183]
zříditi, netoliko aby všecky jiné převyšující kostel, ale také i jiné věci na ten spuosob vykonány byly tak, aby žádná věc na žádném místě, jakkoli pěkně a mistrousky udělaná, tohoto stavení přemoci nemohla. O vyhnání pak zdí a díle věz, že poručení má od nás Dracilianus, přítel náš, který nyní zpráv- cuou naších stkuaucí místo drží, též také i té krajiny vládař náš. Nebo rozkázáno od naší dobroty, aby řemeslníci a děl- níci se všemi věcmi, které potřebné jsau k stavení, jak nám od tué maudrosti bude oznámeno, hned skrz jeho Opatrnost tobě aby byli zřízeni. Slaupové pak buďto aby mramoroví byli aneb cokoli sám k spatření díla budaucího nejdražšího a nejpěknějšího uznáš býti, přičiň se, aby, jak nejprvé budeš moci, o tom k nám psaní učinil, abychom z tvého psaní vyroz- umějíc, které věci k budaucímu dílu příhodné budau, odkudž- koli svésti aby se mohly, nebo slušné jest, aby ušeho okršlku světa velmi předivné místo hodným bleskem ozdobeno bylo. Téhož pak kostela sklep klenutý-li či jiným nějakým spuoso- bem díla zauřín aby byl, jakť se vidí, chtěl bych, aby mi ozná- mil, nebo klenutí i zlatem ozdobiti se bude moci. O ostatek pak Suatost tuá předpověděným naším zprávcům o tom zprávu dáti bude moci, mnoho-li dělníkuou a řemeslníkuou a jak ve- likého nákladu k tomu potřebí bude, o to ušecko přičiň se, aby nám také, jak nejprvé bude moci býti, oznámeno bylo neto- liko o mramoru a slaupích, ale také i o stropu, jakť se bude líbiti. Pán Buoh tebe ostříhej, bratře milý! ec.« Tento list z latinského na česko jsem přeložil proto, aby každý poznati mohl, jaká jest snážnost byla suatého císaře o stavení tohoto kostela Božího hrobu, který svatá Helena a suatý Ma- carius jsau založili a stavěti dali, kterýž až podnes stojí. Neb když kostel ten byl jest dostaven, tak tomu chtějí, že krou jeho ušecken pobitý byl plechy pozlacenými, které Kosdras král dobyu Jeruzaléma doluou slaupati a krou obořiti dal jest, kdež potom léta Páně 1048 nákladem císaře konstantynopo- litanského a s pomocí Nycephora, tehdáž patruarchy jerozo- limitanského, kostel Božího hrobu, kde třeba bylo, zas uysta- ven a zpraven a krou novú na témž kostele ustaven a doko- [ 183]
Strana 184
nán jest, kterýž až podnes stojí. Také jest suatá Helena těch časuou ten kostel, kde za Krysta Pána zahrada byla, u které ukřižován byl, k městu připojila a zdí městskau zauříti dala. Tento list pokládá Theodoritus episcopus in sua Historia ec- clesiastica u kníze 1 u ka. 18; kdo chce, přečti sobě tam o tom sám. A od těch časuou jsou u Jeruzalémě křesťané svobodně bydleti počali. A tak u křestanské moci bylo město 286 let, až potom léta Pá- ně 615 Kosdras, král perský, oblaupil jest Jeruzalém, mnoho křestanuou pobiti a kosteluo zbořiti dal a kus hrubý dřeva kříže svatého, kterého svatá Helena byla tam nechala, odtud s sebau preč vzal. A tak málo koliks let u pohanských rukau bylo město Jeruzalém, až potom Heraclius císař porazil Kozdra, krále perského, a dřevo kříže suatého zase do Jeruzaléma při- nesl a tu zas do moci křestanské město Jeruzalém přišlo, kte- réž potom opět léta Páně 650 od Homara, krále saracenského, křesťanům odjato a pod panováním saracenským ostalo až do času císaře Karla Velikého, kterýžto okolo léta 783 zase z moci pohanské je vyňal a křestanuom naurátil, ač nedlau- hý čas pod panováním jich ostalo, neb od Calippy, žoldana ejiptského, zas dobyto jest a kosteluo mnoho u něm i po uší zemi Svaté pobořeno. A tak potom léta Páně 1099 měsíce čeruna od knížete Got- frida a lidu jeho dobyto jest a u moc křestanskau přišlo a od osmi králuou křestanských, jak jsem o tom nahoře dotekl, 88 let zpravováno, ale ušak potom zase křestanuom odjato; neb léta Páně 1187 když Kuído, král jeruzalémský, bitou měl s žoldanem ejiptským, u kteréžto bitvě lid jeho poražen a on jat byl a do vězení veden. V té bitvě jest též ostatek dřeva kří- že Krysta Pána ztraceno, které u Jeruzalémě bylo, neb Kuído, král jeruzalémský, u té bitvě dřevo kříže suatého před sebou nésti kázal domnívdje se, že skrz to svítězí, ale když uuole Boží u tom nebyla, bitvu prohral a tu toho času v té bitvě ten ostatní kus kříže Krysta Pána jest ztracen a zmrhán ec. A od té chuíle Jeruzalém zase u moci pohanské byl až do času císaře Frydrycha, kterýžto s žoldanem ejiptským smlauvu učinil a na něm to obdržel, že jemu žoldan Jeruzalema po- 1 184]
nán jest, kterýž až podnes stojí. Také jest suatá Helena těch časuou ten kostel, kde za Krysta Pána zahrada byla, u které ukřižován byl, k městu připojila a zdí městskau zauříti dala. Tento list pokládá Theodoritus episcopus in sua Historia ec- clesiastica u kníze 1 u ka. 18; kdo chce, přečti sobě tam o tom sám. A od těch časuou jsou u Jeruzalémě křesťané svobodně bydleti počali. A tak u křestanské moci bylo město 286 let, až potom léta Pá- ně 615 Kosdras, král perský, oblaupil jest Jeruzalém, mnoho křestanuou pobiti a kosteluo zbořiti dal a kus hrubý dřeva kříže svatého, kterého svatá Helena byla tam nechala, odtud s sebau preč vzal. A tak málo koliks let u pohanských rukau bylo město Jeruzalém, až potom Heraclius císař porazil Kozdra, krále perského, a dřevo kříže suatého zase do Jeruzaléma při- nesl a tu zas do moci křestanské město Jeruzalém přišlo, kte- réž potom opět léta Páně 650 od Homara, krále saracenského, křesťanům odjato a pod panováním saracenským ostalo až do času císaře Karla Velikého, kterýžto okolo léta 783 zase z moci pohanské je vyňal a křestanuom naurátil, ač nedlau- hý čas pod panováním jich ostalo, neb od Calippy, žoldana ejiptského, zas dobyto jest a kosteluo mnoho u něm i po uší zemi Svaté pobořeno. A tak potom léta Páně 1099 měsíce čeruna od knížete Got- frida a lidu jeho dobyto jest a u moc křestanskau přišlo a od osmi králuou křestanských, jak jsem o tom nahoře dotekl, 88 let zpravováno, ale ušak potom zase křestanuom odjato; neb léta Páně 1187 když Kuído, král jeruzalémský, bitou měl s žoldanem ejiptským, u kteréžto bitvě lid jeho poražen a on jat byl a do vězení veden. V té bitvě jest též ostatek dřeva kří- že Krysta Pána ztraceno, které u Jeruzalémě bylo, neb Kuído, král jeruzalémský, u té bitvě dřevo kříže suatého před sebou nésti kázal domnívdje se, že skrz to svítězí, ale když uuole Boží u tom nebyla, bitvu prohral a tu toho času v té bitvě ten ostatní kus kříže Krysta Pána jest ztracen a zmrhán ec. A od té chuíle Jeruzalém zase u moci pohanské byl až do času císaře Frydrycha, kterýžto s žoldanem ejiptským smlauvu učinil a na něm to obdržel, že jemu žoldan Jeruzalema po- 1 184]
Strana 185
staupil, kterýžto léta Páně 1229 o středopostí u městě Jeruza- lémě za krále jeruzalémského korunován jest. A tak opět pod zprávau křesťanskau bylo město, až potom naposledy od žoldana ejiptského křestanům odjato jest i uše- cka země Suatá léta 1290. A tak u moci egiptských žoldanuou ostala až do léta Páně 1515, kteréhožto času poslední žoldan ejiptský Tomumbeius poražen od Selíma, císaře tureckého, a tehdáž ušecken Egipt i ušecka země Svatá, též i město Jeru- zalém pod moc císaře tureckého jest přišlo, kteréžto město pod mocí císařuou tureckých ostalo a ostává až do dnešního dne. A tak máš krátce tuto z hustorí vybráno a poznamenáno, jak se jest dálo při městě Jeruzalémě po jeho zkažení a zboření od Týta až do dnešního dne. O místu tom, kde někdy zahrada byla, v které Krystus Pán jat byl jest, a o některých jiných místech svatých pod hůrau Olivetskau. KAPITOLA 45. jak jsem napřed pověděl, že ohledavše to místo, na kterém Krystus Pán seděti ráčil, když učedlníci k němu přistaupili, tážíce se ho o skonání světa a příští jeho, od toho místa uhnu- li jsme se drobet proti puolnoci a počali sme jíti doluo s hory Oliuetské. I jest tu na puolnoční straně hory Olivetské nějaký urch nedaleko od ni vedlé ni, na kterýmžto stojí duom čtuer- hraný, dosti veliký co nějaká věže, ač na tento čas jest ho nětco pobořeno, ostatek ještě stojí. Ten okazujíce nám mniší Hory Syon pravili, že na tom místě byla prvé hospoda Gali- lejských, do které Pán pověděl učedlníkuom svým, že je pře- dejde po svém zmrtuúchustání, řka: »A když pak ustanu, předejdu uás do Galilee«, jak o tom píše suatý Matauš evan- gelista v ka. 26. [ 185]
staupil, kterýžto léta Páně 1229 o středopostí u městě Jeruza- lémě za krále jeruzalémského korunován jest. A tak opět pod zprávau křesťanskau bylo město, až potom naposledy od žoldana ejiptského křestanům odjato jest i uše- cka země Suatá léta 1290. A tak u moci egiptských žoldanuou ostala až do léta Páně 1515, kteréhožto času poslední žoldan ejiptský Tomumbeius poražen od Selíma, císaře tureckého, a tehdáž ušecken Egipt i ušecka země Svatá, též i město Jeru- zalém pod moc císaře tureckého jest přišlo, kteréžto město pod mocí císařuou tureckých ostalo a ostává až do dnešního dne. A tak máš krátce tuto z hustorí vybráno a poznamenáno, jak se jest dálo při městě Jeruzalémě po jeho zkažení a zboření od Týta až do dnešního dne. O místu tom, kde někdy zahrada byla, v které Krystus Pán jat byl jest, a o některých jiných místech svatých pod hůrau Olivetskau. KAPITOLA 45. jak jsem napřed pověděl, že ohledavše to místo, na kterém Krystus Pán seděti ráčil, když učedlníci k němu přistaupili, tážíce se ho o skonání světa a příští jeho, od toho místa uhnu- li jsme se drobet proti puolnoci a počali sme jíti doluo s hory Oliuetské. I jest tu na puolnoční straně hory Olivetské nějaký urch nedaleko od ni vedlé ni, na kterýmžto stojí duom čtuer- hraný, dosti veliký co nějaká věže, ač na tento čas jest ho nětco pobořeno, ostatek ještě stojí. Ten okazujíce nám mniší Hory Syon pravili, že na tom místě byla prvé hospoda Gali- lejských, do které Pán pověděl učedlníkuom svým, že je pře- dejde po svém zmrtuúchustání, řka: »A když pak ustanu, předejdu uás do Galilee«, jak o tom píše suatý Matauš evan- gelista v ka. 26. [ 185]
Strana 186
Ač jest sic hned celá krajina, která Galilea slove, ta leží od Je- ruzaléma několik mil vzdálí, ale jak mniší nám pravili, že by Pán o této Galilei mluvil, která vedlé hory Olivetské jest, neb tu byla někdy hospoda Galilejských a protož Malá Galilea slau- la a Pán tu často hospodau bývati a své stanoviště mívati ráčil a do té anděl Maryjím pověděl, aby učedlníkům kázali jíti, že je tam Pán předejde, jak píše suatý Marek u svém čtení u ka. 16. Mezi tím vrchem, na kterém ten duom stojí, kde někdy byla Malá Galilea, a horau Olivetskau u tom audolí jest nám oká- záno od mnichuou to místo, kde anděl Gabryel blahoslavené Panně Maryji přinesl ratolest palmovau, zvěstuje jí, že má umříti a z tohoto světa se k svému milému synu bráti; o tom sobě přečti in Vitis sanctorum o nanebevzetí Panny Marye. A tak jsme šli dolův s hůry Olivetské proti západu a tu asi uprostřed urchu jest jakýs auvoz doluou a u tom kus skály ven uyrostlé, kámen hrubý obdlaužný. Ten okazuje nám gar- dyan pravil, že na tom místě usedl Pán na oslíka a na něm jel až do města Jeruzaléma, neb jak jsem napřed toho dotekl, že Pán když poslal dva z učedlníkuou do kaštelu Betfage po oslíka, sám s jinými ráčil jíti na huoru Olivetskau a potom, když jest již počal scházeti s huory doluou proti městu, tu u tom auvoze jsou ho ti dva učedlníci dohonili s oslíkem a prostřevše na něho svá raucha Pá- na jsau naň posadili; i ráčil na něm jeti a přibližovati se k městu, kteréž vida plakal nad ním a tak s velikau slávau do něho ujel jest, jakž o tom píše suatý Lukáš u 19. ka. Z toho aubozu doluou jda pod huoru Oli- vetskau od toho místa, kde Pán na oslíka usedl, co by mohl silně kame- nem dohoditi neb málo dál, nedale- ko od cesty, která jde s huory Olivet- ské doluo proti Jeruzalému, kterau Pán na oslíku ráčil jeti, jest kámen samorostlý, skála co stupeň jaký ve- [ 186 ]
Ač jest sic hned celá krajina, která Galilea slove, ta leží od Je- ruzaléma několik mil vzdálí, ale jak mniší nám pravili, že by Pán o této Galilei mluvil, která vedlé hory Olivetské jest, neb tu byla někdy hospoda Galilejských a protož Malá Galilea slau- la a Pán tu často hospodau bývati a své stanoviště mívati ráčil a do té anděl Maryjím pověděl, aby učedlníkům kázali jíti, že je tam Pán předejde, jak píše suatý Marek u svém čtení u ka. 16. Mezi tím vrchem, na kterém ten duom stojí, kde někdy byla Malá Galilea, a horau Olivetskau u tom audolí jest nám oká- záno od mnichuou to místo, kde anděl Gabryel blahoslavené Panně Maryji přinesl ratolest palmovau, zvěstuje jí, že má umříti a z tohoto světa se k svému milému synu bráti; o tom sobě přečti in Vitis sanctorum o nanebevzetí Panny Marye. A tak jsme šli dolův s hůry Olivetské proti západu a tu asi uprostřed urchu jest jakýs auvoz doluou a u tom kus skály ven uyrostlé, kámen hrubý obdlaužný. Ten okazuje nám gar- dyan pravil, že na tom místě usedl Pán na oslíka a na něm jel až do města Jeruzaléma, neb jak jsem napřed toho dotekl, že Pán když poslal dva z učedlníkuou do kaštelu Betfage po oslíka, sám s jinými ráčil jíti na huoru Olivetskau a potom, když jest již počal scházeti s huory doluou proti městu, tu u tom auvoze jsou ho ti dva učedlníci dohonili s oslíkem a prostřevše na něho svá raucha Pá- na jsau naň posadili; i ráčil na něm jeti a přibližovati se k městu, kteréž vida plakal nad ním a tak s velikau slávau do něho ujel jest, jakž o tom píše suatý Lukáš u 19. ka. Z toho aubozu doluou jda pod huoru Oli- vetskau od toho místa, kde Pán na oslíka usedl, co by mohl silně kame- nem dohoditi neb málo dál, nedale- ko od cesty, která jde s huory Olivet- ské doluo proti Jeruzalému, kterau Pán na oslíku ráčil jeti, jest kámen samorostlý, skála co stupeň jaký ve- [ 186 ]
Strana 187
liký. Ten nám okazujíce bratří Hory Syon pravili, že odtud byla blahoslavená Panna Marye uzata do nebe a na tom mís- tě na znamení že jest svatému Tomášovi rauchy, u kterau tělo její obuinuté bylo, po sobě zanechala. Od toho místa drobet dolejí surchu dolův na pravé ruce, sto- je obličejem proti vejchodu, jest jakás hromada kamení, při které stojí nyní štěp olivový. To místo okazovali nám mni- ší Hory Syon a pravili, že tu, kde ta hromada kamení leží, rozkázal Krystus Pán u zahradě čekati oněm třem učedlní- kuom, suatému Petru, Janovi a Jakubovi, když se šel mod- liti Bohu otci svému, na kterémžto jsau zesnuli a Pán naurá- tiu se z modlitby nalezše je, ani spí, jim jest přimlauval řka: »Co nemohli jste jedné hodiny bdíti se mnau? Bděte a modlte se, abyšte nevešli v pokušení«, jakož o tom píše suatý Matauš ve 26. ko. Od toho místa blízko jsau na polední stranu jakés dvě zídce rovnané z kamení toliko, bez vápna a písku, zvejší od země člověku do brady, jedna od druhé nedaleko, takže mezi nimi auzký plácek, jen co člověk muož projíti, a jest to co nějaká ulička auzká; konec těch zídek leží hromada kamení. Tu oka- zujíce nám gardyan pravil, že by na tom místě Jidáš Krysta Pána políbením Židuom zradil a tu též že jsou se Židé Pána chopili a jej i jali a svázaného preč odtud vedli; neb na tom místě za času Krysta Pána byla ona zahrada, do které Pán po poslední večeři s učedlníky svými rúčil jíti a se modliti, kde i zrazen, jat a svázón bul, odtud k Kajifášovi veden, jak o tom vypisují ušickni čtyří evangelistové u jich pašijích. Od toho místa, na kterým Pán byl jat a svázán, málo koliks krokuo k vejchodu jest malý uršek a hromada z kamení a místo to, kde suatý Petr utal ucho Malchovi. Píše Martin Ka- bátník u své Jeruzalémské cestě, že těch časuou, když on tam u Jeruzalémě byl, na tom místě stál vytesaný obraz suatého Petra z skály. Na ten obraz jsem se pilně ptal mnichuou, neb jsem o něm v Kabátníkově Cestě čítal, prvé než jsem do Je- ruzaléma jel, i neuměli mi o něm nic pověděti a také jsem ho tu neviděl. Museli jsau jej u tom času pohané zkaziti, neb Ka- bátník přede mnau tam byl před 55 lety. [ 187 ]
liký. Ten nám okazujíce bratří Hory Syon pravili, že odtud byla blahoslavená Panna Marye uzata do nebe a na tom mís- tě na znamení že jest svatému Tomášovi rauchy, u kterau tělo její obuinuté bylo, po sobě zanechala. Od toho místa drobet dolejí surchu dolův na pravé ruce, sto- je obličejem proti vejchodu, jest jakás hromada kamení, při které stojí nyní štěp olivový. To místo okazovali nám mni- ší Hory Syon a pravili, že tu, kde ta hromada kamení leží, rozkázal Krystus Pán u zahradě čekati oněm třem učedlní- kuom, suatému Petru, Janovi a Jakubovi, když se šel mod- liti Bohu otci svému, na kterémžto jsau zesnuli a Pán naurá- tiu se z modlitby nalezše je, ani spí, jim jest přimlauval řka: »Co nemohli jste jedné hodiny bdíti se mnau? Bděte a modlte se, abyšte nevešli v pokušení«, jakož o tom píše suatý Matauš ve 26. ko. Od toho místa blízko jsau na polední stranu jakés dvě zídce rovnané z kamení toliko, bez vápna a písku, zvejší od země člověku do brady, jedna od druhé nedaleko, takže mezi nimi auzký plácek, jen co člověk muož projíti, a jest to co nějaká ulička auzká; konec těch zídek leží hromada kamení. Tu oka- zujíce nám gardyan pravil, že by na tom místě Jidáš Krysta Pána políbením Židuom zradil a tu též že jsou se Židé Pána chopili a jej i jali a svázaného preč odtud vedli; neb na tom místě za času Krysta Pána byla ona zahrada, do které Pán po poslední večeři s učedlníky svými rúčil jíti a se modliti, kde i zrazen, jat a svázón bul, odtud k Kajifášovi veden, jak o tom vypisují ušickni čtyří evangelistové u jich pašijích. Od toho místa, na kterým Pán byl jat a svázán, málo koliks krokuo k vejchodu jest malý uršek a hromada z kamení a místo to, kde suatý Petr utal ucho Malchovi. Píše Martin Ka- bátník u své Jeruzalémské cestě, že těch časuou, když on tam u Jeruzalémě byl, na tom místě stál vytesaný obraz suatého Petra z skály. Na ten obraz jsem se pilně ptal mnichuou, neb jsem o něm v Kabátníkově Cestě čítal, prvé než jsem do Je- ruzaléma jel, i neuměli mi o něm nic pověděti a také jsem ho tu neviděl. Museli jsau jej u tom času pohané zkaziti, neb Ka- bátník přede mnau tam byl před 55 lety. [ 187 ]
Strana 188
Za tím místem, kde Pán jat byl, nedaleko proti vejchodu jest to místo, kde Židé nazpátek jdauc na zemi padli, když se jich Pán otázal »Koho hledáte?«, jak o tom píše suatý Ján euange- lista u 18. ka. Na tom místě, kde prvé zahrada byla, u které Pán se modlil a jat byl, i na těch jiných, které nám tu ukazo- vány jsau, jak o tom pravili mniší Hory Syon, byl jest někdy za křestanuo čistý klášter a kostel ustaven a u něm to každé místo bylo obdělané a ohražené zvláštní kapličkau aneb círk- vičkau, ale potom jej pohané zbořili, že nyní toho nic neznati, neb všecko to pobořeno a zemí zarovnáno a na tento čas to- liko jest tu pole a na něm stojí koliks štěpuo olivových a ty zídky i hromady kamení. Od místa toho, na kterém Pán byl jat, co by mohl silně kame- nem hodě dohoditi, na puolnoční stranu pod vrchem hory Olivetské jest jakás divná jeskyně, do které se jde doluo po několika stupních, a když do ní vejdeš, jest unitř všecka z holé skály uyrostlá, dosti široká, uysoká, též i dlauhá, dle zeunitř po stranách jednostejná není, než jak jeskyně bývají, nerovná. Do ní [u] urchu jejím neb stropě jest díra dosti veliká, že skrz ní nebe uiděti, a tau děrau tam světlo jde. V té jeskyni stojí oltář z kamení rounaný, bez vápna a písku, strop neb urch její jest z skály, také nevelmi rovný, ač, jak znáti, byl někdy malovaný, co by bylo nebe s hvězdami. V ní stoje obličejem proti vejchodu na pravé straně jest při samé zemi jakás jiná malá jeskyňka do skály. V té jeskyni, jak nám gardyan a mniší Hory Syon pravili, Krystus Pán, zdáliu se od oněch tří učedlníkuou, třikrát se modlil otci svému nebeskému, potě se potem kruavým, aby kalich (který měl píti) od něho odjat byl, a tu též okázal se Pánu anděl posilňuje jeho, jak o tom píše suatý Lukáš u ka. 22. A tak ohledavše tu jeskyni, i šli jsme z ní ven. 1 188]
Za tím místem, kde Pán jat byl, nedaleko proti vejchodu jest to místo, kde Židé nazpátek jdauc na zemi padli, když se jich Pán otázal »Koho hledáte?«, jak o tom píše suatý Ján euange- lista u 18. ka. Na tom místě, kde prvé zahrada byla, u které Pán se modlil a jat byl, i na těch jiných, které nám tu ukazo- vány jsau, jak o tom pravili mniší Hory Syon, byl jest někdy za křestanuo čistý klášter a kostel ustaven a u něm to každé místo bylo obdělané a ohražené zvláštní kapličkau aneb círk- vičkau, ale potom jej pohané zbořili, že nyní toho nic neznati, neb všecko to pobořeno a zemí zarovnáno a na tento čas to- liko jest tu pole a na něm stojí koliks štěpuo olivových a ty zídky i hromady kamení. Od místa toho, na kterém Pán byl jat, co by mohl silně kame- nem hodě dohoditi, na puolnoční stranu pod vrchem hory Olivetské jest jakás divná jeskyně, do které se jde doluo po několika stupních, a když do ní vejdeš, jest unitř všecka z holé skály uyrostlá, dosti široká, uysoká, též i dlauhá, dle zeunitř po stranách jednostejná není, než jak jeskyně bývají, nerovná. Do ní [u] urchu jejím neb stropě jest díra dosti veliká, že skrz ní nebe uiděti, a tau děrau tam světlo jde. V té jeskyni stojí oltář z kamení rounaný, bez vápna a písku, strop neb urch její jest z skály, také nevelmi rovný, ač, jak znáti, byl někdy malovaný, co by bylo nebe s hvězdami. V ní stoje obličejem proti vejchodu na pravé straně jest při samé zemi jakás jiná malá jeskyňka do skály. V té jeskyni, jak nám gardyan a mniší Hory Syon pravili, Krystus Pán, zdáliu se od oněch tří učedlníkuou, třikrát se modlil otci svému nebeskému, potě se potem kruavým, aby kalich (který měl píti) od něho odjat byl, a tu též okázal se Pánu anděl posilňuje jeho, jak o tom píše suatý Lukáš u ka. 22. A tak ohledavše tu jeskyni, i šli jsme z ní ven. 1 188]
Strana 189
O hrobu blahoslavené Panny Maryje v audoli Jozafat. KAPITOLA 46. tu hned nedaleko od té jeskyně na puolnoční stranu jest zídka nevysoká, z kamení rovnaná; u té jsou dvéře proti Apoledni, těmi když tam vejdeš, jest plácek asi kroku zší- ří, potom opět zed neuysoká, člověku do brady; skrz tu jde se doluo po několika stupních kamenných a tu jest u zemi jakýs čtverhraný plácek dlážený, dosti veliký, okolo něho ze tří strán obezděno zídkau jako by byly stupníky, a dole při zemi jsú vuokol co záhrobce z kamene. Na půlnoční stranu toho plác- ku, který dole v zemi jest, stojí jakés stavení, co by byla nějaká čtverhraná věž, stavená z štukového kamene tesaného, dosti dlauhá a široká, zvejší od země látra neb málo více, bez krovu, a tu proti poledni jsau do ní malé dvéře, že skrz ně musí jíti sehna se. A tehdáž před nimi sedělo koliks Turkuou, kterýmžto každý z nás pautníkuo, kdo chtěl jíti dolu do sklepu, musel dáti puol mejdyny. Těmi dvéřci když projdeš, jest doluo do sklepu pod zem šíje a stupně zšíří 4 kroků a jest jich 38 stup- ňuo kamenných od dvéřec až doluo do sklepu na zem, a tak když sejdeš od dvéřec, kterýmiž se tam uchází, 8 stupňů doluo na pravé ruce jest austupek pod zemí a kapla neveliká klenutá a u ní dua hroby z kamene: jeden proti vejchodu a druhý proti západu, jsau co by byli dva oltářové hrubí. Ty nám okazujíc bratří Hory Syon pravili, že ten, který na vejchodní stranu, jest hrob suaté Anny, matky blahoslavené Panny Marye, do kterého po jejím skončení tělo její pochováno bylo; druhý na puolnoční straně že jest suatého Jáchyma, manžela svaté Anny a otce Panny Marye. V té kaplici jest tma, neb není do ní žád- ného okna, než musíš s světlem tam jíti. Z té vychází se zase na schod ten široký kamenný a jde se ještě po 40 stupních až doluo do sklepu na zem. Také ještě než se právě dolů sejde koliks stupňů, jsau na le- vé straně jdúc dolů na západní stranu dvéře, těmi se jde do [189]
O hrobu blahoslavené Panny Maryje v audoli Jozafat. KAPITOLA 46. tu hned nedaleko od té jeskyně na puolnoční stranu jest zídka nevysoká, z kamení rovnaná; u té jsou dvéře proti Apoledni, těmi když tam vejdeš, jest plácek asi kroku zší- ří, potom opět zed neuysoká, člověku do brady; skrz tu jde se doluo po několika stupních kamenných a tu jest u zemi jakýs čtverhraný plácek dlážený, dosti veliký, okolo něho ze tří strán obezděno zídkau jako by byly stupníky, a dole při zemi jsú vuokol co záhrobce z kamene. Na půlnoční stranu toho plác- ku, který dole v zemi jest, stojí jakés stavení, co by byla nějaká čtverhraná věž, stavená z štukového kamene tesaného, dosti dlauhá a široká, zvejší od země látra neb málo více, bez krovu, a tu proti poledni jsau do ní malé dvéře, že skrz ně musí jíti sehna se. A tehdáž před nimi sedělo koliks Turkuou, kterýmžto každý z nás pautníkuo, kdo chtěl jíti dolu do sklepu, musel dáti puol mejdyny. Těmi dvéřci když projdeš, jest doluo do sklepu pod zem šíje a stupně zšíří 4 kroků a jest jich 38 stup- ňuo kamenných od dvéřec až doluo do sklepu na zem, a tak když sejdeš od dvéřec, kterýmiž se tam uchází, 8 stupňů doluo na pravé ruce jest austupek pod zemí a kapla neveliká klenutá a u ní dua hroby z kamene: jeden proti vejchodu a druhý proti západu, jsau co by byli dva oltářové hrubí. Ty nám okazujíc bratří Hory Syon pravili, že ten, který na vejchodní stranu, jest hrob suaté Anny, matky blahoslavené Panny Marye, do kterého po jejím skončení tělo její pochováno bylo; druhý na puolnoční straně že jest suatého Jáchyma, manžela svaté Anny a otce Panny Marye. V té kaplici jest tma, neb není do ní žád- ného okna, než musíš s světlem tam jíti. Z té vychází se zase na schod ten široký kamenný a jde se ještě po 40 stupních až doluo do sklepu na zem. Také ještě než se právě dolů sejde koliks stupňů, jsau na le- vé straně jdúc dolů na západní stranu dvéře, těmi se jde do [189]
Strana 190
jakés malé kaplice dlauhé a auzké, uysoké, klenuté vdlním sklepem, a do té také není žádného okna, než tma tam u ní. Tu dole v zemi hluboko jest sklep velmi hrubý, dlauhý, široký i dosti vysoký, klenutý vdlním sklepem. Do toho od vejchodní strany jest shuory okno neveliké, kterým tam světlo jde, neb sic žádného jiného víc okna do něho není; pod tím oltář ke zdi vejchodní připojený, před kterýmžto nedaleko od něho unitř ve sklepě stojí sama o sobě kaplice malá, okolo kteréž se muož jíti uuokol a uuokol. Ta jest zeunitř čtverhraná, ne- uysoká, málo víc než látra od země zvejší, do té jsú proti zá- padu jedny dvéře a druhé proti poledni, blízko od rohu. Oboje ty dvéře jsú malé a nízké, že se dobře sehna musí skrz ně jíti. A tak když skrz ně projdeš, vejdeš unitř do kapličky malé, sáhu zšíří i zdýlí, zvejší látra, nahoře vrch její jest okrauhle stavený co vdlní sklep. V té kapličce při vejchodní straně zdi jest hrob kamenný tím spůsobem, co by nějaký hrubý oltář byl. Ten jest zdýlí jak ta kaplička, nevelmi široký, zvejší od země člověku do pasu, udě- laný všecken z bílého mramoru, též nahoře přikrytý hrubým mramorovým bílým kamenem. V tom hrobě neb kaplici viselo a hořelo tehdáž 26 lamp, které tam, jak nám zprávu dávali, uždycky ustavičně z rok do roka ve dne i v noci hoří. Tu kap- ličku okazujíce nám gardyan pravil, že jest to hrob blaho- slavené Panny Marye, do kterého tělo její po jejím skončení od apoštoluou položeno bylo. Jest ten hrob unitř velmi podob- ný k hrobu Krysta Pána, krom že tento má dvoje dvéře, dle hrob Páně nemá než jedny. A tak ta kaplička neb sklep ušecken jest hrob blahoslavené Pan- ny Marye, neb jak jsem toho i napřed v jednom místě dotekl, prvé Židé dělávali sobě hroby hrubé co sklípky, že do každého 3, 4 i víc osob mohlo ujíti. Však to místo u témž sklípku, na kte- rém tělo blahoslavené Panny Marye položeno bylo, jest (jakž sem nahoře pověděl) obdělané mramorem, též nahoře hru- bým mramorovým kamenem přikryté a jest co nějaký hrubý oltář. A protož místo to, na kterém tělo blahoslavené Panny Marye položeno bylo, na tento čas viděti se nemuož, leč by to- ho hrubého kamene, kterým přikryto, odložil. A takový spuo- [ 190]
jakés malé kaplice dlauhé a auzké, uysoké, klenuté vdlním sklepem, a do té také není žádného okna, než tma tam u ní. Tu dole v zemi hluboko jest sklep velmi hrubý, dlauhý, široký i dosti vysoký, klenutý vdlním sklepem. Do toho od vejchodní strany jest shuory okno neveliké, kterým tam světlo jde, neb sic žádného jiného víc okna do něho není; pod tím oltář ke zdi vejchodní připojený, před kterýmžto nedaleko od něho unitř ve sklepě stojí sama o sobě kaplice malá, okolo kteréž se muož jíti uuokol a uuokol. Ta jest zeunitř čtverhraná, ne- uysoká, málo víc než látra od země zvejší, do té jsú proti zá- padu jedny dvéře a druhé proti poledni, blízko od rohu. Oboje ty dvéře jsú malé a nízké, že se dobře sehna musí skrz ně jíti. A tak když skrz ně projdeš, vejdeš unitř do kapličky malé, sáhu zšíří i zdýlí, zvejší látra, nahoře vrch její jest okrauhle stavený co vdlní sklep. V té kapličce při vejchodní straně zdi jest hrob kamenný tím spůsobem, co by nějaký hrubý oltář byl. Ten jest zdýlí jak ta kaplička, nevelmi široký, zvejší od země člověku do pasu, udě- laný všecken z bílého mramoru, též nahoře přikrytý hrubým mramorovým bílým kamenem. V tom hrobě neb kaplici viselo a hořelo tehdáž 26 lamp, které tam, jak nám zprávu dávali, uždycky ustavičně z rok do roka ve dne i v noci hoří. Tu kap- ličku okazujíce nám gardyan pravil, že jest to hrob blaho- slavené Panny Marye, do kterého tělo její po jejím skončení od apoštoluou položeno bylo. Jest ten hrob unitř velmi podob- ný k hrobu Krysta Pána, krom že tento má dvoje dvéře, dle hrob Páně nemá než jedny. A tak ta kaplička neb sklep ušecken jest hrob blahoslavené Pan- ny Marye, neb jak jsem toho i napřed v jednom místě dotekl, prvé Židé dělávali sobě hroby hrubé co sklípky, že do každého 3, 4 i víc osob mohlo ujíti. Však to místo u témž sklípku, na kte- rém tělo blahoslavené Panny Marye položeno bylo, jest (jakž sem nahoře pověděl) obdělané mramorem, též nahoře hru- bým mramorovým kamenem přikryté a jest co nějaký hrubý oltář. A protož místo to, na kterém tělo blahoslavené Panny Marye položeno bylo, na tento čas viděti se nemuož, leč by to- ho hrubého kamene, kterým přikryto, odložil. A takový spuo- [ 190]
Strana 191
sob jest hrobu blahoslavené Panny Marye v audolí Jozafat. V tom velikým sklepě, u kterým ten hrob Matky Boží stojí, za- du blízko od zdi jeho západní jest čistá studnice u zemi hlu- boko a voda u ní studená a dobrá píti, kteraužto my pautníci jsme sobě vážili a pili. A tak dobrau chuíli tu pobyuše a ohle- dauše ušecko, i šli jsme z toho sklepu po stupních nahoru ven. Před tím sklepem a okolo něho uně nahoře stojí a roste drahně štěpův olivových. Ten sklep, u kterým jest hrob blahoslavené Panny Marye, item to místo, kde byla někdy zahrada, u které Pán od Židuou jat byl, i ta jiná místa, o kterých jsem napřed psal, jsou dole u audolí pod huorau Olivetskau, kterémužto říkají audolí Jozafat; neb věděti se má, jak jsem napřed po- věděl, že jeden urch neb hora leží na západní stranu a na stráni toho urchu, která jest proti vejchodu, leží nynější měs- to Jeruzalém a ten urch neb huora sloue Hora Syon. Proti ní na druhé straně na vejchod leží jiný urch, který slove hora Olivetská, o které jsem napřed položil. Mezi těmi dvěma vrchy, totiž Horau Syon, na které město leží, a horau Olivetskau jest audolí hrubé, které slove audolí Jozafat, a prostřed toho dole teče potuoček skrz audolí, který se jmenuje potok Cedron. O přirovnání položení Hory Syon, audolí Jozafat a hory Olivetské v zemi Svaté k položení vrchuov Strahovu a Karlovu zde u nás v Praze. KAPITOLA 47. le aby i tomu se mohlo lépe uyrozuměti, dám toho příklad zde u nás u Praze. Kde jest to dlážení, kterým chodí A k Strahovu, item kde leží stupně, po kterých se na zámek pražský chodí, a díl Malé Strany, co jí s urchu dolů leží, tu roz- uměj, jako by s toho urchu doluo leželo město Jeruzalém. Item, kde klášter Strahou jest, tu jako by byl klášter Hory Syon je- [ 191]
sob jest hrobu blahoslavené Panny Marye v audolí Jozafat. V tom velikým sklepě, u kterým ten hrob Matky Boží stojí, za- du blízko od zdi jeho západní jest čistá studnice u zemi hlu- boko a voda u ní studená a dobrá píti, kteraužto my pautníci jsme sobě vážili a pili. A tak dobrau chuíli tu pobyuše a ohle- dauše ušecko, i šli jsme z toho sklepu po stupních nahoru ven. Před tím sklepem a okolo něho uně nahoře stojí a roste drahně štěpův olivových. Ten sklep, u kterým jest hrob blahoslavené Panny Marye, item to místo, kde byla někdy zahrada, u které Pán od Židuou jat byl, i ta jiná místa, o kterých jsem napřed psal, jsou dole u audolí pod huorau Olivetskau, kterémužto říkají audolí Jozafat; neb věděti se má, jak jsem napřed po- věděl, že jeden urch neb hora leží na západní stranu a na stráni toho urchu, která jest proti vejchodu, leží nynější měs- to Jeruzalém a ten urch neb huora sloue Hora Syon. Proti ní na druhé straně na vejchod leží jiný urch, který slove hora Olivetská, o které jsem napřed položil. Mezi těmi dvěma vrchy, totiž Horau Syon, na které město leží, a horau Olivetskau jest audolí hrubé, které slove audolí Jozafat, a prostřed toho dole teče potuoček skrz audolí, který se jmenuje potok Cedron. O přirovnání položení Hory Syon, audolí Jozafat a hory Olivetské v zemi Svaté k položení vrchuov Strahovu a Karlovu zde u nás v Praze. KAPITOLA 47. le aby i tomu se mohlo lépe uyrozuměti, dám toho příklad zde u nás u Praze. Kde jest to dlážení, kterým chodí A k Strahovu, item kde leží stupně, po kterých se na zámek pražský chodí, a díl Malé Strany, co jí s urchu dolů leží, tu roz- uměj, jako by s toho urchu doluo leželo město Jeruzalém. Item, kde klášter Strahou jest, tu jako by byl klášter Hory Syon je- [ 191]
Strana 192
ruzalémský. A tak ten vrch, na kterým leží zámek pražský, Hradčany a Strahou a díl Malé Strany, co jí surchu doluo jest, jako by byla Hora Syon s klášterem a městem Jeruzalémem. Ten urch pak na druhé straně přes řeku, kterému říkáme Karlov, jako by byla hora Olivetská, a to místo, na kterém klášter Karlov stojí, jako by bylo ono na hůře Olivetské, s kte- rého Pán na nebe ustaupiti ráčil. Item pod Karlovem, jak říkáme na Botíči, kde kostel Matky Boží stojí, to jako by bylo to místo, kde blahoslavené Panny Marge hrob jest. To audolé, které mezi Strahovem a Karlo- vem, kudy pražská řeka teče, jako by bylo audolé Jozafat a řeka pražská jako by byl potok Cedron. Neb i tak, jak tomu někteří chtějí, císař Karel Cturtý to uyměřil, který ty kláštery a kostely zakládal, totiž Karlov a Botíč. Strahouský klášter také položením velmi podobný jest k klášteru Hory Syon, kte- rýžto někdy kníže Vladislav založiti a stavěti dal a Syonem jej jmenovdl. O tom sobě přečti u Hájkově kronyce u listu 182, neb i ještě podnes opat strahouský se píše opatem Hory Syon. A tak máš toho poněkud podobenství, ačkoli v Jeruzalémě hora Olivetská skůro právě leží proti městu Jeruzalému a také audolí mezi tím není tak velmi široké jako u nás zde mezi Karlovem a Strahovem, než toliko to položení zde u Praze jest podobenství poněkud onoho, které v Jeruzalémě, o čemž jsem tuto proto zmínku učinil, aby hlau- pější spíš porozuměti mohli, jaký toho tam u Jeruzalémě spuosob a položení jest. Město Znojmo u Mo- ravě také položením velmi podob- né jest k městu Jeruzalému, kdo u něm byl. Tu v audolí Jozafat, jak nám mniší Hory Syon pravili, má býti saudný den, když Krystus Pán živé i mrtvé sauditi bude. A protož tomu někteří chtějí, že kdo jsa živ na tomto světě u tom audolí Jozafat vezma kámen, na A - -. [ 192 ]
ruzalémský. A tak ten vrch, na kterým leží zámek pražský, Hradčany a Strahou a díl Malé Strany, co jí surchu doluo jest, jako by byla Hora Syon s klášterem a městem Jeruzalémem. Ten urch pak na druhé straně přes řeku, kterému říkáme Karlov, jako by byla hora Olivetská, a to místo, na kterém klášter Karlov stojí, jako by bylo ono na hůře Olivetské, s kte- rého Pán na nebe ustaupiti ráčil. Item pod Karlovem, jak říkáme na Botíči, kde kostel Matky Boží stojí, to jako by bylo to místo, kde blahoslavené Panny Marge hrob jest. To audolé, které mezi Strahovem a Karlo- vem, kudy pražská řeka teče, jako by bylo audolé Jozafat a řeka pražská jako by byl potok Cedron. Neb i tak, jak tomu někteří chtějí, císař Karel Cturtý to uyměřil, který ty kláštery a kostely zakládal, totiž Karlov a Botíč. Strahouský klášter také položením velmi podobný jest k klášteru Hory Syon, kte- rýžto někdy kníže Vladislav založiti a stavěti dal a Syonem jej jmenovdl. O tom sobě přečti u Hájkově kronyce u listu 182, neb i ještě podnes opat strahouský se píše opatem Hory Syon. A tak máš toho poněkud podobenství, ačkoli v Jeruzalémě hora Olivetská skůro právě leží proti městu Jeruzalému a také audolí mezi tím není tak velmi široké jako u nás zde mezi Karlovem a Strahovem, než toliko to položení zde u Praze jest podobenství poněkud onoho, které v Jeruzalémě, o čemž jsem tuto proto zmínku učinil, aby hlau- pější spíš porozuměti mohli, jaký toho tam u Jeruzalémě spuosob a položení jest. Město Znojmo u Mo- ravě také položením velmi podob- né jest k městu Jeruzalému, kdo u něm byl. Tu v audolí Jozafat, jak nám mniší Hory Syon pravili, má býti saudný den, když Krystus Pán živé i mrtvé sauditi bude. A protož tomu někteří chtějí, že kdo jsa živ na tomto světě u tom audolí Jozafat vezma kámen, na A - -. [ 192 ]
Strana 193
kterým by jej koli místě u týmž audolí položil, že na tom místě, když z mrtuých ustane a Pán poslední a hrozný saud sauditi bude, že on stane. Protož my někteří pautníci kamení jsme sobě kladli, na kterém místě se komu vidělo a zdálo, že by nejlépe a nejrádějí u den saudný stál. Ale bojím se, když k tomu příjde, že nebude na tom, aby sobě každý místo uybíral, kde by státi chtěl, než kdekoli postaven bude, tu státi musí ec. Od sklepu toho, u kterém hrob blahoslavené Panny Marye jest, asi okolo puol druhých honuou na polední stranu při sa- mé cestě na pravé straně jdauc proti poledni jest jakés neve- liké místo, na něm rum a kamení. To nám ukazujíc mniší Hory Syon pravili, že by na něm prvé stála ona ves, která slaulo Getsemany, u které Pán, jda se modliti do zahrady, zanechal učedlníkuou svých a vzau s sebau toliko tři, suatého Petra, Jána a Jakuba, šel s ními do zahrady modliti se, jak o tom píše suatý Matauš v ka. 26. Také věděti se má, že na těch všech místech suatých, o kte- rých jsem nahoře psal, totiž na hůře Olivetské, u hrobě bla- hoslavené Panny Marge i na jiných dávají se odpustkové, na některých všech hříchův a na některých za 7 let, čehož pro krátkost psáti jsem zanechal. A tak ohledavše tu u audolí Jozafat ušecky věci, i šel jsem a někteří jiní pautníci jeli na oslích až zase na Huoru Syon do kláštera. Tu když jsme přišli, posadivše se za štoky i obědvdli jsme. Po obědě nás koliks pautníkuou uprosili jsme se u gar- dyana, aby nám odpustil jíti do města Jeruzaléma, neb ten obyčej se zachovává, že žádný z pautníkuou nesmí nikam jíti ven z kláštera Hory Syon bez vědomí otce gardydna a zulášt daleko od něho, než uždycky, když jsme chtěli jíti do města, nás 3, 4 neb víc pautníkův spolu (neb jednomu samému jíti jest nebezpečno a gardyan také nedopustí) opovědauce se gardya- novi i uzali jsme s sebau tlumače, který turecky a ulasky uměl; ten s námi šel do města a tu jsme po městě chodili a kupovali sobě každý, co chtěl, a ten tlumač od nás mluvil neb tlumačil. Potom když jsme zase do kláštera přišli, dal každý z nás jmu mejdynu za jeho práci, že s námi chodil a od nás mluvil. A těch tlumačuou bylo tehdáž u městě několik křestanuou i Turkuou, [ 193 ]
kterým by jej koli místě u týmž audolí položil, že na tom místě, když z mrtuých ustane a Pán poslední a hrozný saud sauditi bude, že on stane. Protož my někteří pautníci kamení jsme sobě kladli, na kterém místě se komu vidělo a zdálo, že by nejlépe a nejrádějí u den saudný stál. Ale bojím se, když k tomu příjde, že nebude na tom, aby sobě každý místo uybíral, kde by státi chtěl, než kdekoli postaven bude, tu státi musí ec. Od sklepu toho, u kterém hrob blahoslavené Panny Marye jest, asi okolo puol druhých honuou na polední stranu při sa- mé cestě na pravé straně jdauc proti poledni jest jakés neve- liké místo, na něm rum a kamení. To nám ukazujíc mniší Hory Syon pravili, že by na něm prvé stála ona ves, která slaulo Getsemany, u které Pán, jda se modliti do zahrady, zanechal učedlníkuou svých a vzau s sebau toliko tři, suatého Petra, Jána a Jakuba, šel s ními do zahrady modliti se, jak o tom píše suatý Matauš v ka. 26. Také věděti se má, že na těch všech místech suatých, o kte- rých jsem nahoře psal, totiž na hůře Olivetské, u hrobě bla- hoslavené Panny Marge i na jiných dávají se odpustkové, na některých všech hříchův a na některých za 7 let, čehož pro krátkost psáti jsem zanechal. A tak ohledavše tu u audolí Jozafat ušecky věci, i šel jsem a někteří jiní pautníci jeli na oslích až zase na Huoru Syon do kláštera. Tu když jsme přišli, posadivše se za štoky i obědvdli jsme. Po obědě nás koliks pautníkuou uprosili jsme se u gar- dyana, aby nám odpustil jíti do města Jeruzaléma, neb ten obyčej se zachovává, že žádný z pautníkuou nesmí nikam jíti ven z kláštera Hory Syon bez vědomí otce gardydna a zulášt daleko od něho, než uždycky, když jsme chtěli jíti do města, nás 3, 4 neb víc pautníkův spolu (neb jednomu samému jíti jest nebezpečno a gardyan také nedopustí) opovědauce se gardya- novi i uzali jsme s sebau tlumače, který turecky a ulasky uměl; ten s námi šel do města a tu jsme po městě chodili a kupovali sobě každý, co chtěl, a ten tlumač od nás mluvil neb tlumačil. Potom když jsme zase do kláštera přišli, dal každý z nás jmu mejdynu za jeho práci, že s námi chodil a od nás mluvil. A těch tlumačuou bylo tehdáž u městě několik křestanuou i Turkuou, [ 193 ]
Strana 194
kteří ulasky a turecky uměli a sami do kláštera často přichá- zeli, chtěl-li by jich kdo potřebovati. A tak ten den po obědích byli jsme na dvě hodině u městě, kupoval každý a jednal sobě, co mu třeba bylo, a se po městě procházeli. Potom přišedše zase do kláštera na Hůru Syon, večeřeli jsme a tak den ten i noc tu ostali. O vyjití pautníkuov z kláštera Hory Syon do audolí Syloe a o studénce Syloe, poli Acheldemach, huoře Gion a o jiných některých místech svatých audolí Syloe. KAPITOLA 48. středu pak, to bylo 25. dne měsíce srpna, ten den ráno ustauše my ušickni pautníci i vyšli jsme z kláštera Hory V Syon, když sluonce uycházelo, a gardgan i někteří mni- ší s námi a ti nás vedli jdauce před námi. Nejprvé s urchu Hory Syon až do audolí Jozafat, tu jsme se uhnuli proti poledni a přišli do jiného audolí, kteréžto slove uallis Syloe, audolí Syloe, a tu u tom pod urchem dole jsau jakés dvéře proti vejchodu, skrz ty když projdeš, jest šíje u ho- lé skále a jde se doluo do země po mnoho stupních kamen- ných hluboko velmi a tam dole jest u hluboké skále studénka čistá a voda v ní dobrá píti, kterau jsme my pautníci (ač ráno bylo) pili. Tu studénku okazujíc nám, mniší Hory Syon pravili, že by slaula fons Ragel, studénka Ragel, z které blahoslave- ná Panna Marye měla často vodu brávati a tu své šaty i Krys- ta Pána právati. Ta studénka muože býti vzdálí od kláštera Hory Syon okolo duau honuou dole pod urchem. Proti té na druhé straně stojí k západu skála vysoká a velmi příkrá, uprostřed té jest drahně děr a jeskyní. Ty okazovali nám a pravili, že jsau to hrobové mauřenínští a tu jejích po- hřeb, kde se kladau, když který z nich umře. Od té studénku [ 194]
kteří ulasky a turecky uměli a sami do kláštera často přichá- zeli, chtěl-li by jich kdo potřebovati. A tak ten den po obědích byli jsme na dvě hodině u městě, kupoval každý a jednal sobě, co mu třeba bylo, a se po městě procházeli. Potom přišedše zase do kláštera na Hůru Syon, večeřeli jsme a tak den ten i noc tu ostali. O vyjití pautníkuov z kláštera Hory Syon do audolí Syloe a o studénce Syloe, poli Acheldemach, huoře Gion a o jiných některých místech svatých audolí Syloe. KAPITOLA 48. středu pak, to bylo 25. dne měsíce srpna, ten den ráno ustauše my ušickni pautníci i vyšli jsme z kláštera Hory V Syon, když sluonce uycházelo, a gardgan i někteří mni- ší s námi a ti nás vedli jdauce před námi. Nejprvé s urchu Hory Syon až do audolí Jozafat, tu jsme se uhnuli proti poledni a přišli do jiného audolí, kteréžto slove uallis Syloe, audolí Syloe, a tu u tom pod urchem dole jsau jakés dvéře proti vejchodu, skrz ty když projdeš, jest šíje u ho- lé skále a jde se doluo do země po mnoho stupních kamen- ných hluboko velmi a tam dole jest u hluboké skále studénka čistá a voda v ní dobrá píti, kterau jsme my pautníci (ač ráno bylo) pili. Tu studénku okazujíc nám, mniší Hory Syon pravili, že by slaula fons Ragel, studénka Ragel, z které blahoslave- ná Panna Marye měla často vodu brávati a tu své šaty i Krys- ta Pána právati. Ta studénka muože býti vzdálí od kláštera Hory Syon okolo duau honuou dole pod urchem. Proti té na druhé straně stojí k západu skála vysoká a velmi příkrá, uprostřed té jest drahně děr a jeskyní. Ty okazovali nám a pravili, že jsau to hrobové mauřenínští a tu jejích po- hřeb, kde se kladau, když který z nich umře. Od té studénku [ 194]
Strana 195
šli jsme proti poledni pod vrchem jakúms asi hony, potom se drobet uhnuli na západ. Tu proti poledni stojí zdi staré a jest tu u zemi obezděné kamenem čtverhraně jakés místo a u něm voda, co by byl malý rybníček, a tu jest studénka u skále, z které voda ven teče do toho čtverhraného rybníčku. Tu oka- zuje nám gardyan pravil, že by slaula studénka Syloe, kde někdy byli kupadla; u kteréžto Krystus Pán onoho slepého narozeného, když jest plinuu na zem učinil bláto z slíny a pomazal očí jeho, odeslal řka: »Jdi k kupadlám Syloe a umej se!, jak o tom píše suatý Ján evangelista u 9. ka. Na tom místě, kde ta studénka, jak ještě po starých zdech znáti, byl někdy čistý kostel, ale nyní zbořený. Pravili nám mniší Hory Syon, že jej Turci před kolikas lety zbořili a od ně- ho kamení brali k stavení zdi městské nynějšího Jeruzaléma, když ji opravovali. Také ta studénka neb kupadla Syloe byla, dokud jest starý Jeruzalém u své celosti stál, u městě, ale nyní od nynější městské zdi jeruzalémské leží na troje hony i víc. Po té studénce též jméno má to všecko audolí Syloe. Od té jsme se obrátili a šli proti poledni a tu jest opět jakýs druhý rybníček neveliký, do kterého voda teče z onoho čtver- hraného hořejšího, který u samé studénky. Pod tím jest nětco polí, na kterých sobě Turci a Arábi sejí zelí, cibuli a jiná va- ření a ty pole zapauštějí vodau z toho dolejšího a většího ryb- níčku. Odtud jsme šli drobet k uršku na poledne a tu pod ja- kýms urchem stojí štěp sám o sobě hrubý, a jak nám pravili mniší, že jest bílá moruše. Okolo toho dole jest okrauhle ka- mením obkladeno co záhrobec neuysoký. Ten štěp okazoval nám gardyan a pravil, že na tom místě přeřezán byl Ezaiáš prorok pilau dřevěnnou na dvé. Jest ten štěp od studénky Syloe vzdálí asi honuo neb málo míň. Od toho místa, kde Ezaiáš byl pilau přetřín, šli jsme na urch na skálu dosti vysokau, asi dvoje hony nahoru. A tu u té skále jsou proti vejchodu jakés dvéře dosti široké a uysoké; skrz ty když projdeš, vejdeš do jeskyně hrubé, která jest u holé skále; a z té jest díra, kterau se leze do jiné menší jeskyňky, které proti západu. Tu jeskyni ukazujíc nám mniší pravili, že jsou se v ní někteří z učedlníkuou Krysta Pána byli strachem před [ 195]
šli jsme proti poledni pod vrchem jakúms asi hony, potom se drobet uhnuli na západ. Tu proti poledni stojí zdi staré a jest tu u zemi obezděné kamenem čtverhraně jakés místo a u něm voda, co by byl malý rybníček, a tu jest studénka u skále, z které voda ven teče do toho čtverhraného rybníčku. Tu oka- zuje nám gardyan pravil, že by slaula studénka Syloe, kde někdy byli kupadla; u kteréžto Krystus Pán onoho slepého narozeného, když jest plinuu na zem učinil bláto z slíny a pomazal očí jeho, odeslal řka: »Jdi k kupadlám Syloe a umej se!, jak o tom píše suatý Ján evangelista u 9. ka. Na tom místě, kde ta studénka, jak ještě po starých zdech znáti, byl někdy čistý kostel, ale nyní zbořený. Pravili nám mniší Hory Syon, že jej Turci před kolikas lety zbořili a od ně- ho kamení brali k stavení zdi městské nynějšího Jeruzaléma, když ji opravovali. Také ta studénka neb kupadla Syloe byla, dokud jest starý Jeruzalém u své celosti stál, u městě, ale nyní od nynější městské zdi jeruzalémské leží na troje hony i víc. Po té studénce též jméno má to všecko audolí Syloe. Od té jsme se obrátili a šli proti poledni a tu jest opět jakýs druhý rybníček neveliký, do kterého voda teče z onoho čtver- hraného hořejšího, který u samé studénky. Pod tím jest nětco polí, na kterých sobě Turci a Arábi sejí zelí, cibuli a jiná va- ření a ty pole zapauštějí vodau z toho dolejšího a většího ryb- níčku. Odtud jsme šli drobet k uršku na poledne a tu pod ja- kýms urchem stojí štěp sám o sobě hrubý, a jak nám pravili mniší, že jest bílá moruše. Okolo toho dole jest okrauhle ka- mením obkladeno co záhrobec neuysoký. Ten štěp okazoval nám gardyan a pravil, že na tom místě přeřezán byl Ezaiáš prorok pilau dřevěnnou na dvé. Jest ten štěp od studénky Syloe vzdálí asi honuo neb málo míň. Od toho místa, kde Ezaiáš byl pilau přetřín, šli jsme na urch na skálu dosti vysokau, asi dvoje hony nahoru. A tu u té skále jsou proti vejchodu jakés dvéře dosti široké a uysoké; skrz ty když projdeš, vejdeš do jeskyně hrubé, která jest u holé skále; a z té jest díra, kterau se leze do jiné menší jeskyňky, které proti západu. Tu jeskyni ukazujíc nám mniší pravili, že jsou se v ní někteří z učedlníkuou Krysta Pána byli strachem před [ 195]
Strana 196
Židy skryli, když Pána byli jali a s nim se od jednoho biskupa k druhému vodili, jej políčkovali, mrskali, až ho i na kříž přibili. Sic okolo té velké jeskyně tu u též skále jest jiných menších jeskyněk několik. Od těch jsme šli na poledne a lezli po skálí a kamení na skálu dosti příkrau a tu u polovici a vejš té skály doluo na puolnoci jest ze tří strán, totiž proti vejchodu, půlnoci a západu, obe- zděné hrubé místo a plac čtverhraný zdí uysokau dosti, látra zvejší a více, proti poledni jest pak k skále připojený a všecek klenutý, že se nahoře nad tím klenutím muož jíti. Ten jest na- urchu zšíří 50 noh a zdúlí 72 a tam dole unitř pod klenutím prázdno, a jest doluo shuory do něho 7 děr čtverhraných u klenutí a těmi tam doluo jde světlo shuory, neb sic odjinud žádného okna do něho není, než tma tam. Do té čtverhrané ohrady unitř do ní nemuož se jíti odnikud, neb ušudy zazdě- no, než co se shuory těmi děrami tam hledí. Ten obezděný čtverhraný plac okazuje nám gardyan Hory Syon prauil, že by to bylo pole Acheldemach, to jest Pole krve, které kaupeno bylo od hrnčíře ku pohřebu pautníků za oněch 30 stříbrných, za které byl Jidáš Krysta Pána prodal a zradil, ty potom lituje toho povrhl u chrámě a šel i oběsil se, jak o tom píše svatý Ma- tauš ve 27. ka. To pole svatá Helena, jak nám pravili, tak rozkázala obe- zdíti zdí ze všech strán a pochovávati někdy do něho paut- níky, neb ještě dole kosti lidské viděti, když tam nahlédneš těmi děrami shuory. Odtud jsme šli na dosti vysoký urch nahoru, kterýžto leží proti klášteru Hory Syon na polední stranu, od něho asi čturt míle neb víc uzdálí přes audolí na druhé straně a sloue Mons Gion. Na tom urchu nahoře jest jakés zbořené stavení, ještě nětco starých zdí stojí, ač neznati, jaké stavení bylo, ostatek poboře- no, jen rum a kamení. To okazujíce nám bratří Hory Syon pra- vili, že tu prvé byl onen duom, do kterého jsau se byli shromáž- dili knížata kněžská a starší lidu a radu brali, kterak by Krysta Pána lstivě jali a jej zabili, a tu Jidáš k ním přišel a přiřekl jim ho zraditi, jak o tom píše suatý Matauš ve 26. ka. Také nám pravili, že před lety za křestanuo na tom místě byl čistý kostel [ 196 ]
Židy skryli, když Pána byli jali a s nim se od jednoho biskupa k druhému vodili, jej políčkovali, mrskali, až ho i na kříž přibili. Sic okolo té velké jeskyně tu u též skále jest jiných menších jeskyněk několik. Od těch jsme šli na poledne a lezli po skálí a kamení na skálu dosti příkrau a tu u polovici a vejš té skály doluo na puolnoci jest ze tří strán, totiž proti vejchodu, půlnoci a západu, obe- zděné hrubé místo a plac čtverhraný zdí uysokau dosti, látra zvejší a více, proti poledni jest pak k skále připojený a všecek klenutý, že se nahoře nad tím klenutím muož jíti. Ten jest na- urchu zšíří 50 noh a zdúlí 72 a tam dole unitř pod klenutím prázdno, a jest doluo shuory do něho 7 děr čtverhraných u klenutí a těmi tam doluo jde světlo shuory, neb sic odjinud žádného okna do něho není, než tma tam. Do té čtverhrané ohrady unitř do ní nemuož se jíti odnikud, neb ušudy zazdě- no, než co se shuory těmi děrami tam hledí. Ten obezděný čtverhraný plac okazuje nám gardyan Hory Syon prauil, že by to bylo pole Acheldemach, to jest Pole krve, které kaupeno bylo od hrnčíře ku pohřebu pautníků za oněch 30 stříbrných, za které byl Jidáš Krysta Pána prodal a zradil, ty potom lituje toho povrhl u chrámě a šel i oběsil se, jak o tom píše svatý Ma- tauš ve 27. ka. To pole svatá Helena, jak nám pravili, tak rozkázala obe- zdíti zdí ze všech strán a pochovávati někdy do něho paut- níky, neb ještě dole kosti lidské viděti, když tam nahlédneš těmi děrami shuory. Odtud jsme šli na dosti vysoký urch nahoru, kterýžto leží proti klášteru Hory Syon na polední stranu, od něho asi čturt míle neb víc uzdálí přes audolí na druhé straně a sloue Mons Gion. Na tom urchu nahoře jest jakés zbořené stavení, ještě nětco starých zdí stojí, ač neznati, jaké stavení bylo, ostatek poboře- no, jen rum a kamení. To okazujíce nám bratří Hory Syon pra- vili, že tu prvé byl onen duom, do kterého jsau se byli shromáž- dili knížata kněžská a starší lidu a radu brali, kterak by Krysta Pána lstivě jali a jej zabili, a tu Jidáš k ním přišel a přiřekl jim ho zraditi, jak o tom píše suatý Matauš ve 26. ka. Také nám pravili, že před lety za křestanuo na tom místě byl čistý kostel [ 196 ]
Strana 197
a klášter, u kterém bydleli mniší ordinis neb řeholy predicato- rum, a slaul Domus mali consilii, Duom zlé rady, a ještě podnes tomu místu tak říkají, neb jsau u něm biskupové a starší zlau radu brali o Krysta Pána. Za tím zbořeným klášterem na témž vrchu proti poledni stojí jakýs malý turecký kostelík neb mo- schea s chocholatým okrauhlým krovem po turecku stavený, sám o sobě, zdí uuokol a uuokol zeunitř obezděný. Ten drží Turci a stál při něm tu tehdáž jakýs Turek, tuším že jest by turecký kněz, který žádnému z nás nedal do něho ujíti, neb Turci křestanuom do jich kosteluo choditi nedopustí, než od- pustil nám toliko, abychom tam do něho dveřmi hleděli. I nevi- děl jsem u něm uvnitř nic, než lampy uisely a světlo u nich hořelo a uprostřed stála jakás věc, co by byl jaký hrob s střeš- kau a stolice co dlauhé pulpíty. Pravili nám také mniší Hory Syon, že na tom místě, kde ten kostelík stojí, měl by se naroditi Machomét, který alcoran zákon Saracenuom a Turkuom vy- dal. S toho vrchu jsme šli doluo zas k klášteru Hory Syon a tu jsme viděli zdaleka drahně Turkuou rejtharuou s dřívím vo- jensky se dvěma praporci červenými jeti do zámku jeruzalém- ského, a jak nám potom pravili, že jich bylo 300, kteří svého hejtmana doprovázeli do zámku a potom se sami položili vně za městem polem, o čemž na svém místě zmínka bude, neb se nám dostalo do jích ležení a před jich hejtmana jíti. Těch 300 Turkův jízdných (jakž mi tlumač jeruzalémský zprávu dával) leželo u Slovanské zemi na pomezí a odtud do Jeruzaléma při- jeli, aby přes zimu tu zuostali. A tak jsme zase přišli do klášte- ra Hory Syon a tu obědvdli a ten celý den i noc ostali. [ 197]
a klášter, u kterém bydleli mniší ordinis neb řeholy predicato- rum, a slaul Domus mali consilii, Duom zlé rady, a ještě podnes tomu místu tak říkají, neb jsau u něm biskupové a starší zlau radu brali o Krysta Pána. Za tím zbořeným klášterem na témž vrchu proti poledni stojí jakýs malý turecký kostelík neb mo- schea s chocholatým okrauhlým krovem po turecku stavený, sám o sobě, zdí uuokol a uuokol zeunitř obezděný. Ten drží Turci a stál při něm tu tehdáž jakýs Turek, tuším že jest by turecký kněz, který žádnému z nás nedal do něho ujíti, neb Turci křestanuom do jich kosteluo choditi nedopustí, než od- pustil nám toliko, abychom tam do něho dveřmi hleděli. I nevi- děl jsem u něm uvnitř nic, než lampy uisely a světlo u nich hořelo a uprostřed stála jakás věc, co by byl jaký hrob s střeš- kau a stolice co dlauhé pulpíty. Pravili nám také mniší Hory Syon, že na tom místě, kde ten kostelík stojí, měl by se naroditi Machomét, který alcoran zákon Saracenuom a Turkuom vy- dal. S toho vrchu jsme šli doluo zas k klášteru Hory Syon a tu jsme viděli zdaleka drahně Turkuou rejtharuou s dřívím vo- jensky se dvěma praporci červenými jeti do zámku jeruzalém- ského, a jak nám potom pravili, že jich bylo 300, kteří svého hejtmana doprovázeli do zámku a potom se sami položili vně za městem polem, o čemž na svém místě zmínka bude, neb se nám dostalo do jích ležení a před jich hejtmana jíti. Těch 300 Turkův jízdných (jakž mi tlumač jeruzalémský zprávu dával) leželo u Slovanské zemi na pomezí a odtud do Jeruzaléma při- jeli, aby přes zimu tu zuostali. A tak jsme zase přišli do klášte- ra Hory Syon a tu obědvdli a ten celý den i noc ostali. [ 197]
Strana 198
O vjití pautníkuov po druhé do kostela Božího hrobu a kterak některé osoby z pautníkuov od otce gardyana na rytířstvo pasovány jsau a jaký se spuosob při tom pasování zachovává. KAPITOLA 49. e čtvrtek pak, to bylo 26. dne měsíce srpna, ten den ráno jsme ostali u klášteře Hory Syon až do nešporuou a tu dosti záhy večeřeli. Po večeři jsme vyšli my pautníci ven před klášter Hory Syon a odtud šli skrz město až na plac před kostel, u kterým hrob Boží jest, a tu na nás čekali Turci, kteří dvéře kostelní oteuřeli a nás čtauc jednoho po druhém do kostela pauštěli, a když sme tam ušickni vešli, zase po nás zeunitř zauřeli kostel i ostali sme u něm do večera, též i tu ce- lau noc až do jitra leželi jsme v noci na zemi na rohožích okolo Božího hrobu. Věděti se má, jak jsem toho i napřed dotekl, že u Jeruzalémě i ve vší zemi Suaté a netoliko tu, ale i jinde všudy pod uládař- stvím a panstvím císaře tureckého v jeho zemích na mnoho místech bydlejí křestané, kteřížto na několik sekt rozděleni jsou, totiž jsou křestané Římané, křesťané Řekové suatého Pavla víry, křestané armenští, křesťané Jacobité, křesťané in- dyánští neb Abiseni a ti ušickni křestané křtí se ve jméno suaté Trojice a drží i věří 12 artykuluo uíry křesťanské, též Starý i Nový Zákon, než že toliko jedna sekta od druhé se dělí v některých artykulích při víře a nejvíce u ceremoních a službě boží. O čemž bych měl tuto psáti, čím se jedna sekta od druhé dělí a u čem se srounávají, zdá mi se zbytečná věc býti, poněvádž jsou jiní přede mnou o tom obšírně a gruntovně psali, mezi kterýmiž Brocardus monachus a Sebestyan Frank, i jiní mnozí píší, ale zanechaje toho tuto toliko oznámím, že v Jeruzalémě u kostele tom, u kterým hrob Krysta Pána jest, [ 198 ]
O vjití pautníkuov po druhé do kostela Božího hrobu a kterak některé osoby z pautníkuov od otce gardyana na rytířstvo pasovány jsau a jaký se spuosob při tom pasování zachovává. KAPITOLA 49. e čtvrtek pak, to bylo 26. dne měsíce srpna, ten den ráno jsme ostali u klášteře Hory Syon až do nešporuou a tu dosti záhy večeřeli. Po večeři jsme vyšli my pautníci ven před klášter Hory Syon a odtud šli skrz město až na plac před kostel, u kterým hrob Boží jest, a tu na nás čekali Turci, kteří dvéře kostelní oteuřeli a nás čtauc jednoho po druhém do kostela pauštěli, a když sme tam ušickni vešli, zase po nás zeunitř zauřeli kostel i ostali sme u něm do večera, též i tu ce- lau noc až do jitra leželi jsme v noci na zemi na rohožích okolo Božího hrobu. Věděti se má, jak jsem toho i napřed dotekl, že u Jeruzalémě i ve vší zemi Suaté a netoliko tu, ale i jinde všudy pod uládař- stvím a panstvím císaře tureckého v jeho zemích na mnoho místech bydlejí křestané, kteřížto na několik sekt rozděleni jsou, totiž jsou křestané Římané, křesťané Řekové suatého Pavla víry, křestané armenští, křesťané Jacobité, křesťané in- dyánští neb Abiseni a ti ušickni křestané křtí se ve jméno suaté Trojice a drží i věří 12 artykuluo uíry křesťanské, též Starý i Nový Zákon, než že toliko jedna sekta od druhé se dělí v některých artykulích při víře a nejvíce u ceremoních a službě boží. O čemž bych měl tuto psáti, čím se jedna sekta od druhé dělí a u čem se srounávají, zdá mi se zbytečná věc býti, poněvádž jsou jiní přede mnou o tom obšírně a gruntovně psali, mezi kterýmiž Brocardus monachus a Sebestyan Frank, i jiní mnozí píší, ale zanechaje toho tuto toliko oznámím, že v Jeruzalémě u kostele tom, u kterým hrob Krysta Pána jest, [ 198 ]
Strana 199
z křestanuou každá ta sekta neb jednota má jednoho, dvd neb tři z svých kněží, kteří u kostele ustavičně z rok do roka jsou ve dne i u noci a tam světla pálí, své služby boží puosobí každé sekty kněží svým spůsobem a obyčejem na svém mís- tě. Neb Římané drží u témž kostele kaplu Matky Boží, Rekové kuor, armenští a indyánští křesťané mají svá místa okolo Bo- žího hrobu pod klenutím, jak jsem i napřed o tom psal, neb uždycky ve čtyřech, u pěti aneb nejdéle u šesti nedělích Turci odeurau dvéře kostela Božího hrobu a ty kněží a mnichy, kteří u kostele byli, uypustí ven a jiné tam upustí a těch opět za čtyři neb pět nedělí zauřených v kostele nechají. Neb u tom kostele Božího hrobu z křestanuou Římanuou jsau dva mniší z Hory Syon ustavičně a též z Rekuou dva neb tří kněží řečtí, tolikéž z armenských, jakobitských a indyanských křesťanuou z každé sekty jeden neb 2 kněží, ač ti kněží, kteří v kostele Bo- žího hrobu ustavičně bývají, se mění vždycky ve čtyřech neb u pěti nedělích; ti, kteří byli tam u kostele, jdau ven a jiné místo nich tam pustí, neb by bylo jedněm ustavičně těžko vždycky tam býti a tak z rok do roka se mění. Také když ty prunější Turci ven z kostela vypauštějí a jiné tam upauštějí, ti s sebau tehdáž naberau do kostela ušelikých potřeb, dříví, vína i jiného všeho, co jim potřebí; neb, jak jsem napřed o tom položil, jest při kostelu Božího hrobu zadu refec- torium, kuchyně, studnice a komuorky, kde oni své lozumenty a příbytky mají. Také jest ve dveřích kostelních díra, že se tau tam můž jim podávati maso, chléb i jiné věci, neb každá sekta z křestanův svým kněžím, kteří u kostele zauření jsau, jídla dodává a je stravau opatruje. A tak když ty kněží, kteří u kostele býti mají, Turci do kostela se všemi potřebami upustí, i zaurou je a tam jich nechají za několik neděl. Též věděti se má, že u tom kostele Božího hrobu z rok do roka ve dne i u noci víc než sto lamp ustavičně hoří, a když jaká vejroční slavnost jest, pálí se světlo více než ve 300 lampách. Také jest tu noc několik osob z nás pautníkuou od gardyana na rytířstvo pasováno: ti dua dobří lidé stavu rytířského, pan Jakub z Huntpis, který potom od Turkuou zastřelen jest, a pan Jan von Rechperg a jiní někteří z Nydrlantu. Neb každý [ 199]
z křestanuou každá ta sekta neb jednota má jednoho, dvd neb tři z svých kněží, kteří u kostele ustavičně z rok do roka jsou ve dne i u noci a tam světla pálí, své služby boží puosobí každé sekty kněží svým spůsobem a obyčejem na svém mís- tě. Neb Římané drží u témž kostele kaplu Matky Boží, Rekové kuor, armenští a indyánští křesťané mají svá místa okolo Bo- žího hrobu pod klenutím, jak jsem i napřed o tom psal, neb uždycky ve čtyřech, u pěti aneb nejdéle u šesti nedělích Turci odeurau dvéře kostela Božího hrobu a ty kněží a mnichy, kteří u kostele byli, uypustí ven a jiné tam upustí a těch opět za čtyři neb pět nedělí zauřených v kostele nechají. Neb u tom kostele Božího hrobu z křestanuou Římanuou jsau dva mniší z Hory Syon ustavičně a též z Rekuou dva neb tří kněží řečtí, tolikéž z armenských, jakobitských a indyanských křesťanuou z každé sekty jeden neb 2 kněží, ač ti kněží, kteří v kostele Bo- žího hrobu ustavičně bývají, se mění vždycky ve čtyřech neb u pěti nedělích; ti, kteří byli tam u kostele, jdau ven a jiné místo nich tam pustí, neb by bylo jedněm ustavičně těžko vždycky tam býti a tak z rok do roka se mění. Také když ty prunější Turci ven z kostela vypauštějí a jiné tam upauštějí, ti s sebau tehdáž naberau do kostela ušelikých potřeb, dříví, vína i jiného všeho, co jim potřebí; neb, jak jsem napřed o tom položil, jest při kostelu Božího hrobu zadu refec- torium, kuchyně, studnice a komuorky, kde oni své lozumenty a příbytky mají. Také jest ve dveřích kostelních díra, že se tau tam můž jim podávati maso, chléb i jiné věci, neb každá sekta z křestanův svým kněžím, kteří u kostele zauření jsau, jídla dodává a je stravau opatruje. A tak když ty kněží, kteří u kostele býti mají, Turci do kostela se všemi potřebami upustí, i zaurou je a tam jich nechají za několik neděl. Též věděti se má, že u tom kostele Božího hrobu z rok do roka ve dne i u noci víc než sto lamp ustavičně hoří, a když jaká vejroční slavnost jest, pálí se světlo více než ve 300 lampách. Také jest tu noc několik osob z nás pautníkuou od gardyana na rytířstvo pasováno: ti dua dobří lidé stavu rytířského, pan Jakub z Huntpis, který potom od Turkuou zastřelen jest, a pan Jan von Rechperg a jiní někteří z Nydrlantu. Neb každý [ 199]
Strana 200
gardyan jeruzalémský má moc sobě danau od předešlých papežuo, císařuo a králuo, že muože osoby k tomu hodné, které by z dalekých krajin k hrobu Božímu jej navštieviti a jiná místa suatá ohledati přijely, na rytíře pasovati a ten kaž- dý tak od gardyana v Jeruzalémě pasovdný rytíř po všem křestanstvu i všudy má za rytíře držán a jmín býti, všech pry- vilejí a svobod i jiného všeho, což rytíři náleží, užívati tak, jako by od samého císaře římského na rytířstvo pasován byl; neb na to gardyan a konuent Hory Syon, jak jsem pověděl, od pře- dešlých papežuo, císařuo a králuo znamenité obdarování mají, jak mi o tom pravili. A tak nejprvé ty osoby, které rytíři býti chtějí, otci gardya- noui se oznámí a na něm toho žádají, aby od něho podlé po- řádku starobylého řádně na rytířstvo pasovány byly. Tu gar- dyan na jedné každé osobě té pilně se vyptává, odkud jest, jakého stavu, jací rodičové jeho, co za živnost vede. A to pro- to činí, aby vyzvěděl, jest-li taková osoba toho hodna čili nic, neb z práva neměl by žádný z pautníkuou na rytířstvo paso- ván býti, než ten, který by od třetího kolena natus nobilis a urozený byl, a to že jest tak, svau přísahau zpravil. Ale ušak proto, by pak kdo i stavu rytířského nebyl, než sic ctně, šle- chetně on i předkové jeho že by se choudl, neb to přísahau musí zpraviti a stav rytířský tak, jak na rytíře náleží, vésti mohl, s každým tím dispensuje se od otce gardyana (neb toho moc má), že ho hodného činí toho, aby rytířem mohl býti. Při tom pasování pak takový se spuosob zachovává: Gardyan Hory Syon připraviv se u raucho mešné jde do Božího hrobu a tam unitř mši slauží při přítomnosti nás všech pautníkuou i těch osob, kteří rytíři mají býti. A když jest již po pozduiho- vání, tehdy ti, kteří pasováni býti mají, jeden po druhém uchá- zejí do Božího hrobu k gardyanovi a tu klekne. Nejprvé jestliže jest stavu rytířského, tehdy přisahá, že o tom dokonále ví, že otec jeho i děd byli nati nobiles, to jest rození zemané; pakli není stavu rytířského a od gardyana s nim dispensováno jest, tehdy přisahá, že o tom dokonále ví, že otec jeho i předkové jeho dobře a ctně jsou se chovdli, též i on až do té chuíle. Potom pak přisahá tyto artykule: pruní, že pokud jest živ, on proti [ 200]
gardyan jeruzalémský má moc sobě danau od předešlých papežuo, císařuo a králuo, že muože osoby k tomu hodné, které by z dalekých krajin k hrobu Božímu jej navštieviti a jiná místa suatá ohledati přijely, na rytíře pasovati a ten kaž- dý tak od gardyana v Jeruzalémě pasovdný rytíř po všem křestanstvu i všudy má za rytíře držán a jmín býti, všech pry- vilejí a svobod i jiného všeho, což rytíři náleží, užívati tak, jako by od samého císaře římského na rytířstvo pasován byl; neb na to gardyan a konuent Hory Syon, jak jsem pověděl, od pře- dešlých papežuo, císařuo a králuo znamenité obdarování mají, jak mi o tom pravili. A tak nejprvé ty osoby, které rytíři býti chtějí, otci gardya- noui se oznámí a na něm toho žádají, aby od něho podlé po- řádku starobylého řádně na rytířstvo pasovány byly. Tu gar- dyan na jedné každé osobě té pilně se vyptává, odkud jest, jakého stavu, jací rodičové jeho, co za živnost vede. A to pro- to činí, aby vyzvěděl, jest-li taková osoba toho hodna čili nic, neb z práva neměl by žádný z pautníkuou na rytířstvo paso- ván býti, než ten, který by od třetího kolena natus nobilis a urozený byl, a to že jest tak, svau přísahau zpravil. Ale ušak proto, by pak kdo i stavu rytířského nebyl, než sic ctně, šle- chetně on i předkové jeho že by se choudl, neb to přísahau musí zpraviti a stav rytířský tak, jak na rytíře náleží, vésti mohl, s každým tím dispensuje se od otce gardyana (neb toho moc má), že ho hodného činí toho, aby rytířem mohl býti. Při tom pasování pak takový se spuosob zachovává: Gardyan Hory Syon připraviv se u raucho mešné jde do Božího hrobu a tam unitř mši slauží při přítomnosti nás všech pautníkuou i těch osob, kteří rytíři mají býti. A když jest již po pozduiho- vání, tehdy ti, kteří pasováni býti mají, jeden po druhém uchá- zejí do Božího hrobu k gardyanovi a tu klekne. Nejprvé jestliže jest stavu rytířského, tehdy přisahá, že o tom dokonále ví, že otec jeho i děd byli nati nobiles, to jest rození zemané; pakli není stavu rytířského a od gardyana s nim dispensováno jest, tehdy přisahá, že o tom dokonále ví, že otec jeho i předkové jeho dobře a ctně jsou se chovdli, též i on až do té chuíle. Potom pak přisahá tyto artykule: pruní, že pokud jest živ, on proti [ 200]
Strana 201
svaté církui římské nic před se bráti a činiti nechce, než že jí chce pomáhati, ušelijak rozmnožovati, obhajovati a jí vždycky poslušenství zachovávati, a kdyby potřeba toho byla, pro ni i život suuoj vynaložiti, duchovních věcí sobě neosobovati, udou a sirotkuou neutiskati, nýbrž jich ušelijak ochraňovati o obhajovati. Druhú artykul přisahá, že žádným řemeslem ani obchodem nepoctivým, který by na rytíře nenáležel, nechce vůkol jíti, než že má na své důchody a platy (žádnému křivdy nečině) živ býti, tak jak na rytíře náleží. Třetí artykul přisahá, že chce kolikrátkoli by obecné tažení, a jak oni jmenují, gene- rale pasagium bylo proti pohanuom a nepřáteluom víry křes- tanské, sám osobně táhnauti aneb na místě svém jinau osobu vyslati na svuoj náklad. Pro tento artykul jsou prvé nejvíce na rytířstvo pasováni bývdli, aby pohanuom a nepřáteluom víry Krysta Pána takoví rytíři vědauc, že proto na rytířstvo paso- váni jsau, udatně a rytířsky odporovdli, je zahlazovali a víru Krysta Pána rozmáhali, ale těchto časuou hrubě z toho schází, neb z té příčiny jsau počátek vzali rodužští rytíři, rytíři svaté- ho Jána Jeruzalémského, rytíři, kteří slauli templarii, rytíři je- ruzalémští pautníci, křižovníci prusští a jiní, neb jindy před lety, když tažení bylo proti pohanuom Turkuom a nepřáteluom Krysta Pána, takoví rytíři sami na suuoj náklad s jiným táhli a tu svého rytířství rukau dokazouali ec. Čturtý artykul při- sahá, že chce všemu zlému zbraňovati, je tupiti a zahlazovati a ušecko dobré rozmáhati a je obraňovati, jako na ctného ry- tíře náleží. Tyto artykule říká mu gardyan latině a on po něm říká. Po- tom ustane a tu mu gardyan uloží řetěz zlatý na hrdlo, opáše ho pasem, baltheo militari, ustrčí mu prsten zlatý na prst, item zlaté ostruhy na nohy, naposledy dá mu meč u pošvě, potom dobytý do ruky, a ten každý klénot když mu dává, mluví k němu slova latině, proč mu jej dává a na jaké zna- mení tím spuosobem, jak když mistry neb doktory dělají. Po tom po všem sehna se položí na hrob Krysta Pána a gardyan vezme meč dobytý a tím ho pasuje, udeře ho jím třikrát přes plece. Potom přiklekne a přijímá od gardyana sacramentum, tělo Páně, pod jednau spuosobau. [ 201 ]
svaté církui římské nic před se bráti a činiti nechce, než že jí chce pomáhati, ušelijak rozmnožovati, obhajovati a jí vždycky poslušenství zachovávati, a kdyby potřeba toho byla, pro ni i život suuoj vynaložiti, duchovních věcí sobě neosobovati, udou a sirotkuou neutiskati, nýbrž jich ušelijak ochraňovati o obhajovati. Druhú artykul přisahá, že žádným řemeslem ani obchodem nepoctivým, který by na rytíře nenáležel, nechce vůkol jíti, než že má na své důchody a platy (žádnému křivdy nečině) živ býti, tak jak na rytíře náleží. Třetí artykul přisahá, že chce kolikrátkoli by obecné tažení, a jak oni jmenují, gene- rale pasagium bylo proti pohanuom a nepřáteluom víry křes- tanské, sám osobně táhnauti aneb na místě svém jinau osobu vyslati na svuoj náklad. Pro tento artykul jsou prvé nejvíce na rytířstvo pasováni bývdli, aby pohanuom a nepřáteluom víry Krysta Pána takoví rytíři vědauc, že proto na rytířstvo paso- váni jsau, udatně a rytířsky odporovdli, je zahlazovali a víru Krysta Pána rozmáhali, ale těchto časuou hrubě z toho schází, neb z té příčiny jsau počátek vzali rodužští rytíři, rytíři svaté- ho Jána Jeruzalémského, rytíři, kteří slauli templarii, rytíři je- ruzalémští pautníci, křižovníci prusští a jiní, neb jindy před lety, když tažení bylo proti pohanuom Turkuom a nepřáteluom Krysta Pána, takoví rytíři sami na suuoj náklad s jiným táhli a tu svého rytířství rukau dokazouali ec. Čturtý artykul při- sahá, že chce všemu zlému zbraňovati, je tupiti a zahlazovati a ušecko dobré rozmáhati a je obraňovati, jako na ctného ry- tíře náleží. Tyto artykule říká mu gardyan latině a on po něm říká. Po- tom ustane a tu mu gardyan uloží řetěz zlatý na hrdlo, opáše ho pasem, baltheo militari, ustrčí mu prsten zlatý na prst, item zlaté ostruhy na nohy, naposledy dá mu meč u pošvě, potom dobytý do ruky, a ten každý klénot když mu dává, mluví k němu slova latině, proč mu jej dává a na jaké zna- mení tím spuosobem, jak když mistry neb doktory dělají. Po tom po všem sehna se položí na hrob Krysta Pána a gardyan vezme meč dobytý a tím ho pasuje, udeře ho jím třikrát přes plece. Potom přiklekne a přijímá od gardyana sacramentum, tělo Páně, pod jednau spuosobau. [ 201 ]
Strana 202
Ty klénoty, totiž řetěz, pás, prsten, ostruhy, meč, gardyan po ušem zase od něho vezme, neb ty klénoty při konuentu se cho- vají pro tu potřebu. Než měl-li by kdo svuoj řetěz a prsten, toho muože také k tomu užívati. A když tak již jednoho pa- soudl a odbyl, ten vyšel ven a druhý tam šel a tak po pořád- ku, až ušickni pasováni byli. Za to pak pasování jedna každá ta osoba musí dáti gardyanovi a konuentu 11 cykynuo be- nátských, to jest co 11 zlatých uherských, a gardyan mu dá na to list na pargaméně s uisutau pečetí, o čemž potom zmínka bude. A tak jsme ostali u kostele u Božího hrobu ce- lau noc až do dne. O vyjití pautníkuov z kostela Božího hrobu, o kostele svatého Jakuba Velikého a o domu Ananyáše biskupa, kde nyní kostelík svatých anděluov řečený jest. KAPITOLA 50. pátek pak, to bylo 27. dne měsíce srpna ráno, zpívali jsme my ušickni pautníci a mniší s námi mši latině u kostele Božího hrobu nahlas, až se po ušem kostele rozlíhalo, a V u Božím hrobě se mše slaužila. A když již bylo po mši, přišli Turci a oteuřeli nám zeunitř dvéře kostelní a tak nás čtauc jednoho po druhém ven vy- pauštěli na plac před kostel. Odtud jsme šli dva a dud skrz město až nedaleko od brány Jordánské, kterau se chodí z měs- ta do kláštera Hory Syon; mohau býti od ní dvoje hony. A tu nás mniší uvedli do kostela dosti čistého, z kamene štukového staveného, nevelmi velikého, kterýžto drží a u něm jích služ- bu boží puosobí křestané armenští. V tom kostele nahoře pro- střed klenutí jest vížka vvzděná nahoru s prutováním, nevel- mi uysoká, a u stropu neb vrchu jejím jest okno okrúhlé hrubé a sklo u něm a tím jde světlo shuory doluo. [ 202 ]
Ty klénoty, totiž řetěz, pás, prsten, ostruhy, meč, gardyan po ušem zase od něho vezme, neb ty klénoty při konuentu se cho- vají pro tu potřebu. Než měl-li by kdo svuoj řetěz a prsten, toho muože také k tomu užívati. A když tak již jednoho pa- soudl a odbyl, ten vyšel ven a druhý tam šel a tak po pořád- ku, až ušickni pasováni byli. Za to pak pasování jedna každá ta osoba musí dáti gardyanovi a konuentu 11 cykynuo be- nátských, to jest co 11 zlatých uherských, a gardyan mu dá na to list na pargaméně s uisutau pečetí, o čemž potom zmínka bude. A tak jsme ostali u kostele u Božího hrobu ce- lau noc až do dne. O vyjití pautníkuov z kostela Božího hrobu, o kostele svatého Jakuba Velikého a o domu Ananyáše biskupa, kde nyní kostelík svatých anděluov řečený jest. KAPITOLA 50. pátek pak, to bylo 27. dne měsíce srpna ráno, zpívali jsme my ušickni pautníci a mniší s námi mši latině u kostele Božího hrobu nahlas, až se po ušem kostele rozlíhalo, a V u Božím hrobě se mše slaužila. A když již bylo po mši, přišli Turci a oteuřeli nám zeunitř dvéře kostelní a tak nás čtauc jednoho po druhém ven vy- pauštěli na plac před kostel. Odtud jsme šli dva a dud skrz město až nedaleko od brány Jordánské, kterau se chodí z měs- ta do kláštera Hory Syon; mohau býti od ní dvoje hony. A tu nás mniší uvedli do kostela dosti čistého, z kamene štukového staveného, nevelmi velikého, kterýžto drží a u něm jích služ- bu boží puosobí křestané armenští. V tom kostele nahoře pro- střed klenutí jest vížka vvzděná nahoru s prutováním, nevel- mi uysoká, a u stropu neb vrchu jejím jest okno okrúhlé hrubé a sklo u něm a tím jde světlo shuory doluo. [ 202 ]
Strana 203
Ten kostel slove suatého Jakuba Velikého, o kterým jsem na- před také zmínku učinil, když jsem vypisoval stavení nynějšího města Jeruzaléma. Do toho jsou dvéře proti západu, unitř u kos- tele na levé straně jest jakás kaplička a do ní dvéře, skrze ty když projdeš, musíš se uhnauti a jíti opět druhými dveřmi, které proti vejchodu; těmi se teprvá uchází do kaplice neveliké, kle- nuté nahoře okrauhle neb chocholatě, a ta jest malovaná unitř ušecka. V té při vejchodní straně zdi její stojí oltář kamenný. Ten okazuje nám gardgan pravil, že na tom místě stat byl suatý Jakub Veliký, kterého dal stíti onen Herodes král, jak o tom píše svatý Lukáš u Skutcích apoštolských ve 12. ka. Jsau sic do té kaplice hned z kostela druhé dvéře, dle ty na ten čas byly zadělané mřéží dřevěnnau, že jimi se tam nemohlo jíti. Tu pobyuše chuíli u tom kostele a ohledauše jej, i vedli nás mniší odtud nedaleko blíž k bráně Jordánské na jakýs duor- ček neb plácek obezděný zdí. Na tom stojí kostelík čtverhraný co nějaký duom, dosti veliký. Dvéře jsou do něho proti zápa- du; těmi když se vejde, jest unitř kostelík čistý klenutý a k ně- mu proti vejchodu připojený kuor. Tu s levé strany kuoru jest malá, dlauhá a auzká kaplice sotua sáhu zšíří, uysoká dosti, nahoře sklenutá na vdlní sklep. V té jest oltář při zdi její vej- chodní. Ten ukazuje nám gardyan pravil, že na tom místě, kde oltář stojí, dal jest onen služebník Krystu Pánu políček před biskupem Ananyášem řka: Tak-li odpovídáš biskupu?« a Pán mu odpověděl: »Jestliže jsem zle mluvil, svědectví vy- dej o zlém; jestli pak dobře, co mne tepeš?«, jak o tom píše sua- tý Ján evangelista u 18. ka. Neb tu prvé na tom místě, kde nyní ten kostelík stojí, byl duom Anangáše biskupa, do kterého Pán před něho přiveden byl; ten kostelík drží křestané armen- ští a sloue ad sanctos angelos, u suatých anděluo. Tuto toho také nemohu pominauti, abych o tom zmínky ne- učinil, že jsou někteří lidé, kteří tomu chtějí, že by ten služeb- ník, který Krystu Pánu políček dal, měl hned potom tu zka- meněti a u kámen se obrátiti a po dnešní den ještě tam na tom místě, kde to učinil, státi. I pravil jsem o tom gardyanovi a tázal jsem se ho, ví-li on o tom zkameněným obrazu co. A on mi odpověděl, že neví ani od předkuo svých bratří Hory [ 203]
Ten kostel slove suatého Jakuba Velikého, o kterým jsem na- před také zmínku učinil, když jsem vypisoval stavení nynějšího města Jeruzaléma. Do toho jsou dvéře proti západu, unitř u kos- tele na levé straně jest jakás kaplička a do ní dvéře, skrze ty když projdeš, musíš se uhnauti a jíti opět druhými dveřmi, které proti vejchodu; těmi se teprvá uchází do kaplice neveliké, kle- nuté nahoře okrauhle neb chocholatě, a ta jest malovaná unitř ušecka. V té při vejchodní straně zdi její stojí oltář kamenný. Ten okazuje nám gardgan pravil, že na tom místě stat byl suatý Jakub Veliký, kterého dal stíti onen Herodes král, jak o tom píše svatý Lukáš u Skutcích apoštolských ve 12. ka. Jsau sic do té kaplice hned z kostela druhé dvéře, dle ty na ten čas byly zadělané mřéží dřevěnnau, že jimi se tam nemohlo jíti. Tu pobyuše chuíli u tom kostele a ohledauše jej, i vedli nás mniší odtud nedaleko blíž k bráně Jordánské na jakýs duor- ček neb plácek obezděný zdí. Na tom stojí kostelík čtverhraný co nějaký duom, dosti veliký. Dvéře jsou do něho proti zápa- du; těmi když se vejde, jest unitř kostelík čistý klenutý a k ně- mu proti vejchodu připojený kuor. Tu s levé strany kuoru jest malá, dlauhá a auzká kaplice sotua sáhu zšíří, uysoká dosti, nahoře sklenutá na vdlní sklep. V té jest oltář při zdi její vej- chodní. Ten ukazuje nám gardyan pravil, že na tom místě, kde oltář stojí, dal jest onen služebník Krystu Pánu políček před biskupem Ananyášem řka: Tak-li odpovídáš biskupu?« a Pán mu odpověděl: »Jestliže jsem zle mluvil, svědectví vy- dej o zlém; jestli pak dobře, co mne tepeš?«, jak o tom píše sua- tý Ján evangelista u 18. ka. Neb tu prvé na tom místě, kde nyní ten kostelík stojí, byl duom Anangáše biskupa, do kterého Pán před něho přiveden byl; ten kostelík drží křestané armen- ští a sloue ad sanctos angelos, u suatých anděluo. Tuto toho také nemohu pominauti, abych o tom zmínky ne- učinil, že jsou někteří lidé, kteří tomu chtějí, že by ten služeb- ník, který Krystu Pánu políček dal, měl hned potom tu zka- meněti a u kámen se obrátiti a po dnešní den ještě tam na tom místě, kde to učinil, státi. I pravil jsem o tom gardyanovi a tázal jsem se ho, ví-li on o tom zkameněným obrazu co. A on mi odpověděl, že neví ani od předkuo svých bratří Hory [ 203]
Strana 204
Syon, aby o něm kdy co slejchal, že nepamatuje a také tu, kde se to stalo, toho obrazu na tento čas není. Ohledavše ten kostel a chuíli u něm pobyuše, i šli jsme z něho ven. Tu uně před ním skuoro u samé zdi jeho puolnoční stojí na tom plácku velmi starý olivový strom. Ten nám ukazuje gar- dyan pravil, že by ještě ten byl, který za Krista Pána tu stál, k kterému Židé byli Pána přivázali, když ho do domu Anná- šova přivedli, prvé než ho před biskupa postavili. O ten štěp s gardyanem jsem měl rozepři, neb jsem tomu místo nemohl dáti, by tak dlauho, puol druhého tisíce let a víc, štěp truati měl a zvlášť olivový (který skuoro takového přirození jest co urba), ale gardyan uždy to jistil pravě, že tak od svých před- kův za jisto o tom slejchal, že by ten měl býti, k kterému Pán přivázán byl ec. Z té ohrady jsme šli až zase do kláštera Hory Syon a tu obědvali a u klášteře ostali. O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon k Jordánu a o témž potoku neb řece Jordánu. KAPITOLA 51. Nen den po večeři asi puol hodiny před západem slůnce vyšli jsme my pautníci, kteří jsme k Jordánu chtěli jeti, ven před klášter Hory Syon (neb ne ušickni pautníci — k Jordánu jeli, někteří doma zuostali na Huoře Syon pro ne- bezpečnost té cesty). A tu na nás s osly čekali sedláci, též tu na nás čekalo 15 rejtharuo Turkuou na koních, vyslaných od pána neb uládaře jeruzalémského, aby nás vyprovodili; bylo také tu několik řeckých křestanuou, kteří též s námi k Jordá- nu jeli. A tak usedavše na osly, i jelo nás 49 pautníkuou doluo s Hory Syon až k Betaní; Betanya leží od města Jeruzaléma vzdálí muož býti malé míle české. V Betaní zastavili jsme se o Turci rejthaři, kteří nás vyprovázeli, ssedali s koní a tu ostali a spali, neb se již noc byla přiblížila, a my pautníci jeli jsme [204]
Syon, aby o něm kdy co slejchal, že nepamatuje a také tu, kde se to stalo, toho obrazu na tento čas není. Ohledavše ten kostel a chuíli u něm pobyuše, i šli jsme z něho ven. Tu uně před ním skuoro u samé zdi jeho puolnoční stojí na tom plácku velmi starý olivový strom. Ten nám ukazuje gar- dyan pravil, že by ještě ten byl, který za Krista Pána tu stál, k kterému Židé byli Pána přivázali, když ho do domu Anná- šova přivedli, prvé než ho před biskupa postavili. O ten štěp s gardyanem jsem měl rozepři, neb jsem tomu místo nemohl dáti, by tak dlauho, puol druhého tisíce let a víc, štěp truati měl a zvlášť olivový (který skuoro takového přirození jest co urba), ale gardyan uždy to jistil pravě, že tak od svých před- kův za jisto o tom slejchal, že by ten měl býti, k kterému Pán přivázán byl ec. Z té ohrady jsme šli až zase do kláštera Hory Syon a tu obědvali a u klášteře ostali. O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon k Jordánu a o témž potoku neb řece Jordánu. KAPITOLA 51. Nen den po večeři asi puol hodiny před západem slůnce vyšli jsme my pautníci, kteří jsme k Jordánu chtěli jeti, ven před klášter Hory Syon (neb ne ušickni pautníci — k Jordánu jeli, někteří doma zuostali na Huoře Syon pro ne- bezpečnost té cesty). A tu na nás s osly čekali sedláci, též tu na nás čekalo 15 rejtharuo Turkuou na koních, vyslaných od pána neb uládaře jeruzalémského, aby nás vyprovodili; bylo také tu několik řeckých křestanuou, kteří též s námi k Jordá- nu jeli. A tak usedavše na osly, i jelo nás 49 pautníkuou doluo s Hory Syon až k Betaní; Betanya leží od města Jeruzaléma vzdálí muož býti malé míle české. V Betaní zastavili jsme se o Turci rejthaři, kteří nás vyprovázeli, ssedali s koní a tu ostali a spali, neb se již noc byla přiblížila, a my pautníci jeli jsme [204]
Strana 205
od nich drobet dál za Betaní, co by mohl z ručnice dostřeliti, k jakés vinici. Před tau ssedauše s osluo též jsme se položili a spali tak na zemi asi tři hodiny. Potom zbudili nás zase rejt- haři Turci a my usedavše na osly jeli jsme tu celau noc hru- bými horami a vrchy vysokými zlau cestau a Turci rejthaři před námi a někteří za námi, též i při nás šli sedláci, na čích jsme oslích jeli, s luky a šipkami. A tak jsme přijeli k místu, kde bylo Jerycho, a ještě bylo hrubě tma. Odtud sme jeli až k Jor- dánu řece; k Jordánu jsme přijeli a slůnce rovně vycházelo z hor Arabských. 28. dne pak měsíce srpna, to bylo u sobotu ráno, když sluonce vycházelo, přijeli jsme k Jordánu, a tu od potoka co by mohl asi kamenem dohoditi, ssedavše s osluo i šli jsme k němu a Turci rejthaři též ssedauše s koní šli s námi. Jordán jest řeka aneb potok dosti veliký, zšíří na tom místě, kde jsme my u ně- ho byli, jest na 10 i na 12 kroků, hluboký tak, že u něm upro- střed člověka nestatčí, a teče dosti prudce; než voda u něm není čistá, ale kalná, hlinovatá, skuoro té barvy jako jest Tý- ber řeka u Římě, neb tu země dno i břehy ušecko hlína jest. Jordán teče od puolnoci proti poledni a tu nedaleko od toho místa, kde jsme my u něho byli, muož býti dobré čturt míle české na poledne, upadá potom do Moře mrtvého. Rozuměti, že Jordán svými časy z jara, když se rozvodňuje, veliký bývá a na několik honuo šíří se, rozlívá a rozvodňuje, neb znáti po zemi té hlinovaté, pokud se rozlil; neb jest co nějaké bahno vyschlé, všecko zpukané a skuěkalé od horka, takže někde rozpuklina a rozsedlina u zemi na čtyři neb pět prstuou i na malau píd jest. Okolo potoka s obau strán na břehu roste mnoho rozličného nevelikého, neuysokého dříví dosti široce a hustě a jest tu u Jordána paušť. Když jsme u potoka stáli a naň se dívdli, Turci rejthaři nás pobízeli a rozuměti nám dali, abychom se kaupali, a tak nás drahně pautníkův i někteří řečtí křestané, kteří s námi z Je- ruzaléma přijeli, sulékli jsme se do naha a do potoka Jordána jsme vešli. Ti řečtí křestané, jak do vody ustaupili, tak každý se třikrát potopil ve jméno svaté Trojice, až mu se voda nad hlavdu srazila. To my vidauce od nich, tolikéž sme se poto- [ 205
od nich drobet dál za Betaní, co by mohl z ručnice dostřeliti, k jakés vinici. Před tau ssedauše s osluo též jsme se položili a spali tak na zemi asi tři hodiny. Potom zbudili nás zase rejt- haři Turci a my usedavše na osly jeli jsme tu celau noc hru- bými horami a vrchy vysokými zlau cestau a Turci rejthaři před námi a někteří za námi, též i při nás šli sedláci, na čích jsme oslích jeli, s luky a šipkami. A tak jsme přijeli k místu, kde bylo Jerycho, a ještě bylo hrubě tma. Odtud sme jeli až k Jor- dánu řece; k Jordánu jsme přijeli a slůnce rovně vycházelo z hor Arabských. 28. dne pak měsíce srpna, to bylo u sobotu ráno, když sluonce vycházelo, přijeli jsme k Jordánu, a tu od potoka co by mohl asi kamenem dohoditi, ssedavše s osluo i šli jsme k němu a Turci rejthaři též ssedauše s koní šli s námi. Jordán jest řeka aneb potok dosti veliký, zšíří na tom místě, kde jsme my u ně- ho byli, jest na 10 i na 12 kroků, hluboký tak, že u něm upro- střed člověka nestatčí, a teče dosti prudce; než voda u něm není čistá, ale kalná, hlinovatá, skuoro té barvy jako jest Tý- ber řeka u Římě, neb tu země dno i břehy ušecko hlína jest. Jordán teče od puolnoci proti poledni a tu nedaleko od toho místa, kde jsme my u něho byli, muož býti dobré čturt míle české na poledne, upadá potom do Moře mrtvého. Rozuměti, že Jordán svými časy z jara, když se rozvodňuje, veliký bývá a na několik honuo šíří se, rozlívá a rozvodňuje, neb znáti po zemi té hlinovaté, pokud se rozlil; neb jest co nějaké bahno vyschlé, všecko zpukané a skuěkalé od horka, takže někde rozpuklina a rozsedlina u zemi na čtyři neb pět prstuou i na malau píd jest. Okolo potoka s obau strán na břehu roste mnoho rozličného nevelikého, neuysokého dříví dosti široce a hustě a jest tu u Jordána paušť. Když jsme u potoka stáli a naň se dívdli, Turci rejthaři nás pobízeli a rozuměti nám dali, abychom se kaupali, a tak nás drahně pautníkův i někteří řečtí křestané, kteří s námi z Je- ruzaléma přijeli, sulékli jsme se do naha a do potoka Jordána jsme vešli. Ti řečtí křestané, jak do vody ustaupili, tak každý se třikrát potopil ve jméno svaté Trojice, až mu se voda nad hlavdu srazila. To my vidauce od nich, tolikéž sme se poto- [ 205
Strana 206
povdli, a byla tehdáž voda studená. Pokoštoval jsem se, mohl- li bych jej přebřesti, ale uprostřed mne stačiti nemohlo, než musel jsem splovati. A tak dobrau chuíli jsme se tu kaupali a Turci na břehu stojíc nám se dívali, potom uyšli jsme zase z vody a oblékli se v náše šaty i šli jsme k naším osluom. Pra- vili nám mniší Hory Syon, kteří s námi byli, že na tom místě, kde jsme se kaupali, pokřtěn jest byl Krystus Pán v Jordáně od suatého Jána Křtitele a tu též že hlas slyšán s nebe od Boha Otce: »Totoť jest syn muoj milý, v něm mi se dobře za- líbilo«; kdež i Duch suatý sstupujíci vidín byl u spuosobě ho- lubičky, jak o tom píše suatý Matauš evangelista v ka. 3. O Jordánu máš u Písmích suatých zmínku na několiko místech; neb v Starém Zákoně u knihách Jozue v ka. 3 vypisuje se, kte- rak Jozue s archau Páně a lidem izrahelským suchými nohami přešli přes potok Jordán. Též u knihách Králouských 4 u ka. 11 psáno stojí o Eliášovi, jak pláštěm rozdělil vodu potoka Jordána. V týchž knihách Králouských u ka. 6 čte se, kterak ona sekera v Jordáně splovdla proti přirození železa k rozká- zání Elizea proroka, která byla do Jordánu upadla onomu, který dříví sekal. V Novém také Zákoně na několika místech o něm psáno najdeš. Za Jordánem na vejchod sluonce hned se počínají hrubé hory a urchy velmi uysoké a slouau Montes Ardbide Petreae, hory Arabské, nebo Jordán řeka dělí Arabiam a Palestina vel a Judaea, Arabskau zemi od Židovské. y S — [206]
povdli, a byla tehdáž voda studená. Pokoštoval jsem se, mohl- li bych jej přebřesti, ale uprostřed mne stačiti nemohlo, než musel jsem splovati. A tak dobrau chuíli jsme se tu kaupali a Turci na břehu stojíc nám se dívali, potom uyšli jsme zase z vody a oblékli se v náše šaty i šli jsme k naším osluom. Pra- vili nám mniší Hory Syon, kteří s námi byli, že na tom místě, kde jsme se kaupali, pokřtěn jest byl Krystus Pán v Jordáně od suatého Jána Křtitele a tu též že hlas slyšán s nebe od Boha Otce: »Totoť jest syn muoj milý, v něm mi se dobře za- líbilo«; kdež i Duch suatý sstupujíci vidín byl u spuosobě ho- lubičky, jak o tom píše suatý Matauš evangelista v ka. 3. O Jordánu máš u Písmích suatých zmínku na několiko místech; neb v Starém Zákoně u knihách Jozue v ka. 3 vypisuje se, kte- rak Jozue s archau Páně a lidem izrahelským suchými nohami přešli přes potok Jordán. Též u knihách Králouských 4 u ka. 11 psáno stojí o Eliášovi, jak pláštěm rozdělil vodu potoka Jordána. V týchž knihách Králouských u ka. 6 čte se, kterak ona sekera v Jordáně splovdla proti přirození železa k rozká- zání Elizea proroka, která byla do Jordánu upadla onomu, který dříví sekal. V Novém také Zákoně na několika místech o něm psáno najdeš. Za Jordánem na vejchod sluonce hned se počínají hrubé hory a urchy velmi uysoké a slouau Montes Ardbide Petreae, hory Arabské, nebo Jordán řeka dělí Arabiam a Palestina vel a Judaea, Arabskau zemi od Židovské. y S — [206]
Strana 207
O moři Mrtvém, Jerychu a studénce Elizeově. KAPITOLA 52. tak usedauše zase na osly i jeli jsme nazpátek stranau proti západu zas k Jerychu od Jordána okolo čturt míle A české a tu jsme přijeli k moři Mrtvému, tomu jezeru, kde se Sodoma a Gomora propadla; tu postávše dobrú chuíli tak na oslích, hleděli a dívali jsme se na ně, odtud jsme jeli preč od něho k Jerychu. Tuto se musím drobet uytrhnauti a napsa- ti nětco o tom Mrtvém moři. I věděti se má, že jest tu mezi ho- rami Arabskými a Palestynskými neb Židovskými audolé hru- bé za několik mil uzdálí, u tom audolí jest jezero veliké, na šíř tu u Jerycha muož býti na dvě míle české i víc, než na dýl jest několik mil, že mu konce neviděti, neb se táhne od puolnoci na poledne mezi horami dlauze. To audolí někdy slaulo Vallis illustris, audolí jasné, u kterémžto byla jsau za času Abra- hama a Lota ona města Sodoma a Gomora, na kteréž potom Pán Buoh ušemohúcí pro veliké hříchy jich dopustiti jest rá- čil, že sou se propadla, jak o tom čtem u 1. Mojžíšových u ka. 19. Na tento čas není tu než jezero hrubé a voda barvy moř- ské a modré. O tom jezeře někteří divně rozprávějí a píší, že člověk ani žádné houado ani co živého se u něm potopí a uto- piti nemuože, než že ta voda všecko snáší a potopiti se tomu nedá; aby pak člověk i tam vešel, že hlaub jíti nemuože než po paždí a voda ho hned znese. Praví též, by největší vítr byl, že se ta voda nic nehejbe ani jaké ulny činí jako jiné je- zero neb moře, než stojí tak nepohnutedlné, a protož moře Mrtvé slove, že se nehejbe a u něm nic živého není. Když jsme my u něho byli, bylo ticho a žádného větru nebylo a ono tehdáž pokojné stálo. Píše Luduicus, patricius Romanus, u své peregrynací u knihách 1 v ka. 10, že by ještě viděti a znáti mělo býti nějaké ostatky těch dudu měst Sodomy a Go- mory. To jest-li tak, co o tom Mrtvém moři rozprávějí a píší, [207]
O moři Mrtvém, Jerychu a studénce Elizeově. KAPITOLA 52. tak usedauše zase na osly i jeli jsme nazpátek stranau proti západu zas k Jerychu od Jordána okolo čturt míle A české a tu jsme přijeli k moři Mrtvému, tomu jezeru, kde se Sodoma a Gomora propadla; tu postávše dobrú chuíli tak na oslích, hleděli a dívali jsme se na ně, odtud jsme jeli preč od něho k Jerychu. Tuto se musím drobet uytrhnauti a napsa- ti nětco o tom Mrtvém moři. I věděti se má, že jest tu mezi ho- rami Arabskými a Palestynskými neb Židovskými audolé hru- bé za několik mil uzdálí, u tom audolí jest jezero veliké, na šíř tu u Jerycha muož býti na dvě míle české i víc, než na dýl jest několik mil, že mu konce neviděti, neb se táhne od puolnoci na poledne mezi horami dlauze. To audolí někdy slaulo Vallis illustris, audolí jasné, u kterémžto byla jsau za času Abra- hama a Lota ona města Sodoma a Gomora, na kteréž potom Pán Buoh ušemohúcí pro veliké hříchy jich dopustiti jest rá- čil, že sou se propadla, jak o tom čtem u 1. Mojžíšových u ka. 19. Na tento čas není tu než jezero hrubé a voda barvy moř- ské a modré. O tom jezeře někteří divně rozprávějí a píší, že člověk ani žádné houado ani co živého se u něm potopí a uto- piti nemuože, než že ta voda všecko snáší a potopiti se tomu nedá; aby pak člověk i tam vešel, že hlaub jíti nemuože než po paždí a voda ho hned znese. Praví též, by největší vítr byl, že se ta voda nic nehejbe ani jaké ulny činí jako jiné je- zero neb moře, než stojí tak nepohnutedlné, a protož moře Mrtvé slove, že se nehejbe a u něm nic živého není. Když jsme my u něho byli, bylo ticho a žádného větru nebylo a ono tehdáž pokojné stálo. Píše Luduicus, patricius Romanus, u své peregrynací u knihách 1 v ka. 10, že by ještě viděti a znáti mělo býti nějaké ostatky těch dudu měst Sodomy a Go- mory. To jest-li tak, co o tom Mrtvém moři rozprávějí a píší, [207]
Strana 208
já nevím, než my jsme tu níc jíného nevíděli než vodu stoja- tau co jiné moře nebo zátoku. Než to dobře vím, že nad tím jezerem uždycky jest mha, co by se z něho kauřilo, neb tu mhu uídal jsem s Huory Syon z kláštera každého dne, jak z toho audolí vychází a nahoru se táhne. Tuto by se též někdo mohl optati, viděli-li sme ten solný slaup, u který se obrátila byla ona Lotova žena, když se ohlédla, jak o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u nahoře jmenované kapitole. Tázal jsem se na ten solný slaup pilně mnichuou Ho- ry Syon, kteří s námi byli, i nic mi o něm jiného neuměli po- věděti než že od Saracenů a obyuateluo, kteří tu nedaleko od Mrtvého moře bydlejí, jsou slejchali, že ho již není; což jest po- dobné, neb nerozumím, by mohl solný slaup skůro čtyři tisíce let truati, an kdyby z mramoru byl, vítr a déšť u tom času by jej snědl. Jiní někteří píší, že jej Mrtvé moře nyní zatopilo. A tak když jsme od Mrtvého moře jeli zase k Jerychu, jeli jsme mimo jakýs zbořený kostel, majíc jej na levé ruce. Leží na uršku, a jak znáti, byl někdy čistý kostel, stavený z štukového kamene, ale nyní ho mnoho pobořeno; jen stojí ještě toliko nětco zdí, ostatek rum a kamení. Ten ukazouali nám mniší a pravili, že slove kostel svatého Jána Křtitele a na tom uršku a místě, kde stojí, že učíval a kázával pokání suatý Ján Křtitel a tu též jsau k němu vyslali Židé z Jeruzaléma kněží a levity, aby se ho otázali, kdo jest, jak o tom čtem u čtení suatého Jána evangelisty v ka. 1. Ten kostel leží nedaleko od Mrtvého moře, maje je na polední stranu, od Jordánu muož býti na malé čtvrt míle české. Odtud jeli jsme rouninau na dobré puol míle i více až k tomu místu, kde někdy bylo Jerycho; od potoku Jordánu až do Je- rycho počítá se míle česká. Těchto časuou na tom místě, kde někdy bylo a stálo ono pevné město Jerycho, které od Jozue o lidu izrahelského dobyto a zkaženo, neb když je lid izrahelský nesauc archu Páně obešel sedmkrát, zdi jeho jsou padly, jak o tom čtem u Starém Zákoně u knihách Jozue u ka. 6. Na tento čas tu nic není než rumu mnoho a sotua znáti, že tu stavení a město bylo, neb není tu než 5 neb 6 chalaupek velmi cha- trných, u kterých Arábi sedláci bydlejí. Krom ještě stojí jakás [208]
já nevím, než my jsme tu níc jíného nevíděli než vodu stoja- tau co jiné moře nebo zátoku. Než to dobře vím, že nad tím jezerem uždycky jest mha, co by se z něho kauřilo, neb tu mhu uídal jsem s Huory Syon z kláštera každého dne, jak z toho audolí vychází a nahoru se táhne. Tuto by se též někdo mohl optati, viděli-li sme ten solný slaup, u který se obrátila byla ona Lotova žena, když se ohlédla, jak o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u nahoře jmenované kapitole. Tázal jsem se na ten solný slaup pilně mnichuou Ho- ry Syon, kteří s námi byli, i nic mi o něm jiného neuměli po- věděti než že od Saracenů a obyuateluo, kteří tu nedaleko od Mrtvého moře bydlejí, jsou slejchali, že ho již není; což jest po- dobné, neb nerozumím, by mohl solný slaup skůro čtyři tisíce let truati, an kdyby z mramoru byl, vítr a déšť u tom času by jej snědl. Jiní někteří píší, že jej Mrtvé moře nyní zatopilo. A tak když jsme od Mrtvého moře jeli zase k Jerychu, jeli jsme mimo jakýs zbořený kostel, majíc jej na levé ruce. Leží na uršku, a jak znáti, byl někdy čistý kostel, stavený z štukového kamene, ale nyní ho mnoho pobořeno; jen stojí ještě toliko nětco zdí, ostatek rum a kamení. Ten ukazouali nám mniší a pravili, že slove kostel svatého Jána Křtitele a na tom uršku a místě, kde stojí, že učíval a kázával pokání suatý Ján Křtitel a tu též jsau k němu vyslali Židé z Jeruzaléma kněží a levity, aby se ho otázali, kdo jest, jak o tom čtem u čtení suatého Jána evangelisty v ka. 1. Ten kostel leží nedaleko od Mrtvého moře, maje je na polední stranu, od Jordánu muož býti na malé čtvrt míle české. Odtud jeli jsme rouninau na dobré puol míle i více až k tomu místu, kde někdy bylo Jerycho; od potoku Jordánu až do Je- rycho počítá se míle česká. Těchto časuou na tom místě, kde někdy bylo a stálo ono pevné město Jerycho, které od Jozue o lidu izrahelského dobyto a zkaženo, neb když je lid izrahelský nesauc archu Páně obešel sedmkrát, zdi jeho jsou padly, jak o tom čtem u Starém Zákoně u knihách Jozue u ka. 6. Na tento čas tu nic není než rumu mnoho a sotua znáti, že tu stavení a město bylo, neb není tu než 5 neb 6 chalaupek velmi cha- trných, u kterých Arábi sedláci bydlejí. Krom ještě stojí jakás [208]
Strana 209
kaplice neb kostelík dosti veliký, čtverhraný, ale toho mnoho od vrchu pobořeného, ostatek ho ještě drahně ostalo, zdi dosti uysoké se všech strán. Ten okazovali nám bratří Hory Syon a pravili, že by na tom místě měl státi, kde prvé za Krysta Páno byl duom onoho Zachea, knížete zjevných hříšníkuou, který ulezl na dřevo planého fíku (neb postavy malé byl), aby mohl viděti Pána Ježíše, kteréhož Pán uhlédau jemu sstaupiti doluo kázal a do domu jeho ujíti a u něm ostati ráčil, jak o tom psá- no stojí u suatého Lukáše u ka. 19. Též nám mniší pravili, že by jej měla byla dáti stavěti svatá Helena. Leží ten kostelík na levé ruce, jdauc od Jordánu skrz Jerycho k Jeruzalému, a jest tu všudy rovnina čistá okolo, neb město Jerycho někdy leželo právě u rovni. Z Jerycho jsme jeli proti západu zase k Jeruzalému a tu od něho, co by mohl z luku dostřeliti, přijeli jsme k jakés veliké a čisté zahradě, opletené plotem, u které roste rozličné ovotce: grana- tové jablka, cytryny, pomorančí, lymauny, fíky a jiné. Před tau zahradau Turci rejthaři, kteří nás vyprovázeli, ssedali s koní a šli do ní a tu odpočívali, neb se již k polední přibližovalo a horko počínalo býti, ale my pautníci jeli jsme ještě dál od té zahrady na čtuery i patery hony rouninau a polmi mimo mno- ho olivového stromoví a trní, které tu roste, až jsme přijeli k ja- kés studénce, k hrubému fíkovému stromu, který při ní stojí a ssedavše s osluou, i odpočívali jsme pod ním a jiným olivo- vým štěpí u jich stínu a tu pojedl každý, kdo co měl, neb nám byli mniší dali, než jsme z kláštera Hory Syon vyjeli, každému po pecníku chleba a po dvdu vejcích turdě vařených, ty se nám tu dobře hodily. Též přinesl nám jakýs sedlák Aráb na oslu ve duau koších vína u hrozních a angurý, které tu prodával, a my od něho kupovali a jedli a vodu z studénky pili. Studénka ta, u které jsme odpočívali, jest dosti veliká co malý rybníček, neb tu z země jde silný pramen, takže dosti hrubý a čistý potuoček od ní teče k té zahradě, o které jsem napřed zmínku učinil, a potom odtud dále, až naposledy upadá do Mrtuého moře. Roste též okolo toho potuočku a studénky mno- ho dříví a olivoví. Při samé té studénce stojí štěp velmi veliký, široký a hustý fíkový, pod kterým jsme odpočívali. Tu studén- [ 209 ]
kaplice neb kostelík dosti veliký, čtverhraný, ale toho mnoho od vrchu pobořeného, ostatek ho ještě drahně ostalo, zdi dosti uysoké se všech strán. Ten okazovali nám bratří Hory Syon a pravili, že by na tom místě měl státi, kde prvé za Krysta Páno byl duom onoho Zachea, knížete zjevných hříšníkuou, který ulezl na dřevo planého fíku (neb postavy malé byl), aby mohl viděti Pána Ježíše, kteréhož Pán uhlédau jemu sstaupiti doluo kázal a do domu jeho ujíti a u něm ostati ráčil, jak o tom psá- no stojí u suatého Lukáše u ka. 19. Též nám mniší pravili, že by jej měla byla dáti stavěti svatá Helena. Leží ten kostelík na levé ruce, jdauc od Jordánu skrz Jerycho k Jeruzalému, a jest tu všudy rovnina čistá okolo, neb město Jerycho někdy leželo právě u rovni. Z Jerycho jsme jeli proti západu zase k Jeruzalému a tu od něho, co by mohl z luku dostřeliti, přijeli jsme k jakés veliké a čisté zahradě, opletené plotem, u které roste rozličné ovotce: grana- tové jablka, cytryny, pomorančí, lymauny, fíky a jiné. Před tau zahradau Turci rejthaři, kteří nás vyprovázeli, ssedali s koní a šli do ní a tu odpočívali, neb se již k polední přibližovalo a horko počínalo býti, ale my pautníci jeli jsme ještě dál od té zahrady na čtuery i patery hony rouninau a polmi mimo mno- ho olivového stromoví a trní, které tu roste, až jsme přijeli k ja- kés studénce, k hrubému fíkovému stromu, který při ní stojí a ssedavše s osluou, i odpočívali jsme pod ním a jiným olivo- vým štěpí u jich stínu a tu pojedl každý, kdo co měl, neb nám byli mniší dali, než jsme z kláštera Hory Syon vyjeli, každému po pecníku chleba a po dvdu vejcích turdě vařených, ty se nám tu dobře hodily. Též přinesl nám jakýs sedlák Aráb na oslu ve duau koších vína u hrozních a angurý, které tu prodával, a my od něho kupovali a jedli a vodu z studénky pili. Studénka ta, u které jsme odpočívali, jest dosti veliká co malý rybníček, neb tu z země jde silný pramen, takže dosti hrubý a čistý potuoček od ní teče k té zahradě, o které jsem napřed zmínku učinil, a potom odtud dále, až naposledy upadá do Mrtuého moře. Roste též okolo toho potuočku a studénky mno- ho dříví a olivoví. Při samé té studénce stojí štěp velmi veliký, široký a hustý fíkový, pod kterým jsme odpočívali. Tu studén- [ 209 ]
Strana 210
ku okazujíc nám mniší Hory Syon pravili, že by slaula fons Helisei, studénka Elizeoua, u které byla prvé voda zlá a neuži- tečná, takže ani k pití nehodila se, kdež potom Elizeus prorok tu zlost a hořkost té vody proměnil jest u čistau, zdravau a dobrau vodu, dobrořeče jí a ustaviu do ní nádobu novau, plnau soli, jak o tom čteme v knihách Královských 4 v ka. 2. Od té studénky co by moh z ručnice dostřeliti, na polední stranu stojí stavení samo o sobě, klenutí jakés a prampauchy na slaupích, a jak znáti, byl někdy nějaký kostelík neb kaplice, ještě toho drahně stojí, ostatek pobořeno. To nám okazovali mniší a pravili, že tu, kde to zbořené stavení jest, uzdravil Krystus Pán onoho slepého, který sedě při cestě a žebře, když zvěděl, že Pán Ježíš má tudy jíti, volal hlasem řka: Ježíši, sy- nu Daviduo, smiluoj se nade mnau!«, kterého Pán před se při- vesti rozkázal a zrak jemu navrátiti a jeho uzdraviti ráčil, jak o tom píše svatý Lukáš euangelista u osmnácté kapitole. O vrchu neb huoře řečené Quarantana, kde se Krystus Pán postiti ráčil čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. KAPITOLA 53. a západ sluonce od té studénky na dobré čturt míle čes- ké jest urch hrubý, příkrý a vysoký a (jak tomu někte- ří chtějí, že většího vrchu není in Palestina, totiž u zemi Svaté) kterému říkají Mons Quarantana. Ten nám ukazovali mniší Hory Syon a pravili, že by tu u toho vrchu na té paušti Krystus Pán se postil 40 dní a 40 nocí, kdež pokušitel k němu přistaupil a pokaušeje jeho řekl: »Jsi-li syn Boží, rci, at kamení toto chleby jsau«, jakž o tom píše suatý Matauš u svém čtení u ka. 4. Také jest dábel Pána uvedl na tu huoru a tu okazo- val jemu všecka království světa a slávu jich, kdež i od něho odstaupil a andělé přišedše posluhovali jemu, jakž o tom píše týž suatý Matauš u nahoře dotčené ka. [ 210]
ku okazujíc nám mniší Hory Syon pravili, že by slaula fons Helisei, studénka Elizeoua, u které byla prvé voda zlá a neuži- tečná, takže ani k pití nehodila se, kdež potom Elizeus prorok tu zlost a hořkost té vody proměnil jest u čistau, zdravau a dobrau vodu, dobrořeče jí a ustaviu do ní nádobu novau, plnau soli, jak o tom čteme v knihách Královských 4 v ka. 2. Od té studénky co by moh z ručnice dostřeliti, na polední stranu stojí stavení samo o sobě, klenutí jakés a prampauchy na slaupích, a jak znáti, byl někdy nějaký kostelík neb kaplice, ještě toho drahně stojí, ostatek pobořeno. To nám okazovali mniší a pravili, že tu, kde to zbořené stavení jest, uzdravil Krystus Pán onoho slepého, který sedě při cestě a žebře, když zvěděl, že Pán Ježíš má tudy jíti, volal hlasem řka: Ježíši, sy- nu Daviduo, smiluoj se nade mnau!«, kterého Pán před se při- vesti rozkázal a zrak jemu navrátiti a jeho uzdraviti ráčil, jak o tom píše svatý Lukáš euangelista u osmnácté kapitole. O vrchu neb huoře řečené Quarantana, kde se Krystus Pán postiti ráčil čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. KAPITOLA 53. a západ sluonce od té studénky na dobré čturt míle čes- ké jest urch hrubý, příkrý a vysoký a (jak tomu někte- ří chtějí, že většího vrchu není in Palestina, totiž u zemi Svaté) kterému říkají Mons Quarantana. Ten nám ukazovali mniší Hory Syon a pravili, že by tu u toho vrchu na té paušti Krystus Pán se postil 40 dní a 40 nocí, kdež pokušitel k němu přistaupil a pokaušeje jeho řekl: »Jsi-li syn Boží, rci, at kamení toto chleby jsau«, jakž o tom píše suatý Matauš u svém čtení u ka. 4. Také jest dábel Pána uvedl na tu huoru a tu okazo- val jemu všecka království světa a slávu jich, kdež i od něho odstaupil a andělé přišedše posluhovali jemu, jakž o tom píše týž suatý Matauš u nahoře dotčené ka. [ 210]
Strana 211
Na tom místě, kde se to stalo, nahoře na urchu jest malá kap- lička neb církvička ustavená. Také u polovici toho vrchu jest jakýs domek neveliký, díl ho u skále uytesáno, díl zděného a staveného kamenem. Ten nám mniší okazovali a pravili, že u něm svatý Jeroným (když z Říma do země Suaté přišel) drahný čas pokání činil a odtud teprvá do Betléma šel a tam u klášteře bydlel až do smrti, jak o tom čtem in Vitis sancto- rum, in vita divi Ieronymi. Ten urch jest proti vejchodu uše- cken holý a neroste na něm žádného dříví ani nic. A tak odpočinuuše dobrau chuíli u té studénky nás 17 paut- níkuou a 2 mniší s námi (jiní tu ostali) šli jsme od té studén- ky, jsauce toho aumyslu jíti na ten urch nahoru, a tu nejprvé přes jakýs neveliký uršek jsme šli, potom rovninou pauští, neb tu nic neroste než místy olivové štěpy stojí až pod urch. A tu jsme počali jíti nahoru na vrch a jde se naň velmi pří- krau, zlau a kamenitau stezkau, a tu hned někteří z naších touaryšuou počavše jíti nahoru naurátili se zase nazpátek k studénce, neb bylo velmi veliké horko zmíry a k poledni se přibližovdlo, ale my s velikau prácí a s častým odpočívaním šli jsme vždy nahoru, až jsme přišli víc drobet než do polu urchu do jakés jeskyně, tu jsme u ní odpočívali. Odtud jsme počali vejš jíti velmi zlau a hrubě příkrau stezkau, ale mně bylo již těžko a tak jsem se zase nazpátek navrátil doluou. Moji tovaryší šli předse, ač ušickni právě nahoru na vrch k té kaplici nedošli, než jich toliko pět, ti dua mniší a tří pautníci. S toho urchu čistě viděti položení Jordánu, neb jest tu rounina a pustotina veliká velmi, která se táhne od Mrtvého moře na- horu podlé Jordánu na puolnoci několik mil až k moři neb jezeru Genezaretskému; na poledne leží moře Mrtvé, kterého ani s toho vrchu na dúl konce jsem viděti nemohl. Na vejchod sluonce jsau hory Arabské, mezi kterými jest viděti horu Nebo, na kterau byl ustaupil Mojžíš, odkud mu Pán ukázal zemi Zaslíbenau, kdež i umřel, jakž o tom čtem u 5. knihách Mojží- šových u poslední kapitole ec. Proti západu k Jeruzalému půl míle české od Jerycho též jsau hory a urchy hrubé. A tak shlédše položení té krajiny, šel jsem zas doluou s urchu, často odpočívaje, velmi těžce, nevěda jináč, než že musím [211]
Na tom místě, kde se to stalo, nahoře na urchu jest malá kap- lička neb církvička ustavená. Také u polovici toho vrchu jest jakýs domek neveliký, díl ho u skále uytesáno, díl zděného a staveného kamenem. Ten nám mniší okazovali a pravili, že u něm svatý Jeroným (když z Říma do země Suaté přišel) drahný čas pokání činil a odtud teprvá do Betléma šel a tam u klášteře bydlel až do smrti, jak o tom čtem in Vitis sancto- rum, in vita divi Ieronymi. Ten urch jest proti vejchodu uše- cken holý a neroste na něm žádného dříví ani nic. A tak odpočinuuše dobrau chuíli u té studénky nás 17 paut- níkuou a 2 mniší s námi (jiní tu ostali) šli jsme od té studén- ky, jsauce toho aumyslu jíti na ten urch nahoru, a tu nejprvé přes jakýs neveliký uršek jsme šli, potom rovninou pauští, neb tu nic neroste než místy olivové štěpy stojí až pod urch. A tu jsme počali jíti nahoru na vrch a jde se naň velmi pří- krau, zlau a kamenitau stezkau, a tu hned někteří z naších touaryšuou počavše jíti nahoru naurátili se zase nazpátek k studénce, neb bylo velmi veliké horko zmíry a k poledni se přibližovdlo, ale my s velikau prácí a s častým odpočívaním šli jsme vždy nahoru, až jsme přišli víc drobet než do polu urchu do jakés jeskyně, tu jsme u ní odpočívali. Odtud jsme počali vejš jíti velmi zlau a hrubě příkrau stezkau, ale mně bylo již těžko a tak jsem se zase nazpátek navrátil doluou. Moji tovaryší šli předse, ač ušickni právě nahoru na vrch k té kaplici nedošli, než jich toliko pět, ti dua mniší a tří pautníci. S toho urchu čistě viděti položení Jordánu, neb jest tu rounina a pustotina veliká velmi, která se táhne od Mrtvého moře na- horu podlé Jordánu na puolnoci několik mil až k moři neb jezeru Genezaretskému; na poledne leží moře Mrtvé, kterého ani s toho vrchu na dúl konce jsem viděti nemohl. Na vejchod sluonce jsau hory Arabské, mezi kterými jest viděti horu Nebo, na kterau byl ustaupil Mojžíš, odkud mu Pán ukázal zemi Zaslíbenau, kdež i umřel, jakž o tom čtem u 5. knihách Mojží- šových u poslední kapitole ec. Proti západu k Jeruzalému půl míle české od Jerycho též jsau hory a urchy hrubé. A tak shlédše položení té krajiny, šel jsem zas doluou s urchu, často odpočívaje, velmi těžce, nevěda jináč, než že musím [211]
Strana 212
umříti, neb mi hrubě mdlo, horko a těžko bylo, takže jsem sotva duši popadal, dle však s pomocí Boží vždy pomalu jsem se dopravil až zase k studénce pod fík. Tu napivše se vody i pospal jsem chuíli. Moji tovaryší a mniší, kteří nahoře na vrchu byli, také zase asi po dvau hodinách k nám přišli na- poly umrlí; ti též vodu pili a s námi odpočinuli. Ačkoli by ten urch tak vysoký měl býti, aby vyžšího u světě nebylo, též aby z něho všecka králouství světa viděti mohl, toho není neb hned hory Arobské vyžší jsau a tolikéž hory Korytanské, item montes Pirenei, které dělí Hyspaní od Frankrejchu (přes které sem já chodil) daleko vyšší jsau nežli ten urch, ale že tento jest příkrý a tehdáž velmi nepodobné horko bylo, neb právě bylo o poledni, a tím nesnadno naň bylo jíti, neb víc jeden horkem ustal a zemdlil se než chůzí, neb s nás 19 osob jen jich 5 nahoru vešlo. Jakým spuosobem jest pak dábel Pánu z něho okázal všecka králouství světa, toho já nevím; než to vím, že čert jest mille artifex, mohl jest to rozličným spuosobem učiniti a Pánu uká- zati. A tu asi tři hodiny před večerem, prvé než jsme od té stu- dénky jeli, dali nám mniší každému z pautníkuou po pecníčku chleba, který s sebau s Hory Syon na oslích byli přinesli. Též každému dali truňk vína, neb dvě hrubé flaše plechové z kláš- tera na oslu přinesli. Tu pojedše i usedali jsme na osly a jeli k té zahradě k Jerychu, kde Turci rejthaři byli ostali; před tau sse- davše s osluou šli jsme do ní a se procházeli; teče skrze ní čis- tý potuoček od studénky Elizeovy a bylo tam zeleno a veselo. V té jsme byli na hodinu, čekajíc na Turky rejthary, neb tu jedli (nohy křížem složivše na zemi sedíce, jak jich obyčej) smetanu, víno u hrozních a angury. Potom dvě hodiny asi před západem slůnce vyšedše z té zahrady a usedavše na osly, i jeli jsme za- se k Jeruzalému a Turci rejthaři s námi. A tu když jsme od té zahrady ujeli asi puol míle české, ujeli jsme mezi vrchy a hory a jedauce smrkati se počalo a noc býti a tak jsme předse jeli u noci. A když jsme byli asi na póli cesty mezi Jeruzalémem a Jerychem, přijeli jsme mezi horami k jakémus domu velikému, uprostřed kterého unitř jest hrubý plac a duom obezděný zdí, kterýžto duuor stojí u samé cesty, [212]
umříti, neb mi hrubě mdlo, horko a těžko bylo, takže jsem sotva duši popadal, dle však s pomocí Boží vždy pomalu jsem se dopravil až zase k studénce pod fík. Tu napivše se vody i pospal jsem chuíli. Moji tovaryší a mniší, kteří nahoře na vrchu byli, také zase asi po dvau hodinách k nám přišli na- poly umrlí; ti též vodu pili a s námi odpočinuli. Ačkoli by ten urch tak vysoký měl býti, aby vyžšího u světě nebylo, též aby z něho všecka králouství světa viděti mohl, toho není neb hned hory Arobské vyžší jsau a tolikéž hory Korytanské, item montes Pirenei, které dělí Hyspaní od Frankrejchu (přes které sem já chodil) daleko vyšší jsau nežli ten urch, ale že tento jest příkrý a tehdáž velmi nepodobné horko bylo, neb právě bylo o poledni, a tím nesnadno naň bylo jíti, neb víc jeden horkem ustal a zemdlil se než chůzí, neb s nás 19 osob jen jich 5 nahoru vešlo. Jakým spuosobem jest pak dábel Pánu z něho okázal všecka králouství světa, toho já nevím; než to vím, že čert jest mille artifex, mohl jest to rozličným spuosobem učiniti a Pánu uká- zati. A tu asi tři hodiny před večerem, prvé než jsme od té stu- dénky jeli, dali nám mniší každému z pautníkuou po pecníčku chleba, který s sebau s Hory Syon na oslích byli přinesli. Též každému dali truňk vína, neb dvě hrubé flaše plechové z kláš- tera na oslu přinesli. Tu pojedše i usedali jsme na osly a jeli k té zahradě k Jerychu, kde Turci rejthaři byli ostali; před tau sse- davše s osluou šli jsme do ní a se procházeli; teče skrze ní čis- tý potuoček od studénky Elizeovy a bylo tam zeleno a veselo. V té jsme byli na hodinu, čekajíc na Turky rejthary, neb tu jedli (nohy křížem složivše na zemi sedíce, jak jich obyčej) smetanu, víno u hrozních a angury. Potom dvě hodiny asi před západem slůnce vyšedše z té zahrady a usedavše na osly, i jeli jsme za- se k Jeruzalému a Turci rejthaři s námi. A tu když jsme od té zahrady ujeli asi puol míle české, ujeli jsme mezi vrchy a hory a jedauce smrkati se počalo a noc býti a tak jsme předse jeli u noci. A když jsme byli asi na póli cesty mezi Jeruzalémem a Jerychem, přijeli jsme mezi horami k jakémus domu velikému, uprostřed kterého unitř jest hrubý plac a duom obezděný zdí, kterýžto duuor stojí u samé cesty, [212]
Strana 213
dle ani ten celý není, neb ho drahně zbořeno. Pravili nám, že jest hospoda, u které lidé (kteří tau cestau pracují) odpočí- vají. Mimo ten jsme předse jeli a nechali sme ho na levé straně ležeti a tu počali Turci rejthaři, kteří nás uyprovázeli, mimo nás na koních běhati i zastavili nás a v jeden haufec srazili, že se jeden druhého dotýkal. A tak jsme stáli my na místě o oni jednák za námi, jednák před námi sem i tam běhali, též sedláci Turci, na čích jsme oslích jeli, ti při nás stáli. Pravili nám, že by nějací lotři Arábi se okázali a viděti dali, kteří nás laupiti a nám bráti chtěli, ale pro Turky rejthary a sedláky (kteří tu proto byli, aby nás před lotry a těmi, kdo by nám bráti a škoditi chtěli, bránili a obhajovdli) toho jsau učiniti nesměli a od svého předsevzetí přestati museli. Než bojím se, byť při nás Turkuou rejtharuou nebylo, žeť by nám byli po- slaužili, neb žádný z nás nic při sobě neměl žádné braně leč nuož, neb ta cesta z Jeruzaléma do Jerycha vždycký byla a až po dnešní den jest nebezpečná pro lotry a zloděje, kteří na ní brali a kradli a podnes kradau a laupí. Neb i onen, který stupoval z Jeruzaléma do Jerycho, jda tau cestau upad mezi lotry, kteří oblaupivše a zranivše ho, za mrtuého odešli, nad kterým ani onen kněz ani jahen, jdauc mimo něho a vidauce ho, slitovati jsau se nechtěli, až Samarytán, který naliv vína a oleje uvázal rány jeho a na své hovádko ho uloživ do hos- pody donesl, jak o tom Kristus Pán mluví ve čtení suatého Lukáše u 10. ka. Tu jsme u haufě stáli skuoro na čturt hodiny. A když všecko ušudy utichlo, jeli sme dále a bylo dobře tma, až jsme přijeli k jakés studnici, a to mohlo býti asi čtyři hodi- ny přede dnem. Tu u té studnice Turci rejthaři ssedali s koní a my pautníci s osluo i položili jsme se na zemi a spali asi na dvě neb tři hodiny. Ačkoli ve dne zmíry horko bylo, ušak proto noc chladná byla, takže nám ke dni dosti zima bylo, a hned nic nezbejvdlo. Potom nás Turci rejthaři zbudili, a my usedau- še zase na osly asi hodinu přede dnem, i jeli jsme dále, a když sluonce počalo vycházeti, přijeli jsme k Betaní. Od Betange sme jeli až na Horu Syon do kláštera; tam jsme přijeli asi ho- dinu na den a tu u klášteře ostali. Z Jeruzaléma až do Jerycho jest 5 mil českých; z Jerycho až k Jordánu, kde jsme se v něm [ 213 ]
dle ani ten celý není, neb ho drahně zbořeno. Pravili nám, že jest hospoda, u které lidé (kteří tau cestau pracují) odpočí- vají. Mimo ten jsme předse jeli a nechali sme ho na levé straně ležeti a tu počali Turci rejthaři, kteří nás uyprovázeli, mimo nás na koních běhati i zastavili nás a v jeden haufec srazili, že se jeden druhého dotýkal. A tak jsme stáli my na místě o oni jednák za námi, jednák před námi sem i tam běhali, též sedláci Turci, na čích jsme oslích jeli, ti při nás stáli. Pravili nám, že by nějací lotři Arábi se okázali a viděti dali, kteří nás laupiti a nám bráti chtěli, ale pro Turky rejthary a sedláky (kteří tu proto byli, aby nás před lotry a těmi, kdo by nám bráti a škoditi chtěli, bránili a obhajovdli) toho jsau učiniti nesměli a od svého předsevzetí přestati museli. Než bojím se, byť při nás Turkuou rejtharuou nebylo, žeť by nám byli po- slaužili, neb žádný z nás nic při sobě neměl žádné braně leč nuož, neb ta cesta z Jeruzaléma do Jerycha vždycký byla a až po dnešní den jest nebezpečná pro lotry a zloděje, kteří na ní brali a kradli a podnes kradau a laupí. Neb i onen, který stupoval z Jeruzaléma do Jerycho, jda tau cestau upad mezi lotry, kteří oblaupivše a zranivše ho, za mrtuého odešli, nad kterým ani onen kněz ani jahen, jdauc mimo něho a vidauce ho, slitovati jsau se nechtěli, až Samarytán, který naliv vína a oleje uvázal rány jeho a na své hovádko ho uloživ do hos- pody donesl, jak o tom Kristus Pán mluví ve čtení suatého Lukáše u 10. ka. Tu jsme u haufě stáli skuoro na čturt hodiny. A když všecko ušudy utichlo, jeli sme dále a bylo dobře tma, až jsme přijeli k jakés studnici, a to mohlo býti asi čtyři hodi- ny přede dnem. Tu u té studnice Turci rejthaři ssedali s koní a my pautníci s osluo i položili jsme se na zemi a spali asi na dvě neb tři hodiny. Ačkoli ve dne zmíry horko bylo, ušak proto noc chladná byla, takže nám ke dni dosti zima bylo, a hned nic nezbejvdlo. Potom nás Turci rejthaři zbudili, a my usedau- še zase na osly asi hodinu přede dnem, i jeli jsme dále, a když sluonce počalo vycházeti, přijeli jsme k Betaní. Od Betange sme jeli až na Horu Syon do kláštera; tam jsme přijeli asi ho- dinu na den a tu u klášteře ostali. Z Jeruzaléma až do Jerycho jest 5 mil českých; z Jerycho až k Jordánu, kde jsme se v něm [ 213 ]
Strana 214
kaupali, počítá se jedna míle česká a tak máš z Jeruzaléma až k Jordánu, jak jsme my jeli) 6 mil českých a jsau mezi Jeruza- lémem a Jerychem tau cestau hrubé hory a urchy a pustotiny. O bráně, kterau Krystus Pán z města na smrt veden byl, domě Veronyky a místu tom, kde Simon přinucen byl k kříži. Item o domu Pilátovu a místu, kde Krystus Pán na smrt odsauzen byl, a jiných některých místech svatých města Jeruzaléma. KAPITOLA 54. ěsíce pak srpna dne 29., to bylo u neděli, přijeuše od Jor- dánu do kláštera Hory Syon, tu jsme ostali a obědva- Vli. Po obědě šlo nás drahně pautníkuou do města Je- ruzaléma a jeden mnich z Hory Syon s námi a tlumač, který turecky a ulasky uměl, i šli jsme až k kostelu Božího hrobu, odtud vedl nás mnich pod kostel doluo do ulice a tu nám oka- zoval mezi domy jakaus starau bránu, urata veliká, z tesané- ho kamene stavená, překlenutá; stojí proti vejchodu do ulice. Ta brána jest od zpodku až dobře přes polovici nahoru nyní kamením zazděná, ostatek nahoře oteuříno. Od té brány jde ulička proti západu až na plac před kostel Božího hrobu. Tu okazujíc nám mnich pravil, že jest to ta brána, kterau Krystus Pán ven z města Jeruzaléma na místo popravné veden byl, kde ukřižován měl býti, a to jistil, že by ještě ta byla, která zo Krysta Pána stála, jak jsem o ní i napřed zmínku učinil, když jsem psal o stavení nynějšího města Jeruzaléma. Což nic k ví- ře nepodobného není, neb Jozefus píše, že zed městská, která byla na západní stranu města, zbořena nebyla, než celá osta- la, u kteréž i tato brána musela jest býti, neb stojí na západní stranu, patře na položení města. [214]
kaupali, počítá se jedna míle česká a tak máš z Jeruzaléma až k Jordánu, jak jsme my jeli) 6 mil českých a jsau mezi Jeruza- lémem a Jerychem tau cestau hrubé hory a urchy a pustotiny. O bráně, kterau Krystus Pán z města na smrt veden byl, domě Veronyky a místu tom, kde Simon přinucen byl k kříži. Item o domu Pilátovu a místu, kde Krystus Pán na smrt odsauzen byl, a jiných některých místech svatých města Jeruzaléma. KAPITOLA 54. ěsíce pak srpna dne 29., to bylo u neděli, přijeuše od Jor- dánu do kláštera Hory Syon, tu jsme ostali a obědva- Vli. Po obědě šlo nás drahně pautníkuou do města Je- ruzaléma a jeden mnich z Hory Syon s námi a tlumač, který turecky a ulasky uměl, i šli jsme až k kostelu Božího hrobu, odtud vedl nás mnich pod kostel doluo do ulice a tu nám oka- zoval mezi domy jakaus starau bránu, urata veliká, z tesané- ho kamene stavená, překlenutá; stojí proti vejchodu do ulice. Ta brána jest od zpodku až dobře přes polovici nahoru nyní kamením zazděná, ostatek nahoře oteuříno. Od té brány jde ulička proti západu až na plac před kostel Božího hrobu. Tu okazujíc nám mnich pravil, že jest to ta brána, kterau Krystus Pán ven z města Jeruzaléma na místo popravné veden byl, kde ukřižován měl býti, a to jistil, že by ještě ta byla, která zo Krysta Pána stála, jak jsem o ní i napřed zmínku učinil, když jsem psal o stavení nynějšího města Jeruzaléma. Což nic k ví- ře nepodobného není, neb Jozefus píše, že zed městská, která byla na západní stranu města, zbořena nebyla, než celá osta- la, u kteréž i tato brána musela jest býti, neb stojí na západní stranu, patře na položení města. [214]
Strana 215
Od té co by mohlkamenem dohoditi, jdauc předse tau ulicí proti puolnoci na pravé ruce, okazoval nám mnich jakýs duom, před kteréhožto dveřmi jest nahoru od dlážení ke dveřuom 5 stup- ňuo kamenných ze tří strán, a pravil, že by na tom místě, kde ten duom nyní stojí, byl měl prvé státi dům oné Veronyky, před kterýmžto Pánu rauchy podala, aby se utřel, když mimo ní na smrt veden byl, na které Krustus Pán svuoj obličej vytlačiti ráčil, a té po dnešní den Veronyka říkají, kterážto raucha na zámku Karlštejně při koruně české a jiných svátostech se cho- vá až podnes. Od domu Veronyky vedl nás mnich dále tau ulicí a tu nám uka- zoval jakýs duom veliký, dosti čistý, stavený z štukového kame- ne tesaného. Do toho domu jsau vrata veliká kamenná, pěkným prutovaným dílem tesaná, však nyní skůro všecka zazděná, krom nahoře nic. Pravil nám týž mnich, že by ten duom měl státi na tom místě, kde někdy stál duom onoho bohatce, který se nad Lazarem žebrákem slitovati nechtěl, o čemž Krystus Pán mluviti ráčí u svatého Lukáše v ka. 16. Od toho velikého domu jdauc předse tau ulicí na puolnoci asi okolo 12 krokuo, jest prampauch a sklep překlenutý přes ulici. Pod tím okazoual nám mnich jakés místo a pravil, že by tu měl se Pán obrátiti, když na smrt veden byl, a mluviti k dce- rám jeruzalémským, když ho plakaly, řka: »Dcery jeruzalé- mské, nechtějte plakati nade mnau, ale na vás samy plačte a na syny váše, neb, ej, přijdau dnové, u kterýchžto dějí: Bla- hoslavené neplodné a život, který nerodil, a prsy, které ne- krmily; tehdáž počnau říkati horám: Padněte na nás, a pa- hrbkuom: Přikrejte nás, nebo jestliže na zeleném tyto věci činí, na suchém co bude?« jak o tom píše svatý Lukáš u ka. 23. Od toho místa opět asi 12 krokuou neb více jdauc vždy tau ulicí na puolnoci, vychází se z ní ven do jiné ulice, která jde zduolu na západ, a jest tu roh a ulice křížem, neb tři cesty se u hromadu scházejí. Jedna ulice jde od půlnoci, druhá od po- ledne a třetí od nejchodu. To rozcestí mezi ulicemi ukazuje nám mnich pravil, že když jest Krystus Pán na smrt veden byl, kříž souoj na sobě nesa a pod ním mdlobau klesaje, že by tu na tom rozcestí rytíři přinutili onoho Šimona Cyrenen- [ 215]
Od té co by mohlkamenem dohoditi, jdauc předse tau ulicí proti puolnoci na pravé ruce, okazoval nám mnich jakýs duom, před kteréhožto dveřmi jest nahoru od dlážení ke dveřuom 5 stup- ňuo kamenných ze tří strán, a pravil, že by na tom místě, kde ten duom nyní stojí, byl měl prvé státi dům oné Veronyky, před kterýmžto Pánu rauchy podala, aby se utřel, když mimo ní na smrt veden byl, na které Krustus Pán svuoj obličej vytlačiti ráčil, a té po dnešní den Veronyka říkají, kterážto raucha na zámku Karlštejně při koruně české a jiných svátostech se cho- vá až podnes. Od domu Veronyky vedl nás mnich dále tau ulicí a tu nám uka- zoval jakýs duom veliký, dosti čistý, stavený z štukového kame- ne tesaného. Do toho domu jsau vrata veliká kamenná, pěkným prutovaným dílem tesaná, však nyní skůro všecka zazděná, krom nahoře nic. Pravil nám týž mnich, že by ten duom měl státi na tom místě, kde někdy stál duom onoho bohatce, který se nad Lazarem žebrákem slitovati nechtěl, o čemž Krystus Pán mluviti ráčí u svatého Lukáše v ka. 16. Od toho velikého domu jdauc předse tau ulicí na puolnoci asi okolo 12 krokuo, jest prampauch a sklep překlenutý přes ulici. Pod tím okazoual nám mnich jakés místo a pravil, že by tu měl se Pán obrátiti, když na smrt veden byl, a mluviti k dce- rám jeruzalémským, když ho plakaly, řka: »Dcery jeruzalé- mské, nechtějte plakati nade mnau, ale na vás samy plačte a na syny váše, neb, ej, přijdau dnové, u kterýchžto dějí: Bla- hoslavené neplodné a život, který nerodil, a prsy, které ne- krmily; tehdáž počnau říkati horám: Padněte na nás, a pa- hrbkuom: Přikrejte nás, nebo jestliže na zeleném tyto věci činí, na suchém co bude?« jak o tom píše svatý Lukáš u ka. 23. Od toho místa opět asi 12 krokuou neb více jdauc vždy tau ulicí na puolnoci, vychází se z ní ven do jiné ulice, která jde zduolu na západ, a jest tu roh a ulice křížem, neb tři cesty se u hromadu scházejí. Jedna ulice jde od půlnoci, druhá od po- ledne a třetí od nejchodu. To rozcestí mezi ulicemi ukazuje nám mnich pravil, že když jest Krystus Pán na smrt veden byl, kříž souoj na sobě nesa a pod ním mdlobau klesaje, že by tu na tom rozcestí rytíři přinutili onoho Šimona Cyrenen- [ 215]
Strana 216
ského, který ze usi šel, aby kříž za Pána Krysta nesl, neb mu- sel jest Šimon jíti do města cestau, která jde od puolnoci, a Pán byl veden cestau na západ sluonce a tu se s Pánem po- tkal, kdež i přinucen jsa kříž jeho nésti musel, jak o tom vypi- suje svatý Marek v svém čtení u ka. 15. Od toho rozcestí šli jsme do malé uličky mimo 2 nárožní domy proti vejchodu, kudy Pán byl veden z radního domu neb rat- hauzu na smrt, asi co by mohl kamenem dohoditi, a tu no pravé ruce jest kostel dosti veliký, a jak znáti; byl jest někdy vystavený a čistý, ale nyní urch jeho pobořený, jen toliko sklep a klenutí stojí. Na tento čas z něho Turci udělali marštal a u něm koně stavějí; do něho jsme jíti nemohli, neb bylo za- uříno, než co jsme tam skrz dvéře nakaukali a tehdáž tam ně- kolik koní stálo. Ten kostel okazuje nám mnich pravil, že by na tom místě měl státi, kde blahoslavená Panna Marye uhlé- davše Krysta Pána, syna svého milého, an jsa velmi ztruz- něný, kříž na sobě nesa na smrt jde, velikým zármutkem a ža- lostí upadla a omdlela a suatá Helena že tu na tom místě ten kostel ustavěti dala. Od toho kostela jdauc tau uličkau dále vždy proti vejchodu několik drahně kročejuou, jsou dva domy proti sobě a tu od jednoho toho domu k druhému jest přes ulici překlenutý sklep neb prampauch obšírný co nějaký mostek dosti vysoký, takže podeň můž jíti. Na tom sklepě nahoře jest zídka proti západu, u té tři okna, pod těmi u též zídce jsou dva kameny, štuky čtuer hrané, vedlé sebe; na jednom jest uytesáno literami latinskými: TOLLE, na druhém stálo a uytesáno bylo ECCE HOMO, ale nyní toho textu sotua znáti, neb starostí od deště a větru sešel jest. Stoje obličejem proti vejchodu, na tom kameni, který jest na pravé ruce, stojí psáno Tolle, na druhém, který jest vedlé něho na levé ruce, Ecce Homo. Z druhé strany pak toho most- ku neb sklepu, která proti vejchodu, jest též zídka, zvejší do pasu, potom dva prampauchy, překlenuté na slaupek kamen- ný, který prostřed stojí, a to jest tak, co by dvě okna hrubá vedlé sebe byla. Ten sklep neb mostek muož býti zšíří kroku i víc, dýl jeho jest od jednoho domu k druhému tří krokuov, neb ulice tak široká jest; zvejší ten prampauch neb mostek od země na [ 216 ]
ského, který ze usi šel, aby kříž za Pána Krysta nesl, neb mu- sel jest Šimon jíti do města cestau, která jde od puolnoci, a Pán byl veden cestau na západ sluonce a tu se s Pánem po- tkal, kdež i přinucen jsa kříž jeho nésti musel, jak o tom vypi- suje svatý Marek v svém čtení u ka. 15. Od toho rozcestí šli jsme do malé uličky mimo 2 nárožní domy proti vejchodu, kudy Pán byl veden z radního domu neb rat- hauzu na smrt, asi co by mohl kamenem dohoditi, a tu no pravé ruce jest kostel dosti veliký, a jak znáti; byl jest někdy vystavený a čistý, ale nyní urch jeho pobořený, jen toliko sklep a klenutí stojí. Na tento čas z něho Turci udělali marštal a u něm koně stavějí; do něho jsme jíti nemohli, neb bylo za- uříno, než co jsme tam skrz dvéře nakaukali a tehdáž tam ně- kolik koní stálo. Ten kostel okazuje nám mnich pravil, že by na tom místě měl státi, kde blahoslavená Panna Marye uhlé- davše Krysta Pána, syna svého milého, an jsa velmi ztruz- něný, kříž na sobě nesa na smrt jde, velikým zármutkem a ža- lostí upadla a omdlela a suatá Helena že tu na tom místě ten kostel ustavěti dala. Od toho kostela jdauc tau uličkau dále vždy proti vejchodu několik drahně kročejuou, jsou dva domy proti sobě a tu od jednoho toho domu k druhému jest přes ulici překlenutý sklep neb prampauch obšírný co nějaký mostek dosti vysoký, takže podeň můž jíti. Na tom sklepě nahoře jest zídka proti západu, u té tři okna, pod těmi u též zídce jsou dva kameny, štuky čtuer hrané, vedlé sebe; na jednom jest uytesáno literami latinskými: TOLLE, na druhém stálo a uytesáno bylo ECCE HOMO, ale nyní toho textu sotua znáti, neb starostí od deště a větru sešel jest. Stoje obličejem proti vejchodu, na tom kameni, který jest na pravé ruce, stojí psáno Tolle, na druhém, který jest vedlé něho na levé ruce, Ecce Homo. Z druhé strany pak toho most- ku neb sklepu, která proti vejchodu, jest též zídka, zvejší do pasu, potom dva prampauchy, překlenuté na slaupek kamen- ný, který prostřed stojí, a to jest tak, co by dvě okna hrubá vedlé sebe byla. Ten sklep neb mostek muož býti zšíří kroku i víc, dýl jeho jest od jednoho domu k druhému tří krokuov, neb ulice tak široká jest; zvejší ten prampauch neb mostek od země na [ 216 ]
Strana 217
puol druhého látra. Ten okazoval nám mnich a pravil, že by tu za Krysta Pána před zbořením města Jeruzaléma měl býti též takový mostek, s kterého se ortel říkal na ty, kteří usmrceni měli býti, a slaulo to místo Lithostratos, na který byl Pilát Krys- ta Pána ubičovaného vyvedl a jeho Židům okazuje řekl: »Ecce Homo, Ej člověk«, a oni zkřikli: »Tolle, tolle et crucifige eum, Vezmi, bezmi a ukřižuoj jeho!«. Tu též přede vším lidem Pilát ruce sobě umyl a mluvil: »Nevinný já jsem od krue spravedli- vého tohoto, vy věztec a odpovídaje všechen lid řekl: »Krev jeho na nás i na náše syny«, jakž o tom píše suatý Matauš u své pašiji. A tento prampauch, který nyní tu jest, že suatá Heleno po zboření města Jeruzaléma po mnoha letech dala stavěti ku podobenství onoho prunějšího, který za Krysta Pána byl, o protož toho na památku na těch dvau kameních ten text vy- tesati dala Ecce Homo« a Tolle«. Tu za tím mostkem neb prampauchem jdauc proti vejchodu opět se ulice křížem scházejí, neb jedna jde od poledne no puolnoci, druhá od západu proti vejchodu, a tu jsou dva ná- rožní domy, dle oba jsou oboření, jen jich zdi stojí. Ten, který jest, stoje obličejem proti vejchodu, na levé ruce blízko u toho mostku, ukazoval nám mnich a pravil, že by sluol duom Pi- látuou a že na tom místě, kde nyní jest, stál za času Krysta Pána dům radní, rathauz neb pretorium, u kterém bydlel Pi- lát, kdežto Krystus Pán mrskán, korunován, uplván a posmí- ván, odkud i na smrt veden byl. Ten duom Pilátuov jest vzdálí od domu Veronyky 500 krokuo. [217]
puol druhého látra. Ten okazoval nám mnich a pravil, že by tu za Krysta Pána před zbořením města Jeruzaléma měl býti též takový mostek, s kterého se ortel říkal na ty, kteří usmrceni měli býti, a slaulo to místo Lithostratos, na který byl Pilát Krys- ta Pána ubičovaného vyvedl a jeho Židům okazuje řekl: »Ecce Homo, Ej člověk«, a oni zkřikli: »Tolle, tolle et crucifige eum, Vezmi, bezmi a ukřižuoj jeho!«. Tu též přede vším lidem Pilát ruce sobě umyl a mluvil: »Nevinný já jsem od krue spravedli- vého tohoto, vy věztec a odpovídaje všechen lid řekl: »Krev jeho na nás i na náše syny«, jakž o tom píše suatý Matauš u své pašiji. A tento prampauch, který nyní tu jest, že suatá Heleno po zboření města Jeruzaléma po mnoha letech dala stavěti ku podobenství onoho prunějšího, který za Krysta Pána byl, o protož toho na památku na těch dvau kameních ten text vy- tesati dala Ecce Homo« a Tolle«. Tu za tím mostkem neb prampauchem jdauc proti vejchodu opět se ulice křížem scházejí, neb jedna jde od poledne no puolnoci, druhá od západu proti vejchodu, a tu jsou dva ná- rožní domy, dle oba jsou oboření, jen jich zdi stojí. Ten, který jest, stoje obličejem proti vejchodu, na levé ruce blízko u toho mostku, ukazoval nám mnich a pravil, že by sluol duom Pi- látuou a že na tom místě, kde nyní jest, stál za času Krysta Pána dům radní, rathauz neb pretorium, u kterém bydlel Pi- lát, kdežto Krystus Pán mrskán, korunován, uplván a posmí- ván, odkud i na smrt veden byl. Ten duom Pilátuov jest vzdálí od domu Veronyky 500 krokuo. [217]
Strana 218
O domu Herodesa, rybníku Bravním, místu tom, kde svatý Stěpán ukamenován, o kostelu Panny Marye, kde se narodila, a o bráně Krásné. KAPITOLA 55. dtud jdauc ulicí proti puolnoci, která dosti široká jest, od rohu, co by mohl kamenem dohoditi, stojí proti poledni D duom veliký, stavený z kamene tesaného z štukového, do něho jsou dvéře dosti hrubé a nahoře nad nimi čistá okna; neviděl jsem nad něj čistčího domu ve všem Jeruzalémě. Ten zeunitř na ulici jest stavený bílým a černým kamením šáchou- nicí. Pravili nám, že jest u něm unitř čistý a pěkný plac, ale my jsme u něm nebyli, neb jsme do něho jíti nesměli. Ten oka- zuje nám mnich pravil, že slove duom Herodesuo a na tom místě že stojí, na kterým za času Krysta Pána stál onen, u kte- rým Herodes budlel, do kterého Pilát Pána jemu byl odeslal, jak píše suatý Lukáš evangelista ve 23. ka. O tomto domu také jsem napřed zmínku učinil, když jsem uypisoval stavení ny- nějšího města Jeruzaléma. Od Herodesova domu vedl nás zase mnich nazpátek k domu Pilátovu a tu jsme šli upřímo uličkau proti vejchodu, nechauše domu Pilátoua též i Herodesova ležeti na levé ruce a mostku neb prampauchu toho za námi na západ, a šli jsme drobet k uršku a potom doluou až k městské zdi i uhnuli jsme se ma- ličko proti poledni. Jest tu dole u zemi dosti veliký plac čtver- hraný, zdúlí muož býti okolo 20 krokuo, zšíří 12, se všech čtyř strán obezděný zdí nahoru a jest u zemi dole látra a níc zhlau- bí, a jak znáti, bylo někdy tu při tom nahoře nějaké stavení z kamene tesaného štukového se všech tří strán krom proti vejchodu nic; kde toliko nyní jest jakás zídka zvejší člověku do brady, přes kterúžto se muož doluou hleděti. Nyní to sta- vení všecko pobořeno, že neznati, co jest bylo; stojí toliko kusy [ 218 ]
O domu Herodesa, rybníku Bravním, místu tom, kde svatý Stěpán ukamenován, o kostelu Panny Marye, kde se narodila, a o bráně Krásné. KAPITOLA 55. dtud jdauc ulicí proti puolnoci, která dosti široká jest, od rohu, co by mohl kamenem dohoditi, stojí proti poledni D duom veliký, stavený z kamene tesaného z štukového, do něho jsou dvéře dosti hrubé a nahoře nad nimi čistá okna; neviděl jsem nad něj čistčího domu ve všem Jeruzalémě. Ten zeunitř na ulici jest stavený bílým a černým kamením šáchou- nicí. Pravili nám, že jest u něm unitř čistý a pěkný plac, ale my jsme u něm nebyli, neb jsme do něho jíti nesměli. Ten oka- zuje nám mnich pravil, že slove duom Herodesuo a na tom místě že stojí, na kterým za času Krysta Pána stál onen, u kte- rým Herodes budlel, do kterého Pilát Pána jemu byl odeslal, jak píše suatý Lukáš evangelista ve 23. ka. O tomto domu také jsem napřed zmínku učinil, když jsem uypisoval stavení ny- nějšího města Jeruzaléma. Od Herodesova domu vedl nás zase mnich nazpátek k domu Pilátovu a tu jsme šli upřímo uličkau proti vejchodu, nechauše domu Pilátoua též i Herodesova ležeti na levé ruce a mostku neb prampauchu toho za námi na západ, a šli jsme drobet k uršku a potom doluou až k městské zdi i uhnuli jsme se ma- ličko proti poledni. Jest tu dole u zemi dosti veliký plac čtver- hraný, zdúlí muož býti okolo 20 krokuo, zšíří 12, se všech čtyř strán obezděný zdí nahoru a jest u zemi dole látra a níc zhlau- bí, a jak znáti, bylo někdy tu při tom nahoře nějaké stavení z kamene tesaného štukového se všech tří strán krom proti vejchodu nic; kde toliko nyní jest jakás zídka zvejší člověku do brady, přes kterúžto se muož doluou hleděti. Nyní to sta- vení všecko pobořeno, že neznati, co jest bylo; stojí toliko kusy [ 218 ]
Strana 219
zdi, rum a kamení. Ten čtverhraný obezděný hluboko u ze- mi plac okazoval nám mnich a pravil, že slove Piscina pro- batica, Bravní rybník, a že by na tom místě měl býti, kde prvé onen za Krysta Pána byl, k kterému když Pán přišel, nalezl u něho mnoho neduživých, slepých, kulhavých a uschlých le- žeti, kteří očekávali vody hnutí. Mezi nimižto byl jeden, který 38 let na suú nemoc tu ležel, kterého Pán uhlédau poznal, že dávní čas tu leží, řekl jemu: »Chceš-li zdráv býti?« A on odpově- děl »Pane, člověka nemám, aby když hnuta bude voda, upustil mne do rybníka; neb když já jdu, jiný přede mnau staupí.« I řekl mu Pán Ježíš: »Vstaň, vezmi lože tvé a choď!«, jak o tom píše svatý Ján v svém čtení u 5. kapi. Hráz toho nynějšího rybníku jest proti vejchodu, na které jest zídka neuysoká, přes kterau jsme do něho hleděli, a nebylo teh- dáž u něm žádné vody, než travau byl porostlý dole na dně. Od toho Bravního rybníku šli jsme asi hony nazpátek proti puolnoci, tu jsme přišli k bráně městské, která ve zdi města proti vejchodu a slove porta sancti Stephani, brána suatého Štěpána, o které jsem napřed také zmínku učinil, kterau se cho- dí doluou do audolé Jozafat. Tau branau, pravil nám mnich, že jest uystrčen byl ven z města suatý Štěpán, první mučedlník Krysta Pána. Koliks málo krokuo od té brány uně za městem okazoval nám týž mnich jakýs kopec neb uršek a pravil, že na tom místě ukamenován byl suatý Štěpán, kdež kleče na kole- nau volaje hlasem: »Pane Ježíši, přijmi duch muoj!« v Pánu usnul jest, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských u 7. ka. Tau brandu šli jsme zase do města, potom ulicí, která jde proti západu. A tu na pravé ruce jest čistá raura na ulici, z které voda tekla, kterau vedau od Ebronu po trubách do Jeruzalé- ma na pět mil zdálí, o čemž potom zmínka bude. Odtud šli jsme předse až zase skuoro k domu Pilátovu a tu na pravé ruce vešli jsme jakýmis dveřmi a potom několika stupni na- horu až opět k jiným druhým dveřuom, kterými se uchází na plac neb krchou dosti veliký, obezděný zdí, na kterém stojí kostel čistý. Do toho jsau dvéře hrubé proti západu. Ty nám jakús Turek otevřel a pustil nás do kostela, dle musel mu každý z nás dáti puol mejdyny. Ten kostel jest unitř dosti ve- [ 219]
zdi, rum a kamení. Ten čtverhraný obezděný hluboko u ze- mi plac okazoval nám mnich a pravil, že slove Piscina pro- batica, Bravní rybník, a že by na tom místě měl býti, kde prvé onen za Krysta Pána byl, k kterému když Pán přišel, nalezl u něho mnoho neduživých, slepých, kulhavých a uschlých le- žeti, kteří očekávali vody hnutí. Mezi nimižto byl jeden, který 38 let na suú nemoc tu ležel, kterého Pán uhlédau poznal, že dávní čas tu leží, řekl jemu: »Chceš-li zdráv býti?« A on odpově- děl »Pane, člověka nemám, aby když hnuta bude voda, upustil mne do rybníka; neb když já jdu, jiný přede mnau staupí.« I řekl mu Pán Ježíš: »Vstaň, vezmi lože tvé a choď!«, jak o tom píše svatý Ján v svém čtení u 5. kapi. Hráz toho nynějšího rybníku jest proti vejchodu, na které jest zídka neuysoká, přes kterau jsme do něho hleděli, a nebylo teh- dáž u něm žádné vody, než travau byl porostlý dole na dně. Od toho Bravního rybníku šli jsme asi hony nazpátek proti puolnoci, tu jsme přišli k bráně městské, která ve zdi města proti vejchodu a slove porta sancti Stephani, brána suatého Štěpána, o které jsem napřed také zmínku učinil, kterau se cho- dí doluou do audolé Jozafat. Tau branau, pravil nám mnich, že jest uystrčen byl ven z města suatý Štěpán, první mučedlník Krysta Pána. Koliks málo krokuo od té brány uně za městem okazoval nám týž mnich jakýs kopec neb uršek a pravil, že na tom místě ukamenován byl suatý Štěpán, kdež kleče na kole- nau volaje hlasem: »Pane Ježíši, přijmi duch muoj!« v Pánu usnul jest, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských u 7. ka. Tau brandu šli jsme zase do města, potom ulicí, která jde proti západu. A tu na pravé ruce jest čistá raura na ulici, z které voda tekla, kterau vedau od Ebronu po trubách do Jeruzalé- ma na pět mil zdálí, o čemž potom zmínka bude. Odtud šli jsme předse až zase skuoro k domu Pilátovu a tu na pravé ruce vešli jsme jakýmis dveřmi a potom několika stupni na- horu až opět k jiným druhým dveřuom, kterými se uchází na plac neb krchou dosti veliký, obezděný zdí, na kterém stojí kostel čistý. Do toho jsau dvéře hrubé proti západu. Ty nám jakús Turek otevřel a pustil nás do kostela, dle musel mu každý z nás dáti puol mejdyny. Ten kostel jest unitř dosti ve- [ 219]
Strana 220
liký a uysoký, na slaupy křížovým sklepem sklenutý, obílený a ueselý. V tom, stoje obličejem proti vejchodu a kůru, jest na pravé ruce kaplice, kteréžto dobrý díl dole u zemi, neb jí víc u zemi než nad zemí. Do té jsou dvě okna: jedno z kostelo proti západu, neveliké, nízké co malé dvéře, druhé ven do ambitu na poledne. Ta kaplička jest všecka sklenutá na vdlní sklípek, zšíří od puolnoci na poledne dobrého kroku, zdýlí okolo čtyř krokuo. V té ten kaut mezi puolnocí a nejchodem jest přehražený zíd- kau zvejší člověku do brady. To přehražené místo okazuje nám mnich pravil, že by na něm svatá Anna porodila blahoslave- nau Pannu Maryji, matku Pána Krysta. A kde ten kostel nyní stojí, že před příštím Krysta Pána byl tu duom suatého Joáchy- ma, manžela suaté Anny a otce blahoslavené Panny Marye, u kterém bydlel, kdež i svatá Anna blahoslavenau Pannu Ma- ryji porodila; ale potom svatá Helena a křestané po zboření města Jeruzaléma že jsau teprvd na tom místě ten kostel usta- věti dali, který až po dnešní den stojí. Při kostele tom vně při zdi jeho polední jest čistý ambit klenutý a u něm studnice a u ní voda čistá, kterau jsme sobě vážili a pili, a jak nám mnich pra- vil, byl tu prvé za křestanuo klášter při tom kostele, jak pak i podnes ještě ho větší díl celého stojí, u kterém bydlely jeptišky. Kostel ten na tento čas Turci u své moci mají a bez jich vuole a vědomí křestané do něho nemohau a jíti nesmí, aušak proto křestanuom časy svými a zvlášt u svátky a slavnosti blaho- slavené Panny Marge u něm slaužiti dopustí, jak mi mnich pra- vil. O tom kostele jsem také napřed zmínku učinil, když jsem psal o stavení nynějšího města Jeruzaléma. Odtud sme šli zase k domu Pilátovu a potom pod ten pram- pauch neb mostek tau ulicí, kterau jsme byli tam šli, až k tomu rozcestí, kde Šimon byl přinucen k kříži, a tak až k domu onoho bohatce. A tu jsme vešli do ulice, která jde proti po- ledni, od bohatcoua domu asi co by mohl kamenem dohoditi, jde se opět pod jakýs mostek neb prampauch přes ulici pře- klenutý. A tu stoje obličejem proti poledni na levé ruce u toho prampauchu, okazoval nám mnich jakýs duom a pravil, že na tom místě stojí, kde za času Krysta Pána stál duom ono- [220]
liký a uysoký, na slaupy křížovým sklepem sklenutý, obílený a ueselý. V tom, stoje obličejem proti vejchodu a kůru, jest na pravé ruce kaplice, kteréžto dobrý díl dole u zemi, neb jí víc u zemi než nad zemí. Do té jsou dvě okna: jedno z kostelo proti západu, neveliké, nízké co malé dvéře, druhé ven do ambitu na poledne. Ta kaplička jest všecka sklenutá na vdlní sklípek, zšíří od puolnoci na poledne dobrého kroku, zdýlí okolo čtyř krokuo. V té ten kaut mezi puolnocí a nejchodem jest přehražený zíd- kau zvejší člověku do brady. To přehražené místo okazuje nám mnich pravil, že by na něm svatá Anna porodila blahoslave- nau Pannu Maryji, matku Pána Krysta. A kde ten kostel nyní stojí, že před příštím Krysta Pána byl tu duom suatého Joáchy- ma, manžela suaté Anny a otce blahoslavené Panny Marye, u kterém bydlel, kdež i svatá Anna blahoslavenau Pannu Ma- ryji porodila; ale potom svatá Helena a křestané po zboření města Jeruzaléma že jsau teprvd na tom místě ten kostel usta- věti dali, který až po dnešní den stojí. Při kostele tom vně při zdi jeho polední jest čistý ambit klenutý a u něm studnice a u ní voda čistá, kterau jsme sobě vážili a pili, a jak nám mnich pra- vil, byl tu prvé za křestanuo klášter při tom kostele, jak pak i podnes ještě ho větší díl celého stojí, u kterém bydlely jeptišky. Kostel ten na tento čas Turci u své moci mají a bez jich vuole a vědomí křestané do něho nemohau a jíti nesmí, aušak proto křestanuom časy svými a zvlášt u svátky a slavnosti blaho- slavené Panny Marge u něm slaužiti dopustí, jak mi mnich pra- vil. O tom kostele jsem také napřed zmínku učinil, když jsem psal o stavení nynějšího města Jeruzaléma. Odtud sme šli zase k domu Pilátovu a potom pod ten pram- pauch neb mostek tau ulicí, kterau jsme byli tam šli, až k tomu rozcestí, kde Šimon byl přinucen k kříži, a tak až k domu onoho bohatce. A tu jsme vešli do ulice, která jde proti po- ledni, od bohatcoua domu asi co by mohl kamenem dohoditi, jde se opět pod jakýs mostek neb prampauch přes ulici pře- klenutý. A tu stoje obličejem proti poledni na levé ruce u toho prampauchu, okazoval nám mnich jakýs duom a pravil, že na tom místě stojí, kde za času Krysta Pána stál duom ono- [220]
Strana 221
ho Šimona zákoníka, do kterého byl Pána pozvdl, aby s nim jedl, kdež přišedše suatá Marye Magdalénská, když stolili a jedli, slzami svými Pánu nohy myla a vlasy z hlavy své vy- tírala a mastí namazala, tu jí Pán ušecky hříchy její odpustil, jakž o tom o všem vypisuje svatý Lukáš v svém čtení v ka. 7. Od toho domu jsme šli předse tau ulicí proti poledni, až jsme přišli pod ta klenutá laubí, o kterých jsem napřed zmínku uči- nil, a tu jsme se obrátili proti vejchodu a šli pod tím laubím skrz krámy, které s obau strán jsau, u kterých řemeslníci a jiní kramáři ušeliké věci prodávají, až k jakés bráně, a tu jest z toho laubí od země nahoru k bráně několik kamenných stupňuou. Ta brána jest dosti veliká a čistá, kterau se uchází na plac ten veliký a rovný, však nedlažený, prostřed kterého stojí chrám Šalomaunuo, o kterém jsem napřed psal. V té brá- ně jsme dobrau chuíli stáli, dívajíce se na chrám Šalomaunuo, dle dále na ten plac jsme jíti nesměli, neb Turci křestanuom tam jíti nedají. Tu bránu okazuje nám mnich pravil, že na tom místě stojí, na kterém za času Krysta Pána stála ona, které Porta speciosa říkali, to jest Krásná brána, do kteréžto suatý Petr s suatým Jánem, když ustupovdli do chrámu k modlitbě u hodinu 9., když přišli, uhlédau je onen kulhavý narozený, který k té bráně na každý den nošen byl a u ní žebral, almuž- ny od nich žádal. Na kterého svatý Petr hledě s suatým Jánem jemu řekl: Hleď na nás!« a on hleděl na ně naděje se nětco uzíti od nich. Ale svatý Petr řekl mu: »Stříbra, zlata nemám, dle cot mám, toť dám. Ve jméno Ježíše Krysta Nazaretského ustaň a chod!«, jak o tom psáno stojí u Skutcích apoštolských u ka. 3. Od té brány šli jsme skrz město až zase na Huoru Syon do kláštera, kdež jsme ostali. A tu před večeří bylo mezi námi pautníky a hejtmanem z naší navi a gardyanem kláštera Hory Syon mnoho mluveno a rozjímáno, máme-li jeti do města Eb- ronu; neb gardyan pravil, že jest to cesta nebezpečná a že bychom jedauc k Ebronu mohli oblaupeni i ubiti býti od Ará- buo sedláků, Turkuo a jiných lotruo, jak se to i prvé pautní- kuom přiházelo. A protož že on nám neradí, abychom měli tám jeti, a že s námi také sám nepojede, k čemuž se i hejtman [221]
ho Šimona zákoníka, do kterého byl Pána pozvdl, aby s nim jedl, kdež přišedše suatá Marye Magdalénská, když stolili a jedli, slzami svými Pánu nohy myla a vlasy z hlavy své vy- tírala a mastí namazala, tu jí Pán ušecky hříchy její odpustil, jakž o tom o všem vypisuje svatý Lukáš v svém čtení v ka. 7. Od toho domu jsme šli předse tau ulicí proti poledni, až jsme přišli pod ta klenutá laubí, o kterých jsem napřed zmínku uči- nil, a tu jsme se obrátili proti vejchodu a šli pod tím laubím skrz krámy, které s obau strán jsau, u kterých řemeslníci a jiní kramáři ušeliké věci prodávají, až k jakés bráně, a tu jest z toho laubí od země nahoru k bráně několik kamenných stupňuou. Ta brána jest dosti veliká a čistá, kterau se uchází na plac ten veliký a rovný, však nedlažený, prostřed kterého stojí chrám Šalomaunuo, o kterém jsem napřed psal. V té brá- ně jsme dobrau chuíli stáli, dívajíce se na chrám Šalomaunuo, dle dále na ten plac jsme jíti nesměli, neb Turci křestanuom tam jíti nedají. Tu bránu okazuje nám mnich pravil, že na tom místě stojí, na kterém za času Krysta Pána stála ona, které Porta speciosa říkali, to jest Krásná brána, do kteréžto suatý Petr s suatým Jánem, když ustupovdli do chrámu k modlitbě u hodinu 9., když přišli, uhlédau je onen kulhavý narozený, který k té bráně na každý den nošen byl a u ní žebral, almuž- ny od nich žádal. Na kterého svatý Petr hledě s suatým Jánem jemu řekl: Hleď na nás!« a on hleděl na ně naděje se nětco uzíti od nich. Ale svatý Petr řekl mu: »Stříbra, zlata nemám, dle cot mám, toť dám. Ve jméno Ježíše Krysta Nazaretského ustaň a chod!«, jak o tom psáno stojí u Skutcích apoštolských u ka. 3. Od té brány šli jsme skrz město až zase na Huoru Syon do kláštera, kdež jsme ostali. A tu před večeří bylo mezi námi pautníky a hejtmanem z naší navi a gardyanem kláštera Hory Syon mnoho mluveno a rozjímáno, máme-li jeti do města Eb- ronu; neb gardyan pravil, že jest to cesta nebezpečná a že bychom jedauc k Ebronu mohli oblaupeni i ubiti býti od Ará- buo sedláků, Turkuo a jiných lotruo, jak se to i prvé pautní- kuom přiházelo. A protož že on nám neradí, abychom měli tám jeti, a že s námi také sám nepojede, k čemuž se i hejtman [221]
Strana 222
z naší navi přimlauval, abychom té jízdy k Ebronu zanechali, poněvádž tak nebezpečná jest, a to činil pro souoj užitek, aby od osluou, na kterých jsme měli jeti, a těm, kteří by nás uypro- vázeli, neplatil. A tak byli již větší díl pautníkuou od té cesty odmluvili a odhrozili, ale nás několik nechtěli jsme tomu místa dáti, než abychom předse k Ebronu jeli, a mluvili jsme naše- mu hejtmanu z naui, že smlauvě, kterou mezi sebau máme, dosti nečiní, neb poněvádž u smlauvě stojí zejmena, že do Ebronu též vedeni máme býti, protož podlé smlauvy chcem, aby nás tam vésti dal a těmi, kdo by nás vyprovázeti měli a před lotry a jinými, kdo by nám škoditi chtěli, obhajovali, dobře opatřil. A tak nemohauce nás náš hejtman z navi ani gardyan od té cesty odmluviti ani odstrašiti, i na tom jsme ostali, abychom my pautníci, kteří budem chtíti, do Ebronu jeli, že nás chce lidmi, kteří by nás uyprovodili, dobře opatřiti; však přesto, jestliže se nám co na té cestě přihodí, abychom my gardyanovi ani hejtmanu našemu z navi viny nedávali, než sami sobě. A tu jsme večeřeli. O vyjetí některých pautníkuov z kláštera Hory Syon k Betlému a odtud až k městu Ebronu a o témž městu Ebronu. KAPITOLA 56. o večeři, mohlo býti míň než hodina před západem slůnce, D vyšli jsme z kláštera Hory Syon my pautníci, kteří jsme k Ebronu chtěli jeti ven, a bylo nás toliko 14 osob (jiní ušickni u klášteře ostali pro nebezpečenství té cesty) a usedau- še na osly (neb na nás s nimi tu sedláci čekali) jeli jsme s Huo- ry Syon doluo k Ebronu a mnich jeden z kláštera s námi; též jel při nás tlumač Turek z Jeruzaléma na koni. A když jsme sjeli s vrchu Huory Syon doluo a přejeli přes hráz rybníka [ 222 ]
z naší navi přimlauval, abychom té jízdy k Ebronu zanechali, poněvádž tak nebezpečná jest, a to činil pro souoj užitek, aby od osluou, na kterých jsme měli jeti, a těm, kteří by nás uypro- vázeli, neplatil. A tak byli již větší díl pautníkuou od té cesty odmluvili a odhrozili, ale nás několik nechtěli jsme tomu místa dáti, než abychom předse k Ebronu jeli, a mluvili jsme naše- mu hejtmanu z naui, že smlauvě, kterou mezi sebau máme, dosti nečiní, neb poněvádž u smlauvě stojí zejmena, že do Ebronu též vedeni máme býti, protož podlé smlauvy chcem, aby nás tam vésti dal a těmi, kdo by nás vyprovázeti měli a před lotry a jinými, kdo by nám škoditi chtěli, obhajovali, dobře opatřil. A tak nemohauce nás náš hejtman z navi ani gardyan od té cesty odmluviti ani odstrašiti, i na tom jsme ostali, abychom my pautníci, kteří budem chtíti, do Ebronu jeli, že nás chce lidmi, kteří by nás uyprovodili, dobře opatřiti; však přesto, jestliže se nám co na té cestě přihodí, abychom my gardyanovi ani hejtmanu našemu z navi viny nedávali, než sami sobě. A tu jsme večeřeli. O vyjetí některých pautníkuov z kláštera Hory Syon k Betlému a odtud až k městu Ebronu a o témž městu Ebronu. KAPITOLA 56. o večeři, mohlo býti míň než hodina před západem slůnce, D vyšli jsme z kláštera Hory Syon my pautníci, kteří jsme k Ebronu chtěli jeti ven, a bylo nás toliko 14 osob (jiní ušickni u klášteře ostali pro nebezpečenství té cesty) a usedau- še na osly (neb na nás s nimi tu sedláci čekali) jeli jsme s Huo- ry Syon doluo k Ebronu a mnich jeden z kláštera s námi; též jel při nás tlumač Turek z Jeruzaléma na koni. A když jsme sjeli s vrchu Huory Syon doluo a přejeli přes hráz rybníka [ 222 ]
Strana 223
Bersabé, tu nás potkal jakýs Turek na koni, musel býti nějaký pán neb auředník, a před ním běžel jeden s kyjem, ten nás pautníky tím kyjem bil a námi s oslů doluou strkal, a tlumač, který s námi jel, na nás volal i mnich, abychom chutně s osluou sedali doluov, a tak jsme ušickni sedali doluo. A když nás ten Turek na koni pominul, i kázal nám tlumač zas usedati a předse jeti a pravil nám, že jest ten obyčej a ta se činí po- ctivost a reverencí auředníkuom a panuom tureckým, když který z nich jede a s kterým křestanem se potká, že ten před ním s koně neb s osla doluo ssésti musí a tu poctivost mu udě- lati a zas useda jeti, kde chce. A protož nás ten služebník toho Turka bil a námi strkal, abychom doluo sedali a tu poctivost tomu Turku učinili, jak nám náleželo a obyčej jest. Odtud jeli jsme předse míli českau, až před klášter betlémský jsme přijeli, a to mohlo býti asi hodinu na noc i víc, neb již bylo hrubě tma. Tu jsme tlaukli na dvéře a před nimi stáli a čekali na čturt hodiny, než nám mnich otevřel. A když nám otevřel, i vešli jsme my pautníci toliko do kláštera, dle sedláci s osly i tlumač ostali uně tu ve usi Betlémě. Když jsme do refectorium přišli, dal nám mnich dosti vína dob- rého píti, též chleba a uína u hrozních. Tu pojedši i šli jsme spat do jakéhos sklepu a leželi jsme na matracích. Ráno asi tři hodiny přede dnem zbudili nás mniší i ustali jsme a šli do kaply, u které se Krystus Pán naroditi ráčil, a tu nám jeden mnich mši slaužil na oltáři, který stojí na tom místě, kde bla- hoslavená Panna Marge s děťátkem seděla, když k ní Tři králi přišli dary obětujíc Krystu Pánu. Měsíce pak srpna dne 30., to bylo u pondělí ráno, když již bylo po mši, šli jsme my pautníci ven z kláštera Betléma a mohlo býti na puol druhé hodiny přede dnem, tu na nás před klášterem sedláci s osly čekali, na které usedauše i jeli jsme k městu Ebronu a jeden mnich z Hory Syon z námi, též jel s ná- mi auředník betlémský (my říkáme rychtář) a ještě jiní dva Turci na koních a náš tlumač z Jeruzaléma. Také šlo s námi 10 pacholkuou Turkuou s luky a šipkami, které jsme najali, aby nás vyprovodili. Též při nás šli sedláci, na čích jsme oslích jeli, a tak nás bylo všech okolo 40 osob; i jeli jsme proti [ 223 ]
Bersabé, tu nás potkal jakýs Turek na koni, musel býti nějaký pán neb auředník, a před ním běžel jeden s kyjem, ten nás pautníky tím kyjem bil a námi s oslů doluou strkal, a tlumač, který s námi jel, na nás volal i mnich, abychom chutně s osluou sedali doluov, a tak jsme ušickni sedali doluo. A když nás ten Turek na koni pominul, i kázal nám tlumač zas usedati a předse jeti a pravil nám, že jest ten obyčej a ta se činí po- ctivost a reverencí auředníkuom a panuom tureckým, když který z nich jede a s kterým křestanem se potká, že ten před ním s koně neb s osla doluo ssésti musí a tu poctivost mu udě- lati a zas useda jeti, kde chce. A protož nás ten služebník toho Turka bil a námi strkal, abychom doluo sedali a tu poctivost tomu Turku učinili, jak nám náleželo a obyčej jest. Odtud jeli jsme předse míli českau, až před klášter betlémský jsme přijeli, a to mohlo býti asi hodinu na noc i víc, neb již bylo hrubě tma. Tu jsme tlaukli na dvéře a před nimi stáli a čekali na čturt hodiny, než nám mnich otevřel. A když nám otevřel, i vešli jsme my pautníci toliko do kláštera, dle sedláci s osly i tlumač ostali uně tu ve usi Betlémě. Když jsme do refectorium přišli, dal nám mnich dosti vína dob- rého píti, též chleba a uína u hrozních. Tu pojedši i šli jsme spat do jakéhos sklepu a leželi jsme na matracích. Ráno asi tři hodiny přede dnem zbudili nás mniší i ustali jsme a šli do kaply, u které se Krystus Pán naroditi ráčil, a tu nám jeden mnich mši slaužil na oltáři, který stojí na tom místě, kde bla- hoslavená Panna Marge s děťátkem seděla, když k ní Tři králi přišli dary obětujíc Krystu Pánu. Měsíce pak srpna dne 30., to bylo u pondělí ráno, když již bylo po mši, šli jsme my pautníci ven z kláštera Betléma a mohlo býti na puol druhé hodiny přede dnem, tu na nás před klášterem sedláci s osly čekali, na které usedauše i jeli jsme k městu Ebronu a jeden mnich z Hory Syon z námi, též jel s ná- mi auředník betlémský (my říkáme rychtář) a ještě jiní dva Turci na koních a náš tlumač z Jeruzaléma. Také šlo s námi 10 pacholkuou Turkuou s luky a šipkami, které jsme najali, aby nás vyprovodili. Též při nás šli sedláci, na čích jsme oslích jeli, a tak nás bylo všech okolo 40 osob; i jeli jsme proti [ 223 ]
Strana 224
poledni na větším díle polmi a časem přes neveliké urchy až od Betléma asi dvě míle české neb víc, tu jsme přijeli k jakés zahradě, u kteréžto roste drahně olivoví. Od té, co by mohl kamenem dohoditi, na poledne stojí u poli sám o sobě jakýs neveliký kostelík, díl ho pobořeného, ostatek ještě stojí. Ten okazuje nám mnich, který s námi jel, pravil, že na tom místě stojí, na kterým byl někdy obřezován Izák, syn Abrahamuou, jak o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u ka. 21. Od té zahrady a toho kostela, nechavše ho ležeti no levé ruce, jeli jsme proti poledni polmi až k městu Ebronu, tam jsme přijeli asi dvě hodině před polednem. A tu od města, co by mohl z ručnice dostřeliti, ssedavše s osluo odpočívali jsme o pojedli chleba a vína se napili, neb jsme to s sebau na oslu byli z kláštera Betléma přinesli; též nám přinesl z města jakýs Aráb u koši nových fíkuo, které jsme od něho kupovdli a jedli, tolikéž nám přinesl jiný Turek u košíku jakýchs malých tří- hraných syrečkuo dosti dobrých; ty od něho všecky auředník z Betléma, který s námi byl, kaupil a nám pautníkuom po hrsti jich rozdával. A tak jsme tu jedli a odpočívali na hodinu. To město, které prvé slulo Arbee, nyní mu Ebron říkají, jak ještě znáti, bylo někdy veliké a čisté město, dle na tento čas díl ho hrubý a víc skuoro než polovice pobořeného jest, osta- tek ještě stojí. Zdi jsou okolo něho na větším díle zbořené, díl ho leží doluo surchu na stráni vrchu proti poledni a ostatek dole u rouni, dle co ho u rouni leží, jest pobořené, jen zdi stojí, rum a kamení, a jak nám pravili, splundroval je a zbořil před lety kterýs ejiptský žoldan, když ho dobýval. [ 224
poledni na větším díle polmi a časem přes neveliké urchy až od Betléma asi dvě míle české neb víc, tu jsme přijeli k jakés zahradě, u kteréžto roste drahně olivoví. Od té, co by mohl kamenem dohoditi, na poledne stojí u poli sám o sobě jakýs neveliký kostelík, díl ho pobořeného, ostatek ještě stojí. Ten okazuje nám mnich, který s námi jel, pravil, že na tom místě stojí, na kterým byl někdy obřezován Izák, syn Abrahamuou, jak o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u ka. 21. Od té zahrady a toho kostela, nechavše ho ležeti no levé ruce, jeli jsme proti poledni polmi až k městu Ebronu, tam jsme přijeli asi dvě hodině před polednem. A tu od města, co by mohl z ručnice dostřeliti, ssedavše s osluo odpočívali jsme o pojedli chleba a vína se napili, neb jsme to s sebau na oslu byli z kláštera Betléma přinesli; též nám přinesl z města jakýs Aráb u koši nových fíkuo, které jsme od něho kupovdli a jedli, tolikéž nám přinesl jiný Turek u košíku jakýchs malých tří- hraných syrečkuo dosti dobrých; ty od něho všecky auředník z Betléma, který s námi byl, kaupil a nám pautníkuom po hrsti jich rozdával. A tak jsme tu jedli a odpočívali na hodinu. To město, které prvé slulo Arbee, nyní mu Ebron říkají, jak ještě znáti, bylo někdy veliké a čisté město, dle na tento čas díl ho hrubý a víc skuoro než polovice pobořeného jest, osta- tek ještě stojí. Zdi jsou okolo něho na větším díle zbořené, díl ho leží doluo surchu na stráni vrchu proti poledni a ostatek dole u rouni, dle co ho u rouni leží, jest pobořené, jen zdi stojí, rum a kamení, a jak nám pravili, splundroval je a zbořil před lety kterýs ejiptský žoldan, když ho dobýval. [ 224
Strana 225
O kostele tom, v kterém dvojitá jeskyně jest, do kteréžto pochováno bylo tělo Sáry, Abrahama, Izáka a těla některých jiných svatých patrvarchuov. KAPITOLA 57. ad městem pak Ebronem proti poledni nahoře u stráni urchu leží na tento čas čistý kostel sprosta z kamene Npo starodávnu stavený, nevelmi uysoký ani široký, než dlauhý, od západu proti vejchodu, zeunitř ušechen nyní váp- nem obílený, a jest klenutý bez krovu, jen toliko nad klenutím nahoře kamenem přikrytý. Kůr toho kostela jest proti vejcho- du, okolo kterého s každé strany stojí neveliká věž kamenná, čtverhraná nahoře, maje okolo sebe na krakštejních vydanau ven pavláčku kamennau, stinky, takže se muož jíti okolo vě- že vuokol; nad tím mají ty věže okrauhlé zděné krovy. Okolo toho kostela vuokol a uuokol jest zed nová, dosti vysoká a peu- ná, nahoře stinky, stavená k branbě tím spuosobem jako zed městská okolo Jeruzaléma, a tehdáž na ní stálo koliks kauskuo střelby. A tak od toho místa, kde jsme odpočívali, vedl nás mnich k městu, potom pod jakýs udlní sklep, který stojí proti poledni, až na plácek před ten kostel, a tu ve zdi, která okolo kostela, jest proti poledni hrubá brána, která jde až ke dveřuom kostelním, které hrubé jsou co nějaká veliká urata. Z toho plác- ku jest drahně stupňuo kamenných, po kterých se nahoru do kostela chodí. Ten kostel okazuje nám mnich, který s námi byl, pravil, že u něm unitř jest ta dvojitá jeskyně, kterau byl kau- pil Abraham od Ephrona, syna Seor, za 400 lotuou stříbra, kdež Sáru, manželku suau, po skončení jejím pochoudl a po- tom sám, když umřel, od synuou svých položen k ní byl, jak o tom čtem u knihách Mojžíšových 1 v ka. 23 a 25. V tomto kostele u té dvojité jeskyni, jak tomu někteří chtějí, jest též po- chouán Adam a Eva, Abraham a Sára, Izák, Rebeka a Lia ec. [ 225]
O kostele tom, v kterém dvojitá jeskyně jest, do kteréžto pochováno bylo tělo Sáry, Abrahama, Izáka a těla některých jiných svatých patrvarchuov. KAPITOLA 57. ad městem pak Ebronem proti poledni nahoře u stráni urchu leží na tento čas čistý kostel sprosta z kamene Npo starodávnu stavený, nevelmi uysoký ani široký, než dlauhý, od západu proti vejchodu, zeunitř ušechen nyní váp- nem obílený, a jest klenutý bez krovu, jen toliko nad klenutím nahoře kamenem přikrytý. Kůr toho kostela jest proti vejcho- du, okolo kterého s každé strany stojí neveliká věž kamenná, čtverhraná nahoře, maje okolo sebe na krakštejních vydanau ven pavláčku kamennau, stinky, takže se muož jíti okolo vě- že vuokol; nad tím mají ty věže okrauhlé zděné krovy. Okolo toho kostela vuokol a uuokol jest zed nová, dosti vysoká a peu- ná, nahoře stinky, stavená k branbě tím spuosobem jako zed městská okolo Jeruzaléma, a tehdáž na ní stálo koliks kauskuo střelby. A tak od toho místa, kde jsme odpočívali, vedl nás mnich k městu, potom pod jakýs udlní sklep, který stojí proti poledni, až na plácek před ten kostel, a tu ve zdi, která okolo kostela, jest proti poledni hrubá brána, která jde až ke dveřuom kostelním, které hrubé jsou co nějaká veliká urata. Z toho plác- ku jest drahně stupňuo kamenných, po kterých se nahoru do kostela chodí. Ten kostel okazuje nám mnich, který s námi byl, pravil, že u něm unitř jest ta dvojitá jeskyně, kterau byl kau- pil Abraham od Ephrona, syna Seor, za 400 lotuou stříbra, kdež Sáru, manželku suau, po skončení jejím pochoudl a po- tom sám, když umřel, od synuou svých položen k ní byl, jak o tom čtem u knihách Mojžíšových 1 v ka. 23 a 25. V tomto kostele u té dvojité jeskyni, jak tomu někteří chtějí, jest též po- chouán Adam a Eva, Abraham a Sára, Izák, Rebeka a Lia ec. [ 225]
Strana 226
Ta dvojitá jeskyně, u kteréž tito patriarchové pochováni leží, jest unitř u tom kostele u západní straně jeho, jak nám Turci skrz tlumače pravili. Okazovali nám též Turci nedaleko od těch stupňuo, po kterých se z toho plácku do kostela nahoru chodí, na levé ruce proti poledni u skále jakaus rozsedlinu a rozpuklinu, která jde z kostela dolů pod zed kostelní skrz ská- lu až na ten plácek, a pravili nám skrz tlumače, že ta rozpuk- lina jde z té dvojité jeskyně, u které napřed jmenovaní otcové suatí leží. Do té rozpukliny jsme nahlédali, ale tma tam bylo, že jsme nic viděti nemohli, než tu před ní jsme poklekli a po- modlili se. Jaký jest to kostel unitř, toho já nevím, neb jsme u něm nebyli, neb jej Turci u své moci drží a u veliké pocti- nosti mají pro patryarchy, kteří v něm pochováni leží, a pro- tož křesťanům do něho jíti nedají ani sic do žádných jich kos- teluou. Však byli tu na tom plácku jakýs dua Turci, po šatech se zdáli býti, jako by nějací rejthaři turečtí byli. Ti nám proto odpustili nahoru jíti po těch stupních až ke dueřům neb bráně kostelní, ale dál nic. Do kostela jsme dveřmi nahlédali, však jsme tam nic viděti nemohli, neb ještě od těch dveří jde uíc ko- liks stupňuou kamenných nahoru až právě do kostela. Též tu ve dveřích kostelních uiselo tehdáž několik lamp a světlo u nich hořelo; ač bezpochyby že před tau dvojitau jeskyní tam unitř u kostele Turci v lampách světlo pálí, ale my u dveří stojíce jsme ho viděti nemohli. Tu pobyuše dobrau chuíli na tom plácku a ohledavše, co jsme mohli, šli jsme zase proti poledni po koliksi kamenných stup- ních dolů a potom pod ten valní sklep až zase na cestu, kteró jde od západu do města Ebronu. Tu na levé straně té cesty jest jakás čistá raura a voda z ní tehdáž tekla dvěma čepy mosaznými, kteréžto jsme se napili. Na druhé straně proti té rauře přes cestu jest jakús čistý duom a duuor v něm veliký. zdí obezděný, ten nám okazouali a pravili, že u tom domě u Ebronu jest sklad zboží, které se na velblaudích nosí z Ejipta a Arabí a Indí do Syrye; tu že se skládá a potom dál odtud se do Syrye a Damašku a do jiných zemí dodává a z toho domu že cla veliká summa peněz císaři tureckému každého roku se schází. [ 226]
Ta dvojitá jeskyně, u kteréž tito patriarchové pochováni leží, jest unitř u tom kostele u západní straně jeho, jak nám Turci skrz tlumače pravili. Okazovali nám též Turci nedaleko od těch stupňuo, po kterých se z toho plácku do kostela nahoru chodí, na levé ruce proti poledni u skále jakaus rozsedlinu a rozpuklinu, která jde z kostela dolů pod zed kostelní skrz ská- lu až na ten plácek, a pravili nám skrz tlumače, že ta rozpuk- lina jde z té dvojité jeskyně, u které napřed jmenovaní otcové suatí leží. Do té rozpukliny jsme nahlédali, ale tma tam bylo, že jsme nic viděti nemohli, než tu před ní jsme poklekli a po- modlili se. Jaký jest to kostel unitř, toho já nevím, neb jsme u něm nebyli, neb jej Turci u své moci drží a u veliké pocti- nosti mají pro patryarchy, kteří v něm pochováni leží, a pro- tož křesťanům do něho jíti nedají ani sic do žádných jich kos- teluou. Však byli tu na tom plácku jakýs dua Turci, po šatech se zdáli býti, jako by nějací rejthaři turečtí byli. Ti nám proto odpustili nahoru jíti po těch stupních až ke dueřům neb bráně kostelní, ale dál nic. Do kostela jsme dveřmi nahlédali, však jsme tam nic viděti nemohli, neb ještě od těch dveří jde uíc ko- liks stupňuou kamenných nahoru až právě do kostela. Též tu ve dveřích kostelních uiselo tehdáž několik lamp a světlo u nich hořelo; ač bezpochyby že před tau dvojitau jeskyní tam unitř u kostele Turci v lampách světlo pálí, ale my u dveří stojíce jsme ho viděti nemohli. Tu pobyuše dobrau chuíli na tom plácku a ohledavše, co jsme mohli, šli jsme zase proti poledni po koliksi kamenných stup- ních dolů a potom pod ten valní sklep až zase na cestu, kteró jde od západu do města Ebronu. Tu na levé straně té cesty jest jakás čistá raura a voda z ní tehdáž tekla dvěma čepy mosaznými, kteréžto jsme se napili. Na druhé straně proti té rauře přes cestu jest jakús čistý duom a duuor v něm veliký. zdí obezděný, ten nám okazouali a pravili, že u tom domě u Ebronu jest sklad zboží, které se na velblaudích nosí z Ejipta a Arabí a Indí do Syrye; tu že se skládá a potom dál odtud se do Syrye a Damašku a do jiných zemí dodává a z toho domu že cla veliká summa peněz císaři tureckému každého roku se schází. [ 226]
Strana 227
Toto město Ebron jest staré město, které hned brzo po potopě vystaveno. Někdy byla v něm stolice králuou izrahelských, kte- rauž potom král David do Jeruzaléma přenes, jak o tom čtem u knihách Králouských 2 u ka. 5. Pod městem dole na poledne jest audolí, které sloue vallis Ambrae, audolí Ambre. Od měs- ta Ebronu jsme šli zase na to místo, kde jsme prvé byli s osluo sedali, a odpočívali. O poli Damascenském, na kterém Pán Buoh Adama stvořil, místu tom, kde Kain zabil Abele, a o audolí Ambre, kde se tří andělé Abrahamovi ukázali. KAPITOLA 58. dtud vedl nás opět mnich až k jakés dosti čisté vinici, kterážto leží od města Ebronu na dvoje hony i víc na O západ. Té vinice větší díl leží u rovni a ostatek na uršku neuysokým proti puolnoci, jest zdýlí, co by mohl kamenem do- hoditi, zšíří asi 30 neb víc kročejuou a jest hrází neb zdí dosti uysokau ohražená. Do té uinice nás pustil jakús Turek, však mu z nás každý musel dáti mejdynu. Ta rovnina, na které tato uinice leží, jak nám mnich pravil, slaula a slove campus Damascenus, pole Damaštské, na kte- rýmžto poli Buoh otec ušemohúcí Adama, prvního člověka, otce nás ušech, z bláta stvořiti jest ráčil, jak o tom čtem u kni- hách Mojžíšových 1 u ka. 2. Na té rovnině skuoro uprostřed té uinice jest jakás strauha, zhlaubí muož býti člověku do ko- lenau aneb ne tak hluboká, a při té leží tu jakýs kámen neve- liký. Ten kámen a to místo okazuje nám mnich pravil, že jest na něm od Pána Boha všemohúčího byl stvořen Adam z bláta neb země toho pole. Ta země na tento čas jest drobet núčer- ná, jak Brocardus Monachus píše in Descriptione Terrde sanc- te, byla jest za jeho času náčervená. Neb to slovíčko Adam [ 227]
Toto město Ebron jest staré město, které hned brzo po potopě vystaveno. Někdy byla v něm stolice králuou izrahelských, kte- rauž potom král David do Jeruzaléma přenes, jak o tom čtem u knihách Králouských 2 u ka. 5. Pod městem dole na poledne jest audolí, které sloue vallis Ambrae, audolí Ambre. Od měs- ta Ebronu jsme šli zase na to místo, kde jsme prvé byli s osluo sedali, a odpočívali. O poli Damascenském, na kterém Pán Buoh Adama stvořil, místu tom, kde Kain zabil Abele, a o audolí Ambre, kde se tří andělé Abrahamovi ukázali. KAPITOLA 58. dtud vedl nás opět mnich až k jakés dosti čisté vinici, kterážto leží od města Ebronu na dvoje hony i víc na O západ. Té vinice větší díl leží u rovni a ostatek na uršku neuysokým proti puolnoci, jest zdýlí, co by mohl kamenem do- hoditi, zšíří asi 30 neb víc kročejuou a jest hrází neb zdí dosti uysokau ohražená. Do té uinice nás pustil jakús Turek, však mu z nás každý musel dáti mejdynu. Ta rovnina, na které tato uinice leží, jak nám mnich pravil, slaula a slove campus Damascenus, pole Damaštské, na kte- rýmžto poli Buoh otec ušemohúcí Adama, prvního člověka, otce nás ušech, z bláta stvořiti jest ráčil, jak o tom čtem u kni- hách Mojžíšových 1 u ka. 2. Na té rovnině skuoro uprostřed té uinice jest jakás strauha, zhlaubí muož býti člověku do ko- lenau aneb ne tak hluboká, a při té leží tu jakýs kámen neve- liký. Ten kámen a to místo okazuje nám mnich pravil, že jest na něm od Pána Boha všemohúčího byl stvořen Adam z bláta neb země toho pole. Ta země na tento čas jest drobet núčer- ná, jak Brocardus Monachus píše in Descriptione Terrde sanc- te, byla jest za jeho času náčervená. Neb to slovíčko Adam [ 227]
Strana 228
uykládá se červenost neb červená země, dle není div, že se barua té země u černau a horší změnila, poněvádž tento vše- cken svět spuosob a barvu suau prunější proměnil jest u horší, totiž smutnější a smrtedlnější, ušech hříchuou plnau a oplýva- jící, z čehož jisté znamení jest, že se skonání světa přibližuje. Tuto zemi obyvatelé té krajiny berau, tlukau a páteře z ní dě- lají, kteréž pautníkuom a jiným křestanuom prodávají, neb se ty páteře velmi daleko nosí a dostávají na 9 set mil od toho místa i dál, neb jsem je léta Páně 1552 měsíce srpna v Galicí u městě Kompostelle u hrobu suatého Jakuba před kostelem viděl prodávati. Této země jsem tu u té vinici také nabral, kterauž až podnes mám. Tuto jest se čemu jistě podiviti, že té země z toho místa a příkopce každého roku se mnoho preč béře, aušak jí nic neubývá, než uždy v své míře jednostejně ostává. Tuto by snad mohl někdo říci: však jest Adama u ráji Pán Buoh stvořil, kterak to býti muože, aby se to na tom místě státi mělo, musel jest tehdy tu ráj býti. I věz, že Pán Bůh ušemohúcí Adama u ráji nestvořil, než na tomto světě a tepru stvořeného do ráje jeho jest posta- vil, kterýž byl s počátku štípil, neb tak čtem u 1. knihách Moj- žíšových u ka. 2. Protož spuosobil Pán Buoh člověka z bláta země a udechl u tuářnost jeho udechnutí života a učiněn jest člověk všudy obživující. Štípil pak byl Pán Buoh ráj rozkoší s počátku, u němžto postavil člověka, kteréhož byl stvořil. Někteří chtějí míti, že jest Pán Buoh Adama na poli nedaleko od města Da- mašku stvořil a to pole od Damašku že damaštcenské slove, dle ti se hrubě mejlí ec. Od toho místa, na kterémž byl Adam stvořen, okolo 7 neb málo víc kročejuou na poledne u též vinici stojí jakýs štěp a vinný keř při něm velmi starý a tlustý. Ten štěp okazuje nám mnich pravil, že na tom místě zabil Kain Abele, bratra své- ho, závistí, jak o tom čteme u 1. knihách Mojžíšových u ka. 4. Též nám pravil, že by ten vinný keř, který tu při tom stromu stojí, měl pojíti z toho plemene a počátek suuoj vzíti od onoho vinného kře, který byl Noe patryarcha nejprvé po potopě ští- pil, s kteréhož vínem se i opil, jak o tom čteme v již dotčených [ 228 ]
uykládá se červenost neb červená země, dle není div, že se barua té země u černau a horší změnila, poněvádž tento vše- cken svět spuosob a barvu suau prunější proměnil jest u horší, totiž smutnější a smrtedlnější, ušech hříchuou plnau a oplýva- jící, z čehož jisté znamení jest, že se skonání světa přibližuje. Tuto zemi obyvatelé té krajiny berau, tlukau a páteře z ní dě- lají, kteréž pautníkuom a jiným křestanuom prodávají, neb se ty páteře velmi daleko nosí a dostávají na 9 set mil od toho místa i dál, neb jsem je léta Páně 1552 měsíce srpna v Galicí u městě Kompostelle u hrobu suatého Jakuba před kostelem viděl prodávati. Této země jsem tu u té vinici také nabral, kterauž až podnes mám. Tuto jest se čemu jistě podiviti, že té země z toho místa a příkopce každého roku se mnoho preč béře, aušak jí nic neubývá, než uždy v své míře jednostejně ostává. Tuto by snad mohl někdo říci: však jest Adama u ráji Pán Buoh stvořil, kterak to býti muože, aby se to na tom místě státi mělo, musel jest tehdy tu ráj býti. I věz, že Pán Bůh ušemohúcí Adama u ráji nestvořil, než na tomto světě a tepru stvořeného do ráje jeho jest posta- vil, kterýž byl s počátku štípil, neb tak čtem u 1. knihách Moj- žíšových u ka. 2. Protož spuosobil Pán Buoh člověka z bláta země a udechl u tuářnost jeho udechnutí života a učiněn jest člověk všudy obživující. Štípil pak byl Pán Buoh ráj rozkoší s počátku, u němžto postavil člověka, kteréhož byl stvořil. Někteří chtějí míti, že jest Pán Buoh Adama na poli nedaleko od města Da- mašku stvořil a to pole od Damašku že damaštcenské slove, dle ti se hrubě mejlí ec. Od toho místa, na kterémž byl Adam stvořen, okolo 7 neb málo víc kročejuou na poledne u též vinici stojí jakýs štěp a vinný keř při něm velmi starý a tlustý. Ten štěp okazuje nám mnich pravil, že na tom místě zabil Kain Abele, bratra své- ho, závistí, jak o tom čteme u 1. knihách Mojžíšových u ka. 4. Též nám pravil, že by ten vinný keř, který tu při tom stromu stojí, měl pojíti z toho plemene a počátek suuoj vzíti od onoho vinného kře, který byl Noe patryarcha nejprvé po potopě ští- pil, s kteréhož vínem se i opil, jak o tom čteme v již dotčených [ 228 ]
Strana 229
knihách Mojžíšových u ka. 9. Z toho kře vinného jsem kus kůry ulaupil, který až podnes mám. Tyto obě místa, totiž kde Adam byl stvořen a kde Kain Abele zabil, jsau nyní tau uinicí za- uřína. Jest také u té vinici drahně stromoví a mnoho vinného křoví. Tu pobyuše dobrau chuíli a ušecko ohledauše, i ved nás mnich z ní ven na poledne a tu jest na uršku jakás jinó vinice, u níž stojí u stráni toho vrchu starý a veliký štěp oli- vový; od toho místa, na kterém Adam byl stvořen, muož býti, co by tuze kamenem hodě dohoditi mohl. Ten olivový strom okazuje nám mnich pravil, že na tom místě stojí, na kterém seděl Abraham u audolí Ambre ve dveřích stánkových, kde mu se Pán okázal, a když pozdvihl očí svých, uhlédal tři muže stojící nedaleko od sebe, kteréžto jak jest sezřel, běžel proti ním, je k sobě zvdl, pokrmy jim předložil a oni mu zvěstovdli, že Sára, manželka jeho, jemu syna porodí, jak o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u ka. 18. Od toho olivového štěpu jest doluo příkro do audolí, neb tu mezi tím vrchem a Ebronem jest audolé hrubé, které sloue audolé Ambre. Odtud jsme šli dolů s vrchu až zas k hrázi té vinice, v které Adam stvořen byl. Skuoro při samé té hrázi dole při cestě na puolnoci jest jakýs kostel a při něm raura, ale voda z ní teh- dáž netekla. Tu sedláci k nám s osly přijeli a my usedavše na ně i jeli jsme od Ebronu zas k Jeruzalému a bylo již po poledni, a když jsme ujeli asi míli českau od Ebronu, i jeli jsme mimo jakaus ves, která leží na vrchu a slove Rama, od ní okolo dodu honuo, nechali jsme ji ležeti na levé ruce. Z té usi běžel k nám jakýs černý Aráb a ten měl při sobě luk a šipky a dohoniv se nás uzal jednomu pautníku osla za uzdu a chtěl míti od něho mejdynu a tolikéž od nás jiných všech. A ten mu se vydřel o počal na oslu běžeti a utíkati a jiní za ním běželi. Chtěl jsem také za nimi cválati, ale můj osel nechtěl, ačkoli jsem ho bil, než uždy svdu vahau jíti. Tomu našemu utíkání Turci, kteří s námi byli, se smáli; ten pak Arób počal za námi šipkami z luku střéleti, ale Turci, kteří nás uyprovázeli, se ho chopili a jej drželi a s nim se vadili, až jsme my podál od nich ujeli, potom ho pustili a on hněvdje se, laje a nám hroze šel zase ke usi a my sčekavše se i jeli jsme předse k Jeruzalému. Píše Bro- [ 229 ]
knihách Mojžíšových u ka. 9. Z toho kře vinného jsem kus kůry ulaupil, který až podnes mám. Tyto obě místa, totiž kde Adam byl stvořen a kde Kain Abele zabil, jsau nyní tau uinicí za- uřína. Jest také u té vinici drahně stromoví a mnoho vinného křoví. Tu pobyuše dobrau chuíli a ušecko ohledauše, i ved nás mnich z ní ven na poledne a tu jest na uršku jakás jinó vinice, u níž stojí u stráni toho vrchu starý a veliký štěp oli- vový; od toho místa, na kterém Adam byl stvořen, muož býti, co by tuze kamenem hodě dohoditi mohl. Ten olivový strom okazuje nám mnich pravil, že na tom místě stojí, na kterém seděl Abraham u audolí Ambre ve dveřích stánkových, kde mu se Pán okázal, a když pozdvihl očí svých, uhlédal tři muže stojící nedaleko od sebe, kteréžto jak jest sezřel, běžel proti ním, je k sobě zvdl, pokrmy jim předložil a oni mu zvěstovdli, že Sára, manželka jeho, jemu syna porodí, jak o tom čtem u 1. knihách Mojžíšových u ka. 18. Od toho olivového štěpu jest doluo příkro do audolí, neb tu mezi tím vrchem a Ebronem jest audolé hrubé, které sloue audolé Ambre. Odtud jsme šli dolů s vrchu až zas k hrázi té vinice, v které Adam stvořen byl. Skuoro při samé té hrázi dole při cestě na puolnoci jest jakýs kostel a při něm raura, ale voda z ní teh- dáž netekla. Tu sedláci k nám s osly přijeli a my usedavše na ně i jeli jsme od Ebronu zas k Jeruzalému a bylo již po poledni, a když jsme ujeli asi míli českau od Ebronu, i jeli jsme mimo jakaus ves, která leží na vrchu a slove Rama, od ní okolo dodu honuo, nechali jsme ji ležeti na levé ruce. Z té usi běžel k nám jakýs černý Aráb a ten měl při sobě luk a šipky a dohoniv se nás uzal jednomu pautníku osla za uzdu a chtěl míti od něho mejdynu a tolikéž od nás jiných všech. A ten mu se vydřel o počal na oslu běžeti a utíkati a jiní za ním běželi. Chtěl jsem také za nimi cválati, ale můj osel nechtěl, ačkoli jsem ho bil, než uždy svdu vahau jíti. Tomu našemu utíkání Turci, kteří s námi byli, se smáli; ten pak Arób počal za námi šipkami z luku střéleti, ale Turci, kteří nás uyprovázeli, se ho chopili a jej drželi a s nim se vadili, až jsme my podál od nich ujeli, potom ho pustili a on hněvdje se, laje a nám hroze šel zase ke usi a my sčekavše se i jeli jsme předse k Jeruzalému. Píše Bro- [ 229 ]
Strana 230
cardus Monachus, že s toho vrchu, na kterým ta ves Rama leží, muož přehlednauti na šíř všecku zemi Svatau, tak jest tu auzká ec. Od Jeruzaléma jsme mohli býti asi dvě míle a tu jsme jeli mimo jakýs čistý, hluboký a dosti veliký rybník ze všech čtyř strán unitř zdí obezděný, a nebylo u něm tehdáž mnoho vody. Hráz má proti vejchodu a jest při něm jakýs dům, ale drobet zbo- řený. Ten nám okazuje mnich pravil, že slove Piscina Salo- monis, rybník Šalomaunuo. Do toho vedau vodu po trubách od města Ebronu a odtud až do Jeruzaléma. Toho rybníku nechavše ležeti na pravé ruce, i jeli jsme k Bet- lému, ač jsme do Betléma nepřijeli, než nechali jsme ho ležeti na pravé ruce skůro na čturt míle české. Když jsme proti Bet- lému byli, šli od nás ti Turci, které sme byli najali, aby nás vyprovázeli. Též jel od nás auředník betlémský a ti dua Turci na koních s nim. A tak jsme my sami jeli toliko s tlumačem z Jeruzaléma a mnichem až na Horu Syon. Pod Hordu Syon potkal nás opět jakýs Turek, černý co Mauřenín, na koni a pa- cholek před ním běžel. Toho jak jsem uhlédal, hned jsem s osla sedl a dau osla sedláku, jeho pánu, i šel jsem nahoru až do kláštera. Na Horu Syon jsme z Ebronu přijeli, když sluonce zapadalo, a tu nám dali jísti, neb jsme byli večeři zmeškali. A tak jsme tu noc u klášteře ostali. Z Jeruzaléma až do Ebronu města počítají 5 mil českých a jest dosti dobrá cesta, neb se jede na větším díle polmi a časem mimo vinice a není tu na té cestě žádných velikých urchuou. [ 230
cardus Monachus, že s toho vrchu, na kterým ta ves Rama leží, muož přehlednauti na šíř všecku zemi Svatau, tak jest tu auzká ec. Od Jeruzaléma jsme mohli býti asi dvě míle a tu jsme jeli mimo jakýs čistý, hluboký a dosti veliký rybník ze všech čtyř strán unitř zdí obezděný, a nebylo u něm tehdáž mnoho vody. Hráz má proti vejchodu a jest při něm jakýs dům, ale drobet zbo- řený. Ten nám okazuje mnich pravil, že slove Piscina Salo- monis, rybník Šalomaunuo. Do toho vedau vodu po trubách od města Ebronu a odtud až do Jeruzaléma. Toho rybníku nechavše ležeti na pravé ruce, i jeli jsme k Bet- lému, ač jsme do Betléma nepřijeli, než nechali jsme ho ležeti na pravé ruce skůro na čturt míle české. Když jsme proti Bet- lému byli, šli od nás ti Turci, které sme byli najali, aby nás vyprovázeli. Též jel od nás auředník betlémský a ti dua Turci na koních s nim. A tak jsme my sami jeli toliko s tlumačem z Jeruzaléma a mnichem až na Horu Syon. Pod Hordu Syon potkal nás opět jakýs Turek, černý co Mauřenín, na koni a pa- cholek před ním běžel. Toho jak jsem uhlédal, hned jsem s osla sedl a dau osla sedláku, jeho pánu, i šel jsem nahoru až do kláštera. Na Horu Syon jsme z Ebronu přijeli, když sluonce zapadalo, a tu nám dali jísti, neb jsme byli večeři zmeškali. A tak jsme tu noc u klášteře ostali. Z Jeruzaléma až do Ebronu města počítají 5 mil českých a jest dosti dobrá cesta, neb se jede na větším díle polmi a časem mimo vinice a není tu na té cestě žádných velikých urchuou. [ 230
Strana 231
O vjití pautníkuov po třetí do kostela Božího hrobu, o světlu, které každého roku samo od sebe se rozsvěcuje v hrobě Božím. KAPITOLA 59. auterý pak dne 31. měsíce srpna ráno asi 2 hodině na den vyšli jsme my pautníci z kláštera Hory Syon ven před V klášter a odtud 2 a 2 šli jsme do města Jeruzaléma až na plac před kostel, v kterým hrob Boží jest; tu nám Turci kostel otevřeli a nás do něho pustili. Tuto toho nesluší pominauti, že ten obyčej se zachovává, když pautníci do Jeruzaléma přijedau, kterak po třikrát do kostela (u kterým hrob Boží jest) pauštěni bývají a obyčejně Turci pautníky do kostela pauštějí před ve- čerem a přes celau noc jich tam zavřených nechávají až dru- hého dne do oběduou, jakož pak i my tam přes dvě noci jsme byli a s práva jsme tam ještě přes jednu a třetí noc měli býti. Ale že jsme již k šífu našemu pospíchali, neb přes určitý cíl u smlauvě nás patron s naví u břehu čekal; protož toto po třetí nás toliko do kostela pustili, aby se starobylý obyčej o pořádek zachoudl, u němž jsme na dvě hodině a víc byli. Za to pak, že třikrát se pautníci do kostela Božího hrobu pauštějí, musí jedna každá osoba z nich dáti pánu neb uládaři jeruza- lémskému 9 cykynů, to jest co 9 zlatých uherských, kterýžto plat císaři tureckému se dostává, dle za nás jest musel patron dáti, neb jsme tak s nim smlauvu měli ec. Tuto se drobet musím povytrhnauti a napsati o tom velikém divu, kterýž se každého roku děje v Jeruzalémě u tomto koste- le Božího hrobu, jak nám gardyan Hory Syon i mniší pra- vili a to jistili, že jest upravdě tak, a netoliko oni, dle i řečtí kněží, kteří jsou tu uv Jeruzalémě. I věděti se má, že každého roku u postě před velikonocí ten čturtek, jak my říkáme u Ze- lený čtvrtek, k večerau okolo nešporuo Turci dvéře kostela [ 231]
O vjití pautníkuov po třetí do kostela Božího hrobu, o světlu, které každého roku samo od sebe se rozsvěcuje v hrobě Božím. KAPITOLA 59. auterý pak dne 31. měsíce srpna ráno asi 2 hodině na den vyšli jsme my pautníci z kláštera Hory Syon ven před V klášter a odtud 2 a 2 šli jsme do města Jeruzaléma až na plac před kostel, v kterým hrob Boží jest; tu nám Turci kostel otevřeli a nás do něho pustili. Tuto toho nesluší pominauti, že ten obyčej se zachovává, když pautníci do Jeruzaléma přijedau, kterak po třikrát do kostela (u kterým hrob Boží jest) pauštěni bývají a obyčejně Turci pautníky do kostela pauštějí před ve- čerem a přes celau noc jich tam zavřených nechávají až dru- hého dne do oběduou, jakož pak i my tam přes dvě noci jsme byli a s práva jsme tam ještě přes jednu a třetí noc měli býti. Ale že jsme již k šífu našemu pospíchali, neb přes určitý cíl u smlauvě nás patron s naví u břehu čekal; protož toto po třetí nás toliko do kostela pustili, aby se starobylý obyčej o pořádek zachoudl, u němž jsme na dvě hodině a víc byli. Za to pak, že třikrát se pautníci do kostela Božího hrobu pauštějí, musí jedna každá osoba z nich dáti pánu neb uládaři jeruza- lémskému 9 cykynů, to jest co 9 zlatých uherských, kterýžto plat císaři tureckému se dostává, dle za nás jest musel patron dáti, neb jsme tak s nim smlauvu měli ec. Tuto se drobet musím povytrhnauti a napsati o tom velikém divu, kterýž se každého roku děje v Jeruzalémě u tomto koste- le Božího hrobu, jak nám gardyan Hory Syon i mniší pra- vili a to jistili, že jest upravdě tak, a netoliko oni, dle i řečtí kněží, kteří jsou tu uv Jeruzalémě. I věděti se má, že každého roku u postě před velikonocí ten čturtek, jak my říkáme u Ze- lený čtvrtek, k večerau okolo nešporuo Turci dvéře kostela [ 231]
Strana 232
Božího hrobu oteurau a u nich 2 neb 3 Turky s žilami postaví, kteří tu ustavičně jsou a hlédají, aby pacholata a chasa leda- jakás turecká a arabská do kostela nešla a tam křestanům při jich službě boží nepřekážela, než toliko křestanuom každé- mu, chudému i bohatému, jest svoboda do něho jíti, neb k to- mu času množství křestanů sedlského i jiného lidu ze uší země Svaté i odjinud (neb i z Cypru ostrovu Rekuo mnoho tam při- jíždí) se do města schází. A tak vejdauc ti ušickni křestané do kostela Božího hrobu, každá jednota neb sekta s svými bis- kupy, neb Řekové přední místo drží a ti mají svého patry- archu. Po nich jsau křesťané Římané a ti mají otce gardyana a bratří Hory Syon, potom jiné sekty mají každá své biskupy. A tak když již čas jest, nejprvé patryarcha řecký u svém rauše s křesťany řeckými, za ním gardyan Hory Syon s bratřími a křesťany Římany, potom biskup armenský s svými, za ním biskup indyánských křestanuou s svými. A tak jiní, Jakobité a Surgáni, každá sekta neb jednota za svým biskupem, a ti všickni jdau před Boží hrob a tu po pořádku okolo něho stojí, maje každý svíci oskovdu nerozsuícenau u ruce. Bývají tu též někteří Turci onačejší, kteří ten div viděti chtějí, ač hned dvo obzuláštně k tomu od uládaře jeruzalémského vysláni bývají, aby na to pilně šetřili a pozorovali, aby u tom se žádný fortel, podvod a šibalstvo od křestanuou nedálo; ti hned stojí u sa- mých dveří, kde se do Božího hrobu chodí. A tu patryarcha řecký sám jediný vejde do jeskyňky Božího hrobu a všecko světlo u lampách (které tam ustavičně z rok do roka ve dne i v noci hoří) zhasí a jedinou toliko lampu k osvícení připra- venau nerozsvícenau postaví na hrob Krysta Pána a tak ven vejde. Tu ti dva Turci od vládaře vyslaní a k tomu zřízení jdau tam unitř do jeskyňky Božího hrobu a sami pilně ohledajíc, jest-li ušecko všudy zhašeno, zas ven vújdau a tu před dveřmi stojí. Tehdy patryarcha řecký, gardyan a jiní biskupové i ušickni křestané kleknau na kolena okolo Božího hrobu a modlí se Pánu Bohu ušemohúcímu, každá sekta svým jazykem a spuo- sobem. A tu pomodlíce se opět patryarcha řecký ustana, maje v ruce nerozsvícenou svíci oskovau, jde sám do jeskyňky Bo- [ 232 ]
Božího hrobu oteurau a u nich 2 neb 3 Turky s žilami postaví, kteří tu ustavičně jsou a hlédají, aby pacholata a chasa leda- jakás turecká a arabská do kostela nešla a tam křestanům při jich službě boží nepřekážela, než toliko křestanuom každé- mu, chudému i bohatému, jest svoboda do něho jíti, neb k to- mu času množství křestanů sedlského i jiného lidu ze uší země Svaté i odjinud (neb i z Cypru ostrovu Rekuo mnoho tam při- jíždí) se do města schází. A tak vejdauc ti ušickni křestané do kostela Božího hrobu, každá jednota neb sekta s svými bis- kupy, neb Řekové přední místo drží a ti mají svého patry- archu. Po nich jsau křesťané Římané a ti mají otce gardyana a bratří Hory Syon, potom jiné sekty mají každá své biskupy. A tak když již čas jest, nejprvé patryarcha řecký u svém rauše s křesťany řeckými, za ním gardyan Hory Syon s bratřími a křesťany Římany, potom biskup armenský s svými, za ním biskup indyánských křestanuou s svými. A tak jiní, Jakobité a Surgáni, každá sekta neb jednota za svým biskupem, a ti všickni jdau před Boží hrob a tu po pořádku okolo něho stojí, maje každý svíci oskovdu nerozsuícenau u ruce. Bývají tu též někteří Turci onačejší, kteří ten div viděti chtějí, ač hned dvo obzuláštně k tomu od uládaře jeruzalémského vysláni bývají, aby na to pilně šetřili a pozorovali, aby u tom se žádný fortel, podvod a šibalstvo od křestanuou nedálo; ti hned stojí u sa- mých dveří, kde se do Božího hrobu chodí. A tu patryarcha řecký sám jediný vejde do jeskyňky Božího hrobu a všecko světlo u lampách (které tam ustavičně z rok do roka ve dne i v noci hoří) zhasí a jedinou toliko lampu k osvícení připra- venau nerozsvícenau postaví na hrob Krysta Pána a tak ven vejde. Tu ti dva Turci od vládaře vyslaní a k tomu zřízení jdau tam unitř do jeskyňky Božího hrobu a sami pilně ohledajíc, jest-li ušecko všudy zhašeno, zas ven vújdau a tu před dveřmi stojí. Tehdy patryarcha řecký, gardyan a jiní biskupové i ušickni křestané kleknau na kolena okolo Božího hrobu a modlí se Pánu Bohu ušemohúcímu, každá sekta svým jazykem a spuo- sobem. A tu pomodlíce se opět patryarcha řecký ustana, maje v ruce nerozsvícenou svíci oskovau, jde sám do jeskyňky Bo- [ 232 ]
Strana 233
žího hrobu a lampu, které byl nerozsuícené na hrobě Božím ne- chal, nejde jasným světlem hořící, kterážto lampa uzláštním divem Božským sama od sebe se rozsvěcuje. Od toho světla té lampy rozsuítí sudu suíci i jiné všecky lampy, které u jes- kyňce Božího hrobu visí, a potom s hořící svící vejde ven, od jehožto suíce gardyan Hory Syon, jiní biskupové a křesťané ušickni své svíce rozsvěcují. A tak ustanauc jdau po pořádku s procesí unitř okolo kostela nesauc suíce hořící u rukau, zpí- vajíc a chválíc Pána Boha každý svým jazykem ec. Že pak toto světlo samo od sebe božskau mocí každého roku se roz- svěcuje, jest se jistě čemu podiviti, neb i sami Turci to za ve- liký div mají. Také nám pravili mniší, že některého roku se vídá i holubička bílá, která u létě tau okrauhlau děrau, která nad Božím hrobem jest, i sedí na vížce Božího hrobu a potom zase odletí. Tomuto světlu neb ohni říkají mniší Hory Syon ignis benedictus a po ulasku foco beneditto. A tak kostel Božího hrobu, jak nám pravili, oteuřený stojí, totiž ten den ve čturtek, u Veliký pátek, u Bílau sobotu, a na velikunoc u neděli teprvá jej zase zaurau Turci po poledni. A ty ušecky dni, když otevřený stojí, muože každý z křesta- nuou, tak dobře muží jako ženy, svobodně do něho ucházeti, ač nemalau summu peněz zberauce z sebe ti ušickni křestané, kteří tehdáž pospolu shromážděni jsou, každý podlé možnosti své uládaři jeruzalémskému za to dáti musí a to hned dobře uplatiti; neb každého roku nemalý počet dukátuou od paut- níkuou a jiných křestanuou z toho kostela Božího hrobu císaři tureckému se schází, a jak někteří chtějí, že pro ten užitek kos- telu toho celého nechá a křestanuom u něm jich služby boží činiti dopauští, ač jsou toho jiné příčiny, o čem by tuto bylo mnoho psáti. To, co jsem tuto psal o tomto světlu, jest-li jistě tak, toho já ne- vím, neb jsem toho času tam nebyl, než jak mi gardyan a mniší pravili, tak sem o tom napsal; než kdo by to sám ui- děti chtěl, musel by tam v Jeruzalémě toho času býti u postě před velikonocí. A tak pobyuše tu u kostele na dvě hodině a víc, i pustili nás Turci zase z něho ven na plac, který před ním jest. [ 233 ]
žího hrobu a lampu, které byl nerozsuícené na hrobě Božím ne- chal, nejde jasným světlem hořící, kterážto lampa uzláštním divem Božským sama od sebe se rozsvěcuje. Od toho světla té lampy rozsuítí sudu suíci i jiné všecky lampy, které u jes- kyňce Božího hrobu visí, a potom s hořící svící vejde ven, od jehožto suíce gardyan Hory Syon, jiní biskupové a křesťané ušickni své svíce rozsvěcují. A tak ustanauc jdau po pořádku s procesí unitř okolo kostela nesauc suíce hořící u rukau, zpí- vajíc a chválíc Pána Boha každý svým jazykem ec. Že pak toto světlo samo od sebe božskau mocí každého roku se roz- svěcuje, jest se jistě čemu podiviti, neb i sami Turci to za ve- liký div mají. Také nám pravili mniší, že některého roku se vídá i holubička bílá, která u létě tau okrauhlau děrau, která nad Božím hrobem jest, i sedí na vížce Božího hrobu a potom zase odletí. Tomuto světlu neb ohni říkají mniší Hory Syon ignis benedictus a po ulasku foco beneditto. A tak kostel Božího hrobu, jak nám pravili, oteuřený stojí, totiž ten den ve čturtek, u Veliký pátek, u Bílau sobotu, a na velikunoc u neděli teprvá jej zase zaurau Turci po poledni. A ty ušecky dni, když otevřený stojí, muože každý z křesta- nuou, tak dobře muží jako ženy, svobodně do něho ucházeti, ač nemalau summu peněz zberauce z sebe ti ušickni křestané, kteří tehdáž pospolu shromážděni jsou, každý podlé možnosti své uládaři jeruzalémskému za to dáti musí a to hned dobře uplatiti; neb každého roku nemalý počet dukátuou od paut- níkuou a jiných křestanuou z toho kostela Božího hrobu císaři tureckému se schází, a jak někteří chtějí, že pro ten užitek kos- telu toho celého nechá a křestanuom u něm jich služby boží činiti dopauští, ač jsou toho jiné příčiny, o čem by tuto bylo mnoho psáti. To, co jsem tuto psal o tomto světlu, jest-li jistě tak, toho já ne- vím, neb jsem toho času tam nebyl, než jak mi gardyan a mniší pravili, tak sem o tom napsal; než kdo by to sám ui- děti chtěl, musel by tam v Jeruzalémě toho času býti u postě před velikonocí. A tak pobyuše tu u kostele na dvě hodině a víc, i pustili nás Turci zase z něho ven na plac, který před ním jest. [ 233 ]
Strana 234
O místu tom, na kterém Abraham syna svého lzáka Pánu obětovati chtěl, a o žaláři, do kterého svatý Petr vsazen byl. KAPITOLA 60. toje obličejem proti dveřuom kostelním na pravé straně vně na placu, jak jsem o tom napřed psal, když jsem vy- pisoual spuosob placu kostela Božího hrobu, musíš sobě to k paměti přivesti a spíš porozumíš, co tuto píši: jsou k kos- telu připojené dvě kaplice, jedna slove svatého Jána Křtitele o druhá vedlé ní suatého Michala archanděla. Pak vedlé té jsau jakés dvéře proti západu; těmi nás vedli mniší nahoru po scho- dích až nad ty dvě dolejší kaplice, totiž svatého Jána Křtitele a suatého Michala archanděla, do kauta, který mezi kostelem a těmi kaplicemi. A tu jest kaplice čistá, klenutá, neveliká, dvé- ře jsau do ní proti poledni, 5 neb 6 krokuo zšíří a zdýlí okolo 4 neb uíc. Ta jest zeunitř připojená k kaple hory Kaluarye u tom kautě, kde s huory Kalbarye okno jde ven na plac, jak o tom nápřed máš; drží tu řečtí křestané. V ní stojí oltář proti vejcho- du řeckým spuosobem ozdobený. V prostředku té kaplice pro- ti oltáři jest pěkně dláženo mramorovým kamenem a jest tu u tom dlážení jakés čtverhrané dosti veliké místo, hlaub než sic dlážení té kaply, a to jest děláno, co by tři malé stupníky doluo byly, ze všech čtyř strán pěkným kamenem mramoro- vým, bílým a červeným štukuerkem, vgsazováno. To místo okazouali nám mniší a pravili, že na něm k rozkazu Božímu obětovati chtěl Pánu Abraham syna svého jednoro- zeného Izáka, jak o tom čtem u knihách Mojžíšových 1 u ka. 22. Toto místo nedaleko jest od toho, kde Krystus Pán ukřižován byl, neb jsau obě tyto místa na huoře Kalvarye blízko u sebe, jen toliko je dělí zed kostelní, a jest dosti podobné, že na tomto místě Abraham syna svého lzáka obětovati chtěl, kdež potom [ 234]
O místu tom, na kterém Abraham syna svého lzáka Pánu obětovati chtěl, a o žaláři, do kterého svatý Petr vsazen byl. KAPITOLA 60. toje obličejem proti dveřuom kostelním na pravé straně vně na placu, jak jsem o tom napřed psal, když jsem vy- pisoual spuosob placu kostela Božího hrobu, musíš sobě to k paměti přivesti a spíš porozumíš, co tuto píši: jsou k kos- telu připojené dvě kaplice, jedna slove svatého Jána Křtitele o druhá vedlé ní suatého Michala archanděla. Pak vedlé té jsau jakés dvéře proti západu; těmi nás vedli mniší nahoru po scho- dích až nad ty dvě dolejší kaplice, totiž svatého Jána Křtitele a suatého Michala archanděla, do kauta, který mezi kostelem a těmi kaplicemi. A tu jest kaplice čistá, klenutá, neveliká, dvé- ře jsau do ní proti poledni, 5 neb 6 krokuo zšíří a zdýlí okolo 4 neb uíc. Ta jest zeunitř připojená k kaple hory Kaluarye u tom kautě, kde s huory Kalbarye okno jde ven na plac, jak o tom nápřed máš; drží tu řečtí křestané. V ní stojí oltář proti vejcho- du řeckým spuosobem ozdobený. V prostředku té kaplice pro- ti oltáři jest pěkně dláženo mramorovým kamenem a jest tu u tom dlážení jakés čtverhrané dosti veliké místo, hlaub než sic dlážení té kaply, a to jest děláno, co by tři malé stupníky doluo byly, ze všech čtyř strán pěkným kamenem mramoro- vým, bílým a červeným štukuerkem, vgsazováno. To místo okazouali nám mniší a pravili, že na něm k rozkazu Božímu obětovati chtěl Pánu Abraham syna svého jednoro- zeného Izáka, jak o tom čtem u knihách Mojžíšových 1 u ka. 22. Toto místo nedaleko jest od toho, kde Krystus Pán ukřižován byl, neb jsau obě tyto místa na huoře Kalvarye blízko u sebe, jen toliko je dělí zed kostelní, a jest dosti podobné, že na tomto místě Abraham syna svého lzáka obětovati chtěl, kdež potom [ 234]
Strana 235
Buoh Otec všemohúcí syna svého jednorozeného na obět vy- dati jest ráčil, Ježíše Krysta Pána, Vykupitele a Spasitele naše- ho, kterýžto jsa přibit na dřevo kříže jedinau sebe samého obě- toval za hříchy ušeho světa. A tak což ono u figuoře s Abra- hamem se dálo, to Krystus Pán skutkem vyplniti ráčil. Z té kaply jsme šli zas doluo na plac a odtud skrz město. Od placu a kostela asi co by mohl z ručnice dostřeliti, jest u ulici jakýs duom nárožní, ale nyní ušecken zbořený; stojí tu jen hrubý kus zdi na puolnoci proti kostelu Božího hrobu, ostatek rum a kamení. Tu u tom rohu leží kamen hrubý, kde se jde na poledne. Ten a to zbořené stavení okazovali nám bratří Hory Syon a pravili, že na tom místě byl někdy onen žalář, do kte- rého Herodes král dal usaditi svatého Petra, apoštola Páně, kdež když seděl v noci a spal, anděl Páně postaviv se vedlé něho a v bok ho udeřiv zbudil jeho řka: »Vstaň rychle, opaš se a oblec u nohavice tvé a ohrň okolo sebe raucho tvé a pod za mnau!, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských v ka. 12. Odtud jsme šli až na huoru Syon do kláštera. Tam když jsme přišli, čekal na nás auředník betlémský, který s námi do Ebro- nu jezdil, a ten chtěl záplatě od hejtmana našeho z navi. Tu hejtman náš nás svolal, kteří jsme u Ebronu byli, a nás prosil, aby jeden každý co naň příjde, sám za sebe dal, pravě, že na ten čas peněz nemá, než jak do naui přijedem, že nám patron, cožkoli vydáme, zas navrátí. A tak jsme počtli, co se od osluo mělo dáti, na kterých jsme jeli, též těm sedlákuom, kteří nás vyprovázeli, auředníku z Betléma a tlumači. I dostalo se jed- né osobě dáti cykyn i sebrauše s sebe po cykynu, dali jsme auředníku betlémskému. Ač jsem potom, když jsem v navi byl, z toho cykynu patrona upomínal, i byl mi odložil až do Bená- tek, a tak mi jej podnes oplacuje a tuším že jiným tolikéž. Po- tom nám oběd dávali. [ 235 ]
Buoh Otec všemohúcí syna svého jednorozeného na obět vy- dati jest ráčil, Ježíše Krysta Pána, Vykupitele a Spasitele naše- ho, kterýžto jsa přibit na dřevo kříže jedinau sebe samého obě- toval za hříchy ušeho světa. A tak což ono u figuoře s Abra- hamem se dálo, to Krystus Pán skutkem vyplniti ráčil. Z té kaply jsme šli zas doluo na plac a odtud skrz město. Od placu a kostela asi co by mohl z ručnice dostřeliti, jest u ulici jakýs duom nárožní, ale nyní ušecken zbořený; stojí tu jen hrubý kus zdi na puolnoci proti kostelu Božího hrobu, ostatek rum a kamení. Tu u tom rohu leží kamen hrubý, kde se jde na poledne. Ten a to zbořené stavení okazovali nám bratří Hory Syon a pravili, že na tom místě byl někdy onen žalář, do kte- rého Herodes král dal usaditi svatého Petra, apoštola Páně, kdež když seděl v noci a spal, anděl Páně postaviv se vedlé něho a v bok ho udeřiv zbudil jeho řka: »Vstaň rychle, opaš se a oblec u nohavice tvé a ohrň okolo sebe raucho tvé a pod za mnau!, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských v ka. 12. Odtud jsme šli až na huoru Syon do kláštera. Tam když jsme přišli, čekal na nás auředník betlémský, který s námi do Ebro- nu jezdil, a ten chtěl záplatě od hejtmana našeho z navi. Tu hejtman náš nás svolal, kteří jsme u Ebronu byli, a nás prosil, aby jeden každý co naň příjde, sám za sebe dal, pravě, že na ten čas peněz nemá, než jak do naui přijedem, že nám patron, cožkoli vydáme, zas navrátí. A tak jsme počtli, co se od osluo mělo dáti, na kterých jsme jeli, též těm sedlákuom, kteří nás vyprovázeli, auředníku z Betléma a tlumači. I dostalo se jed- né osobě dáti cykyn i sebrauše s sebe po cykynu, dali jsme auředníku betlémskému. Ač jsem potom, když jsem v navi byl, z toho cykynu patrona upomínal, i byl mi odložil až do Bená- tek, a tak mi jej podnes oplacuje a tuším že jiným tolikéž. Po- tom nám oběd dávali. [ 235 ]
Strana 236
O napomenutí pautníkuov, aby pomoc učinili gardyanovi a konventu Hory Syon, a na jaký spuosob se listy pautníkuom dávají, jistota toho, že jsau byli v Jeruzalémě, od gardyana. KAPITOLA 61. o obědě, když jsme ještě pospolu za štoky seděli, předstau- pil před nás gardyan s několika bratřími a tu jeden z nich učinil k nám ke ušem řeč latině na tento rozum: Předkem že gardyan i všecken konvent Pánu Bohu ušemohúcímu z to- ho uelice děkují, že nám všem toho popříti jest ráčil, že jsme u dobrém zdraví štastně bez ušeliké příhody zlé zemi Svatau i všecka jiná místa svatá ohledali a tolikéž že za nás ušecky Pána Boha ušemohaucího snážně prositi chtí, aby nám Pán Buoh ráčil dáti uítr a časy dobré a k plavení příhodné, tak abychom u brzkém čase u dobrém zdraví a štastně jeden kaž- dý do ulasti své navrátiti se mohli. Dále též že prosí, cožkoli nám od nich u jídle a u pití předlo- ženo bylo a poslauženo jest, abychom to zauděk od nich při- jali, ačkoli to dobře vědí, že jináč nás hojnějí a stkuostnějí cho- vati jsau měli, však pro mnohé nedostatky na ten čas se to státi nemohlo, a jestli pak u tom jaké ublížení nám se jest stalo, to aby Pán Bůh nám i jednomu každému svau milostí nahra- diti ráčil. A poněvádž již čas nastává, že od nich se na naší cestu strojiti budem a toho nevíme, ráčí-li nám Pán Buoh po- příti, aby kdo z nás s ními víc shledati se mohl, protož že nás všech gardyan i ušecken konuent žádají a prosí pro Páno Boha, abychom jeden každý podle možnosti své jim udělili o pomoc učinili, aby mohli se déle tu zdržovati, poněvádž žád- ných platuo a duochodů nemají než toliko to, co jim z křestan- ských zemí se dodává a od pautníkuou pomoci se činí, to před- kládajíc, kdyby jich tu na Huoře Syon nebylo a Turci klášter [ 236 ]
O napomenutí pautníkuov, aby pomoc učinili gardyanovi a konventu Hory Syon, a na jaký spuosob se listy pautníkuom dávají, jistota toho, že jsau byli v Jeruzalémě, od gardyana. KAPITOLA 61. o obědě, když jsme ještě pospolu za štoky seděli, předstau- pil před nás gardyan s několika bratřími a tu jeden z nich učinil k nám ke ušem řeč latině na tento rozum: Předkem že gardyan i všecken konvent Pánu Bohu ušemohúcímu z to- ho uelice děkují, že nám všem toho popříti jest ráčil, že jsme u dobrém zdraví štastně bez ušeliké příhody zlé zemi Svatau i všecka jiná místa svatá ohledali a tolikéž že za nás ušecky Pána Boha ušemohaucího snážně prositi chtí, aby nám Pán Buoh ráčil dáti uítr a časy dobré a k plavení příhodné, tak abychom u brzkém čase u dobrém zdraví a štastně jeden kaž- dý do ulasti své navrátiti se mohli. Dále též že prosí, cožkoli nám od nich u jídle a u pití předlo- ženo bylo a poslauženo jest, abychom to zauděk od nich při- jali, ačkoli to dobře vědí, že jináč nás hojnějí a stkuostnějí cho- vati jsau měli, však pro mnohé nedostatky na ten čas se to státi nemohlo, a jestli pak u tom jaké ublížení nám se jest stalo, to aby Pán Bůh nám i jednomu každému svau milostí nahra- diti ráčil. A poněvádž již čas nastává, že od nich se na naší cestu strojiti budem a toho nevíme, ráčí-li nám Pán Buoh po- příti, aby kdo z nás s ními víc shledati se mohl, protož že nás všech gardyan i ušecken konuent žádají a prosí pro Páno Boha, abychom jeden každý podle možnosti své jim udělili o pomoc učinili, aby mohli se déle tu zdržovati, poněvádž žád- ných platuo a duochodů nemají než toliko to, co jim z křestan- ských zemí se dodává a od pautníkuou pomoci se činí, to před- kládajíc, kdyby jich tu na Huoře Syon nebylo a Turci klášter [ 236 ]
Strana 237
uzali, že by neměli se pautníci k komu utíkati, a jsauce u městě mezi Turky, veliký svízel a saužení by trpěti museli a žádného pohodlí (které u klášteře těchto časuou mají) míti by nemohli, tolikéž že by nebyl, kdo by místa svatá pautníkuom okazovati mohl, a skrz to mnohá místa v zapomenutí by přišla, též i sta- vení, která ještě stojí, padnauti a spustnauti by musela, ale že gardyan i všecken konuent o to ve dne i u noci pečují a usilují, aby kostelové i stavení pozuostalá a jiná místa svatá a památ- ky Pána a Spasitele našeho Ježíše Krysta, které ještě v Jeruza- lémě a u zemi Svaté jsau, nezahynula a u zkázu a zapomenutí nepřišla, podlé své nejuyšší možnosti je ochraňujíce a ruku nad tím majíc zdržují ec. Naposledy pak že gardyan a všecken konvent chudí jsau, zlata a stříbra nemají, kterým by nás darovati mohli, než že na památku a za dar teď jednomu každému z nás některé svátosti z míst suatých a země Svaté darují a prosí, abychom to od nich uděčně přijali. I tu nám bylo dáno jednomu každé- mu obzuláštně tři neb čtyři Agnus Dei facti ex omnibus locis terre Sancte, item od hory Kaluarye, od jesliček, též byl dán každému páteříček udělaný ex omnibus locis sanctis terre Sancte, to jest ze všech míst suatých země Svaté, a jiné některé svátosti, kteréž až podnes mám. Též bylo nám oznámeno, jestliže by kdo list od gardyana a jistotu toho, že jest u Jeru- zalémě byl, míti chtěl, ten aby časně oznámil, že každému, kdo ho žádá, dán bude. A tak jsme ten celý den i noc tu u kláš- teře ostali. Měsíce září pak dne 1., to bylo v středu, ostali jsme ráno u klášteře Hory Syon až do oběduo. A tu po obědě kázal nám náš hejtman z navi oznámiti skrz našeho tlumače Hermesa, abychom se strojili na cestu, a má-li sobě kdo co jednati neb kupovati, to aby vykonal, že dá-li Pán Buoh, zitra pojedem z Jeruzaléma k Jaffě k naší navi. Toho dne také asi dvě hodině po obědích kázal nás všecky pautníky gardgan svolati před suuoj příbytek neb komoru a jednoho po druhém k sobě pauš- těl, každého obzuláštně prose, aby mu a všemu konuentu podlé možnosti pro Pána Boha udělil. A tak někteří bohatší pautníci dávali po pěti cykyních, někteří po čtyřech, někteří [ 237]
uzali, že by neměli se pautníci k komu utíkati, a jsauce u městě mezi Turky, veliký svízel a saužení by trpěti museli a žádného pohodlí (které u klášteře těchto časuou mají) míti by nemohli, tolikéž že by nebyl, kdo by místa svatá pautníkuom okazovati mohl, a skrz to mnohá místa v zapomenutí by přišla, též i sta- vení, která ještě stojí, padnauti a spustnauti by musela, ale že gardyan i všecken konuent o to ve dne i u noci pečují a usilují, aby kostelové i stavení pozuostalá a jiná místa svatá a památ- ky Pána a Spasitele našeho Ježíše Krysta, které ještě v Jeruza- lémě a u zemi Svaté jsau, nezahynula a u zkázu a zapomenutí nepřišla, podlé své nejuyšší možnosti je ochraňujíce a ruku nad tím majíc zdržují ec. Naposledy pak že gardyan a všecken konvent chudí jsau, zlata a stříbra nemají, kterým by nás darovati mohli, než že na památku a za dar teď jednomu každému z nás některé svátosti z míst suatých a země Svaté darují a prosí, abychom to od nich uděčně přijali. I tu nám bylo dáno jednomu každé- mu obzuláštně tři neb čtyři Agnus Dei facti ex omnibus locis terre Sancte, item od hory Kaluarye, od jesliček, též byl dán každému páteříček udělaný ex omnibus locis sanctis terre Sancte, to jest ze všech míst suatých země Svaté, a jiné některé svátosti, kteréž až podnes mám. Též bylo nám oznámeno, jestliže by kdo list od gardyana a jistotu toho, že jest u Jeru- zalémě byl, míti chtěl, ten aby časně oznámil, že každému, kdo ho žádá, dán bude. A tak jsme ten celý den i noc tu u kláš- teře ostali. Měsíce září pak dne 1., to bylo v středu, ostali jsme ráno u klášteře Hory Syon až do oběduo. A tu po obědě kázal nám náš hejtman z navi oznámiti skrz našeho tlumače Hermesa, abychom se strojili na cestu, a má-li sobě kdo co jednati neb kupovati, to aby vykonal, že dá-li Pán Buoh, zitra pojedem z Jeruzaléma k Jaffě k naší navi. Toho dne také asi dvě hodině po obědích kázal nás všecky pautníky gardgan svolati před suuoj příbytek neb komoru a jednoho po druhém k sobě pauš- těl, každého obzuláštně prose, aby mu a všemu konuentu podlé možnosti pro Pána Boha udělil. A tak někteří bohatší pautníci dávali po pěti cykyních, někteří po čtyřech, někteří [ 237]
Strana 238
po třech, neb i já tři koruny benátské jsem dal, jiní chudší po duau korunách neb cykyních, a žádný jest nebyl mezi námi, ani nejchudší, aby méně koruny dal. Tu také každému, kdo toho žádal, byl dán list od gardyana na papíře pod pečetí konventu, svědomí toho, že jest u Jeru- zalémě byl. Neb těch listuo psaných a zpečetěných hotových drahně měl, jen toliko do každého jméno pautníka a dátum napsal a sudu ulastní rukau se podepsal. A ty listy jedním spuosobem a na jednu formu psaný byly, jakž pak z mého listu teď níže položeného vprozumíš, neb jsem jej tuto proto polo- žil, aby kdo toho žádostiví jsou, věděti mohli, na jaký spuo- sob se jistota toho od gardgana a konventu Hory Syon dává, když jest kdo byl v Jeruzalémě. Notule jistoty listu, který mi jest dán od otce gardyana a konventu Hory Syon v Jeruzalémě. Noverint universi, quod nobilis uir Dominus Ulricus Preffath ec, natione Bohemus, devotionis ac pietatis Christiande stu- dio accensus, multis prius exhaustis et laboribus et molestiis hanc sacram Hierosolgmorum urbem adiit, sanctissimum Domini nostri lesu Christi sepulchrum, sacros Caluariae et Oliveti montes, intemeratue ac semper Virginis Maride mau- soloeum in vallis Josafat medio situm, sacrum Domini coena- culum, Bethaniam, Iordanis fluuium, montana Iudaede, Beth- lehaem ciuitatem Dauid, in qua Christus Dei filius nasci et ubi in praesepio reclinari uoluit, caeteraque alia loca, in qui- bus ipse Saluator sua ineffabili clementia salutem nostram operari dignatus est (ea potissimum, quae ab ipsius Christi piis fidelibus recentioribusque peregrinis uisitari solita sint) uisitauit ac pio affectu veneratus est. In quorum omnium fi- dem et testimonium ego frater Faelix Venetus, ordinis Mino- rum regularis obseruantide prouincide sancti Antonii, con- uentus sacri Montis Sion vicarius caeterorumque locorum totius terrae Sanctae commissarius ac generalis sanctitate Apostolica gubernator et rector, licet indignus, meum ma- [ 238 ]
po třech, neb i já tři koruny benátské jsem dal, jiní chudší po duau korunách neb cykyních, a žádný jest nebyl mezi námi, ani nejchudší, aby méně koruny dal. Tu také každému, kdo toho žádal, byl dán list od gardyana na papíře pod pečetí konventu, svědomí toho, že jest u Jeru- zalémě byl. Neb těch listuo psaných a zpečetěných hotových drahně měl, jen toliko do každého jméno pautníka a dátum napsal a sudu ulastní rukau se podepsal. A ty listy jedním spuosobem a na jednu formu psaný byly, jakž pak z mého listu teď níže položeného vprozumíš, neb jsem jej tuto proto polo- žil, aby kdo toho žádostiví jsou, věděti mohli, na jaký spuo- sob se jistota toho od gardgana a konventu Hory Syon dává, když jest kdo byl v Jeruzalémě. Notule jistoty listu, který mi jest dán od otce gardyana a konventu Hory Syon v Jeruzalémě. Noverint universi, quod nobilis uir Dominus Ulricus Preffath ec, natione Bohemus, devotionis ac pietatis Christiande stu- dio accensus, multis prius exhaustis et laboribus et molestiis hanc sacram Hierosolgmorum urbem adiit, sanctissimum Domini nostri lesu Christi sepulchrum, sacros Caluariae et Oliveti montes, intemeratue ac semper Virginis Maride mau- soloeum in vallis Josafat medio situm, sacrum Domini coena- culum, Bethaniam, Iordanis fluuium, montana Iudaede, Beth- lehaem ciuitatem Dauid, in qua Christus Dei filius nasci et ubi in praesepio reclinari uoluit, caeteraque alia loca, in qui- bus ipse Saluator sua ineffabili clementia salutem nostram operari dignatus est (ea potissimum, quae ab ipsius Christi piis fidelibus recentioribusque peregrinis uisitari solita sint) uisitauit ac pio affectu veneratus est. In quorum omnium fi- dem et testimonium ego frater Faelix Venetus, ordinis Mino- rum regularis obseruantide prouincide sancti Antonii, con- uentus sacri Montis Sion vicarius caeterorumque locorum totius terrae Sanctae commissarius ac generalis sanctitate Apostolica gubernator et rector, licet indignus, meum ma- [ 238 ]
Strana 239
nuale signum ac mei officii maius sigillum duxi praesentibus apponendum. Datum Hierosolymis apud sanctum Coenacu- lum in conventu sacri Montis Sion. Anno Domini MDXXXXVI. Mense Augusti die XXVIII. Idem Felix qui supra etc. Pečet otce gardgana i všeho konventu Hory Syon u Jeruzalémě ec. Těm pak osobám, které od gardyana na rytířstvo pasovány byly, dávali se listové na parkaméně s visutau pečetí, kterážto červeným oskem pečetěna byla, ale nás jiných pautníkuou všech pečeti byly pečetěné žlutým oskem. Listy pak těch rytí- řuou jsau skuoro u taž slova jako jiných pautníkuou, krom že se u nich dokládá, kterak ta osoba řádně od gardyana na ry- tířstvo pasována jest, protož že má všech svobod i pryvilejí rytířských užívati, též ušeho odění rytířského suatého Jiří. A tak ostatek toho dne jsme tu u klášteře ostali též i tu noc. [239]
nuale signum ac mei officii maius sigillum duxi praesentibus apponendum. Datum Hierosolymis apud sanctum Coenacu- lum in conventu sacri Montis Sion. Anno Domini MDXXXXVI. Mense Augusti die XXVIII. Idem Felix qui supra etc. Pečet otce gardgana i všeho konventu Hory Syon u Jeruzalémě ec. Těm pak osobám, které od gardyana na rytířstvo pasovány byly, dávali se listové na parkaméně s visutau pečetí, kterážto červeným oskem pečetěna byla, ale nás jiných pautníkuou všech pečeti byly pečetěné žlutým oskem. Listy pak těch rytí- řuou jsau skuoro u taž slova jako jiných pautníkuou, krom že se u nich dokládá, kterak ta osoba řádně od gardyana na ry- tířstvo pasována jest, protož že má všech svobod i pryvilejí rytířských užívati, též ušeho odění rytířského suatého Jiří. A tak ostatek toho dne jsme tu u klášteře ostali též i tu noc. [239]
Strana 240
O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon zas k portu Jaffě k navi a kterak pautníci přivedeni byli před jakéhos hejtmana tureckého do ležení a o některých místech svatých na té cestě. KAPITOLA 62. e čturtek pak, to bylo 2. dne měsíce září, ráno jsme ostali u klášteře až do oběduou. Po obědě asi hodinu neb víc, požehnavše všech bratří Hory Syon a jim z hos- pody poděkovauše, i šli jsme ven před klášter a tu na nás sedláci s oslg čekali. Na ty usedavše, i jeli jsme ve jméno Boží z Huory Syon zas k portu Jaffě k naší navi. Jel také s námi gardyan Hory Syon a dva mniší, též s námi jeli dva tlumačo- vé z Jeruzaléma na koních a náš hejtman z navi. Na Huoru Syon jsme byli do kláštera přijeli u auterý 17. dne měsíce srpna a zas jsme z ní jeli ve čturtek 2. dne měsíce září. A tak jsme byli u klášteře Hory Syon 17 dní, ohledávdjíce ze- mi Svatau. Když jsme již odjeli od kláštera asi na dvoje hony a byli ne- daleko od brány Jopenské, tu jsme z ní ven z města viděli jíti drahně žen tureckých za město, a jak po šatech bylo znáti, některé jsau mezi ními i onačejší byly; ty měly na hlavách co nějaké chocholaté klobauky, a na to jsau přikryté bílým lně- ným rauchem, dlauhúm do země, kteréžto napřed pod lokty vezmau a tak jdau jsauc ušudy ukryté, krom jim jen ruce vi- děti, neb tuář mají zakrytau černým tafatem, takže ony skrz něj dobře každého viděti mohau, ale jich u tvář žádný nevidí, a protož pěkné-li jsou čili škaredé, toho jeden věděti nemuože, jakž pak teď po tomto obrazu, jích kontrfetu malovaném, lépe porozumíš. Když jsme byli již ujeli od města Jeruzaléma na čturt míle a víc, přijeli jsme k jakémus kostelíku, který sám o sobě stojí u poli na [ 240]
O vyjetí pautníkuov z kláštera Hory Syon zas k portu Jaffě k navi a kterak pautníci přivedeni byli před jakéhos hejtmana tureckého do ležení a o některých místech svatých na té cestě. KAPITOLA 62. e čturtek pak, to bylo 2. dne měsíce září, ráno jsme ostali u klášteře až do oběduou. Po obědě asi hodinu neb víc, požehnavše všech bratří Hory Syon a jim z hos- pody poděkovauše, i šli jsme ven před klášter a tu na nás sedláci s oslg čekali. Na ty usedavše, i jeli jsme ve jméno Boží z Huory Syon zas k portu Jaffě k naší navi. Jel také s námi gardyan Hory Syon a dva mniší, též s námi jeli dva tlumačo- vé z Jeruzaléma na koních a náš hejtman z navi. Na Huoru Syon jsme byli do kláštera přijeli u auterý 17. dne měsíce srpna a zas jsme z ní jeli ve čturtek 2. dne měsíce září. A tak jsme byli u klášteře Hory Syon 17 dní, ohledávdjíce ze- mi Svatau. Když jsme již odjeli od kláštera asi na dvoje hony a byli ne- daleko od brány Jopenské, tu jsme z ní ven z města viděli jíti drahně žen tureckých za město, a jak po šatech bylo znáti, některé jsau mezi ními i onačejší byly; ty měly na hlavách co nějaké chocholaté klobauky, a na to jsau přikryté bílým lně- ným rauchem, dlauhúm do země, kteréžto napřed pod lokty vezmau a tak jdau jsauc ušudy ukryté, krom jim jen ruce vi- děti, neb tuář mají zakrytau černým tafatem, takže ony skrz něj dobře každého viděti mohau, ale jich u tvář žádný nevidí, a protož pěkné-li jsou čili škaredé, toho jeden věděti nemuože, jakž pak teď po tomto obrazu, jích kontrfetu malovaném, lépe porozumíš. Když jsme byli již ujeli od města Jeruzaléma na čturt míle a víc, přijeli jsme k jakémus kostelíku, který sám o sobě stojí u poli na [ 240]
Strana 241
levé ruce nedaleko od cesty, maje krchou okolo sebe dosti veli- kú, kterýžto zdí obuejšnou obezděný jest. U toho kostelíku le- želo polem drahně Turkuov, kteří několik stanuo rozbitých o ležení své tu měli. To jsau byli ti Turci, o kterých jsem napřed zmínku učinil, že jsme je viděli s jich hejtmanem jeti do zám- ku jeruzalémského se dvěma praporci červenými. Když jsme proti tomu kostelíku byli, rozkázali nám tlumači z Jeruzaléma s osluo dolů ssedati. A tak ssedavše, i šli ti tlu- mačové a hejtman náš z navi a gardyan před námi a my za ními až do té ohrady na krchou před ten kostelík. A tu přede dveřmi toho kostelíku byl stan rozbitý, u kteréhožto dveřích seděl ten jich hejtman turecký na popruhu přetaženém u bílé damaš- kové sukni a měl huolku u ruce. Jak jsme na krchou vešli, tak nás hned Turci s braněmi ušudy kolem ostaupili a my prostřed nich u haufci pospolu stá- li. Tu náš hejtman z navi tomu turecké- mu hejtmanu reverencí udělal a před ním se sklonil až k zemi, a ruku políbiv ji mu podau, na stranu odstaupil. Po- tom k nám nětco ten hejtman horlivě turecky mluvil a na nás divně křikal, potřásaje se nad námi, jakýs černý opá- lený fausouatý zrádce; co jest mluvil, nerozuměli jsme, neb nám toho netlu- mačili, než nebylo nám jistě nic veselo, neb jsme nevěděli, co s námi budau po- čínati. Potom kázal ten hejtman turecký skrz tlumače našemu hejtmanu z navi, aby nás každého zejména pronunkcio- ual, a z které země a pod kterým pánem Pravý contrfet neb vymalo- jsme, jmenoval. A tak z nás každý, kte- vání, jaký oděv nosí a kterak rý jmenován byl, jeden po druhém ob- zuláštně musel předstaupiti před toho oděté chodí ženy turecké ona- hejtmana a tu před ním státi, a kdyžna čejší v městě Jeruzalémě. n [ 241]
levé ruce nedaleko od cesty, maje krchou okolo sebe dosti veli- kú, kterýžto zdí obuejšnou obezděný jest. U toho kostelíku le- želo polem drahně Turkuov, kteří několik stanuo rozbitých o ležení své tu měli. To jsau byli ti Turci, o kterých jsem napřed zmínku učinil, že jsme je viděli s jich hejtmanem jeti do zám- ku jeruzalémského se dvěma praporci červenými. Když jsme proti tomu kostelíku byli, rozkázali nám tlumači z Jeruzaléma s osluo dolů ssedati. A tak ssedavše, i šli ti tlu- mačové a hejtman náš z navi a gardyan před námi a my za ními až do té ohrady na krchou před ten kostelík. A tu přede dveřmi toho kostelíku byl stan rozbitý, u kteréhožto dveřích seděl ten jich hejtman turecký na popruhu přetaženém u bílé damaš- kové sukni a měl huolku u ruce. Jak jsme na krchou vešli, tak nás hned Turci s braněmi ušudy kolem ostaupili a my prostřed nich u haufci pospolu stá- li. Tu náš hejtman z navi tomu turecké- mu hejtmanu reverencí udělal a před ním se sklonil až k zemi, a ruku políbiv ji mu podau, na stranu odstaupil. Po- tom k nám nětco ten hejtman horlivě turecky mluvil a na nás divně křikal, potřásaje se nad námi, jakýs černý opá- lený fausouatý zrádce; co jest mluvil, nerozuměli jsme, neb nám toho netlu- mačili, než nebylo nám jistě nic veselo, neb jsme nevěděli, co s námi budau po- čínati. Potom kázal ten hejtman turecký skrz tlumače našemu hejtmanu z navi, aby nás každého zejména pronunkcio- ual, a z které země a pod kterým pánem Pravý contrfet neb vymalo- jsme, jmenoval. A tak z nás každý, kte- vání, jaký oděv nosí a kterak rý jmenován byl, jeden po druhém ob- zuláštně musel předstaupiti před toho oděté chodí ženy turecké ona- hejtmana a tu před ním státi, a kdyžna čejší v městě Jeruzalémě. n [ 241]
Strana 242
každého pilně pohleděl, kyna hůlkau znamení dal, aby preč šel a jiný před něho předstaupil. A tak po pořádku ušickni, a když který z nás před něho předstaupil a sňal klobauk, ne- chtěl toho míti, než kázal nám skrz tlumače pověděti, abychom klobaukuo nesnímali (neb mezi Turky obyčej není, aby jeden před druhým snímal, jako mezi námi křesťany); který z nás před ním již byl, toho každého Turci z kola ven vypauštěli. A tak když nás ušecky zmustroval, i šli jsme zas ven z toho krchova a usedavše na osly jeli dále. Proč jest nás ten turecký hejtman tak mustroval, zdali aby na nás pohleděl, co za lidi sme, čili proč jiného, toho já nevím, než byli jsme upraudě ušickni v strachu i náš hejtman z navi, a já se pak nejvíce obával Žida, který tu při tom hejtmanu stál, ješto oni rádi ně- kolikeru řeč umějí a mnoho zemí zjezdí, aby se nás jemu byl nekázal vyptávati a s námi mluviti, odkud a kdo jsme, neb nás náš hejtman některé pravil býti Francauze a z zemí krále frantského, a z nás žádný francausky mluviti neuměl ec. Když jsme od toho tureckého ležení ujeli, asi co by mohl z ruč- nice dostřeliti neb málo dál, dověděl se ten turecký hejtman, že mezi námi jest biskup z ostrovu Cypru, i poslal za námi a rozkázal, aby hejtman náš z navi s ním zase nazpátek k ně- mu přijel, a tak jsme se tu zastavili a čekali, až ten biskup s naším hejtmanem zas do ležení jeli; co jsou tam dělali, toho já nevím, než asi po čturti hodině zas k nám přijeli. A tak jsme naší cestau dále jeli a tu nám okazoval mnich zdaleka na urchu na pravé ruce mezi západem a puolnocí jakés zbořené stavení, nětco ho ještě (jak viděti bylo) stojí, ostatek zbořeno, a pravil nám, že slove Ramata, kde se byl Samuel prorok narodil, jak o tom čtem u 1. knihách Králou- ských v kapitole 1, a když umřel, tu pochován jest, jakž o tom máš psáno v týchž knihách Králouských prvních u kapitole duatcáté páté. Z této také Ramaty neb Arymatye byl onen Jozef, který přišed do Jeruzaléma, vyprosil tělo Krysta Pána na Pilátovi, a obui- nuu je u plátno čisté, do hrobu svého nového je položil, jak o tom uypisuje suatý Matauš evangelista u ka. 27. Když jsme již byli ujeli od města Jeruzaléma asi dvě míle čes- [ 242]
každého pilně pohleděl, kyna hůlkau znamení dal, aby preč šel a jiný před něho předstaupil. A tak po pořádku ušickni, a když který z nás před něho předstaupil a sňal klobauk, ne- chtěl toho míti, než kázal nám skrz tlumače pověděti, abychom klobaukuo nesnímali (neb mezi Turky obyčej není, aby jeden před druhým snímal, jako mezi námi křesťany); který z nás před ním již byl, toho každého Turci z kola ven vypauštěli. A tak když nás ušecky zmustroval, i šli jsme zas ven z toho krchova a usedavše na osly jeli dále. Proč jest nás ten turecký hejtman tak mustroval, zdali aby na nás pohleděl, co za lidi sme, čili proč jiného, toho já nevím, než byli jsme upraudě ušickni v strachu i náš hejtman z navi, a já se pak nejvíce obával Žida, který tu při tom hejtmanu stál, ješto oni rádi ně- kolikeru řeč umějí a mnoho zemí zjezdí, aby se nás jemu byl nekázal vyptávati a s námi mluviti, odkud a kdo jsme, neb nás náš hejtman některé pravil býti Francauze a z zemí krále frantského, a z nás žádný francausky mluviti neuměl ec. Když jsme od toho tureckého ležení ujeli, asi co by mohl z ruč- nice dostřeliti neb málo dál, dověděl se ten turecký hejtman, že mezi námi jest biskup z ostrovu Cypru, i poslal za námi a rozkázal, aby hejtman náš z navi s ním zase nazpátek k ně- mu přijel, a tak jsme se tu zastavili a čekali, až ten biskup s naším hejtmanem zas do ležení jeli; co jsou tam dělali, toho já nevím, než asi po čturti hodině zas k nám přijeli. A tak jsme naší cestau dále jeli a tu nám okazoval mnich zdaleka na urchu na pravé ruce mezi západem a puolnocí jakés zbořené stavení, nětco ho ještě (jak viděti bylo) stojí, ostatek zbořeno, a pravil nám, že slove Ramata, kde se byl Samuel prorok narodil, jak o tom čtem u 1. knihách Králou- ských v kapitole 1, a když umřel, tu pochován jest, jakž o tom máš psáno v týchž knihách Králouských prvních u kapitole duatcáté páté. Z této také Ramaty neb Arymatye byl onen Jozef, který přišed do Jeruzaléma, vyprosil tělo Krysta Pána na Pilátovi, a obui- nuu je u plátno čisté, do hrobu svého nového je položil, jak o tom uypisuje suatý Matauš evangelista u ka. 27. Když jsme již byli ujeli od města Jeruzaléma asi dvě míle čes- [ 242]
Strana 243
ké, ukazoval nám gardyan jakés stavení, které stojí u stráni vrchu na puolnoci, a jak zdaleka bylo viděti, jest zbořené, jen ještě zdi stojí, a pravil, že tu někdy bylo ono městečko neb kaš- tel Emauz, do kterého po umučení Krysta Pána byli šli oni dva učedlníci Cleophas a Lucas, k kterým se Krystus Pán na cestě u spůsobu pautníka připojil a s ními šel až na hospodu, kdež potom od nich po lámaní chleba poznán, jak o tom čtem ve čtení suatého Lukáše u ka. 24. Tu my někteří pautníci prosili jsme gardyana, abychom tam zajeli. I pověděl nám, bychom pak tam jeli, že nic neuhlídáme, než co tu stoje uidíme, kusy zdi, zbořené stavení, rum a kame- ní, jen toliko že bychom se darmo meškali. A tak nechauše Emauz ležeti na pravé ruce asi na troje nebo čtvery hony, jeli jsme předse naší cestau, až jsme přijeli k tomu místu, kde Da- uid Goliáše zabil, o čemž máš napřed. Odtud jsme jeli až po západu sluonce asi hodinu, a tu přijeuše k tomu kostelíku, kde někdy byl dům Izaiáše proroka, o kterém také napřed pově- díno. I ssedavše s osluo, položili jsme se za tím kostelíkem na poli mezi jakýms olivovím a tu nám mnich každému dal po pecníku chleba, neb s sebau na oslu z kláštera přines. A tak jsme pojedli a vody se napili a tu na zemi na tom poli spali. O zámku Modynu řečeném a o příjezdu pautníkuov do města Ramy; item o zvířátku, kterému chameleon říkají. KAPITOLA 63. Vřetího pak dne měsíce září, to bylo u pátek, ustauše ráno asi dvě hodině přede dnem z toho místa, kde sme tu noc leželi, za domem Izaiáše proroka, a usedavše na osly, D i jeli jsme odtud, až den byl. A když již bylo sluonce uzešlo, jeli jsme mimo jakýs zámek, který leží na vrchu nevelikém na le- vé ruce, jeda z Jeruzaléma do Ramy. Ten zámek, jak ještě [243 ]
ké, ukazoval nám gardyan jakés stavení, které stojí u stráni vrchu na puolnoci, a jak zdaleka bylo viděti, jest zbořené, jen ještě zdi stojí, a pravil, že tu někdy bylo ono městečko neb kaš- tel Emauz, do kterého po umučení Krysta Pána byli šli oni dva učedlníci Cleophas a Lucas, k kterým se Krystus Pán na cestě u spůsobu pautníka připojil a s ními šel až na hospodu, kdež potom od nich po lámaní chleba poznán, jak o tom čtem ve čtení suatého Lukáše u ka. 24. Tu my někteří pautníci prosili jsme gardyana, abychom tam zajeli. I pověděl nám, bychom pak tam jeli, že nic neuhlídáme, než co tu stoje uidíme, kusy zdi, zbořené stavení, rum a kame- ní, jen toliko že bychom se darmo meškali. A tak nechauše Emauz ležeti na pravé ruce asi na troje nebo čtvery hony, jeli jsme předse naší cestau, až jsme přijeli k tomu místu, kde Da- uid Goliáše zabil, o čemž máš napřed. Odtud jsme jeli až po západu sluonce asi hodinu, a tu přijeuše k tomu kostelíku, kde někdy byl dům Izaiáše proroka, o kterém také napřed pově- díno. I ssedavše s osluo, položili jsme se za tím kostelíkem na poli mezi jakýms olivovím a tu nám mnich každému dal po pecníku chleba, neb s sebau na oslu z kláštera přines. A tak jsme pojedli a vody se napili a tu na zemi na tom poli spali. O zámku Modynu řečeném a o příjezdu pautníkuov do města Ramy; item o zvířátku, kterému chameleon říkají. KAPITOLA 63. Vřetího pak dne měsíce září, to bylo u pátek, ustauše ráno asi dvě hodině přede dnem z toho místa, kde sme tu noc leželi, za domem Izaiáše proroka, a usedavše na osly, D i jeli jsme odtud, až den byl. A když již bylo sluonce uzešlo, jeli jsme mimo jakýs zámek, který leží na vrchu nevelikém na le- vé ruce, jeda z Jeruzaléma do Ramy. Ten zámek, jak ještě [243 ]
Strana 244
znáti, musel býti někdy čistý a pevný, ale na tento čas málo ho nětco celého zuostalo, ostatek mnoho pobořeného jest, neb toliko zdi stojí a stavení zbořené, však proto v něm ještě Tur- ci bydlejí. Ten okazuje nám gardyan pravil, že mu říkají Modyn, kdež někdy bylo ono město, u kterém bydlel Mathatias, otec Juody Machabejského s svými pěti syny, odkud Machabejští pošli, jak o tom máš u knihách Machabejských 1 v ka. 2; neb i tu Mathatias, když umřel, od synuou sých pochován jest. Ten zámek leží od Ramy na puol druhé míle české, od Jeruzaléma pak na puol páty míle a jest tu okolo něho čistá rovnina a pole. Nechauše zámku Modynu ležeti na pravé ruce, i jeli jsme pol- mi až k městu Ramě a tu jsme na poli viděli drahně dobytkuo, koz, krav i skopcuou. Kozy v zemi Svaté jsou skuoro spuo- sobu takového jako zde u nás u Čechách, než že ony některé mají uši velmi hrubé a dlauhé, co psi vohaři, takže když trá- vu na zemi jedí a se pasau, uši jim doluo visí, až země dotý- kají; těch s dlauhýma ušima koz u zemi Svaté mnoho mají ec. Do Ramy jsme přijeli před polednem, a ssedauše s osluo, šli jsme do toho domu, u kterém jsme tam jedauc byli, který jest hospoda pautnícká, jakž o něm napřed máš, a tu jsme ten den i noc ostali. V sobotu pak, to bylo 4. dne měsíce září, ten celý den jsme ostali tu u tom domě u Ramě, a bylo dosti co kaupiti k jídlu, neb nám změsta nosili křestané i Turci chléb, vejce, ovotce i jiné věci; mezi jiným nosili nám pacholata turecká jakás zvířátka, kterých i u tom domě, kde jsme byli, u starých zdech jsem ně- kolik viděl, kterým říkají chameleonti. To zvířátko chameleon jest malé, tak veliké muož býti jako neveliká německá myš, hlavu má jakaus hranatau, co by nějaký helm neb šturm- haub na sobě mělo, usta hrubá a široká, sic jest po těle hlad- ké co ještěrka, má čtyři nožičky nízké, ač přední jsou nižší o zadní vyšší, a u každé nožičky má toliko dva prstky proti so- bě co berlička, ocas má dlauhý co myš. Toto zvířátko barou své kuože mění, neb na čem stojí, tako- vau barou na sebe příjme: jestli jest na zeleném, bude ušecko zelené, jestli na černém, bude černé, jestli na popelatém, bude [ 244]
znáti, musel býti někdy čistý a pevný, ale na tento čas málo ho nětco celého zuostalo, ostatek mnoho pobořeného jest, neb toliko zdi stojí a stavení zbořené, však proto v něm ještě Tur- ci bydlejí. Ten okazuje nám gardyan pravil, že mu říkají Modyn, kdež někdy bylo ono město, u kterém bydlel Mathatias, otec Juody Machabejského s svými pěti syny, odkud Machabejští pošli, jak o tom máš u knihách Machabejských 1 v ka. 2; neb i tu Mathatias, když umřel, od synuou sých pochován jest. Ten zámek leží od Ramy na puol druhé míle české, od Jeruzaléma pak na puol páty míle a jest tu okolo něho čistá rovnina a pole. Nechauše zámku Modynu ležeti na pravé ruce, i jeli jsme pol- mi až k městu Ramě a tu jsme na poli viděli drahně dobytkuo, koz, krav i skopcuou. Kozy v zemi Svaté jsou skuoro spuo- sobu takového jako zde u nás u Čechách, než že ony některé mají uši velmi hrubé a dlauhé, co psi vohaři, takže když trá- vu na zemi jedí a se pasau, uši jim doluo visí, až země dotý- kají; těch s dlauhýma ušima koz u zemi Svaté mnoho mají ec. Do Ramy jsme přijeli před polednem, a ssedauše s osluo, šli jsme do toho domu, u kterém jsme tam jedauc byli, který jest hospoda pautnícká, jakž o něm napřed máš, a tu jsme ten den i noc ostali. V sobotu pak, to bylo 4. dne měsíce září, ten celý den jsme ostali tu u tom domě u Ramě, a bylo dosti co kaupiti k jídlu, neb nám změsta nosili křestané i Turci chléb, vejce, ovotce i jiné věci; mezi jiným nosili nám pacholata turecká jakás zvířátka, kterých i u tom domě, kde jsme byli, u starých zdech jsem ně- kolik viděl, kterým říkají chameleonti. To zvířátko chameleon jest malé, tak veliké muož býti jako neveliká německá myš, hlavu má jakaus hranatau, co by nějaký helm neb šturm- haub na sobě mělo, usta hrubá a široká, sic jest po těle hlad- ké co ještěrka, má čtyři nožičky nízké, ač přední jsou nižší o zadní vyšší, a u každé nožičky má toliko dva prstky proti so- bě co berlička, ocas má dlauhý co myš. Toto zvířátko barou své kuože mění, neb na čem stojí, tako- vau barou na sebe příjme: jestli jest na zeleném, bude ušecko zelené, jestli na černém, bude černé, jestli na popelatém, bude [ 244]
Strana 245
popelaté. A tak rozličné barvy na se přijímá a se mění krom bílé a červené. Též toto zvířátko nejí nic ani nepije, než jest větrem živo, a to jest jistě tak, neb jsem těch zvířátek dvé tu u Ramě byl kaupil živých a měl jsem je u šífu několik dní, až mi potom jedno umřelo, tuším že moře trpěti nemohlo. To jsem byl vykuchal a baulnau vyopal, chtěje je s sebau sem domu do Prahy uzíti; i uyvěsil jsem je na sluonce na šífu, aby uschlo, a marynáři mi je shodili do moře. Druhé bylo živé až do Cypru a tu mi se u šífu stratilo neb někam zalezlo, neb rádo skulin a děr hledá a mezi kamením a starými zbořenými zdmi bývá. O tomto zvířátku vypisuje Plinius divné věci a skůro k víře nepodobné u knihách Naturalis historide, u kníze 28 ka. 8, item u kníze 8 u ka. 33; kdo chce, muož sobě tam přečísti. Pátého dne pak měsíce září, to bylo u neděli, uždy jsme byli u tom domě v Ramě, a tu nám dosti jísti přinášeli křestané i Turci kuřat vařených, vdjec turdě vařených, smetany, vína u hrozních, angurý, chleba, břeskuí i jiného ovotce a to nám prodávali za slušné peníze; krom vína ku pití jsme neměli než vodu. Jest ten obyčej mezi křestany u zemi Suaté, že dětem svým, pacholatuom i děučatuom, ugřezují kříže na rukau a natírají sazemi, že jim to zaroste, tím spuosobem, jak lazeb- níci druhdy slova na těle vysekaná mívají; a to proto činí, aby mezi tureckými poznáni byli, že jsau křestanské ty pa- cholata neb děučata. Když nám co do toho domu přinesli prodávati, buď od jídla neb co jiného, které byli křestanské, hned nám ty kříže na ru- kau okazovali a jmenujíc lesus Christus Maria a na se uka- zujíc, pravili: Christian; a poněvádž oni nám, když jsme mlu- vili, a my jim jsme nerozuměli, tím nám znamení dávali, že sau křesťané, a to proto činili, abychom radši od nich kupo- vali, poněvádž křesťané jsau, nežli od tureckých; neb křes- tané, kteří u zemi Svaté bydlejí, všickni vuobec skuoro uží- vají řeči turecké a turecky mluví. Chlebu pak turecky říkají echmech, masu et, sejru penir, soli tus, uínu sarap, vodě su, vínu u hrozních izun ec. 1245]
popelaté. A tak rozličné barvy na se přijímá a se mění krom bílé a červené. Též toto zvířátko nejí nic ani nepije, než jest větrem živo, a to jest jistě tak, neb jsem těch zvířátek dvé tu u Ramě byl kaupil živých a měl jsem je u šífu několik dní, až mi potom jedno umřelo, tuším že moře trpěti nemohlo. To jsem byl vykuchal a baulnau vyopal, chtěje je s sebau sem domu do Prahy uzíti; i uyvěsil jsem je na sluonce na šífu, aby uschlo, a marynáři mi je shodili do moře. Druhé bylo živé až do Cypru a tu mi se u šífu stratilo neb někam zalezlo, neb rádo skulin a děr hledá a mezi kamením a starými zbořenými zdmi bývá. O tomto zvířátku vypisuje Plinius divné věci a skůro k víře nepodobné u knihách Naturalis historide, u kníze 28 ka. 8, item u kníze 8 u ka. 33; kdo chce, muož sobě tam přečísti. Pátého dne pak měsíce září, to bylo u neděli, uždy jsme byli u tom domě v Ramě, a tu nám dosti jísti přinášeli křestané i Turci kuřat vařených, vdjec turdě vařených, smetany, vína u hrozních, angurý, chleba, břeskuí i jiného ovotce a to nám prodávali za slušné peníze; krom vína ku pití jsme neměli než vodu. Jest ten obyčej mezi křestany u zemi Suaté, že dětem svým, pacholatuom i děučatuom, ugřezují kříže na rukau a natírají sazemi, že jim to zaroste, tím spuosobem, jak lazeb- níci druhdy slova na těle vysekaná mívají; a to proto činí, aby mezi tureckými poznáni byli, že jsau křestanské ty pa- cholata neb děučata. Když nám co do toho domu přinesli prodávati, buď od jídla neb co jiného, které byli křestanské, hned nám ty kříže na ru- kau okazovali a jmenujíc lesus Christus Maria a na se uka- zujíc, pravili: Christian; a poněvádž oni nám, když jsme mlu- vili, a my jim jsme nerozuměli, tím nám znamení dávali, že sau křesťané, a to proto činili, abychom radši od nich kupo- vali, poněvádž křesťané jsau, nežli od tureckých; neb křes- tané, kteří u zemi Svaté bydlejí, všickni vuobec skuoro uží- vají řeči turecké a turecky mluví. Chlebu pak turecky říkají echmech, masu et, sejru penir, soli tus, uínu sarap, vodě su, vínu u hrozních izun ec. 1245]
Strana 246
O položení, velikosti a spuosobu země Svaté a o obyvatelích jejích, item o minci, která v ní těchto časuov jde. KAPITOLA 64. ěsíce září pak dne 6., to bylo u pondělí, uždy jsme ten celý den u tom domě u Ramě byli. A poněvádž již z ze- Vmě Svaté brzo se vyberu a o ní víc psáti přestanu, protož za potřebné mi se vidí, abych prvé nětco o položení, velikosti a spuosobu jejím napsal. A tak věděti se má, že země Svatá respectu Bohemiae, to jest patříc na položení této země naší české, leží na vejchod sluon- ce, mezi vejchodem a polednem, kterážto země u Písmích sua- tých i u jiných hystorích rozličnými jmény se jmenuje, neb se jmenuje zemí Kananejskau, zemí Zaslíbenau, zemí Izrahel- skau, zemí Židovskau, Sirí Palestynau; a od nás křesťanuo nyní se jmenuje zemí Svatau. Zemí Suatau z té příčiny se jme- nuje, že Pán Buoh Otec všemohúcí tuto zemi u světě nad jiné sobě oblíbiti, u ní Adama, prvního člověka, stvořiti a potom Abrahamovi i semenu jeho jí zaslíbiti jest ráčil, do kteréžto syna svého jednorozeného Ježíše Krysta Pána pro vykaupe- ní lidské z nebe seslati jest ráčil, u kteréžto Krystus Pán utě- liti, naroditi, suaté evangelium kázati, mnohé divy činiti a naposledy na kříži umříti ráčil, a u této zemi do třetího dne u hrobě ležeti a z ní slavně a vítězně z mrtuých ustáti jest rá- čil. A tak tuto zemi přítomností sudu oslaviti a krví suau pře- drahau skropiti a jí posvětiti jest ráčil, jak o tom o všem uši- ckni čtyří evangelistové vypisují. A protož od nás křestanuou hodně zemí Svatau se jmenuje. Tato země Svatá na vejchod slůnce skonává se Jordánem ře- kau, mořem Mrtuým, zemí a horami Arabskými, na poledne meze její jsou města Bersabae a Petra Deserti, paušt Arab- [ 246]
O položení, velikosti a spuosobu země Svaté a o obyvatelích jejích, item o minci, která v ní těchto časuov jde. KAPITOLA 64. ěsíce září pak dne 6., to bylo u pondělí, uždy jsme ten celý den u tom domě u Ramě byli. A poněvádž již z ze- Vmě Svaté brzo se vyberu a o ní víc psáti přestanu, protož za potřebné mi se vidí, abych prvé nětco o položení, velikosti a spuosobu jejím napsal. A tak věděti se má, že země Svatá respectu Bohemiae, to jest patříc na položení této země naší české, leží na vejchod sluon- ce, mezi vejchodem a polednem, kterážto země u Písmích sua- tých i u jiných hystorích rozličnými jmény se jmenuje, neb se jmenuje zemí Kananejskau, zemí Zaslíbenau, zemí Izrahel- skau, zemí Židovskau, Sirí Palestynau; a od nás křesťanuo nyní se jmenuje zemí Svatau. Zemí Suatau z té příčiny se jme- nuje, že Pán Buoh Otec všemohúcí tuto zemi u světě nad jiné sobě oblíbiti, u ní Adama, prvního člověka, stvořiti a potom Abrahamovi i semenu jeho jí zaslíbiti jest ráčil, do kteréžto syna svého jednorozeného Ježíše Krysta Pána pro vykaupe- ní lidské z nebe seslati jest ráčil, u kteréžto Krystus Pán utě- liti, naroditi, suaté evangelium kázati, mnohé divy činiti a naposledy na kříži umříti ráčil, a u této zemi do třetího dne u hrobě ležeti a z ní slavně a vítězně z mrtuých ustáti jest rá- čil. A tak tuto zemi přítomností sudu oslaviti a krví suau pře- drahau skropiti a jí posvětiti jest ráčil, jak o tom o všem uši- ckni čtyří evangelistové vypisují. A protož od nás křestanuou hodně zemí Svatau se jmenuje. Tato země Svatá na vejchod slůnce skonává se Jordánem ře- kau, mořem Mrtuým, zemí a horami Arabskými, na poledne meze její jsou města Bersabae a Petra Deserti, paušt Arab- [ 246]
Strana 247
ská, Desertum Arabie Petreae, a díl pauště Ejiptské, na zá- pad má moře, mare Meditaeraneum, na puolnoci se zavírá horau Libánskau a krajinau Damaštskau. A tak od vejchodu od Jordánu na západ až k moři Meditaeraneum neb Pro- středzemnímu šíř její jest 14 mil českých, neb jsme jí na šíř ušecku protáhli, totiž od moře Medyteranského od Jopen až k Jordánu a moři Mrtvému; na dýl pak od poledne na puol- noci od města Bersabé až k hoře Libánské dýl její jest okolo 30 mil českých, ač někteří nepočítají než 28 mil. A tak leží a táhne se podle moře dlauze a neširoce, ač s po- čátku od puolnoci jest dosti široká, ale na poledne se uzta- hujíc auží se a tak spuosob klínu zachovává, neb jest skuoro duakrát delší od poledne na puolnoci nežli šíř její jest od vej- chodu na západ. Tato země někdy byla velmi aurodná a hojná, mlékem a me- dem oplývající, jak Písmo o ní praví, ale na tento čas hrubě spuštěná, neb málo co celého od měst, městeček, usí a jiného stavení u ní jest, co jsme my viděli, neb na větším díle všecko splundrováno a pobořeno stojí. Však proto i podnes ještě od chleba, masa, vína, ovotce rozličného i jiných věcí dosti hojná jest, neb nedraho a za slušné peníze se to ušecko u ní kupuje. A mám za to, kdyby do rukau a pod správu křestanskau při- šla, že by u krátkých časech zas poustala a zvelebena byla a k své staré aurodnosti a hojnosti by přišla. Této zemi Svaté nyní ulasky Suria říkají a jest na větším díle hornata. Toho tuto také pominauti nemohu, abych o tom zmínky ne- učinil, že jsau mnozí lidé, kteří se s toho svésti nijakž nedají, než že u Jeruzalémě přes celý rok u zímě jako u létě jednostej- ně, jak noc, tak den 12 hodin jednostejných dlauhú jest; ale toho není, neb ho u létě u Jeruzalémě přibejvá nad 12 hodin 2 hodiny víc, též u zímě ho o dvě hodiny míň 12 ubejvá. A tak u Jeruzalémě u létě okolo suatého Víta, tehdáž když zde u nás u Čechách nejdelší den bývá, tam jest den 14 hodin a 6 minut zdýlí a noc jest tehdáž 9 hodin a 54 minuty, to jest bezmála 10 hodin zdýlí, tolikéž zas u zímě; o suaté Luciji jest u Jeruza- lémě den bezmála 10 hodin zdýlí a noc malíčko drobet víc než 14 hodin, a to jest jistě tak. 1247]
ská, Desertum Arabie Petreae, a díl pauště Ejiptské, na zá- pad má moře, mare Meditaeraneum, na puolnoci se zavírá horau Libánskau a krajinau Damaštskau. A tak od vejchodu od Jordánu na západ až k moři Meditaeraneum neb Pro- středzemnímu šíř její jest 14 mil českých, neb jsme jí na šíř ušecku protáhli, totiž od moře Medyteranského od Jopen až k Jordánu a moři Mrtvému; na dýl pak od poledne na puol- noci od města Bersabé až k hoře Libánské dýl její jest okolo 30 mil českých, ač někteří nepočítají než 28 mil. A tak leží a táhne se podle moře dlauze a neširoce, ač s po- čátku od puolnoci jest dosti široká, ale na poledne se uzta- hujíc auží se a tak spuosob klínu zachovává, neb jest skuoro duakrát delší od poledne na puolnoci nežli šíř její jest od vej- chodu na západ. Tato země někdy byla velmi aurodná a hojná, mlékem a me- dem oplývající, jak Písmo o ní praví, ale na tento čas hrubě spuštěná, neb málo co celého od měst, městeček, usí a jiného stavení u ní jest, co jsme my viděli, neb na větším díle všecko splundrováno a pobořeno stojí. Však proto i podnes ještě od chleba, masa, vína, ovotce rozličného i jiných věcí dosti hojná jest, neb nedraho a za slušné peníze se to ušecko u ní kupuje. A mám za to, kdyby do rukau a pod správu křestanskau při- šla, že by u krátkých časech zas poustala a zvelebena byla a k své staré aurodnosti a hojnosti by přišla. Této zemi Svaté nyní ulasky Suria říkají a jest na větším díle hornata. Toho tuto také pominauti nemohu, abych o tom zmínky ne- učinil, že jsau mnozí lidé, kteří se s toho svésti nijakž nedají, než že u Jeruzalémě přes celý rok u zímě jako u létě jednostej- ně, jak noc, tak den 12 hodin jednostejných dlauhú jest; ale toho není, neb ho u létě u Jeruzalémě přibejvá nad 12 hodin 2 hodiny víc, též u zímě ho o dvě hodiny míň 12 ubejvá. A tak u Jeruzalémě u létě okolo suatého Víta, tehdáž když zde u nás u Čechách nejdelší den bývá, tam jest den 14 hodin a 6 minut zdýlí a noc jest tehdáž 9 hodin a 54 minuty, to jest bezmála 10 hodin zdýlí, tolikéž zas u zímě; o suaté Luciji jest u Jeruza- lémě den bezmála 10 hodin zdýlí a noc malíčko drobet víc než 14 hodin, a to jest jistě tak. 1247]
Strana 248
I mohl by snad tuto někdo říci: ty pravíš, že v Jeruzalémě u létě bývá den 14 hodin zdýlí a u zímě 10, ušak Kristus Pán ve čtení suatého Jána v 11. ka. k svým učedlníkuom mluví, řka: »Však 12 hodin jest den« ec; kterakž se to pak spolu trefiti muože? I věz, že Krystus Pán dobře jest ráčil mluviti, neb těch časuou Židé u Jeruzalémě užívali jsou hodin (které slo- uau horde planetarie inequales, planetních hodin), kterýchžto hodin uždycky 12, buď den dlauhý nebo krátký, u létě neb u zímě, přes den jest a tolikéž 12 přes noc bývá, což se z mno- ho míst ze čtení svatého dostatečně dokázati muože; a o těch- o hodinách planetních Krystus Pán mluviti ráčí ec. Jsau také i jiní lidé, kteří tomu chtějí a někteří i za praudu jsou to psali, že u Jeruzalémě, když jest právě o poledni, nad tím místem, kde Krystus Pán ukřižován jest byl, člověk stoje na sluonci žádného stínu nemá; dle není tak, neb kdekoli a kte- rého času koli člověk u Jeruzalémě a po zemi Svaté chodí, když sluonce svítí, všudy stín suuoj vidí. Než jsou to všecko rozprávky od lidí hlaupých pošlé, kteří tomu nerozuměli o astronomí neuměli, totiž že Jeruzalém leží právě uprostřed světa, že u něm den a noc uždycky jednostejný jsou, též že člověk žádného stínu o poledni nemá; item kdo se u Jordáně řece skaupá, že nikdá starý a šedivý nebude, a jiných mnoho k těm podobných rozprávek, kterýchž pro krátkost psáti tuto zanechám ec. Tato pak země Svatá nyní všecka jest pod panstvím a uládař- stuím císaře tureckého, který do ní své hejtmany a vládaře Turky posílá, kteří jí na místě jeho zpravují. A bydlejí u ní těchto časuou rozliční národové, totiž Turci, Suryánové, Ará- bové, Mauřenínové, Židé a křestané; však mezi těmito náro- dy obyvateluo této země mnoho a skuoro polovice jest křes- tanů, toho mi jistě věř. Ač my se domníváme zde u těchto naších zemích, že u těch krajinách, které pod mocí pohanskau jsou, jména Krysta Pá- na a víry jeho již není, ale neníť tak. Mát Pán Buoh ušemo- húcí a věčný i u těch nejchodních krajinách mezi pohany nezčíslný počet svých volených křestanuou, lidí sprostých, robotných, dobrých a bohabojných, dobrého obcování, kteříž [ 248 ]
I mohl by snad tuto někdo říci: ty pravíš, že v Jeruzalémě u létě bývá den 14 hodin zdýlí a u zímě 10, ušak Kristus Pán ve čtení suatého Jána v 11. ka. k svým učedlníkuom mluví, řka: »Však 12 hodin jest den« ec; kterakž se to pak spolu trefiti muože? I věz, že Krystus Pán dobře jest ráčil mluviti, neb těch časuou Židé u Jeruzalémě užívali jsou hodin (které slo- uau horde planetarie inequales, planetních hodin), kterýchžto hodin uždycky 12, buď den dlauhý nebo krátký, u létě neb u zímě, přes den jest a tolikéž 12 přes noc bývá, což se z mno- ho míst ze čtení svatého dostatečně dokázati muože; a o těch- o hodinách planetních Krystus Pán mluviti ráčí ec. Jsau také i jiní lidé, kteří tomu chtějí a někteří i za praudu jsou to psali, že u Jeruzalémě, když jest právě o poledni, nad tím místem, kde Krystus Pán ukřižován jest byl, člověk stoje na sluonci žádného stínu nemá; dle není tak, neb kdekoli a kte- rého času koli člověk u Jeruzalémě a po zemi Svaté chodí, když sluonce svítí, všudy stín suuoj vidí. Než jsou to všecko rozprávky od lidí hlaupých pošlé, kteří tomu nerozuměli o astronomí neuměli, totiž že Jeruzalém leží právě uprostřed světa, že u něm den a noc uždycky jednostejný jsou, též že člověk žádného stínu o poledni nemá; item kdo se u Jordáně řece skaupá, že nikdá starý a šedivý nebude, a jiných mnoho k těm podobných rozprávek, kterýchž pro krátkost psáti tuto zanechám ec. Tato pak země Svatá nyní všecka jest pod panstvím a uládař- stuím císaře tureckého, který do ní své hejtmany a vládaře Turky posílá, kteří jí na místě jeho zpravují. A bydlejí u ní těchto časuou rozliční národové, totiž Turci, Suryánové, Ará- bové, Mauřenínové, Židé a křestané; však mezi těmito náro- dy obyvateluo této země mnoho a skuoro polovice jest křes- tanů, toho mi jistě věř. Ač my se domníváme zde u těchto naších zemích, že u těch krajinách, které pod mocí pohanskau jsou, jména Krysta Pá- na a víry jeho již není, ale neníť tak. Mát Pán Buoh ušemo- húcí a věčný i u těch nejchodních krajinách mezi pohany nezčíslný počet svých volených křestanuou, lidí sprostých, robotných, dobrých a bohabojných, dobrého obcování, kteříž [ 248 ]
Strana 249
bydlíce mezi pohany mnohá protivenství, auzkosti a saužení pro jméno a víru Pána Ježíše od Saracenuo a pohanuo trpí a snášejí (a snad lepších, nežli my zde u těchto naších krajinách jsme, kteří nejsau tak nespravedliví, neupřímí, nestřídmí, pyš- ní, rozpustilí a bezbožní, jako my jsme), kteří ušickni u Krysta Pána věří, jméno jeho vyznávají a slovem jeho se zpravují; neb nedomnívej se, byť Pán Buoh toliko sudu církeu měl u Če- chách neb u Moravě, než máť jí po všem světě, jak svatý Au- gustýn s svatým Ambrožem u písničce Te Deum laudamus uyznávají: »Te per orbem terrarum sancta confitetur ecclesias, to jest: Tebe, Pane, po všem okršku světa vyznává církeu suatá«. Krystus Pán také nekázal svým učedlníkuom jíti do jedné samé některé krajiny kázati čtení, ale říci jest ráčil: Euntes in orbem universum, jdauce po všem světě, kažte čte- ní ušemu stvoření« ec. A poněvádž jest ušudy po všem světě ušem národuom suaté evangelium kázati rozkázal, ráčít ta- ké i po všem světě mezi všemi národy své volené ušudy míti, neb u suatého Lukáše v ka. 13 Pán mluviti ráčí, že jeho vo- lení příjdau od vejchodu a západu, od poledne a puolnoci, a tak ze ušeho světa ec. Neb mnoho křestanuo jest a budlí v zemi řecké, palestyn- ské, syrské, armenské, arabské, ejiptské, perské a indyánské, kteří se ušichni ve jméno suaté Trojice křtí a k Krystu Pánu se hlásají, jeho za jich hlavu býti vyznávají, skrz něho že k věčnému životu příjdau, věří ec. Ačkoli ti ušickni křesťané u ceremoních i v jiných některých věcech spolu se ve všem nesrounávají, kdo je proto odsauditi muož života věčného a z církue Krysta Pána vystrčiti, poněvádž věří u jednoroze- ného Syna Božího, u jeho jménu pokřtěni jsau a uuoli jeho činí ec? A to o zemi Svaté dosti buď. Kdo pak o této zemi Svaté a obyvatelích jejích více věděti chce, přečti sobě knížku De- scriptionem terrae Sanctae Brocardi Monachi ec, tam o tom o ušem obšírnějí nejdeš. Ale toho při tom zanechaje za potřebné mi se vidí, abych o minci, která těchto časuou v Jeruzalémě jde, nětco napsal. I věděti se má, že zlatý neb dukáty turecké v zemi Svaté oby- vatelé berau, však ne ušecky v jednostejných penězích, ně- [ 249]
bydlíce mezi pohany mnohá protivenství, auzkosti a saužení pro jméno a víru Pána Ježíše od Saracenuo a pohanuo trpí a snášejí (a snad lepších, nežli my zde u těchto naších krajinách jsme, kteří nejsau tak nespravedliví, neupřímí, nestřídmí, pyš- ní, rozpustilí a bezbožní, jako my jsme), kteří ušickni u Krysta Pána věří, jméno jeho vyznávají a slovem jeho se zpravují; neb nedomnívej se, byť Pán Buoh toliko sudu církeu měl u Če- chách neb u Moravě, než máť jí po všem světě, jak svatý Au- gustýn s svatým Ambrožem u písničce Te Deum laudamus uyznávají: »Te per orbem terrarum sancta confitetur ecclesias, to jest: Tebe, Pane, po všem okršku světa vyznává církeu suatá«. Krystus Pán také nekázal svým učedlníkuom jíti do jedné samé některé krajiny kázati čtení, ale říci jest ráčil: Euntes in orbem universum, jdauce po všem světě, kažte čte- ní ušemu stvoření« ec. A poněvádž jest ušudy po všem světě ušem národuom suaté evangelium kázati rozkázal, ráčít ta- ké i po všem světě mezi všemi národy své volené ušudy míti, neb u suatého Lukáše v ka. 13 Pán mluviti ráčí, že jeho vo- lení příjdau od vejchodu a západu, od poledne a puolnoci, a tak ze ušeho světa ec. Neb mnoho křestanuo jest a budlí v zemi řecké, palestyn- ské, syrské, armenské, arabské, ejiptské, perské a indyánské, kteří se ušichni ve jméno suaté Trojice křtí a k Krystu Pánu se hlásají, jeho za jich hlavu býti vyznávají, skrz něho že k věčnému životu příjdau, věří ec. Ačkoli ti ušickni křesťané u ceremoních i v jiných některých věcech spolu se ve všem nesrounávají, kdo je proto odsauditi muož života věčného a z církue Krysta Pána vystrčiti, poněvádž věří u jednoroze- ného Syna Božího, u jeho jménu pokřtěni jsau a uuoli jeho činí ec? A to o zemi Svaté dosti buď. Kdo pak o této zemi Svaté a obyvatelích jejích více věděti chce, přečti sobě knížku De- scriptionem terrae Sanctae Brocardi Monachi ec, tam o tom o ušem obšírnějí nejdeš. Ale toho při tom zanechaje za potřebné mi se vidí, abych o minci, která těchto časuou v Jeruzalémě jde, nětco napsal. I věděti se má, že zlatý neb dukáty turecké v zemi Svaté oby- vatelé berau, však ne ušecky v jednostejných penězích, ně- [ 249]
Strana 250
kteří víc platí, někteří míň; berau také rádi i dukáty benác- ké, kterým cykyny říkají, když jsau vážní a nejradši nového rázu a nedávno bité. A na těch jeden nic nestratí, neb rovně tolikéž v Jeruzalémě platí, co u Benátkách; berau také Turci, ač nevelmi rádi, i koruny, a to jen toliko benátské s suatým Markem, které dobře vážné jsau, ale na těch stratiti musíš. Stříbrnau pak minci velikau berau benátskau, ty groše, kte- rým u Benátkách říkají muceniger, který jeden platí 4 paci, i druhé menší, kteří sloudu marcelli, a jeden platí 2 paci. Též berau i malé stříbrné benácké penížky, kterým solidy říkají; na té žádné stříbrné benácké minci jeden také nic nestratí, sic jiné drobnější malé benácké mince žádné neberau. Mají také obyuatelé země Svaté sudu minci, stříbrné penížky neveliké, málo větší než bílý peníz český, však tlusté, kterým mejdyny říkají, a platí jeden tak mnoho, co 8 bílých peněz českých; jsau též menší na ten spuosob bité, kterým puolmejdyny říkají, kte- rý jeden platí co 4 bílé peníze české. Mají sic i jakés čtverhrané malé měděnné penížky a říkají jim flus, dle za ten časem 1 ani za 2 ani za 3 nic jeden kaupiti ne- muože, než za několik, neb jich velmi mnoho za mejdynu jest; jiné sic žádné mince jsem tam neviděl krom té, o které jsem tuto napsal ec. A tak ten celý den i noc jsme tu u Ramě ostali. Ráno pak u au- terý, to bylo 7. dne měsíce září, byli sme uždy předce u Ra- mě u tom domu, strojíce se preč jeti. To když pacholata tu- recká a křestanská zvěděla, že se preč strojíme, nalámali ratolestí palmového (neb okolo Ramy mnoho palmoví roste) a to nám nosili, abychom od nich kupovdli, neb jest ten obyčej, že když pautníci z Ramy chtějí jeti, kupují sobě palmové ra- tolesti a s sebau je domuo berau na znamení toho, že se štast- ně z země Svaté navracují; i kupovali jsme od nich ty ratolesti a s sebau nesli do navi. Já také jsem jich byl koliks kaupil, z kterýchž jednu s kusem dřeva palmového až sem do Prahy s sebau jsem přinesl. [ 250]
kteří víc platí, někteří míň; berau také rádi i dukáty benác- ké, kterým cykyny říkají, když jsau vážní a nejradši nového rázu a nedávno bité. A na těch jeden nic nestratí, neb rovně tolikéž v Jeruzalémě platí, co u Benátkách; berau také Turci, ač nevelmi rádi, i koruny, a to jen toliko benátské s suatým Markem, které dobře vážné jsau, ale na těch stratiti musíš. Stříbrnau pak minci velikau berau benátskau, ty groše, kte- rým u Benátkách říkají muceniger, který jeden platí 4 paci, i druhé menší, kteří sloudu marcelli, a jeden platí 2 paci. Též berau i malé stříbrné benácké penížky, kterým solidy říkají; na té žádné stříbrné benácké minci jeden také nic nestratí, sic jiné drobnější malé benácké mince žádné neberau. Mají také obyuatelé země Svaté sudu minci, stříbrné penížky neveliké, málo větší než bílý peníz český, však tlusté, kterým mejdyny říkají, a platí jeden tak mnoho, co 8 bílých peněz českých; jsau též menší na ten spuosob bité, kterým puolmejdyny říkají, kte- rý jeden platí co 4 bílé peníze české. Mají sic i jakés čtverhrané malé měděnné penížky a říkají jim flus, dle za ten časem 1 ani za 2 ani za 3 nic jeden kaupiti ne- muože, než za několik, neb jich velmi mnoho za mejdynu jest; jiné sic žádné mince jsem tam neviděl krom té, o které jsem tuto napsal ec. A tak ten celý den i noc jsme tu u Ramě ostali. Ráno pak u au- terý, to bylo 7. dne měsíce září, byli sme uždy předce u Ra- mě u tom domu, strojíce se preč jeti. To když pacholata tu- recká a křestanská zvěděla, že se preč strojíme, nalámali ratolestí palmového (neb okolo Ramy mnoho palmoví roste) a to nám nosili, abychom od nich kupovdli, neb jest ten obyčej, že když pautníci z Ramy chtějí jeti, kupují sobě palmové ra- tolesti a s sebau je domuo berau na znamení toho, že se štast- ně z země Svaté navracují; i kupovali jsme od nich ty ratolesti a s sebau nesli do navi. Já také jsem jich byl koliks kaupil, z kterýchž jednu s kusem dřeva palmového až sem do Prahy s sebau jsem přinesl. [ 250]
Strana 251
O vyjetí pautníkuov z města Ramy k moři k portu Jaffě, a o jich připlavení zas do šifu neb navi. KAPITOLA 65. tak ten den asi dvě hodině před večerem přijeli po nás sed- láci s osly. A tu ugšedše z toho domu a usedavše na ty A Xosly, i chtěli jsme jeti ven z Ramy k Jaffě k naší lodi, ale hejtman neb uládař Ramy poslal k nám jednoho na koni, kte- rý nás zastavil. I stáli jsme tu na ulici a čekali, až k nám na koni přijel sám uládař z Ramy, a když se k nám přibližoval, museli jsme před ním ušickni doluo s osluo sednauti a tu mu poctivost učiniti, jak obyčej jest; a usedavše zase na osly, i stáli jsme na puol hodiny a víc, než se náš hejtman z navi s pánem z Ramy urovnal o glejt a ty, kteří nás měli až k naší navi doprovoditi. I dal nám uládař z Ramy 10 rejtharů Turkuo na koních a 10 pacholkuo pěších s luky, kteří nás doprovodili k moři až do Jaffy. A tu malau chuíli před západem sluonce vyjeli jsme z města Ramy. A když jsme za městem byli, okazoval nám gardyan na pravé ruce jakés městečko a pravil, že slove Li- dia, kdežto svatu Petr bul uzdravil onoho Enedše malomoc- ného, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských u ka. 9. Nechauše Lidý na pravé ruce dosti daleko od nás ležeti, jeli jsme k Jaffě, a utom smrkalo se a noc býti počala. Když jsme k Jaffě k moři přijeli, mohlo býti okolo tří hodin na noc, a sse- davše s osluo, položili jsme se na břehu u samého moře o Turci rejthaři a pěší s námi; a tu jsme na zemi leželi a spali až do dne. Ten večer nás několik pautníkuo sulékše se myli o kaupali jsme se u moři na hodinu a potom pospali. Když pak již svitalo, ráno dne 8. měsíce září, to bylo u středu na den Narození blahoslavené Panny Marye, zbudili nás Turci rejthaři a my ustavše stáli jsme tu na břehu dobrau chuíli. Také jsme viděli vedlé nás při moři víc než 20 velblau- [ 251]
O vyjetí pautníkuov z města Ramy k moři k portu Jaffě, a o jich připlavení zas do šifu neb navi. KAPITOLA 65. tak ten den asi dvě hodině před večerem přijeli po nás sed- láci s osly. A tu ugšedše z toho domu a usedavše na ty A Xosly, i chtěli jsme jeti ven z Ramy k Jaffě k naší lodi, ale hejtman neb uládař Ramy poslal k nám jednoho na koni, kte- rý nás zastavil. I stáli jsme tu na ulici a čekali, až k nám na koni přijel sám uládař z Ramy, a když se k nám přibližoval, museli jsme před ním ušickni doluo s osluo sednauti a tu mu poctivost učiniti, jak obyčej jest; a usedavše zase na osly, i stáli jsme na puol hodiny a víc, než se náš hejtman z navi s pánem z Ramy urovnal o glejt a ty, kteří nás měli až k naší navi doprovoditi. I dal nám uládař z Ramy 10 rejtharů Turkuo na koních a 10 pacholkuo pěších s luky, kteří nás doprovodili k moři až do Jaffy. A tu malau chuíli před západem sluonce vyjeli jsme z města Ramy. A když jsme za městem byli, okazoval nám gardyan na pravé ruce jakés městečko a pravil, že slove Li- dia, kdežto svatu Petr bul uzdravil onoho Enedše malomoc- ného, jak o tom čtem u Skutcích apoštolských u ka. 9. Nechauše Lidý na pravé ruce dosti daleko od nás ležeti, jeli jsme k Jaffě, a utom smrkalo se a noc býti počala. Když jsme k Jaffě k moři přijeli, mohlo býti okolo tří hodin na noc, a sse- davše s osluo, položili jsme se na břehu u samého moře o Turci rejthaři a pěší s námi; a tu jsme na zemi leželi a spali až do dne. Ten večer nás několik pautníkuo sulékše se myli o kaupali jsme se u moři na hodinu a potom pospali. Když pak již svitalo, ráno dne 8. měsíce září, to bylo u středu na den Narození blahoslavené Panny Marye, zbudili nás Turci rejthaři a my ustavše stáli jsme tu na břehu dobrau chuíli. Také jsme viděli vedlé nás při moři víc než 20 velblau- [ 251]
Strana 252
duo a druhně Turkuou, kteří tu ležení své měli a na těch vel- blaudích zboží našemu patronovi přinesli, které do navi la- doval; byli též mezi nimi někteří kramáři, kteřížto své krámy měli a mnohé rozličné věci prodávali naším marynářům a jiné čeledi patrona našeho z nave. Když pak již slůnce počalo vycházeti, zečtli nás všecky pautníky Turci a uehnali zas do těch sklepův, o kterých jsem napřed psal, v kterých jsme byli ponejpru leželi, když jsme z navi k Jaffě na zem vystaupili. Tu jsme u nich pobyli asi na puol hodiny aneb více. Vtom patron po nás poslal bárku, abychom na ni vsedali a do naší nave zase jeli. Tu Turci rejthaři nám ven z těch skle- puo kázauše, opět nás zečtli a jednoho po druhém s břehu do bárky pauštěli a každý z nás musel jim dáti odchodného mej- dynu. A tak z pautníkuou mnozí jeden přes druhého pospí- chajíc s svými věcmi do bárky ukračovali, chtíc zase každý rád býti u šífu, takže jich plná bárka nasedla; a já vida, že se tak trau, ostal jsem tu na břehu s několika jinými pautníky, čekajíc, až by s bárkú po nás po druhé přijeli, abychom vol- nějí do nave mohli přivezeni býti. My pak, kteří jsme na břehu ostali, procházeli jsme se mezi těmi velblaudy a Turky kramáři na hodinu a víc, až po nás přijeli s menší lodičkau, která slove kundele; na tu my ušickni pautníci usedavše, i vezli nás k naší navi, a to mohlo býti okolo snídaní, a moře tehdáž nepokojné bylo a uítr dosti tu- hú. A když jsme se již od břehu a země odplavili, počaly nám ulny bíti a kropiti do kundele velmi, takže u kundeli jsme u vodě stáli skuoro do kotníkuo a ušickni od ulnobití jsme mokří byli, neb ulny kundelí sem i tam zmítaly, od čehož ně- kteří z nás pautníkuou velmi zemdlení byli; a spravedlivě se nám všem stýskalo, též i marynářuom pacholkuom, kteří nás bezli, neb uítr proti nám byl a nám se vézti překážel a moře čím dál víc se bauřilo a uítr se tužil, takže jsme u velikém ne- bezpečenství byli, než jsme se k navi dopravili. Však s pomocí Pána Boha všemohaucího okolo oběduo s velikau prácí ma- rynářuo pacholkuo k naší navi jsme se připlavili a tu z kun- dele jako zmoklé káně jeden za druhým do ní jsme lezli. A tak 15. dne měsíce srpna, v neděli na den Nanebevzetí blaho- [ 252]
duo a druhně Turkuou, kteří tu ležení své měli a na těch vel- blaudích zboží našemu patronovi přinesli, které do navi la- doval; byli též mezi nimi někteří kramáři, kteřížto své krámy měli a mnohé rozličné věci prodávali naším marynářům a jiné čeledi patrona našeho z nave. Když pak již slůnce počalo vycházeti, zečtli nás všecky pautníky Turci a uehnali zas do těch sklepův, o kterých jsem napřed psal, v kterých jsme byli ponejpru leželi, když jsme z navi k Jaffě na zem vystaupili. Tu jsme u nich pobyli asi na puol hodiny aneb více. Vtom patron po nás poslal bárku, abychom na ni vsedali a do naší nave zase jeli. Tu Turci rejthaři nám ven z těch skle- puo kázauše, opět nás zečtli a jednoho po druhém s břehu do bárky pauštěli a každý z nás musel jim dáti odchodného mej- dynu. A tak z pautníkuou mnozí jeden přes druhého pospí- chajíc s svými věcmi do bárky ukračovali, chtíc zase každý rád býti u šífu, takže jich plná bárka nasedla; a já vida, že se tak trau, ostal jsem tu na břehu s několika jinými pautníky, čekajíc, až by s bárkú po nás po druhé přijeli, abychom vol- nějí do nave mohli přivezeni býti. My pak, kteří jsme na břehu ostali, procházeli jsme se mezi těmi velblaudy a Turky kramáři na hodinu a víc, až po nás přijeli s menší lodičkau, která slove kundele; na tu my ušickni pautníci usedavše, i vezli nás k naší navi, a to mohlo býti okolo snídaní, a moře tehdáž nepokojné bylo a uítr dosti tu- hú. A když jsme se již od břehu a země odplavili, počaly nám ulny bíti a kropiti do kundele velmi, takže u kundeli jsme u vodě stáli skuoro do kotníkuo a ušickni od ulnobití jsme mokří byli, neb ulny kundelí sem i tam zmítaly, od čehož ně- kteří z nás pautníkuou velmi zemdlení byli; a spravedlivě se nám všem stýskalo, též i marynářuom pacholkuom, kteří nás bezli, neb uítr proti nám byl a nám se vézti překážel a moře čím dál víc se bauřilo a uítr se tužil, takže jsme u velikém ne- bezpečenství byli, než jsme se k navi dopravili. Však s pomocí Pána Boha všemohaucího okolo oběduo s velikau prácí ma- rynářuo pacholkuo k naší navi jsme se připlavili a tu z kun- dele jako zmoklé káně jeden za druhým do ní jsme lezli. A tak 15. dne měsíce srpna, v neděli na den Nanebevzetí blaho- [ 252]
Strana 253
slavené Panny Marye, vystaupili jsme z naší navi na zem Svatau na břeh u Jaffy a 8. dne měsíce září, u středu na den Narození blahoslavené Panny Marye, ušickni štastně a zdrá- ui jsme do naší navi zas přivezeni. A tak 24 dní byli jsme u ze- mi Svaté (právě se to trefilo mezi Matkami Božími) jí ohledá- vajíc a 25. dne zas jsme do naší navi připlaveni. Patron pak a hejtman náš z navi ostali na břehu s Turky, ku- pujíc a jednajíc své věci. Když jsem se do navi dostal, pře- ulékše se u jiné šaty, neb jsem ušecken mokrý byl, položiv se na mau truhlu, i spal jsem, neb moře a zmítaní kundele mne bylo umdlelo. A tu jsem měl sen velmi hrozný, neb mi se zdá- lo, kterak čertí z moře do naší nave lezli a jí zatopiti chtěli o my jim bránili, takže jsem se hruozau probudil; ten sen mi se potom 7. dne zráčil, neb místo čertuo Turci byli, o čemž po- tom zmínka bude. A tak jsme ten den i tu noc u navi ostali až do jitra. Ve čturtek pak, to bylo 9. dne měsíce září, ráno u navi gar- dyan Hory Syon mši slaužil, dle neposvěcoval ani nepozdui- hovdl, a když mši odříkal, světil meče a braně těch panuo pautníkuou, které u Jeruzalémě na rytířstvo pasoudl, a tu s námi ostal a obědval. My pak vždy s naví na místě stáli, neb ji ještě ladovali a do ní od břehu vozili popelu mnoho pytlů, z kterého u Benátkách sklenice benácké a mejdlo dě- lají, baulny drohně žoků, pepře, hřebíčků mnoho pytlů, gal- les, skořípek, perlových matek, aloes, mastyx, gummy arab- ské a jiných mnoho věcí apatekářských a zboží rozličného, které se z těch zemí do Benátek dodává. Ten den večér požehnau nás ušech otec gardyan Hory Syon a dav nám požehnání, i plavili se od nás z navi k břehu k ze- mi s jedním mnichem Hory Syon, neb nás byl doprovázel a s ná- mi jel z Jeruzaléma až do navi; a my tu stáli na místě do jitra. [ 253]
slavené Panny Marye, vystaupili jsme z naší navi na zem Svatau na břeh u Jaffy a 8. dne měsíce září, u středu na den Narození blahoslavené Panny Marye, ušickni štastně a zdrá- ui jsme do naší navi zas přivezeni. A tak 24 dní byli jsme u ze- mi Svaté (právě se to trefilo mezi Matkami Božími) jí ohledá- vajíc a 25. dne zas jsme do naší navi připlaveni. Patron pak a hejtman náš z navi ostali na břehu s Turky, ku- pujíc a jednajíc své věci. Když jsem se do navi dostal, pře- ulékše se u jiné šaty, neb jsem ušecken mokrý byl, položiv se na mau truhlu, i spal jsem, neb moře a zmítaní kundele mne bylo umdlelo. A tu jsem měl sen velmi hrozný, neb mi se zdá- lo, kterak čertí z moře do naší nave lezli a jí zatopiti chtěli o my jim bránili, takže jsem se hruozau probudil; ten sen mi se potom 7. dne zráčil, neb místo čertuo Turci byli, o čemž po- tom zmínka bude. A tak jsme ten den i tu noc u navi ostali až do jitra. Ve čturtek pak, to bylo 9. dne měsíce září, ráno u navi gar- dyan Hory Syon mši slaužil, dle neposvěcoval ani nepozdui- hovdl, a když mši odříkal, světil meče a braně těch panuo pautníkuou, které u Jeruzalémě na rytířstvo pasoudl, a tu s námi ostal a obědval. My pak vždy s naví na místě stáli, neb ji ještě ladovali a do ní od břehu vozili popelu mnoho pytlů, z kterého u Benátkách sklenice benácké a mejdlo dě- lají, baulny drohně žoků, pepře, hřebíčků mnoho pytlů, gal- les, skořípek, perlových matek, aloes, mastyx, gummy arab- ské a jiných mnoho věcí apatekářských a zboží rozličného, které se z těch zemí do Benátek dodává. Ten den večér požehnau nás ušech otec gardyan Hory Syon a dav nám požehnání, i plavili se od nás z navi k břehu k ze- mi s jedním mnichem Hory Syon, neb nás byl doprovázel a s ná- mi jel z Jeruzaléma až do navi; a my tu stáli na místě do jitra. [ 253]
Strana 254
O plavení pautníkuov od země Svaté portu Jaffy, zas k ostrovu Cypru a o šarvátce, kterauž jsme s Turky na moři měli na té cestě mezi zemí Svatau a ostrovem Cyprem, v kteréž několik osob postřeleno a zbito. KAPITOLA 66. esátého dne měsíce září, to bylo u pátek, ten celý den stáli sme vždy na místě s navi, neb se předce ladovala a rozličné zboží z břehu se do ní vozilo, kterého patron v zemi Svaté nakaupil. Po západu sluonce připlavil se k nám do navi náš patron a hejtman se vší sudu čeledí, neb byli na břehu u Jaffy a tam své kupectuí jednali. Ten večer počal váti dobrý vítr a patron rozkázal všecky věci k plavení připravovati. A tak okolo dudu hodin na noc počali marynáři kotue z moře vytahovati a se na cestu strojiti; a když již bylo blízko k puolnoci, vytáhše ušecky kotue z moře a rozestřevše plachty, i plavili jsme se tichým větrem preč od Jaffy portu a země Svaté naší cestau zas k Benátkům ve jméno Boží. V sobotu pak ráno, to bylo 11. dne měsíce září, vítr se hrubě počal tišiti; i plauli jsme poznenáhlu ten celý den a vždy jsme za námi zdaleka viděli Jaffu a zemi Svatau. Dudnáctého dne pak měsíce září u neděli ráno nic jsme ne- viděli než nebe a moře a měli jsme dosti tichý vítr; okolo obě- duo počali jsme zas viděti velmi zdaleka za námi na vejchod zemi, kterau bylo viděti až do večera. V pondělí ráno 13. dne měsíce září měli jsme zlý uítr (a bylo uždy zdaleka zemi viděti na levé straně), který trudl ten celý den i noc až do jitra. Dne 14. měsíce září, to bylo u auterý na den Pouýšení su. kříže, léta Páně 1546 ráno před vejchodem sluonce, když sui- talo, počal býti hřmot a křik nahoře v navi mezi marynáři [ 254]
O plavení pautníkuov od země Svaté portu Jaffy, zas k ostrovu Cypru a o šarvátce, kterauž jsme s Turky na moři měli na té cestě mezi zemí Svatau a ostrovem Cyprem, v kteréž několik osob postřeleno a zbito. KAPITOLA 66. esátého dne měsíce září, to bylo u pátek, ten celý den stáli sme vždy na místě s navi, neb se předce ladovala a rozličné zboží z břehu se do ní vozilo, kterého patron v zemi Svaté nakaupil. Po západu sluonce připlavil se k nám do navi náš patron a hejtman se vší sudu čeledí, neb byli na břehu u Jaffy a tam své kupectuí jednali. Ten večer počal váti dobrý vítr a patron rozkázal všecky věci k plavení připravovati. A tak okolo dudu hodin na noc počali marynáři kotue z moře vytahovati a se na cestu strojiti; a když již bylo blízko k puolnoci, vytáhše ušecky kotue z moře a rozestřevše plachty, i plavili jsme se tichým větrem preč od Jaffy portu a země Svaté naší cestau zas k Benátkům ve jméno Boží. V sobotu pak ráno, to bylo 11. dne měsíce září, vítr se hrubě počal tišiti; i plauli jsme poznenáhlu ten celý den a vždy jsme za námi zdaleka viděli Jaffu a zemi Svatau. Dudnáctého dne pak měsíce září u neděli ráno nic jsme ne- viděli než nebe a moře a měli jsme dosti tichý vítr; okolo obě- duo počali jsme zas viděti velmi zdaleka za námi na vejchod zemi, kterau bylo viděti až do večera. V pondělí ráno 13. dne měsíce září měli jsme zlý uítr (a bylo uždy zdaleka zemi viděti na levé straně), který trudl ten celý den i noc až do jitra. Dne 14. měsíce září, to bylo u auterý na den Pouýšení su. kříže, léta Páně 1546 ráno před vejchodem sluonce, když sui- talo, počal býti hřmot a křik nahoře v navi mezi marynáři [ 254]
Strana 255
pacholky, neb metali doluo do navi prkna a jiné věci, co na- hoře na plácku bylo, a jej uklizovali, neb byli tesaři jakés prkna strojili k ladování bavlny u Cypru. Já probudiu se slyše ten hřmot a křik, ustal jsem rychle a oblékl se a vylezl nahoru na plac (neb jsem dole u navi na mé truhle ležel a spal) ptaje se, co se to děje. A tu mi pacholci marynáři oznámili, že vi- děli pět gallí zdaleka za námi, kteréž mi i okazovali; a bylo tehdáž těch pět gallí za námi vzdálí od nás uíc než na míli čes- kau a plavilo se všech pět pospolu s vytaženými plachtami k nám, jedna vedlé druhé; a tu zbuzeni byli a ustali ušickni jiní pautníci. I rozkázal náš patron i hejtman z navi pacholkům maryná- řuom, aby všudy čistě uklidili nahoře na navi, aby se sem i tam mohlo choditi. Když se to stalo, rozkázal lodičku kun- deli, kterauž jsme byli tehdáž u navi utaženau měli, uundati uprostřed nave; do té jsme z moře kbelíky a okovy navážili a nanosili vody skuoro jí čturt, a to proto, kdyby do navi ne- přátelé oheň metali a nave se zapálila, abychom měli čím hasiti. Také jsme po navi shledali ušecky škopky, kbelíky, okovy o jiné nádoby a ty do vody do kundele umetali, kdyby potřebo byla, abychom to pohotově měli. Potom kázal patron marynářuom i nám pautníkům kamení zduolu z navi nahoru nositi, kterého jsme byli do nave na- brali u ostrovu Korfu, jakož o tom máš napřed; to se nám tu dobře hodilo. I nosili jsme kamení nahoru a ušudy po stra- nách u navi je rozkladli, kdyby nepřátelé chtěli navi šturmo- vati, abychom měli, čím na ně házeti a se brániti. Též rozkázal patron puškářuom střelbu ušecku nabiti a zpra- viti, se vším aby hotovi byli, kdyby potřeba kázala, neb jsme dva puškáře s sebou měli. Také kázal patron ženám, které no navi byly, i dětem a některým starým pautníkuom doluo do navi, kde zboží bylo, a tu je špuntem tam zahradili a řetězy přetáhše zámkem zamkli. Též rozkázal patron tesařuom, aby navi nahoře po stranách prkny ohradili, neb po stranách ne- byla ohražená, jakž obyčej bývá, neb byla nová, a toho u ní byli ještě neudělali. A tak tesaři na pospěch ohradili prkny [ 255)
pacholky, neb metali doluo do navi prkna a jiné věci, co na- hoře na plácku bylo, a jej uklizovali, neb byli tesaři jakés prkna strojili k ladování bavlny u Cypru. Já probudiu se slyše ten hřmot a křik, ustal jsem rychle a oblékl se a vylezl nahoru na plac (neb jsem dole u navi na mé truhle ležel a spal) ptaje se, co se to děje. A tu mi pacholci marynáři oznámili, že vi- děli pět gallí zdaleka za námi, kteréž mi i okazovali; a bylo tehdáž těch pět gallí za námi vzdálí od nás uíc než na míli čes- kau a plavilo se všech pět pospolu s vytaženými plachtami k nám, jedna vedlé druhé; a tu zbuzeni byli a ustali ušickni jiní pautníci. I rozkázal náš patron i hejtman z navi pacholkům maryná- řuom, aby všudy čistě uklidili nahoře na navi, aby se sem i tam mohlo choditi. Když se to stalo, rozkázal lodičku kun- deli, kterauž jsme byli tehdáž u navi utaženau měli, uundati uprostřed nave; do té jsme z moře kbelíky a okovy navážili a nanosili vody skuoro jí čturt, a to proto, kdyby do navi ne- přátelé oheň metali a nave se zapálila, abychom měli čím hasiti. Také jsme po navi shledali ušecky škopky, kbelíky, okovy o jiné nádoby a ty do vody do kundele umetali, kdyby potřebo byla, abychom to pohotově měli. Potom kázal patron marynářuom i nám pautníkům kamení zduolu z navi nahoru nositi, kterého jsme byli do nave na- brali u ostrovu Korfu, jakož o tom máš napřed; to se nám tu dobře hodilo. I nosili jsme kamení nahoru a ušudy po stra- nách u navi je rozkladli, kdyby nepřátelé chtěli navi šturmo- vati, abychom měli, čím na ně házeti a se brániti. Též rozkázal patron puškářuom střelbu ušecku nabiti a zpra- viti, se vším aby hotovi byli, kdyby potřeba kázala, neb jsme dva puškáře s sebou měli. Také kázal patron ženám, které no navi byly, i dětem a některým starým pautníkuom doluo do navi, kde zboží bylo, a tu je špuntem tam zahradili a řetězy přetáhše zámkem zamkli. Též rozkázal patron tesařuom, aby navi nahoře po stranách prkny ohradili, neb po stranách ne- byla ohražená, jakž obyčej bývá, neb byla nová, a toho u ní byli ještě neudělali. A tak tesaři na pospěch ohradili prkny [ 255)
Strana 256
navi po obau stranách i nahoře všudy, zvejší od podlahy člo- věku do brady, a potom ty prkna našemi postelemi, na kte- rých jsme léhali, které ulasky matracen slovau, a hauněmi jsme obvěšeli, aby do navi nahoře nepřátelé skrz skuliny o díry mezi prkny šipkami střéleti a nás viděti nemohli. Také patron kázal vynesti ven na plac prostřed navi ručnice, puolháky, špisy, terče, neb jsme to všecko v navi měli; a tu kteří z nás pautníkuou dobře z ručnic střéleti uměli, uzal so- bě každý puolháku anebo ručnici, tu sobě zpravil a nabil. Těm střelcuom patron rozkázal jíti nahoru na přední díl nave, odtud aby stříleli, bude-li toho potřeba; a s každé strany jich pět postavil k okenečkuom, které tu nahoře jsau. Z nás pak jiných pautníkuou každý sobě vzal za braň, co mu se vidělo a čím by se brániti mínil; někteří měli špisy a rapíry, jiní terče a rapíry, neb i já terč jsem měl a rapír. Ty terče, které jsme měli, byly nápodobné k těm, jako husaři mívají, než že sau drobet okrúhlé a ne tak hrubé. I svolav nás pautníky patron, dával nám naučení, kterak se máme zpravovati, budau-li na nás nepřátelé střéleti, totiž když střelba puojde, abychom na podlahu padli a nestáli, o přišlo-li by k tomu, že by nepřátelé do navi lézti a jí šturmovati chtěli, kterak se brániti a u tom chovati máme; též budau-li do nave oheň házeti a nave že by se na některém místě zapá- lila, jak bychom hasiti měli. Také okazoval nám, před šipkami kterak se velikau plachtau chrániti máme; přitom napomínal nás všech, abychom dobré srdce měli, se nic nestrachouali a nebáli, než příjde-li k tomu, že by nás nepřátelé s pokojem nechati nechtěli, abychom se statečně bránili, že té naděje jest ku Pánu Bohu ušemohúcí- mu, že na nás buohdá málo vyhrají. Potom marynáře pacholky svolau rozkázal jim, co opatro- vati a čeho každý hleděti má, bude-li toho potřeba. A tak jsme stáli prostřed navi na placu každý s sudu braní, čekajíc těch gallí; však jsme nevěděli, kdo jsau, jsau-li přátelé či nepřá- telé, ale nicméně jsme se na péči měli, opatrovdli a k bránění strojili. Vtom ty galle se k nám pozadu pomalu přibližovaly, neb vět- [ 256]
navi po obau stranách i nahoře všudy, zvejší od podlahy člo- věku do brady, a potom ty prkna našemi postelemi, na kte- rých jsme léhali, které ulasky matracen slovau, a hauněmi jsme obvěšeli, aby do navi nahoře nepřátelé skrz skuliny o díry mezi prkny šipkami střéleti a nás viděti nemohli. Také patron kázal vynesti ven na plac prostřed navi ručnice, puolháky, špisy, terče, neb jsme to všecko v navi měli; a tu kteří z nás pautníkuou dobře z ručnic střéleti uměli, uzal so- bě každý puolháku anebo ručnici, tu sobě zpravil a nabil. Těm střelcuom patron rozkázal jíti nahoru na přední díl nave, odtud aby stříleli, bude-li toho potřeba; a s každé strany jich pět postavil k okenečkuom, které tu nahoře jsau. Z nás pak jiných pautníkuou každý sobě vzal za braň, co mu se vidělo a čím by se brániti mínil; někteří měli špisy a rapíry, jiní terče a rapíry, neb i já terč jsem měl a rapír. Ty terče, které jsme měli, byly nápodobné k těm, jako husaři mívají, než že sau drobet okrúhlé a ne tak hrubé. I svolav nás pautníky patron, dával nám naučení, kterak se máme zpravovati, budau-li na nás nepřátelé střéleti, totiž když střelba puojde, abychom na podlahu padli a nestáli, o přišlo-li by k tomu, že by nepřátelé do navi lézti a jí šturmovati chtěli, kterak se brániti a u tom chovati máme; též budau-li do nave oheň házeti a nave že by se na některém místě zapá- lila, jak bychom hasiti měli. Také okazoval nám, před šipkami kterak se velikau plachtau chrániti máme; přitom napomínal nás všech, abychom dobré srdce měli, se nic nestrachouali a nebáli, než příjde-li k tomu, že by nás nepřátelé s pokojem nechati nechtěli, abychom se statečně bránili, že té naděje jest ku Pánu Bohu ušemohúcí- mu, že na nás buohdá málo vyhrají. Potom marynáře pacholky svolau rozkázal jim, co opatro- vati a čeho každý hleděti má, bude-li toho potřeba. A tak jsme stáli prostřed navi na placu každý s sudu braní, čekajíc těch gallí; však jsme nevěděli, kdo jsau, jsau-li přátelé či nepřá- telé, ale nicméně jsme se na péči měli, opatrovdli a k bránění strojili. Vtom ty galle se k nám pozadu pomalu přibližovaly, neb vět- [ 256]
Strana 257
rem i vesly se táhly. My pak vítr tehdáž dosti špatný a tichý jsme měli a nebylo viděti než nebe a moře, krom po pravé straně velmi zdaleka bylo viděti drobet zemi a hory její. A té- hdáž též jsme viděli, neb k nám po levé straně připlauli a se okázali dva velcí delfínové ryby, o kterých potom oznámím. Vtom když již byla asi hodina na den, ta jedna galle od těch čtyř se odmísila a zadu ostávati počala, takže se nám brzo z očí ztratila a my jí víc neviděli; než ty čtyři vždy se k nám znenáhla přibližovaly. Proč jest ta pátá galle zadu ostala, toho věděti nemohu; než jakž někteří pacholci marynáři pra- vili, že pro špeh zadu ostala, byla-li by kde za nami jakó galle neb šíf křesťanský, tomu aby překážku učinila, aby nám na pomoc přispěti a nás retovati nemohli. A tak než hodina minula, jakž ta pátá galle zadu od těch čtyř se odtrhla, že jsme před námi zdaleka viděli, an se proti nám plaví plachty, ale nevěděli jsme, co jest, šíf-li malý či gallea. A tak ona k nám a my k ní dosti malým a tichým větrem jsme se přibližovali; a utom ty zadní čtyři galle se k nám přiblížily. A když od nás byly asi puol míle české (to mohlo býti okolo duau neb víc hodin na den), tehdy z té jedné galle vystřelili z jednoho kusu, tím dávajíc znamení, že jsou přátelé. Vlasky tomu jednau vystřelení říkají la securanca, to jest bezpečen- stuí; proti ní rozkázal náš patron hned také jeden kus vystře- liti, tím dávajíce znamení, že jsme také přátelé. Potom se vše- cky čtyři vedlé sebe uždy blíž k nám přibližovaly; a když již na malé puol míle od nás byli, vystřelili opět ze dudu kusuo, jeden po druhém duakrát, dle náš patron nemohl tomu jich duakrát vystřelení rozuměti, co tím míní, i nevystřelil proti ním z naší navi nic, než tak nechal. Někteří marynáři pravili, že tím dvakrát vystřelením znamení nám dávají, abychom velikau plachtu spustili a jich čekali. Po malé chuíli po tom uystřelení hned se ta jedna galle od těch čtyř napřed vytrhla a sama tuze větrem i vesly se táhla, nám po pravé ruce dosti podál od naší navi, neb jsme vítr ti- chý a nám nepříhodný měli. A když byla zaroveň po pravé straně s naší naví a nás ještě neminula, uystřelili z ní opět z jednoho kusu; proti tomu z naší [257]
rem i vesly se táhly. My pak vítr tehdáž dosti špatný a tichý jsme měli a nebylo viděti než nebe a moře, krom po pravé straně velmi zdaleka bylo viděti drobet zemi a hory její. A té- hdáž též jsme viděli, neb k nám po levé straně připlauli a se okázali dva velcí delfínové ryby, o kterých potom oznámím. Vtom když již byla asi hodina na den, ta jedna galle od těch čtyř se odmísila a zadu ostávati počala, takže se nám brzo z očí ztratila a my jí víc neviděli; než ty čtyři vždy se k nám znenáhla přibližovaly. Proč jest ta pátá galle zadu ostala, toho věděti nemohu; než jakž někteří pacholci marynáři pra- vili, že pro špeh zadu ostala, byla-li by kde za nami jakó galle neb šíf křesťanský, tomu aby překážku učinila, aby nám na pomoc přispěti a nás retovati nemohli. A tak než hodina minula, jakž ta pátá galle zadu od těch čtyř se odtrhla, že jsme před námi zdaleka viděli, an se proti nám plaví plachty, ale nevěděli jsme, co jest, šíf-li malý či gallea. A tak ona k nám a my k ní dosti malým a tichým větrem jsme se přibližovali; a utom ty zadní čtyři galle se k nám přiblížily. A když od nás byly asi puol míle české (to mohlo býti okolo duau neb víc hodin na den), tehdy z té jedné galle vystřelili z jednoho kusu, tím dávajíc znamení, že jsou přátelé. Vlasky tomu jednau vystřelení říkají la securanca, to jest bezpečen- stuí; proti ní rozkázal náš patron hned také jeden kus vystře- liti, tím dávajíce znamení, že jsme také přátelé. Potom se vše- cky čtyři vedlé sebe uždy blíž k nám přibližovaly; a když již na malé puol míle od nás byli, vystřelili opět ze dudu kusuo, jeden po druhém duakrát, dle náš patron nemohl tomu jich duakrát vystřelení rozuměti, co tím míní, i nevystřelil proti ním z naší navi nic, než tak nechal. Někteří marynáři pravili, že tím dvakrát vystřelením znamení nám dávají, abychom velikau plachtu spustili a jich čekali. Po malé chuíli po tom uystřelení hned se ta jedna galle od těch čtyř napřed vytrhla a sama tuze větrem i vesly se táhla, nám po pravé ruce dosti podál od naší navi, neb jsme vítr ti- chý a nám nepříhodný měli. A když byla zaroveň po pravé straně s naší naví a nás ještě neminula, uystřelili z ní opět z jednoho kusu; proti tomu z naší [257]
Strana 258
navi též z jednoho kusu vystřeleno bylo, vždy nadějíce se, že jsou přátelé, ale když se po těch vystřelení k nám nepřibližo- udla, než minuuši dosti daleko nás předjela. Patron nevěda se čím zpraviti, opět kázal z jednoho kusu vy- střeliti, proti tomu z galle oni nic nevystřelili; nicméně ještě rozkázal náš hejtman z naší nave dudkrát uystřeliti jedno po druhém, tím znamení dávaje, aby se chutně oznámili, kdo jsau. Ale oni proti tomu nic, než hned se obrátila ta galle proti nám zase nazpátek a připlavila se k naší navi po levé straně, odkavádž uítr šel, dosti blízko (neb uítr byl od poledne nám po levé straně), takže my je a oni nás slyšeti a spolu mluviti jsme mohli; a tu hned spustili u té galli plachtu doluo a po stranách ušudy nastrkali uuokol a uuokol mnoho malých čer- vených praporečkuo a zadu byl postaven hrubý tafatový červený praporec co fendle knechtská, po čemž sme poznali, že na té galli jich hejtman jest, též i po lucerně, o které potom napíši. Ty pak tři zadní blízko se k naší navi zadu připlavily, a též spustivše plachty doluo za námi se vesly táhly. Ta pak pátá, která zdaleka proti nám se plavila, mohla tehdáž od nás býti uzdálí míle české a vždy se k nám přibližovala. Tu náš luggier (to jest ten, který plachty zpravuje) rozkázal nám všem mlčeti a on počal z naší navi hlasem volati a ptáti se ulasky, čí jsou to galle a komu náležejí. I bylo mu odpově- díno zas z galle hejtmanovy ulasky, že jsou galle uelikého pána z Konstantynopole (tím rozumějíc císaře tureckého)! zas náš luggier volaje tázal se, co chtějí a čeho žádají. Odpo- věděli mu, že žádají una praesente, tak jak obyčej. Una prae- sente slove nějaký dar neb šeňk, neb ten obyčej se zachovává na moři, že když armada, šíf neb gallia, na které některého velikého pána nebo vrchnosti jest hejtman, potká neb stihne se s gallí neb s šífem některým kupeckým neb sic jiným ja- kúmkoli, že pán neboli hospodář toho šífu obyčejně ku pocti- vosti tomu hejtmanu a urchnosti jeho plachtu dolů spuostiti káže a tu poctivost mu učiniti. Přitom též obyčej jest, že témuž hejtmanu jakožto vyššímu od pána aneb hospodáře lodí dar aneb šeňk nějaký se posílá a [258 ]
navi též z jednoho kusu vystřeleno bylo, vždy nadějíce se, že jsou přátelé, ale když se po těch vystřelení k nám nepřibližo- udla, než minuuši dosti daleko nás předjela. Patron nevěda se čím zpraviti, opět kázal z jednoho kusu vy- střeliti, proti tomu z galle oni nic nevystřelili; nicméně ještě rozkázal náš hejtman z naší nave dudkrát uystřeliti jedno po druhém, tím znamení dávaje, aby se chutně oznámili, kdo jsau. Ale oni proti tomu nic, než hned se obrátila ta galle proti nám zase nazpátek a připlavila se k naší navi po levé straně, odkavádž uítr šel, dosti blízko (neb uítr byl od poledne nám po levé straně), takže my je a oni nás slyšeti a spolu mluviti jsme mohli; a tu hned spustili u té galli plachtu doluo a po stranách ušudy nastrkali uuokol a uuokol mnoho malých čer- vených praporečkuo a zadu byl postaven hrubý tafatový červený praporec co fendle knechtská, po čemž sme poznali, že na té galli jich hejtman jest, též i po lucerně, o které potom napíši. Ty pak tři zadní blízko se k naší navi zadu připlavily, a též spustivše plachty doluo za námi se vesly táhly. Ta pak pátá, která zdaleka proti nám se plavila, mohla tehdáž od nás býti uzdálí míle české a vždy se k nám přibližovala. Tu náš luggier (to jest ten, který plachty zpravuje) rozkázal nám všem mlčeti a on počal z naší navi hlasem volati a ptáti se ulasky, čí jsou to galle a komu náležejí. I bylo mu odpově- díno zas z galle hejtmanovy ulasky, že jsou galle uelikého pána z Konstantynopole (tím rozumějíc císaře tureckého)! zas náš luggier volaje tázal se, co chtějí a čeho žádají. Odpo- věděli mu, že žádají una praesente, tak jak obyčej. Una prae- sente slove nějaký dar neb šeňk, neb ten obyčej se zachovává na moři, že když armada, šíf neb gallia, na které některého velikého pána nebo vrchnosti jest hejtman, potká neb stihne se s gallí neb s šífem některým kupeckým neb sic jiným ja- kúmkoli, že pán neboli hospodář toho šífu obyčejně ku pocti- vosti tomu hejtmanu a urchnosti jeho plachtu dolů spuostiti káže a tu poctivost mu učiniti. Přitom též obyčej jest, že témuž hejtmanu jakožto vyššímu od pána aneb hospodáře lodí dar aneb šeňk nějaký se posílá a [258 ]
Strana 259
daruje a ta uctivost jemu se činí; neb když se psalo léta Páně 1537, pro tuto příčinu mír a pokoj mezi pány Benátčany a So- limanem, císařem tureckým, jest zrušen, že Turci, vyslaní jsau- ce u poselství od císaře tureckého, hejtmanu panuou Benát- čan plachet spustiti a té poctivosti, jakž obyčej jest, jakožto nejugššímu hejtmanu na moři učiniti nechtěli, z čehož potom veliká válka povstala; o tom sobě přečti Historiam nostro- rum temporum Pauli Iouii, lib. 36 etc. A protož náš patron, znaje ten obyčej, rozkázal chutně při- nesti kuoš a do něho uložil několik krabiček okrauhlých, dosti velikých, plných konfektuo rozličných, a k tomu několik čis- tých a pěkných benátských sklenic, též tři neueliké sejry par- mazony, a zavolau parona (to jest toho, který marynáře pa- cholky zpravuje, kterýžto dobře turecky mluviti uměl), kázal mu to uzíti a do malé lodičky, která skiraca slove (kterau náš patron byl u ostrovu Zante kaupil, jak o tom máš napřed, a ta tehdáž zadu za naší naví s bárkau přivázaná byla a se plavila), usednauti a do té galle vézti a hejtmanu od něho i nás všech darovati a přitom ho pozdraviti, jakž obyčej jest. Takž paron sám třetí se dvěma jinýma pacholky marynáři s tím prezentem, jinák darem, ušedše do lodičky skiraci vezli se k té galli, a jakž jim poručeno bylo, hejtmanu to šeňkova- li. Rozkázal též náš patron ku poctivosti tomu hejtmanu spus- titi hořejší plachtu nad košem velikého stromu, též i druhau plachtu menší nad košem předního stromu a ze čtyř kusuo ku poctivosti uystřeliti bez kulí, jakž obyčej jest. Když paron před hejtmana té galle přišel a toho daru jemu od patrona dodal, hned ho jíti a ruce mu zadu svázati i toua- ryšuom jeho rozkázal; to z naší nave marynáři, kteří tehdáž nahoře u koši byli, viděli. Potom volali z galle toho hejtmana ulasky, aby patron náš hejtmanu tureckého císaře ku pocti- vosti spustiti kázal plachtu největší, která vlasky slove la ma- gistra, u navi, jakž obyčej jest, a aby se nic nebál, mluvili. Náš patron jim zase odpověd dal, že toho učiniti nemůž, leč se prve s suými o to poradí, že mu chce hned odpověd dáti. I svolal nás všecky pospolu uprostřed nave i mluvil k nám ulasky: »Milí páni pautníci! Tento hejtman těchto gallí žádá, [ 259]
daruje a ta uctivost jemu se činí; neb když se psalo léta Páně 1537, pro tuto příčinu mír a pokoj mezi pány Benátčany a So- limanem, císařem tureckým, jest zrušen, že Turci, vyslaní jsau- ce u poselství od císaře tureckého, hejtmanu panuou Benát- čan plachet spustiti a té poctivosti, jakž obyčej jest, jakožto nejugššímu hejtmanu na moři učiniti nechtěli, z čehož potom veliká válka povstala; o tom sobě přečti Historiam nostro- rum temporum Pauli Iouii, lib. 36 etc. A protož náš patron, znaje ten obyčej, rozkázal chutně při- nesti kuoš a do něho uložil několik krabiček okrauhlých, dosti velikých, plných konfektuo rozličných, a k tomu několik čis- tých a pěkných benátských sklenic, též tři neueliké sejry par- mazony, a zavolau parona (to jest toho, který marynáře pa- cholky zpravuje, kterýžto dobře turecky mluviti uměl), kázal mu to uzíti a do malé lodičky, která skiraca slove (kterau náš patron byl u ostrovu Zante kaupil, jak o tom máš napřed, a ta tehdáž zadu za naší naví s bárkau přivázaná byla a se plavila), usednauti a do té galle vézti a hejtmanu od něho i nás všech darovati a přitom ho pozdraviti, jakž obyčej jest. Takž paron sám třetí se dvěma jinýma pacholky marynáři s tím prezentem, jinák darem, ušedše do lodičky skiraci vezli se k té galli, a jakž jim poručeno bylo, hejtmanu to šeňkova- li. Rozkázal též náš patron ku poctivosti tomu hejtmanu spus- titi hořejší plachtu nad košem velikého stromu, též i druhau plachtu menší nad košem předního stromu a ze čtyř kusuo ku poctivosti uystřeliti bez kulí, jakž obyčej jest. Když paron před hejtmana té galle přišel a toho daru jemu od patrona dodal, hned ho jíti a ruce mu zadu svázati i toua- ryšuom jeho rozkázal; to z naší nave marynáři, kteří tehdáž nahoře u koši byli, viděli. Potom volali z galle toho hejtmana ulasky, aby patron náš hejtmanu tureckého císaře ku pocti- vosti spustiti kázal plachtu největší, která vlasky slove la ma- gistra, u navi, jakž obyčej jest, a aby se nic nebál, mluvili. Náš patron jim zase odpověd dal, že toho učiniti nemůž, leč se prve s suými o to poradí, že mu chce hned odpověd dáti. I svolal nás všecky pospolu uprostřed nave i mluvil k nám ulasky: »Milí páni pautníci! Tento hejtman těchto gallí žádá, [ 259]
Strana 260
abych mu a pánu jeho ku poctivosti rozkázal spustiti velikau plachtu, pravě se býti hejtmanem císaře tureckého z Konstan- tynopole, čemuž já nevěřím, než spíš, že jest nějaký mořský zloděj, kterýž o nás nic dobrého nemyslí, chtěje nás tím spuo- sobem podvesti; nebo jestliže káži spustiti velikau plachtu, tehdy jsme ušickni jati a nave ztracená; jestli ji pak nedám spustiti, tehdy příčinu vezme a bude se s námi bíti. Co u tom vaší vuole a rady jest?« Tu my se krátce spolu poradivše, neb byli mezi námi někteří pautníci Vlaši, kteří při takových věcech prvé bývali; ti žád- ným obyčejem nedali a neradili, aby veliká plachta spuštěna byla, pravíc, spustí-li se, že se jí prostřed nave plac zaměstk- ná, a než se sváže a zas nahoru vytáhne, oni utom na nás střelbu a šturm pustí, a my nemohauce sem ani tam choditi a jedni druhým pomáhati, že ztraceni budeme; item střelby volně vystřelovati ani zas nabíjeti nebudem moci, tolikéž spus- tíc plachtu, že se s naví ani obrátiti ani hnauti nebudem moci, a jiné mnohé příčiny toho kladauce, proč by jí spustiti nedopustili. I tak jsme na tom zuostali a patronu našemu tu odpověd dali, aby plachty nespauštěl; však jsme se ho přitom tázali, co tuší, přišlo-li by k tomu, mohli-li bychom se těm čtyřem gal- lím obrániti. Odpověděl, že s pomocí Boží muožeme dobře, by jich ještě tolikéž bylo, a kdyby dobrý uítr měl, že by jim chtěl fík okázati a jích se za nic nebáti. I rozkázali jsme, aby hejtmanu těch gallí dal odpověd a přá- telsky s nim mluvil, mohli-li bychom se pokojně spolu rozjeti; pakli jináč nebude moci býti a on nás nebude s pokojem chtíti nechati, že se jim ve jméno Boží budem brániti. Tu náš patron mluvě vlasky sám, odpověd dával hejtmanu těch gallí na tento rozum pravě, že to právo podlé obyčeje mořského, kteréž jest panu hejtmanu učiniti měl, jest uyko- nal, jemu ku poctivosti dvě hořejší plachty spustiti dal, též prezent k němu odeslal i všecko to, což obyčej jest, učinil; než aby velikau plachtu spustiti měl, toho že mu se učiniti nevidí a jeho mu také k tomu neradí, poněvádž toho obyčej není. Než že on i my ušickni pana hejtmana, jakž nejvejš býti [260]
abych mu a pánu jeho ku poctivosti rozkázal spustiti velikau plachtu, pravě se býti hejtmanem císaře tureckého z Konstan- tynopole, čemuž já nevěřím, než spíš, že jest nějaký mořský zloděj, kterýž o nás nic dobrého nemyslí, chtěje nás tím spuo- sobem podvesti; nebo jestliže káži spustiti velikau plachtu, tehdy jsme ušickni jati a nave ztracená; jestli ji pak nedám spustiti, tehdy příčinu vezme a bude se s námi bíti. Co u tom vaší vuole a rady jest?« Tu my se krátce spolu poradivše, neb byli mezi námi někteří pautníci Vlaši, kteří při takových věcech prvé bývali; ti žád- ným obyčejem nedali a neradili, aby veliká plachta spuštěna byla, pravíc, spustí-li se, že se jí prostřed nave plac zaměstk- ná, a než se sváže a zas nahoru vytáhne, oni utom na nás střelbu a šturm pustí, a my nemohauce sem ani tam choditi a jedni druhým pomáhati, že ztraceni budeme; item střelby volně vystřelovati ani zas nabíjeti nebudem moci, tolikéž spus- tíc plachtu, že se s naví ani obrátiti ani hnauti nebudem moci, a jiné mnohé příčiny toho kladauce, proč by jí spustiti nedopustili. I tak jsme na tom zuostali a patronu našemu tu odpověd dali, aby plachty nespauštěl; však jsme se ho přitom tázali, co tuší, přišlo-li by k tomu, mohli-li bychom se těm čtyřem gal- lím obrániti. Odpověděl, že s pomocí Boží muožeme dobře, by jich ještě tolikéž bylo, a kdyby dobrý uítr měl, že by jim chtěl fík okázati a jích se za nic nebáti. I rozkázali jsme, aby hejtmanu těch gallí dal odpověd a přá- telsky s nim mluvil, mohli-li bychom se pokojně spolu rozjeti; pakli jináč nebude moci býti a on nás nebude s pokojem chtíti nechati, že se jim ve jméno Boží budem brániti. Tu náš patron mluvě vlasky sám, odpověd dával hejtmanu těch gallí na tento rozum pravě, že to právo podlé obyčeje mořského, kteréž jest panu hejtmanu učiniti měl, jest uyko- nal, jemu ku poctivosti dvě hořejší plachty spustiti dal, též prezent k němu odeslal i všecko to, což obyčej jest, učinil; než aby velikau plachtu spustiti měl, toho že mu se učiniti nevidí a jeho mu také k tomu neradí, poněvádž toho obyčej není. Než že on i my ušickni pana hejtmana, jakž nejvejš býti [260]
Strana 261
muože, prosíme, aby pokoj zachoval, poněvádž od pána jeho, císaře tureckého, bezpečný glejt máme a u jeho zemi a městě Jeruzalémě jsme byli; odtud se zase nyní domu k Benátkám plavíme a jsme lidé pokojní a přátelé císaře tureckého a ne nepřátelé, a on, náš patron, že jest měštěnín benátský, a nave benátská. A poněvádž páni Benátčané s císařem tureckým, jeho pánem, ustavičný pokoj a smlauvu mají, protož že ho prosí a jemu věří, že pokojně se k němu zachová. A přitom také že velice pana hejtmana za to žádá a prosí, aby ty tři osoby, které jest k němu s prézentem poslal, i s skyracau zas odeslal, té naděje jsa k němu, že podlé práva mořského tak učiní. Když patron přestal mluviti, byl nějaký kupec Řek z Cypru ostrovu s námi na navi, říkali mu Beneto de Famagusta, který dobře turecky mluviti uměl a tam v zemi Svaté na ku- pectuí byl a s námi se zase domu do Cypru nauracoval, ten také hrubau chuíli turecky nětco mluvil tomu hejtmanu těch gallí. A utom když sme spolu tak rokovali, ty tři zadní galle k sa- míčké k naší navi zadu se přiblížily a ta čturtá, na které hejt- man jich byl, stála blízko na levé ruce od naší navi, co by mohl kamenem dohoditi. Ta pak pátá galle, která se proti nám plavila, mohla býti tehdáž od nás asi na puol míle české. Na to pak, co náš patron mluvil i Beneto, nebyla nám dána od tureckého hejtmana žádná odpověd, než ušickni mlčeli a uždy vedlé nás se pomalu vezli, neb malý a velmi tichú vítr byl a náše nave skůro nic nešla. Po malé chuíli z těch tří gallí, které byly zadu za naší naví, vystřelili na jedné z ručnice, a proti ním též uystřelili z ručnice z galle, na které jich hejtman byl, tím sobě návěští dávajíce, aby na nás stříleli. A tu hned počali stříleti ze všech čtyř gallí do naší nave, tak- že kule skrz navi nahoře proskakovaly a létaly třísky a kusy prken od nave odskakovaly. A netoliko z kusuou, z ručnic a puolhákuou na nás do nave stříleli, ale také šipkami z lukuo velmi zhusta, co by pršelo. Ale plachta veliká nás hrubě před šipkami hájila, neb tehdáž nebylo skuoro žádného větru a ona rovně doluo visela a u ní šipky vázly, každá skůro po [ 261 ]
muože, prosíme, aby pokoj zachoval, poněvádž od pána jeho, císaře tureckého, bezpečný glejt máme a u jeho zemi a městě Jeruzalémě jsme byli; odtud se zase nyní domu k Benátkám plavíme a jsme lidé pokojní a přátelé císaře tureckého a ne nepřátelé, a on, náš patron, že jest měštěnín benátský, a nave benátská. A poněvádž páni Benátčané s císařem tureckým, jeho pánem, ustavičný pokoj a smlauvu mají, protož že ho prosí a jemu věří, že pokojně se k němu zachová. A přitom také že velice pana hejtmana za to žádá a prosí, aby ty tři osoby, které jest k němu s prézentem poslal, i s skyracau zas odeslal, té naděje jsa k němu, že podlé práva mořského tak učiní. Když patron přestal mluviti, byl nějaký kupec Řek z Cypru ostrovu s námi na navi, říkali mu Beneto de Famagusta, který dobře turecky mluviti uměl a tam v zemi Svaté na ku- pectuí byl a s námi se zase domu do Cypru nauracoval, ten také hrubau chuíli turecky nětco mluvil tomu hejtmanu těch gallí. A utom když sme spolu tak rokovali, ty tři zadní galle k sa- míčké k naší navi zadu se přiblížily a ta čturtá, na které hejt- man jich byl, stála blízko na levé ruce od naší navi, co by mohl kamenem dohoditi. Ta pak pátá galle, která se proti nám plavila, mohla býti tehdáž od nás asi na puol míle české. Na to pak, co náš patron mluvil i Beneto, nebyla nám dána od tureckého hejtmana žádná odpověd, než ušickni mlčeli a uždy vedlé nás se pomalu vezli, neb malý a velmi tichú vítr byl a náše nave skůro nic nešla. Po malé chuíli z těch tří gallí, které byly zadu za naší naví, vystřelili na jedné z ručnice, a proti ním též uystřelili z ručnice z galle, na které jich hejtman byl, tím sobě návěští dávajíce, aby na nás stříleli. A tu hned počali stříleti ze všech čtyř gallí do naší nave, tak- že kule skrz navi nahoře proskakovaly a létaly třísky a kusy prken od nave odskakovaly. A netoliko z kusuou, z ručnic a puolhákuou na nás do nave stříleli, ale také šipkami z lukuo velmi zhusta, co by pršelo. Ale plachta veliká nás hrubě před šipkami hájila, neb tehdáž nebylo skuoro žádného větru a ona rovně doluo visela a u ní šipky vázly, každá skůro po [ 261 ]
Strana 262
peří uváznauc dál proniknauti nemohla, než tak vězela, neb zrádci ušecko zhuoru na vejšku stříleli, aby šipky na nás do nave padaly; z nás pak každý připadše na podlahu nave, leželi jsme přikryuše se terčemi, až větší střelba vyšla. Náš pak patron z dobytým kordem běhaje sem i tam po navi nás napomínaje těšil jako dobrý muž; poté hned jsme z naší nave zas také na ně stříleti počali a jim se brániti. Vtom když na nás stříleli, počali byli zadu i do navi nahoru lézti, neb naše bárka vezla se za naví zadu prázdná, jsauce k ní přivá- zaná; do té Turkuou z těch tří gallí zadních nalezlo mnoho, že jich plná byla, než jsme my o tom dobře zvěděli. Visel pak zadu z navi řebřík udělaný z provazuo doluo, po kterém ma- rynáři z navi do bárky lezli, když ji potřebovati chtěli. Po tom řebříku počali Turci nahoru lézti z bárky do naší navi; tu na nás, kteří jsme uprostřed lodí na plácku byli, bylo zkřiknuto a zavoláno, abychom tam běželi. I když jsme nahoru zadu na navi vešli, vidauc je nahoru lézti, kamením jsme na ně há- zeli, a tak je s toho řebříku sehnali. Byl mezi námi pautníky jeden mnich bosák Slovák; ten tomu jednomu Turku, který přední na řebříčku byl, dal kamenem, až doluo do moře spadl, ale jiní Turci, jeho tovaryší, zase mu pomohli do galle. A tak netoliko s řebříčku, ale i z bárky ka- mením jsme je uyházeli a řebřík nahoru utáhli, ač velmi na nás zhusta šipkami stříleli i z ručnic, ale naše terče dobře nás před šipkami hájily. Vtom když náše střelba z navi šla, hned se od nás ty galle oddalovati počaly a jich střelbau nám tak škoditi nemohly, jako když u naší samé navi byly, ač nicméně uždy předse k nám střílely, neb na každé té galli měli napřed uprostřed hrubý kus, který nesl kauli železnau malé pěsti zhraubí o vedlé něho dva malá kausky, z každé strany jeden, kteří kaule nesly železné, zhraubí co slepičí vejce, krom duplhákuo, puol- hákuo a ručnic. V tom jich nejprvnějším vystřelení největší nám škodu udě- lali, neb u naší u samé navi stáli. Než byť nás byli tak pod spuosobem přátelství a pokoje nepodvedli a my byli doko- nále věděli, že nepřátele jsau, byli bychom jim hned s počát- [ 262 ]
peří uváznauc dál proniknauti nemohla, než tak vězela, neb zrádci ušecko zhuoru na vejšku stříleli, aby šipky na nás do nave padaly; z nás pak každý připadše na podlahu nave, leželi jsme přikryuše se terčemi, až větší střelba vyšla. Náš pak patron z dobytým kordem běhaje sem i tam po navi nás napomínaje těšil jako dobrý muž; poté hned jsme z naší nave zas také na ně stříleti počali a jim se brániti. Vtom když na nás stříleli, počali byli zadu i do navi nahoru lézti, neb naše bárka vezla se za naví zadu prázdná, jsauce k ní přivá- zaná; do té Turkuou z těch tří gallí zadních nalezlo mnoho, že jich plná byla, než jsme my o tom dobře zvěděli. Visel pak zadu z navi řebřík udělaný z provazuo doluo, po kterém ma- rynáři z navi do bárky lezli, když ji potřebovati chtěli. Po tom řebříku počali Turci nahoru lézti z bárky do naší navi; tu na nás, kteří jsme uprostřed lodí na plácku byli, bylo zkřiknuto a zavoláno, abychom tam běželi. I když jsme nahoru zadu na navi vešli, vidauc je nahoru lézti, kamením jsme na ně há- zeli, a tak je s toho řebříku sehnali. Byl mezi námi pautníky jeden mnich bosák Slovák; ten tomu jednomu Turku, který přední na řebříčku byl, dal kamenem, až doluo do moře spadl, ale jiní Turci, jeho tovaryší, zase mu pomohli do galle. A tak netoliko s řebříčku, ale i z bárky ka- mením jsme je uyházeli a řebřík nahoru utáhli, ač velmi na nás zhusta šipkami stříleli i z ručnic, ale naše terče dobře nás před šipkami hájily. Vtom když náše střelba z navi šla, hned se od nás ty galle oddalovati počaly a jich střelbau nám tak škoditi nemohly, jako když u naší samé navi byly, ač nicméně uždy předse k nám střílely, neb na každé té galli měli napřed uprostřed hrubý kus, který nesl kauli železnau malé pěsti zhraubí o vedlé něho dva malá kausky, z každé strany jeden, kteří kaule nesly železné, zhraubí co slepičí vejce, krom duplhákuo, puol- hákuo a ručnic. V tom jich nejprvnějším vystřelení největší nám škodu udě- lali, neb u naší u samé navi stáli. Než byť nás byli tak pod spuosobem přátelství a pokoje nepodvedli a my byli doko- nále věděli, že nepřátele jsau, byli bychom jim hned s počát- [ 262 ]
Strana 263
.Y Iil 1 f HH a* g ZII —k d Ř2 P T TEe — í C A V S M T Ma [ 263 ]
.Y Iil 1 f HH a* g ZII —k d Ř2 P T TEe — í C A V S M T Ma [ 263 ]
Strana 264
ku tak blízko k nám nedali, dle na ně zdaleka stříleli; než po- něvádž náš patron i jiní panuou Benátčan měštané kupci a poddaní, kteří po moři handlují, pod velikau pokutau veliké a přísné přikázání mají, aby císaři tureckému a jeho podda- ným žádné příčiny žádnau věcí nedávali, aby pokoj a smlau- va, kterouž páni Benátčané s tureckým císařem ustavičnou mají, tím rušena nebyla, protož náš patron začíti jest nesměl, aby příčiny nedal, až oni začali. Vtom též když na nás stříleli, prostřelili nám naskrz náš ve- liký strom, na kterým veliká plachta visela, a kdyby byl o tři lokty vejš uhodil, byl by kuoš i velikau plachtu se vším doluo srazil; to kdyby bylo dolů upadlo, drahně by nás pobilo a potlauklo a ztraceni bychom byli, ale Pán Buoh ušemohúcí sám nás ostříhati a toho uchovati jest ráčil. Když to střílení mezi námi trvdlo, tehdáž ticho bylo a žádné- ho větru nebylo a náše nave nic nešla, než skuoro na místě stála. A protož nemajíc větru, obrátiti ani hnauti jsme se s na- ví nemohli a oni k nám co k cíli stříleli a nejvíc do zadku lodí, neb jsme zadu neměli než 2 hrubé kusy u temonu; než aby- chom byli měli uítr a se s naví hejbati a obracovati mohli, jináč bychom jim naší střelbau byli škodili. Než ten fortel oni před námi měli, že k nám se přitáhnauti vesly a zas od nás odjeti mohli, neb hned jak jsme my na ně naší střelbu vypus- tili, od nás se zdalovati počali, a když která galle sudu střel- bu na nás vystřelila, ta nazpátek se táhla a znovu a znovu nabíjela, a jiná, která nabito měla, přiblížíce se k nám opět vystřelila. A tak to střílení a šarvátka mezi námi od počátku až do konce trudla na puol druhé hodiny i víc, že oni k nám a my k ním sme stříleli; neb když k nám počali stříleti, mohlo býti okolo oběduo, 4 hodiny na den. I nemohauce na nás nic míti a ui- dauce, že se jim s počátku nezdařilo a nave šturmovati že nemohau, i přestali stříleti a zadu pozuostávati, a tak strhše se všecky čtyři u hromadu, vezly se za námi zdaleka pomalu. Ta pak pátá, která proti nám se plavila, spustivše plachtu stála před námi na puol míle české, dívajíc se našemu potý- kání; tak tomu někteří marynáři chtěli, což i podobné jest, že 1264]
ku tak blízko k nám nedali, dle na ně zdaleka stříleli; než po- něvádž náš patron i jiní panuou Benátčan měštané kupci a poddaní, kteří po moři handlují, pod velikau pokutau veliké a přísné přikázání mají, aby císaři tureckému a jeho podda- ným žádné příčiny žádnau věcí nedávali, aby pokoj a smlau- va, kterouž páni Benátčané s tureckým císařem ustavičnou mají, tím rušena nebyla, protož náš patron začíti jest nesměl, aby příčiny nedal, až oni začali. Vtom též když na nás stříleli, prostřelili nám naskrz náš ve- liký strom, na kterým veliká plachta visela, a kdyby byl o tři lokty vejš uhodil, byl by kuoš i velikau plachtu se vším doluo srazil; to kdyby bylo dolů upadlo, drahně by nás pobilo a potlauklo a ztraceni bychom byli, ale Pán Buoh ušemohúcí sám nás ostříhati a toho uchovati jest ráčil. Když to střílení mezi námi trvdlo, tehdáž ticho bylo a žádné- ho větru nebylo a náše nave nic nešla, než skuoro na místě stála. A protož nemajíc větru, obrátiti ani hnauti jsme se s na- ví nemohli a oni k nám co k cíli stříleli a nejvíc do zadku lodí, neb jsme zadu neměli než 2 hrubé kusy u temonu; než aby- chom byli měli uítr a se s naví hejbati a obracovati mohli, jináč bychom jim naší střelbau byli škodili. Než ten fortel oni před námi měli, že k nám se přitáhnauti vesly a zas od nás odjeti mohli, neb hned jak jsme my na ně naší střelbu vypus- tili, od nás se zdalovati počali, a když která galle sudu střel- bu na nás vystřelila, ta nazpátek se táhla a znovu a znovu nabíjela, a jiná, která nabito měla, přiblížíce se k nám opět vystřelila. A tak to střílení a šarvátka mezi námi od počátku až do konce trudla na puol druhé hodiny i víc, že oni k nám a my k ním sme stříleli; neb když k nám počali stříleti, mohlo býti okolo oběduo, 4 hodiny na den. I nemohauce na nás nic míti a ui- dauce, že se jim s počátku nezdařilo a nave šturmovati že nemohau, i přestali stříleti a zadu pozuostávati, a tak strhše se všecky čtyři u hromadu, vezly se za námi zdaleka pomalu. Ta pak pátá, která proti nám se plavila, spustivše plachtu stála před námi na puol míle české, dívajíc se našemu potý- kání; tak tomu někteří marynáři chtěli, což i podobné jest, že 1264]
Strana 265
ta pátá napřed na špehu stála, aby snad unenadále nám na pomoc nepřišel nějaký šíf neb galle, neb dobře Turci věděli, že páni Benátčané celé léto uždycky dvě neb víc gallí mají u ostrovu Cypru, které podlé ostrovu sem i tam se vozíce jej opatrují. Protož obávali se, aby snad ty galle slyšíc střílení nám na pomoc nepřispěly, vědauc dobře, že na té cestě jsme. A když tyto čtyři k nám střéleti přestaly, ta pátá táhla se vesly od nás daleko po levé straně, a minuuše nás, připojila se k těm čtyřem zadním; a tak pospolu všech pět jsme za námi uiděli od naší nave uzdálí asi malé čturt míle české. Které osoby na navi a kolik jich z pautníkuov, též i marynářuov pacholkuov v té šarvátce, kterau jsau pautníci s Turky na moři měli, postřeleno a zbito jest. KAPITOLA 67. tom střílení a šarvátce zabito a zastřeleno u naší navi, kteří tu hned na místě ostali, 9 osob, 5 pautníkuou a 4 marynáři pacholci, krom co jich zraněno bylo a potom zemřelo. Neb zastřelen jest byl jeden dobrý člověk stavu rytíř- ského z šuábské země, pan Jakub z Hundtpis, který u Jeruzalé- mě na rytířstvo pasován byl, na té cestě toudryš muoj milý. Ten když střelba na nás od Turkuou šla, lehl také na podlahu za kotev, neb tu ležela, která nám byla u moři ostala, když jsme nejprvé k Jaffě přistali a kotue zaurhli; tu nalezše zase, marynáři na placu u navi na podlaze jí byli nechali a ještě uně k navi nepřivázali, kde bývala. Protož neboštík domníva- je se, že bezpečnější před střelbau bude, za ní se položil, ale neštěstí přišlo, že kaule, proskočivše skrze navi, kus ramene levého a dásně ušecky i s bradau mu ustřelila, a on hlavau na podlahu kynuv, tak jakž se byl položil, hned umřel, neb jsem tehdáž blízko od něho byl. Smiluoj se Pán Buoh nad duší! [ 265]
ta pátá napřed na špehu stála, aby snad unenadále nám na pomoc nepřišel nějaký šíf neb galle, neb dobře Turci věděli, že páni Benátčané celé léto uždycky dvě neb víc gallí mají u ostrovu Cypru, které podlé ostrovu sem i tam se vozíce jej opatrují. Protož obávali se, aby snad ty galle slyšíc střílení nám na pomoc nepřispěly, vědauc dobře, že na té cestě jsme. A když tyto čtyři k nám střéleti přestaly, ta pátá táhla se vesly od nás daleko po levé straně, a minuuše nás, připojila se k těm čtyřem zadním; a tak pospolu všech pět jsme za námi uiděli od naší nave uzdálí asi malé čturt míle české. Které osoby na navi a kolik jich z pautníkuov, též i marynářuov pacholkuov v té šarvátce, kterau jsau pautníci s Turky na moři měli, postřeleno a zbito jest. KAPITOLA 67. tom střílení a šarvátce zabito a zastřeleno u naší navi, kteří tu hned na místě ostali, 9 osob, 5 pautníkuou a 4 marynáři pacholci, krom co jich zraněno bylo a potom zemřelo. Neb zastřelen jest byl jeden dobrý člověk stavu rytíř- ského z šuábské země, pan Jakub z Hundtpis, který u Jeruzalé- mě na rytířstvo pasován byl, na té cestě toudryš muoj milý. Ten když střelba na nás od Turkuou šla, lehl také na podlahu za kotev, neb tu ležela, která nám byla u moři ostala, když jsme nejprvé k Jaffě přistali a kotue zaurhli; tu nalezše zase, marynáři na placu u navi na podlaze jí byli nechali a ještě uně k navi nepřivázali, kde bývala. Protož neboštík domníva- je se, že bezpečnější před střelbau bude, za ní se položil, ale neštěstí přišlo, že kaule, proskočivše skrze navi, kus ramene levého a dásně ušecky i s bradau mu ustřelila, a on hlavau na podlahu kynuv, tak jakž se byl položil, hned umřel, neb jsem tehdáž blízko od něho byl. Smiluoj se Pán Buoh nad duší! [ 265]
Strana 266
Též zastřelen jest druhý dobrý člověk stavu rytířského Nydr- lender, který u Jeruzalémě na rytíře pasován byl; tomu kaule břicho rozstřelila, že se z něho střeva vykydla. Zlatník nějaký Francauz z města Amiens jest zastřelen. Také i čturtý pautník Nydrlender z města Mechel. Také jest zastře- len bílý Mauřenín, služebník biskupa z Cypru. Z marynářuou pacholkův pak byl jeden zastřelen z ručnice nahoře u koši velikého stromu, neb dua marynáři, jakž plach- tu spauštěli nad košem velikého stromu, tak tam nahoře u ko- ši ostali; a ten jeden když byl zastřelen, druhý vida svého tovaryše umrlého, nechtěl déle u koši ostati, než rychle po jed- nom provazu se dolu spustil do nave. A utom, když se spauš- těl, byl raněn dvěma šipkami, jednau u hlavu, druhau u no- hu u lejtku, dle neškodně. Zastřelen byl také z ručnice druhý pacholek marynář na před- ku lodí. Item jiný marynář dole, který pomáhal puškáři ku- suou nabíjeti; a sic ještě jeden marynář. Postřelen byl také kulí z kusu i pátý pacholek marynář Slovák, kterýž potom od toho i umřel. Puškáři jednomu našemu byla kulí z kusu hrubého ruka levá ustřelená, i on potom umřel. Byl s námi na navi jeden mládenec okolo 20 let, pautník, syn jednoho znamenitého měštěnína z Benátek, znamenitého rodu Con- tarenu; tomu kus zadku kaule ustřelila, kterýž potom od toho umřel. Z nás pautníkuou, též i marynářuou pacholkuo něko- lik raněných bylo, a nejvíce šipkami, neb i já jednau šipkau u levau nohu raněn sem byl, ale neškodně. Ty postřílené kázal patron hauněmi přikryti, aby jiní hledíc na ně se nestrachovdli. Když Turci k nám stříleti přestali a podál za námi ostali, patron rozkázal tesařům zadu nahoře u navi prodělati čtyři díry a k těm jsme utáhli 4 kusy střelby neveliké, k každé jeden, a tak jsme zadu u navi měli 6 kusuo, chtěli-li by Turci opět prvnějšího s námi hráti, abychom je měli čím přivítati. Též patron kázal ušecky praporce, které jsme u navi měli, ven vystavěti, neb jsme měli zadu na navi ustavičně, když jsme se plavili, postavený náš pautnícký praporec bílý hru- bý co fendle knechtská, na něm byl kříž dvojitý červený se [ 266]
Též zastřelen jest druhý dobrý člověk stavu rytířského Nydr- lender, který u Jeruzalémě na rytíře pasován byl; tomu kaule břicho rozstřelila, že se z něho střeva vykydla. Zlatník nějaký Francauz z města Amiens jest zastřelen. Také i čturtý pautník Nydrlender z města Mechel. Také jest zastře- len bílý Mauřenín, služebník biskupa z Cypru. Z marynářuou pacholkův pak byl jeden zastřelen z ručnice nahoře u koši velikého stromu, neb dua marynáři, jakž plach- tu spauštěli nad košem velikého stromu, tak tam nahoře u ko- ši ostali; a ten jeden když byl zastřelen, druhý vida svého tovaryše umrlého, nechtěl déle u koši ostati, než rychle po jed- nom provazu se dolu spustil do nave. A utom, když se spauš- těl, byl raněn dvěma šipkami, jednau u hlavu, druhau u no- hu u lejtku, dle neškodně. Zastřelen byl také z ručnice druhý pacholek marynář na před- ku lodí. Item jiný marynář dole, který pomáhal puškáři ku- suou nabíjeti; a sic ještě jeden marynář. Postřelen byl také kulí z kusu i pátý pacholek marynář Slovák, kterýž potom od toho i umřel. Puškáři jednomu našemu byla kulí z kusu hrubého ruka levá ustřelená, i on potom umřel. Byl s námi na navi jeden mládenec okolo 20 let, pautník, syn jednoho znamenitého měštěnína z Benátek, znamenitého rodu Con- tarenu; tomu kus zadku kaule ustřelila, kterýž potom od toho umřel. Z nás pautníkuou, též i marynářuou pacholkuo něko- lik raněných bylo, a nejvíce šipkami, neb i já jednau šipkau u levau nohu raněn sem byl, ale neškodně. Ty postřílené kázal patron hauněmi přikryti, aby jiní hledíc na ně se nestrachovdli. Když Turci k nám stříleti přestali a podál za námi ostali, patron rozkázal tesařům zadu nahoře u navi prodělati čtyři díry a k těm jsme utáhli 4 kusy střelby neveliké, k každé jeden, a tak jsme zadu u navi měli 6 kusuo, chtěli-li by Turci opět prvnějšího s námi hráti, abychom je měli čím přivítati. Též patron kázal ušecky praporce, které jsme u navi měli, ven vystavěti, neb jsme měli zadu na navi ustavičně, když jsme se plavili, postavený náš pautnícký praporec bílý hru- bý co fendle knechtská, na něm byl kříž dvojitý červený se [ 266]
Strana 267
čtyřmi malými křížky, erb města Jeruzaléma. Též jsme měli druhý praporec benátský červený, na něm byl su. Marek na- malován, erb panství panů Benátčan, a sic jiných menších praporců červených několik, na kterých erby pána lodí na- malované byly. Ty sme všecky zadu po stranách u navi vy- stavěli, tím znamení Turkům dávajíc, že sme jích nepřátelé a jim se brániti chceme; byli bychom také rádi kúzali dáti bubnovati, ale i ten buben, který sme na navi měli, zrádci nám střelbau rozrazili. Když jsme sobě již střelbu i jiné všecky věci na navi zase zří- dili a přihotovili, patron rozkázal přinesti nahoru láku dob- rého vína, a tu postaviv na dno, druhé hořejší uyrazil, a my berauce sobě z láky víno číškami cínovými, i pili jsme. Též nám přinesli chleba biskoktů a štyryonu, ryby na studeno vařené, neb ten celý den na našem ohništi nic vařeno ani ohně nebylo. Tu jsme jedli a dobře se napili a hned po té ve- selejší a lepšího srdce jsme byli, očekávajíc, skuoro-li zase k nám Turci stříleti budau. Okolo nešporuo opět těch ušech 5 gallí pospolu, jedna vedlé druhé s uytaženými plachtami, větrem i vesly se táhnauc k nám se přibližovali, a na nás stříleti z kusuo počali, a nej- víc stříleli k velikému stromu; neb by nám byli rádi velikau plachtu doluou srazili. Též my zadu z navi proti ním jsme stříleli a jim k nám blízko přibližovati se nedali. A když ze všech pěti gallí 16 krát k nám vystřelili, ale uždycky krátce stříleli a nave se chybouali, neb žádná ta kaule z těch 16 do nave nepřišla, než všecky do moře padaly; i vidauc, že na nás nic míti nemohau, stříleti přestali, než za námi se vždy zdaleka plavili ostatek toho dne i tu celau noc a uždy ten tichý vítr trvdl. Tu noc my ušickni pautníci leželi jsme nahoře na placu u na- vi a polovici nás nespalo a ponocovalo až do puolnoci, a jiní potom až do dne, ač však hned skuoro ušickni tu celau noc jsme nic nespali. Ten večer okolo dudu hodin na noc náše mrtvé, kteří u té šarvátce od Turkuou postříleni byli, sulé- kauše je na větším díle skuoro všecky do naha, do moře jsme umetali; mezi jinými též i nebožtíka pana Jakuba z Hundtpis [ 267]
čtyřmi malými křížky, erb města Jeruzaléma. Též jsme měli druhý praporec benátský červený, na něm byl su. Marek na- malován, erb panství panů Benátčan, a sic jiných menších praporců červených několik, na kterých erby pána lodí na- malované byly. Ty sme všecky zadu po stranách u navi vy- stavěli, tím znamení Turkům dávajíc, že sme jích nepřátelé a jim se brániti chceme; byli bychom také rádi kúzali dáti bubnovati, ale i ten buben, který sme na navi měli, zrádci nám střelbau rozrazili. Když jsme sobě již střelbu i jiné všecky věci na navi zase zří- dili a přihotovili, patron rozkázal přinesti nahoru láku dob- rého vína, a tu postaviv na dno, druhé hořejší uyrazil, a my berauce sobě z láky víno číškami cínovými, i pili jsme. Též nám přinesli chleba biskoktů a štyryonu, ryby na studeno vařené, neb ten celý den na našem ohništi nic vařeno ani ohně nebylo. Tu jsme jedli a dobře se napili a hned po té ve- selejší a lepšího srdce jsme byli, očekávajíc, skuoro-li zase k nám Turci stříleti budau. Okolo nešporuo opět těch ušech 5 gallí pospolu, jedna vedlé druhé s uytaženými plachtami, větrem i vesly se táhnauc k nám se přibližovali, a na nás stříleti z kusuo počali, a nej- víc stříleli k velikému stromu; neb by nám byli rádi velikau plachtu doluou srazili. Též my zadu z navi proti ním jsme stříleli a jim k nám blízko přibližovati se nedali. A když ze všech pěti gallí 16 krát k nám vystřelili, ale uždycky krátce stříleli a nave se chybouali, neb žádná ta kaule z těch 16 do nave nepřišla, než všecky do moře padaly; i vidauc, že na nás nic míti nemohau, stříleti přestali, než za námi se vždy zdaleka plavili ostatek toho dne i tu celau noc a uždy ten tichý vítr trvdl. Tu noc my ušickni pautníci leželi jsme nahoře na placu u na- vi a polovici nás nespalo a ponocovalo až do puolnoci, a jiní potom až do dne, ač však hned skuoro ušickni tu celau noc jsme nic nespali. Ten večer okolo dudu hodin na noc náše mrtvé, kteří u té šarvátce od Turkuou postříleni byli, sulé- kauše je na větším díle skuoro všecky do naha, do moře jsme umetali; mezi jinými též i nebožtíka pana Jakuba z Hundtpis [ 267]
Strana 268
u košili, u sedění a u botkách, které na nohách měl, do moře jsme upustili, ne s malým pláčem švagra jeho pana Jana z Rechperku a služebníků jich i nás některých pautníkuou. Pán Buoh ušemohúcí rač jim ušem dáti věčné odpočinutí! Každé to tělo do moře uvržené plovalo a se nepotopilo. V středu pak 15. dne měsíce září ráno dosti jsme špatný vítr měli po levé straně od poledne a neviděli jsme než nebe a moře, krom po pravé straně na puolnoci viděti bylo zemi dosti blízko. Těch pak 5 tureckých gallí uždy za námi jsme zdaleka ui- děli pospolu se plaviti, jsauc uždy nahotově jim se brániti. A když již k večerau se nachylovalo okolo 20 hodin, opět ušech těch 5 gallí pospolu se zšikovauše jedna vedlé druhé větrem i vesly se za námi tuze táhli, tak jako by na nás opět udeřiti a stříleti chtěli; a když od nás byli ještě dosti podál, i táhnauti se k nám vesly přestali; než obrátivše plachty o galle špici na puolnoci, k zemi se jedna za druhau od nás pustili a vezli, takže v malé chuíli jsme je s očí ztratili a jich více neviděli. Tu my ušickni sešli jsme se na plac uprostřed lodí, a poklekše na kolena, zpívdli jsme s radostí Te Deum laudamus a chuá- lili jsme Pána Boha ušemohúcího a jeho svaté milosti děko- vdli, že jest nás ráčil ostříhati a uchovati od těch tureckých psuou ec. A tu večer rozkázal nám patron přinesti vína, chleba biskok- tuo a sordelí ryb z láku, a my sedíce tak na zemi na podlaze pod plachtau (neb jsou nám Turci náše štoky, za kterými jsme jídali, střelbau rozráželi) jedli jsme a se posilnili, neb jsme ještě byli ten celý den nic u hrdle neměli. Též tu noc jsme ušickni leželi nahoře na navi na plácku, a rozděliuše se na tři díly, jedni po druhých jsme ponocovali, neb vždy jsme ještě Turkuom nevěřili, aby se na nás zase ne- navrátili. Září pak měsíce dne 16., to bylo ve čtvrtek, ten celý den dosti dobrý jsme vítr měli i noc, a nic nikdež nebylo viděti než ne- be a moře. Ten den teprva ráno na našem ohništi v navi oheň zadělali a oběd nám udřili; i oběduali a večeřeli jsme na plác- [268]
u košili, u sedění a u botkách, které na nohách měl, do moře jsme upustili, ne s malým pláčem švagra jeho pana Jana z Rechperku a služebníků jich i nás některých pautníkuou. Pán Buoh ušemohúcí rač jim ušem dáti věčné odpočinutí! Každé to tělo do moře uvržené plovalo a se nepotopilo. V středu pak 15. dne měsíce září ráno dosti jsme špatný vítr měli po levé straně od poledne a neviděli jsme než nebe a moře, krom po pravé straně na puolnoci viděti bylo zemi dosti blízko. Těch pak 5 tureckých gallí uždy za námi jsme zdaleka ui- děli pospolu se plaviti, jsauc uždy nahotově jim se brániti. A když již k večerau se nachylovalo okolo 20 hodin, opět ušech těch 5 gallí pospolu se zšikovauše jedna vedlé druhé větrem i vesly se za námi tuze táhli, tak jako by na nás opět udeřiti a stříleti chtěli; a když od nás byli ještě dosti podál, i táhnauti se k nám vesly přestali; než obrátivše plachty o galle špici na puolnoci, k zemi se jedna za druhau od nás pustili a vezli, takže v malé chuíli jsme je s očí ztratili a jich více neviděli. Tu my ušickni sešli jsme se na plac uprostřed lodí, a poklekše na kolena, zpívdli jsme s radostí Te Deum laudamus a chuá- lili jsme Pána Boha ušemohúcího a jeho svaté milosti děko- vdli, že jest nás ráčil ostříhati a uchovati od těch tureckých psuou ec. A tu večer rozkázal nám patron přinesti vína, chleba biskok- tuo a sordelí ryb z láku, a my sedíce tak na zemi na podlaze pod plachtau (neb jsou nám Turci náše štoky, za kterými jsme jídali, střelbau rozráželi) jedli jsme a se posilnili, neb jsme ještě byli ten celý den nic u hrdle neměli. Též tu noc jsme ušickni leželi nahoře na navi na plácku, a rozděliuše se na tři díly, jedni po druhých jsme ponocovali, neb vždy jsme ještě Turkuom nevěřili, aby se na nás zase ne- navrátili. Září pak měsíce dne 16., to bylo ve čtvrtek, ten celý den dosti dobrý jsme vítr měli i noc, a nic nikdež nebylo viděti než ne- be a moře. Ten den teprva ráno na našem ohništi v navi oheň zadělali a oběd nám udřili; i oběduali a večeřeli jsme na plác- [268]
Strana 269
ku sedíc na podlaze u navi, neb náše štoky, za kterými jsme jídali, nebyly ještě zase zpraveny. Sedmnáctého dne měsíce září, to bylo u pátek ráno, měli jsme ten celý den i noc dosti dobrý uítr po pravé straně od puol- noci, který nás hnal na poledne. Okolo nešporuo počali jsme viděti velmi zdaleka hory od ostrovu Cypru. Ten večer umřel u naší navi náš puškář, kterému byli Turci u šarvátce ruku ustřelili, a do moře jest uvržen. Smiluoj se Pán Buoh nad duší! V sobotu, září měsíce dne 18., ráno se vítr proměnil a vál od poledne dosti tuze, srážeje nás z naší cesty na puolnoci. Ten den před obědy umřel u naší navi jeden pacholek marynář Slovák, který u šarvátce byl hrubě postřelen; toho také do moře uvrhli. Pán Buoh dej dušičce věčné odpočinutí! Po poledni viděli jsme velikau lodí neb navi zdaleka před námi se plaviti až skůro do večera, sic nebylo nic viděti než nebe a moře. V neděli pak 19. dne měsíce září měli sme dob- rý stranní vítr a hned ráno počali jsme viděti před námi zda- leka ostrou Cyprum, hory a vrchy jeho, a k němu jsme se přibližovali. Toho dne po samých obědích umřel v naší na- vi jeden mládenec z Benátek, znamenitého rodu Contarinu, který u šarvátce od Turkuo v zadek byl postřelen; toho náš patron velmi plakal a litoval. A poněvádž jsme již před námi viděli a nevelmi daleko byli od ostrovu Cypru, protož patron nechtěje, aby tělo jeho do moře uvrženo bylo, rozkázal tesa- řuom (ačkoli neděle byla) z prken truhlu udělati a unitř po- smoliti; potom tělo mrtvé toho mládence do ní uložili a ji za- bednili, a zeunitř též posmolivše, uprostřed lodí na plácku na větru státi nechali. A tak u té šarvátce, kterau jsme s Turky na moři měli, jest zastřeleno u naší navi 12 osob, 6 pautníkův a 5 marynářuo pacholkuo, a dvanáctý náš puškář, a ti 3 nebožátka, kteří to- mu tureckému hejtmanu prezent dovezli, jsou jati. Pán Buoh rač jich pomocník býti! I ztraceno jest jich u té šarvátce všech 15 osob. Velikau-li jsme my pak škodu naší střelbau Turkuom udělali a mnoho-li jsme jich postříleli, toho se věděti nemuže; než jak marynáři pacholci (kteří druhého dne u středu po té [ 269]
ku sedíc na podlaze u navi, neb náše štoky, za kterými jsme jídali, nebyly ještě zase zpraveny. Sedmnáctého dne měsíce září, to bylo u pátek ráno, měli jsme ten celý den i noc dosti dobrý uítr po pravé straně od puol- noci, který nás hnal na poledne. Okolo nešporuo počali jsme viděti velmi zdaleka hory od ostrovu Cypru. Ten večer umřel u naší navi náš puškář, kterému byli Turci u šarvátce ruku ustřelili, a do moře jest uvržen. Smiluoj se Pán Buoh nad duší! V sobotu, září měsíce dne 18., ráno se vítr proměnil a vál od poledne dosti tuze, srážeje nás z naší cesty na puolnoci. Ten den před obědy umřel u naší navi jeden pacholek marynář Slovák, který u šarvátce byl hrubě postřelen; toho také do moře uvrhli. Pán Buoh dej dušičce věčné odpočinutí! Po poledni viděli jsme velikau lodí neb navi zdaleka před námi se plaviti až skůro do večera, sic nebylo nic viděti než nebe a moře. V neděli pak 19. dne měsíce září měli sme dob- rý stranní vítr a hned ráno počali jsme viděti před námi zda- leka ostrou Cyprum, hory a vrchy jeho, a k němu jsme se přibližovali. Toho dne po samých obědích umřel v naší na- vi jeden mládenec z Benátek, znamenitého rodu Contarinu, který u šarvátce od Turkuo v zadek byl postřelen; toho náš patron velmi plakal a litoval. A poněvádž jsme již před námi viděli a nevelmi daleko byli od ostrovu Cypru, protož patron nechtěje, aby tělo jeho do moře uvrženo bylo, rozkázal tesa- řuom (ačkoli neděle byla) z prken truhlu udělati a unitř po- smoliti; potom tělo mrtvé toho mládence do ní uložili a ji za- bednili, a zeunitř též posmolivše, uprostřed lodí na plácku na větru státi nechali. A tak u té šarvátce, kterau jsme s Turky na moři měli, jest zastřeleno u naší navi 12 osob, 6 pautníkův a 5 marynářuo pacholkuo, a dvanáctý náš puškář, a ti 3 nebožátka, kteří to- mu tureckému hejtmanu prezent dovezli, jsou jati. Pán Buoh rač jich pomocník býti! I ztraceno jest jich u té šarvátce všech 15 osob. Velikau-li jsme my pak škodu naší střelbau Turkuom udělali a mnoho-li jsme jich postříleli, toho se věděti nemuže; než jak marynáři pacholci (kteří druhého dne u středu po té [ 269]
Strana 270
šarvátce nahoře u koši byli) pravili, že na těch čtyřech gallích, které se s naší naví potýkaly a na nás střílely, bylo vesel na 20 vyzdvižených, když se k nám naposledy táhly a přibližo- valy, což jisté znamení jest, že jsou ty osoby postříleny neb raněny musely býti, když jsou táhnauti nemohly. Ten den před večerem měli jsme dobrý a tuhý vítr, který nás hnal naší cestau k Cypru ostrovu. Ale asi dvě hodině na noc utišil se a skuoro nic nevál až do dne; však vždy pomalu k Cypru sme se přibližovali. O přistání pautníkuov s naví k ostrovu Cypru a portu Salinu; item o huoře neb vrchu Svatého kříže a kostele na něm. KAPITOLA 68. vatcátého pak dne měsíce září, to bylo u pondělí, ten ti- chý uítr vždy trudl, však jsme již nedaleko byli od bře- hu ostrovu Cypru, neb hned ráno viděli sme před námi ves Salinu, k které jsme měli s naví přistati. Když sme byli od země asi 2 míle české, kázal náš patron plach- ty spustiti; velikau plachtu když spustili, několik set šipek z ní vybrali, které v ní vězely, jimiž Turci u šarvátce na nás stříle- li, a vězelo jich jistě v samé toliko veliké plachtě na 300 krom jiných plachet, a co jich všudy zeunitř okolo v navi vězelo. Když plachty spuštěny a svázány byly, rozkázal patron pa- cholkuom marynářuom s vesly do bárky, a přivázauše navi k bárce, táhli na bárce vesly a navi za sebau. A když jsme již byli nedaleko od břehu, uvrhše kotue do moře, stáli jsme s na- ví na místě, to bylo okolo 3 hodin na den, a patron rozkázal ze 4 kusuo vystřeliti, tím znamení dávaje, že jsme přátelé. A tak 10. dne měsíce září u pátek, plavili jsme se od Jaffy a [270]
šarvátce nahoře u koši byli) pravili, že na těch čtyřech gallích, které se s naší naví potýkaly a na nás střílely, bylo vesel na 20 vyzdvižených, když se k nám naposledy táhly a přibližo- valy, což jisté znamení jest, že jsou ty osoby postříleny neb raněny musely býti, když jsou táhnauti nemohly. Ten den před večerem měli jsme dobrý a tuhý vítr, který nás hnal naší cestau k Cypru ostrovu. Ale asi dvě hodině na noc utišil se a skuoro nic nevál až do dne; však vždy pomalu k Cypru sme se přibližovali. O přistání pautníkuov s naví k ostrovu Cypru a portu Salinu; item o huoře neb vrchu Svatého kříže a kostele na něm. KAPITOLA 68. vatcátého pak dne měsíce září, to bylo u pondělí, ten ti- chý uítr vždy trudl, však jsme již nedaleko byli od bře- hu ostrovu Cypru, neb hned ráno viděli sme před námi ves Salinu, k které jsme měli s naví přistati. Když sme byli od země asi 2 míle české, kázal náš patron plach- ty spustiti; velikau plachtu když spustili, několik set šipek z ní vybrali, které v ní vězely, jimiž Turci u šarvátce na nás stříle- li, a vězelo jich jistě v samé toliko veliké plachtě na 300 krom jiných plachet, a co jich všudy zeunitř okolo v navi vězelo. Když plachty spuštěny a svázány byly, rozkázal patron pa- cholkuom marynářuom s vesly do bárky, a přivázauše navi k bárce, táhli na bárce vesly a navi za sebau. A když jsme již byli nedaleko od břehu, uvrhše kotue do moře, stáli jsme s na- ví na místě, to bylo okolo 3 hodin na den, a patron rozkázal ze 4 kusuo vystřeliti, tím znamení dávaje, že jsme přátelé. A tak 10. dne měsíce září u pátek, plavili jsme se od Jaffy a [270]
Strana 271
země Svaté preč, a 10. dne u pondělí přistali jsme k ostrovu Cypru k portu Salinu. Stála tu u portu u Salinu nedaleko od nás veliká nave benátská, kterau tehdáž ladouali; z té navi patron všedše na sudu bárku, vezl se k nám do naší navi, aby zvěděl, kdo jsme; a tu se s naším patronem uítal a náš patron mu o naší příhodě, kterau jsme s Turky měli, rozprá- věl, a jeho vodě po navi, jemu ukazoual, kterak jsau nám Turci naší navi zprostřelovali, potom ho k obědu zvdl. Po obědě usedavše pautníci do bárky toho patrona, který s námi obědval, neb nám ji byl puojčil, která větší byla než náše, a uloživše to mrtvé tělo s truhlau do ní, i vezli jsme se k zemi, a vystaupivše na břeh, marynáři pacholci vzali na vesla tu truhlu s tím mrtuým a nesli ho k kostelu k pohřebu a my pautníci šli za ním vyprovázejíc jeho, neb jest tu na bře- hu nevelmi daleko od moře klášter jakús neveliký a kostel při něm, slove u suatého Lazara. V tom kostele marynáři uyko- pali hrob u dveří kostelních, které jsau na puolnoci, a do něho to mrtvé tělo jsme pochovdli, a sezpívauše mu Salue Regina a Animas fidelium, Pánu Bohu jsme ho poručili. A tak ze 12 osob z naších, kteří postříleni byli, tomuto jedno- mu se dostalo v zemi ležeti, jiní ušickni do moře umetáni byli. Pán Bůh ví, kam sau se jich těla dostala ec. Tuto toho pominauti nemohu, abych o tom zmínky neučinil, že jsou mnozí lidé, kteří tomu věří a z toho se svésti nedají, že moře žádného pankharta, nevěstky a umrlého na sobě ne- trpí, než že se hned po tom trém bauří; ale mejlí se, neb dobře možné není, aby mezi sto, dvěma neb třmi sty i víc osobami, kteří, jak se trefuje, na jednom šífu spolu bývají, některý mezi ními z levého boku nebyl. Mlčím pak o celé armadě, 30 neb 40 i uíc gallích, kde se jich několik tisíc pospolu plaví; tolikéž o ženském pohlaví to se ví, že nevěstku i jinú moře na sobě trpí a snáší a pro ní se nebauří. Tolikéž že umrlého moře no sobě trpí, tomu teď sám porozuměti a to poznati můžeš po tomto mládenci, který umrlý na naší navi byl, v neděli puol dne a tu celau noc a u pondělí až do poledne, a proto se moře nic nebauřilo, nébrž tu celau noc tiché a pokojné bylo, též i ráno u pondělí, až jsme ho na břeh uybezli. Než tak tomu [271]
země Svaté preč, a 10. dne u pondělí přistali jsme k ostrovu Cypru k portu Salinu. Stála tu u portu u Salinu nedaleko od nás veliká nave benátská, kterau tehdáž ladouali; z té navi patron všedše na sudu bárku, vezl se k nám do naší navi, aby zvěděl, kdo jsme; a tu se s naším patronem uítal a náš patron mu o naší příhodě, kterau jsme s Turky měli, rozprá- věl, a jeho vodě po navi, jemu ukazoual, kterak jsau nám Turci naší navi zprostřelovali, potom ho k obědu zvdl. Po obědě usedavše pautníci do bárky toho patrona, který s námi obědval, neb nám ji byl puojčil, která větší byla než náše, a uloživše to mrtvé tělo s truhlau do ní, i vezli jsme se k zemi, a vystaupivše na břeh, marynáři pacholci vzali na vesla tu truhlu s tím mrtuým a nesli ho k kostelu k pohřebu a my pautníci šli za ním vyprovázejíc jeho, neb jest tu na bře- hu nevelmi daleko od moře klášter jakús neveliký a kostel při něm, slove u suatého Lazara. V tom kostele marynáři uyko- pali hrob u dveří kostelních, které jsau na puolnoci, a do něho to mrtvé tělo jsme pochovdli, a sezpívauše mu Salue Regina a Animas fidelium, Pánu Bohu jsme ho poručili. A tak ze 12 osob z naších, kteří postříleni byli, tomuto jedno- mu se dostalo v zemi ležeti, jiní ušickni do moře umetáni byli. Pán Bůh ví, kam sau se jich těla dostala ec. Tuto toho pominauti nemohu, abych o tom zmínky neučinil, že jsou mnozí lidé, kteří tomu věří a z toho se svésti nedají, že moře žádného pankharta, nevěstky a umrlého na sobě ne- trpí, než že se hned po tom trém bauří; ale mejlí se, neb dobře možné není, aby mezi sto, dvěma neb třmi sty i víc osobami, kteří, jak se trefuje, na jednom šífu spolu bývají, některý mezi ními z levého boku nebyl. Mlčím pak o celé armadě, 30 neb 40 i uíc gallích, kde se jich několik tisíc pospolu plaví; tolikéž o ženském pohlaví to se ví, že nevěstku i jinú moře na sobě trpí a snáší a pro ní se nebauří. Tolikéž že umrlého moře no sobě trpí, tomu teď sám porozuměti a to poznati můžeš po tomto mládenci, který umrlý na naší navi byl, v neděli puol dne a tu celau noc a u pondělí až do poledne, a proto se moře nic nebauřilo, nébrž tu celau noc tiché a pokojné bylo, též i ráno u pondělí, až jsme ho na břeh uybezli. Než tak tomu [271]
Strana 272
rozuměj, že moře u sobě nic mrtvého netrpí, co do něho uvrže- no jest, a ono jím vládne, neb to hned k zemi a k břehu žene a netoliko nic mrtvého, dle ani nic jiného, co plove, ono u so- bě netrpí, aby toho časem svým k břehu nepřihnalo; neb by ty se tejden, 3, 4, 5 nedělí i víc po moři plavil, nic na něm plo- vati neuhlédáš, žádného dříví, ani co jiného, leč by to nedáu- no z něčeho, z lodí neb bárky, vgurženo bylo, než jest moře samo u sobě čisté. Duovod toho jest (že všecko k břehu žene) tento: když stojíš na břehu mořském, urz do moře co nejdál muožeš, co plove, kus dřeva neb cožkoli jiného, tehdy nepo- plouet to dál do moře, než po malé chvíli k břehu zase při- plyne ec. Když již bylo po pochovávaní, i šli jsme my pautníci z Salinu do městečka Arnyky, které leží od Saliny malé čturt míle české; tu každý hospodau se opatřil. Já pak s panem Janem z Rech- perku a služebníky jeho stáli jsme hospodau v nějakém do- mě, který přináleží k klášteru bosáckému suatého Františka, u městě Nykosí; v něm jsme ostatek toho dne i noc ostali. Dne pak 21. měsíce září u auterý zuostali jsme u naší hospo- dě; a když bylo po večeři, vyšli jsme z městečka ven, jsauc toho umyslu jíti na huoru Svatého kříže. Pan Jan pak z Rech- perku najal sobě koně, na kterým jel, dle jeho tří služebníci šli při něm se mnau pěšky. Šel též s námi z toho domu, u kterém jsme hospodau byli, domovník, který nám cestu ukazoval; i šli jsme asi hodinu na noc neb víc, dobrau míli českau od městečka Arnyky do jakés usi, u té jsme přes noc leželi. V středu pak 22. dne měsíce září ráno asi 2 hodině přede dnem šli jsme z té usi — a ušli do dne míli českau — až pod urch Svatého kříže; před vejchodem slůnce počali jsme jíti nahoru na vrch. Ten urch Suatého kříže leží u ostrovu Cypru od břehu moř- ského na dvě míle české, a jest vysoký, tak tomu chtějí, že vgššího urchu ve všem ostrouu není nad tento; neb suatá He- lena, když se z Jeruzaléma zase do Konstantynopolis naura- cujíc plavila a k Cypru ostrovu přistala, ušedše na tento urch, kostel nahoře na něm založila a stavěti dala a jej u Svatého kříže jmenovdla, po čem i urch jméno má, a u něm kausek [272 ]
rozuměj, že moře u sobě nic mrtvého netrpí, co do něho uvrže- no jest, a ono jím vládne, neb to hned k zemi a k břehu žene a netoliko nic mrtvého, dle ani nic jiného, co plove, ono u so- bě netrpí, aby toho časem svým k břehu nepřihnalo; neb by ty se tejden, 3, 4, 5 nedělí i víc po moři plavil, nic na něm plo- vati neuhlédáš, žádného dříví, ani co jiného, leč by to nedáu- no z něčeho, z lodí neb bárky, vgurženo bylo, než jest moře samo u sobě čisté. Duovod toho jest (že všecko k břehu žene) tento: když stojíš na břehu mořském, urz do moře co nejdál muožeš, co plove, kus dřeva neb cožkoli jiného, tehdy nepo- plouet to dál do moře, než po malé chvíli k břehu zase při- plyne ec. Když již bylo po pochovávaní, i šli jsme my pautníci z Salinu do městečka Arnyky, které leží od Saliny malé čturt míle české; tu každý hospodau se opatřil. Já pak s panem Janem z Rech- perku a služebníky jeho stáli jsme hospodau v nějakém do- mě, který přináleží k klášteru bosáckému suatého Františka, u městě Nykosí; v něm jsme ostatek toho dne i noc ostali. Dne pak 21. měsíce září u auterý zuostali jsme u naší hospo- dě; a když bylo po večeři, vyšli jsme z městečka ven, jsauc toho umyslu jíti na huoru Svatého kříže. Pan Jan pak z Rech- perku najal sobě koně, na kterým jel, dle jeho tří služebníci šli při něm se mnau pěšky. Šel též s námi z toho domu, u kterém jsme hospodau byli, domovník, který nám cestu ukazoval; i šli jsme asi hodinu na noc neb víc, dobrau míli českau od městečka Arnyky do jakés usi, u té jsme přes noc leželi. V středu pak 22. dne měsíce září ráno asi 2 hodině přede dnem šli jsme z té usi — a ušli do dne míli českau — až pod urch Svatého kříže; před vejchodem slůnce počali jsme jíti nahoru na vrch. Ten urch Suatého kříže leží u ostrovu Cypru od břehu moř- ského na dvě míle české, a jest vysoký, tak tomu chtějí, že vgššího urchu ve všem ostrouu není nad tento; neb suatá He- lena, když se z Jeruzaléma zase do Konstantynopolis naura- cujíc plavila a k Cypru ostrovu přistala, ušedše na tento urch, kostel nahoře na něm založila a stavěti dala a jej u Svatého kříže jmenovdla, po čem i urch jméno má, a u něm kausek [272 ]
Strana 273
dřeva kříže (na kterým Krystus Pán umříti jest ráčil) zane- chala, kterýž až podnes tu jest a pautníkuom se ukazuje. I šli jsme na vrch nahoru a jest na něj dosti povolno jíti, neb stezka nejde upřímo, než sem i tam se točí nepříkře. Asi u po- lovici vrchu aneb víc nahoru jda, jest na pravé ruce u stezky kostelík neveliký a domek při něm, slove u suaté Barbory; do toho jsme vešli a sobě odpočinuli a potom odtud dále šli až nahoru na urch do kostela. Tu na vrchu nahoře jest kostel čistý, dosti veliký, dle nekle- nutý, slove u Svatého kříže. V tom jsau proti vejchodu 3 kap- ličky neveliké vedlé sebe, do kostela odevřené, jedna na pra- vé, druhá na levé straně a třetí mezi nimi uprostředku, a ty jsou místo kuoru, a před nimi přehraženo mřéžkau dřevěn- nau. Ta pak prostřední kaplice jest okrauhlá a nahoře též okrauhle sklenutá; u té stojí dole kříž dřevěnný, dosti hrubý, pozlacenými stříbrnými plechy obitý, uprostřed toho nahoře, kde se kříž u hromadu spojuje, jest u něm čtverhraně vydla- báno co malá almárka, a tu u té za sklem jsou dva maló křížky vedlé sebe, jeden menší, druhý větší; po pravé straně ten menší křížek jest udělaný z kusu dřeva kříže, na kterém Krystus Pán umučen byl; druhý větší křížek jest udělán z ku- su kříže, na kterém onen lotr uisel, který s Pánem ukřižován byl, Pánu po pravé straně. Těchto křížkuo tu suatá Helena nechala, jak jsem o tom napřed zmínku učinil. Též tu dole u toho kříže jest stříbrná ruka, a jak nám pravili, že u ní ruka svaté Barbory. Také u tom hrubém kříži nad tau stříbrnou rukau vězí kus hřebu, kterým Pán na kříži byl při- bit, a udělaná jest naň stříbrná čepička, kteréhožto kusu hře- bu též suatá Helena tu zanechala. Neb suatá Helena, naura- cujíce se z Jeruzaléma zase do Konstantynopolis, hřeby ty, které byla u Jeruzalémě s křížem nalezla, kterými Krystus Pán na kříži byl přibit, s sebau uzala, spolu s jednau částkau dřeva kříže suatého, a jeden když se od Cypru ostrovu preč plavila, do moře uvrhla, neb veliká bauře na moři uznikla, takže ušickni o životech svých pochybovali a k smrti se stro- jili. Tehdy svatá Helena nevědauc, co činiti má, hřeb ten je- den, kterým Krystus Pán na kříži byl přibit, do moře jest [ 273 ]
dřeva kříže (na kterým Krystus Pán umříti jest ráčil) zane- chala, kterýž až podnes tu jest a pautníkuom se ukazuje. I šli jsme na vrch nahoru a jest na něj dosti povolno jíti, neb stezka nejde upřímo, než sem i tam se točí nepříkře. Asi u po- lovici vrchu aneb víc nahoru jda, jest na pravé ruce u stezky kostelík neveliký a domek při něm, slove u suaté Barbory; do toho jsme vešli a sobě odpočinuli a potom odtud dále šli až nahoru na urch do kostela. Tu na vrchu nahoře jest kostel čistý, dosti veliký, dle nekle- nutý, slove u Svatého kříže. V tom jsau proti vejchodu 3 kap- ličky neveliké vedlé sebe, do kostela odevřené, jedna na pra- vé, druhá na levé straně a třetí mezi nimi uprostředku, a ty jsou místo kuoru, a před nimi přehraženo mřéžkau dřevěn- nau. Ta pak prostřední kaplice jest okrauhlá a nahoře též okrauhle sklenutá; u té stojí dole kříž dřevěnný, dosti hrubý, pozlacenými stříbrnými plechy obitý, uprostřed toho nahoře, kde se kříž u hromadu spojuje, jest u něm čtverhraně vydla- báno co malá almárka, a tu u té za sklem jsou dva maló křížky vedlé sebe, jeden menší, druhý větší; po pravé straně ten menší křížek jest udělaný z kusu dřeva kříže, na kterém Krystus Pán umučen byl; druhý větší křížek jest udělán z ku- su kříže, na kterém onen lotr uisel, který s Pánem ukřižován byl, Pánu po pravé straně. Těchto křížkuo tu suatá Helena nechala, jak jsem o tom napřed zmínku učinil. Též tu dole u toho kříže jest stříbrná ruka, a jak nám pravili, že u ní ruka svaté Barbory. Také u tom hrubém kříži nad tau stříbrnou rukau vězí kus hřebu, kterým Pán na kříži byl při- bit, a udělaná jest naň stříbrná čepička, kteréhožto kusu hře- bu též suatá Helena tu zanechala. Neb suatá Helena, naura- cujíce se z Jeruzaléma zase do Konstantynopolis, hřeby ty, které byla u Jeruzalémě s křížem nalezla, kterými Krystus Pán na kříži byl přibit, s sebau uzala, spolu s jednau částkau dřeva kříže suatého, a jeden když se od Cypru ostrovu preč plavila, do moře uvrhla, neb veliká bauře na moři uznikla, takže ušickni o životech svých pochybovali a k smrti se stro- jili. Tehdy svatá Helena nevědauc, co činiti má, hřeb ten je- den, kterým Krystus Pán na kříži byl přibit, do moře jest [ 273 ]
Strana 274
uvrhla a hned se moře upokojilo a bauře přestala, neb až podnes to moře na tom místě slove moře svaté Heleny, vlasky říkají golfo de sancta Helena, latině sinus Sancte Helene. Druhé dva hřeby s sebú až do Konstantunopoli přinesla a je- den z nich do helmu syna svého císaře Konstantýna udělati a ukovati dala; z druhého udidla koni císařovu udělati ká- zala. O tom sobě přečti Historiam ecclesiasticam tripartitam, lib. 11, cap. 18; item Theodoriti episcopi Ecclesiastice historie lib. 1, cap. 18. Tento kostel zpravují a u něm službu boží puosobí řečtí i řím- ští kněží spolu, neb řečtí kněží drží kapličku tu po pravé stra- ně a Rímané druhau po levé. Jest také tu při kostele na tom vrchu jakýs domek, u kterém suuoj příbytek a komory mají každý zulášť, neb tehdáž tam byli dua řečtí kněží a jeden řím- ské strany mnich Vlach u černé kápi; ten okázal nám kříž a jiné věci, které se tu okazují. I vedl nás do svého příbytku a dal nám vína, sejra, chleba a cibule, tu jsme s ním jedli. A když mezi jinau řečí jsme mu rozprávěli o naší příhodě, kterau jsme s Turky na moři měli, pravil, že jest toho dne, totiž u auterý, to střílení slyšel tu na huoře Svatého kříže; toho mu též řečtí kněží posvědčovali, že oni tolikéž slyšeli, če- muž jsme my se velmi divili, že tak daleko po moři slyšeti jest a se rozlíhá, neb tehdáž, jak hádám, na 20 mil českých jsme ještě od ostrovu Cypru byli, když jsme tu šarvátku s Turky měli. Tu pojedše a požehnauše toho mnicha, i šli sme zase dolů s urchu na půl druhé míle české až do jakés usi; u té jsme po- snídali, potom odtud jsme šli domuou. Když jsme byli ještě asi míli dobrau českau od městečka Ar- nyku, přišli jsme do jakéhos audolí, u kterémžto jest klášter čistý, maje ambit veselý, pomorančovými stromy osazený, a kostel při něm nový, nedávno dostavený; na klášteru se tehdáž ještě stavělo. Slove klášter suaté Anny, jsau u něm ušecko mniší řečtí, kteří nám kostel otevřeli a do něho nás uvedli, i sic po všem klášteře zvodili. Také nám pravili, že ten kostel nedávno před kolikas lety založen a staven, z pří- činy té jest založen, že nějaký chudý člověk na tom místě ko- [274]
uvrhla a hned se moře upokojilo a bauře přestala, neb až podnes to moře na tom místě slove moře svaté Heleny, vlasky říkají golfo de sancta Helena, latině sinus Sancte Helene. Druhé dva hřeby s sebú až do Konstantunopoli přinesla a je- den z nich do helmu syna svého císaře Konstantýna udělati a ukovati dala; z druhého udidla koni císařovu udělati ká- zala. O tom sobě přečti Historiam ecclesiasticam tripartitam, lib. 11, cap. 18; item Theodoriti episcopi Ecclesiastice historie lib. 1, cap. 18. Tento kostel zpravují a u něm službu boží puosobí řečtí i řím- ští kněží spolu, neb řečtí kněží drží kapličku tu po pravé stra- ně a Rímané druhau po levé. Jest také tu při kostele na tom vrchu jakýs domek, u kterém suuoj příbytek a komory mají každý zulášť, neb tehdáž tam byli dua řečtí kněží a jeden řím- ské strany mnich Vlach u černé kápi; ten okázal nám kříž a jiné věci, které se tu okazují. I vedl nás do svého příbytku a dal nám vína, sejra, chleba a cibule, tu jsme s ním jedli. A když mezi jinau řečí jsme mu rozprávěli o naší příhodě, kterau jsme s Turky na moři měli, pravil, že jest toho dne, totiž u auterý, to střílení slyšel tu na huoře Svatého kříže; toho mu též řečtí kněží posvědčovali, že oni tolikéž slyšeli, če- muž jsme my se velmi divili, že tak daleko po moři slyšeti jest a se rozlíhá, neb tehdáž, jak hádám, na 20 mil českých jsme ještě od ostrovu Cypru byli, když jsme tu šarvátku s Turky měli. Tu pojedše a požehnauše toho mnicha, i šli sme zase dolů s urchu na půl druhé míle české až do jakés usi; u té jsme po- snídali, potom odtud jsme šli domuou. Když jsme byli ještě asi míli dobrau českau od městečka Ar- nyku, přišli jsme do jakéhos audolí, u kterémžto jest klášter čistý, maje ambit veselý, pomorančovými stromy osazený, a kostel při něm nový, nedávno dostavený; na klášteru se tehdáž ještě stavělo. Slove klášter suaté Anny, jsau u něm ušecko mniší řečtí, kteří nám kostel otevřeli a do něho nás uvedli, i sic po všem klášteře zvodili. Také nám pravili, že ten kostel nedávno před kolikas lety založen a staven, z pří- činy té jest založen, že nějaký chudý člověk na tom místě ko- [274]
Strana 275
paje, chtěje sobě tu chalaupku stavěti, nalezl a vykopal ta- bulku dřevěnnau, na které byl namalovaný obrázek suaté Anny; ačkoli ta tabulka u zemi byla, však malování její se nepohnulo a nepokazilo, než u své celosti ostalo. Protož lidé to uidauc a divíce se tomu, kostel ten a klášter na tom místě založili a stavěti dali. Odtud jsme šli zas až do městečka do naší hospody; tu jsme večeřeli a přes noc ostali. O jízdných, kteří Albanezi slovau, kteréžto páni Benátčané v ostrovu Cypru chovají pro obranu téhož ostrovu. KAPITOLA 69. vadcátého třetího dne měsíce září ve čtvrtek před obě- dy jezdil po městečku Arnyku trubač a traubil zhuoru V i sic po usech okolních. I sebralo se u malé chuíli víc než na 30 rejtharuou, kterým Albanezi říkají, a ti stáli na bře- hu při moři u Saliny; neb ráno bylo vidíno koliks gallí na mo- ři a to do městečka oznámeno. Mají páni Benátčané v Cypru ostrovu na 300 i víc jízdných, kterým z rok do roka žold pla- tí, a ti bydlejí sem i tam všudy po ostrově ve vsech, a když se jaké šífy neb galle na moři okolo ostrovu vidí, tehdy se hned věděti dá z té strany ostrovu do měst neb městeček a usí odtud nejbližších od těch, kteří ohně okolo ostrovu pálí, jak o tom máš napřed. Tu hned trubač useda na kuoň, jezdí traubě po usech tu okolo ležících. Tehdy ti rejthaři neb Albanezi hned jsau na- hotově na svých koních a sjíždějí se k břehu k moři, kde port, a tu stojí, až zvědí, jsau-li ty šífy neb galle přátelské čili ne- přátelské. Jsau-li přátelé, tehdy jedau zase domuo, jsou-li pak nepřátelé, tehdy jim nedají a brání na zem vystaupiti. A těch Albanezuo se sjede u hodině 20 neb 30 i víc s terčemi a dřeuci, na kterýchžto mají nahoře praporečky dvojité, modré a červe- [275]
paje, chtěje sobě tu chalaupku stavěti, nalezl a vykopal ta- bulku dřevěnnau, na které byl namalovaný obrázek suaté Anny; ačkoli ta tabulka u zemi byla, však malování její se nepohnulo a nepokazilo, než u své celosti ostalo. Protož lidé to uidauc a divíce se tomu, kostel ten a klášter na tom místě založili a stavěti dali. Odtud jsme šli zas až do městečka do naší hospody; tu jsme večeřeli a přes noc ostali. O jízdných, kteří Albanezi slovau, kteréžto páni Benátčané v ostrovu Cypru chovají pro obranu téhož ostrovu. KAPITOLA 69. vadcátého třetího dne měsíce září ve čtvrtek před obě- dy jezdil po městečku Arnyku trubač a traubil zhuoru V i sic po usech okolních. I sebralo se u malé chuíli víc než na 30 rejtharuou, kterým Albanezi říkají, a ti stáli na bře- hu při moři u Saliny; neb ráno bylo vidíno koliks gallí na mo- ři a to do městečka oznámeno. Mají páni Benátčané v Cypru ostrovu na 300 i víc jízdných, kterým z rok do roka žold pla- tí, a ti bydlejí sem i tam všudy po ostrově ve vsech, a když se jaké šífy neb galle na moři okolo ostrovu vidí, tehdy se hned věděti dá z té strany ostrovu do měst neb městeček a usí odtud nejbližších od těch, kteří ohně okolo ostrovu pálí, jak o tom máš napřed. Tu hned trubač useda na kuoň, jezdí traubě po usech tu okolo ležících. Tehdy ti rejthaři neb Albanezi hned jsau na- hotově na svých koních a sjíždějí se k břehu k moři, kde port, a tu stojí, až zvědí, jsau-li ty šífy neb galle přátelské čili ne- přátelské. Jsau-li přátelé, tehdy jedau zase domuo, jsou-li pak nepřátelé, tehdy jim nedají a brání na zem vystaupiti. A těch Albanezuo se sjede u hodině 20 neb 30 i víc s terčemi a dřeuci, na kterýchžto mají nahoře praporečky dvojité, modré a červe- [275]
Strana 276
né; též mají svého fendrycha na koni s praporcem červeným, na němž malovaný jest uorel, erb králouství Cypru ostrovu. Rovně tím štrychem jedau co husaři, než že mají jakés klo- bauky na hlavách vysoké, sic jim někteří říkají stradeoti. Tyto rejthary páni Benátčané z rok do roka proto u ostrovu Cypru chovají, neb se trefuje, že Turci a jiní mořští zloději při- plavují se k břehuom ostrovu Cypru a vystaupíc na zem usi, které nedaleko od moře leží, vyplundrují a lidi zajmau a ško- du učiníc odtud se preč plaví. A protož jak se jaké šífy neb galle při ostrovu uhlédají, hned se k těmto rejtharuom skrze trubače dá věděti, kteří sjedauc se nepřáteluom na zem vy- staupiti a škody jim u ostrově dělati nedají ec. A tak ten hejtman, s kterým jsme šarvátku na moři měli, s svými gallemi se viděti dal, a jak tomu rozuměti, že jest se proto tudy pustiti chtěl mimo ostrou, jestliže by tu u portu u Salinu sama toliko náše nave stála, aby usekaje provazy od kotuí a přiváže za provaz navi k některé galli, jí s sebou preč uzal a odvez, neb ty náše jaté tři osoby, které mu pre- zent byly dovezly, bezpochyby že jsau mu pověděti musely, kdo jsme a kde přistati míníme. I věděl jest dobře, že jak k bře- hu přistanem, z nás pautníkou žádný u navi neostane než če- led patronova; protož domníval se snadno naší navi uzíti o s sebau odvézti, neb o této druhé navi benátské, která tu u portu stála, jest nevěděl, dle to jest ho zmejlilo. Neb hned jak bylo dáno věděti do městečka, že nějaké galle viděti jest, a patrona našeho se to doneslo, i porozuměl tomu, že by to ty galle byly, s kterými jsme šarvátku měli, a tudy že se dar- mo neplaví, než že nějakau škodu učiniti míní. A protož hned z městečka drahně střelouou s puolháky do navi k obraně její vypravil, tolikéž u druhé benátské navi, která tu stála, kteréžto Barca říkali, bylo na 50 střelcuou s puolháky. Jak tu galle zdaleka se uhlédaly plaviti, tehdy hned obě nave kotve z moře vytahovaly a proti ním se pustily, neb vítr dobrý byl. Ale ten hejtman těch gallí vida, že mu se po jeho vuoli nevede a jeho předsevzetí že ho zmejlilo, a dobře rozuměje, že by proti těm dvěma velikým navem nic nevyhral, než že by na plnau trefil, ihned zdaleka s svými gallemi na utíkání se dal a [276]
né; též mají svého fendrycha na koni s praporcem červeným, na němž malovaný jest uorel, erb králouství Cypru ostrovu. Rovně tím štrychem jedau co husaři, než že mají jakés klo- bauky na hlavách vysoké, sic jim někteří říkají stradeoti. Tyto rejthary páni Benátčané z rok do roka proto u ostrovu Cypru chovají, neb se trefuje, že Turci a jiní mořští zloději při- plavují se k břehuom ostrovu Cypru a vystaupíc na zem usi, které nedaleko od moře leží, vyplundrují a lidi zajmau a ško- du učiníc odtud se preč plaví. A protož jak se jaké šífy neb galle při ostrovu uhlédají, hned se k těmto rejtharuom skrze trubače dá věděti, kteří sjedauc se nepřáteluom na zem vy- staupiti a škody jim u ostrově dělati nedají ec. A tak ten hejtman, s kterým jsme šarvátku na moři měli, s svými gallemi se viděti dal, a jak tomu rozuměti, že jest se proto tudy pustiti chtěl mimo ostrou, jestliže by tu u portu u Salinu sama toliko náše nave stála, aby usekaje provazy od kotuí a přiváže za provaz navi k některé galli, jí s sebou preč uzal a odvez, neb ty náše jaté tři osoby, které mu pre- zent byly dovezly, bezpochyby že jsau mu pověděti musely, kdo jsme a kde přistati míníme. I věděl jest dobře, že jak k bře- hu přistanem, z nás pautníkou žádný u navi neostane než če- led patronova; protož domníval se snadno naší navi uzíti o s sebau odvézti, neb o této druhé navi benátské, která tu u portu stála, jest nevěděl, dle to jest ho zmejlilo. Neb hned jak bylo dáno věděti do městečka, že nějaké galle viděti jest, a patrona našeho se to doneslo, i porozuměl tomu, že by to ty galle byly, s kterými jsme šarvátku měli, a tudy že se dar- mo neplaví, než že nějakau škodu učiniti míní. A protož hned z městečka drahně střelouou s puolháky do navi k obraně její vypravil, tolikéž u druhé benátské navi, která tu stála, kteréžto Barca říkali, bylo na 50 střelcuou s puolháky. Jak tu galle zdaleka se uhlédaly plaviti, tehdy hned obě nave kotve z moře vytahovaly a proti ním se pustily, neb vítr dobrý byl. Ale ten hejtman těch gallí vida, že mu se po jeho vuoli nevede a jeho předsevzetí že ho zmejlilo, a dobře rozuměje, že by proti těm dvěma velikým navem nic nevyhral, než že by na plnau trefil, ihned zdaleka s svými gallemi na utíkání se dal a [276]
Strana 277
uhnul se od ostrovu na levau ruku zas k zemi turecké, že ho víc viděti nebylo. Náše pak nave a Barca navrátily se zase a uvrhše kotue do moře stály na prvních místech a Albanezi rejthaři postávše tu na břehu chuíli, zase domuou se rozjeli. Tomu pak hejtmanu neb mořskému zloději těch gallí, s kte- rým jsme šarvátku na moři měli, jak nám o tom u Cypru ostrovu pravili, říkali Piero Reiz, to jest Petr pravým jménem a příjmím Reiz ec. A tak jsme z Salinu šli zas do naší hospody a tu ten den ostali. V pátek pak, to bylo 24. dne měsíce září, opět lermo bylo a trubač jezdil na koni po městečku zhuoru traubě, neb byla vidína veliká nave na moři, která se k ostrovu Cypru plavila a přibližovala. Tu opět Albanezuou rejtharuou u Salinu se sjelo okolo 40 koní a ti na břehu stáli očekávajíc té navi. My též šli jsme z městečka k moři dívati se, co bude. A tak když ta nave větrem plavíc se mohla býti asi od země na puol míle české, vystřelili na ní z jednoho kusu tím znamení dávajíc, že jsou přátelé. A připlavivše se blíž k břehu nedaleko od naší navi spustiuše plachty, kotue do moře uvrhla a tu na místě stála a na ní z několika kusuou vystřeleno bylo. (A tak u por- tu u Saliny stály pospolu tři veliké nave, dvě benátské a třetí náše pautnícká). Tu hned hejtman té navi všedše na bárku, bezl se k nám k zemi a oznámil, že jest nave panuou Benát- čan, které říkají Barciot, na které přivezl z Benátek žoldáty (to jest ulaské knechty) kteří mají býti u městě Famagustě. A tak rejthaři Albanezi zase domuo se rozjížděli a my tu chuíli pobyuše také jsme se zase do městečka navrátili a u hospodě až do jitra ostali. Dne 25. měsíce září u sobotu celý ten den jsme ostali u na- ší hospodě. Před večeří přijel do naší hospody jeden mnich z města Nykosý z kláštera suatého Františka, který ten duom, (u kterým jsme my hospodau byli) na místě všeho konventu zpravovdl a jeho jako hospodářem byl. Toho jsme přivítali a on nás i večeřel s námi a přes noc tu ostal. [277]
uhnul se od ostrovu na levau ruku zas k zemi turecké, že ho víc viděti nebylo. Náše pak nave a Barca navrátily se zase a uvrhše kotue do moře stály na prvních místech a Albanezi rejthaři postávše tu na břehu chuíli, zase domuou se rozjeli. Tomu pak hejtmanu neb mořskému zloději těch gallí, s kte- rým jsme šarvátku na moři měli, jak nám o tom u Cypru ostrovu pravili, říkali Piero Reiz, to jest Petr pravým jménem a příjmím Reiz ec. A tak jsme z Salinu šli zas do naší hospody a tu ten den ostali. V pátek pak, to bylo 24. dne měsíce září, opět lermo bylo a trubač jezdil na koni po městečku zhuoru traubě, neb byla vidína veliká nave na moři, která se k ostrovu Cypru plavila a přibližovala. Tu opět Albanezuou rejtharuou u Salinu se sjelo okolo 40 koní a ti na břehu stáli očekávajíc té navi. My též šli jsme z městečka k moři dívati se, co bude. A tak když ta nave větrem plavíc se mohla býti asi od země na puol míle české, vystřelili na ní z jednoho kusu tím znamení dávajíc, že jsou přátelé. A připlavivše se blíž k břehu nedaleko od naší navi spustiuše plachty, kotue do moře uvrhla a tu na místě stála a na ní z několika kusuou vystřeleno bylo. (A tak u por- tu u Saliny stály pospolu tři veliké nave, dvě benátské a třetí náše pautnícká). Tu hned hejtman té navi všedše na bárku, bezl se k nám k zemi a oznámil, že jest nave panuou Benát- čan, které říkají Barciot, na které přivezl z Benátek žoldáty (to jest ulaské knechty) kteří mají býti u městě Famagustě. A tak rejthaři Albanezi zase domuo se rozjížděli a my tu chuíli pobyuše také jsme se zase do městečka navrátili a u hospodě až do jitra ostali. Dne 25. měsíce září u sobotu celý ten den jsme ostali u na- ší hospodě. Před večeří přijel do naší hospody jeden mnich z města Nykosý z kláštera suatého Františka, který ten duom, (u kterým jsme my hospodau byli) na místě všeho konventu zpravovdl a jeho jako hospodářem byl. Toho jsme přivítali a on nás i večeřel s námi a přes noc tu ostal. [277]
Strana 278
O hlavním městě ostrovu Cypru, Nykosya řečeném. KAPITOLA 70. neděli ráno, to bylo 26. dne měsíce září, ostali jsme v na- ší hospodě. Po večeři asi hodinu před večerem vsedl jsem já s třmi služebníky pana Jana z Rechperku na káru, kte- V rau jsme sobě najali a tu dvd voli táhli, i jeli jsme z městečka Arnyky jsauc toho umyslu jeti do města Nykosý. Pan Jan pak z Rechperku jel na koni, kterého sobě najal, a mnich náš hos- podář jel s nim při nás na oslu. A tak jsme jeli skuoro dvě ho- diny na noc až do jakés usi dvě míle od Arnyky, tu jsme přes noc ostali. V pondělí dne 27. měsíce září ráno ustavše asi dvě hodině přede dnem, i jeli sme odtud až k jakémus samotnému domku od té usi 16 mil ulaských ležícímu, tu jsme posnídali o na hodinu pobyli. Potom jsme jeli dále až do města Nikosye; tam jsme přijeli po poledni a šli s mnichem naším hospodářem do kláštera suatého Františka a u něm jsme hospodau byli. Leží Nykosya město od městečka Arnyky a portu Saliny 6 mil českých, ač někteří míň počítají, jen toliko 5 mil. Tu u klášteře udělavše kolací, i procházeli jsme se po městě. Toto město Ny- kosya jest přední a hlavní město králouství a ostrovu Cypru, metropolis insule Cipri, u kterémžto byla jest prve před lety stolice králuou cyperských, kdež dvorem bývali. Ale léta Pá- ně 1473 poslední král cyperský Jakub, pro zachování králou- stuí svého před svým sausedem Turkem chtěje se s pány Be- nátčany spřízniti, pojal sobě za manželku dceru jednoho zna- menitého benátského měštěnína a nedlauho s ní pobyv umřel a jí po sobě těhotnau zanechal, poručivše jí i s dětátkem kopat- rování panuom Benátčanům; kteráž potom porodila syna, pravého dědice téhož králouství, kterýž nedlauhý čas živ jso u dětinství umřel. A tak králouství a ostrou Cyprus poruční- kuom panuom Benátčanuom pod vládařství a zpravování přišel, kterýžto až podnes pod jich mocí a panováním ostává. [278]
O hlavním městě ostrovu Cypru, Nykosya řečeném. KAPITOLA 70. neděli ráno, to bylo 26. dne měsíce září, ostali jsme v na- ší hospodě. Po večeři asi hodinu před večerem vsedl jsem já s třmi služebníky pana Jana z Rechperku na káru, kte- V rau jsme sobě najali a tu dvd voli táhli, i jeli jsme z městečka Arnyky jsauc toho umyslu jeti do města Nykosý. Pan Jan pak z Rechperku jel na koni, kterého sobě najal, a mnich náš hos- podář jel s nim při nás na oslu. A tak jsme jeli skuoro dvě ho- diny na noc až do jakés usi dvě míle od Arnyky, tu jsme přes noc ostali. V pondělí dne 27. měsíce září ráno ustavše asi dvě hodině přede dnem, i jeli sme odtud až k jakémus samotnému domku od té usi 16 mil ulaských ležícímu, tu jsme posnídali o na hodinu pobyli. Potom jsme jeli dále až do města Nikosye; tam jsme přijeli po poledni a šli s mnichem naším hospodářem do kláštera suatého Františka a u něm jsme hospodau byli. Leží Nykosya město od městečka Arnyky a portu Saliny 6 mil českých, ač někteří míň počítají, jen toliko 5 mil. Tu u klášteře udělavše kolací, i procházeli jsme se po městě. Toto město Ny- kosya jest přední a hlavní město králouství a ostrovu Cypru, metropolis insule Cipri, u kterémžto byla jest prve před lety stolice králuou cyperských, kdež dvorem bývali. Ale léta Pá- ně 1473 poslední král cyperský Jakub, pro zachování králou- stuí svého před svým sausedem Turkem chtěje se s pány Be- nátčany spřízniti, pojal sobě za manželku dceru jednoho zna- menitého benátského měštěnína a nedlauho s ní pobyv umřel a jí po sobě těhotnau zanechal, poručivše jí i s dětátkem kopat- rování panuom Benátčanům; kteráž potom porodila syna, pravého dědice téhož králouství, kterýž nedlauhý čas živ jso u dětinství umřel. A tak králouství a ostrou Cyprus poruční- kuom panuom Benátčanuom pod vládařství a zpravování přišel, kterýžto až podnes pod jich mocí a panováním ostává. [278]
Strana 279
To město Nykosya jest dosti ueliké a čisté město, leží drobet u dolině, dle však jest okolo města rovnina, teče skrz ně skuoro prostředkem města voda, potok dosti hrubý, jak znáti, a říkají mu Potamo, ale tehdáž byl všecken vysechl; a jsau přes tu vodu na několika místech mostky kamenné. Město má okolo sebe zed prostě stavenau z štukového tesaného kamene po sta- rodávnu. Jsou též u něm někteří čistí domové, dle ušecko skuo- ro bez krovuo, jak obyčej v těch krajinách. Též jest u městě drahně zahrad a stojí a roste v něm několik palmových stro- muo. Mezi jiným stavením jest čistý kostel svaté Žofije, hlavní toho města stavení, uvšecken z štukového tesaného kamene a jsau v něm kanovníci. Stoje obličejem proti kuoru u témž kostele po pravé straně, u jakés kaplici do kostela odevřené stojí v kautě hrob veliký, z jednoho kusu vytesaný, 12 mých pídí zdúlí, zšíří 5 a 7 od země zvejší a ztlauští po krajích dobré pídi. Tento hrob oka- zovdli nám kněží a pravili, že jest udělaný všecken z drahého kamene, kterému jaspis říkají, a tak drahý, že ho dobře, zač by stál, šacovati nemohau, neb jest pěkné barvy nážluté a červené, od přirození tak spolu smíšené, má také přikryvadlo neb uíko okrauhlé z téhož kamene udělané. O tomto hrobu nám potom u klášteře mniší rozprávěli, že by těch časuou, když Krystus Pán na tomto světě ráčil býti, jeden cyperský král Krystu Pánu tento hrob dělati dal, kdyby byl přirozenau smrtí umřel, aby tělo jeho u něm pochováno bylo; dle to jest-li tak, já nevím. Z toho kostela ohledavše jej šli jsme zase do kláštera, kde jsme hospodau byli, kterýžto klášter svatého Františka jest dosti veliký a při něm kostel čistý, ač sic u tom městě jest ještě ji- ných kosteluou několik. Před večeří vedli nás mniší do kos- tela a potom do kaply a tu rozsuítili 4 suíce veliké oskové a ušickni poklekli a my s nimi. I okazoval nám gardyan jich svátosti, které u tom klášteře mají: nejpru koliks velmi ma- lých kauskuo dřeva kříže Krysta Pána, potom ruku suatého Barnabáše, prst svaté panny Kateřiny, jednu kost svaté pan- ny Barbory, kus ruky suatého Jiří rytíře a jiných mnoho svá- tostí, kterých sem pro krátkost nepoznamenal. Vstavše z té [279]
To město Nykosya jest dosti ueliké a čisté město, leží drobet u dolině, dle však jest okolo města rovnina, teče skrz ně skuoro prostředkem města voda, potok dosti hrubý, jak znáti, a říkají mu Potamo, ale tehdáž byl všecken vysechl; a jsau přes tu vodu na několika místech mostky kamenné. Město má okolo sebe zed prostě stavenau z štukového tesaného kamene po sta- rodávnu. Jsou též u něm někteří čistí domové, dle ušecko skuo- ro bez krovuo, jak obyčej v těch krajinách. Též jest u městě drahně zahrad a stojí a roste v něm několik palmových stro- muo. Mezi jiným stavením jest čistý kostel svaté Žofije, hlavní toho města stavení, uvšecken z štukového tesaného kamene a jsau v něm kanovníci. Stoje obličejem proti kuoru u témž kostele po pravé straně, u jakés kaplici do kostela odevřené stojí v kautě hrob veliký, z jednoho kusu vytesaný, 12 mých pídí zdúlí, zšíří 5 a 7 od země zvejší a ztlauští po krajích dobré pídi. Tento hrob oka- zovdli nám kněží a pravili, že jest udělaný všecken z drahého kamene, kterému jaspis říkají, a tak drahý, že ho dobře, zač by stál, šacovati nemohau, neb jest pěkné barvy nážluté a červené, od přirození tak spolu smíšené, má také přikryvadlo neb uíko okrauhlé z téhož kamene udělané. O tomto hrobu nám potom u klášteře mniší rozprávěli, že by těch časuou, když Krystus Pán na tomto světě ráčil býti, jeden cyperský král Krystu Pánu tento hrob dělati dal, kdyby byl přirozenau smrtí umřel, aby tělo jeho u něm pochováno bylo; dle to jest-li tak, já nevím. Z toho kostela ohledavše jej šli jsme zase do kláštera, kde jsme hospodau byli, kterýžto klášter svatého Františka jest dosti veliký a při něm kostel čistý, ač sic u tom městě jest ještě ji- ných kosteluou několik. Před večeří vedli nás mniší do kos- tela a potom do kaply a tu rozsuítili 4 suíce veliké oskové a ušickni poklekli a my s nimi. I okazoval nám gardyan jich svátosti, které u tom klášteře mají: nejpru koliks velmi ma- lých kauskuo dřeva kříže Krysta Pána, potom ruku suatého Barnabáše, prst svaté panny Kateřiny, jednu kost svaté pan- ny Barbory, kus ruky suatého Jiří rytíře a jiných mnoho svá- tostí, kterých sem pro krátkost nepoznamenal. Vstavše z té [279]
Strana 280
kaply jsme zase šli do kostela a odtud do kláštera a tu jsme večeřeli a přes noc ostali. Dvadcátého osmého pak dne měsíce září u auterý, to bylo na den suatého Vúclava, dědice českého, ráno slaužil nám mši jeden mnich u kostele. Po mši šli jsme do kláštera a tu přinesli nám a dali píti mniší vína velmi dobrého, starého a silného, a tak nám pravili, abychom tomu jistě věřili, že jest to víno pa- desátileté. Posnídauše šli jsme z kláštera a se po městě pro- cházeli a sobě najali 5 koní, na kterých jsme měli jeti z Ny- kosý do města Famagusty. Okolo 2 hodin před večerem po- žehnauše gardgana a bratří a poděkouauše jim z hospody (neb od nás nic uzíti nechtěli) i šli jsme ven z kláštera a use- davše na koně jeli jsme z města Nykosý čistau rouninau a polmi až do jakés usi ležící dvě míle české od města. Do té jsme přijeli okolo duau hodin na noc a tu přes noc zuo- stali. V středu pak, to bylo na den suatého Michala, archan- děla Páně, ráno asi dvě hodině přede dnem vstali jsme a jeli z té usi, kde jsme přes noc leželi, preč čistými rovninami a polmi až do města Famagusty. O kostelu a žaláři svate panny Kateřiny v ostrovu Cypru za městem Famagustau ležícímu a jiných některých místech příležících. KAPITOLA 71. o Famagusty jsme přijeli málo před polednem a tu u hos- podě obědovali. Leží Famagusta od Nykosú 6 mil čes- kých, ač někteří počítají 8. V Famagustě ten hospodář, u kterého jsme hospodau stáli, tehdáž měl a choudl při sobě ty kníhy, které slouau kníhy Bratrstva suaté panny Kateřiny. do kterýchžto pautníci, kteří u Božího hrobu aneb na Huoře Syon, u hrobu suaté panny Kateřiny a u Cypru v jejím žaláři [ 280]
kaply jsme zase šli do kostela a odtud do kláštera a tu jsme večeřeli a přes noc ostali. Dvadcátého osmého pak dne měsíce září u auterý, to bylo na den suatého Vúclava, dědice českého, ráno slaužil nám mši jeden mnich u kostele. Po mši šli jsme do kláštera a tu přinesli nám a dali píti mniší vína velmi dobrého, starého a silného, a tak nám pravili, abychom tomu jistě věřili, že jest to víno pa- desátileté. Posnídauše šli jsme z kláštera a se po městě pro- cházeli a sobě najali 5 koní, na kterých jsme měli jeti z Ny- kosý do města Famagusty. Okolo 2 hodin před večerem po- žehnauše gardgana a bratří a poděkouauše jim z hospody (neb od nás nic uzíti nechtěli) i šli jsme ven z kláštera a use- davše na koně jeli jsme z města Nykosý čistau rouninau a polmi až do jakés usi ležící dvě míle české od města. Do té jsme přijeli okolo duau hodin na noc a tu přes noc zuo- stali. V středu pak, to bylo na den suatého Michala, archan- děla Páně, ráno asi dvě hodině přede dnem vstali jsme a jeli z té usi, kde jsme přes noc leželi, preč čistými rovninami a polmi až do města Famagusty. O kostelu a žaláři svate panny Kateřiny v ostrovu Cypru za městem Famagustau ležícímu a jiných některých místech příležících. KAPITOLA 71. o Famagusty jsme přijeli málo před polednem a tu u hos- podě obědovali. Leží Famagusta od Nykosú 6 mil čes- kých, ač někteří počítají 8. V Famagustě ten hospodář, u kterého jsme hospodau stáli, tehdáž měl a choudl při sobě ty kníhy, které slouau kníhy Bratrstva suaté panny Kateřiny. do kterýchžto pautníci, kteří u Božího hrobu aneb na Huoře Syon, u hrobu suaté panny Kateřiny a u Cypru v jejím žaláři [ 280]
Strana 281
byli, své jména upisují. Protož, když bylo po obědě, hospodář nám ty kníhy přinesti rozkázal, tážíc se nás, chtěli-li bychom také náše jména do nich vepsati a Bratrstuu svaté panny Ka- teřiny se připojiti; i tak jsme učinili a náše jména každý svdu rukou do nich uepsali. Od toho vepsání každý z nás musel dáti témuž hospodáři muciniger, to jest tak mnoho co 4 pacy, kteréžto peníze on na světlo při službě boží v kostele a ža- láři suaté panny Kateřiny vgnaložiti přiřekl. A já vertujíc se u těch knihách nalezl jsem některých Čechuou, kteří přede mnau tam byli, napsaná jména: jako dobré pa- měti urozeného Pána, pana Jana Zajíce z Haženberku, Ar- nošta Lamfoita a některých jiných. A tak jsme ten den tu u hos- podě zuostali. Dne pak 30. měsíce září ve čturtek ráno ustauše šli jsme já o pan Jan z Rechperku a služebníci jeho a jak si žoldát z Fa- magusty Němec, kterého nám hospodář zjednal, s námi ven z města, když již bylo sluonce vyšlo, jsauc toho umyslu jíti do žaláře a kostela svaté panny Kateřiny, který stojí vně u poli na míli českau vzdálí od města na puolnoční stranu. Když jsme ušli od města na tři čturti míle české, přišli jsme k mostu kamennému, dosti dlauhému, který jest přes jakaus vodu a potuoček, kterému říkají Constanc; neb, jak znáti, ča- sem zimním ten potuoček se hruobě rozvodňuje a veliký bý- vá, protož most přes něj ustavený jest. Tu se též ukazují dva slaupy, kde se někdy začínalo ono staré město Famagusta, které nyní všecko pobořené jest; byla tu na tom místě někdy městská brána na poledne. Odtud neda- leko okazoual nám žoldát to místo, kde jsau prvé stály 2 slau- py, k kterýmžto byla přivázaná svatá panna Kateřina a trá- pena, ale na tento čas jich tu není, neb odtud preč vzaty jsau. Potom jsme šli dál a tu ještě všudy uidět grunty, stavení zbo- řené i kde byly městské zdi starého města Famagusty, neb, jak podnes znáti, muselo jest býti čisté a veliké město, ale ny- ní nejsau než zřítěniny, kusy zdi, rum a kamení. Toto město, jak praví, zkazil jeden ejiptský žoldán, když před mnoha lety ostrovu Cypru dobýval. Jest též viděti zdaleka od hor k měs- tu kamenné slaupy, jeden po druhém stavený, skuoro na míli [ 281]
byli, své jména upisují. Protož, když bylo po obědě, hospodář nám ty kníhy přinesti rozkázal, tážíc se nás, chtěli-li bychom také náše jména do nich vepsati a Bratrstuu svaté panny Ka- teřiny se připojiti; i tak jsme učinili a náše jména každý svdu rukou do nich uepsali. Od toho vepsání každý z nás musel dáti témuž hospodáři muciniger, to jest tak mnoho co 4 pacy, kteréžto peníze on na světlo při službě boží v kostele a ža- láři suaté panny Kateřiny vgnaložiti přiřekl. A já vertujíc se u těch knihách nalezl jsem některých Čechuou, kteří přede mnau tam byli, napsaná jména: jako dobré pa- měti urozeného Pána, pana Jana Zajíce z Haženberku, Ar- nošta Lamfoita a některých jiných. A tak jsme ten den tu u hos- podě zuostali. Dne pak 30. měsíce září ve čturtek ráno ustauše šli jsme já o pan Jan z Rechperku a služebníci jeho a jak si žoldát z Fa- magusty Němec, kterého nám hospodář zjednal, s námi ven z města, když již bylo sluonce vyšlo, jsauc toho umyslu jíti do žaláře a kostela svaté panny Kateřiny, který stojí vně u poli na míli českau vzdálí od města na puolnoční stranu. Když jsme ušli od města na tři čturti míle české, přišli jsme k mostu kamennému, dosti dlauhému, který jest přes jakaus vodu a potuoček, kterému říkají Constanc; neb, jak znáti, ča- sem zimním ten potuoček se hruobě rozvodňuje a veliký bý- vá, protož most přes něj ustavený jest. Tu se též ukazují dva slaupy, kde se někdy začínalo ono staré město Famagusta, které nyní všecko pobořené jest; byla tu na tom místě někdy městská brána na poledne. Odtud neda- leko okazoual nám žoldát to místo, kde jsau prvé stály 2 slau- py, k kterýmžto byla přivázaná svatá panna Kateřina a trá- pena, ale na tento čas jich tu není, neb odtud preč vzaty jsau. Potom jsme šli dál a tu ještě všudy uidět grunty, stavení zbo- řené i kde byly městské zdi starého města Famagusty, neb, jak podnes znáti, muselo jest býti čisté a veliké město, ale ny- ní nejsau než zřítěniny, kusy zdi, rum a kamení. Toto město, jak praví, zkazil jeden ejiptský žoldán, když před mnoha lety ostrovu Cypru dobýval. Jest též viděti zdaleka od hor k měs- tu kamenné slaupy, jeden po druhém stavený, skuoro na míli [ 281]
Strana 282
českau, a znáti, jak byly překlenuté prampauchy od jednoho k druhému co most, po kterýmžto byla někdy voda po tru- bách olověnných vedena do města z studének z těch skal a hor, které tu jsau. A táhnau se ty slaupy od města proti puol- noci k horám, ale nyní to na větším díle všecko zbořeno a pad- lo, slaupy toliko viděti, kteří ještě stojí, byli jsau to prvé aquae ductus takoví, jako ještě podnes v Římě jsou u kostela Late- ránského a za městem vně za branau, která slove Porta Ma- gore, kdo jest u Římě byl. Odtud jsme šli doprostřed toho zbořeného stavení, kde ně- kdy město bylo, a tu okazoval nám ten žoldát místo to, na kterém zámek neb palác králouský stál. Tu jsou ještě slau- pové dosti velicí kamenní, a jak podnes znáti, muselo tu býti nějaké ozdobné, ueliké a znamenité stavení, neb místy ještě viděti nákladné dlážení, kamenem mramorovým rozličné bar- vy vysazované; byla tu také, jak znáti, cisterna veliká na mnoho slaupuo kamenných sklenutá a hluboká, které ještě asi čturtý díl stojí, ostatek pobořeno, z které tekávala voda mnoho trubami, ale nyní není u ní žádné vody, než stává tam dobytek před horkem o polednách. Do té cisterny od hor byla někdy voda na míli českau vedena po těch prampau- ších a mostě, o kterém jsem napřed psal, ale nyní zbořeno a pokaženo to skuoro ušecko. Mezi tím zbořeným stavením jest mnoho děr a kopání sem i tam u gruntích, neb lidé a zvlášť sedláci, kteří tu blízko okolo bydlí, hledají u těch starých zdech, zemích a zřítěninách a nalézají časem peníze, stříbro, zlato i klénoty a jiné ledajakés věci ec. Od toho starého a zbořeného města Famagusty, asi co by mohl kamenem dohoditi, jest u poli jakýs kostel starý a pustú, nětco ho pobořeného. Od toho nedaleko blíž k moři proti vej- chodu stojí jiný kostel neveliký, unitř klenutý sklepem křížo- vým, k kterémuž jest proti vejchodu připojený neveliký kuor též klenutý, jest také s pravé strany oltáře kuoru přistavená jakás malá kaplička; do kostela dvéře jsou toliko jedny od zá- padu a slove kostel suaté panny Kateřiny. V tom ukazoudl nám žoldát kus jakéhos mramorového slaupu, který tu leží, a pravil, že jest svatá panna Kateřina k němu přivázaná a [282 ]
českau, a znáti, jak byly překlenuté prampauchy od jednoho k druhému co most, po kterýmžto byla někdy voda po tru- bách olověnných vedena do města z studének z těch skal a hor, které tu jsau. A táhnau se ty slaupy od města proti puol- noci k horám, ale nyní to na větším díle všecko zbořeno a pad- lo, slaupy toliko viděti, kteří ještě stojí, byli jsau to prvé aquae ductus takoví, jako ještě podnes v Římě jsou u kostela Late- ránského a za městem vně za branau, která slove Porta Ma- gore, kdo jest u Římě byl. Odtud jsme šli doprostřed toho zbořeného stavení, kde ně- kdy město bylo, a tu okazoval nám ten žoldát místo to, na kterém zámek neb palác králouský stál. Tu jsou ještě slau- pové dosti velicí kamenní, a jak podnes znáti, muselo tu býti nějaké ozdobné, ueliké a znamenité stavení, neb místy ještě viděti nákladné dlážení, kamenem mramorovým rozličné bar- vy vysazované; byla tu také, jak znáti, cisterna veliká na mnoho slaupuo kamenných sklenutá a hluboká, které ještě asi čturtý díl stojí, ostatek pobořeno, z které tekávala voda mnoho trubami, ale nyní není u ní žádné vody, než stává tam dobytek před horkem o polednách. Do té cisterny od hor byla někdy voda na míli českau vedena po těch prampau- ších a mostě, o kterém jsem napřed psal, ale nyní zbořeno a pokaženo to skuoro ušecko. Mezi tím zbořeným stavením jest mnoho děr a kopání sem i tam u gruntích, neb lidé a zvlášť sedláci, kteří tu blízko okolo bydlí, hledají u těch starých zdech, zemích a zřítěninách a nalézají časem peníze, stříbro, zlato i klénoty a jiné ledajakés věci ec. Od toho starého a zbořeného města Famagusty, asi co by mohl kamenem dohoditi, jest u poli jakýs kostel starý a pustú, nětco ho pobořeného. Od toho nedaleko blíž k moři proti vej- chodu stojí jiný kostel neveliký, unitř klenutý sklepem křížo- vým, k kterémuž jest proti vejchodu připojený neveliký kuor též klenutý, jest také s pravé strany oltáře kuoru přistavená jakás malá kaplička; do kostela dvéře jsou toliko jedny od zá- padu a slove kostel suaté panny Kateřiny. V tom ukazoudl nám žoldát kus jakéhos mramorového slaupu, který tu leží, a pravil, že jest svatá panna Kateřina k němu přivázaná a [282 ]
Strana 283
u něho trápena byla z rozkazu císaře Maxentia pro víru Krysta Pána; toho slaupu jsem kausek urazil, kterýž až po- dnes mám. Též u tom kostele u kůru bylo tehdáž přibito a viselo drahně erbuou malovaných, které pautníci na památ- ku tu věšejí a přibíjejí. Ohledauše ten kostel a chuíli u něm pobyuše, šli jsme z něho ven od něho, co by mohl z ručnice dostřeliti, proti západu a tu jsme přišli k jakémus nízkému stavení, kterého více v zemi než nad zemí jest, zdaleka se zdá, co by bylo nětco poboře- ného. Do toho jest proti vejchodu skuoro u zemi jakás šíje a dvéře, kterýmižto když tam vejdeš, jest unitř dosti čistý veli- ký, dlauhý a široký sklep neb kapla klenutá valním sklepem, u kteréžto stojí oltář proti poledni; jsau též do ní shuory doluou tři okenečka malá a auzká. Jest u něm také studnice čistá; u té kaple ve zdi její, která proti západu, jsou dvéře dosti veliké dřevěnné, tehdáž byly znovu udělané, a u těch na- hoře díra co malé okenečko mřížkau železnau obdělaná, jak obyčej bývá dveří žalářných; skrze ty když projdeš, uchází se dounitř do sklípku nevelikého, zdýlí tří kroků, zšíří dob- rého jednoho kroku, zvejší pak látra. Ten jest všecken sta- vený a přikrytý z tesaného kamene štukového, k víře nepo- dobně velmi velikého, že jest se čemu podiviti, neb ze čtyř a nejvíc z pěti kusuou kamene štuk jest ten celý sklípek usta- vený. V tom jest tma, neb do něho žádného okna odnikud není, než musí se tam s světlem jíti. Ten sklípek okazoval nám žoldát z Famagusty, který s námi byl, a pravil, že jest to ža- lář, do kterého svatá panna Kateřina z rozkazu císaře Ma- xencya usazena byla, v kterýmžto bez jídla a pití několik dní seděla, kdež i andělé k ní přicházejíce jí těšili. V tom pak hrubém předním sklepě byl jest Porfirius hejtman s svými dvěma sty rytíři jí hlédaje, jakož o tom čteme in Vitis sanctorum u životě suaté panny Kateřiny. V tom sklípku ne- bo žaláři svaté panny Kateřiny stojí oltář neveliký při západní straně stěny, na kterémžto jest archa stará a na ní namalova- ná svatá panna Kateřina, kterak u žaláři sedí, a Panna Ma- rge před ní děťátko Krysta Pána na rukau drží a to děťátko strká suaté panně Kateřině zlatý prsten na prst ec. [ 283 ]
u něho trápena byla z rozkazu císaře Maxentia pro víru Krysta Pána; toho slaupu jsem kausek urazil, kterýž až po- dnes mám. Též u tom kostele u kůru bylo tehdáž přibito a viselo drahně erbuou malovaných, které pautníci na památ- ku tu věšejí a přibíjejí. Ohledauše ten kostel a chuíli u něm pobyuše, šli jsme z něho ven od něho, co by mohl z ručnice dostřeliti, proti západu a tu jsme přišli k jakémus nízkému stavení, kterého více v zemi než nad zemí jest, zdaleka se zdá, co by bylo nětco poboře- ného. Do toho jest proti vejchodu skuoro u zemi jakás šíje a dvéře, kterýmižto když tam vejdeš, jest unitř dosti čistý veli- ký, dlauhý a široký sklep neb kapla klenutá valním sklepem, u kteréžto stojí oltář proti poledni; jsau též do ní shuory doluou tři okenečka malá a auzká. Jest u něm také studnice čistá; u té kaple ve zdi její, která proti západu, jsou dvéře dosti veliké dřevěnné, tehdáž byly znovu udělané, a u těch na- hoře díra co malé okenečko mřížkau železnau obdělaná, jak obyčej bývá dveří žalářných; skrze ty když projdeš, uchází se dounitř do sklípku nevelikého, zdýlí tří kroků, zšíří dob- rého jednoho kroku, zvejší pak látra. Ten jest všecken sta- vený a přikrytý z tesaného kamene štukového, k víře nepo- dobně velmi velikého, že jest se čemu podiviti, neb ze čtyř a nejvíc z pěti kusuou kamene štuk jest ten celý sklípek usta- vený. V tom jest tma, neb do něho žádného okna odnikud není, než musí se tam s světlem jíti. Ten sklípek okazoval nám žoldát z Famagusty, který s námi byl, a pravil, že jest to ža- lář, do kterého svatá panna Kateřina z rozkazu císaře Ma- xencya usazena byla, v kterýmžto bez jídla a pití několik dní seděla, kdež i andělé k ní přicházejíce jí těšili. V tom pak hrubém předním sklepě byl jest Porfirius hejtman s svými dvěma sty rytíři jí hlédaje, jakož o tom čteme in Vitis sanctorum u životě suaté panny Kateřiny. V tom sklípku ne- bo žaláři svaté panny Kateřiny stojí oltář neveliký při západní straně stěny, na kterémžto jest archa stará a na ní namalova- ná svatá panna Kateřina, kterak u žaláři sedí, a Panna Ma- rge před ní děťátko Krysta Pána na rukau drží a to děťátko strká suaté panně Kateřině zlatý prsten na prst ec. [ 283 ]
Strana 284
V tom žaláři dobrau chuíli pobyuše a jej ohledavše šli jsme z něho ven, také jsem kausek kamene odtud urazil, kterýž až podnes mám. Tento žalář jest ušecken skuoro u zemi, že ho málo viděti nad zemí, než toliko ten hrubý sklep, který před ním jest. Odtud šli jsme málo dál, co by mohl kamenem dohoditi, proti západu. Tu jsme přišli k jakés neveliké kaplici, která sama o sobě stojí; pod tau jest shuory doluou do země šíje a tam dole u zemi čistá studénka. O té studénce rozprávěl nám žol- dát, že kdo jest prašivý a u ní se několikrát zmyje, že té pra- šivosti zbude a se zhojí. Jest okolo té studénky všudy plno křížkuo malých ze třtí udělaných, kterých tu na znamení na- strkali ti, kteří se tau vodau zhojili. Od té studénky a kapličky šli jsme asi půl honuou vzdálí a tu jsme přišli k čistému dosti velikému a uysokému z kamene stavenému kostelu, který sám o sobě stojí a sloue kostel sud- tého Barnabáše, u kterémžto chuíli pobyuše šli jsme z něho ven a tu všudy okolo toho kostela až k té studénce jest v zemi mnoho děr a kluft kopaných do země hluboko, jedna vedlé druhé. Ty díry a kopání okazuje nám žoldát pravil, že někdy od starodávna za pohanuou byl na těchto místech krchou neb pohřeb, kde mrtvé pochovávali, a ten obyčej někdy u ostrově Cypru se zachovával, že mrtvé pochovávali do hrobu u pěk- ných šatech ozdobně připravené, a bohatším prstenuo na prsty nastrkajíc a klénotuo jiných na ně navěšejíc, tak okrášlené do hrobuou kamenných z celé štuky kamene vytesaných kladli a je s těmi kamennými hroby hluboko do země zakopávali. Protož někdy před lety i ještě podnes sedláci tu okolo bydlící i jiní lidé kopávají do země hluboké díry, hledajíc těch kamen- ných hrobuou, u kterých nacházívali a časem ještě nacházejí mezi umrlčími kostmi stříbro, zlato i drahé kamení, prsteny, zlaté řetězy i jiné klénoty, s kterými mrtvé obyčej prvé byl po- chovávati. Neb těch kamenných hrobuo drahně tu ušudy le- ží, které z těch děr a kluft pod zemí nahoru vytahovali, o jsau tak dělané, co by byli koryta kamenná, dlauhá a auzká, neb jest tu mezi tau studénkau a kostelem suatého Barnabá- še i okolo sem i tam u zemi bez počtu jam, kopání a vejspů vel- [ 284 ]
V tom žaláři dobrau chuíli pobyuše a jej ohledavše šli jsme z něho ven, také jsem kausek kamene odtud urazil, kterýž až podnes mám. Tento žalář jest ušecken skuoro u zemi, že ho málo viděti nad zemí, než toliko ten hrubý sklep, který před ním jest. Odtud šli jsme málo dál, co by mohl kamenem dohoditi, proti západu. Tu jsme přišli k jakés neveliké kaplici, která sama o sobě stojí; pod tau jest shuory doluou do země šíje a tam dole u zemi čistá studénka. O té studénce rozprávěl nám žol- dát, že kdo jest prašivý a u ní se několikrát zmyje, že té pra- šivosti zbude a se zhojí. Jest okolo té studénky všudy plno křížkuo malých ze třtí udělaných, kterých tu na znamení na- strkali ti, kteří se tau vodau zhojili. Od té studénky a kapličky šli jsme asi půl honuou vzdálí a tu jsme přišli k čistému dosti velikému a uysokému z kamene stavenému kostelu, který sám o sobě stojí a sloue kostel sud- tého Barnabáše, u kterémžto chuíli pobyuše šli jsme z něho ven a tu všudy okolo toho kostela až k té studénce jest v zemi mnoho děr a kluft kopaných do země hluboko, jedna vedlé druhé. Ty díry a kopání okazuje nám žoldát pravil, že někdy od starodávna za pohanuou byl na těchto místech krchou neb pohřeb, kde mrtvé pochovávali, a ten obyčej někdy u ostrově Cypru se zachovával, že mrtvé pochovávali do hrobu u pěk- ných šatech ozdobně připravené, a bohatším prstenuo na prsty nastrkajíc a klénotuo jiných na ně navěšejíc, tak okrášlené do hrobuou kamenných z celé štuky kamene vytesaných kladli a je s těmi kamennými hroby hluboko do země zakopávali. Protož někdy před lety i ještě podnes sedláci tu okolo bydlící i jiní lidé kopávají do země hluboké díry, hledajíc těch kamen- ných hrobuou, u kterých nacházívali a časem ještě nacházejí mezi umrlčími kostmi stříbro, zlato i drahé kamení, prsteny, zlaté řetězy i jiné klénoty, s kterými mrtvé obyčej prvé byl po- chovávati. Neb těch kamenných hrobuo drahně tu ušudy le- ží, které z těch děr a kluft pod zemí nahoru vytahovali, o jsau tak dělané, co by byli koryta kamenná, dlauhá a auzká, neb jest tu mezi tau studénkau a kostelem suatého Barnabá- še i okolo sem i tam u zemi bez počtu jam, kopání a vejspů vel- [ 284 ]
Strana 285
mi mnoho, nápodobně co by tu nějaké hory zlaté neb stříbr- né byly ec. K těm podobné 3 hroby kamenné viděl jsem u jakéms klášteře před městem Tryer u Nydrlentu u zemi nalezené, u kterých kosti člověčí pohromadě ucele ležely, tak jak smrt malují, ma- so jen toliko bylo ohnilo, neb grunt byli kopali, chtíc jakaus zed stavěti, i vykopali ty tři kamenné hroby, jeden vedle dru- hého, k čemuž jsem já se unenadále trefil, když z nich kame- ny, kterými přikryti byli, vyzdvihovali a je odkrývali. Od kostela svatého Barnabáše šli jsme zase upřímo k kostelu svaté panny Kateřiny. Okazoval nám též žoldát u poli dva neveliké uršky nedaleko od sebe, jeden na pravé a druhý na levé straně, a rozprávěl nám, že někdy před mnoha lety kte- rýs rok velmi hojné léto u ostrovu Cypru bylo a obilé mnoho se urodilo, že nějaký bohatý člověk tak veliké dvě hromadě, jak ti urškové nyní jsou, sutého obilé nasypal, k kterémuž je- den chudý člověk přišel prose ho pro Pána Boha, aby mu nětco toho obilé udělil, poněvadž ho jím Pán Buoh tak hojně naděliti ráčil, aby sobě a suým dítkám měl z čeho chleba na- péci. Ale ten boháč posmívdje se jemu odpověděl: »Však není obilé, než jest zem!« Kterémuž chudý řekl: »I dejž to Pán Buoh, ať jest tak, jak mluvíš.« A ihned z dopuštění Božího ty dvě hro- mady obilí v zem se obrátily a tak až podnes ostávají dvd urškové dosti vysocí, co by byly 2 hrubé hromady obilí. To jest-li upraudě tak, já nevím; než, jak mi o tom pravili, tak o tom píši. Když jsme se přibližovali k kostelu suaté panny Kateřiny, uhlédali jsme k nám jeti na oslu pacholka neb hauzknechta našeho hospodáře z města a ten nám nesl snídaní, neb jsme byli ráno na tom s hospodářem ostali, aby nám oběd ven poslal, a tu před kostelem posadivše se i jedli jsme, co nám přinešeno bylo; pojedše strojili jsme se zas jíti k městu, i po- čalo poprchati a my všedše do kostela i spali jsme u něm chuíli a zatím pršeti přestalo ec. Z kostela svaté Panny Kateřiny jsme šli proti vejchodu na malau míli ulaskau až k moři a tu na té cestě jsme též viděli mnoho děr a kopání i hrobuo kamenných, štukoví co truhly, [ 285]
mi mnoho, nápodobně co by tu nějaké hory zlaté neb stříbr- né byly ec. K těm podobné 3 hroby kamenné viděl jsem u jakéms klášteře před městem Tryer u Nydrlentu u zemi nalezené, u kterých kosti člověčí pohromadě ucele ležely, tak jak smrt malují, ma- so jen toliko bylo ohnilo, neb grunt byli kopali, chtíc jakaus zed stavěti, i vykopali ty tři kamenné hroby, jeden vedle dru- hého, k čemuž jsem já se unenadále trefil, když z nich kame- ny, kterými přikryti byli, vyzdvihovali a je odkrývali. Od kostela svatého Barnabáše šli jsme zase upřímo k kostelu svaté panny Kateřiny. Okazoval nám též žoldát u poli dva neveliké uršky nedaleko od sebe, jeden na pravé a druhý na levé straně, a rozprávěl nám, že někdy před mnoha lety kte- rýs rok velmi hojné léto u ostrovu Cypru bylo a obilé mnoho se urodilo, že nějaký bohatý člověk tak veliké dvě hromadě, jak ti urškové nyní jsou, sutého obilé nasypal, k kterémuž je- den chudý člověk přišel prose ho pro Pána Boha, aby mu nětco toho obilé udělil, poněvadž ho jím Pán Buoh tak hojně naděliti ráčil, aby sobě a suým dítkám měl z čeho chleba na- péci. Ale ten boháč posmívdje se jemu odpověděl: »Však není obilé, než jest zem!« Kterémuž chudý řekl: »I dejž to Pán Buoh, ať jest tak, jak mluvíš.« A ihned z dopuštění Božího ty dvě hro- mady obilí v zem se obrátily a tak až podnes ostávají dvd urškové dosti vysocí, co by byly 2 hrubé hromady obilí. To jest-li upraudě tak, já nevím; než, jak mi o tom pravili, tak o tom píši. Když jsme se přibližovali k kostelu suaté panny Kateřiny, uhlédali jsme k nám jeti na oslu pacholka neb hauzknechta našeho hospodáře z města a ten nám nesl snídaní, neb jsme byli ráno na tom s hospodářem ostali, aby nám oběd ven poslal, a tu před kostelem posadivše se i jedli jsme, co nám přinešeno bylo; pojedše strojili jsme se zas jíti k městu, i po- čalo poprchati a my všedše do kostela i spali jsme u něm chuíli a zatím pršeti přestalo ec. Z kostela svaté Panny Kateřiny jsme šli proti vejchodu na malau míli ulaskau až k moři a tu na té cestě jsme též viděli mnoho děr a kopání i hrobuo kamenných, štukoví co truhly, [ 285]
Strana 286
které zuutahouali ven ti, kteří starých pohřebuo hledají, jakž jsem o tom nahoře psal. Podlé moře jsme šli, až jsme přišli k jakés věži čtverhranné dosti vysoké, která stojí u poli proti puolnoci sama o sobě, vzdálí od města Famagusty muož býti na dobré čturt míle české neb víc a říkají té věži vlasky la Torre de la auca, česky Husí věže. Rozprávěl nám žoldát, že by na té věži Leda, mátě oné pěkné Heleny, od jejího otce chovdná měla býti, jak o tom poetská fabule jest, ubi Iupiter uersus in cignum concubuit cum illa. Od té věže nedaleko jde se doluou do země po několika stup- ních a tu jest pod zemí uytesaný z holé skály kostelík neb kaplice dosti dlauhá, široká i vysoká. Do té jest shůry u stropu jejím díra, kterauž tam světlo jde. Stojí též oltář u ní proti vej- chodu a slove ta jeskyně ulasky Santa Maria de la grotta, to jest Matky Boží u jeskyni. V té pobyuše chuíli a jí ohledavše, i šli jsme z ní ven a není jí nahoře nic viděti, neb jest všecka u zemi. Odtud jsme k městu šli a tu viděli mnoho jeskyní u ho- lé skále tesaných a dělaných, otevřených, a jak nám žoldát pravil, někdy v nich cikáni bydlívají. Vtom na nás přišel hru- bý příval, takže jsme sotua utekli k jakémus malému koste- líku, který nedaleko od příkopu městského; tu jsme stáli, až přestalo. I šli sme odtud do města a tu nedaleko ode zdi a brány městské pod valem zeunitř jest opět jakýs kostel uše- cken u zemi, že ho nahoře nic neviděti, a jak nám žoldát pra- vil, že u něm čistá studénka proti psotnici dobrá, neb kdo ji má a tu vodu pije, zhojí se. Do toho kostelíka jsme unitř ne- mohli jíti, neb byl tehdáž plný sedlákuou a dělníkuou, kteří dělali na příkopích městských a do něho před přívalem s dílo utekli. Jsau do toho kostelíka dvéře dosti malé proti puolnoci a schod doluou. Odtud jsme šli do města do naší hospody a tu večeřeli a přes noc zuostali. [ 286
které zuutahouali ven ti, kteří starých pohřebuo hledají, jakž jsem o tom nahoře psal. Podlé moře jsme šli, až jsme přišli k jakés věži čtverhranné dosti vysoké, která stojí u poli proti puolnoci sama o sobě, vzdálí od města Famagusty muož býti na dobré čturt míle české neb víc a říkají té věži vlasky la Torre de la auca, česky Husí věže. Rozprávěl nám žoldát, že by na té věži Leda, mátě oné pěkné Heleny, od jejího otce chovdná měla býti, jak o tom poetská fabule jest, ubi Iupiter uersus in cignum concubuit cum illa. Od té věže nedaleko jde se doluou do země po několika stup- ních a tu jest pod zemí uytesaný z holé skály kostelík neb kaplice dosti dlauhá, široká i vysoká. Do té jest shůry u stropu jejím díra, kterauž tam světlo jde. Stojí též oltář u ní proti vej- chodu a slove ta jeskyně ulasky Santa Maria de la grotta, to jest Matky Boží u jeskyni. V té pobyuše chuíli a jí ohledavše, i šli jsme z ní ven a není jí nahoře nic viděti, neb jest všecka u zemi. Odtud jsme k městu šli a tu viděli mnoho jeskyní u ho- lé skále tesaných a dělaných, otevřených, a jak nám žoldát pravil, někdy v nich cikáni bydlívají. Vtom na nás přišel hru- bý příval, takže jsme sotua utekli k jakémus malému koste- líku, který nedaleko od příkopu městského; tu jsme stáli, až přestalo. I šli sme odtud do města a tu nedaleko ode zdi a brány městské pod valem zeunitř jest opět jakýs kostel uše- cken u zemi, že ho nahoře nic neviděti, a jak nám žoldát pra- vil, že u něm čistá studénka proti psotnici dobrá, neb kdo ji má a tu vodu pije, zhojí se. Do toho kostelíka jsme unitř ne- mohli jíti, neb byl tehdáž plný sedlákuou a dělníkuou, kteří dělali na příkopích městských a do něho před přívalem s dílo utekli. Jsau do toho kostelíka dvéře dosti malé proti puolnoci a schod doluou. Odtud jsme šli do města do naší hospody a tu večeřeli a přes noc zuostali. [ 286
Strana 287
O městě Famagustě v Cypru ostrovu ležícím. KAPITOLA 72. pátek prvního dne měsíce října ráno ustavše šli jsme do kostela hlavního města Famagusty, kterýžto stojí na ryň- ku, ušecken z kamene tesaného z štukového stavený, též i unitř kamenem tesaným štukovým klenutý, čistý a veliký, zeunitř okolo pilířuo i nahoře cimbuřím a řezbami z kamene ozdobený. K tomu kostelu zzadu proti západu jsou dvě vě- že veliké kamenné připojené. Ten kostel ohledavše, i šli jsme z něho ven na ryňk; tu jsme viděli jednoho pána senatora benátského, který na místě panuou Benátčan všecko to krá- louství a ostrou Cyprum zpravuje a jako místo královské drží a gubernatorem jest. Z ryňku jsme šli do jakés ulice dosti dlauhé, která jde proti po- ledni až ke zdi městské. V té jdauc na po- ledne na levé straně jest jakýs kostelík ma- lý, kterýžto drží křestané Rímané a slove ad sanctam Saram, u suaté Sáry. V tom unitř jest kuor neveliký proti vejchodu a oltář u něm; tu na pravé straně oltáře pod ja- kýms překlenutým prampauchem stojí u táf- li tlusté kamenné čtverhrané jakýsi z kame- ne uytesaný hrubý kamenný dčbán, zvejší na vejš puol druhého lokte pražského a víc, skuoro duau, a jest okrauhlý, ke dnu doluo se auží hrubě, uprostředku vydutý a naho- ře pod hrdlem opět drobet zaužený. Měl někdy dvě ucha neb držadla, s každé stra- ny jedno, ale nyní to jedno ucho pravé ura- ženo jest, druhé levé ještě celé zuostalo. Má též dole nedaleko ode dna díru, kudy z ně- ho ven týkávdlo. Spuosob děbánu neb štaudve, v které Krys- tus Pán vodu v víno obrátiti ráčil v Káni Galilejské. [ 287]
O městě Famagustě v Cypru ostrovu ležícím. KAPITOLA 72. pátek prvního dne měsíce října ráno ustavše šli jsme do kostela hlavního města Famagusty, kterýžto stojí na ryň- ku, ušecken z kamene tesaného z štukového stavený, též i unitř kamenem tesaným štukovým klenutý, čistý a veliký, zeunitř okolo pilířuo i nahoře cimbuřím a řezbami z kamene ozdobený. K tomu kostelu zzadu proti západu jsou dvě vě- že veliké kamenné připojené. Ten kostel ohledavše, i šli jsme z něho ven na ryňk; tu jsme viděli jednoho pána senatora benátského, který na místě panuou Benátčan všecko to krá- louství a ostrou Cyprum zpravuje a jako místo královské drží a gubernatorem jest. Z ryňku jsme šli do jakés ulice dosti dlauhé, která jde proti po- ledni až ke zdi městské. V té jdauc na po- ledne na levé straně jest jakýs kostelík ma- lý, kterýžto drží křestané Rímané a slove ad sanctam Saram, u suaté Sáry. V tom unitř jest kuor neveliký proti vejchodu a oltář u něm; tu na pravé straně oltáře pod ja- kýms překlenutým prampauchem stojí u táf- li tlusté kamenné čtverhrané jakýsi z kame- ne uytesaný hrubý kamenný dčbán, zvejší na vejš puol druhého lokte pražského a víc, skuoro duau, a jest okrauhlý, ke dnu doluo se auží hrubě, uprostředku vydutý a naho- ře pod hrdlem opět drobet zaužený. Měl někdy dvě ucha neb držadla, s každé stra- ny jedno, ale nyní to jedno ucho pravé ura- ženo jest, druhé levé ještě celé zuostalo. Má též dole nedaleko ode dna díru, kudy z ně- ho ven týkávdlo. Spuosob děbánu neb štaudve, v které Krys- tus Pán vodu v víno obrátiti ráčil v Káni Galilejské. [ 287]
Strana 288
Ten děbán okazuje nám kněz toho kostela pravil a to jistil, že by byl jeden z těch šesti dčbánuou, neb jak my říkáme štauduí, které Krystus Pán na svadbě u Káni Galilejské vo- dau naplniti rozkázal a vodu tu u víno obrátiti ráčil, jak o tom čtem ve čtení snatého Jána u kapitole druhé, a že z země Svaté tu do Cypru přinesen jest. Ten děbán ohledauše a chuíli v kostelíku pobyvše, šli jsme z něho ven a procházejíc se po městě byli jsme u několika ji- ných kostelích, kteří u něm jsau, též i u zámku, který při městě jest. Viděli jsme také na mnoho místech u domích seděti drah- ně žen, které baulnu vytrhávaly, neb tehdáž toho čas byl. V tomto ostrovu Cypru každého roku sejí a roste velmi mnoho bavlny a odtud se na šífy laduje a do Benátek vozí; z Bená- tek se pak dodává nahoru do Němec, do Ulmu a Aušpurku, kdež z ní barchan dělají. Neb baulna roste na poli na malém křovíčku, zvejší od země na puol druhého lokte, některé víc; na tom křovíčku rostau jakés šešulinky okrauhlé co planá jabléčka. Dokud nedozrají, jsou zelené, a když dozrá, sčerná a jest té baruy skuoro co suatého Jána chléb; a rozpukne se každá ta šešulinka na čtvero, že z ní baulna vyhlédá, a jest unitř ušecka baulny plná, co by jí nejvíc nacpal. Protož ty šešuliny, když jsou zralé, trhají a sedíc v domích ženy a pa- cholata z nich baulnu ugtahují (nápodobně co u nás zde u Praze, když chmel češí), šešuliny preč zamítají a bavlnu schovávají. Jsau též unitř u baulně jakés pecičky, kterých ta- ké z ní dobývají a dobytku je jísti dávají. Naposledy jsme šli ven za bránu k moři, kde port města, od- tud do naší hospody k obědu. Toto město Famagusta jest unitř čisté a dosti dobře vystavené, velmi pevné. Domové u něm jsau skuoro napořád z kamene stavení, však bez kro- vuou, jak těch krajin obyčej. Též jest v něm několik čistých kosteluou. Famagusta leží u rovni při samém moři, má zed okolo sebe pevnau, všecku z tesaného kamene štukového stavenau, po- čna od moře proti puolnoci vuokol a vůkol až zas k moři. Proti poledni na vejchod jest při samém městě moře. Zed městská jest ztlauští 22 mých noh; za zdí unitř u městě jest násyp a [288 ]
Ten děbán okazuje nám kněz toho kostela pravil a to jistil, že by byl jeden z těch šesti dčbánuou, neb jak my říkáme štauduí, které Krystus Pán na svadbě u Káni Galilejské vo- dau naplniti rozkázal a vodu tu u víno obrátiti ráčil, jak o tom čtem ve čtení snatého Jána u kapitole druhé, a že z země Svaté tu do Cypru přinesen jest. Ten děbán ohledauše a chuíli v kostelíku pobyvše, šli jsme z něho ven a procházejíc se po městě byli jsme u několika ji- ných kostelích, kteří u něm jsau, též i u zámku, který při městě jest. Viděli jsme také na mnoho místech u domích seděti drah- ně žen, které baulnu vytrhávaly, neb tehdáž toho čas byl. V tomto ostrovu Cypru každého roku sejí a roste velmi mnoho bavlny a odtud se na šífy laduje a do Benátek vozí; z Bená- tek se pak dodává nahoru do Němec, do Ulmu a Aušpurku, kdež z ní barchan dělají. Neb baulna roste na poli na malém křovíčku, zvejší od země na puol druhého lokte, některé víc; na tom křovíčku rostau jakés šešulinky okrauhlé co planá jabléčka. Dokud nedozrají, jsou zelené, a když dozrá, sčerná a jest té baruy skuoro co suatého Jána chléb; a rozpukne se každá ta šešulinka na čtvero, že z ní baulna vyhlédá, a jest unitř ušecka baulny plná, co by jí nejvíc nacpal. Protož ty šešuliny, když jsou zralé, trhají a sedíc v domích ženy a pa- cholata z nich baulnu ugtahují (nápodobně co u nás zde u Praze, když chmel češí), šešuliny preč zamítají a bavlnu schovávají. Jsau též unitř u baulně jakés pecičky, kterých ta- ké z ní dobývají a dobytku je jísti dávají. Naposledy jsme šli ven za bránu k moři, kde port města, od- tud do naší hospody k obědu. Toto město Famagusta jest unitř čisté a dosti dobře vystavené, velmi pevné. Domové u něm jsau skuoro napořád z kamene stavení, však bez kro- vuou, jak těch krajin obyčej. Též jest v něm několik čistých kosteluou. Famagusta leží u rovni při samém moři, má zed okolo sebe pevnau, všecku z tesaného kamene štukového stavenau, po- čna od moře proti puolnoci vuokol a vůkol až zas k moři. Proti poledni na vejchod jest při samém městě moře. Zed městská jest ztlauští 22 mých noh; za zdí unitř u městě jest násyp a [288 ]
Strana 289
udl, za roveň na vejš skuoro se zdí široký, že dva vozové na něm se mohau dobře minauti, ač někde jest širší a místy užší. Jsou též ve zdi městské časté a zhusta bašty veliké okrauhlé, unitř prstí uyplněné novým spuosobem, jak obyčej jest těchto let ve Vlaších, stavené. Za městskau pak zdí uně okolo města uuokol a uuokol, krom kde při moři leží nic, jest příkop nevel- mi široký, ale hluboký, z holé skály na větším díle vylámaný; a kde z skály udělaný není, tu jest tesaným kamenem štuko- vým zděný, neb ušecka skuoro zed městská stojí na holé skále. Vnitř dole u příkopě prostředku jeho jest co strauha auzká, z skály uglámaná, zhlaubí člověka, se všech strán hladká, takže když kdo do ní upadne, z ní nijakž vylesti nemuož. Však ten příkop okolo města všechen jest suchú, neb u něm není žádné vody. Za tím příkopem nen do pole jest opět násyp veliký, takže když stojíš uně u poli, skuoro pro něj zdi městské nic neviděti ani města, leč kostely a co vyššího stavení. A ten násyp jest pro střelbu zevnitř za příkopem udělaný; proto jestliže střel- ba od nepřátel se uysoko postaví, chybouati a přestřelovati bude zed městskau i město, pakli nízko, tehdy kaule budau váznauti u tom náspu před příkopem a zdi městské nic nebu- dau moci škoditi ec. Jest to ušecko, ty náspy, zed městská i bašty na ten spůsob a štrych staveno jako u zámku medyo- lánského, kdo jest u Medgolaně byl. Z města není ven do pole než jediná brána proti poledni ne- daleko od moře, dlauhá zespod, ušecka na vdlní sklep skle- nutá a uysoká, a musí se jíti přes dva mosty zduihutá, než se skrz ní do města vejde. Před tau brandu uně za městem jest bašta znamenitá, veliká a pevná, nahoře jsou na ní jakés haltéře, s kterých střelba uyhlédá; a u té brány tehdáž se stavělo a příkop do holé skály se lámal. Druhá brána jest z města k moři k portu; a pokud město při moři leží, nemá než toliko jednu prostau zed, u které ta brána. Mezi zdí městskau a mořem jest toliko plac a tu jest port měs- ta, u kterým tehdáž stálo drahně šífuo nevelikých a jedna galle panuou Benátčan. Na polední stranu při městě u moře jest jakýs zámek starý, [ 289 ]
udl, za roveň na vejš skuoro se zdí široký, že dva vozové na něm se mohau dobře minauti, ač někde jest širší a místy užší. Jsou též ve zdi městské časté a zhusta bašty veliké okrauhlé, unitř prstí uyplněné novým spuosobem, jak obyčej jest těchto let ve Vlaších, stavené. Za městskau pak zdí uně okolo města uuokol a uuokol, krom kde při moři leží nic, jest příkop nevel- mi široký, ale hluboký, z holé skály na větším díle vylámaný; a kde z skály udělaný není, tu jest tesaným kamenem štuko- vým zděný, neb ušecka skuoro zed městská stojí na holé skále. Vnitř dole u příkopě prostředku jeho jest co strauha auzká, z skály uglámaná, zhlaubí člověka, se všech strán hladká, takže když kdo do ní upadne, z ní nijakž vylesti nemuož. Však ten příkop okolo města všechen jest suchú, neb u něm není žádné vody. Za tím příkopem nen do pole jest opět násyp veliký, takže když stojíš uně u poli, skuoro pro něj zdi městské nic neviděti ani města, leč kostely a co vyššího stavení. A ten násyp jest pro střelbu zevnitř za příkopem udělaný; proto jestliže střel- ba od nepřátel se uysoko postaví, chybouati a přestřelovati bude zed městskau i město, pakli nízko, tehdy kaule budau váznauti u tom náspu před příkopem a zdi městské nic nebu- dau moci škoditi ec. Jest to ušecko, ty náspy, zed městská i bašty na ten spůsob a štrych staveno jako u zámku medyo- lánského, kdo jest u Medgolaně byl. Z města není ven do pole než jediná brána proti poledni ne- daleko od moře, dlauhá zespod, ušecka na vdlní sklep skle- nutá a uysoká, a musí se jíti přes dva mosty zduihutá, než se skrz ní do města vejde. Před tau brandu uně za městem jest bašta znamenitá, veliká a pevná, nahoře jsou na ní jakés haltéře, s kterých střelba uyhlédá; a u té brány tehdáž se stavělo a příkop do holé skály se lámal. Druhá brána jest z města k moři k portu; a pokud město při moři leží, nemá než toliko jednu prostau zed, u které ta brána. Mezi zdí městskau a mořem jest toliko plac a tu jest port měs- ta, u kterým tehdáž stálo drahně šífuo nevelikých a jedna galle panuou Benátčan. Na polední stranu při městě u moře jest jakýs zámek starý, [ 289 ]
Strana 290
neveliký co hrubý dům, a ten má okolo sebe prostau zed, po starodávnu stavenau, dosti pevnau, a příkop též má zděný dosti široký a vodau napuštěný; uprostřed toho zámku jest jakés uysoké stavení co nějaká hrubá věž. Z toho zámku jest do města brána a před branau tam u městě čistý a veliký plac ec. Toto město Famagusta jest nejlepší a nejpevnější ve všem krá- louství a ostrouu Cypru. A proto u něm páni Benátčané drží a choudjí ustavičně z rok do roka 500 ulaských knechtů neb žoldnéřův, kterým ulasky žoldáti říkají, s jich hejtmanem a jim žold platí. A ti vždycky každého dne ve dne u bran, v noci po městě varty drží, rovně jako by město od nepřátel obleže- no bylo. Také bran ráno nikdá neodeurau, než když sluonce vejde, a též jak zapadne, hned je zaurau; a to činí obávajíc se císaře tureckého, který jich velmi blízký a mocný saused jest, aby někdy unenadále jim toho města nevzal, ačkoli s nim příměří, pokoj a smlauvu mají. Však mu proto málo věří a se před ním opatrují, neb kdyby Turek toto město vzal, ušecken ten ostrou potom snadno by sobě podmanil, čehož Pán Buoh rač uchovati. V tomto městě bydlí jeden senator benátský, který ušecken ostrou na místě panuou Benátčan zpravuje, o kterým napřed povědíno ec. Toho dne okolo dudu hodin před večerem vsedl jsem já s slu- žebníky pána Jana z Rechperku na káru, neb jsme ji byli sobě najali, do které dva voli zapřažení byli, neb ten obyčej jest u tom ostrově, že se všecko skuoro na větším díle voly vozí a dělá a koní se toliko užívá k jízdě. Pan Jan pak z Rechperku jel při nás na oslu, kterého mu náš hospodář půjčil, a tak jsme jeli z Famagusty zase domu do městečka Arnyky. Když jsme ujeli asi čturt míle české od města, i jeli jsme mimo jakés skálí, v kterémžto bylo vylámáno a uytesáno drahně jeskyní, u nichž tehdáž bydlelo mnoho cikánuou s ženami a dětmi. Po hodině na noc, když tma bylo, přijeli jsme do jaké- hos kláštera, kterému ulasky říkají Sancta Napa, u svaté Ná- py, kterýžto leží od města Famagusty dvě dobré míle české; a tu jsme pojedli, co jsme byli s sebau z města přinesli, k tomu [ 290]
neveliký co hrubý dům, a ten má okolo sebe prostau zed, po starodávnu stavenau, dosti pevnau, a příkop též má zděný dosti široký a vodau napuštěný; uprostřed toho zámku jest jakés uysoké stavení co nějaká hrubá věž. Z toho zámku jest do města brána a před branau tam u městě čistý a veliký plac ec. Toto město Famagusta jest nejlepší a nejpevnější ve všem krá- louství a ostrouu Cypru. A proto u něm páni Benátčané drží a choudjí ustavičně z rok do roka 500 ulaských knechtů neb žoldnéřův, kterým ulasky žoldáti říkají, s jich hejtmanem a jim žold platí. A ti vždycky každého dne ve dne u bran, v noci po městě varty drží, rovně jako by město od nepřátel obleže- no bylo. Také bran ráno nikdá neodeurau, než když sluonce vejde, a též jak zapadne, hned je zaurau; a to činí obávajíc se císaře tureckého, který jich velmi blízký a mocný saused jest, aby někdy unenadále jim toho města nevzal, ačkoli s nim příměří, pokoj a smlauvu mají. Však mu proto málo věří a se před ním opatrují, neb kdyby Turek toto město vzal, ušecken ten ostrou potom snadno by sobě podmanil, čehož Pán Buoh rač uchovati. V tomto městě bydlí jeden senator benátský, který ušecken ostrou na místě panuou Benátčan zpravuje, o kterým napřed povědíno ec. Toho dne okolo dudu hodin před večerem vsedl jsem já s slu- žebníky pána Jana z Rechperku na káru, neb jsme ji byli sobě najali, do které dva voli zapřažení byli, neb ten obyčej jest u tom ostrově, že se všecko skuoro na větším díle voly vozí a dělá a koní se toliko užívá k jízdě. Pan Jan pak z Rechperku jel při nás na oslu, kterého mu náš hospodář půjčil, a tak jsme jeli z Famagusty zase domu do městečka Arnyky. Když jsme ujeli asi čturt míle české od města, i jeli jsme mimo jakés skálí, v kterémžto bylo vylámáno a uytesáno drahně jeskyní, u nichž tehdáž bydlelo mnoho cikánuou s ženami a dětmi. Po hodině na noc, když tma bylo, přijeli jsme do jaké- hos kláštera, kterému ulasky říkají Sancta Napa, u svaté Ná- py, kterýžto leží od města Famagusty dvě dobré míle české; a tu jsme pojedli, co jsme byli s sebau z města přinesli, k tomu [ 290]
Strana 291
nám mnich černý suatého Augustýna řádu, který tu bydlí, dal chleba a vína, a tak jsme tu přes noc ostali. Ráno pak 2. dne měsíce října u sobotu ustavše šli jsme do kostela suaté Nápy a tu nám mnich mši slaužil ec. Tento kostel suaté Nápy leží na břehu blízko od moře, co by mohl silně hodě kamenem dohoditi; má ze všech čtyř strán okolo sebe zed, unitř u klášteře jest několik sklípkuou, celí neb příbytkůu mnišských; jest též u něm i studnice čistá. Na po- ledne klášteru jest připojen neveliký kostelík, do kterého jsou dvéře od puolnoci; skrze ty když projdeš, jde se doluo po ně- kolika stupních až do čistého kostelíka na kamenné slaupy sklenutého. Odtud musíš jíti doluo hlaub do země po několika stupních do jiné kaply, ač jest ušecko jeden kostel, krom že ta zadní kapla hlaub jest u zemi o několik stupňuo než ta přední. Vkteréžto zadní kaple, jdauc do ní, na levé straně jest ve zdi jakés hru- bé slepé okno. V tom stojí tabule dřevěnná velmi stará, člově- ka zvejší; na té jest namalovaný po starodávnu obyčejem řeckým obraz Panny Marye, an drží děťátko. Ten obraz jest okrášlený zlatem a stříbrem, neb těch obrazů, totiž Matky Boží a děťátka ruce z stříbra jsau udělané a na to malování přibité, též koruny Panny Marge a dětátka jsau z stříbra udě- lané a pozlacené s drahým kamením a nad hlavy jich při- bité, hoří před tau tabulí ustavičně lampy. To okazoval nám mnich a pravil, že na tom místě, kde nyní tato tabule stojí, dávno před mnoha lety kopali, chtíc grunt založiti k nějaké- mu stavení; i uykopali a nalezli u zemi tu tabuli tak celau a neporušenau, na kteréž ani malování se nepohnulo. Protož tomu se divíce ku poctivosti Panně Maryji ten kostel a klášter tu stavěli. Visí u tom kostelíku mnoho svěc a pštrosových vajec, šífuou malých dřevěnných a tabulek malovaných a jiných títěr mno- ho, kterých tam lidé na znamení navěšeli, kterým u jich potře- bách ta suatá Nápa pomáhala (jak obyčej ulaský). Tu kap- lici, v které ta tabule stojí, drží mniší řečtí, druhau přední mniší Římané suatého Augustýna zákona. V tom kostele po- byuše a tu tabuli ohledavše, šli jsme z něho ven a požehnauše [ 291]
nám mnich černý suatého Augustýna řádu, který tu bydlí, dal chleba a vína, a tak jsme tu přes noc ostali. Ráno pak 2. dne měsíce října u sobotu ustavše šli jsme do kostela suaté Nápy a tu nám mnich mši slaužil ec. Tento kostel suaté Nápy leží na břehu blízko od moře, co by mohl silně hodě kamenem dohoditi; má ze všech čtyř strán okolo sebe zed, unitř u klášteře jest několik sklípkuou, celí neb příbytkůu mnišských; jest též u něm i studnice čistá. Na po- ledne klášteru jest připojen neveliký kostelík, do kterého jsou dvéře od puolnoci; skrze ty když projdeš, jde se doluo po ně- kolika stupních až do čistého kostelíka na kamenné slaupy sklenutého. Odtud musíš jíti doluo hlaub do země po několika stupních do jiné kaply, ač jest ušecko jeden kostel, krom že ta zadní kapla hlaub jest u zemi o několik stupňuo než ta přední. Vkteréžto zadní kaple, jdauc do ní, na levé straně jest ve zdi jakés hru- bé slepé okno. V tom stojí tabule dřevěnná velmi stará, člově- ka zvejší; na té jest namalovaný po starodávnu obyčejem řeckým obraz Panny Marye, an drží děťátko. Ten obraz jest okrášlený zlatem a stříbrem, neb těch obrazů, totiž Matky Boží a děťátka ruce z stříbra jsau udělané a na to malování přibité, též koruny Panny Marge a dětátka jsau z stříbra udě- lané a pozlacené s drahým kamením a nad hlavy jich při- bité, hoří před tau tabulí ustavičně lampy. To okazoval nám mnich a pravil, že na tom místě, kde nyní tato tabule stojí, dávno před mnoha lety kopali, chtíc grunt založiti k nějaké- mu stavení; i uykopali a nalezli u zemi tu tabuli tak celau a neporušenau, na kteréž ani malování se nepohnulo. Protož tomu se divíce ku poctivosti Panně Maryji ten kostel a klášter tu stavěli. Visí u tom kostelíku mnoho svěc a pštrosových vajec, šífuou malých dřevěnných a tabulek malovaných a jiných títěr mno- ho, kterých tam lidé na znamení navěšeli, kterým u jich potře- bách ta suatá Nápa pomáhala (jak obyčej ulaský). Tu kap- lici, v které ta tabule stojí, drží mniší řečtí, druhau přední mniší Římané suatého Augustýna zákona. V tom kostele po- byuše a tu tabuli ohledavše, šli jsme z něho ven a požehnauše [ 291]
Strana 292
mnicha a z hospody mu poděkouauše, i jeli sme z kláštera suaté Nápy. A když jsme byli již asi míli českau ujeli, potkalo nás na cestě mnoho cikánuou, mužuou, žen i dětí. Minuuše je jeli jsme až do jakés usi, dvě míle české od Svaté Nápy; tu jsme posnídali. Jísti jsme dosti nalezli, než píti nic, jen vodu, neb ten hospodář neměl vína. Když jsme chtěli z té usi ven jíti, rovně tehdáž právě včas při- nesl našemu hospodáři jakús sedlák Řek na oslu dvě kuože plné vína mestu, jakž pak u těch zemích obyčej jest, že místo suduo víno u kožech choudjí a nosí, též i vodu a říkají těm kuožím latině utres. Tu jsme toho vína sobě kaupili a napivše se a zaplativše tomu sedláku, který nás na káře bezl, a davše mu dua mucynugy, to jest co 8 pacuo, i šli sme ostatek vedlé moře po břehu pěšky až do Arnyku městečka do naší hospo- dy; a bylo hrubé horko. Tu jsme večeřeli a přes noc zuostali. Leží Arnyk městečko od Famagusty 5 mil českých, ač někteří nepočítají než toliko 4 míle. O přistání k Cypru ostrovu a portu Salinu dvau velikých benátských gallí, které v Surí u města Trypolis na kupectví byly; item, kterak se suol v ostrovu Cypru dělá. KAPITOLA 73. neděli ráno, to bylo 3. dne měsíce října, ten celý den jsme zuostali u naší hospodě. Věděti se má, že těch časuo, V když jsme my u zemi Svaté byli, připlavily jsau se z Be- nátek dvě obecní veliké galle, kterým vlasky říkají galle gros- se, latině biremes slovau, s znamenitým kupectvím též k Su- rí a k zemi Svaté, které přistaly k portu a k městu, kterému [ 292 ]
mnicha a z hospody mu poděkouauše, i jeli sme z kláštera suaté Nápy. A když jsme byli již asi míli českau ujeli, potkalo nás na cestě mnoho cikánuou, mužuou, žen i dětí. Minuuše je jeli jsme až do jakés usi, dvě míle české od Svaté Nápy; tu jsme posnídali. Jísti jsme dosti nalezli, než píti nic, jen vodu, neb ten hospodář neměl vína. Když jsme chtěli z té usi ven jíti, rovně tehdáž právě včas při- nesl našemu hospodáři jakús sedlák Řek na oslu dvě kuože plné vína mestu, jakž pak u těch zemích obyčej jest, že místo suduo víno u kožech choudjí a nosí, též i vodu a říkají těm kuožím latině utres. Tu jsme toho vína sobě kaupili a napivše se a zaplativše tomu sedláku, který nás na káře bezl, a davše mu dua mucynugy, to jest co 8 pacuo, i šli sme ostatek vedlé moře po břehu pěšky až do Arnyku městečka do naší hospo- dy; a bylo hrubé horko. Tu jsme večeřeli a přes noc zuostali. Leží Arnyk městečko od Famagusty 5 mil českých, ač někteří nepočítají než toliko 4 míle. O přistání k Cypru ostrovu a portu Salinu dvau velikých benátských gallí, které v Surí u města Trypolis na kupectví byly; item, kterak se suol v ostrovu Cypru dělá. KAPITOLA 73. neděli ráno, to bylo 3. dne měsíce října, ten celý den jsme zuostali u naší hospodě. Věděti se má, že těch časuo, V když jsme my u zemi Svaté byli, připlavily jsau se z Be- nátek dvě obecní veliké galle, kterým vlasky říkají galle gros- se, latině biremes slovau, s znamenitým kupectvím též k Su- rí a k zemi Svaté, které přistaly k portu a k městu, kterému [ 292 ]
Strana 293
Tripolis říkají; a tu své kupectví a zboží prodávaly a jiného na- kaupily. Nad těmi gallemi byl hejtmanem od panů Benátčan zřízený jeden znamenitý měštěnín benátský, kterýchžto gallí jako každého dne zas k ostrovu Cypru k naurácení očekávali. Protož patronové těch duau velikých obecních benátských na- ví, totiž Barci a Barciotu, s kterýmiž tu tehdáž u Salinu u portu při naší navi stáli, vědauce o naší příhodě, kterau jsme s Tur- ky na moři měli, též dobrau vědomost o tom majíce, že ten lotr Piero Reiz s suými gallemi se tu nedaleko okolo Surí tlu- če, protož obávajíce se, kdyby ty benátské galle grosse od města Tripolis se plavíc k Cypru se nauracoualy, aby on pes nějaké překážky a škody jim neučinil, i na tom se společně snesli i s panem gubernatorem ostrovu Cypru, aby tu jednu velikau navi, které Barca říkají, proti nim až k městu Tripolis (poněvádž velmi daleko není) vyslali, neb město Tripolis leží přes moře na druhé straně proti ostrovu Cypru, od portu Sa- liny okolo 20 mil českých, aby tím bezpečnějí ty galle grosse k Cypru se připlaviti a přistati mohly. Protož hned ten den po obědích plavilo se od země drahně knechtuo neb žoldátuo ulaských s puolháky do Barcy a s tau naví se preč strojili. Cturtého dne pak měsíce října u pondělí hned ráno plavila se nave Barcia preč z portu Saliny od ostro- uu Cypru do Tripolis pro ty duě galle grosse, které tam byly, aby je k Cypru doprovodila. My pak ten celý den u naší hos- podě jsme zuostali. V auterý 5. dne měsíce října, ten den jsme ráno šli do Salinu a odtud, kde suol dělají. Věděti se má, že u ostrovu Cypru, ne- daleko od portu Saliny, muož býti malé čturt míle české, jdauc podlé moře doluou proti poledni, jest to místo, kde suol dělají, a ta se takto dělá: Jest tu od moře asi honuou neb málo dál v zemi jakýsi hrubý plac, co by byl nějaký mělký rybník, kteréhožto dno jest čisté a rovné. Do toho placu od moře jest udělaná strauha, kte- raužto voda z moře teče na ten plac; a když té mořské vody na ten plac napustí, že voda na něm stojí lokte neb víc zhlau- bí, tehdy tu strauhu, kterau voda z moře teče, přehradí, aby do toho placu víc téci nemohla, a té mořské vody tak na ten [ 293 ]
Tripolis říkají; a tu své kupectví a zboží prodávaly a jiného na- kaupily. Nad těmi gallemi byl hejtmanem od panů Benátčan zřízený jeden znamenitý měštěnín benátský, kterýchžto gallí jako každého dne zas k ostrovu Cypru k naurácení očekávali. Protož patronové těch duau velikých obecních benátských na- ví, totiž Barci a Barciotu, s kterýmiž tu tehdáž u Salinu u portu při naší navi stáli, vědauce o naší příhodě, kterau jsme s Tur- ky na moři měli, též dobrau vědomost o tom majíce, že ten lotr Piero Reiz s suými gallemi se tu nedaleko okolo Surí tlu- če, protož obávajíce se, kdyby ty benátské galle grosse od města Tripolis se plavíc k Cypru se nauracoualy, aby on pes nějaké překážky a škody jim neučinil, i na tom se společně snesli i s panem gubernatorem ostrovu Cypru, aby tu jednu velikau navi, které Barca říkají, proti nim až k městu Tripolis (poněvádž velmi daleko není) vyslali, neb město Tripolis leží přes moře na druhé straně proti ostrovu Cypru, od portu Sa- liny okolo 20 mil českých, aby tím bezpečnějí ty galle grosse k Cypru se připlaviti a přistati mohly. Protož hned ten den po obědích plavilo se od země drahně knechtuo neb žoldátuo ulaských s puolháky do Barcy a s tau naví se preč strojili. Cturtého dne pak měsíce října u pondělí hned ráno plavila se nave Barcia preč z portu Saliny od ostro- uu Cypru do Tripolis pro ty duě galle grosse, které tam byly, aby je k Cypru doprovodila. My pak ten celý den u naší hos- podě jsme zuostali. V auterý 5. dne měsíce října, ten den jsme ráno šli do Salinu a odtud, kde suol dělají. Věděti se má, že u ostrovu Cypru, ne- daleko od portu Saliny, muož býti malé čturt míle české, jdauc podlé moře doluou proti poledni, jest to místo, kde suol dělají, a ta se takto dělá: Jest tu od moře asi honuou neb málo dál v zemi jakýsi hrubý plac, co by byl nějaký mělký rybník, kteréhožto dno jest čisté a rovné. Do toho placu od moře jest udělaná strauha, kte- raužto voda z moře teče na ten plac; a když té mořské vody na ten plac napustí, že voda na něm stojí lokte neb víc zhlau- bí, tehdy tu strauhu, kterau voda z moře teče, přehradí, aby do toho placu víc téci nemohla, a té mořské vody tak na ten [ 293 ]
Strana 294
plac napuštěné státi nechají za několik mnoho dní, dokudž sluonce sudu horkostí z té vody ulhkosti její neuytáhne a jí nevysuší. A když pak horkostí slunečnau ulhkost se z ní uytáhne a ona vyschne, zuostane na dnu toho placu čistá bílá suol, ztlauští několika prstuo, kteraužto lopatami zbírají a na hromady mecí a snášejí. A bylo tu tehdáž té soli několik hrubých hro- mad, co malé sedlské chalaupky; kteraužto sůl odtud na šífy ladují a do Benátek i do jiných zemí a krajin vozí, též i do Tu- rek, neb náš patron té soli plné nejdolejší ponebí u naší navi byl tu naladoval. A jest se čemu jistě podiviti, že na tom místě ta zem neb dno od přirození tu moc má, že voda mořská se na něm horkostí slunečnau vysušuje a u čistau bílau sůl obrací. Tu u té soli pobyuše a ušecko dobře ohledavše, i šli jsme zase do naší hospody k obědu a tak ten celý den tu zůstali. Dne pak 6. měsíce října u středu i ty všecky jiné dni ten celý tejden až do čturtku zůstali jsme u naší hospodě tu u městečku Arnyku, majíc dobrau vůli, se procházejíc a každého skůro dne u moři kaupajíc. Tu u městečku jsme proto tak dlauho na místě leželi, neb ačkoli náš patron s naví již hotou byl preč se plaviti, však jsme se sami od ostrovu Cypru pustiti nesměli, než čekali jsme na ty galle grosse, které u Trypoli města byly, neb každý den se jich očekávalo, abychom ušickni bezpečnějí pospolu do Benútek plaviti se mohli, neb pan gubernator a zpráuce ostrovu Cypru, místodržící panůu Benátčan, našemu patronu, aby čekal, přikázal. Měsíce října dne 15. jeden z nás pautníkův z Nydrlantu, jmé- nem Vilhelm, tu u městečku těžce ležel a stonal (neb se byl předtím hned brzo potom, jak sme k Cypru ostrovu přistali, rozstonal) na červenau nemoc. I žádostiv toho byl, abychom ho do nave na jeho truhlu dovezti dali, pravě, že mu se zdá, jak do nave se dostane, že se hned zhojí. Protož na žádost jeho na káru ho uloživše k břehu jsme dovezti dali a odtud na bárce až do navi na jeho truhlu; kterýžto té noci ke dni u navi umřel. Smiluoj se Pán Bůh nad duší! V sobotu 16. dne měsíce října ráno přivezli marynáři na bár- ce nebožtíka Vilhelma tělo z navi k břehu; a tu my též ušickni [294]
plac napuštěné státi nechají za několik mnoho dní, dokudž sluonce sudu horkostí z té vody ulhkosti její neuytáhne a jí nevysuší. A když pak horkostí slunečnau ulhkost se z ní uytáhne a ona vyschne, zuostane na dnu toho placu čistá bílá suol, ztlauští několika prstuo, kteraužto lopatami zbírají a na hromady mecí a snášejí. A bylo tu tehdáž té soli několik hrubých hro- mad, co malé sedlské chalaupky; kteraužto sůl odtud na šífy ladují a do Benátek i do jiných zemí a krajin vozí, též i do Tu- rek, neb náš patron té soli plné nejdolejší ponebí u naší navi byl tu naladoval. A jest se čemu jistě podiviti, že na tom místě ta zem neb dno od přirození tu moc má, že voda mořská se na něm horkostí slunečnau vysušuje a u čistau bílau sůl obrací. Tu u té soli pobyuše a ušecko dobře ohledavše, i šli jsme zase do naší hospody k obědu a tak ten celý den tu zůstali. Dne pak 6. měsíce října u středu i ty všecky jiné dni ten celý tejden až do čturtku zůstali jsme u naší hospodě tu u městečku Arnyku, majíc dobrau vůli, se procházejíc a každého skůro dne u moři kaupajíc. Tu u městečku jsme proto tak dlauho na místě leželi, neb ačkoli náš patron s naví již hotou byl preč se plaviti, však jsme se sami od ostrovu Cypru pustiti nesměli, než čekali jsme na ty galle grosse, které u Trypoli města byly, neb každý den se jich očekávalo, abychom ušickni bezpečnějí pospolu do Benútek plaviti se mohli, neb pan gubernator a zpráuce ostrovu Cypru, místodržící panůu Benátčan, našemu patronu, aby čekal, přikázal. Měsíce října dne 15. jeden z nás pautníkův z Nydrlantu, jmé- nem Vilhelm, tu u městečku těžce ležel a stonal (neb se byl předtím hned brzo potom, jak sme k Cypru ostrovu přistali, rozstonal) na červenau nemoc. I žádostiv toho byl, abychom ho do nave na jeho truhlu dovezti dali, pravě, že mu se zdá, jak do nave se dostane, že se hned zhojí. Protož na žádost jeho na káru ho uloživše k břehu jsme dovezti dali a odtud na bárce až do navi na jeho truhlu; kterýžto té noci ke dni u navi umřel. Smiluoj se Pán Bůh nad duší! V sobotu 16. dne měsíce října ráno přivezli marynáři na bár- ce nebožtíka Vilhelma tělo z navi k břehu; a tu my též ušickni [294]
Strana 295
pautníci jsme se sešli a uloživše je na káru, vezli do Arnyky městečka ku pohřebu. A my dva a dva za kárau jdauc každý u ruce svíčku oskovdu rozsvícenau nesa, doprovázeli jsme ho a u městečku u kostele, který Římané drží, jsme ho pochovdli; po pochovávaní slaužil jeden mnich z nás pautníkuou mši. Po- té jsme se rozešli každý do své hospody a tu ten den zuostali. Sedmnáctého dne měsíce října v neděli, když jsme oběduali, opět lermo bylo u městečku a trubač jezdě na koni zhuoru traubil, neb bylo ráno zdaleka viděti plachty a šífy, kteří se k Cypru plavili. I naoběduauše se šli jsme k portu Salinu dí- vati se; a tu již bylo se sjelo na 40 koní Albanezuo s jich fendry- chem. A když plavíc se ti šífové k nám se přibližovali, i po- znali jsme hned zdaleka, že jsau to ty dvě galle grosse, které na kupectví u Surí u městě Trypoli byly, kterých jsme oče- kávali. A tak Albanezi rejthaři rozjížděli se domů a ty galle připla- vivše se do portu, plachty spustily a z několika kusuou vystře- livše, kotue do moře zaurhly a tu na místě stály. Ta pak nave veliká Barcia, která u pondělí ráno k městu Tru- polis pro tyto galle se plavila, někde na cestě a nejspíš u noci jich minula a předse k Trypoli plaula a zvěděuše, že již odjely a k Cypru se plaví, zase se nazpátek navrátila. Okolo nešpo- ruou počali se lidé z těch gallí k zemi voziti; my pak šli do naší hospody k večeři. V pondělí i u auterý vždy jsme ty dni byli u městečku, čekajíc, skuoro-li ty galle grosse budau hotovy, abychom se preč pla- vili. Dne 20. měsíce října v středu ráno přistala ta veliká nave Barciot zase k Cypru ostrovu, která se byla do Trypoli plavila proti těm gallím grossem. Po obědě jsme opět byli na procház- ce tu, kde suol dělají. Také toho dne večér plavila se ta jedno veliká nave benátská, které Barciot říkají, z portu Saliny k městečku Limisau a tam na nás čekati měla. Ve čturtek zuostali jsme vždy u městečku u naší hospodě. Duatcátého druhého dne měsíce října v pátek hned ráno strojila se náše nave i galle grosse na cestu. Též nám bylo oznámeno od našeho patrona, aby každý z nás pautníkůu ten večer se dal najíti s svými věcmi u navi, že té noci preč [ 295]
pautníci jsme se sešli a uloživše je na káru, vezli do Arnyky městečka ku pohřebu. A my dva a dva za kárau jdauc každý u ruce svíčku oskovdu rozsvícenau nesa, doprovázeli jsme ho a u městečku u kostele, který Římané drží, jsme ho pochovdli; po pochovávaní slaužil jeden mnich z nás pautníkuou mši. Po- té jsme se rozešli každý do své hospody a tu ten den zuostali. Sedmnáctého dne měsíce října v neděli, když jsme oběduali, opět lermo bylo u městečku a trubač jezdě na koni zhuoru traubil, neb bylo ráno zdaleka viděti plachty a šífy, kteří se k Cypru plavili. I naoběduauše se šli jsme k portu Salinu dí- vati se; a tu již bylo se sjelo na 40 koní Albanezuo s jich fendry- chem. A když plavíc se ti šífové k nám se přibližovali, i po- znali jsme hned zdaleka, že jsau to ty dvě galle grosse, které na kupectví u Surí u městě Trypoli byly, kterých jsme oče- kávali. A tak Albanezi rejthaři rozjížděli se domů a ty galle připla- vivše se do portu, plachty spustily a z několika kusuou vystře- livše, kotue do moře zaurhly a tu na místě stály. Ta pak nave veliká Barcia, která u pondělí ráno k městu Tru- polis pro tyto galle se plavila, někde na cestě a nejspíš u noci jich minula a předse k Trypoli plaula a zvěděuše, že již odjely a k Cypru se plaví, zase se nazpátek navrátila. Okolo nešpo- ruou počali se lidé z těch gallí k zemi voziti; my pak šli do naší hospody k večeři. V pondělí i u auterý vždy jsme ty dni byli u městečku, čekajíc, skuoro-li ty galle grosse budau hotovy, abychom se preč pla- vili. Dne 20. měsíce října v středu ráno přistala ta veliká nave Barciot zase k Cypru ostrovu, která se byla do Trypoli plavila proti těm gallím grossem. Po obědě jsme opět byli na procház- ce tu, kde suol dělají. Také toho dne večér plavila se ta jedno veliká nave benátská, které Barciot říkají, z portu Saliny k městečku Limisau a tam na nás čekati měla. Ve čturtek zuostali jsme vždy u městečku u naší hospodě. Duatcátého druhého dne měsíce října v pátek hned ráno strojila se náše nave i galle grosse na cestu. Též nám bylo oznámeno od našeho patrona, aby každý z nás pautníkůu ten večer se dal najíti s svými věcmi u navi, že té noci preč [ 295]
Strana 296
z portu Salinu se poplaví. I navečeřauše se tím zážejí, počtli sme se s naším hospodářem mnichem, co jsme mu dlužni byli za stravu i od hospody; i dostalo se každé osobě z nás uždu- cky za pět dní dáti jeden cikyn, to jest co uherský zlatý za vše- cko: za jídlo, za pití, od léhání i od hospody. A tak zaplativše mu, poděkovauše a požehnavše jeho, šli jsme k břehu a tu usedše na lodičku s našemi věcmi, plavili jsme se k naší navi, u níž jsme přes noc zuostali. Když již bylo přes puolnoci, pan hejtman těch dudu uelikých gallí rozkázal svým trubačuom dobrau chuíli zhůru traubiti, tím nám znamení dávaje, aby- chom kotue z moře táhli a preč se strojili. Neb tak bylo naše- mu patronovi, též i druhým dvěma těch dvau velikých benát- ských naví poručeno a přikázáno od pana gubernatora ostro- vu Cypru, abychom se ušickni na té cestě panem hejtmanem těch duau velikých gallí zpravovdli a při něm, pokudž možné bude, pospolu až do Benátek zůstali. O plavení od ostrovu Cypru a portu Salinu k portu Limissau a odtud potom k portu a městečku Bafo. KAPITOLA 74. dyž již svitati počalo, ty dvě galle vytáhše kotve z moře a rozestřevše plachty, i plavily se ven z portu a za ni- mi hned druhá veliká nave benátská, které Barca říka- jí; tolikéž my s nejchodem sluonce vytáhše tři kotve z moře o plachty rozestřevše s naší naví jsme se z portu Saliny hnuli a za nimi plavili. A tak 20. dne měsíce září u pondělí přistali jsme k ostrovu Cypru k portu Salinu a 23. dne měsíce října v sobotu plavili jsme se preč odtud. I stála tu náše nave na místě u ostrovu Cypru 33 dni a 34. dne ráno jsme se odtud hnuli. Měsíce října pak dne 23. v sobotu plavili jsme se dobrým vět- [ 296]
z portu Salinu se poplaví. I navečeřauše se tím zážejí, počtli sme se s naším hospodářem mnichem, co jsme mu dlužni byli za stravu i od hospody; i dostalo se každé osobě z nás uždu- cky za pět dní dáti jeden cikyn, to jest co uherský zlatý za vše- cko: za jídlo, za pití, od léhání i od hospody. A tak zaplativše mu, poděkovauše a požehnavše jeho, šli jsme k břehu a tu usedše na lodičku s našemi věcmi, plavili jsme se k naší navi, u níž jsme přes noc zuostali. Když již bylo přes puolnoci, pan hejtman těch dudu uelikých gallí rozkázal svým trubačuom dobrau chuíli zhůru traubiti, tím nám znamení dávaje, aby- chom kotue z moře táhli a preč se strojili. Neb tak bylo naše- mu patronovi, též i druhým dvěma těch dvau velikých benát- ských naví poručeno a přikázáno od pana gubernatora ostro- vu Cypru, abychom se ušickni na té cestě panem hejtmanem těch duau velikých gallí zpravovdli a při něm, pokudž možné bude, pospolu až do Benátek zůstali. O plavení od ostrovu Cypru a portu Salinu k portu Limissau a odtud potom k portu a městečku Bafo. KAPITOLA 74. dyž již svitati počalo, ty dvě galle vytáhše kotve z moře a rozestřevše plachty, i plavily se ven z portu a za ni- mi hned druhá veliká nave benátská, které Barca říka- jí; tolikéž my s nejchodem sluonce vytáhše tři kotve z moře o plachty rozestřevše s naší naví jsme se z portu Saliny hnuli a za nimi plavili. A tak 20. dne měsíce září u pondělí přistali jsme k ostrovu Cypru k portu Salinu a 23. dne měsíce října v sobotu plavili jsme se preč odtud. I stála tu náše nave na místě u ostrovu Cypru 33 dni a 34. dne ráno jsme se odtud hnuli. Měsíce října pak dne 23. v sobotu plavili jsme se dobrým vět- [ 296]
Strana 297
rem uždy vedlé ostrovu Cypru, majíc jej po pravé straně, a ty dvě galle před námi a my s naší naví a Barcau za nimi. Okolo nešporů přistaly nejprvé ty dvě galle, potom my s naší naví a za námi též i Barcia k portu u městečka Limissau, o kte- rém máš napřed, a uurhše kotue do moře, stáli jsme tu pospolu ostatek toho dne i tu celau noc; též tu u portu stála druhá na- ve veliká benátská Barciot, která byla v středu večer od Sa- liny se pustila a tu na nás čekala. Leží Limissau od Saliny po moři jeda 40 mil vlaských, jiní počítají 48; to učiní českých skuoro 10. V neděli pak 24. dne měsíce října stáli jsme tu u portu na místě a do naší nave ten celý den (ač u neděli bylo) ladovali drahně pytluou suatého Jána chleba, neb ho u ostrově Cypru mnoho roste a tu velmi laciný jest. Strom ten, na kterým suatého Jána chléb roste, jest štěp veliký a hustú, skůro co hruška; lístí na sobě má jakés drobet okrauhlé, dosti široké. Na témž stromu roste a uisí to ouotce, kterému my říkáme suatého Jána chléb, co hrubé, dlauhé lusky; a než dozrá, jest zelené, a když jest zralé, tehdy sčerná ec. Ten večer z paně hejtmanovy galle bylo vystřeleno z jednoho kusu; tím nám se znamení dávalo, abychom ušickni tu noc byli u šífích a pohotově, že se chce ráno odtud preč plaviti. Dvatcátého pátého dne měsíce října u pondělí, když sluonce ugcházelo, hnuli jsme se ušickni společně z portu Limissau, totiž ty dvě galle grosse, Barciot a Barca a náše nave, a měli jsme dobrý vítr majíc uždy ostrou Cyprum po pravé straně. Před obědy ta nave Barciot z kratochuíle objela nás všecky kolem vůkol a potom za námi zzadu se plavila. Toho dne utáhli jsme do naší navi bárku, která se za námi zzadu pla- vila. Před západem sluonce uítr se ukládati a ticho býti po- čalo; a to tak trudlo tu celau noc až ke dni. V auterý 26. dne měsíce října po vejchodu slůnce vítr se utišil a ticho bylo a my nedaleko byli od země; protož ty dvě galle grosse zaurhly kotue. Též i my i stáli jsme tu ten celý den na místě, neb větru žádného nebylo; večer se zase uítr zduihal, a tu po půlnoci uytáhše ušickni šífové kotve z moře, společně preč z toho místa jsme se plavili. [ 297]
rem uždy vedlé ostrovu Cypru, majíc jej po pravé straně, a ty dvě galle před námi a my s naší naví a Barcau za nimi. Okolo nešporů přistaly nejprvé ty dvě galle, potom my s naší naví a za námi též i Barcia k portu u městečka Limissau, o kte- rém máš napřed, a uurhše kotue do moře, stáli jsme tu pospolu ostatek toho dne i tu celau noc; též tu u portu stála druhá na- ve veliká benátská Barciot, která byla v středu večer od Sa- liny se pustila a tu na nás čekala. Leží Limissau od Saliny po moři jeda 40 mil vlaských, jiní počítají 48; to učiní českých skuoro 10. V neděli pak 24. dne měsíce října stáli jsme tu u portu na místě a do naší nave ten celý den (ač u neděli bylo) ladovali drahně pytluou suatého Jána chleba, neb ho u ostrově Cypru mnoho roste a tu velmi laciný jest. Strom ten, na kterým suatého Jána chléb roste, jest štěp veliký a hustú, skůro co hruška; lístí na sobě má jakés drobet okrauhlé, dosti široké. Na témž stromu roste a uisí to ouotce, kterému my říkáme suatého Jána chléb, co hrubé, dlauhé lusky; a než dozrá, jest zelené, a když jest zralé, tehdy sčerná ec. Ten večer z paně hejtmanovy galle bylo vystřeleno z jednoho kusu; tím nám se znamení dávalo, abychom ušickni tu noc byli u šífích a pohotově, že se chce ráno odtud preč plaviti. Dvatcátého pátého dne měsíce října u pondělí, když sluonce ugcházelo, hnuli jsme se ušickni společně z portu Limissau, totiž ty dvě galle grosse, Barciot a Barca a náše nave, a měli jsme dobrý vítr majíc uždy ostrou Cyprum po pravé straně. Před obědy ta nave Barciot z kratochuíle objela nás všecky kolem vůkol a potom za námi zzadu se plavila. Toho dne utáhli jsme do naší navi bárku, která se za námi zzadu pla- vila. Před západem sluonce uítr se ukládati a ticho býti po- čalo; a to tak trudlo tu celau noc až ke dni. V auterý 26. dne měsíce října po vejchodu slůnce vítr se utišil a ticho bylo a my nedaleko byli od země; protož ty dvě galle grosse zaurhly kotue. Též i my i stáli jsme tu ten celý den na místě, neb větru žádného nebylo; večer se zase uítr zduihal, a tu po půlnoci uytáhše ušickni šífové kotve z moře, společně preč z toho místa jsme se plavili. [ 297]
Strana 298
Měsíce října dne 27. u středu ráno uždy jsme se vezli dosti špat- ným větrem vedlé ostrovu Cypru nedaleko od země a okolo oběduo přistali jsme k portu, kterému říkají Baffo neb Bafa. Toto město Baffo, které někdy slaulo Papfho, bylo jest prvé znamenité a čisté město, a jak tomu někteří chtějí, že nejpru- nější ze všech ustaveno u tom ostrovu Cypru jest a po něm ušecken ostrou tím jménem jmenován byl, že slaul Papfhum. V kterémžto městě někdy slavný chrám byl oné bohyně Ve- nuše, o které poetové mnoho píší a zulášť Ouidius in Metamor- phosi, lib. 10 etc, nyní jest tu toliko neveliké jakés městečko otevřené, které leží nedaleko od moře proti poledni u čisté rovni a jest mnoho stromoví a zahrad okolo něho. Též stojí u něm jakás věže veliká čtverhraná. Leží to městečko Baffo skůro u rohu, který jest konec ostrovu Cypru proti západu. Ten den asi dvě hodině před večerem uytáhše ty dvě galle kotue z moře, i plavily se preč z portu a my za nimi. Málo před západem slůnce vítr tuhý vál a moře se bauřilo a hrubě hřímati a blýskati se počalo a bauře na moři býti. To uidauce ty galle zas nazpátek k portu se obrátily a za- urhše kotve na prunějším místě stály; my též s naší naví za nimi s velikau těžkostí, velikau plachtu (neb vítr velmi veliký byl) dolův spustivše, přední toliko rozestřenau majíc, do por- tu jsme se plavili a kotue zaurhše na místě stáli ostatek tu noc až do jitra; a předce ten večer hřímalo a blýskalo se a bauře na moři byla. Ve čtvrtek dne 28. října měsíce, na den svatých apoštolův Páně Šimona a Juody, ten celý den zůstali jsme na místě v portu, neb vždy vítr tuhý a nám neužitečný byl. Po obědě na moři bauře opět býti počala, takže z naší navi ještě jednu koteu jsme do moře uvrci museli; a tu na dobrý vítr če- kajíc jsme zůstali. Dvatcátého devátého dne měsíce října v pátek hned brzo po půlnoci ke dni dobrý vítr váti počal a my po vejchodu slůnce ušickni společně jsme se plavili preč z portu od Baffo naší ces- tau dobrým větrem a uždy jsme za námi zzadu viděli ostrou Cyprum; okolo nešporů vítr se ukládati počal a tichý vál osta- tek toho dne i tu celau noc. [ 298 ]
Měsíce října dne 27. u středu ráno uždy jsme se vezli dosti špat- ným větrem vedlé ostrovu Cypru nedaleko od země a okolo oběduo přistali jsme k portu, kterému říkají Baffo neb Bafa. Toto město Baffo, které někdy slaulo Papfho, bylo jest prvé znamenité a čisté město, a jak tomu někteří chtějí, že nejpru- nější ze všech ustaveno u tom ostrovu Cypru jest a po něm ušecken ostrou tím jménem jmenován byl, že slaul Papfhum. V kterémžto městě někdy slavný chrám byl oné bohyně Ve- nuše, o které poetové mnoho píší a zulášť Ouidius in Metamor- phosi, lib. 10 etc, nyní jest tu toliko neveliké jakés městečko otevřené, které leží nedaleko od moře proti poledni u čisté rovni a jest mnoho stromoví a zahrad okolo něho. Též stojí u něm jakás věže veliká čtverhraná. Leží to městečko Baffo skůro u rohu, který jest konec ostrovu Cypru proti západu. Ten den asi dvě hodině před večerem uytáhše ty dvě galle kotue z moře, i plavily se preč z portu a my za nimi. Málo před západem slůnce vítr tuhý vál a moře se bauřilo a hrubě hřímati a blýskati se počalo a bauře na moři býti. To uidauce ty galle zas nazpátek k portu se obrátily a za- urhše kotve na prunějším místě stály; my též s naší naví za nimi s velikau těžkostí, velikau plachtu (neb vítr velmi veliký byl) dolův spustivše, přední toliko rozestřenau majíc, do por- tu jsme se plavili a kotue zaurhše na místě stáli ostatek tu noc až do jitra; a předce ten večer hřímalo a blýskalo se a bauře na moři byla. Ve čtvrtek dne 28. října měsíce, na den svatých apoštolův Páně Šimona a Juody, ten celý den zůstali jsme na místě v portu, neb vždy vítr tuhý a nám neužitečný byl. Po obědě na moři bauře opět býti počala, takže z naší navi ještě jednu koteu jsme do moře uvrci museli; a tu na dobrý vítr če- kajíc jsme zůstali. Dvatcátého devátého dne měsíce října v pátek hned brzo po půlnoci ke dni dobrý vítr váti počal a my po vejchodu slůnce ušickni společně jsme se plavili preč z portu od Baffo naší ces- tau dobrým větrem a uždy jsme za námi zzadu viděli ostrou Cyprum; okolo nešporů vítr se ukládati počal a tichý vál osta- tek toho dne i tu celau noc. [ 298 ]
Strana 299
V sobotu ráno dne 30. měsíce října uítr dosti dobrý byl od půlnoci; o poledni se tužiti počal, k večerau zase utichlo a uždy jsme za námi viděli ostrou Cyprum zzadu. Posledního dne měsíce října u neděli viděli jsme ještě za námi zdaleka ostrou Cyprum a dosti špatný uítr jsme měli. O poledni vítr se tužil a již jsme okolo nešporů neviděli nic než se všech strán nebe a moře až do večera. Tu noc ke dni pršeti, blýskati a hřímati počalo a bauře na moři býti, takže jsme ušecky plach- ty spustiti a svázati museli krom přední muškety; a ta bauře trudla až do dne. V pondělí na den Všech suatých ráno bauře drobet se tišiti počala a nebyli jsme pospolu než náše nave a dvě galle a Barciot, neb Barca u noci od nás někam se v stranu plavila, že jsme ji stratili a ráno neviděli; až před obědy teprva jsme jí počali zas viděti, an se k nám plaví. Ostatek toho dne dobrý vítr byl a nebylo nic viděti než nebe a moře. Okolo nešporuo hrubě pršeti počalo, ušak brzo přestalo. V noci vítr velmi silný váti počal a bauře na moři veliká byla, takže jsme všecky plachty spustiti a svázati museli, samau přední mušketau se toliko plavíc. Druhého dne měsíce listopádu u auterý vždy pršelo a ten silný vítr a bauře trvdla a nebylo nikdež nic vi- děti než nebe a moře. Ráno jsme těch gallí dudu neviděli, neb jsme je u noci ztratili; které nemohauc bauře trpěti pustily se zase k Cypru tím větrem nazpátek, jen toliko Barca a Barciot a náše nave pospolu jsme ostaly. Okolo oběduo pršeti přestalo a vítr a bauře se tišiti počala a my s naší naví přiblížili sme se k Barciotovi, takže jsme spolu mohli mluviti. Tu obau naví patronové spolu se radili, co činiti mají. I na tom zuostali, abychom se zase nazpátek k Cypru ostrovu plavili, neb se tak domnívali, že ty dvě galle grosse tam nejdem. I davše vystřelením z jednoho kusu Barce znamení, aby na nás čekala (neb dosti podál před námi byla), že s nimi chcem mluviti, a oni spustivše plachty čekali na nás, až jsme se k ním připlavili. I oznámili jsme jim, že chcem zase nazpátek k Cypru se plaviti a hledati gallí. A tak pospolu jsme plauli k Cypru, ostatek ten celý den i noc. V středu 3. dne měsíce listopadu před vejchodem slůnce vítr [299]
V sobotu ráno dne 30. měsíce října uítr dosti dobrý byl od půlnoci; o poledni se tužiti počal, k večerau zase utichlo a uždy jsme za námi viděli ostrou Cyprum zzadu. Posledního dne měsíce října u neděli viděli jsme ještě za námi zdaleka ostrou Cyprum a dosti špatný uítr jsme měli. O poledni vítr se tužil a již jsme okolo nešporů neviděli nic než se všech strán nebe a moře až do večera. Tu noc ke dni pršeti, blýskati a hřímati počalo a bauře na moři býti, takže jsme ušecky plach- ty spustiti a svázati museli krom přední muškety; a ta bauře trudla až do dne. V pondělí na den Všech suatých ráno bauře drobet se tišiti počala a nebyli jsme pospolu než náše nave a dvě galle a Barciot, neb Barca u noci od nás někam se v stranu plavila, že jsme ji stratili a ráno neviděli; až před obědy teprva jsme jí počali zas viděti, an se k nám plaví. Ostatek toho dne dobrý vítr byl a nebylo nic viděti než nebe a moře. Okolo nešporuo hrubě pršeti počalo, ušak brzo přestalo. V noci vítr velmi silný váti počal a bauře na moři veliká byla, takže jsme všecky plachty spustiti a svázati museli, samau přední mušketau se toliko plavíc. Druhého dne měsíce listopádu u auterý vždy pršelo a ten silný vítr a bauře trvdla a nebylo nikdež nic vi- děti než nebe a moře. Ráno jsme těch gallí dudu neviděli, neb jsme je u noci ztratili; které nemohauc bauře trpěti pustily se zase k Cypru tím větrem nazpátek, jen toliko Barca a Barciot a náše nave pospolu jsme ostaly. Okolo oběduo pršeti přestalo a vítr a bauře se tišiti počala a my s naší naví přiblížili sme se k Barciotovi, takže jsme spolu mohli mluviti. Tu obau naví patronové spolu se radili, co činiti mají. I na tom zuostali, abychom se zase nazpátek k Cypru ostrovu plavili, neb se tak domnívali, že ty dvě galle grosse tam nejdem. I davše vystřelením z jednoho kusu Barce znamení, aby na nás čekala (neb dosti podál před námi byla), že s nimi chcem mluviti, a oni spustivše plachty čekali na nás, až jsme se k ním připlavili. I oznámili jsme jim, že chcem zase nazpátek k Cypru se plaviti a hledati gallí. A tak pospolu jsme plauli k Cypru, ostatek ten celý den i noc. V středu 3. dne měsíce listopadu před vejchodem slůnce vítr [299]
Strana 300
se proměnil a vál od západu. Okolo snídaní již jsme počali zdaleka viděti na levé straně ostrou Cyprum a k němu jsme se dosti tuhým větrem přibližovali; viděli jsme též hned zda- leka u portu státi ty náše dvě galle grosse, které byly u au- terý večer tu přistaly. O poledni počal se vítr tišiti a my okolo nešporů přistali jsme zase k portu Baffo, a pozdravivše těch duau gallí a zaurhše kotue u moře, stáli jsme na místě vedlé nich. Také náš patron kázal vystřeliti ze čtyř kusuo bez kulí ku poctivosti těm gallím a na znamení radosti, že sme se zas spolu shledali. Hned za námi utrhly do portu Barca a Barciot a kotue zavrhše při nás tu stály; a s každé té navi na znamení radosti vystřelili z několika kusuo. A tak ostatek toho dne tu na místě jsme zůstali. Měsíce listopádu dne 4. ve čtvrtek tolikéž i u pátek vždy jsme u portu na místě stáli, čekajíc na dobrý vítr. V pátek po obě- dích plavili se náš patron na kundeli k zemi Baffo a tam roz- ličných potřeb k jídlu i nětco zboží nakaupil a k večerau zase se k nám připlavil do navi a přivezl s sebau dvě neveliké srnky živé, které nějaký dobrý člověk z Cypru jednomu měš- těnínu benátskému do Benátek šeňkoval a po našem patronu poslal, neb u Cypru ostrovu mnoho jelenuo, laní i jiné zvěři jest; ale té noci jedna u navi umřela, jak hádám, proto, že moře trpěti nemohla. Druhá velmi mdlá byla, kterau ráno u sobotu na zem zase vyvezli. I dali nám místo těch dvdu srnek jelena špičáka dosti velikého, kterého jsme živého po- tom až do Benátek dovezli. Tu umrlau srnku jsme pak u ne- děli snědli a tak i čerstuau zvěřinu u navi měli. V sobotu dne 6. měsíce listopádu vždy na místě jsme stáli, neb uítr protivný nám byl. Po obědě ušedše do kundele, vezl jsem se k břehu a šel do městečka Baffo; viděl jsem též tu u zahradách i na poli ruosti drahně třtin, z kterých cukr dě- lají, neb ho mnoho u tom ostrovu Cypru roste. Třtiny ty, u kte- rých cukr roste, jsau třtiny uysoké, co člověk muož vysáh- nauti, a některé vyšší, nevelmi tlusté, majíce u sobě časté sua- ly, neb ty přerostliny list zelený dlauhý a auzký mají; toho ušeho spuosobu jsau, jako zde u nás u Čechách třtiny, které u rybnících a při vodách rostau a bývají, krom že ony vyšší [300]
se proměnil a vál od západu. Okolo snídaní již jsme počali zdaleka viděti na levé straně ostrou Cyprum a k němu jsme se dosti tuhým větrem přibližovali; viděli jsme též hned zda- leka u portu státi ty náše dvě galle grosse, které byly u au- terý večer tu přistaly. O poledni počal se vítr tišiti a my okolo nešporů přistali jsme zase k portu Baffo, a pozdravivše těch duau gallí a zaurhše kotue u moře, stáli jsme na místě vedlé nich. Také náš patron kázal vystřeliti ze čtyř kusuo bez kulí ku poctivosti těm gallím a na znamení radosti, že sme se zas spolu shledali. Hned za námi utrhly do portu Barca a Barciot a kotue zavrhše při nás tu stály; a s každé té navi na znamení radosti vystřelili z několika kusuo. A tak ostatek toho dne tu na místě jsme zůstali. Měsíce listopádu dne 4. ve čtvrtek tolikéž i u pátek vždy jsme u portu na místě stáli, čekajíc na dobrý vítr. V pátek po obě- dích plavili se náš patron na kundeli k zemi Baffo a tam roz- ličných potřeb k jídlu i nětco zboží nakaupil a k večerau zase se k nám připlavil do navi a přivezl s sebau dvě neveliké srnky živé, které nějaký dobrý člověk z Cypru jednomu měš- těnínu benátskému do Benátek šeňkoval a po našem patronu poslal, neb u Cypru ostrovu mnoho jelenuo, laní i jiné zvěři jest; ale té noci jedna u navi umřela, jak hádám, proto, že moře trpěti nemohla. Druhá velmi mdlá byla, kterau ráno u sobotu na zem zase vyvezli. I dali nám místo těch dvdu srnek jelena špičáka dosti velikého, kterého jsme živého po- tom až do Benátek dovezli. Tu umrlau srnku jsme pak u ne- děli snědli a tak i čerstuau zvěřinu u navi měli. V sobotu dne 6. měsíce listopádu vždy na místě jsme stáli, neb uítr protivný nám byl. Po obědě ušedše do kundele, vezl jsem se k břehu a šel do městečka Baffo; viděl jsem též tu u zahradách i na poli ruosti drahně třtin, z kterých cukr dě- lají, neb ho mnoho u tom ostrovu Cypru roste. Třtiny ty, u kte- rých cukr roste, jsau třtiny uysoké, co člověk muož vysáh- nauti, a některé vyšší, nevelmi tlusté, majíce u sobě časté sua- ly, neb ty přerostliny list zelený dlauhý a auzký mají; toho ušeho spuosobu jsau, jako zde u nás u Čechách třtiny, které u rybnících a při vodách rostau a bývají, krom že ony vyšší [300]
Strana 301
a tlustší jsou. Vnitř u těch třtinách jest jakás věc názelená, vodnatá, měkká a sladká, co by byl hrubě hustý med a z to- ho se cukr dělá, neb ty třtiny u země uřezují, a lístí z nich strha- jíc, přípravau k tomu udělanau mačkají a hmoždí, z kterých potom vodu a štavu vytlačují a berauc u kotlích jí vaří a do forem lijí; a když ustydne, bude cukr z toho. Toho třtí roste u Cypru mnoho. Také jsem tu u městečku u jakés zahradě viděl mistrný štěp neb radějí keř, který byl vsazený a rostl u truhle dřevěnné; od prsti byl zvejší skuoro mne, nevelmi příliš tlustú. Ten ne- měl žádných ratolestí, jak sic jiný štěp mívá; než toliko lístí jedno nad druhým ze kře roste, ač nevelmi zhuosta, nápo- dobně skuoro co divizna; a to lístí jest velmi k víře nepodob- ně dlauhé a široké, když jsem je měřil, některý list byl 9 i 10 mých pědí zdýlí a zšíří dvdu pědí i víc, a jest to lístí čisté a zelené. Tomu štěpu neb kři, jak mi pravili, říkají musí; jaké pak ovot- ce nese, toho já nevím, neb tento tehdáž žádného ovotce na sobě neměl, než jen toliko lístí. V městečku Baffo jsem byl až do večera, a když sluonce zapadlo, ušed jsem na naší kunde- li a oni mne dovezli do navi, u které jsem přes noc zůstal. Listopádu pak dne 7., to bylo u neděli, okolo snídaní dobrý vítr uáti počal a my se ušickni na cestu strojili a náš prapo- rec pautnícký rozestřevše zzadu na navi jsme vystavili; ušak proto kotví z moře jsme nevytahovali, než uždy na místě stá- li, ten celý den až do večera, chtějíc zvěděti, bude-li ten vítr tak předce stálý. A když jednostejně vál a trudl, po puolnoci ke dni pan hejtman těch duau gallí rozkázal vystřeliti z jed- noho kusu, tím nám znamení dávaje, abychom kotve z moře táhli a se z portu preč hejbali. [301]
a tlustší jsou. Vnitř u těch třtinách jest jakás věc názelená, vodnatá, měkká a sladká, co by byl hrubě hustý med a z to- ho se cukr dělá, neb ty třtiny u země uřezují, a lístí z nich strha- jíc, přípravau k tomu udělanau mačkají a hmoždí, z kterých potom vodu a štavu vytlačují a berauc u kotlích jí vaří a do forem lijí; a když ustydne, bude cukr z toho. Toho třtí roste u Cypru mnoho. Také jsem tu u městečku u jakés zahradě viděl mistrný štěp neb radějí keř, který byl vsazený a rostl u truhle dřevěnné; od prsti byl zvejší skuoro mne, nevelmi příliš tlustú. Ten ne- měl žádných ratolestí, jak sic jiný štěp mívá; než toliko lístí jedno nad druhým ze kře roste, ač nevelmi zhuosta, nápo- dobně skuoro co divizna; a to lístí jest velmi k víře nepodob- ně dlauhé a široké, když jsem je měřil, některý list byl 9 i 10 mých pědí zdýlí a zšíří dvdu pědí i víc, a jest to lístí čisté a zelené. Tomu štěpu neb kři, jak mi pravili, říkají musí; jaké pak ovot- ce nese, toho já nevím, neb tento tehdáž žádného ovotce na sobě neměl, než jen toliko lístí. V městečku Baffo jsem byl až do večera, a když sluonce zapadlo, ušed jsem na naší kunde- li a oni mne dovezli do navi, u které jsem přes noc zůstal. Listopádu pak dne 7., to bylo u neděli, okolo snídaní dobrý vítr uáti počal a my se ušickni na cestu strojili a náš prapo- rec pautnícký rozestřevše zzadu na navi jsme vystavili; ušak proto kotví z moře jsme nevytahovali, než uždy na místě stá- li, ten celý den až do večera, chtějíc zvěděti, bude-li ten vítr tak předce stálý. A když jednostejně vál a trudl, po puolnoci ke dni pan hejtman těch duau gallí rozkázal vystřeliti z jed- noho kusu, tím nám znamení dávaje, abychom kotve z moře táhli a se z portu preč hejbali. [301]
Strana 302
O plavení od ostrovu Cypru a portu Baffo k ostrovu Kandy. KAPITOLA 75. pondělí 8. dne listopádu měsíce před vejchodem sluonce uytáhše ty dvě galle grosse kotue z moře a rozestřevše plachty, i plavily se z portu preč mimo naší samíčkau navi. I bývá ten obyčej na moři, že když se několik šífuo po- spolu plaví a blízko jeden k druhému se přiblíží, že spolu mlu- viti a se slyšeti mohú, tehdy jedni druhé pozdravují, ráno so- bě dobré jitro, o poledni dobrý den, večer dobrau noc dáva- jíc vinšují; kterýžto obyčej i my jsme mezi sebau zachovávali, kolikrát koli jsme se spolu strhli a s sebau mluviti mohli, buďto s gallemi, Barcau neb Barcyotem. Tehdy z naší navi luggier rozkázal nám všem jíti na tu stranu navi, po které se vezlo galle neb ta některá jiná nave, a na píštalku stříbrnau, kterau na hrdle míval, zapískal a my ušickni po něm zkřikli; a tak po- třikrát on zapískal a my zkřikli a klobauky sejmauc, jimi jsme klátili, tím jich pozdravujíc. A oni též na galli neb navi nám děkujíc třikrát zkřikli. Poté obyčej měl volati patron neb lug- gier: »Pane hejtmane, milý Pán Buoh všemohúcí rač Vaší Mi- losti dáti dobrý den neb noc i s vaším touarystuem!« A oni mu zase děkovali. A ten spuosob jsme tu celau cestu zacho- vúvali, kolikrátkoli jsme se spolu blízko strhli a jedni k dru- hým přiblížili. Když nás ty galle minuly, hned za nimi také jsme se s naší na- uí z portu plavili, Barciot tolikéž brzo po nás se vyzduihl a za námi se vezl. A když již ty dvě galle, náše nave a Barciot jsme se z portu vypravily a uně na moři byly, Barca se vždy dlauho u portu meškala, tuším že se jim byla některá koteu tuze na dně u moři zatala, že ji brzo vytáhnauti nemohli; protož my no ní čekajíc zatím sem i tam po moři jsme se vozili a tak teprvd po obědích z portu se vypravila a k nám se připlavila. [302 ]
O plavení od ostrovu Cypru a portu Baffo k ostrovu Kandy. KAPITOLA 75. pondělí 8. dne listopádu měsíce před vejchodem sluonce uytáhše ty dvě galle grosse kotue z moře a rozestřevše plachty, i plavily se z portu preč mimo naší samíčkau navi. I bývá ten obyčej na moři, že když se několik šífuo po- spolu plaví a blízko jeden k druhému se přiblíží, že spolu mlu- viti a se slyšeti mohú, tehdy jedni druhé pozdravují, ráno so- bě dobré jitro, o poledni dobrý den, večer dobrau noc dáva- jíc vinšují; kterýžto obyčej i my jsme mezi sebau zachovávali, kolikrát koli jsme se spolu strhli a s sebau mluviti mohli, buďto s gallemi, Barcau neb Barcyotem. Tehdy z naší navi luggier rozkázal nám všem jíti na tu stranu navi, po které se vezlo galle neb ta některá jiná nave, a na píštalku stříbrnau, kterau na hrdle míval, zapískal a my ušickni po něm zkřikli; a tak po- třikrát on zapískal a my zkřikli a klobauky sejmauc, jimi jsme klátili, tím jich pozdravujíc. A oni též na galli neb navi nám děkujíc třikrát zkřikli. Poté obyčej měl volati patron neb lug- gier: »Pane hejtmane, milý Pán Buoh všemohúcí rač Vaší Mi- losti dáti dobrý den neb noc i s vaším touarystuem!« A oni mu zase děkovali. A ten spuosob jsme tu celau cestu zacho- vúvali, kolikrátkoli jsme se spolu blízko strhli a jedni k dru- hým přiblížili. Když nás ty galle minuly, hned za nimi také jsme se s naší na- uí z portu plavili, Barciot tolikéž brzo po nás se vyzduihl a za námi se vezl. A když již ty dvě galle, náše nave a Barciot jsme se z portu vypravily a uně na moři byly, Barca se vždy dlauho u portu meškala, tuším že se jim byla některá koteu tuze na dně u moři zatala, že ji brzo vytáhnauti nemohli; protož my no ní čekajíc zatím sem i tam po moři jsme se vozili a tak teprvd po obědích z portu se vypravila a k nám se připlavila. [302 ]
Strana 303
I vezli jsme se pospolu ušickni dobrým větrem od Cypru ostro- vu preč naší cestau ve jméno Boží, uždy jej za sebau uidíc ten celý den až do noci. Věděti se má, že když po moři se celá armada (latině classis slove, to jest 20 neb 30 víc neb míň gallí) pospolu se plaví, že na té galli, na které té armady neb těch gallí pospolu se plavících jích nejuyšší hejtman jest, že zzadu bývá nejvýš veliká sklenná lucerna, pěkně udělaná a pozlacená, postavená, a to z té příčiny, že se u ní přes celú noc světlo pálí a svítí proto, aby jiné galle a nave u noci vidauc světlo za ní se pospolu plavily a po tom světle se zpravovaly, aby u noci (a zvlášt když temná bývá) se neroztrhaly a ruoz- no nerozjížděly a jedny druhých neztratily, než pospolu za tím světlem ostaly a u hromadě se držíc plavily. Protož i na našeho pana hejtmana galli zzadu nad jeho pří- bytkem, kterému ulasky il castello říkají, byla jest vystavena ven a stála veliká a pěkná z benátského skla táflí udělaná a pozlacená lucerna, kteréžto ulasky il fano říkají; u té se uždy- cky ustavičně přes celau noc, když jsme se plavili, světlo pá- lilo a my ušickni tím světlem u noci se zpravujíc, pokudž mož- né bylo, při ní pospolu jsme se plavili ec. Listopádu měsíce dne 9. u auterý ráno vždy jsme zdaleka za sebau ještě viděli ostrou Cyprum a uítr dosti dobrý jsme měli ten celý den i noc. Okolo nešporuo již ostrovu Cypru za námi nebylo viděti ani nic než nebe a moře. Před západem slůnce viděli jsme mnoho ryb, kterým delfíni říkají, u moři. Ta ryba delfín jest dosti veliká, některá bývá sáhu zdúlí i puol druhé- ho a víc, ač také i nevelicí a menší bývají; a jest ryba drobet nakřivená, hřbet maje vysedlý, jako by byla hrbovatá, na hřbetě nahoře má jakaus hrubau plauteu, co by byl jaký hák. Jest barvy zčerna názelené, skuoro takové, co ryba lín, napřed má nos dlauhý, nápodobně co suině, a protož těm ry- bám někteří mořské suině říkají. Usta má dole pod tím nosem zzadu a jest velmi rychlá a prudká ryba u moři. Těch ryb neb delfínuo, když jsme se tam i zase plavili, mnoho časem jsme u moři vídali, kteří připlovauc (neb se člověka nebojí jako jiné ryby) až k naší samé navi, okolo ní, pod ní sebau střílejíc a nad vodau se vyskytujíc nám se ukazovali; [303 ]
I vezli jsme se pospolu ušickni dobrým větrem od Cypru ostro- vu preč naší cestau ve jméno Boží, uždy jej za sebau uidíc ten celý den až do noci. Věděti se má, že když po moři se celá armada (latině classis slove, to jest 20 neb 30 víc neb míň gallí) pospolu se plaví, že na té galli, na které té armady neb těch gallí pospolu se plavících jích nejuyšší hejtman jest, že zzadu bývá nejvýš veliká sklenná lucerna, pěkně udělaná a pozlacená, postavená, a to z té příčiny, že se u ní přes celú noc světlo pálí a svítí proto, aby jiné galle a nave u noci vidauc světlo za ní se pospolu plavily a po tom světle se zpravovaly, aby u noci (a zvlášt když temná bývá) se neroztrhaly a ruoz- no nerozjížděly a jedny druhých neztratily, než pospolu za tím světlem ostaly a u hromadě se držíc plavily. Protož i na našeho pana hejtmana galli zzadu nad jeho pří- bytkem, kterému ulasky il castello říkají, byla jest vystavena ven a stála veliká a pěkná z benátského skla táflí udělaná a pozlacená lucerna, kteréžto ulasky il fano říkají; u té se uždy- cky ustavičně přes celau noc, když jsme se plavili, světlo pá- lilo a my ušickni tím světlem u noci se zpravujíc, pokudž mož- né bylo, při ní pospolu jsme se plavili ec. Listopádu měsíce dne 9. u auterý ráno vždy jsme zdaleka za sebau ještě viděli ostrou Cyprum a uítr dosti dobrý jsme měli ten celý den i noc. Okolo nešporuo již ostrovu Cypru za námi nebylo viděti ani nic než nebe a moře. Před západem slůnce viděli jsme mnoho ryb, kterým delfíni říkají, u moři. Ta ryba delfín jest dosti veliká, některá bývá sáhu zdúlí i puol druhé- ho a víc, ač také i nevelicí a menší bývají; a jest ryba drobet nakřivená, hřbet maje vysedlý, jako by byla hrbovatá, na hřbetě nahoře má jakaus hrubau plauteu, co by byl jaký hák. Jest barvy zčerna názelené, skuoro takové, co ryba lín, napřed má nos dlauhý, nápodobně co suině, a protož těm ry- bám někteří mořské suině říkají. Usta má dole pod tím nosem zzadu a jest velmi rychlá a prudká ryba u moři. Těch ryb neb delfínuo, když jsme se tam i zase plavili, mnoho časem jsme u moři vídali, kteří připlovauc (neb se člověka nebojí jako jiné ryby) až k naší samé navi, okolo ní, pod ní sebau střílejíc a nad vodau se vyskytujíc nám se ukazovali; [303 ]
Strana 304
a bývá jich někdy mnoho u haufě pohromadě, časem okolo 10, 20, 30 i víc pospolu. O této rybě praví a píší, že by na člověka od přirození laska- va byla a hudení, traubení a pískání ráda poslúchá; jakž pak Plinius u knihách Naturalis historide, u kníze 9 v ka. 8 o těch rybách mnoho a divné věci píše, kterak onoho hudce Argona, kterého marynáři do moře byli uvrhli, ta ryba delfín na suuoj hřbet uzala a zdravého i s hauslemi až k břehu donesla. Item ono pacholátko kterak delfín přes moře do školy nosil a zase ze školy domů, a jiného mnoho; kdo chce, přečti sobě tam sám o tom. Tyto ryby marynáři a ti, kteří se po moři plavívají, jako za nějakau praktyku mají; neb když se oni u moři lidem ukazují, rád potom obyčejně bývá veliký vítr dnebo bauře na moři. Tak tomu chtějí, že by se ty ryby lidem po moři plavícím proto ukazovaly, jako by jim tím návěští a vejstrahu dávaly, že jim nějaké nebezpečenství nastává od bauře mořské neb od vět- ru velikého, aby se na péči měli; neb od přirození, jak nám pravili, delfín budaucí bauře a veliké větry čije a přezvídá, protož jsa na lidi laskau svým vyskytáním a okazováním u moři jim to předpovídá. Nebo ten den, který jsme s Turky šarvátku na moři měli, ráno se nám u samé naší nave po pra- vé straně dva velcí delfínové byli ukázali, tím nám, abychom se na péči měli, že na nás nětco zlého přijíti má, jako vejstra- hu dávajíc, o čemž napřed povědíno ec. V středu 10. dne měsíce listopádu nic jsme neviděli než nebe a moře. Ráno uítr dosti tichý a pokojný byl, po poledni se tu- žiti počal a nás naší cestau hnal až do večera a u noci až do jitra. Na den suatého Martina, to bylo ve čturtek 11. dne mě- síce listopádu, velmi dobrý a silný vítr jsme měli, nic nebylo viděti než nebe a moře. Ráno pan hejtman těch dudu gallí rozkázal vystřeliti z jednoho kusu, tím a praporcem nám zna- mení dávaje, abychom se k jeho galli pospolu strhli, že s ná- mi nětco rokovati chce. I připlavili jsme se ušickni k jeho galli, takže jedni s druhúmi jsme mluviti a se slyšeti mohli. I bylo našemu patronovi i jiným dvěma oznámeno, že jest vuole pa- na hejtmana ta, poněvádž Pán Buoh ušemohúcí nám ráčil [304]
a bývá jich někdy mnoho u haufě pohromadě, časem okolo 10, 20, 30 i víc pospolu. O této rybě praví a píší, že by na člověka od přirození laska- va byla a hudení, traubení a pískání ráda poslúchá; jakž pak Plinius u knihách Naturalis historide, u kníze 9 v ka. 8 o těch rybách mnoho a divné věci píše, kterak onoho hudce Argona, kterého marynáři do moře byli uvrhli, ta ryba delfín na suuoj hřbet uzala a zdravého i s hauslemi až k břehu donesla. Item ono pacholátko kterak delfín přes moře do školy nosil a zase ze školy domů, a jiného mnoho; kdo chce, přečti sobě tam sám o tom. Tyto ryby marynáři a ti, kteří se po moři plavívají, jako za nějakau praktyku mají; neb když se oni u moři lidem ukazují, rád potom obyčejně bývá veliký vítr dnebo bauře na moři. Tak tomu chtějí, že by se ty ryby lidem po moři plavícím proto ukazovaly, jako by jim tím návěští a vejstrahu dávaly, že jim nějaké nebezpečenství nastává od bauře mořské neb od vět- ru velikého, aby se na péči měli; neb od přirození, jak nám pravili, delfín budaucí bauře a veliké větry čije a přezvídá, protož jsa na lidi laskau svým vyskytáním a okazováním u moři jim to předpovídá. Nebo ten den, který jsme s Turky šarvátku na moři měli, ráno se nám u samé naší nave po pra- vé straně dva velcí delfínové byli ukázali, tím nám, abychom se na péči měli, že na nás nětco zlého přijíti má, jako vejstra- hu dávajíc, o čemž napřed povědíno ec. V středu 10. dne měsíce listopádu nic jsme neviděli než nebe a moře. Ráno uítr dosti tichý a pokojný byl, po poledni se tu- žiti počal a nás naší cestau hnal až do večera a u noci až do jitra. Na den suatého Martina, to bylo ve čturtek 11. dne mě- síce listopádu, velmi dobrý a silný vítr jsme měli, nic nebylo viděti než nebe a moře. Ráno pan hejtman těch dudu gallí rozkázal vystřeliti z jednoho kusu, tím a praporcem nám zna- mení dávaje, abychom se k jeho galli pospolu strhli, že s ná- mi nětco rokovati chce. I připlavili jsme se ušickni k jeho galli, takže jedni s druhúmi jsme mluviti a se slyšeti mohli. I bylo našemu patronovi i jiným dvěma oznámeno, že jest vuole pa- na hejtmana ta, poněvádž Pán Buoh ušemohúcí nám ráčil [304]
Strana 305
dáti dobrý vítr a den suatého Martina jest, abychom ke cti a chvále svatému Martinu (kteréhož oni za jednoho svatého neb patrona, který mořem uládne, mají) nějakau hru a kra- tochuíl na moři učinili; i na tom spolu zuostali, abychom spuo- sob nějaké šarvátky mezi sebau měli. A tak na dvě straně jsme se rozdělili a rozjeli; ty dvě galle grosse a nave ta veliká Bar- ciot, ty pospolu byly jedna strana a náše nave a druhá Barca také spolu druhá strana, jako bychom jich nepřátelé byli. Vtom pan hejtman rozkázal svým trubačuom a pozauna- ruom zhůru traubiti a s sudu gallí napřed se pustil a my s naší naví a Barcau hned za ní jsme se plavili a dohonivše se jí, ji jsme obklíčili a mezi se uzali, Barca z pravé strany galle byla a náše nave z levé velmi blízko u ní, takže jsme jejich vesel skuoro se dotýkali. Vtom Barciot a druhá galle grossa, jako by na pomoc a na retuňk paně hejtmanově galli přispěly, na nás udeřily, Barciot k Barce po pravé straně její se připojil a gallia druhá naší navi po levé, a tak blízko jsme jedna nave od druhé byly, že z jedné k druhé knechtským špisem dosáh- nauti byl by mohl. A tak od paně hejtmanovy galle nás ode- hnali a takové obracení a sem i tam ježdění a potejkání bylo těch tří velikých naví a duau gallí na moři, až se mílo bylo na to dívati. A viděl-li jsem co na té cestě na moři, co by mi se líbilo, rád, to jsem tuto naší spolu šarvátku viděl. Též také na všech navech bubnovali a pískali a z malých ku- suo bez kulí jsme k sobě stříleli; a tak ta kratochuíl a hra trudla mezi námi skuoro na hodinu. Potom naposledy paně hejtmanova galle napřed přede ušemi námi se pustila a dru- há galle hned za ní a my všecky tři nave, zšikouauše se řadem jedna vedlé druhé, velmi blízko od sebe za nimi jsme se pla- vily, neb uítr dobrý a silný byl ten celý den i noc až do dne. Také ten večer málo před západem sluonce opět jsme viděli u moři velmi mnoho delfínuou, hned jich stádo pospolu; kte- řížto připlovauše k nám, okolo nás sebau sem i tam stříleli a uysoko nad vodu se uyskejtali, ačkoli tehdáž nave velmi spěšně a rychle šla, neb silný vítr byl, však jsou delfínové ještě rychlej- ší a prudší v vodě byli, neb ji předbíhajíc a u moři hrajíc, k ní se zas nazpátek nauracovali, neb ta ryba nepodobně velmi [305]
dáti dobrý vítr a den suatého Martina jest, abychom ke cti a chvále svatému Martinu (kteréhož oni za jednoho svatého neb patrona, který mořem uládne, mají) nějakau hru a kra- tochuíl na moři učinili; i na tom spolu zuostali, abychom spuo- sob nějaké šarvátky mezi sebau měli. A tak na dvě straně jsme se rozdělili a rozjeli; ty dvě galle grosse a nave ta veliká Bar- ciot, ty pospolu byly jedna strana a náše nave a druhá Barca také spolu druhá strana, jako bychom jich nepřátelé byli. Vtom pan hejtman rozkázal svým trubačuom a pozauna- ruom zhůru traubiti a s sudu gallí napřed se pustil a my s naší naví a Barcau hned za ní jsme se plavili a dohonivše se jí, ji jsme obklíčili a mezi se uzali, Barca z pravé strany galle byla a náše nave z levé velmi blízko u ní, takže jsme jejich vesel skuoro se dotýkali. Vtom Barciot a druhá galle grossa, jako by na pomoc a na retuňk paně hejtmanově galli přispěly, na nás udeřily, Barciot k Barce po pravé straně její se připojil a gallia druhá naší navi po levé, a tak blízko jsme jedna nave od druhé byly, že z jedné k druhé knechtským špisem dosáh- nauti byl by mohl. A tak od paně hejtmanovy galle nás ode- hnali a takové obracení a sem i tam ježdění a potejkání bylo těch tří velikých naví a duau gallí na moři, až se mílo bylo na to dívati. A viděl-li jsem co na té cestě na moři, co by mi se líbilo, rád, to jsem tuto naší spolu šarvátku viděl. Též také na všech navech bubnovali a pískali a z malých ku- suo bez kulí jsme k sobě stříleli; a tak ta kratochuíl a hra trudla mezi námi skuoro na hodinu. Potom naposledy paně hejtmanova galle napřed přede ušemi námi se pustila a dru- há galle hned za ní a my všecky tři nave, zšikouauše se řadem jedna vedlé druhé, velmi blízko od sebe za nimi jsme se pla- vily, neb uítr dobrý a silný byl ten celý den i noc až do dne. Také ten večer málo před západem sluonce opět jsme viděli u moři velmi mnoho delfínuou, hned jich stádo pospolu; kte- řížto připlovauše k nám, okolo nás sebau sem i tam stříleli a uysoko nad vodu se uyskejtali, ačkoli tehdáž nave velmi spěšně a rychle šla, neb silný vítr byl, však jsou delfínové ještě rychlej- ší a prudší v vodě byli, neb ji předbíhajíc a u moři hrajíc, k ní se zas nazpátek nauracovali, neb ta ryba nepodobně velmi [305]
Strana 306
prudce co šíp u vodě jde. A tu se dobrau chuíli okolo nás me- tajíc a sem i tam u moři běhajíc, zase od nás po moři uždy se uyskytujíc u haufě táhli, až jsme jich více viděti nemohli ec. V pátek 12. dne měsíce listopádu ráno, když slůnce z moře ugcházelo, viděli jsme nám po pravé straně u moři ležeti Ro- dyz ostrou s jeho horami a urchy a nevelmi sme daleko od něho byli, tak hádám, že okolo čtyř neb pěti mil českých; pra- uil náš luggier, kdyby jeho cesta tam byla, že by o poledni tím větrem u portu rodyzském chtěl býti. Tento ostrou Rodyz léta Páně 1523 Soliman, císař turecký, jest křestanuom odňal a pod sudu moc podmanil s nemalau ujmau a škodau ušeho křestanstva, který prvé měli a drželi rytíři Rodyzští, ale nyní odtud jsau od Turka vyhnáni. Pře- dešle před lety jim místo něho císař Karel Pátý slavné pa- měti dal jiný ostrou, který slove Malta, ležící u moři mezi Sy- cylí ostrovem a zemí Afrykau, u kterém nyní bydlejí ec. A tak plavíce se dobrým větrem okolo snídaní minuli jsme ostrou Rodyz a jeho za sebau nechali. Před obědy opět jsme ui- děli mnoho delfínuo metati se u moři. V obědy počali jsme proti nám uiděti na západ dva ostrovy u moři ležící blízko od se- be; jeden, který ležel nám na pravé straně k puolnoci, říkají mu ulasky Scarpanto neb Scarpia a jest dosti veliký ostrou a bydlejí u něm lidé. Druhý, menší, který nám ležel z druhé strany levé na poledne, slove vlasky Casa neb Caso. Tito oba ostrovové mají u sobě hory a urchy dosti veliké a náležejí pod panství panůu Benátčan, o kterých jsem napřed zmínku učinil, neb jsme je byli také viděli tam jedúc. Mezi tě- mi ostrovy moře jest zšíří okolo čtyř mil českých, vlasky slo- ue Canal de Scarpanto, neb tak daleko jeden ten ostrou od druhého leží. Okolo poledne, plavíc se dobrým větrem, minuli jsme ostrou Scarpanto a nechali jsme ho ležeti na pravé ruce a mimo druhý Caso blízko jsme se plavili, neb sotua míli českau od něho jsme byli. Leží také před tím ostrovem Caso na puolnoč- ní stranu dva jacís malí ostrovové, ulasky scoii slovau. Mi- nuuše ty ostrovy a za námi na pravé ruce ležeti jich nechau- še, plavili jsme se naší cestau. Po poledni počali jsme velmi [ 306 ]
prudce co šíp u vodě jde. A tu se dobrau chuíli okolo nás me- tajíc a sem i tam u moři běhajíc, zase od nás po moři uždy se uyskytujíc u haufě táhli, až jsme jich více viděti nemohli ec. V pátek 12. dne měsíce listopádu ráno, když slůnce z moře ugcházelo, viděli jsme nám po pravé straně u moři ležeti Ro- dyz ostrou s jeho horami a urchy a nevelmi sme daleko od něho byli, tak hádám, že okolo čtyř neb pěti mil českých; pra- uil náš luggier, kdyby jeho cesta tam byla, že by o poledni tím větrem u portu rodyzském chtěl býti. Tento ostrou Rodyz léta Páně 1523 Soliman, císař turecký, jest křestanuom odňal a pod sudu moc podmanil s nemalau ujmau a škodau ušeho křestanstva, který prvé měli a drželi rytíři Rodyzští, ale nyní odtud jsau od Turka vyhnáni. Pře- dešle před lety jim místo něho císař Karel Pátý slavné pa- měti dal jiný ostrou, který slove Malta, ležící u moři mezi Sy- cylí ostrovem a zemí Afrykau, u kterém nyní bydlejí ec. A tak plavíce se dobrým větrem okolo snídaní minuli jsme ostrou Rodyz a jeho za sebau nechali. Před obědy opět jsme ui- děli mnoho delfínuo metati se u moři. V obědy počali jsme proti nám uiděti na západ dva ostrovy u moři ležící blízko od se- be; jeden, který ležel nám na pravé straně k puolnoci, říkají mu ulasky Scarpanto neb Scarpia a jest dosti veliký ostrou a bydlejí u něm lidé. Druhý, menší, který nám ležel z druhé strany levé na poledne, slove vlasky Casa neb Caso. Tito oba ostrovové mají u sobě hory a urchy dosti veliké a náležejí pod panství panůu Benátčan, o kterých jsem napřed zmínku učinil, neb jsme je byli také viděli tam jedúc. Mezi tě- mi ostrovy moře jest zšíří okolo čtyř mil českých, vlasky slo- ue Canal de Scarpanto, neb tak daleko jeden ten ostrou od druhého leží. Okolo poledne, plavíc se dobrým větrem, minuli jsme ostrou Scarpanto a nechali jsme ho ležeti na pravé ruce a mimo druhý Caso blízko jsme se plavili, neb sotua míli českau od něho jsme byli. Leží také před tím ostrovem Caso na puolnoč- ní stranu dva jacís malí ostrovové, ulasky scoii slovau. Mi- nuuše ty ostrovy a za námi na pravé ruce ležeti jich nechau- še, plavili jsme se naší cestau. Po poledni počali jsme velmi [ 306 ]
Strana 307
zdaleka viděti hory a vrchy na levé ruce před námi od ostro- uu Kandy, kteří z moře uyhlédali, a dobrým větrem k nim jsme se přibližovali. Před večeří pršeti počalo a my se plavili dosti podál mimo jakés malé pusté tři ostrouce u moři; ležely nám na levé ruce. Také zdaleka jsme z moře mnoho jiných skálí a ostroucuo malých vyhlédati viděli, kteří leží před ostro- vem Kandy proti vejchodu; těm ulasky scoii říkají, latině sco- puli slovau. Po západu sluonce vždy předce pršelo a ítr se tužil a moře se pomalu bauřilo. Okolo puolnoci strhl se vítr velmi veliký a silný mezi vejcho- dem a puolnocí, kterému latině boreas říkají, a ten moře zbauřil, takže u velikém nebezpečenství jsme byli, neb naší veliké plachty dlauho spustiti jsme doluo nemohli, až s pomocí Pána Boha ušemohúcího s velikau prácí marynářuou pachol- kův i nás některých pautníkuou jsme ji i jiné všecky doluo spustili a svázali; a tak beze všech plachet tu celau noc, kam nás uítr hnal, jsauc u rukau Božích jsme se plavili, neb velmi veliká bauře a přelívání uln, zuuk a jekot na moři byl. Mezi mořem pak a nebem od větru nepodobně velikého hrozné fu- čení a vání bylo, k tomu ke ušemu noc tmavá nás obklíčila. A tak u velikém strachu každé chuíle smrti na se očekávajíc tu noc jsme ztrávili, neb ulny nám do nave velmi bily a naví jednák doluo, jednák nahoru zmítaly až do dne. O přistání s naví k ostrovu Kandy. KAPITOLA 76. istopádu měsíce dne 13. u sobotu u suitání uítr drobet uklá- dati a moře se tišiti a bauře přestávati pomalu počala, a Akdyž již den byl, viděli jsme se nedaleko býti od ostro- uu Kandy, který nám ležel na levé ruce, a před námi jsme viděli malý ostrou Standiam a na levé straně město Kandy, neb vítr tu celau noc za námi mezi vejchodem a puolnocí vál [307]
zdaleka viděti hory a vrchy na levé ruce před námi od ostro- uu Kandy, kteří z moře uyhlédali, a dobrým větrem k nim jsme se přibližovali. Před večeří pršeti počalo a my se plavili dosti podál mimo jakés malé pusté tři ostrouce u moři; ležely nám na levé ruce. Také zdaleka jsme z moře mnoho jiných skálí a ostroucuo malých vyhlédati viděli, kteří leží před ostro- vem Kandy proti vejchodu; těm ulasky scoii říkají, latině sco- puli slovau. Po západu sluonce vždy předce pršelo a ítr se tužil a moře se pomalu bauřilo. Okolo puolnoci strhl se vítr velmi veliký a silný mezi vejcho- dem a puolnocí, kterému latině boreas říkají, a ten moře zbauřil, takže u velikém nebezpečenství jsme byli, neb naší veliké plachty dlauho spustiti jsme doluo nemohli, až s pomocí Pána Boha ušemohúcího s velikau prácí marynářuou pachol- kův i nás některých pautníkuou jsme ji i jiné všecky doluo spustili a svázali; a tak beze všech plachet tu celau noc, kam nás uítr hnal, jsauc u rukau Božích jsme se plavili, neb velmi veliká bauře a přelívání uln, zuuk a jekot na moři byl. Mezi mořem pak a nebem od větru nepodobně velikého hrozné fu- čení a vání bylo, k tomu ke ušemu noc tmavá nás obklíčila. A tak u velikém strachu každé chuíle smrti na se očekávajíc tu noc jsme ztrávili, neb ulny nám do nave velmi bily a naví jednák doluo, jednák nahoru zmítaly až do dne. O přistání s naví k ostrovu Kandy. KAPITOLA 76. istopádu měsíce dne 13. u sobotu u suitání uítr drobet uklá- dati a moře se tišiti a bauře přestávati pomalu počala, a Akdyž již den byl, viděli jsme se nedaleko býti od ostro- uu Kandy, který nám ležel na levé ruce, a před námi jsme viděli malý ostrou Standiam a na levé straně město Kandy, neb vítr tu celau noc za námi mezi vejchodem a puolnocí vál [307]
Strana 308
a naší navi toliko samu beze všech plachet na západ slůnce hnal, a protož nemnoho naší cesty jsme poblaudili. Také nás ta bauře u noci jedny od druhých rozmetala a roz- trhala, že jsme ráno sotua jedni druhé viděli, neb ty dvě gal- le daleko po pravé straně na puolnoci od nás byly, Barciot s Barcau za námi na levé ruce zzadu daleko ostaly. A poně- vádž jsme již nedaleko byli od portu města Kandy, ušickni jsme se k němu obrátili. Náš pak luggier rozkázal vytáhnauti do- polu předního stromu plachtu mušketu, neb uítr proto předce dosti veliký byl. I plavili jsme se okolo snídaní mimo neveliký ostrou Standiam, který leží u moři na puolnoci proti městu Kandy. Jest u tom ostrově dosti veliký urch a od něho se táhne mnoho malých urškuo k moři a skálí, které z moře vykauká. Ten ostrou mi- nuuše a města Kandy nechauše ležeti na pravé ruce, k portu kandganskému okolo poledne jsme se přiblížili a tu mimo ja- kús veliký urch a skálu velmi blízko od ní jsme se plavili, tak- že by byl špisem knechtským z navi té skály dosáhnauti mohl, aniž jsme ještě kdy tu celau cestu s naší naví blíž od země byli, jako tu, ale jest u té skály moře velmi hluboké. Do portu přijevše blízko od břehu kotue do moře jsme za- urhli na tom místě, kde jsme tam jedauc byli stáli, u toho kos- telíku a studénky, o čemž máš napřed. A tak u pondělí 8. dne měsíce listopádu plavili jsme se od Baffo a ostrovu Cypru preč a 6. dne u sobotu přistali jsme k ostrovu a portu Kandy. Ty pak dvě galle po poledni za námi do portu utrhly, též Barca i Barciot okolo nešporů k nám se připlavily, a kotue zaurhše, pospolu vedlé nás velmi blízko stály ten celý den i noc; a byl ostatek ten den až do večera jasný, neb se vítr byl po poledni uložil a bauře na moři býti přestala. Toho dne někteří z na- ších pautníkuou plavili se na kundeli do města Kandy a jiní šli po zemi. V neděli 14. dne měsíce listopádu, ten celý den, tolikéž i u pon- dělí stáli jsme tu u portu, neb vítr nám k našemu plavení pro- tivný byl. V pondělí na auterý tu noc uítr veliký se zduihl a moře se bauřilo, ale brzo ke dni přestalo; u noci tu navi Bar- ciot, která blízko u naší navi na kotvech stála, obrátil vítr a [308 ]
a naší navi toliko samu beze všech plachet na západ slůnce hnal, a protož nemnoho naší cesty jsme poblaudili. Také nás ta bauře u noci jedny od druhých rozmetala a roz- trhala, že jsme ráno sotua jedni druhé viděli, neb ty dvě gal- le daleko po pravé straně na puolnoci od nás byly, Barciot s Barcau za námi na levé ruce zzadu daleko ostaly. A poně- vádž jsme již nedaleko byli od portu města Kandy, ušickni jsme se k němu obrátili. Náš pak luggier rozkázal vytáhnauti do- polu předního stromu plachtu mušketu, neb uítr proto předce dosti veliký byl. I plavili jsme se okolo snídaní mimo neveliký ostrou Standiam, který leží u moři na puolnoci proti městu Kandy. Jest u tom ostrově dosti veliký urch a od něho se táhne mnoho malých urškuo k moři a skálí, které z moře vykauká. Ten ostrou mi- nuuše a města Kandy nechauše ležeti na pravé ruce, k portu kandganskému okolo poledne jsme se přiblížili a tu mimo ja- kús veliký urch a skálu velmi blízko od ní jsme se plavili, tak- že by byl špisem knechtským z navi té skály dosáhnauti mohl, aniž jsme ještě kdy tu celau cestu s naší naví blíž od země byli, jako tu, ale jest u té skály moře velmi hluboké. Do portu přijevše blízko od břehu kotue do moře jsme za- urhli na tom místě, kde jsme tam jedauc byli stáli, u toho kos- telíku a studénky, o čemž máš napřed. A tak u pondělí 8. dne měsíce listopádu plavili jsme se od Baffo a ostrovu Cypru preč a 6. dne u sobotu přistali jsme k ostrovu a portu Kandy. Ty pak dvě galle po poledni za námi do portu utrhly, též Barca i Barciot okolo nešporů k nám se připlavily, a kotue zaurhše, pospolu vedlé nás velmi blízko stály ten celý den i noc; a byl ostatek ten den až do večera jasný, neb se vítr byl po poledni uložil a bauře na moři býti přestala. Toho dne někteří z na- ších pautníkuou plavili se na kundeli do města Kandy a jiní šli po zemi. V neděli 14. dne měsíce listopádu, ten celý den, tolikéž i u pon- dělí stáli jsme tu u portu, neb vítr nám k našemu plavení pro- tivný byl. V pondělí na auterý tu noc uítr veliký se zduihl a moře se bauřilo, ale brzo ke dni přestalo; u noci tu navi Bar- ciot, která blízko u naší navi na kotvech stála, obrátil vítr a [308 ]
Strana 309
přirazil k naší navi, takže velmi hrochlo, neb se na Barcio- tu zlámalo kus mřéžky dřevěnné, která zzadu nahoře okolo byla, a od naší navi odrazilo se jedno prkno preč nahoře od rohu. Toho hrochnutí jsme se ušickni hrubě lekli, neb jsme ne- věděli, co se to děje, až nám bylo oznámeno, že jedna nave se o druhau urazila. Listopádu dne 16. u auterý ten celý den i noc vždy jsme po- spolu u portu stáli, čekajíc na dobrý vítr; po obědě já a pan Jan z Rechperku a jeden služebník jeho plavili jsme se z navi k zemi a odtud jsme šli na míli českau až k jakés skále, pod kteraužto uyskakuje pramen vody čisté, velmi silný, že dosti ueliký potok od něho teče, na kterým sau i mlejny, který po- tom tu do moře upadá. Po obau stranau toho potoku na břehu stojí mnoho palmo- vých stromuou, na kterýchž roste to ovotce, kterému daktyle říkají; a bylo u té studénky zeleno a veselo. Odtud jsme dále šli druhau míli českau až do města Kandy; a po něm jsme se procházeli, potom u jakés staré ženy v jejím příbytku večeřeli a přes noc zuostali, neb všecky hospody u městě plné byly hostí a lidí z těch dvdu gallí a naví. V středu 17. dne měsíce listopádu ráno ustauše šli jsme do řeckého kostela a u něm chuíli pobyli. A poněvádž jsem na- před u jednom místě připověděl o víře a náboženství, kterého Rekové užívají a v čem se od římské církue dělí, napsati, pro- tož tuto krátce položím. Pruní artykul a největší jest: kdež římská církeu drží a věří, že Duch suatý, třetí osoba u Trojici suaté, pochází společně od Boha Otce a Boha Syna, o ní Rekové nedrží a nevěří, než že toliko Duch svatý pochází od Boha Otce samého. Druhý artykul: Rekové přijímají ušickni pod obojí spuosobau tělo a krev Krysta Pána a k tomu užívají chleba kuašeného, ale Rímané užívají nekvašeného a pod jednou spůsobau to- liko přijímají. Třetí artykul: Rečtí kněží mají své vlastní a oddávané ženy. Také Rekové žádných obrazuo u svých kostelích rytých, ka- menných ani dřevěnných ani jakých jiných nemají krom kří- že a krucifixa neb Božího umučení; než malované obrazy a [309 ]
přirazil k naší navi, takže velmi hrochlo, neb se na Barcio- tu zlámalo kus mřéžky dřevěnné, která zzadu nahoře okolo byla, a od naší navi odrazilo se jedno prkno preč nahoře od rohu. Toho hrochnutí jsme se ušickni hrubě lekli, neb jsme ne- věděli, co se to děje, až nám bylo oznámeno, že jedna nave se o druhau urazila. Listopádu dne 16. u auterý ten celý den i noc vždy jsme po- spolu u portu stáli, čekajíc na dobrý vítr; po obědě já a pan Jan z Rechperku a jeden služebník jeho plavili jsme se z navi k zemi a odtud jsme šli na míli českau až k jakés skále, pod kteraužto uyskakuje pramen vody čisté, velmi silný, že dosti ueliký potok od něho teče, na kterým sau i mlejny, který po- tom tu do moře upadá. Po obau stranau toho potoku na břehu stojí mnoho palmo- vých stromuou, na kterýchž roste to ovotce, kterému daktyle říkají; a bylo u té studénky zeleno a veselo. Odtud jsme dále šli druhau míli českau až do města Kandy; a po něm jsme se procházeli, potom u jakés staré ženy v jejím příbytku večeřeli a přes noc zuostali, neb všecky hospody u městě plné byly hostí a lidí z těch dvdu gallí a naví. V středu 17. dne měsíce listopádu ráno ustauše šli jsme do řeckého kostela a u něm chuíli pobyli. A poněvádž jsem na- před u jednom místě připověděl o víře a náboženství, kterého Rekové užívají a v čem se od římské církue dělí, napsati, pro- tož tuto krátce položím. Pruní artykul a největší jest: kdež římská církeu drží a věří, že Duch suatý, třetí osoba u Trojici suaté, pochází společně od Boha Otce a Boha Syna, o ní Rekové nedrží a nevěří, než že toliko Duch svatý pochází od Boha Otce samého. Druhý artykul: Rekové přijímají ušickni pod obojí spuosobau tělo a krev Krysta Pána a k tomu užívají chleba kuašeného, ale Rímané užívají nekvašeného a pod jednou spůsobau to- liko přijímají. Třetí artykul: Rečtí kněží mají své vlastní a oddávané ženy. Také Rekové žádných obrazuo u svých kostelích rytých, ka- menných ani dřevěnných ani jakých jiných nemají krom kří- že a krucifixa neb Božího umučení; než malované obrazy a [309 ]
Strana 310
figury u jich kostelích na stěnách i na tabulích mají a nejra- dějí mívají Boží umučení, matku Boží s děťátkem, svatého Pau- la a suatého Jiří. Také Rekové časté posty a za několik dní, ba i nedělí do roka mají, neb čtyřikrát u roce se postí. Nej- prvé před velikonocí postí se 6 neděl, jako i my, a masa ne- jedí ani vajec ani mlíčného. Druhý puost mají u létě, opět za několik dní, před suatým Petrem a Pavlem. Třetí půst před Nanebevzetí Panny Marye. Cturtý se postí před Božím naro- zením 4 neděle, celý advent. Tolikéž přes celý rok u pátek o u středu puost mají, masa ani vajec ani mlíčného nejedí. V so- botu se nepostí, než maso jedí i všecko, co jiné dni. Též Reko- vé při službě Boží u zpívání i ve všem jiném užívají řeči své přirozené řecké. Také řečtí kněží obzuláštního raucha neb or- nátu, však na jiný spuosob udělaného nežli naši kněží mají, v kterém mši slauží, užívdjí. Tolikéž před řeckými oltáři jest obyčejně přehraženo prkny a u tom přehražení jsou dvéře, že kdo jest u kostele, nevidí, co tam kněz u oltáře dělá, leč skrz dvéře. Také jich kněží, když mši slauží, nepozdvihují jako naši, než ustaví kalich na knihy suatého čtení a na kalich nádobu s Božím tělem a to lidem, obrátě se od oltáře a výjda ven do kuoru, okáže místo pozduihování. Recké ženy spolu s mužmi u jich kostelích nejsau jako mezi námi, než jsau muží zuláště u kostele napřed a ženy zzadu, také zvláště mřéží dřevěnnau přehražené. Ač i ještě u mno- hých jiných věcech a cerimoních s Rímany se nesrovnávají, neb o církui římské a nejugšším biskupu jejím málo drží, než mají oni své patryarchy, z kterých přední a nejuyšší u Kon- stantynopoli jest. O očistci také a prozbách za mrtvé málo drží a jiného mnoho, čehož tuto pro krátkost zanechám. Této pak řecké víry, které někteří svatého Pavla víra říkají. jsau několikeří národové, totiž Rekové, Armenínové, Rusové, Mozkua a jiní někteří, ač Armenínové při křtu od Rekuo se dělí, neb sobě tři štrejšky ve jméno svaté Trojice horkým že- lezem na tuáři vypalují a ohněm se křtí podlé oné řeči suaté- ho Jána Křtitele, kdež dí: »Já zajisté křtím vás vodau« ec, »ale který po mně přijíti má, ten vás křtíti bude v Duchu suatém a u ohnis ec. [ 310 ]
figury u jich kostelích na stěnách i na tabulích mají a nejra- dějí mívají Boží umučení, matku Boží s děťátkem, svatého Pau- la a suatého Jiří. Také Rekové časté posty a za několik dní, ba i nedělí do roka mají, neb čtyřikrát u roce se postí. Nej- prvé před velikonocí postí se 6 neděl, jako i my, a masa ne- jedí ani vajec ani mlíčného. Druhý puost mají u létě, opět za několik dní, před suatým Petrem a Pavlem. Třetí půst před Nanebevzetí Panny Marye. Cturtý se postí před Božím naro- zením 4 neděle, celý advent. Tolikéž přes celý rok u pátek o u středu puost mají, masa ani vajec ani mlíčného nejedí. V so- botu se nepostí, než maso jedí i všecko, co jiné dni. Též Reko- vé při službě Boží u zpívání i ve všem jiném užívají řeči své přirozené řecké. Také řečtí kněží obzuláštního raucha neb or- nátu, však na jiný spuosob udělaného nežli naši kněží mají, v kterém mši slauží, užívdjí. Tolikéž před řeckými oltáři jest obyčejně přehraženo prkny a u tom přehražení jsou dvéře, že kdo jest u kostele, nevidí, co tam kněz u oltáře dělá, leč skrz dvéře. Také jich kněží, když mši slauží, nepozdvihují jako naši, než ustaví kalich na knihy suatého čtení a na kalich nádobu s Božím tělem a to lidem, obrátě se od oltáře a výjda ven do kuoru, okáže místo pozduihování. Recké ženy spolu s mužmi u jich kostelích nejsau jako mezi námi, než jsau muží zuláště u kostele napřed a ženy zzadu, také zvláště mřéží dřevěnnau přehražené. Ač i ještě u mno- hých jiných věcech a cerimoních s Rímany se nesrovnávají, neb o církui římské a nejugšším biskupu jejím málo drží, než mají oni své patryarchy, z kterých přední a nejuyšší u Kon- stantynopoli jest. O očistci také a prozbách za mrtvé málo drží a jiného mnoho, čehož tuto pro krátkost zanechám. Této pak řecké víry, které někteří svatého Pavla víra říkají. jsau několikeří národové, totiž Rekové, Armenínové, Rusové, Mozkua a jiní někteří, ač Armenínové při křtu od Rekuo se dělí, neb sobě tři štrejšky ve jméno svaté Trojice horkým že- lezem na tuáři vypalují a ohněm se křtí podlé oné řeči suaté- ho Jána Křtitele, kdež dí: »Já zajisté křtím vás vodau« ec, »ale který po mně přijíti má, ten vás křtíti bude v Duchu suatém a u ohnis ec. [ 310 ]
Strana 311
Potom procházeli jsme se po městě a šli do naší hospody k obě- du; naoběduauše se šli jsme z města až k portu, kde náše na- ue stála, a ušedše na kundeli dovezl nás do ní; u které jsme tu noc ostali. Osmnáctého dne měsíce listopádu ve čturtek tolikéž i u pátek uždy jsme u portu kandyánském na místě stáli, če- kajíc dobrého větru. Tu noc u pátek na sobotu sprchl sníh na horách kandyánských nahoře, dle dole u ostrově nic. Dne pak 20. listopádu u sobotu, u neděli, u pondělí uždy jsme ty dni na místě stáli u portu, čekajíc každau hodinu na dobrý vítr, neb ten celý tejden vítr byl a trudl od západu proti nám, pro který jsme se naší cestau plaviti nemohli. V pondělí na auterý po puolnoci ke dni při nastání nového měsíce vítr se proměnil a od vejchodu váti počal a my na naší cestu jsme se strojili. O plavení od ostrovu Kandy k ostrovu Zante. KAPITOLA 77. auterý dne 23. měsíce listopádu, hned jak svitati počalo, pan hejtman rozkázal na své galli vystřeliti z jednoho uelikého kusu, tím nám znamení dávaje, abychom kot- V ve z moře táhli a z portu se hejbali, též aby se po ty lidi, kteří u městě u hospodách byli, jelo a k šífu svému každý dby při- uezen byl, že chce se preč plaviti. A tak okolo snídaní ty dvě galle grosse, uytáhše kotue z moře a přivázauše se každá za provaz k jedné bárce těch dudu velikých benátských naví, Barcy a Barciotu, i kázali se marynářuom až ven do moře z portu mimo tu skálu vytáhnauti, neb marynáři na bárkách vesly bárky táhli a galle k bárkám přivázané za sebau až ven do moře. A když již ty dvě galle tak z portu ven na moře ugtažené byly, od bárek se odvázaly a je pro naší navi poslali, a my též ko- teu uytáhše, k těm dvěma bárkám navi za provaz jsme při- [311 ]
Potom procházeli jsme se po městě a šli do naší hospody k obě- du; naoběduauše se šli jsme z města až k portu, kde náše na- ue stála, a ušedše na kundeli dovezl nás do ní; u které jsme tu noc ostali. Osmnáctého dne měsíce listopádu ve čturtek tolikéž i u pátek uždy jsme u portu kandyánském na místě stáli, če- kajíc dobrého větru. Tu noc u pátek na sobotu sprchl sníh na horách kandyánských nahoře, dle dole u ostrově nic. Dne pak 20. listopádu u sobotu, u neděli, u pondělí uždy jsme ty dni na místě stáli u portu, čekajíc každau hodinu na dobrý vítr, neb ten celý tejden vítr byl a trudl od západu proti nám, pro který jsme se naší cestau plaviti nemohli. V pondělí na auterý po puolnoci ke dni při nastání nového měsíce vítr se proměnil a od vejchodu váti počal a my na naší cestu jsme se strojili. O plavení od ostrovu Kandy k ostrovu Zante. KAPITOLA 77. auterý dne 23. měsíce listopádu, hned jak svitati počalo, pan hejtman rozkázal na své galli vystřeliti z jednoho uelikého kusu, tím nám znamení dávaje, abychom kot- V ve z moře táhli a z portu se hejbali, též aby se po ty lidi, kteří u městě u hospodách byli, jelo a k šífu svému každý dby při- uezen byl, že chce se preč plaviti. A tak okolo snídaní ty dvě galle grosse, uytáhše kotue z moře a přivázauše se každá za provaz k jedné bárce těch dudu velikých benátských naví, Barcy a Barciotu, i kázali se marynářuom až ven do moře z portu mimo tu skálu vytáhnauti, neb marynáři na bárkách vesly bárky táhli a galle k bárkám přivázané za sebau až ven do moře. A když již ty dvě galle tak z portu ven na moře ugtažené byly, od bárek se odvázaly a je pro naší navi poslali, a my též ko- teu uytáhše, k těm dvěma bárkám navi za provaz jsme při- [311 ]
Strana 312
vázali a oni nás ven z portu táhli. I nebyli jsme ještě právě toho vrchu a té skály, která tu při moři leží, minuli, až se od nás bárky odvázauše nazpátek po Barcu jely, aby ji také ven z portu uytáhly, a náš luggier příliš brzo rozkázal velikau plachtu rozestříti; a tak než ji dobře zpravili, vítr u ní udeřil a naší navi k té skále velmi blízko přihnal. Z toho veliký křik od patrona a marynářuo u navi byl, neb se báli, aby vítr na- ve k té skále nepřirazil a jí nestroskotal, neb tak blízko nás vítr k ní přihnal, že náše antena (to jest příční bidlo, na kte- rém veliká plachta uisí) koncem o skálu drobet štrejchovala a nave blízko u skály byla a jistě ušickni u velikém strachu a nebezpečenství jsme byli, neb kdyby vítr navi k skále přira- zil, neb by se byla rozrazila aneb nějakau velikau škodu uzíti by musela; ale sám Pán Buoh nás toho uchovati ráčil, neb rychle marynáři velikau plachtu obrátili a temonem veslem zzadu navi od skály nahejbali, tak až jsme ji s pomocí Boží minuli a ven do moře se uypravili. Neb ten kandyánský port za tím urchem a skalau leží a protož z něho nesnadno šífové, kteří na západ se plaviti chtí, s rozestřenými plachtami vy- praviti se ven do moře mohau, a zvlášť když vítr maličko silný jest. Když jsme se byli již z portu uypravili my s naší naví a ty dvě galle, též i Barca, vozili jsme se sem i tam po moři, čekajíc na Barciot, neb se dlauho z portu (nevím proč) nehejbal a neplavil a také jsme čekali na některé náše pautníky, kteří u městě Kandy ještě byli, po které ráno patron kundeli poslal. Okolo poledne připlavila se náše kundele k nám s našemi to- varyši, kteří byli u městě, však jich 7 osob z naší navi pautní- kuou na zemi u ostrově Kandy zuostalo, kteří z města po zemi k navi šli a jí zmeškali, kteří potom na Barciot uzati byli a u ostrově Zante teprvá s námi se zase shledali. Okolo poledne uítr se uždy tužiti počal a moře bauřiti a tak tím větrem Bar- ciot z portu kandyánského se uypraviti nemohl, neb se byl ráno obmeškal, než musel na místě tu zuostati. My pak na- čekauše se ho dlauho a porozuměuše, že tím větrem z portu zdvihnauti se nemuože a za námi plaviti, i dali jsme sobě ve- spolek znamení praporci, uyvěsivše je zzadu z navi, aby- [312]
vázali a oni nás ven z portu táhli. I nebyli jsme ještě právě toho vrchu a té skály, která tu při moři leží, minuli, až se od nás bárky odvázauše nazpátek po Barcu jely, aby ji také ven z portu uytáhly, a náš luggier příliš brzo rozkázal velikau plachtu rozestříti; a tak než ji dobře zpravili, vítr u ní udeřil a naší navi k té skále velmi blízko přihnal. Z toho veliký křik od patrona a marynářuo u navi byl, neb se báli, aby vítr na- ve k té skále nepřirazil a jí nestroskotal, neb tak blízko nás vítr k ní přihnal, že náše antena (to jest příční bidlo, na kte- rém veliká plachta uisí) koncem o skálu drobet štrejchovala a nave blízko u skály byla a jistě ušickni u velikém strachu a nebezpečenství jsme byli, neb kdyby vítr navi k skále přira- zil, neb by se byla rozrazila aneb nějakau velikau škodu uzíti by musela; ale sám Pán Buoh nás toho uchovati ráčil, neb rychle marynáři velikau plachtu obrátili a temonem veslem zzadu navi od skály nahejbali, tak až jsme ji s pomocí Boží minuli a ven do moře se uypravili. Neb ten kandyánský port za tím urchem a skalau leží a protož z něho nesnadno šífové, kteří na západ se plaviti chtí, s rozestřenými plachtami vy- praviti se ven do moře mohau, a zvlášť když vítr maličko silný jest. Když jsme se byli již z portu uypravili my s naší naví a ty dvě galle, též i Barca, vozili jsme se sem i tam po moři, čekajíc na Barciot, neb se dlauho z portu (nevím proč) nehejbal a neplavil a také jsme čekali na některé náše pautníky, kteří u městě Kandy ještě byli, po které ráno patron kundeli poslal. Okolo poledne připlavila se náše kundele k nám s našemi to- varyši, kteří byli u městě, však jich 7 osob z naší navi pautní- kuou na zemi u ostrově Kandy zuostalo, kteří z města po zemi k navi šli a jí zmeškali, kteří potom na Barciot uzati byli a u ostrově Zante teprvá s námi se zase shledali. Okolo poledne uítr se uždy tužiti počal a moře bauřiti a tak tím větrem Bar- ciot z portu kandyánského se uypraviti nemohl, neb se byl ráno obmeškal, než musel na místě tu zuostati. My pak na- čekauše se ho dlauho a porozuměuše, že tím větrem z portu zdvihnauti se nemuože a za námi plaviti, i dali jsme sobě ve- spolek znamení praporci, uyvěsivše je zzadu z navi, aby- [312]
Strana 313
chom se u hromadu strhli, že chcem spolu rokovati, neb jsme byli ruozno a jedni od druhých podál. A tak sčekauše se a strhše ušickni k paně hejtmanově galli, na tom jsme spolu zů- stali, abychom se pomalu ušickni bez plachet plavili a na Barciot čekali, zdali by se vítr utišil a on se z portu vypravil, aby nás mohl zhoniti. Bylo nám také všem oznámeno, že pan hejtman na své galli rozkáže tři lucerny k tomu připravené na jednom provaze pověsiti, a když se bude jednau toliko sa- mau plachtau přední u noci plaviti, že káže u jedné té lucerně světlo páliti, pakli se dvěma plachtami poplaví, že budau ve duau lucernách suítiti, a jestliže ušecky tři plachty rozestrau, tehdy že ve všech třech lucernách světlo hořeti bude; tím aby- chom se věděli zpraviti a u noci za ními zlehky neb spěšně se plaviti tak, abychom pospolu vždy, pokudž možné bude, zuo- stali. I plavili jsme se ušickni tak znenáhla, ty dvě galle a Barca a náše nave, ten den i noc, a uždy viděti bylo po levé straně ostrou kandyánský a vítr dosti dobrý vál, a kdyby- chom byli na Barciot čekati nemuseli, mohli jsme tu noc tím větrem několik mil ujeti. Listopádu měsíce dne 24. u středu ke dni uítr se uložil a moře se utišilo a my uytáhše dvě plachty, tichým větrem pomalu jsme se plavili uždy očekávajic Barciotu. Po poledni uítr se zase tužiti počal a my spustiuše plachty plavili jsme se tak ten celý den i noc pomalu, a uždy bylo viděti po levé straně hory a urchy od Kandy. Ve čtvrtek dne 25. měsíce listopádu na den suaté panny Ka- teřiny ráno ticho na moři bylo a tu jsme viděli před námi na pravé straně ostrou u moři ležící, který slove ulasky Milo, někdy prvé slaulo Melos; není velmi veliký, leží dlauze od vej- chodu na západ, bydlejí v něm lidé. Před ním proti západu leží jakýs malý ostruovek sám o so- bě a u něm neveliký uršek. Před snídaním dali nám z paně hejtmanovy galle praporcem znamení, abychom se k ní sje- li. I strhli jsme se pospolu ušickni a jedni druhé pozdravili. I bylo nám oznámeno, že jest uuole paně hejtmanova, jak nej- prvé zase dobrý uítr Pán Buoh ráčí dáti, abychom předce ušecky plachty uytáhnauc naší cestau upřímo k Benátkám [313 ]
chom se u hromadu strhli, že chcem spolu rokovati, neb jsme byli ruozno a jedni od druhých podál. A tak sčekauše se a strhše ušickni k paně hejtmanově galli, na tom jsme spolu zů- stali, abychom se pomalu ušickni bez plachet plavili a na Barciot čekali, zdali by se vítr utišil a on se z portu vypravil, aby nás mohl zhoniti. Bylo nám také všem oznámeno, že pan hejtman na své galli rozkáže tři lucerny k tomu připravené na jednom provaze pověsiti, a když se bude jednau toliko sa- mau plachtau přední u noci plaviti, že káže u jedné té lucerně světlo páliti, pakli se dvěma plachtami poplaví, že budau ve duau lucernách suítiti, a jestliže ušecky tři plachty rozestrau, tehdy že ve všech třech lucernách světlo hořeti bude; tím aby- chom se věděli zpraviti a u noci za ními zlehky neb spěšně se plaviti tak, abychom pospolu vždy, pokudž možné bude, zuo- stali. I plavili jsme se ušickni tak znenáhla, ty dvě galle a Barca a náše nave, ten den i noc, a uždy viděti bylo po levé straně ostrou kandyánský a vítr dosti dobrý vál, a kdyby- chom byli na Barciot čekati nemuseli, mohli jsme tu noc tím větrem několik mil ujeti. Listopádu měsíce dne 24. u středu ke dni uítr se uložil a moře se utišilo a my uytáhše dvě plachty, tichým větrem pomalu jsme se plavili uždy očekávajic Barciotu. Po poledni uítr se zase tužiti počal a my spustiuše plachty plavili jsme se tak ten celý den i noc pomalu, a uždy bylo viděti po levé straně hory a urchy od Kandy. Ve čtvrtek dne 25. měsíce listopádu na den suaté panny Ka- teřiny ráno ticho na moři bylo a tu jsme viděli před námi na pravé straně ostrou u moři ležící, který slove ulasky Milo, někdy prvé slaulo Melos; není velmi veliký, leží dlauze od vej- chodu na západ, bydlejí v něm lidé. Před ním proti západu leží jakýs malý ostruovek sám o so- bě a u něm neveliký uršek. Před snídaním dali nám z paně hejtmanovy galle praporcem znamení, abychom se k ní sje- li. I strhli jsme se pospolu ušickni a jedni druhé pozdravili. I bylo nám oznámeno, že jest uuole paně hejtmanova, jak nej- prvé zase dobrý uítr Pán Buoh ráčí dáti, abychom předce ušecky plachty uytáhnauc naší cestau upřímo k Benátkám [313 ]
Strana 314
se pospolu plavili, že na Barciot (poněvádž ho nikdež za ná- mi neviděti) víc čekati nechce. A tak jsme se pomalu plavili, vidúc na pravé straně ostrou Milo, na levé Kandyam. Před obědy vítr se zase pomalu zdvihati počal a dobrý za námi od vejchodu uáti a my ušickni rozestřevše plachty, plavili jsme se dobrým větrem naší cestau ten celý den. Okolo nešporuo nebylo již nic viděti než nebe a moře. Před západem sluonce počali jsme na pravé straně před námi velmi zdaleka viděti hory a urchy od země řecké, která slove nyní Morea, někdy slaula Peloponesus. Po západu sluonce vítr vždy víc a víc se tužil a moře pomalu se zdvihati a bauřiti počalo, takže okolo tří hodin na noc veliká bauře byla, že jsme všecky plachty doluo spustiti museli; a ta trudla tu celau noc až do svitaní. Listopádu dne 26. u pátek před vejchodem sluonce vítr o bauře se pomalu ukládati a na moři ticho býti počalo, a my zase uytáhše a rozestřevše plachty, tichým větrem jsme se plavili. Okolo snídaní viděli jsme podál od nás na levé ruce ostrou u moři ležící, kterému ulasky Cecerigo říkají, někdy slaul Aeialia, o kterém máš také zmínku napřed; a mimo něj jsme se plavili. O poledni vítr se zase zduihati a tuhý váti počal, tak jako by bauře býti chtěla; a tu pan hejtman s suau gallí k naší navi se přiblížil a my ho pozdravili. I rozkázal našemu patronovi pověděti, jestliže bauře bude, jak se k tomu má, že na moři zuostati nemíní, než k zemi a nejbližšímu portu se pustiti chce, aby se věděl čím zpraviti. To nám oznámiuše, minula nás to galle a napřed se plavila a my za ní. K nešporuom vítr čím dál víc a víc se tužil a moře bauřil, a my spustivše doluo ušecky plachty a svázauše je, Pánu Bohu jsme se poručili, neb nebe mračiti a černými oblaky se poulačovati a pomalu poprchati počalo, takže před večerem veliká bauře poustala a velmi hrubý příval pršel a moře se všecko vyzduihlo a ulny velmi veliké dělalo, ty náše nave jednák doluo, jednák nahoru zmí- taly, takže náš veliký strom u navi, ačkoli velmi tuze stojí a provazy po stranách natažený jest, však když nave od ulno- bití zhůru zmítána byla, tak se se vším třásl a viklal, co by se [314]
se pospolu plavili, že na Barciot (poněvádž ho nikdež za ná- mi neviděti) víc čekati nechce. A tak jsme se pomalu plavili, vidúc na pravé straně ostrou Milo, na levé Kandyam. Před obědy vítr se zase pomalu zdvihati počal a dobrý za námi od vejchodu uáti a my ušickni rozestřevše plachty, plavili jsme se dobrým větrem naší cestau ten celý den. Okolo nešporuo nebylo již nic viděti než nebe a moře. Před západem sluonce počali jsme na pravé straně před námi velmi zdaleka viděti hory a urchy od země řecké, která slove nyní Morea, někdy slaula Peloponesus. Po západu sluonce vítr vždy víc a víc se tužil a moře pomalu se zdvihati a bauřiti počalo, takže okolo tří hodin na noc veliká bauře byla, že jsme všecky plachty doluo spustiti museli; a ta trudla tu celau noc až do svitaní. Listopádu dne 26. u pátek před vejchodem sluonce vítr o bauře se pomalu ukládati a na moři ticho býti počalo, a my zase uytáhše a rozestřevše plachty, tichým větrem jsme se plavili. Okolo snídaní viděli jsme podál od nás na levé ruce ostrou u moři ležící, kterému ulasky Cecerigo říkají, někdy slaul Aeialia, o kterém máš také zmínku napřed; a mimo něj jsme se plavili. O poledni vítr se zase zduihati a tuhý váti počal, tak jako by bauře býti chtěla; a tu pan hejtman s suau gallí k naší navi se přiblížil a my ho pozdravili. I rozkázal našemu patronovi pověděti, jestliže bauře bude, jak se k tomu má, že na moři zuostati nemíní, než k zemi a nejbližšímu portu se pustiti chce, aby se věděl čím zpraviti. To nám oznámiuše, minula nás to galle a napřed se plavila a my za ní. K nešporuom vítr čím dál víc a víc se tužil a moře bauřil, a my spustivše doluo ušecky plachty a svázauše je, Pánu Bohu jsme se poručili, neb nebe mračiti a černými oblaky se poulačovati a pomalu poprchati počalo, takže před večerem veliká bauře poustala a velmi hrubý příval pršel a moře se všecko vyzduihlo a ulny velmi veliké dělalo, ty náše nave jednák doluo, jednák nahoru zmí- taly, takže náš veliký strom u navi, ačkoli velmi tuze stojí a provazy po stranách natažený jest, však když nave od ulno- bití zhůru zmítána byla, tak se se vším třásl a viklal, co by se [314]
Strana 315
hned uyurátiti chtěl. Nave také, když od uln zmítána byla, všecka proštěla, luštěla a se svírala, jako by hned v drobné kusy se polámati chtěla. A tak ta hrozná bauře s velikým přelí- váním uln zoukem hrozným od větru a jekotem od moře a usta- vičným pršením deště trudla tu celau noc až do svitaní. V sobotu 27. dne měsíce listopádu před suitaním pršeti pře- stalo, uítr drobet oblevovati počal a moře se krotiti, takže po vejchodu sluonce zase moře upokojené bylo a větřík tichý váti počal. Tu noc ta bauře tak nás jedny od druhých rozmetala a rozehnala, že jsme ráno ani gallí ani Barcy víc neviděli, až u ostrovu Zante. My pak s naší naví nevelmi daleko jsme byli od země Morea, majíc jí na pravé straně, a na levé ostrou Cecerigo jsme u moři ležeti viděli. Tu luggier rozkázal plachty zas uytáhnauti a rozestříti. I pla- vili jsme se tichým větrem podlé země až do poledne. K nešpo- ruom opět vítr se vyzduihovati počal a tuhý váti a náš pat- ron obávaje se bauře, kázal se k zemi přibližovati; a tu jsme ujeli do moře mezi zem, kterému latině říkají sinus maris, a po něm jsme se ostatek toho dne i noc dosti tuhým větrem, jedi- nau plachtu toliko přední rozestřenau majíc, plavili, neb obá- vajíce se té noci bauře, na moře jsme se ven uydati nesměli. Před puolnocí stala se nám příhoda u navi, neb skalko (to jest maršalek neb kuchmistr náš) v své komoře špižírně, kde léhal, nechal na prkně u lucerně dřevěnné rohové nějak ne- opatrně hořící svíčky a usnul; od té svíčky lucerna se zapá- lila a hořela a od lucerny prkno, na kterým stála, hořelo; a z toho kauření, dejm a smrad v navi zzadu byl a se ven va- lil. To vidauce marynáři pacholci, kteří bděli, zzadu do navi běželi a uhlédavše děrau, kterau se do špižírny leze, an se dole hrubě svítí a hoří, křičeli ulasky »Fogo, fogo!, to jest »Oheň, oheň!« aneb »Hoří!; a tak veliký křik u navi uzešel a běhání mezi marynáři, kterýmž jsme my se pautníci ze spaní probudili a velmi lekli a ušickni zhuoru byli, neb sme nevě- děli, co se to děje, a k špižírni, kde křik od marynářuo byl, jsme běželi. Tím křikem skalko se probudil a vida, že hoří, chutně osekal svým kuchařským tesáčkem obruče hořejší od 1315]
hned uyurátiti chtěl. Nave také, když od uln zmítána byla, všecka proštěla, luštěla a se svírala, jako by hned v drobné kusy se polámati chtěla. A tak ta hrozná bauře s velikým přelí- váním uln zoukem hrozným od větru a jekotem od moře a usta- vičným pršením deště trudla tu celau noc až do svitaní. V sobotu 27. dne měsíce listopádu před suitaním pršeti pře- stalo, uítr drobet oblevovati počal a moře se krotiti, takže po vejchodu sluonce zase moře upokojené bylo a větřík tichý váti počal. Tu noc ta bauře tak nás jedny od druhých rozmetala a rozehnala, že jsme ráno ani gallí ani Barcy víc neviděli, až u ostrovu Zante. My pak s naší naví nevelmi daleko jsme byli od země Morea, majíc jí na pravé straně, a na levé ostrou Cecerigo jsme u moři ležeti viděli. Tu luggier rozkázal plachty zas uytáhnauti a rozestříti. I pla- vili jsme se tichým větrem podlé země až do poledne. K nešpo- ruom opět vítr se vyzduihovati počal a tuhý váti a náš pat- ron obávaje se bauře, kázal se k zemi přibližovati; a tu jsme ujeli do moře mezi zem, kterému latině říkají sinus maris, a po něm jsme se ostatek toho dne i noc dosti tuhým větrem, jedi- nau plachtu toliko přední rozestřenau majíc, plavili, neb obá- vajíce se té noci bauře, na moře jsme se ven uydati nesměli. Před puolnocí stala se nám příhoda u navi, neb skalko (to jest maršalek neb kuchmistr náš) v své komoře špižírně, kde léhal, nechal na prkně u lucerně dřevěnné rohové nějak ne- opatrně hořící svíčky a usnul; od té svíčky lucerna se zapá- lila a hořela a od lucerny prkno, na kterým stála, hořelo; a z toho kauření, dejm a smrad v navi zzadu byl a se ven va- lil. To vidauce marynáři pacholci, kteří bděli, zzadu do navi běželi a uhlédavše děrau, kterau se do špižírny leze, an se dole hrubě svítí a hoří, křičeli ulasky »Fogo, fogo!, to jest »Oheň, oheň!« aneb »Hoří!; a tak veliký křik u navi uzešel a běhání mezi marynáři, kterýmž jsme my se pautníci ze spaní probudili a velmi lekli a ušickni zhuoru byli, neb sme nevě- děli, co se to děje, a k špižírni, kde křik od marynářuo byl, jsme běželi. Tím křikem skalko se probudil a vida, že hoří, chutně osekal svým kuchařským tesáčkem obruče hořejší od 1315]
Strana 316
jedné láky vína (kterých tu několik u špižírni měl) a dno uyra- zil a marynáři uzauše láku, víno na ten oheň vglili a nětco ho uhasili; a zatím jiní rychle naváživše vody z moře, k tomu přispěli a tak ten oheň dohasili. Vtom patron doluo také při- běhl a vida, co se děje, skalkovi velmi lál a rapíru na něj do- byl, a kdybychom byli mu nebránili, stěžkem by ho byl ne- probodl. A tak Pán Buoh všemohúcí sám jest nás té zlé pří- hody od ohně uchovati ráčil, neb kdyby se byl ten oheň málo víc rozmohl, jak tehdáž vítr veliký byl, s těžkostí bychom byli mohli obrániti, aby nave byla všecka neshořela, neb se to trefuje a přihází, že nešetrností nave se zapálíc všecka se uším až do vody shoří. Potom jsme se upokojili a na náše truhly spat šli ec. Dne 28. měsíce listopádu u neděli ke dni vítr drobet se tužil a ten celý den i noc tuhý vál, a my se z toho moře mezi zeměmi ležícího (do kterého jsme byli ujeli) pomalu zase ven na vy- soké moře vypravovali; tu noc ke dni marynáři, kteří bděli, viděli dvě jasné hvězdy neuysoko nad mořem státi, i mněli, že jsou lucerny na gallích, o kterých jsem napřed zmínku uči- nil, a domnívdjíce se nějaké galle před rukama býti, rum- rejšku a křik nahoře v navi udělali, kterého jsme my se lekli a ušickni zhuoru byli; ale když jsme se na plac prostřed navi sešli a na ně pilně hleděli, poznali jsme, že jsou hvězdy a ne lucerny na gallích a marynáři že jsau se zmejlili. I obrátila se ta rumrejška u smích. V pondělí 29. dne měsíce listopádu ráno vypravili jsme se z toho moře mezi zemí neb sinu maris zas ven na moře a pla- vili se tichým větrem mimo nevelmi veliký ostrou u moři ležící s horami a vrchy dosti velikými, kterému nyní ulasky říkají Cerigo, někdy za starodávna slaul Cithera, o kterém jsem také napřed zmínku udělal. Viděli jsme také u týmž ostrově ležeti na vrchu dosti uysokém zámek čistý, dosti veliký, u kterém bydlí jeden hejtman panuou Benátčan, zprávce toho ostrovu, neb ten ostrou ušecken náleží pod panství panuou Benátčan, a jak mi pravili, jest u něm drahně usí a lidí Řeků. Okolo sní- daní velmi ticho na moři bylo; po poledni se uítr drobet tužiti počal a utom jsme minuli ostrov Cerigo a jeho za námi na [316]
jedné láky vína (kterých tu několik u špižírni měl) a dno uyra- zil a marynáři uzauše láku, víno na ten oheň vglili a nětco ho uhasili; a zatím jiní rychle naváživše vody z moře, k tomu přispěli a tak ten oheň dohasili. Vtom patron doluo také při- běhl a vida, co se děje, skalkovi velmi lál a rapíru na něj do- byl, a kdybychom byli mu nebránili, stěžkem by ho byl ne- probodl. A tak Pán Buoh všemohúcí sám jest nás té zlé pří- hody od ohně uchovati ráčil, neb kdyby se byl ten oheň málo víc rozmohl, jak tehdáž vítr veliký byl, s těžkostí bychom byli mohli obrániti, aby nave byla všecka neshořela, neb se to trefuje a přihází, že nešetrností nave se zapálíc všecka se uším až do vody shoří. Potom jsme se upokojili a na náše truhly spat šli ec. Dne 28. měsíce listopádu u neděli ke dni vítr drobet se tužil a ten celý den i noc tuhý vál, a my se z toho moře mezi zeměmi ležícího (do kterého jsme byli ujeli) pomalu zase ven na vy- soké moře vypravovali; tu noc ke dni marynáři, kteří bděli, viděli dvě jasné hvězdy neuysoko nad mořem státi, i mněli, že jsou lucerny na gallích, o kterých jsem napřed zmínku uči- nil, a domnívdjíce se nějaké galle před rukama býti, rum- rejšku a křik nahoře v navi udělali, kterého jsme my se lekli a ušickni zhuoru byli; ale když jsme se na plac prostřed navi sešli a na ně pilně hleděli, poznali jsme, že jsou hvězdy a ne lucerny na gallích a marynáři že jsau se zmejlili. I obrátila se ta rumrejška u smích. V pondělí 29. dne měsíce listopádu ráno vypravili jsme se z toho moře mezi zemí neb sinu maris zas ven na moře a pla- vili se tichým větrem mimo nevelmi veliký ostrou u moři ležící s horami a vrchy dosti velikými, kterému nyní ulasky říkají Cerigo, někdy za starodávna slaul Cithera, o kterém jsem také napřed zmínku udělal. Viděli jsme také u týmž ostrově ležeti na vrchu dosti uysokém zámek čistý, dosti veliký, u kterém bydlí jeden hejtman panuou Benátčan, zprávce toho ostrovu, neb ten ostrou ušecken náleží pod panství panuou Benátčan, a jak mi pravili, jest u něm drahně usí a lidí Řeků. Okolo sní- daní velmi ticho na moři bylo; po poledni se uítr drobet tužiti počal a utom jsme minuli ostrov Cerigo a jeho za námi na [316]
Strana 317
levé ruce jsme ležeti nechali. Po pravé pak straně viděli jsme uždy hory a urchy od země Morea a ležel tehdáž na nich nahoře sníh; i plauli jsme uždy tichým větrem ostatek ten den i noc. Posledního dne měsíce listopádu u auterý ráno velmi ticho na moři bylo a ještě jsme vždy viděli Cerigo ostrou daleko za ná- mi na levé ruce ležeti, na pravé zemi Moream a vedlé ní jsme se plavili velmi tichým větrem. V středu dne prvního měsíce prasince ráno ticho na moři bylo a zemi vždy velmi zdaleka bylo uiděti po pravé straně, hory a vrchy její, neb země ta Morea má u sobě veliké vrchy, hory a skálí, na kterých nahoře tehdáž ležel sníh. Okolo poledne uítr se od puolnoci tužiti počal, který trudl ten celý den i noc. Okolo nešporuou již jsme nic nikdež neviděli než nebe a moře. Druhého dne měsíce prasince ve čturtek uždy ten tuhý uítr od puolnoci trudl a nás z naší cesty na poledne srážel a ne- bylo nikdež nic viděti než nebe a moře. Protož náš luggier obávaje se, abychom daleko na poledne tím větrem z cesty se- hnáni nebyli, i laviroval se sem i tam jezdě, aby na své cestě zuostati mohl, až by lepší uítr přišel. Lauiren říkají ulasky, česky se to můž uyložiti: sem i tam po moři vožení, však tak, že se vždy pomalu přibližuje k tomu místu, kde se plaviti míní. V pátek 3. dne měsíce prasince vždy ten uítr trudl od puol- noci, dle tichý byl. Ráno jsme opět viděli velmi zdaleka hory a urchy od země Morea a za námi ostrou Cecerigo. Před ve- čerem vítr se uložil, a tak tu celau noc ticho bylo. Čturtého dne měsíce prasince u sobotu na den suaté Panny Barbory uždy ráno ticho bylo a žádného větru jsme neměli; zemi bylo viděti zdaleka na pravé straně. Před polednem vítr dosti dobrý mezi vejchodem a polednem váti počal a ten nás naší cestau hnal a tak trudl celý den i noc. Po poledni vždy blíž a blíž jsme se k zemi Morea přibližovali, takže okolo nešporuou jsme sotua od ní byli dvě míle české; a tu jsme viděli při samém moři dole na břehu jakés město ležeti a zámek čistý podál od něho na vrchu, a jak mi pravili, že slove Sunc; náleží pod panství císaře tureckého, jakž pak ta ušecka země Morea pod jeho mocí jest. [317]
levé ruce jsme ležeti nechali. Po pravé pak straně viděli jsme uždy hory a urchy od země Morea a ležel tehdáž na nich nahoře sníh; i plauli jsme uždy tichým větrem ostatek ten den i noc. Posledního dne měsíce listopádu u auterý ráno velmi ticho na moři bylo a ještě jsme vždy viděli Cerigo ostrou daleko za ná- mi na levé ruce ležeti, na pravé zemi Moream a vedlé ní jsme se plavili velmi tichým větrem. V středu dne prvního měsíce prasince ráno ticho na moři bylo a zemi vždy velmi zdaleka bylo uiděti po pravé straně, hory a vrchy její, neb země ta Morea má u sobě veliké vrchy, hory a skálí, na kterých nahoře tehdáž ležel sníh. Okolo poledne uítr se od puolnoci tužiti počal, který trudl ten celý den i noc. Okolo nešporuou již jsme nic nikdež neviděli než nebe a moře. Druhého dne měsíce prasince ve čturtek uždy ten tuhý uítr od puolnoci trudl a nás z naší cesty na poledne srážel a ne- bylo nikdež nic viděti než nebe a moře. Protož náš luggier obávaje se, abychom daleko na poledne tím větrem z cesty se- hnáni nebyli, i laviroval se sem i tam jezdě, aby na své cestě zuostati mohl, až by lepší uítr přišel. Lauiren říkají ulasky, česky se to můž uyložiti: sem i tam po moři vožení, však tak, že se vždy pomalu přibližuje k tomu místu, kde se plaviti míní. V pátek 3. dne měsíce prasince vždy ten uítr trudl od puol- noci, dle tichý byl. Ráno jsme opět viděli velmi zdaleka hory a urchy od země Morea a za námi ostrou Cecerigo. Před ve- čerem vítr se uložil, a tak tu celau noc ticho bylo. Čturtého dne měsíce prasince u sobotu na den suaté Panny Barbory uždy ráno ticho bylo a žádného větru jsme neměli; zemi bylo viděti zdaleka na pravé straně. Před polednem vítr dosti dobrý mezi vejchodem a polednem váti počal a ten nás naší cestau hnal a tak trudl celý den i noc. Po poledni vždy blíž a blíž jsme se k zemi Morea přibližovali, takže okolo nešporuou jsme sotua od ní byli dvě míle české; a tu jsme viděli při samém moři dole na břehu jakés město ležeti a zámek čistý podál od něho na vrchu, a jak mi pravili, že slove Sunc; náleží pod panství císaře tureckého, jakž pak ta ušecka země Morea pod jeho mocí jest. [317]
Strana 318
Před večeří viděli jsme za námi velmi zdaleka plaviti se plach- ty, ale nevěděli jsme, co jest, nave-li či co jiného; než mary- náři, kteří nahoře u koši byli, pravili, že jest nětco velikého. I tak jsme hádali, že některá ze dudu těch velikých naví na- ších jedna, Barca neb Barciot jest, jakž pak tak bylo. Před západem sluonce ulezl jsem do cebi neb koše předního stromu u navi nahoru a viděl jsem před námi daleko ležeti u moři ostrou Zante; ale dole v navi ještě ho viděti nebylo. O přistání s naví k ostrovu Zante. KAPITOLA 78. neděli 5. dne měsíce prasince ráno viděli jsme před námi ostrou Zante a dobrým větrem jsme se k němu přibli- žovdli. Okolo poledne ujeli jsme do kanalu Zante mezi V zemí Moream, majíc jí po pravé straně a ostrou Zante na le- vé, neb tu moře mezi zemí a ostrovem zšíří jest toliko 18 mil ulaských, to jest naších českých skuoro puol čtvrty. Viděli jsme také na pravé straně v zemi Morea ležeti zámek; říkají mu ulasky castel Torneze, který leží na druhé straně přes moře skuoro proti městečku Zante, o kterém máš také zmínku napřed. Též jsme viděli pod městečkem Zante doluo na západ sluonce podál od něho ležeti u ostrově při moři urch dosti uysoký sám o sobě a na něm zámek neveliký; slo- ve Cefalonia, náleží také panuom Benátčanuom, jakž pak i ten všecken ostrou Zante jich jest. Okolo nešporuov ujeli jsme do portu u Zante a nedaleko od břehu spustivše a svázauše plachty, dvě kotue do moře jsme zavrhli a tu na místě stáli ostatek toho dne i noc. A tak u auterý dne 23. měsíce listopádu plavili jsme se od města a ostrovu Kandy preč a 13. dne u pondělí přistali jsme k městečku a ostrovu Zante. Stálo tu u portu u Zante na kotuech několik šífuou velikých [318]
Před večeří viděli jsme za námi velmi zdaleka plaviti se plach- ty, ale nevěděli jsme, co jest, nave-li či co jiného; než mary- náři, kteří nahoře u koši byli, pravili, že jest nětco velikého. I tak jsme hádali, že některá ze dudu těch velikých naví na- ších jedna, Barca neb Barciot jest, jakž pak tak bylo. Před západem sluonce ulezl jsem do cebi neb koše předního stromu u navi nahoru a viděl jsem před námi daleko ležeti u moři ostrou Zante; ale dole v navi ještě ho viděti nebylo. O přistání s naví k ostrovu Zante. KAPITOLA 78. neděli 5. dne měsíce prasince ráno viděli jsme před námi ostrou Zante a dobrým větrem jsme se k němu přibli- žovdli. Okolo poledne ujeli jsme do kanalu Zante mezi V zemí Moream, majíc jí po pravé straně a ostrou Zante na le- vé, neb tu moře mezi zemí a ostrovem zšíří jest toliko 18 mil ulaských, to jest naších českých skuoro puol čtvrty. Viděli jsme také na pravé straně v zemi Morea ležeti zámek; říkají mu ulasky castel Torneze, který leží na druhé straně přes moře skuoro proti městečku Zante, o kterém máš také zmínku napřed. Též jsme viděli pod městečkem Zante doluo na západ sluonce podál od něho ležeti u ostrově při moři urch dosti uysoký sám o sobě a na něm zámek neveliký; slo- ve Cefalonia, náleží také panuom Benátčanuom, jakž pak i ten všecken ostrou Zante jich jest. Okolo nešporuov ujeli jsme do portu u Zante a nedaleko od břehu spustivše a svázauše plachty, dvě kotue do moře jsme zavrhli a tu na místě stáli ostatek toho dne i noc. A tak u auterý dne 23. měsíce listopádu plavili jsme se od města a ostrovu Kandy preč a 13. dne u pondělí přistali jsme k městečku a ostrovu Zante. Stálo tu u portu u Zante na kotuech několik šífuou velikých [318]
Strana 319
i malých, do kterých obilé ladovali, kterého u zemi řecké Mo- rea mnoho roste; mezi kterými byla jedna veliká nave jed- noho měštěnína benátského, do které též obilé ladoval, a do Hyšpaní se s ním plaviti strojili. Šestého dne měsíce prasince u pondělí po vejchodu sluonce viděli jsme jednu velikau a druhau menší navi se plaviti k městečku Zante; které obě do portu okolo snídaní se připlavily a kotue zaurhše tu při nás stály. Ta jedna veliká byla Barca, kterau jsme předtím u pá- tek u noci v tu bauři stratili; druhá byla sic jakás jiná benát- ská neveliká nave. Též před obědy jsme viděli obě galle grosse s vytaženými plachtami i vesly se vézti do portu zantského; které málo před polednem k městečku přistaly, a kotue do moře uvrhše, blíž drobet u břehu nežli my na místě stály a z několika kusuo na obau vystřelily. Též z naší navi, Barcy i z jiných šífuo, kteří tu u portu stáli, stříleno bylo; tolikéž i nahoře z zámku Zante z několika velikých kusuo udeřili, takže se po všem tom moři rozlíhalo a na druhé straně u zemi hlahol se obrážel. A to střílení se dálo ku poctivosti panu hejtmanu těch duau gallí a na znamení radosti a veselí, že nám Pán Buoh se zase spolu šťastně ráčil dáti shledati. Ten den plavil jsem se s jinými pautníky do městečka Zante a tam jsem celý den zuostal. Toho dne tu u městečku Zante na sto i víc vepřuo a suiní zbito bylo, které do těch gallí a naví ladovali; nebo každého vepře zabijíc opařili a střeva a osrdí z něho vyndajíc, napoly ho rozpoltili a čistě nasolíc do šífu ladovali. Neb z druhé strany přes moře proti Zante v zemi Morea sedláci a jiní obyvatelé Turci chovají mnoho vepřuo a sviní, ač jich sami nejedí, ale křestanuom dosti lacino je pro- dávají a peníze za ně trží; které oni od nich kupujíc tepau a nasolíc do šífuo ladují a do Vlach a jiných zemí vozí a tam je za dobré peníze prodávají. A tak večer zase do naší navi jsem se připlavil. Prasince měsíce dne 7. u auterý ten celý den i noc stáli sme uždy na místě u portu u Zante, čekajíc na dobrý vítr. Okolo oběduo počali jsme zdaleka viděti velikau navi, an se k nám plaví; která potom před nešpory do portu zantského ujela a [319]
i malých, do kterých obilé ladovali, kterého u zemi řecké Mo- rea mnoho roste; mezi kterými byla jedna veliká nave jed- noho měštěnína benátského, do které též obilé ladoval, a do Hyšpaní se s ním plaviti strojili. Šestého dne měsíce prasince u pondělí po vejchodu sluonce viděli jsme jednu velikau a druhau menší navi se plaviti k městečku Zante; které obě do portu okolo snídaní se připlavily a kotue zaurhše tu při nás stály. Ta jedna veliká byla Barca, kterau jsme předtím u pá- tek u noci v tu bauři stratili; druhá byla sic jakás jiná benát- ská neveliká nave. Též před obědy jsme viděli obě galle grosse s vytaženými plachtami i vesly se vézti do portu zantského; které málo před polednem k městečku přistaly, a kotue do moře uvrhše, blíž drobet u břehu nežli my na místě stály a z několika kusuo na obau vystřelily. Též z naší navi, Barcy i z jiných šífuo, kteří tu u portu stáli, stříleno bylo; tolikéž i nahoře z zámku Zante z několika velikých kusuo udeřili, takže se po všem tom moři rozlíhalo a na druhé straně u zemi hlahol se obrážel. A to střílení se dálo ku poctivosti panu hejtmanu těch duau gallí a na znamení radosti a veselí, že nám Pán Buoh se zase spolu šťastně ráčil dáti shledati. Ten den plavil jsem se s jinými pautníky do městečka Zante a tam jsem celý den zuostal. Toho dne tu u městečku Zante na sto i víc vepřuo a suiní zbito bylo, které do těch gallí a naví ladovali; nebo každého vepře zabijíc opařili a střeva a osrdí z něho vyndajíc, napoly ho rozpoltili a čistě nasolíc do šífu ladovali. Neb z druhé strany přes moře proti Zante v zemi Morea sedláci a jiní obyvatelé Turci chovají mnoho vepřuo a sviní, ač jich sami nejedí, ale křestanuom dosti lacino je pro- dávají a peníze za ně trží; které oni od nich kupujíc tepau a nasolíc do šífuo ladují a do Vlach a jiných zemí vozí a tam je za dobré peníze prodávají. A tak večer zase do naší navi jsem se připlavil. Prasince měsíce dne 7. u auterý ten celý den i noc stáli sme uždy na místě u portu u Zante, čekajíc na dobrý vítr. Okolo oběduo počali jsme zdaleka viděti velikau navi, an se k nám plaví; která potom před nešpory do portu zantského ujela a [319]
Strana 320
kotue zaurhše při nás na místě stála a na ní z několika kusuo vystřelili. A ta byla Barciot, který byl u portu kandyánském zzadu za námi zuostal a z něho se pro veliký vítr vypraviti nemohl; a tu teprvá za námi u Zante k nám se připlavil a s námi zase se shledal. Před večerem připlavili se z Barciotu k nám do navi naši to- vdryší pautníci, kteří byli zzadu u Kandy zůstali a naší navi zmeškali, které patron z Barciotu na sudu navi pobral a za námi je přivezl. Ti nám pravili, že teprvá druhého dne po nás ve čturtek ráno na svatau Kateřinu se z portu kandyánského s Barciotem vypravili a za námi plavili. Rozprávěli nám také, kterak jsau u ostrovu Milo viděli pospolu 11 fust neb malých gallí nějakých mořských zlodějuou, které uhlédauše Barciot se plaviti, zastavily se a plachty doluo spustivše stály; a oni na Barciotu domnívajíce se, že na ně chtí udeřiti, k bitvě se strojili a se vším nahotově byli. Ale těch 11 fust neb malých gallí mořských zlodějuou nesměly jsau na Barcyot udeřiti, než jed- na vedlé druhé pospolu stály, dívajíc se jemu, až je minul. Neb, jak pravili, sotua 6 mil ulaských (to jest na dobrau míli českau) se od nich plavili a od nich byli a minuvše je, sudu cestau k Zante se plavil; neb Barciot jest šíf neb nave veliká, sedmi plachtami k boji strojená, mnohau střelbau mosaznými kusy i jinými věcmi dobře opatřená, neb co panův Benátčan a k obci jest, to jest všecko duokladně a s dostatkem uděláno a opatře- no, jináč nežli jiní kupečští šífové neb nave. A tehdáž na Bar- ciotu bylo vlaských žoldátuo neb žoldnéřů s puolháky sto krom marynářuo pacholkuo a jiné čeledi patronovy. Protož kdyby bylo k bitvě přišlo, mohl se jest dobře těm 11 fustám neb ma- lým gallím obrániti, a zvlášť když dobrý vítr měli. A tak jsme se tu u portu u Zante zase ušickni spolu shledali a stáli, totiž ty dvě galle grosse, Barca, Barciot a nášenave ec. V středu dne 8. měsíce prasince ten celý den i noc stáli jsme na místě, čekajíc na dobrý vítr. Devátého dne měsíce prasince ve čtvrtek ráno počal váti dob- rý uítr od vejchodu a my se na naší cestu pomalu strojili; ušak jsme proto předce na místě u portu stáli ten celý den, chtíc zvěděti, bude-li vítr tak stálý. [ 320]
kotue zaurhše při nás na místě stála a na ní z několika kusuo vystřelili. A ta byla Barciot, který byl u portu kandyánském zzadu za námi zuostal a z něho se pro veliký vítr vypraviti nemohl; a tu teprvá za námi u Zante k nám se připlavil a s námi zase se shledal. Před večerem připlavili se z Barciotu k nám do navi naši to- vdryší pautníci, kteří byli zzadu u Kandy zůstali a naší navi zmeškali, které patron z Barciotu na sudu navi pobral a za námi je přivezl. Ti nám pravili, že teprvá druhého dne po nás ve čturtek ráno na svatau Kateřinu se z portu kandyánského s Barciotem vypravili a za námi plavili. Rozprávěli nám také, kterak jsau u ostrovu Milo viděli pospolu 11 fust neb malých gallí nějakých mořských zlodějuou, které uhlédauše Barciot se plaviti, zastavily se a plachty doluo spustivše stály; a oni na Barciotu domnívajíce se, že na ně chtí udeřiti, k bitvě se strojili a se vším nahotově byli. Ale těch 11 fust neb malých gallí mořských zlodějuou nesměly jsau na Barcyot udeřiti, než jed- na vedlé druhé pospolu stály, dívajíc se jemu, až je minul. Neb, jak pravili, sotua 6 mil ulaských (to jest na dobrau míli českau) se od nich plavili a od nich byli a minuvše je, sudu cestau k Zante se plavil; neb Barciot jest šíf neb nave veliká, sedmi plachtami k boji strojená, mnohau střelbau mosaznými kusy i jinými věcmi dobře opatřená, neb co panův Benátčan a k obci jest, to jest všecko duokladně a s dostatkem uděláno a opatře- no, jináč nežli jiní kupečští šífové neb nave. A tehdáž na Bar- ciotu bylo vlaských žoldátuo neb žoldnéřů s puolháky sto krom marynářuo pacholkuo a jiné čeledi patronovy. Protož kdyby bylo k bitvě přišlo, mohl se jest dobře těm 11 fustám neb ma- lým gallím obrániti, a zvlášť když dobrý vítr měli. A tak jsme se tu u portu u Zante zase ušickni spolu shledali a stáli, totiž ty dvě galle grosse, Barca, Barciot a nášenave ec. V středu dne 8. měsíce prasince ten celý den i noc stáli jsme na místě, čekajíc na dobrý vítr. Devátého dne měsíce prasince ve čtvrtek ráno počal váti dob- rý uítr od vejchodu a my se na naší cestu pomalu strojili; ušak jsme proto předce na místě u portu stáli ten celý den, chtíc zvěděti, bude-li vítr tak stálý. [ 320]
Strana 321
A když předce trudl, nýbrž po poledni se tužil, před večerem pan hejtman těch duau gallí poslal na své lodičce k Barcio- tovi a k Barce i také k naší navi a rozkázal nám všem ozná- miti, abychom se vším nahotově byli, že se chce po puolnoci, bude-li vítr tak trvdti, z portu hejbati a k Benátkám plaviti; i vystřelili z každé navi z jednoho kusu, tím znamení dávajíc těm, kteří v městečku Zante byli, aby se každý ten večer do svého šífu dal najíti, že se preč poplavíme. Večer připlavil se na kundeli do navi náš patron s některými pautníky, kteří byli v městečku Zante; přivezl též do navi jakéhos ulaského hejtmana s jeho čeledí, mezi kterými bylo několik osob ženského pohlaví, jeho žena a dcera a jiné ženy, kterého náš patron odtud s sebau do Benátek vezl. Po puolnoci ke dni uystřelili na paně hejtmanově galli z jed- noho kusu, tím nám znamení dávajíc, abychom kotve z moře táhli a preč se strojili. O plavení od ostrovu Zante k Benátkám. KAPITOLA 79. esátého dne měsíce prasince u pátek před suitaním ty dvě galle nejprv se z portu vyzdvihly a preč plavily a my s naší naví hned za nimi, též Barciot s Barcau také brzo po nás se z portu hnuly a plavily, neb vítr tuhý a velmi dobrý byl. Před vejchodem slůnce minuli sme ostrou Zante a za ná- mi jsme ho nechali a plavili jsme se mimo jiný veliký ostrou u moři ležící, který má u sobě hory a urchy veliké, leží blízko od Zante a slove nyní ulasky Cephalonia a ten ještě své sta- ré jméno, jak mu prvé za starodávna říkali, zachoudl a jest panuou Benátčan; někdy bylo králouství, bydlejí u něm Ře- kové a má u sobě drahně usí a městeček, o kterém máš také napřed. Ten nám ležel na pravé straně, který jsme brzo minuli a za námi jsme ho nechali, neb vítr vejborný byl. [ 321 ]
A když předce trudl, nýbrž po poledni se tužil, před večerem pan hejtman těch duau gallí poslal na své lodičce k Barcio- tovi a k Barce i také k naší navi a rozkázal nám všem ozná- miti, abychom se vším nahotově byli, že se chce po puolnoci, bude-li vítr tak trvdti, z portu hejbati a k Benátkám plaviti; i vystřelili z každé navi z jednoho kusu, tím znamení dávajíc těm, kteří v městečku Zante byli, aby se každý ten večer do svého šífu dal najíti, že se preč poplavíme. Večer připlavil se na kundeli do navi náš patron s některými pautníky, kteří byli v městečku Zante; přivezl též do navi jakéhos ulaského hejtmana s jeho čeledí, mezi kterými bylo několik osob ženského pohlaví, jeho žena a dcera a jiné ženy, kterého náš patron odtud s sebau do Benátek vezl. Po puolnoci ke dni uystřelili na paně hejtmanově galli z jed- noho kusu, tím nám znamení dávajíc, abychom kotve z moře táhli a preč se strojili. O plavení od ostrovu Zante k Benátkám. KAPITOLA 79. esátého dne měsíce prasince u pátek před suitaním ty dvě galle nejprv se z portu vyzdvihly a preč plavily a my s naší naví hned za nimi, též Barciot s Barcau také brzo po nás se z portu hnuly a plavily, neb vítr tuhý a velmi dobrý byl. Před vejchodem slůnce minuli sme ostrou Zante a za ná- mi jsme ho nechali a plavili jsme se mimo jiný veliký ostrou u moři ležící, který má u sobě hory a urchy veliké, leží blízko od Zante a slove nyní ulasky Cephalonia a ten ještě své sta- ré jméno, jak mu prvé za starodávna říkali, zachoudl a jest panuou Benátčan; někdy bylo králouství, bydlejí u něm Ře- kové a má u sobě drahně usí a městeček, o kterém máš také napřed. Ten nám ležel na pravé straně, který jsme brzo minuli a za námi jsme ho nechali, neb vítr vejborný byl. [ 321 ]
Strana 322
Také věděti se má, že nave neb šíf na moři rychlejší jest a spěšnějí se plaví jeden nežli druhý, neb ačkoli ty obě veliké nave, Barca a Barciot, mnohem větší jsau byly nežli náš šíf a Barciot pak o jednu velikau plachtu víc měl nežli náše na- ve, neb měl velikých i malých plachet 7, ale náš šíf neměl jich než 6, ušak proto uždycky náše nave rychlejší byla a přede ušemi jinými se plavila, takže mnohokrát, když jsme pospolu plauli, některau plachtu spustiti jsme museli a na jiné čekati, aby s námi stačiti mohly; tak rychlá před jiným náše nave byla, ač ony dvě větší byly, však s ní zaroveň stačiti se pla- viti jsau nemohly. Neb ačkoli ty dvě galle grosse dobrau chuí- li před námi se od Zante z portu plavily, však jsme je proto s naší naví zhonili a předjeuše jich, Barcy i Barciotu, daleko za sebau nechali a víc od té chuíle neviděli až u Benátek. Okolo večeře plauli jsme mimo neveliký ostrou u moři ležící, majíc jej na pravé straně, kterému nyní vlasky říkají Paxo, někdy slaul Ericusa, náleží panuom Benátčanuom, o kterém máš také napřed. Ten jsme brzo minuli a za námi jsme ho ležeti nechali. Večer počali jsme před námi viděti velmi zda- leka hory a vrchy od ostrovu Korfu a dobrým větrem jsme se k němu přibližovali. V noci plavili jsme se mimo ostrou Korfu, ležel nám na pravé straně a do dne jsme jej minuli a za se- bau ho ležeti nechali, neb jsme nejeli do toho auzkého moře neb candlu, které mezi ostrovem Korfau a zemí Albania, skrz které jsme tam jedauc se plavili, ale nechali jsme ostrovu Korfu ležeti na pravé straně a plauli jsme mimo něj dosti podál uně na uysokém moři preč. A tak tuto z toho porozuměti muožeš, jak jisté plavení jest po moři, neb co jsme tam jedauc v sedmi dnech z Korfu do Zante se plavili, to zase jedauc za jeden den a noc jsme ujeli, neb na moři jest plavení velmi nejisté, neb co časem, když dobrý vítr, za den a za noc ujedeš, tau cestau někdy, když vítr zlú, tejden neb dvě neděle se plaviti musíš. I ujeli jsme za ten den a noc 40 mil českých i víc. O tomto ostrovu Korfu jsem napřed dosti psal, protož tuto pro krátkost o něm psáti zanechám. Prasince měsíce dne 11. u sobotu ráno vítr nás opustil a ticho [ 322 ]
Také věděti se má, že nave neb šíf na moři rychlejší jest a spěšnějí se plaví jeden nežli druhý, neb ačkoli ty obě veliké nave, Barca a Barciot, mnohem větší jsau byly nežli náš šíf a Barciot pak o jednu velikau plachtu víc měl nežli náše na- ve, neb měl velikých i malých plachet 7, ale náš šíf neměl jich než 6, ušak proto uždycky náše nave rychlejší byla a přede ušemi jinými se plavila, takže mnohokrát, když jsme pospolu plauli, některau plachtu spustiti jsme museli a na jiné čekati, aby s námi stačiti mohly; tak rychlá před jiným náše nave byla, ač ony dvě větší byly, však s ní zaroveň stačiti se pla- viti jsau nemohly. Neb ačkoli ty dvě galle grosse dobrau chuí- li před námi se od Zante z portu plavily, však jsme je proto s naší naví zhonili a předjeuše jich, Barcy i Barciotu, daleko za sebau nechali a víc od té chuíle neviděli až u Benátek. Okolo večeře plauli jsme mimo neveliký ostrou u moři ležící, majíc jej na pravé straně, kterému nyní vlasky říkají Paxo, někdy slaul Ericusa, náleží panuom Benátčanuom, o kterém máš také napřed. Ten jsme brzo minuli a za námi jsme ho ležeti nechali. Večer počali jsme před námi viděti velmi zda- leka hory a vrchy od ostrovu Korfu a dobrým větrem jsme se k němu přibližovali. V noci plavili jsme se mimo ostrou Korfu, ležel nám na pravé straně a do dne jsme jej minuli a za se- bau ho ležeti nechali, neb jsme nejeli do toho auzkého moře neb candlu, které mezi ostrovem Korfau a zemí Albania, skrz které jsme tam jedauc se plavili, ale nechali jsme ostrovu Korfu ležeti na pravé straně a plauli jsme mimo něj dosti podál uně na uysokém moři preč. A tak tuto z toho porozuměti muožeš, jak jisté plavení jest po moři, neb co jsme tam jedauc v sedmi dnech z Korfu do Zante se plavili, to zase jedauc za jeden den a noc jsme ujeli, neb na moři jest plavení velmi nejisté, neb co časem, když dobrý vítr, za den a za noc ujedeš, tau cestau někdy, když vítr zlú, tejden neb dvě neděle se plaviti musíš. I ujeli jsme za ten den a noc 40 mil českých i víc. O tomto ostrovu Korfu jsem napřed dosti psal, protož tuto pro krátkost o něm psáti zanechám. Prasince měsíce dne 11. u sobotu ráno vítr nás opustil a ticho [ 322 ]
Strana 323
na moři bylo a my vždy ještě za sebau zdaleka viděli ostrou Korfu a na pravé straně zemi, která slove Albania, od které nevelmi daleko jsme byli a zulášt od portu, kterému vlasky říkají Valona, někdy slaul Aulon; neb tu moře jde mimo jakýs veliký vrch, při moři ležící, a se uglévá podál do země a činí sinum maris, to jest luono neb okrauhlost moře. Za tím vrchem při moři, jak mi pravili, leží zámek velmi pevný, kterému ří- kají Valona, a náleží císaři tureckému, ač zámku jsme nevi- děli, než ten urch, za kterým leží. Při tom zámku Valoně v je- ho portu rádi bývají a své stanoviště mívají turečští piraté neb mořští zloději, kterým ulasky curseri říkají, kteří na dru- hau stranu přes moře do země vlaské, která latině slove Apu- lia, ulasky jí Puglia říkají, proti té zemi Albaní ležící se plaví- vají a tam křestanuom kradau a škody činí. Protož u strachu jsme byli, že nás uítr rovně u tom nebezpečném místě opustil, obávajíc se mořských zlodějuo, kteří při tom místě obyčejně rádi bývají a se drží, aby na nás neudeřili, a zvlášť když tak velmi ticho bylo a žádného větru jsme neměli a sami toliko s naší naví byli, neb jsme sotua od toho vrchu, za kterým zá- mek a port Valona leží, tehdáž byli dvě míle české, ale děku- jíc Pánu Bohu žádná se nám příhoda nestala, aniž jsme co jaké galle neb šífy viděli, však jsme se proto na péči měli a nahotově se vším byli. Po poledni vítr se drobet zduihati po- čal, a my tak pomalu se plavíc, to nebezpečné místo jsme mi- nuli a vždy vedlé země Albaní, majíc ji na pravé ruce, neda- leko od ní jsme se plavili; na levé straně nic nebylo viděti než nebe a moře. Před večerem uítr se tužiti počal a dosti dobrý vál tu celau noc. V neděli ráno 12. dne měsíce prasince dobrý vítr jsme měli a zemi jsme vždy viděli na pravé straně Albaniam a od ní neda- leko jsme se plavili, na levé nic než nebe a moře. Okolo oběduou jsme počali před námi zdaleka viděti na pravé straně hory a urchy uysoké od země, které ulasky říkají Sclauonia, česky sloue Slovanská země. Okolo nešporuo dobrým větrem jsme se přiblížili k zemi a horám Slovanským, které byly při moři nám na pravé straně; a tu mi piota ukazoual položení to, kde leží pod horami při moři město znamenité a pevné, které slove [323 ]
na moři bylo a my vždy ještě za sebau zdaleka viděli ostrou Korfu a na pravé straně zemi, která slove Albania, od které nevelmi daleko jsme byli a zulášt od portu, kterému vlasky říkají Valona, někdy slaul Aulon; neb tu moře jde mimo jakýs veliký vrch, při moři ležící, a se uglévá podál do země a činí sinum maris, to jest luono neb okrauhlost moře. Za tím vrchem při moři, jak mi pravili, leží zámek velmi pevný, kterému ří- kají Valona, a náleží císaři tureckému, ač zámku jsme nevi- děli, než ten urch, za kterým leží. Při tom zámku Valoně v je- ho portu rádi bývají a své stanoviště mívají turečští piraté neb mořští zloději, kterým ulasky curseri říkají, kteří na dru- hau stranu přes moře do země vlaské, která latině slove Apu- lia, ulasky jí Puglia říkají, proti té zemi Albaní ležící se plaví- vají a tam křestanuom kradau a škody činí. Protož u strachu jsme byli, že nás uítr rovně u tom nebezpečném místě opustil, obávajíc se mořských zlodějuo, kteří při tom místě obyčejně rádi bývají a se drží, aby na nás neudeřili, a zvlášť když tak velmi ticho bylo a žádného větru jsme neměli a sami toliko s naší naví byli, neb jsme sotua od toho vrchu, za kterým zá- mek a port Valona leží, tehdáž byli dvě míle české, ale děku- jíc Pánu Bohu žádná se nám příhoda nestala, aniž jsme co jaké galle neb šífy viděli, však jsme se proto na péči měli a nahotově se vším byli. Po poledni vítr se drobet zduihati po- čal, a my tak pomalu se plavíc, to nebezpečné místo jsme mi- nuli a vždy vedlé země Albaní, majíc ji na pravé ruce, neda- leko od ní jsme se plavili; na levé straně nic nebylo viděti než nebe a moře. Před večerem uítr se tužiti počal a dosti dobrý vál tu celau noc. V neděli ráno 12. dne měsíce prasince dobrý vítr jsme měli a zemi jsme vždy viděli na pravé straně Albaniam a od ní neda- leko jsme se plavili, na levé nic než nebe a moře. Okolo oběduou jsme počali před námi zdaleka viděti na pravé straně hory a urchy uysoké od země, které ulasky říkají Sclauonia, česky sloue Slovanská země. Okolo nešporuo dobrým větrem jsme se přiblížili k zemi a horám Slovanským, které byly při moři nám na pravé straně; a tu mi piota ukazoual položení to, kde leží pod horami při moři město znamenité a pevné, které slove [323 ]
Strana 324
Ragus, a jest pod panstvím panůu Benátčan; leží mezi zemí Slovanskau a Albaní. Po západu sluonce vítr se pomalu vždy víc a víc tužil a moře zdvihal, takže okolo tří hodin na noc hrubě se blýskalo a ve- liké faukání od větru povstalo, přelívání uln a bauře na moři býti počala. Tu náš luggier rychle velikau plachtu i jiné vše- cky do navi doluo spustiti a svázati rozkázal, neb když se to přehlédne a veliká plachta učas doluou se nespustí a vítr silný do ní udeří, potom velmi s velikau prácí nesnadno a těžce příjde jí doluou spustiti a svázati a veliké nebezpečenství šífu nastává. Neb když se to zamešká a uítr se veliké plachty zmocní, časem navi převrátí aneb někdy, jak se trefuje, prud- kostí větru plachta se strhá aneb veliký strom se zláme, z če- hož u čas bauře navi veliké nebezpečenství a zahynutí na- stává; než jak se plachta veliká za času spustí a sváže, též i jiné ušecky, již vítr navi tak škoditi nemuož. Protož když bauře mořská nastává, přede všemi věcmi nejprvé plachta veliká, potom jiné doluo se spustí a sváží a všecky díry u navi špunty k tomu připravenými se zahradí a zatepau, a Pánu Bohu se poručíc, ostatek jak moře a vítr míti chce, tak býti musí. O bauři mořské veliké, kterak se při ní od počátku až do konce děje. KAPITOLA 80. poněvádž časté bauře po této a jako skuoro každého dne na moři jsme mívali, než jsme k Benátkám zase přista- Ali, neb u zímě bylo, kterého času obyčejně větrové velicí vějí a nestálí bývají: protož abych o nich vždycky znovu psá- ti nemusel, tuto o bauři mořské nětco napíši pro ty, kteří žá- dostiví jsau o tom věděti a při tom nebývdli, však rádi o ta- kových věcech rozprávěti slyší. [324]
Ragus, a jest pod panstvím panůu Benátčan; leží mezi zemí Slovanskau a Albaní. Po západu sluonce vítr se pomalu vždy víc a víc tužil a moře zdvihal, takže okolo tří hodin na noc hrubě se blýskalo a ve- liké faukání od větru povstalo, přelívání uln a bauře na moři býti počala. Tu náš luggier rychle velikau plachtu i jiné vše- cky do navi doluo spustiti a svázati rozkázal, neb když se to přehlédne a veliká plachta učas doluou se nespustí a vítr silný do ní udeří, potom velmi s velikau prácí nesnadno a těžce příjde jí doluou spustiti a svázati a veliké nebezpečenství šífu nastává. Neb když se to zamešká a uítr se veliké plachty zmocní, časem navi převrátí aneb někdy, jak se trefuje, prud- kostí větru plachta se strhá aneb veliký strom se zláme, z če- hož u čas bauře navi veliké nebezpečenství a zahynutí na- stává; než jak se plachta veliká za času spustí a sváže, též i jiné ušecky, již vítr navi tak škoditi nemuož. Protož když bauře mořská nastává, přede všemi věcmi nejprvé plachta veliká, potom jiné doluo se spustí a sváží a všecky díry u navi špunty k tomu připravenými se zahradí a zatepau, a Pánu Bohu se poručíc, ostatek jak moře a vítr míti chce, tak býti musí. O bauři mořské veliké, kterak se při ní od počátku až do konce děje. KAPITOLA 80. poněvádž časté bauře po této a jako skuoro každého dne na moři jsme mívali, než jsme k Benátkám zase přista- Ali, neb u zímě bylo, kterého času obyčejně větrové velicí vějí a nestálí bývají: protož abych o nich vždycky znovu psá- ti nemusel, tuto o bauři mořské nětco napíši pro ty, kteří žá- dostiví jsau o tom věděti a při tom nebývdli, však rádi o ta- kových věcech rozprávěti slyší. [324]
Strana 325
Předkem věděti se má, že bauře mořská nebývá vždycky jednostejná, neb někdy menší, někdy větší a časem veliká a ukrutná bývá, neb mnohokrát vítr toliko silný bývá a mo- ře proto nebude velmi bauřlivé, časem moře bude bauřlivé a vítr nevelmi veliký, ač obyčejně rádo obé spolu bývá, vítr veliký a bauře na moři, někdy zase také uítr zmíry velmi veliký, moře bauřlivé, k tomu příval, blejskání s hřímáním pospolu bývá. Protož tuto o bauři mořské a zlé fortuoně veliké, kterak se při ní od počátku děje až do konce, krátce položím. Nejprvé obyčejně když bauře na moři býti má, uítr pomalu se tužiti a ulny neveliké na moři činiti počíná, které přelívajíc se bílé pěny činí a nahoře se pění; k tomu rádo nebe z té stra- ny, odkud uítr jde, se mračí, kalí a černými oblaky se povla- čuje a pomalu poprchati, blejskati a hřímati počíná a utom se to ušecko čím dál víc a víc rozmáhá. Tu hned marynáři pacholci vidauc, že bauře nastává, chut- ně plachty do navi doluo spauštějí a svazují, díry u šífu za- hrazují a zabíjejí a k bauři se strojí. A když pak utom hrubě pršeti počne a příval se lije a uítr se roz- muože, to obé mořem pohne a jako z gruntu je vyzdvihne o zedme, takže ulny k uíře nepodobně velmi veliké se na moři dě- lají, neb jednák se voda rozstupuje a doluo ke dnu snižuje a velmi hluboké rokle neb audolí u vodě dělá, jednák se ulny zas u hromadu srážejí a co nějaké hory neb urchy se nahoru k nebi vyzduihují a jedna ulna se s druhau potýkajíc, zhuoru vysoko stříká a kropí a jedna přes druhau se přelívá a z toho velmi veliký a hrozný zvuk, přelívání, šplechot a jekot po všem moři poustává a hejbá. Mezi mořem pak a nebem vítr velmi veliký a hrozný, co by ušecko ušudy sudu prudkostí pobrati chtěl, fučí a zučí a o pro- vazy, kterými v navi stromové nataženi jsau, a jiné se jako řežíc, šustění strašlivé vydává. Nebe také nahoře toto obé přikrývající hruozy a strachu plné jest, neb oblaky hroznými a černými povlečené bývá a se zamračí, zakalí a zatmí, co by noc byla, že nerozeznáš, den-li je čili noc, a k tomu také přívalem, hřímáním a jako ustavičným blýskáním strašlivé jest. [ 325]
Předkem věděti se má, že bauře mořská nebývá vždycky jednostejná, neb někdy menší, někdy větší a časem veliká a ukrutná bývá, neb mnohokrát vítr toliko silný bývá a mo- ře proto nebude velmi bauřlivé, časem moře bude bauřlivé a vítr nevelmi veliký, ač obyčejně rádo obé spolu bývá, vítr veliký a bauře na moři, někdy zase také uítr zmíry velmi veliký, moře bauřlivé, k tomu příval, blejskání s hřímáním pospolu bývá. Protož tuto o bauři mořské a zlé fortuoně veliké, kterak se při ní od počátku děje až do konce, krátce položím. Nejprvé obyčejně když bauře na moři býti má, uítr pomalu se tužiti a ulny neveliké na moři činiti počíná, které přelívajíc se bílé pěny činí a nahoře se pění; k tomu rádo nebe z té stra- ny, odkud uítr jde, se mračí, kalí a černými oblaky se povla- čuje a pomalu poprchati, blejskati a hřímati počíná a utom se to ušecko čím dál víc a víc rozmáhá. Tu hned marynáři pacholci vidauc, že bauře nastává, chut- ně plachty do navi doluo spauštějí a svazují, díry u šífu za- hrazují a zabíjejí a k bauři se strojí. A když pak utom hrubě pršeti počne a příval se lije a uítr se roz- muože, to obé mořem pohne a jako z gruntu je vyzdvihne o zedme, takže ulny k uíře nepodobně velmi veliké se na moři dě- lají, neb jednák se voda rozstupuje a doluo ke dnu snižuje a velmi hluboké rokle neb audolí u vodě dělá, jednák se ulny zas u hromadu srážejí a co nějaké hory neb urchy se nahoru k nebi vyzduihují a jedna ulna se s druhau potýkajíc, zhuoru vysoko stříká a kropí a jedna přes druhau se přelívá a z toho velmi veliký a hrozný zvuk, přelívání, šplechot a jekot po všem moři poustává a hejbá. Mezi mořem pak a nebem vítr velmi veliký a hrozný, co by ušecko ušudy sudu prudkostí pobrati chtěl, fučí a zučí a o pro- vazy, kterými v navi stromové nataženi jsau, a jiné se jako řežíc, šustění strašlivé vydává. Nebe také nahoře toto obé přikrývající hruozy a strachu plné jest, neb oblaky hroznými a černými povlečené bývá a se zamračí, zakalí a zatmí, co by noc byla, že nerozeznáš, den-li je čili noc, a k tomu také přívalem, hřímáním a jako ustavičným blýskáním strašlivé jest. [ 325]
Strana 326
A tak člověk ten čas u šífu na moři jsa, se všech strán auzkost- mi velikými, hruozau a strachem obklíčený jest; neb pohle- díš-li doluou na moře, na kterém jsi, to nepokojné, hněvivé, divoké a k tvému zahynutí hotové pod sebau vidíš; pohle- díš-li nohoru k nebi, to tolikéž od oblakuo strašlivých, pršení, deště a přívalu, hřímání a blýskání ustavičného ukrutné o hrozné vidíš; pohledíš-li pak mezi nebe a moře, tu od fučení a zvuku větru převelmi velikého strach a hruoza veliká jest. A tak pohled kde chceš, obrat se kam chceš, ušudy veliké nebezpečenství a smrt před sebou vidíš. K tomu pak ke uše- mu šíf neb nave, na které jsi, pod tebau na místě nestojí, než co nějaké pérko od uln jednák doluo, jednák nahoru se zmítá. A tak od uln jsauc zmítána, spojení prken a trámové se u ní svírají; stromové, na kterých plachty uisí, se vším se třesau, viklí a chvěplí a všecka nave tak praští a luští, nic jináč, než co by se hned u drobné kusy polámati chtěla; také u ní truhly, u kterých zboží a jiné věci, co tuze přivázáno není, se převrací a jedno k druhému se přiráží a nemalý hřmot a šromot u navi činí, neb skuoro nic na svém místě zuostati nemuože, aby se- bau nehýbalo a se nezpřevracovalo a jedno o druhé netlauk- lo; nýbrž ani člověk pro to kolébání a sem i tam zmítání u ní rovně státi nemuož, leč se něčeho drží, neb jda ničeho se ne- drže, potácí se sem i tam, co by byl vožralý. A tak žádného místa nikdež u navi není, aby hruozy a stra- chu plné nebylo, neb jsi-li vně nahoře na plácku neb kdekoli jinde u navi, tu dobře zuostati nemuožeš pro déšt a zimu a prudkost od větru, ulnobití a stříkání a kropení uln, neb ulny do navi prostřed na plac tepau, i sic jinde, takže jednau stra- nau se tam vrážejí a druhau zase do moře se uglévají a k na- ui se přirážejíc, vysoko zhuoru stříkají a kropí. A tak silný a veliký vítr bývá, že člověk prostřed na plácku stoje, kdyby se ničehéhož nedržel, prudkostí větru do moře by vynešen byl; neb marynáři pacholci, když ven musejí, za provazy u puoli se k navi přivazují, aby od uln a větru ven z navi vgraženi a vgnešeni nebyli. Dole pak u navi také nic veselo není, neb nave se suíraje vše- cka praští a luští a ulny uně zeunitř u navi se ušech strán [ 326]
A tak člověk ten čas u šífu na moři jsa, se všech strán auzkost- mi velikými, hruozau a strachem obklíčený jest; neb pohle- díš-li doluou na moře, na kterém jsi, to nepokojné, hněvivé, divoké a k tvému zahynutí hotové pod sebau vidíš; pohle- díš-li nohoru k nebi, to tolikéž od oblakuo strašlivých, pršení, deště a přívalu, hřímání a blýskání ustavičného ukrutné o hrozné vidíš; pohledíš-li pak mezi nebe a moře, tu od fučení a zvuku větru převelmi velikého strach a hruoza veliká jest. A tak pohled kde chceš, obrat se kam chceš, ušudy veliké nebezpečenství a smrt před sebou vidíš. K tomu pak ke uše- mu šíf neb nave, na které jsi, pod tebau na místě nestojí, než co nějaké pérko od uln jednák doluo, jednák nahoru se zmítá. A tak od uln jsauc zmítána, spojení prken a trámové se u ní svírají; stromové, na kterých plachty uisí, se vším se třesau, viklí a chvěplí a všecka nave tak praští a luští, nic jináč, než co by se hned u drobné kusy polámati chtěla; také u ní truhly, u kterých zboží a jiné věci, co tuze přivázáno není, se převrací a jedno k druhému se přiráží a nemalý hřmot a šromot u navi činí, neb skuoro nic na svém místě zuostati nemuože, aby se- bau nehýbalo a se nezpřevracovalo a jedno o druhé netlauk- lo; nýbrž ani člověk pro to kolébání a sem i tam zmítání u ní rovně státi nemuož, leč se něčeho drží, neb jda ničeho se ne- drže, potácí se sem i tam, co by byl vožralý. A tak žádného místa nikdež u navi není, aby hruozy a stra- chu plné nebylo, neb jsi-li vně nahoře na plácku neb kdekoli jinde u navi, tu dobře zuostati nemuožeš pro déšt a zimu a prudkost od větru, ulnobití a stříkání a kropení uln, neb ulny do navi prostřed na plac tepau, i sic jinde, takže jednau stra- nau se tam vrážejí a druhau zase do moře se uglévají a k na- ui se přirážejíc, vysoko zhuoru stříkají a kropí. A tak silný a veliký vítr bývá, že člověk prostřed na plácku stoje, kdyby se ničehéhož nedržel, prudkostí větru do moře by vynešen byl; neb marynáři pacholci, když ven musejí, za provazy u puoli se k navi přivazují, aby od uln a větru ven z navi vgraženi a vgnešeni nebyli. Dole pak u navi také nic veselo není, neb nave se suíraje vše- cka praští a luští a ulny uně zeunitř u navi se ušech strán [ 326]
Strana 327
silně tepau a bijí a z toho veliký zouk a hlahol se unitř u navi obráží, že se zdá nic jináč, než jako by mnoho pacholkuou ze- unitř s několika kladami se všech strán se k ní rozbíhajíc, jí vytlaukali a vybíjeli, a rovně nápodobně tak veselo dole jest, jako kdyby jednoho do sudu zabedně, zevnitř jich několik pali- cemi na sud tlauklo; jakau by ten tak u sudu zabedněný kra- tochuíl měl, každý muož porozuměti. K tomu tam dole parno, dušno a nevonno jest, neb obyčejně u bauři ušickni doluo do naui se shrnau a tam jsauce všudy zahrazeni, dosti malý pruo- duch toliko sentinau a děrau, kterau se dolů leze, nahoru ma- jí; neb v čas takové bauře nave všudy zduolu i nahoře pilně zahražená a zabedněná musí býti, nápodobně co sud, aby do ní voda odnikud unitř nemohla. V čas pak takové bauře lidí těch, kteří u navi jsau, rozličný spuosob bývá podlé jednoho každého přirození, neb mnohý mdlejšího přirození leží co umrlý, jiný jest co omámený, ně- který nechutenství má a se ustavičně dáví, mnohý co u mdlo- bách leží. A tak krátce tehdáž ani jísti, ani píti, ani spáti se jednomu nechce, neb se tím ustavičným zmítáním a sem i tam kolíbáním a vikláním všecko přirození zkormautí a člověku jaks mistrno a těžko jest; k tomu strachem, hruozí a každého času a jako oka hnutí smrti na se člověk očekávaje, strachem se třesa, jako zmámený jest, a co činiti má, neví; neb jak se kde co hrubě hurtne neb luskne aneb veliká vlna že do navi udeří, hned se u něm srdce leká a domnívá se, že již nave se láme aneb tone. A tak to každé chuíle očekávaní smrti jest skuoro těžší nežli sama smrt. A věř mi toho na mau víru, že tehdáž žádného žertu není a smích drah bývá a jeden se Pánu Bohu opravdu modliti naučí; neb i ti pacholci marynáři, kteří sic rozpustilí jsou a nic dobrého jim z aust nevújde, a když čas a dobrý vítr mají, čertí se dělají, ale tehdáž každý skrotne a rád by se u anděla obrátil a tak nábožný jest, že žádného suatého ne- pomine, než ušecky v nebi uyhledá, jich za pomoc žádaje. A když taková bauře na moři jest a se rozmuože, tu již patron své lodi pánem býti přestává, neb moře a vítr u ní mu se uváží a po své vuoli jí zpravují, mistrují a jak chtí, s ní nakládají; a [327]
silně tepau a bijí a z toho veliký zouk a hlahol se unitř u navi obráží, že se zdá nic jináč, než jako by mnoho pacholkuou ze- unitř s několika kladami se všech strán se k ní rozbíhajíc, jí vytlaukali a vybíjeli, a rovně nápodobně tak veselo dole jest, jako kdyby jednoho do sudu zabedně, zevnitř jich několik pali- cemi na sud tlauklo; jakau by ten tak u sudu zabedněný kra- tochuíl měl, každý muož porozuměti. K tomu tam dole parno, dušno a nevonno jest, neb obyčejně u bauři ušickni doluo do naui se shrnau a tam jsauce všudy zahrazeni, dosti malý pruo- duch toliko sentinau a děrau, kterau se dolů leze, nahoru ma- jí; neb v čas takové bauře nave všudy zduolu i nahoře pilně zahražená a zabedněná musí býti, nápodobně co sud, aby do ní voda odnikud unitř nemohla. V čas pak takové bauře lidí těch, kteří u navi jsau, rozličný spuosob bývá podlé jednoho každého přirození, neb mnohý mdlejšího přirození leží co umrlý, jiný jest co omámený, ně- který nechutenství má a se ustavičně dáví, mnohý co u mdlo- bách leží. A tak krátce tehdáž ani jísti, ani píti, ani spáti se jednomu nechce, neb se tím ustavičným zmítáním a sem i tam kolíbáním a vikláním všecko přirození zkormautí a člověku jaks mistrno a těžko jest; k tomu strachem, hruozí a každého času a jako oka hnutí smrti na se člověk očekávaje, strachem se třesa, jako zmámený jest, a co činiti má, neví; neb jak se kde co hrubě hurtne neb luskne aneb veliká vlna že do navi udeří, hned se u něm srdce leká a domnívá se, že již nave se láme aneb tone. A tak to každé chuíle očekávaní smrti jest skuoro těžší nežli sama smrt. A věř mi toho na mau víru, že tehdáž žádného žertu není a smích drah bývá a jeden se Pánu Bohu opravdu modliti naučí; neb i ti pacholci marynáři, kteří sic rozpustilí jsou a nic dobrého jim z aust nevújde, a když čas a dobrý vítr mají, čertí se dělají, ale tehdáž každý skrotne a rád by se u anděla obrátil a tak nábožný jest, že žádného suatého ne- pomine, než ušecky v nebi uyhledá, jich za pomoc žádaje. A když taková bauře na moři jest a se rozmuože, tu již patron své lodi pánem býti přestává, neb moře a vítr u ní mu se uváží a po své vuoli jí zpravují, mistrují a jak chtí, s ní nakládají; a [327]
Strana 328
u ten čas moře patronem jest a vítr luggierovi a piotovi auřad odejme, a ne kam by oni chtěli, než kam je vítr žene, tam se plaviti musí, buď jim libo nebo žel. Neb tu tehdáž žádná ve všem světě věc takouau převelmi velikau mocí moře a větru uládnauti a tomu rozkazovati nemuože než sám jediný věčný a ušemohúcí Pán, který všecko stvořil, neb tehdáž neprospívá a nestačí žádná maudrost, žádná síla, žádná opatrnost, žád- ný utip, žádné umění ani jaká chytrost a vymyšlená věc lid- ská, aby člověka z toho nebezpečenství vysvoboditi mohla, než všecko to tehdáž neužitečné jest a člověka opustí, než sa- ma toliko jediná uíra a naděje ku Pánu Bohu surchovanému a věčnému při něm zuostává. Neb u ten čas člověk, se ušech strán zahynutí okolo sebe vida a každé chuíle a jako okamže- ní smrti na se čekaje, rady a pomoci odnikudž míti nemoha, k komu jinému se utéci, kdo by ho z toho vysvoboditi mohl, nemá, než k samému mocnému Pánu Bohu, k kterému silnau víru a naději má, že mu z toho pomoci ráčí, neb naděje při člo- věku až do té poslední smrti trvd podlé onoho verše: spes ho- minem nec in ipsa morte reliquit, to jest: naděje člověka ani u tu smrt neopauští. A protož ačkoli člověk u světě všudy každého času a chuíle na každém místě, veď mu se zle nebo dobře, u štěstí i u ne- štěstí, uždycky u moci a u rukau Pána Boha všemohúcího jest, však toho tak právě a gruntovně poznati, co je to u moci samého Pána Boha býti, nemuože jako tuto u bauři mořskau na moři. Neb jsa na zemi v jakém pak koli nebezpečenství, uždy nějaké daufání a naději po Pánu Bohu u lidské věci má, neb jestli v jaké těžké nemoci daufá u lékaře, byliny, recepty a jiné léky, že k zdraví zase příjde; jest-li pak u vězení a jde mu o hrdlo, u přátely, že mu pomohau; má-li statek, že se vy- platí neb že se dobude neb sic nějakým jiným spuosobem a obmyslem toho prázen že bude, daufá; jest-li pak u boji u bit- vě, naději má u množství vojska svého, že svítězí, u zbroje, děla a jiné odění a přípravy válečné, u sílu a mužnost suau item, by se pak i zle zvedlo a bitva prohraná byla, naději má, že bude moci utéci neb jat od nepřátel býti a se vyplatiti aneb uyslaužiti a tak při hrdle zůstati. [328]
u ten čas moře patronem jest a vítr luggierovi a piotovi auřad odejme, a ne kam by oni chtěli, než kam je vítr žene, tam se plaviti musí, buď jim libo nebo žel. Neb tu tehdáž žádná ve všem světě věc takouau převelmi velikau mocí moře a větru uládnauti a tomu rozkazovati nemuože než sám jediný věčný a ušemohúcí Pán, který všecko stvořil, neb tehdáž neprospívá a nestačí žádná maudrost, žádná síla, žádná opatrnost, žád- ný utip, žádné umění ani jaká chytrost a vymyšlená věc lid- ská, aby člověka z toho nebezpečenství vysvoboditi mohla, než všecko to tehdáž neužitečné jest a člověka opustí, než sa- ma toliko jediná uíra a naděje ku Pánu Bohu surchovanému a věčnému při něm zuostává. Neb u ten čas člověk, se ušech strán zahynutí okolo sebe vida a každé chuíle a jako okamže- ní smrti na se čekaje, rady a pomoci odnikudž míti nemoha, k komu jinému se utéci, kdo by ho z toho vysvoboditi mohl, nemá, než k samému mocnému Pánu Bohu, k kterému silnau víru a naději má, že mu z toho pomoci ráčí, neb naděje při člo- věku až do té poslední smrti trvd podlé onoho verše: spes ho- minem nec in ipsa morte reliquit, to jest: naděje člověka ani u tu smrt neopauští. A protož ačkoli člověk u světě všudy každého času a chuíle na každém místě, veď mu se zle nebo dobře, u štěstí i u ne- štěstí, uždycky u moci a u rukau Pána Boha všemohúcího jest, však toho tak právě a gruntovně poznati, co je to u moci samého Pána Boha býti, nemuože jako tuto u bauři mořskau na moři. Neb jsa na zemi v jakém pak koli nebezpečenství, uždy nějaké daufání a naději po Pánu Bohu u lidské věci má, neb jestli v jaké těžké nemoci daufá u lékaře, byliny, recepty a jiné léky, že k zdraví zase příjde; jest-li pak u vězení a jde mu o hrdlo, u přátely, že mu pomohau; má-li statek, že se vy- platí neb že se dobude neb sic nějakým jiným spuosobem a obmyslem toho prázen že bude, daufá; jest-li pak u boji u bit- vě, naději má u množství vojska svého, že svítězí, u zbroje, děla a jiné odění a přípravy válečné, u sílu a mužnost suau item, by se pak i zle zvedlo a bitva prohraná byla, naději má, že bude moci utéci neb jat od nepřátel býti a se vyplatiti aneb uyslaužiti a tak při hrdle zůstati. [328]
Strana 329
Ale u čas bauře na moři ušecky ty trošty a naděje lidské věci daremné jsau a nic neplatí a tehdáž od člověka odstaupí; neb tu spomoci nemuože žádné umění, žádní doktoři a lékaři, žádné byliny, pilule, recepty a apatéky; nemuož tehdáž po- moci ani papež ani císař ani král ani který jiný v světě poten- tát, ba ani otec ani mátě ani jiní nějací přátelé; neužiteční jsou tehdáž velicí pokladové, zlato, stříbro, drahé kamení, peníze ani jaké klénoty (u něž obyčejně lidé na tomto světě víc než u Pána Boha daufají), neb se to trefuje, že u čas takové veliké potřeby i ty drahé věci do moře pro zachování hrdla umetány bývají. Také tu darmo spoléhati a daufati u velikost a pevnost lodí, neb proti takové velmi veliké síle a moci větru a moře jest jako pérko a nějaká mrva a ku přirovnání co sklo proti kla- divu, neb velmi namále tu bývá, že nave neb šíf pojednau a jako okamžení všecek se stroskotati, polámati aneb zatopiti muože, buďto že někde u moři na skálu neb mělčinu trefí a se prudkostí rozrazí, neb že se roztrhne, převrátí, zalí a zatopí; tolikéž neníť tehdáž nic platná žádná moc světská ani veliká vojska ani síla a udatnost ani děla, zbroje, meče, halapartny a špisy ani jaké jiné přípravy válečné, neb se tu nelze vypro- siti, vyplatiti, obrániti, utéci, schovati ani skrýti, než u moci samého věčného Pána Boha býti. A jest se jistě čemu podiviti, že my lidé na tomto světě jsauc na zemi, mnohokrát větší naději kladem a daufání máme u lidi a u věci lidské, které nestálé a pominutedlné jsau, nežli u samého Pána Boha, který věčný, mocný, všemohúcí jest; aneb opět časem se mnohokrát uíc lidí neb ledačehos jiného bojíme nežli jeho, vědauc to dobře, že to krom něho, več my naději kladem a daufání máme, on okamžení mocen jest a muož zkaziti, zjinačiti a u nic obrátiti aneb opět zase, čeho my se bojíme a strachujem, že nás z toho mimo náší naději vysvo- boditi muože, kdybychom mu jediné chtěli právě věřiti, u ně- ho samého daufati a u něm samém naději míti a jeho se právě báti. Ale na moři u čas takové veliké, ukrutné a líté bauře, nad kteraužto nic hroznějšího a strašlivějšího u světě není, tu se člověk právě naučí v samého jediného Pána Boha daufati a [ 329]
Ale u čas bauře na moři ušecky ty trošty a naděje lidské věci daremné jsau a nic neplatí a tehdáž od člověka odstaupí; neb tu spomoci nemuože žádné umění, žádní doktoři a lékaři, žádné byliny, pilule, recepty a apatéky; nemuož tehdáž po- moci ani papež ani císař ani král ani který jiný v světě poten- tát, ba ani otec ani mátě ani jiní nějací přátelé; neužiteční jsou tehdáž velicí pokladové, zlato, stříbro, drahé kamení, peníze ani jaké klénoty (u něž obyčejně lidé na tomto světě víc než u Pána Boha daufají), neb se to trefuje, že u čas takové veliké potřeby i ty drahé věci do moře pro zachování hrdla umetány bývají. Také tu darmo spoléhati a daufati u velikost a pevnost lodí, neb proti takové velmi veliké síle a moci větru a moře jest jako pérko a nějaká mrva a ku přirovnání co sklo proti kla- divu, neb velmi namále tu bývá, že nave neb šíf pojednau a jako okamžení všecek se stroskotati, polámati aneb zatopiti muože, buďto že někde u moři na skálu neb mělčinu trefí a se prudkostí rozrazí, neb že se roztrhne, převrátí, zalí a zatopí; tolikéž neníť tehdáž nic platná žádná moc světská ani veliká vojska ani síla a udatnost ani děla, zbroje, meče, halapartny a špisy ani jaké jiné přípravy válečné, neb se tu nelze vypro- siti, vyplatiti, obrániti, utéci, schovati ani skrýti, než u moci samého věčného Pána Boha býti. A jest se jistě čemu podiviti, že my lidé na tomto světě jsauc na zemi, mnohokrát větší naději kladem a daufání máme u lidi a u věci lidské, které nestálé a pominutedlné jsau, nežli u samého Pána Boha, který věčný, mocný, všemohúcí jest; aneb opět časem se mnohokrát uíc lidí neb ledačehos jiného bojíme nežli jeho, vědauc to dobře, že to krom něho, več my naději kladem a daufání máme, on okamžení mocen jest a muož zkaziti, zjinačiti a u nic obrátiti aneb opět zase, čeho my se bojíme a strachujem, že nás z toho mimo náší naději vysvo- boditi muože, kdybychom mu jediné chtěli právě věřiti, u ně- ho samého daufati a u něm samém naději míti a jeho se právě báti. Ale na moři u čas takové veliké, ukrutné a líté bauře, nad kteraužto nic hroznějšího a strašlivějšího u světě není, tu se člověk právě naučí v samého jediného Pána Boha daufati a [ 329]
Strana 330
naději míti a jemu opraudu a srdečně se modliti, kdež rozum lidský postačiti, ani která jiná ve všem světě věc pomoci nemůž. A když tak člověk silnau víru a naději ku Pánu Bohu má, Pón Buoh z toho ze ušeho jemu pomoci a jeho vysvoboditi ráčí, ač mu se mnohokrát zdáti bude, že proti rozumu jest a možné není. Když pak člověk krom Pána Boha na nětco jiné- ho a u věci lidské se bezpečí, spoléhá a daufá a mní, že jest již uyhral, Pán Buoh nenadále, než se on naděje, to mu jináč změniti, zjinačiti a mnohé zlé věci a časem i smrt naň dopus- titi ráčí. Protož na něho samého spoléhati a u něho víru, na- ději a silné daufání každého času míti máme, opustíc ušecky suětské a lidské věci, které marné a nestálé jsau ec. Že pak nad bauři mořskau u světě nic hroznějšího a strašli- vějšího není, při čem člověk jsa živ býti muože, to jest jistě tak, neb přirovnej k ní co chceš u světě nejhoršího, nic jí u stra- chu, hruozi a nebezpečenství rovného nenejdeš, neb tu při ní všecka nebezpečenství pohromadě jsou; neb i před skonáním světa takový strach a hruoza bauře mořské na tento svět při- jíti má, jak o tom Krystus Pán mluviti ráčí ve čtení suatého Lukáše u 21. ka. řka: »Budau znamení na sluonci a na měsíci i na hvězdách a na zemi dau lidu pro bauři zouku mořského a ulnobití, takže schnauti budau lidé pro strach« ec. Neb ušeliká nebezpečenství, netoliko u čas bauře mořské, ale sic uždycky plavícím se po moři přítomná jsau, neb jest ne- bezpečenství od ohně, aby nave nešetrností se nezapálíc vše- cka neshořela. Jest nebezpečenství od zlodějuo mořských, kteří po moři laupí a kradau, neb každé chuíle člověk před nimi se opatrovati, na péči míti a nahotově býti a bituy s nimi očeká- vati musí, rovně co by u vojště v ležení byl. Jest nebezpečen- ství od utopení, a tím huoře, neb zahyneš-li na moři, nevíš, kam se tvé tělo dostane, snědí-li je ryby čili moře na břeh vy- urže a psi neb jiná zvěř je roztrhá a sní, neb že se zsmradí o čerug rozleze, ješto o to veselejší smrt jest na zemi, neb víš, že do země a hrobu položen budeš. Jest nebezpečenství od hladu, neb se to trefuje, že časem nave od bauře neb protivných větruo daleko zahnána bývá aneb k pustým ostrouuom přistati že musí, u kterých pro protivný [ 330]
naději míti a jemu opraudu a srdečně se modliti, kdež rozum lidský postačiti, ani která jiná ve všem světě věc pomoci nemůž. A když tak člověk silnau víru a naději ku Pánu Bohu má, Pón Buoh z toho ze ušeho jemu pomoci a jeho vysvoboditi ráčí, ač mu se mnohokrát zdáti bude, že proti rozumu jest a možné není. Když pak člověk krom Pána Boha na nětco jiné- ho a u věci lidské se bezpečí, spoléhá a daufá a mní, že jest již uyhral, Pán Buoh nenadále, než se on naděje, to mu jináč změniti, zjinačiti a mnohé zlé věci a časem i smrt naň dopus- titi ráčí. Protož na něho samého spoléhati a u něho víru, na- ději a silné daufání každého času míti máme, opustíc ušecky suětské a lidské věci, které marné a nestálé jsau ec. Že pak nad bauři mořskau u světě nic hroznějšího a strašli- vějšího není, při čem člověk jsa živ býti muože, to jest jistě tak, neb přirovnej k ní co chceš u světě nejhoršího, nic jí u stra- chu, hruozi a nebezpečenství rovného nenejdeš, neb tu při ní všecka nebezpečenství pohromadě jsou; neb i před skonáním světa takový strach a hruoza bauře mořské na tento svět při- jíti má, jak o tom Krystus Pán mluviti ráčí ve čtení suatého Lukáše u 21. ka. řka: »Budau znamení na sluonci a na měsíci i na hvězdách a na zemi dau lidu pro bauři zouku mořského a ulnobití, takže schnauti budau lidé pro strach« ec. Neb ušeliká nebezpečenství, netoliko u čas bauře mořské, ale sic uždycky plavícím se po moři přítomná jsau, neb jest ne- bezpečenství od ohně, aby nave nešetrností se nezapálíc vše- cka neshořela. Jest nebezpečenství od zlodějuo mořských, kteří po moři laupí a kradau, neb každé chuíle člověk před nimi se opatrovati, na péči míti a nahotově býti a bituy s nimi očeká- vati musí, rovně co by u vojště v ležení byl. Jest nebezpečen- ství od utopení, a tím huoře, neb zahyneš-li na moři, nevíš, kam se tvé tělo dostane, snědí-li je ryby čili moře na břeh vy- urže a psi neb jiná zvěř je roztrhá a sní, neb že se zsmradí o čerug rozleze, ješto o to veselejší smrt jest na zemi, neb víš, že do země a hrobu položen budeš. Jest nebezpečenství od hladu, neb se to trefuje, že časem nave od bauře neb protivných větruo daleko zahnána bývá aneb k pustým ostrouuom přistati že musí, u kterých pro protivný [ 330]
Strana 331
vítr časem za několik nedělí zuostati a ležeti musí, takže mno- hokrát chleba, masa, vody sladké i jiných potřeb k jídlu se jim nedostává a hladem trápeni bývají, o čem ti, kteří vá- lečným během na moři se plavívají, dobře pověděti umějí, a mnohém pak lépe ti nebožátka, kteří na gallích ukováni bývají, kteří mnohokrát, když se chleba nedostává, pšenici co jiné houada jísti musí, a té jim ještě na libry odvažují ec. Ba jest také nebezpečenství i od moru, neb časem, když se kdo z morního povětří do navi dostane, jiné u ní nakazí, takže na morní bolesti mrau a mnohokrát ze sta jich sotva 15 neb 10 neb míň zuostane, jak se pak to často trefuje, a tu tehdáž před morem nelze utéci, ani se schouati a skrýti. Také dokud u navi jsi a na moři se plavíš, uždycky vězněm a u vězení jsi, neb nemuožeš ven, kdy chceš. Nebo když jsi na zemi v jakém pak koli vězení, mohau tě z něho pustiti každého času a chuíle, když chtí, ale když jsi u navi na moři, a zvlášt u čas bauře, věc možná není, aby, kdyby chtěl, na zemi býti mohl neb do navi ustaupiti a po moři se plaviti nic jiného není, než dobrovolně se u vězení dáti, neb když chceš, z navi nemuožeš, než u ní zuostati musíš. Jest také nebezpečenství v čas veliké bauře, když se blýská a hřímá, od hromobití a hromu, neb se to trefuje, že časem hrom do šífu udeří, jej rozrazí neb zapálí. A tak tuto z toho již sám porozuměti muožeš, že při těch, kteří se po moři plaví, ušecka nebezpečenství pospolu jsau a zahu- nutí a smrt uždycky přítomná jest, a není toho nebezpečenství na zemi, aby ho také na moři nebylo. Však proto ušetečnost a smělost lidská pro nabytí zboží, statku a peněz u taková ve- liká nebezpečenství hrdla i všeho jiného svévolně se dává a jest jistě se čemu podiviti, takovému bláznouství lidskému a ne- nasytedlné žádosti jmění, že to, co na tomto světě nejdražšího a nejmilejšího, totiž zdraví a život, má, kterýžto když jednau stratí, žádným stříbrem ani zlatem ho vyplatiti nemuož, to váží pro věci marné, nestálé a pominutedlné, jen toliko aby zbohatl a více měl, a toho ušeho dřevu, věci mdlé, nestálé a křehké, totiž šífu, svěří a s tím se na moře, věc velmi silnau, ša- lenau a divokau, vydá a do vězení svévolně jde, z kterého se [331 ]
vítr časem za několik nedělí zuostati a ležeti musí, takže mno- hokrát chleba, masa, vody sladké i jiných potřeb k jídlu se jim nedostává a hladem trápeni bývají, o čem ti, kteří vá- lečným během na moři se plavívají, dobře pověděti umějí, a mnohém pak lépe ti nebožátka, kteří na gallích ukováni bývají, kteří mnohokrát, když se chleba nedostává, pšenici co jiné houada jísti musí, a té jim ještě na libry odvažují ec. Ba jest také nebezpečenství i od moru, neb časem, když se kdo z morního povětří do navi dostane, jiné u ní nakazí, takže na morní bolesti mrau a mnohokrát ze sta jich sotva 15 neb 10 neb míň zuostane, jak se pak to často trefuje, a tu tehdáž před morem nelze utéci, ani se schouati a skrýti. Také dokud u navi jsi a na moři se plavíš, uždycky vězněm a u vězení jsi, neb nemuožeš ven, kdy chceš. Nebo když jsi na zemi v jakém pak koli vězení, mohau tě z něho pustiti každého času a chuíle, když chtí, ale když jsi u navi na moři, a zvlášt u čas bauře, věc možná není, aby, kdyby chtěl, na zemi býti mohl neb do navi ustaupiti a po moři se plaviti nic jiného není, než dobrovolně se u vězení dáti, neb když chceš, z navi nemuožeš, než u ní zuostati musíš. Jest také nebezpečenství v čas veliké bauře, když se blýská a hřímá, od hromobití a hromu, neb se to trefuje, že časem hrom do šífu udeří, jej rozrazí neb zapálí. A tak tuto z toho již sám porozuměti muožeš, že při těch, kteří se po moři plaví, ušecka nebezpečenství pospolu jsau a zahu- nutí a smrt uždycky přítomná jest, a není toho nebezpečenství na zemi, aby ho také na moři nebylo. Však proto ušetečnost a smělost lidská pro nabytí zboží, statku a peněz u taková ve- liká nebezpečenství hrdla i všeho jiného svévolně se dává a jest jistě se čemu podiviti, takovému bláznouství lidskému a ne- nasytedlné žádosti jmění, že to, co na tomto světě nejdražšího a nejmilejšího, totiž zdraví a život, má, kterýžto když jednau stratí, žádným stříbrem ani zlatem ho vyplatiti nemuož, to váží pro věci marné, nestálé a pominutedlné, jen toliko aby zbohatl a více měl, a toho ušeho dřevu, věci mdlé, nestálé a křehké, totiž šífu, svěří a s tím se na moře, věc velmi silnau, ša- lenau a divokau, vydá a do vězení svévolně jde, z kterého se [331 ]
Strana 332
nemuož vylámati, dobyti ani utéci, než u něm zuostati, ješto sic jsa na zemi žádný nerád do vězení jde a k komu žádné jistoty nemá, že se zase urátí, než toliko samu naději. A protož pravút jest onen latinský verš: aut stultus est aut mori cupit, qui se mari commitit, to jest: neb blázen jest neb umříti žádá, kdo se moři svěří ec. A tak tuto o bauři mořské pro krátkost víc psáti přestanu, ač bych měl ještě dosti co víc o ní psáti, ale obávám se, že mnohý ani tomu, co jsem tuto psal, věřiti nebude, dle není diu, neb nijak člověk, který přitom jest sám nebyl, tomu neuvěří, jakó veliká síla větru a moře zvuk, jekot a šplechot, hrůza a strach při bauři na moři jest, než ten, který přitom byl, neb člověk o tom tak uypsati ani pověděti dobře nemůž, jaký šturm a veliká moc božská tu bývá. A věř mi toho jistě, kdo jest moře neviděl, na něm se neplavil a při bauři mořské nebyl, ten jest jednoho velikého, mocného, předivného božského divu u tomto světě neviděl, nechť jest pak co chce jiného viděl. A uím to dobře, že ti, kdo jsau při velikých a opraudových bauřích mořských bývali, mně za pravé, co tuto píši, dají a víc, nežli jsem já napsal, o tom po- vědí. Kdo pak tomu ničemu věřiti nechce, zkus toho sám toli- kéž, co jsem já zkusil, netoliko na této cestě jeruzalémské, ale i na jiných, a díš, žeť jsem pravdu psal ec. Toho při tom zane- chaje, k našemu plavení se zase naurátím. I jak jsem napřed pověděl, že tu noc okolo tří hodin na noc veliká bauře na moři býti počala a čím dál víc a víc se roz- máhala a po puolnoci hned velmi ukrutná byla, takže náš patron nevěda, co má činiti, mezi nás s světlem u lucerně při- šel, prose nás pro Pána Boha a napomínaje, abychom se snáž- ně ušickni Pánu Bohu modlili a se slibovali k Panně Maryji de Lareto (která veliké divy ve Vlaších 3 mile za městem An- condu u jednom městečku, kterému Lareto říkají, při moři na uršku ležícímu, činívala a činí) pravě, že, co činiti má, neví, neb se bauře čím dál uždy víc a níc rozmáhá a že se nejvíc bojí, abychom na některý ostrou (neb velmi zmíry tma bylo, co jen toliko od blýskání se osvěcovalo) netrefili, od kterých, jak hádal, že nedaleko jsme, a nave neroztroskotali. A tak [ 332 ]
nemuož vylámati, dobyti ani utéci, než u něm zuostati, ješto sic jsa na zemi žádný nerád do vězení jde a k komu žádné jistoty nemá, že se zase urátí, než toliko samu naději. A protož pravút jest onen latinský verš: aut stultus est aut mori cupit, qui se mari commitit, to jest: neb blázen jest neb umříti žádá, kdo se moři svěří ec. A tak tuto o bauři mořské pro krátkost víc psáti přestanu, ač bych měl ještě dosti co víc o ní psáti, ale obávám se, že mnohý ani tomu, co jsem tuto psal, věřiti nebude, dle není diu, neb nijak člověk, který přitom jest sám nebyl, tomu neuvěří, jakó veliká síla větru a moře zvuk, jekot a šplechot, hrůza a strach při bauři na moři jest, než ten, který přitom byl, neb člověk o tom tak uypsati ani pověděti dobře nemůž, jaký šturm a veliká moc božská tu bývá. A věř mi toho jistě, kdo jest moře neviděl, na něm se neplavil a při bauři mořské nebyl, ten jest jednoho velikého, mocného, předivného božského divu u tomto světě neviděl, nechť jest pak co chce jiného viděl. A uím to dobře, že ti, kdo jsau při velikých a opraudových bauřích mořských bývali, mně za pravé, co tuto píši, dají a víc, nežli jsem já napsal, o tom po- vědí. Kdo pak tomu ničemu věřiti nechce, zkus toho sám toli- kéž, co jsem já zkusil, netoliko na této cestě jeruzalémské, ale i na jiných, a díš, žeť jsem pravdu psal ec. Toho při tom zane- chaje, k našemu plavení se zase naurátím. I jak jsem napřed pověděl, že tu noc okolo tří hodin na noc veliká bauře na moři býti počala a čím dál víc a víc se roz- máhala a po puolnoci hned velmi ukrutná byla, takže náš patron nevěda, co má činiti, mezi nás s světlem u lucerně při- šel, prose nás pro Pána Boha a napomínaje, abychom se snáž- ně ušickni Pánu Bohu modlili a se slibovali k Panně Maryji de Lareto (která veliké divy ve Vlaších 3 mile za městem An- condu u jednom městečku, kterému Lareto říkají, při moři na uršku ležícímu, činívala a činí) pravě, že, co činiti má, neví, neb se bauře čím dál uždy víc a níc rozmáhá a že se nejvíc bojí, abychom na některý ostrou (neb velmi zmíry tma bylo, co jen toliko od blýskání se osvěcovalo) netrefili, od kterých, jak hádal, že nedaleko jsme, a nave neroztroskotali. A tak [ 332 ]
Strana 333
u moci Boží u velikém strachu a nebezpečenství jsme tu celau noc byli až do dne. Třináctého dne měsíce prasince, v pondělí na den suaté Lucie a Otylie, ráno uždy předce ten šturm a bauře mořská trvdla, dle pršeti a blýskati se před vejchodem sluonce přestalo, též i vítr drobet oblevoval. A tu po vejchodu slůnce viděli jsme po pravé straně na půl- noci u moři ležeti ostrou neveliký, kterému ulasky říkají Sanct Andrea, suatého Ondřeje ostrou, a dosti podál od něho jsme byli. Též jsme zdaleka za námi viděli i druhý veliký ostrou, za tímto ležící, který slove ulasky Lisa; o těchto obau ostrovích máš také zmínku napřed, neb jsme je byli viděli tam jedauc. Okolo snídaní pomalu vítr i moře se tišilo, takže před obědy zase čistý čas byl a tichý větřík vál. Tu jsme opět ušecky plachty uytáhli a rozestřeli. Také jsme mnoho ryb delfínuo u moři se metati viděli, kteří k naší navi připlauli. V obědy jsme se plavili tichým větrem dosti blízko mimo jakaus hru- bau skálu, která z moře vyhlédala; ležela nám na levé straně, stojí sama o sobě u moři a jest dosti vysoká a veliká, nahoře špičatá co nějaká homole, než holá, neb neroste na ní žádné stromoví, ani nic, neb jest ušecko skála. Leží na poledne, dosti podál proti ostrovu suatého Ondřeje; ulasky říkají takovému z moře uyrostlému skálí li scoii. A tak jsme se plavili mezi tau skalau a ostrovem suatého Ondřeje, majíc ostrou na pravé, skálu na levé straně, až jsme to obé minuli a za námi nechali. O poledni uítr se uložil a velmi ticho na moři bylo, ulasky to- mu utišení moře la bonaca říkají. Okolo nešporů zase se vítr zdvihati počal a dobrý mezi puolnocí a nejchodem vál a nás naší cestau hnal a ten trudl až do večera. Před večerem ne- viděli jsme nikdež nic než nebe a moře a byli jsme se do ve- čera od té skály u moři ležící, jak hádali, ten den již odplavili víc než na 50 mil ulaských. Po západu sluonce k hodině na noc unenadále uítr velmi veliký od západu se strhl, takže s velikau těžkostí a prácí plachtu velikau jsme doluo spustili a svázali a zadní plachtu kosovatau, které mezana říkají, u hořejšího konce vítr sudu prudkostí nám roztrhl, čemu žád- ný neuvěří, kdo toho nevidí, aby plátno tlusté a nové vítr tak [333 ]
u moci Boží u velikém strachu a nebezpečenství jsme tu celau noc byli až do dne. Třináctého dne měsíce prasince, v pondělí na den suaté Lucie a Otylie, ráno uždy předce ten šturm a bauře mořská trvdla, dle pršeti a blýskati se před vejchodem sluonce přestalo, též i vítr drobet oblevoval. A tu po vejchodu slůnce viděli jsme po pravé straně na půl- noci u moři ležeti ostrou neveliký, kterému ulasky říkají Sanct Andrea, suatého Ondřeje ostrou, a dosti podál od něho jsme byli. Též jsme zdaleka za námi viděli i druhý veliký ostrou, za tímto ležící, který slove ulasky Lisa; o těchto obau ostrovích máš také zmínku napřed, neb jsme je byli viděli tam jedauc. Okolo snídaní pomalu vítr i moře se tišilo, takže před obědy zase čistý čas byl a tichý větřík vál. Tu jsme opět ušecky plachty uytáhli a rozestřeli. Také jsme mnoho ryb delfínuo u moři se metati viděli, kteří k naší navi připlauli. V obědy jsme se plavili tichým větrem dosti blízko mimo jakaus hru- bau skálu, která z moře vyhlédala; ležela nám na levé straně, stojí sama o sobě u moři a jest dosti vysoká a veliká, nahoře špičatá co nějaká homole, než holá, neb neroste na ní žádné stromoví, ani nic, neb jest ušecko skála. Leží na poledne, dosti podál proti ostrovu suatého Ondřeje; ulasky říkají takovému z moře uyrostlému skálí li scoii. A tak jsme se plavili mezi tau skalau a ostrovem suatého Ondřeje, majíc ostrou na pravé, skálu na levé straně, až jsme to obé minuli a za námi nechali. O poledni uítr se uložil a velmi ticho na moři bylo, ulasky to- mu utišení moře la bonaca říkají. Okolo nešporů zase se vítr zdvihati počal a dobrý mezi puolnocí a nejchodem vál a nás naší cestau hnal a ten trudl až do večera. Před večerem ne- viděli jsme nikdež nic než nebe a moře a byli jsme se do ve- čera od té skály u moři ležící, jak hádali, ten den již odplavili víc než na 50 mil ulaských. Po západu sluonce k hodině na noc unenadále uítr velmi veliký od západu se strhl, takže s velikau těžkostí a prácí plachtu velikau jsme doluo spustili a svázali a zadní plachtu kosovatau, které mezana říkají, u hořejšího konce vítr sudu prudkostí nám roztrhl, čemu žád- ný neuvěří, kdo toho nevidí, aby plátno tlusté a nové vítr tak [333 ]
Strana 334
roztrhnauti mohl. A tak spustivše a svázauše všecky plachty. tu celau noc bez plachet jsme se plavili a naui obrátiti a zas nazpátek se plaviti jsme museli, neb nás tam vítr hnal. Také moře se ušecko zdvihlo a zdulo a vlny velmi veliké nahoru k nebi se vyzduihovaly, k tomu z nebe přívdl veliký se doluo do moře lil, takže se zdálo nic jináč, než že moře nahoru do oblakuo ustaupiti a oblaci do moře spadnauti a jedno s dru- hým se zmíchati chce; a taková bauře a šturm, hruoza a strach na moři byl, že, jak říkáme, saudného dne dosti bylo, a jináč jsme nevěděli, než že již ušickni utoneme a zahyneme. Ó věčný, ušemohúcí, surchovaný a mocný Pane Bože náš, co jsi ty velmi předivný u skutcích svých a veliká jest moc tuá, kterak ty, když ráčíš, člověka od smrti vysvobodíš, tehdáž když se on domnívá, že možné není, a zas když mu se zdá, že před ní nejbezpečnější jest, ji naň unenadále dopustiti rá- číš; neb nestihlí jsou saudové tuoji, Pane, a nezpytatedlné jsou cesty tvé; protož jméno tué buď požehnané na věky Amen. A tak ta ukrutná bauře trudla tu celau noc až ke dni. V auterý 14. dne měsíce prasince před svítaním pršeti pře- stalo, uítr se ukládal a moře pomalu se tišilo. A když již den byl, viděli jsme se nedaleko býti za ostrovem suatého Ondřeje, který jsme byli učerejšího dne minuli a za námi daleko zzadu nechali, ale ta bauře u noci a uítr nás nazpátek zase hnal až za ostrou. Tak jisté jest plavení na moři, co za den předse (aneb druhdy, jak se trefuje, celý tejden) ujedeš, to jedné noci nazpátek zase se protivným větrem plaviti musíš, jako se nám teď trefilo, že kde jsme učerejšího dne před suitaním byli, tu jsme se dnes ráno nazpátek zas octli. Protož patron rozkázal marynářuom odundati od veliké plachty předního stromu třetí díl plachty, které ulasky bonaca říkají, kterážto bonaca neb třetina plachty se od plachet odun- davá, když veliký uítr jest, aby plachty menší byly a míň vě- tru braly, a zas když vítr slabý, se přindává, aby plachty větší byly a víc větru u se braly, o čemž máš také napřed. A tak marynáři odundavše bonacu, plachtu nahoru vytáhli a rozestřeli a navi obrátili proti ostrovu suatého Ondřeje, neb se patron rozkázal k němu přibližovati, chtěje tu dáti kotve [ 334]
roztrhnauti mohl. A tak spustivše a svázauše všecky plachty. tu celau noc bez plachet jsme se plavili a naui obrátiti a zas nazpátek se plaviti jsme museli, neb nás tam vítr hnal. Také moře se ušecko zdvihlo a zdulo a vlny velmi veliké nahoru k nebi se vyzduihovaly, k tomu z nebe přívdl veliký se doluo do moře lil, takže se zdálo nic jináč, než že moře nahoru do oblakuo ustaupiti a oblaci do moře spadnauti a jedno s dru- hým se zmíchati chce; a taková bauře a šturm, hruoza a strach na moři byl, že, jak říkáme, saudného dne dosti bylo, a jináč jsme nevěděli, než že již ušickni utoneme a zahyneme. Ó věčný, ušemohúcí, surchovaný a mocný Pane Bože náš, co jsi ty velmi předivný u skutcích svých a veliká jest moc tuá, kterak ty, když ráčíš, člověka od smrti vysvobodíš, tehdáž když se on domnívá, že možné není, a zas když mu se zdá, že před ní nejbezpečnější jest, ji naň unenadále dopustiti rá- číš; neb nestihlí jsou saudové tuoji, Pane, a nezpytatedlné jsou cesty tvé; protož jméno tué buď požehnané na věky Amen. A tak ta ukrutná bauře trudla tu celau noc až ke dni. V auterý 14. dne měsíce prasince před svítaním pršeti pře- stalo, uítr se ukládal a moře pomalu se tišilo. A když již den byl, viděli jsme se nedaleko býti za ostrovem suatého Ondřeje, který jsme byli učerejšího dne minuli a za námi daleko zzadu nechali, ale ta bauře u noci a uítr nás nazpátek zase hnal až za ostrou. Tak jisté jest plavení na moři, co za den předse (aneb druhdy, jak se trefuje, celý tejden) ujedeš, to jedné noci nazpátek zase se protivným větrem plaviti musíš, jako se nám teď trefilo, že kde jsme učerejšího dne před suitaním byli, tu jsme se dnes ráno nazpátek zas octli. Protož patron rozkázal marynářuom odundati od veliké plachty předního stromu třetí díl plachty, které ulasky bonaca říkají, kterážto bonaca neb třetina plachty se od plachet odun- davá, když veliký uítr jest, aby plachty menší byly a míň vě- tru braly, a zas když vítr slabý, se přindává, aby plachty větší byly a víc větru u se braly, o čemž máš také napřed. A tak marynáři odundavše bonacu, plachtu nahoru vytáhli a rozestřeli a navi obrátili proti ostrovu suatého Ondřeje, neb se patron rozkázal k němu přibližovati, chtěje tu dáti kotve [ 334]
Strana 335
zaurci a na dobrý uítr čekati. A utom před obědy, než jsme k ostrovu svatého Ondřeje přistali, vítr se proměnil a mezi vejchodem a polednem dobrý vál, a my nechauše ostrovu suatého Ondřeje na pravé ruce ležeti, mimo něj jsme se pla- vili a okolo poledne jsme jej minuli i tu skálu proti němu u moři ležící a za námi jsme toho obého ležeti nechali a naší cestau jsme se plavili ostatek toho dne i noc. Měsíce prasince dne 15. u středu ráno uždy ten dobrý vítr trudl a zemi bylo viděti zdaleka na pravé straně, díl Slovan- ské a díl, která slove Delmacia neb Dalmatská země. Okolo snídaní okazoual nám náš piota položení to, kde leží město znamenité, kterému ulasky říkají Zara, kteréžto jest hlavní město v zemi Dalmatské, náleží nyní pod panství panuou Benátčan, leží od Benátek po moři 200 mil ulaských a naších českých 40. A tak tím dobrým větrem jsme se plavili až do ve- čera, vidauc uždy na pravé straně zemi Dalmatskau, na levé nic než nebe a moře. Málo před západem sluonce vítr se proměnil a mezi západem a polednem vál, a protož abychom se nazpátek neplavili, lavi- rovali jsme se, to jest sem i tam po moři jezdili, abychom vždy podlé možnosti na naší cestě zuostali. Před puolnoci se uítr roz- mohl a bauře na moři byla, ale ke dni se to všecko upokojilo. Šestnáctého dne měsíce prasince ve čturtek ráno ticho bylo na moři a větřík tichý od puolnoci vál, který se okolo snídaní uždy pomalu tužil a nás od země do moře hnal, neb jsme rádi chtěli přistati s naší naví k městu, kterému ulasky Parenco neb Parentum říkají, které leží při moři v zemi, která Hystrio sloue, od Benátek sto mil ulaských uzdálí, dle vítr od puolnoci vějíc k němu nám nedal. Protož ten celý den i noc jsme se museli lavirouati a sem i tam po moři jezditi, abychom jen nazpátek zas neplauli a na naší cestě zůstali, však proto vždy pomalu k zemi Dalmatské jsme se přibližovdli, kterau jsme na pravé straně dosti podál uždy ten celý den viděli, na levé nic než nebe a moře, a ten uítr od puolnoci dosti tuhý trudl tak tu celau noc. V pátek 17. dne měsíce prasince ráno zima a chladno bylo, že nám hned nic nezbývdlo, neb uždy ten uítr od půlnoci [ 335]
zaurci a na dobrý uítr čekati. A utom před obědy, než jsme k ostrovu svatého Ondřeje přistali, vítr se proměnil a mezi vejchodem a polednem dobrý vál, a my nechauše ostrovu suatého Ondřeje na pravé ruce ležeti, mimo něj jsme se pla- vili a okolo poledne jsme jej minuli i tu skálu proti němu u moři ležící a za námi jsme toho obého ležeti nechali a naší cestau jsme se plavili ostatek toho dne i noc. Měsíce prasince dne 15. u středu ráno uždy ten dobrý vítr trudl a zemi bylo viděti zdaleka na pravé straně, díl Slovan- ské a díl, která slove Delmacia neb Dalmatská země. Okolo snídaní okazoual nám náš piota položení to, kde leží město znamenité, kterému ulasky říkají Zara, kteréžto jest hlavní město v zemi Dalmatské, náleží nyní pod panství panuou Benátčan, leží od Benátek po moři 200 mil ulaských a naších českých 40. A tak tím dobrým větrem jsme se plavili až do ve- čera, vidauc uždy na pravé straně zemi Dalmatskau, na levé nic než nebe a moře. Málo před západem sluonce vítr se proměnil a mezi západem a polednem vál, a protož abychom se nazpátek neplavili, lavi- rovali jsme se, to jest sem i tam po moři jezdili, abychom vždy podlé možnosti na naší cestě zuostali. Před puolnoci se uítr roz- mohl a bauře na moři byla, ale ke dni se to všecko upokojilo. Šestnáctého dne měsíce prasince ve čturtek ráno ticho bylo na moři a větřík tichý od puolnoci vál, který se okolo snídaní uždy pomalu tužil a nás od země do moře hnal, neb jsme rádi chtěli přistati s naší naví k městu, kterému ulasky Parenco neb Parentum říkají, které leží při moři v zemi, která Hystrio sloue, od Benátek sto mil ulaských uzdálí, dle vítr od puolnoci vějíc k němu nám nedal. Protož ten celý den i noc jsme se museli lavirouati a sem i tam po moři jezditi, abychom jen nazpátek zas neplauli a na naší cestě zůstali, však proto vždy pomalu k zemi Dalmatské jsme se přibližovdli, kterau jsme na pravé straně dosti podál uždy ten celý den viděli, na levé nic než nebe a moře, a ten uítr od puolnoci dosti tuhý trudl tak tu celau noc. V pátek 17. dne měsíce prasince ráno zima a chladno bylo, že nám hned nic nezbývdlo, neb uždy ten uítr od půlnoci [ 335]
Strana 336
z sněhových hor trual ten celý den až do večera a nám k ze- mi nedal; i vždy jsme se lavirovdli a po moři sem i tam jezditi museli až do noci, uidauc zemi na pravé straně, na levé nic než nebe a moře. Před puolnocí uítr se proměnil a dobrý od nejchodu vál, a my rozestřeuše všecky plachty, naší cestau k Parenco jsme se plavili. Před suitaním náš luggier obávaje se, abychom tím dobrým větrem města Parenco neminuli, neb tma bylo, že jsme ne- mohli viděti, kde jsme, aneb abychom někde blízko k zemi ne- přistali a na mělčinu netrefili, i rozkázal všecky plachty do- luou spustiti a svázati krom napřed muškéty. A tak jsme pomalu plauli až do dne. O přistání s naví k portu a městu Parenco v zemi Hystria řečené ležícímu. KAPITOLA 81. ěsíce prasince dne 18. u sobotu ráno, když den byl, ui- děli jsme se býti nedaleko od země sotua dvě míle čes- Vké a tu luggier rozkázal zase všecky plachty vytáh- nauti a rozestříti. A tak dobrým větrem jsme se plavili, majíc uždy na pravé straně zemi Hystriam, k městu Parenco. Před obědy plauli jsme mimo jakýs bosácký klášter tu při moři ležící, od něho sotua puol druhé míle české, z kteréhožto mniší uhlédauše naší navi, z nich 2 vsedli do neveliké bárky s vesly a k nám se plavili a všedše do navi almužny od patrona žáda- li i od nás pautníkuou a dali neb šeňkovali patronovi našemu zelí plný pytel, které s sebau přivezli; a tak každý dal jim pro Pána Boha, co chtěl, a oni poděkovauše nám zas se od nás k klášteru plavili. V obědy jsme již viděli před námi zdaleka le- žeti město Parenco a k němu jsme se pomalu přibližovdli. [336 ]
z sněhových hor trual ten celý den až do večera a nám k ze- mi nedal; i vždy jsme se lavirovdli a po moři sem i tam jezditi museli až do noci, uidauc zemi na pravé straně, na levé nic než nebe a moře. Před puolnocí uítr se proměnil a dobrý od nejchodu vál, a my rozestřeuše všecky plachty, naší cestau k Parenco jsme se plavili. Před suitaním náš luggier obávaje se, abychom tím dobrým větrem města Parenco neminuli, neb tma bylo, že jsme ne- mohli viděti, kde jsme, aneb abychom někde blízko k zemi ne- přistali a na mělčinu netrefili, i rozkázal všecky plachty do- luou spustiti a svázati krom napřed muškéty. A tak jsme pomalu plauli až do dne. O přistání s naví k portu a městu Parenco v zemi Hystria řečené ležícímu. KAPITOLA 81. ěsíce prasince dne 18. u sobotu ráno, když den byl, ui- děli jsme se býti nedaleko od země sotua dvě míle čes- Vké a tu luggier rozkázal zase všecky plachty vytáh- nauti a rozestříti. A tak dobrým větrem jsme se plavili, majíc uždy na pravé straně zemi Hystriam, k městu Parenco. Před obědy plauli jsme mimo jakýs bosácký klášter tu při moři ležící, od něho sotua puol druhé míle české, z kteréhožto mniší uhlédauše naší navi, z nich 2 vsedli do neveliké bárky s vesly a k nám se plavili a všedše do navi almužny od patrona žáda- li i od nás pautníkuou a dali neb šeňkovali patronovi našemu zelí plný pytel, které s sebau přivezli; a tak každý dal jim pro Pána Boha, co chtěl, a oni poděkovauše nám zas se od nás k klášteru plavili. V obědy jsme již viděli před námi zdaleka le- žeti město Parenco a k němu jsme se pomalu přibližovdli. [336 ]
Strana 337
Okolo nešporuo přistali jsme a ujeli do portu města Parenco a spustivše a svázauše plachty, kotve do moře jsme uvrhli a ze čtyř kusuou vystřelili a tu s naví na místě nedaleko od bře- hu stáli ostatek toho dne. Věděti se má, že ušickni šífové velicí neb nave, které hluboko u vodě jdau a od vejchodu se plaví- vají a k Benátkám chtí, ti k tomu městu Parenco nejprvé při- stávají a tu cesty vuodce sobě zjednávají, kteří by je až k Be- nátkám dovedli. A to z té příčiny činí, že moře tu již blíž k Be- nátkám tak hluboké není jako tam uně a mnoho místy mělčin jest, na které ti, kdož té cesty právě dobře svědomi nejsau, trefují a skrz to u veliké nebezpečenství přicházejí. Protož obyčejně ušickni k městu Parenco s navemi přistávají a ces- ty vuodce, kteří dobře moře svědomi jsau, sobě jednají, aby mohli bezpečně k Benátkám přistati. A také se někdy trefuje, když příhodní větrové neuějí, že tu s naví u města Parenco tejden, dvě neděle i víc časem čekati na dobrý vítr musí, aby mohli bezpečně k Benátkám přistati, neb ne každým větrem k nim se plaviti mohau ec. Protož náš patron, hned jak jsme kotve zavrhli, naší kundeli do moře spustiti a pro cesty vuodce do města Parenco poslal, s ním chtěje radu bráti, mohli-li bychom tím větrem k Benát- kám. Když o nás u Parenco zvěděli, že jsme tu přistali a k Be- nátkám chcem, hned z města s jednau dosti velikau bárkau k naší navi se připlavili, ptajíce se nás pautníkuou, chtěli-li bychom někteří na té bárce k Benátkám se plaviti, abychom tu dlauho čekati nemuseli, že hned s námi se plaviti chtí. A tak okolo 20 osob a více pautníkův i jiných, kteří brzo u Benát- kách býti chtěli a se obávali, aby tu dlauho čekati nemuseli, spolu se na tom snesli, aby do té bárky přesedli a k Benátkám se vézti dali. I najali jí sobě na 24 dukátích a ušedše do ní s jich věcmi hned toho dne okolo dvdu hodin na noc od nás se k Be- nátkám preč plavili; mezi kterými byl pan Jan z Rechperku s svými služebníky, dle já tu s jinými pautníky předce v navi na místě jsem zuostal. Před puolnocí urátili se zas k nám z města s naší kundelí a přivezli s sebau cesty vuodce, který dobrau novinu nám pověděl, pravě, že bude-li ten vítr tak truati, že budem moci ráno k Benátkám se plaviti. [ 337]
Okolo nešporuo přistali jsme a ujeli do portu města Parenco a spustivše a svázauše plachty, kotve do moře jsme uvrhli a ze čtyř kusuou vystřelili a tu s naví na místě nedaleko od bře- hu stáli ostatek toho dne. Věděti se má, že ušickni šífové velicí neb nave, které hluboko u vodě jdau a od vejchodu se plaví- vají a k Benátkám chtí, ti k tomu městu Parenco nejprvé při- stávají a tu cesty vuodce sobě zjednávají, kteří by je až k Be- nátkám dovedli. A to z té příčiny činí, že moře tu již blíž k Be- nátkám tak hluboké není jako tam uně a mnoho místy mělčin jest, na které ti, kdož té cesty právě dobře svědomi nejsau, trefují a skrz to u veliké nebezpečenství přicházejí. Protož obyčejně ušickni k městu Parenco s navemi přistávají a ces- ty vuodce, kteří dobře moře svědomi jsau, sobě jednají, aby mohli bezpečně k Benátkám přistati. A také se někdy trefuje, když příhodní větrové neuějí, že tu s naví u města Parenco tejden, dvě neděle i víc časem čekati na dobrý vítr musí, aby mohli bezpečně k Benátkám přistati, neb ne každým větrem k nim se plaviti mohau ec. Protož náš patron, hned jak jsme kotve zavrhli, naší kundeli do moře spustiti a pro cesty vuodce do města Parenco poslal, s ním chtěje radu bráti, mohli-li bychom tím větrem k Benát- kám. Když o nás u Parenco zvěděli, že jsme tu přistali a k Be- nátkám chcem, hned z města s jednau dosti velikau bárkau k naší navi se připlavili, ptajíce se nás pautníkuou, chtěli-li bychom někteří na té bárce k Benátkám se plaviti, abychom tu dlauho čekati nemuseli, že hned s námi se plaviti chtí. A tak okolo 20 osob a více pautníkův i jiných, kteří brzo u Benát- kách býti chtěli a se obávali, aby tu dlauho čekati nemuseli, spolu se na tom snesli, aby do té bárky přesedli a k Benátkám se vézti dali. I najali jí sobě na 24 dukátích a ušedše do ní s jich věcmi hned toho dne okolo dvdu hodin na noc od nás se k Be- nátkám preč plavili; mezi kterými byl pan Jan z Rechperku s svými služebníky, dle já tu s jinými pautníky předce v navi na místě jsem zuostal. Před puolnocí urátili se zas k nám z města s naší kundelí a přivezli s sebau cesty vuodce, který dobrau novinu nám pověděl, pravě, že bude-li ten vítr tak truati, že budem moci ráno k Benátkám se plaviti. [ 337]
Strana 338
O plavení od portu a města Parenco k Benátkám. KAPITOLA 82. neděli 19. dne měsíce prasince po půlnoci, když ten dob- rý vítr od nejchodu předce trudl a dosti tuhý vál a noc V světlá byla, patron kotve z moře vytahovati a na cestu se k Benátkám strojiti rozkázal. I vytáhše kotue a rozestřeu- še ušecky plachty, plavili jsme se dobrým větrem od města Parenco preč naší cestau k Benátkám a byl ráno po vejcho- du sluonce čistý a jasný den a sluonce svítilo a zemi Hystriam po pravé straně dosti blízko viděti bylo a byli jsme tehdáž, jak hádali, ještě okolo 13 mil českých od Benátek. Okolo dvdu hodin po vejchodu sluonce hrubě se mračiti a nebe kaliti, a co by noc byla, zatmívati od puolnoci počalo a utom velmi unenadále a rychle strhl se převelmi veliký a silný vítr mezi puolnocí a nejchodem, kterému latině boreas říkají, a do naších plachet nám udeřil, z čehož veliký křik a běhání u navi od marynářuo povstalo, neb veliké plachty do- luo nijak spustiti nemohli, až larganau neb rumpálem, o kte- rým máš napřed, drobet víc než přes polovici jí doluo mocí stáhli; tu opět se jí vítr zmocnil a navi na levau stranu tak hrubě naklonil a nachejlil, že moře zaroveň na plácku s na- ví bylo a antenna (to jest to příčné dřevo, na kterém plach- ta visí) koncem moře dosahala a víc než puol plachty veliké u moři bylo. Tu náš patron i luggier na nás pautníky i jiné, kteří u navi byli, křičeli a volali a pro Pána Boha nás prosili, abychom pomáhali, nechcem-li ušickni zahynauti. I tak jsme se zběhli a jeden každý z nás, jak nejlépe mohl, pomáhal a již jsme byli skůro ušecku plachtu, co jí u moři bylo, zas do navi utáhli, dle vítr tuhú do ní udeřiu sudu prudkostí nám ji zase z rukau uytrhl a bylo nás drahně osob, marynářuo a pautníkuo i ji- ných, kteří jsme za ní táhli, až zas s pomocí Pána Boha uše- [338 ]
O plavení od portu a města Parenco k Benátkám. KAPITOLA 82. neděli 19. dne měsíce prasince po půlnoci, když ten dob- rý vítr od nejchodu předce trudl a dosti tuhý vál a noc V světlá byla, patron kotve z moře vytahovati a na cestu se k Benátkám strojiti rozkázal. I vytáhše kotue a rozestřeu- še ušecky plachty, plavili jsme se dobrým větrem od města Parenco preč naší cestau k Benátkám a byl ráno po vejcho- du sluonce čistý a jasný den a sluonce svítilo a zemi Hystriam po pravé straně dosti blízko viděti bylo a byli jsme tehdáž, jak hádali, ještě okolo 13 mil českých od Benátek. Okolo dvdu hodin po vejchodu sluonce hrubě se mračiti a nebe kaliti, a co by noc byla, zatmívati od puolnoci počalo a utom velmi unenadále a rychle strhl se převelmi veliký a silný vítr mezi puolnocí a nejchodem, kterému latině boreas říkají, a do naších plachet nám udeřil, z čehož veliký křik a běhání u navi od marynářuo povstalo, neb veliké plachty do- luo nijak spustiti nemohli, až larganau neb rumpálem, o kte- rým máš napřed, drobet víc než přes polovici jí doluo mocí stáhli; tu opět se jí vítr zmocnil a navi na levau stranu tak hrubě naklonil a nachejlil, že moře zaroveň na plácku s na- ví bylo a antenna (to jest to příčné dřevo, na kterém plach- ta visí) koncem moře dosahala a víc než puol plachty veliké u moři bylo. Tu náš patron i luggier na nás pautníky i jiné, kteří u navi byli, křičeli a volali a pro Pána Boha nás prosili, abychom pomáhali, nechcem-li ušickni zahynauti. I tak jsme se zběhli a jeden každý z nás, jak nejlépe mohl, pomáhal a již jsme byli skůro ušecku plachtu, co jí u moři bylo, zas do navi utáhli, dle vítr tuhú do ní udeřiu sudu prudkostí nám ji zase z rukau uytrhl a bylo nás drahně osob, marynářuo a pautníkuo i ji- ných, kteří jsme za ní táhli, až zas s pomocí Pána Boha uše- [338 ]
Strana 339
mohúcího a s velikau prácí jsme ji naposledy vždy z moře uytáhli, spustili a svázali; však málo z nás na kerým co su- chého zuostalo, tak nás ulny zstříkaly a zkropily a od plach- ty jsme se zmákali. Velikau plachtu svázauše, nemalau práci tolikéž jsme s druhau přední plachtau, které musskéto říka- jí, míti museli, než jsme ji spustili a svázali. Vtom, když jsme velikau plachtu a jiné spauštěli a svazouali, vítr nám přední plachtu (která jest napřed na špici lodí ven vgndaná, které civitera říkají) rozundal a na dvé roztrhl; s tau opět velikau práci marynáři měli, neb jednu polovici jí brzo svázali, druhé dosáhnauti dlauho nemohli, neb ji vítr sobě vzal a do ní tak tuze a prudce vál, že ji po kusích utrhoval, však naposledy uždy jí dosáhli a svázali ec. A tak s velikau prácí spustivše a sklidivše všecky plachty, u moci samého Pána Boha jsme byli, neb bauře ukrutná na moři a uítr ten velmi veliký vždy trudl a nás prudce k Benát- kám hnal, ale to nejlépe bylo, že proti nám nebyl, než za ná- mi; však proto u velikém nebezpečenství a strachu jsme byli, neb jsme se obávali, aby nás vítr někde na mělčinu (kterých tu místy mnoho jest) nevehnal a nave nerozrazil, neb tehdáž jím uládnauti a jemu rozkazovati darmo bylo, ale sám Pán Buoh ušemohúcí nás toho uchovati jest ráčil ec. Okolo poledne počal uítr drobet ulevovati a moře se tišiti a nebe zase jasniti, takže u malé chuíli zase čistý čas a den jas- ný byl, však proto vítr dosti tuhý ještě trudl. A když nám tak Neptunus a moře naposledy takový opraudový a poctivý panket bauří mořskau udělalo a s námi se jako rozžehnáva- jíc Valete nám dáváše, po té se upokojilo ec. Tu luggier rozkázal zas vytáhnauti a rozestříti přední plachtu musskétu i plavili jsme se naší cestau k Benátkám a již jsme velmi zdaleka před námi počali viděti po pravé straně hory Korytanské, které se bělely, neb tehdáž sněhu mnoho na nich leželo, s levé strany nebylo nic viděti než nebe a moře. Okolo nešporuo již jsme před námi počali viděti věž svatého Marka a město Benátky a k ním jsme se dobrým větrem přibližova- li, z čehož ušickni jsme se radostí velmi velikau zradovali a veseli byli. Neb jednomu každému z nás se zdálo, co by se [339]
mohúcího a s velikau prácí jsme ji naposledy vždy z moře uytáhli, spustili a svázali; však málo z nás na kerým co su- chého zuostalo, tak nás ulny zstříkaly a zkropily a od plach- ty jsme se zmákali. Velikau plachtu svázauše, nemalau práci tolikéž jsme s druhau přední plachtau, které musskéto říka- jí, míti museli, než jsme ji spustili a svázali. Vtom, když jsme velikau plachtu a jiné spauštěli a svazouali, vítr nám přední plachtu (která jest napřed na špici lodí ven vgndaná, které civitera říkají) rozundal a na dvé roztrhl; s tau opět velikau práci marynáři měli, neb jednu polovici jí brzo svázali, druhé dosáhnauti dlauho nemohli, neb ji vítr sobě vzal a do ní tak tuze a prudce vál, že ji po kusích utrhoval, však naposledy uždy jí dosáhli a svázali ec. A tak s velikau prácí spustivše a sklidivše všecky plachty, u moci samého Pána Boha jsme byli, neb bauře ukrutná na moři a uítr ten velmi veliký vždy trudl a nás prudce k Benát- kám hnal, ale to nejlépe bylo, že proti nám nebyl, než za ná- mi; však proto u velikém nebezpečenství a strachu jsme byli, neb jsme se obávali, aby nás vítr někde na mělčinu (kterých tu místy mnoho jest) nevehnal a nave nerozrazil, neb tehdáž jím uládnauti a jemu rozkazovati darmo bylo, ale sám Pán Buoh ušemohúcí nás toho uchovati jest ráčil ec. Okolo poledne počal uítr drobet ulevovati a moře se tišiti a nebe zase jasniti, takže u malé chuíli zase čistý čas a den jas- ný byl, však proto vítr dosti tuhý ještě trudl. A když nám tak Neptunus a moře naposledy takový opraudový a poctivý panket bauří mořskau udělalo a s námi se jako rozžehnáva- jíc Valete nám dáváše, po té se upokojilo ec. Tu luggier rozkázal zas vytáhnauti a rozestříti přední plachtu musskétu i plavili jsme se naší cestau k Benátkám a již jsme velmi zdaleka před námi počali viděti po pravé straně hory Korytanské, které se bělely, neb tehdáž sněhu mnoho na nich leželo, s levé strany nebylo nic viděti než nebe a moře. Okolo nešporuo již jsme před námi počali viděti věž svatého Marka a město Benátky a k ním jsme se dobrým větrem přibližova- li, z čehož ušickni jsme se radostí velmi velikau zradovali a veseli byli. Neb jednomu každému z nás se zdálo, co by se [339]
Strana 340
znovu narodil, neb jsme již viděli konec naší pracné cesty, na které u mnohých a velikých nebezpečenstvích životův na- ších a několikrát jako již u hrdle smrti jsme byli; k tomu dosti bídy, nauze, psoty i jiných mnohých neřestí po zemi i po moři od horka, zimy, žížně, hladu, zlých noclehuou a bdění snáše- ti jsme museli a od Turkuou a pohanuou u zemi Svaté mnohé příkoří a auzkosti jsme trpěli, s kterými i nebezpečnú šarvát- ku na moři sme měli, a k tomu naposledy častými, velikými a nebezpečnými bauřemi mořskými trápíváni jsme bývali. Pro- tož tomu ušemu konec býti vidauce (jak každý dobře poroz- uměti muože) veseliti a radovati jsme se museli. A tak jsme se ušickni sešli na plácek prostřed navi a tu pokleknuvše na kolena zpívdli jsme s veselím Te Deum laudamus a jiné ně- které hymny a žalmy latině a děkovali jsme srdečně Pánu Bohu ušemohúcímu a věčnému, že nám ráčil to dáti, že jsme se ve zdraví zase k Benátkám s náší cesty navrátili ec. O přistání pautníkuov s naví k Benátkám. KAPITOLA 83. dyž jsme již s naší naví byli asi dvě míle české neb ne tak daleko od města Benátek u portu benátském, kterému říkají a Lio, který jest vně na vysokém moři skuoro na tom místě neb málo dál od Benátek, kde jsme byli prvé s na- ví stáli, než jsme se od Benátek k zemi Svaté plavili, patron rozkázal přední plachtu muškétu dolův do navi spustiti a suá- zati a čtyři kotue do moře z navi uvrci, a to bylo dvě hodině před večerem okolo 22 hodin. I stáli jsme tu tak s naší naví na místě ostatek toho dne. Rozkázal také patron puškářům na znamení radosti a veselí všecku střelbu u navi vystřeliti, a když dolejší kusy hrubé mosazné a jiné vystřelovali, tak se hlahol dole u navi obrážel, že se zdálo nic jináč než že se nave pod námi trhá a láme. 1340]
znovu narodil, neb jsme již viděli konec naší pracné cesty, na které u mnohých a velikých nebezpečenstvích životův na- ších a několikrát jako již u hrdle smrti jsme byli; k tomu dosti bídy, nauze, psoty i jiných mnohých neřestí po zemi i po moři od horka, zimy, žížně, hladu, zlých noclehuou a bdění snáše- ti jsme museli a od Turkuou a pohanuou u zemi Svaté mnohé příkoří a auzkosti jsme trpěli, s kterými i nebezpečnú šarvát- ku na moři sme měli, a k tomu naposledy častými, velikými a nebezpečnými bauřemi mořskými trápíváni jsme bývali. Pro- tož tomu ušemu konec býti vidauce (jak každý dobře poroz- uměti muože) veseliti a radovati jsme se museli. A tak jsme se ušickni sešli na plácek prostřed navi a tu pokleknuvše na kolena zpívdli jsme s veselím Te Deum laudamus a jiné ně- které hymny a žalmy latině a děkovali jsme srdečně Pánu Bohu ušemohúcímu a věčnému, že nám ráčil to dáti, že jsme se ve zdraví zase k Benátkám s náší cesty navrátili ec. O přistání pautníkuov s naví k Benátkám. KAPITOLA 83. dyž jsme již s naší naví byli asi dvě míle české neb ne tak daleko od města Benátek u portu benátském, kterému říkají a Lio, který jest vně na vysokém moři skuoro na tom místě neb málo dál od Benátek, kde jsme byli prvé s na- ví stáli, než jsme se od Benátek k zemi Svaté plavili, patron rozkázal přední plachtu muškétu dolův do navi spustiti a suá- zati a čtyři kotue do moře z navi uvrci, a to bylo dvě hodině před večerem okolo 22 hodin. I stáli jsme tu tak s naší naví na místě ostatek toho dne. Rozkázal také patron puškářům na znamení radosti a veselí všecku střelbu u navi vystřeliti, a když dolejší kusy hrubé mosazné a jiné vystřelovali, tak se hlahol dole u navi obrážel, že se zdálo nic jináč než že se nave pod námi trhá a láme. 1340]
Strana 341
Stála tu také tehdáž na kotvech jedna veliká nave benátská, větší nežli náše, která slaula la nave del Capelo, a jiných ně- kolik menších, z těch ze všech nám ku poctivosti také stříleli, že se po moři rozléhalo a u městě Benátkách to střílení slyšeti bylo. Po tom po všem patron nám oběd spolu i s večeří dávati rozkázal, neb jsme ten den byli ještě nic nejedli, neb pro pře- dešlau bauři mořskau oheň na ohništi zhasiti jsme museli a nic vdřiti sme nemohli. Rozkázal nám též patron dávati dosti vína dobrého ten celý večer, co jsme ho jen mohli vypiti ec. Byl by také rád náš patron ještě toho dne na naší kundeli s některými pautníky se do města vézti dal, ale uítr ten tuhý předce trudl, protož do jitra toho zanechati musel, pro kte- rýžto vítr také s bárkami pro nás z města k nám nemohli. Prasince měsíce dne 20. u pondělí u uigiljí suatého Tomáše po puolnoci ke dni vítr se uložil a ticho na moři bylo, a tu asi 2 hodiny přede dnem připlavily se dvě bárky z Benátek k naší navi ptajíce se nás, chtěli-li bychom kterau najíti, že nás hned do města vézti chtí. A tu nás 12 pautníkuou spolu najali sme sobě tu jednu bárku na 24 mucynygřích, to jest tak mnoho, co na 96 pacích, aby nás s našemi věcmi a truhlami až do města Benátek dovezli. A tak ukladše náše truhly a věci do ní a požehnauše našeho patrona a hejtmana z navi a podě- kouauše jim, tolikéž požehnavše i marynářuou pacholkuou a jiné čeledi patronovy, do ní jsme ustaupili, i vezli nás od naší nave do města. Jiní někteří tovaryší náši pautníci najali sobě po nás i tu druhau bárku a na ní se k Benátkám plavili, osta- tek jich u navi zuostalo, čekajíc, až je patron dá dovézti. Rá- no, když sluonce vycházelo, přistali jsme s naší bárkau k pla- cu suatého Marka u Benátkách a tu jsme zaplatili od bárky, neb se dostalo dáti jedné osobě po duau mucynyger, to jest co po 8 pacích ec. A já ustaupiu a mau truhlu uložiu do jedné lodičky, které kundele říkají, na kterýchžto se po městě Be- nátkách sem i tam vozí, dal jsem se vézti do mé staré hospody k Černému vorlu, odkud jsem byl vyjel ec. A tak leta Páně 1546 u středu ráno 7. dne měsíce července plavili jsme se s naší naví od města Benátek k zemi Suaté do Jeruzaléma preč a téhož léta 46 u pondělí 20. dne měsíce [ 341 ]
Stála tu také tehdáž na kotvech jedna veliká nave benátská, větší nežli náše, která slaula la nave del Capelo, a jiných ně- kolik menších, z těch ze všech nám ku poctivosti také stříleli, že se po moři rozléhalo a u městě Benátkách to střílení slyšeti bylo. Po tom po všem patron nám oběd spolu i s večeří dávati rozkázal, neb jsme ten den byli ještě nic nejedli, neb pro pře- dešlau bauři mořskau oheň na ohništi zhasiti jsme museli a nic vdřiti sme nemohli. Rozkázal nám též patron dávati dosti vína dobrého ten celý večer, co jsme ho jen mohli vypiti ec. Byl by také rád náš patron ještě toho dne na naší kundeli s některými pautníky se do města vézti dal, ale uítr ten tuhý předce trudl, protož do jitra toho zanechati musel, pro kte- rýžto vítr také s bárkami pro nás z města k nám nemohli. Prasince měsíce dne 20. u pondělí u uigiljí suatého Tomáše po puolnoci ke dni vítr se uložil a ticho na moři bylo, a tu asi 2 hodiny přede dnem připlavily se dvě bárky z Benátek k naší navi ptajíce se nás, chtěli-li bychom kterau najíti, že nás hned do města vézti chtí. A tu nás 12 pautníkuou spolu najali sme sobě tu jednu bárku na 24 mucynygřích, to jest tak mnoho, co na 96 pacích, aby nás s našemi věcmi a truhlami až do města Benátek dovezli. A tak ukladše náše truhly a věci do ní a požehnauše našeho patrona a hejtmana z navi a podě- kouauše jim, tolikéž požehnavše i marynářuou pacholkuou a jiné čeledi patronovy, do ní jsme ustaupili, i vezli nás od naší nave do města. Jiní někteří tovaryší náši pautníci najali sobě po nás i tu druhau bárku a na ní se k Benátkám plavili, osta- tek jich u navi zuostalo, čekajíc, až je patron dá dovézti. Rá- no, když sluonce vycházelo, přistali jsme s naší bárkau k pla- cu suatého Marka u Benátkách a tu jsme zaplatili od bárky, neb se dostalo dáti jedné osobě po duau mucynyger, to jest co po 8 pacích ec. A já ustaupiu a mau truhlu uložiu do jedné lodičky, které kundele říkají, na kterýchžto se po městě Be- nátkách sem i tam vozí, dal jsem se vézti do mé staré hospody k Černému vorlu, odkud jsem byl vyjel ec. A tak leta Páně 1546 u středu ráno 7. dne měsíce července plavili jsme se s naší naví od města Benátek k zemi Suaté do Jeruzaléma preč a téhož léta 46 u pondělí 20. dne měsíce [ 341 ]
Strana 342
prasince u vigiljí suatého Tomáše, apoštola Páně, přijeli jsme zase ve zdraví do města Benátek; dle ne ušickni, kteří jsme byli vyjeli, neb z nás pautníkuou u té šarvátce, kterau jsme s Turky na moři měli, zastřeleno jest 6 osob a sedmý v Cypru na červenau nemoc umřel, z marynářuou pacholkuou postří- leno jich 5 osob a šestý puškář a tří jati od Turkuou byli. A tak jich na té cestě zuostalo a zahynulo 16 osob. Pán Buoh rač jim dáti všem věčné odpočinutí! I byli jsme na té cestě tam i zas jedauc 24 nedělí bez jednoho dne, to jest bez dvau nedělí puol léta ec. Mohl by se tuto snad také někdo otázati, kde jsou pak zuostaly ty dvě galle grosse a nave ty benátské, které se s námi od Cypru plavily. I vě- děti se má, že jsau také k Benátkám za námi ušecky přistaly, dle teprvd kterýs den po Novém létě ec. Vím také, že mnozí, kteří tuto mau jeruzalémskau cestu čísti budau, rádi věděti chtíti budau, mnoho-li sem na ní tam i zas jeda utratil, protož abych i těm zadost učinil, to tuto oznámím. Poslal jest mi byl na tuto cestu můj nebožtík pan otec z Prahy do Benátek sto uherských zlatých, z kterýchžto našemu pa- tronovi jsem hned dal 45 korun, ostatek mi tam i sem až zas do Benátek vystačilo, ač mi velmi málo, a sotua puol koruny zuostalo, když jsem se zas do Benátek urátil, a tak sto uher- ských zlatých na té cestě jsem utratil ec. Cesta z města Benátek do Prahy na město Salopurk. KAPITOLA 84 A POSLEDNÍ. poněvádž jsem napřed přiřekl, že teď na konci chci také = položiti cestu z Benátek do Prahy, která jest na město Salcpurk, protož ji tuto tak, jak jsem ji pěšky šel, krátce poznamenám. I po mém z země Svaté zas do Benátek navrácení zuostal jsem tu u Benátkách na místě přes zimu až do postu. A tak 1342 ]
prasince u vigiljí suatého Tomáše, apoštola Páně, přijeli jsme zase ve zdraví do města Benátek; dle ne ušickni, kteří jsme byli vyjeli, neb z nás pautníkuou u té šarvátce, kterau jsme s Turky na moři měli, zastřeleno jest 6 osob a sedmý v Cypru na červenau nemoc umřel, z marynářuou pacholkuou postří- leno jich 5 osob a šestý puškář a tří jati od Turkuou byli. A tak jich na té cestě zuostalo a zahynulo 16 osob. Pán Buoh rač jim dáti všem věčné odpočinutí! I byli jsme na té cestě tam i zas jedauc 24 nedělí bez jednoho dne, to jest bez dvau nedělí puol léta ec. Mohl by se tuto snad také někdo otázati, kde jsou pak zuostaly ty dvě galle grosse a nave ty benátské, které se s námi od Cypru plavily. I vě- děti se má, že jsau také k Benátkám za námi ušecky přistaly, dle teprvd kterýs den po Novém létě ec. Vím také, že mnozí, kteří tuto mau jeruzalémskau cestu čísti budau, rádi věděti chtíti budau, mnoho-li sem na ní tam i zas jeda utratil, protož abych i těm zadost učinil, to tuto oznámím. Poslal jest mi byl na tuto cestu můj nebožtík pan otec z Prahy do Benátek sto uherských zlatých, z kterýchžto našemu pa- tronovi jsem hned dal 45 korun, ostatek mi tam i sem až zas do Benátek vystačilo, ač mi velmi málo, a sotua puol koruny zuostalo, když jsem se zas do Benátek urátil, a tak sto uher- ských zlatých na té cestě jsem utratil ec. Cesta z města Benátek do Prahy na město Salopurk. KAPITOLA 84 A POSLEDNÍ. poněvádž jsem napřed přiřekl, že teď na konci chci také = položiti cestu z Benátek do Prahy, která jest na město Salcpurk, protož ji tuto tak, jak jsem ji pěšky šel, krátce poznamenám. I po mém z země Svaté zas do Benátek navrácení zuostal jsem tu u Benátkách na místě přes zimu až do postu. A tak 1342 ]
Strana 343
léta Páně 1547 u neděli 13. dne měsíce března, ten den po sua- tém Rehoři, ráno usedl jsem u Benátkách na bárku a plavil jsem se po vodě až do městečka dosti uelikého, kterému říkají Porto Grauer, a jest z Benátek do Porto Grauer po vodě 15 mil českých. Z Portu Gravaru šel jsem po zemi 5 mil českých až do městečka dosti velikého na urchu ležícího, slove u Svatého Dangele. Od Svatého Dangele jsem šel až do městečka Glemaunu, jsou dvě míle. Z Glemaunu do města Venconu, německy Peischeldorf říkají, jest jedna míle. Z Peyscheldorfu neb Venconu až do usi Felachu jsau dvě míle. Z Felachu až do Klauzen jest jedna míle a tu jest mezi horami bašta pevná a brána z Vlach do německých zemí. Z Klauzen do Pantofel městečka jest jedna míle a tu se koná země ulaská a počíná se země německá. Z Pantofel do Malburgeto městečka jest jedna míle. Z Malburgeto až do usi Zafnice jest jedna míle. Z Zafnice až do městečka Klainteruis jest puol míle. Z Klainteruis až ke Vsi pod Klášterem jest puol druhé míle. Z Kláštera až do města Filachu jsau dvě míle. Z Filachu do městečka Špitálu jsau 4 míle. Z Špitálu do městečka Gmint jsou dvě míle. Z Gmint až do usi Renueg jsau dvě míle. Z Renuegu přes vrch, kterému Kacperg říkají, až do městeč- ka Sanct Michael neb k Suatému Michalu jest jedna míle. Od Svatého Michala do městečka otevřeného, slove Mauten- dorf, jest jedna míle. Z Mautendorfu až nahoru na vrch veliký, kterému říkají Tau- ren, do samotné krčmy, slove Zum Grinenualdt, jsau dvě míle. Z Grinenvaldt krčmy až do usi Raubueg jest jedna míle. Z Raubbegu až do městečka hraženého, slove Roschtot, jsau duě míle. Z Roschtotu až do městečka oteuřeného, sloue Cuerfen, jsau čtyři míle. Z Cuerfen do městečka otevřeného, sloue Galigen, jsau dvě míle. [343]
léta Páně 1547 u neděli 13. dne měsíce března, ten den po sua- tém Rehoři, ráno usedl jsem u Benátkách na bárku a plavil jsem se po vodě až do městečka dosti uelikého, kterému říkají Porto Grauer, a jest z Benátek do Porto Grauer po vodě 15 mil českých. Z Portu Gravaru šel jsem po zemi 5 mil českých až do městečka dosti velikého na urchu ležícího, slove u Svatého Dangele. Od Svatého Dangele jsem šel až do městečka Glemaunu, jsou dvě míle. Z Glemaunu do města Venconu, německy Peischeldorf říkají, jest jedna míle. Z Peyscheldorfu neb Venconu až do usi Felachu jsau dvě míle. Z Felachu až do Klauzen jest jedna míle a tu jest mezi horami bašta pevná a brána z Vlach do německých zemí. Z Klauzen do Pantofel městečka jest jedna míle a tu se koná země ulaská a počíná se země německá. Z Pantofel do Malburgeto městečka jest jedna míle. Z Malburgeto až do usi Zafnice jest jedna míle. Z Zafnice až do městečka Klainteruis jest puol míle. Z Klainteruis až ke Vsi pod Klášterem jest puol druhé míle. Z Kláštera až do města Filachu jsau dvě míle. Z Filachu do městečka Špitálu jsau 4 míle. Z Špitálu do městečka Gmint jsou dvě míle. Z Gmint až do usi Renueg jsau dvě míle. Z Renuegu přes vrch, kterému Kacperg říkají, až do městeč- ka Sanct Michael neb k Suatému Michalu jest jedna míle. Od Svatého Michala do městečka otevřeného, slove Mauten- dorf, jest jedna míle. Z Mautendorfu až nahoru na vrch veliký, kterému říkají Tau- ren, do samotné krčmy, slove Zum Grinenualdt, jsau dvě míle. Z Grinenvaldt krčmy až do usi Raubueg jest jedna míle. Z Raubbegu až do městečka hraženého, slove Roschtot, jsau duě míle. Z Roschtotu až do městečka oteuřeného, sloue Cuerfen, jsau čtyři míle. Z Cuerfen do městečka otevřeného, sloue Galigen, jsau dvě míle. [343]
Strana 344
Z Galigen až do Halli městečka jsou dvě míle. Z Halli až do města Saltzpurku jsau dvě míle. Z Saltzpurku až do městečka otevřeného, slove Francken- dorf, jest šest mil. Z Franckendorfu do městečka Pruku jsau dvě míle. Z Pruku až do městečka Schuanc jest jedna míle. Z Schuanc až do městečka Lamberg jest jedna míle. Z Lamberku do městečka, sloue Vels, jsou dvě míle. Z Velsu do města Lince jsau 4 míle. Z Lince do Neykirchu jest jedna míle. Z Neykirchu do města Cahlavy, německy Freyschtotu, jsau tři míle. Z Cahlavy do Dvořiště, německy Nyderheyd, jsou dvě míle. A tu se počíná země česká a koná se země rakauská. Z Dvořiště do Kaplice jest jedna míle. Z Kaplice do Velešína jest jedna míle. Z Velešína do města Budějovic jsau dvě míle. Z Budějovic do městečka Veselého jsau tři míle. Z Veselého do města Soběslavě jest jedna míle. Z Soběslavě do města Táboru jsou dvě míle. Z Táboru do městečka Miličína jsau dvě míle. Z Miličína do Votic jest jedna míle. Z Votic do Benešova jsau dvě míle. Z Benešova do Prahy jest pět mil. Tau cestau z Benátek do Prahy na Salcpurk jest okolo 90 mil českých. A tak 23. dne přišel jsem z slavného města Benátek domuou do Prahy z mé jeruzalémské cesty u obědy ten pondělí před uelikonocí 4. dne měsíce dubna léta Páně 1547. Z čehož chvála a čest budiž Tobě, Pane Bože můj, na věky věkuou Amen. [344]
Z Galigen až do Halli městečka jsou dvě míle. Z Halli až do města Saltzpurku jsau dvě míle. Z Saltzpurku až do městečka otevřeného, slove Francken- dorf, jest šest mil. Z Franckendorfu do městečka Pruku jsau dvě míle. Z Pruku až do městečka Schuanc jest jedna míle. Z Schuanc až do městečka Lamberg jest jedna míle. Z Lamberku do městečka, sloue Vels, jsou dvě míle. Z Velsu do města Lince jsau 4 míle. Z Lince do Neykirchu jest jedna míle. Z Neykirchu do města Cahlavy, německy Freyschtotu, jsau tři míle. Z Cahlavy do Dvořiště, německy Nyderheyd, jsou dvě míle. A tu se počíná země česká a koná se země rakauská. Z Dvořiště do Kaplice jest jedna míle. Z Kaplice do Velešína jest jedna míle. Z Velešína do města Budějovic jsau dvě míle. Z Budějovic do městečka Veselého jsau tři míle. Z Veselého do města Soběslavě jest jedna míle. Z Soběslavě do města Táboru jsou dvě míle. Z Táboru do městečka Miličína jsau dvě míle. Z Miličína do Votic jest jedna míle. Z Votic do Benešova jsau dvě míle. Z Benešova do Prahy jest pět mil. Tau cestau z Benátek do Prahy na Salcpurk jest okolo 90 mil českých. A tak 23. dne přišel jsem z slavného města Benátek domuou do Prahy z mé jeruzalémské cesty u obědy ten pondělí před uelikonocí 4. dne měsíce dubna léta Páně 1547. Z čehož chvála a čest budiž Tobě, Pane Bože můj, na věky věkuou Amen. [344]
Strana 345
REGISTRUM NEB ZPRÁVA KAPITOL KNÍHY TÉTO. Cesta z Prahy až do Benátek. Kapitola 1. Smlauva mezi patronem neb hospodářem lodí a pautníky. Kapitola 2. O slavné procesí, která byla na den Božího těla u Benátkách, a jaká se poctivost pautníkuom děje. Kapitola 3. O spuosobu a velikosti navi neb lodí i o tom, co v ní bylo. Kapitola 4. O čeledi patronově v navi a jací jich auřadové a práce. Kapitola 5. Jakau pautníkuom stravu patron u navi dával a na čem jsau lé- hali. Kapitola 6. O plavení od Benátek až k ostrouu Korfu a o témž ostrovu Korfu. Kapitola 7. O plavení od ostrouu Korfu až k ostrouu Zante a o témž ostrovu Zante. Kapitola 8. O plavení od ostrovu Zante až k ostrovu Kandy. Kapitola 9. O ostrouu Kandy neb Krétě. Kapitola 10. O plavení od ostrovu Kandy až k ostrovu Cypru. Kapitola 11. O ostrovu Cypru. Kapitola 12. O plavení od ostrovu Cypru až k portu Jaffě k zemi Suaté. Kapi- tola 13. O přistání s naví k portu Jaffě a k zemi Svaté. Kapitola 14. O vystaupení pautníkuou z navi na zem Suatau. Kapitola 15. O vyjetí pautníkuou od břehu mořského a portu Jaffy k Jeruzalému. Kapitola 16. O přijetí pautníkuou do města Ramy a o témž městu Ramě. Kapi- tola 17. O vyjetí pautníkuou z města Ramy k Jeruzalému. Kapitola 18. O příjezdu pautníkuou z města Ramy k Jeruzalému do kláštera Hory Syon. Kapitola 19. O položení kláštera Hory Syon a místech suatých, které uně před klášterem a okolo něho jsau. Kapitola 20. O spůsobu kláštera Hory Syon, jaký unitř i zeunitř jest a o místech suatých u témž klášteře. Kapitola 21. O uvedení pautníkuou do města Jeruzaléma na plac před kostel Božího hrobu a o místech suatých, které tu jsau. Kapitola 22. O ujití pautníkuou do kostela, v kterém hrob Boží jest, o procesí a o ukazování míst suatých u témž kostele. Kapitola 23. O spuosobu kostela Božího hrobu a místech suatých u témž kostele. Kapitola 24. 24 27 39 44 50 55 59 63 68 72 74 78 82 85 86 88 91 94 97 101 105 13 15 109 [ 345]
REGISTRUM NEB ZPRÁVA KAPITOL KNÍHY TÉTO. Cesta z Prahy až do Benátek. Kapitola 1. Smlauva mezi patronem neb hospodářem lodí a pautníky. Kapitola 2. O slavné procesí, která byla na den Božího těla u Benátkách, a jaká se poctivost pautníkuom děje. Kapitola 3. O spuosobu a velikosti navi neb lodí i o tom, co v ní bylo. Kapitola 4. O čeledi patronově v navi a jací jich auřadové a práce. Kapitola 5. Jakau pautníkuom stravu patron u navi dával a na čem jsau lé- hali. Kapitola 6. O plavení od Benátek až k ostrouu Korfu a o témž ostrovu Korfu. Kapitola 7. O plavení od ostrouu Korfu až k ostrouu Zante a o témž ostrovu Zante. Kapitola 8. O plavení od ostrovu Zante až k ostrovu Kandy. Kapitola 9. O ostrouu Kandy neb Krétě. Kapitola 10. O plavení od ostrovu Kandy až k ostrovu Cypru. Kapitola 11. O ostrovu Cypru. Kapitola 12. O plavení od ostrovu Cypru až k portu Jaffě k zemi Suaté. Kapi- tola 13. O přistání s naví k portu Jaffě a k zemi Svaté. Kapitola 14. O vystaupení pautníkuou z navi na zem Suatau. Kapitola 15. O vyjetí pautníkuou od břehu mořského a portu Jaffy k Jeruzalému. Kapitola 16. O přijetí pautníkuou do města Ramy a o témž městu Ramě. Kapi- tola 17. O vyjetí pautníkuou z města Ramy k Jeruzalému. Kapitola 18. O příjezdu pautníkuou z města Ramy k Jeruzalému do kláštera Hory Syon. Kapitola 19. O položení kláštera Hory Syon a místech suatých, které uně před klášterem a okolo něho jsau. Kapitola 20. O spůsobu kláštera Hory Syon, jaký unitř i zeunitř jest a o místech suatých u témž klášteře. Kapitola 21. O uvedení pautníkuou do města Jeruzaléma na plac před kostel Božího hrobu a o místech suatých, které tu jsau. Kapitola 22. O ujití pautníkuou do kostela, v kterém hrob Boží jest, o procesí a o ukazování míst suatých u témž kostele. Kapitola 23. O spuosobu kostela Božího hrobu a místech suatých u témž kostele. Kapitola 24. 24 27 39 44 50 55 59 63 68 72 74 78 82 85 86 88 91 94 97 101 105 13 15 109 [ 345]
Strana 346
111 O spuosobu hrobu Božího unitř i zeunitř. Kapitola 25. O spuosobu kaply Panny Marye u kostele Božího hrobu, o kusu slaupu, u kterého Krystus Pán mrskán byl, a o jiných místech suatých u též kaple. Kapitola 26. O kaple suaté Heleny a císaře Konstantyna a místu tom, kde kříž Krysta Pána byl nalezen. Kapitola 27. Kterak kříž Krysta Pána od suaté Heleny jest nalezen. Kapitola 28. O kaple huory Kaluarye, kde Krystus Pán ukřižován byl, a o jiných místech suatých u též kaple. Kapitola 29. O spůsobu a velikosti kůru kostela Božího hrobu. Kapitola 30. O přirovnání kostela Božího hrobu v Jeruzalémě k kostelu svatého Víta na hradě pražském a o vyjití pautníkuou z kostela Božího hrobu a přijití zas na hůru Syon do kláštera. Kapitola 31. O uyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon do Betléma a o místech suatých na též cestě. Kapitola 32. O ujití pautníkuou do kláštera Betléma, o procesí a místech suatých u témž kostele. Kapitola 33. O spuosobu kláštera Betléma a místech suatých u témž klášteře. Kapitola 34. O spuosobu místa toho, kde se Krystus Pán z blahoslavené Panny Marge naroditi ráčil. Kapitola 35. O spuosobu jesliček, do kterých Krystus Pán děťátkem jsa od své milé matky položen byl. Kapitola 36. O spuosobu hrobu suaté Paule a Eustachye, suatého Jeronýma a suatého Eusebia, učedlníka jeho, a jiných míst svatých kláš- tera Betléma. Kapitola 37. O vyjetí pautníkuou z kláštera Betléma k horám Juodským a o mís- tech suatých na též cestě. Kapitola 38. O místu tom, kde blahoslavená Panna Marye navštívila svatau Alžbětu, kde suatý Ján Křtitel se narodil, též o klášteře Suatého kříže. Kapitola 39. O vyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon do Betanye a o místech svatých na též cestě. Kapitola 40. O městečku Betaní a hrobu suatého Lazara, item o kaštelu Betfage a o jiných některých místech svatých. Kapitola 41. O huoře Olivetské a místu tom, s kterého Krystus Pán na nebe ustaupiti jest ráčil. Item o dvauch šlapějích Krysta Pána a jiných místech suatých hory Olivetské. Kapitola 42. O položení, spuosobu a velikosti nynějšího města Jeruzaléma. Kapi- tola 43. Co jest se při městě Jeruzalémě dálo po jeho zboření od Týta až do těchto naších časuou. Kapitola 44. O místu tom, kde někdy zahrada byla, u které Krystus Pán jat 118 122 125 127 133 135 138 142 144 147 148 152 155 158 161 166 169 172 181 [ 346 ]
111 O spuosobu hrobu Božího unitř i zeunitř. Kapitola 25. O spuosobu kaply Panny Marye u kostele Božího hrobu, o kusu slaupu, u kterého Krystus Pán mrskán byl, a o jiných místech suatých u též kaple. Kapitola 26. O kaple suaté Heleny a císaře Konstantyna a místu tom, kde kříž Krysta Pána byl nalezen. Kapitola 27. Kterak kříž Krysta Pána od suaté Heleny jest nalezen. Kapitola 28. O kaple huory Kaluarye, kde Krystus Pán ukřižován byl, a o jiných místech suatých u též kaple. Kapitola 29. O spůsobu a velikosti kůru kostela Božího hrobu. Kapitola 30. O přirovnání kostela Božího hrobu v Jeruzalémě k kostelu svatého Víta na hradě pražském a o vyjití pautníkuou z kostela Božího hrobu a přijití zas na hůru Syon do kláštera. Kapitola 31. O uyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon do Betléma a o místech suatých na též cestě. Kapitola 32. O ujití pautníkuou do kláštera Betléma, o procesí a místech suatých u témž kostele. Kapitola 33. O spuosobu kláštera Betléma a místech suatých u témž klášteře. Kapitola 34. O spuosobu místa toho, kde se Krystus Pán z blahoslavené Panny Marge naroditi ráčil. Kapitola 35. O spuosobu jesliček, do kterých Krystus Pán děťátkem jsa od své milé matky položen byl. Kapitola 36. O spuosobu hrobu suaté Paule a Eustachye, suatého Jeronýma a suatého Eusebia, učedlníka jeho, a jiných míst svatých kláš- tera Betléma. Kapitola 37. O vyjetí pautníkuou z kláštera Betléma k horám Juodským a o mís- tech suatých na též cestě. Kapitola 38. O místu tom, kde blahoslavená Panna Marye navštívila svatau Alžbětu, kde suatý Ján Křtitel se narodil, též o klášteře Suatého kříže. Kapitola 39. O vyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon do Betanye a o místech svatých na též cestě. Kapitola 40. O městečku Betaní a hrobu suatého Lazara, item o kaštelu Betfage a o jiných některých místech svatých. Kapitola 41. O huoře Olivetské a místu tom, s kterého Krystus Pán na nebe ustaupiti jest ráčil. Item o dvauch šlapějích Krysta Pána a jiných místech suatých hory Olivetské. Kapitola 42. O položení, spuosobu a velikosti nynějšího města Jeruzaléma. Kapi- tola 43. Co jest se při městě Jeruzalémě dálo po jeho zboření od Týta až do těchto naších časuou. Kapitola 44. O místu tom, kde někdy zahrada byla, u které Krystus Pán jat 118 122 125 127 133 135 138 142 144 147 148 152 155 158 161 166 169 172 181 [ 346 ]
Strana 347
byl jest, a o některých jiných místech suatých pod horau Olivet- skau. Kapitola 45. O hrobu blahoslavené Panny Marye u audolí Jozafat. Kapitola 46. O přirovnání položení hory Syon, audolí Jozafat a hory Olivetské u zemi Suaté k položení vrchuou Strahovu a Karlovu zde u nás u Praze. Kapitola 47. O vyjití pautníkuou z kláštera Hory Syon do audolí Syloe a o stu- dénce Syloe, poli Acheldemach, huoře Gion a o jiných některých místech suatých u audolí Syloe. Kapitola 48. O ujití pautníkuou po druhé do kostela Božího hrobu a kterak některé osoby z pautníkuou od otce gardydna na rytířstvo pasovány jsau a jaký se spuosob při tom pasování zachovává. Kapitola 49. O vyjití pautníkuou z kostela Božího hrobu, o kostele suatého Ja- kuba Velikého a o domu Anangáše biskupa, kde nyní kostelík suatých anděluo řečený jest. Kapitola 50. O vyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon k Jordánu a o témž po- toku neb řece Jordánu. Kapitola 51. O moři Mrtvém, Jerychu a studénce Elizeově. Kapitola 52. O urchu neb huoře řečené Quarantana, kde se Krystus Pán postiti ráčil 40 dní a 40 nocí. Kapitola 53. O bráně, kterau Krystus Pán z města na smrt veden byl, domě Ve- ronyky a místu tom, kde Šimon přinucen byl k kříži. Item o domu Pilátovu a místu, kde Krystus Pán na smrt odsouzen byl, a jiných některých místech suatých města Jeruzaléma. Kapitola 54. O domu Herodesa, rybníku Bravním, místu tom, kde suatý Štěpán ukamenován, o kostelu Panny Marye, kde se narodila, a o bráně Krásné. Kapitola 55. O uyjetí některých pautníkuou z kláštera Hory Syon k Betlému a odtud až k městu Ebronu a o témž městu Ebronu. Kapitola 56. O kostelu tom, u kterém dvojitá jeskyně jest, do kteréžto pochováno bylo tělo Sáry, Abrahama, Izáka a těla některých jiných sua- tých patryarchuou. Kapitola 57. O poli Damascenském, na kterém Pán Buoh Adama stuořil, místu tom, kde Kain zabil Abele, a o audolí Ambre, kde se tří andělé Abrahamovi ukázali. Kapitola 58. O ujití pautníkuou po třetí do kostela Božího hrobu, o světlu, které kaž- dého roku samo od sebe se rozsvěcuje u hrobě Božím. Kapitola 59. O místu tom, na kterém Abraham syna svého Izáka Pánu obětovati chtěl, a o žaláři, do kterého suatý Petr usazen byl. Kapitola 60. O napomenutí pautníkuou, aby pomoc učinili gardganoui a kon- ventu Hory Syon, a na jaký spuosob se listy pautníkuom dávají, jistota toho, že jsau byli u Jeruzalémě, od gardyana. Kapitola 61. O vyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon zas k portu Jaffě k navi a 191 194 198 202 204 207 210 214 218 222 225 227 231 234 185 189 236 1347]
byl jest, a o některých jiných místech suatých pod horau Olivet- skau. Kapitola 45. O hrobu blahoslavené Panny Marye u audolí Jozafat. Kapitola 46. O přirovnání položení hory Syon, audolí Jozafat a hory Olivetské u zemi Suaté k položení vrchuou Strahovu a Karlovu zde u nás u Praze. Kapitola 47. O vyjití pautníkuou z kláštera Hory Syon do audolí Syloe a o stu- dénce Syloe, poli Acheldemach, huoře Gion a o jiných některých místech suatých u audolí Syloe. Kapitola 48. O ujití pautníkuou po druhé do kostela Božího hrobu a kterak některé osoby z pautníkuou od otce gardydna na rytířstvo pasovány jsau a jaký se spuosob při tom pasování zachovává. Kapitola 49. O vyjití pautníkuou z kostela Božího hrobu, o kostele suatého Ja- kuba Velikého a o domu Anangáše biskupa, kde nyní kostelík suatých anděluo řečený jest. Kapitola 50. O vyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon k Jordánu a o témž po- toku neb řece Jordánu. Kapitola 51. O moři Mrtvém, Jerychu a studénce Elizeově. Kapitola 52. O urchu neb huoře řečené Quarantana, kde se Krystus Pán postiti ráčil 40 dní a 40 nocí. Kapitola 53. O bráně, kterau Krystus Pán z města na smrt veden byl, domě Ve- ronyky a místu tom, kde Šimon přinucen byl k kříži. Item o domu Pilátovu a místu, kde Krystus Pán na smrt odsouzen byl, a jiných některých místech suatých města Jeruzaléma. Kapitola 54. O domu Herodesa, rybníku Bravním, místu tom, kde suatý Štěpán ukamenován, o kostelu Panny Marye, kde se narodila, a o bráně Krásné. Kapitola 55. O uyjetí některých pautníkuou z kláštera Hory Syon k Betlému a odtud až k městu Ebronu a o témž městu Ebronu. Kapitola 56. O kostelu tom, u kterém dvojitá jeskyně jest, do kteréžto pochováno bylo tělo Sáry, Abrahama, Izáka a těla některých jiných sua- tých patryarchuou. Kapitola 57. O poli Damascenském, na kterém Pán Buoh Adama stuořil, místu tom, kde Kain zabil Abele, a o audolí Ambre, kde se tří andělé Abrahamovi ukázali. Kapitola 58. O ujití pautníkuou po třetí do kostela Božího hrobu, o světlu, které kaž- dého roku samo od sebe se rozsvěcuje u hrobě Božím. Kapitola 59. O místu tom, na kterém Abraham syna svého Izáka Pánu obětovati chtěl, a o žaláři, do kterého suatý Petr usazen byl. Kapitola 60. O napomenutí pautníkuou, aby pomoc učinili gardganoui a kon- ventu Hory Syon, a na jaký spuosob se listy pautníkuom dávají, jistota toho, že jsau byli u Jeruzalémě, od gardyana. Kapitola 61. O vyjetí pautníkuou z kláštera Hory Syon zas k portu Jaffě k navi a 191 194 198 202 204 207 210 214 218 222 225 227 231 234 185 189 236 1347]
Strana 348
kterak pautníci přivedeni byli před jakéhos hejtmana tureckého do ležení, a o některých místech suatých na té cestě. Kapitola 62. O zámku Modynu řečeném a o příjezdu pautníkův do města Ramy. Item o zvířátku, kterému chameleon říkají. Kapitola 63. O položení, uelikosti a spuosobu země Suaté a o obyvatelích jejích. Item o minci, která v ní těchto časuou jde. Kapitola 64. O vyjetí pautníkuou z města Ramy k moři k portu Jaffě a o jich připlavení zas do šífu neb nave. Kapitola 65. O plavení pautníkův od země Svaté a portu Jaffi zas k ostrovu Cypru a o šarvátce, kterauž jsau pautníci s Turky na moři měli na té cestě mezi zemí Suatau a ostrovem Cyprum, u kteréž několik osob postříleno a zbito. Kapitola 66. Které osoby na navi a kolik jich z pautníkuou, též i marynářuou pacholkův u té šarvátce, kterau jsou pautníci s Turky na moři měli, postříleno a zbito jest. Kapitola 67. O přistání pautníkuou s naví k ostrovu Cypru a portu Salinu. Item o huoře neb urchu Svatého kříže a kostele na něm. Kapitola 68. O jízdných, kteří Albanézi slouau, kteréžto páni Benátčané u ostro- vu Cypru chovají pro obranu téhož ostrovu. Kapitola 69. O hlavním městě u ostrovu Cypru Nykossya řečeném. Kapitola 70. O kostelu a žaláři svaté Panny Kateřiny u ostrově Cypru, za městem Famagustau ležícímu, a jiných některých místech příležících. Kapi- tola 71. O městě Famagustě u Cypru ostrovu ležícím. Kapitola 72. O přistání k Cypru ostrovu a portu Salinu dvdu velikých benát- ských gallí, které u Surí u města Trypoli na kupectví byly. Item, kterak se suol u ostrovu Cypru dělá. Kapitola 73. O plavení od ostrovu Cypru a portu Salinu k portu Limissau a od- tud potom k portu a městečku Baffo. Kapitola 74. O plavení od ostrovu Cypru a portu Baffo k ostrovu Kandy. Kapi- tola 75. O přistání s naví k ostrovu Kandy. Kapitola 76. O plavení od ostrovu Kandy k ostrovu Zante. Kapitola 77. O přistání pautníkuou s naví k ostrovu Zante. Kapitola 78. O plavení od ostrouu Zante k Benátkám. Kapitola 79. O bauři mořské veliké, kterak se při ní od počátku až do konce děje. Kapitola 80. O přistání pautníkuou s naví k portu a městu Parenco u zemi Hystrya řečené ležícímu. Kapitola 81. O plavení od portu a města Parenco k Benátkám. Kapitola 82. O přistání pautníkův s naví k Benátkám. Kapitola 83. Cesta z města Benátek do Prahy na město Salcpurk. Kapitola 84 a po- slední. 246 251 254 265 270 275 278 280 287 292 296 302 307 311 318 321 324 336 240 243 338 340 342 [ 348 ]
kterak pautníci přivedeni byli před jakéhos hejtmana tureckého do ležení, a o některých místech suatých na té cestě. Kapitola 62. O zámku Modynu řečeném a o příjezdu pautníkův do města Ramy. Item o zvířátku, kterému chameleon říkají. Kapitola 63. O položení, uelikosti a spuosobu země Suaté a o obyvatelích jejích. Item o minci, která v ní těchto časuou jde. Kapitola 64. O vyjetí pautníkuou z města Ramy k moři k portu Jaffě a o jich připlavení zas do šífu neb nave. Kapitola 65. O plavení pautníkův od země Svaté a portu Jaffi zas k ostrovu Cypru a o šarvátce, kterauž jsau pautníci s Turky na moři měli na té cestě mezi zemí Suatau a ostrovem Cyprum, u kteréž několik osob postříleno a zbito. Kapitola 66. Které osoby na navi a kolik jich z pautníkuou, též i marynářuou pacholkův u té šarvátce, kterau jsou pautníci s Turky na moři měli, postříleno a zbito jest. Kapitola 67. O přistání pautníkuou s naví k ostrovu Cypru a portu Salinu. Item o huoře neb urchu Svatého kříže a kostele na něm. Kapitola 68. O jízdných, kteří Albanézi slouau, kteréžto páni Benátčané u ostro- vu Cypru chovají pro obranu téhož ostrovu. Kapitola 69. O hlavním městě u ostrovu Cypru Nykossya řečeném. Kapitola 70. O kostelu a žaláři svaté Panny Kateřiny u ostrově Cypru, za městem Famagustau ležícímu, a jiných některých místech příležících. Kapi- tola 71. O městě Famagustě u Cypru ostrovu ležícím. Kapitola 72. O přistání k Cypru ostrovu a portu Salinu dvdu velikých benát- ských gallí, které u Surí u města Trypoli na kupectví byly. Item, kterak se suol u ostrovu Cypru dělá. Kapitola 73. O plavení od ostrovu Cypru a portu Salinu k portu Limissau a od- tud potom k portu a městečku Baffo. Kapitola 74. O plavení od ostrovu Cypru a portu Baffo k ostrovu Kandy. Kapi- tola 75. O přistání s naví k ostrovu Kandy. Kapitola 76. O plavení od ostrovu Kandy k ostrovu Zante. Kapitola 77. O přistání pautníkuou s naví k ostrovu Zante. Kapitola 78. O plavení od ostrouu Zante k Benátkám. Kapitola 79. O bauři mořské veliké, kterak se při ní od počátku až do konce děje. Kapitola 80. O přistání pautníkuou s naví k portu a městu Parenco u zemi Hystrya řečené ležícímu. Kapitola 81. O plavení od portu a města Parenco k Benátkám. Kapitola 82. O přistání pautníkův s naví k Benátkám. Kapitola 83. Cesta z města Benátek do Prahy na město Salcpurk. Kapitola 84 a po- slední. 246 251 254 265 270 275 278 280 287 292 296 302 307 311 318 321 324 336 240 243 338 340 342 [ 348 ]
Strana 349
Dokonána jest tato kníha v Starém Městě Pražském s pomocí Pána Boha všemohaucího. Nákladem Voldřicha Prefáta z Vlkanova ten pondělí po svatém Jakubu. Léta Páně MDLXIII. A jest vytištěna ode mne Jana Kozla impressora v domě M. Tomáše Mitisa z Limuz. Těmito slovy se končí původní vydání této uzácné knihy, kte- rou Vám zde u novém rouše předkládáme. Činíme tak u pevné víře, že u ní najdete i dnes mnoho zajímavého i poučného. [349]
Dokonána jest tato kníha v Starém Městě Pražském s pomocí Pána Boha všemohaucího. Nákladem Voldřicha Prefáta z Vlkanova ten pondělí po svatém Jakubu. Léta Páně MDLXIII. A jest vytištěna ode mne Jana Kozla impressora v domě M. Tomáše Mitisa z Limuz. Těmito slovy se končí původní vydání této uzácné knihy, kte- rou Vám zde u novém rouše předkládáme. Činíme tak u pevné víře, že u ní najdete i dnes mnoho zajímavého i poučného. [349]
Strana 350
Strana 351
DOSLOV Vové vydání Prefátovy Cesty bylo u podstatě připraveno a vysázeno již před válkou, ale po okupaci naší vlasti od Němců jsem se - abych užil slou Prefátových - vydání mnoho let zbraňoval z obavy, že by německá censura, když by již jinde nebyla snad mohla, aspoň u první a poslední kapitole byla ne- smyslně zasáhla do původního textu a i jinde prosazovala ně- mecká jména místní. Zato jsem mohl laskavou ochotou ředitel- ství archivu ministerstva unitra užíti dosud skoro neznámého cestopisu Volfa Holtzuirtha, Prefátova toudryše na pouti do Suaté země; byl mi zapůjčen ze zemské knihouny u Sonder- hausenu do Prahy. Srdečně děkuji pánům uniu. prof. Dr Jose- fu Kurzovi a gymn. profesoru Václavu Zídovi za pomoc při přepise původního vydání a pánům univ. profesorům Dr Karlu Dominovi, Dr Felixu Taueroui a Dr Rudolfu Růžičkovi za odborné rady. Dobou uzniku práce jest vysvětliti, že se přepis textu poněkud liší od zásad dnes stanovených, jde tu ušak většinou jen o jmé- na vlastní, jež podržela archaický způsob psaní. Bibliofilský ráz nového vydání nepřipouštěl též připojení kritických pozná- mek textových, ale mohu s dobrým svědomím prohlásiti, že jsem hleděl opětouným pročítáním dosti vadného, jak jsem se toho u úvodě dotkl, textu tiskárny Kozlovy rozlišiti, co je chy- bou tisku, od pravděpodobného psaní Prefátova. V Praze v únoru 1946. K. HRDINA.
DOSLOV Vové vydání Prefátovy Cesty bylo u podstatě připraveno a vysázeno již před válkou, ale po okupaci naší vlasti od Němců jsem se - abych užil slou Prefátových - vydání mnoho let zbraňoval z obavy, že by německá censura, když by již jinde nebyla snad mohla, aspoň u první a poslední kapitole byla ne- smyslně zasáhla do původního textu a i jinde prosazovala ně- mecká jména místní. Zato jsem mohl laskavou ochotou ředitel- ství archivu ministerstva unitra užíti dosud skoro neznámého cestopisu Volfa Holtzuirtha, Prefátova toudryše na pouti do Suaté země; byl mi zapůjčen ze zemské knihouny u Sonder- hausenu do Prahy. Srdečně děkuji pánům uniu. prof. Dr Jose- fu Kurzovi a gymn. profesoru Václavu Zídovi za pomoc při přepise původního vydání a pánům univ. profesorům Dr Karlu Dominovi, Dr Felixu Taueroui a Dr Rudolfu Růžičkovi za odborné rady. Dobou uzniku práce jest vysvětliti, že se přepis textu poněkud liší od zásad dnes stanovených, jde tu ušak většinou jen o jmé- na vlastní, jež podržela archaický způsob psaní. Bibliofilský ráz nového vydání nepřipouštěl též připojení kritických pozná- mek textových, ale mohu s dobrým svědomím prohlásiti, že jsem hleděl opětouným pročítáním dosti vadného, jak jsem se toho u úvodě dotkl, textu tiskárny Kozlovy rozlišiti, co je chy- bou tisku, od pravděpodobného psaní Prefátova. V Praze v únoru 1946. K. HRDINA.
Strana 352
Strana 353
PREFÁTŮV ŽIVOT A DÍLO ouha poznati osobně dějiště Písma svatého, počínajíc dobou mythickou a dále přes historické údobí Starého Zákona ke Kristu, navštíviti místa jeho narození, působení, utrpení a slavného zmrtuýchustání, zhlédnouti památky po apoštolech a po jiných osobách, jež byly spjaty s dějinami Svaté země, vedla naše předky, odedávna cestování milovné, především do oněch posvátných krajů. Zájem o křestanský Orient se ještě zvjšil od 12. století křižáckými vúpravami a potrudl i v dalších stoletích, kdy tam ovládl již islam a kdy turecké nebezpečí znepokojovalo svou blízkostí i mysli Čechů. Tito zaujímají mezi poutníky palestinskými čestné místo počtem i význa- mem; zde uvedeme jen osobnosti významnější. Již Kosmas se zmiňuje o tom, že kanovník kapituly pražské Osel (Asinus) putoval před r. 1092 do Suaté země přes Uhry, z let 1122-1124 jmenuje kmeta Vznatu, čtyři urozené poutníky Dlúhomila, Humprechta, Gilberta a Jindřicha Zdíka s průvodem, kmeta Heřmana, jehož bratr Vilém byl spoluzakladatelem kláštera vilémouského, a Lutobora. R. 1130 hledal pražský biskup Men- hart u pouti jerusalemské východisko z trapné situace, u níž se octl svým poměrem ke knížeti Soběslavovi; s ním putovdla Přibyslava, dobrodějka kláštera sázauského. R. 1137 navštívil hrob Boží po druhé Jindřich Zdík, již jako biskup olomoucký, a u jeho průvodu bojovník Ruzin, příznivec kostela olomouckého Boleslav a opat sázauský Siluestr a r. 1141 Spyti- hněu, syn knížete Bořivoje II. Druhé křížové výpravy se zúčastnil r. 1147 kníže český Vladislav II. s bratrem Jindřichem a s kněžicem Spytihněvem, dorazili však jen k Dorylaeu u Malé Asii, třetího tažení s četným vojskem českým Přemyslovec Děpolt, jenž padl r. 1190 u Akkonu. I u letech 1152 až 1250 vypravilo se do Palestiny několik Čechů, mezi nimi Jindřich, bratr krále Vladislava. Palestinu nauštívili dua Jeronymové Pražští, prvý z nich, známý přítel Husův, asi r. 1403; druhý, mnich Jan-Jeronym, veliký nepřítel všech kací- řů, u 1. 1428-1430, aby poznal víru pravoslavnou. Z přívrženců strany utrakuistické jsou mezi poutníky palestinskými pan Jindřich z Stráže (zemř. 1466), jenž rozmlouval v Cařihradě se sultánem tureckým o přijí- mání pod obojí, Kuneš Duořecký z Olbramovic, jenž putovdl k Božímu hrobu r. 1462, a Martin Křivoustý, kališný kněz. Tento vypsal prvý svou cestu do Suaté země prostou latinou, ale jeho spis se zachoudl u jediném rukopise a český jeho překlad je nezvěstný. Poučení o Orientě mohli na- lézti staří Čechové ve dvou spisech vydaných r. 1498 u plzeňského tiskaře Mikuláše Bakaláře, jeden z nich se cituje obyčejně pod názvem Traktát o zemi Suaté, druhý jako Život Mohamedův. Oba jsou zpracovány z díla Opusculum peregrinationum ad sepulchrum Christi, jež napsal mohuč- ský kanouník Bernhard Breidenbach. Na svých rozsáhlých cestách u oblasti vúchodní části Středozemního moře zavítal do Palestiny též Bohuslau Hasištejnský z Lobkovic, ale jeho [353]
PREFÁTŮV ŽIVOT A DÍLO ouha poznati osobně dějiště Písma svatého, počínajíc dobou mythickou a dále přes historické údobí Starého Zákona ke Kristu, navštíviti místa jeho narození, působení, utrpení a slavného zmrtuýchustání, zhlédnouti památky po apoštolech a po jiných osobách, jež byly spjaty s dějinami Svaté země, vedla naše předky, odedávna cestování milovné, především do oněch posvátných krajů. Zájem o křestanský Orient se ještě zvjšil od 12. století křižáckými vúpravami a potrudl i v dalších stoletích, kdy tam ovládl již islam a kdy turecké nebezpečí znepokojovalo svou blízkostí i mysli Čechů. Tito zaujímají mezi poutníky palestinskými čestné místo počtem i význa- mem; zde uvedeme jen osobnosti významnější. Již Kosmas se zmiňuje o tom, že kanovník kapituly pražské Osel (Asinus) putoval před r. 1092 do Suaté země přes Uhry, z let 1122-1124 jmenuje kmeta Vznatu, čtyři urozené poutníky Dlúhomila, Humprechta, Gilberta a Jindřicha Zdíka s průvodem, kmeta Heřmana, jehož bratr Vilém byl spoluzakladatelem kláštera vilémouského, a Lutobora. R. 1130 hledal pražský biskup Men- hart u pouti jerusalemské východisko z trapné situace, u níž se octl svým poměrem ke knížeti Soběslavovi; s ním putovdla Přibyslava, dobrodějka kláštera sázauského. R. 1137 navštívil hrob Boží po druhé Jindřich Zdík, již jako biskup olomoucký, a u jeho průvodu bojovník Ruzin, příznivec kostela olomouckého Boleslav a opat sázauský Siluestr a r. 1141 Spyti- hněu, syn knížete Bořivoje II. Druhé křížové výpravy se zúčastnil r. 1147 kníže český Vladislav II. s bratrem Jindřichem a s kněžicem Spytihněvem, dorazili však jen k Dorylaeu u Malé Asii, třetího tažení s četným vojskem českým Přemyslovec Děpolt, jenž padl r. 1190 u Akkonu. I u letech 1152 až 1250 vypravilo se do Palestiny několik Čechů, mezi nimi Jindřich, bratr krále Vladislava. Palestinu nauštívili dua Jeronymové Pražští, prvý z nich, známý přítel Husův, asi r. 1403; druhý, mnich Jan-Jeronym, veliký nepřítel všech kací- řů, u 1. 1428-1430, aby poznal víru pravoslavnou. Z přívrženců strany utrakuistické jsou mezi poutníky palestinskými pan Jindřich z Stráže (zemř. 1466), jenž rozmlouval v Cařihradě se sultánem tureckým o přijí- mání pod obojí, Kuneš Duořecký z Olbramovic, jenž putovdl k Božímu hrobu r. 1462, a Martin Křivoustý, kališný kněz. Tento vypsal prvý svou cestu do Suaté země prostou latinou, ale jeho spis se zachoudl u jediném rukopise a český jeho překlad je nezvěstný. Poučení o Orientě mohli na- lézti staří Čechové ve dvou spisech vydaných r. 1498 u plzeňského tiskaře Mikuláše Bakaláře, jeden z nich se cituje obyčejně pod názvem Traktát o zemi Suaté, druhý jako Život Mohamedův. Oba jsou zpracovány z díla Opusculum peregrinationum ad sepulchrum Christi, jež napsal mohuč- ský kanouník Bernhard Breidenbach. Na svých rozsáhlých cestách u oblasti vúchodní části Středozemního moře zavítal do Palestiny též Bohuslau Hasištejnský z Lobkovic, ale jeho [353]
Strana 354
cestopis se ztratil a o jeho cestách víme jen z několika zmínek u jiných jeho spisech. Zato se zachoual cestopis jeho staršího bratra Jana Hasištejnské- ho z Lobkovic (1450-1517), pěkně líčící jeho cestu do Suaté země r. 1493. Poněvadž ušak nebyl určen pro veřejnost, vyšel z rukopisného podání tiskem teprve r. 1834 prací Fr. L. Čelakovského a u svém pravém znění r. 1902 ve vydání Fr. Strejčka. A tak jediným cestopisem do Suaté země, který se u nás dosti rozšířil, byu vydán tiskem r. 1539 a 1542 a snad 1564, 1639, 1691 a 1708, bylo dílo prostého litomyšlského kloboučníka Martina Kabátníka, jejž Jednota bratrská poslala do Zaslíbené země, aby si tam získal vědomosti o prvotní církui křestanské. Tento účel sice jeho sepsání nesplnilo, zato poskytlo na- šim předkům bohatý zdroj vědomostí zeměpisných, národopisných a po- litických, a to nejen z Jerusalema, ale i z Cařihradu, Damašku a Káhiry, kamž až se vydal snad proto, aby něco zvěděl o zemi mystického krá- le-kněze Jana. Kabátníkův spis a několik jiných cestopisů pročetl si před svou poutí náš Prefát, a maje dobrou znalost jazyka latinského, ovládaje slušně též italšti- nu a jsa i vyzbrojen vědomostmi z věd přírodních a technických, podal svým urstevníkům průvodce po nejpřednějších suatých místech palestin- ských, který měl býti podle záměru autorova vědecky založen a zároveň hověti praktickým potřebám cestovním. Oldřich (sám se psal Voldřich) Prefát pocházel ze staré rodiny erbovní, jež se u 16. století značně rozrostla. V Praze samé se připomínají u té době Dačičtí, Rousové (Raušové), Žabové, Rohové a Sosnouci z Vlkanova. Od Sosnouců přijala bezpochyby rodina Prefátů erb: štít poloviční, napravo modrý a nalevo červený a přes něj přední polouice ulčího psa bílého se zlatým ostnatým obojkem jako ve skoku. Dosti zpráv máme o otci našeho cestouatele, Jindřichu Prefátovi. Byl obchodníkem se sukny; víme, že držel od r. 1511 s manželkou Voršilou dům Štěpánovský na Staroměstském ná- městí (nyní č. p. 478), pak dům (č. p. 89) u Platnéřské ulici; r. 1527 koupil turz, dvůr a ues Chrustenice u Loděnic a jako věřitel Adama Lua z Rož- mitálu byl spoludržitelem panstuí rožmitálského. Dne 17. srpna 1545 byl přijat do stavu rytířského u králouství českém; zemřel asi koncem r. 1554. Druhá jeho choť, matka Oldřichova, slula Kateřina. Ze sester Oldřicho- vých jedna se udala za Petra Cholupického z Cholupic; druhá, Anna, byla udána třikrát: prvním manželem byl Chrysostom Hlausa z Liboslavě, druhým (asi od r. 1548) Václau Rous z Vlkanova, třetím (snad od r. 1557) Jindřich Podkoua. Oldřich se narodil 11. května 1523 u Praze. Dne 9. června 1540 odešel se spolužáky Janem Chmelířem z Semechoua, Zikmundem Vaníčkovic a Ja- nem Velíkem z Šonova, syny měštanů Starého Města pražského, dopro- vázen jsa otcem a opatřen doporučujícím listem, jejž purkmistr a rada staroměstská psali známému humanistovi Matouši Kolínovi a jeho dru- hům Janu Kosariovi a Janu Hanušovi Mútskému do Vitenberka, a dal se tam zapsati na universitě dne 17. čeruna t. r. V čeronu 1542 je žákem M. Zikmunda Antocha z Helfenberka, profesora aristotelské filosofie a ma- tematiky na akademii pražské, později byl asi jeho učitelem doktor Ře- [354]
cestopis se ztratil a o jeho cestách víme jen z několika zmínek u jiných jeho spisech. Zato se zachoual cestopis jeho staršího bratra Jana Hasištejnské- ho z Lobkovic (1450-1517), pěkně líčící jeho cestu do Suaté země r. 1493. Poněvadž ušak nebyl určen pro veřejnost, vyšel z rukopisného podání tiskem teprve r. 1834 prací Fr. L. Čelakovského a u svém pravém znění r. 1902 ve vydání Fr. Strejčka. A tak jediným cestopisem do Suaté země, který se u nás dosti rozšířil, byu vydán tiskem r. 1539 a 1542 a snad 1564, 1639, 1691 a 1708, bylo dílo prostého litomyšlského kloboučníka Martina Kabátníka, jejž Jednota bratrská poslala do Zaslíbené země, aby si tam získal vědomosti o prvotní církui křestanské. Tento účel sice jeho sepsání nesplnilo, zato poskytlo na- šim předkům bohatý zdroj vědomostí zeměpisných, národopisných a po- litických, a to nejen z Jerusalema, ale i z Cařihradu, Damašku a Káhiry, kamž až se vydal snad proto, aby něco zvěděl o zemi mystického krá- le-kněze Jana. Kabátníkův spis a několik jiných cestopisů pročetl si před svou poutí náš Prefát, a maje dobrou znalost jazyka latinského, ovládaje slušně též italšti- nu a jsa i vyzbrojen vědomostmi z věd přírodních a technických, podal svým urstevníkům průvodce po nejpřednějších suatých místech palestin- ských, který měl býti podle záměru autorova vědecky založen a zároveň hověti praktickým potřebám cestovním. Oldřich (sám se psal Voldřich) Prefát pocházel ze staré rodiny erbovní, jež se u 16. století značně rozrostla. V Praze samé se připomínají u té době Dačičtí, Rousové (Raušové), Žabové, Rohové a Sosnouci z Vlkanova. Od Sosnouců přijala bezpochyby rodina Prefátů erb: štít poloviční, napravo modrý a nalevo červený a přes něj přední polouice ulčího psa bílého se zlatým ostnatým obojkem jako ve skoku. Dosti zpráv máme o otci našeho cestouatele, Jindřichu Prefátovi. Byl obchodníkem se sukny; víme, že držel od r. 1511 s manželkou Voršilou dům Štěpánovský na Staroměstském ná- městí (nyní č. p. 478), pak dům (č. p. 89) u Platnéřské ulici; r. 1527 koupil turz, dvůr a ues Chrustenice u Loděnic a jako věřitel Adama Lua z Rož- mitálu byl spoludržitelem panstuí rožmitálského. Dne 17. srpna 1545 byl přijat do stavu rytířského u králouství českém; zemřel asi koncem r. 1554. Druhá jeho choť, matka Oldřichova, slula Kateřina. Ze sester Oldřicho- vých jedna se udala za Petra Cholupického z Cholupic; druhá, Anna, byla udána třikrát: prvním manželem byl Chrysostom Hlausa z Liboslavě, druhým (asi od r. 1548) Václau Rous z Vlkanova, třetím (snad od r. 1557) Jindřich Podkoua. Oldřich se narodil 11. května 1523 u Praze. Dne 9. června 1540 odešel se spolužáky Janem Chmelířem z Semechoua, Zikmundem Vaníčkovic a Ja- nem Velíkem z Šonova, syny měštanů Starého Města pražského, dopro- vázen jsa otcem a opatřen doporučujícím listem, jejž purkmistr a rada staroměstská psali známému humanistovi Matouši Kolínovi a jeho dru- hům Janu Kosariovi a Janu Hanušovi Mútskému do Vitenberka, a dal se tam zapsati na universitě dne 17. čeruna t. r. V čeronu 1542 je žákem M. Zikmunda Antocha z Helfenberka, profesora aristotelské filosofie a ma- tematiky na akademii pražské, později byl asi jeho učitelem doktor Ře- [354]
Strana 355
hoř Orinus z Chocemic. Snad aby unikl moru, jenž tehdá u Praze zuřil, odebral se počátkem srpna 1542 přes Norimberk do Ingolstadtu, tam bydlil u jakéhosi Jakuba Leichtera a učil se hráti na flétnu. Dne 8. září byl zapsán do universitní matriky a koncem listopadu byl přijat za žáka M. Marka Tacia. R. 1543 byl v letním semestru posluchačem university u Lipsku a zdržel se tam snad i do příštího roku. R. 1545 dne 26. června koupil Prefát nárožní dům, řečený »u železných dveří«, později zudný »Prefátovice u Starém Městě pražském (u nyn. Mas- né ulici č. p. 621), splativ plně kupní cenu, a protože již tehdy pomýšlel na cestu do cizích zemí, poručil jej, když by snad umříti měl, své matce. Ubíral se pak cestou, kterou sám podrobně u svém cestopise popisuje, po silnici budějovické do Lince, odtud přes Štýr alpskými údolími Enže, Pal- tenbachu, Pölsbachu, Mury, Gliny do Běláku a přes Pontebbu, Venzone, Conegliano a Treuiso do Benátek a odtud do Ríma, kde se oddal studiu. Tam ho poznal odchouanec university uitenberské, dobrodružný Volf Holtzuirth, o rok mladší Prefáta, rodák z Halle, zaměstnaný v jedné lé- kárně blíže Colossea, a dověděu se od Prefáta, že se u Benátkách chystá několik Němců na cestu do Svaté země, rychle se rozhodl, že se pouti zú- častní také. Prefát odjel do Benátek a nedlouho před Božím tělem (24. čeru- na) 1546 oba noví přátelé sešli se u benátské poutnické hospodě su černého orlas. Cesta na nové obchodní lodi »Liona« trudla pro rozmanité nepříznivé okol- nosti (odchúlení s cesty, potíže s tureckými úřady, dlouhý pobyt na Cypru, nepříznivé větry, bouře a p.) skoro půl roku, z toho připadlo 24 dní na po- byt u Svaté zemi. Dne 20. prosince přistal Prefát v Benátkách, dle zdržel se tam, asi pro válečnou nejistotu u německých zemích, až do postu roku 1547; tehdy snad zajel do Milána. Nejspíše u Benátkách poznal malíře Domenica dalle Greche (zemř. před r. 1558), jenž se r. 1546 urátil z Pales- tiny a získal si od papeže a signorie benátské povolení k tisku svých kre- seb ze Suaté země. Prefát dal u své Cestě reprodukovati jeho obrazy kostela Božího hrobu a Jerusalema z r. 1546 a použil snad i jiných jeho kreseb, na př. lodi benátské a šarvátky s piráty u Cypru. Brzy po svém návratu do Prahy, kamž dospěl 4. dubna 1547, Prefát se oženil s Magdalenou z Kynostu, neboť u svých zápiskách z čeruna 1548 se zmiňuje o synu. Roku 1550 dne 15. března se vypravil na novou cestu do Benátek, dorazil tam 1. dubna, odtud se odebral do Ancony a 18. dubna vešel do chrámu su. Petra u Římě. Odtud se vydal na pout do Lorety (9. května) a urátil se přes Benátky do Prahy 5. června. R. 1552 podnikl ještě cestu do druhého nejproslulejšího poutnického místa, do Compostely u severním Španělsku. Byl tam u srpnu a na zpáteční cestě spatřil u Trevíru, jak byly při obnově opatství su. Maximina po požáru, založeném 5. září 1552, vykopány kamenné hroby z doby císaře Konstantina. Jest litovati, že Prefát nepo- psal již pout k hrobu su. Jakuba u Compostele, protože se jen skrovněj- šímu počtu Čechů podařilo tam dojíti a máme zachován jen jediný po- pis takové cesty, pocházející od Šaška, průvodce pana Lva z Rožmitálu, jenž podnikl u 1. 1465-67 velikou cestu po západní Europě. [355]
hoř Orinus z Chocemic. Snad aby unikl moru, jenž tehdá u Praze zuřil, odebral se počátkem srpna 1542 přes Norimberk do Ingolstadtu, tam bydlil u jakéhosi Jakuba Leichtera a učil se hráti na flétnu. Dne 8. září byl zapsán do universitní matriky a koncem listopadu byl přijat za žáka M. Marka Tacia. R. 1543 byl v letním semestru posluchačem university u Lipsku a zdržel se tam snad i do příštího roku. R. 1545 dne 26. června koupil Prefát nárožní dům, řečený »u železných dveří«, později zudný »Prefátovice u Starém Městě pražském (u nyn. Mas- né ulici č. p. 621), splativ plně kupní cenu, a protože již tehdy pomýšlel na cestu do cizích zemí, poručil jej, když by snad umříti měl, své matce. Ubíral se pak cestou, kterou sám podrobně u svém cestopise popisuje, po silnici budějovické do Lince, odtud přes Štýr alpskými údolími Enže, Pal- tenbachu, Pölsbachu, Mury, Gliny do Běláku a přes Pontebbu, Venzone, Conegliano a Treuiso do Benátek a odtud do Ríma, kde se oddal studiu. Tam ho poznal odchouanec university uitenberské, dobrodružný Volf Holtzuirth, o rok mladší Prefáta, rodák z Halle, zaměstnaný v jedné lé- kárně blíže Colossea, a dověděu se od Prefáta, že se u Benátkách chystá několik Němců na cestu do Svaté země, rychle se rozhodl, že se pouti zú- častní také. Prefát odjel do Benátek a nedlouho před Božím tělem (24. čeru- na) 1546 oba noví přátelé sešli se u benátské poutnické hospodě su černého orlas. Cesta na nové obchodní lodi »Liona« trudla pro rozmanité nepříznivé okol- nosti (odchúlení s cesty, potíže s tureckými úřady, dlouhý pobyt na Cypru, nepříznivé větry, bouře a p.) skoro půl roku, z toho připadlo 24 dní na po- byt u Svaté zemi. Dne 20. prosince přistal Prefát v Benátkách, dle zdržel se tam, asi pro válečnou nejistotu u německých zemích, až do postu roku 1547; tehdy snad zajel do Milána. Nejspíše u Benátkách poznal malíře Domenica dalle Greche (zemř. před r. 1558), jenž se r. 1546 urátil z Pales- tiny a získal si od papeže a signorie benátské povolení k tisku svých kre- seb ze Suaté země. Prefát dal u své Cestě reprodukovati jeho obrazy kostela Božího hrobu a Jerusalema z r. 1546 a použil snad i jiných jeho kreseb, na př. lodi benátské a šarvátky s piráty u Cypru. Brzy po svém návratu do Prahy, kamž dospěl 4. dubna 1547, Prefát se oženil s Magdalenou z Kynostu, neboť u svých zápiskách z čeruna 1548 se zmiňuje o synu. Roku 1550 dne 15. března se vypravil na novou cestu do Benátek, dorazil tam 1. dubna, odtud se odebral do Ancony a 18. dubna vešel do chrámu su. Petra u Římě. Odtud se vydal na pout do Lorety (9. května) a urátil se přes Benátky do Prahy 5. června. R. 1552 podnikl ještě cestu do druhého nejproslulejšího poutnického místa, do Compostely u severním Španělsku. Byl tam u srpnu a na zpáteční cestě spatřil u Trevíru, jak byly při obnově opatství su. Maximina po požáru, založeném 5. září 1552, vykopány kamenné hroby z doby císaře Konstantina. Jest litovati, že Prefát nepo- psal již pout k hrobu su. Jakuba u Compostele, protože se jen skrovněj- šímu počtu Čechů podařilo tam dojíti a máme zachován jen jediný po- pis takové cesty, pocházející od Šaška, průvodce pana Lva z Rožmitálu, jenž podnikl u 1. 1465-67 velikou cestu po západní Europě. [355]
Strana 356
Další zprávy o jeho životě jsou jen troskovité. V kap. 80 svého cestopisu se zmiňuje, že zažil též na jiných cestách než na pouti palestinské mořské bouře; víme, že kdysi dlel ve Znojmě a že byl ve styku s Tadeášem Háj- kem, jenž mu r. 1548 koupil ve Vídni nějaké knihy, asi matematické. Podle Prokopa Lupáče byl Prefát důmyslným výrobcem matematických, t. j. měřických a astronomických nástrojů. Po otci zděděnou svou pohledávku na statku rožmitálském a bezděkovském prodal r. 1555 Floriánu Gryspe- koui z Grisbachu. R. 1563 se pustil do sporu o kšaft své sestry Anny, jež mu odkázala jenom 50 uherských zlatých, kdežto hlavními dědici svého značného jmění učinila svého lékaře M. Jakuba Kamenického a jeho syna. Prefátův odpor byl však od práva Starého Města pražského zamítnut a apelační soud na hradě pražském poturdil nálezem ze dne 19. čeruna 1576, tedy až po smrti Prefátově, ono rozhodnutí. Při jednání o dědictví uznik- la váda před světnicí radní, při ní Prefát pohaněl Jakuba Kamenic- kého a jeho ženu a byl proto 30. září 1563 pohnán před soud. Oušem podobná vášnivost při dědických přích byla u té době zjevem velmi častým. Prefát byl střední postauy, zdraví neměl asi příliš pevné, neboť se doví- dáme z jeho zápisků o nemoci, jež ho stihla r. 1540 ve Vitenberce a r. 1545 u Praze. Tamže je také trojí zmínka z let 1549 až 1551 o nějaké jeho nemoci u krajině genitálií, prauděpodobně šlo o nějakou chorobu kožní a o zánět měchýře močového. V těžkostech za své pouti na zemi i na moři vedl si statečně. Lépe poznáváme Prefátovu osobnost z jeho díla. Především zaujme nás jeho vědychtivost. Již za plavby po moři se pilně uyptával lodních důstoj- níků na vše, co viděl, a v zemi Suaté pilně ugužil každé chvilky a příleži- tosti k svému poučení a k získání jistoty v rozličných svých pochybnostech, Zatím co se ostatní poutníci po prohlídce kostela Božího hrobu a betlem- ského kláštera u noci oddali odpočinku, Prefát chodil v noci se svíčkou po místech posvátných, měře všude rozměry a čině si poznámky do zápisní- ku, a teprue k ránu si trochu pospal. Ač byl Prefát opraudu hluboce zbož- ným křesťanem, jest mu jedinou autoritou Písmo sudté; jeho skepticismus, vysvětlitelný duchem doby a jeho smyslem pro reální vědy, projevuje se ušude k domnělým zázrakům a zjevům, které by nebylo lze přirozenou cestou vysvětliti, jako jest samouznícení světla u jeskyni Božího hrobu každý rok o Zelený čturtek, existence solného sloupu, u nějž se proměnila žena Lotova a p., nebo nebyly u Písmě su. doloženy, na př. zkamenění služebníka Annášova, jenž dal Kristu políček, a má nechuť k takovým po- věrám, jako že moře nestrpí u sobě žádného pancharta nebo nevěstku, přímo pak ugorací »rozprávky od lidí hloupých pošlé«, na př. domněnku, že hrob Boží je centrum světa a že člověk, stoje o poledni na místě, kde byl Kristus ukřižován, žádného stínu nemá a pod. Pokrokové jeho stanovisko se projevuje i u náboženské snášelivosti, jíž se příznivě odlišuje od zaujetí některých cestovatelů, na př. Felixe Fabri, proti církvím východním. Ukazuje na universálnost církue křestanské, vyjádřenou již u hymnu Te Deum laudamus, že všude v ní žijí lidé dobří a bohabojní, věřící v Krista a jeho jménem pokřtění, takže není přípustno [356]
Další zprávy o jeho životě jsou jen troskovité. V kap. 80 svého cestopisu se zmiňuje, že zažil též na jiných cestách než na pouti palestinské mořské bouře; víme, že kdysi dlel ve Znojmě a že byl ve styku s Tadeášem Háj- kem, jenž mu r. 1548 koupil ve Vídni nějaké knihy, asi matematické. Podle Prokopa Lupáče byl Prefát důmyslným výrobcem matematických, t. j. měřických a astronomických nástrojů. Po otci zděděnou svou pohledávku na statku rožmitálském a bezděkovském prodal r. 1555 Floriánu Gryspe- koui z Grisbachu. R. 1563 se pustil do sporu o kšaft své sestry Anny, jež mu odkázala jenom 50 uherských zlatých, kdežto hlavními dědici svého značného jmění učinila svého lékaře M. Jakuba Kamenického a jeho syna. Prefátův odpor byl však od práva Starého Města pražského zamítnut a apelační soud na hradě pražském poturdil nálezem ze dne 19. čeruna 1576, tedy až po smrti Prefátově, ono rozhodnutí. Při jednání o dědictví uznik- la váda před světnicí radní, při ní Prefát pohaněl Jakuba Kamenic- kého a jeho ženu a byl proto 30. září 1563 pohnán před soud. Oušem podobná vášnivost při dědických přích byla u té době zjevem velmi častým. Prefát byl střední postauy, zdraví neměl asi příliš pevné, neboť se doví- dáme z jeho zápisků o nemoci, jež ho stihla r. 1540 ve Vitenberce a r. 1545 u Praze. Tamže je také trojí zmínka z let 1549 až 1551 o nějaké jeho nemoci u krajině genitálií, prauděpodobně šlo o nějakou chorobu kožní a o zánět měchýře močového. V těžkostech za své pouti na zemi i na moři vedl si statečně. Lépe poznáváme Prefátovu osobnost z jeho díla. Především zaujme nás jeho vědychtivost. Již za plavby po moři se pilně uyptával lodních důstoj- níků na vše, co viděl, a v zemi Suaté pilně ugužil každé chvilky a příleži- tosti k svému poučení a k získání jistoty v rozličných svých pochybnostech, Zatím co se ostatní poutníci po prohlídce kostela Božího hrobu a betlem- ského kláštera u noci oddali odpočinku, Prefát chodil v noci se svíčkou po místech posvátných, měře všude rozměry a čině si poznámky do zápisní- ku, a teprue k ránu si trochu pospal. Ač byl Prefát opraudu hluboce zbož- ným křesťanem, jest mu jedinou autoritou Písmo sudté; jeho skepticismus, vysvětlitelný duchem doby a jeho smyslem pro reální vědy, projevuje se ušude k domnělým zázrakům a zjevům, které by nebylo lze přirozenou cestou vysvětliti, jako jest samouznícení světla u jeskyni Božího hrobu každý rok o Zelený čturtek, existence solného sloupu, u nějž se proměnila žena Lotova a p., nebo nebyly u Písmě su. doloženy, na př. zkamenění služebníka Annášova, jenž dal Kristu políček, a má nechuť k takovým po- věrám, jako že moře nestrpí u sobě žádného pancharta nebo nevěstku, přímo pak ugorací »rozprávky od lidí hloupých pošlé«, na př. domněnku, že hrob Boží je centrum světa a že člověk, stoje o poledni na místě, kde byl Kristus ukřižován, žádného stínu nemá a pod. Pokrokové jeho stanovisko se projevuje i u náboženské snášelivosti, jíž se příznivě odlišuje od zaujetí některých cestovatelů, na př. Felixe Fabri, proti církvím východním. Ukazuje na universálnost církue křestanské, vyjádřenou již u hymnu Te Deum laudamus, že všude v ní žijí lidé dobří a bohabojní, věřící v Krista a jeho jménem pokřtění, takže není přípustno [356]
Strana 357
pro odlišné obřady a zuláštnosti u článcích uíry uglučovati je z církve Kristovg. Při svém cestování vedl si Prefát šetrně, nevydávaje peněz zbůhdarma, na př. pro pohodlí, avšak nikoli skoupě, nelituje ustupného, kdekoli mohl co památného spatřiti, a větších výdajů spojených s cestami po Cypru. Rázně však zakročil proti patronu lodi, který si chtěl ušetřiti vgdání za výpravu poutníků z Jerusalema do Ebronu. R. 1565 činí Prefát pořízení stran dluhu, který u něho a u jeho matky měl Burian z Vlkanova, a 21. července téhož roku po dlouhé a těžké nemoci na smrtelné posteli u svém domě kšaftuje. Svůj dům na Starém Městě blí- že masných krámů se vším, co u něm jest, dále zahradu s domem, ležící na břehu Vltavy proti kostelíku su. Jana na Újezdě, kterou koupil jeho otec r. 1549, a konečně viničný plat odkazuje své matce Kateřině na dobu jejího života a ustanovuje ji poručnicí nad suými dětmi Ondřejem a To- mášem, drobnými legáty obmyslil také své švagry Pavla Cholupického a Jindřicha Podkovu. Matka však brzy po synoui zemřela, neboť podle listu císaře Maxmiliána II. ze dne 7. března 1567 bylo poručnictví přene- seno na udovu po Prefátovi Magdalenu. Oldřich Prefát zemřel 26. července 1565 a pohřben byl u su. Havla. Jeho synové byli zapsáni r. 1577 na jesuitské akademii u Praze. * O podnětu k sepsání svého díla poučuje nás autor sám. Nemínil původně své rukopisné paměti z cesty vydávat tiskem a odhodlal se k tomu jen na domluvy přátel, ač náklad na vydání byl při luxusním tisku a obrázkové vúzdobě jistě nemalý; víme, že tiskař Jan Kczel přijal 22. května 1563 od Prefáta 53 kopy míšenské na ugtištění Cesty. Knihu vgdal ne pro nějaký zisk, nýbrž toliko pro poctivost národu našeho českého« a pro ty, kdož mají zájem ne o nějaké zábavné čtení, ale o poznání země, u níž Spasi- tel působil. Prefát uí, že psali o Suaté zemi Iacobus de Vitriaco, Brocar- dus Monachus, Sebastian Frank, Felix Fabri, Bernhardus de Breiden- bach, t. zu. Joh. Mandeuille, Joh. Tucher, Ludovicus de Varthema a Mar tin Kabátník, ale možno věřiti jeho slovům, že mu nezáleželo na tom, aby ověřoval své údaje podle jiných spisovatelů, nýbrž že psal jen to, co na ulastní oči viděl a co osobně prozkoumal. Novějších cestovatelů se dovolává jen zřídka, zato cituje velmi často Písmo suaté, zejména Nový Zákon, a vedle něho též díla staré literatury římské a křestanské, řecká znal arci jen z latinských překladů. Již z cesty pečlivě zaznamenával uše, co mohlo českého čtenáře svou novostí zaujmouti, na př. zařízení mořské lodi a život na ní. Jeho popis palestinských památných staveb je tak přesný, že se mu snad nevyrovná žádný jiný cestopis, a blíží se požadavkům, které klademe na soupis uměleckých památek dnes. Po této stránce nedošlo toto dílo, že bylo psáno česky, dosud plného oceně- ní a není pochyby, že by pečlivé údaje Prefátovy mohly odbornému ba- dateli přispěti k sestrojení obrazu o leckteré památce od r. 1546 zmizelé. Nesmírná akribie zavedla Prefáta až k tomu, že někdy jest jeho popis pro moderního čtenáře přetížen číselným vúčtem rozměrů, orientací podle světouých stran a p.; z úzkostlivé snahy, aby mu čtenář dobře porozuměl, [357 ]
pro odlišné obřady a zuláštnosti u článcích uíry uglučovati je z církve Kristovg. Při svém cestování vedl si Prefát šetrně, nevydávaje peněz zbůhdarma, na př. pro pohodlí, avšak nikoli skoupě, nelituje ustupného, kdekoli mohl co památného spatřiti, a větších výdajů spojených s cestami po Cypru. Rázně však zakročil proti patronu lodi, který si chtěl ušetřiti vgdání za výpravu poutníků z Jerusalema do Ebronu. R. 1565 činí Prefát pořízení stran dluhu, který u něho a u jeho matky měl Burian z Vlkanova, a 21. července téhož roku po dlouhé a těžké nemoci na smrtelné posteli u svém domě kšaftuje. Svůj dům na Starém Městě blí- že masných krámů se vším, co u něm jest, dále zahradu s domem, ležící na břehu Vltavy proti kostelíku su. Jana na Újezdě, kterou koupil jeho otec r. 1549, a konečně viničný plat odkazuje své matce Kateřině na dobu jejího života a ustanovuje ji poručnicí nad suými dětmi Ondřejem a To- mášem, drobnými legáty obmyslil také své švagry Pavla Cholupického a Jindřicha Podkovu. Matka však brzy po synoui zemřela, neboť podle listu císaře Maxmiliána II. ze dne 7. března 1567 bylo poručnictví přene- seno na udovu po Prefátovi Magdalenu. Oldřich Prefát zemřel 26. července 1565 a pohřben byl u su. Havla. Jeho synové byli zapsáni r. 1577 na jesuitské akademii u Praze. * O podnětu k sepsání svého díla poučuje nás autor sám. Nemínil původně své rukopisné paměti z cesty vydávat tiskem a odhodlal se k tomu jen na domluvy přátel, ač náklad na vydání byl při luxusním tisku a obrázkové vúzdobě jistě nemalý; víme, že tiskař Jan Kczel přijal 22. května 1563 od Prefáta 53 kopy míšenské na ugtištění Cesty. Knihu vgdal ne pro nějaký zisk, nýbrž toliko pro poctivost národu našeho českého« a pro ty, kdož mají zájem ne o nějaké zábavné čtení, ale o poznání země, u níž Spasi- tel působil. Prefát uí, že psali o Suaté zemi Iacobus de Vitriaco, Brocar- dus Monachus, Sebastian Frank, Felix Fabri, Bernhardus de Breiden- bach, t. zu. Joh. Mandeuille, Joh. Tucher, Ludovicus de Varthema a Mar tin Kabátník, ale možno věřiti jeho slovům, že mu nezáleželo na tom, aby ověřoval své údaje podle jiných spisovatelů, nýbrž že psal jen to, co na ulastní oči viděl a co osobně prozkoumal. Novějších cestovatelů se dovolává jen zřídka, zato cituje velmi často Písmo suaté, zejména Nový Zákon, a vedle něho též díla staré literatury římské a křestanské, řecká znal arci jen z latinských překladů. Již z cesty pečlivě zaznamenával uše, co mohlo českého čtenáře svou novostí zaujmouti, na př. zařízení mořské lodi a život na ní. Jeho popis palestinských památných staveb je tak přesný, že se mu snad nevyrovná žádný jiný cestopis, a blíží se požadavkům, které klademe na soupis uměleckých památek dnes. Po této stránce nedošlo toto dílo, že bylo psáno česky, dosud plného oceně- ní a není pochyby, že by pečlivé údaje Prefátovy mohly odbornému ba- dateli přispěti k sestrojení obrazu o leckteré památce od r. 1546 zmizelé. Nesmírná akribie zavedla Prefáta až k tomu, že někdy jest jeho popis pro moderního čtenáře přetížen číselným vúčtem rozměrů, orientací podle světouých stran a p.; z úzkostlivé snahy, aby mu čtenář dobře porozuměl, [357 ]
Strana 358
vysvětluje autor a opakuje to, co je pro člověka naší doby samozřejmé. Snad si byl toho sám vědom a proto uložil do předmluvy chválu sprostné- ho slohu bez slohových ozdob. Jeho matematicky přesnému myšlení nehouí soustava rozsáhlých period podle zásad antické a humanistické rétoriky, nýbrž spisouatel staví věty po způsobu lidového vypravěče většinou k sobě souřadně, nehledá rozmanitost výrazu, ba neváhá ani opakovati stereotupně při stejné příležitosti touž větu, na př.: »nic nebylo viděti než nebe a moře«. Pozorujeme též, co úporného úsilí uynakládá na to, aby vysvětlil českému čtenáři věci z cizího prostředí, jako je námoř- nické názvosloví - při něm se pokusil i vytuářeti slova nová, na př. přista- vadlo (přístau), luono nebo okrouhlost moře (záliu), bezpečenství (výstřel na výstrahu) - nebo terminy ze stavitelství, jako relief, mosaika, rotunda, apsida a p. Snažil se popis zjevů u nás neznámých objasniti a uystih- nouti odkazy na známé pojmy, srounej na př. jeho popisy paviána, cha- meleona (tento je zvlášť typický), baulny, cukrové třtiny, banánu, kaviá- ru (líčí jej jako wěc černou co kolomast«). A přece bychom autoru křiudili, kdybychom mu upírali slohovou uznos- nost. Nejkrásnějším jejím dokladem je kapitola 80 o bouři mořské, zařazo- vaná zpravidla do výborů z naší staré literatury. Je to velkolepý hymnus na velikost a moc Boží, která přemáhá přírodu, je tu živé líčení rozpouta- ných běsů přírodních a překypující bohatost onomatopoetických slou u lí- čení ohlušující uřavy a změti rozmanitých zvuků. A k těmto lyrickým partiím se přímo druží stoické úbahy o bezmocnosti a bídě lidské, jež ne- zadají Senekovi nebo Petrarkoui, ač je Prefát asi sotua znal. Celé dílo se nese jakýmsi svátečním duchem, jejž autor nechce porušiti žádnou všedností, proto pomíjí mlčením naturalia, o nichž čteme u jiných cestovatelů, jako je zařízení záchodů na lodi, množství štěnic a jiné ne- řesti u poutnických noclehárnách; milostné dobrodružstuí Dauidovo s Batševou odbývá nevinnou zmínkou a louovo s Ledou skrývá u latin- skou větu: Iupiter versus in cignum concubuit cum illa (J. proměniu se u labuť souložil s ní). Živé obrazy dětské o Božím těle u Benátkách líčí eufemisticky a zamlčuje drastické scény, na př. předvádění posledního soudu; mlčením pomíjí trapnou scénu při pohřbení člena rodu Contarinů do hrobu na pevnině, proti čemuž protestovali někteří poutníci, poukazu- jíce na to, že těla ostatních zastřelených byla naházena do moře. Prefát je pravý opak svého soudruha na cestě Volfa Holtzuirtha, člověka světem protřelého, bývalého vojáka, který navazoval známosti, kde jen mohl, a jsa veselé, přihroublé povahy, zažil rozmanitá dobrodružstuí. Měl hojně vědomostí, ale pourchních, uypravoval ušelijaké historie o sobě a klepy o svých spolucestujících; také na Prefáta prozrazuje, že se 29. čer- vence hodně napili a Prefát pak ze spaní uyskočil a postrašil lodníky, po- tom však usnul tak turdě, že ho nebylo možná probuditi. Nejnápadněji se jeví povdhový rozdíl mezi oběma poutníky ve věci pasování na rytíře Božího hrobu. Kdežto Holtzuirth, luterán a posměvač, dosti bídně se na té cestě protloukající, nelitoval šesti zlatých zecchinů na získání erbovního listu rytířského, Prefát, jenž shromažďoual kdejakou památku z pouti pa- lestinské, o rytířstuí Božího hrobu se neucházel. Jistě tak neučinil z přílišné [358]
vysvětluje autor a opakuje to, co je pro člověka naší doby samozřejmé. Snad si byl toho sám vědom a proto uložil do předmluvy chválu sprostné- ho slohu bez slohových ozdob. Jeho matematicky přesnému myšlení nehouí soustava rozsáhlých period podle zásad antické a humanistické rétoriky, nýbrž spisouatel staví věty po způsobu lidového vypravěče většinou k sobě souřadně, nehledá rozmanitost výrazu, ba neváhá ani opakovati stereotupně při stejné příležitosti touž větu, na př.: »nic nebylo viděti než nebe a moře«. Pozorujeme též, co úporného úsilí uynakládá na to, aby vysvětlil českému čtenáři věci z cizího prostředí, jako je námoř- nické názvosloví - při něm se pokusil i vytuářeti slova nová, na př. přista- vadlo (přístau), luono nebo okrouhlost moře (záliu), bezpečenství (výstřel na výstrahu) - nebo terminy ze stavitelství, jako relief, mosaika, rotunda, apsida a p. Snažil se popis zjevů u nás neznámých objasniti a uystih- nouti odkazy na známé pojmy, srounej na př. jeho popisy paviána, cha- meleona (tento je zvlášť typický), baulny, cukrové třtiny, banánu, kaviá- ru (líčí jej jako wěc černou co kolomast«). A přece bychom autoru křiudili, kdybychom mu upírali slohovou uznos- nost. Nejkrásnějším jejím dokladem je kapitola 80 o bouři mořské, zařazo- vaná zpravidla do výborů z naší staré literatury. Je to velkolepý hymnus na velikost a moc Boží, která přemáhá přírodu, je tu živé líčení rozpouta- ných běsů přírodních a překypující bohatost onomatopoetických slou u lí- čení ohlušující uřavy a změti rozmanitých zvuků. A k těmto lyrickým partiím se přímo druží stoické úbahy o bezmocnosti a bídě lidské, jež ne- zadají Senekovi nebo Petrarkoui, ač je Prefát asi sotua znal. Celé dílo se nese jakýmsi svátečním duchem, jejž autor nechce porušiti žádnou všedností, proto pomíjí mlčením naturalia, o nichž čteme u jiných cestovatelů, jako je zařízení záchodů na lodi, množství štěnic a jiné ne- řesti u poutnických noclehárnách; milostné dobrodružstuí Dauidovo s Batševou odbývá nevinnou zmínkou a louovo s Ledou skrývá u latin- skou větu: Iupiter versus in cignum concubuit cum illa (J. proměniu se u labuť souložil s ní). Živé obrazy dětské o Božím těle u Benátkách líčí eufemisticky a zamlčuje drastické scény, na př. předvádění posledního soudu; mlčením pomíjí trapnou scénu při pohřbení člena rodu Contarinů do hrobu na pevnině, proti čemuž protestovali někteří poutníci, poukazu- jíce na to, že těla ostatních zastřelených byla naházena do moře. Prefát je pravý opak svého soudruha na cestě Volfa Holtzuirtha, člověka světem protřelého, bývalého vojáka, který navazoval známosti, kde jen mohl, a jsa veselé, přihroublé povahy, zažil rozmanitá dobrodružstuí. Měl hojně vědomostí, ale pourchních, uypravoval ušelijaké historie o sobě a klepy o svých spolucestujících; také na Prefáta prozrazuje, že se 29. čer- vence hodně napili a Prefát pak ze spaní uyskočil a postrašil lodníky, po- tom však usnul tak turdě, že ho nebylo možná probuditi. Nejnápadněji se jeví povdhový rozdíl mezi oběma poutníky ve věci pasování na rytíře Božího hrobu. Kdežto Holtzuirth, luterán a posměvač, dosti bídně se na té cestě protloukající, nelitoval šesti zlatých zecchinů na získání erbovního listu rytířského, Prefát, jenž shromažďoual kdejakou památku z pouti pa- lestinské, o rytířstuí Božího hrobu se neucházel. Jistě tak neučinil z přílišné [358]
Strana 359
šetrnosti nebo z obavy, aby nebyl odmítnut - bylť synem českého rytíře a muže dosti zámožného — jako spíše ze svědomitosti, maje rozpaky, zda se může do budoucnosti vázati přísahou na všechny podmínky, jimiž rytířství Božího hrobu své členy zavazoudlo. Holtzuirthovým cestopisem, jenž je též založen jako cestouní deník, mů- žeme kontrolovati též hodnověrnost Prefátovu. Holtzuirth má přesnější podrobnosti o nebezpečném sčítání poutníků při ustupu do Svaté země a o Židu, který se uloudil na loď a pak u Jerusalemě zmizel, z čehož měl patron lodi finanční potíže s Turky a vymáhal pak na cestujících náhradu škody; značně obšírnější je též u německého poutníka popis námořní bituy s tureckými korsáry, při níž prý bylo zabito na 70 Turků podle zprávy jednoho hostinského z Cypru, kdežto Prefát mnohem hodnověrněji odha- duje počet nepřátelských ztrát na 20. Různí se též u počtu poutníků do Hebronu (P. udává jich počet na 14, H. na 11), nepatrně též u množství lidí na palubě Liony (140 proti 150) a u jiných drobnostech. Ale jinak se u svých věcných údajích, at se týkají místních jmen, časového pořadí udá- lostí atd. shodují. R. 1570 navštívil Holtzuirth u Praze syny Prefátovy a měl radost, když mu bylo ukázáno jeho jméno u Cestě. Jazyk, jímž Prefát psal, je pražská čeština z polovice 16. století s některý- mi zuláštnostmi, co se týče kuantity samohlásek a u tuarosloví, zpestřená pořekadly a lidovými příměry (na př.: tma co u pytli, jako zmoklé káně, čertí se dělají), porušená však zakořeněnými tehdy germanismy u odbor- ném názvosloví, v mluunické skladbě místy trochu neobratná; ohlasy biblické mluvy čteme tam, kde se děj pohybuje u prostředí Starého nebo Nového Zákona. Bohužel však tiskárna Jana Kozla, jež jinak knihu vy- tiskla pěkným velkým gotickým písmem, značně ji znešudřila množstvím tiskových chyb. Leckteré vady a nedůslednosti, na př. přepisy italských slou, připadají arci k tíži Prefáta samého, jenž neměl zkušenosti s tiskem knih, dle převážná většina chyb je zřejmě zaviněna sazečem, jak vysvítá i z omluvy autorovy na začátku spisu. Cesta Prefátova došla dosti značného tuším rozšíření, jak možno souditi i z počtu (17) výtisků zjištěných ve veřejných knihovnách. Daniel Adam z Veleslavína u předmluvě k svému zpracování spisu H. Buentinga, Iti- nerarium sacrae scripturde (u Praze 1592) uvádí, že Prefát, co spatřil, bedlivě poznamenal a že se jeho kniha mezi lidmi nachází. Kryštof Harant z Polžic u své Cestě, jež jest arci stavěna na mnohem širším základě než dílo Prefátouo, odkazuje v kap. 1 5 stran popisu lodi benátské k jeho prav- divé a pěkné zprávě s odůvodněním, že kniha jeho jest vůbec známa, a cituje ho i v kap. 1 22 a 24; dle i na jiných místech přejímá z něho bez od- kazu hojně údajů jen nepatrně slohově změněných a užil i - ve zmenše- ném měřítku — kresby kostela Božího hrobu. V době pobělohorské ubývá známosti o spisu Prefátově a teprue Franti- šek Faustin Procházka vydal jej r. 1786 s původním titulem znova, ovšem bez obrázků, u Praze u Jana Josefa Diesbacha, zařadiv jej do své Biblio- téky české, sbírky to nejlepších knih staročeských, vydaných k vynahra- zení škod, jež způsobila obmezenecká horlivost protireformačních misio- nářů. Procházka se tím zasloužil o známost našeho cestopisu na dlouhá [359]
šetrnosti nebo z obavy, aby nebyl odmítnut - bylť synem českého rytíře a muže dosti zámožného — jako spíše ze svědomitosti, maje rozpaky, zda se může do budoucnosti vázati přísahou na všechny podmínky, jimiž rytířství Božího hrobu své členy zavazoudlo. Holtzuirthovým cestopisem, jenž je též založen jako cestouní deník, mů- žeme kontrolovati též hodnověrnost Prefátovu. Holtzuirth má přesnější podrobnosti o nebezpečném sčítání poutníků při ustupu do Svaté země a o Židu, který se uloudil na loď a pak u Jerusalemě zmizel, z čehož měl patron lodi finanční potíže s Turky a vymáhal pak na cestujících náhradu škody; značně obšírnější je též u německého poutníka popis námořní bituy s tureckými korsáry, při níž prý bylo zabito na 70 Turků podle zprávy jednoho hostinského z Cypru, kdežto Prefát mnohem hodnověrněji odha- duje počet nepřátelských ztrát na 20. Různí se též u počtu poutníků do Hebronu (P. udává jich počet na 14, H. na 11), nepatrně též u množství lidí na palubě Liony (140 proti 150) a u jiných drobnostech. Ale jinak se u svých věcných údajích, at se týkají místních jmen, časového pořadí udá- lostí atd. shodují. R. 1570 navštívil Holtzuirth u Praze syny Prefátovy a měl radost, když mu bylo ukázáno jeho jméno u Cestě. Jazyk, jímž Prefát psal, je pražská čeština z polovice 16. století s některý- mi zuláštnostmi, co se týče kuantity samohlásek a u tuarosloví, zpestřená pořekadly a lidovými příměry (na př.: tma co u pytli, jako zmoklé káně, čertí se dělají), porušená však zakořeněnými tehdy germanismy u odbor- ném názvosloví, v mluunické skladbě místy trochu neobratná; ohlasy biblické mluvy čteme tam, kde se děj pohybuje u prostředí Starého nebo Nového Zákona. Bohužel však tiskárna Jana Kozla, jež jinak knihu vy- tiskla pěkným velkým gotickým písmem, značně ji znešudřila množstvím tiskových chyb. Leckteré vady a nedůslednosti, na př. přepisy italských slou, připadají arci k tíži Prefáta samého, jenž neměl zkušenosti s tiskem knih, dle převážná většina chyb je zřejmě zaviněna sazečem, jak vysvítá i z omluvy autorovy na začátku spisu. Cesta Prefátova došla dosti značného tuším rozšíření, jak možno souditi i z počtu (17) výtisků zjištěných ve veřejných knihovnách. Daniel Adam z Veleslavína u předmluvě k svému zpracování spisu H. Buentinga, Iti- nerarium sacrae scripturde (u Praze 1592) uvádí, že Prefát, co spatřil, bedlivě poznamenal a že se jeho kniha mezi lidmi nachází. Kryštof Harant z Polžic u své Cestě, jež jest arci stavěna na mnohem širším základě než dílo Prefátouo, odkazuje v kap. 1 5 stran popisu lodi benátské k jeho prav- divé a pěkné zprávě s odůvodněním, že kniha jeho jest vůbec známa, a cituje ho i v kap. 1 22 a 24; dle i na jiných místech přejímá z něho bez od- kazu hojně údajů jen nepatrně slohově změněných a užil i - ve zmenše- ném měřítku — kresby kostela Božího hrobu. V době pobělohorské ubývá známosti o spisu Prefátově a teprue Franti- šek Faustin Procházka vydal jej r. 1786 s původním titulem znova, ovšem bez obrázků, u Praze u Jana Josefa Diesbacha, zařadiv jej do své Biblio- téky české, sbírky to nejlepších knih staročeských, vydaných k vynahra- zení škod, jež způsobila obmezenecká horlivost protireformačních misio- nářů. Procházka se tím zasloužil o známost našeho cestopisu na dlouhá [359]
Strana 360
léta. Lahodilo mu Prefátovo velebení pravé urozenosti, získané věděním a uměním, nábožensky uzdělávací tendence spisovatele zbožného a zá- roveň osuíceného a zajisté také lidovost slohu. Vpředu je kratičký úvod o životě autorově a způsobu vydání. Jazyk původního spisu je mírně ob- noven a četné chyby tiskové opraveny; pod čarou je přidána jediná, ale charakteristická poznámka: »Viz pověrčivost a lehkověrnost těch lidí při líčení údolí Jozafatu, kde se Prefát zmiňuje o pověře, že tam, kde si kdo za živa položí kámen, bude státi o posledním soudu. V novější době přispěl k poznání osobnosti Prefátovy i jeho díla Dr J. V. Prášek v článku Oldřicha Prefáta z Vlkánoua cesta na východ r. 1546 a význam její (Časopis musea král. českého 1894, roč. 68, 354n.), význam- ném hlavně tím, že určil nynější jména míst Prefátem jmenovaných a srounal Prefáta s popisem Cypru z r. 1745 od Angličana Rich. Pococke. Mapku cest Prefátových po Cypru připojil k obsažné stati o našem spiso- uateli Dr Bohuslau Horák u svém díle České uýpravy za neznámými svě- ty (str. 47-54). K životopisu Prefátovu nové příspěvky podali Zikmund Winter u cit. Časopise m. kr. čes. 69, 1895, str. 114n. a 71, 1897, str. 82n.; pře o dědictví, poslední půle); důležitá nová data objevil Cyril A. Stra- ka a uveřejnil je u Listech filologických 46, 1919, str. 345n.; Karel Chytil spojil v svém článku u Památkách archaeologických 25, 1913, str. 117n. zprávy z archivů čerpané s umělecko-historickým rozborem dřevorytů u původním vydání, zejména dvou, pocházejících od Domenica dalle Greche. Četné zprávy o pražských rodinách rodu Vlkanouských má Dr Josef Teige u Základech starého místopisu Pražského, oddíl I, díl I a II (o Prefátech u 1 448, 619, 627, 695, II 310). F. M. Bartoš u článku Euange- lický poutník k Božímu hrobu (Kostnické jiskry 1944, č. 7) dovozuje z ně- kterých dat o jeho životě a z jeho spisu, že byl evangelíkem. [360]
léta. Lahodilo mu Prefátovo velebení pravé urozenosti, získané věděním a uměním, nábožensky uzdělávací tendence spisovatele zbožného a zá- roveň osuíceného a zajisté také lidovost slohu. Vpředu je kratičký úvod o životě autorově a způsobu vydání. Jazyk původního spisu je mírně ob- noven a četné chyby tiskové opraveny; pod čarou je přidána jediná, ale charakteristická poznámka: »Viz pověrčivost a lehkověrnost těch lidí při líčení údolí Jozafatu, kde se Prefát zmiňuje o pověře, že tam, kde si kdo za živa položí kámen, bude státi o posledním soudu. V novější době přispěl k poznání osobnosti Prefátovy i jeho díla Dr J. V. Prášek v článku Oldřicha Prefáta z Vlkánoua cesta na východ r. 1546 a význam její (Časopis musea král. českého 1894, roč. 68, 354n.), význam- ném hlavně tím, že určil nynější jména míst Prefátem jmenovaných a srounal Prefáta s popisem Cypru z r. 1745 od Angličana Rich. Pococke. Mapku cest Prefátových po Cypru připojil k obsažné stati o našem spiso- uateli Dr Bohuslau Horák u svém díle České uýpravy za neznámými svě- ty (str. 47-54). K životopisu Prefátovu nové příspěvky podali Zikmund Winter u cit. Časopise m. kr. čes. 69, 1895, str. 114n. a 71, 1897, str. 82n.; pře o dědictví, poslední půle); důležitá nová data objevil Cyril A. Stra- ka a uveřejnil je u Listech filologických 46, 1919, str. 345n.; Karel Chytil spojil v svém článku u Památkách archaeologických 25, 1913, str. 117n. zprávy z archivů čerpané s umělecko-historickým rozborem dřevorytů u původním vydání, zejména dvou, pocházejících od Domenica dalle Greche. Četné zprávy o pražských rodinách rodu Vlkanouských má Dr Josef Teige u Základech starého místopisu Pražského, oddíl I, díl I a II (o Prefátech u 1 448, 619, 627, 695, II 310). F. M. Bartoš u článku Euange- lický poutník k Božímu hrobu (Kostnické jiskry 1944, č. 7) dovozuje z ně- kterých dat o jeho životě a z jeho spisu, že byl evangelíkem. [360]
Strana 361
OSOBNÍ REJSTŘÍK Abakuk, judsky prorok za doby Dani- elovy, 139 Abdias, syn Gamanieliiv, 96 Abel, syn Adamüv, 164 227—229 Abiáš, syn a nástupce Roboamův, král judsky, 98 Abiseni (vyslov: A-ny), křesťanští oby- vatelé Habeše, zvaní těž křesťany indydn- skými nebo Mouřeníny, 109 137 178 198 Abraham patriarcha 207 224n 227 229 234n 246 Absolon, Absalom, syn Davidżo (f asi 980), 163n Adam praotec, 132 225 227—229 246 Adrian, P. Aelius Hadrianus, císař řím- ský v l. 117—138, I8I Adriaticum mare, moře Jaderské 51 Aegilegia (Aeialia), Antikythéra, ostrov mezi Krétou a Peloponnesem, starověká Aialia, 62 314; v. i Cecerigo Aelia viz Helia Aelius viz Adrian Aeneas Sylvius, Enea Silvio Piccolomini (I405—1464), humanistický spisova- tel, od r. 1456 papez Pius II., 10 111 Afryka 137 306 Agabus, křesťanský prorok v Antiochii v I. stol. po Kr., 76 Agnus Dei, památeční medailónek, 237 Agusta Lastov, (it.) Lagosta, ostrov v Jaderskóm mori, 51 Acheldemach, Pole krve, Hake/ demd, na jih od Jerusalema v doki Hinnom- ském, 194 196 Albanezi, bendtsti Zoldnéfi na Cypru, 71 275 277 295 Albania 52 322—324; viz i Epirus Albertus Magnus, Albert von Boll- staedt, uceny dominikdn (1193—1280), 149 (De mineralibus lib. quinque. Colo- niae 1569, p. 168) Alcinous, Alkinoos, král Faieků (u Ho- méra), 53 Altenmark, Altenmarkt, mesto nad Enzi ve Styrsku, I4 AlZbéta su.,matkasv. Tana Křtitele, 1 58n Ambrae vallis, audolé Ambre, Mamre (Mambre), hdj u Hebronu, Rdmet el- Chalil, 227 229 Amiens, město ve Francii, 266 Ambrož sw., biskup milánský, skladatel církev. hymnů (žil asi 340—397), 249 Ananyáš, Annáš, Hananjá, nejvyšší knéz, 202—204 Ancona, mésto v Itali, 333 anděl Páně 141 173 235 Sanct Andrea viz sv. Ondřeje ostrov Anna sv., matka Panny Marie, 189 220 275 Antipaxo, Antipaxos, ostrov v Ionském mori, 56 sancti Antonii provincia viz Felix Antorf, Antverpy, město v nyn. Belgii, 43 79 Antypater viz Herodes Apollonius, Apollonios z Tyany (I. stol. po Kr.), věštec, divotvorce a filosof, 7 (citováno podle Hieronyma, Ad Pauli- num, c. I), 7 Apulia, kraj italský, nyn. Puglia, 323 Aráb (Arab) 89 155n 158 164 178 195 208n 213 221 224 229 248; Arabka 165; arabskd chasa 232 Arabie, země arabskd 206 226 249; Ara- bia Petrea 206 247; Arabské hory 205 207 21In 246; Arabská poušť 246; gu- ma arabská 253 Arbee, Kiriat ”arba*, mésto v Palestine, pozdější Hebron, 224 Archytas Tarentský, státník, filosof a ma- tematik (asi 430—348), 7 Armenínové, armenstí kYesfané, 95 103 I09 137 178 198n 202n 310; biskup 232; zemé 249 Arnyka ( Arnyk), Larnaka, městečko na Cypru, 272 274n 278 290 292 294n [361]
OSOBNÍ REJSTŘÍK Abakuk, judsky prorok za doby Dani- elovy, 139 Abdias, syn Gamanieliiv, 96 Abel, syn Adamüv, 164 227—229 Abiáš, syn a nástupce Roboamův, král judsky, 98 Abiseni (vyslov: A-ny), křesťanští oby- vatelé Habeše, zvaní těž křesťany indydn- skými nebo Mouřeníny, 109 137 178 198 Abraham patriarcha 207 224n 227 229 234n 246 Absolon, Absalom, syn Davidżo (f asi 980), 163n Adam praotec, 132 225 227—229 246 Adrian, P. Aelius Hadrianus, císař řím- ský v l. 117—138, I8I Adriaticum mare, moře Jaderské 51 Aegilegia (Aeialia), Antikythéra, ostrov mezi Krétou a Peloponnesem, starověká Aialia, 62 314; v. i Cecerigo Aelia viz Helia Aelius viz Adrian Aeneas Sylvius, Enea Silvio Piccolomini (I405—1464), humanistický spisova- tel, od r. 1456 papez Pius II., 10 111 Afryka 137 306 Agabus, křesťanský prorok v Antiochii v I. stol. po Kr., 76 Agnus Dei, památeční medailónek, 237 Agusta Lastov, (it.) Lagosta, ostrov v Jaderskóm mori, 51 Acheldemach, Pole krve, Hake/ demd, na jih od Jerusalema v doki Hinnom- ském, 194 196 Albanezi, bendtsti Zoldnéfi na Cypru, 71 275 277 295 Albania 52 322—324; viz i Epirus Albertus Magnus, Albert von Boll- staedt, uceny dominikdn (1193—1280), 149 (De mineralibus lib. quinque. Colo- niae 1569, p. 168) Alcinous, Alkinoos, král Faieků (u Ho- méra), 53 Altenmark, Altenmarkt, mesto nad Enzi ve Styrsku, I4 AlZbéta su.,matkasv. Tana Křtitele, 1 58n Ambrae vallis, audolé Ambre, Mamre (Mambre), hdj u Hebronu, Rdmet el- Chalil, 227 229 Amiens, město ve Francii, 266 Ambrož sw., biskup milánský, skladatel církev. hymnů (žil asi 340—397), 249 Ananyáš, Annáš, Hananjá, nejvyšší knéz, 202—204 Ancona, mésto v Itali, 333 anděl Páně 141 173 235 Sanct Andrea viz sv. Ondřeje ostrov Anna sv., matka Panny Marie, 189 220 275 Antipaxo, Antipaxos, ostrov v Ionském mori, 56 sancti Antonii provincia viz Felix Antorf, Antverpy, město v nyn. Belgii, 43 79 Antypater viz Herodes Apollonius, Apollonios z Tyany (I. stol. po Kr.), věštec, divotvorce a filosof, 7 (citováno podle Hieronyma, Ad Pauli- num, c. I), 7 Apulia, kraj italský, nyn. Puglia, 323 Aráb (Arab) 89 155n 158 164 178 195 208n 213 221 224 229 248; Arabka 165; arabskd chasa 232 Arabie, země arabskd 206 226 249; Ara- bia Petrea 206 247; Arabské hory 205 207 21In 246; Arabská poušť 246; gu- ma arabská 253 Arbee, Kiriat ”arba*, mésto v Palestine, pozdější Hebron, 224 Archytas Tarentský, státník, filosof a ma- tematik (asi 430—348), 7 Armenínové, armenstí kYesfané, 95 103 I09 137 178 198n 202n 310; biskup 232; zemé 249 Arnyka ( Arnyk), Larnaka, městečko na Cypru, 272 274n 278 290 292 294n [361]
Strana 362
Arymatye, Hdrdmdtd (pozdéji s koncov- kou dudlu: Hárámdtaiim ) , mésto v Judei, snad nyn. ves Rentis, podle jinych Bét Ríma, na sv. od Lódu (nyn. Ludd), 116 242 Aryon hudec, Arion, bdsnik a pěvec řecký (kol. r. 600 pf. Kr.), 304 de la Auca, La Torre, Husi vëée, na Cy- pru u Famagusty 286 Augustýn su., Augustinus, církevní otec (354—249); řád (zdkon) sv. A-a 291 Aujezdská brána viz Praha Aulon, Aulona, starověké jméno Valony, města v Albanii, 323 Aušpurk, Augsburg, město v již. Bavor- sku, 288 Babilon, Babylon město, 139 Baffo (Baffa), starov. Pafos, mésto na záp. pobřeží Cypru, 296 298 300—302 308 Balduius (Balduuinus, Balduinus) Bal- duin, druhý krdljerusalemsky v I. 1100 az IIIÓ, 132 178 Barachyaś, Berechia, otec proroka Za- charidse, 164 Barbarosa viz Hariadenus Barbora su. panna, mučednice, 273 279 Barca, Barcia, jméno velké bendtské lodi, 276n 293 295—297 299n 302 305 308 311—313 315 318—322 Barciot, jméno velké benátské lodi, 277 293 295 297 299n 302 305 308n 3II AZ 314 316 320—322 Barnabáš su., apoštol, rodem z Cypru, 279, jeho kostel na Cypru 284n Barut, Bejrüt, mésto v Syrii, 15 Benátčané ( Bendtstí), 14 26 $1 54 56 aZ 58 60—62 64n 68—71 73 81 83 259 261 264n 267 275—278 287 289 290 293n 306 316 318 320—322 324 335 Benátky 13—26 39 42n 46 48—50 52 54 57n 63 65n 68 71 77 80 62n 86 90—93 100 110 128 149 188 235 250 253n 261 266 269 277 288 292 294 296 300 313 32In 324 335 337—344; hospoda u Cer- ného orla 341, bendtské biskokty 16, bra- trstva 24, galle, nave 60 261 271 276n 292n 295n 311 319 333 341n, kniże (a rada) 24 43 93, méstan 23, 261 278 293 319, mince (dukáty, koruny, peníze, pe- niżky) 1923 58 60 92 238 250, port 340, praporec 267, rada 23, senátor 287 290, sklenice, sklo 30 253, znameni 60 Benešovu, město v Čechách, 13 344 Beneto de Famagusta., kupec Řek z Cypru, 261 Bersabe, Bat-ševa“ manželka Uridšova a pak Davidova 138 Bersabe rybník, viz Jerusalem Bersabae, Bersabé, město na jižních hra- nicich Palestiny, nyní Chirbet Bir es Saba‘, 246 247 Betany (Bethania), Bet Hanjd, misto na východním úpatí hory Olivetské (4 km od Jerusalema), nyni ves el-Azarije, 19 I61 I66—168 204n 213 238 Betel, Bét’él, nyni ves Bitir (na jz.) od Jerusalema), 157 Betez (u Burcharda de Monte Sion: Be- zek), Bót Dżala, ves na zdp. od Betle- ma, I56 Betfage kastel, misto u Jerusalema mezi horami Olivetskou a Batn el-Hawd, 166 I69 186 Betlém, Bét-Lehem, město v Palestine, II9 138—142 144 I50 152 IS4—I56 158 I75 211 222—224 230 235 238; betlemský úředník 155 223 230 235, oslove, sedláci 155 — Betlém v Praze viz Praha Bohemia, země česká,246; terra Bohe- ma, regnum Bohemiae 4 Bohemus (o Prefdtovi) 238 Bok Melcher, služebník pánů z Rechen- perga a Huntpise, 43 Boreas vítr 307 338 Borman Jan, poutník z Antverp, 43 Botíč viz Praha Bozo, Bisevo (it. Busi), ostrov v Jader- ském moři, 51 Boží (boží, Božský ): dar 9, div 233 332, dopuštění 146 285, jméno 50 240 254 260 303, moc 175 233 332, marozeni [362]
Arymatye, Hdrdmdtd (pozdéji s koncov- kou dudlu: Hárámdtaiim ) , mésto v Judei, snad nyn. ves Rentis, podle jinych Bét Ríma, na sv. od Lódu (nyn. Ludd), 116 242 Aryon hudec, Arion, bdsnik a pěvec řecký (kol. r. 600 pf. Kr.), 304 de la Auca, La Torre, Husi vëée, na Cy- pru u Famagusty 286 Augustýn su., Augustinus, církevní otec (354—249); řád (zdkon) sv. A-a 291 Aujezdská brána viz Praha Aulon, Aulona, starověké jméno Valony, města v Albanii, 323 Aušpurk, Augsburg, město v již. Bavor- sku, 288 Babilon, Babylon město, 139 Baffo (Baffa), starov. Pafos, mésto na záp. pobřeží Cypru, 296 298 300—302 308 Balduius (Balduuinus, Balduinus) Bal- duin, druhý krdljerusalemsky v I. 1100 az IIIÓ, 132 178 Barachyaś, Berechia, otec proroka Za- charidse, 164 Barbarosa viz Hariadenus Barbora su. panna, mučednice, 273 279 Barca, Barcia, jméno velké bendtské lodi, 276n 293 295—297 299n 302 305 308 311—313 315 318—322 Barciot, jméno velké benátské lodi, 277 293 295 297 299n 302 305 308n 3II AZ 314 316 320—322 Barnabáš su., apoštol, rodem z Cypru, 279, jeho kostel na Cypru 284n Barut, Bejrüt, mésto v Syrii, 15 Benátčané ( Bendtstí), 14 26 $1 54 56 aZ 58 60—62 64n 68—71 73 81 83 259 261 264n 267 275—278 287 289 290 293n 306 316 318 320—322 324 335 Benátky 13—26 39 42n 46 48—50 52 54 57n 63 65n 68 71 77 80 62n 86 90—93 100 110 128 149 188 235 250 253n 261 266 269 277 288 292 294 296 300 313 32In 324 335 337—344; hospoda u Cer- ného orla 341, bendtské biskokty 16, bra- trstva 24, galle, nave 60 261 271 276n 292n 295n 311 319 333 341n, kniże (a rada) 24 43 93, méstan 23, 261 278 293 319, mince (dukáty, koruny, peníze, pe- niżky) 1923 58 60 92 238 250, port 340, praporec 267, rada 23, senátor 287 290, sklenice, sklo 30 253, znameni 60 Benešovu, město v Čechách, 13 344 Beneto de Famagusta., kupec Řek z Cypru, 261 Bersabe, Bat-ševa“ manželka Uridšova a pak Davidova 138 Bersabe rybník, viz Jerusalem Bersabae, Bersabé, město na jižních hra- nicich Palestiny, nyní Chirbet Bir es Saba‘, 246 247 Betany (Bethania), Bet Hanjd, misto na východním úpatí hory Olivetské (4 km od Jerusalema), nyni ves el-Azarije, 19 I61 I66—168 204n 213 238 Betel, Bét’él, nyni ves Bitir (na jz.) od Jerusalema), 157 Betez (u Burcharda de Monte Sion: Be- zek), Bót Dżala, ves na zdp. od Betle- ma, I56 Betfage kastel, misto u Jerusalema mezi horami Olivetskou a Batn el-Hawd, 166 I69 186 Betlém, Bét-Lehem, město v Palestine, II9 138—142 144 I50 152 IS4—I56 158 I75 211 222—224 230 235 238; betlemský úředník 155 223 230 235, oslove, sedláci 155 — Betlém v Praze viz Praha Bohemia, země česká,246; terra Bohe- ma, regnum Bohemiae 4 Bohemus (o Prefdtovi) 238 Bok Melcher, služebník pánů z Rechen- perga a Huntpise, 43 Boreas vítr 307 338 Borman Jan, poutník z Antverp, 43 Botíč viz Praha Bozo, Bisevo (it. Busi), ostrov v Jader- ském moři, 51 Boží (boží, Božský ): dar 9, div 233 332, dopuštění 146 285, jméno 50 240 254 260 303, moc 175 233 332, marozeni [362]
Strana 363
154 310, pomoc 57 211 260 311, rozkaz 182 234, ruce 307, slovo 76, soud 182, służba 64 95 103 1 54178 198n 202 232n 274 281 310, tělo (svátek) 23n, (hostie) 310, tvář 84, umučení (j. datum) 127 150, 158 175, umučení (j. obraz Ukři- Zovandho) 124 129n 309n, véci 182, vnuknutí 125, vůle 184, způsob 8 11 Boží hrob viz Jerusalem Boží matka viz Marie Bravní rybník, Piscina probatica viz Jerusalem Brocardus Monachus, asi hrabě Bur- chard z Barby, ordinis Praedicatorum, jenž podnikl r. 1283 cestu do Orientu, autor díla obyc. zvaného Descriptio Ter- rae sanctae, IO I98 227 229n 249 o Bruncvíkovi kronika, lidová četba z I 5. stol., IO Budějovice, České, 13 344 Bůh (Pán Bůh, Bůh Otec, Pán, Páně, Deus) 6n 11 13 18 20—22 26 57 77 91 93 IO5 II2 II4IIÓ IIQn 125n 139 I 50 154 183 187 206—208 210n 227—229 232 234n 237n 246 248n 252 256 264n 268n 271 285 290 294 302 304 307 309 311 j13n 316 319 323 324 327—330 332 334 336 336—340 342 344 350 burgundské knížectví 100, viz i Filip Kabátník, Martin (71503), autor Cesty z Čech do Jerusalema a Egipta, vydané r. 1539, IO 167 (vyd. Prdskova ve Sb. pram. Ces. ak. I 2, 16) Kacperg, Katschberg, hora (1641 m) na hranicich mezi Salcpurkem a Korutany, 343 Caesarea Palestine, Cesaria, dříve Tur- ris Stratonis [ Plin. 5, 13(14) ], Kaisa- rieh, přístavní město v Palestině mezi Jaffou a Haiffou, 75—77 84 Cahlaua ( Freyschtot) Freistadt, mésto v Horních Rakousích, 13 344 Kain, syn Adamův, 227—229 Kajfaś (Kajifas, Caiphas), Kajjdfd, nej- vyšší kněz židovský za doby Kristovy, 95n 99 114 162n 179 187 Kajro mésto, Kahira 146 Calippa, Zolddn egiptsky, mínén jest chalífa z dynastie Fátimovců al- Há- kim-bi* amrilldh (996-1021) 184 Caluarye ( Kalvarye, Caluarie), Golgo- ta, pahorek na sz. od Jerusalema, 94 108 172 I74; kaple hory K. 103 108 127 131 I34—137 234 237n; kostel hory K., ecclesia Golgatana 135, Golgatana rupes I29 Kananejská zemé, K*na'an, Palestina 246 Candacis králové komorník; studánka, kde pokřtěn, nyní “ Ain el- Haníie v údolí Wádi Bittír, 156 Kandya (Candia, Kandy, Kandyanskÿ ostrov), v starověku a nyní Kréta, 18 44 59 61—69 71 302 307n 311—314 318 320; hl. mésto na ní, nyn. Hérakleio, 62—68 307—309 312 316; hory kan- dyanské 311; port k. 62 308 311n 320 Káně Galilejská, městečko na sv. od Na- zaretu, nyní Kefr Kenná, 287n Cania, město na Krétě, nyn. Chania, 63 del Capelo, la nave, bendtskd loď, 341 Kaplice, mésto v jignich Cechdch, 13 344 Cardynk, Zeiring, mésto ve Styrsku, 14 Karel Veliký, Carolus Magnus, král fran- ský a císař římský v I. 800—814, 175 184 Karel IV. viz Praha Karel V., císař římský v I. 1520—1 556, I92 306 Karlou viz Praha Karlstejn zámek 215 Carpathos ( Scarpanto neb Scarpia ) Kar- pathos, ostrov v Egejském moři na sv. od Kréty, 69 306; canal de Scarpanto 306 Caso (Casa, Cassa, Casos), Kasos, ostrov mezi Karpathem, Krétou a Rhodem, 69 306 Kassa seb Casa, Cazza, ostrov v Ja- derském mori, 51 Kasten, Kastenreith, méstov Horních Ra- kousich, 14 Kateřina su., mucednice, 281—283; její kaple v Betlemé 143 151 154; kostel a [363]
154 310, pomoc 57 211 260 311, rozkaz 182 234, ruce 307, slovo 76, soud 182, służba 64 95 103 1 54178 198n 202 232n 274 281 310, tělo (svátek) 23n, (hostie) 310, tvář 84, umučení (j. datum) 127 150, 158 175, umučení (j. obraz Ukři- Zovandho) 124 129n 309n, véci 182, vnuknutí 125, vůle 184, způsob 8 11 Boží hrob viz Jerusalem Boží matka viz Marie Bravní rybník, Piscina probatica viz Jerusalem Brocardus Monachus, asi hrabě Bur- chard z Barby, ordinis Praedicatorum, jenž podnikl r. 1283 cestu do Orientu, autor díla obyc. zvaného Descriptio Ter- rae sanctae, IO I98 227 229n 249 o Bruncvíkovi kronika, lidová četba z I 5. stol., IO Budějovice, České, 13 344 Bůh (Pán Bůh, Bůh Otec, Pán, Páně, Deus) 6n 11 13 18 20—22 26 57 77 91 93 IO5 II2 II4IIÓ IIQn 125n 139 I 50 154 183 187 206—208 210n 227—229 232 234n 237n 246 248n 252 256 264n 268n 271 285 290 294 302 304 307 309 311 j13n 316 319 323 324 327—330 332 334 336 336—340 342 344 350 burgundské knížectví 100, viz i Filip Kabátník, Martin (71503), autor Cesty z Čech do Jerusalema a Egipta, vydané r. 1539, IO 167 (vyd. Prdskova ve Sb. pram. Ces. ak. I 2, 16) Kacperg, Katschberg, hora (1641 m) na hranicich mezi Salcpurkem a Korutany, 343 Caesarea Palestine, Cesaria, dříve Tur- ris Stratonis [ Plin. 5, 13(14) ], Kaisa- rieh, přístavní město v Palestině mezi Jaffou a Haiffou, 75—77 84 Cahlaua ( Freyschtot) Freistadt, mésto v Horních Rakousích, 13 344 Kain, syn Adamův, 227—229 Kajfaś (Kajifas, Caiphas), Kajjdfd, nej- vyšší kněz židovský za doby Kristovy, 95n 99 114 162n 179 187 Kajro mésto, Kahira 146 Calippa, Zolddn egiptsky, mínén jest chalífa z dynastie Fátimovců al- Há- kim-bi* amrilldh (996-1021) 184 Caluarye ( Kalvarye, Caluarie), Golgo- ta, pahorek na sz. od Jerusalema, 94 108 172 I74; kaple hory K. 103 108 127 131 I34—137 234 237n; kostel hory K., ecclesia Golgatana 135, Golgatana rupes I29 Kananejská zemé, K*na'an, Palestina 246 Candacis králové komorník; studánka, kde pokřtěn, nyní “ Ain el- Haníie v údolí Wádi Bittír, 156 Kandya (Candia, Kandy, Kandyanskÿ ostrov), v starověku a nyní Kréta, 18 44 59 61—69 71 302 307n 311—314 318 320; hl. mésto na ní, nyn. Hérakleio, 62—68 307—309 312 316; hory kan- dyanské 311; port k. 62 308 311n 320 Káně Galilejská, městečko na sv. od Na- zaretu, nyní Kefr Kenná, 287n Cania, město na Krétě, nyn. Chania, 63 del Capelo, la nave, bendtskd loď, 341 Kaplice, mésto v jignich Cechdch, 13 344 Cardynk, Zeiring, mésto ve Styrsku, 14 Karel Veliký, Carolus Magnus, král fran- ský a císař římský v I. 800—814, 175 184 Karel IV. viz Praha Karel V., císař římský v I. 1520—1 556, I92 306 Karlou viz Praha Karlstejn zámek 215 Carpathos ( Scarpanto neb Scarpia ) Kar- pathos, ostrov v Egejském moři na sv. od Kréty, 69 306; canal de Scarpanto 306 Caso (Casa, Cassa, Casos), Kasos, ostrov mezi Karpathem, Krétou a Rhodem, 69 306 Kassa seb Casa, Cazza, ostrov v Ja- derském mori, 51 Kasten, Kastenreith, méstov Horních Ra- kousich, 14 Kateřina su., mucednice, 281—283; její kaple v Betlemé 143 151 154; kostel a [363]
Strana 364
Zaldf u Famagusty na Cypru 279—263 285; bratrstvo sv. panny K-y 280n Cecerigo, Antikythéra (it. Cerigotto), ostrov v Egejském moři, 62 314n 317; viz i Aegilegia Cedron, Kidrón, potok tekoucí mezi Ye- rusalemem a Olivetskou horou, I62n I9In Cefalonia (Cephalonia), Kefallénia, ostrov v moti Ionském, 57 318 321 Cerigo, Cithera, Kythéra, ostrov mezi Peloponnesem a Krétou, 61 316n Cesaria viz Caesarea Christus viz Krystus Christian, křesťan 245; Christiana pie- tas 238 Cithera viz Cerigo Citherea, příjmení bohyně Venuše, 61 Rlaintervis, Tarvisio, město v nyn. Italii (prov. Udine), 14 343 Rldster (Ves pod Kldsterem ), PodkloSter (slovinsky ), Arnoldstein (ném.), mésto v Korutanech, I4 343 Rlauzen, Chiusaforte, mésto v Italii (prov. Udine) 14 343 Cleophas, učedník Páně, 243 Coenaculum Domini,večeřadlo Páně, viz Jeruzalem Kompostella, Santiago de Compostela, poutnické místo v sz. Španělsku, 228 Constanc, potůček na Cypru, 281 Konstantýn, Flavius Valerius Constanti- nus, císař římský v l. 323—337, 106 110 II9 122 125 131 I8In 274 Eonstantynopolis, Cařihrad, hl. město císařství tureckého, 125 258 260 272 aë 274 310; k-tánsky císař (Michael 1042 aż 1053) 183 Contarinu, Contarini, bendtsky rod §lech- tický, 266 269 Corcira viz Corfu Corcira Nigra, starověké jméno dalmat- ského ostrova Korčuly, 51 Corfu (Korfu, Korfona), Kerkýra, ostrov v Ionském moři se stejnojmenným hl. městem, 18 44 50 52—57 71—73 255 322n Cornelius, Kornelius z Cesarí, římský set- ník, 76 64 Coron, Koróné, město na Peloponnesu při zdlivu Messenském (dobyl ho r. 1498 sultän Bajazid II. ), 60 Korytany, Korutany 5; Korytanskć ho- ry, Alpy ( Karnskć), 212 339 Kosdras, Chosrau II. Parvéz, krdl persky vI. 596—628, I73 I83n Kozel, Jan, tiskař pražský (v l. 1563 aż 1566), I2 350 knihy Královské: I ı- 242, 17 89n, 25 242; II 5 227, 11 138, 18 163; III 10 163; IV 2 210, 6 206, 11 206 Creta, Kreta ostrov (8618 km*), 63—65 67; viz i Candia Krystus (Ježíš K., K. Ježiš, Christus, Jesus Ch.; K., syn Boží; Pdn, Páně, Dominus; Pán a Spasitel, P. a S., P. a S. náš, P. a S. nd$ T. R.; Salvator; Bůh Syn, Syn Boží a p.), 11 76 95—99 102 105n IO8 IIIN II4—I34 136 138—145 I47n I50n I54 156 I61—166 168—172 174—176 179—182 184—188 190 až I98 20I 203n 206 209n 212 214—221 223 232 234n 237n 242n 245n 248n 273 279 283 287n 309 330, viz i Jeruzalem ( Coenaculum Domini, Boźi hrob ), Naza- renus Su. kříž viz Jeruzalem Su. kříže vrch (689 m) a kostel na Cypru 270 272 274 Cursula, Korcula, dalmatskj ostrov, 5I Květná neděle 173 Evído, Guido hrabě z Lusignanu, král je- rusalemskÿ od r. 1186 (71194), 184 Kynikslon, Conegliano, mésto v Itali (prov. Treviso), 14 Cypr, ostrov v Středozemním moři, kdysi krdlovstoí (9282 km?) , 15 18 20n 43 61 68— 74 77 86 9I 232 242 245 254n 261 263 265n 269—278 280n 264n 287n 290 292 a£ 303 306 342; kostel sv. Barbory 273, klášter u sv. Lazara 271, klášter sv. Anny 274; cyperští krdlové 278n; c. biskup r. 1546: An- dreas Centanus [364]
Zaldf u Famagusty na Cypru 279—263 285; bratrstvo sv. panny K-y 280n Cecerigo, Antikythéra (it. Cerigotto), ostrov v Egejském moři, 62 314n 317; viz i Aegilegia Cedron, Kidrón, potok tekoucí mezi Ye- rusalemem a Olivetskou horou, I62n I9In Cefalonia (Cephalonia), Kefallénia, ostrov v moti Ionském, 57 318 321 Cerigo, Cithera, Kythéra, ostrov mezi Peloponnesem a Krétou, 61 316n Cesaria viz Caesarea Christus viz Krystus Christian, křesťan 245; Christiana pie- tas 238 Cithera viz Cerigo Citherea, příjmení bohyně Venuše, 61 Rlaintervis, Tarvisio, město v nyn. Italii (prov. Udine), 14 343 Rldster (Ves pod Kldsterem ), PodkloSter (slovinsky ), Arnoldstein (ném.), mésto v Korutanech, I4 343 Rlauzen, Chiusaforte, mésto v Italii (prov. Udine) 14 343 Cleophas, učedník Páně, 243 Coenaculum Domini,večeřadlo Páně, viz Jeruzalem Kompostella, Santiago de Compostela, poutnické místo v sz. Španělsku, 228 Constanc, potůček na Cypru, 281 Konstantýn, Flavius Valerius Constanti- nus, císař římský v l. 323—337, 106 110 II9 122 125 131 I8In 274 Eonstantynopolis, Cařihrad, hl. město císařství tureckého, 125 258 260 272 aë 274 310; k-tánsky císař (Michael 1042 aż 1053) 183 Contarinu, Contarini, bendtsky rod §lech- tický, 266 269 Corcira viz Corfu Corcira Nigra, starověké jméno dalmat- ského ostrova Korčuly, 51 Corfu (Korfu, Korfona), Kerkýra, ostrov v Ionském moři se stejnojmenným hl. městem, 18 44 50 52—57 71—73 255 322n Cornelius, Kornelius z Cesarí, římský set- ník, 76 64 Coron, Koróné, město na Peloponnesu při zdlivu Messenském (dobyl ho r. 1498 sultän Bajazid II. ), 60 Korytany, Korutany 5; Korytanskć ho- ry, Alpy ( Karnskć), 212 339 Kosdras, Chosrau II. Parvéz, krdl persky vI. 596—628, I73 I83n Kozel, Jan, tiskař pražský (v l. 1563 aż 1566), I2 350 knihy Královské: I ı- 242, 17 89n, 25 242; II 5 227, 11 138, 18 163; III 10 163; IV 2 210, 6 206, 11 206 Creta, Kreta ostrov (8618 km*), 63—65 67; viz i Candia Krystus (Ježíš K., K. Ježiš, Christus, Jesus Ch.; K., syn Boží; Pdn, Páně, Dominus; Pán a Spasitel, P. a S., P. a S. náš, P. a S. nd$ T. R.; Salvator; Bůh Syn, Syn Boží a p.), 11 76 95—99 102 105n IO8 IIIN II4—I34 136 138—145 I47n I50n I54 156 I61—166 168—172 174—176 179—182 184—188 190 až I98 20I 203n 206 209n 212 214—221 223 232 234n 237n 242n 245n 248n 273 279 283 287n 309 330, viz i Jeruzalem ( Coenaculum Domini, Boźi hrob ), Naza- renus Su. kříž viz Jeruzalem Su. kříže vrch (689 m) a kostel na Cypru 270 272 274 Cursula, Korcula, dalmatskj ostrov, 5I Květná neděle 173 Evído, Guido hrabě z Lusignanu, král je- rusalemskÿ od r. 1186 (71194), 184 Kynikslon, Conegliano, mésto v Itali (prov. Treviso), 14 Cypr, ostrov v Středozemním moři, kdysi krdlovstoí (9282 km?) , 15 18 20n 43 61 68— 74 77 86 9I 232 242 245 254n 261 263 265n 269—278 280n 264n 287n 290 292 a£ 303 306 342; kostel sv. Barbory 273, klášter u sv. Lazara 271, klášter sv. Anny 274; cyperští krdlové 278n; c. biskup r. 1546: An- dreas Centanus [364]
Strana 365
Cutal, Sacile, mésto v Italii (prov. Udine) 14 Cuerfen, Werfen, mésto v Salcpursku, 343 Čech, Čechové, český národ 5 ron 43 28r; viz i Bohemus; český dědic (sv. Vdclav) 280; český jazyk 9 183 Čechy, česká země, české království, 5 13 64 91 150 244 247 249 300 344; česká koruna (diadem) 215; pomezí 13; viz i Bohemia Dedalus, Daidalos, mythický stavitel a umělec, tvůrce krétského labyrintu, otec Ikarův (Ovid. Met. VIII 159—260), 67 Dalmatskd zemë (Delmacia) 335 DamadSek, méstov Syrii,173 226 228; kra- jina damaśtski 247; Damaśtskd brdna viz Jeruzalem Damaëtské (Damastcenské) pole, na zdpad od Hebronu, 227n Danuel prorok, 11 139; Danyelovo pro- roctví kap. 14, 32— 36 (deuterokanon. ), 139 Sv. Danyel, San Daniele del Friuli, més- to v Italů (prov. Udine), 14 343 David, král izraelský (v II.—1o. stol. před Kr.), 89n 97—99 138 163n 179 210 238 243 Delmacia viz Dalmatskd země Desertum viz Arabia Deus viz Bůh Dia viz Standia Diaganzi Antonio, patron bendtskć lodi ,Liona', 39 Dominik piijmim de le Greche, Domenico dalle Greche, malíf bendtsky, 107 Dominus viz Krystus Dracilianus, císařský náměstek v Ori- entě za Konstantina Vel., 183 Duch svatý 73 968 150 206 309n Dvořiště, Niderhaid, Dolní Dvořiště, pohraniční stanice na silnici linecké, 13 344 Ebron, Hebron, Hevrón, královské město v jižní Palestině (na jih od ferusalema) nyní el-Chalíl, 19 219 221—227 229n 235 Ecce homo, nápis, viz Jeruzalem Ejipt, ejiptská země, 7 14In I85 226 249; ejiptská paušť 247; e. žoldanové 80 86 146 178n 184n 224 281 Eliáš prorok 139 206 Elizeus prorok (896—840), 206n; stu- dénka Elizeova, fons Helisei, nyni ‘Ain es Sultán u Jericha, 210 212 Emauzy, Emmaus, městečko v Palestině (Luk. 24, 13) na sz. od ferusalema, nyní Kubébe či Kalonije (na z. od Jer.) 243 Eneáš malomocný 25r englický rytíř, jenž popsal německy cestu do Sv. země: asi t. řeč. John Ma(u)n- deville, 10 Epirus, Epeiros, krajina v sev. Řecku, 52 san, viz à Albania Ephron, syn Seoräv, Hetit, 225 Ericusa, Erikusa (it. Merlera), ostrov v moři Ionském, na sev. od Kerkyry (Korfu), od Prefáta omylem ztotožně- ný s ostrovem Paxem, 56 322 Eustachie su., Eustochium, dcera sv. Pauly (1419), 143 152 Euzebius ( Eusebius Caesariensis) Euse- bios, cirkevni otec, biskup v Caesarei (** asi 260, f 340), skladatel dějin církve, 119 126 129 143 I52n 175 274, u Prefdta citován v latinském překladě Rufinově Eva, žena Adamova, 225 Ezaiáš, Izaiáš, prorok (asi 720 př. Kr. ), 150 156 195 243 Ezechyds, krdl judsky (asi 721—693), 98 Famagusta, mésto na Cypru, 261 277 280—283 286—288 290 292; Santa Maria de la grotta 286, kostelik ad sanctam Saram 287; viz i Beneto Felach, snad Voloch, zaniklá ves ve Furlandsku, 14 343 Feldkyrch, Feldkirchen, mésto v Koruta- nech, 14 Felix Venetus, frantiśkdn z provincie sv. [365]
Cutal, Sacile, mésto v Italii (prov. Udine) 14 Cuerfen, Werfen, mésto v Salcpursku, 343 Čech, Čechové, český národ 5 ron 43 28r; viz i Bohemus; český dědic (sv. Vdclav) 280; český jazyk 9 183 Čechy, česká země, české království, 5 13 64 91 150 244 247 249 300 344; česká koruna (diadem) 215; pomezí 13; viz i Bohemia Dedalus, Daidalos, mythický stavitel a umělec, tvůrce krétského labyrintu, otec Ikarův (Ovid. Met. VIII 159—260), 67 Dalmatskd zemë (Delmacia) 335 DamadSek, méstov Syrii,173 226 228; kra- jina damaśtski 247; Damaśtskd brdna viz Jeruzalem Damaëtské (Damastcenské) pole, na zdpad od Hebronu, 227n Danuel prorok, 11 139; Danyelovo pro- roctví kap. 14, 32— 36 (deuterokanon. ), 139 Sv. Danyel, San Daniele del Friuli, més- to v Italů (prov. Udine), 14 343 David, král izraelský (v II.—1o. stol. před Kr.), 89n 97—99 138 163n 179 210 238 243 Delmacia viz Dalmatskd země Desertum viz Arabia Deus viz Bůh Dia viz Standia Diaganzi Antonio, patron bendtskć lodi ,Liona', 39 Dominik piijmim de le Greche, Domenico dalle Greche, malíf bendtsky, 107 Dominus viz Krystus Dracilianus, císařský náměstek v Ori- entě za Konstantina Vel., 183 Duch svatý 73 968 150 206 309n Dvořiště, Niderhaid, Dolní Dvořiště, pohraniční stanice na silnici linecké, 13 344 Ebron, Hebron, Hevrón, královské město v jižní Palestině (na jih od ferusalema) nyní el-Chalíl, 19 219 221—227 229n 235 Ecce homo, nápis, viz Jeruzalem Ejipt, ejiptská země, 7 14In I85 226 249; ejiptská paušť 247; e. žoldanové 80 86 146 178n 184n 224 281 Eliáš prorok 139 206 Elizeus prorok (896—840), 206n; stu- dénka Elizeova, fons Helisei, nyni ‘Ain es Sultán u Jericha, 210 212 Emauzy, Emmaus, městečko v Palestině (Luk. 24, 13) na sz. od ferusalema, nyní Kubébe či Kalonije (na z. od Jer.) 243 Eneáš malomocný 25r englický rytíř, jenž popsal německy cestu do Sv. země: asi t. řeč. John Ma(u)n- deville, 10 Epirus, Epeiros, krajina v sev. Řecku, 52 san, viz à Albania Ephron, syn Seoräv, Hetit, 225 Ericusa, Erikusa (it. Merlera), ostrov v moři Ionském, na sev. od Kerkyry (Korfu), od Prefáta omylem ztotožně- ný s ostrovem Paxem, 56 322 Eustachie su., Eustochium, dcera sv. Pauly (1419), 143 152 Euzebius ( Eusebius Caesariensis) Euse- bios, cirkevni otec, biskup v Caesarei (** asi 260, f 340), skladatel dějin církve, 119 126 129 143 I52n 175 274, u Prefdta citován v latinském překladě Rufinově Eva, žena Adamova, 225 Ezaiáš, Izaiáš, prorok (asi 720 př. Kr. ), 150 156 195 243 Ezechyds, krdl judsky (asi 721—693), 98 Famagusta, mésto na Cypru, 261 277 280—283 286—288 290 292; Santa Maria de la grotta 286, kostelik ad sanctam Saram 287; viz i Beneto Felach, snad Voloch, zaniklá ves ve Furlandsku, 14 343 Feldkyrch, Feldkirchen, mésto v Koruta- nech, 14 Felix Venetus, frantiśkdn z provincie sv. [365]
Strana 366
Antonína, viceguardian kláštera Hory Sion, 238n Frater Felix, Felix Fabri, dominikán z Ulmu (71502), skladatel cestopisu do Sv. zemé ( Eigentliche Beschreibung der hin und wider Fahrt zu dem Heyligen Landt. 1556), Io Festus Porcius, Fimskj prokurdtor v Cae- sarei Palestinskć (asi od r. 59—62), 60—62 76 Filach, Bélák, Villach, mésto v» Koruta- nech, 14 343 su. Filip apoštol 156 164 Filip, F. Dobrý, vévoda burgundský v I. I419—1I467, 86 100 Filistýnští, národ v Palestině při Středo- zemním moři, 89 Fizon, mythicky potok indický nebo rajský Flavius viz Jozefus Su. Floryán, St. Florian, město v Hor- nich Rakousich, I3n Fortuona, obraz jeji, 33 Franckendorf, Frankenmarkt, mésto v Horních Rakousich, 344 Francouz, Francouzi 43 100 106 242 266 Frank Sebestyan, Sebastian Franck von Word, némecky theolog (1499—1 544), autor spisu Weltbuch (1542), 198 Frankrejch, franská země, 43 175 177 212; král fransky 81 83 242 Frantisek su., F. z Assisi (1182—1226), zakladatel řádu františkánů, 94 118; klášter sv. Františka viz Nykosia Freyschtot viz Cdhlava Frydrych cisaf, Fridrich II., císař řím- sky v1. 1220—1250, králjerusalemsky od r. 1225 (korunovdn 18. bf. 1229), 184 Frysach, Freisach, město v Korutanech, I4 Gabryel anděl 186 Galigen, Golling, město v Salcpursku, 343n . Galicie, kraj v severozápadním Španělsku, 228 Galilea, krajina v sev. Palestině, 185n; Malá G. 186, hospoda Galilejských 185; muži galilejští 170 Gamaniel,učitelsv. Pavla(Acta 5, 34n),96 Genezaretské jezero, též Tiberiadské, v sev. Palestině, 211 Getsemany, zahrada na východod Jeru- salema na Olivetské hoře, 193 Gion mons, pahorek na jižní straně údolí hinnomského, 194 196 Glemaun, Gemona del Friuli, mésto v Ita- lii (prov. Udine), 14 343 Gmint, Gmünd, mésto v Korutanech, 343 Golgata viz Calvarie; viz i Marie Panna Goliáš, Goliat, obr filistínsky, 89n 243 Gomora, Gomorrha, Amdrd, biblické mé- sto v oblasti Mrtvého moře, 165 207 Gotfridus, Gotfrid z Bouillonu (1061 az 1100), od r. 1099 „„ochránce hrobu Bo- žího“ v Jerusalemé, 132 177n 184 Gransko, Krañsko, 5 Gravaro viz Porto Gravaro de le Greche viz Dominik Zum Grinenvaldt krćma, Grünwald v Salcpursku ( Radstádter Tauren), 343 Hájek, Václav z Libočan (f 1553), skla- datel Kroniky české, 192 Halli Saská, mésto Halle 43 Halli, Hallein, mésto v Salcpursku, 344 Hariadenus p%jmim Barbarosa, Khair ad-din, turecky admirdl vl. 1533 až 1546 (f 5. července), 84 Harpiiae, Harpyie, ptdci s panenskymi hlavami (Verg. Aen. III 212), 59 z Hazenburku v. Zajíc Helena, dcera Ledina , mythickd krdlovna spartskd, 280 Helena su., matka císaře Konstantina (f asi r. 326), 106 108 I10 II2 IISn 118—120 122—127 I31I I50 I79 181 I83n 196 209 216n 220 272—274; moře sv. Heleny 274; kaple sv. Heleny viz Je- ruzalem Helia, Aelia (Capitolina) jméno Ferusa- lema, r. 130 po Kr. nové vystavéného od císaře Hadriana, 181 Helisei fons viz Elizeus [366]
Antonína, viceguardian kláštera Hory Sion, 238n Frater Felix, Felix Fabri, dominikán z Ulmu (71502), skladatel cestopisu do Sv. zemé ( Eigentliche Beschreibung der hin und wider Fahrt zu dem Heyligen Landt. 1556), Io Festus Porcius, Fimskj prokurdtor v Cae- sarei Palestinskć (asi od r. 59—62), 60—62 76 Filach, Bélák, Villach, mésto v» Koruta- nech, 14 343 su. Filip apoštol 156 164 Filip, F. Dobrý, vévoda burgundský v I. I419—1I467, 86 100 Filistýnští, národ v Palestině při Středo- zemním moři, 89 Fizon, mythicky potok indický nebo rajský Flavius viz Jozefus Su. Floryán, St. Florian, město v Hor- nich Rakousich, I3n Fortuona, obraz jeji, 33 Franckendorf, Frankenmarkt, mésto v Horních Rakousich, 344 Francouz, Francouzi 43 100 106 242 266 Frank Sebestyan, Sebastian Franck von Word, némecky theolog (1499—1 544), autor spisu Weltbuch (1542), 198 Frankrejch, franská země, 43 175 177 212; král fransky 81 83 242 Frantisek su., F. z Assisi (1182—1226), zakladatel řádu františkánů, 94 118; klášter sv. Františka viz Nykosia Freyschtot viz Cdhlava Frydrych cisaf, Fridrich II., císař řím- sky v1. 1220—1250, králjerusalemsky od r. 1225 (korunovdn 18. bf. 1229), 184 Frysach, Freisach, město v Korutanech, I4 Gabryel anděl 186 Galigen, Golling, město v Salcpursku, 343n . Galicie, kraj v severozápadním Španělsku, 228 Galilea, krajina v sev. Palestině, 185n; Malá G. 186, hospoda Galilejských 185; muži galilejští 170 Gamaniel,učitelsv. Pavla(Acta 5, 34n),96 Genezaretské jezero, též Tiberiadské, v sev. Palestině, 211 Getsemany, zahrada na východod Jeru- salema na Olivetské hoře, 193 Gion mons, pahorek na jižní straně údolí hinnomského, 194 196 Glemaun, Gemona del Friuli, mésto v Ita- lii (prov. Udine), 14 343 Gmint, Gmünd, mésto v Korutanech, 343 Golgata viz Calvarie; viz i Marie Panna Goliáš, Goliat, obr filistínsky, 89n 243 Gomora, Gomorrha, Amdrd, biblické mé- sto v oblasti Mrtvého moře, 165 207 Gotfridus, Gotfrid z Bouillonu (1061 az 1100), od r. 1099 „„ochránce hrobu Bo- žího“ v Jerusalemé, 132 177n 184 Gransko, Krañsko, 5 Gravaro viz Porto Gravaro de le Greche viz Dominik Zum Grinenvaldt krćma, Grünwald v Salcpursku ( Radstádter Tauren), 343 Hájek, Václav z Libočan (f 1553), skla- datel Kroniky české, 192 Halli Saská, mésto Halle 43 Halli, Hallein, mésto v Salcpursku, 344 Hariadenus p%jmim Barbarosa, Khair ad-din, turecky admirdl vl. 1533 až 1546 (f 5. července), 84 Harpiiae, Harpyie, ptdci s panenskymi hlavami (Verg. Aen. III 212), 59 z Hazenburku v. Zajíc Helena, dcera Ledina , mythickd krdlovna spartskd, 280 Helena su., matka císaře Konstantina (f asi r. 326), 106 108 I10 II2 IISn 118—120 122—127 I31I I50 I79 181 I83n 196 209 216n 220 272—274; moře sv. Heleny 274; kaple sv. Heleny viz Je- ruzalem Helia, Aelia (Capitolina) jméno Ferusa- lema, r. 130 po Kr. nové vystavéného od císaře Hadriana, 181 Helisei fons viz Elizeus [366]
Strana 367
Helonatas viz Torneze Heraclius, Heraklios, císař východořím- sky v I. 610—641, 173 184 Hermes, tlumoénik bendtsky, 43 67 80 82n 85 93 237 Herodes, H. Agrippa I., tetrarcha, král judský 39—44 po Kr., 203 235 Herodes, H. Antipas, tetrarcha galilejsky 4 pi. Kr.—39 po Kr., 218 Herodes Antypater, H. Veliký, syn Antipatrův, král judský 37—4 př. Kr., 75 142n 151 I75; dim Herodesiiv viz Jeruzalem Hierosolyma viz Jeruzalem Hoacher Linhart, služebník pdnů z Re- chenpergu a Huntpise, 43 Holcvirt Volf, Wolf Holtzwirth, rodily z Halle, úředník a důstojník v rozlic- ných službách, 43 (v. i životopisný úvod) Homar, krdl saracensky, *Umdr, chalifa islámský v l. 634—644, 184 Homér bdsnik 7 53 (Odys. VI 8) Hradčany viz Praha von Huntpis Jakub (Hundtpis von Waltrams), bavorský šlechtic, švagr Jana z Rechenbergu, 43 199 265 267 Huntzmark, Unzmarkt, mésto ve Styr- sku, 14 Husí věže viz de la Auca Hyarchos, Iarchas, indicky mudfec, oněmž se zmiňuje Filostratos vsvém živo- topise Apollonia z Tyany (III 16aj.),7 Hystria, poloostrov Istrie, 50 335n 338 Hyspanie, Spanélsko, 212 319 Jafet, syn Noe, 84 Jaffa, Jopen, přístavní město v Palestině (vyvrdcené r. 1345 od sultána Nasira ed-din Muhammada ) , 16 18—22 7—479 81—87 91 IOI 173 237 240 251—255 270; jopenský hejtman, úředník 79 81; port 77; Jopenská brána viz Jeruzalem. Jáchym sw., otec P. Marie, 189 220 Jakob patriarcha 139n Jakobité, podle Jakoba Baradaie, biskupa edesského (541—578), nazvaná sekta křesťanů monofysitů v Syrii a Mesopo- tamii, I03 II3 178 232 Jakub Veliký su., syn Zebedeův, bratr sv. Jana evangelisty, apoštol, 176 187 193 202n; jeho hrob v Compostele 228 Jakub Menší su., syn Kleofášův a Ma- riin, apoštol, 95 164 Jakuba sv. kostel a klášter viz Praha Jakub I1., posledni krdl cypersky (11473), 278; choť: Benátčanka Caterina Corna- ro (1454—1510), syn: Fakub (III.) f r. 1475 Jan evangelista su. 95 102 117 129 aZ I31 I67 193 22I evangelium sv. Jana, kap. 1 208, 2 288, 5 219, 9 I95, II I66 I68 248, 12 168 18 163 188 203, 19 102 12I 179 I80, 20 99 I2I, 24 140 bratrstvo sv. Jana v Benátkách 24 Jan, veliký kněz, Prete Ian, Presbiter Ioannes, podle pozdní tradice křesťanský kníže-kněz ethiopský (12. stol.); též obecné jméno pro vládce Abessynie, 137 sv. Jána Jerozolimitanského, Jeru- zalemského řád, zdkon, rytíři, sancti Joannis ordo, 4n 7 201 Jan Křtitel su., 158—160 206 208 310; jeho kostel u Mrtvého moře 208; jeho kaple viz Jeruzalem Su. Jan, St. Johann am Tauern, mésto ve Styrsku, 14 Janua, Janov, Genova, město v Italii, 178 Icarus viz Daedalus Mons Ida, Monte Ida, Psilorité, hora na Krétě (2456 m), 66 Jeremiáš prorok 89 Jeronym sv., Ieronymus, Hieronymus, překladatel Písma sv. do latiny (ft 419), 7 I41—143 149 152n 21I Jeruzalém (/atinsky Hierosolyma, Soly- ma), Jerusalem (arabsky El-Kuds), hl. město Palestiny, 4 7 II 13 15 I8n 25 29 76 78 82 85n 88—91 94 97 101—103 II5 II7 II9 I24—126 132 1 35n 138 a£ I40 I55n IÓ6I 163 168n 171—173 175 177—187 I91—193 195 1i97n 200 203—205 208n 211—214 217—220 [367]
Helonatas viz Torneze Heraclius, Heraklios, císař východořím- sky v I. 610—641, 173 184 Hermes, tlumoénik bendtsky, 43 67 80 82n 85 93 237 Herodes, H. Agrippa I., tetrarcha, král judský 39—44 po Kr., 203 235 Herodes, H. Antipas, tetrarcha galilejsky 4 pi. Kr.—39 po Kr., 218 Herodes Antypater, H. Veliký, syn Antipatrův, král judský 37—4 př. Kr., 75 142n 151 I75; dim Herodesiiv viz Jeruzalem Hierosolyma viz Jeruzalem Hoacher Linhart, služebník pdnů z Re- chenpergu a Huntpise, 43 Holcvirt Volf, Wolf Holtzwirth, rodily z Halle, úředník a důstojník v rozlic- ných službách, 43 (v. i životopisný úvod) Homar, krdl saracensky, *Umdr, chalifa islámský v l. 634—644, 184 Homér bdsnik 7 53 (Odys. VI 8) Hradčany viz Praha von Huntpis Jakub (Hundtpis von Waltrams), bavorský šlechtic, švagr Jana z Rechenbergu, 43 199 265 267 Huntzmark, Unzmarkt, mésto ve Styr- sku, 14 Husí věže viz de la Auca Hyarchos, Iarchas, indicky mudfec, oněmž se zmiňuje Filostratos vsvém živo- topise Apollonia z Tyany (III 16aj.),7 Hystria, poloostrov Istrie, 50 335n 338 Hyspanie, Spanélsko, 212 319 Jafet, syn Noe, 84 Jaffa, Jopen, přístavní město v Palestině (vyvrdcené r. 1345 od sultána Nasira ed-din Muhammada ) , 16 18—22 7—479 81—87 91 IOI 173 237 240 251—255 270; jopenský hejtman, úředník 79 81; port 77; Jopenská brána viz Jeruzalem. Jáchym sw., otec P. Marie, 189 220 Jakob patriarcha 139n Jakobité, podle Jakoba Baradaie, biskupa edesského (541—578), nazvaná sekta křesťanů monofysitů v Syrii a Mesopo- tamii, I03 II3 178 232 Jakub Veliký su., syn Zebedeův, bratr sv. Jana evangelisty, apoštol, 176 187 193 202n; jeho hrob v Compostele 228 Jakub Menší su., syn Kleofášův a Ma- riin, apoštol, 95 164 Jakuba sv. kostel a klášter viz Praha Jakub I1., posledni krdl cypersky (11473), 278; choť: Benátčanka Caterina Corna- ro (1454—1510), syn: Fakub (III.) f r. 1475 Jan evangelista su. 95 102 117 129 aZ I31 I67 193 22I evangelium sv. Jana, kap. 1 208, 2 288, 5 219, 9 I95, II I66 I68 248, 12 168 18 163 188 203, 19 102 12I 179 I80, 20 99 I2I, 24 140 bratrstvo sv. Jana v Benátkách 24 Jan, veliký kněz, Prete Ian, Presbiter Ioannes, podle pozdní tradice křesťanský kníže-kněz ethiopský (12. stol.); též obecné jméno pro vládce Abessynie, 137 sv. Jána Jerozolimitanského, Jeru- zalemského řád, zdkon, rytíři, sancti Joannis ordo, 4n 7 201 Jan Křtitel su., 158—160 206 208 310; jeho kostel u Mrtvého moře 208; jeho kaple viz Jeruzalem Su. Jan, St. Johann am Tauern, mésto ve Styrsku, 14 Janua, Janov, Genova, město v Italii, 178 Icarus viz Daedalus Mons Ida, Monte Ida, Psilorité, hora na Krétě (2456 m), 66 Jeremiáš prorok 89 Jeronym sv., Ieronymus, Hieronymus, překladatel Písma sv. do latiny (ft 419), 7 I41—143 149 152n 21I Jeruzalém (/atinsky Hierosolyma, Soly- ma), Jerusalem (arabsky El-Kuds), hl. město Palestiny, 4 7 II 13 15 I8n 25 29 76 78 82 85n 88—91 94 97 101—103 II5 II7 II9 I24—126 132 1 35n 138 a£ I40 I55n IÓ6I 163 168n 171—173 175 177—187 I91—193 195 1i97n 200 203—205 208n 211—214 217—220 [367]
Strana 368
222 225 227 229—23I 233 236—244 247—250 253 261 265—267 273 341; Boží hrob v Terusalemé 13 15 19 21 23 25 80 96 IOI I04—IIÓ 120 131—137 I44 172 174 176 178 1800 183 196—200 202 214 231—236 260 Syon (hora Syon, kláster Hory Syon, Mons Sion) 18 78n 85 87 90 94 96n 99—IOIIOS5IOÓII4n135 I37n I40 143 146 149 154—161 165—168 170—175 179 I185 187—189 19In 194 200 202 ax 204 206 208—2I0 212—214 221—223 231—233 235—240 253 272n 280 brány: Porta aurea, Zlatá brána 172 174 179; Poría Damasci, Damastská b. 173; Porta Iopen, Jopenskd b. 173 177 240; Porta Iordani, Fordanskd b., Bab en-nebi Da’ud 173 177 202n; Porta speciosa, Krdsnd b. 218 221; Porta sancti Stephani, b. sv. Stépána 173 219 Coenaculum Domini, vecefadlo Páné 98 238n dům Herodesův 218; Panny Marye 95; Pilátúv 217; zlé rady, Domus mali consilii 197; Veronyky 214n hrob Panny Marye 19 189—193 238 chrám Šalomounův 172 174 kaple: hory Calvarye 108 127 131 137; sv. panny Kateřiny 100; sv. Heleny a císaře Konstantyna 122 124 I27 I36; sv. Tana Křtitele 103 234; Panny Ma- rye 105n 118 120, kaplicka P. Marye a sv. Jdna (capella s. Mariae Golgata- nae) 102; sv. Maří Egiptské 104; sv. Michala 103 234; sv. Tomáse 99 kostel: sv. andélü (ad sanctos Angelos) 202n, hory Calvarye (ecclesia Golga- tana) 135; Božího hrobu (ecclesia s. Sepulchri) 134—137; sv. Takuba 202n; sv. Kříže kostel a klášter 158 161; koste- lík sv. Salvatora 95 114 kupadlo, studénka Syloe, ‘Ain Silwdn, rybník v údolí mezi vrchy Sionem a Mo- rií, 179 194n Lithostratos, Lithostrotos, Gabbatha 217 mostek (prampauch) s nápisy „Ecce Homo‘ a ‚Tolle‘ 216n rybnik Bravni, Bethesda, nyni Birket Isrd'él 218n, zámek Pisanskych 173 178 jeruzalemskd cesta 9 332 342 344, dcery 215, gardyan 200, kldster I9I, kostel, kir 135n, pdn, vliadaf 92n ror r04n I37 204 231—233, poutníci 201, tlu- mac 197, zámek 197 241, zed 94n 161 195; jeruzalemsky biskup viz Jakub menší, Macariusy králové viz Frydrych, Koído, Tomumbeius; patryarcha viz Nycephor, de Vitriaco Jerycho, město v Palestině na úpatí Hory pohoršení, na sv. od ferusalema, nyní ves er- Ríha Jesenice, ves na silnici budéjovické, na jv. od Prahy, 13 Jidáš 95 165 187 196 Jiří sv., mučedník (T 303), 134 239 279 310; viz i Praha indyánská země, Habešsko 249, biskup 232, křesťané 102 109 I37 178 I98n, viz i Abiseni indycká království, mudrci 7 Indye, Přední Indie 226 Jonáš prorok II 84 (Pror. kap. 2) Ionium mare, Ionské moře 54 Jopen viz Jaffa Jordán, řeka palestinská 18n 168 173, 204—209 2II 214 238 246—248; Jor- danskd brdna viz Jeruzalem Iovius, Paulus, Paolo Giovio, italský his- torik (1483—1552), autor díla Histo- riarum sui temporis libri XLV (1550 až 52) 54 259 Jozafat, Jóšáfát, doli na jo. od Jerusale- ma, I9 I6I I63 I72 189n 192 194 238 Jozef su., manżel Panny Marie 141 147 Jozef z Arymatye, tajný přívrženec Kris- tův, II6 242 Jozefus Flavius, židovský historik (1. stol. po Kr. ), autor řecky psaných Dějin války židovské a Židovského starověku (citovaných obyčejně latinsky: Bellum Iudaicum, Antiguitates Iudaicae) Ant. ľud. XV 12 (vlastné Bel. ľud. I 16) 75, XV 14 175n; Bel. ľud. VI 6 179, VII 18, 24 180; I73 214 [368]
222 225 227 229—23I 233 236—244 247—250 253 261 265—267 273 341; Boží hrob v Terusalemé 13 15 19 21 23 25 80 96 IOI I04—IIÓ 120 131—137 I44 172 174 176 178 1800 183 196—200 202 214 231—236 260 Syon (hora Syon, kláster Hory Syon, Mons Sion) 18 78n 85 87 90 94 96n 99—IOIIOS5IOÓII4n135 I37n I40 143 146 149 154—161 165—168 170—175 179 I185 187—189 19In 194 200 202 ax 204 206 208—2I0 212—214 221—223 231—233 235—240 253 272n 280 brány: Porta aurea, Zlatá brána 172 174 179; Poría Damasci, Damastská b. 173; Porta Iopen, Jopenskd b. 173 177 240; Porta Iordani, Fordanskd b., Bab en-nebi Da’ud 173 177 202n; Porta speciosa, Krdsnd b. 218 221; Porta sancti Stephani, b. sv. Stépána 173 219 Coenaculum Domini, vecefadlo Páné 98 238n dům Herodesův 218; Panny Marye 95; Pilátúv 217; zlé rady, Domus mali consilii 197; Veronyky 214n hrob Panny Marye 19 189—193 238 chrám Šalomounův 172 174 kaple: hory Calvarye 108 127 131 137; sv. panny Kateřiny 100; sv. Heleny a císaře Konstantyna 122 124 I27 I36; sv. Tana Křtitele 103 234; Panny Ma- rye 105n 118 120, kaplicka P. Marye a sv. Jdna (capella s. Mariae Golgata- nae) 102; sv. Maří Egiptské 104; sv. Michala 103 234; sv. Tomáse 99 kostel: sv. andélü (ad sanctos Angelos) 202n, hory Calvarye (ecclesia Golga- tana) 135; Božího hrobu (ecclesia s. Sepulchri) 134—137; sv. Takuba 202n; sv. Kříže kostel a klášter 158 161; koste- lík sv. Salvatora 95 114 kupadlo, studénka Syloe, ‘Ain Silwdn, rybník v údolí mezi vrchy Sionem a Mo- rií, 179 194n Lithostratos, Lithostrotos, Gabbatha 217 mostek (prampauch) s nápisy „Ecce Homo‘ a ‚Tolle‘ 216n rybnik Bravni, Bethesda, nyni Birket Isrd'él 218n, zámek Pisanskych 173 178 jeruzalemskd cesta 9 332 342 344, dcery 215, gardyan 200, kldster I9I, kostel, kir 135n, pdn, vliadaf 92n ror r04n I37 204 231—233, poutníci 201, tlu- mac 197, zámek 197 241, zed 94n 161 195; jeruzalemsky biskup viz Jakub menší, Macariusy králové viz Frydrych, Koído, Tomumbeius; patryarcha viz Nycephor, de Vitriaco Jerycho, město v Palestině na úpatí Hory pohoršení, na sv. od ferusalema, nyní ves er- Ríha Jesenice, ves na silnici budéjovické, na jv. od Prahy, 13 Jidáš 95 165 187 196 Jiří sv., mučedník (T 303), 134 239 279 310; viz i Praha indyánská země, Habešsko 249, biskup 232, křesťané 102 109 I37 178 I98n, viz i Abiseni indycká království, mudrci 7 Indye, Přední Indie 226 Jonáš prorok II 84 (Pror. kap. 2) Ionium mare, Ionské moře 54 Jopen viz Jaffa Jordán, řeka palestinská 18n 168 173, 204—209 2II 214 238 246—248; Jor- danskd brdna viz Jeruzalem Iovius, Paulus, Paolo Giovio, italský his- torik (1483—1552), autor díla Histo- riarum sui temporis libri XLV (1550 až 52) 54 259 Jozafat, Jóšáfát, doli na jo. od Jerusale- ma, I9 I6I I63 I72 189n 192 194 238 Jozef su., manżel Panny Marie 141 147 Jozef z Arymatye, tajný přívrženec Kris- tův, II6 242 Jozefus Flavius, židovský historik (1. stol. po Kr. ), autor řecky psaných Dějin války židovské a Židovského starověku (citovaných obyčejně latinsky: Bellum Iudaicum, Antiguitates Iudaicae) Ant. ľud. XV 12 (vlastné Bel. ľud. I 16) 75, XV 14 175n; Bel. ľud. VI 6 179, VII 18, 24 180; I73 214 [368]
Strana 369
Jozue, důvěrník a nástupce Mojžíšův, 206 208; Kniha Jozue kap. 3 206, 6 208 Deus Israhel, Bůh izraelský 159 Issa, starověký název dalmatského ostrova Visu (it. Lissa), 51 333 Iudaea, Juodská země, jižní část Pales- tiny, Palestina 7 9 206; Iudaeae monta- na, Juodskć, Judskć hory 19 155 160 Judas, stary Żid, (podle tradice později biskup Cyriacus n. Quiriacus) 125—127 Juoda Machabejsky, vojeviidce izra- elsky v 2. stol. př. Kr., 244 Juodovo město I60 Iulianus, císař římský v l. 361—363, 175 238 Iupiter, nejvyšší bůh antický 66 286; viz i Monte Iupiter izrahelská země 246, lid 206 208, králové 98 227 Izaiáš viz Ezatáš Izák, patryarcha, 224 234 E viz C Lamberg, Lambach, město v Horních Ra- kousích, 344 Lamfoit Arnošt, snad z měšťanské rodiny pražské, 281I Lareto, Loreto, město v Italii (prov. An- cona), 332 latinský jazyk (řeč), 9 143 153; list 23; litery III I47 216; ver$ 332 Laucadis viz Leukas Lazar, bratr Marie a Marty z Betanie, 166—168; kostel sv. Lazara v Salinu na Cypru 102 Lazar žebrák 85 Lazuar (u Holtzwirtha Azura), asi nyn. vesnice Tazur, na jv. od Jaffy, 85 Leda, mythická choť spartského krále Tyndarea, matka královny Heleny, 286 Leucas (Laucadis), Leukas (lat. též Leucadia, it. Santa Maura), ostrov v Ionském mofi, 56 Lia, dcera Lábanova, manželka Jakobova, 225 Libánská hora, pohoří Libanon, 247 Lidia městečko, Lód, nyní Ludd, město v Palestině mezi Jaffou a Ferusalemem, 251 Limisso, Limisau, Limissol, mésto na Cypru, 70—74 77 86 295—297 Linec, hl. město Horních Rakous, 13 344 a Lio, portus bendtsky, 340 Liona, la nave, bendtskd lod, 36 Lissa viz Issa Lithostratos viz Jeruzalem Lot, synovec Abrahamův, 207n Lozenschteyn, Losenstein, město v Hor- ních Rakousích, 14 Lucas, učedlník Páně, 243 sv. Lucianus, Lukianos, presbyter v An- tiochii, vykladatel Písma sv., f jako mu- čedník r. 312, otec aridnstvi, 116, 129 (cit. podle Eusebia-Rufina ) Lucije sv. 247 Luduicus, patricius Romanus, Ludo- vico de Varthema, cestovatel (nar. k. r. 1468 v Bologni, zemř. 1517, skladatel díla Itinerario ..nello Egypto, nella Su- ria... I510) 207 Lukáš evangelista su., průvodce sv. Pavla, lékař z Antiochie Syrské Evangelium kap. 1 158n, 2 138 14I I 50, 7 221, YO I68 213, 11 171, 13 249, 16 215, 18 210, 19 186 209, 21 330, 22 162 188, 23 215, 218, 24 117 243 (Lukáš) Skutky apoštolské kap. 1 95 I70, 3 221, 7 219, 8 156, 9 84, 251, IO 76, 84, 12 203, 235, 17 36, 21, 24 aZ 26 76, 27 67 76 Macarius, Makaryus su., biskup jeru- salemsky v l. 314—334[5 (& 333), 119n I125n I8I —183 Machabejsti, Makkabeové, jméno knéz- ské a knížecí rodiny židovské, vedoucí odboj proti Selukovcům, 88 244; knihy Machabejské I 2 244; viz i Modyn Machomet, Muhammad, zakladatel isla- mu (570—632), 81 176 197 Malburgeto, Malborghetto Valbruna, město v Italii (prov. Udine), 14 343 Malchus, slugebnik Kajfdsüv, 187 Malta, ostrov v Středozemním moři, 7 306 [369]
Jozue, důvěrník a nástupce Mojžíšův, 206 208; Kniha Jozue kap. 3 206, 6 208 Deus Israhel, Bůh izraelský 159 Issa, starověký název dalmatského ostrova Visu (it. Lissa), 51 333 Iudaea, Juodská země, jižní část Pales- tiny, Palestina 7 9 206; Iudaeae monta- na, Juodskć, Judskć hory 19 155 160 Judas, stary Żid, (podle tradice později biskup Cyriacus n. Quiriacus) 125—127 Juoda Machabejsky, vojeviidce izra- elsky v 2. stol. př. Kr., 244 Juodovo město I60 Iulianus, císař římský v l. 361—363, 175 238 Iupiter, nejvyšší bůh antický 66 286; viz i Monte Iupiter izrahelská země 246, lid 206 208, králové 98 227 Izaiáš viz Ezatáš Izák, patryarcha, 224 234 E viz C Lamberg, Lambach, město v Horních Ra- kousích, 344 Lamfoit Arnošt, snad z měšťanské rodiny pražské, 281I Lareto, Loreto, město v Italii (prov. An- cona), 332 latinský jazyk (řeč), 9 143 153; list 23; litery III I47 216; ver$ 332 Laucadis viz Leukas Lazar, bratr Marie a Marty z Betanie, 166—168; kostel sv. Lazara v Salinu na Cypru 102 Lazar žebrák 85 Lazuar (u Holtzwirtha Azura), asi nyn. vesnice Tazur, na jv. od Jaffy, 85 Leda, mythická choť spartského krále Tyndarea, matka královny Heleny, 286 Leucas (Laucadis), Leukas (lat. též Leucadia, it. Santa Maura), ostrov v Ionském mofi, 56 Lia, dcera Lábanova, manželka Jakobova, 225 Libánská hora, pohoří Libanon, 247 Lidia městečko, Lód, nyní Ludd, město v Palestině mezi Jaffou a Ferusalemem, 251 Limisso, Limisau, Limissol, mésto na Cypru, 70—74 77 86 295—297 Linec, hl. město Horních Rakous, 13 344 a Lio, portus bendtsky, 340 Liona, la nave, bendtskd lod, 36 Lissa viz Issa Lithostratos viz Jeruzalem Lot, synovec Abrahamův, 207n Lozenschteyn, Losenstein, město v Hor- ních Rakousích, 14 Lucas, učedlník Páně, 243 sv. Lucianus, Lukianos, presbyter v An- tiochii, vykladatel Písma sv., f jako mu- čedník r. 312, otec aridnstvi, 116, 129 (cit. podle Eusebia-Rufina ) Lucije sv. 247 Luduicus, patricius Romanus, Ludo- vico de Varthema, cestovatel (nar. k. r. 1468 v Bologni, zemř. 1517, skladatel díla Itinerario ..nello Egypto, nella Su- ria... I510) 207 Lukáš evangelista su., průvodce sv. Pavla, lékař z Antiochie Syrské Evangelium kap. 1 158n, 2 138 14I I 50, 7 221, YO I68 213, 11 171, 13 249, 16 215, 18 210, 19 186 209, 21 330, 22 162 188, 23 215, 218, 24 117 243 (Lukáš) Skutky apoštolské kap. 1 95 I70, 3 221, 7 219, 8 156, 9 84, 251, IO 76, 84, 12 203, 235, 17 36, 21, 24 aZ 26 76, 27 67 76 Macarius, Makaryus su., biskup jeru- salemsky v l. 314—334[5 (& 333), 119n I125n I8I —183 Machabejsti, Makkabeové, jméno knéz- ské a knížecí rodiny židovské, vedoucí odboj proti Selukovcům, 88 244; knihy Machabejské I 2 244; viz i Modyn Machomet, Muhammad, zakladatel isla- mu (570—632), 81 176 197 Malburgeto, Malborghetto Valbruna, město v Italii (prov. Udine), 14 343 Malchus, slugebnik Kajfdsüv, 187 Malta, ostrov v Středozemním moři, 7 306 [369]
Strana 370
Marek evangelista sv., Evangelium Кар. 13 171, 15 216, 16 (114) 116п 186, 12 (omylem) 165; viz i Olivetskd hora Marek su. jako patron Bendtek (kostel, mince, náměstí, oltář, věž a j.) 24n 60 66 IIO 126 149 250 267 339 341; bra- trstvo sv. Marka 24 Margera, Marghera, místo v Benátkách, 14 Maria, Marie, Panna Maryje, Matka Вой? 60 95n 99 102 106 119 121 129n 132 134 136 139 142п 145 147—151 I58n I6In 164 174 176 186 189п 194 216 220 223 238 245 283 291 310 332 kostely, kaple a p. Panny Marie viz Betlem, Famagusta, Jeruzalem, Rim, Strivali Marye Magdalénskd 106 120 165 aë 168 221 Marye (mn. cís.), 114 116n 164 186 Marta sw., sestra Lazarova v Bethanii, 166 168 Martin SU. 305 Maří Egiptská su. viz Jeruzalem Mastre, Mestre, méstská ctort v Bendt- kách, 14 Matěj apoštol 50. 95 Mathatias, otec Judy Makabejského, 244 Matouš evangelista, su. Evangelium kap. 2 139 141 148 151, 3 206, 4 210, 6 171, 21 165 169 173, 23 164, 24 171 180, 26 95 185 187 193 196, 27 165 196 217 242, 28 114 Sancta Maura viz Leucas Mautendorf, Mauterndorf, mésto v Salc- pursku, 343 Maxentius, Marcus Aurelius M., cisa¥ římský (od r. 306, f 312), 283 Moufenin 156 164 230 248; maufeninsti hrobové 194 Mediterraneum mare (medyteranske, Prostředzemní moře), Středozemní mo- ře, 64 247 Medyolán, Milán, 43 289; zámek medyo- lánský 289 Mechel, Mecheln, Malines, mésto a arci- biskupské sídlo v nyn. Belgii, 43 266 Melos viz Milo Michal archanděl suv., viz Jeruzalem Sv. Michal, St. Michael, mésto v Salc- pursku, 343 Milicín, mésto v Cechách, 14 344 Milo, Melos, Mélos, ostrov v Egejském moři 313n 320 Minotaurus, lidská obluda s býčí hlavou v krétském labyrintu, 67 Minorum, frater ordinis, 238 Mitis Tomáš z Limuz, český humanista, skladatel latinských básní, knihkupec a nakladatel (1523—1591), 4 350 modlitby viz písně Moguntinus canonicus viz Pratenpach Modyn zámek, venkovský statek potom- kit MatatydSovych na pahorku Rds Medi- je nedaleko nyn. Luddu v Palestine, 243n Mojżiś 105 2II Mojżisova kn. I. (Gen.) kap. 2 227n, 4 228, 9 229, 18 229, 19 207n, 21 224, 22 234, 23 a 25 225, 33 139, 35 140; kn. V. (Deut.) 34 211 Monte Ida viz Ida Monte Iupiter, nejvyšší hora na Krétě (2470 m), nyní Hagios Theodóros, 66 Morava 5 192 249 Morea, středověké jméno Peloponnesu, 57 314п 317—319 Mozkva, Moskevské carství, 310 Mrtvé moře 165, 167 205 207—209 211 246n Sv. Napa, Sancta Napa, kldster na Cypru, 290 292 Nazarenus, Nazaretskÿ (o Kristu), 119 124 221 Neapoli, Neapol, 43 Nebo, Nabo, hora (806 m) na východ od Mrtvého moře, 211 Němec, Němci 43 281 288; německý ja- zyk 9, myś 244, zemć 343; viz i Holcvirt Neptunus, bith more, 339 Neykyrch, Gallneukirchen, mésto v Hor- nich Rakousich, 13 344 [370]
Marek evangelista sv., Evangelium Кар. 13 171, 15 216, 16 (114) 116п 186, 12 (omylem) 165; viz i Olivetskd hora Marek su. jako patron Bendtek (kostel, mince, náměstí, oltář, věž a j.) 24n 60 66 IIO 126 149 250 267 339 341; bra- trstvo sv. Marka 24 Margera, Marghera, místo v Benátkách, 14 Maria, Marie, Panna Maryje, Matka Вой? 60 95n 99 102 106 119 121 129n 132 134 136 139 142п 145 147—151 I58n I6In 164 174 176 186 189п 194 216 220 223 238 245 283 291 310 332 kostely, kaple a p. Panny Marie viz Betlem, Famagusta, Jeruzalem, Rim, Strivali Marye Magdalénskd 106 120 165 aë 168 221 Marye (mn. cís.), 114 116n 164 186 Marta sw., sestra Lazarova v Bethanii, 166 168 Martin SU. 305 Maří Egiptská su. viz Jeruzalem Mastre, Mestre, méstská ctort v Bendt- kách, 14 Matěj apoštol 50. 95 Mathatias, otec Judy Makabejského, 244 Matouš evangelista, su. Evangelium kap. 2 139 141 148 151, 3 206, 4 210, 6 171, 21 165 169 173, 23 164, 24 171 180, 26 95 185 187 193 196, 27 165 196 217 242, 28 114 Sancta Maura viz Leucas Mautendorf, Mauterndorf, mésto v Salc- pursku, 343 Maxentius, Marcus Aurelius M., cisa¥ římský (od r. 306, f 312), 283 Moufenin 156 164 230 248; maufeninsti hrobové 194 Mediterraneum mare (medyteranske, Prostředzemní moře), Středozemní mo- ře, 64 247 Medyolán, Milán, 43 289; zámek medyo- lánský 289 Mechel, Mecheln, Malines, mésto a arci- biskupské sídlo v nyn. Belgii, 43 266 Melos viz Milo Michal archanděl suv., viz Jeruzalem Sv. Michal, St. Michael, mésto v Salc- pursku, 343 Milicín, mésto v Cechách, 14 344 Milo, Melos, Mélos, ostrov v Egejském moři 313n 320 Minotaurus, lidská obluda s býčí hlavou v krétském labyrintu, 67 Minorum, frater ordinis, 238 Mitis Tomáš z Limuz, český humanista, skladatel latinských básní, knihkupec a nakladatel (1523—1591), 4 350 modlitby viz písně Moguntinus canonicus viz Pratenpach Modyn zámek, venkovský statek potom- kit MatatydSovych na pahorku Rds Medi- je nedaleko nyn. Luddu v Palestine, 243n Mojżiś 105 2II Mojżisova kn. I. (Gen.) kap. 2 227n, 4 228, 9 229, 18 229, 19 207n, 21 224, 22 234, 23 a 25 225, 33 139, 35 140; kn. V. (Deut.) 34 211 Monte Ida viz Ida Monte Iupiter, nejvyšší hora na Krétě (2470 m), nyní Hagios Theodóros, 66 Morava 5 192 249 Morea, středověké jméno Peloponnesu, 57 314п 317—319 Mozkva, Moskevské carství, 310 Mrtvé moře 165, 167 205 207—209 211 246n Sv. Napa, Sancta Napa, kldster na Cypru, 290 292 Nazarenus, Nazaretskÿ (o Kristu), 119 124 221 Neapoli, Neapol, 43 Nebo, Nabo, hora (806 m) na východ od Mrtvého moře, 211 Němec, Němci 43 281 288; německý ja- zyk 9, myś 244, zemć 343; viz i Holcvirt Neptunus, bith more, 339 Neykyrch, Gallneukirchen, mésto v Hor- nich Rakousich, 13 344 [370]
Strana 371
Neymark, Neumarkt, mésto ve Styrsku, 14 Noe patryarcha 84 228 Normberk, Norimberk, 10 Nycephorus, patryarcha jerozolimitan- sky, (v 1. pol. 11. stol.) 183 Nyderheyd viz Dvořiště Nudrlant, asi nyn. Nizozemí a Belgie, 26 199 285 294 Nudrlender, Nydrlant 42 43 79 97 100 106 266 (podle Holtzwirtha Daniel z Malines v Belgii); Nyderlendka 43 Nykodém sw., farisej a tajný učedník Kristův, 96 Nukosia, mésto na Cypru, 272—277 279; klášter sv. Františka 272 277—279; kostel sv. Žofie 279n Odysea viz Homér Olivetskd hora, Oliveti mons, vrch na vých. od ferusalema, 19 91 161 163 165 I68n I7I 176 18 5n 168 191—193 238; kostel a klášter sv. Marka 169 171 sv. Ondřeje ostrov, Sanct Andrea, Sv. Andrija, dalmatsky ostrov blíže Visu, 3 333—335 Ormint, Ardning, mésto ve Styrsku, 14 Ovidius, Publius Naso, římský básník, 67 (Metam. VIII 159n), 298 (Met. X 223n) Palestina, palestynská zemó, 206 2IO 246 249; viz i zemé Svatd; pales- tynské hory 207 Pán, Páně viz Bůh, Krystus Pantofel, Pontebba, město v Italii (prov. Udine), 14 343 Papfho viz Baffo Paralipomenon knihy: II, kap. 24 164 Parenco neb Parentum, Parenzo, město v Istrii, 50 335—338 Paula su., żaćka sv. Jeronyma (f 404), 143, I 52n Pavel su., apoštol, 67 76 134 173 196 310 Paxo, Paxos, ostrov v Ionském moři, 56 322 Peloponesus, Peloponnes, poloostrov, $75 60 314; viz 1 Morea Perg, Perchau, mésto ve Styrsku, I4 perská zemé 7 249; p. král viz Kosdras Petr su. apostol, 76 84 95 117 162 187 I93 221 234n 251 31O Petra deserti, E] Kerak, mésto v Palesti- ně, na východ od jižního cípu Mrtvého moře, 246 Petraea viz Arabia Petřín viz Praha Peyscheldorf viz Vencon Phaeaces, Faiekové, homersti obyvatelé ostrova Phaeacie, t. j. Scherie (v. t.) Piero viz Reiz Pilát, Pontius Pilatus, fímsky prokurátor v Judei (asi 26—36 po Kr.), I06 r19 127 214 217—220 242 Pirenei montes, Pyreneje, 212 Pisa, město v Italii, 177n; viz i Jeruzalem Písmo, Písma sv., Čtení sv., Zákon Boží, Zdkon Páně, 7 143 152 163 206 246 247 (V. Mojž. 3, 8 aj. v.), 248 310; Zdkon Nový a Starý 153 198 206; Zd- kon Starý 157; viz i jednotlivé knihy Starého i Nového Zákona pod jejich vlast. jmény písně a modlitby: Animas fidelium 271, Benedictus dominus Israhel Požehnaný Pdn Büh Izrahelskÿ, piseñ Zacharidsova I59, Christe, qui lux es et dies 48, Credo in Deum 171, litanie Kyrieleison Ora pro nobis 106, Magnificat, písnička P. Marie 159, O crux ave, spes unica 108, Pater noster 171, Salve Regina 48 60 106 271, Te Deum laudamus 74 77 249 268 340 Pláto, Platón, řecký filosof (427—347),7 Plinius, C. Plinius Secundus, římský spi- sovatel (23—79), skladatel díla Natu- ralis historia: IV 1 (2) 56, IV 12 (19) 56 7, VIII 33 (51) 245, IX 8 (7—8) 304, XXVIII 8 (29) 245 Pole krve viz Acheldemach Porfirius hejtman, podle legendy o sv. Kateřině na křesť. víru obrácený přední rádce a vojevůdce císaře Maxentia, 283 [371]
Neymark, Neumarkt, mésto ve Styrsku, 14 Noe patryarcha 84 228 Normberk, Norimberk, 10 Nycephorus, patryarcha jerozolimitan- sky, (v 1. pol. 11. stol.) 183 Nyderheyd viz Dvořiště Nudrlant, asi nyn. Nizozemí a Belgie, 26 199 285 294 Nudrlender, Nydrlant 42 43 79 97 100 106 266 (podle Holtzwirtha Daniel z Malines v Belgii); Nyderlendka 43 Nykodém sw., farisej a tajný učedník Kristův, 96 Nukosia, mésto na Cypru, 272—277 279; klášter sv. Františka 272 277—279; kostel sv. Žofie 279n Odysea viz Homér Olivetskd hora, Oliveti mons, vrch na vých. od ferusalema, 19 91 161 163 165 I68n I7I 176 18 5n 168 191—193 238; kostel a klášter sv. Marka 169 171 sv. Ondřeje ostrov, Sanct Andrea, Sv. Andrija, dalmatsky ostrov blíže Visu, 3 333—335 Ormint, Ardning, mésto ve Styrsku, 14 Ovidius, Publius Naso, římský básník, 67 (Metam. VIII 159n), 298 (Met. X 223n) Palestina, palestynská zemó, 206 2IO 246 249; viz i zemé Svatd; pales- tynské hory 207 Pán, Páně viz Bůh, Krystus Pantofel, Pontebba, město v Italii (prov. Udine), 14 343 Papfho viz Baffo Paralipomenon knihy: II, kap. 24 164 Parenco neb Parentum, Parenzo, město v Istrii, 50 335—338 Paula su., żaćka sv. Jeronyma (f 404), 143, I 52n Pavel su., apoštol, 67 76 134 173 196 310 Paxo, Paxos, ostrov v Ionském moři, 56 322 Peloponesus, Peloponnes, poloostrov, $75 60 314; viz 1 Morea Perg, Perchau, mésto ve Styrsku, I4 perská zemé 7 249; p. král viz Kosdras Petr su. apostol, 76 84 95 117 162 187 I93 221 234n 251 31O Petra deserti, E] Kerak, mésto v Palesti- ně, na východ od jižního cípu Mrtvého moře, 246 Petraea viz Arabia Petřín viz Praha Peyscheldorf viz Vencon Phaeaces, Faiekové, homersti obyvatelé ostrova Phaeacie, t. j. Scherie (v. t.) Piero viz Reiz Pilát, Pontius Pilatus, fímsky prokurátor v Judei (asi 26—36 po Kr.), I06 r19 127 214 217—220 242 Pirenei montes, Pyreneje, 212 Pisa, město v Italii, 177n; viz i Jeruzalem Písmo, Písma sv., Čtení sv., Zákon Boží, Zdkon Páně, 7 143 152 163 206 246 247 (V. Mojž. 3, 8 aj. v.), 248 310; Zdkon Nový a Starý 153 198 206; Zd- kon Starý 157; viz i jednotlivé knihy Starého i Nového Zákona pod jejich vlast. jmény písně a modlitby: Animas fidelium 271, Benedictus dominus Israhel Požehnaný Pdn Büh Izrahelskÿ, piseñ Zacharidsova I59, Christe, qui lux es et dies 48, Credo in Deum 171, litanie Kyrieleison Ora pro nobis 106, Magnificat, písnička P. Marie 159, O crux ave, spes unica 108, Pater noster 171, Salve Regina 48 60 106 271, Te Deum laudamus 74 77 249 268 340 Pláto, Platón, řecký filosof (427—347),7 Plinius, C. Plinius Secundus, římský spi- sovatel (23—79), skladatel díla Natu- ralis historia: IV 1 (2) 56, IV 12 (19) 56 7, VIII 33 (51) 245, IX 8 (7—8) 304, XXVIII 8 (29) 245 Pole krve viz Acheldemach Porfirius hejtman, podle legendy o sv. Kateřině na křesť. víru obrácený přední rádce a vojevůdce císaře Maxentia, 283 [371]
Strana 372
Polsko 5 Porta aurea, Damasci, Topen, Jordan, speciosa, st. Stephani viz Jeruzalem (brány) Porto Grauer, Porto Gravaro, Porto- gruaro, mésto v Italii (prov. Venezia), I4n 345 Potamo, potok protekajici Nikosii, 279 Praedicatorum ordo 1o Praha 13—15 36 91 94 103 172 I9In 245 250 288 342 344 Staré Mésto pr. 94 135 172 350, Betlem (Betlemská kaple) 151, kostel sv. fa- kuba 94 135 — Botíč (potok), kostel Matky Boží (P. Marie na trávníčku ) 192 — Karlov 191n — Mald Strana 191n — Újezdská brána 172 — Hrad- čany 192, hrad, zámek pražský 64 103 128 135 192, kostel sv. Tifí 64, kostel sv. Víta a sv. Václava 103 128 I35n, hrob císaře Karla (IV.) 135, obraz sv. Šebestyána 135; Petřín 172, Strahov ( Syon), 172 191n, opat strahovský 192 — pražská řeka (Vltava) 192 de Pratenpach, Bernhard von Breiden- bach, kapitulní děkan v Mohuči zemř. 1497), autor díla Opusculum sancta- rum peregrinationum in montem Sion (1486), 10 Prefát Vcldřich z Vlkanova 8 r3 107 238 350 Prisel, Brusel, Bruxelles, hl. město nyn. Belgie, 43 Prostředzemní moře viz Mediterra- neum mare Pruk, Věcklabruck, město v Horních Ra- kousích, 344 pruští křižovníci, 201 Puglia viz Apulia Quarantana mons, DZebel Karantal, Hora pokušení, 98 m nad mořem Středo- zemním 348 m nad proláklinou, na sv. od Jericha, 210 Ragel fons, studénka Ragel, ‘En Rogel, 194 Ragus, Ragusa, italské jméno Dubrovní- ka, 324 Ráchel, Ráhél, manželka patriarchy Ja- koba, 140 rakouská země, Horní Rakousy, 13 344 Rakousy 5 Ráma, Rama, město na sever od Jerusale- ma, nyní Er-Ram 78 82n 86—89 91 155 243—246 250n Rama, ves u Ebronu, 229n Ramata, viz Arymatye Raubweg, ves v Salcpursku, 343 Rebeka, manželka patriarchy Izáka, 225 z Rechperku fan, Hans von Rechenperg, śvagr Jakuba Huntpise, 43 199 268 272 278 290 309 337 Reiz Piero, Hadzi Mehemet Piri Reis, tu- recký pirát a později kapitán (11554 či 1555), 277 293 Renveg, Rennweg, ves v Korutanech (nad Lieserbachem, na jih od Katschbergu) 343 Retimo, Rethymno, město na Krétě, 63 von Reperg Hans viz z Rechperku Roboam, syn Šalomounův, král judský v l. 932—916, 98 Rodyz, Rhodos, ostrov v Egejském moři, 69 99 306; rodyzský port 306; rytíři 201 306 su. Rocha bratrstvo v Bendtkách 24 Romanus patricius viz Luduicus Roschtot, Radstadt, mésto v Salcpursku, 343 Rusové 310 Řek, Řekové 43 54 56—58 64n 69 72n I34 137 I61 I98n 232 261 292 309n 316 321; řecký jazyk, řeč 54 58 65 72 I43 310; knézi, mnisi 64 161 199 231 274 291 309n; kostel 309, křesťané 104 I27 133" I44 154 178 204n 232 234, litery 124, oltář 310, obyčej, způsob 127 234 291, patriarcha 232, víra 73 155n 310, zemé 249 314 319, Zeny 310 Rim 7 67 76 78 83 100 153 181 205 211 282; kostel ad s. Mariam Maiorem 153; aquae ductus u kostela Laterdnského a [372]
Polsko 5 Porta aurea, Damasci, Topen, Jordan, speciosa, st. Stephani viz Jeruzalem (brány) Porto Grauer, Porto Gravaro, Porto- gruaro, mésto v Italii (prov. Venezia), I4n 345 Potamo, potok protekajici Nikosii, 279 Praedicatorum ordo 1o Praha 13—15 36 91 94 103 172 I9In 245 250 288 342 344 Staré Mésto pr. 94 135 172 350, Betlem (Betlemská kaple) 151, kostel sv. fa- kuba 94 135 — Botíč (potok), kostel Matky Boží (P. Marie na trávníčku ) 192 — Karlov 191n — Mald Strana 191n — Újezdská brána 172 — Hrad- čany 192, hrad, zámek pražský 64 103 128 135 192, kostel sv. Tifí 64, kostel sv. Víta a sv. Václava 103 128 I35n, hrob císaře Karla (IV.) 135, obraz sv. Šebestyána 135; Petřín 172, Strahov ( Syon), 172 191n, opat strahovský 192 — pražská řeka (Vltava) 192 de Pratenpach, Bernhard von Breiden- bach, kapitulní děkan v Mohuči zemř. 1497), autor díla Opusculum sancta- rum peregrinationum in montem Sion (1486), 10 Prefát Vcldřich z Vlkanova 8 r3 107 238 350 Prisel, Brusel, Bruxelles, hl. město nyn. Belgie, 43 Prostředzemní moře viz Mediterra- neum mare Pruk, Věcklabruck, město v Horních Ra- kousích, 344 pruští křižovníci, 201 Puglia viz Apulia Quarantana mons, DZebel Karantal, Hora pokušení, 98 m nad mořem Středo- zemním 348 m nad proláklinou, na sv. od Jericha, 210 Ragel fons, studénka Ragel, ‘En Rogel, 194 Ragus, Ragusa, italské jméno Dubrovní- ka, 324 Ráchel, Ráhél, manželka patriarchy Ja- koba, 140 rakouská země, Horní Rakousy, 13 344 Rakousy 5 Ráma, Rama, město na sever od Jerusale- ma, nyní Er-Ram 78 82n 86—89 91 155 243—246 250n Rama, ves u Ebronu, 229n Ramata, viz Arymatye Raubweg, ves v Salcpursku, 343 Rebeka, manželka patriarchy Izáka, 225 z Rechperku fan, Hans von Rechenperg, śvagr Jakuba Huntpise, 43 199 268 272 278 290 309 337 Reiz Piero, Hadzi Mehemet Piri Reis, tu- recký pirát a později kapitán (11554 či 1555), 277 293 Renveg, Rennweg, ves v Korutanech (nad Lieserbachem, na jih od Katschbergu) 343 Retimo, Rethymno, město na Krétě, 63 von Reperg Hans viz z Rechperku Roboam, syn Šalomounův, král judský v l. 932—916, 98 Rodyz, Rhodos, ostrov v Egejském moři, 69 99 306; rodyzský port 306; rytíři 201 306 su. Rocha bratrstvo v Bendtkách 24 Romanus patricius viz Luduicus Roschtot, Radstadt, mésto v Salcpursku, 343 Rusové 310 Řek, Řekové 43 54 56—58 64n 69 72n I34 137 I61 I98n 232 261 292 309n 316 321; řecký jazyk, řeč 54 58 65 72 I43 310; knézi, mnisi 64 161 199 231 274 291 309n; kostel 309, křesťané 104 I27 133" I44 154 178 204n 232 234, litery 124, oltář 310, obyčej, způsob 127 234 291, patriarcha 232, víra 73 155n 310, zemé 249 314 319, Zeny 310 Rim 7 67 76 78 83 100 153 181 205 211 282; kostel ad s. Mariam Maiorem 153; aquae ductus u kostela Laterdnského a [372]
Strana 373
za branou Porta Maggiore 282; římská církev 20I 209 310, císař 200, kněží 274, stolice 64, strana 65 73 274, věcí 7, víra 65, způsob 64 Římané, římští křesťané 118 178 198 232 274 287 291 295 309n Sába krdlovna, vl. ze Sáby (Jemenu či podle legendy z Ethiopie), 163 Salin, Salina, přístav města Larnaky na Cypru, 270—272 275—276 Salomo viz Salomoun Salcpurk, Salzburg mésto, 15 342 34 Salvator sv. viz Teruzalem Samarytán, muž ze Samaří, krajiny v stř. Palestině, 213 Samuel, prorok izraelský, 242 Sanct, Santa viz pod vlastními jmény Sara, manželka Abrahamova, 225 227 Saraceni, původně arabský kmen, pak obecné jméno pro Araby a mohameddny, II 40 139 156 197 208 249; saracenské panování 184; král viz Homar Saská země, kurfiřství v Německu, 43 Saul, krdl izraelsky (asi 1051—1011),90 Scarpanto, Scarpia viz Carpathos Sclavonia, Slavonia «viz Slovanská země Sear, Seor, Sohar, otec Efronův, 225 Selimus, Selimanus, Selím I., sultán tu- recky v I. 1512—1520, IIS I79 Setia, Séteia, město na Krétě, 63 Scheria, v Odyssei ostrov Faieků, podle domněnky Prefátovy Korfu, 53 Scheyblingen, Scheifling, mésto ve Štyr- sku, 14 Schiling Hans, služebník pdnů z Rechen- perga a Huntpise, 43 Schvanc, Schwanenstadt, město v Hor- ních Rakousích, 344 Sibilla Nichaula 163 Silvius viz Aeneas Sirí viz Suria Slézko 5 Slovák, Chorvat, 262 266 269 Slovanská země, Chorvatské Přímoří, Dalmacie (jižní) a její pozadí Soběslav, město v Čechách, 13 344 Sodoma, biblické město v oblasti Mrtvého moře, 165 207 Soliman, S. II., sultán turecký v I. 1520 aż I566, 99 259 306 Solyma viz Jeruzalem Standia, Dia, ostrov v Egejském moti, na sev. od Kréty, 68 307n Stephanus viz Stépán Steyer, Steier, mésto v Horních Rakou- sich, 14 Strahou viz Praha Strakonice 4 Stratonis, Turris viz Caesarea Strivali ostrovové .Strofades insulae, Stro- fades, na jih od Zakynthu, 59n Sunc, Sonichio, mésto na záp. pobřeží Moree, 317 Suria (Syrye, syrskd zemé, Siri), Syrie země na východ od Středozemního moře až k Eufratu a Arabii, též Palestina, I 5 226 246n 249 292n 295 Surydni, poarabštělí obyvatelé Palestiny, původem ze Syrie, částečně křesťané blíz- cí pravoslaví, 87 178 232 248 Syculie, Sicilie, 7 306 Syloe viz Jeruzalem Symeon su., zbožný Izraelita, 138 Šalomaun, Šelómó, král izraelský (v le- tech kolem r. 960 — asi 930). 98 163 172—177 179 221. 230; piscina Salo- monis, rybnik Salomaunuo 230 ebestydn sv. viz Praha Simon Cyrenensky, Ś. z Kyrćny, 214 až 216, 220 Šimon koželuh, měšťan v Jopen, 84 Šimon malomocný 165 Šimon zákoník 221 Španěl, Španělové, 43 81 Spitál, Spittal (am Millsáttter See), més- to v Korutanech, 343 Štěpán, su. první mučedník, 96 218n; viz i Jeruzalem Štěstí viz Fortuona o Štylírýdovi kronika, lidová četba z 1 5. stol., II [373]
za branou Porta Maggiore 282; římská církev 20I 209 310, císař 200, kněží 274, stolice 64, strana 65 73 274, věcí 7, víra 65, způsob 64 Římané, římští křesťané 118 178 198 232 274 287 291 295 309n Sába krdlovna, vl. ze Sáby (Jemenu či podle legendy z Ethiopie), 163 Salin, Salina, přístav města Larnaky na Cypru, 270—272 275—276 Salomo viz Salomoun Salcpurk, Salzburg mésto, 15 342 34 Salvator sv. viz Teruzalem Samarytán, muž ze Samaří, krajiny v stř. Palestině, 213 Samuel, prorok izraelský, 242 Sanct, Santa viz pod vlastními jmény Sara, manželka Abrahamova, 225 227 Saraceni, původně arabský kmen, pak obecné jméno pro Araby a mohameddny, II 40 139 156 197 208 249; saracenské panování 184; král viz Homar Saská země, kurfiřství v Německu, 43 Saul, krdl izraelsky (asi 1051—1011),90 Scarpanto, Scarpia viz Carpathos Sclavonia, Slavonia «viz Slovanská země Sear, Seor, Sohar, otec Efronův, 225 Selimus, Selimanus, Selím I., sultán tu- recky v I. 1512—1520, IIS I79 Setia, Séteia, město na Krétě, 63 Scheria, v Odyssei ostrov Faieků, podle domněnky Prefátovy Korfu, 53 Scheyblingen, Scheifling, mésto ve Štyr- sku, 14 Schiling Hans, služebník pdnů z Rechen- perga a Huntpise, 43 Schvanc, Schwanenstadt, město v Hor- ních Rakousích, 344 Sibilla Nichaula 163 Silvius viz Aeneas Sirí viz Suria Slézko 5 Slovák, Chorvat, 262 266 269 Slovanská země, Chorvatské Přímoří, Dalmacie (jižní) a její pozadí Soběslav, město v Čechách, 13 344 Sodoma, biblické město v oblasti Mrtvého moře, 165 207 Soliman, S. II., sultán turecký v I. 1520 aż I566, 99 259 306 Solyma viz Jeruzalem Standia, Dia, ostrov v Egejském moti, na sev. od Kréty, 68 307n Stephanus viz Stépán Steyer, Steier, mésto v Horních Rakou- sich, 14 Strahou viz Praha Strakonice 4 Stratonis, Turris viz Caesarea Strivali ostrovové .Strofades insulae, Stro- fades, na jih od Zakynthu, 59n Sunc, Sonichio, mésto na záp. pobřeží Moree, 317 Suria (Syrye, syrskd zemé, Siri), Syrie země na východ od Středozemního moře až k Eufratu a Arabii, též Palestina, I 5 226 246n 249 292n 295 Surydni, poarabštělí obyvatelé Palestiny, původem ze Syrie, částečně křesťané blíz- cí pravoslaví, 87 178 232 248 Syculie, Sicilie, 7 306 Syloe viz Jeruzalem Symeon su., zbožný Izraelita, 138 Šalomaun, Šelómó, král izraelský (v le- tech kolem r. 960 — asi 930). 98 163 172—177 179 221. 230; piscina Salo- monis, rybnik Salomaunuo 230 ebestydn sv. viz Praha Simon Cyrenensky, Ś. z Kyrćny, 214 až 216, 220 Šimon koželuh, měšťan v Jopen, 84 Šimon malomocný 165 Šimon zákoník 221 Španěl, Španělové, 43 81 Spitál, Spittal (am Millsáttter See), més- to v Korutanech, 343 Štěpán, su. první mučedník, 96 218n; viz i Jeruzalem Štěstí viz Fortuona o Štylírýdovi kronika, lidová četba z 1 5. stol., II [373]
Strana 374
Štyrsko 5 Švábská země (v již. Německu) 43 265 Tabíta, Tabitha, Dorkas, zbožná křes- tanka v Jopen, 84 Tábor, město v Čechách, 13 344 Tartarus, peklo, III Tauren, urch veliký, Radstádter Tau- ren, nejvyšší bod přechodu mezi Rad- stadtem a Mauterndorfem, 344 Terentius, Publius T. Afer, římský bá- sník (asi 190—159), 6 Terra sancta viz země Svatá Teruiz, Treviso, mésto v Italii, 14 Tharsis, Gades nebo Tartessos, foinickd kolonie v jižní Hispanii, 84 Theodoritus, Tżeodóretos z Kypru, bis- kup v Kyrrhu v Syrii (T 458), církevní spisovatel, autor spisu Historiae ecclesia- sticae libri quinque, 119 Tilman, poutnik z Antverp, 43 Tolle, ndpis, viz Jeruzalem "Tomáš sv. apoštol 187, kaple sv. Tomáše viz Jeruzalem Tomumbeius, Tumdn bdj, posledni ma- melucky sultdn egyptsky (1516—1517), 185 Torneze jinak Helonatas, Kylléné, město na nejzápadnějším výběžku Pelo- ponnesu, na sev. úpatí pohoří Chelo- ndtds, 58 318 La Torre viz de la Auca Su. Trojice 198 205 249 309n Tryer, Trevir, mésto v Poryni, 285 Trypolis, pristavni mésto v Syrii, 15 292 až 295 Tri kralouć r39 143 145 148n 154 223 'Tucher z Normberka, Johannes, radní měšťan v Norimberce (1428—1491), jenž vykonal v l. 1479—80 cestu do Sv. zemé, na horu Sinai a do Alexandrie a popsal ji, 10 Turek, Turci 8 11 18n 43 54 56 65 75 79—91 98n IOI IO4n I37 I39n ISSn 160 162 166n I70 173—176 178n 189 193 195 197—199 201n 204—206 209 212n 216 219—224 226n 229n 233 236n 241n 244n 248 250—254 259 262n 265—271 274 276 278 290 293n 304 306 319 340 342 turecký auředník 10x 223, bubeník 101, císař, císařství 52 56 58 60 84 87 99 II 5 178 185 198 226 231 233 248 258—261 264 290 306 317 323, galle, Sify 52 79 268, glejt 78, hejtman 240—242 261 269, chasa 232, knéz 197, koberec 92, kostel 162 174 197, ležení 242, moc 20, odév 178, pacholata 90 244n 250, piráti 323, psi (nadávka) 268, rejthaři 226, řeč 245, slova (ekmek, et, penir, tuz, sarap, su, üzüm) 245, viz i ‚marfus‘ v rejstříku vécném, zemé 90 277, že- ny 240n Turris Stratonis viz Caesarea 'Tüber, Tiber, Tevere, feka italskd, 205 Totus, Titus Flavius Vespasianus, císaf římský v l. 79—81, 173 175 179—181 185 Ulm, mésto ve Virtembersku, 288 Ulysses, Odysseus, homersky hrdina, 7 su. Václav viz Praha Vallis z//ustris 207 Vallis terebinti, na cestě z Ramy do Je- rusalema, Vddi es-Samt, 90 Valona, město v Albanii, 323 Velešín, městys v jižních Čechách, 13 344 Vels, Wels, město v Horních Rakousích, 344 Vencon, Venzone, německy zvané Pey- scheldorf (Beuscheldorf), město v Italii (na sev. od Gemony, prov. Udine), 14 343 Venetus 236 Venuše bohyně 61 II9 298 Vergilius, Publius V. Maro, římský bás- ník (70—19), skladatel eposu zvaného Aeneis, 59 (Aen. III 212) Veronyka su. 214n 217 Ves pod Kldsterem viz Kldster Veselé, Veselí nad Lužnicí, město v Če- chách, 13 344 Vespezyan, Titus Flavius Vespasianus, císař římský v l. 69—79, 175 [374]
Štyrsko 5 Švábská země (v již. Německu) 43 265 Tabíta, Tabitha, Dorkas, zbožná křes- tanka v Jopen, 84 Tábor, město v Čechách, 13 344 Tartarus, peklo, III Tauren, urch veliký, Radstádter Tau- ren, nejvyšší bod přechodu mezi Rad- stadtem a Mauterndorfem, 344 Terentius, Publius T. Afer, římský bá- sník (asi 190—159), 6 Terra sancta viz země Svatá Teruiz, Treviso, mésto v Italii, 14 Tharsis, Gades nebo Tartessos, foinickd kolonie v jižní Hispanii, 84 Theodoritus, Tżeodóretos z Kypru, bis- kup v Kyrrhu v Syrii (T 458), církevní spisovatel, autor spisu Historiae ecclesia- sticae libri quinque, 119 Tilman, poutnik z Antverp, 43 Tolle, ndpis, viz Jeruzalem "Tomáš sv. apoštol 187, kaple sv. Tomáše viz Jeruzalem Tomumbeius, Tumdn bdj, posledni ma- melucky sultdn egyptsky (1516—1517), 185 Torneze jinak Helonatas, Kylléné, město na nejzápadnějším výběžku Pelo- ponnesu, na sev. úpatí pohoří Chelo- ndtds, 58 318 La Torre viz de la Auca Su. Trojice 198 205 249 309n Tryer, Trevir, mésto v Poryni, 285 Trypolis, pristavni mésto v Syrii, 15 292 až 295 Tri kralouć r39 143 145 148n 154 223 'Tucher z Normberka, Johannes, radní měšťan v Norimberce (1428—1491), jenž vykonal v l. 1479—80 cestu do Sv. zemé, na horu Sinai a do Alexandrie a popsal ji, 10 Turek, Turci 8 11 18n 43 54 56 65 75 79—91 98n IOI IO4n I37 I39n ISSn 160 162 166n I70 173—176 178n 189 193 195 197—199 201n 204—206 209 212n 216 219—224 226n 229n 233 236n 241n 244n 248 250—254 259 262n 265—271 274 276 278 290 293n 304 306 319 340 342 turecký auředník 10x 223, bubeník 101, císař, císařství 52 56 58 60 84 87 99 II 5 178 185 198 226 231 233 248 258—261 264 290 306 317 323, galle, Sify 52 79 268, glejt 78, hejtman 240—242 261 269, chasa 232, knéz 197, koberec 92, kostel 162 174 197, ležení 242, moc 20, odév 178, pacholata 90 244n 250, piráti 323, psi (nadávka) 268, rejthaři 226, řeč 245, slova (ekmek, et, penir, tuz, sarap, su, üzüm) 245, viz i ‚marfus‘ v rejstříku vécném, zemé 90 277, že- ny 240n Turris Stratonis viz Caesarea 'Tüber, Tiber, Tevere, feka italskd, 205 Totus, Titus Flavius Vespasianus, císaf římský v l. 79—81, 173 175 179—181 185 Ulm, mésto ve Virtembersku, 288 Ulysses, Odysseus, homersky hrdina, 7 su. Václav viz Praha Vallis z//ustris 207 Vallis terebinti, na cestě z Ramy do Je- rusalema, Vddi es-Samt, 90 Valona, město v Albanii, 323 Velešín, městys v jižních Čechách, 13 344 Vels, Wels, město v Horních Rakousích, 344 Vencon, Venzone, německy zvané Pey- scheldorf (Beuscheldorf), město v Italii (na sev. od Gemony, prov. Udine), 14 343 Venetus 236 Venuše bohyně 61 II9 298 Vergilius, Publius V. Maro, římský bás- ník (70—19), skladatel eposu zvaného Aeneis, 59 (Aen. III 212) Veronyka su. 214n 217 Ves pod Kldsterem viz Kldster Veselé, Veselí nad Lužnicí, město v Če- chách, 13 344 Vespezyan, Titus Flavius Vespasianus, císař římský v l. 69—79, 175 [374]
Strana 375
Vilhelm (podle V. Holtzvirtha příjmením Wichnschier ), poutník z Nizozemí, 294 Vít su., mučedník (f 303), 247; viz i Praha Svaty Vit, St. Veit (ander Glan), mésto v Korutanech, 14 Vitae sanctorum: so. Filipa a Jakuba 164, divi Ieronymi 211, sv. panny Kate- řiny 283, nalezení dřeva kříže svatého 163, vyzdvižení dřeva kříže svatého 173, nanebevzeti Panny Marie 162 186, sv. Štěpána 96 de Vitriaco Jacobus (7 1240), kardindla papežský legdt, spisovatel díla Historia orientalis seu Hierosolymitana (psdno asi 1226), 9 Vladislav kníže, Vladislav II., kníže a král český v I. 1140—1172, 192 Vlach, Vlaši 42n 47 54 58 64n 72n 80 90 92 100 260 274; Vlašky 43 vlaský hejtman 321, list 23, matracen 48, obyčej 45 291, slovo 90, sukna 30, žoldnéři (knechti, žoldáti) 64 277 290 320 Vlachy, země, krajina vlaská 7 177 289 319 323 332 343 Vlkanov viz Prefát Votice, město v Čechách, 13 344 Zacintus viz Zante Zafnice, Saifnitz, italsky Camporosso in Valcanale, mesto v Italii (prov. Udine), 14 343 Zacharyds, syn Barachidśiv, prorok, ukamenovany na rozkaz krdle Joase, I64 Zacharyás, otec sv. Tana Kftitele, 1 59n Zacheus, otec (či děd) Žida Judy, 125n Zacheus, hejtman nad celnymi v Jerichu, 209 Zajic Jan z Hazenburku (Hażenberku) a na Budyni, nejvyšší dědičný truksas krdl. Ceskćho (T1553), 6—9 130 281 Zajíc Václau z Hazenburku, syn prede- šlého, v 1. 1555—1 578 nejvyšší mistr ryt. řádu sv. Tana Jerusalemskćho, 4n Zákon Boží, Páně, Nový, Starý, viz Písmo sv. Zante (Zacintus) Zakynthos, ostrov v Ionském moři se stejnojmenným městem, přístavem, a zámkem, 18 44 55 57—59 61 63 259 31In 315 318—322; Canal de Zante, 57 318; port zantskÿ 319 Zara, město v Dalmacii, 335 Zelený čtvrtek 231 Země Svatá (Země zaslíbená, Země Ži- dovská, Terra sancta), Palestina, 7 II I5n I6—23 42n 49 73n 77n 80—82 87 92 94 IOI IIS I25 I46 154 175 177n I8I I84n 191 198 206 210n 230 232 236—238 240 244—246 250 253n 261 263 271 288 292 340—342 Zlatá brána viz Jeruzalem Znojmo, město na Moravě, 192 Žid, Židé, 54 65 76 9o 125n 161 163n 175 178—181 1687n 190n 196 204 208 217 242 248; židovský jazyk 143, král (o Kristu) 119, mistři 81, obycej 164, strach 99 Židovské hory 207; Židovská země viz Země Svatá Žofie sv. viz Nykosia [375]
Vilhelm (podle V. Holtzvirtha příjmením Wichnschier ), poutník z Nizozemí, 294 Vít su., mučedník (f 303), 247; viz i Praha Svaty Vit, St. Veit (ander Glan), mésto v Korutanech, 14 Vitae sanctorum: so. Filipa a Jakuba 164, divi Ieronymi 211, sv. panny Kate- řiny 283, nalezení dřeva kříže svatého 163, vyzdvižení dřeva kříže svatého 173, nanebevzeti Panny Marie 162 186, sv. Štěpána 96 de Vitriaco Jacobus (7 1240), kardindla papežský legdt, spisovatel díla Historia orientalis seu Hierosolymitana (psdno asi 1226), 9 Vladislav kníže, Vladislav II., kníže a král český v I. 1140—1172, 192 Vlach, Vlaši 42n 47 54 58 64n 72n 80 90 92 100 260 274; Vlašky 43 vlaský hejtman 321, list 23, matracen 48, obyčej 45 291, slovo 90, sukna 30, žoldnéři (knechti, žoldáti) 64 277 290 320 Vlachy, země, krajina vlaská 7 177 289 319 323 332 343 Vlkanov viz Prefát Votice, město v Čechách, 13 344 Zacintus viz Zante Zafnice, Saifnitz, italsky Camporosso in Valcanale, mesto v Italii (prov. Udine), 14 343 Zacharyds, syn Barachidśiv, prorok, ukamenovany na rozkaz krdle Joase, I64 Zacharyás, otec sv. Tana Kftitele, 1 59n Zacheus, otec (či děd) Žida Judy, 125n Zacheus, hejtman nad celnymi v Jerichu, 209 Zajic Jan z Hazenburku (Hażenberku) a na Budyni, nejvyšší dědičný truksas krdl. Ceskćho (T1553), 6—9 130 281 Zajíc Václau z Hazenburku, syn prede- šlého, v 1. 1555—1 578 nejvyšší mistr ryt. řádu sv. Tana Jerusalemskćho, 4n Zákon Boží, Páně, Nový, Starý, viz Písmo sv. Zante (Zacintus) Zakynthos, ostrov v Ionském moři se stejnojmenným městem, přístavem, a zámkem, 18 44 55 57—59 61 63 259 31In 315 318—322; Canal de Zante, 57 318; port zantskÿ 319 Zara, město v Dalmacii, 335 Zelený čtvrtek 231 Země Svatá (Země zaslíbená, Země Ži- dovská, Terra sancta), Palestina, 7 II I5n I6—23 42n 49 73n 77n 80—82 87 92 94 IOI IIS I25 I46 154 175 177n I8I I84n 191 198 206 210n 230 232 236—238 240 244—246 250 253n 261 263 271 288 292 340—342 Zlatá brána viz Jeruzalem Znojmo, město na Moravě, 192 Žid, Židé, 54 65 76 9o 125n 161 163n 175 178—181 1687n 190n 196 204 208 217 242 248; židovský jazyk 143, král (o Kristu) 119, mistři 81, obycej 164, strach 99 Židovské hory 207; Židovská země viz Země Svatá Žofie sv. viz Nykosia [375]
Strana 376
VĚCNÝ REJSTŘÍK aloes, aloe, křehkd, drobivá masa vzniklá ze ztuhlé hořké §tdvy dugnatych listo rostliny Aloe vera L.; ugivalo se ji jako léčiva angura (it. anguria), Colocynthis Cit- rullus (L.) O. Ktze, meloun vodni archa (zdrobnělé arš:čka), svatostánek (tabernaculum), skřínka na oltáři artykul, článek aksamit, samet, hedvábná látka barchan, /átka z dvojího přediva, zvl. z bavlny barvíř, holič, lazebník, ranhojič báseň, smyšlené, vybájené vypravování bekyně, nábožná žena, členka klášterní společnosti bez řeholního slibu, terciářka bezděk, chtěj nechtěj, mermomocí biskokt (it. biscotto ), bíly chléb, dvakrát pečený, trvanlivý blesk, lesk, záře boreas, (it. borea, bora), sv. vitr, prud- ký a mrazivý, zvl. na faderském moři bosáci, mniší hl. z řádu sv. Františka, kteří chodili v opánkách brslen, Evonymus europaeus L., kvadrát- ky, keř s červenými plody brunátný, tmavočervený, nachový centnéř, váha asi 61,6 kg contrefet, contrfet, obraz, podobizna cortesia (it. ), spropitné, odména, ddrek cykyn (it. zecchino ), bendtsky zlaty dukát červená nemoc, úplavice, dysenterie čistý, pěkný, hezký čtení, Písmo sv., evangelium daktyle, dactile, datle damasek, (hedvdbnd) tkanina s rozma- nitými plastickými vzory (květy), lesk- lou osnovou vetkanymi díně, dýně, tykve, melouny dobutÜ (mec a p.), vytaseny drZeti, véfiti, uzndvati duplhak, vétsí hakovnice (v. t.), která se při střelbě opírala o železnou vidlicí dvéřce, malá dvířka dynch, (u Prefdta) malba (mosaika) na omitce ec, et cetera, a tak ddle erratum, tiskovd chyba fendle knechtskd, vojenský praporec figuora, podobenství fík okázati, stréiti palec mezi ukazovdcek a prostřední, znamení posměchu nebo po- hrdání fortel, obmysl, úskok; výhoda, přednost fortu(o)na, nebezpečná bouře na moři fusta (7t.), mald veslařská plachetnice galles (gallae aleppicae, téz nigrae n. tur- cicae, stées. bublénky), hdlky, dubénky (k lékařské potřebě) z dubu Quercus in- fectoria Oliv. glaitzman, tlumoënik, prüvodce glejt, ochranný průvodní list gruntouné, dokonale haltéf, srubovité opevnění pro děla handlovati, obchodovati harcouati, oyjeti pied ik, vyzyvati k boji harlaf, provázek z žíní hned (též ve významu:), téměř, skoro, přímo, zrovna hofrecht, (z ném. hoverecht), hudba na něčí počest, zastaveníčko hon, neurcitá míra, asi 150—180 m hospoda, pohostinství hrochnouti, rachotiti, třesknouti, buch- nouti hrubý, veliký hurtnouti, zapraskati, trhnouti sebou hyndrouati, obtéZovati, trápiti chocholatý, s kulatým vrskem, okrouhle klenutý choštiště rozuondané, koště rozčepý- řené chutně, rychle, v tu chvílí chvéplati, kymáceti se impressor, knihtiskaï item, rovněž, dále su. Jána chléb, rohovník, chléb svato- janský, Ceratonia siligua L. [376]
VĚCNÝ REJSTŘÍK aloes, aloe, křehkd, drobivá masa vzniklá ze ztuhlé hořké §tdvy dugnatych listo rostliny Aloe vera L.; ugivalo se ji jako léčiva angura (it. anguria), Colocynthis Cit- rullus (L.) O. Ktze, meloun vodni archa (zdrobnělé arš:čka), svatostánek (tabernaculum), skřínka na oltáři artykul, článek aksamit, samet, hedvábná látka barchan, /átka z dvojího přediva, zvl. z bavlny barvíř, holič, lazebník, ranhojič báseň, smyšlené, vybájené vypravování bekyně, nábožná žena, členka klášterní společnosti bez řeholního slibu, terciářka bezděk, chtěj nechtěj, mermomocí biskokt (it. biscotto ), bíly chléb, dvakrát pečený, trvanlivý blesk, lesk, záře boreas, (it. borea, bora), sv. vitr, prud- ký a mrazivý, zvl. na faderském moři bosáci, mniší hl. z řádu sv. Františka, kteří chodili v opánkách brslen, Evonymus europaeus L., kvadrát- ky, keř s červenými plody brunátný, tmavočervený, nachový centnéř, váha asi 61,6 kg contrefet, contrfet, obraz, podobizna cortesia (it. ), spropitné, odména, ddrek cykyn (it. zecchino ), bendtsky zlaty dukát červená nemoc, úplavice, dysenterie čistý, pěkný, hezký čtení, Písmo sv., evangelium daktyle, dactile, datle damasek, (hedvdbnd) tkanina s rozma- nitými plastickými vzory (květy), lesk- lou osnovou vetkanymi díně, dýně, tykve, melouny dobutÜ (mec a p.), vytaseny drZeti, véfiti, uzndvati duplhak, vétsí hakovnice (v. t.), která se při střelbě opírala o železnou vidlicí dvéřce, malá dvířka dynch, (u Prefdta) malba (mosaika) na omitce ec, et cetera, a tak ddle erratum, tiskovd chyba fendle knechtskd, vojenský praporec figuora, podobenství fík okázati, stréiti palec mezi ukazovdcek a prostřední, znamení posměchu nebo po- hrdání fortel, obmysl, úskok; výhoda, přednost fortu(o)na, nebezpečná bouře na moři fusta (7t.), mald veslařská plachetnice galles (gallae aleppicae, téz nigrae n. tur- cicae, stées. bublénky), hdlky, dubénky (k lékařské potřebě) z dubu Quercus in- fectoria Oliv. glaitzman, tlumoënik, prüvodce glejt, ochranný průvodní list gruntouné, dokonale haltéf, srubovité opevnění pro děla handlovati, obchodovati harcouati, oyjeti pied ik, vyzyvati k boji harlaf, provázek z žíní hned (též ve významu:), téměř, skoro, přímo, zrovna hofrecht, (z ném. hoverecht), hudba na něčí počest, zastaveníčko hon, neurcitá míra, asi 150—180 m hospoda, pohostinství hrochnouti, rachotiti, třesknouti, buch- nouti hrubý, veliký hurtnouti, zapraskati, trhnouti sebou hyndrouati, obtéZovati, trápiti chocholatý, s kulatým vrskem, okrouhle klenutý choštiště rozuondané, koště rozčepý- řené chutně, rychle, v tu chvílí chvéplati, kymáceti se impressor, knihtiskaï item, rovněž, dále su. Jána chléb, rohovník, chléb svato- janský, Ceratonia siligua L. [376]
Strana 377
jedinou, jedné, jedno, jenom, toliko kapary (z it. cappero), gemmae capari- dis, poupata květní z keře Capparis spi- nosa L., kapara trnitá karbunkul, rubín kluft, „kopdání“, jáma knot koudelný, stočená koudel, užitá k tésnéní kolací (z it. colazione), snídané koliandr, pocukrovanć (a navonéné) plody (dvounažky ) rostliny Coriandrum sativum L., koryandr sety koltra, pokryvka, houné konati se, konciti se kortýna, koberec, baldachýn koruna, zlatd mince bendtskd kosovaty, šikmo sťíznutý konfekty (z it. confetto), cukrovinky »Zide, dej kostky !“ Židé v střední Evropě bývali nucení na potupu u sebe nositi hrací kostky a nezbedníci je na nich po- křikem vymáhali koStovati, podniknouti, predsevziti kousek viz kus krakštejn, krdkorec, podpěrný pilíř, nos- ník krchov, kostelní nádvoří; hřbitov kročej, míra činící asi 2 lokte (1,18 m) krovec, stříška (ve tvaru šestibokého sta- nu) křížový sklep, klenba vzniklá prostupem dvou nebo více valených kleneb kůr, presbyteř, místo pro duchovní při hlavním oltáři kus, dělo; kousek, malé dělo kuš, sířelná zbraň, luk přidělaný na přední část dřevěné pažby kveksy, rozztiny ladovati, nakládati; laduňky, naboje (prach a železné koule) lák, solí nasycená hmota, v níž jsou nalože- ny ryby, maso a p. laka, mira na tekutiny, 69,75 I laskav býti xa někoho, milovati někoho latině, latinsky látro, míra rovnající se čtyřemloktům praž- ským (v. t.) lavirovati se, křižovati (na vodě), pojíž-: déti (1t. bordeggiare) lektvař, léčivý odvar lepenice, stavení z uhnětené hlíny lermo, poplach loket pražský, delkovd mira 591 cm nec longitudine nec latitudine est in medio, ani co do zeměpisné délky ani co do šířky není v středu (světa) loučový, borový (sosnový ) lozument (staroit. loggiamento ), bydleni, byt lusknouti, lustéti, praskati, chrastiti Ilymaun (it. limone), citron malvazí, silné sladké víno marciliana (it. marcigliana ), menší pla- chetni lod’ marfus (= arab. marfüd, v tur. vyslov- nosti marfüz ), odmrsténÿ, zavräenÿ marynát, lodnik mastyx, resima masticha, gummi mastix, aromatická pryskyřice z lentyšku matracen (zestarott. materazzo),vlożka do loże medenice, měděná nádoba, umyvadlo in medio terrae habitabilis, uprostřed obydlené země mejdyna (z egypt. mwaitjadí), stříbrný peníz egyptský, platil (podle Prefáta a Haranta) 8 bílých peněz českých; t/q dukdtu; puolmejdyna, polovice mej- dyny mejlí, jmelí merhovaný, šachovaný mest, most, mladé víno mile, dd]kovd míra, mile Ceská —11.224m; podle našich cestovatelů se rovná 5 mí- lím vlaským mille artifex, všeuměl (srv. naše „čertův chlapík“) mirra, myrha, vonná pryskyřice mistrný, podivný míti, sméti (na pr. hejbati měl) mlíční, mléčný pokrm moždiřík, dělo s krátkou hlavní, zpředu nabíjené a vrhající koule v strmém ob- louku [377]
jedinou, jedné, jedno, jenom, toliko kapary (z it. cappero), gemmae capari- dis, poupata květní z keře Capparis spi- nosa L., kapara trnitá karbunkul, rubín kluft, „kopdání“, jáma knot koudelný, stočená koudel, užitá k tésnéní kolací (z it. colazione), snídané koliandr, pocukrovanć (a navonéné) plody (dvounažky ) rostliny Coriandrum sativum L., koryandr sety koltra, pokryvka, houné konati se, konciti se kortýna, koberec, baldachýn koruna, zlatd mince bendtskd kosovaty, šikmo sťíznutý konfekty (z it. confetto), cukrovinky »Zide, dej kostky !“ Židé v střední Evropě bývali nucení na potupu u sebe nositi hrací kostky a nezbedníci je na nich po- křikem vymáhali koStovati, podniknouti, predsevziti kousek viz kus krakštejn, krdkorec, podpěrný pilíř, nos- ník krchov, kostelní nádvoří; hřbitov kročej, míra činící asi 2 lokte (1,18 m) krovec, stříška (ve tvaru šestibokého sta- nu) křížový sklep, klenba vzniklá prostupem dvou nebo více valených kleneb kůr, presbyteř, místo pro duchovní při hlavním oltáři kus, dělo; kousek, malé dělo kuš, sířelná zbraň, luk přidělaný na přední část dřevěné pažby kveksy, rozztiny ladovati, nakládati; laduňky, naboje (prach a železné koule) lák, solí nasycená hmota, v níž jsou nalože- ny ryby, maso a p. laka, mira na tekutiny, 69,75 I laskav býti xa někoho, milovati někoho latině, latinsky látro, míra rovnající se čtyřemloktům praž- ským (v. t.) lavirovati se, křižovati (na vodě), pojíž-: déti (1t. bordeggiare) lektvař, léčivý odvar lepenice, stavení z uhnětené hlíny lermo, poplach loket pražský, delkovd mira 591 cm nec longitudine nec latitudine est in medio, ani co do zeměpisné délky ani co do šířky není v středu (světa) loučový, borový (sosnový ) lozument (staroit. loggiamento ), bydleni, byt lusknouti, lustéti, praskati, chrastiti Ilymaun (it. limone), citron malvazí, silné sladké víno marciliana (it. marcigliana ), menší pla- chetni lod’ marfus (= arab. marfüd, v tur. vyslov- nosti marfüz ), odmrsténÿ, zavräenÿ marynát, lodnik mastyx, resima masticha, gummi mastix, aromatická pryskyřice z lentyšku matracen (zestarott. materazzo),vlożka do loże medenice, měděná nádoba, umyvadlo in medio terrae habitabilis, uprostřed obydlené země mejdyna (z egypt. mwaitjadí), stříbrný peníz egyptský, platil (podle Prefáta a Haranta) 8 bílých peněz českých; t/q dukdtu; puolmejdyna, polovice mej- dyny mejlí, jmelí merhovaný, šachovaný mest, most, mladé víno mile, dd]kovd míra, mile Ceská —11.224m; podle našich cestovatelů se rovná 5 mí- lím vlaským mille artifex, všeuměl (srv. naše „čertův chlapík“) mirra, myrha, vonná pryskyřice mistrný, podivný míti, sméti (na pr. hejbati měl) mlíční, mléčný pokrm moždiřík, dělo s krátkou hlavní, zpředu nabíjené a vrhající koule v strmém ob- louku [377]
Strana 378
muceniger, (podle dožete Pietra Moce- niga nazvaná) benátská mince, platila 4 kostnické pacy musí, banán muškatel (z it. moscatello ), jemné, vonné vino nasivy, nasivély, do siva zbarveny nejde, nejdes a pod., najde atd. natus nobilis, z urozeného rodu nešpory, hodina před západem slunce noha, mira délkovd, 29,5 cm oduarouati, ddti pryć, odstréiti ohroziti se, srdce nabyti, hrůzu se sebe střásti, osméliti se pabion, pavidn pac, mince hornonémeckd, i v Cechdch vužívdání, platila 12 peněz nebo 4 krejcary palík, balík panket (z 1t. banchetto), hody, slavnost pankhart, nemanželské dítě parkamén, pergamen páteř (zdrobn. páteříček), růženec patyna, patena, mešní miska pavézka, menší pavéza, menší štít peníz bílý český, sedmina pražského groše; peniz maly, hali* (1/14 groše) perlové matky, perleť pesky, velmi zle, bídně pěst, neurčitá míra, asi 10 cm píd ( pédi n. pídi), délkovd míra, 19,7 cm pích, píst v pumpé pinta, mira na tekutiny, 1,93 1 po, pro (na pt. poslati po glejt, po sladkou vodu) potisténi, projimadlo pohřeb, pohřebiště, hřbitov pokostouati se, zkusiti položitý, zakloněný, svažitý popelice, severská veverka s cennou koži- šinovou srstí port, přístav povydaný, trochu ven posunutý, vyční- vající požehnati, rozloučiti se praktyka, předzvěst, předtucha, znamení prampauch, oblouk presuti (zit. prosciutto ), nasolené a uzené vepřové maso prokurování, řečnění na soudech pronunctiovati, vyvolávati (jménem) prorostováno, přirozené žilkování a teč- kování v mramoru prutovaný, žlábkovaný (kanelovany), pdskovany předce, předse, kupředu, dále pïijiti, prijmoutis pojmouti v sebe, obsdh- nouti primluviti, domlouvati pulpitec, pult, stojan s šikmou deskou puolhák, střelná zbraň, ručnice puolmejdyna viz mejdyna refectorium, kldsterní jídelna reverenci, projev úcty rumrejška, hluk, hřmot sáh, míra délková, 1,77 m salcycony (2 it. salsiccione), uzené klo- bdsy, větší salámy sedění, krdtké (spodní) kalhoty sklep, klenutá stavba skořípky, perleť skropováno viz prorostováno skvěkalý, rozpraskaný, plný škvír sladovati, skládati směti, odvážiti se sprosta, hrubě, docela, prostě starost, vetchost stauha, stuha, stužka stinka, cimbuří, zídky strom (podle it. albero, albore ), stěžeň stýská se mi, je mi teskno, jsem v úzko-- stech insuperficie convexa, na vypuklé plose, na povrchu koule šacovati, dotírati, obtěžovati; oceňovati špendlíky, ovoce, druh slívy špís, oštěp šplechot, splichdni, pleskdni (vin) Stép, strom, zvláště ovocný Štok, hruby stůl Strafovati, vytykati, kdrati štrejchovati, dříti se o něco, narázeti štrejšek, proužek, křížek štrych, pořad, způsob [378]
muceniger, (podle dožete Pietra Moce- niga nazvaná) benátská mince, platila 4 kostnické pacy musí, banán muškatel (z it. moscatello ), jemné, vonné vino nasivy, nasivély, do siva zbarveny nejde, nejdes a pod., najde atd. natus nobilis, z urozeného rodu nešpory, hodina před západem slunce noha, mira délkovd, 29,5 cm oduarouati, ddti pryć, odstréiti ohroziti se, srdce nabyti, hrůzu se sebe střásti, osméliti se pabion, pavidn pac, mince hornonémeckd, i v Cechdch vužívdání, platila 12 peněz nebo 4 krejcary palík, balík panket (z 1t. banchetto), hody, slavnost pankhart, nemanželské dítě parkamén, pergamen páteř (zdrobn. páteříček), růženec patyna, patena, mešní miska pavézka, menší pavéza, menší štít peníz bílý český, sedmina pražského groše; peniz maly, hali* (1/14 groše) perlové matky, perleť pesky, velmi zle, bídně pěst, neurčitá míra, asi 10 cm píd ( pédi n. pídi), délkovd míra, 19,7 cm pích, píst v pumpé pinta, mira na tekutiny, 1,93 1 po, pro (na pt. poslati po glejt, po sladkou vodu) potisténi, projimadlo pohřeb, pohřebiště, hřbitov pokostouati se, zkusiti položitý, zakloněný, svažitý popelice, severská veverka s cennou koži- šinovou srstí port, přístav povydaný, trochu ven posunutý, vyční- vající požehnati, rozloučiti se praktyka, předzvěst, předtucha, znamení prampauch, oblouk presuti (zit. prosciutto ), nasolené a uzené vepřové maso prokurování, řečnění na soudech pronunctiovati, vyvolávati (jménem) prorostováno, přirozené žilkování a teč- kování v mramoru prutovaný, žlábkovaný (kanelovany), pdskovany předce, předse, kupředu, dále pïijiti, prijmoutis pojmouti v sebe, obsdh- nouti primluviti, domlouvati pulpitec, pult, stojan s šikmou deskou puolhák, střelná zbraň, ručnice puolmejdyna viz mejdyna refectorium, kldsterní jídelna reverenci, projev úcty rumrejška, hluk, hřmot sáh, míra délková, 1,77 m salcycony (2 it. salsiccione), uzené klo- bdsy, větší salámy sedění, krdtké (spodní) kalhoty sklep, klenutá stavba skořípky, perleť skropováno viz prorostováno skvěkalý, rozpraskaný, plný škvír sladovati, skládati směti, odvážiti se sprosta, hrubě, docela, prostě starost, vetchost stauha, stuha, stužka stinka, cimbuří, zídky strom (podle it. albero, albore ), stěžeň stýská se mi, je mi teskno, jsem v úzko-- stech insuperficie convexa, na vypuklé plose, na povrchu koule šacovati, dotírati, obtěžovati; oceňovati špendlíky, ovoce, druh slívy špís, oštěp šplechot, splichdni, pleskdni (vin) Stép, strom, zvláště ovocný Štok, hruby stůl Strafovati, vytykati, kdrati štrejchovati, dříti se o něco, narázeti štrejšek, proužek, křížek štrych, pořad, způsob [378]
Strana 379
štukový kámen, tesaný, kvádrový šturmhaub, helma, přilba štyryon (z it. storione), jeseter (vyza) tafat, lehčí hedvábná látka terč, kulatý štítek, hl. u jízdy terebintus štěp, Pistacia lentiscus L., strom lentyšek, řečík mastikový trošt, útěcha truksas, stolník (zemský úředník) trůky, necky tuna, sud, zvl. jako míra herinku tuzna (ze staroit. dozzena), tucet uloupiti, uloupnouti ustati, unaviti se, zemdlíti ustaviti, vystavěti udlete (lat.), sbohem vdlní, valený (klenba) vejsep, násep, hromada, halda vertovati se, probírati se, pročítati uide quoque, viz též vokřín, mělká nádoba, talíř urhcáby, hra, při níž se na zvláštní desce (vrhcábnici) posunovaly kameny podle počtu ok na vržených kostkách; též hra v dámu vundati, dáti, umístiti vydaný, vyčnívající, posunutý uudříti, vytrhnouti, vyrvati, osvoboditi uykonati, dokonati, dokončiti ugrostlina, přírodou vytvořený nebo umě- lý relief vysazované dílo, mosaika záhrobec, chodník zamítati, spustiti, svrhnouti; odhazovati zas, zase, zpět zauití, rouška obtočená kolem hlavy zlatohlav, brokát, těžká hedvábná lát- ka se zlatými vzorky zlatý uherský, dukát, platil skoro co be- nátský zecchino zráčiti se, vyplniti se, vyjeviti se zučeti, svištěti žádný, žádoucí, vítaný; kterýkoli žehnati se, loučiti se žíla, býkovec, karabáč [379]
štukový kámen, tesaný, kvádrový šturmhaub, helma, přilba štyryon (z it. storione), jeseter (vyza) tafat, lehčí hedvábná látka terč, kulatý štítek, hl. u jízdy terebintus štěp, Pistacia lentiscus L., strom lentyšek, řečík mastikový trošt, útěcha truksas, stolník (zemský úředník) trůky, necky tuna, sud, zvl. jako míra herinku tuzna (ze staroit. dozzena), tucet uloupiti, uloupnouti ustati, unaviti se, zemdlíti ustaviti, vystavěti udlete (lat.), sbohem vdlní, valený (klenba) vejsep, násep, hromada, halda vertovati se, probírati se, pročítati uide quoque, viz též vokřín, mělká nádoba, talíř urhcáby, hra, při níž se na zvláštní desce (vrhcábnici) posunovaly kameny podle počtu ok na vržených kostkách; též hra v dámu vundati, dáti, umístiti vydaný, vyčnívající, posunutý uudříti, vytrhnouti, vyrvati, osvoboditi uykonati, dokonati, dokončiti ugrostlina, přírodou vytvořený nebo umě- lý relief vysazované dílo, mosaika záhrobec, chodník zamítati, spustiti, svrhnouti; odhazovati zas, zase, zpět zauití, rouška obtočená kolem hlavy zlatohlav, brokát, těžká hedvábná lát- ka se zlatými vzorky zlatý uherský, dukát, platil skoro co be- nátský zecchino zráčiti se, vyplniti se, vyjeviti se zučeti, svištěti žádný, žádoucí, vítaný; kterýkoli žehnati se, loučiti se žíla, býkovec, karabáč [379]
Strana 380
Strana 381
V jubilejním roce štastného návratu Oldřicha Prefáta z Vlkanoua z jeho cesty do Suaté země vychází tato kniha po prvé znova u původní podobě. Vydání upravil Karel Hrdina. Knihu vydal Vesmír, nakladatelská a vy- davatelská společnost s r. o. u Praze u grafické úpravě Methoda Kalába a uytiskla ji písmem Slavoboje Tusara Průmyslová tiskárna u Praze VII roku 1947. I. vydání. Náklad 2000. Cena 120 Kčs.
V jubilejním roce štastného návratu Oldřicha Prefáta z Vlkanoua z jeho cesty do Suaté země vychází tato kniha po prvé znova u původní podobě. Vydání upravil Karel Hrdina. Knihu vydal Vesmír, nakladatelská a vy- davatelská společnost s r. o. u Praze u grafické úpravě Methoda Kalába a uytiskla ji písmem Slavoboje Tusara Průmyslová tiskárna u Praze VII roku 1947. I. vydání. Náklad 2000. Cena 120 Kčs.
- 1: Array
- 5: Array
- 9: Array
- 13: Array
- 345: Array
- 351: Array
- 353: Array
- 361: Array
- 376: Array