z 218 stránek
Titul
I
II
III
IV
Úvod
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
Ruth
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
Žebrákův s kupcem hádání
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
Sedlský masopust
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
Polapená nevěra
161
162
163
164
165
166
167
168
Obsah
169
170
Příloha, O sedlském pacholku
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
Příloha, O neposlušném lnu
196
197
198
199
200
201
202
Název:
Staročeské divadelní hry. Svazek první
Autor:
Jireček, Josef
Rok vydání:
1878
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
218
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVI+202
Obsah:
- I: Titul
- V: Úvod
- 1: Ruth
- 73: Žebrákův s kupcem hádání
- 109: Sedlský masopust
- 161: Polapená nevěra
- 169: Obsah
- 171: Příloha, O sedlském pacholku
- 196: Příloha, O neposlušném lnu
upravit
Strana I
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ. VYDÁVANÉ MATICÍ CESKOU. ČÍSLO III. ŘADA III. STAROČESKÉ DIVADELNÍ HRY. SVAZEK PRVNÍ. V PRAZE 1878. NÁKLADEM MATICE ČESKÉ.
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ. VYDÁVANÉ MATICÍ CESKOU. ČÍSLO III. ŘADA III. STAROČESKÉ DIVADELNÍ HRY. SVAZEK PRVNÍ. V PRAZE 1878. NÁKLADEM MATICE ČESKÉ.
Strana II
Strana III
STAROČESKÉ DIVADELNÍ HRY. SVAZEK PRVNÍ. K tisku upravil JOSEF JIRECEK. V PRAZE 1878. V KOMMISSÍ U FR. ŘIVNÁČE
STAROČESKÉ DIVADELNÍ HRY. SVAZEK PRVNÍ. K tisku upravil JOSEF JIRECEK. V PRAZE 1878. V KOMMISSÍ U FR. ŘIVNÁČE
Strana IV
Strana V
ÚVOD. Divadelní hry v Čechách za XVI. a i ještě XVII. století byly obor výhradně téměř zůstavený žákům, t. j. studentům na školách pracujícím, ač se k nim někdy družili i ti, jenž podle obyčeje oněch dob po studiích učitelstvím se zaměstnávali. Hry tehdejší, mimo mysterie, kteréž zde zcela mimo sebe pouštím, obsahem svým dělily se na dvé, podle toho, byl-li předmět jejich přejat z posvátných dějin anebo z života prostonárodního. K dramatům staroklassickým málokdy saháno. Hrávalo se pravidelně na universitě při tak řečené deposicí beánův čili zkoušce trpělivosti (examen patientiae), kterou žákům nově přijatým počátkem měsíce srpna bylo podnikati. Prvotně s beanií spojeny bývaly všelijaké obřady, dosti traplivé, ba ošklivost budicí. Později správcové university, chtějíce v děj ten přivesti poněkud lahod- nější spůsob, jali se surových obřadův starších nahrazovati hrami dramatickými. V pamětech uni- versitních připomínají se tyto hry, příčinou tou provozované: L. 1539 dne 9. srpna „Susanna", hraná v kolleji Karlově, při čemž takový byl nával divákův, že se dřevěná lešení pod nimi bezmála bořila.
ÚVOD. Divadelní hry v Čechách za XVI. a i ještě XVII. století byly obor výhradně téměř zůstavený žákům, t. j. studentům na školách pracujícím, ač se k nim někdy družili i ti, jenž podle obyčeje oněch dob po studiích učitelstvím se zaměstnávali. Hry tehdejší, mimo mysterie, kteréž zde zcela mimo sebe pouštím, obsahem svým dělily se na dvé, podle toho, byl-li předmět jejich přejat z posvátných dějin anebo z života prostonárodního. K dramatům staroklassickým málokdy saháno. Hrávalo se pravidelně na universitě při tak řečené deposicí beánův čili zkoušce trpělivosti (examen patientiae), kterou žákům nově přijatým počátkem měsíce srpna bylo podnikati. Prvotně s beanií spojeny bývaly všelijaké obřady, dosti traplivé, ba ošklivost budicí. Později správcové university, chtějíce v děj ten přivesti poněkud lahod- nější spůsob, jali se surových obřadův starších nahrazovati hrami dramatickými. V pamětech uni- versitních připomínají se tyto hry, příčinou tou provozované: L. 1539 dne 9. srpna „Susanna", hraná v kolleji Karlově, při čemž takový byl nával divákův, že se dřevěná lešení pod nimi bezmála bořila.
Strana VI
VI L. 1543 v srpnu opět „Susanna“ v kolleji Réčkově. Dvořanům královským, kteří byli při tom, tak velice se hra zalíbila, že ji studenti museli opakovati na hradě pražském v přítomnosti krále Ferdinanda I., královny Anny, arciknížat Ferdinanda a Maxmiliana i ostatních dětí královských, jakož i četného panstva. L. 1544 dne 4. srpna Terentiova komedie „Phormio“ v kolleji královny Hedviky. L. 1548 dne 13. srpna tragedie „Samson. L. 1566 dne 8. srpna „scenické drama Asotus v kolleji Réčkově. L. 1569 dne 11. srpna tragedie „Jan Křtitel, která již loňského roku ke hře byla připravena, ale pro tehdejší mor zanechána, v kolleji Réčkově. L. 1571 dne 7. srpna tragedie „Hekastus. L. 1575 dne 8. srpna „komické drama z historie sv. Tobiáše,“ jež Mr. Jan Aquila či Orel z Plavče byl složil a proboštovi i kollegiatům kolleje Karlovy připsal, v kolleji Réčkově. L. 1579 dne 12. srpna komedie „Susanna." L. 1581 dne 7. srpna tragedie „Samson." L. 1585 dne 21. srpna komedie „Nabal" v kol- leji Réčkově před velikým shlukem lidu. L. 1604 dne 16. srpna mělo se provozovati drama „Břetislav a Jitka,“ sepsané od Mr. Jana Kampana Vodňanského. Přípravy k tomu byly veliko- lepé. Úlohy rozděleny 12 studentům a 5 rektorům škol pražských. Ale nejv. kancléř Zdeněk z Lob- kovic na samý podvečer hry (15. srpna) provozo- vati ji zakázal, jelikož prý představuje skvrnu v životě knížat českých, svatokrádež a pohanění císaře římského, lid pobuřuje a zásadám vlády i
VI L. 1543 v srpnu opět „Susanna“ v kolleji Réčkově. Dvořanům královským, kteří byli při tom, tak velice se hra zalíbila, že ji studenti museli opakovati na hradě pražském v přítomnosti krále Ferdinanda I., královny Anny, arciknížat Ferdinanda a Maxmiliana i ostatních dětí královských, jakož i četného panstva. L. 1544 dne 4. srpna Terentiova komedie „Phormio“ v kolleji královny Hedviky. L. 1548 dne 13. srpna tragedie „Samson. L. 1566 dne 8. srpna „scenické drama Asotus v kolleji Réčkově. L. 1569 dne 11. srpna tragedie „Jan Křtitel, která již loňského roku ke hře byla připravena, ale pro tehdejší mor zanechána, v kolleji Réčkově. L. 1571 dne 7. srpna tragedie „Hekastus. L. 1575 dne 8. srpna „komické drama z historie sv. Tobiáše,“ jež Mr. Jan Aquila či Orel z Plavče byl složil a proboštovi i kollegiatům kolleje Karlovy připsal, v kolleji Réčkově. L. 1579 dne 12. srpna komedie „Susanna." L. 1581 dne 7. srpna tragedie „Samson." L. 1585 dne 21. srpna komedie „Nabal" v kol- leji Réčkově před velikým shlukem lidu. L. 1604 dne 16. srpna mělo se provozovati drama „Břetislav a Jitka,“ sepsané od Mr. Jana Kampana Vodňanského. Přípravy k tomu byly veliko- lepé. Úlohy rozděleny 12 studentům a 5 rektorům škol pražských. Ale nejv. kancléř Zdeněk z Lob- kovic na samý podvečer hry (15. srpna) provozo- vati ji zakázal, jelikož prý představuje skvrnu v životě knížat českých, svatokrádež a pohanění císaře římského, lid pobuřuje a zásadám vlády i
Strana VII
VII právům městským se protiví. Mistři se statečným Bacháčkem v čele všemožně se namáhali, aby zá- pověď byla zdvižena, ale nedosáhli ničeho, anobrž Kampanus sám před očima kancléřovýma dílo své hoditi musil do ohně. Čtrnácte dní později provozo- vána „Debora,“ ve kteréž proslulý Pavel Stránský s velikou opravdivostí hrál úlohu sedláka. L. 1610 dne 24. srpna tragedie „Baltazar“ od Mr. Jindřicha Hirzwega, v kteréž nejvíce obliby došel rektor od sv. Haštala, Ambrož Pražský. Hry tyto obecně byly latinské. Jen o dvou ví se s jistotou, že byly sepsány česky, totiž „Tobiáš“ Aquilův a „Břetislav a Jitka“ od Mr. Kampana. Nicméně podobá se, že i jiné hry byly textu českého, jako zejména „Samson." (Viz str. XII., č. 6). Jiná příležitost ke hrám byl masopust či vlastně ostatky masopustní (tempus Bacchanalium). Tak se l. 1535 spojilo několik studentův a bakalářův, aby hráli Plautova „Chvastavého vojína“ (Miles gloriosus). Mistři nemohli se dohodnouti o povolení ke hře v některé kolleji, pročež se ochotníci obrátili k purk- mistrovi Nového Města pražského, k Jakubovi Strna- dovi, a ten jim k tomu bez rozpaku propůjčil radní síň novoměstskou. Leč mělo to nemilé následky. Staroměstští, ještě vždy těžce nesouce roztržení jed- noty obou měst a proto na Novoměstské nevražíce, žalovali na mistry, jako by prý proti zákazu králov- skému odbývali veřejné schůze, ano bakaláře Mo- krého, který byl představoval hlavní osobu ve hře, obeslali na radnici a tu po ostré důtce uvrhli jej do těžkého vězení, odkudž k přímluvám mistrův teprv třetího dne byl propuštěn.
VII právům městským se protiví. Mistři se statečným Bacháčkem v čele všemožně se namáhali, aby zá- pověď byla zdvižena, ale nedosáhli ničeho, anobrž Kampanus sám před očima kancléřovýma dílo své hoditi musil do ohně. Čtrnácte dní později provozo- vána „Debora,“ ve kteréž proslulý Pavel Stránský s velikou opravdivostí hrál úlohu sedláka. L. 1610 dne 24. srpna tragedie „Baltazar“ od Mr. Jindřicha Hirzwega, v kteréž nejvíce obliby došel rektor od sv. Haštala, Ambrož Pražský. Hry tyto obecně byly latinské. Jen o dvou ví se s jistotou, že byly sepsány česky, totiž „Tobiáš“ Aquilův a „Břetislav a Jitka“ od Mr. Kampana. Nicméně podobá se, že i jiné hry byly textu českého, jako zejména „Samson." (Viz str. XII., č. 6). Jiná příležitost ke hrám byl masopust či vlastně ostatky masopustní (tempus Bacchanalium). Tak se l. 1535 spojilo několik studentův a bakalářův, aby hráli Plautova „Chvastavého vojína“ (Miles gloriosus). Mistři nemohli se dohodnouti o povolení ke hře v některé kolleji, pročež se ochotníci obrátili k purk- mistrovi Nového Města pražského, k Jakubovi Strna- dovi, a ten jim k tomu bez rozpaku propůjčil radní síň novoměstskou. Leč mělo to nemilé následky. Staroměstští, ještě vždy těžce nesouce roztržení jed- noty obou měst a proto na Novoměstské nevražíce, žalovali na mistry, jako by prý proti zákazu králov- skému odbývali veřejné schůze, ano bakaláře Mo- krého, který byl představoval hlavní osobu ve hře, obeslali na radnici a tu po ostré důtce uvrhli jej do těžkého vězení, odkudž k přímluvám mistrův teprv třetího dne byl propuštěn.
Strana VIII
VIII Přívětivějšího uvítání dostávalo se studentům, když v době masopustní vycházeli do venkovských měst a před tamním obecenstvem hráli, dary při tom na svou výživu sbírajíce. Jednu z her takto provozovaných známe, totiž „Sedlský masopust“. Ve slovech tu na rozloučenou pronášených: „K nám, prosím, mějte své zření, fedrujíce nás v štědrosti pro dokázaní milosti, již k umění li ternímu vždycky máte svobodnému. Bohdá se v rok shledáme zas!“ jasně se značí výprosný účel hry. Rovněž, ano mnohem větší měrou her dramatic- kých užíváno na akademii jesuitské. Čtyry léta po zalo- žení ústavu tohoto, o masopustě dne 15. února l. 1560 na nádvoří klementinském provozována hra „O boji těla s duchem“. Obecenstvo, které se velmi četně bylo sešlo, nemohlo se dívání nasytiti. Později jala se aka- demie s universitou Karlovou soutěžiti i co do beanie. Tak dne 19. září 1562, opět na nádvoří klementin- ském, s velikou okázalostí dávána hra „o smrti Sau- lově a korunování Davidovu.“ Léta 1563 dne 28. října k rozkazu arciknížete Ferdinanda žáci jesuitští na hradě hráli tragedii „Philopedius“. Dne 16. září 1564 hrána komedie „Fucus“ (líčidlo), dne 15. září 1565 „Mille-artifex“, dne 12. října 1567 tragedie „Sv. mu- čedlník Václav“, jenž potom často bývala opakována. 1. 1571 tragedie „Sv. Vavřinec". 1. 1586 tragedie „Zkáza Sodomy a Gomorrhy“, léta 1610 drama o „Eli- áši“, 1. 1617 „o Konstantinu Velikém“ a „Věnec na- rození“ k oslavě narozenin císaře Matyáše. Z her těchto posledně jmenovaná byla česká. Hra o sv. Václavu, latinsky sepsaná od mládeže v koleji olo- moucké, l. 1614 i českým překladem byla vydána*). *) Karl’s von Žerotín Böhmische Bibliothek in Breslau von Dr. B. Dudík. (Prag 1877, p. 28. a 43.)
VIII Přívětivějšího uvítání dostávalo se studentům, když v době masopustní vycházeli do venkovských měst a před tamním obecenstvem hráli, dary při tom na svou výživu sbírajíce. Jednu z her takto provozovaných známe, totiž „Sedlský masopust“. Ve slovech tu na rozloučenou pronášených: „K nám, prosím, mějte své zření, fedrujíce nás v štědrosti pro dokázaní milosti, již k umění li ternímu vždycky máte svobodnému. Bohdá se v rok shledáme zas!“ jasně se značí výprosný účel hry. Rovněž, ano mnohem větší měrou her dramatic- kých užíváno na akademii jesuitské. Čtyry léta po zalo- žení ústavu tohoto, o masopustě dne 15. února l. 1560 na nádvoří klementinském provozována hra „O boji těla s duchem“. Obecenstvo, které se velmi četně bylo sešlo, nemohlo se dívání nasytiti. Později jala se aka- demie s universitou Karlovou soutěžiti i co do beanie. Tak dne 19. září 1562, opět na nádvoří klementin- ském, s velikou okázalostí dávána hra „o smrti Sau- lově a korunování Davidovu.“ Léta 1563 dne 28. října k rozkazu arciknížete Ferdinanda žáci jesuitští na hradě hráli tragedii „Philopedius“. Dne 16. září 1564 hrána komedie „Fucus“ (líčidlo), dne 15. září 1565 „Mille-artifex“, dne 12. října 1567 tragedie „Sv. mu- čedlník Václav“, jenž potom často bývala opakována. 1. 1571 tragedie „Sv. Vavřinec". 1. 1586 tragedie „Zkáza Sodomy a Gomorrhy“, léta 1610 drama o „Eli- áši“, 1. 1617 „o Konstantinu Velikém“ a „Věnec na- rození“ k oslavě narozenin císaře Matyáše. Z her těchto posledně jmenovaná byla česká. Hra o sv. Václavu, latinsky sepsaná od mládeže v koleji olo- moucké, l. 1614 i českým překladem byla vydána*). *) Karl’s von Žerotín Böhmische Bibliothek in Breslau von Dr. B. Dudík. (Prag 1877, p. 28. a 43.)
Strana IX
IX Později hrám divadelním přiznán i důležitý úkol didaktický a to od nemenší autority, než byl náš Komenský*). Nicméně i kromě škol po různu dramata pro- vozováno. Důkazem toho jest i dosti četné vydá- vání jejich. Hrávalo se po venkově zvláště v pří- padech slavnostenských. O jednom takovém případě zachovala se nám zpráva poněkud zevrubnější. V lednu 1581 na zámku v Brodě Uherském slavena svatba pana Arkleba z Kunovic s Alžbětou ze Štern- berka. K tomu Pavel Kyrmezer sepsal drama o Tobiáši i vènoval je panu ženichovi „za epi- thalamium k obveselení páně i všech svatebníků v bázni boží“. Hra tato v den svatební skutečně provozována, leč tu s jedné strany vrazila na zřejmý odpor. Mezi svatebčany přítomen byl i známý svým dobrodružením náboženským Jeroným Šlik, horlivý kalvinista, ten pak „od dívání se té komedii nejedny z pánův odvedl, mluvě, že nemá tak s písmy zachá- "** zeno býti, aby hříčky z těch věcí byly strojeny. O spůsobu divadla za XVI. a XVIII. věku po- hříchu nemnoho zpráv se dochovalo. Jeviště bývalo k divákům otevřeno, bez opony, která by se po jed- notlivých jednáních spouštěla. V pozadí bylo nějaké zastření, zdali nějak malované anebo jen prostá ně- jaká závěsa, nevědomo. Místo za zastřením sloulo scena. „Odejíti do sceny“ znamenalo, odejíti z je- viště. Vůbec hra počínala se „prologem“, ve kterém obsah dramatu vyložen, a končila se „epilogem", ve- kterém se rozličná naučení mravná anebo omluvy *) Šířeji o tom v Lepařově spise „O osnovách učebných od Komenského navržených“ (v Praze 1877 str. 21. sld.) **) Archiv bratrský sv. XIII., 1. 76.
IX Později hrám divadelním přiznán i důležitý úkol didaktický a to od nemenší autority, než byl náš Komenský*). Nicméně i kromě škol po různu dramata pro- vozováno. Důkazem toho jest i dosti četné vydá- vání jejich. Hrávalo se po venkově zvláště v pří- padech slavnostenských. O jednom takovém případě zachovala se nám zpráva poněkud zevrubnější. V lednu 1581 na zámku v Brodě Uherském slavena svatba pana Arkleba z Kunovic s Alžbětou ze Štern- berka. K tomu Pavel Kyrmezer sepsal drama o Tobiáši i vènoval je panu ženichovi „za epi- thalamium k obveselení páně i všech svatebníků v bázni boží“. Hra tato v den svatební skutečně provozována, leč tu s jedné strany vrazila na zřejmý odpor. Mezi svatebčany přítomen byl i známý svým dobrodružením náboženským Jeroným Šlik, horlivý kalvinista, ten pak „od dívání se té komedii nejedny z pánův odvedl, mluvě, že nemá tak s písmy zachá- "** zeno býti, aby hříčky z těch věcí byly strojeny. O spůsobu divadla za XVI. a XVIII. věku po- hříchu nemnoho zpráv se dochovalo. Jeviště bývalo k divákům otevřeno, bez opony, která by se po jed- notlivých jednáních spouštěla. V pozadí bylo nějaké zastření, zdali nějak malované anebo jen prostá ně- jaká závěsa, nevědomo. Místo za zastřením sloulo scena. „Odejíti do sceny“ znamenalo, odejíti z je- viště. Vůbec hra počínala se „prologem“, ve kterém obsah dramatu vyložen, a končila se „epilogem", ve- kterém se rozličná naučení mravná anebo omluvy *) Šířeji o tom v Lepařově spise „O osnovách učebných od Komenského navržených“ (v Praze 1877 str. 21. sld.) **) Archiv bratrský sv. XIII., 1. 76.
Strana X
X hrajících přednášely. V některých komediích nale- zají se „argumenta“ s vyložením děje i před jed- notlivými jednáními, ježto nazývána buď prostě la- tinsky actus aneb s českou koncovkou akta (první. druhá atd). Ku konci každého jednání jakož i při proměně scen obyčejně zavzněla „muzika“. Někdy se mezery též vyplňovaly tím, že „musy zpívaly a pedellové šaškovali nebo laškovali.“ Spůsob „muziky“ řídil se dle děje. Tak ku př., když starý Tobiáš po odchodu syna svého naříkal, počala se „muzika smutná.“ V komedii o Šalomounovi vloženy jsou chóry mus (chorus musarum) na čtyry hlasy s no- tami. Herci oblečeni bývali v oděv úlohám přimě- řený. Ženské úlohy hrály se ovšem od žáků. Někdy na ústroj velmi mnoho vynakládáno, jako ku př. k provozování dramatu Kampanova 1. 1604, když schválně dáno dělati konstumy, přílby, štíty a odění. Zbraň půjčena byla z radnice. Obecenstvo uměstěno bývalo na vyvýšených lešeních (podia), tuším i na stolicích a lavicích. První spisovatel český, jenž se za XVI. věku pokusil o sepsání dramatu, byl Mikuláš Konáč s Ho- dištkova, ač pohříchu jen co překladatel, z češtiv „Juditu“, od Lužičana Jáchyma Greffa německy se- psanou a 1. 1536 ve Wittemberku vydanou. Překlad tiskem vydán teprv po smrti Konáčově l. 1547. Po Konáčovi co spisovatele dramatické jmenovati sluší Mikuláše Vránu († po 1566), dotčeného již Aquilu. jehož „Tobiáš“ se pohříchu nezachoval, Pavla Kyr- mezera Šťávnického, původce tří komedií, Jana Zá- hrobského z Těšínu, původce dramatu „Héli“ (1582), Daniele Stodolia, jenž z němčiny přeložil tragedii o vyvrácení Sodomy a Gomorrhy (v Praze 1591), Jiřího
X hrajících přednášely. V některých komediích nale- zají se „argumenta“ s vyložením děje i před jed- notlivými jednáními, ježto nazývána buď prostě la- tinsky actus aneb s českou koncovkou akta (první. druhá atd). Ku konci každého jednání jakož i při proměně scen obyčejně zavzněla „muzika“. Někdy se mezery též vyplňovaly tím, že „musy zpívaly a pedellové šaškovali nebo laškovali.“ Spůsob „muziky“ řídil se dle děje. Tak ku př., když starý Tobiáš po odchodu syna svého naříkal, počala se „muzika smutná.“ V komedii o Šalomounovi vloženy jsou chóry mus (chorus musarum) na čtyry hlasy s no- tami. Herci oblečeni bývali v oděv úlohám přimě- řený. Ženské úlohy hrály se ovšem od žáků. Někdy na ústroj velmi mnoho vynakládáno, jako ku př. k provozování dramatu Kampanova 1. 1604, když schválně dáno dělati konstumy, přílby, štíty a odění. Zbraň půjčena byla z radnice. Obecenstvo uměstěno bývalo na vyvýšených lešeních (podia), tuším i na stolicích a lavicích. První spisovatel český, jenž se za XVI. věku pokusil o sepsání dramatu, byl Mikuláš Konáč s Ho- dištkova, ač pohříchu jen co překladatel, z češtiv „Juditu“, od Lužičana Jáchyma Greffa německy se- psanou a 1. 1536 ve Wittemberku vydanou. Překlad tiskem vydán teprv po smrti Konáčově l. 1547. Po Konáčovi co spisovatele dramatické jmenovati sluší Mikuláše Vránu († po 1566), dotčeného již Aquilu. jehož „Tobiáš“ se pohříchu nezachoval, Pavla Kyr- mezera Šťávnického, původce tří komedií, Jana Zá- hrobského z Těšínu, původce dramatu „Héli“ (1582), Daniele Stodolia, jenž z němčiny přeložil tragedii o vyvrácení Sodomy a Gomorrhy (v Praze 1591), Jiřího
Strana XI
XI Tesáka, impressora Tobiáše Mouřenína, ač nevědomo, zdali dramata, která vytiskl, sám i psal, a Kampana. Velice zajímavo jest zvěděti, že i studenti sami společnou prací skládávali dramata. Tak „společnost žákovstva školy sv. Štěpána Velikého v Novém Městě pražském“ I. 1571 sepsala „komedii o králi Šalomounovi“ (č. 5.) a příznivci svému, Adamovi Myslíkovi z Hyršova a na Košířích, veršovanou před- mluvou ji věnovalo. Podobně se o skládaní dramat pokoušeli také žáci na akademiích jesuitských. Pohříchu, že tyto počátky dramaturgie české takořka přišly nazmar, tak že nám posud spíše z do- slechu, než z obsahu byly známy, až se za posledních dob šťastnou náhodou vyskytl sborník, který sice již Jungmannovi byl povědom, později však jako by se země nad ním slehla. Poštovní úředník, pan Jos. Stolovský ve Vídni, darem jej byl dostal od humo- risty našeho Frant. Rubeše, a Rubeš sám jej obdržel ze sbírky Emanuele Ferdinandiho. Pan Stolovský, byv zpraven o důležitosti majetku svého, knihu mně zaslal k volnému užití. I nemeškal sem s přivo- lením jeho uložiti vzácný ten dar v našem Museum*). V sborníku pana Stolovského obsaženy sou tyto kusy 1. Komedie o Tobiášovi od Pavla Kyrmezera, připsaná den sv. Pavla obracení z fary uhersko- brodské panu Arklebovi z Kunovic, a tištěná v Ho- lomúci skrze Fridr. Milichtalera 1581 (bez titulu) 2. Komedie nová o vdově, kterúž Pan Buoh předivným spůsobem skrze Elisea proroka od věři- tele jejího vysvobodil, skrze kn. Pavla Kyrmezer- *) Širší o něm předchozí zprávu podal sem ve „Světozoru“ 1876 č. 4, 6, 7, 9, 14 a 15.
XI Tesáka, impressora Tobiáše Mouřenína, ač nevědomo, zdali dramata, která vytiskl, sám i psal, a Kampana. Velice zajímavo jest zvěděti, že i studenti sami společnou prací skládávali dramata. Tak „společnost žákovstva školy sv. Štěpána Velikého v Novém Městě pražském“ I. 1571 sepsala „komedii o králi Šalomounovi“ (č. 5.) a příznivci svému, Adamovi Myslíkovi z Hyršova a na Košířích, veršovanou před- mluvou ji věnovalo. Podobně se o skládaní dramat pokoušeli také žáci na akademiích jesuitských. Pohříchu, že tyto počátky dramaturgie české takořka přišly nazmar, tak že nám posud spíše z do- slechu, než z obsahu byly známy, až se za posledních dob šťastnou náhodou vyskytl sborník, který sice již Jungmannovi byl povědom, později však jako by se země nad ním slehla. Poštovní úředník, pan Jos. Stolovský ve Vídni, darem jej byl dostal od humo- risty našeho Frant. Rubeše, a Rubeš sám jej obdržel ze sbírky Emanuele Ferdinandiho. Pan Stolovský, byv zpraven o důležitosti majetku svého, knihu mně zaslal k volnému užití. I nemeškal sem s přivo- lením jeho uložiti vzácný ten dar v našem Museum*). V sborníku pana Stolovského obsaženy sou tyto kusy 1. Komedie o Tobiášovi od Pavla Kyrmezera, připsaná den sv. Pavla obracení z fary uhersko- brodské panu Arklebovi z Kunovic, a tištěná v Ho- lomúci skrze Fridr. Milichtalera 1581 (bez titulu) 2. Komedie nová o vdově, kterúž Pan Buoh předivným spůsobem skrze Elisea proroka od věři- tele jejího vysvobodil, skrze kn. Pavla Kyrmezer- *) Širší o něm předchozí zprávu podal sem ve „Světozoru“ 1876 č. 4, 6, 7, 9, 14 a 15.
Strana XII
XII ského. Připsaná Václavovi Rutiliovi z Rosenstayna přípisem latinským a vytištěná v Litomyšli 1. 1573 u Andrease Graudence. 3. Komedie, z knihy zákona Božího, jenž slove Ruth, sebraná. (Vytištěná v tomto svazku.) 4. (Hans-Sachsova) Komedia česká o ctné a šlechetné vdově Judith a o Holofernovi, hejtmanu krále Nabochodonozora. Od Mikuláše Vrány Lito- myšlského z německé řeči v českú přeložená, a vy- tištěná v Starém Městě pražském l. 1605 u Jiříka Nigrina. 5. Komedia o králi Šalomúnovi, z třetích kněh královských vybraná, v Českém jazyku na rythmy složená léta M. D. LXXI. A nyní z nova léta M. D. C. IV. vytištěná u Jiříka Nigrina. 6. Historia duchovní o Samsonovi, silném a udatném někdy vůdci izrahelském, v spůsob tragedie sepsaná a vzatá z kněh Judicum od kapitoly 13. až do 17. Vytištěná 1. 1608 v St. Městě pražském v impressí Daniele Sedlčanského, kterýž ji věnoval Pertoltovi Bohubudovi z Lippého a na Moravském Krumlově. Připojena anekdota: 7. O kupci a nevěrné jeho ženě. V tomto svazku otištěna pod titulem „Polapená nevěra. 8. Žebrákův s kupcem hádaní (otišt. v tomto svazku) bez titulu. Že to tisk Graudencův, viděti nejen z písma, ale z připojených ku konci liter A. G. 9. Sedlský masopust bez titulu (taktéž). Sbor musejní pro vědecké vzdělání řeči a lite- ratury české v sezení svém dne 11. července 1877 usnesl se na tom, aby tato dramata jakož i jiná. ježto by se ještě vyskytla, vydána byla nákladem
XII ského. Připsaná Václavovi Rutiliovi z Rosenstayna přípisem latinským a vytištěná v Litomyšli 1. 1573 u Andrease Graudence. 3. Komedie, z knihy zákona Božího, jenž slove Ruth, sebraná. (Vytištěná v tomto svazku.) 4. (Hans-Sachsova) Komedia česká o ctné a šlechetné vdově Judith a o Holofernovi, hejtmanu krále Nabochodonozora. Od Mikuláše Vrány Lito- myšlského z německé řeči v českú přeložená, a vy- tištěná v Starém Městě pražském l. 1605 u Jiříka Nigrina. 5. Komedia o králi Šalomúnovi, z třetích kněh královských vybraná, v Českém jazyku na rythmy složená léta M. D. LXXI. A nyní z nova léta M. D. C. IV. vytištěná u Jiříka Nigrina. 6. Historia duchovní o Samsonovi, silném a udatném někdy vůdci izrahelském, v spůsob tragedie sepsaná a vzatá z kněh Judicum od kapitoly 13. až do 17. Vytištěná 1. 1608 v St. Městě pražském v impressí Daniele Sedlčanského, kterýž ji věnoval Pertoltovi Bohubudovi z Lippého a na Moravském Krumlově. Připojena anekdota: 7. O kupci a nevěrné jeho ženě. V tomto svazku otištěna pod titulem „Polapená nevěra. 8. Žebrákův s kupcem hádaní (otišt. v tomto svazku) bez titulu. Že to tisk Graudencův, viděti nejen z písma, ale z připojených ku konci liter A. G. 9. Sedlský masopust bez titulu (taktéž). Sbor musejní pro vědecké vzdělání řeči a lite- ratury české v sezení svém dne 11. července 1877 usnesl se na tom, aby tato dramata jakož i jiná. ježto by se ještě vyskytla, vydána byla nákladem
Strana XIII
XIII Matice České. Počátek učiněn kusy pod č. 3, 7, 8 a 9 uvedenými. Ve vydání přísně zachovány všecky zvláštnosti prvotisku. Jen ve dvou věcech dovolil jsem si odchylky, totiž jednak napraviv očividné poklésky tiskařské, jednak vypustiv v „Sedlském Masopustu“ některé verše, kde humor tehdejšího Aristofana hrubě zasahuje za meze, nyní slušností a mravem vytčené. Škoda, že tu i v „Hádaní“ některé listy, snad na vždy nenahraditelně, jsou vytrženy. Ve sborníku našem k jednotlivým scenám „Sedlského Masopustu“ pérem připojeny jsou ná- značky pro herce, kdy přijíti a odejíti, jak a kde seděti a pod. Přípisky ty (kromě dvou na počátku jedn. III. sc. 4.) jsou latinské, na př. Exit solus, Hawel exit, Recedat ab illis, Parum caedat (sic) e loco, Sedeat in altera parte, Prodeant rustici, Ra- piat cantharum et bibat, Comedent et manebunt sedentes, Saltent et recitent. K vůli čtenářům latině neznajícím připojili jsme je všude českým překladem. Přípisky tyto ježto se i v č. 1. vyskýtají, zřejmým jsou důkazem, že sborníku našeho od žákův ke hrám skutečně bylo užíváno, čímž ovšem zajímavost jeho ještě se zvyšuje. O původci „Masopustu“ na prosto nic vědomo není. Rovněž neznám je původce „Polapené nevěry.“ „Žebrákův s kupcem hádaní“ přeloženo je z polštiny, ale originálu polského nikde sem se do- ptati nemohl. Sám přední znatel bibliografie a staré dramaturgie polské, správce knihovny Jagellonské pan K. Estreicher, dotvrdil mi, že nic toho nikde není. Za to lépe známe Jiřího Tesáka, rodilého Slováka z osady Mošovec, a tudíž krajana Kollárova.
XIII Matice České. Počátek učiněn kusy pod č. 3, 7, 8 a 9 uvedenými. Ve vydání přísně zachovány všecky zvláštnosti prvotisku. Jen ve dvou věcech dovolil jsem si odchylky, totiž jednak napraviv očividné poklésky tiskařské, jednak vypustiv v „Sedlském Masopustu“ některé verše, kde humor tehdejšího Aristofana hrubě zasahuje za meze, nyní slušností a mravem vytčené. Škoda, že tu i v „Hádaní“ některé listy, snad na vždy nenahraditelně, jsou vytrženy. Ve sborníku našem k jednotlivým scenám „Sedlského Masopustu“ pérem připojeny jsou ná- značky pro herce, kdy přijíti a odejíti, jak a kde seděti a pod. Přípisky ty (kromě dvou na počátku jedn. III. sc. 4.) jsou latinské, na př. Exit solus, Hawel exit, Recedat ab illis, Parum caedat (sic) e loco, Sedeat in altera parte, Prodeant rustici, Ra- piat cantharum et bibat, Comedent et manebunt sedentes, Saltent et recitent. K vůli čtenářům latině neznajícím připojili jsme je všude českým překladem. Přípisky tyto ježto se i v č. 1. vyskýtají, zřejmým jsou důkazem, že sborníku našeho od žákův ke hrám skutečně bylo užíváno, čímž ovšem zajímavost jeho ještě se zvyšuje. O původci „Masopustu“ na prosto nic vědomo není. Rovněž neznám je původce „Polapené nevěry.“ „Žebrákův s kupcem hádaní“ přeloženo je z polštiny, ale originálu polského nikde sem se do- ptati nemohl. Sám přední znatel bibliografie a staré dramaturgie polské, správce knihovny Jagellonské pan K. Estreicher, dotvrdil mi, že nic toho nikde není. Za to lépe známe Jiřího Tesáka, rodilého Slováka z osady Mošovec, a tudíž krajana Kollárova.
Strana XIV
XIV Tesák vzdělání svého nabyl na školách v Kežmarku, v Košicích, v Jihlavě, ano pobyl i na některých školách v Čechách. Z domova patrně byl nemajetný i žil více z přízně cizích, než z pomoci svých. Sám zajisté i později vděčně „rozpomínal se na to, co mu dobrého zvláště v mladém jeho věku, kdež podál byl od svých milých rodičův, kdy od dobrých přátel činěno.“ Stav se knězem, farářoval, pokud víme, ve Lstiboři u Českého Brodu, kdež jej již 1. 1577 shledáváme. Tehdá totiž podepsal artikule náboženské od kněze Jana Štelcara složené. Ve Lstiboři se času morního 1. 1582 velmi těžce roznemohl, i ležel tam nemocen. „obtížen jsa dvěma hlizami a čtyřma pry- skýři, a žádným lékařstvím, posílajíc pro ně do Prahy, Nymburka i Hory, potěšiti se nemohl.“ Tehdá prý poznal přátely. Zejména navštěvovali jej Adam Aglasin, bakalář, mladší tehdá radní písař v Če- ském Brodě, bratr jeho Václav, pak Samuel Lys- senus (z Lysé), bakalář a správce školy česko- brodské.*) I sousedé brodští vůbec lásku svou mu tehda projevovali, k napomenutí děkana svého, kněze Havla Horského, v chrámě zaň modlitby konavše. Když z nemoci vyvázl, jal se pracovati literárně L. 1589 v prosinci dokonal první dílo své „O přá- telství,“ ježto u D. Sedlčanského v Praze dal vy- tisknouti a den sv. Lucie purkmistru, raddě a vší obci Českého Brodu věnoval. K dílu tomu básně latinské připsali Adam Rosacius Sušický a Václav Vlaverin Nosislavský. Rok potom povolali jej Brodští k děkanství. V Brodě zůstal do r. 1601, kdež přijal *) Adam Aglasin, rodem z České Třebové, bakalářství do- sáhl 1577. Samuel Lyssenus byl syn Matěje z Lysé, baka- lářem stal se 1570.
XIV Tesák vzdělání svého nabyl na školách v Kežmarku, v Košicích, v Jihlavě, ano pobyl i na některých školách v Čechách. Z domova patrně byl nemajetný i žil více z přízně cizích, než z pomoci svých. Sám zajisté i později vděčně „rozpomínal se na to, co mu dobrého zvláště v mladém jeho věku, kdež podál byl od svých milých rodičův, kdy od dobrých přátel činěno.“ Stav se knězem, farářoval, pokud víme, ve Lstiboři u Českého Brodu, kdež jej již 1. 1577 shledáváme. Tehdá totiž podepsal artikule náboženské od kněze Jana Štelcara složené. Ve Lstiboři se času morního 1. 1582 velmi těžce roznemohl, i ležel tam nemocen. „obtížen jsa dvěma hlizami a čtyřma pry- skýři, a žádným lékařstvím, posílajíc pro ně do Prahy, Nymburka i Hory, potěšiti se nemohl.“ Tehdá prý poznal přátely. Zejména navštěvovali jej Adam Aglasin, bakalář, mladší tehdá radní písař v Če- ském Brodě, bratr jeho Václav, pak Samuel Lys- senus (z Lysé), bakalář a správce školy česko- brodské.*) I sousedé brodští vůbec lásku svou mu tehda projevovali, k napomenutí děkana svého, kněze Havla Horského, v chrámě zaň modlitby konavše. Když z nemoci vyvázl, jal se pracovati literárně L. 1589 v prosinci dokonal první dílo své „O přá- telství,“ ježto u D. Sedlčanského v Praze dal vy- tisknouti a den sv. Lucie purkmistru, raddě a vší obci Českého Brodu věnoval. K dílu tomu básně latinské připsali Adam Rosacius Sušický a Václav Vlaverin Nosislavský. Rok potom povolali jej Brodští k děkanství. V Brodě zůstal do r. 1601, kdež přijal *) Adam Aglasin, rodem z České Třebové, bakalářství do- sáhl 1577. Samuel Lyssenus byl syn Matěje z Lysé, baka- lářem stal se 1570.
Strana XV
XV povolání na děkanství ve Slaném. Se sousedy brod- skými rozloučil se písničkou, kterou jim l. 1601 na památku složil a pod nápisem „Mnemosynon“ tiskem vydal. Ve Slaném pobyl půlčtvrta roku. Tam l. 1603 sepsal komedii Ruth, i začal vydávati kázaní, v čemž, jak se mu kdy příležitost udála, i později pokračoval až do 1. 1617. V celku jich tiskem vyšlo 23. L. 1604 stal se děkanem v Králové Hradci. Tam 1. 1606 kázal při pohřbu Václava Jiskry ze Sobince, 1. 1607 o objevené tehdá kometě. Léta 1608 povolán jest na děkanství do Kouřimě a co děkan kouřimský l. 1609 od stavův vzat za příse- dícího do obnovené konsistoře pod obojí. Nedlouho potom dosazen na faru pražskou u Panny Marie na Louži, kde již 1. 1606 byl kázal. Odtud se 1. 1611 přenesl k faře u sv. Haštala a na faře ha- štalské dne 2. září 1617 život svůj dokonal. „Kněz Jiřík Tesák Mošovský Pannonius,“ jak se 1. 1589 podepsal ve spise o přátelství, vedle Mr. Vavřince Benedikta z Nudožer čestně v literatuře naší zastupuje kmen slovenský za XVI. věku. Spi- sové jeho jen proto poupadli v zapomenutí, že pře- vahou jsou obsahu náboženského. Většina jich vyšla po roce 1609. Všecky vynikají duchem čiperným. čerstvým humorem, mluvou ryzou i živou, a v tom daleko za sebou zůstavují valnou část knih nábo- ženských za oné doby vyšlých. Veršem psával Tesák i epigramy, jímž nelze upříti jadrnost a struč- nost. Že mezi podobojími veliké požíval vážnosti, o tom, hledíc k povolávání jeho do předních měst českých z nepatrné prvotní fary lstibořské a posléze k vyvolení jeho do konsistoře, ovšem pochybovati nelze. Co do směru náboženského, byl přivrženec
XV povolání na děkanství ve Slaném. Se sousedy brod- skými rozloučil se písničkou, kterou jim l. 1601 na památku složil a pod nápisem „Mnemosynon“ tiskem vydal. Ve Slaném pobyl půlčtvrta roku. Tam l. 1603 sepsal komedii Ruth, i začal vydávati kázaní, v čemž, jak se mu kdy příležitost udála, i později pokračoval až do 1. 1617. V celku jich tiskem vyšlo 23. L. 1604 stal se děkanem v Králové Hradci. Tam 1. 1606 kázal při pohřbu Václava Jiskry ze Sobince, 1. 1607 o objevené tehdá kometě. Léta 1608 povolán jest na děkanství do Kouřimě a co děkan kouřimský l. 1609 od stavův vzat za příse- dícího do obnovené konsistoře pod obojí. Nedlouho potom dosazen na faru pražskou u Panny Marie na Louži, kde již 1. 1606 byl kázal. Odtud se 1. 1611 přenesl k faře u sv. Haštala a na faře ha- štalské dne 2. září 1617 život svůj dokonal. „Kněz Jiřík Tesák Mošovský Pannonius,“ jak se 1. 1589 podepsal ve spise o přátelství, vedle Mr. Vavřince Benedikta z Nudožer čestně v literatuře naší zastupuje kmen slovenský za XVI. věku. Spi- sové jeho jen proto poupadli v zapomenutí, že pře- vahou jsou obsahu náboženského. Většina jich vyšla po roce 1609. Všecky vynikají duchem čiperným. čerstvým humorem, mluvou ryzou i živou, a v tom daleko za sebou zůstavují valnou část knih nábo- ženských za oné doby vyšlých. Veršem psával Tesák i epigramy, jímž nelze upříti jadrnost a struč- nost. Že mezi podobojími veliké požíval vážnosti, o tom, hledíc k povolávání jeho do předních měst českých z nepatrné prvotní fary lstibořské a posléze k vyvolení jeho do konsistoře, ovšem pochybovati nelze. Co do směru náboženského, byl přivrženec
Strana XVI
XVI vyznání augšpurského, ale při tom milovník míru s Bratřími, v čemž se ovšem značně líšil od pře- mnohých vrstevníkův svých. Syn Jiříkův, Adam Tesák Českobrodský (Adamus Tesacius Bohemobrodenus), 1. 1601 stal se bakalářem. Na to učiteloval v Ml. Boleslavi, kdež býval důvěrníkem tehdejšího pána tamního, Jáchyma Hasišteinského z Lobkovic. Na podzim 1603 stal se správcem školy kouřimské, na jaře 1604 u sv. Havla, v Praze. V Praze k novému roku 1605 na místo obvyklé minucí, od žákův s překážkou pravidelného vyučování malovávané a sousedům rozdávané, vydal otcovu „Ruth.“ Z Prahy z jara 1605 přešel do Pardubic, na podzim 1606 do Německého Brodu, 1608 na jaře pak do Vysokého Mýta. Pozdějších o něm zpráv není. Za pobytu v Boleslavi sestavil sborník obsahu rovněž tak zajímavého jako rozma- nitého, do, něhož zejména i svoje i některá otcova skládaní vepsal.*) V PRAZE, dne 9. října 1877. J. J. *)Sborník ten šířeji popsal sem ve zprávách o zasedání král. české společnosti nauk 1876, str. 89.
XVI vyznání augšpurského, ale při tom milovník míru s Bratřími, v čemž se ovšem značně líšil od pře- mnohých vrstevníkův svých. Syn Jiříkův, Adam Tesák Českobrodský (Adamus Tesacius Bohemobrodenus), 1. 1601 stal se bakalářem. Na to učiteloval v Ml. Boleslavi, kdež býval důvěrníkem tehdejšího pána tamního, Jáchyma Hasišteinského z Lobkovic. Na podzim 1603 stal se správcem školy kouřimské, na jaře 1604 u sv. Havla, v Praze. V Praze k novému roku 1605 na místo obvyklé minucí, od žákův s překážkou pravidelného vyučování malovávané a sousedům rozdávané, vydal otcovu „Ruth.“ Z Prahy z jara 1605 přešel do Pardubic, na podzim 1606 do Německého Brodu, 1608 na jaře pak do Vysokého Mýta. Pozdějších o něm zpráv není. Za pobytu v Boleslavi sestavil sborník obsahu rovněž tak zajímavého jako rozma- nitého, do, něhož zejména i svoje i některá otcova skládaní vepsal.*) V PRAZE, dne 9. října 1877. J. J. *)Sborník ten šířeji popsal sem ve zprávách o zasedání král. české společnosti nauk 1876, str. 89.
Strana 1
RUTH. KOMEDIE BIBLICKÁ TIŘIHO ЖESÁKA WOŠOVSKÉHO. (EPSÁNA LETA 1603, VYTIŠTENA LETA 1004.
RUTH. KOMEDIE BIBLICKÁ TIŘIHO ЖESÁKA WOŠOVSKÉHO. (EPSÁNA LETA 1603, VYTIŠTENA LETA 1004.
Strana 2
PERSONAE TOTIUS ACTIONIS. 1. Prologus. 2. Elimelech. 3. Noemi, manželka jeho. 4. Mahalon a Helion, dva synové. 5. Ruth 6. Orſa 7. Boas. 8. Mikeš dvý pacholat. 9. Kauba 10. Curator, šafář. 11. Ženci. 12. Elza 13. Důra 14. Propinquus (příbuzný). 15. Senatores města. 16. Kněz. 17. Vulgus, obecní lid. 18. Urban, posel. 19. Háta, žena poslova. 20. Kanthara, baba svodnice. 21. Kornifel, čert. 22. Kvasnička dvý mladých čertíkův. 23. Špetle 24. Epilogus. dvě děvky. dvě nevěsty.
PERSONAE TOTIUS ACTIONIS. 1. Prologus. 2. Elimelech. 3. Noemi, manželka jeho. 4. Mahalon a Helion, dva synové. 5. Ruth 6. Orſa 7. Boas. 8. Mikeš dvý pacholat. 9. Kauba 10. Curator, šafář. 11. Ženci. 12. Elza 13. Důra 14. Propinquus (příbuzný). 15. Senatores města. 16. Kněz. 17. Vulgus, obecní lid. 18. Urban, posel. 19. Háta, žena poslova. 20. Kanthara, baba svodnice. 21. Kornifel, čert. 22. Kvasnička dvý mladých čertíkův. 23. Špetle 24. Epilogus. dvě děvky. dvě nevěsty.
Strana 3
Komedie z knihy zákona božího, jenž slove Ruth, sebraná a slovútné a vzáctné poctivosti pánům starším auředl- níkům i jiným pánům sausedům záduší kostela sv. Havla v Štarém Městě Pražském, pánům patronům a ochráncům mně laskavým, štědrého večera i pro dokázaní šetrné vděčnosti připsaná ode mne Adama Tesaciusa Brodského, při témž záduší správce školního. Vytištěno v Starém Městě Pražském v impressí Šumanské. Poněvadž Vaši Milosti, urození a mnoho vzáctní páni, všickni dobří a učení lidé s jakausi zvláštní chutí i chtivostí komedie od pohanských lidí sepsané mají obyčej čítati a je sobě rozjímati: nad to nesluší těmi, kteříž ex fontibus Israel, to jest z studnic písem svatých jsau sebrané, pohrdati. Nebo i z nich užitkův nemalých těm, kteříž je s vážností čtau a bedlivě rozjímají, dostává se nabývati. K témuž můj nejmi- lejší pan otec prohlédaje, mezi jinými svými církev- ními prácemi v městě Slaném půl čtvrta léta vede- nými, knihy oné Ruth, o kteréž v Biblí poznamenáno se nachází, komedii tuto v rytmy, jakž mohlo podle textu býti nejvlastněji, léta Páně 1603 uvedl a složil, a maje se do města Králové Hradce za služebníka církevního dostati, kdež i zůstává (jemuž Hospodin Bůh rač na zdraví těla i duše žehnati, a v prácech duchem svým napomáhati), mně ji odeslal. Já pak, nelitujíc nákladu (ač nevím, aby on co o tom věděti měl) nyní jsem ji pod jménem Vašich Milostí vytisk- nauti dal z příčin zvláštních těchto: 1. Abych i tak šetrnosti a vděčnosti Vaší Milosti, jakožto patronům
Komedie z knihy zákona božího, jenž slove Ruth, sebraná a slovútné a vzáctné poctivosti pánům starším auředl- níkům i jiným pánům sausedům záduší kostela sv. Havla v Štarém Městě Pražském, pánům patronům a ochráncům mně laskavým, štědrého večera i pro dokázaní šetrné vděčnosti připsaná ode mne Adama Tesaciusa Brodského, při témž záduší správce školního. Vytištěno v Starém Městě Pražském v impressí Šumanské. Poněvadž Vaši Milosti, urození a mnoho vzáctní páni, všickni dobří a učení lidé s jakausi zvláštní chutí i chtivostí komedie od pohanských lidí sepsané mají obyčej čítati a je sobě rozjímati: nad to nesluší těmi, kteříž ex fontibus Israel, to jest z studnic písem svatých jsau sebrané, pohrdati. Nebo i z nich užitkův nemalých těm, kteříž je s vážností čtau a bedlivě rozjímají, dostává se nabývati. K témuž můj nejmi- lejší pan otec prohlédaje, mezi jinými svými církev- ními prácemi v městě Slaném půl čtvrta léta vede- nými, knihy oné Ruth, o kteréž v Biblí poznamenáno se nachází, komedii tuto v rytmy, jakž mohlo podle textu býti nejvlastněji, léta Páně 1603 uvedl a složil, a maje se do města Králové Hradce za služebníka církevního dostati, kdež i zůstává (jemuž Hospodin Bůh rač na zdraví těla i duše žehnati, a v prácech duchem svým napomáhati), mně ji odeslal. Já pak, nelitujíc nákladu (ač nevím, aby on co o tom věděti měl) nyní jsem ji pod jménem Vašich Milostí vytisk- nauti dal z příčin zvláštních těchto: 1. Abych i tak šetrnosti a vděčnosti Vaší Milosti, jakožto patronům
Strana 4
4 a dobrodincům svým, kteříž mne i se všemi alumny školy, na ten čas mně svěřené a poručené, laskavě opatrovati a časnými věcmi podle možnosti fedrovati jste ráčili a ráčíte, dokázal, věda, že terra nil pe- jus alit homine ingrato. 2. Abych místo těch minucí malování a pánům sausedům dle starobylé zvyklosti odsílání, čímž se mládež v školách více v učení zameškává nežli vzdělává, jednoho každého z Vašich Milostí jedním exemplářem darovati mohl, jakož i tak činím, a že vděčně přijíti mne i všechny alumny školy v své laskavé paměti vždycky míti a nad námi ochrannau ruku držeti ráčíte, žádám. HospoDIn raČIž s náMI již býti. Datum v škole svatého Havla řečené v Starém Městě Pražském, ve čtvrtek den svaté Kateřiny panny. Léta 1604. Vašim Milostem v službách volný Adam Tesacius Brodský, svobodného učení bakalář. K čtenáři pobožnému. Vím, čtenáři milý, výborně i já to, že k sv. pí- smům nic nenáleží přidávati ani ujímati. Neb dle vysvědčení oné řeči v Zjevení svatého Jana, kdo nětco přidá k řečem božím, že mu přidá Bůh rán napsa- ných v knihách těch; a kdo ujme nětco od slov pro- roctví, odejmeť mu Bůh díl jeho z knihy života. Však tuto, co se v komedii této složené mimo to, co v Biblí poznamenáno, od pana otce mého nejmilejšího přidává, nestalo se nic na ujmu a zlehčení svatého písma, než více pro vysvětlení jeho, prohlídaje k časům těmto. A protož jakož upřímně přidáno, tak žádám, že i upřímně bude od jednoho každého přijato. S tím dobře se měj a dobře míněných prácí zle nevykládej. nýbrž náležitě užívej. Amen. HoDIe MIhI Cras TIbl.
4 a dobrodincům svým, kteříž mne i se všemi alumny školy, na ten čas mně svěřené a poručené, laskavě opatrovati a časnými věcmi podle možnosti fedrovati jste ráčili a ráčíte, dokázal, věda, že terra nil pe- jus alit homine ingrato. 2. Abych místo těch minucí malování a pánům sausedům dle starobylé zvyklosti odsílání, čímž se mládež v školách více v učení zameškává nežli vzdělává, jednoho každého z Vašich Milostí jedním exemplářem darovati mohl, jakož i tak činím, a že vděčně přijíti mne i všechny alumny školy v své laskavé paměti vždycky míti a nad námi ochrannau ruku držeti ráčíte, žádám. HospoDIn raČIž s náMI již býti. Datum v škole svatého Havla řečené v Starém Městě Pražském, ve čtvrtek den svaté Kateřiny panny. Léta 1604. Vašim Milostem v službách volný Adam Tesacius Brodský, svobodného učení bakalář. K čtenáři pobožnému. Vím, čtenáři milý, výborně i já to, že k sv. pí- smům nic nenáleží přidávati ani ujímati. Neb dle vysvědčení oné řeči v Zjevení svatého Jana, kdo nětco přidá k řečem božím, že mu přidá Bůh rán napsa- ných v knihách těch; a kdo ujme nětco od slov pro- roctví, odejmeť mu Bůh díl jeho z knihy života. Však tuto, co se v komedii této složené mimo to, co v Biblí poznamenáno, od pana otce mého nejmilejšího přidává, nestalo se nic na ujmu a zlehčení svatého písma, než více pro vysvětlení jeho, prohlídaje k časům těmto. A protož jakož upřímně přidáno, tak žádám, že i upřímně bude od jednoho každého přijato. S tím dobře se měj a dobře míněných prácí zle nevykládej. nýbrž náležitě užívej. Amen. HoDIe MIhI Cras TIbl.
Strana 5
Prologus. Všickni, kdo jste sem teď přišli, ochotně rádi se sešli, jak vy přednější a možnější, tak malí i nejnuznější, byšte mohli přeslyšet nás v tento právě příjemný čas vám k užitku a k platnosti, Bohu pak k jeho libosti, ke cti k chvále jména jeho na věky požehnaného: spokojíc se umlkněte a s vážností poslechněte Bohu milý, starodávní skutek velmi dobře známý, o oné Ruth historyji uvedenau v komedyji, o níž svědčí písmo svaté, jakž hned dále to poznáte. Všeho toho smysl tento není báseň, věřtež mi to. Jeden slavný historikus. jemuž jest jméno Josephus, v knihách svých to poznamenal, též i o tom o všem napsal, že za časův kněze Eli, když saudcové saudili, izdrahelským lidem vládli
Prologus. Všickni, kdo jste sem teď přišli, ochotně rádi se sešli, jak vy přednější a možnější, tak malí i nejnuznější, byšte mohli přeslyšet nás v tento právě příjemný čas vám k užitku a k platnosti, Bohu pak k jeho libosti, ke cti k chvále jména jeho na věky požehnaného: spokojíc se umlkněte a s vážností poslechněte Bohu milý, starodávní skutek velmi dobře známý, o oné Ruth historyji uvedenau v komedyji, o níž svědčí písmo svaté, jakž hned dále to poznáte. Všeho toho smysl tento není báseň, věřtež mi to. Jeden slavný historikus. jemuž jest jméno Josephus, v knihách svých to poznamenal, též i o tom o všem napsal, že za časův kněze Eli, když saudcové saudili, izdrahelským lidem vládli
Strana 6
6 RUTH. a tu obec spravovali, byl hlad v kananejské zemi převelice velký velmi, tak že z Betleema města, což v skutku jestiť věc jistá, Elimelech s svau Noemi, též i s dvěma syny svými jinám se musil odbrati, do krajin moabských jíti. Tam když drahně časův bydlel, až také i potom umřel, Noemi a dvau synáčkův necháv po sobě, miláčkův, z kterýchž jeden slaul Mahalon, druhý měl jméno Helion. Ti oba po jeho smrti neosteychali se vzíti sobě přemilé manželky, dvě moabské pěkné dcerky Ale i ti tam zemřeli, jako otec jich zesnuli. Noemi, letitá vdova, přes pole slyšíc ta slova, že by drahota minula, do Judstva se domů brala, rozžehnavši se se dvěma obauch synův nevěstama, když ji s pláčem provázely a s ní se rozlaučit měly. A ač velmi rády obě byly by s ní šly v té době: však Orfa ta hned se dala přemluvit, jí opustila, Ruth pak se jí nespustila a nikterak nezhostila. Švekruši do těch neznámých sprovodila krajin cizích, až i přišla do Bethléma, kdež Noemi byla známá.
6 RUTH. a tu obec spravovali, byl hlad v kananejské zemi převelice velký velmi, tak že z Betleema města, což v skutku jestiť věc jistá, Elimelech s svau Noemi, též i s dvěma syny svými jinám se musil odbrati, do krajin moabských jíti. Tam když drahně časův bydlel, až také i potom umřel, Noemi a dvau synáčkův necháv po sobě, miláčkův, z kterýchž jeden slaul Mahalon, druhý měl jméno Helion. Ti oba po jeho smrti neosteychali se vzíti sobě přemilé manželky, dvě moabské pěkné dcerky Ale i ti tam zemřeli, jako otec jich zesnuli. Noemi, letitá vdova, přes pole slyšíc ta slova, že by drahota minula, do Judstva se domů brala, rozžehnavši se se dvěma obauch synův nevěstama, když ji s pláčem provázely a s ní se rozlaučit měly. A ač velmi rády obě byly by s ní šly v té době: však Orfa ta hned se dala přemluvit, jí opustila, Ruth pak se jí nespustila a nikterak nezhostila. Švekruši do těch neznámých sprovodila krajin cizích, až i přišla do Bethléma, kdež Noemi byla známá.
Strana 7
PROSLOV. Tam jí Bůh odplatil hojně za skutek lásky k švegře své. Nebo když jest žeň nastala, v strništi klasy zbírala, spatřil ji Boas, muž vzáctný, ten šlechetný a rozšafný. Když spatřil její bedlivost v práci, také snažnau pilnost, na svém poli jí dovolil klasy zbírati, poručil též, kdy by jíst neb pít chtěla, čeleď aby nebránila s sebau jísti nebo píti jí, to že jich pán chce míti. To když s vděčností přijala, švekruši v známost uvedla; neb jí s srdce všeho přála, v nic se bez ní nedávala. Boas mínil ji pojíti, za manželku sobě vzíti, pokudž by jen bližší přítel práva svého ustaupit chtěl, tak jakž bylo poručeno, zákonem osvobozeno: že bližší svoji přátelé brali se k manželstvu směle. K tomu když měl dovolení, Boas dal se hned v jednání, promluvil s staršími města, jakož svědčí písma jistá, aby dostal Ruth přemilé za manželku co nejdříve. Zvěděvše to jiní lidé řekli, že tak dobře bude. O čemž šíře hned budete slyšet, jen se pospokojte. Mlče, vážně poslauchejte, do skončení potrvejte. Nic sobě v tom nesteyskajíc,
PROSLOV. Tam jí Bůh odplatil hojně za skutek lásky k švegře své. Nebo když jest žeň nastala, v strništi klasy zbírala, spatřil ji Boas, muž vzáctný, ten šlechetný a rozšafný. Když spatřil její bedlivost v práci, také snažnau pilnost, na svém poli jí dovolil klasy zbírati, poručil též, kdy by jíst neb pít chtěla, čeleď aby nebránila s sebau jísti nebo píti jí, to že jich pán chce míti. To když s vděčností přijala, švekruši v známost uvedla; neb jí s srdce všeho přála, v nic se bez ní nedávala. Boas mínil ji pojíti, za manželku sobě vzíti, pokudž by jen bližší přítel práva svého ustaupit chtěl, tak jakž bylo poručeno, zákonem osvobozeno: že bližší svoji přátelé brali se k manželstvu směle. K tomu když měl dovolení, Boas dal se hned v jednání, promluvil s staršími města, jakož svědčí písma jistá, aby dostal Ruth přemilé za manželku co nejdříve. Zvěděvše to jiní lidé řekli, že tak dobře bude. O čemž šíře hned budete slyšet, jen se pospokojte. Mlče, vážně poslauchejte, do skončení potrvejte. Nic sobě v tom nesteyskajíc,
Strana 8
8 RUTH. na paměti se též majíc, užitku vždy nabudete, nic litovat nebudete, když zde chvilku potrváte, za pravé mi sami dáte. Já pak již teď se ubírám. Budiž s vámi nebeský pán, jenž chce býti od nás všech znám, posilniž nás v dobrém on sám. (Pedellové ať nětco zalaškuji, aneb Musae ať nětco zazpívají.) Actus primus. Elimelech (sám procházeje se, mluví:) Bože, ty jsi spravedlivý, dobře na vše pamětlivý, nenávidíš hříchy, zlosti i všeliké nepravosti. Čtyrmi těžkými metlami mstíš nad lidmi nevážnými, hladem, morem, též i válkau, brauky neb zvěří divokau. Doma toho příklad máme, poněvadž tebe hněváme, že teď i nás tau drahotau navštívil jsi hladem, psotau. Nevěda pak co činiti, nechcem-li hladem zemříti, musíme povyhnaut jinám, aby vždy bylo lépe nám. Noemi, manželko milá, Mahalon, Helion, vy dva moji milí synáčkové, poďte sem, mládenečkové. Poněvadž zde hlad veliký, z Betlehema města hnedky
8 RUTH. na paměti se též majíc, užitku vždy nabudete, nic litovat nebudete, když zde chvilku potrváte, za pravé mi sami dáte. Já pak již teď se ubírám. Budiž s vámi nebeský pán, jenž chce býti od nás všech znám, posilniž nás v dobrém on sám. (Pedellové ať nětco zalaškuji, aneb Musae ať nětco zazpívají.) Actus primus. Elimelech (sám procházeje se, mluví:) Bože, ty jsi spravedlivý, dobře na vše pamětlivý, nenávidíš hříchy, zlosti i všeliké nepravosti. Čtyrmi těžkými metlami mstíš nad lidmi nevážnými, hladem, morem, též i válkau, brauky neb zvěří divokau. Doma toho příklad máme, poněvadž tebe hněváme, že teď i nás tau drahotau navštívil jsi hladem, psotau. Nevěda pak co činiti, nechcem-li hladem zemříti, musíme povyhnaut jinám, aby vždy bylo lépe nám. Noemi, manželko milá, Mahalon, Helion, vy dva moji milí synáčkové, poďte sem, mládenečkové. Poněvadž zde hlad veliký, z Betlehema města hnedky
Strana 9
JEDNÁNÍ I. 9 půjdem do krajin moabských, nechajíc zde izrahelských. Když se nemůž chleba kaupit, tak se hledí všickni skaupit*) Pobudeme tam poněkud, přijdem zase domů odtud. Noemi. Dobře, manžele můj milý, hotovať jsem k vaší vůli vše ochotně učiniti, co jen chcete koliv míti. Neslušíť mi vás hněvati, jste můj otec i má máti; nespustímť se vás v neštěstí, byvši s vámi prvé v štěstí. Mahalon. Takyť i my s vámi půjdem, doma sami nezůstanem. Helion. Daleko-li pak půjdeme, a dlauho-li tam budeme?" Komuž necháme zde statku, v němž není žádného zmatku? Elimelech. Nedaleko, nebojte se, jděte domů a strojte se. Noemi. Co pak, můj milý manžele, mé srdéčko roztomilé, dopustí-li Bůh smrt na vás a tam spolu rozlaučí nás, *) Všickni se hledí uskrovniti, jsouce skoupi v pokrmech.
JEDNÁNÍ I. 9 půjdem do krajin moabských, nechajíc zde izrahelských. Když se nemůž chleba kaupit, tak se hledí všickni skaupit*) Pobudeme tam poněkud, přijdem zase domů odtud. Noemi. Dobře, manžele můj milý, hotovať jsem k vaší vůli vše ochotně učiniti, co jen chcete koliv míti. Neslušíť mi vás hněvati, jste můj otec i má máti; nespustímť se vás v neštěstí, byvši s vámi prvé v štěstí. Mahalon. Takyť i my s vámi půjdem, doma sami nezůstanem. Helion. Daleko-li pak půjdeme, a dlauho-li tam budeme?" Komuž necháme zde statku, v němž není žádného zmatku? Elimelech. Nedaleko, nebojte se, jděte domů a strojte se. Noemi. Co pak, můj milý manžele, mé srdéčko roztomilé, dopustí-li Bůh smrt na vás a tam spolu rozlaučí nás, *) Všickni se hledí uskrovniti, jsouce skoupi v pokrmech.
Strana 10
10 RUTH. co já sobě počnu s dětmi mezi neznámými těmi? Bylo by lép zde umříti nám oběma, než tam jíti a zavesti naše děti, kteréž mohau déle býti živi, než my již oba dva, poněvadž chodíme ledva. Elimelech. Mlč a poruč to vše Bohu! Jáť lépe radit nemohu, než abychom předce vyšli odsud a někam vždy přišli. Vidíš sama, co se děje, buď Bůh naše sám naděje. Víme o tom, že musíme umříti doma nebo vně. Tak napsáno tobě co mně. Medle již hned předce podme. Noemi. Jdětež napřed v jménu božím, já za vámi hned pospíším. Bůh tě žehnej, má vlast milá, krajino má roztomilá! Mějtež se již všickni dobře! Jáť vím, že budu mít hoře; nebo čije to mé srdce, zarmaucené velmi jsauce. (Jde Noemi pryč za manželem. V tom trubači zatraubí, aneb pedellové zašaškují.) Noemi (vyjda s syny dvěma na plac, mluví) Moji milí synáčkové, nebozí vy sirotkové, hned mé srdce čilo dobře, že já budu míti hoře,
10 RUTH. co já sobě počnu s dětmi mezi neznámými těmi? Bylo by lép zde umříti nám oběma, než tam jíti a zavesti naše děti, kteréž mohau déle býti živi, než my již oba dva, poněvadž chodíme ledva. Elimelech. Mlč a poruč to vše Bohu! Jáť lépe radit nemohu, než abychom předce vyšli odsud a někam vždy přišli. Vidíš sama, co se děje, buď Bůh naše sám naděje. Víme o tom, že musíme umříti doma nebo vně. Tak napsáno tobě co mně. Medle již hned předce podme. Noemi. Jdětež napřed v jménu božím, já za vámi hned pospíším. Bůh tě žehnej, má vlast milá, krajino má roztomilá! Mějtež se již všickni dobře! Jáť vím, že budu mít hoře; nebo čije to mé srdce, zarmaucené velmi jsauce. (Jde Noemi pryč za manželem. V tom trubači zatraubí, aneb pedellové zašaškují.) Noemi (vyjda s syny dvěma na plac, mluví) Moji milí synáčkové, nebozí vy sirotkové, hned mé srdce čilo dobře, že já budu míti hoře,
Strana 11
JEDNÁNÍ I. 11 odejda pryč z Betleema s otcem vaším, vámi dvěma, jakož i sami vidíte a ovšem již dobře víte, že jsme k hrobu s poctivostí provodili v cizí vlasti manžela mého milého, jednoho otce vašeho, a již jsme teď osiřelí po něm všichni tři zůstali. Má rada jest, byšte se zde oba oženili někde, pojmauc sobě nětčí dcerky, dobrých lidí dobré dítky, bychom, tak jsauce přespolní, mohli míti svůj byt volný, dokud Pán Bůh v Betleemě. té naší milé krajině, zase hojných aurod nedá, sucho draho hlad odejma. Co se vám zdá, co myslíte? povězte mi, co míníte? Mahalon. Věru, matko má jediná, krom tě není žádná jiná, rada vaše mně se líbí. Helion. Mně se též za dobré vidí, abychom tak učinili a své matky uposlechli. Poněvadž otce nemáme, matkau se spravovat máme. Učiňme tak, jak nám radí, podme mezi dobré lidi, pohleďme sobě, kde by to potkati nás všecko mohlo,
JEDNÁNÍ I. 11 odejda pryč z Betleema s otcem vaším, vámi dvěma, jakož i sami vidíte a ovšem již dobře víte, že jsme k hrobu s poctivostí provodili v cizí vlasti manžela mého milého, jednoho otce vašeho, a již jsme teď osiřelí po něm všichni tři zůstali. Má rada jest, byšte se zde oba oženili někde, pojmauc sobě nětčí dcerky, dobrých lidí dobré dítky, bychom, tak jsauce přespolní, mohli míti svůj byt volný, dokud Pán Bůh v Betleemě. té naší milé krajině, zase hojných aurod nedá, sucho draho hlad odejma. Co se vám zdá, co myslíte? povězte mi, co míníte? Mahalon. Věru, matko má jediná, krom tě není žádná jiná, rada vaše mně se líbí. Helion. Mně se též za dobré vidí, abychom tak učinili a své matky uposlechli. Poněvadž otce nemáme, matkau se spravovat máme. Učiňme tak, jak nám radí, podme mezi dobré lidi, pohleďme sobě, kde by to potkati nás všecko mohlo,
Strana 12
12 RUTH. abychom se voženili, své manželky míti mohli. Noemi. Jděte, jděte s Pánem Bohem, já mezitím sobě mnohem víc připomenu těžkosti, kterýchž jsem již hojně dosti přetrpěla v neznámosti. nemaje zde příbuznosti. Ach ach, co jest věc přetěžká věř mi každá dobrá měšťka, když žena ztratí manžela! Jehož bych já nyní chtěla nehty z země vydrápati, by se to jen mohlo státi a on se mnau zas mohl býti, o mne starost co prv míti! Nebo ač jsme s sebau hojně sem přinesli věcí drahně, hned jak jsme se sem dostali, však mnoho jsme již ztrávili. Bůh milý ví, jak dál bude! Vidím, že hyn*) posel můj jde. Posel. Co tak, paní, naříkáte, velice sobě stýskáte? Novinu vám dobrau povím, nebo sám tu věc jistau vím, že se vaši dva synové, milostní mládenečkové, oba dobře oženili, velice se spřátelili. Místo manžela jednoho máte zde již přátel mnoho, *) Hyn, hynky = tamto, tamhle. Na tomto i na nejblíže příštím místě tištěno: hyň, hyňky; sic jinde hyn, hynky.
12 RUTH. abychom se voženili, své manželky míti mohli. Noemi. Jděte, jděte s Pánem Bohem, já mezitím sobě mnohem víc připomenu těžkosti, kterýchž jsem již hojně dosti přetrpěla v neznámosti. nemaje zde příbuznosti. Ach ach, co jest věc přetěžká věř mi každá dobrá měšťka, když žena ztratí manžela! Jehož bych já nyní chtěla nehty z země vydrápati, by se to jen mohlo státi a on se mnau zas mohl býti, o mne starost co prv míti! Nebo ač jsme s sebau hojně sem přinesli věcí drahně, hned jak jsme se sem dostali, však mnoho jsme již ztrávili. Bůh milý ví, jak dál bude! Vidím, že hyn*) posel můj jde. Posel. Co tak, paní, naříkáte, velice sobě stýskáte? Novinu vám dobrau povím, nebo sám tu věc jistau vím, že se vaši dva synové, milostní mládenečkové, oba dobře oženili, velice se spřátelili. Místo manžela jednoho máte zde již přátel mnoho, *) Hyn, hynky = tamto, tamhle. Na tomto i na nejblíže příštím místě tištěno: hyň, hyňky; sic jinde hyn, hynky.
Strana 13
JEDNANÍ I. 13 k tomu dvě pěkné nevěsty, potkaloť vás velké štěstí. Mahalon. Nestarejte se, matičko, má roztomilá hubičko! Po všem tom našem zármutku a přetěžkém velkém smutku pro tu smrt otce našeho, toho manžela vašeho, již máme mnoho přátelstva v rodu našeho manželstva. Helion. Matko milá, má jediná, nestarej se, nebuď smutná. Hned mají přijíti k tobě přemilé nevěsty obě, kteréž*) nám Bůh dvěma bratřím ráčil dáti. Já již patřím, an se hynky ubírají, s tebau seznámiti mají. Ruth. Toto-liž jest matka naše? Povězte mi medle spíše, ať ji rukau hned podáme, náležitě políbíme. Mahalon. Jest, jest ona matka naše a již při tom také vaše. Rukau vašich jí podejte, políbení slušné dejte. S ní se též volně seznamte, o něčem spolu rozmluvte. *) Tisk: kterýž.
JEDNANÍ I. 13 k tomu dvě pěkné nevěsty, potkaloť vás velké štěstí. Mahalon. Nestarejte se, matičko, má roztomilá hubičko! Po všem tom našem zármutku a přetěžkém velkém smutku pro tu smrt otce našeho, toho manžela vašeho, již máme mnoho přátelstva v rodu našeho manželstva. Helion. Matko milá, má jediná, nestarej se, nebuď smutná. Hned mají přijíti k tobě přemilé nevěsty obě, kteréž*) nám Bůh dvěma bratřím ráčil dáti. Já již patřím, an se hynky ubírají, s tebau seznámiti mají. Ruth. Toto-liž jest matka naše? Povězte mi medle spíše, ať ji rukau hned podáme, náležitě políbíme. Mahalon. Jest, jest ona matka naše a již při tom také vaše. Rukau vašich jí podejte, políbení slušné dejte. S ní se též volně seznamte, o něčem spolu rozmluvte. *) Tisk: kterýž.
Strana 14
14 RUTH. Helion. Posle, běž ty, přines vína. ať se napí*) má jediná Orfa i Ruth s matkau naší po tom zármutku i pláči. Noemi. Poseďtež, mé milé děvky, dobrých lidí dobré dcerky. Přes polovic mých těžkostí ubylo mi i žalostí, když vás víc svých sem spatřila, nežli jsem prvé ztratila. Dej Bůh, byšte živy byly, s mými syny se sstaraly. Posel. Dobrý truňk načali jistě hle tamto v onomno místě. Račtež sobě hned připiti spolu vesely pobyti. Mahalon. My zatím domů půjdeme, a co tam jest, prohlídneme. Helion. Kážem přistrojit svačinu; však máme čistau zvěřinu. Neb k dobrému truňku vína náleží též divočina. Posel. Já půjdu též spolu s vámi. Co bych tu dělal s ženami? *) napij = napije.
14 RUTH. Helion. Posle, běž ty, přines vína. ať se napí*) má jediná Orfa i Ruth s matkau naší po tom zármutku i pláči. Noemi. Poseďtež, mé milé děvky, dobrých lidí dobré dcerky. Přes polovic mých těžkostí ubylo mi i žalostí, když vás víc svých sem spatřila, nežli jsem prvé ztratila. Dej Bůh, byšte živy byly, s mými syny se sstaraly. Posel. Dobrý truňk načali jistě hle tamto v onomno místě. Račtež sobě hned připiti spolu vesely pobyti. Mahalon. My zatím domů půjdeme, a co tam jest, prohlídneme. Helion. Kážem přistrojit svačinu; však máme čistau zvěřinu. Neb k dobrému truňku vína náleží též divočina. Posel. Já půjdu též spolu s vámi. Co bych tu dělal s ženami? *) napij = napije.
Strana 15
JEDNÁNÍ I. 15 Žena poslova. Račte jíti domů, paní. Mladí páni oba stůní. Noemi (se schytí). Ach ach, auvé na mé hoře! Mněla sem, že bude dobře, a teď, než jedna pryč starost, hned nastala druhá žalost. Poďme, pro Boha pryč podme, k nim co nejdřív dohlídněme, všeho tu již opykejme. Jak budem moct, je opatříme. Umrau-lit mi ti synové, mne zarmautí jich hrobové. Vy pak vdovy zůstanete, mne podobné též budete. Bože, rač ty sám těšit nás v tento smutný žalostný čas. Ruth. Ach račiž tak učiniti, neračiž nás zarmautiti, bychom se tak rozlaučiti, brzo měly opustiti. Orfa. Ba já nevím, co bych sobě počala v takové době, kdy by můj Helion umřel, ty své černé oči zavřel! S těžkem bych hned dne třetího dočkala po smrti jeho! Noemi. Dej Bůh, bychom je zdravější našly oba, veselejší.
JEDNÁNÍ I. 15 Žena poslova. Račte jíti domů, paní. Mladí páni oba stůní. Noemi (se schytí). Ach ach, auvé na mé hoře! Mněla sem, že bude dobře, a teď, než jedna pryč starost, hned nastala druhá žalost. Poďme, pro Boha pryč podme, k nim co nejdřív dohlídněme, všeho tu již opykejme. Jak budem moct, je opatříme. Umrau-lit mi ti synové, mne zarmautí jich hrobové. Vy pak vdovy zůstanete, mne podobné též budete. Bože, rač ty sám těšit nás v tento smutný žalostný čas. Ruth. Ach račiž tak učiniti, neračiž nás zarmautiti, bychom se tak rozlaučiti, brzo měly opustiti. Orfa. Ba já nevím, co bych sobě počala v takové době, kdy by můj Helion umřel, ty své černé oči zavřel! S těžkem bych hned dne třetího dočkala po smrti jeho! Noemi. Dej Bůh, bychom je zdravější našly oba, veselejší.
Strana 16
16 RUTH. Poďme, samy to přezvíme, jak se mají, dohlídneme. Nerádať bych ztratila jich, nemaje prv otce jejich. Kteréhožto když sem měla, o mnohém sem nevěděla, což již nyní já smutná vím, potom vám to někdy povím. (Abeunt in scenam.*) Epilogus primi actus. Z promlauvání těch manželův, vlastních rodičů dvau synův, dává se nám tuto znáti, že Bůh ráčí posílati na lid pro hřích mnohé rány, bez nichž nejsau i křesťany. Též že sluší poujíti jinam, když jen to můž býti bez svědomí ublížení, jiných lidí obtížení, by před hladem sebe, děti mohl vždy ňák opatřiti. Elimelech tak učinil, o ženu dítky pečliv byl. By své měli vyživení, šel do cizích krajin s nimi, hlad, když doma byl veliký snad. jímž umořen ne jeden K tomu i tuto znejte, vy manželé pozorujte, abyšte jeden druhého vždycky času každičkého, ne jen když býváte v štěstí, než také i v tom neštěstí hleděli již opatrovat a náležitě fedrovat, *) Odejdou do sceny.
16 RUTH. Poďme, samy to přezvíme, jak se mají, dohlídneme. Nerádať bych ztratila jich, nemaje prv otce jejich. Kteréhožto když sem měla, o mnohém sem nevěděla, což již nyní já smutná vím, potom vám to někdy povím. (Abeunt in scenam.*) Epilogus primi actus. Z promlauvání těch manželův, vlastních rodičů dvau synův, dává se nám tuto znáti, že Bůh ráčí posílati na lid pro hřích mnohé rány, bez nichž nejsau i křesťany. Též že sluší poujíti jinam, když jen to můž býti bez svědomí ublížení, jiných lidí obtížení, by před hladem sebe, děti mohl vždy ňák opatřiti. Elimelech tak učinil, o ženu dítky pečliv byl. By své měli vyživení, šel do cizích krajin s nimi, hlad, když doma byl veliký snad. jímž umořen ne jeden K tomu i tuto znejte, vy manželé pozorujte, abyšte jeden druhého vždycky času každičkého, ne jen když býváte v štěstí, než také i v tom neštěstí hleděli již opatrovat a náležitě fedrovat, *) Odejdou do sceny.
Strana 17
DOSLOV JEDNÁNÍ I. 17 k přespolním přívětivosti dokazujíc i vlídnosti, zvláště pak v Krista věřícím a naší víry domácím. Pohané to činívali, že přespolní přijímali, jak mohli, je fedrovali, v ničemž neubližovali. Nadto my již toho šetřme, co sobě chcem, jiným čiňme. Též i na to pamatujme, že dřív, než se nadějeme, rychle umříti můžeme, s našimi se rozlaučíme. Neb smrt nešanuje místa ani osob, jest věc jistá; bére na pořád každého, domácího, přespolního. Neb teď Noemi manžela, potom i její syny dva umořila, pryč odňala, žalost k žalosti přidala. Též i to se často stává, že někdy počnau být sotva manželé spolu den neb dva, smrt je rozlaučí obadva. A mnohá žena teprva, co jesti měla, poznává, když ztratí manžela svého, na nějž prv nedbala mnoho. Jakž hned uslyšíme potom v druhém dílu o všem o tom. Vy zatím však poshovějte a nic sobě nestýskejte. Rádi to vše přeslechněte, co povědíno, pomněte. 2
DOSLOV JEDNÁNÍ I. 17 k přespolním přívětivosti dokazujíc i vlídnosti, zvláště pak v Krista věřícím a naší víry domácím. Pohané to činívali, že přespolní přijímali, jak mohli, je fedrovali, v ničemž neubližovali. Nadto my již toho šetřme, co sobě chcem, jiným čiňme. Též i na to pamatujme, že dřív, než se nadějeme, rychle umříti můžeme, s našimi se rozlaučíme. Neb smrt nešanuje místa ani osob, jest věc jistá; bére na pořád každého, domácího, přespolního. Neb teď Noemi manžela, potom i její syny dva umořila, pryč odňala, žalost k žalosti přidala. Též i to se často stává, že někdy počnau být sotva manželé spolu den neb dva, smrt je rozlaučí obadva. A mnohá žena teprva, co jesti měla, poznává, když ztratí manžela svého, na nějž prv nedbala mnoho. Jakž hned uslyšíme potom v druhém dílu o všem o tom. Vy zatím však poshovějte a nic sobě nestýskejte. Rádi to vše přeslechněte, co povědíno, pomněte. 2
Strana 18
18 RUTH. Actus II. Noemi se dvěma nevěstami (procházeje se mluví). Pánu Bohu budiž chvála na věky věkův vzdávána, že z své lásky a milosti lid navštívil zas v hojnosti, nadělivše aurod země po prvnější neúrodě, kteréž přivyknaut za deset museli, ač nerádi, let. Ta mne i s mým nebožtíkem, přemilým dobrým manželem, též i se všemi našimi, kteréž jsme měli, dítkami k tomu všemu jest přivedla, že sem se byla dostala do této cizí krajiny, kdež mi již pomřeli všickni, jak manžel, tak dva synové. O tom svědčí jich hrobové, kdež leží mezi jinými pochováni Moabskými. Protož já již teď v tento čas samotná navrátím se zas do té mé známé krajiny mezi mé milé krajany, kdež Bůh ráčil tu ruku svau otevřít velice štědrau. Davši jim aurody hojné, zbavil je drahoty škodné. Vy pak, nevěsty mé milé, vraťte se domů té chvíle;
18 RUTH. Actus II. Noemi se dvěma nevěstami (procházeje se mluví). Pánu Bohu budiž chvála na věky věkův vzdávána, že z své lásky a milosti lid navštívil zas v hojnosti, nadělivše aurod země po prvnější neúrodě, kteréž přivyknaut za deset museli, ač nerádi, let. Ta mne i s mým nebožtíkem, přemilým dobrým manželem, též i se všemi našimi, kteréž jsme měli, dítkami k tomu všemu jest přivedla, že sem se byla dostala do této cizí krajiny, kdež mi již pomřeli všickni, jak manžel, tak dva synové. O tom svědčí jich hrobové, kdež leží mezi jinými pochováni Moabskými. Protož já již teď v tento čas samotná navrátím se zas do té mé známé krajiny mezi mé milé krajany, kdež Bůh ráčil tu ruku svau otevřít velice štědrau. Davši jim aurody hojné, zbavil je drahoty škodné. Vy pak, nevěsty mé milé, vraťte se domů té chvíle;
Strana 19
JEDNANÍ II. 19 dosti ste mne provodily. Chraň vás Pán Bůh v každú chvíli, poněvadž též vdovami jste jako i já, to jest jisté. Zaplať vám Bůh za tu věrnost, vaši poslušnost, důvěrnost, kterau ste prokázovaly, k mým synům ukazovaly, dokud živi byli v světě. Než již v onom jsau životě! Dejž vám Pán Bůh čistý pokoj a vzdal od vás každý rozbroj. Chce-li vám zas bohabojné manžely dobré pokojné dáti, toť vám přeji z srdce; neb jste mi mily velice. Já pak již jdu, vy však dejte mně sem ruce, mne polibte. Tak se se mnau rozžehnejte a dobře se vždy mívejte. Ruth. Ach přemilá má matičko, mé roztomilé srdéčko, což chcete nás opustiti a samotná pryč odjíti? Osiřalé nás nechati, na cestu se sama dáti?" K tomu přijíti nedáme, s vámi radče též půjdeme. Noemi. Ne tak, ne tak, dcero milá! Mám lásku sic k vám oběma, než vy nechte tak té chůze; nebť není vám žádná nauze. Aniž já kdy potom děti strojím se víceji míti. 2*
JEDNANÍ II. 19 dosti ste mne provodily. Chraň vás Pán Bůh v každú chvíli, poněvadž též vdovami jste jako i já, to jest jisté. Zaplať vám Bůh za tu věrnost, vaši poslušnost, důvěrnost, kterau ste prokázovaly, k mým synům ukazovaly, dokud živi byli v světě. Než již v onom jsau životě! Dejž vám Pán Bůh čistý pokoj a vzdal od vás každý rozbroj. Chce-li vám zas bohabojné manžely dobré pokojné dáti, toť vám přeji z srdce; neb jste mi mily velice. Já pak již jdu, vy však dejte mně sem ruce, mne polibte. Tak se se mnau rozžehnejte a dobře se vždy mívejte. Ruth. Ach přemilá má matičko, mé roztomilé srdéčko, což chcete nás opustiti a samotná pryč odjíti? Osiřalé nás nechati, na cestu se sama dáti?" K tomu přijíti nedáme, s vámi radče též půjdeme. Noemi. Ne tak, ne tak, dcero milá! Mám lásku sic k vám oběma, než vy nechte tak té chůze; nebť není vám žádná nauze. Aniž já kdy potom děti strojím se víceji míti. 2*
Strana 20
20 RUTH. K tomu Bůh sám to nejlép zná, dlauho-li mne ještě nechá živu býti zde na světě v tomto smrtedlném životě, zvlášť když jsem již tak letitá, přečekavše mnohá léta. Též byť pak i možné bylo a Bohu se tak líbilo, abych se podruhé vdala, manžela jiného vzala, s nímž bych dva syny zas měla a je krásně odchovala, s těžkem byšte vy čekaly, až by se ženiti měli. Bylo by vám dlauho čekat. Nechtějte již sobě stýskat po mně, mé milé hubičky, přeroztomilé vdovičky. Musíť vždy na to přijíti, že se někdy rozlaučiti musíme, bychom nechtěli. Lítoť mi vás každau chvíli. Však když Pán Bůh izrahelský, otec náš milý nebeský, chce to míti, jakž já doufám, neslušíť odporovat nám. Orfa. Tak jest, má milá matičko! Poďme my domů, Rutičko. Noemi. Vidím, mé milé nevěsty, že vám nelze bez bolesti se mnau se již rozžehnati. Poněvadž se mám pryč bráti, podejtež mi svých ručiček, vašich milostných hubiček.
20 RUTH. K tomu Bůh sám to nejlép zná, dlauho-li mne ještě nechá živu býti zde na světě v tomto smrtedlném životě, zvlášť když jsem již tak letitá, přečekavše mnohá léta. Též byť pak i možné bylo a Bohu se tak líbilo, abych se podruhé vdala, manžela jiného vzala, s nímž bych dva syny zas měla a je krásně odchovala, s těžkem byšte vy čekaly, až by se ženiti měli. Bylo by vám dlauho čekat. Nechtějte již sobě stýskat po mně, mé milé hubičky, přeroztomilé vdovičky. Musíť vždy na to přijíti, že se někdy rozlaučiti musíme, bychom nechtěli. Lítoť mi vás každau chvíli. Však když Pán Bůh izrahelský, otec náš milý nebeský, chce to míti, jakž já doufám, neslušíť odporovat nám. Orfa. Tak jest, má milá matičko! Poďme my domů, Rutičko. Noemi. Vidím, mé milé nevěsty, že vám nelze bez bolesti se mnau se již rozžehnati. Poněvadž se mám pryč bráti, podejtež mi svých ručiček, vašich milostných hubiček.
Strana 21
JÉDNÁNÍ II. 21 Tak se se mnau rozžehnejte, Bohu poručeny buďte. Orfa. Tomu též já poraučím vás, jenž dobře zná každičkau z nás. Budiž on vaše obrana a na všech cestách ochrana. Noemi. Vidíš, má milá Rutičko, má roztomilá hubičko, že Orfa se již vracuje, domů zas se ubíraje. Přála-ť bych, aby ty se též co nejdříve vrátila, než doma se nějaká škoda stane, nemilá příhoda. Ruth. Au, má rozmilá matičko, nemluvtež mi to nyníčko. Jáť nemíním vás opustit, bych měla větší škodu vzít. Kam půjdete, s vámi půjdu, kde sednete, taky sednu. S vámi na každičké místo, byť pak tam bylo i pusto, chci jíti, bychom bydlely spolu, kdež byšte jen chtěly. Co koliv vám bude mílo, to i mně se slíbí dílo. Bohu, jemuž vy slaužíte, slaužit budu, to vy zvíte. Při vás chci již i umříti. kdekoliv pohřbena býti. Toť sem sobě uložila a u sebe tak zavřela,
JÉDNÁNÍ II. 21 Tak se se mnau rozžehnejte, Bohu poručeny buďte. Orfa. Tomu též já poraučím vás, jenž dobře zná každičkau z nás. Budiž on vaše obrana a na všech cestách ochrana. Noemi. Vidíš, má milá Rutičko, má roztomilá hubičko, že Orfa se již vracuje, domů zas se ubíraje. Přála-ť bych, aby ty se též co nejdříve vrátila, než doma se nějaká škoda stane, nemilá příhoda. Ruth. Au, má rozmilá matičko, nemluvtež mi to nyníčko. Jáť nemíním vás opustit, bych měla větší škodu vzít. Kam půjdete, s vámi půjdu, kde sednete, taky sednu. S vámi na každičké místo, byť pak tam bylo i pusto, chci jíti, bychom bydlely spolu, kdež byšte jen chtěly. Co koliv vám bude mílo, to i mně se slíbí dílo. Bohu, jemuž vy slaužíte, slaužit budu, to vy zvíte. Při vás chci již i umříti. kdekoliv pohřbena býti. Toť sem sobě uložila a u sebe tak zavřela,
Strana 22
22 RUTH že mne s vámi nerozlaučí krom smrt a Bůh všemohaucí. Noemi. Nu dcerko, poněvadž-ť se chce tak velmi se mnau velice na tu cestu již vydati a jinam se odebrati, přeji-ť toho z srdce svého a nevinšuji-ť nic zlého, nýbrž k tomu povoluji a tebe sobě zvoluji za tovaryšku vší cesty, kteráž do Betléma jesti. Tu kdežť se chci vždy přátelsky k tobě chovati máteřsky. Tam spolu bydleti budem: poďme s milým Pánem Bohem. On rač nám cest i stezek všech požehnati v těch našich dnech. (Abeunt. *) Důra. Co hádáš, Elsa, jak se nám povede dnes, když to chce pán míti, abychom předce ten sežaly dnes všecken ječmen?" K tomu též i snopy snesly do mandelův by se svezly potom snáze, když bude čas, by nezhynul ni jeden klas? Elsa. Ba já bych již ráda byla, by co nejdřív žeň minula, aby vždy mé někdy ruce odpočinuly od práce. *) Odejdou.
22 RUTH že mne s vámi nerozlaučí krom smrt a Bůh všemohaucí. Noemi. Nu dcerko, poněvadž-ť se chce tak velmi se mnau velice na tu cestu již vydati a jinam se odebrati, přeji-ť toho z srdce svého a nevinšuji-ť nic zlého, nýbrž k tomu povoluji a tebe sobě zvoluji za tovaryšku vší cesty, kteráž do Betléma jesti. Tu kdežť se chci vždy přátelsky k tobě chovati máteřsky. Tam spolu bydleti budem: poďme s milým Pánem Bohem. On rač nám cest i stezek všech požehnati v těch našich dnech. (Abeunt. *) Důra. Co hádáš, Elsa, jak se nám povede dnes, když to chce pán míti, abychom předce ten sežaly dnes všecken ječmen?" K tomu též i snopy snesly do mandelův by se svezly potom snáze, když bude čas, by nezhynul ni jeden klas? Elsa. Ba já bych již ráda byla, by co nejdřív žeň minula, aby vždy mé někdy ruce odpočinuly od práce. *) Odejdou.
Strana 23
JEDNÁNÍ II. 23 Nebo již je čiji ledva, tak jsem je sobě vytáhla. Co pak ledví a má záda tak mne bolí, ach přeběda! Nemohuť se ani sehnaut ba ani z místa dobře hnaut. Těžko mi, když se chci drbat neb někdy s pacholky pohrat. Však i to bych přetrpěla, kdy bych se neopálila byla velmi tak velice, až mne bolí obě líce, tak že mne skůro neznají, kteří dávno o mne stojí. Medle pověz mi, Dorničko, věrnau pravdu, má sestřičko, není-li za těžky tobě i to všecko v této době? Důra. Není, aniž já co na to dbám v nynější časy tyto. Nemyslím ani na vdaní, ni s pacholky zahrávání. Nežli vdávání mého čas přijde, dobře já zčerstvím zas. Musímeť vždy nětco dělat, prš dešť neb sníh, to nauč se znát. Však jsme se k tomu zjednaly, bychom vždy nětco dělaly. Elsa. Bodej je čerti pobrali, kdo jsau dílo zamyslili! Já bych o to dílo nikdá dokud živa nestála; raději bych za tu chvíli potancovala s milými.
JEDNÁNÍ II. 23 Nebo již je čiji ledva, tak jsem je sobě vytáhla. Co pak ledví a má záda tak mne bolí, ach přeběda! Nemohuť se ani sehnaut ba ani z místa dobře hnaut. Těžko mi, když se chci drbat neb někdy s pacholky pohrat. Však i to bych přetrpěla, kdy bych se neopálila byla velmi tak velice, až mne bolí obě líce, tak že mne skůro neznají, kteří dávno o mne stojí. Medle pověz mi, Dorničko, věrnau pravdu, má sestřičko, není-li za těžky tobě i to všecko v této době? Důra. Není, aniž já co na to dbám v nynější časy tyto. Nemyslím ani na vdaní, ni s pacholky zahrávání. Nežli vdávání mého čas přijde, dobře já zčerstvím zas. Musímeť vždy nětco dělat, prš dešť neb sníh, to nauč se znát. Však jsme se k tomu zjednaly, bychom vždy nětco dělaly. Elsa. Bodej je čerti pobrali, kdo jsau dílo zamyslili! Já bych o to dílo nikdá dokud živa nestála; raději bych za tu chvíli potancovala s milými.
Strana 24
24 RUTH A ač dosti sem zemdlená, psím tím dílem unavená, však bych proto s milým předce šla třebas hnedky do tance. Curator šafář. Co tu děláte, vopice a ničemné klevetnice? Neměly-li jste již dávno dle poručení hned ráno při díle se postaviti, co náleželo, sežíti? Já jsem se nadál, že žnete, a vy, mošny, klevetcete, co netřeba, to tlampáte a na dílo nic nedbáte! Nevíte-liž, co pán kázal? Skůro bych vám po buchtě dal, neb tímto kyjem vás mlátil. Tať by mzda a váš byl podíl. Elsa. Dej ty nám jen pokoj, traupe! Co tobě jest do nás, hňupe? Hleď, aby nětčeho sobě neuhonil prv ode mně! Spravuj, co máš spravovati, nechaje nás, hleď se bráti, což-ť náleží, to dělati; netřeba nás vyslýchati. Nelíbí-li-ť se co do nás, však pána máš, žaluj na nás. Pakli nám nedáš pokoje dám-t, až se sám dás zasměje. Curator šafář. Nu máte to vědět jistě, žet vyzvoním na vás čistě
24 RUTH A ač dosti sem zemdlená, psím tím dílem unavená, však bych proto s milým předce šla třebas hnedky do tance. Curator šafář. Co tu děláte, vopice a ničemné klevetnice? Neměly-li jste již dávno dle poručení hned ráno při díle se postaviti, co náleželo, sežíti? Já jsem se nadál, že žnete, a vy, mošny, klevetcete, co netřeba, to tlampáte a na dílo nic nedbáte! Nevíte-liž, co pán kázal? Skůro bych vám po buchtě dal, neb tímto kyjem vás mlátil. Tať by mzda a váš byl podíl. Elsa. Dej ty nám jen pokoj, traupe! Co tobě jest do nás, hňupe? Hleď, aby nětčeho sobě neuhonil prv ode mně! Spravuj, co máš spravovati, nechaje nás, hleď se bráti, což-ť náleží, to dělati; netřeba nás vyslýchati. Nelíbí-li-ť se co do nás, však pána máš, žaluj na nás. Pakli nám nedáš pokoje dám-t, až se sám dás zasměje. Curator šafář. Nu máte to vědět jistě, žet vyzvoním na vás čistě
Strana 25
JEDNÁNÍ II. 25 a oznámím všudy všechno, co od vás bylo tlacháno. Však aby se udělalo, co se dávno zdělat mělo, táhnětež hned se mnau obě na pole, ať nepraštím tebe. Nemeškejte, hned vám pravím, ať by bylo s vaším zdravím. Elsa. Táhni jen sám napřed, táhni, nedbáme nic na tvé lání. Dobře za tebau trefíme a svau práci zastaneme. Důra. Jáť jsem na to neuměla myslit, aniž jsem tak smělá, bych se tak měla opříti a šafáři odepříti. Kdo ví, jak se nám povede, když on s námi doma bude. Elsa. Dej ty sobě čistý pokoj; nebude, neboj se, rozbroj. Šafář jest bázlivý velmi, aniž co mnoho mluvit smí. Budem-li my jen mlčeti, on úst nesmí otevříti, aniž co kdy vyhrá na mně; naučímť já ho mores drahně. Sáhne-li jen na mne prstem, posvítímť já mu zas pístem. Já bych ho lotra ze . ala, než bych mu se šidit dala.
JEDNÁNÍ II. 25 a oznámím všudy všechno, co od vás bylo tlacháno. Však aby se udělalo, co se dávno zdělat mělo, táhnětež hned se mnau obě na pole, ať nepraštím tebe. Nemeškejte, hned vám pravím, ať by bylo s vaším zdravím. Elsa. Táhni jen sám napřed, táhni, nedbáme nic na tvé lání. Dobře za tebau trefíme a svau práci zastaneme. Důra. Jáť jsem na to neuměla myslit, aniž jsem tak smělá, bych se tak měla opříti a šafáři odepříti. Kdo ví, jak se nám povede, když on s námi doma bude. Elsa. Dej ty sobě čistý pokoj; nebude, neboj se, rozbroj. Šafář jest bázlivý velmi, aniž co mnoho mluvit smí. Budem-li my jen mlčeti, on úst nesmí otevříti, aniž co kdy vyhrá na mně; naučímť já ho mores drahně. Sáhne-li jen na mne prstem, posvítímť já mu zas pístem. Já bych ho lotra ze . ala, než bych mu se šidit dala.
Strana 26
26 RUTH Důra. Medle nech toho tak žvaní a daremného tlampání. Poďme raděj k naší práci, ať se nám nesmějí zrádci, ti přemilostní jonáci, naši pacholci domácí. Epilogus IIdi Actus. Druhý díl jste přeslyšeli i všemu vyrozuměli, kdo jste pilně poslauchali, bedlivě pozorovali. Však aby vaše daremní práce nebyla teď nyní, ze všeho naučení slyšte a v svém uvážení mějte. Od Noemi, sešlé ženy a však poctivé matrony, všickni teď tomu se naučte, Bohu děkovati cvičte, když on to odnímá zase, čím nás švihal v dřevním čase. Dostane-li se též komu někdy opustiti vlast svú, v níž boží čest, jeho sláva, jak on chce mít, se rozmáhá: pamatuj se navrátit zas, a s modláři nemnoho kvas. S lidem božím rád vždy trvej, s ním i také spolek mívej, všemu zlému se vyhýbej, na Boha se rozpomínej. A jako Ruth, dobrá vdova, pro čest boží, jeho slova svau milau vlast opustila, aby jen Bohu slaužila,
26 RUTH Důra. Medle nech toho tak žvaní a daremného tlampání. Poďme raděj k naší práci, ať se nám nesmějí zrádci, ti přemilostní jonáci, naši pacholci domácí. Epilogus IIdi Actus. Druhý díl jste přeslyšeli i všemu vyrozuměli, kdo jste pilně poslauchali, bedlivě pozorovali. Však aby vaše daremní práce nebyla teď nyní, ze všeho naučení slyšte a v svém uvážení mějte. Od Noemi, sešlé ženy a však poctivé matrony, všickni teď tomu se naučte, Bohu děkovati cvičte, když on to odnímá zase, čím nás švihal v dřevním čase. Dostane-li se též komu někdy opustiti vlast svú, v níž boží čest, jeho sláva, jak on chce mít, se rozmáhá: pamatuj se navrátit zas, a s modláři nemnoho kvas. S lidem božím rád vždy trvej, s ním i také spolek mívej, všemu zlému se vyhýbej, na Boha se rozpomínej. A jako Ruth, dobrá vdova, pro čest boží, jeho slova svau milau vlast opustila, aby jen Bohu slaužila,
Strana 27
DOSLOV JEDNÁNÍ II. 27 bližním svým se hodit mohla: tak my šetřme bližních, Boha Toť náleží na křesťany, věrné a pravé krajany. Orfa to pak nám znát dává a pěkně vyznamenává ty, jenž nětco činit dobře počínají a hned hoře. z toho mají, zas caufají, k většímu haufu chvátají; jimž se nemnoho co líbí, ješto chválí Bůh i lidí; přemluvit se snadno dají, s zlými obcování mají. Při dělnících pak se toto znáti dává, věřte mi to, že se po dnes nacházejí, kteří ctnau prácí zhrzejí. Místo dělníka jednoho, pracovitého, věrného, najdeš deset povalečův, lenochův a zahalečův, z nichž by mnohý radče visel, než by na dílo někam šel, nýbrž ještě odrazuje jiným, s sebau je zdržuje, by raději za tu chvíli jeden s druhým pobláznili. Najdeš i takovau čeleď, že, když jí kážeš dělat, hned divně se bude sápati, láti, škraukat, hrochovati. Však dobří, též i pobožní robotní lidé nábožní neučiní nikdy toho, hledí každý díla svého. A když někdy od šafáře to na místě hospodáře napomenuti v dobrém jsau, všeckno rádi hned poslechnau.
DOSLOV JEDNÁNÍ II. 27 bližním svým se hodit mohla: tak my šetřme bližních, Boha Toť náleží na křesťany, věrné a pravé krajany. Orfa to pak nám znát dává a pěkně vyznamenává ty, jenž nětco činit dobře počínají a hned hoře. z toho mají, zas caufají, k většímu haufu chvátají; jimž se nemnoho co líbí, ješto chválí Bůh i lidí; přemluvit se snadno dají, s zlými obcování mají. Při dělnících pak se toto znáti dává, věřte mi to, že se po dnes nacházejí, kteří ctnau prácí zhrzejí. Místo dělníka jednoho, pracovitého, věrného, najdeš deset povalečův, lenochův a zahalečův, z nichž by mnohý radče visel, než by na dílo někam šel, nýbrž ještě odrazuje jiným, s sebau je zdržuje, by raději za tu chvíli jeden s druhým pobláznili. Najdeš i takovau čeleď, že, když jí kážeš dělat, hned divně se bude sápati, láti, škraukat, hrochovati. Však dobří, též i pobožní robotní lidé nábožní neučiní nikdy toho, hledí každý díla svého. A když někdy od šafáře to na místě hospodáře napomenuti v dobrém jsau, všeckno rádi hned poslechnau.
Strana 28
28 RUTH. Co slušného, to dělají, mzdy i pochvaly čekají, hněv svůj hledí skrocovati, dobrau myslí přemáhati. Bůh jim práce požehnává, zdraví, prospěch ve všem dává. A protož, všickni dělníci na poli neb na vinici, věrně se vždycky chovejte, s jinými zde potrvejte. Hned třetí akt historyje uslyšíte z komedyje. Actus III. Noemi. Buď i v tom Bůh náš pochválen, jak dnes tak i vždycky slaven, že nás opatrovat ráčil, když sme šly těch několik mil, až sme do Betléma tudíž ve zdraví se dostaly již. O čemž po všem městě vědí napořád již všickni lidí nazývajíc mne Noemi utěšenau krásnau velmi. Než měli by mne raději Mářa jmenovat vlastněji, proto že sem truchlá, smutná a hořkostí naplněná, když mne Hospodin tak zsaužil a všemohaucí Bůh znuzil. Odsud jsem já byla plná vyšla, ale teď již prázdná zase jsem se navrátila s tebau, má nevěsto milá.
28 RUTH. Co slušného, to dělají, mzdy i pochvaly čekají, hněv svůj hledí skrocovati, dobrau myslí přemáhati. Bůh jim práce požehnává, zdraví, prospěch ve všem dává. A protož, všickni dělníci na poli neb na vinici, věrně se vždycky chovejte, s jinými zde potrvejte. Hned třetí akt historyje uslyšíte z komedyje. Actus III. Noemi. Buď i v tom Bůh náš pochválen, jak dnes tak i vždycky slaven, že nás opatrovat ráčil, když sme šly těch několik mil, až sme do Betléma tudíž ve zdraví se dostaly již. O čemž po všem městě vědí napořád již všickni lidí nazývajíc mne Noemi utěšenau krásnau velmi. Než měli by mne raději Mářa jmenovat vlastněji, proto že sem truchlá, smutná a hořkostí naplněná, když mne Hospodin tak zsaužil a všemohaucí Bůh znuzil. Odsud jsem já byla plná vyšla, ale teď již prázdná zase jsem se navrátila s tebau, má nevěsto milá.
Strana 29
JEDNÁNÍ III. 29 Ruth. I já také chválím Boha, že jsme, díka Bohu, doma, mezi přátely, známými vašimi, také i mými.*) Nestýskejtež medle sobě v nynější naší sirobě. Než odpusťte mne, matičko, mé roztomilé srdéčko, dokudž ta žeň trvá ještě, ať jdu někam na strniště a nazbírám nětco klasův těchto přemilostných časuov. Snad mi někdo vždy povolí zbírati je na svém poli. Noemi. Když-ť se tak, dcerko má, líbí, jdiž, dávám-ť v tom ve všem vůli. Já mezitím na tě počkám. ráda s tebau zas se shledám. Ruth. Provodiž mne ty sám Bože, jenž nejlép znáš srdce naše, a rač mi to za dar dáti, abych se mohla dostati na pole někoho ctného a člověka příznivého, jehož by dělníci milí k Bohu, bližním lásku měli. Zdař Bůh, zdař Bůh! Daří-li se? Šafář. Zdráva byla i ty zase. *) Tisk: megmi.
JEDNÁNÍ III. 29 Ruth. I já také chválím Boha, že jsme, díka Bohu, doma, mezi přátely, známými vašimi, také i mými.*) Nestýskejtež medle sobě v nynější naší sirobě. Než odpusťte mne, matičko, mé roztomilé srdéčko, dokudž ta žeň trvá ještě, ať jdu někam na strniště a nazbírám nětco klasův těchto přemilostných časuov. Snad mi někdo vždy povolí zbírati je na svém poli. Noemi. Když-ť se tak, dcerko má, líbí, jdiž, dávám-ť v tom ve všem vůli. Já mezitím na tě počkám. ráda s tebau zas se shledám. Ruth. Provodiž mne ty sám Bože, jenž nejlép znáš srdce naše, a rač mi to za dar dáti, abych se mohla dostati na pole někoho ctného a člověka příznivého, jehož by dělníci milí k Bohu, bližním lásku měli. Zdař Bůh, zdař Bůh! Daří-li se? Šafář. Zdráva byla i ty zase. *) Tisk: megmi.
Strana 30
30 RUTH. První žnec. Zdráva byla i ty zase. Druhý žnec. Zdráva byla i ty zase. Důra. Zdráva byla paní mladá! Chceš-li žíti s námi ráda? Ruth. Prosím vás, přátelé milí, popřejtež mi malau chvíli, abych klasův pozbírala a nětco jich nahledala. Pán Bůh vám odplata bude zde, potom také i jinde. Šafář. Dobře, já-ť v tom povoluji, aniž co toho zhajuji. Cokoliv můžeš, nazbírej, však mezitím škod nedělej. Ruth. Uchovej Bůh, neučiním-ť toho, věř mi, nýbrž slíbím-ť, že chci na to dobrodiní pomnět dokud živa vždyckny. Šafář. Ale medle, paní mladá, pověz kdo jsi? Neb mi se zdá, že jsi nětco rozšafného. Medle odkuds? neb z kterého kraje's přišla, dostavši se do Betléma v tomto čase?
30 RUTH. První žnec. Zdráva byla i ty zase. Druhý žnec. Zdráva byla i ty zase. Důra. Zdráva byla paní mladá! Chceš-li žíti s námi ráda? Ruth. Prosím vás, přátelé milí, popřejtež mi malau chvíli, abych klasův pozbírala a nětco jich nahledala. Pán Bůh vám odplata bude zde, potom také i jinde. Šafář. Dobře, já-ť v tom povoluji, aniž co toho zhajuji. Cokoliv můžeš, nazbírej, však mezitím škod nedělej. Ruth. Uchovej Bůh, neučiním-ť toho, věř mi, nýbrž slíbím-ť, že chci na to dobrodiní pomnět dokud živa vždyckny. Šafář. Ale medle, paní mladá, pověz kdo jsi? Neb mi se zdá, že jsi nětco rozšafného. Medle odkuds? neb z kterého kraje's přišla, dostavši se do Betléma v tomto čase?
Strana 31
JEDNÁNÍ III. 31 Neb žádný z nás tebe nezná; oznam, která jest pak vlast tvá?" Ruth. Když pak chcete to věděti o mé vlasti známost míti, jsemť z krajiny té moabský, lide milý izrahelský. První žnec. Krajinu tu já dobře vím, nýbrž to směle říci smím, že velice velmi mnoho lidu toho židovského tam se bylo odebralo, když u nás zde draho bylo. Druhý žnec. Paní milá, nechť já také promluvím slovce nějaké s tebau nyní. Však pověz mi věrnau pravdu a neklam mi. Slyšela-li's tam o jedné židovce, nám dobře známé, jménem Noemi nazvané? To věděti hned žádáme. Ta se v tu drahotu byla do těch krajin tam dostala s svým manželem i s dítkami, s syny dvěma přemilými. Ruth. O té já vám velmi dobrau učiniti mohu zprávu; neb jest má švegruše milá, já jejího syna měla. Do Betléma také jsem s ní dostala se teď těchto dní.
JEDNÁNÍ III. 31 Neb žádný z nás tebe nezná; oznam, která jest pak vlast tvá?" Ruth. Když pak chcete to věděti o mé vlasti známost míti, jsemť z krajiny té moabský, lide milý izrahelský. První žnec. Krajinu tu já dobře vím, nýbrž to směle říci smím, že velice velmi mnoho lidu toho židovského tam se bylo odebralo, když u nás zde draho bylo. Druhý žnec. Paní milá, nechť já také promluvím slovce nějaké s tebau nyní. Však pověz mi věrnau pravdu a neklam mi. Slyšela-li's tam o jedné židovce, nám dobře známé, jménem Noemi nazvané? To věděti hned žádáme. Ta se v tu drahotu byla do těch krajin tam dostala s svým manželem i s dítkami, s syny dvěma přemilými. Ruth. O té já vám velmi dobrau učiniti mohu zprávu; neb jest má švegruše milá, já jejího syna měla. Do Betléma také jsem s ní dostala se teď těchto dní.
Strana 32
32 RUTH. Onať jest, co já, též vdova. Její nevěsta pak druhá jménem Orfa nazvána v oné krajině nechána, kdež jsme tchána i své muže pochovaly, jich pak duše s Bohem naším se již těší v té svaté nebeské říši. Elsa. Tuto já cosi nového dosleychám i radostného. Mám věřiti, že ta paní přišla zase k nám s Noemi? Ruth. Tak jest jistě, věřiž ty mi. První žnec. Chvála Bohu buď i z toho! Z mužův pak není žádného již nyní více živého, kteří byli z domu toho? Ruth (s pláčem mluví). Takť jest ovšem. My to obě s matičkau mau často sobě s pláčem připomínáme; bez nichž malau radost máme. Druhý žnec. Mlč a neplač, vdovo milá, my raději hleďme díla. Důra. Dobré paní pokoj dejte více na ní se neptejte.
32 RUTH. Onať jest, co já, též vdova. Její nevěsta pak druhá jménem Orfa nazvána v oné krajině nechána, kdež jsme tchána i své muže pochovaly, jich pak duše s Bohem naším se již těší v té svaté nebeské říši. Elsa. Tuto já cosi nového dosleychám i radostného. Mám věřiti, že ta paní přišla zase k nám s Noemi? Ruth. Tak jest jistě, věřiž ty mi. První žnec. Chvála Bohu buď i z toho! Z mužův pak není žádného již nyní více živého, kteří byli z domu toho? Ruth (s pláčem mluví). Takť jest ovšem. My to obě s matičkau mau často sobě s pláčem připomínáme; bez nichž malau radost máme. Druhý žnec. Mlč a neplač, vdovo milá, my raději hleďme díla. Důra. Dobré paní pokoj dejte více na ní se neptejte.
Strana 33
JEDNÁNÍ III. 33 Darmo jí dále nermuťte, větší žalosti nečiňte. Paní milá, povězte mi, nemíním nic zlého, věř mi, jaké jméno vlastní vaše? Ptám se z upřímnosti duše. Ruth (s pláčem dí:) Mé jméno Ruth, ne Maruše. Šafář. Nechte toho již tak všickni, jděte zase na záhony a hleď každý díla svého, zanech klevetání všeho. Náš pán hynky béře se k nám, pospěš každý, by nebyl lán. Boos. Musím jednou ven vyjíti a na pole se projíti, mezi dělníky pohledět. Tomuť chce již dnes tento svět. Vím, že čeleď dotud bývá pilna, dokud s sebau mívá hospodáře, a jak on zas odejde na maličký čas, hned víc hledí zevlování než-li práce a dělání. Kdo se na čeleď bezpečí, z nich často spauští své oči, nemnoho ten bohat bývá, víc škody než zisku mívá. Hej, zdař Bůh, čeládko, zdař Bůh! První žnec. Zdrávi vaši milosti.
JEDNÁNÍ III. 33 Darmo jí dále nermuťte, větší žalosti nečiňte. Paní milá, povězte mi, nemíním nic zlého, věř mi, jaké jméno vlastní vaše? Ptám se z upřímnosti duše. Ruth (s pláčem dí:) Mé jméno Ruth, ne Maruše. Šafář. Nechte toho již tak všickni, jděte zase na záhony a hleď každý díla svého, zanech klevetání všeho. Náš pán hynky béře se k nám, pospěš každý, by nebyl lán. Boos. Musím jednou ven vyjíti a na pole se projíti, mezi dělníky pohledět. Tomuť chce již dnes tento svět. Vím, že čeleď dotud bývá pilna, dokud s sebau mívá hospodáře, a jak on zas odejde na maličký čas, hned víc hledí zevlování než-li práce a dělání. Kdo se na čeleď bezpečí, z nich často spauští své oči, nemnoho ten bohat bývá, víc škody než zisku mívá. Hej, zdař Bůh, čeládko, zdař Bůh! První žnec. Zdrávi vaši milosti.
Strana 34
34 RUTH. Druhý žnec. Zdrávi vaši milosti. Elsa. Zdrávi vaši milosti. Důra. Zdrávi vaši milosti. Ruth. Vám, pane, též zdař náš Pán Bůh. Šafář. I s vaští*) rač býti Pán Bůh. Boos. Šafáři, poď sem blíž drobet, neb-ť míním nětco povědět. Kýž jdeš rychle, co neslyšíš, že chci s tebau mluviti již! Kdo jest hynky to ta paní, zbíraje klasy bez stání? Šafář. Jest, pane můj, cizozemka, žena právě moabitská, kteráž s svau milau švegruší rozdělila by tu duši. Neb s Noemi osiřelau, tau vám dobře známau vdovau, sem do krajin těchto přišla. Z čisté dobré vůle s ní šla, ješto toho nežádala, aby ji sem provodila. Však pro lásku, kterauž k ní má, všeho tam nechala doma. *) S vaští = zkráceně „s vaší milostí.“
34 RUTH. Druhý žnec. Zdrávi vaši milosti. Elsa. Zdrávi vaši milosti. Důra. Zdrávi vaši milosti. Ruth. Vám, pane, též zdař náš Pán Bůh. Šafář. I s vaští*) rač býti Pán Bůh. Boos. Šafáři, poď sem blíž drobet, neb-ť míním nětco povědět. Kýž jdeš rychle, co neslyšíš, že chci s tebau mluviti již! Kdo jest hynky to ta paní, zbíraje klasy bez stání? Šafář. Jest, pane můj, cizozemka, žena právě moabitská, kteráž s svau milau švegruší rozdělila by tu duši. Neb s Noemi osiřelau, tau vám dobře známau vdovau, sem do krajin těchto přišla. Z čisté dobré vůle s ní šla, ješto toho nežádala, aby ji sem provodila. Však pro lásku, kterauž k ní má, všeho tam nechala doma. *) S vaští = zkráceně „s vaší milostí.“
Strana 35
JEDNÁNÍ III. 35 O čem mi šíř oznámila když teď klasy zbírat přišla. Ruth jest vlastní jméno její, jest-li dobře pamatuji. Přišedši ráno žádala, aby klasy zbírat mohla. K tomu jsem jí rád povolil. aby ten již byl její díl. Od rána jednostejně pak bez stání zbírá klasy; tak hádám, že tomu přivykla, hned z mládí v tom sobě zvykla. Jest přemilostná mladice, přeušlechtilá dělnice, stokrát dělnější než naše Elsa, Káča i Maruše, které navykly klevetat, dlauho líhat, málo dělat. Jsau velké,*) pane, lenošky. Více milují podušky by se na nich poválely a potom sem tam háněly. Kde mohau, se vyhýbají dílu, nerády dělají. Mnohé by z nich lép slušel koš, než-li na tom hrdle ten groš. Račte je, pane, odbyti, můžem dobře bez nich býti. Z peněz najdau se dělnice, přemilostné kumpanice. BOos. Jdi pryč, dělej, co máš dělat, ať nepočnu hůřeji lát, a hleď, ať se pilně klidí, jak chtí míti dobří lidí. Slyš, ty paní, paní mladá, má buď tobě již teď rada, *) Tisk: welky. 3*
JEDNÁNÍ III. 35 O čem mi šíř oznámila když teď klasy zbírat přišla. Ruth jest vlastní jméno její, jest-li dobře pamatuji. Přišedši ráno žádala, aby klasy zbírat mohla. K tomu jsem jí rád povolil. aby ten již byl její díl. Od rána jednostejně pak bez stání zbírá klasy; tak hádám, že tomu přivykla, hned z mládí v tom sobě zvykla. Jest přemilostná mladice, přeušlechtilá dělnice, stokrát dělnější než naše Elsa, Káča i Maruše, které navykly klevetat, dlauho líhat, málo dělat. Jsau velké,*) pane, lenošky. Více milují podušky by se na nich poválely a potom sem tam háněly. Kde mohau, se vyhýbají dílu, nerády dělají. Mnohé by z nich lép slušel koš, než-li na tom hrdle ten groš. Račte je, pane, odbyti, můžem dobře bez nich býti. Z peněz najdau se dělnice, přemilostné kumpanice. BOos. Jdi pryč, dělej, co máš dělat, ať nepočnu hůřeji lát, a hleď, ať se pilně klidí, jak chtí míti dobří lidí. Slyš, ty paní, paní mladá, má buď tobě již teď rada, *) Tisk: welky. 3*
Strana 36
36 RUTH. aby odsud nechodila nikam, než předce zbírala klasy, dokud budeš chtíti. Nebude-ť žádný brániti. Kam má čeleď půjde žíti, můžeš hned za nimi jíti. Dovoluji-t všudy na mých zbírati klasy všech polích. Netřeba-ť choditi jinám, tu já tobě radu dávám. Máš co zbírat na mém poli, jak chceš mnoho po své vůli. K tomu, když-t se bude chtíti jísti anebo i píti, jdi mezi moje dělníky, jez, pí s mými nádeníky. Slyšte vy čeládko, slyšte, napořád všickni to vězte, žeť od vás všech chci to míti, vámť sluší tak učiniti, abyšte již tuto paní v ničemž nermautili žádný. Aniž v čem ji ubližujte, zbírati klasy nebraňte, nýbrž když k jídlu půjdete, ji s sebau taky pojměte. Co jíst neb píti budete, toho i jí také přejte. To jest již má celá vůle, já hned přídu*) zas na pole. Ruth (klaněje se dí:) Ach ach, můj pane přemilý, mně prv nikdá nevídaný, na to-ť jsem já neuměla myslit, ani se nadála, abych od vás té milosti došla po vší své libosti, *) Tisk: přijddu
36 RUTH. aby odsud nechodila nikam, než předce zbírala klasy, dokud budeš chtíti. Nebude-ť žádný brániti. Kam má čeleď půjde žíti, můžeš hned za nimi jíti. Dovoluji-t všudy na mých zbírati klasy všech polích. Netřeba-ť choditi jinám, tu já tobě radu dávám. Máš co zbírat na mém poli, jak chceš mnoho po své vůli. K tomu, když-t se bude chtíti jísti anebo i píti, jdi mezi moje dělníky, jez, pí s mými nádeníky. Slyšte vy čeládko, slyšte, napořád všickni to vězte, žeť od vás všech chci to míti, vámť sluší tak učiniti, abyšte již tuto paní v ničemž nermautili žádný. Aniž v čem ji ubližujte, zbírati klasy nebraňte, nýbrž když k jídlu půjdete, ji s sebau taky pojměte. Co jíst neb píti budete, toho i jí také přejte. To jest již má celá vůle, já hned přídu*) zas na pole. Ruth (klaněje se dí:) Ach ach, můj pane přemilý, mně prv nikdá nevídaný, na to-ť jsem já neuměla myslit, ani se nadála, abych od vás té milosti došla po vší své libosti, *) Tisk: přijddu
Strana 37
JEDNÁNÍ III. 37 jsauc já žena cizozemská. pravá jistě moabitská. Boos. Spokoj se ty, já o všem vím prvé, též i o tom slyším, jak jsi se ty zachovala a odkud's se sem dostala. Též i kterak's švegruši svau, Noemi mně dobře známau, náležitě vždycky ctila, ve všem's jí poslušna byla po smrti syna jejího, manžela tvého vlastního, tak že beze vší potřeby s ní's sem přišla bez pochyby, opustivši svau vlast milau, otce, matku svau přemilau. Mezi náš národ neznámý, tobě prvé nevídaný, dostala's se již teď nyní a zůstáváš mezi námi. Však Hospodin náš Bůh jeden sám odplať tobě za vše ten. On buď mzda tvá dokonalá, poněvadž's se již oddala pod mocnau ochranu jeho, aby vždy doufala v něho, dokud koliv on zde tobě živu býti sám popřeje. Ruth. Pane můj, já již poznávám, že u vás velkau lásku mám, když tak utěšené věci slyším mluvit k mému srdci. Chciť sobě vážiti mnoho po všecken čas bytu mého
JEDNÁNÍ III. 37 jsauc já žena cizozemská. pravá jistě moabitská. Boos. Spokoj se ty, já o všem vím prvé, též i o tom slyším, jak jsi se ty zachovala a odkud's se sem dostala. Též i kterak's švegruši svau, Noemi mně dobře známau, náležitě vždycky ctila, ve všem's jí poslušna byla po smrti syna jejího, manžela tvého vlastního, tak že beze vší potřeby s ní's sem přišla bez pochyby, opustivši svau vlast milau, otce, matku svau přemilau. Mezi náš národ neznámý, tobě prvé nevídaný, dostala's se již teď nyní a zůstáváš mezi námi. Však Hospodin náš Bůh jeden sám odplať tobě za vše ten. On buď mzda tvá dokonalá, poněvadž's se již oddala pod mocnau ochranu jeho, aby vždy doufala v něho, dokud koliv on zde tobě živu býti sám popřeje. Ruth. Pane můj, já již poznávám, že u vás velkau lásku mám, když tak utěšené věci slyším mluvit k mému srdci. Chciť sobě vážiti mnoho po všecken čas bytu mého
Strana 38
38 RUTH. všeho, což mi jest mluveno, od vás pěkně oznámeno. A ač jsem se nenadála, bych té lásky kdy dostala, já, kteráž se neuznávám hodnau býti za děvku vám: však když mi se to dostalo, jest mi velmi velce mílo. Boos (obrátě se od ní, dí:) Líbí se mi žena tato! Bůh obrať v dobré všeckno to. Čeládko, ještě mne slyšte, a co chci míti, poslyšte. Byť mezi snopy již tato hledala klasy, chci mít to, abyšte jí nebránili a v ničemž jí nermautili, nýbrž naschvál upouštějte, některý klas nechávejte, ať ona jej vezma zdvihne mezi jiné klasy přijme. (Abit Boos in scenam.*) Ruth. Budiž chvála, Bože, tobě, že's mi nyní v této době toho pána ráčil dáti tak mnoho lásky poznati. Však poněvadž se blíží čas, bych se domů vrátila zas, rozžehnám se nejprv s těmi pěkně s dělníky se všemi. Nu lidé, přátelé milí, kteří jste zde v tuto chvíli, děkuji vám již ze všeho dobrého mně činěného, *) Odejde Boos do sceny.
38 RUTH. všeho, což mi jest mluveno, od vás pěkně oznámeno. A ač jsem se nenadála, bych té lásky kdy dostala, já, kteráž se neuznávám hodnau býti za děvku vám: však když mi se to dostalo, jest mi velmi velce mílo. Boos (obrátě se od ní, dí:) Líbí se mi žena tato! Bůh obrať v dobré všeckno to. Čeládko, ještě mne slyšte, a co chci míti, poslyšte. Byť mezi snopy již tato hledala klasy, chci mít to, abyšte jí nebránili a v ničemž jí nermautili, nýbrž naschvál upouštějte, některý klas nechávejte, ať ona jej vezma zdvihne mezi jiné klasy přijme. (Abit Boos in scenam.*) Ruth. Budiž chvála, Bože, tobě, že's mi nyní v této době toho pána ráčil dáti tak mnoho lásky poznati. Však poněvadž se blíží čas, bych se domů vrátila zas, rozžehnám se nejprv s těmi pěkně s dělníky se všemi. Nu lidé, přátelé milí, kteří jste zde v tuto chvíli, děkuji vám již ze všeho dobrého mně činěného, *) Odejde Boos do sceny.
Strana 39
DOSLOV JEDNÁNÍ III. 39 a chci na to pamět míti, bych se mohla odměniti vším dobrým každičkému z vás. Již jdu domů, neb znám být čas. Šafář. Bůh náš jeden provodiž vás! Půjdem i my domů všickni, poněvadž klekání zvoní. Ha há, co to rádi slyší každý, kdo má koliv uši! Zejtra s těžkem kdo přispíší, tak jak nyní, když mne slyší, zvlášť Elsa a Důra naše, kteráž hynky již čepí se. Epilogus IIItii Actus. Třetí díl již teď dokonám tu, kdež jest oznámeno vám, jak bychom se chovat měli v řečech, v skutcích každau chvíli. Když se někde s neznámými shledáme, lidmi dobrými, s mužmi nebo i s ženami, třeba's i s těmi vdovami, prvé dost zarmaucenými v tomto světě mnohdy velmi: přívětivě se vždy mějme, upřímně se k nim chovejme, k zármutku jim nebývejme, nýbrž je slušně fedrujme, pamatujíc, že též toho potřebujem sami všeho. Boosovým příkladem také dobrodiní všelijaké prokazujme těm, jenž dobrú mívají o sobě zprávu.
DOSLOV JEDNÁNÍ III. 39 a chci na to pamět míti, bych se mohla odměniti vším dobrým každičkému z vás. Již jdu domů, neb znám být čas. Šafář. Bůh náš jeden provodiž vás! Půjdem i my domů všickni, poněvadž klekání zvoní. Ha há, co to rádi slyší každý, kdo má koliv uši! Zejtra s těžkem kdo přispíší, tak jak nyní, když mne slyší, zvlášť Elsa a Důra naše, kteráž hynky již čepí se. Epilogus IIItii Actus. Třetí díl již teď dokonám tu, kdež jest oznámeno vám, jak bychom se chovat měli v řečech, v skutcích každau chvíli. Když se někde s neznámými shledáme, lidmi dobrými, s mužmi nebo i s ženami, třeba's i s těmi vdovami, prvé dost zarmaucenými v tomto světě mnohdy velmi: přívětivě se vždy mějme, upřímně se k nim chovejme, k zármutku jim nebývejme, nýbrž je slušně fedrujme, pamatujíc, že též toho potřebujem sami všeho. Boosovým příkladem také dobrodiní všelijaké prokazujme těm, jenž dobrú mívají o sobě zprávu.
Strana 40
40 RUTH. Co jim z lásky učiníme, toho nikdy neztratíme. Bůh nám za to odplatí zas vším dobrým zde i v onen čas. Též jako Ruth dobrodiní v onen čas jí prokázané mnoho sobě jest vážila, Boha z toho velebila, že ráčí vždycky vzbuzovat lidi, jenž by se slitovat zde hleděli nad nuznými lidmi právě potřebnými: tak i my to činit hleďme. Na chvilku ještě počkejme, čtvrtý díl hned přeslyšíme, k skončení hry pospíšíme. (Musae canant.*) Actus IV. Ruth (přinesši klasy domů, k matce mluví:) Matko milá roztomilá, dost sem klasuov nazbírala. Však nechť je také vytluku neb vymlátím, vezma hůlku. Noemi. Nech tak nyní toho díla, má jediná dcero milá. Pojez nejprv toho jídla, z kteréhož sem já pojedla, neb jest hojně pozůstalo. Bude-li-ť se zdáti málo, ráda-ť chci dát jísti píti, by se mohla občerstviti, *) Musy ať zpívají.
40 RUTH. Co jim z lásky učiníme, toho nikdy neztratíme. Bůh nám za to odplatí zas vším dobrým zde i v onen čas. Též jako Ruth dobrodiní v onen čas jí prokázané mnoho sobě jest vážila, Boha z toho velebila, že ráčí vždycky vzbuzovat lidi, jenž by se slitovat zde hleděli nad nuznými lidmi právě potřebnými: tak i my to činit hleďme. Na chvilku ještě počkejme, čtvrtý díl hned přeslyšíme, k skončení hry pospíšíme. (Musae canant.*) Actus IV. Ruth (přinesši klasy domů, k matce mluví:) Matko milá roztomilá, dost sem klasuov nazbírala. Však nechť je také vytluku neb vymlátím, vezma hůlku. Noemi. Nech tak nyní toho díla, má jediná dcero milá. Pojez nejprv toho jídla, z kteréhož sem já pojedla, neb jest hojně pozůstalo. Bude-li-ť se zdáti málo, ráda-ť chci dát jísti píti, by se mohla občerstviti, *) Musy ať zpívají.
Strana 41
JEDNÁNÍ IV. 41 poněvadž's tak dlauho byla tam zbíraje, nic's nejedla. Ruth. Nestarej se, má matičko. přeroztomilá hubičko, však sem hojně jíst pít měla, hladu žízně netrpěla, ačkoliv sem tam od jitra pracovala do večera. Noemi. Kde's pak, miluško má, byla? Na čím poli je zbírala? Pověz medle, má Rutičko, mé roztomilé srdéčko! Kde's tak stále pracovala, tak dost klasuov nazbírala?" Požehnej Bůh pána toho, i též všeho jmění jeho, kterýž tobě popřál toho, by nazbírala tak mnoho klasuov, jak teď sama vidím. Pověz mi, ať i já to vím. Ruth. Jméno muže, na jehožto poli sem zbírala toto, jest Boos, maje dost dělníkův, služebnic i služebníkův. Noemi. Požehnejž i Pán Bůh jemu na polích i v jeho domu; neb on jest náš přítel blízký. Vše učinil z pravé lásky, co jest tobě kdy učinil; neb mu náš rod mil vždycky byl. Přál vše dobré našim milým, manželům již v zem pohřbeným.
JEDNÁNÍ IV. 41 poněvadž's tak dlauho byla tam zbíraje, nic's nejedla. Ruth. Nestarej se, má matičko. přeroztomilá hubičko, však sem hojně jíst pít měla, hladu žízně netrpěla, ačkoliv sem tam od jitra pracovala do večera. Noemi. Kde's pak, miluško má, byla? Na čím poli je zbírala? Pověz medle, má Rutičko, mé roztomilé srdéčko! Kde's tak stále pracovala, tak dost klasuov nazbírala?" Požehnej Bůh pána toho, i též všeho jmění jeho, kterýž tobě popřál toho, by nazbírala tak mnoho klasuov, jak teď sama vidím. Pověz mi, ať i já to vím. Ruth. Jméno muže, na jehožto poli sem zbírala toto, jest Boos, maje dost dělníkův, služebnic i služebníkův. Noemi. Požehnejž i Pán Bůh jemu na polích i v jeho domu; neb on jest náš přítel blízký. Vše učinil z pravé lásky, co jest tobě kdy učinil; neb mu náš rod mil vždycky byl. Přál vše dobré našim milým, manželům již v zem pohřbeným.
Strana 42
42 RUTH. Přeje i nám osiřalým, v nauzi nyní postaveným. Jest náš jeden z těch ochráncův, též i upřímných obráncův, jichž povinost, moc i právo, kdy by nám ubližováno bylo, o nás se ujíti, dědictví naše skaupiti, držeti, símě vzbuditi, jakož Bůh sám to chce míti. Ruth. On i to mi jest poručil, před vší svau čeládkau mluvil, abych s nimi jedla pila, jakož sem i tak činila. Pročež nejsem hrubě lačná, ani nijak nestatečná. Dost sem měla jísti píti. Ba i toho mi dopříti ráčil ten pán, abych jeho čeládky, dokudž by všeho všudy na všem jeho poli docela již nepožali, převždycky se přidržela, klasy za nimi zbírala. Noemi. Ráda i já to též slyším a tím se také potěším, když ven vyjdeš kdy na pole, že tam zbírat budeš směle, neboje se nižádného domlauvání nijakého. Protož drž se již čeládky jeho bez vší všudy hádky a nechoď na cizí pole, aby nebyla zlá vůle. Mohl-ť by překazit třeba's někdo pro ten chatrný klas.
42 RUTH. Přeje i nám osiřalým, v nauzi nyní postaveným. Jest náš jeden z těch ochráncův, též i upřímných obráncův, jichž povinost, moc i právo, kdy by nám ubližováno bylo, o nás se ujíti, dědictví naše skaupiti, držeti, símě vzbuditi, jakož Bůh sám to chce míti. Ruth. On i to mi jest poručil, před vší svau čeládkau mluvil, abych s nimi jedla pila, jakož sem i tak činila. Pročež nejsem hrubě lačná, ani nijak nestatečná. Dost sem měla jísti píti. Ba i toho mi dopříti ráčil ten pán, abych jeho čeládky, dokudž by všeho všudy na všem jeho poli docela již nepožali, převždycky se přidržela, klasy za nimi zbírala. Noemi. Ráda i já to též slyším a tím se také potěším, když ven vyjdeš kdy na pole, že tam zbírat budeš směle, neboje se nižádného domlauvání nijakého. Protož drž se již čeládky jeho bez vší všudy hádky a nechoď na cizí pole, aby nebyla zlá vůle. Mohl-ť by překazit třeba's někdo pro ten chatrný klas.
Strana 43
DOSLOV JEDNÁNÍ IV. 43 Ruth. Takť se, matko, já zachovám, na pole nepůjdu jinám, než dokud budau co míti Boosovi dělníci žíti, při nich budu vždy trvati, pšenici ječmen zbírati. Nyní poďme domů obě, tam povíme více sobě. Epilogus IIIIti Actus. Přemilostné rozmlauvání, čistých věcí rozjímání teď jste nyní přeslyšeli a dvě vdovičky viděli, z nichž jedna jest byla starší a druhá pak dosti mladší, obě však poctivé, vážné, ne klevetnice nevážné. Při nichž toto jest viděti, o čemž nám sluší věděti, že, kteří rádi dělají, doma i vně co jíst mají. Bůh je divně opatruje, jako Ruth tuto fedruje. Učtež se, milé dívčičky, dokudž jste ještě mladičky, sobě zvykat v díle, práci, tak dojdete dobrých věcí. K tomu pomáhejte starším živiti se doma vašim. Dům od domu netěkejte, aniž se neužírejte, poctivé práce vždy hleďte. Manželů zas dostanete brzo, než se nadějete, jako Ruth, o níž to znejte,
DOSLOV JEDNÁNÍ IV. 43 Ruth. Takť se, matko, já zachovám, na pole nepůjdu jinám, než dokud budau co míti Boosovi dělníci žíti, při nich budu vždy trvati, pšenici ječmen zbírati. Nyní poďme domů obě, tam povíme více sobě. Epilogus IIIIti Actus. Přemilostné rozmlauvání, čistých věcí rozjímání teď jste nyní přeslyšeli a dvě vdovičky viděli, z nichž jedna jest byla starší a druhá pak dosti mladší, obě však poctivé, vážné, ne klevetnice nevážné. Při nichž toto jest viděti, o čemž nám sluší věděti, že, kteří rádi dělají, doma i vně co jíst mají. Bůh je divně opatruje, jako Ruth tuto fedruje. Učtež se, milé dívčičky, dokudž jste ještě mladičky, sobě zvykat v díle, práci, tak dojdete dobrých věcí. K tomu pomáhejte starším živiti se doma vašim. Dům od domu netěkejte, aniž se neužírejte, poctivé práce vždy hleďte. Manželů zas dostanete brzo, než se nadějete, jako Ruth, o níž to znejte,
Strana 44
44 RUTH. že se radau spravovala. své švegruše poslauchala. I vy též své starší ctěte, bez jich rady nic nečiňte. Věrně, co sluší, dělejte a lidem škody nepřejte. Rádi se modlte, nelejte, *) Boha svého vždy se bojte. Stud a poctivost milujte, uctivě ke všem se mějte. Starší jich též pozorujte, kde byly vyjdauc, se ptejte; Noemi o své nevěstě též to chtěla vědět jistě. Neb kde se jedni o druhé starají, tu často mnohé pozbeyvají lidé strasti, pomluvy i zlé pověsti. Při tom, když kdo činí dobře někomu, by neměl hoře, uměj sobě to vážiti, dobrodince velebiti. Žádej jemu též od Boha štěstí, požehnání mnohá. Dobře smeyšlej o přátelích, náležitě mluv vždy o nich. Přítel přítele ochraňuj, v nauzi postavené fedruj, o ně starost a péči měj, jim škodit, překážet nedej. Pokudž můžeš, živ je a chraň, opatř slušně, zastaň i braň. A vy pak, švegry nevhlídné *) nepříliš hrubě kdy vhodné. na vaše nevěsty milé, poslušné, zdárné, spanilé, *) Nelajte. **) Nevhlídný za XVII. věku obecné bylo místo nevlídný.
44 RUTH. že se radau spravovala. své švegruše poslauchala. I vy též své starší ctěte, bez jich rady nic nečiňte. Věrně, co sluší, dělejte a lidem škody nepřejte. Rádi se modlte, nelejte, *) Boha svého vždy se bojte. Stud a poctivost milujte, uctivě ke všem se mějte. Starší jich též pozorujte, kde byly vyjdauc, se ptejte; Noemi o své nevěstě též to chtěla vědět jistě. Neb kde se jedni o druhé starají, tu často mnohé pozbeyvají lidé strasti, pomluvy i zlé pověsti. Při tom, když kdo činí dobře někomu, by neměl hoře, uměj sobě to vážiti, dobrodince velebiti. Žádej jemu též od Boha štěstí, požehnání mnohá. Dobře smeyšlej o přátelích, náležitě mluv vždy o nich. Přítel přítele ochraňuj, v nauzi postavené fedruj, o ně starost a péči měj, jim škodit, překážet nedej. Pokudž můžeš, živ je a chraň, opatř slušně, zastaň i braň. A vy pak, švegry nevhlídné *) nepříliš hrubě kdy vhodné. na vaše nevěsty milé, poslušné, zdárné, spanilé, *) Nelajte. **) Nevhlídný za XVII. věku obecné bylo místo nevlídný.
Strana 45
DOSLOV JEDNÁNÍ IV. 45 laskavy vždy býti hleďte, víc, než sluší, nebublete na ně, starost o ně mějte, jim se najést napít dejte. Noemi tak učinila, nevěstě své připravila, by, přijda z díla, pojedla, hladem jí mříti nedala. Nevěsty též věrné buďte, švegruše co matky ctěte, jich v dobrém vždy poslauchejte, co poručí, to dělejte. Při nich doma rády seďte, daremně se netaulejte, nevhodnost jich snést umějte, při nich do smrti trvejte. Ruth jest se tak zachovala, s švegruší svau zůstávala, až se právě vdáti měla, jsauci vdovau, za manžela. To nechť nyní již jest při tom, uslyšíte hned víc o tom. (Musae canant aneb bedellové zašaškujte.) Actus V. Noemi. Rutičko má, dcerko milá, myslím, bych tě opatřila, aby se vždy dobře měla, víc psoty nauze netřela, někdy již odpočinula, lepší ňákou zvůli měla. Boos, přítel náš, příbuzný ten, kterýžto v onehdejší den
DOSLOV JEDNÁNÍ IV. 45 laskavy vždy býti hleďte, víc, než sluší, nebublete na ně, starost o ně mějte, jim se najést napít dejte. Noemi tak učinila, nevěstě své připravila, by, přijda z díla, pojedla, hladem jí mříti nedala. Nevěsty též věrné buďte, švegruše co matky ctěte, jich v dobrém vždy poslauchejte, co poručí, to dělejte. Při nich doma rády seďte, daremně se netaulejte, nevhodnost jich snést umějte, při nich do smrti trvejte. Ruth jest se tak zachovala, s švegruší svau zůstávala, až se právě vdáti měla, jsauci vdovau, za manžela. To nechť nyní již jest při tom, uslyšíte hned víc o tom. (Musae canant aneb bedellové zašaškujte.) Actus V. Noemi. Rutičko má, dcerko milá, myslím, bych tě opatřila, aby se vždy dobře měla, víc psoty nauze netřela, někdy již odpočinula, lepší ňákou zvůli měla. Boos, přítel náš, příbuzný ten, kterýžto v onehdejší den
Strana 46
46 RUTH. byl-t povolil, aby s jeho čeládkau času každého, dokudž koli budau žíti, zbírati klasy, jíst, píti volně mohla již tento den, k večeru bude vít ječmen. Ty však takto se zachováš a hned půjdeš, to uděláš. Vezmeš dražší raucho na se a pěkněji připravíš se. Vonné věci k sobě přijmeš a to tvé líčko umyješ. To učiníš spěšně velmi, nežli kdo co o tom přezví. Potom k tomu humnu půjdeš, kde vít bude ječmen, shlédneš. Neb vím o tom já zajisté, že on tam dnes na tom místě po večeři ležet bude, ječmene hlídati bude. Když pak on tam již spolehne, milostničce spáti počne, ty tam přijdauc, u jeho noh lehneš tiše, kde jest ten stoh, a zdvihna díl pláště jeho, přikryješ ním těla svého. Onť, procítě, poví-ť náhle, co by činit měla dále. Ruth. Udělám ráda hned všecko, co poraučíte, matičko. Poďtež i vy domů nyní, nebo již jest čas nešporní. (Abeunt in scenam. *) *) Zajdou do sceny.
46 RUTH. byl-t povolil, aby s jeho čeládkau času každého, dokudž koli budau žíti, zbírati klasy, jíst, píti volně mohla již tento den, k večeru bude vít ječmen. Ty však takto se zachováš a hned půjdeš, to uděláš. Vezmeš dražší raucho na se a pěkněji připravíš se. Vonné věci k sobě přijmeš a to tvé líčko umyješ. To učiníš spěšně velmi, nežli kdo co o tom přezví. Potom k tomu humnu půjdeš, kde vít bude ječmen, shlédneš. Neb vím o tom já zajisté, že on tam dnes na tom místě po večeři ležet bude, ječmene hlídati bude. Když pak on tam již spolehne, milostničce spáti počne, ty tam přijdauc, u jeho noh lehneš tiše, kde jest ten stoh, a zdvihna díl pláště jeho, přikryješ ním těla svého. Onť, procítě, poví-ť náhle, co by činit měla dále. Ruth. Udělám ráda hned všecko, co poraučíte, matičko. Poďtež i vy domů nyní, nebo již jest čas nešporní. (Abeunt in scenam. *) *) Zajdou do sceny.
Strana 47
JEDNÁNÍ VI. 47 Actus VI. Boos (vychází, aby vál ječmen). Půjdu, zvěji tam ten ječmen. Pacholata, poďte sem ven! Jest tuším větřík přemilý; kdy by jen byl ustavičný, tudíž by se to odbylo, neb nastává jiné dílo. Podej sem lopaty, Mikši, neb-ť natáhnu těch tvých uší. Mikeš. Teď máte, co míti chcete. Kauba. Zdař Bůh, ať brzo zvějete. Boos (vezma na lopatu ječmene, hází a dí:) Nevím, co se to dnes děje, že vítr ne jednostejně, jak by mělo býti, věje; nedobře se ječmen zvěje. Ruth (pěkně připravená vyhlídá.) Pachole větší. Pane, hynky jakás paní pěkně připravená velmi. Boos. Mlč, bídníče, dám-ť lopatau přes tvau hlavu kostrbatau!
JEDNÁNÍ VI. 47 Actus VI. Boos (vychází, aby vál ječmen). Půjdu, zvěji tam ten ječmen. Pacholata, poďte sem ven! Jest tuším větřík přemilý; kdy by jen byl ustavičný, tudíž by se to odbylo, neb nastává jiné dílo. Podej sem lopaty, Mikši, neb-ť natáhnu těch tvých uší. Mikeš. Teď máte, co míti chcete. Kauba. Zdař Bůh, ať brzo zvějete. Boos (vezma na lopatu ječmene, hází a dí:) Nevím, co se to dnes děje, že vítr ne jednostejně, jak by mělo býti, věje; nedobře se ječmen zvěje. Ruth (pěkně připravená vyhlídá.) Pachole větší. Pane, hynky jakás paní pěkně připravená velmi. Boos. Mlč, bídníče, dám-ť lopatau přes tvau hlavu kostrbatau!
Strana 48
48 RUTH. Menší pachole. Račte věřit, pane milý že opět teď v tuto chvíli, co děláte, vyhlédala a na vás se jest dívala. Boos. Táhněte hned oba domů a kažte strojiti k stolu; neb mi se chce jísti píti, musím dnes vesel pobyti. (Běží oba pryč, a pán předce ječmen věje; v tom přijde zas pachole větší, pokloně se, dí:) Již, pane, jest vše hotovo, jak jste promluvili slovo. Račte jíti, kdy se vám zdá. Ta paní opět vyhlédá. Pachole menší (jako by ustalo, přiběhna, dí:) Račte jíti, již jest jídlo pohotově, až jen mílo. Boos (jde domů.) Poďme ale, však jest již čas, ať žádný nehledí na nás. Pobudu dnes vesel čistě, však jsem taky ustal jistě. Ať mé srdéčko okřeje, nechť se pak kdo, jak chce, směje. (Boos večeří, pacholata k stolu slauží a trubači traubí, víno se nosí, nalívá.) Boos (vstává od večeře, dí:) Zdá se mi, že jsem již hojně najedl se, napil zvolně. Půjdu ale, již i pospím u stohu na tom humně svým.
48 RUTH. Menší pachole. Račte věřit, pane milý že opět teď v tuto chvíli, co děláte, vyhlédala a na vás se jest dívala. Boos. Táhněte hned oba domů a kažte strojiti k stolu; neb mi se chce jísti píti, musím dnes vesel pobyti. (Běží oba pryč, a pán předce ječmen věje; v tom přijde zas pachole větší, pokloně se, dí:) Již, pane, jest vše hotovo, jak jste promluvili slovo. Račte jíti, kdy se vám zdá. Ta paní opět vyhlédá. Pachole menší (jako by ustalo, přiběhna, dí:) Račte jíti, již jest jídlo pohotově, až jen mílo. Boos (jde domů.) Poďme ale, však jest již čas, ať žádný nehledí na nás. Pobudu dnes vesel čistě, však jsem taky ustal jistě. Ať mé srdéčko okřeje, nechť se pak kdo, jak chce, směje. (Boos večeří, pacholata k stolu slauží a trubači traubí, víno se nosí, nalívá.) Boos (vstává od večeře, dí:) Zdá se mi, že jsem již hojně najedl se, napil zvolně. Půjdu ale, již i pospím u stohu na tom humně svým.
Strana 49
JEDNÁNÍ VI. 49 Za mnau poďte, pacholátka, však jste vy pak má čeládka. Plášť můj s sebau také vemte a mne ním přiodějete. Když pak usnu, domů jděte, kde potřebí, dohlédněte. Mikeš. Poďme, Kaubo, neb pán již spí. Kauba. Ba nechť se ožralec vyspí! Poďme a též nětco sníme, truňk vína se napijeme. (Abeunt, trha jeden druhého.) Ruth vychází; z nenáhla kráčeje, k stohu se béře, a tam při- jda, u noh Boosových lehne a jeho se pláštěm přikryje. Boos, procítiv o půl noci, schopil se, a vida ženu u noh svých ležeti, ulekl se a řekl: Kdo jsi ty? a co tu děláš? Ruth. Já sem Ruth, kterauž prvé znáš. Vztáhni pláště tvého křídlo a přioděj ním mé tělo. Přijmi mne pod svau ochranu, chci-t býti manželkau věrnú. BOos. Požehnejž-ť Bůh, ó dcerko má, když vidím, že pobožnost tvá jest teď větší, než kdy prvé. Rozumím-ť, že miluješ mne samého již mnohem více, nežli kterého mládence jak z našich doma válených, tak i z těch všechněch přespolních. 4
JEDNÁNÍ VI. 49 Za mnau poďte, pacholátka, však jste vy pak má čeládka. Plášť můj s sebau také vemte a mne ním přiodějete. Když pak usnu, domů jděte, kde potřebí, dohlédněte. Mikeš. Poďme, Kaubo, neb pán již spí. Kauba. Ba nechť se ožralec vyspí! Poďme a též nětco sníme, truňk vína se napijeme. (Abeunt, trha jeden druhého.) Ruth vychází; z nenáhla kráčeje, k stohu se béře, a tam při- jda, u noh Boosových lehne a jeho se pláštěm přikryje. Boos, procítiv o půl noci, schopil se, a vida ženu u noh svých ležeti, ulekl se a řekl: Kdo jsi ty? a co tu děláš? Ruth. Já sem Ruth, kterauž prvé znáš. Vztáhni pláště tvého křídlo a přioděj ním mé tělo. Přijmi mne pod svau ochranu, chci-t býti manželkau věrnú. BOos. Požehnejž-ť Bůh, ó dcerko má, když vidím, že pobožnost tvá jest teď větší, než kdy prvé. Rozumím-ť, že miluješ mne samého již mnohem více, nežli kterého mládence jak z našich doma válených, tak i z těch všechněch přespolních. 4
Strana 50
50 RUTH. Protož i já pravím tobě, neboj se nic v této době žádného, lež tu svobodně, až třebas do bílého dne. Víť i všecko naše město docela též i za jisto, že's ctná a šlechetná žena, bojící se Boha Pána. Znám i já to pravé býti. Nemohu-ť se odepříti, bych neměl tvůj přítel býti; co jen díš, chci-ť učiniti. Než vím i to, že jest bližší ještě jeden přítel vyšší. S tím já ráno hned promluvím a na něm to všeckno přezvím. Bude-li on k tobě chtíti práv příbuznosti užiti, nechť jest při tom, já ho nechám; a pakli nic, hned se v to dám, bych tě právem příbuznosti měl za manželku z milosti, kterauž k tobě mám již dávno, o čemž Bohu nejlép známo. Živť je Hospodin ten Bůh můj, žeť míním býti manžel tvůj. Spiž tu až do jitra směle, bezpečně ba i vesele. Na svitání pak, než by kdo zvěděl, že's přišla na humno, tvau loktušku sem mi podáš, kterau se sama odíváš. Naměřím-ť šest měr ječmene pro lásku, kterau máš ke mně. Ruth. Dobře, můj rozmilý pane, ale zdá mi se, že svitá. Jáť se poberu do města
50 RUTH. Protož i já pravím tobě, neboj se nic v této době žádného, lež tu svobodně, až třebas do bílého dne. Víť i všecko naše město docela též i za jisto, že's ctná a šlechetná žena, bojící se Boha Pána. Znám i já to pravé býti. Nemohu-ť se odepříti, bych neměl tvůj přítel býti; co jen díš, chci-ť učiniti. Než vím i to, že jest bližší ještě jeden přítel vyšší. S tím já ráno hned promluvím a na něm to všeckno přezvím. Bude-li on k tobě chtíti práv příbuznosti užiti, nechť jest při tom, já ho nechám; a pakli nic, hned se v to dám, bych tě právem příbuznosti měl za manželku z milosti, kterauž k tobě mám již dávno, o čemž Bohu nejlép známo. Živť je Hospodin ten Bůh můj, žeť míním býti manžel tvůj. Spiž tu až do jitra směle, bezpečně ba i vesele. Na svitání pak, než by kdo zvěděl, že's přišla na humno, tvau loktušku sem mi podáš, kterau se sama odíváš. Naměřím-ť šest měr ječmene pro lásku, kterau máš ke mně. Ruth. Dobře, můj rozmilý pane, ale zdá mi se, že svitá. Jáť se poberu do města
Strana 51
JEDNÁNÍ VI. 51 a donesu švegře ječmen, prv než bude běličký den. Boos (naseypá ječmen.) Poď sem a drž loktušku svau. Pozdrav ode mne švegru tvau. Ruth (jde s ječmenem pryč.) Poraučím vás Pánu Bohu. Učiním tak, přijda domů. V tom Kanthara baba svodnice potká se s ní na cestě a dí: Dobré jitro, paní mladá; vidím tě již tuto ráda. Ruth. Zdráva byla, babičko má. Kanthara baba. Odkudž tak ráno, Rutičko, neseš to těžké břemíčko? Ruth. Paní matce nesu dar teď. Ach, což jde hyn? Medle pohleď. Baba. Neboj se ho, neb já ho znám. Onť jest platný paním pannám, zvlášť které*) se míní vdávat a potom toho nepykat. Kornyfl (nesa stoličku mluví:) Jáť sem taky nemohl spát, jen bych mohl s vámi postát a nětco též poklevetat. *) Tisk: kteřij. 4*
JEDNÁNÍ VI. 51 a donesu švegře ječmen, prv než bude běličký den. Boos (naseypá ječmen.) Poď sem a drž loktušku svau. Pozdrav ode mne švegru tvau. Ruth (jde s ječmenem pryč.) Poraučím vás Pánu Bohu. Učiním tak, přijda domů. V tom Kanthara baba svodnice potká se s ní na cestě a dí: Dobré jitro, paní mladá; vidím tě již tuto ráda. Ruth. Zdráva byla, babičko má. Kanthara baba. Odkudž tak ráno, Rutičko, neseš to těžké břemíčko? Ruth. Paní matce nesu dar teď. Ach, což jde hyn? Medle pohleď. Baba. Neboj se ho, neb já ho znám. Onť jest platný paním pannám, zvlášť které*) se míní vdávat a potom toho nepykat. Kornyfl (nesa stoličku mluví:) Jáť sem taky nemohl spát, jen bych mohl s vámi postát a nětco též poklevetat. *) Tisk: kteřij. 4*
Strana 52
52 RUTH. Toť činívám já velmi rád. Ty pak, má milá babičko, poseď sobě teď maličko. Tato můž dobře postáti, poněvadž se míní vdáti. (Abit Kornyfl, směje se.) Kanthara baba. Co opravdu chceš se vdávat? Boasa toho sobě brát? Radila-t bych věru k tomu, aby nesvolila tomu; neb nevíš ty, co on umí. Ten, jak zde byl, lép rozumí. Poslechni ty rady jeho teď dle oznámení mého, a nebudeš pykat toho nikdá času nižádného. Vem ty sobě raděj roven*) a bude-ť milý každý den. Jáť jsem babka moc zkusila. Komu jsem kdy co radila, nepykali nikdá toho, uposlechši svodu mého. Budeš-li tau švegrau tvau spravovati se nevrlau, sobě dobře neposlaužíš; mrzáka mít budeš, to zvíš! Ruth (nechtěje víc poslauchat baby, takto jdauc dí:) Dej mi pokoj a nech mne již, ať jdu domů hnedky tím spíš. Radějiť já se svau matkau spravovat budu než babkau tebau, mrzkau a nemilau, čertovau, na poly shnilau! *) Roven = toho, kdo komu jest rovný věkem a pod.
52 RUTH. Toť činívám já velmi rád. Ty pak, má milá babičko, poseď sobě teď maličko. Tato můž dobře postáti, poněvadž se míní vdáti. (Abit Kornyfl, směje se.) Kanthara baba. Co opravdu chceš se vdávat? Boasa toho sobě brát? Radila-t bych věru k tomu, aby nesvolila tomu; neb nevíš ty, co on umí. Ten, jak zde byl, lép rozumí. Poslechni ty rady jeho teď dle oznámení mého, a nebudeš pykat toho nikdá času nižádného. Vem ty sobě raděj roven*) a bude-ť milý každý den. Jáť jsem babka moc zkusila. Komu jsem kdy co radila, nepykali nikdá toho, uposlechši svodu mého. Budeš-li tau švegrau tvau spravovati se nevrlau, sobě dobře neposlaužíš; mrzáka mít budeš, to zvíš! Ruth (nechtěje víc poslauchat baby, takto jdauc dí:) Dej mi pokoj a nech mne již, ať jdu domů hnedky tím spíš. Radějiť já se svau matkau spravovat budu než babkau tebau, mrzkau a nemilau, čertovau, na poly shnilau! *) Roven = toho, kdo komu jest rovný věkem a pod.
Strana 53
JEDNÁNÍ VI. 53 Baba (hrozíc prstem dí:) Pamatuj sobě to dobře. Budeš míti brzo hoře, když nechceš poslauchat starších, v mnohých věcech již zkušených. Co jsem kdy které radila, žádná mne tak nevyctila. Kornyfl (sám třetí přijda dí:) Co sobě stýskáš, babičko, má roztomilá hubičko? Chceš-li ty mne sobě vzíti, jáť chci s tebau dobře býti. Nebudu-t ubližovati ani nikdá nic neláti. Chci tě dobře opatrovat lép, než by tě měl spálit kat. A, chceš-li, teď třebas poďme spolu k tanci a poskočme. Kanthara baba. Dobře, můj milý kmocháčku, má hubičko, můj macháčku, podmež ale k tanci spolu; však jest všeckno všudy dolů. Poskočíme sobě rovně, obejmiž mne i já tebe. Kornyfl (objímaje babu dí:) Ho, ho, ho, to-ť já učiním, za nic se nikdež nestydím. Kvasničko, též i ty Špetle, pískejtež nám pěkně medle, ať se nám žádný nesměje, když uhlédá, co se děje v našem přemilostném tanci. Hleďtež sobě na to, hánci,
JEDNÁNÍ VI. 53 Baba (hrozíc prstem dí:) Pamatuj sobě to dobře. Budeš míti brzo hoře, když nechceš poslauchat starších, v mnohých věcech již zkušených. Co jsem kdy které radila, žádná mne tak nevyctila. Kornyfl (sám třetí přijda dí:) Co sobě stýskáš, babičko, má roztomilá hubičko? Chceš-li ty mne sobě vzíti, jáť chci s tebau dobře býti. Nebudu-t ubližovati ani nikdá nic neláti. Chci tě dobře opatrovat lép, než by tě měl spálit kat. A, chceš-li, teď třebas poďme spolu k tanci a poskočme. Kanthara baba. Dobře, můj milý kmocháčku, má hubičko, můj macháčku, podmež ale k tanci spolu; však jest všeckno všudy dolů. Poskočíme sobě rovně, obejmiž mne i já tebe. Kornyfl (objímaje babu dí:) Ho, ho, ho, to-ť já učiním, za nic se nikdež nestydím. Kvasničko, též i ty Špetle, pískejtež nám pěkně medle, ať se nám žádný nesměje, když uhlédá, co se děje v našem přemilostném tanci. Hleďtež sobě na to, hánci,
Strana 54
54 RUTH. jenž tance rádi haníte. Snad tancovat neumíte; naučtež se teď hle od nás, myť máme s babkau dnes svůj kvas. Dvý čertat, Kvasnička a Špetle, pískají, a starý čert počna tancovat s babkau, upadne. Čertata ho zdvíhají a z novu jim pískají; čert pak s babkau skáče. Ruth (přijda s ječmenem domů, tluče na dvéře a Noemi se jí ozývá, řka:) Kdo tam? kdo tam? proč tak tlučeš? Což pak počkati nemůžeš? Ruth. Otevřete, matko milá, má hubičko roztomilá! Mámť vám mnoho oznámiti, že se budete diviti. Noemi. Podiž, má milá Rutičko, a pověz mi, mé srdéčko, jak-ť se jest pak zdařilo tam; o všem všudy, hned mi oznam. Ruth. Pán ten vás pozdravit kázal, šest měr ječmene vám poslal, kterýž sem já teď přinesla, v celosti domů donesla. Neb hned pravil, že mne prázdnu nepustí zase do domu. K tomu řekl, že sobě mne za manželku jistě pojme podle práva příbuznosti z lásky, ze vší upřímnosti. Noemi. Počkejž, dcero, jak-ť to padne, věř, že-ť se jináč nestane.
54 RUTH. jenž tance rádi haníte. Snad tancovat neumíte; naučtež se teď hle od nás, myť máme s babkau dnes svůj kvas. Dvý čertat, Kvasnička a Špetle, pískají, a starý čert počna tancovat s babkau, upadne. Čertata ho zdvíhají a z novu jim pískají; čert pak s babkau skáče. Ruth (přijda s ječmenem domů, tluče na dvéře a Noemi se jí ozývá, řka:) Kdo tam? kdo tam? proč tak tlučeš? Což pak počkati nemůžeš? Ruth. Otevřete, matko milá, má hubičko roztomilá! Mámť vám mnoho oznámiti, že se budete diviti. Noemi. Podiž, má milá Rutičko, a pověz mi, mé srdéčko, jak-ť se jest pak zdařilo tam; o všem všudy, hned mi oznam. Ruth. Pán ten vás pozdravit kázal, šest měr ječmene vám poslal, kterýž sem já teď přinesla, v celosti domů donesla. Neb hned pravil, že mne prázdnu nepustí zase do domu. K tomu řekl, že sobě mne za manželku jistě pojme podle práva příbuznosti z lásky, ze vší upřímnosti. Noemi. Počkejž, dcero, jak-ť to padne, věř, že-ť se jináč nestane.
Strana 55
JEDNÁNÍ VI. 55 Ont povede všecko k místu bude chtít zvědět věc jistu. Nebť obyčej on ten mívá, že nerád se dlauho skrývá, ani tají s tím, co mít chce; na tomť jest vše jeho srdce. Dnes bude chtít on dokonat tu věc; zvíš, že-ť nechci klamat. Již hle, hyn se béře tuším, jáť ho znám, když ho jen slyším. Onť již bude to jednati a hleděti dokonati, o čemž i sama uslyšíš a dnes novinu lepší zvíš. Boos. Ach Bože, kdo by byl řek to, co se stalo noci této ! Jáť na to myslit neuměl, s těžkem kdo víc o tom věděl, že Ruth, ta vdova šlechetná, žena ctná i bohabojná, nad mládence všelijaké, bohatší i chudší také, mne samého jest zvolila, aby mau manželkau byla. Pročež jáť se nespokojím, dokudž všeho všudy nezvím, bude-li se moc to státi; míním hned o to jednati. Však pak všickni ve všem městě o tom vědí v skutku jistě, kterak ona jest pobožná, ke všem uctivá a vážná, neráda rozhněvá koho, umí snést v řeči každého, švegruši své přeje mnoho. Máť bude, a ne jiného!
JEDNÁNÍ VI. 55 Ont povede všecko k místu bude chtít zvědět věc jistu. Nebť obyčej on ten mívá, že nerád se dlauho skrývá, ani tají s tím, co mít chce; na tomť jest vše jeho srdce. Dnes bude chtít on dokonat tu věc; zvíš, že-ť nechci klamat. Již hle, hyn se béře tuším, jáť ho znám, když ho jen slyším. Onť již bude to jednati a hleděti dokonati, o čemž i sama uslyšíš a dnes novinu lepší zvíš. Boos. Ach Bože, kdo by byl řek to, co se stalo noci této ! Jáť na to myslit neuměl, s těžkem kdo víc o tom věděl, že Ruth, ta vdova šlechetná, žena ctná i bohabojná, nad mládence všelijaké, bohatší i chudší také, mne samého jest zvolila, aby mau manželkau byla. Pročež jáť se nespokojím, dokudž všeho všudy nezvím, bude-li se moc to státi; míním hned o to jednati. Však pak všickni ve všem městě o tom vědí v skutku jistě, kterak ona jest pobožná, ke všem uctivá a vážná, neráda rozhněvá koho, umí snést v řeči každého, švegruši své přeje mnoho. Máť bude, a ne jiného!
Strana 56
56 RUTH. Ji sem za manželku sobě zvolil míti v jí sirobě. Jak na muže šlechetného, poctivého a vážného náleží, tak chci to konat, potutedlně nejednat, jakž nevážní činívají, manželstva vyhledávají. Než chci tu věc řádně vésti, neb i má příbuzná jesti. A ač má ještě bližšího přítele příbuznějšího, však i s ním chci promluviti; vím, že mi ji bude příti, aby se za mne dostala, s nápadem svým má již byla. O tom s ním já chci jednati, anť se hynky ráčí bráti, vím, že jde k bráně, věc jista. Vidím také starší města. Půjdu i já, je zastavím, s nimi se o to poradím, uctivě vážně promluvím, co k tomu řeknau, přeslyším. Páni, račte na maličkau posečkati chvilku krátkau! Mám nětco s vámi mluviti a vám krátce oznámiti. Propinquus. Dobře, chci tak učiniti. BoOS. Poseď medle, až dojíti poručím pro ony starší, kterýchž nám k potřebě naší věci bude zapotřebí bez všelijaké pochyby;
56 RUTH. Ji sem za manželku sobě zvolil míti v jí sirobě. Jak na muže šlechetného, poctivého a vážného náleží, tak chci to konat, potutedlně nejednat, jakž nevážní činívají, manželstva vyhledávají. Než chci tu věc řádně vésti, neb i má příbuzná jesti. A ač má ještě bližšího přítele příbuznějšího, však i s ním chci promluviti; vím, že mi ji bude příti, aby se za mne dostala, s nápadem svým má již byla. O tom s ním já chci jednati, anť se hynky ráčí bráti, vím, že jde k bráně, věc jista. Vidím také starší města. Půjdu i já, je zastavím, s nimi se o to poradím, uctivě vážně promluvím, co k tomu řeknau, přeslyším. Páni, račte na maličkau posečkati chvilku krátkau! Mám nětco s vámi mluviti a vám krátce oznámiti. Propinquus. Dobře, chci tak učiniti. BoOS. Poseď medle, až dojíti poručím pro ony starší, kterýchž nám k potřebě naší věci bude zapotřebí bez všelijaké pochyby;
Strana 57
JEDNÁNÍ VI. 57 bez svědkův tu být nemůže. Šafáři, jdi pro ty muže, mezi nás je sem povolej, dlauho tam příliš nebývej. Curator šafář. Již jdu, jen se však nehněvej. Boas, ten můj laskavý pán, poslal jest mne teď nyní k vám. Žádá, byšte k němu přišli, než byšte se kam rozešli; nebo vaší přítomnosti potřebuje z upřímnosti, dokud s oním pánem sedí. Však ho pak z vás každý vidí. První starší. Hned půjdem, ty jen napřed jdi. Druhý starší. Pane Boas, vám k žádosti přišli sme teď i k libosti. Co nás tak potřebujete, oznamte a nic netajte. Boos. Děkuji vám z lásky vaší; však ste pak též i vy naši. Posaďte se, za to žádám, nětco s vámi mluviti mám. Vězte o tom, páni milí, že Noemi díl svých polí po smrti svého manžela ráda by nyní prodala, vrátivše se z moabitské známé krajiny pohanské. K tomu též nevěstu jednu pozůstalau po svém synu
JEDNÁNÍ VI. 57 bez svědkův tu být nemůže. Šafáři, jdi pro ty muže, mezi nás je sem povolej, dlauho tam příliš nebývej. Curator šafář. Již jdu, jen se však nehněvej. Boas, ten můj laskavý pán, poslal jest mne teď nyní k vám. Žádá, byšte k němu přišli, než byšte se kam rozešli; nebo vaší přítomnosti potřebuje z upřímnosti, dokud s oním pánem sedí. Však ho pak z vás každý vidí. První starší. Hned půjdem, ty jen napřed jdi. Druhý starší. Pane Boas, vám k žádosti přišli sme teď i k libosti. Co nás tak potřebujete, oznamte a nic netajte. Boos. Děkuji vám z lásky vaší; však ste pak též i vy naši. Posaďte se, za to žádám, nětco s vámi mluviti mám. Vězte o tom, páni milí, že Noemi díl svých polí po smrti svého manžela ráda by nyní prodala, vrátivše se z moabitské známé krajiny pohanské. K tomu též nevěstu jednu pozůstalau po svém synu
Strana 58
58 RUTH. přivedla s sebau. To vědí mnozí ctní i dobří lidí, s níž zůstává zde při městě. To jsau v pravdě věci jisté. Ujmi tehdy ten díl polí, však víš, že jest dobrá rolí. Kup je, pravím, jestli že chceš. A pakli kaupiti nechceš, oznam před přísedícími pány našimi milými; nebo vím, že kromě tebe a potom také též i mne nyní žádný není jinší, kterýž by měl právo bližší ten díl pole od ní kaupit. Kup, avšak jí nehleď laupit. Propinquus. Ba kaupím rád, věř mi, kaupím, aniž jich komu ustaupím. Poněvadž jsem já nejbližší, mám k ní právo též nejlepší. Boos. Jeť to ovšem věrná pravda, ale i ta jest má rada, že, chceš-li mít ten díl polí se vším všudy, co jich koli, kaupě ujít od Noemi, tehdy k sobě i Ruth pojmi, kteráž manželkau jest byla Elimelechova syna, aby tak vzbudil mrtvého v dědictví to jméno jeho. Líbí-li-t se ten díl polí, lib-t se také Ruth s Noemi.
58 RUTH. přivedla s sebau. To vědí mnozí ctní i dobří lidí, s níž zůstává zde při městě. To jsau v pravdě věci jisté. Ujmi tehdy ten díl polí, však víš, že jest dobrá rolí. Kup je, pravím, jestli že chceš. A pakli kaupiti nechceš, oznam před přísedícími pány našimi milými; nebo vím, že kromě tebe a potom také též i mne nyní žádný není jinší, kterýž by měl právo bližší ten díl pole od ní kaupit. Kup, avšak jí nehleď laupit. Propinquus. Ba kaupím rád, věř mi, kaupím, aniž jich komu ustaupím. Poněvadž jsem já nejbližší, mám k ní právo též nejlepší. Boos. Jeť to ovšem věrná pravda, ale i ta jest má rada, že, chceš-li mít ten díl polí se vším všudy, co jich koli, kaupě ujít od Noemi, tehdy k sobě i Ruth pojmi, kteráž manželkau jest byla Elimelechova syna, aby tak vzbudil mrtvého v dědictví to jméno jeho. Líbí-li-t se ten díl polí, lib-t se také Ruth s Noemi.
Strana 59
JEDNÁNÍ VI. 59 Propinquus. Ba, tau měrau já jich nechci, na svých polích přestati chci; neb kdy bych chtěl ty ujíti, moh bych snad o své přijíti. Uživ ty práv příbuznosti mé, to-ť přeji s upřímností. Mněť není možné pojíti Ruth a její nápad míti. Vem ty sobě ji mladičku, milostnau pěknau vdovičku. Postupuji-ť všudy všeho práva příbuznosti mého. A aby se nedomníval. jako bych-ť se snad posmíval anebo s tebau šprýmoval, žertoval aneb zahrával, teď máš obuv na svědectví toho našeho přátelství, dle starobylé zvyklosti, známé u nás hojně dosti, kdežto při postupování nětčeho aneb jednání v Izraheli obyčej ten zachovává se každý den. Toho buďte i svědkové, vy přísedící pánové. BOOS. I kýž jest zde i Noemi s tau Ruth přemilostnau velmi! Nebylo by potřebí nic oč se již mně starati víc. První starší. Hynky jdau spolu paní dvě.
JEDNÁNÍ VI. 59 Propinquus. Ba, tau měrau já jich nechci, na svých polích přestati chci; neb kdy bych chtěl ty ujíti, moh bych snad o své přijíti. Uživ ty práv příbuznosti mé, to-ť přeji s upřímností. Mněť není možné pojíti Ruth a její nápad míti. Vem ty sobě ji mladičku, milostnau pěknau vdovičku. Postupuji-ť všudy všeho práva příbuznosti mého. A aby se nedomníval. jako bych-ť se snad posmíval anebo s tebau šprýmoval, žertoval aneb zahrával, teď máš obuv na svědectví toho našeho přátelství, dle starobylé zvyklosti, známé u nás hojně dosti, kdežto při postupování nětčeho aneb jednání v Izraheli obyčej ten zachovává se každý den. Toho buďte i svědkové, vy přísedící pánové. BOOS. I kýž jest zde i Noemi s tau Ruth přemilostnau velmi! Nebylo by potřebí nic oč se již mně starati víc. První starší. Hynky jdau spolu paní dvě.
Strana 60
60 RUTH. Druhý starší. Mně se zdá, že jsau ty obě. Třetí starší. Jsauť k nim podobny hned hrubě. Boos. Těch zde třeba v této době. Poďte sem, vy paní milé. Posedíte této chvíle s námi jen na maličký čas, hned budete moc odjít zas. Jdau a Kornyfl jim vyjde v cestu a mluví: Nechoďte tam, toť radím vám, nebť já všeckny ty pány znám. O tebe tam se smlauvají, muže tobě namlauvají. Ale ty ho nebeř sobě, vem někoho k své podobě. Pomni na to, co-t mluvila babička má přerozmilá. Noemi. Psí příšero, dej pokoj nám! Pán Bůh s námi, a ty buď tam! Z nás ty žádné nepřevedeš, v hrdlo všecko klamáš a lžeš. Jdau předce k těm pánům, jak na ně volali, a Kornyfl mluví: Jděte, jděte, psí vopice, nemilé, ošklivé*) psice! Mámť já doma prv pěknější babku, stokrát přemilejší! Půjdu k ní honem do domu, pěkně ji mile obejmu, *) Tisk: Nemilij, oškliwý.
60 RUTH. Druhý starší. Mně se zdá, že jsau ty obě. Třetí starší. Jsauť k nim podobny hned hrubě. Boos. Těch zde třeba v této době. Poďte sem, vy paní milé. Posedíte této chvíle s námi jen na maličký čas, hned budete moc odjít zas. Jdau a Kornyfl jim vyjde v cestu a mluví: Nechoďte tam, toť radím vám, nebť já všeckny ty pány znám. O tebe tam se smlauvají, muže tobě namlauvají. Ale ty ho nebeř sobě, vem někoho k své podobě. Pomni na to, co-t mluvila babička má přerozmilá. Noemi. Psí příšero, dej pokoj nám! Pán Bůh s námi, a ty buď tam! Z nás ty žádné nepřevedeš, v hrdlo všecko klamáš a lžeš. Jdau předce k těm pánům, jak na ně volali, a Kornyfl mluví: Jděte, jděte, psí vopice, nemilé, ošklivé*) psice! Mámť já doma prv pěknější babku, stokrát přemilejší! Půjdu k ní honem do domu, pěkně ji mile obejmu, *) Tisk: Nemilij, oškliwý.
Strana 61
JEDNÁNÍ VI. 61 podám hubičky přemilé onať mne přivítá mile. (A v tom skákaje běží domů.) Noemi (přijda s Ruthau k těm pánům, mluví:) Zdař vám Pán Bůh vše v tento čas, cokolivěk kdo jedná z vás. Račte i nám oznámiti, proč jste nás zde chtěli míti? Boos. Paní milé, poslechněte a pilně na to pomněte, co bude teď promlauvati, náš příbuzný vyznávati; neb, když jste šly tudy právě, vzpomenul jsem na vás zdrávě. Propinquus. Znám se k tomu opravdově, pane Boas, že co prvé mezi námi jest jednáno a přátelsky promlauváno, z strany naší příbuznosti aneb i práva přednosti, toho vám již postupuji, ve všem vžudy dovoluji. Teď máte mau obuv na to před vrchností naší tauto, byšte volně na mém místě, když budete chtíti jistě, po Elimelechovi ten díl pole ujali všecken, též i tuto Ruth jedinku vzali sobě za manželku. Boos. Budiž vám všem to vědomo, jak dnes tak i vždycky známo,
JEDNÁNÍ VI. 61 podám hubičky přemilé onať mne přivítá mile. (A v tom skákaje běží domů.) Noemi (přijda s Ruthau k těm pánům, mluví:) Zdař vám Pán Bůh vše v tento čas, cokolivěk kdo jedná z vás. Račte i nám oznámiti, proč jste nás zde chtěli míti? Boos. Paní milé, poslechněte a pilně na to pomněte, co bude teď promlauvati, náš příbuzný vyznávati; neb, když jste šly tudy právě, vzpomenul jsem na vás zdrávě. Propinquus. Znám se k tomu opravdově, pane Boas, že co prvé mezi námi jest jednáno a přátelsky promlauváno, z strany naší příbuznosti aneb i práva přednosti, toho vám již postupuji, ve všem vžudy dovoluji. Teď máte mau obuv na to před vrchností naší tauto, byšte volně na mém místě, když budete chtíti jistě, po Elimelechovi ten díl pole ujali všecken, též i tuto Ruth jedinku vzali sobě za manželku. Boos. Budiž vám všem to vědomo, jak dnes tak i vždycky známo,
Strana 62
62 RUTH. že jsem již dnes všecko ujal, co Elimelech prv držal, též i co jeho synové po svém otci měli prvé. I ženu Mahalonovu, všem známau tuto Ruth vdovu, beru sobě za manželku věrnau přemilau jedinku, bych z požehnání božího vzbudil jméno již mrtvého muže jejího prvního, aby nezhynulo jeho jméno z brány města toho. všem vám výborně známého, kdež my nyní zůstáváme, vespolek se zastáváme. Poď sem, poď sem, má Rutičko, přeroztomilé srdéčko! Ruth. Teď mne máte, můj panáčku, milujit vás v svém srdéčku. Hle všecka se samému vám přede všemi tuto dávám. Boos. Vím, že i vy, má Noemi, ji upřímně přejete mi. Noemi. Přeji, pane Boas, přeji z toho srdce ráda velmi. Jsem též potěšena z toho sama ze všeho dobrého, co se nyní koliv stalo. Bůh dej, by se vše zdařilo.
62 RUTH. že jsem již dnes všecko ujal, co Elimelech prv držal, též i co jeho synové po svém otci měli prvé. I ženu Mahalonovu, všem známau tuto Ruth vdovu, beru sobě za manželku věrnau přemilau jedinku, bych z požehnání božího vzbudil jméno již mrtvého muže jejího prvního, aby nezhynulo jeho jméno z brány města toho. všem vám výborně známého, kdež my nyní zůstáváme, vespolek se zastáváme. Poď sem, poď sem, má Rutičko, přeroztomilé srdéčko! Ruth. Teď mne máte, můj panáčku, milujit vás v svém srdéčku. Hle všecka se samému vám přede všemi tuto dávám. Boos. Vím, že i vy, má Noemi, ji upřímně přejete mi. Noemi. Přeji, pane Boas, přeji z toho srdce ráda velmi. Jsem též potěšena z toho sama ze všeho dobrého, co se nyní koliv stalo. Bůh dej, by se vše zdařilo.
Strana 63
JEDNÁNÍ VI. 63 Boos. Nu, vy páni starší města, slyšíte, že věc ta jistá všecka se čistě daří nám. Netrvám ani nehádám, aby kdo na budaucí čas to směl kdy jinačiti zas. Za svědky vás budu míti, netřeba lepší jistoty. První starší. Dosti jest již ujištěno a velmi dobře zjištěno. Na nás můž'te se bezpečit, žeť nebudem jináč svědčit, kdy by nětco povstat chtělo, někomu se znechutilo, než jak věc ta v sobě sama všechněm nám teď dobře známa. Bůh dej štěstí požehnání, opatruj vás též i s námi, abyšte všeho užili, co jste kaupivše dojali. Druhý starší. I jáť také to přeji vám, že ten skutek jest porovnán. Bůh dej, aby k jeho chvále všecko bylo potom dále. Lid obecní. Svědkové i my budeme toho, neb vám též přejeme, co se stalo tuto koli mezi vámi v tuto chvíli. Dejž Hospodin, by ta žena, poctivá paní šlechetná,
JEDNÁNÍ VI. 63 Boos. Nu, vy páni starší města, slyšíte, že věc ta jistá všecka se čistě daří nám. Netrvám ani nehádám, aby kdo na budaucí čas to směl kdy jinačiti zas. Za svědky vás budu míti, netřeba lepší jistoty. První starší. Dosti jest již ujištěno a velmi dobře zjištěno. Na nás můž'te se bezpečit, žeť nebudem jináč svědčit, kdy by nětco povstat chtělo, někomu se znechutilo, než jak věc ta v sobě sama všechněm nám teď dobře známa. Bůh dej štěstí požehnání, opatruj vás též i s námi, abyšte všeho užili, co jste kaupivše dojali. Druhý starší. I jáť také to přeji vám, že ten skutek jest porovnán. Bůh dej, aby k jeho chvále všecko bylo potom dále. Lid obecní. Svědkové i my budeme toho, neb vám též přejeme, co se stalo tuto koli mezi vámi v tuto chvíli. Dejž Hospodin, by ta žena, poctivá paní šlechetná,
Strana 64
64 RUTH. vcházejíc do domu toho, nám dobře povědomého, dům izrahelský vzdělala, co která Ráchel neb Lia. Rozmnožiž Pán Bůh tvé símě, bychom viděli tvé plémě velmi mnohé nezčíslné, pěkné, zdárné, bohomysné. *) Propinquus. Počínejž zmužile sobě v Efratě a v Betleémě! Dosáhniž jména slavného po vše dni života tvého! Dům tvůj ať jest co dům onen Pharésuov, kterýž narozen byl z oné Thámar Judovy, o čemž i sám Bůh dobře ví. Plémě tvé ať vidíme již z této tvé mladice tudíž. Boos. Děkuji vám z toho vinše! Staniž se tak, Pane Bože! Pro kněze pak nechť se již jde, ať sem co nejspíše přijde, aby nás již spolu oddal, s mau Rutičkau tuze svázal. Curator i pacholata běží pro kněze. Boos na pachole v tom zavolá: Mikši, ty zde tuto počkej, při mně pobuď a potrvej; neb již vidím kněze jíti, pošepci mu, ať ukrátí. Pachole šepce v ucho knězi, a on naň opřáhne pěstí: ) Bohomyslné.
64 RUTH. vcházejíc do domu toho, nám dobře povědomého, dům izrahelský vzdělala, co která Ráchel neb Lia. Rozmnožiž Pán Bůh tvé símě, bychom viděli tvé plémě velmi mnohé nezčíslné, pěkné, zdárné, bohomysné. *) Propinquus. Počínejž zmužile sobě v Efratě a v Betleémě! Dosáhniž jména slavného po vše dni života tvého! Dům tvůj ať jest co dům onen Pharésuov, kterýž narozen byl z oné Thámar Judovy, o čemž i sám Bůh dobře ví. Plémě tvé ať vidíme již z této tvé mladice tudíž. Boos. Děkuji vám z toho vinše! Staniž se tak, Pane Bože! Pro kněze pak nechť se již jde, ať sem co nejspíše přijde, aby nás již spolu oddal, s mau Rutičkau tuze svázal. Curator i pacholata běží pro kněze. Boos na pachole v tom zavolá: Mikši, ty zde tuto počkej, při mně pobuď a potrvej; neb již vidím kněze jíti, pošepci mu, ať ukrátí. Pachole šepce v ucho knězi, a on naň opřáhne pěstí: ) Bohomyslné.
Strana 65
JEDNÁNÍ VI. 65 Kněz (přijda dí:) Zdař Bůh, pane Boas, zdař Bůh! Boos. Zdařiti rač i vám Pán Bůh! Kněz. Jest-li všecko dokonáno, co mělo býti jednáno? Curator. Jest! Jen vy se k tomu mějte a pána mého oddejte. Kněz. Pane Boas, sem přistupte, paní vdovu mu přiveďte. (Družba nevěstu vede k Boosovi.) Kněz (oddává.) Po řídku dnes to viděti, by měly spolu bydleti v jednom domě dvě nevěsty s svau švegruší, pravda jesti. Neb dle obecního toho přísloví dobře známého, „kde švegra, tu hned půl pekla, kde obý, tu čelí metla. Těžká a nesnesitedná bývá mnohým věc ta známá: švegry bývají nevhodné a nevěsty zle zvedené. Protož naučtež*) se teď nyní tomu již z obojí strany, jak švegry tak vy nevěsty, jedna druhau v nětčem snésti. *) V „naučiti“ se au vždy čte co dvouhláska.
JEDNÁNÍ VI. 65 Kněz (přijda dí:) Zdař Bůh, pane Boas, zdař Bůh! Boos. Zdařiti rač i vám Pán Bůh! Kněz. Jest-li všecko dokonáno, co mělo býti jednáno? Curator. Jest! Jen vy se k tomu mějte a pána mého oddejte. Kněz. Pane Boas, sem přistupte, paní vdovu mu přiveďte. (Družba nevěstu vede k Boosovi.) Kněz (oddává.) Po řídku dnes to viděti, by měly spolu bydleti v jednom domě dvě nevěsty s svau švegruší, pravda jesti. Neb dle obecního toho přísloví dobře známého, „kde švegra, tu hned půl pekla, kde obý, tu čelí metla. Těžká a nesnesitedná bývá mnohým věc ta známá: švegry bývají nevhodné a nevěsty zle zvedené. Protož naučtež*) se teď nyní tomu již z obojí strany, jak švegry tak vy nevěsty, jedna druhau v nětčem snésti. *) V „naučiti“ se au vždy čte co dvouhláska.
Strana 66
66 RUTH. Švegra miluj nevěsty své, vy nevěsty buďte trefné, pracovité, hospodyňské, a ne od té brány sviňské. Učte se teď od Ruth vdovy švegruší svých ani slovy ani skutkem nehněvati. Je hleďte vždy milovati, živiti se jim pomozte, starších lidí sobě važte. Lenošky i zahalečky nebývejte i mrhačky. Pán Bůh se bude starati o vás, to máte poznati. Neopustí vás v sirobě, opatří vás v každé době, dá zas manžela dobrého některého pobožného, jako teď Ruth vdově této, což sami vidíte tuto. Vy pak, kteříž jste v manželství, Bohem zřízeném*) přátelství, jeden k druhému se věrně chovejte, také upřímně. Na sebe laskavy buďte, co pes s kočkau nebydlete. Všeckno dobré sobě přejte a jeden druhého hajte. Muž s ženau se nerozlučuj. žena od muže nevandruj. Do smrti spolu trvejte, na to vždy dobře pomněte. co jste přislíbili sobě; to nerušte v žádné době. Jeden druhým se spravujte, sebe chraňte, opatrujte. Ty pak, pane Boas, tuto poslechni již také toto. *) Tisk: zřjzeným.
66 RUTH. Švegra miluj nevěsty své, vy nevěsty buďte trefné, pracovité, hospodyňské, a ne od té brány sviňské. Učte se teď od Ruth vdovy švegruší svých ani slovy ani skutkem nehněvati. Je hleďte vždy milovati, živiti se jim pomozte, starších lidí sobě važte. Lenošky i zahalečky nebývejte i mrhačky. Pán Bůh se bude starati o vás, to máte poznati. Neopustí vás v sirobě, opatří vás v každé době, dá zas manžela dobrého některého pobožného, jako teď Ruth vdově této, což sami vidíte tuto. Vy pak, kteříž jste v manželství, Bohem zřízeném*) přátelství, jeden k druhému se věrně chovejte, také upřímně. Na sebe laskavy buďte, co pes s kočkau nebydlete. Všeckno dobré sobě přejte a jeden druhého hajte. Muž s ženau se nerozlučuj. žena od muže nevandruj. Do smrti spolu trvejte, na to vždy dobře pomněte. co jste přislíbili sobě; to nerušte v žádné době. Jeden druhým se spravujte, sebe chraňte, opatrujte. Ty pak, pane Boas, tuto poslechni již také toto. *) Tisk: zřjzeným.
Strana 67
JEDNÁNÍ VI. 67 Poněvadž's umínil vzíti, Ruth za manželku pojíti. k ní hleď lásky dokazovat, v ničemž jí neubližovat, křivd jiným jí nedej dělat, snes ji v nětčem, nechtěj jí lát. Pamatuj na právo, na řád, že všickni téměř napořád, jakž vyšel ten ženský mandát, jemuž ne každý muž jest rád. musí svých žen hrubě se bát a nemnoho kdy v čem hněvat. Jak ženu v čem kdy rozhněváš. hnedky ji svátek uděláš: onať se potom roznemůž, a ty budeš přebídný muž. O tom, tuším, i zde vědí mnozí dobří i ctní lidí. Ty také uměj již sobě po vší tvé této sirobě vážit sobě svého pána, buď mu věrna i poddána. Stulkvik jest dobré koření, ženám pak příhodné velmi; neb jak ženy začnau vojnu, mívají pranici hojnú. A protož ty pomlkávat nauč se a pána nehněvat; neb kde ruka ruku myje a jeden druhému přeje, tu obě ruce bývají bílé a zvůli mívají, jakou chtí; o čemž již vědí v lásce svorní dobří lidí. Na to vy již pamatujte, jeden při druhém vždy stůjte do smrti s sebau trvejte, mým naučením nezhrzejte Vám Ruth vdova moabitská,
JEDNÁNÍ VI. 67 Poněvadž's umínil vzíti, Ruth za manželku pojíti. k ní hleď lásky dokazovat, v ničemž jí neubližovat, křivd jiným jí nedej dělat, snes ji v nětčem, nechtěj jí lát. Pamatuj na právo, na řád, že všickni téměř napořád, jakž vyšel ten ženský mandát, jemuž ne každý muž jest rád. musí svých žen hrubě se bát a nemnoho kdy v čem hněvat. Jak ženu v čem kdy rozhněváš. hnedky ji svátek uděláš: onať se potom roznemůž, a ty budeš přebídný muž. O tom, tuším, i zde vědí mnozí dobří i ctní lidí. Ty také uměj již sobě po vší tvé této sirobě vážit sobě svého pána, buď mu věrna i poddána. Stulkvik jest dobré koření, ženám pak příhodné velmi; neb jak ženy začnau vojnu, mívají pranici hojnú. A protož ty pomlkávat nauč se a pána nehněvat; neb kde ruka ruku myje a jeden druhému přeje, tu obě ruce bývají bílé a zvůli mívají, jakou chtí; o čemž již vědí v lásce svorní dobří lidí. Na to vy již pamatujte, jeden při druhém vždy stůjte do smrti s sebau trvejte, mým naučením nezhrzejte Vám Ruth vdova moabitská,
Strana 68
68 RUTH. a mně dva zlatá uherská, pane Boas, můžte dáti rádi; potom chci žádati víc, když budu křtíti syna jménem pravým Fabiana. Nyní, co jsem tuto spojil, nechť jest již to váš milý díl. Boos, vezma Ruth, tancuje s ní a trubači traubi. Musae přijdauc, zpívají žalm 128. „Šťastný kdož v Boží bázni, cest“. Epilogus ultimi actus. Při posledním díle tomto, o němž jste slyšeli tuto, naučení toto poznejte a je sobě rozjímejte. Předně všickni rodičové, vy matky, též i otcové, kteříž koli dítky máte a na ně co mnoho dbáte, k tomu je již hleďte míti, at nehledí ven choditi, kam by ony dobře chtěly, co se jim líbí, činily. Než ať všecko s volí vaší jak mladší tak i ty starší činí doma anebo vně: to náleží všudy na ně. Neb i to Ruth Moabitská, co ji Noemi Bethlémská, švegruše ta její milá, kdy kolivěk poručila, tak činila, jí poslechla, jak nejvíce kdy v čem mohla. Neb kdy dítky s volí starších a s vědomím rodičův svých před se nětco hledí bráti, nemnoho co na tom ztratí. Jako teď Ruth, svatá vdova,
68 RUTH. a mně dva zlatá uherská, pane Boas, můžte dáti rádi; potom chci žádati víc, když budu křtíti syna jménem pravým Fabiana. Nyní, co jsem tuto spojil, nechť jest již to váš milý díl. Boos, vezma Ruth, tancuje s ní a trubači traubi. Musae přijdauc, zpívají žalm 128. „Šťastný kdož v Boží bázni, cest“. Epilogus ultimi actus. Při posledním díle tomto, o němž jste slyšeli tuto, naučení toto poznejte a je sobě rozjímejte. Předně všickni rodičové, vy matky, též i otcové, kteříž koli dítky máte a na ně co mnoho dbáte, k tomu je již hleďte míti, at nehledí ven choditi, kam by ony dobře chtěly, co se jim líbí, činily. Než ať všecko s volí vaší jak mladší tak i ty starší činí doma anebo vně: to náleží všudy na ně. Neb i to Ruth Moabitská, co ji Noemi Bethlémská, švegruše ta její milá, kdy kolivěk poručila, tak činila, jí poslechla, jak nejvíce kdy v čem mohla. Neb kdy dítky s volí starších a s vědomím rodičův svých před se nětco hledí bráti, nemnoho co na tom ztratí. Jako teď Ruth, svatá vdova,
Strana 69
DOSLOV JEDNÁNÍ VI. 69 uposlechši švegry slova, ač k Boosovi jest šla nočně. však tam ostala bezpečně, nýbrž i toho dostala, že ho za manžela vzala. Kde pak které koliv dítky. synové nebo dcerušky, bez rady otce a matky vydávají se na taulky, často zlým zaživau toho; příkladův jest dosti mnoho. Aniž se někdo domnívej, ba ani to za žert mivej, by Noemi Ruth nevěstu měla vésti na zlau cestu, když jí k Boasovi jíti velela, se položiti u noh jeho v ten noční čas. by pod tím nětco opět zas obmýšlela a radila neb k neřádu povolila. Ne tak, ne tak, neb stud znala a Boha se svého bála, jím se ráda spravovala, k témuž i nevěstu měla. K Boasovi ji poslala, neb ho přítele být znala toho svého takového, kterýž nemiluje zlého, ale chrání poctivosti své i svých dle příbuznosti. Zleť ty matky dnes dělají, jenž svým dcerkám povolují, by nemravně a neřádně, nevážně též i nestoudně s leckýms leckdes živy byly, na Boha, stud nepomněly. Běda, přeběda těm lidem, jenž hledí povolovat v zlém;
DOSLOV JEDNÁNÍ VI. 69 uposlechši švegry slova, ač k Boosovi jest šla nočně. však tam ostala bezpečně, nýbrž i toho dostala, že ho za manžela vzala. Kde pak které koliv dítky. synové nebo dcerušky, bez rady otce a matky vydávají se na taulky, často zlým zaživau toho; příkladův jest dosti mnoho. Aniž se někdo domnívej, ba ani to za žert mivej, by Noemi Ruth nevěstu měla vésti na zlau cestu, když jí k Boasovi jíti velela, se položiti u noh jeho v ten noční čas. by pod tím nětco opět zas obmýšlela a radila neb k neřádu povolila. Ne tak, ne tak, neb stud znala a Boha se svého bála, jím se ráda spravovala, k témuž i nevěstu měla. K Boasovi ji poslala, neb ho přítele být znala toho svého takového, kterýž nemiluje zlého, ale chrání poctivosti své i svých dle příbuznosti. Zleť ty matky dnes dělají, jenž svým dcerkám povolují, by nemravně a neřádně, nevážně též i nestoudně s leckýms leckdes živy byly, na Boha, stud nepomněly. Běda, přeběda těm lidem, jenž hledí povolovat v zlém;
Strana 70
70 RUTH. nebo ti povolující jednostejnau i činící musí těžkost podnikati, nebudau-li se v čas káti. K tomu, kdo se chcete ženit a dobré manželky dojít, Boasa v tom následujte, ne jen krásy, statku hleďte, obcování všech těch šetřte, kteréž za ženy mít chcete. Lidí to přísloví mají. že, kdo se zde ženívají pro statek neb pro peníze, nebývají v víře, v lásce; kdo se pak žení pro krásu, ta též trvá jen do času. Než kdo hledí k studu, k ctnosti ten se žení k své platnosti, že nerád kdy potom toho opykati hledí mnoho. Koho pak ty klevetnice neb ožralé bumbalice žení, takoví nemnoho. než jsau sami, co lepšího dohazují, dodávají a potom z nich svůj žert mají. Boas vzal sobě chudičku, a však poctivau vdovičku, a ač sám byl mnohem starší, však ho sobě vzala mladší. Poctivá se poctivému dostala muži známému; neb toho hledal pořádně při Bohu i lidech vážně, hleděl tu věc k místu vésti, by dostal Ruth té nevěsty. Pak ty, spanilý mládenče, také i rozumný vdovče, nechtěj se přebírat v pannách
70 RUTH. nebo ti povolující jednostejnau i činící musí těžkost podnikati, nebudau-li se v čas káti. K tomu, kdo se chcete ženit a dobré manželky dojít, Boasa v tom následujte, ne jen krásy, statku hleďte, obcování všech těch šetřte, kteréž za ženy mít chcete. Lidí to přísloví mají. že, kdo se zde ženívají pro statek neb pro peníze, nebývají v víře, v lásce; kdo se pak žení pro krásu, ta též trvá jen do času. Než kdo hledí k studu, k ctnosti ten se žení k své platnosti, že nerád kdy potom toho opykati hledí mnoho. Koho pak ty klevetnice neb ožralé bumbalice žení, takoví nemnoho. než jsau sami, co lepšího dohazují, dodávají a potom z nich svůj žert mají. Boas vzal sobě chudičku, a však poctivau vdovičku, a ač sám byl mnohem starší, však ho sobě vzala mladší. Poctivá se poctivému dostala muži známému; neb toho hledal pořádně při Bohu i lidech vážně, hleděl tu věc k místu vésti, by dostal Ruth té nevěsty. Pak ty, spanilý mládenče, také i rozumný vdovče, nechtěj se přebírat v pannách
Strana 71
DOSLOV JEDNÁNÍ VI. 71 anebo také i v vdovách. Neměj z nich posměchu svého, by sám nevešel do něho. Raď se o to s Bohem předně, s dobrými lidmi potomně. Na nětčem jistém se postav, s kým by měl vstaupiti v ten stav; neb kdo se tak rád přebírá, malá chyba kdy v tom bývá, že mnohdykráte přebere anebo i nedobere. Zvlášť pak kdo se při korbelích hledí ženit a má svůj smích z toho stavu přesvatého, samým Bohem zřízeného. Sirotky, vdovy poctivé, vážné, dělné i uctivé, komu to předně náleží, dle rady a vůle boží náležitě opatrujte, ne jen o jich statky stůjte, jako ten Boasův přítel, jenž díl pole ujíti chtěl, náležící té Ruth vdově, ale o ní nechtěl žádné péče a starosti míti. Boas hleděl to ujíti. Pakli kdy kdo od někoho nětco kaupíš, hned hleď toho dle obyčeje dobrého a zvyklosti místa toho všecko sobě ujistiti, svědky dobrými ztvrditi. Boas hleděl tak činiti, lidmi to vše osvědčiti. Jedni druhým příti hleďme, v ničemž sobě nezáviďme. Vrchností svau nezhrdejme, jí vše v známost uvest hleďme.
DOSLOV JEDNÁNÍ VI. 71 anebo také i v vdovách. Neměj z nich posměchu svého, by sám nevešel do něho. Raď se o to s Bohem předně, s dobrými lidmi potomně. Na nětčem jistém se postav, s kým by měl vstaupiti v ten stav; neb kdo se tak rád přebírá, malá chyba kdy v tom bývá, že mnohdykráte přebere anebo i nedobere. Zvlášť pak kdo se při korbelích hledí ženit a má svůj smích z toho stavu přesvatého, samým Bohem zřízeného. Sirotky, vdovy poctivé, vážné, dělné i uctivé, komu to předně náleží, dle rady a vůle boží náležitě opatrujte, ne jen o jich statky stůjte, jako ten Boasův přítel, jenž díl pole ujíti chtěl, náležící té Ruth vdově, ale o ní nechtěl žádné péče a starosti míti. Boas hleděl to ujíti. Pakli kdy kdo od někoho nětco kaupíš, hned hleď toho dle obyčeje dobrého a zvyklosti místa toho všecko sobě ujistiti, svědky dobrými ztvrditi. Boas hleděl tak činiti, lidmi to vše osvědčiti. Jedni druhým příti hleďme, v ničemž sobě nezáviďme. Vrchností svau nezhrdejme, jí vše v známost uvest hleďme.
Strana 72
72 RUTH. co míti chceme stálého, a nechcem-li pykat toho. Též i toto známo vám buď, než se rozejdete odsud, že od dneška v nedělích dvau Boas mít bude svadbu svau. K té vás pro starost pro mladost zůve, by z vás byl jeho host každý, kdož's zde v místě tomto již dnes ztrávil chvilku tuto. Rád chce všeckny uhlédati i uctivě uvítati, hojně jísti píti dáti, aby to mohl každý znáti, že není nějaký skupec; tu v skutku on dokáže věc. K tomu i ten, jenž hru tuto složil, vás již žádá za to. byšte v dobré obrátili, co jste koliv přeslyšeli. Pán Bůh jemu i nám všechněm dejž dobrau noc! Rcemež Amen!
72 RUTH. co míti chceme stálého, a nechcem-li pykat toho. Též i toto známo vám buď, než se rozejdete odsud, že od dneška v nedělích dvau Boas mít bude svadbu svau. K té vás pro starost pro mladost zůve, by z vás byl jeho host každý, kdož's zde v místě tomto již dnes ztrávil chvilku tuto. Rád chce všeckny uhlédati i uctivě uvítati, hojně jísti píti dáti, aby to mohl každý znáti, že není nějaký skupec; tu v skutku on dokáže věc. K tomu i ten, jenž hru tuto složil, vás již žádá za to. byšte v dobré obrátili, co jste koliv přeslyšeli. Pán Bůh jemu i nám všechněm dejž dobrau noc! Rcemež Amen!
Strana 73
ŽEBRÁKŮV KUPCEM HADANÍ. Pod spůsobem „tragedie“ spravené, z řeči polské přeložené A PO L. 1573 U ANDR. GRAUDENCE V LITOMYŠLI VYTIŠTĚNÉ.
ŽEBRÁKŮV KUPCEM HADANÍ. Pod spůsobem „tragedie“ spravené, z řeči polské přeložené A PO L. 1573 U ANDR. GRAUDENCE V LITOMYŠLI VYTIŠTĚNÉ.
Strana 74
Osoby rozmlauvající. Rychtář. Hospodář (hospodský). Kupec. Písař. Ščidlo Pařichost Dyju dej Tobola Golba Pateryfausy Pudivítr Žiška Klíš (Klečka) Magora, žebračka. Baby, ženy žebrákův. žebráci.
Osoby rozmlauvající. Rychtář. Hospodář (hospodský). Kupec. Písař. Ščidlo Pařichost Dyju dej Tobola Golba Pateryfausy Pudivítr Žiška Klíš (Klečka) Magora, žebračka. Baby, ženy žebrákův. žebráci.
Strana 75
Předmluva. pravě o nich, že jsau lháři bez výminky mladí, staří. Však nemluvil k tomu cíli, jako by všickni ti byli; ač o nich to svědectví dal, protoť tam mnoho dobrých znal. Než pro větší počet lstivých, lidí fortedlných a lživých naschvál nečinil rozdílu. Však nebyl vinen z omylu. I ját o dobrých nemíním a jich ze zlého neviním. Však že téměř ve všech stavích hned od časů starodávních nepravosti, fortelové, mnozí lstiví obchodové a rozličné nepravosti — nalezají se v hojnosti, v kterýchž mnozí oplývají, aniž se v nich poznávají, než, hledíce zisku svého, následují ďábla zlého, v hříších bez pokání leží, ač na to volají kněží, však velmi malá oprava při mnohých se znáti dává: tau příčinau toto psaní,
Předmluva. pravě o nich, že jsau lháři bez výminky mladí, staří. Však nemluvil k tomu cíli, jako by všickni ti byli; ač o nich to svědectví dal, protoť tam mnoho dobrých znal. Než pro větší počet lstivých, lidí fortedlných a lživých naschvál nečinil rozdílu. Však nebyl vinen z omylu. I ját o dobrých nemíním a jich ze zlého neviním. Však že téměř ve všech stavích hned od časů starodávních nepravosti, fortelové, mnozí lstiví obchodové a rozličné nepravosti — nalezají se v hojnosti, v kterýchž mnozí oplývají, aniž se v nich poznávají, než, hledíce zisku svého, následují ďábla zlého, v hříších bez pokání leží, ač na to volají kněží, však velmi malá oprava při mnohých se znáti dává: tau příčinau toto psaní,
Strana 76
76 ŽEBRAKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. žebráků s kupcem hádaní, pod spůsobem tragedyje spraveno jest místo kyje, jímž by nepravý byl trestán a skrze to k nápravě hnán; kdež by se nepravost kryla. tu výstraha dána byla. Dobrýmt vše k dobrému slauží, zlý pak ve zlém víc se tuží. I tutoť to může býti, že někdo i zle užiti bude moci toho psaní, nepřijímaje trestání. Však když při všelikém fochu rádo bývá pravdy trochu, i tu s pilností šetř toho, ať nestrojím řeči mnoho: Zlého se s pilností varuj, nad vášněmi zlými kraluj neb tvému svědomí škodí. duši do pekla přivodí. Následuj pak svatých ctností, jenž k tvé sluší povinnosti. A tak-ť nebude k aurážce, v mysli škodlivé překážce toto společné hádaní, v němž se zlí skutkové haní, dobré pak chvály netratí, aniž se jemu co zkrátí v této rozepři žebračí, kdož jen přímau cestau kráčí. Víc nyní mluvit nemíním tak předmluvě konec činím. Argument. Poslechněte, kdo chce, málo, co mi se vidět dostalo. Viděl sem jednoho roku ve vsi při jednom potoku
76 ŽEBRAKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. žebráků s kupcem hádaní, pod spůsobem tragedyje spraveno jest místo kyje, jímž by nepravý byl trestán a skrze to k nápravě hnán; kdež by se nepravost kryla. tu výstraha dána byla. Dobrýmt vše k dobrému slauží, zlý pak ve zlém víc se tuží. I tutoť to může býti, že někdo i zle užiti bude moci toho psaní, nepřijímaje trestání. Však když při všelikém fochu rádo bývá pravdy trochu, i tu s pilností šetř toho, ať nestrojím řeči mnoho: Zlého se s pilností varuj, nad vášněmi zlými kraluj neb tvému svědomí škodí. duši do pekla přivodí. Následuj pak svatých ctností, jenž k tvé sluší povinnosti. A tak-ť nebude k aurážce, v mysli škodlivé překážce toto společné hádaní, v němž se zlí skutkové haní, dobré pak chvály netratí, aniž se jemu co zkrátí v této rozepři žebračí, kdož jen přímau cestau kráčí. Víc nyní mluvit nemíním tak předmluvě konec činím. Argument. Poslechněte, kdo chce, málo, co mi se vidět dostalo. Viděl sem jednoho roku ve vsi při jednom potoku
Strana 77
PROSLOV. 77 množství zaufalých žebráků, shromážděných jako ptáků rozličného pokolení. Byli mi i k podivení. Divnau kratochvíl tam měli, na Boha málo pomněli, náboženství opustili, hodovali, jedli, pili. Rychtáře sobě vybrali, třetí peníz mu skládali. Ptal sem se, odkud by byli a proč se tu shromáždili?" Odpověděli mi směle: „Byli sme v jednom kostele u svaté Kláry na pauti; chceme tu odpočinauti. Jsme jedni z hor, druzí z dolů, tak sme se sem sešli spolu. Odtud míníme tam jíti, kdež bychom co mohli vzíti. Jestli by nás kdo daroval, najdeť se, kdo by to schoval." Zatím pak po malé chvíli veselí sobě strojili, s hospodářem se smluvivše, všecko pivo zamluvivše. Tak všecko po vůli mèli a byli hojně veseli. Trefil se tam jeden kupec, a zdá se, že nebyl hlupec. Vida jich rozpustilosti, domlauval jim s horlivostí. Ale se trestat nedali, nýbrž svádu s ním začali. Přestrašili ho cepami, bili všickni i s babami. Byl tam v strachu, v divné muce, byly naň hotovy ruce. Sypali mu písek v oči,
PROSLOV. 77 množství zaufalých žebráků, shromážděných jako ptáků rozličného pokolení. Byli mi i k podivení. Divnau kratochvíl tam měli, na Boha málo pomněli, náboženství opustili, hodovali, jedli, pili. Rychtáře sobě vybrali, třetí peníz mu skládali. Ptal sem se, odkud by byli a proč se tu shromáždili?" Odpověděli mi směle: „Byli sme v jednom kostele u svaté Kláry na pauti; chceme tu odpočinauti. Jsme jedni z hor, druzí z dolů, tak sme se sem sešli spolu. Odtud míníme tam jíti, kdež bychom co mohli vzíti. Jestli by nás kdo daroval, najdeť se, kdo by to schoval." Zatím pak po malé chvíli veselí sobě strojili, s hospodářem se smluvivše, všecko pivo zamluvivše. Tak všecko po vůli mèli a byli hojně veseli. Trefil se tam jeden kupec, a zdá se, že nebyl hlupec. Vida jich rozpustilosti, domlauval jim s horlivostí. Ale se trestat nedali, nýbrž svádu s ním začali. Přestrašili ho cepami, bili všickni i s babami. Byl tam v strachu, v divné muce, byly naň hotovy ruce. Sypali mu písek v oči,
Strana 78
78 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. nejeden k němu přiskočí. Po své vůli ho cvičili, vaček vzali, kyjmi bili. Tak baby jako kmetové páchali věci takové. Nebo jich dojímal slovy, měl na ně jazyk hotový a tím jich popudil na se, sotvy od nich utekl zase. Já s pokojem v kautě seděl, co bude, dobře sem věděl. Voliv radče jísti málo, než by se kyjem dostalo. A slyše jich rozmlauvání, učinil sem toto psaní, na tragedji sem vystrojil, co ten kupec s chodci brojil. Akta první. Rychtář (mluví k tovaryšům:) Nuže, bratří, nemeškejte, co ste začali, konejte. Nechať k nám přijde pán mladý, aby nám udělil rady, svůj aumysl ať vypraví, čímž se každý dobře spraví. Dyjudej (drže svau ženu za ruku, takto mluví:) Aj teď já s svau babkau stojím. žádného se v tom nebojím. Dávno sma se již poznala, ledakde spolu bývala. A co mám mluviti mnoho? Nezměníme jinak toho.
78 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. nejeden k němu přiskočí. Po své vůli ho cvičili, vaček vzali, kyjmi bili. Tak baby jako kmetové páchali věci takové. Nebo jich dojímal slovy, měl na ně jazyk hotový a tím jich popudil na se, sotvy od nich utekl zase. Já s pokojem v kautě seděl, co bude, dobře sem věděl. Voliv radče jísti málo, než by se kyjem dostalo. A slyše jich rozmlauvání, učinil sem toto psaní, na tragedji sem vystrojil, co ten kupec s chodci brojil. Akta první. Rychtář (mluví k tovaryšům:) Nuže, bratří, nemeškejte, co ste začali, konejte. Nechať k nám přijde pán mladý, aby nám udělil rady, svůj aumysl ať vypraví, čímž se každý dobře spraví. Dyjudej (drže svau ženu za ruku, takto mluví:) Aj teď já s svau babkau stojím. žádného se v tom nebojím. Dávno sma se již poznala, ledakde spolu bývala. A co mám mluviti mnoho? Nezměníme jinak toho.
Strana 79
JEDNÁNÍ I. 79 Nebudeme se laučiti, dokud duši budem číti. Rychtář. Buďmež tomu všickni rádi, že sebe ne sami mladí milují, než také staří, jimž se jako mladým daří. Takť nám bude všecko strojně, jedno nalívejte hojně. Prvé hody okvasíme, nežli na ten slib musíme. Buď ty svatem, Pařichoste, jiných lidí k tomu proste. Ty pak, Ščídlo, buď starostau, ať máme chvíli radostnau. Ale ty, Pateryfausy, šetř, ať se žádný nevtrausí mezi nás z jiného cechu, jenž by nám byl ku posměchu. Nebo já všudy všemu sám nestačím a neodolám, bychom to dobře skonali, nač sme se nyní vydali. A ty, pane hospodáři, ať se nám hody nezmaří. Pivo všecko zamlauváme, ať jeho dostatek máme. Nedávej ho víc nikomu, zaplatíme-ť my je v domu. Jiných věcí nám netřeba, máme dosti masa, chleba, též i jiných potřebností. Prosíme, buď vesel s hostmi. Hospodář. Ba jáť vám všeho pomohu, ačkoli mám chromau nohu,
JEDNÁNÍ I. 79 Nebudeme se laučiti, dokud duši budem číti. Rychtář. Buďmež tomu všickni rádi, že sebe ne sami mladí milují, než také staří, jimž se jako mladým daří. Takť nám bude všecko strojně, jedno nalívejte hojně. Prvé hody okvasíme, nežli na ten slib musíme. Buď ty svatem, Pařichoste, jiných lidí k tomu proste. Ty pak, Ščídlo, buď starostau, ať máme chvíli radostnau. Ale ty, Pateryfausy, šetř, ať se žádný nevtrausí mezi nás z jiného cechu, jenž by nám byl ku posměchu. Nebo já všudy všemu sám nestačím a neodolám, bychom to dobře skonali, nač sme se nyní vydali. A ty, pane hospodáři, ať se nám hody nezmaří. Pivo všecko zamlauváme, ať jeho dostatek máme. Nedávej ho víc nikomu, zaplatíme-ť my je v domu. Jiných věcí nám netřeba, máme dosti masa, chleba, též i jiných potřebností. Prosíme, buď vesel s hostmi. Hospodář. Ba jáť vám všeho pomohu, ačkoli mám chromau nohu,
Strana 80
80 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. jísti, píti, co mi dáte, zvlášť jestli zvěřinu máte. Rychtář. Jednom prosíme o pokoj; nevole nám v domu nestroj. Hospodář. Přijel nyní jeden kupec, dal sobě pečeni upec. Nejedl ještě, žádá chleba, i piva-t mu bude třeba. Nemohl sem ho odtud zbýti, upřel se zde přes noc býti. Pařichost. Nějakých mu stočků nalej, ať jede dnes někam dálej. Pakli máš jaké kvasnice, nebudeť se meškat více. Akta druhá. Tuto přivedli pannu Dyjudejovi k tanci Pařichost. Již čas počít, pane mladý, hrají nohy, hodům rády. Panny z kvítí věnce vijí, mladí skáčí staří pijí. Na tě teď tanec přichodí, tať se tobě panna hodí.
80 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. jísti, píti, co mi dáte, zvlášť jestli zvěřinu máte. Rychtář. Jednom prosíme o pokoj; nevole nám v domu nestroj. Hospodář. Přijel nyní jeden kupec, dal sobě pečeni upec. Nejedl ještě, žádá chleba, i piva-t mu bude třeba. Nemohl sem ho odtud zbýti, upřel se zde přes noc býti. Pařichost. Nějakých mu stočků nalej, ať jede dnes někam dálej. Pakli máš jaké kvasnice, nebudeť se meškat více. Akta druhá. Tuto přivedli pannu Dyjudejovi k tanci Pařichost. Již čas počít, pane mladý, hrají nohy, hodům rády. Panny z kvítí věnce vijí, mladí skáčí staří pijí. Na tě teď tanec přichodí, tať se tobě panna hodí.
Strana 81
JEDNÁNÍ II. 81 Ščidlo (jda v tanec, a jiný za ním, takto vykřikl:) Hudečku hrej, má milá hej, a ty, šenkýři, piva dej. (Tuto kupec, přijda s písařem a hlavau kývaje, takto mluví:) Kupеc. Podívej se těch jonáků, bezbožných chodců, žebráků, kterakt sou se rozehrali, v jakéť se věci vydali! Tuším se z novu zrodili; nedávno jinačí byli. Zavrhauce staré laty, oblekli pěknější šaty. Dej kterému co pro Boha!" Mnohý nechce, dělat moha. Bubnují sobě na lukno*). I chromému skákat chutno, ano i ten jednooký rozličné provodí skoky; ač sobě zavěsil oči, protoť v tanci mírně skočí. Onen co blázen laškuje, jiný se s babau miluje. Čerstvěji než zdraví skáčí, opustivše stav žebračí. Jiní v kostky, v karty hrají, ač i ruce chromé mají. Ten k ruce přivázal lžičku, aby snáz konal svau hříčku. Peníz na stůl, kostky hází a peníze na hru sází. Velmi ochotně hrá v karty, rozeznávaje své škarty, co která v jeho hře platí. Že jich není kyjem práti! *) Lukno = koš, nůše, míra obilní. 6
JEDNÁNÍ II. 81 Ščidlo (jda v tanec, a jiný za ním, takto vykřikl:) Hudečku hrej, má milá hej, a ty, šenkýři, piva dej. (Tuto kupec, přijda s písařem a hlavau kývaje, takto mluví:) Kupеc. Podívej se těch jonáků, bezbožných chodců, žebráků, kterakt sou se rozehrali, v jakéť se věci vydali! Tuším se z novu zrodili; nedávno jinačí byli. Zavrhauce staré laty, oblekli pěknější šaty. Dej kterému co pro Boha!" Mnohý nechce, dělat moha. Bubnují sobě na lukno*). I chromému skákat chutno, ano i ten jednooký rozličné provodí skoky; ač sobě zavěsil oči, protoť v tanci mírně skočí. Onen co blázen laškuje, jiný se s babau miluje. Čerstvěji než zdraví skáčí, opustivše stav žebračí. Jiní v kostky, v karty hrají, ač i ruce chromé mají. Ten k ruce přivázal lžičku, aby snáz konal svau hříčku. Peníz na stůl, kostky hází a peníze na hru sází. Velmi ochotně hrá v karty, rozeznávaje své škarty, co která v jeho hře platí. Že jich není kyjem práti! *) Lukno = koš, nůše, míra obilní. 6
Strana 82
82 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Pařichost. Co-ť do toho, milý bratře, že se divíš, na nás patře? Takť se nám pohodlí stane jako tobě, kupče pane. Tak my skoro zaplatíme, co v hospodě protrávíme, jako kdy ty, aby věděl, by pak více na nás hleděl, ač neškrábem lidí krámy, aniž zacházíme s klamy, jako vy tak činíváte, když komu co prodáváte. My každý, hledíce svého, uživem bytu dobrého. Golba. Chceš-li o to činit s námi, přivolíť též k tomu páni. Než mnoho-li na tom získáš, to sám potomně uhlídáš. Složme spolu své bohatství. ač nemáme zemských panství. Tobola (ukazuje na svau ženu, takto mluví:) Takéť tato byla paní: pohleď sobě pilně na ni. Měla zahrady i role, hojnost obilí v stodole, ale zlého muže měla, přišla na to, nač nechtěla. Pateryfausy. I se mnau-t kdys cosi bylo, ale mi se neštěstilo. Platy, dobytky, réž, žito, všeho toho již odbyto.
82 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Pařichost. Co-ť do toho, milý bratře, že se divíš, na nás patře? Takť se nám pohodlí stane jako tobě, kupče pane. Tak my skoro zaplatíme, co v hospodě protrávíme, jako kdy ty, aby věděl, by pak více na nás hleděl, ač neškrábem lidí krámy, aniž zacházíme s klamy, jako vy tak činíváte, když komu co prodáváte. My každý, hledíce svého, uživem bytu dobrého. Golba. Chceš-li o to činit s námi, přivolíť též k tomu páni. Než mnoho-li na tom získáš, to sám potomně uhlídáš. Složme spolu své bohatství. ač nemáme zemských panství. Tobola (ukazuje na svau ženu, takto mluví:) Takéť tato byla paní: pohleď sobě pilně na ni. Měla zahrady i role, hojnost obilí v stodole, ale zlého muže měla, přišla na to, nač nechtěla. Pateryfausy. I se mnau-t kdys cosi bylo, ale mi se neštěstilo. Platy, dobytky, réž, žito, všeho toho již odbyto.
Strana 83
JEDNÁNÍ II. 83 Truňkové, hry a besedy, časté nádherné obědy, jak v neděli tak i v pátek, připravily mne o statek. Karetka mi též škodila i žena, co se strojila. Vše mi to slaužilo k psotě, až sem teď přišel k žebrotě. Však nevelmi želím toho, maje tovaryšstva mnoho. Pudivítr. Já sem ledčehos koštoval, oral, jezdil i kupoval. (List jeden vytržen.) Skrze to sedláček hyne. Nevěda pak rady jiné, musí se na koráb*) dáti, bude platit, až se vrátí. I vyšší stav též tak rovně, o němž řeknu něco skrovně. Mnozí čisté statky měli, kteréž snadno zutráceli skrz zbytečné služebníky, nerozšafné auředníky, jenž pánům s svým ziskem slauží. Jim roste, páni se dluží na kvasy, časté pankéty a jiné rozličné trety. Ženy divně připravují, podolky jim pozlacují. Na cizí kroje a šaty dvorové, lesové, platy nemohau vystačovati, musí i vypůjčovati. *) Na koráb = na mizinu. 6*
JEDNÁNÍ II. 83 Truňkové, hry a besedy, časté nádherné obědy, jak v neděli tak i v pátek, připravily mne o statek. Karetka mi též škodila i žena, co se strojila. Vše mi to slaužilo k psotě, až sem teď přišel k žebrotě. Však nevelmi želím toho, maje tovaryšstva mnoho. Pudivítr. Já sem ledčehos koštoval, oral, jezdil i kupoval. (List jeden vytržen.) Skrze to sedláček hyne. Nevěda pak rady jiné, musí se na koráb*) dáti, bude platit, až se vrátí. I vyšší stav též tak rovně, o němž řeknu něco skrovně. Mnozí čisté statky měli, kteréž snadno zutráceli skrz zbytečné služebníky, nerozšafné auředníky, jenž pánům s svým ziskem slauží. Jim roste, páni se dluží na kvasy, časté pankéty a jiné rozličné trety. Ženy divně připravují, podolky jim pozlacují. Na cizí kroje a šaty dvorové, lesové, platy nemohau vystačovati, musí i vypůjčovati. *) Na koráb = na mizinu. 6*
Strana 84
84 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Potom připadnau ležáci,*) o čemž zvědí i sedláci. Lepší náš stav býti známe, ač ne vždy hojnosti máme. Pole naše jest aurodné, živnosti máme svobodné, domové se nám neboří, statkové naši neshoří, obydlí máme laciné, dobytek nikdy nehyne. Svobodni sme od vrchností, robot, jiných odporností. Králové, knížata, páni nevzkládají na nás daní, ani obtěžují platy, vidauce náš život svatý. Ba ani kněžím z svých statků žádných nedáme desátků. Auřadové, městská práva výborný nám pokoj dává. Dítek nám páni neberau, nevězí ani neperau. Auředníci nám nehřebau**) Jsme bezpečni všudy s sebau, jdeme svobodně kamkoli, netřeba nám jednom holi, leda my se psům bránili a před pádem se chránili. Nižádný nám nezasedne***) buď v noci anebo ve dne, ) Ležák = osoba, která se dlužníkovi dala na stravu a opa- třování, až by dluh byl zaplacen, podobně jako nynější exekuce. *) Hřebati = hrabati, bráti úplatky. Srovnej polské grzebę. grzešé. ) Zasednouti komu (pol. zasiąść) = položiti se někomu na překážku.
84 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Potom připadnau ležáci,*) o čemž zvědí i sedláci. Lepší náš stav býti známe, ač ne vždy hojnosti máme. Pole naše jest aurodné, živnosti máme svobodné, domové se nám neboří, statkové naši neshoří, obydlí máme laciné, dobytek nikdy nehyne. Svobodni sme od vrchností, robot, jiných odporností. Králové, knížata, páni nevzkládají na nás daní, ani obtěžují platy, vidauce náš život svatý. Ba ani kněžím z svých statků žádných nedáme desátků. Auřadové, městská práva výborný nám pokoj dává. Dítek nám páni neberau, nevězí ani neperau. Auředníci nám nehřebau**) Jsme bezpečni všudy s sebau, jdeme svobodně kamkoli, netřeba nám jednom holi, leda my se psům bránili a před pádem se chránili. Nižádný nám nezasedne***) buď v noci anebo ve dne, ) Ležák = osoba, která se dlužníkovi dala na stravu a opa- třování, až by dluh byl zaplacen, podobně jako nynější exekuce. *) Hřebati = hrabati, bráti úplatky. Srovnej polské grzebę. grzešé. ) Zasednouti komu (pol. zasiąść) = položiti se někomu na překážku.
Strana 85
JEDNÁNÍ II. 85 v poli v lese nezastaupí, nezabije, neoblaupí. Nebojíme se žádného, hledíme svobodně svého. A tak sme vždycky bezpečni, mnohým dobrým lidem vděčni. Neb nemilujeme pýchy a vedeme život tichý, což svědčí náš oděv sprostný, stůl také ne vždycky stkvostný. Skrze to sme vzácni Bohu. Ještě i to říci mohu: Ti, kteříž se Boha bojí, lázně obědy nám strojí, almužny rádi dávají, za to odplaty čekají; neb my se za ně modlíme, když za almůžnu prosíme. A tak náš stav jest svobodný, ač pak nepříliš podobný, nad krále, knížata, pány, ovšem sedláky, měšťany. Nebo král, kníže, také pán rozličným pracem jest poddán, v nichž jiným slaužiti musí, v čemž nejedné bídy zkusí. A i tak se nezachová. neb často odporná slova o nich mluviti slýcháme. v čemž my čistý pokoj máme. Protož náš stav jest i slavný, široký a starodávný. A jest jistě div těch lidí, kteříž nás tak nenávidí; neb jsau toho nepoznali, jak nás Svaté Písmo chválí nade všecky jiné stavy. Chceš-li o tom širší zprávy, sám Kristus nás blahoslaví,
JEDNÁNÍ II. 85 v poli v lese nezastaupí, nezabije, neoblaupí. Nebojíme se žádného, hledíme svobodně svého. A tak sme vždycky bezpečni, mnohým dobrým lidem vděčni. Neb nemilujeme pýchy a vedeme život tichý, což svědčí náš oděv sprostný, stůl také ne vždycky stkvostný. Skrze to sme vzácni Bohu. Ještě i to říci mohu: Ti, kteříž se Boha bojí, lázně obědy nám strojí, almužny rádi dávají, za to odplaty čekají; neb my se za ně modlíme, když za almůžnu prosíme. A tak náš stav jest svobodný, ač pak nepříliš podobný, nad krále, knížata, pány, ovšem sedláky, měšťany. Nebo král, kníže, také pán rozličným pracem jest poddán, v nichž jiným slaužiti musí, v čemž nejedné bídy zkusí. A i tak se nezachová. neb často odporná slova o nich mluviti slýcháme. v čemž my čistý pokoj máme. Protož náš stav jest i slavný, široký a starodávný. A jest jistě div těch lidí, kteříž nás tak nenávidí; neb jsau toho nepoznali, jak nás Svaté Písmo chválí nade všecky jiné stavy. Chceš-li o tom širší zprávy, sám Kristus nás blahoslaví,
Strana 86
86 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. před jinými napřed staví, království nebeské svědčí: jakéž chceme chvály větší? Kupес. Pohleď, prosím, těch žebráků, ničemných lidských škrabáků, v jakéť se dali výklady? Dábel jim udělil rady! Snad mne chtějí uloviti, na žebrotu namluviti, abych také lidi šálil, krad, mordoval nebo pálil, jako oni to dělají, v čemž se mnozí dobře znají. Však aby jich nepoznali, pláště předivně zlátali. Obvážíc ruce i nohy, šálí žebrotau lid mnohý, na svau bídu naříkají, jméno boží vyznávají. Tak mají nestaudnau tlamu, že se nic nebojí klamu. Mnozí se nemaudří činí, z toho otce matku viní, že bo za mladu prokleli, čehož činiti neměli. Bude aust svých ukřívati, před svátostí utíkati; pateře říkati nechce, divně se krautí a brepce; peníze od sebe hází, nyní je pak na hru sází. Ten pak, jenž na ščidle*) chodí, jak sobě čerstvě dovodí? Tak zrádcové lidi šidí, mnějíc, že žádný nevidí, *) Ščidlo = dřevená noha, pol. szezudlo.
86 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. před jinými napřed staví, království nebeské svědčí: jakéž chceme chvály větší? Kupес. Pohleď, prosím, těch žebráků, ničemných lidských škrabáků, v jakéť se dali výklady? Dábel jim udělil rady! Snad mne chtějí uloviti, na žebrotu namluviti, abych také lidi šálil, krad, mordoval nebo pálil, jako oni to dělají, v čemž se mnozí dobře znají. Však aby jich nepoznali, pláště předivně zlátali. Obvážíc ruce i nohy, šálí žebrotau lid mnohý, na svau bídu naříkají, jméno boží vyznávají. Tak mají nestaudnau tlamu, že se nic nebojí klamu. Mnozí se nemaudří činí, z toho otce matku viní, že bo za mladu prokleli, čehož činiti neměli. Bude aust svých ukřívati, před svátostí utíkati; pateře říkati nechce, divně se krautí a brepce; peníze od sebe hází, nyní je pak na hru sází. Ten pak, jenž na ščidle*) chodí, jak sobě čerstvě dovodí? Tak zrádcové lidi šidí, mnějíc, že žádný nevidí, *) Ščidlo = dřevená noha, pol. szezudlo.
Strana 87
JEDNÁNÍ II. 87 co oni před sebe berau, hrají, hodují a žerau. A protož, všiví žebráci, těžkau ste začali práci, táhna se na Kristovau řeč, kteráž se od vás táhne preč. Nebo ne vás Kristus chválí, zle ste vy to sobě vzali. Ač pak vás počet nemalý, však nejste hodni té chvály; nebo ne pro svau dobrotu přicházíte na žebrotu, než mnozí pro své nedbalství, různice, svády, ožralství. Někteří, bojíc se prací, na žebrotu se obrací. Když se jim dělati stýště, i obmýšlí sobě klíště,*) jimiž by, k lidskému statku sahaje, živ byl za fatku. Jestliže mu pak kdo nedá, hned to velmi snadno shledá, že bude i zlořečiti, zle a nevážně mluviti. Pořídkuť se to trefuje při tom, jenž Boha miluje a věrně v svém povolání pracuje až do ustání, aby takau nauzi trpěl, že by pro ni žebrati měl. Neb Bůh žehná věrné práci, k užitku mu ji obrací, že jest živ z práce rukau svých bez obtěžování jiných. Nebo David svatý praví a to za zvláštní věc staví, že od času své mladosti, *) Klíště = svěradlo, úskok.
JEDNÁNÍ II. 87 co oni před sebe berau, hrají, hodují a žerau. A protož, všiví žebráci, těžkau ste začali práci, táhna se na Kristovau řeč, kteráž se od vás táhne preč. Nebo ne vás Kristus chválí, zle ste vy to sobě vzali. Ač pak vás počet nemalý, však nejste hodni té chvály; nebo ne pro svau dobrotu přicházíte na žebrotu, než mnozí pro své nedbalství, různice, svády, ožralství. Někteří, bojíc se prací, na žebrotu se obrací. Když se jim dělati stýště, i obmýšlí sobě klíště,*) jimiž by, k lidskému statku sahaje, živ byl za fatku. Jestliže mu pak kdo nedá, hned to velmi snadno shledá, že bude i zlořečiti, zle a nevážně mluviti. Pořídkuť se to trefuje při tom, jenž Boha miluje a věrně v svém povolání pracuje až do ustání, aby takau nauzi trpěl, že by pro ni žebrati měl. Neb Bůh žehná věrné práci, k užitku mu ji obrací, že jest živ z práce rukau svých bez obtěžování jiných. Nebo David svatý praví a to za zvláštní věc staví, že od času své mladosti, *) Klíště = svěradlo, úskok.
Strana 88
88 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANi. živ jsa v světě do starosti, za všecken čas bytu svého neviděl jest nižádného toho, jenž by se Boha bál, aby z nauze chleba žebral, ani potomkové jeho; neb Bůh z požehnání svého ráčí ho opatrovati, že mu netřeba žebrati Dopauští však na některé, když je v své trestání bere, těžké nemoci, slepotu, chudobu, až i žebrotu někdy pro jich nepravosti, nebo z saudů svých skrytosti, někdy pro otce a matku, že zle nabývali statku, pro něj se divně haužvili, také neprávě lichvili, děti v rozkoši chovajíc, na to se neohlédajíc, že Bůh takového zboží požehnáním nerozmnoží, nedá mu dlauho trvati, dětem dobře užívati; ale což nachoval Stýskal, to tudíž utratí Výskal, rozmrhá, propije, prohrá a něco kuběnám rozdá. Potom když peníze vyjdau. a upadne v nauzi bídu, nemoha snášeti hladu, zavře potom na tom radu. aby se chytil žebroty, tak utíkal bídy psoty. Kolik vás dobrých Lazarů? Jest-li jeden ze sta párů? Mnozí nynější žebráci jsau lotři, žháři a zrádci,
88 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANi. živ jsa v světě do starosti, za všecken čas bytu svého neviděl jest nižádného toho, jenž by se Boha bál, aby z nauze chleba žebral, ani potomkové jeho; neb Bůh z požehnání svého ráčí ho opatrovati, že mu netřeba žebrati Dopauští však na některé, když je v své trestání bere, těžké nemoci, slepotu, chudobu, až i žebrotu někdy pro jich nepravosti, nebo z saudů svých skrytosti, někdy pro otce a matku, že zle nabývali statku, pro něj se divně haužvili, také neprávě lichvili, děti v rozkoši chovajíc, na to se neohlédajíc, že Bůh takového zboží požehnáním nerozmnoží, nedá mu dlauho trvati, dětem dobře užívati; ale což nachoval Stýskal, to tudíž utratí Výskal, rozmrhá, propije, prohrá a něco kuběnám rozdá. Potom když peníze vyjdau. a upadne v nauzi bídu, nemoha snášeti hladu, zavře potom na tom radu. aby se chytil žebroty, tak utíkal bídy psoty. Kolik vás dobrých Lazarů? Jest-li jeden ze sta párů? Mnozí nynější žebráci jsau lotři, žháři a zrádci,
Strana 89
JEDNÁNÍ II. 89 chodíce sem tam po světě. buď v zimě anebo v letě. I do Turek jíti smíte, tu cestu dobře umíte. Ač se nábožní děláte, s Turkem srozumění máte, za peníze mu slaužíte, po službě jeho taužíte. Zvyšujete se nad jiné. Ta poctivost vás pomine, že všudy svobodu máte. Však k čemu ji užíváte? Znají to lidé někteří, pročež vám nemnoho věří, ač ste pokolení plodné, ale lidem velmi škodné, k nimž se pěkně chlacholíte, že vy se za ně modlíte. Ty řeči vaše jsau svodné, modlitby hrubě-li hodné; jak před Bohem mnoho platí, to se snadno může znáti. Neb se modlit slibujete, když jaký vzatek čijete. Než jakž vezmete almužnu, hned opustíte věc dlužnau, modliteb zanecháváte, o to dobrý pokoj máte. A pakli ste kdy v kostele, jak se tam modlíte cele, to svědčí vaši skutkové, že máte srdce takové, hledající svého vzatku. Ještě pravím na ostatku, kdož vám obědy dělají, hrubý-li toho zisk mají? Nebo, pokudž oběd jíte, potud se pilně modlíte na hlas, by jiní slyšeli,
JEDNÁNÍ II. 89 chodíce sem tam po světě. buď v zimě anebo v letě. I do Turek jíti smíte, tu cestu dobře umíte. Ač se nábožní děláte, s Turkem srozumění máte, za peníze mu slaužíte, po službě jeho taužíte. Zvyšujete se nad jiné. Ta poctivost vás pomine, že všudy svobodu máte. Však k čemu ji užíváte? Znají to lidé někteří, pročež vám nemnoho věří, ač ste pokolení plodné, ale lidem velmi škodné, k nimž se pěkně chlacholíte, že vy se za ně modlíte. Ty řeči vaše jsau svodné, modlitby hrubě-li hodné; jak před Bohem mnoho platí, to se snadno může znáti. Neb se modlit slibujete, když jaký vzatek čijete. Než jakž vezmete almužnu, hned opustíte věc dlužnau, modliteb zanecháváte, o to dobrý pokoj máte. A pakli ste kdy v kostele, jak se tam modlíte cele, to svědčí vaši skutkové, že máte srdce takové, hledající svého vzatku. Ještě pravím na ostatku, kdož vám obědy dělají, hrubý-li toho zisk mají? Nebo, pokudž oběd jíte, potud se pilně modlíte na hlas, by jiní slyšeli,
Strana 90
90 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. tak vás za upřímné měli. Takž podobně i při lázni z těžka jsau omylu prázdni, kteříž vám tak mnoho věří, neznajíc vás, že ste šeří. Lázně vám topí a strojí, tím se troštují a kojí, že skrze modlitby váše zbudau pekla satanáše. Těmť by slušelo raději ustaviti svau naději tu, kdež pravý grunt její jest, dada Kristu Pánu tu čest, věře celým srdcem v něho, býti aučastníkem jeho, pro něho jsa duchem chudý, k spravedlnosti všecky audy obětuje každé chvíle, následovati ho mile, v poslušenství jeho státi, pro něj bližní milovati. Toť jest jistě cesta k nebi, než což se od vás velebí; nebo má grunt v svatém«čtení, v kterémžto omylu není. Ale kdo sau, jenž to znají, než s Bohem dětinsky hrají? Takť někdy farizeové činili věci takové, s Pánem Bohem pohrávali, almužny štědře dávali, lidem k oku a na schlubu, trvajíc v nemalém bludu, v tom hledajíc lidské chvály. Však vzali užitek malý, jakž Kristus Pán o tom svědčí v své pravé a věrné řeči.
90 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. tak vás za upřímné měli. Takž podobně i při lázni z těžka jsau omylu prázdni, kteříž vám tak mnoho věří, neznajíc vás, že ste šeří. Lázně vám topí a strojí, tím se troštují a kojí, že skrze modlitby váše zbudau pekla satanáše. Těmť by slušelo raději ustaviti svau naději tu, kdež pravý grunt její jest, dada Kristu Pánu tu čest, věře celým srdcem v něho, býti aučastníkem jeho, pro něho jsa duchem chudý, k spravedlnosti všecky audy obětuje každé chvíle, následovati ho mile, v poslušenství jeho státi, pro něj bližní milovati. Toť jest jistě cesta k nebi, než což se od vás velebí; nebo má grunt v svatém«čtení, v kterémžto omylu není. Ale kdo sau, jenž to znají, než s Bohem dětinsky hrají? Takť někdy farizeové činili věci takové, s Pánem Bohem pohrávali, almužny štědře dávali, lidem k oku a na schlubu, trvajíc v nemalém bludu, v tom hledajíc lidské chvály. Však vzali užitek malý, jakž Kristus Pán o tom svědčí v své pravé a věrné řeči.
Strana 91
JEDNÁNÍ II. 91 Ščidlo. Mnoho mluvíš, pane kudlo! Že se nestydíš v své hrdlo! Hlediž, by nevzal pěsti v nos, aby nemluvil ledčehos. Žiška. Já, ač jsem o jednom oku, však mne máš tudíž u boku. Jestli žeť k tobě přistaupím, i toběť jedno vylaupím. Pařichost. Kupče, pomlč, za to prosím, ať tě potom nevynosím. Dej nám pokoj, v kautě sedě! Veseli sme po obědě. Pudivítr. Kdy by to bylo na boru, co nám tu činíš na vzdoru, odplatili-ť bychom jistě, čehož nyní v tomto místě učiniti nemíníme, hospodáře v tom šetříme. Pateryfausy. Nemluvme, kupče, o sobě, než hleďme na straně obě. Vím-ť já obyčeje vaše tak dobře, jako ty naše. Takéť i o vás zlé slovo bývá u lidí hotovo. Neb nám z dobré vůle dají. vám pak pro zlau kaupi lají. Tak mnoho u vás falšířů jako i u nás šejdýřů.
JEDNÁNÍ II. 91 Ščidlo. Mnoho mluvíš, pane kudlo! Že se nestydíš v své hrdlo! Hlediž, by nevzal pěsti v nos, aby nemluvil ledčehos. Žiška. Já, ač jsem o jednom oku, však mne máš tudíž u boku. Jestli žeť k tobě přistaupím, i toběť jedno vylaupím. Pařichost. Kupče, pomlč, za to prosím, ať tě potom nevynosím. Dej nám pokoj, v kautě sedě! Veseli sme po obědě. Pudivítr. Kdy by to bylo na boru, co nám tu činíš na vzdoru, odplatili-ť bychom jistě, čehož nyní v tomto místě učiniti nemíníme, hospodáře v tom šetříme. Pateryfausy. Nemluvme, kupče, o sobě, než hleďme na straně obě. Vím-ť já obyčeje vaše tak dobře, jako ty naše. Takéť i o vás zlé slovo bývá u lidí hotovo. Neb nám z dobré vůle dají. vám pak pro zlau kaupi lají. Tak mnoho u vás falšířů jako i u nás šejdýřů.
Strana 92
92 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Nebo umíš přísahati, že za to nemůžeš dáti, neb za dobré slibovati, a budeš menterovati, *) řka: Jest toto postav drahý. Z velikého města Prahy nedávno sem jeho dostal hned sem naschval pro něj poslal. Bude však dost hrubé vlny. Ty pak, jsa fortelů plný, jiné pečeti k němu dáš a vždy se sobě dobrý zdáš. Pakli bude právě hrubý, i tomu dáš dosti chlauby, chvále jej více, než sluší, nemaje péče o duši. K tomu míváš loket krátký, kterýmž činíš lidem zmatky, z osm loket sotva jich pět. A to činíš od mnoha let. Když se krejčímu dá sukno, nebývá chudině chutno, že mu krejčí zaužil zkrátil to, což on dost draho platil. Krejčí se toho zpravuje, na kupce mu ukazuje, že falešně sukno měřil, kterémuž on příliš věřil. Tak jiný při aksamítu **) nebo tykýtu mucheyru měří fortedlně a liše, napomáhaje své pýše. Podobně i při koření, i tu bez fortele není. *) Menterovati = mentiti (mentiri), lháti. **) Mucheyr = látka orientalská, kamelotu podobná. Bý- vala buď prostá, buď polouhedvábná. Srov. nynější „mohair".
92 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Nebo umíš přísahati, že za to nemůžeš dáti, neb za dobré slibovati, a budeš menterovati, *) řka: Jest toto postav drahý. Z velikého města Prahy nedávno sem jeho dostal hned sem naschval pro něj poslal. Bude však dost hrubé vlny. Ty pak, jsa fortelů plný, jiné pečeti k němu dáš a vždy se sobě dobrý zdáš. Pakli bude právě hrubý, i tomu dáš dosti chlauby, chvále jej více, než sluší, nemaje péče o duši. K tomu míváš loket krátký, kterýmž činíš lidem zmatky, z osm loket sotva jich pět. A to činíš od mnoha let. Když se krejčímu dá sukno, nebývá chudině chutno, že mu krejčí zaužil zkrátil to, což on dost draho platil. Krejčí se toho zpravuje, na kupce mu ukazuje, že falešně sukno měřil, kterémuž on příliš věřil. Tak jiný při aksamítu **) nebo tykýtu mucheyru měří fortedlně a liše, napomáhaje své pýše. Podobně i při koření, i tu bez fortele není. *) Menterovati = mentiti (mentiri), lháti. **) Mucheyr = látka orientalská, kamelotu podobná. Bý- vala buď prostá, buď polouhedvábná. Srov. nynější „mohair".
Strana 93
JEDNÁNÍ II. 93 Umějí draho ceniti, vysoce všecko chváliti. Pepř že jest dobrý nad míru, to smí bráti na svau víru. Šafrán že jest címent*) pravý nevydělám na něm stravy, a jest nyní v velké ceně. Neb ho letos dobře méně; trefili naň zlí časové, sucho i tuzí mrazové; kupcům přišla zlá příhoda, potkala je velká škoda, množství lodí zahynulo, v moři bídně potonulo. Jedna toliko vyšla ven, i ta nemůž dojíti sem pro nynější nepokoje. Skrz ty příčiny oboje nemůžeme jeho míti, protož lacin nemůž býti. A ještě i ten falšuješ, k trhu uměle svlažuješ, zkropuje jej pěkně vodau, a to nebývá s tvau škodau. A co pak řeknu o váze, kudyž sprostné šálíš snáze! Kteréž mnohý nerozumí, v tom se spraviti neumí. Dvěma loty tři odvážíš, tím sobě nic nepřekážíš, že v tom nepravost provodíš, duši do pekla přivodíš. Též závaží dvoje míváš, s jedním se před právem skrýváš. Když právo váhy převáží, a tobě nic nepřekáží; umíš ty svau věc spraviti, *) Ciment = pol. cyment, cinuamomum, skořice.
JEDNÁNÍ II. 93 Umějí draho ceniti, vysoce všecko chváliti. Pepř že jest dobrý nad míru, to smí bráti na svau víru. Šafrán že jest címent*) pravý nevydělám na něm stravy, a jest nyní v velké ceně. Neb ho letos dobře méně; trefili naň zlí časové, sucho i tuzí mrazové; kupcům přišla zlá příhoda, potkala je velká škoda, množství lodí zahynulo, v moři bídně potonulo. Jedna toliko vyšla ven, i ta nemůž dojíti sem pro nynější nepokoje. Skrz ty příčiny oboje nemůžeme jeho míti, protož lacin nemůž býti. A ještě i ten falšuješ, k trhu uměle svlažuješ, zkropuje jej pěkně vodau, a to nebývá s tvau škodau. A co pak řeknu o váze, kudyž sprostné šálíš snáze! Kteréž mnohý nerozumí, v tom se spraviti neumí. Dvěma loty tři odvážíš, tím sobě nic nepřekážíš, že v tom nepravost provodíš, duši do pekla přivodíš. Též závaží dvoje míváš, s jedním se před právem skrýváš. Když právo váhy převáží, a tobě nic nepřekáží; umíš ty svau věc spraviti, *) Ciment = pol. cyment, cinuamomum, skořice.
Strana 94
94 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. jak má tobě k zisku býti. A skrze to lidi laupíš, za čež sobě peklo kaupíš. Кирес. Což já to slyším nového od žebractva ničemného? Jaké úštipky všetečné a v pravdě i nebezpečné? Snad by někdo tomu věřil, cos ty svau řečí vyměřil? Zaslaužil by kyjem pro to. Nuzná a bídná žebroto, smíš nás všetečně sauditi, v čemž snadno můžeš blauditi. Jestliť pak se kdo tak chová, jakž ukazují tvá slova, a takau nepravost činí, nejsauť všickni jedním vinni. O vásť se pak snáze věří, že ste jednak všecko šeří. Jistě ti dobře dělají, kdež vám do města nedají, ze vsi i z měst vyhánějí i do vězení sázejí, anebo je ohněm pálí, že lidi laupí a šálí; neb jsau i čarodějníci, hodni vésti k šibenici. I jáť se k tomu přičiním, dovedu toho, což míním, by některého kat spálil, aby lidí víc nešálil. Klíš. Kupče, nedovedeš toho, by svého statku jak mnoho na nás vynaložiti měl; nepůjde-ť to, jak by ty chtěl.
94 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. jak má tobě k zisku býti. A skrze to lidi laupíš, za čež sobě peklo kaupíš. Кирес. Což já to slyším nového od žebractva ničemného? Jaké úštipky všetečné a v pravdě i nebezpečné? Snad by někdo tomu věřil, cos ty svau řečí vyměřil? Zaslaužil by kyjem pro to. Nuzná a bídná žebroto, smíš nás všetečně sauditi, v čemž snadno můžeš blauditi. Jestliť pak se kdo tak chová, jakž ukazují tvá slova, a takau nepravost činí, nejsauť všickni jedním vinni. O vásť se pak snáze věří, že ste jednak všecko šeří. Jistě ti dobře dělají, kdež vám do města nedají, ze vsi i z měst vyhánějí i do vězení sázejí, anebo je ohněm pálí, že lidi laupí a šálí; neb jsau i čarodějníci, hodni vésti k šibenici. I jáť se k tomu přičiním, dovedu toho, což míním, by některého kat spálil, aby lidí víc nešálil. Klíš. Kupče, nedovedeš toho, by svého statku jak mnoho na nás vynaložiti měl; nepůjde-ť to, jak by ty chtěl.
Strana 95
JEDNÁNÍ II. 95 Vymořený potvorníče zvíš, jakéť jsme k tobě chtíče! Tuto Klíš nejprv kupce udeřil; potom se naň všickni obořili. bijíc ho holemi, berlami a čím kdo mohl, i s babami, a takto zkřikli: Bíte, zabíte lotříka! Neb jest kvapného jazyka, an se spokojiti nechce, než vždy nás haní a tresce. * * * Tu se všickni veň vpeřili, čím kdo mohl, tím ho bili. Jedna baba též přiskočí, sypala mu písek v oči, druhá se chytila k vačku, tu s ním nastrojila dračku, tak že nebohý kupec ten velmi pracně utekl ven. * Dyjudej. Zle sme tu věc před se vzali, že sme toho kupce prali. Mohli sme se poraditi a radče jej udáviti a říci, že ho Bůh ztrestal, že nás haněti nepřestal. Půjde-li kupec k rychtáři, kdo ví, jak se nám podaří. Pařichost. Nic se, bratří, nelekejte, ale dobrý pokoj mějte. Nechť jde žalovat kdekoli, nepůjdeť mu saud po vóli. Takéť s sebau vezmem ústa! Bude-li co přísti z tlusta,
JEDNÁNÍ II. 95 Vymořený potvorníče zvíš, jakéť jsme k tobě chtíče! Tuto Klíš nejprv kupce udeřil; potom se naň všickni obořili. bijíc ho holemi, berlami a čím kdo mohl, i s babami, a takto zkřikli: Bíte, zabíte lotříka! Neb jest kvapného jazyka, an se spokojiti nechce, než vždy nás haní a tresce. * * * Tu se všickni veň vpeřili, čím kdo mohl, tím ho bili. Jedna baba též přiskočí, sypala mu písek v oči, druhá se chytila k vačku, tu s ním nastrojila dračku, tak že nebohý kupec ten velmi pracně utekl ven. * Dyjudej. Zle sme tu věc před se vzali, že sme toho kupce prali. Mohli sme se poraditi a radče jej udáviti a říci, že ho Bůh ztrestal, že nás haněti nepřestal. Půjde-li kupec k rychtáři, kdo ví, jak se nám podaří. Pařichost. Nic se, bratří, nelekejte, ale dobrý pokoj mějte. Nechť jde žalovat kdekoli, nepůjdeť mu saud po vóli. Takéť s sebau vezmem ústa! Bude-li co přísti z tlusta,
Strana 96
96 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. odepřeme jemu spolu, skoč nám zhůru nebo dolů. Spravme sobě prv rychtáře, něčím ho slušně obdaře, aby nás s kupcem tak saudil, že každý z nás málo zblaudil. Proti kupci, bijíc jeho, přizapříme též něčeho. A když rychtář jest z nás jeden, budeť naší cestau veden, že nemnoho za to dáme, neb s ním dobrau vůli máme. Akta třetí. (Tu již kupec přišel k rychtáři a žaluje na žebráky, řka:) Кирес. *) Stal mi se kvalt, pane foyte, od zlých žebráků, nastojte! Snad se na to připravili, aby mne hrdla zbavili. Každý z nich se nahotoval, aby mne bil a mordoval. Berlami, kyjmi i boty**) bit jsem od žebračí roty I od těch nešlechetných bab zle sem se měl, nebohý drab! Sypaly mi v oči písek, ***) a teď mám několik lysek. Jedna bezbožná žebračka chytila se mého vačka. *) Foyt = pol. wójt (z něm. Vogt): tak v Polsku slove rychtář. ) Bot = pol. bót (bota) rodu mužského. Tak i na Mo- ravě. **) Lyska = lysina, místo, kde vlasy odervány.
96 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. odepřeme jemu spolu, skoč nám zhůru nebo dolů. Spravme sobě prv rychtáře, něčím ho slušně obdaře, aby nás s kupcem tak saudil, že každý z nás málo zblaudil. Proti kupci, bijíc jeho, přizapříme též něčeho. A když rychtář jest z nás jeden, budeť naší cestau veden, že nemnoho za to dáme, neb s ním dobrau vůli máme. Akta třetí. (Tu již kupec přišel k rychtáři a žaluje na žebráky, řka:) Кирес. *) Stal mi se kvalt, pane foyte, od zlých žebráků, nastojte! Snad se na to připravili, aby mne hrdla zbavili. Každý z nich se nahotoval, aby mne bil a mordoval. Berlami, kyjmi i boty**) bit jsem od žebračí roty I od těch nešlechetných bab zle sem se měl, nebohý drab! Sypaly mi v oči písek, ***) a teď mám několik lysek. Jedna bezbožná žebračka chytila se mého vačka. *) Foyt = pol. wójt (z něm. Vogt): tak v Polsku slove rychtář. ) Bot = pol. bót (bota) rodu mužského. Tak i na Mo- ravě. **) Lyska = lysina, místo, kde vlasy odervány.
Strana 97
JEDNÁNÍ III. 97 Tu se se mnau o něj drala; tuším, že mi něco vzala. Velmi se to spěšně stalo, nešťastně se se mnau dálo. Pomáhali na mne všeci, sotva že sem mohl uteci. Prosím tebe za ochranu! Vida nejednu mau ránu, tresci je pro jich zlé činy, ať se v to nedává jiný. A mně škodu ať nahradí ničemní žebraví smradi. Rychtář. Pohlediž toho neřádu! Vezmu o to pilnau radu, bych je ztrestal spravedlivě. Ty se však měj trpělivě. Ščidlo (mluví k rychtáři ode všech žebráků, řka:) Prosím, milý pane fojte, ještě s trestáním postojte! Vy nevíte, co se děje. Vždycky se nám kupec směje, přemítaje naše zprávy, ščidla, oči, oděv, stravy, uštipavě nás drbaje, žádné vážnosti nemaje. O nás zlé věci vyznává, ač nám nikdy nic nedává. Snad mní, že my nejsme lidé, ješto sám neví, nač přijde. Takéť jí, pije i chodí, neví, co se mu přihodí; můžeť býti též žebrákem a větším, než my, mrzákem. Protož mohl pokoj míti a svau cestau dále jíti. Aniž sám tak Bohu slauží.
JEDNÁNÍ III. 97 Tu se se mnau o něj drala; tuším, že mi něco vzala. Velmi se to spěšně stalo, nešťastně se se mnau dálo. Pomáhali na mne všeci, sotva že sem mohl uteci. Prosím tebe za ochranu! Vida nejednu mau ránu, tresci je pro jich zlé činy, ať se v to nedává jiný. A mně škodu ať nahradí ničemní žebraví smradi. Rychtář. Pohlediž toho neřádu! Vezmu o to pilnau radu, bych je ztrestal spravedlivě. Ty se však měj trpělivě. Ščidlo (mluví k rychtáři ode všech žebráků, řka:) Prosím, milý pane fojte, ještě s trestáním postojte! Vy nevíte, co se děje. Vždycky se nám kupec směje, přemítaje naše zprávy, ščidla, oči, oděv, stravy, uštipavě nás drbaje, žádné vážnosti nemaje. O nás zlé věci vyznává, ač nám nikdy nic nedává. Snad mní, že my nejsme lidé, ješto sám neví, nač přijde. Takéť jí, pije i chodí, neví, co se mu přihodí; můžeť býti též žebrákem a větším, než my, mrzákem. Protož mohl pokoj míti a svau cestau dále jíti. Aniž sám tak Bohu slauží.
Strana 98
98 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. O čež tedy na nás tauží? Máloť sme mu zavinili, že sme jeho trochu zbili; neb se toho domluvil sám. Proč tedy dává vinu nám? Chtěl-lit užiti pokoje, měl nezačínat rozbroje. Když pak nám pokoje nedal, nalezl to, čeho hledal. Také sobě příliš stýská, tu se vám klaněje z nízka. Nebyloť toho tak mnoho, což tuto vyčítá toho. Umí ten kupec mluviti, kdy by mu kdo chtěl věřiti. Bych já byl na vašem místě. dokukal*) bych jemu čistě. Musel by mi vinen býti, aby ho hned měl čert vzíti. Protož ochrany žádáme, o čemž k vám důvěrnost máme. Rychtář (k kupci:) Kupče, jest mi k podivení, že ty svého provinění sám při sobě nechceš znáti. Nebo's jim mohl pokoj dáti, vida, že jich drahně bylo. Po cestě se jim líbilo spolu veselu pobyti: tys mohl dobře pokoj míti, když jim toho hospodář přál a tobě též večeři dal. Nepřekaziliť by tobě, protož dávej vinu sobě. Ještě jim přede mnau laješ, **) co-t se vidí, o nich baješ, *) Dokukati = dokuknati, dokvákati. **) Bajati, báti = žvástati.
98 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. O čež tedy na nás tauží? Máloť sme mu zavinili, že sme jeho trochu zbili; neb se toho domluvil sám. Proč tedy dává vinu nám? Chtěl-lit užiti pokoje, měl nezačínat rozbroje. Když pak nám pokoje nedal, nalezl to, čeho hledal. Také sobě příliš stýská, tu se vám klaněje z nízka. Nebyloť toho tak mnoho, což tuto vyčítá toho. Umí ten kupec mluviti, kdy by mu kdo chtěl věřiti. Bych já byl na vašem místě. dokukal*) bych jemu čistě. Musel by mi vinen býti, aby ho hned měl čert vzíti. Protož ochrany žádáme, o čemž k vám důvěrnost máme. Rychtář (k kupci:) Kupče, jest mi k podivení, že ty svého provinění sám při sobě nechceš znáti. Nebo's jim mohl pokoj dáti, vida, že jich drahně bylo. Po cestě se jim líbilo spolu veselu pobyti: tys mohl dobře pokoj míti, když jim toho hospodář přál a tobě též večeři dal. Nepřekaziliť by tobě, protož dávej vinu sobě. Ještě jim přede mnau laješ, **) co-t se vidí, o nich baješ, *) Dokukati = dokuknati, dokvákati. **) Bajati, báti = žvástati.
Strana 99
JEDNÁNÍ III. 99 divná jména jim dávaje, na to se neohlédaje, že to před právem nesluší; neb se tím dobrý řád ruší. Své pře tudy nezlepšuješ, ale více polehčuješ. A měl by i na to hledět, že toho nemůžeš vědět, nebudeš-li sám žebrákem, třebas svým známým mrzákem. Neb neštěstí všudy chodí, bohaté v nauzi přivodí, z vysoka na nízko sází. Nejedněm se to přihází: někdy skrze náhlý oheň, krupobití neb povodeň, nepokoje, neaurody, jiné nenadálé škody; někdy skrze laupežníky, mordéře neb nákeřníky, skrze války, nepokoje, jiné rozličné nástroje. Protož král, také i kníže, ovšem z jiných stavů níže, nemají se odříkati, aby neměli žebrati; neb jsau k tomu mnohé cesty. A protož jistotně věz ty, že si též ještě nevyhral, ačkoli se v kupectví dal. Žebráků sobě navážíš, sebe jen toliko blažíš. Ale vezmu to před sebe, rozsaudím s žebráky tebe. Rychtář (k žebrákům:) Bratří, pilně poslauchejte a slovům mým místo dejte. Pro takové vaše zbytky,
JEDNÁNÍ III. 99 divná jména jim dávaje, na to se neohlédaje, že to před právem nesluší; neb se tím dobrý řád ruší. Své pře tudy nezlepšuješ, ale více polehčuješ. A měl by i na to hledět, že toho nemůžeš vědět, nebudeš-li sám žebrákem, třebas svým známým mrzákem. Neb neštěstí všudy chodí, bohaté v nauzi přivodí, z vysoka na nízko sází. Nejedněm se to přihází: někdy skrze náhlý oheň, krupobití neb povodeň, nepokoje, neaurody, jiné nenadálé škody; někdy skrze laupežníky, mordéře neb nákeřníky, skrze války, nepokoje, jiné rozličné nástroje. Protož král, také i kníže, ovšem z jiných stavů níže, nemají se odříkati, aby neměli žebrati; neb jsau k tomu mnohé cesty. A protož jistotně věz ty, že si též ještě nevyhral, ačkoli se v kupectví dal. Žebráků sobě navážíš, sebe jen toliko blažíš. Ale vezmu to před sebe, rozsaudím s žebráky tebe. Rychtář (k žebrákům:) Bratří, pilně poslauchejte a slovům mým místo dejte. Pro takové vaše zbytky,
Strana 100
100 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. všetečné svády a bitky, — neb ste se tak včera spili, kupce po své vůli bili, — budu vás trestati za to. Pamatujtež sobě na to! Znám já vaše vymlauvání. Neujdete mi trestání. Dáváte-li místo tomu, co já za kázeň dám komu? Kupče, jinačí náhrady nebudeš míti nikady. Poslyštež mého výroku: Žiško, buď o jednom oku, s kupcem aby se spokojil, nevole s ním víc nestrojil. Ščidlovi utněte nohu, jinak sauditi nemohu. Chromému utněte ruce, ať více nebije kupce. Ale vy pak, staré baby, mějte vždycky život slabý, byšte více nerodily, poněvadž ste kupce zbily. Toť máte výpověď z práva; snad na ní každý přestává. Kupec (svěsivše hlavu, takto mluví:) Bopomozi*) té ochraně! Přísloví, že vrána vraně nesnadně vyklne oka, tak-t jest tuto bez poroka!* s) Čištího***) tohoto práva! Čertu se hodí ta zpráva! Hrubě se k trestání strojil, tím mne co dítě ukojil. *) Bopomozi = Boh pomoz. **) Porok = úhona, urážka. ***) Čiští = čistijí, čistší.
100 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. všetečné svády a bitky, — neb ste se tak včera spili, kupce po své vůli bili, — budu vás trestati za to. Pamatujtež sobě na to! Znám já vaše vymlauvání. Neujdete mi trestání. Dáváte-li místo tomu, co já za kázeň dám komu? Kupče, jinačí náhrady nebudeš míti nikady. Poslyštež mého výroku: Žiško, buď o jednom oku, s kupcem aby se spokojil, nevole s ním víc nestrojil. Ščidlovi utněte nohu, jinak sauditi nemohu. Chromému utněte ruce, ať více nebije kupce. Ale vy pak, staré baby, mějte vždycky život slabý, byšte více nerodily, poněvadž ste kupce zbily. Toť máte výpověď z práva; snad na ní každý přestává. Kupec (svěsivše hlavu, takto mluví:) Bopomozi*) té ochraně! Přísloví, že vrána vraně nesnadně vyklne oka, tak-t jest tuto bez poroka!* s) Čištího***) tohoto práva! Čertu se hodí ta zpráva! Hrubě se k trestání strojil, tím mne co dítě ukojil. *) Bopomozi = Boh pomoz. **) Porok = úhona, urážka. ***) Čiští = čistijí, čistší.
Strana 101
JEDNÁNÍ III. 101 Jižť sem poznal tu ochranu umí svým držeti stranu. Dobřeť rozumní to znají, protož s zlými pokoj mají. Kde jich nesvrbí, nečeší, tak mají mysl lehčejší. Zle sem učinil já sprostný trefě mezi lid tak zlostný, že sem jim pokoje nedal, jinde hospody nehledal. Slušít se jich vystříhati, v krčmě s nimi nesedati; neb jsau náramně falešní, k lidské škodě velmi spěšní. Ač pokorně pro Bůh prosí, však s sebau lstivau bráň nosí. V holích svých železné rožny mívají, lid ten bezbožný. V mošnách mívají kamení, což není dobré znamení. Někteří mají křesiva, protož se jich lid děsívá; neb skrze ně několik měst i vesnic vypáleno jest. Některý též žebrák lichý smí odpauštět lidem hříchy, dělaje se za svatého, a má v sobě ducha zlého. Cizí ženy uluzují, své lotrovství provozují. I do Turek zrádci chodí, tam své zrádcovství provodí. Baby jich čarodějnice, — mezi nimiž jich nejvíce, — opak boty obauvají, když čeho dovesti mají. Neb na svatého Filipa své čáry rozličně lípá. Chtíc zkusiti svého štěstí,
JEDNÁNÍ III. 101 Jižť sem poznal tu ochranu umí svým držeti stranu. Dobřeť rozumní to znají, protož s zlými pokoj mají. Kde jich nesvrbí, nečeší, tak mají mysl lehčejší. Zle sem učinil já sprostný trefě mezi lid tak zlostný, že sem jim pokoje nedal, jinde hospody nehledal. Slušít se jich vystříhati, v krčmě s nimi nesedati; neb jsau náramně falešní, k lidské škodě velmi spěšní. Ač pokorně pro Bůh prosí, však s sebau lstivau bráň nosí. V holích svých železné rožny mívají, lid ten bezbožný. V mošnách mívají kamení, což není dobré znamení. Někteří mají křesiva, protož se jich lid děsívá; neb skrze ně několik měst i vesnic vypáleno jest. Některý též žebrák lichý smí odpauštět lidem hříchy, dělaje se za svatého, a má v sobě ducha zlého. Cizí ženy uluzují, své lotrovství provozují. I do Turek zrádci chodí, tam své zrádcovství provodí. Baby jich čarodějnice, — mezi nimiž jich nejvíce, — opak boty obauvají, když čeho dovesti mají. Neb na svatého Filipa své čáry rozličně lípá. Chtíc zkusiti svého štěstí,
Strana 102
102 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM ILÁDANÍ. běží úprkem k rozcestí, tam lidských*) dobytků pase, znamená je na ocase, neb uřeže svého štěstí, přinese je domů v hrsti. Tak lidským dobytkům škodí, sobě užitek přivodí. Také koření kopají, to šeňkýřkám prodávají za dosti velikau cenu, ďablík, toliku, verbénu. Neb provazy s šibenice odřezují jejich psice. Z tří kostelů vodu nosí, kdož v zármutku jsa jich prosí. Pod prah kladau smotky z nití, když chtí někomu škoditi na zdraví neb na živnosti, což provodí s ochotností. Na ožehu děvky vozí, k nimž se utíkají mnozí. Po krchově nahé chodí, svini neb psa s sebau vodí anebo černau slepici, tu sobě chová v světnici. Na tom potom jezdí, lítá, časem nočním, dřív než svítá, aneb dřív, než kohaut zpívá, svého řemesla užívá. Lítavé mládence činí, kteréž oklamati míní. I s čertem lidi svozují, nechť s nimi, kdo chtí, obcují. Protož vystříhám každého, varuj se žebráctva zlého. **) *) Lidský = lidu patřící. **) Dablík = calla, Schlangenkraut, Drachenwurz. Tolika = tolita, cynanchum, Schwalbenwurz. Verbena = sporýš.
102 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM ILÁDANÍ. běží úprkem k rozcestí, tam lidských*) dobytků pase, znamená je na ocase, neb uřeže svého štěstí, přinese je domů v hrsti. Tak lidským dobytkům škodí, sobě užitek přivodí. Také koření kopají, to šeňkýřkám prodávají za dosti velikau cenu, ďablík, toliku, verbénu. Neb provazy s šibenice odřezují jejich psice. Z tří kostelů vodu nosí, kdož v zármutku jsa jich prosí. Pod prah kladau smotky z nití, když chtí někomu škoditi na zdraví neb na živnosti, což provodí s ochotností. Na ožehu děvky vozí, k nimž se utíkají mnozí. Po krchově nahé chodí, svini neb psa s sebau vodí anebo černau slepici, tu sobě chová v světnici. Na tom potom jezdí, lítá, časem nočním, dřív než svítá, aneb dřív, než kohaut zpívá, svého řemesla užívá. Lítavé mládence činí, kteréž oklamati míní. I s čertem lidi svozují, nechť s nimi, kdo chtí, obcují. Protož vystříhám každého, varuj se žebráctva zlého. **) *) Lidský = lidu patřící. **) Dablík = calla, Schlangenkraut, Drachenwurz. Tolika = tolita, cynanchum, Schwalbenwurz. Verbena = sporýš.
Strana 103
JEDNÁNÍ III. 103 Rychtář. Umí nás kupec vykládat, musil s babami sedávat; nebť sám umí čarovati, čerta v sklenici chovati. Ale já bych radil jemu, nechce-li přijíti k čemu, aby zastavil na ten čas a nedotýkal více nás. Pakliť toho neučiní, nechať nás potom neviní. Pateryfausy. Žena ho snad naučila, jestli po světě chodila. Umějí to ony rády, neb posílají pro baby, ptajíc se na divné věci, seděci spolu u peci. Mnohá na muže žaluje, pravě, že jí nemiluje; má tuším nějakau mladu. Tu s ní o to bere radu, umí-li jí radu dáti, kterak by to mohla znáti, dokud její muž bude živ, anebo kdo z nich umře dřív, řkúc: „Ač nejsem velmi mladá, však bych pro to ještě ráda pohřbila svého starého a vdala se za mladého. Neb jakž mohu rozuměti, ještě bych s ním měla děti. O to netřeba nesnází, v té příčině mnau neschází. Neb se jí zas takto radí: „Miluji jednoho kradí, mám s ním pilno rozmluviti;
JEDNÁNÍ III. 103 Rychtář. Umí nás kupec vykládat, musil s babami sedávat; nebť sám umí čarovati, čerta v sklenici chovati. Ale já bych radil jemu, nechce-li přijíti k čemu, aby zastavil na ten čas a nedotýkal více nás. Pakliť toho neučiní, nechať nás potom neviní. Pateryfausy. Žena ho snad naučila, jestli po světě chodila. Umějí to ony rády, neb posílají pro baby, ptajíc se na divné věci, seděci spolu u peci. Mnohá na muže žaluje, pravě, že jí nemiluje; má tuším nějakau mladu. Tu s ní o to bere radu, umí-li jí radu dáti, kterak by to mohla znáti, dokud její muž bude živ, anebo kdo z nich umře dřív, řkúc: „Ač nejsem velmi mladá, však bych pro to ještě ráda pohřbila svého starého a vdala se za mladého. Neb jakž mohu rozuměti, ještě bych s ním měla děti. O to netřeba nesnází, v té příčině mnau neschází. Neb se jí zas takto radí: „Miluji jednoho kradí, mám s ním pilno rozmluviti;
Strana 104
104 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. nevím, kterak ho dojíti. Mohla-li by mi pomoci, aby ke mně přišel v noci. Vypravujíc jí s pilností mnohé své skryté tajnosti, vyptává se i na čáry, neb proč mladau pojal starý nebo zas mladá starého, dovědujeci se všeho. Též umí-li vosk slívati a z něho prorokovati, co se s ní má dále díti, jaké štěstí bude míti. K tomu shledává i věštky. A to činí mnohé měštky. Protož na nás neukazuj, ale bedlivě rozvažuj, z čeho nás viníš žebráky, čině posměch všelijaký, že i doma to vše shledáš. Proč tedy pokoje nedáš? Snadnoť mu o nás hadati; ví, odkud naučení bráti. * ) Žiška. Milý Bože, co se děje, ano se z nás každý směje! Na všecky strany nám lají, málo almužny dávají! Daleko býval lepší svět za prvních, již minulých let. Dobře se měli žebráci. dali jim rádi sedláci; měšťané, rytířstvo, páni bývali ochotni k dání. Nejtíž bylo jedno jíti. Také bylo odkud vzíti; *) Hadati = hovořiti, klevetiti, pol. gadać.
104 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. nevím, kterak ho dojíti. Mohla-li by mi pomoci, aby ke mně přišel v noci. Vypravujíc jí s pilností mnohé své skryté tajnosti, vyptává se i na čáry, neb proč mladau pojal starý nebo zas mladá starého, dovědujeci se všeho. Též umí-li vosk slívati a z něho prorokovati, co se s ní má dále díti, jaké štěstí bude míti. K tomu shledává i věštky. A to činí mnohé měštky. Protož na nás neukazuj, ale bedlivě rozvažuj, z čeho nás viníš žebráky, čině posměch všelijaký, že i doma to vše shledáš. Proč tedy pokoje nedáš? Snadnoť mu o nás hadati; ví, odkud naučení bráti. * ) Žiška. Milý Bože, co se děje, ano se z nás každý směje! Na všecky strany nám lají, málo almužny dávají! Daleko býval lepší svět za prvních, již minulých let. Dobře se měli žebráci. dali jim rádi sedláci; měšťané, rytířstvo, páni bývali ochotni k dání. Nejtíž bylo jedno jíti. Také bylo odkud vzíti; *) Hadati = hovořiti, klevetiti, pol. gadać.
Strana 105
JEDNÁNÍ III. 105 bylo dosti másla, sýra dokud byla stará víra. Nyní to vše v postě snědí, o postu hned nic nevědí; neb sobota, středa, pátek jest jim rovně jako svátek. Tak se děje, v postní časy povolují sobě v masi, aniž toho na se tají, neb toho za hřích nemají, pravíc, že co v ústa vchází, žádný se tím nenakazí v svědomí, ani v čemkoli. Maje to každý na voli jísti, co kdy může míti, to že má svobodné býti. Bůh se snad hněvati ráčí! A protož nyní nestačí vajec, mlíka, sýra, másla, když prvnější víra zhasla. Opustili svaté pauti a hned se k nim nechtí hnauti. Prvéť k nim rádi běželi, velikau chuť k tomu měli nyní tam zřídka kdo leze an tam sotvy uzří kněze, leč něco té lehké chasy v tyto nynější zlé časy. (Vytržen list.) Magora. Já teď po hotovè stojím, s vámi se též jíti strojím, abych vám posluhovala, cestu vaši spravovala. Rychtář. Nuže tedy nám pomáhej a do pekla všecky dávej,
JEDNÁNÍ III. 105 bylo dosti másla, sýra dokud byla stará víra. Nyní to vše v postě snědí, o postu hned nic nevědí; neb sobota, středa, pátek jest jim rovně jako svátek. Tak se děje, v postní časy povolují sobě v masi, aniž toho na se tají, neb toho za hřích nemají, pravíc, že co v ústa vchází, žádný se tím nenakazí v svědomí, ani v čemkoli. Maje to každý na voli jísti, co kdy může míti, to že má svobodné býti. Bůh se snad hněvati ráčí! A protož nyní nestačí vajec, mlíka, sýra, másla, když prvnější víra zhasla. Opustili svaté pauti a hned se k nim nechtí hnauti. Prvéť k nim rádi běželi, velikau chuť k tomu měli nyní tam zřídka kdo leze an tam sotvy uzří kněze, leč něco té lehké chasy v tyto nynější zlé časy. (Vytržen list.) Magora. Já teď po hotovè stojím, s vámi se též jíti strojím, abych vám posluhovala, cestu vaši spravovala. Rychtář. Nuže tedy nám pomáhej a do pekla všecky dávej,
Strana 106
106 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. jenž nám zlořečí a lají a almužny nedávají. Magora. Jednom vy mi cele věřte, a co vám v ruce dám, beřte, obrátíce se k východu: tak zaženem zlau příhodu. Mějte verbénu při sobě, by čert neškodil osobě, neb vezmete klokotiny, neuškodíť žádný jiný. Kирес. Ó nešťastny baby kmetí, jaké vaše předsevzetí, že to jen mluviti smíte, po čem nejvíce dychtíte? Patrněť to znáti dává, bezbožnáť jest vaše správa. Samy se teď přiznáváte, jaké svědomí máte když se obíráte s čáry. Kéž vás pobrati na káry a vésti až na rozhraní, kdež byšte byly vmetány na oheň nebo do vody. Žádné by nebylo škody! Však čiňte, co ste počaly, až vždy některé kat spálí. Já teď v hospodě zaplatím, k svému domu se navrátím. Rychtář. Ten kupec nás vždycky tresce, hned se spokojiti nechce. Pro tato úštipná slova, *) Klokotina = klokočové dřevo, z pol. klokocina.
106 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. jenž nám zlořečí a lají a almužny nedávají. Magora. Jednom vy mi cele věřte, a co vám v ruce dám, beřte, obrátíce se k východu: tak zaženem zlau příhodu. Mějte verbénu při sobě, by čert neškodil osobě, neb vezmete klokotiny, neuškodíť žádný jiný. Kирес. Ó nešťastny baby kmetí, jaké vaše předsevzetí, že to jen mluviti smíte, po čem nejvíce dychtíte? Patrněť to znáti dává, bezbožnáť jest vaše správa. Samy se teď přiznáváte, jaké svědomí máte když se obíráte s čáry. Kéž vás pobrati na káry a vésti až na rozhraní, kdež byšte byly vmetány na oheň nebo do vody. Žádné by nebylo škody! Však čiňte, co ste počaly, až vždy některé kat spálí. Já teď v hospodě zaplatím, k svému domu se navrátím. Rychtář. Ten kupec nás vždycky tresce, hned se spokojiti nechce. Pro tato úštipná slova, *) Klokotina = klokočové dřevo, z pol. klokocina.
Strana 107
JEDNÁNÍ III. 107 jimiž nás dotýká z nova, neslibuji mu za to sám, aby nebyl podruhé prán. Sám se jistě nerád vadím, a protož kupcovi radím, by se vtípil odsud jíti, pokoje s námi užiti. A my též radče jděme preč, a tak zavřeme tuto řeč. Lépe sobě povolíme, když přijdeme, kdež víme. Písař. Dej jim pokoj, milý pane, nedůjdeš s nimi cti žádné; neb s žebráky se hádati, s nimi se o mošny dráti, málo na tom vyděláte, jakož pak teď sami znáte. Neb jsau to lidé nevážní. Kdo se s nimi vadí, drážní, ne mnoho kdo na nich získá. A mně se též jistě stýská poslauchati vaše svády. Prosím, uživte mé rady. A vy též, milí otcové, zanechte věci takové, v hádky se víc nedávejte, aniž se proto hněvejte; neb jste něco sami vinni. že jste byli hádky pilni. Buďtež muží trpěliví, tiší, sprostní, spravedliví, v pobožnosti stálí, silní, a modliteb svatých pilní. Toť vám sluší na každý čas, a tak Pán Bůh opatří vás. ) Drážniti se = drážditi se.
JEDNÁNÍ III. 107 jimiž nás dotýká z nova, neslibuji mu za to sám, aby nebyl podruhé prán. Sám se jistě nerád vadím, a protož kupcovi radím, by se vtípil odsud jíti, pokoje s námi užiti. A my též radče jděme preč, a tak zavřeme tuto řeč. Lépe sobě povolíme, když přijdeme, kdež víme. Písař. Dej jim pokoj, milý pane, nedůjdeš s nimi cti žádné; neb s žebráky se hádati, s nimi se o mošny dráti, málo na tom vyděláte, jakož pak teď sami znáte. Neb jsau to lidé nevážní. Kdo se s nimi vadí, drážní, ne mnoho kdo na nich získá. A mně se též jistě stýská poslauchati vaše svády. Prosím, uživte mé rady. A vy též, milí otcové, zanechte věci takové, v hádky se víc nedávejte, aniž se proto hněvejte; neb jste něco sami vinni. že jste byli hádky pilni. Buďtež muží trpěliví, tiší, sprostní, spravedliví, v pobožnosti stálí, silní, a modliteb svatých pilní. Toť vám sluší na každý čas, a tak Pán Bůh opatří vás. ) Drážniti se = drážditi se.
Strana 108
108 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Zavírka. Zavíraje tragedyji, před žádným toho nekryji. že sem ji z Polsky vyložil, v některých místech rozmnožil, na žádost jednoho pána, od něhož mi jest poslána. Něco sem z ní i opustil, jakž mi můj smysl dopustil, maje to sobě na vůli. Zvláště jakausi fabuli o nějakém vlku mladém, kterýž chodíval za stádem, též také i o frejíři, o kterémž Polák řeč šíří, ješto, o čemž začal psáti, nechce k tomu slušně státi, nýbrž i mysl zprzňuje, k zlé žádosti ji vzbuzuje. V čemž jestli se kdo kochá, jest toho nemalá trocha v Májovém Snu kdys napsáno i tištěním ven vydáno; též i v mnohých jiných psaních, ješto příliš dosti na nich. A také zlému učiti, mládeži k tomu slaužiti, což by každý z povinnosti měl míti zde v ošklivosti, netřeba, aniž náleží, nebo tu o duši běží. Samo přirození naše zlé věci plodí a páše. Tím se přitom spraviti chtěj. a již se nyní dobře měj!
108 ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ. Zavírka. Zavíraje tragedyji, před žádným toho nekryji. že sem ji z Polsky vyložil, v některých místech rozmnožil, na žádost jednoho pána, od něhož mi jest poslána. Něco sem z ní i opustil, jakž mi můj smysl dopustil, maje to sobě na vůli. Zvláště jakausi fabuli o nějakém vlku mladém, kterýž chodíval za stádem, též také i o frejíři, o kterémž Polák řeč šíří, ješto, o čemž začal psáti, nechce k tomu slušně státi, nýbrž i mysl zprzňuje, k zlé žádosti ji vzbuzuje. V čemž jestli se kdo kochá, jest toho nemalá trocha v Májovém Snu kdys napsáno i tištěním ven vydáno; též i v mnohých jiných psaních, ješto příliš dosti na nich. A také zlému učiti, mládeži k tomu slaužiti, což by každý z povinnosti měl míti zde v ošklivosti, netřeba, aniž náleží, nebo tu o duši běží. Samo přirození naše zlé věci plodí a páše. Tím se přitom spraviti chtěj. a již se nyní dobře měj!
Strana 109
SEDLSKY WASOPUST. KOMEDIE STUDENTSKA. Vytištěna V STAREM MĚSTÉ PRAŽSKÉM L. P. 1588 U JIŘÍKA DAČICKÉHO.
SEDLSKY WASOPUST. KOMEDIE STUDENTSKA. Vytištěna V STAREM MĚSTÉ PRAŽSKÉM L. P. 1588 U JIŘÍKA DAČICKÉHO.
Strana 110
Osoby rozmlauvající. Linhart Antošt Havel Znosafrk Kauba (Kaubán) Valenta (Vála, Valeš), syn Linhartův. Bíčoň sedlští chasníci. Brož Vávra, sedlák mladší, ženatý. Kerhart, jeho bratr. Johanka, dcera Havlova. Klára, sestra Vávrova. Kedruta (Kerna), žena Kaubova. Kmochna, stará sedlka v domu Kaubově. Bětka, děvče sedláci starší.
Osoby rozmlauvající. Linhart Antošt Havel Znosafrk Kauba (Kaubán) Valenta (Vála, Valeš), syn Linhartův. Bíčoň sedlští chasníci. Brož Vávra, sedlák mladší, ženatý. Kerhart, jeho bratr. Johanka, dcera Havlova. Klára, sestra Vávrova. Kedruta (Kerna), žena Kaubova. Kmochna, stará sedlka v domu Kaubově. Bětka, děvče sedláci starší.
Strana 111
Prologus. Vy páni, vaše milosti, všelijaké poctivosti, slovútní měšťané, páni, ctné šlechetné panny, paní, jenž ste se najíti dali, byšte se hře podívali! Já teď napřed vystupujíc, té hry summu oznamujíc, prosím všech vašich milostí s uctivau ponížeností, kdy bychom v té kratochvíli někde se v stranu scheylili, tak že by se tklo někoho, račte vážit lehce toho. Nemůž se kukla ušiti, by se neměla trefiti vždy někomu foremnému, však k té kukle podobnému. To sobě vážiti chtějte a k kratochvíli přičtěte. Nic tu nebude k zlehčení, nic k žádnému potupení. Vím, že to ráčíte znáti, co chce masopust konati, v němž kratochvíl v zdvořilosti děje se lidem k libosti. Panstvo turnaje provodí, muží silní kolby svodí,
Prologus. Vy páni, vaše milosti, všelijaké poctivosti, slovútní měšťané, páni, ctné šlechetné panny, paní, jenž ste se najíti dali, byšte se hře podívali! Já teď napřed vystupujíc, té hry summu oznamujíc, prosím všech vašich milostí s uctivau ponížeností, kdy bychom v té kratochvíli někde se v stranu scheylili, tak že by se tklo někoho, račte vážit lehce toho. Nemůž se kukla ušiti, by se neměla trefiti vždy někomu foremnému, však k té kukle podobnému. To sobě vážiti chtějte a k kratochvíli přičtěte. Nic tu nebude k zlehčení, nic k žádnému potupení. Vím, že to ráčíte znáti, co chce masopust konati, v němž kratochvíl v zdvořilosti děje se lidem k libosti. Panstvo turnaje provodí, muží silní kolby svodí,
Strana 112
112 SEDLSKY MASOPUST. morx, peichtschul*) i těm podobné: dějí se v něm věci dvorné. V mumraj, v skocích, v tancech divných, vedau lidé vášní svých štrych. My hru před vaší milostí vedem o sedlské hrubosti, však bez autržky každému, učenému i sprostnému. Příklad té hry silné zvíře, jenž udatným hlavu dýře. Vávra, chtě hrdinau býti, vzal od ženy kyjem bití. Jiní co budau konati, zví, kdo bude poslauchati. Všecko na oko spatříte, když se málo utišíte. S tím, vaše milosti páni, poctivé panny i paní prosím, že se spokojíte, též hry pilně poslyšíte, i kteréž se kratochvíle budau díti této chvíle. Já se též v kautě spokojím, neb se cepu hrozně bojím. Actus první. Scena první. Linhart, Antošt, Havel. Linhart (vyjde sám.) Ne každý, kdož vesel bývá svau mysl veselau mívá; zevnitř radost ukazuje, vnitř pak v srdci se sužuje. *) Zábavy masopustní.
112 SEDLSKY MASOPUST. morx, peichtschul*) i těm podobné: dějí se v něm věci dvorné. V mumraj, v skocích, v tancech divných, vedau lidé vášní svých štrych. My hru před vaší milostí vedem o sedlské hrubosti, však bez autržky každému, učenému i sprostnému. Příklad té hry silné zvíře, jenž udatným hlavu dýře. Vávra, chtě hrdinau býti, vzal od ženy kyjem bití. Jiní co budau konati, zví, kdo bude poslauchati. Všecko na oko spatříte, když se málo utišíte. S tím, vaše milosti páni, poctivé panny i paní prosím, že se spokojíte, též hry pilně poslyšíte, i kteréž se kratochvíle budau díti této chvíle. Já se též v kautě spokojím, neb se cepu hrozně bojím. Actus první. Scena první. Linhart, Antošt, Havel. Linhart (vyjde sám.) Ne každý, kdož vesel bývá svau mysl veselau mívá; zevnitř radost ukazuje, vnitř pak v srdci se sužuje. *) Zábavy masopustní.
Strana 113
JEDNÁNÍ I. 113 Zvlášť mezi naší rodinau, vzteklau chytrau chámovinau. Neb sem zkusil toho dosti v čerstvém věku své mladosti. Neustaupil jsem žádnému, odpovídal jsem každému. Kdož se mi pak chtěl opříti, smělť jsem mu kuklu skrojiti. Ale již mne přemáhají léta, síly ujímají. A tak jsauc svraskalý starec, zvošklivil mi se ten tanec. Nejvíc se o pokoj starám, jiného všeho dosti mám: dvě stáje, půl druhé kozy, čtvero v půl honech popluží; ba i rybník mám v svém dvoře, bez ryb, žab dost, nic v komoře; tři slepice, kohaut cizí, dům plný všeliké špíži. Mám dost dobytčí potravy, pět chlívů, v nich žádné krávy. Mlíčného bez nedostatku i všelikého omastku, másla nic a seyra kusa, kůň čerstvý, až sotva klusá. (Antošt vyjde.) Ale tamto vidím svého dědka již věkem sešlého. Hej, hej, dědku, kdež pospícháš? Sotva, chudino, oddýcháš! Antošt. Já jsem teď. Linharte, k tobě vyšel, chtíc zvědět při tobě, aby mi oznámil pravdu; chtělť bych dáti čistau radu. Nebo jsem slyšel od lidí, nevím, ano snad mne šidí,
JEDNÁNÍ I. 113 Zvlášť mezi naší rodinau, vzteklau chytrau chámovinau. Neb sem zkusil toho dosti v čerstvém věku své mladosti. Neustaupil jsem žádnému, odpovídal jsem každému. Kdož se mi pak chtěl opříti, smělť jsem mu kuklu skrojiti. Ale již mne přemáhají léta, síly ujímají. A tak jsauc svraskalý starec, zvošklivil mi se ten tanec. Nejvíc se o pokoj starám, jiného všeho dosti mám: dvě stáje, půl druhé kozy, čtvero v půl honech popluží; ba i rybník mám v svém dvoře, bez ryb, žab dost, nic v komoře; tři slepice, kohaut cizí, dům plný všeliké špíži. Mám dost dobytčí potravy, pět chlívů, v nich žádné krávy. Mlíčného bez nedostatku i všelikého omastku, másla nic a seyra kusa, kůň čerstvý, až sotva klusá. (Antošt vyjde.) Ale tamto vidím svého dědka již věkem sešlého. Hej, hej, dědku, kdež pospícháš? Sotva, chudino, oddýcháš! Antošt. Já jsem teď. Linharte, k tobě vyšel, chtíc zvědět při tobě, aby mi oznámil pravdu; chtělť bych dáti čistau radu. Nebo jsem slyšel od lidí, nevím, ano snad mne šidí,
Strana 114
114 SEDLSKÝ MASOPUST. že se tvůj syn chce ženiti: nemeškej mi oznámiti. Linhart. Jest tak, můj Antošte milý dědku, jak-ť jsau oznámili, že se lotřík chce ženiti, aniž sobě dá brániti. Protož chci rád poslechnauti. dáš-li mi řádné vnuknutí. Antošt. Víš, Linharte, jak uděláš? Poněvadž ho v svém domě máš vezmi kej, peř, mlať lotříka, nechť pak jakkoli naříká. Kaž mu radče cepy vzíti, poruč v stodole mlátiti, plauhem vorati na poli, ve všem ať jest po tvé voli. Nechť potom přijde na radu ke mně; dámť mu čistau vnadu. žeť nebude pospíchati, ženy sobě pojímati. Linhart. Jižť já tak chci učiniti, byť ho měl Kornifel vzíti, žeť musí ženy nechati a své vuole nekonati. Nu prosím tě, dědku milý, povol mi na malau chvíli a poď k nám se mnau k snídaní. Mám tam polívku s krupami, jelito, klobásu i hrách; pojez, než lehneš na marách. Potom do krčmy půjdeme, tam se piva napijeme.
114 SEDLSKÝ MASOPUST. že se tvůj syn chce ženiti: nemeškej mi oznámiti. Linhart. Jest tak, můj Antošte milý dědku, jak-ť jsau oznámili, že se lotřík chce ženiti, aniž sobě dá brániti. Protož chci rád poslechnauti. dáš-li mi řádné vnuknutí. Antošt. Víš, Linharte, jak uděláš? Poněvadž ho v svém domě máš vezmi kej, peř, mlať lotříka, nechť pak jakkoli naříká. Kaž mu radče cepy vzíti, poruč v stodole mlátiti, plauhem vorati na poli, ve všem ať jest po tvé voli. Nechť potom přijde na radu ke mně; dámť mu čistau vnadu. žeť nebude pospíchati, ženy sobě pojímati. Linhart. Jižť já tak chci učiniti, byť ho měl Kornifel vzíti, žeť musí ženy nechati a své vuole nekonati. Nu prosím tě, dědku milý, povol mi na malau chvíli a poď k nám se mnau k snídaní. Mám tam polívku s krupami, jelito, klobásu i hrách; pojez, než lehneš na marách. Potom do krčmy půjdeme, tam se piva napijeme.
Strana 115
JEDNÁNÍ I. 115 Antošt. To rád, Linharte, udělám, posnídám i poobědvám s tebau, nebť bych jedl jistě; vyschlať mi již dršťka čistě, žaludek muoj zběh se všudy rovně co děravé dudy. (Havel vyjde.) Hle tamto vidím našeho Havla, sauseda věrného. Hej, Havle, kam se velebíš? A což se k nám nepřicheylíš? Havel. Teď jsem na procházku vyšel a rád bych mezi své přišel, abych mohl vesel pobyti, s někým se čistě napiti. Linharte, zůveš k snídaní. Napral bych střevo krupami, i odplatil-ť bych se, věř to; zabím vepře v nové léto. Linhart. Poď, Havle, milý kmocháčku, však mám telecí vodvářku, ba ještě k tomu i více, kozí nohy, ovčí plíce. Havel. Dobrát to na nás potrava, libá, chutná, vonná strava. Jsau-li k tomu kraupy a hrách, tot vypudí z žaludku strach. Linhart. Budeť to všecko, kmocháčku, mámt k tomu i krejcar v vačku. Neb jakž střeva napereme, do krčmy se pobereme.
JEDNÁNÍ I. 115 Antošt. To rád, Linharte, udělám, posnídám i poobědvám s tebau, nebť bych jedl jistě; vyschlať mi již dršťka čistě, žaludek muoj zběh se všudy rovně co děravé dudy. (Havel vyjde.) Hle tamto vidím našeho Havla, sauseda věrného. Hej, Havle, kam se velebíš? A což se k nám nepřicheylíš? Havel. Teď jsem na procházku vyšel a rád bych mezi své přišel, abych mohl vesel pobyti, s někým se čistě napiti. Linharte, zůveš k snídaní. Napral bych střevo krupami, i odplatil-ť bych se, věř to; zabím vepře v nové léto. Linhart. Poď, Havle, milý kmocháčku, však mám telecí vodvářku, ba ještě k tomu i více, kozí nohy, ovčí plíce. Havel. Dobrát to na nás potrava, libá, chutná, vonná strava. Jsau-li k tomu kraupy a hrách, tot vypudí z žaludku strach. Linhart. Budeť to všecko, kmocháčku, mámt k tomu i krejcar v vačku. Neb jakž střeva napereme, do krčmy se pobereme.
Strana 116
116 SEDLSKÝ MASOPUST. Antošt. Nu poďmež, nechaje žvaní. k tomu tučnému snídaní. Když pak po snídaní bude, každý veseleji půjde na kvas k Kaubovi našemu, sausedu dávno známému. Potom sobě připijeme, tancův pět šest učiníme. Budeme i v karty hráti bychom se měli zervati. Linhart. Pakli by kdo na nás braukal aneb nějak spurně faukal, dám já mu korbelem v hlavu, až padne znak na podlahu. Havel. Ej, poďmež k tomu snídaní, nechtež daremného žvaní! Linhart. Ba přisau,*) poďme, jestit čas, budem mít u nás čistý kvas. Actus první. Scena druhá. Vávra, Valenta, Bíčoň, Brož. Vávra (vyjde sám.) Jáť jsem jistě znamenitý, muž vzáctný, ke všemu hbitý. ) Přísau = zkráceně m. přisahám.
116 SEDLSKÝ MASOPUST. Antošt. Nu poďmež, nechaje žvaní. k tomu tučnému snídaní. Když pak po snídaní bude, každý veseleji půjde na kvas k Kaubovi našemu, sausedu dávno známému. Potom sobě připijeme, tancův pět šest učiníme. Budeme i v karty hráti bychom se měli zervati. Linhart. Pakli by kdo na nás braukal aneb nějak spurně faukal, dám já mu korbelem v hlavu, až padne znak na podlahu. Havel. Ej, poďmež k tomu snídaní, nechtež daremného žvaní! Linhart. Ba přisau,*) poďme, jestit čas, budem mít u nás čistý kvas. Actus první. Scena druhá. Vávra, Valenta, Bíčoň, Brož. Vávra (vyjde sám.) Jáť jsem jistě znamenitý, muž vzáctný, ke všemu hbitý. ) Přísau = zkráceně m. přisahám.
Strana 117
JEDNÁNÍ I. 117 Tuším mi brzo rovného není v síle podobného. V pravděť jsem s znamenitými zápasil reky silnými, a žádný mi se vrovnati nemohl, v síle odolati. V kordy nedbám na žádného, jak sprostného tak zběhlého. Umímť jim v notu trefiti, když počnu šavlí točiti. Jsemť jistě muž rek dozralý, ač pak koli v zrostu malý. Mámť oštíp, kord i sudlici, kauli, obušek, ručnici. Ještě mi schází cos více, nemám žádné sekeřice; slaužíc jednau na Mělníce, propil sem ji u biřice. Také mám bratra jednoho, Kerhart tak jest jméno jeho. Slauží za Krumlovem míli. Byli by ho oběsili, chtěl sem říci, oženili. Když jsme my spolu bratří dva, stačí nám sotva sud piva. Mámť též pěknau sestru Kláru, chodí mi do pivováru. Napila se v lůni břečky, bůhdejž měla letos s necky. Posavád miluje sládky, krejčí, ševce, tkadlce, žáky. Než máť mi larva vyhrati, žeť ji musí čert splakati. Ale nejsem-li já zajíc? Nevzal sem s sebau rukavic. Nu však mám přípověď jistú v Trenčíně na jednom místu. Rekli mi je darmo dáti, já jim za ně teyden lháti.
JEDNÁNÍ I. 117 Tuším mi brzo rovného není v síle podobného. V pravděť jsem s znamenitými zápasil reky silnými, a žádný mi se vrovnati nemohl, v síle odolati. V kordy nedbám na žádného, jak sprostného tak zběhlého. Umímť jim v notu trefiti, když počnu šavlí točiti. Jsemť jistě muž rek dozralý, ač pak koli v zrostu malý. Mámť oštíp, kord i sudlici, kauli, obušek, ručnici. Ještě mi schází cos více, nemám žádné sekeřice; slaužíc jednau na Mělníce, propil sem ji u biřice. Také mám bratra jednoho, Kerhart tak jest jméno jeho. Slauží za Krumlovem míli. Byli by ho oběsili, chtěl sem říci, oženili. Když jsme my spolu bratří dva, stačí nám sotva sud piva. Mámť též pěknau sestru Kláru, chodí mi do pivováru. Napila se v lůni břečky, bůhdejž měla letos s necky. Posavád miluje sládky, krejčí, ševce, tkadlce, žáky. Než máť mi larva vyhrati, žeť ji musí čert splakati. Ale nejsem-li já zajíc? Nevzal sem s sebau rukavic. Nu však mám přípověď jistú v Trenčíně na jednom místu. Rekli mi je darmo dáti, já jim za ně teyden lháti.
Strana 118
118 SEDLSKY MASOPUST. Ale jižt mi se zde steyská, neb mi škvrčí hladem dršťka, žaludek prázdný nebohý, sotva břichu slauží nohy. Půjdu mezi svau rodinu a navštívím chámovinu. V krčmě s nimi v kostky karty budu hráti co s habarty.*) Sedne-lit mi kostka žížem**) tuť mne nevyženau křížem. Pakli tauš neb eš vyskočí, hned mi jiný v měšec vkročí. He, vyhrá-li kdo peníze, tímť mi mých rukau nesvíže. Za vrch, přisau! nevyhraje *) hrob ho zab, proč palečkuje. (Valenta vyjde s Brožem a Bíčoněm.) Ale tamto jde Valenta, při něm Bíčoň a Brož Šlechta. Nětco snad pilného mají, že tak hrubě pospíchají. Hej, Valento, Valši! kde jdeš? a což mne s sebau nevezmeš?" Snad se míníš oženiti? Chci-ť radau, přítelem býti. Promluvím od tebe slovce, poznáš mne frejířek lovce. Valenta. Hej, Vávro, mám sic chuť k tomu. Pomůžeš-li, věřiž tomu, že-t se zas chci odslaužiti, bych měl děber piva kaupiti. *) Habart = strážník pocestných, biřic (stn. asi: habewart). *) Žiž = šestka na kostce (franc. six). — Tauš = dvojka (franc. deux, něm. Daus) — Eš = jednuška (franc. as). ***) Za vrch = za vrch hlavy, za pačesy. — Hrob = eufe- micky za hrom. — Palečkovati = fixlovati.
118 SEDLSKY MASOPUST. Ale jižt mi se zde steyská, neb mi škvrčí hladem dršťka, žaludek prázdný nebohý, sotva břichu slauží nohy. Půjdu mezi svau rodinu a navštívím chámovinu. V krčmě s nimi v kostky karty budu hráti co s habarty.*) Sedne-lit mi kostka žížem**) tuť mne nevyženau křížem. Pakli tauš neb eš vyskočí, hned mi jiný v měšec vkročí. He, vyhrá-li kdo peníze, tímť mi mých rukau nesvíže. Za vrch, přisau! nevyhraje *) hrob ho zab, proč palečkuje. (Valenta vyjde s Brožem a Bíčoněm.) Ale tamto jde Valenta, při něm Bíčoň a Brož Šlechta. Nětco snad pilného mají, že tak hrubě pospíchají. Hej, Valento, Valši! kde jdeš? a což mne s sebau nevezmeš?" Snad se míníš oženiti? Chci-ť radau, přítelem býti. Promluvím od tebe slovce, poznáš mne frejířek lovce. Valenta. Hej, Vávro, mám sic chuť k tomu. Pomůžeš-li, věřiž tomu, že-t se zas chci odslaužiti, bych měl děber piva kaupiti. *) Habart = strážník pocestných, biřic (stn. asi: habewart). *) Žiž = šestka na kostce (franc. six). — Tauš = dvojka (franc. deux, něm. Daus) — Eš = jednuška (franc. as). ***) Za vrch = za vrch hlavy, za pačesy. — Hrob = eufe- micky za hrom. — Palečkovati = fixlovati.
Strana 119
JEDNÁNÍ I. 119 Teď k Znosafrkové dcerce jdu, k Johance, ctné panence. Ptaje budu s ní mluviti, chce-li mau manželkau býti. Bíčoň a Brož též se mnau jdau, mně ji namlauvati budau. Ty mi též v tom neodepřeš, a ty, Bíčoni, neselžeš. Bíčоň. Přisau, já Valento tobě, že-t pomohu v každé době! To máš ode mne poznati, budu-ť věrně pomáhati. Brož. By mně hrách*) spálil, Valento, na, teď dávám svých pět na to, že tebe v tom nezavedu, ba připovíť**) to dovedu. Valenta. Poněvadž mi slibujete, věrnost skutku darujete, též já vám to připovídám, rukau dáním slibuji vám, že se vám chci odslaužiti a vědro piva kaupiti. A hned, jak tam k ní přijdeme, ji namlauvati budeme, umějtež mi pomáhati a o mně chválu dávati, že jsem bohatý a krásný i ve všem svém díle šťastný. Vávro, půjdeš-liž též s námi, hrdinskými osobami? *) Hrách = eufemicky m. hrom. **) Připovíť = připovědíti.
JEDNÁNÍ I. 119 Teď k Znosafrkové dcerce jdu, k Johance, ctné panence. Ptaje budu s ní mluviti, chce-li mau manželkau býti. Bíčoň a Brož též se mnau jdau, mně ji namlauvati budau. Ty mi též v tom neodepřeš, a ty, Bíčoni, neselžeš. Bíčоň. Přisau, já Valento tobě, že-t pomohu v každé době! To máš ode mne poznati, budu-ť věrně pomáhati. Brož. By mně hrách*) spálil, Valento, na, teď dávám svých pět na to, že tebe v tom nezavedu, ba připovíť**) to dovedu. Valenta. Poněvadž mi slibujete, věrnost skutku darujete, též já vám to připovídám, rukau dáním slibuji vám, že se vám chci odslaužiti a vědro piva kaupiti. A hned, jak tam k ní přijdeme, ji namlauvati budeme, umějtež mi pomáhati a o mně chválu dávati, že jsem bohatý a krásný i ve všem svém díle šťastný. Vávro, půjdeš-liž též s námi, hrdinskými osobami? *) Hrách = eufemicky m. hrom. **) Připovíť = připovědíti.
Strana 120
120 SEDLSKÝ MASOPUST. Vávra. I přisau, věř mi, Valento. žeť mi není nemožné to. Nyní musím domů jíti, svau čeládku pospraviti. Vy nyní muožte s to býti. po druhé chci s vámi jíti. (Odejde od nich.) Brož. Poďmež jen, Valento, sami. však jsme my jí dobře známi. Uslyšíme, co nám řekne; já vím, že se nás ulekne. To bude jisté znamení manželské lásky spojení. Nuže, bratří, nohau pravau! (Poodstoupí poněkud z místa.) Bíčoň, napiš kříž na prahu, tak nám žádný nepřekazí. (Zde dva listy vytrženy.) Actus první. Scena třetí. Johanka, Valenta, Bíčoň, Brož. Valenta (k Johance.) (Počátek jeho řeči schází.) Že mne budeš milovati. Johanka. Ba tak se přistroj. Valento! Teď*) máš na to prsten tento, (dá mu prsten) *) Ted = tutohle.
120 SEDLSKÝ MASOPUST. Vávra. I přisau, věř mi, Valento. žeť mi není nemožné to. Nyní musím domů jíti, svau čeládku pospraviti. Vy nyní muožte s to býti. po druhé chci s vámi jíti. (Odejde od nich.) Brož. Poďmež jen, Valento, sami. však jsme my jí dobře známi. Uslyšíme, co nám řekne; já vím, že se nás ulekne. To bude jisté znamení manželské lásky spojení. Nuže, bratří, nohau pravau! (Poodstoupí poněkud z místa.) Bíčoň, napiš kříž na prahu, tak nám žádný nepřekazí. (Zde dva listy vytrženy.) Actus první. Scena třetí. Johanka, Valenta, Bíčoň, Brož. Valenta (k Johance.) (Počátek jeho řeči schází.) Že mne budeš milovati. Johanka. Ba tak se přistroj. Valento! Teď*) máš na to prsten tento, (dá mu prsten) *) Ted = tutohle.
Strana 121
JEDNÁNÍ I. 121 a měj nyní spokojení, za tři neděle prodlení. Než o to tě ještě žádám. Jest dána jistá zpráva nám, že máte pohanky mnoho; dej mi jí dčber skrz někoho. A tak budu laskavější na tě, Valši nejmilejší. Valenta. Ehé, Johanko má milá, děvečko pěkná, spanilá, o děber pohanky nic není, ba dám-ť ji rád bez prodlení. Johanka. Již se musím domů bráti. Bůhdá vás budu vítati. Bíčоň. Johanko, by zdráva spala, na nás věrně zpomínala. (Odejde dívka.) Valento, což říkáš k tomu? šťastně-li sme vyšli z domu? Viď, že s veselau novinú přijdem mezi svau rodinu. Valenta. He, he, ba jak nás vítala a jak pěkně rozmlauvala! Hned jsem já to, bratří, věděl, jak jsem na ni jen pohleděl. Když se jest zasmála na mne, poznal sem, že by chtěla mne.
JEDNÁNÍ I. 121 a měj nyní spokojení, za tři neděle prodlení. Než o to tě ještě žádám. Jest dána jistá zpráva nám, že máte pohanky mnoho; dej mi jí dčber skrz někoho. A tak budu laskavější na tě, Valši nejmilejší. Valenta. Ehé, Johanko má milá, děvečko pěkná, spanilá, o děber pohanky nic není, ba dám-ť ji rád bez prodlení. Johanka. Již se musím domů bráti. Bůhdá vás budu vítati. Bíčоň. Johanko, by zdráva spala, na nás věrně zpomínala. (Odejde dívka.) Valento, což říkáš k tomu? šťastně-li sme vyšli z domu? Viď, že s veselau novinú přijdem mezi svau rodinu. Valenta. He, he, ba jak nás vítala a jak pěkně rozmlauvala! Hned jsem já to, bratří, věděl, jak jsem na ni jen pohleděl. Když se jest zasmála na mne, poznal sem, že by chtěla mne.
Strana 122
122 SEDLSKÝ MASOPUST. Brož. Aby mne hrob zabil, jest tak ! Štastney's ty, Valento, sedlák. He, ona tebe předce chce. Přisau, nevaž toho lehce. Kdyžt se na tebe zasmála, chce tě, jest věc dokonalá. Valenta. Nu, když jsme to vykonali, poďte se mnau na čas malý k otci mému, řceme jemu, že chci mít Johanku ženu. Brož. Au, jižť tě neopustíme, i jeho v tom pokusíme. Budem ho pěkně prositi, by-ť se nebránil ženiti. Valenta. Poďtež, já nechci meškati; o ženuť mi se starati. A k otci se zastavíme, u něho to obdržíme. Actus první. Scena čtvrtá. Valenta, Brož, Bíčoň, Linhart. (Vyjdau všickni. Linhart sediž na druhé straně.) Hej, muoj tatíku, kup mi kord. klobauk, péro, ať stojí ort. *) *) Ort = mince v ceně 16 krejcarův.
122 SEDLSKÝ MASOPUST. Brož. Aby mne hrob zabil, jest tak ! Štastney's ty, Valento, sedlák. He, ona tebe předce chce. Přisau, nevaž toho lehce. Kdyžt se na tebe zasmála, chce tě, jest věc dokonalá. Valenta. Nu, když jsme to vykonali, poďte se mnau na čas malý k otci mému, řceme jemu, že chci mít Johanku ženu. Brož. Au, jižť tě neopustíme, i jeho v tom pokusíme. Budem ho pěkně prositi, by-ť se nebránil ženiti. Valenta. Poďtež, já nechci meškati; o ženuť mi se starati. A k otci se zastavíme, u něho to obdržíme. Actus první. Scena čtvrtá. Valenta, Brož, Bíčoň, Linhart. (Vyjdau všickni. Linhart sediž na druhé straně.) Hej, muoj tatíku, kup mi kord. klobauk, péro, ať stojí ort. *) *) Ort = mince v ceně 16 krejcarův.
Strana 123
JEDNÁNÍ I. 123 Neb já se chci voženiti. Mámť i dlauhé škorně míti. Kauby Znosafrka dcerku budu mít věrnau manželku. Linhart. Hau, dám-ť já ženu, lotříku, uvozhřený potvorníku! Vezmi ty cepy raději, tam visí vně na veřeji, mlať oves, pšenici taky, hrách, ječmen, zanech Johanky! Peř, mlat, až-ť bude praštěti, ať neplačí na tě děti! Valenta (drbe si hlavu, odstaupí.) Hej, což mi jest učiniti? Brání mi otec ženiti. Chce, abych do jeho vůle dělal a mlátil v stodole. Víc než dosti prv pracuji, teď opět musím mu k vuoli co dřevěnney pes dělati! Nemohu se zachovati. Broži, což před se vezmeme? Brož. Předce k Johance půjdeme? Bíčoň. Ej, nestarej se, Valento! Bude lépe Buohdá, víme to. Že se otec hněvá nyní brzoť on svůj hněv promění. Brož. Víš, Valši, co učiníme? S Vávrau se v tom poradíme.
JEDNÁNÍ I. 123 Neb já se chci voženiti. Mámť i dlauhé škorně míti. Kauby Znosafrka dcerku budu mít věrnau manželku. Linhart. Hau, dám-ť já ženu, lotříku, uvozhřený potvorníku! Vezmi ty cepy raději, tam visí vně na veřeji, mlať oves, pšenici taky, hrách, ječmen, zanech Johanky! Peř, mlat, až-ť bude praštěti, ať neplačí na tě děti! Valenta (drbe si hlavu, odstaupí.) Hej, což mi jest učiniti? Brání mi otec ženiti. Chce, abych do jeho vůle dělal a mlátil v stodole. Víc než dosti prv pracuji, teď opět musím mu k vuoli co dřevěnney pes dělati! Nemohu se zachovati. Broži, což před se vezmeme? Brož. Předce k Johance půjdeme? Bíčoň. Ej, nestarej se, Valento! Bude lépe Buohdá, víme to. Že se otec hněvá nyní brzoť on svůj hněv promění. Brož. Víš, Valši, co učiníme? S Vávrau se v tom poradíme.
Strana 124
124 SEDLSKÝ MASOPUST. Přisau, bratří, pojďme k němu, všecku zprávu dejme jemu. Bíčoň. By mne hrob zabil, Valento, dá nám dobrau radu, věř to. Valenta. Nu poďmež! Na tom přestávám, když jen dobrau radu dá nám. Pak zas puojdeme k Johance, bude ráda té pohance. Neb jí budu darovati děber pohanky, máš shledati. Však víš, že jest mne žádala, když jest s námi rozmlauvala. Brož. Viď. Bíčoň, jak nás spatřila, že hned veselejší byla? Valenta. Nu, poďmež k tomu Vávrovi, poslyšíme, co nám poví. Actus první. Scena pátá. Johanka, Klára, Vávra. Johanka (sama vyjde.) Mám-liž frejíře pravého a k ženění dozralého, pěkné a krásné postavy! V pěti letech nemyl hlavy.
124 SEDLSKÝ MASOPUST. Přisau, bratří, pojďme k němu, všecku zprávu dejme jemu. Bíčoň. By mne hrob zabil, Valento, dá nám dobrau radu, věř to. Valenta. Nu poďmež! Na tom přestávám, když jen dobrau radu dá nám. Pak zas puojdeme k Johance, bude ráda té pohance. Neb jí budu darovati děber pohanky, máš shledati. Však víš, že jest mne žádala, když jest s námi rozmlauvala. Brož. Viď. Bíčoň, jak nás spatřila, že hned veselejší byla? Valenta. Nu, poďmež k tomu Vávrovi, poslyšíme, co nám poví. Actus první. Scena pátá. Johanka, Klára, Vávra. Johanka (sama vyjde.) Mám-liž frejíře pravého a k ženění dozralého, pěkné a krásné postavy! V pěti letech nemyl hlavy.
Strana 125
JEDNÁNÍ I. 125 Chodí pěkně učesaný, vlasy na něm rozdrásany, an z nich prší sekanina, koňskeych potrav matlanina. Oči jako u kalausa. vzezření co u profausa. Nosu dlauhého co trdlo, jako škorně bílé hrdlo. Zubové jako u kance, a vždy by chtěl mně, Johance. Pysk široký co radlice, tvář vyzáblá, prázdné líce. Prs má vysoký jako krb, na hřbetě pak veliký hrb. Právěť má podobu slona, ruce co srdce u zvona. Ba smrdutá usmolená z punčoch se blyští kolena. Klobauk i kabát děravý a galioty*) zerzavy. Blíká, sem i tam hledíce, zevluje jako vopice. An smrdí hnojem halama. vyhlídá mu z škorní sláma. Tuším, že se ještě nemyl, jak malý, když v kaupeli byl. Ukálený jako štěně, a předce myslí o ženě. (Vyjde Klára.) Klára. Zdař Buoh, má milá Johanko! Johanka. Zdráva byla, má krajanko! Což mi dobrého oznámíš? Nu, jakť se daří, kéž pravíš. *) Galioty = kalhoty.
JEDNÁNÍ I. 125 Chodí pěkně učesaný, vlasy na něm rozdrásany, an z nich prší sekanina, koňskeych potrav matlanina. Oči jako u kalausa. vzezření co u profausa. Nosu dlauhého co trdlo, jako škorně bílé hrdlo. Zubové jako u kance, a vždy by chtěl mně, Johance. Pysk široký co radlice, tvář vyzáblá, prázdné líce. Prs má vysoký jako krb, na hřbetě pak veliký hrb. Právěť má podobu slona, ruce co srdce u zvona. Ba smrdutá usmolená z punčoch se blyští kolena. Klobauk i kabát děravý a galioty*) zerzavy. Blíká, sem i tam hledíce, zevluje jako vopice. An smrdí hnojem halama. vyhlídá mu z škorní sláma. Tuším, že se ještě nemyl, jak malý, když v kaupeli byl. Ukálený jako štěně, a předce myslí o ženě. (Vyjde Klára.) Klára. Zdař Buoh, má milá Johanko! Johanka. Zdráva byla, má krajanko! Což mi dobrého oznámíš? Nu, jakť se daří, kéž pravíš. *) Galioty = kalhoty.
Strana 126
126 SEDLSKÝ MASOPUST. Klára. Ba povím-ť, milá Jožičko, to co jsem slyšela všecko. Onehdá mi povídali, — kdo ví, an jsau snad selhali, že máš frejíře nového, mladého, velmi krásného, Valentu z Křivokrkanic. Právěť jest křtaltovný panic, an chodí čerstvě milaušek, hledě co noční kalausek. — Johanka. Věru jest tak, Kláro milá. Což by ty tomu věřila? Čerta bych s bláznem činila, myslím, bych hňupa užila.*) Poslyš, prosím, kterak bylo a jak se to všecko řídilo! Přišel ten Valenta milý, s ním Brož, Bíčoň v jednu chvíli. Jali se se mnau mluviti, chci-li ho za muže míti. Já, vidauce nemilého Valentu, knota shnilého, pěkně jsem jim lahodila, leda jich bláznů užila. Však věř mi to, Klaruše, chodí co tělo bez duše. Kráčí, jako by noh neměl, an by mně přes noc omrzel. Krk černý, tenký a suchý, nos křivý co tetřev hluchý. Nosem píská, hrdlem krká, zadkem veyská, ústy hrká, k zemi hledí, zuby šklebí, *) Užiti koho = posměch, dobrý den si z koho udělati, k lepšímu míti.
126 SEDLSKÝ MASOPUST. Klára. Ba povím-ť, milá Jožičko, to co jsem slyšela všecko. Onehdá mi povídali, — kdo ví, an jsau snad selhali, že máš frejíře nového, mladého, velmi krásného, Valentu z Křivokrkanic. Právěť jest křtaltovný panic, an chodí čerstvě milaušek, hledě co noční kalausek. — Johanka. Věru jest tak, Kláro milá. Což by ty tomu věřila? Čerta bych s bláznem činila, myslím, bych hňupa užila.*) Poslyš, prosím, kterak bylo a jak se to všecko řídilo! Přišel ten Valenta milý, s ním Brož, Bíčoň v jednu chvíli. Jali se se mnau mluviti, chci-li ho za muže míti. Já, vidauce nemilého Valentu, knota shnilého, pěkně jsem jim lahodila, leda jich bláznů užila. Však věř mi to, Klaruše, chodí co tělo bez duše. Kráčí, jako by noh neměl, an by mně přes noc omrzel. Krk černý, tenký a suchý, nos křivý co tetřev hluchý. Nosem píská, hrdlem krká, zadkem veyská, ústy hrká, k zemi hledí, zuby šklebí, *) Užiti koho = posměch, dobrý den si z koho udělati, k lepšímu míti.
Strana 127
JEDNÁNÍ I. 127 aniž sedí, když potřebí. Ten hňup hlaupý jest potvorný, a ti traupi nemotorní! Já s nimi pěkně mluvila, na něho jsem se zasmíla. On za to měl, bych mu chtěla! Sršně z nosu, blázen z cela! Budu ho předce kojiti, abych ho mohla užiti. Slíbil zas ke mně přijíti, děberem pohanky uctiti. Vezmauc to, když čas uhlídám, dámť mu pytlem připovídám. Nechť sobě hraup rovné hledá a mne s pokojem zanechá. Já bych ho ze sna zbudila, než bych jeho ženau byla, utěšeného miláčka, pravau svini, mlatotlaska. Klára. Jáť bych mu tak učinila, když bych ho dobře užila. Ó co bych ho opálala, pytlem k němu šermovala! Straka ze kře, dvě v keř zase, a to rychle, v krátkém čase. Jak rok časy proměňuje, tak liška srst obnovuje. Hodná by ta děvka byla, jenž pěti neošidila, by jí „zdař Bůh“ neříkali, krom těch, kdož by ji neznali. Johanka. Zač bychom my medle stály když bychme nic nevylhaly? My jsme toho nezačaly, dávno to prv činívaly:
JEDNÁNÍ I. 127 aniž sedí, když potřebí. Ten hňup hlaupý jest potvorný, a ti traupi nemotorní! Já s nimi pěkně mluvila, na něho jsem se zasmíla. On za to měl, bych mu chtěla! Sršně z nosu, blázen z cela! Budu ho předce kojiti, abych ho mohla užiti. Slíbil zas ke mně přijíti, děberem pohanky uctiti. Vezmauc to, když čas uhlídám, dámť mu pytlem připovídám. Nechť sobě hraup rovné hledá a mne s pokojem zanechá. Já bych ho ze sna zbudila, než bych jeho ženau byla, utěšeného miláčka, pravau svini, mlatotlaska. Klára. Jáť bych mu tak učinila, když bych ho dobře užila. Ó co bych ho opálala, pytlem k němu šermovala! Straka ze kře, dvě v keř zase, a to rychle, v krátkém čase. Jak rok časy proměňuje, tak liška srst obnovuje. Hodná by ta děvka byla, jenž pěti neošidila, by jí „zdař Bůh“ neříkali, krom těch, kdož by ji neznali. Johanka. Zač bychom my medle stály když bychme nic nevylhaly? My jsme toho nezačaly, dávno to prv činívaly:
Strana 128
128 SEDLSKÝ MASOPUST. Šalomauna mauřeninka, Samsona jeho milenka, Holoferna, Achillesa. A po dnes jich mnoho klesá, kteříž podvedeni byli. Proč? neb rovností schybili. Někteří z nich nezřízeně, jiní pak hlaupě nesmírně z gleychu ven vystupovali a mimo řád milovali. Nešetříce své rovnosti vzali odplatu v hodnosti Posavád těm rovni mnozí. Jiní pak chudí nebozí nakládají bez užitku, a nás jest dosti po řídku, jenž bychom neuměli bráti, když nás smějí darovati. Jáť bych vzala, objímala, jej kojila, zas nedala: „Kup, Janku můj, s rubáš kmentu. budeš muž můj, věř bez žertu. Nevaž sobě, vytřes měšec, kaupím sobě vaček čepec. Klára. Ha ha ha ha, cos ty chytrá! Ba chytřejší jsi než vydra! K tomu umíš rýmovati; kdož tě nemá milovati? Při mužích také jest vášeň, ba při mnohých tímto časem. Nu já mám bratra divného, Vávru, traupa sedlského. Ten hle směl o mně mluviti a mezi lidi vtrausiti, že mne má, svau sestru Kláru, že chodím do pivováru. Kněží, žáky, krejčí, ševce,
128 SEDLSKÝ MASOPUST. Šalomauna mauřeninka, Samsona jeho milenka, Holoferna, Achillesa. A po dnes jich mnoho klesá, kteříž podvedeni byli. Proč? neb rovností schybili. Někteří z nich nezřízeně, jiní pak hlaupě nesmírně z gleychu ven vystupovali a mimo řád milovali. Nešetříce své rovnosti vzali odplatu v hodnosti Posavád těm rovni mnozí. Jiní pak chudí nebozí nakládají bez užitku, a nás jest dosti po řídku, jenž bychom neuměli bráti, když nás smějí darovati. Jáť bych vzala, objímala, jej kojila, zas nedala: „Kup, Janku můj, s rubáš kmentu. budeš muž můj, věř bez žertu. Nevaž sobě, vytřes měšec, kaupím sobě vaček čepec. Klára. Ha ha ha ha, cos ty chytrá! Ba chytřejší jsi než vydra! K tomu umíš rýmovati; kdož tě nemá milovati? Při mužích také jest vášeň, ba při mnohých tímto časem. Nu já mám bratra divného, Vávru, traupa sedlského. Ten hle směl o mně mluviti a mezi lidi vtrausiti, že mne má, svau sestru Kláru, že chodím do pivováru. Kněží, žáky, krejčí, ševce,
Strana 129
JEDNÁNÍ I. 129 čert ho ví, co více repce, k mému posměchu dotýká; věruť na tom málo získá. Mám-liž já pro ně zlau býti? Předceť tam musím choditi, proč koli mne posílají; neb když nejdu, hned mi lají. Vávra (vystaupiv, dí hněvivě:) Což tu opět, Kláro, děláš? a proč domů jíti meškáš? Než kleveceš, lecos tlacháš, mně i s jineymi opáláš! Zvymořená suchá tlachno, vopice, mrzutá hachno, táhni domů k dílu svému, neb tě tímto kyjem sehnu. (Tu ji peře, a ony na různo utíkají.) Ha ha, co jsem je přestrašil, čistě na různo rozplašil. A coť mají šlundry býti? Nechtí na dílo mysliti. Jak počnau spolu mluviti, živé i mrtvé sauditi, hned se dají do frejířů, nastrojí bláznů, kejklířů, mnohými co psy zmítají, samy se šlundry neznají, tvář, vlasy, hlavu šlechtíce, jiných věcí nedbajíce. Mnohá chodí jako trdlo; ó že se nestydí v hrdlo, šuša, svině, neplecha! Au, dát jí, až by ohlechla. Zdvíhá nohy jako cepy, nasel by jí na ně řepy. Mnohá pro vodu na dvoře lehne celey den v komoře. Hlavu k věnci, zrak k mládenci,
JEDNÁNÍ I. 129 čert ho ví, co více repce, k mému posměchu dotýká; věruť na tom málo získá. Mám-liž já pro ně zlau býti? Předceť tam musím choditi, proč koli mne posílají; neb když nejdu, hned mi lají. Vávra (vystaupiv, dí hněvivě:) Což tu opět, Kláro, děláš? a proč domů jíti meškáš? Než kleveceš, lecos tlacháš, mně i s jineymi opáláš! Zvymořená suchá tlachno, vopice, mrzutá hachno, táhni domů k dílu svému, neb tě tímto kyjem sehnu. (Tu ji peře, a ony na různo utíkají.) Ha ha, co jsem je přestrašil, čistě na různo rozplašil. A coť mají šlundry býti? Nechtí na dílo mysliti. Jak počnau spolu mluviti, živé i mrtvé sauditi, hned se dají do frejířů, nastrojí bláznů, kejklířů, mnohými co psy zmítají, samy se šlundry neznají, tvář, vlasy, hlavu šlechtíce, jiných věcí nedbajíce. Mnohá chodí jako trdlo; ó že se nestydí v hrdlo, šuša, svině, neplecha! Au, dát jí, až by ohlechla. Zdvíhá nohy jako cepy, nasel by jí na ně řepy. Mnohá pro vodu na dvoře lehne celey den v komoře. Hlavu k věnci, zrak k mládenci,
Strana 130
130 SEDLSKÝ MASOPUST. nohy k tanci vždy obrací: k práci, k dílu sviňku milú nepřivedeš, posměch vezmeš. To jest ta vášeň dívčiček, lstivých, aulisných frejířek, an by braly, až by padly. Co jsau pak na tom zejskaly?" Kteréž jsau tak činívaly, hanbu posměch za to vzaly. Mohl bych o nich víc mluviti; pro stud nebudu praviti. Nedoteykám v tom panen ctných, poctivých, krásných, počestných. Dotkla-li se které pravda, neprav, pomlč, ústa zavra. Jáť musím do krčmy jíti, svau rotu tam navštíviti. Actus druhý. Scena první. Valenta, Brož, Bíčoň, později Kerhart, Vávra. Valenta. Nu, bratří, což mi radíte? co o Johance pravite? Brzo-li tam chceme jíti? Jáť se musím oženiti, byť muoj otec zrna nevsel. Brož. Au, Valento, buď ty vesel; dobrau-ť sem novinu slyšel a proto sem k tobě přišel,
130 SEDLSKÝ MASOPUST. nohy k tanci vždy obrací: k práci, k dílu sviňku milú nepřivedeš, posměch vezmeš. To jest ta vášeň dívčiček, lstivých, aulisných frejířek, an by braly, až by padly. Co jsau pak na tom zejskaly?" Kteréž jsau tak činívaly, hanbu posměch za to vzaly. Mohl bych o nich víc mluviti; pro stud nebudu praviti. Nedoteykám v tom panen ctných, poctivých, krásných, počestných. Dotkla-li se které pravda, neprav, pomlč, ústa zavra. Jáť musím do krčmy jíti, svau rotu tam navštíviti. Actus druhý. Scena první. Valenta, Brož, Bíčoň, později Kerhart, Vávra. Valenta. Nu, bratří, což mi radíte? co o Johance pravite? Brzo-li tam chceme jíti? Jáť se musím oženiti, byť muoj otec zrna nevsel. Brož. Au, Valento, buď ty vesel; dobrau-ť sem novinu slyšel a proto sem k tobě přišel,
Strana 131
JEDNÁNÍ II. 131 že tebe ráda chce míti. Přisau, muožeš mi věřiti! Bíčoň. Valento, poďme tím spíše, pospěšme, přijdem k ní tiše. Zvíš, jak bude k tobě hbitá, jak tebe s námi přivítá. Valenta. Musím jí s sebau dar vzíti, Bíčoni, musíš slaužiti. Tam za dveřmi v pytli stojí pohanka Johance mojí. Přines mi ji bez meškání. Nuže jdiž bez prodlévání. Вíčоň. Valento, rád to udělám, přinesu-ť ji sem rychle sám. (Odejde, a s pytlem pohanky přijda zase, dí:) Teď hle jest, vezmiž ji snažně, beřme se k Johance vážně. Valenta (pomáhá.) Nu podmež ve jméno boží! Ale kdo tamto jde, Broži? Brož. Vávra, Valento, sau Bohu!*) Vávra (přiběhne). Valento, počkej, pomohu. Snad opět jdeš k své Johance; rádať bude té pohance. *) Sau Bohu = přisahám Bohu. 9*
JEDNÁNÍ II. 131 že tebe ráda chce míti. Přisau, muožeš mi věřiti! Bíčoň. Valento, poďme tím spíše, pospěšme, přijdem k ní tiše. Zvíš, jak bude k tobě hbitá, jak tebe s námi přivítá. Valenta. Musím jí s sebau dar vzíti, Bíčoni, musíš slaužiti. Tam za dveřmi v pytli stojí pohanka Johance mojí. Přines mi ji bez meškání. Nuže jdiž bez prodlévání. Вíčоň. Valento, rád to udělám, přinesu-ť ji sem rychle sám. (Odejde, a s pytlem pohanky přijda zase, dí:) Teď hle jest, vezmiž ji snažně, beřme se k Johance vážně. Valenta (pomáhá.) Nu podmež ve jméno boží! Ale kdo tamto jde, Broži? Brož. Vávra, Valento, sau Bohu!*) Vávra (přiběhne). Valento, počkej, pomohu. Snad opět jdeš k své Johance; rádať bude té pohance. *) Sau Bohu = přisahám Bohu. 9*
Strana 132
132 SEDLSKÝ MASOPUST. Valenta. Ba jižť se, Vávro, beřeme a právě na jisto jdeme. Já, jakž jí dám tu pohanku, hned obejmu svau Johanku. Vávro, prosím tě, poď s námi, ač nachceš zhrdati námi. Pomoz mi se voženiti chci ť se toho odslaužiti. Vávra. Valento, rád s tebau puojdu a věrně-ť namlauvat budu, (Vyjde Kerhart.) Ale tamto kohos vidím? Však se snad zrakem nešidím! Valenta. Přisau, jest Kerhart, bratr tvuoj! Vávra. Věruť jest Kerhart, bratr muoj. Bíčоň. Nu, čerte, já ho nepoznal. Brož. Vždyť ho k nám čert z pekla poslal. Kerhart. Zdař Bůh, zdař Bůh, bratří milí i přátelé ušlechtilí! Povězte mi, jak se máte? také-li Kerharta znáte?
132 SEDLSKÝ MASOPUST. Valenta. Ba jižť se, Vávro, beřeme a právě na jisto jdeme. Já, jakž jí dám tu pohanku, hned obejmu svau Johanku. Vávro, prosím tě, poď s námi, ač nachceš zhrdati námi. Pomoz mi se voženiti chci ť se toho odslaužiti. Vávra. Valento, rád s tebau puojdu a věrně-ť namlauvat budu, (Vyjde Kerhart.) Ale tamto kohos vidím? Však se snad zrakem nešidím! Valenta. Přisau, jest Kerhart, bratr tvuoj! Vávra. Věruť jest Kerhart, bratr muoj. Bíčоň. Nu, čerte, já ho nepoznal. Brož. Vždyť ho k nám čert z pekla poslal. Kerhart. Zdař Bůh, zdař Bůh, bratří milí i přátelé ušlechtilí! Povězte mi, jak se máte? také-li Kerharta znáte?
Strana 133
JEDNÁNÍ II. 133 Vávra. He zdráv, bratře Kerharte, byl! Kdež's pak tak dlauho v pekle byl?" Valenta. A já přeji zdraví tobě, ne jináč jako sám sobě. Brož. Já-ť štěstí mnoho vinšuji. Вíčоň. A já se tobě raduji. Kerhart. Já jsem se též hned zradoval. jak sem vás spolu spatřoval. Vávra. Nu, bratře, praviž noviny. Jaké's zvandroval krajiny?" Kerhart. Když bych nejprvé posnídal, hned bych vám o všem povídal. Brož. Nedbej o jídlo, Kerharte, čistey, zmužiley habarte! Než tomu mine krátký čas, budem míti výborný kvas. Neb jdeme na rozmlauvání; milý brachu, poď též s námi. Teď hle ženíme Valentu za Znosafrkovu dcerku.
JEDNÁNÍ II. 133 Vávra. He zdráv, bratře Kerharte, byl! Kdež's pak tak dlauho v pekle byl?" Valenta. A já přeji zdraví tobě, ne jináč jako sám sobě. Brož. Já-ť štěstí mnoho vinšuji. Вíčоň. A já se tobě raduji. Kerhart. Já jsem se též hned zradoval. jak sem vás spolu spatřoval. Vávra. Nu, bratře, praviž noviny. Jaké's zvandroval krajiny?" Kerhart. Když bych nejprvé posnídal, hned bych vám o všem povídal. Brož. Nedbej o jídlo, Kerharte, čistey, zmužiley habarte! Než tomu mine krátký čas, budem míti výborný kvas. Neb jdeme na rozmlauvání; milý brachu, poď též s námi. Teď hle ženíme Valentu za Znosafrkovu dcerku.
Strana 134
134 SEDLSKÝ MASOPUST. Valenta. Kerharte, rač se mnau jíti, pomuožeš mi namluviti. Kerhart. Valento, v tomť se rozumím, namlauvati dobře umím. Au, jáť sem v tom mnoho býval, a častokrát se ženíval Vávra. Hej bratře, praviž, kde's býval? jakého's štěstí užíval? Kerhart. Poněvadž tak chcete míti, i musím vám vypraviti. Beyval jsem v divných krajinách, v horách, dolích a rovinách. Měl sem v lesích divné skreyše, k tomu pravé tovaryše. Povím, abyšte věděli, můžte věřiti, chcete-li, že jsme pili, hodovali, hráli, čistě frejovali. Potom však jednoho času stalo se při dobrém kvasu, že přišla na nás pohroma, utíkal každý do hroba. Hned v náhle opustivše kvas, běžel pryč, nevrátil se zas. Tiskl každý, kdo kam věděl, víc voken, než dveří, hleděl. Kdož nauměli*) pryč běžeti, musejí za to viseti. Jiní na daubí stopeni, *) Nauměti = neauměti, neuměti.
134 SEDLSKÝ MASOPUST. Valenta. Kerharte, rač se mnau jíti, pomuožeš mi namluviti. Kerhart. Valento, v tomť se rozumím, namlauvati dobře umím. Au, jáť sem v tom mnoho býval, a častokrát se ženíval Vávra. Hej bratře, praviž, kde's býval? jakého's štěstí užíval? Kerhart. Poněvadž tak chcete míti, i musím vám vypraviti. Beyval jsem v divných krajinách, v horách, dolích a rovinách. Měl sem v lesích divné skreyše, k tomu pravé tovaryše. Povím, abyšte věděli, můžte věřiti, chcete-li, že jsme pili, hodovali, hráli, čistě frejovali. Potom však jednoho času stalo se při dobrém kvasu, že přišla na nás pohroma, utíkal každý do hroba. Hned v náhle opustivše kvas, běžel pryč, nevrátil se zas. Tiskl každý, kdo kam věděl, víc voken, než dveří, hleděl. Kdož nauměli*) pryč běžeti, musejí za to viseti. Jiní na daubí stopeni, *) Nauměti = neauměti, neuměti.
Strana 135
JEDNÁNÍ II. 135 mnozí lojem pokropeni. Jiný se v povětří veze o jednom kole na voze. A já též nebohý jonák, obrátivše k lesu svuoj zrak, táh sem odtud v strachu s bázní, abych se nezmyl v té lázni. Neb když jsem byl v Domamili, byli by mně oběsili, ba mám říci, voženili. A tak sem z té lázně vyšel, v pravý čas mezi vás přišel. Brož. Dobře's, Kerharte, učinil, že's ovsa nohám přičinil. Lépe, že jsi se k nám vrátil, než by krkem žalud klátil. Jděmež již, pokud čas máme! Což potřebí, vykonáme. Actus druhý. Scena druhá. Bětka, Johanka, Vávra, Valenta, Brož, Kerhart, Bíčoň. Bětka (přicházejíc k Johance, ana sedí.) Johanko, máš hosti míti, nebo jsem viděla jíti frejíře tvého milého, s ním jde tovaryšstvo jeho. Johanka. By ty žábo pomlkala, — a mne s pokojem nechala!"
JEDNÁNÍ II. 135 mnozí lojem pokropeni. Jiný se v povětří veze o jednom kole na voze. A já též nebohý jonák, obrátivše k lesu svuoj zrak, táh sem odtud v strachu s bázní, abych se nezmyl v té lázni. Neb když jsem byl v Domamili, byli by mně oběsili, ba mám říci, voženili. A tak sem z té lázně vyšel, v pravý čas mezi vás přišel. Brož. Dobře's, Kerharte, učinil, že's ovsa nohám přičinil. Lépe, že jsi se k nám vrátil, než by krkem žalud klátil. Jděmež již, pokud čas máme! Což potřebí, vykonáme. Actus druhý. Scena druhá. Bětka, Johanka, Vávra, Valenta, Brož, Kerhart, Bíčoň. Bětka (přicházejíc k Johance, ana sedí.) Johanko, máš hosti míti, nebo jsem viděla jíti frejíře tvého milého, s ním jde tovaryšstvo jeho. Johanka. By ty žábo pomlkala, — a mne s pokojem nechala!"
Strana 136
136 SEDLSKÝ MASOPUST. Scheytneš*) s klevetami svými, těmi řečmi aulisnými! Bětka. Ano tě snad pravda mrzí, však pravím o tvém frejíři. Ba hle pěknější mladice! Kýž's sobě zbarvila líce. Což nemáš doma pleveysu? Aniž's nezmastila vlasuo! Kýž's meydlem čelo zlíčila, aby se tím líp svítila. Musíš se též pěkně smáti, zubuov neukazovati. Zdáš-li pak se malá býti, měla si pantofle vzíti. Tak by prodájnější byla. Víš-li, co's neučinila? Haklíkuov všech nezapínej, na prsech nětco zotvírej, aby spatřil ten tvuoj milý, že máš život krásný bílý. Johanka. Ale hle této potvory ! Jižť ví, kudy do komory. (Valenta vystaupí s ostatními.) Valenta. Johanko má nejmilejší, toběť se mé srdce těší. Bíčoni, dej jí pohanku, jáť obejmu svau Johanku. Miluj mně věrně, má milá, však's mi již prvé slíbila. Dejž mi ten zelený věnec, víš, že jsem čistý mládenec. *) Scheytnu = schytím, speyznu.
136 SEDLSKÝ MASOPUST. Scheytneš*) s klevetami svými, těmi řečmi aulisnými! Bětka. Ano tě snad pravda mrzí, však pravím o tvém frejíři. Ba hle pěknější mladice! Kýž's sobě zbarvila líce. Což nemáš doma pleveysu? Aniž's nezmastila vlasuo! Kýž's meydlem čelo zlíčila, aby se tím líp svítila. Musíš se též pěkně smáti, zubuov neukazovati. Zdáš-li pak se malá býti, měla si pantofle vzíti. Tak by prodájnější byla. Víš-li, co's neučinila? Haklíkuov všech nezapínej, na prsech nětco zotvírej, aby spatřil ten tvuoj milý, že máš život krásný bílý. Johanka. Ale hle této potvory ! Jižť ví, kudy do komory. (Valenta vystaupí s ostatními.) Valenta. Johanko má nejmilejší, toběť se mé srdce těší. Bíčoni, dej jí pohanku, jáť obejmu svau Johanku. Miluj mně věrně, má milá, však's mi již prvé slíbila. Dejž mi ten zelený věnec, víš, že jsem čistý mládenec. *) Scheytnu = schytím, speyznu.
Strana 137
JEDNÁNÍ II. 137 Johanka. To chci ráda učiniti, věnec dáti, tě objíti. Přijmiž jej vděčně ode mne, mucj Valši, neopauštěj mne. Brož. Ba, Johanko, máš shledati, že tě bude milovati. Bíčoň. Eh Johanko, máš dobrého člověka věku mladého; on-ť se pomuože živiti, dokudž stačí jísti píti. Valenta. Ba ne jináč máš věřiti. Vím, že mne budeš chváliti. Prosím, by též učinila, tanček se mnau poskočila. Johanka. I od toho nechci býti, ba chci s tebau poskočiti. Máš-li dudku*) neb pištáka? jest-li muzika nějaká? Valenta. He mámť, má milá Johanko! Vskoč mezi mauchy, voháňko! Nu strojte se, bratří, k tanci, nechť na nás jiní popatří. Nestůjte jako kalausi! Broži, utři sobě fausy. Johanko, skoč, prosím tebe. *) Dudka = dudák.
JEDNÁNÍ II. 137 Johanka. To chci ráda učiniti, věnec dáti, tě objíti. Přijmiž jej vděčně ode mne, mucj Valši, neopauštěj mne. Brož. Ba, Johanko, máš shledati, že tě bude milovati. Bíčoň. Eh Johanko, máš dobrého člověka věku mladého; on-ť se pomuože živiti, dokudž stačí jísti píti. Valenta. Ba ne jináč máš věřiti. Vím, že mne budeš chváliti. Prosím, by též učinila, tanček se mnau poskočila. Johanka. I od toho nechci býti, ba chci s tebau poskočiti. Máš-li dudku*) neb pištáka? jest-li muzika nějaká? Valenta. He mámť, má milá Johanko! Vskoč mezi mauchy, voháňko! Nu strojte se, bratří, k tanci, nechť na nás jiní popatří. Nestůjte jako kalausi! Broži, utři sobě fausy. Johanko, skoč, prosím tebe. *) Dudka = dudák.
Strana 138
138 SEDLSKÝ MASOPUST. Johanka. Všecko já ráda pro tebe. (Tancují.) Než již nesmíme dýl trvati, musím se zas domův bráti, aby mne neprala máti. (Odejde.) Valenta. Pán Buoh rač tebe žehnati. Vávra. Valento, pověz, zda již víš, co pak dál činiti míníš? Valenta. Já? Poraď, Vávro muoj milý, jak bychom dále činili. Vávra. Musíme k otci dojíti a s ním o ní rozmluviti. Brož. Přisau, Válo, dobře radí. Puojdem k němu všickni rádi. Tak učiníme, nezblaudíme, když jeho vuoli přezvíme. Valenta. Prosím tě již, milý Vávro, neb's ty freje zkusil dávno. Sám ty mluv panu Havlovi, poslechneme, co nám poví, aby Johanku svau dcerku mně dal za věrnau manželku.
138 SEDLSKÝ MASOPUST. Johanka. Všecko já ráda pro tebe. (Tancují.) Než již nesmíme dýl trvati, musím se zas domův bráti, aby mne neprala máti. (Odejde.) Valenta. Pán Buoh rač tebe žehnati. Vávra. Valento, pověz, zda již víš, co pak dál činiti míníš? Valenta. Já? Poraď, Vávro muoj milý, jak bychom dále činili. Vávra. Musíme k otci dojíti a s ním o ní rozmluviti. Brož. Přisau, Válo, dobře radí. Puojdem k němu všickni rádi. Tak učiníme, nezblaudíme, když jeho vuoli přezvíme. Valenta. Prosím tě již, milý Vávro, neb's ty freje zkusil dávno. Sám ty mluv panu Havlovi, poslechneme, co nám poví, aby Johanku svau dcerku mně dal za věrnau manželku.
Strana 139
JEDNÁNÍ II. 139 Vávra. Rád to, Valento, udělám. Zdaliž se v tom dávno neznám? Sám já s ním budu mluviti. Dá-ť ji, leč nebude chtíti. Nu poďmež k němu vesele, zvíme o nevěstě cele. (Zpívají: „Hej, hej, bratří“ atd.) Actus druhý. Scena třetí. Havel (sám sedí), Valenta, Brož, Bíčoň, Kerhart, Vávra. Vávra. Víš-li, víš-li, pane Havle, proč sme k tobě přišli? Ba hle! Eh nerač nám za zlé míti, my chceme s tebau mluviti. Havel. Vítám vás, přátelí milí! Divni jste mi v tuto chvíli. Nu v čem mně potřebujete? jaké noviny nesete? Vávra. Teď na mně svau žádost vzložil Valenta, bych mu poslaužil, od něho s tebau rozmluvil, aby mu Johanku snaubil a dal mu ji za manželku, tu svau utěšenau dcerku, že ji hrubě zamiloval a na to se věrně oddal, že s ní rád chce se živiti.
JEDNÁNÍ II. 139 Vávra. Rád to, Valento, udělám. Zdaliž se v tom dávno neznám? Sám já s ním budu mluviti. Dá-ť ji, leč nebude chtíti. Nu poďmež k němu vesele, zvíme o nevěstě cele. (Zpívají: „Hej, hej, bratří“ atd.) Actus druhý. Scena třetí. Havel (sám sedí), Valenta, Brož, Bíčoň, Kerhart, Vávra. Vávra. Víš-li, víš-li, pane Havle, proč sme k tobě přišli? Ba hle! Eh nerač nám za zlé míti, my chceme s tebau mluviti. Havel. Vítám vás, přátelí milí! Divni jste mi v tuto chvíli. Nu v čem mně potřebujete? jaké noviny nesete? Vávra. Teď na mně svau žádost vzložil Valenta, bych mu poslaužil, od něho s tebau rozmluvil, aby mu Johanku snaubil a dal mu ji za manželku, tu svau utěšenau dcerku, že ji hrubě zamiloval a na to se věrně oddal, že s ní rád chce se živiti.
Strana 140
140 SEDLSKÝ MASOPUST. bude-li jen sama chtíti. Sám se přimlauvám za něho, máš míti zetě dobrého. Havel. Vávro, z promluvené řeči srozuměl jsem já té věci, kdež od Valenty řečňuješ, mně o dcerku usiluješ. V pravdě-ť mohu oznámiti, budeš se moci zpraviti, že já Valentau nepohrdám, nýbrž ho rád za zetě mám. I protož tak udělejte a s ní o to rozmlauvejte. Bude-liť mu ona chtíti, já od toho nechci býti. Vávra. Pane Havle, děkujeme. Valenta. My hned k Johance puojdeme. Bohu tebe poraučíme. Buohdá se v lásce spolčíme. (Odejdau.) Havel. Pán Buoh rač vás provoditi, muožte s ní volně mluviti. Ale čistšího ženicha, jakť po ženě hrubě vzdychá! Nabral s sebau chámoviny, popeněžní lotroviny. Tiť mu pro truňk budau lháti, rozumnými se dělati. Au, by Valenta cepy vzal, k humnu se do stodoly bral,
140 SEDLSKÝ MASOPUST. bude-li jen sama chtíti. Sám se přimlauvám za něho, máš míti zetě dobrého. Havel. Vávro, z promluvené řeči srozuměl jsem já té věci, kdež od Valenty řečňuješ, mně o dcerku usiluješ. V pravdě-ť mohu oznámiti, budeš se moci zpraviti, že já Valentau nepohrdám, nýbrž ho rád za zetě mám. I protož tak udělejte a s ní o to rozmlauvejte. Bude-liť mu ona chtíti, já od toho nechci býti. Vávra. Pane Havle, děkujeme. Valenta. My hned k Johance puojdeme. Bohu tebe poraučíme. Buohdá se v lásce spolčíme. (Odejdau.) Havel. Pán Buoh rač vás provoditi, muožte s ní volně mluviti. Ale čistšího ženicha, jakť po ženě hrubě vzdychá! Nabral s sebau chámoviny, popeněžní lotroviny. Tiť mu pro truňk budau lháti, rozumnými se dělati. Au, by Valenta cepy vzal, k humnu se do stodoly bral,
Strana 141
JEDNÁNÍ II. 141 mlátil aneb drva sekal, palicí pral, až by hekal, aneb vozil hnůj na pole, nemá-li díla v stodole! Lépť by mu s vidlami dílo, nežli ženění, svědčilo. Vávra pak, ten jeho řečník, au, toť jest pravý pochlebník. Chlubí se silau, již nemá, kolikrát ho pere žena. To tam! Nechažť rozmlauvají, vím to, že kuklu zejskají. Jáť puojdu do krčmy nyní, poslyším ňáké noviny. Actus druhý. Scena čtvrtá. Bětka, Johanka, Valenta, Brož, Bíčoň, Vávra, Kerhart. Bětka (sama vyjdauc s Johankau.) Johanko, povím-ť novinu, věř mi, že pro tu příčinu Valenta s Vávrau u nás byl, aby mu tě otec snaubil. Johanka. Opět, potvoro, kleveceš a jako tistka štěbeceš! Bětka. Opět vás mrzím, Johanko, Vaše milosti zemanko! Co se ráčíte hněvati?
JEDNÁNÍ II. 141 mlátil aneb drva sekal, palicí pral, až by hekal, aneb vozil hnůj na pole, nemá-li díla v stodole! Lépť by mu s vidlami dílo, nežli ženění, svědčilo. Vávra pak, ten jeho řečník, au, toť jest pravý pochlebník. Chlubí se silau, již nemá, kolikrát ho pere žena. To tam! Nechažť rozmlauvají, vím to, že kuklu zejskají. Jáť puojdu do krčmy nyní, poslyším ňáké noviny. Actus druhý. Scena čtvrtá. Bětka, Johanka, Valenta, Brož, Bíčoň, Vávra, Kerhart. Bětka (sama vyjdauc s Johankau.) Johanko, povím-ť novinu, věř mi, že pro tu příčinu Valenta s Vávrau u nás byl, aby mu tě otec snaubil. Johanka. Opět, potvoro, kleveceš a jako tistka štěbeceš! Bětka. Opět vás mrzím, Johanko, Vaše milosti zemanko! Co se ráčíte hněvati?
Strana 142
142 SEDLSKÝ MASOPUST. Johanka. Mlč, žábo, a přestaň žváti. Bětka. Panno Johanko, prosím vás, vypůjčte sobě pěkný pás, stříbrný a pozlacený. Jsau-liž na rukách prsteny? Kdež vaček by krátký visel, když by tvuoj Valenta přišel? Kdež živůtek s pasimány? a kdež fěrtoch mřežovaný? čepec zlatý, co k tomu víc? Nevzala's barvených střevíc? těch, jak nárty na puol nohy? Snad-ť by se trefily moji? Drobet bych se podkasala, bílé nohy ukázala. Měla's také vody zhříti, benátským meydlem se zmýti. Tu by teprv pěkná byla, ach, jak by se mu líbila! Johanka. Potěpro, kde's to spatřila, abych já se kdy líčila? (Sedláci vystoupí.) Bětka. Hle, Johanko, již spolu jdau. Poslechneš, co mluvit budau. Valenta. Zdař Buoh, má milá hubičko! Přišli sme k tobě nyníčko, aby mi odpověd dala, jakž's mi přijíti kázala, chtěla-li by mně za pravdu?
142 SEDLSKÝ MASOPUST. Johanka. Mlč, žábo, a přestaň žváti. Bětka. Panno Johanko, prosím vás, vypůjčte sobě pěkný pás, stříbrný a pozlacený. Jsau-liž na rukách prsteny? Kdež vaček by krátký visel, když by tvuoj Valenta přišel? Kdež živůtek s pasimány? a kdež fěrtoch mřežovaný? čepec zlatý, co k tomu víc? Nevzala's barvených střevíc? těch, jak nárty na puol nohy? Snad-ť by se trefily moji? Drobet bych se podkasala, bílé nohy ukázala. Měla's také vody zhříti, benátským meydlem se zmýti. Tu by teprv pěkná byla, ach, jak by se mu líbila! Johanka. Potěpro, kde's to spatřila, abych já se kdy líčila? (Sedláci vystoupí.) Bětka. Hle, Johanko, již spolu jdau. Poslechneš, co mluvit budau. Valenta. Zdař Buoh, má milá hubičko! Přišli sme k tobě nyníčko, aby mi odpověd dala, jakž's mi přijíti kázala, chtěla-li by mně za pravdu?
Strana 143
JEDNÁNÍ II. 143 Johanka. Práv's! Půjdu s palicí k stádu! Valento, tyto tvé řeči jsau u mně nemožné věci. Já se nemíním vdávati, muožeš jiné pohledati. A však's tak prv směl praviti: „Budu nové šaty míti.“ Teď pak v stareych chodíš předce, nepodvedeš mně tak lehce. Nedám-ť se více šiditi. Jdi pryč, já tě nechci míti. Hledej sobě, kde chceš jiné, nemilá škaredá svině. (Dívka odejde.) Valenta. Ach, bratří, jižť sme dovedli, vody na Tábor přivedli. Aby ji, šlundru, hrách spálil! Ej, jakť ji čert podpálil! Již bych se mohl voběsiti, davše se tak vošiditi! A ty's se, Vávro, vždy sadi! ješto jsem se s tebau radil. Chválil jsi se s předu, s zadku, stojíš s tím za sto jedáků. Vávra. Což k tomu, Válo, říkati? Kdož by to v ní směl hledati, aby skrz svau hrdost peychu vynikla ven z slibu, z gleychu? Brož. Valento, co uděláme?
JEDNÁNÍ II. 143 Johanka. Práv's! Půjdu s palicí k stádu! Valento, tyto tvé řeči jsau u mně nemožné věci. Já se nemíním vdávati, muožeš jiné pohledati. A však's tak prv směl praviti: „Budu nové šaty míti.“ Teď pak v stareych chodíš předce, nepodvedeš mně tak lehce. Nedám-ť se více šiditi. Jdi pryč, já tě nechci míti. Hledej sobě, kde chceš jiné, nemilá škaredá svině. (Dívka odejde.) Valenta. Ach, bratří, jižť sme dovedli, vody na Tábor přivedli. Aby ji, šlundru, hrách spálil! Ej, jakť ji čert podpálil! Již bych se mohl voběsiti, davše se tak vošiditi! A ty's se, Vávro, vždy sadi! ješto jsem se s tebau radil. Chválil jsi se s předu, s zadku, stojíš s tím za sto jedáků. Vávra. Což k tomu, Válo, říkati? Kdož by to v ní směl hledati, aby skrz svau hrdost peychu vynikla ven z slibu, z gleychu? Brož. Valento, co uděláme?
Strana 144
144 SEDLSKÝ MASOPUST. Valenta. Co? Prav, ať tu nečekáme. Brož. Jděm do krčmy k posvícení. Bíčoň. Nech žalosti, zarmaucení! Přisau, Válo, tak učiňme. Valenta. Ba, co čert vzal, toho zmiňme. Vávra. Hej, Valento, nestarej se. Kerhart. Brzo toho pomstíme se. Valenta. Ba, neníť mi do radosti. Brož. Vím, že's v hněvu i v žalosti. Však toho bude želeti; ne hned straka v ten keř vletí. Poďmež předce k posvícení, nabudeš obveselení. (Dva listy vytrženy.)
144 SEDLSKÝ MASOPUST. Valenta. Co? Prav, ať tu nečekáme. Brož. Jděm do krčmy k posvícení. Bíčoň. Nech žalosti, zarmaucení! Přisau, Válo, tak učiňme. Valenta. Ba, co čert vzal, toho zmiňme. Vávra. Hej, Valento, nestarej se. Kerhart. Brzo toho pomstíme se. Valenta. Ba, neníť mi do radosti. Brož. Vím, že's v hněvu i v žalosti. Však toho bude želeti; ne hned straka v ten keř vletí. Poďmež předce k posvícení, nabudeš obveselení. (Dva listy vytrženy.)
Strana 145
JEDNÁNÍ III. 145 Actus třetí. Scena první. (Chybí celá.) Scena druhá. Valenta, Brož, Bíčoň, Kauba, později Vávra. Kauba (vypravuje o domácí nehodě Vávrově. Reč jeho ztracena.) Bíčoň (i jeho řeči počátek ztracen.) Kýž ho hrob zabí, Kaubáne! Dal se uprat ženě špatné! Prv směl o sobě mluviti, že mu nelze rovnu býti: teď ho pak uprala žena, k své vuoli za vrch vláčela. Brož. Což se jí nesměl brániti? Bíčoň. Ba, musel ji i prositi. Vávra (se vracuje.) Zdař Buoh, zdař Buoh, dobří muži! Valenta. Má-liž zedrané vokruží? Zdráv buď, statečný rytíři! Udatney's co svatey Jiří! 10
JEDNÁNÍ III. 145 Actus třetí. Scena první. (Chybí celá.) Scena druhá. Valenta, Brož, Bíčoň, Kauba, později Vávra. Kauba (vypravuje o domácí nehodě Vávrově. Reč jeho ztracena.) Bíčoň (i jeho řeči počátek ztracen.) Kýž ho hrob zabí, Kaubáne! Dal se uprat ženě špatné! Prv směl o sobě mluviti, že mu nelze rovnu býti: teď ho pak uprala žena, k své vuoli za vrch vláčela. Brož. Což se jí nesměl brániti? Bíčoň. Ba, musel ji i prositi. Vávra (se vracuje.) Zdař Buoh, zdař Buoh, dobří muži! Valenta. Má-liž zedrané vokruží? Zdráv buď, statečný rytíři! Udatney's co svatey Jiří! 10
Strana 146
146 SEDLSKÝ MASOPUST. Vávra. Moh' by se neposmívati. Valenta. Proč's se dal ženě uprati! Vávra. Au, pomstilť jsem ji doma. Brož. Vím, že jejíma rukama. Bíčoň. Což mu smažila klobásu? Brož. Nedočte se všechněch vlasuo. Vávra. Sám nesmíš . . . . a uprati, a chceš mi se posmívati? Brož. Proč jsi pak plakal, hrdino?" Vávra. Hej, neplakal, matlanino. Valenta. Nech ho, Broži, však již pán jest. Uprán jsa od ženy, má čest a jest udatným vojákem; jižť nebude víc sedlákem. Brož. Již jsi, Vávro, na veystrku! Však's býval rovného krku:
146 SEDLSKÝ MASOPUST. Vávra. Moh' by se neposmívati. Valenta. Proč's se dal ženě uprati! Vávra. Au, pomstilť jsem ji doma. Brož. Vím, že jejíma rukama. Bíčoň. Což mu smažila klobásu? Brož. Nedočte se všechněch vlasuo. Vávra. Sám nesmíš . . . . a uprati, a chceš mi se posmívati? Brož. Proč jsi pak plakal, hrdino?" Vávra. Hej, neplakal, matlanino. Valenta. Nech ho, Broži, však již pán jest. Uprán jsa od ženy, má čest a jest udatným vojákem; jižť nebude víc sedlákem. Brož. Již jsi, Vávro, na veystrku! Však's býval rovného krku:
Strana 147
JEDNÁNÍ III. 147 čili-ť ho žena skřivila, když tě za vlasy hasila? Vávra. Muožeš již, Broži, přestati. Brož. Kýž's se nedal ženě práti. Vávra. Medle připí mi, Valento, ať spíše zapomenem to. Brož. Ba hle, jakť chce zamluviti, že se dal ženě ubiti! Vávra. Mlč, Broži, proč jsi tak hlaupým. radši-t korbel piva kaupím. Valenta. Nech ho, Broži! Vávro, připím-ť! Smíš-li mi ten korbel splnit? Vávra. Pí, muoj Valento, však shledáš, a že-ť splním. v skutku seznáš. Brož. Ba hle, honosí se v pití, a dal se ženě ubiti. Vávra. Miley Broži, nešiď více, *) a připím-ť z této konvice. *) Šiditi = nabírati, škádliti. 10*
JEDNÁNÍ III. 147 čili-ť ho žena skřivila, když tě za vlasy hasila? Vávra. Muožeš již, Broži, přestati. Brož. Kýž's se nedal ženě práti. Vávra. Medle připí mi, Valento, ať spíše zapomenem to. Brož. Ba hle, jakť chce zamluviti, že se dal ženě ubiti! Vávra. Mlč, Broži, proč jsi tak hlaupým. radši-t korbel piva kaupím. Valenta. Nech ho, Broži! Vávro, připím-ť! Smíš-li mi ten korbel splnit? Vávra. Pí, muoj Valento, však shledáš, a že-ť splním. v skutku seznáš. Brož. Ba hle, honosí se v pití, a dal se ženě ubiti. Vávra. Miley Broži, nešiď více, *) a připím-ť z této konvice. *) Šiditi = nabírati, škádliti. 10*
Strana 148
148 SEDLSKÝ MASOPUST. Brož. Pí jedno, muoj Vávro milý, již-ť dám pokoj v tuto chvíli. (Zůstanou sedíce a pijíce.) Actus třetí. Scena třetí. Antošt, Linhart, Havel. Antošt (sám vystaupě.) Kdež jsau pak moji sausedí? An snad již u Kauby sedí. Což bych se rád s nimi shledal, neb sem ještě neobědval. Vím, že oni tam hodují, nětco dobrého rokují. Já když bych se zahříl v břiše, napil bych se s nimi spíše. (Linhart přichází.) Však tamto vidím Linharta, jak sobě otvírá ústa. Linharte, pojď se mnau spolu na pivo k suchýmu dolu. Linhart. Rád to učiním, Antošte, z mokrého pole probošte! Kauba posvícení strojí, budeme tam všickni svoji. Havel také s námi puojde, počekejme na něho zde. (Havel vystaupí.)
148 SEDLSKÝ MASOPUST. Brož. Pí jedno, muoj Vávro milý, již-ť dám pokoj v tuto chvíli. (Zůstanou sedíce a pijíce.) Actus třetí. Scena třetí. Antošt, Linhart, Havel. Antošt (sám vystaupě.) Kdež jsau pak moji sausedí? An snad již u Kauby sedí. Což bych se rád s nimi shledal, neb sem ještě neobědval. Vím, že oni tam hodují, nětco dobrého rokují. Já když bych se zahříl v břiše, napil bych se s nimi spíše. (Linhart přichází.) Však tamto vidím Linharta, jak sobě otvírá ústa. Linharte, pojď se mnau spolu na pivo k suchýmu dolu. Linhart. Rád to učiním, Antošte, z mokrého pole probošte! Kauba posvícení strojí, budeme tam všickni svoji. Havel také s námi puojde, počekejme na něho zde. (Havel vystaupí.)
Strana 149
JEDNÁNÍ III. 149 Antošt. Au, tamto jde již Havel náš; v nejlepší tam přijdeme čas. Havel. Pomoz Buoh, sausedí moji! Kdež*) se váš aumysl strojí? Antošt. K Kaubovi na posvícení. Havel. Však jsem přítel jeho ženy. Půjdu já pod přísau s vámi; vím, že trefíme k snídaní. Budem pít pivo u něho, bychom se měli zblít z něho. Antošt. Bude-li nám kdo překážet, slovy doteykat, urážet, hned ho korbelem omráčit, až by po ráně vsed na řít. Když se pak dobře najíme, pivem krky dolejeme, a potom puojdeme k tanci. Což nejsme čistí jonáci? Linhart. A já též puojdu do tance, a připlichtím se k Johance. Havel. Aniž já nezruším kvasu, bych měl nastaviti vlasuo. *) Kdež = podle tehdejšího spůsobu mluvení tolik co „kam“.
JEDNÁNÍ III. 149 Antošt. Au, tamto jde již Havel náš; v nejlepší tam přijdeme čas. Havel. Pomoz Buoh, sausedí moji! Kdež*) se váš aumysl strojí? Antošt. K Kaubovi na posvícení. Havel. Však jsem přítel jeho ženy. Půjdu já pod přísau s vámi; vím, že trefíme k snídaní. Budem pít pivo u něho, bychom se měli zblít z něho. Antošt. Bude-li nám kdo překážet, slovy doteykat, urážet, hned ho korbelem omráčit, až by po ráně vsed na řít. Když se pak dobře najíme, pivem krky dolejeme, a potom puojdeme k tanci. Což nejsme čistí jonáci? Linhart. A já též puojdu do tance, a připlichtím se k Johance. Havel. Aniž já nezruším kvasu, bych měl nastaviti vlasuo. *) Kdež = podle tehdejšího spůsobu mluvení tolik co „kam“.
Strana 150
150 SEDLSKÝ MASOPUST. Hle, jak plno v krčmě hostí, jsau veselí k své libosti. Linhart. Přisau, že jest rota naše! Jest-liž jich do Satanáše?" (Jdau do hospody.) Antošt. Zdař Buoh, Kaubáne, dej piva, ať se napijem za živa. Kauba. Vítej, Antošte s Linhartem i s Havlem, naším kmocháčkem! Valenta. Tatíku, pij s námi poctu! Jest nás tu několik v počtu. Linhart. Dobře, synu, což již veyskáš? Snad již kotrbu přebíráš? Antošte, pí poctu s nimi s meym synem, též i s jinými. Antošt. Havle, já připiji tobě jakžto auřadní osobě. Havel. Antošte, jedno pí spíše. Rád ho pocejtím v svém břiše. Linharte, tobě připiji, však do svého hrdla liji.
150 SEDLSKÝ MASOPUST. Hle, jak plno v krčmě hostí, jsau veselí k své libosti. Linhart. Přisau, že jest rota naše! Jest-liž jich do Satanáše?" (Jdau do hospody.) Antošt. Zdař Buoh, Kaubáne, dej piva, ať se napijem za živa. Kauba. Vítej, Antošte s Linhartem i s Havlem, naším kmocháčkem! Valenta. Tatíku, pij s námi poctu! Jest nás tu několik v počtu. Linhart. Dobře, synu, což již veyskáš? Snad již kotrbu přebíráš? Antošte, pí poctu s nimi s meym synem, též i s jinými. Antošt. Havle, já připiji tobě jakžto auřadní osobě. Havel. Antošte, jedno pí spíše. Rád ho pocejtím v svém břiše. Linharte, tobě připiji, však do svého hrdla liji.
Strana 151
JEDNÁNÍ III. 151 Linhart. Pí. Musím poctu oddati a lidem poděkovati. Vávro, jonáče zmužilý, he, připím-ť ze vší své síly. Vávra. Linharte muoj, pí vesele, ať se dobrá vuole mele. Linhart. Vávro, teď máš! Děkuji vám všem, kdož ste poctu dali nám. (Odejdau. Spustí muzika.) Actus třetí. Scena čtvrtá. Kauba, Vávra, Valenta, Brož, Bíčoň, Kerhart, Antošt, Havel, Bětka, Kmochna, Kerna. (Kauba bude sedět za stolem, a jinší ho navštíví sedláci.) Kauba. Přišli jste ke mně, Antošte, věru jste mi vděční hosté. O pravdu sem se zradoval, abych s vámi pohodoval. Kedruto, Kmochna, kde jste tam?" pročež ven nejdete sem k nám? proč meych hostí nevítáte? Key tam sto čertů děláte? Kedruta (s Kmochnau ven vystaupíc). Vítej k nám, Antošte, s tvými sausedy vždycky milými.
JEDNÁNÍ III. 151 Linhart. Pí. Musím poctu oddati a lidem poděkovati. Vávro, jonáče zmužilý, he, připím-ť ze vší své síly. Vávra. Linharte muoj, pí vesele, ať se dobrá vuole mele. Linhart. Vávro, teď máš! Děkuji vám všem, kdož ste poctu dali nám. (Odejdau. Spustí muzika.) Actus třetí. Scena čtvrtá. Kauba, Vávra, Valenta, Brož, Bíčoň, Kerhart, Antošt, Havel, Bětka, Kmochna, Kerna. (Kauba bude sedět za stolem, a jinší ho navštíví sedláci.) Kauba. Přišli jste ke mně, Antošte, věru jste mi vděční hosté. O pravdu sem se zradoval, abych s vámi pohodoval. Kedruto, Kmochna, kde jste tam?" pročež ven nejdete sem k nám? proč meych hostí nevítáte? Key tam sto čertů děláte? Kedruta (s Kmochnau ven vystaupíc). Vítej k nám, Antošte, s tvými sausedy vždycky milými.
Strana 152
152 SEDLSKÝ MASOPUST. Kmochna. Vítám tě, dědku náš starý. Nestrojíš-liž se na máry? Chudinko, však sotva chodíš, ba i třeseš se, když stojíš. Antošt. Zdráva byla, milá Kmochna, zvymořená suchá hochna! Vítáš mne právě po čertu, nech u jedáka těch žertů. Kauba. Kdež ty se kautkuješ, Bětka? An-ť snad vězí v ř . .. štětka? Proč nevítáš pana dědka? Bětka (vyběhnauc). Volala mne paní tetka. Pane dědku, kterak se máš? ještě-li mne, svau Bětku, znáš? Antošt. Au, znám tě dobře, Bětuško, má roztomilá miluško. Nu když se pak chceš vdávati? Já-ť chci dobrau pomoc dáti: kraví plíce, kozí nohy, hlavu z vosla, z vovce nohy. Ba ještě-ť bych dal i více, prasátko, dvě jitrnice. Bětka. A já již k tomu dorostla; jen se vdám, však jsem urostlá. Nechť se ty vdávají radči, jenž vždy po frejířích patří
152 SEDLSKÝ MASOPUST. Kmochna. Vítám tě, dědku náš starý. Nestrojíš-liž se na máry? Chudinko, však sotva chodíš, ba i třeseš se, když stojíš. Antošt. Zdráva byla, milá Kmochna, zvymořená suchá hochna! Vítáš mne právě po čertu, nech u jedáka těch žertů. Kauba. Kdež ty se kautkuješ, Bětka? An-ť snad vězí v ř . .. štětka? Proč nevítáš pana dědka? Bětka (vyběhnauc). Volala mne paní tetka. Pane dědku, kterak se máš? ještě-li mne, svau Bětku, znáš? Antošt. Au, znám tě dobře, Bětuško, má roztomilá miluško. Nu když se pak chceš vdávati? Já-ť chci dobrau pomoc dáti: kraví plíce, kozí nohy, hlavu z vosla, z vovce nohy. Ba ještě-ť bych dal i více, prasátko, dvě jitrnice. Bětka. A já již k tomu dorostla; jen se vdám, však jsem urostlá. Nechť se ty vdávají radči, jenž vždy po frejířích patří
Strana 153
JEDNÁNÍ III. 153 a líčí se šperkujíce, tak frejíře kupujíce, též chtějí býti viděny všudy nad jiné chváleny. Mnohé pak chválí se samy, že jsau v každém díle známy, a práce pilny jsau v domu, by se spíš vdaly, chtíc tomu. Když se která vdá z takových, hned má veymluvu v těch slovích: „Neznám toho, muoj manželi, jáť sem nevařila zelí. Matka mně krásně chovala, s děvkami sama dělala. Mé ruce v neděli v pátek mívaly před dílem svátek. Nechť nám též děvka kuchaří, maso, kraupy i hrách vaří. Kterau pak krmi rád jídáš, nauč mne, jak se s tím obíráš?“ Tu již pak naučení bývá, až se čert v kautě posmívá. Antošt. Nu, v té malé podstatnosti dost jest v pravdě rozšafnosti. Bolí mně nohy od stání. Kaubo, dej radši snídaní. Каuba. Přátelé, sedejte k stolu, hodujme vesele spolu. Kedruto, kýž ubrus dáš sem Miley Broži, buď truksasem. Brož (vstana od stolu). Rád já vám chci poslaužiti a na stůl jídla nositi.
JEDNÁNÍ III. 153 a líčí se šperkujíce, tak frejíře kupujíce, též chtějí býti viděny všudy nad jiné chváleny. Mnohé pak chválí se samy, že jsau v každém díle známy, a práce pilny jsau v domu, by se spíš vdaly, chtíc tomu. Když se která vdá z takových, hned má veymluvu v těch slovích: „Neznám toho, muoj manželi, jáť sem nevařila zelí. Matka mně krásně chovala, s děvkami sama dělala. Mé ruce v neděli v pátek mívaly před dílem svátek. Nechť nám též děvka kuchaří, maso, kraupy i hrách vaří. Kterau pak krmi rád jídáš, nauč mne, jak se s tím obíráš?“ Tu již pak naučení bývá, až se čert v kautě posmívá. Antošt. Nu, v té malé podstatnosti dost jest v pravdě rozšafnosti. Bolí mně nohy od stání. Kaubo, dej radši snídaní. Каuba. Přátelé, sedejte k stolu, hodujme vesele spolu. Kedruto, kýž ubrus dáš sem Miley Broži, buď truksasem. Brož (vstana od stolu). Rád já vám chci poslaužiti a na stůl jídla nositi.
Strana 154
154 SEDLSKÝ MASOPUST. Pánové, buďte veseli! Nejprv hned přinesu zelí, potom mnohé tučné krmě. Hola, již jdu do kuchyně! (Odejde, a navrátiv se zase, dí:) Hola, hosa, již jdu zas k vám, mastné zelí na stůl dám vám. Jezte a buďte veseli, máte-li pivo v korbeli. Havel. Broži, připím-ť, dobrý muži! Brož. Pil by rád, kdož k stolu slauží. neb jsem se zahříl běhaje. Havel. Nuže pí, šprýmův nechaje. Brož. Již jdu do kuchyně zase pro hus a pečené prase. Potom hrách, kraupy s švestkami, dám vám vodvářku s peckami. Kukrecht*) po devíti babách, jater, plic po sedmi kravách. Pak přinesu seyr na pánvi, z tohoť nabudete zdraví. Klobásu s voctem, s cibulí, pojíte ji v dobré vuoli. Pak jelitem, jitrnicí vycpáte ta střeva vlčí. Přinesu i liščí šišky, potom komárové dršťky. Po něm dá se vám vosrdí, toť vám žaludku potvrdí. *) Kukrecht = svítek z masa sekaného (kuogerihte).
154 SEDLSKÝ MASOPUST. Pánové, buďte veseli! Nejprv hned přinesu zelí, potom mnohé tučné krmě. Hola, již jdu do kuchyně! (Odejde, a navrátiv se zase, dí:) Hola, hosa, již jdu zas k vám, mastné zelí na stůl dám vám. Jezte a buďte veseli, máte-li pivo v korbeli. Havel. Broži, připím-ť, dobrý muži! Brož. Pil by rád, kdož k stolu slauží. neb jsem se zahříl běhaje. Havel. Nuže pí, šprýmův nechaje. Brož. Již jdu do kuchyně zase pro hus a pečené prase. Potom hrách, kraupy s švestkami, dám vám vodvářku s peckami. Kukrecht*) po devíti babách, jater, plic po sedmi kravách. Pak přinesu seyr na pánvi, z tohoť nabudete zdraví. Klobásu s voctem, s cibulí, pojíte ji v dobré vuoli. Pak jelitem, jitrnicí vycpáte ta střeva vlčí. Přinesu i liščí šišky, potom komárové dršťky. Po něm dá se vám vosrdí, toť vám žaludku potvrdí. *) Kukrecht = svítek z masa sekaného (kuogerihte).
Strana 155
JEDNÁNÍ III. 155 Již běžím zas do kuchyně, přinesu nětco od svině. (Odběhne) Valenta. Kaubo, mnoho's dal strojiti, chceš ty nás dobře uctiti. Kauba. Tak hosté na posvícení mají beyvati uctěni. Brož (opět přiběhne a nětco přináší.) Eh dlauho nejdu zase, neb se dopékalo prase, a měl jsem s Kmochnau rozprávku, že ještě vám přidá kavku. Nu račte veseli býti, hned budete vetu míti. Co nechce žádney připíti? Musím já se sám vtípiti. (Popadne džbán a pije). Kauba. Děkuji-ť, milý Antošte, i vám všechněm, páni hosté. Věřím, že za vděk přijmete, dám víc v rok, když zas přijdete. Antošt. Jistě za vděk přijímáme. Děkujem-t, pane Kaubáne. Broži, zazpívejme sobě. Co umíš? Pomohu tobě. Brož. Rád. Pomáhej nám, Valento, zazpíváme veršík tento. (Tu zpívají každey svau, mezitím jedí a zůstanau sedět).
JEDNÁNÍ III. 155 Již běžím zas do kuchyně, přinesu nětco od svině. (Odběhne) Valenta. Kaubo, mnoho's dal strojiti, chceš ty nás dobře uctiti. Kauba. Tak hosté na posvícení mají beyvati uctěni. Brož (opět přiběhne a nětco přináší.) Eh dlauho nejdu zase, neb se dopékalo prase, a měl jsem s Kmochnau rozprávku, že ještě vám přidá kavku. Nu račte veseli býti, hned budete vetu míti. Co nechce žádney připíti? Musím já se sám vtípiti. (Popadne džbán a pije). Kauba. Děkuji-ť, milý Antošte, i vám všechněm, páni hosté. Věřím, že za vděk přijmete, dám víc v rok, když zas přijdete. Antošt. Jistě za vděk přijímáme. Děkujem-t, pane Kaubáne. Broži, zazpívejme sobě. Co umíš? Pomohu tobě. Brož. Rád. Pomáhej nám, Valento, zazpíváme veršík tento. (Tu zpívají každey svau, mezitím jedí a zůstanau sedět).
Strana 156
156 SEDLSKÝ MASOPUST. Actus třetí. Scena pátá. Valenta, Antošt, Kerhart, Linhart. Valenta. Což pak žádný nezavede? Vyvstaň ty sám, starý děde! Antošt. Nu, ty sám, Valento, vyskoč, a ty, Broži, za ním poskoč! Bíčoni, též mezi ně vskoč, s pěknau děvkau se čerstvě toč! Valenta (vedauce několik tanců napřed, praví:) Jáť již počnu tancovati, zadělejž, máš-li dělati. (Tancuje a zpívá.) Poskoč, děvečko má milá; však's mi prvé volná byla. Již tě vobejmu, hubičko. Ej, což máš červené líčko! Podej mi též ruky bílé, poskočíme spolu mile. Ej, Kerharte, nepředcházej. Kerhart. Válo, noh mi nepodrážej! Valenta. Proč mi pak v předek vskakuješ?
156 SEDLSKÝ MASOPUST. Actus třetí. Scena pátá. Valenta, Antošt, Kerhart, Linhart. Valenta. Což pak žádný nezavede? Vyvstaň ty sám, starý děde! Antošt. Nu, ty sám, Valento, vyskoč, a ty, Broži, za ním poskoč! Bíčoni, též mezi ně vskoč, s pěknau děvkau se čerstvě toč! Valenta (vedauce několik tanců napřed, praví:) Jáť již počnu tancovati, zadělejž, máš-li dělati. (Tancuje a zpívá.) Poskoč, děvečko má milá; však's mi prvé volná byla. Již tě vobejmu, hubičko. Ej, což máš červené líčko! Podej mi též ruky bílé, poskočíme spolu mile. Ej, Kerharte, nepředcházej. Kerhart. Válo, noh mi nepodrážej! Valenta. Proč mi pak v předek vskakuješ?
Strana 157
JEDNÁNÍ III. 157 Kerhart. A což ty mi rozkazuješ? (Tu se perau.) Linhart. Po dobré vuoli a kvasu mnohý se nedočte vlasuo. Nu ten muoj syn, lotřík bídný, jest tau svádau nejvíc vinný. O zvymořený lotříku, proč's teď nastrojil pokřiku? Bídníče, nuzney mrzáku, ty jsi stropil tuto rvačku. Co's nemoh' bez toho býti? než musel's se práti, bíti? Hoden’s, abych hned zaplatil a kyjem dobře umlátil. Začínáš v lidech ruoznici, šarvátku, svádu, pranici. Táhni domuo, vezmi cepy, přemlať vovesné voklepí! (Valenta odejde) Sausedí, co uděláme? Věruť již po hodech máme. Beřme se domuo k svým ženám jižť já se s vámi rozžehnám. Všickni přístojící páni buďte v Bohu požehnáni. My pryč jdem ve jménu Páně, zuostaňte v jeho ochraně. Epilogus. Všickni páni přístojící, nás mile poslauchající! Děkujem milostem vašim, že jste nezhrdali našim těm kumštuom se podívati.
JEDNÁNÍ III. 157 Kerhart. A což ty mi rozkazuješ? (Tu se perau.) Linhart. Po dobré vuoli a kvasu mnohý se nedočte vlasuo. Nu ten muoj syn, lotřík bídný, jest tau svádau nejvíc vinný. O zvymořený lotříku, proč's teď nastrojil pokřiku? Bídníče, nuzney mrzáku, ty jsi stropil tuto rvačku. Co's nemoh' bez toho býti? než musel's se práti, bíti? Hoden’s, abych hned zaplatil a kyjem dobře umlátil. Začínáš v lidech ruoznici, šarvátku, svádu, pranici. Táhni domuo, vezmi cepy, přemlať vovesné voklepí! (Valenta odejde) Sausedí, co uděláme? Věruť již po hodech máme. Beřme se domuo k svým ženám jižť já se s vámi rozžehnám. Všickni přístojící páni buďte v Bohu požehnáni. My pryč jdem ve jménu Páně, zuostaňte v jeho ochraně. Epilogus. Všickni páni přístojící, nás mile poslauchající! Děkujem milostem vašim, že jste nezhrdali našim těm kumštuom se podívati.
Strana 158
158 SEDLSKÝ MASOPUST. Ten čas to chce, račte znáti, aby každý kratochvíle užil masopustní chvíle, v němž slavní drží turnaje, nižší pak k boji se maje. Mnohý se zdá rekem býti, an ho v tom leckdos přemeytí. Tuto sedláka chlubného vyhostila žena jeho, ačkoli ten nebyl první; neb jiní mnozí nádherní, zběhlí a udatní v boji, o nichž mnoho psáno stojí, však ženy jich páni byly, toho se k nám mnoho cheylí. Spanilí mládenci krásní, silní, čerství, lidem vzáctní, klesají pro špatné ženy, jsauce milostí zmámeni. Jak spatří líčko zbarvené, hned na všecko zapomene. Co kdy tatíček nachoval, nedbá, by vše prohejsoval. Takž Minerva neb Diána buď mládence neb krygsmana hledí k sobě přivinauti, lahodnau řečí vlauditi. Kohož pak k sobě přitáhne, ten div v kabátě zůstane. Když vaček pojede v mále, již ty, Janku, vandruj dále! Též i při lidech robotných, sedlských, hrubých, nemotorných, bývá ta metaphysica. Mnohý zrakem sotva blíká, však poslední nechtí býti, by měl kabátu pozbyti. I protož vaší milosti s velikau ponížeností
158 SEDLSKÝ MASOPUST. Ten čas to chce, račte znáti, aby každý kratochvíle užil masopustní chvíle, v němž slavní drží turnaje, nižší pak k boji se maje. Mnohý se zdá rekem býti, an ho v tom leckdos přemeytí. Tuto sedláka chlubného vyhostila žena jeho, ačkoli ten nebyl první; neb jiní mnozí nádherní, zběhlí a udatní v boji, o nichž mnoho psáno stojí, však ženy jich páni byly, toho se k nám mnoho cheylí. Spanilí mládenci krásní, silní, čerství, lidem vzáctní, klesají pro špatné ženy, jsauce milostí zmámeni. Jak spatří líčko zbarvené, hned na všecko zapomene. Co kdy tatíček nachoval, nedbá, by vše prohejsoval. Takž Minerva neb Diána buď mládence neb krygsmana hledí k sobě přivinauti, lahodnau řečí vlauditi. Kohož pak k sobě přitáhne, ten div v kabátě zůstane. Když vaček pojede v mále, již ty, Janku, vandruj dále! Též i při lidech robotných, sedlských, hrubých, nemotorných, bývá ta metaphysica. Mnohý zrakem sotva blíká, však poslední nechtí býti, by měl kabátu pozbyti. I protož vaší milosti s velikau ponížeností
Strana 159
DOSLOV. 159 prosím, že tuto hru naši vděk přijmete v lásce vaší. Jestli bychom v čem zblaudili. někoho pod nos trefili, rozpomeň se protra oči. Páv, jsa pěkný, mrzce kročí. slavíček pták pěkně zpívá, liška často srst měnívá. Toho šetříc, chtějte znáti, že ta hra neodnímá cti. Protož to, páni, slyšíce a milostivě vážíce, buďte Bohu poručeni. K nám, prosím, mějte své zření. fedrujíce nás v štědrosti pro dokázaní milosti, již k umění liternímu vždycky máte svobodnému. Pán Buoh vám stokrát z milosti nahradí více v hojnosti. Již jdúc od vás, žehnáme vás, bohdá se v rok shledáme zas. Buoh rač nás všecky žehnati a v šťastném zdraví chovati. (Konec této komedie.)
DOSLOV. 159 prosím, že tuto hru naši vděk přijmete v lásce vaší. Jestli bychom v čem zblaudili. někoho pod nos trefili, rozpomeň se protra oči. Páv, jsa pěkný, mrzce kročí. slavíček pták pěkně zpívá, liška často srst měnívá. Toho šetříc, chtějte znáti, že ta hra neodnímá cti. Protož to, páni, slyšíce a milostivě vážíce, buďte Bohu poručeni. K nám, prosím, mějte své zření. fedrujíce nás v štědrosti pro dokázaní milosti, již k umění liternímu vždycky máte svobodnému. Pán Buoh vám stokrát z milosti nahradí více v hojnosti. Již jdúc od vás, žehnáme vás, bohdá se v rok shledáme zas. Buoh rač nás všecky žehnati a v šťastném zdraví chovati. (Konec této komedie.)
Strana 160
Strana 161
POLAPENÁ NEVĚRA. DRAMATISOVANÁ ANEKDOTA. Vytištěná L. 1608 U DANIELE SEDLČANSKÉHO. OSOBY ROZMLAUVAJÍCÍ. Jira, kupec. Dorota, jeho manželka. Asotus, Dorotin záletník. Marta, děvečka. Musicus.
POLAPENÁ NEVĚRA. DRAMATISOVANÁ ANEKDOTA. Vytištěná L. 1608 U DANIELE SEDLČANSKÉHO. OSOBY ROZMLAUVAJÍCÍ. Jira, kupec. Dorota, jeho manželka. Asotus, Dorotin záletník. Marta, děvečka. Musicus.
Strana 162
Strana 163
Scena I. Jira kupec, Dorota manželka. Кuрес. Nu ženo, již tu pěkně dům spravuj. s sausedami se hadrovati varuj. Zavírej časně dům, do ň'ho nepauštěj žádného, by nepřišel v noci zloděj. Dorota. Můj panáčku, což tak často pryč jezdíte? Zdaliž o tom dobře prvé nevíte, jak po cestách mnohá nebezpečenství, ano všudy plno jest lotrovství? Кирес. Již jest darmo, když takový handl vedu; však zas ve čtyřech nedělích přijedu. Což pláčeš a tak po mně těžce taužíš? Tím svým hořem málo sobě poslaužíš. Mlč, hubičko; já tobě nětco pěkného přivezu z Normberka, jen neplač mnoho. Dorota. Poraučím vás Pánu Bohu, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko! Кирес. A já tebe také poraučím tomu; protož můžeš se vrátiti domů. 11
Scena I. Jira kupec, Dorota manželka. Кuрес. Nu ženo, již tu pěkně dům spravuj. s sausedami se hadrovati varuj. Zavírej časně dům, do ň'ho nepauštěj žádného, by nepřišel v noci zloděj. Dorota. Můj panáčku, což tak často pryč jezdíte? Zdaliž o tom dobře prvé nevíte, jak po cestách mnohá nebezpečenství, ano všudy plno jest lotrovství? Кирес. Již jest darmo, když takový handl vedu; však zas ve čtyřech nedělích přijedu. Což pláčeš a tak po mně těžce taužíš? Tím svým hořem málo sobě poslaužíš. Mlč, hubičko; já tobě nětco pěkného přivezu z Normberka, jen neplač mnoho. Dorota. Poraučím vás Pánu Bohu, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko! Кирес. A já tebe také poraučím tomu; protož můžeš se vrátiti domů. 11
Strana 164
164 POLAPENÁ NEVĚRA. Dorota (sama). Ba jdi, starey vlku, třebas za moře; však s tebau nemám než peklo a hoře. Přes celý den bublanici dává, v noci pak ustavičně z lože vstává. Stůně na hlavu, strojí sobě líky: není-liž tudy mně k ujmě veliky? Než to mi se do něho dobře líbí, že se dlauho domů nepřivelebí. Jezdí pryč, na mne málo pamatuje, špatně hospodářství doma spravuje. A já sobě zatím čistě povolím: co starec zamešká, s mladým nahradím. Jakož pak dnes chci štěstí kośtovati a pro mého milého hnedky poslati. Ale nevidím-li ho tamto vycházeti? Veselť jest, musím ho hned přivítati. Jak sobě spanile vykračuje, hledí vesele, mile povyskuje! Když ho vidím, srdce mi radostí skáče: jak na starce myslím, žalostí pláče. Scena II. Asotus, Dorota. Asotus. Hos, hos, hos, štěstí milé, štěstí milé, potkej se se mnau nyní této chvíle! Bohdejž Bůh zdařil a tam byla má hlavička, mé potěšení, nejmilejší Dornička! Veselať jest jistě, doma nemusí míti starce svého, kázala mu se snad projíti. Dorota. Vítám tě, pane mladý, s ochotností: toť jsau a budau u nás přemilé hosti.
164 POLAPENÁ NEVĚRA. Dorota (sama). Ba jdi, starey vlku, třebas za moře; však s tebau nemám než peklo a hoře. Přes celý den bublanici dává, v noci pak ustavičně z lože vstává. Stůně na hlavu, strojí sobě líky: není-liž tudy mně k ujmě veliky? Než to mi se do něho dobře líbí, že se dlauho domů nepřivelebí. Jezdí pryč, na mne málo pamatuje, špatně hospodářství doma spravuje. A já sobě zatím čistě povolím: co starec zamešká, s mladým nahradím. Jakož pak dnes chci štěstí kośtovati a pro mého milého hnedky poslati. Ale nevidím-li ho tamto vycházeti? Veselť jest, musím ho hned přivítati. Jak sobě spanile vykračuje, hledí vesele, mile povyskuje! Když ho vidím, srdce mi radostí skáče: jak na starce myslím, žalostí pláče. Scena II. Asotus, Dorota. Asotus. Hos, hos, hos, štěstí milé, štěstí milé, potkej se se mnau nyní této chvíle! Bohdejž Bůh zdařil a tam byla má hlavička, mé potěšení, nejmilejší Dornička! Veselať jest jistě, doma nemusí míti starce svého, kázala mu se snad projíti. Dorota. Vítám tě, pane mladý, s ochotností: toť jsau a budau u nás přemilé hosti.
Strana 165
SCENA 11. a 11I. Asotus. Byšte byly zdrávy, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko! Prosím, podejtež mi svého líčka a potěšte mi smutného srdýčka! Och, nevím, jsem-li v nebi či na zemi. jak jsem užil vašeho potěšení! Dorota. Poďtež k nám, máme prasátko pečené, dobré kuřátko s limauny vařené. Můj starey vlček se pryč zaštorcoval, * s těžkem by v půl létě přigabroval. Asotus. Hned zas, má nejmilejší, zde budu, jen ňákou muziku sem přivedu. Dorota. Prosím vás, dlauho tam nemeškejte. Asotus. Nebudu, jen vy zatím na stůl strojte. Scena III. Kupес. Ač vím, že jest mi má manželka věrná, by pak byla mezi tisíci jedna: však poněvadž mluví sausedé moji, že mi v gleychu jaksi nestojí, budu ji sobě nyní průbovati a na oko, co bych stonal, dèlati, a že jsem nemohl ujeti ani míle. proč bych se zas navrátil této chvíle. *) Gabrovati = s něčím znenáhla a těžce jíti. 11*
SCENA 11. a 11I. Asotus. Byšte byly zdrávy, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko! Prosím, podejtež mi svého líčka a potěšte mi smutného srdýčka! Och, nevím, jsem-li v nebi či na zemi. jak jsem užil vašeho potěšení! Dorota. Poďtež k nám, máme prasátko pečené, dobré kuřátko s limauny vařené. Můj starey vlček se pryč zaštorcoval, * s těžkem by v půl létě přigabroval. Asotus. Hned zas, má nejmilejší, zde budu, jen ňákou muziku sem přivedu. Dorota. Prosím vás, dlauho tam nemeškejte. Asotus. Nebudu, jen vy zatím na stůl strojte. Scena III. Kupес. Ač vím, že jest mi má manželka věrná, by pak byla mezi tisíci jedna: však poněvadž mluví sausedé moji, že mi v gleychu jaksi nestojí, budu ji sobě nyní průbovati a na oko, co bych stonal, dèlati, a že jsem nemohl ujeti ani míle. proč bych se zas navrátil této chvíle. *) Gabrovati = s něčím znenáhla a těžce jíti. 11*
Strana 166
166 POLAPENÁ NEVĚRA. To sic vím, že jest již šla na lůže a spí jako opice velmi tuze. Nerád bych ji pak z prvního snu probudil a v nemoc nějakau uvodil, ale zatluku, ať jen tu pravdu zvím. Scena IV. Dorota, Marta děvečka, Asotus, Musicus, senex. Dorota. Běž, Marta, kdo pak tam tak hrubě tluče, však div, že dveří našich nevytluče. Ať jde pryč, pověz, že pán doma není, nech nám dá pokoj, nekazí veselí. Marta. Ach má milá paní, jest náš pán starey, viděla jsem, že má plášť na sobě šerey. Dorota. Lžeš, k ... o čert-liž by ho tak brzo přines, an ho nedávno psa starýho odnes! Seber s stolu, pohledím sama: selžeš-li, hleď své hlavy, zvyjedená! Musicus. Jáť se musím v holuby stříleti, a tím dřív, abych nemusil poctu píti. Dorota. Prosím vás, buďte raději zde s námi, já vás přikreji těmito neckami. Kdo to tluče? Čert-li jsi či zvíře?" A ty snad chceš rozrazit naše dvíře?"
166 POLAPENÁ NEVĚRA. To sic vím, že jest již šla na lůže a spí jako opice velmi tuze. Nerád bych ji pak z prvního snu probudil a v nemoc nějakau uvodil, ale zatluku, ať jen tu pravdu zvím. Scena IV. Dorota, Marta děvečka, Asotus, Musicus, senex. Dorota. Běž, Marta, kdo pak tam tak hrubě tluče, však div, že dveří našich nevytluče. Ať jde pryč, pověz, že pán doma není, nech nám dá pokoj, nekazí veselí. Marta. Ach má milá paní, jest náš pán starey, viděla jsem, že má plášť na sobě šerey. Dorota. Lžeš, k ... o čert-liž by ho tak brzo přines, an ho nedávno psa starýho odnes! Seber s stolu, pohledím sama: selžeš-li, hleď své hlavy, zvyjedená! Musicus. Jáť se musím v holuby stříleti, a tím dřív, abych nemusil poctu píti. Dorota. Prosím vás, buďte raději zde s námi, já vás přikreji těmito neckami. Kdo to tluče? Čert-li jsi či zvíře?" A ty snad chceš rozrazit naše dvíře?"
Strana 167
SCENA IV. 167 Кирсс. Já jsem, neboj se, otevři, babičko! Dorota. Vítám vás mé nejmilejší srdýčko! Co jest se vám, prosím, jedny přihodilo? Кирсс. Chci, aby se tvé srdce veselilo. Když jsem byl od Boleslavě dvě míle, počala mne hláva boleti té chvíle. Já, boje se, bych se víc nerozstonal, hned jsem se domů zase navracoval. Dorota. Dobře se stalo, má nejmilejší hlavičko! Кирес. Proč's pak tak dlauho neotevřela, babičko? Dorota. V prvním usnutí jsem byla, hlavičko; nemohla jsem se probuditi brzíčko. Ó, co jsem já velmi pěkný sen měla! Zdálo mi se, že kozel škodu dělá na naší zahradě a stromy kazí, až potom dolů přeskočil přes hrázi. Kирес. Medle, co tyto necky zde dělají? Však jsau tu nikdá prvé nestávaly. Dorota. Chtěla jsem zejtra ložní šaty práti a všeckno všudy pěkně vykliditi; neb my to sobě nejlíp uděláme, když vás, manželů svých, doma nemáme.
SCENA IV. 167 Кирсс. Já jsem, neboj se, otevři, babičko! Dorota. Vítám vás mé nejmilejší srdýčko! Co jest se vám, prosím, jedny přihodilo? Кирсс. Chci, aby se tvé srdce veselilo. Když jsem byl od Boleslavě dvě míle, počala mne hláva boleti té chvíle. Já, boje se, bych se víc nerozstonal, hned jsem se domů zase navracoval. Dorota. Dobře se stalo, má nejmilejší hlavičko! Кирес. Proč's pak tak dlauho neotevřela, babičko? Dorota. V prvním usnutí jsem byla, hlavičko; nemohla jsem se probuditi brzíčko. Ó, co jsem já velmi pěkný sen měla! Zdálo mi se, že kozel škodu dělá na naší zahradě a stromy kazí, až potom dolů přeskočil přes hrázi. Kирес. Medle, co tyto necky zde dělají? Však jsau tu nikdá prvé nestávaly. Dorota. Chtěla jsem zejtra ložní šaty práti a všeckno všudy pěkně vykliditi; neb my to sobě nejlíp uděláme, když vás, manželů svých, doma nemáme.
Strana 168
168 POLAPENÁ NEVĚRA. Кирес. Bopomozi, dobrá's, Dorničko, hospodyně. Dorota. Poďte spat, však jest již k třetí hodině. Кирес. Kdo zde kašle? medle, co se tuto děje? Dorota. Děvka naše, není jiné -naděje. Poďte spat, však jste těžce ustálý, nyníčko čtyry hodiny udeřily. Кирес. Pozoruj, však tu nějaký muž keychá. Bohdejž ty mi nevystupovala z gleycha! An hle pod těmi neckama se hýbá, s těžkem cizoložníka bude chyba. Což ty, pane zrádce, zde jedny honíš? a v tak nenáležitá místa chodíš? Teď máš za to, aby pamatoval a nikdy sem se nenavracoval. Držtež ho zrádci, dám vám na spropitny Pohleď, nemohl ho lotra chytiti žádný. Co pak, zvědí-li o tom sousedé moji, jakých jen řečí o mně nenadělají! Budu-li pak proto ženu svau bíti. musím jistě za to vendušky míti.*) Jižť jsem to právě v skutku shledal, že v kterém manželství není rovnosti, že tu nemůže býti ani svornosti. Protož se, starci, mým příkladem kejte a mladých žen sobě nepojímejte. *) Venduška = bylina otravná, šalomounek; vendušky míti — otrávenu býti.
168 POLAPENÁ NEVĚRA. Кирес. Bopomozi, dobrá's, Dorničko, hospodyně. Dorota. Poďte spat, však jest již k třetí hodině. Кирес. Kdo zde kašle? medle, co se tuto děje? Dorota. Děvka naše, není jiné -naděje. Poďte spat, však jste těžce ustálý, nyníčko čtyry hodiny udeřily. Кирес. Pozoruj, však tu nějaký muž keychá. Bohdejž ty mi nevystupovala z gleycha! An hle pod těmi neckama se hýbá, s těžkem cizoložníka bude chyba. Což ty, pane zrádce, zde jedny honíš? a v tak nenáležitá místa chodíš? Teď máš za to, aby pamatoval a nikdy sem se nenavracoval. Držtež ho zrádci, dám vám na spropitny Pohleď, nemohl ho lotra chytiti žádný. Co pak, zvědí-li o tom sousedé moji, jakých jen řečí o mně nenadělají! Budu-li pak proto ženu svau bíti. musím jistě za to vendušky míti.*) Jižť jsem to právě v skutku shledal, že v kterém manželství není rovnosti, že tu nemůže býti ani svornosti. Protož se, starci, mým příkladem kejte a mladých žen sobě nepojímejte. *) Venduška = bylina otravná, šalomounek; vendušky míti — otrávenu býti.
Strana 169
OBSAH. Polapená nevěra. Dramatisovaná anekdota Ruth. Komedie biblická od J. Tesáka Mošovského . 73 Žebrákův s kupcem hádaní. Z polštiny přeloženo Sedlský masopust. Komodie studentská . . . 109 . . . 161 .
OBSAH. Polapená nevěra. Dramatisovaná anekdota Ruth. Komedie biblická od J. Tesáka Mošovského . 73 Žebrákův s kupcem hádaní. Z polštiny přeloženo Sedlský masopust. Komodie studentská . . . 109 . . . 161 .
Strana 170
PAMÁTKY STARE LITERATURY ČESKÉ, VYDÁVANÉ NÁKLADEM MATICE ČESKÉ. Číslo I. Nová Rada. Báseň pana Smila Flašky z Pardubic. K tisku připravil a výklady opatřil Dr. Jan Gebauer 1876. Číslo II. Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. Upravil Jos. Jireček 1877. Jiné staročeské spisy, nákladem Matice České vydané: * Vikt. Kornelia ze Všehrd knihy devatery o práviech a súdiech země české. Uprava V. Hanky 1841. V. Březana Život Viléma z Rožmberka 1847. * J. A. Komenského Didaktika 1849. K. Haranta Cesta do Svaté Země. Dva díly 1854. * J. A. Komenského Informatorium školy mateřské 1858. * Tómy ze Štítného Knihy naučení křesťanského 1875. Výbor z literatury české. * Díl I. 1845, díl II. 1868. Hvězdičkou znamenané spisy jsou rozebrány.
PAMÁTKY STARE LITERATURY ČESKÉ, VYDÁVANÉ NÁKLADEM MATICE ČESKÉ. Číslo I. Nová Rada. Báseň pana Smila Flašky z Pardubic. K tisku připravil a výklady opatřil Dr. Jan Gebauer 1876. Číslo II. Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. Upravil Jos. Jireček 1877. Jiné staročeské spisy, nákladem Matice České vydané: * Vikt. Kornelia ze Všehrd knihy devatery o práviech a súdiech země české. Uprava V. Hanky 1841. V. Březana Život Viléma z Rožmberka 1847. * J. A. Komenského Didaktika 1849. K. Haranta Cesta do Svaté Země. Dva díly 1854. * J. A. Komenského Informatorium školy mateřské 1858. * Tómy ze Štítného Knihy naučení křesťanského 1875. Výbor z literatury české. * Díl I. 1845, díl II. 1868. Hvězdičkou znamenané spisy jsou rozebrány.
Strana 171
Kratochwilná Historie o gednom Scdlſkem pacholku který za tři groffe tři léta slaužil. Ku které přidána gest přjkladná činohra o gednom nepolſuſſném jynu, we čtyřech osobách. Z — M S — W Skalici. Pismem Jozefa Skarnicla. 1877.
Kratochwilná Historie o gednom Scdlſkem pacholku který za tři groffe tři léta slaužil. Ku které přidána gest přjkladná činohra o gednom nepolſuſſném jynu, we čtyřech osobách. Z — M S — W Skalici. Pismem Jozefa Skarnicla. 1877.
Strana 172
Osoby rozmlauwagjcj: Sedlák. Vacholef. Chudý člowèk. Poceftni muž. Pobèhli žid. Mychtář. Poprawee. Lid obecni. Sfladatel. Distorii chci začiti, Nowau diwnau wěc prawiti O gednom sedlſkém pacholku, Gak slaužil sedláku bez spolku. Celá tři léta dělage, Z'ádné smlauwy s njm nemage, Coby mu na rok měl dáti, Nechal za nim wſſeho státi. Když ten čas wyssel po gaře, Z'ádal ſwého hoſpodáře. Aby mu ſlužbu zaplatil; Sedlák pak se pryč obrátil, Chtě, aby mu darmo slaužil: Tu teprw pacholek taužil, Wida, co má za ſlauženi, Počal bráti odpusstěnj.
Osoby rozmlauwagjcj: Sedlák. Vacholef. Chudý člowèk. Poceftni muž. Pobèhli žid. Mychtář. Poprawee. Lid obecni. Sfladatel. Distorii chci začiti, Nowau diwnau wěc prawiti O gednom sedlſkém pacholku, Gak slaužil sedláku bez spolku. Celá tři léta dělage, Z'ádné smlauwy s njm nemage, Coby mu na rok měl dáti, Nechal za nim wſſeho státi. Když ten čas wyssel po gaře, Z'ádal ſwého hoſpodáře. Aby mu ſlužbu zaplatil; Sedlák pak se pryč obrátil, Chtě, aby mu darmo slaužil: Tu teprw pacholek taužil, Wida, co má za ſlauženi, Počal bráti odpusstěnj.
Strana 173
3 Pacholek. Slyš sedláče, kam chceš giti? Gát' nemjnim wje ſlaužiti, Doſtit' Slauho gſem tancowal, Oral, dwür twůg opatrowal; Owce wyháněl. i swině, Wſsecko dělal též upřjmně Po ta tři leta, dobře wjš; Proč mi tedy nezaplatiš? Nechcy déle být u tebe, Gináčet' opatřjm ſebe, Když mi zaſlaužilau mzdu dáš, Půgdu ceſtau swau, uhljdáš; Pána pohledám giného. Gináč neżli ty wtipného, Kdež mit budu lepssi wůli. Seòlak. Slyssím pacholče twau wůli, Ze chces ginam wandrowati, Zlawau ſwau se ſprawowati, Zledat ginde pána sobě. Genžby lépe howěl tobě, Z ruky na ruku překládal, Gen koláče giſti dáwal. Powjš mi pak, gak se zdaři, Sednešli hned na polfstáři, Budaulit' lahůdky dáwat,
3 Pacholek. Slyš sedláče, kam chceš giti? Gát' nemjnim wje ſlaužiti, Doſtit' Slauho gſem tancowal, Oral, dwür twůg opatrowal; Owce wyháněl. i swině, Wſsecko dělal též upřjmně Po ta tři leta, dobře wjš; Proč mi tedy nezaplatiš? Nechcy déle být u tebe, Gináčet' opatřjm ſebe, Když mi zaſlaužilau mzdu dáš, Půgdu ceſtau swau, uhljdáš; Pána pohledám giného. Gináč neżli ty wtipného, Kdež mit budu lepssi wůli. Seòlak. Slyssím pacholče twau wůli, Ze chces ginam wandrowati, Zlawau ſwau se ſprawowati, Zledat ginde pána sobě. Genžby lépe howěl tobě, Z ruky na ruku překládal, Gen koláče giſti dáwal. Powjš mi pak, gak se zdaři, Sednešli hned na polfstáři, Budaulit' lahůdky dáwat,
Strana 174
4 S tebau gako s dětmi hráwat. Chcešli mjti dobré bydlo, Zlediż aby neuſtydlo. Mjnjš, že ginde g medem gedj. Doptáš se těch, kteři wědi, A zkusili toho dosti, Gak hořká mauka w sytosti. Tak ty, zdařjlit se gistě, Můžeč weyskat, skákat čistě; Pakli kola se zmotagi. Gak w přiſlowj to řjkagi. Ze se wssecko může snésti, Krom dobré bydlo zlé gesti. To wſſe tebe u mne pjchá, Z něho mysl twá poſpichá. Protož ty chceš, atbych platil, Newjm, cożbych na tom ztratil. Aneb na twé mzdě přidrżel, Ale nechci, hnedkyt gi dám, Coż pro tebe dáwno chowám. Bodeyž pak pryċ neodcházel. Wezmiż ſobē, ted gſem sázel Střjbrné tři grosse weta; Nebs mi slaužil giž tři léta; To gá mohu wyſwědčiti, Umjš giné w tom předčjti;
4 S tebau gako s dětmi hráwat. Chcešli mjti dobré bydlo, Zlediż aby neuſtydlo. Mjnjš, že ginde g medem gedj. Doptáš se těch, kteři wědi, A zkusili toho dosti, Gak hořká mauka w sytosti. Tak ty, zdařjlit se gistě, Můžeč weyskat, skákat čistě; Pakli kola se zmotagi. Gak w přiſlowj to řjkagi. Ze se wssecko může snésti, Krom dobré bydlo zlé gesti. To wſſe tebe u mne pjchá, Z něho mysl twá poſpichá. Protož ty chceš, atbych platil, Newjm, cożbych na tom ztratil. Aneb na twé mzdě přidrżel, Ale nechci, hnedkyt gi dám, Coż pro tebe dáwno chowám. Bodeyž pak pryċ neodcházel. Wezmiż ſobē, ted gſem sázel Střjbrné tři grosse weta; Nebs mi slaužil giž tři léta; To gá mohu wyſwědčiti, Umjš giné w tom předčjti;
Strana 175
5 Doſti máš za geden rok, Tybys geg utratil w skok. Můžeš na tom snad přeſtati, Swázat filec, wandrowati : Protož měg se brzo k tomu, Budiž prázen toho domu, Prawjm to upřjmo a hned. Pacholek. Zlebych to ſedláče dowed, Abych hnedky odssel zhlaupa, Wssakby měli mne za traupa, Djky činim z dobrodini, I s twau milau hoſpodynj, Ze gſte mi dobrého přáli, Službu mau zauplna dali. To gest skoro na mně mnoho, Newjm, kdebych doſtal toho ; Mnohý umj čisti, psáti, Nechti gemu tolik dáti, Spiš mu gesstě přičtau dluhu: Giž gá wjc nepügdu k pluhu. Mám na ten čas peněz dosti, Mohu užiti radosti; Neż ty utratjm s milými, Pán Bůh naděli ginými. Wice mluwit chwjle nemám, S wámi ſe giż laučim, žehnám.
5 Doſti máš za geden rok, Tybys geg utratil w skok. Můžeš na tom snad přeſtati, Swázat filec, wandrowati : Protož měg se brzo k tomu, Budiž prázen toho domu, Prawjm to upřjmo a hned. Pacholek. Zlebych to ſedláče dowed, Abych hnedky odssel zhlaupa, Wssakby měli mne za traupa, Djky činim z dobrodini, I s twau milau hoſpodynj, Ze gſte mi dobrého přáli, Službu mau zauplna dali. To gest skoro na mně mnoho, Newjm, kdebych doſtal toho ; Mnohý umj čisti, psáti, Nechti gemu tolik dáti, Spiš mu gesstě přičtau dluhu: Giž gá wjc nepügdu k pluhu. Mám na ten čas peněz dosti, Mohu užiti radosti; Neż ty utratjm s milými, Pán Bůh naděli ginými. Wice mluwit chwjle nemám, S wámi ſe giż laučim, žehnám.
Strana 176
6 Než wrat wassich minu práwě, Poſkočim w zelené tráwè; Budu mjti pèknau ceſtu. Pospichám, než přigdu k městu, Odpusstěnj dám wssem roljm, Myslim, že sobě powoljm, Ano we mně žily hragi. Když ſwobodnau wůli magi. Chudý člowěr. Přediwná wěc, milý Bože, Tento swětſkau rozkoš hlože, Dá se přemoci marnoſti, Mnj snad, že má wsseho dosti; Wida geg, se musjm smáti; Gistě umj s njm smrt hráti: Půgdu bliže ſe zeptati. Snad má gesstě žiwau máti. Pozdraw tě Buh, milý bratře, Diwjm se ted, na tě patře, Zes tak wesel w této době, Skáčeš, libě zyjwáš sobě: 3 čehos nabyl te radosti? Powěz medle w upřimnosti. Pacholer. Abys mohl rozumèti, Chci tobě hned powěděti: Byl gsem tři léta slaužici.
6 Než wrat wassich minu práwě, Poſkočim w zelené tráwè; Budu mjti pèknau ceſtu. Pospichám, než přigdu k městu, Odpusstěnj dám wssem roljm, Myslim, že sobě powoljm, Ano we mně žily hragi. Když ſwobodnau wůli magi. Chudý člowěr. Přediwná wěc, milý Bože, Tento swětſkau rozkoš hlože, Dá se přemoci marnoſti, Mnj snad, že má wsseho dosti; Wida geg, se musjm smáti; Gistě umj s njm smrt hráti: Půgdu bliže ſe zeptati. Snad má gesstě žiwau máti. Pozdraw tě Buh, milý bratře, Diwjm se ted, na tě patře, Zes tak wesel w této době, Skáčeš, libě zyjwáš sobě: 3 čehos nabyl te radosti? Powěz medle w upřimnosti. Pacholer. Abys mohl rozumèti, Chci tobě hned powěděti: Byl gsem tři léta slaužici.
Strana 177
W této neybliżſi weſnici ; Za ten čas dal mi můg sedlák Zned tři celé groſse gednal: Toż se nemám z nich tèſsiti? Můžeš tuto mně wěřiti: Ze we mně hned ſrdce ſkáče, Gak zarmantit magi hráče? Z peněz každý cjti radost, Gá z nich také nemám žalost. Chudý člowěk. Slyš mne, milý towaryssi ! Zádný giny nás neſlyssi: Když gſme se ted seſſli, w poli, Učiň mi to medle k moli, Deyż mi z peněz tèch �roš geden, Nebude nadarmo zweden ; Dostaneš za nčg odplaty. Gako giný dárce ſwatý: Neb gsem chudý, potřebný muž, Ze ti wyprawował nemuż. Za to proſim tě welice. Co může býti neywice ; Na mně toho ztratit nemáš, Bůh odplatj. potom shledáš: K němuž gá hned bez prodleni Za tě učinjm modlenj.
W této neybliżſi weſnici ; Za ten čas dal mi můg sedlák Zned tři celé groſse gednal: Toż se nemám z nich tèſsiti? Můžeš tuto mně wěřiti: Ze we mně hned ſrdce ſkáče, Gak zarmantit magi hráče? Z peněz každý cjti radost, Gá z nich také nemám žalost. Chudý člowěk. Slyš mne, milý towaryssi ! Zádný giny nás neſlyssi: Když gſme se ted seſſli, w poli, Učiň mi to medle k moli, Deyż mi z peněz tèch �roš geden, Nebude nadarmo zweden ; Dostaneš za nčg odplaty. Gako giný dárce ſwatý: Neb gsem chudý, potřebný muž, Ze ti wyprawował nemuż. Za to proſim tě welice. Co může býti neywice ; Na mně toho ztratit nemáš, Bůh odplatj. potom shledáš: K němuž gá hned bez prodleni Za tě učinjm modlenj.
Strana 178
8 Pacholek. Poněwadž gest ta wěc giſtá, Zádost twá užige miſta, Dám ten groš bez odpornosti. Wssak mit budu gesste dosti; Na dwau mohu gá přeſtati, I ty budau mi chřeſtati. Tu hle máš, měg se dobře, Toho ſe ne každý dodře, Proto nechci gá steyſkati. Mohu gako prw weyſkati. Rdyž gsem penjz mèl w celosti; Sobě poſkočim s bystrosti. Ano mi samému milo, Ze se mi tak polehčilo. Ale co geſt to nowého. Widím opět tam giného Proti mně wycházet práwě, Gest mi nač mysleti zdrawě: Mámli k němu předce giti; Příhodu swau oznýmiti? Widjm, že gest ctná osoba. Seznámjmeli se oba, Ztratim gá to s njm po trosse, Připrawj mne o mé grosse; Toho ſe bogim neywjce. Gako něgaké palice.
8 Pacholek. Poněwadž gest ta wěc giſtá, Zádost twá užige miſta, Dám ten groš bez odpornosti. Wssak mit budu gesste dosti; Na dwau mohu gá přeſtati, I ty budau mi chřeſtati. Tu hle máš, měg se dobře, Toho ſe ne každý dodře, Proto nechci gá steyſkati. Mohu gako prw weyſkati. Rdyž gsem penjz mèl w celosti; Sobě poſkočim s bystrosti. Ano mi samému milo, Ze se mi tak polehčilo. Ale co geſt to nowého. Widím opět tam giného Proti mně wycházet práwě, Gest mi nač mysleti zdrawě: Mámli k němu předce giti; Příhodu swau oznýmiti? Widjm, že gest ctná osoba. Seznámjmeli se oba, Ztratim gá to s njm po trosse, Připrawj mne o mé grosse; Toho ſe bogim neywjce. Gako něgaké palice.
Strana 179
Neb mně samé ſrdce prawi, Ze mne weſeloſti zbawj. Pocestný muž. Hey! počkeg medle přjteli, Co chcež, abychom zmizeli, Prwé neżli dogdem' sebe? Nebog ſe mne, projim tebe: Necht přegi wsseho dobrého, Ljto mi tě ubohého, Wida, żes byl prwé weſel, Zádný smutek na tě nessel; Chwálil gsem twau mysl gistě, Djwage se na tom miſtě, Až mi ku podiwu bylo. Co pak tebe weſelilo Na té cestě tak samého. Pacholek. Pane slysste mne ſproſtého: Wſsecko mi se sstastně wedlo, Gak gsem mjnil tak mi sedlo, W onéno wſi službu mage, Tři léta byl gsem, dělage: Potom wzaw ſwé odpuſſtěnj. Zádal gsem hned zaplacenj. Sedlák mne ne mnoho proſe, Dal mi hotowé tři groſse. Ty se mi tak zaljbily,
Neb mně samé ſrdce prawi, Ze mne weſeloſti zbawj. Pocestný muž. Hey! počkeg medle přjteli, Co chcež, abychom zmizeli, Prwé neżli dogdem' sebe? Nebog ſe mne, projim tebe: Necht přegi wsseho dobrého, Ljto mi tě ubohého, Wida, żes byl prwé weſel, Zádný smutek na tě nessel; Chwálil gsem twau mysl gistě, Djwage se na tom miſtě, Až mi ku podiwu bylo. Co pak tebe weſelilo Na té cestě tak samého. Pacholek. Pane slysste mne ſproſtého: Wſsecko mi se sstastně wedlo, Gak gsem mjnil tak mi sedlo, W onéno wſi službu mage, Tři léta byl gsem, dělage: Potom wzaw ſwé odpuſſtěnj. Zádal gsem hned zaplacenj. Sedlák mne ne mnoho proſe, Dal mi hotowé tři groſse. Ty se mi tak zaljbily,
Strana 180
10 Wssi radoſti naplnily. Pak ted potkal gſem gednoho Chudinku, měl nauze mnoho; Proč gsem tak wesel, mne se ptal. Gá mu na to za odpowěd dal: Mám tři grosse, cobych taužil; Gsau mé, neb gsem ge wyslaužil. Dj on: Dobře se mjti máš, Wěř, geſtliże geden mi dáš; Dát Bůh milý dlauhé zdrawj. Snadno tě nesstěsti zbawj. Z toho gsem se zaradowal, A geden groš mu darowal. Gſa ted w myſli ſwé weſelý Wjce neżli w prwnj chwili ; Ale gaks ty nynj wyſsel ; Zned zármutek na mne přiſsel, A tak geſt mi giż weſelo, Ze mi ſrdce zkamenělo. Pocestný muž. Milý bratře, co to mysliš, Prwć neżli mne wyslysliš? Gá gſem gaſná swětloſt w noci, Tobě poſlán ku pomoci, Mám oznámiti nowinu. Bud weſelý w tu hodinu; Přissel gsem zdaleka k tobě,
10 Wssi radoſti naplnily. Pak ted potkal gſem gednoho Chudinku, měl nauze mnoho; Proč gsem tak wesel, mne se ptal. Gá mu na to za odpowěd dal: Mám tři grosse, cobych taužil; Gsau mé, neb gsem ge wyslaužil. Dj on: Dobře se mjti máš, Wěř, geſtliże geden mi dáš; Dát Bůh milý dlauhé zdrawj. Snadno tě nesstěsti zbawj. Z toho gsem se zaradowal, A geden groš mu darowal. Gſa ted w myſli ſwé weſelý Wjce neżli w prwnj chwili ; Ale gaks ty nynj wyſsel ; Zned zármutek na mne přiſsel, A tak geſt mi giż weſelo, Ze mi ſrdce zkamenělo. Pocestný muž. Milý bratře, co to mysliš, Prwć neżli mne wyslysliš? Gá gſem gaſná swětloſt w noci, Tobě poſlán ku pomoci, Mám oznámiti nowinu. Bud weſelý w tu hodinu; Přissel gsem zdaleka k tobě,
Strana 181
11 Dášli mi též proš w té době, Chci tu nowinu prawiti, Ze se budeš z nj těssiti. Pacholek. By mne mohlo potkati, Uměltbych poděkowati; Wſsak ten groš ted budes miti. Gen nemesſkey powědjti: Buduli gá prawdu znȧti, Mohu třebas oba dáti, Snad někde giných dostanu. Pocestný muž. Přitelí, máš mjt ochranu, Ponewadż tak miloſrdný, Poznáš w prawdě skutek diwný: Dokudž žiw, pro swau stědrotu Nepřigdeš nikdy w žebrotu ; Mám též poručeno sobě, V tobě oznámiti tobě: Bys sobě tři přáni skládal: A po třikrát, co chceš žádal: Za každý �roš gednu žádost. Má se státi wssemu zadost. Tot geſt má odplata cele, Protož žádey, co chceš, ſměle.
11 Dášli mi též proš w té době, Chci tu nowinu prawiti, Ze se budeš z nj těssiti. Pacholek. By mne mohlo potkati, Uměltbych poděkowati; Wſsak ten groš ted budes miti. Gen nemesſkey powědjti: Buduli gá prawdu znȧti, Mohu třebas oba dáti, Snad někde giných dostanu. Pocestný muž. Přitelí, máš mjt ochranu, Ponewadż tak miloſrdný, Poznáš w prawdě skutek diwný: Dokudž žiw, pro swau stědrotu Nepřigdeš nikdy w žebrotu ; Mám též poručeno sobě, V tobě oznámiti tobě: Bys sobě tři přáni skládal: A po třikrát, co chceš žádal: Za každý �roš gednu žádost. Má se státi wssemu zadost. Tot geſt má odplata cele, Protož žádey, co chceš, ſměle.
Strana 182
12 PacholeP. Deyž to Buh, at zlé neżádám, Přegu si předně, a žádám: At mám hlasité hauſličky Pro mladé, milé hubiċky. Drubé prosim, dokud slussi, Za ssipy a dobrau kussi; Wssak aby w nj ſkryto bylo : Po čemby že wyſtřelilo, Toho abych nechybowal, Ani darmo natahowal. Zauſle at gsau též ſpraweny, Strůnami tak potaženy. Aby kdoby gen ge slyssel, Čerſtwýma nohama wyſſel, Pokud na ně budu hráti, Dotud muſel tancowati, Raždý třebas do úpadu, Sprawi někdy v mau wadu. To třetj pak sobě přegi, Budže chcy mjt, neb zkussugi, O penize aneb zbożi At mi ty hned každý ſloži Bezewſſeho prodléwáni. W čem bude mé požádáni ; Když toho trého dostanu, Giné položim na stranu:
12 PacholeP. Deyž to Buh, at zlé neżádám, Přegu si předně, a žádám: At mám hlasité hauſličky Pro mladé, milé hubiċky. Drubé prosim, dokud slussi, Za ssipy a dobrau kussi; Wssak aby w nj ſkryto bylo : Po čemby že wyſtřelilo, Toho abych nechybowal, Ani darmo natahowal. Zauſle at gsau též ſpraweny, Strůnami tak potaženy. Aby kdoby gen ge slyssel, Čerſtwýma nohama wyſſel, Pokud na ně budu hráti, Dotud muſel tancowati, Raždý třebas do úpadu, Sprawi někdy v mau wadu. To třetj pak sobě přegi, Budže chcy mjt, neb zkussugi, O penize aneb zbożi At mi ty hned každý ſloži Bezewſſeho prodléwáni. W čem bude mé požádáni ; Když toho trého dostanu, Giné položim na stranu:
Strana 183
13 O wětsſi dary neſtogim, Nebo z těch sobě ukrogim, Gestli mi se nedostane, Za to proſim, milý Pane. Pocestný muż. Zač gsi zádal, máš to mjti, Můžeš to hned s sebau wzýti: Ted' hausličky, sipy, kussi, Giž to tobě nevlép slussi. Měgž se dobře, gdiž bezpečně, Přigdeš wděčně, v newděčně, Sám ſobě ted' wěcy hljdey, Gdiž za mnau, ſe neohljdey. Pacholek. Newim, kde se ten muž ztratil. Dobrau žiwnost mi nawrátil, Rád gsem toho dostal giſtě, Budu teprw wesel čistè; Ano mi se cesta fráti, Ach! kéž mám někomu hráti: Abych zkusil těch hausliček. Widim gakýs tam rybnjček. A kdos gde ke mně po hrázi; Něco myſli, hlawau házi; Zdá se to žid, má kolečko, Pügdu dále wždy pro wſsecko.
13 O wětsſi dary neſtogim, Nebo z těch sobě ukrogim, Gestli mi se nedostane, Za to proſim, milý Pane. Pocestný muż. Zač gsi zádal, máš to mjti, Můžeš to hned s sebau wzýti: Ted' hausličky, sipy, kussi, Giž to tobě nevlép slussi. Měgž se dobře, gdiž bezpečně, Přigdeš wděčně, v newděčně, Sám ſobě ted' wěcy hljdey, Gdiž za mnau, ſe neohljdey. Pacholek. Newim, kde se ten muž ztratil. Dobrau žiwnost mi nawrátil, Rád gsem toho dostal giſtě, Budu teprw wesel čistè; Ano mi se cesta fráti, Ach! kéž mám někomu hráti: Abych zkusil těch hausliček. Widim gakýs tam rybnjček. A kdos gde ke mně po hrázi; Něco myſli, hlawau házi; Zdá se to žid, má kolečko, Pügdu dále wždy pro wſsecko.
Strana 184
14 3'id. Co s tan kussi. towaryssi! Tussim střjljwáš na myssi? Doſti gest hrubého djla, Takéliby se chybila? Pacholek. Myssi nestřjljm, ni ptáky, Gen židy. welké ſmradáky ; Rde gen kterého uhljdám. Nechybjm ſe, připowjdám. 3' i d. Tam sedj na trnj wrabec; Cerný, gakoby krkawec ; Wytáhl krk. wolá na tě. Wi snad o některé ztrátě; Slyssi se, wyznáwá: Krád! krád! Gen zastřel ho! bylbych mu rád. Trefišli, hnedky se zugi, A to pod hrdlem slibugi, Ze přes ten rybnjk poplugi. W tom trnj ho wyslizugi, Bych se měl slici do naha, Wyneſu wen toho wraha. Pachole�. Giž gsem na něg, gako slussi. Natáhl tuto swau kussi;
14 3'id. Co s tan kussi. towaryssi! Tussim střjljwáš na myssi? Doſti gest hrubého djla, Takéliby se chybila? Pacholek. Myssi nestřjljm, ni ptáky, Gen židy. welké ſmradáky ; Rde gen kterého uhljdám. Nechybjm ſe, připowjdám. 3' i d. Tam sedj na trnj wrabec; Cerný, gakoby krkawec ; Wytáhl krk. wolá na tě. Wi snad o některé ztrátě; Slyssi se, wyznáwá: Krád! krád! Gen zastřel ho! bylbych mu rád. Trefišli, hnedky se zugi, A to pod hrdlem slibugi, Ze přes ten rybnjk poplugi. W tom trnj ho wyslizugi, Bych se měl slici do naha, Wyneſu wen toho wraha. Pachole�. Giž gsem na něg, gako slussi. Natáhl tuto swau kussi;
Strana 185
15 Hled, gestliže se ho chybjm Cos dolů ſpadlo, gá to widjm. Z' i d. Střjleg, bodey we sto fleků, Gá se pron měru neswleku; A tybys tau druhau kussi Wystřjlel na katu dussi. Pacholek. Z'ide, darmo gi nenosim. Gen se swleč, at tě neprosim, Dobrowolně, neb z muſeni. Mohbys mjt zlé poſwiceni; Přípowěděls, slowo wáži. Wssak tě trnj nezproráżi. Z'i d. Ach! ne, tak se wody bogim, Neb před ni spisse obstogim, Neż trni ſe welmi lekám : Giž gdu, a ssatůw tu nechám. Daleko ge ten pták w trnj; Musým proň lézt, to mne brnj. Pacholek. Na pèknýs mi palác wyssel, Snads hausliček mých neslyssel; Giž čas přiſsel na ně hráti, Zwjm, gak budeš tancowati.
15 Hled, gestliže se ho chybjm Cos dolů ſpadlo, gá to widjm. Z' i d. Střjleg, bodey we sto fleků, Gá se pron měru neswleku; A tybys tau druhau kussi Wystřjlel na katu dussi. Pacholek. Z'ide, darmo gi nenosim. Gen se swleč, at tě neprosim, Dobrowolně, neb z muſeni. Mohbys mjt zlé poſwiceni; Přípowěděls, slowo wáži. Wssak tě trnj nezproráżi. Z'i d. Ach! ne, tak se wody bogim, Neb před ni spisse obstogim, Neż trni ſe welmi lekám : Giž gdu, a ssatůw tu nechám. Daleko ge ten pták w trnj; Musým proň lézt, to mne brnj. Pacholek. Na pèknýs mi palác wyssel, Snads hausliček mých neslyssel; Giž čas přiſsel na ně hráti, Zwjm, gak budeš tancowati.
Strana 186
16 Z' i 8. Ach! nemohu rowně giti, Musim skákat, se točiti: Ach! do haussti gak pospichä. Což mne trni bode, pjchá! Po wssem těle, na wsse strany Gako larwa gſem zedraný; Gak se ho mám dowolati, Aby přestal wjce hráti? Pacholek. Hahá! zahrám geſſtě. Z'idku s rancem Abys obweſelowal mne tancem. Z'i d. Ach! přestaň hráti, můg milý, Pohled, gak sem giż zbarwilý, Po wssem těle nenj mista, To mně ugde krew dočiſta, Tak gsem od trnj podrápán. Ach ! nehreg, budeš bohdá pán ; Sám ſlibugi na tu ztrátu Dát sto uherſkých dukátů, Kteréž gsem před morem pobral, A mnohých frestanů obral; Chtèl gsem s nimi pryč ugiti A powèrři giné miti: Práwě mám odplatu za to, Dokud žiw chci pomnět na to.
16 Z' i 8. Ach! nemohu rowně giti, Musim skákat, se točiti: Ach! do haussti gak pospichä. Což mne trni bode, pjchá! Po wssem těle, na wsse strany Gako larwa gſem zedraný; Gak se ho mám dowolati, Aby přestal wjce hráti? Pacholek. Hahá! zahrám geſſtě. Z'idku s rancem Abys obweſelowal mne tancem. Z'i d. Ach! přestaň hráti, můg milý, Pohled, gak sem giż zbarwilý, Po wssem těle nenj mista, To mně ugde krew dočiſta, Tak gsem od trnj podrápán. Ach ! nehreg, budeš bohdá pán ; Sám ſlibugi na tu ztrátu Dát sto uherſkých dukátů, Kteréž gsem před morem pobral, A mnohých frestanů obral; Chtèl gsem s nimi pryč ugiti A powèrři giné miti: Práwě mám odplatu za to, Dokud žiw chci pomnět na to.
Strana 187
17 Ach! prosim, nech toho hránj, At' gsem zproſsten tancowánj; Dámt zlatý, gak k tobě přigdu, Nech, at' z toho trnj wygdu. Pacholeſ. Newygdeš mi tak na bolo, Nuž gesſtě gednau okolo; Znowu pěkný tanec zahrám, Dokud hauſliček w rukau mám. Z'i8. Nehreg, bled raděg přestati, Můg milý pacholče zlatý! Giſtě, že se giž zadusim, Po tom tanci umřjt musim. Pacholef. Nebudet nic, milý brachu, Neumřeš od toho strochu A ty sotwa se prochladjš; Wssak kdyż mi sskody nahradjš, Odpočinu, nechám hráni. Měls na swrchnici drbánj. Pod, nu obmey ſe w lázni zas, — A osussiž je, giž gest čas. Widjš, gak se s pěkně klátil, Protož chci, bys mi zaplatil; Rdes pak schowal toho ptáka? I hledme žida chytráka! Sedl. Pacholek. 2
17 Ach! prosim, nech toho hránj, At' gsem zproſsten tancowánj; Dámt zlatý, gak k tobě přigdu, Nech, at' z toho trnj wygdu. Pacholeſ. Newygdeš mi tak na bolo, Nuž gesſtě gednau okolo; Znowu pěkný tanec zahrám, Dokud hauſliček w rukau mám. Z'i8. Nehreg, bled raděg přestati, Můg milý pacholče zlatý! Giſtě, že se giž zadusim, Po tom tanci umřjt musim. Pacholef. Nebudet nic, milý brachu, Neumřeš od toho strochu A ty sotwa se prochladjš; Wssak kdyż mi sskody nahradjš, Odpočinu, nechám hráni. Měls na swrchnici drbánj. Pod, nu obmey ſe w lázni zas, — A osussiž je, giž gest čas. Widjš, gak se s pěkně klátil, Protož chci, bys mi zaplatil; Rdes pak schowal toho ptáka? I hledme žida chytráka! Sedl. Pacholek. 2
Strana 188
18 Z' i d. Ach! počkeg gen malau chwjli, Aż se obleču w koſsili, At tak nahý zde neſtogim, A necht se prwé ustrogim. Tu máš zlaté, sázeg sobě, Ctj a darem dám ge tobě. Pacholek. Tytot gsau wěru pěkněgssi, Než mé tři grosſe prwněgsi; Dobře gsem ge wynalożil, Lép neżbych ge w karban wložil. Giž mám blizičko do města, Zlide, gakt se ljbj cesta? Z't d. I coż mi ſe má ljbiti, Když nemohu s tebau giti? Gdiž napřed, poptey hoſpody, Přiſtrogime dobré hody. Pacholek. Neſtogim o tebe nynj; Wssak mne tam potěssi ginj. Z'i d. Také mně se něco zdaři, Gá půgdu třebas k rychtáři. Zdař Wám Büh, müg milý pane! Ach! prosym, wyslysste mne chwjli:
18 Z' i d. Ach! počkeg gen malau chwjli, Aż se obleču w koſsili, At tak nahý zde neſtogim, A necht se prwé ustrogim. Tu máš zlaté, sázeg sobě, Ctj a darem dám ge tobě. Pacholek. Tytot gsau wěru pěkněgssi, Než mé tři grosſe prwněgsi; Dobře gsem ge wynalożil, Lép neżbych ge w karban wložil. Giž mám blizičko do města, Zlide, gakt se ljbj cesta? Z't d. I coż mi ſe má ljbiti, Když nemohu s tebau giti? Gdiž napřed, poptey hoſpody, Přiſtrogime dobré hody. Pacholek. Neſtogim o tebe nynj; Wssak mne tam potěssi ginj. Z'i d. Také mně se něco zdaři, Gá půgdu třebas k rychtáři. Zdař Wám Büh, müg milý pane! Ach! prosym, wyslysste mne chwjli:
Strana 189
19 Gest gakýs lotras zde w městě, Který mne potkal na cestě, Skrz něho mám welkau ztrátu, Wzal mi s měsscem sto dukátů; Gděte, při něm ge nagdete, Gen brzo směle ho gměte. Rychtář. Zey, hey počkey! dey ſe, gsi gat! Od fohos do města přigat? Ukaž hned co za ňadry máš; Kdes to wzal, rád mi ſe přiznáš? Pacholek. Od onoho Zida ge mám, Který tamto poſpichá k wám. Rychtář. Třebali wyswědčowáni? Máme twé wlaſtni přiznáni: Wem ho miſtře, wed' ho z města, K ſſibenici kudy ceſta. Pacholek. Ach coż geſt zde práwo tuhé! Nesselbych gá sem po druhé, Bych byl wěděl, ani nyni, Nu necht' semnau, gak chti, činj; Sámt' odolati nemobu, Wssecko to poraučjm Bohu:
19 Gest gakýs lotras zde w městě, Který mne potkal na cestě, Skrz něho mám welkau ztrátu, Wzal mi s měsscem sto dukátů; Gděte, při něm ge nagdete, Gen brzo směle ho gměte. Rychtář. Zey, hey počkey! dey ſe, gsi gat! Od fohos do města přigat? Ukaž hned co za ňadry máš; Kdes to wzal, rád mi ſe přiznáš? Pacholek. Od onoho Zida ge mám, Který tamto poſpichá k wám. Rychtář. Třebali wyswědčowáni? Máme twé wlaſtni přiznáni: Wem ho miſtře, wed' ho z města, K ſſibenici kudy ceſta. Pacholek. Ach coż geſt zde práwo tuhé! Nesselbych gá sem po druhé, Bych byl wěděl, ani nyni, Nu necht' semnau, gak chti, činj; Sámt' odolati nemobu, Wssecko to poraučjm Bohu:
Strana 190
20 Diwnau tuto půtku mjwám. Wssak před smrti si zazpiwám. Z' i d. Co gſem rád tomu orteli! Hle pacholče twé fortely. K čemu tě přiwedau zase! Proč nepowjš při tom čase. Gaks mi ge wzal skrz swau hrywost? Wohlat by se státi milost. Pacholek. Tudy miloſt pozdni býwá, Kde práwo kwapně ſaudiwá. Poprawec. Nu pacholče wstup na sprysel Práwo naßle, abys wiſel ; Wylezem nahoru ſpolu, Nesegdeme oba dolů: Powěz, na tomli umiráš, Cos wyznal? čili zapiráš? Pacholef. Nic ty newjš, gak se zdaři, Počkey, a kaž sem rychtáři; Gemu gá chcy powědjti, Což nemůž tobě swěřiti, Tudyžbych gá plac udělal.
20 Diwnau tuto půtku mjwám. Wssak před smrti si zazpiwám. Z' i d. Co gſem rád tomu orteli! Hle pacholče twé fortely. K čemu tě přiwedau zase! Proč nepowjš při tom čase. Gaks mi ge wzal skrz swau hrywost? Wohlat by se státi milost. Pacholek. Tudy miloſt pozdni býwá, Kde práwo kwapně ſaudiwá. Poprawec. Nu pacholče wstup na sprysel Práwo naßle, abys wiſel ; Wylezem nahoru ſpolu, Nesegdeme oba dolů: Powěz, na tomli umiráš, Cos wyznal? čili zapiráš? Pacholef. Nic ty newjš, gak se zdaři, Počkey, a kaž sem rychtáři; Gemu gá chcy powědjti, Což nemůž tobě swěřiti, Tudyžbych gá plac udělal.
Strana 191
21 Rychtář. Vacholče, pročs mne powolal? Co chceš, slysseti nemohu, Gen swau dussi poruč Bohu. Pacholek. Nechcy ſe nic protiwiti, Nebo wjm, že mám umřjti; Také nic neżádám tedy, Než gednu wěc napoſledy. Rychtář. Praw! Nemám nadarmo ſwiček. Pacholef. Pügčte mi gen mých hausliček, At na ně před smrti zahrám, K rozlaučenj těmto drahám. Z'i d. Ach! na geho žádost hlaupú Přiwažte mne rychle k slaupu: Wjmt', kterak on umi hausti, Nahrált' gest mi w onom hauſsti; Gak gen počne sſmytcem hráti, Musim skákat, tancowati. Rychtář. Nu přiwažte toho hřjcha. Co pak ho ta zem tak pichá? Pacholku hauſličky deyte, Gak bude hrát, poslaucheyte.
21 Rychtář. Vacholče, pročs mne powolal? Co chceš, slysseti nemohu, Gen swau dussi poruč Bohu. Pacholek. Nechcy ſe nic protiwiti, Nebo wjm, že mám umřjti; Také nic neżádám tedy, Než gednu wěc napoſledy. Rychtář. Praw! Nemám nadarmo ſwiček. Pacholef. Pügčte mi gen mých hausliček, At na ně před smrti zahrám, K rozlaučenj těmto drahám. Z'i d. Ach! na geho žádost hlaupú Přiwažte mne rychle k slaupu: Wjmt', kterak on umi hausti, Nahrált' gest mi w onom hauſsti; Gak gen počne sſmytcem hráti, Musim skákat, tancowati. Rychtář. Nu přiwažte toho hřjcha. Co pak ho ta zem tak pichá? Pacholku hauſličky deyte, Gak bude hrát, poslaucheyte.
Strana 192
22 Pacholer. Giž to mám, co gſem chtěl miti, Nebudu se wjc projiti. Lid obecnj. Kdo se nemá tomu ſmáti! Nemůžem' na nohách ſtáti, Wſsickni ſkákati musime, Rdy přeſtaneme, newjme ; Dotud hausličky slyssime, Dokud se nepotěssime. Poprawec. Co se to děge po hřjchu, Nikdy gsem nespad s řebřjku. Až ted mi přiſslo, s radosti Skáči těm hauslím k ljbosti. Z' i d. Wěděl gsem gá dobře o tom, Co nám přigde z toho potom. Rdyž wy mu hauſličky dáte, Dobrau chwjli poſkákáte; An gá přiwázaný k slaupu Odtrhna se, k tancy se haupu: Byt nebylo těch hauſliček, Moh giž wiset ten mužiček; Ale giż má při wyhranau.
22 Pacholer. Giž to mám, co gſem chtěl miti, Nebudu se wjc projiti. Lid obecnj. Kdo se nemá tomu ſmáti! Nemůžem' na nohách ſtáti, Wſsickni ſkákati musime, Rdy přeſtaneme, newjme ; Dotud hausličky slyssime, Dokud se nepotěssime. Poprawec. Co se to děge po hřjchu, Nikdy gsem nespad s řebřjku. Až ted mi přiſslo, s radosti Skáči těm hauslím k ljbosti. Z' i d. Wěděl gsem gá dobře o tom, Co nám přigde z toho potom. Rdyž wy mu hauſličky dáte, Dobrau chwjli poſkákáte; An gá přiwázaný k slaupu Odtrhna se, k tancy se haupu: Byt nebylo těch hauſliček, Moh giž wiset ten mužiček; Ale giż má při wyhranau.
Strana 193
23 Rychtář. Zey pacholče! poslyš stranau, Medle přestaň přece hráti, Mát se za to milost státi: Swobodného tě pustjme, A cožt wzato, nawrátime, Gen nech giž toho hudenj. Lid obecnj. A my skáčem' do omdleni. Až giż nikam nemůžeme. O nehrey! wssakt' ſpomůžeme, Abys dostal wsseho swého. Pacholef. Neslyssim gá z wás žádného, Aż mi dobře uſtaneme, A wſsickni na zem padneme. Lid obecnj. Běda! co budem' činiti? Giž nám nelze, než umřjti. Pacholek. Nu giż odpočinu s wámi. Bude pokog mezi námi. Z' i d. I gȧbych pokog winſsowal, Neb gſem giż dwakrát tancowal; Wrat'te mu, proſým, ty zlaté, Wſſak gsau penjze proklaté,
23 Rychtář. Zey pacholče! poslyš stranau, Medle přestaň přece hráti, Mát se za to milost státi: Swobodného tě pustjme, A cožt wzato, nawrátime, Gen nech giž toho hudenj. Lid obecnj. A my skáčem' do omdleni. Až giż nikam nemůžeme. O nehrey! wssakt' ſpomůžeme, Abys dostal wsseho swého. Pacholef. Neslyssim gá z wás žádného, Aż mi dobře uſtaneme, A wſsickni na zem padneme. Lid obecnj. Běda! co budem' činiti? Giž nám nelze, než umřjti. Pacholek. Nu giż odpočinu s wámi. Bude pokog mezi námi. Z' i d. I gȧbych pokog winſsowal, Neb gſem giż dwakrát tancowal; Wrat'te mu, proſým, ty zlaté, Wſſak gsau penjze proklaté,
Strana 194
24 Gá gsem křestany oblaupil, A dwa tance za ně kaupil. Sám gſem winen tjm wſſim tworem, Uteka z domu před morem. Rychtář. Poněwadž gest wěc takowá, Diwná, neſlýchaná, nowá, Wemte żida do wězeni. Do delssjbo poručenj; Ty pacholče přiſtup bliž sem, Co geſt twého, ſobě to wem: Poctiwoſt tjme neztratil. Gdiž, bys se ssrastně nawrátil. Pacholek. Gá mám, Pane, na tom doſti, Děkugi wám z sprawednosti; Na ten ſkutek chci pomněti Ze gsem si uměl přispěti: S tjm se wždycky dobře měgte, Caſtěg na mne zpomjneyte. Záwěrek. Giž pak tě neprawost kryge, Znát' gest z této historie; Ač býwá někdy zacpána, Wſsak zas trefi ſwého pána.
24 Gá gsem křestany oblaupil, A dwa tance za ně kaupil. Sám gſem winen tjm wſſim tworem, Uteka z domu před morem. Rychtář. Poněwadž gest wěc takowá, Diwná, neſlýchaná, nowá, Wemte żida do wězeni. Do delssjbo poručenj; Ty pacholče přiſtup bliž sem, Co geſt twého, ſobě to wem: Poctiwoſt tjme neztratil. Gdiž, bys se ssrastně nawrátil. Pacholek. Gá mám, Pane, na tom doſti, Děkugi wám z sprawednosti; Na ten ſkutek chci pomněti Ze gsem si uměl přispěti: S tjm se wždycky dobře měgte, Caſtěg na mne zpomjneyte. Záwěrek. Giž pak tě neprawost kryge, Znát' gest z této historie; Ač býwá někdy zacpána, Wſsak zas trefi ſwého pána.
Strana 195
25 Gak se ted při Z'idu stalo, Na samého wyhledalo, Chtě giného k oběsseni Přiwesti, sám do wězenj Gest gako zločinec whozen, Pacholek pak wyſwobozen. Tak každý můž z toho znáti, Z'e má s prawdau přjmo státi, Neb kde býwá podwodná leſt. Byt byl i ten žid tam zwykal, Moru ginam neutjkal. Rřestanůw w lichwě nelaupil, Bylby tanců těch nekaupil, Ani se w tom trni zdrápal. Prawda wěrná gest: čiň práwě, Tak zażigeś wſseho zdrawě! Gest ta rada powědina Od Tobiásse Mauřenjna.
25 Gak se ted při Z'idu stalo, Na samého wyhledalo, Chtě giného k oběsseni Přiwesti, sám do wězenj Gest gako zločinec whozen, Pacholek pak wyſwobozen. Tak každý můž z toho znáti, Z'e má s prawdau přjmo státi, Neb kde býwá podwodná leſt. Byt byl i ten žid tam zwykal, Moru ginam neutjkal. Rřestanůw w lichwě nelaupil, Bylby tanců těch nekaupil, Ani se w tom trni zdrápal. Prawda wěrná gest: čiň práwě, Tak zażigeś wſseho zdrawě! Gest ta rada powědina Od Tobiásse Mauřenjna.
Strana 196
26 Přjkladná činohra o gednom nepoſtufném fynu, we čtyřech oſobách: Raman, otec. Ruprecht, ſyn. Ramjnko, pochlebnjk. Dawnusska, děwečka. Gednánj prwnj. Otec. Kuprechte, můg milý synu, Prosým tě w tuto hodinu, Málo geſstě gen pozhowěg, A na oběd doma počkey. Syn. Což mám gá wždy doma sedět, A wám mezi zuby hledět? Musým mezi lidi giti, Gsem zwán, budu hody miti.
26 Přjkladná činohra o gednom nepoſtufném fynu, we čtyřech oſobách: Raman, otec. Ruprecht, ſyn. Ramjnko, pochlebnjk. Dawnusska, děwečka. Gednánj prwnj. Otec. Kuprechte, můg milý synu, Prosým tě w tuto hodinu, Málo geſstě gen pozhowěg, A na oběd doma počkey. Syn. Což mám gá wždy doma sedět, A wám mezi zuby hledět? Musým mezi lidi giti, Gsem zwán, budu hody miti.
Strana 197
27 Raminko. Nic mi ſe nechce dařit dnes, A giz gsem chodil ledakdes ; Snad gsem gá dnes na opak wstal, Aneb sem přjliš dlauho spal. Tam Ruprechta s otcem widim, Pügdu k nim oba ossidjm. Zdař Bůh, páni! co děláte? Smutnj gsauce, se hněwáte? Otec (gakoby neſſyfsel). Milý synu, poslechni mne, Aſpoň gednau tohoto dne, Pod domů medle, Ruprechte. Syn. A wy mně dnes pokog deyte ; Musým dnes sobě powolit, Pügdu prw, dám se oholit. Raminko. Snad chcete k bradýři giti, Co wás nemám prowoditi ? Znám gednoho mohu řici, Udělá wám wlaſkau ksstici. Ot ec. Synu, nechceš poslechnauti, Můžeš na mne zpomenauti.
27 Raminko. Nic mi ſe nechce dařit dnes, A giz gsem chodil ledakdes ; Snad gsem gá dnes na opak wstal, Aneb sem přjliš dlauho spal. Tam Ruprechta s otcem widim, Pügdu k nim oba ossidjm. Zdař Bůh, páni! co děláte? Smutnj gsauce, se hněwáte? Otec (gakoby neſſyfsel). Milý synu, poslechni mne, Aſpoň gednau tohoto dne, Pod domů medle, Ruprechte. Syn. A wy mně dnes pokog deyte ; Musým dnes sobě powolit, Pügdu prw, dám se oholit. Raminko. Snad chcete k bradýři giti, Co wás nemám prowoditi ? Znám gednoho mohu řici, Udělá wám wlaſkau ksstici. Ot ec. Synu, nechceš poslechnauti, Můžeš na mne zpomenauti.
Strana 198
28 Syn. Práwè gessto na koho. Raminko. Podte, zanechte toho ; Co ſe s tjm starcem hádáte? Lepſſili rozum nemáte? Syn. Gesstěbych s njm doma gedl, Chce, abych děda přiwedl; A kterak mám s njm seděti? Gá nemohu naň hleděti. Raminko. Znám gá dobře, co gsau ſtaři, Lecgakaus bryndu nawařj; Gez pak s nimi a pi na to, Mohlby dát hrdlo za to. Setřte wy pohodlj ſwého, A nechte blázna ſtarého. Zdaliž tu nenj kde giti Lepssiho bydla užiti? Mezy pěkné panny pügdem Při nich wssi tesknosti zbudem'. Byl gsem wčera w gednom mjſtě, Tam se mi libilo giſtě; Mněl gsem, že gsem w samém rági, Tam tři sestry pěkně hragi
28 Syn. Práwè gessto na koho. Raminko. Podte, zanechte toho ; Co ſe s tjm starcem hádáte? Lepſſili rozum nemáte? Syn. Gesstěbych s njm doma gedl, Chce, abych děda přiwedl; A kterak mám s njm seděti? Gá nemohu naň hleděti. Raminko. Znám gá dobře, co gsau ſtaři, Lecgakaus bryndu nawařj; Gez pak s nimi a pi na to, Mohlby dát hrdlo za to. Setřte wy pohodlj ſwého, A nechte blázna ſtarého. Zdaliž tu nenj kde giti Lepssiho bydla užiti? Mezy pěkné panny pügdem Při nich wssi tesknosti zbudem'. Byl gsem wčera w gednom mjſtě, Tam se mi libilo giſtě; Mněl gsem, že gsem w samém rági, Tam tři sestry pěkně hragi
Strana 199
29 Na insstrument, na citaru, Na lautnu, a gdau do páru; Neymladssi gest tak spanilá, Ze mne wſseho omámila; Umi rozličné hry hráti, Romu chce sspás udělati. Syn. A proč pak se tu messkáme, Což na toho ſtarce dbáme? Necht zde sobě doma sedi. Raminko. Podte; on gen po wás hledj. Otec. Nu, nu, synu, hled gen ſwého, Práwě nassel gſy dobrého; Zpomeneš, wěè mi, na otce, Byt bylo třebas po roce. Raminko. Zpomene, dowedeš toho ; Nechey mu gen statku mnoho. (Otec gde pryč.) Syn. Zněwám se, až bolj kosti, Mám s tjm starcem čerta dosti.
29 Na insstrument, na citaru, Na lautnu, a gdau do páru; Neymladssi gest tak spanilá, Ze mne wſseho omámila; Umi rozličné hry hráti, Romu chce sspás udělati. Syn. A proč pak se tu messkáme, Což na toho ſtarce dbáme? Necht zde sobě doma sedi. Raminko. Podte; on gen po wás hledj. Otec. Nu, nu, synu, hled gen ſwého, Práwě nassel gſy dobrého; Zpomeneš, wěè mi, na otce, Byt bylo třebas po roce. Raminko. Zpomene, dowedeš toho ; Nechey mu gen statku mnoho. (Otec gde pryč.) Syn. Zněwám se, až bolj kosti, Mám s tjm starcem čerta dosti.
Strana 200
30 Raminko. Rdyž on odssel, podme také, Nagdem' wždy bydlo něgaké Gen mnoholi peněz máte? Budem' weselj, shledáte. Syn. O penjze neni starost. Utratě ty, gest giných dost. (Gdau, a tlukau na hospodu.) Děwečka. Wjteyte páni, podte k nám, Dobrau krmičku pro wás mám. Gednánj druhé. Raminko. Cy dowed gſem toho čiſtě, To gsau ty prawé w tomto miſtě; Gedna s nim na wrabce hrála, Druhá pak mu měssec wzala; Třetj pět za gednu psala, A hodně mu naljwala; Stipali ho hůř než blechy. O ty gsau chytré nad Cechy. Musýt mnoho wjce miti,
30 Raminko. Rdyž on odssel, podme také, Nagdem' wždy bydlo něgaké Gen mnoholi peněz máte? Budem' weselj, shledáte. Syn. O penjze neni starost. Utratě ty, gest giných dost. (Gdau, a tlukau na hospodu.) Děwečka. Wjteyte páni, podte k nám, Dobrau krmičku pro wás mám. Gednánj druhé. Raminko. Cy dowed gſem toho čiſtě, To gsau ty prawé w tomto miſtě; Gedna s nim na wrabce hrála, Druhá pak mu měssec wzala; Třetj pět za gednu psala, A hodně mu naljwala; Stipali ho hůř než blechy. O ty gsau chytré nad Cechy. Musýt mnoho wjce miti,
Strana 201
31 Mám k některým Zidům giti, Tento řetěz zaſtawiti, Sto zlatých naň wypůgčiti: Pügdu, bych se zas náwrátil; Reknu pał, że gſem geg kdes ztratil. Otec. Syn můg nechce domů giti. Musi někde sstěsti mjti, Neb se mu na opak wede, Snad na kulhawých přigede; Bogim se, že ten Ramjnko Uwede na něg břemjnko. Syn. (wegde wssecken ztlučený a otrhani.) Ach běda mně nesstastnému! Ze gsem přissel k tomu zlému: Mossny semnau pěkně byly, Pokudž u mně peniz čily: Ljbezně se ke mně draly, A potom mne weſměs praly, Ramjnko mne dowed práwě, Mám rány na těle, w hlawě. Otec. Tamto kdo nařjká, pláče, Ach! kdes byl bjdný gonáče?
31 Mám k některým Zidům giti, Tento řetěz zaſtawiti, Sto zlatých naň wypůgčiti: Pügdu, bych se zas náwrátil; Reknu pał, że gſem geg kdes ztratil. Otec. Syn můg nechce domů giti. Musi někde sstěsti mjti, Neb se mu na opak wede, Snad na kulhawých přigede; Bogim se, že ten Ramjnko Uwede na něg břemjnko. Syn. (wegde wssecken ztlučený a otrhani.) Ach běda mně nesstastnému! Ze gsem přissel k tomu zlému: Mossny semnau pěkně byly, Pokudž u mně peniz čily: Ljbezně se ke mně draly, A potom mne weſměs praly, Ramjnko mne dowed práwě, Mám rány na těle, w hlawě. Otec. Tamto kdo nařjká, pláče, Ach! kdes byl bjdný gonáče?
Strana 202
32 Syn. O můg milý Otče hledte! Otec. Za, což ty synu Ruprechte! Kdes byl bjdnjku? cos dělal? Gižs sobě hřichůw nazbjral, Dosfele práwě čelem mista. Syn. O ta zradná moſſna čiſtá! Otec. Kdybys ty poslauchal otce, Nechage praſſiwé owce ; Wjm, žebys lepssi oběd měl, Rdybys s Raminkem neſsel. Pod gen domů, powěz k wjře, Gakt se ljbi mladé zwjře, Musim poſlat pro bradýře, At pohledne w hlawě k djře, Gsau dwě tussim w gedné mjře; Giž spisse posedjš s otcem; Slyſſišli Ruprechte? pod sem! SynI. Pane, Otče můj! rád půgdu, Wám poſlussen we wſsem budu. Ronec.
32 Syn. O můg milý Otče hledte! Otec. Za, což ty synu Ruprechte! Kdes byl bjdnjku? cos dělal? Gižs sobě hřichůw nazbjral, Dosfele práwě čelem mista. Syn. O ta zradná moſſna čiſtá! Otec. Kdybys ty poslauchal otce, Nechage praſſiwé owce ; Wjm, žebys lepssi oběd měl, Rdybys s Raminkem neſsel. Pod gen domů, powěz k wjře, Gakt se ljbi mladé zwjře, Musim poſlat pro bradýře, At pohledne w hlawě k djře, Gsau dwě tussim w gedné mjře; Giž spisse posedjš s otcem; Slyſſišli Ruprechte? pod sem! SynI. Pane, Otče můj! rád půgdu, Wám poſlussen we wſsem budu. Ronec.
- I: Array
- V: Array
- 1: Array
- 73: Array
- 109: Array
- 161: Array
- 169: Array
- 171: Array
- 196: Array