z 271 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
Úvod
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
Edice
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
Vydavatelské poznámky
239
240
241
242
Poznámky ke kritice textu
243
244
245
246
Vysvětlivky
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
Slovníček
261
262
263
264
265
266
267
268
Seznam obrazových příloh
269
270
Obsah
271
Název:
Mikuláš Konáč z Hodiškova, Pravidlo lidského života
Autor:
Kopecký, Milan
Rok vydání:
1961
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
271
Počet stran předmluvy plus obsahu:
271
Obsah:
- 1: Titul
- 7: Úvod
- 21: Edice
- 239: Vydavatelské poznámky
- 243: Poznámky ke kritice textu
- 247: Vysvětlivky
- 261: Slovníček
- 269: Seznam obrazových příloh
- 271: Obsah
upravit
Strana 1
MIKULÁŠ KONÁČ Z HODIŠKOVA PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA K vydání připravil a úvod napsal MILAN KOPECKY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1961
MIKULÁŠ KONÁČ Z HODIŠKOVA PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA K vydání připravil a úvod napsal MILAN KOPECKY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1961
Strana 2
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ÚSTAV PRO ČESKOU LITERATURU Vědecký redaktor: UNIV. PROF. DR. JOSEF HRABÁK Recensoval: UNIV. PROF. DR. VLADIMIR ŠMILAUER
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ÚSTAV PRO ČESKOU LITERATURU Vědecký redaktor: UNIV. PROF. DR. JOSEF HRABÁK Recensoval: UNIV. PROF. DR. VLADIMIR ŠMILAUER
Strana 3
Strana 4
T Q E Ewidlo GLidſfehoziwom Binak Podobenſiwije Gio rych Mudicno .zLatinſke rzeċi w Cżeſkai przelożene a obrácene Ktereṡto take Dymnowy a Kedlowy K niby ſlowu. A były náyprwe Iazyřć na= pſany Indckym.potom Derſkym. o pak Atabſkym.potom zidowſkym.a napoſl dy zzidwſkeho w Larnſky obraceny E*Prate v Bijlecho Twa Eaa Bożiho zċ tii — S S AA
T Q E Ewidlo GLidſfehoziwom Binak Podobenſiwije Gio rych Mudicno .zLatinſke rzeċi w Cżeſkai przelożene a obrácene Ktereṡto take Dymnowy a Kedlowy K niby ſlowu. A były náyprwe Iazyřć na= pſany Indckym.potom Derſkym. o pak Atabſkym.potom zidowſkym.a napoſl dy zzidwſkeho w Larnſky obraceny E*Prate v Bijlecho Twa Eaa Bożiho zċ tii — S S AA
Strana 5
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Sekce jazyka a literatury PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ SV. 24. (ZALOŽILA MATICE ČESKÁ) PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Sekce jazyka a literatury PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ SV. 24. (ZALOŽILA MATICE ČESKÁ) PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA
Strana 6
Milan Kopecký 1961
Milan Kopecký 1961
Strana 7
ÚVOD DYŽ ROKU 1528 vyšla z tiskařské oficíny U bílého lva na Starém Městě Pražském obsáhlá kniha s názvem Pravidlo lidského života, měl její vydavatel Mikuláš Konáč z Hodiš- koval za sebou již rozsáhlou činnost spisovatelskou. Byla sice jen z malé části původní, přesto však Konáč zaujímal v našem pí- semnictví prvních tří desetiletí 16. století významné místo. Při výběru látek k překladům sledoval vážné literární cíle; o pro- gramovosti jeho práce svědčí dva literární projevy. Prvním je předmluva k lukiánskému dialogu Charona s Palinurem z r. 1507, v níž Konáč po Všehrdovi znovu obhajoval literární tvorbu v čes- kém jazyce; tomuto národně humanistickému stanovisku, vy- jádřenému na začátku literární činnosti, zůstal Konáč věren po celý život, jak poznáváme z jeho věnování k biblické hře Judith, jež napsal na konci svého literárního snažení. Druhý Konáčův projev programového rázu je snad ještě důležitější než první, protože obsahuje názory, v jejichž vyslovení má Konáč u nás primát. Míním přídavek k překladu boccacciovské rozprávky o Ci- monovi hlúpém z r. 1509. V této pasáži proklamoval právo pře- kládat do češtiny renesanční „kroniky“, zejména milostného I M. Konáč z Ilodiškova († 1546) — pražský měšťan, písař hor vi- ničných a dvorský místosudí, majitel tiskárny a spisovatel. Literárně činný byl od r. 1507. Naše písemnictví obohatil o řadu překladů, z nichž uvádím aspoň tři překlady boccacciovských novel (o Gviškardovi a Sigis- mundě — 1507, o Cimonovi — 1509, o Serciapelletovi — 1514), překlad sedmi žalmů Petrarkových (1507), překlady z Lukiána (resp. z Pseudolukiá- na — 1507, 1509), dále překlad Burleyova ve středověku velmi oblíbeného spisu o životech starých mudrců (1514), Sylviovy České kroniky (1510), Be- roaldova mravoučného dialogu (1527) atd. Podle německé předlohy Joa- chima Greffa zveršoval biblickou hru Judilh a podle úvodu ke třetí knize Boccacciova latinského spisu o slavných mužích napsal Hru pěknejch při- povídek (obč r. 1547). Z Konáčovy tiskárny vyšlo mj. několik aktuálních politických dokumentů, tisk Husových Výkladů (1520), utrakvistického kancionálu V. Miřínského (1522) a několika spisků o soudobé problema- tice společenské a náboženské (např. List Pravdy — 1522, dialogy o nábo- ženství). Za původní se z Konáčovy tvorby dosud pokládala Kniha o ho- řekování a naříkání Spravedlivosti, královny a paní všech ctností (1547). I tato alegorie má však předlohu ve Speculu humanae vitae od Španěla Roderiga Sancheze de Arevalo, jak podrobně ukáži v knize věnované literárnímu dílu Konáčovu.
ÚVOD DYŽ ROKU 1528 vyšla z tiskařské oficíny U bílého lva na Starém Městě Pražském obsáhlá kniha s názvem Pravidlo lidského života, měl její vydavatel Mikuláš Konáč z Hodiš- koval za sebou již rozsáhlou činnost spisovatelskou. Byla sice jen z malé části původní, přesto však Konáč zaujímal v našem pí- semnictví prvních tří desetiletí 16. století významné místo. Při výběru látek k překladům sledoval vážné literární cíle; o pro- gramovosti jeho práce svědčí dva literární projevy. Prvním je předmluva k lukiánskému dialogu Charona s Palinurem z r. 1507, v níž Konáč po Všehrdovi znovu obhajoval literární tvorbu v čes- kém jazyce; tomuto národně humanistickému stanovisku, vy- jádřenému na začátku literární činnosti, zůstal Konáč věren po celý život, jak poznáváme z jeho věnování k biblické hře Judith, jež napsal na konci svého literárního snažení. Druhý Konáčův projev programového rázu je snad ještě důležitější než první, protože obsahuje názory, v jejichž vyslovení má Konáč u nás primát. Míním přídavek k překladu boccacciovské rozprávky o Ci- monovi hlúpém z r. 1509. V této pasáži proklamoval právo pře- kládat do češtiny renesanční „kroniky“, zejména milostného I M. Konáč z Ilodiškova († 1546) — pražský měšťan, písař hor vi- ničných a dvorský místosudí, majitel tiskárny a spisovatel. Literárně činný byl od r. 1507. Naše písemnictví obohatil o řadu překladů, z nichž uvádím aspoň tři překlady boccacciovských novel (o Gviškardovi a Sigis- mundě — 1507, o Cimonovi — 1509, o Serciapelletovi — 1514), překlad sedmi žalmů Petrarkových (1507), překlady z Lukiána (resp. z Pseudolukiá- na — 1507, 1509), dále překlad Burleyova ve středověku velmi oblíbeného spisu o životech starých mudrců (1514), Sylviovy České kroniky (1510), Be- roaldova mravoučného dialogu (1527) atd. Podle německé předlohy Joa- chima Greffa zveršoval biblickou hru Judilh a podle úvodu ke třetí knize Boccacciova latinského spisu o slavných mužích napsal Hru pěknejch při- povídek (obč r. 1547). Z Konáčovy tiskárny vyšlo mj. několik aktuálních politických dokumentů, tisk Husových Výkladů (1520), utrakvistického kancionálu V. Miřínského (1522) a několika spisků o soudobé problema- tice společenské a náboženské (např. List Pravdy — 1522, dialogy o nábo- ženství). Za původní se z Konáčovy tvorby dosud pokládala Kniha o ho- řekování a naříkání Spravedlivosti, královny a paní všech ctností (1547). I tato alegorie má však předlohu ve Speculu humanae vitae od Španěla Roderiga Sancheze de Arevalo, jak podrobně ukáži v knize věnované literárnímu dílu Konáčovu.
Strana 8
obsahu. Zdá se, že Konáč měl v prvním období naší renesance podobné iniciátorské postavení, jaké v době popularizace rene- sance zaujímal Veleslavín. Okruh Konáčových spolupracovníků a následovníků bude ovšem třeba teprve shledávat, nepochybné však je, že některé literární projevy z doby pozdější (např. před- mluva k rozprávce o Dionidesovi z tisků z r. 1592 a 1603, do níž bylo přejato jádro obranného projevu z Konáčovy zmíněné před- mluvy k dialogu z r. 1507) naznačují, že i jiní překladatelé Ko- náčovy teoretické zásady záměrně realizovali. Je třeba zdůraznit, že Konáč sám není zjev nikterak jedno- značný: nepřekládal totiž jen práce renesanční. Vedle překladů z italských autorů renesančních (z Petrarky, Boccaccia, Sylvia, F. Beroalda staršího) nebo starovčkých spisovatelů renesancí vy- zvednutých (Lukián) jsou v jeho tvorbě překlady z autorů stře- dověkých (Burley) a dokonce z těch, kteří se k renesančnímu umění a životnímu stylu stavěli zcela odmítavě (Savonarola). Našeho čtenáře o této dvojí překladatelské tváři Konáčově nej- lépe přesvědčí předmluva k Pravidlu: Konáč zde na jedné straně horlí pro náboženství, na straně druhé sem však zařazuje některé renesančně laděné facetie. Tuto zřejmou rozpornost mezi pře- kladatelovým stanoviskem humanistickým a náboženským lze vysvětlit jen specifickými zvláštnostmi české literatury období renesance, zvláště první čtvrti 16. století. Neklidné poměry poli- tické v době vlády obou Jagellovců, pomalý růst kapitalistických prvků uvnitř hospodářské struktury feudálního systému a stále rozjitřené spory náboženské určovaly ráz i soudobé literární tvorbě, do níž renesanční látky a motivy pronikají nenápadně a pozvolna. Nenajdeme zde proto pouze renesanční tvorbu v užším slova smyslu, ale je zde i tvorba nábožensko-reformní, a rysy typické jak pro literaturu renesanční, tak pro literaturu reformační se v některých dílech prolínají. Toto prolínání je vi- ditelné i na Konáčově volbě látek k překladům, i na jeho úvodech a doslovech. V jeho překladatelské činnosti se po celá dvě dese- tiletí sváří vlastenecký humanista a konzervativní utrakvista. Rok 1528, kdy vychází Pravidlo, je v tvorbě Konáčově jakým- si mezníkem. Po vydání tisku totiž Konáč, dosud programově při- 8
obsahu. Zdá se, že Konáč měl v prvním období naší renesance podobné iniciátorské postavení, jaké v době popularizace rene- sance zaujímal Veleslavín. Okruh Konáčových spolupracovníků a následovníků bude ovšem třeba teprve shledávat, nepochybné však je, že některé literární projevy z doby pozdější (např. před- mluva k rozprávce o Dionidesovi z tisků z r. 1592 a 1603, do níž bylo přejato jádro obranného projevu z Konáčovy zmíněné před- mluvy k dialogu z r. 1507) naznačují, že i jiní překladatelé Ko- náčovy teoretické zásady záměrně realizovali. Je třeba zdůraznit, že Konáč sám není zjev nikterak jedno- značný: nepřekládal totiž jen práce renesanční. Vedle překladů z italských autorů renesančních (z Petrarky, Boccaccia, Sylvia, F. Beroalda staršího) nebo starovčkých spisovatelů renesancí vy- zvednutých (Lukián) jsou v jeho tvorbě překlady z autorů stře- dověkých (Burley) a dokonce z těch, kteří se k renesančnímu umění a životnímu stylu stavěli zcela odmítavě (Savonarola). Našeho čtenáře o této dvojí překladatelské tváři Konáčově nej- lépe přesvědčí předmluva k Pravidlu: Konáč zde na jedné straně horlí pro náboženství, na straně druhé sem však zařazuje některé renesančně laděné facetie. Tuto zřejmou rozpornost mezi pře- kladatelovým stanoviskem humanistickým a náboženským lze vysvětlit jen specifickými zvláštnostmi české literatury období renesance, zvláště první čtvrti 16. století. Neklidné poměry poli- tické v době vlády obou Jagellovců, pomalý růst kapitalistických prvků uvnitř hospodářské struktury feudálního systému a stále rozjitřené spory náboženské určovaly ráz i soudobé literární tvorbě, do níž renesanční látky a motivy pronikají nenápadně a pozvolna. Nenajdeme zde proto pouze renesanční tvorbu v užším slova smyslu, ale je zde i tvorba nábožensko-reformní, a rysy typické jak pro literaturu renesanční, tak pro literaturu reformační se v některých dílech prolínají. Toto prolínání je vi- ditelné i na Konáčově volbě látek k překladům, i na jeho úvodech a doslovech. V jeho překladatelské činnosti se po celá dvě dese- tiletí sváří vlastenecký humanista a konzervativní utrakvista. Rok 1528, kdy vychází Pravidlo, je v tvorbě Konáčově jakým- si mezníkem. Po vydání tisku totiž Konáč, dosud programově při- 8
Strana 9
spívající k rozvoji kultury měšťanské vrstvy, zcela umlká. Jeho jméno se znovu objevuje až po dvou desetiletích, kdy už jeho nositel byl mrtev. Konáčovo odmlčení je záhadné — vždyť šlo o literáta na svou dobu velmi činného! Konáč asi nezahálel, jistě literárně pracoval, pravděpodobně na alegorické Knize o hořekování, jeho práce však tiskem nevycházely. Příčiny toho ovšem mohly být ryze subjektivní. Přesto nelze vyloučit, že pů- sobily politické okolnosti po nástupu Habsburků na český trůn. Napovídá to i sama Konáčova tvorba, v níž sice najdeme slova obdivu k Jagellovcům, v níž však jsou ignorováni l labsburkové. Proti nim Konáče stavěla jistě už jeho příslušnost náboženská. Podrobný rozbor Konáčova literárního díla i tvorby některých jeho současníků v souvislosti s dobovými poměry politickými by ukázal, že protihabsbursky orientovaní kulturní činitelé vy- jadřovali často svůj postoj zdůrazňováním svého náboženského přesvědčení. Konáčův utrakvismus nevedl ovšem k protihabs- burskému odporu nesmiřitelnému, nicméně faktem zůstává, že Konáč po nastolení Habsburků své spisy (s výjimkou těch děl, na nichž jistě už r. 1526 pracoval) netiskl. Když r. 1547 vydal Jan Kosořský knihu s Konáčovým jménem na titulní stránce, bylo to už po Konáčově smrti († 1516). Kniha, připravená k tisku Bo- huslavem Hodějovským, obsahovala vedle jinotajného naříkání perzonifikované Spravedlivosti dvě dramatická díla — Judith a Hru pěknejch připovídek, významná tím, že první stojí na po- čátku našeho dramatu reformačního, druhé zase zahajuje rene- sanční drama světské, jež přímo nenavazovalo na drama stře- dověké.2 Dílo, jež v této edici předkládáme čtenářům, je z hlediska li- terárně i kulturně historického velmi zajímavé. Jím k nám Ko- náč uvedl sbírku bajek indického původu a založil tak boha- 2 Srov. mé články Několik poznámek o Konáčově hře Judith (sborník Příspěvky k dějinám starší české literatury, str. 167—181, Praha 1958) a Konáčova dramatisace sujetu z Bocacecia (sborník Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, str. 563—571, Praha 1958). 9
spívající k rozvoji kultury měšťanské vrstvy, zcela umlká. Jeho jméno se znovu objevuje až po dvou desetiletích, kdy už jeho nositel byl mrtev. Konáčovo odmlčení je záhadné — vždyť šlo o literáta na svou dobu velmi činného! Konáč asi nezahálel, jistě literárně pracoval, pravděpodobně na alegorické Knize o hořekování, jeho práce však tiskem nevycházely. Příčiny toho ovšem mohly být ryze subjektivní. Přesto nelze vyloučit, že pů- sobily politické okolnosti po nástupu Habsburků na český trůn. Napovídá to i sama Konáčova tvorba, v níž sice najdeme slova obdivu k Jagellovcům, v níž však jsou ignorováni l labsburkové. Proti nim Konáče stavěla jistě už jeho příslušnost náboženská. Podrobný rozbor Konáčova literárního díla i tvorby některých jeho současníků v souvislosti s dobovými poměry politickými by ukázal, že protihabsbursky orientovaní kulturní činitelé vy- jadřovali často svůj postoj zdůrazňováním svého náboženského přesvědčení. Konáčův utrakvismus nevedl ovšem k protihabs- burskému odporu nesmiřitelnému, nicméně faktem zůstává, že Konáč po nastolení Habsburků své spisy (s výjimkou těch děl, na nichž jistě už r. 1526 pracoval) netiskl. Když r. 1547 vydal Jan Kosořský knihu s Konáčovým jménem na titulní stránce, bylo to už po Konáčově smrti († 1516). Kniha, připravená k tisku Bo- huslavem Hodějovským, obsahovala vedle jinotajného naříkání perzonifikované Spravedlivosti dvě dramatická díla — Judith a Hru pěknejch připovídek, významná tím, že první stojí na po- čátku našeho dramatu reformačního, druhé zase zahajuje rene- sanční drama světské, jež přímo nenavazovalo na drama stře- dověké.2 Dílo, jež v této edici předkládáme čtenářům, je z hlediska li- terárně i kulturně historického velmi zajímavé. Jím k nám Ko- náč uvedl sbírku bajek indického původu a založil tak boha- 2 Srov. mé články Několik poznámek o Konáčově hře Judith (sborník Příspěvky k dějinám starší české literatury, str. 167—181, Praha 1958) a Konáčova dramatisace sujetu z Bocacecia (sborník Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, str. 563—571, Praha 1958). 9
Strana 10
tou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek. Konáč ovšem nemohl jít přímo k pramenu, ale přeložil latinskou verzi bajek, jejímž autorem byl Jan z Capuy. Přitom věděl, že toto latinské Directorium humance vitae nebylo prvním přepracováním látky; dokazuje to titulní strana Konáčova tisku, podle níž „kníhy“ byly „nájprvé jazykem napsány indckým, potom perským a pak arabským, potom židovským a naposledy z židovského v latinský obráceny“. Osudům naší látky a jejím zpracováním ve východních jazy- cích věnoval důkladnou pozornost Léopold Ilervieux v pátém svazku svého díla Les fabulistes latins.3 Podle tohoto badatele je nutno původní podobu látky hledat v Indii, kde byla zpracována v jazyku sanskrtském ve dvojí verzi: jednak jako kompilace vy- tvořená moudrým brahmínem, jenž formou bajek odpovídá pa- novníkovi na různé otázky morálky, jednak jako dílo o pěti kapitolách (je proto nazváno Paňčatantra, tj. pět oddílů), v němž není užito formy filosofových odpovědí na královy otázky, nýbrž bajky jsou k sobě volně přiřaděny. Z předmluvy k Paňčatantře zjišťujeme, co prý bylo podnětem ke vzniku díla. — Král Amara- Sakti měl tři syny, kteří měli nechuť ke vzdělání. Jeden z rádců králi poradil, aby výchovu princů svěřil moudrému brahmínovi Višnu-Sarmanovi, který žádal dobu šesti měsíců k tomu, aby královským synům vštípil základy morálky a politiky. Sestavil pro prince pět oddílů, z nichž první (nejobsáhlejší) pojednával o ztrátě přátelství, druhý o získání přátel, třetí vyprávěl o ne- přátelství a důvěře v nepřítele, čtvrtý o ztrátě cenných věcí a pátý o ukvapeném jednání. Četba pěti kapitol rozvinula prý intelek- tuální schopnosti princů tak, že ve stanovené době bylo jejich učení úspěšně skončeno. — Jako celek byla Paňčatantra konsti- tuována nejpozději na konci 5. století n. l. a stala se východiskem některých dalších zpracování. První verze bajek pronikla na začátku 6. století do Persie. Tam tehdy vládl Chusrú Anúširván, na jehož dvoře žil vážený lékař Barzujeh. S jeho postavou (pod jménem Beroziáš) se setká- 3 Depuis le siècle d'Auguste jusqu'à la fin du moyen âge. Paris 1899. Vèt- šina novějších prací vychází z díla Hervieuxova. 10
tou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek. Konáč ovšem nemohl jít přímo k pramenu, ale přeložil latinskou verzi bajek, jejímž autorem byl Jan z Capuy. Přitom věděl, že toto latinské Directorium humance vitae nebylo prvním přepracováním látky; dokazuje to titulní strana Konáčova tisku, podle níž „kníhy“ byly „nájprvé jazykem napsány indckým, potom perským a pak arabským, potom židovským a naposledy z židovského v latinský obráceny“. Osudům naší látky a jejím zpracováním ve východních jazy- cích věnoval důkladnou pozornost Léopold Ilervieux v pátém svazku svého díla Les fabulistes latins.3 Podle tohoto badatele je nutno původní podobu látky hledat v Indii, kde byla zpracována v jazyku sanskrtském ve dvojí verzi: jednak jako kompilace vy- tvořená moudrým brahmínem, jenž formou bajek odpovídá pa- novníkovi na různé otázky morálky, jednak jako dílo o pěti kapitolách (je proto nazváno Paňčatantra, tj. pět oddílů), v němž není užito formy filosofových odpovědí na královy otázky, nýbrž bajky jsou k sobě volně přiřaděny. Z předmluvy k Paňčatantře zjišťujeme, co prý bylo podnětem ke vzniku díla. — Král Amara- Sakti měl tři syny, kteří měli nechuť ke vzdělání. Jeden z rádců králi poradil, aby výchovu princů svěřil moudrému brahmínovi Višnu-Sarmanovi, který žádal dobu šesti měsíců k tomu, aby královským synům vštípil základy morálky a politiky. Sestavil pro prince pět oddílů, z nichž první (nejobsáhlejší) pojednával o ztrátě přátelství, druhý o získání přátel, třetí vyprávěl o ne- přátelství a důvěře v nepřítele, čtvrtý o ztrátě cenných věcí a pátý o ukvapeném jednání. Četba pěti kapitol rozvinula prý intelek- tuální schopnosti princů tak, že ve stanovené době bylo jejich učení úspěšně skončeno. — Jako celek byla Paňčatantra konsti- tuována nejpozději na konci 5. století n. l. a stala se východiskem některých dalších zpracování. První verze bajek pronikla na začátku 6. století do Persie. Tam tehdy vládl Chusrú Anúširván, na jehož dvoře žil vážený lékař Barzujeh. S jeho postavou (pod jménem Beroziáš) se setká- 3 Depuis le siècle d'Auguste jusqu'à la fin du moyen âge. Paris 1899. Vèt- šina novějších prací vychází z díla Hervieuxova. 10
Strana 11
váme už i v Konáčově práci, kde se o něm v první kapitole vy- práví duchaplná parabola, vyznívající v tom smyslu, že učené knihy probouzejí člověka k novému, pravému životu. Barzujeh totiž ze své cesty do Indie místo zázračných rostlin, vracejících mrtvým život, přinesl sbírku indických bajek, kterou přeložil do jazyka pehlevi,4 a svůj překlad nazval Knihou o Kalilovi a Dymnovi podle dvou šakalů, kolem nichž se točil děj nejobsáh- lejší bajky. Anúširván knihu uložil do své klenotnice a tam byla chována až do r. 652, kdy perskou říši zpustošili Arabové. Bar- zujehův spis zmizel a byl nalezen až v 8. století za vlády Abu- Djafar Abdallah Mansura. Ten pověřil Peršana jménem Rous- beh, obráceného na islám a známého pod jménem Abdallah ibn Almokafla († 756), aby spis přeložil z jazyka pehlevi do arabštiny. Pak se naše látka dostala do kulturního prostředí židovského; překlad do hebrejštiny vypracoval někdy ve druhé polovině 12. století Žid Joel. IIebrejskou verzi potom přeložil v Itálii před r. 1270 do latiny Jan z Capuy, o jehož životě a činnosti si může- me udělat představu z jeho vlastní předmluvy k Directoriu. Tam se dovídáme, že byl židovského původu a že po své kon- verzi na křesťanství (někdy po r. 1262) považoval za potřebné přeložit do latiny pro poučení svých nových souvěrců některé učené hebrejské knihy, vztahující se k bibli, k morálce a lékař- ství. Mezi nimi byla i kniha o Kelilovi a Dymnovi, kterou nazval Directorium humanae vitae, alias parabolae antiquorum sapientum. Dílo kolovalo po dvě století v opisech; vytištěno bylo kolem r. 1180 bez udání roku a místa tisku a stalo se tak faktem italského písemnictví vyzrálé renesance. Toto Directorium pak r. 1528 vyšlo v Konáčově českém překladu. Pravidlo lidského života je po dějové, kompoziční i jazykové stránce dílo pozoruhodné a jeho nová edice přispěje jistě k rozší- ření našich znalostí o literatuře 16. století, po jejímž důkladném 4Tehdejší perská kulturní řeč. — Pokud jde o transkripci slova „pehlevi“ i orientálních jmen a Lermínů, přidržuji se v úvodu i vysvět- livkách tradičního způsobu, a to už z technických důvodů. II
váme už i v Konáčově práci, kde se o něm v první kapitole vy- práví duchaplná parabola, vyznívající v tom smyslu, že učené knihy probouzejí člověka k novému, pravému životu. Barzujeh totiž ze své cesty do Indie místo zázračných rostlin, vracejících mrtvým život, přinesl sbírku indických bajek, kterou přeložil do jazyka pehlevi,4 a svůj překlad nazval Knihou o Kalilovi a Dymnovi podle dvou šakalů, kolem nichž se točil děj nejobsáh- lejší bajky. Anúširván knihu uložil do své klenotnice a tam byla chována až do r. 652, kdy perskou říši zpustošili Arabové. Bar- zujehův spis zmizel a byl nalezen až v 8. století za vlády Abu- Djafar Abdallah Mansura. Ten pověřil Peršana jménem Rous- beh, obráceného na islám a známého pod jménem Abdallah ibn Almokafla († 756), aby spis přeložil z jazyka pehlevi do arabštiny. Pak se naše látka dostala do kulturního prostředí židovského; překlad do hebrejštiny vypracoval někdy ve druhé polovině 12. století Žid Joel. IIebrejskou verzi potom přeložil v Itálii před r. 1270 do latiny Jan z Capuy, o jehož životě a činnosti si může- me udělat představu z jeho vlastní předmluvy k Directoriu. Tam se dovídáme, že byl židovského původu a že po své kon- verzi na křesťanství (někdy po r. 1262) považoval za potřebné přeložit do latiny pro poučení svých nových souvěrců některé učené hebrejské knihy, vztahující se k bibli, k morálce a lékař- ství. Mezi nimi byla i kniha o Kelilovi a Dymnovi, kterou nazval Directorium humanae vitae, alias parabolae antiquorum sapientum. Dílo kolovalo po dvě století v opisech; vytištěno bylo kolem r. 1180 bez udání roku a místa tisku a stalo se tak faktem italského písemnictví vyzrálé renesance. Toto Directorium pak r. 1528 vyšlo v Konáčově českém překladu. Pravidlo lidského života je po dějové, kompoziční i jazykové stránce dílo pozoruhodné a jeho nová edice přispěje jistě k rozší- ření našich znalostí o literatuře 16. století, po jejímž důkladném 4Tehdejší perská kulturní řeč. — Pokud jde o transkripci slova „pehlevi“ i orientálních jmen a Lermínů, přidržuji se v úvodu i vysvět- livkách tradičního způsobu, a to už z technických důvodů. II
Strana 12
studiu volal už před několika desetiletími Zdeněk Nejedlý.5 Pozornosti zaslouží především Konáčovo úvodní věnování, a to už proto, že je určeno panu Krystoforu z Šidlovce a na Smělově, nejvyššímu kancléři Království polského. Kališník Konáč své dílo nepřipsal žádnému politickému nebo kulturnímu činiteli v Čechách, ale vybral si mocného katolického magnáta usměr- ňujícího vnitřní i zahraniční politiku sousedního státu. Koná- čova dedikace jasně dokládá vědomí jeho slovanské sounáležitosti a zvláště blízkého vztahu k národu polskému v době, kdy se už v Čechách začíná rýsovat pozdější agresívní protiměšťanská po- litika Habsburků. Avšak předmluva je zajímavá také z hlediska obsahového. Konáč zde nejdříve píše o protivenstvích, jež vě- řící podstupují pro náboženství, a uvádí příklady pronásledo- vání pro víru ze starovčkých dějin, ze Starého zákona a konečně z českých dějin od Karla IV. po Vladislava Jagellonského. Příkře odmítá nejen představitele starších „kacířských“ hnutí, jako byl Dolcinus z Pratu, Bertholdus z Rohrbachu aj., ale i svého sou- časníka Luthera, což je závažným příspěvkem ke studiu složité názorové oblasti utrakvistického měšťanstva na začátku druhé čtvrtiny 16. století. Pak Konáč do předmluvy pojímá čtyři žer- tovné rozprávky. Z nich je pro jeho poznání nejpříznačnější roz- právka o bláznovi a mládenci jedoucím na lov. Konáč této rene- sanční facetie využije k tomu, aby z ní vyvodil mravní ponaučení: máme stále myslit na smrt, očekávat ji na každém místě, aby- chom od ní nején nebyli vehnáni do louže ( narážka na konec rozprávky), ale ani „do nájhlubší uvrženi propasti“. Zařazení facetie je však významné také proto, že jde o facetii poggiovskou. Spor o smysl českých dějin, Praha 1913. V poslední době zdůrazňuje nutnost studia naší literatury mezi husitstvím a Bílou horou Josef Hra- bák; srov. jeho Studie ze starší české literatury, Praha 1956, str. 182 n. 6 Poslední odstavec Konáčovy předmluvy obsahuje řadu esteticky působivých příměrů, jichž Konáč rok před vydáním Pravidla použil v doslovu k překladu typického humanistického dialogu nazvaného Philipa Beroalda Bononského proti frejířóm, vožralcóm, kostkářám a vrch- cábníkóm řeč příkladná (1527). Ant. Truhlář zjistil, že je to překlad rozprávky č. 2 z Poggiovy sbírky Liber facetiarum, dokončené r. 1152 ve Florencii. (Viz Jana Albína Ezopovy fabule a Brantovy rozprávky, str. 267. Sbírka pramenův ČA, skup. I, řada II, čís. 3, Praha 1901.) Truhlářovo zjištění přijímá i Antonín 12
studiu volal už před několika desetiletími Zdeněk Nejedlý.5 Pozornosti zaslouží především Konáčovo úvodní věnování, a to už proto, že je určeno panu Krystoforu z Šidlovce a na Smělově, nejvyššímu kancléři Království polského. Kališník Konáč své dílo nepřipsal žádnému politickému nebo kulturnímu činiteli v Čechách, ale vybral si mocného katolického magnáta usměr- ňujícího vnitřní i zahraniční politiku sousedního státu. Koná- čova dedikace jasně dokládá vědomí jeho slovanské sounáležitosti a zvláště blízkého vztahu k národu polskému v době, kdy se už v Čechách začíná rýsovat pozdější agresívní protiměšťanská po- litika Habsburků. Avšak předmluva je zajímavá také z hlediska obsahového. Konáč zde nejdříve píše o protivenstvích, jež vě- řící podstupují pro náboženství, a uvádí příklady pronásledo- vání pro víru ze starovčkých dějin, ze Starého zákona a konečně z českých dějin od Karla IV. po Vladislava Jagellonského. Příkře odmítá nejen představitele starších „kacířských“ hnutí, jako byl Dolcinus z Pratu, Bertholdus z Rohrbachu aj., ale i svého sou- časníka Luthera, což je závažným příspěvkem ke studiu složité názorové oblasti utrakvistického měšťanstva na začátku druhé čtvrtiny 16. století. Pak Konáč do předmluvy pojímá čtyři žer- tovné rozprávky. Z nich je pro jeho poznání nejpříznačnější roz- právka o bláznovi a mládenci jedoucím na lov. Konáč této rene- sanční facetie využije k tomu, aby z ní vyvodil mravní ponaučení: máme stále myslit na smrt, očekávat ji na každém místě, aby- chom od ní nején nebyli vehnáni do louže ( narážka na konec rozprávky), ale ani „do nájhlubší uvrženi propasti“. Zařazení facetie je však významné také proto, že jde o facetii poggiovskou. Spor o smysl českých dějin, Praha 1913. V poslední době zdůrazňuje nutnost studia naší literatury mezi husitstvím a Bílou horou Josef Hra- bák; srov. jeho Studie ze starší české literatury, Praha 1956, str. 182 n. 6 Poslední odstavec Konáčovy předmluvy obsahuje řadu esteticky působivých příměrů, jichž Konáč rok před vydáním Pravidla použil v doslovu k překladu typického humanistického dialogu nazvaného Philipa Beroalda Bononského proti frejířóm, vožralcóm, kostkářám a vrch- cábníkóm řeč příkladná (1527). Ant. Truhlář zjistil, že je to překlad rozprávky č. 2 z Poggiovy sbírky Liber facetiarum, dokončené r. 1152 ve Florencii. (Viz Jana Albína Ezopovy fabule a Brantovy rozprávky, str. 267. Sbírka pramenův ČA, skup. I, řada II, čís. 3, Praha 1901.) Truhlářovo zjištění přijímá i Antonín 12
Strana 13
Je třeba připomenout, že v českém překladu byla část Poggio- vých facetií vydána až r. 1557, šest let po smrti překladatele Jana Albína Vrchbělského, správce školy u sv. Štěpána na No- vém Městě v Praze. Ve světle tohoto faktu nám vystoupí význam Konáče jako iniciátora, který Poggia zná a dovede z jeho díla vy- brat a v překladu do své předmluvy ústrojně zařadit dvě facetie,“ a to téměř tři desetiletí před vydáním spisu Albína Vrchbělského. Konáčův přístup k Poggiovi“ je nepochybně důkazem jeho pře- hledu po italské literatuře stejně jako dokladem jeho schop- nosti vybral z ní to, co je obsahově i esteticky účinné. Vnucuje se ještě otázka, zda Konáč Poggia překládal z latinského origi- nálu, nebo z německého spisu humanistů Heinricha Steinhöwla a Sebes- liana Branta, do něhož byl pojal Život Ezopův a jeho bajky a mimo to i bajky Avianovy a Adelfonsovy, Brantovy rozprávky a jeho překlady některých Poggiových facetií. Tento spis byl vydán několikrát, nejdříve jako prvotisk ve verzi latinské a německé kolem r. 1180, pak r. 1501 a v no- vých edicích i později. Srovnání Lextu latinského, německého a Konáčova českého vede k přesvědčivému závěru, že Konáč překládal z latiny. J. Al- bín Vrchbělský naproti tomu se přidržoval verze německé.10 Po Konáčově úvodním věnování následuje vzpomenutá již předmluva Jana z Capuy, po ní seznam kapitol a pak vlastní vy- pravování. Je rozděleno do 17 kapitol. Zvláštní rysy má kapi- Grund v poznámkách k edici Kratochvilné rozprávky renesanční, str. 197, Praha 1952. 8 Kromě výše uvedené facelie přejal Konáč z Poggiova díla i facelii (č. 59) o ženě, která svého muže nazývala všivcem. Jako autora listu o Jeronýmovi představil Konáč Poggia českému čtenáři ve svém překladu Sylviovy kroniky z r. 1510. 10 Uvedu jeden doklad: Cum accessissent iuvenis: „Heus, tu,“ inquit ille, „ausculta, oro, me paucis, al si libel, responde! Hloc, quo veheris, quid est, et quam ob rem illud tenes?“ „Equus est,“ inquil, „el aucupii gratia.“(Latinský originál.) Und do er suo im kam, sprach er: „Hör, ich bit dich, sag mir, ob du gern wöllest, was ist das, das dich fürel, und warumb hallest du das?“ Der jüngling antwürt im: „Es ist ain pfert und halt es zuo dem baißen." (Německá verze.) A když k němu přijel mládenec, „hej, ty,“ řekl, „poslyš málo, a zdáliť se, odpovèz! To, na čemž sedieš, co jest a proč to máš?“ „Kuoň jest,“ řekl, „a pro myslivosl jej chovám.“ (Konáčův překlad.) A když k němu přijel, řekl mu: „Slyš, prosím tebe, pověz mi, chceš-li, co jest to, jako té nese? A k čemu to chováš?“ Mládenec vece: „Jest kuoň a chovám ho k jízdě.“ (Překlad J. Albína Vrchbělského.) 13
Je třeba připomenout, že v českém překladu byla část Poggio- vých facetií vydána až r. 1557, šest let po smrti překladatele Jana Albína Vrchbělského, správce školy u sv. Štěpána na No- vém Městě v Praze. Ve světle tohoto faktu nám vystoupí význam Konáče jako iniciátora, který Poggia zná a dovede z jeho díla vy- brat a v překladu do své předmluvy ústrojně zařadit dvě facetie,“ a to téměř tři desetiletí před vydáním spisu Albína Vrchbělského. Konáčův přístup k Poggiovi“ je nepochybně důkazem jeho pře- hledu po italské literatuře stejně jako dokladem jeho schop- nosti vybral z ní to, co je obsahově i esteticky účinné. Vnucuje se ještě otázka, zda Konáč Poggia překládal z latinského origi- nálu, nebo z německého spisu humanistů Heinricha Steinhöwla a Sebes- liana Branta, do něhož byl pojal Život Ezopův a jeho bajky a mimo to i bajky Avianovy a Adelfonsovy, Brantovy rozprávky a jeho překlady některých Poggiových facetií. Tento spis byl vydán několikrát, nejdříve jako prvotisk ve verzi latinské a německé kolem r. 1180, pak r. 1501 a v no- vých edicích i později. Srovnání Lextu latinského, německého a Konáčova českého vede k přesvědčivému závěru, že Konáč překládal z latiny. J. Al- bín Vrchbělský naproti tomu se přidržoval verze německé.10 Po Konáčově úvodním věnování následuje vzpomenutá již předmluva Jana z Capuy, po ní seznam kapitol a pak vlastní vy- pravování. Je rozděleno do 17 kapitol. Zvláštní rysy má kapi- Grund v poznámkách k edici Kratochvilné rozprávky renesanční, str. 197, Praha 1952. 8 Kromě výše uvedené facelie přejal Konáč z Poggiova díla i facelii (č. 59) o ženě, která svého muže nazývala všivcem. Jako autora listu o Jeronýmovi představil Konáč Poggia českému čtenáři ve svém překladu Sylviovy kroniky z r. 1510. 10 Uvedu jeden doklad: Cum accessissent iuvenis: „Heus, tu,“ inquit ille, „ausculta, oro, me paucis, al si libel, responde! Hloc, quo veheris, quid est, et quam ob rem illud tenes?“ „Equus est,“ inquil, „el aucupii gratia.“(Latinský originál.) Und do er suo im kam, sprach er: „Hör, ich bit dich, sag mir, ob du gern wöllest, was ist das, das dich fürel, und warumb hallest du das?“ Der jüngling antwürt im: „Es ist ain pfert und halt es zuo dem baißen." (Německá verze.) A když k němu přijel mládenec, „hej, ty,“ řekl, „poslyš málo, a zdáliť se, odpovèz! To, na čemž sedieš, co jest a proč to máš?“ „Kuoň jest,“ řekl, „a pro myslivosl jej chovám.“ (Konáčův překlad.) A když k němu přijel, řekl mu: „Slyš, prosím tebe, pověz mi, chceš-li, co jest to, jako té nese? A k čemu to chováš?“ Mládenec vece: „Jest kuoň a chovám ho k jízdě.“ (Překlad J. Albína Vrchbělského.) 13
Strana 14
tola první, podávající autobiografii perského mudrce a lékaře Beroziáše, který po celý život hledal právo a spravedlnost. V této autobiografii převažuje místy chmurná didaxe, místy zase vy- stupuje rozmarné veselí Beroziášových humorných a vlipných rozprávek, např. o zloději, který uvěří, že mu měsíční paprsek může sloužit jako žebřík, nebo o nevěrné ženě, která tajným pod- zemním průchodem spojila svůj dům s příbytkem svého mi- lence, nebo o psu, který je ošálen stínem masa. V kapitole na- jdeme mistrnou parabolu o člověku, který se před lvem schoval v jámě; každý prvek této paraboly má přenesený význam. Od druhé kapitoly začínají bajky indického původu; jejich zá- kladním kompozičním postupem je rozhovor mezi králem a filo- sofem. Každá kapitola obsahuje hlavní dějové pásmo, z něhož vychází celý řetěz bajek podpírajících základní myšlenku ka- pitoly. Kompozice kapitol je tedy někdy značně složitá a nejed- nou se hlavní linie vyprávění ztrácí v bajkách vedlejších, které by mohly existovat samostatně; děj se tak stává značně roz- vleklým. To platí především pro druhou a třetí kapitolu, v nichž vystupují dva výstižně charakterizovaní šakalové — Kelila a Dymna. Avšak i v dalších kapitolách pozorujeme, že bajky a paraboly, vložené do hlavního děje, jsou namnoze v rozvoji děje činiteli retardačními, někdy jsou umístěny zcela nevhodně do dramatické situace (srov. např. v 6. kapitole opičákovu rozpráv- ku o lvu, lišce a oslovi). V knize tedy není nejpodstatnější rám- cový děj, ale bajky a paraboly s přeneseným smyslem. Tyto útvary, stejně jako žertovné rozprávky, se pravděpodobně bě- hem dlouhého oběhu díla postupně osamostatňovaly. Ovšem v knize jsou také kapitoly poměrně krátké, kompozičně pěkně vyvážené. Je to třeba kapitola sedmá: do jejího poměrně struč- ného děje, zaměřeného proti ukvapenému jednání, je ústrojně vložena pouze parabola o poustevníkovi a soudku medu. Svět lidí je v knize promítnut do světa zvířat. Vlastnosti zví- řat však nejsou ustálené a neměnné, jak jsme na to zvyklí u bajek antického původu. Tak např. krkavec, který je ve čtvrté kapitole typem věrného a obětavého tvora, má v následující kapitole funkci jinou, zcela opačnou. Pozornosti zaslouží i vzájemné pro- 14
tola první, podávající autobiografii perského mudrce a lékaře Beroziáše, který po celý život hledal právo a spravedlnost. V této autobiografii převažuje místy chmurná didaxe, místy zase vy- stupuje rozmarné veselí Beroziášových humorných a vlipných rozprávek, např. o zloději, který uvěří, že mu měsíční paprsek může sloužit jako žebřík, nebo o nevěrné ženě, která tajným pod- zemním průchodem spojila svůj dům s příbytkem svého mi- lence, nebo o psu, který je ošálen stínem masa. V kapitole na- jdeme mistrnou parabolu o člověku, který se před lvem schoval v jámě; každý prvek této paraboly má přenesený význam. Od druhé kapitoly začínají bajky indického původu; jejich zá- kladním kompozičním postupem je rozhovor mezi králem a filo- sofem. Každá kapitola obsahuje hlavní dějové pásmo, z něhož vychází celý řetěz bajek podpírajících základní myšlenku ka- pitoly. Kompozice kapitol je tedy někdy značně složitá a nejed- nou se hlavní linie vyprávění ztrácí v bajkách vedlejších, které by mohly existovat samostatně; děj se tak stává značně roz- vleklým. To platí především pro druhou a třetí kapitolu, v nichž vystupují dva výstižně charakterizovaní šakalové — Kelila a Dymna. Avšak i v dalších kapitolách pozorujeme, že bajky a paraboly, vložené do hlavního děje, jsou namnoze v rozvoji děje činiteli retardačními, někdy jsou umístěny zcela nevhodně do dramatické situace (srov. např. v 6. kapitole opičákovu rozpráv- ku o lvu, lišce a oslovi). V knize tedy není nejpodstatnější rám- cový děj, ale bajky a paraboly s přeneseným smyslem. Tyto útvary, stejně jako žertovné rozprávky, se pravděpodobně bě- hem dlouhého oběhu díla postupně osamostatňovaly. Ovšem v knize jsou také kapitoly poměrně krátké, kompozičně pěkně vyvážené. Je to třeba kapitola sedmá: do jejího poměrně struč- ného děje, zaměřeného proti ukvapenému jednání, je ústrojně vložena pouze parabola o poustevníkovi a soudku medu. Svět lidí je v knize promítnut do světa zvířat. Vlastnosti zví- řat však nejsou ustálené a neměnné, jak jsme na to zvyklí u bajek antického původu. Tak např. krkavec, který je ve čtvrté kapitole typem věrného a obětavého tvora, má v následující kapitole funkci jinou, zcela opačnou. Pozornosti zaslouží i vzájemné pro- 14
Strana 15
stupování světa lidí a zvířat (v mravním ohledu stojí člověk nejednou níže než zvíře), které je zvláště účinné v deváté a čtrnácté kapitole, jež působivě vyjadřují mravní a sociální kri- tiku. Sociálně kritické projevy jsou konečně v knize velmi časté, někdy (v kapitole deváté a třinácté) vyznívají dokonce proti- monarchicky. Na významné motivy mravní a společenské je Konáčovo Pra- vidlo opravdu bohaté. Nás ovšem dnes zajímá, jak český čtenář přijímal na konci dvacátých let 16. století problematiku knihy. Vždyť šlo o dílo vyrostlé ze zcela jiné společenské situace! Přesto se lze domnívat, že mnohé závěry mohl český čtenář chápat jako odpověď na domácí poměry politické, sociální a kulturní. Tak např. parabola o poutníkovi a poustevníkovi z dvanácté kapi- toly mohla být interpretována v souvislosti s obranným úsilím národních humanistů o literaturu psanou česky jako jinotajná obrana národního jazyka, národních obyčejů a vůbec všeho, co dostáváme dědictvím po svých předcích. Krkavec, který „ostal změtencem“, byl varovným příkladem pro všechny, kdož opo- vrhovali národní kulturou a opičili se po cizí. Podobných míst, jež bylo možno vztahovat ke konkrétním společen- ským situacím Konáčovy doby, bylo jistě mnoho, už proto také, že te- matika bajek a parabol se točí kolem otázek, které se týkají základních vztahů mezi lidmi (přátelství apod.). I když řešení těchto otázek odráželo situaci značně odlišnou od situace v první polovině 16. století, přece toto řešení mělo velký aktuální dosah i v době překladu Directoria do češtiny (a nejen v této době, jak naznačují pozdější adaptace naší látky). Pro svou formu obrazných odpovědí na otázky královy mohla být kniha chápána jako literárně stylizované politické krédo, svou podstatou připomínající Smilovu Novou radu nebo Kniežky o šašiech. Od Nové rady se sice lišila tím, že rady nebyly určeny konkrétnímu panovníkovi a jejich tendence nebyla tak odha- lená, přesto však paraboly mudrce Sendebara, vyprávěné králi Dyslesovi, bylo možno chápat nepřímo jako rady panovníkovi. Dnes je obtížné zjišťovat z tohoto hlediska Konáčův záměr, zvláště neposkytují-li nám k tomu dostatečnou oporu jeho vě- nování a kratičký doslov, nicméně lze konstatovat, že kniha 15
stupování světa lidí a zvířat (v mravním ohledu stojí člověk nejednou níže než zvíře), které je zvláště účinné v deváté a čtrnácté kapitole, jež působivě vyjadřují mravní a sociální kri- tiku. Sociálně kritické projevy jsou konečně v knize velmi časté, někdy (v kapitole deváté a třinácté) vyznívají dokonce proti- monarchicky. Na významné motivy mravní a společenské je Konáčovo Pra- vidlo opravdu bohaté. Nás ovšem dnes zajímá, jak český čtenář přijímal na konci dvacátých let 16. století problematiku knihy. Vždyť šlo o dílo vyrostlé ze zcela jiné společenské situace! Přesto se lze domnívat, že mnohé závěry mohl český čtenář chápat jako odpověď na domácí poměry politické, sociální a kulturní. Tak např. parabola o poutníkovi a poustevníkovi z dvanácté kapi- toly mohla být interpretována v souvislosti s obranným úsilím národních humanistů o literaturu psanou česky jako jinotajná obrana národního jazyka, národních obyčejů a vůbec všeho, co dostáváme dědictvím po svých předcích. Krkavec, který „ostal změtencem“, byl varovným příkladem pro všechny, kdož opo- vrhovali národní kulturou a opičili se po cizí. Podobných míst, jež bylo možno vztahovat ke konkrétním společen- ským situacím Konáčovy doby, bylo jistě mnoho, už proto také, že te- matika bajek a parabol se točí kolem otázek, které se týkají základních vztahů mezi lidmi (přátelství apod.). I když řešení těchto otázek odráželo situaci značně odlišnou od situace v první polovině 16. století, přece toto řešení mělo velký aktuální dosah i v době překladu Directoria do češtiny (a nejen v této době, jak naznačují pozdější adaptace naší látky). Pro svou formu obrazných odpovědí na otázky královy mohla být kniha chápána jako literárně stylizované politické krédo, svou podstatou připomínající Smilovu Novou radu nebo Kniežky o šašiech. Od Nové rady se sice lišila tím, že rady nebyly určeny konkrétnímu panovníkovi a jejich tendence nebyla tak odha- lená, přesto však paraboly mudrce Sendebara, vyprávěné králi Dyslesovi, bylo možno chápat nepřímo jako rady panovníkovi. Dnes je obtížné zjišťovat z tohoto hlediska Konáčův záměr, zvláště neposkytují-li nám k tomu dostatečnou oporu jeho vě- nování a kratičký doslov, nicméně lze konstatovat, že kniha 15
Strana 16
mohla být chápána nejen jako „pravidlo“ pro život měšťanského čtenáře, ale i „pravidlo“ pro jednání lidí mocných, tedy i pa- novníka. Konáčův překlad obohacoval naši literární tvorbu o nové ná- měty, i když promítání života lidí do světa zvířecího mělo už v české literatuře svou tradici — od středověkých fysiologů přes bajky lidové, Novou radu, Ezopa, Dubraviovu Theriobulii a ru- kopisné i tištěné Zrcadlo múdrosti k dílu vzniklému téměř sou- časně s Konáčovým Pravidlem, k plzeňské Raddě zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku.11 Poučná tendence, pronikající celou knihou, měla jistě velkou odezvu, jak můžeme soudit podle toho, že některé bajky i rozprávky se později v našem písem- nictví znovu objevují a že pronikají — někdy v podobě dosti změněné — také do ústní slovesnosti (např. vyprávění o pou- stevníkovi a soudku medu — 7. kap. nebo o vděčných zví- řatech a nevděčném člověku — 11. kap. nebo bajka o vrabci, holubovi a lišce — 17. kap.). Pravidlo se však ústrojně začle- ňovalo i do soudobé české literatury renesanční, protože obsa- hovalo řadu rozprávek erotického rázu, naplněných zájmem o pozemský život a vyjadřujících zdravou smyslnost.12 Po té stránce je příznačné, že některé z rozprávek s motivem nevěry končí triumfem nevěrné ženy nad klamaným manželem. Je po- divuhodné, jak podobné jsou „facetie“ naší knihy facetiím Pog- gia, který bývá považován za zakladatele tohoto žánru! Překva- puje, jak blízká jsou naše anekdotická vyprávění novelám tře- tího, sedmého a osmého dne Boccacciova Decameronu! Avšak nejde jen o motivy erotické, které dílo přibližovaly jedné linii soudobého písemnictví, na jejímž počátku Hynek z Poděbrad přeložil jedenáct boccacciovských novel.13 Jde také o vyprávění, vyjadřující touhu po samostatném myšlení, rozumovém rozho- dování a po upřímných vztazích mezi lidmi, hlásající právo na 11 Podle „závěrku“ byla „radda“ vytištěna 11. února 1528. Na konci předmluvy Konáčova tisku je datum 20. února 1528. 12 Tyto rozprávky většinou otiskl Ant. Grund v Kratochvilných roz- právkách renesančních, str. 67—91, Praha 1952. 13 Vydal Ant. Grund v Boccacciovských rozprávkách, Praha 1950. 16
mohla být chápána nejen jako „pravidlo“ pro život měšťanského čtenáře, ale i „pravidlo“ pro jednání lidí mocných, tedy i pa- novníka. Konáčův překlad obohacoval naši literární tvorbu o nové ná- měty, i když promítání života lidí do světa zvířecího mělo už v české literatuře svou tradici — od středověkých fysiologů přes bajky lidové, Novou radu, Ezopa, Dubraviovu Theriobulii a ru- kopisné i tištěné Zrcadlo múdrosti k dílu vzniklému téměř sou- časně s Konáčovým Pravidlem, k plzeňské Raddě zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku.11 Poučná tendence, pronikající celou knihou, měla jistě velkou odezvu, jak můžeme soudit podle toho, že některé bajky i rozprávky se později v našem písem- nictví znovu objevují a že pronikají — někdy v podobě dosti změněné — také do ústní slovesnosti (např. vyprávění o pou- stevníkovi a soudku medu — 7. kap. nebo o vděčných zví- řatech a nevděčném člověku — 11. kap. nebo bajka o vrabci, holubovi a lišce — 17. kap.). Pravidlo se však ústrojně začle- ňovalo i do soudobé české literatury renesanční, protože obsa- hovalo řadu rozprávek erotického rázu, naplněných zájmem o pozemský život a vyjadřujících zdravou smyslnost.12 Po té stránce je příznačné, že některé z rozprávek s motivem nevěry končí triumfem nevěrné ženy nad klamaným manželem. Je po- divuhodné, jak podobné jsou „facetie“ naší knihy facetiím Pog- gia, který bývá považován za zakladatele tohoto žánru! Překva- puje, jak blízká jsou naše anekdotická vyprávění novelám tře- tího, sedmého a osmého dne Boccacciova Decameronu! Avšak nejde jen o motivy erotické, které dílo přibližovaly jedné linii soudobého písemnictví, na jejímž počátku Hynek z Poděbrad přeložil jedenáct boccacciovských novel.13 Jde také o vyprávění, vyjadřující touhu po samostatném myšlení, rozumovém rozho- dování a po upřímných vztazích mezi lidmi, hlásající právo na 11 Podle „závěrku“ byla „radda“ vytištěna 11. února 1528. Na konci předmluvy Konáčova tisku je datum 20. února 1528. 12 Tyto rozprávky většinou otiskl Ant. Grund v Kratochvilných roz- právkách renesančních, str. 67—91, Praha 1952. 13 Vydal Ant. Grund v Boccacciovských rozprávkách, Praha 1950. 16
Strana 17
individuální stanovisko a iniciativu. Vždyť kniha nepodávala suché moralizování, ale přinášela četbu, po níž volala velká část českého publika. Toto publikum sáhlo r. 1528 po Konáčově tisku se stejným zájmem, s jakým o deset let dříve přijalo Frantovy práva a s jakým později přijímalo i jiné mravokárné satiry14 a cyklické rozprávky, v nichž lidoví hrdinové svým důvti- pem vítězili nad mocnými tohoto světa.15 Mezi těmito pracemi a Pravidlem je ovšem rozdíl v tematice, uměleckém ztvárnění, v míře humoru a vtipu, přesto však společného jmenovatele všech těchto děl je možno hledat v kombinaci dvojího postoje vycházejícího jednak z křesťanské morálky, jednak z renesan- čního chápání života. Tato kontaminace naplňuje stejně tvorbu Hlynka z Poděbrad jako tvorbu Konáčovu a lze ji v naší litera- tuře předbělohorské sledovat až k Dačickému a Lomnickému. Jaký je vztah Konáčova Pravidla ke Capuovu Directoriu? Vincenc Lesny ve studii Zur tschechischen Version des Liber Kali- lae el Dimnael6 provedl srovnání bajky o lvovi a zajíci s textem Capuovým a s textem německé verze spisu Das Buch der Bei- spiele der alten Weisen. Ovšem z porovnání nevelkého souvislého úseku bylo možno stěží učinit definitivní závěry, zejména když text Konáčův nebyl citován v originále, ale v překladu do nové němčiny. Zásadně můžeme o překladateli říci, že byl vzdělaný, lze do- konce předpokládat, že byl obeznámen s překladatelskými teo- riemi. Tak např. v závěru svého překladu Sylviovy kroniky z r. 1510 připomíná sv. Augustina a Jeronýma, podle jejichž zásad prý se řídil. Sylviova kronika je ovšem v jeho překlada- telské činnosti jakousi výjimkou, protože se zde Konáč svými úpravami snažil otupit protihusitské ostří originálu. V ostatních svých překladech postupuje zcela jinak, překládá totiž doslovně. 14 Srov. edici Jaroslava Kolára Frantové a grobiáni (Praha 1959); edi- Lor v úvodu podal výstižnou charakteristiku měšťanského publika, jemuž tato literatura byla určena. 15 Míním Ezopa, Enšpígla a Palečka. Kratochvilné rozprávky renesanční, str. 135—174, Praha 1952. 16 Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes. Band XXX.— Heft 3—1, Wien 1917/18, str. 338—346. 17
individuální stanovisko a iniciativu. Vždyť kniha nepodávala suché moralizování, ale přinášela četbu, po níž volala velká část českého publika. Toto publikum sáhlo r. 1528 po Konáčově tisku se stejným zájmem, s jakým o deset let dříve přijalo Frantovy práva a s jakým později přijímalo i jiné mravokárné satiry14 a cyklické rozprávky, v nichž lidoví hrdinové svým důvti- pem vítězili nad mocnými tohoto světa.15 Mezi těmito pracemi a Pravidlem je ovšem rozdíl v tematice, uměleckém ztvárnění, v míře humoru a vtipu, přesto však společného jmenovatele všech těchto děl je možno hledat v kombinaci dvojího postoje vycházejícího jednak z křesťanské morálky, jednak z renesan- čního chápání života. Tato kontaminace naplňuje stejně tvorbu Hlynka z Poděbrad jako tvorbu Konáčovu a lze ji v naší litera- tuře předbělohorské sledovat až k Dačickému a Lomnickému. Jaký je vztah Konáčova Pravidla ke Capuovu Directoriu? Vincenc Lesny ve studii Zur tschechischen Version des Liber Kali- lae el Dimnael6 provedl srovnání bajky o lvovi a zajíci s textem Capuovým a s textem německé verze spisu Das Buch der Bei- spiele der alten Weisen. Ovšem z porovnání nevelkého souvislého úseku bylo možno stěží učinit definitivní závěry, zejména když text Konáčův nebyl citován v originále, ale v překladu do nové němčiny. Zásadně můžeme o překladateli říci, že byl vzdělaný, lze do- konce předpokládat, že byl obeznámen s překladatelskými teo- riemi. Tak např. v závěru svého překladu Sylviovy kroniky z r. 1510 připomíná sv. Augustina a Jeronýma, podle jejichž zásad prý se řídil. Sylviova kronika je ovšem v jeho překlada- telské činnosti jakousi výjimkou, protože se zde Konáč svými úpravami snažil otupit protihusitské ostří originálu. V ostatních svých překladech postupuje zcela jinak, překládá totiž doslovně. 14 Srov. edici Jaroslava Kolára Frantové a grobiáni (Praha 1959); edi- Lor v úvodu podal výstižnou charakteristiku měšťanského publika, jemuž tato literatura byla určena. 15 Míním Ezopa, Enšpígla a Palečka. Kratochvilné rozprávky renesanční, str. 135—174, Praha 1952. 16 Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes. Band XXX.— Heft 3—1, Wien 1917/18, str. 338—346. 17
Strana 18
To platí i pro Pravidlo. Jeho úpravy málokdy přecházejí z ob- lasti lexikální do stylistické — tak například někdy překládá jeden výraz originálu dvěma synonymy,17 jindy naopak je pře- klad proti originálu poněkud stručnější (není dvakrát opakován týž podmět apod.). Je samozřejmé, že důsledkem doslovného překladu jsou latinismy projevující se především ve větné stavbě. Přesto je jazyk Pravidla dnešnímu čtenáři dobře srozumitelný a místy velmi blízký, hlavně tam, kde se objevují jadrná úsloví, výstižné formulace a vtipné aforismy. Čeština Konáčova díla je vývojovým stupněm, který je sice ještě hodně vzdálen uhlaze- nosti veleslavínské češtiny, který si však zaslouží bedlivé pozor- nosti. Pozoruhodná je také typografická úprava Konáčova tisku. Konáč do své knihy přejal většinu dřevorytů z latinského originálu.18 Na první pohled se zdá, že jde o mechanickou kopii, avšak zevrubnější pozorování nám ukáže jisté diference, zejména vynechávání detailů na pozadí dře- vorytů. Z originálu nebyl přejat celostránkový dřevoryt na rubu titulní strany, znázorňující krále se dvěma rádci. Proti tomu má Konáč navíc graficky pečlivě propracovanou titulní stránku s renesančními motivy, dále dřevoryt k Poggiově rozprávce a zajímavý obrázek na konci úvodního věnování; ten zobrazuje Husa stojícího vedle Konáče, který klečí před Kristem, z jehož boku tryská do kalichu krev. Tento obsahově bohatý dřevoryt lze chápat jako výraz Konáčovy snahy po aktualizaci, tj. po připoutání kosmopolitní látky k domácí skutečnosti. Konáč tímto dře- vorytem už po druhé projevil svou náboženskou příslušnost: avšak měl-li po prvé tento obrázek v Husových Výkladech z r. 1520 pravděpodobně jen smysl náboženský, mohl mít po osmi letech v Pravidle za změněných okolností politických společenský dosah mnohem závažnější. Konáčův překlad Capuova Directoria má pro naši literaturu velký význam. Dílo bylo jistě ve své době velmi oblíbeno. Jeho popularita však pravděpodobně neplynula z touhy čtenářstva po 17 Např. Cplm XVI. de avibus. Et est de sociis et proximis, qui se in- vicem decipiunt. l Kapitula šestnáctá o ptácích. A jest o tovařiších a přá- teliech, kteříž se vespolek šálí a zklamávají. 18 Lze předpokládat, že Konáč překládal z inkunábule vytištěné kolem r. 1480. Děkuji za její ochotné zapůjčení Universitní knihovně v Olo- mouci (sign. II 48505). 18
To platí i pro Pravidlo. Jeho úpravy málokdy přecházejí z ob- lasti lexikální do stylistické — tak například někdy překládá jeden výraz originálu dvěma synonymy,17 jindy naopak je pře- klad proti originálu poněkud stručnější (není dvakrát opakován týž podmět apod.). Je samozřejmé, že důsledkem doslovného překladu jsou latinismy projevující se především ve větné stavbě. Přesto je jazyk Pravidla dnešnímu čtenáři dobře srozumitelný a místy velmi blízký, hlavně tam, kde se objevují jadrná úsloví, výstižné formulace a vtipné aforismy. Čeština Konáčova díla je vývojovým stupněm, který je sice ještě hodně vzdálen uhlaze- nosti veleslavínské češtiny, který si však zaslouží bedlivé pozor- nosti. Pozoruhodná je také typografická úprava Konáčova tisku. Konáč do své knihy přejal většinu dřevorytů z latinského originálu.18 Na první pohled se zdá, že jde o mechanickou kopii, avšak zevrubnější pozorování nám ukáže jisté diference, zejména vynechávání detailů na pozadí dře- vorytů. Z originálu nebyl přejat celostránkový dřevoryt na rubu titulní strany, znázorňující krále se dvěma rádci. Proti tomu má Konáč navíc graficky pečlivě propracovanou titulní stránku s renesančními motivy, dále dřevoryt k Poggiově rozprávce a zajímavý obrázek na konci úvodního věnování; ten zobrazuje Husa stojícího vedle Konáče, který klečí před Kristem, z jehož boku tryská do kalichu krev. Tento obsahově bohatý dřevoryt lze chápat jako výraz Konáčovy snahy po aktualizaci, tj. po připoutání kosmopolitní látky k domácí skutečnosti. Konáč tímto dře- vorytem už po druhé projevil svou náboženskou příslušnost: avšak měl-li po prvé tento obrázek v Husových Výkladech z r. 1520 pravděpodobně jen smysl náboženský, mohl mít po osmi letech v Pravidle za změněných okolností politických společenský dosah mnohem závažnější. Konáčův překlad Capuova Directoria má pro naši literaturu velký význam. Dílo bylo jistě ve své době velmi oblíbeno. Jeho popularita však pravděpodobně neplynula z touhy čtenářstva po 17 Např. Cplm XVI. de avibus. Et est de sociis et proximis, qui se in- vicem decipiunt. l Kapitula šestnáctá o ptácích. A jest o tovařiších a přá- teliech, kteříž se vespolek šálí a zklamávají. 18 Lze předpokládat, že Konáč překládal z inkunábule vytištěné kolem r. 1480. Děkuji za její ochotné zapůjčení Universitní knihovně v Olo- mouci (sign. II 48505). 18
Strana 19
exotismu, ale z toho, že dílo působivě mluvilo k českému pro- středí. Konáč je tedy objevitelem „Bidpaje“ pro české prostředí. Jak však s tímto tradičním názorem smířit skutečnost, že se v Konáčově překladu ani na jednom místě nesetkáváme se jmé- nem Bidpaje, který žil snad ve 1. století př. n. l. a jemuž bývají bajky připisovány? Vždyť filosof, odpovídající od druhé kapitoly králi, se jmenuje Sendebar! Podle L. Hervieuxel3 je ſilosof pojmenován Bidpaj a panov- ník Dabšelim po prvé v arabské verzi Almokaffově. Prvního z nich považovala tradice za autora původní sbírky indických bajek v jazyku sanskrtském. Tradice také vypravovala, že Bid- paj vytkl králi Dabšelimovi krutosti a nespravedlivosti a měl být za to ukřižován. Panovníkovi se však přece zalíbila Bidpajova odvaha a moudrost, rozkázal jej přivést z vězení a požádal ho, aby sepsal hlavní pravidla moudrosti. Tak prý vznikla sbírka vyprávění komponovaná jako mudrcovy odpovědi na otázky krále. L. Hervieux se odvolává na Silvestra de Sacy,2° který se pokusil vy- světlit, jak vzniklo dvojí znění jména filosofa i jména panovníka: v arab- ském rukopise byla obě jména napsána bez jakýchkoli diakritických zna- mének, takže prý se mohlo číst právě tak Dabselim jako Dislem a Bidpai jako Sendebai. Hebrejští opisovači zaměnili pravděpodobně Dislem za Disles a Sendebai za Sendebar. Jméno moudrého brahmína nacházíme u nás až v názvu prv- ního novočeského zpracování této látky — Bajky Bidpajovy, té- měř do všech jazykův dávno již přeložené, po česku vzdělané od Františka Třebovského (1. svazek vyšel v Olomouci r. 1846, 2. svazek v Brně r. 1850). Za pseudonymem se ukrývající Fr. Mat. Klácel zpracoval zde naši látku podle německého překladu Phi- lippa Wolffa, který vyšel ve Stuttgartě r. 1837 s názvem Calila und Dimna, oder die Fabeln Bidpai's. Wolffovo a Klácelovo vy- dání srovnal další zpracovatel látky Ed. Valečka, který v do- slovu ke své knize Bájky Bidpajovy21 zjišťuje, „že Klácel vynechal 10 Les fabulistes latins, V. sv. (Paris 1899), str. 8. 20 Op. cit., str. 18. 21 Praha 1893. 19
exotismu, ale z toho, že dílo působivě mluvilo k českému pro- středí. Konáč je tedy objevitelem „Bidpaje“ pro české prostředí. Jak však s tímto tradičním názorem smířit skutečnost, že se v Konáčově překladu ani na jednom místě nesetkáváme se jmé- nem Bidpaje, který žil snad ve 1. století př. n. l. a jemuž bývají bajky připisovány? Vždyť filosof, odpovídající od druhé kapitoly králi, se jmenuje Sendebar! Podle L. Hervieuxel3 je ſilosof pojmenován Bidpaj a panov- ník Dabšelim po prvé v arabské verzi Almokaffově. Prvního z nich považovala tradice za autora původní sbírky indických bajek v jazyku sanskrtském. Tradice také vypravovala, že Bid- paj vytkl králi Dabšelimovi krutosti a nespravedlivosti a měl být za to ukřižován. Panovníkovi se však přece zalíbila Bidpajova odvaha a moudrost, rozkázal jej přivést z vězení a požádal ho, aby sepsal hlavní pravidla moudrosti. Tak prý vznikla sbírka vyprávění komponovaná jako mudrcovy odpovědi na otázky krále. L. Hervieux se odvolává na Silvestra de Sacy,2° který se pokusil vy- světlit, jak vzniklo dvojí znění jména filosofa i jména panovníka: v arab- ském rukopise byla obě jména napsána bez jakýchkoli diakritických zna- mének, takže prý se mohlo číst právě tak Dabselim jako Dislem a Bidpai jako Sendebai. Hebrejští opisovači zaměnili pravděpodobně Dislem za Disles a Sendebai za Sendebar. Jméno moudrého brahmína nacházíme u nás až v názvu prv- ního novočeského zpracování této látky — Bajky Bidpajovy, té- měř do všech jazykův dávno již přeložené, po česku vzdělané od Františka Třebovského (1. svazek vyšel v Olomouci r. 1846, 2. svazek v Brně r. 1850). Za pseudonymem se ukrývající Fr. Mat. Klácel zpracoval zde naši látku podle německého překladu Phi- lippa Wolffa, který vyšel ve Stuttgartě r. 1837 s názvem Calila und Dimna, oder die Fabeln Bidpai's. Wolffovo a Klácelovo vy- dání srovnal další zpracovatel látky Ed. Valečka, který v do- slovu ke své knize Bájky Bidpajovy21 zjišťuje, „že Klácel vynechal 10 Les fabulistes latins, V. sv. (Paris 1899), str. 8. 20 Op. cit., str. 18. 21 Praha 1893. 19
Strana 20
mnohé části a obsah jiných vzdělal příliš volně, ačkoli ne na škodu a proti duchu své práce“.22 Zároveň Valečka uvádí, že ke svému vydání užil sice „vzdělání“ Klácelova, ale doplnil je podle Wolffa, takže proti Klácelovým sedmi rozpravám je jich v jeho knize čtrnáct. Klácel i Valečka šli k východní moudrosti jinou cestou než Konáč. Oba překladatelé 19. století brali látku německým pro- střednictvím z arabského vydání, kdežto jejich předchůdce ze 16. století přeložil dílo mnohem bohatší: bohatší o všechno, co mu přidala verze hebrejská a latinská. Klácelovo zpracování Bidpajových bajek i edice Valečkova měly ve své době velký morální a politický dosah. O tom, jak byla chápána Klácelova vyprávění, svědčí llavlíčkova recenze 1. svazku bajek v České včele 17. července 1846.23 Valečka zase svou knihou zapůsobil na Ivana Olbrachta, který podle ní na- psal své dílko pro děti O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách.24 A. M. Píša v předmluvě k novému vydání této práce zjistil, že „z Valečkova zpracování, obepínajícího čtrnáct rozprávek, vy- práví jich Olbracht pouze šest, místo jeho třiapadesáti bajek a povídek jen třicet, přitom je namnoze komposičně přeskupuje, vypravěčsky zhušťuje, jazykově i stylisticky upravuje“.25 Práce Klácelova, Valečkova i Olbrachtova jsou tedy ve vzá- jemném vztahu. Jsou zároveň v souvislosti s knihou ze 16. sto- letí. Se jménem jejího překladatele a vydavatele zůstane spojena zásluha, že on první k nám ve svém Pravidle lidského života uvedl svéráznou východní filosofii života, podávanou prostřed- ky opravdu uměleckými. 22 Op. cit., str. 340. — Tak např. dva šakaly zaměnil Klácel lišákem a jezevcem. 23 Karel Havlíček Borovský, O literatuře, str. 66—67, Praha 1955. 24 Vyšlo r. 1947, autor však na něm pracoval už za okupace. 25 Pověsti a bajky, str. 15, Praha 1955.
mnohé části a obsah jiných vzdělal příliš volně, ačkoli ne na škodu a proti duchu své práce“.22 Zároveň Valečka uvádí, že ke svému vydání užil sice „vzdělání“ Klácelova, ale doplnil je podle Wolffa, takže proti Klácelovým sedmi rozpravám je jich v jeho knize čtrnáct. Klácel i Valečka šli k východní moudrosti jinou cestou než Konáč. Oba překladatelé 19. století brali látku německým pro- střednictvím z arabského vydání, kdežto jejich předchůdce ze 16. století přeložil dílo mnohem bohatší: bohatší o všechno, co mu přidala verze hebrejská a latinská. Klácelovo zpracování Bidpajových bajek i edice Valečkova měly ve své době velký morální a politický dosah. O tom, jak byla chápána Klácelova vyprávění, svědčí llavlíčkova recenze 1. svazku bajek v České včele 17. července 1846.23 Valečka zase svou knihou zapůsobil na Ivana Olbrachta, který podle ní na- psal své dílko pro děti O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách.24 A. M. Píša v předmluvě k novému vydání této práce zjistil, že „z Valečkova zpracování, obepínajícího čtrnáct rozprávek, vy- práví jich Olbracht pouze šest, místo jeho třiapadesáti bajek a povídek jen třicet, přitom je namnoze komposičně přeskupuje, vypravěčsky zhušťuje, jazykově i stylisticky upravuje“.25 Práce Klácelova, Valečkova i Olbrachtova jsou tedy ve vzá- jemném vztahu. Jsou zároveň v souvislosti s knihou ze 16. sto- letí. Se jménem jejího překladatele a vydavatele zůstane spojena zásluha, že on první k nám ve svém Pravidle lidského života uvedl svéráznou východní filosofii života, podávanou prostřed- ky opravdu uměleckými. 22 Op. cit., str. 340. — Tak např. dva šakaly zaměnil Klácel lišákem a jezevcem. 23 Karel Havlíček Borovský, O literatuře, str. 66—67, Praha 1955. 24 Vyšlo r. 1947, autor však na něm pracoval už za okupace. 25 Pověsti a bajky, str. 15, Praha 1955.
Strana 21
PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA JINAK PODOBENSTVIE STARÝCH MUDRCUO, Z LATINSKÉ ŘEČI V ČESKOU PŘELOŽENÉ A OBRÁCENÉ 10 5 KTERÉŽTO TAKÉ DYMNOVY A KELILOVY KNÍHY SLOVŮ. A BYLY NÁJPRVÉ JAZYKEM NAPSÁNY INDCKÝM, POTOM PERSKÝM A PAK ARABSKÝM, POTOM ŽIDOVSKÝM A NAPOSLEDY Z ŽIDOVSKÉHO V LATINSKÝ OBRÁCENY V PRAZE U BÍLÉHO LVA LÉTA BOŽÍHO 1528
PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA JINAK PODOBENSTVIE STARÝCH MUDRCUO, Z LATINSKÉ ŘEČI V ČESKOU PŘELOŽENÉ A OBRÁCENÉ 10 5 KTERÉŽTO TAKÉ DYMNOVY A KELILOVY KNÍHY SLOVŮ. A BYLY NÁJPRVÉ JAZYKEM NAPSÁNY INDCKÝM, POTOM PERSKÝM A PAK ARABSKÝM, POTOM ŽIDOVSKÝM A NAPOSLEDY Z ŽIDOVSKÉHO V LATINSKÝ OBRÁCENY V PRAZE U BÍLÉHO LVA LÉTA BOŽÍHO 1528
Strana 22
Strana 23
VELIKOMOCNÉMU a vysoce urozenému pánu, panu Krystofo- la rovi z Šidlovce a na Smělově, a Velikého Opatova pánu, vývo- dovi krakovskému a nájvyžšímu kancléři Království polského, Siradské, Sochačské, Hostinské a Nového Města Korčínu, Lu- 5 kovské etc. zemí hýtmanu etc. Jeho Milosti, pánu mně milostivě příznivému, Mikuláš Konáč z Hodiškova, místosudí dvorský krále Jeho Milosti etc., měštěnín pražský, povinšování zdraví dlúhého a spolu s ním štěstí výborného, službu vždycky hotovú. 10 Když sem Pravidlo lidského života a tyto tiskl kniehy, mno- homocný pane, o tom, komu bych je, jakož obyčej jest, zvláštně oddati měl, přemyšluje, Václav Konáč z Hodiškova, bratr mój, mezi tiem do mého přijev domu, oznámil, kterak by z povolení, ano i z rozkázaní velikomocného a urozeného pána, pana Jana 15 z Pernštýna etc., nájvyžšího hýtmana Margkrabství moravského Jeho Milosti, pána svého nájmilostivějšího, velikomocnosti tvé ne neplatnú a užitečnú učinil službu, když do Velikého Opatova vodu po trubách kterak duo vodně, tak také potřebně a uži- lb tečně Vaší Milosti přivedl, a k témuž přivedení králi Jeho 20 Milosti na Sudomiř, ač by buoh výborný nájvětší dáti ráčil, úmysl by měl. Přitom ochotnost, přívětivost, dobrotivost a jakús zvláštní milostivost a upřímnost i jiné ctné a chvalitebné vypra- voval obyčeje, kteréž ne napořád ke všem ukazovati, ale toliko k těm, při nichž nějakou jiskřičku ctnosti znamenati, ráčíte. Ano 25 také i toho, kterakým milovníkem slovanského Tvá Milost jest jazyku, nezapomněl. I z těch příčin, milostivý pane, zdálo mi se toto Lidského života pravidlo z latinské přeloživ do české řeči i jakýmiž takýmiž literami vytisk, tvé velikomocnosti jako za nějaký zvláštní oddati dárek. Ne však bez dotazu některých ob- 30 vláštních pánuo. A zvláště vysoce urozeného pána, pana Václava Bezdružického z Kolovrat a na Košátkách, nájvyzšího sudího dvorského Království českého a purgkhrabí vyšehradského etc. Jeho Milosti, nepochybuje, že velikomocnost Tvá mú tuto cha- ternú službu ode mne chudého, též jako od jmenovaného bratra 35 mého milostivě a dobrotivě přijíti ráčí. Ale poněvadž, milostivý pane, z strany náboženství, kteréž nic 23
VELIKOMOCNÉMU a vysoce urozenému pánu, panu Krystofo- la rovi z Šidlovce a na Smělově, a Velikého Opatova pánu, vývo- dovi krakovskému a nájvyžšímu kancléři Království polského, Siradské, Sochačské, Hostinské a Nového Města Korčínu, Lu- 5 kovské etc. zemí hýtmanu etc. Jeho Milosti, pánu mně milostivě příznivému, Mikuláš Konáč z Hodiškova, místosudí dvorský krále Jeho Milosti etc., měštěnín pražský, povinšování zdraví dlúhého a spolu s ním štěstí výborného, službu vždycky hotovú. 10 Když sem Pravidlo lidského života a tyto tiskl kniehy, mno- homocný pane, o tom, komu bych je, jakož obyčej jest, zvláštně oddati měl, přemyšluje, Václav Konáč z Hodiškova, bratr mój, mezi tiem do mého přijev domu, oznámil, kterak by z povolení, ano i z rozkázaní velikomocného a urozeného pána, pana Jana 15 z Pernštýna etc., nájvyžšího hýtmana Margkrabství moravského Jeho Milosti, pána svého nájmilostivějšího, velikomocnosti tvé ne neplatnú a užitečnú učinil službu, když do Velikého Opatova vodu po trubách kterak duo vodně, tak také potřebně a uži- lb tečně Vaší Milosti přivedl, a k témuž přivedení králi Jeho 20 Milosti na Sudomiř, ač by buoh výborný nájvětší dáti ráčil, úmysl by měl. Přitom ochotnost, přívětivost, dobrotivost a jakús zvláštní milostivost a upřímnost i jiné ctné a chvalitebné vypra- voval obyčeje, kteréž ne napořád ke všem ukazovati, ale toliko k těm, při nichž nějakou jiskřičku ctnosti znamenati, ráčíte. Ano 25 také i toho, kterakým milovníkem slovanského Tvá Milost jest jazyku, nezapomněl. I z těch příčin, milostivý pane, zdálo mi se toto Lidského života pravidlo z latinské přeloživ do české řeči i jakýmiž takýmiž literami vytisk, tvé velikomocnosti jako za nějaký zvláštní oddati dárek. Ne však bez dotazu některých ob- 30 vláštních pánuo. A zvláště vysoce urozeného pána, pana Václava Bezdružického z Kolovrat a na Košátkách, nájvyzšího sudího dvorského Království českého a purgkhrabí vyšehradského etc. Jeho Milosti, nepochybuje, že velikomocnost Tvá mú tuto cha- ternú službu ode mne chudého, též jako od jmenovaného bratra 35 mého milostivě a dobrotivě přijíti ráčí. Ale poněvadž, milostivý pane, z strany náboženství, kteréž nic 23
Strana 24
jiného podlé Cicerona nenie nežli služba božská, času toho náj- větší znikše ruoznice, na mnohých trvají místech, a o nábo- ženst ví pečovati i mluviti Menander velí, ještoť jest neužitečný 2a bohu, při komžkoli viery a náboženství není, jakož Firmianus 5 mluví. A poněvadž rod boží sme a v něm živi sme, hýbeme se a jsme podlé Aráta, starého mudrce, i apoštola, nádoby vyvolení řeči, tehdy bez něho nic nemůžemy, jakož on sám Kristus Pán a buoh náš praví, učiniti. A protož nájprv království božího hledati máme a spravedlnosti jeho podlé téhož Vykupitele našeho na- 10 pomenutí, aby nám všecky věci tyto přidány byly. Kterak pak hledati máme jediné pobožností, bohomyslností a náboženstvím spravedlivě živi súce, na tomto světě víru za základ podlé apo- štola vždycky majíce. Ne neužitečné o náboženství, milostivý pane, některé tuto zdálo mi se přivesti příklady: To onen Romula, prvního krále římského náměstek, ať se od toho nábožného krále o náboženství řeč začne, Numa Pompilius znaje, že lidské věci bez náboženství ničemné sú, všecken věk života svého při vyhledávanie služby boží a duchovních po- řádkuo ztrávil, kterýmiž jednák do času císaře Augusta Římané 20 se zpravovali, a jich obecné dobré tak rozšířeno a zveličeno jest, že páni pánuo jich byli služebníci. Jakož Ennius poeta toho svým potvrzuje veršíkem a odpověd na otázku, proč by jich obecné dobré tak velmi róst dává, mravy, řka, starými obec římská 2b stojí a mužmi. Nepochybovali o náboženství Alexander Veliký 25 a Pompeius též Veliký, ješto onen přenábožně oběti činil, ano židovského šonoval náboženství, druhý pak, dobyv Jeruzalema a město zbořiv, chrámu páně se nedotekl. Rozuměl tomu Scipio Afrikánus, kterýž do Jupiterova chrámu nočně na náboženství chodil, a ten kteraký jest muž byl, Titus Livius a Valerius Ma- 30 ximus ukáží, ješto i Hannibala ukrutníka a zhúbce své vlasti za- mordoval i Kartago, nepřátelské město, zbořil a s zemí srovnal. Vieru měli o náboženství římští císařové, ješto když proti ne- přátelóm vytáhnúti měli, prvé než bojovali, v Laviní obětovali, a tak se vítězitelé domů vracovali. Augustus císař, o němž nahoře, 35 od hromu sa zachován, bohu hřímajícímu chrám ustavěl. Thy- moleon Korintský Dionisia Sicilského poraziv krále, řeckých 15 24
jiného podlé Cicerona nenie nežli služba božská, času toho náj- větší znikše ruoznice, na mnohých trvají místech, a o nábo- ženst ví pečovati i mluviti Menander velí, ještoť jest neužitečný 2a bohu, při komžkoli viery a náboženství není, jakož Firmianus 5 mluví. A poněvadž rod boží sme a v něm živi sme, hýbeme se a jsme podlé Aráta, starého mudrce, i apoštola, nádoby vyvolení řeči, tehdy bez něho nic nemůžemy, jakož on sám Kristus Pán a buoh náš praví, učiniti. A protož nájprv království božího hledati máme a spravedlnosti jeho podlé téhož Vykupitele našeho na- 10 pomenutí, aby nám všecky věci tyto přidány byly. Kterak pak hledati máme jediné pobožností, bohomyslností a náboženstvím spravedlivě živi súce, na tomto světě víru za základ podlé apo- štola vždycky majíce. Ne neužitečné o náboženství, milostivý pane, některé tuto zdálo mi se přivesti příklady: To onen Romula, prvního krále římského náměstek, ať se od toho nábožného krále o náboženství řeč začne, Numa Pompilius znaje, že lidské věci bez náboženství ničemné sú, všecken věk života svého při vyhledávanie služby boží a duchovních po- řádkuo ztrávil, kterýmiž jednák do času císaře Augusta Římané 20 se zpravovali, a jich obecné dobré tak rozšířeno a zveličeno jest, že páni pánuo jich byli služebníci. Jakož Ennius poeta toho svým potvrzuje veršíkem a odpověd na otázku, proč by jich obecné dobré tak velmi róst dává, mravy, řka, starými obec římská 2b stojí a mužmi. Nepochybovali o náboženství Alexander Veliký 25 a Pompeius též Veliký, ješto onen přenábožně oběti činil, ano židovského šonoval náboženství, druhý pak, dobyv Jeruzalema a město zbořiv, chrámu páně se nedotekl. Rozuměl tomu Scipio Afrikánus, kterýž do Jupiterova chrámu nočně na náboženství chodil, a ten kteraký jest muž byl, Titus Livius a Valerius Ma- 30 ximus ukáží, ješto i Hannibala ukrutníka a zhúbce své vlasti za- mordoval i Kartago, nepřátelské město, zbořil a s zemí srovnal. Vieru měli o náboženství římští císařové, ješto když proti ne- přátelóm vytáhnúti měli, prvé než bojovali, v Laviní obětovali, a tak se vítězitelé domů vracovali. Augustus císař, o němž nahoře, 35 od hromu sa zachován, bohu hřímajícímu chrám ustavěl. Thy- moleon Korintský Dionisia Sicilského poraziv krále, řeckých 15 24
Strana 25
chrámuo drancovníka, dědictví otce jeho chrámóm oddal, a tak v sirakusánském městě šťastně panuje, slavného došel jmena. Kornelius Sulla znaje, že žádný bez pomsty nebýval, ktožkoli v chrámích škodil, polovici thebánských dědin Jupiterovi a Apol- 5 linovi, z jichžto chrámuo k chování drábů zlato pobral, vzdal, a tak šťastně život dokonal. Židovského také ctitelé náboženství a pobožnosti milovníci, Abel, Noe, Abraham, po nich Moj žíš i jiní, požehnání od boha 3a svého dosahovali, a v jaké muže zrostli, všem národóm známé 10 jest. Isák, Mizak, Abdenago pro zachovávaní pořádkuo du- chovních trápení, z ohnivé peci vyproštěni súce vysvoboditeli svému bohu chválu zpívajíc vzdávali. Daniel pro poctu božskú lvóm k sežrání vržen, bez úrazu v jámě mezi litými a hltavými sedě šelmami, od boha poslaným posílen jest pokrmem. David, 15 nájnábožnější a svatý král, kteraké jest slávy od boha došel a jaké paměti potomkóm nechal, všemu vědomé jest světu. Našeho náboženství póvodové a horliví milovníci, mnoho- mocný pane, kteraká sú protivenství, kteraké nezvole od nevěr- ných pro zachování viery a náboženství svého snášeli, že totiž 20 meč, nahota, žalář, ano ani nájukrutnější smrt odvesti jich od mi- lování boha mohla. Ale abych přílišný vyčítaje mnohé nábožen- ství křesťanského a víry svaté obhájce nebyl. Rubertus, fráncký král, s korály a zpěváky v kostele netoliko zpívaje, ale také jim začínaje, bohu nábožně sloužil, a tak mnohá mocná, pevná, ano 25 i nedobytá města dobrovolně beze všeho válečného jemu se pod- dávala běhu. Karel také, čtvrtý římský císař a nájslavnější český král, pravý otec vlasti, kterakého jest ten nájkřesťanštější ciesař byl náboženství a kterak říši svajtú zpravoval, kterak také České 3b království zvelebil, rozšířil, oslavil a kterakými duchovními 30 i světskými opatřil pořádky, to privilegia a zlaté jeho bulle i zří- zenic zemská ukazují. Kterémuž buch výborný nájvětší na tom světě mimo všecky předky jeho prospěch ve všech věcech, i to také dáti ráčil, poněvadž pražského kostela tak velikým milov- níkem byl, že tělo jeho i manželky jeho v témž kostele v jednom 35 hrobu s jedním děťátkem vcele bez porušení leží. Král pak Vla- dislav, slavné a svaté paměti pán mój nájmilostivější, kteraký 25
chrámuo drancovníka, dědictví otce jeho chrámóm oddal, a tak v sirakusánském městě šťastně panuje, slavného došel jmena. Kornelius Sulla znaje, že žádný bez pomsty nebýval, ktožkoli v chrámích škodil, polovici thebánských dědin Jupiterovi a Apol- 5 linovi, z jichžto chrámuo k chování drábů zlato pobral, vzdal, a tak šťastně život dokonal. Židovského také ctitelé náboženství a pobožnosti milovníci, Abel, Noe, Abraham, po nich Moj žíš i jiní, požehnání od boha 3a svého dosahovali, a v jaké muže zrostli, všem národóm známé 10 jest. Isák, Mizak, Abdenago pro zachovávaní pořádkuo du- chovních trápení, z ohnivé peci vyproštěni súce vysvoboditeli svému bohu chválu zpívajíc vzdávali. Daniel pro poctu božskú lvóm k sežrání vržen, bez úrazu v jámě mezi litými a hltavými sedě šelmami, od boha poslaným posílen jest pokrmem. David, 15 nájnábožnější a svatý král, kteraké jest slávy od boha došel a jaké paměti potomkóm nechal, všemu vědomé jest světu. Našeho náboženství póvodové a horliví milovníci, mnoho- mocný pane, kteraká sú protivenství, kteraké nezvole od nevěr- ných pro zachování viery a náboženství svého snášeli, že totiž 20 meč, nahota, žalář, ano ani nájukrutnější smrt odvesti jich od mi- lování boha mohla. Ale abych přílišný vyčítaje mnohé nábožen- ství křesťanského a víry svaté obhájce nebyl. Rubertus, fráncký král, s korály a zpěváky v kostele netoliko zpívaje, ale také jim začínaje, bohu nábožně sloužil, a tak mnohá mocná, pevná, ano 25 i nedobytá města dobrovolně beze všeho válečného jemu se pod- dávala běhu. Karel také, čtvrtý římský císař a nájslavnější český král, pravý otec vlasti, kterakého jest ten nájkřesťanštější ciesař byl náboženství a kterak říši svajtú zpravoval, kterak také České 3b království zvelebil, rozšířil, oslavil a kterakými duchovními 30 i světskými opatřil pořádky, to privilegia a zlaté jeho bulle i zří- zenic zemská ukazují. Kterémuž buch výborný nájvětší na tom světě mimo všecky předky jeho prospěch ve všech věcech, i to také dáti ráčil, poněvadž pražského kostela tak velikým milov- níkem byl, že tělo jeho i manželky jeho v témž kostele v jednom 35 hrobu s jedním děťátkem vcele bez porušení leží. Král pak Vla- dislav, slavné a svaté paměti pán mój nájmilostivější, kteraký 25
Strana 26
jest náboženství, jednoty, svornosti, a tak pokoje křesťanského milovník býti ráčil, a kterakého požehnání od boha došel, ne- potřebné jest mluviti, ješto za jeho kralování šťastného i pokój ve všech jeho královstvích a zemích, i syna svého nájmilejšího 5 Ludvíka, uherského, českého etc. krále, viděl jakžto pravého dě- dice na ta království korunovaného. Kterýžto v tak malých a mladých letech kterakého jest zróstu, kteraký král byl, viece se jistě diviti nežli mluviti sluší. Ale kterak ctitelé boží a pobožnosti i pořádků duchovních 10 milovníci, velikomocný pane, od boha požehnání, tak také tu- pitelé a zpytatelé všeteční tájných a skrytých božských věcí zlořečenství nabývali. Šalomuon, ať ale odtud počnu, dokudž se starého předkuo svých přidržel náboženství, kterak slavným byl králem, a jakž se cizího pohostinného chopil své opustiv, hned 4a 15 od boha opuštěn jest. Joas též a Oziáš, náměstkové jeho, když od náboženství svého a pořádků starodávních odešli cizího se chopivše, k čemu sú přišli, ješto jeden všecky královské poklady ztrativ nechvalitebně život dokonal, druhý pak zmalomocněv z nájvyžšího královského do nájnižšího a nájopovrženějšího mezi 20 malomocné dostal se místa. Co pojímaní žen moabitských proti pořádku náboženství židóm přineslo, ješto póvodové toho me- čem zmordováni sú, a příbuzných na dvadcet tisíc morem za- hynulo. Azarias proti zápovědi a pořádku duchovnímu plášť v Jerichu sobě zachovav, ode všeho lidu s ženú i s dětmi uka- 25 menován jest. Pohanského také náboženství tupitelé bez pomsty nebývali. Tholosanské zajisté zlato od Cepia z chrámu pobrané osmdesáti tisíc lidu v cimbrickém boji zmordování příčinou bylo a v přísloví to zlato přišlo, aby potomci od svatolúpeže se zdržo- vali. Laumendon, první trojánský král, město ohrazďuje, když 30 se peněz nedostalo, z chrámuo Apollina a Neptuma peněz vy- puojčil, slíbiv zase vrátiti, toho jest neučinil, a z té příčiny mor veliký a rozvodnění náramné přišlo, Troja pak od toho ohrazdění sto osmdesát a pět let toliko trvala. Pheron, egypský král, z po- tupy náboženstvie meč proti Apimovi obnaživ, hned oslepl, 4b 35 a potom odpovědí Apollina delphického divně a směšně zrak přijal. Odpověd tato byla: kdyby král močem ženy té, kteráž by 26
jest náboženství, jednoty, svornosti, a tak pokoje křesťanského milovník býti ráčil, a kterakého požehnání od boha došel, ne- potřebné jest mluviti, ješto za jeho kralování šťastného i pokój ve všech jeho královstvích a zemích, i syna svého nájmilejšího 5 Ludvíka, uherského, českého etc. krále, viděl jakžto pravého dě- dice na ta království korunovaného. Kterýžto v tak malých a mladých letech kterakého jest zróstu, kteraký král byl, viece se jistě diviti nežli mluviti sluší. Ale kterak ctitelé boží a pobožnosti i pořádků duchovních 10 milovníci, velikomocný pane, od boha požehnání, tak také tu- pitelé a zpytatelé všeteční tájných a skrytých božských věcí zlořečenství nabývali. Šalomuon, ať ale odtud počnu, dokudž se starého předkuo svých přidržel náboženství, kterak slavným byl králem, a jakž se cizího pohostinného chopil své opustiv, hned 4a 15 od boha opuštěn jest. Joas též a Oziáš, náměstkové jeho, když od náboženství svého a pořádků starodávních odešli cizího se chopivše, k čemu sú přišli, ješto jeden všecky královské poklady ztrativ nechvalitebně život dokonal, druhý pak zmalomocněv z nájvyžšího královského do nájnižšího a nájopovrženějšího mezi 20 malomocné dostal se místa. Co pojímaní žen moabitských proti pořádku náboženství židóm přineslo, ješto póvodové toho me- čem zmordováni sú, a příbuzných na dvadcet tisíc morem za- hynulo. Azarias proti zápovědi a pořádku duchovnímu plášť v Jerichu sobě zachovav, ode všeho lidu s ženú i s dětmi uka- 25 menován jest. Pohanského také náboženství tupitelé bez pomsty nebývali. Tholosanské zajisté zlato od Cepia z chrámu pobrané osmdesáti tisíc lidu v cimbrickém boji zmordování příčinou bylo a v přísloví to zlato přišlo, aby potomci od svatolúpeže se zdržo- vali. Laumendon, první trojánský král, město ohrazďuje, když 30 se peněz nedostalo, z chrámuo Apollina a Neptuma peněz vy- puojčil, slíbiv zase vrátiti, toho jest neučinil, a z té příčiny mor veliký a rozvodnění náramné přišlo, Troja pak od toho ohrazdění sto osmdesát a pět let toliko trvala. Pheron, egypský král, z po- tupy náboženstvie meč proti Apimovi obnaživ, hned oslepl, 4b 35 a potom odpovědí Apollina delphického divně a směšně zrak přijal. Odpověd tato byla: kdyby král močem ženy té, kteráž by 26
Strana 27
na jediném toliko muži přestávala, voči sobě promyl, hned by prohledl. Toho lékařství když od své ženy vodičkou, potom od jiných v městě nájznamenitějších zkusil a nikoli neprohledl, na- posledy močem ženy jednoho chudičkého člověka voči promyv, hned jest viděl; kteroužto chudú ženu sobě za manželku vzal, onu se všemi těmi, od kterýchž lékařství prospěšné nebylo, upá- liti kázav. Kambises Asverus aneb Nabochodonozor padesáte tisíc lidu k zebrání a vypálení amonitského Jupitera chrámu poslal, kteréž vójsko blízko již odtud, když odpočívali a jedli, 10 vnáhle zbúřeným povětřím v písku všickni se zasypali, takže ani jeden ušél, aby tu novinu, co se jim přihodilo, aspoň jiným pověděl. A že ten Kambises tiem mečem od nepřátel zabit jest, kterýmž Apimovi násilie učinil, praví. Francuozové s Brennem do řecké země v osmdesáti tisících lidu vtrhli, aby chrám Apol- 15 lina delphického vyberúce zbořili, kteříž bouřkou a hromobitím s skálé a s hory, na niež chrám byl, smetáni sú a zmordováni. Brennus pak sám se mečem zabil a jiní, kteříž ušli, ve dne ani v noci odpočinutí neměli, ale divnými nechvílemi a nezvolným trápeni byli povětřím. Diſonisius, sicilský král, o němž svrchu, 5a 20 posměvač a tupitel náboženství, chrámuo řeckých lúpežník a drancovník, od Thymoleona Korintského přemožený, pro ve- likú nouzi pěstúnem pacholete jednoho měštěnína v Korintu byl. Domácí také a našeho tupitelé náboženstvie od boha po- tupeni bývali, z kterýchž jediného tuto připomenúti dosti buď: 25 Svatopluk, někdy moravský král, pohnuv se proti Strachotovi, biskupu svatému, z lovu se vracuje, psy po kostele rozpustil, trú- biti, volati a štváti jako na lovu kázal, a od bití biskupa sotva ruce zdržav jazyk proti němu zvostřil, potom od císaře poražen jsa na jednu poušt utíkaje přišel, kdež dva našed pousteníky, k nim 30 se přitovařišiv, s nimi do smrti, neoznámiv se až na smrti, kto jest byl, trval. A tak potom královstvie moravské do Čech obrá- ceno jest. Tohoto také našeho času co se Němcóm, výtržným a všeteč- ným náboženství tupitelóm, přihodilo, Františkovi z Singynk 35 a Ulrichovi z Hutten! Ješto zajisté jeden počav chrámy boží bo- řiti a lúpiti smrtí poražen a z života oblúpen jest, kteréhož zboží 5 27
na jediném toliko muži přestávala, voči sobě promyl, hned by prohledl. Toho lékařství když od své ženy vodičkou, potom od jiných v městě nájznamenitějších zkusil a nikoli neprohledl, na- posledy močem ženy jednoho chudičkého člověka voči promyv, hned jest viděl; kteroužto chudú ženu sobě za manželku vzal, onu se všemi těmi, od kterýchž lékařství prospěšné nebylo, upá- liti kázav. Kambises Asverus aneb Nabochodonozor padesáte tisíc lidu k zebrání a vypálení amonitského Jupitera chrámu poslal, kteréž vójsko blízko již odtud, když odpočívali a jedli, 10 vnáhle zbúřeným povětřím v písku všickni se zasypali, takže ani jeden ušél, aby tu novinu, co se jim přihodilo, aspoň jiným pověděl. A že ten Kambises tiem mečem od nepřátel zabit jest, kterýmž Apimovi násilie učinil, praví. Francuozové s Brennem do řecké země v osmdesáti tisících lidu vtrhli, aby chrám Apol- 15 lina delphického vyberúce zbořili, kteříž bouřkou a hromobitím s skálé a s hory, na niež chrám byl, smetáni sú a zmordováni. Brennus pak sám se mečem zabil a jiní, kteříž ušli, ve dne ani v noci odpočinutí neměli, ale divnými nechvílemi a nezvolným trápeni byli povětřím. Diſonisius, sicilský král, o němž svrchu, 5a 20 posměvač a tupitel náboženství, chrámuo řeckých lúpežník a drancovník, od Thymoleona Korintského přemožený, pro ve- likú nouzi pěstúnem pacholete jednoho měštěnína v Korintu byl. Domácí také a našeho tupitelé náboženstvie od boha po- tupeni bývali, z kterýchž jediného tuto připomenúti dosti buď: 25 Svatopluk, někdy moravský král, pohnuv se proti Strachotovi, biskupu svatému, z lovu se vracuje, psy po kostele rozpustil, trú- biti, volati a štváti jako na lovu kázal, a od bití biskupa sotva ruce zdržav jazyk proti němu zvostřil, potom od císaře poražen jsa na jednu poušt utíkaje přišel, kdež dva našed pousteníky, k nim 30 se přitovařišiv, s nimi do smrti, neoznámiv se až na smrti, kto jest byl, trval. A tak potom královstvie moravské do Čech obrá- ceno jest. Tohoto také našeho času co se Němcóm, výtržným a všeteč- ným náboženství tupitelóm, přihodilo, Františkovi z Singynk 35 a Ulrichovi z Hutten! Ješto zajisté jeden počav chrámy boží bo- řiti a lúpiti smrtí poražen a z života oblúpen jest, kteréhož zboží 5 27
Strana 28
rozchvátané jeho úhlavním dostalo se nepřátelóm. Druhý pak pořádky staré duchovní haněje, lehče a tupě i za muchu jich ne- váže, ode vší potupen a, jakož praví, do smrti ujeden jest. Ale co to jest nového a co divného, poněvadž vždycky všickni pořád kuo 5b 5 duchovních, svornosti, jednoty, pokoje a tak obecného dobrého rušitelé, zkázce a tupitelé od boha potupeni a zkaženi sú: Arrius arcikacíř vyplynutiem střev hanebně a potupně zcepeněl; Olim- pius, jeho učedlník, když v Kartagu myje se svaté Trojici utrhal, trérohým šípem z nebe zastřelen jest; Julianus, císař poběhlec, 10 viery svaté a náboženství rúhač, vprostřed svých zhuory pře- divně zabit jest; z Sabiniana hlava spadla, že jest po smrti sva- tého Jeronýma jeho titulem knichy ariánské proti vieře o Trojici svaté složil; Válens, řecký císař, od Gothuo, kterýchž on ariánuo nadělal, v jedné vsi, před nimi utíkaje, spálen jest; Anastazius, 15 též císař, že témuž kacířství neodpíral, hromem zabil; novějšího kacířství póvod, Almarikus, v Paříži po smrti koňmi po lájnech smýkán a se všemi sekty své kacíři upálen jest, protože proti zřízení církve svaté všecky svátosti tupil a zamítal. Dulcinus Lombardus s Marketú, ženú svú, když lidi novým náboženstvím 20 klázniti a o statky připravovati chtěl, upálen jest. Bertoldus Spirenský, když, že by Kristus více trpěl, než evangelistové píší, učil a kázal, se všemi sektáři svými též jest upálen. Co pak Luterovi Virtmberskému, mnohomocný pane, přihodí se, nevieme, kterýžto co jest v obecném dobrém křesťanském 25 svým z řádu výstupkem zlého zpuosobil, vidí se. [ Lotr mnich, 6a křivý přísežník, lotryni poběhlú pojav jeptišku, nápodobně jako onen někdy Sergius, mnich svého zákona též poběhlý, kterýž Turkuo, nepřátel kříže Kristova, nadělal. Co jiného než což se těmto jmenovaným kacířóm i již jeho některým následovníkóm 30 přihodilo, ve Gdánště, jiné pominúce, a v Praze, takže se ona řeč a klátba božská Ezdrášovými propověděná ústy na nich napl- nila: Rozprchněte se prý mezi národy, jmena jich potřína buďte od země, nebť sú potupili svátost mú. Též ona řeč k Samuelovi bohem promluvená: Ktož by koli prý ctil mne, oslavímť a zve- 35 lebím ho, kteříž pak potupují mne, budouť potupní. Ale poněvadž již výstupné a neřádné, změtené kněžstvo smilstvie jednoho 28
rozchvátané jeho úhlavním dostalo se nepřátelóm. Druhý pak pořádky staré duchovní haněje, lehče a tupě i za muchu jich ne- váže, ode vší potupen a, jakož praví, do smrti ujeden jest. Ale co to jest nového a co divného, poněvadž vždycky všickni pořád kuo 5b 5 duchovních, svornosti, jednoty, pokoje a tak obecného dobrého rušitelé, zkázce a tupitelé od boha potupeni a zkaženi sú: Arrius arcikacíř vyplynutiem střev hanebně a potupně zcepeněl; Olim- pius, jeho učedlník, když v Kartagu myje se svaté Trojici utrhal, trérohým šípem z nebe zastřelen jest; Julianus, císař poběhlec, 10 viery svaté a náboženství rúhač, vprostřed svých zhuory pře- divně zabit jest; z Sabiniana hlava spadla, že jest po smrti sva- tého Jeronýma jeho titulem knichy ariánské proti vieře o Trojici svaté složil; Válens, řecký císař, od Gothuo, kterýchž on ariánuo nadělal, v jedné vsi, před nimi utíkaje, spálen jest; Anastazius, 15 též císař, že témuž kacířství neodpíral, hromem zabil; novějšího kacířství póvod, Almarikus, v Paříži po smrti koňmi po lájnech smýkán a se všemi sekty své kacíři upálen jest, protože proti zřízení církve svaté všecky svátosti tupil a zamítal. Dulcinus Lombardus s Marketú, ženú svú, když lidi novým náboženstvím 20 klázniti a o statky připravovati chtěl, upálen jest. Bertoldus Spirenský, když, že by Kristus více trpěl, než evangelistové píší, učil a kázal, se všemi sektáři svými též jest upálen. Co pak Luterovi Virtmberskému, mnohomocný pane, přihodí se, nevieme, kterýžto co jest v obecném dobrém křesťanském 25 svým z řádu výstupkem zlého zpuosobil, vidí se. [ Lotr mnich, 6a křivý přísežník, lotryni poběhlú pojav jeptišku, nápodobně jako onen někdy Sergius, mnich svého zákona též poběhlý, kterýž Turkuo, nepřátel kříže Kristova, nadělal. Co jiného než což se těmto jmenovaným kacířóm i již jeho některým následovníkóm 30 přihodilo, ve Gdánště, jiné pominúce, a v Praze, takže se ona řeč a klátba božská Ezdrášovými propověděná ústy na nich napl- nila: Rozprchněte se prý mezi národy, jmena jich potřína buďte od země, nebť sú potupili svátost mú. Též ona řeč k Samuelovi bohem promluvená: Ktož by koli prý ctil mne, oslavímť a zve- 35 lebím ho, kteříž pak potupují mne, budouť potupní. Ale poněvadž již výstupné a neřádné, změtené kněžstvo smilstvie jednoho 28
Strana 29
Lkí K 15 2 8 T walhſt N z smrtedlných hřicchů nepo kládají za hřích a mnozí dvě ku- 6b chařky mívají, chtěl bych a hodné by jistě bylo, aby se takovému každému od nich to přihodilo, jako někdy jednomu též neřádné- mu a neknězskému přihodilo se knězi. Kterýžto, jakož praví, dvě měl kuchařky, jednu starú, mladou druhú. A když časem na slunci odpočívaje kladl hlavu na luono staré, aby mu šedivé vytrhala vlasy, stará pak sobě myslila: Vy- trhám-lit šediny, aby se mladým zdál, mne opustíš a mladé se chopíš. A protož stará černé vytrhala a šedivých nechala. Někdy 10 pak také zpolehl na luono mladé prose, aby mu též šediny vytr- hala, kteráž jest tak učinila, a nenalezši než šediny, všecky jest vytrhala. A tak stará vytrhala černé a mladá šedivé. I zuostal jest kněz holý jako jiný blázen. Tomu pak každému svého řádu poběhlci k ženě a stavu man- 7a 15 želskému chvátajícímu vinšoval bych, aby se nic lepší dostala 5 29
Lkí K 15 2 8 T walhſt N z smrtedlných hřicchů nepo kládají za hřích a mnozí dvě ku- 6b chařky mívají, chtěl bych a hodné by jistě bylo, aby se takovému každému od nich to přihodilo, jako někdy jednomu též neřádné- mu a neknězskému přihodilo se knězi. Kterýžto, jakož praví, dvě měl kuchařky, jednu starú, mladou druhú. A když časem na slunci odpočívaje kladl hlavu na luono staré, aby mu šedivé vytrhala vlasy, stará pak sobě myslila: Vy- trhám-lit šediny, aby se mladým zdál, mne opustíš a mladé se chopíš. A protož stará černé vytrhala a šedivých nechala. Někdy 10 pak také zpolehl na luono mladé prose, aby mu též šediny vytr- hala, kteráž jest tak učinila, a nenalezši než šediny, všecky jest vytrhala. A tak stará vytrhala černé a mladá šedivé. I zuostal jest kněz holý jako jiný blázen. Tomu pak každému svého řádu poběhlci k ženě a stavu man- 7a 15 želskému chvátajícímu vinšoval bych, aby se nic lepší dostala 5 29
Strana 30
žena než jako jedna, o kteréž Pogius Florenský píše. Že prý jedna byla žena muži svému v každém odporna súci slovu a na tom, což před se vzala, neústupně stála a vždy napřed všeho mieti chtěla. I když jednú s mužem veliký hadruňk měla a jej všivcem jmenovala, on, aby od těch slov přestala, ji pěstnicemi pral a no- hami šlapal. Ale ona čím více bita byla, tiem víc ho všivcem jmenovala, takže on pera ji ustal. I chtě neústupnost její zkaziti, po provazi ji do studnice spustil, pravě, že nepřestane-li slov těch, utopena bude. Žena pak neústupněji na svém stála a do 10 brady již v vodě jsúci, řeč tu vždy mluvila. Tehdy muž, aby více tak mluviti nemohla, všecku potopil, zdali by ji strachem od toho odvesti mohl. Ale ona když mluviti pod vodú nemohla, ru- kami a prsty nad hlavu zdviženými nehty od palcuo skládajíci, že všivec jest, znamení dávala. Takové aby se poběhlcóm a pořádkuo i náboženství našeho tupitelóm dostávaly ženy, chtěl bych o poctivosti a víře nepo- třebie nic říkati, ješto bohu pronevěřenému a zvandrovalému nejiná než nevěrná a zvandrovalá nájlépe se trefí žena. Ale o ná- boženství chtě mluviti, dále než bych chtěl, zašel a zabředl sem, 20 ješto toliko co se milovníkóm ná boženství a božským ctitelóm 7b od boha dobrého skrze to přiházelo a co tupitelóm všetečným zlého, úmysl byl oznámiti. Ale že každá věc, velikomocný pane, zle se mívá, kteráž majíci ctností jednána a pósobena býti, ta jednána a pósobena bývá penězi, jakož Cicero praví. Kterýchžto 25 peněz podlé Ecclesiastes všecky věci poslúchají, a tak k mnohému zlému mnozí v světě přicházejí. Poněvadž všecko samými pe- nězi a nic ctností se pósobí a ktož penieze má, že všecko má, zdá se, a ktož jich nemá, nic i samého sebe nemá, i není tehdy div, že obecné dobré křesťanské hyne a že ctnost po tmě po levé 30 ruce, ano i nájzáz ve tmě a pod lavicí se nalezá, nepravost pak čelo drží, poněvadž se tak mnoho penězóm dává moci a na sa- mých nájvětší chvála i poctivost již záleží. Ale ne tu cestu k do- jití pravé chvály Sokrates ukázal, jakož Cicero Officiorum praví, než tuto, aby totiž každý takový byl, jakýž mien býti chce. 35 Tehdy ne na jmění peněz, ale ctnosti chvála a pravá záleží pocti- vost. Nenie také div, že tento netoliko chudému, ale i bohatému 5 15 30
žena než jako jedna, o kteréž Pogius Florenský píše. Že prý jedna byla žena muži svému v každém odporna súci slovu a na tom, což před se vzala, neústupně stála a vždy napřed všeho mieti chtěla. I když jednú s mužem veliký hadruňk měla a jej všivcem jmenovala, on, aby od těch slov přestala, ji pěstnicemi pral a no- hami šlapal. Ale ona čím více bita byla, tiem víc ho všivcem jmenovala, takže on pera ji ustal. I chtě neústupnost její zkaziti, po provazi ji do studnice spustil, pravě, že nepřestane-li slov těch, utopena bude. Žena pak neústupněji na svém stála a do 10 brady již v vodě jsúci, řeč tu vždy mluvila. Tehdy muž, aby více tak mluviti nemohla, všecku potopil, zdali by ji strachem od toho odvesti mohl. Ale ona když mluviti pod vodú nemohla, ru- kami a prsty nad hlavu zdviženými nehty od palcuo skládajíci, že všivec jest, znamení dávala. Takové aby se poběhlcóm a pořádkuo i náboženství našeho tupitelóm dostávaly ženy, chtěl bych o poctivosti a víře nepo- třebie nic říkati, ješto bohu pronevěřenému a zvandrovalému nejiná než nevěrná a zvandrovalá nájlépe se trefí žena. Ale o ná- boženství chtě mluviti, dále než bych chtěl, zašel a zabředl sem, 20 ješto toliko co se milovníkóm ná boženství a božským ctitelóm 7b od boha dobrého skrze to přiházelo a co tupitelóm všetečným zlého, úmysl byl oznámiti. Ale že každá věc, velikomocný pane, zle se mívá, kteráž majíci ctností jednána a pósobena býti, ta jednána a pósobena bývá penězi, jakož Cicero praví. Kterýchžto 25 peněz podlé Ecclesiastes všecky věci poslúchají, a tak k mnohému zlému mnozí v světě přicházejí. Poněvadž všecko samými pe- nězi a nic ctností se pósobí a ktož penieze má, že všecko má, zdá se, a ktož jich nemá, nic i samého sebe nemá, i není tehdy div, že obecné dobré křesťanské hyne a že ctnost po tmě po levé 30 ruce, ano i nájzáz ve tmě a pod lavicí se nalezá, nepravost pak čelo drží, poněvadž se tak mnoho penězóm dává moci a na sa- mých nájvětší chvála i poctivost již záleží. Ale ne tu cestu k do- jití pravé chvály Sokrates ukázal, jakož Cicero Officiorum praví, než tuto, aby totiž každý takový byl, jakýž mien býti chce. 35 Tehdy ne na jmění peněz, ale ctnosti chvála a pravá záleží pocti- vost. Nenie také div, že tento netoliko chudému, ale i bohatému 5 15 30
Strana 31
vydře, voklamá, a jakž může, o penieze připraví, onenno na hroz- né dielo nestrašlivě pro penieze jde, jiný v letech a v květu mla- dosti své nic se nestrachuje, ani také boha bojí, ani lidí stydí v prožluklú se pro peníze uváže babu, ji jako perelnú chová 5 žabu a jako pro drahý kamen draku hoví. Tomu a takovému 8a každému já bych vinšoval, aby se přihodilo jako jednomu vlku, o kterémžto tato kratochvilná a směšná jest rozprávka. Že letního času, když paprslky hořící světlost slunečná vroucí vypúštěla, tráva polní se zelenala a louky rozkvítaly, vlk z cesty 10 ustav na jednom trávníku se položil, oči zavřel a oudy zemdlené na odpočívaní oddal. Vyšel jest pak před svój duom chroust, kterýž v rozkošech lájna koňského svú mívá kratochvíl, k zadku vlčímu své tiše zpraviv kročeje, do jeskyně, když on spal, všed, štercoval se, drápal a všecka střeva prolezl, pokrm nový, kte- 15 réhož hledal, našel. Ale vlk, nechav spaní, probuzen sa, v břiše učil bolest, a příčiny neznaje, údóm pokoje nedal, stýskal sobě, stonal, na poli se položiv. A domnívaje se, že by trápení toho osten pokuta byla pro hřešení, takto mluvil: „Běda mně, běda bídnému a hodně běda! Nevinným sem bezpráví činil, loupeže se 20 dopouštěl a maso lotrovsky uchvacované sem žrával. I hodněť jest tato bolest přišla a tiem, čímž sem hřešil, káti se musím. Chroust pak nasytiv se, branú, kterúž všel, zase vyšel. Ale vlk, že ustavičně jazyk k tomu miestu, kdež bolest byla, přičiněl, hostě svého nevděčného vycházeti viděl, proti kterémuž hned 25 v talo slova se oddal: „Věci zavržená, věci ohyzdná, nájmrztější z stvoření, ano, i nájšpat nější z zvířat! Pověz, chrouste, odkud 8b tobě taková přišla smělost, odkud zpupnost tato, aby tak veli- kého knížete směl prolezli skrýše, a tak hanebným skutkem pána svého k hněvu popuditi, špatný sa a ničemný a moci mé ne- 30 rovný. Ješto bych snad tě vycvála je, malou toho poctivost měl. Ale jakéhož sem tě mrzutého a psotného našél, takovéhož tebe nechávám.“ Pohnut sa hněvem chroust z té řeči, zdvihl jest rohy své a s hurtem odpověděl: „Mnoho rozprávíš, že mocný a urozený si, ale žádnýť nám strach z tvé moci i urozenosti nejde, 35 anobrž diviti se musím, kde si takovú vzal smělost, aby takovým uštipováním naší urozenosti povýšenost haněl. Ale věz, žeť ani 31
vydře, voklamá, a jakž může, o penieze připraví, onenno na hroz- né dielo nestrašlivě pro penieze jde, jiný v letech a v květu mla- dosti své nic se nestrachuje, ani také boha bojí, ani lidí stydí v prožluklú se pro peníze uváže babu, ji jako perelnú chová 5 žabu a jako pro drahý kamen draku hoví. Tomu a takovému 8a každému já bych vinšoval, aby se přihodilo jako jednomu vlku, o kterémžto tato kratochvilná a směšná jest rozprávka. Že letního času, když paprslky hořící světlost slunečná vroucí vypúštěla, tráva polní se zelenala a louky rozkvítaly, vlk z cesty 10 ustav na jednom trávníku se položil, oči zavřel a oudy zemdlené na odpočívaní oddal. Vyšel jest pak před svój duom chroust, kterýž v rozkošech lájna koňského svú mívá kratochvíl, k zadku vlčímu své tiše zpraviv kročeje, do jeskyně, když on spal, všed, štercoval se, drápal a všecka střeva prolezl, pokrm nový, kte- 15 réhož hledal, našel. Ale vlk, nechav spaní, probuzen sa, v břiše učil bolest, a příčiny neznaje, údóm pokoje nedal, stýskal sobě, stonal, na poli se položiv. A domnívaje se, že by trápení toho osten pokuta byla pro hřešení, takto mluvil: „Běda mně, běda bídnému a hodně běda! Nevinným sem bezpráví činil, loupeže se 20 dopouštěl a maso lotrovsky uchvacované sem žrával. I hodněť jest tato bolest přišla a tiem, čímž sem hřešil, káti se musím. Chroust pak nasytiv se, branú, kterúž všel, zase vyšel. Ale vlk, že ustavičně jazyk k tomu miestu, kdež bolest byla, přičiněl, hostě svého nevděčného vycházeti viděl, proti kterémuž hned 25 v talo slova se oddal: „Věci zavržená, věci ohyzdná, nájmrztější z stvoření, ano, i nájšpat nější z zvířat! Pověz, chrouste, odkud 8b tobě taková přišla smělost, odkud zpupnost tato, aby tak veli- kého knížete směl prolezli skrýše, a tak hanebným skutkem pána svého k hněvu popuditi, špatný sa a ničemný a moci mé ne- 30 rovný. Ješto bych snad tě vycvála je, malou toho poctivost měl. Ale jakéhož sem tě mrzutého a psotného našél, takovéhož tebe nechávám.“ Pohnut sa hněvem chroust z té řeči, zdvihl jest rohy své a s hurtem odpověděl: „Mnoho rozprávíš, že mocný a urozený si, ale žádnýť nám strach z tvé moci i urozenosti nejde, 35 anobrž diviti se musím, kde si takovú vzal smělost, aby takovým uštipováním naší urozenosti povýšenost haněl. Ale věz, žeť ani 31
Strana 32
tebe, ani krále vašeho lva báti se bude velikomocnost náše. Tehdy vlk: „Chceš-liž, ať hned to ukáži tobě.“ Řekl jest chroust: „Chci jistě, a netoliko tvá, ale také všech tovařišů tvých moci nechať sú ukázány, já a přátelé moji statečně bídnosti vaší od- 5 pírati budeme.“ Dí vlk: „Buď tak, jakož mluvíš, a tuť poznáno bude, co z toho vyjde.“ I rozešli se. Vlk do lesa klusal k sebrání a svolání zvířat na pomoc proti jeho nepřátelóm. Tehdy dal jest král ku pomoci vlkovi všecky služebné a dvořany své, lišku, rádci a filozofa svého, jelena a nedvěda, úředníky své, vola 10 z zvláštní rady a starších svých, koně pak z panstva svého, mnohé také z rytieřstva. A když se sebralo vojsko veliké, v velikém 9a houfě vytáhli všickni, rozžehnavše se s králem, a požehnání dal jim vopice, kterýž jest knězstvie na dvoře lvově držal. Ustanovil jest také lev král hýtmana nad vojskem jelena zpanilého, kterémuž 15 jest korúhev poručena, aby se jím všickni zpravili. Chroust pak, uradiv se s múdrým mravencem, prosil na pomoc všech z národu svého: štěnic, much, komáruo, broukuo i všelikterakých letek, kteréž žahadla nesú. A brouka hýtmanem udělav, rozšaſně se měl a šikoval čelo své, takže vojsko učiněno jest veliké, i vy- 20 táhli na pole jednosvorně k boji. Vlk pak, pomně na svízel, kterýž jest v svém břiše snášel pro vlezení chrústovo, napomenul vo- jáky své, aby zadky dobře opatřili, a vysokým hlasem zavolav, řekl: „Tuto k boji sešli sme se, přátelé moji, páni milí, stateční a silní, znajíce, že malá jest moc nepřátel našich, ano nižádná 25 proti náší udatnosti. Na ničemť nám nesejde, když jediné pilnost přičiníme, aby vocasové a zadkové naši dobře opatřeni byli. To slyšíce, báli se všickni, a aby snad v nebezpečenství, kteréž se vlku přihodilo, nepadli, všickni k zadku prkna přivázali a brá- nu břicha opatřili. Zněly sú trúby a s obú stran ukrutný se sšel 30 boj. Byla bitva veliká a padali s obou stran silní a stateční. Potkali se hájtmané jelen a brouk. Brouk se | vlkovi na čele po- 9b sadiv, tak ho velmi uštípl, že pro přílišný svízel lájna zdržeti ne- mohl, a protož prudkostí trouskání rozrazilo se prkno, kterýmž byl zadek otarasován. I vida jelen, co se vlkovi přihodilo, stra- 35 chem hnut sa, pole opustiv, povrh korúhev, na utíkaní se oddal. Ale že když neduží hlava, jiní údové bolejí; vidúce jelena pře- 32
tebe, ani krále vašeho lva báti se bude velikomocnost náše. Tehdy vlk: „Chceš-liž, ať hned to ukáži tobě.“ Řekl jest chroust: „Chci jistě, a netoliko tvá, ale také všech tovařišů tvých moci nechať sú ukázány, já a přátelé moji statečně bídnosti vaší od- 5 pírati budeme.“ Dí vlk: „Buď tak, jakož mluvíš, a tuť poznáno bude, co z toho vyjde.“ I rozešli se. Vlk do lesa klusal k sebrání a svolání zvířat na pomoc proti jeho nepřátelóm. Tehdy dal jest král ku pomoci vlkovi všecky služebné a dvořany své, lišku, rádci a filozofa svého, jelena a nedvěda, úředníky své, vola 10 z zvláštní rady a starších svých, koně pak z panstva svého, mnohé také z rytieřstva. A když se sebralo vojsko veliké, v velikém 9a houfě vytáhli všickni, rozžehnavše se s králem, a požehnání dal jim vopice, kterýž jest knězstvie na dvoře lvově držal. Ustanovil jest také lev král hýtmana nad vojskem jelena zpanilého, kterémuž 15 jest korúhev poručena, aby se jím všickni zpravili. Chroust pak, uradiv se s múdrým mravencem, prosil na pomoc všech z národu svého: štěnic, much, komáruo, broukuo i všelikterakých letek, kteréž žahadla nesú. A brouka hýtmanem udělav, rozšaſně se měl a šikoval čelo své, takže vojsko učiněno jest veliké, i vy- 20 táhli na pole jednosvorně k boji. Vlk pak, pomně na svízel, kterýž jest v svém břiše snášel pro vlezení chrústovo, napomenul vo- jáky své, aby zadky dobře opatřili, a vysokým hlasem zavolav, řekl: „Tuto k boji sešli sme se, přátelé moji, páni milí, stateční a silní, znajíce, že malá jest moc nepřátel našich, ano nižádná 25 proti náší udatnosti. Na ničemť nám nesejde, když jediné pilnost přičiníme, aby vocasové a zadkové naši dobře opatřeni byli. To slyšíce, báli se všickni, a aby snad v nebezpečenství, kteréž se vlku přihodilo, nepadli, všickni k zadku prkna přivázali a brá- nu břicha opatřili. Zněly sú trúby a s obú stran ukrutný se sšel 30 boj. Byla bitva veliká a padali s obou stran silní a stateční. Potkali se hájtmané jelen a brouk. Brouk se | vlkovi na čele po- 9b sadiv, tak ho velmi uštípl, že pro přílišný svízel lájna zdržeti ne- mohl, a protož prudkostí trouskání rozrazilo se prkno, kterýmž byl zadek otarasován. I vida jelen, co se vlkovi přihodilo, stra- 35 chem hnut sa, pole opustiv, povrh korúhev, na utíkaní se oddal. Ale že když neduží hlava, jiní údové bolejí; vidúce jelena pře- 32
Strana 33
A moženého, všickni z vojska vlkova ztrašivše se, utíkali, kteréž drábi chroustovi, žahadly svými pole obdrževše, statečně honili. Kolik jest těch a takových vlkuo tohoto našeho času příliš ne- pravostmi převráceného, Tvá Milost, mnohomocný pane, znáti 5 ráčí. Kteříž nájvětší poctivost v samém shromažďování statku zakládají a oň přiď jakž přiď usilují, jedni druhé loupí, derou a všemi obyčeji oklamávají, bláznovstvím otráveni jsúce, nic ji- ného než mamonu v mysli nemajíce. A protož poněvadž sou se smyslem pominuli a jinak stěžkem rozumu nabudú, leč by se do 10 Mediolánu k lékaři, kterýž blázny hojí, a do jeho louže dostali, aneb jako ten vlk prasku a drti došli. K nimžto všecky ty, kteříž viece než má smyšleno býti, smyslí, a proti všem jiným rozuměti chtějí, ješto to není smysliti, ale naprosto blázniti, 33
A moženého, všickni z vojska vlkova ztrašivše se, utíkali, kteréž drábi chroustovi, žahadly svými pole obdrževše, statečně honili. Kolik jest těch a takových vlkuo tohoto našeho času příliš ne- pravostmi převráceného, Tvá Milost, mnohomocný pane, znáti 5 ráčí. Kteříž nájvětší poctivost v samém shromažďování statku zakládají a oň přiď jakž přiď usilují, jedni druhé loupí, derou a všemi obyčeji oklamávají, bláznovstvím otráveni jsúce, nic ji- ného než mamonu v mysli nemajíce. A protož poněvadž sou se smyslem pominuli a jinak stěžkem rozumu nabudú, leč by se do 10 Mediolánu k lékaři, kterýž blázny hojí, a do jeho louže dostali, aneb jako ten vlk prasku a drti došli. K nimžto všecky ty, kteříž viece než má smyšleno býti, smyslí, a proti všem jiným rozuměti chtějí, ješto to není smysliti, ale naprosto blázniti, 33
Strana 34
přidávám, tupitele také a posměvače pořádkuo duchovních, náboženství a služby boží, i ty, kteříž málo pro ctnost, ale všecko pro peníze činí. O kterémžto lékaři tejž Pogius takto 10a píše: Byl jest někdy měštěnín v Mediolánu bláznuo a pošetilých lékař, kterýž je k sobě do určitého času k zhojení přijímal. Bylo jest pak lékařství takové. Měl doma dvuor a na něm louži vody smrduté a mrzuté, v níž nahé k kolu blázny přivazoval. Některé do kolenú, do rozkrok a jiné hloubějí, podlé zpuosobu pošetění, 10 a je tak dlúho psotú trápil, dokudž nezmúdřeli. I přiveden byl jeden z nich, kteréhož až do rozkrok v vodě postavil. Kterýž po patnácti dnech rozumu nabývati počal a lékaře prositi, aby z vody puštěn byl. I zprostil ho trápení toho, však na ten zpuosob, aby se dvora nikam nechodil. Kteréhož, když za několik dní upo- 15 slechl, lékař jemu, aby po všem domu chodil, jediné ze dveří 10b nevycházel, odpustil, jiných jeho tovařišuo v vodě nechav. Upo- slechl jest s pilností lékaře. Stoje pak ve dveřech, ješto zajisté ven vyjíti nesměl, boje se louže, jízdného tudy jeti uzřev mlá- dence s jestřábem a dvěma psy, kteříž sledníci slovú, k sobě za- 20 volal, hnut sa novinú té věci, ješto zajisté, což před pošetěním viděl, toho v paměti neměl. A když k němu přijel mládenec, „hej, ty,“ řekl, „poslyš málo, a zdá-liť se, odpověz! To, na čemž sedieš, co jest a proč to máš?“ „Kuoň jest,“ řekl, „a pro mysli- vost jej chovám.“ Tehdy on: „To, což na ruce neseš, kterak slove 25 a v které věci toho užíváš?“ „Jestřáb jest,“ odpověděl on, „kte- réhož k honěnie koroptví a křepelic užívám.“ Tehdy druhý: 1la „Ti, kteříž za tebou běží, kto sú medle a co prospívají tobě? „Psi,“ dí, „k myslivosti oddaní, k popuzování ptáků.“ „Ti pak ptáci, pro kterýchžto honěnie takový náklad činíš, kterak drazí 30 sú, kdyby všecky, což jich v roce uhoníš, početl?“ „Maličko něco nevím,“ když on odpověděl, „a že by přes šest zlatých dražší nebyli,“ přidal blázen: „A kteraký jest na kuoň, na psy a na jestřáb náklad?“ „Padesáte zlatých,“ řekl. Tehdy podiviv se bláznovství jízdného mládence blázen, „hohoch,“ řekl, „rychle, 35 prosím, jakž muožeš, ujdí prvé, než by se lékař domů vrátil, neb jestliže by tě zde zastihl, tebe by jakožto ze všech nájblázno- llb 5 34
přidávám, tupitele také a posměvače pořádkuo duchovních, náboženství a služby boží, i ty, kteříž málo pro ctnost, ale všecko pro peníze činí. O kterémžto lékaři tejž Pogius takto 10a píše: Byl jest někdy měštěnín v Mediolánu bláznuo a pošetilých lékař, kterýž je k sobě do určitého času k zhojení přijímal. Bylo jest pak lékařství takové. Měl doma dvuor a na něm louži vody smrduté a mrzuté, v níž nahé k kolu blázny přivazoval. Některé do kolenú, do rozkrok a jiné hloubějí, podlé zpuosobu pošetění, 10 a je tak dlúho psotú trápil, dokudž nezmúdřeli. I přiveden byl jeden z nich, kteréhož až do rozkrok v vodě postavil. Kterýž po patnácti dnech rozumu nabývati počal a lékaře prositi, aby z vody puštěn byl. I zprostil ho trápení toho, však na ten zpuosob, aby se dvora nikam nechodil. Kteréhož, když za několik dní upo- 15 slechl, lékař jemu, aby po všem domu chodil, jediné ze dveří 10b nevycházel, odpustil, jiných jeho tovařišuo v vodě nechav. Upo- slechl jest s pilností lékaře. Stoje pak ve dveřech, ješto zajisté ven vyjíti nesměl, boje se louže, jízdného tudy jeti uzřev mlá- dence s jestřábem a dvěma psy, kteříž sledníci slovú, k sobě za- 20 volal, hnut sa novinú té věci, ješto zajisté, což před pošetěním viděl, toho v paměti neměl. A když k němu přijel mládenec, „hej, ty,“ řekl, „poslyš málo, a zdá-liť se, odpověz! To, na čemž sedieš, co jest a proč to máš?“ „Kuoň jest,“ řekl, „a pro mysli- vost jej chovám.“ Tehdy on: „To, což na ruce neseš, kterak slove 25 a v které věci toho užíváš?“ „Jestřáb jest,“ odpověděl on, „kte- réhož k honěnie koroptví a křepelic užívám.“ Tehdy druhý: 1la „Ti, kteříž za tebou běží, kto sú medle a co prospívají tobě? „Psi,“ dí, „k myslivosti oddaní, k popuzování ptáků.“ „Ti pak ptáci, pro kterýchžto honěnie takový náklad činíš, kterak drazí 30 sú, kdyby všecky, což jich v roce uhoníš, početl?“ „Maličko něco nevím,“ když on odpověděl, „a že by přes šest zlatých dražší nebyli,“ přidal blázen: „A kteraký jest na kuoň, na psy a na jestřáb náklad?“ „Padesáte zlatých,“ řekl. Tehdy podiviv se bláznovství jízdného mládence blázen, „hohoch,“ řekl, „rychle, 35 prosím, jakž muožeš, ujdí prvé, než by se lékař domů vrátil, neb jestliže by tě zde zastihl, tebe by jakožto ze všech nájblázno- llb 5 34
Strana 35
A - —— — vějšího v světě do louže své vehnal k uléčení a mezi jiné blázny až do brady v vodě postavil. Ale poněvádž, velikomocný pane, prach a popel sme a každý člověk jako tráva a kvítí polní, jako pára, voda, rychlá střela 5 a stromový list neb jako bublénky dštěm na vodě zdělané, ne- znajíce, na kterém místě nás smrt vždy očekává, i máme my jí podlé Senekovy řeči na každém očekávati místě, abychom od ní ne do Mediolánu, do té jakés příliš nezvolné vehnáni nebyli louže, ale do nájhlubší uvrženi propasti, kteréžto rač nás všech 10 uchovati bůh velebný. Amen. V Praze U bílého lva na Ovocném trhu léta božího tisícího pě- tistého dvatcátého osmého, dvatcátého dne měsíce února. Dobře se mějte, ktož čísti neb poslúchati budete. 35
A - —— — vějšího v světě do louže své vehnal k uléčení a mezi jiné blázny až do brady v vodě postavil. Ale poněvádž, velikomocný pane, prach a popel sme a každý člověk jako tráva a kvítí polní, jako pára, voda, rychlá střela 5 a stromový list neb jako bublénky dštěm na vodě zdělané, ne- znajíce, na kterém místě nás smrt vždy očekává, i máme my jí podlé Senekovy řeči na každém očekávati místě, abychom od ní ne do Mediolánu, do té jakés příliš nezvolné vehnáni nebyli louže, ale do nájhlubší uvrženi propasti, kteréžto rač nás všech 10 uchovati bůh velebný. Amen. V Praze U bílého lva na Ovocném trhu léta božího tisícího pě- tistého dvatcátého osmého, dvatcátého dne měsíce února. Dobře se mějte, ktož čísti neb poslúchati budete. 35
Strana 36
Strana 37
Předmluva. Mluvieť Jan z Kapuy: 12а O MAKÁNÍ někdy temností obyčeje židovského božským samým vdechnutím k pevnému a pravému řádu křesťanské víry jsa povolán, když sem mnoho rozličného umění zpuosobuo spatřil v jazyku židovském založených ne k malému užitku a ná- učenie křesťanské obci, takže v svatých písmiech a božských, mravních i lékařských z téhož jmenovaného jazyku v latinský obraceti mysl má dychtila. Z nichžto nyní kníhy tyto řečené Ke- lila z toho jazyku v latinský také mně se zdálo záhodné přeložiti. Nebť sú kníhy mužuo rozumných a lidem mnohého náučení, též nemalého kratochvílenie, ke cti pak velebné Trojice a přesvatého jejího jmena k povýšení, k spasení a odplatě duše, k posilnění těla a potvrzení i dnuo k prodlení. Také poctivého otce a pána, pana Malhúše, boží a apoštolské stolice titule svaté Marie jáhna 15 kardinála, hnut sa napomenutím, tyto kniežky v latinský jazyk přeložil sem. Protož tehdy k tobě, jmenovaný otče a pane, po- sílají se tyto kniežky, aby pod obranú křídel milosti tvé cha- ter[ný vykladač k jiným větším věcem užitečnějším a znameni- 12b tějším ruku přičinil, k překládanie z jednoho jmenovaných ja- 20 zyků do druhého s smělostí. 5 10 Pro múdré i nemúdré tylo kníhy učiněny sú. Tytoť sú kníhy podobenství starých mudrcuo národuo světa a slovú Kníhy Kelilovy a Dymnovy. A prvé zajisté byly v jazyk indcký přeloženy, odtud v jazyk přeneseny perský. Potom pak 25 obrátili je Arabové v jazyk svój, naposledy odtud v jazyk byly obráceny židovský. Nyní pak náš úmysl jest je v jazyk přeložiti latinský. Jsúť zajisté kníhy utěšené, slov náučení a drahých řeči plné, kterýchž žádali mudrci národuo světa, kteříž svá slova múdrosti, umění a náučení zjeviti chtěli, nebť jest byla od po- 30 čátku mudrcuo všech jazykuo a národuo žádost, svú múdrost oznámiti, až se na tom spolu srovnali kníhy složiti a je přirovnati k jazyku hovad, zvířat, ptactva, jenž sú tyto kníhy. Učinili sú pak je pro trojí věc: První, aby nalezli příčinu, skrze kterouž by 37
Předmluva. Mluvieť Jan z Kapuy: 12а O MAKÁNÍ někdy temností obyčeje židovského božským samým vdechnutím k pevnému a pravému řádu křesťanské víry jsa povolán, když sem mnoho rozličného umění zpuosobuo spatřil v jazyku židovském založených ne k malému užitku a ná- učenie křesťanské obci, takže v svatých písmiech a božských, mravních i lékařských z téhož jmenovaného jazyku v latinský obraceti mysl má dychtila. Z nichžto nyní kníhy tyto řečené Ke- lila z toho jazyku v latinský také mně se zdálo záhodné přeložiti. Nebť sú kníhy mužuo rozumných a lidem mnohého náučení, též nemalého kratochvílenie, ke cti pak velebné Trojice a přesvatého jejího jmena k povýšení, k spasení a odplatě duše, k posilnění těla a potvrzení i dnuo k prodlení. Také poctivého otce a pána, pana Malhúše, boží a apoštolské stolice titule svaté Marie jáhna 15 kardinála, hnut sa napomenutím, tyto kniežky v latinský jazyk přeložil sem. Protož tehdy k tobě, jmenovaný otče a pane, po- sílají se tyto kniežky, aby pod obranú křídel milosti tvé cha- ter[ný vykladač k jiným větším věcem užitečnějším a znameni- 12b tějším ruku přičinil, k překládanie z jednoho jmenovaných ja- 20 zyků do druhého s smělostí. 5 10 Pro múdré i nemúdré tylo kníhy učiněny sú. Tytoť sú kníhy podobenství starých mudrcuo národuo světa a slovú Kníhy Kelilovy a Dymnovy. A prvé zajisté byly v jazyk indcký přeloženy, odtud v jazyk přeneseny perský. Potom pak 25 obrátili je Arabové v jazyk svój, naposledy odtud v jazyk byly obráceny židovský. Nyní pak náš úmysl jest je v jazyk přeložiti latinský. Jsúť zajisté kníhy utěšené, slov náučení a drahých řeči plné, kterýchž žádali mudrci národuo světa, kteříž svá slova múdrosti, umění a náučení zjeviti chtěli, nebť jest byla od po- 30 čátku mudrcuo všech jazykuo a národuo žádost, svú múdrost oznámiti, až se na tom spolu srovnali kníhy složiti a je přirovnati k jazyku hovad, zvířat, ptactva, jenž sú tyto kníhy. Učinili sú pak je pro trojí věc: První, aby nalezli příčinu, skrze kterouž by 37
Strana 38
svú múdrost všem lidem oznámili. Druhá pak, že tyto kníhy sú k náučení a žertóm, nebť se učiti bude múdrý pro múdrost, kteráž v nich jest, ale blázen žertóm a kratochvílení. Třetí, že děti a kte- rýmž milo jest slyšeti podobenství a řeči dětinské radovati se 13a 5 budú učíce se v nich a snadné bude jim poznání jich pro lahod- nost slov a libost řeči, též figur a obrazuo patření, kteříž v nich sú, z připomínaní zvieřat a hovad i ptákuo, též z jiných řečí kra- tochvilných, až do času, dokudž nezroste dietě a jeho rozum se nezsilní, kterýž zpomene na všecka ta podobenstvie, kterýmž se 10 v času své mladosti naučil a jim nerozuměl, a přivodě sobě to všecko ku paměti, najdeť to všecko náučení i poklad moudrosti. A budeť to, což složil v srdci svém, lepší než poklad zlata a stříb- ra, protož nezhyneť jemu dobré za dnuo života jeho. A když od- roste dietě a nájde ty věci, kteréž jemu zuostavil otec jeho, ra- 15 dovati se bude náramně a zachovávati je bude pilně. Takť se má múdrost. Nebť musí se rozmnožiti slova mudrcuo, když se jich múdrost rozmnožuje. Neb pro množství múdrosti připodobňují ji mnohým zpuosobóm a vykládají ji všemi obyčeji, kterýmiž mohú, a činí jí myšlení, ať by vynesli cožkoli, tají se múdrosti 20 v srdcích jich. Nyní pak ktožkolivěk učí se v těchto kníhách, znamenati má, k čemu učiněny sú, neb ktožkolivěk neví, proč sú, aniž se s nimi řádně obierali bude, ani srozumí tomu, což sú v nich mienili mudrci, budeť jako kulhavý a slepý chodě v temnostech po místech hor a údolí. A protož předkem náleží, ktož by se učil 25 v těchto kníhách a ktož žá dá svým slovuom rozuměti v nich, 13b zachovájž se podlé obyčeje starých mužuo múdrých a počni s pil- ností čiesti, ať by rozuměl, co čte, a nebýváj jeho žádost k konci knieh přijíti a počátku jich neznati. Neb ktožkolivěk žádá doko- nati, což čte, tomu nerozuměje, neprospíváť jemu jeho čtení, aniž 30 z něho přijímá odplatu, aniž z svého čtení co dosahuje. A ktož- kolivěk usiluje trápiti duši svů v bláznovství a činí ji rozmařenú v slovích múdrosti a nemyslí v ní, dokudž by neznal úmyslu je- jího, není pilen činiti spravedlivosti a pravosti a hledati prav- dy, nebéřeť ze všeho svého čtení jediné práci a bolest. A budeť 35 jako ten, o kterémžto pověděli mudrci: Že když chodil jeden po miestech pustých, zjevil se jemu po- 38
svú múdrost všem lidem oznámili. Druhá pak, že tyto kníhy sú k náučení a žertóm, nebť se učiti bude múdrý pro múdrost, kteráž v nich jest, ale blázen žertóm a kratochvílení. Třetí, že děti a kte- rýmž milo jest slyšeti podobenství a řeči dětinské radovati se 13a 5 budú učíce se v nich a snadné bude jim poznání jich pro lahod- nost slov a libost řeči, též figur a obrazuo patření, kteříž v nich sú, z připomínaní zvieřat a hovad i ptákuo, též z jiných řečí kra- tochvilných, až do času, dokudž nezroste dietě a jeho rozum se nezsilní, kterýž zpomene na všecka ta podobenstvie, kterýmž se 10 v času své mladosti naučil a jim nerozuměl, a přivodě sobě to všecko ku paměti, najdeť to všecko náučení i poklad moudrosti. A budeť to, což složil v srdci svém, lepší než poklad zlata a stříb- ra, protož nezhyneť jemu dobré za dnuo života jeho. A když od- roste dietě a nájde ty věci, kteréž jemu zuostavil otec jeho, ra- 15 dovati se bude náramně a zachovávati je bude pilně. Takť se má múdrost. Nebť musí se rozmnožiti slova mudrcuo, když se jich múdrost rozmnožuje. Neb pro množství múdrosti připodobňují ji mnohým zpuosobóm a vykládají ji všemi obyčeji, kterýmiž mohú, a činí jí myšlení, ať by vynesli cožkoli, tají se múdrosti 20 v srdcích jich. Nyní pak ktožkolivěk učí se v těchto kníhách, znamenati má, k čemu učiněny sú, neb ktožkolivěk neví, proč sú, aniž se s nimi řádně obierali bude, ani srozumí tomu, což sú v nich mienili mudrci, budeť jako kulhavý a slepý chodě v temnostech po místech hor a údolí. A protož předkem náleží, ktož by se učil 25 v těchto kníhách a ktož žá dá svým slovuom rozuměti v nich, 13b zachovájž se podlé obyčeje starých mužuo múdrých a počni s pil- ností čiesti, ať by rozuměl, co čte, a nebýváj jeho žádost k konci knieh přijíti a počátku jich neznati. Neb ktožkolivěk žádá doko- nati, což čte, tomu nerozuměje, neprospíváť jemu jeho čtení, aniž 30 z něho přijímá odplatu, aniž z svého čtení co dosahuje. A ktož- kolivěk usiluje trápiti duši svů v bláznovství a činí ji rozmařenú v slovích múdrosti a nemyslí v ní, dokudž by neznal úmyslu je- jího, není pilen činiti spravedlivosti a pravosti a hledati prav- dy, nebéřeť ze všeho svého čtení jediné práci a bolest. A budeť 35 jako ten, o kterémžto pověděli mudrci: Že když chodil jeden po miestech pustých, zjevil se jemu po- 38
Strana 39
klad, kterýž když otevřel jej, viděl jest převeliká zboží, kterýchž se nikdy nenadál, aby taková byla. I řekl sám k sobě: „Budu-li chtěti odnositi tento poklad pomalu a ostříhati ostatku, dokudž nedokonám jeho odnesti, budeť mi těžko a tesklivo, nebť mi překážku činiti bude každý den ostatku špehovati, ať bych se radovati nemohl z toho, což sem nalezl. Ale jestiť mi lépe lidi najíti, kteříž by spolu a pojednú do domu mého nesli, a já státi budu hledaje ostatku, až všecken odnesen bude.“ Tehdy najal jest muže, a vzav jedenkaždý břímě své nesl na ramenú svých 10 do domu svého, on pak ustavičně kopal poklad a připravoval 14a jim věře, že nosí do domu jeho. A dokonav odšél do domu svého. I nenašed žádného pokladu, poznal jest, že sú všickni nosili do domuo svých, i nezůstalo jemu nic jediné práce kopání, a tak jest padl nepósobě skutkuo svých moudře, ani schovati uměje, 15 což nalezl, neb chtěl jist býti vším, kterýž z neopatrnosti své nic nedošel. A protož náleží to muži rozumnému, že když čte tyto kníhy, má připíliti v nich se učiti vší svú myslí a patřiti do nich pilně a znáti, že kníhy tyto mají dvojí rozum, jeden zjevný a druhý 20 tájný, a žádnému se nehodí zjevný, nebude-li rozuměti tájnému. Jako ktož béře vořechy, nehodí se mu, leč by ztlučeni byli a vy- ňato bylo, což se v nich tají. Aniž býváj jako jeden, o němž po- 14b vědíno bylo, že když chtěl uměti mluviti ozdobně, nahodil se mu jeden tovaryš z múdrých a napsal jemu na zlatém plechu zprávu řeči a způsob mluvení. I vzav to z ruky jeho, odšel jest do domu svého i počal čísti a učiti se tomu ve dne i v noci neznaje, k čemu se chýlí, takže dobře se zkusil v tom čtení, jeho však smyslu neznal. Jednoho pak dne, když seděl s mužmi múdrými, domněl se, že je již moudrostí převýší, a když počal mluviti, byl počátek 30 řeči jeho neumělost. Kterémuž řekl jeden z tovařišuo jeho: „Mlč, neb si zblúdil v své řeči, ale to, cožs mluvil, takto má býti. Jemuž odpověděl: „Kterakž sem mohl zblúditi, poněvadž sem všeho dotekl, což jest na plechu nap sáno.“ A on: „Čtiž, ať sly- 15a ším.“ Ale on, když četl, nerozuměl, co by se mínilo skrze to, 35 a tak jeho čtení přidávalo mu viny. A protož to učí každého, když rozumí čemu a zná co, aby zachoval to, aby bylo jeho pro- 5 25 39
klad, kterýž když otevřel jej, viděl jest převeliká zboží, kterýchž se nikdy nenadál, aby taková byla. I řekl sám k sobě: „Budu-li chtěti odnositi tento poklad pomalu a ostříhati ostatku, dokudž nedokonám jeho odnesti, budeť mi těžko a tesklivo, nebť mi překážku činiti bude každý den ostatku špehovati, ať bych se radovati nemohl z toho, což sem nalezl. Ale jestiť mi lépe lidi najíti, kteříž by spolu a pojednú do domu mého nesli, a já státi budu hledaje ostatku, až všecken odnesen bude.“ Tehdy najal jest muže, a vzav jedenkaždý břímě své nesl na ramenú svých 10 do domu svého, on pak ustavičně kopal poklad a připravoval 14a jim věře, že nosí do domu jeho. A dokonav odšél do domu svého. I nenašed žádného pokladu, poznal jest, že sú všickni nosili do domuo svých, i nezůstalo jemu nic jediné práce kopání, a tak jest padl nepósobě skutkuo svých moudře, ani schovati uměje, 15 což nalezl, neb chtěl jist býti vším, kterýž z neopatrnosti své nic nedošel. A protož náleží to muži rozumnému, že když čte tyto kníhy, má připíliti v nich se učiti vší svú myslí a patřiti do nich pilně a znáti, že kníhy tyto mají dvojí rozum, jeden zjevný a druhý 20 tájný, a žádnému se nehodí zjevný, nebude-li rozuměti tájnému. Jako ktož béře vořechy, nehodí se mu, leč by ztlučeni byli a vy- ňato bylo, což se v nich tají. Aniž býváj jako jeden, o němž po- 14b vědíno bylo, že když chtěl uměti mluviti ozdobně, nahodil se mu jeden tovaryš z múdrých a napsal jemu na zlatém plechu zprávu řeči a způsob mluvení. I vzav to z ruky jeho, odšel jest do domu svého i počal čísti a učiti se tomu ve dne i v noci neznaje, k čemu se chýlí, takže dobře se zkusil v tom čtení, jeho však smyslu neznal. Jednoho pak dne, když seděl s mužmi múdrými, domněl se, že je již moudrostí převýší, a když počal mluviti, byl počátek 30 řeči jeho neumělost. Kterémuž řekl jeden z tovařišuo jeho: „Mlč, neb si zblúdil v své řeči, ale to, cožs mluvil, takto má býti. Jemuž odpověděl: „Kterakž sem mohl zblúditi, poněvadž sem všeho dotekl, což jest na plechu nap sáno.“ A on: „Čtiž, ať sly- 15a ším.“ Ale on, když četl, nerozuměl, co by se mínilo skrze to, 35 a tak jeho čtení přidávalo mu viny. A protož to učí každého, když rozumí čemu a zná co, aby zachoval to, aby bylo jeho pro- 5 25 39
Strana 40
spěšné, což zná, a chováj to před očima svými, rozjímaje úmysl jeho, nebť by z toho jiné věci mohl znáti. A z těchto knich jiným kníhám mohl by se náučiti. Neboť praví mudrci, že se nesluší múdrému v ničemž rozhójňovali jediné v múdrosti. Čím zajisté více pilen jest učení, tím víc zjeví se jemu rozum a uměnie ja- kožto zjevuje slunce temnost ohně. Uměnie pak povyšuje muže svého a náučení obživuje ty, ktož je mají. Ale pak ten, ktož se náučí jemu a nezachovává toho, čemuž se náučil, nic mu ne pro- 15b spívá. A budeť jako jeden, o němž se pokládá: 10 Že když jeden ležal v noci v svém domu, porozuměl, že zloděj mínil vjíti do domu, i věda hospodář, co zloděj miení, řekl sám k sobě: „Smlčím tomuto zloději, až uzřím, co činiti bude, a ne- chám ho, až nabéře všeho, což bude chticti, potom vstanu proti němu, a vezma mu všecko z rukou, uperu ho čistě.“ I učinil jest 15 tak hospodář a mlčal tomu zloději, až nabral všeho, což chtěl. Na- posledy pak zachvátila dřímota hospodáře, i bylo jest to k dob- rému zlodějovi a odšel jest na cestu svú bez úrazu. Potom pak probudil se hospodář, a vida všecko, co se stalo od zloděje a že ušél, počal domlúvati sobě a samého se viniti, věda, že mu ne- 20 prospěla múdrost, když neužil jí. Neboť umění jest jako strom, kteréhož ovoce jest dělání. Máť 16a pak múdrý hledati umění, aby je pósobil, a nečinil-li by toho, čemuž se náučil, neprospívá jemu. Jako jestliže by povědieno bylo komu, kterak jest jeden byl, věda cestu zlú, i šél jí, řekl by 25 ovšem, že jest ten byl blázen, ten pak, ktož praví jiného bláznem býti, kdyby znal své skutky, vědělť by, že horší sú nežli skutkové toho, kterýž zná zlú cestu a šel po ní. Ktož pak následuje žá- dosti své a opouští, což jemu jest užitečné, a neučí se z těch věcí, kteréž již vidí, a zkusil příhody světa, přirovnává se tomu, ktož 30 zná, který z pokrmuo jemu jest lehký a který těžký, ale přemo- žen sa od žádosti, vyvoluje těžký pokrm a opouští lehký a uži- tečný. Toť jest ten, jehož naříkaní při něm zůstává a hřích jeho na hlavě jemu odpočívá, poněvadž oblíbil zlé skutky a opouštěl dobré. Tenť jest, kterýž žádal umění a poznal je a umí rozeznati 35 pravé umění od bláznovství, ale panuje mu bláznovství i opouští múdrost. Jako dva člověky, jeden slepý a druhý vidomý, když 40 5
spěšné, což zná, a chováj to před očima svými, rozjímaje úmysl jeho, nebť by z toho jiné věci mohl znáti. A z těchto knich jiným kníhám mohl by se náučiti. Neboť praví mudrci, že se nesluší múdrému v ničemž rozhójňovali jediné v múdrosti. Čím zajisté více pilen jest učení, tím víc zjeví se jemu rozum a uměnie ja- kožto zjevuje slunce temnost ohně. Uměnie pak povyšuje muže svého a náučení obživuje ty, ktož je mají. Ale pak ten, ktož se náučí jemu a nezachovává toho, čemuž se náučil, nic mu ne pro- 15b spívá. A budeť jako jeden, o němž se pokládá: 10 Že když jeden ležal v noci v svém domu, porozuměl, že zloděj mínil vjíti do domu, i věda hospodář, co zloděj miení, řekl sám k sobě: „Smlčím tomuto zloději, až uzřím, co činiti bude, a ne- chám ho, až nabéře všeho, což bude chticti, potom vstanu proti němu, a vezma mu všecko z rukou, uperu ho čistě.“ I učinil jest 15 tak hospodář a mlčal tomu zloději, až nabral všeho, což chtěl. Na- posledy pak zachvátila dřímota hospodáře, i bylo jest to k dob- rému zlodějovi a odšel jest na cestu svú bez úrazu. Potom pak probudil se hospodář, a vida všecko, co se stalo od zloděje a že ušél, počal domlúvati sobě a samého se viniti, věda, že mu ne- 20 prospěla múdrost, když neužil jí. Neboť umění jest jako strom, kteréhož ovoce jest dělání. Máť 16a pak múdrý hledati umění, aby je pósobil, a nečinil-li by toho, čemuž se náučil, neprospívá jemu. Jako jestliže by povědieno bylo komu, kterak jest jeden byl, věda cestu zlú, i šél jí, řekl by 25 ovšem, že jest ten byl blázen, ten pak, ktož praví jiného bláznem býti, kdyby znal své skutky, vědělť by, že horší sú nežli skutkové toho, kterýž zná zlú cestu a šel po ní. Ktož pak následuje žá- dosti své a opouští, což jemu jest užitečné, a neučí se z těch věcí, kteréž již vidí, a zkusil příhody světa, přirovnává se tomu, ktož 30 zná, který z pokrmuo jemu jest lehký a který těžký, ale přemo- žen sa od žádosti, vyvoluje těžký pokrm a opouští lehký a uži- tečný. Toť jest ten, jehož naříkaní při něm zůstává a hřích jeho na hlavě jemu odpočívá, poněvadž oblíbil zlé skutky a opouštěl dobré. Tenť jest, kterýž žádal umění a poznal je a umí rozeznati 35 pravé umění od bláznovství, ale panuje mu bláznovství i opouští múdrost. Jako dva člověky, jeden slepý a druhý vidomý, když 40 5
Strana 41
spolu cestú šli, oba upadli do jámy, a když na dně byli, umřeli sú oba spolu, aniž co měl vidomý nad slepého, jediné vinu, že vida jámu nevyvaroval se jí, ale to se přičítá jeho bláznovství. Moudrý pak máť píliti dobře činiti a jiného učiti, a čemuž jiné učí, sám 5 nezapomínáj, ale skutečně plň. Aby nebyl jako studnice, kteráž všecka zvířata napájí, a sama za to od nich nic nemá. Ale muž, 16b kterýž se náučil múdrosti a rozumí jí, povinen jest ji ukázati ji- ným, když se sám náučil. Neboť praví mudrci, že tří věcí má jedenkaždý hledati, totiž umění, zboží a milosrdenství. Aniž kto 10 má tupiti svého bližního pro skutky, kteréž sám též činí, aby nebyl jako slepec, kterýž tupí jiného z vlastní poškvrny, aniž slušie komu hledati sobě dobrého s škodú svého bližního, aby snad jemu se nepřihodilo jako jednomu, o kterémž praví: Že byl jeden, kterýž měl spolu s tovařišem svým pohaninu, 15 a když se o ni rozdělili, položil každý díl svój obvláštně od dílu druhého v témž domu. Myslil jest pak jeden z nich změniti díl svój za diel tovařiše svého, ješto dvénásob více jeho dílu bylo. I měl jest u sebe radu položiti znamení na díl tovařiše svého, aby když by šél v noci, mohl jej poznati. I vzav plášť, přikryl jím díl 20 tovařiše svého, a přistúpiv k jednomu příteli svému, prosil ho, aby šél s ním k pobrání dílu tovařiše svého, a když nechtěl k tomu svoliti, slíbil jest jemu díl dáti pohaniny. Vtom pak šél druhý tovařiš do domu, kdež byla pohanka, a když uzřel díl svój při- krytý pláštěm tovařiše svého, nadál se, že tovařiš jeho neučinil 25 toho jediné dobrým úmyslem, aby se nenaprášila a nenašeredila, i řekl v srdci svém: Že jest on učinil mně toto dobré, hodnějiť jest, aby díl jeho přikryt byl je ho pláštěm. I složiv plášť z dílu 17a svého, přikryl díl tovařiše svého. V noci pak přišél druhý tovařiš s jiným přítelem svým do domu, a když hmatal rukami, trefil na 30 plášť, i domnívaje se, že by to díl byl tovařiše jeho, vzal jest jej, a dav částku tomu přieteli svému, odešli sú na cestu svú. Ráno pak přišel jest on i tovařiš jeho do domu, i vida ten, kterýž po- haninu pobral té noci, díl tovařiše svého celý na místě, počal se rmútiti a odšel pláče do domu svého, a neoznámil o tom nic tova- 35 řiši svému, aby snad jemu protimyslné nebylo, když by to zvěděl. A protož nemá žádný žádající něco přivesti k konci přestupo- 41
spolu cestú šli, oba upadli do jámy, a když na dně byli, umřeli sú oba spolu, aniž co měl vidomý nad slepého, jediné vinu, že vida jámu nevyvaroval se jí, ale to se přičítá jeho bláznovství. Moudrý pak máť píliti dobře činiti a jiného učiti, a čemuž jiné učí, sám 5 nezapomínáj, ale skutečně plň. Aby nebyl jako studnice, kteráž všecka zvířata napájí, a sama za to od nich nic nemá. Ale muž, 16b kterýž se náučil múdrosti a rozumí jí, povinen jest ji ukázati ji- ným, když se sám náučil. Neboť praví mudrci, že tří věcí má jedenkaždý hledati, totiž umění, zboží a milosrdenství. Aniž kto 10 má tupiti svého bližního pro skutky, kteréž sám též činí, aby nebyl jako slepec, kterýž tupí jiného z vlastní poškvrny, aniž slušie komu hledati sobě dobrého s škodú svého bližního, aby snad jemu se nepřihodilo jako jednomu, o kterémž praví: Že byl jeden, kterýž měl spolu s tovařišem svým pohaninu, 15 a když se o ni rozdělili, položil každý díl svój obvláštně od dílu druhého v témž domu. Myslil jest pak jeden z nich změniti díl svój za diel tovařiše svého, ješto dvénásob více jeho dílu bylo. I měl jest u sebe radu položiti znamení na díl tovařiše svého, aby když by šél v noci, mohl jej poznati. I vzav plášť, přikryl jím díl 20 tovařiše svého, a přistúpiv k jednomu příteli svému, prosil ho, aby šél s ním k pobrání dílu tovařiše svého, a když nechtěl k tomu svoliti, slíbil jest jemu díl dáti pohaniny. Vtom pak šél druhý tovařiš do domu, kdež byla pohanka, a když uzřel díl svój při- krytý pláštěm tovařiše svého, nadál se, že tovařiš jeho neučinil 25 toho jediné dobrým úmyslem, aby se nenaprášila a nenašeredila, i řekl v srdci svém: Že jest on učinil mně toto dobré, hodnějiť jest, aby díl jeho přikryt byl je ho pláštěm. I složiv plášť z dílu 17a svého, přikryl díl tovařiše svého. V noci pak přišél druhý tovařiš s jiným přítelem svým do domu, a když hmatal rukami, trefil na 30 plášť, i domnívaje se, že by to díl byl tovařiše jeho, vzal jest jej, a dav částku tomu přieteli svému, odešli sú na cestu svú. Ráno pak přišel jest on i tovařiš jeho do domu, i vida ten, kterýž po- haninu pobral té noci, díl tovařiše svého celý na místě, počal se rmútiti a odšel pláče do domu svého, a neoznámil o tom nic tova- 35 řiši svému, aby snad jemu protimyslné nebylo, když by to zvěděl. A protož nemá žádný žádající něco přivesti k konci přestupo- 41
Strana 42
vati miery a uložení, k čemuž on ví, že by přijíti mohl. Neboť praví mudrci, že ktožkoli usiluje přijjíti až k hlubině věci, pad- 17b neť. A protož nemá žádný hledati toho, což nemá konce a k če- muž žádný nepřichází, ani netbánlivý buď hledati toho, k čemuž zná, že přijíti může, a snaž se pilně vždy činiti skutky prospíva- jící viece k budúcímu světu nežli k tomuto. A již co se praví, že dvě věci sú, kteréž pomáhají člověku, totiž zboží a služba boží, aniž má muž rozumný pochybovati o dobrém. Nebť mnohokrát jistě připravuje člověku buoh dobré, jehož se nenadál mieti; 10 a z těch věcí, kteréž se k tomu přivodí, jest, což se přihodilo jed- nomu, jakož se pokládá v této rozprávce: Byl jest jeden hospodář, kterýž sa v veliké chudobě postaven, šél jest k přátelóm svým, žádaje od nich nějaké milosti, a když odepřeli p rozbě jeho, vrátil se do domu svého. Noci pak té, když 18a 15 ležel na ložci svém, uslyšel dus v domu i porozuměl, že by zloděj byl; myslil jest, řka: Co mám v domu, aby vzal zloděj tento? Chci ho ponechati, abych uzřel, co činiti bude. I hledaje zloděj po domu, nenalezl jediné jeden kbel, v němž bylo maličko mouky. I mysle zloděj v srdci svém, řekl: Neslušíť, aby má práce nadar- 20 mo byla, lépeť jest mi vzíti toto nežli nechati. I vzav kuklu svú rozestřel ji na zemi a obvinul jí mouku; i chtěl odjíti zloděj I myslil jest hospodář, řka: Umruť tak hladem a zimú, neníť mi dobré mlčeti tomuto zloději. I vstav proti němu s kyjem, zvolal. I boje se zloděj, utekl a nechal tu kukly své, v kterúž se oblekl 25 hospodář, a položil mouku na místě svém. A tak tento chudý došel dobrého, kteréhož přítel jeho odepřel. Aniž sluší muži múdrému ubezpečovati se na podobenství, v kterémž se praví, že živnost uloženú jednomu každému buoh řídí, a protož on mi ji zpuosob, mněť nesluší pečovati o ni. Toho 30 žádný múdrý nemá činiti, nébrž má pracovati a projíti svět, hle- daje sobě potřeb, aby nezahynul. Ani hleděti má na toho, komuž bůh půjčil milosti k dobývaní statku bez práce a starosti, nebť se takových tohoto času nemnoho nalezá na světě, kteříž bez pečování a dobývaní statku mají všecko, což žádají. A protož 35 musí každý mú drý píliti shromazďovati, aby aspoň byla tvá 18b živnost dobrá a utěšená a z spravedlnosti a upřímnosti přijatá 5 42
vati miery a uložení, k čemuž on ví, že by přijíti mohl. Neboť praví mudrci, že ktožkoli usiluje přijjíti až k hlubině věci, pad- 17b neť. A protož nemá žádný hledati toho, což nemá konce a k če- muž žádný nepřichází, ani netbánlivý buď hledati toho, k čemuž zná, že přijíti může, a snaž se pilně vždy činiti skutky prospíva- jící viece k budúcímu světu nežli k tomuto. A již co se praví, že dvě věci sú, kteréž pomáhají člověku, totiž zboží a služba boží, aniž má muž rozumný pochybovati o dobrém. Nebť mnohokrát jistě připravuje člověku buoh dobré, jehož se nenadál mieti; 10 a z těch věcí, kteréž se k tomu přivodí, jest, což se přihodilo jed- nomu, jakož se pokládá v této rozprávce: Byl jest jeden hospodář, kterýž sa v veliké chudobě postaven, šél jest k přátelóm svým, žádaje od nich nějaké milosti, a když odepřeli p rozbě jeho, vrátil se do domu svého. Noci pak té, když 18a 15 ležel na ložci svém, uslyšel dus v domu i porozuměl, že by zloděj byl; myslil jest, řka: Co mám v domu, aby vzal zloděj tento? Chci ho ponechati, abych uzřel, co činiti bude. I hledaje zloděj po domu, nenalezl jediné jeden kbel, v němž bylo maličko mouky. I mysle zloděj v srdci svém, řekl: Neslušíť, aby má práce nadar- 20 mo byla, lépeť jest mi vzíti toto nežli nechati. I vzav kuklu svú rozestřel ji na zemi a obvinul jí mouku; i chtěl odjíti zloděj I myslil jest hospodář, řka: Umruť tak hladem a zimú, neníť mi dobré mlčeti tomuto zloději. I vstav proti němu s kyjem, zvolal. I boje se zloděj, utekl a nechal tu kukly své, v kterúž se oblekl 25 hospodář, a položil mouku na místě svém. A tak tento chudý došel dobrého, kteréhož přítel jeho odepřel. Aniž sluší muži múdrému ubezpečovati se na podobenství, v kterémž se praví, že živnost uloženú jednomu každému buoh řídí, a protož on mi ji zpuosob, mněť nesluší pečovati o ni. Toho 30 žádný múdrý nemá činiti, nébrž má pracovati a projíti svět, hle- daje sobě potřeb, aby nezahynul. Ani hleděti má na toho, komuž bůh půjčil milosti k dobývaní statku bez práce a starosti, nebť se takových tohoto času nemnoho nalezá na světě, kteříž bez pečování a dobývaní statku mají všecko, což žádají. A protož 35 musí každý mú drý píliti shromazďovati, aby aspoň byla tvá 18b živnost dobrá a utěšená a z spravedlnosti a upřímnosti přijatá 5 42
Strana 43
a aby se zdálil od každé věci, z kteréž může přijíti jemu zámutek a bolest. Nikoli nebýváj jako holub, jehož děti se zbírají a tepou, ale on proto tiem nic se netresce, ani přestává opět se vrátiti na též místo a tu znovu zploditi své syny, aby opět pobráni byli. 5 A povědieno jest, že bůh každé věci konec uložil a cíl, kteréhož pominúti nemuože, neb ktožkolivěk pominúti usiluje věci cíle, čím viec o to stojí, tiem méň toho dovodí. A praví mudrci, že ktožkoli skutky své činí k budúcímu konci, jeho život jest jemu, ktož pak činí skutky své k tomuto světu, jeho život jest nad ním, 10 ale ktož činí skutky své k tomuto i k budoucímu světu, jeho život jest nižší a nad ním. A praví, že tři věci lidé mají připravo- vati sobě, z nichž první jest zákon a práva, druhá pak jest živ- nost neb potřeby a třetí jest zpravenie svých skutkuo mezi sebú a lidmi. A praví, že v komžkolivěk sú tyto čtyři věci, netrefují 15 se skutkové jeho: z nichž jedna jest — v řemesle vlastním nepil- nost mieti, druhá jest — přikázaní zákona rušiti, třetí jest — všemu věřiti, čtvrtá pak — každé múdrosti odpierati. Ale slu- šíť každému múdrému rozjímati svú radu na mysli své a zname- nati ji, a nebeř od každého člověka, i byť věrný byl, a netrváj 20 v některé věci hříchu, ani přemyšlůj v [ ní často, a když se při- hodí jemu co nesnadného, nedáváj se v to a nevkládáj se v ně- kterú věc pochybnou, dokudž by nepoznal její upřímnosti. Aby nebyl jako ten, kterýž zblúdí z cesty, neb čímž víc dále jde, tím víc oddaluje se od cíle. Neb jako ten, kterýž když by čil co v svém 25 oku, nepřestává jeho vymínati, až přijde k převelikému zlému. Máť také muž rozumný věřiti o božském soudu a zásobiti se do- brými skutky a vinšovati lidem, což sám sobě zvolil, a nepříti jim, čehož se sám varuje. Protož ktožkoli učí se v těchto knichách, přemyšlůj v této ka- 30 pitule, aby rozuměl tomu, neb ktož zná, co se zavírá v nich, ne- potřebujeť jiných knich. Pověděl ten, ktož přeložil tyto kníhy z jazyku perského v jazyk židovský: Když sme se učili v těchto knichách, zdálo se nám přidati v nich jednu kapitulu z řečí arab- ských sebránu, v kteréž sme vypravovali skrze slova užitečná 35 a vyložili učícím se řečem múdrosti a milujícím ji těchto kníh tájnost. A jest kapitula první. 19a 43
a aby se zdálil od každé věci, z kteréž může přijíti jemu zámutek a bolest. Nikoli nebýváj jako holub, jehož děti se zbírají a tepou, ale on proto tiem nic se netresce, ani přestává opět se vrátiti na též místo a tu znovu zploditi své syny, aby opět pobráni byli. 5 A povědieno jest, že bůh každé věci konec uložil a cíl, kteréhož pominúti nemuože, neb ktožkolivěk pominúti usiluje věci cíle, čím viec o to stojí, tiem méň toho dovodí. A praví mudrci, že ktožkoli skutky své činí k budúcímu konci, jeho život jest jemu, ktož pak činí skutky své k tomuto světu, jeho život jest nad ním, 10 ale ktož činí skutky své k tomuto i k budoucímu světu, jeho život jest nižší a nad ním. A praví, že tři věci lidé mají připravo- vati sobě, z nichž první jest zákon a práva, druhá pak jest živ- nost neb potřeby a třetí jest zpravenie svých skutkuo mezi sebú a lidmi. A praví, že v komžkolivěk sú tyto čtyři věci, netrefují 15 se skutkové jeho: z nichž jedna jest — v řemesle vlastním nepil- nost mieti, druhá jest — přikázaní zákona rušiti, třetí jest — všemu věřiti, čtvrtá pak — každé múdrosti odpierati. Ale slu- šíť každému múdrému rozjímati svú radu na mysli své a zname- nati ji, a nebeř od každého člověka, i byť věrný byl, a netrváj 20 v některé věci hříchu, ani přemyšlůj v [ ní často, a když se při- hodí jemu co nesnadného, nedáváj se v to a nevkládáj se v ně- kterú věc pochybnou, dokudž by nepoznal její upřímnosti. Aby nebyl jako ten, kterýž zblúdí z cesty, neb čímž víc dále jde, tím víc oddaluje se od cíle. Neb jako ten, kterýž když by čil co v svém 25 oku, nepřestává jeho vymínati, až přijde k převelikému zlému. Máť také muž rozumný věřiti o božském soudu a zásobiti se do- brými skutky a vinšovati lidem, což sám sobě zvolil, a nepříti jim, čehož se sám varuje. Protož ktožkoli učí se v těchto knichách, přemyšlůj v této ka- 30 pitule, aby rozuměl tomu, neb ktož zná, co se zavírá v nich, ne- potřebujeť jiných knich. Pověděl ten, ktož přeložil tyto kníhy z jazyku perského v jazyk židovský: Když sme se učili v těchto knichách, zdálo se nám přidati v nich jednu kapitulu z řečí arab- ských sebránu, v kteréž sme vypravovali skrze slova užitečná 35 a vyložili učícím se řečem múdrosti a milujícím ji těchto kníh tájnost. A jest kapitula první. 19a 43
Strana 44
Przedmluwa nij cafto.a Foys feptibobi ge" co BejBADIRE nedawy fe wto a new Fiaday (e wiielte” wec pochibnań boFubiby neposnal gegij vptim^ nofti.2Aby nebyl tako ten Fterýš 57 b!doij scefty .ne8 Cir votic Dade gore tjm wic obbalugefe obcyle , VIG ta£o ten Frery3 Eoysby cil co to[tvan ofu nepise(témoá g wy mitiati a$ ptigoe Éptemelile" sle" UTHat tafemus rozumný werziti o bošíťem faudu a zasfobiti [e bo^ bzymi ftutPp a woin(foratilibem coś (am fobezwolil.a nepiiti gim čehož fefám rearuge, — Diotoj EtożEoli vóy fe wrechto Prichach ptany(Tliy votcto Aapittule aby tosunie to".ne8 Ptoi sad co fesa samitá vonicb, neportebuget gi nd) Pnieby. Doweści ten Proś pie loże tyto Ermby ziazyłu Deefteho wiazył zibowity, Kvy; finefev/ cili więdyto Fnichach zdalo fe na piidati wid) ged” Fapitulu ztecy JbabfPidy (cbyá" .vwFteres (mewy pixvomali fEcse f[51a vittecrt, 6 Yoylojili vcicyimfe Cecem mibio (li a milngicym gi riccbro Pnib tai no(t.2t gt Eapitula pari] Po änayi fe Anichy 1 Mt O3Y byl gf mu tes Amjje Sełatio w fcbo Rrdlowfiwij.obdiżew od . wale osioftoyny (lavo a melttet dary. Kteryżto acFoli t3ybil voe cy Aralomftwaj byl gł wffał we liPy a miidsy. Bednobo pał One dodANY [i Arali geony Fuby-w nichż pfano bylo. że wJndy lal bory wysfołcenanich; cofłań gy i (lromoweca byliny, c dyšby poznány a wsaty p flože ny rzaoným behem byly, buda3 nich lečavzfčrou Eecymi fc Ersyfy mctwij spormocy boży. 3404 ge rd blebati te wócy a Bi wy” Fonati.psziłdzał gt 2Z<erozyáffo- wi aby Fromu pilnofi piziłynil. a $eby on ganu zlattem a firzybiem Btomu pomocen byl y pfal voffam Aáluom 7nbctym aby vali po^ moc a tabili ge vrmiriev] .y vcy nil gt Acál tal a pziłazal dari be gospaffowi cosloli$dbal, 2j píal voffan Feálom te volafti à panom lifly o tu vocc Fltecymi prsiffopitt niel poflaw geonomuPłazdemn E^ lenoty a dary iafoż obyćcy gt tre lom wejpolel fobę posfylati Fy co ż4baguj geden odduhcho.A P totoš tal gč včimíl Zerozys iatš přířázal geamu Zrála neudbýlil fe saprawo ani nalewo aż peifjel do ndz. a dodaw mfjech Lilu v da do wfjem Kralom Ptecymi '(au poflaám byl. prosfpl gefł obrich zato coš li(łowee wfobe zawicali Aeebizto wfjyctni odpowedeli ze náplimj 5áooffo wotfoll Acálow^ ffá apomobti genu Promu voffu by aby ttd) ficomio a bylin ble- ddno bylo poborśch a Fraginddy etTiubicy a güryemni musrni gib.
Przedmluwa nij cafto.a Foys feptibobi ge" co BejBADIRE nedawy fe wto a new Fiaday (e wiielte” wec pochibnań boFubiby neposnal gegij vptim^ nofti.2Aby nebyl tako ten Fterýš 57 b!doij scefty .ne8 Cir votic Dade gore tjm wic obbalugefe obcyle , VIG ta£o ten Frery3 Eoysby cil co to[tvan ofu nepise(témoá g wy mitiati a$ ptigoe Éptemelile" sle" UTHat tafemus rozumný werziti o bošíťem faudu a zasfobiti [e bo^ bzymi ftutPp a woin(foratilibem coś (am fobezwolil.a nepiiti gim čehož fefám rearuge, — Diotoj EtożEoli vóy fe wrechto Prichach ptany(Tliy votcto Aapittule aby tosunie to".ne8 Ptoi sad co fesa samitá vonicb, neportebuget gi nd) Pnieby. Doweści ten Proś pie loże tyto Ermby ziazyłu Deefteho wiazył zibowity, Kvy; finefev/ cili więdyto Fnichach zdalo fe na piidati wid) ged” Fapitulu ztecy JbabfPidy (cbyá" .vwFteres (mewy pixvomali fEcse f[51a vittecrt, 6 Yoylojili vcicyimfe Cecem mibio (li a milngicym gi riccbro Pnib tai no(t.2t gt Eapitula pari] Po änayi fe Anichy 1 Mt O3Y byl gf mu tes Amjje Sełatio w fcbo Rrdlowfiwij.obdiżew od . wale osioftoyny (lavo a melttet dary. Kteryżto acFoli t3ybil voe cy Aralomftwaj byl gł wffał we liPy a miidsy. Bednobo pał One dodANY [i Arali geony Fuby-w nichż pfano bylo. że wJndy lal bory wysfołcenanich; cofłań gy i (lromoweca byliny, c dyšby poznány a wsaty p flože ny rzaoným behem byly, buda3 nich lečavzfčrou Eecymi fc Ersyfy mctwij spormocy boży. 3404 ge rd blebati te wócy a Bi wy” Fonati.psziłdzał gt 2Z<erozyáffo- wi aby Fromu pilnofi piziłynil. a $eby on ganu zlattem a firzybiem Btomu pomocen byl y pfal voffam Aáluom 7nbctym aby vali po^ moc a tabili ge vrmiriev] .y vcy nil gt Acál tal a pziłazal dari be gospaffowi cosloli$dbal, 2j píal voffan Feálom te volafti à panom lifly o tu vocc Fltecymi prsiffopitt niel poflaw geonomuPłazdemn E^ lenoty a dary iafoż obyćcy gt tre lom wejpolel fobę posfylati Fy co ż4baguj geden odduhcho.A P totoš tal gč včimíl Zerozys iatš přířázal geamu Zrála neudbýlil fe saprawo ani nalewo aż peifjel do ndz. a dodaw mfjech Lilu v da do wfjem Kralom Ptecymi '(au poflaám byl. prosfpl gefł obrich zato coš li(łowee wfobe zawicali Aeebizto wfjyctni odpowedeli ze náplimj 5áooffo wotfoll Acálow^ ffá apomobti genu Promu voffu by aby ttd) ficomio a bylin ble- ddno bylo poborśch a Fraginddy etTiubicy a güryemni musrni gib.
Strana 45
Počínají se knichy. RAVÍ, že v časech králuo edomských měl král Anasires muže jmenem Beroziáše. A byl jest muž ten kníže lékařuo v šeho království, ob- 19b 5 držev od krále duostojný stav a veliké dary. Kterýžto, ačkoli řídil věci království, byl jest však veliký a múdrý. Jednoho pak dne do- dány sú králi jedny kníhy, v nichž psáno bylo, že v Indí sou hory vysoké, na nichž rostou jistí stromové a byliny, 10 kteréžto když by poznány a vzaty i složeny řádným během byly, budeť z nich lékařství, kterýmž se křísí mrtví s pomocí boží. I žádaje král hledati té věci a ji vykonati, přikázal jest Beroziá- šovi, aby k tomu pilnost přičinil, a že by on jemu zlatem a stříb- rem k tomu pomocen byl, i psal všem králuom indckým, aby dali 15 pomoc a radili jeho umínění. I učinil jest král tak a přikázal dáti Beroziášovi, cožkoli žádal. A psal všem králóm té vlasti a pá- nóm listy o tu věc, k kterýmž přistúpiti měl, poslav jednomu každému klenoty a dary, jakož obyčej jest králóm vespolek sobě posílati, když co žádají jeden od druhého. A protož tak jest 20 učinil Beroziáš, jakž přikázal jemu král, a neuchýlil se napravo ani nalevo, až přišel do Indí, a dodav všech listů i daruo všem králóm, kterýmž sou posláni byli, prosil jest od nich za to, což listové v sobě zavírali. Kteřížto všickni odpověděli, že náplní žá- dost a vuoli královskú a pomohú jemu k tomu všudy, aby těch 25 stromuo a bylin hledáno bylo po horách a krajinách s mudrci a jinými mužmi jich.A protož zaneprázdnil se tím Beroziáš 20a dvanácte měsícuo, a sebrav z všelijakých štěpuo a stromuo na- psaných v knichách, složil to s lékařstvím položeným v kníhách a učinil z toho lék podlé spisu a moci, potom pak chtěl jest křésiti 30 mrtvé, a nemohl. Tehdy domníval se Beroziáš, že by ty všecky kníhy byly lživé, i odvrátil srdce své od nich, a to bylo jemu truchlivé velmi, neb jest bylo jemu velmi nesnadno vrátiti se k králi zahanbenému a pochybnému v řeči své. I přistúpiv k mu- drcuom indckým, vypravil jim tu věc. Kterémuž odpověděli, že 35 sou i oni nalezli v svých kníhách jako on a že i pracovali o to 45
Počínají se knichy. RAVÍ, že v časech králuo edomských měl král Anasires muže jmenem Beroziáše. A byl jest muž ten kníže lékařuo v šeho království, ob- 19b 5 držev od krále duostojný stav a veliké dary. Kterýžto, ačkoli řídil věci království, byl jest však veliký a múdrý. Jednoho pak dne do- dány sú králi jedny kníhy, v nichž psáno bylo, že v Indí sou hory vysoké, na nichž rostou jistí stromové a byliny, 10 kteréžto když by poznány a vzaty i složeny řádným během byly, budeť z nich lékařství, kterýmž se křísí mrtví s pomocí boží. I žádaje král hledati té věci a ji vykonati, přikázal jest Beroziá- šovi, aby k tomu pilnost přičinil, a že by on jemu zlatem a stříb- rem k tomu pomocen byl, i psal všem králuom indckým, aby dali 15 pomoc a radili jeho umínění. I učinil jest král tak a přikázal dáti Beroziášovi, cožkoli žádal. A psal všem králóm té vlasti a pá- nóm listy o tu věc, k kterýmž přistúpiti měl, poslav jednomu každému klenoty a dary, jakož obyčej jest králóm vespolek sobě posílati, když co žádají jeden od druhého. A protož tak jest 20 učinil Beroziáš, jakž přikázal jemu král, a neuchýlil se napravo ani nalevo, až přišel do Indí, a dodav všech listů i daruo všem králóm, kterýmž sou posláni byli, prosil jest od nich za to, což listové v sobě zavírali. Kteřížto všickni odpověděli, že náplní žá- dost a vuoli královskú a pomohú jemu k tomu všudy, aby těch 25 stromuo a bylin hledáno bylo po horách a krajinách s mudrci a jinými mužmi jich.A protož zaneprázdnil se tím Beroziáš 20a dvanácte měsícuo, a sebrav z všelijakých štěpuo a stromuo na- psaných v knichách, složil to s lékařstvím položeným v kníhách a učinil z toho lék podlé spisu a moci, potom pak chtěl jest křésiti 30 mrtvé, a nemohl. Tehdy domníval se Beroziáš, že by ty všecky kníhy byly lživé, i odvrátil srdce své od nich, a to bylo jemu truchlivé velmi, neb jest bylo jemu velmi nesnadno vrátiti se k králi zahanbenému a pochybnému v řeči své. I přistúpiv k mu- drcuom indckým, vypravil jim tu věc. Kterémuž odpověděli, že 35 sou i oni nalezli v svých kníhách jako on a že i pracovali o to 45
Strana 46
a vyhledávali to, až nalezli toho výklad v jedněch knichách múdrosti, totiž, že ty hory sú muží moudří a rozumní, stromové pak také a štěpové sú moudrost a rozumové, kteříž se rodí v srd- cích jich, ale lékařství, kteráž se dělají z nich, súť kníhy náučení 5 a múdrosti i umění, kteréž se od nich skládají; mrtví pak, kteříž zkříšeni bývají, sú blázni a neznajíce múdrosti, kteříž se mrtví zdají, zkříšeni však a uzdraveni bývají lékařstvím múdrosti, když je přijímají z knich těch mudrcuo. A když uslyšel to Beroziáš, žádal jest míti ty kníhy, i nalezl je v jazyku indckém a přeložil 10 je v jazyk perský a potom se vrátil ku pánu svému Kazrimovi králi. I slyše to král, pečoval jest dosáhnúti knich múdrosti, umě- ní a rozumno sti a pílil vší snažností náučiti se umění a rozmno- 20b žoval je a povyšoval ho nad jiné všecky rozkoše světa, v kte- rýchž se králové kochají, a rozkázal ohlašovati umění a knichy 15 rozmnožovati a ustanoviti učení a shromázditi takové knichy a je položiti do komory své. Byly sú pak z těch knich tyto kníhy, kteréž slovú Kelilovy a Dymnovy. Ale jest při počátku těchto knieh kapitula první lékaře Beroziáše a činuo jeho, kdež vy- pravuje, s kterými jest obcoval, dokudž nebyl učiněn póustení- 20 kem a služebníkem božím, a psal po svých činech ty věci, kteréž přeložil z knich mudrcuo indckých, a otázky, kterýchž žádal jeden král indcký Dysles jmenem od svého filozofa jmenem Sen- debara, kterýž větší byl v umění než jiní mudrci a více milý králi, kterémuž velel dávati všem jeho otázkám rozumy jedné 25 po druhé a přivoditi jeho řeči podobenství, aby ukázána byla jemu skrze to cesta pravdy a způsob spravedlivosti v jeho odpo- vědech a aby to všecko sebral a z toho kníhy udělal múdře slo- žené, kteréž by mohl přijíti k svému náučení, a aby byly polo- ženy mezi jeho poklady a mohly zuostati k dědictví jiným krá- 30 lóm, náměstkóm jeho. Kterýchžto knich kapituly sú tyto: Potud předmluva. Sedmnácte knieh těchto kapitul: Kapitula prvnie jest o Beroziášovi. A jest o spravedlivosti a bázni 2la boží. Též o obcování téhož Beroziáše lékaře. 46
a vyhledávali to, až nalezli toho výklad v jedněch knichách múdrosti, totiž, že ty hory sú muží moudří a rozumní, stromové pak také a štěpové sú moudrost a rozumové, kteříž se rodí v srd- cích jich, ale lékařství, kteráž se dělají z nich, súť kníhy náučení 5 a múdrosti i umění, kteréž se od nich skládají; mrtví pak, kteříž zkříšeni bývají, sú blázni a neznajíce múdrosti, kteříž se mrtví zdají, zkříšeni však a uzdraveni bývají lékařstvím múdrosti, když je přijímají z knich těch mudrcuo. A když uslyšel to Beroziáš, žádal jest míti ty kníhy, i nalezl je v jazyku indckém a přeložil 10 je v jazyk perský a potom se vrátil ku pánu svému Kazrimovi králi. I slyše to král, pečoval jest dosáhnúti knich múdrosti, umě- ní a rozumno sti a pílil vší snažností náučiti se umění a rozmno- 20b žoval je a povyšoval ho nad jiné všecky rozkoše světa, v kte- rýchž se králové kochají, a rozkázal ohlašovati umění a knichy 15 rozmnožovati a ustanoviti učení a shromázditi takové knichy a je položiti do komory své. Byly sú pak z těch knich tyto kníhy, kteréž slovú Kelilovy a Dymnovy. Ale jest při počátku těchto knieh kapitula první lékaře Beroziáše a činuo jeho, kdež vy- pravuje, s kterými jest obcoval, dokudž nebyl učiněn póustení- 20 kem a služebníkem božím, a psal po svých činech ty věci, kteréž přeložil z knich mudrcuo indckých, a otázky, kterýchž žádal jeden král indcký Dysles jmenem od svého filozofa jmenem Sen- debara, kterýž větší byl v umění než jiní mudrci a více milý králi, kterémuž velel dávati všem jeho otázkám rozumy jedné 25 po druhé a přivoditi jeho řeči podobenství, aby ukázána byla jemu skrze to cesta pravdy a způsob spravedlivosti v jeho odpo- vědech a aby to všecko sebral a z toho kníhy udělal múdře slo- žené, kteréž by mohl přijíti k svému náučení, a aby byly polo- ženy mezi jeho poklady a mohly zuostati k dědictví jiným krá- 30 lóm, náměstkóm jeho. Kterýchžto knich kapituly sú tyto: Potud předmluva. Sedmnácte knieh těchto kapitul: Kapitula prvnie jest o Beroziášovi. A jest o spravedlivosti a bázni 2la boží. Též o obcování téhož Beroziáše lékaře. 46
Strana 47
Kapitula druhá jest o lvu a volu. A jest o lsti a podvodu. Kapitula třetie jest o vyhledávaní pře Dymnovy. A jest o konci toho, ktož se kochá v zlém druhého. Kapitula čtvrtá jest o holubu. A jest o věrných tovařiších. Kapitula pátá o krkavci a jestřábu. A jest o tom, ktož duověří nepříteli svému, a co se naposledy přihodí jemu. Kapitula šestá o vopici a hlemýždi. A jest o tom, ktož žádá míti přítele, a když dosáhne ho, neumí sobě zachovati jeho, až i ztratí jej. 10 Kapitula sedmá o pousteníku. A jest o tom, ktož kvapný jest v svých věcech a neprohledá k konci. Kapitula osmá o kocouru a myši. A jest o nepříteli, kterýž hledá pokoje s nepřietelem svým v času potřebnosti. Kapitula devátá o králi a ptáku. A jest o tovařiších, kteříž se 15 spolu svadí, a kterak sebe varovati se a vystříhati mají. Kapitula desátá o Ezdrášovi králi. A jest o tom, ktož skrocuje 21b hněv svůj a zdržuje vášně své. Kapitula jedenáctá o lovčím a lvici. A jest o tom, kterýž přestává zle činiti jinému pro zlé, kteréž se jemu přihodilo. 20 Kapitula dvanáctá o pousteníku a poutníku. A jest o tom, ktož opouští skutky vlastní a činí, což činiti nemá. Kapitula třináctá o lvu a lišce. A jest o milosti královské, kteráž se navracuje po rozhněvánie a nepřátelství. Kapitula čtrnáctá o zlatníku a hadu. A jest o učinění milosr- 25 denství. Kapitula patnáctá o synu královském a tovařiších jeho. A jest o božském osudu a uložení, kteréhož žádný nemuož ujíti. Kapitula šestnáctá o ptácích. A jest o tovařiších a o přáteliech, kteříž se vespolek šálí a zklamávají. 30 Kapitula sedmnáctá o holubu a lišce. A jest o tom, ktož dává radu jinému a sám sobě raditi neumí. 5 47
Kapitula druhá jest o lvu a volu. A jest o lsti a podvodu. Kapitula třetie jest o vyhledávaní pře Dymnovy. A jest o konci toho, ktož se kochá v zlém druhého. Kapitula čtvrtá jest o holubu. A jest o věrných tovařiších. Kapitula pátá o krkavci a jestřábu. A jest o tom, ktož duověří nepříteli svému, a co se naposledy přihodí jemu. Kapitula šestá o vopici a hlemýždi. A jest o tom, ktož žádá míti přítele, a když dosáhne ho, neumí sobě zachovati jeho, až i ztratí jej. 10 Kapitula sedmá o pousteníku. A jest o tom, ktož kvapný jest v svých věcech a neprohledá k konci. Kapitula osmá o kocouru a myši. A jest o nepříteli, kterýž hledá pokoje s nepřietelem svým v času potřebnosti. Kapitula devátá o králi a ptáku. A jest o tovařiších, kteříž se 15 spolu svadí, a kterak sebe varovati se a vystříhati mají. Kapitula desátá o Ezdrášovi králi. A jest o tom, ktož skrocuje 21b hněv svůj a zdržuje vášně své. Kapitula jedenáctá o lovčím a lvici. A jest o tom, kterýž přestává zle činiti jinému pro zlé, kteréž se jemu přihodilo. 20 Kapitula dvanáctá o pousteníku a poutníku. A jest o tom, ktož opouští skutky vlastní a činí, což činiti nemá. Kapitula třináctá o lvu a lišce. A jest o milosti královské, kteráž se navracuje po rozhněvánie a nepřátelství. Kapitula čtrnáctá o zlatníku a hadu. A jest o učinění milosr- 25 denství. Kapitula patnáctá o synu královském a tovařiších jeho. A jest o božském osudu a uložení, kteréhož žádný nemuož ujíti. Kapitula šestnáctá o ptácích. A jest o tovařiších a o přáteliech, kteříž se vespolek šálí a zklamávají. 30 Kapitula sedmnáctá o holubu a lišce. A jest o tom, ktož dává radu jinému a sám sobě raditi neumí. 5 47
Strana 48
Kapitula prvnie o Beroziášovi, kniežeti lékařském. 22a A jest o spravedlivosti a o bázni boží. IEŤ BEROZIÁŠ, hlava mudrců perských, kterýž přeložil tyto kníhy z jazyku indckého a vykládal je: 5 „Byl jest otec mój z takového rodu a matka má z urozených oněch, z lepších pak věcí, kterýchž mi božská milost půjčila, že sem byl v větší poctivosti nežli jiní z domu otce mého, viece mi- lován od otce mého nežli všickni bratří moji, neb sú oddali mne k učení umění lékařského, když sem byl v sedmi letech. A když 10 sem poznal konec umění lékařského a jeho užitečnost, chválil sem radu rodičuo mých z toho, což mi učinili, i přiložil sem oči mé i srdce mé k učenie knieh lékařských k rozumění jim. Byla jest zajisté žádost má veliká k tomu umění, až sem dobře v něm byl dospělý, a přišel sem k tomu, čehož žádala duše má, abych mohl 15 léčiti neduživé a skrze to nadál sem se povýšenie stavu osoby mé, prohledaje zajisté k čtyřem věcem, kterýchž lidé hledají. I řekl sem, kteří sú šlechetní mravové, kterýchž sem hledal, zboží, dím, neb rozkoší, neb dobré pověsti, neb odplaty budúcího věku. I uložila rada má vyvoliti odplatu budúcího věku, neb ] sem na- 22b 20 lezl v kníhách lékařských, že pracovánie v něm zdá se dobré mu- drcóm a svatým, a nenalezl sem toho u nižádných lidí věku ve všech jazycích národuo opovrženého. A nalezl sem v knichách lékařských, kdež se praví, že výborný z lékařuo jest, kterýž užívá lékařství, aby v něm pracoval ne pro odplatu tohoto světa, 25 ale budúcího. A protož mi se zdálo oddati se léčení neduživých ke cti božského jmena, a ne pro záplatu. I učiněn sem jako ku- pec, kterýž prodal kamen drahý za jednu hřivnu, ješto stál za velikú summu. Také sem nalezl v kníhách lékařských, že lékař, kterýž pracuje v svém lékařství pro odplatu budúcího věku, nic 30 z své poctivosti tím neumenšuje a jest jako rozsevač, kterýž seje zrna pšeničná do země, aby se urodila jemu pšenice, a ne bylina. Ale však když se urodí semeno, urodí se s ním bylina. A protož sem umienil léčiti nemocné pro náději budúcího příbytku mého a nepřestával sem hojiti nemocného, kteréhož sem znal, že muože 48
Kapitula prvnie o Beroziášovi, kniežeti lékařském. 22a A jest o spravedlivosti a o bázni boží. IEŤ BEROZIÁŠ, hlava mudrců perských, kterýž přeložil tyto kníhy z jazyku indckého a vykládal je: 5 „Byl jest otec mój z takového rodu a matka má z urozených oněch, z lepších pak věcí, kterýchž mi božská milost půjčila, že sem byl v větší poctivosti nežli jiní z domu otce mého, viece mi- lován od otce mého nežli všickni bratří moji, neb sú oddali mne k učení umění lékařského, když sem byl v sedmi letech. A když 10 sem poznal konec umění lékařského a jeho užitečnost, chválil sem radu rodičuo mých z toho, což mi učinili, i přiložil sem oči mé i srdce mé k učenie knieh lékařských k rozumění jim. Byla jest zajisté žádost má veliká k tomu umění, až sem dobře v něm byl dospělý, a přišel sem k tomu, čehož žádala duše má, abych mohl 15 léčiti neduživé a skrze to nadál sem se povýšenie stavu osoby mé, prohledaje zajisté k čtyřem věcem, kterýchž lidé hledají. I řekl sem, kteří sú šlechetní mravové, kterýchž sem hledal, zboží, dím, neb rozkoší, neb dobré pověsti, neb odplaty budúcího věku. I uložila rada má vyvoliti odplatu budúcího věku, neb ] sem na- 22b 20 lezl v kníhách lékařských, že pracovánie v něm zdá se dobré mu- drcóm a svatým, a nenalezl sem toho u nižádných lidí věku ve všech jazycích národuo opovrženého. A nalezl sem v knichách lékařských, kdež se praví, že výborný z lékařuo jest, kterýž užívá lékařství, aby v něm pracoval ne pro odplatu tohoto světa, 25 ale budúcího. A protož mi se zdálo oddati se léčení neduživých ke cti božského jmena, a ne pro záplatu. I učiněn sem jako ku- pec, kterýž prodal kamen drahý za jednu hřivnu, ješto stál za velikú summu. Také sem nalezl v kníhách lékařských, že lékař, kterýž pracuje v svém lékařství pro odplatu budúcího věku, nic 30 z své poctivosti tím neumenšuje a jest jako rozsevač, kterýž seje zrna pšeničná do země, aby se urodila jemu pšenice, a ne bylina. Ale však když se urodí semeno, urodí se s ním bylina. A protož sem umienil léčiti nemocné pro náději budúcího příbytku mého a nepřestával sem hojiti nemocného, kteréhož sem znal, že muože 48
Strana 49
zhojen býti, toho pak, kterýž zdráv býti nemohl, léčiti sem vší možností nepřestával, ale zpravoval sem a vystřihal ho od zlých věcí, a dával sem mu lékařství, pokudž potřebí bylo, a od žád- ného, komuž sem to činil, žádné mzdy nebrati neb daru. Aniž 5 sem chtěl činiti skutkuo, kteréž jiní činili, ale toho, kteréhož mravi dobří sú mezi lidmi. A shromazďoval sem] spravedlivost 23a slovem i skutkem a ponižoval sem duše mé, když se pozdviho- vala nade mnú a žádala marné chvály těch mužuo, takže od své- ho úmyslu přestávala. Neb zajisté, když se nachylovala k marné 10 chvále jich a k jich poctivostem dychtila, zdálo mi se tehdáž rozmlúvati s ní: Ó duše má, však rozeznáváš tvé dobré od zlého, však umieš hledati toho, k čemuž žádný nepřicházie na tomto světě, ale vdycky hyne jeho dobré v něm, a jeho zámutek se rozmáhá, 15 když se od něho odděluje, a rozmnožují se tesknosti v srdci jeho vdycky. Duše má, nikdá nezpomínáš na utěšení po tomto světě přišlé a zapomínáš na ně pro tvú přílišnou žádost k tomuto světu. Nestydieš se za tovařiství zlostných a nemilostivých to- hoto světa se přidržících, kterýž utíká jako stien a jeho dobré 20 hyne v ruce držícího je, a nezuostává ani se přidrží jeho, jediné blázen, aniž miluje jej, jediné člověk nesmyslný. Duše má, od- vratiž se od toho bláznovství a pokoř se a přestaň na živnosti uložené tobě, a že věc máš nad nájvětší dobré a nad velikú mzdu, kteráž tobě přijde od samého boha, a nikoli se neklamáj tvú žá- 25 dostí. Zdaliž nevíš, že zde tělo plné jest trápení a svízele a nedu- huo přicházejících od složenie a smiešení porušitedlného a smrdu- tého, kteréžto všecky věci shromazďují kořeny čtyři, z nichžto jeden jest proti druhému, kteříž grunt sú lidského života, a ko- 23b nec všelikého živočicha jest smrt. Jako sloup, jehož údové od- 30 lúčeni sú a od sebe odděleni, skládajíť se pak a spojují jedním hřebem, kterýž odejma, padají údové. Duše má, nikoli se ne- zklamáváj obcováním tovařišuo tvých, aby nebyla tvá žádost veliká k milování jich, neb jakož se zdá, býti v jich milování radost a potěšení, tak jest tesknost a zamúcení, a bude konec 35 jich milování. Protož se odděl od nich a tehdy učiněna budeš jako lžíce, kteráž se strká v hrnec do jíchy, když celá jest, ale 49
zhojen býti, toho pak, kterýž zdráv býti nemohl, léčiti sem vší možností nepřestával, ale zpravoval sem a vystřihal ho od zlých věcí, a dával sem mu lékařství, pokudž potřebí bylo, a od žád- ného, komuž sem to činil, žádné mzdy nebrati neb daru. Aniž 5 sem chtěl činiti skutkuo, kteréž jiní činili, ale toho, kteréhož mravi dobří sú mezi lidmi. A shromazďoval sem] spravedlivost 23a slovem i skutkem a ponižoval sem duše mé, když se pozdviho- vala nade mnú a žádala marné chvály těch mužuo, takže od své- ho úmyslu přestávala. Neb zajisté, když se nachylovala k marné 10 chvále jich a k jich poctivostem dychtila, zdálo mi se tehdáž rozmlúvati s ní: Ó duše má, však rozeznáváš tvé dobré od zlého, však umieš hledati toho, k čemuž žádný nepřicházie na tomto světě, ale vdycky hyne jeho dobré v něm, a jeho zámutek se rozmáhá, 15 když se od něho odděluje, a rozmnožují se tesknosti v srdci jeho vdycky. Duše má, nikdá nezpomínáš na utěšení po tomto světě přišlé a zapomínáš na ně pro tvú přílišnou žádost k tomuto světu. Nestydieš se za tovařiství zlostných a nemilostivých to- hoto světa se přidržících, kterýž utíká jako stien a jeho dobré 20 hyne v ruce držícího je, a nezuostává ani se přidrží jeho, jediné blázen, aniž miluje jej, jediné člověk nesmyslný. Duše má, od- vratiž se od toho bláznovství a pokoř se a přestaň na živnosti uložené tobě, a že věc máš nad nájvětší dobré a nad velikú mzdu, kteráž tobě přijde od samého boha, a nikoli se neklamáj tvú žá- 25 dostí. Zdaliž nevíš, že zde tělo plné jest trápení a svízele a nedu- huo přicházejících od složenie a smiešení porušitedlného a smrdu- tého, kteréžto všecky věci shromazďují kořeny čtyři, z nichžto jeden jest proti druhému, kteříž grunt sú lidského života, a ko- 23b nec všelikého živočicha jest smrt. Jako sloup, jehož údové od- 30 lúčeni sú a od sebe odděleni, skládajíť se pak a spojují jedním hřebem, kterýž odejma, padají údové. Duše má, nikoli se ne- zklamáváj obcováním tovařišuo tvých, aby nebyla tvá žádost veliká k milování jich, neb jakož se zdá, býti v jich milování radost a potěšení, tak jest tesknost a zamúcení, a bude konec 35 jich milování. Protož se odděl od nich a tehdy učiněna budeš jako lžíce, kteráž se strká v hrnec do jíchy, když celá jest, ale 49
Strana 50
když by se rozlúpila, do ohně vržena bývá, aby shořala. Duše má, neveďte tě tovařiší a muží liší tvoji shromazditi věc, pro kteréž hromázdění zahyneš a skrze to mieníš se jim zalíbiti a jich vuoli naplniti, ale sobě učiníš zle, a snad budeš jako kadidlnice, 5 kteráž se pálí od uhlé, ale jiní berou její dobrú vuoni. Duše má, nezklamáváj se márnými chválami, kteréž padnúti činí svého pána, aniž kto znamená zlé, kteréž pochází z nich, až se odděluje od nich, učiněna budeš tehdáž jako vlas hlavy, kterýž když jest na hlavě, hladí se od svého pána a šetří, a když upadne s hlavy, 10 od něho v ošklivosti jest a jeho nohami pošlapán bývá. Duše má, buď pilna léčení neduživých a netbáj na to, žeť se málo váží umění lékařské od lidí, ještoť sou bláznoví a nic ovšem neznají, ale znamenati máš a na tvé mysli rozjímati: ktož by odjal 24a z srdce bližního svého zámutek a bolest a jej neduhu zbavil, při- 15 veda ho k prvnímu odpočívaní, v němž jest byl, však neduživý ten jest povinen odplatiti se tomu lékaři velikú odplatú za do- brodiní, kteréž učinil jemu lékař, kterýž učinil to dobrodiní je- dinému. Protož má odplaceno býti nad to více hodně tomu, kterýž pracuje o uzdravení velikého houfu nemocných a množ- 20 ství mužuo, čině všecko pro odplatu budúcího světa, aby zbavil je neduhuo jich a nemocí, dokudž by neostali těch těžkých ne- mocí, kteříž dělí je od tohoto míjícího světa a rozkoší, pokrmuo, nápojuo a kratochvílí i ode všech jeho marností a prací, k doko- nalému odpočinutí, v němžto prvé byli, aby se mohli radovati 25 v tom životě a bydleti. Nebť má zasluhovati nájvětší zásluhou a naději mieti člověk o božské odplatě, kteráž nade všecko vzáctnější jest při jeho stvoření. Duše zajisté má, nikoli neza- mítáj od sebe budúcího světa, schylujíci se k tomuto hanebnému a zlořečenému a prodávajíci to, což nájdražší jest, příliš lacino, 30 i učiněna býváš, pravím, jako kupec jeden, o němž praví, že když jest on svój duom měl plný hedvábí, myslil sám v sobě, řka: Pro- dám-li je na váhu, přijde mi zase po času. I odšed prodal je spolu se vším jinému jakémus kupci odpolu darmo. I stallo se jest po- 24b tom, když domlouval duši své a trestal toho účinku, nemohl sobě 35 najíti ujití ani výmluvy, ale hned poznav provinění své, vyznal to, čehož se dopustil, a uchýliv se od své žádosti, k niež jest dych- 50
když by se rozlúpila, do ohně vržena bývá, aby shořala. Duše má, neveďte tě tovařiší a muží liší tvoji shromazditi věc, pro kteréž hromázdění zahyneš a skrze to mieníš se jim zalíbiti a jich vuoli naplniti, ale sobě učiníš zle, a snad budeš jako kadidlnice, 5 kteráž se pálí od uhlé, ale jiní berou její dobrú vuoni. Duše má, nezklamáváj se márnými chválami, kteréž padnúti činí svého pána, aniž kto znamená zlé, kteréž pochází z nich, až se odděluje od nich, učiněna budeš tehdáž jako vlas hlavy, kterýž když jest na hlavě, hladí se od svého pána a šetří, a když upadne s hlavy, 10 od něho v ošklivosti jest a jeho nohami pošlapán bývá. Duše má, buď pilna léčení neduživých a netbáj na to, žeť se málo váží umění lékařské od lidí, ještoť sou bláznoví a nic ovšem neznají, ale znamenati máš a na tvé mysli rozjímati: ktož by odjal 24a z srdce bližního svého zámutek a bolest a jej neduhu zbavil, při- 15 veda ho k prvnímu odpočívaní, v němž jest byl, však neduživý ten jest povinen odplatiti se tomu lékaři velikú odplatú za do- brodiní, kteréž učinil jemu lékař, kterýž učinil to dobrodiní je- dinému. Protož má odplaceno býti nad to více hodně tomu, kterýž pracuje o uzdravení velikého houfu nemocných a množ- 20 ství mužuo, čině všecko pro odplatu budúcího světa, aby zbavil je neduhuo jich a nemocí, dokudž by neostali těch těžkých ne- mocí, kteříž dělí je od tohoto míjícího světa a rozkoší, pokrmuo, nápojuo a kratochvílí i ode všech jeho marností a prací, k doko- nalému odpočinutí, v němžto prvé byli, aby se mohli radovati 25 v tom životě a bydleti. Nebť má zasluhovati nájvětší zásluhou a naději mieti člověk o božské odplatě, kteráž nade všecko vzáctnější jest při jeho stvoření. Duše zajisté má, nikoli neza- mítáj od sebe budúcího světa, schylujíci se k tomuto hanebnému a zlořečenému a prodávajíci to, což nájdražší jest, příliš lacino, 30 i učiněna býváš, pravím, jako kupec jeden, o němž praví, že když jest on svój duom měl plný hedvábí, myslil sám v sobě, řka: Pro- dám-li je na váhu, přijde mi zase po času. I odšed prodal je spolu se vším jinému jakémus kupci odpolu darmo. I stallo se jest po- 24b tom, když domlouval duši své a trestal toho účinku, nemohl sobě 35 najíti ujití ani výmluvy, ale hned poznav provinění své, vyznal to, čehož se dopustil, a uchýliv se od své žádosti, k niež jest dych- 50
Strana 51
til a v niž úfal, vydal se na léčení nemocných a bývaní při nedu- živých pro odplatu budúcího světa. Aniž to proto překáželo mi přijímati poctivosti a milosti v tom- to světě od velikých pánuo kteréhožkoli stavu prvé, než sem šél 5 do Indí, a když sem se odtud navrátil, také mi dal buoh vše- mohúcí svú milost a milosrdenství před očima všech přátel a to- vařišuo mých viece, než sem chtěl, a více, než sem po všecky dni života mého zaslúžil, aniž kdy budu se moci odplatiti. Potom pak prohled, pravím, mnohé kníhy lékařské, nalezl sem čta a poznal, 10 žeť není na samém lékaři moc uzdraviti některého nemocného tak, aby byl jist a bezpečen tím, že nikdá za dnů života jeho ta- kováž nemoc k němu se nevrátí neb jiná k té podobná. I řekl sem, pravím, kterakž pracovati budu při připravování lékař- stvie, poněvadž nemoc muože se zase k němu navrátiti neb jiná 15 té podobná. I tehdáž sem poznal, že činění spravedlivosti a pra- vosti jest lepšie než všecka lékařství, neboť uzdravuje pána svého dokonalým uzdravením, na něž muože zpolehnúti, nebť nikdá nepřijde jemu neduh. I vida to já, potupil sem [ kníhy lékařské 25a a zavrhl a umienil sem následovati zákona a víry. A když to 20 padlo na mysl mú, poznal sem, že lépe jest to činiti nežli se učiti v lékařství, nebť sem v knichách lékařských nenalezl duomienky o víře a zákonu, ani sem viděl v nich cesty dobré k zákonu, ani zlé. Z národuo zajisté a lidí v světě jiní sú, kteříž měli zákony a jazyky od svých starších a rodičuo, jiní pak zachovávají je pro 25 užitek tohoto světa, kochánie a marnú chválu jeho, všickni však drží o nich v pravdě a upřímnosti; pakli se kto protiví jedné z těch dvú věcí, tenť odpírá gruntu, a jest bludný a bláznový. A ktož proti těm jest, staneť v tájnosti boží a svatých jeho. Ale že jeden druhého víru a zákon štrafuje a mluví proti ní, a protož zdálo 30 mi se vyptati na mudrcích jazykuo a národuo a jich řečech, abych viděl, co oni praví a co by k tomu říkali, že snad skrze to budu moci pravé od nepravého rozeznati a to vyvolím a v něm zuo- stanu s sprostností srdce a dobrotú skutkuo. Nebť nejsem po- vinen věřiti, čehož neznám, ani čemuž nerozumím ještě, přidr- 35 žeti se. I pracuje přitom ptal sem se a vyhledával a nenalezl sem v nich, jediné že mi chválil každý zákon svój a zákon tupil dru- 51
til a v niž úfal, vydal se na léčení nemocných a bývaní při nedu- živých pro odplatu budúcího světa. Aniž to proto překáželo mi přijímati poctivosti a milosti v tom- to světě od velikých pánuo kteréhožkoli stavu prvé, než sem šél 5 do Indí, a když sem se odtud navrátil, také mi dal buoh vše- mohúcí svú milost a milosrdenství před očima všech přátel a to- vařišuo mých viece, než sem chtěl, a více, než sem po všecky dni života mého zaslúžil, aniž kdy budu se moci odplatiti. Potom pak prohled, pravím, mnohé kníhy lékařské, nalezl sem čta a poznal, 10 žeť není na samém lékaři moc uzdraviti některého nemocného tak, aby byl jist a bezpečen tím, že nikdá za dnů života jeho ta- kováž nemoc k němu se nevrátí neb jiná k té podobná. I řekl sem, pravím, kterakž pracovati budu při připravování lékař- stvie, poněvadž nemoc muože se zase k němu navrátiti neb jiná 15 té podobná. I tehdáž sem poznal, že činění spravedlivosti a pra- vosti jest lepšie než všecka lékařství, neboť uzdravuje pána svého dokonalým uzdravením, na něž muože zpolehnúti, nebť nikdá nepřijde jemu neduh. I vida to já, potupil sem [ kníhy lékařské 25a a zavrhl a umienil sem následovati zákona a víry. A když to 20 padlo na mysl mú, poznal sem, že lépe jest to činiti nežli se učiti v lékařství, nebť sem v knichách lékařských nenalezl duomienky o víře a zákonu, ani sem viděl v nich cesty dobré k zákonu, ani zlé. Z národuo zajisté a lidí v světě jiní sú, kteříž měli zákony a jazyky od svých starších a rodičuo, jiní pak zachovávají je pro 25 užitek tohoto světa, kochánie a marnú chválu jeho, všickni však drží o nich v pravdě a upřímnosti; pakli se kto protiví jedné z těch dvú věcí, tenť odpírá gruntu, a jest bludný a bláznový. A ktož proti těm jest, staneť v tájnosti boží a svatých jeho. Ale že jeden druhého víru a zákon štrafuje a mluví proti ní, a protož zdálo 30 mi se vyptati na mudrcích jazykuo a národuo a jich řečech, abych viděl, co oni praví a co by k tomu říkali, že snad skrze to budu moci pravé od nepravého rozeznati a to vyvolím a v něm zuo- stanu s sprostností srdce a dobrotú skutkuo. Nebť nejsem po- vinen věřiti, čehož neznám, ani čemuž nerozumím ještě, přidr- 35 žeti se. I pracuje přitom ptal sem se a vyhledával a nenalezl sem v nich, jediné že mi chválil každý zákon svój a zákon tupil dru- 51
Strana 52
hého. I z tohoť sem srozuměl, že všickni podlé žádosti odpovídali a podlé té činí, ale ne podlé spravedlnosti, aby jedné každý z toho zisk měl, a u těch sem nic nenalezl, což by mi spravedlivost ulká- 25b zalo, aby poznali ji muží múdří a aby se líbilo jim. I vida to, ne- 5 chtěl sem věřiti jednomu z toho, ješto jestliže bych věřil, čehož neznám, budu jako onen věřič oklamán, o kterémž se praví: Že když šél lotr jeden na krádež v noci do domu jednoho bo- hatého s některými tovařišmi svými, i vlezli spolu na krov, aby vešli do toho domu. I probudiv se hospodář z chramostění jich, 10 mlčal jest, věda, že nechodí té hodiny jediné lotří. A zbudiv ženu svú tiše, řekl jí: „Zdá mi se, že lotří sú na krově domu na- šeho. Ale nyní chci, aby se mne ptala hlasitě, aby oni slyšeti mohli, řkúci: Povieš-liž mi, kterak a odkud si tak veliké zboží shromázdil? A kdyžť bych nechtěl pověděti, ptáj se mne něko- 15 likrát, dokudž nepovím.“ I učinila jest tak žena a ptala se muže, jakož jí rozkázal. Kteréž odpověděl: „Proč se na to ptáš, poně- vadž pomohl tobě buoh k velikému zboží a statku? Jez vesele a pij a neptáj se na to, což tobě nemá oznámeno býti, aby snad vyslechna někto, mohl by uškoditi nám a nebezpečenství z toho 20 přijíti!“ Tehdy řekla žena: ,Prosím tebe, oznam mi to, nebť není žádného, ktož by mohl nyní nás poslouchati a pozorovati řeči naší!“ I dí muž: „Věziž, žeť sem nenabyl statku toho, kterýž ty vidieš i se mnú máš, jedné zlodějstvem a neřádně. Kterémuž řekla žena: „Kterakž to muože býti, poněvadž si dobrý a spra- 25 vedlivý přede mnú i přede všemi lidmi,[ kteříž tě znají, a nikdá 26a žádný nebyl, ktož by se o tobě zlého domníval?“ Kteréž odpo- věděl muž: „Znájž, žeť sem to moudrostí a rozumem činil a pó- sobil sem tájně své věci a skrytě, aby žádný nemohl porozuměti.“ Řekla žena: „Kteraks činil?“ Dí on: „Chodíval sem v noci plného 30 měsíce a vstupoval sem na duom, kdež sem pokrasti umienil. I přistúpě k voknu, kdež luny měsícové vcházely, i říkal sem toto zaklínaní Sulem-sulem sedmkrát, potom pak obchytil sem světlo měsíčné a sstupoval sem bez úrazu do domu. A když sem byl dole, stál sem proti světlu měsíce, a opět sem sedmkrát to zaklí- 35 nanie mluvil, říkaje: Sulem-sulem. I zjevovalo se mi všecko dobré a pokladové domu. I nabera, což sem chtěl, opět sem ob- 26b 52
hého. I z tohoť sem srozuměl, že všickni podlé žádosti odpovídali a podlé té činí, ale ne podlé spravedlnosti, aby jedné každý z toho zisk měl, a u těch sem nic nenalezl, což by mi spravedlivost ulká- 25b zalo, aby poznali ji muží múdří a aby se líbilo jim. I vida to, ne- 5 chtěl sem věřiti jednomu z toho, ješto jestliže bych věřil, čehož neznám, budu jako onen věřič oklamán, o kterémž se praví: Že když šél lotr jeden na krádež v noci do domu jednoho bo- hatého s některými tovařišmi svými, i vlezli spolu na krov, aby vešli do toho domu. I probudiv se hospodář z chramostění jich, 10 mlčal jest, věda, že nechodí té hodiny jediné lotří. A zbudiv ženu svú tiše, řekl jí: „Zdá mi se, že lotří sú na krově domu na- šeho. Ale nyní chci, aby se mne ptala hlasitě, aby oni slyšeti mohli, řkúci: Povieš-liž mi, kterak a odkud si tak veliké zboží shromázdil? A kdyžť bych nechtěl pověděti, ptáj se mne něko- 15 likrát, dokudž nepovím.“ I učinila jest tak žena a ptala se muže, jakož jí rozkázal. Kteréž odpověděl: „Proč se na to ptáš, poně- vadž pomohl tobě buoh k velikému zboží a statku? Jez vesele a pij a neptáj se na to, což tobě nemá oznámeno býti, aby snad vyslechna někto, mohl by uškoditi nám a nebezpečenství z toho 20 přijíti!“ Tehdy řekla žena: ,Prosím tebe, oznam mi to, nebť není žádného, ktož by mohl nyní nás poslouchati a pozorovati řeči naší!“ I dí muž: „Věziž, žeť sem nenabyl statku toho, kterýž ty vidieš i se mnú máš, jedné zlodějstvem a neřádně. Kterémuž řekla žena: „Kterakž to muože býti, poněvadž si dobrý a spra- 25 vedlivý přede mnú i přede všemi lidmi,[ kteříž tě znají, a nikdá 26a žádný nebyl, ktož by se o tobě zlého domníval?“ Kteréž odpo- věděl muž: „Znájž, žeť sem to moudrostí a rozumem činil a pó- sobil sem tájně své věci a skrytě, aby žádný nemohl porozuměti.“ Řekla žena: „Kteraks činil?“ Dí on: „Chodíval sem v noci plného 30 měsíce a vstupoval sem na duom, kdež sem pokrasti umienil. I přistúpě k voknu, kdež luny měsícové vcházely, i říkal sem toto zaklínaní Sulem-sulem sedmkrát, potom pak obchytil sem světlo měsíčné a sstupoval sem bez úrazu do domu. A když sem byl dole, stál sem proti světlu měsíce, a opět sem sedmkrát to zaklí- 35 nanie mluvil, říkaje: Sulem-sulem. I zjevovalo se mi všecko dobré a pokladové domu. I nabera, což sem chtěl, opět sem ob- 26b 52
Strana 53
chytil světlo měsíce a vstupoval sem, nesa ta bohatství s sebú bez úrazu a beze všeho chramostění.“ Tehdy vyslyševše je zlo- dějí, zradovali se velmi, řkúce: „Již jsme nalezli tuto, což lepší jest nám než všickni pokladové zlata a stříbra i jiná zboží, kteráž 5 bychom v tomto domu mieti mohli. Neboť sme již nalezli umění, kteréž odjímá od nás všelikú pochybnost a bázeň, a zbaveni bu- deme tím péče.“ I prodlivše chvíli, dokudž se nenadáli, že by spal hospodář s ženú svú, vstal jest pak starší jich a přistúpiv k vok- nu, kterýmž paprslkové měsíce vcházeli, říkal zaklínaní, mluvě 10 Sulem-sulem sedmkrát. I obchytil paprslek měsíce, mněje, že s ním sstúpí. I padl jest na zemi na tvář svú. A vstav hospodář, upral ho mnohými rana mi, pravě mu: „Pročs přišel a kto si ty?“ 27a Kterýž odpověděl: „Já sem věřitel ten zklamaný, věře, což sem slyšel, prvé než sem zkusil; hodenť sem všeho, což mi činíš, po- 15 něvadž sem slovóm tvým uvěřil a mnes svú řečí oklamal.“ I stalo se jest, když sem se bál věřiti tomu, skrze což bych znal, že bych padnúti mohl po druhé, pilnost sem přiložil k vyhledávaní zákonuo a k vyvolení lepšího z nich, a nenalezl sem ze všeho, což mi praveno bylo, nic, ješto by mi v mysl vešlo, abych mohl tomu 20 věřiti a toho se přidržeti. Jdiž, řekl sem, poněvadž nyní nena- lezl sem, nač bych mohl zpolehnúti, neníť mi lépe než zuostati při zákonu rodičuo mých, i nenašel sem cesty zůstaní v něm, řekl sem. Diem-li pro toto neb ono, hle veliký budu, kterýž bych našel rodiče své od lidí kárané, a zpomínám na to, což jest o jed- 25 nom praveno. Kterýžto, když byl v svých pokrmích nezřízený od lidí kárán býval, on pak příčinu jim toho pokládal, řka: Tak moji rodičové a rodičové rodičuo mých jídali. A když sem to nalezl na tomto světě příčinu zuostaní při řádu rodičuo mých, chtěl sem opět vyhledati jazyky a řády i pravdu jich znáti, ale 30 však mi se to nelíbilo, že konec blízko jest. A poznal sem, že dnové moji skonáni sú, a konec mój přijíti pospíšil, i mysle na to, řekl sem: Já nevím, bude-li odjití mé z tohoto světa po chvilce. A prvé ovšem činíval sem skutky, kteréž mi se zdály z počtu dobrých, nyní v chodějní a navracování vyhledávaje řády a se 27b 35 z jednoho do druhého přenášeje, překážku maje při nájvětším do- brém a velikém milosrdenství, kteréž sem mohl pósobiti. A budel 53
chytil světlo měsíce a vstupoval sem, nesa ta bohatství s sebú bez úrazu a beze všeho chramostění.“ Tehdy vyslyševše je zlo- dějí, zradovali se velmi, řkúce: „Již jsme nalezli tuto, což lepší jest nám než všickni pokladové zlata a stříbra i jiná zboží, kteráž 5 bychom v tomto domu mieti mohli. Neboť sme již nalezli umění, kteréž odjímá od nás všelikú pochybnost a bázeň, a zbaveni bu- deme tím péče.“ I prodlivše chvíli, dokudž se nenadáli, že by spal hospodář s ženú svú, vstal jest pak starší jich a přistúpiv k vok- nu, kterýmž paprslkové měsíce vcházeli, říkal zaklínaní, mluvě 10 Sulem-sulem sedmkrát. I obchytil paprslek měsíce, mněje, že s ním sstúpí. I padl jest na zemi na tvář svú. A vstav hospodář, upral ho mnohými rana mi, pravě mu: „Pročs přišel a kto si ty?“ 27a Kterýž odpověděl: „Já sem věřitel ten zklamaný, věře, což sem slyšel, prvé než sem zkusil; hodenť sem všeho, což mi činíš, po- 15 něvadž sem slovóm tvým uvěřil a mnes svú řečí oklamal.“ I stalo se jest, když sem se bál věřiti tomu, skrze což bych znal, že bych padnúti mohl po druhé, pilnost sem přiložil k vyhledávaní zákonuo a k vyvolení lepšího z nich, a nenalezl sem ze všeho, což mi praveno bylo, nic, ješto by mi v mysl vešlo, abych mohl tomu 20 věřiti a toho se přidržeti. Jdiž, řekl sem, poněvadž nyní nena- lezl sem, nač bych mohl zpolehnúti, neníť mi lépe než zuostati při zákonu rodičuo mých, i nenašel sem cesty zůstaní v něm, řekl sem. Diem-li pro toto neb ono, hle veliký budu, kterýž bych našel rodiče své od lidí kárané, a zpomínám na to, což jest o jed- 25 nom praveno. Kterýžto, když byl v svých pokrmích nezřízený od lidí kárán býval, on pak příčinu jim toho pokládal, řka: Tak moji rodičové a rodičové rodičuo mých jídali. A když sem to nalezl na tomto světě příčinu zuostaní při řádu rodičuo mých, chtěl sem opět vyhledati jazyky a řády i pravdu jich znáti, ale 30 však mi se to nelíbilo, že konec blízko jest. A poznal sem, že dnové moji skonáni sú, a konec mój přijíti pospíšil, i mysle na to, řekl sem: Já nevím, bude-li odjití mé z tohoto světa po chvilce. A prvé ovšem činíval sem skutky, kteréž mi se zdály z počtu dobrých, nyní v chodějní a navracování vyhledávaje řády a se 27b 35 z jednoho do druhého přenášeje, překážku maje při nájvětším do- brém a velikém milosrdenství, kteréž sem mohl pósobiti. A budel 53
Strana 54
konec mój huoře činiti než by žádost má kázala. A snad při cho- zení a navracování přihodí se mi, což se přihodilo jednomu, o kterémž se praví: Že když jeden ženu, mající muže, zamiloval a přebýval s ní, 5 udělala sobě žena pruochoz pod zemí od domu svého až k domu jeho, a udělala díru k tomu pruochozu v domu svém při jednom místě, na kterémž prvé jáma byla pro časy potřeby a bezpeč- nosti, aby někdy nepřišél na ně nenadále muž. Jednoho pak dne, když frejíř byl s ženú, přišel muž do dveří. I řekla žena frejíři 10 svému: ,Běž rychle do průchodiště, kteréž jest podlé místa jámy. I pospíšiv on k místu, nenalezl jámy, neb již zadělána byla, a vrátiv se k ženě, řekl: „Již sem šel k místu, o němžs mi řekla, a tu sem jámy nenalezl.“ Jemuž řekla žena: ,Ó blázne, co tobě do jámy mé, oznámila sem tobě jámu proto, aby se domyslil 15 pruochodu.“ A on odpověděl: „Nedobřes učinila, nebs neměla já- my jmenovati, poněvadž jí nebylo, a tak si mne tomuto vydala nebezpečenství. Kterémuž řekla žena: „Běda mně s tebú! Nech bláznovství svého a řeči daremné a jdi před se.“ Řekl on: ,Kamž mám jíti, všaks ty mne k řečem těmto připravila, neviem, co 20 činiti. A než on řeč dokonal, všel jest hospodář, a našed jej, 28à upral ho a naposledy vedl k rychtáři, vině ho z lotrovství. I stalo se, když sem se lekal, aby mi se při chození a vracování nepřihodilo jako tomu, zdálo se mně, aby o tu věc na mě více strach nešél, než bych srozumíval, i umienil sem opustiti to a či- 25 niti každý skutek, kterýž rozum vysvědčuje býti čistý, a na tom by se jazykové srovnávali všickni, že dobré jest, a odtrhl sem ruku mú od bití a trápení lidí, od marné chvály, krádeže a lsti i od oklamání každého a zdržel sem se od každé neupřímnosti i ode všeho, což by mohlo škoditi lidem, a zdálil sem se od za- 30 mucování lidí, od zlobivosti a marností i ode všech výstupkuo škodných. A přikázal sem duši mé nežádati zlého lidem a ne- blúditi při hledání odplaty budúcího života a jeho trápení, 28b i zdálil sem nepravé od mysli mé a přidržel sem se upřímých s duší mú, a poznal sem, že nenie mezi lidmi jako spravedlivost, 35 tovařiší a přátelé, viděl sem, že ktožkoli z lidí dosahuje jí, kdyžť buoh to dá jemu, jest lepší a hodnější každého jmění a vzáctnější 54
konec mój huoře činiti než by žádost má kázala. A snad při cho- zení a navracování přihodí se mi, což se přihodilo jednomu, o kterémž se praví: Že když jeden ženu, mající muže, zamiloval a přebýval s ní, 5 udělala sobě žena pruochoz pod zemí od domu svého až k domu jeho, a udělala díru k tomu pruochozu v domu svém při jednom místě, na kterémž prvé jáma byla pro časy potřeby a bezpeč- nosti, aby někdy nepřišél na ně nenadále muž. Jednoho pak dne, když frejíř byl s ženú, přišel muž do dveří. I řekla žena frejíři 10 svému: ,Běž rychle do průchodiště, kteréž jest podlé místa jámy. I pospíšiv on k místu, nenalezl jámy, neb již zadělána byla, a vrátiv se k ženě, řekl: „Již sem šel k místu, o němžs mi řekla, a tu sem jámy nenalezl.“ Jemuž řekla žena: ,Ó blázne, co tobě do jámy mé, oznámila sem tobě jámu proto, aby se domyslil 15 pruochodu.“ A on odpověděl: „Nedobřes učinila, nebs neměla já- my jmenovati, poněvadž jí nebylo, a tak si mne tomuto vydala nebezpečenství. Kterémuž řekla žena: „Běda mně s tebú! Nech bláznovství svého a řeči daremné a jdi před se.“ Řekl on: ,Kamž mám jíti, všaks ty mne k řečem těmto připravila, neviem, co 20 činiti. A než on řeč dokonal, všel jest hospodář, a našed jej, 28à upral ho a naposledy vedl k rychtáři, vině ho z lotrovství. I stalo se, když sem se lekal, aby mi se při chození a vracování nepřihodilo jako tomu, zdálo se mně, aby o tu věc na mě více strach nešél, než bych srozumíval, i umienil sem opustiti to a či- 25 niti každý skutek, kterýž rozum vysvědčuje býti čistý, a na tom by se jazykové srovnávali všickni, že dobré jest, a odtrhl sem ruku mú od bití a trápení lidí, od marné chvály, krádeže a lsti i od oklamání každého a zdržel sem se od každé neupřímnosti i ode všeho, což by mohlo škoditi lidem, a zdálil sem se od za- 30 mucování lidí, od zlobivosti a marností i ode všech výstupkuo škodných. A přikázal sem duši mé nežádati zlého lidem a ne- blúditi při hledání odplaty budúcího života a jeho trápení, 28b i zdálil sem nepravé od mysli mé a přidržel sem se upřímých s duší mú, a poznal sem, že nenie mezi lidmi jako spravedlivost, 35 tovařiší a přátelé, viděl sem, že ktožkoli z lidí dosahuje jí, kdyžť buoh to dá jemu, jest lepší a hodnější každého jmění a vzáctnější 54
Strana 55
otce a mateře, a našel sem, že ona jest, kteráž učí pravosti a do- brotě a svému muži dobrú dává radu, jakož potřebuje dobrý přietel, a nehyneť, když kto přijímá ji, ale rozmnožuje se a ne- vadne, když kto užívá jí, ale přidáváť jemu novosti a pěknosti, 5 a že v ní pochybnosti není, našel sem, ani zošklivějí ti časové a nebude se báti vody, ani ohně, ani lotruo, ani zlé zvěři, ani stane se jemu která příhoda světa, a seznal sem toho, ktož lehce vá ží spravedlnost a neví svého konce, že maličké dobré, kteréž 29a nalezl na tom světě, činí ho zapomínati, což na budúcím světě 10 jest, aby to opustil. I podobný bývá kupci, o němž praví: Jeden kupec byl, kterýž maje perly nezvrtané najal jednoho, aby je vrtal ze sta šiliňkuo na den. A když do domu přišel kup- cova, uzřel husle v kútě pověšené. Jemuž řekl kupec: ,Umieš-liž housti?“ Kterémuž odpověděl: „Umiem dobře.“ A on řekl: „Vez- 15 miž nyní a hud, abychom slyšeli.“ Ale on je vzav, houdl a nepře- stal celý den, nechav nádob s perlami odkrytých, až den minul. Večer pak řekl jemu: „Zaplat mi!“ Kterémuž odpověděl kupec: ,Což si dělal, zač by chtěl záplatu mieti?“ A on: „Dělal sem, což si mi kázal.“ I dal mu sto šiliňkuo peněz a jeho perly zuostaly 29b 20 nezvrtané. I stalo se, když sem péči měl při světských věcech a jeho žá- dostech, připílili sem i jej opovrci i jeho marnosti zavrci a v boží službě a náboženstvie se utvrditi. A viděl sem, že náboženství a boží služba chovají člověka jako otec syna svého, a nalezl sem 25 nábožného, že oslaven a stav jeho zveleben bývá, a když by zve- leben byl, ponižuje se a koří sám u sebe a přestává na živno- sti jemu uložené a od zboží lidského se odděluje, na tom, což mu puojčil buoh, dosti maje, a nestará se prázden sa toho světa, bývá zbaven zámutkuo a hrozí se žádostí a bývá čistý a jeho 30 zdychání nepřestává a odmítá závist a milost jemu se zjevuje a jeho duše od marností toho světa se zbraňuje a rozum jeho se dokonává [ a prohledá k budúcím věcem a nebojí se lidí jako 30a hřiechu a bývá pokójný. A když sem znamenal skutky nábožné- ho, přičinil sem milost k jeho skutkóm, takže přišlo na mysl mú 35 býti jako on; potom pak bál sem se, že bych snad nemohl snesti života řeholního, aby někdy z žádosti nepřihodilo mi se navrátiti 55
otce a mateře, a našel sem, že ona jest, kteráž učí pravosti a do- brotě a svému muži dobrú dává radu, jakož potřebuje dobrý přietel, a nehyneť, když kto přijímá ji, ale rozmnožuje se a ne- vadne, když kto užívá jí, ale přidáváť jemu novosti a pěknosti, 5 a že v ní pochybnosti není, našel sem, ani zošklivějí ti časové a nebude se báti vody, ani ohně, ani lotruo, ani zlé zvěři, ani stane se jemu která příhoda světa, a seznal sem toho, ktož lehce vá ží spravedlnost a neví svého konce, že maličké dobré, kteréž 29a nalezl na tom světě, činí ho zapomínati, což na budúcím světě 10 jest, aby to opustil. I podobný bývá kupci, o němž praví: Jeden kupec byl, kterýž maje perly nezvrtané najal jednoho, aby je vrtal ze sta šiliňkuo na den. A když do domu přišel kup- cova, uzřel husle v kútě pověšené. Jemuž řekl kupec: ,Umieš-liž housti?“ Kterémuž odpověděl: „Umiem dobře.“ A on řekl: „Vez- 15 miž nyní a hud, abychom slyšeli.“ Ale on je vzav, houdl a nepře- stal celý den, nechav nádob s perlami odkrytých, až den minul. Večer pak řekl jemu: „Zaplat mi!“ Kterémuž odpověděl kupec: ,Což si dělal, zač by chtěl záplatu mieti?“ A on: „Dělal sem, což si mi kázal.“ I dal mu sto šiliňkuo peněz a jeho perly zuostaly 29b 20 nezvrtané. I stalo se, když sem péči měl při světských věcech a jeho žá- dostech, připílili sem i jej opovrci i jeho marnosti zavrci a v boží službě a náboženstvie se utvrditi. A viděl sem, že náboženství a boží služba chovají člověka jako otec syna svého, a nalezl sem 25 nábožného, že oslaven a stav jeho zveleben bývá, a když by zve- leben byl, ponižuje se a koří sám u sebe a přestává na živno- sti jemu uložené a od zboží lidského se odděluje, na tom, což mu puojčil buoh, dosti maje, a nestará se prázden sa toho světa, bývá zbaven zámutkuo a hrozí se žádostí a bývá čistý a jeho 30 zdychání nepřestává a odmítá závist a milost jemu se zjevuje a jeho duše od marností toho světa se zbraňuje a rozum jeho se dokonává [ a prohledá k budúcím věcem a nebojí se lidí jako 30a hřiechu a bývá pokójný. A když sem znamenal skutky nábožné- ho, přičinil sem milost k jeho skutkóm, takže přišlo na mysl mú 35 býti jako on; potom pak bál sem se, že bych snad nemohl snesti života řeholního, aby někdy z žádosti nepřihodilo mi se navrátiti 55
Strana 56
5 25 k pokrmóm, jimiž sem krmen, i poznal sem, jestliže bych opustil všecky věci a obrátil se k skutkóm řeholním a snad bych nemohl v nich setrvati, i opustě prvnie skutky, kteříž byli dobří, při- hodilo by mi se jako psu, o němž jest tato rozprávka: Byl jest jeden pes, kterýž když šél podlé řeky, nesa kus masa v ústech svých, uzřel stín toho masa v vodě, i domnívaje se, že je vezme, z své žádosti otevřel ústa svá, aby je pochytil; i vy- pa dlo to, kteréž měl, a zuostal zbaven obého. A protož bál sem se bázní převelikú zákona neb řeholy a po- 10 chyboval sem o osobě mé, aby někdy nezatesklila sobě a ne- mohla by snášeti, i myslil sem v tom stavu, v kterémž sem byl, zuostati. Potom pak umínil sem zuostati mezi tiem, čehož sem se bál, že bych nemohl snesti, a tiem, což se přihází obyvateli na světě z zámutkuo a úzkostí. I oznámeno mi jest, žeť není nižádná 15 žádost a kochání tohoto světa, kteréž by se neobrátilo v zámutek a neduh a nepřivodilo bolesti a protivenství na tom světě. Jako voda slaná, z kteréž čímž by viece kto pil, tím více žížniti bude. Aneb jako kost, na kteréž nic jiného není jediné vuoně masa, kte- rúžto když nájde pes, chtě ji hlodati, raněny bývají od toho 3la 20 jeho dásně, až krev z nich poteče, ale on proto nepřestává hlodati kosti zuby svými, a čím více žádá hlodati kost svú, tím víc chce umenšiti krve své. Neb jako luňák, kterýž, když nájde maličko masa, sletí se ptáci k němu, takže celý den jsa v zámutcích a v ne- zvoli pro ně, nechává jim masa a sám zůstává z toho unavený. Neb jako nádoba, na níž svrchu jest maličko medu, zezpod pak plna jedu, a ktožkoli ho okusí, málo sladkosti, ale mnoho hoř- kosti počije. Neb jako chrápaní spícího, v němž jeho duše, když spí, radostná jest, když by se pak probudil, její radost pomine. Neb jako blájskaní, kteréž maličko osvěcuje a vnáhle odchází, 30 i zuostává člověk ve tmách jako prvé. Neb jako červ hedvábný, kterýž ztahuje nit hedvábnú od sebe, činí sobě smrt. I stalo se jest, když sem přemýšlel o těch věcech a napravoval duši mú, abych zvolil řeholu a k ní se schýlil, rozmlúval sem s duší, řka: Neslušíť mi přenášeti se z stavu pobožného k světu a z světa do 35 zákonu, ješto v světě zámutek býti vím a práci, a nesvolím jíti a vrátiti se a v jednom stavu a radě nezuostati, abych nebyl jako 30b 56
5 25 k pokrmóm, jimiž sem krmen, i poznal sem, jestliže bych opustil všecky věci a obrátil se k skutkóm řeholním a snad bych nemohl v nich setrvati, i opustě prvnie skutky, kteříž byli dobří, při- hodilo by mi se jako psu, o němž jest tato rozprávka: Byl jest jeden pes, kterýž když šél podlé řeky, nesa kus masa v ústech svých, uzřel stín toho masa v vodě, i domnívaje se, že je vezme, z své žádosti otevřel ústa svá, aby je pochytil; i vy- pa dlo to, kteréž měl, a zuostal zbaven obého. A protož bál sem se bázní převelikú zákona neb řeholy a po- 10 chyboval sem o osobě mé, aby někdy nezatesklila sobě a ne- mohla by snášeti, i myslil sem v tom stavu, v kterémž sem byl, zuostati. Potom pak umínil sem zuostati mezi tiem, čehož sem se bál, že bych nemohl snesti, a tiem, což se přihází obyvateli na světě z zámutkuo a úzkostí. I oznámeno mi jest, žeť není nižádná 15 žádost a kochání tohoto světa, kteréž by se neobrátilo v zámutek a neduh a nepřivodilo bolesti a protivenství na tom světě. Jako voda slaná, z kteréž čímž by viece kto pil, tím více žížniti bude. Aneb jako kost, na kteréž nic jiného není jediné vuoně masa, kte- rúžto když nájde pes, chtě ji hlodati, raněny bývají od toho 3la 20 jeho dásně, až krev z nich poteče, ale on proto nepřestává hlodati kosti zuby svými, a čím více žádá hlodati kost svú, tím víc chce umenšiti krve své. Neb jako luňák, kterýž, když nájde maličko masa, sletí se ptáci k němu, takže celý den jsa v zámutcích a v ne- zvoli pro ně, nechává jim masa a sám zůstává z toho unavený. Neb jako nádoba, na níž svrchu jest maličko medu, zezpod pak plna jedu, a ktožkoli ho okusí, málo sladkosti, ale mnoho hoř- kosti počije. Neb jako chrápaní spícího, v němž jeho duše, když spí, radostná jest, když by se pak probudil, její radost pomine. Neb jako blájskaní, kteréž maličko osvěcuje a vnáhle odchází, 30 i zuostává člověk ve tmách jako prvé. Neb jako červ hedvábný, kterýž ztahuje nit hedvábnú od sebe, činí sobě smrt. I stalo se jest, když sem přemýšlel o těch věcech a napravoval duši mú, abych zvolil řeholu a k ní se schýlil, rozmlúval sem s duší, řka: Neslušíť mi přenášeti se z stavu pobožného k světu a z světa do 35 zákonu, ješto v světě zámutek býti vím a práci, a nesvolím jíti a vrátiti se a v jednom stavu a radě nezuostati, abych nebyl jako 30b 56
Strana 57
jeden rychtář, kterýž byl času starého, k němuž když přistúpil póvod nájprv vypravuje mu při, i výpověd učinil k jeho straně, a přišedši rychle strana druhá svú při jemu vypravujíci, kteréž též ortel k její vuoli řekl.] I znamenal sem, co by mi se mohlo přihoditi z nevole řeholní 31b a její úzkosti, srozuměl sem, že by velmi těžké bylo mi, mluvě zase: Maličkéť jest tohoto světa potěšenie, dosáhnúti za ně od- počívaní budúcího, a šetře, čehož žádala duše má, kochání tohoto světa, řekl sem, že bolestné jest toho světa kochání, jehož konec 10 jest k věčnému trápení. I řekl sem: Kterak se nemá líbiti člo- věku maličko pelyňku, kteréhož konec jest k převeliké sladkosti? Aneb kterak má se jemu líbiti maličko sladkosti, jejížto konec v převelikú obrací a proměňuje se hořkost? A praví, že kdyby někomu zjeveno bylo a povědíno, že má živ býti sto let a v tom 15 času nemieti jediné úzkosti, fresuňky, zámutky, starosti, neduhy a bolesti, po tom pak času že by měl býti svoboden a prázden všelikterakých zámutkuo, starostí, neduhuo a bolestí, a vždycky živ býti s všelijakým odpočívaním a kratochvílením, zdaliž ne- bude se zdáti těch sto let jako jediný den? Tak i já, kterakž opo- 20 vrhnu maličko úzkosti a práce v maličkém a v krátičkém času, kteréhož živ budu v náboženstvie a řehole, abych skrze to mohl přijíti k nájvětšímu upokojení, odpočívaní a potěšení. Však svět tento plný jest trápení, svízeluo a bolestí. Však jde vždycky člověk z jedné bolesti do druhé všecken ten svuoj čas, od které- 25 hož se tvořiti počíná v životě matky své, až právě do dne smrti jeho. Neb nalezáme v kníhách lékařských, kterak zároda tvoří 32a se z krůpě semene v životě ženy, kteráž, smíšená s krví ženy, utvrdí se málo. Potom pak panuje povětří vlhkosti a krvi, až jako syrovátku učiní ji, ale potom dělí se jeho údové až k doko- 30 nání počtu dnuo jeho. Kteréž bude-li pachole, budeť tvář jeho k bedróm mateřiným, a jeho tvoření skoná se ve čtyřidceti dnech, pakli děvče, budeť jeho tvář k břichu mateře, a v šedesáti dnech skoná se jeho tvoření, zavříno sa v materníku a přivázáno pup- kem mateře, své oči a hlavu drže na svých kolenú, a nespatřuje 35 se z něho žádný úd, ale všecko jest obvinuté jako mázdra a díra pupku jeho spojena s dírú pupkovou a z toho místa sse to, čímž 5 57
jeden rychtář, kterýž byl času starého, k němuž když přistúpil póvod nájprv vypravuje mu při, i výpověd učinil k jeho straně, a přišedši rychle strana druhá svú při jemu vypravujíci, kteréž též ortel k její vuoli řekl.] I znamenal sem, co by mi se mohlo přihoditi z nevole řeholní 31b a její úzkosti, srozuměl sem, že by velmi těžké bylo mi, mluvě zase: Maličkéť jest tohoto světa potěšenie, dosáhnúti za ně od- počívaní budúcího, a šetře, čehož žádala duše má, kochání tohoto světa, řekl sem, že bolestné jest toho světa kochání, jehož konec 10 jest k věčnému trápení. I řekl sem: Kterak se nemá líbiti člo- věku maličko pelyňku, kteréhož konec jest k převeliké sladkosti? Aneb kterak má se jemu líbiti maličko sladkosti, jejížto konec v převelikú obrací a proměňuje se hořkost? A praví, že kdyby někomu zjeveno bylo a povědíno, že má živ býti sto let a v tom 15 času nemieti jediné úzkosti, fresuňky, zámutky, starosti, neduhy a bolesti, po tom pak času že by měl býti svoboden a prázden všelikterakých zámutkuo, starostí, neduhuo a bolestí, a vždycky živ býti s všelijakým odpočívaním a kratochvílením, zdaliž ne- bude se zdáti těch sto let jako jediný den? Tak i já, kterakž opo- 20 vrhnu maličko úzkosti a práce v maličkém a v krátičkém času, kteréhož živ budu v náboženstvie a řehole, abych skrze to mohl přijíti k nájvětšímu upokojení, odpočívaní a potěšení. Však svět tento plný jest trápení, svízeluo a bolestí. Však jde vždycky člověk z jedné bolesti do druhé všecken ten svuoj čas, od které- 25 hož se tvořiti počíná v životě matky své, až právě do dne smrti jeho. Neb nalezáme v kníhách lékařských, kterak zároda tvoří 32a se z krůpě semene v životě ženy, kteráž, smíšená s krví ženy, utvrdí se málo. Potom pak panuje povětří vlhkosti a krvi, až jako syrovátku učiní ji, ale potom dělí se jeho údové až k doko- 30 nání počtu dnuo jeho. Kteréž bude-li pachole, budeť tvář jeho k bedróm mateřiným, a jeho tvoření skoná se ve čtyřidceti dnech, pakli děvče, budeť jeho tvář k břichu mateře, a v šedesáti dnech skoná se jeho tvoření, zavříno sa v materníku a přivázáno pup- kem mateře, své oči a hlavu drže na svých kolenú, a nespatřuje 35 se z něho žádný úd, ale všecko jest obvinuté jako mázdra a díra pupku jeho spojena s dírú pupkovou a z toho místa sse to, čímž 5 57
Strana 58
živo jest z pokrmu a nápoje mateřina, a trvá v těch neřestech a bolestech až do času narození svého. Když pak přijde čas vyjití jeho, panuje duch nad životem mateře, a nutí je, aby se hnulo z svého místa a přistúpilo k bráně, a počijeť tehdáž bolest tištění 5 jako volej, když se vydavuje z olivy, a když by padlo na zemi a dotekl by se ho vítr neb ruka něčí, z toho čije bolest převelikou, jako mívá ten, jehož kuoži s něho drou. Potom pak bývá v mno- hém trápení každý den, jako když lační a nemá pokrmu a žížní z překládaní a hýbaní, nošení, povíjení, svazování, rozvazování, 10 mytí a mazání, a když leží na bedrách svých a nemuože se obrá- titi, z toho mnohá trpí trápení, když jest i při prsech, potom pak, 32b když by z toho vyrostlo, vpadá v trápení trestání, kázně a nemoci a těžkých neduhuo a bolestí a hořkých lékařství. Ale když by k věku mladství přišél, padá v zámutek zboží, žen a dětí a v žá- 15 dost dobývati všeho a v mnohá nebezpečenství se vydávati, ani s tím nechávají ho čtyři jeho zlé věci, kteréž sú čtyři živlové, totiž pěnohorkost černá, krevnatost, vodokrevnost, kalostude- nost, a větrové a jedové a zvěř lítá, strach vlkuo a haduo, bdění, horko, zima, déšť a zpuosobové trápení starého věku, přijde-li 20 k němu. A byť před těmi svízeli všecken čas pokoj měl a nebyl jimi trápen a toliko o smrti přemýšlel, který čas má se z světem děliti, a znamenal zámutky, kteréž trpěti má tehdaž, totiž odděliti se od tovařišuo a bratří a těžké svízele snesti, kteříž ho po smrti ovšem potkají, mělť by se jistě raditi a opatřiti svú možností, aby 25 opovrhl ty všecky věci, kteréž ho činí zapomínati a zklamávati prokletinami světa a jeho marnostmi, a zvláště tohoto času zlost- ného plného lží. Kteréhož také byť byl král, jemuž by buoh dobrého štěstí puojčil, a byl by zprávný a silný, veliké rady, pil- ný při vyhledávaní věcí, spravedlivý, nevinný, věrný duchem, 30 přeochotný navštievitel věrných, řečník rozumný, skrocuje hněv, poznávaje tájnosti lidí i věcí, milovník múdrých a múdrosti, upřímnosti a pravosti, zprávce také silný srdcem, a bez zlobi- 33a vosti nad nepravými, neslyše všech věcí, kteréž jemu praveny bývají, maje se milosrdně k lidu a uděluje lidu svému, což milují, 35 a nedopouštěje toho, čehož se hrozí. Byť ty věci všecky byly při králi, protoť by ovšem prospěšen nebyl pro odpornost času. Nebť 58
živo jest z pokrmu a nápoje mateřina, a trvá v těch neřestech a bolestech až do času narození svého. Když pak přijde čas vyjití jeho, panuje duch nad životem mateře, a nutí je, aby se hnulo z svého místa a přistúpilo k bráně, a počijeť tehdáž bolest tištění 5 jako volej, když se vydavuje z olivy, a když by padlo na zemi a dotekl by se ho vítr neb ruka něčí, z toho čije bolest převelikou, jako mívá ten, jehož kuoži s něho drou. Potom pak bývá v mno- hém trápení každý den, jako když lační a nemá pokrmu a žížní z překládaní a hýbaní, nošení, povíjení, svazování, rozvazování, 10 mytí a mazání, a když leží na bedrách svých a nemuože se obrá- titi, z toho mnohá trpí trápení, když jest i při prsech, potom pak, 32b když by z toho vyrostlo, vpadá v trápení trestání, kázně a nemoci a těžkých neduhuo a bolestí a hořkých lékařství. Ale když by k věku mladství přišél, padá v zámutek zboží, žen a dětí a v žá- 15 dost dobývati všeho a v mnohá nebezpečenství se vydávati, ani s tím nechávají ho čtyři jeho zlé věci, kteréž sú čtyři živlové, totiž pěnohorkost černá, krevnatost, vodokrevnost, kalostude- nost, a větrové a jedové a zvěř lítá, strach vlkuo a haduo, bdění, horko, zima, déšť a zpuosobové trápení starého věku, přijde-li 20 k němu. A byť před těmi svízeli všecken čas pokoj měl a nebyl jimi trápen a toliko o smrti přemýšlel, který čas má se z světem děliti, a znamenal zámutky, kteréž trpěti má tehdaž, totiž odděliti se od tovařišuo a bratří a těžké svízele snesti, kteříž ho po smrti ovšem potkají, mělť by se jistě raditi a opatřiti svú možností, aby 25 opovrhl ty všecky věci, kteréž ho činí zapomínati a zklamávati prokletinami světa a jeho marnostmi, a zvláště tohoto času zlost- ného plného lží. Kteréhož také byť byl král, jemuž by buoh dobrého štěstí puojčil, a byl by zprávný a silný, veliké rady, pil- ný při vyhledávaní věcí, spravedlivý, nevinný, věrný duchem, 30 přeochotný navštievitel věrných, řečník rozumný, skrocuje hněv, poznávaje tájnosti lidí i věcí, milovník múdrých a múdrosti, upřímnosti a pravosti, zprávce také silný srdcem, a bez zlobi- 33a vosti nad nepravými, neslyše všech věcí, kteréž jemu praveny bývají, maje se milosrdně k lidu a uděluje lidu svému, což milují, 35 a nedopouštěje toho, čehož se hrozí. Byť ty věci všecky byly při králi, protoť by ovšem prospěšen nebyl pro odpornost času. Nebť 58
Strana 59
vidíme, že ty věci čas všudy zpět obrací. A bývají slova sprave- dlnosti rozptylována a potracuje se od lidí, což nesnadné bylo k potracení. A každý čas vdycky v nich se nalezá, což bývalo těž- ké k nalezení. A učiněno bývá dobré odcházející a utíkající, zlé 5 pak přistupující a ostávající. A učiněni bývají blázni veselí, učení pak zarmúceni. A učiněna bývá spravedlivost mdlá, ne- spravedlnost pak silná, učiněno bývá umění skryté, bláznovství pak zjevné, a bývá milovánie zakryté, ale nenávist naoko, a uči- něn bývá dar vzatý od spravedlivých a daný nepravým, a zuo- 10 stává faleš bedlivá, pravda pak spiecí. A učiněn bývá strom lži ovoce nesa, pravdy pak uvadlý, a bývají cesty nešlechetnosti lesknuté, ale spravedlivosti tmavé, a bývá žádost ústa svá ot- vírajíc, bez smíry chmátajíc všecko, což nalezá, vůle pak opuště- ná a opovržená. A učiněni bývají lotříkové vstupujíc k nebi, dobří 15 pak pohřízeni v hlubině propasti. Učiněna bývá šlechetnost neb urozenost shozená z stupně povýšeného k nohám chlapstva. A učiněn bývá král, přenášeje se s místa milosrdenství na místo 33b nemilostivosti, a učiněn bývá převrácený tento svět, mluvě: Skryl sem dobré a zjevil sem zlé. I stalo se jest, když sem pře- 20 mýšlel o věcech tohoto světa, a že člověk sa nájlepší ze všeho stvoření a v té ušlechtilosti, v kteréž jest, avšak nepřestává se přenášeti z jednoho zlého do druhého, poznal sem, žeť žádný není maje maličko umění, ktožť by tomu nerozuměl, ale s tím vším nehledí zachovati duše své, aniž o ni pečuje. I divě se velmi 25 tomu, porozuměl sem, že není nic jiného, což by bránilo člověku mieti péči o duši jediné to maličko hanebného kochání, kteréž béře na tom světě, totiž vidění, slyšení, povonění, okušení a dotýkaní. A jisté jest, že nemuož toho jediné maličko užiti, což rychle od- chází, a proto zapomíná se nad svú duší a bloudí v tom. I hledal 30 sem pro člověka příkladu a nalezl sem, že podoben jest tomu: Kterýžto, když utíkal před tváří lva, přišel k jedné jámě, a vskočiv do ní, zavěsil se rukami na dvú větvích u obruby jámy rostúcích, nohy pak jeho postaveny byly na plzkém místě. A toť hle vycházelo čtvero zvířat, zdvihše hlavy své, chtěli jej sežrati, 35 a pohleděv na dno, a toť hle drak s otevřenými ústy čekal, aby ho pohltil, a popatřiv k větviem, uzřel dvě myši, z nichž jedna 59
vidíme, že ty věci čas všudy zpět obrací. A bývají slova sprave- dlnosti rozptylována a potracuje se od lidí, což nesnadné bylo k potracení. A každý čas vdycky v nich se nalezá, což bývalo těž- ké k nalezení. A učiněno bývá dobré odcházející a utíkající, zlé 5 pak přistupující a ostávající. A učiněni bývají blázni veselí, učení pak zarmúceni. A učiněna bývá spravedlivost mdlá, ne- spravedlnost pak silná, učiněno bývá umění skryté, bláznovství pak zjevné, a bývá milovánie zakryté, ale nenávist naoko, a uči- něn bývá dar vzatý od spravedlivých a daný nepravým, a zuo- 10 stává faleš bedlivá, pravda pak spiecí. A učiněn bývá strom lži ovoce nesa, pravdy pak uvadlý, a bývají cesty nešlechetnosti lesknuté, ale spravedlivosti tmavé, a bývá žádost ústa svá ot- vírajíc, bez smíry chmátajíc všecko, což nalezá, vůle pak opuště- ná a opovržená. A učiněni bývají lotříkové vstupujíc k nebi, dobří 15 pak pohřízeni v hlubině propasti. Učiněna bývá šlechetnost neb urozenost shozená z stupně povýšeného k nohám chlapstva. A učiněn bývá král, přenášeje se s místa milosrdenství na místo 33b nemilostivosti, a učiněn bývá převrácený tento svět, mluvě: Skryl sem dobré a zjevil sem zlé. I stalo se jest, když sem pře- 20 mýšlel o věcech tohoto světa, a že člověk sa nájlepší ze všeho stvoření a v té ušlechtilosti, v kteréž jest, avšak nepřestává se přenášeti z jednoho zlého do druhého, poznal sem, žeť žádný není maje maličko umění, ktožť by tomu nerozuměl, ale s tím vším nehledí zachovati duše své, aniž o ni pečuje. I divě se velmi 25 tomu, porozuměl sem, že není nic jiného, což by bránilo člověku mieti péči o duši jediné to maličko hanebného kochání, kteréž béře na tom světě, totiž vidění, slyšení, povonění, okušení a dotýkaní. A jisté jest, že nemuož toho jediné maličko užiti, což rychle od- chází, a proto zapomíná se nad svú duší a bloudí v tom. I hledal 30 sem pro člověka příkladu a nalezl sem, že podoben jest tomu: Kterýžto, když utíkal před tváří lva, přišel k jedné jámě, a vskočiv do ní, zavěsil se rukami na dvú větvích u obruby jámy rostúcích, nohy pak jeho postaveny byly na plzkém místě. A toť hle vycházelo čtvero zvířat, zdvihše hlavy své, chtěli jej sežrati, 35 a pohleděv na dno, a toť hle drak s otevřenými ústy čekal, aby ho pohltil, a popatřiv k větviem, uzřel dvě myši, z nichž jedna 59
Strana 60
bílá a druhá černá byla, usilujíce vší možností kořeny větví pře- hlodati, aby do jámy upadl. Ale on sa v takových zámutcích 34a postaven, byl zmámený a nechtěl nic dbáti. I pohleděv k stěně jámy, uzřel díru, kdež maličko medu bylo, i počal jej lízati a za- pomněl pečovati o osobu svú, aby z těch nebezpečenství ušel, neb nohy své před čtyřmi zvířaty nájhoršími postavil, aniž se strachoval, aby někdy jím dolů nestrčila, ani pomněl, že myši ko- řeny větvoví hlodati usilovaly, aby upadl v ústa draku. Ale za- pomněl na to všecko a vždycky maličko medu okušoval, až padl 10 a zahynul. Přirovnalť sem, pravím, jámu tomuto světu, kterýž plný jest bolestí a zámutkuo. Čtyři pak zvířata položil sem za čtvero živluo smíšení, z něhož záleží tělo lidské. Ale chtěl sem skrze větve život zna menati lidský. Myš pak bílá jestiť den, černá pak 34b 15 noc, kteříž jdúce vždy pospíchají lidský život dokonati. Zna- menal sem také skrze draka hrob člověka, kterýž vždycky stojí, člověka čekaje. Ale pak maličko medu rozuměl jsem býti marné tohoto světa kochání a jeho maličkou sladkost, kteréžto vida člověk bloudí, ustrna na tom a zapomíná k svému konci prohle- 20 dati, aby nepečoval o spasenie duše. I uradiv se uložil sem sobě pousteníkem býti a na božskou službu se oddati, i napravil sem všecky své skutky, pokudž sem jediné mohl, a v lepší proměnil, abych skrze to mohl dosáhnouti stálého odpočívaní na budúcím světě, na němžto jeho obyvatelé neumírají, ani přihodí se tomu příhoda zlá, ktož by se tam dostal. A trestal sem duši mú a ji 35a sem od svého hříchu choval, za ty věci pokání čině, jichž sem se někdy dopouštěl, a vždycky sem trval v tom životě. Vrátiv se pak z Indí do své země, přeložil sem tu tyto i jiné krom těchto kníhy. 5 25 60
bílá a druhá černá byla, usilujíce vší možností kořeny větví pře- hlodati, aby do jámy upadl. Ale on sa v takových zámutcích 34a postaven, byl zmámený a nechtěl nic dbáti. I pohleděv k stěně jámy, uzřel díru, kdež maličko medu bylo, i počal jej lízati a za- pomněl pečovati o osobu svú, aby z těch nebezpečenství ušel, neb nohy své před čtyřmi zvířaty nájhoršími postavil, aniž se strachoval, aby někdy jím dolů nestrčila, ani pomněl, že myši ko- řeny větvoví hlodati usilovaly, aby upadl v ústa draku. Ale za- pomněl na to všecko a vždycky maličko medu okušoval, až padl 10 a zahynul. Přirovnalť sem, pravím, jámu tomuto světu, kterýž plný jest bolestí a zámutkuo. Čtyři pak zvířata položil sem za čtvero živluo smíšení, z něhož záleží tělo lidské. Ale chtěl sem skrze větve život zna menati lidský. Myš pak bílá jestiť den, černá pak 34b 15 noc, kteříž jdúce vždy pospíchají lidský život dokonati. Zna- menal sem také skrze draka hrob člověka, kterýž vždycky stojí, člověka čekaje. Ale pak maličko medu rozuměl jsem býti marné tohoto světa kochání a jeho maličkou sladkost, kteréžto vida člověk bloudí, ustrna na tom a zapomíná k svému konci prohle- 20 dati, aby nepečoval o spasenie duše. I uradiv se uložil sem sobě pousteníkem býti a na božskou službu se oddati, i napravil sem všecky své skutky, pokudž sem jediné mohl, a v lepší proměnil, abych skrze to mohl dosáhnouti stálého odpočívaní na budúcím světě, na němžto jeho obyvatelé neumírají, ani přihodí se tomu příhoda zlá, ktož by se tam dostal. A trestal sem duši mú a ji 35a sem od svého hříchu choval, za ty věci pokání čině, jichž sem se někdy dopouštěl, a vždycky sem trval v tom životě. Vrátiv se pak z Indí do své země, přeložil sem tu tyto i jiné krom těchto kníhy. 5 25 60
Strana 61
Kapitula druhá o lvu a volu. A jest o lsti a podvodu. EKL DYSLES, král indcký, svému filozofovi Sendebarovi: Přiveď mi podobenství o dvú přáteliech milujících se spolu, v kteréž se vkládá některý zlostný podvodník a lhář a jim nepřá- telství uvodí a nenávist, ažť k prolití krve přicházejí. Odpověděl mudřec: Věztež, milý králi, že když věrní přátelé raněni bývají ranou některého lháře a šibala, přicházejíť v nenávist a rozpty- luje se milování, kteréž bylo mezi nimi; přihodí se jim, což přiho- dilo se lvovi s volem. Řekl král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 10 Praví, že byl v vlasti dezendebarské kupec velmi bohatý, měl jest pak tři syny, kteřížto když zrostli, nepečovali sú chovati zboží otce svého, ale je utráceti a mrhati pílili, aniž vzali způsob umění statku otce chovati. I zavolav jich otec k sobě, počal je toho trestati, řka jim: „Synové moji, vězte, že člověk na tomto 35b 15 světě má tří věcí hledati, kteréž jmieny býti nemohú jediné skrze čtvero. Tři věci, jichž člověk hledati má, tyto sou: živnost jeho a stav jeho mezi lidmi a se k svému konci připravovati. Ale pak čtvero, jímž má těch tří věcí dosáhnúti, jest, aby dobýval statku s upřímností a spravedlivostí a uměl užívati jeho, v čemž by mu 20 potřebí bylo, a aby měl odplatu za to na onom světě. Ktož pak z těchto přikázanie jediné opouští, neobdržíť nic, ani se mu dobře povede to, což umínil. Neb byť měl zboží a bohatství veliká a ne- užíval by jich, kterakž by slušelo, a neuměl by přichovávati, rychle utratí a zuostává bez zboží. A nechá-li ho pak a neumí jím 25 kupčiti a těžeti, aby přibývalo, brzo odejde, byť pak neužíval ho jediné maličko. Jako zřítelnice, z kteréž nebéře se jediné ma- ličko, a však proto neostane, než zahyne. Ale ktož by statku a zboží dobýval a zatvrdil by ruku svú a neužíval by ho jediné s užitkem, protoť toho neujde, aby jeho statek nebyl utracen 30 a na mizinu nepřišel. Jako děbán plný mstu, kterýž nebude-li pruoduchu mieti, rozpukne se, a tehdyť všudy mest vyjde. I stalo se jest, když sú uslyšeli synové kupcovi přikázaní otce svého, přičinili pilnost zachovati rozkázaní otce. A když šél starší z nich na kupectví do kraje, kterýž slove Mathor, 5 61
Kapitula druhá o lvu a volu. A jest o lsti a podvodu. EKL DYSLES, král indcký, svému filozofovi Sendebarovi: Přiveď mi podobenství o dvú přáteliech milujících se spolu, v kteréž se vkládá některý zlostný podvodník a lhář a jim nepřá- telství uvodí a nenávist, ažť k prolití krve přicházejí. Odpověděl mudřec: Věztež, milý králi, že když věrní přátelé raněni bývají ranou některého lháře a šibala, přicházejíť v nenávist a rozpty- luje se milování, kteréž bylo mezi nimi; přihodí se jim, což přiho- dilo se lvovi s volem. Řekl král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 10 Praví, že byl v vlasti dezendebarské kupec velmi bohatý, měl jest pak tři syny, kteřížto když zrostli, nepečovali sú chovati zboží otce svého, ale je utráceti a mrhati pílili, aniž vzali způsob umění statku otce chovati. I zavolav jich otec k sobě, počal je toho trestati, řka jim: „Synové moji, vězte, že člověk na tomto 35b 15 světě má tří věcí hledati, kteréž jmieny býti nemohú jediné skrze čtvero. Tři věci, jichž člověk hledati má, tyto sou: živnost jeho a stav jeho mezi lidmi a se k svému konci připravovati. Ale pak čtvero, jímž má těch tří věcí dosáhnúti, jest, aby dobýval statku s upřímností a spravedlivostí a uměl užívati jeho, v čemž by mu 20 potřebí bylo, a aby měl odplatu za to na onom světě. Ktož pak z těchto přikázanie jediné opouští, neobdržíť nic, ani se mu dobře povede to, což umínil. Neb byť měl zboží a bohatství veliká a ne- užíval by jich, kterakž by slušelo, a neuměl by přichovávati, rychle utratí a zuostává bez zboží. A nechá-li ho pak a neumí jím 25 kupčiti a těžeti, aby přibývalo, brzo odejde, byť pak neužíval ho jediné maličko. Jako zřítelnice, z kteréž nebéře se jediné ma- ličko, a však proto neostane, než zahyne. Ale ktož by statku a zboží dobýval a zatvrdil by ruku svú a neužíval by ho jediné s užitkem, protoť toho neujde, aby jeho statek nebyl utracen 30 a na mizinu nepřišel. Jako děbán plný mstu, kterýž nebude-li pruoduchu mieti, rozpukne se, a tehdyť všudy mest vyjde. I stalo se jest, když sú uslyšeli synové kupcovi přikázaní otce svého, přičinili pilnost zachovati rozkázaní otce. A když šél starší z nich na kupectví do kraje, kterýž slove Mathor, 5 61
Strana 62
šél jest jednú cestú zlú a úzkú, na kteréž bylo židké bláto, 36a a vedl dva voly, jmeno jednoho bylo Senesba a druhého Che- nedba. I pohřížil se Senesba v blátě, a dobyt jsa z něho, když ušel jednák nebezpečenstvie smrti, položil se a propuštěn jest. 5 I nechal ho u jednoho známého svého prose, aby ho hlédal, až by přišel k síle své, a pak aby mu oznámil. Ale po některých dnech odšél muž z toho místa, a nechav tu vola, oznámil příteli svému, že by umřel. Senesba pak šel odtud, a poodšed málo, přišel na velikú rovinu a na dobré pastvy a z strachu vyňaté, neb se jest 10 obával, aby snad se jemu nepřihodilo jako jednomu, o němž roz- právějí: Že když vyšel vůl do lesa na pastvu, trefil na něj vlk i šél po něm, že on nevěděl, až se přiblížil k němu, a když ho uzřel, lekl se, a utíkaje přiběhl k městu k řece. Kterýž přišed, nalezl most 15 zbořený a vlk za ním běžel. I řekl v srdci svém: Což učiním? Vlk běží za mnú, řeka pak hluboká jest, most zbořený a plovati v vo- dě neumím. Nenieť mi lépe než do řeky skočiti a lidé mne vidúce, snad mi pomohú. I skočil do vody, a vidúce lidé z města jej, pospiešili mu pomoci s mužmi, kteříž by dobyli ho. A když vyvedli 20 ho z řeky odpolu mrtva, zpolehl na jednu stěnu a na ní okřáv, počal rozprávěti přistojícím o všech věcech, kteréž se mu při- hodily a od kterýchž buch jeho uchoval. A když jim to vypravo- val, stěna padla na něho, a je dnák umřel jest. Potom pak po nemnohých dnech přišed Senesba k své síle 25 a roztučněv, počal jest řváti. Byl jest pak blízko místa toho lev, kterýž kraloval v té vší krajině, a byla také mnohá jiná zvířata, totiž vlcí, nedvědové, lišky i jiná k těm podobná na jeho dvoře. Byl jest pak lev velikomyslný při svých věcech a samotný v své radě. A když uslyšel lev ten hlas vola řevúcího hrozně, ulekl se 30 velmi a třásl, ješto jakživ neslyšel hlasu vola ani viděl ho, a cho- vaje bázeň tu v mysli, nechtěl žádnému zjeviti, ani vycházel z místa pro strach. Byli sú pak na jeho dvoře dvě zvěřata bratří, a to tovařiší, jmeno jednoho bylo Kelila a druhého Dymna. I dí Dymna Kelilovi: „Nevidieš-liž, bratře, že lev nevychází z po- 35 koje svého, ani činí, což činieval?“ Jemuž odpověděl Kelila: „Co tě, bratře, na to vyptávati nutí a tebou hýbe, což není potřebné, 36b 62
šél jest jednú cestú zlú a úzkú, na kteréž bylo židké bláto, 36a a vedl dva voly, jmeno jednoho bylo Senesba a druhého Che- nedba. I pohřížil se Senesba v blátě, a dobyt jsa z něho, když ušel jednák nebezpečenstvie smrti, položil se a propuštěn jest. 5 I nechal ho u jednoho známého svého prose, aby ho hlédal, až by přišel k síle své, a pak aby mu oznámil. Ale po některých dnech odšél muž z toho místa, a nechav tu vola, oznámil příteli svému, že by umřel. Senesba pak šel odtud, a poodšed málo, přišel na velikú rovinu a na dobré pastvy a z strachu vyňaté, neb se jest 10 obával, aby snad se jemu nepřihodilo jako jednomu, o němž roz- právějí: Že když vyšel vůl do lesa na pastvu, trefil na něj vlk i šél po něm, že on nevěděl, až se přiblížil k němu, a když ho uzřel, lekl se, a utíkaje přiběhl k městu k řece. Kterýž přišed, nalezl most 15 zbořený a vlk za ním běžel. I řekl v srdci svém: Což učiním? Vlk běží za mnú, řeka pak hluboká jest, most zbořený a plovati v vo- dě neumím. Nenieť mi lépe než do řeky skočiti a lidé mne vidúce, snad mi pomohú. I skočil do vody, a vidúce lidé z města jej, pospiešili mu pomoci s mužmi, kteříž by dobyli ho. A když vyvedli 20 ho z řeky odpolu mrtva, zpolehl na jednu stěnu a na ní okřáv, počal rozprávěti přistojícím o všech věcech, kteréž se mu při- hodily a od kterýchž buch jeho uchoval. A když jim to vypravo- val, stěna padla na něho, a je dnák umřel jest. Potom pak po nemnohých dnech přišed Senesba k své síle 25 a roztučněv, počal jest řváti. Byl jest pak blízko místa toho lev, kterýž kraloval v té vší krajině, a byla také mnohá jiná zvířata, totiž vlcí, nedvědové, lišky i jiná k těm podobná na jeho dvoře. Byl jest pak lev velikomyslný při svých věcech a samotný v své radě. A když uslyšel lev ten hlas vola řevúcího hrozně, ulekl se 30 velmi a třásl, ješto jakživ neslyšel hlasu vola ani viděl ho, a cho- vaje bázeň tu v mysli, nechtěl žádnému zjeviti, ani vycházel z místa pro strach. Byli sú pak na jeho dvoře dvě zvěřata bratří, a to tovařiší, jmeno jednoho bylo Kelila a druhého Dymna. I dí Dymna Kelilovi: „Nevidieš-liž, bratře, že lev nevychází z po- 35 koje svého, ani činí, což činieval?“ Jemuž odpověděl Kelila: „Co tě, bratře, na to vyptávati nutí a tebou hýbe, což není potřebné, 36b 62
Strana 63
poněvádž tobě nenáleží takových věci vyhledávati, ješto sme na dvoře krále našeho pokojni a bezpeční, neb máme to, což chcem, aniž se nám nedostává čeho, což jest k naší potřebě. Ani sme v tom stavu, abychom králi mluviti měli o jeho věci. Nech, 5 bratře, toho předsevzetí, neb znáti máš, že ktožkoli dává se v věc, kteráž jemu nenáleží v řeči i skutku ani se jeho dotýče, hodnéť jest, aby se mu přihodilo, což se přihodilo vopicovi.“ Dí Dymna: „Kterak se stalo?“ Rekl Kelila: „Byl jeden vopice, kterýž jednoho viděl tesaře rozštěpovati 37a 10 dřevo na jedné rovině, a když na dřevo všel, rozštípil ho aspoň na jeden loket, klín po klínu tepa. I vida to vopice, nadál se, že tak dělati bude jako tesař dělal. A když tesař odtud odšél pro potřeby své, pospiešil jest vopice k dřevu, a všed na ně, položil svój zadek k rozštípenině a tvář obrátil k klínóm. A když obě 15 varlata vloženy byly do rozštípeniny, počal jest též dělati jako tesař klín klínem vyrážeje, a když tak dělal, poslední klín vy- raziv, pro krátkost zadku stiskla se jeho varlátka v rozštípenině, i zdávil se. A když tak křičel vopice pro přílišnú bolest, přišel tesař i upral ho. Takže pro svú neumělost vzal bití i stlačení 20 bolest." „Lenost překáží mnohým,“ dí Dymna, „jakož sem z řeči tvé 37b a podobenství srozuměl, protož znám, že není slušné vyhledá- vati to, čímž se kto svého pána a přítele naděje veseliti a svého nepřítele rmútiti, neb ho před svým pánem ochotným ukazovati. 25 Ale však v počtu bláznuo nalezají se ti, kterýmžto když by uloženo jim a usúzeno bylo velikými věcmi vládnúti, na má- ličku přestávati, praví. Ten i psu hnát suchý hlozícímu a jím se veselecímu přirovnává. Tak i ušlechtilého rodu na nájmenších nemá přestávati duochodech, ale mysl k dosažení toho míti bude, 30 což jeho náleží urozenosti, čímž i svému dobře učiniti může ro- du, totiž aby byl jeho i svých poctivostí vždycky rozmnožitel. Jakož se to ukazuje na lvu, kterýž když uhoní zajíc, a uhledaje něco le pšího neb většího, zajíce nechá a toho lepšího dosáhnúti 38a pečuje. Neb vidieš psa, že vocasem vrtí před svým pánem, do- 35 kudž mu něco nevrže. Slon také, jaké by hoden byl poctivosti, přirození jeho ukazuje, žádné od žádného nepřijímaje krmě při- 63
poněvádž tobě nenáleží takových věci vyhledávati, ješto sme na dvoře krále našeho pokojni a bezpeční, neb máme to, což chcem, aniž se nám nedostává čeho, což jest k naší potřebě. Ani sme v tom stavu, abychom králi mluviti měli o jeho věci. Nech, 5 bratře, toho předsevzetí, neb znáti máš, že ktožkoli dává se v věc, kteráž jemu nenáleží v řeči i skutku ani se jeho dotýče, hodnéť jest, aby se mu přihodilo, což se přihodilo vopicovi.“ Dí Dymna: „Kterak se stalo?“ Rekl Kelila: „Byl jeden vopice, kterýž jednoho viděl tesaře rozštěpovati 37a 10 dřevo na jedné rovině, a když na dřevo všel, rozštípil ho aspoň na jeden loket, klín po klínu tepa. I vida to vopice, nadál se, že tak dělati bude jako tesař dělal. A když tesař odtud odšél pro potřeby své, pospiešil jest vopice k dřevu, a všed na ně, položil svój zadek k rozštípenině a tvář obrátil k klínóm. A když obě 15 varlata vloženy byly do rozštípeniny, počal jest též dělati jako tesař klín klínem vyrážeje, a když tak dělal, poslední klín vy- raziv, pro krátkost zadku stiskla se jeho varlátka v rozštípenině, i zdávil se. A když tak křičel vopice pro přílišnú bolest, přišel tesař i upral ho. Takže pro svú neumělost vzal bití i stlačení 20 bolest." „Lenost překáží mnohým,“ dí Dymna, „jakož sem z řeči tvé 37b a podobenství srozuměl, protož znám, že není slušné vyhledá- vati to, čímž se kto svého pána a přítele naděje veseliti a svého nepřítele rmútiti, neb ho před svým pánem ochotným ukazovati. 25 Ale však v počtu bláznuo nalezají se ti, kterýmžto když by uloženo jim a usúzeno bylo velikými věcmi vládnúti, na má- ličku přestávati, praví. Ten i psu hnát suchý hlozícímu a jím se veselecímu přirovnává. Tak i ušlechtilého rodu na nájmenších nemá přestávati duochodech, ale mysl k dosažení toho míti bude, 30 což jeho náleží urozenosti, čímž i svému dobře učiniti může ro- du, totiž aby byl jeho i svých poctivostí vždycky rozmnožitel. Jakož se to ukazuje na lvu, kterýž když uhoní zajíc, a uhledaje něco le pšího neb většího, zajíce nechá a toho lepšího dosáhnúti 38a pečuje. Neb vidieš psa, že vocasem vrtí před svým pánem, do- 35 kudž mu něco nevrže. Slon také, jaké by hoden byl poctivosti, přirození jeho ukazuje, žádné od žádného nepřijímaje krmě při- 63
Strana 64
nesené jediné na miesto čisté.“ „Pravímť vám,“ řekl Kelila, „ktožkoli v poctivém stavu jest, a proto se poníženým a milo- srdným všem ukazuje, ačkoli nemnozí sú dnové života jeho na tom světě, zpósobujeť však sobě dobrou pamět po dokonání ži- 5 vota svého. Ještoť praví mudrci, že ten viece jest bláznový, jehož dnové závistí se skonávají.“ „Nesmyslně a hovadně živ jest ten,“ die Dymna, „kterýž svého života potřeb hledati nepečuje a hlad trpí pro bázeň, obyčejem jedněch hovad, kteráž nouzi a nedostatek trpí z příčiny závisti, kterúž v srdci nosí, aby jiní 10 spolu s nimi se neradovali, totiž z lúpeže.“ Řekl jest Kelila: „Srozumělť sem ovšem slovóm tvým, chciť nyní, aby i ty mých pozoroval: že jedenkaždý, jsa v dobrém stavu, to, což jemu ne- náleží neb usúzeno není, opustí a na tom přestati, čímž opatřen jest, má, nebť sme nic nenalezli v stavu tomto, čehož by se nám 15 nedostávalo, proč bychom jej měli opomietati.“ Dí Dymna: „Vpravdě mluvíš, bratře, ale však urozených krev k vyžším vě- cem vždycky žádá přijíti, jako nájmenších a chaterných mysl ne k vyzjším věcem pielí se zdvihnúti, a též zase šlechtičuo krev 38b k nižším se vesti nájvíce se stydí a hrozí; jakož se to shledává na 20 kohoutu, kterýž, ač by koli byl peří a křídel hójných a moha se vysoce saditi, nalezá se však vždycky hrabě se v smetech po uli- cech. Věz také, žeť s velikú prací od malého k velikému stavu se vstupuje, ale nájmenší prací poctivého stavu někto se zbavuje. Podobenství toho: břímě těžké s velikou prací na horu přeneseno bývá, ale to bez všeliké pomoci doluo padá. A protož sluší nám k vyzšímu stavu samým sebú hnúti, poněvadž k tomu příčinu i přístup máme.“ Odpověděl Kelila: „Na čemžs nyní ustanovil mysl svú, bratře?“ Řekl Dymna: „Vidiem, že pán náš lev nesta- tečné má srdce a není velikomyslný, ale když já se jeho přidržeti 30 budu moci a jemu radu v nemalých jeho věcech dávati užitečnú, snad by mne k vyžšímu pozvihl stavu. "Dí Kelila: „Kto tě tou věcí ujistil, že král takový, jakož ty pravíš, jest?“ Řekl Dymna: „Na to se chci skrze vyhledání dvořanuo jeho zeptati, kterýmž duověřím, že mi tájnosti královské zjeví. "Die Kelila: „Kterakž 35 se muožeš tiem chlubiti neb se myslí pozdvihati, ješto si ty jemu tak blízký nebyl, aby jeho vuoli a obyčeji vyrozuměl, neb kto 25 64
nesené jediné na miesto čisté.“ „Pravímť vám,“ řekl Kelila, „ktožkoli v poctivém stavu jest, a proto se poníženým a milo- srdným všem ukazuje, ačkoli nemnozí sú dnové života jeho na tom světě, zpósobujeť však sobě dobrou pamět po dokonání ži- 5 vota svého. Ještoť praví mudrci, že ten viece jest bláznový, jehož dnové závistí se skonávají.“ „Nesmyslně a hovadně živ jest ten,“ die Dymna, „kterýž svého života potřeb hledati nepečuje a hlad trpí pro bázeň, obyčejem jedněch hovad, kteráž nouzi a nedostatek trpí z příčiny závisti, kterúž v srdci nosí, aby jiní 10 spolu s nimi se neradovali, totiž z lúpeže.“ Řekl jest Kelila: „Srozumělť sem ovšem slovóm tvým, chciť nyní, aby i ty mých pozoroval: že jedenkaždý, jsa v dobrém stavu, to, což jemu ne- náleží neb usúzeno není, opustí a na tom přestati, čímž opatřen jest, má, nebť sme nic nenalezli v stavu tomto, čehož by se nám 15 nedostávalo, proč bychom jej měli opomietati.“ Dí Dymna: „Vpravdě mluvíš, bratře, ale však urozených krev k vyžším vě- cem vždycky žádá přijíti, jako nájmenších a chaterných mysl ne k vyzjším věcem pielí se zdvihnúti, a též zase šlechtičuo krev 38b k nižším se vesti nájvíce se stydí a hrozí; jakož se to shledává na 20 kohoutu, kterýž, ač by koli byl peří a křídel hójných a moha se vysoce saditi, nalezá se však vždycky hrabě se v smetech po uli- cech. Věz také, žeť s velikú prací od malého k velikému stavu se vstupuje, ale nájmenší prací poctivého stavu někto se zbavuje. Podobenství toho: břímě těžké s velikou prací na horu přeneseno bývá, ale to bez všeliké pomoci doluo padá. A protož sluší nám k vyzšímu stavu samým sebú hnúti, poněvadž k tomu příčinu i přístup máme.“ Odpověděl Kelila: „Na čemžs nyní ustanovil mysl svú, bratře?“ Řekl Dymna: „Vidiem, že pán náš lev nesta- tečné má srdce a není velikomyslný, ale když já se jeho přidržeti 30 budu moci a jemu radu v nemalých jeho věcech dávati užitečnú, snad by mne k vyžšímu pozvihl stavu. "Dí Kelila: „Kto tě tou věcí ujistil, že král takový, jakož ty pravíš, jest?“ Řekl Dymna: „Na to se chci skrze vyhledání dvořanuo jeho zeptati, kterýmž duověřím, že mi tájnosti královské zjeví. "Die Kelila: „Kterakž 35 se muožeš tiem chlubiti neb se myslí pozdvihati, ješto si ty jemu tak blízký nebyl, aby jeho vuoli a obyčeji vyrozuměl, neb kto 25 64
Strana 65
tobě to oznámil?“ Odpověděl Dymna: „Nevieš-liž, že ktož jest ponížený a silný, těžkého břemene nepokládá, zdravý také z puosoben jest k chození, moudrý pak k prostředkování, po- 39a korný k srovnání.“ Dí Kelila: „Vieš ovšem, že k králi žádný nesmí přistúpiti než ten, ktož k tomu jest zřízený. Kterakž ty nyní k vyžším věcem se pozdvihnúti chlubieš, poněvadž z těch, kteříž na to sú usazeni, nejsi, ješto ani král po tebe pošle; odkudž tehdy vezmeš počátek přístupu k jeho milosti, poněvadž není za obyčej každému svoboda k králi přistúpiti bez zjednání 10 vstoupení neb jeho rozkázanie.“ „Pravéť jest,“ řekl Dymna, „což pravieš, ale věz, že ti, kteříž v komoře královské nyní sú od dní narození svého, vždycky tu nebyli, ale toliko pro jich ně- jakú zpuosobnost příhodnou, když jim štěstí napomáhalo, svého stavu službou královskú povýšili. I mámť naději, když se k tomu 15 přičiním, jakož oni učinili, že to, kteréž jim sloužilo štěstí, i mně slúžiti bude. Čili mnieš, že bych pro pojití neb zbavení živluo méně byl hoden štěstí, kterýmž oni sú zvelebeni, nezdáť mi se, ješto těm, jimž oni se trpělivě vydávali, i já se poddám, naděje se, že za to něco dobrého neb lepšího přijmu. Ještoť praví mudrci: 20 Kteříž snášíte úzkosti, buďtež trpěliví, a povýšeni budete.“ Dí Kelila: „Kdyby na ten čas v službě královské byl, jakýž by slov a řečí vášich byl pořádek, kdež sebe skrze jiného od krále po- výšiti se chlubieš náramně.“ Odpověděl Dymna: „Když bych zpuosob a obyčeje královské zvěděti a poznati mohl, k němu 39b 25 bych přišel a mluvil bych mu podlé líbosti jeho s lahodností slov a neprotivil bych se jemu v ničemž. A když by umienil něco činiti pravého, chválil bych mu to a ukázal bych jemu dobré, kteréž by na tom bylo, a potvrdil bych ho v tom, až by to učinil a měl z toho potěšení. Když by pak úmyslu byl učiniti co stran- 30 ního, čehož by se strachovati mělo, ukázal bych mu zlé, kteréž by v tom bylo, s krotkostí jazyku a lahodností řeči. A za to mám, že jest více toho ve mně nežli v jiných tovařiších mých. Neb muž rozumný a dospělý, chtěl-li by potratiti pravdu a brániti křivdu, ovšem mnohokrát by mohl, jako misterný malieř, kterýž maluje 35 podobenství na stěně a obrazy, jako by z ní vycházely, a maluje jiné, jako by do ní vcházely, ješto by tak nebylo. A když by on 5 65
tobě to oznámil?“ Odpověděl Dymna: „Nevieš-liž, že ktož jest ponížený a silný, těžkého břemene nepokládá, zdravý také z puosoben jest k chození, moudrý pak k prostředkování, po- 39a korný k srovnání.“ Dí Kelila: „Vieš ovšem, že k králi žádný nesmí přistúpiti než ten, ktož k tomu jest zřízený. Kterakž ty nyní k vyžším věcem se pozdvihnúti chlubieš, poněvadž z těch, kteříž na to sú usazeni, nejsi, ješto ani král po tebe pošle; odkudž tehdy vezmeš počátek přístupu k jeho milosti, poněvadž není za obyčej každému svoboda k králi přistúpiti bez zjednání 10 vstoupení neb jeho rozkázanie.“ „Pravéť jest,“ řekl Dymna, „což pravieš, ale věz, že ti, kteříž v komoře královské nyní sú od dní narození svého, vždycky tu nebyli, ale toliko pro jich ně- jakú zpuosobnost příhodnou, když jim štěstí napomáhalo, svého stavu službou královskú povýšili. I mámť naději, když se k tomu 15 přičiním, jakož oni učinili, že to, kteréž jim sloužilo štěstí, i mně slúžiti bude. Čili mnieš, že bych pro pojití neb zbavení živluo méně byl hoden štěstí, kterýmž oni sú zvelebeni, nezdáť mi se, ješto těm, jimž oni se trpělivě vydávali, i já se poddám, naděje se, že za to něco dobrého neb lepšího přijmu. Ještoť praví mudrci: 20 Kteříž snášíte úzkosti, buďtež trpěliví, a povýšeni budete.“ Dí Kelila: „Kdyby na ten čas v službě královské byl, jakýž by slov a řečí vášich byl pořádek, kdež sebe skrze jiného od krále po- výšiti se chlubieš náramně.“ Odpověděl Dymna: „Když bych zpuosob a obyčeje královské zvěděti a poznati mohl, k němu 39b 25 bych přišel a mluvil bych mu podlé líbosti jeho s lahodností slov a neprotivil bych se jemu v ničemž. A když by umienil něco činiti pravého, chválil bych mu to a ukázal bych jemu dobré, kteréž by na tom bylo, a potvrdil bych ho v tom, až by to učinil a měl z toho potěšení. Když by pak úmyslu byl učiniti co stran- 30 ního, čehož by se strachovati mělo, ukázal bych mu zlé, kteréž by v tom bylo, s krotkostí jazyku a lahodností řeči. A za to mám, že jest více toho ve mně nežli v jiných tovařiších mých. Neb muž rozumný a dospělý, chtěl-li by potratiti pravdu a brániti křivdu, ovšem mnohokrát by mohl, jako misterný malieř, kterýž maluje 35 podobenství na stěně a obrazy, jako by z ní vycházely, a maluje jiné, jako by do ní vcházely, ješto by tak nebylo. A když by on 5 65
Strana 66
porozuměl mému rozumu a učení a ty věci, kteréž při mně sú, mělť by ovšem ke mně milost ukázati a poctivě se ke mně míti. Řekl Kelila: „I poněvadž si na tom radu svú ustanovil k pocti- vostem královským, báti se máš velmi obecnosti královské pro těžkost jeho strachu. Nebť praví mudrci, že ve čtvero nevkládá se žádný, jediné blázen a nesmyslný, ani z toho vychází, jediné rozumný a múdrý. Z nichž jedno jest obecnost královská, druhé pak tájnosti věřiti ženám, a nápój jedu, a jíti přes moře. Mudrci zajisté přirovnali královskou obecnost hoře vysoké, na niež sú 10 strojmové dobrého a utěšeného ovoce, jestiť však příbytek vlkuo 40a a lité zvěři, a ktož žádá tam vstúpiti a ovoce česati, musíť tam s mnohú zbrojí vstúpiti, a když tam bydlí, vdycky jest v strachu. Dí Dymna: „Již k tvé řeči mysl přičinil sem a práv si v tom, cožs mluvil, ale však znáti máš, že ktož nedává se v úzkosti a zámut- 15 ky veliké, k stavu povýšenému a velikému nemuože přijíti, a ktož opouští věc některú proto, že snad pochybná jemu jest, nepřichá- zíť k urozenosti ani k velikému stavu. Nebť jest povědieno, že tři věci sú, k nimž žádný nemůže přijíti jediné s pomocí veliko- myslnosti, kteréž sú totiž sloužiti králi, jíti přes moře a svého 20 uraziti nepřítele. A praví mudrci, že nemá muž rozumný vidien býti než na jednom ze dvú míst, neb při službě královské, neb s pobožnými na poušti, jako slon, jehožto sláva a povýšení není než nad dvú místech, na půšti neb na dvoře královském.“ Řekl mu Kelila: „Jdiž tehdy a pán buoh buď s tebú v tom předse- 25 vzetí, cožs zamyslil. I přistúpiv k lvu, pozdravil ho. I dí lev k těm, kteříž s ním byli: „Ktož jest toto?“ Jemuž odpověděli: „Králi milý! Tentoť jest tohoto syn.“ I dí lev: „Dobře sem znal otce jeho.“ A zavolav ho lev k sobě, řekl mu: „Kde bydlieš?“ Kterémuž odpověděl 30 Dymna: „Ustavně mnoho dní byl sem ve dveřiech palácu krá- lovského, naděje se, že budu jemu potřebný k něčemu někdy, neb se přihází králi druhdy, že potřebuje toho, kterýž žádného nenie urození a slovútnosti, aniž jest také nájnižšího stavu, 40b v němž se něco dobrého nenalezá; neb chaterná mrva, povržena 35 na zemi, užitečná jest druhdy, zdviháť zajisté ji člověk z země někdy, aby vypáral sobě ucho, neb také bude mu potřebná k ji- 5 66
porozuměl mému rozumu a učení a ty věci, kteréž při mně sú, mělť by ovšem ke mně milost ukázati a poctivě se ke mně míti. Řekl Kelila: „I poněvadž si na tom radu svú ustanovil k pocti- vostem královským, báti se máš velmi obecnosti královské pro těžkost jeho strachu. Nebť praví mudrci, že ve čtvero nevkládá se žádný, jediné blázen a nesmyslný, ani z toho vychází, jediné rozumný a múdrý. Z nichž jedno jest obecnost královská, druhé pak tájnosti věřiti ženám, a nápój jedu, a jíti přes moře. Mudrci zajisté přirovnali královskou obecnost hoře vysoké, na niež sú 10 strojmové dobrého a utěšeného ovoce, jestiť však příbytek vlkuo 40a a lité zvěři, a ktož žádá tam vstúpiti a ovoce česati, musíť tam s mnohú zbrojí vstúpiti, a když tam bydlí, vdycky jest v strachu. Dí Dymna: „Již k tvé řeči mysl přičinil sem a práv si v tom, cožs mluvil, ale však znáti máš, že ktož nedává se v úzkosti a zámut- 15 ky veliké, k stavu povýšenému a velikému nemuože přijíti, a ktož opouští věc některú proto, že snad pochybná jemu jest, nepřichá- zíť k urozenosti ani k velikému stavu. Nebť jest povědieno, že tři věci sú, k nimž žádný nemůže přijíti jediné s pomocí veliko- myslnosti, kteréž sú totiž sloužiti králi, jíti přes moře a svého 20 uraziti nepřítele. A praví mudrci, že nemá muž rozumný vidien býti než na jednom ze dvú míst, neb při službě královské, neb s pobožnými na poušti, jako slon, jehožto sláva a povýšení není než nad dvú místech, na půšti neb na dvoře královském.“ Řekl mu Kelila: „Jdiž tehdy a pán buoh buď s tebú v tom předse- 25 vzetí, cožs zamyslil. I přistúpiv k lvu, pozdravil ho. I dí lev k těm, kteříž s ním byli: „Ktož jest toto?“ Jemuž odpověděli: „Králi milý! Tentoť jest tohoto syn.“ I dí lev: „Dobře sem znal otce jeho.“ A zavolav ho lev k sobě, řekl mu: „Kde bydlieš?“ Kterémuž odpověděl 30 Dymna: „Ustavně mnoho dní byl sem ve dveřiech palácu krá- lovského, naděje se, že budu jemu potřebný k něčemu někdy, neb se přihází králi druhdy, že potřebuje toho, kterýž žádného nenie urození a slovútnosti, aniž jest také nájnižšího stavu, 40b v němž se něco dobrého nenalezá; neb chaterná mrva, povržena 35 na zemi, užitečná jest druhdy, zdviháť zajisté ji člověk z země někdy, aby vypáral sobě ucho, neb také bude mu potřebná k ji- 5 66
Strana 67
nému pohodlí. Ale zvířata, kteráž znají věci v světle, více mají ctěna býti.“ A když slyšel slova Dymnova lev, vesel byl a líbila se jemu řeč, neb srozuměl, že by od něho mohl bráti radu a ná- učení. I dí lev k dvořanóm svým: „Vězte, že muž rozumný jest 5 a múdrý, kterýž i urozený jest i milosrdný by býti mohl, ačkoli jeho urozenost jest skryta, ale však přirození jeho nedá, než aby se zjevilo jeho urození a múdrost jako voheň zapálený, kterýž kdež by koli byl, tajiti se nemuože, ale zjevuje se a svítí, a často jedna jehla platnější bývá nežli meč.“ I slyše Dymna slova 10 lvova, porozuměl, že by se líbila lvovi slova jeho a že nalezl milost před očima jeho, a že dvořané královští povinni sú ukázati jemu, což by se při nich tajilo múdrosti a rozumu, dokavadž by jemu zjevena nebyla opatrnost a rada, nebť jich nepostaví v stavu, je- hož hodni sú, jediné skrze to. Jakož jest símě skryté v zemi, kte- 15 réhož dobrota a užitečnost se nepoznává ani se mnoho váží u lidí, dokudž z země nevyvstane a zjeví se, takť má každý dvořenín královský a jeho čeled ukázati jemu umění a rozum, kterýž při nich jest. Též také má král posaditi každého v stavu a místě, kte réhož hoden jest podlé jeho rozumu a rady. Nebť se pokládá 4la 20 v jednom podobenství, že dvě věci sú, kteréž se žádnému netrefí, byť byl i král, klásli každú na jejím slušném místě: muž a rúcho. Nebť blázen jest, ktož klade na nohy své oděv hlavy, neb na hlavu oděv nohy. Též také nemáť postaven býti muž rozumný na místě blázna ani blázen na místě múdrého. Neboť praví, že 25 při třech věcech maličko přesahá druhé: přesažení muže silného druhého muže silného, přesáhnutí málem mála, přesažení mnoha mnohem a přesažení múdrého druhého múdrého, nájviece pak krá- luo a pánuo, když nezkusí svých dvořanuo a poddaných povah v jich službě, nemají prospěchu svých věcí, neboť služba jich nezále- 30 ží na mnohých s lužebnících, ale na zprávných, byť byli nemnozí. 41b Jako člověk, kterýž nese na ramenú svých veliký kamen a trápí život svój jím a nedává se mu za něj než jediný peniez, ale kamen drahý, ačť jest malý a v nošení jeho nenie práce, však nosícímu dáno bývá za něj mnoho peněz. Služba pak, pro niž potřebují 35 služební užívati lsti a lichoty, není užitečna králi, aniž má král nevážiti šlechetnosti, při komž by koli nalezena byla, také byť ji 67
nému pohodlí. Ale zvířata, kteráž znají věci v světle, více mají ctěna býti.“ A když slyšel slova Dymnova lev, vesel byl a líbila se jemu řeč, neb srozuměl, že by od něho mohl bráti radu a ná- učení. I dí lev k dvořanóm svým: „Vězte, že muž rozumný jest 5 a múdrý, kterýž i urozený jest i milosrdný by býti mohl, ačkoli jeho urozenost jest skryta, ale však přirození jeho nedá, než aby se zjevilo jeho urození a múdrost jako voheň zapálený, kterýž kdež by koli byl, tajiti se nemuože, ale zjevuje se a svítí, a často jedna jehla platnější bývá nežli meč.“ I slyše Dymna slova 10 lvova, porozuměl, že by se líbila lvovi slova jeho a že nalezl milost před očima jeho, a že dvořané královští povinni sú ukázati jemu, což by se při nich tajilo múdrosti a rozumu, dokavadž by jemu zjevena nebyla opatrnost a rada, nebť jich nepostaví v stavu, je- hož hodni sú, jediné skrze to. Jakož jest símě skryté v zemi, kte- 15 réhož dobrota a užitečnost se nepoznává ani se mnoho váží u lidí, dokudž z země nevyvstane a zjeví se, takť má každý dvořenín královský a jeho čeled ukázati jemu umění a rozum, kterýž při nich jest. Též také má král posaditi každého v stavu a místě, kte réhož hoden jest podlé jeho rozumu a rady. Nebť se pokládá 4la 20 v jednom podobenství, že dvě věci sú, kteréž se žádnému netrefí, byť byl i král, klásli každú na jejím slušném místě: muž a rúcho. Nebť blázen jest, ktož klade na nohy své oděv hlavy, neb na hlavu oděv nohy. Též také nemáť postaven býti muž rozumný na místě blázna ani blázen na místě múdrého. Neboť praví, že 25 při třech věcech maličko přesahá druhé: přesažení muže silného druhého muže silného, přesáhnutí málem mála, přesažení mnoha mnohem a přesažení múdrého druhého múdrého, nájviece pak krá- luo a pánuo, když nezkusí svých dvořanuo a poddaných povah v jich službě, nemají prospěchu svých věcí, neboť služba jich nezále- 30 ží na mnohých s lužebnících, ale na zprávných, byť byli nemnozí. 41b Jako člověk, kterýž nese na ramenú svých veliký kamen a trápí život svój jím a nedává se mu za něj než jediný peniez, ale kamen drahý, ačť jest malý a v nošení jeho nenie práce, však nosícímu dáno bývá za něj mnoho peněz. Služba pak, pro niž potřebují 35 služební užívati lsti a lichoty, není užitečna králi, aniž má král nevážiti šlechetnosti, při komž by koli nalezena byla, také byť ji 67
Strana 68
našel při chaterném a opovrženém člověku, neb mnohokrát, což maličké jest, dosti zroste, jako žíla, vyťata z mrchy, z niež bývá lučiště, kteréhož potřebuje král k střelbě v kratochvílení i v pro- tivenství. I chtěje Dymna milost obdržeti u lva a aby znali všickni dvo- řané jeho, že by to nebylo, aby lev znal [ otce jeho, ale vždy jeho 42a rozum a opatrnost, řekl: „Nikoli král nemá milovati lidí pro mi- lost rodičuo jich, ani nenáviděti pro jich nenávist, ale šetřiti má toho, což při nich jest rozumu a umění, i čeho by od nich potře- 10 boval, potom pak pomysliti má, v kterém stavu neb místě má je postaviti a čest jim učiniti. Nebť nic nenie bližšího králi jako jeho tělo, ale druhdy nemocno jest a neduží velmi a bývá mu k tesknosti, aniž přestává bolest jedné skrze lékařství, kteréž mu potom dáno bývá. Ale myš velmi blízká jest krále, neb obývá 15 v jeho domu, ale pro její neřády zahání ji a kazí. Krahujec jest velmi daleko od krále, ale pro dobré jeho obyčeje jej rád má a pilně chová a neztěžuje sobě ho na vlastní ruce nositi. Též také nemáť lehčiti cesty šlechetnosti a mužuo dobrých, ale učiniti jim, čehož čeká od nich. Neb z lidí dva sú, jeden, jehož mravové náj- 42b 20 horší sú, jdúce po jeho žádosti, jako ktož by šlapil na hada a ne- uštípl by ho, nemáť po druhé naň šlapati, aby uštípl jej, druhý pak, jehož mravi sú praví a přímí jako drahé masti, kteréž viece-li v rukú se drží, více vonějí. I stalo se jest, když zuostal Dymna se lvem a všickni dvořané 25 odešli, řekl jemu Dymna: „Již dávno viděl sem krále jeho milost na svém miestě trvati a z něho nechoditi, ani ráčí vycházeti jako prvé, aniž viem, proč to jest.“ I nechtě lev zjeviti svého strachu Dymnovi, řekl jemu: „Nebyloť jest nic zlého.“ A když spolu roz- mlúvali, počal Senesba hlasu svého povyšovati a řval opět. I slyše 30 ho lev, lekl se a řekl Dymnovi: „Ilas tento nedal mi vyjíti a ne- vím, co jest, zdá mi se, že veliký jest jako hlas a že by veliká 43a jeho byla moc jako i osoba. To bylo-li by tak, žádného ovšem bytu neměli bychom na tomto místě.“ I odpověděl Dymna lvovi: „Jest-liž co jiného, o čemž pochybuje král, než hlas ten, 35 nebť jistě vím, že nenie-li jiné, nemáť král pro to svého opouštěti obydlie, neb odpor každé věci horké jest voda studená, kteráž 5 68
našel při chaterném a opovrženém člověku, neb mnohokrát, což maličké jest, dosti zroste, jako žíla, vyťata z mrchy, z niež bývá lučiště, kteréhož potřebuje král k střelbě v kratochvílení i v pro- tivenství. I chtěje Dymna milost obdržeti u lva a aby znali všickni dvo- řané jeho, že by to nebylo, aby lev znal [ otce jeho, ale vždy jeho 42a rozum a opatrnost, řekl: „Nikoli král nemá milovati lidí pro mi- lost rodičuo jich, ani nenáviděti pro jich nenávist, ale šetřiti má toho, což při nich jest rozumu a umění, i čeho by od nich potře- 10 boval, potom pak pomysliti má, v kterém stavu neb místě má je postaviti a čest jim učiniti. Nebť nic nenie bližšího králi jako jeho tělo, ale druhdy nemocno jest a neduží velmi a bývá mu k tesknosti, aniž přestává bolest jedné skrze lékařství, kteréž mu potom dáno bývá. Ale myš velmi blízká jest krále, neb obývá 15 v jeho domu, ale pro její neřády zahání ji a kazí. Krahujec jest velmi daleko od krále, ale pro dobré jeho obyčeje jej rád má a pilně chová a neztěžuje sobě ho na vlastní ruce nositi. Též také nemáť lehčiti cesty šlechetnosti a mužuo dobrých, ale učiniti jim, čehož čeká od nich. Neb z lidí dva sú, jeden, jehož mravové náj- 42b 20 horší sú, jdúce po jeho žádosti, jako ktož by šlapil na hada a ne- uštípl by ho, nemáť po druhé naň šlapati, aby uštípl jej, druhý pak, jehož mravi sú praví a přímí jako drahé masti, kteréž viece-li v rukú se drží, více vonějí. I stalo se jest, když zuostal Dymna se lvem a všickni dvořané 25 odešli, řekl jemu Dymna: „Již dávno viděl sem krále jeho milost na svém miestě trvati a z něho nechoditi, ani ráčí vycházeti jako prvé, aniž viem, proč to jest.“ I nechtě lev zjeviti svého strachu Dymnovi, řekl jemu: „Nebyloť jest nic zlého.“ A když spolu roz- mlúvali, počal Senesba hlasu svého povyšovati a řval opět. I slyše 30 ho lev, lekl se a řekl Dymnovi: „Ilas tento nedal mi vyjíti a ne- vím, co jest, zdá mi se, že veliký jest jako hlas a že by veliká 43a jeho byla moc jako i osoba. To bylo-li by tak, žádného ovšem bytu neměli bychom na tomto místě.“ I odpověděl Dymna lvovi: „Jest-liž co jiného, o čemž pochybuje král, než hlas ten, 35 nebť jistě vím, že nenie-li jiné, nemáť král pro to svého opouštěti obydlie, neb odpor každé věci horké jest voda studená, kteráž 5 68
Strana 69
činí studenú, a případnost pěknosti jest lekání srdce, případnost pak milování jest lež, případnost pokoření duše jest povýšení mysli; v přísloví zajisté jest toho výklad, žeť se nemá žádný báti hlasu, jakož praví.“ Die lev: „Kterak se stalo?“ Řekl Dymna: „Byla liška jedna choděci podlé řeky, při kteréž pověšen byl zvonec na stromu, vietr pak větvím stromovým klátil i zvonil cymbálek. A když liška viděla, nadála se, že by nějaké tučné bylo zvíře a plné masa, kteráž když rozbila jej, nalezla kbelatý a prázdný. I řekla: „Nechci věřiti, aby věci velikého těla a sil- 10 ného hlasu v sobě měly moc.“ I odešla na cestu svú. Zajisté přivedl sem tobě toto podobenstvie, že za to mám, jestliže by přišel k tomu, čí hlas tě zarmútil, bylo by to ovšem k větší lehkosti, nežli se tobě zdá, ale ráčí-li král mne poslati k němu a sám zuostati na témž místě, až se k němu vrátím s jistú 15 zprávú, a co by koli o něm znáti chtěl, vyzvím.“ I líbila se lvovi řeč Dymny a poslal ho. Přišel jest pak Dymna na místo, kdež byl Senesba. Ale když odšel od lva Dymna, počal lev mysliti a litoval, že jeho poslal, řka: „Co sem dobrého nalezl na něm, abych měl 43b jemu duověřiti v tom, kdež sem ho poslal? Nikoliť nemá král duo- 20 věřiti žádnému, dokudž by ho nezkusil, ani naň zpolehati pro zlou pověst neb pro zlé skutky, kteříž při něm sú, neb že jest člověk svárlivý, neb přišla naň potřeba a úzkost, neb snad do- pustil se něčeho, a proto bojí se, aby nebyl trestán, neb snad jest závistivý a lakomý, kterýž nikdá nemiluje bližního, neb snad 25 někoho na cti zlúpil, neb snad rozlúčil s králem, neb snad věci královské řídil a zmrhal všecko králi, neb zavinil on a tovařiší jeho králi, a odpustil jim než na něho toliko se hněvá, neb snad hledá uškoditi králi s užitkem svým, neb snad neměl cti ani viery, neb snad bál se něčeho, což dobré bylo králi a zlé jemu, 30 neb byl tovařiš nepřítele jeho, neb nepřítel tovařiše jeho. A proto nemá král všeho věřiti žádnému takovému. A že Dymna jest muž rozumný a trvá dávní čas na dvoře mém, a opuštěn sem ne- tbánlivě, nyní snad hledá chytrosti uškoditi mi drže proti mně na své mysli nenávist, neb kto ví, jestli ten s tiem hlasem mne sil- 35 nější nyní pak, když přijde Dymna k němu a oznámí jemu ne- možnost mú a vypraví mravy mé neslušné, takže zradí mne 5 69
činí studenú, a případnost pěknosti jest lekání srdce, případnost pak milování jest lež, případnost pokoření duše jest povýšení mysli; v přísloví zajisté jest toho výklad, žeť se nemá žádný báti hlasu, jakož praví.“ Die lev: „Kterak se stalo?“ Řekl Dymna: „Byla liška jedna choděci podlé řeky, při kteréž pověšen byl zvonec na stromu, vietr pak větvím stromovým klátil i zvonil cymbálek. A když liška viděla, nadála se, že by nějaké tučné bylo zvíře a plné masa, kteráž když rozbila jej, nalezla kbelatý a prázdný. I řekla: „Nechci věřiti, aby věci velikého těla a sil- 10 ného hlasu v sobě měly moc.“ I odešla na cestu svú. Zajisté přivedl sem tobě toto podobenstvie, že za to mám, jestliže by přišel k tomu, čí hlas tě zarmútil, bylo by to ovšem k větší lehkosti, nežli se tobě zdá, ale ráčí-li král mne poslati k němu a sám zuostati na témž místě, až se k němu vrátím s jistú 15 zprávú, a co by koli o něm znáti chtěl, vyzvím.“ I líbila se lvovi řeč Dymny a poslal ho. Přišel jest pak Dymna na místo, kdež byl Senesba. Ale když odšel od lva Dymna, počal lev mysliti a litoval, že jeho poslal, řka: „Co sem dobrého nalezl na něm, abych měl 43b jemu duověřiti v tom, kdež sem ho poslal? Nikoliť nemá král duo- 20 věřiti žádnému, dokudž by ho nezkusil, ani naň zpolehati pro zlou pověst neb pro zlé skutky, kteříž při něm sú, neb že jest člověk svárlivý, neb přišla naň potřeba a úzkost, neb snad do- pustil se něčeho, a proto bojí se, aby nebyl trestán, neb snad jest závistivý a lakomý, kterýž nikdá nemiluje bližního, neb snad 25 někoho na cti zlúpil, neb snad rozlúčil s králem, neb snad věci královské řídil a zmrhal všecko králi, neb zavinil on a tovařiší jeho králi, a odpustil jim než na něho toliko se hněvá, neb snad hledá uškoditi králi s užitkem svým, neb snad neměl cti ani viery, neb snad bál se něčeho, což dobré bylo králi a zlé jemu, 30 neb byl tovařiš nepřítele jeho, neb nepřítel tovařiše jeho. A proto nemá král všeho věřiti žádnému takovému. A že Dymna jest muž rozumný a trvá dávní čas na dvoře mém, a opuštěn sem ne- tbánlivě, nyní snad hledá chytrosti uškoditi mi drže proti mně na své mysli nenávist, neb kto ví, jestli ten s tiem hlasem mne sil- 35 nější nyní pak, když přijde Dymna k němu a oznámí jemu ne- možnost mú a vypraví mravy mé neslušné, takže zradí mne 5 69
Strana 70
jemu.“ A nepřestal jest lev mysliti toho v srdci svém a na mysli rozjímati, takže se bál. I vstav lev z místa svého, pohleděl na ces- tu a uzřel Dymnu jíti, i navrátil se na své miesto spěšně, aby Dymna neporozuměl, že by se bál. 2“ A když přišel Dymna, řekl jemu lev: „Cožs viděl neb cos činil?“ I dí Dymna: „Viděl sem, pravím, vola a onť jest pán hlasu toho, kterýžs slyšel.“ I řekl lev: „Jakáž jest síla jeho aneb která roz- šafnost?“ Odpověděl Dymna: „Nemáť síly, ani moci, neb při- stúpiv k němu zkusil sem ho povlovně, a nic jest nemohl.“ Řekl 10 lev: „Nikoli nebuď zklamáno srdce tvé při tom, ač by se tobě zdál nemožný, nebť vietr silný nevyvrací trávy polní, vyvracíť však a láme stromy a stavení vysoké. Takl sú mužie mocní a lidé veliké síly, neukazují své moci jediné sami spolu a sobě rovným, ale ne mdlým a nemajícím síly.“ Řekl mu Dymna: „Nikoli se 15 nestaráj král pro něho ani vcházej z něho strach v mysl jeho, neb ráčí-li král, jej k tobě přivedu ,aby tobě sloužil a tvých poslušen byl přikázaní, káži.“ I slyše to lev, zradoval se a řekl jemu: „Jdiž!“ I vstav Dymna, šél jest k Senesbovi a řekl mu tváří ochotnú a bez strachu: „Lev poslal mě k tobě, aby šel k němu, 20 a přikázal, aby pospiešil jeho přikázaní uposlechnúti, nebť odpustí tobě provinění, kteréhos se dopustil, žes v takovém času jeho nenavštívil. Pakli na to nedbáš a nemieníš k němu jíti, dáj od- 9“ pověd.“ Řekl mu Senesba: „Ktož jest to, jenž tě poslal ke mně? Odpověděl Dymna: „Král jest všech zvieřat.“ Boje se pak Se- 25 nesba, řekl Dymnovi: „Slíbieš-li mi vieru, že mi se nic zlého proto nestane, puojduť s tebú.“ Kterémuž Dymna přisáhl a on uvěřil jemu. Šél jest pak Dymna s Senesbú a přistúpili k lvovi. I optal jest 44b lev Senesby a on k libosti jemu mluvil. A řekl jemu: „Kterak si 30 přišel na to místo, neb co jest toho bylo, že jest tebe na tu poušt přivedlo?“ Jemuž Senesba všecky své příhody od počátku až do konce vypravil. Dí lev: „Zuostaň s námi a neboj se, nebť poctivě tě chovati budu a dobře učiním tobě.“ I pozdravil ho Senesba a poděkovav jemu, zuostal jest s ním, a přijal ho lev za radu a 35 náměstka svého, neb jest nalezl v něm dobrú radu a užitečnú múdrost, a oznamoval mu radu a tájnosti své ve všech věcech 70 5 44a
jemu.“ A nepřestal jest lev mysliti toho v srdci svém a na mysli rozjímati, takže se bál. I vstav lev z místa svého, pohleděl na ces- tu a uzřel Dymnu jíti, i navrátil se na své miesto spěšně, aby Dymna neporozuměl, že by se bál. 2“ A když přišel Dymna, řekl jemu lev: „Cožs viděl neb cos činil?“ I dí Dymna: „Viděl sem, pravím, vola a onť jest pán hlasu toho, kterýžs slyšel.“ I řekl lev: „Jakáž jest síla jeho aneb která roz- šafnost?“ Odpověděl Dymna: „Nemáť síly, ani moci, neb při- stúpiv k němu zkusil sem ho povlovně, a nic jest nemohl.“ Řekl 10 lev: „Nikoli nebuď zklamáno srdce tvé při tom, ač by se tobě zdál nemožný, nebť vietr silný nevyvrací trávy polní, vyvracíť však a láme stromy a stavení vysoké. Takl sú mužie mocní a lidé veliké síly, neukazují své moci jediné sami spolu a sobě rovným, ale ne mdlým a nemajícím síly.“ Řekl mu Dymna: „Nikoli se 15 nestaráj král pro něho ani vcházej z něho strach v mysl jeho, neb ráčí-li král, jej k tobě přivedu ,aby tobě sloužil a tvých poslušen byl přikázaní, káži.“ I slyše to lev, zradoval se a řekl jemu: „Jdiž!“ I vstav Dymna, šél jest k Senesbovi a řekl mu tváří ochotnú a bez strachu: „Lev poslal mě k tobě, aby šel k němu, 20 a přikázal, aby pospiešil jeho přikázaní uposlechnúti, nebť odpustí tobě provinění, kteréhos se dopustil, žes v takovém času jeho nenavštívil. Pakli na to nedbáš a nemieníš k němu jíti, dáj od- 9“ pověd.“ Řekl mu Senesba: „Ktož jest to, jenž tě poslal ke mně? Odpověděl Dymna: „Král jest všech zvieřat.“ Boje se pak Se- 25 nesba, řekl Dymnovi: „Slíbieš-li mi vieru, že mi se nic zlého proto nestane, puojduť s tebú.“ Kterémuž Dymna přisáhl a on uvěřil jemu. Šél jest pak Dymna s Senesbú a přistúpili k lvovi. I optal jest 44b lev Senesby a on k libosti jemu mluvil. A řekl jemu: „Kterak si 30 přišel na to místo, neb co jest toho bylo, že jest tebe na tu poušt přivedlo?“ Jemuž Senesba všecky své příhody od počátku až do konce vypravil. Dí lev: „Zuostaň s námi a neboj se, nebť poctivě tě chovati budu a dobře učiním tobě.“ I pozdravil ho Senesba a poděkovav jemu, zuostal jest s ním, a přijal ho lev za radu a 35 náměstka svého, neb jest nalezl v něm dobrú radu a užitečnú múdrost, a oznamoval mu radu a tájnosti své ve všech věcech 70 5 44a
Strana 71
svých. I trvaje vůl se lvem, každý den více ho miloval lev a sobě jej připojoval, až zvelebil a povýšil ho nad jiné tovařiše jeho a předložil ho jiným všem rádcím svým. I stalo se jest, když viděl Dymna, že lev ustanovil Senesbu na 5 svém místě a jej jemu předložil i všem jeho radám a dvořanóm, a že by on byl jeho sekretářem, počal se velmi rmútiti a bylo mu to velmi nelibo, ješto záviděl mu povýšeného stavu, v němž ho lev prvé postavil. I přistúpiv k bratru svému, oznámil mu svú příhodu; řekl mu: „Bratře, všaks se mé bláznové radě divil a ne- 10 užitečnému předsevzetí, co sem sám sobě učinil, znaje to, což by dobré bylo lvovi, že sem k němu vola přivedl, aby mne vyhnal z mého místa a dal meč v ruku jeho k urážení mému.“ Kterémuž odpověděl Kelila: „Přihodilo se tobě jako jednomu pústeníku. Dí Dymna: „Kterak?“ Řekl Kelila: „Praví, že jest byl pousteník, kterémužto král dal pěkné šaty a poctivé. I vida to zloděj jeden, připílil pokrasti je a hledal chyt- rosti k tomu; i šel k pústeníku, řka jemu: ,Prosímť, svatý pouste- níče, nahý a chudý sem; slyše o tvé svatosti přišel sem z země daleké, abych posluhoval tobě a od tebe se učil. Jemuž řekl 20 pousteník: ,Chciť, synu, aby se mnú zuostal přes noc.“ Když pak obývaje zloděj ten s pousteníkem dlúhý čas, přisluhoval jemu věrně a nábožně, takže dověřil mu pousteník, a protož poručil jest pousteník všecky věci ruce zlodějově, kteréž byly v domu. Jednoho pak dne, když šél pousteník do města pro potřeby své, 25 vstal jest zloděj, a vzav roucho, ušel pryč. A když se vrátil 45b pousteník domů a nenalezl zloděje ani svých šatuo, srozuměl, že jest je ukradl. I umieniv hledati jeho, šel jest do jednoho města, a když byl na cestě, potkal se se dvěma kozly lesními spolu se bi- jícími a trkajícími, až k vylití krve přišli. K kterýmžto přišedši 30 liška počala střebati krev, kteráž se z nich linula. A vloživši se mezi ně liška, když se spolu bili, tak velmi od nich ubita jest a ra- něna, až krev z ní tekla. A potom nohami kozlovými bídně šla- pána jsúci, padla mrtvá na zemi. Potom pak přičiniv pilnost pústeník hledati zloděje, přišel jest 35 večer do jednoho města a měl hospodu v domu jedné ženy ne- věstky, když nenalezl jiné hospody. Měla jest pak také ta jistá 15 45a 71
svých. I trvaje vůl se lvem, každý den více ho miloval lev a sobě jej připojoval, až zvelebil a povýšil ho nad jiné tovařiše jeho a předložil ho jiným všem rádcím svým. I stalo se jest, když viděl Dymna, že lev ustanovil Senesbu na 5 svém místě a jej jemu předložil i všem jeho radám a dvořanóm, a že by on byl jeho sekretářem, počal se velmi rmútiti a bylo mu to velmi nelibo, ješto záviděl mu povýšeného stavu, v němž ho lev prvé postavil. I přistúpiv k bratru svému, oznámil mu svú příhodu; řekl mu: „Bratře, všaks se mé bláznové radě divil a ne- 10 užitečnému předsevzetí, co sem sám sobě učinil, znaje to, což by dobré bylo lvovi, že sem k němu vola přivedl, aby mne vyhnal z mého místa a dal meč v ruku jeho k urážení mému.“ Kterémuž odpověděl Kelila: „Přihodilo se tobě jako jednomu pústeníku. Dí Dymna: „Kterak?“ Řekl Kelila: „Praví, že jest byl pousteník, kterémužto král dal pěkné šaty a poctivé. I vida to zloděj jeden, připílil pokrasti je a hledal chyt- rosti k tomu; i šel k pústeníku, řka jemu: ,Prosímť, svatý pouste- níče, nahý a chudý sem; slyše o tvé svatosti přišel sem z země daleké, abych posluhoval tobě a od tebe se učil. Jemuž řekl 20 pousteník: ,Chciť, synu, aby se mnú zuostal přes noc.“ Když pak obývaje zloděj ten s pousteníkem dlúhý čas, přisluhoval jemu věrně a nábožně, takže dověřil mu pousteník, a protož poručil jest pousteník všecky věci ruce zlodějově, kteréž byly v domu. Jednoho pak dne, když šél pousteník do města pro potřeby své, 25 vstal jest zloděj, a vzav roucho, ušel pryč. A když se vrátil 45b pousteník domů a nenalezl zloděje ani svých šatuo, srozuměl, že jest je ukradl. I umieniv hledati jeho, šel jest do jednoho města, a když byl na cestě, potkal se se dvěma kozly lesními spolu se bi- jícími a trkajícími, až k vylití krve přišli. K kterýmžto přišedši 30 liška počala střebati krev, kteráž se z nich linula. A vloživši se mezi ně liška, když se spolu bili, tak velmi od nich ubita jest a ra- něna, až krev z ní tekla. A potom nohami kozlovými bídně šla- pána jsúci, padla mrtvá na zemi. Potom pak přičiniv pilnost pústeník hledati zloděje, přišel jest 35 večer do jednoho města a měl hospodu v domu jedné ženy ne- věstky, když nenalezl jiné hospody. Měla jest pak také ta jistá 15 45a 71
Strana 72
žena jednu služebnou též nevěstku, kterúž oddala k hanpejsu 46a nevěstčímu, aby z toho zisk měla. Zamilovala jest pak ta služebná jednoho, aniž chtěla k vuoli býti jiným. A když to ke škodě paní bylo proto, že neměla jí užitku, obmýšlela, aby frejíře jejího za- 5 hubila. Jedné pak noci, když poslala po svého frejíře ta děvka, opojila ho mnohým vínem, takže zachvátila ho dřímota, i spal tvrdě. A vstavši panie, vzala kus trsti s obú stran děravé, a na- plnivši ji prachem smrtedlným, šla k němu, když spal, i odkryla ledví jeho, aby prach vdunula do zadku jeho. A když to učiniti 10 chtěla, vyskočil jest vietr z života jeho a prach vehnán v ústa její, kterážto padla zpět na zemi a umřela jest. Ješto to všecko púste- ník viděl. Na úsvitě pak odšel jest pousteník odtud a šél hledati zloděje, 46b i hospodu měl jest v domu jednoho muže, přítele svého. Kterýž 15 rozkázal ženě své, řka: „Chciť, aby dobrú vuoli ukázala muži to- muto a jemu všecky potřeby dala, neb sú mne moji pozvali a ne- budu moci této noci přijíti. I odšél jest muž. Miloval jest pak ženu jeho muž jeden a byla svódnice žena jedna bradýřka, sou- seda její. I řekla hospodyně ženě bradýřově, aby šla a zavolala jí 20 frejíře jejího, aby přišél té noci, že by muže jejího doma nebylo, a aby mu rozkázala před domem býti, dokudž by mu nekázala vjíti. I učinila jest žena bradýřova, jakž jí poručila hospodyně, a přišed on stál jest ve dveřiech, až by mu vjíti kázáno bylo, až do noci. Vtom pak přišel hospodář, kteréhož když uzřel ve dve- 47a 25 řiech domu svého, ješto také ho v domnění měl u své ženy, pevně přivázav ji k slúpu v domě, šel spat. A když tu dlouho trval fre- jíř ženy, poslal k ní svódnici, ženu bradýřovu. Kterážto přišedši, řekla jí: ,Co má činiti muž ten, nebť se mu stýště ve dveřech če- kati?“ Kteréž odpověděla: ,Prosím tebe, učiň mi tu líbost a odvěž 30 mne a sebe přivěž na tom místě a jáť puojdu a rozmluvím s ním a vrátím se rychle.“ I učinila jest tak a uvázala se žena bradýřova místo jí, dokavadž by se nevrátila od frejíře svého. Vtom pak procítiv hospodář s svého spaní, zavolal ženy své, ale žena bra- dýřova neodpověděla nic, aby snad jí nepoznal. On pak, když 35 mnohokrát volal ji a ona odpovědi nedávala, rozhněvav se 47b vstal a šel k ní a uřezal jí nos, řka jí: „Dones nos tvuoj k sniedaní 72
žena jednu služebnou též nevěstku, kterúž oddala k hanpejsu 46a nevěstčímu, aby z toho zisk měla. Zamilovala jest pak ta služebná jednoho, aniž chtěla k vuoli býti jiným. A když to ke škodě paní bylo proto, že neměla jí užitku, obmýšlela, aby frejíře jejího za- 5 hubila. Jedné pak noci, když poslala po svého frejíře ta děvka, opojila ho mnohým vínem, takže zachvátila ho dřímota, i spal tvrdě. A vstavši panie, vzala kus trsti s obú stran děravé, a na- plnivši ji prachem smrtedlným, šla k němu, když spal, i odkryla ledví jeho, aby prach vdunula do zadku jeho. A když to učiniti 10 chtěla, vyskočil jest vietr z života jeho a prach vehnán v ústa její, kterážto padla zpět na zemi a umřela jest. Ješto to všecko púste- ník viděl. Na úsvitě pak odšel jest pousteník odtud a šél hledati zloděje, 46b i hospodu měl jest v domu jednoho muže, přítele svého. Kterýž 15 rozkázal ženě své, řka: „Chciť, aby dobrú vuoli ukázala muži to- muto a jemu všecky potřeby dala, neb sú mne moji pozvali a ne- budu moci této noci přijíti. I odšél jest muž. Miloval jest pak ženu jeho muž jeden a byla svódnice žena jedna bradýřka, sou- seda její. I řekla hospodyně ženě bradýřově, aby šla a zavolala jí 20 frejíře jejího, aby přišél té noci, že by muže jejího doma nebylo, a aby mu rozkázala před domem býti, dokudž by mu nekázala vjíti. I učinila jest žena bradýřova, jakž jí poručila hospodyně, a přišed on stál jest ve dveřiech, až by mu vjíti kázáno bylo, až do noci. Vtom pak přišel hospodář, kteréhož když uzřel ve dve- 47a 25 řiech domu svého, ješto také ho v domnění měl u své ženy, pevně přivázav ji k slúpu v domě, šel spat. A když tu dlouho trval fre- jíř ženy, poslal k ní svódnici, ženu bradýřovu. Kterážto přišedši, řekla jí: ,Co má činiti muž ten, nebť se mu stýště ve dveřech če- kati?“ Kteréž odpověděla: ,Prosím tebe, učiň mi tu líbost a odvěž 30 mne a sebe přivěž na tom místě a jáť puojdu a rozmluvím s ním a vrátím se rychle.“ I učinila jest tak a uvázala se žena bradýřova místo jí, dokavadž by se nevrátila od frejíře svého. Vtom pak procítiv hospodář s svého spaní, zavolal ženy své, ale žena bra- dýřova neodpověděla nic, aby snad jí nepoznal. On pak, když 35 mnohokrát volal ji a ona odpovědi nedávala, rozhněvav se 47b vstal a šel k ní a uřezal jí nos, řka jí: „Dones nos tvuoj k sniedaní 72
Strana 73
frejíři tvému.“ A když se vrátila žena jeho od frejíře svého, uzřela, co se stalo tovařišce její, ženě bradýřově, i odvázavši ji přivázala se na místo její a bradýřka odešla. Ješto pousteník to všecko viděl. I myslila jest hospodyně chytrost najíti, kterak by se mohla 5 učiniti nevinnú tím, což páchala, a zvolala hlasem velikým mlu- věci, aby muž její slyšel: Pane bože zástupuo, pohledíš-liž na trápení služebnice tvé a vzhledneš na nedostatek muoj a na ne- vinnost skutkuo mých, i kterak v vazbě sem muže svého bez viny, pane bože, navratiž mi nos mój a ukaž dnes nad služebnicí 10 tvú div.“ A pomlčev ši málo počala volati na svého muže, řkúci: 48a „Vstaniž, nešlechetníče biedný, a viz divné věci boží, kteréž jest mi učinil vzezřev na nevinnost mú a chtě zjeviti nepravost tvú, hle, navrátil mi nos mój jako prvé.“ I slyše to muž divil se jest, řka sám k sobě: „Kterakž to muože býti?“ A rozsvítiv svieci, 15 rychle šel k ní, kterýž vida nos její celý, odvázal ji a prosil, aby mu odpustila, což neprávě učinil jí, a zpovídal se hříchu svého bohu, prose milosrdenství a odpuštění. Když pak přišla bradýřka do domu svého, myslila najíti kryf, kterak by mohla vyjíti muži svému o nos, kterýž jí byl uřezán. Na úsvitě pak přede dnem 20 vstal jest muž její, řka jí: »Přines mi nádobí, nebť mám dělati dnes na dvoře jednoho pána.“ I vstavši ona, podala mu břitvy, 48b kteréž on: Chciť prý všeho nádobí.“ Ale ona opět mu podala břitvy. I rozhněvav se hodil břitvú proti ní. Ale ona počala kři- četi, styštíci sobě: „Běda mně, nos, běda mně, nos!“ Když pak byl 25 den, sešli se tam všickni bratří a přátelé její a žalovali na manžela před právem, kterýž postaven sa před rychtářem otázán byl, proč by to učinil. A když neuměl odpověděti slova, rozkázal ho rych- tář svázati a mrskati po městě. Když pak byl svázán, aby byl mrskán, toť hle přihodil se k tomu pousteník a ptal se lidí, proč 30 by svázán byl ten. I uhledav tu pústeník zloděje svého mezi ji- nými v jeho šaty oblečeného, maje příčinu přistúpil jest k rych- táři, řka: ,Prosímť, pane rychtáři, nikoli nebuď řeč má u tebe po- směšná. [ Šaty zajisté, kteréž zloděj pokradl, mé jest bylo rúcho, 49a však kozli zabili lišku jich krve žížnící, však i ona žena prachem 35 se zabila jedovatým, aniž uřezal bradýř nos ženě své.“ I otázán sa od rychtáře, všecko mu vypravil.“ 73
frejíři tvému.“ A když se vrátila žena jeho od frejíře svého, uzřela, co se stalo tovařišce její, ženě bradýřově, i odvázavši ji přivázala se na místo její a bradýřka odešla. Ješto pousteník to všecko viděl. I myslila jest hospodyně chytrost najíti, kterak by se mohla 5 učiniti nevinnú tím, což páchala, a zvolala hlasem velikým mlu- věci, aby muž její slyšel: Pane bože zástupuo, pohledíš-liž na trápení služebnice tvé a vzhledneš na nedostatek muoj a na ne- vinnost skutkuo mých, i kterak v vazbě sem muže svého bez viny, pane bože, navratiž mi nos mój a ukaž dnes nad služebnicí 10 tvú div.“ A pomlčev ši málo počala volati na svého muže, řkúci: 48a „Vstaniž, nešlechetníče biedný, a viz divné věci boží, kteréž jest mi učinil vzezřev na nevinnost mú a chtě zjeviti nepravost tvú, hle, navrátil mi nos mój jako prvé.“ I slyše to muž divil se jest, řka sám k sobě: „Kterakž to muože býti?“ A rozsvítiv svieci, 15 rychle šel k ní, kterýž vida nos její celý, odvázal ji a prosil, aby mu odpustila, což neprávě učinil jí, a zpovídal se hříchu svého bohu, prose milosrdenství a odpuštění. Když pak přišla bradýřka do domu svého, myslila najíti kryf, kterak by mohla vyjíti muži svému o nos, kterýž jí byl uřezán. Na úsvitě pak přede dnem 20 vstal jest muž její, řka jí: »Přines mi nádobí, nebť mám dělati dnes na dvoře jednoho pána.“ I vstavši ona, podala mu břitvy, 48b kteréž on: Chciť prý všeho nádobí.“ Ale ona opět mu podala břitvy. I rozhněvav se hodil břitvú proti ní. Ale ona počala kři- četi, styštíci sobě: „Běda mně, nos, běda mně, nos!“ Když pak byl 25 den, sešli se tam všickni bratří a přátelé její a žalovali na manžela před právem, kterýž postaven sa před rychtářem otázán byl, proč by to učinil. A když neuměl odpověděti slova, rozkázal ho rych- tář svázati a mrskati po městě. Když pak byl svázán, aby byl mrskán, toť hle přihodil se k tomu pousteník a ptal se lidí, proč 30 by svázán byl ten. I uhledav tu pústeník zloděje svého mezi ji- nými v jeho šaty oblečeného, maje příčinu přistúpil jest k rych- táři, řka: ,Prosímť, pane rychtáři, nikoli nebuď řeč má u tebe po- směšná. [ Šaty zajisté, kteréž zloděj pokradl, mé jest bylo rúcho, 49a však kozli zabili lišku jich krve žížnící, však i ona žena prachem 35 se zabila jedovatým, aniž uřezal bradýř nos ženě své.“ I otázán sa od rychtáře, všecko mu vypravil.“ 73
Strana 74
Řekl Dymna: „Porozumělť sem ovšem slovóm tvým a podob- né to jest příhodě mé, ale však neučinil mi škody žádný nežli já sobě sám. Což tehdy mám činiti?“ I odpověděl a řekl mu: „Po- věz ty, bratře, prvé, co se tobě přitom zdá.“ Řekl Dymna: „Nikoli 5 nežádám nyní ničehož přidati k duostojenství stavu mého nad to, což jest prvé bylo, ale žádámť navrácen býti v stav, v němž sem prvé byl. Neboť na tři věci má každý mysliti: prvnie — aby viděl při každé věci dobré i zlé, kteréž jest v ní, a zlého se varo- vati, aby mu nepřišlo; druhá — při něčem tak sobě činiti, když 10 by toho zbaven byl, aby přišel zase k tomu, jakož prvé byl; tře- tie — aby každou věc v světě, kteráž se mu zdá zlá, od sebe zdálil a dobré se přidržel. Já pak znaje pád, kterýž mi se přihodil, a to, skrze což naději se, že bude moci mi navráceno býti místo mé, a nad tím, ktož mne sehnal, svítězím. Nezdáť mi se lépe 15 nežli pohledati chytrosti proti Senesbovi, dokavadž nezprovodím ho z toho světa. Neboť budu-li moci to učiniti, vím, že navrácen budu k tomu místu, na kterém jsem dříve býval u lva. A snad by to bylo lepší i pro samého lva, ješto jeho přílišná láska a přátelství ustavičné, které chová k němu, bu de příčina jeho opovržení, takže 49b 20 nebude zjevena lehkost jeho lidu.“ Řekl mu Kelila: „Nezdáť mi se, aby co mohlo se přihoditi lvovi z obcování s volem dobrého ani zlého.“ Odpověděl Dymna: „Ano pak padá král pro šestero, totiž pro neštěstí, pro reptání poddaných jeho, pro žádost, pro čas, pro lehkost hlavy, pro převrácení skutkuo. Zlé zajisté ne- štěstí jest, když král ztratí své rytieře a dobré muže. Reptání pak, když lidé království jeho povstávají proti sobě a bojují spolu. Ale žádost, kdyžť kochání krále bývá v ženách, vínu, loviech a k ně- mu podobných věcech. Lehkost pak hlavy v mraviech jest, že ustavičně se stará a trápí. Ale čas, jakož jest drahota a mor lidu 30 a vójska a nedostatek úrody zemské. Převrácení pak skutkuo jest, když činí král to, čehož činiti nemá, a netbá činiti, což má. Ale nyní lev úfá v Senesbu a zjevil mu skutky, pro kteréž před očima jeho mrzákem bude." Rekl mu Kelila: „Kterakž se naděješ uškoditi Senesbovi, ješto jest silnější tebe a větší v duostojenství 35 a stavu a více milý králi i lidem nežli ty?“ Odpověděl Dymna: „Nikoli na to nehleď, neboť se věci nepósobí mocí a silou, mnozí 25 74
Řekl Dymna: „Porozumělť sem ovšem slovóm tvým a podob- né to jest příhodě mé, ale však neučinil mi škody žádný nežli já sobě sám. Což tehdy mám činiti?“ I odpověděl a řekl mu: „Po- věz ty, bratře, prvé, co se tobě přitom zdá.“ Řekl Dymna: „Nikoli 5 nežádám nyní ničehož přidati k duostojenství stavu mého nad to, což jest prvé bylo, ale žádámť navrácen býti v stav, v němž sem prvé byl. Neboť na tři věci má každý mysliti: prvnie — aby viděl při každé věci dobré i zlé, kteréž jest v ní, a zlého se varo- vati, aby mu nepřišlo; druhá — při něčem tak sobě činiti, když 10 by toho zbaven byl, aby přišel zase k tomu, jakož prvé byl; tře- tie — aby každou věc v světě, kteráž se mu zdá zlá, od sebe zdálil a dobré se přidržel. Já pak znaje pád, kterýž mi se přihodil, a to, skrze což naději se, že bude moci mi navráceno býti místo mé, a nad tím, ktož mne sehnal, svítězím. Nezdáť mi se lépe 15 nežli pohledati chytrosti proti Senesbovi, dokavadž nezprovodím ho z toho světa. Neboť budu-li moci to učiniti, vím, že navrácen budu k tomu místu, na kterém jsem dříve býval u lva. A snad by to bylo lepší i pro samého lva, ješto jeho přílišná láska a přátelství ustavičné, které chová k němu, bu de příčina jeho opovržení, takže 49b 20 nebude zjevena lehkost jeho lidu.“ Řekl mu Kelila: „Nezdáť mi se, aby co mohlo se přihoditi lvovi z obcování s volem dobrého ani zlého.“ Odpověděl Dymna: „Ano pak padá král pro šestero, totiž pro neštěstí, pro reptání poddaných jeho, pro žádost, pro čas, pro lehkost hlavy, pro převrácení skutkuo. Zlé zajisté ne- štěstí jest, když král ztratí své rytieře a dobré muže. Reptání pak, když lidé království jeho povstávají proti sobě a bojují spolu. Ale žádost, kdyžť kochání krále bývá v ženách, vínu, loviech a k ně- mu podobných věcech. Lehkost pak hlavy v mraviech jest, že ustavičně se stará a trápí. Ale čas, jakož jest drahota a mor lidu 30 a vójska a nedostatek úrody zemské. Převrácení pak skutkuo jest, když činí král to, čehož činiti nemá, a netbá činiti, což má. Ale nyní lev úfá v Senesbu a zjevil mu skutky, pro kteréž před očima jeho mrzákem bude." Rekl mu Kelila: „Kterakž se naděješ uškoditi Senesbovi, ješto jest silnější tebe a větší v duostojenství 35 a stavu a více milý králi i lidem nežli ty?“ Odpověděl Dymna: „Nikoli na to nehleď, neboť se věci nepósobí mocí a silou, mnozí 25 74
Strana 75
5 15 25 mdlí a nuzní svú opatrností a rozumem přišli sú k miestu, k kte- rémuž muží silní a mocní nikterak přijíti nemohli. Čili snad tobě nebylo oznámeno, že krkavec chytrostí svú a rozumem hada zabil?“ Řekl Kelila: „Kterak to bylo?“ Dí [Dymna: „Byl krkavec jeden, maje hniezdo své na jednom stromu, a byla u toho stromu diera hadova, a kolikžkoli dětí krkavec mieval, had je zžíral, čehož krkavec velmi litoval a zamúcen byl z toho. I přistúpiv k jednomu tovařiši svému, řekl: „Zdá-liť se, ať vstanu proti hadovi, když spí, a vyklinu mu voči a pomstím se všeho, 10 což mi učinil. I odpověděv přítel, řekl jemu: „Nikoli to nebuď násilím a mocí, ale pohledáj chytrosti, skrze niž mohl by přijíti k tvé žádosti, a varůj se, ať by se nepřihodilo jako jakémus ptáku, kterýž mněje zabiti raka, zabit jest od něho.' Dí krkavec: ,Kterak se stalo?“ Řekl tovařiš jeho: „Byl jakýs plák, kterýž když měl hniezdo své při jednom miestě, na kte rémž bylo mnoho ryb, i zstaral se a nemohl loviti 50b těch ryb jako někdy. A když byl tiem zamúcen, uzřev ho rak a srozuměv, že jest smuten, řekl mu: »Což se stalo, neb tě vidím smutného a tesklivého?« Jemuž odpověděl: »Co jiného než seš- 20 lost? Byla jest zajisté živnost má z ryb toho jezera. Dnes pak ry- báři přišli sem, mluvíce spolu: Musíme vyloviti všecky ryby v tom jezeru spolkem a pojednú. Druhý pak řekl: Podme na jiné místo, kdež já vím mnoho ryb, a tu počneme loviti, a když zase puojdeme tudy, budem moci vyloviti i tyto, nebť neujdú. Viemť jistě, že jakž sú umienili, tak učiní, i budeť to má smrt, ješto ne- budu mieti čím živ býti.« I vstav rak, šel jest k houfu ryb, vy- pravuje jim slova, kteráž mluvena mu byla od 1 ptáka. Kteréž 51a sebravše se všecky, šly sú k ptáku, žádajíce jeho rady na to, a řekly: »Přišly sme k tobě, aby dal nám radu na to, neboť muž 30 rozumný rady své neodpírá nepříteli svému, když jest dobré rady a přijímá od něho pomoc. Neb život náš jest mezi velikým dob- rým a užitkem. Protož nám dáj radu.« Kterýmž odpověděl: »Víte dobře, že nemuožeme jim odepříti ani proti nim bojovati, ale vímť jedno dobré místo a utěšené, na němž jest množství 35 vod; chcete-li přeneseny býti tam, doveduť vás.« Jemuž odpo- věděly: »Nemámeť vuodce ani věrného zprávce krom tebe.« 50а 75
5 15 25 mdlí a nuzní svú opatrností a rozumem přišli sú k miestu, k kte- rémuž muží silní a mocní nikterak přijíti nemohli. Čili snad tobě nebylo oznámeno, že krkavec chytrostí svú a rozumem hada zabil?“ Řekl Kelila: „Kterak to bylo?“ Dí [Dymna: „Byl krkavec jeden, maje hniezdo své na jednom stromu, a byla u toho stromu diera hadova, a kolikžkoli dětí krkavec mieval, had je zžíral, čehož krkavec velmi litoval a zamúcen byl z toho. I přistúpiv k jednomu tovařiši svému, řekl: „Zdá-liť se, ať vstanu proti hadovi, když spí, a vyklinu mu voči a pomstím se všeho, 10 což mi učinil. I odpověděv přítel, řekl jemu: „Nikoli to nebuď násilím a mocí, ale pohledáj chytrosti, skrze niž mohl by přijíti k tvé žádosti, a varůj se, ať by se nepřihodilo jako jakémus ptáku, kterýž mněje zabiti raka, zabit jest od něho.' Dí krkavec: ,Kterak se stalo?“ Řekl tovařiš jeho: „Byl jakýs plák, kterýž když měl hniezdo své při jednom miestě, na kte rémž bylo mnoho ryb, i zstaral se a nemohl loviti 50b těch ryb jako někdy. A když byl tiem zamúcen, uzřev ho rak a srozuměv, že jest smuten, řekl mu: »Což se stalo, neb tě vidím smutného a tesklivého?« Jemuž odpověděl: »Co jiného než seš- 20 lost? Byla jest zajisté živnost má z ryb toho jezera. Dnes pak ry- báři přišli sem, mluvíce spolu: Musíme vyloviti všecky ryby v tom jezeru spolkem a pojednú. Druhý pak řekl: Podme na jiné místo, kdež já vím mnoho ryb, a tu počneme loviti, a když zase puojdeme tudy, budem moci vyloviti i tyto, nebť neujdú. Viemť jistě, že jakž sú umienili, tak učiní, i budeť to má smrt, ješto ne- budu mieti čím živ býti.« I vstav rak, šel jest k houfu ryb, vy- pravuje jim slova, kteráž mluvena mu byla od 1 ptáka. Kteréž 51a sebravše se všecky, šly sú k ptáku, žádajíce jeho rady na to, a řekly: »Přišly sme k tobě, aby dal nám radu na to, neboť muž 30 rozumný rady své neodpírá nepříteli svému, když jest dobré rady a přijímá od něho pomoc. Neb život náš jest mezi velikým dob- rým a užitkem. Protož nám dáj radu.« Kterýmž odpověděl: »Víte dobře, že nemuožeme jim odepříti ani proti nim bojovati, ale vímť jedno dobré místo a utěšené, na němž jest množství 35 vod; chcete-li přeneseny býti tam, doveduť vás.« Jemuž odpo- věděly: »Nemámeť vuodce ani věrného zprávce krom tebe.« 50а 75
Strana 76
Kterýmž řekl: »Učiním to rád k vašemu dobrému.« I bral jest každý den z nich dvě rybě, a nose je na vysokú horu, zžíral je. Jednoho pak dne přišél k němu rak, řka: »Bojím se zde býti 5lb i prosím tebe, aby dovedl mne na místo, kdež sú moji tovařiší.« 5 I vzav ho, nesl jej na miesto, kdež zžíral jiné ryby, a pohleděv rak zdaleka, uzřel kosti rybí na hromadě i porozuměl, že jest on je sežral a že jej také sežrati mienil. I řekl v svém srdci: Sluší! každému, když upadne v ruce nepřítele svého věda, že má smrt vzíti, bojovati o osobu svú proti němu všelikterak, což by mohlo 10 osobě jeho pomoci. I povstav proti němu, stiskl jest krk jeho klepety svými a tak zabil jej. I vrátiv se rak k rybám, vypravil jim lest ptákovu, a kterak zabil ho. Kteréž tím potěšeny byly a zuostaly bezpečně na svém miestě. Nynieť sem pak přivedl to podobenství, aby znal, žeť často bývá! 15 rada, kteráž zabijí muže svého. Ale radímť tobě: létáj, aby 52a našel nějaký klenot ženský, i vezmi jej, a kdyžť tě lidé uhledají, nezdalůjž se od nich, a vidúce tě, vždy puojdú po tobě, a když přijdeš k díře hadí, povrz tu klenot a odejdi. Viemť jistě, že lidé jdúce k dosažení klenotu, když uhledají hada, zabijí ho.“ I učinil 20 jest tak krkavec, létal, až přišel k jedné ženě, kteráž myjíci se, na krově trošty své položila. I uchvátiv krkavec některý letěl pryč, ale lidé šli po něm až k miestu, kdež položil to. A když vzali trošty, uzřeli hada v dieře i uházeli jej kamením, a umřel jest. Zajistéť sem tobě přivedl toto pro oznámenie tobě pravdy, že 25 duovtipové a chytrosti lepšie sú než ty věci, kteréž činiti může muž silný.“ Dí Kelila: „Pravdu by pravil, k dyby při Senesbovi 52b nebylo rady a vtipu s duostojenstvím, v němž jest mohl by to učiniti, ale jižť jest jemu dal buoh rozum a jest muž múdrý a opa- trný; z toho znáti muožeš, žeť se on varovati bude tebe a to, což 30 myslíš o něm, sveze se na tobě.“ Řekl Dymna: „Pravdať jest, žeť by se mohl Senesba mne vystříci, ale jistě vězte, že se mne ne- může vyvarovati, neb jest vydal osobu svú v ruce mé a uvěřil mi ode dne, kterýž sem ho přivedl k králi; ale musímť ho zahubiti, jako zajíc učinil jednomu lvu.“ Dí Kelila: „Kterak?“ Řekl 35 Dymna: „Některaký byl lev na jednom dobrém místě mnohých zvířat 76
Kterýmž řekl: »Učiním to rád k vašemu dobrému.« I bral jest každý den z nich dvě rybě, a nose je na vysokú horu, zžíral je. Jednoho pak dne přišél k němu rak, řka: »Bojím se zde býti 5lb i prosím tebe, aby dovedl mne na místo, kdež sú moji tovařiší.« 5 I vzav ho, nesl jej na miesto, kdež zžíral jiné ryby, a pohleděv rak zdaleka, uzřel kosti rybí na hromadě i porozuměl, že jest on je sežral a že jej také sežrati mienil. I řekl v svém srdci: Sluší! každému, když upadne v ruce nepřítele svého věda, že má smrt vzíti, bojovati o osobu svú proti němu všelikterak, což by mohlo 10 osobě jeho pomoci. I povstav proti němu, stiskl jest krk jeho klepety svými a tak zabil jej. I vrátiv se rak k rybám, vypravil jim lest ptákovu, a kterak zabil ho. Kteréž tím potěšeny byly a zuostaly bezpečně na svém miestě. Nynieť sem pak přivedl to podobenství, aby znal, žeť často bývá! 15 rada, kteráž zabijí muže svého. Ale radímť tobě: létáj, aby 52a našel nějaký klenot ženský, i vezmi jej, a kdyžť tě lidé uhledají, nezdalůjž se od nich, a vidúce tě, vždy puojdú po tobě, a když přijdeš k díře hadí, povrz tu klenot a odejdi. Viemť jistě, že lidé jdúce k dosažení klenotu, když uhledají hada, zabijí ho.“ I učinil 20 jest tak krkavec, létal, až přišel k jedné ženě, kteráž myjíci se, na krově trošty své položila. I uchvátiv krkavec některý letěl pryč, ale lidé šli po něm až k miestu, kdež položil to. A když vzali trošty, uzřeli hada v dieře i uházeli jej kamením, a umřel jest. Zajistéť sem tobě přivedl toto pro oznámenie tobě pravdy, že 25 duovtipové a chytrosti lepšie sú než ty věci, kteréž činiti může muž silný.“ Dí Kelila: „Pravdu by pravil, k dyby při Senesbovi 52b nebylo rady a vtipu s duostojenstvím, v němž jest mohl by to učiniti, ale jižť jest jemu dal buoh rozum a jest muž múdrý a opa- trný; z toho znáti muožeš, žeť se on varovati bude tebe a to, což 30 myslíš o něm, sveze se na tobě.“ Řekl Dymna: „Pravdať jest, žeť by se mohl Senesba mne vystříci, ale jistě vězte, že se mne ne- může vyvarovati, neb jest vydal osobu svú v ruce mé a uvěřil mi ode dne, kterýž sem ho přivedl k králi; ale musímť ho zahubiti, jako zajíc učinil jednomu lvu.“ Dí Kelila: „Kterak?“ Řekl 35 Dymna: „Některaký byl lev na jednom dobrém místě mnohých zvířat 76
Strana 77
a vod, ale to ničímž nebylo zvířatóm pro strach lva, kterýž každý den dávil a žral je. I poradivše se spolu, přišli k němu, řkúce: „Věz, že nemuožeš od nás mieti zvieřete jediné s velikú prací 53a a hřmotem lovení. Ale nynie našli sme způsob užitečný pro tebe, že necháš-li nás bezpečně s pokojem a nebudeš se s námi honiti, každý den dávati budeme dobrovolně k hodině vobědní jedno hovado z nás k tvému pokrmu.“ Což ovšem líbilo se lvovi a slíbil jim smlúvu zdržeti. Jednoho pak dne, když losovali mezi sebú, které by s sebe měli dáti lvovi, přišel los na jednoho zajíce, kte- 10 rémuž rozkázali lvovi hned se postaviti. I řekl jim zajíc:,Chcete-li mne poslechnúti a duověřiti mi v věci, kteráž nám bude po- třebná, mámť zato, že vám pokój a svobodu učiním před lvem. Kterémuž odpověděli: „Což toho jest? Jakž ty chceš, tak buď. I dí zajíc: »Totoť jest, abyšte jednomu rozkázali jíti se mnú 15 k lvovi a aby] nepospíchal mne postaviti jemu, dokudž by ne- 53b minula hodina jídla.“ Jemuž řekli: „Dobře jest, stane se tak.“ A vstav zajíc s tovařišem svým, šel jest k lvovi a nepospiešil po- staviti se jemu, až hodina jiedla minula. I zlačněv lev, vstal jest s místa svého, a hledě k cestě, uzřel jednoho zajíce jíti k sobě. 20 A když se postavil, otázal ho, odkud by šél a kde by byl houf to- vařišů jeho a proč tak meškal. Kterémuž odpověděl zajíc: „Jáť od nich jdu, poslaliť sú pak tobě po mně jeden zajíc, abych jej tobě dal, ale když sem byl blízko onoho miesta, toť hle vyběhl na mne jakýs lev a uchvátil mi ho. Kterémuž sem já pověděl: 25 Varůj se, nebť jest pokrm králi, kterýž dává se jeho milosti, ne- chtěj ho proti sobě popúzeti. Kterýž, když to slyšel, posmíval se, říka: »Jáť sem hodnější kralovati tuto.« Proto sem přišel oznámiti 54a tobě.“ I slyše lev, řekl: ,Poď, ukaž mi jej!“ I vedl ho zajíc k jámě vody čisté a řekl: „Tuť bydlie ten lev. A pohleděv lev do jámy, 30 ukázal se stien jeho a zajíců i skočil naň do jámy, mněje s ním bojovati, i umřel jest. Ale zajíc oznámil svým, čeho dovedl, kteříž ho pochválili. Dí Kelila: „Kdyby mohl Senesbovi uškoditi bez škody králi, dobře, nebť jest uškodil mně a tobě i jiným, pakli nic, radímť, 35 nech, neboť by to byla veliká zrada.“ Potom pak nešel Dymna k lvu několik dní, až pak přišel k němu jako zamúcený. I vida 5 77
a vod, ale to ničímž nebylo zvířatóm pro strach lva, kterýž každý den dávil a žral je. I poradivše se spolu, přišli k němu, řkúce: „Věz, že nemuožeš od nás mieti zvieřete jediné s velikú prací 53a a hřmotem lovení. Ale nynie našli sme způsob užitečný pro tebe, že necháš-li nás bezpečně s pokojem a nebudeš se s námi honiti, každý den dávati budeme dobrovolně k hodině vobědní jedno hovado z nás k tvému pokrmu.“ Což ovšem líbilo se lvovi a slíbil jim smlúvu zdržeti. Jednoho pak dne, když losovali mezi sebú, které by s sebe měli dáti lvovi, přišel los na jednoho zajíce, kte- 10 rémuž rozkázali lvovi hned se postaviti. I řekl jim zajíc:,Chcete-li mne poslechnúti a duověřiti mi v věci, kteráž nám bude po- třebná, mámť zato, že vám pokój a svobodu učiním před lvem. Kterémuž odpověděli: „Což toho jest? Jakž ty chceš, tak buď. I dí zajíc: »Totoť jest, abyšte jednomu rozkázali jíti se mnú 15 k lvovi a aby] nepospíchal mne postaviti jemu, dokudž by ne- 53b minula hodina jídla.“ Jemuž řekli: „Dobře jest, stane se tak.“ A vstav zajíc s tovařišem svým, šel jest k lvovi a nepospiešil po- staviti se jemu, až hodina jiedla minula. I zlačněv lev, vstal jest s místa svého, a hledě k cestě, uzřel jednoho zajíce jíti k sobě. 20 A když se postavil, otázal ho, odkud by šél a kde by byl houf to- vařišů jeho a proč tak meškal. Kterémuž odpověděl zajíc: „Jáť od nich jdu, poslaliť sú pak tobě po mně jeden zajíc, abych jej tobě dal, ale když sem byl blízko onoho miesta, toť hle vyběhl na mne jakýs lev a uchvátil mi ho. Kterémuž sem já pověděl: 25 Varůj se, nebť jest pokrm králi, kterýž dává se jeho milosti, ne- chtěj ho proti sobě popúzeti. Kterýž, když to slyšel, posmíval se, říka: »Jáť sem hodnější kralovati tuto.« Proto sem přišel oznámiti 54a tobě.“ I slyše lev, řekl: ,Poď, ukaž mi jej!“ I vedl ho zajíc k jámě vody čisté a řekl: „Tuť bydlie ten lev. A pohleděv lev do jámy, 30 ukázal se stien jeho a zajíců i skočil naň do jámy, mněje s ním bojovati, i umřel jest. Ale zajíc oznámil svým, čeho dovedl, kteříž ho pochválili. Dí Kelila: „Kdyby mohl Senesbovi uškoditi bez škody králi, dobře, nebť jest uškodil mně a tobě i jiným, pakli nic, radímť, 35 nech, neboť by to byla veliká zrada.“ Potom pak nešel Dymna k lvu několik dní, až pak přišel k němu jako zamúcený. I vida 5 77
Strana 78
lev Dymnu, řekl mu: „Proč neviděli sme tě tolik dní?“ Dí Dym- na: „Jest jedna tájná věc a veliká.“ Řekl lev: „Oznam mi to, neb sme sami.“ Dí Dymna: „Praví mudrci, že všecko škodné po- sel má oznámiti, byť pak nechtěl slyšeti, miluje-li ho věrně a on 54b 5 upřímnost jeho znaje, má přijíti slova od něho buď příjemné, neb nebuď, posla se nedotýče, jediné že vyplnie povinnost a ukáže lásku, kterúž k němu má. Nynie pak, milostivý králi, múdrý a rozumný si, chci tobě jednu věc oznámiti, ač vím, že by jí ne- chtěl slyšeti, a zdá mi se i stěžkem tomu věřiti, aniž by chtěl, 10 abych já tobě o tom pravil. Ale u sebe samého to rozvažuje a na mysli rozjímaje vidím jistě a poznávám, že houf zvieřat množ- ství a všecka obec lidu tvého nemají živnosti a obydlie svého je- diné v samém tobě, ač ty toho nešetříš a neznamenáš. Já také nenalezám cesty a přiečiny nenáviděti a zatajiti pravdy, ale ra- 15 dějí tobě ji pověděti a oznámiti, ač by koli neptal se na ni a ač- 55a koli já bych se bál, že by ty mi toho nevěřil. Slušné však jest to zjeviti tobě, neb ktož skrývá králi radu a lékařóm neduh a přá- telóm tájnost, činí neprávě a sám škodu mívá.“ Dí lev: „Což to jest?“ Odpověděl Dymna: „Oznámeno mi jest od jednoho věr- 20 ného tovařiše, že Senesba radu má s staršími tvými, mluvě jim: Hle, jsa se lvem takový čas, zkusil sem jeho vtipu a koštoval sem jeho moci a našel sem ho při všem nedostatečného, a nenie se mnú věrně a sám se nemiluje. Když pak to mě došlo, porozuměl sem, že jest zrádce a repták. Tys mu ukázal poctivost a soběs ho 25 připojil a nad domem tvým jej usadil a učinil rádcím a sekretá- řem tvým, on pak mní, že jest jako ty, a naděje se, že po tobě králem bude, jestliže ty zhyneš. Ale nynie, milý králi, nikoli ne- buď netbalý přitom. Nebť praví mudrci: Když by poznal král, že by v lidu jeho byli někteří, ješto žádají vstúpiti v jeho stav a 30 k jeho důstojenství přijíti z vlastní rady a chytrosti neb svú mocí a zbožím, máť je král zahubiti, neb nezahubí-li jich, budeť sám za- huben. Ale ty, milostivý králi, moudrý si a rozšaſný při všem viece nežli já. Ale zdáť mi se, aby se radil o osobu svú pro toho nešlechetníka zrádného prvé, než by mohl ujíti z rukú tvých, 35 a nebýváj v tom netbalý, neb po škodě napraviti by nemohl, což by z toho mohlo povstati. Ještoť praví, že lidé v světě troji sú: 78
lev Dymnu, řekl mu: „Proč neviděli sme tě tolik dní?“ Dí Dym- na: „Jest jedna tájná věc a veliká.“ Řekl lev: „Oznam mi to, neb sme sami.“ Dí Dymna: „Praví mudrci, že všecko škodné po- sel má oznámiti, byť pak nechtěl slyšeti, miluje-li ho věrně a on 54b 5 upřímnost jeho znaje, má přijíti slova od něho buď příjemné, neb nebuď, posla se nedotýče, jediné že vyplnie povinnost a ukáže lásku, kterúž k němu má. Nynie pak, milostivý králi, múdrý a rozumný si, chci tobě jednu věc oznámiti, ač vím, že by jí ne- chtěl slyšeti, a zdá mi se i stěžkem tomu věřiti, aniž by chtěl, 10 abych já tobě o tom pravil. Ale u sebe samého to rozvažuje a na mysli rozjímaje vidím jistě a poznávám, že houf zvieřat množ- ství a všecka obec lidu tvého nemají živnosti a obydlie svého je- diné v samém tobě, ač ty toho nešetříš a neznamenáš. Já také nenalezám cesty a přiečiny nenáviděti a zatajiti pravdy, ale ra- 15 dějí tobě ji pověděti a oznámiti, ač by koli neptal se na ni a ač- 55a koli já bych se bál, že by ty mi toho nevěřil. Slušné však jest to zjeviti tobě, neb ktož skrývá králi radu a lékařóm neduh a přá- telóm tájnost, činí neprávě a sám škodu mívá.“ Dí lev: „Což to jest?“ Odpověděl Dymna: „Oznámeno mi jest od jednoho věr- 20 ného tovařiše, že Senesba radu má s staršími tvými, mluvě jim: Hle, jsa se lvem takový čas, zkusil sem jeho vtipu a koštoval sem jeho moci a našel sem ho při všem nedostatečného, a nenie se mnú věrně a sám se nemiluje. Když pak to mě došlo, porozuměl sem, že jest zrádce a repták. Tys mu ukázal poctivost a soběs ho 25 připojil a nad domem tvým jej usadil a učinil rádcím a sekretá- řem tvým, on pak mní, že jest jako ty, a naděje se, že po tobě králem bude, jestliže ty zhyneš. Ale nynie, milý králi, nikoli ne- buď netbalý přitom. Nebť praví mudrci: Když by poznal král, že by v lidu jeho byli někteří, ješto žádají vstúpiti v jeho stav a 30 k jeho důstojenství přijíti z vlastní rady a chytrosti neb svú mocí a zbožím, máť je král zahubiti, neb nezahubí-li jich, budeť sám za- huben. Ale ty, milostivý králi, moudrý si a rozšaſný při všem viece nežli já. Ale zdáť mi se, aby se radil o osobu svú pro toho nešlechetníka zrádného prvé, než by mohl ujíti z rukú tvých, 35 a nebýváj v tom netbalý, neb po škodě napraviti by nemohl, což by z toho mohlo povstati. Ještoť praví, že lidé v světě troji sú: 78
Strana 79
Dvoji z těch sou, kteříž bedlivi sou při svých věcech, a když se 55b co zlého přihodí, nestarají se ani strachují, ale hledají rady a duo- myslu vyjíti z osiedla, do kteréhož upadli. Ale druhý z těch lepší jest prvního. A jest ten, kterýž se zásobí duovtipností a radú prvé, než by upadl v zlé, a prohledá k věcem prvé, než by se stalo, okem svého rozumu, a šetří se od nemoci prvé, než by přišla. Třetí pak z nich jest lenivý a netbalý, neuměje se vystříci zlého prvé, než by přišlo, aniž umí z něho vyjíti, když do něho upadá. Jakož se rozpráví o třech rybách.“ Dílev: „Kterak?“ Řekl Dymna: 10 „Praví, že byly v jednom jezeru tři ryby, z nichžto jedna byla léní, druhá pečlivá a třetí rozumná. Bylo jest pak místo to daleko od obydlé lidského. Jednoho pak dne, když přišli rybáři k jezeru, umienili ztáhnouti siet, aby polapili je. Ale vidúci to pečlivá, po- znala jest, co oni činiti mienili, i bála se, vzala jest pak radu a duo- 15 mysl pro osobu svú, aby nezahynula; i vyšla jest odtud do řeky jezeru připojené. Ale rozumná trvala na miestě svém, až přišli rybáři a zahrazdili výchoz vody, i porozuměvši tu, co sú mienili činiti, řekla jest v srdci svém: Polapena sem a tenť jest konec toho, kterýžkoli nelbánlivý bývá při věcech svých. Nynie pak kte- 20 rakž jediné budu moci vyjíti z tohoto nebezpečenství, v kterémž sem, nebť řídko pomáhá duomysl a důvtipnost, když již připadne co zlého. Muž však rozumný nemáť zanedbávati hledati rady 56a a chytrosti pro vysvobozenie své. I vstavši plovala na vodě jako umrlá, oni pak mnějíc, že jest umrlá, vzavše hodili jí před sebe na 25 zemi k řece; když pak oni odešli, mecíc sebou vešla do řeky, i za- chována jest. Ale léní nepřestala sem i tam choditi posvrchu i zdolu, až polapena jest." Řekl lev: „Srozumělť sem slovuom tvým, ale však kterakž mohu domněti se zlého na Senesbu, aniž mohu věřiti, aby co zlého 30 myslil proti mně pro přílišnú milost, kterúž k němu mám, a že sem ho zdělal a povýšil nade všecky jiné dvořany mé?“ Dí Dym- na: „Nepočneť Senesba proti tobě zlého, jediné že jest nepoznal od tebe žádné zuořivosti, aniž si pozuostavil sobě které miesto poctivé, na němž by neposadil ho. Takže nic neostalo, což by 56b 35 mohlo stav jeho zvýšiti dokonale, jediné sobě osobiti království tvé, nebť jistě blázen a zlého svědomí ukazuje milost a dobrú 5 79
Dvoji z těch sou, kteříž bedlivi sou při svých věcech, a když se 55b co zlého přihodí, nestarají se ani strachují, ale hledají rady a duo- myslu vyjíti z osiedla, do kteréhož upadli. Ale druhý z těch lepší jest prvního. A jest ten, kterýž se zásobí duovtipností a radú prvé, než by upadl v zlé, a prohledá k věcem prvé, než by se stalo, okem svého rozumu, a šetří se od nemoci prvé, než by přišla. Třetí pak z nich jest lenivý a netbalý, neuměje se vystříci zlého prvé, než by přišlo, aniž umí z něho vyjíti, když do něho upadá. Jakož se rozpráví o třech rybách.“ Dílev: „Kterak?“ Řekl Dymna: 10 „Praví, že byly v jednom jezeru tři ryby, z nichžto jedna byla léní, druhá pečlivá a třetí rozumná. Bylo jest pak místo to daleko od obydlé lidského. Jednoho pak dne, když přišli rybáři k jezeru, umienili ztáhnouti siet, aby polapili je. Ale vidúci to pečlivá, po- znala jest, co oni činiti mienili, i bála se, vzala jest pak radu a duo- 15 mysl pro osobu svú, aby nezahynula; i vyšla jest odtud do řeky jezeru připojené. Ale rozumná trvala na miestě svém, až přišli rybáři a zahrazdili výchoz vody, i porozuměvši tu, co sú mienili činiti, řekla jest v srdci svém: Polapena sem a tenť jest konec toho, kterýžkoli nelbánlivý bývá při věcech svých. Nynie pak kte- 20 rakž jediné budu moci vyjíti z tohoto nebezpečenství, v kterémž sem, nebť řídko pomáhá duomysl a důvtipnost, když již připadne co zlého. Muž však rozumný nemáť zanedbávati hledati rady 56a a chytrosti pro vysvobozenie své. I vstavši plovala na vodě jako umrlá, oni pak mnějíc, že jest umrlá, vzavše hodili jí před sebe na 25 zemi k řece; když pak oni odešli, mecíc sebou vešla do řeky, i za- chována jest. Ale léní nepřestala sem i tam choditi posvrchu i zdolu, až polapena jest." Řekl lev: „Srozumělť sem slovuom tvým, ale však kterakž mohu domněti se zlého na Senesbu, aniž mohu věřiti, aby co zlého 30 myslil proti mně pro přílišnú milost, kterúž k němu mám, a že sem ho zdělal a povýšil nade všecky jiné dvořany mé?“ Dí Dym- na: „Nepočneť Senesba proti tobě zlého, jediné že jest nepoznal od tebe žádné zuořivosti, aniž si pozuostavil sobě které miesto poctivé, na němž by neposadil ho. Takže nic neostalo, což by 56b 35 mohlo stav jeho zvýšiti dokonale, jediné sobě osobiti království tvé, nebť jistě blázen a zlého svědomí ukazuje milost a dobrú 5 79
Strana 80
radu králi, dokudž by nedošél miesta, kteréhož hoden nenie, a jsa na tom místě hledá ještě jiného, znamenitějšího, lstí a chytrostí a zrazením nad svým pánem, neboť zrádce bláznový nedrží se krále ani mu slouží pro užitek pána svého, ale pro své dobré, aby zbohacen a zveleben byl. Kterýž sa zveleben, vrací se k svým prvním zlým činuom a prvniemu kořenu, jako vocas psí, kterýž ztáhneš-li, uvázanému rovně stane, když by pak odvázal ho, skrčí se jako prvé. A věz, milý králi, že ktožkoli nevěří rádcím svým věci užitečné, kterúž ukazují, nemá v tom chválen býti. 10 A jest jako nemocný, kterýž opouštěje radu lékaře, činí to, což 57a žádá chtieč jeho. Ale máť rádce královský vydati osobu svú na smrt pro dobré krále a obmýšleti jeho věci rozumem svým a vy- střihati ho od zlého, kteréž by mohlo mu se přihoditi. A lepší z nich jest, kterýž prohledá k konci a umí se varovati zlého. 15 Dobrá pak pověst v umění zůstává spravedlivých. Ale král slavný jest, kterýž neodpírá slovu rádcí svých. Lepší pak z bo- hatých jest, ktož není manem svých žádostí. Ale lepší z tovaři- šuo, kterýž se nevadí s tovařišem svým. A praví: By ležel člověk na břehu mořském u vody a na hadu, bezpečnějí mohl by člověk 20 tu spáti nežli důvěřiti svému nepříteli, kterýž jeho hledí bez- životí. Král pak lénější jest nad jiné krále, kterýž nepilný jest svých věcí. Ale jest jako slon, kterýž na nic nepatří na tom světě. Dí lev: „Velmis prodlil řečí svú přitom, ale však ty všecky věci, kteréžs vypravil, nynie se nenalezají mezi přátely, ale všecko 25 shlazeno jest u nich, neb byť pak Senesba nepřítelem mým byl, jakož ty pravieš, nemohlť by mi ovšem uškoditi, neb kterak by co počínal proti mně, ješto on jí trávu, já pak maso, a jest mi za pokrm. Také sem nic zlého a stranního nepoznal na něm, ani sem našel při něm šlépěji zlého, jakž sem ho za rádci svého přijal, a že 30 sem ho zchválil a povýšil nade všecky kniežata mého vójska. Ješto zjinačím-li to, buduť bláz nem sám u sebe a zruším vieru 57b a vystúpím z spravedlivosti.“ Řekl Dymna: „Nikoli se nezklamá- váj srdce tvé pravě ho býti tobě za pokrm, neb nemohl-liť by Se- nesba nad tebú zraditi a tobě uškoditi skrze se samého, dovedeť 35 toho s jinými a počne proti tobě s nimi. Neboť praví: Byl-li by s tebú kto opovržený neb nestatečný jeden den a neznáš oby- 5 80
radu králi, dokudž by nedošél miesta, kteréhož hoden nenie, a jsa na tom místě hledá ještě jiného, znamenitějšího, lstí a chytrostí a zrazením nad svým pánem, neboť zrádce bláznový nedrží se krále ani mu slouží pro užitek pána svého, ale pro své dobré, aby zbohacen a zveleben byl. Kterýž sa zveleben, vrací se k svým prvním zlým činuom a prvniemu kořenu, jako vocas psí, kterýž ztáhneš-li, uvázanému rovně stane, když by pak odvázal ho, skrčí se jako prvé. A věz, milý králi, že ktožkoli nevěří rádcím svým věci užitečné, kterúž ukazují, nemá v tom chválen býti. 10 A jest jako nemocný, kterýž opouštěje radu lékaře, činí to, což 57a žádá chtieč jeho. Ale máť rádce královský vydati osobu svú na smrt pro dobré krále a obmýšleti jeho věci rozumem svým a vy- střihati ho od zlého, kteréž by mohlo mu se přihoditi. A lepší z nich jest, kterýž prohledá k konci a umí se varovati zlého. 15 Dobrá pak pověst v umění zůstává spravedlivých. Ale král slavný jest, kterýž neodpírá slovu rádcí svých. Lepší pak z bo- hatých jest, ktož není manem svých žádostí. Ale lepší z tovaři- šuo, kterýž se nevadí s tovařišem svým. A praví: By ležel člověk na břehu mořském u vody a na hadu, bezpečnějí mohl by člověk 20 tu spáti nežli důvěřiti svému nepříteli, kterýž jeho hledí bez- životí. Král pak lénější jest nad jiné krále, kterýž nepilný jest svých věcí. Ale jest jako slon, kterýž na nic nepatří na tom světě. Dí lev: „Velmis prodlil řečí svú přitom, ale však ty všecky věci, kteréžs vypravil, nynie se nenalezají mezi přátely, ale všecko 25 shlazeno jest u nich, neb byť pak Senesba nepřítelem mým byl, jakož ty pravieš, nemohlť by mi ovšem uškoditi, neb kterak by co počínal proti mně, ješto on jí trávu, já pak maso, a jest mi za pokrm. Také sem nic zlého a stranního nepoznal na něm, ani sem našel při něm šlépěji zlého, jakž sem ho za rádci svého přijal, a že 30 sem ho zchválil a povýšil nade všecky kniežata mého vójska. Ješto zjinačím-li to, buduť bláz nem sám u sebe a zruším vieru 57b a vystúpím z spravedlivosti.“ Řekl Dymna: „Nikoli se nezklamá- váj srdce tvé pravě ho býti tobě za pokrm, neb nemohl-liť by Se- nesba nad tebú zraditi a tobě uškoditi skrze se samého, dovedeť 35 toho s jinými a počne proti tobě s nimi. Neboť praví: Byl-li by s tebú kto opovržený neb nestatečný jeden den a neznáš oby- 5 80
Strana 81
čejuo jeho, nesvěřůj mu osoby své a varůj se, ať by se tobě ne- trefila tato rozprávka.“ Řekl král: „Kterak bylo?“ Dí Dymna: „Praví, že byla veš na miestě jednoho urozeného bydlejíci, krev jeho každý den ssúci, ješto on nečil. Jedné pak noci při- šedši blecha jedna, přidržela se jí. I řekla jí veš: „Zuostaň zde se mnú této noci a nasytíš se dobré krve a budeš na čistém luoži. I poslechši blecha slova jejího, zuostala jest tu, a domnívajíci se, že spí muž, vstala jest blecha a uštípla ho čistě, takže probudiv se pro bolest uštípení, zavolal na čeled, aby svíci rozsvítili a v luoži 10 pohledali. I rozsvítivše nalezli veš a zabili ji, blecha pak uskočila a ušla. Ale přivedlť sem to podobenství, žeť zlostný člověk neuchází zlého, a když nemůže sám spáchati zlého, dokonává to skrze jiné. By ty pak nic takového nepoznal na Senesbovi a nepochybuješ 15 o něm, máš jistě lítost mieti nad lidem tvým a vójskem. Aby některých srdce od milování tebe neodvrátil a potom jich tak nepřivedl k nenávisti proti tobě. A věz, žeť nemiení bojovati 58a proti tobě než osobně a neučiní toho skrze jiného.“ I maje na mysli lev řeč Dymnovu, řekl: „A což mám učiniti jemu?“ Dí mu 20 Dymna: „Zdáť mi se, že ho máš zahubiti, neb člověku, v jehož zubu začne se shnilina, nepřestane neduh a bolest od něho ne- odejde, leč vytržen bude. Žaludek také plný zlého pokrmu ne- odpočine, leč jej vyvrátí. Takť ovšem jest nepřítel, kteréhož se obává, jeho bezpečenství jest zprovoditi ho z světa.“ Řekl lev: 25 „Přivedls mě k tomu, abych v tovařiství s Senesbú všel, ale nyní pošli po něho a zvím, co jest v srdci jeho proti mně, a rozkáži mu, aby šel na některé místo, kdež budu chtieti.“ Pochyboval jest pak v tom Dymna, což mínil činiti lev, neb jest znal, že mlu- vil-li by s Senesbú a slyšel by řeč jeho, uvějřil by mu a nezatajil 58b 30 by nic, což jemu pravil. I řekl lvovi: „Nezdáť mi se dobrá rada jistě poslati po Senesbu a připomínati mu provinění jeho, neb poněvadž neví, by to znal, máš moc nad ním. Ale porozuměl-liť by, že jest to vyneseno, bojímť se, aby s chytrostí proti tobě nepospiešil k zlému, kteréž umienil, nebť by snad hleděl chovati osobu svú 35 před tebú, a přijde-li na to, budeť bojovati s tebú směle, hotov sa k boji, a pakli tak od tebe odejde bez trestání, neuškodíš mu 5 81
čejuo jeho, nesvěřůj mu osoby své a varůj se, ať by se tobě ne- trefila tato rozprávka.“ Řekl král: „Kterak bylo?“ Dí Dymna: „Praví, že byla veš na miestě jednoho urozeného bydlejíci, krev jeho každý den ssúci, ješto on nečil. Jedné pak noci při- šedši blecha jedna, přidržela se jí. I řekla jí veš: „Zuostaň zde se mnú této noci a nasytíš se dobré krve a budeš na čistém luoži. I poslechši blecha slova jejího, zuostala jest tu, a domnívajíci se, že spí muž, vstala jest blecha a uštípla ho čistě, takže probudiv se pro bolest uštípení, zavolal na čeled, aby svíci rozsvítili a v luoži 10 pohledali. I rozsvítivše nalezli veš a zabili ji, blecha pak uskočila a ušla. Ale přivedlť sem to podobenství, žeť zlostný člověk neuchází zlého, a když nemůže sám spáchati zlého, dokonává to skrze jiné. By ty pak nic takového nepoznal na Senesbovi a nepochybuješ 15 o něm, máš jistě lítost mieti nad lidem tvým a vójskem. Aby některých srdce od milování tebe neodvrátil a potom jich tak nepřivedl k nenávisti proti tobě. A věz, žeť nemiení bojovati 58a proti tobě než osobně a neučiní toho skrze jiného.“ I maje na mysli lev řeč Dymnovu, řekl: „A což mám učiniti jemu?“ Dí mu 20 Dymna: „Zdáť mi se, že ho máš zahubiti, neb člověku, v jehož zubu začne se shnilina, nepřestane neduh a bolest od něho ne- odejde, leč vytržen bude. Žaludek také plný zlého pokrmu ne- odpočine, leč jej vyvrátí. Takť ovšem jest nepřítel, kteréhož se obává, jeho bezpečenství jest zprovoditi ho z světa.“ Řekl lev: 25 „Přivedls mě k tomu, abych v tovařiství s Senesbú všel, ale nyní pošli po něho a zvím, co jest v srdci jeho proti mně, a rozkáži mu, aby šel na některé místo, kdež budu chtieti.“ Pochyboval jest pak v tom Dymna, což mínil činiti lev, neb jest znal, že mlu- vil-li by s Senesbú a slyšel by řeč jeho, uvějřil by mu a nezatajil 58b 30 by nic, což jemu pravil. I řekl lvovi: „Nezdáť mi se dobrá rada jistě poslati po Senesbu a připomínati mu provinění jeho, neb poněvadž neví, by to znal, máš moc nad ním. Ale porozuměl-liť by, že jest to vyneseno, bojímť se, aby s chytrostí proti tobě nepospiešil k zlému, kteréž umienil, nebť by snad hleděl chovati osobu svú 35 před tebú, a přijde-li na to, budeť bojovati s tebú směle, hotov sa k boji, a pakli tak od tebe odejde bez trestání, neuškodíš mu 5 81
Strana 82
nikterakž, neb se vystříhati bude, neb snad přemuože tě, když se neopatříš. Nebť králóm náleží, aby nepospíchali zahubiti žád- ného, jediné toho, jehož vina zjevná jest, toho pak, jehož vina jest tájná, vyhledána má býti pře a odplatiti mu podlé zaslúžení.“ Řekl lev: „Věděti máš, že když zmučiti koho káže, na nějž by 59a pravili, že by provinil, a potom se nájde pilným vyptáním, že nebylo pravé, což o něm praveno jest, všecko zlé, kteréž mu učinil, sám sobě učinil a k zatracení své duše, zvláště pak, žeť nemohu věřiti, aby šikoval Senesba to, což pravieš.“ Řekl mu 10 Dymna: „Poněvadž se tak líbí, radím, ať nepřichází k tobě on je- diné, aby se opatřil a varoval před ním, ať by nemohl uškoditi, zvláště nebť znám, že budeš-li šetřiti toho, když by přišél k tobě, vida srsti jeho zježené a údy jeho třesuté a samého ohledati se se všech stran a stavěti rohy své, jako by chtěl bojovati.“ Dí lev: 15 „Chciť, pravím, tvú přijíti radu a tvého poslechnúti zdání, a shlednu-li to na něm, cožs pravil, znáti budu, že jest pravé, a uvěřím všemu, cožs pověděl.“ I stalo se jest, když dokonal 59b Dymna řeč a vložil v srdce lvu všecko, což chtěl, myslil jest jíti k Senesbovi, aby převrátil srdce jeho proti lvovi a uvedl je v ne- 20 návist. Ale chtěl jest to učiniti s vólí lvovú, i řekl: „Ráčíš-liž, abych šel k Senesbovi a zvěděl, co by činil, a poznal úmysl i vy- slechl jeho, snad budu moci něčemu srozuměti od něho, a vrátě se oznámím králi.“ Řekl lev: „Jdi a šetř skutků jeho a zvěstůj mi. I přišed Dymna do domu Senesbova, všel k němu jakžto smut- 25 ný a truchlivý, a přivítav ho poctivě, řekl mu: „Proč neviděl sem tebe tolik dní, zdaliž jest co nového?“ Dí Dymna: „Kto dobrý činí nepřemáhaje vuole své, ale vuole jeho v ruce jest ji- ného, v němž není viery a dobroty, jemuž by mohl duověřiti 60a kterú hodinu.“ I řekl Senesba: „Nevím, co pravíš, zdaliž jest co 30 nového?“ Dí Dymna: „Jest. Ale ktož jest, jenž by mohl odolati tomu, což uloženo jest jemu, neb kto přišel k veliké slávě toho světa, jenž by se nezpiečil, neb kto šel po své žádosti a nepadl, neb kto se přidržel kochání ženského a neostal oklamaný, aneb kto vznášel prosbu na blázna a neželel toho, neb kto se přidržel ne- 35 pravých a odšél bez úrazu, neb kto byl v službách královských a trvalo jeho dobré a sláva? Ale spravedlivéť jest ono slovo těch, 5 82
nikterakž, neb se vystříhati bude, neb snad přemuože tě, když se neopatříš. Nebť králóm náleží, aby nepospíchali zahubiti žád- ného, jediné toho, jehož vina zjevná jest, toho pak, jehož vina jest tájná, vyhledána má býti pře a odplatiti mu podlé zaslúžení.“ Řekl lev: „Věděti máš, že když zmučiti koho káže, na nějž by 59a pravili, že by provinil, a potom se nájde pilným vyptáním, že nebylo pravé, což o něm praveno jest, všecko zlé, kteréž mu učinil, sám sobě učinil a k zatracení své duše, zvláště pak, žeť nemohu věřiti, aby šikoval Senesba to, což pravieš.“ Řekl mu 10 Dymna: „Poněvadž se tak líbí, radím, ať nepřichází k tobě on je- diné, aby se opatřil a varoval před ním, ať by nemohl uškoditi, zvláště nebť znám, že budeš-li šetřiti toho, když by přišél k tobě, vida srsti jeho zježené a údy jeho třesuté a samého ohledati se se všech stran a stavěti rohy své, jako by chtěl bojovati.“ Dí lev: 15 „Chciť, pravím, tvú přijíti radu a tvého poslechnúti zdání, a shlednu-li to na něm, cožs pravil, znáti budu, že jest pravé, a uvěřím všemu, cožs pověděl.“ I stalo se jest, když dokonal 59b Dymna řeč a vložil v srdce lvu všecko, což chtěl, myslil jest jíti k Senesbovi, aby převrátil srdce jeho proti lvovi a uvedl je v ne- 20 návist. Ale chtěl jest to učiniti s vólí lvovú, i řekl: „Ráčíš-liž, abych šel k Senesbovi a zvěděl, co by činil, a poznal úmysl i vy- slechl jeho, snad budu moci něčemu srozuměti od něho, a vrátě se oznámím králi.“ Řekl lev: „Jdi a šetř skutků jeho a zvěstůj mi. I přišed Dymna do domu Senesbova, všel k němu jakžto smut- 25 ný a truchlivý, a přivítav ho poctivě, řekl mu: „Proč neviděl sem tebe tolik dní, zdaliž jest co nového?“ Dí Dymna: „Kto dobrý činí nepřemáhaje vuole své, ale vuole jeho v ruce jest ji- ného, v němž není viery a dobroty, jemuž by mohl duověřiti 60a kterú hodinu.“ I řekl Senesba: „Nevím, co pravíš, zdaliž jest co 30 nového?“ Dí Dymna: „Jest. Ale ktož jest, jenž by mohl odolati tomu, což uloženo jest jemu, neb kto přišel k veliké slávě toho světa, jenž by se nezpiečil, neb kto šel po své žádosti a nepadl, neb kto se přidržel kochání ženského a neostal oklamaný, aneb kto vznášel prosbu na blázna a neželel toho, neb kto se přidržel ne- 35 pravých a odšél bez úrazu, neb kto byl v službách královských a trvalo jeho dobré a sláva? Ale spravedlivéť jest ono slovo těch, 5 82
Strana 83
kteříž sú pověděli, že králové v jich milovánie, kteréž netrvá při jich služebných, ani litují zahubení svých mužuo, přirovnávají se nevěstce, kteréž se přidrží lidé jeden po druhém.“ Řekl mu Se- nesba: „Slyším od tebe slova, z kterýchž zdá mi se, že jest se tobě přihodilo něco nového se lvem.“ Dí Dymna: „Takť jest, než však nedotýče se mne, ale by se radějí dotýkalo, než proto z mi- lování, kteréž jest mezi tebú a mnú, dotýče se i mne, abych vieru zachoval tobě, a že sem všel s tebou v přátelství od toho času, kteréhož mne poslal lev k tobě, ani sem našel zpuosobu zachovati 10 tobě přátelství jediné, ať bych přisáhl, že neoklamám tebe, ani zruším závazek, kterýž mezi námi jest, a že bych měl tobě ozná- miti, což by mi zjeveno bylo o tom, čehož by se obávati mělo za tebe, v čemž by mohla býti tvá zkáza.“ Řekl Senes]ba: „Což to 60b jest?“ Dí Dymna: „Povědíno mi jest od jednoho věrného tova- 15 řiše, že lev řekl jednomu z rady své: Divím se Senesbovi, že jest velmi tučný a v ničemž mi nenie užitečný, aniž co vidím dobrého při něm, jediné zabiti ho a dáti přistrojiti nám jeho maso. A když se ta řeč mne donesla, porozuměl sem lsti a nepravosti jeho i zradě, kterúž myslí proti tobě, i chtěl sem spěšně zvěstovati tobě, ať 20 bych zdržel závazek, kterýž jest mezi námi, a víru, kterúž sem slíbil tobě. Ale již posavád měj se na péči.“ A když ho vyslyšel Senesba, zarmútil se a řekl Dymnovi: „Nemáť lev nic pósobiti zlého proti mně, poněvadž sem mu nic neprovinil ani komu na světě. Ale slyše snad proti mně slova lživá a lstivá, uvěřil jim, 25 neboť vím, kterak obcuje s některými šibaly a přijímá od nich slova, kteráž se zdají pravá. Obcování zajisté neupřímných ne- přátelství vnáší a nenávist mezi lidi. A znám dobře, že mnozí z pánuo toho dvoru sú, kteříž mi záviděli toho miesta a stavu mého. A že se nalezá v lidech šibalských lest, zdá se jim tolikéž 30 býti při dobrých a spravedlivých. A což mu bylo povědíno o vý- stupku nepravých, jichž netrestal, a potom bylo poznáno to za pravdu, pak bylo to též povědíno mu o lidech upřímných a pro- stých i zdá se mu, že ta zpráva jest pravá, a chce učiniti jako jednou jakýs pták vodní: 35 Kterýž, když uhledal v noci stien hvězdy v vodě, mněl, 6la že jest ryba, i hledaje jí celú noc a nemoha lapiti, nechal jí, 5 83
kteříž sú pověděli, že králové v jich milovánie, kteréž netrvá při jich služebných, ani litují zahubení svých mužuo, přirovnávají se nevěstce, kteréž se přidrží lidé jeden po druhém.“ Řekl mu Se- nesba: „Slyším od tebe slova, z kterýchž zdá mi se, že jest se tobě přihodilo něco nového se lvem.“ Dí Dymna: „Takť jest, než však nedotýče se mne, ale by se radějí dotýkalo, než proto z mi- lování, kteréž jest mezi tebú a mnú, dotýče se i mne, abych vieru zachoval tobě, a že sem všel s tebou v přátelství od toho času, kteréhož mne poslal lev k tobě, ani sem našel zpuosobu zachovati 10 tobě přátelství jediné, ať bych přisáhl, že neoklamám tebe, ani zruším závazek, kterýž mezi námi jest, a že bych měl tobě ozná- miti, což by mi zjeveno bylo o tom, čehož by se obávati mělo za tebe, v čemž by mohla býti tvá zkáza.“ Řekl Senes]ba: „Což to 60b jest?“ Dí Dymna: „Povědíno mi jest od jednoho věrného tova- 15 řiše, že lev řekl jednomu z rady své: Divím se Senesbovi, že jest velmi tučný a v ničemž mi nenie užitečný, aniž co vidím dobrého při něm, jediné zabiti ho a dáti přistrojiti nám jeho maso. A když se ta řeč mne donesla, porozuměl sem lsti a nepravosti jeho i zradě, kterúž myslí proti tobě, i chtěl sem spěšně zvěstovati tobě, ať 20 bych zdržel závazek, kterýž jest mezi námi, a víru, kterúž sem slíbil tobě. Ale již posavád měj se na péči.“ A když ho vyslyšel Senesba, zarmútil se a řekl Dymnovi: „Nemáť lev nic pósobiti zlého proti mně, poněvadž sem mu nic neprovinil ani komu na světě. Ale slyše snad proti mně slova lživá a lstivá, uvěřil jim, 25 neboť vím, kterak obcuje s některými šibaly a přijímá od nich slova, kteráž se zdají pravá. Obcování zajisté neupřímných ne- přátelství vnáší a nenávist mezi lidi. A znám dobře, že mnozí z pánuo toho dvoru sú, kteříž mi záviděli toho miesta a stavu mého. A že se nalezá v lidech šibalských lest, zdá se jim tolikéž 30 býti při dobrých a spravedlivých. A což mu bylo povědíno o vý- stupku nepravých, jichž netrestal, a potom bylo poznáno to za pravdu, pak bylo to též povědíno mu o lidech upřímných a pro- stých i zdá se mu, že ta zpráva jest pravá, a chce učiniti jako jednou jakýs pták vodní: 35 Kterýž, když uhledal v noci stien hvězdy v vodě, mněl, 6la že jest ryba, i hledaje jí celú noc a nemoha lapiti, nechal jí, 5 83
Strana 84
ráno pak viděl rybu v vodě, a mněje, že jest to, což viděl v noci, nechal jí. Pakli jest došlo lva co lživého proti mně a uvěřil tomu a přijal to k sobě, což slyšel od jiných, a srozuměl jim, i míní mne za- 5 hubiti nespravedlivě. Jest se čemu jistě diviti, ješto bych já ne- chtěl jemu protimyslný a odporný v ničem býti, a že sem roz- tržitý pro jeho rozkazování, poslušen sa všeho, což chce, a od- chyluje se od toho, což by se mu nelíbilo, kterak se jest pohnul proti mně. Ale když tak povstává z některé přiečiny, může býti 10 naděje o tom, než když to jest bez přiečiny a viny, žádné ne- může býti náděje. Neb to, což se zdá něčí provinění při počátku, bývá učiněno líbezné při koncování, když by očistěno bylo, a druhdy ztraceno bývá a někdy obdržáno, ale faleš zuostává a nepotracuje se. A již zajisté myslil sem a přivodil sobě ku pa- 15 měti a nenalezl sem nic, což bych zlého puosobil proti němu. Aniž kdy jaká váda byla mezi námi, jediné snad velmi maličká. Ale však nemožné jest jeden druhého přidrže se chovati se tak, aby se líbilo jemu podlé jeho vuole. Ale náležíť muži múdrému a věr- nému, když by provinil proti němu přítel jeho, aby vyhledal 20 vinu jeho a poznal její těžkost a trestal ho podlé proviněnie jeho. Vie-li snad lev na mne jakú vinu, ješto já toho neznám, jako snad, když sem [ býval odporen jeho řeči a radě, když mieval se mnú 6lb radu, ješto všecko to činil sem pro dobré a poctivé jeho, přišlo mu snad na mysl jeho a mluví v srdci svém, řka: Co jest to, jenž 25 jest v srdci Senesbově, aby odporen byl řeči mé, když já pravím — Tak chci mieti, ale on praví — Ne tak, nemáť mně položeno býti to za vinu, neboť sem nemienil tiem jediné jeho dobré a uži- tečné. To také, v čemž sem mu odpíral, nebylo před lidem a dvo- řany jeho, ale súkromí. Viemť však, že kložkolivěk hledá na to- 30 vařiších a přáteliech, co na nichž se nenalezá žádná poškvrna, hřešíť v své radě a přičiní sobě nemoci, ješto nenajde-li na nich nic takového, mohlt by padnúti pro zlobivost krále. Neb když zbloudí srdce krále, líbie se jemu ten, na něhož by se měl hněvati, a hněvá se na toho, kterýž má mieti milost před očima jeho, bez 35 příčiny a jistě viny. A protožť se praví, že ktožkolivěk chodí do moře, sám jest příčina svého zahynutí, ale viece, ktož se přidrží 84
ráno pak viděl rybu v vodě, a mněje, že jest to, což viděl v noci, nechal jí. Pakli jest došlo lva co lživého proti mně a uvěřil tomu a přijal to k sobě, což slyšel od jiných, a srozuměl jim, i míní mne za- 5 hubiti nespravedlivě. Jest se čemu jistě diviti, ješto bych já ne- chtěl jemu protimyslný a odporný v ničem býti, a že sem roz- tržitý pro jeho rozkazování, poslušen sa všeho, což chce, a od- chyluje se od toho, což by se mu nelíbilo, kterak se jest pohnul proti mně. Ale když tak povstává z některé přiečiny, může býti 10 naděje o tom, než když to jest bez přiečiny a viny, žádné ne- může býti náděje. Neb to, což se zdá něčí provinění při počátku, bývá učiněno líbezné při koncování, když by očistěno bylo, a druhdy ztraceno bývá a někdy obdržáno, ale faleš zuostává a nepotracuje se. A již zajisté myslil sem a přivodil sobě ku pa- 15 měti a nenalezl sem nic, což bych zlého puosobil proti němu. Aniž kdy jaká váda byla mezi námi, jediné snad velmi maličká. Ale však nemožné jest jeden druhého přidrže se chovati se tak, aby se líbilo jemu podlé jeho vuole. Ale náležíť muži múdrému a věr- nému, když by provinil proti němu přítel jeho, aby vyhledal 20 vinu jeho a poznal její těžkost a trestal ho podlé proviněnie jeho. Vie-li snad lev na mne jakú vinu, ješto já toho neznám, jako snad, když sem [ býval odporen jeho řeči a radě, když mieval se mnú 6lb radu, ješto všecko to činil sem pro dobré a poctivé jeho, přišlo mu snad na mysl jeho a mluví v srdci svém, řka: Co jest to, jenž 25 jest v srdci Senesbově, aby odporen byl řeči mé, když já pravím — Tak chci mieti, ale on praví — Ne tak, nemáť mně položeno býti to za vinu, neboť sem nemienil tiem jediné jeho dobré a uži- tečné. To také, v čemž sem mu odpíral, nebylo před lidem a dvo- řany jeho, ale súkromí. Viemť však, že kložkolivěk hledá na to- 30 vařiších a přáteliech, co na nichž se nenalezá žádná poškvrna, hřešíť v své radě a přičiní sobě nemoci, ješto nenajde-li na nich nic takového, mohlt by padnúti pro zlobivost krále. Neb když zbloudí srdce krále, líbie se jemu ten, na něhož by se měl hněvati, a hněvá se na toho, kterýž má mieti milost před očima jeho, bez 35 příčiny a jistě viny. A protožť se praví, že ktožkolivěk chodí do moře, sám jest příčina svého zahynutí, ale viece, ktož se přidrží 84
Strana 85
služby královské. Byť pak byl věrný a upřímný rádce a přítel, hodnéť jest, aby padl v osidlo nepravého a lapen byl jeho sietmi a nenašel odtud pomocníka. Neb kto ví, že snad někto pro dobré, kteréž sem činil lvovi, a užitečné, kteréž sem vyhledával, navedl ho na to. Ještoť dobrý strom mnohokrát zahyne pro dobré ovoce jeho, neb obtížené ratolesti ovocem lámí se a padají i kazí se štěp. Též také pštros, jehožto kří/dla sú lepší než všecko, což při 62a něm jest, druhdy však sú ku překážce jemu, neb když chce letěti, aby ušel od zlého, hýbe těžce svými křídly, až lapen bývá. Kuoň 10 také dobrý často hyne pro svou dobrotu, neb obtěžují lidé bře- meno jeho úfajíce jeho síle, až zahyne. Nápodobně muži rozum- nému a šlechetnému druhdy jeho opatrnost jest ku překážce, neb závidíce jemu tovařiší jeho kazí ho, ješto zlých lidí viece jest než dobrých na každém miestě. Pakli by to zlé nebylo podlé 15 toho některého jmenovaného způsobu, jest však osud, kteréhož člověk ujíti nemůž, kterýž mu od boha jest, jenž zajisté činí, jakž ráčí. Neboť on jest, kterýž odjímá lvu mocnost jeho, až polapen bývá a zavřín v domích. Onť jest, kterýž nositi se činí člověka mdlého a křehkého na hřbetě slona. Onť jest, kterýž panovati 20 činí zaklinače haduom, aby je bral rukama a hrál s nimi. Onť jest, kterýž posilňuje mdlého a zemdluje silného, rozmnožuje zmen- šené a zmenšuje rozmnožené, zsilňuje srdce strašlivého a uvodí strach v srdce smělého, a takť všecky věci přicházejí od svých pří- čin, kteréž se od svého zprávci zpravují. 25 Řekl mu Dymna: „Věděti máš, že nepřátelstvie, kteréhož proti tobě hledá lev, nenieť pro něco z toho, cožs pověděl, ale z vlastní zlosti a nepravosti srdce, kteráž v něm jest. Počátek jemu jest med sladký, ale konec jed smrtedlný.“ Řekl mu Se- nesba: „Jižť věřím slovu [ tvému a pravéť jest, nebť sem koš- 62b 30 toval toho medu a sladký byl v ústech mých, nynie pak vidím, že sem přišel k jedu, o kterémžs pověděl. Byť nebylo chtieče a žá- dosti, nebyl bych já se lvem, ješto já jím bylinu a on maso, ale chtieč mój a žádost má vrhly mne do vosidla toho. A přihodilo mně se jako včelám, kteréžto když vcházejí na kvietí, kteréž se 35 otvírá při východu slunce a zavírá se při západu, líbí se jim tu býti celý den a nepomní odjíti, až se kvítí zavře večer, i zuostá- 5 85
služby královské. Byť pak byl věrný a upřímný rádce a přítel, hodnéť jest, aby padl v osidlo nepravého a lapen byl jeho sietmi a nenašel odtud pomocníka. Neb kto ví, že snad někto pro dobré, kteréž sem činil lvovi, a užitečné, kteréž sem vyhledával, navedl ho na to. Ještoť dobrý strom mnohokrát zahyne pro dobré ovoce jeho, neb obtížené ratolesti ovocem lámí se a padají i kazí se štěp. Též také pštros, jehožto kří/dla sú lepší než všecko, což při 62a něm jest, druhdy však sú ku překážce jemu, neb když chce letěti, aby ušel od zlého, hýbe těžce svými křídly, až lapen bývá. Kuoň 10 také dobrý často hyne pro svou dobrotu, neb obtěžují lidé bře- meno jeho úfajíce jeho síle, až zahyne. Nápodobně muži rozum- nému a šlechetnému druhdy jeho opatrnost jest ku překážce, neb závidíce jemu tovařiší jeho kazí ho, ješto zlých lidí viece jest než dobrých na každém miestě. Pakli by to zlé nebylo podlé 15 toho některého jmenovaného způsobu, jest však osud, kteréhož člověk ujíti nemůž, kterýž mu od boha jest, jenž zajisté činí, jakž ráčí. Neboť on jest, kterýž odjímá lvu mocnost jeho, až polapen bývá a zavřín v domích. Onť jest, kterýž nositi se činí člověka mdlého a křehkého na hřbetě slona. Onť jest, kterýž panovati 20 činí zaklinače haduom, aby je bral rukama a hrál s nimi. Onť jest, kterýž posilňuje mdlého a zemdluje silného, rozmnožuje zmen- šené a zmenšuje rozmnožené, zsilňuje srdce strašlivého a uvodí strach v srdce smělého, a takť všecky věci přicházejí od svých pří- čin, kteréž se od svého zprávci zpravují. 25 Řekl mu Dymna: „Věděti máš, že nepřátelstvie, kteréhož proti tobě hledá lev, nenieť pro něco z toho, cožs pověděl, ale z vlastní zlosti a nepravosti srdce, kteráž v něm jest. Počátek jemu jest med sladký, ale konec jed smrtedlný.“ Řekl mu Se- nesba: „Jižť věřím slovu [ tvému a pravéť jest, nebť sem koš- 62b 30 toval toho medu a sladký byl v ústech mých, nynie pak vidím, že sem přišel k jedu, o kterémžs pověděl. Byť nebylo chtieče a žá- dosti, nebyl bych já se lvem, ješto já jím bylinu a on maso, ale chtieč mój a žádost má vrhly mne do vosidla toho. A přihodilo mně se jako včelám, kteréžto když vcházejí na kvietí, kteréž se 35 otvírá při východu slunce a zavírá se při západu, líbí se jim tu býti celý den a nepomní odjíti, až se kvítí zavře večer, i zuostá- 5 85
Strana 86
vají tu. Ten, ktož nepřestává na mále tohoto světa, ale následují oči jeho marné chvály, ani se nasycuje, ani prohledá k tomu, což před ním jest, a zapomíná na budúcí, jest jako mucha, jejížto chtieč nebývá nasycen na stromích neb štěpích, i chodí ssáti tuk, 5 vycházející z ucha slonu, až udeří jí i umírá tu. Ktož pak dává radu a potěšenie a troudí osobu svú pro toho, kterýž se neodpla- cuje, jest jako ten, ktož zjevuje tájnosti lidské hluchému, kterýž neslyší.“ Řekl mu Dymna: „Nech řeči a hledáj sobě vysvobo- zení.“ Dí jemu Senesba: „Jakúž radu budu moci mieti, bude-li 10 mne chtieti zamordovati, nebť já jistě dobře znám obyčeje a radu lvovu, kterýžto byť mi dobrého přál a dvořané jeho zlého, svú lstí a nepravostí mohli by mi uškoditi a mezi mnú a lvem ne- návist zstropiti. Neb když se zbéře zrada a šibalství proti muži upřímnému, mohúť ovšem zahubiti jej, byť byl mocný a oni 63a 15 mdlí, jakož učinil vlk, krkavec a liška velblúdovi, kteříž spikše se proti němu, zahubili jej.“ Řekl mu Dymna: „Kterak se stalo?“ Dí Senesba: „Praví, že byl u jakéhos místa podlé cesty lev, kterýž měl tři tovařiše: vlka, krkavce a lišku. Jednoho pak dne, když šli 20 tudy kupci, nechali tu jednoho velblúda, ješto pro nemoc nemohl 9 jíti. I chodě přišel jest k lvovi. Kterémuž řekl lev: ,Pročs přišel? Jemuž odpověděl: »Chci poslušen býti krále a jeho přikázaní pl- niti.“ Řekl lev: ,Poněvadž mé miluješ obydlé, budeš-li mi věrný, zůstaneš se mnu duověrně a pokójně a nebudeš se nic báti zlého. 25 I byl jest velblúd se lvem mnoho dní. Jednoho pak dne, když šel lev na lov, potkal se s ním slon. Kterýž když se s ním bil ukru tně, 63b zhryzl ho slon na mnohých místech, a když mu z rukú vyšel, bral se ukrvavený a zemdlený, až přišel na místo své; i nemohl více lo- viti ani procházeti zemí. I stalo se jest, když zlačněl lev a dvořané 30 jeho a neměli pokrmu, kterýž lev nosíval jim, bylo jim to velmi truchlivé, a zastarav se lev proto, řekl jim: »Mnoho jste pracovali a chce se vám jísti.“ Kterémuž řekli: „Nepečujeme tak o osoby náše jako o osobu královskú, vidúce nedostatek tvój, a kdyby- chom mohli co dobrého najíti pro tebe naší pilností a prací, pilně 35 bychom pracovali. I řekl jim lev: „Známť jistě víru a lásku vaši k sobě a dobrú radu, odplať vám bůh za to, ale však kdybyšte 86
vají tu. Ten, ktož nepřestává na mále tohoto světa, ale následují oči jeho marné chvály, ani se nasycuje, ani prohledá k tomu, což před ním jest, a zapomíná na budúcí, jest jako mucha, jejížto chtieč nebývá nasycen na stromích neb štěpích, i chodí ssáti tuk, 5 vycházející z ucha slonu, až udeří jí i umírá tu. Ktož pak dává radu a potěšenie a troudí osobu svú pro toho, kterýž se neodpla- cuje, jest jako ten, ktož zjevuje tájnosti lidské hluchému, kterýž neslyší.“ Řekl mu Dymna: „Nech řeči a hledáj sobě vysvobo- zení.“ Dí jemu Senesba: „Jakúž radu budu moci mieti, bude-li 10 mne chtieti zamordovati, nebť já jistě dobře znám obyčeje a radu lvovu, kterýžto byť mi dobrého přál a dvořané jeho zlého, svú lstí a nepravostí mohli by mi uškoditi a mezi mnú a lvem ne- návist zstropiti. Neb když se zbéře zrada a šibalství proti muži upřímnému, mohúť ovšem zahubiti jej, byť byl mocný a oni 63a 15 mdlí, jakož učinil vlk, krkavec a liška velblúdovi, kteříž spikše se proti němu, zahubili jej.“ Řekl mu Dymna: „Kterak se stalo?“ Dí Senesba: „Praví, že byl u jakéhos místa podlé cesty lev, kterýž měl tři tovařiše: vlka, krkavce a lišku. Jednoho pak dne, když šli 20 tudy kupci, nechali tu jednoho velblúda, ješto pro nemoc nemohl 9 jíti. I chodě přišel jest k lvovi. Kterémuž řekl lev: ,Pročs přišel? Jemuž odpověděl: »Chci poslušen býti krále a jeho přikázaní pl- niti.“ Řekl lev: ,Poněvadž mé miluješ obydlé, budeš-li mi věrný, zůstaneš se mnu duověrně a pokójně a nebudeš se nic báti zlého. 25 I byl jest velblúd se lvem mnoho dní. Jednoho pak dne, když šel lev na lov, potkal se s ním slon. Kterýž když se s ním bil ukru tně, 63b zhryzl ho slon na mnohých místech, a když mu z rukú vyšel, bral se ukrvavený a zemdlený, až přišel na místo své; i nemohl více lo- viti ani procházeti zemí. I stalo se jest, když zlačněl lev a dvořané 30 jeho a neměli pokrmu, kterýž lev nosíval jim, bylo jim to velmi truchlivé, a zastarav se lev proto, řekl jim: »Mnoho jste pracovali a chce se vám jísti.“ Kterémuž řekli: „Nepečujeme tak o osoby náše jako o osobu královskú, vidúce nedostatek tvój, a kdyby- chom mohli co dobrého najíti pro tebe naší pilností a prací, pilně 35 bychom pracovali. I řekl jim lev: „Známť jistě víru a lásku vaši k sobě a dobrú radu, odplať vám bůh za to, ale však kdybyšte 86
Strana 87
mohli objíti pole, snad byšte něco nalezli a přinesli mi, i bylo by dobře mně i vám.“ A když vyšli a zdálili se od lva, sešli se v hro- 64a madu vlk, liška i krkavec, i radili se spolu, řkúce:,Co se to děje, že ten velblúd s námi jest, ješto on jí bájlí a my maso, ani jest 5 z rodu a rady naší, nenieť nám lépe než jíti k lvu a jemu raditi, aby snědl jej, a učiníme ho špatným a ničemným před očima jeho.“ Řekl jim vlk: „Nemuožeť to býti, aniž nám sluší co o něm mluviti lvovi pro slib, kterýž mu učinil.“ Dí krkavec: ,Seďte vy na svém místě a nechte mne rozmluviti se lvem.“ I odšed bral se k němu. 10 A když uzřel jej lev, řekl jemu: „Našel-liž si co?“ Jemuž odpo- věděl krkavec: „Nenalezlť sem, nežli žeť žádný nerozumí, jediné maje rozum, ani vidí, jediné maje voči, ale hlad odjal nám to všecko. Než vymyslili sme jedno, čímž se nadějeme dobrého a žijvota tobě i nám.“ Odpověděv lev, řekl mu: ,Což jste vy- 64b 15 myslili?“ Dí krkavec:,Zdá se nám, aby vzal toho velblúda a snědl jej, neb není našeho rodu, ani my jeho, ani rada jeho s naší se trefí.“ I rozhněvav se lev na něho, řekl mu: »Mlč, nešlechetníče, buď zabil, kterak hanebná a nepravá jest rada tvá a nenie při tobě milosrdenstvie ani viery, nebs neměl se pokusiti mluviti mi 20 to. Zdaliž nevieš, co sem učinil velbloudu a kterak sem ho vzal na vieru, nevieš-liž, že není větší spravedlivosti a milosrdenstvie na světě jako vysvoboditi duši jatú a pomoci krvi, jenž blízká jest od vylití, a že sem slíbil mu věrnost svú, nezjinačímť toho, aniž ho oklamám.“ Odpověděl mu krkavec: ,Pravdu pravíš, milý 25 králi, ale však jednou duší vysvobozují se všecky duše v domu, 65a a skrze duše domu zachovává se všecka rodina, a skrze rodinu obec, a skrze obec život krále. My pak sme všickni v té potřebě, aniž muožem co činiti, ale jáť sem vymyslil zpuosob, kterýmž by mohl přísahy prost býti.“ I pochváliv ho lev z toho, řekl jemu, 30 co by učiniti měl. Potom pak vrátiv se krkavec k svým, oznámil jim slova svá a lvova i všecko, co s niem řídil, a optav se jich krkavec, řekl: „Jakú by radu dali na to, aby sežrán byl velbloud a lev zproštěn přísahy, kterúž jemu učinil? Ale oni řekli mu: „Oznam ty nám radu svú, neb v tvé radě nadějeme se dobrému. 35 Řekl krkavec: ,Zdáť mně se za dobré, abychom spolu všickni přišli k velblúdu, vypravíce jemu předešlá dobrodiení, kteráž sme 87
mohli objíti pole, snad byšte něco nalezli a přinesli mi, i bylo by dobře mně i vám.“ A když vyšli a zdálili se od lva, sešli se v hro- 64a madu vlk, liška i krkavec, i radili se spolu, řkúce:,Co se to děje, že ten velblúd s námi jest, ješto on jí bájlí a my maso, ani jest 5 z rodu a rady naší, nenieť nám lépe než jíti k lvu a jemu raditi, aby snědl jej, a učiníme ho špatným a ničemným před očima jeho.“ Řekl jim vlk: „Nemuožeť to býti, aniž nám sluší co o něm mluviti lvovi pro slib, kterýž mu učinil.“ Dí krkavec: ,Seďte vy na svém místě a nechte mne rozmluviti se lvem.“ I odšed bral se k němu. 10 A když uzřel jej lev, řekl jemu: „Našel-liž si co?“ Jemuž odpo- věděl krkavec: „Nenalezlť sem, nežli žeť žádný nerozumí, jediné maje rozum, ani vidí, jediné maje voči, ale hlad odjal nám to všecko. Než vymyslili sme jedno, čímž se nadějeme dobrého a žijvota tobě i nám.“ Odpověděv lev, řekl mu: ,Což jste vy- 64b 15 myslili?“ Dí krkavec:,Zdá se nám, aby vzal toho velblúda a snědl jej, neb není našeho rodu, ani my jeho, ani rada jeho s naší se trefí.“ I rozhněvav se lev na něho, řekl mu: »Mlč, nešlechetníče, buď zabil, kterak hanebná a nepravá jest rada tvá a nenie při tobě milosrdenstvie ani viery, nebs neměl se pokusiti mluviti mi 20 to. Zdaliž nevieš, co sem učinil velbloudu a kterak sem ho vzal na vieru, nevieš-liž, že není větší spravedlivosti a milosrdenstvie na světě jako vysvoboditi duši jatú a pomoci krvi, jenž blízká jest od vylití, a že sem slíbil mu věrnost svú, nezjinačímť toho, aniž ho oklamám.“ Odpověděl mu krkavec: ,Pravdu pravíš, milý 25 králi, ale však jednou duší vysvobozují se všecky duše v domu, 65a a skrze duše domu zachovává se všecka rodina, a skrze rodinu obec, a skrze obec život krále. My pak sme všickni v té potřebě, aniž muožem co činiti, ale jáť sem vymyslil zpuosob, kterýmž by mohl přísahy prost býti.“ I pochváliv ho lev z toho, řekl jemu, 30 co by učiniti měl. Potom pak vrátiv se krkavec k svým, oznámil jim slova svá a lvova i všecko, co s niem řídil, a optav se jich krkavec, řekl: „Jakú by radu dali na to, aby sežrán byl velbloud a lev zproštěn přísahy, kterúž jemu učinil? Ale oni řekli mu: „Oznam ty nám radu svú, neb v tvé radě nadějeme se dobrému. 35 Řekl krkavec: ,Zdáť mně se za dobré, abychom spolu všickni přišli k velblúdu, vypravíce jemu předešlá dobrodiení, kteráž sme 87
Strana 88
při jali od lva darmo a beze všeho našeho zaslúžení, nyní pak vi- 65b díme potřebu jeho, slušnéť jest, aby každý z nás jemu se postavil, děkuje mu z dobrodiní, kteréž nám učinil, a kterak sme mnoho jemu povinni, ale nemáme mu čím odplatiti, aniž můžeme jedním 5 z tisíc odměniti, nic také nenalezáme, což bychom mu dali. A protož dájme jemu osoby náše, a každý z nás obětůj mu tělo své, aby snědl je, řka jemu: Tak chci, milý králi, aby mne snědl a neumřel hladem. A když by to pověděl, ať vstane druhý a mluví též, a zachován buď tovařiš jeho. A učiníce tak všickni, naplníme 10 vůli královskú a jeho milost obdržíme.“ I zavolavše velblúda, oznámili mu tu svú radu, kterémuž se líbila, a vstavše, šli k lvu. Tehdy počal jest krkavec mluviti před lvem, řka: „Milostivý králi, již si blízko od smrti a hledáš zachovati osobu svú, nám pak sluší tobě vydati osoby náše pro milosrdenstvic, kteréž si 15 nám učinil od dávnieho času, nebť sme tebú živi byli a v tobě naději živnosti všickni měli, i ti, kteříž náměstkové naši budú; nynieť chci, aby snědl mne.“ I odpověděv vlk, řekl jemu: »Mlč, krkavče! Neboť nenie dobré maso tvé, aniž by co králi prospělo, ještoť zlé maso přidává nemoci. Ale maso mé dobré jest. A pro- 20 tož nynie rač mne sniesti, milostivý králi.“ I odpověděv krkavec, řekl vlkovi: „Nenieť jistě maso tvé dobré ani užitečné, ale ktož- kolivěk chce se zamordovati, nech ať jie maso tvé, a hnedť dosti za své vezme.“ I odpověděvši liška, řekla: „Sněz mne, milý králi, 66b neb maso mé nasytí tebe.“ A odpověděv vlk, řekl jí: „Mlč, milá, 25 neboť maso tvé shnilé jest a břicho tvé plné mrzkosti a smradu.“ I domnievaje se velbloud bídný a nešťastný, že když by pro- mluvil taková slova, odpovědieno jemu bylo by též, aby s nimi zachován a vysvobozen byl. I otevřel ústa svá k svému zahynutí, mluvě: „Sněziž mne, milostivý králi, neboť nakrmím a nasytím 30 tebe, ješto břicho mé ovšem plné jest rozkoší, a mámť velmi dobrý luoj a krev, a protož sněziž mne, muoj milostivý králi. Kterémuž všickni odpověděli: „Dobřes mluvil a dvořskys učinil.“ I shlukše se, sežrali ho, ač to [ bylo králi velmi protimyslné. Nynieť sem pak přivedl to podobenstvie pro lva a radu jeho, 35 neb vím, že sú se spikli proti mně k zahubenie mému, i byť on nechtěl, budouť mu nositi slova lživá každý den, ažť jim svolí. 66а 67a 88
při jali od lva darmo a beze všeho našeho zaslúžení, nyní pak vi- 65b díme potřebu jeho, slušnéť jest, aby každý z nás jemu se postavil, děkuje mu z dobrodiní, kteréž nám učinil, a kterak sme mnoho jemu povinni, ale nemáme mu čím odplatiti, aniž můžeme jedním 5 z tisíc odměniti, nic také nenalezáme, což bychom mu dali. A protož dájme jemu osoby náše, a každý z nás obětůj mu tělo své, aby snědl je, řka jemu: Tak chci, milý králi, aby mne snědl a neumřel hladem. A když by to pověděl, ať vstane druhý a mluví též, a zachován buď tovařiš jeho. A učiníce tak všickni, naplníme 10 vůli královskú a jeho milost obdržíme.“ I zavolavše velblúda, oznámili mu tu svú radu, kterémuž se líbila, a vstavše, šli k lvu. Tehdy počal jest krkavec mluviti před lvem, řka: „Milostivý králi, již si blízko od smrti a hledáš zachovati osobu svú, nám pak sluší tobě vydati osoby náše pro milosrdenstvic, kteréž si 15 nám učinil od dávnieho času, nebť sme tebú živi byli a v tobě naději živnosti všickni měli, i ti, kteříž náměstkové naši budú; nynieť chci, aby snědl mne.“ I odpověděv vlk, řekl jemu: »Mlč, krkavče! Neboť nenie dobré maso tvé, aniž by co králi prospělo, ještoť zlé maso přidává nemoci. Ale maso mé dobré jest. A pro- 20 tož nynie rač mne sniesti, milostivý králi.“ I odpověděv krkavec, řekl vlkovi: „Nenieť jistě maso tvé dobré ani užitečné, ale ktož- kolivěk chce se zamordovati, nech ať jie maso tvé, a hnedť dosti za své vezme.“ I odpověděvši liška, řekla: „Sněz mne, milý králi, 66b neb maso mé nasytí tebe.“ A odpověděv vlk, řekl jí: „Mlč, milá, 25 neboť maso tvé shnilé jest a břicho tvé plné mrzkosti a smradu.“ I domnievaje se velbloud bídný a nešťastný, že když by pro- mluvil taková slova, odpovědieno jemu bylo by též, aby s nimi zachován a vysvobozen byl. I otevřel ústa svá k svému zahynutí, mluvě: „Sněziž mne, milostivý králi, neboť nakrmím a nasytím 30 tebe, ješto břicho mé ovšem plné jest rozkoší, a mámť velmi dobrý luoj a krev, a protož sněziž mne, muoj milostivý králi. Kterémuž všickni odpověděli: „Dobřes mluvil a dvořskys učinil.“ I shlukše se, sežrali ho, ač to [ bylo králi velmi protimyslné. Nynieť sem pak přivedl to podobenstvie pro lva a radu jeho, 35 neb vím, že sú se spikli proti mně k zahubenie mému, i byť on nechtěl, budouť mu nositi slova lživá každý den, ažť jim svolí. 66а 67a 88
Strana 89
Pravíť pak, že lepší všech králuo jest, kterýž přirovnává se vor- lici, v jejímž obletování sú mrchy, ale horší všech jest, kterýž se připodobňuje mrše, okolo kteréž sú vorlice. Neb by byla v srdci lva dobrá vůle ke mně, nemohla by jím ta slova lehká pohnouti 5 a jeho dobroty odděliti od dobrotivosti hlavy. Však vidieš, že voda, padajíc často na kámen, provrtá jej.“ I odpověděv Dym- na, řekl: „Cožť se zdá, ať učiním.“ Dí Senesba: „Nezdáť mi se než hledati zpuosobu, abych zachoval osobu mú. Nemáť odplaty, ktož chodí v službě boží a bázni jeho, kterýž nedrží viery přá- 10 telóm svým, ale odplata toho jest, ktož bojuje pro osobu svú i jedinú hodinu, když to činí s pravdú a nepřítel jeho s falší a lstí. Bojuje zajisté pro osobu svú, dvojího dobrého dosahuje, ješto přihodí-li se jemu umříti, k životu přichází věčnému, a pakli svietězí, svého přemuože nepřítele a svú osobu zachová.“ I řekl 15 Dymna: „Nenáležíť muži múdrému smrti se vydávati, kdyžť muože ujíti vtipem a zpuosobem, neb přihodí-li se mu umříti, jestiť on, jenž zahubí sám sebe a hřeší, pakli přemuože, toť bude od boha, ale moudrý má položiti boj za konec všech věcí i duo- vtipuo i jednánie svých. Neboť praví, že nemá žádný lehce vá- 67b 20 žiti nepřítele chaterného, byť také opatřil se chytrostí proti ně- mu. Ty zajisté znáš moc lvovu a jeho sílu. A věz, že ktožkoli málo váží účinek svého nepřítele, přihodí se jemu jako vývodovi mořskému od jakéhos ptáka.“ Řekl Senesba: „Kterak se stalo?“ Dí Dymna: „Byla dva ptáky vodní, muž a žena, na jednom místě mořském bydlejíc. Když pak poroditi měla žena syny své, řekla muži své- mu: „Pohledájž nám jiného miesta bezpečnějšího, ať složím tam děti mé, aby bezpečni sebú byli, dokudž by neodrostli. Řekl muž její:,Však místo toto dobré jest, ješto vodu a bylinu máme a jest 30 lepšie nežli všecka jiná místa. Dí jemu žena: „Hleď, prosím, co pravíš, a rozvaž pilně. Nevidieš-liž, že místo toto jest místo strachu pro moře, kteréž odnese syny naše?“ Odpověděl muž: „Nikterak tomu nemohu věřiti pro vývodu mořského, kterýž by pomstil nás nad ním.“ Řekla žena: »Jak veliké jest bláznovství 35 tvé při tom, nestydieš-liž se to mluvě, ani se samého znáš, mohl-li by odpírati tomu, kterýž větší a silnější tebe jest. Neboť praví, 25 89
Pravíť pak, že lepší všech králuo jest, kterýž přirovnává se vor- lici, v jejímž obletování sú mrchy, ale horší všech jest, kterýž se připodobňuje mrše, okolo kteréž sú vorlice. Neb by byla v srdci lva dobrá vůle ke mně, nemohla by jím ta slova lehká pohnouti 5 a jeho dobroty odděliti od dobrotivosti hlavy. Však vidieš, že voda, padajíc často na kámen, provrtá jej.“ I odpověděv Dym- na, řekl: „Cožť se zdá, ať učiním.“ Dí Senesba: „Nezdáť mi se než hledati zpuosobu, abych zachoval osobu mú. Nemáť odplaty, ktož chodí v službě boží a bázni jeho, kterýž nedrží viery přá- 10 telóm svým, ale odplata toho jest, ktož bojuje pro osobu svú i jedinú hodinu, když to činí s pravdú a nepřítel jeho s falší a lstí. Bojuje zajisté pro osobu svú, dvojího dobrého dosahuje, ješto přihodí-li se jemu umříti, k životu přichází věčnému, a pakli svietězí, svého přemuože nepřítele a svú osobu zachová.“ I řekl 15 Dymna: „Nenáležíť muži múdrému smrti se vydávati, kdyžť muože ujíti vtipem a zpuosobem, neb přihodí-li se mu umříti, jestiť on, jenž zahubí sám sebe a hřeší, pakli přemuože, toť bude od boha, ale moudrý má položiti boj za konec všech věcí i duo- vtipuo i jednánie svých. Neboť praví, že nemá žádný lehce vá- 67b 20 žiti nepřítele chaterného, byť také opatřil se chytrostí proti ně- mu. Ty zajisté znáš moc lvovu a jeho sílu. A věz, že ktožkoli málo váží účinek svého nepřítele, přihodí se jemu jako vývodovi mořskému od jakéhos ptáka.“ Řekl Senesba: „Kterak se stalo?“ Dí Dymna: „Byla dva ptáky vodní, muž a žena, na jednom místě mořském bydlejíc. Když pak poroditi měla žena syny své, řekla muži své- mu: „Pohledájž nám jiného miesta bezpečnějšího, ať složím tam děti mé, aby bezpečni sebú byli, dokudž by neodrostli. Řekl muž její:,Však místo toto dobré jest, ješto vodu a bylinu máme a jest 30 lepšie nežli všecka jiná místa. Dí jemu žena: „Hleď, prosím, co pravíš, a rozvaž pilně. Nevidieš-liž, že místo toto jest místo strachu pro moře, kteréž odnese syny naše?“ Odpověděl muž: „Nikterak tomu nemohu věřiti pro vývodu mořského, kterýž by pomstil nás nad ním.“ Řekla žena: »Jak veliké jest bláznovství 35 tvé při tom, nestydieš-liž se to mluvě, ani se samého znáš, mohl-li by odpírati tomu, kterýž větší a silnější tebe jest. Neboť praví, 25 89
Strana 90
že nenie na světě větší nepřítel člověku jako sám sobě. A ty si ten! Nynie pak poslechni rady mé a jděme odsud!“ Ale on nechtěl povoliti radě její. I vida ona to, řekla: „Ktožkoli nepřijímá rady přátel svých, přihodíť se jemu jako hlemýžďovi.“ Řekl muž: 5 ,Kterak se stalo?“ Dí žena: Byla na jednom poli u studnice dva ptáky spolu s hlemýžděm, 68a kterýž tu byl; byli sú pak všickni tří pečliví a přátelé. Pak jed- noho času, když nepršelo, vyschla jest voda v studnici, kteráž tu byla. I vidouce to, uradili se spolu opustiti to místo a pohledati 10 jiného. A přišedše k hlemýždi, chtěli se s ním rozžehnati, i řekli mu: »Mienímeť jíti z toho miesta, neb se nám vody nedostává.« Jimžto řekl: »Viemť, že se ne vám vody nedostává, ale mně biednému, ještoť nemohu živ býti než v ní, ale vy můžete živi býti jinde. I prosímť vás, učiňte se mnú milosrdenství a vezměte 15 mne s sebú, kdež býti mieníte.« Kteříž řekli: »Chcem tobě tu mi- lost učiniti a vzíti tě s sebú na to místo, ale když poneseme tebe v povětří a uzřel-li by tě který člověk a mluvil by o tobě, varůj se, aby neodpově děl slova.« Kterýmž řekl: »Učiním to.« Řekli 68b mu: »Vezmiž do úst malé dřevo a drž se ho pevně zuby, a jáť 20 ujmu jeden konec dřeva a tovařiš muoj druhý.« I učinili sú tak. A když nesli jej v povětří, vidúce lidé a divíc se, mluvili mezi sebú, řkúce: »Vizte div, hlemýžď letí v povětří mezi dvěma ptáky.« Ale on slyše to, řekl jim: »A já letím buď vám libo, neb nebuď.« A když otevřel ústa svá, vypadlo mu dřevo, i padl na 25 zemi a umřel. I řekl muž ženě své: „Srozumělť sem ovšem slovóm tvým, ale nebój se moře a neměj na ně péče.“ I stalo se, když porodila žena děti své, zůstaly na miestě svém, dokudž nezrostly. A slyše to vý- voda mořský, chtěl zvěděti pravdu té věci, co by mohl pták či- niti proti moři a kterak bude se moci ho vystříci aneb kterak se o to i raditi. A mlčal, až zrostlo moře a vzalo hniezdo s ptáčaty. 69a A když se vrátila žena k hniezdu, a nenalezši tu nic, poznala, že moře odneslo všecko, i řekla muži svému: ,Prvé sem to znala, než se stalo, ale ještě se posilňuje bláznovství tvé proti osobě mé 35 i tvé. Znamenáj nezvole, kteréž přišly nám pro tvé bláznovstvie. I dí jí muž: „Nikoli se nebój, neb uzříš naposledy, coť bude, že 30 90
že nenie na světě větší nepřítel člověku jako sám sobě. A ty si ten! Nynie pak poslechni rady mé a jděme odsud!“ Ale on nechtěl povoliti radě její. I vida ona to, řekla: „Ktožkoli nepřijímá rady přátel svých, přihodíť se jemu jako hlemýžďovi.“ Řekl muž: 5 ,Kterak se stalo?“ Dí žena: Byla na jednom poli u studnice dva ptáky spolu s hlemýžděm, 68a kterýž tu byl; byli sú pak všickni tří pečliví a přátelé. Pak jed- noho času, když nepršelo, vyschla jest voda v studnici, kteráž tu byla. I vidouce to, uradili se spolu opustiti to místo a pohledati 10 jiného. A přišedše k hlemýždi, chtěli se s ním rozžehnati, i řekli mu: »Mienímeť jíti z toho miesta, neb se nám vody nedostává.« Jimžto řekl: »Viemť, že se ne vám vody nedostává, ale mně biednému, ještoť nemohu živ býti než v ní, ale vy můžete živi býti jinde. I prosímť vás, učiňte se mnú milosrdenství a vezměte 15 mne s sebú, kdež býti mieníte.« Kteříž řekli: »Chcem tobě tu mi- lost učiniti a vzíti tě s sebú na to místo, ale když poneseme tebe v povětří a uzřel-li by tě který člověk a mluvil by o tobě, varůj se, aby neodpově děl slova.« Kterýmž řekl: »Učiním to.« Řekli 68b mu: »Vezmiž do úst malé dřevo a drž se ho pevně zuby, a jáť 20 ujmu jeden konec dřeva a tovařiš muoj druhý.« I učinili sú tak. A když nesli jej v povětří, vidúce lidé a divíc se, mluvili mezi sebú, řkúce: »Vizte div, hlemýžď letí v povětří mezi dvěma ptáky.« Ale on slyše to, řekl jim: »A já letím buď vám libo, neb nebuď.« A když otevřel ústa svá, vypadlo mu dřevo, i padl na 25 zemi a umřel. I řekl muž ženě své: „Srozumělť sem ovšem slovóm tvým, ale nebój se moře a neměj na ně péče.“ I stalo se, když porodila žena děti své, zůstaly na miestě svém, dokudž nezrostly. A slyše to vý- voda mořský, chtěl zvěděti pravdu té věci, co by mohl pták či- niti proti moři a kterak bude se moci ho vystříci aneb kterak se o to i raditi. A mlčal, až zrostlo moře a vzalo hniezdo s ptáčaty. 69a A když se vrátila žena k hniezdu, a nenalezši tu nic, poznala, že moře odneslo všecko, i řekla muži svému: ,Prvé sem to znala, než se stalo, ale ještě se posilňuje bláznovství tvé proti osobě mé 35 i tvé. Znamenáj nezvole, kteréž přišly nám pro tvé bláznovstvie. I dí jí muž: „Nikoli se nebój, neb uzříš naposledy, coť bude, že 30 90
Strana 91
25 on nám vrátí děti naše.“ I vstav pták ten, šél jest k tovařišóm svým, řka jim: ,Vy jste bratří moji a tovařiší, žádámť od vás rady a pomoci, aby mi vrácena byla škoda učiněná, nebo nevíte, co by se i vám přihoditi mohlo po času, aby snad nestalo se vám, 5 což se stalo mně.“ Jemuž odpověděli ptáci, řkúce: „Dobře se líbí nám to a hodné jest, abychom my tobě pomocni byli, ale však co budem moci počínati proti moři a proti vájvodovi jeho?“ Řekl 69b jim: „Abychom se všickni sebrali a šli ke všem ptákuom, ozna- mujíce jim, co se přihodilo mně, ať by se uměli varovati, aby se 10 jim to též nestalo.“ I učinili sú tak. A odpověděvše všickni ptáci, řekli jim: „Praváť sú slova vaše, ale však co muožeme počínati proti moři a jeho vájvodovi?“ Kterýmž odpověděli: „Věztež, že královna ptačí jest čapice, nynie pak choďme, až nájdeme ji. I učinili tak. A když byli před čapicí, optala se jich, proč by 15 přišli. Kteréž vypravili to, což se zběhlo mezi tiem ptákem a váj- vodú, a řekli jí:,Ty si paní naše a král, kterýž jest muž tvój, moc- nější jest než vývoda.“ I povolivši čapice té žádosti, psala muži svému, aby válel s vývodú. A když on to uslyšel, znaje se mdlejší býti, a že nemohl jemu odepříti, rozkázal ptáku jeho děti na- 70a 20 vrátiti. Přivedlť sem pak tobě to podobenstvie, aby znal, že nenie uži- tečná rada bojovati proti lvovi a dávati se v nebezpečenství smrti.“ Dí Senesba: „Nezdáť mi se jiné, jediné abych neokazo- val lvovi zlé vuole ani se neochotnú tváří jemu stavěl, než tak, jakož sem prvé obyčej měl, dokudž neshlednu na něm něco, če- hož by se báti mělo.“ I slyše to Dymna, nelíbilo se jemu, domní- vaje se, jestliže by neviděl lev na Senesbovi těch znamenie, o kterýchž mu pravil, mohl by porozuměti, že by jeho zpráva fa- lešná byla a lstivá a mohlo by se to vyjeviti. I řekl mu: „Jdiž 30 k králi, neb sám budeš moci shlednúti na něm znamenie jeho, o kterýchž sem pravil tobě.“ Řekl Senesba: „Kterakž budu moci znáti to?“ I dí jemu: „Když by přistoupil před lva a viděl by ho hleděti proti tobě a stavěti se zmužile, jako by hotov byl k boji a chtěl tvář svú proti tobě nastaviti, a třiesti se tělo jeho, a stál 35 by proti tobě otevře voči a ústa, utúle uši, tepa v zemi vocasem svým, věziž, že máš tehdáž umříti, i varůjž se ho a buď hotov. 91
25 on nám vrátí děti naše.“ I vstav pták ten, šél jest k tovařišóm svým, řka jim: ,Vy jste bratří moji a tovařiší, žádámť od vás rady a pomoci, aby mi vrácena byla škoda učiněná, nebo nevíte, co by se i vám přihoditi mohlo po času, aby snad nestalo se vám, 5 což se stalo mně.“ Jemuž odpověděli ptáci, řkúce: „Dobře se líbí nám to a hodné jest, abychom my tobě pomocni byli, ale však co budem moci počínati proti moři a proti vájvodovi jeho?“ Řekl 69b jim: „Abychom se všickni sebrali a šli ke všem ptákuom, ozna- mujíce jim, co se přihodilo mně, ať by se uměli varovati, aby se 10 jim to též nestalo.“ I učinili sú tak. A odpověděvše všickni ptáci, řekli jim: „Praváť sú slova vaše, ale však co muožeme počínati proti moři a jeho vájvodovi?“ Kterýmž odpověděli: „Věztež, že královna ptačí jest čapice, nynie pak choďme, až nájdeme ji. I učinili tak. A když byli před čapicí, optala se jich, proč by 15 přišli. Kteréž vypravili to, což se zběhlo mezi tiem ptákem a váj- vodú, a řekli jí:,Ty si paní naše a král, kterýž jest muž tvój, moc- nější jest než vývoda.“ I povolivši čapice té žádosti, psala muži svému, aby válel s vývodú. A když on to uslyšel, znaje se mdlejší býti, a že nemohl jemu odepříti, rozkázal ptáku jeho děti na- 70a 20 vrátiti. Přivedlť sem pak tobě to podobenstvie, aby znal, že nenie uži- tečná rada bojovati proti lvovi a dávati se v nebezpečenství smrti.“ Dí Senesba: „Nezdáť mi se jiné, jediné abych neokazo- val lvovi zlé vuole ani se neochotnú tváří jemu stavěl, než tak, jakož sem prvé obyčej měl, dokudž neshlednu na něm něco, če- hož by se báti mělo.“ I slyše to Dymna, nelíbilo se jemu, domní- vaje se, jestliže by neviděl lev na Senesbovi těch znamenie, o kterýchž mu pravil, mohl by porozuměti, že by jeho zpráva fa- lešná byla a lstivá a mohlo by se to vyjeviti. I řekl mu: „Jdiž 30 k králi, neb sám budeš moci shlednúti na něm znamenie jeho, o kterýchž sem pravil tobě.“ Řekl Senesba: „Kterakž budu moci znáti to?“ I dí jemu: „Když by přistoupil před lva a viděl by ho hleděti proti tobě a stavěti se zmužile, jako by hotov byl k boji a chtěl tvář svú proti tobě nastaviti, a třiesti se tělo jeho, a stál 35 by proti tobě otevře voči a ústa, utúle uši, tepa v zemi vocasem svým, věziž, že máš tehdáž umříti, i varůjž se ho a buď hotov. 91
Strana 92
Řekl mu Senesba: „Shlednu-li na lvu to, jakož pravíš, poznám, že jest pravé.“ I stalo se jest tak. A když bylo převráceno srdce lvovo proti Senesbovi a srdce Senesbovo proti lvovi, šel jest Dymna k bratru svému Kelilovi. I řekl jest Kelila: „K čemu si 5 svú věc přivedl?“ Jemuž odpověděl: „Jižť se přiblíží svoboda 70b a sláva podlé žádosti mé i tvé. A věz v pravdě, žeť sem takové koukole mezi králem a Senesbú nasil, že Senesba bez úrazu od krále neujde." I vstavše Kelila a Dymna, šli sú k lvu a nalezli Senesbu, an 10 přišel k němu. Kterýžto vida na lvu znamenie, o nichž mu pravil Dymna, kterak stál, maje se na péči na svých nohách, a stúlil uši své a otevřel ústa a oči své a bil vocasem zemi, věřil jest, že lev mienil ho zamordovati. I řekl v srdci svém: Ktož se přidrží krále, budeť všeho života svého v strachu velikém jako ten, ktož se při- drží haduo a divočiny v jich příbytcích, nebť nepozná člověk konce dobrého svého, až od nich škodu vezme. A přemyšluje o tom, umienil jest povstati proti němu a bíti se s ním. I vida to lev, uvěřil, což mu oznámeno bylo o něm, a zchopiv se udeřil ho silně, i bijíce se spolu, dlouho bojovali až k prolití krve, takže 20 umřel jest vuol. Stál jest pak lev proti volu hledě na něj a rmútil se na své mysli. A když uzřel Kelila ten účinek, počal trestati Dymnu, řka: „Pohleď na konec skutkuo svých a na svú radu, kteráž nájhorší jest, neb si zarmútil lva a zabils Senesbu a pře- vrátils srdce dvořanů a zprznils slova svá, z nichž chválili tě 25 prvé; budú tě nenáviděti, vidúce nepravost tvú, a nemožné jest, aby se nezjevila. Všaks znal a slyšel, že jest zlá rada, když kto hledá boje, moha k své vuoli a žádosti bez boje a zrady snadně přijíti. Máť se pak každý varovati boje pro zlé příhody a nezvole, 7la kteréž v něm sú, zvláště když muože přijíti k své vuoli bezpečně 30 s pokojem a s prótahem. Též kdež pán poklesku mievá pro zlú radu a kvapnost, dvoje jest, z nichž jedno zatemňuje druhé, a nemá panství jedno nad druhým. Neboť se mnoho stává s radú bez kvapnosti a nemuožeť žádný k ničemémuž přijíti zlému, jediné skrze ni. Ten pak, kterýž hledí slov lstivých, neznaje konce té věci, který přijde z toho, činí, jakož si ty učinil. Neboť sem poznal tvou nepravost a marnú chválu duše tvé, a každý den 15 35 92
Řekl mu Senesba: „Shlednu-li na lvu to, jakož pravíš, poznám, že jest pravé.“ I stalo se jest tak. A když bylo převráceno srdce lvovo proti Senesbovi a srdce Senesbovo proti lvovi, šel jest Dymna k bratru svému Kelilovi. I řekl jest Kelila: „K čemu si 5 svú věc přivedl?“ Jemuž odpověděl: „Jižť se přiblíží svoboda 70b a sláva podlé žádosti mé i tvé. A věz v pravdě, žeť sem takové koukole mezi králem a Senesbú nasil, že Senesba bez úrazu od krále neujde." I vstavše Kelila a Dymna, šli sú k lvu a nalezli Senesbu, an 10 přišel k němu. Kterýžto vida na lvu znamenie, o nichž mu pravil Dymna, kterak stál, maje se na péči na svých nohách, a stúlil uši své a otevřel ústa a oči své a bil vocasem zemi, věřil jest, že lev mienil ho zamordovati. I řekl v srdci svém: Ktož se přidrží krále, budeť všeho života svého v strachu velikém jako ten, ktož se při- drží haduo a divočiny v jich příbytcích, nebť nepozná člověk konce dobrého svého, až od nich škodu vezme. A přemyšluje o tom, umienil jest povstati proti němu a bíti se s ním. I vida to lev, uvěřil, což mu oznámeno bylo o něm, a zchopiv se udeřil ho silně, i bijíce se spolu, dlouho bojovali až k prolití krve, takže 20 umřel jest vuol. Stál jest pak lev proti volu hledě na něj a rmútil se na své mysli. A když uzřel Kelila ten účinek, počal trestati Dymnu, řka: „Pohleď na konec skutkuo svých a na svú radu, kteráž nájhorší jest, neb si zarmútil lva a zabils Senesbu a pře- vrátils srdce dvořanů a zprznils slova svá, z nichž chválili tě 25 prvé; budú tě nenáviděti, vidúce nepravost tvú, a nemožné jest, aby se nezjevila. Všaks znal a slyšel, že jest zlá rada, když kto hledá boje, moha k své vuoli a žádosti bez boje a zrady snadně přijíti. Máť se pak každý varovati boje pro zlé příhody a nezvole, 7la kteréž v něm sú, zvláště když muože přijíti k své vuoli bezpečně 30 s pokojem a s prótahem. Též kdež pán poklesku mievá pro zlú radu a kvapnost, dvoje jest, z nichž jedno zatemňuje druhé, a nemá panství jedno nad druhým. Neboť se mnoho stává s radú bez kvapnosti a nemuožeť žádný k ničemémuž přijíti zlému, jediné skrze ni. Ten pak, kterýž hledí slov lstivých, neznaje konce té věci, který přijde z toho, činí, jakož si ty učinil. Neboť sem poznal tvou nepravost a marnú chválu duše tvé, a každý den 15 35 92
Strana 93
mysliti budu na to, jakž sem poznal tvú žádost a kochání srdce tvého v zlém, že naposledy zbierati budeš, což si štěpoval, a žicti, cožs rozsíval, a obrátí se to zlé na tebe i na mne. Nebť muž mi- 71b losrdný a rozumný přemájšlí v věcech prvé, než by přišly, a stojí při tom, což zná sobě prospěšného. To pak, což zná, že by mohlo pád přinesti, vzdaluje od sebe. Aniž sem přestal trestati tebe a předkládati tobě břemene účinku tvého při počátku tvého před- sevzetí, jediné pro jedno, čehožť nynie nemohu vylíčiti. Viemť také, že by slova má nepřidala tobě upřímnosti ani obrátí tě od 10 zlého, v němž si. Ale již nynie, že jest mi zjevena tvá hanebná rada a tvój rozum, kterýž učiněn jest nepravost a konec skutkuo tvých. Předlož sobě to, cožs prvé pósobil až dosavad, neb ty dobře umieš stavěti řeč, ale ne skutky. Ještoť praví, žeť nenie mordéř královský jediné maje v sobě takové přirození, a toť 15 jest, skrze něž zuostal lev ošálený od tebe. Nenieť slov dobrota 72a jediné v skutku, ani múdrosti jediné v spravedlnosti, milosti ani v srdci, ani na tváři jediné v řeči, v zboží jediné v štědrotě, ani v pravdě jediné v šlechetnosti skutkuo, ani v životě jediné v ve- selé a pokoji. A takéť se přihází to, čemuž nemuož odolati, jediné 20 muž moudrý a rozumný. Jako nemocný, jemuž se zběhnú mnozí neduhové, kterýmž odolati nemuože, jediné skrze lékaře dospě- lého. Věziž, žeť učení odvracuje od duše múdrého blud, a přidává bláznu blouzenie a zahanbenie, jako světlo slunečné, kteréž všem živočichóm zrak majícím světla přidává, ale netopýřovi zrak 25 zatemňuje. Muž pak múdrý nezpěčuje se, ani jeho duše se zve- lebuje, když jest v povýšeném stavu, jest jako hora, kteráž se nepohybuje k věnie větruo. Ale duše biedného a bláznového v sobě se zveličuje a pochlubuje jako tráva polní, kteráž se od malého větru hýbe. A již zajisté zpomenul sem na slovo, které 30 sem od staradávna slyšel: Když by král byl spravedlivý a úřed- níci jeho upřímní, v lidu jeho vadne nepravost a nemá průchodu neupřímnost, ani přístupu má bezectnost, neb radám královským a jich duovtipóm náleží dobře a spravedlivě činiti. Tys pak chtěl, aby se žádný nedržel lva nežli ty. Znájž však, že král s svými 35 pomocníky jest jako moře s svými vodami. Blázen pak té povahy jest, [hledati v lsti a nepravosti bratří a přátel, a činiti spravedli- 72b 5 93
mysliti budu na to, jakž sem poznal tvú žádost a kochání srdce tvého v zlém, že naposledy zbierati budeš, což si štěpoval, a žicti, cožs rozsíval, a obrátí se to zlé na tebe i na mne. Nebť muž mi- 71b losrdný a rozumný přemájšlí v věcech prvé, než by přišly, a stojí při tom, což zná sobě prospěšného. To pak, což zná, že by mohlo pád přinesti, vzdaluje od sebe. Aniž sem přestal trestati tebe a předkládati tobě břemene účinku tvého při počátku tvého před- sevzetí, jediné pro jedno, čehožť nynie nemohu vylíčiti. Viemť také, že by slova má nepřidala tobě upřímnosti ani obrátí tě od 10 zlého, v němž si. Ale již nynie, že jest mi zjevena tvá hanebná rada a tvój rozum, kterýž učiněn jest nepravost a konec skutkuo tvých. Předlož sobě to, cožs prvé pósobil až dosavad, neb ty dobře umieš stavěti řeč, ale ne skutky. Ještoť praví, žeť nenie mordéř královský jediné maje v sobě takové přirození, a toť 15 jest, skrze něž zuostal lev ošálený od tebe. Nenieť slov dobrota 72a jediné v skutku, ani múdrosti jediné v spravedlnosti, milosti ani v srdci, ani na tváři jediné v řeči, v zboží jediné v štědrotě, ani v pravdě jediné v šlechetnosti skutkuo, ani v životě jediné v ve- selé a pokoji. A takéť se přihází to, čemuž nemuož odolati, jediné 20 muž moudrý a rozumný. Jako nemocný, jemuž se zběhnú mnozí neduhové, kterýmž odolati nemuože, jediné skrze lékaře dospě- lého. Věziž, žeť učení odvracuje od duše múdrého blud, a přidává bláznu blouzenie a zahanbenie, jako světlo slunečné, kteréž všem živočichóm zrak majícím světla přidává, ale netopýřovi zrak 25 zatemňuje. Muž pak múdrý nezpěčuje se, ani jeho duše se zve- lebuje, když jest v povýšeném stavu, jest jako hora, kteráž se nepohybuje k věnie větruo. Ale duše biedného a bláznového v sobě se zveličuje a pochlubuje jako tráva polní, kteráž se od malého větru hýbe. A již zajisté zpomenul sem na slovo, které 30 sem od staradávna slyšel: Když by král byl spravedlivý a úřed- níci jeho upřímní, v lidu jeho vadne nepravost a nemá průchodu neupřímnost, ani přístupu má bezectnost, neb radám královským a jich duovtipóm náleží dobře a spravedlivě činiti. Tys pak chtěl, aby se žádný nedržel lva nežli ty. Znájž však, že král s svými 35 pomocníky jest jako moře s svými vodami. Blázen pak té povahy jest, [hledati v lsti a nepravosti bratří a přátel, a činiti spravedli- 72b 5 93
Strana 94
vost, aby vidien byl, a milovati ženy pro žádost, a dobře činiti sobě s zlým jiného. Ale viemť, že tohoto, což mluvím, nenie po- třebie, a učení mé, znám, že jest ničemné před očimi tvými. A jest řeč má jako řeč toho, kterýž jest pověděl: Nehleď zpravovati 5 toho, ktožť zpraven býti nemuože, ani trestati toho, ktožť trestán býti nechce.“ Řekl Dymna: „Kterak bylo?“ Řekl Ke- lila: „Praví, že byl na jedné hoře houf vopic. V noci pak, když zima bylo, uzřely mušku, kteráž se svítí v noci, a domnívajíce se, že 10 jest voheň, shromáždily mnoho dříví i vložily ji na to dříví a stály dýmajíce celú noc rukama a ústy. Byly sú pak u jednoho stromu, na kterémž byli ptáci. I sstúpiv jeden z nich, řekl jim: „Nikoli nepracůjte, neb to nadarmo jest. To, což vidíte, nenie tak, jakož věříte.“ A když nechtěly věřiti jeho slovu, počal je trestati a jim 15 domlúvati svú múdrostí. I přistúpivši k němu jedna z vopic, řekla jemu: „Nikoli napravovati nemáš, což nemuože napraveno býti, ani učiti, ktož se nedá učiti, ani trestati, ktož nechce trestán býti. Neb kamen, kterýž nemuože zlámán býti, nepo- koušejí se o něj lidé s mečem a dřevem, a což se sfaldovati ne- 20 muože, neusilůj faldovati, neb ktož činí to, želeti bude.“ I ne- tbaje pták na řeč její, přistoupil k nim, aby napomínal a trestal, kteréhož uchy tila jedna z nich a svými nohami šlapala na zemi; 73a i umřel jest. Ty pak takový si, neb neprospívá tobě učení a trestání, ješto 25 srdce tvé svedeno jest marnú chválú a lstí, kteréžto věci obě sou zlí mravové. A věz, že ktožkoli plete se v to, což jemu nenáleží, byť i pravé bylo, přivodíť ho ku pádu skutkové jeho a přihází se 2" jemu, jakož se přihodilo strace.“ Řekl Dymna: „Kterak se stalo? Dí Kelila: 30 „Byl některaký kupec v zemi perské, kterýž měl ženu, a ta za- milovala jiného; i chtěl jest té věci jistotu věděti. Choval jest pak sobě jednu straku, kterouž náučil mluviti, aby ji měl pro oznamování těch věcí, kteréž by se dály v domu. Jednoho pak dne, když šél muž pro potřebu svú, poslala jest žena po ſrejíře 35 svého, aby při šel k nie. Kterýž když přišel, zabýval se, žertoval 73b a pohrával s ní. Potom odšel. A když se muž vrátil, optal se 94
vost, aby vidien byl, a milovati ženy pro žádost, a dobře činiti sobě s zlým jiného. Ale viemť, že tohoto, což mluvím, nenie po- třebie, a učení mé, znám, že jest ničemné před očimi tvými. A jest řeč má jako řeč toho, kterýž jest pověděl: Nehleď zpravovati 5 toho, ktožť zpraven býti nemuože, ani trestati toho, ktožť trestán býti nechce.“ Řekl Dymna: „Kterak bylo?“ Řekl Ke- lila: „Praví, že byl na jedné hoře houf vopic. V noci pak, když zima bylo, uzřely mušku, kteráž se svítí v noci, a domnívajíce se, že 10 jest voheň, shromáždily mnoho dříví i vložily ji na to dříví a stály dýmajíce celú noc rukama a ústy. Byly sú pak u jednoho stromu, na kterémž byli ptáci. I sstúpiv jeden z nich, řekl jim: „Nikoli nepracůjte, neb to nadarmo jest. To, což vidíte, nenie tak, jakož věříte.“ A když nechtěly věřiti jeho slovu, počal je trestati a jim 15 domlúvati svú múdrostí. I přistúpivši k němu jedna z vopic, řekla jemu: „Nikoli napravovati nemáš, což nemuože napraveno býti, ani učiti, ktož se nedá učiti, ani trestati, ktož nechce trestán býti. Neb kamen, kterýž nemuože zlámán býti, nepo- koušejí se o něj lidé s mečem a dřevem, a což se sfaldovati ne- 20 muože, neusilůj faldovati, neb ktož činí to, želeti bude.“ I ne- tbaje pták na řeč její, přistoupil k nim, aby napomínal a trestal, kteréhož uchy tila jedna z nich a svými nohami šlapala na zemi; 73a i umřel jest. Ty pak takový si, neb neprospívá tobě učení a trestání, ješto 25 srdce tvé svedeno jest marnú chválú a lstí, kteréžto věci obě sou zlí mravové. A věz, že ktožkoli plete se v to, což jemu nenáleží, byť i pravé bylo, přivodíť ho ku pádu skutkové jeho a přihází se 2" jemu, jakož se přihodilo strace.“ Řekl Dymna: „Kterak se stalo? Dí Kelila: 30 „Byl některaký kupec v zemi perské, kterýž měl ženu, a ta za- milovala jiného; i chtěl jest té věci jistotu věděti. Choval jest pak sobě jednu straku, kterouž náučil mluviti, aby ji měl pro oznamování těch věcí, kteréž by se dály v domu. Jednoho pak dne, když šél muž pro potřebu svú, poslala jest žena po ſrejíře 35 svého, aby při šel k nie. Kterýž když přišel, zabýval se, žertoval 73b a pohrával s ní. Potom odšel. A když se muž vrátil, optal se 94
Strana 95
straky, ale ona vypravila mu všecko to, což viděla při frejíři a ženě. I slyše to muž, upral svú ženu čistě. Žena pak mnějíc, že jest obžalována od dievek svých, domlúvala jim a prala se s nimi. Ale ony přisahaly, že sú jí nepronesly, než straka. I po- 5 znavši to žena, myslila sobě, řkúci: Jestliže ji zabím, budeť mi hůře, neboť porozumí manžel, že sem ji proto zabila. Jedné pak noci, když nebylo muže jejího doma, poslala jest po svého fre- jíře a rozkázala dievkám svým, aby vuokol ostoupily straku, davši v ruce jedné z nich buben, aby bubnovala v uši strace, 10 v ruce pak druhé veliké dala zrcadlo, aby jím hý bala před oči- 74a ma straky. Jiná kropila z houby na straku, jiná pak točila žer- novcem před ní, ale jiná klátila klecí, v kteréž jest straka byla. A když tak činily celú noc, nemohla nic shlednúti, co žena pach- tila. Ráno pak, když přišel muž její, otázal straky, co by žena činila. Jemuž odpověděla: „Kterak sem mohla co poznati, po- něvadž sem této noci byla v převelikém trápení pro přílišný déšť, hřímaní, blejskaní a země třesení, až mi se zdálo, že již svět zahyne.“ I slyše to muž, nadál se, že všecka slova stračí, kteráž mu pravila o ženě jeho, lživá byla, poněvadž by ta nebyla pravá, 20 ješto celou noc ticho a pokojno bylo. I vzav straku, zabil a po- věsil ji na dřevě. Ale pak přivedlť sem tobě to po dobenství, aby věděl, že 74b ktož se dává v tu věc, z kteréž nemuože vyjíti, byť pak pravé bylo, padneť a zahyne. A vím, že se stane tobě, jakož se přiho- 25 dilo jednomu.“ Řekl Dymna: „Kterak bylo?“ Dí Kelila: „Praví, že byli dva člověky, z nichžto jeden sloul Pokladač a druhý Rychlý. Kteříž když šli spolu cestú, nalezli pytlík plný peněz, i navrátili se do krajiny své. A když se k městu přiblížili, řekl jest Rychlý Pokladači: „Dáj mi polovici peněz!“ Jemuž od- 30 pověděl Pokladač: „Nikoli toho nečiňme, neb tovařiství a přá- telství má mezi námi vždycky zuostati, ale oba vezměm sobě peněz, což by nám potřebí bylo, ostatek pak schovájme na ně- kterém bezpečném místě, a když bychom potřebovali, vezmem sobě.“ I naděje se tovařiš jeho Rychlý, že to upřímě mluví, 75a 35 líbila se mu ta rada. I schovali penicze pod jedním velikým stro- mem a odešli pro potřeby své. Po jednom pak dni šel jest Po- 15 95
straky, ale ona vypravila mu všecko to, což viděla při frejíři a ženě. I slyše to muž, upral svú ženu čistě. Žena pak mnějíc, že jest obžalována od dievek svých, domlúvala jim a prala se s nimi. Ale ony přisahaly, že sú jí nepronesly, než straka. I po- 5 znavši to žena, myslila sobě, řkúci: Jestliže ji zabím, budeť mi hůře, neboť porozumí manžel, že sem ji proto zabila. Jedné pak noci, když nebylo muže jejího doma, poslala jest po svého fre- jíře a rozkázala dievkám svým, aby vuokol ostoupily straku, davši v ruce jedné z nich buben, aby bubnovala v uši strace, 10 v ruce pak druhé veliké dala zrcadlo, aby jím hý bala před oči- 74a ma straky. Jiná kropila z houby na straku, jiná pak točila žer- novcem před ní, ale jiná klátila klecí, v kteréž jest straka byla. A když tak činily celú noc, nemohla nic shlednúti, co žena pach- tila. Ráno pak, když přišel muž její, otázal straky, co by žena činila. Jemuž odpověděla: „Kterak sem mohla co poznati, po- něvadž sem této noci byla v převelikém trápení pro přílišný déšť, hřímaní, blejskaní a země třesení, až mi se zdálo, že již svět zahyne.“ I slyše to muž, nadál se, že všecka slova stračí, kteráž mu pravila o ženě jeho, lživá byla, poněvadž by ta nebyla pravá, 20 ješto celou noc ticho a pokojno bylo. I vzav straku, zabil a po- věsil ji na dřevě. Ale pak přivedlť sem tobě to po dobenství, aby věděl, že 74b ktož se dává v tu věc, z kteréž nemuože vyjíti, byť pak pravé bylo, padneť a zahyne. A vím, že se stane tobě, jakož se přiho- 25 dilo jednomu.“ Řekl Dymna: „Kterak bylo?“ Dí Kelila: „Praví, že byli dva člověky, z nichžto jeden sloul Pokladač a druhý Rychlý. Kteříž když šli spolu cestú, nalezli pytlík plný peněz, i navrátili se do krajiny své. A když se k městu přiblížili, řekl jest Rychlý Pokladači: „Dáj mi polovici peněz!“ Jemuž od- 30 pověděl Pokladač: „Nikoli toho nečiňme, neb tovařiství a přá- telství má mezi námi vždycky zuostati, ale oba vezměm sobě peněz, což by nám potřebí bylo, ostatek pak schovájme na ně- kterém bezpečném místě, a když bychom potřebovali, vezmem sobě.“ I naděje se tovařiš jeho Rychlý, že to upřímě mluví, 75a 35 líbila se mu ta rada. I schovali penicze pod jedním velikým stro- mem a odešli pro potřeby své. Po jednom pak dni šel jest Po- 15 95
Strana 96
kladač k stromu a vzal všecky penieze. Ale jeden den přišel k němu Rychlý, řka: ,Podme k pokladu, neb potřebuji mého dielu peněz.' Kterémuž odpověděl: „Rád.“ I šedše na místo, kdež schovali, a kopajíce, nic sú nenalezli. I povstav Pokladač, kte- 5 rýž je vzal, počal křičeti a bíti se, mluvě: »Nikoli žádný nevěř po- savad bratru neb tovařiši! Ty jistě si je vzal!“ Ale on přisahal skrze živého na věky, že nevzal. Pokladač pak ještě viece mluv il, řka: „Zdaliž jest kto jiný věděl o tom, jediné já a ty?“ Pravie: ,Podme k rychtáři, ať nás o to rozsúdí spravedlivě. Kteříž když 10 stáli před rychtářem, řekl rychtář: „Jest-liž jaké svědomí na 75b to?“ Kterémuž odpověděl Pokladač: ,Ano, pane, jest strom, pod jehožto kořenem schovali sme naše peníze, tenť zajisté vydá svě- dectví toho.“ I řekl rychtář: ,Přiveďtež mne zítra k stromu, aby rozeznána byla pře váše.“ I vrátiv se Pokladač do domu svého, 15 vypravil otci svému všecko pořádně, řka: „Věz, otče milý, žeť sem ještě tobě neoznámil této tájnosti, ale chceš-li se schýliti k radě mé, zachováme my oba poklad, kterýž dal nám buoh, a mohli bychom rozmnožiti jej. Jemuž řekl otec: ,Co to jest, synu milý?“ Kterémuž odpověděl: „Jáť sem jistě vzal všecky ty penieze, 20 kteréž sme nalezli. Ale chciť, aby všél této noci a zuostal vpro- střed stromu, poněvadž jest] v něm místo kbelnaté, kdež by 76a mohl zuostati. Ráno pak, když by přišél rychtář, ptaje se stro- mu, kto vzal penieze, odpovieš ty zprostřed stromu: Rychlý přišel ke mně a vzal je. A toť jest, čehož od tebe žádám toliko. 25 I odpověděv otec, řekl jemu: „Mnohokrát marná rada činí pad- núti člověka. A varůj se, ať se nepřihodí tobě, jakož se přihodilo jednomu ptáku.“ I řekl syn: ,Kterak bylo?“ Die jemu otec: „Byl některaký pták, jehož soused byl had, kterýž vždycky zžíral ptáčata i vájce jeho, aniž mu čeho nechával. Byl jest pak 30 pták, žádaje na tom místě bydleti pro dobrotu místa, ale litoval toho, co had provodil proti němu. I oznámil tu věc jednomu raku, přieteli svému. Kterémuž řekl rak: »Dám tobě radu, že vždycky budeš v pokoji a bezpečenství před hadem.« I vedl ho rak k ně- jaké dieře, v kteréž bylo jedno zvíře jako pes zvící, a vypraviv 35 tu nevoli, kteráž jest mezi ptákem a hadem, řekl jemu: »Jdiž a shromažď množství ryb a rovnáj je pořádně od diery hadovy 96
kladač k stromu a vzal všecky penieze. Ale jeden den přišel k němu Rychlý, řka: ,Podme k pokladu, neb potřebuji mého dielu peněz.' Kterémuž odpověděl: „Rád.“ I šedše na místo, kdež schovali, a kopajíce, nic sú nenalezli. I povstav Pokladač, kte- 5 rýž je vzal, počal křičeti a bíti se, mluvě: »Nikoli žádný nevěř po- savad bratru neb tovařiši! Ty jistě si je vzal!“ Ale on přisahal skrze živého na věky, že nevzal. Pokladač pak ještě viece mluv il, řka: „Zdaliž jest kto jiný věděl o tom, jediné já a ty?“ Pravie: ,Podme k rychtáři, ať nás o to rozsúdí spravedlivě. Kteříž když 10 stáli před rychtářem, řekl rychtář: „Jest-liž jaké svědomí na 75b to?“ Kterémuž odpověděl Pokladač: ,Ano, pane, jest strom, pod jehožto kořenem schovali sme naše peníze, tenť zajisté vydá svě- dectví toho.“ I řekl rychtář: ,Přiveďtež mne zítra k stromu, aby rozeznána byla pře váše.“ I vrátiv se Pokladač do domu svého, 15 vypravil otci svému všecko pořádně, řka: „Věz, otče milý, žeť sem ještě tobě neoznámil této tájnosti, ale chceš-li se schýliti k radě mé, zachováme my oba poklad, kterýž dal nám buoh, a mohli bychom rozmnožiti jej. Jemuž řekl otec: ,Co to jest, synu milý?“ Kterémuž odpověděl: „Jáť sem jistě vzal všecky ty penieze, 20 kteréž sme nalezli. Ale chciť, aby všél této noci a zuostal vpro- střed stromu, poněvadž jest] v něm místo kbelnaté, kdež by 76a mohl zuostati. Ráno pak, když by přišél rychtář, ptaje se stro- mu, kto vzal penieze, odpovieš ty zprostřed stromu: Rychlý přišel ke mně a vzal je. A toť jest, čehož od tebe žádám toliko. 25 I odpověděv otec, řekl jemu: „Mnohokrát marná rada činí pad- núti člověka. A varůj se, ať se nepřihodí tobě, jakož se přihodilo jednomu ptáku.“ I řekl syn: ,Kterak bylo?“ Die jemu otec: „Byl některaký pták, jehož soused byl had, kterýž vždycky zžíral ptáčata i vájce jeho, aniž mu čeho nechával. Byl jest pak 30 pták, žádaje na tom místě bydleti pro dobrotu místa, ale litoval toho, co had provodil proti němu. I oznámil tu věc jednomu raku, přieteli svému. Kterémuž řekl rak: »Dám tobě radu, že vždycky budeš v pokoji a bezpečenství před hadem.« I vedl ho rak k ně- jaké dieře, v kteréž bylo jedno zvíře jako pes zvící, a vypraviv 35 tu nevoli, kteráž jest mezi ptákem a hadem, řekl jemu: »Jdiž a shromažď množství ryb a rovnáj je pořádně od diery hadovy 96
Strana 97
až k díře toho zvieřete, neboť to zvieře, jda pořád po rybách, jeda je přijdeť až k dieře hadí, i zžere ho.« Tehdy učinil jest to pták a řadem nakladl ryb od diery hadí až k dieře zvířete jme- novaného. A když šlo zvieře žera ryby, přišlo k hadu, i sežralo 5 jej. Potom pak, když se jemu ryb nedostalo, hledalo ještě na cestě po čichu ryb, až přišlo k h niezdu ptačímu, a sežralo ho 76b s ptáčaty jeho. Nynie pak přivedl sem tobě toto podobenství, aby věděl, že mnohokrát jest rada, kterúž člověk klesá a pád mievá, ješto, což 10 kto strojí tovařiši svému, v to sám upadá a nemuože se toho vy- varovati, jakož ty to všecko dobře znáš.“ I odpověděv Pokladač, řekl otci svému: „Srozumělť sem slovóm tvým, ale nech toho, neboť jest věc tato viece snadná, nežli se tobě zdá.“ I napomínal ho a namlúval svú řečí, až povolil radě jeho, a učinil otec, což syn 15 míti chtěl. I šli spolu k stromu a zuostal otec vprostřed stromu celú noc. Ráno pak, když přišel rychtář s svú čeledí k stromu, stál jest a ptal se stromu, kto by pobral penieze. I odpověděv on zpro- střed stromu, řekl: »Rychlý pobral je.“ I přestrašen sa rychtář 20 tiem, ohledal se na vše strany a žádného neviděl. Kterýž roz- kázal, aby přinesli dříví a zapálili voheň okolo stromu. A když horkost a dým přišel k tomu, kterýž vnitř byl, počal křičeti ná- ramně, ješto viece horka nemohl snésti, a vytažen jest odtud jako mrtvý. I vida rychtář lest tu, rozkázal jest oba kyjmi bíti 25 a vrátiti penieze tovařiši jeho. A když upráni byli, umřel jest otec. I vzav Pokladač otce svého, nesl ho mrtvého do domu své- ho, a zuostal lituje peněz ztracených, a lehkost maje, kteráž se mu přede všemi lidmi stala. Žalostil také sobě a tesklil pro otce 77a svého mrtvého, jehožto smrti i lehkosti on byl příčina, když tova- 30 řiše svého ošáliti a oklamati chtěl, ale on sám s otcem svým v tu škodu, v lehkost a hanbu upadl, kterúž jemu učiniti se strojil. Totoť sem tobě přivedl podobenství a příklad, aby věděl a znal, že mnohokrát polapeni bývají lidé v ošemetnosti, lichotě a lsti, kteréž strojí jiným a ukládají. Ty pak, Dymno, shromázdil si 35 sobě zlé mravy a nešlechetné obyčeje, o kterýchžť sem již pravil, a zbierati budeš ovoce skutků tvých zvláště, poněvadž konečně 97
až k díře toho zvieřete, neboť to zvieře, jda pořád po rybách, jeda je přijdeť až k dieře hadí, i zžere ho.« Tehdy učinil jest to pták a řadem nakladl ryb od diery hadí až k dieře zvířete jme- novaného. A když šlo zvieře žera ryby, přišlo k hadu, i sežralo 5 jej. Potom pak, když se jemu ryb nedostalo, hledalo ještě na cestě po čichu ryb, až přišlo k h niezdu ptačímu, a sežralo ho 76b s ptáčaty jeho. Nynie pak přivedl sem tobě toto podobenství, aby věděl, že mnohokrát jest rada, kterúž člověk klesá a pád mievá, ješto, což 10 kto strojí tovařiši svému, v to sám upadá a nemuože se toho vy- varovati, jakož ty to všecko dobře znáš.“ I odpověděv Pokladač, řekl otci svému: „Srozumělť sem slovóm tvým, ale nech toho, neboť jest věc tato viece snadná, nežli se tobě zdá.“ I napomínal ho a namlúval svú řečí, až povolil radě jeho, a učinil otec, což syn 15 míti chtěl. I šli spolu k stromu a zuostal otec vprostřed stromu celú noc. Ráno pak, když přišel rychtář s svú čeledí k stromu, stál jest a ptal se stromu, kto by pobral penieze. I odpověděv on zpro- střed stromu, řekl: »Rychlý pobral je.“ I přestrašen sa rychtář 20 tiem, ohledal se na vše strany a žádného neviděl. Kterýž roz- kázal, aby přinesli dříví a zapálili voheň okolo stromu. A když horkost a dým přišel k tomu, kterýž vnitř byl, počal křičeti ná- ramně, ješto viece horka nemohl snésti, a vytažen jest odtud jako mrtvý. I vida rychtář lest tu, rozkázal jest oba kyjmi bíti 25 a vrátiti penieze tovařiši jeho. A když upráni byli, umřel jest otec. I vzav Pokladač otce svého, nesl ho mrtvého do domu své- ho, a zuostal lituje peněz ztracených, a lehkost maje, kteráž se mu přede všemi lidmi stala. Žalostil také sobě a tesklil pro otce 77a svého mrtvého, jehožto smrti i lehkosti on byl příčina, když tova- 30 řiše svého ošáliti a oklamati chtěl, ale on sám s otcem svým v tu škodu, v lehkost a hanbu upadl, kterúž jemu učiniti se strojil. Totoť sem tobě přivedl podobenství a příklad, aby věděl a znal, že mnohokrát polapeni bývají lidé v ošemetnosti, lichotě a lsti, kteréž strojí jiným a ukládají. Ty pak, Dymno, shromázdil si 35 sobě zlé mravy a nešlechetné obyčeje, o kterýchžť sem již pravil, a zbierati budeš ovoce skutků tvých zvláště, poněvadž konečně 97
Strana 98
vím, že toho nebudeš moci ujíti, neb ty mluvieš dvěma jazyky a dvě máš tváři. A žádná jistě vina nemá připsána a přičtena býti l vovi a volu, jediné tvému šibalskému jazyku, kterýž pod- 77b vedl a převrátil je. Ještoť jistě žádného nenie na všem světě, 5 kterýž by lahodným a lisavým jazykem nemohl obrácen býti k vuoli lichého lotříka. Neboť ovšem srdce lidská podvedena a zklamána bývají slovy lstivými, lichými a pochlebnými a ta- žena bývají provazy falše a neupřímnosti. Jako žena ona, kteráž jest oklamala a misterně ošálila muže svého lichotou a lstí slov 10 svých.“ Řekl jest Dymna: „Kterak se stalo?“ Dí Kelila: „Byl jest jeden, kterýž měl pěknou ženu, ale byla jest ne- věstka. Jednoho pak dne, když muž její nemocen byl, řekl jest jí, aby šla do apateky a koupila jemu těch věcí, kteréž by lé- 78a kař kázal. I vstavši žena, šla k apotekáři, kterýž byl její frejíř, 15 aby jí dal těch věcí. I uved ji do apateky, rokoval s ní, kázav služebníku svému, aby jí dal všecko, což chtěla. Ale služebník, sa blázen, vzav facilet, zavinul v něm prach z země a zavázal i dal ženě, řka jí: „Toť hle všecko máš.“ I přišedši žena domuo, dala facilet muži svému a šla do pokoje, aby přinesla nádobu, kdež 20 by složila ty věci. I rozvázav muž facilet, nalez prach, volal na ni, řka: ,Co to jest? Šla si po lékařství a přineslas prsti!“ Ale ona to slyšéci nechala, což v ruce držela, a vzavši sitečko, vyšla k muži svému a řekla jemu: „Nevieš-liž, co se mi přihodilo na cestě, když sem šla? Toť hle kuoň běže strčil mnou, i padla sem na 25 zemi, až mi vypadly peníze, a nemohúc jich najíti, smetla sem 78b prst z toho místa a zavinula sem do faciletu, abych ji teď skrze sitečko prosila, snad je nájdu.“ I slyše to muž, uvěřil jí a řekl: „Vezmiž viece peněz a jdi, kup!" Přivedlť sem pak to podobenství, aby znal, že žádného nenie, 30 komuž by taková slova mluvena byla Istivá, kterás ty mluvil, aby nevěřil tomu a nebylo oklamáno srdce jeho, jakož jest i lev oklamán slovy tvými a uvěřil tobě. Ale věz, že vody říčné dobré sú, než by se smiesily a zkalily. Tak také bratrstvo a rodina dobré jest, když není mezi nimi člověk zlý a tovařiství zlého, ale milo- vánie přátelské, kteréž trvalé bude, když se nepřimisí mezi ně lotřík, jakož si ty. Aniž jest co v světě, což by se přirovnalo tobě, 35 98
vím, že toho nebudeš moci ujíti, neb ty mluvieš dvěma jazyky a dvě máš tváři. A žádná jistě vina nemá připsána a přičtena býti l vovi a volu, jediné tvému šibalskému jazyku, kterýž pod- 77b vedl a převrátil je. Ještoť jistě žádného nenie na všem světě, 5 kterýž by lahodným a lisavým jazykem nemohl obrácen býti k vuoli lichého lotříka. Neboť ovšem srdce lidská podvedena a zklamána bývají slovy lstivými, lichými a pochlebnými a ta- žena bývají provazy falše a neupřímnosti. Jako žena ona, kteráž jest oklamala a misterně ošálila muže svého lichotou a lstí slov 10 svých.“ Řekl jest Dymna: „Kterak se stalo?“ Dí Kelila: „Byl jest jeden, kterýž měl pěknou ženu, ale byla jest ne- věstka. Jednoho pak dne, když muž její nemocen byl, řekl jest jí, aby šla do apateky a koupila jemu těch věcí, kteréž by lé- 78a kař kázal. I vstavši žena, šla k apotekáři, kterýž byl její frejíř, 15 aby jí dal těch věcí. I uved ji do apateky, rokoval s ní, kázav služebníku svému, aby jí dal všecko, což chtěla. Ale služebník, sa blázen, vzav facilet, zavinul v něm prach z země a zavázal i dal ženě, řka jí: „Toť hle všecko máš.“ I přišedši žena domuo, dala facilet muži svému a šla do pokoje, aby přinesla nádobu, kdež 20 by složila ty věci. I rozvázav muž facilet, nalez prach, volal na ni, řka: ,Co to jest? Šla si po lékařství a přineslas prsti!“ Ale ona to slyšéci nechala, což v ruce držela, a vzavši sitečko, vyšla k muži svému a řekla jemu: „Nevieš-liž, co se mi přihodilo na cestě, když sem šla? Toť hle kuoň běže strčil mnou, i padla sem na 25 zemi, až mi vypadly peníze, a nemohúc jich najíti, smetla sem 78b prst z toho místa a zavinula sem do faciletu, abych ji teď skrze sitečko prosila, snad je nájdu.“ I slyše to muž, uvěřil jí a řekl: „Vezmiž viece peněz a jdi, kup!" Přivedlť sem pak to podobenství, aby znal, že žádného nenie, 30 komuž by taková slova mluvena byla Istivá, kterás ty mluvil, aby nevěřil tomu a nebylo oklamáno srdce jeho, jakož jest i lev oklamán slovy tvými a uvěřil tobě. Ale věz, že vody říčné dobré sú, než by se smiesily a zkalily. Tak také bratrstvo a rodina dobré jest, když není mezi nimi člověk zlý a tovařiství zlého, ale milo- vánie přátelské, kteréž trvalé bude, když se nepřimisí mezi ně lotřík, jakož si ty. Aniž jest co v světě, což by se přirovnalo tobě, 35 98
Strana 99
než tvář dávajíc jed s mrtedlný, a protož z toho bojímť se jedu, 79a kterýž jest s jazykem tvým. A prvé zajisté strachoval sem se tovařistvie a obcovánie tvého. Neboť mudrci praví: Daleko buď od obcovánie nepravých! A pravíť rozumní lidé: Přidrž se cest spravedlivosti a šlechetnosti a nikdy se neoddělůj od nich a varůj se obcování blázna, i byť byl řádný muž a dobrých obyčejuo, varůj se a vystřiháj od nepravosti a zlobivosti skutků jeho a neopou- štěj tovařiství muže šlechetného a upřímného, ačkoli nemohl by tobě učiniti a prospěti dobře, ale máš na tom přestati, což znáš 10 a vidieš na něm, a máš jemu pomocen býti z svého srdce, a odejdi od blázna a nepravého a varůj se jeho! Jáť pak mám od tebe odjíti a od tvého se zdáliti obco vánie, nebť se nenadějí tovařiší 79b tvoji na tobě dobrého, poněvadžs dovedl na králi tvém všeho, což zkusilo srdce tvé. A učiněn si podobný podobenství a rozprávce 15 nějakého kupce, kterýž jest řekl: Země, kteréž myši sniedají tisíc liber železa, hodnéť jest, aby její ptáci uchvacovali děti.“ Řekl jest Dymna: „Kterak se stalo?“ Dí Kelila: „Byl jeden chudý kupec v jedné zemi, kterýž měl tisíc liber železa, a když chtěl odtud odjíti do jiné země, složil železo u ně- 20 jakého známého svého, aby mu schoval, i odšel. A když se vrátil po času, požádal železa od přietele svého. Kterémuž odpověděl: „Položil sem železo tvé v jednom koutě v domu, i snědly je myši. Ale on pak prodal jest železo a penieze projedl a utratil. I řekl 80a jest kupec: „Nikdá sme neslyšeli, aby na světě bylo zvieře, kteréž 25 by lámalo železo, a nyní pak snědly je myši. Ale však nic toho nedbám, když jediné buoh tebe od nich uchoval a neučinily tobě nic.“ On pak radosten sa tú řečí, kterúž slyšel od něho, prosil ho, aby s ním jedl ten den, a položil sobě čas navrácenie k němu. Když pak odšel od něho kupec, vymyslil chytrost, aby vzal mu 30 syna jeho, kteréhož když jest ukradl, skryl ho v domu jednoho. A když se vrátil k němu, řekl ten, kterýž ztratil syna: »Viděl-li syna mého?“ Jemuž odpověděl: ,Onehdá před tvým domem viděl sem ptáka, kterýž uchvátl jedno dietě, nevím však, byl-li jest syn tvuoj.“ Ale on, když to uslyšel, zvolal a mluvil lidem, kteříž 35 byli tu: „Slyšeli-li ste kdy to, že ptáci u chvacují děti?“ I odpo- 80b věděv kupec, řekl: ,Takť jest. Země, jejíž myši sniedají tisíc liber 5 99
než tvář dávajíc jed s mrtedlný, a protož z toho bojímť se jedu, 79a kterýž jest s jazykem tvým. A prvé zajisté strachoval sem se tovařistvie a obcovánie tvého. Neboť mudrci praví: Daleko buď od obcovánie nepravých! A pravíť rozumní lidé: Přidrž se cest spravedlivosti a šlechetnosti a nikdy se neoddělůj od nich a varůj se obcování blázna, i byť byl řádný muž a dobrých obyčejuo, varůj se a vystřiháj od nepravosti a zlobivosti skutků jeho a neopou- štěj tovařiství muže šlechetného a upřímného, ačkoli nemohl by tobě učiniti a prospěti dobře, ale máš na tom přestati, což znáš 10 a vidieš na něm, a máš jemu pomocen býti z svého srdce, a odejdi od blázna a nepravého a varůj se jeho! Jáť pak mám od tebe odjíti a od tvého se zdáliti obco vánie, nebť se nenadějí tovařiší 79b tvoji na tobě dobrého, poněvadžs dovedl na králi tvém všeho, což zkusilo srdce tvé. A učiněn si podobný podobenství a rozprávce 15 nějakého kupce, kterýž jest řekl: Země, kteréž myši sniedají tisíc liber železa, hodnéť jest, aby její ptáci uchvacovali děti.“ Řekl jest Dymna: „Kterak se stalo?“ Dí Kelila: „Byl jeden chudý kupec v jedné zemi, kterýž měl tisíc liber železa, a když chtěl odtud odjíti do jiné země, složil železo u ně- 20 jakého známého svého, aby mu schoval, i odšel. A když se vrátil po času, požádal železa od přietele svého. Kterémuž odpověděl: „Položil sem železo tvé v jednom koutě v domu, i snědly je myši. Ale on pak prodal jest železo a penieze projedl a utratil. I řekl 80a jest kupec: „Nikdá sme neslyšeli, aby na světě bylo zvieře, kteréž 25 by lámalo železo, a nyní pak snědly je myši. Ale však nic toho nedbám, když jediné buoh tebe od nich uchoval a neučinily tobě nic.“ On pak radosten sa tú řečí, kterúž slyšel od něho, prosil ho, aby s ním jedl ten den, a položil sobě čas navrácenie k němu. Když pak odšel od něho kupec, vymyslil chytrost, aby vzal mu 30 syna jeho, kteréhož když jest ukradl, skryl ho v domu jednoho. A když se vrátil k němu, řekl ten, kterýž ztratil syna: »Viděl-li syna mého?“ Jemuž odpověděl: ,Onehdá před tvým domem viděl sem ptáka, kterýž uchvátl jedno dietě, nevím však, byl-li jest syn tvuoj.“ Ale on, když to uslyšel, zvolal a mluvil lidem, kteříž 35 byli tu: „Slyšeli-li ste kdy to, že ptáci u chvacují děti?“ I odpo- 80b věděv kupec, řekl: ,Takť jest. Země, jejíž myši sniedají tisíc liber 5 99
Strana 100
železa, hodnéť jest, aby její ptáci brali děti.“ Ale on, když to slyšel, poznal se, že jest jemu vzal železo jeho, i řekl mu: „Vrať mi syna mého a já vrátím tobě železo tvé.“ On pak vrátil mu syna a tento železo. Řekl jest Kelila Dymnovi: „Přivedlť sem tento příklad, aby znal, jestližes se pokusil o zradu proti králi tvému, což učiníš proti jiným? Jižť vím, že urozenost u tebe ničemná jest, ani znáš, že žádného není horšího než ten, ktož duověří tomu, kterýž nemá viery, a ktož činí milosrdenství tomu, kterýž nepamatuje 10 na ně, a ktož dává naučenie tomu, kterýž ho nepřijímá, a tájnost zjevuje netajícímu jí. Aniž mi se zdá posavad, by mohl] změ- 8la niti tvé mravy, ale v přirození, v němžs narozen, zuostaneš. Neb strom hořký by všeckeren medem zmazal, protoť neponese ovoce sladkého. Ano i já blúdil sem až posavad obcuje s tebú, neb ktož- 15 koli s dobrými obcuje, nabývá od nich dobrého a pravosti, ale obcovánie nepravých pósobí převrácení srdce a hanebnost skut- kuo. Jako vietr, věje přes věci smrduté a mrzuté, béře odtud zlú vuoni, ale pakli by věl přes vonné věci, jako jest pižmo, béře odtud dobrú vuoni. A jáť jistě vím, že slova má tobě protimyslná 20 sú, ale nikdy jest svět nepřestal toho svého přirozenie, aby ne- múdří vždycky neprotivili se moudrým a chaterní znamenitým a zlí dobrým a liší upřímným. Byl jest pak konec řečí Kelilových s Dymnú tuto, a již lev zabil Se nesbu. A když zamordoval jej, litoval toho, a přemýšleje 81b 25 o tom, když ho hněv pominul, řekl: „Smutnáť jest duše má pro Senesbu, neb jest byl muž veliké rady a rozumu, aniž u sebe na- lezám přiečinu, proč sem ho zamordoval, ani kořene znám mého účinku.“ I protimyslné to velmi bylo lvovi a zarmútil se jest. I poznav to Dymna, nechav Kelily šél jest k lvu a řekl jemu: 30 „Milostivý králi, již dal tobě buch vítězství nad nepřítelem tvým, neb jest vyplenil nepřítele tvého a kterýž tvého hledal bezživotí, i pročež se tehdy rmútíš?“ I odpověděv lev, řekl: „Neb jest mi se zželelo toho, což sem učinil, ješto jeho sobě nyní radu připo- mínám a rozum rozjímám i jeho šlechetné obyčeje a utěšené ob- 35 cování, i lituji toho přežalostivě v srdci mém.“ I řekl Dymna: 82a „Nikoli král nerač toho mluviti, neb nemáš litovati toho, které- 5 100
železa, hodnéť jest, aby její ptáci brali děti.“ Ale on, když to slyšel, poznal se, že jest jemu vzal železo jeho, i řekl mu: „Vrať mi syna mého a já vrátím tobě železo tvé.“ On pak vrátil mu syna a tento železo. Řekl jest Kelila Dymnovi: „Přivedlť sem tento příklad, aby znal, jestližes se pokusil o zradu proti králi tvému, což učiníš proti jiným? Jižť vím, že urozenost u tebe ničemná jest, ani znáš, že žádného není horšího než ten, ktož duověří tomu, kterýž nemá viery, a ktož činí milosrdenství tomu, kterýž nepamatuje 10 na ně, a ktož dává naučenie tomu, kterýž ho nepřijímá, a tájnost zjevuje netajícímu jí. Aniž mi se zdá posavad, by mohl] změ- 8la niti tvé mravy, ale v přirození, v němžs narozen, zuostaneš. Neb strom hořký by všeckeren medem zmazal, protoť neponese ovoce sladkého. Ano i já blúdil sem až posavad obcuje s tebú, neb ktož- 15 koli s dobrými obcuje, nabývá od nich dobrého a pravosti, ale obcovánie nepravých pósobí převrácení srdce a hanebnost skut- kuo. Jako vietr, věje přes věci smrduté a mrzuté, béře odtud zlú vuoni, ale pakli by věl přes vonné věci, jako jest pižmo, béře odtud dobrú vuoni. A jáť jistě vím, že slova má tobě protimyslná 20 sú, ale nikdy jest svět nepřestal toho svého přirozenie, aby ne- múdří vždycky neprotivili se moudrým a chaterní znamenitým a zlí dobrým a liší upřímným. Byl jest pak konec řečí Kelilových s Dymnú tuto, a již lev zabil Se nesbu. A když zamordoval jej, litoval toho, a přemýšleje 81b 25 o tom, když ho hněv pominul, řekl: „Smutnáť jest duše má pro Senesbu, neb jest byl muž veliké rady a rozumu, aniž u sebe na- lezám přiečinu, proč sem ho zamordoval, ani kořene znám mého účinku.“ I protimyslné to velmi bylo lvovi a zarmútil se jest. I poznav to Dymna, nechav Kelily šél jest k lvu a řekl jemu: 30 „Milostivý králi, již dal tobě buch vítězství nad nepřítelem tvým, neb jest vyplenil nepřítele tvého a kterýž tvého hledal bezživotí, i pročež se tehdy rmútíš?“ I odpověděv lev, řekl: „Neb jest mi se zželelo toho, což sem učinil, ješto jeho sobě nyní radu připo- mínám a rozum rozjímám i jeho šlechetné obyčeje a utěšené ob- 35 cování, i lituji toho přežalostivě v srdci mém.“ I řekl Dymna: 82a „Nikoli král nerač toho mluviti, neb nemáš litovati toho, které- 5 100
Strana 101
S P A — — ☞ — — — hožs se obával. Pilný zajisté král mnohokrát obává se toho, kte- réhož miloval, a vypovídá ho a potom přijímá jej a dělá úřední- kem nad svými věcmi, když by na něm upřímnost shledl. Jakož činí ten, ktož se strachuje dryáku pro jeho hořkost, neznamenaje 5 jeho prospěchu. Někdy pak miluje král někoho a ctí i povyšuje, ale potom ho zahubí a vyplení, boje se jeho zlého. Jako člověk, jehož by prst uštnut byl od hada, utíná jej, boje se, aby někdy nebylo nakaženo jedem všecko tělo a neumořil ho.“ I slyše to lev od Dymny, uvěřil mu a nechal ho při sobě za několik dní. 10 Potom pak řekl král svému filozofu Sendebarovi: Slyšel sem, 82b pravím, podobenstvie i srozuměl o Dymnovi, kterýžto ač jest opovržený a špatný mezi zvieřaty, a co jest provodil proti volu alvu a kterak převrátil srdce jich proti sobě, až přišli k nenávisti. 101
S P A — — ☞ — — — hožs se obával. Pilný zajisté král mnohokrát obává se toho, kte- réhož miloval, a vypovídá ho a potom přijímá jej a dělá úřední- kem nad svými věcmi, když by na něm upřímnost shledl. Jakož činí ten, ktož se strachuje dryáku pro jeho hořkost, neznamenaje 5 jeho prospěchu. Někdy pak miluje král někoho a ctí i povyšuje, ale potom ho zahubí a vyplení, boje se jeho zlého. Jako člověk, jehož by prst uštnut byl od hada, utíná jej, boje se, aby někdy nebylo nakaženo jedem všecko tělo a neumořil ho.“ I slyše to lev od Dymny, uvěřil mu a nechal ho při sobě za několik dní. 10 Potom pak řekl král svému filozofu Sendebarovi: Slyšel sem, 82b pravím, podobenstvie i srozuměl o Dymnovi, kterýžto ač jest opovržený a špatný mezi zvieřaty, a co jest provodil proti volu alvu a kterak převrátil srdce jich proti sobě, až přišli k nenávisti. 101
Strana 102
Jsúť pak v řečech těch příkladové a veliké náučenie žádajícím rozumu, aby se uměli od mužuo lestných a šibalských chovati, jich se báti, jim nevěřiti, lží jejich se vystřihati a pilnost přičiniti k tomu, aby vypleněni byli všickni, při nichž se takové lotrovství 5 nalezá, chce-li, aby stála dobrá rada a upokojenie duše i těla. 102
Jsúť pak v řečech těch příkladové a veliké náučenie žádajícím rozumu, aby se uměli od mužuo lestných a šibalských chovati, jich se báti, jim nevěřiti, lží jejich se vystřihati a pilnost přičiniti k tomu, aby vypleněni byli všickni, při nichž se takové lotrovství 5 nalezá, chce-li, aby stála dobrá rada a upokojenie duše i těla. 102
Strana 103
5 15 Počíná se kapitula třetí o vyhledávanie pře Dymnovy. A jest o konci toho, ktož se kochá a těší v zlém jiného. DOVĚDĚL KRÁL DYSLES Sendebarovi mudrci: Srozumělť sem, 83a pravím, slovóm tvým o lžech muže lstivého, hledajícieho zru- šiti pravdu slovy falešnými, až odejme milost a vloží nenávist na to místo. Oznámiž mi nynie, k čemu jest naposledy přišel Dymna, než ho lev kázal zahubiti. Řekl mudřec: Milostivý králi! Praví, že když lev zabil Senesbu, po některých dnech litoval toho, že jest jej tak kvapně zabil, zpomenuv na 10 jeho dobrú radu a rozum i na ctné obyčeje; pilen pak byl sedati lev velmi vždy s dvořany svými, s nimiž kratochvílil, aby skrze to odšel jeho zámutek a mohl k veselé přijíti. Byl jest pak jeden z rádcí královských levhart, kterýžto jsa urozenější a počestnější nad jiné dvořany královské, přijal ho král za svého věrného se- kretáře a rádci, od něhož brával každý den radu a s ním řiedil své tájné věci a celý den býval při něm. Jedné pak noci, když jest on šel mimo dveře domu Kelilova a Dymnova, slyšel jest slova Kelilova, trescícího Dymnu a domlúvajícího jemu pro zradu, kterúž spáchal proti lvovi. Neb pokazoval mu, že jest zlé učinil 20 naprosto, co jest šikoval proti Senesbovi bez viny a přiečiny, a předkládal mu, že by neušel rukú lvových a nepodobné by 83b bylo, aby to šibalství a lež jeho naposledy se nepronesla a neměl při konci za svú nepravost nějaké pomsty, aby do jámy, kterúž vykopal, neupadl, a sítmi, kteréž polekl, polapen nebyl. I odpo- 25 věděv Dymna Kelilovi, bratru svému, řekl: „Již což se stalo, ne- muože jinak býti, ale nynie nechajíc řečí hledájme rady k tomu, abychom vyvedli lva z toho, což na mysli má. Ano i já již toho lituji, co sem učinil, ale však má žádost byla, kteráž mne v to uvedla.“ I slyše to levhart, šel jest do domu mateře lvovy a ozná- 30 mil jí to, když jemu slíbila pod přísahú, aby žádnému živému ne- pravila. I vstavši matka lvova na úsvitě, přišla k synu svému a nalezla ho smutného. A když to uzřela, porozuměla, že to nenie, než že bez viny zabil Senesbu, i řekla jemu: „Věz, synu, že starost a bolest nebudú moci navrátiti, co si ztratil, ale každý den ze- 103
5 15 Počíná se kapitula třetí o vyhledávanie pře Dymnovy. A jest o konci toho, ktož se kochá a těší v zlém jiného. DOVĚDĚL KRÁL DYSLES Sendebarovi mudrci: Srozumělť sem, 83a pravím, slovóm tvým o lžech muže lstivého, hledajícieho zru- šiti pravdu slovy falešnými, až odejme milost a vloží nenávist na to místo. Oznámiž mi nynie, k čemu jest naposledy přišel Dymna, než ho lev kázal zahubiti. Řekl mudřec: Milostivý králi! Praví, že když lev zabil Senesbu, po některých dnech litoval toho, že jest jej tak kvapně zabil, zpomenuv na 10 jeho dobrú radu a rozum i na ctné obyčeje; pilen pak byl sedati lev velmi vždy s dvořany svými, s nimiž kratochvílil, aby skrze to odšel jeho zámutek a mohl k veselé přijíti. Byl jest pak jeden z rádcí královských levhart, kterýžto jsa urozenější a počestnější nad jiné dvořany královské, přijal ho král za svého věrného se- kretáře a rádci, od něhož brával každý den radu a s ním řiedil své tájné věci a celý den býval při něm. Jedné pak noci, když jest on šel mimo dveře domu Kelilova a Dymnova, slyšel jest slova Kelilova, trescícího Dymnu a domlúvajícího jemu pro zradu, kterúž spáchal proti lvovi. Neb pokazoval mu, že jest zlé učinil 20 naprosto, co jest šikoval proti Senesbovi bez viny a přiečiny, a předkládal mu, že by neušel rukú lvových a nepodobné by 83b bylo, aby to šibalství a lež jeho naposledy se nepronesla a neměl při konci za svú nepravost nějaké pomsty, aby do jámy, kterúž vykopal, neupadl, a sítmi, kteréž polekl, polapen nebyl. I odpo- 25 věděv Dymna Kelilovi, bratru svému, řekl: „Již což se stalo, ne- muože jinak býti, ale nynie nechajíc řečí hledájme rady k tomu, abychom vyvedli lva z toho, což na mysli má. Ano i já již toho lituji, co sem učinil, ale však má žádost byla, kteráž mne v to uvedla.“ I slyše to levhart, šel jest do domu mateře lvovy a ozná- 30 mil jí to, když jemu slíbila pod přísahú, aby žádnému živému ne- pravila. I vstavši matka lvova na úsvitě, přišla k synu svému a nalezla ho smutného. A když to uzřela, porozuměla, že to nenie, než že bez viny zabil Senesbu, i řekla jemu: „Věz, synu, že starost a bolest nebudú moci navrátiti, co si ztratil, ale každý den ze- 103
Strana 104
mdlují tělo a ujímají rozumu. Ale oznam mi, která jest příčina tvého zámutku. Neb jest-liť věc, pro kterúž by smutek býti měl, znájž, žeť žádného nenie z tvých dvořan, kterýž by spolu s tebú zamúcen nebyl. A pakli proto, žes zabil Senesbu, již po- 5 znali, žes neprávě učinil a bez proviněnic umřel, ješto kdyby svú vuoli zdržel v tu hodinu a pomyslil na to ještě a rozjímal sobě zámutek a bolest, kterouž hodně trpieš pro to, bylať by ovšem tobě tehdáž oznámena pravda. Ne boť praví mudrci, žeť žádný 84a není, ktož by měl nelibost k tomu, aby zase též se jí neobával. Nynie pak oznam mi, jakou si měl chut k němu prvé, nežlis zabil ho, a kterakú potom.“ Řekl lev: „Jižť sem mnoho myslil na úči- nek jeho a pílil sem vší myslí najíti cestu proti němu pro nějaké provinění a nenalezl sem, ani sem mohl porozuměti na něm čemu zlému před tím, než sem jej zabil, ani potom, i lituji všeho toho, 15 což sem učinil, a teď již bolesten a zarmúcen sem. Ješto vši- ckni muží múdří drží o Senesbovi, že jest tím ničímž vinen nebyl, což proti němu vzato bylo, a že byl upřímný a prostý z srdce. Ale však zvihl se proti němu ukrutný nepřítel Dymna svú lstí a lžmi, kterýž mi naň žaloval, ješto toho nikdá neučinil 20 Senesba, ani na to pomyslil z srdce. Ale oznam mi, jestližes co slyšela, neb pravil-li jest kto tobě co o tom? Neb když by byla rada s řečmi, kteréž se spolu slyší, bude snadnější k vyrozuměnie a dosti učinění vuoli, a nemáť člověk ostavovati v srdci svém nic pochybného, ale má vyhledati pravdu.“ Řekla matka lvova: „Oznámeno mi jest od jednoho věrného přítele, že Dymna ne- spravedlivě činil proti Senesbovi, což pósobil, a že podvedl tebe a převrátil srdce tvé proti němu toliko z závisti, kterúž záviděl jeho duostojenství, v kterémž byl, a milosti, kterúž nalezl před 2“ očima tvými.“ Dí lev mateři své: „Kto jest tobě pravil, matko? 30 Řekla ona: „Kto jest mi pravil, řekl, abych to měla při sobě. 84b A věz, když by koli komu svěřeno bylo co tájného, máť býti věrný v tom. A ktož pronáší tájnost, kteráž ho dójde, zklamává přítele svého, kterýž mu to oznámil. A málo vážen bývá od lidí, a žádný mu nikdá tájnosti nezjeví.“ Řekl lev: „Pravdu pravíš 35 a tak jest, ale však nemá žádný tajiti pravdy, ale ukázati ji, aby povinnost vyplnil, aniž má ujímati pravdy, kterúž slyšel a zná, 10 25 104
mdlují tělo a ujímají rozumu. Ale oznam mi, která jest příčina tvého zámutku. Neb jest-liť věc, pro kterúž by smutek býti měl, znájž, žeť žádného nenie z tvých dvořan, kterýž by spolu s tebú zamúcen nebyl. A pakli proto, žes zabil Senesbu, již po- 5 znali, žes neprávě učinil a bez proviněnic umřel, ješto kdyby svú vuoli zdržel v tu hodinu a pomyslil na to ještě a rozjímal sobě zámutek a bolest, kterouž hodně trpieš pro to, bylať by ovšem tobě tehdáž oznámena pravda. Ne boť praví mudrci, žeť žádný 84a není, ktož by měl nelibost k tomu, aby zase též se jí neobával. Nynie pak oznam mi, jakou si měl chut k němu prvé, nežlis zabil ho, a kterakú potom.“ Řekl lev: „Jižť sem mnoho myslil na úči- nek jeho a pílil sem vší myslí najíti cestu proti němu pro nějaké provinění a nenalezl sem, ani sem mohl porozuměti na něm čemu zlému před tím, než sem jej zabil, ani potom, i lituji všeho toho, 15 což sem učinil, a teď již bolesten a zarmúcen sem. Ješto vši- ckni muží múdří drží o Senesbovi, že jest tím ničímž vinen nebyl, což proti němu vzato bylo, a že byl upřímný a prostý z srdce. Ale však zvihl se proti němu ukrutný nepřítel Dymna svú lstí a lžmi, kterýž mi naň žaloval, ješto toho nikdá neučinil 20 Senesba, ani na to pomyslil z srdce. Ale oznam mi, jestližes co slyšela, neb pravil-li jest kto tobě co o tom? Neb když by byla rada s řečmi, kteréž se spolu slyší, bude snadnější k vyrozuměnie a dosti učinění vuoli, a nemáť člověk ostavovati v srdci svém nic pochybného, ale má vyhledati pravdu.“ Řekla matka lvova: „Oznámeno mi jest od jednoho věrného přítele, že Dymna ne- spravedlivě činil proti Senesbovi, což pósobil, a že podvedl tebe a převrátil srdce tvé proti němu toliko z závisti, kterúž záviděl jeho duostojenství, v kterémž byl, a milosti, kterúž nalezl před 2“ očima tvými.“ Dí lev mateři své: „Kto jest tobě pravil, matko? 30 Řekla ona: „Kto jest mi pravil, řekl, abych to měla při sobě. 84b A věz, když by koli komu svěřeno bylo co tájného, máť býti věrný v tom. A ktož pronáší tájnost, kteráž ho dójde, zklamává přítele svého, kterýž mu to oznámil. A málo vážen bývá od lidí, a žádný mu nikdá tájnosti nezjeví.“ Řekl lev: „Pravdu pravíš 35 a tak jest, ale však nemá žádný tajiti pravdy, ale ukázati ji, aby povinnost vyplnil, aniž má ujímati pravdy, kterúž slyšel a zná, 10 25 104
Strana 105
zvláště pak o člověku, ale má se vyptávati na krev muže nevin- ného. Neb ktož skrývá vinu výstupného, ten účasten jest toho. Ale král nemá žádného potupovati ani trestati pro věc pochybnú a z domnění srdce svého, jediné pro pravdu, aniž má kvapiti 5 k jakému trápení, dokudž by jistota viny se nanalezala, neb pro- lití krve těžké jest u boha, ješto učinil-li sem já zlé proti duši mé, zamordovav Senesbu bez viny, nechci téhož učiniti Dymnovi bez svědkuo a vyhledání pravdy a již rozumím, že znáš toho, ktožť jest pravil to, a protož z toho hřiech máš.“ Řekla mátě: „Spra- 10 vedlivě mluvieš, ale však sem se nadála prvé, nežli sem tobě to pověděla, žes na omylu a že dosti bude tobě na mém svědectví, aby věřil mi a neměl v domnění mne v tom.“ Řekl jie lev: „Ne- mámť tě než za věrnú. Ale chciť, aby mi jmenovala toho, ktož jest tobě to pravil, nebť mysl má snáze odpočine.“ Řekla jemu 15 mátě: „Poněvadž sem já věrná před očima tvými, potresci toho 85a zrádného lotra, jakož si potrestal jeho.“ Odpověděl lev: „Nic zlého tobě proto nepřijde, jestliže mi oznámíš toho.“ Řekla mátě lvova: „Ano pak převeliké zlé mi přijde proto, neb málo vážena budu před očima toho, ktož jest mi svou zjevil tájnost, poněvadž 20 bych pronesla ho. A když bych to učinila, nikdá by mi žádný ne- věřil, ani co oznámil.“ I slyše to lev od mateře své, porozuměl jest, že by osoby té jemu nezjevila, i řekl jí: „Jdiž s pokojem!“ Ráno pak přikázal král sjíti se všem starším a úředníkóm lidu svého, i poslal po mateř svú a po Dymnu, aby byli před ním. 25 A když se sešli ze všeho dvoru předlva, seděl jest lev svěsiv hlavu k zemi, neb se za to styděl, což učinil, že jest zamordoval Se- 85b nesbu. A když to viděl Dymna, porozuměl jest, že přišel den na- vštívení jeho, a bál se smrti, i řekl k těm, kteříž byli s ním: „Proč král ukazuje neochotný obličej a neduží a smuten jest, zdaliž jest 30 co nového, že jest nás obeslal všecky před sebe?“ I odpověděvši mátě lvova, promluvila jest proti Dymnovi, řkúci: „Jakéžkoli trápení vidíš na lvu a zámutek, nenieť pro nic jiného, jediné že jest nechal tebe živého do dneška, poněvadž si se pokusil činiti přietelem králi, noše jemu slova převrácená, a navedls jej svými 35 lžmi a podvody, aby zabil Senesbu.“ I odpověděv Dymna, řekl: „Nezdáť mi se, než což sú pověděli moudří lidé, že pravé jest, 105
zvláště pak o člověku, ale má se vyptávati na krev muže nevin- ného. Neb ktož skrývá vinu výstupného, ten účasten jest toho. Ale král nemá žádného potupovati ani trestati pro věc pochybnú a z domnění srdce svého, jediné pro pravdu, aniž má kvapiti 5 k jakému trápení, dokudž by jistota viny se nanalezala, neb pro- lití krve těžké jest u boha, ješto učinil-li sem já zlé proti duši mé, zamordovav Senesbu bez viny, nechci téhož učiniti Dymnovi bez svědkuo a vyhledání pravdy a již rozumím, že znáš toho, ktožť jest pravil to, a protož z toho hřiech máš.“ Řekla mátě: „Spra- 10 vedlivě mluvieš, ale však sem se nadála prvé, nežli sem tobě to pověděla, žes na omylu a že dosti bude tobě na mém svědectví, aby věřil mi a neměl v domnění mne v tom.“ Řekl jie lev: „Ne- mámť tě než za věrnú. Ale chciť, aby mi jmenovala toho, ktož jest tobě to pravil, nebť mysl má snáze odpočine.“ Řekla jemu 15 mátě: „Poněvadž sem já věrná před očima tvými, potresci toho 85a zrádného lotra, jakož si potrestal jeho.“ Odpověděl lev: „Nic zlého tobě proto nepřijde, jestliže mi oznámíš toho.“ Řekla mátě lvova: „Ano pak převeliké zlé mi přijde proto, neb málo vážena budu před očima toho, ktož jest mi svou zjevil tájnost, poněvadž 20 bych pronesla ho. A když bych to učinila, nikdá by mi žádný ne- věřil, ani co oznámil.“ I slyše to lev od mateře své, porozuměl jest, že by osoby té jemu nezjevila, i řekl jí: „Jdiž s pokojem!“ Ráno pak přikázal král sjíti se všem starším a úředníkóm lidu svého, i poslal po mateř svú a po Dymnu, aby byli před ním. 25 A když se sešli ze všeho dvoru předlva, seděl jest lev svěsiv hlavu k zemi, neb se za to styděl, což učinil, že jest zamordoval Se- 85b nesbu. A když to viděl Dymna, porozuměl jest, že přišel den na- vštívení jeho, a bál se smrti, i řekl k těm, kteříž byli s ním: „Proč král ukazuje neochotný obličej a neduží a smuten jest, zdaliž jest 30 co nového, že jest nás obeslal všecky před sebe?“ I odpověděvši mátě lvova, promluvila jest proti Dymnovi, řkúci: „Jakéžkoli trápení vidíš na lvu a zámutek, nenieť pro nic jiného, jediné že jest nechal tebe živého do dneška, poněvadž si se pokusil činiti přietelem králi, noše jemu slova převrácená, a navedls jej svými 35 lžmi a podvody, aby zabil Senesbu.“ I odpověděv Dymna, řekl: „Nezdáť mi se, než což sú pověděli moudří lidé, že pravé jest, 105
Strana 106
5 20 když praví: Ktožkoli usiluje dobře činiti po zámutku, zlé ] jemu 86a jest velmi blízké, ale odstup to, aby ten příklad dotýkal se krále neb rady jeho. Neb povědíno jest: Ktožkoli přidrží se zlých, byť pak nečinil skutkuo jich, od zlého jich neujde, byť se toho velmi varoval. Nenieť na světě, ktož by odplacoval dobrým za dobré jediné sám buch, ale kteřížkoli krom něho sú, ne takť činí. Aniž koho nalezám, jenž by tak hoden byl upřímnosti, jako krále. A protož vidíme zástupy nábožníkuo a služebníkuo božích na horách a na pustinách bydleti a všecka obcování a stavy opustiti, 10 aniž se přiměšují k nim pro jich nepravost, ale činíť všecky věci viece ke cti božské nežli k čemukoli toho světa. Milování mé jistě bylo jest při králi vždycky a dobrá rada, kterúž sem mu dával, a vystřihal sem ho od toho, ktož proti němu povstati mienil, i spravedlnost úmyslu mého přivedla mě k tomuto zámutku, a že 15 sem oznamoval mu, což sem koli o kom stranního slyšel. I zjevena mu byla ta zrada proti němu a vynesla se skrze vyhledání, kte- rýmž jest vyhledával a nalezl pravdu, a chce-liť, sám vyhledáj tuto věc a prohledni k tomu vokem pravdy, a hnedť se nájde spravedlivost slov mých v tom ve všem, což sem jemu oznámil. Neb oheň, kterýž jest v kamenu, nebývá vyveden jediné dů- vtipem a rozumem, aniž se tajiti muože. Neb vina výstupného čím viece vyhledává se, tiem více se vyjevuje a oznamuje na světě a rozmnojžuje. Jako věc smrdutá a šeredná čím viec hý- 86b bána bývá, tiem viec smradem svým zapáchá. A kdybych já pro- 25 vinil, šélť bych ovšem kráj světa, ješto široký jest, a nebyl bych na dvoře královském. Ale úfaje mé spravedlnosti a sprostnosti srdce i v nevinnosti rukú mých, zuostal sem a nechtěl sem ujíti. Prosímť však krále, že byla-li sú před ním slova pochybná, kteráž se mluví, přikaž vyhledati pravdu a zkusiti jí, a nechať jest ten, 30 kohož by král volil k tomu, dobrý muž a upřímný, spravedlivý, neodvracuje tváři od pravdy, ani byla by lest v skutcích jeho. Ani chtěj mne král zabiti nevinného, ale uměj přijímati slova má i slova jiných, a takž viz, aby učinil soud, a nechtěj souditi podlé slov závistivých a nenávistníkuo, jediné v pravdě. Neb poněvadž 35 oznámeno mu jest, že by podveden byl řečí falešnú a lživú, aby Senesbu zahubil bez viny, a že nevyhledal pravdy, máť se ovšem 106
5 20 když praví: Ktožkoli usiluje dobře činiti po zámutku, zlé ] jemu 86a jest velmi blízké, ale odstup to, aby ten příklad dotýkal se krále neb rady jeho. Neb povědíno jest: Ktožkoli přidrží se zlých, byť pak nečinil skutkuo jich, od zlého jich neujde, byť se toho velmi varoval. Nenieť na světě, ktož by odplacoval dobrým za dobré jediné sám buch, ale kteřížkoli krom něho sú, ne takť činí. Aniž koho nalezám, jenž by tak hoden byl upřímnosti, jako krále. A protož vidíme zástupy nábožníkuo a služebníkuo božích na horách a na pustinách bydleti a všecka obcování a stavy opustiti, 10 aniž se přiměšují k nim pro jich nepravost, ale činíť všecky věci viece ke cti božské nežli k čemukoli toho světa. Milování mé jistě bylo jest při králi vždycky a dobrá rada, kterúž sem mu dával, a vystřihal sem ho od toho, ktož proti němu povstati mienil, i spravedlnost úmyslu mého přivedla mě k tomuto zámutku, a že 15 sem oznamoval mu, což sem koli o kom stranního slyšel. I zjevena mu byla ta zrada proti němu a vynesla se skrze vyhledání, kte- rýmž jest vyhledával a nalezl pravdu, a chce-liť, sám vyhledáj tuto věc a prohledni k tomu vokem pravdy, a hnedť se nájde spravedlivost slov mých v tom ve všem, což sem jemu oznámil. Neb oheň, kterýž jest v kamenu, nebývá vyveden jediné dů- vtipem a rozumem, aniž se tajiti muože. Neb vina výstupného čím viece vyhledává se, tiem více se vyjevuje a oznamuje na světě a rozmnojžuje. Jako věc smrdutá a šeredná čím viec hý- 86b bána bývá, tiem viec smradem svým zapáchá. A kdybych já pro- 25 vinil, šélť bych ovšem kráj světa, ješto široký jest, a nebyl bych na dvoře královském. Ale úfaje mé spravedlnosti a sprostnosti srdce i v nevinnosti rukú mých, zuostal sem a nechtěl sem ujíti. Prosímť však krále, že byla-li sú před ním slova pochybná, kteráž se mluví, přikaž vyhledati pravdu a zkusiti jí, a nechať jest ten, 30 kohož by král volil k tomu, dobrý muž a upřímný, spravedlivý, neodvracuje tváři od pravdy, ani byla by lest v skutcích jeho. Ani chtěj mne král zabiti nevinného, ale uměj přijímati slova má i slova jiných, a takž viz, aby učinil soud, a nechtěj souditi podlé slov závistivých a nenávistníkuo, jediné v pravdě. Neb poněvadž 35 oznámeno mu jest, že by podveden byl řečí falešnú a lživú, aby Senesbu zahubil bez viny, a že nevyhledal pravdy, máť se ovšem 106
Strana 107
varovati, aby opět neupadl v to jako prvé, dokudž by nevyhledal a nepoznal. A viem jistě, že sem dosáhl od krále nájvyžšího stavu, kteréhož mnozí dojíti žádají, i závidí mi toho. A vímť, že oni jemu sočí na mne, ješto jestliže král umíní mne zahubiti, ne- 5 budu micti vysvoboditele jediné boha, kterýž zná tájnosti srdcí, onť zajisté vysvobodí mne z tohoto zámutku. Pravíť pak, že ktožkoli činí co pochybného a pravdy nevynáší na světlo, ani prohledá [ dobře, co činí, budeť při konci jeho věc jako jedné 87a ženy, kterúž ošálil služebník skrze jejího frejíře, takže zahanbena 10 ostala.“ Řekli sú lev i všickni jiní muží: „Kterak se stalo?“ Dí Dymna: „Praví, že byl v jednom městě jmenem Bostenna v vlasti Abezské některaký tesař, kterýž měl pěknú ženu. Měla jest pak ona jednoho frejíře maléře, kterýž famferoval s ní. I řekla jest žena frejíři svému:,Chciť, aby udělal sobě znamení, po němž bych tě znala v noci, aby nebylo potřebí tobě výskati ani tlúci, aby ne- porozuměl někto. Kteréž řekl frejíř:, Udělám sobě sukni s barvami bielú a černú k znamení zprávy jako oči, aby bielá byla k zpuo- sobu měsíce a černá k zpuosobu zřítedlnice voka. A když tu 20 uzříš, buď tobě [znamení vyjíti ke mně.“ I líbilo se to ženě a uči- 87b nila jest tak. I vyslech je pacholek její, kterýž byl v domu, vložil tu jich řeč v pamět. Ale kuběnář chodíval k ní v noci a ona, uhledajíc znamení roucha, vycházela k němu hned. A tak to činil mnoho dní. Jednoho pak dne, když odšel manžel na dvuor krá- 25 lovský v noci na dílo, šél jest pacholek její k ženě maléřově, kte- réhož paní jeho milovala, a prosil jí, aby mu té sukně puojčila. I učinila tak a on šel v ní ku paní své v noci. I vidúci žena zna- mení, mněla, že by její byl frejíř. Kterážto, vyšedši k němu, hrála s ním. I odšed pacholek, vrátil sukni té ženě. Po puol noci pak 30 vrátiv se maléř od dvoru, vzal jest sukni tu a šél k ženě. Ale ona, když uzřela, divila se a řekla jemu: „Coť se stalo této noci a pročs 88a tak rychle se ke mně vrátil, poněvadžs vyplnil svú vuoli?“ Ale on, když uslyšel tu řeč, porozuměl, že jiný byl u ní té noci. I vrá- tiv se do domu svého, lál a pral ženu svú, až zvěděl pravdu té 35 věci. I vzav sukni tu, spálil ji. Toto znamenájte podobenstvie, aby nekvapil král v věci 15 107
varovati, aby opět neupadl v to jako prvé, dokudž by nevyhledal a nepoznal. A viem jistě, že sem dosáhl od krále nájvyžšího stavu, kteréhož mnozí dojíti žádají, i závidí mi toho. A vímť, že oni jemu sočí na mne, ješto jestliže král umíní mne zahubiti, ne- 5 budu micti vysvoboditele jediné boha, kterýž zná tájnosti srdcí, onť zajisté vysvobodí mne z tohoto zámutku. Pravíť pak, že ktožkoli činí co pochybného a pravdy nevynáší na světlo, ani prohledá [ dobře, co činí, budeť při konci jeho věc jako jedné 87a ženy, kterúž ošálil služebník skrze jejího frejíře, takže zahanbena 10 ostala.“ Řekli sú lev i všickni jiní muží: „Kterak se stalo?“ Dí Dymna: „Praví, že byl v jednom městě jmenem Bostenna v vlasti Abezské některaký tesař, kterýž měl pěknú ženu. Měla jest pak ona jednoho frejíře maléře, kterýž famferoval s ní. I řekla jest žena frejíři svému:,Chciť, aby udělal sobě znamení, po němž bych tě znala v noci, aby nebylo potřebí tobě výskati ani tlúci, aby ne- porozuměl někto. Kteréž řekl frejíř:, Udělám sobě sukni s barvami bielú a černú k znamení zprávy jako oči, aby bielá byla k zpuo- sobu měsíce a černá k zpuosobu zřítedlnice voka. A když tu 20 uzříš, buď tobě [znamení vyjíti ke mně.“ I líbilo se to ženě a uči- 87b nila jest tak. I vyslech je pacholek její, kterýž byl v domu, vložil tu jich řeč v pamět. Ale kuběnář chodíval k ní v noci a ona, uhledajíc znamení roucha, vycházela k němu hned. A tak to činil mnoho dní. Jednoho pak dne, když odšel manžel na dvuor krá- 25 lovský v noci na dílo, šél jest pacholek její k ženě maléřově, kte- réhož paní jeho milovala, a prosil jí, aby mu té sukně puojčila. I učinila tak a on šel v ní ku paní své v noci. I vidúci žena zna- mení, mněla, že by její byl frejíř. Kterážto, vyšedši k němu, hrála s ním. I odšed pacholek, vrátil sukni té ženě. Po puol noci pak 30 vrátiv se maléř od dvoru, vzal jest sukni tu a šél k ženě. Ale ona, když uzřela, divila se a řekla jemu: „Coť se stalo této noci a pročs 88a tak rychle se ke mně vrátil, poněvadžs vyplnil svú vuoli?“ Ale on, když uslyšel tu řeč, porozuměl, že jiný byl u ní té noci. I vrá- tiv se do domu svého, lál a pral ženu svú, až zvěděl pravdu té 35 věci. I vzav sukni tu, spálil ji. Toto znamenájte podobenstvie, aby nekvapil král v věci 15 107
Strana 108
Ae — m — ovéěknop aák omylné, neboť by on ten nesl hřiech, aniž věřte, bych to mluvil z strachu, kterýž mám pro smrt, ještoť ona přiklopoce člověku zlému jeho chtěním, ani také muož se jí vystříci, a každý živý umřieti musí, byť i sto duší měl. A bych znal, že by králi vděk 5 bylo, já bych sám dobrovolně jemu se dal, ale však předkládám sobě to, aby neztahoval král ruky k krvi nevinné. Neb kterakž by mně učinil nynie, mohlť by mnohým jiným též učiniti, prvé než by pravdu vyhledal. I bylo by to králi k velikému pádu. A aby zjevena byla dnes má nevinnost přede všemi lidmi a aby 10 všickni poznali a věděli na dvoře, že nevinný sem, ale bojím se, abych neumřel v své nevinnosti nepoznalé a nezuostavil té po- věsti po sobě.“ I řekl jeden z dvořanuo Dymnovi: „Ale nemluvíš toho pro mi- lost, kterúž máš k králi ani k jeho poctivosti, než pro osobu svú, 108
Ae — m — ovéěknop aák omylné, neboť by on ten nesl hřiech, aniž věřte, bych to mluvil z strachu, kterýž mám pro smrt, ještoť ona přiklopoce člověku zlému jeho chtěním, ani také muož se jí vystříci, a každý živý umřieti musí, byť i sto duší měl. A bych znal, že by králi vděk 5 bylo, já bych sám dobrovolně jemu se dal, ale však předkládám sobě to, aby neztahoval král ruky k krvi nevinné. Neb kterakž by mně učinil nynie, mohlť by mnohým jiným též učiniti, prvé než by pravdu vyhledal. I bylo by to králi k velikému pádu. A aby zjevena byla dnes má nevinnost přede všemi lidmi a aby 10 všickni poznali a věděli na dvoře, že nevinný sem, ale bojím se, abych neumřel v své nevinnosti nepoznalé a nezuostavil té po- věsti po sobě.“ I řekl jeden z dvořanuo Dymnovi: „Ale nemluvíš toho pro mi- lost, kterúž máš k králi ani k jeho poctivosti, než pro osobu svú, 108
Strana 109
neb hledáš chytrostí vyjíti z jámy, do niežs upadl.“ Odpověděl Dymna: „Ó zvymořený, zdaliž slušně nevinnosti mé nezjevuji králi jeho milosti, čili snad má někto koho bližšího sobě než osobu svú, a nebudu-li já hledati rady a důmyslu pro vysvobo- 88b zenie mé, ktož bude toho hledati za mne? Neboť praví mudrci: Ktožkoli sám sobě dobře nečiní, žádnému jinému nečiní. A jižť se ovšem zjevila závist tvá, neb všickni přistojící rozumějí lsti a lichotě tvé, že žádného nevieš, aby miloval tě, a že si sám sobě nepřítel, i kterak viece jiného, nejsi hoden obývati s hovady, 10 nad to pak s králem a jeho dvořany.“ A když dokonal Dymna tu řeč proti němu, umlkl jest on a vyšel ze dvora zahanbený a zamúcený slovy, kteráž mluvil jemu Dymna. I odpověděvši mátě lvova, řekla: „Nedivímť se jediné hbitosti tvého jazyku v slovích a příkladích, kteréž ty vynášíš na všecky, kteříž proti 15 tobě mluví, ještos se dopustil všeho a vinens těmi lstmi a pod- vody.“ Řekl jí Dymna: „Proč hledieš jedním vokem a slyšíš jed- ním uchem, ani prohledáš k věcem v pravdě a vokem upřímnosti, ale v tom se máš podlé své vůle, vidímť však, že mé neštěstie pro- měnilo mne před očima tvými. Aniž jest kto, aby mluvil pravdu 20 a obmýšlel ji, ale všickni na odpor odpovídají a podlé žádosti své mluví, též také ti, kteříž sú na dvoře královském úfajíce o jeho milosti, nechoulí se mluviti podlé své vuole, a tvrditi křivdy slovy nepravými a lživými, věříce, že nezavrže slov jich, a totoť jest miesto pokutování, kdyby jim dopuštěno to bylo, snadť by 25 svú vuoli provedli.“ Řekla mátě lvova: „Pohleď toho nešlechet- 89a ného zrádci, kterýž ještě zacpává voči lidem svú lichotú, aby zkazil jich radu a sebe učinil nevinného.“ Dí Dymna: „Druhdyť bývají takoví, kteříž činí to, jakož si pověděla. Ten totiž, komuž se svěří tájnost a nezachová jí; a ktož se obláčí v rúcho ženské 30 a žena v rúcho mužské; a host, který se činí hospodářem; a ktož také mluví mezi lidem a králem to, což mu nenáleží.“ Řekla mu mátě lvova: „Poznáj nepravost skutkuo tvých a bój se jich a zna- menáj hřicch slov tvých a rozvaž je! Zdaliž nevieš, že neujdeš, aby nebyla nad tebú pomsta nájvětší.“ Řekl Dymna: „Ktož se 35 dopouští hřiechu a nemiluje člověka dobrého, neoddalujeť se od viny, byť pak mohl z ní vyjíti.“ Řekla mátě lvova: „Zrádce ne- 5 109
neb hledáš chytrostí vyjíti z jámy, do niežs upadl.“ Odpověděl Dymna: „Ó zvymořený, zdaliž slušně nevinnosti mé nezjevuji králi jeho milosti, čili snad má někto koho bližšího sobě než osobu svú, a nebudu-li já hledati rady a důmyslu pro vysvobo- 88b zenie mé, ktož bude toho hledati za mne? Neboť praví mudrci: Ktožkoli sám sobě dobře nečiní, žádnému jinému nečiní. A jižť se ovšem zjevila závist tvá, neb všickni přistojící rozumějí lsti a lichotě tvé, že žádného nevieš, aby miloval tě, a že si sám sobě nepřítel, i kterak viece jiného, nejsi hoden obývati s hovady, 10 nad to pak s králem a jeho dvořany.“ A když dokonal Dymna tu řeč proti němu, umlkl jest on a vyšel ze dvora zahanbený a zamúcený slovy, kteráž mluvil jemu Dymna. I odpověděvši mátě lvova, řekla: „Nedivímť se jediné hbitosti tvého jazyku v slovích a příkladích, kteréž ty vynášíš na všecky, kteříž proti 15 tobě mluví, ještos se dopustil všeho a vinens těmi lstmi a pod- vody.“ Řekl jí Dymna: „Proč hledieš jedním vokem a slyšíš jed- ním uchem, ani prohledáš k věcem v pravdě a vokem upřímnosti, ale v tom se máš podlé své vůle, vidímť však, že mé neštěstie pro- měnilo mne před očima tvými. Aniž jest kto, aby mluvil pravdu 20 a obmýšlel ji, ale všickni na odpor odpovídají a podlé žádosti své mluví, též také ti, kteříž sú na dvoře královském úfajíce o jeho milosti, nechoulí se mluviti podlé své vuole, a tvrditi křivdy slovy nepravými a lživými, věříce, že nezavrže slov jich, a totoť jest miesto pokutování, kdyby jim dopuštěno to bylo, snadť by 25 svú vuoli provedli.“ Řekla mátě lvova: „Pohleď toho nešlechet- 89a ného zrádci, kterýž ještě zacpává voči lidem svú lichotú, aby zkazil jich radu a sebe učinil nevinného.“ Dí Dymna: „Druhdyť bývají takoví, kteříž činí to, jakož si pověděla. Ten totiž, komuž se svěří tájnost a nezachová jí; a ktož se obláčí v rúcho ženské 30 a žena v rúcho mužské; a host, který se činí hospodářem; a ktož také mluví mezi lidem a králem to, což mu nenáleží.“ Řekla mu mátě lvova: „Poznáj nepravost skutkuo tvých a bój se jich a zna- menáj hřicch slov tvých a rozvaž je! Zdaliž nevieš, že neujdeš, aby nebyla nad tebú pomsta nájvětší.“ Řekl Dymna: „Ktož se 35 dopouští hřiechu a nemiluje člověka dobrého, neoddalujeť se od viny, byť pak mohl z ní vyjíti.“ Řekla mátě lvova: „Zrádce ne- 5 109
Strana 110
pravý, že kdy smíš takové věci mluviti před králem, ješto já se divím, že tě nechá živého do dneška.“ Odpověděl Dymna: „Ten, o němž pravieš, jestiť muž, jemuž náleží dobrá rada, aby jeho nepřítel dán byl v ruce jeho, kteréhož já nepřítel nejsem. Úfámť 5 králi, že nezahubí mne v mé nevině, aniž učiní podlé rady ženy nepřítelkyně.“ I dí mátě lvova: „Šibale a lháři, zdáť se, že ujdeš z toho, což si spáchal, a lží, kteréžs smyslil.“ Odpověděl Dymna: „Ktož mluví to, což nenie, trpěti má, cos pověděla, ale já mluvil sem pravdu, tvrdil sem ji a oznamoval králi a dosti činil sem 10 slibu, aniž kdy po myslilo srdce mé učiniti nepravosti a mluviti 89b lži. A víru mám jistě, žeť ještě zjevena bude má upřímnost a po- znána na mně spravedlivost má v sprostnosti srdce a nevinnosti rukú. I stalo se, když viděla matka lvova, že lev nic neříká k slovóm 15 Dymnovým, myslila jest v srdci svém, řkúci: Snad falešné jest všecko, což se o něm praví, a snad nenie tiem vinen, z čehož naň žalují. Neb ktož se vymlúvá před králem a očišťuje z toho, z čehož ho viní, a žádný jemu odporu nečiní, zdá se pravdu mluviti. Ješto ktož mlčí v své při, vyznává pravdu. Neboť praví mudrci: 20 Ktož mlčí, svoluje. I vstavši odešla od tváří jeho, hněvajíci se. Tehdy přikázal jest lev na hrdlo řetězy dáti Dymnovi s velikú prchlivostí a tváří zuořivú a zrakem hrozným a jeho do žaláře vésti přeukrutného a vší pilností na jeho při a pokutu se vyptá- vati a ji vyhledávati. To učiníce, aby skrze věrnú radu jeho 25 oznámili králi. Kteřížto, kterakž jest král přikázal, jako věrně poddaní pána svého uposlechnouti nikterakž neodepřeli. A když ukrutnými rukami vzavše se všelijakú zuořivostí a ukrutností Dymnu vedli do žaláře, tepruv, jakož dobře věřiti se muože, za- múcen byl a šibalství svého želel a litoval. Potom pak mluvila jest mátě lvova synu svému, řkúci: „Oznál- meno mi jest o tom nešlechetníku zlé lotrovstvo, ješto nikdá ta- 90a kové o žádném nenie slýcháno, a již se všickni jazykové v tom srovnali. Ale onť miení všecko změniti a převrátiti, aniž o jeho účinku který rozumný muž neví, a krom toho povědíno mi jest 35 a v mysl mú vloženo od jednoho, kterýž vyslechl nepravost a ne- šlechetnú podvodnou lichotu jeho, ješto dopustíš-li mu toho, 30 110
pravý, že kdy smíš takové věci mluviti před králem, ješto já se divím, že tě nechá živého do dneška.“ Odpověděl Dymna: „Ten, o němž pravieš, jestiť muž, jemuž náleží dobrá rada, aby jeho nepřítel dán byl v ruce jeho, kteréhož já nepřítel nejsem. Úfámť 5 králi, že nezahubí mne v mé nevině, aniž učiní podlé rady ženy nepřítelkyně.“ I dí mátě lvova: „Šibale a lháři, zdáť se, že ujdeš z toho, což si spáchal, a lží, kteréžs smyslil.“ Odpověděl Dymna: „Ktož mluví to, což nenie, trpěti má, cos pověděla, ale já mluvil sem pravdu, tvrdil sem ji a oznamoval králi a dosti činil sem 10 slibu, aniž kdy po myslilo srdce mé učiniti nepravosti a mluviti 89b lži. A víru mám jistě, žeť ještě zjevena bude má upřímnost a po- znána na mně spravedlivost má v sprostnosti srdce a nevinnosti rukú. I stalo se, když viděla matka lvova, že lev nic neříká k slovóm 15 Dymnovým, myslila jest v srdci svém, řkúci: Snad falešné jest všecko, což se o něm praví, a snad nenie tiem vinen, z čehož naň žalují. Neb ktož se vymlúvá před králem a očišťuje z toho, z čehož ho viní, a žádný jemu odporu nečiní, zdá se pravdu mluviti. Ješto ktož mlčí v své při, vyznává pravdu. Neboť praví mudrci: 20 Ktož mlčí, svoluje. I vstavši odešla od tváří jeho, hněvajíci se. Tehdy přikázal jest lev na hrdlo řetězy dáti Dymnovi s velikú prchlivostí a tváří zuořivú a zrakem hrozným a jeho do žaláře vésti přeukrutného a vší pilností na jeho při a pokutu se vyptá- vati a ji vyhledávati. To učiníce, aby skrze věrnú radu jeho 25 oznámili králi. Kteřížto, kterakž jest král přikázal, jako věrně poddaní pána svého uposlechnouti nikterakž neodepřeli. A když ukrutnými rukami vzavše se všelijakú zuořivostí a ukrutností Dymnu vedli do žaláře, tepruv, jakož dobře věřiti se muože, za- múcen byl a šibalství svého želel a litoval. Potom pak mluvila jest mátě lvova synu svému, řkúci: „Oznál- meno mi jest o tom nešlechetníku zlé lotrovstvo, ješto nikdá ta- 90a kové o žádném nenie slýcháno, a již se všickni jazykové v tom srovnali. Ale onť miení všecko změniti a převrátiti, aniž o jeho účinku který rozumný muž neví, a krom toho povědíno mi jest 35 a v mysl mú vloženo od jednoho, kterýž vyslechl nepravost a ne- šlechetnú podvodnou lichotu jeho, ješto dopustíš-li mu toho, 30 110
Strana 111
přemuožeť a svede tě slovy a řečmi lichými a nepravými. Ten pak, ktož jest mi to pověděl, jestiť muž spravedlivý, jistě počestný a hodnověrný. A protož radím tobě a prosímť, nešetř již a nevaž sobě slov jeho nic, ani jeho plískaní posloucháj, ale vzdal ho od 5 sebe a učiň lidu a království tvému pokój před takovým šiba- lem.“ I od pověděv lev mateři své, řekl: „Mlč jedné, nebť já se 90b k tomu přičiním a na to pomyslím, že jeho účinek a lotrovstvo dostatečně vyhledám a na jeho při se vyptám, nebť jest on zchytralý, lichý a duovtipný. A protož já musím pilně šetřiti 10 a vyhledati provinění jeho a nebývati v tom nedbalý a lenivý. Aniž se dopustím hříchu proti duši mé, naplně vuoli toho, ktož proviněnie jeho nezná a vědom nenie, jest-li pravda či nic. A protož pověziž mi: Ktož jest ten muž víry hodný a oznam mi jmeno jeho, neboť lidé sobě vespolek závidějí a jeden druhého 15 místa žádá.“ Řekla jemu mátě: „Věziž a znáj, že muž hodnověr- ný a počestný, kterýž to pravil, jest věrný rádce tvój levhart. Dí lev: „Dosti na tom nynie; uzřieš, coť učiním jemu, aneb kte- 91a rak přistúpím k němu. Odejdiž na cestu tvú. I stalo se, když oznámeno bylo Kelilovi, že by Dymna dán byl 20 do žaláře, litoval ho pro přílišné milování a ustavičné bratrské tovařiství, kteréž bylo mezi nimi. A vstav, šel jest k němu tájně k žaláři o puol noci, a když uzřel jej ukovaného řetězy, počal pla- kati náramně a mluvil Dymnovi: „Jižs dovedl toho, z čehož ne- chci tě více trestati ani tobě mluviti o tom, cožť se nelíbí; po- 25 mnieš-liž již na to, cožť sem pravil a radíval tobě a vodil tě cestou upřímnú, a nechtěls mé rady poslechnúti ani na má slova dbáti. To všecko pro vysokú mysl svú, radu tvú a rozum máš. Ještoť ktos praví, že člověk falešný umírá před časem, ne aby život jeho dokonán byl, ale že mrtvý jest, sa v životě; jako ty nynie jsa 91b 30 v tom zamúcení, nad něž smrt jest lepší, a protož běda tvému rozumu a múdrosti, kteráž tě v to uvedla, neb si již přišel až k vratóm smrti. O toběť zajisté se praví: Ktož lapá moudré ne- pravých moudrostí, radu bláznovú před se béře.“ Odpověděl mu Dymna: „Viemť, pravím, bratře, že od času, kteréhožs mne 35 poznal, nepřestávals mi dobré dávati rady a mluvívals mi o pravdě a napomínals mě k ní a cestu pravdy si ukazoval. Ale III
přemuožeť a svede tě slovy a řečmi lichými a nepravými. Ten pak, ktož jest mi to pověděl, jestiť muž spravedlivý, jistě počestný a hodnověrný. A protož radím tobě a prosímť, nešetř již a nevaž sobě slov jeho nic, ani jeho plískaní posloucháj, ale vzdal ho od 5 sebe a učiň lidu a království tvému pokój před takovým šiba- lem.“ I od pověděv lev mateři své, řekl: „Mlč jedné, nebť já se 90b k tomu přičiním a na to pomyslím, že jeho účinek a lotrovstvo dostatečně vyhledám a na jeho při se vyptám, nebť jest on zchytralý, lichý a duovtipný. A protož já musím pilně šetřiti 10 a vyhledati provinění jeho a nebývati v tom nedbalý a lenivý. Aniž se dopustím hříchu proti duši mé, naplně vuoli toho, ktož proviněnie jeho nezná a vědom nenie, jest-li pravda či nic. A protož pověziž mi: Ktož jest ten muž víry hodný a oznam mi jmeno jeho, neboť lidé sobě vespolek závidějí a jeden druhého 15 místa žádá.“ Řekla jemu mátě: „Věziž a znáj, že muž hodnověr- ný a počestný, kterýž to pravil, jest věrný rádce tvój levhart. Dí lev: „Dosti na tom nynie; uzřieš, coť učiním jemu, aneb kte- 91a rak přistúpím k němu. Odejdiž na cestu tvú. I stalo se, když oznámeno bylo Kelilovi, že by Dymna dán byl 20 do žaláře, litoval ho pro přílišné milování a ustavičné bratrské tovařiství, kteréž bylo mezi nimi. A vstav, šel jest k němu tájně k žaláři o puol noci, a když uzřel jej ukovaného řetězy, počal pla- kati náramně a mluvil Dymnovi: „Jižs dovedl toho, z čehož ne- chci tě více trestati ani tobě mluviti o tom, cožť se nelíbí; po- 25 mnieš-liž již na to, cožť sem pravil a radíval tobě a vodil tě cestou upřímnú, a nechtěls mé rady poslechnúti ani na má slova dbáti. To všecko pro vysokú mysl svú, radu tvú a rozum máš. Ještoť ktos praví, že člověk falešný umírá před časem, ne aby život jeho dokonán byl, ale že mrtvý jest, sa v životě; jako ty nynie jsa 91b 30 v tom zamúcení, nad něž smrt jest lepší, a protož běda tvému rozumu a múdrosti, kteráž tě v to uvedla, neb si již přišel až k vratóm smrti. O toběť zajisté se praví: Ktož lapá moudré ne- pravých moudrostí, radu bláznovú před se béře.“ Odpověděl mu Dymna: „Viemť, pravím, bratře, že od času, kteréhožs mne 35 poznal, nepřestávals mi dobré dávati rady a mluvívals mi o pravdě a napomínals mě k ní a cestu pravdy si ukazoval. Ale III
Strana 112
já sem nepřijímal řečí tvých pro žádost a neupřímnost, kteréž mne přemáhaly, abych velikého dosáhl duostojenství a chodil v ve- likých věcech a divných nade mne, pro protivenství a zámutky, kteříž napsáni byli na mé hlavě. A vím jistě, že kdyby toho osudu 5 nebylo, l přestal bych na trestání tvém a cesta má skrze ně byla 92a by napravena a nechválil bych skonání mého podlé tvé rady. Ale však ktožkolivěk raněn jest ranou žádosti, přátel trestání nepřijímá, i přichází mu na to, že při konci toho želie, což učinil, a jižť jest mi ten čas a hodina, čehož sem se bál. Ale však což 10 činiti mám s žádostí duše mé a její pýchou, kteréž vášně přetrhují radu upřímého muže a múdrost múdrého? Jako nemocný, kte- rýž znaje, že nemoc jeho přijde z přílišného chtíče jeho k zlým pokrmóm, ale on proto nepřestává jich užívati, až se jeho neduh obtieží, i umře. Já pak ne tak se starám o sebe jako o tebe, nebť 15 se obávám, aby někdy vzat nebyl pro mne s známosti, kteráž byla mezi námi, a veden k trápení a mučení, nucen sa oznámiti mú tájnost, i zahubíť mne věříce tobě, aniž ty po mé smrti vy- 92b svobozen budeš z rukú dvorských. Odpověděl Kelila: „Jižť sem na to myslil, aby žádný nedo- 20 púštěl se skutku a účinku zlého v životě svém. Ale druhdy při- hází se člověku, kdyžť přichází v pokušení a protivenství pově- děti a vyznati účinek, kteréhož se dopustil i jehož neučinil z svého trápení, aby polehčeno mu bylo břemene bolestí. Toť hle já chci odjíti na cestu svú dřív, než by někto z dvořan královských 25 mohl přijíti a uhledati mne s tebú. Ale radím tobě, aby ty oblíbil a přijal radu mú a zpovídal se hříchu tvého a poznal proviněnie tvé, neb ty bezpochyby umřieti máš. A protož slušné jest, aby trápen a trestán byl v tomto světě radějí nežli na budúcí 93a k věčnému trápenie jíti.“ Řekl jemu Dymna: „Spravedlivý si 30 a mněs dával užitečnú radu, ale však uzřím slova lvova a zvím, co káže se mnú počínati.“ I vrátil se Kelila do domu svého smu- ten sa a neduživ, aby snad vzat nebyl pro provinění Dymnovo, i zběhli se proti němu zámutkové a zdychánie, až jest té noci umřel. 35 Byl jest pak u žaláře vlk v vazbě, kterýž probudiv se řečí jich, slyšel jest všecko, což mluvili a co odpovídal jeden druhému, 112
já sem nepřijímal řečí tvých pro žádost a neupřímnost, kteréž mne přemáhaly, abych velikého dosáhl duostojenství a chodil v ve- likých věcech a divných nade mne, pro protivenství a zámutky, kteříž napsáni byli na mé hlavě. A vím jistě, že kdyby toho osudu 5 nebylo, l přestal bych na trestání tvém a cesta má skrze ně byla 92a by napravena a nechválil bych skonání mého podlé tvé rady. Ale však ktožkolivěk raněn jest ranou žádosti, přátel trestání nepřijímá, i přichází mu na to, že při konci toho želie, což učinil, a jižť jest mi ten čas a hodina, čehož sem se bál. Ale však což 10 činiti mám s žádostí duše mé a její pýchou, kteréž vášně přetrhují radu upřímého muže a múdrost múdrého? Jako nemocný, kte- rýž znaje, že nemoc jeho přijde z přílišného chtíče jeho k zlým pokrmóm, ale on proto nepřestává jich užívati, až se jeho neduh obtieží, i umře. Já pak ne tak se starám o sebe jako o tebe, nebť 15 se obávám, aby někdy vzat nebyl pro mne s známosti, kteráž byla mezi námi, a veden k trápení a mučení, nucen sa oznámiti mú tájnost, i zahubíť mne věříce tobě, aniž ty po mé smrti vy- 92b svobozen budeš z rukú dvorských. Odpověděl Kelila: „Jižť sem na to myslil, aby žádný nedo- 20 púštěl se skutku a účinku zlého v životě svém. Ale druhdy při- hází se člověku, kdyžť přichází v pokušení a protivenství pově- děti a vyznati účinek, kteréhož se dopustil i jehož neučinil z svého trápení, aby polehčeno mu bylo břemene bolestí. Toť hle já chci odjíti na cestu svú dřív, než by někto z dvořan královských 25 mohl přijíti a uhledati mne s tebú. Ale radím tobě, aby ty oblíbil a přijal radu mú a zpovídal se hříchu tvého a poznal proviněnie tvé, neb ty bezpochyby umřieti máš. A protož slušné jest, aby trápen a trestán byl v tomto světě radějí nežli na budúcí 93a k věčnému trápenie jíti.“ Řekl jemu Dymna: „Spravedlivý si 30 a mněs dával užitečnú radu, ale však uzřím slova lvova a zvím, co káže se mnú počínati.“ I vrátil se Kelila do domu svého smu- ten sa a neduživ, aby snad vzat nebyl pro provinění Dymnovo, i zběhli se proti němu zámutkové a zdychánie, až jest té noci umřel. 35 Byl jest pak u žaláře vlk v vazbě, kterýž probudiv se řečí jich, slyšel jest všecko, což mluvili a co odpovídal jeden druhému, 112
Strana 113
i složil to v srdci svém. Na úsvitě pak vstala jest mátě lvova, a přistúpivši k synu svému, řekla jemu: „Pomni na to, což si mi slíbil, což se pře toho lotrovského šibala dotýče, a co jest šikoval proti tvým dvořanóm. Aniž vím na světě větší odplaty než odpla- 5 tu toho, ktož by svět od toho nešlechetníka pokójný učinil. Ne- boť jest povědíno: Ktožkoli povoluje nepravým v jich skutcích, tenť jest jich účasten.“ Tehdy přikázal jest lev levhartu a sudímu i všem soudcím, aby v soud pořádně zasedli, a vyveden byl Dymna před ně, a aby slyšeli ho a vyrozuměli slovóm jeho a pak 10 oznámili králi, což by koli odpovídal k řeči jich, a aby nic ne- opouštěli, co by v té jeho při mluveno bylo, a znamenali jeho dů- vody a slov jeho odpory a podlé toho soudili a na osoby nehle- děli v soudu, ale všecko činili podlé spravedlivosti a upřímnosti. I šedše levhart a sudí i jiní soudce, seděli sú pořádně v súdu. 15 I zavolán sa Dymna přišel a stál jest ukovaný řetězy přepevný- mi na svém hrdle, třesa se velmi. I promluvil jest levhart: „Vy, muží ze dvora pána našeho, poslyšte, že od dne, kterýž král Se- nesbu zabil, jest v zámutku a bolesti, ješto bez viny zabil jej a beze všeho účinku, kteréhož by se dopustil, ale lichotú a pod- 20 vody a závistí, kterouž záviděl mu Dymna jeho duostojenství. Protož nynie ktožkolivěk z vás pohotově jest s jakým svědomím aneb zná co takového, pověz nám to, abychom i my všecko králi oznámili. Nebť nemíní žádného zahubiti jediné po vyhledání pil- ném a dostatečném vyptánie. Ještoť zajisté on nechce súditi 25 podlé vlastní vuole, ani osob chce šetřiti v svém soudu.“ I řekl jest sudí: „Šetřtež a znamenájte dobře všecko, což jest pan lev- hart mluvil. Aniž kto z vás zatajiti má to, což zná a vědom jest o této věci neb při. A to pro mnohé přiečiny. Prvnie zajisté jest, neb žádný nemá zamietali nálezu, kterýž by rčen, a vypovědien 30 byl buď dobrý, neb zlý rozsudek. Aniž také co máte ujímati neb ukracovati toho, což viete. Neb malá částka pravdy nájvětší věc jest a zvláště u pána boha. Aby král nezahuboval nevinného a bez hodné přiečiny řečí a slovy podvodného a lichého šibala a lháře. Druhá příčina jest, že když se tresce výstupný podlé 94a 35 provinění svého, jiní to slyšíce báti se ovšem a vystřihati budú, aby se téhož nedopouštěli. A toť bývá k dobrému králi i všemu 93b 113
i složil to v srdci svém. Na úsvitě pak vstala jest mátě lvova, a přistúpivši k synu svému, řekla jemu: „Pomni na to, což si mi slíbil, což se pře toho lotrovského šibala dotýče, a co jest šikoval proti tvým dvořanóm. Aniž vím na světě větší odplaty než odpla- 5 tu toho, ktož by svět od toho nešlechetníka pokójný učinil. Ne- boť jest povědíno: Ktožkoli povoluje nepravým v jich skutcích, tenť jest jich účasten.“ Tehdy přikázal jest lev levhartu a sudímu i všem soudcím, aby v soud pořádně zasedli, a vyveden byl Dymna před ně, a aby slyšeli ho a vyrozuměli slovóm jeho a pak 10 oznámili králi, což by koli odpovídal k řeči jich, a aby nic ne- opouštěli, co by v té jeho při mluveno bylo, a znamenali jeho dů- vody a slov jeho odpory a podlé toho soudili a na osoby nehle- děli v soudu, ale všecko činili podlé spravedlivosti a upřímnosti. I šedše levhart a sudí i jiní soudce, seděli sú pořádně v súdu. 15 I zavolán sa Dymna přišel a stál jest ukovaný řetězy přepevný- mi na svém hrdle, třesa se velmi. I promluvil jest levhart: „Vy, muží ze dvora pána našeho, poslyšte, že od dne, kterýž král Se- nesbu zabil, jest v zámutku a bolesti, ješto bez viny zabil jej a beze všeho účinku, kteréhož by se dopustil, ale lichotú a pod- 20 vody a závistí, kterouž záviděl mu Dymna jeho duostojenství. Protož nynie ktožkolivěk z vás pohotově jest s jakým svědomím aneb zná co takového, pověz nám to, abychom i my všecko králi oznámili. Nebť nemíní žádného zahubiti jediné po vyhledání pil- ném a dostatečném vyptánie. Ještoť zajisté on nechce súditi 25 podlé vlastní vuole, ani osob chce šetřiti v svém soudu.“ I řekl jest sudí: „Šetřtež a znamenájte dobře všecko, což jest pan lev- hart mluvil. Aniž kto z vás zatajiti má to, což zná a vědom jest o této věci neb při. A to pro mnohé přiečiny. Prvnie zajisté jest, neb žádný nemá zamietali nálezu, kterýž by rčen, a vypovědien 30 byl buď dobrý, neb zlý rozsudek. Aniž také co máte ujímati neb ukracovati toho, což viete. Neb malá částka pravdy nájvětší věc jest a zvláště u pána boha. Aby král nezahuboval nevinného a bez hodné přiečiny řečí a slovy podvodného a lichého šibala a lháře. Druhá příčina jest, že když se tresce výstupný podlé 94a 35 provinění svého, jiní to slyšíce báti se ovšem a vystřihati budú, aby se téhož nedopouštěli. A toť bývá k dobrému králi i všemu 93b 113
Strana 114
20 30 lidu. Třetí příčina jest, že když se zahubuje lichý šibal pósobě lži a licoměrnost, jest převeliké upokojenie králi i lidu jeho, ještoť obcování jeho s těmi k převelikému zámutku přivodí. A protož nynie pověz každý z vás, což zná, a nezatajůj pravdy ani po- 5 tvrzůj křivdy.“ A když uslyšeli dvořané slova ta, hleděli jedni na druhé a mlčeli sú. I řekl Dymna: „Pročež mlčíte? Pověz každý z vás, co ví, neb nevěřte tomu, abyšte mi se nelíbili, když byšte všecko, což znáte, pověděli; ješto kdybych já provinil, radosten bych ovšem byl z vašeho mlčení, ale však 10 z nám sebe nevinného, a protož to, což viete, mluvte, ale znájte 94b jistě, žeť ke všemu jest odpověd, a protož se varůjte, abyšte nic, čehož neznáte a nevíte, nemluvili. Nebť tomu, ktož se domnievá viděti, což neviděl, a slyšeti, což neslyšel, hodné jest, aby se při- hodilo, jakož se jest stalo jednomu bláznovému lékaři.“ Odpo- 15 věděli sudí a levhart: „Kterak se stalo mu?“ Dí Dymna: „Praví, že byl v jedné zemi v krajině indcké dospělý lékař a velmi všem lidem milý, neb jest dal jemu buoh milost, že všickni nemocní jeho radou uzdravováni od neduhuo svých byli. Když pak ten umřel, nahledali sú náměstkové do jeho knich a učili se v nich, aby z nich vzali dobré lékařstvic a dokonalé uměnie léčenie. Jednoho pak dne přišel jest do té země jakýs, kterýž se pravil býti velikým a dospělým lékařem, ale však velmi málo proběhlý v tom byl. Měl jest pak král toho království jednu dceru, kterúž miloval velmi a více nežli všecky na svém 25 dvoře. Kteráž když byla těhotna a čas porodu jejího přišel těžký, přihodila se jie nemoc ta přirozená. A když to král zvěděl, poslal rychle po jednoho svého známého lékaře, kterýž byl v jiném městě, aby přišel ku pomoci jeho dceři. A když k němu přišél posel, nalezl ho slepého. Kterýžto když k králi jíti nemohl, na- psal jemu, aby dal v nápoji dceři své takové lékařství. I slyše to král, žádal mieti lékaře, kterýž by uměl složiti a připraviti to lé- kařství jeho dceři milé, a po slal po mnohé, ale žádného, ktož by 95b se o to pokusiti chtěl, nenalezl. Až potom, když se pověst roz- nesla, přišel k němu ten jmenovaný lékař, kterýž se pravil býti 35 dospělým a učeným lékařem, a slíbil králi, že by uměl takové lé- kařství bez rady toho mistra neb lékaře předpověděného sklá- 95a 114
20 30 lidu. Třetí příčina jest, že když se zahubuje lichý šibal pósobě lži a licoměrnost, jest převeliké upokojenie králi i lidu jeho, ještoť obcování jeho s těmi k převelikému zámutku přivodí. A protož nynie pověz každý z vás, což zná, a nezatajůj pravdy ani po- 5 tvrzůj křivdy.“ A když uslyšeli dvořané slova ta, hleděli jedni na druhé a mlčeli sú. I řekl Dymna: „Pročež mlčíte? Pověz každý z vás, co ví, neb nevěřte tomu, abyšte mi se nelíbili, když byšte všecko, což znáte, pověděli; ješto kdybych já provinil, radosten bych ovšem byl z vašeho mlčení, ale však 10 z nám sebe nevinného, a protož to, což viete, mluvte, ale znájte 94b jistě, žeť ke všemu jest odpověd, a protož se varůjte, abyšte nic, čehož neznáte a nevíte, nemluvili. Nebť tomu, ktož se domnievá viděti, což neviděl, a slyšeti, což neslyšel, hodné jest, aby se při- hodilo, jakož se jest stalo jednomu bláznovému lékaři.“ Odpo- 15 věděli sudí a levhart: „Kterak se stalo mu?“ Dí Dymna: „Praví, že byl v jedné zemi v krajině indcké dospělý lékař a velmi všem lidem milý, neb jest dal jemu buoh milost, že všickni nemocní jeho radou uzdravováni od neduhuo svých byli. Když pak ten umřel, nahledali sú náměstkové do jeho knich a učili se v nich, aby z nich vzali dobré lékařstvic a dokonalé uměnie léčenie. Jednoho pak dne přišel jest do té země jakýs, kterýž se pravil býti velikým a dospělým lékařem, ale však velmi málo proběhlý v tom byl. Měl jest pak král toho království jednu dceru, kterúž miloval velmi a více nežli všecky na svém 25 dvoře. Kteráž když byla těhotna a čas porodu jejího přišel těžký, přihodila se jie nemoc ta přirozená. A když to král zvěděl, poslal rychle po jednoho svého známého lékaře, kterýž byl v jiném městě, aby přišel ku pomoci jeho dceři. A když k němu přišél posel, nalezl ho slepého. Kterýžto když k králi jíti nemohl, na- psal jemu, aby dal v nápoji dceři své takové lékařství. I slyše to král, žádal mieti lékaře, kterýž by uměl složiti a připraviti to lé- kařství jeho dceři milé, a po slal po mnohé, ale žádného, ktož by 95b se o to pokusiti chtěl, nenalezl. Až potom, když se pověst roz- nesla, přišel k němu ten jmenovaný lékař, kterýž se pravil býti 35 dospělým a učeným lékařem, a slíbil králi, že by uměl takové lé- kařství bez rady toho mistra neb lékaře předpověděného sklá- 95a 114
Strana 115
dati dobře a připravovati, mluvě králi, aby nepochyboval o své dceři a o její nemoci, ješto by on ji dobře uzdravil od též nemoci. A hned rozkázal pacholku svému, aby přinesl mu nádobí, v nichž byla lékařství toho dospělého lékaře a velikého doktora, kterýž nedávno byl umřel, kteráž položiv před ním, vzal jest z nich ná- dobu, v niež byl jed, a nevěda, co by bylo, vzal jest ho a smiesil s ji- ným lékařstvím i dal králi, řka:,Toť hleďte lékařství dceři vaší.“ 96a I vida král hotovost jeho v připravenie lékařství, nadál se, že jest dospělý lékař ve všech věcech, a poctil ho, dav jemu dobrú zá- platu na penězích i na šatech, a vzav lékařství, dodáno jest dceři královské. Potom pak, když došlo střev jejích, umřela jest. I vida král, kázal vzíti ho a dáti jemu toho lékařství. I stalo se jest, jakož král přikázal, a umřel jest také s ní. A tak ta neumě- lost přišla na neumělého. Toto sem podobenství pověděl, abyšte nemluvili o tom, čehož nevíte, chtějíce se tím jiným slíbiti. Nebť každý člověk od svého srdce zklamán bývá, když maličko něco umí. Já pak nejsem vi- nen tiem, z čehož mne viní, a semť v rukou vašich, bójte se pak boha vší snažností vaší.“ I slyše to kuchmistr, úfaje v svój 96b 20 úřad a v krále, řekl: „Poslyšte tohoto všickni vůbec a na to, což vám mluvím, pomyslte! Neboť sú moudří nic neopustili z zna- menie nepravých i dobrých mužuo, ale ta světle položili. Zna- menie pak nepravosti a ukrutnosti zvláště se ukazují na tomto šibalu zlostném, a již o něm jest zlá pověst rozhlášena.“ Řekl 25 jest sudí kuchmistru: „Slyšeli sme již to, ale však málo jest těch, kteříž rozumějí tomu. I co jest to, jenž ste viděli na tom člověku?“ A odpověděv kuchmistr, mluvil proti Dymnovi před lidem: „V kníhách se píše mudrcuo, že ktožkolivěk levé voko menší má než pravé a rychle se hýbe a má nos nakřivený k straně pravého 30 líce svého a mezi vobojčím jeho jest veliké miesto a vlasy obočí 97a jeho rostou nakřivo a chodí svěše hlavu a ohledaje se ustavně a život jeho každý den se pozdvihuje, jest muž lstivý a vošemetný zrádce; to všecko nalezá se na tomto nepravém šibalu.“ I řekl jest Dymna: „Věci znamenají se vespolek, ale soud boží jestiť 35 na stvořeních pravý, v kterémž žádného omylu není, a spravedli- vý jest, v němž nenie nepravosti. My pak všickni, kteříž pod ne- 5 10 15 115
dati dobře a připravovati, mluvě králi, aby nepochyboval o své dceři a o její nemoci, ješto by on ji dobře uzdravil od též nemoci. A hned rozkázal pacholku svému, aby přinesl mu nádobí, v nichž byla lékařství toho dospělého lékaře a velikého doktora, kterýž nedávno byl umřel, kteráž položiv před ním, vzal jest z nich ná- dobu, v niež byl jed, a nevěda, co by bylo, vzal jest ho a smiesil s ji- ným lékařstvím i dal králi, řka:,Toť hleďte lékařství dceři vaší.“ 96a I vida král hotovost jeho v připravenie lékařství, nadál se, že jest dospělý lékař ve všech věcech, a poctil ho, dav jemu dobrú zá- platu na penězích i na šatech, a vzav lékařství, dodáno jest dceři královské. Potom pak, když došlo střev jejích, umřela jest. I vida král, kázal vzíti ho a dáti jemu toho lékařství. I stalo se jest, jakož král přikázal, a umřel jest také s ní. A tak ta neumě- lost přišla na neumělého. Toto sem podobenství pověděl, abyšte nemluvili o tom, čehož nevíte, chtějíce se tím jiným slíbiti. Nebť každý člověk od svého srdce zklamán bývá, když maličko něco umí. Já pak nejsem vi- nen tiem, z čehož mne viní, a semť v rukou vašich, bójte se pak boha vší snažností vaší.“ I slyše to kuchmistr, úfaje v svój 96b 20 úřad a v krále, řekl: „Poslyšte tohoto všickni vůbec a na to, což vám mluvím, pomyslte! Neboť sú moudří nic neopustili z zna- menie nepravých i dobrých mužuo, ale ta světle položili. Zna- menie pak nepravosti a ukrutnosti zvláště se ukazují na tomto šibalu zlostném, a již o něm jest zlá pověst rozhlášena.“ Řekl 25 jest sudí kuchmistru: „Slyšeli sme již to, ale však málo jest těch, kteříž rozumějí tomu. I co jest to, jenž ste viděli na tom člověku?“ A odpověděv kuchmistr, mluvil proti Dymnovi před lidem: „V kníhách se píše mudrcuo, že ktožkolivěk levé voko menší má než pravé a rychle se hýbe a má nos nakřivený k straně pravého 30 líce svého a mezi vobojčím jeho jest veliké miesto a vlasy obočí 97a jeho rostou nakřivo a chodí svěše hlavu a ohledaje se ustavně a život jeho každý den se pozdvihuje, jest muž lstivý a vošemetný zrádce; to všecko nalezá se na tomto nepravém šibalu.“ I řekl jest Dymna: „Věci znamenají se vespolek, ale soud boží jestiť 35 na stvořeních pravý, v kterémž žádného omylu není, a spravedli- vý jest, v němž nenie nepravosti. My pak všickni, kteříž pod ne- 5 10 15 115
Strana 116
bem sme, v boží vuoli sme, ale vy, muží moudří a učení, slyšeli ste již, co jest tento mluvil. Slyštež, aby se nemohl domnívati, že by nebylo žádného, aby znal věci a měl rozum, jediné on, ješto kdyby bylo dobré neb zlé, což se od člověka děje, od znamení by 5 bylo, kteráž sú na těle jeho, jistěť by zřetedlné bylo, že by žádné naděje neměl muž spravedlivý a slúžící bohu, aniž by co prospí- vala jemu spravedlivost jeho a bázeň boží, ani by trápen byl hřiešník pro hřiechy své, poněvadž by dobré neb zlé nebylo v moci člověka, ale znamenie, kteráž sú na těle, ta by dobré neb 10 zlé skutky pósobila, a ktož činí nepravost a hřiech, nemohl by toho se uvarovati a ovšem musil by to učiniti. A čině dobře a spravedlivě, nemohl by toho činiti ani kto pósobiti co dobrého a zdržeti se od zlého. Já bych pak velmi pracoval odjíti zlé mravy pocházející z těch znamenie a nemohl bych, poněvadž by nebyla 15 moc při mně, ale při tom, kterýž mne stvo řil. Kdyby byli při 97b mně zlí mravové, ale nedáj buoh, aby byli, a byť bylo v vuoli člověka, ovšem by dobrá znamenie na svém těle zpuosobil. Ale já nejsem vinen tiem, z čehož mne viní, ani sem kráčel jediné po cestě pravdy, než jest oznámeno všem poslúchajícím bláznov- 20 stvie tvé, a že nic neznáš a více nerozumieš než jiní, kteříž sú v tomto sebrání, a žádný nebyl, ktož by otevřel ústa svá k bláz- novství, jediné ty, a bloudils v slovích tvých. A protož si jako onen lékař předpověděný. A jižť praví, že jest pověděl jeden své ženě: »Měj mne v čest, což muožeš, a poslúcháj mne a ne jiných, 25 a nech hanby jiných žen, spatř hanbu svú a přikráj ohavu, kte- růž znáš. A ty si jako ona.“ Řekl kuchmistr: „Kterak to bylo?“ Odpověděl Dymna: „Praví, že přitáhli k jednomu městu jmenem Merva nepřátelé, kteříž když pobrali jich ženy a zmordovali muže, rozdělili mezi se 30 ženy. I dostal se jednomu skoták, maje dvě ženě. A když pán jich trápil je a mořil hladem, vstal jest jednoho dne on se dvěma ženami svými a šel po drva. I nalezši jedna z nich nějakú plst, vzala ji, neb jest nahá byla, a přikryla jí hanbu svú. I řekla druhá muži svému: »Vidieš-liž nevěstku nahú, kteráž se zakryla?“ Kte- 35 réž odpověděl muž: „Lotryně, nechavši osoby své nahé i potu- puješ tu, kteráž přikryla mrzkoš svój, ani patříš na poškvrnu svú. 116
bem sme, v boží vuoli sme, ale vy, muží moudří a učení, slyšeli ste již, co jest tento mluvil. Slyštež, aby se nemohl domnívati, že by nebylo žádného, aby znal věci a měl rozum, jediné on, ješto kdyby bylo dobré neb zlé, což se od člověka děje, od znamení by 5 bylo, kteráž sú na těle jeho, jistěť by zřetedlné bylo, že by žádné naděje neměl muž spravedlivý a slúžící bohu, aniž by co prospí- vala jemu spravedlivost jeho a bázeň boží, ani by trápen byl hřiešník pro hřiechy své, poněvadž by dobré neb zlé nebylo v moci člověka, ale znamenie, kteráž sú na těle, ta by dobré neb 10 zlé skutky pósobila, a ktož činí nepravost a hřiech, nemohl by toho se uvarovati a ovšem musil by to učiniti. A čině dobře a spravedlivě, nemohl by toho činiti ani kto pósobiti co dobrého a zdržeti se od zlého. Já bych pak velmi pracoval odjíti zlé mravy pocházející z těch znamenie a nemohl bych, poněvadž by nebyla 15 moc při mně, ale při tom, kterýž mne stvo řil. Kdyby byli při 97b mně zlí mravové, ale nedáj buoh, aby byli, a byť bylo v vuoli člověka, ovšem by dobrá znamenie na svém těle zpuosobil. Ale já nejsem vinen tiem, z čehož mne viní, ani sem kráčel jediné po cestě pravdy, než jest oznámeno všem poslúchajícím bláznov- 20 stvie tvé, a že nic neznáš a více nerozumieš než jiní, kteříž sú v tomto sebrání, a žádný nebyl, ktož by otevřel ústa svá k bláz- novství, jediné ty, a bloudils v slovích tvých. A protož si jako onen lékař předpověděný. A jižť praví, že jest pověděl jeden své ženě: »Měj mne v čest, což muožeš, a poslúcháj mne a ne jiných, 25 a nech hanby jiných žen, spatř hanbu svú a přikráj ohavu, kte- růž znáš. A ty si jako ona.“ Řekl kuchmistr: „Kterak to bylo?“ Odpověděl Dymna: „Praví, že přitáhli k jednomu městu jmenem Merva nepřátelé, kteříž když pobrali jich ženy a zmordovali muže, rozdělili mezi se 30 ženy. I dostal se jednomu skoták, maje dvě ženě. A když pán jich trápil je a mořil hladem, vstal jest jednoho dne on se dvěma ženami svými a šel po drva. I nalezši jedna z nich nějakú plst, vzala ji, neb jest nahá byla, a přikryla jí hanbu svú. I řekla druhá muži svému: »Vidieš-liž nevěstku nahú, kteráž se zakryla?“ Kte- 35 réž odpověděl muž: „Lotryně, nechavši osoby své nahé i potu- puješ tu, kteráž přikryla mrzkoš svój, ani patříš na poškvrnu svú. 116
Strana 117
Totiž břevna v oku tvém nevidieš, v oku pak jiného spatřuješ 98a mrvu. Divím se jistě velmi tobě,“ řekl Dymna kuchmistru, „proč srdce tvé smělo to mluviti, poněvadž znáš při osobě tvé škodné 5 neduhy. A že si zlé barvy a tvé tělo smrduté jest, neb na tobě jest porušení těla a zlobivost skutkuo, a co jest pak pokusilo srdce tvého býti na dvoře královském, neb zpuosobného života a čistí od poškvrn a neřesti obierati se mají s pokrmy a strojiti je. Nebť sem já dávno věděl o tvých neřestech, ale tajil sem jich já 10 i mnozí z dvořan královských a mlčal sem dodnes a nepronesl sem toho, znamenaje v srdci svém, poněvadž ctí ho král jeho milost, neškodí mi, a byť mu zle učinil, mně by nic neprospělo, a protož sem to měl při sobě. Ale poněvadž mi zjeveno tvé nepřátelstvie 98b a mluvils lež s lichotú srdce tvého o tom, čehož neznáš, pravím 15 tobě, že nejsi hoden slúžiti králi v žádné službě jeho, ani také býti na dvoře jeho, nadto pak s pokrmem královským se obie- rati.“ Odpověděl kuchmistr a řekl Dymnovi: „Mně-liž to mlu- vieš, což slyším?“ Jemuž odpověděl Dymna: „A já tobě, neb mnoho zlých nedostatkuo při tobě jest, ješto si kulhavý, kylavý 20 a prašivé máš moudí a drbeš se každý den rukami a hlava tvá plná jest neštovic, a protož viece nemáš přistupovati k úřadu královskému! Tehdy, když slyšel kuchmistr to, což o něm mluvil Dymna, změnila se jest jeho tvář a jazyk přilnul k dasním jeho i počal 25 plakati, že mu [ domlúval Dymna a jej před lidmi zhaněl. I vida 99a Dymna, že by plakal, řekl jemu: „Hoden si plakati a rmútiti se dnem i nocí. Neb kdyby zvěděl král to o tobě, vypověděl a vy- hnal by tě kráj světa. A slyše to všecko písař dvorský, kterémuž lev duověřil, sepsal 30 všecko, a když to dodáno bylo králi, přikázal ssaditi kuchmistra z úřadu a jej z dvoru svého vyhnati. I sepsavše všecko, což mluvil Dymna, a zapečetivše, dán jest zase do žaláře, a rozešli se všickni z sněmu toho dne. Byl jest pak z dvořan královských nějaký jmenem Resba, kte- 35 rýž byl přietel Keliluo, dosáh u krále místa a duostojenství, ten jest přišel k Dymnovi k žaláři a oznámil mu, že by umřel Kelila. 117
Totiž břevna v oku tvém nevidieš, v oku pak jiného spatřuješ 98a mrvu. Divím se jistě velmi tobě,“ řekl Dymna kuchmistru, „proč srdce tvé smělo to mluviti, poněvadž znáš při osobě tvé škodné 5 neduhy. A že si zlé barvy a tvé tělo smrduté jest, neb na tobě jest porušení těla a zlobivost skutkuo, a co jest pak pokusilo srdce tvého býti na dvoře královském, neb zpuosobného života a čistí od poškvrn a neřesti obierati se mají s pokrmy a strojiti je. Nebť sem já dávno věděl o tvých neřestech, ale tajil sem jich já 10 i mnozí z dvořan královských a mlčal sem dodnes a nepronesl sem toho, znamenaje v srdci svém, poněvadž ctí ho král jeho milost, neškodí mi, a byť mu zle učinil, mně by nic neprospělo, a protož sem to měl při sobě. Ale poněvadž mi zjeveno tvé nepřátelstvie 98b a mluvils lež s lichotú srdce tvého o tom, čehož neznáš, pravím 15 tobě, že nejsi hoden slúžiti králi v žádné službě jeho, ani také býti na dvoře jeho, nadto pak s pokrmem královským se obie- rati.“ Odpověděl kuchmistr a řekl Dymnovi: „Mně-liž to mlu- vieš, což slyším?“ Jemuž odpověděl Dymna: „A já tobě, neb mnoho zlých nedostatkuo při tobě jest, ješto si kulhavý, kylavý 20 a prašivé máš moudí a drbeš se každý den rukami a hlava tvá plná jest neštovic, a protož viece nemáš přistupovati k úřadu královskému! Tehdy, když slyšel kuchmistr to, což o něm mluvil Dymna, změnila se jest jeho tvář a jazyk přilnul k dasním jeho i počal 25 plakati, že mu [ domlúval Dymna a jej před lidmi zhaněl. I vida 99a Dymna, že by plakal, řekl jemu: „Hoden si plakati a rmútiti se dnem i nocí. Neb kdyby zvěděl král to o tobě, vypověděl a vy- hnal by tě kráj světa. A slyše to všecko písař dvorský, kterémuž lev duověřil, sepsal 30 všecko, a když to dodáno bylo králi, přikázal ssaditi kuchmistra z úřadu a jej z dvoru svého vyhnati. I sepsavše všecko, což mluvil Dymna, a zapečetivše, dán jest zase do žaláře, a rozešli se všickni z sněmu toho dne. Byl jest pak z dvořan královských nějaký jmenem Resba, kte- 35 rýž byl přietel Keliluo, dosáh u krále místa a duostojenství, ten jest přišel k Dymnovi k žaláři a oznámil mu, že by umřel Kelila. 117
Strana 118
K terýž, když to slyšel, želel velmi a odvojil se jeho zámutek 99b proto, že mezi nimi bylo tovařiství a bratrství, i plakal jest hořce, řka: „Běda životu mému, neb sem zbaven bratra mého a všeho potěšení i naděje srdce mého. Jižť jest zajisté spravedlivě po- věděl, ktožť jest řekl, že ktož by koli raněn byl jedním, zběhnú se k němu se všech stran protivenství a zámutkové a tesknosti. Jako nynie mně, kterémuž se tolik zběhlo zámutků. Zámutek totiž žaláře, a že všeckeren lid povstal proti mně k zahubení mému, a že sem zbaven mužů múdrých a mých bratří a příbuz- 10 ných. Nynie však chválím boha, kterýž pojav k sobě bratra mého Kelilu, zuostavil mi z mužuo tovařiských a milujících mne bratra jako tě, v němž napravím ztrátu bratra mého Kelily, a doufámť 100a již v milosrdenství boží, kteréž mně činiti bude vždycky, a v tom, což sem poznal na tobě, žes přičinil péči a bedlivost o mne, já 15 z lítosti, kterúž vidím, že máš nade mnú, a viem, žes se ke mně nachýlil s láskou a bratrstvím jako bratr mój Kelila i viece, a že obmýšléš mú věc, jakož obmýšlel bratr věrný. A předtiem za- jisté shromázdili sme něco peněz pro potřeby života, kteréž jsme schovali v jednom miestě. I zdá-liť se je sem přinesti, prosím, aby 20 to učinil.“ Tehdy pospiešil jest Resba, a vzav všecko, což tam bylo, přinesl k Dymnovi. I vzav Dymna díl bratra svého Kelily, dal jej Resbovi a řekl mu: „Upevniž srdce tvé při mém dobrém a přilož mysl tvú ke mně a řeď mú věc a oz nam mi řeči lvovy, 100b a když o mně před ním mluveno bude, a pozorůj slov mateře 25 lvovy, a měj o to péči, cožť pravím, i o tom, což sem nepověděl, a co se mluví o mně na dvoře královském, neb budeš moci dobře vjíti i vyjíti, když by chtěl, potom pak zvěstůj mi všecko. Ale chciť, aby věděl, že maličko toto, což sem dal, ne proto, že bych tím mienil, aby mi pomoci měl a vyprostiti z nebezpečenství, 30 v kterémž sem pro zlé, kteréž bych učinil, ale toliko dal sem tobě to z milosti, kteráž někdy byla mezi tebú a Kelilú, bratrem mým, a že o tvé radě a pravdě nepochybuji i o tvé stálosti, ani sem viděl koho z těch, kteréž ostavil Kelila, více hodného micti to jako tebe, a protož chci, aby to měl.“ I vzav to Resba, což dal jemu 35 Dymna, při sáhl mu oznámiti všecko, což by slyšel od lva o jeho 10la při, a poslal penieze do domu svého. 118 5
K terýž, když to slyšel, želel velmi a odvojil se jeho zámutek 99b proto, že mezi nimi bylo tovařiství a bratrství, i plakal jest hořce, řka: „Běda životu mému, neb sem zbaven bratra mého a všeho potěšení i naděje srdce mého. Jižť jest zajisté spravedlivě po- věděl, ktožť jest řekl, že ktož by koli raněn byl jedním, zběhnú se k němu se všech stran protivenství a zámutkové a tesknosti. Jako nynie mně, kterémuž se tolik zběhlo zámutků. Zámutek totiž žaláře, a že všeckeren lid povstal proti mně k zahubení mému, a že sem zbaven mužů múdrých a mých bratří a příbuz- 10 ných. Nynie však chválím boha, kterýž pojav k sobě bratra mého Kelilu, zuostavil mi z mužuo tovařiských a milujících mne bratra jako tě, v němž napravím ztrátu bratra mého Kelily, a doufámť 100a již v milosrdenství boží, kteréž mně činiti bude vždycky, a v tom, což sem poznal na tobě, žes přičinil péči a bedlivost o mne, já 15 z lítosti, kterúž vidím, že máš nade mnú, a viem, žes se ke mně nachýlil s láskou a bratrstvím jako bratr mój Kelila i viece, a že obmýšléš mú věc, jakož obmýšlel bratr věrný. A předtiem za- jisté shromázdili sme něco peněz pro potřeby života, kteréž jsme schovali v jednom miestě. I zdá-liť se je sem přinesti, prosím, aby 20 to učinil.“ Tehdy pospiešil jest Resba, a vzav všecko, což tam bylo, přinesl k Dymnovi. I vzav Dymna díl bratra svého Kelily, dal jej Resbovi a řekl mu: „Upevniž srdce tvé při mém dobrém a přilož mysl tvú ke mně a řeď mú věc a oz nam mi řeči lvovy, 100b a když o mně před ním mluveno bude, a pozorůj slov mateře 25 lvovy, a měj o to péči, cožť pravím, i o tom, což sem nepověděl, a co se mluví o mně na dvoře královském, neb budeš moci dobře vjíti i vyjíti, když by chtěl, potom pak zvěstůj mi všecko. Ale chciť, aby věděl, že maličko toto, což sem dal, ne proto, že bych tím mienil, aby mi pomoci měl a vyprostiti z nebezpečenství, 30 v kterémž sem pro zlé, kteréž bych učinil, ale toliko dal sem tobě to z milosti, kteráž někdy byla mezi tebú a Kelilú, bratrem mým, a že o tvé radě a pravdě nepochybuji i o tvé stálosti, ani sem viděl koho z těch, kteréž ostavil Kelila, více hodného micti to jako tebe, a protož chci, aby to měl.“ I vzav to Resba, což dal jemu 35 Dymna, při sáhl mu oznámiti všecko, což by slyšel od lva o jeho 10la při, a poslal penieze do domu svého. 118 5
Strana 119
Potom pak vstav na úsvitě Resba, šel jest do domu lvova a na- lezl sudího a levharta, kteříž přinesli kvaterny před něho, a když čteni byli před lvem, přikázal písaři vypsati to a dáti levhartu. I kázal jest sudí Dymnu vyvesti a postaviti na dvoře a jemu 5 předložiti všecko, co jest mluvil a z čeho viněn byl. A když vyšli z palácu královského sudí a levhart, přišla mátě lvova, i rozkázal lev, aby čtena byla všecka pře Dymnova. I vyslyševši všecka slova ta, počala jest mluviti proti synu svému, řkúci: „Nebudiž proti mysli, budu-li snad k tobě ostře mluviti. Nebť vidím, že ne- 1o rozeznáváš, co tobě dobré jest neb zlé. [ Však sem napomenula 101b tebe, aby nebylo zklamáno srdce tvé těmi slovy, kteráž slyšíš od toho nepřítele, lháře a podvodníka, ale radím tobě, aby učinil lidu svému před ním pokój. Neb bude-liť živ, rozženeť tvé dvo- řany.“ A vstavši mátě lvova, šla od tváři jeho hněvajíci se. I slyše Resba řeč mateře lvovy, vyšel jest z palácu a bral se před žalář k Dymnovi a oznámil mu všecko, což mátě lvova mluvila proti němu, když kázal lev při Dymnovu čísti před ní. A když on ještě mluvil, toť hle posel sudího přišel k Dymnovi, kterýžto přiveden sa, postaven jest před sněmem. A když se sebral lid a Dymna stál 20 před nimi, řekl jest hájtman Dymnovi: „Již jest mi zjeven účinek tvój, a pravil mi o tom ten, ktož hodnověrný jest, a niž viece po- 102a třebie jest mi vyhledávati to, nebť viem, že pravda jest a že sem již vyhledal a nalezl pravdu. A byť král ráčil, maje lítost nad svým lidem, již bychom ovšem odsoudili tě podlé skutkuo tvých.“ Řekl mu Dymna: „Slyším slova tvá, slova toho, v kterémž nenie žádné lítosti a dobroty, ani patříš na skutek oklamaného a utiště- ného, ani vyhledáváš pravdy, ani se vyptáváš na upřímnost, ani vá- žíš spravedlnosti, ale následuješ své vuole a mienieš zahubiti mne, ješto nejsi jist těmi slovy, kteráž se o mně mluví. Ale jižť pravím 30 o tobě, že nemilostiví a nepraví nechtí tomu, čemuž spravedliví a upřímní muží chtějí.“ I odpověděv sudí, řekl jemu: „Máť ten, kterýž usazen jest nad lidem, odplatiti muži spravedlivému po- dlé spravedlnosti jeho a vážiti ji sobě, a proto i ctiti. A máť také úředník trestati výstupného pro vinu jeho a švihati ho podlé pro- 35 vinění jeho, aby jiní slyšíce báli se a pilnější byli muží spravedliví a upřímní spravedlnosti a dobroty. Ale tobě lépe jest trápenu 15 25 119
Potom pak vstav na úsvitě Resba, šel jest do domu lvova a na- lezl sudího a levharta, kteříž přinesli kvaterny před něho, a když čteni byli před lvem, přikázal písaři vypsati to a dáti levhartu. I kázal jest sudí Dymnu vyvesti a postaviti na dvoře a jemu 5 předložiti všecko, co jest mluvil a z čeho viněn byl. A když vyšli z palácu královského sudí a levhart, přišla mátě lvova, i rozkázal lev, aby čtena byla všecka pře Dymnova. I vyslyševši všecka slova ta, počala jest mluviti proti synu svému, řkúci: „Nebudiž proti mysli, budu-li snad k tobě ostře mluviti. Nebť vidím, že ne- 1o rozeznáváš, co tobě dobré jest neb zlé. [ Však sem napomenula 101b tebe, aby nebylo zklamáno srdce tvé těmi slovy, kteráž slyšíš od toho nepřítele, lháře a podvodníka, ale radím tobě, aby učinil lidu svému před ním pokój. Neb bude-liť živ, rozženeť tvé dvo- řany.“ A vstavši mátě lvova, šla od tváři jeho hněvajíci se. I slyše Resba řeč mateře lvovy, vyšel jest z palácu a bral se před žalář k Dymnovi a oznámil mu všecko, což mátě lvova mluvila proti němu, když kázal lev při Dymnovu čísti před ní. A když on ještě mluvil, toť hle posel sudího přišel k Dymnovi, kterýžto přiveden sa, postaven jest před sněmem. A když se sebral lid a Dymna stál 20 před nimi, řekl jest hájtman Dymnovi: „Již jest mi zjeven účinek tvój, a pravil mi o tom ten, ktož hodnověrný jest, a niž viece po- 102a třebie jest mi vyhledávati to, nebť viem, že pravda jest a že sem již vyhledal a nalezl pravdu. A byť král ráčil, maje lítost nad svým lidem, již bychom ovšem odsoudili tě podlé skutkuo tvých.“ Řekl mu Dymna: „Slyším slova tvá, slova toho, v kterémž nenie žádné lítosti a dobroty, ani patříš na skutek oklamaného a utiště- ného, ani vyhledáváš pravdy, ani se vyptáváš na upřímnost, ani vá- žíš spravedlnosti, ale následuješ své vuole a mienieš zahubiti mne, ješto nejsi jist těmi slovy, kteráž se o mně mluví. Ale jižť pravím 30 o tobě, že nemilostiví a nepraví nechtí tomu, čemuž spravedliví a upřímní muží chtějí.“ I odpověděv sudí, řekl jemu: „Máť ten, kterýž usazen jest nad lidem, odplatiti muži spravedlivému po- dlé spravedlnosti jeho a vážiti ji sobě, a proto i ctiti. A máť také úředník trestati výstupného pro vinu jeho a švihati ho podlé pro- 35 vinění jeho, aby jiní slyšíce báli se a pilnější byli muží spravedliví a upřímní spravedlnosti a dobroty. Ale tobě lépe jest trápenu 15 25 119
Strana 120
býti na tomto světě nežli na budoucí obtíženému hřiechy jíti. A protož již vyznáj hřiech tvój a zvěstůj provinění tvé a dáj chválu bohu, synu muoj! Neb to učině dobrý konec vezmeš, vy- svobozena zajisté bude duše tvá od trápení budúcího světa a na- 5 stane po tobě dobrá pověst, takže všickni o tobě dobře mluviti budú a od mnohé ho zproštěn budeš zámutku. Protož odlož od 102b sebe drzí slova tvá, kteráž mluvíš, a nebýváj z těch, kteříž se za lež nestydí, a zpovídáj se hříchuo tvých a nájdeš odpočinutí duše tvé na onom světě. Neb spravedlivě umříti lépe jest než ne- 10 spravedlivě živu býti.“ Odpověděv Dymna sudímu, řekl: „Poslyš mne, pane milý! Právě si mluvil a všecka slova tvá spravedlivá sú a řeči tvé řeči muže múdrého. Ale však když slouží štěstí člověku, nemáť tehdáž prodávati skončení svého za tento svět zlořečený a zatracený, ani má hledati maličko upokojení velikým jiných 15 trápením, a má pověděti pravdu a svój hřiech vyznati. A kdy- bych já byl větší zločinec nežli všickni lidé tohoto lstivého a bíd- ného světa, slyše tvá tato slova srdce mého měl bych ponížiti a očima rozumu mého dobrú cestu od zlé rozeznati, neb když ono trestáno bývá, nemuože své zuostati nepravosti. Ale kdyžů dává a zpuosobuje jemu pán buoh trestání a náučení moudré a rozumné, jako teď tobě dáti ráčil, srdce svého nájzúfalejšího zatvrditi nikterakž nebude moci, ale učiněno bývá srdce jeho ponížené a skrúšené skrze řeči a slova káravá a napomínající, po- znávaje se v hřiechu a výstupku svém a zpovídaje se toho, čehož 25 se jest dopustil. Jáť pak již chtěl bych jistě a žádám toho se do- pustiti, z čehož mne viní, jakož i ty pravieš, a provinění mé ovšem oznámiti, abych po tomto zámutku odpočinutí našel a jíti 103a pospiešil z toho světa zlořečeného do domu rozkoší, a jistě bych pověděl, že sem vinen, a v výstupku se poznal, slyše slova lahod- ná a řeči tvé s upřímnú radú, i chtěl bych umříti nevinný, aby dvénásobně bylo dobré mé na onom světě. Ale zpomenul sem na ono, což praví mudrci: Ktož se sám zabijí, nemáť částky na tom- to světě, ani na budúcím. A vím jistě, jestliže bych řekl, že sem provinil, a umřel bych proto, přičteno bylo by mi, jako bych se 35 sám zabil, poněvadž bych se znal v hřiechu, kteréhož sem se ne- dopustil. Ale jáť sem nevinný a čistý od toho, z čehož mne viní, 20 30 120
býti na tomto světě nežli na budoucí obtíženému hřiechy jíti. A protož již vyznáj hřiech tvój a zvěstůj provinění tvé a dáj chválu bohu, synu muoj! Neb to učině dobrý konec vezmeš, vy- svobozena zajisté bude duše tvá od trápení budúcího světa a na- 5 stane po tobě dobrá pověst, takže všickni o tobě dobře mluviti budú a od mnohé ho zproštěn budeš zámutku. Protož odlož od 102b sebe drzí slova tvá, kteráž mluvíš, a nebýváj z těch, kteříž se za lež nestydí, a zpovídáj se hříchuo tvých a nájdeš odpočinutí duše tvé na onom světě. Neb spravedlivě umříti lépe jest než ne- 10 spravedlivě živu býti.“ Odpověděv Dymna sudímu, řekl: „Poslyš mne, pane milý! Právě si mluvil a všecka slova tvá spravedlivá sú a řeči tvé řeči muže múdrého. Ale však když slouží štěstí člověku, nemáť tehdáž prodávati skončení svého za tento svět zlořečený a zatracený, ani má hledati maličko upokojení velikým jiných 15 trápením, a má pověděti pravdu a svój hřiech vyznati. A kdy- bych já byl větší zločinec nežli všickni lidé tohoto lstivého a bíd- ného světa, slyše tvá tato slova srdce mého měl bych ponížiti a očima rozumu mého dobrú cestu od zlé rozeznati, neb když ono trestáno bývá, nemuože své zuostati nepravosti. Ale kdyžů dává a zpuosobuje jemu pán buoh trestání a náučení moudré a rozumné, jako teď tobě dáti ráčil, srdce svého nájzúfalejšího zatvrditi nikterakž nebude moci, ale učiněno bývá srdce jeho ponížené a skrúšené skrze řeči a slova káravá a napomínající, po- znávaje se v hřiechu a výstupku svém a zpovídaje se toho, čehož 25 se jest dopustil. Jáť pak již chtěl bych jistě a žádám toho se do- pustiti, z čehož mne viní, jakož i ty pravieš, a provinění mé ovšem oznámiti, abych po tomto zámutku odpočinutí našel a jíti 103a pospiešil z toho světa zlořečeného do domu rozkoší, a jistě bych pověděl, že sem vinen, a v výstupku se poznal, slyše slova lahod- ná a řeči tvé s upřímnú radú, i chtěl bych umříti nevinný, aby dvénásobně bylo dobré mé na onom světě. Ale zpomenul sem na ono, což praví mudrci: Ktož se sám zabijí, nemáť částky na tom- to světě, ani na budúcím. A vím jistě, jestliže bych řekl, že sem provinil, a umřel bych proto, přičteno bylo by mi, jako bych se 35 sám zabil, poněvadž bych se znal v hřiechu, kteréhož sem se ne- dopustil. Ale jáť sem nevinný a čistý od toho, z čehož mne viní, 20 30 120
Strana 121
kterakž sebe sám zabím a mého nepřítele v tom posilním, ješto sem lží nemluvil, ani sem na to myslil, a zklamán sem v své při, a proto nezdálo se jest mi praviti toho, čehož sem se nedopustil, a toho býti účastníkem, kterýž hledí zahubiti mne, jakož ty pak 5 vieš, kteraký jest v té věci hřiech. Ale budete-li chtieti nespra- vedlivě mě zahubiti, bůhť mi pomocník bude. Než pravímť vám to, což sem včiera pověděl: Mějte boha před očimi vašimi a roz- pomeňle se na stvořitele, vašeho pána, soud, ani se dopouštějte věci, kteréž byšte litovati mohli, když by neprospěla vám. A vězte, 10 žeť žádný ortel nemá vypovědín býti o věci pochybné, ale o pravé a jisté. Jáť pak jistě znám sebe více než vás, ale vám o mně se zlého domnívajícím varovati se sluší, aby se vám nepřihodilo, 103b což se stalo jednomu služebníku pravícímu to, čehož neviděl ani znal.“ Řekl jest sudí a rada: „Kterak se přihodilo?“ Die Dymna: „Praví, že byl v jednom městě některaký muž, maje ženu pěknú, rozšafnú a rozumnú, takže se všickni jejímu rozumu di- vili a od ní příklad brali. I přihodilo se, když ten muž jmenovaný měl služebníka, kterýž o to stál, aby obýval s ní, a jí mnohokrát za to žádal, aby ji k stydkosti pohnul. Ale ona odpírala. I hledal 20 jest služebník ten zpuosobu ve dne i v noci, kterak by jí lehkost uči- nil. Stalo se jest, když šel jednoho dne čihat, lapil dvé špačat, a udě- lav jim kletci k chování, náučil jednoho z nich jazykem edom- ským mluviti: Já sem viděl hauzknechta s paní mú ležeti. Dru- hého pak náučil řéci: Ano, jest tak. A třetího náučil mluviti: Jáť 25 více nechci mluviti. A náučeni byli špačkové tomu jazykem edomským, a žádný v té zemi nerozuměl jim. Jednoho pak dne, když byl muž v domu s ženou svú, přišli k němu špačkové ště- becíce. A když se líbil jemu hlas jich a zpívaní, nevěda však, co pravili, rozkázal ženě své chovati je a jim každý den dobře činiti. Jednoho pak dne, když přišli k němu poutníci z krajiny edomské, a pozval jich k svému stolu. A po kvasu přinešeni sú ptáci k stolu, aby zpívali před pánem. A když sú slyšeli poutníci slova ptákuo těch, stáli sú, schýlivše hlavu, [ zhledajíce na se pro hanbu a di- 104a vili se velmi mluvenie těch ptáků. I řekli hospodáři: „Rozumíte- liž, co praví pláci tito?“ Jimž odpověděl: „Nic kromě hlasu jich, kterýž mi se velmi líbí.“ Ale oni řekli mu: „Nemějž nám za zlé, 15 30 35 121
kterakž sebe sám zabím a mého nepřítele v tom posilním, ješto sem lží nemluvil, ani sem na to myslil, a zklamán sem v své při, a proto nezdálo se jest mi praviti toho, čehož sem se nedopustil, a toho býti účastníkem, kterýž hledí zahubiti mne, jakož ty pak 5 vieš, kteraký jest v té věci hřiech. Ale budete-li chtieti nespra- vedlivě mě zahubiti, bůhť mi pomocník bude. Než pravímť vám to, což sem včiera pověděl: Mějte boha před očimi vašimi a roz- pomeňle se na stvořitele, vašeho pána, soud, ani se dopouštějte věci, kteréž byšte litovati mohli, když by neprospěla vám. A vězte, 10 žeť žádný ortel nemá vypovědín býti o věci pochybné, ale o pravé a jisté. Jáť pak jistě znám sebe více než vás, ale vám o mně se zlého domnívajícím varovati se sluší, aby se vám nepřihodilo, 103b což se stalo jednomu služebníku pravícímu to, čehož neviděl ani znal.“ Řekl jest sudí a rada: „Kterak se přihodilo?“ Die Dymna: „Praví, že byl v jednom městě některaký muž, maje ženu pěknú, rozšafnú a rozumnú, takže se všickni jejímu rozumu di- vili a od ní příklad brali. I přihodilo se, když ten muž jmenovaný měl služebníka, kterýž o to stál, aby obýval s ní, a jí mnohokrát za to žádal, aby ji k stydkosti pohnul. Ale ona odpírala. I hledal 20 jest služebník ten zpuosobu ve dne i v noci, kterak by jí lehkost uči- nil. Stalo se jest, když šel jednoho dne čihat, lapil dvé špačat, a udě- lav jim kletci k chování, náučil jednoho z nich jazykem edom- ským mluviti: Já sem viděl hauzknechta s paní mú ležeti. Dru- hého pak náučil řéci: Ano, jest tak. A třetího náučil mluviti: Jáť 25 více nechci mluviti. A náučeni byli špačkové tomu jazykem edomským, a žádný v té zemi nerozuměl jim. Jednoho pak dne, když byl muž v domu s ženou svú, přišli k němu špačkové ště- becíce. A když se líbil jemu hlas jich a zpívaní, nevěda však, co pravili, rozkázal ženě své chovati je a jim každý den dobře činiti. Jednoho pak dne, když přišli k němu poutníci z krajiny edomské, a pozval jich k svému stolu. A po kvasu přinešeni sú ptáci k stolu, aby zpívali před pánem. A když sú slyšeli poutníci slova ptákuo těch, stáli sú, schýlivše hlavu, [ zhledajíce na se pro hanbu a di- 104a vili se velmi mluvenie těch ptáků. I řekli hospodáři: „Rozumíte- liž, co praví pláci tito?“ Jimž odpověděl: „Nic kromě hlasu jich, kterýž mi se velmi líbí.“ Ale oni řekli mu: „Nemějž nám za zlé, 15 30 35 121
Strana 122
pane, což povíme o slovích mluvených od ptákuo těchto, ješto jeden z nich praví, že hauzknecht ležel s tvou ženú. A druhý řekl: Ano, jest tak. Třetí pak: Jáť víc nechci mluviti. I má-li se tomu věřiti, nevíme.“ To slyše služebník, rychle řekl: „Ano, i já svědčím, což praví ptáci.“ I rozkázal pán ženu svú zahubiti. Žena pak mluvila mu, řkúci: „Vyhledáj pilně to, cožs slyšel, neb jistě poznáš lež toho lotříka. Ale nynie pros těch mužuo, ať otieží ptákuo, umějí-li co jiného mluviti jazykem edomským krom těch slov. Neb těm slovóm náučil je služebník nepravý, kterýž 10 chtěl se mnú svú vuoli provoditi, a nechtěla sem mu k vuoli býti.“ I učinil jest muž tak a kázal se ptáti ptákuo, kteříž nic jiného ne- uměli mluviti, jediné ta slova. Tehdy poznal jest pán, že slu- žebník naučil je. I kázal zavolati služebníka. Kterýžto když jest přišel k němu, drže krahujec na ruce své, řekla jemu panie: „Be- 15 zectný služebníče a nešlechetný, kterak si směl se pokusiti o ta- kovú nešlechetnost proti mně?“ Kteréžto odpověděl služebník: Ano, tak jest. I vskočiv krahujec do vočí jeho, vyvrátil mu je z hlavy. I řekla jemu paní: „Hle, kterak rychle odplatil tobě pán buoh podlé skutkuo tvých, nebs pravil viděti, čehos neviděl, 20 a svědčils na mě nepravě.“ Tehdy rozkázal pán služebníka svého 105a zahubiti, a tak odplatu za skutky vzal. Ale přivedl sem vám to podobenství, že ktožkoli činí jako ten, rychle jemu odplaceno bude podlé skutkuo jeho. Potom pak sepsal sudí všecko, což mluveno bylo proti Dym- 25 novi i což on odpovídal, a dal ho zase do žaláře, a vstavše šli sú všickni do pokoje královského. Potom pak často pouštěn byl Dymna před ně, mluvě mnohé řeči, ale oni neposlouchali ho. I řekla mátě lvova: „Necháš-li Dymny živého, poněvádž se do- pustil mnoho zlého, ještěť nájde horší zlé a trápení mnohá, i při- 30 jdeš ku pádu, kterýž by napraven býti nemohl.“ I stalo se jest, když ona mluvila lvovi, den po dni chopilo se to mysli jeho a jist tím byl, že pravé bylo.“ I zavolán sa levhart, svědčil jest o Dymnovi to, což slyšel od 105b něho a od Kelily, když jest šel mimo duom jeho. A poslal král po 35 vlka, kterýž byl v žaláři podlé Dymny, a postaven sa před krá- lem svědčil jest proti Dymnovi, což jest slyšel od něho, když mlu- 5 104b 122
pane, což povíme o slovích mluvených od ptákuo těchto, ješto jeden z nich praví, že hauzknecht ležel s tvou ženú. A druhý řekl: Ano, jest tak. Třetí pak: Jáť víc nechci mluviti. I má-li se tomu věřiti, nevíme.“ To slyše služebník, rychle řekl: „Ano, i já svědčím, což praví ptáci.“ I rozkázal pán ženu svú zahubiti. Žena pak mluvila mu, řkúci: „Vyhledáj pilně to, cožs slyšel, neb jistě poznáš lež toho lotříka. Ale nynie pros těch mužuo, ať otieží ptákuo, umějí-li co jiného mluviti jazykem edomským krom těch slov. Neb těm slovóm náučil je služebník nepravý, kterýž 10 chtěl se mnú svú vuoli provoditi, a nechtěla sem mu k vuoli býti.“ I učinil jest muž tak a kázal se ptáti ptákuo, kteříž nic jiného ne- uměli mluviti, jediné ta slova. Tehdy poznal jest pán, že slu- žebník naučil je. I kázal zavolati služebníka. Kterýžto když jest přišel k němu, drže krahujec na ruce své, řekla jemu panie: „Be- 15 zectný služebníče a nešlechetný, kterak si směl se pokusiti o ta- kovú nešlechetnost proti mně?“ Kteréžto odpověděl služebník: Ano, tak jest. I vskočiv krahujec do vočí jeho, vyvrátil mu je z hlavy. I řekla jemu paní: „Hle, kterak rychle odplatil tobě pán buoh podlé skutkuo tvých, nebs pravil viděti, čehos neviděl, 20 a svědčils na mě nepravě.“ Tehdy rozkázal pán služebníka svého 105a zahubiti, a tak odplatu za skutky vzal. Ale přivedl sem vám to podobenství, že ktožkoli činí jako ten, rychle jemu odplaceno bude podlé skutkuo jeho. Potom pak sepsal sudí všecko, což mluveno bylo proti Dym- 25 novi i což on odpovídal, a dal ho zase do žaláře, a vstavše šli sú všickni do pokoje královského. Potom pak často pouštěn byl Dymna před ně, mluvě mnohé řeči, ale oni neposlouchali ho. I řekla mátě lvova: „Necháš-li Dymny živého, poněvádž se do- pustil mnoho zlého, ještěť nájde horší zlé a trápení mnohá, i při- 30 jdeš ku pádu, kterýž by napraven býti nemohl.“ I stalo se jest, když ona mluvila lvovi, den po dni chopilo se to mysli jeho a jist tím byl, že pravé bylo.“ I zavolán sa levhart, svědčil jest o Dymnovi to, což slyšel od 105b něho a od Kelily, když jest šel mimo duom jeho. A poslal král po 35 vlka, kterýž byl v žaláři podlé Dymny, a postaven sa před krá- lem svědčil jest proti Dymnovi, což jest slyšel od něho, když mlu- 5 104b 122
Strana 123
☞ V * vil k Kelilovi, i co on odpovídal Kelilovi. Tehdy uvěřil jest lev a poznal, že Dymna oklamal ho a navedl, aby zamordoval Se- nesbu. I přikázal Dymnu vyvesti a odpraviti. Takť se muž rozumný od takového šibala vystřihati má a vě- 5 děti to, že ktožkolivěk hledá dobrého svého s zlým jiného, hřešíť sám proti sobě, a polapen bývá v nepravosti skutkuo svých. To sobě, šibale, znamenáj! 123
☞ V * vil k Kelilovi, i co on odpovídal Kelilovi. Tehdy uvěřil jest lev a poznal, že Dymna oklamal ho a navedl, aby zamordoval Se- nesbu. I přikázal Dymnu vyvesti a odpraviti. Takť se muž rozumný od takového šibala vystřihati má a vě- 5 děti to, že ktožkolivěk hledá dobrého svého s zlým jiného, hřešíť sám proti sobě, a polapen bývá v nepravosti skutkuo svých. To sobě, šibale, znamenáj! 123
Strana 124
Kapitula čtvrtá o holubu. A jest o věrných tovařiších. 106а EKL JEST PAK KRÁL DYSLES Sendebarovi: Srozumělť sem již podobenstvie tvému o milých tovařiších a přátelích, kte- 5 réž rozlučuje spolu člověk lstivý a podvodný svým šibalstvem, a vím, k jakému konci ten přichází. Nyní pak pověz mi o věrných přáteliech, kterak se vyjevuje a potvrzuje jich milování, aby dobře prospěl jeden druhému v jich milování a tovařiství. Řekl filozof králi: Vězte, že muž rozumný jest pomocen přátelóm 10 svým a přátelé jsú sobě vespolek pomocni, aniž se ruší jich mi- lování z které přiečiny. A z podobenství, kteráž přivodí k tomu, jest podobenství o holubu, myši a krkavci. Řekl král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 106b Praví, že bylo v krajině jedné při jedné straně čihadlo, na 15 něžto každý den chodíval nějaký čihat. Byl jest pak tu veliký strom, na kterémž bylo hniezdo jednoho krkavce. Ale jednoho dne, když byl krkavec v svém hniezdě, viděl čihaře, an se béře k některakému stromu s sietkami a s velikým kyjem. A když ho uhledal krkavec, bál se jest a myslil v srdci svém, řka: Jižť nese 20 ptáčník tento věc, nevím, pro mne-li, čili pro jiné. Počkám a zvím, co učiní, abych se zpraviti a opatřiti uměl. I přišed ptáčník po- 107a sypal tu pšenici po všech miestech a čihal, čekaje užitek. Po malé pak chvíli, toť hle přiletěl holub s velikým stádem holubuo, kterýchžto to on byl vuodce. I velmi zlačněvše, na všecky strany patříce hned uhledali pšenici, nešetříce sítek, i spadli všickni k zobání pšenice a všickni sítkami přidrženi sú. I vida to čihař, zradoval se jest velmi. Holubi pak, když poznali, že sú lapeni, vrtěli sebú sem i tam žalostivě, mieníce a žádajíce vyjíti z sítek. Kterýmž potom řekl holub, hýtman jich: „Nikoli nadarmo usi- 30 lovati nemáte, ani kto z vás milůj se samého více než druhého, ale všickni spolu vstáňte, a tak snad vyzdvihnúce sítky budem moci vyjíti z tohoto velikého nebezpečenství, v kterémž sme, ne- stójte, nynie postaveni. A snad jeden každý vyprostí sebe i jiné s sebú.“ I učinili sú tak a zdvihli sítky od země s velikú prací i le- 25 124
Kapitula čtvrtá o holubu. A jest o věrných tovařiších. 106а EKL JEST PAK KRÁL DYSLES Sendebarovi: Srozumělť sem již podobenstvie tvému o milých tovařiších a přátelích, kte- 5 réž rozlučuje spolu člověk lstivý a podvodný svým šibalstvem, a vím, k jakému konci ten přichází. Nyní pak pověz mi o věrných přáteliech, kterak se vyjevuje a potvrzuje jich milování, aby dobře prospěl jeden druhému v jich milování a tovařiství. Řekl filozof králi: Vězte, že muž rozumný jest pomocen přátelóm 10 svým a přátelé jsú sobě vespolek pomocni, aniž se ruší jich mi- lování z které přiečiny. A z podobenství, kteráž přivodí k tomu, jest podobenství o holubu, myši a krkavci. Řekl král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 106b Praví, že bylo v krajině jedné při jedné straně čihadlo, na 15 něžto každý den chodíval nějaký čihat. Byl jest pak tu veliký strom, na kterémž bylo hniezdo jednoho krkavce. Ale jednoho dne, když byl krkavec v svém hniezdě, viděl čihaře, an se béře k některakému stromu s sietkami a s velikým kyjem. A když ho uhledal krkavec, bál se jest a myslil v srdci svém, řka: Jižť nese 20 ptáčník tento věc, nevím, pro mne-li, čili pro jiné. Počkám a zvím, co učiní, abych se zpraviti a opatřiti uměl. I přišed ptáčník po- 107a sypal tu pšenici po všech miestech a čihal, čekaje užitek. Po malé pak chvíli, toť hle přiletěl holub s velikým stádem holubuo, kterýchžto to on byl vuodce. I velmi zlačněvše, na všecky strany patříce hned uhledali pšenici, nešetříce sítek, i spadli všickni k zobání pšenice a všickni sítkami přidrženi sú. I vida to čihař, zradoval se jest velmi. Holubi pak, když poznali, že sú lapeni, vrtěli sebú sem i tam žalostivě, mieníce a žádajíce vyjíti z sítek. Kterýmž potom řekl holub, hýtman jich: „Nikoli nadarmo usi- 30 lovati nemáte, ani kto z vás milůj se samého více než druhého, ale všickni spolu vstáňte, a tak snad vyzdvihnúce sítky budem moci vyjíti z tohoto velikého nebezpečenství, v kterémž sme, ne- stójte, nynie postaveni. A snad jeden každý vyprostí sebe i jiné s sebú.“ I učinili sú tak a zdvihli sítky od země s velikú prací i le- 25 124
Strana 125
těli s nimi v povětří, takže vida to čihař, divil se jest tomu a šel za nimi zdaleka, ani proto pustil od nich svú naději, ale nadál se, že někdy obtíženi súce sítkami, padnú na zemi. Ale krkavec to všecko zdaleka vida, myslil jest v srdci svém, řka: Puojdu za nimi, abych aspoň viděl, co budú počínati, též i čihař. I ohled se holub, jich vůodce, uzřel čihaře, jdúcieho za nimi s chvátaním, i die svým tovařišóm:„Hleďte, milí tovařiší, čihař za námi jde a nepřestává nás hledati. Nynie pak pole tíme-li upřímnú cestú, 107b nebudem se moci jeho skrýti, ani přestane jíti za námi. Ale pakli 10 poletíme přes hory a pahrbky a stromy, brzo se skryjem ho, kte- rýž, neuměje cesty, skoroť naději pustí o nás a vrátí se na cestu svú. A blízko na cestě jest dupka, v niež myš bydlí, kteráž jest mój přietel a tovařiš, a vím, že kdybychom k němu doletěli, jakož se naději, přehryze sítky a vyprostí nás.“ I učinili sú tak holubi, jakož rozkázal hýtman jich, a letěli, jakž nájspieš mohli, až se před očima čihaře skryli a zdálili se od něho, takže se vrátil na cestu svú, nechav jich. Ale krkavec zdaleka bral se za nimi, aby uzřel konec o nich, a kterak by ušli neb mohli-li by prosti býti sítek, aby mohl odtavad i on pro sebe vtipu dojíti, jestliže by se 20 mu též přihodilo. A pilně v srdci svém to choval. A když pak holubi přiletěli k doupěti myšímu, rozkázal hýtman, aby všickni spolu se spustili na zemi. Kteříž všickni rozkazu hájtmana svého uposlechli a spustili se. Nalezli sú pak myš, kteráž již byla připravila sto doupat pro 25 časy potřeby; a zavolal jí holub Sambat ze jmena. Kterážto hned odpověděla z dúpěte: „Ktož-jest tu?“ I řekl jí: „Já sem holub, tovařiš tvoj.“ Ale ona vyšla k němu, a uzřevši jej pod sítkami s ji- nými holuby, divila se, řkúci: „Bratříčku milý, co jest tomu osid- lu tebe vydalo?“ A odpověděv holub, řekl: „Nevieš-liž, žeť nic 30 nenie na světě, což by nebylo od boha uloženo, usúzeno. Bož- 108a ský zajisté osud byl jest, kterýž mne vydal tomuto vosidlu, a ten ovšem mně zrna pšeničná ukázal a sietky skryl, až sem upadl do nich já i tovařiší moji. Nebť nemuože žádný ujíti toho, což se stává shuory. A že jest tak, bratře milý, vidí se, neb se druhdy 35 zatemňuje slunce a měsíc a lapány bývají ryby v vodě hluboké, v kteréž žádný nemuože plovati, a ptáci snímají se s povětří, 5 15 125
těli s nimi v povětří, takže vida to čihař, divil se jest tomu a šel za nimi zdaleka, ani proto pustil od nich svú naději, ale nadál se, že někdy obtíženi súce sítkami, padnú na zemi. Ale krkavec to všecko zdaleka vida, myslil jest v srdci svém, řka: Puojdu za nimi, abych aspoň viděl, co budú počínati, též i čihař. I ohled se holub, jich vůodce, uzřel čihaře, jdúcieho za nimi s chvátaním, i die svým tovařišóm:„Hleďte, milí tovařiší, čihař za námi jde a nepřestává nás hledati. Nynie pak pole tíme-li upřímnú cestú, 107b nebudem se moci jeho skrýti, ani přestane jíti za námi. Ale pakli 10 poletíme přes hory a pahrbky a stromy, brzo se skryjem ho, kte- rýž, neuměje cesty, skoroť naději pustí o nás a vrátí se na cestu svú. A blízko na cestě jest dupka, v niež myš bydlí, kteráž jest mój přietel a tovařiš, a vím, že kdybychom k němu doletěli, jakož se naději, přehryze sítky a vyprostí nás.“ I učinili sú tak holubi, jakož rozkázal hýtman jich, a letěli, jakž nájspieš mohli, až se před očima čihaře skryli a zdálili se od něho, takže se vrátil na cestu svú, nechav jich. Ale krkavec zdaleka bral se za nimi, aby uzřel konec o nich, a kterak by ušli neb mohli-li by prosti býti sítek, aby mohl odtavad i on pro sebe vtipu dojíti, jestliže by se 20 mu též přihodilo. A pilně v srdci svém to choval. A když pak holubi přiletěli k doupěti myšímu, rozkázal hýtman, aby všickni spolu se spustili na zemi. Kteříž všickni rozkazu hájtmana svého uposlechli a spustili se. Nalezli sú pak myš, kteráž již byla připravila sto doupat pro 25 časy potřeby; a zavolal jí holub Sambat ze jmena. Kterážto hned odpověděla z dúpěte: „Ktož-jest tu?“ I řekl jí: „Já sem holub, tovařiš tvoj.“ Ale ona vyšla k němu, a uzřevši jej pod sítkami s ji- nými holuby, divila se, řkúci: „Bratříčku milý, co jest tomu osid- lu tebe vydalo?“ A odpověděv holub, řekl: „Nevieš-liž, žeť nic 30 nenie na světě, což by nebylo od boha uloženo, usúzeno. Bož- 108a ský zajisté osud byl jest, kterýž mne vydal tomuto vosidlu, a ten ovšem mně zrna pšeničná ukázal a sietky skryl, až sem upadl do nich já i tovařiší moji. Nebť nemuože žádný ujíti toho, což se stává shuory. A že jest tak, bratře milý, vidí se, neb se druhdy 35 zatemňuje slunce a měsíc a lapány bývají ryby v vodě hluboké, v kteréž žádný nemuože plovati, a ptáci snímají se s povětří, 5 15 125
Strana 126
když by koli to uloženo bylo bez pochybení. To také spojuje le- nivého s jeho vuolí, to též odděluje pečlivého od jeho úmyslu. A toť jest také, mój milý tovařiši, mne s tovařiši mými tomuto osidlu poddalo.“ Potom pak přistúpila jest myš a počala hrýzti 5 sietky z té strany, kdež byl holub. Kteréž řekl holub: „Počni od jiných ho lubuo a vyprost je, potom pak také pomuožeš mně!“ A když jí slova ta mluvil často, ona proto netbala, ani mu co od- pověděla. A když on nepřestal k ní mluviti, řekla jemu myš: „Již zajisté řekls mi to několikrát, jako by nehledal vysvobození sám 10 sobě.“ I řekl jest holub: „Nikoli nebuď protimyslná prozba má, nebť sem nemluvil toho, jediné že tito sou tovařiší moji a poddali se mně a mě sobě za pána a zprávci vzali. A protož mám o ně pečovati jako o osobu svú i viece, nebť zajisté sú poslušni mé rady a jich tovařistvím a pomocí vysvobodil nás buoh z ruky 15 čihaře. Jáť zajisté nebudu dbáti, jestliže od nich začneš, prvé než by mne rozvázala, a že mne zprostíš naposledy. Tehdáž za- jisté mne nebudeš moci o pustiti pro milost a lítost, kterúž ke 109a mně máš.“ I řekla mu myš: „Ještě to čině přidáváš milování to- vařišóm tvým k tobě.“ Naposledy pak přehryzla myš všecko, 20 i vrátil se holub s tovařiši svými bez úrazu. A když uzřel krkavec, co učinila myš, že vyprostila holuby, chtěl se jí přidržeti, řka v srdci svém: Nevím, co by mně se mohlo přihoditi po časích, aby snad nepřihodilo se mi jako ho- lubóm, aniž mám odpočinutí a živnosti bez tovařiství té myši. I přistúpiv k dúpěti myšímu, zavolal jí jmenem vlastním, totiž Sambat. Řekla jemu myš: „Ktož si ty?“ Kteréžto odpověděl: „Já sem krkavec. Vida, co se přihodilo tovařiši tvému holubovi, a že buoh skrze ruku tvú je vysvobodil, přišel sem přidržeti se tobě a mieti tovařiství s tebú.“ Dí myš: „Žádnéhoť nenie tova- 30 řiství mezi mnú a tebú. Ale všakť má muž rozumný toho hledati, což naděje se mieti, a nechati, což nemuože mieti, aby nebyl nemúdrý. Jako jestliže se komu zdá vezti lodí po pustinách a vozy po moři, i kterakž muože býti mezi námi tovařiství, ješto já sem pokrm tvój, ty pak si žráč.“ I řekl jí krkavec: „Rozvaž to sama 35 rozumně a pomysl zdrávě, že smrt tvá mně by nic neprospěla, ale pak v tvém životu velikú budu mieti pomoc po všecky dni 25 108b 126
když by koli to uloženo bylo bez pochybení. To také spojuje le- nivého s jeho vuolí, to též odděluje pečlivého od jeho úmyslu. A toť jest také, mój milý tovařiši, mne s tovařiši mými tomuto osidlu poddalo.“ Potom pak přistúpila jest myš a počala hrýzti 5 sietky z té strany, kdež byl holub. Kteréž řekl holub: „Počni od jiných ho lubuo a vyprost je, potom pak také pomuožeš mně!“ A když jí slova ta mluvil často, ona proto netbala, ani mu co od- pověděla. A když on nepřestal k ní mluviti, řekla jemu myš: „Již zajisté řekls mi to několikrát, jako by nehledal vysvobození sám 10 sobě.“ I řekl jest holub: „Nikoli nebuď protimyslná prozba má, nebť sem nemluvil toho, jediné že tito sou tovařiší moji a poddali se mně a mě sobě za pána a zprávci vzali. A protož mám o ně pečovati jako o osobu svú i viece, nebť zajisté sú poslušni mé rady a jich tovařistvím a pomocí vysvobodil nás buoh z ruky 15 čihaře. Jáť zajisté nebudu dbáti, jestliže od nich začneš, prvé než by mne rozvázala, a že mne zprostíš naposledy. Tehdáž za- jisté mne nebudeš moci o pustiti pro milost a lítost, kterúž ke 109a mně máš.“ I řekla mu myš: „Ještě to čině přidáváš milování to- vařišóm tvým k tobě.“ Naposledy pak přehryzla myš všecko, 20 i vrátil se holub s tovařiši svými bez úrazu. A když uzřel krkavec, co učinila myš, že vyprostila holuby, chtěl se jí přidržeti, řka v srdci svém: Nevím, co by mně se mohlo přihoditi po časích, aby snad nepřihodilo se mi jako ho- lubóm, aniž mám odpočinutí a živnosti bez tovařiství té myši. I přistúpiv k dúpěti myšímu, zavolal jí jmenem vlastním, totiž Sambat. Řekla jemu myš: „Ktož si ty?“ Kteréžto odpověděl: „Já sem krkavec. Vida, co se přihodilo tovařiši tvému holubovi, a že buoh skrze ruku tvú je vysvobodil, přišel sem přidržeti se tobě a mieti tovařiství s tebú.“ Dí myš: „Žádnéhoť nenie tova- 30 řiství mezi mnú a tebú. Ale všakť má muž rozumný toho hledati, což naděje se mieti, a nechati, což nemuože mieti, aby nebyl nemúdrý. Jako jestliže se komu zdá vezti lodí po pustinách a vozy po moři, i kterakž muože býti mezi námi tovařiství, ješto já sem pokrm tvój, ty pak si žráč.“ I řekl jí krkavec: „Rozvaž to sama 35 rozumně a pomysl zdrávě, že smrt tvá mně by nic neprospěla, ale pak v tvém životu velikú budu mieti pomoc po všecky dni 25 108b 126
Strana 127
života mého. Aniž tobě sluší, poněvadž sem přišel k dojití tvého přátelství, mne zahanbeného od sebe o dehnati. Ješto se na tobě 109b ukazuje milosrdenství a skutkuo upřímnost, ačkoli nečiníš toho na oko, aby nebyli zjeveni skutkové tvoji žádnému. Nebť spra- 5 vedlivého upřímnost nemuože zatajena býti, ani milosrdenství milosrdného, ač by to chtěl zakryti, ku podobenství pižma, kteréž zaváže-li kto v plst, ono proto nepřestává voněti, ty pak nezmě- ňůjž mi tvého obyčeje ani mi tvého odpíráj přátelství.“ I řekla jest myš: „Věz, že nenávist nájvětšie jest podstatná. Neb ne- 10 návist případná přestává, když přestane případnost, ale ne- návist podstatná nemuože přestati. Jestiť pak dvoje. Jako ne- návist slona se lvem, neb jest nenávist boje, ješto zajisté někdy zabijí slon lva a někdy pak lev slona. Druhá pak nenávist jest ze dvú věcí pro jednu. Jako kteráž jest mezi tebú a kocúrem 15 a nenávist, kteráž jest mezi tebú a mnú. Neb ta nenávist nenie pro zlé, kteréž jest ode mne proti tobě, jestliže ta nenávist jest mezi námi pro zlé, kteréž psáno jest o mně a vás. Aniž kdy jest pokój v té nenávisti podstatné, ač by pokój měli při konci, však se převrací, a neslušíť se nadieti pokoje s nepřítelem. Neb voda 20 od ohně vohřená, že bude horká jako voheň, bude-liť vylita na voheň, zhašuje jej. A přirovnali sú mudrci toho, ktož se přidrží nepřítele svého, tomu, kterýž klade hada do ruky své, nevěda, kdy se oddá na něj, aby uštnul ho. Ale muž rozumný a učený nikdáť [ nevěří svému nepříteli, ale zdaluje se od něho, aby se mu 110a 25 nepřihodilo jako jednomu, kterýž hada choval v domu svém.“ Řekl jest krkavec: „Kterak bylo?“ Odpověděla myš: „Byl muž nějaký sprostný, v jehož domu had bydlel, neb se zdálo muži i ženě jeho, že jest veliké štěstí, když had s nimi bydlí. A to také za obyčej té vlasti bylo. V jednu pak neděli muž poslal 30 čeled svú s ženú do kostela a sám zuostal na luožku, neb ho hlava bolela. A když bylo ticho v domu, had vyšel z díry, ohledaje se vuokol. Muž pak nechal dveří nedovřených proti vohni. I vida had, že žádného doma nebylo, vocas včinil do hrnce, v němž va- řila žena jídlo u ohně, a napustiv jedu, odšél do díry své. A když 110bl 35 to hospodář uzřel, vstal jest a zakopal hrnec s tým vařením do země, aby žádný od toho jídla nemocen nebyl. Když pak přišla 127
života mého. Aniž tobě sluší, poněvadž sem přišel k dojití tvého přátelství, mne zahanbeného od sebe o dehnati. Ješto se na tobě 109b ukazuje milosrdenství a skutkuo upřímnost, ačkoli nečiníš toho na oko, aby nebyli zjeveni skutkové tvoji žádnému. Nebť spra- 5 vedlivého upřímnost nemuože zatajena býti, ani milosrdenství milosrdného, ač by to chtěl zakryti, ku podobenství pižma, kteréž zaváže-li kto v plst, ono proto nepřestává voněti, ty pak nezmě- ňůjž mi tvého obyčeje ani mi tvého odpíráj přátelství.“ I řekla jest myš: „Věz, že nenávist nájvětšie jest podstatná. Neb ne- 10 návist případná přestává, když přestane případnost, ale ne- návist podstatná nemuože přestati. Jestiť pak dvoje. Jako ne- návist slona se lvem, neb jest nenávist boje, ješto zajisté někdy zabijí slon lva a někdy pak lev slona. Druhá pak nenávist jest ze dvú věcí pro jednu. Jako kteráž jest mezi tebú a kocúrem 15 a nenávist, kteráž jest mezi tebú a mnú. Neb ta nenávist nenie pro zlé, kteréž jest ode mne proti tobě, jestliže ta nenávist jest mezi námi pro zlé, kteréž psáno jest o mně a vás. Aniž kdy jest pokój v té nenávisti podstatné, ač by pokój měli při konci, však se převrací, a neslušíť se nadieti pokoje s nepřítelem. Neb voda 20 od ohně vohřená, že bude horká jako voheň, bude-liť vylita na voheň, zhašuje jej. A přirovnali sú mudrci toho, ktož se přidrží nepřítele svého, tomu, kterýž klade hada do ruky své, nevěda, kdy se oddá na něj, aby uštnul ho. Ale muž rozumný a učený nikdáť [ nevěří svému nepříteli, ale zdaluje se od něho, aby se mu 110a 25 nepřihodilo jako jednomu, kterýž hada choval v domu svém.“ Řekl jest krkavec: „Kterak bylo?“ Odpověděla myš: „Byl muž nějaký sprostný, v jehož domu had bydlel, neb se zdálo muži i ženě jeho, že jest veliké štěstí, když had s nimi bydlí. A to také za obyčej té vlasti bylo. V jednu pak neděli muž poslal 30 čeled svú s ženú do kostela a sám zuostal na luožku, neb ho hlava bolela. A když bylo ticho v domu, had vyšel z díry, ohledaje se vuokol. Muž pak nechal dveří nedovřených proti vohni. I vida had, že žádného doma nebylo, vocas včinil do hrnce, v němž va- řila žena jídlo u ohně, a napustiv jedu, odšél do díry své. A když 110bl 35 to hospodář uzřel, vstal jest a zakopal hrnec s tým vařením do země, aby žádný od toho jídla nemocen nebyl. Když pak přišla 127
Strana 128
15 25 hodina uložená, že had hledal pokrmu, kterýž žena často jemu dávala, toť hle muž s motykou stál u diery, čekaje vyjití hadova. A když přišel had k dieře, zdvihl hlavu a vokolo hleděl, ješto po- mněl na účinek svój, a když muž chtěl ho udeřiti, poznav to had, 5 utekl do diery. A po několika dnech žena domlouvala muži, aby se s hadem smířil a nenávist svú odložil, čemuž jest muž svolil. I šel k dieře a zavolal hada pravě, že se chce s ním smířiti a ne- návist tu odložiti. A když to had uslyšel, řekl: „Nikdáť nebude napraveno mezi námi plřátelství naše. Neb když ty zpomeneš na 11la 10 účinek mój, kterak sem jedu k otrávení tvému a čeledi tvé do hrnce napustil, též když já zpomenu, když si ty s motykú k ude- ření mne čekal beze vší lítosti, i hnedť nebude moci státi přátel- ství náše. A protož lépe jest, aby každý sám bez druhého obý- " val. Řekl jest krkavec: „Srozumělť sem ovšem slovóm tvým. Ale však máš přirození tvé poznati a spravedlnost slov mých, aniž býváj ostré slovo tvé proti mně a neoddalůj mne od sebe, pra- viec, že není miesta tovařiství mému s tebú, aniž býti muože. Neboť muží rozumní a šlechetní hledají dobré vuole a jí se při- 20 drží, ješto milost, kteráž jest mezi věrnými přátely, nikdá se ne- dělí, zpozdile ať a rychle se zdělává přátelství. Neb což dobré 11lb jest, trvanlivé jest. A přirovnává se nádobě zlaté, kteráž, když se v dlúhém času zláme, brzo napravena bývá, jestliže se schová. Rozdělenie pak přátelství mezi neupřímnými blízké jest, ale spojení zpozdilé, jako nádoba hrnčieřova brzo se rozrazí a nikdá se neopraví. Muž pak urozený miluje šlechetné pojednú hned, když by je viděl, a jednoho dne, kteréhož by je poznal. Ale přá- telství blázna nenieť nic jiného jediné lakomství. Ty pak urozena si a já potřebuji tovařiství tvého. Neodejduť od tebe, u dveří 30 domu tvého stoje, ani jeda, ani pije, až mi budeš tovařišem." Odpověděvši myš, řekla: „Jižť chci přátelství tvému, nebť sem nikdá neobrátila tváři žádného zmýleného v prozbě své. Ale 112a však počala sem tobě mluviti ta slova a hledati zámyslu životu mému pro tebe, aby se nepopudil na mne a ať bych tobě nene- 35 chala příčiny proti mně. A protož sem tobě již ukázala, že kdy- bych chtěla, mohla sem se ovšem vyvarovati tovařiství tvého 128
15 25 hodina uložená, že had hledal pokrmu, kterýž žena často jemu dávala, toť hle muž s motykou stál u diery, čekaje vyjití hadova. A když přišel had k dieře, zdvihl hlavu a vokolo hleděl, ješto po- mněl na účinek svój, a když muž chtěl ho udeřiti, poznav to had, 5 utekl do diery. A po několika dnech žena domlouvala muži, aby se s hadem smířil a nenávist svú odložil, čemuž jest muž svolil. I šel k dieře a zavolal hada pravě, že se chce s ním smířiti a ne- návist tu odložiti. A když to had uslyšel, řekl: „Nikdáť nebude napraveno mezi námi plřátelství naše. Neb když ty zpomeneš na 11la 10 účinek mój, kterak sem jedu k otrávení tvému a čeledi tvé do hrnce napustil, též když já zpomenu, když si ty s motykú k ude- ření mne čekal beze vší lítosti, i hnedť nebude moci státi přátel- ství náše. A protož lépe jest, aby každý sám bez druhého obý- " val. Řekl jest krkavec: „Srozumělť sem ovšem slovóm tvým. Ale však máš přirození tvé poznati a spravedlnost slov mých, aniž býváj ostré slovo tvé proti mně a neoddalůj mne od sebe, pra- viec, že není miesta tovařiství mému s tebú, aniž býti muože. Neboť muží rozumní a šlechetní hledají dobré vuole a jí se při- 20 drží, ješto milost, kteráž jest mezi věrnými přátely, nikdá se ne- dělí, zpozdile ať a rychle se zdělává přátelství. Neb což dobré 11lb jest, trvanlivé jest. A přirovnává se nádobě zlaté, kteráž, když se v dlúhém času zláme, brzo napravena bývá, jestliže se schová. Rozdělenie pak přátelství mezi neupřímnými blízké jest, ale spojení zpozdilé, jako nádoba hrnčieřova brzo se rozrazí a nikdá se neopraví. Muž pak urozený miluje šlechetné pojednú hned, když by je viděl, a jednoho dne, kteréhož by je poznal. Ale přá- telství blázna nenieť nic jiného jediné lakomství. Ty pak urozena si a já potřebuji tovařiství tvého. Neodejduť od tebe, u dveří 30 domu tvého stoje, ani jeda, ani pije, až mi budeš tovařišem." Odpověděvši myš, řekla: „Jižť chci přátelství tvému, nebť sem nikdá neobrátila tváři žádného zmýleného v prozbě své. Ale 112a však počala sem tobě mluviti ta slova a hledati zámyslu životu mému pro tebe, aby se nepopudil na mne a ať bych tobě nene- 35 chala příčiny proti mně. A protož sem tobě již ukázala, že kdy- bych chtěla, mohla sem se ovšem vyvarovati tovařiství tvého 128
Strana 129
a chovati se od tebe. Jestliže by snad neprávě mi učinil, nechlubiž se, řka: „Nalezl sem myš bez rady a rozumu a nemohla se mne vystříci, i voklamána jest.' Aby mi se nepřihodilo jako jednomu kohoutu.“ Dí krkavec: „Kterakž se stalo?“ Řekla: „Času zimního jedné noci přestudené vyšla liška jedna lačná, aby sobě pokrm zpuosobila. A když přišla k turyni jedné, uslyšela jest kohouta na stromu zpívati. I pospíšivši liška k stromu, otá- zala se kohúta: „Kohúte, proč zpieváš v této temné a studené noci?“ Odpověděl kohout: »Oznamuji den, kterýž od přirození 112b 10 čiji hned přijíti, kterýžto všem mým zpěvem zvěstuji.“ Řekla liška: „Z tohoť znám, že něco proroctvie božího máš. I slyše to kohút, zradoval se jest a opět počal zpievati. Liška pak hned počala tancovati pod stromem a skákati. A když se kohout optal, proč by liška skákala, odpověděla: „Neb vidiem tě, múd- 15 rého filozofa, zpievati, i hodněť já mám plesati, ješto s radujícími radovati se máme.“ I řekla: ,Ó kohúte, knieže všeho ptactva, ne- toliko obdařen si, aby v povětří, ale také na zemi jako prorok své proroctví všemu stvoření zemskému zvěstoval. Ó nájšťastnější, neb nade všecky tebe přirození ozdobilo, sstupiž, abych s tebú 20 v tovařiství vešla. A pakli toho přijíti neráčíš, nech ať a spoň po- 113a líbím korunu tvé slavné hlavy, abych mohla řéci: Políbila sem hlavu nájmúdřejšího kohúta, kterýž nese korunu sám ze všech ptákuo. I slyše to kohút, sstúpil jest, duověře pochlebenství lištímu, a schýlil hlavu lišce. Kterúž uchvátivši, snědla kohúta 25 a hlad svój odehnala. I řekla:,Hle, nalezla sem múdrého beze vší opatrnosti. Totoť sem podobenství pověděla tobě, že kohout nepomněl na starú nenávist, kteráž jest mezi nimi, a tak učiněn jest pokrm lišce. Ale ty pomni, aby slova tvá nebyla dvěma jazyky mlu- 30 vená. Potom pak vyšla jest myš z svého dúpěte a stála ve dveřech. I řekl jí krkavec: „Pročež stojíš ve dveřích a coť brání vy- jíti ke mně a býti se mnú? Zdaliž jest pozuostalo v srdci tvém, co bázní ještě o mně?“ I řekla jemu myš: „Dvě věci 35 sú u lidí tohoto světa, totiž dar osoby a dar ruky. Ti zajisté, kteříž dávají dar osoby, jsúť věrní, a kteříž obcují spolu v jich 5 129
a chovati se od tebe. Jestliže by snad neprávě mi učinil, nechlubiž se, řka: „Nalezl sem myš bez rady a rozumu a nemohla se mne vystříci, i voklamána jest.' Aby mi se nepřihodilo jako jednomu kohoutu.“ Dí krkavec: „Kterakž se stalo?“ Řekla: „Času zimního jedné noci přestudené vyšla liška jedna lačná, aby sobě pokrm zpuosobila. A když přišla k turyni jedné, uslyšela jest kohouta na stromu zpívati. I pospíšivši liška k stromu, otá- zala se kohúta: „Kohúte, proč zpieváš v této temné a studené noci?“ Odpověděl kohout: »Oznamuji den, kterýž od přirození 112b 10 čiji hned přijíti, kterýžto všem mým zpěvem zvěstuji.“ Řekla liška: „Z tohoť znám, že něco proroctvie božího máš. I slyše to kohút, zradoval se jest a opět počal zpievati. Liška pak hned počala tancovati pod stromem a skákati. A když se kohout optal, proč by liška skákala, odpověděla: „Neb vidiem tě, múd- 15 rého filozofa, zpievati, i hodněť já mám plesati, ješto s radujícími radovati se máme.“ I řekla: ,Ó kohúte, knieže všeho ptactva, ne- toliko obdařen si, aby v povětří, ale také na zemi jako prorok své proroctví všemu stvoření zemskému zvěstoval. Ó nájšťastnější, neb nade všecky tebe přirození ozdobilo, sstupiž, abych s tebú 20 v tovařiství vešla. A pakli toho přijíti neráčíš, nech ať a spoň po- 113a líbím korunu tvé slavné hlavy, abych mohla řéci: Políbila sem hlavu nájmúdřejšího kohúta, kterýž nese korunu sám ze všech ptákuo. I slyše to kohút, sstúpil jest, duověře pochlebenství lištímu, a schýlil hlavu lišce. Kterúž uchvátivši, snědla kohúta 25 a hlad svój odehnala. I řekla:,Hle, nalezla sem múdrého beze vší opatrnosti. Totoť sem podobenství pověděla tobě, že kohout nepomněl na starú nenávist, kteráž jest mezi nimi, a tak učiněn jest pokrm lišce. Ale ty pomni, aby slova tvá nebyla dvěma jazyky mlu- 30 vená. Potom pak vyšla jest myš z svého dúpěte a stála ve dveřech. I řekl jí krkavec: „Pročež stojíš ve dveřích a coť brání vy- jíti ke mně a býti se mnú? Zdaliž jest pozuostalo v srdci tvém, co bázní ještě o mně?“ I řekla jemu myš: „Dvě věci 35 sú u lidí tohoto světa, totiž dar osoby a dar ruky. Ti zajisté, kteříž dávají dar osoby, jsúť věrní, a kteříž obcují spolu v jich 5 129
Strana 130
E I B — — & S — přátelství. Kteříž pak dávají dar ruky, tiť sú, kteříž pomáhají sobě vespolek ve všelijaké věci, kteréž milost užitečná jest. Ktož pak dobře činí pro své dobré na budúcím světě, přirovnává se čihaři, kterýž sype pšenici ptákóm ne k jich užitku a pro lítost, kterúž by měl nad nimi, ale aby dobře učinil sobě a opatřil život svój. Dar pak osoby lepší ovšem jest nežli dar ruky. A jiží sem docela uvěřila v dar osoby tvé a slíbil si se duši mé, aniž mi 113b brání vyjíti k tobě zlobivost srdce, kteráž jest v tobě. A vímť jistě, že mnoho tovařišuo máš, jichžto grunt od přirození jest 10 jako přirození tvé, ani jejich rada jest u mne jako rada tvá. A bo- jímť se jistě, aby někdy neuhledal mne někto z nich s tebú a ne- hleděl mne zahubiti.“ Řekl jí krkavec: „Znamení věrného to- vařiše jest, aby byl tovařiš tovařiše svého a byl nepřítel nepřítele tovařiše svého. Aniž mám u sebe tovařiše neb bratra, kterýž by 15 nebyl tobě tovařišem a nemiloval tebe. Snadno také bude mně všecky vypleniti a zahubiti, kteříž by se tak nechovali k tobě. 5 130
E I B — — & S — přátelství. Kteříž pak dávají dar ruky, tiť sú, kteříž pomáhají sobě vespolek ve všelijaké věci, kteréž milost užitečná jest. Ktož pak dobře činí pro své dobré na budúcím světě, přirovnává se čihaři, kterýž sype pšenici ptákóm ne k jich užitku a pro lítost, kterúž by měl nad nimi, ale aby dobře učinil sobě a opatřil život svój. Dar pak osoby lepší ovšem jest nežli dar ruky. A jiží sem docela uvěřila v dar osoby tvé a slíbil si se duši mé, aniž mi 113b brání vyjíti k tobě zlobivost srdce, kteráž jest v tobě. A vímť jistě, že mnoho tovařišuo máš, jichžto grunt od přirození jest 10 jako přirození tvé, ani jejich rada jest u mne jako rada tvá. A bo- jímť se jistě, aby někdy neuhledal mne někto z nich s tebú a ne- hleděl mne zahubiti.“ Řekl jí krkavec: „Znamení věrného to- vařiše jest, aby byl tovařiš tovařiše svého a byl nepřítel nepřítele tovařiše svého. Aniž mám u sebe tovařiše neb bratra, kterýž by 15 nebyl tobě tovařišem a nemiloval tebe. Snadno také bude mně všecky vypleniti a zahubiti, kteříž by se tak nechovali k tobě. 5 130
Strana 131
Potom pak vyšla jest myš k krkavci a k němu přistúpila, slí- bivše sobě spolu víru a milování. I přebývali spolu pokójně a duo- věrně, rozprávějíce sobě každý den podobenství a kroniky světa. I stalo se jest, když za některý čas tu byli, řekl krkavec myši: „Tato tvá dupka blízko cesty lidské jest; bojímť se, aby oni ně- kdy shlednúce mne neurazili mne, ale jáť vím miesto dobré a uži- tečné obydlé, na němž jest mnoho ryb a vody i ovoce, a mám tam tovařiše z zvířat vodních. Chciť, abychom tam šli a tam bydleli.“ Řekla mu myš: „Chciť, pravím, s tebú jíti na to miesto, 10 nebť se tohoto velmi obávám.“ Řekl jí krkavec: „Pročež se ho obáváš?“ Odpověděla myš: „Mnoho neřestí přihodilo se mi, kte- réž oznámím, když tam budeme. I vzav krka vec myš za vocas, letěl s ní až k vodě, v kteréž 114a bylo to zvieře, tovařiš krkavcuo, totiž hlemýžď. I uzřevši je 15 zvíře, schovalo se do vody, neb nepoznalo jich. A posadiv myš krkavec na zemi, posadil se na stromě a zavolal toho tovařiše, kterýž byl v vodě, jeho vlastním jmenem. Kterýž, když poznal hlas jeho, vyšel k němu a zradoval se jest. A když se ho optal, od- kud by přišel, vypravil mu všecko, což viděl od hodiny, když 20 uhledal holuby i všecky věci, kteréž pósobil s myší po tom až do té hodiny. I divě se hlemýžď rozumu myšímu a její rozšafnosti, přistúpil k ní a pozdravil jí, ptaje jí, proč by přišla na to místo. Řekl jest krkavec myši: „Pověziž mi již to, cožs slíbila, když sme byli na jiném místě, a odpověz k tomu, co se tebe ptá hlemýžď, 114b 25 tovařiš náš.“ I počala jest myš vypravovati jim své věci, řkúci: „Byl jest počátek obydlé mého v té zemi v domu jednoho muže svatého — pústeníka, kterýž nikdy neměl ženy, kterémuž když dávali lidé chleba dosti každý den, ostatek kladl do koše a zavě- šoval v domu. Já pak kryla sem se, až vyšel pousteník, a tehdy 30 sem skákala k koši a nic sem tam nenechala, ale sniedajíc, což sem chtěla, ostatek sem dávala jiným myším. A když pústeník pověsil koš výše, nic platno nebylo. Jednoho pak dne, když přišel k němu poutník jeden, kteříž jedli a pili spolu dosti, a vzav, což zbylo po jídle, vložil do koše a zavěsil. I mluvil jest poutník a roz- 35 právěl, kterak prošél svět všeckeren a kterak jest byl kráj 115a světa, aniž pominul a zapomněl místa, na kterémž by nebyl, 5 131
Potom pak vyšla jest myš k krkavci a k němu přistúpila, slí- bivše sobě spolu víru a milování. I přebývali spolu pokójně a duo- věrně, rozprávějíce sobě každý den podobenství a kroniky světa. I stalo se jest, když za některý čas tu byli, řekl krkavec myši: „Tato tvá dupka blízko cesty lidské jest; bojímť se, aby oni ně- kdy shlednúce mne neurazili mne, ale jáť vím miesto dobré a uži- tečné obydlé, na němž jest mnoho ryb a vody i ovoce, a mám tam tovařiše z zvířat vodních. Chciť, abychom tam šli a tam bydleli.“ Řekla mu myš: „Chciť, pravím, s tebú jíti na to miesto, 10 nebť se tohoto velmi obávám.“ Řekl jí krkavec: „Pročež se ho obáváš?“ Odpověděla myš: „Mnoho neřestí přihodilo se mi, kte- réž oznámím, když tam budeme. I vzav krka vec myš za vocas, letěl s ní až k vodě, v kteréž 114a bylo to zvieře, tovařiš krkavcuo, totiž hlemýžď. I uzřevši je 15 zvíře, schovalo se do vody, neb nepoznalo jich. A posadiv myš krkavec na zemi, posadil se na stromě a zavolal toho tovařiše, kterýž byl v vodě, jeho vlastním jmenem. Kterýž, když poznal hlas jeho, vyšel k němu a zradoval se jest. A když se ho optal, od- kud by přišel, vypravil mu všecko, což viděl od hodiny, když 20 uhledal holuby i všecky věci, kteréž pósobil s myší po tom až do té hodiny. I divě se hlemýžď rozumu myšímu a její rozšafnosti, přistúpil k ní a pozdravil jí, ptaje jí, proč by přišla na to místo. Řekl jest krkavec myši: „Pověziž mi již to, cožs slíbila, když sme byli na jiném místě, a odpověz k tomu, co se tebe ptá hlemýžď, 114b 25 tovařiš náš.“ I počala jest myš vypravovati jim své věci, řkúci: „Byl jest počátek obydlé mého v té zemi v domu jednoho muže svatého — pústeníka, kterýž nikdy neměl ženy, kterémuž když dávali lidé chleba dosti každý den, ostatek kladl do koše a zavě- šoval v domu. Já pak kryla sem se, až vyšel pousteník, a tehdy 30 sem skákala k koši a nic sem tam nenechala, ale sniedajíc, což sem chtěla, ostatek sem dávala jiným myším. A když pústeník pověsil koš výše, nic platno nebylo. Jednoho pak dne, když přišel k němu poutník jeden, kteříž jedli a pili spolu dosti, a vzav, což zbylo po jídle, vložil do koše a zavěsil. I mluvil jest poutník a roz- 35 právěl, kterak prošél svět všeckeren a kterak jest byl kráj 115a světa, aniž pominul a zapomněl místa, na kterémž by nebyl, 5 131
Strana 132
a viděl divné věci a potvory. Pousteník pak nepozoruje a ne- poslouchaje řeči toho poutníka, nepřestal jest pleskati svými rukami proti koši, aby mne zahnal. I vida to host, pohnul se jest a rozhněval na pousteníka, mluvě:„Já rozprávím tobě, ty pak ne- posloucháš toho!“ I řekl mu pústeník: „Nikoli, pane, anobrž velmi jest mi k mysli řeč tvá a líbí mi se slova tvá, ale to činím, abych zahnal myši, kteréž sú v domu, ješto mne již dávno trápí a nezvoli činí zžírajíce všecko, což v domu jest, a nic mi nenechá- vajíce.“ I řekl pútník: »Pověziž mi, jediná-li jest to myš, čili jich 10 viece?“ Kterémuž řekl: „Mnoho jest myší v domu, ale však jediná jest myš, kteráž nad jiné mne trápí, a žádná rada ani vtip ne- vystatčuje mně proti ní.“ I řekl pútník: „Přivedl si mi ku paměti slovo jedné ženy, kteráž řekla tovařišce své: Neprofrájmarčilať jest tato žena hrachu dřeného za nedřený bez příčiny.“ Dí pou- 15 steník: ,Kterak to bylo?“ Řekl jest poutník: „Jednoho dne byl sem hospodú u jednoho a po večeři připra- veno mi bylo luože, abych spal. A když se hospodář položil s ženú svú, slyšel sem slova jich, když mluvili spolu, neb bylo mé luože blízko od jejich postele a dělila nás toliko opona, takže sem 20 mohl slyšeti i rozuměti řeči jich. I slyšel sem při puol noci slova 115b muže, mluvícího své ženě: »Chciť zítra pozvati některých přátel mých k vobědu.« A odpověděvši žena, řekla jemu: »Nepřestáváš každý den kvasno činiti a utrácíš všecko, aniž čeho necháš v do- mu.« Kteréž odpověděl muž: »Nebudiž proti mysli tobě to, což 25 sem umienil. Neb ktožkoli chce bráti a nedávati, ale vždycky hromázditi a přikládati, budeť konec jeho jako konec vlka.« Dí žena: »Kterak bylo?« Řekl muž: »Praví, že byl nějaký myslivec, kterýžto, když vyšel jeden den s svú kuší a střelbú na lov do lesa nedaleko od města, potkal se 30 s ním jelen. I postřeliv jej zabil ho a vzav jej vracoval se do domu svého s ním. A když byl na cestě, potkal se s ním divoký vepř, a oddav se na něho vepř, chtěl ho zahubiti. Kterýž vida to, slo- živ jelena s ramenú svých, střelil na vepře a uhodil ho v srdce jeho. Vepř pak z přielišné raněnie bolesti oddal se na člověka 35 a ranil ho svými zuby, rozedřev mu břicho. I umřel jest člověk. A když šel tudy vlk, uzřel vepře, jelena a člověka umrlé, i zrado- 132 5
a viděl divné věci a potvory. Pousteník pak nepozoruje a ne- poslouchaje řeči toho poutníka, nepřestal jest pleskati svými rukami proti koši, aby mne zahnal. I vida to host, pohnul se jest a rozhněval na pousteníka, mluvě:„Já rozprávím tobě, ty pak ne- posloucháš toho!“ I řekl mu pústeník: „Nikoli, pane, anobrž velmi jest mi k mysli řeč tvá a líbí mi se slova tvá, ale to činím, abych zahnal myši, kteréž sú v domu, ješto mne již dávno trápí a nezvoli činí zžírajíce všecko, což v domu jest, a nic mi nenechá- vajíce.“ I řekl pútník: »Pověziž mi, jediná-li jest to myš, čili jich 10 viece?“ Kterémuž řekl: „Mnoho jest myší v domu, ale však jediná jest myš, kteráž nad jiné mne trápí, a žádná rada ani vtip ne- vystatčuje mně proti ní.“ I řekl pútník: „Přivedl si mi ku paměti slovo jedné ženy, kteráž řekla tovařišce své: Neprofrájmarčilať jest tato žena hrachu dřeného za nedřený bez příčiny.“ Dí pou- 15 steník: ,Kterak to bylo?“ Řekl jest poutník: „Jednoho dne byl sem hospodú u jednoho a po večeři připra- veno mi bylo luože, abych spal. A když se hospodář položil s ženú svú, slyšel sem slova jich, když mluvili spolu, neb bylo mé luože blízko od jejich postele a dělila nás toliko opona, takže sem 20 mohl slyšeti i rozuměti řeči jich. I slyšel sem při puol noci slova 115b muže, mluvícího své ženě: »Chciť zítra pozvati některých přátel mých k vobědu.« A odpověděvši žena, řekla jemu: »Nepřestáváš každý den kvasno činiti a utrácíš všecko, aniž čeho necháš v do- mu.« Kteréž odpověděl muž: »Nebudiž proti mysli tobě to, což 25 sem umienil. Neb ktožkoli chce bráti a nedávati, ale vždycky hromázditi a přikládati, budeť konec jeho jako konec vlka.« Dí žena: »Kterak bylo?« Řekl muž: »Praví, že byl nějaký myslivec, kterýžto, když vyšel jeden den s svú kuší a střelbú na lov do lesa nedaleko od města, potkal se 30 s ním jelen. I postřeliv jej zabil ho a vzav jej vracoval se do domu svého s ním. A když byl na cestě, potkal se s ním divoký vepř, a oddav se na něho vepř, chtěl ho zahubiti. Kterýž vida to, slo- živ jelena s ramenú svých, střelil na vepře a uhodil ho v srdce jeho. Vepř pak z přielišné raněnie bolesti oddal se na člověka 35 a ranil ho svými zuby, rozedřev mu břicho. I umřel jest člověk. A když šel tudy vlk, uzřel vepře, jelena a člověka umrlé, i zrado- 132 5
Strana 133
val se jest, mluvě v srdci svém: Mámť jistě schovati všecko toto, což sem nalezl, aby mi se chované hodilo pro časy potřebné, aniž chci dnes čeho koštovati. Ale dosti budu mieti nyní, pohloze tě- tivy kuše této. I přistúpiv k kuši, počal jest hlodati tětivu, kteráž 5 se spustivši v náhlosti udeřila jest ho. [ I umřel jest. Přivedll sem pak to podobenství, aby znala, žeť nenie dobře vždycky hromázdili zboží a neužívati ho, ani jísti a dobré vuole neměti.« I řekla žena: »Dobře pravieš. Ale však mám hráchu aspoň s tré neb čtvero lidí, a vstanúc rychle, káži přistrojiti jej, 10 pro kohoží se zdáti bude.« I vstavši ráno vzala jest hrách a odřevši nechala na slunci, poručivši dietěti, aby ho hledalo pro psy a ptáky. A když odešla odtud žena, přiběh pes, když dietě nevi- dělo, snědl ho, což chtěl, a do ostatku se umočil. I vidúci to žena, poznala, že do něho nic není. A vzavši jej, šla na ulici, aby pro- 15 frájmarčila jej za nedřený zároveň. A když sem já to viděl, slyšel sem od jednoho tu stojícího, kterýž jest řekl: Hle, proč tato za nedřený hrách dřený dává? Neníť to bez nějaké přiečiny? Téžť já tobě pravím o té myši, o kteréž pravíš, že doskakuje koše sama z tovařišuo svých: Nenieť to než z převeliké přiečiny. 20 Ale nyní přines mi motyky a nosatce, ať kopám až k hniezdu jejímu a uzřím skrájš té myši.“ I přinesl mu pousteník. Já pak biedná myš, slyšéci toto všecko stála sem v dupce jed- noho z tovařišno mých. Bylo jest pak v doupi, v kterémž sem já bydlela, tisíc hřiven zlata, nevědúci však, kto jest je tu položil. 25 Kteréž každý den sobě sem vykládala, takže se kochalo srdce mé v něm a posilňovalo náramně. Potom pak přistúpil jest pout- ník k dúpěti a kopal je, až přišel k zlatu. I vyňav je, řekl jest pou- steníku: „Nemohlať jest jistě ta myš vstupovati a skákati na místo, na kteréž jest sama toliko vstupovala, je diné z příčiny 117a 30 tohoto zlata, nebť jest to přidávalo jí síly a moci a posilňovalo srd- ce jejího. Ale již uzřieš, žeť ničemná bude, aniž před jinými myš- mi co napřed míti bude.“ I slyšéci já slova poutníkova, věděla sem, že pravé bylo, i nadpadla mne z toho bolest v duši a dřímota mysli a mdloba síly. 35 Ráno pak sešly se ke mně všecky myši, tovařiší moji, jakož obyčej měly ke mně choditi každý den, abych jim pokrm oby- 116a 116b 133
val se jest, mluvě v srdci svém: Mámť jistě schovati všecko toto, což sem nalezl, aby mi se chované hodilo pro časy potřebné, aniž chci dnes čeho koštovati. Ale dosti budu mieti nyní, pohloze tě- tivy kuše této. I přistúpiv k kuši, počal jest hlodati tětivu, kteráž 5 se spustivši v náhlosti udeřila jest ho. [ I umřel jest. Přivedll sem pak to podobenství, aby znala, žeť nenie dobře vždycky hromázdili zboží a neužívati ho, ani jísti a dobré vuole neměti.« I řekla žena: »Dobře pravieš. Ale však mám hráchu aspoň s tré neb čtvero lidí, a vstanúc rychle, káži přistrojiti jej, 10 pro kohoží se zdáti bude.« I vstavši ráno vzala jest hrách a odřevši nechala na slunci, poručivši dietěti, aby ho hledalo pro psy a ptáky. A když odešla odtud žena, přiběh pes, když dietě nevi- dělo, snědl ho, což chtěl, a do ostatku se umočil. I vidúci to žena, poznala, že do něho nic není. A vzavši jej, šla na ulici, aby pro- 15 frájmarčila jej za nedřený zároveň. A když sem já to viděl, slyšel sem od jednoho tu stojícího, kterýž jest řekl: Hle, proč tato za nedřený hrách dřený dává? Neníť to bez nějaké přiečiny? Téžť já tobě pravím o té myši, o kteréž pravíš, že doskakuje koše sama z tovařišuo svých: Nenieť to než z převeliké přiečiny. 20 Ale nyní přines mi motyky a nosatce, ať kopám až k hniezdu jejímu a uzřím skrájš té myši.“ I přinesl mu pousteník. Já pak biedná myš, slyšéci toto všecko stála sem v dupce jed- noho z tovařišno mých. Bylo jest pak v doupi, v kterémž sem já bydlela, tisíc hřiven zlata, nevědúci však, kto jest je tu položil. 25 Kteréž každý den sobě sem vykládala, takže se kochalo srdce mé v něm a posilňovalo náramně. Potom pak přistúpil jest pout- ník k dúpěti a kopal je, až přišel k zlatu. I vyňav je, řekl jest pou- steníku: „Nemohlať jest jistě ta myš vstupovati a skákati na místo, na kteréž jest sama toliko vstupovala, je diné z příčiny 117a 30 tohoto zlata, nebť jest to přidávalo jí síly a moci a posilňovalo srd- ce jejího. Ale již uzřieš, žeť ničemná bude, aniž před jinými myš- mi co napřed míti bude.“ I slyšéci já slova poutníkova, věděla sem, že pravé bylo, i nadpadla mne z toho bolest v duši a dřímota mysli a mdloba síly. 35 Ráno pak sešly se ke mně všecky myši, tovařiší moji, jakož obyčej měly ke mně choditi každý den, abych jim pokrm oby- 116a 116b 133
Strana 134
čejný dala, a řekly mi: „Již nás trápí hlad a nemáme co jísti. Tys pak vdycky byla nám útočiště a naděje naše, protož zjednáj nám něco!“ I přistúpivši k místu, na kteréž sem vskakovala, chtěla sem tam vstúpiti, a nemohla sem. A oni vidúce, že nemohu vstú- 5 piti a dáti jim něco, učiněna sem ohyzdná a potupná před očima jich, i zhrdaly mnú. A slyšela sem jednoho z nich mluviti mi: „Jižť ztracený jest tovařiš tento náš a nehodí se ničemu. Nyní odejdi každý na cestu svú a opusťme ho, aniž se více přidržme ho! Neb vidíme, žeť nic nemuože, ani činí to, což činíval, ano pra- 10 vím vám, žeť on již bude potřebovati nás, žádaje od nás pomoci. Odchylmež se tehdy od něho a hleď každý svého!“ I odšedše všickni opustili mne, aniž více přistúpili ke mně, ani na mne hle- děti ráčili. Tehdyť sem řekla na své mysli: Nezdajíť mi se tova- řiší a přátelé, příbuzní, bratří a bližní jediné všickni nachýlení 15 k lakomství a jdúce po zboží a světské slávě. Aniž jest uroze- 117b nost, rada, víra a moudrost jediné v zboží. Neboť sem nalezla toho, ktož nemá zboží, když co miení činiti, nedaří se jemu to, kterakž chce, aniž má moc to dokonati. Jako voda potočná v moci své, kteráž vyschne-li, nemá moci tečení. A našla sem, 20 že ktož nemá zboží, nemáť bratří, a ktož nemá bratří, nemáť rodu, a ktož nemá rodu, nemáť plodu, a ktož nemá plodu, nemá paměti, a ktož nemá paměti, nemáť rozumu, a ktož nemá rozu- mu, nemáť tohoto světa ani budúcího, ani počátku, ani konce. Člověk zajisté, když nemá zboží, potřebuje pomoci jiných, a takž 25 bývá tovařišóm v nenávisti, a opouštějí ho příbuzní a přátelé a známí jeho zapomínají na něho a zdá se jim špatný. A když kto jest v chudobě, vydává se na smrt a prodává duši svú a na boha svého se zapomíná, aniž patří před se a za se, ale opouští všecko, až padá. A protož nenieť na světě nic horšího chudoby. Neb dře- 30 vo štípené na zemi a okleštěné lepší jest u mne, než ktož potře- buje darů. Nebť chudoba jest počátek vší práce a příčina vší bázni a zámutku, odjímáť jistě srdce knížat, vodí radné bláz- nově a pány zklazňuje. Odjímá řeč moudrých a radu starců béře a jest počátek všelikého zámutku, kazí život, množí starosti. 35 A ktožkoli raněn jest ranú chudoby, nemožné jest, aby mu od- jata nebyla vážnost a dosažena kvapnost, a ktož nemá vážnosti, 134
čejný dala, a řekly mi: „Již nás trápí hlad a nemáme co jísti. Tys pak vdycky byla nám útočiště a naděje naše, protož zjednáj nám něco!“ I přistúpivši k místu, na kteréž sem vskakovala, chtěla sem tam vstúpiti, a nemohla sem. A oni vidúce, že nemohu vstú- 5 piti a dáti jim něco, učiněna sem ohyzdná a potupná před očima jich, i zhrdaly mnú. A slyšela sem jednoho z nich mluviti mi: „Jižť ztracený jest tovařiš tento náš a nehodí se ničemu. Nyní odejdi každý na cestu svú a opusťme ho, aniž se více přidržme ho! Neb vidíme, žeť nic nemuože, ani činí to, což činíval, ano pra- 10 vím vám, žeť on již bude potřebovati nás, žádaje od nás pomoci. Odchylmež se tehdy od něho a hleď každý svého!“ I odšedše všickni opustili mne, aniž více přistúpili ke mně, ani na mne hle- děti ráčili. Tehdyť sem řekla na své mysli: Nezdajíť mi se tova- řiší a přátelé, příbuzní, bratří a bližní jediné všickni nachýlení 15 k lakomství a jdúce po zboží a světské slávě. Aniž jest uroze- 117b nost, rada, víra a moudrost jediné v zboží. Neboť sem nalezla toho, ktož nemá zboží, když co miení činiti, nedaří se jemu to, kterakž chce, aniž má moc to dokonati. Jako voda potočná v moci své, kteráž vyschne-li, nemá moci tečení. A našla sem, 20 že ktož nemá zboží, nemáť bratří, a ktož nemá bratří, nemáť rodu, a ktož nemá rodu, nemáť plodu, a ktož nemá plodu, nemá paměti, a ktož nemá paměti, nemáť rozumu, a ktož nemá rozu- mu, nemáť tohoto světa ani budúcího, ani počátku, ani konce. Člověk zajisté, když nemá zboží, potřebuje pomoci jiných, a takž 25 bývá tovařišóm v nenávisti, a opouštějí ho příbuzní a přátelé a známí jeho zapomínají na něho a zdá se jim špatný. A když kto jest v chudobě, vydává se na smrt a prodává duši svú a na boha svého se zapomíná, aniž patří před se a za se, ale opouští všecko, až padá. A protož nenieť na světě nic horšího chudoby. Neb dře- 30 vo štípené na zemi a okleštěné lepší jest u mne, než ktož potře- buje darů. Nebť chudoba jest počátek vší práce a příčina vší bázni a zámutku, odjímáť jistě srdce knížat, vodí radné bláz- nově a pány zklazňuje. Odjímá řeč moudrých a radu starců béře a jest počátek všelikého zámutku, kazí život, množí starosti. 35 A ktožkoli raněn jest ranú chudoby, nemožné jest, aby mu od- jata nebyla vážnost a dosažena kvapnost, a ktož nemá vážnosti, 134
Strana 135
nemá šlechetnosti, i hřeše padá a rmútí se. A ktožkolivěk se 118a rmútí, ztracujeť rozum a zapomíná na svú rozšafnost. A nalezla sem, když kto ochudne, že se o něm domnívají všeho zlého, čehož se nedopustil, a což jiní páší, připisuje se jemu. Aniž jest na svě- 5 tě dobrý zpuosob, jímž se chválí boháč, aby také haněn nebyl chudý. Neb bude-liť dárný, dějíť, že jest utrátce statku, a skro- tí-li hněv svój v příhodách, dějí, že jest špatný a nesmělý. A bu- de-liť muž rozumný s ušlechtilú duší, nazván bude všetečný. A bude-liť skrocuje mravy své, praví, že jest neumělec, a bude-li 10 silný srdcem, řeknou, že jest blázen, a bude-li mluvný, dějí, že jest blekotný a žvavý, a bude-li mlčelivý, řeknú, že hovado. A protož smrt lepší jest než chudoba, kteráž uvodí člověka v po- kušení a v posměch, aby prosil od jiných, a zvláště, když by potřeba byla, od bláznuo a lakomých, nebť mají z něho posměch. 15 A lépe jest muži šlechetnému chudému sáhnúti rukú svú v ústa hadu a vytáhnúti odtud jed a ten vypiti, než prositi člověka bláznového. A praví, že ktož by koli trápil se neduhem svého těla, takže nepřestává, až ho odlúčí od tovařišuo a přátel, neb ktož by putoval do země nebytedlné a neměl by pomocníka, lepší 20 jemu jest smrt než život, neb život jemu smrt jest, ale smrt jemu jest vysvobození a upokojenie. A někdyť musí chudý pro přie- lišnú chudobu svú krásti, mordovati a šáliti, což horší jest než první skutky, kteréž opustil. Ješto 1 praví mudrci: Sluší člověku 118b * radějí býti němým a upřímným nežli výmluvným a lhářem, 25 a lépe jest nebýti než býti mluvným i také v samé pravdě. Já pak, když sem byla v dupce, když dobyl poutník zlata z diery a podělili se jím spolu, i vzal jest pústeník svój díl a položil jej v vopasku pod hlavu na svém luožku, chtěla sem něco unesti, zda by aspoň skrze to navrácena byla mi síla a moc a obráceni byli 30 ke mně přátelé a známí moji. I vstala sem, když spal, a přistúpila k němu. Ale on probudil se mým chramostem, a maje huol při sobě, udeřil mne holí v hlavu silně, i utekši vběhla sem do dupky. A když mi pootrnulo, zachvátila mne žádost a svedlo mne la- komství, abych po druhé šla a vzala je. A když sem přistúpila 35 k luoži, on hotov sa a bedliv, po druhé mne kyjem uhodil v hlavu, až se z rány krev linula. I šedši odtud s hořkostí duše a bolestí, 135
nemá šlechetnosti, i hřeše padá a rmútí se. A ktožkolivěk se 118a rmútí, ztracujeť rozum a zapomíná na svú rozšafnost. A nalezla sem, když kto ochudne, že se o něm domnívají všeho zlého, čehož se nedopustil, a což jiní páší, připisuje se jemu. Aniž jest na svě- 5 tě dobrý zpuosob, jímž se chválí boháč, aby také haněn nebyl chudý. Neb bude-liť dárný, dějíť, že jest utrátce statku, a skro- tí-li hněv svój v příhodách, dějí, že jest špatný a nesmělý. A bu- de-liť muž rozumný s ušlechtilú duší, nazván bude všetečný. A bude-liť skrocuje mravy své, praví, že jest neumělec, a bude-li 10 silný srdcem, řeknou, že jest blázen, a bude-li mluvný, dějí, že jest blekotný a žvavý, a bude-li mlčelivý, řeknú, že hovado. A protož smrt lepší jest než chudoba, kteráž uvodí člověka v po- kušení a v posměch, aby prosil od jiných, a zvláště, když by potřeba byla, od bláznuo a lakomých, nebť mají z něho posměch. 15 A lépe jest muži šlechetnému chudému sáhnúti rukú svú v ústa hadu a vytáhnúti odtud jed a ten vypiti, než prositi člověka bláznového. A praví, že ktož by koli trápil se neduhem svého těla, takže nepřestává, až ho odlúčí od tovařišuo a přátel, neb ktož by putoval do země nebytedlné a neměl by pomocníka, lepší 20 jemu jest smrt než život, neb život jemu smrt jest, ale smrt jemu jest vysvobození a upokojenie. A někdyť musí chudý pro přie- lišnú chudobu svú krásti, mordovati a šáliti, což horší jest než první skutky, kteréž opustil. Ješto 1 praví mudrci: Sluší člověku 118b * radějí býti němým a upřímným nežli výmluvným a lhářem, 25 a lépe jest nebýti než býti mluvným i také v samé pravdě. Já pak, když sem byla v dupce, když dobyl poutník zlata z diery a podělili se jím spolu, i vzal jest pústeník svój díl a položil jej v vopasku pod hlavu na svém luožku, chtěla sem něco unesti, zda by aspoň skrze to navrácena byla mi síla a moc a obráceni byli 30 ke mně přátelé a známí moji. I vstala sem, když spal, a přistúpila k němu. Ale on probudil se mým chramostem, a maje huol při sobě, udeřil mne holí v hlavu silně, i utekši vběhla sem do dupky. A když mi pootrnulo, zachvátila mne žádost a svedlo mne la- komství, abych po druhé šla a vzala je. A když sem přistúpila 35 k luoži, on hotov sa a bedliv, po druhé mne kyjem uhodil v hlavu, až se z rány krev linula. I šedši odtud s hořkostí duše a bolestí, 135
Strana 136
35 lezla sem po břiše až do dúpi, kdež sem se položila, ješto zajisté pro bolest byla sem odpolu mrtvá, ležéci na zemi bez srdce a roz- umu, takže od té chvíle omrzeli mne všickni penězi a zboží, aby také zpomenutí na ně přinášelo mi srdečný strach a mysli zá- 5 mutek. A znamenala sem na mysli a shledla, žeť žádného ne- duhu a trápení na světě není, kteréž by nepocházelo z lakomství, a obyvatel tohoto světa jde ustavně z zámulku do zámutku. A poznalať sem rozdíl, kterýž jest mezi utratným a lakomým, a že velmi veliký jest. Nalezlať sem zajisté, že ktož přestává na 119a 10 částce statečku svého a nežádá nad to, což jest dáno jemu, bo- hatýť jest a platnější to jemu jest než všecka bohatství. A slyšela sem moudré mluviti, žeť nenie rozum jako toho, kterýž přezvídá své skutky, ani jest urozenost jako dobří mravi, ani sú zboží jako zbožie toho, ktož přestává na částce své, neb lepší jemu jest to ma- 15 ličko, což jemu trvá, než mnohá zboží, kteráž rychle odcházejí. A praví mudrci, že lepší jest lítostivost a hlava milování a po- sílaní listuo tovařiských než zboží. A hlava rozumu záleží v po- znání věci přítomné i nepřítomné. A člověk lepšího rozumu jest, kterýž daleký se činí věci, k niež nemuože přijíti. I byl jest konec 20 věcí mých přestati na mé částce, a odchýlivši se od domu púste- níkova, přišla sem na to místo pusté, kdež sem dosáhla tova- řiství holubova až posavad, kteréž bylo příčina, aby přidržel se mne krkavec tento. Kterýž když mi oznámil tovařiství, kteréž jest mezi tebú a jím, a pověděl mi, že jest chtěl jíti k tobě, chtěla 25 sem já jíti s ním, neb nelíbilo se mně bydleti samé, ještoť nenic na světě veselé jako tovařiství přátel, ani zámutek jako býti bez přátel a tovařišuo. A všehoť sem zkusila a poznala, že nemá žádný hledati na tomto světě nad to, což zná, že by mohlo dosti učiniti potřebě jeho a uchovati ho od zlého, a toť jest živnost 30 a obydlé. Neb byť člověku dán byl v šecek svět se všemi věcmi, 119b které sú na něm, neuživeť jeho jediné toho malička, jímž dosti činí potřebě své, jiné pak ne sobě, ale jiným chová. A protož já přišla sem a krkavec tuto proto, abych byla tobě bratrem a to- vařišem, a chci, aby stav mój u tebe byl jako stav tvój u mne. I stalo se jest, když dokonala myš slova svá, odpověděl jí hlemýžď lahodnú řečí a jazykem tichým, řka: „Vyrozumělť sem 136
35 lezla sem po břiše až do dúpi, kdež sem se položila, ješto zajisté pro bolest byla sem odpolu mrtvá, ležéci na zemi bez srdce a roz- umu, takže od té chvíle omrzeli mne všickni penězi a zboží, aby také zpomenutí na ně přinášelo mi srdečný strach a mysli zá- 5 mutek. A znamenala sem na mysli a shledla, žeť žádného ne- duhu a trápení na světě není, kteréž by nepocházelo z lakomství, a obyvatel tohoto světa jde ustavně z zámulku do zámutku. A poznalať sem rozdíl, kterýž jest mezi utratným a lakomým, a že velmi veliký jest. Nalezlať sem zajisté, že ktož přestává na 119a 10 částce statečku svého a nežádá nad to, což jest dáno jemu, bo- hatýť jest a platnější to jemu jest než všecka bohatství. A slyšela sem moudré mluviti, žeť nenie rozum jako toho, kterýž přezvídá své skutky, ani jest urozenost jako dobří mravi, ani sú zboží jako zbožie toho, ktož přestává na částce své, neb lepší jemu jest to ma- 15 ličko, což jemu trvá, než mnohá zboží, kteráž rychle odcházejí. A praví mudrci, že lepší jest lítostivost a hlava milování a po- sílaní listuo tovařiských než zboží. A hlava rozumu záleží v po- znání věci přítomné i nepřítomné. A člověk lepšího rozumu jest, kterýž daleký se činí věci, k niež nemuože přijíti. I byl jest konec 20 věcí mých přestati na mé částce, a odchýlivši se od domu púste- níkova, přišla sem na to místo pusté, kdež sem dosáhla tova- řiství holubova až posavad, kteréž bylo příčina, aby přidržel se mne krkavec tento. Kterýž když mi oznámil tovařiství, kteréž jest mezi tebú a jím, a pověděl mi, že jest chtěl jíti k tobě, chtěla 25 sem já jíti s ním, neb nelíbilo se mně bydleti samé, ještoť nenic na světě veselé jako tovařiství přátel, ani zámutek jako býti bez přátel a tovařišuo. A všehoť sem zkusila a poznala, že nemá žádný hledati na tomto světě nad to, což zná, že by mohlo dosti učiniti potřebě jeho a uchovati ho od zlého, a toť jest živnost 30 a obydlé. Neb byť člověku dán byl v šecek svět se všemi věcmi, 119b které sú na něm, neuživeť jeho jediné toho malička, jímž dosti činí potřebě své, jiné pak ne sobě, ale jiným chová. A protož já přišla sem a krkavec tuto proto, abych byla tobě bratrem a to- vařišem, a chci, aby stav mój u tebe byl jako stav tvój u mne. I stalo se jest, když dokonala myš slova svá, odpověděl jí hlemýžď lahodnú řečí a jazykem tichým, řka: „Vyrozumělť sem 136
Strana 137
zajisté slovóm tvým a vidím, že dobře v paměti máš všecko, cos trpěla a což si teď vypravila. Ale nynie nikoli srdce tvé nebuď trápeno pro to a pusť z srdce tvého zámutek, nebť dobrá věc nezáleží jedné v dobrém pósobení. Jako neduživý, znaje svój ne- duh i lékařství, a jediné leč by svú uzdravil nemoc, aniž mu prospívá jeho umění, ani odpočinutí nájde. Nynie pak k rozumu a umění se obrať a nestaráj se pro ztracení zboží! Neboť muž šle- chetný ctěn bývá od lidí, byť také neměl zboží, jako lev, které- hož se bojí vidúce, také byť i ležel. Ale boháč, nemaje v sobě šle- 10 chetnosti skutkuo, málo se váží od lidí, jako pes, kterýž se lehce váží od každého člověka, byť také odín byl ozdobami zlatými od hlavy až do noh. A protož nebuď tobě těžko býti v putování na tomto místě! Neboť muž rozumný, kterýž putuje z země do země, rozum jde s ním, jako lev, kterýž se nepřenáší s místa na místo 15 ne bez své síly, s kterúž živ jest, a věř, že ty věci při tobě sú, o nichž tobě ][ vím, a budeť tvého dobrého mnoho. A když to na- 120a plníš, a dosti micti budeš. Neb dobrota a rozum dány sú muži opatrnému, kterýž prohledá k věcem vokem své mysli. Léníť pak jest, ktož netbánlivý jest v své věci a řídko prospívá, a rovná se 20 jeho sláva, jako když mladice netěší se tovařistvím muže. Ani se na mysli rmuť, pravěci: Byla sem bohatá, ale již učiněna sem chudá. Neb statek v světě rychle přichází a spěšně odchází, kterakž se bohu líbí. A protož sou vypravili mudrci ty věci, kteréž netrvají, ale rychle odcházejí, a sú jako stín, tovařiství neupřím- 25 ných, milování žen, falešná chvála a bohatství. Ale múdrý v mno- hém zboží se neveselí, ani jich malostí se rmútí. Ješto zajisté zboží, v nichž se raduje, sú jeho rozum a dobří skutkové, jimž by mohl duověřiti a věděti, že žádný nenie mocen jeho o ně okla- mati. Neb kdyby bylo zlato a stříbro neb jiné věci, mohl by se 30 báti za ně nepřátel a lotruo neb jiných příhod světa, ale o dobré skutky nebojí se, aby mu jich mohlo ubyti neb je kto mohl vzíti jemu. A přitom nemáť zapomínati na své skončení, ale má pře- mýšleti, kterak se vrátiti má do domu budúcího světa, neboť smrt přiběhne vnenadále. Aniž jest uložená chvíle mezi člověkem 35 a jí, ani čas položený, ještoť ona rozlučuje bratří spolu. Ačkoli nepotřebuješ učenie mého, že múdřejší si mne a rozumieš i znáš, 5 137
zajisté slovóm tvým a vidím, že dobře v paměti máš všecko, cos trpěla a což si teď vypravila. Ale nynie nikoli srdce tvé nebuď trápeno pro to a pusť z srdce tvého zámutek, nebť dobrá věc nezáleží jedné v dobrém pósobení. Jako neduživý, znaje svój ne- duh i lékařství, a jediné leč by svú uzdravil nemoc, aniž mu prospívá jeho umění, ani odpočinutí nájde. Nynie pak k rozumu a umění se obrať a nestaráj se pro ztracení zboží! Neboť muž šle- chetný ctěn bývá od lidí, byť také neměl zboží, jako lev, které- hož se bojí vidúce, také byť i ležel. Ale boháč, nemaje v sobě šle- 10 chetnosti skutkuo, málo se váží od lidí, jako pes, kterýž se lehce váží od každého člověka, byť také odín byl ozdobami zlatými od hlavy až do noh. A protož nebuď tobě těžko býti v putování na tomto místě! Neboť muž rozumný, kterýž putuje z země do země, rozum jde s ním, jako lev, kterýž se nepřenáší s místa na místo 15 ne bez své síly, s kterúž živ jest, a věř, že ty věci při tobě sú, o nichž tobě ][ vím, a budeť tvého dobrého mnoho. A když to na- 120a plníš, a dosti micti budeš. Neb dobrota a rozum dány sú muži opatrnému, kterýž prohledá k věcem vokem své mysli. Léníť pak jest, ktož netbánlivý jest v své věci a řídko prospívá, a rovná se 20 jeho sláva, jako když mladice netěší se tovařistvím muže. Ani se na mysli rmuť, pravěci: Byla sem bohatá, ale již učiněna sem chudá. Neb statek v světě rychle přichází a spěšně odchází, kterakž se bohu líbí. A protož sou vypravili mudrci ty věci, kteréž netrvají, ale rychle odcházejí, a sú jako stín, tovařiství neupřím- 25 ných, milování žen, falešná chvála a bohatství. Ale múdrý v mno- hém zboží se neveselí, ani jich malostí se rmútí. Ješto zajisté zboží, v nichž se raduje, sú jeho rozum a dobří skutkové, jimž by mohl duověřiti a věděti, že žádný nenie mocen jeho o ně okla- mati. Neb kdyby bylo zlato a stříbro neb jiné věci, mohl by se 30 báti za ně nepřátel a lotruo neb jiných příhod světa, ale o dobré skutky nebojí se, aby mu jich mohlo ubyti neb je kto mohl vzíti jemu. A přitom nemáť zapomínati na své skončení, ale má pře- mýšleti, kterak se vrátiti má do domu budúcího světa, neboť smrt přiběhne vnenadále. Aniž jest uložená chvíle mezi člověkem 35 a jí, ani čas položený, ještoť ona rozlučuje bratří spolu. Ačkoli nepotřebuješ učenie mého, že múdřejší si mne a rozumieš i znáš, 5 137
Strana 138
co dobrého neb zlého jest. Ale však zdálo mi se odpověděti tvé- 120b mu optání z mého milování a tovařiství a oznámiti tobě dobré mravy. Ty zajisté bratr náš si a všecky věci, kteréž máme, tvé sú. 5) I slyše krkavec slova, kteráž odpověděl hlemýžď myši, a la- hodnost řeči i upřímnost, radosten byl velmi a řekl jemu: „Již si mne potěšil a posilnils srdce mého, i mnoho si dobrého nám učinil. Ty pak vesel býti máš v srdci svém z toho, že buoh ob- dařil tě vším dobrým, ješto se žádný nemuože radovati a dobře 10 činiti sobě a míti dobrou pověst, jediné jehož by noha neuhýbala se od jeho přátel, ani by jeho přietel uchyloval se od tovařišuo, ani oni od něho, ani by od sebe za všecky postavil jiné, kteříž by tě- šili ho, a prohledal, co jest jim užitečné. Neb když padá urozený, nebývá zdvižen, jedné skrze urozené, jako slon, když upadne do 15 jeskyně, nebývá vyveden odtud, jediné od slonuo. Aniž má muž rozumný opouštěti činiti milosrdenství, kteréž zvykl činiti, byť také se vydával v nebezpečenství při pósobení milosrdenství, nenieť ovšem neslušné, ale věz, žeť skrze to křehké dosahuje stá- lého a dobrého skrze zlé a mnoho skrze málo. Aniž má jmín býti 20 za bohatého, ktož jest v zboží žádostivý a lakomý. I stalo se jest, když mluvil krkavec, toť hle přiběhl jelen, i bo- jíce se, pohřížil se hlemýžď do vody a myš vběhla do dupky své, a odletěv kríkavec, posadil se na stromu. A když přišel jelen 121a k vodě, napil se drobet a stál, boje se. I letě krkavec zvěděti, byl-li 25 by kto honě ho a hledaje, a když žádného neviděl, zavolal hle- mýždě a myši, aby vyšli, řka jim: „Nicť nenie, čehož by se báti mělo.“ Kteříž vyšedše shromázdili se spolu. I vida hlemýžď je- lena hleděti k vodě a k ní nepřistúpiti, řekl jemu: „Napijž se, pane, žížnieš-li, a nebój se, nebť žádného nenie tuto, ktož by 30 uškodil tobě.“ I přistúpiv jelen k němu, počali se milovati spolu. I řekl hlemýžď: „Odkuds přišel?“ Kterémuž odpověděl jelen: „Bylť sem na té poušti mnoho dní, a když nepřestávali hadi jíti po mně den ode dne z místa na místo, boje se, aby nepřišel ně- který myslivec, přišel sem na toto miesto.“ Řekl mu hlemýžď: 35 „Nebójž se, neb na tomto miestě nikdá myslivec nebyl. A my také tobě slíbíme víru a přátelství naše, protož přebýváj s námi, 138
co dobrého neb zlého jest. Ale však zdálo mi se odpověděti tvé- 120b mu optání z mého milování a tovařiství a oznámiti tobě dobré mravy. Ty zajisté bratr náš si a všecky věci, kteréž máme, tvé sú. 5) I slyše krkavec slova, kteráž odpověděl hlemýžď myši, a la- hodnost řeči i upřímnost, radosten byl velmi a řekl jemu: „Již si mne potěšil a posilnils srdce mého, i mnoho si dobrého nám učinil. Ty pak vesel býti máš v srdci svém z toho, že buoh ob- dařil tě vším dobrým, ješto se žádný nemuože radovati a dobře 10 činiti sobě a míti dobrou pověst, jediné jehož by noha neuhýbala se od jeho přátel, ani by jeho přietel uchyloval se od tovařišuo, ani oni od něho, ani by od sebe za všecky postavil jiné, kteříž by tě- šili ho, a prohledal, co jest jim užitečné. Neb když padá urozený, nebývá zdvižen, jedné skrze urozené, jako slon, když upadne do 15 jeskyně, nebývá vyveden odtud, jediné od slonuo. Aniž má muž rozumný opouštěti činiti milosrdenství, kteréž zvykl činiti, byť také se vydával v nebezpečenství při pósobení milosrdenství, nenieť ovšem neslušné, ale věz, žeť skrze to křehké dosahuje stá- lého a dobrého skrze zlé a mnoho skrze málo. Aniž má jmín býti 20 za bohatého, ktož jest v zboží žádostivý a lakomý. I stalo se jest, když mluvil krkavec, toť hle přiběhl jelen, i bo- jíce se, pohřížil se hlemýžď do vody a myš vběhla do dupky své, a odletěv kríkavec, posadil se na stromu. A když přišel jelen 121a k vodě, napil se drobet a stál, boje se. I letě krkavec zvěděti, byl-li 25 by kto honě ho a hledaje, a když žádného neviděl, zavolal hle- mýždě a myši, aby vyšli, řka jim: „Nicť nenie, čehož by se báti mělo.“ Kteříž vyšedše shromázdili se spolu. I vida hlemýžď je- lena hleděti k vodě a k ní nepřistúpiti, řekl jemu: „Napijž se, pane, žížnieš-li, a nebój se, nebť žádného nenie tuto, ktož by 30 uškodil tobě.“ I přistúpiv jelen k němu, počali se milovati spolu. I řekl hlemýžď: „Odkuds přišel?“ Kterémuž odpověděl jelen: „Bylť sem na té poušti mnoho dní, a když nepřestávali hadi jíti po mně den ode dne z místa na místo, boje se, aby nepřišel ně- který myslivec, přišel sem na toto miesto.“ Řekl mu hlemýžď: 35 „Nebójž se, neb na tomto miestě nikdá myslivec nebyl. A my také tobě slíbíme víru a přátelství naše, protož přebýváj s námi, 138
Strana 139
neb pastvy od nás blízko sú.“ I žádaje býti jelen s nimi, zůstal jest tu a udělali sobě stánek s bylin a stromoví, kdež se každý den scházeli spolu, rozprávějíce sobě o věcech světa. Jednoho pak dne, když byli tu myš, hlemýžď a krkavec a ne- [5 bylo s nimi jelena, pochybovali o něm, a když dlouho meškal při- jíti, báli se, aby puotky neměl od myslivcuo. I řekli hlemýžď a myš krkavci: „Létáj všudy po zemi a hledáj, uhledáš-li co! I létaje krkavec uzřel jelena polapeného v tenetě lovlčím. I vrá- 121b tiv se rychle k tovařišóm svým, pověděl jim. Řekli sú krkavec 10 a hlemýžď myši: „Přišlo jest již nám zlé, z něhož nenadějeme se moci vyjíti jediné skrze tebe, protož ty pomoz tovařiši svému i našemu!“ I slyšéc to myš, šla až k jelenu a řekla jemu: „Bratře milý, kto jest tebú hodil do toho osidla, ješto si jeden z múdrých a opatrných?“ I odpověděv jelen, řekl: „Zdaliž může rozumný 15 ujíti osudu božského? Však víš, že nespomáhá čerstvým běh, ani mocným bój.“ A když mluvili spolu, přišel k nim hlemýžď. Kte- rémuž řekl jelen: „Pročež si ty sem přišel, neb co pomůže nám příchoz tvój? Ještoť vím, že prvé nežť přijde lovec k nám, pře- hryze myš teneto, a poněvadž sem lehek, budu moci ujíti. Myš 20 také muože najíti mnoho děr, v nichž se skryje. Krkavec také uletí, ale ty těžek sa zuostaneš sám, a nemoha ujíti, vzat budeš. Odpověděv hlemýžď, řekl jemu: „Nemáť žádný múdrým jmien býti, ktož jest živ po rozlúčení s tovařišmi svými, ješto pomoc člověka a potěšenie srdce jeho v času neštěstí jest, když má 25 s sebú přietele svého, a každý z nich vynímaje srdce své, klade před tovařiše svého. Ale když se rozlučují přátelé, zatemňuje se jich veselé a voči pocházejí mrákotú.“ A když on ještě mluvil, vnáhle běžel lovec, aby jelena, kteréhož se nadál polapeného, vzal a domuo nesl. Ale než se on přiblížil, myš přehryzla teneto 30 a jelen utekl, běže do háje rychle, a krkavec vlétl na jeden strom 122a i seděl jest tu, čekaje konce o hlemýždi, a myš do dupky své vběhla. Ale hlemýžď tak rychle ujíti nemohl, o něhož se myš starala velmi, a ležela, hledéci zdaleka, aby zvěděla, co se jemu stane. 35 A když přišél myslivec k tenetu a uzřel je zhryzené, divil se jest, a hledě všudy, neviděl než hlemýždě. I vzav jej, svázal jej 139
neb pastvy od nás blízko sú.“ I žádaje býti jelen s nimi, zůstal jest tu a udělali sobě stánek s bylin a stromoví, kdež se každý den scházeli spolu, rozprávějíce sobě o věcech světa. Jednoho pak dne, když byli tu myš, hlemýžď a krkavec a ne- [5 bylo s nimi jelena, pochybovali o něm, a když dlouho meškal při- jíti, báli se, aby puotky neměl od myslivcuo. I řekli hlemýžď a myš krkavci: „Létáj všudy po zemi a hledáj, uhledáš-li co! I létaje krkavec uzřel jelena polapeného v tenetě lovlčím. I vrá- 121b tiv se rychle k tovařišóm svým, pověděl jim. Řekli sú krkavec 10 a hlemýžď myši: „Přišlo jest již nám zlé, z něhož nenadějeme se moci vyjíti jediné skrze tebe, protož ty pomoz tovařiši svému i našemu!“ I slyšéc to myš, šla až k jelenu a řekla jemu: „Bratře milý, kto jest tebú hodil do toho osidla, ješto si jeden z múdrých a opatrných?“ I odpověděv jelen, řekl: „Zdaliž může rozumný 15 ujíti osudu božského? Však víš, že nespomáhá čerstvým běh, ani mocným bój.“ A když mluvili spolu, přišel k nim hlemýžď. Kte- rémuž řekl jelen: „Pročež si ty sem přišel, neb co pomůže nám příchoz tvój? Ještoť vím, že prvé nežť přijde lovec k nám, pře- hryze myš teneto, a poněvadž sem lehek, budu moci ujíti. Myš 20 také muože najíti mnoho děr, v nichž se skryje. Krkavec také uletí, ale ty těžek sa zuostaneš sám, a nemoha ujíti, vzat budeš. Odpověděv hlemýžď, řekl jemu: „Nemáť žádný múdrým jmien býti, ktož jest živ po rozlúčení s tovařišmi svými, ješto pomoc člověka a potěšenie srdce jeho v času neštěstí jest, když má 25 s sebú přietele svého, a každý z nich vynímaje srdce své, klade před tovařiše svého. Ale když se rozlučují přátelé, zatemňuje se jich veselé a voči pocházejí mrákotú.“ A když on ještě mluvil, vnáhle běžel lovec, aby jelena, kteréhož se nadál polapeného, vzal a domuo nesl. Ale než se on přiblížil, myš přehryzla teneto 30 a jelen utekl, běže do háje rychle, a krkavec vlétl na jeden strom 122a i seděl jest tu, čekaje konce o hlemýždi, a myš do dupky své vběhla. Ale hlemýžď tak rychle ujíti nemohl, o něhož se myš starala velmi, a ležela, hledéci zdaleka, aby zvěděla, co se jemu stane. 35 A když přišél myslivec k tenetu a uzřel je zhryzené, divil se jest, a hledě všudy, neviděl než hlemýždě. I vzav jej, svázal jej 139
Strana 140
dobře, ješto na to jelen a krkavec zdaleka hleděli a bolest velikú měli. I řekla jest myš: „Nezdáť mi se, než když sme ušli z osidla, upadli sme do jámy a přišli sme z jednoho zámutku do druhého. Jižť spravedlivé jest slovo toho, ktož jest pověděl, žeť nepřestává 5 člověk býti v pokoji, aby nepadl; když by pak jednú počal pa- dati, posedú ho zámutkové se všech [ stran. A nebylo dosti mi na 122b neštěstí mém, že mne rozlúčilo s mužmi tovařiskými a zbožím, ale zbavilo mne tovařiše, kterýž netoliko tovařiš, ale také bratr mně byl, hlemýždě, ješto lepší a užitečnější mně i nám všem byl 10 než všickni moji příbuzní a přátelé, kteréž sem, jakž sem živ, měl. Kterýž jest nepřišel sem, jakož dobře vím, jediné z příliš- ného milování, věrnosti a šlechetnosti skutků svých, což lepší jest než milování otce a mateře k synóm a nepřestává až do smrti. Běda tomu životu, kterémuž tak mnoho zlého usúzeno jest, aby 15 šel z zlého do zlého, aniž kto ostává v čem dobrém. Jako hvězdy neostávají v něčem dobrém nebo zlém, ale každý den obracují se z jednoho do druhého, jednák svítí, jednák se zatemňují, jednák o svěcují. Tito zajisté zámutkové, kteréž učinil mi tovařiš mój, 123a sú jako hlíza, kterúž chtě lékař zhojiti, dotýká se jí železem, aby 20 otevřína byla, a tehdážť nastává neduživému dvojí bolest — protětie a bolest hlízy; a také jako člověk, jehož neduhové uzdra- veni sú, když nalezá své přátely a tovařiše, ale potom se rozlu- čuje s nimi." Rekli sú krkavec a jelen myši: „Zámutek a slova naše i tvá neprospívají hlemýžďovi, ale toho nech a hledáj vtipu pro 25 něho. Neboť praví mudrci, že v času neštěstí zkusíš přátel, ale věrných mužuo v kupectví, tovařišuo pak v příhodách.“ Řekla myš: „Zdáť mi se, aby šel jelen na cestu myslivcovu a stál podál od něho na cestě, kudyž má jíti myslivec, a učinil se umrlým, a nechť stojí na něm krkavec, jako by ch těl maso jeho jísti. 123b 30 Neboť viem, že myslivec to vida složíť svazky provazuo a teneto s ramenú svých a poběhne rychle k tobě. Ty pak, když uzříš ho blížiti se k tobě, poodstupiž odtud maličko, aby nepřestal od na- děje své, a vab ho za sebú, a v tomť já přehryzu provazy. Viemu zajisté, že než se vrátí myslivec, budú provazi přehryzeni, i budeme 35 všickni svobodni, na své miesto s pokojem se vrálíce. I učinili sú jelen a krkavec tak, a když myslivec po nich šél 140
dobře, ješto na to jelen a krkavec zdaleka hleděli a bolest velikú měli. I řekla jest myš: „Nezdáť mi se, než když sme ušli z osidla, upadli sme do jámy a přišli sme z jednoho zámutku do druhého. Jižť spravedlivé jest slovo toho, ktož jest pověděl, žeť nepřestává 5 člověk býti v pokoji, aby nepadl; když by pak jednú počal pa- dati, posedú ho zámutkové se všech [ stran. A nebylo dosti mi na 122b neštěstí mém, že mne rozlúčilo s mužmi tovařiskými a zbožím, ale zbavilo mne tovařiše, kterýž netoliko tovařiš, ale také bratr mně byl, hlemýždě, ješto lepší a užitečnější mně i nám všem byl 10 než všickni moji příbuzní a přátelé, kteréž sem, jakž sem živ, měl. Kterýž jest nepřišel sem, jakož dobře vím, jediné z příliš- ného milování, věrnosti a šlechetnosti skutků svých, což lepší jest než milování otce a mateře k synóm a nepřestává až do smrti. Běda tomu životu, kterémuž tak mnoho zlého usúzeno jest, aby 15 šel z zlého do zlého, aniž kto ostává v čem dobrém. Jako hvězdy neostávají v něčem dobrém nebo zlém, ale každý den obracují se z jednoho do druhého, jednák svítí, jednák se zatemňují, jednák o svěcují. Tito zajisté zámutkové, kteréž učinil mi tovařiš mój, 123a sú jako hlíza, kterúž chtě lékař zhojiti, dotýká se jí železem, aby 20 otevřína byla, a tehdážť nastává neduživému dvojí bolest — protětie a bolest hlízy; a také jako člověk, jehož neduhové uzdra- veni sú, když nalezá své přátely a tovařiše, ale potom se rozlu- čuje s nimi." Rekli sú krkavec a jelen myši: „Zámutek a slova naše i tvá neprospívají hlemýžďovi, ale toho nech a hledáj vtipu pro 25 něho. Neboť praví mudrci, že v času neštěstí zkusíš přátel, ale věrných mužuo v kupectví, tovařišuo pak v příhodách.“ Řekla myš: „Zdáť mi se, aby šel jelen na cestu myslivcovu a stál podál od něho na cestě, kudyž má jíti myslivec, a učinil se umrlým, a nechť stojí na něm krkavec, jako by ch těl maso jeho jísti. 123b 30 Neboť viem, že myslivec to vida složíť svazky provazuo a teneto s ramenú svých a poběhne rychle k tobě. Ty pak, když uzříš ho blížiti se k tobě, poodstupiž odtud maličko, aby nepřestal od na- děje své, a vab ho za sebú, a v tomť já přehryzu provazy. Viemu zajisté, že než se vrátí myslivec, budú provazi přehryzeni, i budeme 35 všickni svobodni, na své miesto s pokojem se vrálíce. I učinili sú jelen a krkavec tak, a když myslivec po nich šél 140
Strana 141
a přiblíživ se k nim, utekl jest jelen a krkavec na cestu svú. A když se vrátil myslivec ošálený, aby vzal provazy, nalezl jest, že hlemýžď z osidla jeho ušel, i divil se velmi, jsa oklamán, mysle v srdci svém. A když myslivec o jelenu, kterýž daleko stál, pře- 5 mýšlel a o krkavci, kterýž stál na něm, jako by jej jedl, ješto 124a tak nebylo, i o tenetu svém, kteréž zhryzené bylo, divil se jest a řekl: „Jistě kráj tento jest čarodějničí neb dábelský!“ I odšél jest na cestu svú s strachem. Krkavec pak, hlemýžď, jelen a myš na své místo s pokojem a bezpečností se vrátili. 10 Řekl král filozofovi: Zjevnéť jest z těchto rozprávek, kterak prospívá rada malých zvířat a chatýrných ptákuo pomáhati sobě vespolek, nad to pak lidí, kteříž by ten zpuosob zachovali; při- šelt by jim z toho užitek a prospěch v jich věcech, když by se přidrželi skutkuo milosrdných a nenáviděli nepravosti. 141
a přiblíživ se k nim, utekl jest jelen a krkavec na cestu svú. A když se vrátil myslivec ošálený, aby vzal provazy, nalezl jest, že hlemýžď z osidla jeho ušel, i divil se velmi, jsa oklamán, mysle v srdci svém. A když myslivec o jelenu, kterýž daleko stál, pře- 5 mýšlel a o krkavci, kterýž stál na něm, jako by jej jedl, ješto 124a tak nebylo, i o tenetu svém, kteréž zhryzené bylo, divil se jest a řekl: „Jistě kráj tento jest čarodějničí neb dábelský!“ I odšél jest na cestu svú s strachem. Krkavec pak, hlemýžď, jelen a myš na své místo s pokojem a bezpečností se vrátili. 10 Řekl král filozofovi: Zjevnéť jest z těchto rozprávek, kterak prospívá rada malých zvířat a chatýrných ptákuo pomáhati sobě vespolek, nad to pak lidí, kteříž by ten zpuosob zachovali; při- šelt by jim z toho užitek a prospěch v jich věcech, když by se přidrželi skutkuo milosrdných a nenáviděli nepravosti. 141
Strana 142
Kapitula pátá o krkavci a jestřábu. A jest o tom, ktož věří nepříteli, a co se potom přihází jemu. RÁL POVĚDĚL mudrci Sendebarovi: Srozuměl sem již tomu, cožs rozprávěl o přáteliech věrných, kteříž se spolu 5 milují s upřímností srdce i duše, a která byla by odplata jich z toho. Oznámiž mi již o nepříteli, muože-li učiněn býti přítelem, aby mu jeho nepřátelé duověřili; a co jest nepřátelství a jeho zpuosob i přirozenie; a kterak má král činiti, když by se přihodilo jemu co od nepřátel jeho, má-li pokoje jich žádati čili nemá a 10 mohl-li by věřiti nepříteli svému a jeho se přidržeti a ukázati 124b mu přátelství a milost. A na to přiveď mi podobenství! Řekl jest Sendebar: Nemáť král, když se přihodí jemu co od nepřítele, nežli vždy pochybovati o něm a báti se o sebe i o lid svój, byť pak ne- přítel jeho žádal na něm přátelství a ukazoval milovánie a ochot- 15 nost jeho dvořanóm, však proto nemá věřili jeho slovóm. Neb strach jest, aby se nepřihodilo jemu jako jestřábóm od krkavcuo. Řekl král: Kterak se přihodilo jim? Dí Sendebar: Praví, že byla v jedné krajině vedlé některakého města veliká hora, na niežto byl strom veliký a rozložitý. Bylo jest pak na tom 20 stromu hniezd tisíc krkavcóm, kteříž krále měli. Na jiné hoře bylo též miesto, na němž bylo hnězd tisíci jestřábóm, kteříž také krále měli. Ale jedné noci vstav král jestřebí s svým vójskem, udeřili na krkavce a zbili jich mnoho pro nenávist, kteráž byla mezi ni- mi, a nezvěděl král krkavčí o tom účinku, až ráno vstal. Kterýž 25 když uzřel porážku, kteráž se v jeho vójště stala, litoval toho velmi, a mysle na to, povolal k sobě všech mudrákuo a radných svých, vypraviv jim, co se přihodilo, neb jest se bál, aby snad opět neudeřili na ně a nepomordovali jich jako prvé. I řekl jim král: „Rozvažtež dobře slova vaše nekvapíce, ale pomyslte na to, 30 až pilně vyhledáte. Bylo jest pak s ním pět radných, mužuo múdrých a učených. I za volav jich král k sobě, žádal od nich na to rady. A řekl 125a prvniemu: „Jakáž jest rada tvá na to, co jest se nám přihodilo od nepřátel našich, a že sme v strachu, aby se nám to po druhé ne- 142
Kapitula pátá o krkavci a jestřábu. A jest o tom, ktož věří nepříteli, a co se potom přihází jemu. RÁL POVĚDĚL mudrci Sendebarovi: Srozuměl sem již tomu, cožs rozprávěl o přáteliech věrných, kteříž se spolu 5 milují s upřímností srdce i duše, a která byla by odplata jich z toho. Oznámiž mi již o nepříteli, muože-li učiněn býti přítelem, aby mu jeho nepřátelé duověřili; a co jest nepřátelství a jeho zpuosob i přirozenie; a kterak má král činiti, když by se přihodilo jemu co od nepřátel jeho, má-li pokoje jich žádati čili nemá a 10 mohl-li by věřiti nepříteli svému a jeho se přidržeti a ukázati 124b mu přátelství a milost. A na to přiveď mi podobenství! Řekl jest Sendebar: Nemáť král, když se přihodí jemu co od nepřítele, nežli vždy pochybovati o něm a báti se o sebe i o lid svój, byť pak ne- přítel jeho žádal na něm přátelství a ukazoval milovánie a ochot- 15 nost jeho dvořanóm, však proto nemá věřili jeho slovóm. Neb strach jest, aby se nepřihodilo jemu jako jestřábóm od krkavcuo. Řekl král: Kterak se přihodilo jim? Dí Sendebar: Praví, že byla v jedné krajině vedlé některakého města veliká hora, na niežto byl strom veliký a rozložitý. Bylo jest pak na tom 20 stromu hniezd tisíc krkavcóm, kteříž krále měli. Na jiné hoře bylo též miesto, na němž bylo hnězd tisíci jestřábóm, kteříž také krále měli. Ale jedné noci vstav král jestřebí s svým vójskem, udeřili na krkavce a zbili jich mnoho pro nenávist, kteráž byla mezi ni- mi, a nezvěděl král krkavčí o tom účinku, až ráno vstal. Kterýž 25 když uzřel porážku, kteráž se v jeho vójště stala, litoval toho velmi, a mysle na to, povolal k sobě všech mudrákuo a radných svých, vypraviv jim, co se přihodilo, neb jest se bál, aby snad opět neudeřili na ně a nepomordovali jich jako prvé. I řekl jim král: „Rozvažtež dobře slova vaše nekvapíce, ale pomyslte na to, 30 až pilně vyhledáte. Bylo jest pak s ním pět radných, mužuo múdrých a učených. I za volav jich král k sobě, žádal od nich na to rady. A řekl 125a prvniemu: „Jakáž jest rada tvá na to, co jest se nám přihodilo od nepřátel našich, a že sme v strachu, aby se nám to po druhé ne- 142
Strana 143
stalo.“ Řekl jemu krkavec: „Rada má jestiť ta, o kteréž pověděli mudrci, že když se přihodí tobě co od nepřítele mocnějšího nežli si ty, kterémuž by odepříti nemohl, lépeť jest ujíti a zdáliti se od něho a neschylovati srdce svého bojovati s ním.“ I otázav král 2“ druhého krkavce, řekl jemu: „Kterakž se tobě líbí rada jeho? Kterémuž odpověděl: „Nenie dobrá rada, kterúž dal tento krkavec, aniž dobré jest opustiti obydlé naše a sebe poddati nohám jich hned ponájprv, ale máme býti bedlivi a péči míti na ne- přátely, když by přitáhli, aby nás hotové nalezli. A odpírájme jim, 10 pokudž bu dem moci, osadíce strážnými a špehéři všudy, aby 125b což by koli shledli při jestřábích, nám oznámili. Potom pak, jest- liže by k bitvě vytáhli, potkáme se s nimi statečně bojujíce, a snad nad nimi vítězství obdržíme a získáme; a učiníme jim všecko to, což sú učinili nám. Aniž býváj počátek věci naší ujíti 15 a opustiti dědictvie svá, neboť by to bylo ku posilu jich. Ale odpírájme jim, a přemohú-li nás, tepruv utečeme, když bychom nemohli jim nic učiniti.“ Řekl jest král třetímu krkavci: „Což se tobě zdá rada tvých tovařišů?“ Kterýž řekl: „Oběma sem zdrávě vyrozuměl a oba výborně mluvili podlé svého rozumu. Ale kte- 20 rakž muožem odpírati nepřátelóm našim podlé škody, kterúž máme od nich? Ale totoť mně se zdá, abychom jednoho z nás rozšafného k nim vy slali, aby porozuměti mohl úmyslu a před- 126a sevzetí jich a zřetedlně nám to oznámil, i chtěli-li by s námi smlúvu učiniti a daň slušnou roční od nás bráti, abychom tak předešlú škodu napravili a s pokojem na svém miestě zuostali. Neboť praví mudrci: Když král od svých nepřátel škodu vezme, kterýmž odepříti nemuože, a bojí se většího pádu lidu a vlasti, tehdy slušné jest daň dávati s pokojem. I pokusiž se rychle o to! Řekl král jinému: „Kterakž se tobě vidí tyto rady?“ Jemuž 30 řekl: „Nic nemluvili, načež by král zpolehnúti mohl. Ale mně se zdá nevážiti málo osob svých a ucházeti před tú chasú a bláz- ny, kteříž sou pošlapánie noh našich, aniž jim platu dávájme, nebť by to naše převeliká hanba byla, a věz, že lépe jest nám 126b opustiti obydlé náše do času a ujíti na pustiny a tam býti s po- 35 kojem do boží vůle, nežli v to jíti. Neboť praví mudrci: Ktož se poddává súžení a poddaným svého nepřítele, tenť posilňuje ho 5 25 143
stalo.“ Řekl jemu krkavec: „Rada má jestiť ta, o kteréž pověděli mudrci, že když se přihodí tobě co od nepřítele mocnějšího nežli si ty, kterémuž by odepříti nemohl, lépeť jest ujíti a zdáliti se od něho a neschylovati srdce svého bojovati s ním.“ I otázav král 2“ druhého krkavce, řekl jemu: „Kterakž se tobě líbí rada jeho? Kterémuž odpověděl: „Nenie dobrá rada, kterúž dal tento krkavec, aniž dobré jest opustiti obydlé naše a sebe poddati nohám jich hned ponájprv, ale máme býti bedlivi a péči míti na ne- přátely, když by přitáhli, aby nás hotové nalezli. A odpírájme jim, 10 pokudž bu dem moci, osadíce strážnými a špehéři všudy, aby 125b což by koli shledli při jestřábích, nám oznámili. Potom pak, jest- liže by k bitvě vytáhli, potkáme se s nimi statečně bojujíce, a snad nad nimi vítězství obdržíme a získáme; a učiníme jim všecko to, což sú učinili nám. Aniž býváj počátek věci naší ujíti 15 a opustiti dědictvie svá, neboť by to bylo ku posilu jich. Ale odpírájme jim, a přemohú-li nás, tepruv utečeme, když bychom nemohli jim nic učiniti.“ Řekl jest král třetímu krkavci: „Což se tobě zdá rada tvých tovařišů?“ Kterýž řekl: „Oběma sem zdrávě vyrozuměl a oba výborně mluvili podlé svého rozumu. Ale kte- 20 rakž muožem odpírati nepřátelóm našim podlé škody, kterúž máme od nich? Ale totoť mně se zdá, abychom jednoho z nás rozšafného k nim vy slali, aby porozuměti mohl úmyslu a před- 126a sevzetí jich a zřetedlně nám to oznámil, i chtěli-li by s námi smlúvu učiniti a daň slušnou roční od nás bráti, abychom tak předešlú škodu napravili a s pokojem na svém miestě zuostali. Neboť praví mudrci: Když král od svých nepřátel škodu vezme, kterýmž odepříti nemuože, a bojí se většího pádu lidu a vlasti, tehdy slušné jest daň dávati s pokojem. I pokusiž se rychle o to! Řekl král jinému: „Kterakž se tobě vidí tyto rady?“ Jemuž 30 řekl: „Nic nemluvili, načež by král zpolehnúti mohl. Ale mně se zdá nevážiti málo osob svých a ucházeti před tú chasú a bláz- ny, kteříž sou pošlapánie noh našich, aniž jim platu dávájme, nebť by to naše převeliká hanba byla, a věz, že lépe jest nám 126b opustiti obydlé náše do času a ujíti na pustiny a tam býti s po- 35 kojem do boží vůle, nežli v to jíti. Neboť praví mudrci: Ktož se poddává súžení a poddaným svého nepřítele, tenť posilňuje ho 5 25 143
Strana 144
proti sobě! Ješto vím, když by zvěděli jestřábi, že to chceme učiniti, přidaliť by nám trápení a platu, že bychom snesti ne- mohli, a tak byla by naše zkáza. Ale máme opatrni a hotovi býti, přitáhnú-li opět, abychom se s nimi bili, a snad se slituje nad námi buch a nezemřeme.“ Potom řekl král pátému krkavci: „Kterak se tobě to líbí?“ Odpověděl: „Nic to, králi, není, aby- chom měli s nimi váleti, ješto sú nás mocnější. Neboť se praví v podobenství, že ktožkoli nezná možnosti své a chce váleti s mocnějším sebe, tenť jest, kterýž chce sám svuoj život zahubiti. 10 A čině to, oklamánť jest, a ktož se oklamává, ku pádu přichází. 127a Jáť se pak bojím jestřábuo, a nemá žádný lehce vážiti svého ne- přítele, byť byl také ničemný, nadto pak, kterýž učený a roz- umný jest. Neboť se praví v jednom podobenství: Přikračůj pomalu k svému nepříteli a nepřistupůj k němu velmi, neb zleh- 15 číš sebe a dostaneš se v ruce nepřítele svého. Jako dřevo po- stavené na slunci snížíš-li, učiní veliký stien, a pakli je velmi schýlíš, jeho stien se umenší a srovná s ním, tak my se musíme přibližovati k jestřábóm a přidržeti se jich. Neb kdybychom byli mocní jako oni, tehdy bychom měli učiniti to, až bychom svú 20 vuoli naplnili. Jako muž, kterýž má zlú ženu, bude-li jic toliko lisati a nebude jí kyjem práti, nebudeť před ní pokoje mieti, aniž mu potočita bude. Ale jáť neradím bojovati s nimi, nebť nemá žádný vydávati srdce svého proti nepříteli silnému, ačkoli podál od nich sme. Ani máme mluviti, že se jich nebojíme. Než 25 rada má, co činiti máme, jest: Abychom byli hotovi a připraveni k boji proti nim, a zklamájme je chytrostí a lstmi! Nebť muž rozumný vidí věc prvé, nežli by se přihodila jemu, a když by se pak přihodila, neví, co tomu učiniti. Válečník pak nemáť nic činiti jediné bojovati, a řídko uchází. Ale někdy muože se vyvinúti boji 30 lisavú řečí a jazykem pokorným. Aniž jest na světě co lepšího nežli to, ani by mohl člověk lépe! vuole své dojíti jako skrze to. 127b A tať má rada jest. I nikoli nebýváj rada vaše váleti s nimi. Neb ktož tomu chce, chceť zahubiti sebe. Řekl jest král: „Tehdy se tobě zdá neváleti s nimi, ale které 35 chytrosti a duovtipnosti mají vzaty býti proti nim?“ Odpověděl mu krkavec, řka: „Poslyš rady mé! Neb král bude-li pósobiti své 144 5
proti sobě! Ješto vím, když by zvěděli jestřábi, že to chceme učiniti, přidaliť by nám trápení a platu, že bychom snesti ne- mohli, a tak byla by naše zkáza. Ale máme opatrni a hotovi býti, přitáhnú-li opět, abychom se s nimi bili, a snad se slituje nad námi buch a nezemřeme.“ Potom řekl král pátému krkavci: „Kterak se tobě to líbí?“ Odpověděl: „Nic to, králi, není, aby- chom měli s nimi váleti, ješto sú nás mocnější. Neboť se praví v podobenství, že ktožkoli nezná možnosti své a chce váleti s mocnějším sebe, tenť jest, kterýž chce sám svuoj život zahubiti. 10 A čině to, oklamánť jest, a ktož se oklamává, ku pádu přichází. 127a Jáť se pak bojím jestřábuo, a nemá žádný lehce vážiti svého ne- přítele, byť byl také ničemný, nadto pak, kterýž učený a roz- umný jest. Neboť se praví v jednom podobenství: Přikračůj pomalu k svému nepříteli a nepřistupůj k němu velmi, neb zleh- 15 číš sebe a dostaneš se v ruce nepřítele svého. Jako dřevo po- stavené na slunci snížíš-li, učiní veliký stien, a pakli je velmi schýlíš, jeho stien se umenší a srovná s ním, tak my se musíme přibližovati k jestřábóm a přidržeti se jich. Neb kdybychom byli mocní jako oni, tehdy bychom měli učiniti to, až bychom svú 20 vuoli naplnili. Jako muž, kterýž má zlú ženu, bude-li jic toliko lisati a nebude jí kyjem práti, nebudeť před ní pokoje mieti, aniž mu potočita bude. Ale jáť neradím bojovati s nimi, nebť nemá žádný vydávati srdce svého proti nepříteli silnému, ačkoli podál od nich sme. Ani máme mluviti, že se jich nebojíme. Než 25 rada má, co činiti máme, jest: Abychom byli hotovi a připraveni k boji proti nim, a zklamájme je chytrostí a lstmi! Nebť muž rozumný vidí věc prvé, nežli by se přihodila jemu, a když by se pak přihodila, neví, co tomu učiniti. Válečník pak nemáť nic činiti jediné bojovati, a řídko uchází. Ale někdy muože se vyvinúti boji 30 lisavú řečí a jazykem pokorným. Aniž jest na světě co lepšího nežli to, ani by mohl člověk lépe! vuole své dojíti jako skrze to. 127b A tať má rada jest. I nikoli nebýváj rada vaše váleti s nimi. Neb ktož tomu chce, chceť zahubiti sebe. Řekl jest král: „Tehdy se tobě zdá neváleti s nimi, ale které 35 chytrosti a duovtipnosti mají vzaty býti proti nim?“ Odpověděl mu krkavec, řka: „Poslyš rady mé! Neb král bude-li pósobiti své 144 5
Strana 145
věci podlé rady pánuo svých, kteříž všeho svědomí sú velikého i malého, tehdyť svého nepřítele bude moci ztrestati a osidlo mu připraviti, a jeho trvati bude království, i lid jeho se rozmnoží, a ve všem prospěch mieti bude. Ale pakli by nechtěl přijímati rady pánuo svých a rádcí, domnívaje se, že by rada jeho dosta- tečna byla a užitečnější nežli rada knížat jeho a dvořan, byť pak on byl rozumný a múdrý, všakť pro to nedosáhne své vuole a před- sevzetí, ale zmýlen bude v svém úmyslu a jeho rada v nic obrá- cena bude. A budeť rada siet noh toho, kterýž nepřijímá od to- 10 vařišuov svých a múdrých lidí v potřebě své tájné rady. Ale má pohledati u múdrých i nemúdrých, až by se za jednoho snesli. Když by král radil se s tím, ktož ho nemiluje, byť také prospěšné a užitečné bylo, nebudeť však trvati dlúho jemu to dobré, ale velmi brzo odejde a v nic se obrátí. A byť pak ponájprvé a při počátku prospěšné bylo, ale potom užitku žádného neponese. Než máť rada i jest hotovu býti a vytáhnúti proti nim a opustiti 128a netbánlivost a nesmyslnost a mieti srdce smělé. A pakli se jim poddáme a snášeti budeme břemeno svízeluo jich, víš, že by to byla hanba naše převeliká a lehkost nám i synóm našim od ne- přátel našich. Neb muž rozumný, bude-li živ v dobré pověsti a v poctivé paměti, byť ukráceni byli dnové jeho, jestiť však jemu lépe, než by živ byl v zámutcích a lehkostech. Aniž mi se zdá, by zanedbával a lenivý byl, neb lenost jest příčina všeho zlého a ne- dostatek i zámutek člověka. Ale však tájnosti, kterúž tobě ozná- 25 miti míním, nechci, aby kto jiný slyšel. Neb tájnost, když při- chází viece nežli mezi dvé lidí, zjevenať bývá. Neboť dáno bývá králóm vítězství skrze sílu srdce a rychlost jich skutkuo, když nenepilně je pósobí. Ktož pak v svých věcech se posilňuje a chová tájností svých a sobě odplaty hledá, dosáhneť skrze to jednoho 30 z toho, totiž nebť přemuože a k svému umínění přijde, neb od svého zlého a protivenství vysvobozen bude. Král zajisté, i byť rozumný a dobré rady byl viece než všickni jeho rádci, máť však žádati rady od svých rádcí. Neb plamen, kterýž hoří v lucerně, když do ní voleje naleje, přidává se mu světlosti a moci a více 35 svítí než prvé. Ale všakť má pravý rádce, když se s ním radí, prohledati k tomu, což král miení, neb bude-liť uměti dáti radu, 5 15 20 145
věci podlé rady pánuo svých, kteříž všeho svědomí sú velikého i malého, tehdyť svého nepřítele bude moci ztrestati a osidlo mu připraviti, a jeho trvati bude království, i lid jeho se rozmnoží, a ve všem prospěch mieti bude. Ale pakli by nechtěl přijímati rady pánuo svých a rádcí, domnívaje se, že by rada jeho dosta- tečna byla a užitečnější nežli rada knížat jeho a dvořan, byť pak on byl rozumný a múdrý, všakť pro to nedosáhne své vuole a před- sevzetí, ale zmýlen bude v svém úmyslu a jeho rada v nic obrá- cena bude. A budeť rada siet noh toho, kterýž nepřijímá od to- 10 vařišuov svých a múdrých lidí v potřebě své tájné rady. Ale má pohledati u múdrých i nemúdrých, až by se za jednoho snesli. Když by král radil se s tím, ktož ho nemiluje, byť také prospěšné a užitečné bylo, nebudeť však trvati dlúho jemu to dobré, ale velmi brzo odejde a v nic se obrátí. A byť pak ponájprvé a při počátku prospěšné bylo, ale potom užitku žádného neponese. Než máť rada i jest hotovu býti a vytáhnúti proti nim a opustiti 128a netbánlivost a nesmyslnost a mieti srdce smělé. A pakli se jim poddáme a snášeti budeme břemeno svízeluo jich, víš, že by to byla hanba naše převeliká a lehkost nám i synóm našim od ne- přátel našich. Neb muž rozumný, bude-li živ v dobré pověsti a v poctivé paměti, byť ukráceni byli dnové jeho, jestiť však jemu lépe, než by živ byl v zámutcích a lehkostech. Aniž mi se zdá, by zanedbával a lenivý byl, neb lenost jest příčina všeho zlého a ne- dostatek i zámutek člověka. Ale však tájnosti, kterúž tobě ozná- 25 miti míním, nechci, aby kto jiný slyšel. Neb tájnost, když při- chází viece nežli mezi dvé lidí, zjevenať bývá. Neboť dáno bývá králóm vítězství skrze sílu srdce a rychlost jich skutkuo, když nenepilně je pósobí. Ktož pak v svých věcech se posilňuje a chová tájností svých a sobě odplaty hledá, dosáhneť skrze to jednoho 30 z toho, totiž nebť přemuože a k svému umínění přijde, neb od svého zlého a protivenství vysvobozen bude. Král zajisté, i byť rozumný a dobré rady byl viece než všickni jeho rádci, máť však žádati rady od svých rádcí. Neb plamen, kterýž hoří v lucerně, když do ní voleje naleje, přidává se mu světlosti a moci a více 35 svítí než prvé. Ale všakť má pravý rádce, když se s ním radí, prohledati k tomu, což král miení, neb bude-liť uměti dáti radu, 5 15 20 145
Strana 146
5 35 budeť dobře jemu i lidu, pakli by l pochybovalo srdce jeho v čem 128b a jistoty neznalo, má oznámiti to, a přijde-liť najevo pravda toho, což miení, přidáť k němu chtíče a milosti, a více bude se ho dotazovati. Aniž mají tájnost, kterúž tobě míním zjeviti, jediné dva jazyky mluviti a čtyři uši slyšeti.“ I slyše král krkavčí tu řeč, všél jest s ním do pokoje a řekl jemu: „Oznámiž mi již, neb ty znáš mnohé věci, a pověz mi grunt nenávisti, kteráž jest mezi námi a jestřáby, a který byl toho počátek a kořen.“ Řekl mu krkavec: „Příčina té nenávisti byla řeč, kterúž mluvil jeden 10 krkavec.“ Dí král: „Kterak to bylo?“ Řekl krkavec: „Praví, že jeden den sešlo se všecko ptactvo a radili se, aby sobě krále volili, neb byl umřel král jich. I uradivše se volili sobě jestřába za krále. A když chtěli to stvrditi, uzřeli krkavce tudy letěti. I řekli někteří: „Dobréť jest, aby zavolán byl tento krka- 15 vec, a optájme se ho o tomto.“ I zavolavše ho, řekli jemu: „Ty máš moc jako kto z nás, i chcmeť, aby oznámil nám zdání své, neb sme jestřába sobě krále volili.' I řekl jim: „Poněvadž ste mne k radě zavolali, slyštež zdánie mé. Pravímť vám: Byť zahynula všecka pokolení dobrého a počestného ptactva, supa, čápa, kra- 20 hůjce, holuba i jiných, neměli bychom krále voliti z jestřábuo, nebť jest zlých mravů, nebarevný, zlého jazyku, blázen bez šle- chetných skutků, rozumu a smyslu, hněvivý a ukrutný bez lí- tosti, z národu, v němž jest nepravost my šlení a lichota srdce 129a i mnoho nepořádného, což vám ukracuji. A pravímť vám: ne- 25 volte sobě z toho pokolenie krále, ale pohledájte z jiných ptákuo, byť pak bláznový byl v svých věcech! Neboť užitečnější vám jest jiného bláznovství než jeho mudrování. Ješto zajisté král, byť pak bláznový byl, má-liť však múdrú radu a upřímné muže, na světlo vycházejí skutkové jeho a prospívají a jeho království se 30 povyšuje. Jakož jest učinil zajíc, kterýž v noci po měsíci šel k králi slonskému s řečí, kteráž nebyla mu poručena od jeho krále, a sám se domyslil rady, skrze kterúž dovedl toho, což umienil, a svého vysvobodil krále i lid.“ Řekli jemu pláci:, Kterak to bylo?“ Dí krkavec: „Praví, že jednoho času byl mor veliký a hlad, ješto nepršelo 129b i vyschly vody potočné i říčné a z toho uvadla tráva, i bylo to 146
5 35 budeť dobře jemu i lidu, pakli by l pochybovalo srdce jeho v čem 128b a jistoty neznalo, má oznámiti to, a přijde-liť najevo pravda toho, což miení, přidáť k němu chtíče a milosti, a více bude se ho dotazovati. Aniž mají tájnost, kterúž tobě míním zjeviti, jediné dva jazyky mluviti a čtyři uši slyšeti.“ I slyše král krkavčí tu řeč, všél jest s ním do pokoje a řekl jemu: „Oznámiž mi již, neb ty znáš mnohé věci, a pověz mi grunt nenávisti, kteráž jest mezi námi a jestřáby, a který byl toho počátek a kořen.“ Řekl mu krkavec: „Příčina té nenávisti byla řeč, kterúž mluvil jeden 10 krkavec.“ Dí král: „Kterak to bylo?“ Řekl krkavec: „Praví, že jeden den sešlo se všecko ptactvo a radili se, aby sobě krále volili, neb byl umřel král jich. I uradivše se volili sobě jestřába za krále. A když chtěli to stvrditi, uzřeli krkavce tudy letěti. I řekli někteří: „Dobréť jest, aby zavolán byl tento krka- 15 vec, a optájme se ho o tomto.“ I zavolavše ho, řekli jemu: „Ty máš moc jako kto z nás, i chcmeť, aby oznámil nám zdání své, neb sme jestřába sobě krále volili.' I řekl jim: „Poněvadž ste mne k radě zavolali, slyštež zdánie mé. Pravímť vám: Byť zahynula všecka pokolení dobrého a počestného ptactva, supa, čápa, kra- 20 hůjce, holuba i jiných, neměli bychom krále voliti z jestřábuo, nebť jest zlých mravů, nebarevný, zlého jazyku, blázen bez šle- chetných skutků, rozumu a smyslu, hněvivý a ukrutný bez lí- tosti, z národu, v němž jest nepravost my šlení a lichota srdce 129a i mnoho nepořádného, což vám ukracuji. A pravímť vám: ne- 25 volte sobě z toho pokolenie krále, ale pohledájte z jiných ptákuo, byť pak bláznový byl v svých věcech! Neboť užitečnější vám jest jiného bláznovství než jeho mudrování. Ješto zajisté král, byť pak bláznový byl, má-liť však múdrú radu a upřímné muže, na světlo vycházejí skutkové jeho a prospívají a jeho království se 30 povyšuje. Jakož jest učinil zajíc, kterýž v noci po měsíci šel k králi slonskému s řečí, kteráž nebyla mu poručena od jeho krále, a sám se domyslil rady, skrze kterúž dovedl toho, což umienil, a svého vysvobodil krále i lid.“ Řekli jemu pláci:, Kterak to bylo?“ Dí krkavec: „Praví, že jednoho času byl mor veliký a hlad, ješto nepršelo 129b i vyschly vody potočné i říčné a z toho uvadla tráva, i bylo to 146
Strana 147
k zádavě všem zvířatóm, a zvláště slonóm. Kteříž sebravše se, řekli sú králi: »Již se nám vody i byliny nedostává, protož zdá-liť se dobře, podme a pohledájme sobě místa lepšího, neb tuto živi býti nemuožeme.« I poslal jest král své posly k vyšpehování 5 místa, na němž by vody byly. I vrátivši se, řekli jemu: »Nalezli sme místo, kteréž studnice měsícová slove, a jest místo dobré s vo- dami a dobrými pastvami.« I umienil jest tam jíti, a když k té studnici přišli, chodili po dúpích zaječích a bořili je, i mnoho jich podávili. A zajíci, to vidúce, sešli se k svému králi, oznamujíce jemu to s zámulkem, neb neslušelo jim svého obydlé opustiti, a 130a žádajíce svého krále, aby dal jim na to zdravou radu. Neboť praví mudrci, žeť má každý hledati vyproštění sobě prvé, než by upadl ve zlé, a když by upadl, nemá pochybnosti o tom. »My pak bojíme se, aby snad jiní přitáhnúce neporazili nás.« Odpo- 15 věděv král, řekl jemu: »Nechať přijdú ke mně všickni mudráci, ať porozumím radě jich.« I přistúpiv k němu jeden zajíc rozumný a učený v písmě, řekl: »Ráčí-li král poslati mne k slonóm s někte- rými mužmi, kterýmž věří, uzříť, co pósobiti budu, a oznámím králi všecko, což učiním.« Kterémuž řekl král: »Věrný si ty před 20 očima mými, aniž jiného žádám svědomie o tebe, anis u mne v podezření. A protož jdi a znamenáj všecko, co bychom činiti měli, a pověz králi slonskému ode mne, cožkoli tobě se zdá dobré- ho. Neb vieš, že posel ten jest, kterýž hotovuje slova i ruší a pro- dlevá i pospíchá s jednáním a přičiní ho i umenšuje, a ten, kterýž 25 slovy svými přitahuje srdce lidská i obráží. A tenť jest, kterýž popudí srdcí svými zlými slovy.« I vstav posel v noci na plně mě- síce, šel jest na místo, na kterémž slonové byli. A když byl blízko miesta, myslil sobě, řka: Já sem špatného života a tenkých kostí, bojím se, dostanu-li se mezi ně, snad zašlapí mne některý z nich 30 a zabijí mne. Neboť se praví v podobenství, že ktožkoli šlapá na hada neb na zvěře jedovaté, hodnéť jest, aby od jeho uštnutí 130b jedovatého zahuben byl. Ale však musím vstúpiti na horu vy- sokú velmi a odtud mluviti jim, což budu chtieti. I vstúpiv na horu, zavolal na krále slonského vlastním jmenem a řekl k němu: 35 »Měsíc poslal mne k tobě a žádná vina nenie posla, kterýž děje poselství buď dobré, aneb zlé, i byť zuořivě mluvil, ješto nositel 10 147
k zádavě všem zvířatóm, a zvláště slonóm. Kteříž sebravše se, řekli sú králi: »Již se nám vody i byliny nedostává, protož zdá-liť se dobře, podme a pohledájme sobě místa lepšího, neb tuto živi býti nemuožeme.« I poslal jest král své posly k vyšpehování 5 místa, na němž by vody byly. I vrátivši se, řekli jemu: »Nalezli sme místo, kteréž studnice měsícová slove, a jest místo dobré s vo- dami a dobrými pastvami.« I umienil jest tam jíti, a když k té studnici přišli, chodili po dúpích zaječích a bořili je, i mnoho jich podávili. A zajíci, to vidúce, sešli se k svému králi, oznamujíce jemu to s zámulkem, neb neslušelo jim svého obydlé opustiti, a 130a žádajíce svého krále, aby dal jim na to zdravou radu. Neboť praví mudrci, žeť má každý hledati vyproštění sobě prvé, než by upadl ve zlé, a když by upadl, nemá pochybnosti o tom. »My pak bojíme se, aby snad jiní přitáhnúce neporazili nás.« Odpo- 15 věděv král, řekl jemu: »Nechať přijdú ke mně všickni mudráci, ať porozumím radě jich.« I přistúpiv k němu jeden zajíc rozumný a učený v písmě, řekl: »Ráčí-li král poslati mne k slonóm s někte- rými mužmi, kterýmž věří, uzříť, co pósobiti budu, a oznámím králi všecko, což učiním.« Kterémuž řekl král: »Věrný si ty před 20 očima mými, aniž jiného žádám svědomie o tebe, anis u mne v podezření. A protož jdi a znamenáj všecko, co bychom činiti měli, a pověz králi slonskému ode mne, cožkoli tobě se zdá dobré- ho. Neb vieš, že posel ten jest, kterýž hotovuje slova i ruší a pro- dlevá i pospíchá s jednáním a přičiní ho i umenšuje, a ten, kterýž 25 slovy svými přitahuje srdce lidská i obráží. A tenť jest, kterýž popudí srdcí svými zlými slovy.« I vstav posel v noci na plně mě- síce, šel jest na místo, na kterémž slonové byli. A když byl blízko miesta, myslil sobě, řka: Já sem špatného života a tenkých kostí, bojím se, dostanu-li se mezi ně, snad zašlapí mne některý z nich 30 a zabijí mne. Neboť se praví v podobenství, že ktožkoli šlapá na hada neb na zvěře jedovaté, hodnéť jest, aby od jeho uštnutí 130b jedovatého zahuben byl. Ale však musím vstúpiti na horu vy- sokú velmi a odtud mluviti jim, což budu chtieti. I vstúpiv na horu, zavolal na krále slonského vlastním jmenem a řekl k němu: 35 »Měsíc poslal mne k tobě a žádná vina nenie posla, kterýž děje poselství buď dobré, aneb zlé, i byť zuořivě mluvil, ješto nositel 10 147
Strana 148
jest slov a nedotýče se jeho jediné toliko mluviti to, což jest po- ručeno jemu.« I odpověděv král slonský, řekl jemu: »Což mi měsíc vzkazuje?« I dí k němu: »Měsíc praví, že muž silný, úfaje v síle své, někdy přivodí ho síla jeho váleti s tím, kterýž lepší 5 jest než on a mocnější, takže jeho síla bývá jemu ke škodě a jeho moc osidlo noh jeho. Ty pak, maje panování své síly nad zvěří a šelmami, nepřestáváš na tom, ale pokusilo se srdce tvé při- jíti mezi národ zaječí, kteříž u studnice mým jmenem jmenované sú a kteříž sú lid mój a národ mého království. A rozehnali ste 10 a zhubili z nich mnoho a zbořili ste doupata jich. A piješ vodu jich a žereš pastvy jich a páchals proti nim mnoho zlého i dvo- řané tvoji. Ale jižť přikazuji tobě, aby toho více nečinil. Pakli od toho nepřestaneš, voslepím tě i všecky dvořany tvé, též osoby váše vyplením. A s tiem, pane milý, poslal mne měsíc, abych to 15 pověděl tvé milosti. A neráčíš-li věřiti, poď se mnú k studnici, a tuť ukáži jej.« I slyše král ta slova, ulekl se velmi a šel s ním k studnici. A když pohleděl do vody, uhledal stien měsíce 131a v vodě. I řekl mu posel: »Přičiň svój nos a učiješ měsíc!« Kterýž když se dotekl vody, pohnula se voda. Ale on vida, domněl se, že 20 by měsíc hýbal se a hněval na něho. I řekl jest král slonský: »Pročež se hněvá král jeho milost, snad že sem nos svój včinil do vody?« I odpověděl mu posel: »Takť jest. Znamenáj množství hněvu jeho proti tobě pro ty všecky zlé věci, kteréžs učinil!« I boje se král slonský velmi, řekl měsíci: »Milostivý králi! Nikdy 25 se nepokusím viece činiti proti tobě já, ani kto z mých, a toť hle jdu pryč!« Kteřížto odtud odešli. Ale pak přivedlť sem vám to podobenství pro jestřába, že lépe jest voliti krále z jiného pokolení ptačího, byť pak bláznový byl, ne boť dobří rádci naučí ho, jakož učinil tento zajíc svému 131b 30 králi, a nevolte sobě krále jestřába, nebť má do sebe zlé povahy z přílišné lsti a nepravosti, kteréž v něm sú. Aniž skrocuje mysli své, ani jest z mužuo říše, ani jest hodný k tomu. A nájhoršíť ze všech králuo jest, kterýž ukrutný jest lidu svému. A ktož úfá v něho a ustanovuje ho králem, přihodí se jemu, jakož 35 se přihodilo jednomu ptáku a zajíci, kteříž volili sobě súdci v své při kocúra, vidúce ho, že se postil a modlil každý den, 148
jest slov a nedotýče se jeho jediné toliko mluviti to, což jest po- ručeno jemu.« I odpověděv král slonský, řekl jemu: »Což mi měsíc vzkazuje?« I dí k němu: »Měsíc praví, že muž silný, úfaje v síle své, někdy přivodí ho síla jeho váleti s tím, kterýž lepší 5 jest než on a mocnější, takže jeho síla bývá jemu ke škodě a jeho moc osidlo noh jeho. Ty pak, maje panování své síly nad zvěří a šelmami, nepřestáváš na tom, ale pokusilo se srdce tvé při- jíti mezi národ zaječí, kteříž u studnice mým jmenem jmenované sú a kteříž sú lid mój a národ mého království. A rozehnali ste 10 a zhubili z nich mnoho a zbořili ste doupata jich. A piješ vodu jich a žereš pastvy jich a páchals proti nim mnoho zlého i dvo- řané tvoji. Ale jižť přikazuji tobě, aby toho více nečinil. Pakli od toho nepřestaneš, voslepím tě i všecky dvořany tvé, též osoby váše vyplením. A s tiem, pane milý, poslal mne měsíc, abych to 15 pověděl tvé milosti. A neráčíš-li věřiti, poď se mnú k studnici, a tuť ukáži jej.« I slyše král ta slova, ulekl se velmi a šel s ním k studnici. A když pohleděl do vody, uhledal stien měsíce 131a v vodě. I řekl mu posel: »Přičiň svój nos a učiješ měsíc!« Kterýž když se dotekl vody, pohnula se voda. Ale on vida, domněl se, že 20 by měsíc hýbal se a hněval na něho. I řekl jest král slonský: »Pročež se hněvá král jeho milost, snad že sem nos svój včinil do vody?« I odpověděl mu posel: »Takť jest. Znamenáj množství hněvu jeho proti tobě pro ty všecky zlé věci, kteréžs učinil!« I boje se král slonský velmi, řekl měsíci: »Milostivý králi! Nikdy 25 se nepokusím viece činiti proti tobě já, ani kto z mých, a toť hle jdu pryč!« Kteřížto odtud odešli. Ale pak přivedlť sem vám to podobenství pro jestřába, že lépe jest voliti krále z jiného pokolení ptačího, byť pak bláznový byl, ne boť dobří rádci naučí ho, jakož učinil tento zajíc svému 131b 30 králi, a nevolte sobě krále jestřába, nebť má do sebe zlé povahy z přílišné lsti a nepravosti, kteréž v něm sú. Aniž skrocuje mysli své, ani jest z mužuo říše, ani jest hodný k tomu. A nájhoršíť ze všech králuo jest, kterýž ukrutný jest lidu svému. A ktož úfá v něho a ustanovuje ho králem, přihodí se jemu, jakož 35 se přihodilo jednomu ptáku a zajíci, kteříž volili sobě súdci v své při kocúra, vidúce ho, že se postil a modlil každý den, 148
Strana 149
ješto byl lstivý a nevěrný.“ Řekli jemu ptáci: „Kterak to bylo? Dí krkavec: „Měl sem tovařiše z plákuo, jehož hniezdo bylo u jednoho stro- mu, na kterémž sem já bydlel. Ten pak tovařiš, když z svého hnízda zšel, dlouho se nevracoval. A když šel jednadoby, dlou- 132a ho se nevrátil, a nevěděl sem, kde by byl, i staral sem se velmi, aby nezahynul aneb od někoho lapen nebyl, neb snad nalezl lepší místo. I všel jest zajíc nějaký do jeho hniezda. A když sem ho ne- viděl, řekl sem na své mysli: Poněvadž sem ztratil ptáka tova- 10 řiše mého, nesluší se mně s tímto zajícem hadrovati, kterýž jeho obydlé osobil. Po některém pak času vrátil se pták na miesto své, a když na něm zajíce nalezl, řekl jemu: »To jest mé místo a mé obydlé, vyjdiž z něho!« Kterémuž odpověděl zajíc: »Obydlé jest v moci mé, a protož mně více náleží než tobě, a ty svévolně proti 15 mně se zdviháš, anižť odsud vyjdu, ale sem-liť co vinen, máš právo.« Kterémuž odpověděl pták: »Chci s tebú právem ohle- dán býti a pokázati to svědomím.« I odpověděl jemu zajíc 132b a řekl: »Když nájdeš soudci, povedeš proti mně tvé svědky.« Řekl mu pták: »Soudce jest blízko od nás, podme k němu, i rozezná 20 při naši!« Řekl mu zajíc: »Ktož jest?« Dí pták: »Jest jeden kocúr, kterýž bydlí u řeky slouže bohu a jest pústeník: postí se celý den a modlí v noci, prázden sa márných světských rozkoší, žádnému neškodě živočichu, ani prolévaje krve, ale bylinami se toliko živí a vodou. Vstaniž a poďme k němu, ať rozsúdí nás!« Řekl jest 25 zajíc: »Dobře jest, poďme!« I šli sú oba, já pak bral sem se za nimi, ovšem zdaleka, abych viděl soud toho soudci. A když uzřel kocúr je, vrátil se k obyčeji svému, jako by se modlil, kleče na kolenú. I vida zajíc, divil se jest jeho sva tosti a krotkosti; a při- 133a stoupivše pozdravili ho a prosili, aby rozeznal při jich. Kterýmž 30 rozkázal, aby mu při oznámili. A když oznámili, řekl jim: »Já starý sem, a oči mé sú blikavé a uši hluché, aniž mohu dobře sly- šeti; protož přistuptež ke mně, abych mohl slyšeti slova vaše.« Kteříž, když to slyšeli, přistúpili k němu a opáčili slova svá. A když duověřili jemu, řekl jim: »Jižť sem slyšel řeči váše i to, což 35 pravé a spravedlivé jest, že mohu vás právě rozsúditi. I přika- zujiť vám, hleďte pravdy! Neb ktož hledá pravdy, byť pak křiv 5 149
ješto byl lstivý a nevěrný.“ Řekli jemu ptáci: „Kterak to bylo? Dí krkavec: „Měl sem tovařiše z plákuo, jehož hniezdo bylo u jednoho stro- mu, na kterémž sem já bydlel. Ten pak tovařiš, když z svého hnízda zšel, dlouho se nevracoval. A když šel jednadoby, dlou- 132a ho se nevrátil, a nevěděl sem, kde by byl, i staral sem se velmi, aby nezahynul aneb od někoho lapen nebyl, neb snad nalezl lepší místo. I všel jest zajíc nějaký do jeho hniezda. A když sem ho ne- viděl, řekl sem na své mysli: Poněvadž sem ztratil ptáka tova- 10 řiše mého, nesluší se mně s tímto zajícem hadrovati, kterýž jeho obydlé osobil. Po některém pak času vrátil se pták na miesto své, a když na něm zajíce nalezl, řekl jemu: »To jest mé místo a mé obydlé, vyjdiž z něho!« Kterémuž odpověděl zajíc: »Obydlé jest v moci mé, a protož mně více náleží než tobě, a ty svévolně proti 15 mně se zdviháš, anižť odsud vyjdu, ale sem-liť co vinen, máš právo.« Kterémuž odpověděl pták: »Chci s tebú právem ohle- dán býti a pokázati to svědomím.« I odpověděl jemu zajíc 132b a řekl: »Když nájdeš soudci, povedeš proti mně tvé svědky.« Řekl mu pták: »Soudce jest blízko od nás, podme k němu, i rozezná 20 při naši!« Řekl mu zajíc: »Ktož jest?« Dí pták: »Jest jeden kocúr, kterýž bydlí u řeky slouže bohu a jest pústeník: postí se celý den a modlí v noci, prázden sa márných světských rozkoší, žádnému neškodě živočichu, ani prolévaje krve, ale bylinami se toliko živí a vodou. Vstaniž a poďme k němu, ať rozsúdí nás!« Řekl jest 25 zajíc: »Dobře jest, poďme!« I šli sú oba, já pak bral sem se za nimi, ovšem zdaleka, abych viděl soud toho soudci. A když uzřel kocúr je, vrátil se k obyčeji svému, jako by se modlil, kleče na kolenú. I vida zajíc, divil se jest jeho sva tosti a krotkosti; a při- 133a stoupivše pozdravili ho a prosili, aby rozeznal při jich. Kterýmž 30 rozkázal, aby mu při oznámili. A když oznámili, řekl jim: »Já starý sem, a oči mé sú blikavé a uši hluché, aniž mohu dobře sly- šeti; protož přistuptež ke mně, abych mohl slyšeti slova vaše.« Kteříž, když to slyšeli, přistúpili k němu a opáčili slova svá. A když duověřili jemu, řekl jim: »Jižť sem slyšel řeči váše i to, což 35 pravé a spravedlivé jest, že mohu vás právě rozsúditi. I přika- zujiť vám, hleďte pravdy! Neb ktož hledá pravdy, byť pak křiv 5 149
Strana 150
zuostal v soudu, lépe jest jemu. Ale ktož hledá nepravosti, byť pak zuostal práv v své při, jestiť zlé jeho. Máť člověk poznati svú vinu, neboť nic nenie na světě, což by vzal s sebú člověk, jediné dobré skutky, kteříž zuostanú jemu nade všecky jiné věci na 5 světě. Máť pak každý muž rozumný mieli ženy před očima svými jako hady a zlato i stříbro má počítati jako kamení a milovati to, což dobré jest bližním, a nepříti jim zlého.« A když uslyšeli ty řeči od něho, věřili mu a přidrželi se ho. Kteréž uchvátil a sežral. Ale pak přivedl sem vám to podobenství, abyšte věděli, že 10 jestřábi sú liší a nevěrní, a oniť sú z vlkuo ptactva, kteříž lapají ptáky. Aniž jim máme věřiti, ani z nich sobě krále voliti!“ I stalo se jest, když sú uslyšeli všickni stavové ptačí to, nepospíchali sú jestřába sobě za krále voliti. I odpověděl pták, kterýž byl 133b z jestřábuo, jehož chtěli králem udělati, a řekl krkavci, kterýž 15 jest to mluvil: „Zarmútil si mne velmi dnes beze všeho mého proti tobě provinění, aniž vím, ať bych tě kdy čím rozhněval, pročež by měl učiniti mi tu lehkost. Pověziž mi nynic, coť sem učinil, a jest-li co, ješto hnulo tebú k zvostření slov tvých proti mně. Ale přisahámť tobě v pravdě, že dřevo železem sekané muože se ještě 20 opraviti, meč také seká tělo a přetíná kosti, a uléčen bývá člověk, ale rána jazyku nebývá uléčena ani přestává. Neboť sú některá slova jako mečové, ješto pominúti nemohú, ale vnikají a nikdá nevycházejí. Každý také voheň muože se vodou zhasiti, váda pak zmizívá mlčením, uštnutí hadí uzdravuje se dryákem, zá- 25 mutek miejí nadějí, milost se přetrhá rozlúčením, ale oheň ne- přátelství nikdy zhašen nebývá. Vy pak, stav krkavčí, štěpovali ste strom nepřátelství mezi námi a vámi, a zuostaneť na věky za života našeho i synuo našich. A mluvě jestřáb ta slova, odšel jest hněvaje se a smuten sa. I rozešli se všickni stavové ptačí, neuči- 30 nivše sobě krále v ten den. Potom pak připomenuv sobě krkavec ten zlost slov svých, kteráž jest mluvil proti němu, řekl v srdci svém: Jistě zhřešil sem ve všem v tom, což sem dnes mluvil, učiniv sobě nelibost i stavu mému. Ješto by se byl žádný z sněmu nesměl o[ to pokusiti a ta- 134a 35 ková slova mluviti, neb mnozí z nich snad znali, což sem já znal, a viděli, což sem já viděl, žádný však nebyl mezi nimi slovo pro- 150
zuostal v soudu, lépe jest jemu. Ale ktož hledá nepravosti, byť pak zuostal práv v své při, jestiť zlé jeho. Máť člověk poznati svú vinu, neboť nic nenie na světě, což by vzal s sebú člověk, jediné dobré skutky, kteříž zuostanú jemu nade všecky jiné věci na 5 světě. Máť pak každý muž rozumný mieli ženy před očima svými jako hady a zlato i stříbro má počítati jako kamení a milovati to, což dobré jest bližním, a nepříti jim zlého.« A když uslyšeli ty řeči od něho, věřili mu a přidrželi se ho. Kteréž uchvátil a sežral. Ale pak přivedl sem vám to podobenství, abyšte věděli, že 10 jestřábi sú liší a nevěrní, a oniť sú z vlkuo ptactva, kteříž lapají ptáky. Aniž jim máme věřiti, ani z nich sobě krále voliti!“ I stalo se jest, když sú uslyšeli všickni stavové ptačí to, nepospíchali sú jestřába sobě za krále voliti. I odpověděl pták, kterýž byl 133b z jestřábuo, jehož chtěli králem udělati, a řekl krkavci, kterýž 15 jest to mluvil: „Zarmútil si mne velmi dnes beze všeho mého proti tobě provinění, aniž vím, ať bych tě kdy čím rozhněval, pročež by měl učiniti mi tu lehkost. Pověziž mi nynic, coť sem učinil, a jest-li co, ješto hnulo tebú k zvostření slov tvých proti mně. Ale přisahámť tobě v pravdě, že dřevo železem sekané muože se ještě 20 opraviti, meč také seká tělo a přetíná kosti, a uléčen bývá člověk, ale rána jazyku nebývá uléčena ani přestává. Neboť sú některá slova jako mečové, ješto pominúti nemohú, ale vnikají a nikdá nevycházejí. Každý také voheň muože se vodou zhasiti, váda pak zmizívá mlčením, uštnutí hadí uzdravuje se dryákem, zá- 25 mutek miejí nadějí, milost se přetrhá rozlúčením, ale oheň ne- přátelství nikdy zhašen nebývá. Vy pak, stav krkavčí, štěpovali ste strom nepřátelství mezi námi a vámi, a zuostaneť na věky za života našeho i synuo našich. A mluvě jestřáb ta slova, odšel jest hněvaje se a smuten sa. I rozešli se všickni stavové ptačí, neuči- 30 nivše sobě krále v ten den. Potom pak připomenuv sobě krkavec ten zlost slov svých, kteráž jest mluvil proti němu, řekl v srdci svém: Jistě zhřešil sem ve všem v tom, což sem dnes mluvil, učiniv sobě nelibost i stavu mému. Ješto by se byl žádný z sněmu nesměl o[ to pokusiti a ta- 134a 35 ková slova mluviti, neb mnozí z nich snad znali, což sem já znal, a viděli, což sem já viděl, žádný však nebyl mezi nimi slovo pro- 150
Strana 151
mluvě nežli já, ale všickni jazyky stúlivše nic promluviti nechtěli, obávajíce se zlého, kteréž by jim z toho přišlo. Oniť sú jistě k bu- dúcímu prohledali, neb muž rozumný, ač by koli zpolehal a úfal v své síle a moci, nemáť však dobývati sobě nenávisti od žádného, 5 pravě: úfámí v svój vlip a moc. Jako také žádný nemá se po- koušeti košťovati jedu, úfaje v dryák neb v jakéžkoli lékařství. Dobrota zajisté lidí záleží na dobrých skutcích, ale ne na dobrých slovích. Neb ktož dobrých skutkuo jest, bude-liť dobré řeči, při- činí sobě chvály, a zjevuje se jeho spravedlnost starším a úřed- 10 níkóm. Muží pak pěkné řeči toliko, i byť jí hójnost měli, nebý- vajíť proto chváleni nežli z dobrých skutkuo. A dnes na světě ne- nic většího blázna jako já, kterýž sem zvostřil slova má, o to s žádným se neradiv, ani sem se náučil od múdrých. A vím, že ktožkoli nebéře rady od mužuo rozumných a užívá vlastní rady 15 a zdání, litovati bude toho naposledy. Nebylo potřebí mně dnes sobě zpuosobiti tohoto nepřátelství a přivoditi duši mé této sta- rosti a myšlení. I domlouvaje krkavec sám sobě těmi slovy, odšel jest po potřebách svých. A toť tehdy jest, což si otázal mne o příčině nepřátelství, kte- 20 réž jest mezi námi a ! jestřáby.“ I řekl jest král: „Porozuměl sem 134b slovóm tvým - a ó by se byl nikdy nenarodil krkavec ten, ne- přihodilo by se dnes nám toto skrze něho neštěstí, v němž sme. Otcové naši zhřešili a nejsú, ale my sme hříchy jich nesli. Nyní pak zanechajíce toho, pověziž mi, co při tom činiti máme, nebť 25 vím, že ještě nenie nasycen tím nepřítel, což sú nám učinili, ale opět udeří na nás.“ I odpověděv krkavec, řekl: „Již sem ukázal tobě, proč nenic dobré bojovati s nimi. Ale však kdybychom mohli najíti duomysl, jímž bychme je z světa vyplenili, učiňme to! Neboť muž rozumný muože svým rozumem a moudrostí uči- 30 niti to, čehož veliký a mocný nemuože. A již jest mi praveno, že některací svú múdrostí ošálili pousteníka, že odpíraly oči jeho, což viděly.“ Řekl král: „Kterak to bylo?“ Dí krkavec: „Byl nějaký půsteník, kterýž koupil jelena, aby obětoval zá- palem bohu. A když nesl jej, potkali ho tří pacholci šájdéři, kteří 35 se uradili, aby mu jej vzali. I řekl jest jemu jeden z nich: »Po- hleďle, pousteník tento nese psa, co míní s niem činiti?“ I řekl 151
mluvě nežli já, ale všickni jazyky stúlivše nic promluviti nechtěli, obávajíce se zlého, kteréž by jim z toho přišlo. Oniť sú jistě k bu- dúcímu prohledali, neb muž rozumný, ač by koli zpolehal a úfal v své síle a moci, nemáť však dobývati sobě nenávisti od žádného, 5 pravě: úfámí v svój vlip a moc. Jako také žádný nemá se po- koušeti košťovati jedu, úfaje v dryák neb v jakéžkoli lékařství. Dobrota zajisté lidí záleží na dobrých skutcích, ale ne na dobrých slovích. Neb ktož dobrých skutkuo jest, bude-liť dobré řeči, při- činí sobě chvály, a zjevuje se jeho spravedlnost starším a úřed- 10 níkóm. Muží pak pěkné řeči toliko, i byť jí hójnost měli, nebý- vajíť proto chváleni nežli z dobrých skutkuo. A dnes na světě ne- nic většího blázna jako já, kterýž sem zvostřil slova má, o to s žádným se neradiv, ani sem se náučil od múdrých. A vím, že ktožkoli nebéře rady od mužuo rozumných a užívá vlastní rady 15 a zdání, litovati bude toho naposledy. Nebylo potřebí mně dnes sobě zpuosobiti tohoto nepřátelství a přivoditi duši mé této sta- rosti a myšlení. I domlouvaje krkavec sám sobě těmi slovy, odšel jest po potřebách svých. A toť tehdy jest, což si otázal mne o příčině nepřátelství, kte- 20 réž jest mezi námi a ! jestřáby.“ I řekl jest král: „Porozuměl sem 134b slovóm tvým - a ó by se byl nikdy nenarodil krkavec ten, ne- přihodilo by se dnes nám toto skrze něho neštěstí, v němž sme. Otcové naši zhřešili a nejsú, ale my sme hříchy jich nesli. Nyní pak zanechajíce toho, pověziž mi, co při tom činiti máme, nebť 25 vím, že ještě nenie nasycen tím nepřítel, což sú nám učinili, ale opět udeří na nás.“ I odpověděv krkavec, řekl: „Již sem ukázal tobě, proč nenic dobré bojovati s nimi. Ale však kdybychom mohli najíti duomysl, jímž bychme je z světa vyplenili, učiňme to! Neboť muž rozumný muože svým rozumem a moudrostí uči- 30 niti to, čehož veliký a mocný nemuože. A již jest mi praveno, že některací svú múdrostí ošálili pousteníka, že odpíraly oči jeho, což viděly.“ Řekl král: „Kterak to bylo?“ Dí krkavec: „Byl nějaký půsteník, kterýž koupil jelena, aby obětoval zá- palem bohu. A když nesl jej, potkali ho tří pacholci šájdéři, kteří 35 se uradili, aby mu jej vzali. I řekl jest jemu jeden z nich: »Po- hleďle, pousteník tento nese psa, co míní s niem činiti?“ I řekl 151
Strana 152
druhý: „Vidímť zpuosob pousteničí a oděv, ale však nezdá mi se, by byl po skutcích jeho. Neb kdyby to bylo, povrhlť by ovšem psa.“ Dí třetí: „Chceš-li toho psa prodati?“ I slyše to pousteník, domněl se, že by jelen ten byl pes, řka v srdci svém: Snad ktož mi 5 jej prodal, oklamal mne. I svrh jelena s sebe, po spiešil do domu 135a svého. Oni pak vzavše jelena, rozdělili se jím. Přivedl sem tobě to podobenství, aby vědomo bylo: Ač jestřábi sú mocní, mohút však přemoženi býti od nás vtipy, které by- chom proti nim vzali, abychom vyplenili je z toho světa. Nynie 10 pak přičiň péči radě mé a učiň se hněvivým proti mně před lidem tvým zraně a zdrápaje mne, až bych byl krví mokrý povržený na zemi, a necháj mne pod stromem, na kterémž náše jest obydlé, odejda ty odtud se vším lidem tvým, buďtež na některém místě podál odtud, abyšte od nich nebyli vidíni, dokudž se nevrátím 15 k vám s jistú odpovědí.“ I slyše to král, učinil jest tak. A potom zdvihlo se vójsko jestřebí proti krkavcóm. Kteříž, když přitáhli k stromu a nenalezli jich, mínili se navrátiti. 135b I vida krkavec, že ho nevšímali, řekl jest v srdci svém: Ztrápil sem osobu svú a zraněn sem do smrti, abych se tudy dostal mezi 20 ně, oni pak odejdú nevidúce mne. Nebylo by dobře. I oddal se v pláč a kvílení, aby od jestřábuo slyšán byl. A když uslyšel ho jeden z nich, přistúpil k němu desátník, otázav jeho, odkud by byl a kde by bylo vójsko krkavčí. I odpověděv krkavec: „Já sem tento a syn tohoto, ale proč se mne ptáš o krkavcích, zdaliž nevi- 25 díš neřestí a mých ran bolestných, což o tájnosti krkavčí věděti mohu neb o jich radách?“ I řekl král jestřebí rádci svému: „Věz, že tento krkavec jest knieže krále krkavčího i jeho rada a sekretář, a protož ptáj se ho, proč a od koho přihodilo se mu to trápení 136a a zámutek.“ I otázán krkavec, odpověděl: „Má zlá rada a mého 30 rozumu bláznovství k tomu mne přivedlo.“ Jemuž řekl: „Kte- rak?“ I dí: „Vězte, že když ste učinili krkavcóm všecko, což ste mohli, mnoho jich pobivše, po odjití vašem povolal nás král náš před sebe, žádaje od nás rady na to, a všecka jeho rada na tom zuostali, aby bojovali s vámi, kromě mne, neboť sem jim řekl: Nikoli mně se nezdá váleti s nimi, neb mocnější než my sú a lidé tvrdé šíje. Ale dávájte jim daň, kterúž vám uloží, a jednájte o to 35 152
druhý: „Vidímť zpuosob pousteničí a oděv, ale však nezdá mi se, by byl po skutcích jeho. Neb kdyby to bylo, povrhlť by ovšem psa.“ Dí třetí: „Chceš-li toho psa prodati?“ I slyše to pousteník, domněl se, že by jelen ten byl pes, řka v srdci svém: Snad ktož mi 5 jej prodal, oklamal mne. I svrh jelena s sebe, po spiešil do domu 135a svého. Oni pak vzavše jelena, rozdělili se jím. Přivedl sem tobě to podobenství, aby vědomo bylo: Ač jestřábi sú mocní, mohút však přemoženi býti od nás vtipy, které by- chom proti nim vzali, abychom vyplenili je z toho světa. Nynie 10 pak přičiň péči radě mé a učiň se hněvivým proti mně před lidem tvým zraně a zdrápaje mne, až bych byl krví mokrý povržený na zemi, a necháj mne pod stromem, na kterémž náše jest obydlé, odejda ty odtud se vším lidem tvým, buďtež na některém místě podál odtud, abyšte od nich nebyli vidíni, dokudž se nevrátím 15 k vám s jistú odpovědí.“ I slyše to král, učinil jest tak. A potom zdvihlo se vójsko jestřebí proti krkavcóm. Kteříž, když přitáhli k stromu a nenalezli jich, mínili se navrátiti. 135b I vida krkavec, že ho nevšímali, řekl jest v srdci svém: Ztrápil sem osobu svú a zraněn sem do smrti, abych se tudy dostal mezi 20 ně, oni pak odejdú nevidúce mne. Nebylo by dobře. I oddal se v pláč a kvílení, aby od jestřábuo slyšán byl. A když uslyšel ho jeden z nich, přistúpil k němu desátník, otázav jeho, odkud by byl a kde by bylo vójsko krkavčí. I odpověděv krkavec: „Já sem tento a syn tohoto, ale proč se mne ptáš o krkavcích, zdaliž nevi- 25 díš neřestí a mých ran bolestných, což o tájnosti krkavčí věděti mohu neb o jich radách?“ I řekl král jestřebí rádci svému: „Věz, že tento krkavec jest knieže krále krkavčího i jeho rada a sekretář, a protož ptáj se ho, proč a od koho přihodilo se mu to trápení 136a a zámutek.“ I otázán krkavec, odpověděl: „Má zlá rada a mého 30 rozumu bláznovství k tomu mne přivedlo.“ Jemuž řekl: „Kte- rak?“ I dí: „Vězte, že když ste učinili krkavcóm všecko, což ste mohli, mnoho jich pobivše, po odjití vašem povolal nás král náš před sebe, žádaje od nás rady na to, a všecka jeho rada na tom zuostali, aby bojovali s vámi, kromě mne, neboť sem jim řekl: Nikoli mně se nezdá váleti s nimi, neb mocnější než my sú a lidé tvrdé šíje. Ale dávájte jim daň, kterúž vám uloží, a jednájte o to 35 152
Strana 153
s městy vašimi, aby se v tom s vámi snesli. Oni pak radili na- prosto vám se zpěčiti a bíti se s vámi, pravíce, že by to dobré jemu bylo a zlé vám. Já pak vždy radil sem jim poddati se vám v služ- bu. A řekl sem jim: Však víte, žeť nemuože žádný z ruky mocného 5 nepřítele vysvobozen býti, jediné aby se pokořil. Neb vidíte trávu polní, že bez úrazu bývá od vichruo náhlých, ješto malá jest a nízká při zemi, schylujíci se napravo i nalevo, ale pakli se ztuží státi kolmo proti větróm, tehdy zlámána a na zemi povržena bývá. A když sú slyšeli to ode mne, řekli mi: Zdaliž si ty z ne- přátel našich, neb vidíme, že již nepřátelóm našim napomáháš k naší zkázi, aby milost u nich obdržel a úřadu dosáhl. I obo- řivše se na mne, učinili mi to, jakož vidieš." I slyše král jestřebí, řekl jednomu rádci svému: „Co se tobě zdá o tom krkavci?“ Kterýž ] odpověděl: „Nic mně se lépe nezdá 136b 15 nežli vypleniti ho z světa, neb jest muž veliké rady a z prvních rádcí a mudrcuo krále krkavčího, a jeho zahubení naše bude pře- veliké upokojení a krkavcóm veliká škoda a nedostatek, ještoť více nebudú mieti, kto by jim dával radu. Neboť praví mudrci: Ktožkoli nájde co velikého a to ztratí, nikdy toho nenabude, 20 a ktožkoli žádaje přemoci nepřítele svého a buoh mu jej dal v ruce, on pak toho sobě neváží, ani před se béře, aby ho zahubil, neprospívát mu jeho umění, ale jest jemu k vosidlu a ke škodě. A když by koli buoh dal nepřítele v ruce někomu, on pak, ne- učiní-li sobě pokoje před ním a bezpečenství, želetiť bude, když 25 by jeho nepřítel z ruky jeho ušel a více k němu nepřijde.“ Potom pak otázal král druhého rádci, co by se jemu vidělo o tom krkavci. Kterýž odpověděl: „Má rada jest, aby nezabíjel ho. Neb nad poníženým a chudým slitovati se má, ačkoli nepřítel jest, vysvobozenť však býti má od smrti, neboť často nalezá člověk 30 pomoc na svém nepříteli, a bývá učiněn mu přítel. Jakož jest učiněna žena jednoho starce, milujíc muže svého po nenávisti.“ Řekl král: „Kterakž jest to bylo?“ Dí jestřáb: „Praví, že byl nějaký bohatý kupec velmi starý, kterýž měl ženu pěknú, ale však nebyl od nie milován, ani chtěla k němu 35 v noci přilehnúti, ale čím viece ji táhl k sobě, tím víc ona se zdá- lovala od něho. Jedné pak noci, když leželi spolu na luoži, při- 137a 10 153
s městy vašimi, aby se v tom s vámi snesli. Oni pak radili na- prosto vám se zpěčiti a bíti se s vámi, pravíce, že by to dobré jemu bylo a zlé vám. Já pak vždy radil sem jim poddati se vám v služ- bu. A řekl sem jim: Však víte, žeť nemuože žádný z ruky mocného 5 nepřítele vysvobozen býti, jediné aby se pokořil. Neb vidíte trávu polní, že bez úrazu bývá od vichruo náhlých, ješto malá jest a nízká při zemi, schylujíci se napravo i nalevo, ale pakli se ztuží státi kolmo proti větróm, tehdy zlámána a na zemi povržena bývá. A když sú slyšeli to ode mne, řekli mi: Zdaliž si ty z ne- přátel našich, neb vidíme, že již nepřátelóm našim napomáháš k naší zkázi, aby milost u nich obdržel a úřadu dosáhl. I obo- řivše se na mne, učinili mi to, jakož vidieš." I slyše král jestřebí, řekl jednomu rádci svému: „Co se tobě zdá o tom krkavci?“ Kterýž ] odpověděl: „Nic mně se lépe nezdá 136b 15 nežli vypleniti ho z světa, neb jest muž veliké rady a z prvních rádcí a mudrcuo krále krkavčího, a jeho zahubení naše bude pře- veliké upokojení a krkavcóm veliká škoda a nedostatek, ještoť více nebudú mieti, kto by jim dával radu. Neboť praví mudrci: Ktožkoli nájde co velikého a to ztratí, nikdy toho nenabude, 20 a ktožkoli žádaje přemoci nepřítele svého a buoh mu jej dal v ruce, on pak toho sobě neváží, ani před se béře, aby ho zahubil, neprospívát mu jeho umění, ale jest jemu k vosidlu a ke škodě. A když by koli buoh dal nepřítele v ruce někomu, on pak, ne- učiní-li sobě pokoje před ním a bezpečenství, želetiť bude, když 25 by jeho nepřítel z ruky jeho ušel a více k němu nepřijde.“ Potom pak otázal král druhého rádci, co by se jemu vidělo o tom krkavci. Kterýž odpověděl: „Má rada jest, aby nezabíjel ho. Neb nad poníženým a chudým slitovati se má, ačkoli nepřítel jest, vysvobozenť však býti má od smrti, neboť často nalezá člověk 30 pomoc na svém nepříteli, a bývá učiněn mu přítel. Jakož jest učiněna žena jednoho starce, milujíc muže svého po nenávisti.“ Řekl král: „Kterakž jest to bylo?“ Dí jestřáb: „Praví, že byl nějaký bohatý kupec velmi starý, kterýž měl ženu pěknú, ale však nebyl od nie milován, ani chtěla k němu 35 v noci přilehnúti, ale čím viece ji táhl k sobě, tím víc ona se zdá- lovala od něho. Jedné pak noci, když leželi spolu na luoži, při- 137a 10 153
Strana 154
šel jest zloděj. I probudivši se žena z chramostění zlodějova, ulekla se a přilehši obchytila muže svého silně, až procítil. I řekl jest muž své ženě: ,Což jest to nového, žes ke mně přilehla více nežli kdy prvé?“ I poslech muž uslyšel chramostění zloděje v domu, tehdy poznal, že pro strach zloděje přilehla k němu žena jeho. I řekl jest zloději: ,Zdá mi se, že si mně velikú libost učinil, a pro- tožť sem povinen do smrti se odsluhovati, poněvadžs byl příčina, že mne objala žena má. Nyní pak vezmi sobě, cožkoli chceš, a ve “ všem v domu svobodu měj. I řekl jest král třetímu jestřábu: „Co se tobě zdá o tom krkavci?“ Ale on řekl: „Nezdáť se, abychom ho měli zabijeti, neb když kto nájde tovařiše nepřítele svého raněného a po níženého, 137b máť ho živiti a zachovati, neboť to bude k jeho dobrému, ještoť on oznámí jemu věci a úmysl nepřítele jeho a všecky jeho stezky 15 zjeví. Neb když rozumní se sami svadí, snadně je přemuože, a z to- hoť přichází mu mnoho dobrého a zproštěn bude převelikých zámutkuo, když jeho nepřátelé mezi sebú v roztržení budú. Jakož ušél drti pousteník pro ruoznici, kteráž byla zniklá mezi zlodě- jem a čertem.“ Řekl jemu král: „Kterak to bylo?“ Dí rádce: „Praví, že byl pústeník, kterémužto dána byla kráva jedna. A když ji vedl do domu svého, jeden zloděj uzřel ji a ukrasti ji pílil, i šél jest za ním až k domu pústeníkovu. A když byl na cestě, potkal ho čert v osobě člověčí. Kterémuž řekl zloděj: ,Kto si ty a co minieš?“ A on odpověděl: „Já zajisté sem čert a miením 138a 25 noci této udáviti pousteníka a teď jdu za ním, až lidé zesnú, a tehdážť povstanu proti němu a udávím ho.“ I řekl mu zloděj: „Já také miením jíti do domu jeho a ukrasti krávu jeho.“ I jdúce brali se spolu k domu pústeníkovu. Všed pak pústeník do domu, uvedl s sebú krávu a jedl, pak šel do komuorky své spáti. I mysle 30 zloděj, řekl v srdci svém: Bojímť se, aby snad, když by přistúpil tento čert k udávení pústeníka, nekřičel on, a pomohú mu lidé, i nebudu moci vzíti krávy, ale nájdúce jmúť a odpraví mne. Pro- tož řekl jest zloděj čertu: »Ponecháj málo medle, ať já vezmu krávu prvé, než ty svú naplníš vuoli. Odpověděl čert: „Neučiním 35 toho, ale prvé ho chci zabiti, a ty pak učiň, což chceš. Ale on pravil: „Nechci, než já počnu.“ I krikujíc se o to, počali se čistě 5 10 20 154
šel jest zloděj. I probudivši se žena z chramostění zlodějova, ulekla se a přilehši obchytila muže svého silně, až procítil. I řekl jest muž své ženě: ,Což jest to nového, žes ke mně přilehla více nežli kdy prvé?“ I poslech muž uslyšel chramostění zloděje v domu, tehdy poznal, že pro strach zloděje přilehla k němu žena jeho. I řekl jest zloději: ,Zdá mi se, že si mně velikú libost učinil, a pro- tožť sem povinen do smrti se odsluhovati, poněvadžs byl příčina, že mne objala žena má. Nyní pak vezmi sobě, cožkoli chceš, a ve “ všem v domu svobodu měj. I řekl jest král třetímu jestřábu: „Co se tobě zdá o tom krkavci?“ Ale on řekl: „Nezdáť se, abychom ho měli zabijeti, neb když kto nájde tovařiše nepřítele svého raněného a po níženého, 137b máť ho živiti a zachovati, neboť to bude k jeho dobrému, ještoť on oznámí jemu věci a úmysl nepřítele jeho a všecky jeho stezky 15 zjeví. Neb když rozumní se sami svadí, snadně je přemuože, a z to- hoť přichází mu mnoho dobrého a zproštěn bude převelikých zámutkuo, když jeho nepřátelé mezi sebú v roztržení budú. Jakož ušél drti pousteník pro ruoznici, kteráž byla zniklá mezi zlodě- jem a čertem.“ Řekl jemu král: „Kterak to bylo?“ Dí rádce: „Praví, že byl pústeník, kterémužto dána byla kráva jedna. A když ji vedl do domu svého, jeden zloděj uzřel ji a ukrasti ji pílil, i šél jest za ním až k domu pústeníkovu. A když byl na cestě, potkal ho čert v osobě člověčí. Kterémuž řekl zloděj: ,Kto si ty a co minieš?“ A on odpověděl: „Já zajisté sem čert a miením 138a 25 noci této udáviti pousteníka a teď jdu za ním, až lidé zesnú, a tehdážť povstanu proti němu a udávím ho.“ I řekl mu zloděj: „Já také miením jíti do domu jeho a ukrasti krávu jeho.“ I jdúce brali se spolu k domu pústeníkovu. Všed pak pústeník do domu, uvedl s sebú krávu a jedl, pak šel do komuorky své spáti. I mysle 30 zloděj, řekl v srdci svém: Bojímť se, aby snad, když by přistúpil tento čert k udávení pústeníka, nekřičel on, a pomohú mu lidé, i nebudu moci vzíti krávy, ale nájdúce jmúť a odpraví mne. Pro- tož řekl jest zloděj čertu: »Ponecháj málo medle, ať já vezmu krávu prvé, než ty svú naplníš vuoli. Odpověděl čert: „Neučiním 35 toho, ale prvé ho chci zabiti, a ty pak učiň, což chceš. Ale on pravil: „Nechci, než já počnu.“ I krikujíc se o to, počali se čistě 5 10 20 154
Strana 155
— de Vnook —— d avgpok — —— N práti, až zloděj zvolal na pousteníka, řka: „Vstaň, neb čert tento 138b chce lebe udáviti! I probudiv se on s čeledí svú, utekl jest zloděj i čert. A tak jest ušel půsteník nebezpečenství smrti. Protoť sem přivedl vám podobenství to, žeť muž učený a roz- 5 umný má se druhdy přidržeti tovařiše nepřítele svého a na něm zvěděti, co jest v srdci jeho proti němu.“ I stalo se, když přestal třetí rádce králi mluviti, odpověděl první, kterýž ho radil za- biti: „Kterak vás ošálil krkavec ten svú lichou řečí, abyšte jemu věřili. Ale pravíť mudrci, že když se lisá nepřítel slovy svými, 10 nevěř mu! Chcele pak vy sami se zahubiti a zhrdáte velikú věcí, až ji ztratíte. Protož nechtež té rady a rozjímájte, jakož muži rozumnému náleží, kterýž zná nepřítele svého i všecka jednání a pósobení jeho. Nebudiž roztržito srdce váše, aby od dobré rady 139a se uchýlilo: chcit naprosto, aby ho zamordoval. Nebl se bo- 155
— de Vnook —— d avgpok — —— N práti, až zloděj zvolal na pousteníka, řka: „Vstaň, neb čert tento 138b chce lebe udáviti! I probudiv se on s čeledí svú, utekl jest zloděj i čert. A tak jest ušel půsteník nebezpečenství smrti. Protoť sem přivedl vám podobenství to, žeť muž učený a roz- 5 umný má se druhdy přidržeti tovařiše nepřítele svého a na něm zvěděti, co jest v srdci jeho proti němu.“ I stalo se, když přestal třetí rádce králi mluviti, odpověděl první, kterýž ho radil za- biti: „Kterak vás ošálil krkavec ten svú lichou řečí, abyšte jemu věřili. Ale pravíť mudrci, že když se lisá nepřítel slovy svými, 10 nevěř mu! Chcele pak vy sami se zahubiti a zhrdáte velikú věcí, až ji ztratíte. Protož nechtež té rady a rozjímájte, jakož muži rozumnému náleží, kterýž zná nepřítele svého i všecka jednání a pósobení jeho. Nebudiž roztržito srdce váše, aby od dobré rady 139a se uchýlilo: chcit naprosto, aby ho zamordoval. Nebl se bo- 155
Strana 156
10 20 25 jím, bude-li při nás, aby nám z toho zlý konec nepřišel. Muž za- jisté učený a rozumný nebývá oklamán slovy, ani svého pouští nepřítele, když dá ho bůh v jeho ruce. Ale blázen podveden bývá slovy licoměrnými a pošmúřenými. Aniž bývájte jako leniví, 5 kterýchž srdce zklamána bývají v tom, což vidí, a věří, což slyší, a schylují se k slovóm nepřátel svých, věříce viec, což slyší, než tomu, což vidí a znají. Jako jeden tesař, kterýž odpíraje tomu, což viděly oči jeho, uvěřil tomu, což slyšely uši jeho, a oklamáno jest srdce jeho.“ Řekl král: „Kterak bylo?“ Dí on: „Praví, že byl některaký tesař, kterýž pěknú měl ženu, kterouž velmi miloval. Měla jest pak žena ta frejíře, kterýž dobře byl 139b s ní. A když to oznámeno bylo muži jejímu od tovařišuo, chtěl jest muž vyhledati to pilně, aby mu světle zjevena byla pravda té věci, a nechtěl tomu věřiti o své ženě, leč by očitě viděl. I řekl 15 jí jeden den, aby mu přistrojila jídlo, že měl jíti na dílo do jiného kraje k jednomu pánu a tam několiko dní býti. I slyšéci to žena, vesela byla velmi. A připravivši mu jísti, šel jest z domu a řekl ženě: Budiž dobrá hospodyně, milá ženo, ažť já se vrátím! A když jest šel, hleděla za ním žena, až se zdálil od domu. A když žena se do domu vrátila, skryl se on v jednom místě za dveřmi. V noci pak tiše všel do komory a položil se pod lože, na němž lehali. Žena pak mnějíc, že jest odšel, poslala po ruſiána svého, pravěci, aby k ní té noci přišel, neb muže jejího doma nebylo. 140a Ale on když přišél, jedli sú a pili spolu, rozprávějíc divné věci. Potom pak šli na luože, a když leželi na luoži, slyšel jest muž všecko, což pachtili. Když pak zesnuli, obrátil se hospodář a ztáhl nohu z podloží ve spaní. Žena pak, uslyševši chramostění jeho, poznala, že manžel pod luožem. I zbudivši rychle svého frejíře, řekla jemu: »Viem, že muž mój pod ložem jest, i chciť, 30 aby mne hlasitě otázal: Koho více miluješ, mne, čili manžela svého; a kdyžť bych nechtěla pověděti, ptáj se mne vždy, ažť povím.“ A když on otazoval jí, odpověděla mu: „Proč se na to ptáš, zdaliž mnieš, že jest mně kto tak vzáctný a milý jako mój manžel? Ale my, kteréž sme takové ženy, nemilujeme frejířuo 35 našich jediné, abychom svú vuoli naplnily, na osoby jich nehle- díce, ani mravuo jich, ani co jiného šetříce, než po naplnění naší 156
10 20 25 jím, bude-li při nás, aby nám z toho zlý konec nepřišel. Muž za- jisté učený a rozumný nebývá oklamán slovy, ani svého pouští nepřítele, když dá ho bůh v jeho ruce. Ale blázen podveden bývá slovy licoměrnými a pošmúřenými. Aniž bývájte jako leniví, 5 kterýchž srdce zklamána bývají v tom, což vidí, a věří, což slyší, a schylují se k slovóm nepřátel svých, věříce viec, což slyší, než tomu, což vidí a znají. Jako jeden tesař, kterýž odpíraje tomu, což viděly oči jeho, uvěřil tomu, což slyšely uši jeho, a oklamáno jest srdce jeho.“ Řekl král: „Kterak bylo?“ Dí on: „Praví, že byl některaký tesař, kterýž pěknú měl ženu, kterouž velmi miloval. Měla jest pak žena ta frejíře, kterýž dobře byl 139b s ní. A když to oznámeno bylo muži jejímu od tovařišuo, chtěl jest muž vyhledati to pilně, aby mu světle zjevena byla pravda té věci, a nechtěl tomu věřiti o své ženě, leč by očitě viděl. I řekl 15 jí jeden den, aby mu přistrojila jídlo, že měl jíti na dílo do jiného kraje k jednomu pánu a tam několiko dní býti. I slyšéci to žena, vesela byla velmi. A připravivši mu jísti, šel jest z domu a řekl ženě: Budiž dobrá hospodyně, milá ženo, ažť já se vrátím! A když jest šel, hleděla za ním žena, až se zdálil od domu. A když žena se do domu vrátila, skryl se on v jednom místě za dveřmi. V noci pak tiše všel do komory a položil se pod lože, na němž lehali. Žena pak mnějíc, že jest odšel, poslala po ruſiána svého, pravěci, aby k ní té noci přišel, neb muže jejího doma nebylo. 140a Ale on když přišél, jedli sú a pili spolu, rozprávějíc divné věci. Potom pak šli na luože, a když leželi na luoži, slyšel jest muž všecko, což pachtili. Když pak zesnuli, obrátil se hospodář a ztáhl nohu z podloží ve spaní. Žena pak, uslyševši chramostění jeho, poznala, že manžel pod luožem. I zbudivši rychle svého frejíře, řekla jemu: »Viem, že muž mój pod ložem jest, i chciť, 30 aby mne hlasitě otázal: Koho více miluješ, mne, čili manžela svého; a kdyžť bych nechtěla pověděti, ptáj se mne vždy, ažť povím.“ A když on otazoval jí, odpověděla mu: „Proč se na to ptáš, zdaliž mnieš, že jest mně kto tak vzáctný a milý jako mój manžel? Ale my, kteréž sme takové ženy, nemilujeme frejířuo 35 našich jediné, abychom svú vuoli naplnily, na osoby jich nehle- díce, ani mravuo jich, ani co jiného šetříce, než po naplnění naší 156
Strana 157
vuole bývají učiněni před očima našimi jako jiní lidé v světě. Ale manžel lepší ženě jest než otec a bratří i synové, neb všecka pil- nost a péče jeho jest o nás, a protož nešlechetná jest každá žena, kteráž nemiluje života manžela svého víc než vlastního.“ I slyše 5 muž její ta slova, věřil jest, že ho miluje, z toho, což slyšel od ní, pravě v srdci svém: Nynieť znám, že žena má miluje mne velmi celým srdcem i myslí. I ležel pod ložem do světla a lotřec s jeho ženú na loži spal. Ráno pak ušel jest frejíř, až manžel nezvě děl, 140b neb lahodně pod ložem ležel, spě v lájnech. Ale žena odpočívala 10 na luoži spieci. I procítiv manžel dobrý, vylezl z podloží a našel ženu svú lahodně spáti. I posadil se u boku jejího a počal dmy- chati na tvář její a líbati i objímati ji, až se probudila. I řekl: „Srdéčko mé, útěcho má, ležiž a spi, neb si nespala této noci, a bych sobě tebe nevážil, jistě bych byl zabil toho lotra a učinil 15 bych tobě pokój před ním.“ Přivedlť sem vám to podobenství, abyšte nebyli takoví jako tento, kterýž odpíral všemu, což slyšely uši jeho. A protož ne- věřte slovóm tohoto krkavce, nebť nenie při něm pravdy, ani jest z mužuo dobře zachovalých. Ještoť nemuože žádný uškoditi 20 svému nepříteli, když by ušél z rukú jeho, dav mu ho buoh v ruce. Krkavci ovšem nic nám uškoditi nemohli do dnešního dne, aniž víme, co se přihodí nám potom, neb kto ví, bude-li obcování to- hoto krkavce s námi pro náše zlé, a snad přišlo nám navštívení a hodina. Jestiť tehdy rada má jej shladiti s světa. A vězte, že 25 sem se nebál krkavcuo až ode dne, v kterýž sem slyšel řeč váši o něm.“ I nechtě král jestřebí nakloniti ucha svého radě jeho z svého bláznovství a nedostatku rozumu, kázal ho vesti na palác královský a ctiti i léčiti na jeho rány. Potom pak řekl jestřáb, kteréhož rada byla jej zahubiti: „Milostivý králi, po- 30 něvadž neráčíš ho zahubiti a z toho světa vyhladiti, budiž však 141a jmien před očima vašimi jako nepřítel, kteréhož by se báti mělo, a chováj se i lidu tvého před ním, neboť ten krkavec rozumný jest a zchytralý, a zdá mi se, že nebylo to zpříznění, kterýmž se připojil nám, jediné k našemu zlému.“ A netbal jest král jestřebí 35 na řeč jeho, ano i zhrdal jím, aniž mohla ovšem rada jeho zbrániti králi dobře činiti tomu krkavci a ctiti ho. Byl jest pak ten 157
vuole bývají učiněni před očima našimi jako jiní lidé v světě. Ale manžel lepší ženě jest než otec a bratří i synové, neb všecka pil- nost a péče jeho jest o nás, a protož nešlechetná jest každá žena, kteráž nemiluje života manžela svého víc než vlastního.“ I slyše 5 muž její ta slova, věřil jest, že ho miluje, z toho, což slyšel od ní, pravě v srdci svém: Nynieť znám, že žena má miluje mne velmi celým srdcem i myslí. I ležel pod ložem do světla a lotřec s jeho ženú na loži spal. Ráno pak ušel jest frejíř, až manžel nezvě děl, 140b neb lahodně pod ložem ležel, spě v lájnech. Ale žena odpočívala 10 na luoži spieci. I procítiv manžel dobrý, vylezl z podloží a našel ženu svú lahodně spáti. I posadil se u boku jejího a počal dmy- chati na tvář její a líbati i objímati ji, až se probudila. I řekl: „Srdéčko mé, útěcho má, ležiž a spi, neb si nespala této noci, a bych sobě tebe nevážil, jistě bych byl zabil toho lotra a učinil 15 bych tobě pokój před ním.“ Přivedlť sem vám to podobenství, abyšte nebyli takoví jako tento, kterýž odpíral všemu, což slyšely uši jeho. A protož ne- věřte slovóm tohoto krkavce, nebť nenie při něm pravdy, ani jest z mužuo dobře zachovalých. Ještoť nemuože žádný uškoditi 20 svému nepříteli, když by ušél z rukú jeho, dav mu ho buoh v ruce. Krkavci ovšem nic nám uškoditi nemohli do dnešního dne, aniž víme, co se přihodí nám potom, neb kto ví, bude-li obcování to- hoto krkavce s námi pro náše zlé, a snad přišlo nám navštívení a hodina. Jestiť tehdy rada má jej shladiti s světa. A vězte, že 25 sem se nebál krkavcuo až ode dne, v kterýž sem slyšel řeč váši o něm.“ I nechtě král jestřebí nakloniti ucha svého radě jeho z svého bláznovství a nedostatku rozumu, kázal ho vesti na palác královský a ctiti i léčiti na jeho rány. Potom pak řekl jestřáb, kteréhož rada byla jej zahubiti: „Milostivý králi, po- 30 něvadž neráčíš ho zahubiti a z toho světa vyhladiti, budiž však 141a jmien před očima vašimi jako nepřítel, kteréhož by se báti mělo, a chováj se i lidu tvého před ním, neboť ten krkavec rozumný jest a zchytralý, a zdá mi se, že nebylo to zpříznění, kterýmž se připojil nám, jediné k našemu zlému.“ A netbal jest král jestřebí 35 na řeč jeho, ano i zhrdal jím, aniž mohla ovšem rada jeho zbrániti králi dobře činiti tomu krkavci a ctiti ho. Byl jest pak ten 157
Strana 158
mams-wvmoěld ☞ſhimiyp uHCre lln7 krkavec rozumný a dobré rady, věda výborně, co se líbilo králi jestřebímu i co nelíbilo, takže každý den rozprávěl mu podoben- ství a řeči múdré, až každý den přičiněl král k němu lásky a mi- losti a věřil mu. A mluvil každý den k radám královským a dvo- 5 řanóm slova lahodná a líbezná, takže všickni milovali ho. Jednoho pak dne, když byli před králem on i veliké množství jestřábuo i také jestřáb, kterýž radil ho zabiti, řekl jest ten krkavec: „Pravdať jest, že sú krkavci mi ublížili a trápili mne i za- mordovati chtěli z nenávisti. A protož sem sobě umienil z místa 10 nechoditi, ani odpočinúti, ani veselé mieti, dokudž žádosti své nenaplním na nich. A hledaje nenašél sem, aby kto mohl přemoci je než vy. Já pak skrze sebe nemohu jich přemoci, ješto jedinký sem. A zajisté oznámeno mi bylo skrze jednoho znamenitého 158
mams-wvmoěld ☞ſhimiyp uHCre lln7 krkavec rozumný a dobré rady, věda výborně, co se líbilo králi jestřebímu i co nelíbilo, takže každý den rozprávěl mu podoben- ství a řeči múdré, až každý den přičiněl král k němu lásky a mi- losti a věřil mu. A mluvil každý den k radám královským a dvo- 5 řanóm slova lahodná a líbezná, takže všickni milovali ho. Jednoho pak dne, když byli před králem on i veliké množství jestřábuo i také jestřáb, kterýž radil ho zabiti, řekl jest ten krkavec: „Pravdať jest, že sú krkavci mi ublížili a trápili mne i za- mordovati chtěli z nenávisti. A protož sem sobě umienil z místa 10 nechoditi, ani odpočinúti, ani veselé mieti, dokudž žádosti své nenaplním na nich. A hledaje nenašél sem, aby kto mohl přemoci je než vy. Já pak skrze sebe nemohu jich přemoci, ješto jedinký sem. A zajisté oznámeno mi bylo skrze jednoho znamenitého 158
Strana 159
krále, že ktožkoli dává se dobrovolně upáliti, obětujeť nájvětší obět bohu, a zač by koli boha prosil v tu hodinu, stane se mu. Protož zdá-li se králi jeho milosti, abych vohněm spálen byl, 141b a vzývaje boha prositi budu, aby mne učinil jako vás, a snad se 5 pomstím nad nepřátely mými a rozpálím horkost velikého srdce, když obrácen budu v zpuosob jestřábuo.“ I odpověděv jestřáb, kterýž radil ho zabiti, řekl: „Žádnému nepřirovnávám tě skrze dobrá slova, kteráž ukazuješ, a zlá, kteráž skrýváš, je- diné vínu, majícímu dobrú vuoni, ale chut jedovatú. Věděti máš, 10 že bychom spálili tě tisíckrát, k své navrácen budeš povaze a tvé- ho přirození kořenu. Jako jedna myška, o kteréž praví, že když snúbena byla jednomu mocnému v světě, aby ho vzala za muže, ale ona všecky zamítala vždycky hledajíci lepšího a mocnějšího, až se navrátila k svému přirození a pojití.“ Řekl jest král: „Kte- 15 rak bylo?“ Dí jestřáb: „Praví, že byl nějaký pousteník nábožný velmi, takže bůh slyšel ho ve všem. Ten když seděl u řeky, letěl tudy krahujec nesa nohami myšičku, kteráž upadla před nohy jeho. Kterúžto vida slitoval se nad ní a vzav chtěl chovati ji, ale bál se, aby čeledi 20 proti mysli nebylo. A protož prosil jest boha, aby ji obrátil v dě- večku. To když bylo, vedl ji do domu svého a choval, nepověděv ženě své, by myší byla, ale ona mněla, že jest příbuzná. A když k letóm přišla, myslil jest pústeník, řka: Nebudeť moci déle býti bez muže, kterýž by ji zpravoval a s ní kratochvílil. I řekl jí: „Vol 25 sobě, kohož chceš, za manžela, kte rýž by tě hledal a ochraňoval. 142a A já, vrátě se k svému povolání, budu hleděti toho, což mně ná- leží, jako prvé. I řekla mu děvečka: »Muže, jenž by neměl rovného sobě v moci a panství. Dí pústeník: „Nevímť žádného rovného slunci, majícího v sobě ty věci, kteréž náleží moci 30 a panování, i modle se bohu prositi budu, aby tebe oddati kázal s svým zprávcím.“ I zmyv se, modlil se, řka: „Ó slunce jasnosti a dobrotivosti stkvúcí, kteréž stvořeno si k osvícenie stvoření božího, dobrotivě a milostivě prosím, aby dal tuto dceru mú za manželku tvému zprávci, nebť jest mne prosila, 35 aby jie dán byl ten muž, kterýž by všecka v síle a moci převýšil stvoření. I odpověděv slunce, řeklo: „Již sem slyšelo 159
krále, že ktožkoli dává se dobrovolně upáliti, obětujeť nájvětší obět bohu, a zač by koli boha prosil v tu hodinu, stane se mu. Protož zdá-li se králi jeho milosti, abych vohněm spálen byl, 141b a vzývaje boha prositi budu, aby mne učinil jako vás, a snad se 5 pomstím nad nepřátely mými a rozpálím horkost velikého srdce, když obrácen budu v zpuosob jestřábuo.“ I odpověděv jestřáb, kterýž radil ho zabiti, řekl: „Žádnému nepřirovnávám tě skrze dobrá slova, kteráž ukazuješ, a zlá, kteráž skrýváš, je- diné vínu, majícímu dobrú vuoni, ale chut jedovatú. Věděti máš, 10 že bychom spálili tě tisíckrát, k své navrácen budeš povaze a tvé- ho přirození kořenu. Jako jedna myška, o kteréž praví, že když snúbena byla jednomu mocnému v světě, aby ho vzala za muže, ale ona všecky zamítala vždycky hledajíci lepšího a mocnějšího, až se navrátila k svému přirození a pojití.“ Řekl jest král: „Kte- 15 rak bylo?“ Dí jestřáb: „Praví, že byl nějaký pousteník nábožný velmi, takže bůh slyšel ho ve všem. Ten když seděl u řeky, letěl tudy krahujec nesa nohami myšičku, kteráž upadla před nohy jeho. Kterúžto vida slitoval se nad ní a vzav chtěl chovati ji, ale bál se, aby čeledi 20 proti mysli nebylo. A protož prosil jest boha, aby ji obrátil v dě- večku. To když bylo, vedl ji do domu svého a choval, nepověděv ženě své, by myší byla, ale ona mněla, že jest příbuzná. A když k letóm přišla, myslil jest pústeník, řka: Nebudeť moci déle býti bez muže, kterýž by ji zpravoval a s ní kratochvílil. I řekl jí: „Vol 25 sobě, kohož chceš, za manžela, kte rýž by tě hledal a ochraňoval. 142a A já, vrátě se k svému povolání, budu hleděti toho, což mně ná- leží, jako prvé. I řekla mu děvečka: »Muže, jenž by neměl rovného sobě v moci a panství. Dí pústeník: „Nevímť žádného rovného slunci, majícího v sobě ty věci, kteréž náleží moci 30 a panování, i modle se bohu prositi budu, aby tebe oddati kázal s svým zprávcím.“ I zmyv se, modlil se, řka: „Ó slunce jasnosti a dobrotivosti stkvúcí, kteréž stvořeno si k osvícenie stvoření božího, dobrotivě a milostivě prosím, aby dal tuto dceru mú za manželku tvému zprávci, nebť jest mne prosila, 35 aby jie dán byl ten muž, kterýž by všecka v síle a moci převýšil stvoření. I odpověděv slunce, řeklo: „Již sem slyšelo 159
Strana 160
25 prosbu tvou, anižť mám tebe oslyšeti pro chválu a milost, 142b kterúž tobě buoh dal nad jiná stvoření, ale všakť povím, kto sil- nější mne jest.“ I dí pústeník: „Ktož to jest?“ Řeklo slunce: ,Zprávce oblakuo, kterýž svú mocí překáží světlu mému a brání 5 mi, abych světa osvěcovati nemohlo.“ I přistúpiv pústeník k místu, kdež oblaci z moře vyvstávali, a modle se prosil zprávce jich jako slunce. Jemuž odpověděl zprávce oblakuo: „Srozuměl sem řeči tvé a jistě pójčil mi bóh moci, kteréž také andělóm svým nepuojčil, ale všakť zvěstuji, kto větší a silnější mne jest.“ Dí 10 pústeník: ,Kto jest?“ A on: „Zprávce větruo, kterýž hýbá mnú a pudí od jednoho kraje světa k druhému, nemoha mu odepříti. I šed pústeník k němu, mluvil mu jako prvniemu. I řekl on: „Tak jest, jakož díš, a nad mnohá stvoření mně bůh puojčil 143a duostojenství, ale však oznámím tobě, kto mocnější mne jest 15 a koho usiluji přemoci a nemohu.“ I dí jemu pousteník: ,A ktož jest ten?“ Řekl zprávce větruo: „Jáť nejsem tak mocný jako ho- ra tato, kteráž před námi jest.“ I obrátiv se pousteník k hoře, řekl: „Chciť, aby vzal dceru mú za manželku sobě, poněvádž si mocný z mocných a pán panůjících.“ I řekl mu hora: ,Pravdať jest, jakož 20 pravíš, ale však povím tobě, kto silnější mne jest, ješto kopá a ka- zí mne a nemohu jemu zabrániti.“ I řekl pústeník:, Ktož jest to? Jemuž odpověděla hora: „Jestiť myš.“ A přistoupiv pousteník k myši, řekl jí, jakož mluvil hoře. Kterémuž odpověděla myš: „Pravdať jest, jakož hora o mně m luvila, ale však kterakž se to 143b trefí mně mieti ženu z pokolenie lidského, ješto sem já myš a mé obydlé jest v dupkách zemských a v děrách skalních?“ I vrátiv se pousteník k děvečce, řekl: ,Dcero milá, chceš-liž býti manželka myšova, nebť sem nenašel silnějšího nad něho, a nepominul sem žádného z mocných a panujících, kteréhož bych se neptal, 30 a všickni ukázali mi na myš, i chceš-liž, ať vzývaje boha prosím, ať ráčí tě myškou učiniti, aby přebývala s ní.“ Kterémuž odpo- věděla děvečka: ,Cožkoli tobě se líbí, otče, učiň!“ I modlil se jest pousteník bohu, a děvečka v myšku se obrátila, i dal ji myši, uved ji do dupky. Přivedl sem pak to podobenství pro šibala, ješto by ohněm spálen byl, proto by se ku počátku při rození svého navrátil a 144. 35 160
25 prosbu tvou, anižť mám tebe oslyšeti pro chválu a milost, 142b kterúž tobě buoh dal nad jiná stvoření, ale všakť povím, kto sil- nější mne jest.“ I dí pústeník: „Ktož to jest?“ Řeklo slunce: ,Zprávce oblakuo, kterýž svú mocí překáží světlu mému a brání 5 mi, abych světa osvěcovati nemohlo.“ I přistúpiv pústeník k místu, kdež oblaci z moře vyvstávali, a modle se prosil zprávce jich jako slunce. Jemuž odpověděl zprávce oblakuo: „Srozuměl sem řeči tvé a jistě pójčil mi bóh moci, kteréž také andělóm svým nepuojčil, ale všakť zvěstuji, kto větší a silnější mne jest.“ Dí 10 pústeník: ,Kto jest?“ A on: „Zprávce větruo, kterýž hýbá mnú a pudí od jednoho kraje světa k druhému, nemoha mu odepříti. I šed pústeník k němu, mluvil mu jako prvniemu. I řekl on: „Tak jest, jakož díš, a nad mnohá stvoření mně bůh puojčil 143a duostojenství, ale však oznámím tobě, kto mocnější mne jest 15 a koho usiluji přemoci a nemohu.“ I dí jemu pousteník: ,A ktož jest ten?“ Řekl zprávce větruo: „Jáť nejsem tak mocný jako ho- ra tato, kteráž před námi jest.“ I obrátiv se pousteník k hoře, řekl: „Chciť, aby vzal dceru mú za manželku sobě, poněvádž si mocný z mocných a pán panůjících.“ I řekl mu hora: ,Pravdať jest, jakož 20 pravíš, ale však povím tobě, kto silnější mne jest, ješto kopá a ka- zí mne a nemohu jemu zabrániti.“ I řekl pústeník:, Ktož jest to? Jemuž odpověděla hora: „Jestiť myš.“ A přistoupiv pousteník k myši, řekl jí, jakož mluvil hoře. Kterémuž odpověděla myš: „Pravdať jest, jakož hora o mně m luvila, ale však kterakž se to 143b trefí mně mieti ženu z pokolenie lidského, ješto sem já myš a mé obydlé jest v dupkách zemských a v děrách skalních?“ I vrátiv se pousteník k děvečce, řekl: ,Dcero milá, chceš-liž býti manželka myšova, nebť sem nenašel silnějšího nad něho, a nepominul sem žádného z mocných a panujících, kteréhož bych se neptal, 30 a všickni ukázali mi na myš, i chceš-liž, ať vzývaje boha prosím, ať ráčí tě myškou učiniti, aby přebývala s ní.“ Kterémuž odpo- věděla děvečka: ,Cožkoli tobě se líbí, otče, učiň!“ I modlil se jest pousteník bohu, a děvečka v myšku se obrátila, i dal ji myši, uved ji do dupky. Přivedl sem pak to podobenství pro šibala, ješto by ohněm spálen byl, proto by se ku počátku při rození svého navrátil a 144. 35 160
Strana 161
5 20 v kořenu prvního svého tvoření zuostal.“ A nechtěl jest král jestřebí ani rada jeho přijíti rady a řeči toho jestřába. Krkavec pak kratochvíl jim činil rozprávkami a řečmi svými, takže ho vždy viece a více milovali a jemu věřili. I řekl jest krkavci král: „Nenieť potřebí, aby spálen byl, myť sami pomstíme tebe.“ Dí krkavec: „Nalezl sem milost před očima krále jestřebího. A bydlel jest s ním, až jeho rány se zhojily a maso zase zrostlo a údové jeho posilněni byli. Kterýžto, když všecky tájné věci krále jestřebího vyzvěděl, odletěl jest jeden den vesele a šel 10 k králi krkavčímu, řka: „Radost vám zvěstuji, neb jest dal buch nepřátely v ruce naše.“ I řekl král: „Což máme činiti?“ Dí krkavec: „Věz, že všickni jestřábi bývají každé noci v jedné jeskyni a tu se kladú, a protož, vezma jeden každý z nás dříví podlé možnosti své, naklademe na jeskyni, a jáť, přinesa voheň, 15 vložím na dříví a vy, dýmajíce ústy i křídly, zapálíme. A kterýž by koli z jeskyně vyšel, spálí se, a kterýž tam ostane, umřeť dýmem a horkem.“ I učinili sú krkavci, jakož jim radil, a zemřeli sú všickni jestřábi vohněm. I vrátivše se krkavci na své místo, živi byli po všecky své časy pokójně a bezpečně. Potom pak řekl jest král krkavčí tomu krkavci, rádci svému: „Divím se, kterak si tak dlúho trvati mohl s jestřáby a s nimi obcovati. Neboť praví mudrci, že štípaní hadí a pálení vohně 144b snesitedlnější jest než obcování s nešlechetnými a tovařiství s nepravými.“ I odpověděl mu krkavec, řka: „Pravdať jest, jakož 25 pravíš, milý králi, ale však muž opatrný, obývaje s nepřátely svými, musí snášeti všecky příkory a mluviti, což se jim líbí, zuřivost také slov jich přijímati tváří veselú, odpověd dávaje každému k libosti a s nimi se obierati pokójně a strojiti rameno své k snášení všech břemen slov svých nepřátel, ješto to horší 30 jest jemu nežli střely pronikající. Jakož činí múdrý neduživý, kterýž přijímá dryák hořký pro jeho užitek lékařský, jehož po- tom dosahá.“ I řekl jest král krkavčí: „Pověziž mi již, jaké jest bylo umění jestřebí a jich opatrnost?“ I dí krkavec: „Při žád- ném z nich nenalezl sem rady a rozumu nežli při jediném, kterýž 35 králi radil mne zahubiti, a pro přílišné jich bláznovství, hlúpost a neumělost neporozuměli, ani znamenali mě býti nájvětšího 161
5 20 v kořenu prvního svého tvoření zuostal.“ A nechtěl jest král jestřebí ani rada jeho přijíti rady a řeči toho jestřába. Krkavec pak kratochvíl jim činil rozprávkami a řečmi svými, takže ho vždy viece a více milovali a jemu věřili. I řekl jest krkavci král: „Nenieť potřebí, aby spálen byl, myť sami pomstíme tebe.“ Dí krkavec: „Nalezl sem milost před očima krále jestřebího. A bydlel jest s ním, až jeho rány se zhojily a maso zase zrostlo a údové jeho posilněni byli. Kterýžto, když všecky tájné věci krále jestřebího vyzvěděl, odletěl jest jeden den vesele a šel 10 k králi krkavčímu, řka: „Radost vám zvěstuji, neb jest dal buch nepřátely v ruce naše.“ I řekl král: „Což máme činiti?“ Dí krkavec: „Věz, že všickni jestřábi bývají každé noci v jedné jeskyni a tu se kladú, a protož, vezma jeden každý z nás dříví podlé možnosti své, naklademe na jeskyni, a jáť, přinesa voheň, 15 vložím na dříví a vy, dýmajíce ústy i křídly, zapálíme. A kterýž by koli z jeskyně vyšel, spálí se, a kterýž tam ostane, umřeť dýmem a horkem.“ I učinili sú krkavci, jakož jim radil, a zemřeli sú všickni jestřábi vohněm. I vrátivše se krkavci na své místo, živi byli po všecky své časy pokójně a bezpečně. Potom pak řekl jest král krkavčí tomu krkavci, rádci svému: „Divím se, kterak si tak dlúho trvati mohl s jestřáby a s nimi obcovati. Neboť praví mudrci, že štípaní hadí a pálení vohně 144b snesitedlnější jest než obcování s nešlechetnými a tovařiství s nepravými.“ I odpověděl mu krkavec, řka: „Pravdať jest, jakož 25 pravíš, milý králi, ale však muž opatrný, obývaje s nepřátely svými, musí snášeti všecky příkory a mluviti, což se jim líbí, zuřivost také slov jich přijímati tváří veselú, odpověd dávaje každému k libosti a s nimi se obierati pokójně a strojiti rameno své k snášení všech břemen slov svých nepřátel, ješto to horší 30 jest jemu nežli střely pronikající. Jakož činí múdrý neduživý, kterýž přijímá dryák hořký pro jeho užitek lékařský, jehož po- tom dosahá.“ I řekl jest král krkavčí: „Pověziž mi již, jaké jest bylo umění jestřebí a jich opatrnost?“ I dí krkavec: „Při žád- ném z nich nenalezl sem rady a rozumu nežli při jediném, kterýž 35 králi radil mne zahubiti, a pro přílišné jich bláznovství, hlúpost a neumělost neporozuměli, ani znamenali mě býti nájvětšího 161
Strana 162
rádci tvého, ani se nadáli, bych mohl proti nim jaký důmysl na- jíti, a pohrdajíce radou jeho, neprohledali k konci. Ještoť se praví, že ktožkoli nájde svého nepřítele v jeho stavu v velikém důsto- jenství a poctivosti, máť se ho varovati a báti jako hada, které- 5 muž žádný nikdá nemá důvěřiti. Z přílišného také jich bláznov- ství neskrývali přede mnou svých tájností, ani se mne vystři hali. 145a Neboť praví, že se každý má varovati všeliké věci pochybné a vy- střihati se v radě své každého, ktož podezřelý jest před očima jeho, a jakž nájvíc muože svého se varůj nepřítele, ani přistupůj 10 k němu, ani choď spolu s ním do vody, ani na jeho místo, kdež lehá, ani se v jeho roucho obláčej. A varůj se koně jeho, na němž on jezdí, i koruny jeho hlavy, ani věř slovóm ani skutkóm jeho, ale muži věrnému, kterýž upřímný jest z srdce.“ Řekl mu král: „Nepřihodilo se to jestřábóm jediné z jich bláznovství a z ne- 15 dostatku rozšafnosti a z pýchy i z špatné rady jich?“ I řekl jest krkavec: „Právě mluvíš. Ktož jest jednou došel království a ne- měl puotky, neb byl oškrabán od žen, aby zase v to nevšel, aneb kto duověřil jim a prájvě jemu učinily, neb kto mnoho jedl a ne- 145b byl nemocen, neb kto bláznové měl rádce a nezahynul? Ještoť 20 praví, že ktožkoli zklamává se svú radú, zbavenť bude dobré paměti a pověsti. Lichý pak a šibal, nemaje tovařišuo a přátel, šlechetnost schyluje k jinému učení. Lakomý pak zbaven jest všeho dobrého, ale žádostivý mnoho shromažďuje hříchuo. Král pak netbánlivý známých svých a rádcí, opomítaje radu, ztratíc 25 život svój.“ Řekl jest král: „Převeliké na tebe šlo trápení, když si se jestřábóm pokořil a od nich snášel úkory a nátisky.“ I řekl krkavec: „Jistě ty všecky věci na mne přicházely a je sem při- jímal a snášel pro svobodu a potomní upokojení náše. Neb ktož- koli snáší zámutek pro dobré, kteréhož se z toho] naděje, ne- 146a 30 majíť mu býti těžké příkory. Nebť sem slyšel, kterak jest had byl učiněn služebníkem jedné žáby, aby na něm jezdila v čas potře- by, znamenaje v tom živnost a dobré své.“ Řekl král: „Kterakž jest to bylo?“ Dí krkavec: „Nějaký byl had, kterýž když velmi stár byl, jeho pominula 35 moc, takže loviti nemohl více a živnosti mieti. Jednoho pak dne pokusil se, že přišel k jedné studnici, v kteréž bylo mnoho žab, 162
rádci tvého, ani se nadáli, bych mohl proti nim jaký důmysl na- jíti, a pohrdajíce radou jeho, neprohledali k konci. Ještoť se praví, že ktožkoli nájde svého nepřítele v jeho stavu v velikém důsto- jenství a poctivosti, máť se ho varovati a báti jako hada, které- 5 muž žádný nikdá nemá důvěřiti. Z přílišného také jich bláznov- ství neskrývali přede mnou svých tájností, ani se mne vystři hali. 145a Neboť praví, že se každý má varovati všeliké věci pochybné a vy- střihati se v radě své každého, ktož podezřelý jest před očima jeho, a jakž nájvíc muože svého se varůj nepřítele, ani přistupůj 10 k němu, ani choď spolu s ním do vody, ani na jeho místo, kdež lehá, ani se v jeho roucho obláčej. A varůj se koně jeho, na němž on jezdí, i koruny jeho hlavy, ani věř slovóm ani skutkóm jeho, ale muži věrnému, kterýž upřímný jest z srdce.“ Řekl mu král: „Nepřihodilo se to jestřábóm jediné z jich bláznovství a z ne- 15 dostatku rozšafnosti a z pýchy i z špatné rady jich?“ I řekl jest krkavec: „Právě mluvíš. Ktož jest jednou došel království a ne- měl puotky, neb byl oškrabán od žen, aby zase v to nevšel, aneb kto duověřil jim a prájvě jemu učinily, neb kto mnoho jedl a ne- 145b byl nemocen, neb kto bláznové měl rádce a nezahynul? Ještoť 20 praví, že ktožkoli zklamává se svú radú, zbavenť bude dobré paměti a pověsti. Lichý pak a šibal, nemaje tovařišuo a přátel, šlechetnost schyluje k jinému učení. Lakomý pak zbaven jest všeho dobrého, ale žádostivý mnoho shromažďuje hříchuo. Král pak netbánlivý známých svých a rádcí, opomítaje radu, ztratíc 25 život svój.“ Řekl jest král: „Převeliké na tebe šlo trápení, když si se jestřábóm pokořil a od nich snášel úkory a nátisky.“ I řekl krkavec: „Jistě ty všecky věci na mne přicházely a je sem při- jímal a snášel pro svobodu a potomní upokojení náše. Neb ktož- koli snáší zámutek pro dobré, kteréhož se z toho] naděje, ne- 146a 30 majíť mu býti těžké příkory. Nebť sem slyšel, kterak jest had byl učiněn služebníkem jedné žáby, aby na něm jezdila v čas potře- by, znamenaje v tom živnost a dobré své.“ Řekl král: „Kterakž jest to bylo?“ Dí krkavec: „Nějaký byl had, kterýž když velmi stár byl, jeho pominula 35 moc, takže loviti nemohl více a živnosti mieti. Jednoho pak dne pokusil se, že přišel k jedné studnici, v kteréž bylo mnoho žab, 162
Strana 163
k němuž každý den přicházely, ptajíce se ho: „Kterak se máš, neb coť se nedostává, že tě vidíme smutného a krotkého?“ Kte- rýmž odpověděl: Co dobrého po starosti při mně vidíle, jediné že lakovú na stará kolena biedu tru; i pročež mne tiežete, však víte, že každý den honil sem se s vámi a z vás živnost má byla. Nynie pak síla a moc mne minula a vytenčelo tělo mé, kosti 146b také mé změkly a kuože má zkorala, takže již z vás nemohu živ- nosti dobývati jako prvé, ani také s vámi bydleti mohu, ješto byšte i vsedaly na mne, nemohl bych se ovšem vám brániti, ale 10 již prosím vás, abyšte šly k králi vašemu a oznámily mu to. A když oznámily to králi svému, přišel jest k němu král a řekl mu:,Kterak se máš a coť se stalo, že se tak bídně obíráš?“ Jemuž odpověděl had: IIledal sem této noci žáby jedné a chodil sem za ní na mnohá místa, až sem potom přišel do hospody jednoho 15 půsteníka, kterýž měl velmi syna milého. A když syn ten chodil, ušlapil mě nohú, i uštípl sem ho, a vida to pousteník, hledal mne, a když nenalezl mě, ješto sem utekl, prosil boha svého, aby odjal 147a mi moc a sílu. I učiněn sem tak smúcený a biedný mezi všemi to- vařiši mými. Nyní pak, mój milostivý králi, v ruce tvé sem, učiň 20 se mnú, což se tobě zdá, i budeš-li chtieti, na mně jezditi.“ A když to slyšel král žabí, zdálo se jemu, že by veliká poctivost jeho byla, jestliže by na něm jezdil, i mnoho dní na něm jezdil. Jed- noho pak dne řekl jest had králi: „Znáš dobře, kterak bídná sem osoba, aniž mohu co k živnosti své uhoniti, ale což mi dobrého 25 zpuosobíš, ke cti boží učiníš, prosímť, aby mě živností opatřil.“ I řekl jest král: „Viem dobře, že nemuožeš živ býti bez nějakého opatření, nač by mohl státi, poněvadžs mi učiněn jízdným, chciť tě živností opatřiti.“ I kázal mu do života dávati každý den dvě žabě, z nichž jest živ byl had do skončení svého. A učiněn byl 30 jízdným krále žabího. Přivedl sem tobě to podobenství, aby věděl, že všecko, což sem snášel od jestřábuo z útiskuo a zámutkuo, nebylo mi zlé, nébrž počili sme z toho dobré, neb sme náše vyplenili nepřátely.“ Řekl král: „Jistěť muože druhdy člověk přemoci nepřítele lstí a slovy 35 lisavými a jemu se ponižuje, více nežli by ho mohl přemoci mocí a velikým vójskem. Ješto chytrosti a důmyslové lepší sú k zka- 5 163
k němuž každý den přicházely, ptajíce se ho: „Kterak se máš, neb coť se nedostává, že tě vidíme smutného a krotkého?“ Kte- rýmž odpověděl: Co dobrého po starosti při mně vidíle, jediné že lakovú na stará kolena biedu tru; i pročež mne tiežete, však víte, že každý den honil sem se s vámi a z vás živnost má byla. Nynie pak síla a moc mne minula a vytenčelo tělo mé, kosti 146b také mé změkly a kuože má zkorala, takže již z vás nemohu živ- nosti dobývati jako prvé, ani také s vámi bydleti mohu, ješto byšte i vsedaly na mne, nemohl bych se ovšem vám brániti, ale 10 již prosím vás, abyšte šly k králi vašemu a oznámily mu to. A když oznámily to králi svému, přišel jest k němu král a řekl mu:,Kterak se máš a coť se stalo, že se tak bídně obíráš?“ Jemuž odpověděl had: IIledal sem této noci žáby jedné a chodil sem za ní na mnohá místa, až sem potom přišel do hospody jednoho 15 půsteníka, kterýž měl velmi syna milého. A když syn ten chodil, ušlapil mě nohú, i uštípl sem ho, a vida to pousteník, hledal mne, a když nenalezl mě, ješto sem utekl, prosil boha svého, aby odjal 147a mi moc a sílu. I učiněn sem tak smúcený a biedný mezi všemi to- vařiši mými. Nyní pak, mój milostivý králi, v ruce tvé sem, učiň 20 se mnú, což se tobě zdá, i budeš-li chtieti, na mně jezditi.“ A když to slyšel král žabí, zdálo se jemu, že by veliká poctivost jeho byla, jestliže by na něm jezdil, i mnoho dní na něm jezdil. Jed- noho pak dne řekl jest had králi: „Znáš dobře, kterak bídná sem osoba, aniž mohu co k živnosti své uhoniti, ale což mi dobrého 25 zpuosobíš, ke cti boží učiníš, prosímť, aby mě živností opatřil.“ I řekl jest král: „Viem dobře, že nemuožeš živ býti bez nějakého opatření, nač by mohl státi, poněvadžs mi učiněn jízdným, chciť tě živností opatřiti.“ I kázal mu do života dávati každý den dvě žabě, z nichž jest živ byl had do skončení svého. A učiněn byl 30 jízdným krále žabího. Přivedl sem tobě to podobenství, aby věděl, že všecko, což sem snášel od jestřábuo z útiskuo a zámutkuo, nebylo mi zlé, nébrž počili sme z toho dobré, neb sme náše vyplenili nepřátely.“ Řekl král: „Jistěť muože druhdy člověk přemoci nepřítele lstí a slovy 35 lisavými a jemu se ponižuje, více nežli by ho mohl přemoci mocí a velikým vójskem. Ješto chytrosti a důmyslové lepší sú k zka- 5 163
Strana 164
žení nepřítele nežli účinkové násilní. Voheň zajisté, ačkoli jest silný, když se klade u stromu, nespaluje ho, jediné což nalezá při zemi. Voda pak není[ silná, ale když každý den padá na strom, 147b jej z kořen vypleňuje z země a činí mu, což voheň činiti nemuo- 5 že. Ty pak svými duovtipy ostavils jestřáby bez ratolesti i ko- řene, aniž se viece bojíme jich, ale posavad budeme v pokoji a bezpečnosti. Neboť praví, že čtyři věci sú, jichžto maličko bývá dosti a jich maličko přemáhá mnoho; kteréž sú nemoc, nepřítel, nedostatek a voheň.“ Řekl jest krkavec králi: „Cožkoli dobrého 10 přišlo nám z zahynutí nepřátel našich, nebylo než radú krále jeho milosti a jeho štěstím, a ne mou možností ani mú múdrostí. Ne- boť praví, že ktožkoli miení zle činiti proti králi učenému a roz- umnému, zvláště byl-li by král spravedlivý a svatý, zleť činí, a kterýž se nezpěčuje pro přílišnú šťastnost ani se zamucuje pro 15 přílišnú nešťastnost, sámť sebe uráží. Ó králi, kterýž si rozumný a múdrý, znaje všecky věci velikého vtipu radou, v hodinu hně- vu svú zdržuje vuoli, v ošklivosti maje všecko zlé, pečlivý k vy- hledání pravdy, a v časích pýchy a hněvu prohledaje k budúcímu, znamenaje dnes, co bude zítra, nehněváš se, když se tvá roz- 20 množí protivenství, ani srdce tvé pozdvihá se z rádcí a přátel tvých, když se jim šťastně vede, žádaje jim vší možností, což dobrého jest. A ktož hledí zle učiniti králi, sám sobě činí.“ I řekl král krkavčí: „Nebyloť jest to než tvým rozumem a radú, nebť sem já, jak živ, tebe znal s těmi mravy. Ty zajisté mluvil si 148a 25 slova mužuo dobrých a věrnost zachovávajících ku pánóm svým. Neb si v pravdě slíbil velikých věcí dovesti rozumem a ve- likými duovtipy, až pokój nám učinil bůh před nepřítelem naším velikým a nájhorším i ukrutným, a dokázals na něm skutku, kterýž nemnozí umějí učiniti. Ješto muž statečný, když se 30 v houfě potýká a zabí deset neb dvadcet mužuo, zdá se dokázati něco velikého. Ale muž rozumný a vtipný, jako si ty, svou radou a duomysly kazí veliké krále a mnohá vójska, a muožeť on sám svého zahubiti nepřítele, více nežli oni velicí a mocní. A náj- větší pak, čemuž se divím, z tvých skutkuo jest, že si jich snášel 35 hanění a lání, kteréž tobě činili, a jich slov zlosti poslúchal. A však proto v ničem si nepoblúdil, obývaje s nimi, aniž kdy na 164
žení nepřítele nežli účinkové násilní. Voheň zajisté, ačkoli jest silný, když se klade u stromu, nespaluje ho, jediné což nalezá při zemi. Voda pak není[ silná, ale když každý den padá na strom, 147b jej z kořen vypleňuje z země a činí mu, což voheň činiti nemuo- 5 že. Ty pak svými duovtipy ostavils jestřáby bez ratolesti i ko- řene, aniž se viece bojíme jich, ale posavad budeme v pokoji a bezpečnosti. Neboť praví, že čtyři věci sú, jichžto maličko bývá dosti a jich maličko přemáhá mnoho; kteréž sú nemoc, nepřítel, nedostatek a voheň.“ Řekl jest krkavec králi: „Cožkoli dobrého 10 přišlo nám z zahynutí nepřátel našich, nebylo než radú krále jeho milosti a jeho štěstím, a ne mou možností ani mú múdrostí. Ne- boť praví, že ktožkoli miení zle činiti proti králi učenému a roz- umnému, zvláště byl-li by král spravedlivý a svatý, zleť činí, a kterýž se nezpěčuje pro přílišnú šťastnost ani se zamucuje pro 15 přílišnú nešťastnost, sámť sebe uráží. Ó králi, kterýž si rozumný a múdrý, znaje všecky věci velikého vtipu radou, v hodinu hně- vu svú zdržuje vuoli, v ošklivosti maje všecko zlé, pečlivý k vy- hledání pravdy, a v časích pýchy a hněvu prohledaje k budúcímu, znamenaje dnes, co bude zítra, nehněváš se, když se tvá roz- 20 množí protivenství, ani srdce tvé pozdvihá se z rádcí a přátel tvých, když se jim šťastně vede, žádaje jim vší možností, což dobrého jest. A ktož hledí zle učiniti králi, sám sobě činí.“ I řekl král krkavčí: „Nebyloť jest to než tvým rozumem a radú, nebť sem já, jak živ, tebe znal s těmi mravy. Ty zajisté mluvil si 148a 25 slova mužuo dobrých a věrnost zachovávajících ku pánóm svým. Neb si v pravdě slíbil velikých věcí dovesti rozumem a ve- likými duovtipy, až pokój nám učinil bůh před nepřítelem naším velikým a nájhorším i ukrutným, a dokázals na něm skutku, kterýž nemnozí umějí učiniti. Ješto muž statečný, když se 30 v houfě potýká a zabí deset neb dvadcet mužuo, zdá se dokázati něco velikého. Ale muž rozumný a vtipný, jako si ty, svou radou a duomysly kazí veliké krále a mnohá vójska, a muožeť on sám svého zahubiti nepřítele, více nežli oni velicí a mocní. A náj- větší pak, čemuž se divím, z tvých skutkuo jest, že si jich snášel 35 hanění a lání, kteréž tobě činili, a jich slov zlosti poslúchal. A však proto v ničem si nepoblúdil, obývaje s nimi, aniž kdy na 164
Strana 165
tobě hněvu porozuměli.“ I řekl krkavec: „Od tvé vuole neuchýlil sem se, nebs ty mne náučil a tvé sem zachoval náučení, milostivý králi, a táhl sem srdce jich sladkú řečí a tichým jazykem a uka- zoval sem jim milost a smiech, aby nepoznali na mně nic tako- 5 vého, a tvú radu, přikázaní a náučení sem naplnil. Neboť praví: Když by byl mezi svými nepřátely a jich by se bál, chyť je mú- drostí a sveď opatrností a pokoř se jim, a varůj se, aby proti nim duše tvá nezpýchala, ani zvostřůj slov svých proti nim, neb ne- učině tak, nikdá jich nepřemuožeš.“ I řekl jest král: „Vi dím, že 148b 10 se tak stalo, jakož si ty radil. Neboť praví, že když by král měl rádci upřímného a rozumného a chtěl by král co činiti, byť pak se to prodlevalo, budeť toho konec k dobrému a prospěch po- nese, což učiní. Ale když by zlého měl rádci ozdobeného řečí bez skutku a chtěl by král co činiti, ač by koli při počátku se dařilo, 15 na konci klesá a hněvá se a bycha honí. Jáť pak nájvíc sem vesel, že tě buoh vysvobodil z ruky jich, a též z pokoje a štěstí, kteréž nám přišlo. Neb ode dne, kterýž neviděli sme tebe, ne- mohli sme jísti a píti ani spáti pro zámutek, kterýž sme měli pro tebe. Neboť praví, žeť nenie do spanie nemocnému, dokudž se 20 nezhojí, ani přestává toho žádost, komuž král kázal velikú sum- mu peněz dáti, dokudž se jeho rozkazu dosti nestane, ani bojí- címu se svého nepřítele, dokudž ho z světa nezprovodí a pokoje sobě před ním neučiní. A praví, komužkoli přestane nemoc, nalezá odpočinutí tělo jeho, a ktož složí z sebe břemeno, svým 25 bedróm odpočinutí nájde. Já též odpočinutí sem nalezl z toho, což bůh skrze tebe zpuosobiti ráčil.“ I řekl krkavec: „Žádámť od boha tvého, aby, jakož před nepřátely tvými učinil tobě po- kój, tak zachoval tvé království a tvým zdravím prodlil a při- spořil slávy.“ I dí král: „Pověziž mi nynie, kterak se jest měl 30 král jestřebí v svém zpravování, radě a lidu?“ Řekl krkavec: „Byl král jestřebí bláznový, léní, pyšný, jehož rádce v šickni 149a bláznoví byli krom jednoho, kterýž radil mne zabiti.“ Řekl král: ?" „Co se tobě zdá o tom, kterýž tě radil zabiti, že chválíš ho toliko? Odpověděl krkavec: „Byl jest múdrý a rozumný, znaje věci prvé, 35 než by přišly, miluje svého krále a nic před ním netaje, čehož by se obávati mělo. A když viděl, že by co chtěl učiniti, mluvil mu 165
tobě hněvu porozuměli.“ I řekl krkavec: „Od tvé vuole neuchýlil sem se, nebs ty mne náučil a tvé sem zachoval náučení, milostivý králi, a táhl sem srdce jich sladkú řečí a tichým jazykem a uka- zoval sem jim milost a smiech, aby nepoznali na mně nic tako- 5 vého, a tvú radu, přikázaní a náučení sem naplnil. Neboť praví: Když by byl mezi svými nepřátely a jich by se bál, chyť je mú- drostí a sveď opatrností a pokoř se jim, a varůj se, aby proti nim duše tvá nezpýchala, ani zvostřůj slov svých proti nim, neb ne- učině tak, nikdá jich nepřemuožeš.“ I řekl jest král: „Vi dím, že 148b 10 se tak stalo, jakož si ty radil. Neboť praví, že když by král měl rádci upřímného a rozumného a chtěl by král co činiti, byť pak se to prodlevalo, budeť toho konec k dobrému a prospěch po- nese, což učiní. Ale když by zlého měl rádci ozdobeného řečí bez skutku a chtěl by král co činiti, ač by koli při počátku se dařilo, 15 na konci klesá a hněvá se a bycha honí. Jáť pak nájvíc sem vesel, že tě buoh vysvobodil z ruky jich, a též z pokoje a štěstí, kteréž nám přišlo. Neb ode dne, kterýž neviděli sme tebe, ne- mohli sme jísti a píti ani spáti pro zámutek, kterýž sme měli pro tebe. Neboť praví, žeť nenie do spanie nemocnému, dokudž se 20 nezhojí, ani přestává toho žádost, komuž král kázal velikú sum- mu peněz dáti, dokudž se jeho rozkazu dosti nestane, ani bojí- címu se svého nepřítele, dokudž ho z světa nezprovodí a pokoje sobě před ním neučiní. A praví, komužkoli přestane nemoc, nalezá odpočinutí tělo jeho, a ktož složí z sebe břemeno, svým 25 bedróm odpočinutí nájde. Já též odpočinutí sem nalezl z toho, což bůh skrze tebe zpuosobiti ráčil.“ I řekl krkavec: „Žádámť od boha tvého, aby, jakož před nepřátely tvými učinil tobě po- kój, tak zachoval tvé království a tvým zdravím prodlil a při- spořil slávy.“ I dí král: „Pověziž mi nynie, kterak se jest měl 30 král jestřebí v svém zpravování, radě a lidu?“ Řekl krkavec: „Byl král jestřebí bláznový, léní, pyšný, jehož rádce v šickni 149a bláznoví byli krom jednoho, kterýž radil mne zabiti.“ Řekl král: ?" „Co se tobě zdá o tom, kterýž tě radil zabiti, že chválíš ho toliko? Odpověděl krkavec: „Byl jest múdrý a rozumný, znaje věci prvé, 35 než by přišly, miluje svého krále a nic před ním netaje, čehož by se obávati mělo. A když viděl, že by co chtěl učiniti, mluvil mu 165
Strana 166
a učil ho cestě upřímné a jemu pravdu pravil a dával mu radu z celé duše a srdce svého. Potom pak řekl jest Sendebar filozof: Pohleď, col sú učinili krkavci jestřábóm, jsúce mdlí! Jestiť pak v těchto řečech náučení 5 každému múdrému: Aby se svého bál nepřítele, ješto se má opa- trovati, jakož sú krkavci učinili, a nikdy nemá věřiti svému ne- příteli, i byť mu milovánie ukazoval, nebť není z srdce jeho. A ktožkoli rozmnožuje přátely a tovařiše, budúť mu útočiště v času protivenství. 166
a učil ho cestě upřímné a jemu pravdu pravil a dával mu radu z celé duše a srdce svého. Potom pak řekl jest Sendebar filozof: Pohleď, col sú učinili krkavci jestřábóm, jsúce mdlí! Jestiť pak v těchto řečech náučení 5 každému múdrému: Aby se svého bál nepřítele, ješto se má opa- trovati, jakož sú krkavci učinili, a nikdy nemá věřiti svému ne- příteli, i byť mu milovánie ukazoval, nebť není z srdce jeho. A ktožkoli rozmnožuje přátely a tovařiše, budúť mu útočiště v času protivenství. 166
Strana 167
Kapitula šestá o vopicovi a hlemýždi. A jest o tom, ktožkoli žádá mieti přítele, kteréhož dosáhna, neumí ho sobě zachovati, až ho ztracuje. EKL JEST KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Sroz- uměl sem slovuom tvým, která si mluvil, kterak se má člo- věk chovati, když se jemu co přihodí od jeho nepřítele. Nynie 149b pak oznam mi, co lepšího jest, dobrého-li dosáhnúti, čili dobrého dosaženého zachovati? Nebť sú, kteříž dobrého hledají a to nale- zají, ale neumějí toho chovati, až to ztracují, a bývají zahanbeni. 10 Jako jest hlemýžď v hanbě zuostal před vopicí. Řekl jest král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 5 Praví, že když král vopičí sestaral a svú čerstvost i sílu potratil, zradil ho jeden z služebníků jeho a jej vyhnal z jeho království a sám kraloval na miestě jeho. I utíkaje vopice odšél na břeh mořský, na němž mnoho bylo stromuo fíkových, a vstúpiv na fík, jedl jest říky. A když upadl jeden fík z ruky jeho do vody, uzřel jej hlemýžď, a vzav jej, snědl. A když se líbilo vopicovi bluňká- nic padáním fíkuo do vody, metal jedním za druhým. Hlemýžď pak bera jedl je, nevčda, by vopice metal je. I pozdvih hlavy 20 z vody, pohleděl na vopici a vopice na něj, i podiviv se jeden druhému, chtěli se spolu seznámiti, a slíbivše sobě přátelství, bydleli spolu. Trvaje pak dlúho hlemýžď s ním, zapomněl se vrá- titi do svého domu, ani pečoval o svú ženu, aby se k ní vrátiti měl. I vidúci žena jeho, že by se nevrátil k ní, byla velmi zarmú- 25 cena a oznámila to jedné tovařišce své. I řekla jí tovařiška její: „Nikoli se nestaráj o muže svého, nebť sem slyšela, že jest na jednom břehu mořském v tovaři ství s nějakým vopicí a jedí, pijí 150a a veseli sú spolu, a proto se jest k tobě nevrátil. Ale netbájž na to, poněvadž jest na tebe zapomněl, a špatná se zdáš očima jeho. 30 Ale budeš-li moci chytrost obmysliti proti tomu, ktož jest tebe s ním rozlúčil, aby ho zahubila zchytrale, ať by muž tvój nepo- rozuměl.“ I řekla jí: „Kterakž učiním to?“ Kteréž ona řekla: „Chciť, aby nejedla ani pila jediné maličko, a bývájž na slunci a na větru, potom pak, kdyžť přijde muž tvój, poradímť.“ Tehdy 15 167
Kapitula šestá o vopicovi a hlemýždi. A jest o tom, ktožkoli žádá mieti přítele, kteréhož dosáhna, neumí ho sobě zachovati, až ho ztracuje. EKL JEST KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Sroz- uměl sem slovuom tvým, která si mluvil, kterak se má člo- věk chovati, když se jemu co přihodí od jeho nepřítele. Nynie 149b pak oznam mi, co lepšího jest, dobrého-li dosáhnúti, čili dobrého dosaženého zachovati? Nebť sú, kteříž dobrého hledají a to nale- zají, ale neumějí toho chovati, až to ztracují, a bývají zahanbeni. 10 Jako jest hlemýžď v hanbě zuostal před vopicí. Řekl jest král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 5 Praví, že když král vopičí sestaral a svú čerstvost i sílu potratil, zradil ho jeden z služebníků jeho a jej vyhnal z jeho království a sám kraloval na miestě jeho. I utíkaje vopice odšél na břeh mořský, na němž mnoho bylo stromuo fíkových, a vstúpiv na fík, jedl jest říky. A když upadl jeden fík z ruky jeho do vody, uzřel jej hlemýžď, a vzav jej, snědl. A když se líbilo vopicovi bluňká- nic padáním fíkuo do vody, metal jedním za druhým. Hlemýžď pak bera jedl je, nevčda, by vopice metal je. I pozdvih hlavy 20 z vody, pohleděl na vopici a vopice na něj, i podiviv se jeden druhému, chtěli se spolu seznámiti, a slíbivše sobě přátelství, bydleli spolu. Trvaje pak dlúho hlemýžď s ním, zapomněl se vrá- titi do svého domu, ani pečoval o svú ženu, aby se k ní vrátiti měl. I vidúci žena jeho, že by se nevrátil k ní, byla velmi zarmú- 25 cena a oznámila to jedné tovařišce své. I řekla jí tovařiška její: „Nikoli se nestaráj o muže svého, nebť sem slyšela, že jest na jednom břehu mořském v tovaři ství s nějakým vopicí a jedí, pijí 150a a veseli sú spolu, a proto se jest k tobě nevrátil. Ale netbájž na to, poněvadž jest na tebe zapomněl, a špatná se zdáš očima jeho. 30 Ale budeš-li moci chytrost obmysliti proti tomu, ktož jest tebe s ním rozlúčil, aby ho zahubila zchytrale, ať by muž tvój nepo- rozuměl.“ I řekla jí: „Kterakž učiním to?“ Kteréž ona řekla: „Chciť, aby nejedla ani pila jediné maličko, a bývájž na slunci a na větru, potom pak, kdyžť přijde muž tvój, poradímť.“ Tehdy 15 167
Strana 168
ona přičinila péči k tomu, což tovařiška její radila, jedla i pila málo a bývala na slunci a větřích, až vyschla kuože její jako dřevo uvadlé a voškomrděla tvář její. Potom pak zpomenul jest muž její na čeled svú, i vrátil se do 5 domu svého a nalezl ženu svú velmi churavú a vyzáblú. A když 150b se ptal na její nemoc, ona neodpověděla mu slova, ale ukazovala se hněvivú proti němu. I odpověděvši tovařiška její, řekla jemu: „Věziž, žeť tato nemoc, kteráž se jest přihodila jí, jestiť nájhorší, ale však muože uzdravena býti, než není tobě to možné.“ I řekl 10 jí manžel: „Prosím tebe, pověz mi to lékařství, snad je budu moci najíti. Nebť to ona dobře zná, že byť požádala duše mé, neodepřel bych jí.“ I odpověděla jest jemu tovařiška: „Věziž jistotně, žeť tato její nemoc, kterouž pak sám na ní vidieš a zna- menáš, nikterakž nemuože zhojena býti jediné srdcem vopico- 15 vým, aby to snědla, a kdyby to nynie měla, hned by byla zdráva.“ I slyše to muž, myslil, řka:] „To jest mi nemožné, abych 151a mohl mieti srdce vopicovo, abych podvedl tovařiše mého věrného a zradil jej, i uchovájž mne bůh takové hrozné nepravosti. Ale však nikterakž bez toho nemůž býti, aby snad neumřela žena 20 má, neb dobrá žena zlatu a stříbru nemuož se přirovnati, ani perlám. Ješto ona jest pomoc svému muži na tom světě i také na onom. Protož mám ji od smrti vysvoboditi.“ I vstav, šel jest k vopicovi, mysle v srdci svém, řka: Kterakž učiním to zlé a za- bím mého tovařiše věrného a milého pro mou ženu? I bral se 25 chodě a mysle v srdci svém, až přišel k vopicovi. I vida ho vo- pice, vesel byl, a vyšed proti němu, přivítal ho a řekl: „Odkud jdeš a pročežs tak dlúho nepřišel ke mně? Co jest bylo, jenž tě zdrželo ke mně přijíti?“ Jemuž odpověděl hlemýžď: „Nezdrželoť jest mne nic, než že sem se styděl, neodplativ se tobě za to dobré, 30 kterés mi učinil, ačkolis zdílný a dárný. Máš však užitek skutků svých zbierati a žíti símě dobroty své, a toť jest mi těžké i proti- myslné, že sem tě nikdy nepoctil, ani co dobrého učinil.“ I řekl vopice: „Nikoli nemáš se styděti mne, ani mi toho mluviti, neb tak není, ještoť já nežádám od tebe jediné tovařiství a potěšení 35 srdce mého. A dostiť mám, že za tebou zapomenu starosti a zá- mutku mého, kterýž mi přišel ode dne, kteréhož sem opustil krá- 168
ona přičinila péči k tomu, což tovařiška její radila, jedla i pila málo a bývala na slunci a větřích, až vyschla kuože její jako dřevo uvadlé a voškomrděla tvář její. Potom pak zpomenul jest muž její na čeled svú, i vrátil se do 5 domu svého a nalezl ženu svú velmi churavú a vyzáblú. A když 150b se ptal na její nemoc, ona neodpověděla mu slova, ale ukazovala se hněvivú proti němu. I odpověděvši tovařiška její, řekla jemu: „Věziž, žeť tato nemoc, kteráž se jest přihodila jí, jestiť nájhorší, ale však muože uzdravena býti, než není tobě to možné.“ I řekl 10 jí manžel: „Prosím tebe, pověz mi to lékařství, snad je budu moci najíti. Nebť to ona dobře zná, že byť požádala duše mé, neodepřel bych jí.“ I odpověděla jest jemu tovařiška: „Věziž jistotně, žeť tato její nemoc, kterouž pak sám na ní vidieš a zna- menáš, nikterakž nemuože zhojena býti jediné srdcem vopico- 15 vým, aby to snědla, a kdyby to nynie měla, hned by byla zdráva.“ I slyše to muž, myslil, řka:] „To jest mi nemožné, abych 151a mohl mieti srdce vopicovo, abych podvedl tovařiše mého věrného a zradil jej, i uchovájž mne bůh takové hrozné nepravosti. Ale však nikterakž bez toho nemůž býti, aby snad neumřela žena 20 má, neb dobrá žena zlatu a stříbru nemuož se přirovnati, ani perlám. Ješto ona jest pomoc svému muži na tom světě i také na onom. Protož mám ji od smrti vysvoboditi.“ I vstav, šel jest k vopicovi, mysle v srdci svém, řka: Kterakž učiním to zlé a za- bím mého tovařiše věrného a milého pro mou ženu? I bral se 25 chodě a mysle v srdci svém, až přišel k vopicovi. I vida ho vo- pice, vesel byl, a vyšed proti němu, přivítal ho a řekl: „Odkud jdeš a pročežs tak dlúho nepřišel ke mně? Co jest bylo, jenž tě zdrželo ke mně přijíti?“ Jemuž odpověděl hlemýžď: „Nezdrželoť jest mne nic, než že sem se styděl, neodplativ se tobě za to dobré, 30 kterés mi učinil, ačkolis zdílný a dárný. Máš však užitek skutků svých zbierati a žíti símě dobroty své, a toť jest mi těžké i proti- myslné, že sem tě nikdy nepoctil, ani co dobrého učinil.“ I řekl vopice: „Nikoli nemáš se styděti mne, ani mi toho mluviti, neb tak není, ještoť já nežádám od tebe jediné tovařiství a potěšení 35 srdce mého. A dostiť mám, že za tebou zapomenu starosti a zá- mutku mého, kterýž mi přišel ode dne, kteréhož sem opustil krá- 168
Strana 169
15 20 25 lovství, z domu rozkoší mých vyhnán sa od synuo a přátel svých.“ Řekl hlemýžď: „Náležíť [ to jistě, aby přítel příteli a to- 151b vařiš tovařiši za dobré dobrým se odplatil, aby se spolu poznali a aby ukázal mu jmění a statek i přátely a jedl chleb jeho. Ty si 5 nikdy nebyl v domu mém, anižť sem co dobrého učinil, až se za to stydím.“ I dí vopice: „Nemáť žádný žádati od přítele svého, jediné aby zjevil mu všecko srdce své a všecko oznámil milování a jej miloval jako sám sebe, všecko pak jiné krom toho marné jest. Neb koňové, volové a voslové spojeni sú spolu, když jedí 1o svój pokrm, zloděj pak přidrží se jich v noci ne z svého milování, kteréž má k nim, ale aby ukradl je.“ Řekl hlemýžď: „Právě a spravedlivě pravíš, žeť nemá žádný od přítele svého žádati jediné přátelství jeho a zdržeti jemu vieru, a ne aby od něho odplatu vzal. Ještoť praví, že ktožkoli žádá co od přítele svého, neobtě- žůjž ho velmi svými žádostmi. Nebť tele, když přieliš běhá za svú mateří, udeří ho mátě, ažť padá na zemi. Jáť pak mám tebe žádati a odplatiti se tobě podlé skutkuo tvých možností svú. A tohoť bych nemluvil, když bych neznal vuole tvé a obyčejuo tvých. A protoží chci, aby šel do domu mého, neboť jest v místě mnohých štěpuo a dobrého ovoce, a blízko jest. Nynie tehdy, bratře milý, chciť, aby vsedl na hřbet mój, a ponesu tě na to místo.“ Tehdy, když uslyšel vopice zmienku o stromích a ovoci, přemohla ho jeho žádost a chtieč, i řekl mu: „Nu, chciť jíti s tebou.“ I vsed na hřbet jeho, nesl ho hlemýžď přes vodu. 152a A když byli vprostřed vody, zpomenul jest na svój hřiech, kterýž spáchati mínil proti vopicovi, i stál, mysle a mluvě v srdci svém: To, což učiniti miením, převeliký jest hřiech, a budu jeho zrádce, ješto v ruce mé vydal život svój a má mne k sobě za věr- ného, a on jest mój bratr a tovařiš, zvláště pak pro ženu. Ještoť 30 není viery v ženách pro jich křehké milování a neustavičnost. A praví, že zlato ohněm se zkušuje, lidé pak v svých obchodech, ale hovada v těžkých břemenách, žen pak v ničemž nemuože člověk zkusiti, ani jich kdy poznati. I přemyšluje o tom, stál jest a neplynul. A když viděl vopice, že by tak stál, nadál se, že by 35 snad něco zlého myslil proti němu, [řka: Kto ví, jest-li převrá- 152b ceno srdce tovařiše mého ve zlé ke mně a miení-li mi uškoditi 169
15 20 25 lovství, z domu rozkoší mých vyhnán sa od synuo a přátel svých.“ Řekl hlemýžď: „Náležíť [ to jistě, aby přítel příteli a to- 151b vařiš tovařiši za dobré dobrým se odplatil, aby se spolu poznali a aby ukázal mu jmění a statek i přátely a jedl chleb jeho. Ty si 5 nikdy nebyl v domu mém, anižť sem co dobrého učinil, až se za to stydím.“ I dí vopice: „Nemáť žádný žádati od přítele svého, jediné aby zjevil mu všecko srdce své a všecko oznámil milování a jej miloval jako sám sebe, všecko pak jiné krom toho marné jest. Neb koňové, volové a voslové spojeni sú spolu, když jedí 1o svój pokrm, zloděj pak přidrží se jich v noci ne z svého milování, kteréž má k nim, ale aby ukradl je.“ Řekl hlemýžď: „Právě a spravedlivě pravíš, žeť nemá žádný od přítele svého žádati jediné přátelství jeho a zdržeti jemu vieru, a ne aby od něho odplatu vzal. Ještoť praví, že ktožkoli žádá co od přítele svého, neobtě- žůjž ho velmi svými žádostmi. Nebť tele, když přieliš běhá za svú mateří, udeří ho mátě, ažť padá na zemi. Jáť pak mám tebe žádati a odplatiti se tobě podlé skutkuo tvých možností svú. A tohoť bych nemluvil, když bych neznal vuole tvé a obyčejuo tvých. A protoží chci, aby šel do domu mého, neboť jest v místě mnohých štěpuo a dobrého ovoce, a blízko jest. Nynie tehdy, bratře milý, chciť, aby vsedl na hřbet mój, a ponesu tě na to místo.“ Tehdy, když uslyšel vopice zmienku o stromích a ovoci, přemohla ho jeho žádost a chtieč, i řekl mu: „Nu, chciť jíti s tebou.“ I vsed na hřbet jeho, nesl ho hlemýžď přes vodu. 152a A když byli vprostřed vody, zpomenul jest na svój hřiech, kterýž spáchati mínil proti vopicovi, i stál, mysle a mluvě v srdci svém: To, což učiniti miením, převeliký jest hřiech, a budu jeho zrádce, ješto v ruce mé vydal život svój a má mne k sobě za věr- ného, a on jest mój bratr a tovařiš, zvláště pak pro ženu. Ještoť 30 není viery v ženách pro jich křehké milování a neustavičnost. A praví, že zlato ohněm se zkušuje, lidé pak v svých obchodech, ale hovada v těžkých břemenách, žen pak v ničemž nemuože člověk zkusiti, ani jich kdy poznati. I přemyšluje o tom, stál jest a neplynul. A když viděl vopice, že by tak stál, nadál se, že by 35 snad něco zlého myslil proti němu, [řka: Kto ví, jest-li převrá- 152b ceno srdce tovařiše mého ve zlé ke mně a miení-li mi uškoditi 169
Strana 170
čili nic. Neboť nic nenic v světě tak rychle proměnitedlného jako srdce. A praví, že cožkoli jest v srdci tovařiše, nepřítele, bratra, otce, mateře a ženy, svými slovy a skutky se zjevuje, neb všecko ona vysvědčují, co se v srdci tají. I řekl tovařiši svému: „Příteli, pročež neplyneš? Jestiť snad něco, čehož ses zpomenuv, na to bojíš?“ Tehdy on: „Lituji velmi toho, že nebudu moci tebe ctiti, jakož bych měl, neb tě nebudu moci uvesti do domu mého pro nemoc ženy mé a nedostatek její.“ I řekl jest vopice k němu: „Věziž, žeť bolest a zámutek nic neumenšují tvého protivenství, 10 ani tobě prospívají. Protož nech toho a hledáj jí lékařství, neboť to lépe bude než v tom zámutku býli.“ I řekl hlemýžď: „Jižť 153a sem jí hledal lékařství a povědíno mi, že nemuože zdráva býti jediné přijímajíc srdce vopicovo.“ I mysle vopice v srdci svém, řekl jest: Zlořečený buď chtieč ten, kteraké zámutky činí lidem, 15 viece a mnohem viece buď prokletý lékař len, kterýž ji tomu náučil. Jižť jest mne má veliká žádost přivedla k tomu vosidlu, z něhož žádného vyjití nemám jediné duovtipem, chytrostí a péčí. Praváť věru jest řeč toho, ktož jest pověděl: Ktož by koli na tom přestal, což jest dáno jemu, a nehledí nad to, bez- 20 pečen sebú bývá bez úrazu. Ale muží žádostiví a kteříž na tom dosti nemají, což jest dáno jim, ztravují dny své v zlém, v zá- mutku a strachu přebývají. Již jistě hodil by mi se rozum, po- třebuji rady, kterúž bych mohl ujíti z vosidla, do něhož sem upadl. I řekl vopice hlemýžďovi: „Toho, čehož žádáš ode mne, 25 proč si nepověděl, když sme byli na břehu, bylť bych jistě šel do domu mého a vzal bych srdce své a přinesl s sebú a je manželce tvé dal. Nebť třem, jakož praví mudrci, nemá se žádosti odepříti: pousteníku pro odplatu, kteráž se od boha očekává, a králi pro moc, a ženám, ještoť sú život člověka a jeho pomoc.“ Řekl mu 30 hlemýžď: „A kdež jest srdce tvé?“ Kterémuž odpověděl vopice: „V domu mém nechal jsem ho.“ Jemuž řekl hlemýžď: „Pročežs to učinil?“ I dí vopice: „Nebť jest náš obyčej, že když z domu cho- díme na dobrú vuoli k některému tovařiši našemu, srdce svého 153b doma necháváme, ješto jest hněvivé a mstitedlné, a nebéřem ho 35 s sebú, abychom nemohli nenáviděti přátel našich, a takž odklá- dáme srdce naše a střeva svá očišťujeme ode vší nenávisti přátel 5 170
čili nic. Neboť nic nenic v světě tak rychle proměnitedlného jako srdce. A praví, že cožkoli jest v srdci tovařiše, nepřítele, bratra, otce, mateře a ženy, svými slovy a skutky se zjevuje, neb všecko ona vysvědčují, co se v srdci tají. I řekl tovařiši svému: „Příteli, pročež neplyneš? Jestiť snad něco, čehož ses zpomenuv, na to bojíš?“ Tehdy on: „Lituji velmi toho, že nebudu moci tebe ctiti, jakož bych měl, neb tě nebudu moci uvesti do domu mého pro nemoc ženy mé a nedostatek její.“ I řekl jest vopice k němu: „Věziž, žeť bolest a zámutek nic neumenšují tvého protivenství, 10 ani tobě prospívají. Protož nech toho a hledáj jí lékařství, neboť to lépe bude než v tom zámutku býli.“ I řekl hlemýžď: „Jižť 153a sem jí hledal lékařství a povědíno mi, že nemuože zdráva býti jediné přijímajíc srdce vopicovo.“ I mysle vopice v srdci svém, řekl jest: Zlořečený buď chtieč ten, kteraké zámutky činí lidem, 15 viece a mnohem viece buď prokletý lékař len, kterýž ji tomu náučil. Jižť jest mne má veliká žádost přivedla k tomu vosidlu, z něhož žádného vyjití nemám jediné duovtipem, chytrostí a péčí. Praváť věru jest řeč toho, ktož jest pověděl: Ktož by koli na tom přestal, což jest dáno jemu, a nehledí nad to, bez- 20 pečen sebú bývá bez úrazu. Ale muží žádostiví a kteříž na tom dosti nemají, což jest dáno jim, ztravují dny své v zlém, v zá- mutku a strachu přebývají. Již jistě hodil by mi se rozum, po- třebuji rady, kterúž bych mohl ujíti z vosidla, do něhož sem upadl. I řekl vopice hlemýžďovi: „Toho, čehož žádáš ode mne, 25 proč si nepověděl, když sme byli na břehu, bylť bych jistě šel do domu mého a vzal bych srdce své a přinesl s sebú a je manželce tvé dal. Nebť třem, jakož praví mudrci, nemá se žádosti odepříti: pousteníku pro odplatu, kteráž se od boha očekává, a králi pro moc, a ženám, ještoť sú život člověka a jeho pomoc.“ Řekl mu 30 hlemýžď: „A kdež jest srdce tvé?“ Kterémuž odpověděl vopice: „V domu mém nechal jsem ho.“ Jemuž řekl hlemýžď: „Pročežs to učinil?“ I dí vopice: „Nebť jest náš obyčej, že když z domu cho- díme na dobrú vuoli k některému tovařiši našemu, srdce svého 153b doma necháváme, ješto jest hněvivé a mstitedlné, a nebéřem ho 35 s sebú, abychom nemohli nenáviděti přátel našich, a takž odklá- dáme srdce naše a střeva svá očišťujeme ode vší nenávisti přátel 5 170
Strana 171
našich. Ale nyní, chceš-li, vraťme se a vezměme je, a dám tobě. A když uslyšel hlemýžď slova ta, zradoval se velmi i řekl mu: „Mnoho dobrého mi činieš.“ A vrátil se s ním s chvátaním, až k břehu přišel. I pospíšiv vopice, sskočil s hřbetu hlemýžďova 5 na strom, a nechav hlemýždě na zemi, stál jest vopice na stromu. A když velmi prodléval, zavolal ho hlemýžď, řka: „Příteli, sstupiž a přines srdce své, a podme!“ Jemuž odpověděl vopice: „Zdá mi se, mnieš mne voslem býti, o němž pověděla liška, že neměl uší a srdce.“ Řekl hlemýžď: „Kterakž jest to bylo?“ Dí vopice: „Praví, že byl u jakéhos jezera lev, kterémuž se hlíza vyvrhla, i vyzábl jest a k převelikému přišel nedostatku, takže nic ne- mohl sobě uhoniti. Byla jest pak s ním liška, živa súci z ostatkuo lvových, a proto byla jest ta nemoc jí velmi truchlivá. Jednoho pak dne řekla lvu: „Pane, proč tě vidím tak churavého?“ Dí on: 15 ,Toť nenie než pro hlízu, kteréž nenalezám lékařství leč z srdce a uší voslových, abych zmyje se snědl je.“ Řekla liška: „Toť mně snadné jest, neb vím nedaleko studnici, k níž každý den knap chodí k praní sukna s voslem, jehož přivedu k tobě.“ Řekl jí 154a lev: ,Učiníš-li to, budet mi velmi vděk. I pospiešivši liška šla 20 na místo, kdež byl vosel, mluvěci mu: »Proč vidím tě tak chu- ravého a suchého? Kteréž odpověděl vosel: „Toť jest pro zlost mého pána, kterýž mne trápí a moří hladem.“ I řekla mu: ,Pro- čež pak chceš býti s ním?“ Odpověděl vosel: ,Kamž mám jíti, neb kdež bych koli šel, též mne potká.“ I řekla liška: Poď se mnú 25 na jedno pastviště dobré, na němž jest mnoho voslic, a není tu řvaní lvuo ani hřmotu zvěří.“ I slyše to vosel, líbilo se mu a řekl: „Netolikol s tebú půjdu pro voslice, ale pro náramné milování, kteréž mám k tobě.“ I vstav šel s ní. A když přišli k lvu, zradoval se lev. Když pak chtěl uchvátiti vosla lev, pro mdlobu života 3o svého nemohl ho roztrh núti, ale pustil ho odjiti. A když to 154b viděla liška, řekla lvovi: ,Pane, co jest to, cožs učinil? Přisahámť tobě, pustil-lis jej svévolně, velikús práci a trápení mi učinil, ale paklis z nemožnosti své jej pustil, běda, neb ztracení sme, aniž potom budem moci dosáhnúti telete. I nechtě lev, aby liška 35 poznala jeho nedostatek, myslil jest, řka: Dím-li, že sem chtě ho pustil, bude mne za blázna mieti. I řekl jí: Budeš-li ho moci opět 10 171
našich. Ale nyní, chceš-li, vraťme se a vezměme je, a dám tobě. A když uslyšel hlemýžď slova ta, zradoval se velmi i řekl mu: „Mnoho dobrého mi činieš.“ A vrátil se s ním s chvátaním, až k břehu přišel. I pospíšiv vopice, sskočil s hřbetu hlemýžďova 5 na strom, a nechav hlemýždě na zemi, stál jest vopice na stromu. A když velmi prodléval, zavolal ho hlemýžď, řka: „Příteli, sstupiž a přines srdce své, a podme!“ Jemuž odpověděl vopice: „Zdá mi se, mnieš mne voslem býti, o němž pověděla liška, že neměl uší a srdce.“ Řekl hlemýžď: „Kterakž jest to bylo?“ Dí vopice: „Praví, že byl u jakéhos jezera lev, kterémuž se hlíza vyvrhla, i vyzábl jest a k převelikému přišel nedostatku, takže nic ne- mohl sobě uhoniti. Byla jest pak s ním liška, živa súci z ostatkuo lvových, a proto byla jest ta nemoc jí velmi truchlivá. Jednoho pak dne řekla lvu: „Pane, proč tě vidím tak churavého?“ Dí on: 15 ,Toť nenie než pro hlízu, kteréž nenalezám lékařství leč z srdce a uší voslových, abych zmyje se snědl je.“ Řekla liška: „Toť mně snadné jest, neb vím nedaleko studnici, k níž každý den knap chodí k praní sukna s voslem, jehož přivedu k tobě.“ Řekl jí 154a lev: ,Učiníš-li to, budet mi velmi vděk. I pospiešivši liška šla 20 na místo, kdež byl vosel, mluvěci mu: »Proč vidím tě tak chu- ravého a suchého? Kteréž odpověděl vosel: „Toť jest pro zlost mého pána, kterýž mne trápí a moří hladem.“ I řekla mu: ,Pro- čež pak chceš býti s ním?“ Odpověděl vosel: ,Kamž mám jíti, neb kdež bych koli šel, též mne potká.“ I řekla liška: Poď se mnú 25 na jedno pastviště dobré, na němž jest mnoho voslic, a není tu řvaní lvuo ani hřmotu zvěří.“ I slyše to vosel, líbilo se mu a řekl: „Netolikol s tebú půjdu pro voslice, ale pro náramné milování, kteréž mám k tobě.“ I vstav šel s ní. A když přišli k lvu, zradoval se lev. Když pak chtěl uchvátiti vosla lev, pro mdlobu života 3o svého nemohl ho roztrh núti, ale pustil ho odjiti. A když to 154b viděla liška, řekla lvovi: ,Pane, co jest to, cožs učinil? Přisahámť tobě, pustil-lis jej svévolně, velikús práci a trápení mi učinil, ale paklis z nemožnosti své jej pustil, běda, neb ztracení sme, aniž potom budem moci dosáhnúti telete. I nechtě lev, aby liška 35 poznala jeho nedostatek, myslil jest, řka: Dím-li, že sem chtě ho pustil, bude mne za blázna mieti. I řekl jí: Budeš-li ho moci opět 10 171
Strana 172
20 ke mně přivesti, povímť, proč sem to učinil.“ Řekla liška: „Již jest poznal vosel oklamánic mé, však proto půjdu k němu po druhé a vymyslím proti němu chytrosti, jakéž budu moci. I vstavši brala se k němu. A když uhledal ji zdaleka vosel, řekl jí: 5 ,Bezectná nešlechetná larvo, i což ještě viece chceš se mnú po- čínati?“ [ I řekla mu liška: „Nemyslímť nic o tobě než vše dobré. 155a Ale však přišla sem s tebú k voslicím, o kterýchž sem pravila, a vi- děls, co sou činily tobě z přielišné milosti k tobě, a že z tvé pří- tomnosti se kochaly. Tys se pak zhrozil mněje, žeť něco zlého 10 činí, ale by byl maličko snesl, uzřel by takovú slávu, kteréž si nikdá neviděl.“ A když vosel, jakž živ neviděl lva, aniž věděl, co by byl, vrátil se po druhé s liškú, kterýž žádal býti s voslicemi, o kterýchž mu pravila, a když přistúpil ke lvu, uchvátil ho lev a zadávil. I řekl lišce: »Schovájž ho, ažť já jda zmyji život mój 15 podlé rady lékaře mého.“ A když šél lev, aby se zmyl, snědla jest liška uši a srdce voslovo. A když se vrátil lev, řekl jí: „Kdež sú uši a srdce jeho?“ Jemuž odpověděla liška: „Věděti máš, že byť měl uši a srdce, kterýmiž by mě slyšel a rozuměl, nepřišelť by po 155b druhé k tobě, když by z rukú tvých vyšél.“ Ale přivedl sem tobě to podobenství, aby věděl, že já tak jako ten vosel učiniti nechci,“ řekl vopice hlemýždi. „Tys zajisté chtěl mne oškrabati podvodem a zradou, ale ušell sem tobě svú radou a rozumem. Nebť praví, že cožkoli blázen rozptyluje, moudrý napravuje.“ I řekl mu hlemýžď: „Spravedlivýs v řeči 25 své, a vímť jistě, že muž múdrý ukracuje řečí, ale koná skutkem, i všecko, čímž hřeší, připomíná a napravuje bláznovství své roz- umem svým. Jako člověk v bitvě padaje, v též se opravuje a povstává. 30 Sendebar mudřec řekl, že ktožkoli hledá něco drahého a nájde to, ten pečůj o to a pilnost přilož, aby skrze lehké a marné pří- činy věci užitečné nalezené neztratil. Neboť ne každému se 156a puojčuje po vzaté škodě lepšího dosáhnúti. I dí král Dysles mu- drci Sendebarovi: Skrze rozprávku tvú srozuměl sem, žeť sluší 35 mužóm múdrým šetřiti a znamenati, aby věci dosažené chovati uměli a k užitku ji přivesti. Ještoť netoliko ten múdrý jest, kterýž 172
20 ke mně přivesti, povímť, proč sem to učinil.“ Řekla liška: „Již jest poznal vosel oklamánic mé, však proto půjdu k němu po druhé a vymyslím proti němu chytrosti, jakéž budu moci. I vstavši brala se k němu. A když uhledal ji zdaleka vosel, řekl jí: 5 ,Bezectná nešlechetná larvo, i což ještě viece chceš se mnú po- čínati?“ [ I řekla mu liška: „Nemyslímť nic o tobě než vše dobré. 155a Ale však přišla sem s tebú k voslicím, o kterýchž sem pravila, a vi- děls, co sou činily tobě z přielišné milosti k tobě, a že z tvé pří- tomnosti se kochaly. Tys se pak zhrozil mněje, žeť něco zlého 10 činí, ale by byl maličko snesl, uzřel by takovú slávu, kteréž si nikdá neviděl.“ A když vosel, jakž živ neviděl lva, aniž věděl, co by byl, vrátil se po druhé s liškú, kterýž žádal býti s voslicemi, o kterýchž mu pravila, a když přistúpil ke lvu, uchvátil ho lev a zadávil. I řekl lišce: »Schovájž ho, ažť já jda zmyji život mój 15 podlé rady lékaře mého.“ A když šél lev, aby se zmyl, snědla jest liška uši a srdce voslovo. A když se vrátil lev, řekl jí: „Kdež sú uši a srdce jeho?“ Jemuž odpověděla liška: „Věděti máš, že byť měl uši a srdce, kterýmiž by mě slyšel a rozuměl, nepřišelť by po 155b druhé k tobě, když by z rukú tvých vyšél.“ Ale přivedl sem tobě to podobenství, aby věděl, že já tak jako ten vosel učiniti nechci,“ řekl vopice hlemýždi. „Tys zajisté chtěl mne oškrabati podvodem a zradou, ale ušell sem tobě svú radou a rozumem. Nebť praví, že cožkoli blázen rozptyluje, moudrý napravuje.“ I řekl mu hlemýžď: „Spravedlivýs v řeči 25 své, a vímť jistě, že muž múdrý ukracuje řečí, ale koná skutkem, i všecko, čímž hřeší, připomíná a napravuje bláznovství své roz- umem svým. Jako člověk v bitvě padaje, v též se opravuje a povstává. 30 Sendebar mudřec řekl, že ktožkoli hledá něco drahého a nájde to, ten pečůj o to a pilnost přilož, aby skrze lehké a marné pří- činy věci užitečné nalezené neztratil. Neboť ne každému se 156a puojčuje po vzaté škodě lepšího dosáhnúti. I dí král Dysles mu- drci Sendebarovi: Skrze rozprávku tvú srozuměl sem, žeť sluší 35 mužóm múdrým šetřiti a znamenati, aby věci dosažené chovati uměli a k užitku ji přivesti. Ještoť netoliko ten múdrý jest, kterýž 172
Strana 173
mnoho umie shromázditi a uměním neb prací dobyti, ale ktož shromážděné a dobyté umí chovati a na potřeby osoby své obra- ceti. Neb ktožkoli to činí, nikdy za dnuo života svého želeti ne- bude. Pilně také varovati se má, aby snad nezmýlil ho jeho roz- 5 um v některé věci a tak by práce jeho nadarmo byla, poněvadž nemůže žádný nabyti toho, což ztratí. 173
mnoho umie shromázditi a uměním neb prací dobyti, ale ktož shromážděné a dobyté umí chovati a na potřeby osoby své obra- ceti. Neb ktožkoli to činí, nikdy za dnuo života svého želeti ne- bude. Pilně také varovati se má, aby snad nezmýlil ho jeho roz- 5 um v některé věci a tak by práce jeho nadarmo byla, poněvadž nemůže žádný nabyti toho, což ztratí. 173
Strana 174
Kapitula sedmá. O tom, ktož kvapný jest v svých věcech, neprohledaje k konci, a co jemu z toho při- chází, ješto se toho pilně šetřiti má. OVĚDĚL JEST KRÁL mudrci Sendebarovi: Šetřilť sem ovšem řečí tvých, z kterýchž sem porozuměl, kterak ztrácena bývá věc, když neumí jí člověk chovati. Nynie pak pověz mi o tom, ktož kvapný jest v svých skutcích a věcech nemaje šetrnosti, ani k budúcímu prohledaje, ani na potomní mysle. A [ na to aby mi přivedeno bylo podobenství, velmi žádám. Řekl jest mudřec 10 králi: Ktožkoli takový jest, jakožs pověděl, neprohledaje k bu- dúcímu, padneť v svých věcech a svých skutkuo litovati bude potom. A budeť jeho věc podobná tomu, což se pokládá o pouste- níku a o jeho psu, kteréhož bez viny zabil, nevyhledav té věci pravdy a k gruntu neprohledaje. Řekl král: Kterak se stalo? Dí 15 mudřec: 5 156b Praví, že byli v jednom městě muží dobří a upřímní, z nichžto jeden byl pousteník dobrý, slouže bohu, kterýž měl ženu bez- dětkyni. Po některém pak času počala jest žena a tím byl púste- ník nemálo potěšen, mluvě ženě své: „Veseliti se a radovali máš, 20 poněvádž narodí se nám syn, kterýž s boží pomoci duše naší, ži- vota i srdce našeho bude potěšení. Kteréhož vesti budu dobrým učením, aby rostl v dobrých mravích a pověsti, a zvelebí buoh jmeno mé v něm a zuostavím po sobě dobrú pamět.“ I odpově- děvši žena, řekla mu: „Nikoli nemáš mluviti o tom, čehož nevieš, 25 leč by tím jist byl. Kto zajisté ujistil tě tím, počala-li sem čili nic, a porodím-li pachole čili děvče, neb bude-li živo dietě, neb kteraký bude zpuosob jeho a povaha. Protož nech toho a úfáj pánu bohu, čekaje jeho vuole. Neboť muž múdrý nemá mluviti o tom, čehož neví, ani se má pokoušeti usuzovati skutky božské; 30 ještoť neužitečného myšlení v srdci člo věčím, rada pak páně po- 157a tvrzena bude. Neb ktožkoli smie taková slova mluviti, přihodí se jemu též, což se přihodilo pústeníku jednomu, na něhož ná- doba medu vytekla jest.“ Řekl jest muž její: „Kterak se stalo? Dí žena: 174
Kapitula sedmá. O tom, ktož kvapný jest v svých věcech, neprohledaje k konci, a co jemu z toho při- chází, ješto se toho pilně šetřiti má. OVĚDĚL JEST KRÁL mudrci Sendebarovi: Šetřilť sem ovšem řečí tvých, z kterýchž sem porozuměl, kterak ztrácena bývá věc, když neumí jí člověk chovati. Nynie pak pověz mi o tom, ktož kvapný jest v svých skutcích a věcech nemaje šetrnosti, ani k budúcímu prohledaje, ani na potomní mysle. A [ na to aby mi přivedeno bylo podobenství, velmi žádám. Řekl jest mudřec 10 králi: Ktožkoli takový jest, jakožs pověděl, neprohledaje k bu- dúcímu, padneť v svých věcech a svých skutkuo litovati bude potom. A budeť jeho věc podobná tomu, což se pokládá o pouste- níku a o jeho psu, kteréhož bez viny zabil, nevyhledav té věci pravdy a k gruntu neprohledaje. Řekl král: Kterak se stalo? Dí 15 mudřec: 5 156b Praví, že byli v jednom městě muží dobří a upřímní, z nichžto jeden byl pousteník dobrý, slouže bohu, kterýž měl ženu bez- dětkyni. Po některém pak času počala jest žena a tím byl púste- ník nemálo potěšen, mluvě ženě své: „Veseliti se a radovali máš, 20 poněvádž narodí se nám syn, kterýž s boží pomoci duše naší, ži- vota i srdce našeho bude potěšení. Kteréhož vesti budu dobrým učením, aby rostl v dobrých mravích a pověsti, a zvelebí buoh jmeno mé v něm a zuostavím po sobě dobrú pamět.“ I odpově- děvši žena, řekla mu: „Nikoli nemáš mluviti o tom, čehož nevieš, 25 leč by tím jist byl. Kto zajisté ujistil tě tím, počala-li sem čili nic, a porodím-li pachole čili děvče, neb bude-li živo dietě, neb kteraký bude zpuosob jeho a povaha. Protož nech toho a úfáj pánu bohu, čekaje jeho vuole. Neboť muž múdrý nemá mluviti o tom, čehož neví, ani se má pokoušeti usuzovati skutky božské; 30 ještoť neužitečného myšlení v srdci člo věčím, rada pak páně po- 157a tvrzena bude. Neb ktožkoli smie taková slova mluviti, přihodí se jemu též, což se přihodilo pústeníku jednomu, na něhož ná- doba medu vytekla jest.“ Řekl jest muž její: „Kterak se stalo? Dí žena: 174
Strana 175
„Praví, že někdy byl nějaký pústeník u jednoho krále, kterémuž král na každý den kázal dávati k jeho živnosti z své kuchyně jídlo a nádobku medu. On sniedal vaření a med schovával v jednom sudu zavěšeném nad jeho hlavou, až by byl plný, ješto 5 byl med velmi drah těch dní. Jednoho pak dne, když jest ležel na svém luoži, pozdvih hlavy, uzřel med, kterýž nad hlavú jeho visal. I zpomenuv, že medu den po dni přiskakuje, řekl jest v srdci svém: Kdyží bude soudek tento plný, prodám jej za jednu hřivnu zlata, za kteréž sobě kúpím deset vovec, a po času ty 157b 10 vovce naplodí samečkuo a samic, i bude jich dvadceti. Potom pak, když se rozmnoží ve čtyřech letech, bude jich čtyři sta. Tehdy za každé čtyři vovce koupím krávu a vola a dědinu, a krá- vy se rozmnoží telci a jalovicemi. Teleuo nechám sobě k dělání dědiny. Krom toho, co uživu mléčným a vlnou, až dřieve dru- 15 hých pěti let rozplodí se tak velmi, že budu mieti veliké zboží a bohatství, a budou mne všickni mieti za bohatého a poctivého. A ustavím sobě pak veliká a krásná stavení nade všecky mé sou- sedy a přátely, takže všickni o mém bohatství mluviti budú. I zdaliž to nebude utěšená věc, když všickni lidé mi poctivost 20 všudy činiti budú? Pójmu potom ženu dobrú, urozenú. A když s ní budu, počne a porodí mi syna urozeného a šťastného i bohu líbezného, kterýž růsti bude v učení a ctnosti, a zuostavím sobě skrze něj dobrou pamět po mé smrti. A trestati ho budu na každý den, jestliže by se mému protivil učení, aby mne ve všem poslu- 25 šen byl, a pakli nebude, budu ho práti túto holí. I zdvih huol, aby ho bil, uhodil v soudek medový a rozbil jej. I vytekl med na hlavu jeho. Totoť sem přivedla podobenství, aby o tom, čehož neznáš, nemluvil. Neboť praví: Netěš se dnem zájtřejším, neb nevieš, coť 30 se přihodí dnes.“ I slyše to pousteník, umlkl pokárán sa. Když pak přišel čas porodu ženy jmenované, porodila jest syna pěkného a utěšeného, z čehož oba veseli byli. A když dnové očištění se vykonali ženy, řekla jest muži svému: „Pose diž tuto s dietětem a jáť půjdu do lázně a zmyji se.“ A když otec zuostal 35 s dietětem, toť hle přišel posel královský a kázal mu k králi. Měl jest pak v domu psa, kterýžto, když viděl hada z diery lezti 158а 158b 175
„Praví, že někdy byl nějaký pústeník u jednoho krále, kterémuž král na každý den kázal dávati k jeho živnosti z své kuchyně jídlo a nádobku medu. On sniedal vaření a med schovával v jednom sudu zavěšeném nad jeho hlavou, až by byl plný, ješto 5 byl med velmi drah těch dní. Jednoho pak dne, když jest ležel na svém luoži, pozdvih hlavy, uzřel med, kterýž nad hlavú jeho visal. I zpomenuv, že medu den po dni přiskakuje, řekl jest v srdci svém: Kdyží bude soudek tento plný, prodám jej za jednu hřivnu zlata, za kteréž sobě kúpím deset vovec, a po času ty 157b 10 vovce naplodí samečkuo a samic, i bude jich dvadceti. Potom pak, když se rozmnoží ve čtyřech letech, bude jich čtyři sta. Tehdy za každé čtyři vovce koupím krávu a vola a dědinu, a krá- vy se rozmnoží telci a jalovicemi. Teleuo nechám sobě k dělání dědiny. Krom toho, co uživu mléčným a vlnou, až dřieve dru- 15 hých pěti let rozplodí se tak velmi, že budu mieti veliké zboží a bohatství, a budou mne všickni mieti za bohatého a poctivého. A ustavím sobě pak veliká a krásná stavení nade všecky mé sou- sedy a přátely, takže všickni o mém bohatství mluviti budú. I zdaliž to nebude utěšená věc, když všickni lidé mi poctivost 20 všudy činiti budú? Pójmu potom ženu dobrú, urozenú. A když s ní budu, počne a porodí mi syna urozeného a šťastného i bohu líbezného, kterýž růsti bude v učení a ctnosti, a zuostavím sobě skrze něj dobrou pamět po mé smrti. A trestati ho budu na každý den, jestliže by se mému protivil učení, aby mne ve všem poslu- 25 šen byl, a pakli nebude, budu ho práti túto holí. I zdvih huol, aby ho bil, uhodil v soudek medový a rozbil jej. I vytekl med na hlavu jeho. Totoť sem přivedla podobenství, aby o tom, čehož neznáš, nemluvil. Neboť praví: Netěš se dnem zájtřejším, neb nevieš, coť 30 se přihodí dnes.“ I slyše to pousteník, umlkl pokárán sa. Když pak přišel čas porodu ženy jmenované, porodila jest syna pěkného a utěšeného, z čehož oba veseli byli. A když dnové očištění se vykonali ženy, řekla jest muži svému: „Pose diž tuto s dietětem a jáť půjdu do lázně a zmyji se.“ A když otec zuostal 35 s dietětem, toť hle přišel posel královský a kázal mu k králi. Měl jest pak v domu psa, kterýžto, když viděl hada z diery lezti 158а 158b 175
Strana 176
WZ Z 10 k dietěti, aby uštnul je, uchvátl jej a na kusy roztrhal. A ostala ústa jeho ukrvavená. I stalo se jest, když se vrátil pústeník od krále, otevřev dveře, přiběhl k němu pes. I vida ústa jeho ukrva- vená, nadál se, že jest dietčti uškodil, a tepa ho silně, zabil jej, 5 nepomysliv, co činí. Potom pak všél jest do domu a našed dietě živé a hada roztrhaného před ním, poznal, že jest pes hada zabil. I litoval a stýskal sobě velmi, mluvě: „Ó, by se bylo nenarodilo dietě to, nezabil bych psa mého, ani se za takové dobré jemu ta- kovým zlým odplatil.“ Takť se mají věci toho, kterýž nevděčný jest dobrodiní při- 159a jatého. I vrátivši se žena domuo, uzřela psa a hada zabité i otá- zala muže o tom; kteréž jest vypravil tu věc. I řekla mu žena: „Takovéť jest ovoce každého pósobícího věci kvapně a nerozva- žujícího prvé, než by co činil. Neb ktožťkoli tak činí, želeti a by- 176
WZ Z 10 k dietěti, aby uštnul je, uchvátl jej a na kusy roztrhal. A ostala ústa jeho ukrvavená. I stalo se jest, když se vrátil pústeník od krále, otevřev dveře, přiběhl k němu pes. I vida ústa jeho ukrva- vená, nadál se, že jest dietčti uškodil, a tepa ho silně, zabil jej, 5 nepomysliv, co činí. Potom pak všél jest do domu a našed dietě živé a hada roztrhaného před ním, poznal, že jest pes hada zabil. I litoval a stýskal sobě velmi, mluvě: „Ó, by se bylo nenarodilo dietě to, nezabil bych psa mého, ani se za takové dobré jemu ta- kovým zlým odplatil.“ Takť se mají věci toho, kterýž nevděčný jest dobrodiní při- 159a jatého. I vrátivši se žena domuo, uzřela psa a hada zabité i otá- zala muže o tom; kteréž jest vypravil tu věc. I řekla mu žena: „Takovéť jest ovoce každého pósobícího věci kvapně a nerozva- žujícího prvé, než by co činil. Neb ktožťkoli tak činí, želeti a by- 176
Strana 177
cha honiti bude, ješto mu nic prospěchu nepřinese, aniž vyjde z srdce jeho zámutek. Potom pak řekl jest Sendebar králi: Muží rozumní a rozšafní, pósobiece s rozmyslem své věci, přicházejí k tomu, k čemuž muží 5 kvapní a prchliví přijíti nemohú. A protožť sluší muži opatrné- mu šetřiti a varovati se toho, ale aby jich skutkové dáli se s pil- ností a upřímností, aby tak k svému umienění přišli. 177
cha honiti bude, ješto mu nic prospěchu nepřinese, aniž vyjde z srdce jeho zámutek. Potom pak řekl jest Sendebar králi: Muží rozumní a rozšafní, pósobiece s rozmyslem své věci, přicházejí k tomu, k čemuž muží 5 kvapní a prchliví přijíti nemohú. A protožť sluší muži opatrné- mu šetřiti a varovati se toho, ale aby jich skutkové dáli se s pil- ností a upřímností, aby tak k svému umienění přišli. 177
Strana 178
Kapitula osmá o kocúru a myši. A jest o nepříteli, kterýž hledá pokoje s svým nepřítelem v čas potřeby. ALE PAK ŘEKL JEST KRÁL mudrci Sendebarovi: Porozuměl sem slovuom tvým, která si mi rozprávěl o tom, ktož své 5 skutky nerozšafně pósobí, a co se jemu naposledy skrze to stává. Nynie pak pověz mi o muži mdlém, když upadne v ruce nepřátel svých, kteraké má duomysly před se vzíti, aby z rukú jich ušel, neb se přidržel některého z nich a vzal ho sobě za tovařiše pro to, čehož on potřebuje k svému vyproštění od zlého, aby s ním 10 všecky jiné nepřátely přemohl a od nich nebyl vzat radú toho nepřítele, kterýž přítelem jeho učiněn jest; a kterací mají býti jeho duomyslové. Řekl jest mudřec: Věziž, že každého času ne- přítel bývá přítel, ale ne přítel přítel. Neb když kto vidí svého nepřítele býti sobě útočiště v neštěstí, a že nepřítel pomuože 15 mu, proměněno bývá jich nepřátelství v přátelství. Ale když kto vidí od přítele co sobě škodného, obracuje se jich náramné mi- lování v nepřátelství. A snadť ovšem nesluší dobrému člověku důvěřiti svému nepříteli, ani ho mieti za věrného sobě, ale máť k jeho činom prohledati a činiti to, což užitečné jest. Ješto ktož 20 by koli prohledal k tomu, což mu prospívá, a umí hledati pokoje s nepřítelem časem svým i nepřátelsky se mieli k němu, velikých věcí dójde a své dosáhne vuole. Jakož sú učinili myš a kocúr, kteříž z tovařiství nebezpečenství smrti ušli. Řekl jest král: Kterak to bylo? Dí mudřec: Praví, že byl nějaký veliký strom při břehu mořském na jedné převeliké rovině. Byla jest pak pod kořenem jeho doupě někte- rakého kocoura, jehož jmeno bylo Penden, kdežto často chodívali myslivci. Jednoho pak dne přišedše a teneto nalekše, upadl jest do něho [ ten kocour. To vidúci jedna myš jmenem Řem, vyšedši 30 podlé obyčeje hledati sobě pokrmu, radostna tím byla, neznajíci svého konce a co by se jie přihoditi mohlo. I ohledši se uhledala psa po ní čichem jíti, a pozdvihši vočí zhuoru uzřela na stromu ptáka, an ji uchvátiti chce. Tehdy porozuměla myš, jestliže by zpět se obrátila, chytil by ji pes, pakli by před se šla, uchvátl by 25 178
Kapitula osmá o kocúru a myši. A jest o nepříteli, kterýž hledá pokoje s svým nepřítelem v čas potřeby. ALE PAK ŘEKL JEST KRÁL mudrci Sendebarovi: Porozuměl sem slovuom tvým, která si mi rozprávěl o tom, ktož své 5 skutky nerozšafně pósobí, a co se jemu naposledy skrze to stává. Nynie pak pověz mi o muži mdlém, když upadne v ruce nepřátel svých, kteraké má duomysly před se vzíti, aby z rukú jich ušel, neb se přidržel některého z nich a vzal ho sobě za tovařiše pro to, čehož on potřebuje k svému vyproštění od zlého, aby s ním 10 všecky jiné nepřátely přemohl a od nich nebyl vzat radú toho nepřítele, kterýž přítelem jeho učiněn jest; a kterací mají býti jeho duomyslové. Řekl jest mudřec: Věziž, že každého času ne- přítel bývá přítel, ale ne přítel přítel. Neb když kto vidí svého nepřítele býti sobě útočiště v neštěstí, a že nepřítel pomuože 15 mu, proměněno bývá jich nepřátelství v přátelství. Ale když kto vidí od přítele co sobě škodného, obracuje se jich náramné mi- lování v nepřátelství. A snadť ovšem nesluší dobrému člověku důvěřiti svému nepříteli, ani ho mieti za věrného sobě, ale máť k jeho činom prohledati a činiti to, což užitečné jest. Ješto ktož 20 by koli prohledal k tomu, což mu prospívá, a umí hledati pokoje s nepřítelem časem svým i nepřátelsky se mieli k němu, velikých věcí dójde a své dosáhne vuole. Jakož sú učinili myš a kocúr, kteříž z tovařiství nebezpečenství smrti ušli. Řekl jest král: Kterak to bylo? Dí mudřec: Praví, že byl nějaký veliký strom při břehu mořském na jedné převeliké rovině. Byla jest pak pod kořenem jeho doupě někte- rakého kocoura, jehož jmeno bylo Penden, kdežto často chodívali myslivci. Jednoho pak dne přišedše a teneto nalekše, upadl jest do něho [ ten kocour. To vidúci jedna myš jmenem Řem, vyšedši 30 podlé obyčeje hledati sobě pokrmu, radostna tím byla, neznajíci svého konce a co by se jie přihoditi mohlo. I ohledši se uhledala psa po ní čichem jíti, a pozdvihši vočí zhuoru uzřela na stromu ptáka, an ji uchvátiti chce. Tehdy porozuměla myš, jestliže by zpět se obrátila, chytil by ji pes, pakli by před se šla, uchvátl by 25 178
Strana 179
ji pták. I vidúci, že obklíčila ji se všech stran nebezpečenství, myslila jest sobě, mluvěci: Mnoho zámutkuo zběhlo se proti mně a nenie žádného, ktož by mne z nich vyprostil, jediné duomysl- nost a mój rozum. Nynie pak nikoli nemá se srdce mé strachovati 5 toho ani se zarmucovati. Neboť nemá od muže moudrost jeho, rozum, opatr nost a rozšafnost odjíti. Ještoť rozum múdrých lidí 160b sám jest, kterýž je vysvobozuje v hodině zámutku, ani se mají strachovati v tom, což by činiti měli. I znamenala jest myš, řkúci: „Nenicť mi lepší rady než přidržeti se tohoto kocúra a jeho 10 pokoje žádati, ještoť vidím, že se mu podobní přihodili zámut- kové jako i mně, z kterýchžto žádný nemuože ho vysvoboditi. A snad slyše kocour slová má dobrá, věrná a upřímná, kteráž mu ukáži, uvěří mi a pokoje mého žádati bude pro jeho dobré a vy- proštění, a tudy také i já z tohoto nebezpečenství ujdu.“ I při- 15 stúpivši k němu, řekla jemu: „Kterakž se máš?“ Kteréž odpo- věděl: „Sama vidíš mne v tomto zámutku.“ I řekla myš: „Ne- klamámť já, ani tobě liše mluvím, ale právě a upřímně, žeť sem 16la dávno žádala ten viděti den, aby upadl v zlé, ale však jest mně také přišel zámutek, kterýž mi odjal radost, kterúž sem z toho 20 měla. A žádnýť nemuože tobě pomoci z toho zámutku jediné já. A protož uposlechniž mne, cožť mluvím, neboť není klam. Pes a pták protiví se mně i tobě, já pak sem malá a špatná; vrátím-li se, pes uchvátne mne, a odejdu-li, pochytí mne pták, a přistú- pím-li k tobě, zahubíš mne. Ale nezahubil-li by mne, vysvobo- 25 dím tě z toho nebezpečenství přehryzúc teneto, v němž ležíš po- lapený. Nynie tehdy věř slovóm mým, neb ktožkoli nevěří jiným, ani také jiní věří jemu, a neníť múdrý. A protož buď mým tova- řišem a slib mi svú vieru, ať bych mohla důvěřiti tobě a ty mně, že mi neuškodíš. A jakož já hledám života tvého, abych živa 30 byla, tak i ty máš hledati života mého, aby ty živ byl. A jakož žádný vysvobozen nebývá z moře jediné skrze lodí, ani lodí je- diné skrze lidi je zpravující, tak naším stovařišením zproštěni býti mohli bychom tohoto zámutku.“ I slyše kocour slova my- šina, poznal, že by věrna byla jemu, i zradoval se jest, a věřejí, řekl: 35 „Spravedlivá si a právě mluvíš, a protož již to opatř a učiň tak, aby skrze to byl pokój mezi mnú a tebú, nebť já tobě touž se od- 179
ji pták. I vidúci, že obklíčila ji se všech stran nebezpečenství, myslila jest sobě, mluvěci: Mnoho zámutkuo zběhlo se proti mně a nenie žádného, ktož by mne z nich vyprostil, jediné duomysl- nost a mój rozum. Nynie pak nikoli nemá se srdce mé strachovati 5 toho ani se zarmucovati. Neboť nemá od muže moudrost jeho, rozum, opatr nost a rozšafnost odjíti. Ještoť rozum múdrých lidí 160b sám jest, kterýž je vysvobozuje v hodině zámutku, ani se mají strachovati v tom, což by činiti měli. I znamenala jest myš, řkúci: „Nenicť mi lepší rady než přidržeti se tohoto kocúra a jeho 10 pokoje žádati, ještoť vidím, že se mu podobní přihodili zámut- kové jako i mně, z kterýchžto žádný nemuože ho vysvoboditi. A snad slyše kocour slová má dobrá, věrná a upřímná, kteráž mu ukáži, uvěří mi a pokoje mého žádati bude pro jeho dobré a vy- proštění, a tudy také i já z tohoto nebezpečenství ujdu.“ I při- 15 stúpivši k němu, řekla jemu: „Kterakž se máš?“ Kteréž odpo- věděl: „Sama vidíš mne v tomto zámutku.“ I řekla myš: „Ne- klamámť já, ani tobě liše mluvím, ale právě a upřímně, žeť sem 16la dávno žádala ten viděti den, aby upadl v zlé, ale však jest mně také přišel zámutek, kterýž mi odjal radost, kterúž sem z toho 20 měla. A žádnýť nemuože tobě pomoci z toho zámutku jediné já. A protož uposlechniž mne, cožť mluvím, neboť není klam. Pes a pták protiví se mně i tobě, já pak sem malá a špatná; vrátím-li se, pes uchvátne mne, a odejdu-li, pochytí mne pták, a přistú- pím-li k tobě, zahubíš mne. Ale nezahubil-li by mne, vysvobo- 25 dím tě z toho nebezpečenství přehryzúc teneto, v němž ležíš po- lapený. Nynie tehdy věř slovóm mým, neb ktožkoli nevěří jiným, ani také jiní věří jemu, a neníť múdrý. A protož buď mým tova- řišem a slib mi svú vieru, ať bych mohla důvěřiti tobě a ty mně, že mi neuškodíš. A jakož já hledám života tvého, abych živa 30 byla, tak i ty máš hledati života mého, aby ty živ byl. A jakož žádný vysvobozen nebývá z moře jediné skrze lodí, ani lodí je- diné skrze lidi je zpravující, tak naším stovařišením zproštěni býti mohli bychom tohoto zámutku.“ I slyše kocour slova my- šina, poznal, že by věrna byla jemu, i zradoval se jest, a věřejí, řekl: 35 „Spravedlivá si a právě mluvíš, a protož již to opatř a učiň tak, aby skrze to byl pokój mezi mnú a tebú, nebť já tobě touž se od- 179
Strana 180
platím libostí, kterúž ty mně učiníš.“ Řekla myš: „Slíbiž mi víru svú, a přistúpím k tobě a budu [ s tebú, neb pes a pták, když uhledají to, pustí od naděje své, a tehdy já, vidúci je odjíti, nebojéci se jich přehryzu teneto a provázky, když v pokoji a bez- pečenství budu.“ I slíbil jest kocour myši svú vieru a přistúpila jest myš k němu. I vidúce to pes a pták, že by se myš přidržela kocoura, odešli sú. A přistúpivši myš, hryzla znenáhla provazy, aby ušel kocúr. A když nepilně hryzla, řekl jí kocúr: „Příteli, pročež tak znenáhla mne vysvobozuješ? Věděti máš, že jakož 10 sem já pospiešil k tvému vysvobození, tak i ty máš k mému po- spiešiti. Ale pakli to snad činíš, že pomníš nynic na nenávist, kteráž jest mezi námi, i neslušíť muži, jakožs ty, toho činiti, ani má více býti nelibost ta v srdci tvém proti mně. Ještoť muží spravedliví nepozuostavují sobě nenávisti, byť pak se čím rozhně- 15 vali, ale pro jediné dobrodinie odpouštějí sobě vinu a mají k sobě dobrú vuoli a přátelstvie. Neb ktož nevděčný jest přijatého do- brodiní, hoden jest zlého, a bude-li se chticti zlým odpláceti, bu- deť jeho konec k zlému a zámutku.“ I řekla myš: „Dva sú tova- řiší, první zajisté, kterýž věrný jest v svém milování, druhý pak, 20 jehož milování jest ošemetné a lstivé. Ústy svými mluví pokój s bližním svým, srdcem pak úklady strojí jemu, a budeť potřebí ovšem někomu přidržeti se jeho, aby v tom oba svú věc opatřili. Věrný pak tovařiš máť vynaložiti život svój, aby pomohl přie- teli z zámutku všemi obyčeji, náležíť však muži múdrému cho- 25 vati života svého. Neb ktožkoli hledaje pokoje s svým nepříte- lem a dóvěře jemu a nevaruje se ho, budeť jako ten, ktož by po svém jda chtíči jedl by kosti, kterýchž by horkost žaludka zahřiti a zažiti nemohla. A protož mu zle činí, a žádnýť nemá patřiti k člověku neprospívajícímu jemu, ale jáť nynie mám patřiti 30 k dobrému, kteréž si mi učinil. A jakož si již dokonal libost mú, tak mám vykonati tvú libost bez své škody, a vystřihati se budu tebe, aby mi se zle nestalo pro hledání pokoje tvého, a bylo by tvé tovařiství příčina pádu mého, neboť všecky věci býti mají místem svým a časem. Ješto což nebývá svým časem a miestem, 35 nemáť kořene ani nese ovoce. Nynic pak přehryzu provazy tvé opatrně, nechám však z nich jednoho, kterýmž by držán byl, 5 180
platím libostí, kterúž ty mně učiníš.“ Řekla myš: „Slíbiž mi víru svú, a přistúpím k tobě a budu [ s tebú, neb pes a pták, když uhledají to, pustí od naděje své, a tehdy já, vidúci je odjíti, nebojéci se jich přehryzu teneto a provázky, když v pokoji a bez- pečenství budu.“ I slíbil jest kocour myši svú vieru a přistúpila jest myš k němu. I vidúce to pes a pták, že by se myš přidržela kocoura, odešli sú. A přistúpivši myš, hryzla znenáhla provazy, aby ušel kocúr. A když nepilně hryzla, řekl jí kocúr: „Příteli, pročež tak znenáhla mne vysvobozuješ? Věděti máš, že jakož 10 sem já pospiešil k tvému vysvobození, tak i ty máš k mému po- spiešiti. Ale pakli to snad činíš, že pomníš nynic na nenávist, kteráž jest mezi námi, i neslušíť muži, jakožs ty, toho činiti, ani má více býti nelibost ta v srdci tvém proti mně. Ještoť muží spravedliví nepozuostavují sobě nenávisti, byť pak se čím rozhně- 15 vali, ale pro jediné dobrodinie odpouštějí sobě vinu a mají k sobě dobrú vuoli a přátelstvie. Neb ktož nevděčný jest přijatého do- brodiní, hoden jest zlého, a bude-li se chticti zlým odpláceti, bu- deť jeho konec k zlému a zámutku.“ I řekla myš: „Dva sú tova- řiší, první zajisté, kterýž věrný jest v svém milování, druhý pak, 20 jehož milování jest ošemetné a lstivé. Ústy svými mluví pokój s bližním svým, srdcem pak úklady strojí jemu, a budeť potřebí ovšem někomu přidržeti se jeho, aby v tom oba svú věc opatřili. Věrný pak tovařiš máť vynaložiti život svój, aby pomohl přie- teli z zámutku všemi obyčeji, náležíť však muži múdrému cho- 25 vati života svého. Neb ktožkoli hledaje pokoje s svým nepříte- lem a dóvěře jemu a nevaruje se ho, budeť jako ten, ktož by po svém jda chtíči jedl by kosti, kterýchž by horkost žaludka zahřiti a zažiti nemohla. A protož mu zle činí, a žádnýť nemá patřiti k člověku neprospívajícímu jemu, ale jáť nynie mám patřiti 30 k dobrému, kteréž si mi učinil. A jakož si již dokonal libost mú, tak mám vykonati tvú libost bez své škody, a vystřihati se budu tebe, aby mi se zle nestalo pro hledání pokoje tvého, a bylo by tvé tovařiství příčina pádu mého, neboť všecky věci býti mají místem svým a časem. Ješto což nebývá svým časem a miestem, 35 nemáť kořene ani nese ovoce. Nynic pak přehryzu provazy tvé opatrně, nechám však z nich jednoho, kterýmž by držán byl, 5 180
Strana 181
aby mi uškoditi nemohl, přehryznuť pak jej, když by nemohl mi uškoditi, když by z osidla ušel.“ I stalo se jest, když přišél mysli- vec na to místo, vida ho kocúr zdaleka, bál se jest velmi. I dí jemu myš: „Jižť jest přišla hodina, že mám přehryzti teneto 5 a osidlo tvé.“ I stalo se jest prvé, než přišel myslivec k tenetu, přehryzla myš poslední provázek, i zproštěn jest kocour a vsko- čil na strom a myš do své dupky vběhla, i vzav myslivec teneto své, odšel jest zmýlen sa. Potom pak vyšedši myš z dupky s vé, uzřela jest kocúra, kte- 162b 10 rýž řekl jí: „Příteli, puojdeš-liž ke mně, poněvadž si mi všecko dobré učinil, hodnéť jest, aby jedl ovoce skutkuo tvých. Podiž tehdy ke mně a nebój se, neb si ty zprostil život mój od smrti, a protož máš ode mne i od lidu mého za to odplatu vzíti, což si mi učinil, a všecko, cožkoli mám, tvé jest.“ A přisáhl jí kocour, 15 aby věřila jeho slovóm a o něm nepochybovala. I odpověděvši myš, řekla jemu: „Ktožkoli neumí s nepřítelem obcovati, jakož sluší s přítelem, zvláště když ten prvé byl nepřítelem, kteréhož však z nouze potřebuje, tak totiž, že jeho přátelóm má ponížiti duše své před nohami jich, jako ten, ktož stojí proti slonu spě. 20 Nazvaliť sú pak mudrci jmeno přítele a potom jeho znamenali přirozenic. Tenť se má přátelsky pro dobré, kteréhož se naděje od něho, a onen nepřátelsky pro zlé, kteréhož se domnívá o něm. Nenieť pak na světě nepřítele toho, o jehožto nepřátelství nebylo by mého domnění, ale užíváť člověk rady vlastní své dobré, a má 25 se každý varovati nepřítele svého. A sluší muži múdrému někdy věřiti svému nepříteli pro dobré, kterého se naděje od něho, a opustiti přítele pro zlé, kteréhož se odtud bojí přijíti. Neboť tak i darové činí. Vidíme zajisté syna choditi za mateří, když kojí ho, když pak ostaví jej, opouští ji. Tak také muž opatrný a roz- 30 šafný má sobě jistě hledati užitečnosti něk dy od přátel i od ne- 163a přátel, ještoť druhdy přichází jemu dobré z nepřátelství, kteréž jest mezi ním a jeho nepřítelem, neb z přátelství přítele. Aniž má muž opatrný opouštěti přátelství starého přítele, že by mu nebylo pomocné, ani z něho béře užitek, ale má ho mieti za pří- 35 tele a nepochybovatiť má o svém tovařiši a báti se nepřítele. Neb ktožkoli byl nepřítel a potom učiněn jest přietel pro něco 181
aby mi uškoditi nemohl, přehryznuť pak jej, když by nemohl mi uškoditi, když by z osidla ušel.“ I stalo se jest, když přišél mysli- vec na to místo, vida ho kocúr zdaleka, bál se jest velmi. I dí jemu myš: „Jižť jest přišla hodina, že mám přehryzti teneto 5 a osidlo tvé.“ I stalo se jest prvé, než přišel myslivec k tenetu, přehryzla myš poslední provázek, i zproštěn jest kocour a vsko- čil na strom a myš do své dupky vběhla, i vzav myslivec teneto své, odšel jest zmýlen sa. Potom pak vyšedši myš z dupky s vé, uzřela jest kocúra, kte- 162b 10 rýž řekl jí: „Příteli, puojdeš-liž ke mně, poněvadž si mi všecko dobré učinil, hodnéť jest, aby jedl ovoce skutkuo tvých. Podiž tehdy ke mně a nebój se, neb si ty zprostil život mój od smrti, a protož máš ode mne i od lidu mého za to odplatu vzíti, což si mi učinil, a všecko, cožkoli mám, tvé jest.“ A přisáhl jí kocour, 15 aby věřila jeho slovóm a o něm nepochybovala. I odpověděvši myš, řekla jemu: „Ktožkoli neumí s nepřítelem obcovati, jakož sluší s přítelem, zvláště když ten prvé byl nepřítelem, kteréhož však z nouze potřebuje, tak totiž, že jeho přátelóm má ponížiti duše své před nohami jich, jako ten, ktož stojí proti slonu spě. 20 Nazvaliť sú pak mudrci jmeno přítele a potom jeho znamenali přirozenic. Tenť se má přátelsky pro dobré, kteréhož se naděje od něho, a onen nepřátelsky pro zlé, kteréhož se domnívá o něm. Nenieť pak na světě nepřítele toho, o jehožto nepřátelství nebylo by mého domnění, ale užíváť člověk rady vlastní své dobré, a má 25 se každý varovati nepřítele svého. A sluší muži múdrému někdy věřiti svému nepříteli pro dobré, kterého se naděje od něho, a opustiti přítele pro zlé, kteréhož se odtud bojí přijíti. Neboť tak i darové činí. Vidíme zajisté syna choditi za mateří, když kojí ho, když pak ostaví jej, opouští ji. Tak také muž opatrný a roz- 30 šafný má sobě jistě hledati užitečnosti něk dy od přátel i od ne- 163a přátel, ještoť druhdy přichází jemu dobré z nepřátelství, kteréž jest mezi ním a jeho nepřítelem, neb z přátelství přítele. Aniž má muž opatrný opouštěti přátelství starého přítele, že by mu nebylo pomocné, ani z něho béře užitek, ale má ho mieti za pří- 35 tele a nepochybovatiť má o svém tovařiši a báti se nepřítele. Neb ktožkoli byl nepřítel a potom učiněn jest přietel pro něco 181
Strana 182
dobrého, čehož se naděje, když přestane to dobré, přestávát i přá- telství jeho a vracuje se k prvniemu zpuosobu nepřátelství. Jako voda vohřetá u vohně, kterážto odstavená od vohně učiněna bývá studená jako prvé. Ty pak větší si mój nepřítel nežli které stvo- ření v světě. Ale pro dobré a zisk, kterýž jeden od drujhého vzal, trefilo se nám nynic, abychom my byli tovařiší. Již jest pak po- minul strach, jehož sme se báli, a navrátila se nenávist, kteráž byla mezi námi. A dobřeť vím, že tvá nenávist ke mně jest jako z staradávna, ješto sem já pokrm, ty pak si zžerač, a já sem mdlá, 10 ale ty silný. I kterakž by mohlo býti mezi námi tovařistvic, leč bych chtěla od tebe sežrána býti? A protož nebudu tobě věřiti na věky. Ktožkoli věří nepříteli svému, naposledy upadá v ruce jeho. Pravíť pak mudrci: Každý muž opatrný tehdáž se má při- držeti svého nepřítele, když jeden druhého potřebuje, a má se 15 mu pokořiti a dáti život svój v ruce jeho, a varovati se ho, kdyžť sluší, a nevěřiti mu, neb každé nevole nepřicházejí lidem nežli z společné duověrnosti. Všickni zajisté muži rozumnému duo- věří, ale on ne každému člověku věří, než duovtipy se zpravuje a opatruje. Nyní pak velmi zdálené jest přátelství, kteréž jest 20 bylo mezi mnú, tebú a myslivcem. A ačkoli já od tebe daleko sem a od tvého tovařiství, milujiť však tebe pro dobré, kteréž si mi učinil více než prvé, a téhož já se od tebe naději.“ I vběhši myš do diery své, odšel jest kocúr na cestu svú. Potom pak řekl mudřec králi: Znáti se má, že ačkoli jest myš 25 mdlá, nalezla jest však cestu dobrú k stovařišení s jejím nepří- telem a duověřila mu. Ale pak bála se ho, když nepřátelé odešli, kteříž tu byli, a tak jest ona s nepřítelem svým z zámutkuo ušla. 5 182
dobrého, čehož se naděje, když přestane to dobré, přestávát i přá- telství jeho a vracuje se k prvniemu zpuosobu nepřátelství. Jako voda vohřetá u vohně, kterážto odstavená od vohně učiněna bývá studená jako prvé. Ty pak větší si mój nepřítel nežli které stvo- ření v světě. Ale pro dobré a zisk, kterýž jeden od drujhého vzal, trefilo se nám nynic, abychom my byli tovařiší. Již jest pak po- minul strach, jehož sme se báli, a navrátila se nenávist, kteráž byla mezi námi. A dobřeť vím, že tvá nenávist ke mně jest jako z staradávna, ješto sem já pokrm, ty pak si zžerač, a já sem mdlá, 10 ale ty silný. I kterakž by mohlo býti mezi námi tovařistvic, leč bych chtěla od tebe sežrána býti? A protož nebudu tobě věřiti na věky. Ktožkoli věří nepříteli svému, naposledy upadá v ruce jeho. Pravíť pak mudrci: Každý muž opatrný tehdáž se má při- držeti svého nepřítele, když jeden druhého potřebuje, a má se 15 mu pokořiti a dáti život svój v ruce jeho, a varovati se ho, kdyžť sluší, a nevěřiti mu, neb každé nevole nepřicházejí lidem nežli z společné duověrnosti. Všickni zajisté muži rozumnému duo- věří, ale on ne každému člověku věří, než duovtipy se zpravuje a opatruje. Nyní pak velmi zdálené jest přátelství, kteréž jest 20 bylo mezi mnú, tebú a myslivcem. A ačkoli já od tebe daleko sem a od tvého tovařiství, milujiť však tebe pro dobré, kteréž si mi učinil více než prvé, a téhož já se od tebe naději.“ I vběhši myš do diery své, odšel jest kocúr na cestu svú. Potom pak řekl mudřec králi: Znáti se má, že ačkoli jest myš 25 mdlá, nalezla jest však cestu dobrú k stovařišení s jejím nepří- telem a duověřila mu. Ale pak bála se ho, když nepřátelé odešli, kteříž tu byli, a tak jest ona s nepřítelem svým z zámutkuo ušla. 5 182
Strana 183
10 Kapitula devátá o králi a ptáku. A jest o tovařiších, kteříž se spolu svadí, a kterak se mají sebe varovati. EKL KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Srozumělť sem podobenství o muži přidržícím se nepřítele svého, aby 5 sobě pomocni byli, dokudž by neušli nebezpečenství, kteréhož se obávají. Nyní pak přiveď mi o mužích, zkyselených spolu, kterak se mají sebe varovati. I řekl jest mudřec: Muží opatrní a rozumní nemajíť duověřiti svým nepřátelóm, byť pak také ukazovali jim milování a přátelství, tovařiství a bratrstvie. Jakož jest učinil některaký král v Indí, kterýž měl 165a ptáka jednoho Pinzu jmenem, kterýž uměl mluviti i rozuměti. A měl jedno ptáče. I kázal král jedné děvečce, aby hledala a cho- vala ho pilně. Potom pak porodila králová syna, i drže se ptáče toho dietěte, hrálo s ním a obývalo každý den, jedúce a hrajíce 15 spolu. Pinza pak létal na každý den na jednu horu a přinášel dva daktyle, z nichž jeden dával ptáčeti svému a druhý dítěti krá- lovu. Bylo jest pak ovoce to přidávaje moci a síly jich, aby brzo zrostli. A když viděl král zróst dietěte, přiložil větší milost k Pin- zovi. Jednoho pak dne, když letěl Pinza po to ovoce, vskočilo jest 20 ptáče doluo na dietěte, aby s ním hrálo podlé obyčeje, dietě pak rozhněvavši se na ně, hodilo jím na zemi; i umřelo jest ptáče. A když se vrátil Pinza s hory, vida ptáčátko své zamordované a povržené na zemi, litoval ho velmi a zarmúcen byl, řka: „Zlo- řečeniť sú všickni králové, nebť žádné v nich není viery a milo- 25 srdenství, a běda tomu, kohož jest buoh obcováním jich ranil. Nebť nic sobě neváží služebníka a přítele, a žádnéhoť nemilují, jediné od kohož nadějí se něco užitečného vzíti. A když by to od něho měli, nemajíť k němu více chuti a milosti, a všickni jich skutkové lstiví a neupřímní sú.“ I myslil jest sobě Pinza, řka: 30 Neodpočinuť, dokudž se nepomstím dnes nad tímto ukrutným nepřítelem, při němž nenie milosti a věrnosti, kterýž hubí 165b své dvořany a ty, kteříž jedí za jeho stolem. I vstav vpeřil se v dietě a jeho oči vydrápl svými nohami, a odletěv posadil se na miestě vysokém. A když to pověděli králi, želel toho a stýskal 164b 183
10 Kapitula devátá o králi a ptáku. A jest o tovařiších, kteříž se spolu svadí, a kterak se mají sebe varovati. EKL KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Srozumělť sem podobenství o muži přidržícím se nepřítele svého, aby 5 sobě pomocni byli, dokudž by neušli nebezpečenství, kteréhož se obávají. Nyní pak přiveď mi o mužích, zkyselených spolu, kterak se mají sebe varovati. I řekl jest mudřec: Muží opatrní a rozumní nemajíť duověřiti svým nepřátelóm, byť pak také ukazovali jim milování a přátelství, tovařiství a bratrstvie. Jakož jest učinil některaký král v Indí, kterýž měl 165a ptáka jednoho Pinzu jmenem, kterýž uměl mluviti i rozuměti. A měl jedno ptáče. I kázal král jedné děvečce, aby hledala a cho- vala ho pilně. Potom pak porodila králová syna, i drže se ptáče toho dietěte, hrálo s ním a obývalo každý den, jedúce a hrajíce 15 spolu. Pinza pak létal na každý den na jednu horu a přinášel dva daktyle, z nichž jeden dával ptáčeti svému a druhý dítěti krá- lovu. Bylo jest pak ovoce to přidávaje moci a síly jich, aby brzo zrostli. A když viděl král zróst dietěte, přiložil větší milost k Pin- zovi. Jednoho pak dne, když letěl Pinza po to ovoce, vskočilo jest 20 ptáče doluo na dietěte, aby s ním hrálo podlé obyčeje, dietě pak rozhněvavši se na ně, hodilo jím na zemi; i umřelo jest ptáče. A když se vrátil Pinza s hory, vida ptáčátko své zamordované a povržené na zemi, litoval ho velmi a zarmúcen byl, řka: „Zlo- řečeniť sú všickni králové, nebť žádné v nich není viery a milo- 25 srdenství, a běda tomu, kohož jest buoh obcováním jich ranil. Nebť nic sobě neváží služebníka a přítele, a žádnéhoť nemilují, jediné od kohož nadějí se něco užitečného vzíti. A když by to od něho měli, nemajíť k němu více chuti a milosti, a všickni jich skutkové lstiví a neupřímní sú.“ I myslil jest sobě Pinza, řka: 30 Neodpočinuť, dokudž se nepomstím dnes nad tímto ukrutným nepřítelem, při němž nenie milosti a věrnosti, kterýž hubí 165b své dvořany a ty, kteříž jedí za jeho stolem. I vstav vpeřil se v dietě a jeho oči vydrápl svými nohami, a odletěv posadil se na miestě vysokém. A když to pověděli králi, želel toho a stýskal 164b 183
Strana 184
Q 6 sobě velmi, a hledal duovtipuo, aby Pinzy lstí dosáhl a jej zahubil. I jeda král hledati ho, uzřel jej zdaleka, a přistúpil k němu, jmenuje ho ze jmena, řka: „Odpustilť sem provinění tvé a příte. 5 mój si. Obrátiž se tehdy ke mně a nebój se.“ I nechtě se Pinza vrátiti k němu, řekl: „Viemť, milý králi, žeť zhúbce zahuben býti má podlé svého účinku, ješto kterúž kto měrou měří, túž odmě- řeno jistě jemu bude, ač by se tiem prodlilo, a byť se prodlévalo na tomto světě, ale nebudeť se dlíti na onom, ještoť sám buoh 10 mstí pro hřiech otcuo nad syny a synuo syny. Což jest pak mně učinil syn tvój, rychle vzal mú pomstu, hned sem jemu za života rovným se odplatil.“ Řekl mu král: „Jistěť sem zhřešil proti synu tvému a křivdu sme učinili, ale však si se pomstil nad námi a ne- pravíme, aby tudy nám provinil, a protož již navrať se k nám 184
Q 6 sobě velmi, a hledal duovtipuo, aby Pinzy lstí dosáhl a jej zahubil. I jeda král hledati ho, uzřel jej zdaleka, a přistúpil k němu, jmenuje ho ze jmena, řka: „Odpustilť sem provinění tvé a příte. 5 mój si. Obrátiž se tehdy ke mně a nebój se.“ I nechtě se Pinza vrátiti k němu, řekl: „Viemť, milý králi, žeť zhúbce zahuben býti má podlé svého účinku, ješto kterúž kto měrou měří, túž odmě- řeno jistě jemu bude, ač by se tiem prodlilo, a byť se prodlévalo na tomto světě, ale nebudeť se dlíti na onom, ještoť sám buoh 10 mstí pro hřiech otcuo nad syny a synuo syny. Což jest pak mně učinil syn tvój, rychle vzal mú pomstu, hned sem jemu za života rovným se odplatil.“ Řekl mu král: „Jistěť sem zhřešil proti synu tvému a křivdu sme učinili, ale však si se pomstil nad námi a ne- pravíme, aby tudy nám provinil, a protož již navrať se k nám 184
Strana 185
bezpečně.“ I řekl jest Pinza: „Nenavrátímť se k tobě, nebť sú muží moudří zabránili člověku věci nebezpečné se vydávati. Ještoť praví: Nikoli se neschylůj srdce člověka k slovóm lisavým a pochlebným svého nepřítele a k člověku, kterýž by ho ctil, 5 a srdce jeho nemyl se na tom. Nebť se nenalezá v nenávisti 166a dobrá viera, jediné aby se ho varoval. Ještoť praví, že muž roz- umný mieti má bratří a přátely své za nájbližší, muže pak věrné za tovařiše, ale syny za podstatu a za dobrú pověst svú, ženu za svár a dceru svú jako za ruoznici, své pak příbuzné za ptáky hla- 10 dovité, ale sám osobu svú mezi nimi za oddělenú. Já pak nynie oddělen sa od tebe, tento sem vzal zámutek. A prvé měl si mne v takové poctivosti, ješto žádný pověděti o tom neumí nežli já. Jdiž tehdy pryč s pokojem, neb já jdu na cestu svú.“ I řekl mu král: „Kdyby nevzal od nás pomsty, byloť by tak, jakož pravíš, 15 ale však náš jest počátek té nevole, a tys se také toho pomstil, pročež tehdy bráníš se ke mně jíti? Navratiž se ke mně, nebť sem odpustil tvé provinění.“ Dí jemu Pinlza: „Věděti máš, že neli- 166b bosti srdečné sú nájvětší pře a bolesti nesnesitedlné, aniž rozezná- vají jazykové toho, což jest v srdcích. Srdce pak svědčí o tom, 20 což v něm jest, vicce nežli jazyk; vpravděť nyní praví srdce mé mně, že srdce tvé úklady mi strojí, ješto srdce mé nenávidí tebe. I kterakž ty milovati budeš mne, poněvadž já nenávidím tebe? Věděti zajisté máš, že srdce mé odporuje jazyku tvému.“ Řekl jest král: „Nevieš-liž, že nepřátelství druhdy přihází se mezi 25 lidmi, ale ktožkoli jest rozumný, věříť nepříteli svému, když mu bývá věrný.“ Řekl Pinza: „Pravda jest, což mluvíš, ale všakť mužie rozumní pomáhají sobě radú, vtipem a varují se jich, ještoť znají, že nepřátelé nemohú jim škoditi mocí, ale chytrostí, jíž lapají je, jako maličký člověk slona, jenž větší jest ze všech zví- 30 řat. A známé jest všem lidem, že kterak by koli lidé mnoho lapali ptákuo a jich bili, však se proto nezdá to zlé těm, kteříž zuostanú, ale věří jim a zapomínají toho, co sú učinili jiným. Tak také psi, kteříž sú ku pomoci lidem, když by který zabit byl od lidí, však pro to jiní neodcházejí od nich. Ale jáť nechci býti jako oni, kte- 35 říž netbají se toho varovati, ale buduť se tebe vystřihati vší mož- ností.“ Řekl jest král: „Muž urozený neopustí tovařiše svého ani 167а 185
bezpečně.“ I řekl jest Pinza: „Nenavrátímť se k tobě, nebť sú muží moudří zabránili člověku věci nebezpečné se vydávati. Ještoť praví: Nikoli se neschylůj srdce člověka k slovóm lisavým a pochlebným svého nepřítele a k člověku, kterýž by ho ctil, 5 a srdce jeho nemyl se na tom. Nebť se nenalezá v nenávisti 166a dobrá viera, jediné aby se ho varoval. Ještoť praví, že muž roz- umný mieti má bratří a přátely své za nájbližší, muže pak věrné za tovařiše, ale syny za podstatu a za dobrú pověst svú, ženu za svár a dceru svú jako za ruoznici, své pak příbuzné za ptáky hla- 10 dovité, ale sám osobu svú mezi nimi za oddělenú. Já pak nynie oddělen sa od tebe, tento sem vzal zámutek. A prvé měl si mne v takové poctivosti, ješto žádný pověděti o tom neumí nežli já. Jdiž tehdy pryč s pokojem, neb já jdu na cestu svú.“ I řekl mu král: „Kdyby nevzal od nás pomsty, byloť by tak, jakož pravíš, 15 ale však náš jest počátek té nevole, a tys se také toho pomstil, pročež tehdy bráníš se ke mně jíti? Navratiž se ke mně, nebť sem odpustil tvé provinění.“ Dí jemu Pinlza: „Věděti máš, že neli- 166b bosti srdečné sú nájvětší pře a bolesti nesnesitedlné, aniž rozezná- vají jazykové toho, což jest v srdcích. Srdce pak svědčí o tom, 20 což v něm jest, vicce nežli jazyk; vpravděť nyní praví srdce mé mně, že srdce tvé úklady mi strojí, ješto srdce mé nenávidí tebe. I kterakž ty milovati budeš mne, poněvadž já nenávidím tebe? Věděti zajisté máš, že srdce mé odporuje jazyku tvému.“ Řekl jest král: „Nevieš-liž, že nepřátelství druhdy přihází se mezi 25 lidmi, ale ktožkoli jest rozumný, věříť nepříteli svému, když mu bývá věrný.“ Řekl Pinza: „Pravda jest, což mluvíš, ale všakť mužie rozumní pomáhají sobě radú, vtipem a varují se jich, ještoť znají, že nepřátelé nemohú jim škoditi mocí, ale chytrostí, jíž lapají je, jako maličký člověk slona, jenž větší jest ze všech zví- 30 řat. A známé jest všem lidem, že kterak by koli lidé mnoho lapali ptákuo a jich bili, však se proto nezdá to zlé těm, kteříž zuostanú, ale věří jim a zapomínají toho, co sú učinili jiným. Tak také psi, kteříž sú ku pomoci lidem, když by který zabit byl od lidí, však pro to jiní neodcházejí od nich. Ale jáť nechci býti jako oni, kte- 35 říž netbají se toho varovati, ale buduť se tebe vystřihati vší mož- ností.“ Řekl jest král: „Muž urozený neopustí tovařiše svého ani 167а 185
Strana 186
odejde od něho. Nebť nejsou všickni lidé jednoho a téhož přiro- zení. Někteří zajisté sú, jichž naprosto má se člověk varovati, byť pak mu slíbili vieru svú. Jsúť i jiní, jichž slovóm věřiti má, neb slova skutkové rozeznávají.“ Dí jemu Pinza: „Nepřátelství 5 a nepřízně veliké sou. Máť se každý báti nepřátelstvie, kteréž 167b jest v srdcích královských. Neboť ovšem chtějí se pomstiti a zdá se jim, že taková pomsta jest jim čest a pověst. Neslušíť muži rozumnému, aby šáleno bylo srdce jeho úlisnú řečí nepřítele jeho. Ješto nepřátelství v srdci skryto jest jako voheň přikrytý popelem, když nemá dříví. Též rovně nepřítel hledá příčiny slov jako oheň drev žádající. A když nepřítel příčinu nájde, rozpaluje se jako voheň, čehož zhasiti nemuože ani zboží, ani jazyk tichý, ani poctivost, ani duše ponížení. Jsúť však někteří muží, jimž se protiví nepřátelé, a mohúť svými vtipy jim odepříti. Jáť sem 15 pak mdlé rady a umění chaterného, aniž jest možné mi vynieti, což se tají v mysli tvé proti mně, a protožť nikdá nebudu věřiti tobě. A mněť se nezdá lepší rada než odjíti a sebe od tebe na 168a věky oddáliti.“ Řekl jest k němu král: „Vieš, že žádný nenie mocen bližnímu svému učiniti zle nebo dobře, jediné což buoh 20 ráčí. Neb jestliže jest buoh uložil to, aby od rukú mých umřel, neujdeš, pakli nenie to od boha uloženo, tehdy bez úrazu ode mne zůstaneš, ano i by přišel v ruce mé a chtěl bych zahubiti tě, ovšemť bych nemohl. A jakož člověk nic nemuože stvořiti, tak také nic nemuože pósobiti, leč by od boha bylo usúzeno. 25 Také se tobě z toho vina nedává, že si zabil syna mého, ale synu mému, že jest ptáčátko tvé zabil.“ Řekl mu Pinza: „Božský osud takť jest, jakožs pověděl, ale všakť to nebrání dobrému a rozšafnému muži nepřítele se varo- vati, potom pak buoh učiň, jakž ráčí. Neb vieš, že kdyby usúzeno 30 bylo někomu v vodě umříti, žádnéhoť není jistě, ktož by mohl jej toho zprostiti, ale kdyby přijdúce k němu hvězdáři, oznámili mu to, varovalť by se toho vší možností, ani by se kázal do vody uvrci, aby naplněna byla božská vuole, bylť by ovšem bláznový, ktož by tak smyslil. Ještoť sú pověděli mudrci, že ktožkoli za- 35 hubuje sám sebe, nemá dielu na tomto světě, ani na onom, neb proto složila božská múdrost duši v těle člověka, aby jí uměl 10 186
odejde od něho. Nebť nejsou všickni lidé jednoho a téhož přiro- zení. Někteří zajisté sú, jichž naprosto má se člověk varovati, byť pak mu slíbili vieru svú. Jsúť i jiní, jichž slovóm věřiti má, neb slova skutkové rozeznávají.“ Dí jemu Pinza: „Nepřátelství 5 a nepřízně veliké sou. Máť se každý báti nepřátelstvie, kteréž 167b jest v srdcích královských. Neboť ovšem chtějí se pomstiti a zdá se jim, že taková pomsta jest jim čest a pověst. Neslušíť muži rozumnému, aby šáleno bylo srdce jeho úlisnú řečí nepřítele jeho. Ješto nepřátelství v srdci skryto jest jako voheň přikrytý popelem, když nemá dříví. Též rovně nepřítel hledá příčiny slov jako oheň drev žádající. A když nepřítel příčinu nájde, rozpaluje se jako voheň, čehož zhasiti nemuože ani zboží, ani jazyk tichý, ani poctivost, ani duše ponížení. Jsúť však někteří muží, jimž se protiví nepřátelé, a mohúť svými vtipy jim odepříti. Jáť sem 15 pak mdlé rady a umění chaterného, aniž jest možné mi vynieti, což se tají v mysli tvé proti mně, a protožť nikdá nebudu věřiti tobě. A mněť se nezdá lepší rada než odjíti a sebe od tebe na 168a věky oddáliti.“ Řekl jest k němu král: „Vieš, že žádný nenie mocen bližnímu svému učiniti zle nebo dobře, jediné což buoh 20 ráčí. Neb jestliže jest buoh uložil to, aby od rukú mých umřel, neujdeš, pakli nenie to od boha uloženo, tehdy bez úrazu ode mne zůstaneš, ano i by přišel v ruce mé a chtěl bych zahubiti tě, ovšemť bych nemohl. A jakož člověk nic nemuože stvořiti, tak také nic nemuože pósobiti, leč by od boha bylo usúzeno. 25 Také se tobě z toho vina nedává, že si zabil syna mého, ale synu mému, že jest ptáčátko tvé zabil.“ Řekl mu Pinza: „Božský osud takť jest, jakožs pověděl, ale všakť to nebrání dobrému a rozšafnému muži nepřítele se varo- vati, potom pak buoh učiň, jakž ráčí. Neb vieš, že kdyby usúzeno 30 bylo někomu v vodě umříti, žádnéhoť není jistě, ktož by mohl jej toho zprostiti, ale kdyby přijdúce k němu hvězdáři, oznámili mu to, varovalť by se toho vší možností, ani by se kázal do vody uvrci, aby naplněna byla božská vuole, bylť by ovšem bláznový, ktož by tak smyslil. Ještoť sú pověděli mudrci, že ktožkoli za- 35 hubuje sám sebe, nemá dielu na tomto světě, ani na onom, neb proto složila božská múdrost duši v těle člověka, aby jí uměl 10 186
Strana 187
chovati, aby neztratil pokladu, kterýž mu dán jest, dokudž by nepřišel ten, komuž náleží vzíti ji. A protoť mluvím, že byť bylo usúzeno mi sjíti od ruky tvé, nik dyť však nepřistúpím k tobě 168b mým chtěním a vuolí, ještoť vím, že mluvíš ústy slova, kteráž 5 nejsú v srdci tvém, a znám také, že ty chceš zahubiti mne a ode mne duši odděliti, ale duše se leká smrti a hrozí se jí. Nenávist pak nikdy nepomíjí. Ale vy nás nehledáte ptákuo jediné pro tré: neb abyšte je snědli, neb s nimi hráli, neb je zahubili. Ale ty mne nehledáš k snědení ani k hraní, ale k zabití pro syna tvého. Kaž- 10 dýt zajisté zamítá smrt a volí život. Ale muž rozumný muože opustiti svět a pro strach smrti službě boží se oddati. A toť činí neb pro zachování duše své, aby neumřel, neb aby mnohých zá- mutkuo ušel, kteřížto sú smrt. Ještoť praví, že moudrost jest zá- mutek a trápení jest zámutek, přístup nepřátel zámutek a pří- 15 choz přátel zámutek, nemoc zámutek, starý věk zámutek, ale vrch všech zámutkuo jestiť smrt. Srdceť pak čije hořkost duše své. Ale tobě se nezdá zámutek, kterýž by mne potkal, kdybych k tobě přišel. Já pak vím, co ty máš v srdci svém proti mně, z to- ho, což já mám v srdci mém proti tobě. A protož nenie mi uži- 20 tečné obývaní s tebú, neb bychom byli tovařiší a sobě věrní spolu, když bych já na tvé skutky zpomenul a ty na mé, ovšemť by se srdce naše hned změnila.“ I řekl mu král:„Zdaliž člověk nemá moci odložiti, což v jeho srdci jest, aby odjal nenávist a zásobil se milostí, a proto dán jest člověku rozum, aby z svého srd ce zlé 169a 25 vyňal, když by chtěl.“ I řekl mu Pinza: „Nepřátelstvie podobné jest nežitu nohy, ješto ktož by více zpolehal na něj chodě, vždy viece ho bolí. Neb voku neduživému, kteréhož dojde-li vietr neb jiná věc škodlivá, více přidává mu bolesti a neduhu, tak rovně člověk, kterýž v nenávisti jest od svého nepřítele, čím víc přistu- 30 puje k němu, tím viec odkrývá se obličej srdce a rozmáhá se bolest jeho a obnovuje neduh. A ktožkoli nezná věcí, kterak by všel v ně i vyšel z nich, a pouští se na zlú cestu, tenť jest, kterýž morduje sám sebe. A ktožkoli nemoha mnoho pokrmu neb ná- poje zažiti a své přirození usiluje trápiti, tenť chce zahubiti ži- vot svój. A též ktož by koli v ústa svá vložil větší kus, než by pozříti mohl, tenť zadáví sám sebe. A ktožkoli zklamává srdce 35 187
chovati, aby neztratil pokladu, kterýž mu dán jest, dokudž by nepřišel ten, komuž náleží vzíti ji. A protoť mluvím, že byť bylo usúzeno mi sjíti od ruky tvé, nik dyť však nepřistúpím k tobě 168b mým chtěním a vuolí, ještoť vím, že mluvíš ústy slova, kteráž 5 nejsú v srdci tvém, a znám také, že ty chceš zahubiti mne a ode mne duši odděliti, ale duše se leká smrti a hrozí se jí. Nenávist pak nikdy nepomíjí. Ale vy nás nehledáte ptákuo jediné pro tré: neb abyšte je snědli, neb s nimi hráli, neb je zahubili. Ale ty mne nehledáš k snědení ani k hraní, ale k zabití pro syna tvého. Kaž- 10 dýt zajisté zamítá smrt a volí život. Ale muž rozumný muože opustiti svět a pro strach smrti službě boží se oddati. A toť činí neb pro zachování duše své, aby neumřel, neb aby mnohých zá- mutkuo ušel, kteřížto sú smrt. Ještoť praví, že moudrost jest zá- mutek a trápení jest zámutek, přístup nepřátel zámutek a pří- 15 choz přátel zámutek, nemoc zámutek, starý věk zámutek, ale vrch všech zámutkuo jestiť smrt. Srdceť pak čije hořkost duše své. Ale tobě se nezdá zámutek, kterýž by mne potkal, kdybych k tobě přišel. Já pak vím, co ty máš v srdci svém proti mně, z to- ho, což já mám v srdci mém proti tobě. A protož nenie mi uži- 20 tečné obývaní s tebú, neb bychom byli tovařiší a sobě věrní spolu, když bych já na tvé skutky zpomenul a ty na mé, ovšemť by se srdce naše hned změnila.“ I řekl mu král:„Zdaliž člověk nemá moci odložiti, což v jeho srdci jest, aby odjal nenávist a zásobil se milostí, a proto dán jest člověku rozum, aby z svého srd ce zlé 169a 25 vyňal, když by chtěl.“ I řekl mu Pinza: „Nepřátelstvie podobné jest nežitu nohy, ješto ktož by více zpolehal na něj chodě, vždy viece ho bolí. Neb voku neduživému, kteréhož dojde-li vietr neb jiná věc škodlivá, více přidává mu bolesti a neduhu, tak rovně člověk, kterýž v nenávisti jest od svého nepřítele, čím víc přistu- 30 puje k němu, tím viec odkrývá se obličej srdce a rozmáhá se bolest jeho a obnovuje neduh. A ktožkoli nezná věcí, kterak by všel v ně i vyšel z nich, a pouští se na zlú cestu, tenť jest, kterýž morduje sám sebe. A ktožkoli nemoha mnoho pokrmu neb ná- poje zažiti a své přirození usiluje trápiti, tenť chce zahubiti ži- vot svój. A též ktož by koli v ústa svá vložil větší kus, než by pozříti mohl, tenť zadáví sám sebe. A ktožkoli zklamává srdce 35 187
Strana 188
své slovy nepřítele svého a nevaruje se ho, sám sobě větší nepřítel jest než jiní. Aniž má kto šetřiti toho, co jest bůh uložil o člo- věku, ale má se vystřihati a zpravovati v svých věcech, a přihodí- li se jemu jinak, nežli se jest nadál, nebude tím vinen. Aniž sluší muži opatrnému na místě nebezpečném obývati, moha odtud od- jíti. Jáť pak mnoho míst mám, na kteráž puojdu-li, žádného ne- dostatku v ničemž mieti nebudu. Ještoť zajisté mravové sú mno- hokrát, kteréž zachoval-li by, k svému umienění přijde, a budú jemu pomocni, neb bezpečen sebú bude, a s ním v zemi putování 10 jeho roz mlúvati budú a jej živností opatrovati a zpuosobí mu 169b tovařiše a přátely. První jest, aby byl nevinných rukú a nic zlého lidem nečině, druhý aby byl muž, kterýž umí rozeznati dobré od zlého, třetí aby se zdálil od všelikého hříchu a poškvrny, čtvrtý aby byl muž šlechetný v svých věcech, a pátý jest, aby 15 byli jeho skutkové k chvále boží. Ješto když by na muži rozum- ném dokonalí byli mravové ti a jemu by se jaký přihodil zámu- tek, od toho může vyproštěn býti, aby jíti mohl na kterékoli místo bezpečné, a nebude sobě stýskati pro syny a dcery své neb po své ženě a rodině ani pro nižádnú věc v světč, neboť pán buoh 20 věci jeho zřídí a vyplní.“ 5 188
své slovy nepřítele svého a nevaruje se ho, sám sobě větší nepřítel jest než jiní. Aniž má kto šetřiti toho, co jest bůh uložil o člo- věku, ale má se vystřihati a zpravovati v svých věcech, a přihodí- li se jemu jinak, nežli se jest nadál, nebude tím vinen. Aniž sluší muži opatrnému na místě nebezpečném obývati, moha odtud od- jíti. Jáť pak mnoho míst mám, na kteráž puojdu-li, žádného ne- dostatku v ničemž mieti nebudu. Ještoť zajisté mravové sú mno- hokrát, kteréž zachoval-li by, k svému umienění přijde, a budú jemu pomocni, neb bezpečen sebú bude, a s ním v zemi putování 10 jeho roz mlúvati budú a jej živností opatrovati a zpuosobí mu 169b tovařiše a přátely. První jest, aby byl nevinných rukú a nic zlého lidem nečině, druhý aby byl muž, kterýž umí rozeznati dobré od zlého, třetí aby se zdálil od všelikého hříchu a poškvrny, čtvrtý aby byl muž šlechetný v svých věcech, a pátý jest, aby 15 byli jeho skutkové k chvále boží. Ješto když by na muži rozum- ném dokonalí byli mravové ti a jemu by se jaký přihodil zámu- tek, od toho může vyproštěn býti, aby jíti mohl na kterékoli místo bezpečné, a nebude sobě stýskati pro syny a dcery své neb po své ženě a rodině ani pro nižádnú věc v světč, neboť pán buoh 20 věci jeho zřídí a vyplní.“ 5 188
Strana 189
Kapitula desátá o Sedrášovi králi. A jest o tom, ktož prodlevá s hněvem svým, aby neslušnostem odolal. RÁL DYSLES pověděl Sendebarovi, svému mudrci: Zname- 5 nal sem ovšem řeči tvé, kteréžs mi rozprávěl, a jim sem po- rozuměl, že ktožkoli nechut má proti svému pánu, neb jeho pán k němu, mají se varovati sebe a jeden druhému nedóvěřiti. Ny- nie pak přiveď mi podobenství, co by měl král činiti v času ne- štěstí a zámutku, aby osobu svú i království zachoval. Řekl 10 mudřec: Nicť nenie na světě, aby mohl král zachovati své krá- lovství a sebe zvelebiti, jediné odolávaní svým neslušnostem a zdržování od hněvu při všech jeho věcech. Chováť pak tu ctnost urozenost a skrze ni se tvrdí. A aby se radil král s mužmi svými rozumnými, zkušenými. Ale nájlepší ze všech ctností jest, 15 aby skrotil hněv svój, když se rozhněvá na někoho, a ne hned ho trestal. A nájviec potřebí jest králóm, aby se radili s mužmi roz- umnými a zprávnými a v svých věcech měli se opatrně. Ješto muž múdrý, když se radívá s svými múdrými, bude jeho před- sevzetí na světle. A byl-li by král múdrý a jeho rádce věrný a roz- 20 umějící každé věci skryté, dávaje z celého srdce svého králi radu, šťastně se 1 povede tomu králi ve všech jeho věcech a pokoj mieti bude po všecky dni života svého a k své vůli přijde, když rady svých kniežat poslechne a to, což mluví, zachová, a nehněvá se, když mu ubližují slovy, ale všecko ochotně přijímá. Jakož jest 25 učinil Sedráš, král indický, s svým kniežetem pro Helebat krá- lovú. Řekl jest král: Kterak se stalo? Dí mudřec: Praví, že byl jeden velikomocný král králuo v Indí, jmenem Sedráš, kterýž měl knieže některakého jmenem Beled. Byl jest pak muž ten rozšafný a rozumný, nábožní vuole a přikázaní krá- 30 lovského poslušný, měl jest také libú řeč a krotkost jazyku. Jed- né pak noci, když ležel král na loži, viděl ve spaní osm snuo, a procítiv, opět se mu též zdálo. Viděl zajisté dlvě rybě červené 171a zdvižené na svých vocasích, kteréž stály před ním, a dva ptáky vodní letěti za sebú, kteříž padli v ruce jeho, jeden pak had pro- 170a 170b 189
Kapitula desátá o Sedrášovi králi. A jest o tom, ktož prodlevá s hněvem svým, aby neslušnostem odolal. RÁL DYSLES pověděl Sendebarovi, svému mudrci: Zname- 5 nal sem ovšem řeči tvé, kteréžs mi rozprávěl, a jim sem po- rozuměl, že ktožkoli nechut má proti svému pánu, neb jeho pán k němu, mají se varovati sebe a jeden druhému nedóvěřiti. Ny- nie pak přiveď mi podobenství, co by měl král činiti v času ne- štěstí a zámutku, aby osobu svú i království zachoval. Řekl 10 mudřec: Nicť nenie na světě, aby mohl král zachovati své krá- lovství a sebe zvelebiti, jediné odolávaní svým neslušnostem a zdržování od hněvu při všech jeho věcech. Chováť pak tu ctnost urozenost a skrze ni se tvrdí. A aby se radil král s mužmi svými rozumnými, zkušenými. Ale nájlepší ze všech ctností jest, 15 aby skrotil hněv svój, když se rozhněvá na někoho, a ne hned ho trestal. A nájviec potřebí jest králóm, aby se radili s mužmi roz- umnými a zprávnými a v svých věcech měli se opatrně. Ješto muž múdrý, když se radívá s svými múdrými, bude jeho před- sevzetí na světle. A byl-li by král múdrý a jeho rádce věrný a roz- 20 umějící každé věci skryté, dávaje z celého srdce svého králi radu, šťastně se 1 povede tomu králi ve všech jeho věcech a pokoj mieti bude po všecky dni života svého a k své vůli přijde, když rady svých kniežat poslechne a to, což mluví, zachová, a nehněvá se, když mu ubližují slovy, ale všecko ochotně přijímá. Jakož jest 25 učinil Sedráš, král indický, s svým kniežetem pro Helebat krá- lovú. Řekl jest král: Kterak se stalo? Dí mudřec: Praví, že byl jeden velikomocný král králuo v Indí, jmenem Sedráš, kterýž měl knieže některakého jmenem Beled. Byl jest pak muž ten rozšafný a rozumný, nábožní vuole a přikázaní krá- 30 lovského poslušný, měl jest také libú řeč a krotkost jazyku. Jed- né pak noci, když ležel král na loži, viděl ve spaní osm snuo, a procítiv, opět se mu též zdálo. Viděl zajisté dlvě rybě červené 171a zdvižené na svých vocasích, kteréž stály před ním, a dva ptáky vodní letěti za sebú, kteříž padli v ruce jeho, jeden pak had pro- 170a 170b 189
Strana 190
25 lezl nohu jeho levú. A sám byl všecken krví obalený a viděl své tělo vodú mýti, a že by stál na bílé hoře patře, a u jeho hlavy stál sloup vohnivý. Item viděl nějakého ptáka bílého klíbati hlavu jeho. Na úsvitě pak zarmúcen jest duch královský, i kázal 5 povolati k sobě mužuo jednoho města učených v vykládaní snuo. Byli sú pak muží z těch, jichžto před tím zmordoval dvanácte tisíc v boji. Kteřížto když přišli před něj, vypravil jim sen svój, žádaje, aby mu jej vyložili. Kterémuž mudráci řekli: „Velmi divné jest to, neb si viděl vidění, kteréhož žádný nikdá neviděl. 10 Ale ráčíš-li, abychom sejdúce se všickni společně pomyslili 171b o vyložení toho snu, a vrátíce se oznámíme tobě po sedmi dnech.“ To když se líbilo králi, uložil jim hodinu. A když se sešli v radu, mluvili mezi sebou: „Vieme dobře, co jest nám učinil ten tyran, neb zmordoval našich dvanácte tisíc mužuo. Jižť jest přišél čas, 15 kdež se budem moci pomstiti toho, a máme příčinu, že budem moci nad ním svú vuoli naplniti. Nynic pak jdouce k němu obtiežíme mu tu věc a ukážeme mu ji velmi strašlivú a těžkú před očima jeho, znamenajíc mu nájhorší nebezpečenství, ažť pro náramnú bázeň učiní všecko, což mu raditi budeme; a když to na něm poznáme, 20 povíme mu: Vydati nám musíš přátely a čeledíny své, abychom je zhubili. Neboť nepřestane od tebe krev, kterúžs viděl, jediné skrze krev tvé čeledi. A když by se o/tázal nás, kteří by to byli, 172a jichž žádáme, díme jemu: Chomeť Helebat královú, kteráž mi- lejší jest tobě nežli všecky jiné ženy tvé, a chcme syna tvého prvorozeného, kterýž po tobě kralovati má, chcme syna bratra tvého, sekretáře milého tvého, chcme i Beleda, hájtmana a rádci tvého, chcmeť i tvému meči, jemuž rovného v světě nenie, chcme i bílého slona, na němž jezdíš k voji, a chcme, aby přidal k těm Kynarona, svatého přítele tvého. Tak se budem moci pomstiti 30 nad ním, a když by k tomu všemu svolil, díme mu: Věziž, milý králi, žeť to všecko bude vysvobození duše tvé, potom sejdúce se všickni budem se modliti bohu za tebe, zmažíce bok tvój levý krví, a pokropíme tě vodú, až ode všech očištěn budeš hříchuo, kteréž osidlo sú noh tvých a již by tě vyplenily, kdyby milosr- 35 denství boží tobě toho nezjevilo, potom pomažíce tváři tvé vo- lejem drahým, pójdeš na palác smíře se s bohem. A protož svo- 190
25 lezl nohu jeho levú. A sám byl všecken krví obalený a viděl své tělo vodú mýti, a že by stál na bílé hoře patře, a u jeho hlavy stál sloup vohnivý. Item viděl nějakého ptáka bílého klíbati hlavu jeho. Na úsvitě pak zarmúcen jest duch královský, i kázal 5 povolati k sobě mužuo jednoho města učených v vykládaní snuo. Byli sú pak muží z těch, jichžto před tím zmordoval dvanácte tisíc v boji. Kteřížto když přišli před něj, vypravil jim sen svój, žádaje, aby mu jej vyložili. Kterémuž mudráci řekli: „Velmi divné jest to, neb si viděl vidění, kteréhož žádný nikdá neviděl. 10 Ale ráčíš-li, abychom sejdúce se všickni společně pomyslili 171b o vyložení toho snu, a vrátíce se oznámíme tobě po sedmi dnech.“ To když se líbilo králi, uložil jim hodinu. A když se sešli v radu, mluvili mezi sebou: „Vieme dobře, co jest nám učinil ten tyran, neb zmordoval našich dvanácte tisíc mužuo. Jižť jest přišél čas, 15 kdež se budem moci pomstiti toho, a máme příčinu, že budem moci nad ním svú vuoli naplniti. Nynic pak jdouce k němu obtiežíme mu tu věc a ukážeme mu ji velmi strašlivú a těžkú před očima jeho, znamenajíc mu nájhorší nebezpečenství, ažť pro náramnú bázeň učiní všecko, což mu raditi budeme; a když to na něm poznáme, 20 povíme mu: Vydati nám musíš přátely a čeledíny své, abychom je zhubili. Neboť nepřestane od tebe krev, kterúžs viděl, jediné skrze krev tvé čeledi. A když by se o/tázal nás, kteří by to byli, 172a jichž žádáme, díme jemu: Chomeť Helebat královú, kteráž mi- lejší jest tobě nežli všecky jiné ženy tvé, a chcme syna tvého prvorozeného, kterýž po tobě kralovati má, chcme syna bratra tvého, sekretáře milého tvého, chcme i Beleda, hájtmana a rádci tvého, chcmeť i tvému meči, jemuž rovného v světě nenie, chcme i bílého slona, na němž jezdíš k voji, a chcme, aby přidal k těm Kynarona, svatého přítele tvého. Tak se budem moci pomstiti 30 nad ním, a když by k tomu všemu svolil, díme mu: Věziž, milý králi, žeť to všecko bude vysvobození duše tvé, potom sejdúce se všickni budem se modliti bohu za tebe, zmažíce bok tvój levý krví, a pokropíme tě vodú, až ode všech očištěn budeš hříchuo, kteréž osidlo sú noh tvých a již by tě vyplenily, kdyby milosr- 35 denství boží tobě toho nezjevilo, potom pomažíce tváři tvé vo- lejem drahým, pójdeš na palác smíře se s bohem. A protož svo- 190
Strana 191
5 25 líš-li k tomu, ujdeš toho nebezpečenství, pakli nesvolíš, těžké tě potká nebezpečenství, ješto neb umřeš, neb z království vy- hnán budeš. My pak, když nám toho půjčí, budem ho moci z toho světa provoditi.“ I zuostavše na tom, přišli sú k králi a řekli mu: „Již sme v kníhy své nahledli a v tom sme se srovnali, co má král učiniti pro zšíření slávy a života svého, protož ráčí-li král, ať všickni ven vyjdú, a oznámíme králi, co učiniti má.“ A když všickni vyšli, oznámili králi radu svú. I slyše to král, zarmútil 172b se velmi, řka: „Lépeť jest mi umřieti než živu býti, všecky tyto 10 zmorduje, kteříž sou radost duše mé a život těla mého, a učiním-li to, naprosto umrlý budu a více kralovati nebudu. A protožť toho neučiním, neb smrt jest zbavení přátel.“ Kterémuž řekli: „Kdyť by protimyslné nebylo, ukážemeť, že řeč tvá nerozumná jest, poněvadž jiné viece vážíš sobě než osobu svú. Ne tak, milý 15 králi, ale zachováj radějí sebe a království tvé a učiň, cožť sme pověděli, budeť tvé dobré, a važ sobě osobu svú nefrájmarče jí za jinú, neb byť všickni přátelé tvoji pominuli, budeš moci jiné na- jíti, a byť tvé ženy zhynuly, jiné nájdeš. A znamenáj, že tvój ži- vot záleží v tvém království, anižs k němu přišel jediné snad skrze 20 bój a mnohá úsilí i hněvy za mnohá léta. Protož nerač toho všeho v malé chvilce ztracovati, ale všecko ničemné buď proti tvé osobě. I vydájž tehdy nám ty, kteréž sme jmenovali, aby tvého života byli vykúpení, a zachováj život i tvé království, aby ne- ztratil zemí tvých a obydlé i všeho zboží tvého. A když viděl král, kterak by mu pokoje o to nedali, jeho bo- lest se rozmohla, i vstav šél jest na palác svój, kdež obyčej měl kratochvíliti, a pad tu na svú tvář na zemi plakal jest a ležel tu na tváři své a bedrách jako ryba vyňatá z vody, nevědúcí, kdy na to místo přišla. A myslil jest král v srdci svém: Kterakž uči- 30 ním to převeliké zlé, aniž umím rozeznati, co jest snadnějí, vydati-li osobu svú na smrt čili dáti své věrné přátely. I řekl: „Jak dlúho budu v pokoji a odpočinutí, ale však neostane krá- lovství mé věčné. A protož sluší mi pilně na to pomysliti. Neb v čemž bude potěšení mé, když zabím Helebat, manželku mú, 35 v komž se veseliti bude oko mé, když syna mého viděti nebudu a syna bratra mého? A kterak státi a trvati bude království mé, 173а 191
5 25 líš-li k tomu, ujdeš toho nebezpečenství, pakli nesvolíš, těžké tě potká nebezpečenství, ješto neb umřeš, neb z království vy- hnán budeš. My pak, když nám toho půjčí, budem ho moci z toho světa provoditi.“ I zuostavše na tom, přišli sú k králi a řekli mu: „Již sme v kníhy své nahledli a v tom sme se srovnali, co má král učiniti pro zšíření slávy a života svého, protož ráčí-li král, ať všickni ven vyjdú, a oznámíme králi, co učiniti má.“ A když všickni vyšli, oznámili králi radu svú. I slyše to král, zarmútil 172b se velmi, řka: „Lépeť jest mi umřieti než živu býti, všecky tyto 10 zmorduje, kteříž sou radost duše mé a život těla mého, a učiním-li to, naprosto umrlý budu a více kralovati nebudu. A protožť toho neučiním, neb smrt jest zbavení přátel.“ Kterémuž řekli: „Kdyť by protimyslné nebylo, ukážemeť, že řeč tvá nerozumná jest, poněvadž jiné viece vážíš sobě než osobu svú. Ne tak, milý 15 králi, ale zachováj radějí sebe a království tvé a učiň, cožť sme pověděli, budeť tvé dobré, a važ sobě osobu svú nefrájmarče jí za jinú, neb byť všickni přátelé tvoji pominuli, budeš moci jiné na- jíti, a byť tvé ženy zhynuly, jiné nájdeš. A znamenáj, že tvój ži- vot záleží v tvém království, anižs k němu přišel jediné snad skrze 20 bój a mnohá úsilí i hněvy za mnohá léta. Protož nerač toho všeho v malé chvilce ztracovati, ale všecko ničemné buď proti tvé osobě. I vydájž tehdy nám ty, kteréž sme jmenovali, aby tvého života byli vykúpení, a zachováj život i tvé království, aby ne- ztratil zemí tvých a obydlé i všeho zboží tvého. A když viděl král, kterak by mu pokoje o to nedali, jeho bo- lest se rozmohla, i vstav šél jest na palác svój, kdež obyčej měl kratochvíliti, a pad tu na svú tvář na zemi plakal jest a ležel tu na tváři své a bedrách jako ryba vyňatá z vody, nevědúcí, kdy na to místo přišla. A myslil jest král v srdci svém: Kterakž uči- 30 ním to převeliké zlé, aniž umím rozeznati, co jest snadnějí, vydati-li osobu svú na smrt čili dáti své věrné přátely. I řekl: „Jak dlúho budu v pokoji a odpočinutí, ale však neostane krá- lovství mé věčné. A protož sluší mi pilně na to pomysliti. Neb v čemž bude potěšení mé, když zabím Helebat, manželku mú, 35 v komž se veseliti bude oko mé, když syna mého viděti nebudu a syna bratra mého? A kterak státi a trvati bude království mé, 173а 191
Strana 192
/ — Z Vl A ovve když zahyne hýtman mój? Kterakž budu moci obdržeti králov- ství mé, když svuoj ztratím kuoň výborný a bílý slon? Aneb kterakž se nebudu styděti slúti králem, když ztratím to všecko, 2 neb kterak živ budu po nich a v čem se těšili budu a v čem síliti?" Potom pak rozneslo se jest to po městě a všickni se rmútili. I byl jest král sám, staraje se a zarmúcen sa v srdci svém. A když viděl Beled, hájtman, jací se zámutkové a bolesti králi přihodili, roz- jímal v srdci svém, řka: Nehodí se mně jíti k králi a ptáti se ho o zámutku, kterýž přišél jemu. I přistúpiv k králové IIelebatč, 10 řekl jí: „Věz, paní milá, kterak ode dne, jakž sem v službě krále jeho milosti, nikdá se žádná věc nepřihodila veliká neb malá, kteréž by mně neoznámil a se mnú se o ní neradil, nebť sem byl jeho tájná rada. Nynic pak vidím, že jest skryl přede mnú tájnost svú, a prvé zajisté, když se přihodila jemu jaká radost neb zá- 5 192
/ — Z Vl A ovve když zahyne hýtman mój? Kterakž budu moci obdržeti králov- ství mé, když svuoj ztratím kuoň výborný a bílý slon? Aneb kterakž se nebudu styděti slúti králem, když ztratím to všecko, 2 neb kterak živ budu po nich a v čem se těšili budu a v čem síliti?" Potom pak rozneslo se jest to po městě a všickni se rmútili. I byl jest král sám, staraje se a zarmúcen sa v srdci svém. A když viděl Beled, hájtman, jací se zámutkové a bolesti králi přihodili, roz- jímal v srdci svém, řka: Nehodí se mně jíti k králi a ptáti se ho o zámutku, kterýž přišél jemu. I přistúpiv k králové IIelebatč, 10 řekl jí: „Věz, paní milá, kterak ode dne, jakž sem v službě krále jeho milosti, nikdá se žádná věc nepřihodila veliká neb malá, kteréž by mně neoznámil a se mnú se o ní neradil, nebť sem byl jeho tájná rada. Nynic pak vidím, že jest skryl přede mnú tájnost svú, a prvé zajisté, když se přihodila jemu jaká radost neb zá- 5 192
Strana 193
mutek, vesel byl se mnú a dotazoval se mne, ještoť zná lásku [ mú, 173b kterúž k němu mám. Ale zdá mi se, že jest se radil s některými nepravými mužmi, z nichž před časem zahubil dvanácte tisíc mužuo. Kterýmžto když tajemství své zjevil a sen vypravil, dali 5 mu radu, aby ho podvedli svými lžmi, až by zahubili jej i nás všecky. Nynie pak vstáň a jdi k králi a optáj se ho, co se mu při- hodilo, nebť já nesmiem přistúpiti k němu, protož jdi ty prvé a dobře pozorůj, coť poví.“ Řekla králová: „Nemohu tehdaž přistúpiti k němu, kdyžť smuten jest, a že se mezi ním a mnú něco přihodilo.“ Dí Beled: „Dnes toliko musíš chybiti pořádku, nebť žádný nesmí k němu přistúpiti, když má zámutek, nežli ty. Ještoť sem slyšel jeho mnohokrát mluviti: Kdy bych koli smuten byl a přišla by ke mně Helebat, hnedť by mne jistě všecko trá- pení a zámutek pominul. Jdiž tehdy k němu a mluv mu ochotně, 15 a snad obveselieš srdce jeho.“ I slyšéci králová ta slova, vstala jest, a přišedši k králi, postavila se u hlavy jeho i řekla: „Kterakž se máš, milostivý králi, a coť sú pověděli ti muží neprávi, že sú tě zamútili svými lžmi? I chceš-li se rmútiti, pověz mi příčinu, a budu spolu s tebú zamúcena, pakli nic, vstaniž a buďme ve- 20 seli, neb bude-li vesel král, i jáť zajisté s ním vesela budu, pakli se starati bude, mámť i já se starati s ním.“ Řekl jí král: „Nikoli mi bolesti nepřičiněj ptajíci se na zámutek, v kterémž sem. I řekla Helebat: „Zdaliž se taková zdám před očima tvými? 174a Hle, žádný v takovém zámutku a hořkosti trvati nemá, aby 25 neměl přijíti potěšení a radosti od svého věrného přítele. Nebť sem jistě, jakož tu naději mám, tvá nájmilejší přítelkyně, přijmiž ode mne potěšenie, aby v těžší nepadl zámutky. Neb ktožkoli ve- likého se dopouští hřiechu, svú radú a rozumem jestli múdrú svój shlazuje hřích a léčí, ažť by přišel k prvnímu potěšenie a zdraví, o v kterémž jest byl. Tak také i ty, milý králi, nemáš zamucovati srdcí tvých věrných přátel a nepřátel tvých obveselovati. Neb ktožkoli to činí, nenie rozšafný.“ I řekl jí král: „Slitovalo se jest mně tebe. A nenieť dobré mé ani tvé, jestliže oznámím tobě pří- činu mé bolesti. Ješto já umříti mám, ty i syn tvój a přátelé i pří- buzní tvoji. Nebť sem povolal k sobě učenouo toho města, aby mi sen mój vyložili. Kteříž rozkázali mi, abych tebe a syna tvého 10 35 193
mutek, vesel byl se mnú a dotazoval se mne, ještoť zná lásku [ mú, 173b kterúž k němu mám. Ale zdá mi se, že jest se radil s některými nepravými mužmi, z nichž před časem zahubil dvanácte tisíc mužuo. Kterýmžto když tajemství své zjevil a sen vypravil, dali 5 mu radu, aby ho podvedli svými lžmi, až by zahubili jej i nás všecky. Nynie pak vstáň a jdi k králi a optáj se ho, co se mu při- hodilo, nebť já nesmiem přistúpiti k němu, protož jdi ty prvé a dobře pozorůj, coť poví.“ Řekla králová: „Nemohu tehdaž přistúpiti k němu, kdyžť smuten jest, a že se mezi ním a mnú něco přihodilo.“ Dí Beled: „Dnes toliko musíš chybiti pořádku, nebť žádný nesmí k němu přistúpiti, když má zámutek, nežli ty. Ještoť sem slyšel jeho mnohokrát mluviti: Kdy bych koli smuten byl a přišla by ke mně Helebat, hnedť by mne jistě všecko trá- pení a zámutek pominul. Jdiž tehdy k němu a mluv mu ochotně, 15 a snad obveselieš srdce jeho.“ I slyšéci králová ta slova, vstala jest, a přišedši k králi, postavila se u hlavy jeho i řekla: „Kterakž se máš, milostivý králi, a coť sú pověděli ti muží neprávi, že sú tě zamútili svými lžmi? I chceš-li se rmútiti, pověz mi příčinu, a budu spolu s tebú zamúcena, pakli nic, vstaniž a buďme ve- 20 seli, neb bude-li vesel král, i jáť zajisté s ním vesela budu, pakli se starati bude, mámť i já se starati s ním.“ Řekl jí král: „Nikoli mi bolesti nepřičiněj ptajíci se na zámutek, v kterémž sem. I řekla Helebat: „Zdaliž se taková zdám před očima tvými? 174a Hle, žádný v takovém zámutku a hořkosti trvati nemá, aby 25 neměl přijíti potěšení a radosti od svého věrného přítele. Nebť sem jistě, jakož tu naději mám, tvá nájmilejší přítelkyně, přijmiž ode mne potěšenie, aby v těžší nepadl zámutky. Neb ktožkoli ve- likého se dopouští hřiechu, svú radú a rozumem jestli múdrú svój shlazuje hřích a léčí, ažť by přišel k prvnímu potěšenie a zdraví, o v kterémž jest byl. Tak také i ty, milý králi, nemáš zamucovati srdcí tvých věrných přátel a nepřátel tvých obveselovati. Neb ktožkoli to činí, nenie rozšafný.“ I řekl jí král: „Slitovalo se jest mně tebe. A nenieť dobré mé ani tvé, jestliže oznámím tobě pří- činu mé bolesti. Ješto já umříti mám, ty i syn tvój a přátelé i pří- buzní tvoji. Nebť sem povolal k sobě učenouo toho města, aby mi sen mój vyložili. Kteříž rozkázali mi, abych tebe a syna tvého 10 35 193
Strana 194
a mého i přátely své věrné zmordoval. I kterakž tehdy radovati se budu moci, když tebe viděti nebudu, aneb kterakž živ budu, jestliže všecky potratím, kteréž oni velí zmordovati? I ktož jest na světě slyše takové věci, aby nebyl zamúcen a nehrozil se? I slyšéci králová slova jeho, nechtěla na sobě zámutku a bo- lesti ukázati pro takovú věc. I řekla jest k němu: „Nikoli se nerač starati a rmútiti, mój nájmilostivější králi, pro takovú věc. Ne- chažť jest ovšem duše má vysvobozenie a vyproštění života tvé- 174b ho. Zachovájž pán buoh za dlúhé časy ve zdraví a v pokoji život 10 tvój. Ješto zajisté dal jest tobě buoh více žen a lepších, nežli sem já; i pročež se tehdy rmoutí a trápí král jeho milost? Ale však za jedinú věc prosím a žádám krále, pána mého nájmilostivěj- šího, pro lásku a milování, kteréž k němu mám: Aby již nevěřil po mé smrti těm mužóm nepravým, nešlechetným a falešným, 15 ani se s nimi oč radil, ani koho zahubiti dával, dokavadž by na- desetkrát nevyhledal a nezeptal se na to, aby snad toho potom nelitoval a bycha nehonil. Ješto by žádného nemohl obživiti, když by umřel a zahynul. Neboť se pokládá v jednom podoben- ství a příkladu: Když by nalezl pěkné perly a drahé kamení a ne- 20 znal by jich, nechtěj zamietati jich, dokavadž by neokázal jich tomu, ktož zná je. Nynie pak, mój milostivý králi, pamatůj a znamenáj to, žeť ti muží neupřímní, kterýchž si zavolal k sobě, nemilují tebe, ješto si zmordoval z nich dvanácte tisíc mužuo, aniž se domníváj, byť na tu věc zapomněli. A protož neslušelo 25 jest jim tvého oznamovati snu a tájnosti. Aniž také máš věřiti radě lotruo nepravých a zrádných takových. Neb sú se oni proti tobě smluvili a na tom zuostali úklady tobě strojíce, dokavadž by nezmordoval a nepohubil mužuo tvých múdrých, kteříž 175a tobě sú pomocni v zpravování tvého císařství, a manželku tvú, 30 kteráž milá jest před očima tvými, a syna tvého, kterýž jest život tvój, a koně tvého, kterýž jest zdraví a jezdění tvé, meč, jímž bojuješ proti nepřátelóm tvým a jímž bráníš království tvého. A když by ty všecky pohubil, ztratíš potěšení očí tvých, i slávu císařství tvého, i přemohú tě a pomstí se nad tebú 35 a z tvého království tě vyženú, aby oni k první slávě přišli. Ale toť hle, Kynaron múdrý ještě živ jest, radímť, jdi 5 194
a mého i přátely své věrné zmordoval. I kterakž tehdy radovati se budu moci, když tebe viděti nebudu, aneb kterakž živ budu, jestliže všecky potratím, kteréž oni velí zmordovati? I ktož jest na světě slyše takové věci, aby nebyl zamúcen a nehrozil se? I slyšéci králová slova jeho, nechtěla na sobě zámutku a bo- lesti ukázati pro takovú věc. I řekla jest k němu: „Nikoli se nerač starati a rmútiti, mój nájmilostivější králi, pro takovú věc. Ne- chažť jest ovšem duše má vysvobozenie a vyproštění života tvé- 174b ho. Zachovájž pán buoh za dlúhé časy ve zdraví a v pokoji život 10 tvój. Ješto zajisté dal jest tobě buoh více žen a lepších, nežli sem já; i pročež se tehdy rmoutí a trápí král jeho milost? Ale však za jedinú věc prosím a žádám krále, pána mého nájmilostivěj- šího, pro lásku a milování, kteréž k němu mám: Aby již nevěřil po mé smrti těm mužóm nepravým, nešlechetným a falešným, 15 ani se s nimi oč radil, ani koho zahubiti dával, dokavadž by na- desetkrát nevyhledal a nezeptal se na to, aby snad toho potom nelitoval a bycha nehonil. Ješto by žádného nemohl obživiti, když by umřel a zahynul. Neboť se pokládá v jednom podoben- ství a příkladu: Když by nalezl pěkné perly a drahé kamení a ne- 20 znal by jich, nechtěj zamietati jich, dokavadž by neokázal jich tomu, ktož zná je. Nynie pak, mój milostivý králi, pamatůj a znamenáj to, žeť ti muží neupřímní, kterýchž si zavolal k sobě, nemilují tebe, ješto si zmordoval z nich dvanácte tisíc mužuo, aniž se domníváj, byť na tu věc zapomněli. A protož neslušelo 25 jest jim tvého oznamovati snu a tájnosti. Aniž také máš věřiti radě lotruo nepravých a zrádných takových. Neb sú se oni proti tobě smluvili a na tom zuostali úklady tobě strojíce, dokavadž by nezmordoval a nepohubil mužuo tvých múdrých, kteříž 175a tobě sú pomocni v zpravování tvého císařství, a manželku tvú, 30 kteráž milá jest před očima tvými, a syna tvého, kterýž jest život tvój, a koně tvého, kterýž jest zdraví a jezdění tvé, meč, jímž bojuješ proti nepřátelóm tvým a jímž bráníš království tvého. A když by ty všecky pohubil, ztratíš potěšení očí tvých, i slávu císařství tvého, i přemohú tě a pomstí se nad tebú 35 a z tvého království tě vyženú, aby oni k první slávě přišli. Ale toť hle, Kynaron múdrý ještě živ jest, radímť, jdi 5 194
Strana 195
k němu a zjev mu svú tájnost a poraď se o to s ním, neboť on zná všecky takové věci minulé i budúcí, a jest múdřejší než oni všickni, k tomu spravedlivý a svatý, aniž ho v radě své máme v domnění. Protož otaž toho o všech věcech, kteréž si viděl, 175b 5 a poví-liť, což tito praví, učiníš potom, jakožť velí, pakli nic, vě- ziž, že si velikým králem, i učiníš s nimi podlé vuole své.“ A když to král uslyšel, líbilo mu se s radostí, a jel hned k Kynaronovi, za- múcen sa v srdci svém. I řekl mu Kynaron: „Což jest krále jeho milost ke mně přivedlo dnes? Milostivý králi, pročežs smuten ani 10 vidím na tvé hlavě koruny císařské?“ Řekl král: „Když sem spal jedné noci, měl sem osm snuo, a probudiv se, opět sem viděl osm snuo. Kteréž když sem vypravil mudrcóm toho města, zle mi tuší, protož se bojím, aby se mi snad něco zlého nepřihodilo; abych nezahynul v boji neb vyhnán nebyl z království mého. 15 I řekl mu Kynaron: „Nikoli, milostivý králi, takového se nebez- pečenství a starosti neboj, nebo bude k rozmnožení tvé slávy 176a a brzo se to stane k tvému štěstí. Vyznamenávaní pak snuo, kteréž si měl, totoť jest: Dvě rybě stojíc před tebú na svých vo- casech znamenají, že tobě poslány budú dvě mísy z toho králov- 20 ství, plné perel. Dva pak ptáky vodní, kteréžs viděl letěti za sebú a v ruce tvé padnúti, znamenají, že k tobě vyslán bude posel od krále řeckého, kterýž přivede tobě dva koně, jimž v světě rov- ných nenie. A žeť se zdálo hada prolezti skrze nohu tvú levú, zna- mená, žeť poslán bude od krále tharského meč, kterémuž na 25 světě podobného nenie. Žes pak viděl tělo své zkrvavené, posláno bude tobě od krále sábského rúcho hedvábné červené císařské. A žes viděl tělo své mýti v vodě, znamenává, žeť dá no bude od 176b krále táborského roucho bílé kolčové. Ale žeť se zdálo, že si stál na hoře bílé, přijdet k tobě posel od krále dathanského, veda tobě 30 bílého slona, k kterémuž koňové nebudú moci přistúpiti. Sloup pak ohnivý stoje při tvé hlavě znamená, že tobě poslána bude od krále cedarského koruna zlatá tvé hlavě. O bílém pak ptáku, kteréhožs viděl hlavu tvú nosem svým klíbati, tohoť nechci ny- nie vykládat, ale však se málo pohneš hněvem proti svým přá- 35 teluom. A ti zajisté darové přineseni budú tobě po sedmi dnech. A když král to slyšel, přiskočil jest k nohám svatého a múdrého 195
k němu a zjev mu svú tájnost a poraď se o to s ním, neboť on zná všecky takové věci minulé i budúcí, a jest múdřejší než oni všickni, k tomu spravedlivý a svatý, aniž ho v radě své máme v domnění. Protož otaž toho o všech věcech, kteréž si viděl, 175b 5 a poví-liť, což tito praví, učiníš potom, jakožť velí, pakli nic, vě- ziž, že si velikým králem, i učiníš s nimi podlé vuole své.“ A když to král uslyšel, líbilo mu se s radostí, a jel hned k Kynaronovi, za- múcen sa v srdci svém. I řekl mu Kynaron: „Což jest krále jeho milost ke mně přivedlo dnes? Milostivý králi, pročežs smuten ani 10 vidím na tvé hlavě koruny císařské?“ Řekl král: „Když sem spal jedné noci, měl sem osm snuo, a probudiv se, opět sem viděl osm snuo. Kteréž když sem vypravil mudrcóm toho města, zle mi tuší, protož se bojím, aby se mi snad něco zlého nepřihodilo; abych nezahynul v boji neb vyhnán nebyl z království mého. 15 I řekl mu Kynaron: „Nikoli, milostivý králi, takového se nebez- pečenství a starosti neboj, nebo bude k rozmnožení tvé slávy 176a a brzo se to stane k tvému štěstí. Vyznamenávaní pak snuo, kteréž si měl, totoť jest: Dvě rybě stojíc před tebú na svých vo- casech znamenají, že tobě poslány budú dvě mísy z toho králov- 20 ství, plné perel. Dva pak ptáky vodní, kteréžs viděl letěti za sebú a v ruce tvé padnúti, znamenají, že k tobě vyslán bude posel od krále řeckého, kterýž přivede tobě dva koně, jimž v světě rov- ných nenie. A žeť se zdálo hada prolezti skrze nohu tvú levú, zna- mená, žeť poslán bude od krále tharského meč, kterémuž na 25 světě podobného nenie. Žes pak viděl tělo své zkrvavené, posláno bude tobě od krále sábského rúcho hedvábné červené císařské. A žes viděl tělo své mýti v vodě, znamenává, žeť dá no bude od 176b krále táborského roucho bílé kolčové. Ale žeť se zdálo, že si stál na hoře bílé, přijdet k tobě posel od krále dathanského, veda tobě 30 bílého slona, k kterémuž koňové nebudú moci přistúpiti. Sloup pak ohnivý stoje při tvé hlavě znamená, že tobě poslána bude od krále cedarského koruna zlatá tvé hlavě. O bílém pak ptáku, kteréhožs viděl hlavu tvú nosem svým klíbati, tohoť nechci ny- nie vykládat, ale však se málo pohneš hněvem proti svým přá- 35 teluom. A ti zajisté darové přineseni budú tobě po sedmi dnech. A když král to slyšel, přiskočil jest k nohám svatého a múdrého 195
Strana 196
muže Kynarona; i vrátil se do domu svého a řekl: „Věruť nenie na světě tak múdrého jako svatý Kynaron, jáť pak čekaje po- znám slova jeho, kteráž mluvil.“ Sedmý pak den, oblečen sa král v rúcho císařské, seděl na pa- 177a 5 lácu v svém majestátu a okolo něho všudy stáli kniežata a pan- stvo, i počali sú poslové jedni po druhých jíti s jmenovanými dary od prvního až do posledního. A když viděl král perly a ka- mení drahé a zápony zlaté, zveličilo se jeho veselí, i myslil sobě, řka: Zhřešil sem příliš, zjeviv tájnosti své mužóm nepra- 10 vým a nešlechetným. I dí: „Jistě nerozšafně sem učinil, pravě jim sen mój, a byť slitovánic božího nebylo a rady Helebaty králové, naprosto z světa bychom sešli, a protož se sluší každému raditi s svými přátely a věřiti jim, neb rada, kterúž dala mi Hele- bat, přišla jest k dobrému, a zachoval mi buoh království mé 15 skrze radu přátel mých, a tu jest se zjevila spravedli vost Kyna- 177b rona svatého a slov jeho pravda.“ Potom pak král, zavolav syna svého a Beleda, svého úředníka, a písaře, i řekl k nim: „Neslušíť nám do naší komory těchto klenotuo klásti, ale chci je mezi vás rozděliti, kteříž ste osoby své pro mne na smrt vydali, 20 a Helebatě, kteráž mi dobrú dala radu, skrze kterúž mé trvá cí- sařství a kteráž mé kvílení obrátila v radost.“ I odpověděv Be- led, řekl králi: „Nenie div, že sme se opovážili hrdel pro krále, neb který by služebník nepodstúpil smrti pro pána svého? Ješto ktožkoli pro pána svého nesvolí umříti a pro přátely i tovařiše 25 své, nenieť muž dobrý a upřímný. A protož nerač se diviti král jeho milost, že by měl služebníky, kteříž by se vydávali na smrt na místě pána svého. My zajisté nemáme ničehož z těchto darů bráti, ale syn tvój, kterémuž to samému dáš.“ Ochotně řekl mu král: „Již nám dal buoh mnoho dobrého, protož nechúle se vezmi díl tvój vesele.“ Řekl Beled: „Buď, kterakž král ráčí, ale však zdá-li se králi vzíti nájprv, co ráčí.“ I vzal jest král slona sobě a dal synu svému koně jednoho, druhého pak dal písaři, příbuz- nému svému. A poslal Kynaronovi bielé rúcho, kteréž náleželo králóm. Koruna pak a rúcho červené řekl, že nenáleží než ženám. 35 I vece k Beledovi, úředníku svému: „Vezmiž nynie korunu a rú- cho červené a poď za mnú do fraucimru.“ I zavolav králové a že- 30 178a 196
muže Kynarona; i vrátil se do domu svého a řekl: „Věruť nenie na světě tak múdrého jako svatý Kynaron, jáť pak čekaje po- znám slova jeho, kteráž mluvil.“ Sedmý pak den, oblečen sa král v rúcho císařské, seděl na pa- 177a 5 lácu v svém majestátu a okolo něho všudy stáli kniežata a pan- stvo, i počali sú poslové jedni po druhých jíti s jmenovanými dary od prvního až do posledního. A když viděl král perly a ka- mení drahé a zápony zlaté, zveličilo se jeho veselí, i myslil sobě, řka: Zhřešil sem příliš, zjeviv tájnosti své mužóm nepra- 10 vým a nešlechetným. I dí: „Jistě nerozšafně sem učinil, pravě jim sen mój, a byť slitovánic božího nebylo a rady Helebaty králové, naprosto z světa bychom sešli, a protož se sluší každému raditi s svými přátely a věřiti jim, neb rada, kterúž dala mi Hele- bat, přišla jest k dobrému, a zachoval mi buoh království mé 15 skrze radu přátel mých, a tu jest se zjevila spravedli vost Kyna- 177b rona svatého a slov jeho pravda.“ Potom pak král, zavolav syna svého a Beleda, svého úředníka, a písaře, i řekl k nim: „Neslušíť nám do naší komory těchto klenotuo klásti, ale chci je mezi vás rozděliti, kteříž ste osoby své pro mne na smrt vydali, 20 a Helebatě, kteráž mi dobrú dala radu, skrze kterúž mé trvá cí- sařství a kteráž mé kvílení obrátila v radost.“ I odpověděv Be- led, řekl králi: „Nenie div, že sme se opovážili hrdel pro krále, neb který by služebník nepodstúpil smrti pro pána svého? Ješto ktožkoli pro pána svého nesvolí umříti a pro přátely i tovařiše 25 své, nenieť muž dobrý a upřímný. A protož nerač se diviti král jeho milost, že by měl služebníky, kteříž by se vydávali na smrt na místě pána svého. My zajisté nemáme ničehož z těchto darů bráti, ale syn tvój, kterémuž to samému dáš.“ Ochotně řekl mu král: „Již nám dal buoh mnoho dobrého, protož nechúle se vezmi díl tvój vesele.“ Řekl Beled: „Buď, kterakž král ráčí, ale však zdá-li se králi vzíti nájprv, co ráčí.“ I vzal jest král slona sobě a dal synu svému koně jednoho, druhého pak dal písaři, příbuz- nému svému. A poslal Kynaronovi bielé rúcho, kteréž náleželo králóm. Koruna pak a rúcho červené řekl, že nenáleží než ženám. 35 I vece k Beledovi, úředníku svému: „Vezmiž nynie korunu a rú- cho červené a poď za mnú do fraucimru.“ I zavolav králové a že- 30 178a 196
Strana 197
nimy své, stály sú před ním. Oznámil jest pak král Beledovi, aby dal návěští Helebatě, co by měla z toho dvého vzíti. Kteréž Beled vokem svým oznámil, aby v zala rúcho. Tehdy král zdvih 178b hlavu, pohleděl na oči Beledovi, když návěští dával králové, aby 5 vzala roucho. I shledši to králová, že by pohleděl král, když oznámil jí Beled okem svým, nechavši všeho šatstvie, vzala jest korunu a stála v jedné straně pokoje, aby snad král nedomníval se něco zlého na ni. I stalo se jest, že kdyžkoli Beled chodil k králi, mhúral vočima a viečky, jako by to vždy z obyčeje činil, aby ho 10 v domnění neměl král s Helebat. Obyčej pak krále byl s Helebat lehati jednu noc a druhú s ženimú. Jedné pak noci, kteréž zůstati měl s Ilelebat, připravila mu krmi z rájže, a vzavši mísu zlatú s tú kaší, přistúpila k králi v koruně. I vidúci to ženima jeho, po- hnula se závistí proti Helebat, a vstavši oblekla se v to rúcho 15 stkvúcí. A když vešla do pokoje, kdež byli, osvítila se tvář její 179a bleskem tím, neboť jest bylo rúcho to jako slunce při východu svém. I vida ji král, hnut jest k milování jí a řekl k Helebat: „Věrus bláznice byla, volivši sobě korunu a nechavši roucha, je- muž podobného nemáme v naší komoře.“ A když uslyšela to krá- 20 lová, že by chválil ženimu a potupil její radu, popudila se na krále, a pochytivši mísu s krmí, vykydla na hlavu králi, i zma- zána jest jemu tvář, brada i rúcho královské. To pak stalo se jest, aby se naplnilo, což viděl ve snách o ptáku bílém, kterýž svým no- sem klíbal hlavu jeho, jakož mu Kynaron vykládal. I zavolav 25 král Beleda, řekl mu: „Vidíš, co jest učinila mi tato žena a kterak špatný sem před očima je jími. Aniž více ukaž se přede mnú, do- 179b kudž jí nezahubíš.“ I vyšed Beled s Helebat od tváři královské, řekl jest v srdci svém: Nezahubímť jí, dokudž ho hněv nemine, neb žena múdrá a rozšafná jest i velmi poctivá mimo všecky paní 30 v tom království, anižť má sobě rovnú mezi ženami. A nemuožeť býti jedné hodiny bez ní, ješto již mnohé zprostila smrti svú rukú; i my čekáme vždy dobrého skrze ni. A vím, že mne trestati bude král, lituje smrti její. A protož nechci jí zahubiti, dokavadž neuzřím, co mi káže král s ní dále počínati. A tak skrze to vzne- 35 sen budu nade všecky v světě mudrce a král trestán tiem bude; aby nikdá nepospíchal k tomu podobnému účinku bez pilného 197
nimy své, stály sú před ním. Oznámil jest pak král Beledovi, aby dal návěští Helebatě, co by měla z toho dvého vzíti. Kteréž Beled vokem svým oznámil, aby v zala rúcho. Tehdy král zdvih 178b hlavu, pohleděl na oči Beledovi, když návěští dával králové, aby 5 vzala roucho. I shledši to králová, že by pohleděl král, když oznámil jí Beled okem svým, nechavši všeho šatstvie, vzala jest korunu a stála v jedné straně pokoje, aby snad král nedomníval se něco zlého na ni. I stalo se jest, že kdyžkoli Beled chodil k králi, mhúral vočima a viečky, jako by to vždy z obyčeje činil, aby ho 10 v domnění neměl král s Helebat. Obyčej pak krále byl s Helebat lehati jednu noc a druhú s ženimú. Jedné pak noci, kteréž zůstati měl s Ilelebat, připravila mu krmi z rájže, a vzavši mísu zlatú s tú kaší, přistúpila k králi v koruně. I vidúci to ženima jeho, po- hnula se závistí proti Helebat, a vstavši oblekla se v to rúcho 15 stkvúcí. A když vešla do pokoje, kdež byli, osvítila se tvář její 179a bleskem tím, neboť jest bylo rúcho to jako slunce při východu svém. I vida ji král, hnut jest k milování jí a řekl k Helebat: „Věrus bláznice byla, volivši sobě korunu a nechavši roucha, je- muž podobného nemáme v naší komoře.“ A když uslyšela to krá- 20 lová, že by chválil ženimu a potupil její radu, popudila se na krále, a pochytivši mísu s krmí, vykydla na hlavu králi, i zma- zána jest jemu tvář, brada i rúcho královské. To pak stalo se jest, aby se naplnilo, což viděl ve snách o ptáku bílém, kterýž svým no- sem klíbal hlavu jeho, jakož mu Kynaron vykládal. I zavolav 25 král Beleda, řekl mu: „Vidíš, co jest učinila mi tato žena a kterak špatný sem před očima je jími. Aniž více ukaž se přede mnú, do- 179b kudž jí nezahubíš.“ I vyšed Beled s Helebat od tváři královské, řekl jest v srdci svém: Nezahubímť jí, dokudž ho hněv nemine, neb žena múdrá a rozšafná jest i velmi poctivá mimo všecky paní 30 v tom království, anižť má sobě rovnú mezi ženami. A nemuožeť býti jedné hodiny bez ní, ješto již mnohé zprostila smrti svú rukú; i my čekáme vždy dobrého skrze ni. A vím, že mne trestati bude král, lituje smrti její. A protož nechci jí zahubiti, dokavadž neuzřím, co mi káže král s ní dále počínati. A tak skrze to vzne- 35 sen budu nade všecky v světě mudrce a král trestán tiem bude; aby nikdá nepospíchal k tomu podobnému účinku bez pilného 197
Strana 198
rozvážení. Pakliť na ni nezpomene a zmienky o ní neučiní, tehdy 180a jeho přikázaní naplním. I uvedl jest Beled královú do domu své- ho a zjednal dva pány, aby sloužili jí, kázav vší své čeledi ctiti královú a ji poslúchati jako služebník pána, až by zvěděl, co by král rozkázal o ní. I vzav Beled meč, zkrvavil jest jej krví be- raní a šel k králi jako smutný a bolestný. I řekl králi: „Naplnil sem ovšem slovo tvé a zabil sem královú. Po malé pak chvíli zpomenul jest král na krásu králové a na obyčeje i na rozšafnost její, i slitovalo se mu ji zahubiti, a počal 10 se fresovati a trápiti v srdci svém. Styděl se zajisté otázati Be- leda, zabil-li jest ji čili nic, nadál se jest však, že se o to nepokusil Beled, ješto úfal v jeho opatrnost a rozum. I řekl jest Beled z svého duovtipu králi: „Ni koli se nerač rmútiti král a teskliti. 180b Neb zámutek a tesknost nenavracují toho, což ztraceno jest, ale 15 duši trápí a bolest činí životu. Nepřátelóm pak královým zá- mutek přidává radosti, a protož radím tobě, milý králi, přestaň od toho a neteskli sobě pro věc, kteráž nikdá napravena býti nemuože. A ráčíš-li, povímť podobenství k této příhodě.“ Kte- rémuž řekl král: „Chci, pověz mi je.“ Die Beled: „Praví, že byla dva holuby, samec a samice, a když sobě zrn pšeničných nanosili z polí, až jejich hnízdo plné bylo, i řekl holub holubici: ,Chciť, abychom nynie nic z této hromady pšenice ne- jedli, až času zimního, když bychom nenalezli na polích a ve dvořích.“ Kterémuž řekla holubice: „Rozumím dobře tomu a tak 25 se zachovám.“ Byla jest pak pšenice ta mokrá od deště a na- 181a bobtělá, a když horkost letní přišla, uschla jest pšenice, takže jí ubylo. Po mnohých potom dnech vrátiv se manžel k hnízdu, viděl, že pšenice ubylo, i řekl ženě své: „Všakť sem přikázal, aby té pše- nice nebrala, až do času zimního, když bychom nenalezli po ho- 30 rách a poliech.“ Kterémuž odpověděla žena: „Nic sem z ní neoku- sila, ale seschla se horkem letním a suchým povětřím. On pak nevěře řeči její, udeřil jí nosem v hlavu, až umřela. I stalo se jest, když přišla zima, zvlhla jest pšenice mokrostí deště a povětří a nabobtěla, takže plné bylo hniezdo. A vida to 35 holub, poznal jest, že mu pravdu pravila jeho žena a že nebyla vinna, i počal sobě stýskati a žalostiti proto, že zabil 5 20 198
rozvážení. Pakliť na ni nezpomene a zmienky o ní neučiní, tehdy 180a jeho přikázaní naplním. I uvedl jest Beled královú do domu své- ho a zjednal dva pány, aby sloužili jí, kázav vší své čeledi ctiti královú a ji poslúchati jako služebník pána, až by zvěděl, co by král rozkázal o ní. I vzav Beled meč, zkrvavil jest jej krví be- raní a šel k králi jako smutný a bolestný. I řekl králi: „Naplnil sem ovšem slovo tvé a zabil sem královú. Po malé pak chvíli zpomenul jest král na krásu králové a na obyčeje i na rozšafnost její, i slitovalo se mu ji zahubiti, a počal 10 se fresovati a trápiti v srdci svém. Styděl se zajisté otázati Be- leda, zabil-li jest ji čili nic, nadál se jest však, že se o to nepokusil Beled, ješto úfal v jeho opatrnost a rozum. I řekl jest Beled z svého duovtipu králi: „Ni koli se nerač rmútiti král a teskliti. 180b Neb zámutek a tesknost nenavracují toho, což ztraceno jest, ale 15 duši trápí a bolest činí životu. Nepřátelóm pak královým zá- mutek přidává radosti, a protož radím tobě, milý králi, přestaň od toho a neteskli sobě pro věc, kteráž nikdá napravena býti nemuože. A ráčíš-li, povímť podobenství k této příhodě.“ Kte- rémuž řekl král: „Chci, pověz mi je.“ Die Beled: „Praví, že byla dva holuby, samec a samice, a když sobě zrn pšeničných nanosili z polí, až jejich hnízdo plné bylo, i řekl holub holubici: ,Chciť, abychom nynie nic z této hromady pšenice ne- jedli, až času zimního, když bychom nenalezli na polích a ve dvořích.“ Kterémuž řekla holubice: „Rozumím dobře tomu a tak 25 se zachovám.“ Byla jest pak pšenice ta mokrá od deště a na- 181a bobtělá, a když horkost letní přišla, uschla jest pšenice, takže jí ubylo. Po mnohých potom dnech vrátiv se manžel k hnízdu, viděl, že pšenice ubylo, i řekl ženě své: „Všakť sem přikázal, aby té pše- nice nebrala, až do času zimního, když bychom nenalezli po ho- 30 rách a poliech.“ Kterémuž odpověděla žena: „Nic sem z ní neoku- sila, ale seschla se horkem letním a suchým povětřím. On pak nevěře řeči její, udeřil jí nosem v hlavu, až umřela. I stalo se jest, když přišla zima, zvlhla jest pšenice mokrostí deště a povětří a nabobtěla, takže plné bylo hniezdo. A vida to 35 holub, poznal jest, že mu pravdu pravila jeho žena a že nebyla vinna, i počal sobě stýskati a žalostiti proto, že zabil 5 20 198
Strana 199
ji, a seděl cellý den v zámutku, suše se hladem a žížní, až jest 181b umřel. A protož sluší každému muži opatrnému a múdrému nebý- vati kvapným v svých věcech a nezapomínati na budúcí. Ty 5 také, milý králi, nerač hledati, čehož nenájdeš, ale hleď radějí toho, v čemž si dnes, prvé než by všecko ztratil. Ať by snad tobě se nepřihodilo jako vopici s jahlami.“ Řekl král: „Kterak se stalo?“ Dí Beled: „Praví, že byl jeden, kterýžto když nesl nějakú nádobu plnú 10 jahel s jednoho místa na druhé a byl na cestě mezi stromy vy- sokými, nechav nádoby na zemi, počal jest tu spáti. Když pak uhledala vopice jedna, kteráž byla na stromě, nádobu plnú jahel, sstúpila jest z stromu a vzala plnú hrst těch jahel. A když vsko- čila na strom, upadlo jí jedno zrno na zemi, i nechtěci ho ztra- 182a 15 titi, sstúpila z stromu hledati ho, kterážto když se držela svými nohami větví, otevřela se dlaň její i všecky jahly z hrsti jí vy- padly. Tak pro jedno zrno upustila a ztratila všecko, což měla. Ty pak, milý králi, máš více než sto žen a s žádnú radovati se a veseliti nechceš, té hledáš, kteráž nemuože nalezena býti. 20 A když to slyšel král, věřil, že jest zabil královú, i řekl Beledovi: „Pro jediné zaviněnic v malé chvilce zahubils královů! Cožs ne- mohl prodliti a pomyslili, co by měl činiti?“ Dí Beled: „Slovo královské a slovo toho, kteréž zpět nejde, jedno a též jest. Kterémuž řekl král: „Ktož jest ten?“ Dí Beled: „Jestiť on král, 25 jehož slovo zpět nejde ani se přikázaní jeho ruší.“ Řekl král: „Veliká jest bolest má a tesknost, že sem zahubil Helebat.“ Dí Beled: „Dva sú, jichžto veliká jest žalost na tom světě: Ktož praví, že po smrti nenie ani soudu, ani odplaty, ani muky, a kte- rýž nikdá neokázal milosrdenství nuznému.“ Řekl král: „Kdy- 30 bych viděl Helebat, nikdy bych se o nic na světě nestaral.“ Dí Beled: „Dva sú, kteříž se nemají o nic starati: Ktož činí milosr- denství a každý den přičiní ho a ktož nikdá nehřešil.“ Řekl král: „Nikdá neopatřím Helebat.“ Dí Beled: „Dva sú, kteříž nic ne- patří: Slepý a kterýž nemá rozumu, a jakož slepý nic nevidí, tak 35 i blázen nerozeznává svého dobrého od zlého; psánoť jest zajisté: Blázen v temnostech cho/dí.“ Řekl král: „Kdybych viděl He- 182b 199
ji, a seděl cellý den v zámutku, suše se hladem a žížní, až jest 181b umřel. A protož sluší každému muži opatrnému a múdrému nebý- vati kvapným v svých věcech a nezapomínati na budúcí. Ty 5 také, milý králi, nerač hledati, čehož nenájdeš, ale hleď radějí toho, v čemž si dnes, prvé než by všecko ztratil. Ať by snad tobě se nepřihodilo jako vopici s jahlami.“ Řekl král: „Kterak se stalo?“ Dí Beled: „Praví, že byl jeden, kterýžto když nesl nějakú nádobu plnú 10 jahel s jednoho místa na druhé a byl na cestě mezi stromy vy- sokými, nechav nádoby na zemi, počal jest tu spáti. Když pak uhledala vopice jedna, kteráž byla na stromě, nádobu plnú jahel, sstúpila jest z stromu a vzala plnú hrst těch jahel. A když vsko- čila na strom, upadlo jí jedno zrno na zemi, i nechtěci ho ztra- 182a 15 titi, sstúpila z stromu hledati ho, kterážto když se držela svými nohami větví, otevřela se dlaň její i všecky jahly z hrsti jí vy- padly. Tak pro jedno zrno upustila a ztratila všecko, což měla. Ty pak, milý králi, máš více než sto žen a s žádnú radovati se a veseliti nechceš, té hledáš, kteráž nemuože nalezena býti. 20 A když to slyšel král, věřil, že jest zabil královú, i řekl Beledovi: „Pro jediné zaviněnic v malé chvilce zahubils královů! Cožs ne- mohl prodliti a pomyslili, co by měl činiti?“ Dí Beled: „Slovo královské a slovo toho, kteréž zpět nejde, jedno a též jest. Kterémuž řekl král: „Ktož jest ten?“ Dí Beled: „Jestiť on král, 25 jehož slovo zpět nejde ani se přikázaní jeho ruší.“ Řekl král: „Veliká jest bolest má a tesknost, že sem zahubil Helebat.“ Dí Beled: „Dva sú, jichžto veliká jest žalost na tom světě: Ktož praví, že po smrti nenie ani soudu, ani odplaty, ani muky, a kte- rýž nikdá neokázal milosrdenství nuznému.“ Řekl král: „Kdy- 30 bych viděl Helebat, nikdy bych se o nic na světě nestaral.“ Dí Beled: „Dva sú, kteříž se nemají o nic starati: Ktož činí milosr- denství a každý den přičiní ho a ktož nikdá nehřešil.“ Řekl král: „Nikdá neopatřím Helebat.“ Dí Beled: „Dva sú, kteříž nic ne- patří: Slepý a kterýž nemá rozumu, a jakož slepý nic nevidí, tak 35 i blázen nerozeznává svého dobrého od zlého; psánoť jest zajisté: Blázen v temnostech cho/dí.“ Řekl král: „Kdybych viděl He- 182b 199
Strana 200
lebat, veliké bylo by potěšení mé.“ Dí Beled: „Dva sú, kteříž vidí, totiž maje voči a múdrý.“ Řekl král: „Kdybych viděl obli- čej Helebatin, nenasytil bych se hleděti na ni.“ Vece Beled: „Dva sú, kteříž nebývají nasyceni: Ten, jehož mysl toliko při shro- mazďování zboží lpí, a ktož žádá jísti to, což se nenalezá.“ Řekl král: „Nemámť již více ve všem následovati tě.“ Dí Beled: „Dva sú ti, jichž žádný následovati nemá: Ktož praví, že nebude sou- du a počtu z skutkuo lidských, a jehož oko nepřestává hleděti a ucho slyšeti toho, což jeho nenie, ani přestává žádati žen cizích, 10 ani srdce jeho od činění zlého, nebť takových konec zlý bude. Řekl král: „Učiněn sem pro Helebat opuštěný.“ Dí Beled: „Tři věci sú, kteréž bývají opuštěné: Řeka, v níž nenie vody, země nemajíc krále a žena nemajíc muže.“ Řekl král: „Proč tresceš mne dnes?“ Dí Beled: „Tří trestáni býti mají: Ktož zle činí proti 15 svému králi, a muž znaje přikázaní a jich nezachovává, a ktož činí dobře neznajícímu toho.“ Řekl král: „Potratils soud Hele- batin a nevynesls na světlo práva jejího.“ Dí Beled: „Dva sú, jichžto se ztracuje právo bez viny a v svých skutcích zklamáni bývají, ani na světlo vychází jich soud: Ktož se obláčí v rúcho 20 hedvábné a bos chodí a ktož děvečku pojme a potom opustě ji nenahledne k ní v dlúhém času.“ Řekl král: „Ukrutného trápení hojden si pro to, cožs učinil.“ Dí Beled: „Tří sú ti, kteříž hodni 183a trápení: Ktož činí zle tomu, kterýž mu neprovinil, a ktož k stolu cizímu nejsa zván chodí a ktož prosí od svého bližního, čehož ne- 25 má, a odpírajícímu činí k tomu nezvoli, domlúvaje mu.“ Řekl král: „Měl si mlčeti, dokudž by neminul hněv mój.“ Dí Beled: „Tří mlčí: Had v ruce zaklinače, a ktož lapá ryby a ktož myslí ve- liké věci provoditi.“ Řekl král: „Ó, bych viděl Helebat!“ Dí Beled: „Tří sú, kteříž hledají, čehož nenalezají: Nepravý žádaje 30 v skrýších s spravedlivými počten býti a vrah žádaje, aby jeho stav byl v stavu pousteničím oddaný službě boží, a ktož svými těžkými hřiechy boha hněvá a prosí ho za odpuštění, úfaje v něj. Řekl král: „Velmi lehký učiněn sem před očima tvými.“ Dí Beled: „Tří sú, kteříž lehčí své pány: Služebník, jehož pán proti 35 němu slova rozmnožuje bez viny a beze vší příčiny, a služebník, kterýž bohatší jest než pán jeho, a služebník, kteréhož pán nád- 5 200
lebat, veliké bylo by potěšení mé.“ Dí Beled: „Dva sú, kteříž vidí, totiž maje voči a múdrý.“ Řekl král: „Kdybych viděl obli- čej Helebatin, nenasytil bych se hleděti na ni.“ Vece Beled: „Dva sú, kteříž nebývají nasyceni: Ten, jehož mysl toliko při shro- mazďování zboží lpí, a ktož žádá jísti to, což se nenalezá.“ Řekl král: „Nemámť již více ve všem následovati tě.“ Dí Beled: „Dva sú ti, jichž žádný následovati nemá: Ktož praví, že nebude sou- du a počtu z skutkuo lidských, a jehož oko nepřestává hleděti a ucho slyšeti toho, což jeho nenie, ani přestává žádati žen cizích, 10 ani srdce jeho od činění zlého, nebť takových konec zlý bude. Řekl král: „Učiněn sem pro Helebat opuštěný.“ Dí Beled: „Tři věci sú, kteréž bývají opuštěné: Řeka, v níž nenie vody, země nemajíc krále a žena nemajíc muže.“ Řekl král: „Proč tresceš mne dnes?“ Dí Beled: „Tří trestáni býti mají: Ktož zle činí proti 15 svému králi, a muž znaje přikázaní a jich nezachovává, a ktož činí dobře neznajícímu toho.“ Řekl král: „Potratils soud Hele- batin a nevynesls na světlo práva jejího.“ Dí Beled: „Dva sú, jichžto se ztracuje právo bez viny a v svých skutcích zklamáni bývají, ani na světlo vychází jich soud: Ktož se obláčí v rúcho 20 hedvábné a bos chodí a ktož děvečku pojme a potom opustě ji nenahledne k ní v dlúhém času.“ Řekl král: „Ukrutného trápení hojden si pro to, cožs učinil.“ Dí Beled: „Tří sú ti, kteříž hodni 183a trápení: Ktož činí zle tomu, kterýž mu neprovinil, a ktož k stolu cizímu nejsa zván chodí a ktož prosí od svého bližního, čehož ne- 25 má, a odpírajícímu činí k tomu nezvoli, domlúvaje mu.“ Řekl král: „Měl si mlčeti, dokudž by neminul hněv mój.“ Dí Beled: „Tří mlčí: Had v ruce zaklinače, a ktož lapá ryby a ktož myslí ve- liké věci provoditi.“ Řekl král: „Ó, bych viděl Helebat!“ Dí Beled: „Tří sú, kteříž hledají, čehož nenalezají: Nepravý žádaje 30 v skrýších s spravedlivými počten býti a vrah žádaje, aby jeho stav byl v stavu pousteničím oddaný službě boží, a ktož svými těžkými hřiechy boha hněvá a prosí ho za odpuštění, úfaje v něj. Řekl král: „Velmi lehký učiněn sem před očima tvými.“ Dí Beled: „Tří sú, kteříž lehčí své pány: Služebník, jehož pán proti 35 němu slova rozmnožuje bez viny a beze vší příčiny, a služebník, kterýž bohatší jest než pán jeho, a služebník, kteréhož pán nád- 5 200
Strana 201
herně chová.“ Vece král: „Velmi se posmieváš mi.“ Řekl Beled: „Čtyří sú, jimž se má posmievati ovšem člověk: Ktož praví, že jest v mnohých ukrutných bojích byl a mnoho v nich lidí zmor- doval i veliké kořisti dosáhl, a žádného na jeho životě nenie 5 šrámu; a ktož praví se býti múdrým a znajícím múdrost nájvyž- šího a ctitelem božským a pústeníkem, jest však tělo jeho tučné a silné velmi, viece než Epikurovo, neb ktož bohu slúží, máť 183b býti vyzáblý posty a trápením těla; a panna, kteráž se posmívá ženě mající muže, protože se dala muži, neb kto ví, jest-li ta panna 10 smilnice, a protož má v posměchu býti; a ktož kvílí minulých a nemožných věcí žádaje, aby nebyly, kteréž se staly, a bylo, což nemožné jest.“ Řekl král: „Nepósobils s pravdou skutkuo tvých, zahubiv Helebat.“ Dí Beled: „Tří sú, kteříž s pravdou skutkuo svých nečiní: Ktož mluví lež a jeho se slovóm věří a ktož pečliv jest 15 o pokrm a nápój, nechtěje však pracovati, a ktož neskrocuje hně- vu svého před rozhněváním.“ Řekl král: „Kdyby právě a spra- vedlivě činil, nezamordoval by Helebaty.“ Dí Beled: „Čtyří jistě spravedlivě činí a právě: Služebník, kterýž přistroje sobě krmi výbornú a jie žádaje vykládá ne sobě, ale pánu svému, 20 a muž, kterýž na jedné ženě přestává, a král, kterýž hledá rady v svých činech u svých mužuo, a ktož hněv svój skrocuje ná- silně.“ Řekl král: „Posavad bojím se tebe.“ Dí Beled: „Čtyří sú, kteříž se bojí, čehož se nemají báti: Jeden malý ptáček, kterýž stoje na stromu zdvihá jednu svú nohu boje se, aby nebe na něj 25 neupadlo, mněje, že by je svú nohú zdržel; a straka skáčéci na jedné noze, bojéci se šlapati na zemi, aby se pod ní nepodvrátila; a červ, kterýž se krmí zemí a skoupě ji jí, boje se, aby mu se po- krmu nedostalo; a netopýř, kterýž nechce létati ve dne mněje, že žádného na světě není pěknějšího, i bojí se, aby od lidí lapen 184a 30 sa, nebyl v domích zavřín.“ Král: „Již více nesluší nám tebe se přidržeti.“ Dí Beled: „Deset věcí jest, kteréž se nikdá spolu sebe nedrží: Noc a den, spravedlivý a nepravý, tma a světlo, dobré a zlé, život a smrt.“ Řekl král: „Již zniklo v srdci mém nepřá- telství proti tobě, že si zabil Helebat.“ Dí Beled: „Osm jest, 35 kteříž sou spolu v nepřátelství: Vlk a pes, kocúr a myš, krahu- jec a holub, krkavec a žaba." Rekl král: „Zrušil si všecko uměnie 201
herně chová.“ Vece král: „Velmi se posmieváš mi.“ Řekl Beled: „Čtyří sú, jimž se má posmievati ovšem člověk: Ktož praví, že jest v mnohých ukrutných bojích byl a mnoho v nich lidí zmor- doval i veliké kořisti dosáhl, a žádného na jeho životě nenie 5 šrámu; a ktož praví se býti múdrým a znajícím múdrost nájvyž- šího a ctitelem božským a pústeníkem, jest však tělo jeho tučné a silné velmi, viece než Epikurovo, neb ktož bohu slúží, máť 183b býti vyzáblý posty a trápením těla; a panna, kteráž se posmívá ženě mající muže, protože se dala muži, neb kto ví, jest-li ta panna 10 smilnice, a protož má v posměchu býti; a ktož kvílí minulých a nemožných věcí žádaje, aby nebyly, kteréž se staly, a bylo, což nemožné jest.“ Řekl král: „Nepósobils s pravdou skutkuo tvých, zahubiv Helebat.“ Dí Beled: „Tří sú, kteříž s pravdou skutkuo svých nečiní: Ktož mluví lež a jeho se slovóm věří a ktož pečliv jest 15 o pokrm a nápój, nechtěje však pracovati, a ktož neskrocuje hně- vu svého před rozhněváním.“ Řekl král: „Kdyby právě a spra- vedlivě činil, nezamordoval by Helebaty.“ Dí Beled: „Čtyří jistě spravedlivě činí a právě: Služebník, kterýž přistroje sobě krmi výbornú a jie žádaje vykládá ne sobě, ale pánu svému, 20 a muž, kterýž na jedné ženě přestává, a král, kterýž hledá rady v svých činech u svých mužuo, a ktož hněv svój skrocuje ná- silně.“ Řekl král: „Posavad bojím se tebe.“ Dí Beled: „Čtyří sú, kteříž se bojí, čehož se nemají báti: Jeden malý ptáček, kterýž stoje na stromu zdvihá jednu svú nohu boje se, aby nebe na něj 25 neupadlo, mněje, že by je svú nohú zdržel; a straka skáčéci na jedné noze, bojéci se šlapati na zemi, aby se pod ní nepodvrátila; a červ, kterýž se krmí zemí a skoupě ji jí, boje se, aby mu se po- krmu nedostalo; a netopýř, kterýž nechce létati ve dne mněje, že žádného na světě není pěknějšího, i bojí se, aby od lidí lapen 184a 30 sa, nebyl v domích zavřín.“ Král: „Již více nesluší nám tebe se přidržeti.“ Dí Beled: „Deset věcí jest, kteréž se nikdá spolu sebe nedrží: Noc a den, spravedlivý a nepravý, tma a světlo, dobré a zlé, život a smrt.“ Řekl král: „Již zniklo v srdci mém nepřá- telství proti tobě, že si zabil Helebat.“ Dí Beled: „Osm jest, 35 kteříž sou spolu v nepřátelství: Vlk a pes, kocúr a myš, krahu- jec a holub, krkavec a žaba." Rekl král: „Zrušil si všecko uměnie 201
Strana 202
tvé, poněvadž si zabil Helebat.“ Beled: „Čtyří sú skutkové ru- šíce umění své: Ktož ruší své učiněné spravedlnosti a dobré skutky hříchem, a pán, kterýž se svého sluhy ostýchá, a otec, kterýž nehoví dobrému synu mimo jiné syny své, a ktož zjevuje svú tájnost muži lichému a šibalskému.“ Král: „Jáť sem sám sobě učinil ten zámutek.“ Beled: „Dva sú, kteříž sami sobě svízel činí: Ktož patami zhuoru na prstech chodí boje se, aby do jámy neupadl a nezahynul, a člověk ničemný pravě, že se boje nestra- chuje ani smrti, a lehce váží svého nepřítele, ale když by byl 10 v bitvě obklíčen, nemoha bojovných ostnuo snášeti, utíká na- pravo i nalevo a bývá v zahanbení.“ Král: „Slib sem učinil za- biti tebe.“ Beled: „Čtvero jest, zač má člověk slibovati a toho nikdy od sebe nepúštěti: Za kuoň dobrý, kterýž nosí svého pána, a za vuol, kterýž dobře vuoře, a za rozšafnú ženu, kteráž miluje 15 muže svého, a za věr ného služebníka, kterýž z srdce celého slouží 184b a vdycky se bojí svého pána.“ Král: „Nikdy sem neviděl po- dobné Helebatě.“ Beled: „Čtyří sou, kteříž rovně nemají: Žena, kteráž okusila mnohých mužů a nepřestává na jednom, a ktož zvykl lžem, nikdá pravdy nepoví, a ten, ktož v svých 20 věcech nehledá rady než sám od sebe, a ukrutník, kterýž ne- muož změniti obyčejó svých, aby byl člověk milostivý.“ Král: „Nešetřils spravedlnosti ani hříchu.“ Beled: „Čtyří sú, kteříž ne- šetří spravedlnosti ani hříchu: Neduživý, kterýž velmi jest svú nemocí obtížený, a služebník, kterýž se pronevěří svému pánu, 25 a ktož hledá příčiny proti svému nepříteli nepravému a zlostnému, a špatný, kterýž se nebojí toho, kterýž ho lepší jest.“ Král: „Již si vložil bolest v duši mú.“ Beled: „Tří přinášejí sami sobě bolest: Ktož počíná, bez čehož dobře býti muože, a nemaje plodu ani pří- buzných nepřestává hromázditi peněz a statku, aby jimi lichvil, 30 a pójma ženu, kteráž za ním smilniti nepřestane a žádati jeho smrti, aby mohla pojíti mladého.“ Král: „Nemámeť více v tě úfati.“ Beled: „Ctyří sú, jimž žádný nemá duověřiti: Had, vlk, král nepravý a tělo, kteréž buch smrtedlné učinil.“ Řekl král: „Posavad musíme se tebe varovati.“ Beled: „Čtyř se každý va- 35 rovati má: Zloděje, lháře, nepřítele a ukrutníka.“ Král: „Přestati na tom máš, žes zkusil mne.“ Beled: „Čtvero zkušeno bývá: Muž 5 202
tvé, poněvadž si zabil Helebat.“ Beled: „Čtyří sú skutkové ru- šíce umění své: Ktož ruší své učiněné spravedlnosti a dobré skutky hříchem, a pán, kterýž se svého sluhy ostýchá, a otec, kterýž nehoví dobrému synu mimo jiné syny své, a ktož zjevuje svú tájnost muži lichému a šibalskému.“ Král: „Jáť sem sám sobě učinil ten zámutek.“ Beled: „Dva sú, kteříž sami sobě svízel činí: Ktož patami zhuoru na prstech chodí boje se, aby do jámy neupadl a nezahynul, a člověk ničemný pravě, že se boje nestra- chuje ani smrti, a lehce váží svého nepřítele, ale když by byl 10 v bitvě obklíčen, nemoha bojovných ostnuo snášeti, utíká na- pravo i nalevo a bývá v zahanbení.“ Král: „Slib sem učinil za- biti tebe.“ Beled: „Čtvero jest, zač má člověk slibovati a toho nikdy od sebe nepúštěti: Za kuoň dobrý, kterýž nosí svého pána, a za vuol, kterýž dobře vuoře, a za rozšafnú ženu, kteráž miluje 15 muže svého, a za věr ného služebníka, kterýž z srdce celého slouží 184b a vdycky se bojí svého pána.“ Král: „Nikdy sem neviděl po- dobné Helebatě.“ Beled: „Čtyří sou, kteříž rovně nemají: Žena, kteráž okusila mnohých mužů a nepřestává na jednom, a ktož zvykl lžem, nikdá pravdy nepoví, a ten, ktož v svých 20 věcech nehledá rady než sám od sebe, a ukrutník, kterýž ne- muož změniti obyčejó svých, aby byl člověk milostivý.“ Král: „Nešetřils spravedlnosti ani hříchu.“ Beled: „Čtyří sú, kteříž ne- šetří spravedlnosti ani hříchu: Neduživý, kterýž velmi jest svú nemocí obtížený, a služebník, kterýž se pronevěří svému pánu, 25 a ktož hledá příčiny proti svému nepříteli nepravému a zlostnému, a špatný, kterýž se nebojí toho, kterýž ho lepší jest.“ Král: „Již si vložil bolest v duši mú.“ Beled: „Tří přinášejí sami sobě bolest: Ktož počíná, bez čehož dobře býti muože, a nemaje plodu ani pří- buzných nepřestává hromázditi peněz a statku, aby jimi lichvil, 30 a pójma ženu, kteráž za ním smilniti nepřestane a žádati jeho smrti, aby mohla pojíti mladého.“ Král: „Nemámeť více v tě úfati.“ Beled: „Ctyří sú, jimž žádný nemá duověřiti: Had, vlk, král nepravý a tělo, kteréž buch smrtedlné učinil.“ Řekl král: „Posavad musíme se tebe varovati.“ Beled: „Čtyř se každý va- 35 rovati má: Zloděje, lháře, nepřítele a ukrutníka.“ Král: „Přestati na tom máš, žes zkusil mne.“ Beled: „Čtvero zkušeno bývá: Muž 5 202
Strana 203
silný v boji, vuol v radle, služeb ník v upřímnosti své ke všem li- 185a dem, rozum pak a rozšafnost krále zkušuje se v zdržování jeho hněvu, kupec pak v svém kupectví, ale tovařiší odpouštějí sobě viny, věrný přítel zkušuje se v čas potřeby jeho přátel, muž pak 5 nábožný v almužnách a modlitbách a v setrvání v tom životě, v sušení těla svého a trápení osoby své, ale muž urozený v štěd- rotě ruky své všem prosícím, chudý pak zkušen bývá varováním od hříchů a hledaje živnosti své spravedlivě a mierně.“ Král: „Kterakž můžeš mluviti přede mnú, vida hněv mój?“ Beled: 10 „Sedm těch jest, kteříž se nikdá z hněvu královského nevyní- mají: Ktož neskrotí hněvu svého, když se popudí, ani se od účin- ku zdrží, a múdrý dobrých skutků nečině, a blázen marno- chlubný, a súdce dary bera v soudu, a moudrý skoupý v svém umění učiti jiné, a čině spravedlivost pro zisk toho světa.“ Král: „Velmis se proti mně zvostřil a zles učinil mně i sobě.“ Beled: „Osm těch jest, kteříž sobě i jiným zle činí: Blázen, kterýž nic neumí, mněje se býti múdrým a chtě jiné učiti, a muž mlčanlivý rozumem, kterýž hledá, což se nenalezá, a ukrutník nemilostivý, a ktož užívá vlastní rady a nehledá od přátel svých, a ktož se dá- 20 vá v služby královské nemaje rozumu a rozšafnosti, a ktož hledá múdrosti, kterouž by se hadrovati mohl s těmi, kteříž múdřejší sou než on, a nepřijímá od toho, ktož učený jest, a ktož se při- drží krále a [ chce ho zklamati, a ktož zlých mravuo jest a ne- 185b přijímá trestání.“ I stalo se, že potom mlčel Beled, znaje krále býti zamúceného pro královú a že po ní túžil, i myslil sobě, řka: Povinen sem již učiniti králi skutek, pro kterýž by mne náramně miloval a od- pustil vinu, že sem mu mluvil a popudil ho, aniž se na mne uná- hlil. I řekl mu: „Milostivý králi, zpravůjž buoh kralování tvé 30 a slávy tvé povyš, nebť nenie jako ty žádného na světě, anis měl podobného ze všech předkuo tvých, aniž bude tobě rovný z po- tomkuo. Že si se na mne neunáhlil, kdež já bláznovstvím svým a z nedostatku rozumu chaterný sa směl sem před tebú mluviti všecko, což sem švástal, ale však, milý králi, neodešla od tebe 35 dobrota a milost. A toť jest, což přidávalo tobě rozumu, a žes se zdržel od hněvu slyše řeči mé a nic si nepříhodného nepromluvil, 15 25 203
silný v boji, vuol v radle, služeb ník v upřímnosti své ke všem li- 185a dem, rozum pak a rozšafnost krále zkušuje se v zdržování jeho hněvu, kupec pak v svém kupectví, ale tovařiší odpouštějí sobě viny, věrný přítel zkušuje se v čas potřeby jeho přátel, muž pak 5 nábožný v almužnách a modlitbách a v setrvání v tom životě, v sušení těla svého a trápení osoby své, ale muž urozený v štěd- rotě ruky své všem prosícím, chudý pak zkušen bývá varováním od hříchů a hledaje živnosti své spravedlivě a mierně.“ Král: „Kterakž můžeš mluviti přede mnú, vida hněv mój?“ Beled: 10 „Sedm těch jest, kteříž se nikdá z hněvu královského nevyní- mají: Ktož neskrotí hněvu svého, když se popudí, ani se od účin- ku zdrží, a múdrý dobrých skutků nečině, a blázen marno- chlubný, a súdce dary bera v soudu, a moudrý skoupý v svém umění učiti jiné, a čině spravedlivost pro zisk toho světa.“ Král: „Velmis se proti mně zvostřil a zles učinil mně i sobě.“ Beled: „Osm těch jest, kteříž sobě i jiným zle činí: Blázen, kterýž nic neumí, mněje se býti múdrým a chtě jiné učiti, a muž mlčanlivý rozumem, kterýž hledá, což se nenalezá, a ukrutník nemilostivý, a ktož užívá vlastní rady a nehledá od přátel svých, a ktož se dá- 20 vá v služby královské nemaje rozumu a rozšafnosti, a ktož hledá múdrosti, kterouž by se hadrovati mohl s těmi, kteříž múdřejší sou než on, a nepřijímá od toho, ktož učený jest, a ktož se při- drží krále a [ chce ho zklamati, a ktož zlých mravuo jest a ne- 185b přijímá trestání.“ I stalo se, že potom mlčel Beled, znaje krále býti zamúceného pro královú a že po ní túžil, i myslil sobě, řka: Povinen sem již učiniti králi skutek, pro kterýž by mne náramně miloval a od- pustil vinu, že sem mu mluvil a popudil ho, aniž se na mne uná- hlil. I řekl mu: „Milostivý králi, zpravůjž buoh kralování tvé 30 a slávy tvé povyš, nebť nenie jako ty žádného na světě, anis měl podobného ze všech předkuo tvých, aniž bude tobě rovný z po- tomkuo. Že si se na mne neunáhlil, kdež já bláznovstvím svým a z nedostatku rozumu chaterný sa směl sem před tebú mluviti všecko, což sem švástal, ale však, milý králi, neodešla od tebe 35 dobrota a milost. A toť jest, což přidávalo tobě rozumu, a žes se zdržel od hněvu slyše řeči mé a nic si nepříhodného nepromluvil, 15 25 203
Strana 204
ale byls tichý, řeči libé, milovník pokoje, pravdy a dobroty. A když přišlo na tebe protivenstvie z náchylnosti planet a že by ztratil všecko, což máš, však se proto nermútíš a neměníš, ale všecko mile snášíš a nestrašíš se, ale těší se duše tvá a rozmlúváš 5 v srdci svém k okázanie, že přijímáš to, což buoh dává tobě, a ktožkoli tak nečiní, takové pleníš jako zlosyny a vypovídáš a kazíš, aby nechali toho zlého předsevzetí. Ty pak, milý králi, z přílišné dobroty tvé od hněvus se zdržel, a chválím z toho boha pro tebe, že si mne nekázal zahubiti; nynie pak v ruce tvé ] sem, 186a 10 neb což sem učinil, všecko z lásky a celého srdce i vší možnosti sem činil, i provinil-li sem snad v tom, moc máš mne zahubiti, a pro vinu svú sejdu.“ I slyše to král, porozuměl, že nezahubil Helebaty, a vesel sa, řekl Beledovi: „Pravímť, že to jediné jest, což mne od hněvu zdrželo proti tobě, ješto sem znal lásku, radu 15 a věrné služby tvé, i měl sem naději o tvém rozumu, že nezabíš králové, ačkoli mi provinila, však toho neučinila z své zlosti, ale z závisti, kterúž k ženimě měla. Ty pak ukázals mi libost, kteréž nikdá žádný neučinil, i mám tě z toho chváliti, a protož přiveď ji spěšně k nám! I vyšed Beled od tváři královské, s radostí pověděl Helebatě, aby se v královské rúcho připravila a šla k králi. I učinila tak. A když uhledal ji král, rozmohla se radost jeho a řekl jí: [ „Mlu- 186b viž již, co chceš, nebť neodepru slovu tvému.“ I řekla Helebat: „Zpravůj buoh království tvé a neměl si litovati smrti mé, po- 25 něvadž sem provinila tobě, a však tvé slitování zachovalo mne a želels smrti mé.“ I řekl král Beledovi: „Ty si mi již učinil mi- lost, pro kterúž mám odplacovati tobě po všecky dni života mého. A shledl sem při tobě, což žádný nikdá král na služebníku svém neshledl. A neučinils mi služby nikdá lepší této, že si ne- 30 zahubil králové, ješto sem já zabil ji, ty si pak zkřísil ji od smrti a mně si ji vrátil. A protož již nikdá více nekáži tobě nic tako- vého činiti neb k tomu podobného, leč bych prvé to dostatečně uvažoval. A ustanovuji tě posavad nad mým královstvím a li- dem, aby činil a řídil, kterakžkolivěk tobě se zdá.“ Odpověděl 187a 35 Beled: „Já sem služebník tvój, milovaný králi, a za to jediné prosím, aby nikdá nekvapil velikého něco učiniti, leč by na to 20 204
ale byls tichý, řeči libé, milovník pokoje, pravdy a dobroty. A když přišlo na tebe protivenstvie z náchylnosti planet a že by ztratil všecko, což máš, však se proto nermútíš a neměníš, ale všecko mile snášíš a nestrašíš se, ale těší se duše tvá a rozmlúváš 5 v srdci svém k okázanie, že přijímáš to, což buoh dává tobě, a ktožkoli tak nečiní, takové pleníš jako zlosyny a vypovídáš a kazíš, aby nechali toho zlého předsevzetí. Ty pak, milý králi, z přílišné dobroty tvé od hněvus se zdržel, a chválím z toho boha pro tebe, že si mne nekázal zahubiti; nynie pak v ruce tvé ] sem, 186a 10 neb což sem učinil, všecko z lásky a celého srdce i vší možnosti sem činil, i provinil-li sem snad v tom, moc máš mne zahubiti, a pro vinu svú sejdu.“ I slyše to král, porozuměl, že nezahubil Helebaty, a vesel sa, řekl Beledovi: „Pravímť, že to jediné jest, což mne od hněvu zdrželo proti tobě, ješto sem znal lásku, radu 15 a věrné služby tvé, i měl sem naději o tvém rozumu, že nezabíš králové, ačkoli mi provinila, však toho neučinila z své zlosti, ale z závisti, kterúž k ženimě měla. Ty pak ukázals mi libost, kteréž nikdá žádný neučinil, i mám tě z toho chváliti, a protož přiveď ji spěšně k nám! I vyšed Beled od tváři královské, s radostí pověděl Helebatě, aby se v královské rúcho připravila a šla k králi. I učinila tak. A když uhledal ji král, rozmohla se radost jeho a řekl jí: [ „Mlu- 186b viž již, co chceš, nebť neodepru slovu tvému.“ I řekla Helebat: „Zpravůj buoh království tvé a neměl si litovati smrti mé, po- 25 něvadž sem provinila tobě, a však tvé slitování zachovalo mne a želels smrti mé.“ I řekl král Beledovi: „Ty si mi již učinil mi- lost, pro kterúž mám odplacovati tobě po všecky dni života mého. A shledl sem při tobě, což žádný nikdá král na služebníku svém neshledl. A neučinils mi služby nikdá lepší této, že si ne- 30 zahubil králové, ješto sem já zabil ji, ty si pak zkřísil ji od smrti a mně si ji vrátil. A protož již nikdá více nekáži tobě nic tako- vého činiti neb k tomu podobného, leč bych prvé to dostatečně uvažoval. A ustanovuji tě posavad nad mým královstvím a li- dem, aby činil a řídil, kterakžkolivěk tobě se zdá.“ Odpověděl 187a 35 Beled: „Já sem služebník tvój, milovaný králi, a za to jediné prosím, aby nikdá nekvapil velikého něco učiniti, leč by na to 20 204
Strana 205
mnoho myslil a k budúcímu prohledl, zvláště z strany ženy této, jíž podobná dnes v tvém království se nenalezá v milování, pěk- nosti a rozumu.“ Dí král: „Učiním tak a nic velikého ani malého nezačnu, leč to desetkrát uvážím.“ Potom pak, dav králové He- 5 lebat pěkné rúcho, obýval jest král v svém království v pokoji a potěšenie i v věku dlúhém. Potom uradiv se s Beledem, kázal upáliti všecko pokolení to, jichž zavolal k vyložení snu a kteříž chtěli zahubiti krále a čeled jeho. I byl jest v pokoji král, chvále boha z slitování, kteréž jemu 10 ukázal, a povýšil Kynarona pro múdrost a rozum jeho, ješto skrze něho vyproštěni sú král s manželkou, syn i jiní jeho 187b věrní a při životě zachováni. 205
mnoho myslil a k budúcímu prohledl, zvláště z strany ženy této, jíž podobná dnes v tvém království se nenalezá v milování, pěk- nosti a rozumu.“ Dí král: „Učiním tak a nic velikého ani malého nezačnu, leč to desetkrát uvážím.“ Potom pak, dav králové He- 5 lebat pěkné rúcho, obýval jest král v svém království v pokoji a potěšenie i v věku dlúhém. Potom uradiv se s Beledem, kázal upáliti všecko pokolení to, jichž zavolal k vyložení snu a kteříž chtěli zahubiti krále a čeled jeho. I byl jest v pokoji král, chvále boha z slitování, kteréž jemu 10 ukázal, a povýšil Kynarona pro múdrost a rozum jeho, ješto skrze něho vyproštěni sú král s manželkou, syn i jiní jeho 187b věrní a při životě zachováni. 205
Strana 206
Kapitula jedenáctá o lovčím a lvici. O tom, ktož přestává škoditi jiným pro své zlé. DOVĚDĚL KRÁL DYSLES Sendebarovi mudrci: Srozuměll sem skrze tuto rozprávku, co by měli králové a páni mocní činiti 5 času rozhněvání svého a kterak hněv svój skrotiti. Ale pak nynie pověz mi o tom, kterýž, když se mu co přihodí zlého, tresce se tiem a přestává zlého, kteréž páchal. Dí mudřec: Žádnýť nečiní zlé ani škodí lidem, jediné blázen a lotr a ktož neprohledá k bu- dúcímu, přítomnému i minulému, a páše to neznaje a nevěda, 10 že ho samého zlé potká. Ještoť druhdy ztrestán bývá blázen 188a protivenstvím, kteréž přichází na něho, aniž více komu škoditi pokouší se. Neb když se přihodí jemu zlé, naříká a žalostní, při- pomínaje sobě, že sú jiní tak naříkali pro jeho křivdy a škody jim činěné, jakož on naříká pro zlé jemu od jiných učiněné. 15 I boje se přestává zlé činiti bližním, jich bolest u sebe rozvažuje, i vyhledává to, což by dobré jemu bylo při konci. A podoben- ství, kteréhožs ode mne na to žádal, jest o lovčím a lvici. Řekl král: Kterak bylo? Dí mudřec: Praví, že když jedna lvice urodila dvé lvičat a jich v svém 20 obydlé nechala, až by něco jim ku pokrmu ulovila, i šel jest tudy jeden lovčí, a když uhledal je, zbil je a zedřel; i odšel. A když se vrátila lvice lvičátka svá umrlá nalezši a vodřená, bylo jí to 188b velmi protimyslné, i žalostila a plakala hořce, kladúc bedra svá a tvář na zemi pro hořkost srdce svého. A slyše jeden vlk, sou- 25 sed její, křik, naříkaní a kvílení srdce jejího, šel jest k ní ptaje se, proč by to činila. Kterémuž lvice svú příhodu oznámila. Řekl jí vlk: „Nikoli nemáš proto plakati a naříkati, ani sebe tiem stýskaním trápiti, ale máš tu pomstu spravedlivým božím sou- dem trpěti a znamenati, že jest neučinil lovčí tobě toho zámutku, 30 kterýž si ty též jiným činila. Trpiž tehdy mile a snes účinek lovčího tak, jakož sú jiní trpěli a snášeli účinek tvój. Neboť psáno jest: Kterúž by kto měrú měřil, tú jemu odměřeno bude bez pochy- bení, a tak jest se tobě nyní ovšem přihodilo.“ Řekla mu lvice: 189a 2. „Vylož mi to, co mieníš.“ Kteréž vlk řekl: „Kolikt jest let? 206
Kapitula jedenáctá o lovčím a lvici. O tom, ktož přestává škoditi jiným pro své zlé. DOVĚDĚL KRÁL DYSLES Sendebarovi mudrci: Srozuměll sem skrze tuto rozprávku, co by měli králové a páni mocní činiti 5 času rozhněvání svého a kterak hněv svój skrotiti. Ale pak nynie pověz mi o tom, kterýž, když se mu co přihodí zlého, tresce se tiem a přestává zlého, kteréž páchal. Dí mudřec: Žádnýť nečiní zlé ani škodí lidem, jediné blázen a lotr a ktož neprohledá k bu- dúcímu, přítomnému i minulému, a páše to neznaje a nevěda, 10 že ho samého zlé potká. Ještoť druhdy ztrestán bývá blázen 188a protivenstvím, kteréž přichází na něho, aniž více komu škoditi pokouší se. Neb když se přihodí jemu zlé, naříká a žalostní, při- pomínaje sobě, že sú jiní tak naříkali pro jeho křivdy a škody jim činěné, jakož on naříká pro zlé jemu od jiných učiněné. 15 I boje se přestává zlé činiti bližním, jich bolest u sebe rozvažuje, i vyhledává to, což by dobré jemu bylo při konci. A podoben- ství, kteréhožs ode mne na to žádal, jest o lovčím a lvici. Řekl král: Kterak bylo? Dí mudřec: Praví, že když jedna lvice urodila dvé lvičat a jich v svém 20 obydlé nechala, až by něco jim ku pokrmu ulovila, i šel jest tudy jeden lovčí, a když uhledal je, zbil je a zedřel; i odšel. A když se vrátila lvice lvičátka svá umrlá nalezši a vodřená, bylo jí to 188b velmi protimyslné, i žalostila a plakala hořce, kladúc bedra svá a tvář na zemi pro hořkost srdce svého. A slyše jeden vlk, sou- 25 sed její, křik, naříkaní a kvílení srdce jejího, šel jest k ní ptaje se, proč by to činila. Kterémuž lvice svú příhodu oznámila. Řekl jí vlk: „Nikoli nemáš proto plakati a naříkati, ani sebe tiem stýskaním trápiti, ale máš tu pomstu spravedlivým božím sou- dem trpěti a znamenati, že jest neučinil lovčí tobě toho zámutku, 30 kterýž si ty též jiným činila. Trpiž tehdy mile a snes účinek lovčího tak, jakož sú jiní trpěli a snášeli účinek tvój. Neboť psáno jest: Kterúž by kto měrú měřil, tú jemu odměřeno bude bez pochy- bení, a tak jest se tobě nyní ovšem přihodilo.“ Řekla mu lvice: 189a 2. „Vylož mi to, co mieníš.“ Kteréž vlk řekl: „Kolikt jest let? 206
Strana 207
A ona: „Okolo sta let.“ I řekl jí: „Čímž si živa byla odtavád až do dneška?“ Dí ona: „Živa sem byla masem hovadím a zvířat země. Kteréž řekl vlk: „Vieš-liž, že ta zvířata, kteráž si zžírala, otce a mateře měla?“ A ona „Viem“ řekla. I dí vlk: „Věděti máš, žeť sú oni sobě tak stýskali a hořekovali pro ztracení svých synů jako i ty tvých. Věz také, že nepotkal tě ten zámutek od lovčího jediné pro nepravost srdce tvého a žes nezpomínala na své skutky ani k posledku prohledala, anižs myslila, že to na tvú hlavu přijde.“ I slyševši to lvice od vlka, znala, že by pravé bylo, 10 a porozuměla tomu, že jí nepřišel ten zámutek než pro křivdy, kteréž ona jiným zvířatóm páchala, a že neprávě a nespra ved- 189b livě činila, proto bůh mstil by nad ní. I zdržujíc se škoditi zví- řatóm, dala se v užívaní ovoce a úrody zemské. A vidúci liška zpuosob lvice, že se nechovala než úrodú zemskú, 15 řekla jí: „Nadála sem se ovšem, že nedostatek úrody zemské jest z nakažení povětří, dokudž sem neviděla, že ty jie užíváš. Ješto ty jedúci maso a nechavši toho pokrmu, kterýž tobě buoh zpuo- sobil, dalas se v užívaní pokrmu jiného k vydření živnosti cizí. A protož stala se drahota úrody pro tebe. I běda tehdy zvířatóm, 20 úrodú země se živícím, pro tebe, ještoť jest je navštievil pán, při- ved tebe na ně, aby pokrm jich žrala.“ A když to slyšela lvice, zdržela jest ruku svú od živných věcí a úrody zemské všeli- kteraké. A umienila se toliko samú travú polní a senem chovati. Potom pak řekl mudřec králi: Přivedl sem to podobenství, že 190a 25 druhdy zločinec přestává škoditi lidem pro protivenství jemu od jiných přišlé, jakož jest lvice učinila. A protož mají lidé toho světa toho šetřiti, ještoť psáno jest: Což sobě nechceš, jiným nečiň, a tak naplníš spravedlnost a soud i libost lidem učiníš. 5 207
A ona: „Okolo sta let.“ I řekl jí: „Čímž si živa byla odtavád až do dneška?“ Dí ona: „Živa sem byla masem hovadím a zvířat země. Kteréž řekl vlk: „Vieš-liž, že ta zvířata, kteráž si zžírala, otce a mateře měla?“ A ona „Viem“ řekla. I dí vlk: „Věděti máš, žeť sú oni sobě tak stýskali a hořekovali pro ztracení svých synů jako i ty tvých. Věz také, že nepotkal tě ten zámutek od lovčího jediné pro nepravost srdce tvého a žes nezpomínala na své skutky ani k posledku prohledala, anižs myslila, že to na tvú hlavu přijde.“ I slyševši to lvice od vlka, znala, že by pravé bylo, 10 a porozuměla tomu, že jí nepřišel ten zámutek než pro křivdy, kteréž ona jiným zvířatóm páchala, a že neprávě a nespra ved- 189b livě činila, proto bůh mstil by nad ní. I zdržujíc se škoditi zví- řatóm, dala se v užívaní ovoce a úrody zemské. A vidúci liška zpuosob lvice, že se nechovala než úrodú zemskú, 15 řekla jí: „Nadála sem se ovšem, že nedostatek úrody zemské jest z nakažení povětří, dokudž sem neviděla, že ty jie užíváš. Ješto ty jedúci maso a nechavši toho pokrmu, kterýž tobě buoh zpuo- sobil, dalas se v užívaní pokrmu jiného k vydření živnosti cizí. A protož stala se drahota úrody pro tebe. I běda tehdy zvířatóm, 20 úrodú země se živícím, pro tebe, ještoť jest je navštievil pán, při- ved tebe na ně, aby pokrm jich žrala.“ A když to slyšela lvice, zdržela jest ruku svú od živných věcí a úrody zemské všeli- kteraké. A umienila se toliko samú travú polní a senem chovati. Potom pak řekl mudřec králi: Přivedl sem to podobenství, že 190a 25 druhdy zločinec přestává škoditi lidem pro protivenství jemu od jiných přišlé, jakož jest lvice učinila. A protož mají lidé toho světa toho šetřiti, ještoť psáno jest: Což sobě nechceš, jiným nečiň, a tak naplníš spravedlnost a soud i libost lidem učiníš. 5 207
Strana 208
Kapitula dvanáctá o pousteníku a poutníku. A jest o tom, ktož opouští skutky vlastní a činí, což mu nenáleží. EKL JEST-KRÁL k svému mudrci: Vyrozumělť sem již tomu, ale nyní chci, aby mi oznámil podobenství o tom, kterýž nechaje vlastních a navyklých skutků, činí to, což mu nenáleží a v obyčeji nenie, až potratí první zpuosob. Dí mudřec: Praví, že byl v jedné zemi pústeník. Některý pak den, když k němu přišel nějaký pútník, předložil před něj pústeník dobré 10 daktyle, kteréž oba jedli. I řekl poutník: „Ó, co sladké jest ovoce to, kdyby v zemi naší byli takoví stromové a ovoce, ačkoli máme v ní jiná dobrá ovoce, a ktož by koli měl líky a rozinky i jiné ovoce, přestal by na tom.“ Dí pousteník: „Nenicť muž múdrý, ktož hledá, čehož nenalezá, a jehož mysl žádá, čehož mieti ne- 15 můž, nebť se jemu to obrací v bolest a tesknost a roztrhuje srdce jeho. Ale ty muž opatrný a rozumný si, máš na tom dosti mieti, což jest dáno a uděleno tobě, a zdáliti se od toho, čehož nemuožeš dojíti a dosáhnúti. A když pústeník jazykem židovským mluvil, líbila se poutníku 191a 20 řeč jeho i prosil ho, aby jej náučil tomu jazyku. A trvaje s pou- steníkem mnoho dní, pílil jest náučili se té řeči a přivykati jí mluviti. I řekl mu pústeník: „Hodnéť jest, aby se přihodilo tobě, protože, opustiv vlastní jazyk své země, chceš mluviti jazykem cizím, což se přihodilo krkavci.“ Řekl poutník: „Kterak bylo?“ 25 Dí pousteník: „Praví, že krkavec má chod pyšný a zpanilý, kterýžto když viděl holuba chodícího znízka, líbil se mu zpuosob toho chodu a mrzel ho chod jeho vlastní, kterýž však pěkný byl. I pilen byl ná- učiti se chodu holubímu, i nemohl. Potom pak chtěl se zase vrátiti 30 k svému prvnímu zpuosobu, a též nemohl. I ostal změtencem. Přivedl sem tobě to podobenství, že hodné jest, aby zapomněl vlastního jazyku, poněvadž jej opouštíš a chceš uměti cizí. A praví, že blázen jest, ktožkoli hledá umění, kteréhož nenie hoden a kteréhož předkové jeho neužívali. 190b 208
Kapitula dvanáctá o pousteníku a poutníku. A jest o tom, ktož opouští skutky vlastní a činí, což mu nenáleží. EKL JEST-KRÁL k svému mudrci: Vyrozumělť sem již tomu, ale nyní chci, aby mi oznámil podobenství o tom, kterýž nechaje vlastních a navyklých skutků, činí to, což mu nenáleží a v obyčeji nenie, až potratí první zpuosob. Dí mudřec: Praví, že byl v jedné zemi pústeník. Některý pak den, když k němu přišel nějaký pútník, předložil před něj pústeník dobré 10 daktyle, kteréž oba jedli. I řekl poutník: „Ó, co sladké jest ovoce to, kdyby v zemi naší byli takoví stromové a ovoce, ačkoli máme v ní jiná dobrá ovoce, a ktož by koli měl líky a rozinky i jiné ovoce, přestal by na tom.“ Dí pousteník: „Nenicť muž múdrý, ktož hledá, čehož nenalezá, a jehož mysl žádá, čehož mieti ne- 15 můž, nebť se jemu to obrací v bolest a tesknost a roztrhuje srdce jeho. Ale ty muž opatrný a rozumný si, máš na tom dosti mieti, což jest dáno a uděleno tobě, a zdáliti se od toho, čehož nemuožeš dojíti a dosáhnúti. A když pústeník jazykem židovským mluvil, líbila se poutníku 191a 20 řeč jeho i prosil ho, aby jej náučil tomu jazyku. A trvaje s pou- steníkem mnoho dní, pílil jest náučili se té řeči a přivykati jí mluviti. I řekl mu pústeník: „Hodnéť jest, aby se přihodilo tobě, protože, opustiv vlastní jazyk své země, chceš mluviti jazykem cizím, což se přihodilo krkavci.“ Řekl poutník: „Kterak bylo?“ 25 Dí pousteník: „Praví, že krkavec má chod pyšný a zpanilý, kterýžto když viděl holuba chodícího znízka, líbil se mu zpuosob toho chodu a mrzel ho chod jeho vlastní, kterýž však pěkný byl. I pilen byl ná- učiti se chodu holubímu, i nemohl. Potom pak chtěl se zase vrátiti 30 k svému prvnímu zpuosobu, a též nemohl. I ostal změtencem. Přivedl sem tobě to podobenství, že hodné jest, aby zapomněl vlastního jazyku, poněvadž jej opouštíš a chceš uměti cizí. A praví, že blázen jest, ktožkoli hledá umění, kteréhož nenie hoden a kteréhož předkové jeho neužívali. 190b 208
Strana 209
Kapitula třináctá o lvu a lišce. A jest o milosti krá- lovské, kteráž se navracuje po nepřátelství. I DYSLES Sendebarovi mudrci: Slyšel sem tvé podobenství na to. Ale dáj mi nynie po dobenství o tom, což se přihází 191b 5 mezi králi a jich úředníky, když se král rozhněvá na kterého, jehož má za stranního, a potom zjevena bývá jeho upřímnost, a smiřuje se s ním, když by ho mnohým zkusil trápením. Řekl jest mudřec: Věděti sluší, jestliže by neukrotil král muže, proti kterémuž by 10 se pohnul, ani mu také milostiv byl, ani ho očistil, budeť to k zlému králi v jeho věcech. Ale máť král přihledati k tomu a šetřiti toho, na kohož se rozhněval. Byla-li jest služba jeho s věr- ností a měl-li jest pilnost pomáhati a milovati krále celým srd- cem a zpolehal-li jest král na jeho radě, neb tehdáž povinen jest 15 král s ním v mier vjíti a jemu nepřičítati toho k provinění a jeho nekaziti. Ještoť král toliko domácími radami a věrnými svými šťastně trvá. Páni pak a rádci nepomáhají jemu nežli věrností a milováním, aniž pomáhá věrnost a milování jediné s upřím- ností rady a rozumu, pósobení pak panská jsú mnohá a těžká, 20 ale upřímná rada a spravedlivost řídké sú. Trvá pak a stojí krá- lovské panování, když by poznal věrné a kto dobrého mu přeje a znal, kterak by mnoho při jednom každém bylo umění, roz- umu a upřímné rady i co by se v nich neupřímnosti tajilo. A když by o tom vědomost měl, máť usaditi nad svými věcmi podlé roz- 25 šafnosti každého, pokudž by jeho znal hodnost a rady upřímnost, a prázden býti majícího při sobě zlé obyčeje a vystřihati se, 192a aby od něho nepřijímal žádných postranních řečí, ale máť král patřiti k jich skutkóm a znamenati jich obyčeje, anižť má ho tájna býti spravedlnost muže spravedlivého a vina výstupného. 30 Máť také spravedlivému odplatiti za jeho spravedlivost a nesli- tovati se nad výstupným, aby ho nevyplenil. Neb neučiní-li toho, tehdyť špatná jmína bude před očima spravedlivého jeho spravedlivost, poněvadž by žádného užitku z ní nedosáhl, a po- silněn bude nepravý v svých skutcích neřádných. A na to jestiť 209
Kapitula třináctá o lvu a lišce. A jest o milosti krá- lovské, kteráž se navracuje po nepřátelství. I DYSLES Sendebarovi mudrci: Slyšel sem tvé podobenství na to. Ale dáj mi nynie po dobenství o tom, což se přihází 191b 5 mezi králi a jich úředníky, když se král rozhněvá na kterého, jehož má za stranního, a potom zjevena bývá jeho upřímnost, a smiřuje se s ním, když by ho mnohým zkusil trápením. Řekl jest mudřec: Věděti sluší, jestliže by neukrotil král muže, proti kterémuž by 10 se pohnul, ani mu také milostiv byl, ani ho očistil, budeť to k zlému králi v jeho věcech. Ale máť král přihledati k tomu a šetřiti toho, na kohož se rozhněval. Byla-li jest služba jeho s věr- ností a měl-li jest pilnost pomáhati a milovati krále celým srd- cem a zpolehal-li jest král na jeho radě, neb tehdáž povinen jest 15 král s ním v mier vjíti a jemu nepřičítati toho k provinění a jeho nekaziti. Ještoť král toliko domácími radami a věrnými svými šťastně trvá. Páni pak a rádci nepomáhají jemu nežli věrností a milováním, aniž pomáhá věrnost a milování jediné s upřím- ností rady a rozumu, pósobení pak panská jsú mnohá a těžká, 20 ale upřímná rada a spravedlivost řídké sú. Trvá pak a stojí krá- lovské panování, když by poznal věrné a kto dobrého mu přeje a znal, kterak by mnoho při jednom každém bylo umění, roz- umu a upřímné rady i co by se v nich neupřímnosti tajilo. A když by o tom vědomost měl, máť usaditi nad svými věcmi podlé roz- 25 šafnosti každého, pokudž by jeho znal hodnost a rady upřímnost, a prázden býti majícího při sobě zlé obyčeje a vystřihati se, 192a aby od něho nepřijímal žádných postranních řečí, ale máť král patřiti k jich skutkóm a znamenati jich obyčeje, anižť má ho tájna býti spravedlnost muže spravedlivého a vina výstupného. 30 Máť také spravedlivému odplatiti za jeho spravedlivost a nesli- tovati se nad výstupným, aby ho nevyplenil. Neb neučiní-li toho, tehdyť špatná jmína bude před očima spravedlivého jeho spravedlivost, poněvadž by žádného užitku z ní nedosáhl, a po- silněn bude nepravý v svých skutcích neřádných. A na to jestiť 209
Strana 210
podobenství o lvu a lišce. Řekl král: Kterak bylo? Dí mudřec: Praví, že bylo v vlasti indické nějaké zvíře, maje rozum a upřímnú radu i spravedlivú a umění. A když obývalo s jinými svými zvířaty, chtělo činiti skutky, kteréž jilní činili, ale tovařiší 192b 5 jeho hadrovali se s ním, řkúce: „Proč nepósobíš svých mravuo podlé přirození tvého, ješto tobě nesluší býti jako my a s námi choditi?“ Jimž odpověděl: „Nebuduť mieti hříchu z vašeho to- vařiství, dokavadž se zlého nedopustím, neboť hříchové ne od místa a tovařiství potah mívají, ale od umínění srdečného a póso- 10 bení skutečného. Neb někto, sa na jednom místě, ne vždy činí dobré skutky, tak také, sa v zlém místě, ne vdycky zle činí. Ješto kdyby proto dobří skutkové chvalitební slúli, že sú v svatém miestě učiněni, a ti zlí, kteříž v zlém a opovrženém, tehdy ktož by koli zabil člověka v kostele, byl by nevinný a bez hřiechu, 15 a zabije člověka v boji, provinil a zhřešil by. Já zajisté tak sem se přidržel vás toliko mým tělem, a ne náchylností [ duše a života.“ 193a I nechtě slovuom jich povoliti, mnoho dní zuostal v svých obyčejích. A když jednoho lva, kterýž kraloval nad zvířaty v tom kraji, 20 pověst toho lišky došla, líbilo se mu velmi to, což slyšel o liškovi, že by byl takové spravedlnosti a upřímnosti. I poslal po něho. A když před něj přišel, mluvil jest král, a zkušuje ho všecko, což o něm slyšel, nalezl, že pravé bylo, z čehož potěšen byl král a mi- loval ho. Po některých dnech kázal ho zavolati k sobě. A když přišel k němu, řekl mu král: „Vím, příteli, že země království mé- ho široká jest, a protož potřebuji mnohých zprávcuo a úředníkuo. Ale slyše o rozšafnosti a věrnosti tvé i sám tebe zkusiv a pravú našed pověst, počal sem tě milovati, a protož chci tě nad svými velikými věcmi ustanoviti a tvój stav nad jiná knížata a zprávce 30 království mého zvýšiti.“ Kterémuž odpověděv liška, řekl: „Ne- ráč toho král mluviti, neboť mají králové na své úřady a zprávy voliti muže rozumné a opatrné, kteříž by se neostýchali rozka- zuo a úřaduo královských, neb choulostivý v úřadu královském nikdá nemuož dobře činiti. Jáť sem pak nikdy k královským úřa- 35 dóm nedychtil. Ty pak, králi, mnohých zvířat a velikého králov- ství si, můžeš mezi nimi mnohé najíti lepší mne, kteříž ctnostní 25 210
podobenství o lvu a lišce. Řekl král: Kterak bylo? Dí mudřec: Praví, že bylo v vlasti indické nějaké zvíře, maje rozum a upřímnú radu i spravedlivú a umění. A když obývalo s jinými svými zvířaty, chtělo činiti skutky, kteréž jilní činili, ale tovařiší 192b 5 jeho hadrovali se s ním, řkúce: „Proč nepósobíš svých mravuo podlé přirození tvého, ješto tobě nesluší býti jako my a s námi choditi?“ Jimž odpověděl: „Nebuduť mieti hříchu z vašeho to- vařiství, dokavadž se zlého nedopustím, neboť hříchové ne od místa a tovařiství potah mívají, ale od umínění srdečného a póso- 10 bení skutečného. Neb někto, sa na jednom místě, ne vždy činí dobré skutky, tak také, sa v zlém místě, ne vdycky zle činí. Ješto kdyby proto dobří skutkové chvalitební slúli, že sú v svatém miestě učiněni, a ti zlí, kteříž v zlém a opovrženém, tehdy ktož by koli zabil člověka v kostele, byl by nevinný a bez hřiechu, 15 a zabije člověka v boji, provinil a zhřešil by. Já zajisté tak sem se přidržel vás toliko mým tělem, a ne náchylností [ duše a života.“ 193a I nechtě slovuom jich povoliti, mnoho dní zuostal v svých obyčejích. A když jednoho lva, kterýž kraloval nad zvířaty v tom kraji, 20 pověst toho lišky došla, líbilo se mu velmi to, což slyšel o liškovi, že by byl takové spravedlnosti a upřímnosti. I poslal po něho. A když před něj přišel, mluvil jest král, a zkušuje ho všecko, což o něm slyšel, nalezl, že pravé bylo, z čehož potěšen byl král a mi- loval ho. Po některých dnech kázal ho zavolati k sobě. A když přišel k němu, řekl mu král: „Vím, příteli, že země království mé- ho široká jest, a protož potřebuji mnohých zprávcuo a úředníkuo. Ale slyše o rozšafnosti a věrnosti tvé i sám tebe zkusiv a pravú našed pověst, počal sem tě milovati, a protož chci tě nad svými velikými věcmi ustanoviti a tvój stav nad jiná knížata a zprávce 30 království mého zvýšiti.“ Kterémuž odpověděv liška, řekl: „Ne- ráč toho král mluviti, neboť mají králové na své úřady a zprávy voliti muže rozumné a opatrné, kteříž by se neostýchali rozka- zuo a úřaduo královských, neb choulostivý v úřadu královském nikdá nemuož dobře činiti. Jáť sem pak nikdy k královským úřa- 35 dóm nedychtil. Ty pak, králi, mnohých zvířat a velikého králov- ství si, můžeš mezi nimi mnohé najíti lepší mne, kteříž ctnostní 25 210
Strana 211
sú a mohovití v službě královské býti a učení i proběhlí v tvém úřadu. I zuostaň při těch a nerač mne v to potahovati.“ I řekl 193b mu lev: „Nikoli více slovu mému neodpíráj, nebť nenechám tě, leč mé přikázaní v tom naplníš.“ Jemuž řekl liška: „Milostivý králi! Nemohout v úřadě královském jediné dva býti, z kterýchž já žádný nejsem. Neb totiž člověk ukrutný a smělý, neobávaje se žádného, ani komu odpouštěje pro ukrutnost a nemilostivost, aby se ho báli všickni, a tak dochází vuole své ve všem, což žádá. Neb člověk chaterný a opovržený od lidí, kterémuž jiní 10 nezávidí ani ho všímají. Ale ktožkoli přistupuje k službě krá- lovské, byl by stydlivý a útulný a nemínil by býti ukrutný, ne- budou mieti prospěchu jeho věci, ani jeho byt dlouho s nimi bude, ještoť povstanú proti němu přátelé královští a jeho ne- přátelé, ano i přítel bude záviděti jemu jeho stavu a učiněn mu bude nepřítelem. Nepřítel pak jeho též mu záviděti bude, usi- luje ho pánu jeho osočiti. A když ti dva na něj se spiknú, vydává se v nebezpečenství smrti.“ I řekl jest král: „Nebój se nenávisti mých dvořanuo a jich závisti, neb je od tebe odmísím, a nebudeš obcovati s nimi ani oni s tebú, a daruje povýším tebe nad ně. 20 A cožkoli mi dieš, stane se.“ Řekl mu: „Milostivý králi, ráčíš-li mi dobře učiniti, nech ať já sem na těch miestech živ samotně a pokójně, nebť lépe jest mně, než živu býti v strachu závisti lidu tvého království. Neb ktožkoli živí se bez strachu, přestává na 194a chlebě a na vodě. Ještoť vím, ktož se drží služby královské, mnozí 25 se jemu přiházejí zámutkové a pokušenie v životě jeho, viece než jiným lidem toho světa. Neb život krátký lepší jest s pokojem než život tisíc let s prací a strachem.“ Řekl lev: „Srozumělť sem slovóm tvým. Ale nebój se toho, což pravíš, nebť nebudu moci tebe ovšem opustiti.“ Dí liška: „Poněvadž pak na tom král býti ráčí, 30 prosím, aby mi pod závazkem slíbil: jestliže by kdy co stranního o mně slyšel, aby tomu nevěřil, ale mne zavolal a odpor mój i pravdu vždy slyšel. Nebť vím, že nenáviděti mne budou ti, kteříž pode mnú budú, pro strach jmena mého. A kteříž většího sú urozenie nežli já, záviděti mi budou proto, že budu nad ně po- 35 výšen a usazen. A protož, bylo-li by co do neseno jemu od ně- 194b koho, aby mne vinna učinil, že neráčí mne zahubiti, leč by de- 5 15 211
sú a mohovití v službě královské býti a učení i proběhlí v tvém úřadu. I zuostaň při těch a nerač mne v to potahovati.“ I řekl 193b mu lev: „Nikoli více slovu mému neodpíráj, nebť nenechám tě, leč mé přikázaní v tom naplníš.“ Jemuž řekl liška: „Milostivý králi! Nemohout v úřadě královském jediné dva býti, z kterýchž já žádný nejsem. Neb totiž člověk ukrutný a smělý, neobávaje se žádného, ani komu odpouštěje pro ukrutnost a nemilostivost, aby se ho báli všickni, a tak dochází vuole své ve všem, což žádá. Neb člověk chaterný a opovržený od lidí, kterémuž jiní 10 nezávidí ani ho všímají. Ale ktožkoli přistupuje k službě krá- lovské, byl by stydlivý a útulný a nemínil by býti ukrutný, ne- budou mieti prospěchu jeho věci, ani jeho byt dlouho s nimi bude, ještoť povstanú proti němu přátelé královští a jeho ne- přátelé, ano i přítel bude záviděti jemu jeho stavu a učiněn mu bude nepřítelem. Nepřítel pak jeho též mu záviděti bude, usi- luje ho pánu jeho osočiti. A když ti dva na něj se spiknú, vydává se v nebezpečenství smrti.“ I řekl jest král: „Nebój se nenávisti mých dvořanuo a jich závisti, neb je od tebe odmísím, a nebudeš obcovati s nimi ani oni s tebú, a daruje povýším tebe nad ně. 20 A cožkoli mi dieš, stane se.“ Řekl mu: „Milostivý králi, ráčíš-li mi dobře učiniti, nech ať já sem na těch miestech živ samotně a pokójně, nebť lépe jest mně, než živu býti v strachu závisti lidu tvého království. Neb ktožkoli živí se bez strachu, přestává na 194a chlebě a na vodě. Ještoť vím, ktož se drží služby královské, mnozí 25 se jemu přiházejí zámutkové a pokušenie v životě jeho, viece než jiným lidem toho světa. Neb život krátký lepší jest s pokojem než život tisíc let s prací a strachem.“ Řekl lev: „Srozumělť sem slovóm tvým. Ale nebój se toho, což pravíš, nebť nebudu moci tebe ovšem opustiti.“ Dí liška: „Poněvadž pak na tom král býti ráčí, 30 prosím, aby mi pod závazkem slíbil: jestliže by kdy co stranního o mně slyšel, aby tomu nevěřil, ale mne zavolal a odpor mój i pravdu vždy slyšel. Nebť vím, že nenáviděti mne budou ti, kteříž pode mnú budú, pro strach jmena mého. A kteříž většího sú urozenie nežli já, záviděti mi budou proto, že budu nad ně po- 35 výšen a usazen. A protož, bylo-li by co do neseno jemu od ně- 194b koho, aby mne vinna učinil, že neráčí mne zahubiti, leč by de- 5 15 211
Strana 212
setkrát na to se vyptal, a potom tepruv nalož se mnú, jakž ráčíš. A když mi to pod věrú slíbíš a budu tiem jist, buduť pomáhati všie svou myslí a možností a v ničemž nezmýlím.“ Kterémuž od- pověděl, řka: „Chciť, aby tobě to ode mne zdržáno bylo.“ I usa- 5 dil ho lev nade vším zbožím svým a povýšil stavu jeho nad jiné pány a tovařiše jeho, přijímaje od něho radu a rozumy, takže ho nad jiná kniežata svého dvoru miloval. A kterakkoli viece od něho radu bral, tiem více k jeho milování nachýlen byl. I bylo jest to protimyslné všem pánóm cizím i domácím. A zá- 10 vidíce jemu, počali sú proto k němu nechuť mieti, až pak spolu se uradivše na tom zůstali, aby mysl králi převrátili plroti němu 195a a jej zahubili. I stalo se jest, když umínili to lstivě učiniti, šedše dne jednoho na dvuor královský, nalezli tu maso ku pokrmu králi připravené, kteréž sobě král k svému stolu zvláště zvolil, 15 a je zlodějsky vzavše, poslali do domu liškova, a tu vskrytě je položili, ješto on o ničemž nevěděl. Druhý pak den lev kázal sobě pokrm dáti. A když dvořané hledali masa toho a nenalezli, po- hnul se jest hněvem. I vidúce radní a dvořané královští, kteříž se uradili zahubiti lišku, že by tu nebylo lišky a bez přestání lev 20 na to maso se ptal, počali sú zhledati na sebe. I propověděv slo- vo jeden z nich, jako ze vší hlúposti srdce svého řekl: „Povinni sme jistě králi oznámiti, což by nám bylo vědomo o tom, což by jeho dobré nebo zlé bylo, ač mnozí sou, jimž ta věc protimyslná jest. Neb došlo nás, že by liška vzal maso a donesl do domu 25 svého.“ Řekl druhý: „Nezdál mi se, by on to učinil, ještoť nenie takový, a však nechť se ta věc vyhledá, nebť žádného v světě nenie, aby rozeznával přirození a srdce lidská.“ Dí jiný: „Jistě žádný nemuože znáti tájností srdcí, a protož potřebí jest pilného vyhledání té věci, a nájde-li se tak, bez pochyby všecko pravé 30 bude, což jest nám o liškovi praveno.“ Řekl jiný: „Nemáť žádný sám se zavoditi, čije co do sebe, neboť lest nevyprošťuje muže." Dí jiný: „Kterakž by mohl vyproštěn býti, ktož krále zklamává, a kterak se to [tajiti muože, ješto by lichota dvořanuo a radních 195b královských se netajila?“ Řekl jiný: „Oznámil mi jeden hodno- 35 věrný o liškovi cos velikého, čemuž nemohl sem věřiti posavad, slyše řeči vaše.“ Dí jiný: „Nebyla mne tájná jeho lest a nepra- 212
setkrát na to se vyptal, a potom tepruv nalož se mnú, jakž ráčíš. A když mi to pod věrú slíbíš a budu tiem jist, buduť pomáhati všie svou myslí a možností a v ničemž nezmýlím.“ Kterémuž od- pověděl, řka: „Chciť, aby tobě to ode mne zdržáno bylo.“ I usa- 5 dil ho lev nade vším zbožím svým a povýšil stavu jeho nad jiné pány a tovařiše jeho, přijímaje od něho radu a rozumy, takže ho nad jiná kniežata svého dvoru miloval. A kterakkoli viece od něho radu bral, tiem více k jeho milování nachýlen byl. I bylo jest to protimyslné všem pánóm cizím i domácím. A zá- 10 vidíce jemu, počali sú proto k němu nechuť mieti, až pak spolu se uradivše na tom zůstali, aby mysl králi převrátili plroti němu 195a a jej zahubili. I stalo se jest, když umínili to lstivě učiniti, šedše dne jednoho na dvuor královský, nalezli tu maso ku pokrmu králi připravené, kteréž sobě král k svému stolu zvláště zvolil, 15 a je zlodějsky vzavše, poslali do domu liškova, a tu vskrytě je položili, ješto on o ničemž nevěděl. Druhý pak den lev kázal sobě pokrm dáti. A když dvořané hledali masa toho a nenalezli, po- hnul se jest hněvem. I vidúce radní a dvořané královští, kteříž se uradili zahubiti lišku, že by tu nebylo lišky a bez přestání lev 20 na to maso se ptal, počali sú zhledati na sebe. I propověděv slo- vo jeden z nich, jako ze vší hlúposti srdce svého řekl: „Povinni sme jistě králi oznámiti, což by nám bylo vědomo o tom, což by jeho dobré nebo zlé bylo, ač mnozí sou, jimž ta věc protimyslná jest. Neb došlo nás, že by liška vzal maso a donesl do domu 25 svého.“ Řekl druhý: „Nezdál mi se, by on to učinil, ještoť nenie takový, a však nechť se ta věc vyhledá, nebť žádného v světě nenie, aby rozeznával přirození a srdce lidská.“ Dí jiný: „Jistě žádný nemuože znáti tájností srdcí, a protož potřebí jest pilného vyhledání té věci, a nájde-li se tak, bez pochyby všecko pravé 30 bude, což jest nám o liškovi praveno.“ Řekl jiný: „Nemáť žádný sám se zavoditi, čije co do sebe, neboť lest nevyprošťuje muže." Dí jiný: „Kterakž by mohl vyproštěn býti, ktož krále zklamává, a kterak se to [tajiti muože, ješto by lichota dvořanuo a radních 195b královských se netajila?“ Řekl jiný: „Oznámil mi jeden hodno- 35 věrný o liškovi cos velikého, čemuž nemohl sem věřiti posavad, slyše řeči vaše.“ Dí jiný: „Nebyla mne tájná jeho lest a nepra- 212
Strana 213
vost skutkuo jeho ode dne, kteréhož sem na něj nájprvé pohleděl, a poznal sem to, což již ukázal, neb ten podvodník, kterýž se ukazuje svatým a bohobojným, nenie živ nežli zlým bližního a velikú nepravostí, jakož jeho rodu všecky lišky činí.“ Řekl 5 jiný: „Nenicť ten pravý a upřímý, kterýž nám pravil, že těžká šelma a veliké nebezpečenství jest člověku, majícímu úřad králov- ský, i kterakž jest se dopustil té nevěry, jistě jest se čemu diviti. Vece jiný: „Nájde-li se to vpravdě, nemáť se mu položiti to, než za lichotu a nevěru. Ktož pak dopustí se toho, odsuzuje se mi- 10 losti.“ Řekl jiný: „Vy praví jste a pravdu pravíte, aniž mohu slo- vóm vašim odpírati. Ale však kdyby proto kázal král tu věc vy- hledati, tehdyť by poznána byla toho pravda neb klam.“ Dí jiný: „Nenie-li posláno do jeho domu, aby se pohledalo, ať jest spěšně posláno, nebť všudy má špehéře a strach jest, kdyby ho ta 15 věc došla, žeť chytrost nájde a vymluví se.“ Pověděl jiný: „Vě- řím, kdyby pohledáno bylo v jeho domu a našlo se tak vpravdě, žeť by on ještě krále svedl svými úlisnými řečmi a lichými a jemu by pravé falešným učinil a falešné pravým.“ A nepřestali 196a takových slov mluviti před králem, až uvěřil tomu. I přiveden jest liška, náměstek jeho, s vědomím krále před něj. Kterémuž řekl: „Kdež jest štál masa, kteréž sem kázal sobě schovati?“ Jemuž odpověděl: „To sem kuchmistru dal, aby je k obědu přistrojil.“ I zavolán sa kuchmistr a otázán o masu, ješto i on byl z těch, kteříž se spikli proti liškovi, i odepřel jest, řka: 25 „Nic mi nedal.“ I poslal lev do domu jeho věrného muže, aby pohledal. I nalezeno jest maso v domě liškově a před krále při- neseno. Byl jest pak jeden z těch, kteříž mluvili králi proti liš- kovi, nějaký vlk, kterýž nic dobře ani zle nemluvil před králem o té věci a zdál se muž spravedlivý a nevinný, jako by z těch byl, 30 kteříž nemluví než 1 pravdu. I řekl jest ten vlk: „Poněvadž zjeve- 196b na jest králi lest, neslušíť odpúštěti jemu, neb odpustí-li mu, nikdá zločinec svého výstupku nenechá, ani více oznámeno bude králi čí proviněnie, když by zanedbával trestati výstupných. Tehdy lev kázal ho dáti do žaláře, a tak se jest stalo. I řekl jeden 35 z radních: „Divím se opatrnosti krále a jeho rozumu při všech věcech, kterak jest neznal nepravosti toho zlosyna, ani jeho 20 213
vost skutkuo jeho ode dne, kteréhož sem na něj nájprvé pohleděl, a poznal sem to, což již ukázal, neb ten podvodník, kterýž se ukazuje svatým a bohobojným, nenie živ nežli zlým bližního a velikú nepravostí, jakož jeho rodu všecky lišky činí.“ Řekl 5 jiný: „Nenicť ten pravý a upřímý, kterýž nám pravil, že těžká šelma a veliké nebezpečenství jest člověku, majícímu úřad králov- ský, i kterakž jest se dopustil té nevěry, jistě jest se čemu diviti. Vece jiný: „Nájde-li se to vpravdě, nemáť se mu položiti to, než za lichotu a nevěru. Ktož pak dopustí se toho, odsuzuje se mi- 10 losti.“ Řekl jiný: „Vy praví jste a pravdu pravíte, aniž mohu slo- vóm vašim odpírati. Ale však kdyby proto kázal král tu věc vy- hledati, tehdyť by poznána byla toho pravda neb klam.“ Dí jiný: „Nenie-li posláno do jeho domu, aby se pohledalo, ať jest spěšně posláno, nebť všudy má špehéře a strach jest, kdyby ho ta 15 věc došla, žeť chytrost nájde a vymluví se.“ Pověděl jiný: „Vě- řím, kdyby pohledáno bylo v jeho domu a našlo se tak vpravdě, žeť by on ještě krále svedl svými úlisnými řečmi a lichými a jemu by pravé falešným učinil a falešné pravým.“ A nepřestali 196a takových slov mluviti před králem, až uvěřil tomu. I přiveden jest liška, náměstek jeho, s vědomím krále před něj. Kterémuž řekl: „Kdež jest štál masa, kteréž sem kázal sobě schovati?“ Jemuž odpověděl: „To sem kuchmistru dal, aby je k obědu přistrojil.“ I zavolán sa kuchmistr a otázán o masu, ješto i on byl z těch, kteříž se spikli proti liškovi, i odepřel jest, řka: 25 „Nic mi nedal.“ I poslal lev do domu jeho věrného muže, aby pohledal. I nalezeno jest maso v domě liškově a před krále při- neseno. Byl jest pak jeden z těch, kteříž mluvili králi proti liš- kovi, nějaký vlk, kterýž nic dobře ani zle nemluvil před králem o té věci a zdál se muž spravedlivý a nevinný, jako by z těch byl, 30 kteříž nemluví než 1 pravdu. I řekl jest ten vlk: „Poněvadž zjeve- 196b na jest králi lest, neslušíť odpúštěti jemu, neb odpustí-li mu, nikdá zločinec svého výstupku nenechá, ani více oznámeno bude králi čí proviněnie, když by zanedbával trestati výstupných. Tehdy lev kázal ho dáti do žaláře, a tak se jest stalo. I řekl jeden 35 z radních: „Divím se opatrnosti krále a jeho rozumu při všech věcech, kterak jest neznal nepravosti toho zlosyna, ani jeho 20 213
Strana 214
činóm srozuměl.“ Řekl jiný: „Radějí diviti se jest, že nevidím, aby péči měl ptáti se na to, poněvadž se proneslo na něj, což se tajilo.“ Tehdy poslal král jednoho z nich k žaláři, aby ho slyšel a viděl, kterak se vymlúvati bude. I vrátiv se posel k králi, pře- 5 vrátil slova jeho a dal mu odpověd, že to spiknujtí více král za 197a pravé měl. I zarmútiv se z toho lev, kázal ho vyvesti a odpraviti. A když to došlo uší mateře lvovy, kteráž se ptala na účinek, i poslala k těm, kteříž vedli ho na popravu, aby nepospíchali, až by ona se lvem rozmluvila. I zachovali sú přikázaní její. A když 10 přišla k synu, řekla jemu: „Pro jakú vinu, synu, kázals zahubiti lišku?“ Kteréž lev oznámil jeho účinek. I řekla mu mátě: „Velmis pospiešil proto zahubiti jej. Zdaliž nevíš, že muž, čině věci své kvapně, padá a bycha honí, ale pósobí muž opatrný věci své povlovně, a neželí. A ktož smělý jest v svých věcech, zbíráť sku- 15 tek zámutku, ješto lituje účinku svého. A protož nenie v světě, komuž by tak velmi potřebí bylo věci vyhledávati a nekvapiti s rozkazem, jako králi. Nebť jistě žena na muže svého zpolehá a syn na otce, učedlník na svého mistra a vójsko na svého hýt- mana, bohu slúže na zachování přikázaní, lid pak na krále, ale 20 králové na bázeň boží a spravedlivost a na dobré skutky a na štědrost. Vrch pak múdrosti královské jest znáti lidi a je na jich hodná místa posazovati, a ne všech slov k sobě přijímati od ně- kterých, a pokój mezi nimi činiti. Neboť vdycky závidí sobě duostojenství a jeden hledí druhého. Protož ty nemáš všemu věřiti, ani máš hned, ktož by se tobě slíbil, jeho za svú zvláštní radu přijímati. A že si usadil lišku věrného tvého nad zbožím tvým [ a ode dne, v kterýž si poznal ho, až do dneška neshledl si 197b na něm nic než dobré mravy a věrnost a srdečnú upřímnost, ny- nie pak na něho se hněváš. Ješto vyšla pověst v uši všech kniežat 30 tvých, kteříž viděli slávu, kterúžs mu učinil, a nynie pohnul si se proti němu pro jeden kus masa, i ostati chceš ničemný a neusta- vičný před očima jich. A snad podvedli tě zlostní muží a v to uvedli svú závistí, ještoť nepřejí mu úřadu, kterýž si dal jemu, a proto chtějí ho zahubiti. Král zajisté, když koho usadí nad 35 svými věcmi a nevyhledá toho, když by z čeho obžalován byl, želeti bude a při konci v srdci svém zámutek trpěti, ale má vy- 25 214
činóm srozuměl.“ Řekl jiný: „Radějí diviti se jest, že nevidím, aby péči měl ptáti se na to, poněvadž se proneslo na něj, což se tajilo.“ Tehdy poslal král jednoho z nich k žaláři, aby ho slyšel a viděl, kterak se vymlúvati bude. I vrátiv se posel k králi, pře- 5 vrátil slova jeho a dal mu odpověd, že to spiknujtí více král za 197a pravé měl. I zarmútiv se z toho lev, kázal ho vyvesti a odpraviti. A když to došlo uší mateře lvovy, kteráž se ptala na účinek, i poslala k těm, kteříž vedli ho na popravu, aby nepospíchali, až by ona se lvem rozmluvila. I zachovali sú přikázaní její. A když 10 přišla k synu, řekla jemu: „Pro jakú vinu, synu, kázals zahubiti lišku?“ Kteréž lev oznámil jeho účinek. I řekla mu mátě: „Velmis pospiešil proto zahubiti jej. Zdaliž nevíš, že muž, čině věci své kvapně, padá a bycha honí, ale pósobí muž opatrný věci své povlovně, a neželí. A ktož smělý jest v svých věcech, zbíráť sku- 15 tek zámutku, ješto lituje účinku svého. A protož nenie v světě, komuž by tak velmi potřebí bylo věci vyhledávati a nekvapiti s rozkazem, jako králi. Nebť jistě žena na muže svého zpolehá a syn na otce, učedlník na svého mistra a vójsko na svého hýt- mana, bohu slúže na zachování přikázaní, lid pak na krále, ale 20 králové na bázeň boží a spravedlivost a na dobré skutky a na štědrost. Vrch pak múdrosti královské jest znáti lidi a je na jich hodná místa posazovati, a ne všech slov k sobě přijímati od ně- kterých, a pokój mezi nimi činiti. Neboť vdycky závidí sobě duostojenství a jeden hledí druhého. Protož ty nemáš všemu věřiti, ani máš hned, ktož by se tobě slíbil, jeho za svú zvláštní radu přijímati. A že si usadil lišku věrného tvého nad zbožím tvým [ a ode dne, v kterýž si poznal ho, až do dneška neshledl si 197b na něm nic než dobré mravy a věrnost a srdečnú upřímnost, ny- nie pak na něho se hněváš. Ješto vyšla pověst v uši všech kniežat 30 tvých, kteříž viděli slávu, kterúžs mu učinil, a nynie pohnul si se proti němu pro jeden kus masa, i ostati chceš ničemný a neusta- vičný před očima jich. A snad podvedli tě zlostní muží a v to uvedli svú závistí, ještoť nepřejí mu úřadu, kterýž si dal jemu, a proto chtějí ho zahubiti. Král zajisté, když koho usadí nad 35 svými věcmi a nevyhledá toho, když by z čeho obžalován byl, želeti bude a při konci v srdci svém zámutek trpěti, ale má vy- 25 214
Strana 215
hledati pravdu a nenechávati toho při vidění očí a slyšenie uší svých, nebť by mnoho zlého jemu z toho přišlo, ješto mnoho účinků se skrývá, dokudž by nebyli vyhledáni s pilností. Jako víno, kteréž zkušené jest koštováním, a ne viděním, ješto zajisté 5 někdy barva jeho bývá světlá jako perla, a však chut má příliš zlú, a jako ktož má chlup v oku, zdá se jemu celý vlas, aneb jako červ v noci svítící, vida ho, zdá se, že jest veliký, ale v ruku vzatý maličký jest a jako ničemný, žádná se také na něm nevidí barva, ty pak, synu, pomněti máš na řeč liškovu svým rozumem 10 a múdrostí, řka: Kterakž by učinil to, poněvadž sem mu ten úřad dal, ješto ho nežádal, ale bezděčně sem ho usadil nad mými poklady, pokrmy a nápoji? I kterakž by se pokusil ukrasti to, 198a což sem mu v jeho ruce dal a kázal sobě zachovati, a to v svém domu položiti, odpíraje potom, že by nikterakž toho nevzal? 15 A protož, synu, znamenáj pilně řeč jeho a vyhledáj! A věděti máš, že ode dne stvoření světa vdycky blázni závidí múdrým, nepraví pak spravedlivým a urozeným neslovútní a je usilují zkaziti. A znamenáj, že od dne, v kterýžs toho svého úředníka viděl, znal si spravedlivého a upřímného beze vší lsti. A jáť vím, 20 jestliže by král znamenal, že jeho nepřátelé spikli se na něho a v domu maso položili, pozná. Ješto když krahujec kus masa nohami svými nese, následují ho ptáci, aby mu je vydřeli a jej zabili, takť také lidé usilují zahubiti znamenitějšího sebe. A věz, že nepřátelé liškovi o tvú škodu nepečovali, ale, což jim uži- 25 tečné jest, toliko to obmýšlejí. A protož hleď toho, což tobě jest užitečné, netbaje na škodu, kteráž se přihodila. Neboť se má každý od tohoto dvého vystřihati: odmiesiti se od mužuo múd- rých a svého tovařiše oklamati. A dvoje dobré zachovati, totiž odděliti se od mužů nepravých a varovati se bláznových a ukrut- 30 ných. A již zajisté liška osočen jest před tebú, kterýž tobě po- slušný byl a věrný království tvého zprávce, a nikdy tebe v ni- čemž nezmýlil, všeliká také snášel protivenství pro tvé dobré, ani před tebú svú tájnost skrýval. A ktožkoli takový jest, máť ] mu 198b každý věřiti, a nepřijímati všeho, což lidé o něm klevecí. I stalo se, když to mluvila lvovi matka jeho, přistúpila jest k němu kolčava jedna a oznámila všecky, kteříž se spikli proti 35 215
hledati pravdu a nenechávati toho při vidění očí a slyšenie uší svých, nebť by mnoho zlého jemu z toho přišlo, ješto mnoho účinků se skrývá, dokudž by nebyli vyhledáni s pilností. Jako víno, kteréž zkušené jest koštováním, a ne viděním, ješto zajisté 5 někdy barva jeho bývá světlá jako perla, a však chut má příliš zlú, a jako ktož má chlup v oku, zdá se jemu celý vlas, aneb jako červ v noci svítící, vida ho, zdá se, že jest veliký, ale v ruku vzatý maličký jest a jako ničemný, žádná se také na něm nevidí barva, ty pak, synu, pomněti máš na řeč liškovu svým rozumem 10 a múdrostí, řka: Kterakž by učinil to, poněvadž sem mu ten úřad dal, ješto ho nežádal, ale bezděčně sem ho usadil nad mými poklady, pokrmy a nápoji? I kterakž by se pokusil ukrasti to, 198a což sem mu v jeho ruce dal a kázal sobě zachovati, a to v svém domu položiti, odpíraje potom, že by nikterakž toho nevzal? 15 A protož, synu, znamenáj pilně řeč jeho a vyhledáj! A věděti máš, že ode dne stvoření světa vdycky blázni závidí múdrým, nepraví pak spravedlivým a urozeným neslovútní a je usilují zkaziti. A znamenáj, že od dne, v kterýžs toho svého úředníka viděl, znal si spravedlivého a upřímného beze vší lsti. A jáť vím, 20 jestliže by král znamenal, že jeho nepřátelé spikli se na něho a v domu maso položili, pozná. Ješto když krahujec kus masa nohami svými nese, následují ho ptáci, aby mu je vydřeli a jej zabili, takť také lidé usilují zahubiti znamenitějšího sebe. A věz, že nepřátelé liškovi o tvú škodu nepečovali, ale, což jim uži- 25 tečné jest, toliko to obmýšlejí. A protož hleď toho, což tobě jest užitečné, netbaje na škodu, kteráž se přihodila. Neboť se má každý od tohoto dvého vystřihati: odmiesiti se od mužuo múd- rých a svého tovařiše oklamati. A dvoje dobré zachovati, totiž odděliti se od mužů nepravých a varovati se bláznových a ukrut- 30 ných. A již zajisté liška osočen jest před tebú, kterýž tobě po- slušný byl a věrný království tvého zprávce, a nikdy tebe v ni- čemž nezmýlil, všeliká také snášel protivenství pro tvé dobré, ani před tebú svú tájnost skrýval. A ktožkoli takový jest, máť ] mu 198b každý věřiti, a nepřijímati všeho, což lidé o něm klevecí. I stalo se, když to mluvila lvovi matka jeho, přistúpila jest k němu kolčava jedna a oznámila všecky, kteříž se spikli proti 35 215
Strana 216
liškovi, a té věci pravdu vypravila. A slyšéci to mátě lvova, řekla mu: „Poněvadž tobě známa jest skutkuo liškových upří- most a že úředníci tvoji chtěli ho zkaziti, máš vypleniti všecky ty, kteříž o něm ten pikel slili, a nebudeš vinen tiem hříchem, 5 kterýž duši tvé připravili. A jiní slyšíce to báti se budou, ani k tobě více slov nepravých nositi směti budú, ani kdy proti tobě a tvým se raditi. Neb bájlí a tráva, když se spojí, bývá z toho provaz, kterýmž se uvazuje velblúd. Protož vratiž lišku k prv- nímu jeho stavu, aby byl tvá tájná rada jako prvé. A neurážej se 10 na tom pravě, poněvadž sem mu chtěl zle učiniti, učiněn jest mi nepřítelem, aniž viece mám mu věřiti, neb ne každého zlého báti se sluší, aniž pochybůj srdce tvé, aby on nemohl býti tobě pří- telem, ještoť múdrý a rozšafný jest, znaje samého se i své skutky. Neb jakož přátelé býti mohú nepřátelé, tak také nepřátelé mohú býti přátelé, když poznají příčinu nepřátelstvie mezi sebú. Ale súť také, jimž nikterak věřiti neslušie: Ktož nepomní na dobro- diní a zrádce a ktož tupí dobré a ktož nepatří k onomu světu a ktož neumí skrotiti hněvu svého, neslituje se v hněvu a známý v šibalství a lichotě; a ktož se nezdržuje od lakomství, hry 20 a od smilství ] a kteříž se kochají v víně; a ktož o žádném dobře 199a nemyslí a ktož nenie stydlivý, ale čela oplzlého. Ale má se každý dobrého muže přidržeti. A takovýt jest věrný tvój rádce liška, kterýž vyznává dobré a plní, což dí, miluje spravedlivost a ne- návidí nepravosti, miluje pokój a pobožnost, ani se protiví z srdce, 25 a odpouští vinu bližnímu a zachovává milování k svým bližním a jest stydlivý.“ Řekl lev: „Zkusilť sem již lišky a při něm sem dobré mravy nalezl i mámť ho k jeho prvnímu stavu navrátiti. Potom pak poslal jest král po lišku. A když přišel k němu, poznal se král v vině své, vypraviv mu všecko, což mu bylo mlu- 30 veno, a řekl mu: „Toť hle, navracuji tě k prvnímu stavu, v kte- rémž si dosavad věrný byl.“ Dí liška: „Rač věřiti král slovóm mým i skutkóm, ani se bój, že bych nezapomněl na lest od něho mně učiněnú, a protož nemá král důvěřiti tomu, kterýž od něho úkory měl, ale myslitiť má vždycky v srdci svém: Snad řka zuo- stavil sobě nechut proti nám liška a odplatiti se míní, což sme mu někdy učinili. A vímť jistě, že ještě moji nepřátelé mě u tebe 15 35 216
liškovi, a té věci pravdu vypravila. A slyšéci to mátě lvova, řekla mu: „Poněvadž tobě známa jest skutkuo liškových upří- most a že úředníci tvoji chtěli ho zkaziti, máš vypleniti všecky ty, kteříž o něm ten pikel slili, a nebudeš vinen tiem hříchem, 5 kterýž duši tvé připravili. A jiní slyšíce to báti se budou, ani k tobě více slov nepravých nositi směti budú, ani kdy proti tobě a tvým se raditi. Neb bájlí a tráva, když se spojí, bývá z toho provaz, kterýmž se uvazuje velblúd. Protož vratiž lišku k prv- nímu jeho stavu, aby byl tvá tájná rada jako prvé. A neurážej se 10 na tom pravě, poněvadž sem mu chtěl zle učiniti, učiněn jest mi nepřítelem, aniž viece mám mu věřiti, neb ne každého zlého báti se sluší, aniž pochybůj srdce tvé, aby on nemohl býti tobě pří- telem, ještoť múdrý a rozšafný jest, znaje samého se i své skutky. Neb jakož přátelé býti mohú nepřátelé, tak také nepřátelé mohú býti přátelé, když poznají příčinu nepřátelstvie mezi sebú. Ale súť také, jimž nikterak věřiti neslušie: Ktož nepomní na dobro- diní a zrádce a ktož tupí dobré a ktož nepatří k onomu světu a ktož neumí skrotiti hněvu svého, neslituje se v hněvu a známý v šibalství a lichotě; a ktož se nezdržuje od lakomství, hry 20 a od smilství ] a kteříž se kochají v víně; a ktož o žádném dobře 199a nemyslí a ktož nenie stydlivý, ale čela oplzlého. Ale má se každý dobrého muže přidržeti. A takovýt jest věrný tvój rádce liška, kterýž vyznává dobré a plní, což dí, miluje spravedlivost a ne- návidí nepravosti, miluje pokój a pobožnost, ani se protiví z srdce, 25 a odpouští vinu bližnímu a zachovává milování k svým bližním a jest stydlivý.“ Řekl lev: „Zkusilť sem již lišky a při něm sem dobré mravy nalezl i mámť ho k jeho prvnímu stavu navrátiti. Potom pak poslal jest král po lišku. A když přišel k němu, poznal se král v vině své, vypraviv mu všecko, což mu bylo mlu- 30 veno, a řekl mu: „Toť hle, navracuji tě k prvnímu stavu, v kte- rémž si dosavad věrný byl.“ Dí liška: „Rač věřiti král slovóm mým i skutkóm, ani se bój, že bych nezapomněl na lest od něho mně učiněnú, a protož nemá král důvěřiti tomu, kterýž od něho úkory měl, ale myslitiť má vždycky v srdci svém: Snad řka zuo- stavil sobě nechut proti nám liška a odplatiti se míní, což sme mu někdy učinili. A vímť jistě, že ještě moji nepřátelé mě u tebe 15 35 216
Strana 217
zlého jednati nepřestanú, dokudž opět mezi nás sekerky ne- uvrhú. Poněvadž prvé nemohli mě zkaziti, aby neměl král jich slov za lež, i snažíť se opět proti mně najiti chytrost. Byť také král upřímného byl srdce, nebuduť sebú bezpečen, vždy maje v mysli, aby někdy nebylo svedeno srdce jeho šeptáním celý 199b den v uši jeho.“ Dí lev: „Již sem zkusil a poznal tě. Hle, posazuji tě v stavu zprávcuo a věrných před očima mými jakžto muže upřímného. Ješto pro jedinú spravedlivost tisíc vin se odpouští a vím, že tajiti budeš toho, což se mezi námi přihodilo, a že od- 10 pustíš mně to pro milost, na niž zpomeneš, kterúžť sem učinil. A buď již jeden druhému viece věrný a milý než prvé.“ I na- vrácen jest liška k svému prvniemu úřadu a miloval ho král nad jiné své dvořany. 5 A jest podobenství toto o milování královském, kteréž se po 15 rozhněvání navracuje. 217
zlého jednati nepřestanú, dokudž opět mezi nás sekerky ne- uvrhú. Poněvadž prvé nemohli mě zkaziti, aby neměl král jich slov za lež, i snažíť se opět proti mně najiti chytrost. Byť také král upřímného byl srdce, nebuduť sebú bezpečen, vždy maje v mysli, aby někdy nebylo svedeno srdce jeho šeptáním celý 199b den v uši jeho.“ Dí lev: „Již sem zkusil a poznal tě. Hle, posazuji tě v stavu zprávcuo a věrných před očima mými jakžto muže upřímného. Ješto pro jedinú spravedlivost tisíc vin se odpouští a vím, že tajiti budeš toho, což se mezi námi přihodilo, a že od- 10 pustíš mně to pro milost, na niž zpomeneš, kterúžť sem učinil. A buď již jeden druhému viece věrný a milý než prvé.“ I na- vrácen jest liška k svému prvniemu úřadu a miloval ho král nad jiné své dvořany. 5 A jest podobenství toto o milování královském, kteréž se po 15 rozhněvání navracuje. 217
Strana 218
Kapitula čtrnáctá o zlatníku a hadu. A jest o učinění milosrdenství. RÁL POVĚDĚL Sendebarovi, mudrci svému: Srozuměl sem již tomu, cožs mi rozprávěl, komu by král měl dobře učiniti 5 a jemu duověřiti. Dájž mi podobenství o tom, ktož pomní na dobrodiní sobě učiněné a ukázané, i o tom, kterýž se dobrým ne- odplacuje přieteli a dobrodinci svému za přijaté dobrodiní, ale spíše mnohokrát zlým; též komu má lítost a milosrdenství uči- něno býti. Řekl jest Sendebar: 10 Věz, milý králi, že obyčejové stvoření nejsú jednostájní, ale 200a rozliční. A nenie ze všech těch, kteréž bůh stvořil, totiž čtvero- nohých neb dvonohých aneb ptactva, králi, vzáctnější jako člo- věk. Ale nalezá se v lidech spravedlivý a hřiešný. Někdy také na- lezá se v hovadech, pamatuje na dobrodiní a dosti řeči své čině, 15 viece než v lidech. Králové pak povinni sú milost učiniti místem a časem těm, ktož by ji znali, a žádnému nemají milosti činiti, leč se vyptají na povahy muže a na jeho mravy a skutky, a byl-li by z těch, kteříž, což mluví, zachovávají a na dobrodiní pama- tují; a nehleděti na urozenost osob. Aniž mají zhrdati chudými 20 v činění milostí svých, ani mají milosti odepříti jako cizímu, byl-li by hoden a na ni pomněl, a byl by muž hodný, pro stý, upřímný, 200b rozšafný a smyslný. A když by o něm ti mravové byli rozhlášeni, má mu milost učiněna býti. Muží pak rozumní mají vyhledá- vati a zkušovati lidi a jim dobře činiti podlé toho, kterakž o nich 25 drží. Ještoť dobrý lékař neléčí nemocných toliko vida je, ale vodu ohledaje a znamenaje bití žil a horkost rukou, hlavy etc. i sílu úduo jeho, a tak dává jim lékarství, kteréž se jemu zdá. Slušíť stvoření chaternému a opovrženému, pamatujícímu na dobrodi- ní a řeči neb slibu svému dosti činícímu, ukázati milost a lítost svú 30 možností, buďto že by lidé, buďto hovada byli. Nebť neví žádný, potřeboval-li by jich pomoci po časích, aby se mu dobrým odpla- tili, a někdy má se zdržeti od činění dobře lidem, aby nedóvěřil a nezpolehal na některé z nich. A k tomu přivedli sú mudrci po- 20la dobenství. Řekl král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 218
Kapitula čtrnáctá o zlatníku a hadu. A jest o učinění milosrdenství. RÁL POVĚDĚL Sendebarovi, mudrci svému: Srozuměl sem již tomu, cožs mi rozprávěl, komu by král měl dobře učiniti 5 a jemu duověřiti. Dájž mi podobenství o tom, ktož pomní na dobrodiní sobě učiněné a ukázané, i o tom, kterýž se dobrým ne- odplacuje přieteli a dobrodinci svému za přijaté dobrodiní, ale spíše mnohokrát zlým; též komu má lítost a milosrdenství uči- něno býti. Řekl jest Sendebar: 10 Věz, milý králi, že obyčejové stvoření nejsú jednostájní, ale 200a rozliční. A nenie ze všech těch, kteréž bůh stvořil, totiž čtvero- nohých neb dvonohých aneb ptactva, králi, vzáctnější jako člo- věk. Ale nalezá se v lidech spravedlivý a hřiešný. Někdy také na- lezá se v hovadech, pamatuje na dobrodiní a dosti řeči své čině, 15 viece než v lidech. Králové pak povinni sú milost učiniti místem a časem těm, ktož by ji znali, a žádnému nemají milosti činiti, leč se vyptají na povahy muže a na jeho mravy a skutky, a byl-li by z těch, kteříž, což mluví, zachovávají a na dobrodiní pama- tují; a nehleděti na urozenost osob. Aniž mají zhrdati chudými 20 v činění milostí svých, ani mají milosti odepříti jako cizímu, byl-li by hoden a na ni pomněl, a byl by muž hodný, pro stý, upřímný, 200b rozšafný a smyslný. A když by o něm ti mravové byli rozhlášeni, má mu milost učiněna býti. Muží pak rozumní mají vyhledá- vati a zkušovati lidi a jim dobře činiti podlé toho, kterakž o nich 25 drží. Ještoť dobrý lékař neléčí nemocných toliko vida je, ale vodu ohledaje a znamenaje bití žil a horkost rukou, hlavy etc. i sílu úduo jeho, a tak dává jim lékarství, kteréž se jemu zdá. Slušíť stvoření chaternému a opovrženému, pamatujícímu na dobrodi- ní a řeči neb slibu svému dosti činícímu, ukázati milost a lítost svú 30 možností, buďto že by lidé, buďto hovada byli. Nebť neví žádný, potřeboval-li by jich pomoci po časích, aby se mu dobrým odpla- tili, a někdy má se zdržeti od činění dobře lidem, aby nedóvěřil a nezpolehal na některé z nich. A k tomu přivedli sú mudrci po- 20la dobenství. Řekl král: Kterak se stalo? Dí mudřec: 218
Strana 219
Praví, že když šel nějaký pústeník cestú, uzřel jámu, kterúž udělali myslivci pro lapání zvířat, aby je zedřeli. I pohleděv do jámy, uzřel tam člověka, kterýž byl zlatník, a s ním byl vopi- ce, had a ještěr, aniž tomu člověku překazili. I vida to pústeník, 5 myslil jest, řka: Přišelť jest již čas, v němž bych veliké milosr- denství ukázal, vysvobodě tohoto člověka z zubuo nepřátel jeho. A vzav provaz, spustil jej do jámy, kteréhož chopiv se vopice, svú hbitostí vyskočil po něm z jámy. I spustiv po druhé provaz, vstúpil ještěr, a spustiv po třetí, vylezl had; kteříž všickni po- 10 znavše milost jeho, poděkovali jemu a řekli mu: „Nikoli nemáš vytahovati toho člověka, ne boť nenie na zemi nic, neváže sobě dobrodiní učiněného, jako člověk a zvláště jako tento člověk. I řekl mu vopice: „Věziž, že já bydlím v tom a v takovém místě.“ A řekl mu ještěr: „A já v jezeře teď nedaleko bydlím.“ A had: 15 „I jáť v řece blízko odtud bydlím. Jestliže by kdy tudy šél, od- platímeť se za toto dobrodiní, kteréžs nám učinil.“ I odšel každý na cestu svú. Potom pak spustil provaz, aby vytáhl zlatníka, ne- tbaje na to, co mluvila jemu zvířata. I vytáhl ho z jámy. A když ho vytáhl, poděkoval a řekl jemu: „Ty si mi převelikú učinil 20 milost, za kterouž povinen sem tobě se odplatiti. Jestliže by buoh dal tobě jíti kdy skrze zemi, o kteréž tobě ta zvířata pravili, ješto já tam bydlím, odplatímť se za to dobrodiní, kteréžs mi ukázal.“ I odšel každý na cestu svú. Po některém pak času dostalo se pústeníku jíti skrze tu zemi, 202a 25 i potkal se s ním vopice, a vida ho, pozdravil jeho a řekl mu: „Nicť nyní nemám při sobě, ale počkáj maličko!“ Kterýž odšed vrátil se k němu s rozličným ovocem utěšeným a daroval ho. I vzav sobě, což chtěl, odšél jest odtud. I potkal se s ním ještěr, kterýž vida, pozdravil ho a řekl: „Veliká byla jest milost, kterúž 30 sem od tebe přijal, i prosímť, neodcházejž, ažť já se vrátím k tobě.“ I šel jest ještěr do domu královského a zahubil dceru jeho, a vzav korunu a trošty její, přinesl a dal pústeníkovi, nic mu o smrti dcery královské neoznámiv. I myslil jest pousteník v srdci svém, řka: Již tato zvířata za dobrodiní, kteréž sem jim učinil, mně se odplatili. Za to mám, že puojdu-li k zlatníku, lépe se on mi odplatí a aspoň mi o těch to klenotech poradí. Potom 202b 201b 35 219
Praví, že když šel nějaký pústeník cestú, uzřel jámu, kterúž udělali myslivci pro lapání zvířat, aby je zedřeli. I pohleděv do jámy, uzřel tam člověka, kterýž byl zlatník, a s ním byl vopi- ce, had a ještěr, aniž tomu člověku překazili. I vida to pústeník, 5 myslil jest, řka: Přišelť jest již čas, v němž bych veliké milosr- denství ukázal, vysvobodě tohoto člověka z zubuo nepřátel jeho. A vzav provaz, spustil jej do jámy, kteréhož chopiv se vopice, svú hbitostí vyskočil po něm z jámy. I spustiv po druhé provaz, vstúpil ještěr, a spustiv po třetí, vylezl had; kteříž všickni po- 10 znavše milost jeho, poděkovali jemu a řekli mu: „Nikoli nemáš vytahovati toho člověka, ne boť nenie na zemi nic, neváže sobě dobrodiní učiněného, jako člověk a zvláště jako tento člověk. I řekl mu vopice: „Věziž, že já bydlím v tom a v takovém místě.“ A řekl mu ještěr: „A já v jezeře teď nedaleko bydlím.“ A had: 15 „I jáť v řece blízko odtud bydlím. Jestliže by kdy tudy šél, od- platímeť se za toto dobrodiní, kteréžs nám učinil.“ I odšel každý na cestu svú. Potom pak spustil provaz, aby vytáhl zlatníka, ne- tbaje na to, co mluvila jemu zvířata. I vytáhl ho z jámy. A když ho vytáhl, poděkoval a řekl jemu: „Ty si mi převelikú učinil 20 milost, za kterouž povinen sem tobě se odplatiti. Jestliže by buoh dal tobě jíti kdy skrze zemi, o kteréž tobě ta zvířata pravili, ješto já tam bydlím, odplatímť se za to dobrodiní, kteréžs mi ukázal.“ I odšel každý na cestu svú. Po některém pak času dostalo se pústeníku jíti skrze tu zemi, 202a 25 i potkal se s ním vopice, a vida ho, pozdravil jeho a řekl mu: „Nicť nyní nemám při sobě, ale počkáj maličko!“ Kterýž odšed vrátil se k němu s rozličným ovocem utěšeným a daroval ho. I vzav sobě, což chtěl, odšél jest odtud. I potkal se s ním ještěr, kterýž vida, pozdravil ho a řekl: „Veliká byla jest milost, kterúž 30 sem od tebe přijal, i prosímť, neodcházejž, ažť já se vrátím k tobě.“ I šel jest ještěr do domu královského a zahubil dceru jeho, a vzav korunu a trošty její, přinesl a dal pústeníkovi, nic mu o smrti dcery královské neoznámiv. I myslil jest pousteník v srdci svém, řka: Již tato zvířata za dobrodiní, kteréž sem jim učinil, mně se odplatili. Za to mám, že puojdu-li k zlatníku, lépe se on mi odplatí a aspoň mi o těch to klenotech poradí. Potom 202b 201b 35 219
Strana 220
pak pústeník šél k zlatníku. I vida ho zlatník, uvedl do domu svého a ctil jeho. A když uzřel zlatník korunu zlatú, poznal ji, že byla dcery královské. I řekl jemu: „Nechodiž odsud, až já se k tobě vrátím.“ I šed na dvuor královský, pověděl králi, že na- lezl korunu dcery jeho u jednoho, kterýž přišel do domu jeho, a jej drží, dokudž by nerozkázal král, co dále o tom. I slyše to král, poslal po něj. Kterýž když přišel a ukázal korunu králi, po- znal ji král. I kázal jej král mrskati a voditi po městě a potom vo- běsiti. A když vedli ho po městě, i šel jest pláče a mluvě, řka: „Bych byl rady zvířecí poslechl, nepřišlo by mi toto zlé.“ I slyše had hlas jeho, vyšel k němu z diery a vida, co se přihodilo jemu, lekl se a myslil duovtip najiti, kterak by mohl vysvoboditi jej a zprostiti. I rychle had šel do domu královského a uštípl syna 203a jeho. I poslal jest král po hvězdáře a žehnače, aby mu poleko- 15 vali a dryáku dali, ale nic mu neprospělo. I dělali sú na hvězdách uměním svým, že dítě počalo mluviti, neb bylo oněmělo, a řeklo: „Vězte, že já nebudu moci uzdraven býti, dokudž nepřijde pouste- ník, kterýž bez viny na smrt odsúzen jest, a nevloží ruky své na tělo mé.“ I slyše to král, kázal k sobě pousteníka přivesti, kte- 20 rýž tázán sa od krále, vypravil mu všecko, co učinil zvieřatóm a zlatníku, i řeč, kterúž mluvil, aby člověku žádný dobře nečinil, a proč jest přišel do toho města. I pozdvih vočí k nebi, modlil se pústeník bohu, řka: „Pane bože, já nejsem vinen tou věcí, uzdraviž, prosím, syna králova!“ I uzdraveno jest dítě a pominula 25 bolest jeho. I vida to král, poctil jest pousteníka a daroval ho, a propustiv ho s pokojem, kázal voběsiti zlatníka. 5 10 A toť o tom jest, ktož dobře činí nevděčným. 220
pak pústeník šél k zlatníku. I vida ho zlatník, uvedl do domu svého a ctil jeho. A když uzřel zlatník korunu zlatú, poznal ji, že byla dcery královské. I řekl jemu: „Nechodiž odsud, až já se k tobě vrátím.“ I šed na dvuor královský, pověděl králi, že na- lezl korunu dcery jeho u jednoho, kterýž přišel do domu jeho, a jej drží, dokudž by nerozkázal král, co dále o tom. I slyše to král, poslal po něj. Kterýž když přišel a ukázal korunu králi, po- znal ji král. I kázal jej král mrskati a voditi po městě a potom vo- běsiti. A když vedli ho po městě, i šel jest pláče a mluvě, řka: „Bych byl rady zvířecí poslechl, nepřišlo by mi toto zlé.“ I slyše had hlas jeho, vyšel k němu z diery a vida, co se přihodilo jemu, lekl se a myslil duovtip najiti, kterak by mohl vysvoboditi jej a zprostiti. I rychle had šel do domu královského a uštípl syna 203a jeho. I poslal jest král po hvězdáře a žehnače, aby mu poleko- 15 vali a dryáku dali, ale nic mu neprospělo. I dělali sú na hvězdách uměním svým, že dítě počalo mluviti, neb bylo oněmělo, a řeklo: „Vězte, že já nebudu moci uzdraven býti, dokudž nepřijde pouste- ník, kterýž bez viny na smrt odsúzen jest, a nevloží ruky své na tělo mé.“ I slyše to král, kázal k sobě pousteníka přivesti, kte- 20 rýž tázán sa od krále, vypravil mu všecko, co učinil zvieřatóm a zlatníku, i řeč, kterúž mluvil, aby člověku žádný dobře nečinil, a proč jest přišel do toho města. I pozdvih vočí k nebi, modlil se pústeník bohu, řka: „Pane bože, já nejsem vinen tou věcí, uzdraviž, prosím, syna králova!“ I uzdraveno jest dítě a pominula 25 bolest jeho. I vida to král, poctil jest pousteníka a daroval ho, a propustiv ho s pokojem, kázal voběsiti zlatníka. 5 10 A toť o tom jest, ktož dobře činí nevděčným. 220
Strana 221
Kapitula patnáctá o synu královském a o tovařiších jeho. A jest o božském osudu, kteréhož žádný ujíti nemuože. EKL JEST KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Po- rozuměl sem ovšem slovóm tvým, kteráž si mluvil, komu má člověk dobře učiniti. Nynie pak pověz mi o muži bláznovém, v povýšeném stavu postaveném, a o tom, ktož svú osobu trápí a zaneprazdňuje, chtě věděti, kterak všelikteraké lidské věci zří- zeny a zpuosobeny sú na nebi i které se dějí na zemi. Dí Sende- 10 bar: Jakož muž nebývá poznán a zkušen jediné skrze ženu, tak múdrý žádný nenie dostatečně jediné skrze rozum, a rozum prvot- ně od boha a skrze učení dán bývá člověku. Jako synu krá- lovskému a jeho tovařišóm se přihodilo. Řekl král: Kterak se stalo? Die mudřec: 5 203b 15 Praví, že čtyří muží spolu se na cestě shledali. Z kterýchžto jeden byl syn králuo, druhý syn kupcuo, třetí zeměnín, a byl velmi pěkný, čtvrtý pak byl posel, kteříž se spolu na cestě sešli. Byli sou pak chudí, nic nemajíce, jediné oděv. A když šli cestú, řekl jest syn králů: „Božskú vuolí všecky věci uloženy a usúzeny sú.“ Řekl syn kupcuo: „Rozum nájlepší jest ze všech věcí. Řekl urozený a pěkný: „Pěknost jest lepší než co jiného.“ Řekl posel: „Pečlivost a hbitost ve všem lepší jest než která věc. A když se přiblížili k jednomu městu, posadili se na jednom místě a řekli spolu: „Jdiž ty, poněvadž si pečlivý v svých věcech, 25 a zjednáj nám dnes pokrm!“ Kterýž řekl: „Rád.“ I šed do města, ptal se s pilností, co by měl dělati, aby vydělal, což by vystatčilo přes den za ztravu čtyřom mužóm. Kterémuž jest povědíno, že 204a by nic lepšího nebylo, než nositi drva. I šed do lesa, udělal sobě votep dříví velikú, a přines do města, prodal a nakoupil potřeb 30 sobě a tovařišóm svým, napsav na bráně městské, že muž pilný a pečlivý v umění svém získal jednoho dne groš stříbrný. I vrátil se k tovařišóm svým, kteříž se najedli a napili ten den. Nazájtří pak řekli zeměnínu: „Jdiž a svú pěkností zjednáj nám dnes po- třeby!“ I mysle v srdci svém, řekl: Hle, já neumím dělati, ani 20 221
Kapitula patnáctá o synu královském a o tovařiších jeho. A jest o božském osudu, kteréhož žádný ujíti nemuože. EKL JEST KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Po- rozuměl sem ovšem slovóm tvým, kteráž si mluvil, komu má člověk dobře učiniti. Nynie pak pověz mi o muži bláznovém, v povýšeném stavu postaveném, a o tom, ktož svú osobu trápí a zaneprazdňuje, chtě věděti, kterak všelikteraké lidské věci zří- zeny a zpuosobeny sú na nebi i které se dějí na zemi. Dí Sende- 10 bar: Jakož muž nebývá poznán a zkušen jediné skrze ženu, tak múdrý žádný nenie dostatečně jediné skrze rozum, a rozum prvot- ně od boha a skrze učení dán bývá člověku. Jako synu krá- lovskému a jeho tovařišóm se přihodilo. Řekl král: Kterak se stalo? Die mudřec: 5 203b 15 Praví, že čtyří muží spolu se na cestě shledali. Z kterýchžto jeden byl syn králuo, druhý syn kupcuo, třetí zeměnín, a byl velmi pěkný, čtvrtý pak byl posel, kteříž se spolu na cestě sešli. Byli sou pak chudí, nic nemajíce, jediné oděv. A když šli cestú, řekl jest syn králů: „Božskú vuolí všecky věci uloženy a usúzeny sú.“ Řekl syn kupcuo: „Rozum nájlepší jest ze všech věcí. Řekl urozený a pěkný: „Pěknost jest lepší než co jiného.“ Řekl posel: „Pečlivost a hbitost ve všem lepší jest než která věc. A když se přiblížili k jednomu městu, posadili se na jednom místě a řekli spolu: „Jdiž ty, poněvadž si pečlivý v svých věcech, 25 a zjednáj nám dnes pokrm!“ Kterýž řekl: „Rád.“ I šed do města, ptal se s pilností, co by měl dělati, aby vydělal, což by vystatčilo přes den za ztravu čtyřom mužóm. Kterémuž jest povědíno, že 204a by nic lepšího nebylo, než nositi drva. I šed do lesa, udělal sobě votep dříví velikú, a přines do města, prodal a nakoupil potřeb 30 sobě a tovařišóm svým, napsav na bráně městské, že muž pilný a pečlivý v umění svém získal jednoho dne groš stříbrný. I vrátil se k tovařišóm svým, kteříž se najedli a napili ten den. Nazájtří pak řekli zeměnínu: „Jdiž a svú pěkností zjednáj nám dnes po- třeby!“ I mysle v srdci svém, řekl: Hle, já neumím dělati, ani 20 221
Strana 222
slušné jest mi vrátiti se prázdnému k tovařišóm mým. I zpolehl na jeden strom smuten sa a stýště sobě, chtě se rozlúčiti s tova- řiši svými. A když tudy šla jedna paní, jeho vidúci pěknost za- milovala ho, a přišedši domů, poslala jest po něho. Kterýžto když p řišel k ní, i udělala hody, a byl s ní celý den. Večer pak paní, 204b davši mu pět set grošů, pustila ho; i vrátil se k tovařišóm svým, chovaje je na ztravě celý den. Třetí pak den řekli synu kupcovu: „Jdiž i ty, svým rozumem opatř nás dnes ztravú!“ Kterýž všed do města, přišel na břeh 10 mořský, kdež se kupci scházeli a mnoho lodí stávalo. I viděl tu kupce mluvíce s pánem a pravíce, chtěl-li by za tu summu dáti, ale on nechtěl. Tehdy pravili mezi sebou: „Ponechme dozájtří, nebť žádného nenie, ktož by od něho kúpil.“ To slyše syn kupců, když sú oni odešli, přistúpil jest ku pánu, kterýž 15 otce jeho dobře znal, a tržil s ním o zboží, kteréž koupil za pět tisíc zlatých. Nazájtří pak přišli sú kupci, a vidúce se předkou- pené, kúpili sou to od mládence za deset tisíc zla tých. A tak od- 205a šel jest ten mládenec a přišel k tovařišóm svým a napsal, že roz- šafnú opatrností získal jeden jednoho dne pět tisíc zlatých, a tak 20 se i tovařiše své choval. Čtvrtý pak den řekli sú synu královskému: „Jdiž i ty a zjed- náj nám dnes potřeby, kterýž si o božském osudu mluvil a v něm úfáš.“ Kterýžto, když šel, posadil se smuten sa a stýště sobě u brány městské. I stalo se jest od boha, že umřel král té vlasti 25 toho dne, neostaviv synuo ani příbuzných. A když vyšel všecken lid k pochování krále, šli sou mimo toho mládence, kterýž seděl tu nehýbaje se s místa ani lituje smrti královské, čemuž se divil lid. A když se ptali na příčinu, on mlčel a neodpověděl ničehéhož, a protož sehnán jest z toho miesta. A když se vracovali z pohře- 205b 3o bu, uzřel jej ten, kterýž ho sehnal, a řekl: „Však sem přikázal tobě, aby více tu neseděl!“ I vzal ho a dal do žaláře. Když se pak všecken lid zšél, aby sobě krále volili, vstal jest ten, kterýž syna králova v žaláři měl, a jim všecko, co se dálo, vypravil. I poslali sú po něho a ptali se ho, kto a odkud by byl a proč 35 do země přišel. Kterýž řekl: „Vězte, že sem syn tohoto krále veli- komocného, po jehožto smrti bratr, osobiv sobě království, po- 5 222
slušné jest mi vrátiti se prázdnému k tovařišóm mým. I zpolehl na jeden strom smuten sa a stýště sobě, chtě se rozlúčiti s tova- řiši svými. A když tudy šla jedna paní, jeho vidúci pěknost za- milovala ho, a přišedši domů, poslala jest po něho. Kterýžto když p řišel k ní, i udělala hody, a byl s ní celý den. Večer pak paní, 204b davši mu pět set grošů, pustila ho; i vrátil se k tovařišóm svým, chovaje je na ztravě celý den. Třetí pak den řekli synu kupcovu: „Jdiž i ty, svým rozumem opatř nás dnes ztravú!“ Kterýž všed do města, přišel na břeh 10 mořský, kdež se kupci scházeli a mnoho lodí stávalo. I viděl tu kupce mluvíce s pánem a pravíce, chtěl-li by za tu summu dáti, ale on nechtěl. Tehdy pravili mezi sebou: „Ponechme dozájtří, nebť žádného nenie, ktož by od něho kúpil.“ To slyše syn kupců, když sú oni odešli, přistúpil jest ku pánu, kterýž 15 otce jeho dobře znal, a tržil s ním o zboží, kteréž koupil za pět tisíc zlatých. Nazájtří pak přišli sú kupci, a vidúce se předkou- pené, kúpili sou to od mládence za deset tisíc zla tých. A tak od- 205a šel jest ten mládenec a přišel k tovařišóm svým a napsal, že roz- šafnú opatrností získal jeden jednoho dne pět tisíc zlatých, a tak 20 se i tovařiše své choval. Čtvrtý pak den řekli sú synu královskému: „Jdiž i ty a zjed- náj nám dnes potřeby, kterýž si o božském osudu mluvil a v něm úfáš.“ Kterýžto, když šel, posadil se smuten sa a stýště sobě u brány městské. I stalo se jest od boha, že umřel král té vlasti 25 toho dne, neostaviv synuo ani příbuzných. A když vyšel všecken lid k pochování krále, šli sou mimo toho mládence, kterýž seděl tu nehýbaje se s místa ani lituje smrti královské, čemuž se divil lid. A když se ptali na příčinu, on mlčel a neodpověděl ničehéhož, a protož sehnán jest z toho miesta. A když se vracovali z pohře- 205b 3o bu, uzřel jej ten, kterýž ho sehnal, a řekl: „Však sem přikázal tobě, aby více tu neseděl!“ I vzal ho a dal do žaláře. Když se pak všecken lid zšél, aby sobě krále volili, vstal jest ten, kterýž syna králova v žaláři měl, a jim všecko, co se dálo, vypravil. I poslali sú po něho a ptali se ho, kto a odkud by byl a proč 35 do země přišel. Kterýž řekl: „Vězte, že sem syn tohoto krále veli- komocného, po jehožto smrti bratr, osobiv sobě království, po- 5 222
Strana 223
vstal proti mně, chtě zahubiti mne a vyhnati z království. I boje se, ušel sem a přišel do země vaší.“ I slyšíce to někteří, kteříž znali otce jeho, pozdvihli hlasu svého, řkúce: „Ten buď král, živ buď král!“ I líbilo se všem a jej králem udělali a vodili ho po 5 městě, jakož obyčej jest. A když přišel k bráně městské, uzřel 206a to, což napsali tovařiší jeho, i kázal napsati, že opatrnost, pěk- nost, rozum, i cožkoli dobrého člověku přichází, od boha uloženo jest. I stalo se jest, když přišel domuo, poslal po tovařiše své, vypraviv jim, co se mu stalo od božského osudu, velebě a chvále 10 boha z té jeho milosti. Potom pak řekl jest mudřec: Muží rozumní a moudří mají znáti a věřiti, že všecky věci zřízeny a zpuosobeny sú božskú vuolí a žádný nemuože sobě nic dobrého osobiti ani co zlého od- vrci, ale všecko od boha přichází a on, což ráčí, pósobí a koná, 15 což umiení. A protož každý povinen jest bohu úfati a tomu věřiti, že pravé jest. 223
vstal proti mně, chtě zahubiti mne a vyhnati z království. I boje se, ušel sem a přišel do země vaší.“ I slyšíce to někteří, kteříž znali otce jeho, pozdvihli hlasu svého, řkúce: „Ten buď král, živ buď král!“ I líbilo se všem a jej králem udělali a vodili ho po 5 městě, jakož obyčej jest. A když přišel k bráně městské, uzřel 206a to, což napsali tovařiší jeho, i kázal napsati, že opatrnost, pěk- nost, rozum, i cožkoli dobrého člověku přichází, od boha uloženo jest. I stalo se jest, když přišel domuo, poslal po tovařiše své, vypraviv jim, co se mu stalo od božského osudu, velebě a chvále 10 boha z té jeho milosti. Potom pak řekl jest mudřec: Muží rozumní a moudří mají znáti a věřiti, že všecky věci zřízeny a zpuosobeny sú božskú vuolí a žádný nemuože sobě nic dobrého osobiti ani co zlého od- vrci, ale všecko od boha přichází a on, což ráčí, pósobí a koná, 15 což umiení. A protož každý povinen jest bohu úfati a tomu věřiti, že pravé jest. 223
Strana 224
Kapitula šestnáctá o ptácích. A jest o tovařiších a přáteliech, kteříž se vespolek šálí a zklamávají. 5 EKL JEST KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Sroz- umělť sem ovšem slovóm tvým, kteráž si mluvil o božském usúzení, a že žádný nemuože toho ujíti. Nynie pak dáj mi podo- benství o tovařiších a přáteliech, kteříž se vespolek oškrabují, a když jeden z nich jest srdce lichého, tovařiše žádaje ošáliti a zle mu učiniti. Dí mudřec: Praví, že bylo místo jedno podlé moře, kdež se řeky scházely, 10 daleko od myslivcuo a chodění lidského. Ptáci pak, bydléce u moře, daleko byli odtud, aniž kdy tam proč chodili. Po někte- rých pak časech přišel na to místo pták, kterýž židovsky slove Holgos, i spatřiv zvolnost toho místa a kterak by zbavené bylo obcovánie lidského i zvířecího, umínil jest tam přibrati se s svú 15 čeledí, řka: „Bohatě tam živ budu z lovu tohoto místa a bude to mé dědictví i synů mých.“ Žena pak jeho seděla v hnízdě na váj- cích, kteráž se brzo lehnúti měla. A měla jest ona nějakého ji- ného ptáka zvláštního a kratochvilného, kterýž slúl Moza. Byl jest pak pták ten velmi libý, kteréhož náramně milovala, že ani 20 do jídla, ani do pití jí bylo bez toho ptáka, i když uslyšela žena, co muž její mienil učiniti, bylo jie to velmi protimyslné. I chtěla to oznámiti tomu Mozanovi tajemství muže svého, a hledajíci chytrosti, kterak by mohla s odpuštěním muže svého jíti k tomu ptáku milému svému a s ním o tu věc rozmluviti, i řekla manželu 25 svému: „Již přišel čas, že se ptáčátka náše mají lehnúti. A mně zajisté povědíno jest o jednom lékarství užitečném dítkám na- šim, kterýmž budú velmi pernatěti, růsti a od nešťastných pří- hod se chovati. I chciť ho pohledati a vzíti s sebú na místo, kdež býti mieníme.“ I řekl jí manžel: „Což jest to?“ Dí žena: „Jest 30 ryba jedna na ostrově v onom místě, o kterémž žá dný neví nežli já a ten, ktož mě naučil. Chciť tehdy, aby ty poseděl místo mne na vájcích, a jáť puojdu a vezmúci jednu nebo dvě ty ryby, vrátím se k tobě. Potom je vezmem na místo, kdež bydleti mínieme.“ I odpověděv manžel, řekl jí: „Neslušíť rozšafnému muži mysliti 224
Kapitula šestnáctá o ptácích. A jest o tovařiších a přáteliech, kteříž se vespolek šálí a zklamávají. 5 EKL JEST KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Sroz- umělť sem ovšem slovóm tvým, kteráž si mluvil o božském usúzení, a že žádný nemuože toho ujíti. Nynie pak dáj mi podo- benství o tovařiších a přáteliech, kteříž se vespolek oškrabují, a když jeden z nich jest srdce lichého, tovařiše žádaje ošáliti a zle mu učiniti. Dí mudřec: Praví, že bylo místo jedno podlé moře, kdež se řeky scházely, 10 daleko od myslivcuo a chodění lidského. Ptáci pak, bydléce u moře, daleko byli odtud, aniž kdy tam proč chodili. Po někte- rých pak časech přišel na to místo pták, kterýž židovsky slove Holgos, i spatřiv zvolnost toho místa a kterak by zbavené bylo obcovánie lidského i zvířecího, umínil jest tam přibrati se s svú 15 čeledí, řka: „Bohatě tam živ budu z lovu tohoto místa a bude to mé dědictví i synů mých.“ Žena pak jeho seděla v hnízdě na váj- cích, kteráž se brzo lehnúti měla. A měla jest ona nějakého ji- ného ptáka zvláštního a kratochvilného, kterýž slúl Moza. Byl jest pak pták ten velmi libý, kteréhož náramně milovala, že ani 20 do jídla, ani do pití jí bylo bez toho ptáka, i když uslyšela žena, co muž její mienil učiniti, bylo jie to velmi protimyslné. I chtěla to oznámiti tomu Mozanovi tajemství muže svého, a hledajíci chytrosti, kterak by mohla s odpuštěním muže svého jíti k tomu ptáku milému svému a s ním o tu věc rozmluviti, i řekla manželu 25 svému: „Již přišel čas, že se ptáčátka náše mají lehnúti. A mně zajisté povědíno jest o jednom lékarství užitečném dítkám na- šim, kterýmž budú velmi pernatěti, růsti a od nešťastných pří- hod se chovati. I chciť ho pohledati a vzíti s sebú na místo, kdež býti mieníme.“ I řekl jí manžel: „Což jest to?“ Dí žena: „Jest 30 ryba jedna na ostrově v onom místě, o kterémž žá dný neví nežli já a ten, ktož mě naučil. Chciť tehdy, aby ty poseděl místo mne na vájcích, a jáť puojdu a vezmúci jednu nebo dvě ty ryby, vrátím se k tobě. Potom je vezmem na místo, kdež bydleti mínieme.“ I odpověděv manžel, řekl jí: „Neslušíť rozšafnému muži mysliti 224
Strana 225
na všecko, což lékaři radí, ještoť mnohokrát velí zjednati to, což se nenalezá, ani jest možné, ale přichází mnohý proto k nebezpe- čenství a k svízelóm, až padá. Nebť sem slyšel o tom miestě, kdež jíti chceš, že místo jest nebezpečné. A pokládá se v kníhách 5 lékařských, že z loje lvova a jedu haduo hořících bývá jisté a vý- borné lékařství. A však proto nemá muž opatrný hýbati se k hledání toho na místa nebezpečná, hledaje lvuo po pustinách a je skyních a haduo v děrách jich. A protož nech toho, což činiti 207b míníš, ale vezmi s sebú to hnízdo na místo, o kterémžť sem po- 10 věděl, neb tam jest hójnost ryb a jest místo, o němž žádný neví než my. A znáti máš, že ktožkoli věří lékařóm, aby hledal lé- karství po místech nebezpečných a se smrti vydával, přihodí se mu jako jednomu vopici." Dí žena: „Kterak se stalo?“ Řekl muž: „Praví, že v jednom dobrém místě a úrodném, kdež mnoho 15 štěpů bylo a ovoce i vody, byl nějaký vopice a tu dlúhý čas bydlel. Po některém pak času voprašivěl jest, i byl proto velmi teskliv, že nemohl živnosti sobě hledati. A když mimo něj šel jiný vo- pice, vida ho, řekl mu: „Proč si se tak přepadl a tak velmi voškomrděl?“ Jemuž řekl: „Neznám příčiny této nemoci, než že 208a 20 se tak božské líbilo vuoli, kteréž žádný nemuože ujíti. Řekl mu druhý vopice: „Jáť sem znal jednoho vopici, kterémuž se taková přihodila nemoc a nemohl se zhojiti, až dosáh draka černého hlavy, kterúž když snědl, hned se zhojil.“ Dí vopice: „Kterakž bych jí dojíti mohl? Ješto nemohu sobě živnosti loviti a má síla 25 zmenšena jest, že nemohu hledati pokrmu sobě, ale jiná zvířata přinášejí mi každý den něco od jídla, sic bych umřel, nemocí sa ztrápen.“ Řekl druhý: »Viděl sem v jednom miestě podlé diery nějakého černého draka mnoho mužuo, i mám za to, že sú zabili draka. Puojdu na to místo, a nájdu-li ho umrlého, vezmu hlavu 30 jeho a přinesu tobě. Die nemocný: „Budeš-li mi moci to učiniti, bylo by mi velmi vděčné, že by skrze tebe živa byla duše má, a od boha veliké proto nabudeš odplaty.“ I šel jest vopice k díře dračí, a vida šlépěje lidské, nadál se, že by drak zabit byl od nich. I přistúpiv až k jeho dieře, nalezl jest draka živého. Kteréhož 35 drak uchvátl a sežral. Ale přivedl sem tobě to podobenství, že nesluší muži múdrému 225
na všecko, což lékaři radí, ještoť mnohokrát velí zjednati to, což se nenalezá, ani jest možné, ale přichází mnohý proto k nebezpe- čenství a k svízelóm, až padá. Nebť sem slyšel o tom miestě, kdež jíti chceš, že místo jest nebezpečné. A pokládá se v kníhách 5 lékařských, že z loje lvova a jedu haduo hořících bývá jisté a vý- borné lékařství. A však proto nemá muž opatrný hýbati se k hledání toho na místa nebezpečná, hledaje lvuo po pustinách a je skyních a haduo v děrách jich. A protož nech toho, což činiti 207b míníš, ale vezmi s sebú to hnízdo na místo, o kterémžť sem po- 10 věděl, neb tam jest hójnost ryb a jest místo, o němž žádný neví než my. A znáti máš, že ktožkoli věří lékařóm, aby hledal lé- karství po místech nebezpečných a se smrti vydával, přihodí se mu jako jednomu vopici." Dí žena: „Kterak se stalo?“ Řekl muž: „Praví, že v jednom dobrém místě a úrodném, kdež mnoho 15 štěpů bylo a ovoce i vody, byl nějaký vopice a tu dlúhý čas bydlel. Po některém pak času voprašivěl jest, i byl proto velmi teskliv, že nemohl živnosti sobě hledati. A když mimo něj šel jiný vo- pice, vida ho, řekl mu: „Proč si se tak přepadl a tak velmi voškomrděl?“ Jemuž řekl: „Neznám příčiny této nemoci, než že 208a 20 se tak božské líbilo vuoli, kteréž žádný nemuože ujíti. Řekl mu druhý vopice: „Jáť sem znal jednoho vopici, kterémuž se taková přihodila nemoc a nemohl se zhojiti, až dosáh draka černého hlavy, kterúž když snědl, hned se zhojil.“ Dí vopice: „Kterakž bych jí dojíti mohl? Ješto nemohu sobě živnosti loviti a má síla 25 zmenšena jest, že nemohu hledati pokrmu sobě, ale jiná zvířata přinášejí mi každý den něco od jídla, sic bych umřel, nemocí sa ztrápen.“ Řekl druhý: »Viděl sem v jednom miestě podlé diery nějakého černého draka mnoho mužuo, i mám za to, že sú zabili draka. Puojdu na to místo, a nájdu-li ho umrlého, vezmu hlavu 30 jeho a přinesu tobě. Die nemocný: „Budeš-li mi moci to učiniti, bylo by mi velmi vděčné, že by skrze tebe živa byla duše má, a od boha veliké proto nabudeš odplaty.“ I šel jest vopice k díře dračí, a vida šlépěje lidské, nadál se, že by drak zabit byl od nich. I přistúpiv až k jeho dieře, nalezl jest draka živého. Kteréhož 35 drak uchvátl a sežral. Ale přivedl sem tobě to podobenství, že nesluší muži múdrému 225
Strana 226
dávati se v nebezpečenství a strašlivé věci, i byť toho velmi po- třeba kázala.“ I odpověděvši žena, řekla: „Srozuměla sem slovóm tvým, ale jistě musím jíti tam, nebť nic nenic, čehož by se báti mělo. A budeť to zdraví a naděje dobrá dítkám našim, že neštěstí 5 a zlých příhod budú zbaveni.“ Řekl jí manžel: „I poněvadž si 208b pak naprosto umínila tam jíti, pomniž, aby této naší tájné věci žádnému nepronášela. Neboť praví mudrci, že všeliké věci dobré rozum jest chvalitebný, ale summa rozumu jest tájnosti scho- vání. Potom pak vstavši ona, šla jest na místo, kdež byl pták ten — přítel její, a oznámila mu tájnost manžela svého, kterak na to místo stěhovati se měli, na kterémž by bylo vody, ryb a bylin hójnost, a že nebylo tam hřmotu zvířat ani strachu lidí. A řekla mu: „Kdyby mohl to způsobiti, aby s povolením muže mého tam 15 šél, učiň to, neb ačkoli všeho dobrého tam jest hójnost, však bez tebe všecko ničemné jest, ale se vším, což nám buoh dá dobrého, s vámi se zdělíme.“ I chtě pták ten býti s tú ženú, řekl jí: „Pro- čež bych měl tam býti s povolením manžela tvého, však místo to jest svobodné každému? A toť hle, já půjdu tam a pohledám 20 sobě sídla mého, poněvadž místo užitečné jest, jakožs pověděla. A jestliže přijda manžel tvój chtěl by mne odtud sehnati, odepru mu, ješto nenie místo jeho vlastní: ani je drží po svých rodičích, ani má k němu větší právo nežli já.“ Řekla mu žena: „Takéť já vím, že pravdu pravíš, ale však vyvolila sem tebe na to místo, 25 aby vdycky mezi námi byl pokoj a milování. Ješto kdyby šél bez povolenie muže mého, vznikla by zlá vuole mezi námi, neb sem slíbila muži svému žádnému toho neprajviti.“ Řekl jest 209a pták: „Pravdu pravíš, příteli, a v vás naději nájvětší mám. Ale oznámiž mi, kterak bych měl to před se vzíti, aby bylo s vědomím 30 a povolením manžela tvého?“ Řekla mu žena: „Poradím tobě. Jdi k němu, jako by o ničemž nevěděl, a mluv mu: Věz, nájmi- lejší příteli, že mi se dostalo onehdá jíti jedním místem, kteréž sem spatřil býti dobré a užitečné, na němž žádný nebydlí, i umí- nil sem tam bydleti. Chceš-liž se se mnú stěhovati, ještoť jest tam 35 množství rybích lovů? A vím dobře, že on tobě k tomu poví, že jest on prvé ohledal místo to nežli ty. A když by to pověděl, 10 226
dávati se v nebezpečenství a strašlivé věci, i byť toho velmi po- třeba kázala.“ I odpověděvši žena, řekla: „Srozuměla sem slovóm tvým, ale jistě musím jíti tam, nebť nic nenic, čehož by se báti mělo. A budeť to zdraví a naděje dobrá dítkám našim, že neštěstí 5 a zlých příhod budú zbaveni.“ Řekl jí manžel: „I poněvadž si 208b pak naprosto umínila tam jíti, pomniž, aby této naší tájné věci žádnému nepronášela. Neboť praví mudrci, že všeliké věci dobré rozum jest chvalitebný, ale summa rozumu jest tájnosti scho- vání. Potom pak vstavši ona, šla jest na místo, kdež byl pták ten — přítel její, a oznámila mu tájnost manžela svého, kterak na to místo stěhovati se měli, na kterémž by bylo vody, ryb a bylin hójnost, a že nebylo tam hřmotu zvířat ani strachu lidí. A řekla mu: „Kdyby mohl to způsobiti, aby s povolením muže mého tam 15 šél, učiň to, neb ačkoli všeho dobrého tam jest hójnost, však bez tebe všecko ničemné jest, ale se vším, což nám buoh dá dobrého, s vámi se zdělíme.“ I chtě pták ten býti s tú ženú, řekl jí: „Pro- čež bych měl tam býti s povolením manžela tvého, však místo to jest svobodné každému? A toť hle, já půjdu tam a pohledám 20 sobě sídla mého, poněvadž místo užitečné jest, jakožs pověděla. A jestliže přijda manžel tvój chtěl by mne odtud sehnati, odepru mu, ješto nenie místo jeho vlastní: ani je drží po svých rodičích, ani má k němu větší právo nežli já.“ Řekla mu žena: „Takéť já vím, že pravdu pravíš, ale však vyvolila sem tebe na to místo, 25 aby vdycky mezi námi byl pokoj a milování. Ješto kdyby šél bez povolenie muže mého, vznikla by zlá vuole mezi námi, neb sem slíbila muži svému žádnému toho neprajviti.“ Řekl jest 209a pták: „Pravdu pravíš, příteli, a v vás naději nájvětší mám. Ale oznámiž mi, kterak bych měl to před se vzíti, aby bylo s vědomím 30 a povolením manžela tvého?“ Řekla mu žena: „Poradím tobě. Jdi k němu, jako by o ničemž nevěděl, a mluv mu: Věz, nájmi- lejší příteli, že mi se dostalo onehdá jíti jedním místem, kteréž sem spatřil býti dobré a užitečné, na němž žádný nebydlí, i umí- nil sem tam bydleti. Chceš-liž se se mnú stěhovati, ještoť jest tam 35 množství rybích lovů? A vím dobře, že on tobě k tomu poví, že jest on prvé ohledal místo to nežli ty. A když by to pověděl, 10 226
Strana 227
tehdy rciž jemu: A protož hodnějí jest tobě tam býti než mně, ale prosím, rač mi příti bytu s sebú, neb nikdá žádné nezvole a protivenství ode mne nepoznáš, ale budu užitečný a po- 209b třebný přítel a tovařiš tobě. I učinil jest ten plák, jakž mu radila žena, a šel k manželu je- jímu. Žena pak šla k jednomu jezeru a vzala dvě rybě i přinesla muži svému, řkúci: „Toť sú ryby, o kterýchž sem tobě pravila. A nalezla ptáka toho s manželem svým. Kterýž když mu o místu pověděl a oznámil, líbilo se manželu, aby s ním obýval. I otázal 10 manžel ženy, líbilo-li by se jí to. Odpověděla, chtějíc se učiniti, jako by nechtěla, aby pták ten s nimi bydleti měl, aby neporoz- uměl manžel její, že pověděla mu a pronesla tájnost, i řekla: „My sami zvolili sme sobě místo to, že nenie tam hluku od ptactva ani od zvířal, i dopustíte-li tomu ptáku tam býti, bo- 15 jím se, aby jiný houf ptactva nepřišel s ním, a tak bychom mu- 210a sili proto miesto opustiti." Řekl jest manžel: „Pravdu pravíš, ale však věř o tom pláku a milůj ho, neb naději mám, že nám budúcně pomocen bude proti nepřátelóm našim, aby přijdúce k nám jiní ptáci neutiskali nás, též dětem našim mnohých a roz- 20 ličných příkoruo nečinili. A protož dobré jest nám i užitečné jeho s sebú mieti a jej k našemu tovařiství připustiti, a snad nám či- niti bude pomoc v času potřeby. A nemáme úfati v své moci, neb ačkoli nad jiné ptáky sme mocnější, však často mdlejší s po- mocí jiných silnějšího přemáhá. Jako se pokládá o nějakém vlku, 25 kteréhož přemohli kocúři a jeho zabili, protože jich byl ne- přítel.“ Řekla žena: „Kterak se stalo?“ Dí manžel její: „Praví, že za starých časuo bylo veliké shromázdění vlkuo. 210b A to bylo při břehu mořském na jednom pustém a nezpuosobném místě lidem. Mezi kterýmižto vlky byl jest jeden udatnější 30 a smělejší ve všech věcech než jiní tovařiší jeho, a mimo jiné chtěl ctěn a šonován býti. Jednoho pak dne přihodilo se, aby dobré pověsti došel mezi tovařiši, šel jest na lov, aby chytil něco rozkošného na jedné hoře, kdež bylo množství zvěři a rozličných zvířat. Byla jest pak hora ta ohrazena se všech stran, aby ne- 35 mohla zvířata odtud nikam choditi. A když ta zvěř bydleli po- kójně a bezpečně na té hoře, na kteréž byl také veliký houf ko- 5 227
tehdy rciž jemu: A protož hodnějí jest tobě tam býti než mně, ale prosím, rač mi příti bytu s sebú, neb nikdá žádné nezvole a protivenství ode mne nepoznáš, ale budu užitečný a po- 209b třebný přítel a tovařiš tobě. I učinil jest ten plák, jakž mu radila žena, a šel k manželu je- jímu. Žena pak šla k jednomu jezeru a vzala dvě rybě i přinesla muži svému, řkúci: „Toť sú ryby, o kterýchž sem tobě pravila. A nalezla ptáka toho s manželem svým. Kterýž když mu o místu pověděl a oznámil, líbilo se manželu, aby s ním obýval. I otázal 10 manžel ženy, líbilo-li by se jí to. Odpověděla, chtějíc se učiniti, jako by nechtěla, aby pták ten s nimi bydleti měl, aby neporoz- uměl manžel její, že pověděla mu a pronesla tájnost, i řekla: „My sami zvolili sme sobě místo to, že nenie tam hluku od ptactva ani od zvířal, i dopustíte-li tomu ptáku tam býti, bo- 15 jím se, aby jiný houf ptactva nepřišel s ním, a tak bychom mu- 210a sili proto miesto opustiti." Řekl jest manžel: „Pravdu pravíš, ale však věř o tom pláku a milůj ho, neb naději mám, že nám budúcně pomocen bude proti nepřátelóm našim, aby přijdúce k nám jiní ptáci neutiskali nás, též dětem našim mnohých a roz- 20 ličných příkoruo nečinili. A protož dobré jest nám i užitečné jeho s sebú mieti a jej k našemu tovařiství připustiti, a snad nám či- niti bude pomoc v času potřeby. A nemáme úfati v své moci, neb ačkoli nad jiné ptáky sme mocnější, však často mdlejší s po- mocí jiných silnějšího přemáhá. Jako se pokládá o nějakém vlku, 25 kteréhož přemohli kocúři a jeho zabili, protože jich byl ne- přítel.“ Řekla žena: „Kterak se stalo?“ Dí manžel její: „Praví, že za starých časuo bylo veliké shromázdění vlkuo. 210b A to bylo při břehu mořském na jednom pustém a nezpuosobném místě lidem. Mezi kterýmižto vlky byl jest jeden udatnější 30 a smělejší ve všech věcech než jiní tovařiší jeho, a mimo jiné chtěl ctěn a šonován býti. Jednoho pak dne přihodilo se, aby dobré pověsti došel mezi tovařiši, šel jest na lov, aby chytil něco rozkošného na jedné hoře, kdež bylo množství zvěři a rozličných zvířat. Byla jest pak hora ta ohrazena se všech stran, aby ne- 35 mohla zvířata odtud nikam choditi. A když ta zvěř bydleli po- kójně a bezpečně na té hoře, na kteréž byl také veliký houf ko- 5 227
Strana 228
cúruo mezi některými zvířaty bydlejíce, kteříž krále měli. I přišel na ně ten vlk. A když tu viděl množství zvěři a zvířat k svému lovu a že by žáldného odtud východu neměla a ujití, i obýval 21la jest tu za mnoho dní a chytával z těch zvířat každý den, což se mu zdálo, a zžíral. I bylo jest to protimyslné velmi kocúróm, kteřížto všickni, sebravše se před svého krále, radili se o to, aby mohli sobě před vlkem pokój učiniti. Byli sú pak tří kocouři vtipní a smyslní, kterýchžto zavolav král, radil se jest s nimi. I povolav král prvního, řekl jemu:,Která jest tvá rada, což se 10 toho vlka dotýče, kterýž nám již tak mnoho bezpráví učinil a ro- zehnal i zmordoval mnohé z lidu našeho?“ Řekl jest kocour: ,Žád- né nemáme rady jediné úfati bohu vdycky, neb nemuožeme jemu odolati.“ I otázav druhého, řekl: „Má rada jest, abychom z tohoto místa odešli a pohledali sobč! jiného, neb snad jinde 211b 15 nájdeme místo dobré a užitečné s dobrými pastvami. Ješto v převeliké šelmě a svízeli sme zde, i pročež tehdy bydlíme tuto a čekáme naše smrti. Otázán sa pak třetí, řekl jest: Má rada jest, abychom zde zuostali a svých příbytkuo pro takovú věc neopouštěli. Ale poradím jedno, ješto učiníme-li to, za to mám, že 20 ho přemuožeme a nad ním svítězíce k prvnímu stavu našemu a svo- bodě přijdeme.“ Řekl jest král: ,Co jest?“ A on: ,Přičiňme pilnost k tomu vlku, když by ulovil sobě něco ku pokrmu a to by na některé místo vnesl k jedení, i vstanúce král a já i více jiných sil- ných z našeho vojska, jděmež proti němu, jako bychom zbytkuov 25 po jeho jídle hledali. A když by na nás péče neměl, vskočímť na něj a vyd rápnu jemu voči. Potom pak každý z nás, když by 212a se on nemohl brániti, povstaň proti němu, a což muože, učiň! Umříti pak jednomu nebo dvěma z nás nemá těžko býti, ješto vysvobodíme všecky přátely naše ode všech zámulkuo. I učinili 30 sú tak. Stalo se jest pak dne jednoho, když uhonil vlk něco ku po- krmu svému a to na jednu vysokú skalu vnesl, povolal k sobě král kocourský svého vojska bojovné lidi i šli sú po něm. A když přišli k němu, vskočiv naň kocúr, rádce královský, vydrápl mu 35 voči, a přiběh král, uhryzl mu vocas. Potom pak jeden každý po- vstav proti němu, jej až do smrti zranili. 5 228
cúruo mezi některými zvířaty bydlejíce, kteříž krále měli. I přišel na ně ten vlk. A když tu viděl množství zvěři a zvířat k svému lovu a že by žáldného odtud východu neměla a ujití, i obýval 21la jest tu za mnoho dní a chytával z těch zvířat každý den, což se mu zdálo, a zžíral. I bylo jest to protimyslné velmi kocúróm, kteřížto všickni, sebravše se před svého krále, radili se o to, aby mohli sobě před vlkem pokój učiniti. Byli sú pak tří kocouři vtipní a smyslní, kterýchžto zavolav král, radil se jest s nimi. I povolav král prvního, řekl jemu:,Která jest tvá rada, což se 10 toho vlka dotýče, kterýž nám již tak mnoho bezpráví učinil a ro- zehnal i zmordoval mnohé z lidu našeho?“ Řekl jest kocour: ,Žád- né nemáme rady jediné úfati bohu vdycky, neb nemuožeme jemu odolati.“ I otázav druhého, řekl: „Má rada jest, abychom z tohoto místa odešli a pohledali sobč! jiného, neb snad jinde 211b 15 nájdeme místo dobré a užitečné s dobrými pastvami. Ješto v převeliké šelmě a svízeli sme zde, i pročež tehdy bydlíme tuto a čekáme naše smrti. Otázán sa pak třetí, řekl jest: Má rada jest, abychom zde zuostali a svých příbytkuo pro takovú věc neopouštěli. Ale poradím jedno, ješto učiníme-li to, za to mám, že 20 ho přemuožeme a nad ním svítězíce k prvnímu stavu našemu a svo- bodě přijdeme.“ Řekl jest král: ,Co jest?“ A on: ,Přičiňme pilnost k tomu vlku, když by ulovil sobě něco ku pokrmu a to by na některé místo vnesl k jedení, i vstanúce král a já i více jiných sil- ných z našeho vojska, jděmež proti němu, jako bychom zbytkuov 25 po jeho jídle hledali. A když by na nás péče neměl, vskočímť na něj a vyd rápnu jemu voči. Potom pak každý z nás, když by 212a se on nemohl brániti, povstaň proti němu, a což muože, učiň! Umříti pak jednomu nebo dvěma z nás nemá těžko býti, ješto vysvobodíme všecky přátely naše ode všech zámulkuo. I učinili 30 sú tak. Stalo se jest pak dne jednoho, když uhonil vlk něco ku po- krmu svému a to na jednu vysokú skalu vnesl, povolal k sobě král kocourský svého vojska bojovné lidi i šli sú po něm. A když přišli k němu, vskočiv naň kocúr, rádce královský, vydrápl mu 35 voči, a přiběh král, uhryzl mu vocas. Potom pak jeden každý po- vstav proti němu, jej až do smrti zranili. 5 228
Strana 229
Ale přivedlť sem to podobenství, milá ženo, aby znamenala, že není nám naše moc dostatečná bez ně kterakého mocného to- 212b vařiše a podstatného, a protoť hledáme toho ptáka za tovařiše. I slyšéci to žena, vesela tím byla v srdci svém a líbilo se jí to, což 5 od svého manžela slyšela. Tehdy vstali sú muž a žena i druhý pták, lovařiš jich, a při- šedše na to místo, udělali sobě hniezdo, druhý pak pták přistrojil sobě hnízdo podlé hniezda jich. Byli sú pak tu všickni bez ne- dostatku z hojnosti vod, bylin a ryb, přejíce sobě a milujíce se 10 vespolek, slíbivše sobě věrnost a učinivše mezi sebú závazek. Byla jest pak láska z strany ptáka a ženy k tovařiši jich upřím- nější a věrnější nežli druhého ptáka k nim. Po některém pak času, když vysechl jeden ten potok, nedostalo se ryb, i vida to Mozan, myslil jest v srdci svém, mluvě: Ač by koli viera přátel 213a 15 a tovařišuo byla veliká a každý povinen jest ji zdržeti a zacho- vati, více však povinen jest osobu svú opatřiti, neboť praví: Ktož sobě víru ruší, nikoli jinému jí nezachová. A ktož budúcího nepředzvídá, upadneť do jámy, kteréž se nenadál, chtě ujíti, i nemuože. Tovařiství pak těchto obú ptákuo bude mi škodné, 20 když se nedostane pokrmu, a snad mne ještě z místa vyženú, na kterémž sem již přivykl, takže ho zbaven býti nebudu moci. A protož nenalezám jiné cesty, jediné abych zahubil je, a zuo- stanu sám bezpečně v samotném místě bez překážky tovařišuo a nezvole souseduo. A nájprvé zajisté musím muže zabiti, potom 25 pak nájdu zpuosob k zahubenie jeho ženy, ještoť bláznového jest 213b srdce a věří mi. Aneb snad navedu ženu, aby manžela zabila, a potom snáze zahubím manželku. Potom pak přistoupil k ženě jako žalostivý a zamúcený. I řekla mu žena: „Proč vidím tě tak smutného a žalostivého?“ Kteréž odpověděv, řekl: „Nejsemť za- 30 múcen jediné z nešťastných a nezpuosobných časuo a z převrá- cení povětří.“ Ale Mozan pták nepřestával se rmútiti, teskliti a žalostiti. I řekla mu žena: „Vidím a znám jistě, že jest se něco tobě přihodilo netrefného, pročež se staráš a zamúcen si.“ Řekl on: „Tak jest. Ale nenie to pro nic jiného nežli pro tebe. Než však 35 uposlechneš-li rady mé, naději mám, že toho zámutku ovšem ujdeš." Rekla jest žena: „I což jest to?" Dí Mozan: „Ačkoli v ro- 229
Ale přivedlť sem to podobenství, milá ženo, aby znamenala, že není nám naše moc dostatečná bez ně kterakého mocného to- 212b vařiše a podstatného, a protoť hledáme toho ptáka za tovařiše. I slyšéci to žena, vesela tím byla v srdci svém a líbilo se jí to, což 5 od svého manžela slyšela. Tehdy vstali sú muž a žena i druhý pták, lovařiš jich, a při- šedše na to místo, udělali sobě hniezdo, druhý pak pták přistrojil sobě hnízdo podlé hniezda jich. Byli sú pak tu všickni bez ne- dostatku z hojnosti vod, bylin a ryb, přejíce sobě a milujíce se 10 vespolek, slíbivše sobě věrnost a učinivše mezi sebú závazek. Byla jest pak láska z strany ptáka a ženy k tovařiši jich upřím- nější a věrnější nežli druhého ptáka k nim. Po některém pak času, když vysechl jeden ten potok, nedostalo se ryb, i vida to Mozan, myslil jest v srdci svém, mluvě: Ač by koli viera přátel 213a 15 a tovařišuo byla veliká a každý povinen jest ji zdržeti a zacho- vati, více však povinen jest osobu svú opatřiti, neboť praví: Ktož sobě víru ruší, nikoli jinému jí nezachová. A ktož budúcího nepředzvídá, upadneť do jámy, kteréž se nenadál, chtě ujíti, i nemuože. Tovařiství pak těchto obú ptákuo bude mi škodné, 20 když se nedostane pokrmu, a snad mne ještě z místa vyženú, na kterémž sem již přivykl, takže ho zbaven býti nebudu moci. A protož nenalezám jiné cesty, jediné abych zahubil je, a zuo- stanu sám bezpečně v samotném místě bez překážky tovařišuo a nezvole souseduo. A nájprvé zajisté musím muže zabiti, potom 25 pak nájdu zpuosob k zahubenie jeho ženy, ještoť bláznového jest 213b srdce a věří mi. Aneb snad navedu ženu, aby manžela zabila, a potom snáze zahubím manželku. Potom pak přistoupil k ženě jako žalostivý a zamúcený. I řekla mu žena: „Proč vidím tě tak smutného a žalostivého?“ Kteréž odpověděv, řekl: „Nejsemť za- 30 múcen jediné z nešťastných a nezpuosobných časuo a z převrá- cení povětří.“ Ale Mozan pták nepřestával se rmútiti, teskliti a žalostiti. I řekla mu žena: „Vidím a znám jistě, že jest se něco tobě přihodilo netrefného, pročež se staráš a zamúcen si.“ Řekl on: „Tak jest. Ale nenie to pro nic jiného nežli pro tebe. Než však 35 uposlechneš-li rady mé, naději mám, že toho zámutku ovšem ujdeš." Rekla jest žena: „I což jest to?" Dí Mozan: „Ačkoli v ro- 229
Strana 230
du sobě nic nejsme, v šak tovařistvím naším bratří sme, ješto 214a lepší jest nám to nežli nečíslná rodina. Mnohokrát zajisté bývají bratří vadíce se spolu a proti sobě povstávajíce, ješto tvrdší jest to než železo a horší než jed. A praví, že ktož nemá bratra, nemá 5 nepřítele, a ktož nemá příbuzného přítele, nemá závistníka. Já pak vedu tě k jedné věci, kteráž bude tobě užitečná, a ačkoli těžko bude se tobě o to pokusiti, kdyžť bych pověděl, jest však velmi lehké před očima mými, když rozjímám nebezpečenství lé věci proti tobě. A protož poslechni rady mé a nachyl ucha tvého, 10 aby učinila, což tobě pravím, neptajíci se mne proč, až to na- plníš.“ Dí žena: „Mluvil si mi slova, kteráž slyšéci lekla sem se jich a zhrozila. Aniž vím, co toho jest, naději se v šak, že se do- 214b týče mé smrti, ale lehkoť mi bude umříti pro lebe. Pověziž tehdy žádost tvú! Neboť praví, že ktožkoli života svého nevy- 15 dává na smrt pro přítele a tovařiše svého, kterýž lepší jest než rodina a bratří, jest před očima božskými horší nepravých lo- truo a zlosynuo.“ Řekl pták: „Má rada jest, aby zabila muže svého a učinila sobě pokój před ním, a skrze to zdraví tvé bude a upokojení, i mně s tebú. Aniž ode mne ptáj se na příčinu, do- 20 kudž toho neučiníš, neb kdyby ta věc nebyla velmi dobrá, ne- radil bych tobě. A když by to učinila, hnedť povím. I nelitůjž ani želej muže svého, neb dám tobě jiného lepšího, kterýž s námi zde bude a milovati tě i ochraňovati bude, a vždy milost mezi námi ostane. Pakli mé žádosti v tom nenaplníš, přihodí se tobě, 215a " 25 což se přihodilo myši, kteráž nechtěla poslechnúti užitečné rady. Řekla žena: „Kterak se stalo?“ Dí pták: „Praví, že byla na jednom místě súkromí špižírna, v kteréž když mnoho bylo myší, škodíce a kazíce statek hospodářuo, kterýžto vzal jest jedno zvíře, kteréž bylo psu podobné, aby se 30 myším protivilo a je z domu vyplenilo. Mezi kterýmižto byla jest jedna myš větší a silnější než jiné. I vidúci ta myš, co jest učinil hospodář, věděla, že by nemohla ostati v domu pro to zvíře, i přistúpivši k němu, řekla mu: »Vím, prý, že neuvedl tebe hospodář sem jediné k zahubení mému. Ale já sem přišla, abych 35 s tebú v tovařiství byla, neb znám tvój vtip i chci s tebú bydleti.“ Řeklo jie zvíře: »Srozuměl sem ovšem slovuom tvým a chci tě 215b 230
du sobě nic nejsme, v šak tovařistvím naším bratří sme, ješto 214a lepší jest nám to nežli nečíslná rodina. Mnohokrát zajisté bývají bratří vadíce se spolu a proti sobě povstávajíce, ješto tvrdší jest to než železo a horší než jed. A praví, že ktož nemá bratra, nemá 5 nepřítele, a ktož nemá příbuzného přítele, nemá závistníka. Já pak vedu tě k jedné věci, kteráž bude tobě užitečná, a ačkoli těžko bude se tobě o to pokusiti, kdyžť bych pověděl, jest však velmi lehké před očima mými, když rozjímám nebezpečenství lé věci proti tobě. A protož poslechni rady mé a nachyl ucha tvého, 10 aby učinila, což tobě pravím, neptajíci se mne proč, až to na- plníš.“ Dí žena: „Mluvil si mi slova, kteráž slyšéci lekla sem se jich a zhrozila. Aniž vím, co toho jest, naději se v šak, že se do- 214b týče mé smrti, ale lehkoť mi bude umříti pro lebe. Pověziž tehdy žádost tvú! Neboť praví, že ktožkoli života svého nevy- 15 dává na smrt pro přítele a tovařiše svého, kterýž lepší jest než rodina a bratří, jest před očima božskými horší nepravých lo- truo a zlosynuo.“ Řekl pták: „Má rada jest, aby zabila muže svého a učinila sobě pokój před ním, a skrze to zdraví tvé bude a upokojení, i mně s tebú. Aniž ode mne ptáj se na příčinu, do- 20 kudž toho neučiníš, neb kdyby ta věc nebyla velmi dobrá, ne- radil bych tobě. A když by to učinila, hnedť povím. I nelitůjž ani želej muže svého, neb dám tobě jiného lepšího, kterýž s námi zde bude a milovati tě i ochraňovati bude, a vždy milost mezi námi ostane. Pakli mé žádosti v tom nenaplníš, přihodí se tobě, 215a " 25 což se přihodilo myši, kteráž nechtěla poslechnúti užitečné rady. Řekla žena: „Kterak se stalo?“ Dí pták: „Praví, že byla na jednom místě súkromí špižírna, v kteréž když mnoho bylo myší, škodíce a kazíce statek hospodářuo, kterýžto vzal jest jedno zvíře, kteréž bylo psu podobné, aby se 30 myším protivilo a je z domu vyplenilo. Mezi kterýmižto byla jest jedna myš větší a silnější než jiné. I vidúci ta myš, co jest učinil hospodář, věděla, že by nemohla ostati v domu pro to zvíře, i přistúpivši k němu, řekla mu: »Vím, prý, že neuvedl tebe hospodář sem jediné k zahubení mému. Ale já sem přišla, abych 35 s tebú v tovařiství byla, neb znám tvój vtip i chci s tebú bydleti.“ Řeklo jie zvíře: »Srozuměl sem ovšem slovuom tvým a chci tě 215b 230
Strana 231
—— b — * o e A při pokoji nechati a tobě slibuji pokoj zachovati, ale však znáš, že mój pán postavil mne strážným svého domu, aby se mu škoda nedála od lebe a od tvých tovařišuo, aniž mi sluší jeho v tom omýliti. A protož neškoď pánu mému, ale radějí opatř se bytem 5 jiným užitečným a vyjdi odsud! A pakli toho neučiníš, nebudeť má vina, jestliže překazím tobě, neboť nesluší mně nenaplniti přikázaní pána mého.“ Řekla mu myš: „Já sem prvé tě za to prosila a pokořila sem se tobě pro tu prozbu, a protož nesluší tobě mé žádosti odpírati. Dí to zvíře: ,Takť jest, že mám s tebú pokoj to a dobrú vuoli mieti. Ale kterakž já budu moci tobě to zachovati, poněvadž tovařiší tvoji škodu činí pánu mému? Nezachovám-li se a nebudu bránili statku jeho před vámi, zabíť mne. A protožť 216a pravím a předpovídám tobě, aby choval osoby své přede mnú; 231
—— b — * o e A při pokoji nechati a tobě slibuji pokoj zachovati, ale však znáš, že mój pán postavil mne strážným svého domu, aby se mu škoda nedála od lebe a od tvých tovařišuo, aniž mi sluší jeho v tom omýliti. A protož neškoď pánu mému, ale radějí opatř se bytem 5 jiným užitečným a vyjdi odsud! A pakli toho neučiníš, nebudeť má vina, jestliže překazím tobě, neboť nesluší mně nenaplniti přikázaní pána mého.“ Řekla mu myš: „Já sem prvé tě za to prosila a pokořila sem se tobě pro tu prozbu, a protož nesluší tobě mé žádosti odpírati. Dí to zvíře: ,Takť jest, že mám s tebú pokoj to a dobrú vuoli mieti. Ale kterakž já budu moci tobě to zachovati, poněvadž tovařiší tvoji škodu činí pánu mému? Nezachovám-li se a nebudu bránili statku jeho před vámi, zabíť mne. A protožť 216a pravím a předpovídám tobě, aby choval osoby své přede mnú; 231
Strana 232
a vyjdi z tohoto domu ve třech dnech, v nichž se budeš moci bytem opatřiti. Potom pak toho nesnesu. Řekla jemu myš: „Jest mi těžko mój opustiti příbytek i žádným obyčejem nechci odjíti, ale tebe se vší možností vystřihati budu. Nazájtří pak vyběhla myš z dupky, aby něco sobě ku pokrmu nalezla, a vida ji to zvíře, netbalo na to, ani se pohnulo proti myši, dokudž by cíl dní se nenaplnil. A když viděla myš, že by na ni netbal, aby ji překazil, podvedeno jest srdce její, a nikterakž víc jeho se nebála, ale počala s ním obcovati a jeho se nevystřihala. A když minuly 10 tři dni, vyšla myš podlé obyčeje, běhajíci po místě. Zvíře pak skrylo se v jedné straně domu, i ucítivši chramostěnie myši, zchopilo se na ni a ji sežralo. Přivedlť sem to podobenstvie, aby věděla, že nesluší muži rozumnému rady přítele svého opomítati ani jeho trestáním 15 zhrdati. Neboť praví, že slovo rádce, i byť těžké bylo, přirovnává se lékařství, kteréž ačkoli hořké bývá, však zprošťuje neduhu. A protož nikoli mé rady nezamítáj, aby se nezklamala tvým srdcem, nechajíc živého manžela tvého, neb převelikú z toho vez- meš škodu. Ješto zahubíš-li jej, dám tobě muže lepšího než jest 20 ten.“ I slyšéci to žena, ulekla se slov jeho a neméně žádala mieti manžela nového. I řekla mu: „Pozorovala sem ovšem řeči tvé 216b a věřím, že jest rada tvá věrná a znamenie tvé lásky ke mně, nebť čiji srdce mé tvého milování naplněné a znám, žes mi radu užitečnú dal. I byť mé dobré v tom nebylo, ale hřiech, 25 chtěla bych to naplniti pro tebe. Ale však kterakž budu moci muže svého zabiti, ješto nenie to mně možné?“ Řekl jí Mozan: „Oznámím tobě zpuosob, kterak budeš moci toho dovesti.“ Řekla ona: „I pověziž!“ Odpověděl: „Viem jeden potok v jed- nom miestě, kdež jest mnoho ryb, a rybáři je loví. Kteříž, když 30 lapí velikú rybu, mají dřevo veliké s obú stran vostré, na kteréž tu rybu od hlavy až do vocasu vstrčí. A vím, že ty lépe budeš moci těch ryb přinesti nežli já. I vezmúc jednu z nich, povrziž ji na místo, kdež jídá manžel tvój, aby ji pohltě, umřel.“ I učinila jest žena, jakož jí on radil, a vzavši jednu tu rybu s dřevem, po- 35 ložila před manžela svého, kterýž když ji pozřel, umřel jest. A takž ostal Mozan s ženú některý čas, čině jí poctivost a uka- 5 232
a vyjdi z tohoto domu ve třech dnech, v nichž se budeš moci bytem opatřiti. Potom pak toho nesnesu. Řekla jemu myš: „Jest mi těžko mój opustiti příbytek i žádným obyčejem nechci odjíti, ale tebe se vší možností vystřihati budu. Nazájtří pak vyběhla myš z dupky, aby něco sobě ku pokrmu nalezla, a vida ji to zvíře, netbalo na to, ani se pohnulo proti myši, dokudž by cíl dní se nenaplnil. A když viděla myš, že by na ni netbal, aby ji překazil, podvedeno jest srdce její, a nikterakž víc jeho se nebála, ale počala s ním obcovati a jeho se nevystřihala. A když minuly 10 tři dni, vyšla myš podlé obyčeje, běhajíci po místě. Zvíře pak skrylo se v jedné straně domu, i ucítivši chramostěnie myši, zchopilo se na ni a ji sežralo. Přivedlť sem to podobenstvie, aby věděla, že nesluší muži rozumnému rady přítele svého opomítati ani jeho trestáním 15 zhrdati. Neboť praví, že slovo rádce, i byť těžké bylo, přirovnává se lékařství, kteréž ačkoli hořké bývá, však zprošťuje neduhu. A protož nikoli mé rady nezamítáj, aby se nezklamala tvým srdcem, nechajíc živého manžela tvého, neb převelikú z toho vez- meš škodu. Ješto zahubíš-li jej, dám tobě muže lepšího než jest 20 ten.“ I slyšéci to žena, ulekla se slov jeho a neméně žádala mieti manžela nového. I řekla mu: „Pozorovala sem ovšem řeči tvé 216b a věřím, že jest rada tvá věrná a znamenie tvé lásky ke mně, nebť čiji srdce mé tvého milování naplněné a znám, žes mi radu užitečnú dal. I byť mé dobré v tom nebylo, ale hřiech, 25 chtěla bych to naplniti pro tebe. Ale však kterakž budu moci muže svého zabiti, ješto nenie to mně možné?“ Řekl jí Mozan: „Oznámím tobě zpuosob, kterak budeš moci toho dovesti.“ Řekla ona: „I pověziž!“ Odpověděl: „Viem jeden potok v jed- nom miestě, kdež jest mnoho ryb, a rybáři je loví. Kteříž, když 30 lapí velikú rybu, mají dřevo veliké s obú stran vostré, na kteréž tu rybu od hlavy až do vocasu vstrčí. A vím, že ty lépe budeš moci těch ryb přinesti nežli já. I vezmúc jednu z nich, povrziž ji na místo, kdež jídá manžel tvój, aby ji pohltě, umřel.“ I učinila jest žena, jakož jí on radil, a vzavši jednu tu rybu s dřevem, po- 35 ložila před manžela svého, kterýž když ji pozřel, umřel jest. A takž ostal Mozan s ženú některý čas, čině jí poctivost a uka- 5 232
Strana 233
zuje jí milování. Potom pak zpomenuvši žena, že jí slíbil dáti Mozan nového a mladého manžela, prosila ho, aby ji opatřil. I chodě pták ten podlé řeky, potkal se s jednú liškou, kteréž řekl: „Mám tam jednoho ptáka tučného, kteréhož míním podvesti 5 a ošáliti, aby přišel k tobě. Ty pak, schovajíci se za skálu, vy- skočíš a pohltíš jej.“ I učinila jest liška tak a skryvši se, stála jest za skalú, čekajíc ptáka. A vrátiv se pták k ženě, řekl: „Nalezl 217a sem jednoho tovařiše, kterémuž sem pravil o tvé kráse a rozumu. I chceť tě pojíti. Vstaniž a poďme!“ I líbilo se ženě a šla s ním až 10 k skále. I vyskočivši v rychlosti liška, uchvátila ji a sežrala. I vrátil se pták na své místo. 233
zuje jí milování. Potom pak zpomenuvši žena, že jí slíbil dáti Mozan nového a mladého manžela, prosila ho, aby ji opatřil. I chodě pták ten podlé řeky, potkal se s jednú liškou, kteréž řekl: „Mám tam jednoho ptáka tučného, kteréhož míním podvesti 5 a ošáliti, aby přišel k tobě. Ty pak, schovajíci se za skálu, vy- skočíš a pohltíš jej.“ I učinila jest liška tak a skryvši se, stála jest za skalú, čekajíc ptáka. A vrátiv se pták k ženě, řekl: „Nalezl 217a sem jednoho tovařiše, kterémuž sem pravil o tvé kráse a rozumu. I chceť tě pojíti. Vstaniž a poďme!“ I líbilo se ženě a šla s ním až 10 k skále. I vyskočivši v rychlosti liška, uchvátila ji a sežrala. I vrátil se pták na své místo. 233
Strana 234
Kapitula sedmnáctá o vrabci a lišce. A jest o tom, ktož jiným radí a sám sobě raditi ne- umí. VVECE KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Vyroz- 5 V uměl sem podobenství tvému o tom, což si mi pravil. Ale nynic dáj mi podobenství o člověku, kterýž jiným dává radu, sobě pak nic. Řekl Sendebar: Byl jest některaký holub, maje hniezdo na vysokém stromu, takže velmi pracně pokrm na strom nosíval. A když odchovával 10 své děti, přicházela jest k němu liška, a stávajíc pod stromem pohruozky jemu činila, dokudž jí svých holúbátek nesmetal pro zachovánie svého života. To vida jeden vrabec, obývaje proti němu na větvi jednoho stromu, přistúpil jest k holubu, řka: „Radím tobě, že když se vrátí ona a mluviti bude taková slova 15 tobě, odpověziž jí: Učiň, jakž chceš! A budeš-li chtěti vstoupiti ke mně, já hned vezma je, odletím.“ I odšel s Lím vrabec. Potom pak vrátila se liška, volajíc na holuba podlé obyčeje. Kteréž odpovídal holub, jakož mu vrabec poradil. I řekla mu liška: „Povíš-li mi, kto jest tobě tak radil, nechámť holúbátek 20 tvých.“ Řekl holub: „Věziž, že vrabec, kterýž bydlí u řeky, tu mi dal radu.“ I nechavši holuba, šla jest liška k vrabci a řekla: „Když na tebe vítr věje, kde schováváš hlavu tvú?“ I řekl vrabec: „Pod levý bok.“ „A když věje na tvář tvú, kdež tehdáž kladeš hlavu tvú?“ A on: „K svému zadku.“ Dí liška: „Když pak 25 větrové na tebe odevšud vějí, kdež tehdáž skrýváš hlavu tvú?“ Řekl: „Pod křídly mými.“ Řekla liška: „Kterakž to můžeš uči- niti? Zdá mi se, že pravdy nemluvíš. Ale umíš-li to učiniti, po- dobného tobě sem neviděla.“ Teh dy vrabec, chtěje jí to ukázati, schoval hlavu pod křídla. Kteréhož liška uchvátla, řkúci: „Uměl 30 si holubovi raditi, a ne sám sobě.“ I sežrala ho. 234
Kapitula sedmnáctá o vrabci a lišce. A jest o tom, ktož jiným radí a sám sobě raditi ne- umí. VVECE KRÁL DYSLES Sendebarovi, svému mudrci: Vyroz- 5 V uměl sem podobenství tvému o tom, což si mi pravil. Ale nynic dáj mi podobenství o člověku, kterýž jiným dává radu, sobě pak nic. Řekl Sendebar: Byl jest některaký holub, maje hniezdo na vysokém stromu, takže velmi pracně pokrm na strom nosíval. A když odchovával 10 své děti, přicházela jest k němu liška, a stávajíc pod stromem pohruozky jemu činila, dokudž jí svých holúbátek nesmetal pro zachovánie svého života. To vida jeden vrabec, obývaje proti němu na větvi jednoho stromu, přistúpil jest k holubu, řka: „Radím tobě, že když se vrátí ona a mluviti bude taková slova 15 tobě, odpověziž jí: Učiň, jakž chceš! A budeš-li chtěti vstoupiti ke mně, já hned vezma je, odletím.“ I odšel s Lím vrabec. Potom pak vrátila se liška, volajíc na holuba podlé obyčeje. Kteréž odpovídal holub, jakož mu vrabec poradil. I řekla mu liška: „Povíš-li mi, kto jest tobě tak radil, nechámť holúbátek 20 tvých.“ Řekl holub: „Věziž, že vrabec, kterýž bydlí u řeky, tu mi dal radu.“ I nechavši holuba, šla jest liška k vrabci a řekla: „Když na tebe vítr věje, kde schováváš hlavu tvú?“ I řekl vrabec: „Pod levý bok.“ „A když věje na tvář tvú, kdež tehdáž kladeš hlavu tvú?“ A on: „K svému zadku.“ Dí liška: „Když pak 25 větrové na tebe odevšud vějí, kdež tehdáž skrýváš hlavu tvú?“ Řekl: „Pod křídly mými.“ Řekla liška: „Kterakž to můžeš uči- niti? Zdá mi se, že pravdy nemluvíš. Ale umíš-li to učiniti, po- dobného tobě sem neviděla.“ Teh dy vrabec, chtěje jí to ukázati, schoval hlavu pod křídla. Kteréhož liška uchvátla, řkúci: „Uměl 30 si holubovi raditi, a ne sám sobě.“ I sežrala ho. 234
Strana 235
Máš, Čechu milý, slovanského přirozeného jazyku svého a vlasti své milovníče, Pravidlo lidského života od starých mudrcuo pod podobenstvími sprostnými latině sepsané slovy, tuto v tvój jazyk ne jinými než týmiž prostými vyložené a vytištěné. Kteréžto 5 vezmeš-li v ruce, vyměří a ukáže tobě, kterak grunt a na čem založiti, kterak také les a kamen tesati, aby trvánlivé tvé bylo stavení, máš. Mějž se dobře a nedostatky s mnohými omyly do- brotivou snes myslí, prosím. 235
Máš, Čechu milý, slovanského přirozeného jazyku svého a vlasti své milovníče, Pravidlo lidského života od starých mudrcuo pod podobenstvími sprostnými latině sepsané slovy, tuto v tvój jazyk ne jinými než týmiž prostými vyložené a vytištěné. Kteréžto 5 vezmeš-li v ruce, vyměří a ukáže tobě, kterak grunt a na čem založiti, kterak také les a kamen tesati, aby trvánlivé tvé bylo stavení, máš. Mějž se dobře a nedostatky s mnohými omyly do- brotivou snes myslí, prosím. 235
Strana 236
Strana 237
POZNÁMKOVÝ APARÁT
POZNÁMKOVÝ APARÁT
Strana 238
Strana 239
VYDAVATELSKÉ POZNÁMKY Pravidlo lidského života je dochováno ve dvou exemplářích; v knihov- ně Nár. musea, sign. 27 A 21, a v knihovně na Strahově, sign. DR I 20 (Knihopis č. 1124). Oba exempláře jsou defektní: v prvním chybějí 4 listy, 1 je poškozen, titulní list je kolorován; ve druhém chybí 13 listů, 4 jsou poškozeny, titulní list je dobrý, ale oříznutý. Z obou exemplářů se podařilo sestavit komplet, který je bezvadný až na malý spodní vnější růžek stránky 49 strahovského exempláře (v musejním exempláři příslušný list chybí). Text Pravidla nebyl vysázen pečlivě, jak si čtenář může ověřit na přílohách. Především zde není důsledně a správně označována kvan- tita. Často není vůbec vyznačena (Lid, keho); označuje-li se, tedy buď zdvojením samohlásky (Bijleeho), nebo čárkou nad samohláskou (Sta- rých).1 Jestliže knihu srovnáme s tiskem Jana Kosořského z r. 1547, který obsahuje tři poslední posmrtně vydané práce Konáčovy, usou- díme, že kvantita Pravidla lidského života není obrazem kvantity au- torovy, tj. Konáčovy, ale záležitostí sazeče, resp. sazečů. Zdá se, že se při práci na knize střídali dva sazeči, jak napovídá rozdílné užívání liter pro některé hlásky (c, řaj.) a hlavně — značné kolísání v kvantitě, často dokonce u téhož slova, někdy v přímé blízkosti. Proto kvantitu rekonstruuji podle pravděpodobného dobového úzu. V poznámkách uvádím jen případy problematičtější, zejména takové, v nichž je v tisku proti předpokládané podobě krátké kvantita dlouhá (případů s krátkostí proti předpokládané délce je bezpočtu). Specifickým jevem Pravidla je sekundární dloužení před -j. To je ovšem v jazyce 16. století doloženo: Gebauer např. uvádí doklady z rukopisného sborníku Rehoře Hrubého z Jelení (Hist. mluvnice I, 592—593). Ponechávám proto délku u rozkazovacího způsobu sloves typu pamatůj a poznáj, u předpony náj- (nájvětší, nájviece) a u někte- rých slov (např. tájnost). Sekundárně zdloužené ú se vlivem písařské analogie označuje ú; tento způsob zachovávám i v edici. Délku u tau- tosylabického -áj bylo nutno ponechat i tam, kde -áj vzniklo z -ý- (rájže, skrájš, přemájšlí atd.). Domnívám se, že nerespektováním tohoto dloužení bych neprávem odstranil výrazný znak textu. Považoval jsem totiž za nepravděpodobné, že by tyto délky byly výsledkem soustav- ného používání slitků dvou tiskařských liter. Na rozdíl od -ůj a -áj, kde je délka téměř veskrze, kolísá kvantita u -oj. Ponechávám proto kolísání u slov vojsko vójsko, boj bój, pokojípo- kój, hojnost ſhójnost aj. 1 Transliterované doklady v závorkách jsou z titulní stránky. 239
VYDAVATELSKÉ POZNÁMKY Pravidlo lidského života je dochováno ve dvou exemplářích; v knihov- ně Nár. musea, sign. 27 A 21, a v knihovně na Strahově, sign. DR I 20 (Knihopis č. 1124). Oba exempláře jsou defektní: v prvním chybějí 4 listy, 1 je poškozen, titulní list je kolorován; ve druhém chybí 13 listů, 4 jsou poškozeny, titulní list je dobrý, ale oříznutý. Z obou exemplářů se podařilo sestavit komplet, který je bezvadný až na malý spodní vnější růžek stránky 49 strahovského exempláře (v musejním exempláři příslušný list chybí). Text Pravidla nebyl vysázen pečlivě, jak si čtenář může ověřit na přílohách. Především zde není důsledně a správně označována kvan- tita. Často není vůbec vyznačena (Lid, keho); označuje-li se, tedy buď zdvojením samohlásky (Bijleeho), nebo čárkou nad samohláskou (Sta- rých).1 Jestliže knihu srovnáme s tiskem Jana Kosořského z r. 1547, který obsahuje tři poslední posmrtně vydané práce Konáčovy, usou- díme, že kvantita Pravidla lidského života není obrazem kvantity au- torovy, tj. Konáčovy, ale záležitostí sazeče, resp. sazečů. Zdá se, že se při práci na knize střídali dva sazeči, jak napovídá rozdílné užívání liter pro některé hlásky (c, řaj.) a hlavně — značné kolísání v kvantitě, často dokonce u téhož slova, někdy v přímé blízkosti. Proto kvantitu rekonstruuji podle pravděpodobného dobového úzu. V poznámkách uvádím jen případy problematičtější, zejména takové, v nichž je v tisku proti předpokládané podobě krátké kvantita dlouhá (případů s krátkostí proti předpokládané délce je bezpočtu). Specifickým jevem Pravidla je sekundární dloužení před -j. To je ovšem v jazyce 16. století doloženo: Gebauer např. uvádí doklady z rukopisného sborníku Rehoře Hrubého z Jelení (Hist. mluvnice I, 592—593). Ponechávám proto délku u rozkazovacího způsobu sloves typu pamatůj a poznáj, u předpony náj- (nájvětší, nájviece) a u někte- rých slov (např. tájnost). Sekundárně zdloužené ú se vlivem písařské analogie označuje ú; tento způsob zachovávám i v edici. Délku u tau- tosylabického -áj bylo nutno ponechat i tam, kde -áj vzniklo z -ý- (rájže, skrájš, přemájšlí atd.). Domnívám se, že nerespektováním tohoto dloužení bych neprávem odstranil výrazný znak textu. Považoval jsem totiž za nepravděpodobné, že by tyto délky byly výsledkem soustav- ného používání slitků dvou tiskařských liter. Na rozdíl od -ůj a -áj, kde je délka téměř veskrze, kolísá kvantita u -oj. Ponechávám proto kolísání u slov vojsko vójsko, boj bój, pokojípo- kój, hojnost ſhójnost aj. 1 Transliterované doklady v závorkách jsou z titulní stránky. 239
Strana 240
Dále ponechávám kolísání u substantiv nádějenaděje, líbost libost; u zájmen náše/naše, váše vaše; u participia šél/šel, odšél odšel, přišél při- šel; u slov náučenie naučenie, náučiti/naučiti; poněvádž poněvadž. Kromě těchto často se vyskytujících případů je kolísání ponecháno u slov méně častých, jako žába/žaba, skála/skala aj. U subst. kniha a u slov podle, vedle, prve je mnohem častější délka než krátkost: rozhodl jsem se proto zavést podoby dlouhé (kníha, podlé, vedlé, prvé). Naopak krátké jsou v drtivé většině tvary sloves nalezati, prohlednou- ti, nahlednouti, shlednouti, zpolehati; přepisuji je do této podoby. Krátkost zachovávám také v infinitivu sloves odvesti, přinesti, zabiti, odbyti, přikryti, užiti, vypiti, pokrasti, pomstiti i u některých jiných troj- slabičných infinitivů (jsou-li v tisku dublety, ponechávám je, např. nají- ti/najiti; avšak právě u složenin s jíti převažuje délka, v některých pří- padech dokonce tak výrazně, že jsem ji zavedl veskrze). U jednoduchých sloves dvojslabičných respektuji duplicitu podle Konáčova tisku (tedy vésti/vesti atd.), pokud se ovšem určilá podoba nevyskytuje velmi zřídka. Krátce píši i substantiva kamen a jmeno. Psaní předpon vý-vy- sjednocuji na krátké, protože délka (výjdu aj.) je proti krátkosti v menšině. Konáč zřejmě nedělal rozdíl mezi hledati (quaerere) a hlédati či hlí- dati (custodire); na to, že tento rozdíl nebýval v 16. stol. respektován, upozornil ve své gramatice Blahoslav (vyd. Hradilovo-Jirečkovo, str. 273, Praha 1857). Konáč má většinou -e-, a proto jeho způsob za- chovávám, a to i u složenin (prohledati, ohledati se aj.). Zajímavá je grafika některých hlásek a dvojhlásek. Dvojhlásky uo, au se většinou vyskytují v podobě úo (mudrcúo), áu (opáu ſtij). Psaní úo je zřejmě dokladem kontaminace dvojí grafiky, resp. výslovnosti. Spisovatel (nebo sazeč) si asi byl vědom toho, že v soudobé výslovnosti již zvítězily tvary na -ú- (mudrců), sám však chtěl zachovat podobu starší na uo, a tak vznikla grafika úo, v jejíž první části je zaznamenána soudobá výslovnost. Litery ie označují jednak délku (ie: mužie), jednak krátkost (č: abych ſwieta oſwecowati nemohlo). Po některých souhláskách je nenáležitě užíváno -i- místo -y-; často po r-(richle), po h- (zahine), po ch- (pochibný), někdy také po b, k, d, l, v (dokonce v předponě vy-: wihledám). Tato grafika je jistě důkazem toho, že ve výslovnosti došlo ke splynutí i — y. V takových případech za- vádím psaní s -y-. Souhlásky ř, ž, š, č jsou tištěny buď jako spřežky, nebo s tečkou nad souhláskou (rzeči). Předpony a předložky s, z ponechávám podle originálu: zprávce, zbor, zpolehnúti; svietěziti, skrotiti atd. Odchylky poznamenávám v komentáři. 240
Dále ponechávám kolísání u substantiv nádějenaděje, líbost libost; u zájmen náše/naše, váše vaše; u participia šél/šel, odšél odšel, přišél při- šel; u slov náučenie naučenie, náučiti/naučiti; poněvádž poněvadž. Kromě těchto často se vyskytujících případů je kolísání ponecháno u slov méně častých, jako žába/žaba, skála/skala aj. U subst. kniha a u slov podle, vedle, prve je mnohem častější délka než krátkost: rozhodl jsem se proto zavést podoby dlouhé (kníha, podlé, vedlé, prvé). Naopak krátké jsou v drtivé většině tvary sloves nalezati, prohlednou- ti, nahlednouti, shlednouti, zpolehati; přepisuji je do této podoby. Krátkost zachovávám také v infinitivu sloves odvesti, přinesti, zabiti, odbyti, přikryti, užiti, vypiti, pokrasti, pomstiti i u některých jiných troj- slabičných infinitivů (jsou-li v tisku dublety, ponechávám je, např. nají- ti/najiti; avšak právě u složenin s jíti převažuje délka, v některých pří- padech dokonce tak výrazně, že jsem ji zavedl veskrze). U jednoduchých sloves dvojslabičných respektuji duplicitu podle Konáčova tisku (tedy vésti/vesti atd.), pokud se ovšem určilá podoba nevyskytuje velmi zřídka. Krátce píši i substantiva kamen a jmeno. Psaní předpon vý-vy- sjednocuji na krátké, protože délka (výjdu aj.) je proti krátkosti v menšině. Konáč zřejmě nedělal rozdíl mezi hledati (quaerere) a hlédati či hlí- dati (custodire); na to, že tento rozdíl nebýval v 16. stol. respektován, upozornil ve své gramatice Blahoslav (vyd. Hradilovo-Jirečkovo, str. 273, Praha 1857). Konáč má většinou -e-, a proto jeho způsob za- chovávám, a to i u složenin (prohledati, ohledati se aj.). Zajímavá je grafika některých hlásek a dvojhlásek. Dvojhlásky uo, au se většinou vyskytují v podobě úo (mudrcúo), áu (opáu ſtij). Psaní úo je zřejmě dokladem kontaminace dvojí grafiky, resp. výslovnosti. Spisovatel (nebo sazeč) si asi byl vědom toho, že v soudobé výslovnosti již zvítězily tvary na -ú- (mudrců), sám však chtěl zachovat podobu starší na uo, a tak vznikla grafika úo, v jejíž první části je zaznamenána soudobá výslovnost. Litery ie označují jednak délku (ie: mužie), jednak krátkost (č: abych ſwieta oſwecowati nemohlo). Po některých souhláskách je nenáležitě užíváno -i- místo -y-; často po r-(richle), po h- (zahine), po ch- (pochibný), někdy také po b, k, d, l, v (dokonce v předponě vy-: wihledám). Tato grafika je jistě důkazem toho, že ve výslovnosti došlo ke splynutí i — y. V takových případech za- vádím psaní s -y-. Souhlásky ř, ž, š, č jsou tištěny buď jako spřežky, nebo s tečkou nad souhláskou (rzeči). Předpony a předložky s, z ponechávám podle originálu: zprávce, zbor, zpolehnúti; svietěziti, skrotiti atd. Odchylky poznamenávám v komentáři. 240
Strana 241
Zjednodušuji psaní zdvojených souhlásek (zlatto, odplatta, op- patrovati), a to i u substantiva rada, jehož psaní kolísá (radda/rada), protože dvojí grafiky se neužívá s významovou diferenciací. Ponechá- vám však zdvojené souhlásky tam, kde byly od původu (summa). Měkkost se někdy označuje užitím -i- po souhlásce (dětiátkem), jindy tečkou nad souhláskou (proti nemu) či nad samohláskou (giſtě). Pokud jde o psaní příslovečných spřežek, přidržuji se v pod- statě dnežního úzu. Rovněž v psaní velkých a malých písmen užívám v podstatě dnešního způsobu. Zkratky rozvádím; zvláště často jsou zkracovány tvary genitivu a dativu sg. u adjektiv a zájmen, dále jest (§1), některá jména (D = Dymna), někdy jsou slova krácena na konci řádků (krka = krkavec). Vzhledem k tomu, že interpunkce je v tisku užíváno chaoticky a že věty jsou dlouhé a nepřehledné, zavádím interpunkci, jež by byla přijatelná pro dnešního čtenáře, vždycky se však snažím respektovat specifičnost Konáčovy větné stavby. Pro větší přehlednost a srozumi- telnost člením text na odstavce. Forma knihy, v níž je množství vložených rozprávek, způsobovala potíže s označením přímé řeči. Proto jsem uvozovkami neoznačoval řeč krále Dyslese a filosofa Sendebara. Jinak jsem používal trojího dru- hu uvozovek. Jazyk Pravidla je neobyčejně zajímavý z hlediska vývoje jazyka i slovníku 16. století, který dosud nebyl zpracován. Zachovávám proto kolísání hlásková i morfologická a nesnažím se o jejich sjednocení, pro- tože jsou dokladem rozkolísanosti jazykového systému doby Konáčo- vy. Ponechávám proto např. dublety: pousteník pústeník, sboží/zboží, tbáti/dbáti, jsmejsme, osidlovosidlo, lékařství lékarství, vyžšívyzší, ru- kamaſrukami, (a)byšle/(a)byste, slon/slona (4. sg.) aj. V knize je mnoho latinismů. O tom svědčí nejen vlastní vypravování, kde originál sváděl Konáče zvláště k syntaktickým latinismům, ale i úvod a kratičký doslov, dokládající, jak humanista Konáč myslil v duchu latinského jazyka. V knize je množství zřejmých tiskových chyb (židvského = židovského, z Hohiškova = z Hodiškova), které opravuji bez zvláštní poznámky. V nové době byly úryvky z Pravidla lidského života pojaty do těchto významnějších antologií: F. L. Čelakovský, Malý výbor z veškeré literatury české (2. vyd., Praha 1872). Na str. 156—159 je otištěno šest kratších ukázek pod titulem Bidpajovy bájky. Jsou to: 1. o poustevníkovi a soudku medu (str. 175 našeho vydání), 2. o lišce a kohoutu (str. 129), 3. o vrabci a lišce (str. 234), 241
Zjednodušuji psaní zdvojených souhlásek (zlatto, odplatta, op- patrovati), a to i u substantiva rada, jehož psaní kolísá (radda/rada), protože dvojí grafiky se neužívá s významovou diferenciací. Ponechá- vám však zdvojené souhlásky tam, kde byly od původu (summa). Měkkost se někdy označuje užitím -i- po souhlásce (dětiátkem), jindy tečkou nad souhláskou (proti nemu) či nad samohláskou (giſtě). Pokud jde o psaní příslovečných spřežek, přidržuji se v pod- statě dnežního úzu. Rovněž v psaní velkých a malých písmen užívám v podstatě dnešního způsobu. Zkratky rozvádím; zvláště často jsou zkracovány tvary genitivu a dativu sg. u adjektiv a zájmen, dále jest (§1), některá jména (D = Dymna), někdy jsou slova krácena na konci řádků (krka = krkavec). Vzhledem k tomu, že interpunkce je v tisku užíváno chaoticky a že věty jsou dlouhé a nepřehledné, zavádím interpunkci, jež by byla přijatelná pro dnešního čtenáře, vždycky se však snažím respektovat specifičnost Konáčovy větné stavby. Pro větší přehlednost a srozumi- telnost člením text na odstavce. Forma knihy, v níž je množství vložených rozprávek, způsobovala potíže s označením přímé řeči. Proto jsem uvozovkami neoznačoval řeč krále Dyslese a filosofa Sendebara. Jinak jsem používal trojího dru- hu uvozovek. Jazyk Pravidla je neobyčejně zajímavý z hlediska vývoje jazyka i slovníku 16. století, který dosud nebyl zpracován. Zachovávám proto kolísání hlásková i morfologická a nesnažím se o jejich sjednocení, pro- tože jsou dokladem rozkolísanosti jazykového systému doby Konáčo- vy. Ponechávám proto např. dublety: pousteník pústeník, sboží/zboží, tbáti/dbáti, jsmejsme, osidlovosidlo, lékařství lékarství, vyžšívyzší, ru- kamaſrukami, (a)byšle/(a)byste, slon/slona (4. sg.) aj. V knize je mnoho latinismů. O tom svědčí nejen vlastní vypravování, kde originál sváděl Konáče zvláště k syntaktickým latinismům, ale i úvod a kratičký doslov, dokládající, jak humanista Konáč myslil v duchu latinského jazyka. V knize je množství zřejmých tiskových chyb (židvského = židovského, z Hohiškova = z Hodiškova), které opravuji bez zvláštní poznámky. V nové době byly úryvky z Pravidla lidského života pojaty do těchto významnějších antologií: F. L. Čelakovský, Malý výbor z veškeré literatury české (2. vyd., Praha 1872). Na str. 156—159 je otištěno šest kratších ukázek pod titulem Bidpajovy bájky. Jsou to: 1. o poustevníkovi a soudku medu (str. 175 našeho vydání), 2. o lišce a kohoutu (str. 129), 3. o vrabci a lišce (str. 234), 241
Strana 242
4. o myslivci, jelenu, divokém vepři a vlku (str. 132—133), 5. o muži a hadovi (str. 127—128), 6. o kupci (str. 99—100). B. V. Spiess, Výbor z literatury české doby střední (Hradec Králové 1876). Zde editor na str. 321—322 z Pravidla otiskl dva úryvky (na vý- běru a textu je zřejmý vliv výboru Čelakovského): 1. o poustevníkovi a soudku medu (str. 175), 2. o kupci (str. 99—100). Josef Jireček, Anthologie z literatury české (2. svazek — doba střední). Sem byl pojat úryvek nazvaný Potrestaná lest (IV. vyd., Praha 1881, str. 67—69; v naší edici na str. 95—97). Josef Grim, Výbor z literatury české. Doba střední. Zde je úryvek ze 7. kapitoly s názvem Zklamaná naděje (IV. vyd., Praha 1905, str. 63 a 64). Je to vyprávění o poustevníkovi a soudku medu (str. 175), textově závislé na Čelakovském. (Srov. např. začátek, kde jsou jak u Spiesse, tak u Grima — stejně jako v Malém výboru Čelakovského — slova: „Byl nějaký služebník...“ — v originále je „pústeník“!) Antonín Grund, Kratochvilné rozprávky renesanční (Národní klenotni- ce, sv. 55, Praha 1952). Edice obsahuje také 11 rozprávek z Pravidla (str. 69—91). Jsou to: 1. Blázen a mládenec na lov jedoucí (v našem vyd. na str. 34—35). 2. Zloděj skáče po měsíčním paprsku (str. 52—53). 3. Žena, muž a straka (str. 94—95). 4. O frejíři, jemuž pacholek zaměnil sukni (str. 107). 5. Sluha skrze hovor ptáků viní paní z nevěry (str. 121—122). 6. Liška a kohoutí zpěv (str. 129). 7. Nevěrná žena chválí svého muže (str. 156—157). 8. Ukvapený neprohlédá ke konci (str. 174—176). 9. O poustevníku a poutníku (str. 208). 10. O lvu a lišce (str. 210—217). 11. O zlatníku a hadu (str. 219—220). Vzhledem k tomu, že se snahou po cílevědomém přístupu k ediční problematice setkáváme se toliko v Grundově výboru facetií 16. sto- letí, budu ve svých poznámkách přihlížet pouze k němu. Různočtení z této knihy označuji zkratkou Gr. Neuvádím však ty případy, jimiž se moje edice důsledně odlišuje od edice Grundovy: tak dvojhlásku -uo- transkribuje Grund -uó-, krátkou slabiku zavádí v předponě náj-, v imperativu typu pamatůj, poznáj, ve slovech tájnost ap. i u některých slov, v nichž já podle tisku ponechávám kolísání. 242
4. o myslivci, jelenu, divokém vepři a vlku (str. 132—133), 5. o muži a hadovi (str. 127—128), 6. o kupci (str. 99—100). B. V. Spiess, Výbor z literatury české doby střední (Hradec Králové 1876). Zde editor na str. 321—322 z Pravidla otiskl dva úryvky (na vý- běru a textu je zřejmý vliv výboru Čelakovského): 1. o poustevníkovi a soudku medu (str. 175), 2. o kupci (str. 99—100). Josef Jireček, Anthologie z literatury české (2. svazek — doba střední). Sem byl pojat úryvek nazvaný Potrestaná lest (IV. vyd., Praha 1881, str. 67—69; v naší edici na str. 95—97). Josef Grim, Výbor z literatury české. Doba střední. Zde je úryvek ze 7. kapitoly s názvem Zklamaná naděje (IV. vyd., Praha 1905, str. 63 a 64). Je to vyprávění o poustevníkovi a soudku medu (str. 175), textově závislé na Čelakovském. (Srov. např. začátek, kde jsou jak u Spiesse, tak u Grima — stejně jako v Malém výboru Čelakovského — slova: „Byl nějaký služebník...“ — v originále je „pústeník“!) Antonín Grund, Kratochvilné rozprávky renesanční (Národní klenotni- ce, sv. 55, Praha 1952). Edice obsahuje také 11 rozprávek z Pravidla (str. 69—91). Jsou to: 1. Blázen a mládenec na lov jedoucí (v našem vyd. na str. 34—35). 2. Zloděj skáče po měsíčním paprsku (str. 52—53). 3. Žena, muž a straka (str. 94—95). 4. O frejíři, jemuž pacholek zaměnil sukni (str. 107). 5. Sluha skrze hovor ptáků viní paní z nevěry (str. 121—122). 6. Liška a kohoutí zpěv (str. 129). 7. Nevěrná žena chválí svého muže (str. 156—157). 8. Ukvapený neprohlédá ke konci (str. 174—176). 9. O poustevníku a poutníku (str. 208). 10. O lvu a lišce (str. 210—217). 11. O zlatníku a hadu (str. 219—220). Vzhledem k tomu, že se snahou po cílevědomém přístupu k ediční problematice setkáváme se toliko v Grundově výboru facetií 16. sto- letí, budu ve svých poznámkách přihlížet pouze k němu. Různočtení z této knihy označuji zkratkou Gr. Neuvádím však ty případy, jimiž se moje edice důsledně odlišuje od edice Grundovy: tak dvojhlásku -uo- transkribuje Grund -uó-, krátkou slabiku zavádí v předponě náj-, v imperativu typu pamatůj, poznáj, ve slovech tájnost ap. i u některých slov, v nichž já podle tisku ponechávám kolísání. 242
Strana 243
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU 21,12 1528] etč xxviij°— 23,6 příznivému] przniwemu — 23,7 místo- sudí] Mijsto Sudij —24,13 Ne neužitečné] Neneužitečne — 24,28 Afriká- nus] Affricanus 24,31 Kartago] Kartogo — 25,12 zpívajíc] zpiwagigic — 26,15 Oziáš] Ozyas —27,1 na jediném] nágedinem —27,19 svrchu]swr — 28,17 sekty] Secty —28,36 kněžstvo] knez two —30,3 před se vzala przedse wzala - 33,9 do Mediolánu] domedyolanu — 34,14 se dvora sedwora] ze dvora Gr — 34,26 koroptví] Kroptwij — 35,1 k uléčení kvlečenij] ku léčení Gr—37,14 titule] Tytule—37,22 starých] stárzých — 38,17 pro množství] promnozstwij — 39,30 řeči] rzečý — 45,29 křésiti krzessyti — 46,33 o spravedlivosti] Sprawedliwoſti — 47,31 za tímto mís- tem následuje v lisku na konci stránky: O Berozyássowi Knijžeti Lékar3- ském Agest Sprawedliwoſti a Bázni bożij Kapitula prwnij. Transkripci uvedeného místa do textu nepojímám, protože titul je ještě jednou na za- čátku nové stránky (48, 1—2).— 48,13 veliká] welika — 48,33 příbytku přibytku — 49,13 ale] ále — 49,18 za tovařiství zatowařizstwij — 49,36 lžíce] lžitze — 50,19 množství mnozstwij — 52,10 lotří] lotrzij lotři Gr — 52,14 shromázdil] shromázdil] shromáždil Gr— 52,19 někto ňeko — 52,21 ktož byl ktožby] kdož by Gr —52,25 přede mnú] předem přede mnou Gr — 52,26 ktož by] ktožbyl kdož by Gr — 52,32 zaklínaní zaklinanij] zaklínání Gr — 52,33 sstupoval] zstupowal — 52,34 zaklí- nanie] zaklinanije] zaklínánie Gr — 53,2 zlodějí] 3lodegij] zloději G — 53,3 nalezli] nálezli — 53,7 chvíli] chwili — 53,9 vcházeli] wchá- zeli] vcházely Gr — 53,9 zaklínaní] zaklinanij] zaklínání Gr — 53,10 měsíce] missýce — 55,7 příhoda] přihoda — 58,35 nedopouštěje] ne- dopásstiege — 59,28 odchází] odcházý — 60,8 usilovaly vssylawaly — 62,20 odpolu mrtva] odpolumrtwa — 63,17 varlátka] wárlatka — 63,27 hnát suchý] hnal suchy (orig.: crus aridum) — 65,27 ukázal bych] vkalbych — 65,33 a brániti] a abraniti — 67,26 přesažení] přessajenim 70,30 poušt] páussi — 71,6 sekretářem] Secretařë — 74,16n. Protože spodní okraj strahovského tisku je defektní, přeložil jsem chybějící místo — v textu označené kursivou — z latinského originálu do nové češtiny (při- tom jsem přihlédl ke znění neúplných řádků). Latinská verze: ... de hac vita. Nam si valeam hec facere, scio, quod restituar ad locum, in quo prius eram apud leonem. Et forsit an hoc esset melius pro ipso leone, quo- niam nimia sua dilectio et familiaritas assidua, quam habet erga ipsum, erit causa... Na posledních pěti řádcích (šestý chybí úplně) str. 49 je na pravé straně sloupce zachováno toto: buduli mocy to včiniti gy/ktov mijeſtu na/ . a snad/ geſsto/ cowá — 75,34 množství] mnozstwij — 76,20 myjíci] mygicy — 78,24 repták] reptak — 80,14 varovati] waro- — 83,10 wáti — 81,8 uštípla] vstipla — 81,9 uštípení] vſſtipenij 243
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU 21,12 1528] etč xxviij°— 23,6 příznivému] przniwemu — 23,7 místo- sudí] Mijsto Sudij —24,13 Ne neužitečné] Neneužitečne — 24,28 Afriká- nus] Affricanus 24,31 Kartago] Kartogo — 25,12 zpívajíc] zpiwagigic — 26,15 Oziáš] Ozyas —27,1 na jediném] nágedinem —27,19 svrchu]swr — 28,17 sekty] Secty —28,36 kněžstvo] knez two —30,3 před se vzala przedse wzala - 33,9 do Mediolánu] domedyolanu — 34,14 se dvora sedwora] ze dvora Gr — 34,26 koroptví] Kroptwij — 35,1 k uléčení kvlečenij] ku léčení Gr—37,14 titule] Tytule—37,22 starých] stárzých — 38,17 pro množství] promnozstwij — 39,30 řeči] rzečý — 45,29 křésiti krzessyti — 46,33 o spravedlivosti] Sprawedliwoſti — 47,31 za tímto mís- tem následuje v lisku na konci stránky: O Berozyássowi Knijžeti Lékar3- ském Agest Sprawedliwoſti a Bázni bożij Kapitula prwnij. Transkripci uvedeného místa do textu nepojímám, protože titul je ještě jednou na za- čátku nové stránky (48, 1—2).— 48,13 veliká] welika — 48,33 příbytku přibytku — 49,13 ale] ále — 49,18 za tovařiství zatowařizstwij — 49,36 lžíce] lžitze — 50,19 množství mnozstwij — 52,10 lotří] lotrzij lotři Gr — 52,14 shromázdil] shromázdil] shromáždil Gr— 52,19 někto ňeko — 52,21 ktož byl ktožby] kdož by Gr —52,25 přede mnú] předem přede mnou Gr — 52,26 ktož by] ktožbyl kdož by Gr — 52,32 zaklínaní zaklinanij] zaklínání Gr — 52,33 sstupoval] zstupowal — 52,34 zaklí- nanie] zaklinanije] zaklínánie Gr — 53,2 zlodějí] 3lodegij] zloději G — 53,3 nalezli] nálezli — 53,7 chvíli] chwili — 53,9 vcházeli] wchá- zeli] vcházely Gr — 53,9 zaklínaní] zaklinanij] zaklínání Gr — 53,10 měsíce] missýce — 55,7 příhoda] přihoda — 58,35 nedopouštěje] ne- dopásstiege — 59,28 odchází] odcházý — 60,8 usilovaly vssylawaly — 62,20 odpolu mrtva] odpolumrtwa — 63,17 varlátka] wárlatka — 63,27 hnát suchý] hnal suchy (orig.: crus aridum) — 65,27 ukázal bych] vkalbych — 65,33 a brániti] a abraniti — 67,26 přesažení] přessajenim 70,30 poušt] páussi — 71,6 sekretářem] Secretařë — 74,16n. Protože spodní okraj strahovského tisku je defektní, přeložil jsem chybějící místo — v textu označené kursivou — z latinského originálu do nové češtiny (při- tom jsem přihlédl ke znění neúplných řádků). Latinská verze: ... de hac vita. Nam si valeam hec facere, scio, quod restituar ad locum, in quo prius eram apud leonem. Et forsit an hoc esset melius pro ipso leone, quo- niam nimia sua dilectio et familiaritas assidua, quam habet erga ipsum, erit causa... Na posledních pěti řádcích (šestý chybí úplně) str. 49 je na pravé straně sloupce zachováno toto: buduli mocy to včiniti gy/ktov mijeſtu na/ . a snad/ geſsto/ cowá — 75,34 množství] mnozstwij — 76,20 myjíci] mygicy — 78,24 repták] reptak — 80,14 varovati] waro- — 83,10 wáti — 81,8 uštípla] vstipla — 81,9 uštípení] vſſtipenij 243
Strana 244
přisáhl] přissahl — 85,13 závidíce] zawidice — 88,1 beze všeho našeho zaslúžení] bezeweho nassev zaslúženij — 88,36 budouť] budúat — 89,2 v jejímž obletování] wgegimż obletowanim — 90,5 Kterak Kterák — 92,30 s pokojem] spogem — 93,7 předsevzetí] předje wzetij — 93,27 k věnie] kwienije — 93,30 od staradávna] odſtaradáwna — 94,34 pol pol pro Gr — 94,35 k nie] knije] k ni Gr — 95,1 vypravila] wyprawila] vyprávila Gr — 95,3 od dievek] oddiewek] od dívek Gr — 95,17 hřímaní] hrzýmanij] hřímání Gr — 99,5 nikdy] nikdý — 99,14 srdce tvé] srdce twe° (orig.: cor tuum)— 100,17 Jako] Jáko — 105,29 zda- liž] zdáliž — 106,9 na pustinách] napuſstinaách — 107,32 rychle se ke mně] richle se kemne] rychle ke mně Gr — 107,36 znamenájte] znami- náyte — 108,9 A aby] A o by — 111,32 k vratóm] kwrátom — 114,8 nelíbili] nelibibili — 115,4 doktora] doctora — 118,16 bratrstvím] bra- trzstwim — 121,18 jí] gijl ji Gr — 121,23 hauzknechta] Háuzknechta — 121,24 řéci] rzecy] řeči Gr (orig.: dicere) — 121,28 zpívaní] zpiwanij zpívání Gr — 121,31 a pozval] a pozwal] pozval Gr — 121,31 přinešeni přinesſeni] přineseni Gr — 122,9 nepravý] nepráwý — 124,22 užitek] vsytek — 124,29 hýtman] hýthman —124,32 nestójte] nejkóyte — 125,28 osidlu] ossýdlo — 126,4 hrýzti] hrýfti — 129,2 rozumu] rózuv — 129,7 zpívati] zpiwazi — 129,15 plesati] pleesfati — 129,19 sstupiž] zstupiż — 129,20 v tovařiství] wtowařistwij] v tovařištví Gr — 129,20 přijíti, přýgti — 129,23 sstúpil] zstúpil — 129,24 Kterúž] kterúż] Kteráž Gr— 131,32 když] dyž — 132,9 pútník] pústenik (stejně 132,12) — 132,16 hospodú] dospodú — 133,9 rychle] rýchle — 133,26 poutník] páusten- nik — 135,2 rozšafnost] rožífaffnosſt — 135,26 poutník] páustennik — 140,6 posedú] possedú — 140,36 krkavec] Krakwec — 142,10 mohl-li by] mohllyby — 143,7 poddati] podati — 145,15 žádného] žádne ho — 146,16 chcmeť] chemet — 146,19 čápa] čapa — 146,35 nepršelo neprsse— — 147,34 vlastním jmenem] wlastnigmenem — 148,24 Nikdy Nidý— 151,17 domlouvaje] domláwage — 152,27 sekretář] Secretár3 - 154,10 jestřábu] krkawcy — 156,22 odšel] odssel] odešel Gr — 156,22 po rufiána] porufiána] pro rufiána Gr — 156,25 na luože] nalúože] na lože Gr — 157,1 učiněni] včiňeni] v činění Gr — 157,6 Nynieť] Nyniet Nyníť Gr — 157,7 do světla] doſwěta — 157,8 ženú] jer] ženou Gr — 159,11 kořenu] korzety — 161,1 svého] twe° — 161,27 zuřivost] zúr- ziwost — 162,34 kterýž když velmi stár byl, jeho pominula moc] kterýž kdyż welmi stár byl a ge° pominula moc (orig.: qui cum valde senuisset, eius defecit potentia) — 163,18 moc a silu] moc asylu — 167,19 vopice hlemý3d (orig.: Testudo autem accipiens comedebat illas nec sciebat, quam symeus ipsam proiceret) — 167,29 špatná] spátná — 168,19 bez toho] beztov — 171,20 tak] ták — 174,16 muží] muzý] muži Gr — 174,17 pousteník] páuſtenik] pústenník Gr — 174,23 jmeno] gmeno jméno Gr — 174,23 pamět] pamet] paměť Gr — 174,31 ktožkoli] ktožkoli 244
přisáhl] přissahl — 85,13 závidíce] zawidice — 88,1 beze všeho našeho zaslúžení] bezeweho nassev zaslúženij — 88,36 budouť] budúat — 89,2 v jejímž obletování] wgegimż obletowanim — 90,5 Kterak Kterák — 92,30 s pokojem] spogem — 93,7 předsevzetí] předje wzetij — 93,27 k věnie] kwienije — 93,30 od staradávna] odſtaradáwna — 94,34 pol pol pro Gr — 94,35 k nie] knije] k ni Gr — 95,1 vypravila] wyprawila] vyprávila Gr — 95,3 od dievek] oddiewek] od dívek Gr — 95,17 hřímaní] hrzýmanij] hřímání Gr — 99,5 nikdy] nikdý — 99,14 srdce tvé] srdce twe° (orig.: cor tuum)— 100,17 Jako] Jáko — 105,29 zda- liž] zdáliž — 106,9 na pustinách] napuſstinaách — 107,32 rychle se ke mně] richle se kemne] rychle ke mně Gr — 107,36 znamenájte] znami- náyte — 108,9 A aby] A o by — 111,32 k vratóm] kwrátom — 114,8 nelíbili] nelibibili — 115,4 doktora] doctora — 118,16 bratrstvím] bra- trzstwim — 121,18 jí] gijl ji Gr — 121,23 hauzknechta] Háuzknechta — 121,24 řéci] rzecy] řeči Gr (orig.: dicere) — 121,28 zpívaní] zpiwanij zpívání Gr — 121,31 a pozval] a pozwal] pozval Gr — 121,31 přinešeni přinesſeni] přineseni Gr — 122,9 nepravý] nepráwý — 124,22 užitek] vsytek — 124,29 hýtman] hýthman —124,32 nestójte] nejkóyte — 125,28 osidlu] ossýdlo — 126,4 hrýzti] hrýfti — 129,2 rozumu] rózuv — 129,7 zpívati] zpiwazi — 129,15 plesati] pleesfati — 129,19 sstupiž] zstupiż — 129,20 v tovařiství] wtowařistwij] v tovařištví Gr — 129,20 přijíti, přýgti — 129,23 sstúpil] zstúpil — 129,24 Kterúž] kterúż] Kteráž Gr— 131,32 když] dyž — 132,9 pútník] pústenik (stejně 132,12) — 132,16 hospodú] dospodú — 133,9 rychle] rýchle — 133,26 poutník] páusten- nik — 135,2 rozšafnost] rožífaffnosſt — 135,26 poutník] páustennik — 140,6 posedú] possedú — 140,36 krkavec] Krakwec — 142,10 mohl-li by] mohllyby — 143,7 poddati] podati — 145,15 žádného] žádne ho — 146,16 chcmeť] chemet — 146,19 čápa] čapa — 146,35 nepršelo neprsse— — 147,34 vlastním jmenem] wlastnigmenem — 148,24 Nikdy Nidý— 151,17 domlouvaje] domláwage — 152,27 sekretář] Secretár3 - 154,10 jestřábu] krkawcy — 156,22 odšel] odssel] odešel Gr — 156,22 po rufiána] porufiána] pro rufiána Gr — 156,25 na luože] nalúože] na lože Gr — 157,1 učiněni] včiňeni] v činění Gr — 157,6 Nynieť] Nyniet Nyníť Gr — 157,7 do světla] doſwěta — 157,8 ženú] jer] ženou Gr — 159,11 kořenu] korzety — 161,1 svého] twe° — 161,27 zuřivost] zúr- ziwost — 162,34 kterýž když velmi stár byl, jeho pominula moc] kterýž kdyż welmi stár byl a ge° pominula moc (orig.: qui cum valde senuisset, eius defecit potentia) — 163,18 moc a silu] moc asylu — 167,19 vopice hlemý3d (orig.: Testudo autem accipiens comedebat illas nec sciebat, quam symeus ipsam proiceret) — 167,29 špatná] spátná — 168,19 bez toho] beztov — 171,20 tak] ták — 174,16 muží] muzý] muži Gr — 174,17 pousteník] páuſtenik] pústenník Gr — 174,23 jmeno] gmeno jméno Gr — 174,23 pamět] pamet] paměť Gr — 174,31 ktožkoli] ktožkoli 244
Strana 245
kdožkoli Gr — 175,6 na svém] naſem — 175,7 zpomenuv] zpomenuw vzpomenuv Gr — 175,8 Kdyžť] Kdyżt] Když Gr —175,10 samic, i bude samic y bude] samicí a bude Gr —175,11 čtyři sta] cccc sta — 175,15 let leth — 175,23 pamět] pamet] paměť Gr — 175,29 zájtřejším] záytrzeys- sim] zajtřejším Gr —175,32 utěšeného] vtěsseneneho — 175,33 se vyko- nali ženy, řekla jest] se wykonali ženy. rzekla gt] se vykonali, žena řekla jest Gr —175,34 i 35 s dietětem] sdietétem] s dítětem Gr — 176,1 uchvátl] vchwátl] uchvátil Gr —176,3 ukrvavená] wkrwawená] ukrve- vaná Gr —176,8 dietě to, nezabil bych] dieté to nezabilbych] dietě, to nezabil bych Gr — 176,8 za takové dobré] zatakowe dobre] takové dobré Gr — 179,7 v hodině] whodi (orig.: in hora) — 179,13 pro jeho dobré a vyproštění] progeho dobre o wyproſſtěnij (orig.: pro sui bono et liberatione) — 179,18 v zlé] wzee — 181,19 proti slonu] proti Slov (orig.: versus elephantem) — 182,18 duovtipy] dúowtiwy — 183,10 učinil některaký král v Indí] včinil nekteraký pták K/Indij (na tomto místě není přeloženo několik slov originálu; srov.: egit avis erga regem, cuius filium orbaverat. Dixit rex: Quo fuit? Inquit philosophus: Dici- tur fuisse quidam rex in India...)— 183,29 Pinza] pin3o — 187,36 po- zříti] požrzýti — 190,14 dvanácte tisíc] xij tissýc — 192,11 jeho milosti] gehomi. — 193,3 dvanácte tisíc] xij tissýc — 194,15 dokavadž by] dokáwadzby — 195,16 neboj, nebo bude k rozmnožení tvé slávy a brzo se to stane k tvému štěstí] neboi/ce" bude a krožmôjenij twe sláwy a brzo se to stane ktwer sstieſtij (opět není přeloženo několik slov originálu: timeas, omnia enim in bonum convertentur et tue glorie argu- mentum et cito tibi perficientur hec in prosperitatem) — 198,9 na roz- šafnost] naroffafnoft — 198,17 napravena] náprawena — 202,1 He- lebat] hele. — 204,7 předsevzetí] předse wzetij —204,33 posavad] pos- sáwad —204,35 milovaný králi] milo. králi (orig.: domine rex) — 205,4 králové IIelebat] králowe IIele. — 206,1 jedenáctá] xi — 206,2 pro své zlé] p swe 3lee etc. — 206,28 ale] ále — 207,1 odtavád] odtáwad — 208,1 dvanáctá] xij — 208,7 mudřec] mud — 208,8 pústeník] púſtenik pústenník Gr (takto i dále v této rozprávce na str. 208) — 208,10 daktyle] dactylle — 208,10 poutník] páutnik] pútník Gr (i dále na str. 208) — 208,12 ktož by koli] ktožbykoli] kdožbykoli Gr — 208,26 zpanilýl zpanilý] spanilý Gr — 208,27 znízka] znizka] z nízka Gr — 210,26 zprávcuo] zpráwcúo] správcuó Gr (stejně zpráva, zprávce na 210,29,31; 215,31; 217,7) — 210,30 Neráč toho král mluviti] Neráč toho král mluwiti] Neráč toho králi mluviti Gr — 211,1 v službě královské býti a] wslužbě králowske býti a] v službě královské a Gr —211,1 pro- běhlí v tvém úřadu] proběhli wtwem vřadu (orig.: exercitati in tuo officio) — 211,4 přikázaní] přikázanijl přikázání Gr — 211,21 miestech mije tech] místech Gr —211,22 mně, než živu býti] mne nej žiwu býti mně na živu býti Gr — 211,33 jmena] gmena] jména Gr — 212,10 ne- 245
kdožkoli Gr — 175,6 na svém] naſem — 175,7 zpomenuv] zpomenuw vzpomenuv Gr — 175,8 Kdyžť] Kdyżt] Když Gr —175,10 samic, i bude samic y bude] samicí a bude Gr —175,11 čtyři sta] cccc sta — 175,15 let leth — 175,23 pamět] pamet] paměť Gr — 175,29 zájtřejším] záytrzeys- sim] zajtřejším Gr —175,32 utěšeného] vtěsseneneho — 175,33 se vyko- nali ženy, řekla jest] se wykonali ženy. rzekla gt] se vykonali, žena řekla jest Gr —175,34 i 35 s dietětem] sdietétem] s dítětem Gr — 176,1 uchvátl] vchwátl] uchvátil Gr —176,3 ukrvavená] wkrwawená] ukrve- vaná Gr —176,8 dietě to, nezabil bych] dieté to nezabilbych] dietě, to nezabil bych Gr — 176,8 za takové dobré] zatakowe dobre] takové dobré Gr — 179,7 v hodině] whodi (orig.: in hora) — 179,13 pro jeho dobré a vyproštění] progeho dobre o wyproſſtěnij (orig.: pro sui bono et liberatione) — 179,18 v zlé] wzee — 181,19 proti slonu] proti Slov (orig.: versus elephantem) — 182,18 duovtipy] dúowtiwy — 183,10 učinil některaký král v Indí] včinil nekteraký pták K/Indij (na tomto místě není přeloženo několik slov originálu; srov.: egit avis erga regem, cuius filium orbaverat. Dixit rex: Quo fuit? Inquit philosophus: Dici- tur fuisse quidam rex in India...)— 183,29 Pinza] pin3o — 187,36 po- zříti] požrzýti — 190,14 dvanácte tisíc] xij tissýc — 192,11 jeho milosti] gehomi. — 193,3 dvanácte tisíc] xij tissýc — 194,15 dokavadž by] dokáwadzby — 195,16 neboj, nebo bude k rozmnožení tvé slávy a brzo se to stane k tvému štěstí] neboi/ce" bude a krožmôjenij twe sláwy a brzo se to stane ktwer sstieſtij (opět není přeloženo několik slov originálu: timeas, omnia enim in bonum convertentur et tue glorie argu- mentum et cito tibi perficientur hec in prosperitatem) — 198,9 na roz- šafnost] naroffafnoft — 198,17 napravena] náprawena — 202,1 He- lebat] hele. — 204,7 předsevzetí] předse wzetij —204,33 posavad] pos- sáwad —204,35 milovaný králi] milo. králi (orig.: domine rex) — 205,4 králové IIelebat] králowe IIele. — 206,1 jedenáctá] xi — 206,2 pro své zlé] p swe 3lee etc. — 206,28 ale] ále — 207,1 odtavád] odtáwad — 208,1 dvanáctá] xij — 208,7 mudřec] mud — 208,8 pústeník] púſtenik pústenník Gr (takto i dále v této rozprávce na str. 208) — 208,10 daktyle] dactylle — 208,10 poutník] páutnik] pútník Gr (i dále na str. 208) — 208,12 ktož by koli] ktožbykoli] kdožbykoli Gr — 208,26 zpanilýl zpanilý] spanilý Gr — 208,27 znízka] znizka] z nízka Gr — 210,26 zprávcuo] zpráwcúo] správcuó Gr (stejně zpráva, zprávce na 210,29,31; 215,31; 217,7) — 210,30 Neráč toho král mluviti] Neráč toho král mluwiti] Neráč toho králi mluviti Gr — 211,1 v službě královské býti a] wslužbě králowske býti a] v službě královské a Gr —211,1 pro- běhlí v tvém úřadu] proběhli wtwem vřadu (orig.: exercitati in tuo officio) — 211,4 přikázaní] přikázanijl přikázání Gr — 211,21 miestech mije tech] místech Gr —211,22 mně, než živu býti] mne nej žiwu býti mně na živu býti Gr — 211,33 jmena] gmena] jména Gr — 212,10 ne- 245
Strana 246
chut] nechut] nechuť Gr —212,15 vskrytě] wskrité] v skrytě Gr —212,20 zhledati] zhledati] zhlédati Gr — 212,22 sme] sme] jsme Gr — 213,12 tehdyť by] tehdytbyl tehdy by Gr —213,20 I přiveden jest] y přiweden gt] I přivedenť Gr — 214,1 Radějí] Raděgij] Raději Gr — 214,5 odpo- věd] odpowěd] odpověď Gr — 214,9 přikázaní] přikázáij] přikázání Gr — 214,14 zbíráť] zbijrát] sbíráť Gr — 214,15 zámutku] zámutku] zármutku Gr — 214,17 zpolehá ] zpolehá] spoléhá Gr — 214,19 přiká- zaní] przikázanijl přikázání Gr—214,23 vdycky] wdycky] vždycky Gr — 214,25 slíbil] slibil] líbil Gr — 214,32 muží] mużý] muži Gr.—214,36 zámutek] zámutek] zármutek Gr —215,5 chut] chut] chut Gr —215,12 ukrasti] vkrajti] ukrásti Gr—215,16 vdycky] wdycky] vždycky Gr — 216,8 k prvnímu] kprwy] k prvú Gr — 216,10 zle] 3le] zlé Gr — 216,18 skrotiti] skrotiti] zkrotiti Gr — 216,35 nechut] nechut] nechuť Gr — 217,4 (i 217,8) upřímného] vpřimne] upřímého Gr —— 218,2 milo- srdenství] milofrdenstwij etc. — 219,6 tohoto] tohoto] toho Gr — 219,15 Jestliže by kdyl geſtližeby kdy] Jestliže kdy Gr — 219,33 pou- steník] páustenik] pústenník Gr (stejně 220,17,19,25)—220,5 u jednoho vjednov — 220,27 nevděčným] newde wdečným — 221,1 patnáctá xv. — 221,30 městské] mejtcke — 223,5 městské] mejtckee — 224,5 usúzení] vlo súzenij (orig.: sententia) — 227,3 protivenství] prowen- stwij — 227,33 (i 228,2) množství] mnozstwij—232,35 pozřel] pożrzel — 232,36 některý] nektrý — 234,6 dáj mi] dát mi (orig.: da mihi) — 235,4 ne jinými] neginými 246
chut] nechut] nechuť Gr —212,15 vskrytě] wskrité] v skrytě Gr —212,20 zhledati] zhledati] zhlédati Gr — 212,22 sme] sme] jsme Gr — 213,12 tehdyť by] tehdytbyl tehdy by Gr —213,20 I přiveden jest] y přiweden gt] I přivedenť Gr — 214,1 Radějí] Raděgij] Raději Gr — 214,5 odpo- věd] odpowěd] odpověď Gr — 214,9 přikázaní] přikázáij] přikázání Gr — 214,14 zbíráť] zbijrát] sbíráť Gr — 214,15 zámutku] zámutku] zármutku Gr — 214,17 zpolehá ] zpolehá] spoléhá Gr — 214,19 přiká- zaní] przikázanijl přikázání Gr—214,23 vdycky] wdycky] vždycky Gr — 214,25 slíbil] slibil] líbil Gr — 214,32 muží] mużý] muži Gr.—214,36 zámutek] zámutek] zármutek Gr —215,5 chut] chut] chut Gr —215,12 ukrasti] vkrajti] ukrásti Gr—215,16 vdycky] wdycky] vždycky Gr — 216,8 k prvnímu] kprwy] k prvú Gr — 216,10 zle] 3le] zlé Gr — 216,18 skrotiti] skrotiti] zkrotiti Gr — 216,35 nechut] nechut] nechuť Gr — 217,4 (i 217,8) upřímného] vpřimne] upřímého Gr —— 218,2 milo- srdenství] milofrdenstwij etc. — 219,6 tohoto] tohoto] toho Gr — 219,15 Jestliže by kdyl geſtližeby kdy] Jestliže kdy Gr — 219,33 pou- steník] páustenik] pústenník Gr (stejně 220,17,19,25)—220,5 u jednoho vjednov — 220,27 nevděčným] newde wdečným — 221,1 patnáctá xv. — 221,30 městské] mejtcke — 223,5 městské] mejtckee — 224,5 usúzení] vlo súzenij (orig.: sententia) — 227,3 protivenství] prowen- stwij — 227,33 (i 228,2) množství] mnozstwij—232,35 pozřel] pożrzel — 232,36 některý] nektrý — 234,6 dáj mi] dát mi (orig.: da mihi) — 235,4 ne jinými] neginými 246
Strana 247
VYSVĚTLIVKY Nejvíce vysvětlivek se vztahuje ke Konáčově předmluvě, v níž je hojně zmínek historických. Konáčem zkomolená jména osobní uvádím ve správném znění a opravuji i jeho různé historické nepřesnosti nebo omyly. Pokud jde o vlastní text, je místy poněkud nejasný, protože pře- kladatel velmi podléhal latinské předloze (ovšem také Konáčova předmluva je plná latinismů). Do vysvětlivek však pojímám jen ta- ková místa, jejichž porozumění je obtížné a která by mohla vést k chybnému čtení nebo výkladu. Někdy bylo při vysvětlování třeba přihlédnout k předloze: v takových případech uvádím znění originálu. Zásadně nevysvětluji takové termíny, jako hřivna, šiliňk, zlatý atd., protože v naší knize zpravidla neznamenají žádnou určitou hodnotu peněžní nebo jinou. Místní jména jsou většinou vytištěna ve zkomolené podobě (např. Abezská vlast = Habeš, nebo Mathor = Mathura, tj. jedno ze sedmi posvátných měst Indie ležící na pravém břehu řeky Džamny) a nelze je někdy přesně identifikovat. Číslice na začátku vysvětlivky odkazují na příslušnou stránku a řádek. 21,11 23,1 21,5 Dymnovy a Kelilovy kníhy náš spis býval také někdy označo- ván jmény obou šakalů, kteří zde ve 2. a 3. kapitole vystupují (někdy je v titulu jen jméno jednoho z šakalů, srov. 37,8). V li- terární historii byli dosud oba šakalové charakterizováni ne- správně — jeden jako chytrý, druhý jako hloupý. Srov. např. Jakubec, Dějiny literatury české I, 597, nebo Vlček, Dějiny české literatury I, 282 (vyd. z r. 1951). U bílého lva Konáč měl tiskárnu v domě U bílého lva na teh- dejším Ovocném trhu v Starém Městě Pražském, tj. na dneš- ním Malém náměstí. panu Krystoforovi z Šidlovce a na Smělově... zemí hýtmanu etc. Krzysztof Szydłowiecki, jemuž Konáč dedikoval svůj překlad, žil v 1. 1167—1532. Byl vychován společně se syny Kazimíra Jagellonského a později — v době vlády Zikmunda I. — za- stával významné funkce a měl rozhodující postavení v polské vnitřní i zahraniční politice. Od r. 1515 byl královským kan- cléřem, od r. 1527 „vojevodou a kastelánem krakovským“ a současně hejtmanem několika „zemí“, tj. oblastí v bývalém Království polském, jak ukazuje Konáčem uváděná titulatura (vysvětlení viz níže). Měl velké zásluhy o rozvoj kultury jako 247
VYSVĚTLIVKY Nejvíce vysvětlivek se vztahuje ke Konáčově předmluvě, v níž je hojně zmínek historických. Konáčem zkomolená jména osobní uvádím ve správném znění a opravuji i jeho různé historické nepřesnosti nebo omyly. Pokud jde o vlastní text, je místy poněkud nejasný, protože pře- kladatel velmi podléhal latinské předloze (ovšem také Konáčova předmluva je plná latinismů). Do vysvětlivek však pojímám jen ta- ková místa, jejichž porozumění je obtížné a která by mohla vést k chybnému čtení nebo výkladu. Někdy bylo při vysvětlování třeba přihlédnout k předloze: v takových případech uvádím znění originálu. Zásadně nevysvětluji takové termíny, jako hřivna, šiliňk, zlatý atd., protože v naší knize zpravidla neznamenají žádnou určitou hodnotu peněžní nebo jinou. Místní jména jsou většinou vytištěna ve zkomolené podobě (např. Abezská vlast = Habeš, nebo Mathor = Mathura, tj. jedno ze sedmi posvátných měst Indie ležící na pravém břehu řeky Džamny) a nelze je někdy přesně identifikovat. Číslice na začátku vysvětlivky odkazují na příslušnou stránku a řádek. 21,11 23,1 21,5 Dymnovy a Kelilovy kníhy náš spis býval také někdy označo- ván jmény obou šakalů, kteří zde ve 2. a 3. kapitole vystupují (někdy je v titulu jen jméno jednoho z šakalů, srov. 37,8). V li- terární historii byli dosud oba šakalové charakterizováni ne- správně — jeden jako chytrý, druhý jako hloupý. Srov. např. Jakubec, Dějiny literatury české I, 597, nebo Vlček, Dějiny české literatury I, 282 (vyd. z r. 1951). U bílého lva Konáč měl tiskárnu v domě U bílého lva na teh- dejším Ovocném trhu v Starém Městě Pražském, tj. na dneš- ním Malém náměstí. panu Krystoforovi z Šidlovce a na Smělově... zemí hýtmanu etc. Krzysztof Szydłowiecki, jemuž Konáč dedikoval svůj překlad, žil v 1. 1167—1532. Byl vychován společně se syny Kazimíra Jagellonského a později — v době vlády Zikmunda I. — za- stával významné funkce a měl rozhodující postavení v polské vnitřní i zahraniční politice. Od r. 1515 byl královským kan- cléřem, od r. 1527 „vojevodou a kastelánem krakovským“ a současně hejtmanem několika „zemí“, tj. oblastí v bývalém Království polském, jak ukazuje Konáčem uváděná titulatura (vysvětlení viz níže). Měl velké zásluhy o rozvoj kultury jako 247
Strana 248
23,4 23,4 23,4 23,4 23,4 23,5 23,7 23,12 23,14 mecenáš věd a umění. Řada soudobých vědců a spisovatelů ho vzpomíná s uznáním. Tak např. Erasmus Rotterdam- ský mu dedikoval dílo Lingua (O jezyku). Velikého Opatova Opatów, město severovýchodně od Krakova, jež leží na řece Lukavě, zvané také Opatówka. Opatovské pan- ství koupil Krzysztof Szydłowiecki r. 1518 a v Opatově je také pochován. Siradské (země) oblasti kolem Sieradzu, města na levém břehu Varty západně od Lodže. Sochačské kolem Sochaczewa, města západně od Varšavy na silnici Varšava-Poznaň (na řece Bzuře). Hostinské kolem Gostynina, města severně od Lodže na řece Skrvě. Nového Města Korčínu Nowe Miasto Korczyn neboli Korczyn leží severovýchodně od Krakova na soutoku řek Nidy a Visly. Lukovské „země“ kolem Lukówa, města východně od Varšavy na trati z Varšavy do Brestu. etc. (lat.) atd. místosudí dvorský Konáč byl od r. 1520 dvorským místosudím Království českého. Václav Konáč z Hodiškova bratr Mikulášův. V. Hanka se do- mnívá (Rozbor staročeské literatury II, Rozpravy KČSN, str. 686—695), že Konáč se od tohoto svého bratra, který jako kupec jezdil občas za obchodem do Polska, naučil polštině a že se jeho prostřednictvím seznámil i s polskou literaturou. O Koná- čově znalosti polské kultury svědčí mimo jiné jeho věnování k biblické hře Judith z r. 1547. Znění jména Konáčova bratra vyvrací domněnku některých badatelů (např. Jos. Jireček v Rukověti k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, Praha 1875, str. 381), podle nichž prý Konáčův šlechtický pří- domek vznikl pod vlivem přídomku jeho mecenáše Jana z Ho- dějova. Konáčova rodina pocházela z Hodiškova u Nového Města na Moravě. To konečně potvrzuje zápis z městské knihy Nov. Města na Mor. z r. 1539, který otiskly odpolední Lidové noviny 27. března 1924. pana Jana z Pernštýna etc. Jan z Pernštýna († 1548) byl v letech 1506—1516 a znovu 1520—1523 nejvyšším komorníkem mo- ravským a v 1. 1515—19, 1526—28 a 1530—32 zemským hejt- manem Markrabství moravského. na Sudomiř jde o Sandomierz ležící na řece Visle asi 30 km na jihovýchod od Opalova; pozoruhodnou památkou je zde krá- lovský zámek. 23,30 pana Václava Bezdružického z Kolovrat a na Košátkách (* 1457) 23,2 23,20 248
23,4 23,4 23,4 23,4 23,4 23,5 23,7 23,12 23,14 mecenáš věd a umění. Řada soudobých vědců a spisovatelů ho vzpomíná s uznáním. Tak např. Erasmus Rotterdam- ský mu dedikoval dílo Lingua (O jezyku). Velikého Opatova Opatów, město severovýchodně od Krakova, jež leží na řece Lukavě, zvané také Opatówka. Opatovské pan- ství koupil Krzysztof Szydłowiecki r. 1518 a v Opatově je také pochován. Siradské (země) oblasti kolem Sieradzu, města na levém břehu Varty západně od Lodže. Sochačské kolem Sochaczewa, města západně od Varšavy na silnici Varšava-Poznaň (na řece Bzuře). Hostinské kolem Gostynina, města severně od Lodže na řece Skrvě. Nového Města Korčínu Nowe Miasto Korczyn neboli Korczyn leží severovýchodně od Krakova na soutoku řek Nidy a Visly. Lukovské „země“ kolem Lukówa, města východně od Varšavy na trati z Varšavy do Brestu. etc. (lat.) atd. místosudí dvorský Konáč byl od r. 1520 dvorským místosudím Království českého. Václav Konáč z Hodiškova bratr Mikulášův. V. Hanka se do- mnívá (Rozbor staročeské literatury II, Rozpravy KČSN, str. 686—695), že Konáč se od tohoto svého bratra, který jako kupec jezdil občas za obchodem do Polska, naučil polštině a že se jeho prostřednictvím seznámil i s polskou literaturou. O Koná- čově znalosti polské kultury svědčí mimo jiné jeho věnování k biblické hře Judith z r. 1547. Znění jména Konáčova bratra vyvrací domněnku některých badatelů (např. Jos. Jireček v Rukověti k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, Praha 1875, str. 381), podle nichž prý Konáčův šlechtický pří- domek vznikl pod vlivem přídomku jeho mecenáše Jana z Ho- dějova. Konáčova rodina pocházela z Hodiškova u Nového Města na Moravě. To konečně potvrzuje zápis z městské knihy Nov. Města na Mor. z r. 1539, který otiskly odpolední Lidové noviny 27. března 1924. pana Jana z Pernštýna etc. Jan z Pernštýna († 1548) byl v letech 1506—1516 a znovu 1520—1523 nejvyšším komorníkem mo- ravským a v 1. 1515—19, 1526—28 a 1530—32 zemským hejt- manem Markrabství moravského. na Sudomiř jde o Sandomierz ležící na řece Visle asi 30 km na jihovýchod od Opalova; pozoruhodnou památkou je zde krá- lovský zámek. 23,30 pana Václava Bezdružického z Kolovrat a na Košátkách (* 1457) 23,2 23,20 248
Strana 249
nejvyšším dvorským sudím Království českého byl v l. 1512 až 1536. z strany náboženství, kteréž nic jiného podlé Cicerona nenie nežli služba božská Marcus Tullius Cicero (106—43 př. n. l.), proslulý starořímský spisovatel, filosof, řečník a státník. Citát je z jeho spisu De natura deorum (O přirozenosti bohů) 1, 117. Menander čili Menandros (342—291 př. n. l.), nejproslulejší básník novoatické komedie; Konáč z jeho díla (podobně jako z prací jiných autorů, jež uvádí v předmluvě) znal asi jen ně- které sentence. Firmianus v textu Fizmianus; jde nepochybně o církevního otce Firmiana Lactantia († 326), který se v obšírném spise In- stitutiones divinae (Základy božské) snažil soustavně zpra- covat křesťanský názor světový. rod boží sme a v něm živi sme, hýbeme se a jsme jsme = trváme; 24,5 Skutky apoštolské 17, 28. 24,6 podlé Aráta Aratos (kolem r. 315—240 př. n. l.), řecký didaktik a básník. i apoštola, nádoby vyvolení tj. apoštola Pavla (př. r. 10—67 n. l.), kterého podle Skutků apoštolských 9,15 nazval Kristus „nádobou vyvolenou“. Konáčova věta „a poněvadž... řeči“ má šroubovaný humanistický slovosled a může být vyložena dvojím způsobem. Svou interpunkcí se rozhoduji pro tento smysl: A poněvadž ... jsme (tj. trváme) podle řeči Aráta, sta- rého mudrce, i apoštola Pavla, který je nádobou vyvolenou, tehdy... tehdy bez něho nic nemůžemy ... učiniti Jan 15, 5. 24,7 24,8 nájprv království božího... přidány byly Lukáš 12, 31 (též Ma- touš 6, 33). 24,12 víru za základ podlé apoštola vždycky majíce tato myšlenka se v listech sv. Pavla objevuje mnohokrát; srov. např. Kol. 1,23, Ef. 6, 16 aj. 24,15 Romula Romulus, mythický zakladatel města Říma a první římský král. Numa Pompilius podle pověsti druhý římský král. 24,16 císaře Augusta Augustus, římský císař (31 př. n. l. — 14 n. 1.). 24,19 24,21 Ennius poeta... mravy, řka, starými obec římská stojí a mužmi Quintus Ennius (239—169 př. n. l.), římský básník. Citát je z jeho nejvýznamnějšího díla, z historického eposu Annales (Anály), verš 425. Alexander Veliký (336—323 př. n. l.), makedonský král, pro- slulý válečník a dobyvatel. Do Palestiny pronikl r. 331 př. n. 1. 24,3 24,4 24,6 23,36 24,24 249
nejvyšším dvorským sudím Království českého byl v l. 1512 až 1536. z strany náboženství, kteréž nic jiného podlé Cicerona nenie nežli služba božská Marcus Tullius Cicero (106—43 př. n. l.), proslulý starořímský spisovatel, filosof, řečník a státník. Citát je z jeho spisu De natura deorum (O přirozenosti bohů) 1, 117. Menander čili Menandros (342—291 př. n. l.), nejproslulejší básník novoatické komedie; Konáč z jeho díla (podobně jako z prací jiných autorů, jež uvádí v předmluvě) znal asi jen ně- které sentence. Firmianus v textu Fizmianus; jde nepochybně o církevního otce Firmiana Lactantia († 326), který se v obšírném spise In- stitutiones divinae (Základy božské) snažil soustavně zpra- covat křesťanský názor světový. rod boží sme a v něm živi sme, hýbeme se a jsme jsme = trváme; 24,5 Skutky apoštolské 17, 28. 24,6 podlé Aráta Aratos (kolem r. 315—240 př. n. l.), řecký didaktik a básník. i apoštola, nádoby vyvolení tj. apoštola Pavla (př. r. 10—67 n. l.), kterého podle Skutků apoštolských 9,15 nazval Kristus „nádobou vyvolenou“. Konáčova věta „a poněvadž... řeči“ má šroubovaný humanistický slovosled a může být vyložena dvojím způsobem. Svou interpunkcí se rozhoduji pro tento smysl: A poněvadž ... jsme (tj. trváme) podle řeči Aráta, sta- rého mudrce, i apoštola Pavla, který je nádobou vyvolenou, tehdy... tehdy bez něho nic nemůžemy ... učiniti Jan 15, 5. 24,7 24,8 nájprv království božího... přidány byly Lukáš 12, 31 (též Ma- touš 6, 33). 24,12 víru za základ podlé apoštola vždycky majíce tato myšlenka se v listech sv. Pavla objevuje mnohokrát; srov. např. Kol. 1,23, Ef. 6, 16 aj. 24,15 Romula Romulus, mythický zakladatel města Říma a první římský král. Numa Pompilius podle pověsti druhý římský král. 24,16 císaře Augusta Augustus, římský císař (31 př. n. l. — 14 n. 1.). 24,19 24,21 Ennius poeta... mravy, řka, starými obec římská stojí a mužmi Quintus Ennius (239—169 př. n. l.), římský básník. Citát je z jeho nejvýznamnějšího díla, z historického eposu Annales (Anály), verš 425. Alexander Veliký (336—323 př. n. l.), makedonský král, pro- slulý válečník a dobyvatel. Do Palestiny pronikl r. 331 př. n. 1. 24,3 24,4 24,6 23,36 24,24 249
Strana 250
24,28 24,29 24,29 24,33 24,34 24,35 25,1 25,3 25,4 24,25 Pompeius též Veliký Gnaeus Pompeius Magnus (106—48 př. n. 1.), římský válečník a politik. R. 63 př. n. 1. získal a pobořil Jeruzalém, ale ušetřil chrámové poklady. Scipio Afrikánus P. Cornelius Scipio Africanus (235—183 před n. l.), slavný římský vojevůdce. To, co o něm vypráví Konáč, je zčásti nepřesné, zčásti nesprávné. Nepřesné potud, že sice porazil protiřímského válečníka Hannibala (246—183 př. n. l.) v bitvě u Zamy r. 202 př. n. 1., ale „nezamordoval“: Hannibal totiž skončil sebevraždou. Nesprávnost se týká zboření Kar- tága: zde Konáč ztotožnil Scipiona Africanas Publiem Corneliem Scipionem Aemilianem (zvaným též Africanus minor, 185—129 př. n. 1.), který Kartágo vyvrátil r. 146 př. n. 1. do Jupiterova chrámu do chrámu nejvyššího římského boha. Titus Livius římský historický spisovatel (59 př. n. l. — 17 n. 1.). Chválu Scipiona Africana najdeme v jeho spise Ab urbe condita (Od založení města) 38, 53. Valerius Maximus římský historik z doby Tiberiovy, který mezi 1. 29—32 n. 1. sepsal pod vlivem Liviovým a jiných pra- menů spis s názvem Factorum et dictorum memorabilium libri IX (Pamětihodné činy a výroky), kde je i pochvalné hod- nocení Scipiona Africana. v Laviní Lavinium je staré město v Latiu (jižně od Říma), které podle pověsti záložil sám Aeneas. Město bylo prý pojme- nováno podle Aeneovy manželky Lavinie. Augustus... bohu hřímajícímu chrám ustavěl Augustus vysta- věl chrám Jupiterovi, zvanému Jupiter Tonans. Thymoleon Korintský Dionisia Sicilského poraziv Timoleón, starověký státník a vojevůdce korintský (410—336 př. n. l.), vypudil r. 344 př. n. l. Dionysia mladšího, tyrana v Syrakusách, ze Sicílie. Tyranidu odstranil a Syrakusám dal novou ústavu. otce jeho Dionysia staršího (okolo 430—367 př. n. l.), syrakuské- ho tyrana. Kornelius Sulla... vzdal v textu Silla; Lucius Cornelius Sulla Felix (137—78 př. n. 1.), římský vojevůdce a politik. R. 86 př. n. 1. odňal polovici území Thébám (významné řecké město v Boiótii). Jupiterovi a Apollinovi Jupiter —viz pozn. k 24,28. Apollon, sta- rořímský bůh, jehož kult vznikl pod vlivem stejnojmenného starořeckého boha slunce a světla (Foibos Apollon). Abel, Noe, Abraham... Mojžíš... Isák, Mizak, Abdenago... Da- niel... David starozákonní postavy (u „Mizaka“ je správné znění Mizach). 25,22 Rubertus, fráncký král, s korály ... netoliko zpívaje, ale také jim 24,27 25,8 250
24,28 24,29 24,29 24,33 24,34 24,35 25,1 25,3 25,4 24,25 Pompeius též Veliký Gnaeus Pompeius Magnus (106—48 př. n. 1.), římský válečník a politik. R. 63 př. n. 1. získal a pobořil Jeruzalém, ale ušetřil chrámové poklady. Scipio Afrikánus P. Cornelius Scipio Africanus (235—183 před n. l.), slavný římský vojevůdce. To, co o něm vypráví Konáč, je zčásti nepřesné, zčásti nesprávné. Nepřesné potud, že sice porazil protiřímského válečníka Hannibala (246—183 př. n. l.) v bitvě u Zamy r. 202 př. n. 1., ale „nezamordoval“: Hannibal totiž skončil sebevraždou. Nesprávnost se týká zboření Kar- tága: zde Konáč ztotožnil Scipiona Africanas Publiem Corneliem Scipionem Aemilianem (zvaným též Africanus minor, 185—129 př. n. 1.), který Kartágo vyvrátil r. 146 př. n. 1. do Jupiterova chrámu do chrámu nejvyššího římského boha. Titus Livius římský historický spisovatel (59 př. n. l. — 17 n. 1.). Chválu Scipiona Africana najdeme v jeho spise Ab urbe condita (Od založení města) 38, 53. Valerius Maximus římský historik z doby Tiberiovy, který mezi 1. 29—32 n. 1. sepsal pod vlivem Liviovým a jiných pra- menů spis s názvem Factorum et dictorum memorabilium libri IX (Pamětihodné činy a výroky), kde je i pochvalné hod- nocení Scipiona Africana. v Laviní Lavinium je staré město v Latiu (jižně od Říma), které podle pověsti záložil sám Aeneas. Město bylo prý pojme- nováno podle Aeneovy manželky Lavinie. Augustus... bohu hřímajícímu chrám ustavěl Augustus vysta- věl chrám Jupiterovi, zvanému Jupiter Tonans. Thymoleon Korintský Dionisia Sicilského poraziv Timoleón, starověký státník a vojevůdce korintský (410—336 př. n. l.), vypudil r. 344 př. n. l. Dionysia mladšího, tyrana v Syrakusách, ze Sicílie. Tyranidu odstranil a Syrakusám dal novou ústavu. otce jeho Dionysia staršího (okolo 430—367 př. n. l.), syrakuské- ho tyrana. Kornelius Sulla... vzdal v textu Silla; Lucius Cornelius Sulla Felix (137—78 př. n. 1.), římský vojevůdce a politik. R. 86 př. n. 1. odňal polovici území Thébám (významné řecké město v Boiótii). Jupiterovi a Apollinovi Jupiter —viz pozn. k 24,28. Apollon, sta- rořímský bůh, jehož kult vznikl pod vlivem stejnojmenného starořeckého boha slunce a světla (Foibos Apollon). Abel, Noe, Abraham... Mojžíš... Isák, Mizak, Abdenago... Da- niel... David starozákonní postavy (u „Mizaka“ je správné znění Mizach). 25,22 Rubertus, fráncký král, s korály ... netoliko zpívaje, ale také jim 24,27 25,8 250
Strana 251
25,26 25,35 26,5 26,12 26,15 26,20 začínaje smysl: Robert, francouzský král, s chórovými pěvci nejen zpíval, ale také jim předzpěvoval. Jde o Roberta Zbož- ného (971—1031), který také skládal církevní hymny; od něho je např. známá skladba Veni, sancte spiritus (Přijď, Duše sva- tý). Karel... bez porušení leží Karel IV., 1346—1378. — Zajímavá je Konáčova zmínka o mrtvém těle panovníkově v chrámu sv. Víta. Karel IV. byl jistě mumifikován, a proto jeho tělo bylo — podle očitého svědectví B. Pontana z Breitenberka — při pře- nášení r. 1589 nalezeno téměř neporušené. Stejně vyznívá i zpráva jiného kapitulního děkana svatovítského, T. Pešiny z Čechorodu z r. 1677. Obě zprávy jsou ovšem od Konáčovy zmínky v Pravidlu časově hodně vzdáleny. Z toho, že jsem se s vyprávěním o neporušeném těle Karlově nesetkal v písem- ných pramenech před Konáčem (v kronikách, Starých leto- pisech českých aj.), usuzuji, že Konáč do své předmluvy pře- jal ústní podání, jež bylo v lidovém prostředí živé ještě 150 let po smrti Karlově. Otázka ještě je, ke které Karlově manželce a ke kterému dítěti se vztahuje Konáčova zpráva. Snad je lidová tradice vůbec nejmenovala, snad uváděla buď druhou Karlovu manželku Annu Falckou († 1353) a Karlova prvo- rozence Václava († 1352), nebo poslední manželku Elišku Po- mořanskou († 1393) a dítě z tohoto sňatku Karla († 1373 jako jednoroční). Král pak Vladislav český král VI. Jagellonský (1471—1516). Ludvíka syn a nástupce Vladislavův Ludvík Jagellonský (1516 až 1526). Svůj obdiv k oběma Jagellovcům vyjádřil Konáč v samostatném přídavku k překladu Sylviovy kroniky z roku 1510. Šalomuon Šalomoun, třetí král izraelský, panoval v 1. 973 až 933 př. n. 1. Joas též a Oziáš Joas, judský král v 1. 836—797. Vykoupil se částí chrámového pokladu, aby odvrátil syrského krále Cha- zaela od Jeruzaléma; za to byl zabit dvěma sluhy. Oziáš (též Azariáš, vládl v 1. 769—737) byl vskutku stižen malomocen- stvím. žen moabitských žen Moabitů, tj. národností blízko příbuzné s Izraelci; Moabilé (Moabští) sídlili mezi Mrtvým mořem a Syr- skou pouští. Mezi Izraelci a Moabity panovalo kruté nepřátel- ství; do izraelského kultického společenství nesměl být při- jímán žádný Moabita až do desátého pokolení (Dt 23, 3, Neh 13, 1). Konáč má na mysli vyprávění 4. kn. Mojž., kap. 25. Azarias... ukamenován jest Konáč tu pravděpodobně míní bib- 26,23 251
25,26 25,35 26,5 26,12 26,15 26,20 začínaje smysl: Robert, francouzský král, s chórovými pěvci nejen zpíval, ale také jim předzpěvoval. Jde o Roberta Zbož- ného (971—1031), který také skládal církevní hymny; od něho je např. známá skladba Veni, sancte spiritus (Přijď, Duše sva- tý). Karel... bez porušení leží Karel IV., 1346—1378. — Zajímavá je Konáčova zmínka o mrtvém těle panovníkově v chrámu sv. Víta. Karel IV. byl jistě mumifikován, a proto jeho tělo bylo — podle očitého svědectví B. Pontana z Breitenberka — při pře- nášení r. 1589 nalezeno téměř neporušené. Stejně vyznívá i zpráva jiného kapitulního děkana svatovítského, T. Pešiny z Čechorodu z r. 1677. Obě zprávy jsou ovšem od Konáčovy zmínky v Pravidlu časově hodně vzdáleny. Z toho, že jsem se s vyprávěním o neporušeném těle Karlově nesetkal v písem- ných pramenech před Konáčem (v kronikách, Starých leto- pisech českých aj.), usuzuji, že Konáč do své předmluvy pře- jal ústní podání, jež bylo v lidovém prostředí živé ještě 150 let po smrti Karlově. Otázka ještě je, ke které Karlově manželce a ke kterému dítěti se vztahuje Konáčova zpráva. Snad je lidová tradice vůbec nejmenovala, snad uváděla buď druhou Karlovu manželku Annu Falckou († 1353) a Karlova prvo- rozence Václava († 1352), nebo poslední manželku Elišku Po- mořanskou († 1393) a dítě z tohoto sňatku Karla († 1373 jako jednoroční). Král pak Vladislav český král VI. Jagellonský (1471—1516). Ludvíka syn a nástupce Vladislavův Ludvík Jagellonský (1516 až 1526). Svůj obdiv k oběma Jagellovcům vyjádřil Konáč v samostatném přídavku k překladu Sylviovy kroniky z roku 1510. Šalomuon Šalomoun, třetí král izraelský, panoval v 1. 973 až 933 př. n. 1. Joas též a Oziáš Joas, judský král v 1. 836—797. Vykoupil se částí chrámového pokladu, aby odvrátil syrského krále Cha- zaela od Jeruzaléma; za to byl zabit dvěma sluhy. Oziáš (též Azariáš, vládl v 1. 769—737) byl vskutku stižen malomocen- stvím. žen moabitských žen Moabitů, tj. národností blízko příbuzné s Izraelci; Moabilé (Moabští) sídlili mezi Mrtvým mořem a Syr- skou pouští. Mezi Izraelci a Moabity panovalo kruté nepřátel- ství; do izraelského kultického společenství nesměl být při- jímán žádný Moabita až do desátého pokolení (Dt 23, 3, Neh 13, 1). Konáč má na mysli vyprávění 4. kn. Mojž., kap. 25. Azarias... ukamenován jest Konáč tu pravděpodobně míní bib- 26,23 251
Strana 252
26,29 26,30 26,33 26,35 26,36 27,7 lického Achana (Joz 7; v 1 Pa 2,7 je jmenován Achar), který si po dobytí Jericha Izraelci přivlastnil některé ukořistěné věci, a byl za to s celou rodinou ukamenován. Tholosanské zajisté zlato od Cepia z chrámu pobrané narážka na velkou bitvu u Arausia (na jeho místě dnes stojí francouzské město Orange), v níž r. 105 př. n. 1. Kimbrové a Teutoni po- bili přes 80 000 Římanů, vedených Cn. Manliem a Q. Serviliem Caepionem. Laumendon Laomedón, podle báje syn Ilův a Eurydičin, byl po Ilovi trójským králem. z chrámuo Apollina a Neptuma Apollon, Foibos Apollon, viz pozn. k 25,4. Neptunus byl starořímský bůh moře a všeho vod- stva vůbec. Zde ovšem měl Konáč raději užít jména starořec- kého boha téže funkce Poseidona. Podle mythologic totiž opevnil Laomedón trójský hrad Pergamon s Apollonovou a Poseidonovou pomocí. Když však jim nechtěl dát slíbenou odměnu, seslal Apollon na město mor a Poseidon je potrestal mořskou obludou, jež zahubila mnoho lidí. Pheron, egypský král tuto postavu se mně nepodařilo mezi egyptskými králi identifikovat. Buď je jméno zkomoleno (jak tomu často v Konáčových tiscích bývá, může to třeba být i „faraon“, tedy titul egyptského krále, užitý místo osobního jména), anebo se vyprávění vztahuje k některé jiné historické postavě. Pro druhou domněnku by svědčilo 27,13, kde se násilí na „Apimovi“ (míní se nepochybně posvátný egyptský býk Apis; Konáč vzal akusativní formu „Apim“ za nominativ) dává do souvislosti s Nabuchodonosorem (Nabukadnesarem). Tento babylónský král (604—562 př. n. l.) je jednou z nejzná- mějších postav staroorientálních dějin. odpovědí Apollina delphického Foibos Apollon byl také bohem věštby. Nejslavnější Apollonova věštírna byla v Delfách; bez její rady se ve starém Řecku nepodnikalo nic důležitého. kteráž by na jediném toliko muži přestávala která by žila po- hlavně pouze s jedním mužem. Kambises Asverus aneb Nabochodonozor zde Konáč ztotožnil dvě různé historické postavy: 1. Kambyses Asverus je znám ze Starého zákona (Ezd 4,6); jde snad o perského krále, který vládl v 1. 529—523 př. n. l. 2. Nabuchodonosor, viz vysvět- livku k 26,33. amonitského Jupitera chrámu chrámu nejvyššího boha Ammo- nitů, tj. národnosti v Palestině. Francuozové s Brennem Brennus byl velitelem velkého vojska keltského, které prý mělo dokonce přes 100 000 mužů. Do 26,26 27,8 27,13 252
26,29 26,30 26,33 26,35 26,36 27,7 lického Achana (Joz 7; v 1 Pa 2,7 je jmenován Achar), který si po dobytí Jericha Izraelci přivlastnil některé ukořistěné věci, a byl za to s celou rodinou ukamenován. Tholosanské zajisté zlato od Cepia z chrámu pobrané narážka na velkou bitvu u Arausia (na jeho místě dnes stojí francouzské město Orange), v níž r. 105 př. n. 1. Kimbrové a Teutoni po- bili přes 80 000 Římanů, vedených Cn. Manliem a Q. Serviliem Caepionem. Laumendon Laomedón, podle báje syn Ilův a Eurydičin, byl po Ilovi trójským králem. z chrámuo Apollina a Neptuma Apollon, Foibos Apollon, viz pozn. k 25,4. Neptunus byl starořímský bůh moře a všeho vod- stva vůbec. Zde ovšem měl Konáč raději užít jména starořec- kého boha téže funkce Poseidona. Podle mythologic totiž opevnil Laomedón trójský hrad Pergamon s Apollonovou a Poseidonovou pomocí. Když však jim nechtěl dát slíbenou odměnu, seslal Apollon na město mor a Poseidon je potrestal mořskou obludou, jež zahubila mnoho lidí. Pheron, egypský král tuto postavu se mně nepodařilo mezi egyptskými králi identifikovat. Buď je jméno zkomoleno (jak tomu často v Konáčových tiscích bývá, může to třeba být i „faraon“, tedy titul egyptského krále, užitý místo osobního jména), anebo se vyprávění vztahuje k některé jiné historické postavě. Pro druhou domněnku by svědčilo 27,13, kde se násilí na „Apimovi“ (míní se nepochybně posvátný egyptský býk Apis; Konáč vzal akusativní formu „Apim“ za nominativ) dává do souvislosti s Nabuchodonosorem (Nabukadnesarem). Tento babylónský král (604—562 př. n. l.) je jednou z nejzná- mějších postav staroorientálních dějin. odpovědí Apollina delphického Foibos Apollon byl také bohem věštby. Nejslavnější Apollonova věštírna byla v Delfách; bez její rady se ve starém Řecku nepodnikalo nic důležitého. kteráž by na jediném toliko muži přestávala která by žila po- hlavně pouze s jedním mužem. Kambises Asverus aneb Nabochodonozor zde Konáč ztotožnil dvě různé historické postavy: 1. Kambyses Asverus je znám ze Starého zákona (Ezd 4,6); jde snad o perského krále, který vládl v 1. 529—523 př. n. l. 2. Nabuchodonosor, viz vysvět- livku k 26,33. amonitského Jupitera chrámu chrámu nejvyššího boha Ammo- nitů, tj. národnosti v Palestině. Francuozové s Brennem Brennus byl velitelem velkého vojska keltského, které prý mělo dokonce přes 100 000 mužů. Do 26,26 27,8 27,13 252
Strana 253
Řecka vtrhl r. 279 př. n. l., porazil makedonského válečníka Sosthena, byl však u Delf řeckými vojsky poražen a v zoufal- ství skutečně skončil sebevraždou. Dionisius... od Thymoleona Korintského přemožený... pěstú- nem pacholete jednoho měštěnína v Korintu byl srov. 24,35; Dionysios skutečně před smrtí žil v Korintu v nouzi, dával prý dětem hodiny a žebral. Rčení „Dionysios v Korintě“ bývalo proto označením vratkosti pozemského štěstí. Svatopluk, někdy moravský král, pohnuv se proti Strachotovi, biskupu svatému Strachota = sv. Metoděj; o Svatoplukově útoku na Metoděje vypráví Konáč podle 13. kapitoly Sylviovy kroniky, kterou sám přeložil r. 1510, v níž však se vyprávění vztahuje nikoli k Svatoplukovi, ale k jeho nejmenovanému synovi. Zato vypsání Svatoplukova osudu po porážce se v pod- statě shoduje s podáním Sylviovým. Františkovi z Singynk a Ulrichovi z Hutten František ze Sic- kingen (1481—1523), vojenský a politický vůdce povstání nižší šlechty v Německu r. 1522. Ulrich z Hutten (1488—1523), ně- mecký humanista, básník a politik, jeden z vůdců německého rytířstva za šlechtického povstání r. 1522; je jedním z autorů proticírkevního pamfletu Dopisy tmářů (1515—17). z života oblúpen jest ztratil život. Arrius arcikacíř kněz Arius (žil ve 4. století v Alexandrii) po- píral, že Kristus má touž podstatu jako Bůh Otec a že zároveň s ním existuje od věčnosti; Arius je zakladatel sekty ariánů. Olimpius, jeho učedlník Olympios, stoupenec ariánského učení. Julianus, císař poběhlec Julianus (J. Flavius Claudius), římský císař, vojevůdce, filosof a spisovatel, bývá nazýván Apostata, tj. Odpadlík, protože r. 361 n. 1. veřejně v Konstantinopoli pře- stoupil z křesťanství na pohanství. Padl na svém tažení do Persie r. 363. z Sabiniana jméno je pravděpodobně zkomoleno. Snad jde o Sabellia, původce „bludařského" učení o sv. Trojici (sabellia- nismus). Ten však žil ve 3. století n. 1. a nebyl současníkem sv. Jeronýma. svatého Jeronýma Sophronius Eusebius Hieronymus (340/46 až 420), otec církevní, proslul svým překladem bible do latiny (Lzv. Vulgáta) s hojnými komentáři. knichy ariánské podle Aria, srov. pozn. k 28,6, tedy knihy blu- dařské, kacířské. 28,13 Válens... spálen jest Valens byl císařem římským (346—378) a vládl ve východní, tedy v řecké polovině říše; v době své vlády se vskutku přiklonil k arianismu, nedá se ovšem říci, že 27,25 27,34 27,36 28,6 28,7 28,9 28,11 28,11 28,12 27,19 253
Řecka vtrhl r. 279 př. n. l., porazil makedonského válečníka Sosthena, byl však u Delf řeckými vojsky poražen a v zoufal- ství skutečně skončil sebevraždou. Dionisius... od Thymoleona Korintského přemožený... pěstú- nem pacholete jednoho měštěnína v Korintu byl srov. 24,35; Dionysios skutečně před smrtí žil v Korintu v nouzi, dával prý dětem hodiny a žebral. Rčení „Dionysios v Korintě“ bývalo proto označením vratkosti pozemského štěstí. Svatopluk, někdy moravský král, pohnuv se proti Strachotovi, biskupu svatému Strachota = sv. Metoděj; o Svatoplukově útoku na Metoděje vypráví Konáč podle 13. kapitoly Sylviovy kroniky, kterou sám přeložil r. 1510, v níž však se vyprávění vztahuje nikoli k Svatoplukovi, ale k jeho nejmenovanému synovi. Zato vypsání Svatoplukova osudu po porážce se v pod- statě shoduje s podáním Sylviovým. Františkovi z Singynk a Ulrichovi z Hutten František ze Sic- kingen (1481—1523), vojenský a politický vůdce povstání nižší šlechty v Německu r. 1522. Ulrich z Hutten (1488—1523), ně- mecký humanista, básník a politik, jeden z vůdců německého rytířstva za šlechtického povstání r. 1522; je jedním z autorů proticírkevního pamfletu Dopisy tmářů (1515—17). z života oblúpen jest ztratil život. Arrius arcikacíř kněz Arius (žil ve 4. století v Alexandrii) po- píral, že Kristus má touž podstatu jako Bůh Otec a že zároveň s ním existuje od věčnosti; Arius je zakladatel sekty ariánů. Olimpius, jeho učedlník Olympios, stoupenec ariánského učení. Julianus, císař poběhlec Julianus (J. Flavius Claudius), římský císař, vojevůdce, filosof a spisovatel, bývá nazýván Apostata, tj. Odpadlík, protože r. 361 n. 1. veřejně v Konstantinopoli pře- stoupil z křesťanství na pohanství. Padl na svém tažení do Persie r. 363. z Sabiniana jméno je pravděpodobně zkomoleno. Snad jde o Sabellia, původce „bludařského" učení o sv. Trojici (sabellia- nismus). Ten však žil ve 3. století n. 1. a nebyl současníkem sv. Jeronýma. svatého Jeronýma Sophronius Eusebius Hieronymus (340/46 až 420), otec církevní, proslul svým překladem bible do latiny (Lzv. Vulgáta) s hojnými komentáři. knichy ariánské podle Aria, srov. pozn. k 28,6, tedy knihy blu- dařské, kacířské. 28,13 Válens... spálen jest Valens byl císařem římským (346—378) a vládl ve východní, tedy v řecké polovině říše; v době své vlády se vskutku přiklonil k arianismu, nedá se ovšem říci, že 27,25 27,34 27,36 28,6 28,7 28,9 28,11 28,11 28,12 27,19 253
Strana 254
28,14 28,16 28,18 28,20 28,23 28,27 28,30 28,30 28,33 29,5 by z Gótů udělal stoupence tohoto učení. Povolil však gótským kmenům, aby se usadily na jih od dolního Dunaje, a když se pak proti němu tyto kmeny vzbouřily, byl od nich poražen před Adrianopolí r. 378 a sám uhořel v jakési chýši, v níž na útěku hledal útulek. Anastazius Anastasius I., císař byzantský, vládl v l. 491—518. Jeho smířlivý vztah k ariánům byl r. 514 záminkou k občan- ské válce. Almarikus Almarichus (Amalrichus) z Beny († asi 1205). Před- nášel theologii v Paříži; hlásal pantheistické učení, podle něhož svět je totožný s božskou podstatou. Dulcinus Lombardus s Marketú... upálen jest Dulcinem Lom- bardským Konáč míní Dolcina z Prata, který byl hlavou sek- ty, jež zavrhovala manželství a požadovala apoštolskou chu- dobu. Shromáždil své stoupence v Novarsku, ti však byli r. 1307 křižáky poraženi, Dolcino byl po krutém mučení po- praven a jeho stoupenkyně Markéta upálena. Bertoldus Spirenský Berthold z Rohrbachu byl pro své názory, jimiž se rozcházel s učením církve, r. 1356 ve Špýru upálen. Luterovi Virtmberskému Martin Luther (1483—1546) vystoupil r. 1517 ve Wittemberku proti papežství a stal se představi- telem německé reformace. Konáč vyjádřil svůj záporný vztah k Lutherovi také ve svém vydání Husových Výkladů z r. 1520. Sergius († 639), patriarcha cařihradský, původce učení mono- theletů; podle něho jsou v Kristu sice obě přirozenosti, božská a lidská, ale jen jedna vůle a působnost. Toto učení církev odsoudila jako bludařské. Nesprávná je ovšem Konáčova for- mulace, podle níž by Sergius byl jakýmsi zakladatelem islámu. ve Gdánště v Gdansku (přístav na břehu Baltického moře). ona řeč a klátba božská Ezdrášovými propověděná ústy kniha Ezdrášova, kap. 10. Ezdráš byl židovský kněz, obnovitel ná- božensko-právních poměrů po návratu Židů z babylónského zajetí. Též ona řeč k Samuelovi... Ktož by koli... budouť potupní tj. potupeni; I. kniha Samuelova 2,30. Samuel byl poslední z iz- raelských soudců. Kterýžto, jakož praví... toto vyprávění patří svým původem ke středověkým exemplům (srov. Promptuarium exemplorum); v době renesance se stalo obecným majetkem vzdělanců a v české literatuře předbělohorské je nacházíme také v knize Bartoloměje Havlíka z Varvažova De mutua et civili conversa- tione. O ctném a chvalitebném v světě obcování (1613), str. 191 b. 254
28,14 28,16 28,18 28,20 28,23 28,27 28,30 28,30 28,33 29,5 by z Gótů udělal stoupence tohoto učení. Povolil však gótským kmenům, aby se usadily na jih od dolního Dunaje, a když se pak proti němu tyto kmeny vzbouřily, byl od nich poražen před Adrianopolí r. 378 a sám uhořel v jakési chýši, v níž na útěku hledal útulek. Anastazius Anastasius I., císař byzantský, vládl v l. 491—518. Jeho smířlivý vztah k ariánům byl r. 514 záminkou k občan- ské válce. Almarikus Almarichus (Amalrichus) z Beny († asi 1205). Před- nášel theologii v Paříži; hlásal pantheistické učení, podle něhož svět je totožný s božskou podstatou. Dulcinus Lombardus s Marketú... upálen jest Dulcinem Lom- bardským Konáč míní Dolcina z Prata, který byl hlavou sek- ty, jež zavrhovala manželství a požadovala apoštolskou chu- dobu. Shromáždil své stoupence v Novarsku, ti však byli r. 1307 křižáky poraženi, Dolcino byl po krutém mučení po- praven a jeho stoupenkyně Markéta upálena. Bertoldus Spirenský Berthold z Rohrbachu byl pro své názory, jimiž se rozcházel s učením církve, r. 1356 ve Špýru upálen. Luterovi Virtmberskému Martin Luther (1483—1546) vystoupil r. 1517 ve Wittemberku proti papežství a stal se představi- telem německé reformace. Konáč vyjádřil svůj záporný vztah k Lutherovi také ve svém vydání Husových Výkladů z r. 1520. Sergius († 639), patriarcha cařihradský, původce učení mono- theletů; podle něho jsou v Kristu sice obě přirozenosti, božská a lidská, ale jen jedna vůle a působnost. Toto učení církev odsoudila jako bludařské. Nesprávná je ovšem Konáčova for- mulace, podle níž by Sergius byl jakýmsi zakladatelem islámu. ve Gdánště v Gdansku (přístav na břehu Baltického moře). ona řeč a klátba božská Ezdrášovými propověděná ústy kniha Ezdrášova, kap. 10. Ezdráš byl židovský kněz, obnovitel ná- božensko-právních poměrů po návratu Židů z babylónského zajetí. Též ona řeč k Samuelovi... Ktož by koli... budouť potupní tj. potupeni; I. kniha Samuelova 2,30. Samuel byl poslední z iz- raelských soudců. Kterýžto, jakož praví... toto vyprávění patří svým původem ke středověkým exemplům (srov. Promptuarium exemplorum); v době renesance se stalo obecným majetkem vzdělanců a v české literatuře předbělohorské je nacházíme také v knize Bartoloměje Havlíka z Varvažova De mutua et civili conversa- tione. O ctném a chvalitebném v světě obcování (1613), str. 191 b. 254
Strana 255
30,17 30,22 30,25 30,33 31,4 31,8 29,8 aby se mladým zdál líbil. 30,1 Pogius Florenský Poggio Bracciolini (1380—1459), právník, od r. 1404 papežský tajemník, později (od r. 1453) kancléř florentské republiky. Jako účastník koncilu kostnického za- psal se nepřímo do dějin naší vzdělanosti obdivným listem Leonardu Aretinskému o hrdém chování Jeronýma v Kost- nici a o jeho statečné smrti. Poggio sbíral po Švýcarsku, Ně- mecku a Francii staré rukopisy, překládal z řečtiny do latiny a vypsal dějiny Florencie v období 1350—1455 (Historia Flo- rentina). Nejvýznamnější je jeho kniha Liber facetiarum (do- končena 1452, tiskem 1470), v níž vytvořil nový literární žánr — facetii, tj. krátkou žertovnou rozprávku. V této knize je jako 59. rozprávka zařazeno vyprávění o ženě, která svého muže nazývala všivcem. Tato látka je dodnes živá ve folklóru. ješto bohu pronevěřenému a wandrovalému... se trefí žena proto- že tomu, kdo se zpronevěří bohu a od něho se vzdálí, hodí se nejlépe nevěrná a odpadlá žena. Ale že každá věc... jakož Cicero praví nejde o doslovný citát, ale spíše o parafrázi, která by se mohla týkat několika míst z Ciceronova díla. podlé Ecclesiastes podle starozákonní knihy zvané Ecclesiastes (řecky Ekklésiastés, hebrejsky Kokeleth, česky Kazatel), která bývala připisována izraelskému králi Šalomounovi. Konáč z této knihy necituje přesně, jeho formulace je podle 5. kap., v. 9—12. Sokrates ukázal, jakož Cicero Officiorum praví Sokrates (469 až 399 př. n. l.), athénský filosof; jeho výrok je zaznamenán v Xe- nofontových Vzpomínkách na Sokrata (II 6, 39). Cicero jej uvádí ve spise De officiis (O povinnostech) II, 12. jako perelnú chová žabu ji (tj. ženu) opatruje jako perlorodku. Že letního času... vyprávění je podle Brantových rozprávek (str. 94), jak zjistil A. Grund v poznámkách ke Kratochvilným rozprávkám renesančním (str. 198) v souvislosti se stylistickou variantou našeho vyprávění z Rozprávek Březinových: tuto variantu otiskl Grund ve své edici na str. 124—126 pod názvem Vojna veliká pro vlka a v doslovu na str. 188 ji výstižně ozna- čil jako „sžíravou satiru na válku“. Ezopské vyprávění o boji zvířal s ptáky má dlouhou literární i folklórní tradici (srov. studii Jar. Kolára Česká zábavná próza 16. století a tzv. knížky lidového čtení, str. 29—30, Praha 1960). Domnívám se, že Konáčovo zpracování této látky v Pravidle bylo pravdě- podobně předlohou verze z Rozprávek Březinových. 33,6 a oň přiď jakž přiď usilují a o majetek usilují stůj co stůj. 255
30,17 30,22 30,25 30,33 31,4 31,8 29,8 aby se mladým zdál líbil. 30,1 Pogius Florenský Poggio Bracciolini (1380—1459), právník, od r. 1404 papežský tajemník, později (od r. 1453) kancléř florentské republiky. Jako účastník koncilu kostnického za- psal se nepřímo do dějin naší vzdělanosti obdivným listem Leonardu Aretinskému o hrdém chování Jeronýma v Kost- nici a o jeho statečné smrti. Poggio sbíral po Švýcarsku, Ně- mecku a Francii staré rukopisy, překládal z řečtiny do latiny a vypsal dějiny Florencie v období 1350—1455 (Historia Flo- rentina). Nejvýznamnější je jeho kniha Liber facetiarum (do- končena 1452, tiskem 1470), v níž vytvořil nový literární žánr — facetii, tj. krátkou žertovnou rozprávku. V této knize je jako 59. rozprávka zařazeno vyprávění o ženě, která svého muže nazývala všivcem. Tato látka je dodnes živá ve folklóru. ješto bohu pronevěřenému a wandrovalému... se trefí žena proto- že tomu, kdo se zpronevěří bohu a od něho se vzdálí, hodí se nejlépe nevěrná a odpadlá žena. Ale že každá věc... jakož Cicero praví nejde o doslovný citát, ale spíše o parafrázi, která by se mohla týkat několika míst z Ciceronova díla. podlé Ecclesiastes podle starozákonní knihy zvané Ecclesiastes (řecky Ekklésiastés, hebrejsky Kokeleth, česky Kazatel), která bývala připisována izraelskému králi Šalomounovi. Konáč z této knihy necituje přesně, jeho formulace je podle 5. kap., v. 9—12. Sokrates ukázal, jakož Cicero Officiorum praví Sokrates (469 až 399 př. n. l.), athénský filosof; jeho výrok je zaznamenán v Xe- nofontových Vzpomínkách na Sokrata (II 6, 39). Cicero jej uvádí ve spise De officiis (O povinnostech) II, 12. jako perelnú chová žabu ji (tj. ženu) opatruje jako perlorodku. Že letního času... vyprávění je podle Brantových rozprávek (str. 94), jak zjistil A. Grund v poznámkách ke Kratochvilným rozprávkám renesančním (str. 198) v souvislosti se stylistickou variantou našeho vyprávění z Rozprávek Březinových: tuto variantu otiskl Grund ve své edici na str. 124—126 pod názvem Vojna veliká pro vlka a v doslovu na str. 188 ji výstižně ozna- čil jako „sžíravou satiru na válku“. Ezopské vyprávění o boji zvířal s ptáky má dlouhou literární i folklórní tradici (srov. studii Jar. Kolára Česká zábavná próza 16. století a tzv. knížky lidového čtení, str. 29—30, Praha 1960). Domnívám se, že Konáčovo zpracování této látky v Pravidle bylo pravdě- podobně předlohou verze z Rozprávek Březinových. 33,6 a oň přiď jakž přiď usilují a o majetek usilují stůj co stůj. 255
Strana 256
33,9 34,5 34,18 35,7 35,13 37,1 37,7 37,8 37,14 38,6 40,14 41,18 41,25 43,14 43,30 45,2 45,3 45,3 46,10 256 do Mediolánu do Milána, města v severní Itálii. Byl jest někdy... je to facetie č. 2 z Poggiovy sbírky Liber fa- cetiarum. Otiskl ji A. Grund ve své edici Kratochvilné roz- právky renesanční (č. 39, str. 69—70), Praha 1952. jtzdného tudy jeti uzrev mlädence uvidèv tudy jeti jezdce. | podlé Senekovy řeči Lucius Annaeus Seneca (6/3 př. n. l. až 65 n. 1.), římský básník, spisovatel a filosof. Myšlenka o smrti, kterou má člověk očekávat na každém místě, se u Seneky ob- jevuje několikrát, např. Epistulae (Dopisy) 49, 11, Naturales guaestiones (Otázky přírody) 5, 18, 9; 6, 2, 6. Dobře se mějte... budete tímto pozdravem členáři končíval Io- náč předmluvy nebo doslovy svých tisků. Jan z Kapuy srov. úvod, str. 11. v latinský obraceti do latinského (tj. jazyka) překládati. kníhy tyto řečené Kelila srov. pozn. k 21,55 zde označení podle jednoho šakala. pana Mathůše... jáhna kardinála Jan z Capuy dedikoval svůj překlad kardinálu s titulem Sancta Maria in Porticu, jehož pravé jméno bylo Matthaeus Rubens Ursinus (kardinálem byl v 1. 1263—1305). též figur a obrazuo patření míní se obrázky zařazené do knihy, které si budou děti prohlížet (orig.: propter... figurarumgue et imaginum intuitionem). uperu ho čistě zmlátím (ztluču, zbiji) ho pořádně. I měl jest u sebe radu usmyslil si. aby se... nenašeredila neznečistila, nezamazala. netrefují se skutkové jeho jeho činy se neshodují s tím, co by měl dělat (orig.: non conveniunt facta sua). co se zavírá v nich co obsahují. v časech králuo edomských králů, kteří vládli Semitům v Pa- lestině, na Sinaji a v Arábii. Anasires jméno tohoto znění ve speciální literatuře nenachá- zíme, není ani v seznamu králů edomských, který podává Ge- nesis 36, 31—43. Jméno je asi zkomoleno, v lat. originálu zní Anastres Tasri. Zde však asi bylo chybně vysázeno první pís- meno, jak pro to o něco dále svédéí formulace ,,ad dominum suum Casrim regem", kterou Konáč překládá slovy „ku pánu svému Kazrimovi králi^* (16,10). Beroziáše učený lékař Barzujeh, který v 6. stol. n. l. žil na dvoře perského krále Chusrů Anúširvána. O Barzujehovi (Beroziáši) vypráví 1. kapitola Pravidla. ku pánu svému Kazrimovi králi srov. 45,3. Z logického hlediska jde o osobu totožnou s ,„Anasirem“.
33,9 34,5 34,18 35,7 35,13 37,1 37,7 37,8 37,14 38,6 40,14 41,18 41,25 43,14 43,30 45,2 45,3 45,3 46,10 256 do Mediolánu do Milána, města v severní Itálii. Byl jest někdy... je to facetie č. 2 z Poggiovy sbírky Liber fa- cetiarum. Otiskl ji A. Grund ve své edici Kratochvilné roz- právky renesanční (č. 39, str. 69—70), Praha 1952. jtzdného tudy jeti uzrev mlädence uvidèv tudy jeti jezdce. | podlé Senekovy řeči Lucius Annaeus Seneca (6/3 př. n. l. až 65 n. 1.), římský básník, spisovatel a filosof. Myšlenka o smrti, kterou má člověk očekávat na každém místě, se u Seneky ob- jevuje několikrát, např. Epistulae (Dopisy) 49, 11, Naturales guaestiones (Otázky přírody) 5, 18, 9; 6, 2, 6. Dobře se mějte... budete tímto pozdravem členáři končíval Io- náč předmluvy nebo doslovy svých tisků. Jan z Kapuy srov. úvod, str. 11. v latinský obraceti do latinského (tj. jazyka) překládati. kníhy tyto řečené Kelila srov. pozn. k 21,55 zde označení podle jednoho šakala. pana Mathůše... jáhna kardinála Jan z Capuy dedikoval svůj překlad kardinálu s titulem Sancta Maria in Porticu, jehož pravé jméno bylo Matthaeus Rubens Ursinus (kardinálem byl v 1. 1263—1305). též figur a obrazuo patření míní se obrázky zařazené do knihy, které si budou děti prohlížet (orig.: propter... figurarumgue et imaginum intuitionem). uperu ho čistě zmlátím (ztluču, zbiji) ho pořádně. I měl jest u sebe radu usmyslil si. aby se... nenašeredila neznečistila, nezamazala. netrefují se skutkové jeho jeho činy se neshodují s tím, co by měl dělat (orig.: non conveniunt facta sua). co se zavírá v nich co obsahují. v časech králuo edomských králů, kteří vládli Semitům v Pa- lestině, na Sinaji a v Arábii. Anasires jméno tohoto znění ve speciální literatuře nenachá- zíme, není ani v seznamu králů edomských, který podává Ge- nesis 36, 31—43. Jméno je asi zkomoleno, v lat. originálu zní Anastres Tasri. Zde však asi bylo chybně vysázeno první pís- meno, jak pro to o něco dále svédéí formulace ,,ad dominum suum Casrim regem", kterou Konáč překládá slovy „ku pánu svému Kazrimovi králi^* (16,10). Beroziáše učený lékař Barzujeh, který v 6. stol. n. l. žil na dvoře perského krále Chusrů Anúširvána. O Barzujehovi (Beroziáši) vypráví 1. kapitola Pravidla. ku pánu svému Kazrimovi králi srov. 45,3. Z logického hlediska jde o osobu totožnou s ,„Anasirem“.
Strana 257
46,22 47,16 50,1 50,21 52,29 52,31 53,26 56,9 56,10 56,30 57,30 57,32 57,36 61,2 62,9 62,19 62,23 63,18 66,36 71,3 71,28 73,24 78,23 79,25 81,4 86,6 88,2 89,22 94,30 96,6 Dysles... od svého filozofa jmenem Sendebara srov. 61,2. o Ezdrášovi králi v 10. kapitole se královo jméno uvádí v po- době Sedráš. když by se rozlůpila rozlámala. dokudž by neostali těch těžkých nemocí nezbavili se. v noci plného měsíce za úplňku. luny měsícové paprsky měsíce, světlo měsíce. příčinu jim toho pokládal vykládal, vysvětloval. bál sem se bázní převeliků zákona neb řeholy smysl: velice jsem se obával duchovního života. aby někdy nezatesklila sobě aby si někdy neposteskla. červ hedvábný bourec morušový. budel tvär jeho k bedrôm mateïinÿm bude jeho (tj. chlapcova) tvář obrácena k bedrům matky, tj. k části zad proti břichu. jeho tvář k břichu mateře bude jeho tvář (tj. tvář děvčete) obrá- cena k matčinu břichu. sse saje (sugit). Řekl Dysles, král indcký, svému filozofovi Sendebarovi kapitoly (počínaje druhou) mají formu odpovědí filosofa Sendebara na otázky krále Dyslese (o nich viz v úvodě). na dobré pastvy a z strachu vyňaté na dobrá pastviska, kde ne- musel mít strach. kteříž by dobyli ho kteří by ho vytáhli z vody. stěna padla na něho, a jednák umřel jest a hned umřel. i zdávil se zmačkl se. aby vypáral sobě ucho aby si vyčistil ucho. předložil ho jiným všem rádcím svým postavil ho do čela všech svých rádců. se dvěma kozly lesními se dvěma kamzíky nebo kozorožci. styštíci sobě stýskajíc si (přech. přít. od stýskati). Když pak to mě došlo když jsem se to dověděl. mecíc sebou házejíc sebou (piech. pfit. od metati). kazdij den ssüci, jesto on necil každý den sajíc krev, protože on to necítil. troudí osobu svü trápí se (3. os. sing. od trouditi). jemu se postavil smysl: każdy se mé] lvovi nabídnout za pokrm. vývodovi mořskému ve význ. vládci nad morem (orig.: principi maris). Byl některaký kupec.. .talo látka je zpracována také v staro- českých Gestech Romanorum (pod è. 76), kde nachazime (pod č. 29) i vyprávční o zloději, který „sestoupil“ po měsíčním paprsku (v naší edici na str. 52—53). on přisahal skrze živého na věky srov. Proroctví Daniele 12, 7. 257
46,22 47,16 50,1 50,21 52,29 52,31 53,26 56,9 56,10 56,30 57,30 57,32 57,36 61,2 62,9 62,19 62,23 63,18 66,36 71,3 71,28 73,24 78,23 79,25 81,4 86,6 88,2 89,22 94,30 96,6 Dysles... od svého filozofa jmenem Sendebara srov. 61,2. o Ezdrášovi králi v 10. kapitole se královo jméno uvádí v po- době Sedráš. když by se rozlůpila rozlámala. dokudž by neostali těch těžkých nemocí nezbavili se. v noci plného měsíce za úplňku. luny měsícové paprsky měsíce, světlo měsíce. příčinu jim toho pokládal vykládal, vysvětloval. bál sem se bázní převeliků zákona neb řeholy smysl: velice jsem se obával duchovního života. aby někdy nezatesklila sobě aby si někdy neposteskla. červ hedvábný bourec morušový. budel tvär jeho k bedrôm mateïinÿm bude jeho (tj. chlapcova) tvář obrácena k bedrům matky, tj. k části zad proti břichu. jeho tvář k břichu mateře bude jeho tvář (tj. tvář děvčete) obrá- cena k matčinu břichu. sse saje (sugit). Řekl Dysles, král indcký, svému filozofovi Sendebarovi kapitoly (počínaje druhou) mají formu odpovědí filosofa Sendebara na otázky krále Dyslese (o nich viz v úvodě). na dobré pastvy a z strachu vyňaté na dobrá pastviska, kde ne- musel mít strach. kteříž by dobyli ho kteří by ho vytáhli z vody. stěna padla na něho, a jednák umřel jest a hned umřel. i zdávil se zmačkl se. aby vypáral sobě ucho aby si vyčistil ucho. předložil ho jiným všem rádcím svým postavil ho do čela všech svých rádců. se dvěma kozly lesními se dvěma kamzíky nebo kozorožci. styštíci sobě stýskajíc si (přech. přít. od stýskati). Když pak to mě došlo když jsem se to dověděl. mecíc sebou házejíc sebou (piech. pfit. od metati). kazdij den ssüci, jesto on necil každý den sajíc krev, protože on to necítil. troudí osobu svü trápí se (3. os. sing. od trouditi). jemu se postavil smysl: każdy se mé] lvovi nabídnout za pokrm. vývodovi mořskému ve význ. vládci nad morem (orig.: principi maris). Byl některaký kupec.. .talo látka je zpracována také v staro- českých Gestech Romanorum (pod è. 76), kde nachazime (pod č. 29) i vyprávční o zloději, který „sestoupil“ po měsíčním paprsku (v naší edici na str. 52—53). on přisahal skrze živého na věky srov. Proroctví Daniele 12, 7. 257
Strana 258
103,18 103,24 105,27 106,27 107,24 109,23 114,22 114,36 116,33 121,7 121,22 122,7 123,7 128,22 133,9 133,11 134,32 145,9 146,24 150,25 151,23 152,22 157,17 258 trescícího Dymnu trestajícího Dymnu. kteréž polekl které (tj. sítě) nastražil. přišel den navštívení jeho zřetelný ohlas citátu z bible (Ozeáš 9, 7); navštívení = trest, soud. v nevinnosti rukú mých reminiscence na Genesis 20, 5 (podobně 110,12: nevinnosti ruků). manžel zde bychom podle smyslu očekávali „imaléř““, avšak i v originálu je maritus (nikoli pictor). nezavrže slov jich nezavrhne jejich slova. kterýž se pravil býti velikým a dospělým lékařem který se vy- dával za velkého a zkušeného lékaře. lékaře předpověděného lékaře, o němž byla dříve řeč. přikryla jí hanbu svú své přirození; v témže významu je na 116,36 užito slova mrzkoš (m.). rozpomeňte se na stvořitele, vašeho pána, soud na soud stvořitele, vašeho pána. jazykem edomským jazyk potomků biblického Ezaua, semit- ského národa v Palestině, na Sinaji a v Arábii. ať otieží ptákuo ať se zeptají ptáků. To sobě, šibale, znamenáj! Věta na konci stránky, kterou Ko- náč komentuje děj (v lat. originálu není). Takové poznámky nacházíme i v jiných Konáčových tiscích. Zvláště významné jsou v překladu Sylviovy kroniky (z r. 1510), kde nejednou vyjadřují ideové stanovisko Konáčovo, jež někdy je v rozporu s hodnocením Sylviovým. když se v dlůhém času zláme... se schová smysl: když se zlatá nádoba po dlouhém čase poškodí (praskne), brzy bývá v po- řádku, jestliže se opatrně spraví. s tré neb čtvero lidi asi pro tři nebo čtyři lidi. aby ho hledalo pro psy a ptáky aby hrách chránilo před psy a ptáky. vodí radné bláznové a pány zklazňuje (chudoba) svádí moudré lidi k bláznovství a pány omamuje (ohlupuje). A budeť rada siet noh toho... smysl: toho, kdo si radí sám a nedá si 'poradit od moudrých lidí, chytne vlastní rada do sítě (tj. do pasti). coz vám ukracuji smysl: o tom vám nebudu mluvit. miejí míjí, je zahlazen (orig.: deletur). Otcové naši zhřešili a nejsů, ale my sme hříchy jich nesli ohlas verše 7, kap. 5 Pláče Jeremiášova. desátník velitel nad desíti jestřáby. kterýž odpíral všemu, což slyšely uši jeho formulace je nelogická, je však doslovným překladem originálu: gui denegavit omnia,
103,18 103,24 105,27 106,27 107,24 109,23 114,22 114,36 116,33 121,7 121,22 122,7 123,7 128,22 133,9 133,11 134,32 145,9 146,24 150,25 151,23 152,22 157,17 258 trescícího Dymnu trestajícího Dymnu. kteréž polekl které (tj. sítě) nastražil. přišel den navštívení jeho zřetelný ohlas citátu z bible (Ozeáš 9, 7); navštívení = trest, soud. v nevinnosti rukú mých reminiscence na Genesis 20, 5 (podobně 110,12: nevinnosti ruků). manžel zde bychom podle smyslu očekávali „imaléř““, avšak i v originálu je maritus (nikoli pictor). nezavrže slov jich nezavrhne jejich slova. kterýž se pravil býti velikým a dospělým lékařem který se vy- dával za velkého a zkušeného lékaře. lékaře předpověděného lékaře, o němž byla dříve řeč. přikryla jí hanbu svú své přirození; v témže významu je na 116,36 užito slova mrzkoš (m.). rozpomeňte se na stvořitele, vašeho pána, soud na soud stvořitele, vašeho pána. jazykem edomským jazyk potomků biblického Ezaua, semit- ského národa v Palestině, na Sinaji a v Arábii. ať otieží ptákuo ať se zeptají ptáků. To sobě, šibale, znamenáj! Věta na konci stránky, kterou Ko- náč komentuje děj (v lat. originálu není). Takové poznámky nacházíme i v jiných Konáčových tiscích. Zvláště významné jsou v překladu Sylviovy kroniky (z r. 1510), kde nejednou vyjadřují ideové stanovisko Konáčovo, jež někdy je v rozporu s hodnocením Sylviovým. když se v dlůhém času zláme... se schová smysl: když se zlatá nádoba po dlouhém čase poškodí (praskne), brzy bývá v po- řádku, jestliže se opatrně spraví. s tré neb čtvero lidi asi pro tři nebo čtyři lidi. aby ho hledalo pro psy a ptáky aby hrách chránilo před psy a ptáky. vodí radné bláznové a pány zklazňuje (chudoba) svádí moudré lidi k bláznovství a pány omamuje (ohlupuje). A budeť rada siet noh toho... smysl: toho, kdo si radí sám a nedá si 'poradit od moudrých lidí, chytne vlastní rada do sítě (tj. do pasti). coz vám ukracuji smysl: o tom vám nebudu mluvit. miejí míjí, je zahlazen (orig.: deletur). Otcové naši zhřešili a nejsů, ale my sme hříchy jich nesli ohlas verše 7, kap. 5 Pláče Jeremiášova. desátník velitel nad desíti jestřáby. kterýž odpíral všemu, což slyšely uši jeho formulace je nelogická, je však doslovným překladem originálu: gui denegavit omnia,
Strana 259
175,29 176,8 178,12 186,25 quae audiverunt suae aures. Podle smyslu by zde mělo být, že věřil všemu, co slyšel (a odmítal věřit tomu, co viděl). tvým zdravím prodlil zachoval tě ve zdraví. Kapitula šestá o vopicovi a hlemýždi. Podle znění originálu (Ca- pitulum VI. de simea et testudine) lze soudit, že „hlemýžď" znamená v této kapitole „želvu“. Doklady na hlemýžď = tes- tudo přináší Gebauerův Slovník staročeský, díl I (Praha 1903), str. 426—427. V rozporu s tímto chápáním jsou však dva dřevoryty vložené do 6. kapitoly, na nichž je zobrazen hlemýžď v novodobém významu slova. Netěš se dnem zájtřejším, neb nevieš, coť se přihodí dnes srov. Knihu přísloví 27,1. takovým zlým odplatil vyprávění o věrném psu zpracoval J. S. Machar v básni Svatý pes (v knize Barbaři). Věziž, že každého času nepřítel bývá přítel, ale ne přítel přítel smysl: Věz, že kdykoli se nepřítel může stát přítelem, ale nemusí být přítel vždycky přítelem. ale synu mému místo spojky „ale" (i v lat. originále je „sed“) bychom spíše čekali „ani“, jež by logicky vyplývalo z královy řeči vyjadřující myšlenku predestinace (s touto myšlenkou se setkáváme i na jiných místech knihy). skrze ni se tvrdí utvrzuje se, posilňuje se. 189,13 189,18 bude jeho předsevzetí na světle bude zřejmé, známé. 190,3 Item (lat.) rovněž, také, dále. 190,20 přátely a čeledíny své své přátele a příbuzné. 199,33 kteříž nic nepatří kteří nic nevidí. 199,36 Blázen v temnostech chodí viz Ecclesiastes 2, 14. 201,4 žádného na jeho životě nenie šrámu nemá na těle žádný šrám (žádnou jizvu). tělo jeho tučné a silné velmi, viece než Epikurovo Epikuros 201,6 (342/341—271/270 př. n. l.), starořecký filosof, jeden z nej- větších myslitelů antiky; ve středověku byl chápán jako po- žitkář (epikurejství). 202,14 kterýž dobře vuoře který dobře oře. 202,36 Čtvero zkušeno bývá jmenováno je však deset skupin (Konáč zase přesně překládá podle orig.: In quattuor probatur res). 204,5 k okázanie k ukázání; abys ukázal. 206,21 zbil je a zedřel zabil je a stáhl z nich kůži. 209,32 špatná jmína bude před očima spravedlivého jeho spravedlivost za špatnou bude před očima spravedlivého člověka považo- vána jeho spravedlnost. 212,4 aby tobě to ode mne zdržáno bylo abych ti to splnil. 216,4 kteříž o něm ten pikel slili kteří proti němu kuli pikle. 165,28 167,1 259
175,29 176,8 178,12 186,25 quae audiverunt suae aures. Podle smyslu by zde mělo být, že věřil všemu, co slyšel (a odmítal věřit tomu, co viděl). tvým zdravím prodlil zachoval tě ve zdraví. Kapitula šestá o vopicovi a hlemýždi. Podle znění originálu (Ca- pitulum VI. de simea et testudine) lze soudit, že „hlemýžď" znamená v této kapitole „želvu“. Doklady na hlemýžď = tes- tudo přináší Gebauerův Slovník staročeský, díl I (Praha 1903), str. 426—427. V rozporu s tímto chápáním jsou však dva dřevoryty vložené do 6. kapitoly, na nichž je zobrazen hlemýžď v novodobém významu slova. Netěš se dnem zájtřejším, neb nevieš, coť se přihodí dnes srov. Knihu přísloví 27,1. takovým zlým odplatil vyprávění o věrném psu zpracoval J. S. Machar v básni Svatý pes (v knize Barbaři). Věziž, že každého času nepřítel bývá přítel, ale ne přítel přítel smysl: Věz, že kdykoli se nepřítel může stát přítelem, ale nemusí být přítel vždycky přítelem. ale synu mému místo spojky „ale" (i v lat. originále je „sed“) bychom spíše čekali „ani“, jež by logicky vyplývalo z královy řeči vyjadřující myšlenku predestinace (s touto myšlenkou se setkáváme i na jiných místech knihy). skrze ni se tvrdí utvrzuje se, posilňuje se. 189,13 189,18 bude jeho předsevzetí na světle bude zřejmé, známé. 190,3 Item (lat.) rovněž, také, dále. 190,20 přátely a čeledíny své své přátele a příbuzné. 199,33 kteříž nic nepatří kteří nic nevidí. 199,36 Blázen v temnostech chodí viz Ecclesiastes 2, 14. 201,4 žádného na jeho životě nenie šrámu nemá na těle žádný šrám (žádnou jizvu). tělo jeho tučné a silné velmi, viece než Epikurovo Epikuros 201,6 (342/341—271/270 př. n. l.), starořecký filosof, jeden z nej- větších myslitelů antiky; ve středověku byl chápán jako po- žitkář (epikurejství). 202,14 kterýž dobře vuoře který dobře oře. 202,36 Čtvero zkušeno bývá jmenováno je však deset skupin (Konáč zase přesně překládá podle orig.: In quattuor probatur res). 204,5 k okázanie k ukázání; abys ukázal. 206,21 zbil je a zedřel zabil je a stáhl z nich kůži. 209,32 špatná jmína bude před očima spravedlivého jeho spravedlivost za špatnou bude před očima spravedlivého člověka považo- vána jeho spravedlnost. 212,4 aby tobě to ode mne zdržáno bylo abych ti to splnil. 216,4 kteříž o něm ten pikel slili kteří proti němu kuli pikle. 165,28 167,1 259
Strana 260
218,22 218,24 218,25 218,26 219,2 220,14 222,19 226,13 230,5 234,1 217,1 dokudž opět mezi nás sekerky neuvrhú dokud nás opět nezne- přátelí; Konáč zde pěkně přeložil slova orig.: donec iterum po- nent scandalum inter me et te. smyslný zde: rozumný, důvtipný. kterakž o nich drží jak o nich smýšlejí. ale vodu ohledaje ale tím, že zkouší moč (orig.: sed urinam inspiciendo). etc. (lat.) atd. aby je zedřeli stáhli z kůže (orig.: ut sua coria decoriarent). aby mu polekovali a dryáku dali aby ho léčili a dali mu lék proti jedu. a tak se i tovařiše své choval smysl: a tak pro sebe a své druhy opatřil obživu (orig.: et de hoc se et socios suos educavit). strachu lidí strachu z lidí. příbuzného přítele blízkého, pokrevně spřízněného člověka (orig.: consanguineus). Kapitula sedmnáctá o vrabci a lišce vyprávění této kapitoly má paralely v písemnictví i v lidové slovesnosti. Poněkud změněná verze je otištěna v Rozprávkách Březinových; srov. text v Grundově edici Kratochvilných rozprávek renesanč- ních na str. 126—128 a poznámku na str. 198. 260
218,22 218,24 218,25 218,26 219,2 220,14 222,19 226,13 230,5 234,1 217,1 dokudž opět mezi nás sekerky neuvrhú dokud nás opět nezne- přátelí; Konáč zde pěkně přeložil slova orig.: donec iterum po- nent scandalum inter me et te. smyslný zde: rozumný, důvtipný. kterakž o nich drží jak o nich smýšlejí. ale vodu ohledaje ale tím, že zkouší moč (orig.: sed urinam inspiciendo). etc. (lat.) atd. aby je zedřeli stáhli z kůže (orig.: ut sua coria decoriarent). aby mu polekovali a dryáku dali aby ho léčili a dali mu lék proti jedu. a tak se i tovařiše své choval smysl: a tak pro sebe a své druhy opatřil obživu (orig.: et de hoc se et socios suos educavit). strachu lidí strachu z lidí. příbuzného přítele blízkého, pokrevně spřízněného člověka (orig.: consanguineus). Kapitula sedmnáctá o vrabci a lišce vyprávění této kapitoly má paralely v písemnictví i v lidové slovesnosti. Poněkud změněná verze je otištěna v Rozprávkách Březinových; srov. text v Grundově edici Kratochvilných rozprávek renesanč- ních na str. 126—128 a poznámku na str. 198. 260
Strana 261
SLOVNÍČEK anobrž ba, dokonce apateka lékárna apotekář lékárník bájlí býlí, bejlí (plevel) bázniti báti se bezdělkyně žena neplodná, bezdčt- ná bezživotí zbavení života, smrt blájskaní blýskání bláznový bláznovský, bláznivý, po- šetilý blekotný žvanivý, klevetný bluňkánie žbluňkání bradyrka holička bylina plevel; bylina byt přebývání, obydlí; existence, život cíl ustanovený konec času (cíl dní) cymbálek zvonek, hudební nástroj se zvonky částka část, díl, podíl čelo držeti zaujímati vůdčí místo čerstvý rychlý čihadlo místo, kde se číhá na ptá- ky (nebo zvířata); zařízení na jejich lapání čihař ptáčník, lovec čihati skrytě čekat na ptáky nebo zvěř ćiti cititi, pozorovati, znamenati daktyl datle daremny marny, zbytećny, neużi- tečný darmo zdarma, nadarmo dárný štědrý dávní dávný dědina pole, pozemek; dědictví dieli mluviti, fíci, nazyvati; ko- nati, délati divočina divoká zvěř dokonávati se naplňovati se, do- končovati se; zdokonalovati se dospělý zkušený, vycvičený (lékař) dotýkaní dotýkání, hmat doupě (ž.) doupě dovoditi dokäzati dráb voják (pěší) drt (ž.) záhuba, rozdrcení, smrt druhdy časem drvo dřevo, dříví; strom dryák lék, léčivá mast dřený oloupaný (hrách) duochod příjem, plat z něčeho; do- jití duomysl nápad; domnění; rada duovodně odůvodněně; důkladně duovtip dümyslnost, bystrost; dü- vtip dupka díra, doupé dvorsky düstojné, Slechetné facilet kapesník faldovati řásniti, nabírati faldy Jamferovati Zertovati, šaškovati; soulożiti [rájmaréiti méniti; kupéiti fraucimr ženský pokoj frejíř milenec, záletník fresovati se starati se, trápiti se, kormoutiti se fresuňk starost, trápení grunt základ hadrovati se hádati se hadruňk hádka, svár 261
SLOVNÍČEK anobrž ba, dokonce apateka lékárna apotekář lékárník bájlí býlí, bejlí (plevel) bázniti báti se bezdělkyně žena neplodná, bezdčt- ná bezživotí zbavení života, smrt blájskaní blýskání bláznový bláznovský, bláznivý, po- šetilý blekotný žvanivý, klevetný bluňkánie žbluňkání bradyrka holička bylina plevel; bylina byt přebývání, obydlí; existence, život cíl ustanovený konec času (cíl dní) cymbálek zvonek, hudební nástroj se zvonky částka část, díl, podíl čelo držeti zaujímati vůdčí místo čerstvý rychlý čihadlo místo, kde se číhá na ptá- ky (nebo zvířata); zařízení na jejich lapání čihař ptáčník, lovec čihati skrytě čekat na ptáky nebo zvěř ćiti cititi, pozorovati, znamenati daktyl datle daremny marny, zbytećny, neużi- tečný darmo zdarma, nadarmo dárný štědrý dávní dávný dědina pole, pozemek; dědictví dieli mluviti, fíci, nazyvati; ko- nati, délati divočina divoká zvěř dokonávati se naplňovati se, do- končovati se; zdokonalovati se dospělý zkušený, vycvičený (lékař) dotýkaní dotýkání, hmat doupě (ž.) doupě dovoditi dokäzati dráb voják (pěší) drt (ž.) záhuba, rozdrcení, smrt druhdy časem drvo dřevo, dříví; strom dryák lék, léčivá mast dřený oloupaný (hrách) duochod příjem, plat z něčeho; do- jití duomysl nápad; domnění; rada duovodně odůvodněně; důkladně duovtip dümyslnost, bystrost; dü- vtip dupka díra, doupé dvorsky düstojné, Slechetné facilet kapesník faldovati řásniti, nabírati faldy Jamferovati Zertovati, šaškovati; soulożiti [rájmaréiti méniti; kupéiti fraucimr ženský pokoj frejíř milenec, záletník fresovati se starati se, trápiti se, kormoutiti se fresuňk starost, trápení grunt základ hadrovati se hádati se hadruňk hádka, svár 261
Strana 262
hanpejs nevěstčí nevěstinec hauzknecht podomek, pacholek, služebník hlemýžď hlemýžd; želva (v 6. kap.) hlíza hnisavý otok hlüpost prostota holý holohlavý, lysý hospoda bydlení, byt; pohoštění housti hráti na hudební nástroj hovadně zvířecky, nerozumně jako dobytek hovado zvíře, dobytek (zvl. hovězí) hurt kvap, spěch chaterný (chatýrný) chatrný, ubo- hy, poníZeny, nízky; ncumély, prosty chmdtati sahati chouliti se (chuliti se) ostychati se, bati se; chyliti se, kloniti se choulostivij bázlivy, ostychavy indckÿ (indský ) indický jediné (jedné) jedině, pouze, jen; sotva; než; přece jednadoby jednou, jedenkrát jednák hned, skoro, brzo jednostájný s druhým shodný, stej- ný, nerozdílný, neproměnný ješto jenž, který; protože, poně- vadž; kdežto, ač jícha polévka, omáčka; jíška, zá- smažka jízdný jezdec; ten, na němž se jezdí jmieti míti jmieti za koho pokládati za koho; jmien (jmín) byl byl pokládán kalostudenost melancholie kapitula kapitola kbel kbelík kbelatý — (kbelnatj) ^ kbelikovy, uzpüsobeny jako kbelík 262 klázniti másti na mysli, omamo- vati kletce klicka klibati klovati, klubati knap tovary$, zvlásté soukenicky kněžstvie kněžství knieže přední rádce; kníže kochánie milování, užívání rozko- še; záliba, milost kochati se libovati si kolčový kmentový, z batistového plátna komora ložnice, pokoj; kancelář, pracovna korál chórový zpěvák koslovali okouseti, chutnati králová královna, choť králova kratochvil(e) (kratochvilent) zaba- va, rozkoš; pohlavní styk kratochviliti baviti se; soulożiti kratochvilnÿ milý, žertovný, zá- bavný, vtipný krevnatost plnost krve krikovati se hádati se, příti se krmě pokrm, potrava kryf způsob; lest, úskok křepelice křepelka kuběnář souložník kuchmistr kuchař kukla kapuce, jež kryla hlavu a splývala na ramcna kuše stará střelná zbraň, samostříl (luk upevněný na přední části dřevěné sochy) kvapnost kvap, spěch, rychlost kvas hostina, hodování, zábava kvatern svazek papíru čtvercové- ho formátu kylavý mající kýlu lájno lejno larva obluda, potvora ledví zadnice; bedra
hanpejs nevěstčí nevěstinec hauzknecht podomek, pacholek, služebník hlemýžď hlemýžd; želva (v 6. kap.) hlíza hnisavý otok hlüpost prostota holý holohlavý, lysý hospoda bydlení, byt; pohoštění housti hráti na hudební nástroj hovadně zvířecky, nerozumně jako dobytek hovado zvíře, dobytek (zvl. hovězí) hurt kvap, spěch chaterný (chatýrný) chatrný, ubo- hy, poníZeny, nízky; ncumély, prosty chmdtati sahati chouliti se (chuliti se) ostychati se, bati se; chyliti se, kloniti se choulostivij bázlivy, ostychavy indckÿ (indský ) indický jediné (jedné) jedině, pouze, jen; sotva; než; přece jednadoby jednou, jedenkrát jednák hned, skoro, brzo jednostájný s druhým shodný, stej- ný, nerozdílný, neproměnný ješto jenž, který; protože, poně- vadž; kdežto, ač jícha polévka, omáčka; jíška, zá- smažka jízdný jezdec; ten, na němž se jezdí jmieti míti jmieti za koho pokládati za koho; jmien (jmín) byl byl pokládán kalostudenost melancholie kapitula kapitola kbel kbelík kbelatý — (kbelnatj) ^ kbelikovy, uzpüsobeny jako kbelík 262 klázniti másti na mysli, omamo- vati kletce klicka klibati klovati, klubati knap tovary$, zvlásté soukenicky kněžstvie kněžství knieže přední rádce; kníže kochánie milování, užívání rozko- še; záliba, milost kochati se libovati si kolčový kmentový, z batistového plátna komora ložnice, pokoj; kancelář, pracovna korál chórový zpěvák koslovali okouseti, chutnati králová královna, choť králova kratochvil(e) (kratochvilent) zaba- va, rozkoš; pohlavní styk kratochviliti baviti se; soulożiti kratochvilnÿ milý, žertovný, zá- bavný, vtipný krevnatost plnost krve krikovati se hádati se, příti se krmě pokrm, potrava kryf způsob; lest, úskok křepelice křepelka kuběnář souložník kuchmistr kuchař kukla kapuce, jež kryla hlavu a splývala na ramcna kuše stará střelná zbraň, samostříl (luk upevněný na přední části dřevěné sochy) kvapnost kvap, spěch, rychlost kvas hostina, hodování, zábava kvatern svazek papíru čtvercové- ho formátu kylavý mající kýlu lájno lejno larva obluda, potvora ledví zadnice; bedra
Strana 263
lehnüti se lihnouti se lékarstvi (lekarstvi) lék, léčení léní lenivý, líný lesíný lstivy, úkladný, špatný, ošemetný, klamný lelka všechno, co lítá; hmyz lichota podvod, špatnost lichý špatný, neupřímný, nespra- vedlivý lisati lichotiti lisavy ülisny liše falešně, neupřímně liška (m.) lišák; (/.) liška lovčí lovec ložce lože, postel lucisté luk luono klín makání hledání, tápání man man, poddaný, otrok malerntk déloha mdlý slabý, bezmocný medle tedy, tak, nuže mest most milost láska, milostná touha mladství mládenecky vék mléčné dojivo, dojení; v čem je mléko nebo mlíčí mnieli domnívati se, mysliti mocnost moc mohovilý zámožný, majetný; mo- hutný; schopný mordéř vrah moudí šourek s varlaty mrzulý nevrlý, rozmrzelý, nečistý, nepríjemný nadieti se doufati nájspieš nejrychleji nájzáz nejzáze náměstek nástupce, zástupce; po- tomek, nastupující na místo ně- kterého z předchůdců nátisk útisk, násilí, příkoří náučenie (naučenie) ponaučení nebytedlný neobydlený nečíslný četný, bezpočetný nedřený neoloupaný (hrách) nedużiti byti nezdravy, onemoc- néti nedvéd medvéd nechvile netas, nepohoda nepfiti nepfati nesmyslný nerozumný nestöjte nastojte, hle, hleďte; po- mocl, bédal nestrasiti se nestrachovati se netbánlivý nedbalý nelopýř netopýr netrefný nepěkný, nevhodný, ne- dobrý; nevrlý neustaviénost nestälost, roztěka- nost, vrtkavost neustavičný nestálý nezjinačiti nezměniti nezpuosobný nestvůrný, neschop- ný, nemravný, nehodný nezvole nespokojenost, nevolnost, obtížnost nezvolný nespokojený; těsný, ob- tížný; nedobrovolný nezvrtaný neprovrtaný, neobrou- šený nežit vřed (kožní) nočně v noci nosatec špičatá motyka, krumpáč obcování jednání, konání; spolu- žití; pohlavní styk obcovati stykati se; souložiti obdržeti (království ) udržeti obecnost společnost, společenství obchod zaměstnání; obchod obláčeti se oblékati se obrácený přeložený obraceti překládati 263
lehnüti se lihnouti se lékarstvi (lekarstvi) lék, léčení léní lenivý, líný lesíný lstivy, úkladný, špatný, ošemetný, klamný lelka všechno, co lítá; hmyz lichota podvod, špatnost lichý špatný, neupřímný, nespra- vedlivý lisati lichotiti lisavy ülisny liše falešně, neupřímně liška (m.) lišák; (/.) liška lovčí lovec ložce lože, postel lucisté luk luono klín makání hledání, tápání man man, poddaný, otrok malerntk déloha mdlý slabý, bezmocný medle tedy, tak, nuže mest most milost láska, milostná touha mladství mládenecky vék mléčné dojivo, dojení; v čem je mléko nebo mlíčí mnieli domnívati se, mysliti mocnost moc mohovilý zámožný, majetný; mo- hutný; schopný mordéř vrah moudí šourek s varlaty mrzulý nevrlý, rozmrzelý, nečistý, nepríjemný nadieti se doufati nájspieš nejrychleji nájzáz nejzáze náměstek nástupce, zástupce; po- tomek, nastupující na místo ně- kterého z předchůdců nátisk útisk, násilí, příkoří náučenie (naučenie) ponaučení nebytedlný neobydlený nečíslný četný, bezpočetný nedřený neoloupaný (hrách) nedużiti byti nezdravy, onemoc- néti nedvéd medvéd nechvile netas, nepohoda nepfiti nepfati nesmyslný nerozumný nestöjte nastojte, hle, hleďte; po- mocl, bédal nestrasiti se nestrachovati se netbánlivý nedbalý nelopýř netopýr netrefný nepěkný, nevhodný, ne- dobrý; nevrlý neustaviénost nestälost, roztěka- nost, vrtkavost neustavičný nestálý nezjinačiti nezměniti nezpuosobný nestvůrný, neschop- ný, nemravný, nehodný nezvole nespokojenost, nevolnost, obtížnost nezvolný nespokojený; těsný, ob- tížný; nedobrovolný nezvrtaný neprovrtaný, neobrou- šený nežit vřed (kožní) nočně v noci nosatec špičatá motyka, krumpáč obcování jednání, konání; spolu- žití; pohlavní styk obcovati stykati se; souložiti obdržeti (království ) udržeti obecnost společnost, společenství obchod zaměstnání; obchod obláčeti se oblékati se obrácený přeložený obraceti překládati 263
Strana 264
obrátiti přeložiti obvláštně zvlášť, zvláštně, oddě- leně obvláštní obzvláštní, významný, vlastní obyčejněti míti ve zvyku očitě na vlastní oči oddati věnovati odjiti odejmouti, odniti odmisiti (se) oddéliti (se) odpor odpovéd na žalobu; odepře- ní; odboj odvojiti se zdvojnásobiti se okušení ochutnávání, chuť omylný nesprávný, mylný; oše- metný; mohoucí se mýlit onenno onen; leckdo opátiti opakovati, odpovédéti opalfiti zabezpećiti; uvidéti opomietati (opomitati) odmitati, zavrhovati, opovrhovati opovrci opovrhnouti ortel rozsudek osidlo (vosidlo) smyčka, provaz; nástraha, léčka oslyšeti nevyslyšeti ostatek zbytek ostavovati zanechávati ostříhati hlídati oškrabati ošiditi, podvésti oškrabovati šiditi, podvádčti, pod- vodem připravovati o něco otarasovati ochraňovati ovšem zcela, jistě pachole chlapec, mládenec pachtiti namáhavě, usilovně něco dělati paprslek paprsek pěnohorkost cholera pěstnice pěst; rukavice bez prstů piliti pospichati pižmo vonná látka vylučovaná ně- 264 kterými živočichy, používaná jako mast nebo voňavka plískaní vyčítání, hubování plynouti plavati plzkj kluzky po (se 4. pádem) pro pobrání ukradení pobrati ukrásti poctivost důstojnost; nevinnost poćiti pocititi, uvidćti podle podle, vedle, blizko podlożi prostor pod lożem podstatný silný, mocný pohanina pohanka, rod rostlin z čeledi rdesnovitých (Fago- pyrum); dříve velmi rozšířený druh obilí pohostinný cizí, přespolní pochybný nejistý, pochybovačný pojednü najednou pojtmant Zenéni, obcoväni pojiti zahynuti; potâlek pojiti pojmouti, vziti si pokladač podvodník, škůdce, šibal pokleska pád; pochybení, omyl polekovati lé&iti pořádek řád, zvyklost posil (m.) posila, posílení pósobiti působiti; spravovati, ří- diti postranní tajný, neupřímný pošetění zbláznění, pomatení poškvrna poskvrna, nečistota, han- ba; vada, úhona pošmůúřený pokrytecký potah pokračování, prodloužení; důvod potočitý po vůli činící, povolný potracení ztracení, ztráta potracovati se ztráceti se poustenik (püstentk) poustevník povtjent obvinovani, zavinovani povinšování přání
obrátiti přeložiti obvláštně zvlášť, zvláštně, oddě- leně obvláštní obzvláštní, významný, vlastní obyčejněti míti ve zvyku očitě na vlastní oči oddati věnovati odjiti odejmouti, odniti odmisiti (se) oddéliti (se) odpor odpovéd na žalobu; odepře- ní; odboj odvojiti se zdvojnásobiti se okušení ochutnávání, chuť omylný nesprávný, mylný; oše- metný; mohoucí se mýlit onenno onen; leckdo opátiti opakovati, odpovédéti opalfiti zabezpećiti; uvidéti opomietati (opomitati) odmitati, zavrhovati, opovrhovati opovrci opovrhnouti ortel rozsudek osidlo (vosidlo) smyčka, provaz; nástraha, léčka oslyšeti nevyslyšeti ostatek zbytek ostavovati zanechávati ostříhati hlídati oškrabati ošiditi, podvésti oškrabovati šiditi, podvádčti, pod- vodem připravovati o něco otarasovati ochraňovati ovšem zcela, jistě pachole chlapec, mládenec pachtiti namáhavě, usilovně něco dělati paprslek paprsek pěnohorkost cholera pěstnice pěst; rukavice bez prstů piliti pospichati pižmo vonná látka vylučovaná ně- 264 kterými živočichy, používaná jako mast nebo voňavka plískaní vyčítání, hubování plynouti plavati plzkj kluzky po (se 4. pádem) pro pobrání ukradení pobrati ukrásti poctivost důstojnost; nevinnost poćiti pocititi, uvidćti podle podle, vedle, blizko podlożi prostor pod lożem podstatný silný, mocný pohanina pohanka, rod rostlin z čeledi rdesnovitých (Fago- pyrum); dříve velmi rozšířený druh obilí pohostinný cizí, přespolní pochybný nejistý, pochybovačný pojednü najednou pojtmant Zenéni, obcoväni pojiti zahynuti; potâlek pojiti pojmouti, vziti si pokladač podvodník, škůdce, šibal pokleska pád; pochybení, omyl polekovati lé&iti pořádek řád, zvyklost posil (m.) posila, posílení pósobiti působiti; spravovati, ří- diti postranní tajný, neupřímný pošetění zbláznění, pomatení poškvrna poskvrna, nečistota, han- ba; vada, úhona pošmůúřený pokrytecký potah pokračování, prodloužení; důvod potočitý po vůli činící, povolný potracení ztracení, ztráta potracovati se ztráceti se poustenik (püstentk) poustevník povtjent obvinovani, zavinovani povinšování přání
Strana 265
póvod původ; původce povonění vonční, čichání; čich práce strast, námaha; práce pratek výprask práti bíti, tlouci právě správně, řádně, náležitě, pravdivě; opravdu prázden prázdný, prostý, zbavený něčeho, postrádající něco proběhlý zkušený prodlení uplynutí (času), setrvání, pomeškání prodliti zůstati, počkati; prodlou- žiti; promeškati profrdjmarciti vymöniti, tročiti prokletina něco prokletého, posti- ženého kletbou prótah průtah protimyslný obtížný, mrzutý; nelo- gický prožluklý ošklivý, smrdutý, mrz- ký; zpropadený pruoduch průchod, otvor pruochoz průchod, průchodiště prvé dříve prekazili ubliziti; postaviti se do cesty premyslovati premysleti příčina příležitost; příčina pritinéti pridavati, pripojovati, ptimnoZovati, rozmnoZovati priciniti pridati, pFipojiti, rozmno- żiti piichovávali rozmnoZovati, zvét- Sovati příchoz příchod přijíti přijmouti přiklopotati přihnati se, přispěchati prtkor (m.; téZ prtkora, ż.) příkoří, protivenstvi případnost náhoda, příhoda, okol- nost; důsledek zašan- případný náhodný, nahodilý; vhodný pripiliti pospisiti si, snaZiti se přistojící stojící blízko psota bída, nouze psotný bídný, nuzný puotka obtíž, těžkost; šarvátka, přepadení; hádka, spor rada rada; rádce rádct (m.) rádce radní (radný) moudrý, zkušený; kdo dovede poraditi rájže rýže repták odbojník; ten, kdo reptá rokovati vykládati, besedovati rovně stejně, rovněž rozchvdtany rozchvaceny rozmařený rozmařilý, lenivý roztuénèti zesiliti, ztloustnouti rozżehnati se rozloućiti se rufián smilnik, svüdce; kuplír rehola tad; pravidlo; duchovní, mnišský řád; odříkavý život říčný říční sa jsa sebrání shromáždění sfaldovati zřásniti, nabrati, nadě- lati faldy sjiti se sejiti se, shromazditi se skonali se dokonéiti se skoták pasák skotu skoupé málo skrájš skrýše sledník honicí pes slibiti se zalíbiti se slüti nazyvati se, jmenovati se, slynouti smet (ž.) co je smeteno nebo hoze- no do hromady, smetí 265
póvod původ; původce povonění vonční, čichání; čich práce strast, námaha; práce pratek výprask práti bíti, tlouci právě správně, řádně, náležitě, pravdivě; opravdu prázden prázdný, prostý, zbavený něčeho, postrádající něco proběhlý zkušený prodlení uplynutí (času), setrvání, pomeškání prodliti zůstati, počkati; prodlou- žiti; promeškati profrdjmarciti vymöniti, tročiti prokletina něco prokletého, posti- ženého kletbou prótah průtah protimyslný obtížný, mrzutý; nelo- gický prožluklý ošklivý, smrdutý, mrz- ký; zpropadený pruoduch průchod, otvor pruochoz průchod, průchodiště prvé dříve prekazili ubliziti; postaviti se do cesty premyslovati premysleti příčina příležitost; příčina pritinéti pridavati, pripojovati, ptimnoZovati, rozmnoZovati priciniti pridati, pFipojiti, rozmno- żiti piichovávali rozmnoZovati, zvét- Sovati příchoz příchod přijíti přijmouti přiklopotati přihnati se, přispěchati prtkor (m.; téZ prtkora, ż.) příkoří, protivenstvi případnost náhoda, příhoda, okol- nost; důsledek zašan- případný náhodný, nahodilý; vhodný pripiliti pospisiti si, snaZiti se přistojící stojící blízko psota bída, nouze psotný bídný, nuzný puotka obtíž, těžkost; šarvátka, přepadení; hádka, spor rada rada; rádce rádct (m.) rádce radní (radný) moudrý, zkušený; kdo dovede poraditi rájže rýže repták odbojník; ten, kdo reptá rokovati vykládati, besedovati rovně stejně, rovněž rozchvdtany rozchvaceny rozmařený rozmařilý, lenivý roztuénèti zesiliti, ztloustnouti rozżehnati se rozloućiti se rufián smilnik, svüdce; kuplír rehola tad; pravidlo; duchovní, mnišský řád; odříkavý život říčný říční sa jsa sebrání shromáždění sfaldovati zřásniti, nabrati, nadě- lati faldy sjiti se sejiti se, shromazditi se skonali se dokonéiti se skoták pasák skotu skoupé málo skrájš skrýše sledník honicí pes slibiti se zalíbiti se slüti nazyvati se, jmenovati se, slynouti smet (ž.) co je smeteno nebo hoze- no do hromady, smetí 265
Strana 266
smira nàlezità mira smücenÿ zarmoucenÿ smyslný opatrný, důmyslný sniedati pojidati; jísti ráno souseda sousedka spolkem společně, zároveň sprostnost prostota; hloupost sprostný prostý, neučený; hloupý srst srst; v množ. čísle chlupy starost stáří starší rádce statek majetek stonati sténati stranní postranní, neupřímný strašili se báti se, míti strach strojili (se) připravovati (sc) střebati srkati, chlemtati střelba střelivo, střely, střelná zbraň stuliti sevříti, zaviiti, stisknouti; svinouti stydkost nestoudnost, hanebnost sukromi v soukromi, stranou summa obnos; úhrn, vrchol svaditi se pohněvati se svatolůpež svatokrádež svédomt svědectví; svědomí šájdéř podvodník šelma mor; zkáza, neštěstí šikovati strojiti, pořádati, chysta- ti, hotoviti; posílati škodný škodlivý, škodu přinášející šlapiti šlápnouti šlechtič urozený člověk šonovati chrániti, brániti, šetřiti, míti ohled na někoho špehéř vyzvědač, zvěd, špehoun Spehovati tajné sledovati, hlidati Stáf kus, dil Stercovali se toulati se Strafovati trestati, tupiti, plísniti 266 Svdslali chvástati se, chlubiti se, Zvaniti lehdy tedy telec (m.) tele leżeti miti zisk tovaryš (tovařiš) druh, přítel tovařiský přátelský tovařiství přátelství, družba trefili na koho potkati koho trefili se hoditi se trošt klenot, šperk, skvost (pově- šený na náhrdelníku) trouditi truditi, trapiti, zarmuco- vati trouskáni hlasité pouSténí vélrü trst rákos (dutá rákosová hůl, pa- lach) turyné dvůr, statek účinek čin, skutek; následek; vý- sledek ucíti ucititi, zpozorovati úfati komu i v koho i v kom i o kom doufati uchválnouti uchvátiti ujímati ubírati ujilí únik úkor (m.; též úkora, ž.) příkoří, výčitka uminění předsevzetí, záměr uprati zbiti upřímný (upřímý) upřímný; pří- mý, rovný ustati býti nemocen, unaven ustavéti vystavčti ustavné ustavićnć, stale ustipnouti kousnouti, Stipnouti (o blese), ustknouti (o hadu) uStipování ustépaéná, utrhaćna poznámka; posméch utésenÿ utésujici, príjemny, pék- ny
smira nàlezità mira smücenÿ zarmoucenÿ smyslný opatrný, důmyslný sniedati pojidati; jísti ráno souseda sousedka spolkem společně, zároveň sprostnost prostota; hloupost sprostný prostý, neučený; hloupý srst srst; v množ. čísle chlupy starost stáří starší rádce statek majetek stonati sténati stranní postranní, neupřímný strašili se báti se, míti strach strojili (se) připravovati (sc) střebati srkati, chlemtati střelba střelivo, střely, střelná zbraň stuliti sevříti, zaviiti, stisknouti; svinouti stydkost nestoudnost, hanebnost sukromi v soukromi, stranou summa obnos; úhrn, vrchol svaditi se pohněvati se svatolůpež svatokrádež svédomt svědectví; svědomí šájdéř podvodník šelma mor; zkáza, neštěstí šikovati strojiti, pořádati, chysta- ti, hotoviti; posílati škodný škodlivý, škodu přinášející šlapiti šlápnouti šlechtič urozený člověk šonovati chrániti, brániti, šetřiti, míti ohled na někoho špehéř vyzvědač, zvěd, špehoun Spehovati tajné sledovati, hlidati Stáf kus, dil Stercovali se toulati se Strafovati trestati, tupiti, plísniti 266 Svdslali chvástati se, chlubiti se, Zvaniti lehdy tedy telec (m.) tele leżeti miti zisk tovaryš (tovařiš) druh, přítel tovařiský přátelský tovařiství přátelství, družba trefili na koho potkati koho trefili se hoditi se trošt klenot, šperk, skvost (pově- šený na náhrdelníku) trouditi truditi, trapiti, zarmuco- vati trouskáni hlasité pouSténí vélrü trst rákos (dutá rákosová hůl, pa- lach) turyné dvůr, statek účinek čin, skutek; následek; vý- sledek ucíti ucititi, zpozorovati úfati komu i v koho i v kom i o kom doufati uchválnouti uchvátiti ujímati ubírati ujilí únik úkor (m.; též úkora, ž.) příkoří, výčitka uminění předsevzetí, záměr uprati zbiti upřímný (upřímý) upřímný; pří- mý, rovný ustati býti nemocen, unaven ustavéti vystavčti ustavné ustavićnć, stale ustipnouti kousnouti, Stipnouti (o blese), ustknouti (o hadu) uStipování ustépaéná, utrhaćna poznámka; posméch utésenÿ utésujici, príjemny, pék- ny
Strana 267
utratce marnotratnik, lehkomysl- ny rozhazovać (majetku) ulralný marnotratny utüliti sklopiti ülulnij bázlivy, üstupny váda hádka, svár váleti bojovati, váléiti vaření: všechno, co se k jídlu (kromě masa) může vařit, pří- krm; vařená zelenina vcele zcela, vcelku véiniti vloziti vdunouti vdechnouli vdy(cky) vždy, vždycky věnie vání, vanutí věřič věřitel; důvěřivý člověk vinšovati přáti vitězitel vítěz vndhle nahle, naraz vodokrevnost vodnatost krve vopasek pás; široký pás užívaný k uschování peněz vopice (m.) opičák voškomrděti zošklivěti vpefili se v koho napadnouti koho; obořiti se na koho vracovali se vraceti se vskrytě tajně všivec všivák, člověk, který má vši vycvalati vykärati vydavovati vymaëkävati, vytlaco- vati vyditti nâäsilim vziti vykladač překladatel vyklinouti vyklovnouti vyminati mnutim čistiti, vymač- kávati vynieti vyjmouti; vytlaciti, zatla- citi vyplynutie vyteceni vystupek přestupek, provinční; vy- stoupení výstupný provinilý; viník vylenčití učiniti hubeným výtržný kdo se vytrhuje z řádu, poslušnosti, práva vyvinuli se vyhnouti se, uniknouti něčemu vyznamenávaní vysvětlení; vyzna- menávání; význam zádava škoda, záhuba zákon obyčej, řád zamiceni zarmouceni, zarmutek zámutek zármutek zámysl úmysl, záměr; cíl; zámin- ka, výmysl záplata odměna, odplata; mzda, zaplacení zápona náramek, náhrdelník, spo- na zápověd (ž.) zákaz zároda zárodek, plod závazek úmluva, slib věrnosti zavoditi se zaváděti se zavrci zavrhnouti zboží (sboží) majetek, statek zbraňovati (se) ochraňovati (se) zeměnín zeman, domorodec, kra- jan zesnouti usnouti zjinaëiti zméniti ( z) kaziti (z)niéiti zklazñovati omamovati, ohlupo- vati zkorati ztvrdnouti, zeschnouti zkyselenÿ pohnévany, rozhoféeny zmétenec pomatenec, pobloudilec; ani ryba, ani rak změtený zmatený znamenati poznati, védéti; pozo- rovati, vSímati si; vysvétliti zpanilý pěkný, sličný; vznešený, šlechetný 267
utratce marnotratnik, lehkomysl- ny rozhazovać (majetku) ulralný marnotratny utüliti sklopiti ülulnij bázlivy, üstupny váda hádka, svár váleti bojovati, váléiti vaření: všechno, co se k jídlu (kromě masa) může vařit, pří- krm; vařená zelenina vcele zcela, vcelku véiniti vloziti vdunouti vdechnouli vdy(cky) vždy, vždycky věnie vání, vanutí věřič věřitel; důvěřivý člověk vinšovati přáti vitězitel vítěz vndhle nahle, naraz vodokrevnost vodnatost krve vopasek pás; široký pás užívaný k uschování peněz vopice (m.) opičák voškomrděti zošklivěti vpefili se v koho napadnouti koho; obořiti se na koho vracovali se vraceti se vskrytě tajně všivec všivák, člověk, který má vši vycvalati vykärati vydavovati vymaëkävati, vytlaco- vati vyditti nâäsilim vziti vykladač překladatel vyklinouti vyklovnouti vyminati mnutim čistiti, vymač- kávati vynieti vyjmouti; vytlaciti, zatla- citi vyplynutie vyteceni vystupek přestupek, provinční; vy- stoupení výstupný provinilý; viník vylenčití učiniti hubeným výtržný kdo se vytrhuje z řádu, poslušnosti, práva vyvinuli se vyhnouti se, uniknouti něčemu vyznamenávaní vysvětlení; vyzna- menávání; význam zádava škoda, záhuba zákon obyčej, řád zamiceni zarmouceni, zarmutek zámutek zármutek zámysl úmysl, záměr; cíl; zámin- ka, výmysl záplata odměna, odplata; mzda, zaplacení zápona náramek, náhrdelník, spo- na zápověd (ž.) zákaz zároda zárodek, plod závazek úmluva, slib věrnosti zavoditi se zaváděti se zavrci zavrhnouti zboží (sboží) majetek, statek zbraňovati (se) ochraňovati (se) zeměnín zeman, domorodec, kra- jan zesnouti usnouti zjinaëiti zméniti ( z) kaziti (z)niéiti zklazñovati omamovati, ohlupo- vati zkorati ztvrdnouti, zeschnouti zkyselenÿ pohnévany, rozhoféeny zmétenec pomatenec, pobloudilec; ani ryba, ani rak změtený zmatený znamenati poznati, védéti; pozo- rovati, vSímati si; vysvétliti zpanilý pěkný, sličný; vznešený, šlechetný 267
Strana 268
-pěčiti se postaviti se na odpor, vzepříti se zprávce správce zpravovati říditi, vésti zpytatel zkoumatel zradovati se zaradovati se zróst růst, přibývání; vzrůst zřízený určený, náležitý; způsob- ný, spořádaný zstarati se zestárnouti zuořivě ukrutně, divoce, vášnivě, velmi horlivě wvící ve velikosti wolnost výhoda, pohodlí; pro- stranství; svoboda wvymořený vyhublý, ubohý; na- “ dávka ve významu „ubožáku! zžerač ten, kdo žere, hubí druhého žehnač čarodějník, zaklínač ženíma souložnice, milostnice; leh- ká ženština žernovec jednoduchý ruční mlý- nek; žernový kámen židký řídký, tekutý; židké bláto bahno živnost zaměstnání, obživa; život, živobytí život tělo, břicho žvavý žvanivý, tlachavý, mnoho- mluvný; klevetný 268
-pěčiti se postaviti se na odpor, vzepříti se zprávce správce zpravovati říditi, vésti zpytatel zkoumatel zradovati se zaradovati se zróst růst, přibývání; vzrůst zřízený určený, náležitý; způsob- ný, spořádaný zstarati se zestárnouti zuořivě ukrutně, divoce, vášnivě, velmi horlivě wvící ve velikosti wolnost výhoda, pohodlí; pro- stranství; svoboda wvymořený vyhublý, ubohý; na- “ dávka ve významu „ubožáku! zžerač ten, kdo žere, hubí druhého žehnač čarodějník, zaklínač ženíma souložnice, milostnice; leh- ká ženština žernovec jednoduchý ruční mlý- nek; žernový kámen židký řídký, tekutý; židké bláto bahno živnost zaměstnání, obživa; život, živobytí život tělo, břicho žvavý žvanivý, tlachavý, mnoho- mluvný; klevetný 268
Strana 269
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Frontispice: Titulní list Pravidla lidského života Ilustrace: 1. Kněz, který měl dvě kuchařky (předmluva). Str. 29 2. Blázen a mládenec jedoucí na lov (předmluva). Str. 33 3. Konáč, u něhož stojí Hus, klečí před Kristem (předmluva). Str. 35 4. Stránka textu s iniciálkou (předmluva). Str. 44 5. Dymna před králem lvem (2. kap.). Str. 101 6. Frejíř, jemuž pacholek zaměnil sukni (3. kap.). Str. 108 7. Dymnova poprava (3. kap.). Str. 123 8. Kohout a liška (4. kap.). Str. 130 9. Poustevník, zloděj a čert (5. kap.). Str. 155 10. Nevěrná žena chválí svého muže (5. kap.). Str. 158 11. Ukvapený poustevník (7. kap.). Str. 176 12. Pták a královo dítě (9. kap.). Str. 184 13. Mudrci před králem (10. kap.). Str. 192 14. Přátelé, kteří se vzájemně klamou (16. kap.). Str. 231 15. Vrabec a liška (17. kap.). Str. 235 269
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Frontispice: Titulní list Pravidla lidského života Ilustrace: 1. Kněz, který měl dvě kuchařky (předmluva). Str. 29 2. Blázen a mládenec jedoucí na lov (předmluva). Str. 33 3. Konáč, u něhož stojí Hus, klečí před Kristem (předmluva). Str. 35 4. Stránka textu s iniciálkou (předmluva). Str. 44 5. Dymna před králem lvem (2. kap.). Str. 101 6. Frejíř, jemuž pacholek zaměnil sukni (3. kap.). Str. 108 7. Dymnova poprava (3. kap.). Str. 123 8. Kohout a liška (4. kap.). Str. 130 9. Poustevník, zloděj a čert (5. kap.). Str. 155 10. Nevěrná žena chválí svého muže (5. kap.). Str. 158 11. Ukvapený poustevník (7. kap.). Str. 176 12. Pták a královo dítě (9. kap.). Str. 184 13. Mudrci před králem (10. kap.). Str. 192 14. Přátelé, kteří se vzájemně klamou (16. kap.). Str. 231 15. Vrabec a liška (17. kap.). Str. 235 269
Strana 270
Strana 271
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Text. . . . . . . . . . . . . . . 21 Vydavatelské poznámky . . . . . . . . . . . 239 Poznámky ke kritice textu . . . . . . . . . 243 Vysvětlivky . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Slovníček. . . . . . . . . . . . . . . . . 261 . Seznam obrazových příloh . . . . . . . . . . 269 7 271
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Text. . . . . . . . . . . . . . . 21 Vydavatelské poznámky . . . . . . . . . . . 239 Poznámky ke kritice textu . . . . . . . . . 243 Vysvětlivky . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Slovníček. . . . . . . . . . . . . . . . . 261 . Seznam obrazových příloh . . . . . . . . . . 269 7 271
- 1: Array
- 7: Array
- 21: Array
- 239: Array
- 243: Array
- 247: Array
- 261: Array
- 269: Array
- 271: Array